UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ
VIA CRUCIS Zobrazení křížové cesty v českém sakrálním umění po roce 1989 a jeho uměleckohistorická geneze
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Hana Lamatová
Vedoucí diplomové práce: Doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr.
OLOMOUC 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně za použití uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 21. 8. 2012
...............................................
Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucí práce paní Doc. PaedDr. Aleně Kavčákové za odborné vedení diplomové práce. Také bych chtěla vyjádřit své poděkování panu Doc. PhD. Ing. Pavlovi Černému, odbornému konzultantovi diplomové práce. Dále upřímně děkuji své rodině a přátelům za nedocenitelnou podporu, kterou mi během celého studia i v jeho závěru poskytovali. S vděčností děkuji jmenovitě Lucii Drhovské, Veronice Kotoučové, Silvii Malíkové, Lence Tvrzníkové, Kateřině Schejbalové a Martinu Štěpánovi. Velkým díkem jsem zavázána také všem představeným a pracovníkům farností, kteří mne podpořili v bádání. V neposlední řadě bych ráda poděkovala všem umělcům, autorům křížových cest, se kterými jsem měla tu čest být v kontaktu a kteří mi umožnili nahlédnout do tajů své tvorby, protože každé setkání a promluva s nimi mne velmi obohatily.
OBSAH
1 Úvod.................................................................................................................................. 6 2 Kritika literatury a současný stav bádání..................................................................... 8 2.1 Modlitební knihy................................................................................................... 8 2.2 Slovníky a encyklopedická literatura................................................................... 9 2.3 Historická literatura a křesťanská ikonografie.................................................. 11 2.4 Katalogy a články z periodik.............................................................................. 12 2.5 Současný stav bádání......................................................................................... 13 3 Historický vývoj zbožnosti křížové cesty a jejího výtvarného zobrazování............... 14 3.1 První následovníci Ježíšovy bolestné cesty......................................................... 14 3.2 První výtvarná zpodobnění křížové cesty............................................................ 16 3.3 Ochránci a šiřitelé tradice................................................................................... 18 3.4 Výtvarně podané křížové cesty o 14 zastaveních................................................. 22 3.5 Uznání papežského stolce.................................................................................... 24 3.6 Doba rozkvětu i ohrožení...................................................................................... 26 3.7 Moderní umění a jeho zobrazování křížové cesty................................................ 29 4 Šíření zbožnosti křížové cesty a jejího výtvarného zobrazování v českých zemích.. 36 4.1 První realizace křížových cest na území Koruny české....................................... 37 4.2 Křížové cesty druhé poloviny 17. st..................................................................... 37 4.3 Křížové cesty jako součást poutních komplexů 1. pol. 18. st............................... 39 4.4 Realizace křížových cest z 30. let 18. st.............................................................. 40 4.5 Venkovní památníky i interiérová zastavení křížové cesty.................................. 41 4.6 Rozkvět křížových cest v 19. st............................................................................ 42 4.7 Křížové cesty ve 20. st......................................................................................... 44 5 Typologie realizací křížových cest vzniklých po roce 1989......................................... 54 5.1.Chrámový interiér – malby................................................................................. 54 5.2 Chrámový interiér – reliéfy................................................................................. 65 5.3 Památníky křížové cesty v krajině....................................................................... 70 5.4 Výklenkové kaple křížové cesty v krajině..........................................................
74
5.5 Zastavení křížové cesty ve volné krajině...........................................................
76
6 Přehled ikonografického vývoje křížové cesty............................................................ 79 6.1 Biblická křížová cesta........................................................................................ 79 6.2 Tradiční křížová cesta........................................................................................ 81 6.3 Pašijový příběh s příklady zobrazení křížové cesty........................................... 89 7 Resumé........................................................................................................................... 118 8 Závěr.............................................................................................................................. 123 9 Seznam zkratek............................................................................................................. 139 10 Seznam použité literatury a pramenů........................................................................ 140 10.1 Prameny.......................................................................................................... 140 10.2 Použitá literatura............................................................................................ 140 10.2.1 Použitá cizojazyčná literatura..................................................................... 146 10.3 Internetové zdroje........................................................................................... 153 11 Summary...................................................................................................................... 155 12 Přílohy.......................................................................................................................... 156 12.1 Kompendium křížových cest vzniklých po roce 1989 v České republice........ 156 12.2 Index autorů................................................................................................... 170 12.3 Obrazová příloha........................................................................................... 180 12.4 Seznam vyobrazení na přiloženém datovém nosiči........................................ 194 13 Anotace......................................................................................................................... 205
6
1 Úvod
Cesta do nebe je krátká a trnitá. Je to životní křížová cesta. Stojí za to po ní jít, to jsme poznali. Josef Suchý1
Moji
motivaci
diplomové
práce
Suchého.
k
nejlépe
Výtvarné
specifický
druh
křížových
výběru
vystihuje
realizace
nábožensky
cest
předchozí
křížových
orientovaného
jako
tématu
úvaha
Josefa
cest
chápu
výtvarného
jako umění,
nikoli jako pouhé osobní autorské výpovědi. Jsou to projevy otevírající
cestu
k
pochopení
současného
sakrálního
umění
i zdrojů, ze kterých tento tvůrčí pramen vyvěrá.
Křížová cesta, latinsky via crucis, patří k nebiblickým motivům
křesťanského
umění.
Představuje
poslední
bolestnou
cestu Ježíše Krista od místa jeho odsouzení v Pilátově domě až na vrchol Golgota, kde byl ukřižován, a jeho mrtvé tělo potom uloženo nedaleko ve skalním hrobě. Vznikala a vyvíjela se v průběhu dějin a podle bagatelizujícího vyjádření Petera Steinera byl její zrod spojen s prodejem odpustků, barokní mystikou
a
tvrdou
konstatováním protože křížová který
se
rivalitou
ovšem cesta
ve výtvarném
mezi
můžeme
duchovními
řády.2 S
úspěšně
zůstává
zajímavým
umění
kontinuálně
a živým
tímto
polemizovat, fenoménem,
projevuje
od
15.
století až do dnešních dnů. Cílem této práce je nastínit bohatou historii zbožnosti křížové
cesty
a
předložit
příklady
jejího
výtvarného
7
zobrazování. Úmyslem je ukázat její kontinuální vývoj v široké oblasti
světového
i
českého
umění
prismatem
důležitosti
či
výjimečnosti konkrétních realizací pro další rozvoj. Těžiště práce tkví v rozboru jednotlivých výtvarných projevů křížové cesty
v
kontextu
preferovaného
časového
období,
kdy
se
do České republiky vrátila demokracie a do sakrálního umění otevřenost a tvůrčí svoboda. Struktura
práce z
zahrnuje
předeslané
téma
různých
prezentuje
historický
dva
velké
úhlů.
vývoj
Úvodní
fenoménu
v
celky
vymezující
syntetická rámci
část
křesťanské
teologie i výtvarného umění ve světě od prvních následovníků Kristovy poslední cesty do současnosti. Od barokního období budeme sledovat výtvarné projevy křížové cesty také v českém prostředí. Analytická část se soustředí na vymezení výtvarných projevů křížové cesty na českém území v období po roce 1989. Její
součástí
doplněný
bude
rozborem
rovněž
přehled
konkrétních
ikonografického
uměleckých
vývoje
realizací,
který
rozkrývá ikonografické pozadí námětu křížové cesty podrobněji. Nedílnou
součástí
křížových
cest,
souhrn
diplomové
které
realizací
bude
souborů
práce v
se
stane
Kompendium
přehledné
formě
prezentovat
křížových
cest
v
interiéru
či
exteriéru kostelů a ve volné krajině v blízkosti sakrálních staveb,
vytvořených
republiky.
Přehled
ve
zmíněném
uměleckých
období
realizací
na
území
křížových
cest
České bude
rovněž doplněn o index autorů. Podstatnou součástí práce se stane
také
obrazová
příloha,
jež
bude
uměleckohistorický
rozbor osvětlovat vizuálními příklady.
8
2 Kritika literatury a současný stav bádání
Křížová odlišných křížovou
cesta
se
rovinách, cestu
v
které
textově
literatuře vyjadřují
uchopit
a
objevuje různorodé
přiblížit
v
několika
způsoby, její
jak
historii
a význam čtenáři. Samozřejmě pomineme v tomto rozboru pouhé využívání motivu křížové cesty jako metafory, která vyjadřuje bolestnou cestu či cestu naplněnou utrpením, přestože tento příměr
zároveň
dokládá
zakořenění
tohoto
momentu
Kristova
života a s ním souvisejícího mystického okamžiku křesťanské víry do širšího společenského podvědomí.3
2.1 Modlitební knihy
Nejpočetnější literární soubor, zabývající se zbožností křížové
cesty,
náboženského
tvoří
života
knihy
modliteb
nejširších
osvětlují
především
duchovní
a určitým
způsobem
modifikují
přesto
je
konstatování
jejich ovšem
v
vrstev4.
pozadí
badatelská zásadě
zaměřené
o
knížky
křížové
výtvarných
využitelnost neplatí
kultivaci
Modlitební
zbožnosti
podobu
na
realizací,
minimální. jejich
cesty
Toto
obrazovém
doprovodu. Pokud jsou knihy křížových cest opatřeny výtvarnými ilustracemi, téměř vždy jsou k tomuto účelu použity existující realizace křížových cest, a potom tyto publikace slouží jako informační zdroj, nastiňující cestu k objevům nových souborů.5 Stejný
druh
cenných
informací
poskytují
knihy,
které
mají
ve středu zájmu přímo konkrétní realizace křížové cesty. Tyto knihy jsou také většinou doprovázeny modlitebními verši.6
9
2.2 Slovníky a encyklopedická literatura
V české encyklopedické literatuře či v dostupných českých překladech
zahraničních
titulů
většinou
heslo,
týkající
se
přímo zbožnosti křížové cesty, nenalezneme. Musíme se spokojit s jinými vybranými částmi, které se jí ve větší nebo menší míře
dotýkají.
výtvarného a symbolů
Jedinými
Blažíčka
umění ve
výjimkami
výtvarném
a
jsou
Kropáčka
umění
Jamese
výkladový a
slovník
Slovník
Halla,
kde
námětů
se
ovšem
nacházejí jen velmi stručné anotace o její výtvarné podobě.7 Adolf Novotný ve svém Biblickém slovníku8 představil obsáhlé vysvětlení novozákonního smýšlení o kříži, na kterém byl Ježíš Kristus ukřižován. Vysvětlil jak obecnou symboliku kříže, tak její reflexe v křesťanském umění. U jeho francouzského kolegy Jeana
Jaquesa
zajímavou Ježíš
stať,
Kristus.
skryté
Allmena9
von
nalezneme
rozebírající Přívlastky
významy,
ve stejnojmenné
různorodé
jeho
vztahující
se
jména
ideové totiž
k celému
knize
obsahy
jména
postihují
mnohé
veřejnému
životu
a především k jeho smrti na kříži. O fenoménu křížové cesty ovšem
oba
zabývá
shodně
rovněž
mlčí.
Nový
Rozklíčováním
Ježíšových
slovník10.
biblický
titulů
K rozsáhlému
se
souboru
významů určité aspekty přidává, ale snaží se také reflektovat způsob
užívání
církví.
Zabývá
titulů se
Ježíše
zdroji,
Krista
ze
nejstarší
kterých
vychází
křesťanskou christologie
Nového zákona, i faktickým historickým pozadím Kristova života tentokrát s ohledem na stav židovské a římské společnosti v té době.
Podrobně
působení
i
V samostatné
se
věnuje
charakteru
aspektům
jeho
teologického
kapitole
potom
rozebírá
Kristova učení
ukřižování
veřejného a
pod
poslání. světlem
10
údajů.11
faktických a symbolů12
se
Lurkerův
vedle
Slovník
obecného
biblických
vysvětlení
obrazů
významové
roviny
symbolu zabývá rovněž jeho historickým vývojem a představuje, jak
první
jinotajné
znaky
našly
svůj
výraz
i uplatnění
v křesťanském umění. Ovšem ani zde není heslo křížové cesty nezmíněno. Slovník biblické teologie13 se zaobírá v první řadě znamením
kříže
prizmatem jeho
významu
pro
obec
věřících.
Vysvětluje například důvod, proč se v evangeliích klade takový důraz na Kristovo tělo a jeho tělesné utrpení. Pozadí této tradice
podrobněji
svátkům.
O
Ježíšově
explicitně
zmiňuje
Liturgický
rok
cesty
osvětluje cestě pouze
v
naproti
heslu
věnovaném
na Kalvárii heslech
Adama14
Adolfa
konkrétněji,
v
se
Cesta
nevysvětluje
tomu
velikonočním
kolektiv
autorů
a Nenávist. zbožnost
odhaluje
Ani
křížové
historický
vznik
a vývoj Velikonoc jako nejdůležitějšího křesťanského svátku, který
formuje
celý
liturgický
rok.
V
tomto
světle
potom
rozebírá jednotlivé vrstvy velikonoční liturgie, a tak pomáhá rozkrýt důležitost a duchovní mnohovrstevnost této zbožnosti. Po
celkovém
konstatovat
základní
přehledu to,
co
jsme
literatury
předeslali
na
tak
počátku.
musíme Totiž
že
většina odborných textů je na přímé informace chudá, ovšem na druhé
straně
vyčerpávajícím
způsobem
postihují
většinu
základních křesťanských teologických symbolů a myšlenek, které se v podstatné míře vztahují také na Kristovy poslední životní události. O
co
chudší
a encyklopedie, bohatší
zabývající
informační
V podstatě
můžeme
encyklopedické
informace
zdroj
se
křesťanskými
nalezneme
konstatovat,
práce
poskytují
obsahují
že
v
stať,
tématy,
německé
všechny
slovníky
české
o
to
literatuře.
velké
popisující
křesťanské zbožnost
11
křížové cesty, její historický vývoj a ohlasy ve výtvarném umění.15 Zvláště zajímavý pohled na pašijovou zbožnost přináší Ulrich Köpf v Theologische Realenzyklopädie16 a cenné informace především o vývoji uznání zbožnosti křížové cesty poskytuje starší německý Kirchenlexikon z konce 19. století.17 V německém lexikonu Handbuch der Liturgiewissenschaft18 zevrubně zkoumají liturgii a přinášejí například pro naše téma zajímavý pohled na tradici křesťanských poutí a procesí, ze kterých vycházel zvyk napodobovat Ježíšovu poslední bolestnou cestu.
2.3
Historická literatura a křesťanská ikonografie
Zajímavý zdroj historického poznání života Ježíše Krista, které
vytváří
plastičtější
představu
o
jeho
křížové
cestě,
objevíme v publikacích Gerharda Krolla19, Gérarda Bessiéra20, či Giuseppe
Ricciottiho,
jehož
zpracování
knihy
Život
Ježíše
Krista bylo oceňováno odbornou veřejností. Ricciottiho kniha společně
s
Emmerichové
Unikátními se
vizemi
také
staly
Křížové pro
cesty
od
Kathariny
tvořící
současné
umělce
důležitou inspirací v průběhu realizování církevních zakázek.21 Historické z různých
publikace úhlů
svým
rozvíjejí
tématickým
problémy
a
zaměřením
myšlenky
především
nastíněné
již
v křesťanských encyklopediích. Zvláštní skupinu literatury tvoří ikonografické slovníky. V
popředí
tohoto
oboru
historie
umění
stojí
především
publikace Jana Royta, ale také Hynka Rulíška,22 a slavné ediční řady
Engelberta
poskytují
klíčové
rozvinout
další
nevýhodou
těchto
Kirschbauma
Turnerové23,
či
Jane
na
jejichž
základě
zkoumání
námětu
křížové
cesty.
statí
fakt,
informace,
je
že
svůj
zájem
které se
dá
Určitou soustředí
12
především
na
historický
do 19. století, publikacích
vývoj,
informace
již
kontinuálně
z pozdějšího
nenalezneme.
probíhající
období
Nedocenitelným
v
těchto
rozšiřujícím
pramenem poznání k historickému vývoji zbožnosti křížové cesty a
jejího
výtvarného
zobrazování
se
staly
německé
publikace
Ernsta Kramera a Karla Aloise Knellera, částečně také texty od Nickyho
Zwijnenburg-Tönniese
společně
rozšířily
osvětlením
prázdných
českými
tituly
okruh míst
byla
v
a
Bertholda
Rolanda,
uměleckohistorického
v souvislém tomto
poznání
toku.24
dějinném
směru
které
v určitých
Mezi
aspektech
využitelná kniha pátera Iréna.25
2.4
Na
Katalogy a články z periodik
závěr
faktických
obraťme
informací
svoji o
pozornost
realizacích
k
cennému
výtvarných
zdroji souborů
křížových cest. Kromě již výše zmíněného pramene modlitebních knih odhalily nové příklady na poli sakrálního umění katalogy několika velkých výstav. Obsažně zpracované rejstříky autorů, kde
byly
především
zmíněny katalogy
stejnojmennou v českém v
mnohé Znak
výstavu
moderním
sakrální
v
umění
a
roce
realizace,
svědectví, 1991,
z roku
a
obsahovaly
doprovázející
Novozákonní
1997.26
Oproti
náměty situaci
zahraničí, především v německy mluvících zemích kde jsou
vydávány dva významné odborné časopisy zabývající se sakrálním uměním Kunst und Kirche a Das Münster, největší časopisecké tribuny pro výtvarné umění v Čechách, časopis Umění, Zprávy památkové péče či Art & Antiques, o realizacích křížových cest na
svých
stránkách
mlčí.
Malé
množství
článků
lze
nalézt
například v časopisu Katolický týdeník, ovšem drtivá většina
13
článků se nachází v regionálních periodikách. I tento fakt jistě dosvědčuje stav současného sakrálního umění a zrcadlí zájem
širší
veřejnosti,
která
je
povětšinou
k
těmto
dílům
nevšímavá.27
2.5 Současný stav bádání
Z předešlých střípků literárních pramenů můžeme seskládat mozaiku
současného
stavu
bádání.
Poskytuje
nám
důležitou
reflexi zájmu odborné veřejnosti o námět křížové cesty, který je
v
zahraničí
rozhodně
pestřejší
než
v
České
republice.
Základní zdroj informací na domácí scéně poskytují především publikace Jana Royta a běžně dostupné ikonografické slovníky, jejichž
historický
hranici
19. století.
hledáček
ovšem
Jakékoli
v
další
podstatě
prohloubení
nepřesáhne tématu
se
povětšinou utápí v margináliích. Pozornost k tématu výtvarného zobrazení křížové cesty se výrazně neobrátila ani z důvodu diskutované krize duchovního umění, která intenzívně probíhala v posledních letech také na českém území. Tendence na problémy upozorňovat,
reflektovat
je
a
hledat
nějaká
východiska
se
v první řadě objevila na akademické půdě, kde stále častěji vznikají kvalifikační práce obracející se k tématice současné umělecké sakrální tvorby.28
14
3 Historický vývoj zbožnosti křížové cesty a jejího výtvarného zobrazování
Jak výstižně poznamenal Gerhard Kroll, každá generace si cestu, následující kroky Ježíše z Nazareta, hledá a nachází stále znovu.29 Tento krátký přehled dějinného vývoje zbožnosti křížové
cesty
k jejímu
předkládá
historickému
stěžejní
zafixování
události, a
které
opakování
v
vedly
umělecké
tradici.30
3.1 První následovníci Ježíšovy bolestné cesty
Úplně prvními účastníky Kristovy bolestné cesty se stali členové zástupu, který ho následoval v pátek 7. dubna roku 30 n. l. ulicemi Jeruzaléma.31 K této cestě se vraceli vzápětí po
Ježíšově
smrti
první
apoštolové
křesťanské
církve,
uctívající památku svého Mistra a Pána. Podle některých textů pravidelně následovala poslední kroky svého syna také Panna Marie.32
V
stopách
i
r. 245). cestu
první
4.
s úctou Z
úseky
století
procházet důvodu
identifikování její
církevní
řecký
Od
a věřící.
polovině
byly
drobnými
století
učenec
pátral
Órigenés
započali
Ježíšovu
ve
míře
její v
3.
větší trvalé
jeruzalémských památníky.
po
(zemřel
poslední
také
další
připomínky ulicích
Důležité
Ježíšových
i záhy
svědectví
kolem životní
poutníci snadného označeny o běžné
praxi náboženských poutí v Jeruzalémě nám zanechala vznešená paní Aetheria33, která cestovala do Palestiny kolem roku 400. Ve svých popisech vzpomínala na prodlévání věřících u dvanácti
15
zastavení v ulicích města, doprovázené četbou dvanácti úryvků z evangelií.34 Ovšem první písemné zmínky o přesném rozmístění takovýchto poutnických památníků v Jeruzalémě nalezneme mnohem později, v listu L´éstat de la Citéz de Jerusalem z roku 1187. Na
sklonku
13.
století
umístil
Kristovu
cestu
bolesti
na konkrétní místa také mnich Ricoldus de Monte Crucis († asi r. 1309).35 křížové
Další
cesty
překvapivě zastavení,
z
písemná průběhu
registrovala které
františkánského
zpráva
a
na
řádu
16.
o
století
popisovala
vybraných v
lokalizaci
roce
ovšem pouze
místech
1540.36
jeruzalémské
v ulicích sedm
poutnických
vytyčili
Tato
města
členové
markantní
změna
v počtu zastavení Ježíšovy křížové cesty přesvědčivě dokládá fakt,
že
historicky stanovena
Kristova
poslední
určena
není
ani
a
dnes.
cesta
nebyla
s jistotou
Pokračující
nikdy
absolutní
přesně
pravdivosti
architektonická
zástavba
a z ní vycházející změny ve vedení ulic Jeruzaléma ji totiž záhy
přeložila
nemuseli mohli
na
jiná
místa.37
jen
s procházením
spokojit
navštívit
i
další
Středověcí
místo,
poutníci
pouličních
které
jim
se
ale
zastavení, jednotlivými
kapličkami připomínalo pašijové události. Zmenšenou křížovou cestu nalezli také na východní straně kněžiště chrámu Božího hrobu,
postaveného
křižáckými
dobyvateli
Svaté
země
a vysvěceného v roce 1149.38 Právě během tzv. křížových výprav v 11.
až
13.
jeruzalémských
století
se
zastavení,
myšlenka jak
byla
o napodobení uplatněna
jednotlivých
na
presbytáři
chrámu Božího hrobu, přenesla také na evropskou půdu. Z důvodu nestálé politické situace v oblasti Palestiny, která byla od poč. 7. století v podstatě ovládána Araby a potom Turky, se putování do Svaté země stalo velmi komplikovaným, nákladným a nebezpečným
podnikem.
Připomínka
těžko
splnitelných
16
poutnických
tužeb
se
odrazila
i
v
symbolice
labyrintů
francouzských gotických katedrál v Remeši, Chartres a Amiens. I v labyrintech německé katedrály Sv. Severina v Kolíně nad Rýnem
můžeme
odhalit
symbolický
odkaz
na
bolestnou
cestu
Ježíše Krista i poutníka, jenž ho chce následovat.39
3.2 První výtvarná zpodobnění křížové cesty
První
podaná
výtvarně
křížová
cesta
na
evropském
kontinentu byla dokončena v roce 142340 ve Španělsku. Dominikán Álvarez († 1420), inspirován dojmy ze své návštěvy Jeruzaléma v
140541,
roce
postavil
kaple
se
sochařským
zpracováním
Kristova utrpení v kláštěře Scala Coeli u Córdoby. Nejstarší křížová cesta ve středoevropské oblasti vyrostla o mnoho let později, v roce 1468, cestou od kostela sv. Jakuba na horu Jeruzalém v Lübecku. Tento příklad později následoval umělecky zajímavější projekt křížové cesty v Norimberku a ještě později v
Bamberku
(1500–1503).
V
roce
1475
vznikla
připomínka
Kristovy bolestné cesty ve Fuldě42 a v roce 1484 byla vystavěna křížová
cesta
také
v
Berlíně.
ve formě
venkovních
kapliček,
s velkou
pravděpodobností
Sedm
norimberských
jejichž
rytíř
výstavbu
Heinrich
zastavení inicioval
Marschalk
von
Rauheneck, bylo realizováno s pomocí poutníka Martina Ketzela43 mezi léty 1480 až 1490 cestou ke hřbitovu sv. Jana a později (kolem
r.
1500)
opatřeno
reliéfy
Adama
Krafta,
na
kterých
začal pravděpodobně pracovat již po roce 1490. V Bamberku, opět
Heinrich
Marschalk,
nechal
vytvořit
křížovou
cestu
o jedno zastavení chudší, jejíž výjevy byly provedeny s menším počtem
figur
a
naturalističtějším,
syrovějším
způsobem.44 17
Ježíšova
poslední
prostředí
v
cesta
průběhu
nebyla
15.
v
století
německém
a
označována
nizozemském
tradičně
jako
křížová, tedy vyjadřující cestu kříže, ale jako cesta sedmi pádů (poklesnutí na kolena), nebo sedmi cest. Naléhavě znějící označení
měla
od Piláta
poukazovat
na
na
Golgota
až
a zvýrazňovat
vrch
tak
fakt,
především
že
Kristus
opravdu
jeho
celou
sedmkrát
utrpení,
cestu upadl,
vycházející
z každého ze zaznamenaných pádů. První křížová cesta o sedmi zastaveních vznikla zásluhou rytířů Řádu johanitů na Rhodosu a odtud byla Peterem von Englisbergem přenesena do Freiburgu. Stále
oblíbenějších
uplatnění Neriho,
v
sedm
průběhu
zabývajícího
římských
kostelů,
zastavení
16. se
století ideovým
které
křížové i
ve
výkladu
pozadím
ustanovil
cesty
sedmi
již
sv.
našlo sv.
své
Filipa
stacionárních Veliký.
Řehoř
Popularitu tzv. Sieben Fuβfällen (sedmi pádů Krista) zajistil v průběhu 17. století svou knihou Groβen Myrrhengarten také Martin von Cochem (1634–1712).45 Od 15. století se objevovala zobrazení sousoší
Kristova také
Nejznámější
života
ve
hory
v
Francii, Kalvárie
se
podobě
monumentálních
především nacházejí
v v
kamenných
oblasti
Bretaně.
Plougastel-Daoulas
(z roku 1602), St. Thégonnec (z roku 1610) a Pleyben (z roku 1650).
Mezi
později
vzniklé
hory
Kalvárie
patří
i
slavné
sousoší v Pontchâteau, jehož vznik inicioval sv. Louis-Marie Grignion de Montfort (1673–1716). Hory Kalvárie stály na osách vycházejících
od
vstupů
velkých
farních
kostelů
a
ve
své
výzdobě syntetizovaly různé novozákonní náměty. Ústřední roli v jejich
narativní
výzdobné
symbolice
ovšem
hrály
právě
Kristovy pašije. Oblíbené hory Kalvárie vzala do své duchovní péče
Kongregace
Charpentierem
kněží
Kalvárie,
(1565–1650)
v
založená
první
klerikem
polovině
17.
Hubertem století.46
18
V polovině 15. století se objevuje další fenomén vyjadřující religiózní obrazů,
pocity
které
inspirací
vytvářením
grafických
s
pravděpodobností
se
pro
velkou
sochařská
ztvárnění
sérií
pašijových také
jednotlivých
staly
zastavení
křížové cesty. První takový mědiryt od neznámého autora je datovaný do roku 1446. Dvanáct listů pašijových scén vytvořil v druhé polovině 15. století Martin Schongauer (1448?–1491), od
holandského
známé
dva
malíře
pašijové
Lucase
cykly,
van
ovšem
Leydena
(1494–1533)
nejslavnější
zřejmě
jsou série
grafických listů s tímto tématem patřily Albrechtu Dürerovi (1471–1528). Dürer se stal autorem třech souborů - Velkých pašijí s dvanácti grafickými listy, Malých pašijí s 38 listy a Pašijích
v mědirytině
s
16
listy
prezentujícími
události
posledního týdne Ježíše Krista.47
3.3 Ochránci a šiřitelé tradice
Zbožnost příslušníci
křížové
cesty
si
františkánského
velmi
oblíbili
kteří
řádu,
od
především roku
1333
vykonávali duchovní hlídku u Božího hrobu.48 A od roku 1342 jim papež
Klement
v Palestině. neklidných prožitek
VI.
Po
svěřil
svém
dobách
si
Ježíšových dobu
jako
udržoval.
charakter Mniši
tak
osobního mohli
odvolání
menších
Řád
tradici
nad
zpět
posledních
a po dlouhou jediný
dozor
prožitku
do
bratří
ve
napodobovat
smyslu
v
odvezl
řádu
a
mystický s
sebou
křížové měla
následování
(imitatio)
místy
politicky
tento
Kristovy
příslušníky
svatými
Evropy
chvil
procházení
Mezi
všemi
cesty
zbožnost Krista.
spoluprožívat
Kristovo utrpení (compasio).49 Velmi silnou vlnu spoluprožívání 19
christologických událostí, ale především pašijí, vzbudil svým následováním Kristova života sv. František z Assisi, z tohoto důvodu později označovaný jako druhý Kristus. Ovšem v oblasti povzbuzování
libosti
při
následování
příkladu
života
Ježíše
Krista vynikala především literární produkce. Již v samotných evangeliích
je
několikrát
zdůrazněna
skutečnost,
že
Krista
mají věřící následovat právě na jeho cestě utrpení. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mt 16,24 a obdobně také Mk 8,34, L 9,23). Od poloviny 12. století pak vznikají meditativní texty, podporující rozjímání nad
pašijovými
vytržení
a
událostmi.
pohnutí
Uvádějí
postavu
přes
věřící
Ježíšovy
do
matky
duchovního Marie
jako
(Pseudo-) Anselm z Canterbury ve svém spise Dialogus Beatae Mariae
et
Anselmi
de
passione
Domini,
jako
či
Bernard
z Clairvaux v knize Liber de passione Christi et doloribus et planctibus
matris
posledního
týdne
eius.
Rovněž
Kristova
podrobně
života
jako
popisují
autor
události
Pseudo-Beda
ve
svých knihách De meditatione passionis Christi per septem dici boros
libellus
textu
Meditationes
de
knihy
se
svém
záhy
Meditationes
a
toskánský
po vitae
františkán
passione
Christi.
napsání,
Christi
okolo
(Meditace
Bonaventura Mezi
ve
svém
nejoblíbenější
roku
1300,
zařadila
o
životě
Krista)
františkána Johanna de Cauliba. Neméně oblíbeným se stal spis Büchlein der Ewigen Weisheit (Knížka věčné moudrosti) z roku 1328/1330
od dominikána
a
mystika
Heinricha
Seuseho.
Jiný
dominikán, Johannes Tauler, vynaložil v polovině 14. století podobné
úsilí,
aby
vyzvedl
Kristovo
utrpení
z
mystické
náboženské zkušenosti té doby. Do druhé poloviny 14. století se
datuje
také
podobně
populární
spis
Ludolfa
von
Sachsen
(†1377) Vita Jesu Christi. V poslední čtvrtině 14. století
20
řadu slavných mediačních textů završil augustinián Jordan von Quedlinburg Pozadí
svým
spisem
pašijových
Meditationes
myšlenek
de
passione
dokreslovaly
také
Christi. historické
traktáty autorů, jako byli Michal de Mossa či Heinrich von St. Gallen, představující dějinný pohled na Kristův poslední týden i jeho události. A právě z bohatství a rozmanitosti těchto spisů v 15. století vyvstává myšlenka na kodifikování vlastní zbožnosti
křížové
cesty.
Mezi
nepřehledným
počtem
překladů
a recepcí výše zmíněných latinských textů do národních jazyků, rozjímání nad životem a utrpením Krista, vznikla na konci 15. století
první
kniha
samostatně
popisující
již
jednotlivá
zastavení křížové cesty. Stationsbüchlein (Knížka zastavení) nizozemského duchovního Betlema spatřila světlo světa v roce 1471
a
později
v holandštině
v
i
roce
1518
v
francouzštině.
Antverpách
V
16.
vyšla
století
tiskem
byla
tištěna
ještě dvakrát (v letech 1536 a 1561) a stala se v podstatě nejrozšířenější
knihou,
popisující
schematicky
rozdělil
pašijové
v Kristově
posledním
týdnu
křížovou
události a
na
jejich
cestu.
Bethlem
jednotlivé
sled
odvodil
dny od
poutnických památníků v Jeruzalémě, ale také v Římě. V roce 1517 vydal v Norimberku obdobnou knihu Eine kurtze vermerkung der
heyligen
Stet
des
heyligen
Landts
františkán
Nikolaus
Wankel, který pobýval v Palestině 6 let, svůj literární počin obohatil
o
širší
pohled
na
životní
cestu
Ježíše
Krista
a počátek poutnických zastavení umístil již do Bethanie, svoji knihu rovněž rozšířil o obrazové díly.50 Další velmi rozšířený spis
Peregrinatio
také
karmelitán
spiritualis,
Jan
Pascha
zveřejněný
(Paschasius
z
roku
1563,
Löwen,
napsal
zemřel
r.
1532), který sice v Palestině nikdy osobně nebyl, ale svůj literární text, jak popsal v předmluvě, sestavil ze vzpomínek
21
jiných poutníků jako byl například Bethlem, kteří sv. Zemi poznali,
a
doplnil
rozprostřenými
je
přes
každodenními
celý
duchovními
poutníkův
rok.
cvičeními
Koncept
knihy
obsahoval rozšířená Betlemova zastavení až na počet 15 a byl natolik
zbožný
i smrt,
že
a
jeho
detailně čtenář
ilustrující
v podstatě
celý
nemusel
Kristův svatou
život
pouť
do
vzdálených míst ani fakticky vykonat.51 V průběhu 15. století tak nacházela tato forma zvláštního druhu poutnické zbožnosti své odezvy mezi věřícími v běžné náboženské praxi. Křesťané začali praktikovat nejjednodušší křížové cesty o malém počtu zastavení (7, 8 či 9 zastavení), které ve skupinách procházeli od městské radnice či věže, jako pomyslného místa Pilátova Praetoria, přesně
po jednotlivých
vyměřenou
zastaveních
délku,
která
měla
až
kříži
či
Ježíšovy
kroky,
Golgota.
Nejstarší
ke
takovouto
kopírujících
vždy
kopírovat
kapli,
cestu,
určitou původní
zastupující
tvořenou
vrch
pouze
dvěma
pevnými body, nalezneme právě na výše zmiňované Jeruzalémské hoře
v
Lübecku,
Constein.52 vznikla
kterou
Nakonec
kniha
zřídil
v posledních
výraznou
měrou
roku
1468
poutník
desetiletích
obohacující
Heinrich
16.
století
především
samotný
ikonografický vývoj křížové cesty. Spis s názvem Ierusalem, sicut
Christi
tempore
florit...
brevis
descriptio,
vydaný
v roce 1584 v Kolíně nad Rýnem, popisuje Svatou zemi viděnou očima německého duchovního Christiana van Adrichema (Christian Adrian Cruys, zvaný Adrichomius, † 1585 v Kolíně nad Rýnem). Křížovou
cestu
Adrichomius
popisoval
detailně
ve
dvanácti
zastaveních a vypočítal její celkovou vzdálenost na 1321 kroků nebo
3303
stop.
Tyto
informace
se
staly
na
dlouhou
dobu
závaznými pro běžnou náboženskou praxi a měly určující vliv na podobu
vznikajících
křížových
cest.
Oblíbenost
Adrichomiova
22
návodu
byla
zajištěna
také
tím,
že
jeho
kniha
získala
latinské, italské, anglické, holandské, české a později také polské, španělské a německé vydání.53 V roce 1590 byl vydán další
slavný
Biblicarum
text
z
jeho
Historiarum,
pera
který
na
Theatrum krátkou
Terrae dobu
Sanctae
uzavřel
et
tuto
dlouhou řadu pašijové literární tradice, připravující duchovní půdu pro oficiální uznání zbožnosti křížové cesty.54
3.4 Výtvarně podané křížové cesty o 14 a více zastaveních
Na křížové cesty budované v rozpětí 15. až 17. století se pohlíží s jistými rozpaky. Jeden badatelský předpoklad tvrdí, že se tyto projevy zbožnosti křížové cesty většinou obešly bez jakéhokoli výtvarného zobrazení, ilustrující dané náboženské představy. Souběžně existuje rovněž zcela opačná domněnka, že všechny křížové cesty nalezly i svůj výtvarný výraz, o kterém si již nemůžeme udělat bližší představu, protože se většina z těchto realizací do dnešních dnů nezachovala. Za vůbec první výtvarně pojednanou křížovou cestu o čtrnácti zastaveních55, které
by
jednotlivých
podporovaly úseků
rozjímání
pašijového
věřících
příběhu,
se
zobrazováním
považuje
křížová
cesta zřízená v roce 1456 řeholníkem Filipem z Aquily u jeho domovského kláštera v italském městě L´Aquila. Mezi léty 1486 až
1491
budoval
křížovou
cestu
také
františkán
Bernardinus
Caimi, který byl kvardiánem u sv. Hrobu v Jeruzalémě. Jeho Svatá
hora
(Sacro
Monte)
ve
Varallu
v severní
Itálii
měla
podobu 43 malých kapliček rozesetých v krajině, z nichž každá nesla jedno výtvarné zobrazení počínající starozákonním Prvním hříchem a ukončené sv. Hrobem.56 Tuto křížovou cestu později 23
v Itálii
i
švýcarském
napodobovali.57
kantonu
Byla
Ticino
zbudována
v
podle
různých plánu
obdobách dovezeného
z Jeruzaléma58 a postavena na pahorku, který měl věřícím svým tvarem
připomínat
Bernardina nacházela
Caimiho poutní
vrch
Kalvárie.
bylo
zklamání
místa
v
Motivací ze
Jeruzalémě,
pro
stavu,
v
a proto
činnost jakém
se
se
rozhodl
postavit jejich přesnou nápodobu ve své domovině. V roce 1487 odcestoval do Svaté země změřit vzdálenosti mezi jednotlivými zastaveními a s vlastní výstavbou kaplí začal v roce 1491. Krajinné
prostředí
přibližně
odpovídající
okolí
Jeruzaléma
dlouho hledal, až jej nalezl v severoitalském Varallu u města Novarra. Dílo bylo s výjimkou tří kapliček dokončeno o mnoho let později, v roce 1645.59 I v německém Görlitzu vznikala v téže
době
(roku
1489)
křížová
cesta
vedoucí
od
městské
radnice ke sv. Hrobu, která se skládala z výtvarných zobrazení vybraných
úseků
pašijového
příběhu
ukrytých
v
nikách
zastavení.60 V podstatě nejrozsáhlejší komplex (několika) hor Kalvárií
vznikal
Piemontu.
Kolem
od konce roku
1520
15.
století
vznikla
Svatá
také
v
italském
hora
ve
Varese.61
V letech 1591 až 1680 se probouzelo k životu rovněž poutní místo
Sacro
Monte
v
Ortě,
kde
byla
zastavení
originálně
doplněna výtvarným zobrazením legendy ze života sv. Františka z Assisi. Na sever od Alp převládal v této době neustálený úzus
v
počtech
i
charakteru
jednotlivých
zastavení.
V Antverpách zřídil v roce 1639 křížovou cestu s výjimečným počtem
osmi
zastavení
páter
Franziskus
Quaresima,
který
pobýval ve sv. Zemi o jednadvacet let dříve. V polovině 17. století
vznikají
potom
například
v
Nizozemí
křížové
cesty
tíhnoucí spíše k opačnému extrému, jejichž počet zastavení se zvýšil
až
na
číslo
19.
Preference
dvanácti
Adrichomiových
24
zastavení se později opět projevila v oblastech pod německým vlivem díky knize Himmlische Palmgärtlein od Wilhelma Nakatena († 1682), vydané v němčině v roce 1660. Na horu Mont Valérien u Paříže vedla křížová cesta s větším počtem zastavení od roku 1666.
Francouzská
kniha
zbožnosti
křížové
cesty
jezuity
Adriana Parvilliera, vydaná v roce 1680, totiž naopak počítá s celkovým
počtem
osmnácti
zastavení.
Naproti
tomu
v Lucembursku se v ještě v 18. století stále objevují křížové cesty s malým počtem zastavení. U města Griesch bylo v roce 1737
podél
cesty
vystaveno
sedm
obrazů
Kristova
utrpení,
jejichž řadu zakončovala kaplička sv. Hrobu. Rovněž ve Vianden stojí sedm zastavení křížové cesty z roku 1752.62
3.5 Uznání papežského stolce
Na konci 17. století byla zbožnost křížové cesty uznána papežem a obdařena odpustky na návrh generála františkánského řádu
Františka
Diaze
od
sv.
Bonaventury.
Františkáni
již
v průběhu tohoto století začali se systematickým propagováním zbožnosti a připravili knihy křížových cest pro své španělské a italské bratry. Španěl Antonius Daza vydal v roce 1626 svůj spis
Exercitii
spirituali
jako
úvod
ke
zbožnosti
křížové
cesty, kde věřícím představoval duchovní následování poslední poutě
Ježíše
Krista
na
Golgotu
ve
čtrnácti
zastaveních.
V Itálii šířil zbožnost křížové cesty také Giuseppe Maria da Perugia, autor Via Crucis, vydané v roce 1710.63 Největšího mecenáše a šiřitele našla křížová cesta v Leonardovi da Porto Maurizio
(1676–1751),
který
byl
schopen
za
svůj
život
iniciovat a duchovně vést na 572 křížových cest, nejslavnější 25
například v římském Koloseu v čase svátků narození Krista dne 27. 12. 1750. Založil bratrstvo svaté Křížové cesty a zasadil se také o uznání křížové cesty jako živé církevní zbožnosti, když jako první veřejně držel kázání via crucis na hoře Monte alle Croci ve Florencii v roce 1700.64
Výstavbu této křížové
cesty inicioval již o mnoho let dříve (v roce 1628) Španěl Salvatore cestu
Vitale
ze
Cagliari.65
da
Leonardo
zastavení,
čtrnácti
sestavil
inspirován
křížovou příkladem
Adrichomiovým a přeneseně také Bethlemovým. Jeho zásluhou se tato zbožnost přenesla z Nizozemí přes Španělsko až do Říma jako
středu
papežského
katolické stolce
církve do
šířila
a
odtud
celého
se
po
světa.
ratifikaci
První
breve,
týkající se odpustků křížové cesty, vydal papež Innocenc XI. v roce
1686
ženským
a
umožňovalo
protějškům
františkánským
i členům
bratrstev
mnichům,
působících
jejich
při
Řádu
menších bratří získat odpustky stejného charakteru a hodnoty, jakou se cenily odpustky pro poutníky procházející křížovou cestu v Jeruzalémě. Toto ustanovení rozšířil svojí bulou Inter plurima v roce 1726 papež Benedikt XIII. na návrh generálního prokurátora
františkánského
Josefa
řádu
Marii
z Elbory
a obdařil křížovou cestu odpustky pro všechny věřící, kteří tuto
pobožnost
1731
konečně
který
povolil
vykonávali
následovalo
při
chrámech
papežské
františkánům
františkánů.
ustanovení
zřizovat
křížové
Klementa cesty
V roce XII.,
ve všech
kostelech, klášterech, oratořích, špitálech i na jiné svaté půdě
pod
širým
nebem.
O
deset
let
později
(1741)
papež
Benedikt XIV. umožnil zřízení křížových cest ve všech farních kostelech
a
to
i
v
těch,
nad
kterými
nedržel
patronaci
františkánský řád. Nakonec papež Pius IX. v roce 1871 uvolnil meditativní zbožnost křížové cesty i se všemi odpustky z rukou
26
františkánského řádu a zpřístupnil ji celé katolické církvi.66
3.6 Doba rozkvětu i ohrožení
Po polovině 18. století tak probíhalo opravdu markantní rozšíření křížových cest, společně ruku v ruce s ustalující se formou
čtrnácti
sedmi zastavení
zastavení. se
ve
Ovšem
i
křížová
spojitosti
s
úctou
cesta
k
v
sedmi
podobě
bolestem
Panny Marie ještě dlouho souběžně udržovala. Již od roku 1700 se
začala
ve
větší
míře
výtvarná
zobrazení
křížové
cesty
objevovat ve výzdobě interiéru kostelů. Mistrovským příkladem malby
Ježíše
Giovanniho
nesoucího
Battisty
na
kříž
Tiepola
Golgotu
(1696–1770)
se
pro
stalo
benátský
dílo kostel
Sant´Alvise z roku 1749. Od roku 1767 vznikalo také sochařské zpracování
Ježíšovy
s figurami
v
křížové
životní
cesty
velikosti
plné od
expresivního
Johanna
pathosu
Petera
Wagnera
(1730–1809) ve Würzburské Käpelle (Kapličce). Od roku 1770 se nachází zastavení křížové cesty v kostele sv. Ulricha a Afry v Augšpurku z ruky malíře Januaria Zicka.67 Ve stejné době, okolo
177068,
roku
Sanctorum, Gottfrieda svátky
vyšla
vyzdvihovaná Bernharda
církevního
v
Augšpurku
pro
rytiny
Götze
roku
kniha
Dierum
velehradského
rodáka
ilustrující
všechny
(1708–1774),
včetně
Annus
pašijových
událostí,
které
výrazně obohatily podobnou literaturu kontinuálně vznikající již
od
16.
století.
Zbožnost
křížové
cesty
se
rovněž
projevovala ve své nejupřímnější podobě také v lidovém umění a postupně
v
průběhu
18.
století
začala
vznikat
výtvarná
zobrazení celého pašijového příběhu nebo jen bolestné cesty Ježíše
Krista
v
technice
podmalby
na
skle.69
Rozvoj 27
ve středoevropském monarchie,
ovšem
prostoru, zbrzdila
konkrétně
Josefínská
na
území
doba.
Mezi
Rakouské léty
1780
až 1783 vydal císař Josef II. v říši zákaz všech pašijových zvyků70 a později se do duchovního života zaryla snaha některá zastavení ze zbožnosti křížové cesty odebrat, protože nebyla podepřená evangelijními texty. Úkolu se zhostil Scipione de Ricci, biskup toskánských měst Pistoia a Prato, pro něhož se nehodnověrnými oblíbené
tradici,
zastavení),
i
příběhu
částmi dva
staly,
Ježíšovy
setkání
se
paradoxně
pády
zbožnou
oproti
(dnešní
ženou
VII.
dříve a
Veronikou
IX.
(dnešní
VI. zastavení křížové cesty).71 Tyto tři příběhy, v kanonických evangeliích
opravdu
měly
neuváděné,
ovšem
velký
podíl
na utváření citem prodchnuté lidové zbožnosti. Několikanásobný pád svatého muže pod křížem připomínal věřícím jeho těžkosti a stupňující láskyplným
se
utrpení,
gestem
a
činem
proti
němuž
pomoci.
Na
zasáhla
Veronika
historicky
vratkém
základě stálo také zastavení Kristus potkává svou matku, které se ale v tradici zobrazování jednotlivých zastavení křížové cesty udrželo bez větších problémů. Ovšem již v úplném závěru 18.
století
zbožnosti
opět
křížové
nalezneme cesty
všech
v
literárních
zpracováních
zastavení
čtrnáct
v
uceleném
sledu a v průběhu 19. století se křížová cesta s novým elánem prosadila
znovu.
a inspirující náboženské
Na
literárním
kniha
vize
poli
Clemense
stigmatizované
se
objevila
Brentana Anny
významná
zaznamenávající
Kathariny
Emmerichové
(1774–1824) Das bittere Leiden unsers Herrn Jesu Christi. Nach den
Betrachtungen
Augustinerin
des
(† 9. 2. 1824)...72
der
gottseligen Klosters
Velkým
Anna
Katharina
Agnetenberg
propagátorem
zu
citově
Emmerich, Dölmen upřímného
náboženského umění se stalo nazarénské hnutí, jejichž křížové
28
cesty
byly
hojně
populárním
se
šířeny
stal
v
podobě
například
grafických
grafický
tisk
listů.
Velmi
Křížové
cesty
Josefa Führicha (1800–1876) pro Altlerchenfeldský farní kostel ve Vídni, vytvořený technikou fresky v letech 1844 až 1846.73 Johann Friedrich Overbeck (1789–1869) se proslavil především uměleckou obličej,
vizí,
zpodobňující
naplněný
klidnou
a
Ježíše
z
Nazareta.
souměrnou
krásou,
Mírumilovný
vlasy
dlouhé
po ramena, rozdělené pěšinkou, a krátká bradka představovaly lidský obraz Božího syna, a zároveň ikonografický kánon, který se
v
náboženském
tvoření
vycházel
umění z
dlouho
udržoval.
uměleckých
příkladů
Overbeck
při
Raffaelových
jeho
obrazů
i vrcholně středověkého umění, reflektující apokryfní zprávy o podobě
Krista.74
Ježíše
kolorovaných Kristovu
kresebných
bolestnou
až 1857
a
jež
Byl
meditací
cestu,
se
mimo Via
jiné
autorem
crucis75,
kterou
realizoval
stala
inspirací
později
čtrnácti
zachycujících v
letech
pro
1850
originální
kompozici chrámové hudby Via crucis skladatele Franze Liszta.76 O dva roky později (1859) dokončil svoji Křížovou cestu jako součást výmalby kostela sv. Egidia v Münsteru jeho současník Eduard
Jakob
romantický Křížovou
von
umělec cestu
Steinle Moritz
pro
(1810–1886).
von
kostel
Schwind
sv.
Slavný
německý
(1804–1871)
vytvořil
Mikuláše
v
bavorském
Bad
Reichenhallu v roce 1862.77 Hledání nového křesťanského umění probíhalo
také
na Britských
prerafaelitské
hnutí.
Jeho
Gabriel
Dante
Rossetti,
Brown,
hledali
inspiraci
ostrovech, představitelé,
Edward v
kde
jako
Burne-Jones
gotickém
směr
či
vlámském
určovalo
byli
umělci
Ford
Madox
umění,
které
prolínali s barevností benátských obrazů renesance a baroka.78 Také
symbolismus
přinášela
do
konce
umění
století
hravost,
a
svěžest
umělecká a
určitý
skupina druh
Nabis intimní
29
atmosféry,
které
autoři.
Beuronská
století
poslední
starověké
se
nezalekli
umělecká
škola
výraznou
vzory
a
ani
křesťansky
zanechala
uměleckou
estetickou
orientovaní
na
stopu,
konci
navazující
geometrii,
a
19. na
přenesla
transcendentálně působící sakrální umění i zobrazení křížové cesty do 20. století. Příslušníci beuronské školy realizovali křížovou cestu pro mariánský kostel ve Stuttgartu na přelomu let 1889 a 1890. Ničení 2. světové války přestál do dnešních dnů bohužel pouze jediný výjev Krista korunovaného trním.79
3.7 Moderní umění a jeho zobrazování křížové cesty
Dějinnými zvraty prodchnuté 20. století přineslo umělcům neomezenou
tvůrčí
svobodu
a
sakrální
umění
více
vychýlilo
z klidného a vyrovnaného středu k expresivní výrazové rovině. Vnitřní
naladění
viditelnějším,
uměleckých
skryté
myšlenky
děl díla
se
stalo
objímaly
záměrně
aktuální
dění
a činily tak především ve vzpomínce na světové války, které zvrátily lidskou citlivost až na krajní hranici. Náboženské náměty se staly v prudce plynoucím proudu uměleckých tendencí tribunou pro vyjádření osobních prožitků pro všechny citlivé umělecké osobnosti bez ohledu na vyznání víry. Společenským a duchovním
krizím
nastavovat psychické
zrcadlo i
fyzické
moderní právě
společnosti
umělci
útrapy,
a
v
dokázali
odrazech
prověřující
nejlépe
zachycovali
charakter
jedince,
a další závažná společenská témata. Mezi uměleckými náměty se tak velmi oblíbeným stalo především ukřižování Krista či Pieta a křížová cesta jako námět vyjadřující utrpení v uměleckém cyklu
se
dostával
do
pozadí
právě
díky
svému
rozsáhlému 30
pojetí, tělo
ustupujícímu začali
umělci,
impresionismu, Gauguin
zhuštěným
vnímat
(1848–1903)
výrazovým
překonávající pomocí
v
díle
formám.
Ukřižované
umělecké
výdobytky
primárních Žlutý
barev
Kristus
jako
z
Paul
roku
1889.
Ve stejném roce řešil svým vnitřním zrakem Kristovo mrtvé tělo malíř Vincent van Gogh (1853–1890) v obraze Pieta. Na přelomu 20. století tento námět velmi působivě zpracoval Edward Munch (1863–1944) umístil
ve
svém
obraze
osamoceného
Golgota
ukřižovaného
z
roku
mezi
1900,
anonymní
ve
kterém
masu
lidí.
Lovis Corinth (1858–1925) nejprve v roce 1907 v díle Velké martyrium, později v obraze Červený Kristus (1922) předvedl pozorovateli nahého a utýraného Ježíše, nesoucí rysy samotného umělce. Od počátku třicátých let až do roku 1947 opakovaně ve svých
dílech
reflektoval
téma
ukřižovaného
Ježíše
Krista
židovský malíř běloruského původu, celý život svobodně tvořící ve
Francii,
Marc
Chagall
(1887–1985).
Slavným
se
stalo
především jeho dílo Bílé ukřižování z roku 1938, ve kterém se vyrovnával
se
sílícím
antisemitským
tlakem
prezentováním
Ježíšova židovského původu.80 K výtvarnému pojetí celého cyklu křížové
cesty
obrátil
všeobecnou
uměleckou
pozornost
slavný
italský umělec Lucio Fontana (1899–1968) po 2. světové válce. Představil v té době bezpochyby provokující polohu tradičního námětu v technice glazované keramiky, jež se částečně vymykala signifikantní Spontánní
produkci
zachycení
umělce
Ježíšovy
a
teoretika
bolestné
spacialismu.
cesty
do
podoby
haptického a expresivního prožitku tvárné hmoty se pohybovalo na
hranici
figurální
tvorby
a
abstrakce.
Prvních
čtrnáct
zastavení Via Crucis, dnes umístěných ve sbírce Vatikánských muzeí, vytvořil v roce 1947. Druhé dva soubory křížové cesty spatřily
světlo
světa
v
období
od
roku
1955
do
roku
1957
31
a jejich vznik byl podpořen spoluprací s architektem Marcem Zanusem.
Jedna
kolekce
zastavení
čtrnácti
byla
určena
pro kapli Suore Carline v milánském kostele San Fedele, další tzv. Bílá křížová cesta byla vytvořena pro mateřskou školu Ada Bolchini dell´Acqua taktéž v Miláně.81 Křížová cesta se tak v polovině 20. století začala znovu prosazovat i ve výzdobě chrámového poskytla
interiéru.
stavba
duchovního
v jihofrancouzském v reálné
Životadárný
tvary
městě
v
místa
Vence.
moderních
impulz
pro
Mezi
formách
této
myšlence
dominikánské léty
1949
přeměňoval
jeptišky
až
1951
návrh
se
kaple,
na jejíž vnitřní výzdobě se podílela slavná umělecká osobnost, Henri Matisse (1869–1959). Interiér růžencové kaple, později známé jako Matissova kaple ve Vence, byl v úplnosti proveden umělcovou rukou, kterému se tak podařilo vytvořit sjednocenou a
všeobjímající
duchovní
dekorativní
tradice
výzdobu.
dominikánského
Matisse a
řádu
respektoval
vedle
mariánských
zobrazení postavil světeckou postavu Sv. Dominika, ale také do jednoho celku syntetizované zobrazení Křížové cesty.82 V 50. v
a především prosazovat uměleckou
60.
námět výzvou
letech
se
v
ukřižovaného pro
autory
umění
lidského výrazně
začal těla,
opět jenž
expresivního
silněji se
stal
rukopisu.
V Evropě se v tomto okruhu pohybovaly malířské osobnosti, jako byl Georges Rouault (1871–1958) a jeho mladší kolegové Arnulf Reiner
(*1929)83,
Hrdlicka
Francis
(1928–2009).
Bacon
Posledně
(1909–1992) jmenovaný
i
sochař
vytvořil
Alfred
mezi
léty
1969 až 1972 šestnáct mrazivých kreseb v životní velikosti pro protestantské komunitní centrum v Berlíně Charlottenburgu, označovaných
jako
z berlínské
věznice
Plötzenseer Plötzensee),
Totentanz které
(Tanec
byly
mrtvých
chápány
jako
umělecká reakce na osudy obětí německého nacistického režimu.
32
Ve
shodnou
dobu
neoexpresionismus křížové
cesty
ve vodách polohu
nacházel svou
v
tomto
ukřižování od konce
práce ruský
první
Severní
abstraktní
umění.
předváděl umělec
světové
umělecký
umělecký úspěšně
Sakralizovanou
v
a
a
poprvé
Malevič dokázal
cyklus
zakotvil abstraktní
suprematických
Kazimír války
Americe
podobu
prostředí
nefigurativního
své
v
obrazech
(1878–1935) v
nich
již
obsáhnout
hluboké duchovní přesahy, mířící ke starému východnímu umění ikon.84
malby
Ve
Spojených
státech
60.
let
20.
století
vytvořili dva slavné cykly čtrnácti zastavení křížové cesty umělci
židovského
pokládány Prvním
za
jejich
autorem
Sabathani
původu
se
s
evropskými
kořeny
vyjádření
k
osobní
slavné stal
série
Barnett
hrůzám
Stations Newman
a
of
the
často
byly
holokaustu. Cross
(1905–1970),
Lema
vedoucí
představitel tzv. Color field painting. V letech 1958 až 1966 vytvořil
čtrnáct
panelů,
černobílých
dnes
umístěných
v National Gallery ve Washingtonu, k jejichž názvu připojil ještě
poslední
existenciální
slova vyznění
Ježíše cyklu
Krista.
Zdůraznil
upozorněním
na
tak
situaci,
popisovanou a vysvětlovanou evangelistou Matoušem (27:46), kdy Kristus
se
svým
posledním
výdechem
na
kříži
vyslovil
verš
Žalmu 22:2 „Eli, Eli, lema sabathani“, znamenající „Bože můj, Bože
můj,
proč
abstraktního
jsi
mě
opustil?“.85
expresionismu,
Mark
Druhý
Rothko
z
dvojice
malířů
(1903–1970),
začal
pracovat na čtrnácti monumentálních monochromatických plátnech v
roce
1964.
Tři
triptychy
a
pět
samostatných
panelů,
rozezněných nánosy černé barvy v kontemplativní tóny, dokončil již o tři roky později. Ovšem celá realizace, objednaná Johnem a
Dominique
de
Menil,
byla
umístěna
do
nově
zřízené
kaple
v texaském městě Houston až v roce 1971.86 Ojedinělým projektem
33
celistvé
vnitřní
výzdoby
několik
desetiletí
chrámového
umělecké
interiéru,
práce,
se
přesahující
stala
realizace
interiéru kostela sv. Jana Evangelisty v německém Nürtingenu. Neuvěřitelně rodákovi
z
dlouhé Nových
umělecké Hutí,
od
soustředění konce
2.
vydrželo
světové
českému
války
trvale
žijícímu a tvořícímu v Německu, Ottovi Herbertu Hajkovi (1927– 2005). Od roku 1956 do roku 1990 vytvořil komplexní umělecké pojetí
stavby,
mezi
jejíž
součásti
patřila
také
zastavení
Křížové cesty. Čtrnáct uměleckých představ o Ježíšově bolestné cestě
autor
doplnil
ještě
o
patnácté
Zmrtvýchvstání
Ježíše
a celý soubor umístil do pravé kostelní zdi, vyvedené v režném zdivu, ze kterého se jednotlivá zastavení v energickém rytmu vynořují.87
organicky
V
roce
1994
se
objevil
v
chrámovém
interiéru kostela Sv. Alfonse ve Würzburgu jiný slavný cyklus Kristovy poslední cesty, který byl širší veřejnosti již mnoho let známý. Čtrnáct zastavení Křížové cesty usmíření (Kreuzweg der Versöhnung), provedených v technice barevného dřevorytu, vytvořil totiž
uznávaný
již
v
německý
roce
1969.
grafik Nabídku
HAP
Grieshaber
(1909–1981)
zastavení
vytvořit
křížové
cesty získal umělec v roce 1965 a týkala se výzdoby kostela Bruchsalského
zámku.
K
tématu
se
Grieshaber
obrátil
ale
až v roce 1967 a vznikl první soubor čtrnácti dřevorytů, které byly
vydány
kardinála
tiskem
Stefana
umělecký
cyklus
Kreuzweg).
Do
společně
s
Wyszynského. označení
doprovodným Z
tohoto
Polská
Bruchsalského
důvodu
křížová
zámeckého
slovem
cesta
kostela
polského
také
získal
(Polnischer byly
nakonec
umístěny dřevěné grafické štočky, patinované bílou a zlatou barvou, a grafické listy Polské křížové cesty byly umístěny do kostela sv. Ducha v Reutlingenu.88 Známým autorem křížových cest
se
stal
i
rakouský
malíř
a
grafik,
Rudolf
Kolbitsch
34
(1922–2003).
První
pro moderní
Křížovou
kostelní
cestu
stavbu
v
vytvořil
městské
v
roce
1956
Bindermichl
části
v Linci. O dva roky později vytvořil dalších 15 zastavení, připomínající
monumentální
grafické
listy
umístěné
přímo
do omítky zdi, pro Biskupské gymnázium Petrinum taktéž v Linci a v roce 1977 se stal autorem hned dvou shodných uměleckých realizací. Křížovou cestu pro městskou část Krakova Nowa Huta, skládající se rovněž z 15 zastavení, otiskl podruhé pro kostel sv. Terezy ve svém milovaném Linci.89 Ovšem v 80. a 90. letech se nenacházely ve výzdobě chrámového interiéru pouze prověřené umělecké realizace. Moderní křesťanské umění začalo po Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) pronikat do starých i nových kostelů s velkým elánem, ale samozřejmě také s různorodými výsledky.
Vedle
tradičního
pojetí
cyklu
Ježíšova
utrpení,
prezentující klidnou a vyrovnanou polohu výtvarné tvorby, se objevovala
nápaditá
výtvarná
v
řešení
různých
materiálech,
zastupující expresivnější gestické umělecké směřování. Častěji se začali křesťanských uměleckých potřeb ujímat spíše průměrně kvalitní umělci a z duchovní i světské společnosti se vynořily otázky
po
existenci
křesťanského
umění,
jeho
smysluplnosti
a samozřejmě kvalitách. Ruku v ruce s tímto polemickým proudem se pozornost kritiků obracela od samotných umělců k věřícím s
konzumentům
jejich
determinující
vliv
i duchovního
umění,
i odborní
arbitři
na
potřebami vnímání
umístěného se
postupně
a
očekáváními,
umění mimo
v
sakrálním
takový
shodovali
které
prostoru
prostor. na
novém
mají
Církev pojetí
křesťanského či duchovního umění, které má být funkčně spojené s obcí
věřících,
zároveň
ladit
s
ostatním
uspořádáním
sakrálního prostředí a v nejlepším případě ještě souznít se současnými
uměleckými
trendy.90
Na
závěr
jmenujme
alespoň
35
některé
realizace,
které
se
utopistické
ideální
vizi
přiblížily. Sochař Joachim Maria Hoppe (*1959) stvořil v roce 1990
Křížovou
ve Stuttgartu91 a originální
cestu
pro
mezi
léty
a
sochařské
kapli 1991
pojetí
mariánské
až
1997
Křížové
nemocnice
velmi
cesty
nápadité
pro
kostel
Sv. Kříže v Ingelfingenu. Mladší výtvarnou realizaci Křížové cesty vytvaroval do podoby čtrnácti masivních železných křížů, které
umístil
na
zeď
hlavního
prostoru
farního
kostela
a zároveň jim propůjčil funkci nosníků, na něž jsou jednotlivá zastavení přesto
v různých
ponechal
úhlech
symbolický
zavěšena. význam
a
Autor v
nosným
křížům
jednotlivých
scénách
příběhu Ježíšovy bolestné cesty se staly předmětem, který nese Ježíš
Kristus
s vypětím
všech
sil
na
Golgotu.
V
roce
1993
vznikly dvě zajímavé Křížové cesty z rukou umělkyně Elisabeth Weidemannové zhmotnil
(*1932)
své
abstraktních
meditace
malíře o
v Mnichově
s montováním
plochých
čtrnácti
Ludviga
Ježíšově
velkoformátových
Sv. Bonifáce
do tvaru
a
bolestné
závěsných
a
Do
cestě
Denk
do
podoby
pro
kostel
zaexperimentovala
desek,
křížů.92
(*1938).
obrazů
Weidemannová
keramických
velkých
Denka
které
zformovala
nového
tisíciletí
přinesla tradiční výtvarné pojetí zastavení Křížové cesty pro farní
kostel
Nina
Koch
bronzových
Sv. Kříže (*1961).
reliéfů
v
Dorthmundu
Dohotovená byla
v
známá
zakázka
interiéru
německá souboru
nainstalována
sochařka čtrnácti v
roce
2003.93 O rok později se tradičního námětu zhostil také britský konceptuální umělec Damien Hirst a ve spolupráci s fotografem Davidem
Baileyem
vytvořil
cyklus
dvanácti
záměrně
provokujících fotografií Stations of the Cross, které se staly součástí jeho výstavního projektu New Religion (Nová víra).
36
4
Šíření
zbožnosti
křížové
cesty
a
jejího
výtvarného
zobrazování v Českých zemích
Do
zemí
Českých
v polovině
17.
příslušníků
byla
století
Řádu
zbožnost
především
menších
bratří
křížové
zásluhou jak
tomu
cesty
přinesena
jezuitů, bývalo
posléze i
jinde
v Evropě, a v důsledku snahy po upevnění katolické víry během protireformace
se
záhy
stala
živým
kultem.
Vypjatý
subjektivismus barokní kultury, jejímiž nositeli byla duchovní inteligence
a
církev,
dokázal
rozšiřoval
a
oslavoval
navázat
stávající
na
poutní
minulou
tradici,
místa,
zároveň
zakládal nová. S velkou intenzitou vznikaly světecké kulty, které
vrcholily
v
různých
podobách
barokních
bratrstev,
a určovaly charakter a sílu zbožnosti tohoto období. Obrácení se
ke
kultu
hledala
bolesti
dojetí
odpovídalo
a duchovní
účast
citové
náladě
především
ve
doby,
která
strastiplných
tajemstvích víry. Kristovy pašije se staly populárním námětem školených i lidových umělců, kteří je ztvárňovali v symbolech kříže, piet, božích muk a stále oblíbenějších křížových cest, nejčastěji
umístěných
na
připomínku
všem
věřícím
do
volné
krajiny.94 V roce 1666 byla v Praze poprvé vydána významná kniha
jezuity
Matěje
Tannera
Hora
Olivetská,
předkládající
duchovní cvičení, ale především účelové pokyny pro poutníky, jež se mají provozovat u jednotlivých zastavení poutního místa Štramberk na hoře Kotouč, kterou olomoučtí Tovaryši Ježíšovi přejmenovali na Olivetskou horu.95
37
4.1 První realizace křížových cest na území Koruny české
První
cestu
křížovou
na
území
českém
nechal
vystavět
jezuitský koadjuktor a lékárník Jan Gurre v Dolním Římově. Jednotlivá zastavení, jejichž celkový počet dosáhl čísla 25, byla
zobrazována
nejčastěji a umístěna
v
dřevěné do
různých
výtvarných
polychromované
stavebně
formách
sochy)
rozmanitých
od
(malba, 164896
roku
tvarů
venkovních
výklenkových kapliček. Stavba probíhala podle nákresu kapucína pátera Alexe, kterého Gurre za účelem vyměření jeruzalémské křížové cesty vyslal do Svaté země. Římovský příklad našel odezvu ve Starém Hrozňatově, kde byly v roce 1664 položeny základy
k
prvnímu
zastavení
křížové
cesty
taktéž
ve
formě
venkovních kapliček. Komplex 29 zastavení, zakončených kaplí Božího hrobu, byl vystavěn od úpatí na vrchol Loretánské hory a dokončen na konci 80. let 17. století. O vybudování celého poutního areálu, jehož je křížová cesta součástí, se zasloužil rektor tamní jezuitské koleje Jan Jiří Dasselman.97
4.2 Křížové cesty druhé poloviny 17. století
V druhé
ideově poloviny
přibližujících právě
náročných 17.
rozlehlých
století
věřícím
zastavení
a
nalezneme
místa
křížové
života
cesty,
a
stavebních
komplexech
kromě
jiných
staveb,
smrti
Ježíše
Krista,
které
Ježíšovo
utrpení
představují v názorných formách. Mezi léty 1665 až 1667 byl vybudován
stavitelem
Giuliem
Broggiem
areál
Božího
hrobu
v Mimoni. Postupně k němu byla připojena Kalvárie, zastavení
38
Křížové cesty i další místa v nejbližší krajině města, která měla svými biblickými pojmenováními odkazovat na reálie Svaté země.
Celý
komplex
byl
zbudován
podle
nákresu
historických
míst Ježíšova utrpení, který na místě pořídil majitel panství a císařský rada dvorní komory Jan Putz z Adlersthurmu v roce 1625. Křížovou cestu vedoucí k poutnímu kostelu sv. Šebestiána na
Svatém
kopečku
z Dietrichsteinu
po
u
Mikulova
ukončení
morové
vybudoval nákazy
v
František roce
1622.
Svatokopecká cesta společně s dalšími rozmanitými sakrálními stavbami svoji dnešní podobu získala přestavbou z let 1672 až 1679.
Pokud
zohledníme
historickou
rozlohu
bývalých
zemí
Koruny české, v následné časové posloupnosti vznikla velkolepá realizace křížové cesty ve Vambeřicích (Albendorf v Kladském hrabství). poutník
Vytvořil
ji
Svaté
země
do
v
letech
Daniel
1683
až
Paschasius
1708
dvojnásobný
Osterberger
von
Osterberg.98 V dolním Slezsku působil v této době rovněž nadaný barokní
umělec
Michael
Leopold
Willmann
(1630–1706),
který
maloval vybrané scény z pašijového příběhu v cisterciáckých klášterech
v
Himmelwitz).
Křesoboru Svými
(něm.
rytinami
Grüssau)
a
doprovodil
Jemielnici vydání
(něm.
Grüssauer
Passionsbuch (Křesoborská pašijová kniha), vydané v roce 1682, která sloužila jako duchovní doprovod cesty na horu Kalvárii. Třicet zastavení
dva
výklenkových
podrobně
kapliček
vyprávějící
o
připomínalo
Zajetí
Krista,
šestnáct a
šestnáct
zastavení vlastní křížové cesty.99
39
4.3 Křížové cesty jako součást poutních komplexů 1. pol. 18. století
Po roce 1700 se začalo se stavbou venkovní křížové cesty v Jaroměřicích u Jevíčka, kde byl neobvyklý počet jedenácti zastavení rozmístěn cestou k areálu poutního kostela Povýšení svatého
Kříže
založení
na
Kalvárii.
inicioval
Počátek
františkánský
křížové
cesty,
poutník,
byl
jejíž umístěn
ke kostelu Všech svatých v obci Jaroměřice. V západní části ohrazení okolního hřbitova byl postaven kříž a kaple, zvaná Pilátův dům. Od ní vedla křížová cesta ve formě pískovcových k
obelisků
poutnímu
areálu
na
vrcholu
kalvárského
kopce,
na který v roce 1664 majitel panství František Julius Šubíř vztyčil
kříž
a
sv. Šebestiána, za odvrácení
nechal
sv.
morové
Rocha
postavit a
nákazy.
sv.
kapli
Rozálie
Současná
sv.
jako
podoba
Fabiána,
projev
poutního
díků místa
na hoře Kalvárie vznikala mezi léty 1680 až 1738. Na nádvoří i v
interiéru
dominantního
kostela
Povýšení
sv.
Kříže,
vyprojektovaného Janem Blažejem Santini Aichlem (1677–1723), byla po jeho dokončení umístěna poslední tři zastavení křížové cesty
v
podobě
v podobě
závěsných
kapliček
se
obrazů.
nachází
ve Voticích.
Poslední
představovala
kopii
kaple
Zastavení
i
na
klášterním
Ježíšovy
jeruzalémského
křížové
hřbitově
bolestné
Božího
cesty
hrobu
cesty a
byla
vystavěna v roce 1685. Další architektonicky výjimečný poutní areál se nachází na Úštěcku na vrcholu kopce Kalvárie nad obcí Ostré.
Jako
kalvárského Octavianus
projektant komplexu
Broggio
bývá
nápaditého uváděn
(1670–1742).
stavebního litoměřický
Křížová
cesta
řešení architekt
ve
formě
40
výklenkových kaplí ústí na terasu západního úpatí hory. Terasa představuje
zahradu
Getsemany,
za
kterou
poutník
vystoupal
po rozlehlém kamenném schodišti až na vrcholovou plošinu se třemi
symetricky
umístěnými
kaplemi
-
Nalezení
a
Povýšení
sv. Kříže a středovou stavbou Božího hrobu. Pravděpodobně mezi léty 1703 až 1707 vznikaly s architektonickou podobou vrchu i kamenné sochy, ilustrující utrpení Páně, které celý umělecký útvar doplňovaly.100
4.4 Realizace křížových cest z 30. let 18. století
Početná poutních
skupina
areálů,
křížových
byla
cest,
realizována
začleněných také
do
větších
ve 30. letech
18.
století. Příklady těchto stavebních snah nalezneme na vrchu Kalvárie nad Českým Krumlovem a v Česticích. Čestické kapličky křížové
cesty
kostela
sv.
v roce
byly
Jana
1820
postavené
Křtitele
byly
již
na
přestavěny
v
roce
vrchol a
1728
kalvárské
doplněny
a
vedly
od
hory,
ovšem
o ústřední
kapli
Povýšení sv. Kříže. V roce 1733 nechal vybudovat Boží hrob a křížovou V průběhu
cestu 30.
kněz
let
18.
Norbert
Saazer
století
byl
na pražském
vytvořen
také
Petříně. unikátní
soubor osmi sousoší Křížové cesty v mírně nadživotní velikosti neznámým
řezbářským
mistrem
a umístěn
do
šestibokých
kaplí
cestou na Horu Matky Boží v obci Králíky-Dolní Hedeč, které jsou
od
roku
1987
deponované
v kostele
sv.
Mikuláše
ve Vraclavi u Vysokého Mýta.101 Ve stejné době jako králické kaple se dokončovala také poutní cesta na Křížový vrch nad Moravskou kamenná
Třebovou.
Kalvárie,
Na
kterou
vrcholu
byla
vytvořil
vztyčena
mezi
léty
monumentální 1730
až
1740 41
sochař
Jiří
Pacák
v
podobě
postavami Panny Marie a křížová
cesta
dokončené plánu
v
vytvořit
roce
křížů
s asistenčními
sv. Jana s anděly. Moravskotřebovská
čítající
již
třech
kapličky,
čtyři 1723,
uměleckou
je
a
pouze
duchovní
které
byly
pozůstatkem spojnici
stavebně původního
mezi
farním
kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové a Křížovým vrchem nad městem.
4.5
Venkovní
památníky
i
interiérová
zastavení
křížové
cesty
V druhé polovině 18. století přetrvávala tradice výstavby venkovních docházelo obrazu, kaple
kaplí k
památníků
prosazování
umístěného
křížové
Kounice
a
v
cesty
na
návrší
křížové
křížové
chrámovém vedly kopce
od s
cesty,
cesty
z
interiéru. poloviny poutní
a
podobě Drobné
18.
závěsného výklenkové
století
kaplí
sv.
zároveň
z
Dolní
Antonína
Paduánského a sv. Floriána, kterou vyprojektoval v roce 1757 František Antonín Grimm. Ve Dvoře Králové vytvořil v roce 1759 zajímavý soubor čtrnácti olejomaleb Křížové cesty pro kostel sv. Jana Křtitele místní rodák Jan Václav Bergl (1718–1789). Další
soubor
Křížové
cesty
namaloval
tento
odchovanec
Trogerova malířského ateliéru na vídeňské Akademii o několik let poději (1761–1763) také pro kapucínský klášter v Opočně.102 V Rudě
vede
od
roku
1760
čtrnáct
zastavení
křížové
cesty
od kostela Panny Marie Sněžné podél polní cesty na Křížový vrch.
Pískovcové
do srdcovitého
památníky
tvaru
na
podstavcích
zakončeného
křížkem
jsou a
na
zformovány nich
jsou
umístěny figurální reliéfy jednotlivých zastavení. V nejvyšším 42
bodě
Křížového
Kalvárie
vrchu
zobrazující
z v
vybočuje
řady životní
sousoší
velikosti
tzv.
XII.
Malé
zastavení
–
Ukřižování Krista. Z druhé poloviny 18. století pochází také křížová cesta v Pecce. Čtrnáct zastavení, rovněž vyvedených v podobě
kamenných
figurálních
reliéfů,
vytvořil
ji
v
roce
1772 Josef Leder, pražský řezbář a kameník. Zastavení byla původně
umístěna
ve
hřbitovní
zdi
kostela
sv.
Bartoloměje
a po zrušení hřbitova byla roku 1866 nově vsazena do téměř metr vysokého pískovcového soklu kostelní zdi.
4.6 Rozkvět křížových cest v 19. století
Okruh realizací křížových cest se na českém a moravském území rozšířil i v průběhu 19. století, především v jeho druhé polovině
během
masivního
stavebního
rozvoje
církevní
architektury. Rodící se národní obrození, prosazování českého cítění
a
úcta
myšlenky,
k
lidové
týkající
na ně ovšem
se
nejdříve
kultuře
s
rovněž
nedokázala
sebou
přinesly
katolické plně
pokrokové
církve,
reagovat
a
která
začala
být
vnímána jako starý a nevhodný partner pro diskuze o moderní podobě
kultury.
započatého
již
I na
nastolení konci
na celkové
niveau
zaniklých
klášterů
18.
procesu století,
nábožensky
sekularizace mělo
nepříznivý
orientovaného
a poutních
míst
státu,
umění.
připravily
vliv Řady
množství
věřících o možnost setkávat se s takovým uměním a ve snaze navázat
na ztracenou
tradici
vládly
v
umění
19.
století
historizující styly. Tato snaha o navrácení minulých dob tak měla
na
realizace
sakrální
umění
v církevních
především prostorech
negativní postupně
dopad.
Umělecké
ztrácely
svoji 43
provázanost uměleckými
s širším
kulturním
tendencemi
vývojem
a docházelo
k
a
nejnovějšími
neproduktivní
stagnaci
tohoto specifického druhu umění. V církevním prostředí se sice etablovala
profese
kostelního
malíře
sochaře,
či
který
se
staral o umělecký mobiliář stavby, ale tito lidé produkovali spíše řemeslné než umělecké práce. Východisko ze stagnujících uměleckých poměrů měla přinést česká synoda, pořádaná v roce 1863, která přispěla k založení Křesťanské akademie (v roce 1875), umění
vydávající
později Method.
Od
roku
tribunu
časopiseckou
1880
fungovala
na
duchovního
pražské
umělecké
Akademii také speciální škola náboženské a historické malby pod vedením Františka Sequense (1836–1896). Vedle nazarénsky orientované
malby
prostředí
české
velmi
výrazně
ovlivňovala
skupina umělců Beuronské školy. Peter Desiderius Lenz (1832– 1928), Gabriel Jakob Wüger (1829–1892), Lucas Fridolin Steiner (1849–1906) a Jan Verkade (1868–1946) se podíleli na výzdobě pražského kláštera Emauzy s konventním kostelem Panny Marie, jenž se stal jejich hlavním sídlem mezi léty 1880 až 1886 a kde
vytvořili
Beuronskými
cyklus
nástěnnými
maleb
malbami
ze se
může
sv. Jana
Nepomuckého
v
Hradci
Králové
Trojice
v Prostějově.
Další
velkou
v ženském
klášteře
beuronských
života
Panny
pyšnit či
také
kaple
kostel
Nejsvětější
realizaci
benediktinek
Marie.
sv.
provedli Gabriela
v Praze. Figurální chrámová malba vycházející z hieratického principu
byla
pouze
jednou
uměleckou
tendencí
v inovativním
proudu sakrálního umění.103 Zachované realizace křížových cest ovšem vypráví především o místních autorech, kteří vytvářeli díla
hnáni
okolní
svými
prostředí.
v 19. století
tak
náboženskými
představami
Nejpočetnější tvoří
skupinu
památníky,
i touhou
okrášlit
křížových
rozeseté
do
cest
krajiny
44
a definující posvátné cesty. Jmenujme jen malý zlomek míst, kde
takové
oblasti
projevy
Šumavy
se
upřímné
zbožnosti
nachází
zajímavá
nalezneme.
zastavení
V krajinné
křížové
cesty
v podobě dřevěných skříněk s reliéfy ve Vimperku, památníky s malovanými
scénami
křížové
cesty
potom
nalezneme
ve Frymburku. Kapličky křížové cesty, vytesané z dioritového kamene, stojí od konce 19. století ve Volarech na Prachaticku. Ve Vyšším Brodě vede z náměstí ke kapli Maria Rast am Stein křížová
cesta,
jejíž
zastavení
jsou
tvořená
litinovými
reliéfy. V polovině 19. století byla vystavěna křížové cesta také
podél
staré
do České
Kamenice.
vyrostla
křížová
ke kapli
silnice, Poblíž
cesta
Nejsvětější
vedoucí
Lobendavy
na
Anenském
Trojice
vede
z ve
Kamenického Šluknovském
vrchu.
Na
křížová
Šenova výběžku
Křížový
cesta
z
vrch obce
Brtníky. V malebné krajině moravské Hané se vine do 60. let 19. století
kapliček
čtrnáct
křížové
cesty
od
kostela
ke hřbitovu ve vesnici Mladějovice. V Hradci nad Moravicí vede křížová
cesta
na
kopec
Slezské
Kalvárie.
Dvanáct
kapliček
křížové cesty nalezneme také ve Frýdku Místku a samozřejmě v mnohých dalších českých, moravských a slezských městech.104
4.7 Křížové cesty ve 20. století
Naturalistické impresionismus
zobrazování
i
secesní
posvátného
folklorismus
se
námětu, projevily
v civilismem prodchnutých uměleckých tendencích převádějících náboženské
umění
přes
práh
19.
století.
Velkou
uměleckou
odezvu na lidovou kulturu nalezneme v díle malířů Joži Úprky (1861–1940)
a
Jano
Köhlera
(1873–1941),
kteří
pracovali 45
na výzdobě mnoha sakrálních interiérů a společně se podíleli na realizaci nové křížové cesty k poutnímu místu Svatý Hostýn. Řadu 13 zastavení v podobě výklenkových kapliček, zakončených rotundou se 14. zastavením Ukládáním do hrobu, vyprojektoval Dušan
Jurkovič
(1868–1947)
v
roce
1904.
Úprka
byl
vzápětí
vyzván ke spolupráci, zhotovil návrhy a na místě realizoval tři
zastavení.
Po
prověření
nevhodnosti
umělecké
techniky
sklomalby, byl jediný výjev 13. zastavení ponechán na místě, zbylé
dva
byly již
přizván
odvezeny Jano
pestrobarevnou na Hostýně
Velehradu
Köhler,
který
Köhlerem
a
k
další
zakázku
keramickou
řezanou
byla
do
provedl
mozaiku.
kompletně
práci
Křížová
dohotovena
až
byl jako
cesta v
roce
1933.105 Z Úprkovy ruky pochází starší Křížová cesta z roku 1888 pro kapli Na Ostrově ve Věrovanech, namalovaná olejovými barvami cestu
na
plátno
zhotovil
ve Vyškově.107
dle
také
pro
I Jano
předlohy.106
grafické kostel
Köhler
Další
Nanebevzetí
setrvával
na
Křížovou
Panny
poli
Marie
realizací
bolestné cesty a v období první republiky vytvořil ještě dva takové umělecké soubory. Nejprve v roce 1920 zpracoval čtrnáct zastavení Křížové cesty doplněné deseti zastaveními s námětem modlitby
růžence
pro
Velké
Bílovice.
Plodný
autor
monumentálních maleb zůstal věrný své oblíbené technice fresky a kompozice provedl do výklenků kaplí, umístěných po obvodu bílovického v Rajhradském
hřbitova.
Mezi
klášteře,
léty
kde
1934
až
umělecky
1937
obsáhl
působil kompletní
slavnostní výzdobu kostela Povýšení sv. Kříže, a v posledním roce
zakázky
zde
vytvořil
další
Křížovou
cestu
v
podobě
jedenácti zastavení malovaných na plátně.108 Katolická moderna, přiživující křesťanský symbolismus jako
46
souběžný
umělecký
proud
přelomu
i
počátku
20.
století,
dokázala divákům představit novozákonní témata v podobě velké morální
výzvy
a
člověka
na psychologické
pozadí
nevtíravě
sakrálního
je
umění.
upozornit
Jeden
z
jejích
hlavních literárních představitelů, Jakub Deml, na stránkách časopisu
Nový
život
osobnosti
Františka
senzitivní
umělec
propagoval Bílka s
práci
nezaměnitelné
(1872–1941).109
nezaměnitelným
Mimořádně
a
ideově
umělecké duchovně naplněným
výtvarným projevem stvořil v roce 1906 Meditaci ke křížové cestě v podobě 28 reliéfů z patinované terakoty, od roku 1999 umístěné v kostele Církve československé husitské na pražském Karlíně.110
V
roce
1906
dokončil
také
Křížovou
cestu
pro prostějovský farní kostel Povýšení sv. Kříže a v letech 1910
až
1914
pracoval
na
Křížové
cestě
pro
chrám
sv. Bartoloměje v Kolíně.111 V té době vyšel Bílkovi cyklus dřevorytů Meditace ke křížové cestě také tiskem.112 S umělcem v ateliéru spolupracoval malíř Viktor Foerster (1867–1915), se kterým společně realizoval zastavení Křížové cesty pro klášter v
Říši113,
Nové
pro chrám
sv.
Pelhřimově
Bartoloměje
a v
Křemešníku.
Pelhřinově
Křížovou
objednal
cestu
František
Bernard Vaněk. Malby vznikaly v Bílkově ateliéru z jeho návrhů v letech 1899 až 1900, ovšem povětšinou rukou Viktora Foestra, umělec
sám
vytvořil
pouze
jedenácté
zastavení.
Osud
spojil
tyto tři osobnosti dohromady ještě o několik let později při realizaci lesní křížové cesty k poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice
na
Křemešníku.
Architekt
Antonín
Thein
realizoval
zastavení křížové cesty mezi léty 1903 až 1906. Jednotlivé památníky
svými
terakotovými
reliéfy
doplnil
Foerster
a poslední zastavení, Boží hrob, vymodeloval Bílek v podobě Kristova
ležícího
mrtvého
těla,
umístěného
ve
skalnatém
47
výklenku.114 Malíř Viktor Foerster se stal v téže době rovněž autorem čtrnácti zastavení Křížové cesty pro kostel sv. Maří Magdaleny v Němčicích nad Hanou, které dokončil v roce 1907.115 Mnohem
později,
samostatného
až
během
druhého státu,
Československého
desetiletí se
stal
existence dominantním
autorem na poli realizací křížových cest Bílkův a Foerstrův současník,
Jan
Vasilij
Čermák
(1894–1944).
Z
jeho
ateliéru
pocházel soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty pro kostel sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích, provedený v technice řezby z lipového dřeva, který se od doby svého vzniku v roce 1937 až do roku 1951 stal velmi populárním zobrazením příběhu bolestné cesty a dočkal se mnoha multiplikací v chrámových interiérech
na
i
českém
slovenském
území
státu.
Tradiční
vícefigurové pojetí reliéfů nejlépe odpovídalo vroucí lidové představě o Ježíšově utrpení a nacházelo příznivou odezvu mezi věřícími
v
Kláštoru
Štiavnici,
ale
Cetkovicích,
pod
také
v
Chvojně
30. let
vznikl
také
Křížové
cesty
pro
a
Znievom, kostelech
Bánské ve
Fryštátě,
místech.116
dalších
unikátní
absolutně plánované
poutní
Bystrici,
V
místo
Křemešníku,
druhé
soubor v
Bánské
polovině
monumentální Bohuticích.
Iniciátorem projektu se stal místní farář Jan Prášek, který si objednal 55 soch v životní velikosti u kutnohorského sochaře Bohumila
a betlémáře tvořených
klidnými
a
Beka
(1879–1951).
citově
vyrovnanými
sousoší,
Čtrnáct
postavami,
autor
dohotovil v roce 1937, ovšem k faktické realizaci výstavby výklenkových
kapliček
a zastavení
Křížové
do Bohutického
zámku.
pro
jejich
cesty Autor
byla si
umístění
nikdy
druhotně
zpracování
tématu
nedošlo
deponována Kristovy
bolestné cesty vyzkoušel již desetiletí před touto náročnou realizací (1927), kdy vytvořil soubor dřevěných reliéfů mnohem
48
komornějšího charakteru do interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svatobořicích-Mistříně.117 Ve
30.
profesor
letech
pražské
zpracovával Vysoké
námět
školy
křížové
cesty
rovněž
uměleckoprůmyslové,
sochař
Bedřich Stefan (1896–1982). Mezi léty 1930 až 1933 vytvořil tři bronzové reliéfy Křížové cesty – Zajetí Krista, Nesení kříže
a
Ukřižování,
které
se
dnes
nacházejí
ve
sbírkách
Národní galerie v Praze.118 Jeho příklad ovšem zůstal bez větší umělecké odezvy, protože i ve 40. letech nacházely křížové cesty
svůj
dřevěném
výtvarný
reliéfu.
výraz
především
Jmenovec
umělce
v
tradičně
Františka
pojatém
Bílka,
řezbář
Bohumil Bílek (1913–1980), vytvořil čtrnáct za stavení Křížové cesty
pro
farní
kostel
Narození
Panny
Marie
ve
Velkých
Bílovicích v roce 1946.119 Ve stejné době bylo umístěno čtrnáct zastavení
Křížové
cesty
do
kostela
Jména
Panny
Marie
v jihočeském Lomci, jejímž autorem byl řezbář Vojtěch Kafka, bratr
známějšího
betlémáře
červenokosteleckého
Břetislava
Kafky (1891–1967).120 Realizací souboru Křížové cesty se v 50. letech započala výzdoba
chrámového
interiéru
katedrály
sv.
Petra
a
Pavla
v Brně na Petrově. Její autor, sochař Jiří Marek (1914–1993), v průběhu 50. a 60. let vytvořil několik zastavení, vyzařující klid
a
soubor
vyrovnanost byl
v
nainstalován (* 1947).121 dlouhou která
chrámových
až V
cestou
postupně
antického
v
roce
důsledku také
lodích 1994
časově
výtvarný
nabírala
sochařství,
na
katedrály
jeho
dcerou
náročné výraz
ovšem v
celistvosti
Danou
tvorby
a
Markovou
díla
jednotlivých
expresivitě
dokončený
prošel
zastavení,
uvolňovala
svoji
uměleckou formu až do podoby meditativního vyjádření Kristova
49
utrpení.
V
druhé
polovině
50.
let
probíhala
kvalitní
a oceňovaná obnova sakrálního interiéru také ve farním kostele sv.
Stanislava
v
Pitíně.
Kompletní
uměleckou
výzdobu
chrámovému prostoru vtiskl svojí prací malíř Miloslav Troup (1917–1993). Součástí Troupovy rozsáhlé sakrální realizace se staly
vedle
nástěnných
maleb,
výzdoby
oken
presbytáře
a oltáře, také obrazy Křížové cesty. Ve čtrnáctidílném souboru podmaleb na skleněné tabule autor vykreslil dominantní černou linkou
jednotlivé
výjevy
příběhu
poslední
Kristovy
cesty,
které modeloval jasnými, zářivými barvami a podlepoval zlatou fólií,
vytvářející
vnitřní
duchovní
záři
obrazů.
Umělec
se
soustředil na výzdobu sakrálních interiérů ještě v 80. letech, ale k realizaci křížové cesty se již neuchýlil.122 Do třetice obraťme svoji pozornost k 50. létům 20. století, kdy ukončením studií
na
Akademii
bohatou
uměleckou
2011),
věnující
autorskými
i
výtvarných
činnost se
celý
také
umění
sochař
život
restaurátorskými
v
Praze Karel
sakrálním
pracemi.
Do
započal
svoji
Stádník
(1924–
zakázkám
svými
povědomí
širší
veřejnosti se autor zapsal především originální a inspirující Křížovou cestou pro kostel Panny Marie Královny míru v PrazeLhotce. Své místo zde našlo čtrnáct zastavení z netradičního materiálu umělé pryskyřice, vytvořených mezi léty 1973 až 1975 na podnět pátera Vladimíra Rudolfa.123 Realizace je umístěna ve strohém panelech
interiéru a
zrak
sakrálního
diváků
prostoru
upoutává
na
sněhově
především
díky
bílých svému
neobvyklému výtvarnému výrazu, jenž se odklání od formálního pojetí i ikonografického rozvrhu křížové cesty a souzní s ní v podstatě
jen
po
duchovní
stránce.
Ve
Stádníkově
umělecké
licenci celé lidstvo prochází svoji bolestnou cestu společně s Ježíšem Kristem a autor tak většinu scén příběhu vyměnil
50
za zobrazení lidského utrpení, které se odehrávalo v pohnutých světových s důrazem
dějinách. na
jemné
Postavy detaily
sochař a
vymodeloval
opatřil
tlumenou
precizně
barevností,
která podtrhuje vnitřní naladění díla. Do souboru solitérních reliéfů, vytvářejících samostatné trojrozměrné obrazy, Stádník zapojil příběh
několik jako
je
symbolů
odkazujících
Veroničina
rouška,
na
tělo
samotný
pašijový
ukřižovaného
Ježíše
Krista na korpusu kříže a zobrazení matky s mrtvým dítětem na klíně, představující Pietu. Autor více akcentoval pozitivní závěr
velikonočního
výjevem obracejí.
tajemství
zmrtvýchvstalého Uchopení
a
Křížovou
Krista,
tématu
ke
křížové
cestu
kterému
cesty
zakončil
se
Karlem
věřící
Stádníkem
s sebou přineslo ještě další umělecké plody. Soubor čtrnácti reliéfů vytvořil ve spolupráci s kovolitcem Radvanem v průběhu 70. let pro dóm sv. Václava v Olomouci. Tzv. Malá křížová cesta v kostele Panny Marie Andělské v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech pochází rovněž z jeho ateliéru a časově předchází výše nastíněným uměleckým souborům křížových cest. Další
velké
středně
v podobě
drobných
zobrazení
kovových
bolestné
plastik,
cesty
Ježíše
umístěných
na
Krista úzkých
dřevěných deskách, nalezlo své místo v chrámových interiérech kostela sv. Anežky v Praze-Spořilově a v kopii také ve farním kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně. Posledním Stádníkovým exkurzem Křížové
na
pole
cesty
námětu
pro
křížové
kostel
sv.
cesty
se
Václava
v
stala
realizace
Břeclavi.
Tamní
pozlacené reliéfy jsou seskládány z 5 originálních zastavení, určených
přímo
do celkového
pro
počtu
tento patnácti
prostor, zastavení
které
byly
replikami
doplněny předešlých
Stádníkových děl.124
51
V době komunistické normalizace, která nepřála provádění sakrálních
zakázek,
vznikl
také
cyklus
obrazů
čtrnácti
vynikajícího českého malíře Mikuláše Medka (1926–1974). V roce 1970 začal Medek na podnět faráře Františka Vavříčka s prací na zakázce pro kostel sv. Václava v Senetářově a již o rok později Kolka
při
dokončení
(*1933)
hotov.125
byl
progresivní
výjimečný
Senetářovská
a
Křížová
stavby
architekta
inspirativní cesta
není
Ludvíka
umělecký
unikátní
soubor
jen
svým
sugestivním výtvarným pojetím, ale především byla počátečním impulzem k novému chápání tohoto námětu, který byl pozdějšími výtvarníky malba
reflektován
prostoupená
červené, pojetí,
modré
je
umění.
lidského
dále
pouze zlaté
přestože
křesťanskému příběh
a
a
blíží
duchovně Medek
v
s
Strukturální
základními
třemi se
utrpení
rozvíjen.
téměř
k
naplněna
tomto
velkou
barevnými plně
tóny
abstraktnímu
odkazy
díle
černá
ke
dokázal
existenciální
starému
odvyprávět naléhavostí
za pomoci několika málo znaků v podobě všeobjímajícího kříže, trnové
koruny,
konkrétní
hřebů
situace
a
na
Veroničiny
poslední
Kristově
symbolicky
odkazují
na
Novátorské
pojetí
celého
umístěním
obrazů
do
středověká souboru
souvislého
roušky,
které
cestě,
zobrazení
zakončil pásu,
a
Arma
Medek
ve
naznačují zároveň Christi.
promyšleným
kterém
dochází
k vzájemnému pnutí mezi kompozicemi i k přelévání jednotlivých částí
příběhu
v
celistvý
proud
hlavní
myšlenky
díla,
v autorovu meditaci nad utrpením Ježíše Krista. Po tomto příkladu originality a talentu, který umí plodně přetvořit
stávající
modely
v
nový
hodnotný
tvar,
smělé
církevní realizace ustaly. V průběhu 80. let, kdy docházelo k postupnému
rozkladu
komunistického
režimu
a
uvolňování
52
umělecké atmosféry, začali znovu vycházet na světlo křesťanští autoři a duchovní tvorbou se ohlašovali umělci, kteří se svými sakrálními díly výrazně prosadili později v demokratické době. V
roce
1980
poprvé
experimentoval
s
námětem
křížové
cesty
v technice suché jehly malíř Josef Jíra (1929–2005), který později vytvořil několik ucelených souborů čtrnácti zastavení. První pokusy výtvarně zachytit příběh utrpení Ježíše Krista v grafice s ním sdíleli také umělci Vladimír Komárek (1928– 2002) a Pavel Šlegl (* 1958). Druhý jmenovaný si Křížovou cestu v malbě na dřevěné desky vyzkoušel ještě v roce 1986 a impulzem pro její realizaci byla nabídka výzdoby interiéru farní
kaple
v
Kostelní
ulici
ve
Kdyni,
která
se
ovšem
ve skutek neproměnila a zůstala v soukromé sbírce. V polovině 80.
let
nastoupila
svoji
plodnou
uměleckou
kariéru
také
malířka Sabina Kratochvílová (* 1959). Od roku 1983 do počátku 90.
let
vytvořila
a další
umělecké
několik
souborů
realizace,
křížových
například
cest
v malbě
na
výzdobu
návrhy
chrámových oken, pro řadu sakrálních interiérů. Jmenujme ovšem především
Křížovou
cestu
pro
kostely
Narození
Panny
Marie
v Lipovci (1983) a ve Vilémovicích (1988) a další pro farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Frýdlantu (1985). Její manžel Jan Kratochvíl
(*1951)
tento
námět
provedl
v
polovině
80.
let
v podobě barevně mořeného dřevěného reliéfu pro kostel sv. Jana
Nepomuckého
v
Podolí
u
Brna.
Výtvarné
kompozice
ozvláštnil alegorickými zvířecími postavami, které vyjadřují určité povahové rysy jednajících osob či nálady jednotlivých zastavení, a o deset let později na zakázku farnosti dokončil ještě patnácté zastavení Vzkříšeného Krista. Malíř Vladimír Vašíček (1919–2003) vytvořil čtrnáct olejomaleb Křížové cesty v
roce
1987
a
věnoval
je
kostelu
Nanebevzetí
Panny
Marie
53
ve Svatobořicích-Mistříně. Vašíček uchopil v této době opět nepříliš rozvíjenou polohu nefigurativního výtvarného projevu a obrazy modeloval barevnými plochami a geometrickými tvary, které se navzájem prostupovaly a slévaly v jednotnou barevnou hmotu. V podstatě jedinými konkrétními symboly, prostupujícími všechna
zobrazení,
čepelemi
kopí,
v kompozicích
se
staly
bílý
kříž
ostře
prořezávající
vyjádřil
pozitivní
a
společně
obrazový negativní
s
černými
prostor. síly,
Autor souboj
dobra a zla, kterému podřídil i celkové barevné a tvarové pojetí. Mistřínský farář Radim Hložánka soubor umístil v roce 1991 do interiéru kostela, ve kterém ovšem realizace pobyla pouze krátký čas. Rozhodující většina místních věřících totiž neakceptovala Vašíčkův výtvarný výraz směřující k abstrakci a snášela moderní výtvarné kompozice v kostele s nelibostí, až dosáhla jejich přemístění. Ve stejném roce, kdy vznikalo Vašíčkovo dílo, instaloval jiný malíř, Karel Rechlík (*1950), soubor zastavení Křížové cesty, provedený v tradiční technice olejomalby na plátno, do prostoru tišnovského kláštera Porta coeli.
Rechlík
s
nezaměnitelným
uměleckým
rukopisem,
plným
jakoby vzdušných a nehmatatelných postav, vytvářel po roce 1989 příběhy bolestné cesty Ježíše Krista ještě v několika dalších sakrálních interiérech.
54
5 Typologie realizací křížových cest vzniklých po roce 1989
Rok 1989 se zapsal do české moderní historie jako významný mezník,
přes který překročila česká státnost do svobodného
a demokratického světa. Sakrální výtvarné umění, podobně jako jiné
perzekuované
kultury
části
a
společnosti,
konečně
vystoupilo z izolace a mohlo se naplno projevit ve všech svých složkách.
Vedle
duchovní
tvorby
mnoha
autorů,
pramenící
z osobního nutkání a náboženského cítění, které mohly být opět volně
a
beze
strachu
rozvíjeny,
se
stala
velkým
hybatelem
vývoje a vyzyvatelem na poli výtvarných zakázek církev, která začala využívat nově nabytých možností, aby zesílila, omládla a
vydala
se
do
otevřené
pastorační
práce.
K
této
činnosti
potřebovala vyhovující prostory, které si nově budovala nebo přetvářela z těch stávajících a jejichž nedílnou součástí se stala
umělecká
výzdoba.
Jedním
z
nezbytných
prvků
takového
mobiliáře byl rovněž soubor zastavení křížové cesty. Církev se většinou shodovala na tom, že autonomní díla ve svých chrámech nepotřebuje, vyrostla
z
naopak jejího
toužila
po
výtvarných
podhoubí
a
byla
s
ní
dílech,
která
funkčně
by
spojena,
a zároveň ladila s ostatním uspořádáním sakrálního interiéru. Sakrální umění na sebe vzalo velký úkol vyjádřit konkrétní duchovní
myšlenky,
a
zároveň
předat
věřícím
nové
impulzy
a ukázat jim nové cesty k osobnímu nacházení Boha.126
5.1 Chrámový interiér – malby
Nejpočetnější skupinu realizací křížových cest v chrámovém interiéru
tvoří
závěsné
v logickém
sledu
v
hlavní
obrazy, části
které
jsou
chrámového
rozmístěny
prostoru
buď
55
v ucelené sestavě obrazů jdoucích za sebou, nebo v případech menších
sakrálních
staveb
rozdělené
na
dvě
shodně
početné
poloviny. Po
roce
1989
začala
v
okruhu
sakrálních
uměleckých
realizací intenzivně působit malířka Ludmila Jandová. Z jejího ateliéru
pocházejí
tři
soubory
Křížových
cest
pro
Hradec
Králové a později vytvořila rovněž čtrnáct zastavení Křížové cesty pro kostel v Bohuslavicích u Zlína. Nejstarší soubor z roku 1989 je umístěn od počátku 90. let v kapli sv. Josefa v hradeckém
kostele
Nanebevzetí
Panny
Marie
[1,2],
druhý
vznikl tamtéž v roce 1990 a nachází se v katedrále sv. Ducha [3,4]. Mezi oběma díly je již na první pohled patrný markantní rozdíl ve výtvarném pojetí. První komplet čtrnácti zastavení vyznívá
mnohem
expresivnějším
a
vzrušeným
dojmem
především
kvůli odlišnému přístupu ke kompozici, kterou autorka buduje nemodulovanými barevnými plochami v kombinaci se stylizovanými obrysy. V druhém souboru Křížové cesty umístěném v katedrále sv.
Ducha
zobrazení
Kontrastní tlumenému
ztratila
barevnost barevnému
své
pozvolna
tónu,
který
expresivní
ustoupila vypovídá
o
hodnoty.
sjednocenému, klidné
harmonii
děl. Figurativní námět autorka ještě více omezila a zaměřila se v kompozicích pouze na zobrazení Kristova kamenného kříže, který
neopustí
svědectví
o
od zobrazení
obrazovou postupné
postavy
nejdůležitějšího vyjádřit malého v Hradci
celý
Králové
žádného
krystalizaci Ježíše
symbolu,
příběh,
formátu,
plochu
je
jehož
na
Ústřední
námětu k
ve
chodbě námět
Zajímavé
Křížové
chápání
postupnou
zachyceno
umístěných [5,6].
Krista
zastavení.
kříže
modifikací
cesty jako lze
čtrnácti
zastaveních
Nového
Adalbertina
posledních
kompozic
Křížové cesty v kostele Navštívení Panny Marie v Bohuslavicích
56
z
roku
2004
[7,8]
květomluva,
k
v publikovaných metaforickou bolestné
ovládla
níž
originální
již
několik
dospěla
kresebných
přeměnou
cesty
autorčina
v
jednotlivých
Ludmila
let
[9,10].127
ilustracích
osob
vytvořila
o
symbolická
Jandová
dříve
Postupnou
scénách
Kristovy
vlastní
výrazový
svět, ve kterém hrají hlavní alegorickou úlohu květiny. Umělkyně
Sabina
nejplodnějším realizacích Kristovy
Kratochvílová
autorem v
80.
souborů
letech
bolestné
cesty
se
křížových
stala
cest.
Po
zřejmě
sakrálních
vytvořila
dalších
sedm
průběhu
prvního
porevolučního
v
souborů
desetiletí. V roce 1989 instalovala čtrnáct zastavení Křížové cesty do kostela sv. Jana Křtitele v Hovoranech, jež obohatila o úvodní scénu Poslední večeře a závěrečný výjev Vzkříšeného Krista.
O
Křížové
cesty
[11,12] zastavení
rok
později pro
kostel
a rovněž Křížové
v Jevíčku
sv.
započala cesty
[13,14].
v Kroměříži
dokončila
Do
instalovala
pro
soubor
Josefa s
tvorbou
kostel
kaple soubor
v
Prostějově-Krasicích souboru
Nanebevzetí
Panny Křížové
zastavení
čtrnácti
Marie cesty
šestnácti
Panny
Marie
Neposkvrněné v
roce
1991.
O rok později dokončila malířskou výzdobu kostela sv. Filipa a Jakuba v Hraběšicích, jejíž součástí se rovněž stalo čtrnáct zastavení Křížové cesty [15,16]. Další soubor bolestné cesty Ježíše Krista z ruky Sabiny Kratochvílové se nachází od roku 1998
v kostele
Božského
srdce
Páně
v
Olomučanech
[17,18].
V průběhu let si autorka v rámci své tvorby vytvořila vlastní ikonografii,
kterou
v
obměnách
opakuje.
Výtvarná
forma
jednotlivých souborů se přirozeně posouvá od mnohosti námětu k postupné krystalizaci myšlenky a následnému soustředění se na
obsahovou
podstatu.
Jednotlivá
zastavení
jsou
povětšinou
57
namalována na plátno, potažené na dřevěných deskách, a až na výjimečné realizace krasického a olomučanského souboru, které Sabina
Kratochvílová
sestavila
do
jednoho
souvislého
obrazového pásu, působí všechny malby jako samostatné umělecké jednotky.
Předmětné
prostředí
se
v autorčiných
malířských
kompozicích příliš neprosazuje, na druhou stranu se soustředí na množství konkrétně vykreslených postav a detailů, z nichž vždy vystupuje subtilní postava Ježíše Krista v bílém rouchu s tmavými
vlasy
a
vousy.
Prostor
kompozic
autorka
navíc
většinou využívá hned ve dvou rovinách. V hlavní části obrazů vykresluje
scény
zastavení
a v další
doplňuje
Kristovu
bolestnou cestu o symbolické znaky, které daný úsek příběhu charakterizují. v Krasicích, komplexního Naproti
Obrazy
souborů
Hraběšicích
či
výtvarného
tomu
nenápadně
Většina
Křížová
dokresluje
jsou
v mariánském
na
postranní
součástí
interiéru kostele
bočních
realizace
jsou
chrámového
architekturu
připevněné
například
Olomučanech
řešení cesta
jako
[19].
v
Jevíčku
barokních
oltářů.
sokly
a díky
svému
umírněnému barevnému ladění nijak nenarušují původní výtvarný názor [20,21]. Jednou vzniklých
z
na
prvních
českém
kompletních
území
po
roce
výtvarných 1989,
se
realizací,
stala
renovace
interiéru kostela sv. Anny v Pasohlávkách u Mušovských jezer, jež
svedla
V roce
dohromady
1991
byla
několik
dokončena
duchovně
vnitřní
založených
výzdoba
včetně
autorů. souboru
čtrnácti zastavení Křížové cesty [22,23] a její autor Karel Rechlík
se
zde
setkal
například
s
malířem
Pavlem
Šleglem,
který námět Kristovy bolestné cesty také několikrát výtvarně zpracoval.
V kompozicích
Karla
Rechlíka
oko
diváka
plynule
58
postupuje
do iluzivní
i
vzrušených
tahů,
nechávají
které
duchovní
hloubky
tušit
obrazu
reálné
pohybem
tvary
postav
pašijového příběhu. Lehké a vzdušné scény působí skicovitým dojmem,
který
a fakt,
že
obrazů.
Karel
chrámové
ještě
v
pozadí
výjevů
Rechlík
interiéry.
zastavení
umocňuje
do
kaple
prostá
nechává
vytvořil
V
roce
dvoutónová
autor
podobné
1997
prosvítat
výjevy
instaloval
Augustiniánského
barevnost
i
pro
soubor
opatství
sv.
plátno další
čtrnácti Tomáše
na
Starém Brně a o rok později do kostela sv. Rodiny v Trenčíně na Slovensku [24]. Na počátku 90. let vytvořil Křížovou cestu také Ladislav Dvořák, kterou instaloval v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích [25,26]. Patnáct zastavení, obohacených výjimečně o výjev pouze
Krista
korunovaného
z vlastní
potřeby
trním,
zpracovat
autor téma
původně
vytvořil
Kristovy
Bolestné
cesty. K tomuto kroku jej inspirovala kniha Znamení moci Jana Zahradníčka, zobrazující prostupuje jednotlivých
ke v
které
vytvářel
dominantním
veškerý
prostor
zastavení
se
osobní
postavení
umělecké znamení
krajinu.
či jimi
představy,
kříže,
Výtvarná
inspirovala
jenž forma
především
ve využívání světla jako symbolického prvku kompozice. Scény pašijového příběhu vyzařují do temně laděného prostředí ostrou bílou
záři,
která
představuje
Kristovo
vnitřní
světlo,
osvětlující jeho vykupitelskou oběť. „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (J 12:46). V
roce
1994
byla
dokončena
stavba
kaple
sv.
Ludmily
v Horní Libochové od architekta Ludvíka Kolka. Autor vytvořil do interiéru sakrální stavby rovněž čtrnáct zastavení Křížové
59
cesty v podobě obrazů malovaných na dřevěné desky [27]. Soubor vyniká
především
svým
neobvyklým
umístěním,
které
podporuje
dynamiku a expresivitu výtvarného provedení. Jednotlivé desky jsou spojeny v nepřetržitý pás probíhajícího výtvarného děje, z
nějž
vystupují
v
nepravidelném
rytmu
plochy
odlišného
formátu. Autor tak příběhu Kristovy bolestné cesty ve vnější výtvarné
formě
vtiskl
podobu
nečekaného
zvratu
na
souvislé
cestě a podtrhl tak zajímavé momenty jednotlivých scén. Malba provedená
v
tónech
hnědých
připomíná
negativy,
které
jsou
navíc zdůrazněny sytě oranžovými a modrými plochami. Postava Ježíše
Krista
propojena
se
je
v
autorových které
světlem,
z
uměleckých něho
ve
představách
všech
scénách
opět září
oslňujícím jasem. Malíř Jan Kristofori vytvořil dva soubory Křížové cesty. První v roce 1995 pro kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích a druhý pro kostel sv. Václava v Praze-Nuslích o pět
let
později.
Ve
čtrnácti
hustopečských
zastaveních
[28,29] definoval svoje pojetí Kristovy bolestné cesty jako velmi jemnou, ale přesto intenzívně působící surrealistickou vizi. Kompozice tvoří reliéfně zpracovaný povrch, který slouží jako
matrice
jednotlivých detailech,
pro
záznam
zastavení
ukryl
vystupujících
z
autorových v
myšlenek.
propracovaných
měkkého
reliéfu,
Příběh
působivých jehož
scény
omezoval jako mnozí jiní autoři na pouhé výřezy či symbolická zobrazení a koloroval tmavými tlumenými barevnými tóny. Celek Křížové
cesty
proto
proudí
jako
dlouhá
mlhavá
představa,
ke které se divák musí přiblížit a v soustředění se položit do jednotlivých výjevů. Křížová
cesta
Josefa
Jíry
vytváří
dominantní
sakrální
60
výzdobu interiéru kaple sv. Vavřince na Malé Skále od roku 1996 [30,31]. Čtrnáct maloskalských zastavení ovšem navazovalo na svoji téměř identickou verzi [32,33], kterou malíř vytvořil na přelomu let 1989 a 1990. Obrazy ve stejné výtvarné kvalitě i provedení mají drobné odchylky a kompoziční změny, jež si vynutil stísněnější prostor dřevěných desek menší velikosti. Autor suché
vytvořil jehly
v technice [36,37].
Křížovou [34,35]
a
litografie Autor
cestu
v
další
1988
soubor světlo
spatřil
budoval
roce
vrstvený
také
v
zastavení
čtrnácti světa
prostor
technice
v
roce
obrazů
1992 pomocí
geometrického rámce a oko diváka rytmicky směroval od výjevu do
v popředí
pozadí
scény.
V
prvním
plánu
kompozice
až
na samou hranu obrazové plochy potom umístil ústřední náměty jednotlivých
zastavení,
které
v tomto
vrstveném
scénickém
řešení působily jako kulisy, z nichž každá ohraničovala další krok v prostorovém sledu. Celý výjev se tak před očima diváka proměnil na divadelní pódium, kde se pod autorovým vedením odehrávaly
dramatické
scény
pašijového
příběhu.
Výtvarné
působení kompozic zdůrazňoval zajímavými detaily, které svým uměleckým
provedením
estetického
nikdy
působení,
nepřesahovaly
ovšem
svým
vymezené
excentrickým
hranice umístěním
narušovaly klidné vyznění výjevu. Autor je vytvořil vlepováním látek
či
přibíjením
plechových
plátů
a
hlavně
energickými
zářezy, kterými tvaroval dřevěnou desku, aby vyrytými liniemi ještě více zdůraznil důležité prvky výjevu. V roce 1997 instaloval do kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů v brněnské městské části Žabovřesky svůj soubor Via crucis
malíř
Milivoj
Husák
[38].
O
rok
později
doplnil
uměleckou výzdobu interiéru, čítající rovněž autorovu fresku Panny Marie Pomocnice křesťanů za hlavním oltářem, představou
61
událostí,
odehrávajících
Husákova
Křížová
cesta
se
po
vzkříšení
je
pojata
jako
Ježíše
Krista.
celistvý
příběh
posledního dne Ježíše Krista a je spojena do souvislého toku scén,
ve
kterém
se
jedna
událost
bolestné
cesty
přelévá
a odráží ve druhé. Stylizované, lineární pojetí postav autor doplňuje
znaky
zastaveních. do které
a textovými
Společně
výjimečně
se
informacemi
sjednocenou
zasáhne
symbolická
o
jednotlivých
zemitou modř
barevností,
Mariiny
postavy,
vytváří dojem starověkého svitku, ve kterém je názorně vepsán závěr pašijového příběhu. Druhý soubor autor nazval Via lucis (Cesta
světla)
spojuje
Ježíše
[39]
a vyjadřuje
Krista
se
myšlenku, Autor
světlem.
která chápe
symbolicky Krista
jako
světlo světa a uvádí ho do života křesťanů jako světlo Boží, které
vedlo
k
osvícení
bolestné
cesty
vytvořil
Hedviky
v
národů.128 Husák
Darkovicích
Odlišné
v
roce
[40,41],
kde
pojetí
2007
pro
Kristovy
kostel
rozdělil
sv.
jednotlivá
zastavení v samostatné obrazy. Výtvarné pojetí se velmi blíží práci
v Žabovřeskách,
výtvarný
výraz
od
duchovní
poezii
Paula
ovšem
v
textového
tomto
souboru
doprovodu.
Claudela,
jejímž
malíř
oprostil
ilustroval
Rovněž předmětem
se
stala
křížová cesta.129 Mezi sakrální práce Milivoje Husáka, které se dílem dotýkají Kristova utrpení, můžeme zařadit také freskový cyklus Sedmi bolestí Panny Marie v apsidě poutní kaple Panny Marie
Bolestné
dokončenou
Poutní
u Uherského otevřena
v
v
Popicích cestu
Hradiště roce
2010
na a
z
roku
růžence,
1993
vedoucí
Velehrad. čítá
a
dvacet
Cesta
v
ze
nedávné Starého
byla
růžencových
době Města
poutníkům zastavení
v podobě 2 metry vysokých kamenných kvádrů, na jejichž vrcholu je
posazena
krychle
s
figurálním
výjevem,
ilustrujícím
konkrétní modlitby.130
62
Adolf studií
Lachman
na
realizoval
Akademii
v
výtvarných
roce umění
1998 v
již
Praze
během
svých
monumentálně
působící soubor čtrnácti obrazů jako výzdobu kaple Nanebevzetí Panny
Marie
na
hradě
Lanšperk
[42,43].
Autor
se
v
nich
soustředil především na anatomické detaily jednotlivých scén, ve kterých se snažil ve zhuštěné formě představit základní myšlenku
konkrétního
pašijového
momentu.
Z
temného
pozadí
světlem definoval tvary předmětů a objemy postav a vytvořil silně realistické scény, jejichž barevnost utlumil v jemných zemitých tónech. Postavy tak vypadají jako by mohly vykročit před
plochu
hmatatelné
obrazu
do
prožívání
interiéru
zobrazených
kaple
a
umožňují
úseků
Kristovy
téměř
bolestné
cesty. V jubilejním roce 2000 vytvořila velmi diskutovaný soubor Křížové cesty pro kostel sv. Václava v Petrově u Strážnice malířka
a
restaurátorka
Renata
[44,45].131
Bartoňová
Námět
autorka opět pochopila jako příležitost upozornit na současné problémy lidské společnosti a její kolektivní utrpení, které propojila
se
zastaveních
scénami tak
pašijového
vedle
příběhu.
V
utrpení
nalezneme
Kristova
jednotlivých také
připomínky různých druhů ničivých lidských závislostí, osamění a nemocí. Jednoduché stylizované kresby, využívající především symbolických plochy.
překrývají
významů,
Soubor
maleb
byl
volně
později
stékající
publikován
za
barevné doprovodu
meditativních textů Josefa Veselého.132 Vladimír Komárek vytvořil o rok později Křížovou cestu pro kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí [46,47]. Stejně jako
jeho
čtrnácti
přítel
zastavení
malíř v
Josef
grafice
Jíra a
to
poprvé již
v
vytvořil roce
1975.
soubor Druhá
63
Křížová cesta v technice suché jehly z roku 1991 [48,49] byla následně v podstatě beze změny převedena na plátno. Komárek se opět
zajímal
a zjednodušil
především
o
jednotlivé
na osobu
Ježíše
poslední
cesty
Krista,
duchovní
podstatu
náměty.
Soustředil
kříže
postavy,
provázely.
a
Komárkovo
se které
výtvarné
příběhu tak
pouze
ho
během
pojetí
se
koncentruje na odhmotnění celého výjevu, korpusy těl se vznáší v prostoru vytvořeném jen pomocí modulování tónů pastelových barev modré, okrové, růžové, zelené a fialové, které jsou pro jeho
celoživotní
silně
tvorbu
stylizovaná
charakteristické.
do podoby
bílé
Postava
figury
s
Krista
tmavými
je
vlasy
i vousy, jejíž tělesná fyziognomie není konkrétně vyjádřena. Komárkovo pojetí se od ostatních souborů křížových cest liší v rozložení příběhu jednotlivých zastavení. Zásadním rozdílem je záměna pátého a osmého zastavení. Autor svého Ježíše Krista nejdříve nechal potkat jeruzalémské ženy a teprve později mu poskytl Šimon svou pomoc s těžkým břemenem kříže. V témže roce vznikla
další
zastavení.
V
realizace obci
s
Úsilné
netradiční
skladbou
u
Budějovic
Českých
jednotlivých instalovala
originální soubor čtrnácti obrazů v kapli sv. Václava malířka Renata Štolbová [50,51]. Autorka představila Bolestnou cestu Ježíše Krista, kterou uvádí zobrazením scény Jidášova polibku, potom následuje Kristus korunovaný trním a výjev Ježíše Krista před
Pilátem,
naproti
tomu
z
ustáleného
ikonografického
souboru vyřadila dva mesiášovy pády. Pod jednou z nejoriginálnějších realizací Křížové cesty porevoluční doby je podepsán malíř Pavel Šlegl. Jeho soubor čtrnácti zastavení byl instalován v chrámové části Komunitního centra Matky Terezy v Praze-Hájích v roce 2007 [52] a vyniká vedle svého výtvarného působení také originálním prostorovým
64
řešením v rámci sakrálního interiéru. Architektka Vítězslava Rothbauerová
zadala
malíři
požadavek
vytvořit
téma
křížové
cesty na pohyblivé dřevěné desky, které bude možné v případě potřeby
zvětšení
centrálního
a po kolejnicích
je
prostoru
rozmístit
společenském
sále.
monumentálních
obrazů,
ve
vedlejším
Determinovala v
nichž
kaple
tak
Pavel
rozdělit navazujícím
vznik
Šlegl
čtrnácti
zobrazil
příběh
Kristovy bolestné cesty v harmonické celistvosti, a zároveň působících
v samostatně
kompozičních
jednotkách,
protože
jednotlivá zastavení mohou být na úzkých panelech od ostatních kdykoli oddělena. Autor rozehrává v jednotlivých scénách tiché drama
a
rytmicky
buduje
jeho
atmosféru
pomocí
několika
reálných prvků s důrazem na dynamiku pohybu Kristova kříže. Jejich
výtvarnou
a modulované povrchovou
podobu
barevné formu.
tak
ovládají
plochy,
které
Nestrojený
stylizované
zdůrazňují
spontánní
obrysy
propracovanou
dojem
souvislého
příběhu vyvolává především plynulé vynořování a klesání výjevů do
barevného
moře.
Pro
Pavla
Šlegla
nebyla
tato
realizace
první příležitostí, kdy uchopil téma křížové cesty. Námětem se zabýval
již
v
polovině
80.
let
nejdříve
v
grafice
[53,54]
a v roce 1986 vytvořil čtrnáct dřevěných desek do interiéru kaple ve Kdyni [55,56]. Zatím v technice v kostele
poslední
realizací
Křížové
cesty,
provedené
malby
sklo,
soubor
čtrnácti
zastavení
na
Komunitního
je
centra
sv.
Prokopa
v
Praze-Nových
Butovicích, které zde v roce 2010 instalovala malířka Lucie Fričová
[57,58].
Soubor
na
stěnách
chrámu
vyniká
především
svou originální instalací. Tenká skla podlouhlých formátů jsou zasazena před výklenky stejného tvaru, které ukrývají světelná zařízení, po jejichž rozsvícení v podstatě vzniká iluze, že se
65
divák dívá na vitrážová okna, kterými prosvítá teplé sluneční světlo. Jednotlivá zastavení získávají se světelnými kvalitami samozřejmě
úplně
ve vyprávění
odlišnou
příběhu
atmosféru.
Kristovy
bolestné
Autorka cesty
se
vydala
opačnou
cestou
než většina výše zmíněných autorů a k obrazům přistupovala s cílem představit uvěřitelné situace se snahou o vybudování reálného
prostoru
ke zdůraznění
a
námětu
Ve
času.
svých
obrysové
černé
kompozicích
linie
a
využívá
barevné
plochy
modeluje objemy energickými gesty.
5.2 Chrámový interiér – reliéfy
Druhou sakrálních reliéfů.
skupinou
nejpočetnější prostor
Díla
jsou
jsou
zastavení
vyrobena
realizací křížové
především
z
v
interiéru
cesty
v
tradiční
podobě
materiálů
jako je keramika, kov a dřevo. Jejich rozmístění ve vnitřním prostoru podléhá shodným pravidlům jako malířské kompozice. Jedním z plodných autorů sakrálních realizací je sochařka Otilie
Demelová
Šuterová,
pro
jejíž
uměleckou
dráhu
je
signifikantní práce s pálenou hlínou. Od roku 1997 vytvořila v průběhu deseti let v jemné keramice sedm souborů Křížových cest,
z
nichž
šest
nalezlo
své
uplatnění
v
chrámovém
interiéru. Poslední vytryskl z autorčiny potřeby znovu uchopit téma křížové cesty a vtisknout jí podobu utrpení moderního člověka, jediná
které cesta
prostupuje bolesti
je
náměty v
tradičních
autorčině
zastavení.
vlastnictví
a
Tato byla
vystavena ve zlínském kostele Českobratrské církve evangelické v roce 2009 [59,60].133 První Křížovou cestu umístila autorka do interiéru kaple v Hrachovci [61]. Od ostatních souborů se tyto reliéfy liší barevně glazovaným povrchem. V roce 1998
66
byla
svěcena
Křížová
cesta
v
kapli
sv.
Markéty
ve
věznici
Mírov [62], kterou u autorky objednal tamní kaplan František Lízna.
následovala
Později
realizace
patnácti
zastavení
Křížové cesty pro Klášter sester klarisek v Brně-Soběšicích [63,64] a v roce 1999 byla instalována Křížová cesta v kapli sv. Kříže v Chudčicích a v kapli sv. Floriána a Panny Marie v Příbrami
na
Moravě
[65].
V
roce
2002
byl
pověšen
do
interiéru kostela Všech svatých ve Vyšehorkách zatím poslední soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty z ruky Otilie Demelové Šuterové.
Příběh
Kristova
utrpení
získává
v pojetí
sochařky
expresivně kubizující formu, jejíž působení je na první pohled torzovité. V sevřeném prostoru se přelévají energické linie tvarů,
ve
kterých
autorka
koncentruje
myšlenku
pašijové
události do jediné ustrnulé scény a nízký reliéf tak formuje do kompaktních a tvarově sevřených kompozic. Další autorkou, která vytvořila Křížovou cestu v materiálu pálené
hlíny,
je
Markéta
Kuxová.
V
roce
1999
instalovala
čtrnáct zastavení do interiéru kaple sv. Ludmily v Suché Lozi [66,67]. Jako bytostná krajinářka představila Markéta Kuxová ve svých zastaveních daleký iluzivní prostor, v jehož popředí nechala
působit
komorní
scény
pašijového
dramatu.
Hliněné
plakety sytě cihlové barvy kolorovala jen v detailech, aby barevnými kontrasty zdůraznila povrchovou formu. V kompozicích dosáhla
jemné
a
tlumené
harmonie,
která
vystihuje
mírnou
povahu celého souboru. Sochař Bohumil Teplý přistoupil k řešení námětu křížové cesty poprvé v roce 1988 a v průběhu třech let vytvořil devět zastavení v podobě drobných reliéfních plaket. V roce 2000 umístil bronzové odlitky do tvaru kříže na mohutnou dubovou desku [68] a jako jediné dílo Křížové cesty, kromě sádrových
67
odlitků
a
kreseb,
si
je
ponechal
v
soukromém
vlastnictví.
Další dva soubory Křížových cest, které sochař vytvořil již v tradičním počtu čtrnácti zastavení, jsou umístěny v rámci sakrální architektury. Církevním realizacím předcházel soubor lavírovaných
kreseb,
které
byly
publikovány
s
verši
Josefa
Sedláka v roce 1995.134 První soubor Křížové cesty v podobě bronzových reliéfů vychází z kresebných představ a od roku 2006
je
instalován
[69,70].
Autor
v
kapli
vytvořil
sv.
Jana
Nepomuckého
bronzových
čtrnáct
v
Kosově
reliéfů,
kterým
vtiskl vyváženou podobu, střídající hmotné tvary s prázdnými místy.
Zastavení
působí
jako
pečeti
znamení
či
vyražené
do bílé stěny kaple, a druhotně zalité kovem. Druhý soubor je definován
užitím
v mnohem
materiálu
mohutnějších
pískovce.
formách.
Téma
autor
zpracoval
zastavením
Čtrnácti
Křížové
cesty, umístěné v ohradní zdi kostela Nanebevzetí Panny Marie v Cholině [71,72], předchází mnohofigurální kompozice Ježíše mezi svými učedníky ve scéně Poslední večeře a řadu zakončuje podobně kamene
zalidněný
postupně
sochař
jednotlivé ploché
výjev
události
pozadí,
Nanebevstoupení a
jemně
pašijového
čímž
dosáhl
Krista.
vytahoval příběhu,
zvýšení
Z
tvary,
které
jejich
tvrdého
popisující
umístil
před
monumentálního
estetického působení. Dalším
olomouckým
a
sochařem
restaurátorem,
který
se
ve své tvorbě zajímal o téma křížové cesty byl Jan Neckář. V roce
1997
vytvořil
soubor
patnácti
zastavení
pro
kostel
sv. Václava v Horní Lideči [73] a patinované sádrové odlitky totožného souboru umístil o rok později do kostela sv. Cyrila a
Metoděje
klasický
v Olomouci-Hejčíně
bronzový
skládajících
se
reliéf pouze
[74].
představuje ze
dvou
až
Monumentálně čistou tří
působící
kompozici
scén,
jednajících
osob
68
na hladkém
zlatém
pozadí.
Oproti
Bohumilu
Teplému,
jehož
výtvarné hledaní přesného objemu se odráží v jemných konturách tvarů a jejich neznatelných vzájemných přechodů, tvorba Jana Neckáře vyzařuje přesnost a preciznost s minimálním zásahem autorské stylizace a maximální snahou o realitu výjevu, kterým se přibližuje hieratickým beuronským kompozicím. V roce 2001 umístil kovové plastiky do interiéru kostela také Pavel Vanc. Pro chrám Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích vytvořil čtrnáct zastavení Křížové cesty rovněž doplněné o předcházející i následující scény [75,76]. V tomto
případě
v Getsemanské
souboru
zahradě
Zmrtvýchvstalého
a
předchází na
Krista.
druhé
kompozice straně
Kompozice
po
Muž
ho
bolesti
uzavírá
formální
výjev
stránce
odkazují k dílu Karla Stádníka, který byl autorovým učitelem. Na
bílou
drobných a postavy
omítku
lodi
kovových příběhu.
kostela
částí, Sošky
umístil
které jsou
autor
zastupují
tvořeny
souvislou hlavní
mačkaným,
řadu
předměty
patinovaným
plechem a teprve jejich poskládáním do bezprostřední blízkosti či jejich vzájemným spojením vznikají konkrétní scény bolestné cesty Ježíše Krista. Do české sakrální tvorby zasáhl rovněž zahraniční autor. V roce 2006 byl do chrámu Navštívení Panny Marie v Milevsku nainstalován soubor čtrnácti kovových reliéfů Křížové cesty, před závěrem vítězně zakončených výjevem Vzkříšeného Krista, od
německého
do kompaktního
sochaře objemu
Egina
Weinerta
zformované,
[77,78].
postavy
Stylizované,
autor
uzavřel
do obdélného rámu, ohraničujícího jednotlivá zastavení. Soubor je rozdělen na dvě souvislé řady scén a rozvěšen na stěnách bočních lodí baziliky. Ovšem vzhledem k rozlehlosti chrámového prostoru
toto
rozmístění
linii
pašijového
příběhu
tříští
69
a jeho výtvarná působivost ve velkém interiéru zaniká. Třetí skupinou autorů, realizujících v chrámovém interiéru křížové
cesty
v
podobě
reliéfů,
jsou
sochaři
pracující
se
dřevem. Mezi prvními dokončil v roce 1990 svůj soubor čtrnácti zastavení v podobě dřevěných reliéfů František Crla a umístil je do kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Hradišti. O šest let později vznikla Křížová cesta v kostele sv.
Vojtěcha
v
Otrokovicích
tvořená
reliéfy
čtrnácti
z dubového dřeva z ruky řezbáře Pavla Hladkého. V roce 1999 vytvořil
soubor
Křížové
cesty
z
lipového
dřeva
do
kaple
sv. Anny ve Zlechově sochař Vladimír Matoušek [79,80] a stejně jako
díla
například
Otilie
Demelové
Šuterové
získaly
jeho
kompozice expresivně kubizující formu. Ze zastavení ve tvaru velkých
trojúhelníků
v
podstatě
vyloučil
symbol
kříže
i konkrétní prostředí jednotlivých scén a snížil počet figur pouze na ústřední osobu Ježíše Krista a k němu přistupující kladné postavy. Negativní síly a zlo, jež odsoudilo a dovedlo Ježíše
k
útočící
ukřižování,
hordu
ostrých
ve
scénách
tvarů.
V
vyjádřil
roce
2002
abstraktně vyjádřil
jako
nízkými
reliéfy z dubového dřeva příběh poslední cesty Ježíše Krista v luhačovickém kostele sv. Rodiny Marek Trizuljak a téhož roku započal
řezbář
Josef
Staněk
realizovat
Křížovou
cestu
v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci [81,82], která
byla
dokončena
o
rok
později.
Pustkoveckou
Křížovou
cestu autor opět oblékl do moderního výrazu a aktualizoval tak historické reálie. Z obdélné základní plochy jednotlivých zastavení
vystupují
lehce
stylizované
postavy,
srozumitelně
vyjadřující pašijový příběh. Vyvážené kompozice se ovšem daným prostorem nenechají omezovat a vytvářejí dojem jemného neklidu svými přesahy do volného prostoru. Autor instaloval v roce
70
2009 druhý soubor Křížové cesty do kaple sv. Cyrila a Metoděje v Dolní Lhotě. V kostele Narození Panny Marie v Písku byla instalována
Křížová
[83,84].
Úzké
lomenými
oblouky
cesta
formáty s
Aleše
řezbáře kompozic,
trojlisty
Lišky
v
zakončené
ve
roce
2004
gotizujícími
vrcholu,
svým
tvarem
odpovídají hrotitým opěrným obloukům hlavní lodi, na jejichž pilířích
jsou
jednotlivá
zastavení
zavěšena
[85].
Později
získal soubor Křížové cesty kostel sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Biskupicích u Luhačovic. V roce 2009 realizoval mladý řezbář Martin Cigánek Křížovou cestu
do interiéru
kaple
v
rodné
obci
Poteč
na
Valašsku
[86,87].
5.3 Památníky křížové cesty v krajině
Realizace v chrámovém
křížových
interiéru,
architektury.
cest
samozřejmě
nýbrž
Drobné
také
stavby
v
nenalezneme exteriéru
jednotlivých
pouze
sakrální zastavení,
tzv. památníky křížové cesty, jsou rozesety podél přístupových cest či v nejbližším okolí kostelů a kaplí a zahrnují ve svých výklencích
uměleckou
výzdobu,
popisující
konkrétní
scény
pašijového příběhu. Na okraji obce Horní Maršov začíná křížová cesta v podobě památníků vedoucích směrem ke kapli sv. Anny v osadě Stará Hora v Krkonoších. Kaple byla vysvěcena v roce 1752 a roku 1854 k ní byla vystavěna křížová cesta. V druhé polovině 60. let byla cesta vandaly zničena a v roce 2001 se na místo ztracených obrazů do mělkých výklenků umístily olejomalby na plechu
od výtvarníka
výtvarné
pojetí,
Aleše
které
Lamra
svoji
[88,89].
Jeho
srozumitelnost
abstrahované opírá
pouze
71
o několik
málo
univerzálních
a jásavou
barevností
symbolů,
prudce
s
kontrastuje
výraznou
s
sytou
historizujícími
památníky. Divoký rozpor se ovšem v okolní krajině rozplývá a nepůsobí
rušivým
dojmem.
Právě
naopak
upozorní
okolo
jdoucího diváka, kam má zaměřit svoji pozornost. V roce 2001 byla dokončena také první z řady realizací křížových
cest,
jejíž
studenti
základních
dětského
výtvarného
a
výtvarné
provedení
středních
projevu
škol.
ovládlo
měli
na
Kouzlo
památníky
starosti
neškoleného
křížové
cesty
vedoucí od kostela sv. Jana na vrch Radešín nad obcí Počepice. Výtvarná zpracování jednotlivých zastavení Kristovy bolestné cesty
v
technice
pod vedením
malby
Jaroslava
vypalované
Nádvorníka
na
žáci
2.
skle
vytvořili
základní
školy
Propojení v Seldčanech. Soubor čtrnácti zastavení byl umístěn do
výklenků
na
křížení
jednotlivých
památníků
ve
tvaru
kamenné
sloupy
samostatně stojících křížů. V
60.
křížové
letech
cesty
ke
19.
století
kostelu
sv.
byly
zřízeny
Petra
a
Pavla
na
Byšičkách
u Lázní Bělohrad. Po letech chátrání byly v roce 2002 opraveny a o jejich novou výtvarnou podobu se postaral místní umělec František Koubek [90,91]. Vytvořil rovněž čtrnáct olejomaleb na plechu v podobě prosvětlených, hybných kompozic. Autor se soustředil
na
věrné
zachycení
palestinských
reálií
a představil divákovi mnoho figurové scény, zachycující Ježíše Krista
i
Golgota.
jeho
vojenský
Postavy
doprovod,
malíř
jak
nevykreslil
se
klidně
kráčí
snahou
o
k
vrchu
konkrétní
podobu, ukázal divákům pouze letmé barevné skicy, které se svým
výtvarným
působením
od
ostatních
dramaticky
pojatých
souborů křížových cest výrazně liší. V roce 2003 realizovala výzdobu památníků křížové cesty
72
v areálu
poutního
kostela
Kateřina
Gavlasová.
Autorka
památníky
nacházejí,
v podobě
keramických
instalovala
v
sv. Mikuláše autorka
roce
v
sv.
pro
vytvořila
v
V jednotlivých
zastaveních
přilehlý
park,
Podobnou
cestu
u
kostela
nízké
reliéfy
glazovaným
povrchem,
povrchovou na
soustředila
se
zastavení
zahradě
členěnou
se
kde
Křížovou
Velmi
barevně
jemně
umělkyně
patnácti
[92,93].
především
jejich
Píšti
meditativní
Ostravě-Porubě
aby zdůraznila
v
soubor
reliéfů. 2007
modulovala
Vavřince
formu.
symbolické
vyjádření příběhu a zhuštění námětu do výřezů scén, které ji umožnilo vyjádřit plnost myšlenky i ve velmi omezeném prostoru keramických desek. Výzdoba památníků křížové cesty ke kapli sv. Filipa z Neri v Prachaticích byla obnovena v roce 2004 [94,95], ovšem osudy
drobných
pomníků
1860.
Nejnovější
v roce
se
začaly
soubor
psát
od
čtrnácti
jejich
vysvěcení
zastavení
pochází
z dílny umělce Václava Kuneše a jeho dcery Lucie Ulíkové a byl umístěn
do
nově
omítnutých
památníků
hrotitého
tvaru.
Oba
výtvarníci zakázku pečlivě řešili sériemi přípravných kreseb. Dlouhé
a úzké
kompozice,
kopírující
tvary
výklenků
jednotlivých zastavení, determinovaly výtvarné řešení námětu. Malby
na plechových
deskách
po srozumitelnosti
příběhu
zobrazení
množství
pohybují
malého na
stylizovaném,
byly
Kristovy
vyjádřeny bolestné
jednajících krystalicky
se cesty
postav, utvářeném
snahou i
které a
při se
barevně
výrazném pozadí. Ve stejném roce vznikla originální Křížová cesta,
umístěná
na
jižní
straně
kostela
sv.
Vavřince
ve Vracově [96,97]. Do jednotlivých zastavení ve tvaru křížů, vytvořených zastavení
z
umělého
manželé
kamene,
Miroslava
a
umístili
Marek
soubor
Trizuljakovi.
čtrnácti Zajímavé
73
technologické také
části
jednotlivých
řešení určilo
jejich
skleněných
umělecké
desek
působení.
K
z
velké
modelování
výtvarných forem autorům sloužily skleněné pláty, které žárem přetavili do finální podoby konkrétního výjevu křížové cesty. Autoři divákům představili jednoduché sumární pojetí kompozic, jejichž barevné plochy vytvořily jasný a klidný geometrický rámec,
podporující
soubor
křížové
cesty
křížů,
účinek
vznikl
Sedmnáct
u Příbrami. kamenných
harmonický
v
památníků
vedoucích
na
celého
tomto
roce
křížové vrch
souboru. v
cesty
Kalvárie
Třetí
Jesenici v
podobě
nad
městem,
vyzdobil svými návrhy kolektiv dětí z tamní základní školy. V
roce
[98,99].
2005
vyrostly
památníky
zastavení
Čtrnáct
cesty
křížové
vzniklo
pod
v
Lomci
taktovkou
Ivy
Vavrouškové a Kláry Muškové a bylo umístěno na dřevěné desky podél
cesty
Marie.
Jednoduchá
působící tvoří
vedoucí
areálu
konstrukce
zobrazení
drobné
k
Kristovy
medailonky
poutního památníků
poslední
kubizujících
kostela nese
rovněž
bolestné forem,
Jména
cesty. ve
Panny
skromně Výjevy
kterých
se
objevují pašijové scény konstruované téměř matematicky pomocí kružnic a jiných geometrických tvarů. O rok později vytvořila čtrnáct zastavení pro památníky křížové
cesty
v
Borové
Ladě
studentka
4.
ročníku
Střední
uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Českém Krumlově Olga Vavřečková [100,101]. Svými olejomalbami na skle završila uměleckou obnovu místního drobného sakrálního okrsku u kaple sv. Anny. V roce 2007 realizovala soubor čtrnácti zastavení křížové
cesty
uměleckoprůmyslové
další střední
studentka školy,
Adéla
českokrumlovské Márová,
která
celý
soubor vytvořila jako svou maturitní práci [102]. Olejomalby na plechu byly umístěny na památníky křížové cesty, které se
74
vinou od obce Cetviny do kopce Na Čepici k Farské a Jeskynní kapli.
5.4 Výklenkové kaple křížové cesty v krajině
Památníky výklenkových drobná
křížové
kapliček,
sakrální ve
památníkům
cesty
se
které
mohou
mají
shodné
architektura. volné
krajině
rozrůst
do
funkce
Rovněž
podoby
jako
dosahují
výraznějšího
jiná
oproti
urbanistického
a estetického účinku. Betlémář jedenáct
a
grafik
zastavení
nad Orlicí
Zdeněk
křížové
[103,104].
Brožek
cesty
Odsouzení
na
vytvořil Anderlův
Krista
v
roce
Chlum
Pilátem
v
1994 Ústí
netradiční
soubor v podobě barevných sgrafit v omítce otevírá a Přibíjení Krista na kříž zakončuje. Dvanácté zastavení s námětem Smrti Ježíše Krista na kříži vytvořil pro ústeckou Křížovou cestu již
umělec
vyobrazil
František
Bečka.
Sejmutí
Kristova
těla
z
kříže
malíř Richard Pešek a poslední dvě zastavení, tedy
Ukládání do hrobu a Vzkříšení jsou pozůstatky původní umělecké výzdoby. a druhý
První
obraz
vytvořil
vznikl
František
v
druhé
Štancl
v
polovině roce
19.
1947
století
při
jedné
z generálních oprav výklenkových kaplí. Původní křížovou cestu tvořil
soubor
drobných
soch,
doplněných
obrázkem
a
malým
klekátkem, který dokončil ústecký rodák Augustin Andres v roce 1755. Sgrafita Zdeňka Brožka jsou zatím posledním výtvarným výrazem kapliček a jsou vytvořeny s výraznými reminiscencemi na autorovu grafickou tvorbu. V mnohoúhelníkových medailoncích jsou
ukryty
samostatné
výjevy,
vykreslené
schematizovanými
liniemi. Jednotlivá zastavení příběhu Kristovy bolestné cesty
75
jsou opět popsána pouze ve zhuštěných scénách, podléhajících celkovému geometrickému utváření kompozic. Zděné u Českých Panny
výklenkové Budějovic,
Marie
kapličky vedoucí
Bolestné,
byly
křížové
k
cesty
poutnímu
vystavěny
v
areálu
z
Dobré s
Vodě
kostelem
finančního
odkazu
V. Kozymáčka mezi léty 1837 až 1839 a po letech chátrání došlo k jejich obnově v roce 1996. Původní malířská výzdoba se během let ztratila, a tak bylo v tomto případě namísto historizující rekonstrukce originály
rozhodnuto
od
místní
o
jejich
nahrazení
Renaty
umělkyně
výtvarnými
Štolbové
[105,106].
Třináct zastavení křížové cesty zakončené kaplí Božího hrobu je
vyzdobeno
do výklenků
malbami
jednotlivých
na
kovových
kaplí.
deskách,
Touto
umístěných
renovací
zamýšlela
umělkyně výtvarně završit urbanistickou a duchovní dominantu obce. Stylizované postavy příběhu jsou rozmístěny ve vrstveném prostoru kompozic a plynule vedou oko diváka až k plochému horizontu, kde se rýsuje mlžný vír oblohy či vesnické krajiny, jež
vytvářejí
dynamický
protiklad
ke
klidnému
popředí,
představující hlavní scény Kristovy bolestné cesty. Nízké
reliéfy
z
patinované
umělé
pryskyřice,
která
je
tvarově i barevně stálá a odolná proti nárazu, se proměnily v uměleckou
výzdobu
výklenkových
kapliček
křížové
cesty,
vedoucí na Křížový vrch v Nejdku. Dlouhá cesta na Křížový vrch vznikla z odkazu Anny Häcklové již v letech 1851 až 1858, ovšem
komunistickou
dobu
ve
své
původní
kráse
nepřestála.
Po letech chátrání byly i nejdecké památníky zcela zachráněny včetně
své
zastavení
umělecké
nejdeckých
výzdoby. kapliček
Na
obnovení
pracoval
souboru
místní
umělec
čtrnáct Heřman
Kouba celých pět let a dokončené dílo bylo v roce 2008 osazeno
76
do
prázdných
vypracovat reliéfů
výklenků
současné
a vytvořil
[107,108].
kompozice tradiční,
v
Autor
duchu
popisné,
si
předsevzal
původních
zcizených
monohofigurové
scény,
ve kterých se mu podařilo divákům představit daleký průhled do krajiny. přírodně
Jemným
působící
stínováním tlumené
patinovaného
barevné
reliéfu
harmonie
i
dosáhl
vyváženého
působení jednotlivých kompozic. V roce 2007 byla instalována umělecká výzdoba do výklenků křížové
kapliček k poutnímu Michala
místu
Vavřečky
cesty, Svatý je
vedoucí
kámen
vytvořili
z
Rychnova
[109].
Pod
studenti
nad
vedením
3.
Malší
pedagoga
ročníku
Střední
uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Českém Krumlově. Křížová
cesta
studenti
netradičně
čítá
provedli
jako
pouze
olejomalby
sedm na
zastavení, plátně,
které
nataženém
na dřevěných deskách.
5.5 Zastavení křížové cesty ve volné krajině
Jedním ze zvláštních druhů křížových cest jsou samostatně stojící sochy ve volné krajině. Autoři těchto monumentálních děl pracovali s myšlenkou předat poselství Kristovy bolestné cesty kolemjdoucím divákům, přesto se ve výrazových formách jejich
soubory
od
tradičního
pojetí
křížových
cest
zásadně
odlišují a působí jako jedinečná umělecká díla. První takový soubor vytvořil sochař Roman Podrázský, který začal na svých čtrnácti zastaveních Křížové cesty pracovat již v roce 1986 a v roce 1991 je instaloval v Meditační zahradě v Plzni-Doudlevcích [110,111], známé také jako Památník obětem zla.
Skupina
několika
volných
soch
a
sousoší
je
zajímavá
především svou ojedinělou ikonografickou skladbou. Sochař se
77
totiž
v podstatě
jako
jediný
inspiroval
přímo
evangelii
a vytvořil biblickou křížovou cestu, která představuje odlišný celek
zastavení.
Do
pískovcových
skulptur
v
téměř
životní
velikosti autor koncentroval hlavní scény pašijového příběhu a ukázal
divákovi
Ježíše
Krista
sochu
úzkostného
pouze
uvedl
jednající
výjevem
Krista
v
postavy.
Bolestnou
Poslední
večeře,
potom
zahradě
Getsemany.
V
cestu
vytesal dalších
zastaveních nechal Krista stanout Před veleradou, potom Před Pilátem,
a nakonec
ho
vložil
do
Ruky
V
vojáků.
šestém
zastavení zobrazil Nesení kříže, se kterým mu hned vzápětí pomohl Šimon z Kyrény. V osmém zastavení dovedl Krista před Jeruzalémské V devátém
ženy,
které
zastavení
vytesal
zobrazil
do
přímo
Ukřižování.
Ježíšovy
Posléze
v
tváře. jednom
sousoší zachytil desáté i dvanácté zastavení v podobě Dvou zločinců
i Kristovy
Smrti
na
kříži.
V
jedenáctém
zastavení
představil sousoší Marie a Jana. Třinácté zastavení zformoval jako Kristův Hrob a poslední vyjadřovalo jeho Oslavení. Přirozeného estetického působení své Křížové cesty dosáhl sochař Ivar Kodym, který v roce 2000 vytvořil soubor zastavení mezi vesnicemi Kuní a Kuníček. Autor v krajině volně položil řadu kamenných balvanů, do kterých vytesal kruhové medailonky s výjevy jednotlivých pašijových scén. O Křížové
osm
let
cesty
později mezi
byl
dokončen
Stanovicemi
u
monumentální
Kuksu
a
projekt
Žirčí,
který
inicioval sochař Vladimír Preclík. Soubor pískovcových soch je uváděn
jako
„Příběh
utrpení
a s ikonografickým
souborem
cesty
neslučuje.
se
individualit spojuje
příliš
vytvořilo
opravdu
jen
a
tradiční Čtrnáct
patnáct
hlavní
nadějí
člověka“
nebo
duchovní
biblické
různých
soliterních
[112-115]
sochařských
objektů,
myšlenka,
křížové
které
upomínající
78
na bolestnou
cestu
Ježíše
Krista
a
přeneseně
připomínající
také lidské utrpení. Celý ideový záměr i jeho provedení byl od chvíle Galerie obohatit
svého
uvedení
skulptur
pod
barokní
na
světlo
širým
kulturní
nebem
krajinu
diskutován
a
si
klade
totiž
hraběte
kritizován.
Šporka
za
a
cíl
protíná
původní cestu od Hospitalu Kuks k lesnímu Betlému. Úplnému vyznění zajímavého estetického pnutí a dialogu mezi barokním urbanismem,
volnou
samotné
především
krajinou řešení
a
místa
moderními pro
sochy
sochami a
překáží
jejich
skladby
v průběhu tzv. Křížové cesty, protože se tak vytváří situace, která ztěžuje pochopení celého konceptu realizace. Zatím poslední instalaci volné Křížové cesty v krajině dok ončil v roce 2009 sochař Lubomír Jarcovják [116,117].
Vytvořil
ke kapličce
soubor
sv. Anny,
obce
Bukovany
zastavení
čtrnácti
které
u
seskládal
z
vedoucí
jednoduchých
geometrických tvarů v materiálu povrchově šlechtěného betonu s prvky
železa
jednotlivých
a umělé
zastavení
pryskyřice. vytvářejí
Čistě v
abstraktní
krajině
poblíž
formy lesa
působivou uměleckou přehlídku a fungují jako řada soch i bez náročného
ideového
monumentálního
pozadí.
prostorového
Autor působení
kladl také
důraz na
kromě
zdůraznění
povrchové formy děl a na esteticky přesně vyvážený kompoziční účinek jednotlivých soliterů i celku Křížové cesty.
79
6 Přehled ikonografického vývoje křížové cesty
Zřídlo
zbožnosti
křížové
cesty
a
jejího
výtvarného
zobrazování pramení ve vroucí křesťanské víře a lidské touze následovat Ježíše Krista na jeho cestě utrpení. Křížová cesta se stala zdrojem upřímných duchovních prožitků a v důsledku působení pašijové literatury se záhy proměnila ve velmi silný náboženský
kult.
toužili
Věřící
být
zástupu,
členy
který
Ježíše následoval při cestě na Golgotu, a památníky Ježíšovy křížové
cesty,
umístěné
v
blízké
evropské
domoviny,
jim
umožňovaly
průvodcem
rozjímat
nad
pašijovým
dlouhého které
cestování bylo
do
historických
nebezpečné
a
vzdálenější
či
společně příběhem míst
finančně
s
oblasti duchovním
bez
nutnosti
Kristova
umučení,
náročné.
Duchovní
představitelé si velmi záhy uvědomili, že výtvarná zobrazení příběhu křížové cesty podporují náboženské fantazie věřících, a
zároveň
jednotlivých z popisů
usnadňují zastavení
křížové
cesty
sdělení
závažné
proto
organicky
a
vývoj
myšlenky.
Náměty
vyrůstaly
ikonografie
v
přímo
podstatě
odpovídal vývoji obsahu zbožnosti.
6.1 Biblická křížová cesta
Příběh křížové cesty vychází samozřejmě především z Bible, z
novozákonních
evangelií.
Vypráví
o
posledním
dnu
Ježíše
Krista, ve kterém byl odsouzen k smrti a s těžkým břemenem na svých bedrech došel k místu své popravy na vrchu Golgota
80
za branami města Jeruzaléma. Evangelisté Matouš (Mt 26:17 až 28:7), Marek (Mk 14:12 až 16:7), Lukáš (Lk 22:12 až 24:7) a Jan (J 13:2 až 20:9), zaznamenávající sled těchto událostí, se
však
ve
svém
i v literárním
popisu
pojetí
mírně
liší
a
jednotlivých
rozdíly
zvěstí.
nalezneme
Příběhy
se
rozcházejí kvůli odlišným historickým a kulturním okolnostem svého
vzniku,
také
částečně
z
důvodu
složitého
vývoje
evangelijních tradic. Nejstarší Markovo evangelium vzniklo asi 40 let po smrti Ježíše Krista. Z něj pravděpodobně čerpají další dvě synoptická evangelia, Matoušovo a Lukášovo, proto je nutné
předpokládat,
evangelium
sv.
Jana
že
vznikla
potom
dělí
ještě od
později.
smrti
Krista
Nejmladší asi
60
až
70 let. Životní prostředí evangelistů se z toho důvodu výrazně proměnilo především po náboženské stránce. V obecném povědomí zakořenilo
přesvědčení,
že
mesiánská
doba
spásy,
kterou
zvěstoval Ježíš, započala již s jeho příchodem. Tyto představy podporovalo chápání příchodu Božího království skrze utrpení a zmrtvýchvstání převážně
z
svatého
židovské
muže.
komunity,
Křesťanská
obec,
formulovala
pocházející
chápání
Kristovy
smrti jako událost naplňující Písmo a také věřila, že Ježíš zemřel pro její hříchy. Na tyto křesťany navázali Židé, žijící na řeckém území, jež dále šířili křesťanskou víru mezi pohany. Základní
rozdíly
ze záměru
směřovat
kteří
měli
mezi
odlišné
texty
evangelii pro
představy
tak
vycházejí
konkrétní nejen
o
skupiny podobě
především posluchačů,
křesťanského
kultu, ale i o spáse.135 Na
základě
evangelijních
zpráv
byla
vytvořena
tzv.
biblická křížová cesta, která obsahuje zastavení s náměty: I.Poslední večeře, II.Ježíš v zahradě Getsemanské,
81
III.Ježíš souzen židovskou veleradou, IV.Ježíš před Pilátem, V.Bičování a trním korunování, VI.Ježíš bere na sebe kříž, VII.Šimon z Kyrény pomáhá nést kříž, VIII.Ježíš a jeruzalémské ženy, IX.Ježíš svlečen a přibit na kříž, X.Ježíš a kající lotr, XI.Matka Ježíšova a Jan pod křížem, XII.Ježíš umírá na kříži, XIII.Ježíšův pohřeb, XIV.Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Biblická
křížová
cesta
představuje
závěrečné
události
pašijového příběhu Ježíše Krista věrohodně, ovšem ve výtvarném umění
se
až
na
některé
neprosadila.136
Evangelia
velmi
zdroj
omezený
vzácné byla
výjimky
již
informací
od
o
se
v
počátku
skutečném
této
podobě
chápána životě
jako
Ježíše
Krista, a tak si lidská představivost žádala prohlédnout do tajemství, skrytého mezi řádky novozákonních zvěstí. Souběžně s
překlady
a rozšíření.
biblických Další
textů
zdroje
tak
vznikaly
poznání
se
jejich
zároveň
výklady nacházely
v apokryfních zprávách137 a vše dohromady se stalo podhoubím pro plodné literární meditace o pašijích, ze kterých později vzešla nová podoba křížové cesty, která byla v průběhu staletí bohatě obrazově rozvíjena.
6.2 Tradiční křížová cesta
K popisu poslední bolestné cesty Ježíše Krista, jak ji představují události,
evangelisté,
které
se
staly
byly
postupně
originálním
připojeny
ikonografickým
další vkladem
zbožnosti křížové cesty k pašijovému příběhu. Patří mezi ně
82
setkání
Ježíše
Veronikou
a
Krista
s
především
matkou
Marií
mesiášovy
pády
i
se
pod
zbožnou
těžkým
ženou
břemenem
kříže. V průběhu staletí byla v jeruzalémských ulicích zafixována do podoby památníků místa, kterými Ježíš na své bolestné cestě procházel.
O
jejich
umístění
psal
detailněji
dominikán
Ricoldus de Monte Crucis v roce 1294. Ve svém výčtu různých budov v Jeruzalémě představil podobu jednoho z prvních souborů zastavení křížové cesty: 1. dům Heroda Antipy, 2. dům Piláta Pontského
a
3.
soudní
dům,
4.
místo
scény
Ecce
Homo
(Hle
člověk!, J 19:5), 5. ulice vedoucí k místu, kde Ježíš potkal jeruzalémské s křížem
ženy,
pomohl
6.
Šimon
místo z
Kristova
Kyrény
a
kde
odpočinku,
nakonec
upozornil
mu
na 7.
místo, kde sv. Helena vyzvedla Kristův kříž ze země.138 V průběhu 15. století se v pašijové literatuře začalo pozvolna jako
prosazovat
cesty
Krista
a
zbožnosti
Kristových
obě i
pojmenovávání
nová ve
pádů.
pojetí
poprvé
vyslovil
Krista
duchovní
Pepin
Zažilo
se
nacházela
výtvarném
utrpení
mesiášovy
umění.
(†
přímou
Ve
představu 1532).
také
svém o
poslední
cesty
označení
cesty
odezvu
kázání
sedmi
Kazatel
v
o
Kristově
cestách svoje
lidové
Ježíše
vyprávění
o pašijovém příběhu rozdělil do sedmi bodů na základě příkladu sedmi
stacionárních
římských
kostelů,
které
musel
poutník
v Římě navštívit, pokud toužil získat odpustky, a představil tak sedm konkrétních zastavení na cestě, kterou Ježíš Kristus ve
svůj
poslední
den
podnikl
od
jednoho
místa
ke
druhému:
1. Olivetská hora, 2. cesta k domu Annáše, 3. dům Kaifáše, 4. Pilátovo
Pretorium,
5.
Palác
Herodův,
6.
druhá
cesta
k Pretoriu a Pilátův soud, 7. hora Kalvárie.139 V roce 1458
83
navštívil
Jeruzalém
za
účelem
poznání
památníků
Kristovy
křížové cesty poutník Cotovicus. Svá zjištění později odhalil ve spisu popisujícím kámen, přes který měl Ježíš Kristus během své
cesty
upadnout,
a
jeho
vklad
do
faktického
poznání
pašijového příběhu byl dále rozvíjen. Do náboženských představ se
vžila
představa
o
sedmi
Kristových
pádech,
jež
zakusil
během procházení městem, a záhy se odrazila i v sestavování souboru
zastavení
poloviny
15.
křížové
století
cesty.
V
Ježíš
měl
pašijových Kristus
vizích
poprvé
druhé
upadnout
na lávce přes potok Cedron. Podruhé upadl na ulici, spojující Herodův a Pilátův dům. Potřetí spadl na schodech, když vcházel k Pilátovi. Počtvrté padl na zem po bičování. Popáté upadl při vyřčení rozsudku smrti. Pošesté poklesl k zemi při posmívání. Naposledy
padl
na
zem
kříž
při
svém
vztyčování
s
přibitým
Kristovým tělem.140 V průběhu 16. století do vývoje zbožnosti křížové cesty zasáhly
spisy
dvou
osobností,
které
stavebním
kamenem
pozdějšího
výtvarného
z dvojice
autorů,
nizozemský
duchovní
v roce
1471
knihu
Stationsbüchlein,
se
staly
základním
zobrazování. Bethlem,
která
První
napsal
stála
na
již
úplném
počátku dlouhé řady literatury konkrétně popisující jednotlivá zastavení křížové cesty. Průlomový spis vyšel tiskem v roce 1518
v
pramenem
Antverpách k
a
pojímání
velmi celé
záhy
se
stal
zbožnosti.
naprosto Bethlem
určujícím
prezentoval
zastavení v následujícím sledu: I.Odsouzení Ježíše Krista II.Přijmutí kříže III.První pád Krista na schodech k domu Piláta Pontského IV.Ježíš se setkává s matkou Marií a podruhé padá pod křížem V.Šimon pomáhá nést Kristovi kříž VI.Setkání Ježíše Krista s Veronikou VII.Kristus padá pod křížem potřetí u Soudní brány
84
VIII.Ježíš Kristus svlečen ze šatu a přibit na kříž IX.Ježíš Kristus na kříži X.Sejmuté tělo Krista položeno do klína matky a pohřeb Autor pružně reagoval na předchozí pašijovou literaturu a mezi zastavení
křížové
cesty
nově
přiřadil
nekanonické
scény
Kristových pádů, které se staly v jeho století populárními, ale především do zbožnosti zahrnul Kristova setkání s matkou Marií a Veronikou. Důraz na Mariino spoluprožívání Kristova utrpení kladli duchovní již od poloviny 12. století. Popisy jejich
vzájemného
shledání
na
bolestné
cestě
předložili
(Pseudo-) Anselm z Canterbury ve svém spisu Dialogus beatae Mariae et Anselmi de passine Domini a později také Bernard z Clairvaux v díle Liber de passione Christi et doloribus et planctibus Kristovi
eius.141
matris
úlevu
osušením
Postava
obličeje,
Veroniky,
se
v
poskytující
pašijových
textech
objevuje později. V roce 1420 ji poprvé zmínil ve svém spisu Jakob
da
Verona.142
Životní
příběh
Veroniky,
vycházející
z apokryfního Nikodémova evangelia, rozšířila antologie Zlatá legenda (Legenda Aurea) Jakuba de Voragine, vytvořená kolem roku 1260. Veronika byla ztotožňována se ženou, kterou Ježíš vyléčil
z
krvácení
později
stalo
(Mk
zastavení
5:25), Kristova
a
kvůli
tomuto
setkání
s
spojení
Veronikou
se
velmi
oblíbeným především pro nemocné poutníky toužící po uzdravení. Přesnější informace o tom, ve kterých místech Kristus Veroniku potkal,
podávali
v poutních
v
textech
druhé
polovině
15.
století
Rieteis
Sebald
(1479)
nebo
ve
svých
Breydenbach
Bernhard (1484).143 Bethlem věřícím, kromě vyprávění pašijového příběhu
od
jednoho
zastavení
ke
druhému,
také
předepisoval
zařadit na úvod křížové cesty modlitbu a radil, kolikrát se mají pomodlit otčenáš či jaký odpustek mohou u jednotlivých zastavení
získat.
Vytvořil
tak
závazný
systém
pro
ostatní
85
knihy
křížových
zbožnosti.144 na konci
cest,
Christian
16.
století
jakousi Cruys, druhý
metodiku zvaný
vykonávání
Adrichomius,
oblíbený
a
této napsal
rozšířený
spis
Ierusalem, sicut Christi tempore florit... brevis descriptio, popisující zbožnost křížové cesty. Inspiroval se předcházející knihou a představil řadu dvanácti zastavení, z nichž ovšem vyřadil
všechny
pašijové
momenty,
ve
kterých
Ježíš
Kristus
nefiguroval svojí životní energií. Scény jako snímání z kříže a pohřbívání Krista proto z celkového souboru zastavení vyňal: I.Pilátův soud II.Ježíš Kristus přijímá kříž III.Kristus poprvé padá pod křížem IV.Ježíš Kristus potkává svou matku V.Šimon z Kyrény pomáhá Kristovi nést kříž VI.Kristus potkává zbožnou ženu Veroniku VII.Kristus padá pod křížem podruhé u Soudní brány VIII.Kristus potkává plačící jeruzalémské ženy IX.Kristus padá pod křížem potřetí X.Ježíš Kristus je svlečen ze šatů XI.Kristus je přibíjen na kříž XII.Vztyčení kříže145 Další
myšlenkou,
kterou
Bethlem
a
Adrichomius
společně
předložili obci věřících, byl předpoklad, že Ježíš Kristus při své
cestě
od
Piláta
ke
Kalvárii
urazil
přesně
změřitelnou
vzdálenost. Záhy po svém veřejném prezentování se prosadilo Adrichomiovo
měření
křížové
cesty,
které
vyčíslil
na
délku
1321 kroků či 3303 stop. Taktéž v 70. letech 17. století uvedl na světlo kapucín Martin von Cochem Kristovu bolestnou cestu obohacenou o dnes již kuriózně působící přesné krokové míry. Spisy se tak vzápětí po svém napsání měnily v jakési návody na rozmístění
jednotlivých
památníků.
Cochemova
představa
Kristovy poslední cesty se ovšem na rozdíl od předchozích dvou autorů obracela ke starší tradici a byla vytvořena sedmi pády, umístěnými na známá místa v ulicích Jeruzaléma. V knize Leben
86
Christi vysvětloval věřícím, že 1. pád Krista následoval 106 kroků
na
od domu
cestě
Piláta
před při
domem
setkání
Piláta, s
2.
matkou,
pád
60
3. pád
kroků za
směrem
dalších
70
kroků, kdy Kristus zakopl o kámen a břemeno kříže mu musel pomoci nést Šimon z Kyrény, 4. pád proběhl 527 kroků dále u městské Soudní brány, 5. pád Kristus zažil 348 kroků dále na cestě, když potkal jeruzalémské ženy, 6. pád proběhl o 161 kroků dále na popravišti a jako poslední 7. pád zaznamenal pád kříže při vztyčování s přibitým Kristovým tělem.146 Bethlemovu knihu dále rozvíjel především Jan Pascha, jehož spis
Peregrinatio
představoval
spiritualis
rozšířený
počet
zveřejněný
již
zastavení
roku
křížové
1563 cesty
na patnáct: I.Ježíš Kristus na Olivové hoře, II.Kristus v domě Annáše III.Kristus v domě Kaifáše IV.Odsouzení Ježíše Krista Pilátem V.Místo, kde Ježíš Kristus přijal kříž a jeho první pád VI.Setkání Ježíše s matkou a druhý pád VII.Pomoc Šimona z Kyrény po Kristově třetím pádu VIII.Setkání Krista s Veronikou při čtvrtém pádu a vzápětí pátý pád o kus dále IX.Setkání Krista s plačícími ženami a jeho šestý pád pod křížem X.Kristus upadl pod křížem před kostelem sv. Hrobu XI.zastavení tvoří kámen, na kterém ho připravili o šat XII.Krista přibíjejí na kříž XIII.zastavení ukazuje místo, kde byl uchystán kříž XIV.Mrtvé tělo Ježíše leží na klíně matky XV.Pohřbívání147 Teprve v průběhu 17. a 18. století se začala formovat zbožnost
křížové
cesty
o
počtu
čtrnácti
zastavení,
jak
je
známe dnes. Španělský příslušník Řádu menších bratří Antonius Daza vydal v Římě roku 1626 svoji knihu Exercitii spirituali (Duchovní
cvičení)148,
kterou
zamýšlel
pojmout
jako
úvod
ke zbožnosti křížové cesty. Vyjmenoval v ní dvanáct zastavení,
87
převzatých
od
13. zastavení do hrobu.
Adrichomia, Snímání
Daza
tak
z
ke
kterým
kříže
a
vytvořil
připojil
14.
další
zastavení
plnohodnotnou
dvě,
Ukládání
řadu
čtrnácti
zastavení, jejíž oblíbenost časem rapidně vzrůstala. V roce 1710 například ve své knize Via crucis páter Giuseppe Maria da Perugia o Dazovi psal jako o největším šiřiteli křížové cesty. Ovšem
o
uznání
zbožnosti
křížové
cesty
v
podobě
čtrnácti
zastavení se zasloužil především Leonardo da Porto Maurizio, který
předpokládal,
že
Kristus
zůstal
na
své
cestě
z
domu
Piláta na Kalvárii čtrnáctkrát stát a představil 14 zastavení s náměty: I.zastavení Ježíš odsouzen k smrti II.zastavení Ježíš bere na ramena kříž III.zastavení Ježíš padá pod křížem IV.zastavení Ježíš potkává svou matku V.zastavení Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž VI.zastavení Veronika podává Ježíši roušku VII.zastavení Ježíš padá pod křížem podruhé VIII.zastavení Ženy jeruzalémské pláčou nad Ježíšem IX.zastavení Ježíš padá pod křížem potřetí X.zastavení Ježíš zbaven roucha XI.zastavení Ježíše přibíjejí na kříž XII.zastavení Ježíš na kříži umírá XIII.zastavení Ježíše sejmuli z kříže a položili na klín XIV.zastavení Ježíše kladou do hrobu149
matce
Křížová cesta v podobě čtrnácti zastavení se stala velmi oblíbenou
zbožností.
interpretaci
ve
Nalezla
výtvarném
svoji
umění
a
od
ustálenou poloviny
obrazovou 18.
století
zůstala ikonograficky v podstatě beze změny. Jediné ohrožení konstantnímu
souboru
výjevů
přinesly
v
druhé
polovině
18. století josefínské náboženské reformy, které chtěly rozbít tradicí
prověřený
úhrn
zastavení
vyřazením
scén
Kristových
pádů pod křížem i setkání s Veronikou. Ovšem již v roce 1799 vyšla tato snaha pratského a pistoiského biskupa Scipione de
88
Ricciho nazmar, když byl vydán tiskem úvod ke křížové cestě, popisující Od chvíle
opět
všech
ustálení
14
zastavení
doposud
v
uceleném
sledu.150
počtu
zastavení
kolísajícího
na čísle čtrnáct se začaly vynořovat také symbolické hodnoty tohoto čísla, které měly jeho výběr legitimovat. Číslo čtrnáct vyjadřovalo
dvojnásobek
dvojnásobek
počtu
plnost
a
dovršení.
ve starozákonní
sedmi
diakonií
Kristových
staré
probíhalo
obětování vždy
ale
církve.
římské
Symbolizovalo
tradici
pádů,
Znamenalo
beránka,
čtrnáctý
také
den
které prvního
měsíce, a tak počet čtrnáct přímo poukazoval na Kristovu oběť. Číslo čtrnáct je ovšem s Ježíšem Kristem spojené i v dalších rovinách. Třikrát čtrnáct generací dělí Krista od Abraháma. (Mt
1:17)
Žalm
číslo
poukazuje
čtrnáct
na
postavu
Ježíše
Krista jako na židovského Mesiáše, který přijde z vrcholu hory Sionu, kde sídlí Bůh.151 Skrze toto číslo se spojuje dekalog s evangelii
a
dohromady
vyjadřují
biblický
zákon
i milosrdenství. Zákon je skrze toto spojení naplněn čtyřmi ctnostmi
člověka,
(temperantia),
rozvážností
spravedlností
(prudentia), (justitia)
a
umírněností statečností
(fortitudo), které se opět zhmotňují v Kristovi.152 V
umění
19.
století
se
zobrazování
křížové
cesty
nevychýlilo z mantinelů, které jí nastavili duchovní v průběhu předchozích staletí. Umělci vytvářeli mnoho figurové kompozice se
snahou
Vyprávěli
o
maximální
pašijový
náboženskou
příběh
v
i
detailně
formální
pravdivost.
vykreslených
scénách
jednotlivých zastavení, které se podobaly výjevům z pašijových her, odkud také s velkou pravděpodobností výtvarná zobrazení brala
svoji
inspiraci.153
Naproti
tomu
sakrální
umění
ve 20. století došlo se svými inovačními uměleckými tendencemi
89
na hranice
možností
zobrazování
námětu
křížové
cesty.
Ve výtvarných kompozicích nastoupila tendence snižovat počet figur a mnoho umělců si tak při vyprávění příběhu bolestné cesty vystačilo pouze s jednou či se dvěma postavami. Tento trend
prosazovaly
shodně
plošné
i
trojrozměrné
práce,
ve kterých zjednodušení scény vedlo k působivější koncentraci hlavní
myšlenky
v námětech
příběhu.
křížové
oprostila
cesty ale
úplně,
Druhá od
skupina
autorů
zobrazování
divákům
stále
se
potom
reálného
předkládala
děje
alespoň
nefigurativní symboly, zastupující Ježíše Krista i asistenční figury,
které
jednotlivých
zároveň
zastavení.
představovaly Další
část
jakési
autorů
atributy
směřovala
svůj
výtvarný projev do bezbřehé říše abstrakce a vyprávěla příběh křížové cesty pouze s pomocí barevných meditací v kompozicích bez
vztahu
v průběhu
ke
konkrétnímu
století
světu.
objevily
snahy
V
duchovní
zařadit
do
rovině
se
oficiální
zbožnosti křížové cesty 15. zastavení Zmrtvýchvstání Krista, které již mnoho autorů ve zhmotnění svých výtvarných představ Kristovy
bolestné
cesty
využilo,
protože
toužili
více
akcentovat pozitivní závěr velikonočního tajemství.
6.3 Pašijový příběh s příklady zobrazení křížové cesty
Nastiňme si nyní ve stručnosti příběh pašijí Ježíše Krista až po jeho zmrtvýchvstání, z jehož plynulého toku se budou vynořovat
jednotlivá
ikonografie
bude
u
zastavení
křížové
konkrétních
cesty.
scén
Stručný
uveden
a
vývoj popsán
na příkladech realizací křížových cest, vytvořených na českém území po roce 1989. 90
Pomyslný spustilo
začátek
spiknutí
zajmout
během
konce
životního
židovských
příběhu
velekněží,
velikonočních
svátků.
Ježíše
kteří
ho
Ježíšova
Krista toužili
přítomnost
v Jeruzalémě budila pozornost a kněží za žádnou cenu nechtěli pobouřit
skupinu
Ježíšových
přátel
a
zastánců.
Příslušníci
farizejské vrstvy společnosti, zákoníci, vnímali Ježíše Krista jako ohrožení svých náboženských snah, ovšem velekněží, kteří byli
většinou
v
konkurenční
saducejské
straně,
se
Ježíše
obávali především z politických důvodů. Kdyby Ježíše uznali jako mesiáše, zavdali by Římanům důvody napadnout národ. Plán Kristova zatčení spiklencům usnadnil Jidáš rozhodnutím zradit svého
a
učitele
zaprodal
se
synedriu
za
30
stříbrných.
(Mt 26:3 až 26:5, Mk 14:1 až 14:2, Lk 22:2 až 22:6, J 11:47 až 11:57)154 Ve čtvrtek se Ježíš společně se všemi učedníky uchýlil
do
velikonoční
domu
svého
večeři
(Mt
přítele 26:17
až
v
Jeruzalémě,
26:19,
Mk
aby
pojedl
až
14:16,
14:13
Lk 22:7 až 22:13, J 13:1).155 Na počátku večeře vzbudil Ježíš Kristus
mezi
spolustolovníky
rozruch
tím,
že
odhalil
mezi
svými dvanácti vyvolenými zrádce Jidáše, který vzápětí odešel z
večeřadla
až 26:25,
pevně
Mk
14:18
rozhodnutý až
14:21,
dokonat Lk
svůj
22:21
až
záměr
(Mt
22:23,
J
26:21 13:21
až 13:30). Posléze propukl při slavnosti mezi učedníky spor o prvenství (L 22:24). Dohadovali se o to, který z dvanácti vyvolených
mužů
je
svým
postavením
a
důležitostí
předurčen
k tomu, aby seděl nejblíže milovanému učiteli. Ježíš jejich marnotratnou debatu ukončil nečekaně, když si svlékl roucho, opásal
se
lněným
šatem
a
všem
apoštolům
na
znamení
úcty
a pokory začal umývat nohy (J 13:3 až 13:12). Na konci hostiny Ježíš při lámání chleba a podávání vína svým spolustolovníkům ustanovil
obřad
Eucharistie,
budoucí
středobod
křesťanského
91
mešního kultu (Mt 26:26 až 26:29, Mk 14:22 až 14:25, Lk 22:17 až 22:20). Po skončení večeře ještě pár chvil všichni společně setrvávali uchýlili
v
domě
do
v
zahrady
klidné
debatě
Getsemany,
i
zpěvech
nacházející
se
a
potom
na
se
Olivetské
hoře156, k poslední modlitbě. Na cestě přecházeli přes potok Cedron po lávce, která byla dle legendy zhotovena ze dřeva vysazeného
Adamovým
Setem157
synem
a
Ježíš
předpověděl
rozehnání apoštolů i Petrovo trojí zapření (Mt 26:31 až 26:35, Mk
14:27
až
14:31,
Lk
22:34,
J
13:38).
V
své
zahradě
společníky vybídl, aby se uložili k nočnímu odpočinku, ale spolu se svými milovanými učedníky Petrem, Jakubem a Janem odešel do ústraní, kde se chtěl modlit osamocen. Vzdálil se tedy
i
od
svých
třech
posledních
průvodců,
které
vybídl
k bdělosti, a klesl k zemi ve vroucí modlitbě. Když zápasil s pochybami nad svým budoucím údělem, modlil se tak usilovně, až mu vytryskly krůpěje krve jako kapičky potu na obličeji. Několikrát
se
vrátil
ke
svým
učedníkům,
aby
u
nich
nalezl
podporu, ale vždy je našel spící (Mt 26:36 až 26:42, Mk 14:32 až 14:41, L 22:40 až 22:46). Při opouštění zahrady přistoupil ke
Kristu
Jidáš
a
polibkem
odhalil
vojáků
četě
v
čele
s tribunem i velkému davu, jenž je následoval, že Ježíš je ten buřič veřejného klidu, kterého je potřeba zatknout (Mt 26:46 až
26:49,
MK
14:42
až
14:45,
Lk 22:47
22:48).158
až
Dav
se přiblížil ke Kristovi, ale přestože se svatý muž zatýkání nebránil a nechal se klidně odvést, aby se mohl naplnit jeho pozemský
úděl,
neviditelnou odpověděl
na
několik
silou
k
otázku
mužů
zemi po
z prvních
přesně
své
řad
ve chvíli,
totožnosti
(J
bylo kdy
18:3
sraženo
jim až
Ježíš 18:6).
Členové Ježíšovy skupiny se rozlítili a chtěli ho před vojáky bránit. Učedník Petr v bojovném zápalu usekl mečem pravé ucho
92
služebníku
velekněze
Malchusovi,
ale
nakonec
se
všichni
ve strachu rozutekli (Mt 26:51 až 26:56, Mk 14:47 až 14:50, Lk 22:49
až
22:50,
J
18:10).
Následovat
Ježíše
s
vojáky
se
rozhodl pouze jeden chlapec ve lněném rouchu, který zůstával jako poslední v jejich závěsu, ovšem i on nakonec před vojáky utekl (Mk 14:50 až 14:51).159 Krista odvedli do veleknězova domu,
aby
zde
mohl
proběhnout
rychlý
náboženský
soud
s domnělým buřičem a mesiášem, který se stal židovské veleradě tak
nepohodlným.
Annáš160
a
Kaifášem
následně a
Ježíše
Nejdříve stanul
veleradou
vyslýchal
muž
před
bývalý
úřadujícím
(velekněží,
starší
velekněz
veleknězem
a
zákoníci)
v Kaifášově domě, kde byl souzen podle židovského náboženského zákona. Soudcové se snažili pomocí křivých svědků najít důvod k Ježíšovu odsouzení, ale nedařilo se jim. Nakonec ho obvinili z rouhání, když jim Kristus ve své řeči vyjevil, že je pravým Mesiášem a Synem Božím.161 Po rozsudku ho odvedli do sklepení Kaifášova domu, kde si z něj vojáci a někteří členové velerady tropili žerty, plivali mu do tváře, nadávali mu a bili ho (Mt 26:57 až 26:68, Mk 14:53 až 14:65, Lk 22:63 až 22:71, J 18:19 až 18:24). Mezitím Petr s dalším učedníkem162 vyrazil za strážemi do velekněžského domu, aby se dozvěděl, jaký osud Krista
stihl.
Do
ranního
rozbřesku,
přesně
podle
vyřčené
předpovědi, Petr třikrát zapřel, že Ježíše znal, přestože mu cestou
do
Getsemane
horlivě
až 26:75,
Mk
14:66
až
až 18:18,
J
18:25
až
k formálnímu
odsouzení
14:72, 18:27). Ježíše,
sliboval
věrnost
Lk
až
22:54 Brzy
které
22:62,
ráno se
(Mt
se
J
sešla
vzápětí
26:69 18:15 rada
rozneslo
po Jeruzalémě.163 Krutá zvěst zastihla i Jidáše Iškariotského a velmi s ním otřásla. Zrádce začal hořce litovat svého činu a toužil
velekněžím
vrátit
svoji
krvavou
odměnu,
ovšem
93
pro židovskou veleradu již nebylo možné vzít jeho čin zpět. Jidáš v zoufalství rozházel mince u chrámu a sužován hrozným pocitem viny se oběsil na stromě. Členové rady peníze před chrámem sesbírali, ovšem do chrámové pokladny je již vložit nemohli. Rozhodli se za ně koupit pole, na kterém vybudovali hřbitov k pohřbívání cizinců (Mt 27:1 až 27:10). Mezitím již Ježíš
Kristus
stanul
u
soudního
stolce
Piláta
Pontského,
protože jakýkoli rozsudek smrti vyřčený velekněžími musel být potvrzen
římským
Praetorium,
v
prokurátorem. pevnosti
Pilát
Antonia,
si
zařídil
aby
měl
své
lepší
sídlo, přehled
o situaci ve městě během bouřlivých velikonočních dnů.164 Zde se Ježíš Kristus podrobil konečnému soudnímu procesu, který se zprvu vyvíjel dobře, protože Pilát na Kristově působení žádnou vinu neshledával. Ovšem Židé byli ve svých úmyslech neoblomní a toužili pouze po Ježíšově smrti (Mt 27:11 až 27:14, Mk 15:1 až 15:5, J 18:28 až 18:38). Místodržící tedy poslal Ježíše Krista k Herodu Antipovi, nejvyššímu světskému představiteli národa,
aby
těšil,
protože
a s posměchem zázraky.
případ
posoudil.
slyšel
očekával,
Ovšem
Herodes
různá že
Kristus
při
se
vyprávění
mu
svatý
výslechu
na o
muž
Krista jeho
dokonce
skutcích,
předvede
vladařovy
nějaké
představy
nenaplnil a nedal mu odpověď ani na jedinou otázku. Antipas poslal souzeného muže zpět k Pilátovi a na cestu ho oblékl do posměšného
bílého
pláště.
Neshledal
Ježíše
Krista
nebezpečným a ani nenašel důvod odsoudit ho k trestu smrti (Lk 23:1
až 23:12).165
Pilát
naposledy
naznačil
východisko
ze zapeklité situace a nabídl davu k propuštění dva své vězně, Ježíše Krista a pověstného zločince Barabáše. Od své choti navíc dostal varovný vzkaz, ať si se spravedlivým Ježíšem nic nezačíná, že měla minulé noci sen, ve kterém si kvůli němu
94
hodně
vytrpěla.
Ovšem
rozlícený
dav,
podporovaný
svými
duchovními vůdci, si vybral k propuštění Barabáše a Ježíše Krista
chtěl
až 27:21,
Mk
až 18:40)166 vyjádřil,
nechat 15:5 Pilát
že
za
každou
až
15:15,
si
před
nenese
vinu
cenu
Lk
23:17
zástupem za
ukřižovat až
23:21,
Židů
Kristovu
(Mt
umyl
smrt,
27:15
J
18:39
ruce, a
aby
vydal
ho
zbičovat. Katani Ježíše přivázali ke sloupu a důtkami zbili jeho tělo. Pro výsměch ho oblékli do šarlatového pláště, který byl výsadní barvou vládců, do rukou mu dali hůl a upletli mu trnovou
korunu,
kterou
mu
nasadili
na
hlavu
se
zlomyslnou
myšlenkou, aby se jim vyjevil jako židovský král (Mt 27:24 až 27:31, Mk 15:15 až 15:20, Lk 23:22 až 23:25).167 Posléze Pilát naposledy předvedl Ježíše před židovský lid a ukázal jim zbičovaného a ztýraného muže se slovy: „Hle, člověk!“. Židé si ovšem přáli jeho smrt a Pilátovy narážky na Kristovu nevinu neposlouchali.
O
svém
záměru
ho
nakonec
přesvědčili
pod pohrůžkou, že se staví proti císaři (J 19:1 až 19:16).
I. zastavení Ježíš odsouzen k smrti (Odsouzení Krista Pilátem)
Obr. Renata Štolbová, I. zastavení Křížové cesty [118] 1996 malba na plechové desky, 125 x 80 cm výklenkové kapličky křížové cesty v Dobré Vodě u Českých Budějovic První
zastavení
na divadelní
scénu,
uvádí kde
příběh
odehrává
bolestné svůj
cesty
dějinný
pohledem
part
Pilát
Pontský. Štíhlá postava soudce v honosném šatě ukazuje prstem na Ježíše Krista, klidně stojícího před ním. Na přísném čele dlouhého
obličeje
se
objevují
vrásky
a
Pilát
špulí
rty 95
ve vyjádření „Hle, člověk!“ (J 19:5) a vydá ho na přání Židů ukřižovat, ovšem vzápětí si před nimi na znamení své neviny umyje ruce. Již má před sebou nachystanou mísu na nožce se třpytící
se
vodou.
Drobná
polopostava
Ježíše
se
svázanýma
rukama na hrudi upřeně hledí před sebe. Ježíšovy velké jasné oči vyjadřují nezúčastněnost jakoby se ho okolní běsnění davu, lačnící po jeho odsouzení, netýkalo. Za černým rámem zobrazení a roztaženou látkovou oponou se v pozadí výjevu rozprostírá vysoký
kopec
se
kříži
třemi
na
vrcholu,
který
představuje
Golgotu, čekající na svého nevinného odsouzence. Po stranách křížů
se
objevují
křesťanské
víry
ve slunečním
slunce a
kotouči
a
měsíc,
božské a
jeho
ukrývající
přirozenosti lidskou
symboliku
Ježíše
podstatu
a
Krista židovství
v zobrazení nočního vládce oblohy. Zástup
Židů
předhánějících
se
v
ukazování
agresivních
gest, který je v obrazu Renaty Štolbové umístěn mimo hlavní scénu, ve svém díle zobrazil Bohumil Teplý [119] i Josef Jíra [120]. Jíra v kompozici také vyzvedl Kristovu nekonečnou lásku k lidem,
která
odpouští
i
největší
viny
a
nesoudí
žádného
člověka. Ukryl ji ve středu Ježíšova těla v červeném srdci, představující Božské srdce Páně, bijící silně v hrudi mladého muže. Výtvarníci Václav Kuneš [121] a Renata Bartoňová [122] zredukovali v prvním zastavení Křížové cesty množství postav židovského
davu
na
houf
zatnutých
pěstí,
dlaní
pohrdavě
otočených k zemi či hrozivě mířících prstů. Do Pilátova gesta umývání
rukou
zkoncentrovali
námět
prvního
obrazu
křížové
cesty Pavel Šlegl [123] a Adolf Lachman [124]. Naopak na osobu Ježíše Krista se ve svém zobrazení prvního zastavení křížové cesty
soustředili
Ludmila
Jandová
[125]
i
Vladimír
Komárek
96
[126]. Představili klidně stojícího Ježíše Krista se svěšenýma rukama zkříženýma v zápěstí jako osobu hodnou nejvyšší úcty v jakémsi moderním pojetí pozdně středověkého Imago Pietatis.
II. zastavení Ježíš bere na ramena kříž (Kristus na sebe bere kříž) Ježíš
byl
vydán
krutému
trestu
určenému
pro
nejtěžší
zločiny zběhlých otroků, povstalců či vrahů. Židovské hrdelní právo
popravu
neznalo
ukřižováním
a
Židé
jí
opovrhovali.
Odsouzence, po smrti pověšené na kůly, vystavovali na znamení, že
jsou
zlořečení
Bohem.
A
to
byl
také
záměr
velekněžích,
kteří dovlekli Ježíše Krista k ukřižování, aby ho ukázali jako na věky prokletého.168 Po vynesení rozsudku bylo na tabulku, kterou si viník nesl s sebou v doprovodu vojáků až na místo popravy, vepsáno jeho jméno, původ a provinění, kterého se dopustil. Na Kristově titulu se skvěl nápis ve třech jazycích (aramejsky,
řecky
a
obyvatelé
Jeruzaléma,
(Mt 27:37,
Mk
15:26,
latinsky), „Ježíš Lk
aby
mu
porozuměli
Nazaretský,
23:38,
J
19:19
král
všichni židovský“
19:22).169 Ježíš
až
Kristus přijal svůj trest, vzal těžký dřevěný kříž170 a vydal se společně se dvěma dalšími odsouzenci jeruzalémskými ulicemi na vrch Golgota171 za branami města, doprovázený popravčí četou složenou z římského setníka a čtyř legionářů.172
Obr. Jan Kristofori, II. zastavení Křížové cesty [127] 1995 kombinovaná technika na sololitové desce, 75 x 49,5 cm kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích Pouhý
stín
svatého
muže
s
výraznou
trnovou
korunou,
97
upozorňující
na
jeho
mučednické
utrpení,
vystupuje
v
rohu
kompozice a čeká, až mu houf jeho neúprosných soudců donese mohutný
kříž.
V
tomto
momentě
se
Ježíš
Kristus
naprosto
odevzdal svému poslání a přijal tíhu kříže, která symbolizuje tíhu
celého
světa.
Živoucí
a
liniemi
těkající
masa
postav
představuje hříšné duše, jež ho odsoudily a zatratily. Ovšem později po něm budou všechny žádat milost a skrze něj budou hledat
spásu
a
věčný
život.
Expresivní
působení
kompozice
ještě podtrhuje rozrušená povrchová forma, jejíž silné vrstvy malíř
zpracovával
až
sochařským
způsobem
a
budoval
tvary
či vyřezával energické stopy do pozadí barevného výjevu. Většina autorů jako Bohumil Teplý [128], Aleš Liška [129] či Josef Staněk [130] vykreslila Kristovo přijetí kříže jako scénu, ve které k němu přichází jeden voják a těžké břemeno mu podává. od vojáka Ježíše
Olga kříž
poprvé
Vavrečková s
gestem
nechala
Ježíše
otevřené
potěžkávajícího
náruče
svůj
úděl
Krista [131].
přijímat Samotného
představily
Renata
Štolbová [132] či Lucie Fričová [133].
III. zastavení Ježíš padá pod křížem (První poklesnutí pod křížem) Po
výsleších
a
bičování
byl
Ježíš
Kristus
vyčerpaný
tělesně i duševně a během cesty klesal pod těžkým břemenem na ramenou, až ho vysíleného kříž poprvé přikoval k zemi.
Obr. Bohumil Teplý, III. zastavení Křížové cesty [134] 2006 sádrový model pro odlití do bronzu, 34 x 19 cm soukromý majetek autora
98
Vyprázdněná kompozice dává vyniknout jen muži, zápasícímu se
svým
břemenem,
které
v
tuto
chvíli
svou
vahou
vítězí
nad Kristovou vůlí a převažuje ho směrem k zemi. Ježíš již klesá v kolenou, předklání svůj trup a kříž se pomalu posouvá po jeho ramenou, aby se za malou chvíli zřítil k zemi. V představách Heřmana Kouby [135] již Kristus pod svým břemenem poklekl, ovšem v tu chvíli mu na pomoc přispěchal voják, jenž začal kříž vztyčovat za něj. Naopak Václav Kuneš či František
[136]
kterému nýbrž
nepřišlo
se
ho s
Koubek
ani
v
[137]
zobrazili
nejmenším
napřaženou
paží
na
mysl
snažil
bít,
zuřivého
biřice,
Kristovi
pomoci,
aby
ho
donutil
urychleně vstát a vydat se dál na cestu. Výjev koncentrovaný pouze na postavu Ježíše, který leží na zádech na kříži nebo pod
ním,
Štolbová
jak
bychom
[138],
Trizuljakovi
nejspíše
Otilie
[140].
čekali,
Demelová
Bolest
a
představili
Šuterová
vyčerpání
[139] Ježíše
či
Renata manželé
Krista
při
prvním pádu, který byl ještě potrestán netrpělivými katany, symbolicky vyjádřila ve svém výjevu Ludmila Jandová zapadnutím kříže do pichlavého trní [141].
IV.
zastavení
Ježíš
potkává
svou
matku
(Setkání
s
Pannou
Marií) Vzápětí přišla první chvíle prozářená světlem duševního upokojení.
Kristus
se
setkal
s
Marií
a
mohl
pohlédnout
do matčiny milující tváře, která trpěla se svým synem od této chvíle až do konce.
Obr. Adolf Lachman, IV. zastavení Křížové cesty [142] 1998 99
olejomalba na sololitové desce, 53 x 38 cm kaple Nanebevzetí Panny Marie, Lanšperk Sametová splývavá barevnost vrstvené malby dává vyniknout něžnému gestu Mariiny ruky, která hladí svého syna po hlavě. Prsty boří do jeho vlasů, když se nad ním sklání v jediném okamžiku,
kdy
jí
je
dovoleno
se
k
Ježíši
přiblížit.
Autor
napnul své síly k zobrazení jen malého detailu z celkové scény pašijového příběhu a podařilo se mu tak vytvořit prudké napětí mezi
působením
postav
výjevu
v
návaznosti
na
prostředí
interiéru, ve kterém je dílo umístěno. Výřezy kompozice se rozrůstají
všude
kolem
a
zabydlují
se
v
reálném
prostoru
pozorovatele scény. V
reliéfu
Josefa
[143]
Staňka
přistupuje
Marie
ke svému synovi zezadu a pokládá mu ruku na rameno. Natahuje k němu
hlavu
do ucha
jakoby
a předat
jeho
kompozici
Renata
výtvarné
představě
představuje Renata vzájemný a ten výjevu
dotyk
ji
snažila
tváři
o
jen
vykvétá
jiní
Marie letmým
červená
k
Ježíši
pohledem růže,
útěchy ve
své
Komárek
ve
své
Křížové
políbení autoři
slova
ukazuje
zastavení
vzájemné
mnozí
jak
Vladimír
čtvrtém
nedopřává.
zašeptat
pohlazení,
[144].
jejich
jako
registruje
potom
mu
Štolbová
dokonce
Bartoňová
se
cesty
[145].
matce
Ovšem
a
synovi
přistupuje
zezadu
[146].
symbolicky
V
popředí
spojovaná
s postavou Panny Marie. Samotný něžný růžový květ plané růže s červenými šípky ve svém čtvrtém zastavení zobrazila Ludmila Jandová [147].
V. zastavení Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž Další
úlevu
Kristovi
na
bolestné
cestě
poskytl
Šimon
100
z Kyrény,
který
mu
pomohl
nést
těžknoucí
kříž.
Jak
shodně
vypráví evangelisté, Šimon byl k tomuto činu přinucen vojáky, když se vracel z pole (Mt 27:32, Mk 15:21, Lk 23:26). Římští setnící se rozhodli umdlévajícímu Kristovi poskytnout pomoc. Šimon z počátku pomáhal nést břemeno s nevolí, na závěr se ovšem po chvílích strávených s Kristem obrátil na křesťanskou víru.
Obr. Ludmila Jandová, V. zastavení Křížové cesty – Šimon pomáhá nést kříž [148] 1989 olejomalba na sololitové desce, 49 x 34 cm Biskupství královehradecké A/4100330 kostel Nanebevzetí Panny Marie Šimon v levém rohu popředí vyzvedává do vzduchu dlouhý kříž,
na
Krista.
jehož Příběh
konci i
visí
prostor
jednoduchých
výrazových
kontrastů.
prudké
V
jako
červený
kompozice prostředků
diagonální
prapor
jsou a
kompozici
tělo
Ježíše
budovány
pomocí
jejich
vzájemných
zvyšují
expresivní
dojem syté barevné plochy, které do sebe narážejí v třeskutých kontrastech teplých a studených tónů. Postava Ježíše Krista je zcela
oděná
v
krvavě
červené
barvě
a
nemá
viditelné
ani
konkrétní rysy ve tváři. Tělo Šimona se naproti tomu skládá ze souzvuku
chladné
zelené
a
modré.
Prostředí
kompozice
neupomíná na konkrétní předměty. Děj se odehrává na světlé oranžové ploše, která je místy pouze probarvena tmavými tóny. Šrafované linie, vykreslené do mokré barvy štětcem, zvýrazňují negativní energické proudy, obklopující nejdůležitější postavu námětu, a stupňují kompoziční napětí. Umělkyně se soustředila pouze na dvě hlavní figury příběhu a výrazný symbol kříže.
101
Ničemu jinému v zobrazení nepřikládala důležitost. Mnoho
dalších
zjednodušenou
autorů
pouze
na
zvolilo
pro
zobrazení
toto
dvou
zastavení
scénu
jednajících
osob
a kříže, který stojí mezi nimi. Umělkyně Sabina Kratochvílová v jedné ze svých realizací odstraněním symbolu kříže ztížila jednoduchou
identifikaci
scény
a
posunula
výjev
Šimonovy
pomoci až na hranici srozumitelnosti [149]. Prostor kompozice pátého
zastavení
definovala
plochami,
hnědými
do
dvěma
kterých
horizontálně
umístila
oddělenými
vyčerpaného
Ježíše
Krista klečícího na kolenou a Šimona, který se mírně zaklání a zároveň vztahuje obě ruce vzhůru. Pozorovatel potom spíše intuitivně vycítí, že se Šimon natahuje, aby zachytil hnědou plochu vysunutou nad jejich hlavami, zastupující těžké břemeno Kristova pátého
kříže.
zastavení
Výtvarník vedl
ke
František svému
Koubek
cíli
[150]
naopak
ve
více
scéně
figurové
procesí. Oproti jiným autorům přenechal nesení těžkého břemena kříže zcela na bedrech Šimona z Kyrény. Ježíš Kristus v jeho výtvarné představě kráčí volně před ním, obestoupen římskými vojáky, nebo v obrovské únavě padá k zemi, jak ukázala ve své kompozici Lucie Fričová [151]. Podobně řešenou scénu Šimonovy pomoci představil ve své Křížové cestě rovněž Josef Staněk [152]. V jeho kompozici ovšem kráčí Kristus za Šimonem a volně mu klade
levou
za hranice
na
figurálního
zastaveních do středu
ruku
jen
rameno. zobrazení
jinotajné
kompozice
znaky.
mučednický
Jiní a
autoři
se
představili
Aleš
symbol
Lamr trnové
posunuli ve
[153]
svých umístil
koruny.
Sama
Ludmila Jandová později představila duchovní myšlenky skryté v symbolické vyjádřila
květomluvě
Šimonovu
pomoc
a
v
jiném
vykreslením
souboru
Křížové
cesty
bílých
zvonků,
které
102
osvětleny
lomenými
paprsky
padají
v
kaskádách
před
masivní
kříž umístěný v pozadí [154].
VI. zastavení Veronika podává Ježíši roušku (Veronika otírá šátkem Kristovu tvář) Později a vyjádřila
k mu
němu
přistoupila
svoji
podporu.
zbožná Jako
žena
jediná
Veronika z
davu,
doprovázející odsouzence na popravu, se ke Kristovi sehnula a podala mu roušku, aby si mohl osušit tvář.
Obr. Otilie Demelová Šuterová, VI. zastavení Křížové cesty [155] 1998–2000 pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr) kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Klášteře sester klarisek, Brno-Soběšice
Kříž stojí zabodnutý v zemi a o jeho dlouhé břevno se Ježíš
unaven
opírá.
Těsně
před
ním
poklekla
žena
a
podává
mu bílou roušku, kterou si sňala z hlavy, aby si mohl osušit tvář od potu a krve. Jediná z velkého davu se odvážila k němu přes
vojenský
doprovod
přiblížit,
aby
mu
vyjádřila
svoji
citovou účast na jeho utrpení. Muž láskyplný čin neodmítl, když jí vrátil kus bílé látky zpět, zůstala na ní zázračně otištěna
jeho
podoba.
Kristův
mohutný
kříž
rozděluje
kompoziční prostor na dvě části a vytváří dominantní statický prvek výjevu. Kolem něj se obtáčí životní energie obou těl, kterým překáží břevno ve vzájemné blízkosti. Obdobnou
scénu,
ve
které
Veronika
před
Kristem
klečí
103
s rouškou v ruce, zachytili v jemných variacích prostorového uspořádání
kompozice
Václav
Kuneš
[156],
Aleš
Liška
[157],
Zdeněk Brožek [158] a Markéta Kuxová [159]. Adolf Lachman se ve
svém
díle
soustředil
pouze
na
výřez
scény
zachycující
postavu Veroniky, která drží v ruce bílý šátek [160]. Samotná rouška
s
obrazem
trpícího
Kristova
obličeje,
známá
jako
veraikon, neboli pravý obraz, se stala velmi vzácnou církevní relikvií
a
byla
dlouhou
dobu
uložena
v
chrámu
sv.
Petra
a Pavla v Římě. Jako jediný symbolický prvek kompozice šestého zastavení si ho k zobrazení vybrali manželé Trizuljakovi [161] či Sabina Kratochvílová [162].
VII. zastavení Ježíš padá pod křížem podruhé (Druhé poklesnutí Krista v Soudní bráně) Ježíš pokračoval ve své strastiplné cestě, ale byl opět příliš vyčerpán a klesl pod tíhou kříže podruhé k zemi.
Obr. Josef Staněk, VII. zastavení Křížové cesty [163] 2002–2003 dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr) kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci Ježíš Kristus již podruhé prohrál svůj souboj s těžkým břemenem
a
upadl
k
zemi
ještě
tvrději
než
poprvé.
Leží
pod křížem a nedostává se mu již dostatek sil k vzepětí se na nohy.
Nad
ním
stojí
vojáci.
Pozorují
jeho
nemohoucnost
a tahají za provaz, který mu ovázali kolem pasu, ale nijak nepomohou. Jediný muž stojí vedle kříže a přidržuje ho, aby se celou vahou nezvrátil na Kristovo ležící tělo. Právě k němu Ježíš
pomalu
otáčí
hlavu
a
hledá
pomocnou
ruku.
Na
první
104
pohled
harmonicky
vyvážené
kompozici
dominuje
svislice
dlouhého kříže, která lehce přerůstá okraje formátu. Pod jeho křížením se choulí Ježíš, křečovitě svírající krátké břevno. Také ostatní umělci se soustředili na zachycení Krista klečícího pod tíhou kříže na kolenou. Heřman Kouba zobrazil jednoho vojáka, ve chvíli kdy se snaží Ježíši pomoci a tahá ho za ruku vzhůru na nohy [164]. Lucie Fričová nechává jiného vojáka
vyzvednout
František
Koubek
ze
země
ukazuje
alespoň ve
své
Kristův scéně
kříž
vojáky,
[165]. kteří
Jen na
Kristovo utrpení pouze nezúčastněně hledí [166].
VIII. zastavení Ženy jeruzalémské pláčou nad Ježíšem (Setkání Krista s plačícími ženami) Svým zármutkem vyjádřily Kristovi zájem a citovou účast jeruzalémské ženy (Lk 23:27 až 23:31).173
Obr. Aleš Lamr, VIII. zastavení Křížové cesty [167] 2001 olejomalba na plechu, 60 x 40 cm (přibližný rozměr) památníky křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově Ježíš se během své bolestné cesty obrátil k ženám, které potkal,
a
řekl:
„Dcery
jeruzalémské,
nade
mnou
neplačte!
Plačte nad sebou a nad svými dětmi.“ (L 23:28). Ovšem dcery jeruzalémské již stihly vyplakat celý potok slz, který proudí krajinou i dějinami. Barevné kapky lítosti se snáší k zelené zemi, kde postupně splývají s modrou řekou, tekoucí napříč obrazovou plochou. Klidný a vyvážený účinek kompozičního rámce zobrazení navíc podporuje delikátní harmonie sytých barev. Malířka Ludmila Jandová se ve svém výjevu osmého zastavení
105
také
uchýlila
po kříži,
na
k
řeči
němž
symbolů
vyrůstají
a
zobrazila
něžné
kapky
rostlinky
stékající
konvalinek,
jejichž drobné bílé kvítky připomínají šňůrky slz [168]. Jiní autoři
využívali
možnosti
figurálního
zobrazení
scény
a představili osmé zastavení s větším či menším počtem postav. Olga
Vařečková
před
Ježíše
Krista
předvedla
pouze
jedinou
ženu, která se k němu se sepjatýma rukama a klečící na kolenou obrací.
Ježíš
jí
klade
v
gestu
požehnání
ruku
na
hlavu
a na pravém rameni dál nese břevno kříže, které se v tomto případě mění v symbol vítězství a budoucí překonání smrti. S Kristem kráčí také malý chlapec, nesoucí v rukou nápisovou desku
Ježíšova
s označením
popravčího
zvyku,
provinění
odpovídajícího
a
plní
starověkým
tak
představu
reáliím
[169].
Velmi podobné výjevy zobrazili také výtvarníci Václav Kuneš a Heřman Kouba s tím rozdílem, že v prachatické scéně se Ježíš setkává
s větším
počtem
jeruzalémských
dcer
[170]
a v nejdeckém reliéfu osmého zastavení Ježíš Kristus vztahuje ruku k hlavičce malého dítěte [171]. Nemůžeme přesně vědět, jaký spolek žen Ježíš na své bolestné cestě potkal. Většina umělců nechává ve svých představách k muži přistoupit zástup matek, jejímž dětem dříve požehnal. Ovšem Kristus mohl na své cestě upoutat pozornost spolku vznešených paní, který provázel odsouzence
na popraviště,
aby
jim
podáním
omamného
nápoje
ulehčily poslední chvíle utrpení. A právě na tento výjev se ve své
Křížové
cestě
soustředil
Jan
Kristofori,
když
představil Ježíše hltavě pijícího nápoj z mělké misky [172].
IX. zastavení Ježíš padá pod křížem potřetí (Třetí poklesnutí Krista pod horou Kalvárií)
106
Ježíšovi
se
břímě
zdálo
stále
těžší,
a
tak
upadl
pod křížem potřetí a naposledy před tím, než stanul na místě své popravy.
Obr. Kateřina Gavlasová, IX. zastavení Křížové cesty [173] 2007 glazovaná pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr) meditativní zahrada u kostela sv. Mikuláše, Ostrava-Poruba Vyčerpaný muž padá potřetí k zemi, jakoby jí chtěl dát poslední polibek. Obrovské žluté slunce žhne a paprsky spaluje Kristovo
tělo,
které
Ježíšova
postava
kompozice
neumožňuje
bezvládně
diagonálně člověku
leží
pod
položená pocítit
břemenem
přes
jiné
celou
emoce
než
kříže. plochu lítost
a účast na utrpení, které nevinný muž podstoupil. Autorka také jako
jedna
z
mála
představila
podobu
Ježíšova
břemene
v reálnějších formách a svatého muže nechala na Kalvárii nést pouze příčné břevno kříže. Lucie Fričová [174] a Heřman Kouba [175] ukázali výjev, ve kterém Ježíš Kristus leží bezvládně na zemi a za ním se vojáci
snaží
zvednout
těžký
kříž.
Olga
Vavrečková
[176]
nechává vojáky zvedat tělo samotného Ježíše za provazy, které má ovázané kolem pasu. Schoulenou postavu Ježíše Krista, která je
doslova
pohřbena
pod
těžkým
křížem,
ve
své
kompozici
představil Bohumil Teplý [177].
X. zastavení Ježíš zbaven roucha (Svléknutí Krista ze šatů) Na Kalvárii Kristova cesta skončila. Byl mu podán poslední nápoj, který ovšem nepřijal a vojáci ho vysvlékli ze šatů, které si mezi sebou rozdělili, protože podle popravčího zvyku
107
jim náležela pozůstalost popraveného. Jako svrchní oděv Ježíš nejspíše
nosil
podle
farizejských
zvyků
přehoz
zakončený
třásněmi a spodní šat tvořila lněná košile, ušitá z jednoho kusu látky.174 Vojáci tak krásnou krejčovskou práci nechtěli dělit na části, ale losovali o ni (Mt 27:33 až 27:36, Mk 15:22 až 15:24, Lk 23:34, J 19:23 až 19:24). Vyplnily se tak verše ze
Žalmu,
líčící
mesiášovo
utrpení
„Dělí
se
o
mé
roucho,
losují o můj oděv“ (Ž 22:19).
Obr. Markéta Kuxová, X. zastavení Křížové cesty [178] 1999 glazovaná pálená hlína, 54 x 36 cm kaple sv. Ludmily v Suché Lozi Odevzdaný
Kristus
stanul
na
Klavárii,
kde
ho
jako
největšího vyvrhela obrali o šat. Stojí osamocen již do půl těla svlečený a kolem něj víří artefakty jeho budoucí popravy. Vedle
něj
je
o
popravčí
kůl
opřený
žebřík,
pomocí
kterého
budou jeho přivázané tělo vytahovat vzhůru. V košíku pod ním jsou ukryty hřeby, jimiž budou jeho ruce a nohy přitlučeny ke břevnům kříže. K tomuto účelu slouží také kladiva a kleště, volně
poházené
v
popředí
výjevu.
Těsně
před
nohami
Ježíše
Krista leží na zemi červené roucho a mohutné příčné břevno kříže. Jemně stínovaný reliéf společně s harmonickou kompozicí perfektně vystihují tichou povahu této chvíle domnělého klidu před bouří. Vladimír Komárek také uvedl na scénu desátého zastavení [179]
klidného
Ježíše
Krista,
stojícího
před
dvěma
kříži
v pozadí. Svatý muž má přes rameno přehozený zdobený plášť a před
sebou
položený
velký
buben
upomínající
na
počínání
108
vojáků, nikdo
kteří
během
nemohl
Kristovy
slyšet
a Ladislav
Dvořák
dynamicky,
když
poslední
Ježíšova
[181]
cesty
slova.
Bohumil
představili
vykreslili
razanci,
bubnovali,
scénu se
Teplý
[180]
svlékání
kterou
aby
šatu
dva
vojáci
(Přibití
Krista
Ježíše Krista ze šatů svlékali.
XI.
zastavení
Ježíše
přibíjejí
na
kříž
na kříž) Kristus
byl
a Gestasem175,
s
dalšími
přibit
na
dvěma
kříž
(Mt
lotry, 27:35
a
zloději 27:38,
Dismasem Mk
15:24
a 15:27, Lk 23:33).
Obr. Lucie Fričová, XI. zastavení Křížové cesty [182] 2010 podmalba na skleněné desce, 90 x 40 cm (přibližný rozměr) Komunitní centrum sv. Prokopa, Praha-Nové Butovice Divák se stává účastníkem popravy Ježíše Krista. Vidí, jak se klečící vojáci snaží položit jeho tělo na kříž, aby ho mohli přibít ke břevnu. Kladivo s hřeby, symbolizující ničení a štěpení, leží v popředí scény a předznamenávají Ježíšovo budoucí utrpení. Kristus je ovšem klidný a vojákům se nebrání. Zbylo v něm tolik lásky ke světu, když k Bohu pronesl slova: „Otče,
odpusť
jim,
Naléhavost
scény
kompozice,
které
vždyť
nevědí,
podporuje je
jejich
co
činí.“
(Lk
23:34).
začlenění
postav
do
popředí
těly
úplně
přeplněno,
a
ony
přerůstají dál do reálného světa a ovládají tento okamžik. Shodný
dynamický
výjev
přibíjení
Krista
na
kříž
představili také umělci Josef Jíra [183], Jan Neckář [184], Ladislav
Dvořák
[185]
či
Renata
Štolbová
[186].
Zcela
109
osamělého
Ježíše
Krista,
na jeho
vztyčení,
Markéta
Kuxová
a v souboru
který
zobrazila
[187].
Křížové
ve
již scéně
V kompozici
cesty
přibit
na
jedenáctého
Bohumila
z Dobré
kříži
Vody
od
čeká
zastavení
Teplého Renaty
[188]
Štolbové
[189] naopak kati přibíjejí Kristovo tělo na vztyčeném kříži zaraženém
země.176
do
symbolicky
vyjádřil
Aleš
Lamr
dokonanou
v
jedenáctém
popravu
a v
zastavení
pozadí
scény
postavil na tři barevné pahorky Golgoty tři kříže, jeden pro Ježíše Krista a další dva popravené lotry [190].
XII.
zastavení
Ježíš
na
umírá
kříži
(Vztyčení
kříže
a ukřižování) Jeho
zubožené
tělo
viselo
na
kříži
vystavené
urážkám
a pohrdání okolostojících lidí (Mt 27:39 až 27:44, Mk 15:25 až 15:32,
Lk
23:35
až
23:37).
Urážel
ho
dokonce
i
jeden
z odsouzených (zlý Gestas), který visel po levé straně jeho kříže, naproti tomu druhý (Dismas) se ho zastával a Kristus mu po smrti slíbil místo v ráji (Lk 23:39 až 23:43). U kříže stáli Kristovi přátelé. „Učedník, kterého Ježíš miloval“, tedy zřejmě
sv.
Jan,
jeho
matka
Marie,
Marie
Kleofášova,
Marie
Magdalena a matka synů Zebedeových. V posledním záchvěvu svých sil spojil Ježíš Kristus v rodinný svazek své nejmilovanější, matku
Marii
zatemnila
a
sv.
obloha
Jana (Mt
(J
27:45,
19:25 Mk
až
19:27).
15:33,
Lk
V
poledne
23:44).
se
Ježíš
na kříži trpěl a zápasil se smrtí tři hodiny, až vykřikl „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27:46, Mk 15:34). Později zvolal „Žízním!“ a jeden voják, setník Stefaton177, mu dal napít z houby namočené ve vodě s octem (J 19:28 až 19:29). Kristus
zvoláním
připomínal
své
sepětí
se
Starým
zákonem
110
a vyjadřoval naplnění osudu podle Písem, protože citoval Žalm 22.178
Po
posledním
hlasitém
výkřiku
„Otče,
do
tvých
rukou
odevzdávám svého ducha!/Dokonáno jest.“ Ježíš Kristus zemřel (Mt 27:50, Mk 15:37, Lk 23:46, J 19:30). Během této chvíle se roztrhla chrámová opona na dvě části, zachvěla se zem a pukaly skály. Zesnulí svatí vycházeli z hrobů a obyvatelé Jeruzaléma je potom spatřovali v ulicích. Okolostojící dav se konečně pohnul k přemýšlení nad událostmi, které pozoroval, a mnozí si uvědomili, že Ježíš byl spravedlivým synem Božím (Mt 27:47 až 27:54, Mk 15:35 až 15:39, Lk 23:47 až 23:48). Josef z Arimatie si
po
smrti
a jeruzalémský
Ježíše
u
místodržící
Piláta
žádal
po
potvrzení
jeho
mrtvé
Kristovy
tělo smrti
setníkem přání vyhověl (Mt 27:57 až 27:58, Mk 15:42 až 15:45, Lk
23:50
až
23:52,
J
19:38).
Po
ukřižování
Krista
přišli
za Pilátem také členové velerady a vyžádali si, aby Kristovi a lotrům byly zlámány kosti a mohli být mrtví sňati z kříže.179 Jejich požadavku u Krista již nebylo vyhověno, protože byl viditelně mrtvý. Jeden z vojáků, Longinus180, mu však kopím probodl bok pod srdcem, aby si mohli být naprosto jisti jeho smrtí, a po bodnutí vyšla z rány na Kristově těle voda a krev, podle komentářů církevních otců předobraz církevních svátostí křtu a eucharistie (J 19:31 až 19:37).
Obr. Jan Neckář, XII. zastavení Křížové cesty [191] 1997 bronz, 45 x 45 cm (přibližný rozměr) kostel sv. Václava v Horní Lideči Malému výjevu dominuje majestátní Ježíš Kristus na kříži v centru kompozice, který dělí celý prostor na čtyři světové strany a zastupuje tak svět, který získal Kristovým triumfem
111
nad smrtí naději na vykoupení hříchů a příslib nesmrtelnosti lidské duše. Svislé a vodorovné břevno kříže představuje také výšku a šířku vesmíru a jejich vzájemné křížení symbolizuje sjednocení a definitivní harmonii všehomíra.181 Kristovo bílé tělo
klidně
visí
na
kříži
přibito
hřeby
čtyřmi
a
hlavou
stočenou k pravému rameni. Pod příčným břevnem stojí Kristovi nejbližší, na jeho pravé straně matka Marie a po jeho levici nejmilejší
učedník,
kteří
ho
s
hlubokým
smutkem
v
srdci
pozorují. Umělci
stáli
odedávna
před
alternativou,
jak
zobrazit
Ježíše Krista přibitého na kříž. Shodně jako u Jana Neckáře v
zvítězila
uměleckých
představách
Bohumila
Teplého
[192],
Heřmana Kouby [193] a Egina Weinerta [194] podoba přibíjení Kristova v umění
těla
během
poprvé
ukřižování
objevila
již
na
na
čtyři
konci
hřeby,
která
století.182
6.
se
Naopak
později preferované tři hřeby ve svém díle představil Josef Staněk [195], který navíc pod křížem zobrazil dvojici Kristovy matky a učedníka ve vzájemném objetí. Množství lidí pod křížem rozšířili ve svých dílech Josef Jíra [196] a Renata Štolbová [197]
o
postavu
vojáka
Longina
s
kopím
a
Marii
Magdalenu,
která ve scéně Markéty Kuxové [198] objímá patu kříže. Malířka Renata Štolbová doplnila kompozici ještě o dva anděle letící vedle ramen kříže a zářící Božské oko nad Kristovou hlavou a společně
s
Josefem
Jírou
vyjádřila
celkově
potemnělým
koloritem smutek nad smrtí vyvoleného Božího Syna a tmu, která se podle evangelií rozlila nad celou zemí po zatmění slunce během Kristova umírání. Všechny tyto výjevy potom představují již mrtvé tělo Krista visícího na kříži s probodeným bokem. Jan Kristofori [199] soustředil svůj námět ukřižovaného Ježíše
112
Krista pouze na výřez scény u paty kříže, kde se hroudy hlíny proměňují v lidské lebky, jež se v umění pod Kristovým křížem zobrazují poprvé okolo roku 600. Mají připomínat název pahorku Golgota,
znamenající
Horu
lebek,
která
má
být
také
místem
pohřbu prvního člověka Adama.183 Alegorické schéma dvanáctého zastavení představila Ludmila Jandová [200] v podobě symbolů nejčastěji spojovaných s osobou Ježíše Krista, které současně představují
také
symboly
eucharistie.
Na
mohutném
kříži
v pozadí jsou vykresleny písmena řecké abecedy Alfa a Omega vyjadřující verše Janova Zjevení „Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ (Zj 22:13), a mezi nimi obilný klas
a
hrozen
vinné
révy,
ke
kterým
se
Kristus
ve
svých
podobenstvích přirovnával. „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemřeli však, vydá mnohý užitek.“ (J 12:24) „Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království
Boží.“
(Lk
22:18)
Aleš
Lamr
ve
své
abstraktní
kompozici symbolicky vyjádřil barevnými plochami Kristovo tělo poseté ranami, ze kterého krvácí celá řeka bolesti, a zároveň výjev připomíná roztrženou chrámovou oponu ve chvíli Ježíšovy smrti [201]. Roztržení opony bylo vnímáno jako ukončení staré židovské smlouvy s Hospodinem, kterou Ježíš Kristus naplnil a svou krví potom zpečetil novu smlouvu s Bohem, platící pro všechny národy.184
XIII. zastavení Ježíš sňat z kříže Josef z Arimatie se společně se svým duchovním bratrem Nikodémem a Kristovými nejbližšími, kteří byli přítomni jeho smrti, museli dát ihned po sejmutí mrtvého těla z kříže do
113
příprav důstojného pohřbu. Času měli málo, jelikož rituál byli nuceni stihnout do západu slunce, po kterém již nadcházelo období svátečního klidu (Mt 27:59, Mk 15:46, Lk 23:53, J 19:38 až 19:40).
Obr. Josef Jíra, XIII. zastavení Křížové cesty – Ježíšovo tělo je sňato z kříže [202] 1996 kombinovaná technika na dřevěné desce, 50 x 60 cm kaple sv. Vavřince na Malé Skále Mrtvé tělo Ježíše Krista vláčně leží v náručí matky, která nad
ním
sklání
svůj
bledý
obličej.
Více
než
na
jiných
zobrazeních je v této scéně s naléhavostí připomenut konec Ježíšova
lidského
života.
V
úplném
popředí
z
pravé
hrany
obrazu vystupuje tělo muže zahaleného v plášti s jedním okem upřeným
na
scenérii
smutku
před
sebou.
Natahuje
ruku
a podkládá ji v něžném gestu pohlazení pod Kristovu bezvládně visící hlavu. Za pietou se tyčí kříž, o který je opřený žebřík a
společně
připomínají
chvíle
snímání
z
kříže.
U
delšího
břevna kříže na pravé straně přihlíží Marie Magdalena, jež si v
tichém
zármutku
tiskne
sepjaté
ruce
k
ústům.
V
pozadí
postávají vojáci odění v plechové zbroji. Všechno ostatní je v ponurém zobrazení pohrouženo do atmosféry smutku a rozplývá se v mlžném oparu. Shodný
výjev
Krista
položeného
pod
křížem
na
klín
truchlící matce zvolil ve svém díle rovněž František Koubek [203]. Naproti tomu zjednodušení scény snímání Ježíše Krista z kříže pouze na výjev piety představil například Václav Kuneš [204], Aleš Liška [205] či Sabina Kratochvílová [206], která jej
doplnila
symbolickým
zobrazením
nejsvětějšího
Mariina
114
srdce, probodnutého sedmi ranami bolesti. Autoři jako Heřman Kouba
[207],
Bohumil
Teplý
[208]
Ladislav
či
Dvořák
[209]
naopak vytvořili hybné scény, představující přímo akt snímání Ježíše
Krista
z kříže,
ve
kterých
se
v
dynamické
křivce
bezvládné tělo, podpírané jedním nebo dvěma muži, sune k zemi.
XIV. zastavení Ježíše kladou do hrobu Na úpatí Kalvarie bylo Ježíšovo tělo zabaleno do plátna a vloženo
do
k tomuto
Josefova
účelu.
vyžádali
protože
obávali
a vladaři
další
příkaz.
že
si
by
ho
který u
této
Požadovali
Ježíšovy
vyplnění
vysvětlovali,
hrobu,
velerady
Členové
na Pilátovi se
skalního
příležitosti hlídat
předpovědi
mohli
z
sloužit
měl
hrob,
vzkříšení
hrobu
vynést
učedníci, aby mistrovo proroctví dokonali (Mt 27:59 až 27:66, Mk 15:46 až 15:47, Lk 23:53 až 23:56, J 19:41 až 19:42).
Obr. Vladimír Komárek, XIV. zastavení Křížové cesty [210] 2001 olejomalba na dřevěné desce, 180 x 90 cm kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí Poslední zastavení Křížové cesty Vladimíra Komárka uvádí pohled diváka do temného skalního hrobu, kde byl Ježíš Kristus Autor
pohřben. námětu
Ukládání a
příběhu
ovšem do
posouvá
hrobu
odhaluje
již
děj
scény
do
časově
pozorovateli
oproti
běžnějšímu
následující
velikonoční
části
tajemství
vzkříšení. Střed obrazové plochy opanuje prázdný kamenný hrob s odkrytým poklopem, za kterým stojí dvě éterické andělské bytosti z obrazu
s
mohutnými a
drží
bílými
vztyčený
křídly.
sarkofág
Andělé jakoby
hledí jej
přímo
ukazovali
ven se
115
slovy: „Podívej, již je prázdný!“ Komárek se zajímal především o duchovní podstatu příběhu a námět oprostil od dějové linky a přetvořil ho do podoby tajemné eschatologické meditace. Jeho výtvarné pojetí se tak soustředí především na odhmotnění celé kompozice. Andělé se vynořují z prostoru vymodelovaného tóny tmavě
šedé
a
zelené
barvy
a
ústřední
výjev
zahaluje
jinotajnou
atmosféru
do pastelově barevné mlhy. Mlhavé
prostředí,
které
podporuje
výjevu a zvyšuje napětí, vládne i v kompozicích jiných autorů. Josef Jíra [211] temný skalní hrob osvítil mlžným světlem, vycházejícím z otevřeného vchodu. Skrze něj odchází postava anděla držící v rukou zelenou ratolest. Před ním se v prostoru v náznaku rýsuje jeho andělský protějšek, který je na první pohled
neviditelný.
současně
jeho
Transparentnost
existenci
i
nebytí
bytosti a
symbolizuje
vyjadřuje
nesoulad
evangelijních zvěstí, které se neshodovaly v tom, kolik andělů se v hrobě po vzkříšení Krista objevilo. Rostlina v andělských rukou
vyjadřuje
Kristovo svým
naději
zmrtvýchvstání,
vyklíčením,
symbolizují
věčný
lidského protože
růstem život
a v
spasení
a
představuje
zánikem. ráji.185
Její Jíra
předznamenává koloběh
života
zelené
listy
ovšem
zachovává
správnou časovou rovinu příběhu a divákovi v úplném popředí kompozice k poslednímu v plátěném
nabízí
pohled
odpočinku. rubáši
zvolil
na
Ježíše
Osamocené jako
Krista
mrtvé
ústřední
tělo motiv
uloženého zabalené posledního
zastavení křížové cesty i Adolf Lachman [212]. Pavel Šlegl [213] a Milivoj Husák [214] ve svých dílech dokonce ukazují pouze nohy mrtvého. Tradičnější pojetí námětu, představující dvojici či trojici Ježíšových přátel, kteří nesou jeho mrtvé
116
tělo
směrem
k
hrobce,
respektovali
ve svých
kompozicích
například Ladislav Dvořák [215] či Pavel Vanc [216]. Stejný postup jako Vladimír Komárek, tedy vyměnění výjevu ukládání do hrobu
za
v Úsilném
u Českých
[217].
vzkříšení,
Bílý
si
pro
Budějovic
prapor
v
realizaci
vybrala
prázdném
také
hrobě
Křížové Renata
na
cesty
Štolbová
znamení
Krista
zmrtvýchvstání vztyčil i Jan Kristofori [218] v hustopečském kostele. XV.
zastavení
Zmrtvýchvstání
Krista
(stojí
mimo
tradiční
pojetí křížové cesty) Zázrak Kristova zmrtvýchvstání proběhl podle Bible třetí den
po
doprovázen
ukřižování
pro náboženskou
obec
zvláštními
klíčovou
jevy
událostí,
a
stal
protože
se víra
v Kristovo zmrtvýchvstání je premisou a podstatou křesťanství. Evangelisté
se
ze střípků rána
popisu
vyprávění
prvního
Kristus
v
dne
vstal
za doprovodu
se
po
z
zázraku dá
složit
sobotním
mrtvých.
zemského
výrazně
celistvá
svátečním Nejdříve
chvění
rozcházejí,
anděl,
mozaika
klidu, z
nebe
který
přišel
ovšem
svěžího
kdy
Ježíš
sestoupil k
hrobu
a odvalil kámen, aby ukázal místo posledního odpočinku Krista prázdné. Vojáci, spící před vchodem hrobky, zkameněli strachem (Mt
28:2
až
28:4).
Později
přicházeli
k
hrobu
Kristovi
přátelé, aby se na jeho tělo podívali. Jako první přispěchala ještě za tmy Marie Magdalena, ale uviděla místo již opuštěné. Vydala se tedy zpět za učedníky, aby jim tuto smutnou novinu pověděla
(J
20:1
až
20:2).
Těsně
po
východu
slunce
přišly
k hrobu také další ženy, aby potřely Kristovo tělo vonnými oleji, a ani ony ho na svém místě nenašly. V hrobě viděly pouze anděly, kteří ženám prozradili, že Ježíš vstal z mrtvých
117
a
nakázali
jim,
aby
o této
události
společně
pověděly
apoštolům. Na cestě do města se vyděšeným ženám zmrtvýchvstalý Ježíš
Kristus
zjevil
a mluvil
s
nimi.
(Mk
16:1
až
16:10,
Lk 24:1 až 24:9). Mezitím k hrobu přiběhli i Petr s dalším učedníkem, zřejmě Janem186, kteří se o prázdné hrobce dozvěděli od Marie Magdaleny, a na vlastní oči se přesvědčili o tom, že po Kristově těle není ve skalním hrobě ani památky (Lk 24:12, J
20:3
až
20:10).
Oba
se
vrátili
zpět
domů,
jen
Marie
Magdalena, která se na místo vrátila v závěsu za nimi, zůstala stát
před
hrobky,
vchodem
uviděla
a
dva
plakala. anděly,
Když
se
sedící
naklonila
na
místě,
do
kde
vchodu předtím
leželo Kristovo tělo. Andělé k ní promlouvali a nakonec ji oslovil i muž stojící za ní. Ptal se jí, proč pláče a koho hledá a Marie se domnívala, že mluví s někým, kdo mohl odnést Kristovo Ovšem
mrtvé
když
vzkříšeného
tělo.
jí
Požádala
neznámý
Ježíše
ho,
oslovil
Krista.
Mistr
jestli
jménem, ji
by
jej
navrátil.
rozpoznala
posléze
pověřil
v
něm podat
zprávu o jejich vzájemném setkání všem učedníkům ( Mk 16:9 až 16:10, J 20:11 až 20:18). Ačkoli svědectví žen o Ježíšově vzkříšení byla silná, žádný z učedníků, který zprávu slyšel jí nemohl
uvěřit
(Mk
16:11,
Lk
24:10).
Jediní
strážní
hrobu,
kteří se strachem vyrazili do města, aby vylíčili události nezvyklého rána členům velerady, byli o skutečnosti vzkříšení přesvědčeni.
Ovšem
velekněží
se
společně
domluvili,
že zachovají událost vzkříšení v tajnosti a nařídili vojákům, ať všude rozhlásí, že Kristovo tělo odnesli učedníci, když vojáci na stráži spali (Mt 28:11 až 28:15). Ježíš Kristus se svým vyvoleným mužům musel zjevit ještě několikrát, aby je o svém
vítězství
nad
smrtí
přesvědčil
(Mt
28:16
až
28:20,
Mk 16:14, Lk 24:13 až 24:40, J 20:19).
118
7 Resumé
Křížovou cestu, kterou Ježíš Kristus s těžkým břemenem na zádech prošel ulicemi Jeruzaléma až na místo své popravy, začali
procházet
první
poutníci
již
ve
4.
století
n.l.
V důsledku tradice byly v průběhu několika staletí vytyčeny jednotlivé úseky celé trasy malými kapličkami. Trasa křížové cesty
ani
počet
jeruzalémských
památníků,
které
ji
měly
fixovat, se ovšem nikdy nemohly opírat o historicky přesná fakta,
protože
změny
ve
vedení
ulic
Jeruzaléma
pravou
bolestnou cestu Ježíše Krista záhy přeložily na jiná místa. Tento nesoulad dokládá celá řada poutnických a teologických spisů,
ve
kterých
s
na Kristově
cestě
ikonografie.
Prvním
představou bolesti
počtu
a
formy
krystalizovala
realizacím
křížových
zastavení
také
cest
tak
její dávala
podnět, kromě objevitelského nadšení poutníků, většinou dobová pašijová literatura, čítající mystické a meditační spisy. Zájem o Kristovo utrpení přinesl tvůrčí plody v roce 1423, kde
se
poprvé
na evropském
objevilo
výtvarné
kontinentu.
zobrazení
Dominikán
křížové
Álvarez,
cesty
inspirován
poutnickou návštěvou Jeruzaléma, vystavěl kaple se sochařským zpracováním
Kristova
bolestné
cesty
v klášteře
Scala
Coeli
u Córdoby ve Španělsku. Ve středoevropské oblasti byla křížová cesta
poprvé
vlastní
zřízena
zbožnosti
kdy nizozemský
v
roce
křížové
duchovní
1468
cesty Bethlem
v
Lübecku.
proběhlo sepsal
v
Kodifikování roce
slavnou
1471, Knížku
zastavení, která se postavila na začátek dlouhé řady obdobné literatury. Na konci 17. století byla zbožnost křížové cesty oficiálně
uznána
papežem
a v polovině
18.
století
došlo
k ustálení počtu jejích zastavení, který prošel od 15. století
119
výraznými výkyvy, na čísle čtrnáct. Zřízení křížové cesty se především v období baroka stalo záminkou pro náročné urbanistické řešení krajiny, jak ukazují rozsáhlé
barokní
komplexy.
Obraťme
svoji
pozornost
již
na území Koruny české a připomeňme si poutní areály na území v Římově,
Kladsku,
v
Jaroměřicích
a dalších
místech.
V
exteriéru
volně
stojící
reliéfů
o
či
náročnou volných
byly
tradici
uměleckou
soch.
Jevíčka,
které
výzdobu
v
malby
Úštěcku
umísťovány
měli
poutních
Interiérové
na
nejčastěji
památníky,
či
jeruzalémskou
připomínat obohaceny
kapličky
u
věřícím
kaplí
a
podobě
obrazů,
z
té
byly
doby
máme
zachovány ve Dvoře Králové a v Opočně. V průběhu 19. století ovládly realizace křížových cest historizující umělecké styly a
výraznou
inovativní
změnu
přinesl
teprve
počátek
následujícího století, vzpomeňme například realizace Františka Bílka. cesty
Ovšem
skutečný
předvedla
až
posun
druhá
ve
výtvarném
polovina
20.
utváření století.
křížové Nápadité
výtvarné uchopení námětu křížové cesty ve svém díle vyjádřili Miloslav
Troup,
Karel
Stádník,
ale
především
Mikuláš
Medek
v kostele sv. Václava v Senetářově. S návratem demokracie do České republiky po roce 1989 se pro umělce otevřelo široké pole církevních zakázek navázaných na realizace sakrálních staveb. Mezi nimi se začal výrazně uplatňovat soubor čtrnácti zastavení křížové cesty, který byl již
ve
40.
letech
20.
století
označen
za
nutný
mobiliář
kostela.187 S těmito uměleckými příležitostmi se vynořila také řada otázek o tom, jakou má mít sakrální umění formu a co má vyjadřovat.
Církev
se
většinou
shodla
na
tom,
že
plně
autonomní umělecká díla ve svých chrámech nepotřebuje, naopak toužila
po
výtvarných
dílech,
která
by
vyrostla
z
jejího
120
podhoubí,
byla
s
ní
funkčně
spojena,
a
současně
ladila
s ostatním uspořádáním interiéru. Sakrální umění přestalo být uměním
samo
pro
sebe
a
muselo
vyjádřit
určité
duchovní
myšlenky. Zároveň na něho byl kladen úkol předat věřícím nové impulzy a ukázat jim nové cesty k osobnímu nacházení Boha. Zmíněné křížové cesty tak ve svém utváření mají několik shodných cesty
rysů.
Autoři
oproštěné na
soustředí uměleckého
od
představují
výpravných duchovní
čistý
zájmu
stojí
ve
a
náměty
Kristovy
bohatých
prvků,
základ
většině
příběhu.
případů
bolestné spíše
se
Ve
středu
postava
Ježíše
Krista, doprovázená všudypřítomným znamením kříže, kolem které autoři budují okolní prostředí scény. Toto pojetí vystihuje hlavní ideu námětu, zajímající se o poslední hodiny tělesného bytí Krista na zemi. Podobu interiérových souborů křížových cest
ovládá
sochařská
především
zpracování
technika v
malby,
přírodních
za
ní
materiálech
následují či
kovu.
Při vytváření souborů převažuje tradiční pojetí jednotlivých zastavení, které představuje řadu izolovaných uměleckých děl. Souvislý
tok
jediné
a
nedělené
představy
o
utrpení
Krista
ve svém díle představili malíři Ludvík Kolek, Milivoj Husák a Pavel Šlegl. Jejich práce tak v základní myšlenkové poloze odkazuje k senetářovskému dílu Mikuláše Medka, ale zároveň jej koncepčně jednotlivých
rozvíjí scén.
především Těmto
a
ve
dalším
vzájemném autorům
(Jíra,
propojení Lachman,
Komárek, Štolbová) se podařilo svými díly absolutně ovládnout vnitřní prostor sakrální stavby. V exteriérových realizacích převažují díla, která byla vytvořena jako umělecké dovršení obnovy zchátralé křížové cesty v podobě výklenkových kaplí či památníků. V tomto smyslu vyzvedněme například realizaci Aleše Lamra v Horním Maršově, která se stala pozoruhodnou především
121
akceptováním veřejností.
velmi
odvážného
Venkovní
křížové
výtvarného
cesty
jsou
pojetí
ve
většině
širší případů
součástí poutních areálů či historicky oblíbených sakrálních míst a z tohoto důvodu bývají také návštěvnicky frekventované. Samostatný
umělecký
výraz
získávají
křížové
cesty
umístěné
v meditativních zahradách či ve volné krajině, jež mezi sebou v oblasti výtvarného působení tvoří vzájemná opozita. Na jedné straně
stojí
klidné
v meditativní
a
většinou
nenápadné
kam
věřící
zahradě,
(Podrázský,
Gavlasová).
urbanistické
ovládnutí
se
Na
straně
krajiny
vyznění
ukrývá druhé
umístěním
zastavení
před
světem
potom
stojí
solitérních
soch
a sousoší do volného prostoru. Taková zastavení křížové cesty mají schopnost poutat pohled návštěvníka již z velké dálky a stávají
se
více
než
kontemplativním
místem,
působí
jako
galerie pod širým nebem (Stanovice u Kuksu, Jarcovják). Závěrem se zaměřme na tvůrčí stránku fenoménu moderních křížových cesty
cest
se
a
stále
připomeňme, více
V ikonografické
rovině
generalizuje
místy
získávají
a
mnohdy
že
výtvarné
přibližují se
tudíž
dokonce
příznivě
k
projevy
bolestné
abstraktnímu
pojetí.
jejich
rozmělňuje.
originální
podobu,
význam
spíše
Naproti jejíž
tomu
podněty
mohou být formálně ještě dále rozvíjeny. Vzpomeňme například ikonografický
vklad
Ludmily
květomluvy.
Objevují
se
historického
pašijového
a bolesti
současného
Jandové také
příběhu.
člověka
do
v
podobě
symbolické
snahy
o
Umělci
zapojují
jednotlivých
aktualizování
scén
utrpení Kristovy
křížové cesty, čímž vzniká v námětu výrazné napětí. Přestože v ideové rovině díla je tato snaha pouze zpřítomněním duchovní opory věřícím, její umělecké výsledky mají různorodé kvality. Musíme ovšem předeslat, že zpřítomnění a aktualizace závažných
122
duchovních myšlenek není jen slabinou moderního pojetí křížové cesty. Stává se zároveň její silou, protože působivost všech těchto
zobrazení
tkví
především
v
intenzivní
nabídce
individuálního rozjímání nad svým životním údělem i těžkostmi v zrcadle Kristova mučednického utrpení na kříži.
123
8 Závěr
Výtvarné součástí
zobrazení
křesťanského
získalo
svoji
křížové umění
specifickou
a
cesty
se
průběhu
podobu,
která
stalo
nedílnou
poslední
generace
se
stala
hlavním
tématem této diplomové práce. V
současné
na novou
době
církevní
se
křížové
architekturu,
cesty
rodí
v úzké
během
úprav
vazbě
nejbližšího
exteriéru sakrálních staveb a při novém urbanistickém řešení historických
poutních
míst.
Ovšem
iniciátorem
jejich
vzniku
není pouze církev a nové soubory křížových cest jsou vytvářeny také
jako
završení
obnovy
poškozených
umístěných
památníků
v obecní krajině. Nově obnoveným fenoménem se stala instalace křížových
cest
do
volné
přírody,
která
bere
inspiraci
v barokních pokusech o duchovní komponování krajiny. Výrazný rozdíl
je
možné
sledovat
především
v četnosti
samotných
realizací a jejich místním rozložení. Některé oblasti v českém a moravském prostředí jsou již tradičně nábožensky vřelejší a z tohoto důvodu se největší počet realizací křížových cest nachází
ve
Zlínském,
Jihomoravském,
Olomouckém,
ale
také
v Jihočeském kraji. Pro zpracování diplomové práce bylo nejtěžším především mapování těchto výtvarných projevů, jenž v omezených časových možnostech České
diplomové
republiky.
charakter
práce
Hlavní
jednotlivých
probíhalo
překážkou
se
církevních
v uzavřeném stal
poněkud
realizací,
které
prostředí latentní obvykle
nejsou zahrnuty v literatuře a většinou se jim ani nedostává pružného ve většině
ohlasu
v dobovém
případů
závislé
tisku. na
Jejich informacích
objevení z
bylo
několika 124
literárních titulů, ale především na doporučení představených a
pracovníků
farností,
farníků
i samotných
autorů
a
bylo
rovněž produktem náhodného hledání. Při zpracovávání tématu se projevil
citelný
nedostatek
v
oblasti
historie
zbožnosti
i výtvarného uchopení námětu křížové cesty. Nedostačující byl rovněž
okruh
podobu
křížové
Jediným
ikonografického cesty
a bohužel
a ikonografického jsou
slovníky
pochopení
v
s nejstaršími
současném
stručným pozadí
a
k
fenoménu
ikonografie.
badatelského
prameny
který
sakrálním
zdrojem
tohoto
historické
vymezeného
rozboru,
zdroji
se
výtvarnou
umění
nezabývá.
poznání v
klíčové,
prostředí
českém
Ovšem
záměru
dějinného
je
pro
celkové
obeznámení
proto
si
se
diplomová
práce položila za cíl představit také souvislý vývoj v obou nedostatečně reflektovaných tématech. V tomto ohledu se bádání opíralo především o zahraniční literaturu, výkladové slovníky a
velké
časopisecké
tribuny,
které
se
touto
obecnou
problematikou v dostatečné míře zabývají. Závěrem
můžeme
podrobně
podařilo křížových
cest
konstatovat, prezentovat
na
českém
že
se
fenomén
území
po
v
diplomové
moderně roce
1989
práci
pojímaných s
širším
přihlédnutím k historickému vývoji ikonografie a jejích proměn v současném křesťanském umění. Kromě prvotně stanoveného cíle práce
také
nastínila
kontinuální
historický
vývoj
zbožnosti
křížové cesty a jejího výtvarného zobrazování, jak v oblasti Evropy, tak na českém území, od počátečních projevů tohoto fenoménu až do současnosti. Nové badatelské možnosti se nabízejí především rozšířením zorného
úhlu
a zhodnocení
zkoumání tak
v prostoru
například
čeká
a
své
pojednání
komparace
s pojetím
čase.
bližší
Na
125
křížových moderních
cest
v zahraničí.
křížových
cest
Z se
důvodu dají
neuzavřenosti rovněž
fenoménu
očekávat
další
badatelské objevy na českém území. Všechny tyto podněty by autorka
ráda
nadále
reflektovala
a
později
zpracovala
v podrobnější monografii.
126
POZNÁMKY 1 2 3
4 5
6
7
8 9 10 11 12 13 14 15
16 17
18
Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004, nestr. Peter B. Steiner, Christusbild der Gegenwart, Das Münster XLI, 1988, s. 127-136, cit. s. 136. Uveďme pro představu publikace Aleksej Nikolajevič Tolstoj, 1918: Křížová cesta, Praha 1948. - Alena Morávková, Křížová cesta Michaila Bulgakova, Praha 1996. - Václav Tatíček, Křížová cesta. Život a dílo opata Božetěcha (1091-1117), Praha 2005. V několika paradoxních případech se dokonce díla ke křížové cestě vztahují přímo v názvu, přestože svým širším významem náboženskému charakteru v podstatě odporují. Josef Hybeš, Křížová cesta socialismu. Z prvních dob hnutí soudruhů českých, Brno 1920. Jak je poznamenáno: Matěj Tanner, Hora Olivetská, Brno 2001, s. 34. Jmenujme výběrem: Eduard Gombala, Ježiš Kristus (Via Crusis), Bánská Bystrica 1992. - Zuzana Holasová, Čtrnáct malých setkání, Svitavy 1994. - Jaroslava Janíková, Křížová cesta v Koloseu pronesená Svatým otcem Janem Pavlem II, Kostelní Vydří 1997. - Papež Benedikt XVI., Křížová cesta v Koloseu na Velký pátek 2005, Kostelní Vydří 2006. - Michael Špilar, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2011. Jmenujme výběrem: Renata Štolbová, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2002. - Lubomír Jarcovják, Bukovany - Křížová cesta, [Bukovany] 2010. Ze zahraniční literatury výběrem: Willi Dirx - Alfred Depl - Ludger Stüper, Kreuzweg [die Holzschnitte], Frankfurt am Main 1960. - HAP Grieshaber, Kreuzweg. Meditationen von Stefan Kardinal Wyszynski. Mit 14 doppelblattgr. Orig.-Farbholzschnitten von HAP Grieshaber, Berlin 1967. - Günter Förg – Reiner Speck, Stations of the Cross, Köln 1990. - Otto Herbert Hajek, St. Johannes Nürtingen und Otto Herbert Hajek, Nürtingen 1996. - Franz Meyer, Barnett Newman. Stations of the Cross: Lema Sabachthani, Düsseldorf 2003. Oldřich J. Blažíček - Jiří Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění, Praha 1991. - James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha 1991. Adolf Novotný, Biblický slovník, Díl 1. A-R, Praha 1956. Jean-Jaques von Allmen et al., Biblický slovník, Praha 1991. J. D. Douglas (ed.), Nový biblický slovník, Praha 2009. Podobně informuje také: Danielle Fouilloux et al., Slovník biblické kultury, Praha 1992. Manfred Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, Praha 1999. Xavier Léon-Dufour et al., Slovník biblické teologie, Velehrad 1991. Adolf Adam, Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe, Praha 1998. Podobně také Václav Kubíček, Katechismus katolického náboženství, Praha 1951. E. Lucchesi-Palli, Heslo Kreuzweg, in: Michael Buchberger (ed.), Lexikon für Theologie und Kirche, 6 Band, Karthago bis Marcellino, Freiburg 1961, sl. 627-629. - C. Pohlmann,Heslo Kreuzwegpredigten, in: Michael Buchberger (ed.), Lexikon für Theologie und Kirche, 6 Band, Karthago bis Marcellino, Freiburg 1961, sl. 629-630. - J. Gauer, Heslo Kreuzweg, in: Michael Buchberger (ed.), Kirchliches Handlexikon. Ein nachschlagebuch über das Gesamtgebiet der Theologie und ihrer Hilfswissenschaften, 2 Band, I-Z, Freiburg im Breisgau 1912, sl. 507-509. - Gunda Brüske, Heslo Kreuzweg, in: Hans Dieter Betz - Don S. Browning - Bernd Janowski et al., Religion in Geschichte und Gegenwart. Handwörterbuch für Theologie und Religionwissenschaft, Band 4, I-K, Tübingen 1998–2007, sl. 1757-1758. - Johannes Schilling, Heslo Kreuzweg, in: Erwin Fahlbusch - Jan Milič Lochman - John Mbiti et al., Evangelisches Kirchenlexikon. Internationale theologische Enzyklopädie, 2 Band, G-K, Göttingen 1986, sl. 1469-1470. - Hans Hollerweger - Wolfgang Bretschneider, Heslo Kreuzweg, in: Walter Kasper et al., Lexikon für Theologie und Kirche, 3. vydání, 6 Band, Kirchengeschichte bis Maximianus, Freiburg-Basilej-Řím-Vídeň 1997, sl. 466-468. - Heslo Kreuzweg, in: R. L. Friederichs, Theologisches Universal-lexikon zum Handgebrauchte für Geistliche und gebildete Nichttheologen, 1 Band, A-M, Elberfeld 1874, s. 502. Ulrich Köpf, Heslo Passionsfrömmigkeit, in: Gerhard Müller et al., Theologische Realenzyklopädie, Band XXVII, Politik/Politologie – Publicistik/Presse, Berlin 1997, s. 722-764. [Thalhofer.], Heslo Kreuzweg, in: H.J. Wetzer - Benedict Welte - Joseph Hergenröther et al., Kirchenlexikon oder Encyklopädie der katholischen Theologie und ihrer Hülfswissenschaften, 7 Band, Kaaba bis Litanei, Freiburg im Breisgau 1891, sl. 1130-1135. Aimé-Georges Martimort et al., Handbuch der Liturgiewissenschaft II. Die übrigen Sakramente und die Sakramentalien. Die Heiligung der Zeit, Leipzig 1961, s. 173-179.
127
19
Gerhard Kroll, Po stopách Ježíšových, Kostelní Vydří 2002.
20
Gérard Bessiére, Ježíš, nečekaný Bůh, Praha 1995.
21
Giuseppe Ricciotti, Život Ježíše Krista, Praha 1947. Knihu oceňuje především Wolfgang Trilling, Hledání historického Ježíše, Praha 1993. Ricciottiho kniha společně s publikací: Anna Katharina Emmerich, Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista. Unikátní vize Křížové cesty, Brno 1993. se staly inspirací pro umělce Bohumila Teplého a Pavla Šlegla, jak sdělili ústně autorce.
22
Jan Royt, Kristus v křesťanské ikonografii, České Budějovice 2010. - Jan Royt, Slovník biblické ikonografie, Praha 2006. - Jan Royt - Hana Šedinová, Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha 1998. - Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005.
23
F. Dambeck, Heslo Kreuzweg (Křížová cesta), in: Engelbert Kirschbaum (ed.), Lexikon der christlichen Ikonographie: allgemeine Ikonographie. Bd. 2, Fabelwesen-Kynokephalen, Rom 1990, sl. 653-656. Jane Turner (ed.), Dictionary of Art: Södermark to Summerson, New York 1996.
24
Ernst Kramer, Kreuzweg und Kalvarienberg. Historische und baugeschichtliche Untersuchung, Kehl – Strassburg 1957 (Studien zur deutschen Kunstgeschichte, Band 313). - Karl Alois Kneller, Geschichte der Kreuzwegandacht. Von den Anfängen bis zur völligen Ausbildung, Freiburg 1908. - Über die Kreuzwegandacht, in: Randall Herz, Fünf Palästina-Pilgerberichte aus dem 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1998. - Berthold Roland, Der Kreuzweg und die Kreuzweg-Andacht in ihrer geschichtlichen Entwicklung, in: Théo Kerg, Der Kreuzweg von St. Andreas in Neckarhausen bei Mannheim, Heidelberg - Berlin 1962.
25
P. Irén, Svatá cesta křížová v Jeruzalémě. Šestero pobožností křížové cesty, Olomouc 1881.
26
Ivo Binder - Karel Rechlík, Znak a svědectví: křesťanské výtvarné umění 1970-1990 v Čechách a na Moravě (kat. výst.), Muzeum hlavního města Prahy 1991. - Moshe Yegar - Dominik Duka - Miroslava Hlaváčková, Starozákonní motivy v českém moderním umění (kat. výst.), Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 1995. - Ladislav Tichý et al., Novozákonní motivy v českém moderním umění (kat. výst.), Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Karlovy Vary 1996, 1997. - Via Dolorosa. Cesta utrpení (kat.výst.), Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2000.
27
Výběrem: Antonín Bína, Kostel Panny Marie Pomocnice v Brně – Žabovřeskách, Naše rodina XXXV, 1999, č. 9, s. [?]. - Miloš Doležal, A sakra – další sakrální atrapa. Tentokrát: Jak se cestou na Golgotu může potkat hrací automat a invalidní vozík s krtčí dírou, Revolver revue, č. 22, únor 2002, s. 103–105. - Antonie Vanišová, Byšičky. Křížová cesta, Bělohradské listy II, Léto 2002, s. 13. – Radek Čapek, Malovat oltáře útěchy, Katolický týdeník. Perspektivy XII, 2006, č. 13, 27. 3.-3. 4., s. 3. - Jan Podlešák, Obnova Kaple a křížové cesty v Borových Ladech, in: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea, Svazek 14, Prachatice 2007, s. 123-125. Výběrem: Petra Buchtová, Současní čeští umělci a jejich dílo v sakrálních prostorách (magisterská diplomová práce), Fakulta výtvarných umění VUT, Brno 2010. - Eva Procházková, Křesťanské motivy v současném českém umění a vliv sekularizace na jeho vnímání (magisterská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2011. - Vladimír Matoušek, Možný vliv současného umění na duchovní život člověka situace umění a církve na počátku 21. století (magisterská diplomová práce), Katedra pastorální a spirituální teologie CMTFUP, Olomouc 2012.
28
29
Viz Kroll (pozn. 19), s. 7.
30
Kapitola čerpá především z níže uvedené literatury. Tento seznam současně platí jako souhrnný citační odkaz. U obecně platných a často opisovaných informací se tak nebudou neustále opakovat shodné zdroje, které se v jednotlivých textech vzájemně překrývají. Naopak upřesňující informace nad rámec všeobecného informačního niveau se objevují s konkrétními citacemi. Výčet písemných zdrojů: Georg Baudler, Das Kreuz: Geschichte und Bedeutung, Düsseldorf 1997. – Viz Betz (pozn. 15), sl. 1757-1758. – Viz Buchberger, Kirchliches Handlexikon (pozn. 15), sl. 507-509. - Viz Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche (pozn. 15), sl. 627-630. - Viz Fahlbusch (pozn. 15), sl. 1469-1470. Viz Friederichs (pozn. 15), s. 502. - Romano Guardini, Der Kreuzweg unseres Herrn und Heilandes, Mainz 1940. - Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix: Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005. - Viz Irén (pozn. 25), s. 6-44. - Viz Kasper (pozn. 15), sl. 466-468. - Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656. - Viz Kneller (pozn. 24). - Viz Kroll (pozn. 19). - P. Jacek Kruczek, Pobožnost křížové cesty z pohledu dějin, Katolický týdeník. Perspektivy XIII, 2007, č. 11, 13.-19. 3., s. 7. - Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764. -
128
Sabine Poeschel, Handbuch der Ikonographie: sakrale und profane Themen der bildenden Kunst, Darmstadt 2007. - Viz Kerg (pozn. 24). – Viz Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 222-225. - Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22). – Viz Rulíšek (pozn. 22). - Daniela Rywiková, Úvod do křesťanské ikonografie, Ostrava 2006. - Reinhold Schneider, Der Kreuzweg, in: Reinhold Schneider, Das Kreuz in der Zeit, Freiburg 1947. – Viz Wetzer (pozn. 17), sl. 1130-1135. H. Winterholler - I. Lorenz, Der Bauer-maller Max Raffler und sein Kreuzweg in „Maria am Wege“ in Windach, Windach [?]. - Wilhelm Ziehr, Kříž: Symbol: Zobrazování: Význam, Kostelní Vydří 1997. Reiner Zittlau, Heiliggrabkapelle und Kreuzweg: eine Bauaufgabe in Nürnberg um 1500, Norimberk 1992. - Viz Herz (pozn. 24). 31
Datum smrti Ježíše Krista bylo a stále zůstává pro christologické badatele kamenem sváru. Autorka použila výpočty Karla Schocha na základě jejich odůvodnění v knihách: Viz Kroll (pozn. 19), s. 348. – Viz Douglas (pozn. 10), s. 425. - Viz Adam (pozn. 14), s. 62-67.
32
Oblíbená a často opakovaná informace se poprvé objevila ve spisu připisovanému sv. Jeronýmovi. Ovšem například sv. Vincenc Ferrerský později vysvětluje, že poutě Matky Boží by se měly chápat spíše v duchovním smyslu. Viz Kneller (pozn. 24), s. 10-11.
33
Tzv. Itinerarium Egeriae. Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 654.
34
Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 84. - Viz Ziehr (pozn. 30), s. 170.
35
Viz Kramer (pozn. 24), s. 14. - Viz Herz (pozn. 24), s.[?].
36
Viz Ziehr (pozn. 30), s. 176. Vlastní označení zastavení se objevuje již kolem poloviny 15. století. Jako první použil tento pojem pro jeruzalémské památníky křížové cesty při svém kázání William Wey v roce 1472, který vycestoval do Palestiny v roce 1458/62. O tom blíže informují: Viz Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 223. - Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 654. - Viz Kramer (pozn. 24), s. 16.
37
Viz Herz (pozn. 24), s.[?]. - Viz Ziehr (pozn. 30), s. 170.
38
Viz Kroll (pozn. 19), s. 393.
39
Viz Kramer (pozn. 24), s. 14.
40
Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 654. Royt se odchyluje od této datace o dva roky. Viz Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 223.
41
Datum jeho návštěvy Palestiny je zmíněno: Viz Kramer (pozn. 24), s. 20. - Viz Herz (pozn. 24), s.[?].
42
Ve Fuldě zřídili v roce 1737 křížovou cestu také františkáni a zakončili ji zobrazení sv. Hrobu a Kristem jako vítězem nad smrtí. Viz Kramer (pozn. 24), s. 23.
43
Německý poutník Martin Ketzel, spojený s výstavbou norimberské křížové cesty, na konci 15. století cestoval kvůli plánu jednotlivých zastavení do Jeruzaléma dokonce dvakrát, protože první náčrtek se mu ztratil. Viz Herz (pozn. 24), s.[?].
44
Viz Kneller (pozn. 24), s. 15-16, 62-63. - Více informací k nastíněnému tématu norimberské Křížové cesty podává kniha Heiliggrabkapelle und Kreuzweg: eine Bauaufgabe in Nürnberg um 1500. Viz Zittlau (pozn. 30).
45
Viz Kramer (pozn. 24), s. 16-18, 23. - Viz Herz (pozn. 24), s.[?].
46
Viz Kneller (pozn. 24), s. 98-100. - Hans H. Hofstätter, Der bretonische Kalvarienberg, Das Münster XLVIII, 1995, s. 178-182.
47
Viz Kramer (pozn. 24), s. 24.
48
Jak je uvedeno na jiném místě, toto privilegium jim udělil papež Klement V. pravděpodobně již o rok dříve, v roce 1312. Viz Buchberger, Kirchliches Handlexikon (pozn. 15), sl. 507-509, cit. sl. 508.
49
Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 85.
50
Viz Kramer (pozn. 24), s. 21.
51
Viz Kramer (pozn. 24), s. 22. - Viz Kneller (pozn. 24), s. 13-16.
52
Viz Herz (pozn. 24), s.[?]. - Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764, cit. s. 727-729.
129
53
Viz Kramer (pozn. 24), s. 22.
54
Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764, cit. s. 724. - Viz Buchberger, Kirchliches Handlexikon (pozn. 15), sl. 507-509, cit. sl. 507.
55
Jinde je zmíněn počet patnácti zastavení. Viz Kramer (pozn. 24), s. 20.
56
Viz Kneller (pozn. 24), s. 22-25. - Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 654.
57
Viz Ziehr (pozn. 30), s. 177.
58
Poutníci měřili přesnou vzdálenost mezi jednotlivými zastaveními, aby zbožnost mohli přenést do země svého původu co nejpřesněji. Viz Herz (pozn. 24), s.[?].
59
Toto konkrétní datum dokončení uvádí Royt. Viz Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 223.
60
Viz Kneller (pozn. 24), s. 28-34.
61
Vznik kolem roku 1520 je citován z: Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 654. - Viz Buchberger, Kirchliches Handlexikon (pozn. 15). sl. 507-509, cit. sl. 508. Ovšem Royt posouvá datum vzniku Svaté hory ve Varese až na počátek 17. století. Viz Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 224. - Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 86.
62
Viz Kneller (pozn. 24), s. 100-102.
63
Viz Kramer (pozn. 24), s. 25.
64
Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764, cit. 725.
65
Viz Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche (pozn. 15), sl. 629-630.
66
Viz Wetzer (pozn. 17), sl. 1130-1135, cit. sl. 1134. - Kneller (pozn. 24), s. 178-184. - P. Irén uvádí jména představených Řádu menších bratří. Viz Irén (pozn. 25), s. [?].
67
Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. sl. 655. V současných informačních zdrojích nalezneme vročení pozdější, rok 1788. (R. W.), Spielort St. Ulrich, Deutsche Mozatrstadt Augsburg, http://www.mozartstadt.de/de/mozartstadt/spielort_detail.aspx?ID=2300, vyhledáno 1. 4. 2012.
68
Dataci uvádí: Gerhard Woeckel, Götz (Goetz, Göz), Gottfried Bernhard, Neue Deutsche Biographie 6 (1964), http://www.deutsche-biographie.de/pnd118696009.html, vyhledáno 1. 4. 2012. Dřívější datum vzniku okolo roku 1760 zmiňuje Thalhofer. Viz Wetzer (pozn. 17), sl. 1130-1135, cit. sl. 1131.
69
Viz Wetzer (pozn. 17), sl. 1130-1135, cit. sl. 1133.
70
Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764, cit. s. 758.
71
Viz Kneller (pozn. 24), s. 185.
72
Viz Emmerich (pozn. 21).
73
Joseph Führich - Wilhelm Reischl, Der heilige Kreuzweg in vierzehn Stationen. Gezeichnet von Joseph Führich. In Kupfer gestochen von A. Petrak, Regensburg 1856.
74
Viz Steiner (pozn.1), s. 127-136.
75
Vydáno ve Vatikánu jako kniha v roce 1933. Johann Friedrich Overbeck, Via Crucis, Vatican 1933.
76
Franz Liszt, Via Crucis, S.53, 1879.
77
Vyšlo knižně Christian Baur – Reiner Neubauer – Moritz von Schwind et al., Der Kreuzweg Moritz von Schwinds in St. Nikolaus/Bad Reichenhall, Lindenberg im Allgäu 1998.
78
Více k tématu nastiňuje Günter Metken, Pathosformel in dreifacher Ausfertigung. Von der Wiederkehr des Triptychons in der Kunt des 20. Jahrhunderts, Das Münster XLVII, 1994, s. 135-141.
79
Realizaci zmiňuje Kirschbaumův lexikon. Viz Kirschbaum (pozn. 23), cit. sl. 655. V obecné rovině sakrální umění 19. a 20. století rozebírá Anton Henze, Neue kirchliche Kunst, Recklinghausen 1958.
80
Více k tématu: Andreas Mertin – Horst Schwebel (ed.), Kirche und moderne Kunst. Eine aktuelle Dokumentation, Frankfurt 1988. - Rainer Beck – Rainer Volp – Gisela Schmirber (ed.), Die Kunst und die Kirchen. Der Streit um die Bilder heute, München 1984. - Horst Schwebel, Die Bibel in der Kunst. Das 20. Jahrhundert, Stuttgart 1994. - Katharina Winnekes (ed.), Christus in der bildenden Kust.
130
Von den Anfangen bis zur Gegenwart. Eine Einführung, Wien 1989. - Georg Baudler, Das Kreuz: Geschichte und Bedeutung, Düsseldorf 1997. - Ruth Langenberg, Der gekreuzigte Künstler. Kreuzdarstellungen in der Kunt des 20. Jahrhunderts, in: Viz Hahn (pozn. 30), s. 75-82. - Ruth Langenberg, Moderne Kreuze im Raum der Kirche, in: Viz Hahn (pozn. 30), s. 83-86. - Peter B. Steiner, Christusbild der Gegenwart, Das Münster XLI, 1988, ros. 127-136. - Johannes Werner, Lignum Signum crucis. Wege zu einem Kreuz, Das Münster XLVII, 1994, s. 11-13. - Markus Wimmer, Christus in der modernen Kunst, Das Münster XLIV, 1991, s. 241-244. - Markus Wimmer, Christus in der modernen Kunst. Teil II, Das Münster XLIV, 1991, s. 326-328. 81
Lucio Fontana, „Via Crucis“ 1947 (kat. výst.), Galerie Düsseldorf [?]. - Paolo Biscottini, Lucio Fontana: Vie Crucis 1947–1957 (kat. výst.), Palazzo Lombardia v Miláně 2011.
82
Gotthard Jedlicka, Die Matisse Kapelle in Vence. Rosenkranzkapelle der Dominikanerinnen, Frankfurt 1955.
83
Rainer Vopl, Christusbild von Arnulf Reiner, Kunst und Kirche, 1981, s. 27-29. - Hans Gercke, Zeichen der Begegnung, Durchdringung, Sendung und Verwandlung. Gedanken zu den „Kruzifikationen“ von Arnulf Reiner, Das Münster XXXIV, 1981, s. 197-206. - Wieland Schmid, Arnulf Reiner ist nicht auszudenken, Das Münster XLV, 1992, s. 245-248.
84
Ruth Langenberg, Der gekreuzigte Künstler. Kreuzdarstellungen in der Kunt des 20. Jahrhunderts, in: Viz Hahn (pozn. 30), s. 75-82.
85
Franz Meyer, Barnett Newman. Stations of the Cross: Lema Sabachthani, Düsseldorf 2003. - Raimund Stecker, The stations of the cross lema sabachthani von Barnett Newman: Untersuchung über die Aufhebung der Widersprüchlichkeit von Form und Inhalt (disertační práce), Universität in Bochum 1993. - Horst Schwebel, Gipt es ein abstraktes Christusbild?, Kunst und Kirche, 1981, s. 23-26. - Franz Meyer, Zur Gültigkeit des Christusbildes in der ungegenständlichen Kunst. Die Kreuzwegstationen Barnett Newmans, Kunst und Kirche, 1982, s. 60-66.
86
Andreas Mertin – Horst Schwebel (ed.), Kirche und moderne Kunst. Eine aktuelle Dokumentation, Frankfurt 1988. - Roger Wedell, Berdyaev and Rothko: Transformative Visions, in: Diane Apostolos-Cappadona (ed.), Art, Creativity and the Sacred. An Antology in Religion and Art, New York 1995, s. 304-310. - Roger Ortmayer, Die Rothko – Newman – Kapelle in Houston, Kunst und Kirche, 1971, s. 188-189. - Oficiální stránka Rothko Chapel v Houstonu: Rothko Chapel. Art. Spirituality. Human Rights, http://www.rothkochapel.org/index.php, vyhledáno 3. 1. 2012.
87
Viz Hajek (pozn. 6). - Walter Zahner, Kunst und Kirche. Anmerkungen zur Problemlage, Das Münster XLIII, 1990, s. 274.
88
Viz Grieshaber (pozn. 6). - HAP Griesbader, Der Kreuzweg: HAP Grieshabers Holzschnitte in der Heilig-Geist-Kirche Reutlingen, Freiburg 1980.
89
Erich Widder – Otto Eutzel, Rudolf Kolbitsch. Grafik und Malerei, Linz 1983. - Erich Widder, Der Kreuzweg von Nowa Huta: Ein neues Werk von Rudolf Kolbitsch, Kunst und Kirche, 1978, s. 36-37.
90
Výběr diskutovaných témat, které reflektovaly dvě významné časopisecké tribuny pro sakrální umění, řazeno dle roku vydání: Rainer Volp, Auf dem Weg zu einem neuen Symbol – Verständnis: Kritische Reflexe zu Neuerscheinungen, Kunst und Kirche, 1971, s. 180-185. - Rainer Volp, Erfahrung gewinnen – Zur Ethik christlicher Bildmeditation, Kunst und Kirche, 1974, s. 173-177. - Horst Schwebel, Christusbild und Meditation, Kunst und Kirche, 1974, s. 187-191. - Josef Bill, Erfahrungen mit Bildern, Kunst und Kirche, 1974, s. 200-202. - Günter Rombold, Ästhetische und antropologische Raumqualitäten, Kunst und Kirche, 1976, s. 21-26. - Günter Rombold, Zeichen des Glaubens – Geist der Avantgarde: Zur Ausstellung im Berliner Schloβ Charlottenburg (31. Mai bis 13. Juli 1980), Kunst und Kirche, 1980, s. 102-104. - Günter Rumbold, Zur Problematik des Christusbilder, Kunst und Kirche, 1981, s. 2-3. - Horst Schwebel, Gipt es ein abstraktes Christusbild?, Kunst undKirche, 1981, s. 23- 26. Karl-Heinz Meiβner, Christliche Bildthemen in der Kunst der DDR, Kunst und Kirche, 1981, s. 34-37. Johannes Paul II., Die Kirche braucht die Kunst: Braucht die Kunst die Kirche?, Kunst und Kirche, 1981, s. 38-41. - Reiner Volp, Avantgarde im „Kontext Kirche“, Kunst und Kirche, 1982, s. 34-35. Eugen Biser, Der Glanz der Bilder: Erwägungen zu ihrer theologischen Bedeutung, Kunst und Kirche, 1983, s. 140-144. - Wolfgang M. Geyer, Stichwort: Realismus, Das Münster XXVI, 1973, s. 162-172. Hans H. Hofstätter, Das Kreuz in der christlichen Kunst heute, Das Münster XXXI, 1978, s. 218-222. Franz J. Ronig, Der bildende Künstler im Dienste der Liturgie. Zur Neuorientierung nach dem Konzil, Das Münster XXXII, 1979, s. 241-245. - Godehard Ruppert, Liturgie und Kunst.
131
Theologiegeschichtliche und kunsthistorische Anmerkungen zum Verhältnis Romano Guardini – Rudolf Schwarz, Das Münster XXXIV, 1981, s. 32-38. - Gebhard Streicher, 1200 Jahre Konzil von Nicea, Das Münster XL, 1987, s. 244-245. - Friedhelm Mennekes, Christusdarstellungen als Ebenbilder des unsichtbaren Gottes, Das Münster XL, 1987, s. 246-247. - Georg Meistermann, Fragen an die Kirche, Das Münster XLI, 1988, s. 157-158. - Klaus J. Schönmetzler, Leid und Liebe, Das Münster XLII, 1989, s. 155-160. - Eberhard Simons, Gipt es christliche Kunst? Zur dramatischen Geschichte und Gegenwart der christliche Kunst, Das Münster XLII, 1989, s. 331-334. - Wolf-Dieter Enkelmann, Kunst und Kirche in der gegenwärtigen Situation, Das Münster XLIII, 1990, s. 173-176. - Walter Zahner, Kunst und Kirche. Anmerkungen zur Problemlage, Das Münster XLIII, 1990, s. 274. - Reiner Volp, Moderne Kunsttheotien und die Erwartungen der Kunst an die Kirche, Das Münster XLV, 1992, s. 159-162. Johannes Werner, Lignum Signum crucis. Wege zu einem Kreuz, Das Münster XLVII, 1994, s. 11-13. Alois Peitz, Kirchengemeiden im Prozeβ der Planung von Architektur und Kunst: fünf Schritte und ein Beispiel, Das Münster XLVII, 1994, s. 162-164. - Stefan Schmitt, 1945 bis heute: Zur Entwicklung des Diskurses “Kirche und Kunst“, Das Münster L, 1997, s. 298-311. - Peter Stockmann, Artis sacrae leges – Sakrale Kunst und kanonisches Recht im 20. Jahrhundert, Das Münster L, 1997, s. 324-332. - Monika Leisch-Kiesl, Bilder als Orte der Theologie?, Das Münster L, 1997, s. 333-344. - Werner Römer, Der vulgär dargestellte Christus, Das Münster LII, 1999, s. 75-76. - August Heuser, Inventarisierung kirchlicher Kunst -und Kulturgüter, Das Münster LII, 1999, s. 79-83. - Stephanie Lehr-Rosenberg, Die Bedeutung des sakralen Raumes für gelebte Religion, Das Münster LV, 2002, s. 22-31. 91
Wolfgang Urban, Der Gang der Andacht. Der Kreuzweg im Stuttgarter Marienhospital von Joachym Maria Hoppe, Das Münster XLVII, 1994, s. 49-56. - Internetové stránky umělce: Joachim Maria Hoppe – Freischaffender Bildhauer, http://www.bildhauer-hoppe.de/, vyhledáno 3. 1. 2012.
92
J. v. G., Elisabeth Weidemann, Wege – Kreuze – Kreuz-wege, Das Münster XLVII, 1994, s. 268-269. Odilo Lochner, Der Kreuzweg-Zyklus in München, St. Bonifaz von Ludwig Denk, Das Münster XLVI, 1993, s. 320-322.
93
Nina Koch, Via Crucis. Der Kreuzweg: Katholische Pfarrkirche Heilig Kreuz, Dortmund-Rahm 2003. Dorothee Höfert, Kardinäle und Inquisitoren – über die Bildhauerin Nina Koch und ihre Werke, Das Münster XLVI, 1993, s. 237-242. Výběr dalších diskutovaných uměleckých realizací křížové cesty a sakrálního umění obecně, které reflektovaly dvě významné časopisecké tribuny pro sakrální umění, řazeno dle roku vydání: Niklaus Oberholzer, Der Kreuzweg von Charles Wyrsch in Meggen, Kunst und Kirche, 1978, s. 140-141. - Kristian Sotriffer, Der Weg ist der Weg: Zbynek Sekal und sein Altar für Lusternau, Kunst und Kirche, 1980, s. 84-87. - Eva Badura-Triska, Religiöse Kunst zwischen konfessioneller Bindung und individueller Erfahrung: Gedanken zum Werk Karl Prantls, Kunst und Kirche, 1983, s. 148-155. - Franz Joseph van der Grinten, Franz Gutmanns Kreuzweg für St. Elisabeth in Freiburg-Zähringen, Das Münster XXXI, 1978, s. 157-163. - Michael te Rhe, Maler, Köln, Kreuzweg in der Pfarrkirche St. Josef in Porz, Das Münster XXXI, 1978, s. 164-165. - Kurt Lorz, Egino Weinert, Maler, Köln, Leidensweg Christi auf modernen Glasgemälden, Das Münster XXXI, 1978, s. 166-167. H. W. Peuser, Gudrun Müsse-Florin, Malerin und Bildhauerin, Göggingen, Das Münster XXXI, 1978, s. 168-171. - Werner J. Korsmeier, Werner Jacob Korsmeier, Bildhauer und Maler, Münster, Bardoler Passion, Das Münster XXXI, 1978, s. 172-175. - Gebhard Streicher, Franz Nagel. Malerei im Kirchenraum. Bemerkungen zum Rang Hauptwerke des Münchner Monumentalmalers, Das Münster XXXIV, 1981, s. 1-16. - Eugen Biser, Das aktualisierte Kreuz. Zum Passionswerk Emil Scheibes, Das Münster XXXIV, 1981, s. 128-136. - Friedhelm Hofmann, Kunst im Kirchenraum. Hermann Gottfried und sein Werk, Das Münster XXXV, 1982, s. 1-16. - Werner Roemer, Das Düsseldorfer Katholikentags-kreuz von Bert Gerresheim, Das Münster XXXVI, 1983, s. 43-45. - [K.R.] Karl Rissler, Karl Rissler, Bildhauer, Freiburg, Das Münster XXXVI, 1983, s. 228-229. - Will Schwarz, Der Bildhauer Friedrich Press. Versuch einer deutenden Würdigung, Das Münster XXXVI, 1983, s. 319323. - Markus Wimmer, Der Kreuzweg von Willi Wimmer, Das Münster XXXIX, 1986, s. 68-70. Werner Jacob Krosmeier, Maler und Bildhauer, Münster, Holzschnitte zur Passion, Das Münster XL, 1987, s. 43-45. - Manfred Höllmann, Die neue St. Nikolakirche in Altdorf, Das Münster XL, 1987, s. 133-134. - Günter Kleinjohann, Kath. Gemeindezentrum St. Maternus, Trier, Das Münster XL, 1987, s. 135-139. - Helmut Lutz, Der neue Kreuzweg in Schluchsee von Richard Bellm †, Das Münster XLI, 1988, s. 188-189. - Bert Gerresheim, Der Lebensbaum von Kevelaer – Zum Altarkreuz in St. Antonius von Werner Roemer, Das Münster XLI, 1988, s. 210-212. - Richard Heβ, Kreuzweg auf dem Kirchplatz St. Georg, Mainz-Bretzenheim, Das Münster XLI, 1988, s. 213-215. - Barbara Riederer-Grohs, Taufkapelle in der St. Erpho-Kirche in Münster: Schaffung einer Skulptur von Olaf Metzel im Rahmen die Skulpturen-Ausstellung Münster 1987, Das Münster XLIII, 1990, s. 43-45. - Ulrich Engel, Gerd Winners „Kreuztrilogie Rosen-kranz“ in der Dominikanerkirche Braunschweig, Das Münster
132
XLIII, 1990, s. 45-47. - Klasu-Herbert Wolff, Johann Weinhart, Biberwier (Tirol) – der gieβende Philosoph des Alltags, Das Münster XLIII, 1990, s. 48-49. - Ulla Stöver, Zeichen der Botschaft. Zu sakralen Arbeiten von Sepp Schmölzer, Klagenfurt, Das Münster XLIII, 1990, s. 258-260. - Josef Meyer, Suchen nach Wirklichkeit. Zu Holzplastiken von Christoph Seidel, Das Münster XLIII, 1990, s. 336. - Josef Meyer, „Die Dinge stark sehen“ Bilder und Plastiken von Franz Brune, Das Münster XLIII, 1990, s. 337-339. - Hermann Josef Schuster, Altarbild. Geist und Körper. Bericht über den Wettbewerb, Das Münster XLIII, 1990, s. 357-358. - Joseph Pistorius, Niels Bohn, Maler und Grafiker, Hertingen, Das Münster XLIV, 1991, s. 47. - Franz Bernhard Weiβhaar, Tod und Aufstehung, Das Münster XLIV, 1991, s. 66-68. - Claude Sul-Bellois, Zyklus „Passionale Stationen“, Teil 6 „Hermeneutisch“, Das Münster XLIV, 1991, s. 231. - Ingrid Krupp, Der Kreuzweg in der Kapelle des Exerzitierenhauses St. Josef in Hofheim am Taunus, Das Münster XLIV, 1991, s. 312-313. - Zu Arbeiten von Wilhelm Breltsameter, Bildhauer, Freising, Das Münster XLV, 1992, s. 311-313. Suzanne Beeh-Lustenberger, Die Fenster der Kirche St. Barbara, Idar-Oberstein, von Diether F. Domes, Das Münster XLVI, 1993, s. 134-136. Adam C. Oellers, Maria Katzgraus Glasfenster in der Ungarnkapelle des Aachener Domes, Das Münster XLVI, 1993, s. 317-319. - Eva-Maria Kreuz, Die zweite Renovation nach dem Zweiten Vatikanum am Beispiel von St. Dionysius in Dettingen, Das Münster XLVIII, 1995, s. 263-267. - Jürgen Lenssen, Welche Kunst braucht die Kirche?, in: Aus unseren Schaffen, Heft 14/1997, Das Münster LI, 1997, s. 3-5. - Günter Pfeifer, Raumphänomene = Gesamtkunstwerke, in: Aus unseren Schaffen, Heft 14/1997, Das Münster LI, 1997, s. 9-14. - Joannes Krämer, Λ + Ω: Die Fresken von Ferdinand Gehr im Trierer Dom, Das MünsterLVI, 2003, s. 47-51. Werner Roemer, Matarés verkannte Werke in St. Rochus Düsseldorf, Das Münster LVI, 2003, s. 52-55. - Jürgen Lenssen, Altarwandbilder des 20. Jhrs. im Bistum Würzburg, Das Münster LVII, 2004, s. 2-9. Jürgen Werinhard Einhorn, Wandmalerei wieder aktuell: Arbeiten im sakralen Raum von Tobias Kammerer, Das Münster LVII, 2004, s. 10-16. - Michael Pfeifer, Die Sehnsucht des kosmischen Raumes: Zusammenhang und Widerstreit von Architektur und Malerei am Beispiel der „Drettinger Passion“ von Reinhold Ewald, Das Münster LVII, 2004, s. 29-34. - Guido Schlimbach, Der Kreuzaltar von Eduardo Chillida: Testfall einer Überlagerung von Raum und Skulptur, Liturgie und Kunst, Das Münster LVII, 2004, s. 96-108. - Werner Wolf-Holzäpfel, Maler, Bildhauer, Raumkünstler: Zum Tod von Michael Münzer, Das Münster LVII, 2004, s. 316. 94
Bohumil Zlámal, Příručka českých církevních dějin VII. Doba barokní katolicity, Olomouc 1970. - Jan Royt, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Praha 2011.
95
Viz Tanner (pozn. 4).
96
Jan Royt – Vladimír Hyhlík, Římov: Poutní areál s loretou a kalvárií, Velehrad 1995. - Radovan Perka – Michal Flegl, Poutní místa. Velehrad. Hostýn. Svatá Hora, Praha 1991, s [?]. Zde nalezneme ovšem datum počátku výstavby jiné, rok 1658.
97
Kapitola bude čerpat především z literatury: Viz Royt, Slovní křesťanské ikonografie (pozn. 22), s. 224225. - Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 85-89. - Jan Royt, České nebe. Soupis nejznámějších mariánských poutních míst v Čechách a na Moravě, českých a moravských zemských patronů, Havlíčkův Brod 1991 - Jan Royt, Barokní pouť a poutní místa v Čechách, Katolický týdeník X, 1999, č. 18, s. 3. - Ladislav Spurný, Poutní místa na Moravě známá i neznámá, Prostějovský týden XV, 2005, č. 35, 8. 6., s. 8. - Viz Perka (pozn. 70), s. 45. - Irena Dibelková et al., Navštivte … Poutní místa v Čechách, Praha 2004, s. 136. - Petr Charvát, Pouti ke svatým místům ve střední Evropě, Dějiny a současnost XVIII, 1996, č. 4, s. 5-8. - Jan Bukovský, Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Praha 2000. - Petr David – Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, Praha 2002. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 1 [A/J], Praha 1977. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2 [K/O], Praha 1978. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 3 [P/Š], Praha 1980. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 4 [T/Ž], Praha 1982. - Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha 1994. - Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2 [J/N], Praha 1999.
98
Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 87.
99
Michael Fischer, Das Kloster Grüssau und seine Kreuzweganlage, in: Karl Heinrich Bieritz - Andreas Marti - Jörg Neijenhuis - Wolfgang Ratzmann, Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie, Göttingen 2002, s. 164-175. - Viz Kneller (pozn. 24), s. 169.
100
Dataci uvádí Royt. Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 88.
101
Ivo Kořán a kol., Expozice restaurátorských prací Vraclav (nepublikovaný strojopis, přístupný
133
v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě), Vysoké Mýto 1987. 102
Více k tématu: Jana Holejšovská, Křížová cesta J. V. Bergla, Krkonoše XXXI, 1998, č. 8, s. 36-37.
103
Viz Yegar (pozn. 26). - Viz Tichý (pozn. 26). - Aleš Filip - Roman Musil (eds.), Neklidem kBohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870-1914, Praha 2006. - Jan Dostálek, Liturgický sloh a novodobá tvorba chrámová, Hradec Králové 1945.
104
Viz Samek (pozn. 91). – Viz Poche (pozn. 91).
105
Viz Perka (pozn. 97).
106
Anonym, Uprka, Region Věrovany, http://www.region-verovany.info/dv2_40/reg_35.htm, vyhledáno 1. 4. 2012.
107
Jiří Štreit, Farní kostel Nejsvětější Trojice ve Vyškově – Dědicích, Vyškov 2008.
108
Silvie Malíková, Monumentální dílo a osobnost Jano Köhlera [1873–1941] (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011.
109
František Bílek, Stavba budoucího chrámu v nás, Praha 2006, s. 82-83.
110
Praha 8 – Karlín. Sbor Gustava Adolfa Procházky. Milena Mikulecká - Lubomír Netušil et al., František Bílek v Církvi československé husitské, Praha 2000.
111
Anonym, František Bílek, křížová cesta, Život, 1906, č. 1-4, s. 43. - Bílkova křížová cesta [chrám svatého Bartoloměje Kolín] (brožura), Kostelní Vydří 2007.
112
Anna Hlavatá (ed.) - Marie Záhořová-Němcová, František Bílek: Křížová cesta, Praha 1914.
113
Klášter Panny Marie, Klášter Nová říše – Historie, http://www.klaster.novarise.cz/historie_cz.php), vyhledáno 4. 2. 2012.
114
Uvádí se autorství Františka Bílka i jeho bratra Antonína: Tibor Varga, Životopis, František Bernard Vaněk 1872–1943 „Člověk. Čech. Kněz.“, http://sites.google.com/site/frantisekbernardvanek18721943/zivotopis, vyhledáno 1. 4. 2012. Anonym, Boží hrob. Křemešník, Kraj Vysočina. Kulturní a přírodní dědictví, http://weby.istudio.cz/aktivni/vysocinanew/web/kultura/pamatky-50/?id=1152, vyhledáno 1. 4. 2012.
115
Viz Samek (pozn. 91).
116
Eva Morkusová, Život a dílo Jana Vasilije Čermáka (1894–1944) (magisterská diplomová práce), FFUP, Olomouc 2007.
117
Milan Rokos, Až z Libanonu putovalo do moravských Bohutic dřevo na křížovou cestu, IHNED.cz, http://m.ihned.cz/index.php?article[gallery][detail_id]=2317230&article[gallery] [from]=&article[gallery][id]=1676390&article[id]=55627690&p=700000_d, vyhledáno 4. 2. 2012. Bohumil Měchura, Dějiny farnosti Mistřín–Svatobořice, vydal P. Bohumil Měchura 2004, s. 4-25.
118
Viz Tichý (pozn. 26).
119
Jaromír Kubíček, Kulturní osobnosti Velkých Bílovic v minulosti – pokračování, Zpravodaj města Velké Bílovice, č. 5. září – říjen 2011, s. 11. - J. Hloušek, Křížová cesta [Bohumila Bílka] v chrámu Páně ve Velkých Bílovicích, Brno 1946.
120
Jan Roda, Portréty tvůrců kostelních betlémů: Břetislav Kafka, Betlémář V, 2006, s. [?]. - Anonym, Dějiny a pamětihodnosti Lomce, in: Mlada Šipanová, Lomec: poutní kostel Jména Panny Marie, Lomec 2004.
121
[Lis – Menš], Ak. sochař Jiří Marek, Encyklopedie dějin města Brna, http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2165, vyhledáno 4. 2. 2012.
122
Šárka Stehlíková, Miloslav Troup (monografie malíře) (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2005. - Internetové stránky umělce: Zdeněk Troup – Vojtěch Troup, Miloslav Troup: akademický malíř, http://www.troup-miloslav.cz/, vyhledáno 4. 2. 2012.
123
František Tomášek – Jan Lebeda, Velikonoční cesta, Praha 1982.
124
Průvodce Praha: Spořilov, Akad. sochař Karel Stádník, Prostor – architektura, interiér, design, http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/stadnik.htm#0, vyhledáno 4. 2. 2012. - Jan Royt,
134
Vzpomínka na Karla Stádníka, Katolický týdeník XXII, č. 11, s. 3. - Stanislav Baťka, Kostel sv. Václava v Břeclavi (bakalářská diplomová práce), Katedra církevní dějin a dějin křesťanského umění CMTFUP, Olomouc 2011. 125
Vratislav Effenberger et al., Mikuláš Medek (kat. výst.), Galerie Rudolfinu v Praze 2002. - Antonín Hartmann, Jedovnice – Kotvrdovice – Senetářov (Nezapomenutý, ale také nenásledovaný příklad spolupráce), Umění a řemeslo XXXIII, 1999, s. 14–19. - Jiří Kuběna, Kulér Mikuláše Medka – nepříliš známé moravské arcidílo – křížová cesta v Senetářově, Proglas, 1990, č. 3, s. 125-127. - Adéla Švecová, Kostel sv. Josefa v Senetářově (bakalářská diplomová práce), Sdružená uměnovědná studia FFMU, Brno 2006.
126
Hans H. Hofstätter, Das Kreuz in der christlichen Kunst heute, Das Münster XXXI, 1978, s. 218-222, cit. 222. - Peter B. Steiner, Christusbild der Gegenwart, Das Münster XLI, 1988, s. 127-136, cit. s. 136. Viz Holasová (pozn. 5).
127 128 129 130 131 132 133 134 135
Viz Dufour (pozn. 13), s. 495-498. Paul Claudel, Křížová cesta: oratorium, Tišnov 1994. Milivoj Husák je autorem kresebných návrhů, kamenické práce provedl Josef Kozel. Jan Peňáz, Poutní cesta růžence, Velehrad 2010. Viz Doležal (pozn. 27). Renata Bartoňová – Josef Veselý, Křížová cesta pro tebe i pro mne, Petrov u Strážnice 2001. Tomáš Mikulaštík, Otilie Demelová – Šuterová: Křížová cesta (kat. výst), Českobratrská církev evangelická ve Zlíně – Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně 2009. Josef Sedlák – Bohumil Teplý, Via crucis, Olomouc 1995. Kurt Schubert, Bible a dějiny, Svitavy 2000, s. 11-24, 46-52. - Gérard Bessiére, Ježíš, nečekaný Bůh, Praha 1995, s. 130-136.
136
Biblickou Křížovou cestu vytvořil v roce 1991 pro meditativní zahradu v Památníku obětem zla v PlzniDoudlevcích sochař Roman Podrázský. Z biblické křížové cesty jsou často zobrazovány pouze jednotlivá zastavení či některé jejich scény v ustálených ikonografických schématech. Kromě výše jmenovaných námětů byly dále oblíbené scény: Umývání nohou učedníkům, Jidášův polibek, Zajetí Krista, Kristus před Annášem, Petrovo zapření, Kristus před Herodem, Kristus v žaláři, Posmívání Kristu, Ecce Homo, Nesení kříže, Setkání Krista s Veronikou, Vztyčování kříže, Snímání z kříže, Oplakávání Krista, Pieta, Sestup Krista do předpeklí, Tři ženy u Kristova hrobu, Setkání Krista s Máří Magdalenou. Pašijový cyklus doplňuje ještě obrazový typ různých Kristových ran a scény po jeho zmrtvýchvstání: Setkání vzkříšeného Krista s Petrem, Zjevení zmrtvýchvstalého Krista v Emauzích, Nevěřící Tomáš a Nanebevstoupení Krista. Citováno z publikací - výběrem: Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656. - Hannelore Sachs - Ernst Badstübner - Helga Neumann, Christliche Ikonographie in Stichworten, Leipzig 1963. - Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764. - Jan Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22). - Jan Royt, Slovník biblické ikonografie (pozn. 22), s. 222-225.
137
Mezi apokryfy nalezneme zmínky o preferovaných událostech v textu Fajjúmského fragmentu, který je fragmentem pašijového příběhu a obsahuje látku společnou všem kanonickým evangeliím. Nalezl ho roku 1885 G. Bickell a položil dobu jeho vzniku do 3. století našeho letopočtu. Obsahuje jen několik porušených řádek, které pojednávají o předpovědi rozehnání apoštolů a Petrově zapření. Evangelium spasitele pravděpodobně navazuje na starší sbírky Ježíšových výroků. Původní řecká podoba pochází pravděpodobně také ze 3. století a obsahuje rozhovory s učedníky, odehrávající se po poslední večeři, společně se zvláštní hymnickou částí, v níž je oslavován kříž. Evangelium je zajímavé svým neobvyklým časovým pojetím, ve kterém je mezi příběhy odehrávající se před ukřižováním zařazena Kristova návštěva v nebi. Mezi Židokřesťanská apokryfní evangelia se řadí i několik textů, o nichž se nedá s jistotou vyjádřit, zda k tomuto kompletu evangelií dříve patřily. Žádný židokřesťanský apokryf se nezachoval v celistvosti, jsou známé jen zlomky či literární rekonstrukce křesťanských spisovatelů, vznikající v rozmezí od 2. do 14. století. Židokřesťanská evangelia byla hodnotná především jako zdroj dalších informací o Ježíši Kristovi, ale většina z nich byla považována za projev hereze či měla absurdní charakter při komparaci se známými fakty a z toho důvodu byla také odmítána. Evangelium Ebionitů obsahuje zlomky totožné s textem Historia Passionis Domini ze 14. století, který vypráví ucelený příběh o Kristových pašijích. S gnostickým pojetím smrti a vzkříšení polemizuje Filipovo evangelium, které vzniklo asi v polovině 2. století. Evangelium preferuje fakt, že akt vzkříšení předchází smrti, která se potom stává vyjádřením duchovního znovuzrození a následného odložení těla. Petrovo evangelium je jedním z dalších apokryfních textů, které se stalo zdrojem inspirujících podnětů. Bylo nalezeno v roce 1886/7 v egyptském Achmímu v hrobě neznámého mnicha a popisuje poslední okamžiky Kristova utrpení i jeho vzkříšení. Vina za odsouzení Ježíše Krista je v tomto evangeliu více přičítána na vrub
135
Herodu Antipovi než Pilátovi Pontskému a především se v něm zdůrazňuje podíl Židů na rozsudku ukřižování. Tyto indicie vedou k označení Petrova evangelia jako antijudaistické zvěsti, obsahující Pilátovo ospravedlnění. Z dalšího souboru textů nazvaného Vyprávění Josefa Arimatejského se nejstarší rukopis datuje do 12. století. Spis věnuje větší prostor událostem předcházejícím Kristovu zatčení. Nikodémovo evangelium svůj příběh začíná výslechem u Piláta a skládá se ze dvou původně samostatným řeckých textů Akta Piláta, Kristův sestup do pekel. Titul Nikodémovo evangelium se objevil až v latinských rukopisech z 10. století, ale po pět století mělo velmi výrazný vliv na ikonografii. Jeho motivy byly šířeny prostřednictvím antologie Zlatá legenda (Legenda Aurea) Jakuba de Voragine. Zpráva vladaře Piláta a Druhý list Pilátův obhajují místodržícího Piláta Pontského a jsou adresovány císaři Tiberiovi. Původní řecké texty vznikly snad v 5. století a druhý list asi až v průběhu 16. století. Ovšem shodně soudce brání a vysvětlují ukřižování jako projev věrnosti císaři. Jan A. Dus (red.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy. I., Praha 2001, s. 154, 155, 202, 209, 227, 316, 318, 361, 377, 395. 138
Viz Kramer (pozn. 24), s. 14 – Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764, cit. 724.
139
Viz Kramer (pozn. 24), s. 18. - Viz Kneller (pozn. 24), s. 105.
140
Viz Kramer (pozn. 24), s. 18.
141
Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764.
142
Viz Kneller (pozn. 24), s. 161. Kirschbaum naproti tomu zásluhu připisuje R. Argenteuil. Viz Kirschbaum (pozn. 23), sl. 653-656, cit. 654.
143
Viz Herz (pozn. 24), s.2 [?]. - Viz Kerg (pozn. 24), nestr.
144
Viz Kramer (pozn. 24), s. 20-21. - Viz Kneller (pzn. 24), s. 155.
145 146
Viz Kramer (pozn. 24), s. 22. Ibidem, s. 18.
147 148
Kneller (pozn. 24), s. 177. Viz Kramer (pozn. 24), s. 24. Royt zmiňuje dřívější datum, rok 1625. Viz Royt Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 86.
149 150
Viz Kramer (pozn. 24), s. 25. Viz Kneller (pozn. 24), s. 185.
151
Ž 14:7 Kéž už přijde Izraeli ze Sionu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.
152
Heinz Meyer – Rudolf Suntrup, Lexikon den mittelalterlichen Zahlendeutung, München 1987, sl. 649654. - Heslo Čísla, Viz Rulíšek (pozn. 22), nestr. - Viz Kramer (pozn. 24), s. 25.
153
Nejstarší rukopisy velikonočních her se nám zachovaly z langobardského prostředí (7. až 8. století), ovšem počátky v představování především scén u Kristova prázdného hrobu sahají do dřívější doby. Velmi oblíbené byly v italských městech Mantova a Verona, ve španělské a portugalské oblasti se stalo oblíbené hraní pašijových her ve volné přírodě (např. Katalánie). Obliba pokračovala i ve střední Evropě - německých zemích, Čechách, Polsku a Uhrách. Nejstarší napodobenina božího hrobu na sever od Alp vznikla v německém Gernrode a z tohoto důvodu zde také vznikla velikonoční hra. S velkou pravděpodobností vlastní pašijové či velikonoční hry nepocházely přímo z Říma, protože nemají ustálenou jazykovou formu, ale existují v mnoha variantách a jazykových mutacích. V současné době se stále hrají pašijové hry v bavorském Oberammergau. Děje se tak již od roku 1633, kdy radní složili slib, že pokud bude město uchráněno před morovou epidemií, tak budou každých deset let uvádět pašijovou tragédii, která se stala vzorem pro další oblasti. Viz Ziehr (pozn. 30), s. 179-183. - Viz Kramer (pozn. 24), s. 16. Ve většině lexikonů najdeme zmínku, že jedním ze zdrojů zbožnosti křížové cesty jsou pašijové hry – Viz Martimort (pozn. 18), s. 173-179. - Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764.
154
Viz Kroll (pozn. 19), s. 286.
155
Existují domněnky, že dům, ve kterém učedníci s Kristem večeřeli, patřil otci pozdějšího evangelisty Marka. Kolem roku 530 popisoval při své návštěvě Jeruzaléma večeřadlo jako dům sv. Marka arcidiacon Theodisius (poutní zpráva z roku 530). Jeho tvrzení se zakládalo na tradici, kterou ve svém spisu dokládal i mnich Alexandr z ostrova Kypru: Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 512. Místo bylo lokalizováno až tradicí v jihozápadní části Horního Města jako tzv. Svatý Sijón, jako kostel apoštolů,
136
kde sestoupil Duch svatý. Tuto tradici do kostela Sv. Sijónu definitivně lokalizoval patriarcha Sófronius (zemřel roku 638). Po kritice historických pramenů a evangelií je možné s jistotou tvrdit, že kostel Sv. Sijón byl místem seslání sv. Ducha, ale místo poslední večeře Páně zůstává stále neznámé především proto, že Ježíš usiloval o to, aby se místo uchovalo v tajnosti. Další generace hledající místa spojená se životem a veřejným působením Ježíše Krista spojila tyto události do jednoho místa. - Viz Kroll (pozn. 19), s. 313-315. 156
Olivová hora či hora tzv. olivového háje – Viz Kroll (pozn. 19), s. 195.
157
První popisy vztahující se k mostu před cedronský potok se objevují v poutních spisech okolo r. 1500, např. Speculum Domini Nostri Jesu Christi Ulricha Findera z Norimberku – Viz Herz (pozn. 24), s. [?].
158
Místo zrady bylo tradicí lokalizováno u jeskyně, kterou měli apoštolové využívat k přenocování. Poutník Eusebion (roku 330 napsal Onomastikon), poutník z Bordeaux i poutnice Aetheria (kolem roku 383) píší o zahradě Getsemane, respektive Olivové hoře a jeskyni u těchto lokalit jako o místu modlitby Ježíše Krista i místu zrady. Již první křesťanské obce slavily v těchto místech liturgii v noci ze Zeleného čtvrtka na pátek. Dodnes místo opatřují františkáni, protože zde přetrvává památka na Kristovu smrtelnou úzkost. - Viz Kroll (pozn. 19), s. 321-323. Židovští vojáci byli nejspíše členové chrámové stráže – Viz Kroll (pozn. 19), s. 326.
159
Chlapce je možné identifikovat jako evangelistu Marka, který následoval Krista i jeho učedníky ze svého domu do Getsemanské zahrady a proto se stal svědkem zatčení. Usuzuje se tak na základě několika indicií. Nejdůležitější je asi fakt, že chlapec je v Bibli popsán jako oblečený do lněného roucha, ve kterém spali jen zámožní lidé jako v noční košili. To by odpovídalo předchozímu tvrzení, že místo poslední večeře bylo ve vlastnictví Markovy rodiny, která mohla vlastnit i zahradu Getsemany. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 543. - Viz Kroll (pozn. 19), s. 326.
160
Annáš byl tchánem Kaifáše, proto měl celý výslech z jeho strany spíše osobní ráz – Viz Kroll (pozn. 19), s. 326-327.
161
Předtím se Ježíš bránil veřejnému označení Mesiáš, aby neposiloval nacionálně zabarvené politické naděje svých současníků – Viz Kroll (pozn. 19), s. 328-332.
162
O „jiném učedníku“, který následoval Petra, se zmiňuje jen Janovo evangelium. Podle pozdějších badatelů se mohlo jednat o samotného Jana, jenž ve svém evangeliu zásadně nemluví o své osobě. Jsou to ovšem prozatím dost nejasné poznatky. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 552-553. - Viz Kroll (pozn. 19), s. 332.
163
Viz Kroll (pozn. 19), s. 332.
164
Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 558-559. Kroll nesouhlasí. Na základě kritiky soudobých literárních pramenů Josepha Flavia a Filóna by měl mít základnu v dolním Herodově paláci, paláci Hasmonejců. Viz Kroll (pozn. 19), s. 336-346.
165
Blíže vysvětluje Ricciotti. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 564.
166
Ricciotti ve své knize uvádí zajímavost, že v roce 1933 proběhl v Jeruzalémě oficiální soud, který měl zrevidovat někdejší rozsudek velerady. Pět význačných Židů zasedalo během tohoto nového soudu a čtyřmi hlasy došli k závěru, že Kristovo odsouzení byl jeden z nejstrašnějších omylů, kterého se lidé kdy dopustili. Shodli se také na tom, že kdyby se židovskému národu podařilo tuto chybu napravit, bylo by to pro něj největší vyznamenání. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 567.
167
Potupné korunování trním se odehrálo těsně před ukřižováním podle apokryfů Acta Pilati. Tertullianus ve svém spise dodává, že Kristus měl trnovou korunu na hlavě během ukřižování a Brigita Švédská vypovídá ve svých zjeveních, že koruna byla Kristovi nasazena až na kříži. Viz Jan Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 80.
168
Vysvětluje Kroll. Viz Kroll (pozn. 19), s. 355.
169
Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 575-578. Evangelia se liší v tlumočení textu, vepsaného na tabulce, zřejmě proto, že každý z nich překládal jednu verzi z trojjazyčného textu. Jan překládal nejpřesněji z aramejštiny, Marek z řečtiny a Lukáš z latiny. Viz Kroll (pozn. 19), s. 362. V umění zaužívaný nápis připevněný nad hlavou Krista, INRI, se posléze vžil jako latinský překlad Janova evangelia, Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, do křesťanské ikonografie.
170
Pravděpodobně byl Ježíš ukřižován na kříži typu immissa, nazývaného také capitata, kde bylo příčné
137
břevno vklíněno do kolmého tak, že vytvářelo nahoře jakousi hlavu kříže, na níž byla potom připevněna tabulka s nápisem Ježíšovy viny. Kříž nebyl příliš vysoký, obyčejně nohy ukřižovaného visely ve výši dospělého člověka, celková výška se tedy mohla pohybovat mezi 4 až 5 metry. Moderní bádání se domnívá, že Kristus nesl na ramenou jen vodorovné břevno z celého kříže, takzvané patibulum (antenna). Technicky by bylo příliš obtížné, aby si nesl při takové délce na bedrech celý kříž. Navíc z římské tradice víme, že kolmá břevna (staticulum, stipes) již bývala na místě ukřižování přichystána zaražením do země. Ukřižování probíhalo na hojně navštěvovaném vrchu blízko města, aby byl odsouzenec pro výstrahu všem na očích. Na vztyčené kůly se potom odsouzený vytáhl ze země pomocí provazů a byl obkročmo „posazen“ na kolík (sedile, pegma) umístěný zhruba ve středu kůlu. Předtím byly jeho ruce přibity k příčnému břevnu, to bylo po vytažení také přibito ke kůlu a nakonec byly ještě přibity ke kříži dvěma hřeby jeho nohy. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 573-574. 171
Golgota v aramejštině znamená lebka, latinské synonymum je calvaria, od něho je odvozen název Kalvárie. Označuje vrch za hradbami města Jeruzaléma, jehož pojmenování vychází z tvaru pahorku. Podle jedné tradice zde měl být hrob Adama, ačkoli často se Adamův hrob hledal v Chebrónu. Někdy se vrch Golgota ztotožňoval s místem oběti Ábela, obětování Izáka i s místem Melchisedechova oltáře. Golgota byla též považována za střed světa. Heslo Golgota (Kalvárie), in: Viz Rulíšek (poz. 24), nestr. Viz Kroll (pozn. 19), s. 358-360.
172
Domnívá se Kroll. Viz Kroll (pozn. 19), s. 357.
173
V Nikodémově evangeliu se objevuje pojmenování žen, které se s Kristem setkaly. Byla to Marta, Máří Magdalena a Samole a jiné mladé ženy. Viz Kerg (pozn. 24), nestr.
174
Viz Kroll (pozn. 19), s. 362. P. Irén popisuje, že Ježíš nosil jako kněží kyčelní šat, spodní lněný šat s přiléhajícími rukávy a na něm nesešitou suknici. Vojáci ho dle něj svlékli až na kyčelní roušku a šaty si rozdělili na čtyři díly, jen nesešívaný vrchní šat jim bylo líto ničit čtvrcením, tak o něj losovali. Viz Irén (pozn. 25), s. 31.
175
Nikodémovo evangelium přesně jmenuje oba lotry a rozřazuje je na stranu dobra (Dismas) a zla (Gestas). Akta Piláta vyprávějí o tom, jak chtěl lupič Dismas přepadnout sv. Rodinu na jejich útěku do Egypta. Ovšem svůj záměr nedokonal, protože byl okouzlen a pohnut krásou Panny Marie. Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 91. - Viz Kerg (pozn. 24), nestr.
176
Oba způsoby popravy poprvé definoval ve svém spisu Meditationes de passione Christi (Pseudo-) Bonaventura již v polovině 13. století. Viz Müller (pozn. 16), s. 722-764.
177
Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 92. - Viz Kerg (pozn. 24), nestr.
178
Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 586.
179
Zlámání kostí, crucifragium, znamenalo zlámání stehenních kostí ukřižovaného pomocí kyje, aby se urychlila jeho smrt. Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 576.
180
Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 92. - Viz Kerg (pozn. 24), nestr.
181
Jaroslav Pelikan, Ježíš v proměnách staletí. Jeho vliv na dějiny, myšlení a kulturu, Kostelní Vydří 2008, s. 148.
182
Miniatura Rabulova kodexu z roku 586. Viz Royt, Kristus v křesťanské ikonografii (pozn. 22), s. 97.
183
Alois Baumgartner, Das Kreuz in der säkularisierten Gesellschaft, in: Viz Hahn (pozn. 30), s. 93-95.
184 185
Tomáš Halík, Dotkni se ran. Spiritualita nelhostejnosti, Praha 2008, s. 53. Heslo Rostliny, in: Viz Rulíšek (pozn. 22), nestr.
186
Viz Ricciotti (pozn. 21), s. 595.
187
Viz Dostálek (pozn. 103), s. 31.
138
9 Seznam zkratek Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad, Praha 2007. Biblická kniha : kapitola : verš Kniha Žalmů........................................................... Ž Evangelium podle Matouše.................................... Mt Evangelium podle Marka....................................... Mk Evangelium podle Lukáše...................................... Lk Evangelium podle Jana.......................................... J Zjevení Janovo....................................................... Zj
139
10 Seznam použité literatury a pramenů 10.1 Prameny Korespondence s umělkyní Otilií Demelovou Šuterovou v lednu 2012 Korespondence s umělcem Ladislavem Dvořákem v únoru 2012 Korespondence s umělkyní Lucií Fričovou v březnu 2012 Korespondence s umělkyní Kateřinou Gavlasovou v květnu 2012 Korespondence s umělcem Alešem Liškou leden 2012 Korespondence s umělcem Vladimírem Matouškem březen 2012 Korespondence s umělcem Joefem Staňkem v květnu 2012 Korespondence a osobní setkání s umělcem Pavlem Šleglem v březnu 2012 Osobní setkání s umělkyní Renatou Štolbovou v červenci 2009 Osobní setkání s umělcem Bohumilem Teplým v únoru 2012 Korespondence s umělkyní Olgou Vavřečkovou v lednu 2012
10.2 Použitá literatura Adolf Adam, Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe, Praha 1998. Jean-Jaques von Allmen et al., Biblický slovník, Praha 1991. Anonym, Dodatky k historii Lomce, in: Mlada Šipanová, Lomec: poutní kostel Jména Panny Marie, Lomec 2004. Josemaria Escriva de Balaguer, Křížová cesta, Brno 2002. Jan Baleka, Modř: barva mezi barvami, Praha 1999. Jan Baleka, Vlevo a vpravo ve výtvarném umění, Praha 2005. Renata Bartoňová – Josef Veselý, Křížová cesta pro tebe i pro mne, Petrov u Strážnice 2001 Martin Bedřich et al., In spiritu veritatis. Almanach k 65. narozeninám Dominika Duky OP, Praha 2008. Papež Benedikt XVI., Křížová cesta v Koloseu na Velký pátek 2005, Kostelní Vydří 2006. Gérard Bessiére, Ježíš, nečekaný Bůh, Praha1995. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad, Praha 2007. František Bílek, Stavba budoucího chrámu v nás, Praha 2006 Bílkova křížová cesta [chrám svatého Bartoloměje Kolín] (brožura), Kostelní Vydří 2007. Antonín Bína, Kostel Panny Marie Pomocnice v Brně – Žabovřeskách, Naše rodina XXXV, 1999, č. 9, s. [?]. Ivo Binder - Karel Rechlík, Znak a svědectví: křesťanské výtvarné umění 1970-1990 v Čechách a na Moravě (kat. výst.), Muzeum hlavního města Prahy 1991. Viktor Blažek - Jiří Slavík, Ještě ke křížovým cestám při poutních místech ve východních Čechách, Průzkumy památek XVI, 2009, č. 1, s. 142-144. Oldřich J. Blažíček - Jiří Kropáček, Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury,
140
sochařství, malby a užitého umění, Praha 1991. Jozef Bob, Krížová cesta kultúry. Kritické reflexie z rokov 1989-2007, Martin 2008. Zdeněk Boháč, Poutní místa v Čechách, Praha 1995. Klement Bochořák, Křížová cesta, Třebíč 1993. Pavel Bradík et al., Příběh utrpení a nadějí člověka: cyklus patnácti sochařských zastavení od autorů tří generací v dramaturgii Vladimíra Preclíka, [Hradec Králové] 2008. Jan Březina et al., Civitas Dei. Duchovní a náboženské motivy v současném umění, Olomouc 2002. Jan Bukovský, Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Praha 2000. Adalid Cabezas - Stephen Conlin - Nick Inman - Ferdie McDonald et al., Jeruzalém a Svatá země. Ilustrovaný průvodce, s kterým nezabloudíte, Praha 2001. Josef Cibulka, Starokřesťanská ikonografie a zobrazování Ukřižovaného, Praha 1992. Paul Claudel, Křížová cesta: oratorium, Tišnov 1994. Radek Čapek, Malovat oltáře útěchy, Katolický týdeník. Perspektivy XII, 2006, č. 13, 27. 3.-3. 4., s. 3. Tomáš Černoušek, Liturgický prostor a jeho vybavení, Architekt XXXVIII, 1992, č.19-20, s.15. Tomáš Černoušek, Liturgický prostor, Olomouc 1995. Petr David – Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, Praha 2002. Irena Dibelková et al., Navštivte … Poutní místa v Čechách, Praha 2004. Miloš Doležal, A sakra – další sakrální atrapa. Tentokrát: Jak se cestou na Golgotu může potkat hrací automat a invalidní vozík s krtčí dírou, Revolver revue, č. 22, únor 2002, s. 103–105. Jan Doskočil, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Hradec Králové 2007. Jan Dostálek, Liturgický sloh a novodobá tvorba chrámová, Hradec Králové 1945. J. D. Douglas (ed.), Nový biblický slovník, Praha 2009. Xavier Léon-Dufour et al., Slovník biblické teologie, Velehrad 1991 Radim Dušek, Lanšperská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Orlicí 1998. Jan A. Dus (red.), Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy. I., Praha 2001 Ladislav Dvorský (red.), Josef Jíra. Malíř a grafik, Liberec 1992. Mircea Eliade, Pojednání o dějinách náboženství, Praha 2004. Anna Katharina Emmerich, Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista. Unikátní vize Křížové cesty, Brno 1993. Petr Fiala – Jiří Hanuš, Koncil a česká společnost: Historické, politické a teologické aspekty přijímání II. vatikánského koncilu v Čechách a na Moravě, Brno 2000. Aleš Filip (ed.) – Helena Hradská, O křesťanské výtvarné kultuře, Brno 2006. Aleš Filip (ed.) - Roman Musil (ed.), Neklidem k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870-1914, Praha 2006. Aleš Filip (ed.) – Norbert Schmidt, Dům Boží a brána nebe ve 20. století: Studie o sakrální architektuře, Brno 2009. Věnceslava Fišerová, Mladí jdou s Kristem. Křížové cesty pro děti a mládež, Svitavy 1996. Danielle Fouilloux - Anne Langlois - Alice Le Moigné et al., Slovník biblické kultury, Praha 1992. Sylvie Germain, Chemin de croix, Montrouge 2011. Guy Gilbert, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2010. Eduard Gombala, Ježiš Kristus (Via Crusis), Bánská Bystrica 1992.
141
Romano Guardini, Křížová cesta našeho Pána a Spasitele, Řím 1970. Tomáš Halík, Dotkni se ran. Spiritualita nelhostejnosti, Praha 2008. James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha 1991. Antonín Hartmann, Jedovnice – Kotvrdovice – Senetářov (Nezapomenutý, ale také nenásledovaný příklad spolupráce), Umění a řemeslo XXXIII, 1999, s. 14–19. Roy Hession, Křížová cesta, Praha 2000. Karel Herbst, Křížová cesta s ikonami, Kostelní Vydří 2011. Boris Hlaváček, Křížová cesta Vladimíra Komárka, Praha 2002. J. Hloušek , Křížová cesta [Bohumila Bílka] v chrámu Páně ve Velkých Bílovicích, Brno 1946. Zuzana Holasová, Čtrnáct malých setkání, Svitavy 1994. Vít Honys, Dobrá Voda u Českých Budějovic: kostel Panny Marie Bolestné, České Budějovice 1996. Šárka Horáková Maixnerová, Hoří déšť, aneb, Zpráva o "Akci K", noci ze 13. na 14. dubna 1950, kdy měl být internován Bůh, Praha 2010. Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M, Praha 1995. Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž, Praha 1995. Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění Dodatky, Praha 2006. Antonín Hosťálek, Umění je vždy zrcadlem doby: rozhovor se sochařem Josefem Staňkem, Katolický týdeník XV, 2004, č. 21, s. 8. Petr Hruška, Vstanu a půjdu k svému Otci. Eucharistická křížová cesta, Plzeň 1994. Petr Charvát, Pouti ke svatým místům ve střední Evropě, Dějiny a současnost XVIII, č. 4, 1996, s. 5-8. Radko Chodura - Věra Klimešová - Alois Křišťan, Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění, Kostelní Vydří 2001. P. Irén, Svatá cesta křížová v Jeruzalémě. Šestero pobožností křížové cesty, Olomouc 1881. Tomislav Ivančić, Vezmi svůj kříž a následuj mě. Setkání s Ježíšem na křížové cestě, Praha 2004. Ludmila Jandová, Křížová cesta: olejová malba Ludmily Jandové v kostele Panny Marie, Velké náměstí, Hradec Králové, Svitavy 1992. Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. Miroslava Janíčková, Markéta Kuxová - obrazy, kresby (kat. výst.), Galerie Caesar Olomouc 2004. Jaroslava Janíková, Křížová cesta v Koloseu pronesená Svatým otcem Janem Pavlem II, Kostelní Vydří 1997. Jarmila Janků - Stanislav Bucharovič, Reliéfy na Nejdecké křížové cestě. Reliefs auf dem Neudeker Kreuzweg (brožura), Nejdek 2008. Lubomír Jarcovják, Bukovany – Křížová cesta, [Bukovany] 2010. Jan Jemelka - Luisa Karczubová - Michal Altrichte, Povstávání doteku: uchopen v skrytu, Olomouc 2008. Josef Jíra, Křížová cesta, Jablonec nad Nisou 1996. Josef Jíra, Josef Jíra. Malíř a grafik. Výbor z díla, Praha 2004. Vasilij Kandinskij, O duchovnosti v umění, Praha 1998. Vasilij Kandinskij, Bod – linie - plocha: příspěvek k analýze malířských prostředků, Praha 2000. Irena Kastnerová, Luboš Hruška a zahrada jeho duše, Plzeň 1998. Pavel Klimeš – Aleš Lamr, Křížová cesta na Starou Horu, Horní Maršov 2002. Vladimír Komárek, Moje křížová cesta, Praha 2005.
142
Křížová cesta v Cetvinách. Der Kreuzweg in Zettwing (brožura), Cetviny 2010. P. Jacek Kruczek, Pobožnost křížové cesty z pohledu dějin, Katolický týdeník. Perspektivy XIII, 2007, č. 11, s. [?]. Václav Křupka – Zdenek Trunda – Marek Wilhelm, Hrad Mírov od založení po současnost, Mírov 2008. Jiří Kuběna, Kulér Mikuláše Medka – nepříliš známé moravské arcidílo – křížová cesta v Senetářově, Proglas, 1990, č. 3, s. 125-127. Jaromír Kubíček, Kulturní osobnosti Velkých Bílovic v minulosti – pokračování, Zpravodaj města Velké Bílovice, č. 5, září – říjen 2011, s. 11. Václav Kubíček, Katechismus katolického náboženství, Praha 1951. Boleslav Kumor, Cirkevné dejiny. Novověk – rozkol v západnom kresťanstve, Levoča 2002. František Lazecký, Křížová cesta: rozjímání, Praha 1991. Jan Antonín Mager – Pavel Fencl, Mešní kaple – Patriarcha - křížová cesta, Prachatice 2004. Emil Mackerle – Emil Tutsch, Staré Jevíčko, Jevíčko 1937. Václav Malina, Představujeme: Křížová cesta byla pro výtvarníka jedinečnou příležitostí a darem, Radniční list: Měsíčník města Prachatice VI, 2004, č. 4, s. 3. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001 VI. Kon-Ky, Ostrava 2001. Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999 IV. CH-J, Ostrava 1999. Bohumil Měchura, Dějiny farnosti Mistřín – Svatobořice, vydal P. Bohumil Měchura 2004. Antonín Melka, Cestou křížovou (řeči postní), České Budějovice 1947. Arana Mertlová, Věroslav Mertl, Křížová cesta. Kreuzweg, Freistadt 1993. Milan Michálek, Křížová cesta v Nejdku. Zrození. Proměny. Úpadek. Zmrtvýchvstání, Nejdek 2007. Tomáš Mikulaštík, Otilie Demelová – Šuterová: Křížová cesta (kat. výst), Českobratrská církev evangelická ve Zlíně – Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně 2009. Milena Mikulecká - Lubomír Netušil et al., František Bílek v Církvi československé husitské, Praha 2000. Josef Mlejnek, Portrét malíře Milivoje Husáka – Chorvatské kořeny a emotivní geometrie, Revue Politika, 2005, č. 4, s.[?]. Josef Mlejnek - Milivoj Husák, Milivoj Husák, Brno 2001. Ivan Neumann et al., Corpora S: Mikoláš Axmann, Dušan Černý, Jiří Mikeska, Michal Šarše, Pavel Šlegl, Petr Štěpán (kat. výst.), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích - kostel Zvěstování P. Marie v Litoměřicích - Galerie výtvarného umění v Hodoníně - Rabasova galerie v Rakovníku 2008. Adolf Novotný, Biblický slovník, Díl 1. A-R, Praha 1956. Jindřich Nusek - Jan Svoboda et al., Příběh kapliček. Drobné sakrální objekty na Podblanicku, Vlašim - Příbram 2001 (6. samostatná příloha čas. Pod Blaníkem, roč. V.). Jaroslaw Pastuszak, Současné umění a křesťanská tradice, in: P. Ambros - W. Kawecki - J. Kulisz et al., Křesťanství a kultura II. Vědecká konference pořádaná Katedrou pastorální a spirituální teologie CMTF v Olomouci dne 25. 10. 2006, Olomouc 2006. Jaroslav Pelikan, Ježíš v proměnách staletí. Jeho vliv na dějiny, myšlení a kulturu, Kostelní Vydří 2008. Jan Peňáz, Poutní cesta růžence, Velehrad 2010. Radovan Perka – Michal Flegl, Poutní místa. Velehrad. Hostýn. Svatá Hora, Praha 1991. Marek Perůtka (ed.), Stopy času: výtvarné dílo Bohumila Teplého, Prostějov 2010.
143
Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 1 [A/J], Praha 1977. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2 [K/O], Praha 1978. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 3 [P/Š], Praha 1980. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 4 [T/Ž], Praha 1982. Jan Podlešák, Obnova Kaple a křížové cesty v Borových Ladech, in: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea, Svazek 14, Prachatice 2007, s. 123-125. Michel Quoist, Modlitby na křížové cestě, Brno 1969. Karel Rechlík – Ivo Binder, Znak a svědectví. Křesťanské umění 1970 – 1990 v Čechách a na Moravě (katalog výstavy), Muzeum hlavního města Prahy 1991. Karel Rechlík, Anděl na cestě, Kostelní Vydří 2005 Giuseppe Ricciotti, Život Ježíše Krista, Praha 1947. Ingrid Riedel, Obrazy v terapii, umění a náboženství. Interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie, Praha 2002. Jan Roda, Portréty tvůrců kostelních betlémů: Břetislav Kafka, Betlémář V, 2006, s. [?]. Günter Rombold, Malířství a plastika v prostoru kostela, Via III, č. 3, 1970, s. 38. Jan Royt, České nebe. Soupis nejznámějších mariánských poutních míst v Čechách a na Moravě, českých a moravských zemských patronů, Havlíčkův Brod 1991. Jan Royt, Barokní pouť a poutní místa v Čechách, Katolický týdeník X, 1999, č. 18, s. 3. Jan Royt, Slovník biblické ikonografie, Praha 2006. Jan Royt, Kristus v křesťanské ikonografii, České Budějovice 2010. Jan Royt, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Praha 2011. Jan Royt, Vzpomínka na Karla Stádníka, Katolický týdeník XXII, 2011, č. 11, s. 3. Jan Royt – Vladimír Hyhlík, Římov. Poutní areál s loretou a kalvárií, Velehrad 1995. Jan Royt - Hana Šedinová, Slovník symbolů : kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha 1998. Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005. Marko Ivan Rupnik, Až se stanou umění & život duchovními: teologie umění, Velehrad 1997. Ivan Rusina - Marian Zevan, Príbehy Nového zákona: ikonografia, Bratislava 2000. Daniela Rywiková, Úvod do křesťanské ikonografie, Ostrava 2006. Římskokatolická farnost Strašnice, Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie Praha-Strašnice (brožura), Praha-Strašnice [?]. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A/I], Praha 1994. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2 [J/N], Praha 1999. Jean-Claude Schmitt, Svět středověkých gest, Praha 2004. Kurt Schubert, Bible a dějiny, Svitavy 2000. Josef Sedlák – Bohumil Teplý, Via crucis, Olomouc 1995. Marie Sekotová et al., Křížová cesta v Ústí nad Orlicí: pamětní spis k znovuvysvěcení čtrnácti kaplí Křížové cesty k vrcholu Andrlova Chlumu a svěcení restaurovaných varhan v Děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí 1994. Ladislav Spurný, Poutní místa na Moravě známá i neznámá, Prostějovský týden XV, 2005, č. 35, 8. 6., s. 8. Jan Strnad (red.), Křížová cesta Josefa Jíry, Jablonec nad Nisou 1996.
144
Ludvík Ševeček, Lubomír Jarcovják (kat. výst.), Galerie Magna Ostrava 2000. Jana Šilhavá, Svět víry: Chrám pro Jižní město, Naše rodina XXIX, 2007, č. 23, s. [?]. Jana Šilhavá, Rozhovor: Skryté světlo, Naše rodina XL, 2008, č. 12, s. [?]. Tomáš Špidlík, Slovo a obraz, Velehrad 1995. Michael Špilar, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2011. Renata Štolbová, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2002. Antonín Šuránek, Kořeny kalvarské oběti. Studie asketicko-pastorální. Bohoslovcům – dělníkům, Olomouc 1948. Rostislav Švácha - Marie Platovská (eds.), Dějiny českého výtvarného umění [VI/1] 1958/2000, Praha 2007. Rostislav Švácha - Marie Platovská (eds.), Dějiny českého výtvarného umění [VI/2] 1958/2000, Praha 2007. Matěj Tanner, Hora Olivetská, Brno 2001. Ladislav Tichý et al., Novozákonní motivy v českém moderním umění (kat. výst.) Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Karlovy Vary 1996, 1997. Wolfgang Trilling, Hledání historického Ježíše, Praha 1993. Petr Ulrych, Deníky malíře srdcem. S Josefem Jírou rozmlouvá Petr Ulrych, Praha – Litomyšl - Jablonec nad Nisou 1997. Růžena Vacková, Zamyšlení nad novým uměním, Via II, č. 6, 1969, s. 84. Antonie Vanišová, František Koubek, Bělohradské listy I, Léto 2001, s. [?]. Antonie Vanišová, Byšičky. Křížová cesta, Bělohradské listy II, Léto 2002, s. 13. Jiří Vaverka et al., Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, Kostelní Vydří 2001. Jiří Vaverka et. al., Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech a Moravy, Brno 2004. Jan Velenský, Bible a věda. Úvod do biblických proroctví, Hradec Králové 1999. Krzysztof Wieczorek, Droga Krzyźowa w kościele akademickim, Katowice 1995. Jarmila Votavová, Boučkův statek. Ze starých letopisů. Příspěvek k historii Maloskalska, Turnov 1988. Moshe Yegar - Dominik Duka - Miroslava Hlaváčková, Starozákonní motivy v českém moderním umění (kat. výst.) Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 1995. Wilhelm Ziehr, Kříž. Symbol. Zobrazování. Význam, Kostelní Vydří 1997. Bohumil Zlámal, Příručka českých církevních dějin VII. Doba barokní katolicity, Olomouc 1970. Emanuel Žák, Křížová cesta. Dvě řady postních kázánína 14 zastavení křížové cesty, Praha 1916.
Stanislav Baťka, Kostel sv. Václava v Břeclavi (bakalářská diplomová práce), Katedra církevní dějin a dějin křesťanského umění CMTFUP, Olomouc 2011. Petra Buchtová, Současní čeští umělci a jejich dílo v sakrálních prostorách (magisterská diplomová práce), Fakulta výtvarných umění VUT, Brno 2010. Hana Lamatová, Křížová cesta Josefa Jíry v kapli sv. Vavřince na Malé Skále (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2008. Silvie Malíková, Monumentální dílo a osobnost Jano Köhlera [1873–1941] (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011. Eva Morkusová, Život a dílo Jana Vasilije Čermáka (1894–1944) (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2007. Helena Mráčková, Spirituální podněty v díle sochařky Otilie Demelové Šuterové. Tvůrčí podání v realitě vztahů
145
(magisterská diplomová práce), Katedra pastorální a spirituální teologie CMTFUP, Olomouc 2011. Eva Procházková, Křesťanské motivy v současném českém umění a vliv sekularizace na jeho vnímání (magisterská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2011. Šárka Stehlíková, Miloslav Troup (monografie malíře) (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2005. Adéla Švecová, Kostel sv. Josefa v Senetářově (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2006.
10.2.1 Použitá cizojazyčná literatura Diane Apostolos-Cappadona (ed.), Art, Creativity and the Sacred. An Antology in Religion and Art, New York 1995. Bernhard Bach, 1993: 100 Jahre Deutsche Gesellschaft für christliche Kunst, Das Münster ILV, 1992, s 65-68. Günter Bader, Symbolik des Todes Jesu, Tübingen 1988. Eva Badura-Triska, Religiöse Kunst zwischen konfessioneller Bindung und individueller Erfahrung: Gedanken zum Werk Karl Prantls, Kunst und Kirche, 1983, s. 148-155. Georg Baudler, Das Kreuz. Geschichte und Bedeutung, Düsseldorf 1997. Alois Baumgartner, Das Kreuz in der säkularisierten Gesellschaft, in: Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix : Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005, s. 93-95. Rainer Beck – Rainer Volp – Gisela Schmirber (ed.), Die Kunst und die Kirchen. Der Streit um die Bilder heute, München 1984. Peter Beckmann, Das Christusbild im Werk von Max Beckmann, Kunst und Kirche, 1981, s. 16-22. Suzanne Beeh-Lustenberger, Die Fenster der Kirche St. Barbara, Idar-Oberstein, von Diether F. Domes, Das Münster ILVI, 1993, s. 134-136. Hans Belting, Bild und Kunst. Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst, München 2004. Josef Bill, Erfahrungen mit Bildern, Kunst und Kirche, 1974, s. 200-202. Ursula Binder-Hagelstange, Der mehrfigurige Kalvarienberg in der Rheinischen Malerei von 1300-1430 (Die Entwicklung des Kalvarienbergs vom Andachtsbild zum Kreuzigungsdrama) (disertační práce), Philosophische Fakultät Friedrich-Wilhelms-Universität, Berlin 1937. Paolo Biscottini, Lucio Fontana: Vie Crucis 1947–1957 (kat. výst.), Palazzo Lombardia v Miláně 2011. Eugen Biser, Das aktualisierte Kreuz. Zum Passionswerk Emil Scheibes, Das Münster XXXIV, 1981, s. 128136. Eugen Biser, Der Glanz der Bilder: Erwägungen zu ihrer theologischen Bedeutung, Kunst und Kirche, 1983, s. 140-144. Gunda Brüske, Heslo Kreuzweg, in: Hans Dieter Betz - Don S. Browning - Bernd Janowski et al., Religion in Geschichte und Gegenwart. Handwörterbuch für Theologie und Religionwissenschaft, Band 4, I-K, Tübingen 1998–2007, sl. 1757-1758. Donat de Chapeaurouge, Einführung in die Geschichte der christlichen Symbole, Darmstadt 1984. Der heilige Kreuzweg: Von einem Priester der Diöcese Hildesheim, Hildesheim 1880. Andreas Dettwiler et al., Kreuzestheologie im Neuen Testament, Tübingen 2002.
146
Willi Dirx - Alfred Depl - Ludger Stüper, Kreuzweg [die Holzschnitte], Frankfurt am Main 1960. Martin Ebner, Das „Wort vom Kreuz“ Eine Antilogik. Neutestamentische Deutungen der Kreuzigung Jesu, in: Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix: Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005, s. 22-28. Theodor Eckart, Kreuzweg und Himmelgarten. Eine Festgabe, Norden 1888. Jürgen Werinhard Einhorn, Wandmalerei wieder aktuell: Arbeiten im sakralen Raum von Tobias Kammerer, Das Münster LVII, 2004, s. 10-16. Ulrich Engel, Gerd Winners „Kreuztrilogie Rosen-kranz“ in der Dominikanerkirche Braunschweig, Das Münster ILIII, 1990, s. 45-47. Wolf-Dieter Enkelmann, Kunst und Kirche in der gegenwärtigen Situation, Das Münster ILIII, 1990, s. 173-176. Herbert Fendrich, Bild und Kreuz: das Kreuz und die Evangelien, in: Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix : Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005, s. 29-33. Michael Fischer, Das Kloster Grüssau und seine Kreuzweganlage, in: Karl Heinrich Bieritz - Andreas Marti Jörg Neijenhuis - Wolfgang Ratzmann, Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie, Göttingen 2002, s. 164-175. Lucio Fontana, „Via Crucis“ 1947 (kat. výst.), Galerie Düsseldorf [?]. Günter Förg – Reiner Speck, Stations of the Cross, Köln 1990. Joseph Führich - Wilhelm Reischl, Der heilige Kreuzweg in vierzehn Stationen. Gezeichnet von Joseph Führich. In Kupfer gestochen von A. Petrak, Regensburg Manz 1856. Claudia Gärtner, Gegenwartsweisen in Bild und Sakrament. Eine theologische Untersuchung zum Werk von Thomas Lehnerer, Padernborn – München – Wien – Zürich 2002. J. Gauer, Heslo Kreuzweg, in: Michael Buchberger (ed.), Kirchliches Handlexikon Ein nachschlagebuch über das Gesamtgebiet der Theologie und ihrer Hilfswissenschaften, 2 Band, I-Z, Freiburg im Breisgau 1912, sl. 507509. Hans Gercke, Zeichen der Begegnung, Durchdringung, Sendung und Verwandlung. Gedanken zu den „Kruzifikationen“ von Arnulf Reiner, Das Münster XXXIV, 1981, s. 197-206. Bert Gerresheim, Der Lebensbaum von Kevelaer – Zum Altarkreuz in St. Antonius von Werner Roemer, Das Münster ILI, 1988, s. 210-212. Dietfried Gewalt, Ecce homines: Bemerkungen zu Oskar Kokoschkas Kreuzigungsmosaik, Kunst und Kirche, 1981, s. 30-33. HAP Grieshaber, Kreuzweg. Meditationen von Stefan Kardinal Wyszynski. Mit 14 doppelblattgr. Orig.Farbholzschnitten von HAP Grieshaber, Berlin 1967. HAP Griesbader, Der Kreuzweg: HAP Grieshabers Holzschnitte in der Heilig-Geist-Kirche Reutlingen, Freiburg 1980. Franz Joseph van der Grinten, Franz Gutmanns Kreuzweg für St. Elisabeth in Freiburg-Zähringen, Das Münster XXXI, 1978, s. 157-163. Romano Guardini, Der Kreuzweg unseres Herrn und Heilandes, Mainz 1940. Romano Guardini, Liturgie und Liturgische Bildung, Mainz 1992. August Hahn, Bibliothek der Symbole und Glaubensregeln der alten Kirche, Hildesheim 1962. Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix: Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst
147
des Erzbistums München und Freising 2005. Otto Herbert Hajek, St. Johannes Nürtingen und Otto Herbert Hajek, Nürtingen 1996. Elisabeth Haller, K. H. Weisser, Aus Ateliers und Werkstätten, Das Münster XXVI, 1973, č. 6, s. 367-374. Anton Henze, Neue kirchliche Kunst, Recklinghausen 1958. Heslo Kreuzweg, in: R. L. Friederichs, Theologisches Universal-lexikon zum Handgebrauchte für Geistliche und gebildete Nichttheologen, 1 Band, A-M, Elberfeld 1874, s. 502. Richard Heβ, Kreuzweg auf dem Kirchplatz St. Georg, Mainz-Bretzenheim, Das Münster ILI, 1988, s. 213-215. August Heuser, Inventarisierung kirchlicher Kunst- und Kulturgüter, Das Münster LII, 1999, s. 79-83. Reinhard Hoeps (ed.), Handbuch der Bildtheorie, Band I: Bild – Konflikte, Padernborn – München – Wien – Zürich [?]. Dorothee Höfert, Kardinäle und Inquisitoren – über die Bildhauerin Nina Koch und ihre Werke, Das Münster ILVI, 1993, s. 237-242. Friedhelm Hofmann, Kunst im Kirchenraum. Hermann Gottfried und sein Werk, Das Münster XXXV, 1982, s. 1-16. Hans H. Hofstätter, Der bretonische Kalvarienberg, Das Münster ILVIII, 1995, s. 178-182. Hans Hollerweger - Wolfgang Bretschneider, Heslo Kreuzweg, in: Walter Kasper et al., Lexikon für Theologie und Kirche, 3. vydání, 6 Band, Kirchengeschichte bis Maximianus, Freiburg-Basilej-Řím-Vídeň 1997, sl. 466468. Manfred Höllmann, Die neue St. Nikolakirche in Altdorf, Das Münster IL, 1987, s. 133-134. Gotthard Jedlicka, Die Matisse Kapelle in Vence. Rosenkranzkapelle der Dominikanerinnen, Frankfurt 1955. Helnrich Kahlenfeld, Theologische Bemerkungen zum Kirchenbau, Kunst und Kirche, 1976, s. 20. Engelbert Kirschbaum (ed.), Lexikon der christlichen Ikonographie. Allgemeine Ikonographie. FabelwesenKynokephalen, Rom 1970, sl. 653-656. Erich Klahn, Der Kreuzweg, Kassel 1947. Günter Kleinjohann, Kath. Gemeindezentrum St. Maternus, Trier, Das Münster IL, 1987, s. 135-139. Karl Alois Kneller, Geschichte der Kreuzwegandacht. Von den Anfängen bis zur völligen Ausbildung, Freiburg 1908. Nina Koch, Via Crucis. Der Kreuzweg: Katholische Pfarrkirche Heilig Kreuz, Dortmund-Rahm 2003. Ulrich Köpf, Heslo Passionsfrömmigkeit, in: Gerhard Müller et al., Theologische Realenzyklopädie, Band XXVII, Politik/Politologie – Publicistik/Presse, Berlin 1997, s. 722-764. Werner J. Korsmeier, Werner Jacob Korsmeier, Bildhauer und Maler, Münster, Bardoler Passion, Das Münster XXXI, 1978, s. 172-175. Ernst Kramer, Kreuzweg und Kalvarienberg. Historische und baugeschichtliche Untersuchung, Kehl – Strassburg 1957 (Studien zur deutschen Kunstgeschichte, Band 313). Joannes Krämer, Λ + Ω: Die Fresken von Ferdinand Gehr im Trierer Dom, Das Münster LVI, 2003, s. 47-51. Eva-Maria Kreuz, Die zweite Renovation nach dem Zweiten Vatikanum am Beispiel von St. Dionysius in Dettingen, Das Münster ILVIII, 1995, s. 263-267 Werner Jacob Krosmeier, Maler und Bildhauer, Münster, Holzschnitte zur Passion, Das Münster IL, 1987, s. 4345. Ingrid Krupp, Der Kreuzweg in der Kapelle des Exerzitierenhauses St. Josef in Hofheim am Taunus, Das
148
Münster ILIV, 1991, s. 312-313. Karl-Josef Kuschel, Christus incognito: Zum Jesusbild deutschsprachiger Gegenwartsliteratur, Kunst und Kirche, 1981, s. 10-15. Ruth Langenberg, Der gekreuzigte Künstler. Kreuzdarstellungen in der Kunt des 20. Jahrhunderts, in: Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix : Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005, s. 75-82. Ruth Langenberg, Moderne Kreuze im Raum der Kirche, in: Sylvia Hahn et al., Kreuz und Kruzifix : Zeichen und Bild (katalog výst.), Diözesanmuseum für Christliche Kunst des Erzbistums München und Freising 2005, s. 83-86. Stephanie Lehr-Rosenberg, Die Bedeutung des sakralen Raumes für gelebte Religion, Das Münster LV, 2002, s. 22-31. Monika Leisch-Kiesl, Bilder als Orte der Theologie?, Das Münster L, 1997, s. 333-344 Jürgen Lenssen, Welche Kunst braucht die Kirche?, in: Aus unseren Schaffen, Heft 14/1997, Das Münster LI, 1997, s. 3-5. Jürgen Lenssen, Altarwandbilder des 20. Jhrs. im Bistum Würzburg, Das Münster LVII, 2004, s. 2-9. Alfonso Maria de Liguori, Das bittere Leiden und Sterben, Ragensburg 1858. Peter Lippert, Unseres leidenden Hernn Reden und schweigen vor den Menschen, Freiburg 1938. Odilo Lochner, Der Kreuzweg-Zyklus in München, St. Bonifaz von Ludwig Denk, Das Münster ILVI, 1993, s. 320-322. Fritz Löfler, Der Kreuzweg. Der St. Hedwigs Kathedrale in Berlin von Josef Hegenbarth, Leipzig 1963. Kurt Lorz, Egino Weinert, Maler, Köln, Leidensweg Christi auf modernen Glasgemälden, Das Münster XXXI, 1978, s. 166-167. Helmut Lutz, Der neue Kreuzweg in Schluchsee von Richard Bellm †, Das Münster ILI, 1988, s. 188-189. Aimé-Georges Martimort et al., Handbuch der Liturgiewissenschaft II. Die übrigen Sakramente und die Sakramentalien. Die Heiligung der Zeit, Leipzig 1961. Karl-Heinz Meiβner, Christliche Bildthemen in der Kunst der DDR, Kunst und Kirche, 1981, s. 34-37. Georg Meistermann, Fragen an die Kirche, Das Münster ILI, 1988, s. 157-158. Friedhelm Mennekes, Christusdarstellungen als Ebenbilder des unsichtbaren Gottes, Das Münster IL, 1987, s. 246-247. Andreas Mertin – Horst Schwebel (ed.), Kirche und moderne Kunst. Eine aktuelle Dokumentation, Frankfurt 1988. Günter Metken, Pathosformel in dreifacher Ausfertigung. Von der Wiederkehr des Triptychons in der Kunt des 20. Jahrhunderts, Das Münster ILVII, 1994, s. 135-141. Franz Meyer, Zur Gültigkeit des Christusbildes in der ungegenständlichen Kunst. Die Kreuzwegstationen Barnett Newmans, Kunst und Kirche, 1982, s. 60-66. Josef Meyer, „Die Dinge stark sehen“ Bilder und Plastiken von Franz Brune, Das Münster ILIII, 1990, s. 337339. Josef Meyer, Suchen nach Wirklichkeit. Zu Holzplastiken von Christoph Seidel, Das Münster ILIII, 1990, s. 336. Josef Meyer zu Schlochtern, Interventionen. Autonome Gegenwartskunst in sakralen Räumen, Padernborn – München – Wien – Zürich 2007.
149
Peter Mitscherlich, Unter dem Kreuz. Begegnungen mit dem Leiden Jesu, Mainz 1979. Herbert Muck, Räume für kirchliche Dienst, Kunst und Kirche, 1973, s. 24-26. Wolfgang Erich Müller – Jürgen Heumann (ed.), Kunst-Positionen. Kunst als Thema evangelischer und katholischer Theologie, Stuttgart – Berlin – Köln 1998. Niklaus Oberholzer, Der Kreuzweg von Charles Wyrsch in Meggen, Kunst und Kirche, 1978, s. 140-141. Adam C. Oellers, Maria Katzgraus Glasfenster in der Ungarnkapelle des Aachener Domes, Das Münster ILVI, 1993, s. 317-319. Roger Ortmayer, Die Rothko – Newman – Kapelle in Houston, Kunst und Kirche, 1971, s. 188-189. E. Lucchesi-Palli, Heslo Kreuzweg, in: Michael Buchberger (ed.), Lexikon für Theologie und Kirche, 6 Band, Karthago bis Marcellino, Freiburg 1961, sl. 627-629. Johannes Paul II., Die Kirche braucht die Kunst: Braucht die Kunst die Kirche?, Kunst und Kirche, 1981, s. 3841. Alois Peitz, Kirchengemeiden im Proceβ der Planung von Architektur und Kunst: fünf Schritte und ein Beispiel, Das Münster ILVII, 1994, s. 162-164. H. W. Peuser, Gudrun Müsse-Florin, Malerin und Bildhauerin, Göggingen, Das Münster XXXI, 1978, s. 168171. Günter Pfeifer, Raumphänomene = Gesamtkunstwerke, in: Aus unseren Schaffen, Heft 14/1997, Das Münster L, 1997, s. 9-14. Michael Pfeifer, Die Sehnsucht des kosmischen Raumes: Zusammenhang und Widerstreit von Architektur und Malerei am Beispiel der „Drettinger Passion“ von Reinhold Ewald, Das Münster LVII, 2004, s. 29-34. Joseph Pistorius, Niels Bohn, Maler und Grafiker, Hertingen, Das Münster ILIV, 1991, s. 47. Sabine Poeschel, Handbuch der Ikonographie. Sakrale und profane Themen der bildenden Kunst, Darmstadt 2007. C. Pohlmann, Heslo Kreuzwegpredigten, in: Michael Buchberger (ed.), Lexikon für Theologie und Kirche, 6 Band, Karthago bis Marcellino, Freiburg 1961, sl. 629-630. Harald Quietzsch, Passion in der Landschaft. Deutschsprachige Bibliographie La passione nel paesaggio, Ponzano Monferrato 2007. Hans Ramisch, Kunstsammlungen als Ausdruck des Glaubens, Das Münster ILVIII, 1995, s. 202-205. Michael te Rhe, Maler, Köln, Kreuzweg in der Pfarrkirche St. Josef in Porz, Das Münster XXXI, 1978, s. 164165. Barbara Riederer-Grohs, Taufkapelle in der St. Erpho-Kirche in Münster: Schaffung einer Skulptur von Olaf Metzel im Rahmen die Skulpturen-Ausstellung Münster 1987, Das Münster ILIII, 1990, s. 43-45. [K.R.] Karl Rissler, Karl Rissler, Bildhauer, Freiburg, Das Münster XXXVI, 1983, s. 228-229. Elisabeth Roth, Der vollkreiche Kalvarienberg in Literatur und Bildkunst des Spätmittelalters, Berlin 1967. Werner Roemer, Das Düsseldorfer Katholikentags-kreuz von Bert Gerresheim, Das Münster XXXVI, 1983, s. 3-45. Werner Roemer, Matarés verkannte Werke in St. Rochus Düsseldorf, Das Münster LVI, 2003, s. 52-55. Berthold Roland, Der Kreuzweg und die Kreuzweg-Andacht in ihrer geschichtlichen Entwicklung, in: Théo Kerg, Der Kreuzweg von St.Andreas in Neckarhausen bei Mannheim, Heidelberg - Berlin 1962, nestr. Günter Rombold, Ästhetische und antropologische Raumqualitäten, Kunst und Kirche, 1976, s. 21-26.
150
Günter Rombold, Zeichen des Glaubens – Geist der Avantgarde: Zur Ausstellung im Berliner Schloβ Charlottenburg (31. Mai bis 13. Juli 1980), Kunst und Kirche, 1980, s. 102-104. Werner Römer, Der vulgär dargestellte Christus, Das Münster LII, 1999, s. 75-76. Anton Rückel, Kunst als Lobpreis, Berlin 1998. Günter Rumbold, Zur Problematik des Christusbilder, Kunst und Kirche, 1981, s. 2-3. Godehard Ruppert, Liturgie und Kunst. Theologiegeschichtliche und kunsthistorische Anmerkungen zum Verhältnis Romano Guardini – Rudolf Schwarz, Das Münster XXXIV, 1981, s. 32-38. Hannelore Sachs - Ernst Badstübner - Helga Neumenn, Christliche Ikonographie in Stichworten, Leipzig 1963. Johannes Schilling, Heslo Kreuzweg, in: Erwin Fahlbusch - Jan Milič Lochman - John Mbiti et al., Evangelisches Kirchenlexikon. Internationale theologische Enzyklopädie, 2 Band, G-K, Göttingen 1986, sl. 1469-1470. Guido Schlimbach, Der Kreuzaltar von Eduardo Chillida: Testfall einer Überlagerung von Raum und Skulptur, Liturgie und Kunst, Das Münster LVII, 2004, s. 96-108. Stefan Schmitt, 1945 bis heute: Zur Entwicklung des Diskurses “Kirche und Kunst“, Das Münster L, 1997, s. 298-311. Wieland Schmid, Arnulf Reiner ist nicht auszudenken, Das Münster ILV, 1992, s. 245-248. Hans-Chistoph - Schmidt-Lauber - Karl-Heinrich Bieritz et al., Handbuch der Liturgik. Liturgiewissenschaft in Theologie und Praxis der Kirche, Göttingen 2003. Reinhold Schneider, Das Kreuz in der Zeit, Freiburg 1947. Klaus J. Schönmetzler, Leid und Liebe, Das Münster ILII, 1989, s. 155-160. Wolfgang Schrage, Kreuzestheologie und Ethik im Neuen Testament. Gesammelte Studien, Göttingen 2004. Hermann Josef Schuster, Altarbild. Geist und Körper. Bericht über den Wettbewerb, Das Münster ILIII, 1990, s. 357-358. Will Schwarz, Der Bildhauer Friedrich Press. Versuch einer deutenden Würdigung, Das Münster XXXVI, 1983, s. 319-323. Horst Schwebel, Christusbild und Meditation, Kunst und Kirche, 1974, s. 187-191 Horst Schwebel, Gipt es ein abstraktes Christusbild?, Kunst und Kirche, 1981, s. Horst Schwebel, Die Bibel in der Kunst. Das 20. Jahrhundert, Stuttgart 1994. Hans Sedlmayr, Verlust der Mitte. Die bildende Kunst des 19. und 20. Jahrhunderts als Symptom und Symbol der Zeit , Salzburg - Wien 1948. Eberhard Simons, Gipt es christliche Kunst? Zur dramatischen Geschichte und Gegenwart der christliche Kunst, Das Münster ILII, 1989, s. 331-334. Paul Simon, Der Kreuzweg unseres Herrn. Meditationen über die vierzehn Bilder des Kreuzweges, Paderborn 1940. Kristian Sotriffer, Der Weg ist der Weg: Zbynek Sekal und sein Altar für Lusternau, Kunst und Kirche, 1980, s. 84-87. Raimund Stecker, The stations of the cross lema sabachthani von Barnett Newman. Untersuchung über die Aufhebung der Widersprüchlichkeit von Form und Inhalt (disertační práce), Universität in Bochum 1993. Peter B. Steiner, Christusbild der Gegenwart, Das Münster ILI, 1988, s. 127-136. Thomas Sternberg, Suche nach einer neuen Sakralität? Über den Kirchenraum und seine Bedeutung, Das
151
Münster ILIX, 1996, s. 142-148. Alex Stock, Keine Kunst. Aspekte der Bildtheologie, Padernborn – München – Wien – Zürich 1999. Alex Stock, Bilderfragen. Theologische Gesichtspunkte, Padernborn – München – Wien – Zürich 2004. Peter Stockmann, Artis sacrae leges – Sakrale Kunst und kanonisches Recht im 20. Jahrhundert, Das Münster L, 1997, s. 324-332. Ulla Stöver, Zeichen der Botschaft. Zu sakralen Arbeiten von Sepp Schmölzer, Klagenfurt, Das Münster ILIII, 1990, s. 258-260. Gebhard Streicher, Franz Nagel. Malerei im Kirchenraum. Bemerkungen zum Rang Hauptwerke des Münchner Monumentalmalers, Das Münster XXXIV, 1981, s. 1-16. Gebhard Streicher, 1200 Jahre Konzil von Nicea, Das Münster IL, 1987, s. 244-245. Reiner Strunk, Menchen am Kreuzweg. Gestalten und Geschichten der Passion, Stuttgart 1983. Claude Sul-Bellois, Zyklus „Passionale Stationen“, Teil 6 „Hermeneutisch“, Das Münster ILIV, 1991, s. 231. [Thalhofer.], Heslo Kreuzweg, in: H.J. Wetzer - Benedict Welte - Joseph Hergenröther et al., Kirchenlexikon oder Encyklopädie der katholischen Theologie und ihrer Hülfswissenschaften, 7 Band, Kaaba bis Litanei, Freiburg im Breisgau 1891, sl. 1130-1135. Franz Georg Untergassmair, Kreuzweg und Kreuzigung Jesu. Ein Beitrag zur lukanischen Redaktionsgeschichte und zur Frage nach der lukanischen "Kreuzigungstheologie", in: Remigius Bäumer – Josef Ernst – Heribert Mühlen, Paderborner theologische Studien, Band 10, Paderborn – München – Wien – Zürich 1980. Wolfgang Urban, Der Gang der Andacht. Der Kreuzweg im Stuttgarter Marienhospital von Joachym Maria Hoppe, Das Münster ILVII, 1994, s. 49-56. Rainer Volp, Auf dem Weg zu einem neuen Symbol – Verständnis: Kritische Reflexe zu Neuerscheinungen, Kunst und Kirche, 1971, s. 180-185. Rainer Volp, Erfahrung gewinnen – Zur Ethik christlicher Bildmeditation, Kunst und Kirche, 1974, s. 173-177. Rainer Vopl, Christusbild von Arnulf Reiner, Kunst und Kirche, 1981, s. 27-29. Reiner Volp, Avantgarde im „Kontext Kirche“, Kunst und Kirche, 1982, s. 34-35. Reiner Volp, Moderne Kunsttheotien und die Erwarlungen der Kunst an die Kirche, Das Münster ILV, 1992, s. 159-162. J. v. G., Elisabeth Weidemann, Wege – Kreuze – Kreuzwege, Das Münster ILVII, 1994, s. 268-269. Franz Bernhard Weiβhaar, Tod und Aufstehung, Das Münster ILIV, 1991, s. 66-68. Johannes Werner, Lignum Signum crucis. Wege zu einem Kreuz, Das Münster ILVII, 1994, s. 11-13. Erich Widder, Der Kreuzweg von Nowa Huta: Ein neues Werk von Rudolf Kolbitsch, Kunst und Kirche, 1978, s. 36-37. Erich Widder – Otto Eutzel, Rudolf Kolbitsch. Grafik und Malerei, Linz 1983. Markus Wimmer, Christus in der modernen Kunst, Das Münster ILIV, 1991, s. 241-244. Markus Wimmer, Christus in der modernen Kunst. Teil II, Das Münster ILIV, 1991, s. 326-328. Markus Wimmer, Der Kreuzweg von Willi Wimmer, Das Münster XXXIX, 1986, s. [?]. Katharina Winnekes (ed.), Christus in der bildenden Kust. Von den Anfangen bis zur Gegenwart. Eine Einführung, Wien 1989. H. Winterholler - I. Lorenz, Der Bauer-maller Max Raffler und sein Kreuzweg in „Maria am Wege“ in Windach, Windach [?].
152
Werner Wolf-Holzäpfel, Maler, Bildhauer, Raumkünstler: Zum Tod von Michael Münzer, Das Münster LVII, 2004, s. 316. Klaus-Herbert Wolff, Johann Weinhart, Biberwier (Tirol) – der gieβende Philosoph des Alltags, Das Münster ILIII, 1990, s. 48-49. Walter Zahner, Kunst und Kirche. Anmerkungen zur Problemlage, Das Münster ILIII, 1990, s. 274. Walter Zahner, Karel Rechlík, Zeichen und Zeugnis – Gegenwärtige christliche Kunst aus Böhmen und Mähren, Das Münster ILIV, 1991, s. 107-110. Reiner Zittlau, Heiliggrabkapelle und Kreuzweg. Eine Bauaufgabe in Nürnberg um 1500, Norimberk 1992. Zu Arbeiten von Wilhelm Breltsameter, Bildhauer, Freising, Das Münster ILV Nicky Zwijnenburg-Tönnies, Über die Kreuzwegandacht, in: Randall Herz, Fünf Palästina-Pilgerberichte aus dem 15. Jahrhundert, Wiesbaden 1998, s. [?].
10.3 Internetové zdroje Boží hrob. Křemešník, Kraj Vysočina. Kulturní a přírodní dědictví, http://weby.istudio.cz/aktivni/vysocinanew/web/kultura/pamatky-50/?id=1152, vyhledáno 1. 4. 2012. Konstituce o posvátné liturgii: Sacrosanctum Concilium, <www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html >, vyhledáno 4. 2. 2012. Kostel sv. Josefa v Senetářově, StavbaWEB, www.stavbaweb.cz/Cirkevni-stavby/Kostel-sv-Josefa-vSenetarove.html, vyhledáno 4. 2. 2012. MV [?], Křížová cesta Pavla Vance ve strašnickém chrámu, Římsko-katolická farnost Neposkvrněného početí Panny Marie, http://www.farnoststrasnice.cz/farnost.php?doc=clanek05.htm, vyhledáno 5. 1. 2012. [Lis – Menš], Ak. sochař Jiří Marek, Encyklopedie dějin města Brna, http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=2165, vyhledáno 4. 2. 2012. Papež Jan Pavel II., List umělcům ze 4. dubna 1999, http://sdh.cz/sdh_htm/archiv/umelcumc.htm, vyhledáno 4. 2. 2012. Průvodce Praha: Spořilov, Akad. sochař Karel Stádník, Prostor – architektura, interiér, design, http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/stadnik.h Karel Rechlík (scénář) – Petr Hladký (režie), Kostel svaté Anny v Pasohlávkách, Křesťanský magazín, http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/310298380060016/, vyhledáno 27. 12. 2011. Milan Rokos, Až z Libanonu putovalo do moravských Bohutic dřevo na křížovou cestu, IHNED.cz, http://m.ihned.cz/index.php?article[gallery][detail_id]=2317230&article[gallery][from]=&article[gallery][id]=16 76390&article[id]=55627690&p=700000_d, vyhledáno 4. 2. 2012. Vítězslava Rothbauerová, Komunitní centrum Matky Terezy, Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1641&type=20, vyhledáno 4. 2. 2012. Milan Růžička (scénář a režie),Cesty víry: Znak a svědectví, Česká televize, http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/308298380070003-znak-a-svedectvi/, vyhledáno
153
1. 5. 2012. Zdeněk Troup – Vojtěch Troup, Miloslav Troup: akademický malíř, http://www.troup-miloslav.cz/, vyhledáno 4. 2. 2012. Trutnovinky TV, Tip na výlet – Křížová cesta, YouTube, http://www.youtube.com/watch?v=X3pa9qXqiWs, vyhledáno 2. 1. 2012. Tibor Varga, Životopis, František Bernard Vaněk 1872–1943 „Člověk. Čech. Kněz.“, http://sites.google.com/site/frantisekbernardvanek1872194, vyhledáno 2. 1. 2012.
154
11
Summary
The Stations of the Cross, Via Crucis in Latin, are also called ‘Way of Sorrows’. They represent the final journey of Jesus Christ from the court in Pilate’s house to the top of Golgotha, where Jesus was crucified and his dead body was then placed in the near rock grave. As a piety, the Stations of the Cross express sympathetic following of the Christ at the time of his greatest suffering. Liturgical ceremony of the Stations of the Cross is conducted mostly on Good Friday, or during pilgrimage, when believers pray together while passing the particular Stations. In the streets of Jerusalem, various sections of the Stations of the Cross were set out by small chapels in the course of several centuries as a result of traditions of passing places associated with Christ suffering. Believers who visited the Holy Land helped to identify the last steps of Jesus. The first mention of the placement of the chapels is preserved in Jerusalem since the 1187. During the Crusades in the 11th to 13th century, an idea of imitating of particular Jerusalem Stations emerged in Europe because of an unstable political situation in Palestine. This tradition was very popular with members of the Franciscan Order, who have carried out a patrol over the Holy Land since 1343, and after their withdrawal back to Europe, they took the mystical experience of Jesus' last moments with them. For a long time, the tradition of the Stations of the Cross was maintained especially among the Franciscan Order members and after its recognition by the Pope in the 17th century, the piety spread in everyday religious practice. The Stations of the Cross, placed in various locations throughout Europe, enabled to contemplate the suffering with spiritual guide without the long travel to historical places of Christ's Passion, which was dangerous and very costly. The first artistic display of the Stations of the Cross appeared in Spain in 1423. The piety of the Stations of the Cross came to the Czech lands in the second half of the 17th century and became soon quite a lively cult as a result of the attempts to consolidate the Catholic faith during the Baroque Counter-Reformation. The number of the Stations of the Cross was already given by Jerusalem chapels, however, during the spread of piety the size of the complex has changed. The Franciscan Stations of the Cross often conceived seven Stations. During the Baroque period, the number of Stations increased several times and fluctuated, until it stabilized at today's complex of fourteen Stations in the course of time. The Stations of the Cross are most often displayed in the form of hanging paintings and reliefs in the interior of the churches. In the exterior, they are usually placed as freestanding chapels with paintings, reliefs or sculptures, which hark back to the Jerusalem tradition of pilgrimage chapels. The outdoor Stations of the Cross usually go to the hill where you can find the latest Station in so called Calvary Chapel, or more precisely, in the chapel of the Holy Sepulchre. Meanwhile, it was found that a total of 69 complexes of such Stations of the Cross, located in the interior or exterior of the churches and in the wild near the sacred buildings, was established in the Czech Republic after 1989.
155
12 Přílohy 12.1 Kompendium křížových cest vzniklých po roce 1989 v České republice Realizace výtvarných souborů Křížových cest po roce 1989 na území České republiky. Kompendium křížových cest v přehledném tabulkovém zobrazení prezentuje souhrn výtvarných souborů Křížových cest vzniklých v České republice po roce 1989, které bylo do této doby možné nalézt. Můžeme se tedy zatím spokojit se zjištěním, že se na našem území nachází celkem 69 Křížových cest, umístěných v interiéru či exteriéru kostelů a ve volné přírodě v blízkosti sakrálních staveb. Jednotlivé záznamy jsou utříděny podle krajů a lokality, v obou případech dle abecedního pořadí. Podávají základní informace o autorovi, roku dokončení realizace a také o podobě Křížové cesty. Na konci každého hesla je připojena literatura či jiný odkaz, vztahující se k publikování konkrétní výtvarné realizace, pokud je k dispozici. V závěru této kapitoly je, pro lepší vizualizaci rozmístění těchto projevů současného duchovního umění, připojena mapa České republiky s vyznačením lokalit zmíněných realizací.
Jihočeský kraj Lokalita:
Borová Lada, okr. Prachatice
Umístění:
památníky Křížové cesty od kaple sv. Anny
Rok dokončení:
2006
Autor:
Olga Vavřečková (roz. Leitkepová), ve 4. ročníku SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na skle
Literatura:
Jan Podlešák, Obnova Kaple a křížové cesty v Borových Ladech, in: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea, Svazek 14, Prachatice 2007, s. 123-125.
Lokalita:
Cetviny, okr. Český Krumlov
Umístění:
památníky Křížové cesty do kopce Na Čepici k Farské a Jeskynní kapli
Rok dokončení:
2007
Autor:
Adéla Márová, ve 4. ročníku (maturitní práce), SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově, vedení Mg.A Michal Rádl a Mgr. akad. mal. Eva Výborná
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na nerezovém plechu
Literatura:
Křížová cesta v Cetvinách: Der Kreuzweg in Zettwing (skládačka), Cetviny 2010.
Lokalita:
Dobrá Voda u Českých Budějovic, okr. České Budějovice
Umístění:
výklenkové kapličky Křížové cesty ke kostelu Panny Marie Bolestné
Rok dokončení:
1996
Autor:
akad. mal. Renata Štolbová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plechu
Literatura:
Vít Honys, Dobrá Voda u Českých Budějovic: kostel Panny Marie Bolestné, České Budějovice 1996.
156
Lokalita:
Lomec, okr. Strakonice
Umístění:
památníky Křížové cesty u kostela Jména Panny Marie
Rok dokončení:
2005
Autor:
Iva Vavroušková z Chelčič (kresby) a Mgr. Klára Mušková (grafické ztvárnění)
Podoba realizace:
14 zastavení, grafické listy na dřevěných deskách
Literatura:
Anonym, Dějiny a pamětihodnosti Lomce, in: Mlada Šipanová, Lomec: poutní kostel Jména Panny Marie, Lomec 2004.
Lokalita:
Milevsko, okr. Písek
Umístění:
chrám Navštívení Panny Marie
Rok dokončení:
2006
Autor:
Egino Weinert (Kolín nad Rýnem)
Podoba realizace:
14 zastavení, zlacené kovové reliéfy
Lokalita:
Písek, okr. Písek
Umístění:
kostel Narození Panny Marie
Rok dokončení:
2004
Autor:
Aleš Liška
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z lipového dřeva
Lokalita:
Prachatice, okr. Prachatice
Umístění:
památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri
Rok dokončení:
2004
Autor:
Mgr. Václav Kuneš (spolupráce Lucie Ulíková, roz. Kunešová)
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plechu
Literatura:
Jan Antonín Mager – Pavel Fencl, Mešní kaple – Patriarcha - křížová cesta, Prachatice 2004. - Václav Malina, Představujeme: Křížová cesta byla pro výtvarníka jedinečnou příležitostí a darem, Radniční list: Měsíčník města Prachatice VI, 2004, č. 4, s. 3.
Lokalita:
Rychnov nad Malší, okr. Český Krumlov
Umístění:
výklenkové kapličky Křížové cesty k poutnímu místu Svatý kámen
Rok dokončení:
2006/2007
Autor:
studenti 3. ročníku SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově, vedení Bc.A Michal Vavřečka
Podoba realizace:
7 zastavení, olejomalby na plátně nataženém na dřevěných deskách
Lokalita:
Úsilné u Českých Budějovic, okr. České Budějovice
Umístění:
kaple sv. Václava
Rok dokončení:
2001
157
Autor:
akad. mal. Renata Štolbová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plátně
Literatura:
Renata Štolbová, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2002.
Jihomoravský kraj
Lokalita:
Brno, okr. Brno-město
Umístění:
kaple Augustiniánského opatství sv. Tomáše na Starém Brně
Rok dokončení:
1997
Autor:
PhDr. Karel Rechlík
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plátně
Lokalita:
Brno-Soběšice, okr. Brno-město
Umístění:
kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Rok dokončení:
1998–2000
Autor:
akad. soch Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
15 zastavení, reliéfy z pálené hlíny
Lokalita:
Brno-Žabovřesky, okr. Brno-město
Umístění:
kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů
Rok dokončení:
1997
Autor:
akad. mal. Milivoj Husák
Podoba realizace:
14 zastavení, kombinovaná technika na sololitové desce
Literatura:
Antonín Bína, Kostel Panny Marie Pomocnice v Brně – Žabovřeskách, Naše rodina XXXV, 1999, č. 9, s. [?].
Lokalita:
Hovorany, okr. Hodonín
Umístění:
kostel sv. Jana Křtitele
Rok dokončení:
1989
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
14 zastavení Křížové cesty, Poslední večeře a Vzkříšený Kristus, olejomalby na sololitových deskách (?)
Lokalita:
Hustopeče, okr. Břeclav
Umístění:
kostel sv. Václava a Anežky České
Rok dokončení:
1995
Autor:
Jan Kristofori
Podoba realizace:
14 zastavení, kombinovaná technika na sololitových deskách
158
Lokalita:
Chudčice, okr. Brno-venkov
Umístění:
kaple sv. Kříže
Rok dokončení:
1999
Autor:
akad. soch Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z pálené hlíny
Lokalita:
Olomučany, okr. Blansko
Umístění:
kostel Božského srdce Páně
Rok dokončení:
1998
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
14 zastavení Křížové cesty, Poslední večeře a Zmrtvýchvstání Krista, olejomalby na dřevěných deskách
Lokalita:
Pasohlávky, okr. Brno-venkov
Umístění:
kostel sv. Anny
Rok dokončení:
1991
Autor:
PhDr. Karel Rechlík
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plátně
Literatura:
Petra Buchtová, Současní čeští umělci a jejich dílo v sakrálních prostorách (diplomní práce), Fakulta výtvarných umění VUT, Brno 2010. - Karel Rechlík (scénář) – Petr Hladký (režie), Kostel svaté Anny v Pasohlávkách, Křesťanský magazín, http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestanskymagazin/310298380060016/, vyhledáno 27. 12. 2011.
Lokalita:
Petrov u Strážnice, okr. Hodonín
Umístění:
kostel sv. Václava
Rok dokončení:
2000
Autor:
akad. mal. Renata Bartoňová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plátně a 15. zastavení Vzkříšení barevná vitraj
Literatura:
Renata Bartoňová – Josef Veselý, Křížová cesta pro tebe i pro mne, Petrov u Strážnice 2001. - Miloš Doležal, A sakra – další sakrální atrapa. Tentokrát: Jak se cestou na Golgotu může potkat hrací automat a invalidní vozík s krtčí dírou, Revolver revue, č. 22, únor 2002, s. 103–105.
Lokalita:
Příbram na Moravě, okr. Brno-venkov
Umístění:
kaple sv. Floriána a Panny Marie
Rok dokončení:
1998–2000
Autor:
akad. soch Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z pálené hlíny
Lokalita:
Svatobořice-Mistřín, okr. Hodonín
159
Umístění:
kostel Navštívení Panny Marie
Rok dokončení:
1987, od r. 1991 umístěna v kostele
Autor:
akad. mal. Vladimír Vašíček
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na sololitových deskách
Lokalita:
Vracov, okr. Hodonín
Umístění:
památníky Křížové cesty na jižní straně kostela sv. Vavřince
Rok dokončení:
2004
Autor:
akad. mal. Marek a Miroslava Trizuljakovi
Podoba realizace:
14 zastavení, umělý kámen a skleněné desky
Karlovarský kraj
Lokalita:
Nejdek, okr. Karlovy Vary
Umístění:
výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch
Rok dokončení:
2008
Autor:
Heřman Kouba
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z patinované umělé pryskyřice s plnidly
Literatura:
Milan Michálek, Křížová cesta v Nejdku. Zrození. Proměny. Úpadek. Zmrtvýchvstání, Nejdek 2007. – Jarmila Janků, Reliéfy na Nejdecké křížové cestě (brožura), Nejdek 2008.
Královéhradecký kraj Lokalita:
Byšičky u Lázní Bělohrad, okr. Jičín
Umístění:
památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla
Rok dokončení:
2002
Autor:
František Koubek
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalba na plechu
Literatura:
Antonie Vanišová, František Koubek, Bělohradské listy I, Léto 2001, s. [?]. – Antonie Vanišová, Byšičky. Křížová cesta, Bělohradské listy II, Léto 2002, s. 13.
Lokalita:
Hradec Králové, okr. Hradec Králové
Umístění:
katedrála sv. Ducha
Rok dokončení:
1990
Autor:
akad. mal Ludmila Jandová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na dřevěných deskách
160
Lokalita:
Hradec Králové, okr. Hradec Králové
Umístění:
kaple sv. Josefa v kostele Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
1989
Autor:
akad. mal Ludmila Jandová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na sololitových deskách
Litaretura:
Ludnila Jandová, Křížová cesta: olejová malba Ludmily Jandové v kostele Panny Marie, Velké náměstí, Hradec Králové, Svitavy 1992.
Lokalita:
Hradec Králové, okr. Hradec Králové
Umístění:
Nové Adalbertinum
Rok dokončení:
kolem roku 1990
Autor:
akad. mal Ludmila Jandová
Podoba realizace:
14 zastavení, kresby pastelem a tužkou na papíře
Lokalita:
Konecchlumí, okr. Jičín
Umístění:
kostel sv. Petra a Pavla
Rok dokončení:
2002
Autor:
akad. mal. Vladimír Komárek
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na dřevěných deskách
Literatura:
Boris Hlaváček, Křížová cesta Vladimíra Komárka, Praha 2004.
Lokalita:
Horní Maršov, okr. Trutnov
Umístění:
Temný Důl, památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny
Rok dokončení:
2001
Autor:
Aleš Lamr
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plechu
Literatura:
Pavel Klimeš – Aleš Lamr, Křížová cesta na Starou Horu, Horní Maršov 2002. - Eva Zápalková, Křížové cesty při poutních místech ve východních Čechách, Průzkumy památek XIV, 2007, č. 2, s. 135-154. - Trutnovinky TV, Tip na výlet – Křížová cesta, YouTube, http://www.youtube.com/watch?v=X3pa9qXqiWs, vyhledáno 2. 1. 2012.
Lokalita:
Stanovice u Kuksu, ok. Trutnov
Umístění:
Křížová cesta mezi Stanovicemi a Žirčí
Rok dokončení:
2008
Autor:
akad soch. Vladimír Preclík a další: Vojtěch Adamec, Stanislav Hanzík, Jan Hendrych, Jiří Kačer, Daniel Klose, Jan Koblasa, Marius Kotrba, Ellen Jilemnická, Ivan Jilemnický, Jiří Marek, Čestmír Mudruňka, Jaromíra Němcová, Michal Šarše
Podoba realizace:
15 zastavení, pískovcové sochy
Literatura:
Pavel Bradík et al., Příběh utrpení a nadějí člověka: cyklus patnácti sochařských zastavení od autorů tří generací v dramaturgii Vladimíra Preclíka, [Hradec Králové]
161
2008.
Liberecký kraj
Lokalita:
Malá Skála, okr. Jablonec nad Nisou
Umístění:
kaple sv. Vavřince
Rok dokončení:
1996
Autor:
akad. mal. Josef Jíra
Podoba realizace:
14 zastavení, kombinovaná technika na dřevěných deskách
Literatura:
Josef Jíra, Křížová cesta, Jablonec nad Nisou 1996. - Hana Lamatová, Křížová cesta Josefa Jíry v kapli sv. Vavřince na Malé Skále (diplomní práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2008.
Moravskoslezský kraj
Lokalita:
Darkovice, okr. Opava
Umístění:
kostel sv. Hedviky
Rok dokončení:
2007
Autor:
akad. mal. Milivoj Husák
Podoba realizace:
14 zastavení, akrylová malba na dřevěných deskách
Lokalita:
Ostrava-Dolní Lhota, okr. Ostrava-město
Umístění:
kaple sv. Cyrila a Metoděje
Rok dokončení:
2009
Autor:
Josef Staněk
Podoba realizace:
14 zastavení, dřevěné reliéfy
Lokalita:
Ostrava-Poruba, okr. Ostrava-město
Umístění:
památníky Křížové cesty v meditativní zahradě u kostela sv. Mikuláše
Rok dokončení:
2007
Autor:
PaedDr. Kateřina Gavlasová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z glazované pálené hlíny
Lokalita:
Ostrava-Pustkovec, okr. Ostrava-město
Umístění:
kostel sv. Cyrila a Metoděje
Rok dokončení:
2003
Autor:
Josef Staněk
162
Podoba realizace:
14 zastavení, dřevěné reliéfy
Literatura:
Antonín Hosťálek, Umění je vždy zrcadlem doby: rozhovor se sochařem Josefem Staňkem, Katolický týdeník XV, 2004, č. 21, s. 8.
Lokalita:
Ostrava-Zábřeh, okr. Ostrava-město
Umístění:
kostel sv. Ducha
Rok dokončení:
2007
Autor:
Placzek
Podoba realizace:
14 zastavení, dřevěné reliéfy
Lokalita:
Píšť, okr. Opava
Umístění:
památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Vavřince
Rok dokončení:
2003
Autor:
PaedDr. Kateřina Gavlasová
Podoba realizace:
15 zastavení, reliéfy z pálené hlíny
Olomoucký kraj
Lokalita:
Bukovany, okr. Olomouc
Umístění:
Křížová cesta ke kapličce sv. Anny
Rok dokončení:
2009
Autor:
Lubomír Jarcovják
Podoba realizace:
14 zastavení, sochy z betonu, železa a umělé pryskyřice
Literatura:
Lubomír Jarcovják, Bukovany – Křížová cesta, [Bukovany] 2010.
Lokalita:
Hraběšice, okr. Šumperk
Umístění:
kostel sv. Filipa a Jakuba
Rok dokončení:
1992
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
14 zastavení, kombinovaná technika na plátně potaženém na dřevěných deskách
Lokalita:
Cholina, okr. Olomouc
Umístění:
ohradní zeď kostela Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
2011
Autor:
akad. soch. Bohumil Teplý
Podoba realizace:
14 zastavení Křížové cesty, Poslední večeře a Nanebevstoupení Krista, pískovcové reliéfy
163
Literatura:
Marek Perůtka (ed.), Stopy času: výtvarné dílo Bohumila Teplého, Prostějov 2010.
Lokalita:
Kosov, okr. Šumperk
Umístění:
kaple sv. Jana Nepomuckého
Rok dokončení:
2006
Autor:
akad. soch. Bohumil Teplý
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z bronzu
Literatura:
Marek Perůtka (ed.), Stopy času: výtvarné dílo Bohumila Teplého, Prostějov 2010.
Lokalita:
Mírov, okr. Šumperk
Umístění:
vězeňská kaple sv. Markéty
Rok dokončení:
1998
Autor:
akad. soch. Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z glazované pálené hlíny
Literatura:
Václav Křupka – Zdenek Trunda – Marek Wilhelm, Hrad Mírov od založení po současnost, Mírov 2008.
Lokalita:
Olomouc-Hejčín, okr. Olomouc
Umístění:
kostel sv. Cyrila a Metoděje
Rok dokončení:
1998
Autor:
akad. soch. Jan Neckář
Podoba realizace:
15 zastavení, patinované sádrové reliéfy
Lokalita:
Vyšehorky, okr. Šumperk
Umístění:
kostel Všech svatých
Rok dokončení:
2002
Autor:
akad. soch Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z pálené hlíny
Pardubický kraj
Lokalita:
Jevíčko, okr. Svitavy
Umístění:
kostel Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
kolem r. 1990
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
16 zastavení, olejomalby na plátně potaženém na dřevěných deskách
164
Lokalita:
Lanšperk, okr. Ústí nad Orlicí
Umístění:
kaple Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
1998
Autor:
akad. mal. Adolf Lachman
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na plátně a sololitu
Literatura:
Radim Dušek, Lanšperská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Orlicí 1998.
Lokalita:
Ústí nad Orlicí, okr. Ústí nad Orlicí
Umístění:
výklenkové kaple Křížové cesty na Anderlův Chlum
Rok dokončení:
1994
Autor:
akad. mal. Zdeněk Brožek a další: František Bečka, Richard Pešek
Podoba realizace:
11 zastavení v podobě barevných sgrafit v omítce, 12. zastavení v kovu, 13. zastavení olejomalba na plechu, 14. a 15. zastavení olejomalba na plátně
Literatura:
Marie Sekotová et al., Křížová cesta v Ústí nad Orlicí: pamětní spis k znovuvysvěcení čtrnácti kaplí Křížové cesty k vrcholu Andrlova Chlumu a svěcení restaurovaných varhan v Děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí 1994.
Plzeňský kraj
Lokalita:
Plzeň-Doudlevce, okr. Plzeň-město
Umístění:
Památník obětem zla, Křížová cesta v meditativní zahradě
Rok dokončení:
1991
Autor:
akad. soch. Roman Podrázský
Podoba realizace:
14 zastavení, pískovcové sochy
Literatura:
Irena Kastnerová, Luboš Hruška a zahrada jeho duše, Plzeň 1998.
Praha
Lokalita:
Praha-Háje, okr. Praha 11
Umístění:
Komunitní centrum Matky Terezy
Rok dokončení:
2007
Autor:
akad. mal. Pavel Šlegl
Podoba realizace: 14 zastavení, enkaustika na dřevěných deskách potažených jutou Literatura:
Jana Šilhavá, Svět víry: Chrám pro Jižní město, Naše rodina XXXIX, 2007, č. 23, s. [?]. Jana Šilhavá, Rozhovor: Skryté světlo, Naše rodina XL, 2008, č. 12, s. [?]. - Vítězslava Rothbauerová, Komunitní centrum Matky Terezy, Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1641&type=20, vyhledáno 4. 2. 2012.
165
Lokalita:
Praha-Nové Butovice, okr. Praha 5
Umístění:
Komunitní centrum sv. Prokopa
Rok dokončení:
2010
Autor:
Lucie Fričová
Podoba realizace:
14 zastavení, podmalby na skle
Literatura:
Michael Špilar, Křížová cesta, Kostelní Vydří 2011.
Lokalita:
Praha-Nusle, okr. Praha 4
Umístění:
kostel sv. Václava
Rok dokončení:
2000
Autor:
Jan Kristofori
Podoba realizace:
14 zastavení, kombinovaná technika na sololitových deskách
Lokalita:
Praha-Strašnice, okr. Praha 10
Umístění:
kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Rok dokončení:
2001
Autor:
Pavel Vanc
Podoba realizace:
14 zastavení Křížové cesty, Muž bolesti v Getsemanské zahradě a Zmrtvýchvstalý Kristus, drobné plastiky z patinovaného měděného plechu
Literatura:
MV [?], Křížová cesta Pavla Vance ve strašnickém chrámu, Římsko-katolická farnost Neposkvrněného početí Panny Marie, http://www.farnoststrasnice.cz/farnost.php?doc=clanek05.htm, vyhledáno 5. 1. 2012. Římskokatolická farnost Strašnice, Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie PrahaStrašnice (skládačka), Praha-Strašnice [?].
Středočeský kraj
Lokalita:
Jesenice, okr. Příbram
Umístění:
památníky Křížové cesty na vrch Kalvárie
Rok dokončení:
2004
Autor:
podle návrhů žáků ze ZŠ v Jesenici zhotovil Zdeněk Šťovíček ze Seldčan
Podoba realizace:
17 kamenných křížů, na křížení umístěna výtvarně zpracovaná zastavení v technice olejomalby na měděném plechu
Lokalita:
Petrovice u Sedlčan, okr. Příbram
Umístění:
Křížová cesta mezi vesnicemi Kuní a Kuníček
Rok dokončení:
2000
Autor:
akad. soch. Ivar Kodym
Podoba realizace:
14 zastavení, kamenné balvany s reliéfy jednotlivých zastavení
166
Lokalita:
Počepice, okr. Příbram
Umístění:
památníky Křížové cesty od kostela sv. Jana na vrch Radešín
Rok dokončení:
2001
Autor:
žáci 2. základní školy Propojení v Sedlčanech pod vedením Mgr. Jaroslava Nádvorníka
Podoba realizace:
14 kamenných křížů, na křížení umístěna výtvarná zpracování jednotlivých zastavení v technice vypalované malby na skle (sklářská dílna akad. mal. Václava Bláhy)
Lokalita:
Únětice, okr. Praha-západ
Umístění:
kostel Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
poč. 90. let 20. století
Autor:
Ing. Ladislav Dvořák
Podoba realizace:
15 zastavení, olejomalby na kartonu
Vysočina
Lokalita:
Horní Libochová, okr. Žďár nad Sázavou
Umístění:
kaple sv. Ludmily
Rok dokončení:
1994
Autor:
arch. Ludvík Kolek
Podoba realizace:
14 zastavení, malby na dřevěných deskách
Zlínský kraj
Lokalita:
Biskupice u Luhačovic, okr. Zlín
Umístění:
kaple Nanebevzetí Panny Marie
Rok dokončení:
?
Autor:
Plazset z Petřvaldu u Ostravy
Podoba realizace:
14 zastavení, dřevěné reliéfy
Lokalita:
Bohuslavice u Zlína, okr. Zlín
Umístění:
kaple Navštívení Panny Marie
Rok dokončení:
2004
Autor:
akad. mal. Ludmila Jandová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na dřevěných deskách
Literatura:
Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004.
167
Lokalita:
Horní Lideč, okr. Vsetín
Umístění:
kostel sv. Václava
Rok dokončení:
1997
Autor:
akad. soch. Jan Neckář
Podoba realizace:
15 zastavení, bronzové reliéfy
Lokalita:
Hrachovec u Valašského Meziříčí, okr. Vsetín
Umístění:
kaple
Rok dokončení:
1997
Autor:
akad. mal. Otilie Demelová Šuterová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z glazované pálené hlíny
Lokalita:
Kroměříž, okr. Kroměříž
Umístění:
kaple Panny Marie Neposkvrněné
Rok dokončení:
1991
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na dřevěných deskách (?)
Lokalita:
Luhačovice, okr. Zlín
Umístění:
farní kostel sv. Rodiny
Rok dokončení:
2002
Autor:
akad. mal. Marek Trizuljak
Podoba realizace:
15 zastavení, reliéfy z dubového dřeva
Lokalita:
Otrokovice, okr. Zlín
Umístění:
kostel sv. Vojtěcha
Rok dokončení:
1996
Autor:
Pavel Hladký ze Švábenic
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z dubového dřeva
Lokalita:
Poteč, okr. Zlín
Umístění:
kaple sv. Václava
Rok dokončení:
2009
Autor:
Martin Cigánek
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z lipového dřeva
Lokalita:
Prostějov-Krasice, okr. Prostějov
Umístění:
kostel sv. Josefa
168
Rok dokončení:
1990
Autor:
Sabina Kratochvílová
Podoba realizace:
14 zastavení, olejomalby na dřevěných deskách
Lokalita:
Suchá Loz, okr. Uherské hradiště
Umístění:
kaple sv. Ludmily
Rok dokončení:
1999
Autor:
Markéta Kuxová
Podoba realizace:
14 zastavení, reliéfy z glazované pálené hlíny
Lokalita:
Študlov, okr. Vsetín
Umístění:
kostel sv. Matouše
Rok dokončení:
1993
Autor:
Jan Bařinka
Podoba realizace:
14 zastavení, fototisky na papíře
Lokalita:
Uherské Hradiště, okr. Uherské Hradiště
Umístění:
kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Rok dokončení:
1990
Autor:
František Crla
Podoba realizace:
14 zastavení, dřevěné reliéfy
Lokalita:
Zlechov, okr. Uherské Hradiště
Umístění:
kaple sv. Anny
Rok dokončení:
1999
Autor:
Vladimír Matoušek
Podoba realizace:
15 zastavení, reliéfy z lipového dřeva
169
12.2 Index autorů Akad. mal. Renata Bartoňová Malířka a restaurátorka, narozena 22. 11. 1947. Žije a tvoří v Brně. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. A – Č , Ostrava 2001, s. 97. Realizace: 2001 Křížová cesta v kostele sv. Václava, Petrov u Strážnice Akad. mal. Zdeněk Brožek Grafik, betlémář, narozen 2. srpna 1919 v Ústí nad Orlicí, zemřel v roce 2000. Po absolvování tkalcovské školy byl krátkou dobu na stáži v ateliéru prof. Antonína Kybala. Poté jako návrhář působil v řadě ateliérů různých textilních firem. Do roku 1979 pracoval v propagačním oddělení firmy Elitex v Ústí nad Orlicí. Brožek věnoval převážnou část své tvorby grafice a kresbě, později se stal úspěšným betlémářem. Náměty nacházel ve svém rodném městě a v podhůří Orlických hor. Jitka Boučková, Malíři Orlicka a Podorlicka: malý lexikon (kat. výst.), Městské muzeum v Lanškrouně 1996. Realizace: 1994 Křížová cesta na Andrlův Chlum, Ústí nad Orlicí Martin Cigánek, Dis Řezbář, narozen ve Zlíně 28. 5. 1986. Absolvoval Střední odbornou školu v Luhačovicích a Zlínskou vyšší odbornou školu umění, pod vedením akad. soch R. Hankeho a kovolitce R. Hvězdy. Žije a tvoří v Poteči. www.mautarezbar.dobrodruh.net Realizace: 2009 Křížová cesta pro kapli sv. Václava, Poteč František Crla Sochař, narozen 01. 12. 1920 ve Véskách u Uherského Hradiště, zemřel v roce 2001. Absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze pod vedením sochaře a medailéra Karla Lidického. Byl členem organizace SVUM Hodonín. Zdeněk Čubrda - Otakar Hubáček, Výtvarní umělci Jihomoravského kraje 1985 (kat. výst.), Dům umění města Brna 1985. Realizace: 1990 Křížová cesta pro kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Uherské Hradiště Akad. soch. Otilie Demelová Šuterová Sochařka a kreslířka, narozena 31. 7. 1940 v Kroměříži. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V plastikách a reliéfech často vytváří křesťanské náměty a realizuje práce pro sakrální prostory. Využívá
170
specifického figurálního rukopisu s prvkem ženskosti. Nedodržuje anatomii těla, kompozice zpracovává torzovitou formou. Velký důraz u soch klade na gesta rukou, jimiž vyjadřuje emoce. Pracuje především v keramické hlíně, vytváří i perokresby. Je členkou SVUM Hodonín, Křesťanského sdružení, Sursum Corda Brno, Unie výtvarných umělců ČR, Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Šte – Tich, Ostrava 2001, s. 165. - Helena Mráčková, Spirituální podněty v díle sochařky Otilie Demelové Šuterové. Tvůrčí podání v realitě vztahů (magisterská diplomová práce), Katedra pastorální a spirituální teologie CMTFUP, Olomouc 2011. Realizace: 1997 kaple, Hrachovec u Valašského Meziříčí 1998 Křížová cesta pro kapli sv. Markéty, Státní věznice Mírov 1998–2000 Křížová cesta pro kapli sv. Floriána a Panny Marie, Příbram na Moravě 1998–2000 Křížová cesta pro kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Brno-Soběšice 2002 Křížová cesta pro kostel Všech svatých, Vyšehorky Ing. Ladislav Dvořák Architekt, narozen 30. 10. 1952 v Praze. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po absolvování v roce 1978 byl zaměstnán v Pražském projektovém ústavu, později ve stavebním družstvu Stavoděl a v Družstevním zásobovacím podniku. Od roku 1993 je architektem na volné noze a působí ve firmě STUDIO A.D.I. Machač. Věnuje se především návrhům interiérů staveb a příležitostně také malbě a grafice. Realizace: poč. 90. let 20. st. Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Únětice MgA. Lucie Fričová Scénografka, ilustrátorka, narozena 6. 11. 1971 v Opavě. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor propagační grafika, a v roce 1995 absolvovala scénografii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Věnuje se především ilustraci dětských knížek pro nakladatelství Matice Cyrilometodějská. Realizace: 2010 Křížová cesta pro Komunitní centrum sv. Prokopa, Praha-Nové Butovice PaedDr. Kateřina Gavlasová Keramička, narozena 25. 4. 1961 v Ostravě. Vystudovala Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. Věnuje se tvorbě keramických obrazů. V jejím uměleckém rukopise se výrazně uplatňuje kresba a strukturální rozmanitosti povrchu. Námětem jejích kompozici jsou přírodní motivy, v pozdější tvorbě se soustředí na duchovní náměty. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. D – G, Ostrava 2001, s. 337. Realizace: 2003 Křížová cesta ke kostelu sv. Vavřince, Píšť 2007 Křížová cesta v meditativní zahradě u kostela sv. Mikuláše, Ostrava-Poruba
171
Akad. mal. Milivoj Husák Malíř, narozen 25. 8. 1950 v Turnově. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a Akademii výtvarných umění v Praze. Je členem skupiny Otevřený dialog a Sdružení Q. Pracuje pro sakrální interiéry. Jako scénograf spolupracoval s divadlem Husa na provázku. Jeho dílo se pohybuje na hranici magického realismu, používá dramaticky vypjatou kompozici . Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. H, Ostrava 2001, s. 357. Realizace: 1997 Křížová cesta pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, Brno-Žabovřesky 2007 Křížová cesta pro kostel sv. Hedviky, Darkovice Akad. mal Ludmila Jandová Grafička, malířka a ilustrátorka narozená 3. 8. 1938 v Osiku u Litomyšle, zemřela v roce 2008. Mezi léty 1956 až 1958 studovala na Odborné sklářské škole v Železném Brodě. Následující rok absolvovala přípravku u prof. K. Müllera na Akademii výtvarných umění v Praze, kde dále pokračovala v ateliérech prof. V. Silovského a V. Tittelbacha. Zpočátku se věnovala grafice, od poloviny 60. let vznikají rozsáhlé cykly s náměty ptačích hnízd, v 80. letech přechází k pastelovým kresbám, námětem se stávají pohledy do nekonečného prostoru. V 90. letech se věnuje malbě, kresbě a ilustraci, kde prolíná realitu s vnitřní vizí. V roce 2001 získala za svoji duchovní tvorbu ocenění od papeže Jana Pavla II. JHc [Jiřina Hockeová], heslo Ludmila Jandová, in: Anděla Horová (ed.), Nová Encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 321. Realizace: kolem r. 1990 Křížová cesta pro Nové Adalbertinum, Hradec Králové 1990 Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Hradec Králové 1990 Křížová cesta pro katedrálu sv. Ducha, Hradec Králové 2004 Křížová cesta pro kapli Navštívení Panny Marie, Bohuslavice u Zlína Lubomír Jarcovják Sochař a grafik, narozen 12. 8. 1962 ve Zlíně. Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Střední grafickou školu v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1986. Od roku 1999 se v jeho tvorbě prosazuje beton a tvoří monumentální objekty volně působící v prostoru. Ludvík Ševeček, Lubomír Jarcovják (kat. výst.), Galerie Magna Ostrava 2000. Realizace: 2009 Křížová cesta ke kapličce sv. Anny, Bukovany Akad. mal. Josef Jíra Malíř a grafik, narozen 11. 10. 1929 v Trutnově, zemřel v roce 2005. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Trutnově a Akademii výtvarných umění v Praze. Stal se iniciátorem vzniku tvůrčí skupiny M 57. Střídavě se věnoval krajinomalbě a psychologicky motivovaným portrétům.
172
JŠ [Jiří Šetlík], heslo Josef Jíra, in: Anděla Horová (ed.), Nová Encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 336-337. - Hana Lamatová, Křížová cesta Josefa Jíry v kapli sv. Vavřince na Malé Skále (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2008. Realizace: 1989/1990 Křížová cesta, soukromá sbírka (V r. 1994 zakoupena pro kapli zámku v Hluboši, ale nebyla zde umístěna.) 1996 Křížová cesta pro kapli sv. Vavřince, Malá Skála Ludvík Kolek Architekt a malíř, narozen 5. 8. 1933 v Újezdu u Brna. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor výtvarná výchova, historie a občanská nauka. Věnoval se malbě a výzdobě sakrálního interiéru, především se stal uznávaným architektem sakrálních staveb. V roce 2003 získal řád sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní přínos v oblasti sakrální tvorby a architektury. Umělec žije v současné době v Brně. PVi [Pavla Vieweghová], heslo Kolek Ludvík, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 395-396. Realizace: 1994 Křížová cesta pro kapli sv. Ludmily, Horní Libochová Akad. mal. Vladimír Komárek Malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, narodil se 10. 8. 1928 v Hřensku u Semil, zemřel v roce 2002. Studoval Sklářskou školu v Železném Brodě, Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Karla Štipla. Jedním z dominantních témat jeho tvorby byl interiér. Mnohoznačnost malby je umocněna použitím náznaku, symbolu a metafory. Vystřídal několik grafických stylů, ale nejoblíbenějším se stala suchá jehla. Od roku 1967 ilustroval řadu knih a bibliofilských tisků. V roce 1959 se stal zakladatelem skupiny „7“ v Liberci a mezi léty 1965 až 1971 byl členem Svazu československých grafických umělců Hollar. MaP [Marcela Pánková], heslo Vladimír Komárek, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 374-375. Realizace: 2002 Křížová cesta pro kostel sv. Petra a Pavla, Konecchlumí Heřman Kouba Výtvarník a šperkař, narozen 9. 6. 1942 v Husinci. Studoval výtvarné zpracování keramiky a malbu na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech. Je členem Unie výtvarných umělců. Od roku 1989 pracuje jako samostatný výtvarník. Věnuje se také užitému umění. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Kon – Ky , Ostrava 2001, s. 124. - Milan Michálek, Křížová cesta v Nejdku. Zrození. Proměny. Úpadek. Zmrtvýchvstání, Nejdek 2007. Jarmila Janků, Reliéfy na Nejdecké křížové cestě (brožura), Nejdek 2008. Realizace: 2008 Křížová cesta na Křížový vrch, Nejdek František Koubek
173
Malíř a grafik, narozen 20. 6. 1912 ve Vodňanech, zemřel v roce 2006. Studoval grafické oddělení Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Věnoval se grafice, zejména dřevorytu a kresbě perem, ale také olejomalbě a akvarelu. K výročím K. V. Raise vytvářel plakáty, obálky publikací a ilustrace, portréty v dřevorytu a linorytu. Antonie Vanišová, František Koubek, Bělohradské listy I, Léto 2001, s. [?]. – Antonie Vanišová, Byšičky. Křížová cesta, Bělohradské listy II, Léto 2002, s. 13. Realizace: 2002 Křížová cesta ke kostelu sv. Petra a Pavla, Byšičky u Lázní Bělohrad Sabina Kratochvílová Malířka a grafička, narozena v roce 1959 v Brně. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Spolu s manželem Janem Kratochvílem se podílejí na společných realizacích a výstavách, od roku 1986 společně tvoří ilustrace a grafické úpravy pro nakladatelství Cesta v Brně. Věnuje se především sakrální tématice. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Kon – Ky , Ostrava 2001, s. 39. Realizace: 1985 Křížová cesta pro farní kostel, Frýdlant 1988 Křížová cesta pro farní kostel, Prušánky 1989 Křížová cesta pro farní kostel, Hovorany kolem r. 1990 Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Jevíčko 1990 Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kralice na Hané 1991 Křížová cesta pro kapli Panny Marie Neposkvrněné, Kroměříž 1992 Křížová cesta pro kostel sv. Filipa a Jakuba, Hraběšice 1998 Křížová cesta Božského srdce Páně, Olomučany Jan Kristofori Malíř, grafik a sochař, narozen 17. 7. 1931 v Mukačevu, zemřel v roce 2004. Studoval na Akademii v Miškolci a Maďarsku. V malířské tvorbě byl ovlivněn informelem 60. let. Inspiraci nacházel v hudbě, převážně v jazzu. Ilustroval knihy a učebnice, navrhl grafickou podobu obálek časopisu Tvar. Podílel se na výtvarné podobě československého pavilonu na EXPO v Montrealu. Stal se ilustrátorem v Norském nakladatelství Bokklub, pomáhal zřídit první českou galerii v exilu. Člen sdružení pražských výtvarných umělců-malířů. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Kon – Ky , Ostrava 2001, s. 282. Realizace: 1995 Křížová cesta pro kostel sv. Václava a Anežky České, Hustopeče 2000 Křížová cesta pro kostel sv. Václava, Praha-Nusle Mgr. Václav Kuneš Malíř a grafik, narozen 10. 11. 1949 v Prachaticích.
174
Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, dále na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Je členem Jednoty umělců výtvarných v Praze. Zabýval se kurátorskou a teoretickou činností v Galerii Josefa Krejsy v Husinci. Věnoval se řadě uměleckých aktivit i restaurování. V jeho díle se spojují dekorativní tvarové prvky grafického rázu s poetickou krajinnou atmosférou. V kompozicích směřuje k zhuštěné znakové formě. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Kon – Ky , Ostrava 2001, s. 452. - Jan Antonín Mager – Pavel Fencl, Mešní kaple – Patriarcha – křížová cesta, Prachatice 2004. Realizace: 2004 Křížová cesta k mešní kapli sv. Filipa z Neri, Prachatice Markéta Kuxová Malířka, kreslířka, narozena v roce 1950 ve Šternberku. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně mezi léty 1965 až 1969. Od roku 1973 samostatně vystavuje. Je členka Sdružení olomouckých výtvarníků a od roku 1991 skupiny Odjinud. Těžiště její tvorby spočívá v kresebných evokacích krajiny a v mystice přírodního prostoru. Miroslava Janíčková, Markéta Kuxová - obrazy, kresby (kat. výst.), Galerie Caesar Olomouc 2004. Realizace: 1999 Křížová cesta pro kapli sv. Ludmily, Suchá Loz Akad. mal. Adolf Lachman Malíř a grafik, narozen 22. 12. 1977 v Pardubicích. Vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara a Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér klasických malířských technik. Už během studií se začal věnovat plastice a počítačové grafice. V současné době se realizuje prostřednictvím kreslených ilustrací upravených v počítači, trojrozměrných objektů a jako grafik počítačových her. www.adolflachman.cz Realizace: 1998 Křížová cesta pro kapli Nanebevzetí Panny Marie, Lanšperk Aleš Lamr Malíř, grafik, sochař a keramik, narozen 12. 6. 1943 v Olomouci. V letech 1960 až 1964 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu, oddělení prostorového výtvarnictví v Brně, u prof. J.A. Šálka. Od roku 1991 je členem SČUG Hollar. Jeho tvorba se vyznačuje velkou všestranností, zasahuje výrazně do designu a architektury. Inspiruje se imaginativním uměním, pop-artem, akčním uměním a novým realismem. Bývá přiřazován k proudu tzv. české grotesky. www.lamr.cz APo [Alena Potůčková], heslo Lamr Aleš, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, Praha 1995, s. 436-437. Realizace: 2001 Křížová cesta v Temném Dole ke kapli sv. Anny, Horní Maršov Aleš Liška
175
Restaurátor a sochař, narozen 29. 7. 1975 ve Varnsdorfu. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích a Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole v Písku, obor restaurátorství nábytku a dřevěných plastik. Pracuje jako restaurátor menších kamenných i dřevěných objektů a plátnéř. Provádí rovněž menší restaurátorské práce s drahými kameny. V autorské tvorbě se věnuje kamenosochařství, dřevořezbě, šperkařství a malbě. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. L – Mal , Ostrava 2001, s. 170. Realizace: 2004 Křížová cesta pro kostel Narození Panny Marie, Písek Vladimír Matoušek Sochař, narozen 22. 5. 1956 v Brně. Studoval Střední průmyslovou školu chemickou v Brně a Lidovou školu umění v Brně u malíře Petra Skácela. Věnuje se figurální sochařské tvorbě, orientované převážně na postavy velkých světových náboženství nebo obecněji na duchovní tématiku. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Man – Miž , Ostrava 2001, s. 151. Realizace: 1999 Křížová cesta pro kapli sv. Anny, Zlechov Akad. soch. Jan Neckář Sochař, řezbář a restaurátor, narozen 25. 6. 1926 v Ráječku u Boskovic, zemřel v roce 2002. Vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně a Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Laudy a Otakara Španiela. Od roku 1968 se věnoval volné sochařské tvorbě, medailérství a především restaurátorské činnosti. V Olomouci zrealizoval mnoho restaurátorských prací, např. v kapli Božího těla, kostele Panny Marie Sněžné, v barokním sálu na Hradisku. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Ml – Nou, Ostrava 2001, s. 206. Realizace: 1997 Křížová cesta pro kostel sv. Václava, Horní Lideč 1998 Křížová cesta pro kostel sv. Cyrila a Metoděje, Olomouc-Hejčín Akad. soch. Roman Podrázský Sochař, narozen 24. 2. 1943 v Přibyslavi, zemřel v roce 2001. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, poté Akademii výtvarných umění. Věnoval se převážně figurální sochařské tvorbě, pracoval v sádře, kameni i dřevě. Vytvořil rozsáhlý Protiválečný cyklus, který vystavoval v roce 1973 v pražském Mánesu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Mariánský sloup v Přibyslavi a soubor obrazů pro kapli Maxmiliána Kolbeho. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Pau – Pop, Ostrava 2001, s. 76. Realizace: 1991 Křížová cesta v meditační zahradě Památníku obětem zla, Plzeň-Doudlevce Akad. soch. Vladimír Preclík
176
Sochař, narozen 23. 5. 1929 v Hradci Králové, zemřel v roce 2008. Studoval Střední průmyslovou kamenickou a sochařskou školu v Hořicích, poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Mimo sochařství se věnoval malbě i kresbě a vydal několik knih. Od roku 1957 se věnoval téměř výhradně sochařské práci ve dřevě. Od roku 1968 dodával sochám polychromii ve výrazných průmyslových krycích barvách nebo zlacení. Od roku 1974 se věnoval tzv. skulptomalbě, tedy kombinaci dřeva s heterogenními materiály (kovem, plexisklem, textilem, kůží nebo kožešinou). EP [Eva Petrová], heslo Preclík Vladimír, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění II, Praha 1995, s. 646. Realizace: 2008 Křížová cesta mezi Stanovicemi a Žirčí (kolektiv autorů) PhDr. Karel Rechlík Výtvarník, teoretik a pedagog, narozen 1. 3. 1950 v Brně. Absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor dějiny umění a filosofie. Uskutečnil řadu výtvarných realizací v České republice i zahraničí, převážně v sakrální architektuře. Publikuje články v českých i zahraničních odborných časopisech, tématem jeho zájmu se stala především současná sakrální architektura a křesťanské výtvarné umění. Je spoluautorem knihy Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Od roku 1993 je ředitelem Diecézního muzea Brno. Autor scénářů řady dokumentárních filmů, věnovaných sakrální architektuře. www.karelrechlik.cz Realizace: 1991 Křížová cesta pro kostel sv. Anny, Pasohlávky 1997 Křížová cesta kaple Augustiniánského opatství sv. Tomáše na Starém Brně, Brno 1998 Křížová cesta pro kostel sv. Rodiny, Trenčín, Slovensko Josef Staněk Sochař a řezbář, narozen 18. 9. 1960 ve Vyškově. V roce 1979 absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně. V roce 1987 emigroval do Kanady a dlouhou dobu zde úspěšně působil. Spolupracoval například s nakladatelstvím Sixty-eight publishers manželů Škroreckých. Později se vrátil zpátky do České republiky. Věnuje se především sakrální tvorbě a duchovním námětům. Pracuje s přírodními materiály, nejvíce se dřevem. www.stanekstudio.com Realizace: 2003 Křížová cesta pro kostel sv. Cyrila a Medotěje, Ostrava-Pustkovec 2009 Křížová cesta pro kapli sv. Cyrila a Metoděje, Ostrava-Dolní Lhota Akad. mal. Pavel Šlégl Malíř a grafik, narozen 26. 8. 1958 v Domažlicích. Studoval Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech a Akademii výtvarných umění v Praze. Vychází z tradice české imaginativní malby. Zabývá se monumentální malbou a realizacemi pro architekturu, důraz klade na expresivní výraz. V jeho volné tvorbě převažují sakrální témata. Člen skupiny Corpora S, sdružení Kvadra, sdružení MPŠ. Věnuje se také interiérové tvorbě a drobné architektuře.
177
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Šan – Šta, Ostrava 2001, s. 229. Realizace: 1987 Křížová cesta pro farní kapli, Kdyně (dnes soukromá sbírka) 2007 Křížová cesta pro Komunitní centrum Matky Terezy, Praha-Háje Akad. mal. Renata Štolbová Ilustrátorka, grafička a malířka, narozena 2. 6. 1958 v Českých Budějovicích. Mezi léty 1977 až 1979 studovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (obor český jazyk, výtvarná výchova) a roku 1985 absolvovala ve speciálním ateliéru ilustrace a grafiky (Jiří Mikula a Zdeněk Sklenář) na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Umělkyně se aktivně věnuje knižní ilustraci, divadelní a loutkové tvorbě a volné malbě. Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001. Šte – Tich, Ostrava 2001, s. 89. Realizace: 1996 Křížová cesta ke kostelu Panny Marie Bolestné, Dobrá Voda u Českých Budějovic 2001 Křížová cesta pro kapli sv. Václava, Úsilné u Českých Budějovic Akad soch. Bohumil Teplý Sochař, medailér, restaurátor a pedagog, narozen 13. 4. 1932 v Olomouci. Studoval Střední průmyslovou školu pro dobývání a zpracování kamene v Hořicích, Pedagogickou fakultu v Olomouci a externě Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1964 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 1969 samostatně vystavuje. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a Asociace restaurátorů České republiky a Asociace umělců medailérů České republiky. Ve volné tvorbě je oceňován umělcův osobitý přístup k materiálu, dotýkající se různorodých témat. Věnuje se mimo jiné také užité grafice a kresbě. Žije a tvoří v Olomouci. Marek Perůtka (ed.), Stopy času: výtvarné dílo Bohumila Teplého, Prostějov 2010. Realizace: 2006 Křížová cesta pro kapli sv. Jana Nepomuckého, Kosov 2011 Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Cholina Akad. mal. Miroslava Trizuljaková Malířka a restaurátorka, narozena 30. 9. 1955 v Olomouci. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Věnuje se především restaurátorské práci. Její volná tvorba se často stává reminiscencí na restaurátorské postupy. V malbě je zaměřená především na detail a mikrostrukturu. Akad. mal. Marek Trizuljak Malíř, sochař a umělecký fotograf, narozen 7. 6. 1953 v Bratislavě. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, poté Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1981 je členem Svazu českých výtvarných umělců, od roku 1990 členem Unie výtvarných umělců. Jeho raná tvorba byla orientována figurálně, neztrácel ovšem zájem o krajinomalbu. V 80. letech přešel od olejomalby k tempeře, v 90. letech dochází v jeho malbě k větším světelným kontrastům a nástupu jasnějších barev, pro současnou tvorbu je typická pustá, stroze geometrická fantaskní krajina. Vytváří realizace pro sakrální interiéry, především vitraje.
178
ZPo [Zdeněk Pospíšil], heslo Trizuljak Marek a Trizuljaková Miroslava, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 792-793. Společná realizace: 2004 Křížová cesta na jižní straně kostela sv. Vavřince, Vracov Akad. mal. Vladimír Vašíček Malíř, narozen 19. 9. 1919 v Mistříně, zemřel v roce 2003. Studoval Školu umění ve Zlíně a Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech V. Nechleby a Jána Želibského. Byl členem Brněnské skupiny, Sdružení Q a TT klubu. Od roku 1948 se věnoval fauvismu, futurismu a orfismu. Od roku 1960 přechází k nefigurativní tvorbě. Reagoval na podněty světové tvorby, např. informel a geometrickou abstrakci. JMa [Josef Maliva] heslo Vladimír Vašíček, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění II, Praha 1995, s. 896. Realizace: 1987 Křížová cesta pro kostel Nanebevzetí Panny Marie, Svatobořice-Mistřín Olga Vavrečková, rozená Leitkepová Narozena 7. 1. 1987 v Dačicích. Studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově, v současné době studuje estetiku na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Žije v Českých Budějovicích. Realizace: 2006 Křížová cesta od kaple sv. Anny, Borová Lada
179
12.3 Obrazová příloha
MAPA VÝSKYTU REALIZACÍ KŘÍŽOVÝCH CEST V ČESKÉ REPUBLICE Jihočeský kraj: 1- Borová Lada, okr. Prachatice 2- Cetviny, okr. Český Krumlov 3- Dobrá Voda u Českých Budějovic, okr. České Budějovice 4- Lomec, okr. Strakonice 5- Milevsko, okr. Písek 6- Písek, okr. Písek 7- Prachatice, okr. Prachatice 8- Rychnov nad Malší, okr. Český Krumlov 9- Úsilné u Českých Budějovic, okr. České Budějovice
Pardubický kraj: 33- Jevíčko, okr. Svitavy 34- Lanšperk, okr. Ústí nad Orlicí 35- Ústí nad Orlicí, okr. Ústí nad Orlicí
Jihomoravský kraj: Brno, okr. Brno-město 10 Hovorany, okr. Hodonín 11- Hustopeče, okr. Břeclav 12- Chudčice, okr. Brno-venkov 13- Olomučany, okr. Blansko 14- Pasohlávky, okr. Brno-venkov 15- Petrov u Strážnice, okr. Hodonín 16- Příbram na Moravě, okr. Brno-venkov 17- Svatobořice-Mistřín, okr. Hodonín 18- Vracov, okr. Hodonín Karlovarský kraj: 19- Nejdek, okr. Karlovy Vary
Plzeňský kraj: Plzeň, okr. Plzeň-město
Královéhradecký kraj: 20- Byšičky u Lázní Bělohrad, okr. Jičín Hradec Králové, okr. Hradec Králové 21- Konecchlumí, okr. Jičín 22- Horní Maršov, okr. Trutnov 23- Stanovice u Kuksu, ok. Trutnov
Praha: Praha Středočeský kraj: 36- Jesenice, okr. Příbram 37- Petrovice u Sedlčan, okr. Příbram 38- Počepice, okr. Příbram 39- Únětice, okr. Praha-západ
180
Liberecký kraj: 24- Malá Skála, okr. Jablonec nad Nisou
Vysočina: 40- Horní Libochová, okr. Žďár nad Sázavou
Moravskoslezský kraj: 25- Darkovice, okr. Opava Ostrava, okr. Ostrava-město 26- Píšť, okr. Opava
Zlínský kraj: 41- Biskupice u Luhačovic, okr. Zlín 42- Bohuslavice u Zlína, okr. Zlín 43- Horní Lideč, okr. Vsetín 44- Hrachovec u Valašského Meziříčí, okr. Vsetín 45- Prostějov-Krasice, okr. Prostějov 46- Kroměříž, okr. Kroměříž 47- Luhačovice, okr. Zlín 48- Otrokovice, okr. Zlín 49- Poteč, okr. Zlín 50- Suchá Loz, okr. Uherské hradiště 51- Študlov, okr. Vsetín 52- Uherské Hradiště, okr. Uherské Hradiště 53- Zlechov, okr. Uherské Hradiště
Olomoucký kraj: 27- Bukovany, okr. Olomouc 28- Hraběšice, okr. Šumperk 29- Cholina, okr. Olomouc 30- Kosov, okr. Šumperk 31- Mírov, okr. Šumperk Olomouc, okr. Olomouc 32- Vyšehorky, okr. Šumperk
Renata Štolbová, I. zastavení křížové cesty, 1996, olej, plech, 125 x 80 cm, výklenkové kapličky Křížové cesty v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Foto: archiv Renaty Štolbové
181
Jan Kristofori, II. zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová
182
Bohumil Teplý, III. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého
Adolf Lachman, IV. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana
183
Ludmila Jandová, V. zastavení křížové cesty – Šimon pomáhá nést kříž, 1989, olej, sololitová deska, 49 x 34 cm, Biskupství královehradecké A/4100330, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Foto: Hana Lamatová
184
Otilie Demelová Šuterová, VI. zastavení křížové cesty, 1998–2000, pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Klášteře sester klarisek v Brně-Soběšicích. Foto: Hana Lamatová
185
Josef Staněk, VII. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek
186
Aleš Lamr, VIII. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr) památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová
187
Kateřina Gavlasová, IX. zastavení křížové cesty, 2007, glazovaná pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), meditativní zahrada u kostel sv. Mikuláše v Ostravě-Porubě. Foto: Matouš Urbánek
188
Markéta Kuxová, X. zastavení křížové cesty, 1999, glazovaná pálená hlína, 54 x 37 cm, kaple sv. Ludmily v Suché Lozi. Foto: Hana Lamatová
189
Lucie Fričová, XI. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněné desky, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová
190
Jan Neckář, XII. zastavení křížové cesty, 1997, bronz, 45 x 45 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Václava v Horní Lideči. Foto: Tomáš Cahel
191
Josef Jíra, XIII. zastavení křížové cesty – Ježíšovo tělo je sňato z kříže, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová
192
Vladimír Komárek, XIV. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 180 x 90 cm, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Foto: Hana Lamatová
193
1. Ludmila Jandová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1989, olej, sololitová deska, Biskupství královehradecké, A/4100330, pohled na prvních sedm zastavení v kapli sv. Josefa v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové. Foto: Hana Lamatová 2. Ludmila Jandová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1989, olej, sololitová deska, Biskupství královehradecké, A/4100330, pohled do závěru kaple sv. Josefa v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové. Foto: Hana Lamatová 3. Ludmila Jandová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1990, olej, dřevěná deska, katedrála sv. Ducha v Hradci Králové, pohled na prvních sedm zastavení. Foto: Hana Lamatová 4. Ludmila Jandová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1990, olej, dřevěná deska, katedrála sv. Ducha v Hradci Králové, pohled na dalších sedm zastavení. Foto: Hana Lamatová 5. Ludmila Jandová, I. zastavení křížové cesty, kolem 1990, tužka, pastel, papír, 30 x 18 cm, Biskupství královehradecké, A/4100714, Nové Adalbertinum v Hradci Králové. Foto: Hana Lamatová 6. Ludmila Jandová, IX. zastavení křížové cesty, kolem 1990, tužka, pastel, papír, 30 x 18 cm, Biskupství královehradecké, A/4100714, Nové Adalbertinum v Hradci Králové. Foto: Hana Lamatová 7. Ludmila Jandová, I. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 8. Ludmila Jandová, VI. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 9. Ludmila Jandová, II. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Zuzana Holasová, Čtrnáct malých setkání, Svitavy 1994. 10. Ludmila Jandová, XIII. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Zuzana Holasová, Čtrnáct malých setkání, Svitavy 1994. 11. Sabina Kratochvílová, Křížová cesta v kostele sv. Josefa v Prostějově-Krasicích, reprodukce. Zdroj: Cesty víry, Česká televize 2012 12. Sabina Kratochvílová, Křížová cesta v kostele sv. Josefa v Prostějově-Krasicích, reprodukce. Zdroj: Cesty víry, Česká televize 2012 13. Sabina Kratochvílová, IV. zastavení křížové cesty, kolem 1990, olej, plátno, dřevěná deska, 76 x 34 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku. Foto: Hana Lamatová 14. Sabina Kratochvílová, Detail XV. zastavení křížové cesty, kolem 1990, olej, plátno, dřevěná deska, 76 x 34 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku. Foto: Hana Lamatová 15. Hraběšice, kostel sv. Filipa a Jakuba, pohled do interiéru lodi se zastaveními Křížové cesty od Sabiny Kratochvílové. Foto: Hana Lamatová 16. Hraběšice, kostel sv. Filipa a Jakuba, pohled do interiéru lodi se zastaveními Křížové cesty od Sabiny Kratochvílové. Foto: Hana Lamatová 17. Sabina Kratochvílová, Křížová cesta v kostele Božského srdce Páně v Olomučanech, reprodukce. Zdroj: Cesty víry, Česká televize 2012 18. Sabina Kratochvílová, Křížová cesta v kostele Božského srdce Páně v Olomučanech, reprodukce. Zdroj: Cesty víry, Česká televize 2012 19. Hraběšice, kostel sv. Filipa a Jakuba, pohled na oltářní stěnu. Foto: Hana Lamatová 20. Sabina Kratochvílová, VI. a VII. zastavení křížové cesty, kolem 1990, olej, plátno, dřevěná deska, 76 x 34 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku. Foto: Hana Lamatová 21. Sabina Kratochvílová, X. zastavení křížové cesty, kolem 1990, olej, plátno, dřevěná deska, 76 x 34 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku. Foto: Hana Lamatová 22. Pasohlávky u Mušovských jezer, kostel sv. Anny, pohled do interieru lodi se zastaveními Křížové cesty od Karla Rechlíka. Foto: Hana Lamatová 23. Pasohlávky u Mušovských jezer, kostel sv. Anny, pohled do interieru lodi se zastaveními Křížové cesty od Karla Rechlíka. Foto: Hana Lamatová 24. Trenčín, kostel sv. Rodiny, pohled do interieru lodi se zastaveními Křížové cesty od Karla Rechlíka. Foto: Hana Lamatová
194
25. Ladislav Dvořák, I. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 26. Ladislav Dvořák, II. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 27. Ludvík Kolek, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1994, olej, dřevěná deska, kaple sv. Ludmily. Foto: E. a V. Rezkovi 28. Jan Kristofori, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová 29. Jan Kristofori, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová 30. Josef Jíra, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 31. Josef Jíra, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 32. Josef Jíra, III. zastavení křížové cesty, 1989-1990, kombinovaná technika, dřevěná deska, 40 x 26,5 cm, soukromá sbírka Praha. Foto: Hana Lamatová 33. Josef Jíra, IV. zastavení křížové cesty, 1989-1990, kombinovaná technika, dřevěná deska, 40 x 26,5 cm, soukromá sbírka Praha. Foto: Hana Lamatová 34. Josef Jíra, III. zastavení křížové cesty, 1988, suchá jehla, 10,5 x 7,5 cm, soukromá sbírka Malá Skála. Foto: Hana Lamatová 35. Josef Jíra, XI. zastavení křížové cesty, 1988, suchá jehla, 10,5 x 7,5 cm, soukromá sbírka Malá Skála. Foto: Hana Lamatová 36. Josef Jíra, III. zastavení křížové cesty, po r. 2000 (druhý tisk z matrice), barevná litografie, 11,5 x 8 cm, soukromá sbírka Petra Kábrta. Foto: Hana Lamatová 37. Josef Jíra, XIV. zastavení křížové cesty, po r. 2000 (druhý tisk z matrice), barevná litografie, 11,5 x 8 cm, soukromá sbírka Petra Kábrta. Foto: Hana Lamatová 38. Milivoj Husák, Via crucis, 1997, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v BrněŽabovřeskách. Foto: Hana Lamatová 39. Milivoj Husák, Via lucis, 1998, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v BrněŽabovřeskách. Foto: Hana Lamatová 40. Milivoj Husák, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2007, kostel sv. Hedviky v Darkovicích. Foto: 41. Milivoj Husák, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2007, kostel sv. Hedviky v Darkovicích. Foto: 42. Adolf Lachman, III. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 43. Adolf Lachman, XII. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 44. Renata Bartoňová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, kostel sv. Václava v Petrově u Strážnice. Foto: František Synek 45. Renata Bartoňová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, kostel sv. Václava v Petrově u Strážnice. Foto: František Synek 46. Vladimír Komárek, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2001, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Foto: Hana Lamatová 47. Vladimír Komárek, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2001, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Foto: Hana Lamatová 48. Vladimír Komárek, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1991, reprodukce. Zdroj: Vladimír
195
Komárek, Moje křížová cesta, Praha 2005. 49. Vladimír Komárek, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1991, reprodukce. Zdroj: Vladimír Komárek, Moje křížová cesta, Praha 2005. 50. Renata Štolbová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2001, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 51. Renata Štolbová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2001, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 52. Pavel Šlegl, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2007, Komunitní centrum Matky Terezy v Praze-Hájích. Foto: Hana Lamatová 53. Pavel Šlegl, II. zastavení křížové cesty, 1985, suchá jehla, 13 x 9 cm, soukromá sbírka. Foto: Hana Lamatová 54. Pavel Šlegl, V. zastavení křížové cesty, 1985, suchá jehla, 13 x 9 cm, soukromá sbírka. Foto: Hana Lamatová 55. Pavel Šlegl, VI. zastavení křížové cesty, 1986, olej, dřevěná deska, soukromá sbírka. Foto: archiv Pavla Šlegla 56. Pavel Šlegl, XI. zastavení křížové cesty, 1986, olej, dřevěná deska, soukromá sbírka. Foto: archiv Pavla Šlegla 57. Lucie Fričová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2010, Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 58. Lucie Fričová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2010, Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 59. Otilie Demelová Šuterová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2007, soukromá sbírka autorky. Foto: archiv Otilie Demelové Šuterové 60. Otilie Demelová Šuterová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 2007, soukromá sbírka autorky. Foto: archiv Otilie Demelové Šuterové 61. Otilie Demelová Šuterová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1997, kaple v Hrachovci u Valašského Meziříčí. Foto: archiv Otilie Demelové Šuterové 62. Otilie Demelová Šuterová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1998, vězeňská kaple sv. Markéty na Mírově. Foto: archiv Otilie Demelové Šuterové 63. Otilie Demelová Šuterová, I. zastavení křížové cesty, 1998–2000, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně-Soběšicích. Foto: Hana Lamatová 64. Otilie Demelová Šuterová, V. zastavení křížové cesty, 1998–2000, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně-Soběšicích. Foto: Hana Lamatová 65. Otilie Demelová Šuterová, Čtrnáct zastavení křížové cesty, 1998–2000, kaple sv. Floriána a Panny Marie v Příbrami na Moravě. Foto: archiv Otilie Demelové Šuterové 66. Suchá Loz, kaple sv. Ludmily, pohled do interiéru lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Markéty Kuxové. Foto: Hana Lamatová 67. Suchá Loz, kaple sv. Ludmily, pohled do interiéru lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Markéty Kuxové. Foto: Hana Lamatová 68. Bohumil Teplý, bronzové reliéfy Křížové cesty na dubové desce, 2000, soukromý majetek autora, reprodukce. Zdroj: Marek Perůtka (ed.), Stopy času: výtvarné dílo Bohumila Teplého, Prostějov 2010. 69. Kosov, kaple sv. Jana Nepomuckého, pohled do interiéru se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Bohumila Teplého. Foto: Hana Lamatová
196
70. Kosov, kaple sv. Jana Nepomuckého, pohled do interiéru se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Bohumila Teplého. Foto: Hana Lamatová 71. Bohumil Teplý, II. zastavení křížové cesty, 2011, pískovec, 81 x 56,5 cm, ohradní zeď kostela Nanebevzetí Panny Marie v Cholině. Foto: Milan Škobrtal 72. Bohumil Teplý, Nanebevstoupení Krista, 2011, pískovec, 81 x 56,5 cm, ohradní zeď kostela Nanebevzetí Panny Marie v Cholině. Foto: Milan Škobrtal 73. Jan Neckář, XV. zastavení křížové cesty, 1998, bronz, 45 x 45 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Václava v Horní Lideči. Foto: Tomáš Cahel 74. Jan Neckář, VIII. až IX. zastavení křížové cesty, 1998, patinovaná sádra, 45 x 45 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metodějě v Olomlouci-Hejčíně. Foto: Norbert Žuška 75. Praha-Strašnice, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, pohled do interiéru lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Pavla Vance. Foto: Hana Lamatová 76. Praha-Strašnice, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, pohled do interiéru lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Pavla Vance. Foto: Hana Lamatová 77. Egino Weinert, I. zastavení křížové cesty, 2006, bronz, 25 x 30 cm (přibližný rozměr),chrám Navštívení Panny Marie v Milevsku. Foto: Hana Lamatová 78. Milevsko, chrám Navštívení Panny Marie v Milevsku, pohled do interiéru boční lodě se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Egina Weinerta. Foto: Hana Lamatová 79. Vladimír Matoušek, I. zastavení křížové cesty, 1997–1999, lipové dřevo, 135 cm, kaple sv. Anny ve Zlechově. Foto: archiv Vladimíra Matouška 80. Zlechov, kaple sv. Anny, pohled do interiéru se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Vladimíra Matouška. Foto: archiv Vladimíra Matouška 81. Ostrava-Pustkovec, kostel sv. Cyrila a Metoděje, pohled do interiéru lodě se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Josefa Staňka. Foto: Hana Lamatová 82. Ostrava-Pustkovec, kostel sv. Cyrila a Metoděje, pohled do interiéru lodě se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Josefa Staňka. Foto: Hana Lamatová 83. Aleš Liška, III. a IV. zastavení křížové cesty, lipové dřevo, 60 x 25 cm (přibližný rozměr), kostel Narození Panny Marie v Písku. Foto: Hana Lamatová 84. Písek, kostel Narození Panny Marie, pohled do interiéru hlavní lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Aleše Lišky. Foto: Hana Lamatová 85. Písek, kostel Narození Panny Marie, pohled do interiéru hlavní lodi se Čtrnácti zastaveními křížové cesty od Aleše Lišky. Foto: Hana Lamatová 86. Martin Cigánek, IV. zastavení křížové cesty, 2009, dřevo, kaple sv. Václava v Poteči. Foto: Tomáš Cahel 87. Martin Cigánek, XIV. zastavení křížové cesty, 2009, dřevo, kaple sv. Václava v Poteči. Foto: Tomáš Cahel 88. Aleš Lamr, II. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 89. Aleš Lamr, III. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 90. František Koubek, II. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 91. František Koubek, XII. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty
197
ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 92. Kateřina Gavlasová, IV. zastavení křížové cesty, 2007, glazovaná pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), meditativní zahrada u kostel sv. Mikuláše v Ostravě-Porubě. Foto: Matouš Urbánek 93. Kateřina Gavlasová, V. zastavení křížové cesty, 2007, glazovaná pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), meditativní zahrada u kostel sv. Mikuláše v Ostravě-Porubě. Foto: Matouš Urbánek 94. Václav Kuneš, XIII. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 95. Václav Kuneš, XIV. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 96. Marek a Miroslava Trizuljakovi, I. zastavení křížové cesty, 2004, sklo, 38 x 36 cm, památníky na jižní straně kostela sv. Vavřince ve Vracově. Foto: František Synek 97. Marek a Miroslava Trizuljakovi, pohled na památníky Křížové cesty na jižní straně kostela sv. Vavřince ve Vracově. Foto: František Synek 98. Iva Vavroušková a Klára Mušková, pohled na I. zastavení křížové cesty, 2005, památníky Křížové cesty u kostela Jména Panny Marie v Lomci. Foto: Hana Lamatová 99. Iva Vavroušková a Klára Mušková, pohled na II. zastavení křížové cesty, 2005, památníky Křížové cesty u kostela Jména Panny Marie v Lomci. Foto: Hana Lamatová 100. Borová Lada, pohled na památník Křížové cesty u kaple sv. Anny. Foto: Hana Lamatová 101. Borová Lada, pohled na památníky Křížové cesty u kaple sv. Anny. Foto: Hana Lamatová 102. Cetviny, pohled na památník Křížové cesty do kopce Na Čepici k Farské a Jeskynní kapli. Foto: Eva Veselá 103. Ústí nad Orlicí, pohled na výklenkovou kapli Křížové cesty na Anderlův Chlum. Foto: Hana Lamatová 104. Zdeněk Brožek, IX. zastavení křížové cesty, 1994, sgrafito, 85 x 70 cm (přibližný rozměr), výklenkové kaple Křížové cesty na Anderlův Chlum. Foto: Hana Lamatová 105. Dobrá Voda u Českých Budějovic, pohled na výklenkovou kapličku Křížové cesty ke kostelu Panny Marie Bolestné. Foto: Hana Lamatová 106. Dobrá Voda u Českých Budějovic, pohled na výklenkovou kapličku Křížové cesty ke kostelu Panny Marie Bolestné. Foto: Hana Lamatová 107. Nejdek, pohled na výklenkovou kapličku Křížové cesty na Křížový vrch. Foto: Hana Lamatová 108. Nejdek, pohled na výklenkovou kapličku Křížové cesty na Křížový vrch. Foto: Hana Lamatová 109. Rychnov nad Malší, pohled na výklenkovou kapličku Křížové cesty k poutnímu místu Svatý kámen. Foto: Eva Veselá 110. Roman Podrázský, I. zastavení křížové cesty – Poslední večeře, 1991, pískovec, Křížová cesta v meditativní zahradě Památníku obětem zla v Plzni-Doudlevcích. Foto: Hana Lamatová 111. Roman Podrázský, VI. zastavení křížové cesty – Nesení kříže, 1991, pískovec, Křížová cesta v meditativní zahradě Památníku obětem zla v Plzni-Doudlevcích. Foto: Hana Lamatová 112. Jaromíra Němcová, Brána naděje, 2008, pískovec, Křížová cesta mezi Stanovicemi
198
u Kuksu a Žirčí. Foto: Hana Lamatová 113. Stanovice u Kuksu a Žireč, pohled na dvě zastavení Křížové cesty. Foto: Hana Lamatová 114. Jan Koblasa, Svatá rodina, 2008, pískovec, Křížová cesta mezi Stanovicemi u Kuksu a Žirčí. Foto: Hana Lamatová 115. Vladimír Preclík, Katedrála prosby, 2008, pískovec, Křížová cesta mezi Stanovicemi u Kuksu a Žirčí. Foto: Hana Lamatová 116. Bukovany, pohled na Křížovou cestu ke kapličce sv. Anny. Foto: Silvie Malíková 117. Lubomír Jarcovják, XII. Zastavení – Pán Ježíš umírá na kříži, 2009, beton, železo, Křížová cesta ke kapličce sv. Anny. Foto: Silvie Malíková 118. Renata Štolbová, I. zastavení křížové cesty, 1996, olej, plech, 125 x 80 cm, výklenkové kapličky Křížové cesty v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Foto: archiv Renaty Štolbové 119. Bohumil Teplý, I. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 120. Josef Jíra, I. zastavení křížové cesty - Ježíš je odsouzen k smrti, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 121. Václav Kuneš, I. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 122. Renata Bartoňová, I. zastavení křížové cesty, 2000, olej, dřevěná deska, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Václava v Petrově u Strážnice. Foto: František Synek 123. Pavel Šlegl, I. až IV. zastavení křížové cesty, 2007, enkaustika, juta, dřevěná deska, 300 x 100 cm (jeden panel), Komunitní centrum Matky Terezy v Praze-Hájích. Foto: Hana Lamatová 124. Adolf Lachman, I. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 125. Ludmila Jandová, I.-IV. zastavení křížové cesty, 1990, olej, dřevěná deska, katedrála sv. Ducha v Hradci Králové. Foto: Hana Lamatová 126. Vladimír Komárek, I. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 180 x 90 cm, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Foto: Hana Lamatová 127. Jan Kristofori, II. zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová 128. Bohumil Teplý, II. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 129. Aleš Liška, I a II. zastavení křížové cesty, lipové dřevo, 60 x 25 cm (přibližný rozměr), kostel Narození Panny Marie v Písku. Foto: Hana Lamatová 130. Josef Staněk, II. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek 131. Olga Vavrečková, II. zastavení křížové cesty, 2006, olej, skleněná deska, 65 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty u kaple sv. Anny v Borové Ladě. Foto: Hana Lamatová 132. Renata Štolbová, II. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 50 x 45 cm, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 133. Lucie Fričová, II. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněná deska, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto:
199
Hana Lamatová 134. Bohumil Teplý, III. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 135. Heřman Kouba, III. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 136. Václav Kuneš, III. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 137. František Koubek, III. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 138. Renata Štolbová, III. zastavení křížové cesty, 1996, olej, plech, 125 x 80 cm, výklenkové kapličky Křížové cesty v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Foto: archiv Renaty Štolbové 139. Otilie Demelová Šuterová, III. zastavení křížové cesty, 1998–2000, pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Klášteře sester klarisek v Brně-Soběšicích. Foto: Hana Lamatová 140. Marek a Miroslava Trizuljakovi, III. zastavení křížové cesty, 2004, sklo, 38 x 36 cm, památníky na jižní straně kostela sv. Vavřince ve Vracově. Foto: František Synek 141. Ludmila Jandová, III. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 142. Adolf Lachman, IV. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 143. Josef Staněk, IV. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek 144. Renata Štolbová, IV. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 50 x 45 cm, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 145. Vladimír Komárek, IV. zastavení křížové cesty, 2001, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí, reprodukce. Zdroj: http://www.krizovacesta.xf.cz 146. Renata Bartoňová, IV. zastavení křížové cesty, 2000, olej, dřevěná deska, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Václava v Petrově u Strážnice. Foto: František Synek 147. Ludmila Jandová, IV. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 148. Ludmila Jandová, V. zastavení křížové cesty – Šimon pomáhá nést kříž, 1989, olej, sololitová deska, 49 x 34 cm, Biskupství královehradecké A/4100330, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Foto: Hana Lamatová 149. Sabina Kratochvílová, V. zastavení křížové cesty, 1991-1992, kombinovaná technika, plátno, dřevěná deska, 73 x 49,5 cm, kostel sv. Filipa a Jakuba v Hraběšicích. Foto: Hana Lamatová 150. František Koubek, V. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 151. Lucie Fričová, V. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněná deska, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 152. Josef Staněk, V. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek
200
153. Aleš Lamr, V. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 154. Ludmila Jandová, V. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 155. Otilie Demelová Šuterová, VI. zastavení křížové cesty, 1998–2000, pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Klášteře sester klarisek v Brně-Soběšicích. Foto: Hana Lamatová 156. Václav Kuneš, VI. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 157. Aleš Liška, V. a VI. zastavení křížové cesty, lipové dřevo, 60 x 25 cm (přibližný rozměr), kostel Narození Panny Marie v Písku. Foto: Hana Lamatová 158. Zdeněk Brožek, VI. zastavení křížové cesty, 1994, sgrafito, 85 x 70 cm (přibližný rozměr), výklenkové kaple Křížové cesty na Anderlův Chlum. Foto: Hana Lamatová 159. Markéta Kuxová, VI. zastavení křížové cesty, 1999, glazovaná pálená hlína, 54 x 37 cm, kaple sv. Ludmily v Suché Lozi. Foto: Hana Lamatová 160. Adolf Lachman, VI. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 161. Marek a Miroslava Trizuljakovi, VI. zastavení křížové cesty, 2004, sklo, 38 x 36 cm, památníky na jižní straně kostela sv. Vavřince ve Vracově. Foto: František Synek 162. Sabina Kratochvílová, VI. zastavení křížové cesty, 1991-1992, kombinovaná technika, plátno, dřevěná deska, 73 x 49,5 cm, kostel sv. Filipa a Jakuba v Hraběšicích. Foto: Hana Lamatová 163. Josef Staněk, VII. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek 164. Heřman Kouba, VII. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 165. Lucie Fričová, VII. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněná deska, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 166. František Koubek, VII. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 167. Aleš Lamr, VIII. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 168. Ludmila Jandová, VIII. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 169. Olga Vavrečková, VIII. zastavení křížové cesty, 2006, olej, skleněná deska, 65 x 40 cm (přibližný rozměr), kaple sv. Anny v Borové Ladě. Foto: Hana Lamatová 170. Václav Kuneš, VIII. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 171. Heřman Kouba, VIII. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 172. Jan Kristofori, VIII. zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana
201
Lamatová 173. Kateřina Gavlasová, IX. zastavení křížové cesty, 2007, glazovaná pálená hlína, 30 x 20 cm (přibližný rozměr), meditativní zahrada u kostel sv. Mikuláše v OstravěPorubě. Foto: Matouš Urbánek 174. Lucie Fričová, IX. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněná deska, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 175. Heřman Kouba, IX. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 176. Olga Vavrečková, IX. zastavení křížové cesty, 2006, olej, skleněná deska, 65 x 40 cm (přibližný rozměr), kaple sv. Anny v Borové Ladě. Foto: Hana Lamatová 177. Bohumil Teplý, IX. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 178. Markéta Kuxová, X. zastavení křížové cesty, 1999, glazovaná pálená hlína, 54 x 37 cm, kaple sv. Ludmily v Suché Lozi. Foto: Hana Lamatová 179. Vladimír Komárek, X. zastavení křížové cesty, 2001, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí, reprodukce. Zdroj: http://www.krizovacesta.xf.cz 180. Bohumil Teplý, X. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 181. Ladislav Dvořák, X. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 182. Lucie Fričová, XI. zastavení křížové cesty, 2010, olej, skleněné desky, 90 x 40 cm (přibližný rozměr), Komunitní centrum sv. Prokopa v Praze-Nových Butovicích. Foto: Hana Lamatová 183. Josef Jíra, XI. zastavení křížové cesty - Ježíš je ukřižován, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 184. Jan Neckář, XI. až XIII. zastavení křížové cesty, 1998, patinovaná sádra, 45 x 45 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metodějě v Olomlouci-Hejčíně. Foto: Norbert Žuška 185. Ladislav Dvořák, XI. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 186. Renata Štolbová, XI. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 50 x 45 cm, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 187. Markéta Kuxová, XI. zastavení křížové cesty, 1999, glazovaná pálená hlína, 54 x 37 cm, kaple sv. Ludmily v Suché Lozi. Foto: Hana Lamatová 188. Bohumil Teplý, XI. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 189. Renata Štolbová, XI. zastavení křížové cesty, 1996, olej, plech, 125 x 80 cm, výklenkové kapličky Křížové cesty v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Foto: archiv Renaty Štolbové 190. Aleš Lamr, XI. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 191. Jan Neckář, XII. zastavení křížové cesty, 1997, bronz, 45 x 45 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Václava v Horní Lideči. Foto: Tomáš Cahel
202
192. Bohumil Teplý, XII. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 193. Heřman Kouba, XII. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 194. Egino Weinert, XII. zastavení křížové cesty, 2006, bronz, 25 x 30 cm (přibližný rozměr),chrám Navštívení Panny Marie v Milevsku. Foto: Hana Lamatová 195. Josef Staněk, XII. zastavení křížové cesty, 2002–2003, dřevo, 45 x 30 cm (přibližný rozměr), kostel sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. Foto: Matouš Urbánek 196. Josef Jíra, XII. zastavení křížové cesty - Ježíš umírá, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 197. Renata Štolbová, XII. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 50 x 45 cm, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 198. Markéta Kuxová, XII. zastavení křížové cesty, 1999, glazovaná pálená hlína, 54 x 37 cm, kaple sv. Ludmily v Suché Lozi. Foto: Hana Lamatová 199. Jan Kristofori, XII. zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová 200. Ludmila Jandová, XII. zastavení křížové cesty, reprodukce. Zdroj: Ludmila Jandová – Josef Suchý, Křížová cesta, Březnice 2004. 201. Aleš Lamr, XII. zastavení křížové cesty, 2001, olej, plech, 60 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty ke kapli sv. Anny v Horním Maršově. Foto: Hana Lamatová 202. Josef Jíra, XIII. zastavení křížové cesty – Ježíšovo tělo je sňato z kříže, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová 203. František Koubek, XIII. zastavení křížové cesty, 2002, olej, plech, památníky Křížové cesty ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách u Lázní Bělohrad. Foto: Hana Lamatová 204. Václav Kuneš, XIII. zastavení křížové cesty, 2004, olej, plech, 75 x 40 cm (přibližný rozměr), památníky Křížové cesty k mešní kapli sv. Filipa z Neri. Foto: Hana Lamatová 205. Aleš Liška, XIII. zastavení křížové cesty, lipové dřevo, 60 x 25 cm (přibližný rozměr), kostel Narození Panny Marie v Písku. Foto: Hana Lamatová 206. Sabina Kratochvílová, XIII. zastavení křížové cesty, 1991-1992, kombinovaná technika, plátno, dřevěná deska, 73 x 49,5 cm, kostel sv. Filipa a Jakuba v Hraběšicích. Foto: Hana Lamatová 207. Heřman Kouba, XIII. zastavení křížové cesty, 2008, patinovaná umělá pryskyřice, 100 x 60 cm (přibližný rozměr), výklenkové kapličky Křížové cesty na Křížový vrch v Nejdku. Foto: Hana Lamatová 208. Bohumil Teplý, XIII. zastavení křížové cesty, 2006, sádrový model, 34 x 19 cm, soukromý majetek autora. Foto: archiv Bohumila Teplého 209. Ladislav Dvořák, XIII. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 210. Vladimír Komárek, XIV. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 180 x 90 cm, kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Foto: Hana Lamatová 211. Josef Jíra, XIV. zastavení křížové cesty - Ježíš je pohřben, 1996, kombinovaná technika, dřevěná deska, 50 x 60 cm, kaple sv. Vavřince na Malé Skále. Foto: Hana Lamatová
203
212. Adolf Lachman, XIV. zastavení křížové cesty, 1998, olej, sololitová deska, 53 x 38 cm, kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku. Foto: archiv Adolfa Lachmana 213. Pavel Šlegl, XIII. až XIV. zastavení křížové cesty, 2007, enkaustika, juta, dřevěná deska, 300 x 100 cm (jeden panel), Komunitní centrum Matky Terezy v Praze-Hájích. Foto: Hana Lamatová 214. Milivoj Husák, XI. až XIV. zastavení Via crucis, 1997, kombinovaná technika, sololitová deska, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně-Žabovřeskách. Foto: Hana Lamatová 215. Ladislav Dvořák, XIV. zastavení křížové cesty, po r. 1990, olej, karton, 50 x 50 cm, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úněticích. Foto: Hana Lamatová 216. Pavel Vanc, XIV. zastavení křížové cesty, 2001, patinovaný plech, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích. Foto: Hana Lamatová 217. Renata Štolbová, XIV. zastavení křížové cesty, 2001, olej, dřevěná deska, 50 x 45 cm, kaple sv. Václava v Úsilném u Českých Budějovic. Foto: Hana Lamatová 218. Jan Kristofori, XIV. zastavení křížové cesty, 1995, kombinovaná technika, sololitová deska, 75 x 49,5 cm, kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích. Foto: Hana Lamatová
204
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Hana Lamatová
Katedra:
dějin umění
Vedoucí práce:
doc. PaedDr. Alena Kavčáková Dr.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Via crucis. Zobrazení Křížové cesty v českém sakrálním umění po roce 1989 a jeho uměleckohistorická geneze
Název v angličtině:
Via Crucis. Display of the Stations of the Cross in the Czech religious art after 1989 and the genesis of Art History
Anotace práce:
Diplomová práce sleduje kontinuální historický vývoj zbožnosti křížové cesty a jejího výtvarného zobrazování, s přihlédnutím k hlavním realizacím těchto výtvarných souborů v českém i světovém umění, od prvních projevů v 15. století až do 21. století. Těžiště práce spočívá především v podrobném představení souborů moderních křížových cest a vývoje jejich ikonografie v rámci českého sakrálního umění v období po roce 1989. Práce je doplněna o Kompendium křížových cest a Index autorů, které předkládají přehled těchto realizací společně se stručným slovníkem jejich tvůrců.
Klíčová slova:
křížová cesta, via crucis, sakrální umění, české umění po roce 1989
Anotace v angličtině:
The thesis follows the continuous historical development of the piety of the Stations of the Cross and its visual display, taking into account the main realizations of these complexes in the Czech and world art, from their first appearance in the 15th up to the 21st century. The focus of the thesis lies in the detailed presentation of complexes of the Stations of the Cross and their development in the Czech iconography of sacred art in the period after 1989. The thesis is supplemented by a Compendium of the Stations of the Cross and an Index of authors, which present an overview of the implementation as well as a brief dictionary of their creators.
Klíčová slova v angličtině:
the Stations of the Cross, Czech sacred art in the period after 1989
Přílohy vázané v práci:
Obrazová příloha Kompendium křížových cest Index autorů
Rozsah práce:
205 stran
Jazyk práce:
čeština
205
