Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra historie
Snaha vybudovat systém hospodářské demokracie v odvětví lehkého průmyslu v Opavě v letech 1945-1948 Bakalářská práce
Autor práce: Zuzana Havlíčková Vedoucí práce: prof. PhDr. PaedDr. Pavel Marek, Ph.D. 2010 Olomouc
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
V Opavě dne 27. 4. 2010
2
Ráda bych poděkovala v těchto řádcích všem, kteří přispěli k napsání a dokončení mé bakalářské práce. Na prvním místě děkuji vedoucímu práce prof. PhDr. PaedDr. Pavlu Markovi, Ph.D. za rady a pomoc při psaní. Dále pracovníkům Zemského archivu v Opavě za poskytnutí pomoci a azylu při zkoumání archivních materiálů. Nemálo díků patří mé rodině a kamarádům, kteří mi dodávali psychickou podporu.
3
OBSAH Úvod ......................................................................................................................5 1
Vývoj v 19.století............................................................................................8 1.1
2
3
4
Počátek historie potravinářských podniků v Opavě....................................8
Meziválečné období .....................................................................................13 2.1
Opava jako významné město Sudet.........................................................13
2.2
Hospodářství ...........................................................................................14
Válečné období ............................................................................................17 3.1
Opava za války ........................................................................................17
3.2
Hospodářství............................................................................................17
Léta 1945-1948 .............................................................................................19 4.1
Poválečná obnova....................................................................................19
4.2
Hospodářská demokracie ........................................................................20
4.3
Hospodářská demokracie v praxi ............................................................23 4.3.1 Závodní rada ....................................................................................23 4.3.2 Národní správa .................................................................................24 4.3.3 Dvouletý hospodářský plán pro léta 1947-1948................................31 4.3.4 Národní podniky................................................................................32
Závěr ....................................................................................................................35 Seznam literatury a pramenů .............................................................................37 Resumé ................................................................................................................40 Anotace.........................................................................................................................41
4
Úvod
Ve své bakalářské práci se budu zabývat snahou vybudovat systém hospodářské demokracie v odvětví lehkého průmyslu v Opavě mezi lety 19451948. Vycházela jsem z koncepce Karla Kaplana, který na toto téma sepsal studii „Hospodářská demokracie v letech 1945-1948“1, jejíž hlavní body jsou popsány ve čtvrté kapitole. Předně jde o hospodářskou samosprávu, demokracii závodní a podnikovou, podíl pracovníků na řízení a chodu v podnicích, v kterých pracují. V práci se snažím zjistit, zda se tyto jevy uplatnily také v opavských průmyslových podnicích. V průběhu práce se ukázalo, že ne všechny aspekty Kaplanovy studie bude možné ověřit v praxi. Jde především o fungování Hospodářské rady, o které jsem v archivních materiálech nenašla žádné zmínky. Také informace o závodních radách byly značně omezené, z těchto důvodů jádro práce spočívá na demokracii závodní a podnikové, hlavně na zavádění národních správ a vznikání národních podniků. Hospodářskou demokracii zkoumám na podkladech největších potravinářských firem v Opavě, u kterých jsou dostupné a dochované materiály. Některé podniky (většinou menšího rozsahu) je nemají nebo se nevztahují k rokům 1945-1948, proto jsem je do svého výzkumu nezahrnula. Důležitou roli ve městě měl i pivovar, mlýn Herber a cukrovar ve Vávrovicích. Bohužel tyto podniky nemají přístupné fondy, z toho důvodů jsem se jim nevěnovala Toto téma jsem si vybrala, protože po nástupu komunistické strany k moci nastala nová éra naší historie, která všem lidem změnila život. Stará pouta se zpřetrhala a formulovaly se nové vztahy ve společnosti, kultuře a hospodářství. Ráda bych zachytila poslední roky demokratického systému v hospodářské sféře, jak se změnilo vlastnictví a chod firem během tří let. Největší vlivy na změnu v hospodářství měly Benešovy dekrety z 19. května 1945, zavádění národních správ, vytváření národních podniků a únor 1948.
1
Kaplan, Karel: Hospodářská demokracie v letech 1945-1948. In: Některé problémy hospodářského vývoje Československa v letech 1945-1948. Praha 1967, s. 5-19.
5
Hospodářskou situaci jsem analyzovala ve svém rodném městě, o němž jsem se chtěla dozvědět více. Dalším důvodem je blízkost Zemského archivu v Opavě, v kterém jsem vyhledávala potřebné archivní materiály.
Než se zaměřím na období let 1945-1948, věnuji se událostem, které se odehrávaly dříve a které souvisely s pozdějším vývojem. Je to hlavně meziválečné období, září 1938, kdy se Opava stala hlavním městem Východních Sudet a odtrhla se od Československa, a druhá světová válka, která změnila tvář města. Vývoj do roku 1945 je pouze jeho nástinem, nešlo mi o podrobné seznámení s historií města, popřípadě Československa, ale krátce představit události, které ovlivnily nejen hospodářskou sféru. Každá kapitola začíná stručným vývojem města, jeho postavením v rámci republiky a hlavně otázce německého obyvatelstva, které hrálo významnou roli nejen v hospodářské otázce. Dále se krátce věnuji i sledovaným firmám, jaký vliv na ně měly probíhající události, jak se to projevovalo v hospodářské oblasti. V první kapitole je sepsán vznik a vývoj zkoumaných firem do konce první světové války. Ve čtvrté kapitole se už zabývám tématem své práce. Kapitola je rozdělena do několika podkapitol podle zkoumaného jevu. Z archivních materiálů se snažím zjistit, zda se zde hospodářská demokracie uplatnila. Aby byl vývoj potravinářských firem ucelený a konečný, je v krátkosti sepsán až do roku 1955.
K práci jsem využívala především regionální literaturu píšící o vývoji v Opavě. Nejvíce jsem čerpala z knihy „Opava“ od autorů Karla Müllera, Rudolfa Žáčka a dalších. Kniha mapuje město od doby kamenné do 21. století ve všech oblastech lidského života – politické, hospodářské a kulturní. Už z názvu knihy „Historie a současnost podnikání na Opavsku“ od Zdeňka Jiráska a dalších vyplývá její zaměření. V těchto knihách je podána stručná historie opavských podniků. V podstatě obsahují víceméně obdobné informace. V žádné z nich se neobjevují informace o národních správcích, závodních radách. Historie firem v poválečných letech je shrnuta do obecných záležitostí, které byly typické pro kraje s velkou koncentrací německého obyvatelstva.
6
O nejvýznamnějších a nejúspěšnějších firmách na Opavsku vyšlo také několik článků v regionálním tisku. Ty mapují jejich vznik, obchodní sortimenty, osudy rodinných příslušníků. Studie Karla Kaplana byla jediná, jež se přímo týkala hospodářské demokracie, na kterou jsem při své práci narazila. Pro studium pramenů jsem využívala Zemský archiv v Opavě, šlo o archivní materiály potravinářských firem. Většina dostupných materiálů se týkala 30. až 40. let 20. století, dřívější se většinou nedochovaly. Z toho důvodu jsem využívala i inventáře fondů zkoumaných firem, které nabízejí podrobnější informace o majitelích, výrobcích, historii, než se dozvíme z knih a dochovaných pramenů. V těch můžeme najít stavební plány, ochranné značky a účetní knihy, které jsem však neupotřebila. Hlavně jsem čerpala z úředních listin zaslané jednotlivým firmám a naopak. K dalším informacím jsem používala fond Obchodní a živnostenská komora v Opavě, který obsahoval také informace o sledovaných podnicích, hlavně výměry národních výborů určené firmám, informace o národních správách, národních podnicích atd.
7
1. Vývoj v 19. století
Opava reprezentovala důležité správní a hospodářské centrum ve svém okolí. V českém pohraničí se mísil německý a český vliv. Proto i v Opavě velkou roli vedle českého obyvatelstva sehrálo také německé, které tvořilo nemalé procento obyvatelstva ve městě. Významně ovlivňovalo průmyslový a vůbec hospodářských chod města. Mnoho význačných obyvatel pocházelo z německých rodin. Právě v jejich rukou se soustředil velký kapitál, který byl využíván k zakládání firem. Město se rozvíjelo ve stínu ostravsko-karvinské oblasti, kde se koncentroval především těžební a strojírenský průmysl. V Opavě dominoval lehký průmysl, zejména textilnictví, ale v druhé polovině 19. století jeho místo zaujalo potravinářství.
V různých koutech Slezska převažovala rozdílná odvětví průmyslu - na Jesenicku textilní výroba, na Krnovsku vlnařství, na Ostravsku převládal těžký průmysl, zejména těžební a strojní, na Těšínsku dominovala zemědělská výroba. K dalšímu tradičnímu odvětví ve Slezsku patřil i potravinářský průmysl. Uplatňovaly se zde obory jako mlynářství, pivovarnictví a lihovarnictví, nově také cukrovarnictví. K rozvoji toho průmyslu nemálo přispěl i zemědělský charakter oblasti, která dodává potřebné suroviny. O tom, že Slezsko bylo důležitým průmyslovým centrem výroby, svědčí i to, že v roce 1849 byl v Opavě otevřen druhý cukrovar v této oblasti.2
1.1 Počátek historie potravinářských podniků v Opavě Do devatenáctého století spadá i počátek podnikání opavských firem. Největší zastoupení měl potravinářský průmysl, který pro svou výrobu využíval zemědělský charakter oblasti. Nejvíce se zde prosadily cukrovary, lihovary, pivovary, čokoládovny, škrobárny. Z dalších odvětví, které se uplatnily, to bylo oděvnictví, obuvnictví, textilní průmysl a kovovýroba. Zpočátku šlo o malé rodinné podniky, které se na počátku dvacátého století přeměnily na velkovýrobny
2
Gawrecki, Dan a kol.: Dějiny českého Slezska 1740-2000. I. Opava 2003, s. 114.
8
či továrny. V Opavě a na Opavsku existovala celá řada menších potravinářských firem, vybrala jsem proto nejvýznamnější a největší z nich. Většinu podniků vlastnili němečtí nebo židovští majitelé.
Cukrovinkářské podniky Výroba cukrovinek a trvanlivého pečiva sahá až k cechům perníkářů. Jednou z nejvýznamnějších opavských továren byla firma na cukrovinky „Fiedor, s.r.o“. Její počátek se datuje do roku 1840. Zakladatelem pekařské tradice se stal Kašpar Fiedor. Ze začátku šlo jen o domácí výrobu, ale už v padesátých letech devatenáctého století se zavedla továrenská výroba.3 Na počátku dvacátého století se definitivně upustilo od domácího pečení a započala nová éra podniku. Přistoupilo se na budování moderní továrny s velkokapacitními stroji. Od výroby dortových oplatků se přešlo k perníčkům, sušenkám, sucharům a čajovému pečivu. Hlavním odbytištěm pro výrobky se stal opavský trh, ale také trhy v Předlitavsku, Haliči a Slezsku. Během první světové války byla činnost továrny pozastavena, neboť její majitel byl povolán do armády. Provoz továrny s šedesáti pracovníky byl obnoven v roce 1919. Robert Kessler společně se švagrem Hugem Weeberem odkoupili cukrářskou provozovnu po zemřelém Aloisi Kunschkovi v roce 1898. Položili tím základ firmy „První slezská továrna na výrobu cukru, cukrovinek, cukrového zboží, Kessler a Weeber“. Noví majitelé navázali na dosavadní výrobu trvanlivého pečiva, dražé a konfetů. Velká konkurence opavských cukrářských podniků je přivedla na myšlenku specializovat se na výrobu čokolády. V úspěšném období firma zaměstnávala až 150 pracovníků. Do tohoto vývoje zasáhla první světová válka, kdy Hugo Weeber narukoval na frontu, v roce 1917 padl na Ukrajině. Jeho podíl odkoupil Robert Kessler a stal se tak jediným majitelem.4 Robert Jedliczka začínal s pečením cukrových výrobků a čajového pečiva v Komárově.5 Úspěšné podnikání mu 27. května 1910 otevřelo cestu k založení firmy „Robert Jedliczka, továrna na výrobu oplatků, biskvitů a čokolády“. Kromě domácího trhu dodával své zboží i do Haliče a Uher. Během první 3
ZA v Opavě, inventář Theodor Fiedor, s.r.o, Opava. Opava 1997, s. 3. Tarabová, I.: Kessler a Weeber, továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky. Region Opavsko, 29. 10. 2008, č. 43, s. 9. 5 Komárov je dnes částí Opavy. 4
9
světové války, ale hlavně i po ní, spolupracoval s firmami s podobným výrobním zaměřením, aby si vzájemně vypomáhaly v obtížné době.6 U zrodu další cukrovinářské firmy stojí dva obchodníci - Josef Kappel a Richard Štěrba. Oba se na začátku nového století přistěhovali do Opavy, kde zahájili svou podnikatelskou činnost s potravinami. Společná spolupráce započala v květnu 1919, název firmy zněl „Obchod s potravinami a poživatinami ve velkém, Štěrba a spol.“. K původnímu předmětu podnikání patřil obchod s ledovým práškem, potravinami a poživatinami a prodej cukrovinek.7
Škrobárna Kapitola vlastního škrobárenství v Opavě začala v roce 1881. Tehdy Antonín Pohl, původně perníkář, si nechává zaprotokolovat svou firmu. Předmětem podnikání se stala výroba sirupu a škrobárenských výrobků z brambor. Tento obor byl pro Opavsko nový a využíval surovinu, která byla v zemědělské oblasti v dostatečném množství. Firma se v oboru rychle vypracovala a získala nová odbytiště v rakouském i pruském Slezsku a také na Slovensku. Výrobní náplň se ustálila a zahrnovala tovární výrobu bramborového škrobu, sirupu, hroznového cukru, škrobové gumy, škroboviny, bramborové kaše, glukózy, dále byl provozován obchod s voskovými a parafinovými výrobky, medem a cukrem. Byly zřízeny nové bramborárny v Medlicích, Bílčicích a Hradci nad Moravicí.8 Po roce 1918 našla nová odbytiště v Rakousku, Švýcarsku, Jugoslávii a v dalších zemích.
Likérnické firmy Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Opavě existovalo asi dvacet firem specializující se na výrobu likérů, punčů a alkoholických nápojů. Vznik nejstarší slezské likérnické firmy se datuje k roku 1850. Za jejím zrodem stojí dva podnikatelé Konrád Mossler a Antonín Görlich, kteří založili firmu na výrobu rumu, likéru a octa s názvem „Mossler a Görlich“. Později přijali i třetího společníka Karla Wurmbranda. Tímto se zvýšil firemní kapitál a výroba se mohla rozšířit i na lihové nápoje. 6
ZA v Opavě, inventář Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov. Opava 1998, s. 3. 7 Tarabová, I.: Historie firmy Kapel a Štěrba. Naše Opavsko, 27. 04. 2000, č. 17, s. 12. 8 Šrámek, Pavel: Škrobárna Pohl v Opavě. Naše Opavsko, 23. 11. 2000, č. 47, s. 17.
10
Podnik záhy proslul svými výrobky po celém Rakousko-Uhersku, v roce 1896 se majitelé proto rozhodli změnit název na „První slezská továrna na rum a likérové speciality Mossler a spol.“. Dva roky na to Antonín Görlich opustil podnik, aby pomohl synovi s jeho vlastní výrobou rumu a likérů. Byl sice přijat nový společník, ale i ten brzy založil svůj podnik. Na trhu se tímto objevily dvě nové firmy, „Görlich a Adler“ a „Salzborn a Spitzer“, které si navzájem konkurovaly. Dcera Konráda Mosslera prosperující likérku prodala dne 22. července 1910 a novými majiteli se stali manželé Schwarzovi.9 Rodina Schwarzova převzala zavedenou firmu a úspěšně ji vedla až do konce válečných let pod původním názvem. V roce 1861 Emanuel Lichtwitz položil základy firmy „ELCO“ (Emanuel Lichtwitz und Co.) na výrobu likérů, lihovin, bonbónů a punčů. Později firma přistavila ještě octárnu. V květnu 1867 založili tři společníci veřejnou obchodní společnost s názvem „Mandl a spol., továrna na výrobu rumu, rosolek a likérů“. Později došlo k rozšíření sortimentu na čaj a ocet. V letech 1928-1938 Vilém Mandl řídil celý podnik sám. Dalším likérníkem byl žid Friedrich Mayer, rodák z Uher, který v roce 1888 přišel do Opavy a o rok později založil firmu „Friedrich Mayer und Co“. Specializovala se na výrobu jemných likéru, punčů a čajů. Mimo vlastní výrobu dováželi i oblíbené značky světové proslulosti, např. francouzský koňak, jamajský rum, španělská vína, cherry. V roce 1906 se židovskému podnikateli Emilu Karplusovi naskytla výhodná nabídka odkoupit od Friedricha Mayera jeho firmu. Ve velké konkurenci známých opavských likérníků bylo nutné nabídnout zákazníkovi i netradiční nápoje, např. jemný bylinný likér „Rodel“, oceněný zlatou medailí v Paříži roku 1908. Firma patřila k prosperujícím podnikům v Opavě, v roce došlo ke změně názvu na „Opavská palírna vína, výrobna likéru, rumu a ovocných šťáv“10. K poslednímu přejmenování došlo v roce 1933 na „Emil Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem“.11 9
Tarabová, Ivana: Likérka Mossler a spol. v Opavě. Opavsko, 25. 11. 1998, č. 34, s. 11. Tarabová, Ivana: Emil Karplus – výrobce likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem. Region Opavsko, 30. 10. 2007, č. 9, s. 8. 11 ZA v Opavě, inventář Karplus Emil, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava. Opava 2003, s. 4. 10
11
Emil Karplus nebyl jen vynikající podnikatel, ale zastával i význačné funkce – dělal soudního znalce v oboru lihovin při Zemském soudu v Opavě, přísedícího u soudu, zasedal v rozhodčí komisi, byl jmenován členem daňové komise při Finančním ředitelství.12 Během 2. pol. 19. století vznikalo mnoho potravinářských firem, ale na opavském trhu nebylo uplatnění pro všechny. Proto některé zanikly, jiné se sdružovaly do větších celků, aby získaly větší kapitál a mohly tak konkurovat i obdobným podnikům v celém Rakousko-Uhersko a vyvážet své zboží i za hranice země. Jiné se naopak snažily zaujmout zákazníky dovozem kvalitních nápojů.
12
Tamtéž.
12
2. Meziválečné období
2.1 Opava jako významné město Sudet V roce 1921 měla Opava 33 457 obyvatel, z toho 70 % tvořili Němci a 2 % Židé. Během následujících let se počet obyvatel navýšil, např. roku 1930 zde žilo 36 030 osob, počet Němců zůstal skoro stejný, české obyvatelstvo zaznamenalo nepatrný nárůst.13 V polovině třicátých let se nad celou republikou, potažmo nad Evropou, začaly stahovat „černé mraky“. V Německu se k moci dostal Adolf Hitler a začal svou zemi připravovat na válku. Do okruhu jeho zájmu se dostalo také Československo, nejdříve však jeho pohraničí s velkou koncentrací německého obyvatelstva. Do této oblasti spadala i Opava. Velký počet Němců měl vliv i na parlamentní volby konané v roce 1935. Přes 50 % hlasů získala německá strana Sudetendeutsche Partei (SdP). České strany zůstaly daleko v pozadí, dohromady získaly něco málo přes 20 % hlasů. Nejsilnější z českých stran byli národní socialisté, dále sociální demokraté a lidovci, nejméně agrárníci a komunisté.14 Po takto vítězných volbách z německé strany přišel nárůst členů do SdP, vstupovali do ní i členové už zaniklých německých aktivistických stran. Další velké vítězství německé strany přišlo v roce 1938, kdy se konaly obecní volby. Henleinova strana ještě posílila svou pozici z parlamentních voleb. Strana obdržela více než 70 % hlasů. V zastupitelstvu SdP získala 20 mandátů z 32, nejsilnější českou stranou byli českoslovenští národní socialisté s pouhými čtyřmi mandáty. I do čela města se postavil člen SdP – starosta Reinhart Kudlich.15 Německé obyvatelstvo po volbách navýšilo svou převahu v Opavě na úkor českého obyvatelstva. Mělo za sebou silnou podporu a propagandistické akce Henleinovy strany.
Po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 muselo Československo odstoupit pohraniční území Německu. Dne 8. října 1938 německá vojska vstoupila do Opavy, která se stala se hlavním městem Východních Sudet, které tvoři-
13
Jirásek, Zdeněk: Kniha o Opavě. Opava 2000, s. 60. Müller, Karel a kol.: Opava. Opava 2006, s. 283. 15 Müller, K: s. 284. 14
13
ly částí Říšské župy Sudety. Župa byla rozdělena na venkovské a městské landráty. Venkovských okresů bylo 53 a městských 5, a to Liberec, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Cheb a Opava. další významnou instancí byli vládní prezidenti se sídlem v Karlových Varech, Ústí nad Labem a Opavě. Nejvyšší finanční správa sídlila v Karlových Varech a Opavě, pod ni spadaly i obvody v Opolí a Katovicích.16 Jak můžeme vidět, Opava patřila k důležitému středisku sudetské župy, kde se koncentrovalo centrum finanční a politické správy. V roce 1939 se v sudetské župě nacházelo 10 % Čechů 1939, v opavském městském okrese 19,1 % Čechů.17 Vládní obvod Opava tvořilo 15 venkovských okresů v čele s landráty a městský okres Opava, v jehož čele stál úřední vrchní starosta. Po zavedení rasových norimberských zákonů byl majetek opavských Židů arizován, později došlo i na transporty do koncentračních táborů.
2.2 Hospodářství V opavském okrese žádná z průmyslových výrob nedominovala. Mezi obory s největší zaměstnaností patřilo stavebnictví, potravinářství, oděvnictví a obuvnictví, textilní průmysl. V meziválečném období bylo v Opavě více než třicet průmyslových závodů, v kterých pracovalo přes dvacet zaměstnanců, avšak jen u osmi podniků přesahoval jejich počet sto. Šlo o podniky převážně strojírenské.18 Své postavení si udržely strojírenské podniky, chemické továrny a několik podniků potravinářského průmyslu - měšťanský pivovar a rafinerie cukru v Opavě, cukrovar ve Vávrovicích, továrny na cukrovinky a čokoládu Fiedor, Kessler a Weber, Robert Jedliczka, kterým se dařilo i v zahraničním obchodu. Cukrovarnický průmysl v Opavě obstál v tvrdých konkurenčních podmínkách. V roce 1930, tedy v době, kdy vrcholila cukerní krize, zůstaly v celém Slezsku jen surovárny v Kateřinkách, Vávrovicích a opavská rafinerie. Období dvacátých let se stalo dobou největšího rozkvětu firmy Fiedor pekly se nové druhy, přibyly modernější a kvalitnější stroje, zvyšovala se výrobu. Postupně přešla z rodinného charakteru do společnosti s ručením omeze16
Hledíková, Zděnka – Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. 2. vyd. Praha 2005, s. 403. 17 Müller, K.: s. 291. 18 Müller, K.: s. 276.
14
ným, aby tak lépe mohla konkurovat obdobným podnikům. Smlouva na jméno „Theodor Fiedor, spol. s. r. o.“ byla sepsána dne 22. listopadu 1925.19 Peklo se více druhů sladkostí, došlo k nákupů nových strojů a k modernizaci továrny. Již v roce 1927 měla obchodní zastoupení v Praze, Vídni i Budapešti a disponovala více jak čtyřiceti ochrannými obchodními známkami. Značka Fiedor se tak prosadila i na evropském trhu. Ve třicátých letech 20. století zasáhla firmu velká hospodářská krize, která vypukla v USA 24. října 1929. Firma Fiedor byla nucena omezit výrobu a počet zaměstnanců. Odbyt už nikdy nedosáhl takových výsledků jako ve dvacátých letech, i přes tyto těžkosti zaměstnávala okolo čtyř set pracovníků. V roce 1923 si Richard Štěrba nechal vyplatit svůj podíl a ze společnosti odstoupil. Krátce na to natrvalo odjíždí z Opavy. Dne 25. dubna 1924 Josef Kappel započal novou éru podniku – byla zahájena továrenská výroba oplatků, čokolády a cukrovinek pod názvem „Kappel a Štěrba, továrna biskvitů, čokolády a cukrovinek“.20 Živnostenský list ze dne 25. července 1931 umožňoval tovární výrobu a prodej více zboží (např. vanilkový cukr, pudinkový prášek, cukrovinky…). Hlavním výrobním artiklem se staly oplatky, perníky a sušenky. Firma měla okolo sto padesáti zaměstnanců. Dvacátá léta byla úspěšným obdobím i pro Roberta Kesslera. V roce 1925 navázal obchodní styky se švýcarskou firmou „Maestrani“ v St.Gallen. Výsledkem byla dohoda, která mu umožňovala vyrábět podle receptů švýcarské společnosti nejjemnější čokoládu pod značkou „Maestrani“. Ochranná známka byla zaregistrována u Spolkového soudu v Bernu 18. ledna 1928.21 Tímto obchodním spojením vytvořil majitel Robert Kessler jednu z nejvýznamnějších cukrovinářských firem, která si získala světovou proslulost. Robert Jedliczka zaměstnával na čtyřicet zaměstnanců, ale v roce 1925 jich bylo šedesát. O rok později zakládá komanditní společnost za spoluúčastí rodinných příslušníků a firma se přejmenovala na „Továrna na piškoty, oplatky a čokoládu“. Zvýšený kapitál umožnil rozsáhlejší přestavbu továrny. Jak se zvyšovala výroba různých druhů cukrovinek, narůstal i počet pracovníků – maxima 19
ZA v Opavě, inventář Theodor Fiedor, s.r.o, Opava. Opava 1997, s. 4. Tarabová, Ivana: Historie firmy Kappel a Štěrba. Naše Opavsko, 27. 4. 2000, č. 17, s. 12. 21 Tarabová, Ivana: Kessler a Weeber, továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky. Region Opavsko, 29. 10. 2008, č. 43, s. 9. 20
15
se dosáhlo roku 1937, kdy jich bylo kolem tří set. V roce 1930 umírá zakladatel podniku Robert Jedliczka, ale i přesto se stala třicátá léta dobou největšího rozkvětu firmy.22 S narůstající neklidou situací roku 1938 byl srozuměn i Emil Karplus. Jeho nejstarší syn Kurt studoval ve Francii a po Mnichovské konferenci a obsazení československého pohraničí vstoupil do zahraničního odboje. Jeho otec Emil zůstal i po obsazení v Opavě, jelikož ale rodina byla židovská, vztahovala se na ně protižidovská opatření – došlo k zabavení jejich firmy a majetku. Na krátkou dobu ji převzal správce Němec Willibald Müller, ale brzy byl Emil Karplus přinucen firmu prodat. Dne 11. března 1945 z nařízení německého vládního prezidenta se firma prodala bývalému zaměstnanci Františku Wolnému.23 Ve 20. letech 20. století se dařilo opavským podnikům, pomohla tomu i stabilizovaná poválečná situace. Díky uklidnění situace po první světové válce se podnikatelé mohli soustředit na vybudování svých prosperujících podniků. Jak můžeme vidět i na vývoji jednotlivých firem a jejich prosperitě, majitelé využili tohoto období pro rozvoj svých podnikatelských aktivit. Investovali více peněz do modernějších strojů a zařízení, pekly se nové druhy cukrovinek, vyráběli více druhů alkoholických a nealkoholických nápojů. Některým firmám se podařilo proniknout i na evropský trh, či získat právo prodávat jejich výrobky na domácím trhu. Z dostupných informací nevyplývá, že by stát nějak výrazně zasahoval do chodu jednotlivých podniků a ovlivňoval jejich výrobu. Důležitým faktorem se stala poptávka lidí po alkoholových a nealkoholických nápojích, cukrovinkách, možnost vyvážet své produkty do zahraničí i dovážet zboží, které se u nás dobře prodávalo. Ovšem nastalá politická situace ovlivnila židovské obchodníky a majitelé továren. Podepsáním mnichovské dohody v září 1938 se Sudety odtrhly od Československa a připadly německé říši. Ihned začaly platit arizační zákony. Židovští podnikatelé byli nuceni odprodat svůj majetek a velká část se z Opavska vystěhovala do okleštěného Československa. Jejich majetek se dostal převážně do německých rukou. 22
ZA v Opavě, inventář Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov. Opava 1998, s. 4. 23 ZA v Opavě, inventář Karplus Emil, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava. Opava 2003, s. 5.
16
3. Válečné období
3.1 Opava za války Když se Opava stala součástí Východních Sudet, musely zaniknout všechny české strany, svých funkcí byli zbaveni čeští starostové a členové obecních samospráv. Dále svou činnost musely ukončit české spolky, peněžní družstva
a
střední
české
školy.
Administrativní
systém
byl
převzat
podle říšskoněmeckého vzoru, místo samosprávy byl zaveden vůdcovský princip. Opava byla dlouho ušetřena válečných událostí. S blížícím se koncem války vzrůstal neklid u německých obyvatel. Vojenské velení vyhlásilo město opěrným bodem před přicházející nepřátelskou armádou. První letecké bomby na město dopadly na konci listopadu 1944. Od Vánoc tudy projížděly transporty uprchlíků a vězňů z koncentračních táborů na území Polska, válečných zajatců ustupujících před sovětským vojskem. Blížící se konec války přinutil k odchodu i členy gestapa.24 Na začátku března 1945 byla zahájena ostravsko-opavská operace.25 V té době byl v Opavě vydán příkaz k povinné evakuaci, aby se město mohlo stát opěrným bodem německé obrany. Přesto se našly řádově stovky osob, které příkaz neuposlechly. Dne 28. března byla Opava ostřelována granáty Rudé armády, po těžkých bojích přišlo osvobození 22. dubna 1945.
3.2 Hospodářství Ekonomika okupované oblasti se musela přizpůsobovat říšským poměrům a jejich válečným plánům. Měnila se struktura průmyslu v zájmu válečné výroby – snižovala se produkce lehkého a spotřebního průmyslu, naopak se zvyšovala produkce těžkého, které tak reagovalo na válečné potřeby německé armády. V řadě oborů docházelo ke ztrátám kvalifikovaných sil, nedostatku surovin, to vše vedlo k poklesu výroby a kvality zboží. Zemědělská půda přecházela do rukou německých majitelů, např. jen v Opavě byla uvalena nucená správa na statky o celkové rozloze 5 000 ha.
24
Müller, K.: s. 294. Tvarůžek, Břetislav: Operační cíl Ostrava. Ostrava 1973. Otipka, Martin: Šedesát let ostravsko-opavské operace. Ostrava 2005. 25
17
Nastupující válečné události příliš neovlivnily chod firem, jejichž majitelé se hlásili k německé národnosti. Docházelo sice ke snížení výroby vlivem nevelké poptávky, dovoz surovin byl složitější a často šlo o méně kvalitní suroviny než před válkou, ale ve vedení zůstali stejní majitelé. Nebyly dány pod vnucenou německou správu, jelikož se většina kapitálu nacházela v německých rukou. Nucena správa postihla české a židovské podnikatele. Ovšem nejtragičtější osudy zaznamenaly podniky vlastněné židovskými majiteli. Majitelé firmy „ELCO“, rodina Lichtwitzů, byli donuceni vzdát se své firmy. Ta přešla pod správu Alfréda Riedla, který ji následně prodal německému podniku „Tilgner a spol.“. Ještě než začala druhá světová válka rodina Lichtwitzů utekla před antisemitskou kampaní do Prahy. Ale ani tento krok jim nepomohl ve vypjaté situaci v době Protektorátu Čechy a Morava – jeden z bratrů spáchal sebevraždu, druhý byl odvezen do koncentračního tábora, kde zahynul. Během osvobozovacích bojů Opavy došlo k těžkému poškození továrny.26 Vnucená německá správa se zavedla i do firmy Viléma Mandla. Správce, Walter Hildebrand, ji dne 5. července 1940 prodal Němci Kurtu Lakotovi. Vilém Mandl odešel do Prahy, odkud byl deportován neznámo kam. Okresní civilní soud ho 2. září 1948 prohlásil za zemřelého.27 Manželé Karplusovi opustili Opavu jen s nejnutnějšími dokumenty a věcmi v prosinci 1938, krátce žili v Praze, kde byli zatčeni gestapem o rok později. Před transportem sepsali poslední vůli a vše odkázali svým synům. Okresní soud v Praze je dne 11. června 1946 prohlásil za zemřelé v Osvětimi a datum úmrtí stanovili na 22. dubna 1943.28
26
Jirásek, Zdeněk a kol.: Historie a současnost podnikání na Opavsku. Žehušice 2002, s. 7980. 27 ZA v Opavě, inventář Kurt Lakota, výroba octa, lihovin a ovocných šťáv, Opava, s. 7. 28 ZA v Opavě, inventář Karplus Emil, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava, s. 5.
18
4. Léta 1945-1948
4.1 Poválečná obnova Opava patřila k českým městům, které byly za války nejvíce poničené. Značná část centra byla pobořena, zůstaly jen trosky a na mnoha místech požáry. Komunikace byly přerušeny, poškozen plynovod a vodovod. Hlavním úkolem bylo odstranit tyto problémy, obnovit zásobování obyvatelstva, opravit poškozené domy a budovy. Obnova města se protáhla až do padesátých let. V posledních válečných dnech byl ustanoven tzv. revoluční Národní výbor v Opavě, který se v prvé řadě soustředil na překonání poválečného chaosu. Mezi jeho nejdůležitější úkony v prvních poválečných týdnech patřila starost o zásobování obyvatelstva, neboť většina zboží byla odvezena nebo zničena. Členové výboru plnili také funkci policie - měli dohlížet na bezpečnost, chránit opuštěné majetky a kontrolovat všeobecné pracovní povinnosti, vozy a zavazadla vracejících se uprchlíků, Němcům prakticky majetek ihned zabavovali.29 V důsledku poválečné obnovy činnost národních výborů pokračovala i v dalších letech. Mezi jejich úkony patřily konfiskace majetků, dosazování národních správ, stanovování přídělů půdy, osídlování pohraničí, dohlížely na evidenci a náhradu válečných škod, odevzdávání válečného materiálu.30
Po skončení světové války se muselo Československo a jeho nová vláda vypořádat s bývalým režimem a obnovit spojení s odtrhnutým územím po Mnichovské konferenci v roce 1938. Důležitým problémem, který se musel rychle vyřešit v pohraničních oblastech, se stala tzv. německá otázka. Už v exilové vládě se projednávala otázka dalšího setrvání německého obyvatelstva po skončení války. Nastalá poválečná situace se obrátila proti Němcům. Po válce museli plnit pracovní povinnosti, byli přiděleni na výpomoc do zemědělství, průmyslu i na obnovu města. V období od dubna do listopadu 1946 byly provedeny odsuny německého obyvatelstva, většinou do americké zóny. K roku 1948 se počet odsunutých Němců z okolí Opavy odhadoval kolem 13 000. Přesto zde i nadále
29 30
Müller, K.: s. 295. Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš, J.: s. 445.
19
zůstali Němci, šlo o osoby, kterým bylo vráceno československé občanství, žijící ve smíšeném manželství a antifašisté.31 Němečtí opavští podnikatelé se však odsunu nevyhnuli. Walter Kessler s rodinou odjel na počátku roku 1947 do amerického pásma v Německu. Posledním pokusem, jak zachránit rodinný majetek a vyhnout se deportaci, byla žádost o rozluku manželství Oskara a Christiny (rozená Jelínková) Fiedorových. Přestože Krajský soud v Opavě potvrdil rozluku, k deportaci do amerického pásma v Německu došlo 3. června 1946. Také Oskarův bratr Theodor byl odsunut z Československa.32 Naopak o osudech manželů Jedliczkových nejsou žádné zprávy. Zřejmě uprchli už před koncem války z Opavy. Odsunutím německých obyvatel přišla Opava o značnou část svých obyvatel, sice se někteří čeští obyvatelé vrátili, ale většinu tvořili Němci, kteří byli odsunuti z tohoto území. Novoosídlenci přicházeli z různých koutů republiky, v roce 1947 představovali více než polovinu obyvatel města. S příchodem nového obyvatelstva z různých sociálních vrstev a odchodem usedlíků se zformovalo nové demografické a sociální osídlení města. Po ukončení války a obnově československého státu na jaře 1945 dochází k výrazným změnám v celé společnosti. Radikálně se také proměnila národnostní, sociální, demografická a hospodářská struktura obyvatelstva v českém pohraničí. 4.2 Hospodářská demokracie33 Znárodněním průmyslu a bank v říjnu 1945 započala nová etapa sociálně ekonomických přeměn, které vyvrcholily nástupem komunistické strany v únoru 1948, kdy se ještě více rozrušily dosavadní poměry v hospodářství. Vznikly podmínky pro utváření nových vztahů a znárodněný průmysl vstoupil do ekonomického života jako nový činitel. Podle Karla Kaplana „byl znárodněný sektor jedním z hlavních prostředků, jimiž stát prosazoval svoji ekonomickou politiku a realizoval svůj postoj k ostatním hospodářským sektorům.“ 31
Staněk, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991. Hahnová, Eva: Sudetoněmecký problém. Praha 1996. 32 ZA v Opavě, inventář Theodor Fiedor, s.r.o, Opava. Opava 1997, s. 5. 33 Následující kapitola vychází z: Kaplan, Karel: Hospodářská demokracie v letech 1945-1948. In: Některé problémy hospodářského vývoje Československa v letech 1945-1948. Praha 1967, s. 5-19.
20
Předně se musely vytvořit předpoklady pro realizaci zásad důležitých pro úspěšný chod hospodářství. K tomu patřilo, že hospodaření jednotlivých podniků a odvětví je postaveno na principu rentability. Znárodněné podniky měly vystupovat jako samostatné právnické jednotky, které budou samy vyrábět a obchodovat. Další zásadou je soutěživost znárodněného podniku se soukromým sektorem, aby se zamezilo monopolnímu postavení jednoho sektoru nad druhým. Průmysl se nesměl izolovat od mezinárodní soutěže a měl být pod jeho vlivem, aby svými výrobky mohl konkurovat na mezinárodním trhu. Ekonomická soustava, která se počala po znárodnění utvářet, se nazývala hospodářská demokracie. Avšak neexistoval ucelený soubor věcí, který by tento pojem přesně charakterizoval. Politické směry přisuzovaly jiný obsah tomuto pojmu a žádný z nich nevypracoval ucelenou soustavu ekonomického řízení. Prezident Edvard Beneš lidovou demokracii charakterizoval jako „demokracii socializující“ a jejím hlavním rysem bylo rozšíření demokracie na hospodářskou a sociální oblast. Národní socialisté ji chápali jako ekonomický základ socialismu. Sociální demokraté v ní spatřovali způsob, jak se pracující mohli podílet na řízení výroby. Komunisté ekonomické změny chápali jako demokratizaci hospodářství sloužící pracujícím. Představitelé všech politických směrů se shodovali na tom, že jsou nezbytné státní zásahy do hospodářství. Základem hospodářské demokracie byla likvidace moci finančního kapitálu a přechod ekonomické moci do rukou lidu. Vytvářela prostor pro realizaci vedoucí pozice znárodněného sektoru v celém hospodářství. K jejím nejvýznamnějším rysům se řadila účast výrobců na řízení a účast lidu na kontrole hospodářství. Systém hospodářské demokracie měl svoji institucionální podobu. Tvořily jej tři druhy institucí: státní orgány hospodářského řízení, hospodářská samospráva a závodní demokracie. Nejdůležitějším pomocným orgánem vlády v oblasti řízení hospodářství byla Hospodářská rada, o které se zmiňoval dekret prezidenta republiky z 28. května 1945. Její úděl spočíval v získávání přehledu o hospodářském stavu, koordinovat činnost institucí a připravování hospodářského plánu. Postupem času se ukazovala jako neúčelný útvar, přestala se scházet a zanikla.
21
Druhým článkem hospodářské demokracie byla hospodářská samospráva. Generální sekretariát Hospodářské rady utvořil komisi pro reorganizaci hospodářské samosprávy. Jejím úkolem bylo zajistit účast výrobců na řízení hospodářství, zapojení masy soukromých malovýrobců do hospodářského dění, hájit a vyrovnat zájmy členů a hospodářských rezortů. K třetímu článku patřila demokracie závodní a podniková. Vyjadřovala systém účastí na řízení závodů a pravomoc zaměstnaneckých organizací na pracovištích. Její základnu tvořila organizace průmyslu, zejména vnitřní struktura znárodněného sektoru a poslání závodních rad. Už v době příprav znárodnění se uvažovalo o budoucí organizaci znárodněných podniků. Politici a ekonomové se shodli na tom, že podniky budou samostatné právnické jednotky a že jejich organizace a vedoucí orgány budou budovány na moderních zásadách, v nichž se bude sjednocovat vedení odborníků s podílem zaměstnanců na řízení. Tyto zásady se ekonomové snažili uplatnit ve Statutu národních průmyslových a potravinářských podniků. Znárodněné závody a továrny se slučovaly v národní podniky. V dubnu 1946 vláda schválila Status potravinářských podniků. Celkem vzniklo 368 národních podniků z 2 230 závodů a továren. Řídícím orgánem národního podniku bylo představenstvo v čele s ředitelem. Ředitele a jeho náměstky jmenovalo a odvolávalo představenstvo ústředního orgánu – generální či oblastní ředitelství. Ředitel měl právo pozastavit rozhodnutí představenstva, které se skládalo ze zaměstnanců a osob jmenovaných ústředním orgánem. Závodní rada získávala také podíl ze zisku podniku. Rady vznikaly už v posledních dnech války, ovlivňovaly jmenování národních správ, obnovu výroby. Měly právo se podílet na správě závodu a jeho řízení, při řešení výrobních a obchodních problémů, spolurozhodovaly při přijímaní a propouštění zaměstnanců. Zaměstnanci pomocí závodních rad měli přímý vliv na život v podnicích. Závodní rady měly povinnosti hájit sociální, kulturní a hmotné zájmy zaměstnanců. Soustava hospodářské demokracie se rodila z vícero představ o ekonomickém vývoji. Tvůrci se snažili vytvořit soustavu ekonomických vztahů, které by odpovídaly průmyslové vyspělé zemi, uplatňovali zásady plánovaného hospodářství.
22
Únor 1948 vyvolal velké změny ve všech oblastech lidského života. Systém řízení československého národního hospodářství se po únoru 1948 postupně rozrušil, některé články ztratily své opodstatnění. Vytvořily se předpoklady,
aby
představitelé
dělnické
třídy
realizovali
svoje
představy
o
ekonomickém řízení.
4.3 Hospodářská demokracie v praxi
4.3.1 Závodní rada Při analýze archivních materiálů jednotlivých firem jsem u většiny z nich nenarazila na složení závodních rad, jména a počet členů, náplň práce. I přes se dá předpokládat, že existovaly. Jednak proto, že jejich funkci vymezoval dekret prezidenta republiky, jenž byl podepsán se znárodňovacími dekrety. A také tím, že se zaměstnanci se prostřednictvím závodních rad podíleli na řízení a chodu podniku. O tom svědčí i fakt, že na dokumentech adresované národním výborům, ministerstvům se vedle podpisu národního správce objevuje i razítko závodní rady. Např. ve firmě „Rob. Jedliczka, továrna na čokoládu, cukrovinky a trvanlivé pečivo“ se razítko závodní rady objevuje na zprávě o finančním a hospodářském stavu podniku ze srpna 1945 s podpisem František Slanina.34 Další dokument sice také obsahuje podpis člena závodní rady. Ale příjmení je dost nečitelné, snad jde o Bedřicha Vernera. Na dalších dokumentech se už razítko, ani jméno člena závodní rady neobjevuje. S jistotou můžeme říci, že závodní rada firmy „Rob. Jedliczka, továrna na čokoládu, cukrovinky a trvanlivé pečivo“ se skládala minimálně ze dvou členů. Ve výměru o zavedení národní správy ve firmě „Teodor Fiedor, továrna cukrovinky a biskvity“ národním správci byli ustanoveni František Hlubek a Jan Machovský35, který v ní šest let pracoval. Národní výbor v Opavě při jejich jmenování do funkce přihlížel k tomu, že dostali doporučení závodní radou podniku. nejsou napsáno jména jejich členů.
34
ZA v Opavě, fond Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov, inv. č. 6, kart. č. 1. 35 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 1481, kart. č. 825.
23
Závodní rada firmy „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“ podala žádost k Zemskému národnímu výboru v Ostravě o rozšíření národní správy. Radu této firmy tvořili 4 členové a 4 náhradníci, její předseda Josef Kavan v podniku pracoval jako úředník, Vladimír Býma jako národní správce.36 Na ostatních listinách se už objevuje jen razítko a podpis národního správce, to se týká všech zkoumaných podniků. K vyřízení úředních věcí stačil tedy pouze jen podpis národního správce, nebo závodní rady v nich nebyly zřízeny? Jelikož poslání závodních rad vymezoval dekret prezidenta republiky, dá se předpokládat, že byly zřizovány ve všech podnicích. Ve výše zmíněných podnicích se podpisy členů závodních rad objevuje do roku 1945. Je možné, že v ostatních firmách se ustanovily později, kdy už jejich podpis nebyl potřeba. S jistotou víme, že ve firmách „Rob. Jedliczka, továrna na čokoládu, cukrovinky a trvanlivé pečivo“, „Teodor Fiedor“ a „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“ závodní rady skutečně existovaly. Prostřednictvím účasti v závodních radách se zaměstnanci podíleli na rozhodnutích týkající se podniku, v kterém pracovali. Byli informování o všech nadcházejících a důležitých událostech. Spolupodílením na rozhodování získávali cenné a potřebné zkušenosti v ekonomické sféře a v řízení firem, které mohli využít po roce 1948, kdy se mnohdy do čela dostávali lidé s menší kvalifikací potřebnou pro čelní funkci. Domnívám se, že hospodářská demokracie se nejvíce projevila při vzniku národních podniků, kterým však předcházela národní správa.
4.3.2 Národní správa Provoz průmyslových podniků byl pozastaven, chyběly potřebné suroviny, pracovníci i peníze. Mnoho z nich bylo válkou poškozeno, takže se provoz musel odložit, 14 z nich dokonce bylo zničeno. Po obnově základních funkcí města se začala obnovovat i výroba v podnicích. Velmi příznivý rozvoj zaznamenaly hlavně továrny v odvětví potravinářského průmyslu. K nejvýznamnějším opatřením, která ovlivnila a změnila směřování v ekonomické sféře po válce, patřila pozemková reforma, osidlování pohraničí a 36
Tamtéž, kart. č. 827. Fond Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber, Opava, inv. č. 4, kart. č. 1.
24
také znárodnění průmyslu. V tomto ekonomickém úseku měly největší podíl Benešovy dekrety. První z nich, dekret č. 5/1945 Sb., pochází z 19. května 1945 a pojednává „o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů.“37 Národní správě podléhal majetek bez ohledu na jeho velikost, majitelé si mohli ponechat jen základní osobní potřeby. Nově vzniklá československá vláda začala zasahovat do ekonomické oblasti. Národním správcem měla být osoba s odbornými a praktickými znalostmi v oboru, mravně spolehlivá a bezúhonná, s povinností podávat zprávy o svém hospodaření v pravidelných intervalech. Národní správce mohl být kdykoliv odvolán. Naopak nemá jim být člen národního výboru, dlužník a ani věřitel podniku. Bývalým majitelům znárodněných podniků se neupíralo právo na odškodnění, to se však netýkalo Němců, Maďarů a kolaborantů. O zavádění a přidělování správy rozhodovaly nově vznikající národní výbory. U průmyslových, obchodních a živnostenských podniků do dvaceti zaměstnanců schvalovaly národní správu místní národní výbory v obci, do tří set zaměstnanců o tom rozhodoval příslušný okresní národní výbor.38 Benešovy dekrety měly velký význam pro opavský region, jelikož mnoho podniků patřilo právě německým rodinám. Všechny tyto změny se promítly i do skladby a úrovně opavského průmyslu. Podle údajů Ústředního národního výboru v Opavě z roku 1946 bylo Němcům zabaveno 2215 domů, 183 jiných nemovitostí, 1371 živností, 88 průmyslových podniků, z toho jen 50 krátce po válce bylo v provozu.39 Obchodní a živnostenská komora v Opavě dodala seznamy německých firem Zemskému národnímu výboru v Moravské Ostravě a okresním národním výborům. Na podkladě seznamů pak byly německé podniky zajištěny. Okresní národní výbory sepsaly vhodné národní správce, administrativní a technické odborníky.40 O zavádění národní správy rozhodovala Obchodní a živnostenská
37
Parlament České republiky [online]. Benešovy dekrety. [cit. 2010-04-02]. Dostupné na www:
. 38 Kovařík, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-60. Praha 2006, s. 20. 39 Müller, K.: s. 301. 40 Zpráva o činnosti Obchodní a živnostenské komory v Opavě od 1. 6. 1945 – 31. 5. 1946. Opava 1946, s. 20.
25
komora v Opavě, která prováděla i přezkoušení z praktických a odborných znalostí. Konkrétního národního správce poté jmenoval příslušný národní výbor.41 Obchodní a živnostenská komora v Opavě se starala o příděly surovin a strojů jednotlivým podnikům, o vrácení ukradených strojů. Naopak se na ni mohli obracet národní správci a závodní rady v případě sporů mezi nimi.
V Opavě se národní správa týkala podniků ve vlastnictví německého obyvatelstva. Do firmy „Rob. Jedliczka, továrna na čokoládu, cukrovinky a trvanlivé pečivo“ byla národní správa zavedena dne 10. srpna 1945 výměrem Zemského národního výboru v Ostravě. Ludvík Šplíchal a Bohumil Měch se stali prozatímními národními správci.42 Již 23. května 1945 do podniku „Antonín Pohl, továrna na bramborový škrob, syrob a dextrin“ byla zavedena národní správa. Jako první správci byli ustanoveni Stanislav Ryž a Vojtěch Holuba, avšak o měsíc později je ve funkci nahradil Jindřich Valouch.43 V průběhu října a listopadu Místní národní výbor v Opavě ustanovil národní správu do firmy „Mossler a spol., továrna na likéry, ovocné šťávy a výroba rumu“, která patřila německé rodině Schwarzů. Národními správci ustanovil Františka, Jana a Jaroslava Burdovi.44 Do firmy „Kappel a Štěrba, továrna biskvitů, čokolády a cukrovinek“ jako národní správci byli ustanoveni Jan Černohorský a Aleš Kunc.45 Jak můžeme vidět, národní správy se zaváděly postupně během celého roku 1945. Do konce tohoto roku byly všechny německé potravinářské podniky v Opavě pod národní správou. Někteří správci vydrželi ve své funkci po celou dobu trvání národní správy, jiní již během roku byli nahrazeni svými nástupci. Většina národních správců po svém nástupu propouštěla německé zaměstnance, ať už pracovali jako dělníci, či ve vyšších funkcích. Obchodní a živnostenská komora v Opavě prosazovala, aby tzv. specialisté nebyli zahrnuti do 41
ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 599, kart. č. 474. ZA v Opavě, inventář Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov. Opava 1998, s. 4. 43 ZA v Opavě, inventář Pohl Anton, továrna na škrob, syrob a dextrin, Opava. s. 6. Havlíčkův Brod 1991. 44 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 1481, kart. č. 828. 45 Tamtéž, kart. č. 827. 42
26
odsunu.46 To se stalo také u firmy „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“. Národní správci, František Píšala a Vladimír Býma, ponechali bývalého majitele Waltra Kesslera ještě počátkem roku 1946 v podniku.47 Uvědomili si, že jeho bohaté zkušenosti a vědomosti ve vedoucí pozici mohou využít ku prospěchu firmy. Jelikož správci propustili německé dělníky, Walter Kessler zapracovával a vyučoval české zaměstnance. František Píšala a Vladimír Býma nebyli pro svou funkci národního správce vybráni náhodně. František Píšala pracoval v podniku 18 let jako úředník, korespondent, Vladimír Býma jako laborant48. Je tedy jisté, že oba dva měli odborné znalosti po stránce administrativní i výrobní. Národní výbory se snažili jmenovat jako národní správce schopné lidi, kteří v daném oboru už pracovali nebo měli ekonomické vzdělání pro vedoucí pozice. Cílem zavádění národních zpráv bylo co nejrychleji uvést podniky do chodu, zavést výrobu, proto se hodili odborníci s potřebnou kvalifikaci. Zvlášť pro pohraničí nebylo lehké najít vhodné uchazeče pro národní správce. Kolem 30 % národních správců postrádalo odbornou kvalifikaci.49
Po druhé světové válce se musela vyřešit také majetková práva židovských obchodníků. I když by se na první pohled mohlo zdát, že Benešovy dekrety neměly vliv na majetek židovských podnikatelů, opak byl pravdou. Velká část jejich majetku totiž po podepsání mnichovské dohody „připadla“ Němcům. Po válce se sice mohli židé navrátit zpět do vlasti a zažádat o svůj majetek, ale vrátilo se jich velmi málo. A i když se jim podařilo navrátit zpátky do země, získat majetek do vlastních rukou nebylo pro ně jednoduché. Nejinak to probíhalo u rodiny Karplusových. Ani firmě „Emil Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv“ se nevyhnul dekret prezidenta republiky z 19. května 1945. Podnik totiž během války patřil Němci Františku Wolnému. V říjnu 1945 byla do podniku zavedena národní správa, o místo správce se
46
Zpráva o činnosti Obchodní a živnostenské komory v Opavě od 1. 6. 1945 – 31. 5. 1946. Opava 1946, s. 22. 47 ZA v Opavě, inventář Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani Kessler a Weeber Opava. Opava 1997, s. 4. Fond Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber, Opava, inv. č. 1, kart. č. 1. 48 Tamtéž, kart. č. 827. 49 Marek, Pavel: České živnostnictvo. Brno 2006, s. 108.
27
ucházel i Petr Karplus50. Národní výbor v Opavě přihlédl k tomu, že pracoval před válkou šest let v rodinném podniku. Situace v podniku nebyla moc ideální. Válečné události také poškodily stroje, budovy, zásoby surovin zničeny. Bratři se soudili o majetek svých rodičů, kteří zemřeli v koncentračním táboře. Po definitivním určením jejich smrti se mohli dát věci do pohybu. Začátkem roku 1947 Krajský soud v Opavě prohlásil usnesení z dubna 1939, kdy firma byla vymazána z obchodní rejstříku v důsledku nuceného prodeje, za neplatné a obnovil stav k září 1938. Po dobu projednávání pozůstalosti byl majetek rodiny svěřen Petru Karplusovi. V prosinci 1946 výměrem Ústředního národního výboru v Opavě se firma vrátila původním majitelům, respektive dvěma synům. V dubnu 1947 dostali pozůstalost do svých rukou.51 I když se Petr Karplus stal národním správcem, už v září 1945 vycestoval do Francie (během války působil v československém zahraničním vojsku v Anglii), odkud vedl pravidelnou korespondenci se svými zaměstnanci a uděloval jim pracovní pokyny. Mimo hospodářskou situaci se zajímal také o politický vývoj a směřování Československa. Zpátky do země se již nevrátil. Ve firmě „Kurt Lakota, výroba octa, lihovin a ovocných šťáv, Opava“ krátce funkci národního správce vykonávala Zdena Mandlová, dcera původních majitelů.52 Za dva měsíce ji nahradili Josef Molín a Jan Košťál.53 Také do podniku „Tilgner a spol., výroba likérů a ovocných šťáv“ se zavedla národní správa. Dědička Erika Fingerová (rozená Lichtwitzová) požádala o navrácení majetku. Dne 28. ledna 1947 Ústřední národní výbor v Opavě zrušil národní správu a obnovil zápisy před 29. září 1939. Avšak o dva měsíce později Zemský národní výbor v Ostravě zrušil tento výměr a 3. dubna 1948 byly ustanoveny národním správcem Slezské závody lihovarské, národní podnik Opava.54
50
ZA v Opavě, fond Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava, inv. č. 1, kart. č. 1. 51 Tamtéž, inv. č. 14, kart. č. 2. 52 ZA v Opavě, inventář Kurt Lakota, výroba octa, lihovin a ovocných šťáv, Opava. Opava 1997, s. 7. 53 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 1481, kart. č. 827. 54 ZA v Opavě, inventář: Tilgner a spol., výroba likérů a ovocných šťáv, velkoobchod vínem, Opava. Opava 1997, s. 7.
28
Na některé významnější podniky se vztahovalo znárodnění (Branecké železárny, závod Mila-továrna na šicí stroje), které posvětil prezident Edvard Beneš 24. října 1945 podepsáním čtyř dekretů.55 Největší ránu ovšem utržili střední a drobní podnikatelé, podniky se musely vyrovnat nejen s válečnými škodami, ale i s novým vedením, jelikož často šlo o majetky Němců či Židů, kteří přišli o svůj majetek. V regionu Slezska přesahoval rozsah znárodněných podniků postavených pod národní správu československý průměr, bezpochyby k tomu přispěla i velké procento německého obyvatelstva.
Mezi povinnosti národního správce patřila pravidelná měsíční hlášení. Například národní správci firmy „Robert Jedliczka“ Bohumil Měch a Ludvík Šplíchal podávali hlášení zemskému národnímu výboru v Moravské Ostravě a ministerstvu výživy v Praze. Hlášení obsahovalo údaje o finančním stavu podniku, zásobách surovin, o zaměstnanosti, mzdách, odbytovém obratu.56 Samozřejmě že toto hlášení museli podávat všechny podniky pod národní správou. Ministerstvo výživy tak dostávalo pravidelná hlášení o stavu jednotlivých podniků. Rozhodovalo o přídělu surovin na výrobu jednotlivých zboží, tímto ovlivňovala i počátek zahájení výroby. I když některé továrny nebyly přímo poškozeny procházející armádou, nedostatek surovin zamezil jejich výrobě. Ihned po skončení války se majitelé továren museli vypořádat s obnovou svých budou a zařízení. Bylo nutné přikročit k rekonstrukci pobořených a poničených podniků a továren, které procházející fronta poničila, a obnovit hospodářský život. Většinu škod měla na svědomí Rudá armáda. Sklady byly vypleněny, strojní zařízení poničeny, některé i odvezeny. Prvním úkolem národních správců po nastoupení do služby bylo sepsat škody způsobené válečnými událostmi na svěřeném majetku. Firma „Robert Jedliczka“ utrpěla zásah bombou a granátem, Rudá armáda odvezla velkou část vybavení továren – kancelářské stroje a zařízení, nákladní auta, zásoby zboží. Kromě Zemského národního výboru v Ostravě svoji stížnost poslali také Ministerstvu národní obrany v Praze, od kterého žádají náhradu škody. Pátrá-
55
Kocích, Miroslav: Opavsko na cestě k Únoru 1948. Opava 1978, s. 13. ZA v Opavě, fond Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov, inv. č. 6, kart. č. 1. 56
29
ním se zjistilo, že ukradené suroviny se našly uskladněné ve firmě „Knapek“ ve Šternberku. I když se zboží vypátralo, suroviny se nevrátily původním majitelů. Než se vyřídily formality k odvezení zboží, Místní národní výbor ve Šternberku ho mezitím rozdal zdejším pekařům a cukrářům.57 V některých podnicích sice tovární objekt neutrpěl výraznou ztrátu poškozením, přesto nemohl začít s výrobou ihned. Procházející Rudá armáda odcizila i strojní zařízení a příslušenství firmy „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“. Tyto věci, které se děly v posledních dnech války, omezily a zpozdily zpuštění výroby o několik měsíců. Ve firmě „Fiedor, spol. s.r.o“ Svaz pro kakao, cukrovinky a trvanlivé pečivo povolil výrobu 27. července 1945.58
Přes tyto potíže je pochopitelné, že se výroba nemohla rozjet hned v květnu po ukončení války. Poškozené budovy se ihned začaly opravovat, na těchto opravách se ve velké míře podílelo také německé obyvatelstvo, ne zrovna dobrovolně. Poválečná obnova se pozvolna obnovovala, avšak výroba trvanlivého pečiva započala až koncem srpna 1945. Hodně se také proměnila národnostní struktura zaměstnanců. Zatímco před válkou dominovalo německé osazenstvo, po válce tomu bylo úplně naopak. V mnoha firmách zůstali z pochopitelných důvodů jen čeští pracovníci. Přestože většinou pocházeli českých rodin našly se i výjimky. Např. ve firmě „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“ pracovalo 42 českých a 91 německých pracovníků v roce 1944, v roce 1946 101 Čechů a už jen 7 Němců.59 I přes probíhající odsun německého obyvatelstva se stále našly i podniky, které je zaměstnávaly. V některých podnicích sice tovární objekt neutrpěl výraznou ztrátu poškozením, přesto nemohl začít s výrobou ihned. Procházející Rudá armáda odcizila i strojní zařízení a příslušenství firmy „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“. Tyto věci, které se děly v posledních dnech války, omezily a zpozdily zpuštění výroby o několik měsíců. 57
ZA v Opavě, fond Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov, inv. č. 6, kart. č. 1. 58 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 1481, kart. č. 825. 59 ZA v Opavě, fond Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber, Opava, inv. č. 1, kart. č. 1.
30
4.3.3 Dvouletý hospodářský plán pro léta 1947-1948 Hospodářský plán se snažil o obnovu a rekonstrukci poválečného Československa. Jeho cílem byla obnova hospodářství a zvýšení průmyslové výroby o deset procent proti roku 1937. Důraz se kladl i na rozvoj průmyslu v hospodářsky slabších krajích, dosídlení pohraničí. U nejdůležitějších výrobků určoval plán roční objemy produkce. Tento návrh KSČ přijala vláda 25. října 1946. Úspěšné splnění úkolů mělo vytvořit podmínky pro to, aby se dosáhlo předválečné životní úrovně, zlepšení zaměstnanosti. 60 Vláda jmenovala pro přípravu dvouletého plánu komisi odborníků při Hospodářské radě, která se brzy změnila v Ústřední plánovací komisi. Opavští představitelé si v rámci dvouletky vytyčili úkol udělat z Opavy jedno z nejmodernějších měst celé republiky. Mezi stanovené priority patřilo zlepšení administrativy, racionalizace městské hromadné dopravy, ale také přestavba centra. Tyto plány však brzy vzaly za své pro nedostatek financí.61 Obchodní a živnostenská komora v Opavě poukazovala na zvláštnosti a potřeby kraje. Překročení předválečného úrovně o 10 % by vyžadovalo velké úsilí, neboť oblast přišla s odsunem Němců o část pracovních sil a bude těžké je nahradit.62 Představitelé města si industrializací Opavska slibovali, že přijde velká část dělníků, která by zvýšila počet obyvatel města. Do industrializace tak vkládali naději na obnovu a rozvoj města. Ovšem výsledky dvouletky snižoval fakt, že v některých oborech, hlavně v potravinářském a textilním, se nedostávalo některého zboží potřebné k výrobě. To můžeme vidět na příkladu cukrovinkářských podniků, které nesplňovaly předepsaný plán pro měsíc červenec 1947. Jelikož klesal přísun mouky, sirupu a tuků, majitelé nebyli schopni dodržovat předepsanou výrobu.63 Hlavní příčinu nedostatku základních surovin můžeme spatřovat v tom, že po válce ještě stále chyběly základní suroviny, jejich příděly do továren byly omezené. Také nedaleký ostravsko-karvinský region, které mělo větší procento obyvatel než Opava, potřeboval tyto suroviny pro přímou spotřebu, a tak dostal přednost před dodáváním surovin do továren.
60
Průcha, V. – Olšovský, R.: s. 345-9. Müller, K.: s. 301. 62 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 661, kart. č. 483. 63 Tamtéž, kart. č. 484. 61
31
Po skončení války zde existovaly čtyři továrny na výrobu čokolád a trvanlivého pečiva. Tyto podniky měly vlastní národní správu, to se ale nelíbilo Obchodní a živnostenské komoře v Opavě, která je chtěla sdružit pod jednotnou národní správu s odborným vedením.64 Tímto krokem by se mohla lépe koordinovat výroba jednotlivých zboží pro plnění dvouletého plánu. Také Okresní národohospodářská komise při Ústřední radě odborů v Opavě chtěla sdružit podniky v jeden, nebo dva celky. Což se později uskutečnilo.
4.3.4 Národní podniky Aby bylo možno pokračovat v dalším znárodňování, došlo ke slučování konfiskátů stejného odvětví a vytvářely se národní podniky s pobočnými závody i mimo opavský okres. Vznikl např. národní podnik Slezské papírny, z lihovarských a konzervárenských podniků Opavska a Krnovska Slezské závody lihovarské, národní podnik, Opava. Některé průmyslové závody byly přičleněny k národním podnikům, jež měly sídlo mimo území okresu. Tak došlo ke vzniku Slezské průmyslu jemného pečiva a Československých čokoládoven, národní podnik, Praha, do kterých se připojily podniky na výrobu čokolády, cukrovinek a trvanlivého pečiva.65 Centralizace průmyslových závodů do velkých celků specializovaných podle oborů umožnila likvidovat roztříštěnost výroby. Stát vybavil národní podniky penězi a rezervním fondem. Jednotlivé závody byly místními výrobními jednotkami národních podniků bez právní a hospodářské samostatnosti.66
V lednu 1948 bratři Karplusovi podali žádost o živnostenské oprávnění na obor obchod se smíšeným zbožím, popřípadě prodej lihových výrobků. Ústřední národní výbor v Opavě však tuto žádost zamítl s tím, že se momentálně provádí znárodňování v oboru lihovin. Moravskoslezský zemský národní výbor v Ostravě ustanovil v únoru 1948 národním správcem Slezské závody lihovarské a potravinářské, národní podnik v Opavě, v čele s ředitelem Antonínem Drápalem. V důsledku toho se vymazali společníci Petr a Hanuš Karplusovi.67 64
Tamtéž. Kocích, M.: s. 40. 66 Průcha, V. – Olšovský, R.: s. 316-317. 67 ZA v Opavě, fond Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava, inv. č. 9, kart. č. 1. 65
32
Nová národní správa se chopila své funkce dnem doručení výměru všem zúčastněným stranám. Do téhož podniku byly začleněny také podniky „Mossler a spol., továrna na likéry, ovocné šťávy a výroba rumu“, “Kurt Lakota, továrna na likéry, ovocné šťávy, octárna“, „Tilgner a spol., výroba likérů a ovocných šťáv“68 Dne 30. října 1947 výměrem Zemského národního výboru v Ostravě se vymazala dosavadní správa firmy „Robert Jedliczka“, nová správa se převedla na Československé čokoládovny, národní podnik Praha. Podnik zastupoval ředitel Josef Pelc či jeho náměstci (Adolf Popler, Jindřich Demuth, Miroslav Palacký).69 Taktéž byly začleněny do tohoto národního podniku „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“, „Kappel a Štěrba, továrna biskvitů, čokolády a cukrovinek“ a „Fiedor, spol. s.r.o“. 70 Majetková podstata firmy „Antonín Pohl, továrna na bramborový škrob, sirup a dextrin“ byla začleněna do národního podniku „Amylon“, Praha.71 Začleněním firem do národních podniků se ihned odvolali stávající národní správci, majetkovou podstatu firem odevzdávali nově ustanovené správě. Opavské potravinářské podniky podle druhu vyrábějícího zboží byly začleněny do tří národních podniků. Sdružování do národních podniků vedlo k omezování samosprávy jednotlivých firem. Vedoucí funkce nyní zastávali ředitelé, kteří často sídlili mimo okres Opavu. Pod národní podnik patřilo vícero firem, každá se svými problémy, s rozdílnými finančními prostředky. Zavádění firem do národních podniků vedlo k postupné centralizaci výroby. I když je předtím vedli národní správci, byli neustále v kontaktu se zaměstnanci, s firemními problémy. Ředitelé národních podniků většinou sídlili v Praze, odkud neměli přímou kontrolu nad jednotlivými firmami.
Ale ani začlenění do národního podniku nebylo konečnou instancí. V polovině roku 1948 Zemský národní výbor v Ostravě, rozhodl o znárodnění firem a definitivním začlenění cukrovinkářských firem do Slezského průmyslu jemného 68
ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 599, kart. č. 474. ZA v Opavě, fond Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov, inv. č. 1, kart. č. 1. 70 ZA v Opavě, fond OŽK Opava, inv. č. 1481, kart. č. 827. 71 Tamtéž, inv. č. 599, kart. č. 474. 69
33
pečiva, národní podnik Opava a lihovarské podniky do Slezského lihovarského a nápojového průmyslu, národní podnik v Opavě. V roce 1948 se definitivně uzavírá historie firmy „Emil Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv“. V lednu byl podnik vyloučen ze znárodnění, ministerstvo vnitřního obchodu rozhodlo o zastavení výroby a likvidaci firmy. V poslední fázi zde pracovalo kolem deseti zaměstnanců.72 Rozhodnutí o likvidaci mohlo vyplynout i z toho, že firma patřila k malým podnikům a v rámci znárodňování a vznikání národních podniků neměla firma další perspektivu. Definitivní tečka přišla 13. září 1954, kdy Lidový soud civilní v Ostravě vymazal firmu z rejstříku. Právní existence většiny opavských potravinářských firem byla ukončena mezi roky 1950-1955, kdy došlo k jejich vymazání z firemního rejstříku Krajského soudu v Opavě. Např. v lednu 1955 došlo k výmazu ve firmě „Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber“73, v dubnu v „Mossler a spol., továrna na likéry, ovocné šťávy a výroba rumu“74 o pět let dříve v „Kurt Lakota, továrna na likéry, ovocné šťávy, octárna“.
Poúnorové změny rozrušily i budovanou soustavu hospodářské demokracie. Hledaly se nové způsoby řízení hospodářství. V národních podnicích se uplatnila silná centralizace, národní podniky ztratily samostatnost a ekonomickou nezávislost na státu. Vůdčí úlohu v řízení ekonomiky převzal stát.
72
ZA v Opavě, fond Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava, inv. č. 9, kart. č. 1. Inventář Karplus Emil, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava. Opava 2003, s. 6-7. 73 ZA v Opavě, inventář Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani Kessler a Weeber Opava. Opava 1997, s. 6-7. 74 ZA v Opavě, inventář První slezská továrna na rum a likérové speciality, Mossler a spol., Opava. Opava 1997, s. 7.
34
5. Závěr Opava jako významné centrum Slezska, a později také Sudet, prodělala během dvacátého století rozsáhlé proměny, které pozměnily její tvář. Především to bylo velké procento německého obyvatelstva určující charakter města a jako takové se stalo i hlavním městem Východních Sudet. Opava byla silně poškozena válečným bombardováním a její důsledky vyžadovaly intenzivní úsilí a finanční zdroje. Konec války znamenal velké problémy pro německé obyvatelstvo. Opava se musela vyrovnat s jejich odchodem i v hospodářské oblasti. Značné komplikace to znamenalo pro opavské podniky, většinu z nich vlastnili právě Němci, kteří dekretem prezidenta republiky ze dne 19. května 1945, kdy se zavedla národní správa do jimi vlastněných firem. Podniky vlastněné před válkou židovskými majiteli přešly také pod národní správu. Národní správce byl ve svých rozhodnutích omezován výměry národních výborů, musel žádat o příděly surovin, což jen vedlo k zpomalování výroby. I přestože politici a ekonomové neměli ucelenou představu o náplni hospodářské demokracie a její funkci. Jisté prvky se uplatnily i v Opavě. Výzkum hospodářské demokracie v Opavě byl velmi omezen dostupností a počtem dochovaných dokumentů. V archivních materiálech se vůbec nic nevyskytovalo o fungování Hospodářské rady, která působila především v Praze. Demokracie závodní a podniková se však v Opavě uplatnila. Šlo především o vznikání závodních rad. Zaměstnanci firem a továren se jejím prostřednictvím mohli podílet na rozhodování o výrobě a řízení v podniku. I když se nepodařilo prokázat, že ve všech podnicích byly zřízeny, ve třech firmám tomu tak bylo. Jejím prostřednictvím měli dělníci a pracovníci přístup k důležitým informacím týkajících se jejich podniků. Dříve nebylo běžné, aby dělník mohl společně s majitelem rozhodovat o výrobě, zaměstnancích atd. To vše umožnil vývoj po roce 1945. Také se podíleli na volbě národního správce. Do německých podniků se zaváděla národní správa. Správcem se stával často zaměstnanec firmy, který sice měl odborné znalosti a znal její prostředí, ale to ještě nemuselo stačit na úspěšný poválečný rozvoj. Jelikož firma už ani neměla vlastního majitele, jen národního správce, ne jejím chodu se kromě něj podíleli i pracovníci prostřednictvím závodních rad. V řízení podniku se stále více uplatňovali také jeho zaměstnanci.
35
Po roce 1945 stát a politické strany silně zasahovaly do vývoje a hospodaření v jednotlivých firmách. V prvních poválečných měsících rozhodovaly o přídělu surovin, povolovaly zahájení výroby. Snad zde můžeme hovořit o přídělovém hospodářství. Později se firmy se stejným zaměřením sdružovaly do národních podniků, často hlavní ředitelství působilo mimo město a okres dotyčné firmy. Postupně tak docházelo k centralizaci výroby a vůdčí úlohu v ekonomické sféře zaujímal stát. Ministerstvo výživy, národní výbory a dekrety silně zasahovaly do výroby, chodů jednotlivých podniků, továren. Tím se omezovala svoboda podnikání. Na druhou stranu po skončení války byl nedostatek surovin, kvalifikovaných dělníků, zvláště v Sudetech, odkud muselo hodně lidí odejít. Majitelé firem na Opavsku se museli vyrovnávat i s poškozenými továrnami, strojními zařízeními, které zpožďovaly výrobu i o několik měsíců, což umožnilo jejich konkurentům z nepoškozeného území jistý náskok v tržní ekonomice.
Po únoru 1948 se veškerá moc budovala na principu jedné politické strany – Komunistické strany. Tím se rozšířila moc dělnické třídy a pracujících i na politickou scénu. Hospodářská demokracie umožnila nástup dělnické třídy k moci i v hospodářské oblasti. Během fungování závodních rad si zkusili spolurozhodovat a podílet se na věcech, na které nemuseli mít potřebnou kvalifikaci. Únor 1948 také definitivně vyřešil otázku někdejších průmyslových konfiskátů. Většina z nich byla přičleněna k národním podnikům, některé továrny se zlikvidovali. Silná centralizace ze strany ministerstev, národních správ zrušila samostatnost a ekonomickou nezávislost národních podniků na státu. Podniky se stále více řídily jejich rozhodnutím a méně už skutečnou poptávkou na trhu. Systém řízení československého národního hospodářství, budovaný v letech 1945-1948, se po únoru 1948 postupně rozložil.75
75
Kaplan, K.: s. 19.
36
Seznam pramenů a literatury
I. Prameny a) Archivní Zemský archiv v Opavě (dále ZA v Opavě), fond Obchodní a živnostenská komora Opava 1850-1949, sign II. B-7, kart. č. 825-8. ZA v Opavě, fond Obchodní a živnostenská komora Opava 1850-1949, sign. III. G, kart. č. 474. ZA v Opavě, fond Obchodní a živnostenská komora Opava 1850-1949, sign. XVI. Ae, kart. č. 483-4. ZA v Opavě, fond Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava, kart. č. 1-2. ZA v Opavě, fond Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov, kart. č. 1. ZA v Opavě, fond Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani, Kessler a Weeber, Opava, kart. č. 1-4. ZA v Opavě, fond První slezská továrna na rum a likérové speciality, Mossler a spol., Opava, kart. č. 1. ZA v Opavě, fond Fiedor Theodor, s. s r. o. Opava, kart. č. 1-2.
b) Tištěné ZA v Opavě, inventář Karplus Emil, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem, Opava. Opava 2003. ZA v Opavě, inventář Kurt Lakota, výroba octa, lihovin a ovocných šťáv, Opava. Opava 1997. ZA v Opavě, inventář Pohl Anton, továrna na škrob, syrob a dextrin, Opava. Havlíčkův Brod 1991. ZA v Opavě, inventář První slezská továrna na rum a likérové speciality Mossler a spol., Opava. Opava 1997. ZA v Opavě, inventář Robert Jedlicka, továrna na čokoládu a trvanlivé pečivo, Komárov. Opava 1998. ZA v Opavě, inventář Theodor Fiedor, s.r.o, Opava. Opava 1997. ZA v Opavě, inventář Továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky Maestrani Kessler a Weeber, Opava. Opava 1997 37
Zpráva o činnosti Obchodní a živnostenské komory v Opavě od 1. 6. 1945 – 31. 5. 1946. Opava 1946.
c) Internetové zdroje www.psp.cz
II. Literatura a) Knihy Gawrecki, Dan a kol.: Dějiny českého Slezska 1740-2000. I. Opava 2003. Gawrecki, Dan a kol.: Dějiny českého Slezska 1740-2000. II. Opava 2003. Grobelný, Andělín: Národnostní politika nacistů a český průmysl 1938-45: se zvláštním zřetelem k Moravě a Slezsku. Ostrava 1989. Hledíková, Zděnka – Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. 2. vyd. Praha 2005. Hříbek, Jan.: Snahy o zprůmyslnění Opavska, Hlučínska a Jablunkovska v letech 1945 -1948. Opava 1971. Jirásek, Zdeněk: Kniha o Opavě. Opava 2000. Jirásek, Zdeněk a kol.: Historie a současnost podnikání na Opavsku. Žehušice 2002. Kocích, Miroslav: Opavsko na cestě k Únoru 1948. Opava 1978. Kovařík, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-60. Praha 2006. Marek, Pavel: České živnostnictvo 1945-1960. Brno 2006. Müller, Karel a kol.: Opava. Opava 2006. Průcha, Václav – Olšovský, Rudolf: Stručný hospodářský vývoj Československa do roku 1955. Praha 1969.
b) Články Gebauer, Josef – Tarabová, Ivana: Fidor-Opavia : Dějiny podnikání na Opavsku (1). 30. 4. 1998, č. 4. Kaplan, Karel: Hospodářská demokracie v letech 1945-1948. In: Některé problémy hospodářského vývoje Československa v letech 1945-1948. Praha 1967. Šrámek, Pavel: Škrobárna Pohl v Opavě. Naše Opavsko, 23. 11. 2000, č. 47, s. 17.
38
Tarabová, Ivana: Emil Karplus – výrobce likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem. Region Opavsko, 30. 10. 2007, č. 9, s. 8. Tarabová, I.: Historie firmy Kappel a Štěrba. Naše Opavsko, 27. 04. 2000, č. 17, s. 12 Tarabová, I.: Kessler a Weber, továrna na čokoládu, kakao a cukrovinky. Region Opavsko, 29. 10. 2008, č. 43, s. 9. Tarabová, Ivana: Likérka Mossler a spol. v Opavě. Opavsko, 25. 11. 1998, č. 34, s. 11.
.
39
Resumé
During the three post-war years Czechoslovakia underwent big changes that were reflected also in the economic sphere. In Opava the most asserted economic democracy was the democracy in companies and plants. National administration was introduced into German companies and between the years 1947 – 1948 they were incorporated into national corporations. Gradually the production was centralized and individual decisions in companies were limited. In this way the state could influence the work in companies, mainly through the Beneš decrees and various assessments. The economic power gradually passed over to the people, who through the plant councils participated in the management of companies and gained experience, which was used after the year 1948.
40
Anotace
Zuzana Havlíčková Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Snaha vybudovat systém hospodářské demokracie v odvětví lehkého průmyslu v Opavě v letech 1945-1948 prof. PhDr. PaedDr. Pavel Marek, Ph.D. 73 585 znaků 32 titulů použité literatury a pramenů
Klíčová slova: hospodářská demokracie, národní správa, národní podniky, potravinářský průmysl, Opava, Němci, 1945-1948, opavské firmy
Cílem práce bylo zjistit, zda se podařilo vybudovat systém hospodářské demokracii v Opavě, vycházela jsem ze studie „Hospodářská demokracie v letech 1945-1948“ sepsanou Karlem Kaplanem. Začátek práce se věnuje politickému, hospodářskému vývoji v 1. polovině 20. století v Opavě, poté následuje samotné téma. Důraz je kladen na zavádění národních správ a vznik národních podniků v potravinářských firmách.
41
