Univerzita Palackého v Olomouci DESKRIPCE PODMÍNEK VZNIKU A FUNGOVÁNÍ ODDÍLU ZAMĚŘENÉHO NA BOCCIU

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

DESKRIPCE PODMÍNEK VZNIKU A FUNGOVÁNÍ ODDÍLU ZAMĚŘENÉHO NA BOCCIU Diplomová práce (Bakalářská práce)

Autor: Pavla Staňková, Aplikované pohybové aktivity Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Ješina Ph.D. Olomouc 2014

Jméno a příjmení autora: Pavla Staňková Název diplomové práce: Deskripce podmínek vzniku a fungování oddílu zaměřeného na bocciu Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2014 Abstrakt: Tato bakalářská práce se zaměřuje na podmínky pro vznik a fungování klubu, který se specializuje na bocciu. Práce se skládá z části teoretické a empirické. Cílem teoretické části je podat ucelený výklad o tělesném postiţení a to přímo dětské mozkové obrně, o sportu pro osoby s tělesným postiţením, neziskovém sektoru a řízení ve sportu. Cílem empirické části je předloţit návod na zaloţení a fungování klubu specifického v tom, ţe je pro osoby s postiţením a zaměřený na bocciu, dá se ale převést do jiného sportu. Popsány jsou hlavně legislativní formality, které se v roce 2014 změnily novým občanským zákoníkem.

Klíčová slova: tělesné postiţení, dětská mozková obrna, boccia, neziskový sektor, řízení a marketing, fundraising

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních sluţeb.

Author´s first name and surname: Pavla Staňková Title of the master thesis: Description of the conditions of a functioning section focused on boccia Department: Department of Adapted physical activity Supervisor: Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D. The year of presentation: 2014 Abstract: This thesis focuses on the conditions for the establishment and functioning of the club, which specialized on boccia. The work consists of theoretical and empirical. The theoretical part is to give an interpretation of disability directly cerebral palsy, a sport for people with disabilities, non-profit sector and management in sport. The aim of the empirical part is to provide guidance on the establishment and functioning of a specific club that is for people with disabilities and focused on boccia, but it can be converted into another sport. Described are the main legislative formalities, which in 2014 changed the new civil code.

Keywords: disability, cerebral palsy, boccia, the voluntary sector, management and marketing, fundraising

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Ješiny, Ph.D., uvedla všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţovala zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 25. 4. 2014

……………………………...

Děkuji Mgr. Ondřeji Ješinovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování diplomové práce.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................. 7 PŘEHLED POZNATKŮ .................................................................................................... 8 2.1 Tělesné postiţení ......................................................................................................... 8 2.1.1 Definice DMO/CP ................................................................................................ 9 2.1.2 Základní rozdělení DMO (CP) ........................................................................... 10 2.1.3 Klasifikační profily sportovců s DMO ............................................................... 11 2.2 Moţnosti sportu osob s DMO .................................................................................... 14 2.3 Boccia – sport pro osoby s těţkým tělesným postiţením .......................................... 16 2.3.1 Historie sportu boccia ......................................................................................... 17 2.3.2 Pravidla boccii .................................................................................................... 17 2.3.3 Klasifikační systémy .......................................................................................... 18 2.3.4 Jednotlivé třídy a jejich profily v boccie ............................................................ 19 2.4 Neziskový sektor ....................................................................................................... 21 2.4.1 Občanská sdruţení resp. spolky ......................................................................... 22 2.4.2 Občanská sdruţení ve sportu .............................................................................. 23 2.4.3 Sportovní kluby .................................................................................................. 24 2.5 Řízení a marketing ve sportu ..................................................................................... 25 2.5.1 Řízení neboli management ve sportu ................................................................. 25 2.5.2 Marketing ve sportu ........................................................................................... 26 2.6 Fundraising ................................................................................................................ 27 3 CÍLE .................................................................................................................................. 29 4 METODIKA ..................................................................................................................... 30 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................................... 32 5.1 Organizační struktura ................................................................................................ 32 5.2 Legislativa pro vznik klubu ....................................................................................... 35 5.3 Popis podmínek ......................................................................................................... 36 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 40 SOUHRN ................................................................................................................................. 41 SUMMARY ............................................................................................................................. 42 REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................................ 43 Přílohy ...................................................................................................................................... 46 Příloha I ................................................................................................................................ 46 Příloha II ............................................................................................................................... 48 Příloha III .............................................................................................................................. 50 Příloha IV ............................................................................................................................. 51 Příloha V ............................................................................................................................... 52 Příloha VI ............................................................................................................................. 53 1 2

1

ÚVOD Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě vlastní iniciativy a za podpory

vedoucího mé bakalářské práce. Jakoţto spoluzakladatelka sportovního klubu HSC Havířov chci poukázat a popsat, co je důleţité a nezbytné pro zaloţení sportovního klubu, nejen pro osoby bez postiţení, ale hlavně pro osoby s postiţením a to přímo pro osoby s tělesným postiţením. V posledních letech se sport zdravotně postiţených rozšířil aţ na úroveň rekreační, soutěţní i vrcholovou. Pokud jde o úroveň vrcholovou, tak nejvyšším stupněm jsou Paralympijské hry. Veškeré sportovní klání pro handicapované jsou náročné na organizaci, na personální zajištění, finance a pomůcky, coţ je rozdíl oproti sportovcům bez postiţení. Sportovci s tělesným postiţením musí ve většině případů bojovat se špatným a často i nedůstojným zázemím tzn. trénováním v nevyhovujících podmínkách a termínech a také sháněním asistence, která je nezbytná u některých sportovců. Bariérovost většiny sportovišť je náročná na asistenci, a pokud ji sportovec neseţene, je velká pravděpodobnost, ţe se akce ani nezúčastní. Ne vţdy je sportovní akce vyhovující a tak se můţe stát, ţe pořadatel neumoţní regenerační místnost, kde si sportovec můţe odpočinout (sportovci jsou většinou celý den na vozíku) a stravování je na jiném místě neţ sportovní utkání (převoz je zdlouhavý a obtíţný). Cílem mé bakalářské práce je popis všech moţných podmínek pro zaloţení klubu potřebného v daném regionu. Sportovní klub můţe být zaloţen s více dílčími sporty, jako je atletika, cyklistika, plavání, lukostřelba, curling, sledge hokej, anebo můţe být zaloţen jen s jedním sportem. Pro svou práci jsem si vybrala sport, který není aţ tak známý jako výše zmiňované, proto je i zajímavý. Jedná se o bocciu. V boccii se pohybuji jiţ sedmým rokem, začínala jsem jako sportovní a osobní asistentka u kategorie BC1 a poté jsem si začala dělat kurz národního rozhodčího. I kdyţ se o boccii mluví jako o snadné hře, já se učím stále, moţná je to i častou úpravou pravidel. V dílčích kapitolách se budu zaměřovat spíše na klasifikační systémy, které nejsou tak často v publikacích zmiňované. Dále jsem si stanovila úkoly práce, u kterých se budu nejčastěji zaměřovat na novou úpravu občanského zákoníku, v němţ se občanská sdruţení mění na spolky, dále na fundraising, řízení a marketing neziskových organizací.

7

2

PŘEHLED POZNATKŮ

2.1 Tělesné postižení V dnešní době se mnohem častěji vychází ze skutečnosti, ţe se stav postiţení můţe měnit dle funkční nabídky podpory. Čím dál tím méně se postiţení povaţuje za neměnný stav jedince, který vyţaduje stálou nabídku opatření. Osoby s postiţením mají větší moţnost stálých nabídek a tak mohou vést a vedou v co nejvyšší moţné míře „normální“ ţivot (Vítková in Pipeková, 1998). Za pohybové postiţení můţeme dle Renotiérové et al. (2006b) povaţovat nemocné, tělesně postiţené osoby a zdravotně postiţené např. osoby s rozštěpy páteře, dětskou mozkovou obrnou, vrozenými tělesnými vadami, alergiemi anebo s respiračními, svalovými a kosterními onemocněními. Přetrvávající nebo trvalé nápadnosti, sníţené tělesné schopnosti s dlouhodobým nebo zásadním účinkem na kognitivní, emocionální a sociální výkony jsou tělesná postiţení. Důvodem můţou být změny na pohybovém aparátu. Příčnou pak můţe být nemoc, úraz či dědičnost. Za tělesné postiţení můţeme povaţovat vady pohybového a nosného ústrojí, poškození a poruchy nervového ústrojí (Renotiérová et al., 2006a). Tělesné postiţení v mnoha směrech na první pohled působí jako výrazné (patrné) postiţení. Nejtěţším případem označuje Vítková in Pipeková (1998) dětskou mozkovou obrnu. Dětská mozková obrna, cévní mozková příhoda a úrazy hlavy patří do spastických postiţení. V takových případech se jedná o osoby s neprogresivním postiţením mozku, coţ má za následek proměnlivé problémy s hybností a polohou těla, tzn. postiţení částí mozku, které kontrolují svalový tonus, reflexy, koordinaci, tělesný postoj a pohyb. V poslední době se tato skupina onemocnění označuje jako centrální poruchy hybnosti (CPH). Ty znázorňují skupinu nervosvalových patologických stavů, které jsou způsobeny postiţením uvedených oblastí mozku v prenatálním, perinatálním a postnatálním období (Daďová et al., 2008).

8

2.1.1

Definice DMO/CP

Podle Lehovského in Pešová & Šamalík (2006) je dětská mozková obrna brána jako porucha hybnosti, která vzniká v nejranějším věku důsledkem poškození mozku. Můţeme ji spíše označovat jako syndrom představující soubor příznaků. Dětská mozková obrna, která vzniká před narozením dítěte, při porodu nebo brzy po něm, patří mezi závaţná centrální postiţení (Vítková in Pipeková, 1998). Ludíková (2013a) rozděluje příčiny DMO následovně: 

Prenatální příčiny, které z 20% zapříčiňují infekce, virová onemocnění plodu, onemocnění matky zarděnkami, anoxie plodu a toxické vlivy některých látek a léků.



Perinatální příčiny, které z 60% zapříčiňují porodní komplikace, uţití anestetik během porodu, krvácení do mozku plodu.



Postnatální příčiny, které z 20% zapříčiňuje poškození mozku novorozence spojená s centrálním nervovým systémem v raných stádiích vývoje dítěte.

Obrny se vztahují k centrální a periferní nervové soustavě, jak uvádí Vítková in Pipeková (2010). Část periferní zahrnuje obvodové nervy a část centrální část pak mozek a míchu. Jednotlivé skupiny se od sebe liší rozsahem a fází závaţnosti a dělí se na parézy (částečné ochrnutí) a plégie (úplné ochrnutí). Kábele (1993) definuje Dětskou mozkovou obrnu jako poruchu hybnosti a vývoje hybnosti. Kromě toho se k ní řadí ještě poruchy řeči, sníţení rozumových schopnosti, epileptické záchvaty, pohybová neobratnost a neklid. Dále Vítková in Pipeková (2010) uvádí, ţe pro DMO je charakteristické hybné postiţení, tělesná neobratnost, nerovnoměrný vývoj, zvýšená pohyblivost a neklid, těkavost, nesoustředěnost, nedokonalost vnímání a nedostatečná představivost, impulzivní reakce, opoţděný vývoj řeči a vady řeči, střídání nálad nebo výkyvy duševní výkonnosti. Ludíková (2013a) definuje DMO jako neprogresivní poruchu u dětí, která postihuje hybnost, motorický vývoj dítěte a projevuje se poruchami svalového tonu, poruchami mentálních a smyslových funkcí. Dá se říci, ţe se jedná o syndrom nepřekračující poškození mozku, nýbrţ je způsobený podněty působícími na nezralý nervový systém a projevuje se 9

během porodu nebo v raném poporodním období. Tento syndrom způsobí poruchu volné hybnosti, často také přidruţená postiţení intelektuálního, záchvatového, citového, emočního a specificky výchovného typu. Dětská mozková obrna, jak uvádí Renotiérová (2006a), vzniká v období prvního roku ţivota dítěte. Počet dětí postiţených dětskou mozkovou obrnou v posledních desetiletích narůstá a stává se zásadním problémem zdravotnických a rehabilitačních sluţeb.

2.1.2

Základní rozdělení DMO (CP)

Kudláček et al. (2007) uvádí, ţe DMO lze dělit dle třech základních kriterií: a) nervosvalové (spastické a nespastické); b) topografické (diparéza, hemiparéza, kvadruparéza; c) funkčně sportovní (třídy CP-ISRA, respektive Spastic Handicapu od nejtěţších forem CP 1 aţ po nejlehčí formy CP 8). Příčinou spastických forem (60% případů) DMO dle Ludíkové (2013b) je poškození bílé hmoty a šedé kůry mozku nedostatkem kyslíku. Zpravidla je mentální postiţení méně výrazné. Dětskou mozkovou obrnu můţeme dle Vítkové in Pipeková (2010) rozdělit na formy: 

Formy spastické  Forma diparetická – jedná se o křečovitou (spastickou) obrnu, u které jsou postiţeny zejména dolní končetiny. Nejtypičtější pro tuto formu spasticity je postiţení abduktorů stehna, plantární flexory nohy a flexory bérce. Kolena jsou při spasticitě flexorů bérce pokrčena, chůze bývá nůţkovitá tzn., ţe kolena se o sebe třou a chůze je po špičkách.  Forma hemiparetická – jedná se o spasticitu horní i dolní končetiny na jedné polovině těla, většinou se značným postiţením HK, která bývá ohnuta v lokti, avšak DK je napjata tak, ţe postiţený došlapuje na špičku.  Forma kvadruparetická – tato spastická obrna se týká všech čtyř končetin, pokud vznikla zdvojením formy diparetické, je postiţení převáţně na dolních končetinách; pokud vznikla zdvojením formy hemiparetické, jsou

10

postiţeny spíše horní končetiny. Ze všech spastických forem je tato forma vzhledem k dalšímu kognitivnímu vývoji nejméně příznivá. 

Formy nespastické  Forma hypotonická – obvykle bývá výraznější na dolních končetinách.  Forma dyskinetická – projevuje se nepotlačitelnými mimovolními pohyby, které doprovázejí kaţdé úsilí o volní pohyb.  Forma mozečková – se projevuje sníţením svalového tonusu a poruchami pohybové koordinace.

CP-ISRA má klasifikační systém ve kterém zmiňuje, ţe mozková obrna je způsobená poškozením mozku a je to stav oslabení v různém stupni. Účelem klasifikace je poskytnutí spravedlivého dosaţení moţného úspěchu pro všechny sportovce. Cílem je rozlišující činitel sportovního výkonu v závislosti na tréninku, soutěţních zkušenostech a úrovni dovedností. Systém klasifikuje přirozené neurologické funkce sportovce k dané disciplíně, a který mu umoţňuje soutěţit s jedinci s podobnou úrovní neurologického postiţení (Kudláček et al., 2007).

2.1.3

Klasifikační profily sportovců s DMO

Ješina, Kudláček et al. (2011) uvádí níţe uvedené funkční profily sportovců s cerebrálními parézami. Funkční profil CP1 Kvadruparetik. Těţké postiţení se slabým funkčním rozsahem pohybu a funkční silou ve všech končetinách i trupu a elementy atetózy. Při pohybu vyuţívá kvadruparetik elektrický vozík a dopomoc asistenta. Není schopen samostatného a mechanického pohybu na vozíku. Dolní končetiny jsou povaţovány za nefunkční ve vztahu ke sportu z důvodu omezení rozsahu kontroly či pohybové síly. Horní končetiny mají těţkou atetózu nebo těţké omezení funkčního rozsahu pohybu a jsou hlavními činiteli ve všech sportech. Má výrazné omezení při odhodu s chatrným dotaţením pohybu. Kontrola trupu je při koordinaci na vozíku velice slabá aţ ţádná. Časté bývají problémy návratu zpět do vzpřímené či středové polohy při výkonu sportovních pohybů. 11

Funkční profil CP 2 Těţké aţ střední postiţení kvadruparetické. Na rozdíl od CP 1 je sportovec schopen ovládat vozík. Slabá funkční síla všech končetin a trupu. Dolní končetiny jsou funkčnější v jedné nebo obou končetinách, které umoţňují pohyb na vozíku. Tito jedinci jsou kvalifikováni do třídy 2 dolní a jsou málokdy schopni chůze. Statická kontrola trupu je docela dobrá. Dynamická kontrola je chabější a je zde nezbytné pouţití horních končetin nebo hlavy při pomoci k vrácení se do vzpřímené polohy. Pokud je funkčnost rukou a paţí stejná jako u třídy 1, pak záleţí na určení, zda je vhodnější zařadit sportovce do třídy 2, rozhodující jsou dolní končetiny. Funkční profil CP 3 Kvadruparetik (těţký hemiparetik). Jedná se o střední (symetrickou nebo asymetrickou) kvadruplegii nebo těţkou hemiplegii. Jedinec má prakticky úplnou funkční sílu v dominantní horní končetině a je schopen samostatného pohybu na vozíku, pouţívá mechanický vozík. Kontrola trupu je docela dobrá a zřejmá při pohánění vozíku, ale pohyb trupu vpřed je omezován. U odhodových pohybů můţeme zaznamenat určité pohyby trupu, ale většinou to vychází z paţe. Rotace je omezená nebo ţádná. Horní končetina u dominantní paţe je střední omezení 3-2 stupněm křečovitosti a projevuje se dotaţením pohybu a omezením extenze. Při přemisťování si můţeme povšimnout ţe, dolní končetiny jsou zčásti funkční a moţnost chůze s pomocí nebo pomocnými (kompenzačními) prostředky. Pohyby ruky záleţí na úchopu a uvolnění, zpravidla jsou namáhavé a pomalé, vypuštění předmětů je zřetelně horší neţ u sportovců třídy 4. Funkční profil CP 4 Jedná se o střední aţ těţké postiţení. Diparetik. U horních končetin a trupu je patrná dobrá funkční síla se značně lehkým omezením nebo patrnými problémy v kontrole. Velice malé omezení pohybů trupu. Při únavě se můţe křečovitost zvýšit. Ve stoji je velice nápadná špatná rovnováha i za uţití pomocných prostředků. Střední aţ těţké postiţení obou dolních končetin elasticitou, která je zpravidla dělá nefunkčními (nezpůsobilými k chůzi na dlouhé vzdálenosti bez opory). Proto je doporučen pro sport mechanický vozík. Horní končetiny mají mnohdy normální funkční sílu. Při odhodu a pohánění kol je zřejmé normální dotaţení pohybu a ovládání rychlost, ale můţe se vyskytovat velmi malé omezení pohybového rozsahu. Funkce ruky je omezeno jen při rychlých jemných pohybových úkonech. Ve všech 12

sportech je viditelné spíše normální cylindrickou/sférickou opozici a chápavý úchop. Diplegie zpravidla mívá výraznější spasticitu dolních končetin.

Funkční profil CP 5 Střední postiţení diuretické. Jedinci potřebují kompenzační pomůcky k chůzi, které ale nejsou nezbytné pro stoj nebo odhod. Ztráta rovnováhy můţe být způsobena dynamickým posunem těţiště. Rovnováha je obyčejně normální statická, ale vyskytují se problémy s dynamickou rovnováhou, např. při pokusu o otočku nebo silový odhod. U dolních končetin jde o postiţení jedné nebo obou nohou, kdy mohou být vyţadovány pomocné prostředky pro chůzi. U těchto sportovců je velká pravděpodobnost dostatečné funkčnosti končetin k běhu na trati, pokud je ale nedostatečná, je pravděpodobně vhodnější zařazení do třídy 4. Rozdílnost se projevuje u horních končetin, kde je určité střední aţ velmi malé omezení, mnohdy lze pozorovat při odhodu. Funkčnost ruky je normální cylindrická/sférická, u všech sportů lze pozorovat opozice a chápavý úchop a uvolnění u dominantní ruky. Funkční profil CP 6 Jedná se o sportovce s atetózou nebo ataxií a středním postiţením. Je schopen bipedální lokomoce bez kompenzačních pomůcek. Do této třídy mohou být zařazeni někteří chodící kvadruparetici s křečovitostí (tj. s větším postiţením paţí neţ u chodících diparetiků), jinak zde převládá atetóza. Tito sportovci mají obvykle lepší funkci dolních končetin neţ sportovci 5 třídy, ale horší funkci horních končetin. Při sportovní činnosti je zřejmé funkční postiţení všech čtyř končetin. Funkčnost dolních končetin se můţe do značného stupně odlišovat v závislosti na vyţadované sportovní dovednosti, od pomalé, namáhavé chůze aţ po běţecký krok. U chodícího sportovce s atetózou můţeme pozorovat zřejmý rozdíl mezi nekoordinovaným způsobem chůze a hladkým s ohledem tempa vyrovnaným koordinovaným běţeckým/cyklistickým výkonem. Moţnost rozběhu při hodu oštěpem. Funkční profil CP 7 Tato třída je dána pro (ambulantní) chodící sportovce – hemiparetiky. Sportovec má dobrou funkční schopnost dominantní poloviny těla a stupeň křečovitosti 3 – 2 v jedné polovině těla. Není potřeba pomocných prostředků, ale běţným jevem je kulhání z důvodu křečovitosti v dolní části končetiny. Při chůzi a běhu má dominantní strana lépe rozvinutý 13

pohyb a jeho dotaţení. Do této třídy nepatří sportovci se střední aţ velmi lehkou atetózou. Na dominantní straně horní končetiny je funkční kontrola dobrá, u nedominantní strany je ovlivněna kontrola paţe a ruky. Funkční profil CP 8 V této třídě jsou zařazeni sportovci s diparézou, hemiparézou, monoparézou s velmi lehkým postiţením. Sportovec musí mít zřejmé známky spasticity (křečovitosti), ataxii nebo náhodné pohyby. Musí vykazovat zřetelně zhoršenou určitou funkci, která je v průběhu procesu klasifikace evidentní (Ješina, Kudláček et al., 2011). Obdobné rozdělení nacházíme u Daďové et al. (2008, pp. 32-33) a u Kudláčka et al. (2007, pp. 17-21). Osm tříd s funkčním profilem CP1 aţ CP8, které vytvořila organizace CP-ISRA, udává, ţe první čtyři třídy jsou pro osoby na vozíku a pátá aţ osmá je pro chodící sportovce. Účastníci, kteří jsou kvalifikováni na mezinárodních soutěţích, musí být starší 15 let (Daďová, 2008).

2.2 Možnosti sportu osob s DMO Unie zdravotně postiţených sportovců (UZPS) zastřešuje sport pro osoby s postiţením, ve které se sdruţuje 6 svazů. V Českém svazu tělesně postiţených sportovců (ČSTPS) jsou sdruţeny osoby s tělesným postiţením, osoby s centrálními poruchami hybnosti jsou v České federaci Spastik Handicap (Kudláček et al., 2007). Sport osob s dětskou mozkovou obrnou má pod záštitou v České republice převáţně Česká federace Spastic Handicap o. s. (dále jen ČFSH), která sdruţuje v současné době celkem 11 sportovních klubů a tělovýchovných jednot a členská základna čítá cca 4700 členů. ČFSH vznikla v roce 1992 a je členem mezinárodní organizace CP-ISRA (Mezinárodní asociace pro sport a rekreaci osob s dětskou mozkovou obrnou) a je tak jediným zástupcem v celé ČR.

CP-ISRA

se stala jedním ze zakládajících členů IPC (Mezinárodního

paralympijského výboru). ČFSH je také členem ČPV (Českého paralympijského výboru), který zastupuje Českou republiku v IPC. V neposlední řadě je ČFSH sdruţeno v Unii

14

zdravotně postiţených ČR a díky tomu i v České unii sportu (ČUS). Od roku 2013 je ČFSH členem nové Mezinárodní federace v boccie - BISfed (Anonymous1, n. d.). Reprezentační trenér L. Nosek (telefonická komunikace, 10. 4. 2014) potvrdil, ţe většina sportovců s DMO je sdruţena v České federaci Spastic Handicap o. s., ale někteří sportovci s DMO můţou být i v jiných sdruţeních, pokud mají i jiné přidruţené postiţení. Dále se zmiňuje o rozdílu v ČR a ve světě, kdy v ČR probíhá rozdělení do klubů dle postiţení, kdeţto ve světě dle sportu. Činnost ČFSH je zaměřena převáţně na mládeţ a snaţí se ji maximálně vyhovět ve všech oblastech, ať uţ na rekreační úrovni či na úrovni vrcholové. Velkým snem kaţdého handicapovaného sportovce je účast na Paralympijských hrách, tomu předchází i Mistrovství světa a Evropy, je to ovšem dlouhá cesta (Anonymous1, n. d.). Sporty České federace Spastic Handicap Atletika má jeden z nejaktivnějších týmů a pořádají tři závody na území ČR ročně, velkou řadu soustředění pro mládeţ i dospělé a testovací srazy reprezentace. Pravidelně se vyjíţdí na zahraniční závody, které napomáhají nabrat nové zkušenosti převáţně mladým sportovcům reprezentačních kádrů a tak si otestovat formu. Boccia je jedním z prioritních sportů ve federaci a je taktéţ náročná na přípravu pro realizační tým. Všichni hráči boccii jsou osoby s nejtěţším postiţením, kteří potřebují celodenní asistenci. V průběhu roku pořádá federace několik turnajů v rámci I., II. a III. ligy. Curling je určen ve vrcholové formě pouze vozíčkářům. I přes všechny nepříznivé tréninkové podmínky a moţnosti si našel curling své nadšence z řad členů federace. Jedním z nejúspěšnějších sportovních odvětví ve federaci je cyklistika. Na silničních závodech si mohou všichni sportovci navzájem změřit své síly, a pokud jsou jejich výkony vynikající, mohou získat místo v reprezentačním kádru. Toto odvětví se značně opírá o práci trenérů s mládeţí a vynikající reprezentací. U lukostřelby se jiţ dostavují výsledky i na vrcholových akcích. Snowboard byl nově zařazen do zimních paralympijských her a je jedním z nejmladších sportů ve federaci.

15

Dále se kluby nebo jednotlivci ve federaci věnují sportům jako je florbal, fotbal, kuţelky, závěsný kuţelník, lyţování, šachy, stolní tenis, plávání apod. (Anonymous1, n. d.).

2.3 Boccia – sport pro osoby s těžkým tělesným postižením Daďová et al. (2008) uvádí, ţe sport pro osoby se zdravotním postiţením byl původně realizován jako léčebný či rehabilitační prostředek, který se ale postupem času přesunul od rehabilitační přes rekreační úrovně aţ k soutěţní úrovni, včetně úrovně vrcholové. Podle Hroudy (in Ješina et al., 2011, 39) …, ţe pohybová aktivita je velice významná v ţivotě člověka s tělesným postiţením a je důleţitá ke zlepšení kvality ţivota. Splňuje funkci rehabilitační a má velkou roli ve smyslu obnovení tělesných funkcí a převáţně funkci resocializační. Hospodářská a společenská soudrţnost je velice významná pro sport a pomáhá vytvářet integrovanější společnost. Všichni by měli mít ke sportu přístup. Proto je důleţité věnovat zvláštní pozornost specifickým potřebám a situaci neuspokojivě zastoupených skupin a vzít v úvahu, jakou podstatnou roli můţe hrát sport u mladých lidí, lidí se zdravotním postiţením a lidí pocházejících ze znevýhodněných poměrů. Sport můţe rovněţ usnadnit integraci (Evropská komise, 2007). Táborský (2006) definuje „bocciu jako sport, který se řadí mezi cílové sporty. Jedná se o soutěţivou činnost, která se vymezuje úředně schválenými pravidly a kde je úkolem co nejpřesnější vypuštění soutěţních předmětů na určený cíl“. Wittmannová in Kolektiv autorů (2011) uvádí, ţe existují různé typy sportovních her, které se řadí mezi cílové sporty, jsou od své podoby velmi odlišné a lze je rozdělit do šesti kategorií - golfový typ, curlingový typ, kuţelkový typ, kulečníkový typ, šipkový typ a střelecký typ. Boccia spadá do kategorie curlingového typu. Boccia je hra podobná hře pétanque. Je modifikována pro hráče s těţkým postiţením. Hraje se prostřednictvím speciálních koţených míčků s měkkou výplní (Wittmannová in Kolektiv autorů, 2011).

16

Podle Daďové (2008) je boccia sport pro osoby s centrálními poruchami hybnosti a jinými pohybovými postiţeními, kteří ke svému pohybu vyuţívají vozík a zároveň je vhodná pro osoby s těţkým tělesným postiţením.

2.3.1

Historie sportu boccia

Jiţ při archeologických vykopávkách v Egyptě byly nalezeny objekty podobné koulím, které s největší pravděpodobností slouţily ke hře sportovního charakteru. Tyto vykopávky jsou staré 5000 let před naším letopočtem. Také v období starověkého Řecka a Říma existuje teorie o původu hry boccia, kterou původně měli Římané převzít od Řeků. Bocce byla zábavou římských vojáků, kteří ji rozšířili po celé zemi. Kameny byly časem nahrazeny koulemi či míči a ty se pak spíše koulely, neţ vrhaly (Wittmannová in Kolektiv autorů, 2011). Táborský (2007) uvádí, ţe boccia (z latinského označení pro míč „bottia“) vznikla za úpravy pravidel původem italských variant „her s koulemi“ a pravidla se upravily pro potřeby hráčů se zdravotním postiţením. Podle Wittmanové in Kolektiv autorů (2011) je předchůdcem i současníkem boccii hra zvaná bocce, která své jméno odvodila z pojmenování koule či míče – bottia, ta je verzí italského trávníkového kuţelníku (hraní v bowls). Boccia byla poprvé představena na paralympijských hrách v roce 1984 v New Yorku (Daďová, 2008). Od roku 1960 jsou Paralympiády organizovány po skončení OH, uvádí Táborský (2007). Dohlíţí na ně International Paralympic Committee (IPC) v blízké spolupráci s IOC. Letní paralympiády mají na programu z cílových sportů bocciu, lukostřelbu a sportovní střelbu a na zimních pak curling a od roku 2006 téţ biatlon.

2.3.2

Pravidla boccii

Ke hře potřebujeme šest červených míčů, šest modrých a jeden bílý míč, který se nazývá jack. Cílem hry je umístit své míče co nejblíţe k míči bílému. Své míče můţeme hodit

17

nebo kutálet k cílovému míči, tak ţe se přiblíţí kontaktem s jiným míčem, přiťuknutím cílového míče do blízkosti svých míčů nebo odrazit soupeřův míč dále od cílového. Zápas se hraje na čtyři směny. Po skončení směny se sumarizují všechny míče, které jsou nejblíţe jackovi k nejbliţšímu míči soupeře (Wittmannová in Kolektiv autorů, 2011). Po odehrání všech směn vítězí ta strana, která dosáhla vyššího skóre. Jestliţe zápas skončil nerozhodně, přidává se další směna, která se nazývá tiebreak (Táborský, 2007). Účast diváků je vítána a podporována, přesto v průběhu výkonu hráče při odhodu je od přihlíţejících, včetně nehrajících poţadováno respektovat ticho, v podstatě jsou duch a étos hry podobné tenisu. (Suda, 2013)

2.3.3

Klasifikační systémy

V BISFed Klasifikačních pravidlech jsou podrobně popsány podmínky kvalifikace ke hře. Tento návod obsahuje podrobný popis klasifikačních profilů, postup při klasifikaci sportovců, re-klasifikaci a moţnosti podávání protestů (Suda, 2013). Klasifikace dle Daďové et al., (2008) můţe být definována jako hodnotící struktura, která se vyuţívá k rozdělení sportovců do tříd při sportovních aktivitách, která sportovcům umoţní porovnatelný počáteční bod pro soutěţe a trénink a tak zajistí „fair play“. Klasifikační systémy vymezují profily sportovních tříd, kdy jsou v kaţdém jednotlivém sportu specifické. Klasifikace je v podstatě zhodnocením stavu pro přiměřené zařazení. Nejdůleţitějšími faktory dle Kábeleho (1992) pro stanovení zdravotní klasifikace a bodové hodnocení sportovce jsou: 

Aplikování kompenzačních pomůcek.



Deformity kloubů a kostí.



Proprioceptivní vnímání (schopnost koordinovat tělo v prostoru, informace o poloze těla).



Rozsah fixace vozíku.



Spasticita – křečovitost.



Stálost rovnováhy v sedu. 18



Tréninkový účinek.



Uměle navození znehybnění končetiny či kloubu.



Zkoušení svalové síly. Je důleţité zmínit Klasifikační kodex (Classification Code), který je inspirován

Světovým antidopingovým kodexem a vyvinul ho v roce 2003 Mezinárodní paralympijský výbor. Tato kniha má slaďovat vývoj klasifikace, aby se co nejvíce přiblíţila korektnímu, důvěryhodnému, spolehlivému a soudrţnému systému, který bude sportovně zaměřený a bude dostatečně férový a průhledný. Klasifikace je neveřejná. Jejími účastníky jsou jen sportovec s doprovodem a klasifikátor (Daďová et al., 2008). Klasifikátor Klasifikátoři jsou profesionálové s kompetentním osvědčením a jejich funkcí je sportovce hodnotit. Buď se jedná o osoby se zdravotnickým vzděláním (lékaře, ergoterapeuty, fyzioterapeuty apod.), jeţ se nazývají zdravotničtí klasifikátoři, nebo osoby se sportovním vzděláním (trenéři, učitelé apod.) a ti se nazývají techničtí klasifikátoři. Statut můţe mít klasifikátor od ţadatele, národního klasifikátora aţ mezinárodního klasifikátora. Sportovce můţe na klasifikaci doprovázet trenér, manaţer výpravy, rodič nebo asistent. Sportovec musí prokázat své největší úsilí a spolupracovat, jinak by mohl být automaticky vyloučen ze soutěţe, protoţe nezíská sportovní třídu (Daďová et al., 2008).

2.3.4

Jednotlivé třídy a jejich profily v boccie

Sportovní (klasifikační) třída je kategorie, do které je sportovec zařazen podle omezení své činnosti, coţ je způsobeno postiţením. U většiny sportů je tvořena kombinací písmene a čísla (Daďová et al., 2008). Boccia se můţe hrát celkově v sedmi herních divizích - za jednotlivce BC1 – BC4, za páry BC3 a páry BC4 a za týmy BC1 a BC2. Všechny herní divize mohou být hrány sportovci obojího pohlaví (Suda, 2013). Níţe je popsána herní divize jednotlivců:

19



Třída BC1  V této

třídě

jsou

sportovci

s centrálním

postiţením,

neprogresivním

neurologickým postiţením a jsou klasifikování dle pravidel BISFed jako BC1. Hráči mají moţnost asistence jednoho sportovního asistenta, který však má povinnost být ve vymezeném prostoru za odhodovým boxem.  Sportovní asistent nesmí nachystat hráče na odhod manipulací s vozíkem nebo přípravou míče bez svolení a pověření hráče. Nesmí být v přímém kontaktu s hráčem během odhodu. Asistent smí vykonávat úkony jako seřízení nebo stabilizace hracího vozíku, uválení míče nebo podání míče hráči. 

Třída BC2  V této třídě jsou sportovci s centrálním postiţením, neprogresivním těţkým neurologickým handicapem a jsou klasifikováni dle pravidel BISFed jako BC2.  Hráči nemají nárok na sportovního asistenta během hry. O asistenci mohou poţádat rozhodčího ve svém herním čase a to v případech podání míče, který jim upadl, nebo dopomoc při vstupu do kurtu.



Třída BC3  V této třídě jsou sportovci klasifikováni dle pravidel BISFed jako BC3. Kaţdý sportovec má moţnost mít sportovního asistenta, který ovšem během hry zůstává v odhodovém boxu, ale zůstává otočen zády ke kurtu s pohledem odvráceným od hry.  Sportovní asistent nesmí nastavovat vozík, rampu ani míče na hru bez vyzvání svého hráče. Asistent se nesmí dívat do hracího pole během nastavování rampy, nesmí mít přímý tělesný kontakt s hráčem během odhodu a nesmí pomoct hráči strčit do míče tykadlem.



Třída BC4  V této třídě jsou sportovci nespastického postiţení, klasifikováni dle pravidel BISFed jako BC4 a hráči BC4 hrající nohou.  Sportovci nemají nárok na sportovního asistenta během hry. Opět se ţádá o asistenci rozhodčího, tak jako u třídy BC2.  Pokud je hráč BC4 klasifikován jako hrající nohou, má nárok na sportovního asistenta během hry. V tomto případě platí pro sportovního asistenta pravidla jako u třídy BC1 (Suda, 2013).

20

2.4 Neziskový sektor Pojem neziskový sektor není v České Republice definován platným právním předpisem. Neziskové organizace nejsou zřizovány nebo zakládány za účelem podnikání. Jsou to právnické organizace, které jsou zakládány podle různých právních předpisů, mají svého zřizovatele a podléhají registraci na místech určených jim zákonem. Neziskové organizace jsou rovněţ evidovány v seznamu ekonomických subjektů, který vede Český statistický úřad a je jim přiděleno identifikační číslo (Merlíčková-Růţičková, 2011). Jak jiţ bylo řečeno, tak i dle Hobzy et al., (2006) nejsou nestátní neziskové organizace zaloţeny na principech maximalizace zisku, a proto získávají dodatečné zdroje na výnosy z prodeje svých aktivit z dotací, příspěvků, darů apod. Pokud vyprodukuje organizace zisk, je zpětně investován do činnosti organizace. V roce 2013 napsal Eliáš, ţe neziskový sektor neodmítá zisk vlastních příjmů ani se nesnaţí hospodařit se ztrátou. Podstata se neskrývá v tom, ţe by právnické osoby nemohly produkovat zisk, ale v tom, ţe zisk, který právnické osoby získají díky své aktivitě se nedělí mezi jejich zakladatele nebo společníky, ale vynakládá se k naplňování cílů, pro které byla daná podstata zřízena. Podle Rektoříka et al., (2007) se v České Republice setkáváme s těmito typy neziskových organizací: 

kraje,



nadace a nadační fondy,



obce,



občanská sdruţení včetně odborových organizací,



obecně prospěšné společnosti,



organizační sloţky státu a územních samosprávných celků,



politické strany a hnutí,



příspěvkové organizace,



státem uznávané církve a náboţenské společnosti,



státní fondy,



veřejné vysoké školy,



zájmová sdruţení právnických osob. 21

Úspěšnost neziskové organizace spočívá v tom, zda více let po sobě poctivě a srozumitelně naplňuje své poslání a hospodaří s vyváţeným rozpočtem (Šedivý & Medlíková, 2012). Nestátní či nevládní neziskové organizace nejsou řízeny státem. Jsou finančně závislé a to převáţně z prostředků dobrovolných dárců a nejsou vyjádřením postoje společnosti lidí k problémům z veřejného sektoru. Nejsou tedy zřizovány za účelem, ţe si to přeje vláda, ale proto, ţe si to přejí občané (Rektořík et al., 2007). Slepička, Slepičková, & Tvaroh (2010) uvádí, ţe současná situace sportu v České republice vykazuje mnohé problémy, které jsou většinou klasifikovány jako nedostatky ve financování sportu v neziskovém sektoru.

2.4.1

Občanská sdružení resp. spolky

Lidé chtějí ve svém volném čase společně dělat to, co je baví. Proto se sdruţují ve spolcích (Eliáš, 2013). K 1. 1. 2014 ruší velká novela občanského zákoníku podstatnou část zákona č.83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Je tedy nově zaveden pojem spolek. Nová úprava je zahrnuta do občanského zákoníku jako obecně aplikovatelná úprava na všechny právnické osoby typu korporace, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou úpravu (Tuščák, 2012). Zákon o sdruţování občanů byl zrušen občanským zákoníkem. Tato nová úprava se vzdala dosti nelogického označení „občanská sdruţení“ a obnovila pojem tradičních spolků. Zákonná ustanovení, ţivot spolkům i jejich členům spíše zjednoduší, i kdyţ je spolkové právo po nové úpravě obsáhlejší neţ dosud. Ve spolku nesmí být nikdo nucen k účasti a nikomu se nesmí bránit v ukončení této účasti (Eliáš, 2013). Občané se mohou bez povolení státního orgánu svobodně sdruţovat. Je samostatnou právnickou osobou s přiděleným IČ (identifikačním číslem) od Českého statistického úřadu (Rektořík, 2007).

22

Tres faciunt collegium (spolek tvoří tři), jak praví tato stará zásada, k zaloţení spolku je třeba tří osob se společným zájmem, tj. zájem zaloţit spolek fungující danému účelu (Eliáš, 2013). „Název spolku musí obsahovat slova ´spolek´ nebo ´zapsaný spolek´, postačí však zkratka z. s. ´“ (Svejkovský et al., 2012, 59).

2.4.2

Občanská sdružení ve sportu

Sportovní organizace a jednotliví sportovci se při své činnosti řídí především ustanovením v občanském zákoníku. Dále musí sportovní organizace respektovat právní normy a to zejména zákon o účetnictví, zákoník práce, zákon o zaměstnanosti a celý soubor daňových předpisů. Pominout ani nemůţeme rozpočtové předpisy, zákon o zadávání veřejných zakázek, zákon o územních a finančních orgánech, zákon o správě daní a poplatků a zákon o státní kontrole. Ve sportovním prostředí působí několik institucionálně i druhově odlišných sportovních organizací (Topinka & Stanjura, 2001): 

Nadace a nadační fondy



Občanská sdruţení (dle Nového občanského zákoníku Spolky)



Obecně prospěšné společnosti



Obchodní společnosti a druţstva



Organizace s mezinárodním prvkem



Rozpočtové nebo příspěvkové organizace



Zájmová sdruţení právnických osob Ve sféře občanských sdruţení (spolků) můţeme z hlediska věcného, nikoliv právního,

rozlišit několik základních subjektů. Můţou to být tyto typy sportovních organizací: 

Zastřešující sportovní asociace – jde o typ organizace, která má neomezenou druhovost provozovaných sportů, má právní subjektivitu a přímý vztah k příslušnému orgánu státní správy, v ČR se jedná například o Český svaz tělesné výchovy (ČSTV) – nově Česká unie sportu (ČUS).

23



Samostatná sportovní asociace – tato organizace má omezenou druhovost na jeden sport nebo jednu skupinu sportů, v ČR se jedná o organizace (svazy) sdruţené v ČSTV – ČUS, tyto samostatné asociace pak sdruţují sportovní kluby.



Sportovní klub – dříve tělovýchovná jednota (TJ), má přímou ekonomickou vazbu na zastřešující organizace i na samostatné asociace pokud jde o čerpání ze státních prostředků. Ve většině případů se jiţ nově jedná o spolky.



Sportovní oddíl nebo odbor – jedná se o nejniţší typ, jeho existence je v rámci sportovního klubu, základním znakem oddílu je provozování jednoho sportu či jedné skupiny sportu. Naprostá většina finančních prostředků je čerpána prostřednictvím mateřského sportovního klubu. Rozdíl mezi oddílem a odborem je ten, ţe odbor se většinou ustavuje v nezávodních sportech.

2.4.3

Sportovní kluby

Slepičková (2000) dělí strukturu sportu podle motivace i na soutěţní klubový sport, v němţ funguje směs motivů od soutěţního vzrušení, snahy po osobním maximálním výkonu aţ po potřebu relaxace a sociální kontakty. Tato účast je právě vázána na sportovní kluby a federace. Dobrovolně organizovaný sport by měl vytvářet podmínky pro sportovce, kteří chtějí sportovat především ve svém volném čase. Organizovaný je v občanských sdruţeních (spolcích), od sportovních oddílů aţ po mezinárodní sportovní svazy (federace a asociace) s celosvětovou působností. Tyto formy sdruţování jsou potřebné ke sjednocení sportovnětechnických podmínek a organizování sportovních soutěţí na všech hierarchických úrovních (Glesk, 2000). Sportovní kluby a tělovýchovné jednoty se řadí pod právnické osoby. Ve většině případů se jedná o občanská sdruţení (spolky). Můţeme se také setkat s kluby, které fungují na bázi obchodních společností, ovšem ty se řídí obchodním zákoníkem. Budeme se však věnovat spolkům, v nichţ jsou zejména osoby působící jako dobrovolníci. Základním dokumentem klubu, který vytyčí jeho činnost, jsou stanovy, které udávají organizační strukturu a statutární orgány (ČSTV, 2011).

24

Stanovy, jak uvádí Topinka & Stanjura (2001), se přikládají k návrhu na registraci ve dvojím vyhotovení a musí obsahovat: 

název,



sídlo,



cíl činnosti,



orgány, způsob jejich ustavení, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdruţení (spolku),



ustanovení o organizačních jednotkách, pokud jsou zřízeny a pokud budou jednat vlastním jménem,



zásady hospodaření. Dle nového občanského zákoníku (Parlament, 2012) se uvádí, ţe spolek zaloţí

zakladatelé, pokud se shodnou na obsahu stanov, jenţ musí obsahovat alespoň: 

Název a sídlo spolku,



práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat,



účel spolku,



určení statutárního orgánu. Je důleţité brát v úvahu vzájemnou provázanost z hlediska realizovatelnosti

strategických cílů SK s operativním řízením. To znamená sladit v časové ose dlouhodobé cíle se střednědobými aţ po cíle krátkodobé (Čáslavová, 2000).

2.5 Řízení a marketing ve sportu 2.5.1

Řízení neboli management ve sportu

Management sportu neboli také sportovní management můţeme chápat jako postup celistvého řízení tělovýchovných a sportovních svazů, spolků, klubů, TJ, druţstev, které určitým způsobem zdůrazňují podnikatelsky orientované chování (Čáslavová, 2009).

25

Durdová (2009) uvádí, ţe se vyţaduje od managementu, popřípadě od manaţera jako profesionálního odborníka, efektivní fungování organizace, dosahování vymezených cílů, kvalita produkce a stupeň prosperity, zvládnutí komplexu náročných rolí. Sportovní manaţer musí splňovat veškerou kombinaci spojenou s plánováním, organizováním, vedením lidí, kontrolou a personalistikou. Vyţadují se dobré organizační schopnosti i komunikační dovednosti. Musí být také znalý v základních znalostech z kinantropologie a z oblasti fyzických cvičení a sportu (Durdová, 2009). Je důleţité zmínit i management dobrovolníků, jak uvádí ČSTV 2011, který obsahuje i získávání dobrovolníků pro organizaci, péči o ně, coţ je realizováno od naplňování svých úkolů pro organizaci a tvorbu plánu. To vše aţ do doby, neţ organizaci opustí.

2.5.2

Marketing ve sportu

Marketing je zaručeně zásadní metodou řízení v procesu výroby a prodeje. Má však i významné postavení v nevýrobním sektoru i neziskové sféře (Rektořík et al., 2007). Ve volném překladu znamená marketing „práci s trhem či činnosti na trhu“. Důleţité je zajištění potřeb a poţadavků zákazníka, poté přijde návrh produktů, které by tyto potřeby uspokojily (Durdová, 2009). Pokud se na sportovní výkon budeme dívat jako na výrobek, potom z hlediska rozvoje sportovního klubu musí být zohledněné ve strategii marketingu. Ve strategickém plánování činnosti sportovních klubů je důleţité objevit marketingové nástroje – kvalitu nabízených sportovních programů, sluţeb, výkonů, cen, reklamy a kvalitu personálu. Strategický marketing můţeme rozdělit do dvou etap: 

První etapa – stanovení cílů, probíhá v jejich spojitosti identity cílů, principů a hierarchie. Nejdříve jde o uspořádání a hierarchii cílů, které jsou uskutečněné do podmínek sportovního klubu.



Druhá etapa – vytvoření taktiky vývoje, které se zakládají na strategickém marketingu, tvorba taktického přehledu a výstavba strategické pozice úspěchu (Glesk, 2000). Velká většina sportovních organizací si ani neuvědomuje, ţe se marketingu věnuje.

Jakákoli zmínka o klubu v tisku, nabídka vyuţití sportovních prostor, moţnost zveřejnění

26

kontaktních údajů klubu do přístupného zdroje jsou příkladem formální marketingové aktivity. Předseda klubu, který poskytne po telefonu informace o aktivitách klubu obyvateli obce nebo člen klubu, který nadšeně v místní restauraci vypráví o svých klubových aktivitách. Všichni jsou příkladem neformálního marketingu. Základní strategií marketingu je marketingový mix, který kombinuje nástroje marketingu. Jedná se o produkt, cenu, místo a propagaci a hovoříme tedy o 4 P (Čáslavová, 2009). ČSTV (2011) do marketingového mixu ještě začleňuje osoby, proces a prezentaci. 

Produkt – obsahuje kvalitu a přístup sluţeb poskytovaných klubem.



Cena – obsahuje členské příspěvky, cenu za kurzy, soustředění, popřípadě slevy.



Místo – místa, kde klub poskytuje své sluţby např. sportoviště.



Propagace – placené i neplacené zveřejňování klubu a jeho činnosti.



Lidé – všichni ti, kteří zajišťují poskytování sluţby, především zaměstnanci a dobrovolníci.



Proces – zejména období, kdy je sluţba dostupná a forma (čas tréninku, počet účastníků).



Prezentace – ovlivňování image klubu – vzhled sportovních prostor, udrţovanost, čistota. Ve sportovním marketingu můţeme v současnosti vidět dvě zaměření dle Durdové,

(2009): 

Marketing jako reklama ve sportu.



Marketing produktů a sluţeb ve sportu, které jsou orientovány přímo ke spotřebiteli.

2.6 Fundraising Fundraising je proces, který se účastní společně s public relations, marketingem a lobbingem na kvalitě vnitřních a vnějších vztahů. Ovlivňuje bezprostředně značku, dobré jméno a image organizace (Šedivý & Medlíková, 2012). Jde o soubor činností, jak uvádí Boukal (2013), zaměřených na prostředkové zajištění neziskové organizace zřízené za daným účelem a posláním. Do češtiny by se fundraising dal 27

přeloţit jako „pěstování fondů“, jenţ znázorňuje systematičnost v získávání peněţních a nefinančních prostředků, které nezisková organizace potřebuje. Rektořík et al. (2007) definuje fundraising jako získávání zdrojů, které by mělo pomoci neziskovým organizacím zbavit se nedostatku prostředků, jde tedy o různé procesy a metody, které by měly zaručit získávání finančních a jiných prostředků na činnost. Je důleţité, aby se aktivity, týkající se fundraisingu personálně zabezpečily. V menších neziskových organizacích se tím zabývá většinou předseda nebo celé vedení organizace. Ve větších organizacích uţ můţou vyuţívat sluţeb specializovaného fundraisera. „Fundraiser je člověk, který se profesionálně zabývá fundraisingem“. Jsou to tyto typy: 

Interní zaměstnanec – kmenový, člen



Externí zaměstnanec – specialista, který je najatý přímo na zpracování projektů, ţádostí, organizaci benefičních akcí, veřejných sbírek apod. (Boukal et al., 2013). Dobrý fundraiser by měl mít dobré vystupování, chování, vytrvalost, souznít s posláním

organizace a měl by být přirozený, existuje šest moţností, kde můţe nezisková organizace získat finanční prostředky: 

Firmy.



Individuální dárci jednotlivci.



Nadace a nadační fondy.



Ostatní instituce.



Příjmy z vlastní činnosti.



Veřejná správa (Šedivý & Medlíková, 2012). Spolky musí podle nového občanského zákoníku upravit své dokumenty. Přizpůsobení

nové právní formě bude mít dopad i na fundraising. Tyto úpravy mají zásadní vliv na dosaţení dotací a úspěšnou spolupráci s jinými podporovateli. Základní podmínkou úspěšného fundraisingu po roce 2014 je průhlednost finančních toků spolku (Boukal et al., 2013).

28

CÍLE

3

Práce se zabývá problematikou uplatnění osob s tělesným postiţením ve sportu. Vzhledem ke specifičnosti a malé informovanosti společnosti o této oblasti sportu jsou zpracované informace a v komparaci s vlastními zkušenostmi jsou vytvořené metodické příručky při zakládání sportovního klubu zaměřeného na bocciu. Jelikoţ toto téma ještě nebylo zpracováno, můţe tato práce poslouţit do začátku všem novým uchazečům o zaloţení sportovního klubu obecně. Hlavním cílem je vytvořit příručku pro vznik sportovního klubu zaměřeného na bocciu. Úkoly práce byly stanoveny následovně: 

Zjistit a popsat legislativu v České republice, která se týká především zakládání spolku, který je cílen na sport.



Určit a stanovit podmínky, které jsou nezbytné pro zaloţení sportovního klubu a které slouţí k rozpracování strategického plánu klubu.



Zvolit a zjistit podmínky pro vznik a fungování nového sportovního klubu zaměřeného na sport bocciu. Z toho vyplývají legislativně systémové podmínky, finanční zajištění, personální zajištění, materiální zajištění a prostorové zajištění, ať uţ regionální tak místní.



Vymezit organizační strukturu ve sportu tzv. komorovou strukturu ČSTV (ČUS) a dále dle zdrojů graficky znázornit organizační systém, který je mířen přímo na bocciu.



Určit rozdíly v pojetí organizační struktury a moţností volených funkcí ve sportovním klubu.



Popsat a rozpracovat postup při vzniku sportovního klubu. Vytvoření metodické příručky postupu pro zaloţení sportovního oddílu v oblasti Aplikovaných pohybových aktivit.

29

4

METODIKA K analýze informací jsem vyuţila tradičních zdrojů zejména kniţních a elektronických.

Teoretická část byla vytvořena na základě shrnutí dosaţených dat z odborné literatury. Zde byly vyuţity publikace vztahující se k postiţení, tělesnému postiţení, neziskovým organizacím jako jsou občanská sdruţení resp. spolky, spolkům ve sportu, marketingu a managamentu ve sportu a fundraisingu. Primární vyhledávání bylo uskutečněno převáţně v databázi knihovny Fakulty tělesné kultury, Ústřední knihovny v Olomouci a Vědecké knihovny v Ostravě. Zároveň jsem však uplatnila i zjišťování sekundárních zdrojů na základě zjišťování zkušeností a znalostí dalších osob. Sekundárním zdrojem byli konzultanti v oblasti boccii a vyhledávač google, kde byla zadávána hesla typu: federace Spastic Handicap, ČUS, nový občanský zákoník.

Postup práce V empirické části jsem čerpala z odborné literatury a to zejména legislativy a vlastních zkušeností, které jsou podloţeny odborným textem. V první řadě jsem začala čerpat zdroje a informace v knihovně Univerzity Palackého, která však nestačila všem mým poţadavkům. Proto jsem dále začala čerpat zdroje a informace ve Vědecké knihovně v Ostravě, která mi poskytla zbytek informací z odborných zdrojů. Z podstatné části k práci přispěly konzultace s reprezentačním trenérem a předsedou sportovního klubu, kteří mi poskytli informace, jeţ nejsou publikovány v ţádné odborné literatuře ani elektronické podobě. Dále jsem čerpala nepublikované informace a to z vlastních zkušeností, neboť se boccii věnuji jiţ několik let. Cílovou skupinou, na níţ se práce zaměřuje, jsou mladí jedinci s tělesným postiţením. Jedná se o sport, jehoţ metodika ani jiné informace týkající se zaloţení klubu zatím nebyly zpracovány. V platnost vstoupil také nový občanský zákoník, proto byl sběr materiálů značně ztíţen, díky čemuţ byl pro mě významným zdrojem i vyhledávač google, kde jsem našla informace, díky nimţ jsem doplnila informace o organizační struktuře boccii v České republice a dále jsem si objasnila různé terminologie z oblasti legislativy a to přímo z nového občanského zákoníku. Nové informace o zaloţení spolku jsem vyhledávala na stránkách České Unie sportu a zaslala ţádost o poskytnutí informací na Českou federaci Spastic Handicap. Ti však nové úpravy zatím nemají zpracované, proto jsem vyuţila některé starší zdroje, ale snaţila jsem se pouţívat a vyhledávat ty nejaktuálnější zdroje. Při popisu podmínek jsem čerpala převáţně jiţ ze zmíněných vlastních zkušeností, které jsem získala 30

během zakládání sportovního klubu. V té době ţádná konkrétní příručka neexistovala, proto jsme s ostatními členy našeho sportovního klubu spoustu věcí opomněli či dokonce vůbec nevěděli. I kdyţ je faktem, ţe při analýze všech zdrojů jsem narazila na příručku od tehdejšího Českého svazu tělesné výchovy (v dnešní době ČUS) – Moderní sportovní klub – řízení a administrativa SK a TJ, která nám tehdy mohla pomoct v různých svízelných situacích.

Analýza dat Získaná data byla zpracována prostřednictvím logické analýzy a projektována byla i vlastní zkušenost. Práce proběhla stylem empirického ověřování dostupných literárních zdrojů a na základě vlastních zkušeností došlo k porovnání. Výsledkem analýzy poznatků popisovaného tématu je vznik příručky zaloţení sportovního klubu.

31

VÝSLEDKY A DISKUZE

5

5.1 Organizační struktura Závisí na svobodném rozhodnutí kaţdé sportovní organizace, jak si vytvoří svou vnitřní organizační strukturu. Zásadním kritériem je skutečnost, o jaký typ sportovní organizace se jedná. Jinou strukturu bude mít sportovní asociace s celostátní působností a jinou malý sportovní klub na vesnici. Je velice důleţité při zpracování návrhu organizační struktury věnovat pozornost těmto podmínkám: 

finanční moţnosti,



personální zdroje,



prostorové moţnosti,



vazby na stálé partnery (Topinka & Stanjura, 2001). Organizační struktura závisí od základního dokumentu spolku a tím jsou stanovy, ve

kterých je organizační struktura obsaţena. Ta se pak projednává na úrovni orgánů klubu. Orgánem klubu rozumíme valnou hromadu, předsedu klubu, výbor klubu a dozorčí radu klubu (Čáslavová, 2009). ČSTV (2011) hovoří o těchto volených funkcích ve spolku: 

Předseda  Je představitelem klubu a má odpovědnost za celkový chod a činnost klubu, řídí zasedání výkonného orgánu (předsednictva), schůzi valné hromady a členské schůze, reprezentuje klub, bere v úvahu, aby budoucí plány a rozpočty splňovaly přání a potřeby členů klubu.



Sekretář/tajemník  Je úředníkem klubu, zabezpečuje administrativu klubu, zajišťuje schůze po organizační stránce, pořizuje zápis ze schůzí, ten v co nejkratší době rozesílá všem členům SK, shromaţďuje a udrţuje databázi členů, sponzorů, stará se o komunikaci se svazy apod.



Členové výboru/předsednictva  Hovoříme o nich jako o zástupcích členů, kteří jsou ve vedení. Měli by představovat určitou rozmanitost názorů členské základny klubu a zároveň

32

efektivně a smysluplně rozhodovat a tak přispívat k rozvoji klubu. Jedná se například o marketing, finance, propagace apod.). Jak jiţ bylo řečeno, kaţdý klub si svou strukturu volí sám, proto i ze zkušeností můţeme popsat organizační strukturu daného klubu, ve kterém má svou pozici předseda klubu, tajemník, dále místopředseda za rodiče zastoupený jedním z rodičů, místopředseda za hráče zastoupený jedním z hráčů a místopředseda za rozhodčí zastoupený jedním z národních rozhodčích. Ti zasedají jako výkonný výbor, na kterém se rozhoduje o rozpočtu, sportovních akcích a probíhají další návrhy a diskuze. Na kaţdé schůzi se musí zapsat počet zúčastněných a omluvených. Dále si klub můţe zajistit z řad svých členů nebo i z vnějšku například účetního, fundraisera, coţ uţ záleţí od fungování zmiňovaného klubu. Tito se pak mohou účastnit schůzí výkonného výboru jako hosté. Poté se na členské schůzi, která je nejméně 1x do roka, všechny rozhodnutí předloţí a můţe se dále diskutovat. Členskou schůzi svolává statutární orgán nejméně 30 dnů před jeho konáním. Topinka, Stanjura (2001) uvádí strukturu sportovních organizací, která můţe být i rozsáhlejší a můţeme ji vytvářet za těchto podmínek: 

dělením sportovního klubu na jednotlivá sportovní odvětví,



profesním dělením sportovního klubu,



regionálním dělením sportovní organizace. Jedním z příkladů organizační struktury je tzv. komorová struktura ČSTV (ČUS), která

bere v úvahu jak regionální přístup, tak přístup podle sportovních odvětví. Výkonný výbor ČSTV (ČUS) Komora sportovních svazů

Komora TJ-SK

Regionální sdruţení ČSTV (ČUS)

Sportovní svazy

Sportovní klub

Sportovní klub

33

Sportovní klub

Zdroj: Topinka & Stanjura (2001). Komorová organizace ČSTV. Občanská sdružení ve sportu (p. 19). Praha: Olympia. V České republice je organizační struktura mnohem rozsáhlejší a proto je důleţité ji zmínit. Jak jiţ je popsáno v teoretické části práce o organizační struktuře České federace Spastic Handicap (Anonymous1, n. d.; Anonymous2, n. d.), je v následující části jiţ graficky znázorněno a cíleně mířeno na bocciu:

IPC Mezinárodní paralympijský výbor

ČUS

CP-ISRA Mezinárodní sportovní a rekreační asociace

Česká unie sportu

ČPV

BISFed

Český Paralympijský výbor

Mezinárodní federace boccii

Unie zdravotně postiţených ČR

ČATHS

ČFSH

ČSMPS

ČSNS

ČSZPS

ČSTPS

Česká asociace tělesně handicapo vaných sportovců

Česká federace Spastic Handicap

Český svaz mentálně postiţ. sportovců

Český svaz neslyšících sportovců

Český svaz zrakově postiţ. sportovců

Český svaz tělesně postiţ. sportovců

SK Kociánka Brno o.s.

TJ Dětské středisko Březejc o.s.

SC Jedličkova ústavu Praha o.s.

TJ Léčebna Košumberk

TJ Spastic Sport Praha o.s.

TJ zdravotně postiţených Halma Zbůch TJ zdravotně postiţených Nola Teplice

HSC Velké Meziříčí o.s.

34

Přidruţen ým členem – Český svaz vnitřně postiţ. sportovců

SK Jedlička Liberec

SC OA Jánské lázně o.s.

HSC Havířov o.s.

5.2 Legislativa pro vznik klubu Zaloţení sportovního klubu není příliš náročná a sloţitá záleţitost. V dnešní době se jiţ řídí zákonem č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, v platném znění, a ruší tím zákon č.83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Postup dle ČSTV (2011) by měl být následovný: 

Potřeba klubu (v okolí není podobný klub se stejným posláním a specializací).



Potřebné zázemí (potenciální členská základna, sportoviště).



Návrh stanov.



Nachystat systém registrace.



Navrhnout rozpočet.



Oslovit budoucí členy a projednat stanovy, rozpočet a cíle.



Zvolit administrátora.



Přijmout členy. Spolek zakládají alespoň tři osoby, které mají společný zájem a mohou zaloţit spolek

k jeho naplňování a mohou se v něm spolčovat jako v samosprávném a dobrovolném svazku. Zakladatelé se musí shodnout na obsahu stanov, které obsahují název a sídlo spolku, účel spolku, určení statutárního orgánu, práva a povinnosti členů a musí být uloţeny v úplném znění v sídle spolku. Stanovy určují výši a splatnost členského příspěvku nebo určí orgán, který zvolí výši, splatnost a způsob vybírání členského příspěvku (Parlament ČR, 2014). Můţe se určit výše příspěvku ve výši dvě sta korun ročně, ale můţe se zvolit i ve výši dvě sta korun měsíčně. Vznik spolku počíná dnem zápisu do veřejného rejstříku neboli spolkového rejstříku. Návrh podávají zakladatelé nebo osoba určená ustavující schůzí. V tuto chvíli dochází ke změně dosavadní právní úpravy, podle které občanské sdruţení vznikalo registrací u Ministerstva vnitra ČR. Úprava spolkového rejstříku je sepsána v zákoně č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických osob, v platném znění. Ten je veden rejstříkovým soudem. Tudíţ spolek vzniká 35

zápisem do spolkového rejstříku. Návrh na zápis musí být podán bez zbytečného odkladu po zaloţení spolku. Návrh se podává pouze na formuláři, který je uveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. Návrh se podává v listinné nebo elektronické podobě. Ať uţ se návrh podává v listinné nebo elektronické podobě musí být vyplněn elektronicky na stránkách Ministerstva spravedlnosti. V listinné podobě musí být podpis na návrhu úředně ověřen, v elektronické podobě musí být podepsán uznávaným elektronickým podpisem (Anonymous3, 2014). Postup při zakládání klubu u daných orgánů: 

Ţádost o registraci spolku se posílá pro schválení na Ministerstvo spravedlnosti do veřejného rejstříku respektive spolkového rejstříku v elektronické podobě.



Poté proběhne ustavující schůze, kde se zvolí statutární zástupce, který je pověřen zastupováním spolku, z ustavující schůze se zapíše zápis. Sepíší se stanovy.



Zřízení účtu a razítka, na základě přijetí do ČUSu, ţádost se posílá na okresní zastupitelstvo.



Po přijetí do ČUSu je přijata ţádost do ČFSH, konkrétně do čekatelského reţimu, ve kterém můţe být spolek zapsán po dobu jednoho roku.

5.3 Popis podmínek Jednou z nejdůleţitějších podmínek pro zaloţení klubu je potřeba klubu. Pokud tato potřeba je, tak na ni teprve navazují další podmínky a ty jsou prostorové, personální, materiální, finanční apod. Nejprve se musí zjistit potřeba klubu v okolí, jestli jiţ klub s podobným cílem či sportem v daném regionu nefunguje a pokud ano, jakým způsobem a s jakou členskou základnou. Můţe se stát, ţe klub kdysi fungoval a v tuto chvíli jeho chod nemá ţádné personální ani prostorové zázemí. Dalším důleţitým faktorem jsou personální podmínky, které rozvedeme níţe:

36



Personální podpora – jedná se o hlavní funkcionáře klubu, tedy ty, kteří klub zakládají (musí být tři) a ty, kteří budou v klubu fungovat po dobu jeho působení od předsedy klubu aţ po pokladníka.



Členové (sportovci) – jsou to všichni sportovci, kteří budou daný sport vykonávat.



Členové (dobrovolníci a asistenti) – kluby, které provozují sporty pro osoby s handicapem, mají velkou nutnost personálního zajištění z řad asistentů. Pokud by byla malá dostupnost asistentů, je ještě moţnost vyuţít členů z řad rodiny.



Členové (rodina) – u osob s postiţením je nedílnou součástí podpora ze strany rodičů, ti většinou zajišťují odvoz a jak uţ je výše řečeno, někdy i asistenci.



Depistáţ nových sportovců – před zaloţením klubu je pravděpodobné, ţe jiţ někteří sportovci mají zájem, aby klub vznikl, ale není jich mnoho, proto je důleţité určit si cílovou skupinu a na základě toho provádět nábory nových sportovců – členů. Prostorové podmínky jsou velice obecným pojmem, proto jsou opět dále rozebrány: 

Region – před zaloţením klubu je podstatné zjistit si prostorové moţnosti pro vznik z kraje, města, obce, a zda uvolní (pronajme, ať uţ zdarma či za finanční obnos) daný prostor pro daný sport.



Prostor pro trénování – pokud klub nemá vlastní prostor, jak je psáno výše, je potřeba jej zajistit z vyšších úřadů. Důleţitý je potom také faktor jak velký je prostor a jak ho můţeme vyuţít, tzn. kapacita prostoru (kolik můţe být v daném prostoru sportovců najednou a časové plánování prostoru (jak často můţe probíhat trénink).

Na prostorové podmínky navazují hned finanční, které jsou mnohdy významnou podmínkou pro fungování klubu. 

Zajištění sportovních aktivit – doprava, strava a ubytování v místě turnaje. Pokud sportovci budou jezdit na turnaje, musí se zajistit zaplacení pohonných hmot, ubytování a stravování. Tyto pak buď hradí kaţdý sportovec z vlastních zdrojů nebo z dotací či jiných finančních prostředků, které je schopen klub zajistit.



Zajištění sportoviště – jak jiţ je výše uvedeno, je nezbytné domluvit se s daným úřadem, ať uţ krajem, obcí apod. na pronájmu či výpůjčce sportoviště.

37



Zajištění ohodnocení personálu – ve většině klubů působí personál dobrovolně, můţe se však stát, ţe například trenér bude chtít svou práci ohodnotit finančně. Málo která dotace přispívá na personální zajištění, proto je lepší tyto finance hledat jinde, např. u sponzora.



Materiální zajištění – jedná se o sportovní pomůcky (rampy, míče a jiné tréninkové pomůcky), klubové dresy či administrativní pomůcky (tisk, šanony, obaly apod.), dále se můţe jednat o vozidlo a jiné dopravní prostředky. Sportovní pomůcky, které hráč potřebuje ke hře, si můţe hradit sám. Materiální podmínky jsou jiţ zmíněné výše. Kaţdý klub potřebuje jiné materiální

zajištění, proto jsou materiální podmínky obecné a pro kaţdý jednotlivý klub specifické. Pro dobré fungování klubu je třeba dodrţovat jisté zásady a povinnosti, které povedou ke zlepšování kvality klubu. Je důleţité vést si seznam všech členů, který bude obsahovat jména, potřebné kontaktní údaje. Dále je podstatné zapisovat si členské příspěvky a formu vystoupení člena z klubu (ujednáno na členské schůzi). Je významné své členy informovat, např. emailem, sms zprávou, či jiným způsobem o dění v klubu. Pořádat pravidelné schůze, na kterých i členové budou dělat důleţité rozhodnutí. K vytváření klubové atmosféry můţe přispět volba klubových barev, loga apod. Zapojení rodinných příslušníků můţe zase rozvíjet společenské stanoviska klubu. Velkou pravděpodobností v klubu je přetíţení zvolených zástupců, proto je dobré plánovat a zaměstnat v rámci klubu ostatní členy a vyuţít tak jejich přednosti. Dalším významným krokem je uchovávat záznamy o zaloţení a další písemnosti. Zváţit moţné přínosy spolku ve střešní organizaci a národním sportovním svazu, jako je poradenství, kolektivní smlouvy apod. Je nezbytné na schůzích připravit rozpočet, který bude vţdy po ruce a který má dvě sloţky – příjmy a výdaje. Příjmové sloţky jsou vţdy obtíţnější pro zaplnění, proto je důleţité si zjistit moţnosti podpory z grantů obce, města, kraje, národního sportovního svazu a střešní organizace. Klub by neměl opomínat zákonné povinnosti, které se na něho váţou. Jedná se o stanovy, ochrany osobních údajů, registrace u správce daně, daňové povinnosti, účetnictví,

38

zdravotní prohlídky sportovců, bezpečnost sportovního zařízení, evidence členské základny, udrţení aktuální databáze tělovýchovných zařízení (ČSTV, 2011).

39

6

ZÁVĚR Zaloţení a chod sportovního klubu není procházka růţovou zahradou, jak z vlastní

zkušenosti vím, je to spousta práce ve volném čase, která není mnohdy zaplacená. Proto, člověk, který se chce věnovat určitému sportu s danou cílovou skupinou, musí být sečtělý, flexibilní, tvořivý, aktivní, ţádostivý, strategický a měl by umět vést a motivovat lidi. Sport osob s postiţením se stává běţnou skutečností, avšak stále není doceněn význam sportovních aktivit u osob s handicapem na niţší výkonnostní úrovni především té rekreační. Přitom sport handicapovaných má nezastupitelnou roli po fyzické, psychické i sociální stránce. Společnost stále neuznává sport handicapovaných stejně úměrnou jako sport zdravých. Proto je vhodné stále podněcovat běţnou populaci k postiţeným jako sobě rovným ani je nepřeceňovat, ale ani nepodceňovat. Hlavním cílem této práce bylo vytvoření metodické příručky, která bude nápomocná při zakládání sportovního klubu a bude slouţit jako návod pro nové zakladatele a podporovatele sportu pro osoby s postiţením a nejen ty. Nejvíce se práce zaměřuje na nový občanský zákoník, díky kterému se jiţ nezakládají občanská sdruţení, ale od roku 2014 jsou to spolky, které se v tuto chvíli zakládají pod Ministerstvem spravedlnosti. Občanská sdruţení, která vznikla před rokem 2014, mají čas na přeměnu do roku 2016, proto se ještě v těchto chvílích můţeme setkat s názvem občanské sdruţení. Dobré fungování a řízení spočívá v demokratických zásadách a jasnostech, které přináší klubu spolehlivost a společenskou váţnost. Pro dobrou atmosféru v klubu je důleţité zapojit mladší i starší, muţe i ţeny. A nedílnou součástí jsou i dobré vztahy s komunitou, partnery, soupeři, sponzory a dalšími zainteresovanými, kteří společně vytvářejí vhodné předpoklady pro chod sportovního klubu. Cílem této práce nebylo a ani nebylo moţné nahromadit a obsáhnout všechny hlediska a zvláštnosti sportovního klubu. Zákony a podmínky zaloţení a fungování klubu se v tuto chvíli změnily, tak by to nějakou dobu mohlo zůstat, avšak tato práce není nadčasová, proto do budoucna můţe být vše jinak. Tento uvedený text by však měl obsahovat účinné postupy a principy, které po přizpůsobení konkrétní situaci určitého sportovního sdruţení bude prospěšné a pomůţe při naplňování daného poslání.

40

SOUHRN Bakalářská práce obsahuje část teoretickou a empirickou. Náplní teoretické části jsou odborné poznatky o tělesném postiţení, dětské mozkové obrně, o boccii, sportu pro postiţené, jeho řízení a fundraisingu. V empirické části je popsán průběh zakládání sportovního klubu jeho fungování a obsazení. Empirická část je rozpracována na organizační strukturu, ta slouţí pro lepší pochopení a vysvětlení organizace v České republice. Legislativa, která je významná a neopomenutelná k zaloţení spolku, kde je opora především v novém občanském zákoníku. V neposlední řadě podmínky, bez kterých je představa o zaloţení klubu nemyslitelná. Tyto podmínky by měly být předem stanoveny, aby posléze fungování klubu proběhlo úspěšně. Snahou bylo co nejvíce přizpůsobit podmínky pro všechny typy sportovních klubů, avšak stále je to nejvíce směřováno na bocciu. Proto by bylo vhodné, aby si kaţdý klub vybral a stanovil své podmínky a strategický plán. Sportovní klub si to jiţ můţe přizpůsobit a nedá se opomenout, ţe fantazii se meze nekladou.

41

SUMMARY Bachelor thesis contains theoretical and empirical. The first part of the expertise on disability, cerebral palsy, a boccia , sports for the disabled , its management and fundraising. In the empirical part describes the process of setting up a sports club 's operation and occupancy. The empirical part is to work on an organizational structure that provides better understanding and explanation of the organization in the Czech Republic. Legislation that is significant and indispensable to the establishment of the association , which is mostly rooted in the new Civil Code. Finally, the conditions without which the idea of forming a club unthinkable. These conditions should be established in advance to later functioning of the club was successful. The aim was to tailor conditions for all types of sports clubs , but it is still the most directed at boccia . Therefore it would be appropriate for each club selected and set its policies and strategic plan. Sports club it may have to adapt and not to forget that imagination has no limits.

42

REFERENČNÍ SEZNAM Boukal, P., Mikan, P., Pemová T., Vávrová, H., Vilikusová, I., & Zatloukalová T. (2013). Fundraising pro neziskové organizace. Praha: Grada Publishing a.s. Čáslavová, E. (2000). Management sportu. Praha: East Publishing. Čáslavová, E. (2009). Management a marketing sportu. Praha: Olympia. ČSTV. (2011). Moderní sportovní klub: poradce pro dobrovolníky působící ve sportu. Praha: Olympia. Daďová K., Čichoň R., Švarcová J., & Potměšil J. (2008). Klasifikace pro výkonnostní sport zdravotně postižených. Praha: Karolinum. Durdová, I. (2009). Základní aspekty marketingu ve sportu. Ostrava: VŠB- Technická Univerzita Ostrava. Eliáš, K., Havel, B., Bezouška, P., & Šustrová D. (2013). Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer. Evropská komise. (2007). Bílá kniha o sportu. Lucemburk: Evropská společenství. Glesk, P. (2000). Manažérské aspekty športu. Bratislava: PEEM. Hobza V., Rektořík J., et al (2006). Základy ekonomie sportu. Havlíčkův Brod: Ekopress, s.r.o. Ješina O., Kudláček M. et al. (2011). Aplikovaná tělesná výchova. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Ješina, O., Vyhlídal, T., Rybová, L., & Kučera, M. (2011). Zdraví a kvalita ţivota osob se speciálními potřebami. In O. Ješina, Z. Hamřík, et al. Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu volného času (pp. 25-39). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kábele F. (1993). Somatopedie: učebnice speciální pedagogiky tělesně a zdravotně postižené mládeže. Praha: Karolinum. Kábele, J. (1992). Sport vozíčkářů. Praha: OLYMPIA.

43

Kudláček M., (2007). Historie a organizace sportu osob s tělesným postiţením. In M. Kudláček, O. Ješina, I. Machová, & J. Válek. Aplikované pohybové aktivity pro osoby s tělesným postižením (pp. 5-15). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Lehovský, M. (1989). Od narození aţ do školy. In I. Pešová, M. Šamalík, (2006). Poradenská psychologie pro děti a mládež (pp. 45-73). Havlíčkův Brod: Grada Publishing, a.s. Ludíková B. (2013b). Základy pediatrie pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Ludíková, B. (2013a). Propedeutické lékařské disciplíny 1 – základy neurologie a ortopedie pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Merlíčková-Růţičková, R. (2011). Neziskové organizace. Olomouc: ANAG. Parlament ČR. (2014). Nový občanský zákoník. Praha: Ústav práva a právní vědy. Rektořík J. et al. (2007). Organizace neziskového sektoru. Praha: EKOPRESS, s.r.o. Renotiérová, M. (2006a). Speciální pedagogika osob s postiţením hybnosti. In M. Renotiérová, L. Ludíková, et al. Speciální pedagogika (pp. 209-241). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Renotiérová, M. (2006b). Speciální pedagogika – teoretická východiska. In M. Renotiérová, L. Ludíková, et al. Speciální pedagogika (p. 18). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Slepičková I., Slepička P., & Tvaroh S. (2010). Legislativní východiska péče o sport v obcích a krajích. In I. Slepičková, P. Slepička (Eds). Sport a politika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Slepičková, I. (2000). Sport a volný čas. Praha: Karolinum. Suda, R. (2013). BISFed Boccia Rules. Elektronická verze. Svejkovský J., Kabelková E., Jirásková T., Šlauf P., Faist O., Přívara M., Šilhavý M., & Svatoš M. (2012). Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C.H.Beck.

44

Šedivý, M., & Medlíková, O. (2012). Public relations, fundraising a lobbing pro neziskové organizace. Praha: GRADA Publishing. Táborský, F. (2007). Cílové sporty. Praha: Grada. Topinka, J. & Stanjura, J. (2001). Občanská sdružení ve sportu – právní, účetní a daňové problémy. Praha: Olympia. Vítková, M. (1998). Somatopedie. In J. Pipeková J., et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. (pp. 130-157). Brno: Paido. Vítková, M. (2010). Somatopedie. In Pipeková J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky (3rd ed.). Brno: Paido. Witmannová, J. (2011). Boccia. In Kolektiv autorů. Trochu jiné hry (pp. 5-21). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Internetové zdroje: Anonymous1. (n.d.). O nás. Retrieved 15.4.2014 from Česká federace spastic handicap. http://www.spastic.cz/cz/o-nas/. Anonymous2. (n.d.). Adresář TJ/SK. Retrieved 15.4.2014 from Česká federace spastic handicap. http://www.spastic.cz/cz/adresar-tj-sk/. Anonymous3. (1.1.2014). Jak správně založit spolek. Retrieved 28.4.2014 from Ekologický právní servis. http://www.eps.cz/poradna/kategorie/obcanska-sdruzeni-zalozeni-fungovanicinnost/rada/jak-spravne-zalozit-obcanske-sdr. Tuščák, M. (2012). Novela obč. zákoníku týkající se občanských sdružení. Retrieved 19.4.2014

from

Nadnárodní

registr

neprofesionálního

filmu:

http://www.filmdat.cz/2012040002-novela-obc-zakoniku-tykajici-se-obcanskych-sdruzeni.

45

Přílohy Příloha I Informace k založení tělovýchovných jednot nebo sportovních klubů spasticky a jinak tělesně (zdravotně) handicapovaných 1. Zaloţit nový klub (občanské sdruţení) a) nejméně 3 občané ČR, z nichţ alespoň jeden je starší 18 let, b) nejprve musí být svolána přípravná schůze ke vzniku nového klubu. Na ní je zvolen přípravný výbor, který bude zastupovat a jednat při vzniku nového klubu, c) je třeba pořídit zápis z přípravné schůze. 2. Ustanovit přípravný výbor (stačí 3) členný, který připraví stanovy a) článek I./1 název - TJ (SK), zdravotně (tělesně), přesný název, b) článek I./2 TJ sídlí: (adresa). 3. Přípravný výbor napíše ţádost o registraci, která musí obsahovat a) jméno a příjmení, rodné číslo, bydliště a vlastnoruční podpis, b) kdo z členů přípravného výboru (starší 18ti let) je zmocněn oprávněným jednat jejich jménem, c) návrh na registraci mohou podávat nejméně tři občané, z nichţ alespoň jeden musí být starší 18ti let, d) k návrhu je potřeba připojit stanovy ve dvojím vyhotovení. 4. Přípravný výbor a) předloţí stanovy valné hromadě ke schválení, b) valná hromada zvolí (?) členný výbor (stačí 3, předseda, hospodář a manaţer) a revizní komisi (stačí 1), c) zápis musí obsahovat: schválení stanov, zvolení předsedy TJ zvolení revizní komise (revizora). Body 3. a 4. je možno provést i v opačném pořadí. 5. Zhotovit razítko. 6. Zaţádat o identifikační číslo organizace (IČ). Vyřizuje na počkání Okresní statistický úřad. Je k tomu potřeba razítko TJ a 200 Kč. 7. Zaloţit konto u peněţního ústavu

46

8. Registraci TJ oznámit: -

na příslušný Okresní výkonný výbor ČSTV a poţádat o rozběhovou Oznámení musí obsahovat:

a) ţádost o sdruţení do ČSTV, b) doklad o registraci na MV ČR (kopie stanov), c) název TJ, d) adresu TJ, e) jméno předsedy, adresu a telefon, f) jméno hospodáře adresu a telefon, g) číslo účtu a název peněţního ústavu, h) seznam členů, i) IČ. -

Spastic Handicap - Českou federaci Spastic Handicap (SH): oznámení musí obsahovat:

a) TJ musí splňovat podmínky stanov SH (článek I. a III.), b) ţádost o sdruţení do SH, c) k ţádosti přiloţit vyplněné registrační karty v počtu minimálně 35 tělesně postiţených členů, d) z toho spastici musí tvořit nadpoloviční většinu (viz stanovy SH článek III), e) informace pro SH,

Další

informace

k

zaloţení

TJ/SK

lze

získat

na

http://www.cstv.cz/legislativni_poradna_a_informace.htm, nebo na adrese: SPASTIC HANDICAP Pavla Přistoupilová Jaselská 355 415 03 TEPLICE Tel. 722 119 888 Email: [email protected]

47

webu

ČSTV

Příloha II S T A N O V Y

Tělovýchovné jednoty (sportovního klubu) ..............................................................................................

Článek I. Základní ustanovení Tělovýchovná jednota .................................................................................................................... (dále jen TJ ..........................) je občanským sdruţením, sdruţujícím zájemce o sportovní a tělovýchovnou činnost spasticky a jinak tělesně postiţených sportovců. (TJ ...) rozvíjí svoji činnost v souladu s platnými zákony České republiky a těmito stanovami. Je politicky nezávislá, zaloţená na demokratickém principu. (TJ ...) sídlí v ............................ a působí na území České republiky (adresa). Článek II. Cíle činnosti (TJ ...) Cílem činnosti (TJ ...) je vytváření podmínek pro rozvoj tělovýchovy a sportu tělesně postiţených sportovců. K tomu spolupracuje s orgány státní správy a občanskými sdruţeními. Článek III. Organizační struktura Nejvyšším orgánem (TJ ...) je valná hromada. Valná hromada se schází (jednou 1x za čtyři roky) a projednává zásadní otázky, zejména:     

schvaluje a mění stanovy (musí) volí výbor a revizní komisi způsobem, v počtu a na dobu, které sama stanoví (musí) schvaluje rozpočet a výsledky hospodaření (musí) projednává zprávu o činnosti výboru (musí) zřizuje poradní útvary výboru (komise, rady, úseky) (nemusí)

Valná hromada volí předsedu na dobu, kterou si sama stanoví (musí) Na valnou hromadu jsou zváni všichni členové (TJ ....). Veškerá usnesení jsou přijata, hlasuje-li pro ně nadpoloviční většina přítomných členů. (musí) Revizní komise provádí:

 

 kontrolu účtu (TJ ...) (musí)  podepisuje roční uzávěrku (musí) své činnosti podává zprávu valné hromadě. (musí) revizní komise nezasahuje do pravomoci výboru (TJ ...), ani jeho činnost nenahrazuje.(je dobré definovat pravomoci)

48

Článek IV. Členství v (TJ ...) Členství v (TJ ...) vzniká přihlášením se k (TJ ...). Zaniká odhlášením se, nebo nejméně jednoročním neplněním základních členských povinností. Zánik členství projednává výbor. Článek V. Práva a povinnosti členů Řádnými členy (TJ ...) mohou být:  tělesně postiţení občané, k jejichţ potřebám se (TJ ...) zřizuje  občané, kteří mají na rozvoji a prospěchu (TJ ...) zájem, nebo při činnosti pomáhají Základní práva člena jsou:    

účastnit se sportovní, organizační a společenské činnosti (TJ ...) a všech jejích aktivit a podílet se rovnoprávně na výhodách poskytovaných členům. účastnit se valné hromady a tak se podílet na jejím rozhodování. od 18-ti let věku hlasovat, volit a být volen. v případě nesouhlasu s rozhodnutím výboru odvolávat se k valné hromadě

Základní povinnosti člena jsou:   

dodrţovat stanovy šetřit, chránit a zvelebovat majetek (TJ ...) nepoškozovat dobré jméno (TJ ...) Článek VI. Zásady hospodaření (TJ ...)

Zdrojem majetku (TJ ...) jsou příjmy z členských příspěvků, dále příjmy z vlastní činnosti a příspěvky a dary od jiných subjektů. Valná hromada určuje okruh směrnic pro hospodaření (TJ ...). Článek VII. Právní postavení (TJ ...) (TJ ...) je samostatným právním subjektem, jehoţ jménem jedná předseda, nebo valnou hromadou pověřená osoba. O zániku (TJ ...) a vypořádání majetku rozhoduje valná hromada při souhlasu minimálně dvou třetin hlasů všech členů s hlasovacím právem. Článek VIII. Přechodná ustanovení Tyto stanovy nabývají účinnost dnem registrace u Ministerstva vnitra České republiky a schválením valnou hromadou (TJ ...).

49

Příloha III Žádost o registraci občanského sdružení spolku pod názvem: ....................................................................................................................................................... Žádost podává přípravný výbor ve složení: jméno, příjmení ................................................................. rodné číslo ................................... bydliště ......................................................................................................................... jméno, příjmení ................................................................. rodné číslo ................................... bydliště ......................................................................................................................... jméno, příjmení ................................................................. rodné číslo ................................... bydliště .........................................................................................................................

Shora jmenovaní zmocňují pana(í) ............................................................. oprávněným jednat jménem uvedeného sdružení.

Jméno, příjmení ................................................................... podpis ....................................... Jméno, příjmení ................................................................... podpis ....................................... Jméno, příjmení ................................................................... podpis .......................................

V ................................ dne ...................... Příloha : 2 x návrh stanov

50

Příloha IV Ž á d o s t přijetí do České federace Spastic Handicap o. s. přesný název TJ, SK:

zkrácený název TJ, SK

PSČ

adresa TJ, SK

datum registrace u MV ČR

pod číslem jednacím:

počet členů TJ,SK

z toho tělesně

z toho spastiků

IČO

Shora jmenovaná TJ, SK žádá o přijetí do České federace Spastic Handicap o. s. a potvrzuje tímto, že splňuje článek III. členství ve federaci, odstavec 1. stanov České federace Spastic Handicap o. s.. Příloha: 1. Registrační karty členů s vyplněním všech údajů včetně zdravotní klasifikace 2. Vyplněný dotazník (informace pro SH) 3. Stanovy zaregistrované u MV ČR (kopie) 4. Oznámení o zřízení účtu u peněţního ústavu (číslo, název, adresa) 5. Kopie IČO Členové přípravného výboru: jméno příjmení

rodné číslo podpis

jméno

příjmení

rodné číslo podpis

jméno

příjmení

rodné číslo podpis

Dne:

razítko:

51

Příloha V Dotazník pro vnitřní potřebu České federace Spastic Handicap o. s. 415 03 Teplice, Jaselská 355 přesný název TJ, SK (oddílu) adresa TJ, SK (oddílu)

Psč

Telefon

e-mail

název peněţního ústavu

číslo účtu

IČO

Jméno

příjmení

předseda: adresa kam zasílat poštu

Psč do zaměstnání

domů

telefon

telefon

e-mail

e-mail Jméno

příjmení

manažer: adresa kam zasílat poštu

Psč do zaměstnání

domů

telefon

telefon

e-mail

e-mail Jméno

příjmení

hospodář: adresa kam zasílat poštu

Psč do zaměstnání

Dne:

domů

telefon

telefon

e-mail

e-mail Razítko:

Podpis předsedy : ___________________

52

Příloha VI

53

54