Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra biblických věd
Diplomová práce
2012
Ing. Radka Batůšková
Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra biblických věd
Rostliny v Bibli The Plants of the Bible Magisterská diplomová práce
Autor: Ing. Radka Batůšková Studijní obor: Křesťanská výchova Vedoucí práce: ThLic. Stanislav Pacner, Th. D.
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní všechny použité zdroje a literaturu.
V Olomouci 15.11. 2012
Děkuji vedoucímu diplomové práce ThLic. Stanislavu Pacnerovi, Th.D., za odborné vedení a trpělivost.
OBSAH Úvod ..……………………………………………………………………………..8 1. Stručná charakteristika území………………...……………………………….11 2. Shrnutí literárních zdrojů……………………………………………………...13 3. Přehled botanických druhů……………………………………………….........14 3.1. Stromy a keře………………………………………………………………..14 3.1.1. Akácie (kapinice) (Acacia tortillis)………………………………………..15 3.1.2. Mandloň obecná (Amygdalus communis)…………………………………17 3.1.3. Kadidlovník pravý (Boswellia sacra)……………………………………..19 3.1.4. Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)…………………………......21 3.1.5. Kapara trnitá (Capparis spinosa)………………………………………… 22 3.1.6. Cedr libanonský (Cedrus libanii)………………………………………….23 3.1.7. Kasie – skořicovník čínský (Cinnamonum cassia)………………………..25 3.1.8. Skořicovník cejlonský (Cinnamonum zeylanicum)………………………..27 3.1.9. Cist (Cistus ladaniferus, Cistus creticus, Cistus villosus)…………………28 3.1.10. Myrhovník pravý (Commiphora abyssinica)…………………………….30 3.1.11. Cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens)…………………………...31 3.1.12. Fíkovník sykomora (moruše fíková) (Ficus sycomorus)………………...33 3.1.13. Smokvoň ovocná (fíkovník) (Ficus carica) ……………………………..34 3.1.14. Kručinka (Genista)………………………………………………………36 3.1.15. Jasan syrský (Fraxinus syriaca)………………………………………….37 3.1.16. Břečťan obecný (Hedera helix)…………………………………………..38 3.1.17. Ořešák královský (Juglans regia)………………………………………..40 3.1.18. Jalovec (Juniperus)………………………………………………………41 3.1.19. Henovník bezbranný (Lawsonia inermis)………………………………..42 3.1.20. Jabloň obecná (Malus pumila)…………………………………………...44 3.1.21. Morušovník bílý (Morus alba)…………………………………………..45 3.1.22. Myrta obecná (Myrtus communis)……………………………………….46 3.1.23. Olivovník evropský (Olea europaea)……………………………………47 3.1.24. Datlovník pravý (Phoenix dactylifera)…………………………………..49 3.1.25. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus)……………………………...49 3.1.26. Pistácie pravá (Pistacia vera)…………………………………………….51
4
3.1.27. Pistácie terebint (Pistacia terebinthus)…………………………………..52 3.1.28. Platan východní (Platanus orientalis)……………………………………53 3.1.29. Topol bílý (linda) (Populus alba)………………………………………..54 3.1.30. Topol eufratský (Populus euphratica)…………………………………...56 3.1.31. Marhaník (granátovník) obecný (Punica granatum)…………………….57 3.1.32. Dub (Quercus)……………………………………………………………59 3.1.33. Vrba (Salix)………………………………………………………………61 3.1.34. Santal bílý (Santalum album)…………………………………………….62 3.1.35. Tamaryšek (Tamarix)…………………………………………………….64 3.1.36. Réva vinná (Vitis vinifera)……………………………………………….65 3.1.37. Jujuba (lotos) (Ziziphus spina-christi)………………………………... . .65 3.2. Zemědělské a zahradnické plodiny………………………………………….66 3.2.1. Mandloň obecná (Amygdalus communis)…………………………………68 3.2.2. Cibule kuchyňská (Allium cepa), Česnek kuchyňský (Allium sativum), Pór setý (Allium porrum)……………………………………………….68 3.2.3. Kopr vonný (Anethum graveolens)………………………………………..69 3.2.4. Pelyněk (Artemisie)………………………………………………………..70 3.2.5. Lebeda (Atriplex)………………………………………………………….72 3.2.6. Černohořčice černá (Brassica nigra)………………………………….......73 3.2.7. Kapara trnitá (Capparis spinosa)………………………………………….74 3.2.8. Kmín kořenný (Carum carvi)………………………………………….......74 3.2.9. Kmín římský (šabrej kmínovitý) (Cuminum cyminum)…………………...75 3.2.10. Meloun (lubenice) vodní (Citrulus lanatus)……………………………..76 3.2.11. Koriandr setý (Coriandrum sativum)……………………………………77 3.2.12. Okurka (Cucumis)………………………………………………………..78 3.2.13. Bob obecný (Faba bona)………………………………………………...79 3.2.14. Fíkovník sykomora (moruše fíková) (Ficus sycomorus)………………...80 3.2.15. Smokvoň ovocná (fíkovník) (Ficus carica) ……………………………..80 3.2.16. Ječmen obecný (Hordeum vulgare)………………………………….......81 3.2.17. Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)…………………………………….82 3.2.18. Ořešák královský (Juglans regia)………………………………………..83 3.2.19. Čočka jedlá (Lens esculenta)…………………………………………….84 3.2.20. Len setý (Linum utitissimum)…………………………………………….85 3.2.21. Jabloň obecná (Malus pumila)…………………………………………...86 5
3.2.22. Máta (Mentha)……………………………………………………………86 3.2.23. Morušovník bílý (Morus alba)…………………………………………...87 3.2.24. Olivovník evropský (Olea europaea)……………………………………87 3.2.25. Proso seté (Panicum miliaceum)…………………………………………87 3.2.26. Datlovník pravý (Phoenix dactylifera)…………………………………...88 3.2.27. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus), Pistácie pravá (Pistacia vera)…………………………………………….90 3.2.28. Marhaník (granátovník) obecný (Punica granatum)…………………….90 3.2.29. Routa (Ruta)……………………………………………………………...90 3.2.30. Pšenice setá (Triticum aestivum)…………………………………………91 3.2.31. Pšenice špalda (Triticum spelta)…………………………………………93 3.2.32. Réva vinná (Vitis vinifera)……………………………………………….94 3.3. Hořké byliny…………………………………………………………………96 3.4. Aromatické rostliny………………………………………………………….98 3.4.1. Puškvorec obecný (Acorus calamus)……………………………………...99 3.4.2. Aloe (Aloe vera, Aloe barbadensis, Aloe vulgaris)………………………100 3.4.3. Kadidlovník pravý (Boswellia sacra)……………………………………101 3.4.4. Šafrán setý (Crocus sativus)……………………………………………...102 3.4.5. Kasie – skořicovník čínský (Cinnamonum cassia)………………………103 3.4.6. Skořicovník cejlonský (Cinnamonum zeylanicum)………………………103 3.4.7. Cist (Cistus ladaniferus, Cistus creticus, Cistus villosus)………………..103 3.4.8. Myrhovník pravý (Commiphora abyssinica)…………………………….103 3.4.9. Ločidlo galbaník (Ferula galbaniflua (gummosa))………………………104 3.4.10. Nardovník (Nardostachys)……………………………………………...105 3.4.11. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus)…………………………….106 3.5. Ostatní rostliny……………………………………………………………..106 3.5.1. Tresť (trsť, třtina) rákosovitá (Arundo donax)…………………………...107 3.5.2. Kolokvinta (Citrulus colocynthis)………………………………………..108 2.5.3. Sítina hrotolistá (Juncus acutus)…………………………………………109 3.5.4. Pokřín (mandragora) podzimní (Mandragora autumnalis)……………...110 3.5.5. Lilie bělostná (Lilium candidum)………………………………………...111 3.5.6. Rákos obecný (Phragmites australis)……………………………………112 3.5.7. Skočec obecný (Ricinus communis)…………………………………….. 114 3.5.8. Růže nachová (Rosa phoenicia)………………………………………….115 6
3.8.9. Kopřiva žahavka (Urtica urens)………………………………………….116 Závěr…………...………………………………………….……………………118 Anotace…………………………………………………………………………119 Resumé / Summary……………………………………………………………..120 Seznam použité literatury………………………………………………………122
7
Úvod Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ Gn 1,11
Na počátku této práce byla zdánlivě jednoduchá myšlenka vytvořit přehled všech rostlin, které se vyskytují v Bibli. Při postupném shromážďování jednotlivých druhů rostlin z biblické doby a zpracovávání tohoto textu se ukázalo, že to nebude příliš jednoduché. Na jakoukoliv studii o přírodě a rostlinných druzích biblické doby čeká celá řada nástrah.1 První problém se vyskytuje v dobovém názvosloví jednotlivých druhů. Název rostliny, který se používá dnes, nemusí odpovídat stejné rostlině označované na jiném území, popř. v jiné době. Některé rostliny vyskytující se v současnosti na Palestinském území, nerostly ještě na stejném území v době biblické. Pravděpodobně největší chaos v názvosloví vznikl při překladu Písma do různých verzí. To částečně vyplývá ze skutečnosti, že bibličtí autoři nepokládali botanickou přesnost, jak ji požadujeme dnes, za tak důležitou a navíc tehdejší terminologie nebyla tolik propracovaná jako dnešní.2 Další míru nepřehlednosti vnesli i sami botanici, kteří snahou zpřehlednit rostlinnou říši, vytvořili systém odborných synonym. Rostliny jsou součástí života Izraelského národa a taky prostředí, kde tento národ žije, a tak se to odráží i v Bibli. Uvedené rostliny jsou vybrané podle českého textu Ekumenického překladu Bible3 a srovnávané podle Českého studijního překladu Bible4. Chybí zde jazyková vybavenost a zkušenost pro porovnání původního termínu v hebrejštině a řečtině. Některé druhy jsou v textu zcela jednoznačné (např. réva vinná, cedr libanonský), u jiných je jasný jen rod (např. dub, topol), u dalších rostlin je možné, pokud by se přihlédlo k různým překladům, že zástupců rostlin na dané místo bude víc (např. jalovec, jabloň). Jsou rovněž i názvy rostlin, u kterých není příliš jasné, která rostlina (nebo její část) by to mohla být (např. almugímové dřevo, jablíčka lásky, posvátný strom). Nejjasněji
1
HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 875. Tamtéž. 3 BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Praha, 1985. 4 http://www.bible-online.cz/. 2
8
určitelné se jeví rostliny, které představují zdroj obživy, tj. zemědělské plodiny – obiloviny, fíkovníky, réva vinná a olivovníky. Seznam rostlin je roztříděný do pěti kapitol – „Stromy a keře“, „Zemědělské a zahradnické plodiny“, „Hořké byliny“, „Aromatické rostliny“ a „Ostatní rostliny“. Stromy a keře mají hlavní význam pro charakter krajiny a pro život lidí. Zemědělské a zahradnické plodiny představují významnou skupinu k obživě. Hořké byliny představují spíše úvahu, které rostliny se pojídaly při hodu beránka o velikonocích. Aromatické rostliny představují druhy určené nejen k liturgickým obřadům, ale i ve společenském životě. Název kapitoly není sice úplně přesný, důležitá je jejich společná významná vlastnost, tím je vůně. Mezi ostatní rostliny jsou zařazené druhy, které se nedaly začlenit do kapitol předcházejících. Každá rostlina má uvedený původ, stručný botanický popis a biblický význam. Na původ je poukázáno proto, protože na území Palestiny se setkávají rostlinná společenství třech oblastí, tím je oblast středozemní (evropská), severoafrická a asijská. V některých případech již původ poukazuje na to, že se uvedená rostlina nemohla vyskytovat v biblické době. Stručný botanický popis v sobě zahrnuje znaky, které určují, čím je rostlina nápadná a taky významná, zajímavá pro člověka. Biblický význam představuje postavení rostliny v biblické době, význam pro lidi a jejich život, krajinu a historickou událost. Botanické popisy byly čerpané z odborných zahradnických knih a internetových zdrojů s uplatněním vlastních zahradnických zkušeností. Biblický význam byl uveden nejen na základě Bible, ale podle různých odborných knih a biblického slovníku.5 Do seznamu rostlin nebyly zařazeny druhy, které nezapadaly do ekumenického překladu nebo byly pouze na rovině spekulativních úvah. Snahou této práce bylo vytvořit přehled rostlin, která se vyskytují v Bibli, jako česky psaný zdroj, protože o rostlinách v Bibli je sice napsáno řada knih a textů, ale minimum je v češtině. Chybí zde osobní zkušenost poznání kraje, kde uvedené rostliny rostly a rostou, kromě druhů, které rostou i v našich klimatických podmínkách (např. rákos obecný, topol bílý, zimostráz vždyzelený). Dá se předpokládat, že vytvořený přehled by mohl posloužit jako podklad při různé přípravě textů z Bible, kde se uvádí nějaká rostlina. Do textu nejsou
5
DOUGLAS J. D. et al., Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha, 2009
9
zařazena místa, ve kterých se uvádí část rostliny (např. list, stvol, kořen) nebo obecné označení rostliny (např. trní, strom, tráva).
10
1. Stručná charakteristika území Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Ž 135,6-7
Druhy rostlin, které jsou v Bibli zapsány, zachycují skutečný botanický výskyt v Palestině. Palestina je oblast, ve které se setkávají rostlinná společenství ze tří oblastí charakteristická svou rostlinou skladbou. Jednak je to oblast typická pro Středozemí, dále sem zasahuje botanické zastoupení z Afriky a také z Malé Asie (resp. Asie). Izrael je označován jako most mezi Asií a Afrikou, most mezi Egyptem
a
úrodným
obloukem
mezi
řekami
Eufratem
a
Tigridem.6
Rozloha Izraele představuje protáhlý pás dlouhý asi 350 mil (asi 560 km) a široký průměrně 60 mil (96 km). Středem země se podélně táhne masiv hor, který dělá přirozenou hranici mezi suchým východem a vlhkou návětrnou stranou od moře.7 Na severu a východě leží hory, ve středu a na jihu jsou suché pustiny, na západě je moře. Díky své poloze u Středozemního moře je téměř celé jeho klima (a také jeho topografická struktura) právě pod vlivem tohoto moře. Klima v této zemi je charakteristické dvěma obdobími – období dešťů v zimě a období sucha v létě. Jaro je zde rychlé a krátké. Kontrast se také projevuje v oblastech úrodných a neúrodných. V Palestině lze rozlišit tři klimatická pásma: středozemní, stepní a pouštní. Pro každé z nich je typický určitý druh vegetace.8 Palestina se nachází v subtropickém pásmu – přechod mezi mírným a tropickým pásmem. Dešťové období začíná v říjnu a trvá do konce listopadu, popř. do prosince. V tomto období spadne většina srážek v ročním úhrnu (100 – 750 mm, množství závisí od oblasti, zda je horská, středozemní, step nebo poušť), je to zároveň chladné období. Od února do března se jinak přes léto suché plochy zazelenají, vše kvete. Toto svěží období končí v dubnu až květnu vanutím
6
AHARONI Y., The Land f the Bible, Philadelphia, 1979, s. 3-6. KOCHAV S., Izrael, Praha, 2011, s. 119. 8 V oblasti podél pobřeží na jihu až ke Gáze vládne středozemní podnebí s mírnými zimami. V oblasti Beer-šeby a směrem na jih, v částech údolí Jordánu a v zajordánské náhorní plošině je stepní podnebí. V Negebu, v jižní části údolí Jordánu a na území východním a jižním od zajordánské stepi převládá pouštní podnebí. (HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 723.) 7
11
východních větrů z vnitrozemí. V tomto období vše žloutne a usychá. Západní větry přináší v zimě dešťové bouřky, v létě osvěžující větříky. Východní větry přináší sucho a chlad v zimě, v létě horko a žár. Tento popis se týká hlavně oblasti severní a středozemní. Jih a východ je převážně suchý.9 Dnešní vědci se domnívají, že v historické epoše nedošlo ke změně podnebí.10 Na botanickou skladbu má zároveň vliv i geologické podloží.11 To je převážně
zásaditého
charakteru.
Jednak
je
zde
zastoupený
vápenec
(sedimentového původu), na kterém vznikají červenohnědé, úrodné půdy, další horninou je čedič, na kterém vznikají šedočerné rovněž úrodné půdy. Tyto půdy mají nevýhodu v tom, že jsou poměrně dost vysychavé.12 Další horniny představují mladé usazeniny (vápenitý jíl, štěrky a písek). Na Sinajském poloostrově se vyskytují pískovce (tzv. núbijské). Ostatní půdy jsou světle šedé, neúrodné, kamenité (např. typické pouštní území). Na území se podepsala vulkanická činnost, jejíž nejznatelnějším projevem jsou tektonické trhliny (typická Jordánská proláklina).13 Tím, že je Palestinský reliéf rozmanitý, je velmi pestrá i botanická skladba (asi 3 000 cévnatých rostlin14), velkou část tvoří rostliny jednoleté s rychlým růstem a rychlou tvorbou semen. Lesy jsou zastoupeny již ve zbytcích15 nebo jen lokálně (Džaulán (Gólan), břehy Jordánu), je to důsledek zemědělské činnosti (pastevectví).16 Ve velké části pobřežních plání se vyskytovaly bažiny.17
9
AHARONI Y., The Land f the Bible, Philadelphia, 1979, s. 3-6. HOUSTON J. M., „Déšť“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 161. 11 Uvedeno pět hlavních pásem: 1. přímořské, 2. západní horský řetězec, 3. příkopové propadliny, 4. východní pohoří, 5. negebská, arabská a syrská poušť. (HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 723.) 12 Izraelci jsou známí svou kapkovou závlahou, která odbourává právě tento nedostatek. 13 AHARONI Y., The Land f the Bible, Philadelphia, 1979, s. 8-13. 14 HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, , s. 724. 15 Bible se zmiňuje o čtyřech lesích: negerském neboli jižním, efrajimském neboli lese Samařské vysočiny, karelském a o libanonských lesích. (KOCHAV S., Izrael, Praha, 2011, s. 119.) 16 HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, , s. 724. 17 KOCHAV S., Izrael, Praha, 2011, s. 119. 10
12
2. Shrnutí literárních zdrojů Výběr rostlin, který byl vytvořen v této práci, vychází z českého ekumenického překladu Bible.18 Následně byl porovnán s Českým studijním překladem Bible (2009)19, s rostlinami uvedenými podle knih Plants of the Bible (1992)20, The Plants of the Bible (1885)21 a následně porovnávané s rostlinami uvedené na www.flowersinisrael.com. Kniha Plants of the Bible (1982)22, která v sobě zpracovává přehled rostlin nejsystematičtěji, se nepodařila sehnat, ale je hojně citována v uvedených knihách. Odborné botanické popisy jsou vypracovány na základě textů z obsáhlé encyklopedie Zahradnický slovník naučný (1994 – 2001)23, srovnávané s dostupnými informacemi na internetu.24 Další biblické informace byly použity z knihy Nový biblický slovník (2009)25, popř. ze souboru Biblický slovník Adolfa Novotného (1956).26 Uvedené druhy rostlin jsou takové, které vyplývají z textu v Bibli aspoň na první pohled jednoznačně (např. Oz 14,5). Přesto v některých textech je jasný jen rod (např.1Kr 19,4). Jsou však také místa, která uvádějí rostliny jen obecně (např. 2Kr 4,39) nebo vyvolávají úvahu, o kterou rostlinu se vlastně jedná (např. Nm 9,11). Jsou rostliny, které se v Bibli vyskytují téměř pravidelně či hojně (např. ječmen, olivovník, vinná réva), nebo naopak se objeví zcela výjimečně (břečťan, jabloň, kmín, lebeda). Několik druhů se vyskytuje pouze v Novém zákoně (hořčice, máta, routa).
18
BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Český Těšín, 1987. Tento překlad je od roku 2011 dostupný na http://www.bible-online.cz/. 20 SMIT D., Plants of the Bible (A Gardener’s Guide), Oxford, 1992. 21 BALFOUR J.H., The Plants of the Bible, London 1885. 22 ZOUHARY M., Plants of the Bible, Cambridge, 1982. 23 MAREČEK F. at al., Zahradnický slovník naučný 1-5, Praha, 1994 – 2001. 24 např. http://botany.cz/cs/, http://cs.wikipedia.org/. 25 DOUGLAS J. D. at al., Nový biblický slovník, Praha, 2009. 26 http://biblickyslovnik.pleva.info/. 19
13
3. Přehled botanických druhů Dobrořeč Hospodinu, vše, co roste na zemi, veleb a vyvyšuj ho navěky. Da 3,76
3.1. Stromy a keře
Stromy a keře byly vždy v krajině důležitým kosterním prvkem. Je to dáno jejich výskytem a vytrvalostí na jednom stanovišti nejen během celého roku (jejich dřevnatost jim již neumožňuje „vtáhnout se“ do země), ale i jejich dlouhodobostí. Zároveň je to schopnost měnit svůj habitus během vegetace (zejména u druhů opadavých), a také během jejich celkového růstu a vývinu (nejvýznamnější je pak celková velikost). I v Bibli se pohlíží zejména na stromy jako na významný prvek v krajině, který je však navíc spojen s významnou událostí. Týká se to hlavně posvátných stromů, které se dotkly života Izraelského národa (Gn 35,8). Posvátný strom nese v sobě zpravidla pohanský základ, strom ojedinělý v krajině nebo se nějak lišící od ostatních upozorňuje svou výjimečností. Poskytuje stín, je spojen se zdrojem vody (Ex 15,27). Strom může také svádět k hříchu nebo přivádět k pohanským zvykům (Oz 4,13). Strom může nést dobré nebo špatné ovoce. Strom je konkrétním příkladem životodárné síly, kterou Stvořitel obdařil přírodu.27 I odumřelý strom se mění na pahýl, který ovšem díky schopnosti vypouštění výhonů z adventivních pupenů může dát novou naději života (Iz 6,13). Zelený strom je symbolem spravedlivého člověka (Ž 1,3) nebo vyvoleného národa, požehnaného Bohem28. Špatný strom je určený ke zničení nejlépe až do kořenů.¨ Další význam stromů je v jejich poskytování zdroje dřeva jako stavební materiál (Ex 25,10), k výrobě zemědělského nářadí a jiných předmětů, k výrobě model29, jako zdroj topiva. Palestinu nepokrývaly souvislé husté lesy, spíše se jednalo jen o určité oblasti, kde se dařilo stromům (Bašan (Za 11,2), Šáron, Karmel). Původně lesnaté
27
BONNARD P.-E., BREKOT P., „Strom“, in: Slovník biblické teologie, Řím, 1991, s. 479. Tamtéž. 29 HEPPER F. N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 971. 28
14
oblasti Šáronu při pobřeží, severní Gileád a jihovýchodní Galilea se proměnily v pastviny (Iz 65,10).30 Keře představují vegetační pásmo zhruba do 3-5 m, jeho výška závisí na množství vody, kterou mají rostliny k dispozici. Řada keřů je díky svému vybavení (zesílená kůra, trny, sukulentní listy) uzpůsobena k odolávání náročných podmínek na daném stanovišti. V Bibli se často objevuje výraz „trní“, „hloží“ (Gn 3,18), které představuje něco neúrodného, nepříjemného, zničujícího, odepsaného. „Trní“ může přebujet a zničit očekávanou úrodu (Jr 12,13), je dobře hořícím palivem (Ž 58,10), může být mučícím nástrojem (Sd 8,7). Možný výraz je také „křoví“ (Jb 30,7) a „trnitý keř“ (1Kr 19,4), „křoviny“ (2Kr 19,23). I v pustině může být keř místem odpočinku, místem, kde se dá začít znovu (1Kr 19,4). Také je to místo, které je hůře dostupné, protože je hodně zarostlé.
3.1.1. Akácie (kapinice) (Acacia tortillis) Čeleď: mimózovité (Mimosaceae)
31
Udělají z akáciového dřeva schránu dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou.
30 31
Ex 25,10
Houston J. M., „Palestina “, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 724. http://www.flowersinisrael.com/Acaciatortilis_page.htm.
15
V poušti dám vyrůst cedrům, akáciím, myrtě a olivám, na pustině vysadím cypřiš, platan i zimostráz spolu.
Iz 41,19
…z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií.
Jl 4,18
Původ a popis rostliny: Akácie pochází ze severní Afriky a Středního Východu. Jsou to většinou hodně trnité dřeviny (stromy i keře), vysoké 4 – 7 m, se zpeřenými listy a palisty přeměněnými na trny. Drobné bíložluté, vonné květy jsou v klasovitém květenství. Plodem je lusk. Akácie roste v oblastech suchých a horkých s ročním úhrnem srážek 40 – 1200 mm, období sucha může trvat 1 – 12 měsíců. Díky podmínkám, ve kterých žije, má spirálovitě zakroucené a hodně pevné dřevo.32,33 V našich podmínkách musí být akácie chráněné v zimě (teploty do 3 – 5°C). Zároveň jsou náročné na prostor, závlahu a živiny. Rostliny jsou medonosné. Vysázené rostliny slouží k zastavení větrných a pouštních erozí. Poskytuje zázemí hmyzu a ptákům, zároveň je i zdrojem potravy pro ostatní zvířata.
Biblický význam: Akáciové dřevo je velmi pevné a houževnaté, tvrdé a těžko opracovatelné. Má oranžovou barvu, která postupně tmavne. Zároveň odolává hmyzu. Akácie byly ojediněle rostoucí stromy na Sinaji, proto poskytly stavební materiál k velmi významné věci pro Izraelský národ. Z tohoto dřeva byla vyrobena Mojžíšem schrána, do které se umístily dvě kamenné desky s Desaterem (Ex 25; Dt 10,3) a následně další potřebné prvky k výzdobě a přenášení svatostánku. Místo „Úval akácií“ (Jl 4,18) je místo, které je velmi pusté, vyprahlé. Není zřejmé, jestli je myšleno pouze obrazné vyjádření (zavlažení nejvyprahlejšího území) nebo konkrétní lokalita.34 Dalším místem související s výskytem akácií je místo Šitím (konkrétní místo v Jordánském údolí), které sloužilo jako tábořiště Izraelitů (Joz 2,1).
32
http://www.flowersinisrael.com/Acaciatortilis_page.htm. Kromě Acacia tortilis může jít také o A. albida nebo A. iraqensis. (HEPPER F. N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 971.) Další akácie rostoucí na území Izraele jsou A. gerrardii a A. raddiana. 34 http://www.bible-online.cz/. 33
16
Akácie je významným stromem nejen pro Židy, ale v arabském světě je místem k odkládaní zbraní při pouti do Mekky. Je posvátným stromem v Indii, proutek z ní chrání před zlem.35
3.1.2. Mandloň obecná (Amygdalus communis) Čeleď: růžovité (Rosaceae)
36
Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla. Gn 30,37
37
Na jednom prutu budou tři kalichy podobné mandloňovému květu: číška a květ. Ex 25,33 35
http://listnate-kere.atlasrostlin.cz/akacie-senegalska. http://www.flowersinisrael.com/Amygdaluscommunis_page.htm. 37 Tamtéž. 36
17
Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle. Nm 14,23
Původ a popis rostliny: Mandloně jsou ovocné dřeviny teplejších oblastí mírného pásma. Mandloň je keř nebo menší strom vysoký 4 – 10 m, s kopinatými, jemně pilovitými listy. Kvete brzy na jaře (v Palestině už v lednu, u nás až v březnu) růžovými až bílými květy v úžlabí listů před růstem listů. Plodem je suchá peckovice v kožovitém a plstnatém oplodí, která zraje zhruba za 3 měsíce po odkvětu. Pro pěstování plodů se mandloně pěstují ve dvou varietách – var. sativa (se sladkými plody) a var. amara (s hořkými plody). U nás se pěstují mandloně v nejjižnějších oblastech Jižní Moravy.38
Biblický význam: Mandloň svými botanickými vlastnostmi (ranost kvetení a taky křehkost celého květu) byla používána jako modelový vzor pro vytvoření sedmiramenného svícnu (menorah) (Ex 25,33), který se stal potřebným vybavením svatyně se schránou. Ranost kvetení je použita jako příměr pro rychlost uskutečnění situace (Jr 1,11). Vzhled květu má připomenout období stáří (Kaz 12,5)39 – barvu šedin.40 Mandloňový olej a taky jádra byly kvalitním obchodním zbožím – „opěvovaná vzácnost země“ (Gn 43,11), která byla spolu s jinými dary poslána otcem Jákobem Josefovi do Egypta. Zajímavý je způsob šlechtění kvalitního stáda ovcí a koz pomocí prutů z mandloní, topolů a platanů, kterými si Jákob oddělil svoje stádo od stáda Lábana (Gn 30,37).
38
MAREČEK, F., „Amygdalus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha 1994, s. 87. HEPPER F. N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972. 40 Bledé mandlové květy jsou obrazem šedin. (http://www.bible-online.cz/.) 39
18
3.1.3. Kadidlovník pravý (Boswellia sacra) Čeleď: březulovité (Burseraceae)
41
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi se vonné látky, totiž čerstvou pryskyřici, vonné lastury, klovatinu galbanum a čisté kadidlo, od všeho stejný díl. Z toho připravíš kadidlovou směs, odborně smísenou, posolenou, čistou a svatou. Ex 30,34-35
Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. Ž 141,2
Původ a botanický popis: Kadidlovník
pravý
pochází
z východní
Afriky
a
jižní
Arábie.
V současnosti pro velké kácení hrozí, že jeho výskyt bude silně omezen. Roste i na extrémně suchých místech. Vyžaduje vápenité půdy a vysokou vzdušnou vlhkost. Je to nevelký strom (do 8 m) s lichozpeřenými listy. Kvete bíle. Plodem je tobolka. Při poranění kůry vytéká z rány klejopryskyřice, která na vzduchu
41
http://www.dgaryyoung.com/blog/tag/boswellia-sacra/.
19
tuhne ve žlutavou až červenavou hmotu (kadidlo, tzv. olibanum – viz obrázek níže).42 Ta po zahřátí příjemně voní.43
44
Olibanum
Biblický význam: V Bibli
není
konkrétně
zmiňovaný
rostlinný
druh,
ale
získaná
klejopryskyřice – kadidlo a hlavně jeho význam při starozákonní bohoslužbě. Kadidlo se mísilo do speciálních směsí s dalšími vonnými látkami (Ex 30,34). K pálení kadidla existoval v jeruzalémském chrámě oltář na pálení kadidla, pánve a kadidelnice. Kadidlo se pálilo i na vyvýšených místech (Pís 4,6), občas pálili kadidlo i pohanským bohům (Oz 4,13). Pálit kadidlo představuje klanění se Bohu, vůně kadidla stoupající vzhůru představuje chvalozpěvy k Boží poctě, symbolizuje dokonalou, nekrvavou bohoslužbu, usmíření se s Bohem.45 Kadidlo bylo přinesené malému Ježíšovi do Betléma jako jeden z darů od třech mudrců (Mt 2,11). Kadidlo obsahuje látky s dobrým dezinfekčním a hojivým účinkem46, vůně kadidla společně s vonnými oleji uvolňuje člověka z napětí, navozuje uklidnění (Př 27,9). Dým kadidla je použitý k popisu z jedné z vlastností moudrosti (Sír 24,15).
42
VALÍČEK P., „Boswellia“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 223. Klejopryskyřici mohou poskytnout i další druhy Boswellie, např. B. carteri, B.papyrifera a B. frereana. 44 http://www.cajovydum.cz. 45 BECQUET G., „Vůně“, in: Slovník biblické teologie, Řím, 1991, s. 564. 46 VALÍČEK P., „Boswellia“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 224. 43
20
3.1.4. Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) Čeleď: zimostrázovité (Buxaceae)
47
V poušti dám vyrůst cedrům, akáciím, myrtě a olivám, na pustině vysadím cypřiš, platan i zimostráz spolu.
Iz 41,19
Přijde k tobě sláva Libanónu, cypřiš spolu s platanem a zimostrázem, aby oslavily místo mé svatyně; chci uctít podnož svých nohou.
Iz 60,13
Původ a botanický popis: Zimostráz je stálezelený keř, popř. menší stromek (až 8 m vysoký), který pochází ze Středozemí, severní Afriky a Malé Asie. Větve jsou olivově zelené, hranaté, později olysalé. Listy jsou celokrajné, vejčité, kožovité, asi 3 cm velké, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu světle zelené, matné. Kvete nenápadně žlutozeleným květem v dubnu až květnu. Plodem je tobolka.48 Zimostráz roste poměrně pomalu. Ideální je pro něho polostinné stanoviště s dostatkem vláhy, ale zvládne i extrémní podmínky. Dobře roste i v našich klimatických podmínkách (lidově nazývaný „krušpánek“). Rostlina je celá jedovatá.49 47
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Buxus_'Green_Velvet'_Plant_2700px.jpg. HIEKE K., „Buxus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 255. 49 Další možný druh může být Buxus longifolia (někdy uváděn jako kultivar B. sempervirens) nebo B. balearica, který je synonymem k B. longifolia ( http://botany.cz/cs/buxus-balearica/). 48
21
Biblický význam: Zimostrázové dřevo je tvrdé a velmi houževnaté. V biblickém čase se používalo k výrobě nábytku, hudebních nástrojů (flétny), lžic, hřebenů a soch.50 Podle českého překladu ekumenické Bible (1987) se zimostráz v textu příliš neuvádí, u proroka Izajáše je zimostráz uveden ve společenství velkých stromů, které budou spolu růst na novém, lepším stanovišti. Změna k lepšímu bude opravdu velká. Zimostráz může v původním textu také představovat cypřiš (Ez 27,6).51
3.1.5. Kapara trnitá (Capparis spinosa) Čeleď: kaparovité (Capparaceae)
52
…a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Kaz 12,5
Původ a botanický popis: Je to trnitý keř asi 1 – 1,5 m vysoký rostoucí v oblastech Středozemního moře. Listy jsou široce vejčité s drobnými palisty přeměněnými v trny. Bílé nebo
50
BARNETT R. S., All Kinds of Scented Wood, USA, 2002, s. 123 – 124. http://www.bible-online.cz/. 52 http://luirig.altervista.org/schedeit/ae/capparis_spinosa.htm. 51
22
bledě růžové květy jsou čtyřplátečné s velkým množstvím tyčinek. Plodem je hruškovitá dužnatá bobule s velkým množstvím semen.53 V našich podmínkách je nutné rostlinu chránit v zimě před mrazem. Rostlina se využívá jako koření (kapary) – květní poupata olivově zelené barvy, která se nakládají do octa, soli nebo vína. Mají pikantní nahořklou chuť. Obsahují rutin.54 Rostlina je tak prospěšná nejen pro cévní systém člověka, ale celkově snižuje vliv toxických látek v těle.
Biblický význam: V Bibli je kapara uvedena jen v knize Kazatel. Verše 2 – 5 jsou alegorickým popisem období stáří55, kdy postupně vše ztrácí barvu, pohyblivost, účinnost. Kapary se užívaly jako afrodisiakum.
3.1.6. Cedr libanonský (Cedrus libanii) Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
56
Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanonské.
Ž 29,5
53
VALÍČEK P., „Capparis spinosa“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 283. Tamtéž. 55 http://www.bible-online.cz/. 56 http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cedrus_libani,_Forty_Hall,_Enfield.jpg. 54
23
Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr.
Ž 92,13
Původ a botanický popis: Cedr libanonský je dlouhověký horský strom, nejstarší exempláře mají přes tisíc let. Tento druh je rozšířen pouze na Blízkém východě ve státech Libanon, Sýrie, Turecko a na Kypru, roste v nadmořských výškách 1400 až 2000 m n. m., často již v subalpínském stupni s několika měsíční sněhovou pokrývkou a mrazy i pod −30 °C. Dorůstá podle místních podmínek do výše 20 až 40 m, jeho kmen může mít v průměru až 3 m. Kůra je tmavě šedá až černošedá, u starších stromů brázditá. Čtyřhranné, tuhé, zašpičatělé, tmavě zelené až modrozelené jehlice spirálovitě obrůstají hlavní větve a krátké boční větvičky, jsou ve svazcích po 30 až 40. Samičí šištice na krátké stopce rostou vzpřímeně a jsou vysoké 8 až 10 cm a tlusté 4 až 6 cm. Samčí šištice jsou štíhlejší a vyšší. Semena opouštějí rozpadavé samičí šištice druhým nebo až třetím rokem po opylení. Trojhranná semena velká od 15 do 18 mm mají čtyřhranné křídlo. Dřevo je ze všech jehličnanů nejbělejší, má nejméně pryskyřice, je rovně rostlé, pevné, odolné dřevokaznému hmyzu i houbám. Dřevo se používalo ke stavebním účelům, zejména ke stavění domů, chrámů a paláců, také ke stavbě nosítek, vozů, lodí (Ez 27,5), nábytku (skříně na knihy, ve kterých byly uchráněny před zkázou způsobené hmyzem). Pryskyřicí nebo cedrovým olejem se napouštěly předměty, aby byly trvanlivější, používaly se k balzamování. Extraktu ze dřeva se místně používá k léčbě ran a různých neduhů. Cedr byl v biblické době hojně rozšířený, nyní zbyly jen dvě malé oblasti v rezervacích Cedars of God a Al-Shouf Cedar Nature Reserve v Libanonu, dále v nepřístupnějších místech na syrské straně a v pohořích Taurus (nachází se na jihu země) a Anti-Taurus (severovýchodní část Tauru) v Turecku.57 V současnosti se cedr libanonský využívá převážně jako okrasná rostlina. Rostlina je schopna růst i v našich podmínkách, ale zejména v mládí musí být na chráněném stanovišti. Přestože se pokoušejí v Libanonu a Turecku rozšířit jeho počet intenzivní novou výsadbou, cedrové dřevo v podstatě na trhu není.
57
http://cs.wikipedia.org/wiki/Cedr_libanonsk%C3%BD.
24
Biblický význam: Cedr libanonský byl v pohořích Libanon a Antilibanon (pomezí Libanonu a Sýrie) v biblických dobách hojně rozšířen, postupně však byl pro své cenné dřevo téměř vymýcen. Dřevo z cedru libanonského bylo od pradávna velice ceněno pro pevnost, velikost a kvalitu. Do Palestiny se dováželo (1Pa 22,4). Cedrové dřevo bylo použito při stavbě Davidova domu (2S 5,11; 2Pa 2,2), jeruzalémského chrámu králem Šalomounem (např. 1Kr 5,20) a při jeho obnově po babylonském zajetí (Ezd 3,7). V Bibli je cedr uveden 75x.58 Kromě využití cedrů jako stavebního materiálu je cedr citován pro označení něčí velikosti (Am 2,9), pro znázornění Hospodinovy síly (Ž 29,5), cedr svou vůní a vzhledem sloužil k popisu něčeho příjemného (Oz 14,7) a ušlechtilého, dávající naději všem (Oz 14,6; Ez 17,23). V knize Ezechiel je napsáno podobenství o vrcholku cedru (kap. 17) a o cedru (kap. 31), které popisuje změnu politické situace v tehdejší době.
3.1.7. Kasie – skořicovník čínský (Cinnamonum cassia) Čeleď: vavřínovité (Lauraceae)
59
Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hry strun zní pro radost tobě.
58 59
Ž 45,9
http://www.flowersinisrael.com/Cedruslibani_page.htm. http://toptropicals.com/cgi-bin/garden_catalog/cat.cgi?uid=Cinnamomum_aromaticum.
25
Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, pět set šekelů kasie podle váhy šekelů svatyně a jeden hín olivového oleje… Ex 30,23
Původ a botanický popis: Rostlina pochází z jihovýchodní Asie. Je to poněkud bujnější dřevina, asi 10 m vysoká, která poskytuje z jednotlivých svých částí po usušení koření. Má rozpukanou šedivou kůru, která se po usušení nesmotává do roliček jako u níže uvedeného druhu. Listy jsou užší a delší. Kvete bělozelenými květy. Ty se těsně po odkvětu sbírají a suší jako jemné koření a jako zdroj skořicového oleje. Rovněž jako koření se používají dužnaté nezralé plody, které rovněž příjemně voní.60, 61
Biblický význam: Kasie je zdrojem příjemné vůně. Vonné masti a oleje používali Izraelité tak jako jiné orientální národy k nejrůznějším účelům. Měli význam nejen v liturgii, ale jako voňavky byly stejně důležité jako jídlo a pití. Vonící olej nebo mast vyjadřuje veřejně radost ze života a zároveň je to zdůraznění krásy.62 V Ex 30,22-33 je popsána příprava „oleje svatého pomazání, vonná mast odborně smísená“, kde kasie má taky svou váhu.
60
STARÝ F., VALÍČEK P., „Cinnamonum“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 346. 61 Existuje teplomilná rostlina, která se jmenuje přímo kasie (Cassia) z čeledi bobovité (Fabaceae). Kasie kvete žlutým květem, který nápadně voní jako máslo z burských oříšků. Na Arabském poloostrově je rozšířená Cassie angustifolia (sena), senný list je známé projímadlo. (MAREČEK F., HIEKE K., „Cassia“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 296.) 62 BECQUET G., „Vůně“, in: Slovník biblické teologie, Řím, 1991, s. 563 – 564.
26
3.1.8. Skořicovník cejlonský (Cinnamonum zeylanicum) Čeleď: vavřínovité (Lauraceae)
63
Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, pět set šekelů kasie podle váhy šekelů svatyně a jeden hín olivového oleje… Ex 30,23
Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
Př 7,17
Původ a botanický popis: Tento skořicovník je původem ze Srí Lanky a jižní části Indie – v oblasti tropického deštného pralesa. Strom dorůstá výšky 6 – 10 m, má světle zelené listy. Květy jsou bohaté, drobné, žlutavé ve svazečcích. Plodem je modročerná bobule. Kůra je známé koření – skořice (Cortex cinnamoni), která je při sklizni slupována, má barvu šedohnědou až šedožlutou. Při sušení se smotává do trubičky.64
Biblický význam: Skořice je další rostlinou v Bibli, která ze sušené kůry uvolňuje příjemnou vůni. Není ale jisté, jestli se skutečně jedná o skořici z Cejlónu nebo je to jiná rostlina, která by měla stejně aromatickou kůru.65
Skořice patří mezi druhy
určené k výrobě oleje svatého pomazání, který se používal k pomazání stanu 63
http://www.tradewindsfruit.com/cinnamon.htm. STARÝ F., VALÍČEK P., „Cinnamonum“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 346. 65 KITCHEN K. A., „Kosmetika a parfumerie“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 522. 64
27
setkávání a schrány svědectví, k pomazání oltářů, stolu a svícnů s veškerým nářadím (Ex 30,22-33). Skořice patřila mezi voňavky používané i v běžném životě, stala se obchodním zbožím (Ez 27,19). V Sír 24,15 je skořice použitá k přirovnání vlastností moudrosti. Na navonění lůžka v Př 7,17 je poukázáno jako na činnost nečestné ženy. Skořici je s ostatními aromatickými rostlinami připisována vůni lásky (Pís 7,14).
3.1.9. Cist (Cistus ladaniferus, Cistus creticus, Cistus villosus) Čeleď: cistovité (Cistaceae)
66
Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izraelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta.
Gn 37,25
Původ a botanický popis: Cist je nízký stálezelený keř pocházející ze Středozemí. Je asi 1 m vysoký, větve i mladé výhony jsou žláznatě chlupaté, aromatické. Listy jsou drobné, celokrajné, vstřícně postavené. Kvete v létě bílými až purpurovými květy. Plodem je tobolka. Poměrně snadno se množí semenem nebo řízkováním.
66
http://www.flowersinisrael.com/Cistusincanus_page.htm.
28
V našich podmínkách cist musí být přes zimu chráněný. Snáší extrémní sucho. Vyžaduje v půdě vápník. Tato rostlina je příbuzná s našim domácím rodem devaterník (Helianthemum), který je však mnohem nižší.67 Rostliny obsahují pryskyřici a éterické oleje, které se z rostlin dostávají vařením nebo chemickou cestou, popř. destilací. Tato pryskyřice se označuje jako ladanum (labdanum) (viz obrázek níže), která má desinfekční účinky a charakteristickou vůni. Pryskyřice se také uvolňují žláznatými kanálky na listech při horkém dni. V současnosti je důležitá pro parfumářství.
68
Ladanum
Biblický význam: V Bibli není zmiňován konkrétní rostlinný druh, ale získaná pryskyřice ladanum. Ladanum patří mezi další rostliny, jejichž pryskyřice se využívá k výrobě voňavek. Ladanum patřilo k luxusnímu zboží, se kterým se obchodovalo (Gn 37,25). Jákob posílá ladanum spolu s dalšími dary Josefovi jako dar prezentující kraj, kde žila jeho rodina (Gn 43,11).
67 68
HIEKE K., „Cistus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 349. http://labdanum-shop.blogspot.cz/2007/02/order-labdanum-myrrh-of-bible-first.html.
29
3.1.10. Myrhovník pravý (Commiphora abyssinica) Čeleď: březulovité (Burseraceae)
69
Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, pět set šekelů kasie podle váhy šekelů svatyně a jeden hín olivového oleje… Ex 30,23
Tak dlouho totiž trvaly přípravy: šest měsíců mazání myrhovým olejem a šest měsíců balzámy s ostatní náležitou ženskou péčí.
Est 2,12
Původ a botanický popis: Myrhovník pravý roste zejména v Etiopii a Somálsku. Je to opadavý, trnitý strom nebo keř s malými listy. V kůře a ve dřevě má pryskyřičné kanálky vyplněné vonnou pryskyřicí.70 Tento druh poskytuje nejkvalitnější myrhu. Kvete trojčetnými květy, plodem je peckovice. Myrha se používala k balzámování, pomazání a ke kosmetickým účelům. Má antiseptické účinky. Stakte (Sír 24,15) je myrha nejvyšší kvality.71
69
http://www.flowersinisrael.com/Commiphoraabyssinica_page.htm. VALÍČEK P., GLOSER J., „ Commiphora“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A – C, Praha, 1994, s. 380. 71 Další významný příbuzný druh je balzám gileádský (Commiphora gileadensis) – malý keř s trojčetnými listy. Další druh, který může poskytnout pryskyřici je styrač lékařský (Styrax officinalis) – malý stromek s bílými květy. (HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 116.) 70
30
Biblický význam: Bible popisuje myrhu jako jednu ze složek svatých mastí (Ex 30,23) a ke kosmetickým účelům (Est 2,12). Myrha je oblíbenou vonnou složkou v knize Píseň písní, kdy přítomnost miláčka je spojena s vůní nardu a myrhy (Pís 1,13), myrha představuje jednu z vůni lásky (Pís 4,14). I vůně myrhy je popisovaná jako vlastnost moudrosti (Sír 24,15). V Novém Zákoně je myrha zmiňována jako dar malému Ježíšovi od třech mudrců (Mt 2,11), byla přidána do vína jako sedativum, které se Ježíšovi podala k napojení na kříži (Mk 15,23) a taky k nabalzámování mrtvého Ježíše (J 19,39). pryskyřice, jako jedna ze složek svatých mastí a jako kos
etické. 3.1.11. Cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens) Čeleď: cypřišovité (Cupressaceae)
72
72
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id54556/?taxonid=61535.
31
A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
Ž 104,17
Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména za trvalé znamení, které nebude vymýceno. Iz 55,13
Původ a botanický popis: Je to stálezelený statný strom nebo keř s typickou pryskyřičnou vůní. Pochází z východní části Středozemí. Cypřiš může dorůst výšky až 35 m. Listy jsou drobně šupinovité, velmi hustě uspořádané, tmavozelené. Samčí květy jsou žluté, drobné, podlouhlé a samičí květy jsou nazelenalé, tvořené ze štítkovitých šupinek. Kvetou od března do dubna. Semena jsou podlouhlá, křídlatá, vytváří se v kulovité šištici, která zraje až druhým rokem.73 Cypřiš je krásný věkovitý strom, ale v našich podmínkách může růst jen na chráněných místech, zejména to platí pro mladé jedince.
Biblický význam: Statnost, ušlechtilost a stálezelenost cypřiše využívá i Bible k popisu události, která bude brzy změněná (2Kr 19,23; Oz 14,9). Cypřiš je použitý jako přirovnání jedné z vlastností moudrosti (Sír 24,13). Cypřiš poskytuje kvalitní dřevo, které se používalo na stavební účely. V Bibli bylo využíváno rovněž na stavbu chrámu (2S 6,5; 1Kr 6,14; 2Pa 3,5) nebo domů (Pís 1,17), i na výrobu hudebních nástrojů a dveří. Původně může být v Bibli myšlena v některých místech borovice74. V Iz 41,19 jsou spolu s cypřišem vyjmenovány nejvýznamnější dřeviny té doby.
73
http://botany.cz/cs/cupressus-sempervirens/. Např. podle HEPPER F. N. („Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972) v Oz 14,8 se jedná o borovici pinii (Pinus pinea). Podle www.flowersinisreal.com podobně i v Iz 44,14.
74
32
3.1.12. Fíkovník sykomora (moruše fíková) (Ficus sycomorus) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
75
Ámos Amasjášovi odpověděl: „Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, zabýval jsem se dobytkem a sykomorami.
Am 7,14
Původ a botanický popis: Sykomora je druh fíkovníku pocházející z východní Afriky. Je stálezelená, někdy opadavá. Roste nejčastěji u vodních toků. Je to strom vysoký 15-20 m. Při poranění z rostliny vytéká bílý latex. Listy široce vejčité až obvejčité, eliptické, na bázi srdčité, celokrajné, popř. mírně zubaté. Květy jsou nazelenalé. Kvete od března do srpna. Fíky se tvoří v listových paždích nebo na starším dřevě, tvarem jsou kulovité až vejčité, žlutočervené až červenofialové. Sklizeň může proběhnout několikrát za rok. Plody obsahují velmi malá semínka. Fíky jsou jedlé a využívají se jako krmivo. Sykomora má velmi tvrdé a cenné dřevo (využívalo se na výrobu rakví pro egyptské mumie). Sykomora je mohutný strom uctívaný v Egyptaně jako posvátný, podobně i v Řecku, Římě a u Arabů.76
Biblický význam: Sykomora v Bibli je ovocnou dřevinou, která dává úrodu až 6x za rok. Sykomora v dané době byla velmi hojným druhem, je často přirovnávaná jako 75 76
http://www.flowersinisrael.com/Ficussycomorus_page.htm. MAREČEK F., „Sykomora“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 421.
33
„něco“, čeho bylo mnoho („měl cedrů jako planých fíků“). Vysazovala se v nížinách Palestiny. Prací proroka Amose před povoláním bylo odříznout každý vršek fíku, aby uzrál ve zdravé ovoce.77 Jedná se pravděpodobně i o fíkovník, který uváděl Ježíš v kázání, který proklel a na kterém seděl Zachee (L 19,4 – někdy je uvedena moruše).
3.1.13. Smokvoň ovocná (fíkovník) (Ficus carica) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
78
Oběma se otevřeli oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Gn3,7
A Juda i Izrael bydleli v bezpečí po všechny dny Šalomounovy, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu.
77 78
1Kr 5,5
HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973. http://www.carreglefn-nurseries.co.uk/index.php?main_page=index&cPath=45.
34
Původ a botanický popis: Je to nízký stromek či keř (do 15 m). Je původem z Blízkého východu. Listy jsou aromatické, drsné, hluboce laločnaté se 3 nebo 5 laloky. Květy jsou jednopohlavné (rostliny jsou zároveň dvoudomé, pokud se nejedná o odrůdy partenokarpické), uzavřené v masitém útvaru – sykóniu (fíku). Fíky jsou hruškovitého tvaru, žlutozeleně až hnědočerně zbarvené. Fíkovníky rodí 3. – 4. rokem po výsadbě (Pís 2,13, L 13,6-9). Plody se sklízejí od srpna do října. Jsou šťavnaté s velkým množstvím cukru, slizu, pektinu a organických kyselin. Listy obsahují látky pro zintenzivnění pigmentace při opalování. Fíkovník je prastarý ovocný druh, který je rozšířený po celém Středozemí a i u nás na chráněných místech může přežít nepřízeň zimy (do - 10 °C). K pěstování jsou ideální partenokarpické odrůdy, které nejsou závislé na oplodnění vosičkou.79
Biblický význam: Fíkovníky, olivovníky a vinná réva patřily k základním ovocným druhům, které se pěstovaly v Palestině většinou společně. Proto byly využívány k podobenstvím, která sdělovala, co se stane nebo může stát. „Sedět pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem“ (např. Mi 4,4) je rčení, které znamená blahobyt. Pokud nastala neúroda nebo došlo ke zničení fíkovníků, byla to pohroma. Když se naopak urodilo, byl to znak Boží přízně. Fíky se sklízeli několikrát za rok – první se sklízeli v červnu, letní fíky se sklízeli v srpnu a září, další sklizeň byla na konci listopadu.80 Fíky se dají konzumovat ve stavu čerstvém a sušeném. Se sušenými fíky se dá výborně cestovat, byl to dobrý dar (1S 25,18) a taky byl využíván jako léčivo (2Kr 20,7). Jako ovocný druh, může fíkovník rodit dobré ovoce, ale taky i fíky nedobré (Jr 24,2). Na samčích rostlinách rostou kaprifíky, které se nekonzumují.
79 80
MAREČEK F., „Fíkovník“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 285. KING P. J., STAGER L.E., Life in Biblical Israel, Lousville, 2001, s. 104.
35
3.1.14. Kručinka (Genista) Čeleď: bobovité (Fabaceae)
81
Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ 82 1Kr 19,4
…trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky je jim chlebem.
Jb 30,4
Původ a botanický popis: Rod Genista zahrnuje asi 100 druhů, rozšířených v Evropě, západní Asii a severní Asii a Africe. Jsou to opadavé nebo polostálezelené keře s kůlovitým kořenem. Větvičky jsou tenké, většinou zelené a metlovité. Listy jsou úzce kopinaté, drobné, jednoduché, výjimečně trojčetné. Květy jsou žluté, kvetou v květnu až srpnu. Plod je lusk, často chlupatý, se 2 – 8 semeny. Rostliny jsou vápnomilné.83 Na území Izraele se vyskytují tyto druhy: Genista fasselata (viz obrázek výše), Genista libanotica, Genista tinctoria (tento druh může růst i v našich podmínkách).
81
http://flora.huji.ac.il/browse.asp?lang=en&action=specie&specie=GENFAS&fileid=6986. Tento překlad je podle ČESKÉHO MISÁLU pro neděle a význačné dny liturgického roku, Praha, 1980, s. 443. 83 HIEKE K., VODIČKOVÁ V., MORAVEC J., „Genista“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 356. 82
36
Biblický význam: O který druh na těchto místech v Bibli se jedná, není jednoznačné. V ekumenickém překladu Bible (1985) je uvedený pouze „trnitý keř“. Český studijní překlad (2009)84 uvádí keř janovec (Cytisus scoparius), který je s kručinkou (Genista) velmi botanicky příbuzný a podobný. Podle Nového biblického slovníku (2009, s. 876) se jedná o retamu pravou (Retama raetam), která roste v písčitých oblastech Izraele. Je rovněž podobná zmíněným dvěma druhům, odlišuje se hlavně barvou květů (je bíle kvetoucí). Pruty z této rostliny se používaly k výrobě zápalných šípů (Ž 120,4). Další podobný druh úzce příbuzný s Genista a Cytisus je vítečník (Spartium junceum), keř 2 – 3 m vysoký, s krásnými
zlatožlutými
Středozemního moře.
květy,
který
se
vyskytuje
v oblastech
kolem
85
Všechny zmíněné druhy jsou vybavené k tomu, aby mohly růst na místech suchých, horkých, dorůstají výšky aspoň 2 m a jsou mírně jedovaté. V Bibli poskytuje uvedený keř místo odpočinku Eliášovi (1Kr 19,4), v knize Job (30,4) je pokrmem kořen, který ke zbědovanému stavu moc nepřidá, ale nic jiného k jídlu nezbývá.
3.1.15. Jasan syrský (Fraxinus syriaca) Čeleď: olivovité (Oleaceaea)
86
84
http://www.bible-online.cz/. http://www.flowersinisrael.com/Spartiumjunceum_page.htm. 86 http://www.flowersinisrael.com/Fraxinussyriaca_page.htm. 85
37
Dá si porazit cedry nebo vezme dub, drnák či křemelák, vypěstoval si je mezi lesními stromy. Zasadil jasan a déšť mu dal vzrůst.
Iz 44,14
Původ a botanický popis: Jasan syrský je malý strom pocházející z Malé a Střední Asie. List je lichozpeřený z 3 – 5 kopinatých, ostře pilovitých, světle zelených listů. Zimní pupeny jsou hnědé. Kvete zelenokrémově v krátkých latách od února do března. Plodem je jednosemenná obvejčitě protáhlá nažka. Jasan je vápnomilný druh, který roste na vlhkých, propustných a živných půdách.87
Biblický význam: Z různých dostupných zdrojů vyplývá, že je na tomto místě v Bibli (Iz 44,14) ne úplně jasné, který druh byl nasazen. Místo jasanu tam může růst borovice (Pinus halepensis)88 nebo vavřín (Laurus nobilis)89. Uvedené stromy poskytují člověku dřevo k užitku. Člověk ale dřevo nepoužívá jen na topení, ale i k výrobě model. Hospodin ústy Izajáše upozorňuje, že to je ovšem nicotný výtvor, který zatemňuje mysl.
3.1.16. Břečťan obecný (Hedera helix) Čeleď: aralkovité (Araliaceae)
90
87
http://www.flowersinisrael.com/Fraxinussyriaca_page.htm. HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 971. 89 http://www.bible-online.cz/. 88
38
Každý měsíc násilně nahnali lid na obětní slavnost králových narozenin, a když nadešla slavnost Dionýsova, nutili židy, aby s břečťanovými věnci oslavovali Dionýsa. 2 Mak 6,7
Původ a botanický popis: Břečťan je v Evropě domácí rostlina a její areál zasahuje až po Kavkaz. Břečtan je osvědčená, zpočátku pomalu rostoucí popínavá dřevina, schopná se popínat až do 30 m. Má příčepivé kořeny, kterými se přichytává podložky. Listy jsou 3-5laločnaté, na horní straně tmavozelené, na spodní jsou světle zelené. Květní výhony mají listy tvaru srdčitého. Květy jsou žlutozelené v hroznovitém okolíku, kvete v srpnu až září. Plodem je černá peckovice. Celá rostlina je jedovatá, chlupy na rostlině mohou vyvolat alergii.91
Biblický význam: Břečťan ve starém Řecku sloužil k výzdobě různých slavností, zejména k pletení věnců, tak jak je i zaznamenáno v Bibli. Druhá kniha Makabejská má svůj původ patrně v Alexandrii, kde byla napsána řecky nejpozději kolem poloviny 1. století př. Kr.92 To vysvětluje zmínku tohoto druhu.
90
http://www.plant-identification.co.uk/skye/araliaceae/hedera-helix.htm. HIEKE K., „Hedera“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 422. 92 BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Praha, 1985, s. 990. 91
39
3.1.17. Ořešák královský (Juglans regia) Čeleď: ořešákovité (Juglandaceae)
93
Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
Pís 6,11
Původ a botanický popis: Ořešák je stará ovocná dřevina pocházející z jihovýchodní Evropy a střední Asie. Strom dorůstá až 30 m. Kůra je stříbřitě šedá, ve stáří popraskaná. List je složený, lichozpeřený, z 5 – 9 elipčitých celokrajných listů. Květy jsou jednopohlavné, samčí jsou jehnědy, samičí jsou žlutozelené ve skupině či jednotlivě. Plodem je peckovice v zeleném obalu.94 . Biblický význam: V Bibli se ořešák královský objevuje pravděpodobně jen v Pís 6,11, kde se píše o jedinečnosti lásky. Nejde o přesné jmenování ovocného druhu, ale o zahradu, kde ořešáky rostou.
93
http://www.e-zahrady.cz/atlas-rostlin/oresakovite-juglandaceae/391-oresak-kralovsky-(vlassky)juglans-regia.html. 94 HIEKE K., „Juglans“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 132.
40
3.1.18. Jalovec (Juniperus) Čeleď: cypřišovité (Cupressaceae)
95
Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet. Jr 17,6
Utecte, zachraňte se, budete jako jalovec na poušti!
Jr 48,6
Původ a botanický popis: Jalovec je stálezelený keř nebo strom. V zemi má kůlový kořen. Borka je zpravidla tenká, vláknitě rozpraskávající. Kmen (pokud má) je zajímavě točený a zkroucený. Listy jsou v juvenilní fázi vždy jehlicovité, později šupinovité nebo jehlicovité. Zbarvení olistění může být světle zelené, tmavě zelené, modrozelené, bělozelené až žluté. Rostliny jsou převážně dvoudomé, výjimečně jednodomé. Plodem je modrozelená až černá šištice, která zraje zpravidla 2. – 3. rokem.96 J. H. Balfour (1885) uvádí, že se jedná o jalovec chvojku (Juniperus sabina), který pochází ze střední a jižní Evropy, Sibiře, Kavkazu a Malé Asie. Jsou to keře až 4 m vysoké. Další uváděný druh bývá jalovec ztepilý (Juniperus excelsa), který roste po celém východním Středomoří. Je to strom, asi 20 m 95 96
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id42715/?taxonid=125434 HEJNÝ S., „Juniperus“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 135
41
vysoký. Tento jalovec bývá někdy uváděn jako jedna z možností algumínového dřeva. Jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) je menší strom, vysoký do 15 m, hodně podobný našemu jalovci obecnému (Juniperus communis)97. Na území Izraele je jalovec červenoplodý na Červené listině. Další druh je jalovec fénický (Juniperus phoenicea), který je podobný jalovci chvojce. Jalovec fénický roste společně s jalovcem červenoplodým v celém mediteránu, je to menší stromek nebo keř.98 Jalovec syrský (Juniperus drupacea) je rovněž další druh rostoucí na území Izrael. Je to štíhlý stromek. Biblický význam: Jalovec u proroka Jeremiáše je použitý jako přirovnání pro člověka, aby se choval jako jalovec, který je v pustině sám, a tím se nachází mimo významné dění (ať v dobrém Jr 48,6 nebo ve špatném Jr 17,6). Jalovec je dalším druhem, který v dostupných
překladech
může
být
nahrazen
jinou
dřevinou.
Jednou
99
z alternativních dřevin je tamaryšek (Tamarix) ve verši Jr 48,6, jindy je to cedr (Cedrus)100 např. ve verši Nm 19,6 nebo cypřiš (Cupressus) v Ez 27,5.
3.1.19. Henovník bezbranný (Lawsonia inermis) Čeleď: kyprejovité (Lythraceae)
101
97
Někdy je uváděna možnost, že tento druh je zmíněn v 1Kr 19,4. Při přinášení obětí se pálí cedrové dřevo (Lv 14,4-6 a Lv 14,49-52), ale toto dřevo by mohlo být z Juniperus phoenicea (HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972). 99 http://www.bible-online.cz/. 100 HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 971. 101 http://anithakamatchi-coolcritters.blogspot.cz/2012/10/lawsonia-inermis-red-brown-dye.html. 98
42
Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Pís 1,14
Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Pís 4,13-14
Původ a botanický popis: Rostlina má původ v Přední Indii, Arábii a východní Africe. Je to asi 2 m vysoký keř (podobný našemu ptačímu zobu). Může být trnitý i beztrnný. Listy jsou oválné, vstřícné. Kvete drobnými bílými, vonnými květy v bohatých latách. Plodem je tobolka s hranatými semeny. Je to stará kulturní rostlina, která se využívala k výrobě karmínového barviva (na vlasy, nehty, textilie, kůže, ornamentální kresby končetin).102
Biblický význam: Hena (i henna) patří mezi významné druhy používané v kosmetice. Jednak měla význam pro barvení tváře, nehtů, končetin i vlasů, také pro navonění těla.103 V knize Píseň písní je hena významnou voňavkou (Pís 4,13) nebo keř heny místem společného pobytu (Pís 7,12).
102 103
STARÝ F., „Henna“, in: Zahradnický slovník naučný2 Č – H, Praha, 1996, s. 437. KITCHEN K. A., „Kosmetika a parfumerie“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 521 – 522.
43
3.1.20. Jabloň obecná (Malus pumila) Čeleď: růžovité (Rosaceae)
104
Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny.
Pís 2,3
Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.
Jl 1,12
Původ a botanický popis: Pravlastí jabloní je oblast Zakavkazí, Íránu a západního Turkestánu. Odtud došlo k rozšíření do Malé Asie a Řecka. Jabloň má obrovskou přizpůsobivost, proto patří k nejrozšířenějšímu ovocnému druhu v mírném pásmu. Jabloň je strom (pokud se jedná o pravokořenný typ) dorůstající výšky 4 - 20 m. Listy jsou jemně pilovité až celokrajné, na spodní straně světle nebo šedě zeleně zbarvené. Květy jsou bílorůžové, bílé, mohou být i červené, uspořádané v okolíku nebo hroznu. K opylení je nutný hmyz. Plodem je malvice v barvě a velikosti závisejících na poddruhu.105
Biblický význam: Zmínky o jabloni patří hlavně knize Píseň písní, kde je jabloň a její plody zdrojem vůní a podivuhodné síly. Pokud se v Bibli objevuje slovo „plod“ 104
http://www.leserre.it/enciclopedia-1234/rosaceae,-sottofamiglia-pomoideae/maluspumila/malus-pumila.html. 105 HIEKE K., MAREČEK F., „Malus“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 421.
44
(myšleno jako ovoce), nejedná se zpravidla o jabloň. Jednou z úvah je, že se jedná spíše o meruňku (Armeniaca vulgaris) – např. Př 25,11.106 U proroka Joela jsou vyjmenované ve verši 1,12 všechny významné ovocné dřeviny té doby v souvislosti likvidujícího sucha, které se na území Palestiny může vyskytovat.
3.1.21. Morušovník bílý (Morus alba) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
107
Slony napojili šťávou z hroznů a moruší, aby je vydráždili k boji.
1Mak 6,34
Původ a botanický popis: Morušovník bílý je strom, který dorůstá výšky až 15 m. Pochází z Číny. Má kulovitou korunu, listy vejčité, zašpičatělé, různě laločnaté, světle zelené, při utržení ronící latex. Květy jsou nenápadné, zelenobílé ve strboulovitém klasu. Plodenstvím jsou nažky ve zdužnatělém okvětí, až 2,5 cm dlouhé, barvy bílé až červené, jsou jedlé, sladké a mdlé chuti.108
Biblický význam: Morušovník poskytuje pro nás trochu nezvyklé ovoce, které se dá použít jako krmivo (1Mak 6,34), dá se ale využít i jako běžné drobné ovoce. Morušovník 106
Tato možnost se nabízí i v Př 25,11 (HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972). 107 http://zivazahrada.com/ovoce/morusovnik-bily.php. 108 HIEKE K., BLAŽEK J., MAREČEK F., „Morus“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 527.
45
se objevil ve Starém zákoně až v knize Makabejské, dá se předpokládat, že dříve moruši moc neznali. To se ale nedá říct o zmínce v Novém zákoně, kdy moruše byla dobře známá (L 17,6). 109
3.1.22. Myrta obecná (Myrtus communis) Čeleď: myrtovité (Myrtaceae)
110
a vyhlásit a rozhlásit ve všech svých městech a v Jeruzalémě: „Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.“
Neh 8,15
Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
Iz 55,13
Původ a botanický popis: Myrta pochází ze Středozemí. Je to stálezelený keř, dorůstající výšky skoro 5 m. Listy má drobné, kopinaté, tmavě zelené, aromatické. Kvete bíle, plodem je modročerná bobule. Nesnáší přesychání.111
109
HEPPER F.N. („Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973) uvádí, že se jedná o moruši černou (Morus nigra), která pochází z Orientu. 110 http://botany.cz/cs/myrtus-communis/. 111 NACHLINGEROVÁ V., „Myrtus“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 555.
46
Biblický význam: Myrta roste běžně na Palestinských svazích. V Bibli myrta symbolizuje Boží štědrost, nový věk (Iz 41,19) a šlechetnost.112 Je jeden z rostlinných druhů používaných při svátku stánků (Lv 23,40, Neh 8,15), který se slavil, když se sklidila úroda, slavnost trvala sedm dní. Hospodinův posel stál v myrtoví u proroka Zachariáše a sděluje, že Hospodin je stále s Izraelským lidem (Za 1,8 – 11).
3.1.23. Olivovník evropský (Olea europaea) Čeleď: olivovníkovité (Oleaceae)
113
A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
Gn 8,11
Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově.
Dt 24,20
Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. 112 113
Ž 52,10
HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 877. http://www.olivegrovenurseries.co.uk/plant_stocks.html.
47
Původ a botanický popis: Olivovník je původem ze severní Afriky, je jednou z nejstarších kulturních plodin světa. Je to menší stálezelený strom (do 8 m) nebo keř, trnitý i beztrnný, s výbornou zmlazující kořenovou vlastností. Listy jsou neopadavé, vstřícné, kožovité, na rubu rezavě plstnaté. Květy jsou malé, bílozelené v latách. Plodem je oválná nebo vejcovitá peckovice. Planý olivovník je vhodný naroubovat, aby nesl kvalitní plody. Olivovník má poměrně dobrou schopnost regenerovat a znovu prorašit z adventivních pupenů (symbol v Ž 128,3).114 Biblický význam: Olivy a zejména olej z nich byl a je nedílnou součástí života Izraelského národa, tak to zachycuje i Bible na velkém počtu jejich veršů. Úplně první zmínka o olivě se týká okamžiku, kdy holubice přinesla Noemovi její ratolest (Gn 8,11). Olivy a vinná réva představovaly důležitý zdroj potravy a významné bylo vlastnictví vinic a olivových hájů (1S 8,14). Sklizeň plodů probíhá během podzimu. Způsob sklizně je zachycen v Dt 24,20. Olej byl hlavně důležitým obchodním zbožím, využíval se ke svícení (Ex 27,20, Mt 25,3), byl důležitý jako posvátná ingredience k oběti (Lv 9,4, Nm 7,73). Používal se k pomazání osoby, která byla vyvolená k nějakému poslání, pro pomazání významného místa, pro nějakou událost (1S 10,1), jako léčivý prostředek (Iz 1,6, L 10,34, Jk 5,14) a taky olivovníky poskytovaly zdroj dřeva (1Kr 6,23). Z olivového dřeva byla vytvořeny sochy cherubů v Šalomounově chrámě (1Kr 6,23). Významné geografické místo Olivová hora (2S 15,30, Za 14,4) v sobě nese důležitost místa, na kterém roste olivový háj. Dodnes se na úpatí její hory nachází několik úctyhodných oliv, které jsou pravděpodobně 2 000 let staré.115 V souladu s Noemovou tradicí se pak oliva a holubice staly symboly přátelství a míru.116 Zelená oliva je symbolem spravedlivého muže, potomci představují výhonky oliv (Ž 128,3). Olivový strom byl považován za strom králů, olej se používal při korunovaci. Z olivových větví se stavěly přístřešky při slavnosti stánků na konci sklizně (Neh 8,15). Spanilá oliva představuje moudrost (Sír 24,14). 114
STARÝ F., VALÍČEK P., „Olea“, in: Zahradnický slovník naučný4 N – Q,, Praha 1999, s. 116 – 117. 115 HARRISON R. K., HEPPER F. N., „Oliva“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 699. 116 HARRISON R. K., HEPPER F. N., „Oliva“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 698.
48
3.1.24. Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) Čeleď: arekovité (Arecaceae) Další popis viz níže v kapitole 3.2. Zemědělské a zahradnické plodiny.
3.1.25. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus) Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
117
A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým jsi je viděl spolu obcovat? On odpověděl: „Pod lentiškem.“
Da 13,54
Otec Izrael jim řekl: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.
Gn 43,11
Původ a botanický popis: Lentišek se vyskytuje v celé oblasti kolem Středozemního moře, na Kanárských ostrovech, od Portugalska přes Itálii po Řecko. Dává přednost vápenatým, suchým, kamenitým půdám v teplých polohách, převážně v blízkosti moře, od nížiny po nižší horské pásmo. Řečík patří mezi typické rostliny mediteránní oblasti.
117
http://www.online-utility.org/image/gallery.jsp?title=Pistacia+lentiscus.
49
Je to stálezelený keř nebo strom, 1 – 3 m vysoký, dvoudomý, se sudozpeřenými, kožovitými listy. Zelenavě žluté až temně červené drobné květy jsou uspořádané v 8 – 15 mm hroznech. Keř kvete od dubna do června. Plodem jsou malé, zpočátku červené, později černá peckovice s jedním olejnatým semenem. Z kůry, která je hnědá a šupinovitá, do které se dělají čerstvé zářezy, vytéká vonná pryskyřice118 (mastix – viz obrázek).
119
Mastix
Biblický význam: V Bibli je zmínka jak o rostlině, tak i o mastixu. Mastix se řadí mezi balzámy, proto může být mastix nahrazen výrazem „balzám“ (Gn 43,11; Ez 27,17)120. Mastix byl považován jako luxusní zboží, které je vhodné jako významný dar (dar vhodný k opěvování). Tento produkt se vyvážel do Egypta a do Týru (Gn 37,25). Byl ceněn kvůli léčivým vlastnostem a často se užíval ke kosmetickým účelům.121 Mastixem také Arabové ochucovali kávu a sladkosti, samotná pryskyřice se žvýká, dále se používá při výrobě lihovin a bezbarvých laků, využití je i v lékařství.122
118
VALÍČEK P., HIEKE K., „Pistacia“, in: Zahradnický slovník naučný4 N – Q, Praha, 1999, s. 330. http://sk.wikipedia.org/wiki/Mastix. 120 http://www.bible-online.cz/. 121 HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 115. 122 VALÍČEK P., HIEKE K., „Pistacia“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 330. 119
50
3.1.26. Pistácie pravá (Pistacia vera) Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
123
Otec Izrael jim řekl: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.
Gn 43,11
Původ a botanický popis: Pistácie pravá je malý opadavý strom nebo keř rostoucí kolem Středozemního moře. Listy jsou lichozpeřené, jednotlivé lístky vejčitě kopinaté, celokrajné a kožovité. Květy jsou červené až purpurově zbarvené. Květy jsou jednopohlavné uspořádané v jehnědovité hrozny. Plod je elipsoidní, až 20 mm dlouhá, k vrcholu zašpičatělá peckovice v dužnatém oplodí. Uvnitř je semeno, které je na povrchu skořicově hnědé, uvnitř zelené. Semena se pojídají sušená, pražená, solená. Lisuje se z nich kvalitní stolní olej, který však snadno žlukne.124 Biblický význam: Pistácie patří do skupiny ořechů. Ořechy se v Bibli objevují na dvou místech – v Pís 6,11, kde se jedná o ořešák královský (Juglans regia) a v Gn 43,11, kde se jedná o pistácie (Pistacia vera). Pistácie v té době (jak je
123
http://www.fao.org/agriculture/crops/themes-principaux/theme/spi/gbsc/galerie-de-photos/fr/. VALÍČEK P., HIEKE K., „Pistacia“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 330 – 331. 124
51
zaznamenané v Gn 43,11) se musely dovážet ze vzdálenějšího Východu, protože pěstování pistáciových ořechů ve středomořské oblasti se rozšířilo až později.125
3.1.27. Pistácie terebint (Pistacia terebinthus) Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
126
Své větve jsem rozprostřela jako terebinta a na nich dala vykvést slávě a milosti. Sír24,16
Původ a botanický popis: Tato pistácie se vyskytuje rovněž v oblasti Středozemí. Terebint(a) je malý stromek nebo keř, ze kterého při poranění kůry vytéká terpentýnový balzám. Tento balzám se původně využíval místo současných terpentýnů (terpentinový strom).127 Biblický význam: Pistácie terebint roste na kopcích Palestiny. V Sír 24,16 je použitá jako příměr pro vlastnost moudrosti, která se může rozprostřít a pokud je přijata do života, dává vykvést slávě a milosti. Terebint se může vyskytovat ve verších Sd 6,19 nebo Iz 6,13 nebo Joz 24,26128, kde podle ekumenického překladu Bible se ale jedná o posvátný strom, který představuje strom mnohem věkovitější a 125
HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 877. http://www.meditflora.com/flora/pistaciater.htm. 127 VALÍČEK P., HIEKE K., „Pistacia“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 330 . 128 http://www.bible-online.cz/. 126
52
mohutnější jako je např. dub (Quercus). Na dub je ale svým habitem podobný jiný druh pistácie – řečík atlantský (Pistacia atlantica).129
3.1.28. Platan východní (Platanus orientalis) Čeleď: platanovité (Platanaceae)
130
Nepřesahovaly ho cedry v zahradě Boží, cypřiše se nevyrovnaly jeho větvím, platany nebyly jako jeho ratolesti.
Ez 31,8
Přijde k tobě sláva Libanónu, cypřiš spolu s platanem a zimostrázem, aby oslavily místo mé svatyně; chci uctít podnož svých nohou.
Iz 60,13
Původ a botanický popis: Platan pochází z jihovýchodní Evropy až Malé Asie. Je to strom vysoký až 30 m. Charakteristické pro tento rod je odlupovatelnost borky. U tohoto druhu se borka odlupuje ve větších deskách než u platanu západního (P. occidentalis). Listy jsou široké, prstovitě 5 - 7 laločnaté s malými palisty. Květy jsou
129 130
HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973. http://www.flowersinisrael.com/Platanusorientalis_page.htm.
53
jednopohlavné, uspořádané v hlávkách. Plodem je nažka, jejíž shluk vytváří kulovité plodenství. Tento platan nesnáší extrémní sucho, zamokření, mrazy. Je to mohutný strom, rostoucí středně rychle.131 Biblický význam: Platan východní roste ve skalnatých řečištích potoků severní Palestiny.132 V Bibli se objevuje ve verších spolu s dalšími vzrostlými stromy nebo keři. U proroka Izajáše (Iz 41,19; 60,13) oznamuje, že brzy dojde na tomto světě k výrazné změně k lepšímu, jež si všimnou i jiné národy. U proroka Ezechiela (Ez 31,8) ve zprávě pro faraóna je platan zahrnutý do popisu pozemské velikosti a krásy, ale Hospodinovou vůlí dojde k pádu každého, kdo se vyvyšuje. V Gn 30,37 platanové pruty pomohly Jákobovi při výběru kvalitních ovcí a koz do jeho stáda. Platan zasazený u vody (Sír 24,14) představuje krásu a schopnost moudrosti. Platan může být nahrazen jilmem.133 Druh, který roste v Izraeli, se jmenuje jilm polní (Ulmus minor)134. Je to dřevina, která roste i u nás. Tento druh může mít zastoupení i v lužních lesích, spojitost se „zasazením u vody“ je významná.
3.1.29. Topol bílý (linda)(Populus alba) Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
135
131
HIEKE K., „Platanus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 339. HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973. 133 http://www.bible-online.cz/. 134 http://flora.huji.ac.il/browse.asp?action=freesearch&q=ulmus. 135 http://www.discoverlife.org/mp/20q?search=Populus+alba. 132
54
Obětují na vrcholcích hor, na pahorcích pálí kadidlo, pod dubem a topolem a kdejakým posvátným stromem, protože jejich stín je příjemný.
Oz 4,13
Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. Lv 23,40
Původ a botanický popis: Topol bílý je rozšířený od Asie až po celou Evropu a zasahuje až na sever Afriky. Přesné vymezení popisu u topolů je poměrně složité, protože topol má tendenci se křížit se svými rodovými kolegy. Přesto rámcový popis je možný. Je to mohutný strom dosahující 30 m. Kůra je nápadná hlavně v předjaří svou hladkostí a bělošedivou barvou, na stáří lištovitě rozpraská. Letorosty jsou plstnatě zelené. Listy jsou střídavé, oválné, členěné do 3 – 5 laloků, velké až 10 cm. Na líci jsou leskle zelené, na rubu bělavě plstnaté. Květy jsou jednopohlavné, kvetou v březnu až dubnu, semena pak zrají a na typickém chmýří vylétávají v květnu. Je to výrazný strom v krajině, důležitá pro něj je přítomnost aspoň podzemní vody (vůdčí druh lužních lesů).136 Biblický význam: Topoly jsou typickou dřevinou rostoucí v údolí. U proroka Ozeáše (4,13) se setkávají dvě skutečnosti – kadidlo se pálilo na kopcích pod posvátnými stromy (kam je zařazen topol spolu s dubem), ale topolu se na kopci špatně roste, protože je vázaný s místem s podzemní vodou. Na topoly v Babylonském zajetí pověsili Židé své hudební nástroje z důvodu velikého smutku. M. Zohary říká, že v pobiblické literatuře se zaměňovaly názvy pro vrbu a topol137 (např. Jb 40,22 nebo Ž 137,2), tzv. potoční topoly. Oba druhy rostou na stejných stanovištích. U vrby by mohlo jít buď o Salix alba nebo Salix acmophylla. Další dřevinou, která může nahradit topol bílý je styrač lékařský (Styrax officinalis).138 Tato dřevina je menší než topol bílý, ale má podobný bílozelený habitus a často roste na kopcích.
136
MOTTL V., HIEKE K., „Populus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 424. HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973. 138 http://www.bible-online.cz/. 137
55
3.1.30. Topol eufratský (Populus euphratica) Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
139
Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců. 2S 5,23-24
Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.
Ž 84,7
Původ a botanický popis: Balzámovníkem se označuje strom, ze kterého odkapává balzám. Typické je to pro tzv. balzámové topoly, jejichž hlavní výskyt je ale v Severní Americe. Obecně se uvádí, že v Bibli se jedná o topol eufratský. V popisech této rostliny není ale zdůrazněna tato vlastnost. Topol eufratský má obrovský areál výskytu, od Indie, Turecka, Sýrii, Palestinu, přes Írán, Írák, Egypt, Kavkaz, Afgánistán až po Čínu. Je to středně velký strom s velmi širokou variabilitou listů – oválné, kopinaté, vejčité, kosočtverečné. Kvete od února do dubna. Vyskytuje se na březích toků, ve stepi i na poušti, podmínkou je přítomnost podzemní vody.140
139 140
http://www.biolib.cz/en/image/id57463/. http://botany.cz/cs/populus-euphratica/.
56
Biblický význam: Tento topol roste při Jordánu a na březích říček, kde snadno zakoření.141 Patří mezi zeleň podél toků s dostatkem vláhy. Dolina balzámovníků je místo poblíž Jeruzaléma.142 V Ž 84,7 se tímto údolím prochází při pouti do Hospodinova domu, kde dochází člověk k požehnání, dostává novou sílu. Větve topolů spolu s myrtou, palmovými ratolestmi a s plody ušlechtilých stromů sloužily ke stavění přístřešků, ve kterých se slavila slavnost stánků sedm dní na konci úrody (Lv 23,40). Svým listovým habitem topol šustí, což vydává charakteristický zvuk, který může oznamovat přítomnost Boží (2S 5,23-24; 1Pa 14,14-15). I u tohoto druhu při překladech hebrejských textů docházelo často k záměně slov „topol“ a „vrba“.143
3.1.31. Marhaník (granátovník) obecný (Punica granatum) Čeleď: marhaníkovité (Punicaceae)
144
Dole na obrubě připevníš granátová jablka z látky fialově purpurové, nachové a karmínové dokola na obrubě a mezi zlaté zvonečky.
Ex 28,33
141
HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973 BRUCE F. F., „Dolina balzámovníků“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 176 143 http://www.flowersinisrael.com/Populuseuphratica_page.htm 144 http://thebiggestplantdictionary.blogspot.cz/2011/07/punica-granatum.html 142
57
…do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu,
Dt 8,8
Na obou sloupech bylo nahoře kolem vydutí hlavic připevněno k mřížování dvě stě granátových jablek v řadách, u obou hlavic.
1Kr 7,20
Původ a botanický popis: Granátovník pochází ze Sokotry. Je to prastará orientální rostlina, která je rozšířená od Přední Asie, Zakavkazsko, Střední a Malou Asii, Írán a Afghánistán. Je to opadavý keř nebo malý strom, roste do výšky 5 m. Má vstřícné listy vejčitě kopinatého tvaru s krátkým řapíkem. Květy jsou oboupohlavné, až 6 cm dlouhé, jasně červené, tvořené trubkovitou a masitou češulí a 5-8četnou korunou. Plodem je kulovitá bobule, která může být červená, žlutá nebo bílá, s vytrvalým kalichem. Existují dvě varianty chutí, buď je sladká nebo nakyslá.145 Biblický význam: Granátovníky spolu s fíkovníky, olivovníky, datlovníky a vinnou révou patří k významným biblickým ovocným druhům, poskytující zdroj potravy (Jl 1,12). V Bibli je granátovník zdrojem chutného ovoce a příjemné vůně. Tam, kde rostou granátovníky, tam se daří i jiným ovocným stromům, je to úrodná oblast (Nm 13,23; Dt 8,8; Ag 2,19). V knize Píseň písní je zahrada s granátovníky místem romantického scházení (7,13), označení krásy (6,7) a vůně lásky (4,13). Granátová jablka mají velmi zajímavý tvar, ten se stal předlohou pro ozdobení kněžského roucha (Ex 28,33) a taky k vytvoření ozdobného mřížování k hlavicím sloupů ve chrámu (1Kr 7,18; Jr 52,22-23). Stanoviště s granátovníkem může představovat i důležité strategické místo (1S 14,2). Některá místa v Palestině nesou jméno po granátovníku (např. Gat-rimón (Joz 19,45)).146
145 146
VALÍČEK P., „Punica granatum“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha 1999, s. 544. HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972.
58
3.1.32. Dub (Quercus) Čeleď: bukovité (Fagaceae)
147
Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče.
Gn 35,8
Dá si porazit cedry nebo vezme dub, drnák či křemelák, vypěstoval si je mezi lesními stromy.
Iz 44,14
Obětují na vrcholcích hor, na pahorcích pálí kadidlo, pod dubem a topolem a kdejakým posvátným stromem, protože jejich stín je příjemný.
Oz 4,13
Původ a botanický popis: V oblasti Izraele se může vyskytovat hned několik druhů dubů (rod Quercus). Celkově tento rod obsahuje asi 280 druhů. Duby jsou stromy, výjimečně keře opadavé nebo stálezelené. V zemi mají kůlovitý kořen zajišťující jeho pevnou ukotvenost v zemi. Listy jsou typické pro daný druh (je zde celá škála listových typů). Květy má jednopohlavné – samčí jehnědy, samičí kulovitého typu. Plodem je nažka sedící v číšce, která je zevně krytá šupinovitými listeny. Dub je schopen plodit zpravidla až po 30. roku věku.148 Uvedený dub může představovat dub libanonský (Quercus libani) – 7 - 8 m vysoký opadavý strom s podlouhle kopinatými listy149, dub palestinský (Quercus calliprinos) – do 20 m stálezelený strom s převážně celokrajnými
147
http://www.flowersinisrael.com/Quercuscalliprinos_page.htm. HIEKE K., „Quercus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 554. 149 HIEKE K., „Quercus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 556. 148
59
listy150, dub Boissierův (Quercus boissieri) – opadavý, až 20 m vysoký strom s téměř celokrajnými listy151, ale v úvahu připadá taky dub červcový (Quercus coccifera) –
3 m vysoký stálezelený keř s eliptickým listem zakončeným
ostnem152, nebo dub cesmínový (červina) (Quercus ilex) – 20 – 25 m stálezelený strom s listy protáhlými s mírnou pilovitostí153, popř. dub táborský (Quercus aegilops) – opadavý menší stromek s jemně laločnatým listem154. V Iz 44,14 je uveden výraz „drnák“ a „křemelák“. V tomto případě by se ale jednalo o další dva druhy dubů, které jsou zároveň našimi domácími druhy. Drnák je dub zimní (Quercus petraea) rostoucí po celé Evropě a v Malé Asii. Je vysoký až 45 m. Je opadavý, s listy obvejčitými s pravidelnými laloky. Křemelák je dub letní (Quercus robur) rostoucí po celé Evropě, v Malé Asii a severní Africe. Je to opadavý, mohutný strom dosahující výšky až 50 m, listy má obvejčité až podlouhlé, nepravidelně laločnaté.155
Biblický význam: Vzhledem ke své dlouhověkovitosti byl dub využíván jako posvátný strom (např. Sd 6,11; 6,19; 2S 18,9; 1Kr 13,14), který rostl zpravidla na vyvýšeném místě, na kterém se pálilo kadidlo (Oz 4,13) nebo došlo k setkání (1Kr 13,14) nebo posloužilo jako místo posledního odpočinku (Gn 35,8). Bášanské duby (Za 11,2) jsou duby rostoucí v Bašanu (Alonej ha-Bašan) na Golandských výšinách, kde se vyskytují dodnes.156 Existovaly dubové lesy v Šáronu157, ale ty byly vykáceny díky rozvoje pastevectví. Dub má v zemi kůlový kořen, který mu zaručuje stabilitu na stanovišti, jeho pevnost. U proroka Amose (2,9) je tato vlastnost použitá pro přirovnání pevnosti Emorejců. Dubové dřevo se používalo k výrobě vesel (Ez 27,6), k topení, ale i k výrobě model (Iz 44,14). Novou naději dává pahýl z dubu (Iz 6,13), využívá se schopnost prorašení adventivních pupenů, která je u dubů poněkud slabší (přirovnání „desetiny“) než např. u vrby či topolu. 150
http://en.wikipedia.org/wiki/Quercus_calliprinos. http://oaks.of.the.world.free.fr/quercus_boissieri.htm. 152 HIEKE K., „Quercus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 555. 153 http://botany.cz/cs/quercus-ilex/. 154 http://royalbotanicgarden.org/plants/quercus-aegilops-deciduous-oak. 155 HIEKE K., „Quercus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 557. 156 …a dodnes v této oblasti najdeme mnoho mohutných exemplářů Q. aegilops. (HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 972.) 157 HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 724. 151
60
3.1.33. Vrba (Salix) Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
158
Vzal sazenici té země a vsadil ji do orné půdy, vzal ji u hojných vod a zasadil jako vrbu. Ez 17,5
Původ a botanický popis: Jedním druhem vrby, který bývá uváděn, je vrba bílá (Salix alba). Vrba bílá je domácím druhem v Evropě, v západní a severní Asii. Je to rychle rostoucí strom, vysoký 5 – 25 m. Listy jsou kopinaté, jemně pilovité, na rubu namodralé. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách. Plodem je tobolka. Semena jsou opatřená chmýrem.159 V Novém biblickém slovníku (2009, s. 973) uvádí, že se jedná o vrbu špičatolistou (Salix acmophylla), která roste v Malé a Střední Asii a areál se táhne až po Himaláj. Je to keř či strom s rezavočervenými pruty. Má dva typy listů – jarní a letní. Jarní listy jsou malé, celokrajné. Letní jsou velké, kopinaté, pilovité s protáhlou špičkou.160 Další uváděný druh je vrba babylónská (Salix babylonica).161 Je to strom, vysoký 20 m, původem z Číny. Má dlouhé kopinaté listy. Je to dvoudomý strom. Vrba bílá a vrba babylónská jsou si hodně podobné. Zkřížením vrby babylónské a vrby bílé vznikla Salix x sepulcralis.162 158
http://www.colorfulnature.com/plantInfo.jsp?lang=he&category=flowers&subCategory=all&pic GroupId=Salix_Acmophylla&displayNames=true&picName=%D7%A2%D7%A8%D7%91%D7 %94_%D7%9E%D7%97%D7%95%D7%93%D7%93%D7%AA. 159 HIEKE K., „Salix“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R –Ž, Praha, 2001, s. 167. 160 http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=7621. 161 BALFOUR, J. H., The Plants of the Bible, London, 1885, s. 47. 162 http://en.wikipedia.org/wiki/Salix_babylonica.
61
Biblický význam: Ve starších překladech se vrba vyskytovala ve Starém zákoně častěji, neboť docházelo k záměně s topolem. Vrba u proroka Ezechiela představuje nového krále Sidkijáše, který byl ustanovený králem v Jeruzalémě v době Babylonského zajetí (17,5). Někdy je to i vrba, na kterou zavěšovali Židé své hudební nástroje v Babylonském zajetí (Ž 137,2).
3.1.34. Santal bílý (Santalum album) Čeleď: santalovité (Santalaceae)
163
Také Chíramovy lodě, které dopravovaly z Ofíru zlato, přivezly z Ofíru velmi mnoho almugímového dřeva a drahokamy.
1Kr 10,11
Původ a botanický popis: Santal je strom asi 8 m vysoký. Je to částečný parazit, který parazituje na kořenech sousedních dřevin. Tvarem připomíná ořešák. Listy jsou střídavé, řapíkaté, celokrajné, vejčitě kopinaté. Kvete nenápadně zelenavými květy. Plodem je peckovice. Dřevo je tvrdé a vonné, od níže uvedeného druhu se liší tím, že je bílé (Lignum santali albi). Využívá a využívalo se v nábytkářství a soustružnictví. 163
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Santalum_album_(Chandan)_in_Hyderabad,_AP_W_IMG_00 29.jpg.
62
Silice se uvolňuje destilací vodní párou. Rostlina má močopudné a desinfekční účinky, působí mírně protikřečově.164
Biblický význam: Není úplně jasné, co mělo být almugímové (syn. algumínové) dřevo. Jedna z verzí je, že se jedná o dřevo santalové. Santal se vozil z Indie a Malajsie, i když domovinou jsou pravděpodobně Malé Sundy. Další možnou dřevinou může být křídlok santalový (Pterocarpus santalinus).165 Může se také jednat o jedli kilikijskou (Abies cilicia) nebo jalovec (Juniperus excelsa) nebo cypřiš (Cupressus sempervirens).166 Algumínové dřevo se dovezlo za krále Šalomouna a využilo se ke stavbě ochozů pro dům Hospodinův i pro dům královský, i pro citary a harfy pro zpěváky (2Pa 9,10-11). Algumínové dřevo se dovezlo v souvislosti s návštěvou královny ze Sáby.
164
STARÝ F., „Santalum“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R –Ž, Praha, 2001, s. 179. Křídlok santalový (Pterocarpus santalinus) z čeledi bobovité (Fabaceae). Je to menší stromek, dorůstající 8 m. Pochází z Přední Indie a Filipín. Nápadné je na tomto rodu, že nad zem ční lištové kořeny. Listy jsou celokrajné se srdčitým výkrojem, velké asi 7 cm, lichozpeřené, složené vždy ze 3 nebo 5 listů. Kvete v krátkých žlutých hroznech, plodem je lusk, který je uschován v blanitém křídle s 1 – 2 semeny. Tato dřevina poskytuje vzácné tvrdé, tmavě červené santalové dřevo (Lignum santali rubri). Dřevo obsahuje kromě červeného barviva ještě třísloviny a aromatickou pryskyřici. (STARÝ F., „Pterocarpus“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 530.) 166 HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 971. 165
63
3.1.35. Tamaryšek (Tamarix) Čeleď: tamaryškovité (Tamaricaceae)
167
A Abraham zasadil v Beer-Šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.
Gn 21,33
Pak posbírali jejich kosti a pochovali je v Jabeši pod tamaryškem. Poté se postili sedm dní.
1S 31,13
Původ a botanický popis: Tamaryšků je asi 50 druhů a jsou rozšířeny od Evropy přes východní Asii až po Indii. Jsou to keře, popř. malé stromky, které jsou buď stálezelené nebo opadavé. Pro Palestinu přichází v úvahu, že by mohlo jít o druh tamaryšek bezlistý (Tamarix aphylla). Je to malý stromek až 10 m vysoký. Listy jsou krátké (asi 2 mm), objímavě přisedlé. Květy jsou bílé nebo růžové, složené v hroznovité květenství, dlouhé asi 6 – 8 cm. Plodem je tobolka. Tamaryšek vyžaduje slunce, snese úpal i větší obsah solí v půdě. Tamaryšek přináší lehký a příjemný stín, pokud se ujme na daném místě, je to vitální solitéra. 168,169
167
http://www.wildflowers.co.il/english/plant.asp?ID=1135. VALÍČEK P., „Tamarix“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R –Ž, Praha, 2001, s. 467. 169 V Palestině roste kromě Tamarix aphylla také tamaryšek nilský (T. nilotica), tamaryšek pětimužný (T. pentandra), T. tetragyna. (HEPPER F.N., „Stromy“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 973.) 168
64
Biblický význam: Tamaryšek dokáže růst i na pustém místě, stává se tak významným prvkem v krajině (1S 22,6). Tamaryšek se může stát i památným stromem (Gn 21,33) a místem posledního odpočinku (1S 31,13). S tamaryškem je spojená i úvaha, co by mohla být mana. Jednou verzí je, že se jedná o výpotek hmyzu, který sídlí na tamaryškových větvích na Sinaji, a vždy několik týdnů v červnu produkuje „něco“ jako medovou rosu.170
3.1.36. Réva vinná (Vitis vinifera) Čeleď: révovité (Vitaceae)
Další popis viz níže v kapitole 3.2. Zemědělské a zahradnické plodiny.
3.1.37. Jujuba (lotos) (Ziziphus spina-christi) Čeleď: řešetlákovité (Rhamnaceae)
171
…uléhá pod lotosem, skryt je ve třtině a bahnu. Lotos jej zastírá svým stínem, potoční topoly ho obklopují.
170 171
Jb 40,22
KITCHEN K. A., „Mana“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 578. http://www.flowersinisrael.com/Ziziphusspina-christi_page.htm.
65
Původ a botanický popis: Tento strom pochází ze severní a tropické Afriky, z jižní a západní Asie.V Izraeli je hojně rozšířený.172 Mladé větve jsou trnité, starší pak uzlovité. Listy jsou střídavé, vejčitě eliptické, celokrajné, opadavé pouze v chladnějších oblastech (na severnějších lokalitách). Kvete drobnými nažloutlými květy od března do října. Plodem je žlutozelená peckovice, která je jedlá, obvykle chutná. Jujuba roste ve vlhčích oblastech pouští, důležitá je přítomnost dostupné podzemní vody. Má velmi dobrou kořenovou výmladnost, svým následným hojným výskytem může být i obtížným druhem v kulturně obdělávané krajině.173
Biblický význam: V Bibli se lotos (lotus) objevuje v knize Job (40,21-22). Pod lotosem se ukrýval behemót (pravděpodobně hroch174), který patří ke stvořenému zvířeti stejně jako Bůh stvořil člověka. O lotos může jít i v místech, kde se v Bibli uvádí trní (Sd 8,7; Iz 7,19; Iz 9,18; Iz 55,13). Tradicí je, že trnová koruna, kterou měl Ježíš při svém odsouzení na hlavě, byla právě z jujuby (Mk 15,17).175
3.2. Zemědělské a zahradnické plodiny Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Ž 67,7
Velmi pestrou skladbu botanických druhů v Bibli tvoří rostliny, které jsou pěstované záměrně (nebo záměrně vyhledávané) k obživě. Nejsou to jenom obiloviny a luštěniny, ale i zelenina a ovoce, popř. bylinky a koření. Palestina patří k nejstarším zemědělským oblastem. Celý průběh zemědělství byl a podstatě dodnes je závislý na střídání období s dostatkem srážek s obdobím sucha (roční úhrn srážek se pohybuje od 350 – 400 mm na pobřeží do 750 mm v horských oblastech, ve stepních oblastech je maximálně 200 – 300 mm
172
en.wikipedia.org/wiki/Ziziphus_spina-christi. http://www.flowersinisrael.com/Ziziphusspina-christi_page.htm. 174 http://www.bible-online.cz/. 175 http://www.flowersinisrael.com/Ziziphusspina-christi_page.htm. 173
66
srážek).176 Hlavním zdrojem vláhy pro plodiny bylo srážkově vydatné zimní období, důležité byly i tzv. rané deště na podzim (listopad – prosinec), které umožňují podzimní obdělávání půdy, a tzv. pozdní deště na jaře (březen - duben) pro vymetání klasů u obilí (Za 10,1). Nezanedbatelný zdroj vlhkosti byl také spad rosy (Ž 133,3), který kulminuje v letních měsících, tolik důležitý pro růst hroznů, okurek a melounů. Největším nepřítelem zemědělců bylo a je sucho, horké výsušné větry (Jb 27,21), žravý hmyz (Dt 28,38) a nejrůznější choroby rostlin (1Kr 8,37). Pohromou byly taky požáry (Sd 15,4) a války. Problémem, který se ale řešil průběžně při pěstování, popř. těsně před sklizní, byl plevel (Am 6,12). Nejdůležitější plodinou bylo obilí – pšenice a ječmen. Nejvhodnější oblastí pro pěstování se nacházely oblasti v Jordánském údolí, kde se pole dala zavlažovat, ale obilí se pěstovalo i ve vyšších oblastech na horších půdách. V nížinách se kromě obilí pěstovala vinná réva a olivy. Mezi keříky révy se pěstovala čočka a fazole. Důležité zastoupení měla zelenina, a to hlavně cibule a česnek, hrách, okurky a melouny. Pro zpestření jídelníčku se pěstovalo ovoce a ořechy. Kromě hroznů a oliv, které měly i klíčovou roli v pěstování, to byly datle, fíky (Jl 1,12) a granátová jablka.177 Zdroj oleje k vaření poskytoval olivovník a sezam. Ořechy se používaly jako koření. Jako jediná textilní rostlina se pěstoval len (Ex 9,31). Své místo měly i čerstvé výhonky divokých rostlin, které se používaly jako salát178. Vrcholem zemědělských prací je sklizeň, je to završení veškerého snažení směřující k obživě a přežití. Dar sklizně lidé slavili slavností týdnů (den prvotin, svátek žně) (Ex 23,16; 34,22), která vycházela 50. den po sobotě, která zahajovala Velikonoce (v rozmezí od května do června) a slavností stánků (Lv 23,34-43), která vycházela v rozmezí září až října179.
176 HOUSTON J. M., „Palestina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 723. Neexistují žádné archeologické důkazy, které by svědčily o tom, že se podnebí od biblických dob změnilo. Poblíž Akabského zálivu archeologové nedávno odkryli římské kanály a ty stále ještě odpovídají pramenům, pro něž byly původně zbudovány. Všude tam, kde se v Negebu udržovaly byzantské studny v čistotě a nepřestalo se jich užívat, stoupá voda na svoji starou úroveň. Biblické vyprávění tedy věrohodně vykresluje podnebí, jaké známe dnes. 177 KING P. J., STAGER L.E., Life in Biblical Israel, Lousville, 2001, s. 94. 178 HOUSTON J. M., WISEMAN D. J., „Zemědělství“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 1143-1144. 179 FREEMAN D., „Slavnosti“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 930.
67
3.2.1. Mandloň obecná (Amygdalus communis) Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.2. Cibule kuchyňská (Allium cepa), Česnek kuchyňský (Allium sativum), Pór setý (Allium porrum) Čeleď: liliovité (Liliaceae)
180
Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.
Nm 11,5
Původ a botanický popis: Rod Allium je významný jako zelenina, popř. léčivá rostlina. Rod obsahuje zhruba 500 druhů. Cibule kuchyňská pochází ze střední Asie, česnek je původem z Mongolska, pór z jihozápadní Asie. Podzemní části - cibule mají siličnatou vůni, jsou tvořeny zdužnatělými zásobními nezelenými listy. Česnek má poněkud odlišnou stavbu cibule, protože se skládá na konci vegetace z jednotlivých stroužků. Stonky s pupeny vyrůstají na podpučí, listy jsou čárkovité nebo trubkovité. Květy jsou v květenství – lichookolík, v mládi obaleném v listovém toulci. Semena jsou černá, v tobolkách.181
180 181
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id54772/. MORAVEC J., „Allium“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 65.
68
Biblický význam: V Bibli cibule, česnek a pór je spojován s blahobytem v Egyptě, zmíněné druhy jsou pouze v Nm 11,5, kdy Izraelský národ putoval pouští a víc vzpomínal na to, co bylo, než na to, co bude. Již v tehdejší době to byly významné konzumní plodiny. Cibule kuchyňská byla nejen ceněná v kuchyni, ale měla význam jako léčivá rostlina – pozitivně působí na zažívací trakt, na ledviny, má močopudné účinky, antibakteriální a fungicidní vlastnosti. Česnek byl a je stále žádaný pro své antibakteriální účinky a nezaměnitelnou chuť. Je možné, že jeho původní areál byl širší, nebo jeho rozšíření souvisí s obchodními stezkami. Pór je nejen zelenina, ale i koření. Usuzuje se podle vzorků z Egyptských hrobek, že se původně jednalo o pór naťový (Allium kurrat)182, který se pěstoval jako vytrvalá trsnatá naťová cibulovina.183
3.2.3. Kopr vonný (Anethum graveolens) Čeleď: míříkovité (Apiaceae)
184
Když urovná její povrch, rozsívá hned kopr, rozhazuje kmín, seje na určená místa pšenici, proso i ječmen a na okraj špaldu. K takovému řádu ho vycvičil a vyučil jeho Bůh. Kopr se nemlátí smykem a po kmínu se nejezdí koly vozů, nýbrž kopr se vyklepává prutem a kmín holí.
Iz 28,25-27
182
HEPPER F. N., „Zelenina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 1142. MORAVEC J., „Allium“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 66. 184 http://www.garten.cz/a/cz/4360-anethum-graveolens-kopr-vonny/. 183
69
Původ a botanický popis: Kopr pochází z Kavkazu, Íránu až Indie. Kopr je jednoletá bylina, vysoká 20 – 120 cm, lysá, s lodyhami přímými, dutá, nahoře větvená. Listy jsou řapíkaté, několikrát zpeřené, úkrojky má nitkovité. Květenství jsou okolíky s okolíčky s oboupohlavními květy. Plodem je oválná dvounažka.185
Biblický význam: Je to oblíbená kořeninová zelenina u antických národů. Semena a listy se ve starověku hojně užívaly pro kuchyňské a lékařské účely.186 Obliba trvá i v současnosti. V Ježíšově době se z kopru odevzdávaly desátky (spolu s kmínem a mátou) (Mt 23,23). Kopr může přesněji představovat ve Starém zákoně černuchu187 setou (Nigella sativa), neboli kmín černý, z něhož se po vyklepání měchýřkovitých tobolek získalo černé drobné olejnaté (40%) semeno s jemnou vůní po kafru.188
3.2.4. Pelyněk (Artemisie) Čeleď: hvězdicovité (Asteraceaea)
189
185
MORAVEC J., „Anethum“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 99. HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 116. 187 http://www.bible-online.cz/. 188 STARÝ F., „Nigella“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 48. 189 http://www.ecologistasalcalah.org/public/veg/artemisia_her.htm. 186
70
Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům těch pronárodů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk.
Dt 29,17
Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.
Pl 3,15
A přece jste učinili z práva jed, z ovoce spravedlnosti pelyněk.
Am 6,12
Původ a botanický popis: Rod pelyněk je velmi hojně rozšířený po celé Zemi v mírném podnebném pásu. Pelyňků je asi 300 druhů, rostliny mohou být nízké, ale i 1,5 m vysoké. Druhy jsou převážně aromatické s výraznou chutí. Některé druhy po požití vyšší dávky mohou způsobit přiotrávení nebo mají abortivní účinky. Řada z nich se využívají jako koření nebo ingredience k výrobě likérů (A. abrotanum, A. absinthium, A. dracunculus).190
Biblický význam: V Palestině roste mnoho pelyňků. O který druh se v Bibli jedná, není úplně známo. Jedním druhem může být pelyněk stromovitý (Artemisie arborescens), který roste v oblastech Středozemí.191 Je to bylina vysoká 60 – 150 cm s výrazně stříbrnými listy a žlutozelenými květy. Má charakteristickou kořenitou vůni. Další možný druh je pelyněk Artemisia herba-alba, který je vysoký 20 – 40 cm nebo pelyněk judský (Artemisia judaica), který roste vysloveně na poušti.192 V Bibli je pelyněk použitý jako obraz hořkosti, jako něco velmi špatného až odpadlého (Př 5,4; Am 5,7). Prorok Jeremiáš varuje Izraelský národ, že dojde ke trestu pro jejich neposlušnost právě přirovnáním o hořkosti skrze nakrmení pelyňkem (Jr 9,15).
190
Vodičková V., „ Artemisia“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 140 http://www.flowersinisrael.com/Artemisiaarborescens_page.htm 192 HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 877 191
71
3.2.5. Lebeda (Atriplex) Čeleď: merlíkovité (Chenopodiaceae)
193
…trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky je jim chlebem.
Job 30,4
Původ a botanický popis: Rod lebeda je velmi početný a komplikovaný rod, rostliny mohou být velmi variabilní. Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny. Plodem je nažka s typickým zvětšeným listencem. Jednotlivé druhy mohou být zeleninou, popř. krmivem nebo plevelem, popř. zpevňující rostlinou proti erozi.194 V Bibli se jedná pravděpodobně o lebedu slanomilnou (Atriplex halimus). Tato lebeda se vyskytuje ve Středozemní oblasti. Snese velké sucho a velmi alkalické až zasolené půdy. Je to až 2,5 m vysoká rostlina, listy s listeny jsou velmi variabilní. Kvete žlutozelenými květy na konci výhonů, plodem je nažka v zubatých krovkách. Tato lebeda má velký obsah bílkovin, vitamínů A, C a D, z prvků je to chrom. Využití této rostliny je hlavně díky svým vlastnostem – protierozní a rekultivační funkce na zasolených místech, poměrně chutná zelenina a pícninářské krmivo, má hypoglykemické účinky.195 193
http://floraitaliana.blogspot.cz/2008/04/atriplex-halimus.html. MORAVEC J., „Atriplex“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 156. 195 http://botany.cz/cs/atriplex-halimus/. 194
72
Biblický význam: Lebeda je zmiňována jen v knize Job (30,4). Výraz naznačuje slanost, ať už se týká chuti rostliny nebo prostředí, v němž roste.196
3.2.6. Černohořčice černá (Brassica nigra) Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
197
Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Mt 13,31-32
Původ a botanický popis: Rostlina je původem z východního Středozemí. Odtud se rozšířila do celé Evropy. Nyní je opět na ústupu. Je to jednoletá rostlina 100 – 250 cm vysoká. Je štětinatě chlupatá, lodyhy jsou do široka rozvětvené s dlouze řapíkatými listy, které jsou peřenoklané. Květenství je hustý hrozen tvořený jasně žlutými květy. Šešule je přitisklá k vřetenu. Semena jsou velká 1 mm, tmavě hnědá až černá, používají se jako koření, do salátů a k výrobě dijónské hořčice. Velmi blízkou příbuznou a rovněž pěstovanou v oblasti Středozemí je hořčice bílá (Sinapis alba), která je zeleninou, olejninou, pochutinou i léčivkou.198 196 197
HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 876. http://www.dempseys.org.uk/creteflora.htm.
73
Biblický význam: Tento druh se vyskytuje pouze v Novém zákoně a není úplně jasné, o který druh hořčice se jedná. Ježíš její semeno používal v podobenství o víře (Mt 17,20). Zároveň je obrazem Božího království (Mt 13,31-32).
3.2.7. Kapara trnitá (Capparis spinosa) Čeleď: kaparovité (Capparaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.8. Kmín kořenný (Carum carvi) Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
199
Když urovná její povrch, rozsívá hned kopr, rozhazuje kmín, seje na určená místa pšenici, proso i ječmen a na okraj špaldu.
Iz 28,25
Kopr se nemlátí smykem a po kmínu se nejezdí koly vozů, nýbrž kopr se vyklepává prutem a kmín holí. 198 199
Iz 28,27
http://rostliny.nikde.cz/rostliny-evropy/343/brassica-nigra-lkoch-brukev-cerna-cernohorcice. http://www.elicriso.it/it/piante_medicinali/cumino/.
74
Původ a botanický popis: Kmín patří k významnému koření. Je to víceletá rostlina (v našich podmínkách je pěstovaná jako dvouletá kultura), která doroste až 150 cm. Listy jsou dvakrát zpeřené, květy jsou bílé až narůžovělé ve složených okolících, s typickou nasládlou vůní. Plody jsou aromatické dvojnažky se siličnatými kanálky. Z kmínu se dají konzumovat nejen semena, ale i listy jako salát a kořen jako pastinák.200
3.2.9. Kmín římský (šabrej kmínovitý) (Cuminum cyminum) Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
201
Původ a botanický popis: Je to rostlina původem z Etiopie. Je velmi podobný kmínu kořennému, ale dvojnažky jsou nazelenalé a protáhlejší.
Biblický význam: V Bibli je jmenován kmín, druh není plně jasný. Je to oblíbené koření, kterými se ochucuje jídlo, zároveň je i léčivou bylinou. Semeno je na tolik malé a
200 201
MORAVEC J., „Carum“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 293. http://findmeacure.com/2011/08/11/cuminum-cyminum/cuminum-cyminum-plant-blooming/.
75
křehké, že se musí získávat jiným způsobem, než se mlátilo obilí (Iz 28,27). Za dob Ježíšových se z kmínu odváděl desátek (Mt 23,23).
3.2.10. Meloun (lubenice) vodní (Citrulus lanatus) čeleď: tykvovité (Cucurbitaceae)
202
Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.
Nm 11,5
Původ a botanický popis: Je to jednoletá poléhavá bylina se sivými, zpeřenými, 5 - 7 laločnatými listy. Květy jsou bledožluté. Plodem je bobule hladká, tmavě zelená se sivým nádechem nebo světlezelená nebo mramorovaná. Uvnitř je červená dužnina, může být i bílá nebo žlutá. Semena jsou převážně černá nebo tmavě hnědá. Je to velmi osvěžující zelenina, oblíbená jak v současnosti, tak i v minulosti.203
Biblický význam: Melouny jsou v Bibli zmíněny pouze v Nm 11,5. V Egyptě se jednalo o běžnou, oblíbenou a osvěžující zeleninu. Na poušti se jim vybavovaly vzpomínky po tom, co Izraelský národ neměl s sebou. 202
http://www.alekati.gr/%CE%BA%CE%B1%CF%81%CF%80%CE%BF%CF%8D%CE%B6% CE%B9. 203 MORAVEC J., STARÝ F., „ Citrulus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 350 – 351.
76
3.2.11. Koriandr setý (Coriandrum sativum) Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
204
Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý, a chutnal jako medový koláč.
Ex 16,31
Původ a botanický popis: Je to jednoletá byla asi 50 cm vysoká, s přímou, rýhovanou lodyhou a střídavými listy. Listová růžice je tvořena listy řapíkatými s okrouhlou peřenosečnou čepelí, lodyžní listy jsou přisedlé, peřenosečné s čárkovitými úkrojky. Bíle kvetoucí květenství je v okolíku. Kvete od června do července. Semenem jsou kulovité dvounažky, asi 4 mm velké. Je-li rostlina zelená, páchne po plošticích, postupným vysycháním se mění zápach v kořenitou vůni. Koriandr je ve světě velmi rozšířené koření (na ryby a maso, zeleninové pokrmy).205
Biblický význam: Koriandr patří k velmi starému koření. Jeho využití bylo nejen v kuchyni, ale i v léčitelství. To, že ho Izraelský národ znal, dokládá při popisu many, kterou jedli na poušti při putování z Egypta do vyvolené země (Ex 16,31).
204 205
http://www.uni-graz.at/~katzer/engl/Cori_sat.html. STARÝ F., „Coriandrum“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 388.
77
3.2.12. Okurka (Cucumis) Čeleď: tykvovité (Cucurbitaceae)
206
Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.
Nm 11,5
Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.
Iz 1,8
Původ a botanický popis: Předpokládaný původ okurek je z tropické Afriky nebo z Indie. Je to jednoletá poléhavá nebo popínavá rostlina s úponky. Listy jsou laločnaté, drsné. Květy jsou žluté, oboupohlavné nebo různopohlavné. Plodem je dužnatá bobule s velkým množstvím plochých protáhlých semen. Okurky patří k nejstarším druhům pěstované zeleniny ve světě.207
Biblický význam: V Bibli se okurky vzpomínají při putování pouští, kdy Izraelský národ reptá při vzpomínce na to, co jídávali v Egyptě (Nm 11,5). Pravděpodobně se jedná o meloun cukrový (Cucumis melo), typ našich okurek se rozšířil později.208 Další zmínka je o budce v okurkovém poli (Iz 1,8), která představuje lehkou 206
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cucumis_sativus20090812_496.jpg. PEKÁRKOVÁ E., „Cucumis“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 415. 208 HEPPER F. N., „Zelenina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 1142. 207
78
stavbu uprostřed pole jako zázemí při sklizni. Prorok Izajáš ji používá pro přirovnání opuštěnosti a zpustlosti Izraelského národa pro jeho hřích.
3.2.13. Bob obecný (Faba bona) Čeleď: bobovité (Fabaceae)
209
přinesli lůžko, misky a hliněné nádobí i pšenici, ječmen a mouku, pražení zrní, boby, čočku a pražmu,
2S 17,28
Vezmi si pšenici, ječmen, boby, čočku, proso a špaldu a nasyp to vše do jedné nádoby; Ez 4,9
Původ a botanický popis: Bob je typická rostlina pěstovaná ve Středomoří a Malé Asii, pěstovaná od pradávna. Bob byl součástí jídelníčku a taky jako krmivo pro zvířata. Vzejité mladé výsevy jsou dobrým zeleným hnojením. Je to jednoletá rostlina, vysoká až 150 cm. Lodyha je dutá, čtyřhranná. Listy jsou sudozpeřené, s úponkem, jednotlivé lístky jsou celokrajné. Květy jsou
209
http://www.1000listnik.ru/lekarstvennie-travi/02/106-boby-konskie.html.
79
bílé s červenofialovou skvrnou, v krátkých hroznech. Plodem je lusk s velkými, plochými, smáčklými semeny. Při vyzrávání lusk černá.210
Biblický význam: Bob patří do skupiny luštěnin, které představovaly významnou složku potravin. Není úplně jasné, zda jde skutečně o bob, může jít o cizrnu beraní (Cicer arietinum) nebo nějaký kultivar fazolu obecného (Phaseolus vulgaris)211. Problém je v původu fazolu, tím je Jižní Amerika. U Ez 4,9 se výčet položek stravy (bezmasá strava) týká omezeného jídelníčku při obléhání města vojskem. V 2S 17,28 je bob součástí nabídnuté stravy pro krále Davida a jeho lid, který přišel do Machanajimu (pravděpodobně místo v severním Gileádu), a byli unavení, hladový a žíznivý, protože prchali před Abšalónem.
3.2.14. Fíkovník sykomora (moruše fíková) (Ficus sycomorus) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.15. Smokvoň ovocná (fíkovník) (Ficus carica) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
210
MORAVEC J., „Faba“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 265. Fazol je uvedený v obou citátech (Ez 4,9 a 2S 17,28) v Českém studijním překladu (2009). http://www.bible-online.cz/.
211
80
3.2.16. Ječmen obecný (Hordeum vulgare) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
212
Potlučen byl len a ječmen, protože byl už v klasech a len nasazoval tobolky. Ex 9,31
…do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu,
Dt 8,8
Také ječmen a slámu pro koně a lehkonohé oře dodávali na místo, kde právě král byl, každý podle toho, jak mu bylo určeno.
1 Kr 5,8
Původ a botanický popis: Ječmen patří k nejstarším kulturním rostlinám a základním druhem pěstovaných obilnin. Z původního druhu Hordeum spontaneum vznikl primitivně kultivovaný ječmen dvouřadý (Hordeum distichon) a později ječmen obecný šestiřadý (Hordeum vulgare conv. hexastichum ).213 Je to jednoletá, odnožující tráva. Listy jsou nesvinuté s krátkým jazýčkem a velkými oušky. Na hustém lichoklasu přisedají klásky v trojicích („šestiřadý“ ječmen) s dlouhými osinami.214
212
http://gresova.rajce.idnes.cz/bizule_-_poznavacka. HEPPER F. N., „Ječmen“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 686. 214 MAREČEK F., HOLZBECHER J., „Hordeum“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 489. 213
81
Biblický význam: Ječmen představoval hlavní součást vláknité stravy v Palestině.215 Ječmen má kratší dobu vegetace než pšenice a daří se mu i na chudších půdách a v chladnějších oblastech. Významné postavení ječmene zachycuje i velké množství odkazů v Bibli. V Bibli je ječmen popsán zejména jako plodina sloužící k obživě (Rt 2,17; Ez 4,9; 2S 17,28) a jako krmivo pro koně a dobytek (1Kr 5,8). Ječmen má druhořadé postavení, první místo patří pšenici. Ječmen byl zdrojem stravy chudší vrstvy obyvatel. V Bibli nalezneme i přípravu půdy k setí (Iz 28,25), zmíněné období sklizně zároveň představuje i časový údaj (Rt 1,22) o nějaké události. Pole s ječmenem představuje i místo konfliktu (2 S 14,30), neúroda byla neštěstím (Jl 1,11).
3.2.17. Yzop lékařský (Hyssopus officinalis) Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
216
Potom vezměte svazek yzopu, namočte jej v misce s krví a krví z misky potřete nadpraží a obě veřeje.
Ex 12,22
Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Ž 51,9
215 HEPPER F. N., „Obilí“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 686. 216 http://hermionesgarden.blogspot.cz/2011/02/hyssopus-officinalis-hyssop.html.
82
Původ a botanický popis: Yzop pochází ze Středozemí a z Přední Asie, je vápnomilný. Yzop je stálezelená a aromatická trvalka, která může dorůst 60 cm. Stonky na bázi dřevnatí. Listy jsou vstřícné, drobné, protáhlé, skoro přisedlé. Květy jsou modrofialové, uspořádané v klasech. Kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou tvrdky. Yzop je bylinka a zároveň koření. Pomáhá při zažívacích potížích, při nachlazení a nadměrné potivosti. Má desinfekční účinky. Jako koření se používá na výrobu likérů, jako koření k masu. Yzop v našich podmínkách roste poměrně dobře (i s dobrým přezimováním). 217
Biblický význam: Pod názvem „yzop“ se v Bibli skrývá několik různých druhů rostlin. Bezpečně víme, že dnešní rostlina s názvem yzop (Hyssopus officinalis) není ani jednou z nich.218 Jedním druhem by mohla být majoránka syrská (Majorana syriaca, syn. Origanum syriacum), která obsahuje éterický olej s vysokým antibakteriálním efektem. Yzop v Bibli má očišťující význam od hříchu (Lv 14,49; Ž 51,9; Nm 19,18). Zároveň představuje pomůcku, na kterou dobře ulpívá potřebná látka k natření (Ex 12,22; J 19,29).
3.2.18. Ořešák královský (Juglans regia) čeleď: ořešákovité (Juglandaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
217
STARÝ F., HOLZBECHER J., „Hyssopus officinalis“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 540. 218 HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 878.
83
3.2.19. Čočka jedlá (Lens esculenta) Čeleď: bobovité (Fabaceae)
219
Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvenstvím.
Gn 25,34
Vezmi si pšenici, ječmen, boby, čočku, proso a špaldu a nasyp to vše do jedné nádoby; Ez 4,9
Původ a botanický popis: Čočka pochází z jihozápadní Asie a Středomoří. Čočka je jednoletá bylina, může dorůst až 50 cm. Lodyha je rozvětvená, čtyřhranná, často poléhavá. Listy jsou sudozpeřené (2 - 6 párů), zakončené úponky. Kvete v malých hroznech, květy mohou být bílé, modré, růžové i fialové, které jsou samosprašné. Plodem je hnědožlutý lusk, s 1 – 2 semeny. Čočka je prastará zemědělská a stále důležitá plodina.220
Biblický význam: Čočka patřila k oblíbeným pokrmům, ať už vařená v hustý pokrm nebo opražená jako pokrm na dlouhé cesty.221 O čočce je zmínka v příběhu, kdy Ezau pohrdnul svým prvenstvím (Gn 25,34), při poskytnutí zázemí Davidovi a jeho lidu v Machanajimu, když prchali pustinou (2S 17,28), jako pokrm při obléhání města 219
http://bibd.uni-giessen.de/gdoc/2000/uni/p000003/linse.htm. MAREČEK F., „Čočka“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha, 1996, s. 48. 221 HEPPER F. N., „Zelenina“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 1142. 220
84
(Ez 4,9) a ve spojitosti s místem, kde se statečně bojovalo proti Pelištejcům (2S 23,11).
3.2.20. Len setý (Linum utitissimum) Čeleď: lnovité (Linaceae)
222
Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Př 31,13
Potlučen byl len a ječmen, protože byl už v klasech a len nasazoval tobolky. Ex 9,31
Původ a botanický popis: Len je jednoletá rostlina, vysoká asi 60 cm. Listy jsou celokrajné, přisedlé, až šupinovité. Kvete modrými květy uspořádané ve vidlanech. Plodem je tobolka s plochými, hnědými, lesklými semeny. Len může být jako zdroj vlákna – len přadný, nebo jako zdroj oleje – len olejný, nebo může být olejnopřadný. Velký význam má i v léčení nejrůznějších nemocí (trávení, otoky, kašel…).223 Biblický význam: Len je nejstarší přadnou rostlinou. Používal se k výrobě plátna.224 Jedna z egyptských ran postihla i len, když krupobití zničilo úrodu (Ex 9,31). Statečnou 222
http://www.flaxfarm.co.uk/linseed_and_flaxseed_are_the_same_thing. http://botany.cz/cs/linum-usitatissimum/. 224 DOUGLAS J. D., „Len“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 549. 223
85
ženu, která umí zpracovat vlnu a len, chválí Př 31,13. Odejmutí lnu bylo trestem za nevěrnost Božího lidu (Oz 2,11).
3.2.21. Jabloň obecná (Malus pumila) Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1.Stromy a keře.
3.2.22. Máta (Mentha) Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
225
Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
L 11,42
Původ a botanický popis: Rod zaujímá asi 15 druhů, ale tyto druhy mají tendenci se mezi sebou křížit, čímž se rozšiřuje variabilita druhu. Tento rod je charakteristický svým obsahem silic, jehož složení a vůně jsou typické pro daný druh.226 ,227
225
http://tryonfarm-org.cftvgy.org/share/node/461. V oblasti Středozemí je původní také máta polej (Mentha pulegium), která dorůstá 20 – 60 cm. 227 STARÝ F., „Mentha“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 471. 226
86
Biblický význam: Jednou z možností máty rostoucí na území Izraele je máta dlouholistá (Mentha longifolia), která dorůstá výšky 40 cm. Obsahuje vysoký obsah éterických olejů.228 Rostlina se využívá v léčitelství a jako koření. O mátě je zmínka pouze v Novém zákoně, ze které se platila daň, které se farizejové věnují víc, než je zdrávo.
3.2.23. Morušovník bílý (Morus alba) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.24. Olivovník evropský (Olea europaea) Čeleď: olivovníkovité (Oleaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.25. Proso seté (Panicum miliaceum) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
229
228 229
HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 116. http://www.henriettesherbal.com/pictures/p10/pages/panicum-miliaceum-1.htm.
87
Když urovná její povrch, rozsívá hned kopr, rozhazuje kmín, seje na určená místa pšenici, proso i ječmen a na okraj špaldu.
Iz 28,25
Obchodovaly s tebou Judsko a izraelská země; směňovaly s tebou mínitskou pšenici, proso, med, olej a mastix.
Ez 27,17
Původ a botanický popis: Proso pochází z přední Asie. Patří k nejstarším pěstovaným plodinám. Je to jednoletá trsnatá tráva, vysoká až 120 cm. Pochvy listů jsou chlupaté. Lata je 10 – 30 cm dlouhá, později převislá na jednu stranu. Proso jako rostlina se dá zužitkovat celá – nejen obilky, ale zbytek je dobrou pící.230
Biblický význam: Proso je další obilovinou, která je zdrojem obživy. Využívala se na mletí mouky, krupice nebo na jáhly. Proso je potravou při obléhání města vojskem (Ez 4,9), obchodovalo se s ním (Ez 27,17).
3.2.26. Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) Čeleď: arekovité (Arecaceae)
231
230 231
REJZLOVÁ M., „Panicum“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 203. http://www.flowersinisrael.com/Phoenixdactylifera_page.htm.
88
Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. Lv 23,40
Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr.
Ž 92,13
Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.
Jl 1,12
Původ a botanický popis: Pravděpodobné místo původu je Mezopotámie. Datlovník je strom vysoký až 30 m. Vytváří štíhlí dlouhý kmen, nahoře rostou užší, světle zelené listy. Jizvy po opadaných listech jsou asi stejně vysoké a široké. Rozlišujeme podle květenství jedince samčí – květenství bývá vzpřímené, a jedince samičí – květenství je řídká lata s 4 – 6 tis. květy. Plodem je žlutá až hnědá jednosemenná bobule. Rostliny vyžadují minimálně 12°C. Plody jsou významným ovocem, dále se využívá šťáva z nařezaných samčích rostlin, z vegetačních vrcholů se připravuje palmové zelí, z řapíků listů se vážou rohože a provazy, dřevo je stavebním materiálem.232 Existují tři hlavní typy ovoce: datle měkké, polosuché a suché (závisí podle množství glukózy, fruktózy a sacharózy). Datle se sklízejí ve čtyřech fázích zrání – nezralé, křupavé, zralé měkké a zralé sušené.233
Biblický význam: Palma byla v biblické době známa, jak o tom svědčí názvy míst, která znamenají nějakou spojitost s palmou (např. Támar – Ez 48,28), město Jericho bylo označováno jako město palem (Dt 34,3).234 Palmové ratolesti se používali ke stavění příbytků při slavnosti stánků, která se slavila na konci sklizně (Lv 23,40). Motivy palem se vyřezaly do ozdobných řezeb chrámu za krále Šalomouna (1Kr 6,29). V Bibli palma představuje někoho krásného (Pís 7,8-9) a dobře urostlého, spravedlivého (Ž 92,13). Nemá-li palma vodu (existuje zahradnické rčení pro pěstování palmy – nohy ve vodě, korunu ve slunci), usychá (Jl 1,12).
232
ZELENÝ V., „ Phoenix“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 294 – 295. http://www.flowersinisrael.com/Phoenixdactylifera_page.htm. 234 BALFOUR J. H., The Plants of the Bible, London, 1866, s. 52. 233
89
Rostoucí palma u vody je přirovnání pro moudrost (Sír 24,14). Palmy patřily k významným stromům, které poskytovaly ovoce (Pís 7,9). S palmovými ratolestmi vítali lidé Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma (J 12,13).
3.2.27. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus) Pistácie pravá (Pistacia vera) Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.28. Marhaník (granátovník) obecný (Punica granatum) Čeleď: marhaníkovité (Punicaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.2.29. Routa (Ruta) Čeleď: routovité (Rutaceae)
235
Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
235
L 11,42
http://www.alhadeeqa.com/vb/gardens/g5305/.
90
Původ a botanický popis: Routy mají původ převážně ze Středozemí. Je to vytrvalá bylina nebo polokeř dorůstající až 70 cm. Listy jsou lichozpeřené s prosvítavými siličnatými kanálkami. Typické pro tento rod je žlutozelený květ s okvětními lístky lžičkovitého tvaru. Plodem je tobolka. Routa je nejen koření, ale i léčivá rostlina (má desinfekční účinky).
Biblický význam: V Bibli se routa objevuje jen v Novém zákoně. Z routy se odváděla daň (L 11,42). Z druhů by to mohla být routa halepská (Ruta chalepensis) nebo routa vonná (Ruta graveolens).236
3.2.30. Pšenice setá (Triticum aestivum) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
237
Budeš slavit slavnost týdnů, prvních snopků pšeničné žně, a slavnost sklizně na přelomu roku.
Ex 34,22
…do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu,
Dt 8,8
236
HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 116. http://www.uroda.cz/@AGRO/informacni-servis/Do-Lidic-se-sjeli-pestitelepsenice__s457x45647.html. 237
91
Vezmi si pšenici, ječmen, boby, čočku, proso a špaldu a nasyp to vše do jedné nádoby; Ez 4,9
Původ a botanický popis: Pšenice je jednoletá tráva s kolénkatým stéblem stříbromodré barvy. List je tmavě zelený. Květenství je klas, květy jsou zelené, vykvétající v květnu. Tato pšenice patří do skupiny tzv. nahé pšenice, kdy plod (obilka) nesrůstá s pluchou ani pluškou. Pšenice se sklízí v červenci. Je nejdůležitější plodinou k potravě lidstva, vhodnější obilovina k výrobě chleba. Je náročná na optimální teplotu, vláhu a kultivaci půdy.238
Biblický význam: V Bibli je pšenice velmi důležitou plodinou k obživě. Typickou pšenicí ve Starém Zákoně byla pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum)239.240 Přibližnou dobu, ve které se daná událost konala, můžeme určit i podle stavu (vývinu) pšenice na poli (např. Ex 9,32; 1S 6,13; Iz 28,25), doba sklizně byla klíčovou událostí v roce (např. 1S 12,17; Sd 6,11; Rt 2,23). Rovněž byla pšenice obchodní zboží (2Pa 2,9) nebo určité platidlo k udržení mírového vztahu (1Kr 5,25; 2Pa 27,5), také je obětním darem (1Pa 21,23, Ezd 6,9). Sycení bělí pšeničnou (Ž 147,14) je symbolem Boží dobroty a péče. U Ez 4,9 je uveden přehled nejdůležitějších obilovin a luštěnin v té době.
238
http://botany.cz/cs/triticum-aestivum/. HEPPER F. N., „Obilí“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 686. 240 Dalším pěstovaným druhem byla Triticum monococcum, Triticum aestivum a Triticum durum. KING P. J., STAGER L.E., Life in Biblical Israel, Lousville, 2001, s. 94. 239
92
3.2.31. Pšenice špalda (Triticum spelta) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
241
Pšenice a špalda však potlučeny nebyly, protože jsou pozdní.
Ex 9,32
Když urovná její povrch, rozsívá hned kopr, rozhazuje kmín, seje na určená místa pšenici, proso i ječmen a na okraj špaldu.
Iz 28,25
Původ a botanický popis: Špalda je druh pšenice, patří do tzv. pluchatých pšenic, tzn. že obilka je srostlá s pluchou a s pluškou. Špalda je prastarou pěstovanou obilninou, kterou pěstovali již naší dávní prapředci. Později ustoupila šlechtěným pšenicím, protože mají větší výnosy. Nyní se ukazuje, že špalda má více vitamínů a minerálních látek, je odolnější k chorobám a škůdcům. Je odolná proti extrémním výkyvům teplot a srážek.242
Biblický význam: Z citátů Bible je patrné, že se špalda pěstovala podobně jako pšenice (Ex 9,32), ale v menším zastoupení (Iz 28,25). 241 242
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id164968/. http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%A1enice_%C5%A1palda.
93
3.2.32. Réva vinná (Vitis vinifera) Čeleď: révovité (Vitaceae)
243
I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.
Gn 9,20
Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově.
Dt 24,21
Původ a botanický popis: Současná forma révy vinné (Vitis vinifera subsp. sativa) je výsledkem dlouhodobého vzájemného křížení (nahodilého v minulosti, záměrného za několik posledních století). Výchozí formou byla réva lesní (Vitis vinifera subsp. sylvestris), která se vyskytovala na současném území Evropy a Malé Asie. Následně vzniklo několik rodin a podrodin. Oblast Středozemního moře patří do rodiny Pontica, která je rodinou nejstarší. Tato réva je náročná na teplo, je bůjnějšího růstu, mají střední a větší hrozen, jsou to odrůdy moštové i stolní. Na území Malé a Střední Asie vznikla rodina Orientalis, která byla původně převážně moštová, později záměrně dala vznik odrůdám stolním.
243
http://www.flowersinisrael.com/Vitisvinifera_page.htm.
94
Vinná réva je liána (popínavá dřevina) dorůstající do výšky 10 - 20 (30) m. Pnoucí révy mají hladký, loupavý, hnědý kmínek. Má velké laločnaté listy, které na podzim opadávají. Na podzim se listy hezky zbarvují do červena u odrůd s rudými hrozny nebo dožluta u odrůd s hrozny bílými. Květy jsou nenápadné, jsou bílé a sladce voní, uspořádané v latě hroznovitého typu. Réva je samosprašná (původně však byla dvoudomá). Plody jsou velké 2 - 5 cm, vejčité, bílé, černé, červené,
závisí
na
odrůdě.
Délka
života
této
rostliny
je
dlouhá.
Tradičně se réva pěstovala na jilmech a moruších, daří se jí dobře vedle ostružin, šalvěje, hořčice a yzopu. Neprospívá jí společnost zelí, ředkvičky, pryšce a vavřínu. Réva vinná člověku poskytuje nejen plody na víno či mošt, ale i stolní hrozny, hrozinky, želé, vínovici, kyselinu vinnou, olej a barviva.244
Biblický význam: Vinařství je prastará zemědělská činnost. Ta je zachycena i v Bibli. Nejstarší zmínka je v Gn 9,20, kdy Noe po potopě vysadil vinici. Tak, jak je v Bibli hojně zmiňována réva vinná, tak je mnoho míst spojeno s vinicí (tj. místem, kde rostla vinná réva) (např. Ex 22,4; Lv 25,3-5; Nm 20,17; 1S 8,14; 1Kr 21; Př 31,16; Iz 5,1-7; …) a s prací související s pěstováním vína (Dt 24,21). Palestina je zemí vinic a jejich obdělávání učí Izraele vážit si plodů země, pracovat ze všech sil až do sklizně, a zároveň skládat všechnu naději do Božího požehnání, bez kterého je každá snaha marná.245 V Bibli je nejen zachyceno, že vinici vysázeli (např. Gn 9,20; Ez 17,5), ale taky prořezávali (např. Lv 25,3). Jednou ze zvláštností je, že dřevo révy je naprosto neužitečné (Ez 15). Pěstuje se jen pro plody a neplodné ratolesti jdou do ohně (J 15,6).246 Každý sedmý rok byla vinice ponechána ladem (Ex 23,11; Lv 25,4). Izraelský národ nejen pil z hroznů víno, ale hrozny jedl jak čerstvé, tak i sušené (např. 1S 25,18; 2S 16,1). Bůh dává víno pro radost lidskému srdci (Ž 104,15). Vinicí je často v Bibli myšlený samotný Izraelský národ (Ez 17,6; Iz 5,1-7), který je spíš vinicí nevěrnou, špatně plodící nebo zcela planou (Ez 19,10-12), Bůh je vinař. Vinice je i místo pro politické vyjednávání (2Kr 18,31; Iz 36,16). Manželka rodící děti je jako plodná réva (Ž 128,3). Rašící
244
KRAUS V., „Vinná réva“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 586. LACAN M.-F., „Vinice“, in: Slovník biblické teologie, Řím, 1991, s. 546. 246 Tamtéž, s. 547. 245
95
vinice je obrazem moudrosti (Sír 24,17). V knize Píseň písní je réva symbolem tajemství lásky (Pís 7,9; 7,13). Často je réva vinná citovaná spolu s dalšími plodinami (Nm 13,23; Dt 8,8; Ag 2,19). Hrozny se po sklizni využívaly nejčastěji k výrobě vína, které se pilo při různých příležitostech, jiné, ale v menší míře, se sušily na slunci jako hrozinky, z jiných se vařil sladký džus, který se používal ke slazení.247
3.3. Hořké byliny
248
Reichardia tingitana
Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami.
Ex 12,8
Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Budou ho jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.
Nm 9,11
Zvláštní skupinu tvoří „hořké byliny“, které se jí společně při hodu beránka s nekvašenými chleby. Nevíme přesně, o které byliny šlo.249 Tím, že se byliny konzumují v jarním období, mají nejlepší konzistenci (jsou mladé,
247
KING P. J., STAGER L.E., Life in Biblical Israel, Lousville, 2001, s. 101. http://www.flowersinisrael.com/Reichardiatingitana_page.htm. 249 http://biblickyslovnik.pleva.info/#Bylina. 248
96
nedřevnaté) s nejlepší chutí a taky s vysokým obsahem vitamínů a látek prospěšných lidskému organismu. V současnosti se jídávají tyto druhy250:
locika salátová (Lactuca sativa) – rostlina je jednoletá, konzumují se z ní listy, je vyšlechtěno několik variet (např. var. capitata je salát hlávkový, var. crispa je salát listový), které se liší tvarem a barvou listů, způsobem růstu listů a způsobem sklizně251
čekanka endivie - štěrbák (Cichorium endivia) – rostlina je jednoletá, vysoká až 170 cm, kvetoucí modře, na této rostlině se pojídá listová růžice, která má mírně nahořklou chuť252
mléč zelinný (Sonchus oleraceus) – je to jednoletá rostlina, ze které se dá jíst listí a stonek253
křen selský (Armoracia rusticana) – je to vytrvalá rostlina, veliká až 180 cm, poskytující kořen s typickou kořenící chutí a s velikým množstvím zdraví prospěšných látek254
potočnice lékařská (Nasturium officinale) – je to trvalka s výběžky a s lichozpeřenými listy, vysoká až 100 cm, konzumují se výhonky s listy, které mají křenovou pikantní chuť255
šťovík svraskalý (Rumex rugosus) – je to vytrvalá bylina s masitými listy, konzumují se listy o velikosti asi 10 cm256
pampeliška lékařská (Taraxum officinalis) – vytrvalá rostlina se žlutými květy, konzumují se listy257
reichardia (Reichardia tingitana) – je to jednoletá rostlina s listovou růžicí, rostoucí ve stepi a na poušti, vysoká 5 – 35 cm, kvete žlutě, konzumují se mladé listy258
250
Výběr rostlin byl vypracován podle HEPPER F. N., „Byliny a koření“ (in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 115) a SMIT D., Plants of the Bible, Oxford-Batavia-Syndney, 1992 a http://www.flowersinisrael.com/PlantsoftheBible_page.htm. 251 MORAVEC J., „Lactuca“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 260. 252 MORAVEC J., „Cichorium“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 344. 253 HRON F., HEJNÝ S., MORAVEC J., „Sonchus“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 323. 254 MORAVEC J., „Armoracia“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 138. 255 MORAVEC J., STARÝ F., „Nasturium“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 23. 256 HRON F., HEJNÝ S., MORAVEC J., „Rumex“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 121. 257 MORAVEC J., HRON F., „Taraxacum“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 469. 258 http://www.flowersinisrael.com/Reichardiatingitana_page.htm.
97
Snadno připravitelné velikonoční byliny připomínaly Izraelcům spěch při odchodu z Egypta, nikoli jejich tamější hořké pronásledování (toto odůvodnění uvádí i Biblický slovník259).260
3.4. Aromatické rostliny Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stínu. Sír 24,15
Zvláštní skupinu tvoří rostliny, které uvolňují příjemnou vůni. Příjemné vůně souvisí nejen se společenským životem, ale významné místo mají také v liturgii. Rostliny, ať už sušené jako nať nebo využívané různé jejich části, se používaly k výrobě kadidla. Vůně (jejich zdroje) se využívaly jednotlivě nebo se mísily dohromady. Vonící olej nebo mast vyjadřují veřejně radost ze života (Př 27,9) a zároveň je to zdůraznění krásy (Pís 1,12). Vonná mast může někdy zdůraznit přítomnost osoby jakýmsi výrazem vnitřního postoje, jinak neviditelného (Est 2,12). Vůně žní na oděvu je důkazem Božího požehnání (Gn 27,27). Navonění se neslučuje se smutkem (2S 12,20).261 Starozákonní bohoslužba symbolizovala oběti různými voňavými výtažky podobně jako celý starý Východ. K tomuto účelu se míchalo posvátné kadidlo a olej svatého pomazání. Bohoslužba je služba jen jedinému pravému Bohu, a tak kadidlo a jeho vůně symbolizuje dokonalou, nekrvavou bohoslužbu, kterou budou uctívat na konci dějin společně všechny národy (Mal 1,11; Iz 60,6).262 Olej svatého pomazání sloužil k pomazání stánku a oltáře, jeho zařízení a k pomazání kněží z Áronova rodu, aby sloužili jako kněží. Tento olej se nesměl používat k běžnému použití (Ex 30,22-33).263
259
NOVOTNÝ A., Biblický slovník, http://biblickyslovnik.pleva.info/. HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 115. 261 BECQUET G., „Vůně“, in: Slovník biblické teologie, Řím, 1991, s. 564. 262 Tamtéž. 263 KITCHEN K. A., „Kosmetika a parfumerie“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 522. 260
98
Kadidlo vzniklo smícháním vonných látek (Ex 30,34-38) a tvořilo nedílnou součást starozákonního obřadu. Pálení kadidla symbolizovalo úctu Hospodina (Mal 1,11) a je to také symbol modlitby (Ž 141,2). Pálit kadidlo mohli jen pomazaní kněží.264 Další způsob použití rostlin s vůní bylo balzamování mrtvých. Do šatů se vkládaly části rostlin a také se mrtvý potíral mastmi a olejem (J 19,39). Rostliny zařazené do této skupiny jsou ve většině případů zároveň léčivými rostlinami. Mají převážně uklidňující a hojivé účinky, popř. účinky stimulující činnost některého lidského orgánu.
3.4.1. Puškvorec obecný (Acorus calamus) Čeleď: áronovité (Araceae)
265
Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, … Ex 30,23
…s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Pís 4,14
Původ a botanický popis: Rostlina pochází z jihozápadní Asie. Puškvorec je vytrvalá vodní rostlina s mečovitými listy, květy jsou v palici bez toulce. V zemi má tlustý dužnatý 264 265
HEPPER F. N., „Kadidlo“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 472. http://www.spektrumzdravi.cz/herbar-rostlin/lecive-byliny/puskvorec-obecny-acorus-calamus/.
99
oddenek, který je silně aromatický, stejně jako celá rostlina. Rostlina může být velká až 140 cm. U nás je puškvorec zdomácnělý. Roste v mělkých vodách, bahnitých březích a na zaplavovaných loukách.266 Puškvorec se užívá pro podporu trávení, při zažívacích a průjmových potížích, pro podporu látkové výměny. Užívá se sušený oddenek rozemletý na prášek.
Biblický význam: V Bibli má puškvorec význam hlavně jako vzácné koření, jako nadstandardní zboží, se kterým se obchoduje. Puškvorec se používal k výrobě posvátného oleje (Ex 30,23). V knize Píseň písní spolu s dalšími rostlinami představuje vůni lásky (Pís 4,14).
3.4.2. Aloe (Aloe vera, Aloe barbadensis, Aloe vulgaris) Čeleď: liliovité (Liliaceae)
267
Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hry strun zní pro radost tobě.
Ž 45,9
Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
Př 7,17
266
BLAŽEK J., NACHLINGEROVÁ V., STARÝ F., OPATRNÁ Z., „Acorus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 30. 267 http://eshop.alfafit.cz/cz-detail-231000-herbalife-bylinny-koncentrat-z-aloe-vera-240-ml.html.
100
Původ a botanický popis: Aloe jsou sukulentní rostliny. Jsou to drobné byliny se zakrnělým stonkem nebo naopak stromy s dřevnatým stonkem. Zdužnatělé listy bývají uspořádané do spirály. Aloe vera je sukulentní rostlina bez stonku, která dorůstá do výšky kolem 60 - 100 cm. Tvoří dužnaté zelené až šedozelené listy. Okraje listů jsou zubaté s trny. Uvnitř listu se nachází průhledný polotekutý gel s obsahem léčivých látek. Rostlina kvete v létě, květenství může mít až 90 cm výšky. Rostliny jsou známé svými léčivými a hojivými účinky.268
Biblický význam: Aloe se využívala v Bibli k parfémování oděvů a lůžek. Šťáva z dužnatých mečovitých listů je hořká a používala se k balzamování.269 Aloe společně s dalšími rostlinami představuje vůni lásky (Pís 4,14). 270
3.4.3. Kadidlovník pravý (Boswellia sacra) Čeleď: březulovité (Burseraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
268
STARÝ F., „Aloe“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 40. HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 115. 270 Tamtéž. Místo aloe se může jednat o orličín indický (Aquilaria agallocha), který má podobné vlastnosti. Pochází z jižní Asie. Poskytuje pryskyřici, které se používá jako kadidlo. (http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?345) 269
101
3.4.4. Šafrán setý (Crocus sativus) Čeleď: kosatcovité (Iridaceae)
271
…s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími
Pís 4,14
Původ a botanický popis: Původem je šafrán z jihozápadní Asie. Tato rostlinka má v zemi hlízku, ze které vyrůstají na podzim světle fialové květy se žlutooranžovou bliznou. Zároveň z hlízky vyrůstají úzké listy, které se výrazně objeví až v následujícím jaře. U šafránu se sklízí žlutooranžové blizny, které se suší a používají se jako koření. Má charakteristickou chuť a barvu. Na 1 kg šafránu je potřeba až 100 tisíc blizen.272
Biblický význam: Šafrán
se
používal
jako
koření
k barvení
potravin
(poskytuje
oranžovožluté barvivo) a také jako léčivý prostředek proti křečím a k podpoře trávení. Parfém z šafránu se získával jako něco drahého a luxusního.273 V Bibli je spojena s vůní lásky (Pís 4,14).
271
http://www.flickriver.com/photos/tags/crocussativus/interesting/. STARÝ F., „Crocus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 411. 273 BALFOUR J. H., The Plants of the Bible, London, 1866, s. 119-120. 272
102
3.4.5. Kasie – skořicovník čínský (Cinnamonum cassia) Čeleď: vavřínovité (Lauraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.4.6. Skořicovník cejlonský (Cinnamonum zeylanicum) Čeleď: vavřínovité (Lauraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.4.7. Cist (Cistus ladaniferus, Cistus creticus, Cistus villosus) Čeleď: cistovité (Cistaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
3.4.8. Myrhovník pravý (Commiphora abyssinica) Čeleď: březulovité (Burseraceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1. Stromy a keře.
103
3.4.9. Ločidlo galbaník (Ferula galbaniflua (gummosa)) Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
274
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi se vonné látky, totiž čerstvou pryskyřici, vonné lastury, klovatinu galbanum a čisté kadidlo, od všeho stejný díl.
Ex 30,34
Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stanu.
Sír 24,15
Původ a botanický popis: Je to rostlina původem z Íránu, Afgánistánu a Turkestánu. Je vysoká asi 2 m. V zemi má vytrvalý oddenek. Má drobné bílé kvítky, ze kterých se vytvoří dvounažky. Po celé rostlině jsou schizogenní dutiny, ze kterých vytéká bělavá klejopryskyřice – galbanum (viz obrázek dníže). Má kořenitou chuť, páchne po česneku. Rostlina se využívá zejména v parfumérii. Má sedativní, prokrvující účinky.275
276
Galbanum
274
http://www.aromaticsinternational.com/Galbanum. STARÝ F., „Galbanum“, in: Zahradnický slovník naučný 2 Č - H, Praha, 1996, s. 343. 276 https://parfumerielabrune.nl/nl/essences/essences/galbanum/. 275
104
Biblický význam: Galbanum se používalo do směsi k přípravě kadidla (Ex 30,34). Je to i vůně, kterou dohromady s jinými rostlinami, představuje moudrost (Sír 24,15).
3.4.10. Nardovník (Nardostachys) Čeleď: kozlíkovité (Valeriaceae)
277
Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Pís 4,13-14
Původ a botanický popis: Nard je olejovitá vonná tekutina, která se získává z oddenků rostliny nardovníku. Nardovníky pochází z Himalájí. V zemi mají vřetenovitý oddenek, podlouhlé celokrajné kožovité listy vytváří růžici. Kvete drobnými narůžovělými květy, plodem je tobolka. Květem připomíná náš kozlík lékařský, se kterým je nardovník příbuzný. Výtažky z rostlin mají účinek hlavně uklidňující.278
Biblický význam: Nard
v Bibli
pravděpodobně
pochází
z nardovníku
indického
(Nardostachys jatamansi), z něhož se získává z kořenů éterický olej pro výrobu
277 278
http://www.chemfaces.com/direct/Nardostachys-jatamansi-DC-20096.html. STARÝ F., „Galbanum“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N - Q, Praha, 1999, s. 17.
105
parfému. Tato látka se dovážela z Arabských zemí a z dalších zemí z Východu za dob krále Šalomouna.279,280 Nardem v knize Píseň písní voní láska (Pís 4,13-14).
3.4.11. Řečík (pistácie) lentišek (Pistacia lenticus) Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Další popis viz výše v kapitole 3.1.Stromy a keře.
3.5. Ostatní rostliny
Tato skupina rostlin představuje druhy, které se v Bibli rovněž vyskytují, ale nezapadají do předcházejících kapitol. Určitou skupinku by mohly tvořit rostliny vlhkomilné, rostoucí na břehu vodních toků (třtina, sítina a rákos). Tyto tři druhy jsou v překladech Bible hojně zaměňovány díky svému stejnému místu, kde rostou, rákos a třtina jsou si habituálně dost podobní. Ostatní rostliny nesou v sobě určitou symboliku (Sír 39,13-14) , kterou nese dané citované místo v Bibli, nebo je s rostlinou spojen nějaký příběh (Gn 30,14; Jon 4,6-7).
279
BALFOUR J. H., The Plants of the Bible, London, 1866, s. 168-169. Další rostlinou může být velbloudí (citrónová) tráva Cymbopogon schoenanthus. HEPPER F. N., „Byliny a koření“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 116 280
106
3.5.1. Tresť (trsť, třtina) rákosovitá (Arundo donax) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
281
Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu.
Ex 2,3
Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Iz 42,3
Uvedl mě tam, a hle, byl tam muž, který vypadal, jako by byl z bronzu. Stál v bráně, v ruce měl lněnou šňůru a prut k měření.
Ez 40,3
Původ a botanický popis: Je to nejvyšší evropská tráva. Pochází z jižní Evropy. Rostliny jsou až 5 m (někdy 7 – 10 m) vysoké, vyrůstají z masitých, hlíznatých kořenů, stébla jsou silná 4 – 6 cm, od spodu až nahoru olistěné listy v nestřídavém postavení, 30 – 70 cm dlouhé, modrozelené, hladké. Rostlina kvete v září načervenalým květenstvím, které je dlouhé až 50 cm. Rostlina roste podél vodních toků a na vlhkých územích. Má protierozní charakter. Svou rozrůstavostí patří mezi 100 nejinvazivnějších rostlin světa. V našich podmínkách se tresť pěstuje jako okrasná rostlina na chráněných místech. Při extrémních zimách namrzá.282 281 282
http://cs.wikipedia.org/wiki/Trs%C5%A5_r%C3%A1kosovit%C3%A1. VOTRUBA K., „Arundo“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 143.
107
Biblický význam: Hlavní místo třtiny v Bibli je v použití dlouhých stébel jako měřidlo 6 loket (= 355,8 cm) dlouhé – prut k měření (Ez 40,5-8; 42,16-20; 48,8). Další využití stébel je k výrobě holí jako opory (Ez 29,6)
a k výrobě hudebních
(dechových) nástrojů. V překladech Bible bývá třtina zaměněna za rákos (1Kr 14,15; Ez 40,5-8). Nalomená třtina představuje slabé, ale Bůh se od nich neodvrací (Iz 42,3), ale na jiném místě je tím myšlen Egypt (2Kr 18,21; Iz 36,6). Ze třtiny byla vyrobená ošatka pro malého Mojžíše, ve které plul po Nilu (Ex 2,3).
3.5.2. Kolokvinta (Citrulus colocynthis) Čeleď: tykvovité (Cucurbitaceae)
283
Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví.
2Kr 4,39
Původ a botanický popis: Rostlina pochází z tropické Afriky. Je vytrvalá, poléhavá a srstnatá. Listy jsou široké, 1 – 2x peřenosečné. Květy jsou jednotlivé, žluté. Bobule jsou kulovité, 3 – 10 cm velké, hladké. Oplodí je tenké, suché a hořké. Plody jsou velikostí pomeranče, žluté barvy. Uvnitř plodu je houbovitá dužnina a četná semena bílé barvy, mají trpkou chuť. Plody mají projímavé účinky, jsou proti
283
http://www.stridvall.se/flowers/gallery/Familiae_variae_4/763_11?full=1.
108
střevním parazitům, proti nadýmání. Semena poskytují olej, drtí se na mouku, praží se.284
Biblický význam: Není úplně jasné, která rostlina je v tomto místě (2Kr 4,39) myšlena. Může také jít i o tykvici stříkavou (Ecballium alaterium), která je kolokvintě podobná a má i podobné účinky.285 Každopádně rostliny poskytly plody, které jsou mírně jedovaté s projímavými účinky.
2.5.3. Sítina hrotolistá (Juncus acutus) Čeleď: sítinovité (Juncaceae)
286
Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?
Jb 8,11
Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Iz 35,7
Původ a botanický popis: Tato sítina pochází ze severní Afriky a jižní Evropy, kde roste v pobřežních oblastech. Sítina je vytrvalá, hustě trsovitá tráva až 180 cm vysoká.
284
MORAVEC J., STARÝ F., „Citrulus“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A-C, Praha, 1994, s. 351. SMIT D., Plants of the Bible, Oxford-Batavia-Sydney, 1992. 286 http://www.flickr.com/photos/djomalix/3530825016/. 285
109
Listy má rourkovité, tuhé, na konci s ostnem. Kvete červenohnědým kruželovitým květenstvím od dubna do července. Plodem je tobolka.287 Podobným možným druhem je Juncus littoralis, který je vysoký asi 120 cm, kvete v rozvolněných kláscích.
Biblický význam: Sítina (sítí) je spojena s vlhkým až mokrým místem (Jb 8,11). V překladech Bible se sítina může zaměňovat s rákosem (Iz 58,5) nebo se šáchorem (papyrem)288 (Iz 18,2; 35,7), popř. s dalším vlhkomilným druhem (např. orobinec (Typha)). Prorok Izajáš slibuje, že země, která bude uctívat Hospodina, uzří jednoho dne Hospodinovu slávu, která se mj. projeví hojností trávy („jako sítí“) (Iz 35,7).
3.5.4. Pokřín (mandragora) podzimní (Mandragora autumnalis) Čeleď: lilkovité (Solanaceae)
289
Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Leji. Ráchel však na Leu naléhala: „Dej mi prosím několik těch jablíček lásky od svého syna!“
Gn 30,14
Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
Pís 7,14
287
http://botany.cz/cs/juncus-acutus/. http://www.bible-online.cz/. 289 http://www.naturamediterraneo.com/forum/topic.asp?TOPIC_ID=68984 288
110
Původ a botanický popis: Mandragora je vytrvalá bylina, původem ze Středozemí. V zemi má velkou dužnatou hlízu (podobá se tvarem malému mužíčkovi), na ní vyrůstá růžice řapíkatých, vejčitých listů. Kvete v březnu a dubnu fialovými, nálevkovitě zvonkovitými květy. Plodem jsou červenožluté bobule s výraznou vůní. Mandragora díky obsahu alkaloidů je jedovatá, ale od pradávna je jí přisuzována léčivá moc, zejména jako podpora početí dítěte. Plody jsou označovány jako jablíčka lásky.290
Biblický význam: Pojem jablíčka lásky je uvedený i v Bibli v knize Genesis a Píseň písní. Mandragora jako afrodisiakum odehrála významnou roli při hádce Ley a Ráchel v Gn 30,14-16. V knize Píseň písní (7,14) je to pojem pro označení souladu lásky.
3.5.5. Lilie bělostná (Lilium candidum) Čeleď: liliovité (Liliaceae)
291
Hlavice na vrcholu sloupů chrámové předsíně byly zakončeny lilií čtyři lokte vysokou. 1Kr 7,19
Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustí kořeny jako libanonský cedr. Oz 14,5
290 291
STARÝ F., „Mandragora“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 427. http://www.profizahrada.cz/a/cz/5616-lilium-candidum-lilie-belostna/.
111
Původ a botanický popis: Tento druh lilie pochází z Malé Asie. Je to vytrvalá rostlina, která má v zemi bílou až žlutobílou cibuli, která je široce vejčitá, složená ze širokých šupin. Na podzim již vytváří listovou růžici, ze které v květnu vypouští až 120 cm vysokou řídce olistěnou lodyhu. Květy jsou bílé s výraznými žlutými prášníky a s charakteristickou vůní, uspořádané po 6 – 20 v hroznech.292
Biblický význam: Ani u lilie se přesně neví, která rostlina to přesně. Květy lilií byly vyřezány na hlavicích sloupů chrámu jako ozdoba (1Kr 7,19), ale pravděpodobně šlo o lotos egyptský (Nymphaea lotus). Většina lilií, které představují krásu a vůni lásky v knize Píseň písní, může být vonný hyacint (Hyacinthus orientalis) nebo tulipán šarlatový (Tulipa sharonensis) nebo sasanka věncová (Anemone coronaria).293 Lilie může být obrazem Izraelského národa, kterému Hospodin opět požehná (Oz 14,5). Taky může být obrazem toho, kdo bude naslouchat vyprávění o Hospodinových skutcích (Sír 39,14).
3.5.6. Rákos obecný (Phragmites australis) Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
294
292
MORAVEC J., „Lilium“, in: Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha, 1997, s. 319. HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 876. 294 http://www.nps.gov/plants/alien/fact/phau1.htm. 293
112
Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu.
Ex 2,3
Hospodin bude bít Izraele, takže se bude klátit jako rákosí ve vodě, vyrve Izraele z dobré země, kterou dal jejich otcům, a rozptýlí je až za Řeku, protože si dělali posvátné kůly a Hospodina uráželi.
1Kr 14,15
Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Iz 35,7
Původ a botanický popis: Rákos je rozšířen po celém světě (pouze není v Antarktidě a na Arktidě). Je to statná tráva až 4 (6) m vysoká. V zemi má dlouhé silné, plazivé oddenky s dlouhými výběžky. Listy jsou dlouhé až 60 cm, tuhé, trávovité. Květy jsou v kláscích, které jsou uspořádané v jednostrannou hnědou až žlutou latu. Plodem jsou obilky. Rákos roste podél vod a na podmáčených místech. Rákos je významný zdroj materiálu ve stavebnictví, poskytuje celulózu na výrobu papíru. Má výborné čistící schopnosti u znečištěných vod. Kořenové výběžky a mladé výhonky lze konzumovat jako zeleninu.295
Biblický význam: V Bibli je rákos spojený s místem, kde je vlhko nebo se nachází voda (Ex 2,5; Iz 19,6; Jb 8,11). Klátící se rákos představuje národ Izrael při Božím soudu (1Kr 14,15; Iz 58,5). Rákos se používal jako nástroj k měření délky (Ez 40,3-8) (prut o délce 6 loket = 355,8 cm).296 U proroka Izajáše země, které se obrátí k Hospodinu, uzří slávu Hospodinovu slávu a uvidí velké změny k lepšímu – např. tam tráva poroste jako rákosí a sítí (Iz 35,7), bude jí hodně. Rákos může být v překladech Bible zaměněn za třtinu (1Kr 14,15).297
295
HEJNÝ S., „Phragmites“, in: Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha, 1999, s. 297. WISEMAN D. J., „Váhy a míry“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 1076. 297 http://www.bible-online.cz/. 296
113
3.5.7. Skočec obecný (Ricinus communis) Čeleď: pryšcovité (Euphorbiaceae)
298
Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavila ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. Jon 4,6-7
Původ a botanický popis: Skočec obecný je jediný zástupce svého rodu. V tropech a subtropech, odkud pravděpodobně pochází, je až 15 m vysoký, je to víceletá bylina. V našich podmínkách roste jako letnička, jeho výška je 1 – 2 m, závisí na množství vody a tepla. Skočec má dutou lodyhu, je celý ojíněný. Listy jsou velké, střídavě postavené, s dlanitodílnou čepelí. Květy jsou v latnatém květenství, ve spodní části jsou samčí, v horní samičí. Plodem je pukající ostnitá tobolka, ve které je schované lesklé semeno. Semeno obsahuje 45 – 55% mastného oleje (zdroj ricinového oleje Ricini oleum). Celá rostlina je jedovatá. Skočec je prastará olejnina. Olej se využíval k mazání nářadí, textilií, kůže. Ricinový olej se po úpravě používá jako osvědčené projímadlo.299
298
http://www.missouriplants.com/Redalt/Ricinus_communis_page.html. STARÝ F., PRŮCHOVÁ E., MORAVEC J., „Ricinus“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 80.
299
114
Biblický význam: Skočec se objevuje pouze u proroka Jonáše (Jon 4,6-7, Jon 4,10). I když skočec roste velmi rychle, nenaroste až tak rychle během jedné noci. Rozměry listů skočce jsou pozoruhodné, mohly tedy působit jako dobré stínění. Radost Jonáše ze skočce představuje nás lidi, kteří se radujeme z věcí pomíjivých a zapomínáme na to, co je důležitější. Přesto i zde se přesně neví, jestli to skutečně skočec byl. O správný překlad se pokoušelo mnoho badatelů.300
3.5.8. Růže nachová (Rosa phoenicia) Čeleď: růžovité (Rosaceae)
301
Vyrostla jsem jako palma v Én-gedí a jako keře růží v Jerichu, jako spanilá oliva v údolí a jako platan zasazený u vody.
Sír 24,14
Poslyšte mne, zbožní synové, a rozkvetete jako růže, která roste u tekoucí vody. Sír 39,13
Původ a botanický popis: Rod růží je rozšířen po celé severní polokouli v mírném a subtropickém pásmu. Jsou to převážně opadavé keře.
300 301
HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 878. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rosa_phoenicia.JPG.
115
Růže nachová je původem z Turecka, Libanonu a Sýrie. Růže fénická je asi 2 m vysoký keř. Kvete jednoduchým bílým květem se žlutými tyčinkami od května do srpna. Plodem jsou červené vejcovité šípky.302
Biblický význam: V Bibli není úplně jasné, která rostlina představuje růži. Úvahou je, zda se jedná skutečně o rod Rosa nebo o rod Anastatica nebo Selaginella. U Sír 24,14 se píše o „růži z Jericha“, která představuje moudrost. Zde se může také jednat o malé hnědé klubíčko, které se pohybuje po pouští pomocí větru a v momentě, kdy dojde ke kontaktu s vodou, otevírá se a zazelená se. Tato rostlina je ovšem bylinou a ne keřem. Jedná se o vraneček (Selaginella lepidophylla – nepravá „růže z Jericha“)303 nebo choulivku (Anastatica hierochuntica – pravá „růže z Jericha“).304 Další zmínka u Sír 39,13 představuje rozkvetlá růže ty, kdo naslouchají o díle Hospodinově a chválí ho pro jeho dílo stvoření. V knize Moudrosti (Mdr 2,8) poupata růží mohou být nejen nerozvinuté růže, uvažuje se, že by mohlo jít i oleandr (Nerium oleander) nebo cist (Cistus)305. Poupata růží, která rychle vykvetou a odkvetou, představují rychlost pomíjivosti času.
3.5.9. Kopřiva žahavka (Urtica urens) Čeleď: kopřivovité (Urticaceae)
306
302
http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=7127. NACHLINGEROVÁ V., „Selaginella“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 226. 304 HEJNÝ S., HIEKE K., „Anastatica“, in: Zahradnický slovník naučný 1 A - C, Praha, 1994, s. 91. 305 HEPPER F. N., „Rostliny“, in: Nový biblický slovník, Praha, 2009, s. 878. 306 http://www.plant-identification.co.uk/skye/urticaceae/urtica-urens.htm. 303
116
a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořená
Př 24,31
Původ a botanický popis: Kopřivy jsou rostliny mírného pásma. Obsahují druhy jednoleté i vytrvalé. Listy mají vstřícné, zubaté, s typickými žahavými trichomy s kyselinou mravenčí. Květenství jsou jednopohlavná, rostlina může být dvoudomá nebo jednodomá (závisí od druhu). Produkuje velké množství semen (nažky) s vysokým koeficientem klíčivosti.307 Na území Izraele se vyskytují kopřiva kulkonosná (Urtica pilulifera), kopřiva žahavka (Urtica urens), kopřiva vrtkavá (Urtica membranacea) a kopřiva lužní (Urtica kioviensis).308 Všechny druhy patří k plevelům, rostou na nekultivovaných místech, na rumištích a pustých místech.
Biblický význam: Není zřetelné, kterou rostlinu kopřiva v Bibli označuje. Výraz „kopřiva“ může představovat „plevel“ (Jb 30,7), „bodláčí“ (Oz 9,6) nebo „trní“ (Sf 2,9). Kopřiva také může označovat něco, co je spalující nebo přímo pálení.309 S výskytem kopřiv v Bibli souvisí zpráva o tom, že popisované místo je opuštěné a zpustošené.
307
HRON F., „Urtica“, in: Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha, 2001, s. 548. http://www.flowersinisrael.com/Urticamembranacea_page.htm. 309 Tamtéž. 308
117
Závěr Celkový soubor rostlin, který je zde zpracován, obsahuje asi 70 druhů. Rostliny představují botanicky velmi pestrou skupinu, zastupují v podstatě všechna rostlinná patra – byliny, keře, stromy. Jsou zde rostliny rostoucí v oblastech suchých, ale i u vody, rostliny rostoucí v nížinách i na horách, rostliny rostoucí volně, ale i rostliny cíleně pěstované. To vše je zachyceno v Bibli naprosto přesně. Zároveň skladbu rostlin určuje způsob života Izraelského národa (život vázaný na jedno místo, život v Egyptě, putování pouští, odvlečení do Babylonského zajetí…) v pevné vazbě s oblastí náboženskou (služba jednomu Bohu, věrnost i nevěrnost Hospodinu, žasnutí nad dílem stvoření). Jsou místa v Bibli, která jsou botanicky velmi bohatá (Nm 11,5; kniha Píseň písní;
Iz 28,25-27; Iz 41,19; Jl 1,12; Sír 24,13-17). Některé rostliny je
součástí děje (Gn 21,33; Gn 8,11; Nm 14,23; Da 13,54). Jsou místa, kdy jde přímo o rostlinu jako takovou (Dt 8,8; 2S 17,28), jinde je rostlinou myšleno přirovnání k nějaké situaci (Iz 42,3; Iz 35,7; Ž 128,3). Druhově nejpestřejší skupinou jsou rostliny zemědělské a zahradnické (uvedeno 35 druhů). Dojít ke konkrétnímu určení a stanovit přesný druh je asi nemožné. Při hlubším pátrání se objeví u některých druhů hned několik alternativ (např. jalovec, dub, kopřiva). Každopádně se Bible i po stránce botanické jeví jako studna plná Božího stvoření.
Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Daváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak se ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanonské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. Ž 104,13-17
118
ANOTACE Příjmení a jméno autora: Batůšková Radka Název fakulty a katedry: Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra biblistických věd Název diplomové práce: Rostliny v Bibli Název diplomové práce v angličtině: The Plants of the Bible Jméno vedoucího diplomové práce: ThLic. Stanislav Pacner, Th.D. Počet znaků: 126 953 Počet titulů použité literatury: 18 Klíčová slova: rostlina, strom, keř, bylina, Bible, kadidlo, pšenice, cedr, pěstování Klíčová slova v angličtině: plant, tree, shrub, herb, the Bible, frankincense, wheat, cedar, cultivation, description Anotace: Diplomová práce je zaměřena na vypracování přehledu rostlin, které se vyskytují v Bibli, zejména ve Starém zákoně. Práce je rozdělena do pěti kapitol – „Stromy a keře“, „Zemědělské a zahradnické plodiny“, „Hořké byliny“, „Aromatické rostliny“ a „Ostatní rostliny“. U každé rostliny je uvedeno původní místo výskytu, stručný botanický popis a biblický význam. Ve většině případů však nelze s jistotou určit, o který druh rostliny se přesně jedná, protože biblický obraz dané rostliny nemusí odpovídat současným představám. Annotation: The aim of the thesis is to develop a list of plants that are found in the Bible, especially in the Old Testament. The work is divided into five chapters - "Trees and Shrubs", "Agricultural and horticultural crops", "Bitter herbs", "Aromatic plants" and "Other plants". The native range, the brief botanical description and the biblical significance of each plant are specified. In most cases, it is impossible to accurately distinguish plant species because the biblical image of the plants may differ from current expectations.
119
RESUMÉ / SUMMARY Diplomová práce je zaměřena na vypracování přehledu rostlin, které se vyskytují v Bibli. Snahou bylo vytvořit přehledný soupis rostlin podle druhů uvedených v Bibli, zejména ve Starém zákoně. Vytvořit přesný seznam rostlin ale nelze, protože uvedený druh rostliny v Bibli nemusí odpovídat rostlině se stejným názvem v současnosti nebo se ještě nemusela ani vyskytovat v dané době na Palestinském území. Posouzení navíc komplikuje značná terminologická nejednotnost u botanických názvů v samotném textu Písma i v jeho překladech. Zastoupení rostlin v biblickém životě odpovídá poloze území. Jednak je to geologický podklad (zejména horniny vápencovitého charakteru) a členitost území (od hor, nížin až po příkopové propadliny), dále pestrost podnebí (klima středozemní, stepní a pouštní) a setkání flóry středozemní, africké a asijské. Dále se do skladby rostlin vepsal způsob života (pěstování zemědělských rostlin a pastevectví) a stravování (základem je obilí, dále některé druhy zeleniny, ovoce a bylinky). Práce je rozdělena do pěti kapitol. Kapitola „Stromy a keře“ představuje stromové a keřové patro biblické Palestiny s významností jednotlivých dřevin. Kapitola „Zemědělské a zahradnické plodiny“ představuje rostliny pěstované a využívané k obživě. Kapitola „Hořké byliny“ představují úvahu o bylinách konzumovaných při hodu beránka. Kapitola „Aromatické rostliny“ uvádí rostliny používané při posvátných obřadech (při přípravě kadidla) a rostliny poskytující zdroj vůní (význam v kosmetice). Kapitola „Ostatní rostliny“ uvádí rostliny, které nebylo možno zařadit do kapitol předcházejících. Některé rostliny se v kapitolách opakují, protože svým určením a využitím odpovídají různému zařazení. U každé rostliny je uvedeno původní místo výskytu, stručný popis a biblický význam. Tato diplomová práce má umožnit celkový pohled na botanické zastoupení rostlin na území biblické Palestiny, a zároveň poskytnout českému čtenáři publikaci s přehledem rostlin v Bibli.
120
The aim of the thesis is to create a clear inventory of the plant species mentioned in the Bible, especially in the Old Testament. However, it is impossible to create an accurate list of plant species, because the biblical image of the plants may differ from current expectations or a specific plant may not even currently exist in the Palestinian territories. An assessment is further complicated by considerable terminological inconsistency in botanical names in the text of Scripture and his translations. The occurence of plants in the biblical life corresponds to the position of the territory. First of all, the geological substrate (especially limestone rock) plays a role, than the fragmentation of the territory (mountains, lowlands, dips etc.), the climate diversity (Mediterranean climate, steppe and desert), the simultaneous occurence of Mediterranean, African and Asian flora and, in addition, the way of inhabitants' life (crops and grazing) and their food (based on a grain, as well as some vegetables, fruits and herbs). The work is divided into five chapters. Chapter "Trees and Shrubs" presents the tree and shrub of biblical Palestine and their significance. Chapter "Agricultural and horticultural crops" represents plants grown and used for subsistence. The chapter "Bitter Herbs" presents herbs eaten at the Passover. Chapter "Aromatic plants" indicates plants used in sacred rites (in preparation of incense) and plants providing a source of odor (meaning in cosmetics). Chapter "Other plants" presents plants that are can not be included in the preceding chapters. Some plants are repeated in the chapters, because their purpose and using correspond to different classifications. The native range, the brief botanical description and the biblical significance of each plant are specified. This thesis is intended to allow an overall view of botanical representation of biblical Palestine, while providing the Czech reader with an overview publication of plants mentioned in the Bible.
121
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AHARONI, Y., The Land of the Bible: A Historical Geography, Philadelphia, Pennsylvania: The Wenstminster Press 1979.
BALFOUR, J. H., The Plants of the Bible, London: T. Nelson and sons, Paternoster Row, Edinburg 1866.
BARNETT, R. S., All Kinds of Scented Wood, USA: Xulon Press 2002.
BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Český Těšín: Česká katolická Charita 1987.
Bible: Český studijní překlad, Praha: KMS 2009. Dostupné z http://www.bible-online.cz/.
Český misál pro neděle a význačné dny liturgického roku, Praha: Česká katolická Charita 1980. DOUGLAS, J. D. et al., Nový biblický slovník, Praha: Návrat domů 2009.
Flowers in Izrael, 2005-2012. Dostupné z http://www.flowersinisrael.com/.
HOSKOVEC, L. et al., Botany, 2007-2012. Dostupné z http://botany.cz/cs/ .
Dendrologie online dostupné z http://databaze.dendrologie.cz/.
KING, P. J., STAGER, L. E., Life in Biblical Israel, Lousville, Kentucky: Westminster John Knox Press 2001.
KOCHAV, S., Izrael – historie a památky Svaté země, Praha: REBO Productions 2011.
122
LÉON-DUFOUR, X. et al., Slovník biblické teologie, Řím: Velehrad – Křesťanská
akademie 1991.
MAREČEK, F. et al., Zahradnický slovník naučný 1 A - C, Praha: ÚZPI 1994.
MAREČEK, F. et al., Zahradnický slovník naučný 2 Č – H, Praha: ÚZPI 1996.
MAREČEK, F. et al., Zahradnický slovník naučný 3 CH – M, Praha: ÚZPI 1997.
MAREČEK, F. et al., Zahradnický slovník naučný 4 N – Q, Praha: ÚZPI 1999.
MAREČEK, F. et al., Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha: ÚZPI 2001.
NOVOTNÝ, A., Biblický slovník, Praha: Kalich – Česká biblická společnost 1992. Dostupné z http://biblickyslovnik.pleva.info/.
SMIT, D., Plants of the Bible (A Gardener’s Guide), Oxford – Batavia – Sydney: A Lion Book 1992.
ZOUHARY, M., Plants of the Bible, Cambridge: University Press 1982.
WIKIPEDIE otevřená encyklopedie dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/.
123
