UNIVERZITA OBRANY FAKULTA VOJENSKÉHO LEADERSHIPU KATEDRA TAKTIKY
TAKTIKA 2015 MEZINÁRODNÍ VOJENSKO – ODBORNÁ KONFERENCE
TAKTICKÉ ČINNOSTI JEDNOTEK A ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ V BUDOUCÍCH OPERACÍCH
Brno, 4. – 5. listopadu 2015
Odborní garanti konference: generálmajor Ing. Ján GURNÍK, Velitel PozS brigádní generál prof. Ing. Bohuslav PŘIKRYL, Ph.D., Rektor-Velitel UO brigádní generál Ing. Ján. KOŽIAK, Velitel VeV-VA plukovník gšt. Ing. Aleš VODEHNAL, Ředitel ORPozS plukovník Ing. Vladimír LANG, Ředitel OVPzEB plk. doc. Ing. Vladan HOLCNER, Ph.D., Děkan FVL
Mezinárodní programový výbor konference: Předseda programového výboru plk. Ing. Jaroslav KOZŮBEK, Ph.D. Členové programového výboru plk. gšt. Ing. Ivo PIKNER, Ph.D. plk. Ing. Jan ZEZULA, Ph.D. pplk. doc. Ing. Jan MAZAL, Ph.D. doc. Ing. Zdeněk FLASAR, CSc. pplk. Ing. Vítězslav JAROŠ, Ph.D. pplk. Ing. Milan PODHOREC, Ph.D. pplk. Ing. Petr HRŮZA,Ph.D. prof. Ing. Milan SOPÓCI, Ph.D plk. gšt. Karl-Heinz WIEDNER plk. dr. Harald GELL, MSc, MSD, MBA plk. Dr. Gábor BOLDIZSÁR, PhD. plk. Dr László KOVÁCS,PhD plk. Doc. Vasile CĂRUŢAŞU plk. Marek KULCZYCKI, Ph.D.
Organizační výbor konference Předseda doc. Ing. Zdeněk FLASAR, CSc. Členové pplk. Ing. Vítězslav JAROŠ, Ph.D. pplk. doc. Ing. Petr STODOLA, Ph.D. pplk. Ing. Jan DROZD mjr. Ing. Pavel FOUSEK, Ph.D. pplk. Ing. Bohumil HOLENDA mjr. Ing. Dana KŘIŠŤÁLOVÁ, Ph.D.
Recenzenti pplk. Ing. Vítězslav JAROŠ, Ph.D. pplk. doc. Ing. Petr STODOLA, Ph.D. mjr. Ing. Dana KŘIŠŤÁLOVÁ, Ph.D. pplk. doc. Ing. Jan MAZAL, Ph.D. plk. Marek KULCZYCKI, Ph.D. Ing. Tomasz DUKIEWICZ, Ph.D.
Publikované články prošly zrychleným recenzním řízením. Články neprošly jazykovou úpravou. Za obsah příspěvků odpovídají autoři.
© UO Brno, 2015 ISBN 978-80-7231-444-7
OBSAH Michael BÁTRLA SPECIFICKÉ TAKTIKY ISLÁMSKÉHO STÁTU A MOŽNÁ PROTIOPATŘENÍ ………………………………………………………………………………….…………... p. 7 Tomasz DUKIEWICZ PODSYSTÉM PRŮZKUMU V ASPEKTU INFORMAČNÍ VÁLKY .......................... p. 16 Zdeněk FLASAR TAKTICKÉ POSTUPY (DRILY) V ČINNOSTI MALÝCH TÝMŮ............................. p. 23 Zdeněk FLASAR a Jaroslav KOZŮBEK ZKUŠENOSTI Z PŘÍPRAVY STUDENTŮ UNIVERZITY OBRANY V NOVÉM STUDIJNÍM PROGRAMU .............................................................................................. p. 29 Pavel FOUSEK TAKTICKÉ ČINNOSTI PRO POTŘEBY OCHRANY STÁTNÍ HRANICE ............. p. 42 Miroslav JANOŠEK POSSIBILITIES OF CONCEALED MOVE OF FORCES ON SHORT DISTANCE WITH POSSIBLE AIR SUPPORT ...................................................................................p. 48 Vítězslav JAROŠ MOŽNÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VEDENÍ BUDOUCÍCH VOJENSKÝCH OPERACÍ ........................................................................................................................... p. 52 Milan KALINA ROLE DĚLOSTŘELECTVA VE SPOLEČNÉ PALEBNÉ PODPOŘE ….................. p. 57 Miroslav KRÁTKÝ a Vojtěch MÁJEK VYUŽITÍ, ZNEUŽITÍ A MOŽNOSTI ELIMINACE BEZPILOTNÍCH PROSTŘEDKŮ .............................................................................................................................................. p. 63 Marek KULCZYCKI and Gustaw MICHALEWSKI DECISION MAKING PROCESS IN THE MILITARY LEADERSHIP ON THE TACTICAL LEVEL IN THE REASON OF INTERNATIONAL OPERATION ....... p. 71 Ivan MAJCHÚT a Michal HRNČIAR OZBROJENÉ SILY SLOVENSKEJ REPUBLIKY V MIEROVEJ MISII UNFICYP …………………………………………………………………………………………….. p. 81 Pavel OTŘÍSAL a Radim ZAHRADNÍČEK ZMĚNY OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ VYBRANÝCH JEDNOTEK CHEMICKÉHO VOJSKA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY …............................................................... p. 91
5
Piotr PIETRAKOWSKI and Tomasz SMAL NEW SECURITY CHALLENGES IN THE MIDDLE EASTERN REGION - ANALYSIS OF THE IMPACT OF FACTORS INFLUENCE THE PROCESS OF STABILIZATION IN THE EXAMPLE OF THE ISAF OPERATION ....................................................... p. 99 Josef ŘÍHA TAKTIKA POVSTALECTVÍ V SOUČASNÝCH OPERACÍCH .......……............... p. 105 Milan SOPÓCI a Ľubomír MATTA STRATÉGIA ALEBO TAKTIKA? ............................................................................... p. 111 Ivo SVOBODA MANAŽER, VELITEL, NEBO LEADER V OZBROJENÝCH SILÁCH? ............... p. 117 Břetislav ŠTĚPÁNEK a Pavel OTŘÍSAL PROJEKT VÝSTAVBY MEZINÁRODNÍ VOJENSKÉ ORGANIZACE JOINT CBRN DEFENCE CENTRE OF EXCELLENCE NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY.................................................................................................................... p. 127 Marti VOGEL PSYCHOLOGIE PŘEŽITÍ .............................................................................................p. 132 Radim ZAHRADNÍČEK a Pavel OTŘÍSAL CBRN EXPLOITATION – ZAJIŠŤOVÁNÍ DŮKAZNÍHO MATERIÁLU JEDNOTKAMI CHEMICKÉHO VOJSKA ................................................................. p. 139 ZÁVĚRY KONFERENCE …………………………………………………………….. p. 146
6
Michael BÁTRLA
SPECIFICKÉ TAKTIKY ISLÁMSKÉHO STÁTU A MOŽNÁ PROTIOPATŘENÍ Abstract: In this text I analyse specific tactics of hybrid attacker – the Islamic state. For this analysis, I choose specifically the use of rural and desert areas as „sanctuaries“and means for freedom of movement and action. Another employed tactics rests in use of weather conditions, esp. dust storms as a concealment for movements of IS forces. Third and final presented tactic are vehicle-borne improvised explosive devices. Against those I suggest and analyse several countermeasures based on the situational information from Iraq and Syria. The main argument goes for use of light mechanized forces based on tactics of Somali militia, which could be employed especially for training of Iraq security forces. Finally, I synthesis this approach on basis of forward area defence with two types of stationary positions – checkpoints/strongpoints and forward operational bases in combination in both light („swarm“-tactics) and heavy mechanized forces. 1
ÚVOD
Islámský stát (dále IS) představuje typ hybridního aktéra ozbrojeného konfliktu. Jeho strategie i taktiky se skládají z kombinace konvenčního válečnictví, guerillových, teroristických a psychologických strategií i taktik – mezi nimiž se adaptivně a flexibilně, v závislosti na okolnostech a požadovaném cíli, pohybuje (viz McFate 2015). Cílem práce je popsat vybrané aspekty taktiky Islámského státu, konkrétně využívání mobility v rurálních pouštních oblastech s využitím prachových bouří k překvapivým koordinovaným útokům z vícero os a vozidlem nesená improvizovaná výbušná zařízení (VBIEDs), a nastínit k nim možná protiopatření. Tyto analyzovat a následně syntetizovat do jednoho konceptu. Vzhledem k omezené tematické výseči vysoce komplexní a informačně bohaté problematiky boje proti IS (obecně proti hybridním protivníkům), si tento text si neklade za cíl být definitivním ani finálním pojednáním na dané téma; má sloužit jako prostředek k další odborné diskuzi. Díky velkému počtu různých faktorů relevantních pro aplikaci protiopatření, které do práce tohoto rozsahu nelze zahrnout budou tyto popsány v teoretické rovině. Primárním zdrojem informací o taktikách Islámského státu je práce Jessicy McFate The ISIS Defense in Syria v 27. Middle East Security Report Institutu pro studium války (ISW). Další zdroje představují informace od různých zpravodajských agentur v zahraničním elektronickém tisku, či některé myšlenky Davida Kilcullena o COIN a městské guerille. 2
VYBRANÉ ASPEKTY TAKTIKY ISLÁMSKÉHO STÁTU 2.1
VYUŽITÍ RURÁLNÍCH POUŠTNÍCH OBLASTÍ A PRACHOVÝCH BOUŘÍ
První fáze strategie Islámského státu je ovládnutí rurálních oblastí, které mu zaručují bezpečnou zónu, svobodu pohybu i jednání, a související zatlačení jeho oponentů do měst, kde poté může
7
využívat nekonvenční taktiky (terorismus a guerillovou válku) k degradaci bezpečnostních sil a kampani teroru (McFate 2015). Zásadní taktickou výhodou Islámského státu při kontrole rurálních oblastí je schopnost překvapivě a bleskově napadat města sousedící s pouštními oblastmi Iráku a Sýrie. Této schopnosti dosahují pomocí využívání povětrnostních podmínek - písečných a prachových bouří. Využívají přitom terénních vlastností vozidel SUV. Rychlost, mobilita, schopnost přežít a pohybovat se nepozorovaně v rurálních oblastech umožňuje nenápadný přesun vozidel v koloně k cílové pozici. Následně se IS snaží, aby tato situace vedla ke koordinovanému napadení cílového města z více stran - označované také jako napadnutí z více os („multiple axes“), či svírací („pinch“) manévr (tamtéž). Svírací manévr slouží k dobývání periferních městských oblastí a spočívá ve vyslání vln VBIEDs z více stran, doprovázený další lnou útočníků s výbušnými vestami, následovaný lehkými pěšími i motorizovanými jednotkami. Větší města poté jsou dobývány kombinací infiltrace, rozptýlených jednotek, neformálních taktik a manévrovací války, právě z vícera os periferních oblastí (Law 2015). Prachové bouře skýtají hybridním válečníkům další výhody: vojenské operace jsou jimi ovlivněny ve velkém rozsahu – od poškození mechanických i elektrických systémů, přes sníženou viditelnost, limitovanou účinnost laserového a rádiového navádění; omezení nebo přerušení vzdušných a zpomalení ofensivních operací, až po zaseknuté zbraňové systémy (Gilewitch 2014, Henderson 2014). Jedná se zvláště o precizní výzbroj, proti nimž si jednodušší, robustnější zbraně zachovávají svoji funkci (Drews 2004). Tento typ počasí tedy dokáže efektivně srovnat technologickou převahu v asymetrickém konfliktu. Dále se jedná o psychologické působení prachových bouří. Kvůli kontaminaci vody, jídla a expozici kůže i oblečení podlamují morálku, způsobují zranění, infekce, a zvyšují nároky na údržbu vybavení. Významné je také zvukové působení (Gilewitch 2014, Henderson 2014). Tento faktor se však týká všech aktérů konfliktu, proto jeho vliv pomíjím. Velmi důležitým faktorem je také směr větru při vojenských operacích, neboť využití zádního větru ofensivními silami představuje důležitou taktickou výhodu v oslepení a demoralizaci obránců (Drews 2004). 2.2
IMPROVIZOVANÁ VÝBUŠNÁ ZAŘÍZENÍ NESENÁ VOZIDLY (VBIEDS)
VBIEDs jsou využívány IS ve velké míře. Jedná se o taktiku dovolující rychle přepravit a použít značné množství výbušnin proti libovolnému cíli dosažitelnému vozidlem. Spektrum používaných vozidel sahá od osobních, přes nákladní až po konstrukční, či vozidla veřejných služeb, přičemž velice často pocházejí z krádeží. Je schopná způsobit značné ztráty na životech i majetku, přičemž vyžaduje od útočníka pouze minimum finančních prostředků a jednu lidskou oběť. Slouží tedy k efektivnímu vyrovnávání početní a technologické převahy protivníka. (Bender 2015, Garnett a Reese 2015). Výhoda používání vozidel veřejných služeb (svozy odpadu, ambulance, apod.) je dvojí – jsou schopné přepravit velké množství (až 10t) výbušniny a také mají potenciál se nenápadněji dostat do blízkosti bezpečnostních pozic (Garnett a Reese 2015).
8
Také konstrukční vozidla se staly v poslední době jako prioritními cíli leteckých útoků, neboť jsou často používány pro průlom statických opevnění před menšími VBIEDs, nebo dokonce samy představují těžko zničitelné pojízdné nálože (Bender 2015). Přestože útoky VBIED nejsou diskriminující k civilním cílům, od roku 2013 se podle McFate (2015) projevil zásadní posun k cílení vojenských instalací a personálu. Ani IS si nemůže dovolit cílit zvyšující nepřátelství populace – násilné ovládání. Pokud se u takové skupiny projeví zranitelnost, utlačované obyvatelstvo má tendence se mstít (viz teorie kompetitivní kontroly v Kilcullen 2013). 3
ANALÝZA MOŽNÝCH PROTIOPATŘENÍ 3.1 DETEKCE NEPŘÍTELE V RURÁLNÍCH OBLASTECH A PRACHOVÝCH BOUŘÍCH
Pro úspěšnou obranu před překvapivými útoky je kritické detekovat přesuny militantů IS v rurální krajině i za podmínek prachových bouří s dostatečným předstihem a tyto následně skrze přenášet k odpovědným velitelům. Vzhledem k omezenému využití klasických patrol ve vozidlech, je za těchto podmínek výhodou technologicky superiorního aktéra jednoznačně vzdušná převaha. Monitoring kvalitními optickými sensory nebo radarovými systémy – typu AGS (např. letouny JSTARS) - je proto v rurálních oblastech obklopující strategické lokace nezbytností. Podle Musy a Bashira (2013) je radarový útlum signifikantní ve velmi nízké viditelnosti a nižších vlnových pásmech. Radarové systémy za prachových bouří, mimo extrémně silných, by tedy měly vykazovat dostatečnou detekční schopnost pro zjištění pohybu kolony vozidel i na velkou vzdálenost. Důležitou roli v této oblasti také mohou hrát bezpilotní letouny, hlavně díky menší finanční náročnosti, jednodušší údržbě a operačním parametrům výhodnějším pro tento typ operací, než je tomu u letounů AGS. Jejich nevýhodou však může být menší operační doba a chybějící C3 prvky. Také i při silných prachových bouří s nízkou viditelností může být vhodnou alternativou využití termovizních systémů s ultra dlouhým dosahem montovaných (právě na bezpilotních prostředcích) které podle údajů některých výrobců jsou schopny detekovat cíle až na vzdálenost 18-22 km (srov. např. FLIR 2015). Ačkoliv operačně využitelné hodnoty lze velmi pravděpodobně předpokládat nižší, je možné systémy měření tepelných signatur použít z prostoru nad prachovým oblak a tedy minimalizovat riziko poškození, či zničení letounu v důsledku technické závady nebo přerušení komunikace. 3.2 VÝŠKOVÉ BOMBARDOVÁNÍ NAVÁDĚNOU MUNICÍ Pokud je prioritou bezpečnost vlastních sil a minimalizace lidských ztrát a vybavení, nabízí se hojně využívaná možnost leteckého cílení přesouvajících se/útočících bojovníků IS. Zvláště ve spojení s aktuálními daty z monitorovacích letounů jsou letecké útoky jednou z velmi efektivních možností jak narušit, zničit nebo alespoň odstrašit útočící sílu.
9
Tyto lze také provádět prostřednictvím bojových vrtulníků nebo bezpilotních prostředků, přesto pro situaci prachové bouře se jedná o rizikovou záležitost, jak ze strany bojovníků IS, tak ze strany samotné bouře. Dále nelze použít neřízenou munici, neboť se jedná o rychle se pohybující cíle, tedy nelze využít v Iráku a Sýrii rozšířených levných barelových bomb (viz Deghett 2014). Je tedy lepší využít výškového bombardování naváděnou municí, přičemž pohyb ve vysokých výškách při rychlé reakční době umožnují hlavně nadzvukové stíhací letouny, následně tzv. „gunships“ nebo bombardéry. Samostatným problémem je však akvizice zbraňových systémů země-vzduch bojovníky IS (tamtéž). Vzhledem k nízké viditelnosti je použití těchto zbraní vůči vysoko letícím nadzvukovým letounům (oproti vrtulníkovým nebo bezpilotním alternativám) použití nepravděpodobné, přesto se jedná o reálnou hrozbu. Přestože Henderson (2014) popisuje, že prachové bouře limitují použití laserové munice. Gen. Franks v Drews (2003) naopak tvrdí, že se za prachové bouře v březnu 2003 v Iráku odehrálo jedno nejmasovějších a nejefektivnějších bombardování právě naváděnou municí. Toto protiopatření je extenzivně a intenzivně používáno koaličními jednotkami. Vzhledem k aktuálnímu vývoji bojové situace (většímu rozptýlení přesunujících se menších jednotek – viz Law 2015) je dle mého názoru nutné přijít s cenově i operačně efektivnějšími alternativami. Ani intenzivní použití leteckých úderů proti VBIEDs není „všelékem“, zvláště v městském prostředí (Bender 2015). 3.3 VYUŽITÍ NAVÁDĚNÉHO DĚLOSTŘELECTVA Jednou možností je využití dělostřelectva, hlavně v oblastech, kde lze očekávat časté útoky („pásové“ zóny okolo velkých měst; McFate 2015). Visingr (2015) ve své analýze popisuje dělostřelecké systémy s koncovým naváděním (laserové nebo satelitní, které se zdá vhodnější pro tento typ použití) a vícenásobnými nositeli exploziv, schopné reagovat podstatně dříve než letecké síly a zasahovat z bezpečné oblasti i vzdálené cíle (přes 40km). Při jejich použití z dobře opevněných a chráněných základen v blízkosti měst lze pokrýt velkou část městských přístupových cest i okolních rurálních oblastí. Přesto není možné odhadnout, jak si dělostřelectvo poradí s cílením lehkých, mobilních a rychle se pohybujících jednotek. Také používání naváděné munice, ať už letecké nebo dělostřelecké, s sebou však přináší výrazné finanční náklady a nepodporuje morálku ani zisk bojových zkušeností bezpečnostních sil (srov. metriky měření COIN v Kilcullen 2010). Tedy ani dělostřelectvo, ač jeho roli při útočných i obranných operacích nelze podceňovat, se nezdá být vhodným opatřením. 3.4 TAKTIKA „HEJNA“ („SWARMING“) V případě využití konvenčních ozbrojených sil narazíme na problém mobility a rychlosti obrněných transportérů a jiných vozidel Iráckých ozbrojených sil (dále ISF; viz Hackett 2014). Vzhledem k použití neobrněných SUV mohou vozidla IS lépe a rychleji reagovat na aktuální vývoj na bojišti – přesunovat se do výhodnějšího postavení, či při přečíslení ustoupit nebo se rozptýlit, apod.; bez toho, aby jim vozidla ISF byla schopna konkurovat. Odpovědí na tuto situaci by mohla být částečná hybridizace ISF.
10
Přístup „hejna“ (swarming) vychází z taktik Somálských milic (viz Kilcullen 2013). Jedná se o vozidla vybavená palebnou podporou (Somálské milice používají tzv. improvizovaná bojová vozidla typu pick-up se střelcem na zadní nápravě, ale obecně lze použít jakákoliv vozidla schopná přepravovat pěchotu a zároveň být vybavená stacionárním těžkým kulometem, granátometem, raketometem, nebo minometem schopným pálit pod nízkým úhlem). Vozidla se pohybují v polo-autonomním módu, kdy má každé vozidlo svého velitele. Ve všech oblastech udržuje režim rozptýlené rojnice s je rozestupy na nejzazší viditelnou vzdálenost – představuje tedy flexibilní formaci, jež se umí přizpůsobit momentálním geografickým i povětrnostním podmínkám (tamtéž; vč. nízké viditelnosti v prachových bouřích). V případě střetu s nepřátelskými silami vystoupí pěchota z vozidla, spustí okamžitě intenzivní přehradnou palbu, kryta stacionární zbraní. Ostatní vozidla reagují na střelbu upravením směru a okamžitě zamíří k místu kontaktu, kde provádí stejný manévr jako posádky už bojující. V případě dostatečně široké rojnice a rychlého pohybu tedy velmi pravděpodobně automaticky dojde k obklíčení nepřátelských sil (zvláště pokud se – jako je tomu v případě IS – pohybuje v koloně), čímž se zvyšuje efektivita palebné síly vlastních jednotek a výrazně omezuje možnost ústupu oponenta. Splňuje tedy pravidlo rozptýleného pohybu a bojování koncentrovaně (tamtéž). Nabízí se však kritika v důsledku omezené komunikace v případě prachových bouří. Není tomu tak, neboť při dodržení všech pravidel by tato formace měla být schopna fungovat naprosto autonomně, bez vnější koordinace nebo vzájemné komunikace. Naopak v případě dálkové koordinace spojené s přesnými daty ze senzorových a C3 systému lze očekávat zvýšení efektivity. Vzhledem ke spolehnutí se na nepřímou obranu, rozptýlení jak jednotky, tak mezi jednotkami navzájem, lze při kontaktu s nepřítelem také očekávat nižší ztráty způsobené sebevražednými útočníky (hlavně ve formě VBIED). Naopak (vlivem lehkého nebo žádného pancéřování) je zde větší riziko IEDs, ačkoliv v situaci, kdy by ISF aktivně napadalo přesouvající se bojovníky IS je pravděpodobnost, že tito stihnou položit IED, jen minimální. Zvýšené riziko z odpálených granátů nebo raket je nutné kontrovat primárně preemptivně: dobrou koordinací a informacemi, palebnou převahou a mobilitou. Primární funkcí těchto jednotek by tedy mělo být vyhledávání a napadání přesunujících se jednotek IS, buď v plně autonomním režimu patrol dlouhého dosahu s podporou letecké převahy, nebo při obraně samotného města. Není tedy zapotřebí vysílat tak velké bojové skupiny, což může významně napomoci přílišnému napnutí ISF (viz. Law 2015). Tento přístup tedy za udržitelných nákladů na výzbroj i výcvik, získaných bojových zkušeností a morálky mužstva vyvažuje zvýšené riziko materiálních i lidských ztrát při přímém kontaktu s nepřítelem. 3.5 OPATŘENÍ PROTI VBIEDS Základní opatření proti VBIEDs mají tyto parametry: rozptýlení vlastních sil, ideálně do míst, kde budou blízko populace. Podle Soufan Group v Bender (2015) také větší počet vojáků, lepší vybavení proti-tankovými zbraněmi a kontrola území pro omezení mobility IS. Dalším opatřením je důsledný monitoring, shromažďování a distribuce informací o ukradených vozidlech. Nedílnou součástí jsou i kontrolní body (viz níže).
11
3.6 KONTROLNÍ BODY Kontrolní body při boji proti hybridnímu protivníkovi představují dvousečnou zbraň. Na jedné straně pomáhají zabezpečit město, jeho obyvatele i bezpečnostní složky, na druhou stranu však také zpomalují přirozené fungování města, mohou znepřátelovat populaci a tím vyvolávat potenciálně vyšší podporu oponentovi (podrob. viz Kilcullen 2013). Toto se projevuje zvláště při nadužívání kinetického přístupu, neboť nelze podrobit palbě každý automobil, který se snaží kontrolním bodem rychle projet – může se jednat například o osoby prchající před konfliktní situací. Je tedy důležité ke kontrolním bodům přistoupit inovativně. Jednu z možností popisuje Tucker (2015). Ta je založena na moderních technologiích a vychází ze snahy o minimalizaci následků bezpečnostních incidentů. Hierarchie neletálních (a finálně letálních) technik je tato: Zhruba na 300 metrech bez známek zpomalení vojáci použijí intenzivních optických (lasery) a zvukových (hlasité amplifikátory o síle 144 dB) k varování řidiče. Mezi 300 a 200 metry jsou použity ohlušující a oslepující výbušné systémy (tzv „flashbangs“), oslepující ruční lasery, či mikrovlnné zbraně, které způsobují nesnesitelné pocity pálení. Pokud stále řidič pokračuje dál, pod 200 metrů se vojáci pokusí pomocí radiofrekvenčního zastavovacího zařízení přerušit elektroniku automobilu. Na linii 100 m je povoleno použít smrtících prostředků. Při průjezdu lze použít 150 000V elektrické zastavovací zařízení, které dokáže přerušit funkci motoru, ale nezničí vozidlo. Představuje tedyposlední možnost mimo zabití řidiče (tamtéž). Je jistě, že v prostředí boje proti IS lze využít za rozumných finančních nákladů pouze část nesmrtících technik – například vynechat finančně náročné mikrovlnné zbraně. Přesto se jedná o lepší možnost, než primárně nasadit smrtící zbraně a tím dát IS výhodu podpory části populace 4
SYNTÉZA PROTIOPATŘENÍ
Výše zmíněné přístupy lze dále vzájemně kombinovat a propojit s dalším: předsunutou obranou území v soustředných kruzích kolem strategických měst. Jak bylo dříve ukázáno na případu Saudskoarabského severního pohraničního projektu (viz Bátrla 2015), jedná se o dobře provázaný systém pevných pozic s překryvem palebných polí a mobilních reakčních sil, které mají za úkol doplnit stacionární prvky. Cílem je zdržet, zastavit a odrazit, nebo zničit nepřátelský postup (viz FM 3-90-1; Department of Army 2013). V tomto případě by roli stacionárních objektů mohly hrát malé kontrolní/opevněné body v blízkosti měst ve spojení s předsunutými základnami, či přestavěnými okrajovými domy blíže k centru a v blízkosti hlavních přístupových cest. Rozptýlení základen a kontrolních bodů může významně přispět k možnosti čelit útokům z více směrů. Mobilní jednotky schopné manévrovacího boje by pak mohl představovat typ „hejna“, popsaný výše (bod 3.4). Propojení s dělostřelectvem a leteckou podporou poté představuje pouze násobitel síly tomuto systému. Samotné části by mohly nabývat této podoby: a. Kontrolní/opevněné body – zde lze uvažovat o systému jednoduchých, levných, zeminobetonových pozorovatelských pozic (v ideálním případě se stacionární těžkou zbraní) periferních oblastech měst, kde lze očekávat vektor útoku. Tyto jsou komunikačně a vizuálně provázány s ostatními opevněnými body a kontrolními body na hlavních přístupových cestách (viz 3.6). Na obsluhu by přitom stačilo pouze několik osob pro obsluhu stacionární zbraně a vizuální pozorování. V rámci opatření je vhodné k udržovaným posádkám přidělit vozidlo rychlé reakce (viz 3.4 a 4, c.). 12
b. V kratší vzdálenosti od města je na strategických pozicích a v blízkosti hlavních přístupových cest vhodné umístění několika předsunutých základen. Tyto slouží jako velitelská a kontrolní centra propojená s vnějšími zdroji informací (kontrolní stanoviště, sledovací letouny, bezpilotní prostředky) a systémy včasného varování samotné základny - stacionárními radarovými a detekčními systémy, seismickými čidly (proti tunelovým bombám – viz Weisberger 2015), termálními a nočními kamerami, apod. Při použití kvalitního vybavení a dobrém geografickém umístění lze počítat v s detekcí nepřátelských sil až na desítky kilometrů (viz Spencer 2015 a Airbus 2015 v Bátrla 2015). Zde je vhodné také umístění prostředků bojové podpory – vrtulníků, bezpilotních prostředků, dělostřelectva, apod., stejně jako sil rychlé reakce (viz 3.4 a 4, c.) c. Jednotky rychlého zásadu jsou umístěny rozptýleně na kontrolních bodech i na předsunutých základnách. Kontrolní/opevněné body: Při zpozorovaném útoku s dostatečným předstihem může tato pozice společně s nejbližšími dalšími pozicemi vyslat vozidla rychlé reakce vstříc protivníkovi. V případě překvapivého útoku se tyto pozice mohou pokusit udržet útočníka do doby, než zareagují ostatní jednotky. Při masivním přečíslení může osádka prostřednictvím vozidla provést taktický ústup do dalšího obranného pásma, čímž sice útočník získá část území a manévrovacího prostoru, bude však čelit koncentrovanější obranné síle. Předsunuté základny: Na předsunutých základnách by jednotky rychlého zásahu měly nabývat dvou forem: Vycvičené v principech „hejna“ (viz 3.4; podobně jako na kontrolních/opevněných bodech), které by pomáhaly tvoři mobilní složku obrany, prostředky pro rychlý přechod do ofenzívy a také jako pro vysílání operací „najdi a znič“ při spatření protivníka sledovacími prostředky. Druhý typ jednotek by měly představovat těžce obrněné jednotky (obrněné transportéry-hlavní bitevní tanky), které slouží k blízkému boji ve městě, kde vynikne jejich schopnost přímé obrany a odolnosti proti poškození, stejně jako palebná převaha. Zároveň mohou být využity jako improvizované krytí pěchoty, či mobilní komunikační relé.
5
ZÁVĚR
V tomto textu jsem popsal některé vybrané aspekty taktiky Islámského státu - využití rurálních oblastí, prachových bouří a vozidly nesenými improvizovanými výbušnými zařízeními – a nastínil možná protiopatření. Jedná se konkrétně o: používání letecké, či dělostřelecké naváděné munice a taktiku autonomního „hejna“ podle Somálských milic. Dále jsem popsal některé základní charakteristiky potlačování VBIED a inovaci v postupech koncepce bezpečnostních kontrolních stanovišť. Tyto jsem poté syntetizoval do jednoho teoretického taktického celku. Je téměř jistě, že by při aplikaci tento koncept bylo potřeba zasadit do většího rámce. Propojit s ofensivními operacemi na dobytí a udržení strategických měst (např. Aleppo, Ramadi) s policejní prací proti dalším projevům vnitřních nepokojům (pocházejících převážně z vystěhované Sunnitské populace; jedná se např. o útoky SVEST, HBIED, tunelové bomby, apod.). Dá se také předpokládat přizpůsobení taktiky IS každé taktice, včetně této a inherentně tedy s nutností další evaluace a adaptace. 13
Přesto však i ve shodě s Jessicou McFate (2015) považuji za zásadní neumožnit jednotkám Islámského státu svobodu pohybu a jednání, hlavně skrze rurální a pouštní oblasti. Jedině tímto způsobem je lze vojensky přivést k limitovanému množství předvídatelných kroků, což je nezbytné pro finální porážku IS. LITERATURA [1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6] [7]
[8]
[9]
[10]
[11]
14
BÁTRLA, M. Obrana hranic proti infiltraci a guerillovým útokům: Případová studie Severního pohraničního bezpečnostního projektu Saudské Arábie. Vojenské rozhledy, 2015, roč. 24, č. 3, s. 102-118. ISSN 2336-2995. doi:10.3849/12103292,24.2015.03.102-118. BENDER, Jeremy. ISIS' favorite tactic for overrunning cities is brilliant, devastating, and insane. Business Insider [online]. 5. 1. 2015. [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://www.businessinsider.com/isis-suicide-strategy-for-overrunning-cities-2015-5 DEPARTMENT OF ARMY, Headquarters. 2013. Field Manual No. 3-90-1: Offense and Defense [online]. Washington, DC: Headquarters, Department of Army, 2013, s. 290 [cit. 2015-05-29]. Dostupné také z: http://armypubs.army.mil/doctrine/DR_pubs/dr_a/pdf/fm3_90_1.pdf DEGHETT, T. R. The Build-It-Yourself Bombs. Foreign Policy [online]. 3.7.2O14. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://foreignpolicy.com/2014/07/03/the-build-ityourself-bombs/ DREWS, Carl. Sandstorm Over Baghdad:: The Dust Storm that Stalled the Coalition Invasion of Iraq [online]. Boulder, Co, 2004 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://acd.ucar.edu/~drews/sandstorm/ . Class project. University of Colorado at Boulder. Vedoucí práce Dr. David Noone. FLIR HDC. FLIR [online]. FLIR® Systems, 2015 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.flir.co.uk/cs/display/?id=60096 GARNETT, Jantzen a Aaron REESE. Wilayat Sinai Likely Preparing for Car Bomb Campaign. Institute for the Study of War [online]. 12. 3. 2015 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.understandingwar.org/backgrounder/wilayat-sinai-likelypreparing-car-bomb-campaign GILEWITCH, Daniel A. Military operations in the hot desert environment. In: HARMON, R., S. E. BAKER a E. V. MCDONALD. Military geosciences in the twentyfirst century. Boulder, Colorado: The Geological Society of America, 2014, s. 39-47. ISBN 978-081-3741-222. HACKETT, James T. (ed.). THE INTERNATIONAL INSTITUTE OF STRATEGIC STUDIES. The Military Balance 2014. 2. London: Routledge, 2014, 510 s. ISBN 978185-7437-225. HENDERSON, Joseph P. Dust storms and the 1980 Iran hostage rescue. In: HARMON, R., S. E. BAKER a E. V. MCDONALD. Military geosciences in the twenty-first century. Boulder, Colorado: The Geological Society of America, 2014, s. 49-55. ISBN 978-081-3741-222. MCFATE, Jessica Lewis. Institute for the Study of War. Middle East Security Report 27: The ISIS DEFENSE in Iraq snd Syria: Counterning an Adaptive Enemy [online]. 2015, 46 s. [cit. 2015-06-21]. Dostupné z: http://understandingwar.org/sites/default/files/ISIS%20Defense%20in%20Iraq%20and %20Syria%20--%20Standard.pdf
[12]
[13] [14] [15] [16]
[17]
[18]
MUSA, A. a S. O. BASHIR. Electromagnetic Waves Propagation in Dust Storms at Millimetre Wave Band. Journal of Emerging Trends in Engineering and Applied Sciences [online]. 2013, 4(2): 162-167 [cit. 2015-11-02]. ISSN 2141-7016. Dostupné z: http://jeteas.scholarlinkresearch.com/articles/Electromagnetic%20Waves.pdf LAW, Bill. The military strategy behind IS conquests. BBC NEWS [online]. 16. 6. 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-middle-east-33133070 KILCULLEN, David. Counterinsurgency. New York: Oxford University Press, 2010, s. 251. ISBN 978-0-19-973749-9. KILCULLEN, David. Out of the mountains: the coming age of the urban guerrilla. London: Hurst & company, 2013, 342 s. ISBN 978-1-84904-511-7. TUCKER, Patrick. What Will Happen To You When You Storm a US Military Checkpoint? Defense One [online]. 15. 7. 2015 [cit. 2015-11-03]. Dostupné z: http://www.defenseone.com/technology/2015/07/what-will-happen-you-when-youstorm-us-military-checkpoint/117898/ VISINGR, Lukáš. Perspektivy dělostřelectva: palebná podpora je stále nezbytností. Natoaktual.cz [online]. 2. 11. 2015 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/perspektivy-delostrelectva-palebna-podpora-je-stalenezbytnosti-1ce-/na_analyzy.aspx?c=A151102_092319_na_analyzy_m02 WEISGERBER, Marcus. ISIS Is Using Tunnel Bombs in Iraq. Defense One [online]. National Journal Group, 8. 6. 2015 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.defenseone.com/threats/2015/06/isis-using-tunnel-bombs-iraq/114730/
15
Tomasz DUKIEWICZ
PODSYSTÉM PRŮZKUMU V ASPEKTU INFORMAČNÍ VÁLKY Abstract: The author of this article points out various issues in subsystem reconnaissance. Battle information in which military operations are conducted influences the needs of both creating forces, preparing them for the task realization, and determines how operations at all levels of command are performed. In today's world of globalization and emerging internal and external security threats, military forces should be ready for use within the reconnaissance subsystem. To ensure the attainment of high security it is essential to maintain and develop the capacity to implement new technologies for the needs of conducted military operations. In the environment of the terrorism threat, the need for developing means of communication, identification elements, components for conducting intelligence, special and reconnaissance operations. 1
ÚVOD
Operační schopnosti ozbrojených sil členských zemí NATO jsou stále více závislé na nejnovějších technologiích. Informační a komunikační systémy, jež ve spojení se systémy pro podporu rozhodování a výzbroje tvoří základní strukturu průzkumného systému. Tyto systémy poskytují možnost získat příslušnou výhodu. Zajišťují větší efektivitu a zejména zvyšují možnosti působení na nepřítele. V rámci prováděných operací NATO, mezinárodní charakter těchto operací vyvolává nárůst potřeb interoperability a kompatibility vojenských systémů. Potřeba vývoje komunikačních prostředků a prvků průzkumu (v kosmické, pozemní a mořské dimenzi) vyplývá z nezávislého faktoru působícího v různém prostředí, jímž je informace. Informace se stávají hlavním článkem každého konfliktu nebo mají také přímý vliv na určení míry ohrožení bezpečnosti. Důležitým prvkem bezpečnostního systému a informačním prostředím se stávají počítačové sítě, jež se v krátkodobém horizontu mohou stát hlavní oblastí budoucích konfliktů a zásadně ovlivňovat rychlost rozhodovacího procesu. Spojení strategie, taktiky, techniky, procedur a organizačních aspektů s informační infrastrukturou za účelem dosažení výhody může být využito v rámci budování systému ISTAR1[4]. Vyspělé země investují značné finanční prostředky do vývoje systému ISTAR z důvodu možného ohrožení bezpečnosti států. Důležitým krokem při tvoření a vývoji systému ISTAR jsou závěry vyplývající z analýzy působení spojeneckých sil v Iráku, kde různé druhy složek ozbrojených sil působily jako samostatné prvky výměny informací, což velmi ztěžovalo přijímání správných rozhodnutí. Ozbrojené síly USA v Perském zálivu v roce 1991 používaly cca 140 systémů, jež nebyly mezi sebou propojené. Analýza prokázala, že z výše uvedeného důvodu byla rozhodnutí přijímána příliš pomalu ve vztahu k existujícím možnostem. Bylo zjištěno, že velící osoby neměly přístup k informacím získávaným v různých složkách a z různých informačních zdrojů. Na summitu NATO v Praze v roce 2002 se začalo oficiálně hovořit o koncepci "Nadřazenosti informací". V průběhu bojů v Iráku v roce 2003 bylo poprvé v dějinách použito komplexní spojení systémů všech druhů složek ozbrojených sil v mezinárodním prostředí.
1
Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance
16
Mnohé teorie, ale také věda vycházející z předpokladů, že informacemi a znalostmi lze vyhrát válku, nejsou zcela správné, poněvadž sugerují, že zmatek a nejistota během války budou sníženy nebo dokonce eliminovány. Takový případ se v průběhu skutečných operací nevyskytuje. Toto spíše závisí na dovedném využívání informační výhody v podmínkách probíhajících bojových operací. Dovednost řízení informace a vedení dezinformačních operací nemůže zaručit úspěch vojenských operací, ale bez využití těchto operací je obtížné dosáhnout úspěchu. Systém ISTAR umožňuje výměnu informací a vedení operací v různých aspektech a operačních podmínkách, a to jak na strategické, tak na operační a taktické úrovní. 2
INFORMAČNÍ VÁLKA
V souladu s řádnou definicí je informační válka založena na neustálém získávání informací a průzkumných zpráv, informačním rušení a informační obraně. Je nedílnou součástí veškerých vojenských operací a zároveň svým přímým vlivem na rozhodnutí přijímaná veliteli všech úrovní je jedním z hlavních faktorů rozhodujících o úspěchu v boji, poněvadž informace a průzkumné zprávy budou určovat výběr určitých způsobů přijímaných opatření pro dosažení úspěchu na bitevním poli [4]. Stejně jako ostatní problémy, rovněž informační válka je považována za vědecký problém, jenž je předmětem zájmu mnoha teoretiků. Z mnoha takových studií si pozornost zaslouží analýza pojmu informační války od Leopolda Ciborowskiego, pro něhož jsou výchozím bodem typy podmínek prostředí, v nichž jsou uskutečňovány cílové činnosti, a zejména úplná izolace, pozitivní a negativní kooperace. V této koncepci je prostředí úplné izolace chápáno jako stav, v němž organizátor a realizátor záměrného opatření nemůže počítat s pomocí jiných objektů prostředí, ani jeho činnost není ohrožena rušením způsobeným jinými objekty prostředí. Situace, kdy organizátor a realizátor jsou podporováni ostatními subjekty za účelem dosažení vytyčených cílů, charakterizuje pozitivní kooperaci, zatímco v případě, kdy realizace opatření bude probíhat v prostředí záměrných rušení, se bude jednat o negativní kooperaci totožnou s válkou, v níž se dva subjekty budou snažit realizovat protichůdné cíle pomocí destrukční činnosti soustředěné na informačně řídicí systémy znepřátelené strany. Při popisu těchto tří stavů skutečnosti, jež mají rozhodující vliv na průběh procesů záměrného opatření, autor úvah formuluje definici informační války jako „činnosti vzájemně negativní kooperace, jejichž destrukční činnost se soustřeďuje na informačně řídící systémy znepřátelené strany ”[3]. Jak už bylo zmíněno, informační válka je nedílnou součástí celého systému ozbrojeného boje, a proto ji nelze posuzovat odděleně od ostatních faktorů ovlivňujících průběh a konečný výsledek války. Co je rovněž důležité, je to, že cíl informační války vedené současně s ostatními formami války vždy vyplývá z charakteru a cíle podporované války. Tyto cíle jsou dosahovány přijetím konkrétních záměrných opatření, jejichž výběr závisí na aktuálním stavu skutečnosti. Znalosti týkající se této skutečnosti jsou získávány prostřednictvím získávání informací, a tyto k nám následně přicházejí prostřednictvím informačně řídících systémů. Struktury informačně řídících systémů jsou podmiňovány potřebami rozhodovacího procesu a jsou určeny ke splnění tří základních funkcí: získávání údajů o nepříteli, shromažďování údajů o vlastním bojovém potenciálu a jeho situaci a řízení vlastního bojového potenciálu2. Informační válka se nemůže omezovat na získávání informací zabezpečujících realizací vlastního rozhodovacího procesu, musí také působit na rozhodnutí přijímaná znepřátelenou stranou tak, aby byly posíleny vlastní operace a oslabeny následky činností nepřítele. K tomu
17
slouží informační rušení informační obrana. Druha podoblast informační války, kterou je rušení, se bude soustřeďovat na realizaci dvou funkcí znemožňování nebo ztěžování získávání údajů a fyzickou destrukci jeho technických prvků. Celé informační rušení bude nasměrováno na vytvoření falešného obrazu skutečnosti pro nepřítele tak, aby jím přijímaná rozhodnutí byla zacílena na neexistující nebo nedůležité objekty činnosti. Aby se zajistila účinnost informačního rušení, musí byt toto rušení realizováno se stejnou důsledností a soudržností cílů na všech úrovních činností, a tedy na strategické, operační a taktické úrovni. Proto také návrhy rozsahu informačního rušení nižších operačních úrovní v rámci ozbrojeného boje by měly být potvrzením a logickým sledem falešných informací předávaných nepříteli na vyšších úrovních velení a řízení operací [2]. V rámci informační obrany jako třetího prvku informační války je třeba se soustředit na vytvoření podmínek pro znemožnění získání důležitých informací o vlastním potenciálu a podmínkách ovlivňujících realitu boje a podstatných z hlediska operací prováděných znepřátelenou stranou. Komplexní pojetí informační obrany se bude týkat tří hlavních oblastí, jež by měly být zohledněny při organizování a plánování informační obrany. Patří mezi ně hodnocení prostředí bitevního pole, proti průzkumná a kontrarozvědná opatření, a radioelektronická obrana a bezpečnost komunikace. Souhrn těchto opatření bude zaměřen na informační rušení kanálů získávání údajů tak, aby se znemožnilo nepříteli dosažení jeho plánovaných cílů, a tím se předešlo narušování svých vlastních činností. Informační obrana může být vedena různými způsoby a s využitím různých nástrojů. Hlavní cíl zavádění entropie do kanálu získávání údajů může být dosahován zároveň použitím široce chápaného předstírání a cestou fyzické destrukce průzkumných prvků nepřítele [4]. Předběhnutí a přesnost rozhodují o vítězství v boji, a proto hlavním cílem informační války bude zajistit veliteli na bitevním poli možnost reagovat rychleji než nepřítel, rychleji než nepřítel zahajovat operace a přesněji zasahovat prvky jeho bojového uskupení, vybrané podle priorit umožňujících destruktivní působení na ty jeho prostředky, jež jsou pro něho nejdůležitější z hlediska možnosti pokračování ve válce. 3
INFORMAČNÍ OPERACE
Každá válka se soustřeďuje na získání výhody nad nepřítelem. V politickém boji se znepřátelené strany budou snažit dosáhnout výhody za účelem získání nebo udržení moci, v ekonomickém boji se konkurenti působící na stejném trhu budou snažit získat lepší finanční výsledky, v informační válce bude cílem dosažení informační převahy. Prvkem ozbrojeného boje realizujícího tento cíl jsou informační operace. Polní řád pozemních sil definuje tuto oblast aktivit jako „opatření, jejichž cílem je působení na vnímání (názory) a postoje určitých jednotlivců a skupin, vyvolávající chování příznivé z vlastního hlediska, opatření mající vliv na přijímání politických a vojenských rozhodnutí prostřednictvím působení na informaci, základní informační procesy a systémy velení a řízení a komunikační a informační systémy nepřítele, a také opatření chránící vlastní informace, procesy a informační systém.” Lze rozlišit pasivní a aktivní informační operace. Pasivní informační operace se budou soustřeďovat na ochranu před působením nepřítele na vlastní systémy velení a řízení a informační sítě. V rámci tohoto způsobu provádění operačních činností budou realizována opatření zajišťující zachování přístupu a efektivní využití informací a kromě toho patřičně rychlá reakce na adekvátní nepřátelskou činnost v téže oblasti informační války neboli identifikace příprav nepřítele na informační operace zaměřené proti našim systémům. Při současném předcházení útokům nepřítele na nejdůležitější body našeho systému je třeba také systematicky identifikovat zranitelná místa v naších informačních systémech. Díky určení těchto nejdůležitějších prvků ve 18
vlastní struktuře lze zajistit skutečnou ochranu informací a informačních systémů před působením nepřítelem. Aktivní informační operace se zaměřují na likvidaci nepřátelských informačních systémů a systémů velení a řízení nepřítele. V tomto případě aktivity zahrnují činnosti spočívající v ovlivňování informací dostupných nepříteli a veškeré procesy založené na informaci, podporující jeho systémy velení a boj o získání informační převahy. Účinnost těchto opatření je zajišťována identifikací informačních systémů nepřítele a stanovením jeho slabých stránek a tím zároveň identifikovat objekty našeho působení v informačních operacích. Zároveň při plánování našeho aktivního informačního působení na identifikované objekty nepřítele v jeho informačním systému je třeba se soustředit na zapojení všech dostupných sil a prostředků, jež mohou být využity k dosažení cíle vytyčeného v informační operaci [4]. V závislosti na cíli, jenž bude stanoven před informačními činnostmi, budou při jejich realizaci využívány jak kinetické, tak rovněž ne kinetické prostředky, a však v případě přístupu založeného na účincích nabývá na významu uplatnění ne kinetických činností. V souvislosti s větší možností velitelů při výběru prostředků působení narůstá význam informačních operací. Zvlášť zřetelně to potvrzují operace prováděné v poslední době v zahraničí, v nichž informační činnosti hrají klíčovou roli při dosahování úspěchu. To však neznamená jen držení se přístupu založeného na účincích, jenž přinesl nový význam ne kinetických akcí. Nárůst významu informačních operací pro dosažení úspěchu v boji je způsoben pochopením významu informací v soudobém světě ovládaném právě informačními technologiemi, jež hraje klíčovou roli v rozvoji tzv. čtvrté velmoci, jíž jsou media. Soudobé ozbrojené konflikty ukazují, jak je důležité předložit světovému veřejnému mínění svou vizi řešení sporné otázky a to s předstihem ve vztahu k nepříteli. Je mnohem jednodušší vnutit svůj způsob myšlení pomocí tzv. informačního předstihu, seznámení s problémem, než následné dokazování své pravdy a nároků s nutností odvolávat se na dřívější informace s odlišnou orientací. Hlavní zásadou zajištující úspěch informačních operací je integrace všech jejích prvků a soustředění se na jeden cíl, jenž by měl být pochopitelně shodný se záměrem velitele operace. Využití jednotlivých prvků informačních operací a stupeň jejich zapojení bude záviset na typu vojenských operací, jakož i na fázi konfliktu. K prvkům informačních operací patří: • ničení; • elektronická válka; • bezpečnost operací; • dezinformace; • psychologické operace; • průzkum [4]. Kromě toho existují ještě dva prvky související s informačními operacemi, ale nespadající do jejich problematiky, k nimž patří civilně-vojenská spolupráce (CIMIC) a informování veřejného mínění. Jak už bylo zmíněno, využití jednotlivých prvků informačních operací závisí na fázi prováděné operace. A tak v počáteční fázi konfliktu se informační operace budou zaměřovat na psychologické ovlivňování jak ve vztahu k jednotlivým prvkům uskupení nepřítele, tak i k prvkům prostředí, za účelem přípravy vhodných podmínek pro zahájení války. Kromě toho důležitým prvkem této fáze bude zajištění bezpečnosti operací tím, že zabráníme nepříteli získat informace týkající se charakteru našich budoucích operací. Pokud to bude plán informačních operací předpokládat, pak v této fázi budeme využívat rovněž dezinformaci, jejímž cílem bude vyprovokování nepřítele k přijetí chybných rozhodnutí ohledně způsobu provádění operace, zatímco kinetické akce budou prováděny v rámci informačních operací následné fázi v průběhu boje a budou zahrnovat elektronický útok neponičení palbou. V poslední fázi boje mohou být použity dvě následné složky informačních operací, a to civilněvojenská spolupráce, zajišťující obnovu zničené infrastruktury nebo programy varující před 19
minami a informování veřejného míněni, jehož cílem bude příznivá prezentace operací armády a odsouzení akcí nepřítele, které jsou ve svých důsledcích negativní pro místní obyvatele. Nedůležitější je přesvědčit obyvatelstvo, že naše operace jsou v stavu zajistit bezpečnost. Proto slova musí být podpořena činy potvrzujícími odhodlání chránit obyvatelstvo, čehož lze mimo jiné dosáhnout poskytováním humanitární pomoci [2]. Plánování informačních operací, stejně jako každé činnosti související s válkou vyžaduje velkou přesnost a z důvodu využití mnoha prvků v různých fázích konfliktu musí být rovněž pečlivě koordinováno. Proto lidé zodpovědní za proces plánování informačních operací kromě znalostí z oblastí informačních operací by měli mít patřičné operační zkušeností umožňující pochopení hlavního cíle války. Aby se zajistila účinnost informačních operací, jejich plánování musí probíhat v souladu se zásadami, k nimž patří vydávání direktiv ze strany nadřízeného, pochopení záměru činnosti velitele a operačních cílů, na základě toho vypracování cílů informační operace, vytvoření cílových objektů informačního působení a nakonec stanovení prostředků k provádění informačních operací a vytyčení jejich úkolů. 4
ROLE PRŮZKUMU SYSTÉMU INFORMAČNÍ VÁLKY
Informace v soudobém světě začíná nabývat stále většího významu. V informační společnosti všechny procesy zajišťující existenci jak jednotlivci, tak celým společenským skupinám, závisí na přístupu, dodávce a dovedném využití informace. Tofflerovská vize týkající se informační společnosti posouvá do popředí třetí sektor ekonomiky, jímž jsou služby. V tomtéž sektoru se bude nacházet oblast týkající se širokého vlivu na současnou formu života, který má informace. Díky tomu také mají stále větší význam údaje, informace a znalosti [2]. Vedení vojenských operací se nikdy svou technickou a technologickou úrovní neodchylovalo od každodenního života. Obvykle dokonce pravě potřeby bitevního pole poháněly závody ve vývoji vědy a techniky za účelem zlepšení výkonu vojáků, aby byli účinnější a aby se jim zajistila vyšší úroveň bezpečnosti. Proto tak důležitou roli na soudobém bitevním poli hraje průzkumný systém, jenž je zodpovědný za informační zásobování rozhodovacích center, počínaje nejnižší úrovní velení a konče centry nejvyššího velení. Tak jako se ekonomice do popředí dostávají služby, tak při vedení bojových operací v soudobém prostředí boje, průzkum a informace zajišťuje účinnost a možnost dosahování cílů. Obdobně jako služby podporují základní ekonomické oblasti, tak zásobení velitelů věrohodnými a včasnými informacemi jim dává možnost přijímání rozhodnutí ohledně způsobu zapojení podřízených jednotek. Definice průzkumu v souladu s Polním řádem pozemních sil popisuje průzkum jako stav znalostí [2]. Tato definice se shoduje s Sienkiewiczovou pyramidou hierarchie informací propojenou s obecným modelem „O-O-D-A” (Observe – Orient – Decide – Act), v níž úrovni znalostí odpovídá schopnost rozhodování. Ostatně každá úroveň navržené hierarchie informací je propojená s průzkumem, tudíž lze konstatovat, že průzkum je základem tak rozhodovacích procesů, jak prováděných operací. Týká se to všeobecně vojenských operací, ale také průzkumných operací umožňujících získávání informací potřebných k realizaci operací všeobecně vojenských [4]. Jak už bylo dříve řečeno, informační válka se skládá ze tří základních druhů činností, z nichž první je získávání informací, neboli provádění průzkumu. V teorii vojenských operací rozlišujeme dva významy průzkumu: věcný a funkční. Průzkum ve věcném významu, 20
definovaný jako průzkumný potenciál, je chápán jako síly a prostředky určené k získávání a shromažďování údajů, jejich zpracování na informace a průzkumné zprávy, a následně dodávání zájemcům. Naproti tomu průzkumem ve významu funkčním rozumíme veškerá opatření směřující k získání nezbytných informací týkajících se činností a možností provádění operací aktuálním nebo potencionálním nepřítelem, oblasti provádění operací a terénních a hydrometeorologických podmínek. V závislosti na zvoleném kritériu lze rozlišit několik druhů průzkumu. Při zkoumání informační války a roli, jakou v ní hraje průzkum, je třeba se soustředit na kritérium způsobu získávání informací. Cílem průzkumných operací využívaných v informační válce bude nejen získání skutečného obrazu nepřítele a prostředí, v němž bude působit, ale především vytvoření možnosti k naprogramování jeho operací [2]. Průzkum má dodat také informace, jež zajistí informační výhodu, a tím pádem umožní převzetí iniciativy v souladu s populárním pravidlem, podle něhož se hraje tak, jak to dovoluje soupeř. Chování nepřítele musí být omezeno naším tlakem, pak můžeme na bitevním poli převzít plnou kontrolu. Pravě informační výhoda může zajistit veliteli možnost diktovat svou vůli, což je podstatou velení[4]. Výše zmíněný publicista Alvin Toffler napsal s určitou nadsázkou, že válku v Perském zálivu vyhrála inteligence ukrytá v mikroprocesorech zbrojních systémů a systémech velení, komunikace a průzkumných systémech [4]. Pravě průzkum je odpovědný za přísun informací nezbytných ve všech fázích rozhodovacího procesu. Bez informací získaných průzkumem nebude možné hodnotit situaci, plánovat budoucí operace, řídit je a hodnotit jejich výsledky. V souladu se spojeneckými požadavky by měl průzkumný subsystém ISTAR umožňovat: • shromažďování, zpracovávání a distribuci získaných informací – (Intelligence); • provádění pasivního hlídkování oblasti přístupových cest (Surveillance); • udávání cílů a hodnocení výsledků palby (Target Acqusition); • provádění aktivních průzkumných operací (Recconaissance); Subsystém ISTAR na každé úrovni velení by měl mít následující moduly: • velení a řízení (C2 ISTAR); • analýzy průzkumných údajů (Fusion Team)[1]. • Idea vyžití informací a průzkumných údajů pro potřeby plánování a řízení operace (operací) je následující: • Informace od průzkumné hlídky jsou předávány koordinačnímu týmu průzkumu (Collection), jenž je předává analytickým týmům /týmu průběžné analýzy (Prodaction) a hodnocení následků úderů (Targeting)/, jež je analyzují, hodnotí a zpracovávají na průzkumné údaje, a následně předávají zainteresovaným odběratelům. • Informace z průzkumu různých druhů vojsk prostřednictvím průzkumných důstojníků pracujících v koordinačním týmu průzkumu (Collection) jsou předávány, analyzovány, hodnoceny a zpracovávány do podoby průzkumných údajů a následně šířeny stejným způsobem jako informace ze všeobecně vojenského průzkumu. • Na základě průzkumných údajů velitel přijímá rozhodnutí a prostřednictvím vedoucího G-2 vytyčuje úkoly z oblasti průzkumu všem vlastněným silám a prostředkům.
21
•
5
Průzkumné útvary taktické úrovně by měly být schopny řídit různé druhy průzkumných prostředků, k nimž patří: elektronická válka, průzkum na základě obrazových dat, hlídkový a osobní průzkum, vysunutí pozorovatele, radarový a akustický průzkum, prostředky rušení IED, průzkumné snímače. Na operační úrovni a na úrovni brigády by se mělo jednat řádné síly a prostředky, zatímco na úrovni divize by měly být budovány modulově a přidělovány podle míst a času a druhu úkolu realizovaného taktickým svazkem.
ZÁVĚRY
Průzkumný subsystém na každé úrovni velení se skládá z řádných a přidělených sil a prostředků. Subsystém je uzpůsoben příslušně takticko-operačním potřebám a realizovaným úkolům. Průzkumný subsystém zajišťuje výměnu informací s průzkumnými silami a prostředky jednotlivých druhů vojsk, nadřízeným a sousedy. Řízení samotných průzkumných prvků jednotlivých druhů vojsk je realizováno jednotlivými průzkumnými útvary. Z analýzy úkolů, jež mají řešit jednotlivé průzkumné systémy na úrovni praporu a brigády vyplývá, že na prvních dvou úrovních mohou být realizovány dvě funkce informační války, tj. průzkum a protiprůzkum, jež plní úkoly informační obrany a zahrnují svým rozsahem menší spektrum opatření než na operační úrovni. Vyplývá to především z technických možností, jež poskytují prostředky ve vybavení divize, mimo jiné v oblasti elektronické války, umožňující provádění vyhodnocení radioelektronických hrozeb (RE), plánování a řízení průzkumu a rušení RE, distribuci údajů z průzkumu RE a koordinaci opatření v oblasti obrany RE. Díky tomu na úrovni divize mohou být realizovány všechny tři druhy operací, jež jsou součásti informační války a jejichž cílem je získávání informací, informační rušení a informační obrana. LITERATURA [1]
[2]
[3]
[4]
22
DUKIEWICZ T., Strategia w uwarunkowaniach zagrożeń działań ideologicznych, [w:] Forum bezpieczeństwa : bezpieczeństwo wewnętrzne i ochrona infrastruktury krytycznej, T. 1 / red. nauk. Grzegorz Krasnodębski, Akademia Marynarki Wojennej w Gdyni 2012. ISBN: 978-83-934343-8-1. DUKIEWICZ T., SECURITY SYSTEM ELEMENT - ISTAR SYSTEM, [w:] The International Scientific Conference Knowledge –Based Organization, Army Academy, RO 2012. DUKIEWICZ, T. Informace v průzkumném subsystému taktické úrovně. In: Mezinárodní vojensko-odborná konference TAKTIKA 2012, UO, Brno 2012, ISBN 978-80-7231-887-2. DUKIEWICZ, T. Průzkumný subsystém taktické úrovně In. Manažment, teoria, výučba a prax, Liptovský Mikuláš, AOS, 2012, ISBN 978-80-8040-452-9.
Zdeněk FLASAR
TAKTICKÉ POSTUPY (DRILY) V ČINNOSTI MALÝCH TÝMŮ Abstract: The article discusses the some aspects of the tactical procedures (drills) when carrying out the tasks and combat tasks of small teams. It focuses on the tactical activities of small teams filling the tasks on foot, after a dismount from vehicles or filling the tasks from the start up to meet them without the vehicles. Drills cannot be understood as an absolute, and only for the solution of a given tactical situation. The author of the post points out the need for the continuous process of monitoring all factors entering into the decisions of masters teams. The essential factor is the situation of the enemy, and this factor is at least plausible. The situation of the enemy can constantly evolve and change. Other major factors in the situation is your own units and the terrain, in which the task is fulfilled. 1 TAKTIKA Taktiku lze chápat jako jednu z disciplín vojenské vědy (společně se strategií a operačním uměním), ale v užším pojetí i jako postup týmu (jednotky, uskupení, útvaru, …) ke splnění stanoveného úkolu (bojového úkolu). Tímto zjednodušením pojmu „taktika“ může dojít ke sblížení pojmů „taktika“ a „taktické drily“. 1.1 PŘÍVLASTKY TAKTIKY Základními přívlastky k pojmu „taktika“, s kterými se autor příspěvku setkal, byla slova „černá“ („černá taktika“) a „zelená“ („zelená taktika“). Bylo to v období let 2001 až 2006, kdy se poměrně malé kontingenty Vojenské policie AČR připravovali na plnění úkolů v mezinárodní operaci v Iráku. Zejména při závěrečných odborně taktických cvičeních (OTC) některých kontingentů byl autor příspěvku odpovědnými funkcionáři Vojenské policie oslovován zadáním typu „Černou taktiku známe, naučte nás tu zelenou!“. Každý trochu přemýšlivý člověk si dokáže domyslet minimálně obecný obsah výše uvedených pojmů. Pod pojmem „černá taktika“ můžeme spatřovat například činnost zásahové jednotky (a nemusí se jednat jen o jednotku Vojenské policie) při zatýkání nějakého pachatele apod. Konkrétními činnostmi při takovémto zásahu může být i činnost tzv. „vláčku“ (kontaktní sestavy malého týmu), který se přiblíží do prostoru zásahu, zpravidla v nějakém objektu, předají si navzájem signály, že jsou k zásahu připraveni, úkolu a prostředí odpovídajícím způsobem vniknou do objektu a splní úkol. Tím může být eliminace pachatele, zneškodnění někoho, kdo drží rukojmí, osvobození rukojmí, transport rukojmí do bezpečné zóny apod. „Zelená taktika“ se potom týká takových činností, jakými jsou například zaujímání a změny sestav jednotky (uskupení) při plnění bojového úkolu, činnost u vozidel (bojových vozidel), činnost při střetnutí se slabším nebo silnějším nepřítelem apod. Jednou se autor příspěvku dokonce setkal s pojmem „komunistická taktika“. Autor tohoto pojmu chtěl vyjádřit osobní názor (pokud si odmyslíme nějakou osobní frustraci), že existují tendence připravovat vojáky, kteří jsou jinak organizovaní, jinak vyzbrojení a především, kteří plní jiné úkoly než v minulosti podle starých a přežitých šablon.
23
1.2 TAKTIKA BEZ PŘÍVLASTKŮ Podle autora příspěvku je přívlastkování pojmu „taktika“ zjednodušující, nepřesné, nekonkrétní a tudíž chybné! Nemohou vedle sebe existovat „černá taktika“, „zelená taktika“, „komunistická taktika“, případně nějaká „nekomunistická (snad kapitalistická?) taktika“, či další „taktiky“. Existuje pouze dobrá nebo špatná taktika. Taktika, která vede k úspěšnému splnění úkolu (bojového úkolu), nebo taktika, která vede k jeho nesplnění, k porážce. Ano, a tuto dobrou nebo špatnou taktiku vedou takové nebo takové týmy – mechanizované jednotky, další jednotky pozemních či vzdušných sil, samozřejmě i týmy Vojenské policie a dalších sil a prostředků ozbrojených sil (včetně Policie České republiky apod.). Primární pro určení taktiky vždy musí být cíl činnosti, úkol, který má být splněn. Velitel (štáb), který rozhoduje o úkolu, po jeho důkladném zvážení stanoví tým, který tento úkol bude plnit, v maximální míře zabezpečí splnění úkolu dalšími silami a prostředky, které má k dispozici a velitel týmu, který bude úkol plnit, tento úkol do detailů naplánuje, připraví a splní. Stanoví taktiku ke splnění úkolu. Zcela jistě se bude snažit zvolit tu „správnou taktiku“. 1.3 ZÁKLADNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TAKTIKU Obecný systém a proces celkové přípravy jednotek (uskupení) k plnění úkolu je všeobecně znám. Lze jej vyjádřit následujícím schématem:
PŘÍPRAVA BOJE = komplexní činnost
VELITELŮ (štábů) VOJSK
Zpravodajská příprava bojiště Rozhodovací a plánovací proces Příprava vojsk k nastávající činnosti a zabezpečení jejich činnosti Příprava prostoru bojové činnosti Kontrola plnění uložených úkolů Pomoc podřízeným
Zabezpečení dodržování norem MHP Schéma 1: Příprava boje (zdroj: vlastní)
24
Ve výše uvedeném kontextu pojetí taktiky (jako postupu k dosažení splnění cíle) lze uvést, že při plánování boje musí velitel týmu zhodnotit všechny faktory, které do jeho rozhodování o způsobu plnění úkolu vstupují. Mezi základní faktory je nezbytné uvést tři: nepřítele, vlastní a terén (včetně roční a denní doby a počasí). U prvních dvou faktorů se jedná o zhodnocení maximálního rozsahu informací, které má velitel k dispozici, nebo které je schopen získat. Jedná se o složení, stav, rozmístění, charakter současné činnosti a záměr činnosti následující, výzbroj a další atributy. O vlastní jednotce y měl být velitel informován dokonale. Včetně takových konkrétností, jakými jsou například přesný stav výzbroje, technického stavu vozidel (bojových vozidel), naplněnost materiálem, jak jsou vojáci odpočatí, ale i stav vycvičenosti jednotky a jejich jednotlivých částí (např. která četa z roty má největší zkušenosti z plánované taktické činnosti apod.), zkušenosti jednotlivých velitelů, psychického stavu velitelů a příslušníků jednotek apod. O terénu, ve kterém bude jednotka plnit úkol má její velitel zpravidla dostatek informací. Buď v tomto prostoru již je (v přímém dotyku s nepřítelem, ale i mimo dotyk), případně má možnost provést rekognoskaci přímo v terénu, případně má k dispozici informace od jednotek v dotyku, od průzkumných orgánů, mapy, letecké snímky, schémata, plány apod. Nejsložitějším faktorem při rozhodování velitele je rozhodně nepřítel. Situaci nepřítele je nezbytné vždy chápat jako pravděpodobnostní odhad. I nepřítel, stejně jako my, bude zpravidla plánovat svoji činnost ve variantách. Nebudeme mít vždy dostatečné množství informací k tou, abychom mohli jednoznačně určit všechny jeho charakteristiky, může plánovat a realizovat klamnou činnost. I z těchto důvodů je proces plánování boje a jeho výstupy nutno chápat s jistou neurčitostí, s nebytným permanentním získáváním a vyhodnocováním informací (zejména o nepříteli a jeho činnosti) a v případě nutnosti reagovat upřesňováním úkolů a součinnosti formou dílčích rozkazů, nařízení, na nižších stupních až po palebné úkoly a povely k ničení nepřítele. 2 CO TO JE DRIL? Již jen snaha o vymezení definice jakéhokoli pojmu je poměrně složitá. Ve většině literárních a jiných zdrojů se definování uvádí jako snaha o pokud možno jednoznačné vymezení nějakého pojmu. Přístup k definování a definicím je však nutno posuzovat minimálně z pohledů typu co to znamená „pokud možno“ ve výše uvedené větě? Co to znamená „jednoznačné vymezení pojmu“? Lze opravdu každý pojem jednoznačně vymezit? V jakých souvislostech a v jakém kontextu je definování pojmu realizováno? Dokonce i aspekt momentálního lidského poznání definované problematiky, takže možnost, ne-li nezbytnost, různého historického chápání jednoho a téhož pojmu, vývoje jeho poznání, se musí promítnout do dané definice. I vymezení pojmu „dril“ lze chápat různorodě. Od až hanlivého definování drilu jako tvrdého a bezmyšlenkového výcviku, bezpodmínečné a bezduché kázně až po funkční, nezbytný a přínosný nácvik řady základních lidských činností, jakými jsou například učení se čtení a psaní, případně činností souvisejících například s povoláním. Zde lze uvést například učení se obsluze nějakého stroje (vrtačka, frézka, soustruh, …), učení se řídit kolo, motocykl, automobil apod. „Příjemce“ drilu by měl chápat působení na svou osobu jako nezbytnou a účelnou, přiměřeně příjemnou; měl by se s nezbytností drilu ztotožnit, pochopit proč se právě tomuto drilu musí naučit.
25
2.1 TAKTIKA, TAKTICKÉ POSTUPY, DRILY S mírným zjednodušením lze výše uvedené skutečnosti vztahující se k taktice aplikovat i na taktické postupy – drily. Taktický postup – dril (v další části příspěvku bude používán již jen termín „dril“) je konkrétní reakcí vlastního týmu (jednotky) na situaci na bojišti, v prostoru plnění úkolu (bojového úkolu). Tedy jakýsi algoritmus činností jednotlivců v týmu a celého týmu ke splnění konkrétního úkolu. A zde lze klást otázky typu: Na co lze, či je vhodné připravit (nacvičit) dril? A na jaké činnosti nikoliv? Nakolik je nutné/vhodné/nezbytné, aby byly drily zvládnuty jednotně ve větším celku? Musí všechny prapory realizovat stejné drily? A všechny roty v praporu jednotně? A všechny čety v rotě? Jaké jsou výhody drilů? A jaké nevýhody? Jsou-li nějaké. … … a řada dalších otázek. 2.2 DRIL JAKO NEZBYTNOST Jako za nezbytnost považuje autor příspěvku takové „atomizované“ drily (postupy), které svým způsobem nemohou být provedeny jinak. Buď to neumožňuje například nezbytnost postupu při ovládání nějakého zařízení, přístroje nebo zbraně, případně by nesprávným postupem nebo jeho nedodržením došlo až k fatálním následkům. Jedná se tedy o relativně jednoduché činnosti jednotlivců nebo malých týmů. Jako příklady z uvedených dvou kategorií „nezbytných“ drilů lze uvést například základní činnosti se zbraní před výstřelem. Pokud je zbraň (např. útočná puška) před výstřelem nenabita, musí voják nejprve provést minimálně zasunutí zásobníku do šachty pro zásobník, natáhnout závěr, zamířit a vystřelit. Záměrně byla vynechána řada činností, které souvisí s bezpečným použitím zbraně – od provedení kontroly (jistoty) zbraně, kontroly zasunutí náboje do nábojové komory apod. Pokud by voják zvolil jiný postup při uvádění zbraně do bojové polohy, k výstřelu by ani nemuselo dojít! Nemůže přece stáhnout závěr do zadní polohy a spustit jej, teprve potom zasunout zásobník, odjistit a zmáčknout spoušť. K výstřelu nedojde. Z druhé kategorie „nezbytných“ drilů, jejichž nedodržení přímo ohrožuje vojáka na životě lze uvést například nasazení ochranné masky. Voják musí (na povel nebo i bez něj) zavřít oči, zatajit dech, nasadit si lícnici, správně utáhnout páskové upínadlo (v přesně stanoveném pořadí pásků, aby došlo k přimknutí lícnice k obličeji), vydechnout případně kontaminovaný vzduch mezi obličejem a vnitřní části lícnice (který se tam mohl dostat v případě, že nasazujeme ochrannou masku v již kontaminovaném prostoru) a teprve potom může otevřít oči a plnit následné úkoly. Autor příspěvku se obává, že se najde řada funkcionářů a velitelů, kteří k „nezbytným“ činnostem zabezpečujícím funkčnost a bezpečnost dokáží přiřadit další (pseudo)nezbytné činnosti a kroky, které opravdu „nezbytný“ dril „vylepší“! Každý dril, aby byl drilem, aby byl funkční činností, musí být dokonale zvládnut, mnohokrát a pravidelně opakován, přesto… Nakolik může částečné stažení závěru útočné pušky po zasunutí náboje do nábojové komory (aby se voják přesvědčil, že náboj byl do nábojové komory opravdu zasunut) zapříčinit i závadu 26
vzpříčením o něco více vytaženého náboje z nábojové komory? Nakolik může být tento krok nedokonale proveden (i přes mnohočetně procvičování) při enormním stresu, v nepříznivých klimatických podmínkách apod.? Nakolik je nutné, nezbytné, vhodné před provedením jakéhokoli pohybu vojáka na bojišti (při změně stanoviště) provést osobní kontrolu jeho materiálu? Nakolik … 2.3 DRILY A JEJICH ÚSKALÍ Jedno z prvních osobních setkání s „moderními“ („zelenými“? černými“? „komunistickými“? „nekomunistickými“?) drily autora příspěvku proběhlo před řadou let. Brigáda rychlého nasazení se jako první v armádě pokusila, a dlužno konstatovat, že ve většině případů přínosně, vymezit a následně rychle i cvičit drily malých týmů. Většina z těchto drilů vychází ze zkušeností vyspělých zahraničních armád, zejména U.S. Army, případně britské armády. Ale zde je první úskalí drilů. Lze mechanicky přenést dlouholeté pozitivní zkušenosti nějaké armády do podmínek AČR i v případu, že armáda, od které je dril přejímán má jinou organizační strukturu? Jinou výzbroj? Nesnažíme se potom někdy i násilně naši stávající strukturu transformovat do oné „autorské“? Dalším úskalím drilů je jejich nesprávné chápání z hlediska jejich strnulosti. Konkrétní příklad prapůvodního drilu 4. brn - pro potřeby příspěvku mírně zjednodušený dril při nastřelení pěšího týmu nepřítelem. Pěší tým pochoduje např. v sestavě „šachovnice“ terénem a je zprava (ze „třetí“) nastřelen nepřítelem. Dril: první, kdo nástřel zpozoruje, hlásí kontakt s nepřítelem, velitel zavelí k vyrovnání sestavy na „třetí“, všichni vedou krycí palbu na „třetí“, zpravidla prostřední voják několik sekund pozoruje opačnou stranu („devátou“), nezjistí-li na „deváté“ nepřítele, obrací se na „třetí“, připojuje se k palbě ostatních příslušníků týmu a dále celý tým reaguje na povely velitele (například odpoutání se od nepřítele, který je silnější nějakým způsobem). Několikrát byl tento dril s “experimentální skupinou“ studentů procvičen a opravdu poměrně dobře zvládnut, zautomatizován, dokonce i pochopen ve smyslu, že takto je to dobře! A poté… … řídící výcviku změnil situaci. Poté, co proběhlo vše dle výše popsaného drilu až do fáze, kdy se voják kryjící „devátou“ otočil k ostatním na „třetí“, nechal řídící cvičení skupinu nastřelit z „deváté“. A bylo po drilu. Nebezpečí strnulosti drilů spočívá i ve skutečnosti, že velitelé, kteří drily nacvičují, zvolí na jednu stranu správně jednoduchou výchozí taktickou situaci, ale situaci, která je „strnulá“, nutí vojáky k dokončení drilu i ve fázi, kdy již tento dril nemůže vést k úspěšnému splnění úkolu. Konkrétní příklad (opět mírně zjednodušeně): překonání příčné překážky pěším týmem (i zde existuje několik drilů, kterým se obecně autor příspěvku nebrání – od pomalejších až po rychlejší varianty). Tým postupuje terénem. Pátrač zpozoruje a zahlásí (signálem, smluveným znamením) příčnou překážku. Tým zastaví postup, k přivrácené straně překážky přistupují vojáci, kteří provedou pozorování, je-li příčná překážka (mýtina, komunikace, …) „čistá“. Pakliže ano, překonává zpravidla další určená dvojice příčnou překážku a provádí propátrání odvrácené části příčné překážky. Pakliže je odvrácená část překážky „čistá“, vyšlou stanovený signál a tým překonává příčnou překážku a pokračuje v přesunu. Ale co když například …: - ve fázi, kdy má tým své jednotlivé části oboustranně překážky (dvojici propátrávající odvrácenou část příčné překážky za překážkou a část před překážkou), zjistí pozorovatelé na přilehlé části příčné překážky „problém“ v podobě postupu nebo jízdy znepřáteleného objektu, 27
- je některá část týmu (před a za překážkou) nastřelena, - v některé nebo všech částech týmu jsou zranění, - … Všechno je řešitelné! Ale musí se to cvičit jako samostatné drily. Jde o schopnost velitele modelovat maximální šíři možných situací, ke kterým může na bojišti (při plnění úkolů) dojít a se svojí jednotkou tyto varianty nadrilovat. Ale to přece není nic nového, objevného, revolučního! Jako příklad lze uvést změny sestav mechanizované čety na bojových vozidlech (BVP) za přesunu při střetnutí s nepřítelem. Obecně lze konstatovat, že nepřítel může být slabší (a ten se může ničit rozhodnou ztečí) nebo silnější (a ten se ničí palbou z místa a dokončuje se jeho ničení /poté, co ničíme část jeho sil a nepřítel se stane slabším/ ztečí). Potom lze jednoduchými povely velitele čety nacvičit všechny možní varianty (směry) napadení nepřítelem. Na povely „Nepřítel čelně/zprava/leva/zezadu (na „dvanácté“/“třetí“/“deváté“/“šesté“) – K BOJI!“ se četa rozvine proti čelnímu nepříteli a pokračuje v pohybu za souběžného ničení nepřítele. Na povely „Nepřítel čelně/zprava/leva/zezadu (na „dvanácté“/“třetí“/“deváté“/“šesté“) – K BOJI, STÁT!“ se četa rozvine proti čelnímu nepříteli, velitelé vozidel navedou vozidla do krytu/skrytu a z místa ničí nepřítele. K těmto drilům se postupně může/musí přidat i manévr roji. 3 ZÁVĚR Autor příspěvku si nekladl za cíl pojmenovat, nebo dokonce vyřešit, všechny problémy, které souvisí s taktickými postupy – drily. Je přesvědčen, že drily jsou nezbytné ke zvládání řady činností spojených s plněním úkolů a bojových úkolů jednotek, malých, ale dokonce i větších celků a týmů. I rota nebo rotní úkolové uskupení, nebo i větší celek musí být připraven (nacvičen, sladěn) k rozvinutí do bojové sestavy z předbojové sestavy nebo dokonce sestavy pro přesun. Vždy ale musí jít o nepřetržité, permanentní, co nejpřesnější získávání informací o všestranné situaci v prostoru plnění úkolu (drilu), včetně případného přechodu z jednoho drilu na jiný, nebo upuštění od drilu a přechodu od drilu k ne nadrilované činnosti. Ta se musí odehrávat i řadou rozkazů, povelů, signálů a dalších „spouštěcích“ impulsů velitelů týmů. Příspěvek si kladl za cíl provokovat odbornou komunitu k podnětné a konstruktivní diskusi k jednomu z mnoha problémů souvisejících s přípravou AČR na soudobé a budoucí konflikty a úkoly. Poměrně dlouhou dobu od zavedení nové výzbroje pro některé útvary a jednotky v podobě bojových vozidel PANDUR stále armáda tápe nad zavedením odpovídající taktiky pro takto vyzbrojené jednotky a útvary. Na pořadu dne je diskuse, která snad vyústí v odpovídající efekt, o dalších změnách v organizačních strukturách jednotek a útvarů AČR. Jakákoli takováto měna vyvolává řetězovou reakci a požadavky na způsob plnění úkolů, včetně na taktické postupy – drily.
28
Zdeněk FLASAR a Jaroslav KOZŮBEK
ZKUŠENOSTI Z PŘÍPRAVY STUDENTŮ UNIVERZITY OBRANY V NOVÉM STUDIJNÍM PROGRAMU Abstract: The article discusses the some aspects of the new study program Economics and management of the completed from the winter semester of the Academic year 2014-2015, in particular to study The Management and Use of the Armed Forces. It contains the first experiences of the preparation and implementation of one of the profile subjects of study – preparation of firstyear students in the field. In the first year of study in this program included a two-semester course in the Preparation in the field I and in the second and third year of study semester course Preparation in the field II. In the February and from August to September 2015 were made the first blocks of practical training in the Military area Březina. The experiences of this phase of students training to think about us necessary that the required professional knowledge, professional skills and abilities have been achieved and how they have been assessed to individual student. 1
ÚVOD
Souvislý pětiletý magisterský studijní program Univerzity obrany – „Ekonomika a management“ (zkratka při akreditaci tohoto programu byla SP2014FEM) byl po intenzivním a poměrně dlouhém období jeho přípravy realizován od zimního semestru akademického roku 2014/2015. Magisterský studijní program je určen jen pro studenty vojenského prezenčního studia a jeho primárním cílem je zefektivnit a zkvalitnit přípravu všech studentů Univerzity obrany pro zahájení jejich profesní kariéry na nástupních systemizovaných místech důstojníkůporučíků AČR. Příspěvek obsahuje prvotní zkušenosti z přípravy a realizace jednoho z profilových předmětů aplikovaného základu nového studijního programu, kterým je předmět „Příprava v poli“. V prvním ročníku studia je tento předmět pojat jako dvousemestrální předmět a nesoucí název „Příprava v poli I“. Ve druhém a třetím ročníku studia je tento předmět pojat jako čtyřsemestrální předmět a nesoucí název „Příprava v poli II“. V měsících únor a březen a srpen a září 2015 byly realizovány první bloky praktického výcviku „Přípravy v poli I“ ve vojenském výcvikovém prostoru Březina ve Vyškově. 2
VÝSTUPY Z UČENÍ
Výstupy z učení jsou stanovením konkrétních finálních požadavků, které mají studenti po absolvování daného předmětu v dané fázi studia splňovat. Předmět „Příprava v poli I“ tedy musí garantovat naplnění konkrétních výstupů po 2. semestru studia, předmět „Příprava v poli II“ má potom tyto výstupy z učení rozloženy do 2. a 3. ročníku studia (od 3. do 6. semestru). Výstupy z učení jsou formulovány ve třech oblastech: -
odborné znalosti (co student ZNÁ), odborné dovednosti (co student UMÍ), obecné způsobilosti (co je student SCHOPEN). 29
2.1 PŘÍSTUP K OVĚŘOVÁNÍ VÝSTUPŮ Z UČENÍ K ověřování výstupů z učení byly děkanem Fakulty vojenského leadershipu stanoveny následující výchozí teze: ověřování výstupů z učení nelze zaměňovat s pojmem examinace. Ověřováním se rozumí šířeji chápané získání důkazu o tom, že si student osvojil požadované odborné znalosti, dovednosti a obecné způsobilosti z problematiky daného studijního předmětu; přístup k ověřování výstupů z učení v rámci celého SP2014FEM je jednotný; konkrétní formy ověřování výstupů z učení jednotlivých studijních předmětů však budou odrážet specifika konkrétního předmětu (jeho výstupů z učení); ověřování výstupů z učení vychází bezpodmínečně z vydefinovaných deskriptorů (ověřuje se tedy pouze to, zda daný student prokazuje studijním programem vymezené znalosti, dovednosti a způsobilosti); v průběhu studia se postupně přechází od individuálních forem ověřování výstupů z učení (jednotlivcem zpracované a obhájené eseje, písemné testy, ústní zkoušky) k formám kolektivním (skupinové projekty, cvičení atp.). To platí v obecné rovině, konkrétní forma závisí vždy na specifikách daného výstupu z učení/předmětu. kolektivní formy ověřování výstupů z učení kladou důraz na to, aby každý student skutečně prokázal požadované kompetence, zároveň však hodnotí jeho schopnost uplatňovat dané kompetence v rámci týmu/skupiny; ověřování výstupů z učení v rámci SP2014FEM se nebude vyhýbat „méně tradičním“ formám ověřování výstupů z učení (např. samostatným návrhům řešení problémových úloh, rozborům případových studií, projektům, výpočtům, prezentacím, zvládnutí úkolů společných vojenských cvičení a dalším); ověřování výstupů z učení je vnímáno nejen jako „filtr“ úspěšnosti studentů v průběhu studia, ale zároveň jako nástroj pro sebereflexi samotných studentů a jejich motivace k dalšímu studiu. I této funkci budou formy ověřování výstupů z učení uzpůsobovány.
-
-
-
-
2.2 CÍLE VÝCVIKU Velmi významná pozornost byla všemi akademickými pracovníky Katedry taktiky, garantující předměty „Příprava v poli I“ a „Příprava v poli II“ (dále PPI, PPII), věnována stanovení cílů výcviku, jednotlivých tématických bloků a dílčích témat. Na všechna témata byly rozpracovány dílčí cíle ve formě tabulky. Příklad dílčích cílů pro téma č. 4 „Útok po přesunu z hloubky“ je uveden v tabulce č. 1. Taktická činnost Zpracování plastického stolu při plánování útoku po přesunu z hloubky Vydávání bojového rozkazu (nebo „jen“ bojového úkolu) velitele družstva při plánování útoku po přesunu z hloubky Provedení rekognoskace na předním okraji vlastní obrany (nebo „jen“ topografické orientace a upřesnění bojové úkolu družstva) při plánování útoku po přesunu z hloubky Provedení přesunu na čáru přechodu ke zteči
30
Požadovaný cíl Podílet se na zpracování plastického stolu Umět popsat plastický stůl (včetně v AJ) Dokázat zopakovat bojový úkol družstva Skrytě zaujmout stanoviště příslušníka „zajišťovací skupiny“ při provádění rekognoskace, pozorovat z něj a hlásit výsledky pozorování Umět zaujmout místo v sestavě pro přesun a měnit jej v závislosti na signálech velitele družstva pro změny sestav, Znát signály pro velení (smluvená znamení), umět je předávat a reagovat na ně
Taktická činnost
Napadení vzdušným nepřítelem při přesunu na čáru přechodu ke zteči
Hlášení o spotřebě munice, ACE-report,
Doplňování munice (doplněním/napáskováním z vlastních zásob, přerozdělením v rámci družstva, přísunem z bojové výdejny za postavením družstva,
Činnost při palebném (dělostřeleckém) přepadu při přesunu na čáru přechodu ke zteči
První pomoc (svépomoc a vzájemná pomoc), transport raněného
Rozvinutí do bojové sestavy
Požadovaný cíl Umět rychle reagovat na signály a povely velitele družstva (a předávat je) pro pasivní reakci na vzdušné napadení nepřítelem (rychle zaujmout skryt/kryt), Umět rychle reagovat na signály a povely velitele družstva (a předávat je) pro aktivní reakci na vzdušné napadení nepřítelem (zvolit a zaujmout palebné stanoviště a vést z něj palbu) Sledovat spotřebu munice a samostatně hlásit veliteli družstva spotřebu 0,5 a 0,75 pp, Na výzvu (a předávat ji) velitele družstva být schopen podat tříbodové hlášení (ACE-report) Být schopen dopáskovat střelivo z vlastních zásob, Na povel velitele družstva (a předávat jej) být schopen poskytnout/přijmout zásobník(-y) se střelivem v rámci nařízeného přerozdělení munice v družstvu, Být schopen vyzvednout z nařízeného místa zásobu střeliva pro družstvo, přisunout ji odpovídajícím způsobem (v závislosti na situaci na bojišti) k družstvu a podílet se na opáskování střeliva Umět rychle reagovat na povely (a předávat je) velitele družstva k opuštění prostoru dopadu granátů nepřítele Umět předávat hlášení o zpozorovaném zranění příslušníka družstva (včetně vlastního) Umět vést krycí palbu pro zabezpečení odsunu zraněného z kontaktu s nepřítelem Umět provést individuální transport raněného do krytu/skrytu: Plížením na boku Dalšími způsoby (nesením) Umět provést svépomoc: Zaškrcení tepenného krvácení (turniketem; silnou i slabou rukou) Použití kapesního obvazu při krvácení Umět provést první pomoc: Zaškrcení tepenného krvácení (turniketem), Použití trojcípého šátku při fixaci poranění horní končetiny (klíční kosti), Provedení fixace zlomeniny horní nebo dolní končetiny, Uvedení zraněného do stabilizované polohy, Provedení úkonů k obnovení životně důležitých funkcí (masáž srdečního svalu) Umět provést skupinový transport raněného do krytu/skrytu: Umět vyrobit improvizovaná nosítka z přírodního materiálu s využitím výstrojních součástek, Umět minimálně jeden způsob transportu raněného ve dvojici nebo skupině Umět zaujmout určené místo v sestavě družstva (přejít z proudu, šachovnice nebo klínu do linie)
Tabulka 1 Stanovení dílčích cílů tématu – příklad pro téma č. 4 (zdroj: vlastní)
31
2.3 ZHODNOCENÍ NAPLŇOVÁNÍ VÝSTUPŮ Z UČENÍ Na základě zhodnocení poznatků a zkušeností z výuky a výcviku předmětu PPI v zimním i letním semestru akademického roku 2014-2015 lze konstatovat: - cíle předmětu, tematických bloků i jednotlivých témat (stanovené v akreditaci) byly splněny, - výcvik byl zaměřen dle navrženého konceptu vzdělávání na výcvik mužstva (jednotlivce), - byl realizován původně navržený systém přípravy a řízení předmětu PPI, včetně nastavení zpětné vazby cestou akademických pracovníků, samotných studentů i dalších prvků vstupujících do systému (velitelé jednotek školního pluku, instruktoři výcviku od vojsk), - bloky praktické přípravy předmětu PPI ve VVP BŘEZINA hodnotili studenti celkově pozitivně a předmět PPI se jeví jako výrazný motivující prvek studia na UO – musí být proto dosažena a dále zvyšována jeho vysoká profesionální kvalita. V jednotlivých kategoriích výstupů z učení v předmětu PPI bylo dosaženo v akademickém roce 2014-2015 následujících výsledků, tj. bylo prakticky „splněno“: Odborné znalosti: student diskutuje zásady vedení taktických činností do stupně družstvo: - především v oblasti pěších přesunů (pochodů), obrany, útoku a rozmístění mimo boj. student vysvětluje zásady rozhodovacího procesu velitele: - s důrazem na přijetí a reprodukování bojového úkolu, tvorbu a využití plastického stolu (terénní model prostoru plnění stanoveného úkolu); - se zaměřením na velitele týmu/sekce v rámci družstva. student navíc popisuje hlavní konstrukční znaky 7,62 mm samopalu vz. 58, způsob jeho přípravy k činnosti, základy a pravidla jeho použití a bezpečnostní opatření. Odborné dovednosti: student řeší samostatně a rozhodně stanovené úkoly a vzniklé taktické situace: - za pochodu, v obraně, při útoku a při rozmístění mimo boj, - primárně na úrovni jednotlivce (včetně obsluhy hotovostní zbraně a přímého nebo strážního zajištění). student používá základní bojové (taktické) drily jednotky do stupně družstvo: - základní drily pěších (sesednutých) jednotek plnících úkoly bez bojové techniky, - činnost při dělostřeleckém přepadu, - kontakt se slabším i silnějším nepřítelem; - student poskytuje první pomoc zraněným osobám: - praktická aplikace základních zásad první pomoci, zejména rychlé zjištění zdravotního stavu (základních funkcí), realizace protišokových opatření, stabilizované polohy zraněného, použití základního zdravotnického materiálu (moderního škrtidla „turniket“, kapesního obvazu, trojcípého šátku, zahřívací fólie), - použití improvizovaných prostředků k poskytnutí první pomoci (svépomoci i vzájemné pomoci), - transport raněného improvizovaným způsobem;
32
student navíc hodnotí taktickou situaci se zaměřením na činnost nepřítele a předává informace nadřízenému: - neustálé kruhové pozorování v rámci své sekce (týmu), - hlášení zpozorování nepřítele a neobvyklé činnosti v pozorovacím sektoru (pásmu), - realizace tříbodového hlášení (tzv. ACE-report) po splnění dílčího úkolu, - předávání signálů, povelů a rozkazů a činnost na ně. Obecné způsobilosti: v rámci PPI nebyly deklarovány žádné odborné způsobilosti a jejich naplňování. Přesto lze pro tuto kategorii výstupů z učení zhodnotit, že student je po absolvování předmětu PPI SCHOPEN: plnit bojové úkoly příslušníka družstva, resp. týmu/sekce, samostatně vyhledávat cíle a ničit je (v přiděleném palebném sektoru), plnit základní úkoly ve funkci velitele sekce/týmu a řídit boj sekce/týmu dle vydaných palebných úkolů a bojových nařízení velitele družstva, krátkodobě přežít v terénu. 3 HODNOCENÍ STUDENTŮ Konkrétnímu a co nejobjektivnějšímu hodnocení studentů, každého individuálně (ale i z výše vzpomenutého aspektu schopnosti plnit úkoly v týmu), byla v přípravné i prováděcí fázi výcviku předmětu PPI věnována značná pozornost. Jednak z pohledu schopnosti stanovit jak který ze studentů splnil požadovaná kritéria – výstupy z učení, ale i z pohledu možnosti stanovení kvalitativního pořadí studentů. 3.1 ZPŮSOB HODNOCENÍ STUDENTŮ Nový studijní program je založen i na vysokém stupni motivovanosti studentů dosahovat co nejlepších průběžných výsledků, podle nichž (a některých dalších přesně kvantifikovaných kritérií typu plnění běžných vojenských povinností v rámci školního pluku, reprezentace UO a FVL na veřejnosti apod.) budou po absolvování 3. ročníku studia do studijních modulů. Lepší pořadí potom zaručí studentovi možnost výběru studijního modulu. Po široké diskusi v rámci fakulty byla stanovena kritéria hodnocení studentů v rozpětí od plus tří do minus tří bodů (od nejkvalitnějšího po špatné plnění daného kritéria). Instruktoři výcviku obdrželi pro družstva, kterým „veleli“ hodnotící tabulky (viz níže), do nichž si průběžně zaznamenávali hodnocení jednotlivých studentů. Na hodnocení byly stanoveny následující základní požadavky: - na jednotlivých zaměstnáních (ke každému tématu bylo až několik dílčích zaměstnání) nemusí být hodnocen každý student družstva z každého kritéria, - závěrečné hodnocení však musí obsahovat hodnocení všech studentů ze všech kritérií, - kromě číselného (bodového) hodnocení musí být instruktory zpracováno na každého studenta i slovní hodnocení vystihující hlavní charakteristiku studenta, - číselná (bodová) hodnocení i hodnocení slovní bude uloženo do elektronického systému UO/FVL.
33
PŘÍJMENÍ Jméno
34 Tabulka 2 Hodnocení studentů (zdroj: vlastní)
veze se s ostatními / je tahounem ostatních
je líný / pracovitý
úkoly plní se zpožděním / plní úkoly včas
negativně působí na ostatní / pozitivně ovlivňuje druhé
je rezignovaný až apatický / je zaujatý do vyučování (cvičení)
diskutuje emocionálně / diskutuje věcně
je submisivní / je dominantní
neplní zadané úkoly / plní zadané úkoly
nepřipouští vlastní chyby / je k sobě kritický
je emocionálně labilní / je emocionálně vyrovnaný
nemá zájem o předmět (problematiku) / projevuje zájem o předmět (problematiku) ruší ostatní / je soustředěný na výuku (výcvik)
nebývá připraven / pravidelně připraven
Je pasivní / aktivní
HODNOCENÍ STUDENTŮ v průběhu PP I – LS (17. 8. – 25. 9. 2015) … družstvo učební skupiny ………… Hodnocená kritéria
Poznámka
Poznámka: Hodnotit v rozsahu od -3 do +3 bodů (0 = průměr; +1 = kritérium je plněno mírně nad rámec průměru; +2 = plnění s evidentními klady; +3 = plnění výrazně nad rámec požadavku; -1 = při plnění e student dopouští drobných nepřesností; -2 = výraznější nedostatky; -3 = velmi špatné až nevyhovující plnění kritéria).
Slovní hodnocení: Svobodník Michal MATĚJŮ je výrazným velitelským typem. Má u ostatních přirozenou autoritu, při zaměstnáních, včetně výkonu funkce velitele, byl rázný, schopen přijímat a prosazovat rychlá a zdůvodněná rozhodnutí. Svobodník Jan NOVÁK neprojevoval potřebný zájem o získání návyků a dovedností. Z jeho přístupu bylo patrné, že výcvik jej nebaví. Při zařazení do velitelské funkce nebyl ochoten a schopen přijímat adekvátní rozhodnutí. Má velmi vulgární vyjadřování. Jeho fyzická kondice není na požadované úrovni.
35
3.2 Poznatky a zkušenosti z hodnocení V této části příspěvku chtějí jeho autoři zveřejnit krátké dílčí statistické vyhodnocení hodnocení studentů v rámci „denních“ výcviků. Byla sledována i v tabulkách níže uvedená kritéria, ke kterým se instruktoři vyjadřovali polárně - „plusy“ („+“) nebo „minusy“ („-„). a) kladná hodnocení: evidentní zájem/nezájem o výcvik (aktivita/pasivita)
rázná, stručná a výstižná mluva
dobré provádění cviků a činností
tendence ke zlepšování se
přirozená autorita u ostatních
slušné/vulgární vyjadřování
fyzická připravenost
psychická odolnost při zátěžových situacích
Hodnocená kritéria
122
44
81
115
25
95
84
61
CELKEM HODNOCENÍ
627
b) záporná hodnocení: evidentní zájem/nezájem o výcvik (aktivita/pasivita)
rázná, stručná a výstižná mluva
dobré provádění cviků a činností
tendence ke zlepšování se
přirozená autorita u ostatních
slušné/vulgární vyjadřování
fyzická připravenost
psychická odolnost při zátěžových situacích
Hodnocená kritéria
2
45
28
8
55
2
13
28
CELKEM HODNOCENÍ
181
Čísla v kolonkách tabulky vyjadřují počet studentů hodnocených instruktory naplňujících dané kritérium v rámci „denních“ výcviků (v řadě případů byli studenti ve stejném kritériu hodnoceni stejně /kladně/, ale i opačně /záporně/ až několikrát za období výcviku. Tabulka 3 Kritéria hodnocení studentů (zdroj: vlastní)
36
c) „statistika“:
Poměr kladných a záporných hodnocení 181; 22% kladné
627; 78%
záporné
Vztah počtu hodnocení ZÁJEM - NEZÁJEM 2; 2%
zájem
nezájem 122; 98%
37
Tendence ke zlepšování 8; 7%
zlepšování nezlepšování 115; 93%
Odpovídající stav fyzické připravenosti 13; 13%
ano ne 84; 87%
Graf 1 (až 4) Zhodnocení vybraných kritérií hodnocení studentů (zdroj:vlastní)
38
3.3 NOVÉ NÁVRHY PRO HODNOCENÍ STUDENTŮ Na základě získání prvotních zkušeností z realizace předmětu PPI a jejich následného vyhodnocení byly dílčím způsobem upraveny kritéria pro hodnocení studentů v rámci předmětu PPI a PPII od AR 2015/2016. Hlavním cílem je získat relevantnější podklady pro posouzení předpokladů studentů k jejich zařazení do šesti velitelských modulů po 6. semestru studia, s výjimkou modulu Velitel chemických jednotek, kde se vhodní studenti budou zařazovat již po 5. semestru studia. Dalším cílem a stále běžícím úkolem je modifikace hodnotících kritérií tak, aby byly i průkazně validovány (ověřeny) jednotlivé výstupy z učení předmětu PPI a PPII. Systém hodnocení předpokladů studentů je zaměřen do tří oblastí: - oblast vedení lidí (váha 1/3), - oblast řízení a provádění bojové činnosti na taktické úrovni (váha 1/3), - oblast vojenské činnosti - služební hodnocení (váha 1/3). Vzhledem k zaměření článku a hodnocení studentů v rámci předmětů PPI a PPII byl navržen následující přístup ke stanovení jejich pořadí, a to na základě: - prokázaného dosažení znalostí formou testů v rámci předmětů PPI a PPII (suma bodového zisku z testů za 2., 3. a 4. semestr): - zvládnutí plnění úkolů provádění a řízení bojové a jiné činnosti na taktické úrovni v rámci cvičení obsažených v předmětech PPI a PPII: - v 1. ročníku za letní blok předmětu PPI: o průběžné hodnocení studentů instruktory v souladu s následujícími kritérii: - přístup k výcviku (pasívní/aktivní), - připravenost na zaměstnání (připraven/nepřipraven), - postoj k hodnocení vlastních chyb (připouští/nepřipouští kritiku své osoby), - úroveň plnění stanovených úkolů (plní/neplní), - schopnost samostatně se rozhodovat (samostatný/nesamostatný).1
1
Pozn.: každé kritérium má dva mezní stavy (viz uvedeno v závorce) a je dílčím způsobem hodnoceno v rozsahu od -3 do +3 s tím, že -3 je velmi špatné, až nevyhovují plnění a +3 je plněno výrazně nad rámec stanovených požadavků, instruktor (hodnotící) po celou dobu bloku praktické přípravy působí ve funkci velitele družstva (přímého nadřízeného) hodnoceného studenta a poté sumarizuje své hodnocení na jednotlivého studenta, studenti v průběhu bloku praktické přípravy rotují na základních velitelských funkcích (velitel sekce a velitel skupiny), hodnocení studentů v rámci komplexního polního vyvedení (KPV): - je hodnoceno v souladu se stejnými kritérii jako v průběhu bloku praktické přípravy a navíc bude hodnoceno: o úroveň plnění úkolu ve funkci velitele jednotky (sekce/týmu), - specifikou KPV je, že studenti jsou hodnoceni v podmínkách: o zvýšené fyzické zátěže, o zvýšené únavy, o časové tísně.
39
- ve 2. ročníku v rámci zimního bloku předmětu PPII: o v rámci bloku praktické přípravy realizováno průběžné hodnocení studentů akademickými pracovníky a instruktory v souladu s kritérii za první ročník doplněnými o následujících pět kritérií: - přijetí rozhodnutí (pochopení úkolu, posouzení relevantních situačních faktorů, doba od přijetí úkolu do přijetí rozhodnutí), - formulace rozhodnutí (zpracování bojového rozkazu se zaměřením na bod 3. – především obsah a struktura bojového úkolu podřízeným a správná vojenská terminologie), - prosazení rozhodnutí (jasné a zřetelné vydání bojového rozkazu a schopnost přesvědčivě odpovědět na dotazy podřízených ve fázi jejich ujasnění úkolu), - schopnost naslouchat podřízeným, - zpracování a předání hlášení nadřízenému (SALTR) a vyžádání zdravotního odsunu raněného (9liner MEDEVAC) s využitím prostředků rádiové komunikace. - ve 2. ročníku v rámci letního bloku předmětu PPII: o v rámci bloku praktické přípravy realizováno průběžné hodnocení studentů akademickými pracovníky a instruktory v souladu s kritérii za předchozí semestry doplněnými o následující kritérium: - schopnost velet družstvu (řídit boj): řízení manévru družstva pohybem: - vydávání bojových úkolů / nařízení ústně i prostřednictvím radiostanice, řízení manévru družstva palbou (řízení palby): - vydávání palebných úkolů a palebných povelů pří řízení obou druhů manévru se bude hodnotit: - stručnost, - srozumitelnost, - ráznost, - přesvědčivost, - terminologická přesnost. 4 ZÁVĚR Oproti předchozím studijním programům nově akreditované magisterské studijní programy na Fakultě vojenského leadershipu a na Fakultě vojenských technologií mají předpoklad přinést kvalitativně vyšší úroveň vojenské přípravy studentů, kde byla posílena především oblast vojenského výcviku a nezanedbatelně i oblast výchovy. Vojenský výcvik včetně zahrnutí 2 měsíců základní přípravy ve Vyškově a tří stáží u vojsk představuje 30% přípravy (16 měsíců)
-
40
studenti v průběhu KPV již rotují na místech velitelů družstev a dále i velitelů sekcí/týmů za účelem jejich hodnocení, viz předchozí třetí kritérium.
vojenského studenta na Univerzitě obrany. Z uvedených 16 měsíců vojenského výcviku je pro předmět PPI a PPII vyčleněno celkem 25 týdnů, což z něj dělá jeden z nejvýznamnějších předmětů obou studijních programů, pro který je společný. Pro realizaci praktického výcviku jsou klíčovým prvkem instruktoři od vojsk (jednotek 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády) a od Velitelství výcviku Vojenské akademie ve Vyškově, kteří vedou výcvik především v rámci předmětu PPI pod řízením akademických pracovníků Katedry taktiky. V rámci předmětu PPI je již větší role kladena na akademické pracovníky. Pouze těsnější a účelově zaměřená spolupráce Univerzity obrany, Velitelství výcviku Vojenské akademie a jednotek a útvarů pozemních sil může vytvořit požadované podmínky pro efektivní a kvalitnější přípravu kompetentních důstojníků Armády České republiky.
41
Pavel FOUSEK
TAKTICKÉ ČINNOSTI PRO POTŘEBY OCHRANY STÁTNÍ HRANICE Abstract: This article deals with tactical activities and rules of theirs using by Ground Forces of Czech Army considering current refugee wave in Europe. 1
ÚVOD
Současná evropská migrační krize (označovaná také jako evropská uprchlická krize), způsobená velkým počtem imigrantů – jak ekonomických migrantů, tak uprchlíků – směřujících do EU přes Středozemní moře a Balkán z Afriky, Blízkého a Středního východu. Rostoucí počty migrantů z těchto zemí se začaly objevovat již v předchozím desetiletí a zejména pak v souvislosti s tzv. Arabským jarem v roce 2011. Rozměry celoevropské krize nastaly od jara letošního roku, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo pět lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení kvót na přerozdělování uprchlíků. K prohloubení krize došlo na přelomu srpna a září. Imigranti směřují do Evropy po dvou hlavních trasách. První z nich (tzv. západní nebo také středomořská) vede z Libye přes Středozemní moře do Itálie a od ledna do srpna 2015 ji využilo asi 120 tisíc imigrantů. Z Itálie pokračuje většina migrantů přes Rakousko nebo Francii do Německa. Z pohledu bezpečnosti České republiky je významnější druhá trasa (tzv. východní či balkánská). Vede z Turecka přes Egejské moře do Řecka, příp. na řecké ostrovy, a dále přes Balkánský poloostrov do střední a západní Evropy. Tímto způsobem se za prvních osm měsíců letošního roku dostalo nelegálně do Řecka více než 180 tisíc lidí a neustále dochází k výraznému zvyšování počtu migrantů. Hlavní nápor migrantů se projevil na hranicích Evropské unie a donutil členské státy přijmout celou řadu bezpečnostních opatření. Jedním z nich se stalo úplné uzavření státní hranice. Na takovou situaci, vzhledem k rozsahu migrační vlny, ale nemají standardní bezpečnostní složky, určené primárně k tomuto účelu, dostatečné kapacity. Jedním z možných řečení je i povolání ozbrojených sil k ochraně státních hranic.
2
ZÁKONNÉ PROSTŘEDÍ PRO PLNĚNÍ ÚKOLŮ OCHRANY STÁTNÍ HRANICE
Armáda České republiky, jako dominantní složka ozbrojených sil, je určena k plnění úkolů vymezených zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších doplňků. Zmiňované úkoly jsou uvedeny v § 9: - základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení, - ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení.
42
V § 10 je dále uvedeno: - ozbrojené síly spolupracují s cizími ozbrojenými silami na základě mezinárodních smluv, - ozbrojené síly se podílejí na činnostech ve prospěch míru a bezpečnosti, a to zejména účastí na operacích na podporu a udržení míru, záchranných a humanitárních akcích. Další možné použití AČR je vymezeno v § 14: - ke střežení objektů důležitých pro obranu státu, - k plnění úkolů Policie České republiky, pokud síly a prostředky Policie České republiky nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti11), a to na dobu nezbytně nutnou, - k záchranným pracím při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí nebo k likvidaci následků pohromy, - k odstranění jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky, - k letecké dopravě ústavních činitelů, - k zabezpečení letecké zdravotnické dopravy, - k zabezpečení dopravy pro vlastní potřeby, - k poskytování leteckých služeb, - k zabezpečování dopravy na základě rozhodnutí vlády, - k zabezpečení kulturních, vzdělávacích, sportovních a společenských akcí, - k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany. Úseky státních hranic střežené vojáky armády určí vláda nařízením, dále stanoví použití vojáků armády a způsob jejich povolání k plnění úkolů Policie České republiky. Z výše uvedeného vyplývá, že AČR může plnit úkoly k zabezpečení státní hranice nejen na území České republiky, ale § 10 predikuje možnost jejího nasazení i k ochraně hranic jiných států. 3
HLÍDKOVÁNÍ A CLONĚNÍ JAKO ZÁKLADNÍ TAKTICKÉ ČINNOSTI PŘI OCHRANĚ STÁTNÍ HRANICE
Zpráva z tisku: Ministr obrany Martin Stropnický s náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Josefem Bečvářem nařídili prověrku připravenosti vybraných vojenských útvarů k podpoře plnění úkolů Policie ČR při řešení migrační situace. „Máme v permanentní pohotovosti 650 vojáků, kteří jsou do 120 minut připraveni plnit úkoly v součinnosti s Policií České republiky. Vojáci budou připraveni ve třech vojenských objektech poblíž vybraných hraničních přechodů s Rakouskem. V případě potřeby mohou neprodleně zahájit činnost, která bude spočívat zejména v monitorování situace a hlídkování ve veřejném prostoru,“ uvedl 9. října ministr obrany Martin Stropnický.1 Z výše uvedené citace vyplývá, že primární předpokládanou taktickou činností bude hlídkování. To by neměl být pro příslušníky AČR problém – hlídkování bylo v uplynulých dvou dekádách jednou z nejčastěji procvičovaných a následně i prováděných činností v rámci
1
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/proverka-pripravenosti-vybranych-vojenskychutvaru-115461/
43
nasazení v zahraničních operacích. Nesčetné množství hodin, strávených jak statickým, tak i dynamickým hlídkováním dává záruku, že pro tuto činnost jsou vojáci dokonale připraveni. Problémy by ale mohly nastat při možném překrytí státní hranice vytvářením clon. Procvičování této činnosti bylo v posledním období značně zanedbáváno, často se zdůvodňováním, že se jedná o „policejní taktiku“, jejíž provádění bude v kompetenci ministerstva vnitra s přesvědčením, že armáda se má cvičit v „bojových“ činnostech. Jak ukazuje současná mezinárodní situace v kritické blízkosti naší státní hranice, šlo o mylné představy. HLÍDKOVÁNÍ A CLONĚNÍ V DOKUMENTECH AČR
4
4.1
VNITŘNÍ PŘEDPISY AČR
Druhy vnitřních předpisů a postup při jejich přípravě, schvalování a vyhlašování upravuje „Rozkaz ministra obrany č. 29 o přípravě, schvalování a vyhlašování vnitřních předpisů v působnosti Ministerstva obrany a vydávání Věstníku Ministerstva obrany“, který nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 2009. Vnitřními předpisy dle tohoto rozkazu jsou: a) základní vojenský řád; b) rozkaz ministra obrany; c) normativní výnos Ministerstva obrany; d) vojenský předpis. Z hlediska rozdělení a zásad provádění taktických činností je v AČR zásadní definice „vojenského předpisu“. Dle zmiňovaného rozkazu vojenský předpis podrobněji upravuje činnosti a vztahy, které vyplývají z úkolů AČR stanovených v § 14 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a aplikuje dokumenty důležité pro její činnost, zejména z hlediska výcviku. Vojenský předpis schvaluje náčelník Generálního štábu AČR. Vojenský předpis je závazný pro vojáky v činné službě a pro občanské zaměstnance je závazný pouze tehdy, podílejí-li se na plnění úkolů Armády ČR v rámci výkonu práce. Pro potřeby pozemního vojska stanovuje rozdělení taktických činností a zásady jejich vedení Polní řád pozemních sil AČR (Všeob-Ř-1)“, který nabyl účinnosti 1. června 19972. Tento řád tvoří základ pro bojové předpisy pozemních sil, které stanovují zásady pro přípravu a vedení boje, přesunu a jiných taktických činností na jednotlivých taktických stupních. Taktické činnosti hlídkování a clonění zařazuje Polní řád mezi skupinu „jiných taktických činností“, do podskupiny „bojová činnost omezenými silami“. Ve článku 592 zmiňuje možnost „posilovat ochranu státní hranice“, ve článku 593 pak uvádí: „Ochrana státní hranice se posiluje zejména při masové migraci cizího obyvatelstva“. O hlídkování pojednává článek 595, o clonění článek 597. Obdobným způsobem pojednávají o hlídkování a clonění Bojové předpisy pozemních sil AČR3, ve skupině „jiných taktických činností“ je uvádí v podskupině „činnosti ve vyčleněných silách“. Např. Bojový předpis pro stupeň prapor v článku 504 uvádí: „V závislosti na stupni ohrožení … může prapor pro různé taktické činnosti vyčleňovat jen část svých sil. Tyto síly mohou působit samostatně nebo v úzké součinnosti s policejními silami.“ Článek 505 pak 2
3
Tento předpis byl v roce 2008 aktualizován (1. doplněk k Všeob-Ř-1). Taktické činnosti a zásady jejich vedení doplněk neřeší. Vševojsk-1-3, -1-4, -1-5.
44
uvádí možnost „posilovat ochranu státní hranice“ a mezi možnými taktickými činnostmi zmiňuje možnosti „hlídkovat v určených prostorech“ a „zaujímat clony na ohrožených směrech (v úsecích)“. V roce 2011 byla vydána operační doktrína „Pozemní síly v operacích“ (Pub-31-10-01) a na tuto doktrínu v tomtéž roce navázala taktická doktrína „Taktika pozemních sil“ (Pub-31-1002). Taktické činnosti jsou v těchto publikacích rozlišovány na útočné, obranné, stabilizační a jiné (podpůrné), pro každou skupinu činností uvádí publikace „taktické úkoly a efekty“ (např. v ofenzivní kategorii „zničit, dobýt, upevnit,…“, pro defenzivní „zablokovat, obsadit,…“. Clonění a hlídkování jsou uvedeny jako „taktické úkoly a efekty“ ve skupině „stabilizačních“ taktických činností, zásady provádění pak nejsou uvedeny vůbec. V roce 2008 byly vydány vojenské publikace „Taktika družstva“ (Pub-31-11-01), „Taktika čety“ (Pub-31-11-02) a „Taktika roty“ (Pub-31-11-03). Původní záměr předpokládal, že tyto dokumenty nahradí Bojové předpisy stupně rota (Vševojsk-1-4) a četa a družstvo (Vševojsk-15). K tomu ale nedošlo a zmiňované dokumenty mají pouze charakter „vojenské publikace“. 4 V těchto publikacích je ve skupině „jiných taktických činností“ clonění uvedeno v podskupině „protivýsadková a protidiverzní činnost“, taktickou činnost hlídkování publikace neuvádí. Zajišťování ochrany státních hranic je uvedeno v podskupině „asistenční činnost – plnění úkolů na podporu PČR“.
DOKUMENT
SKUPINA TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ
Polní řád
Jiné taktické činnosti
Bojové předpisy
Jiné taktické činnosti
Taktika čety/roty
Jiné taktické činnosti
Taktika pozemních sil
Stabilizační činnosti
PODSKUPINA TAKTICKÝCH ČINNOSTÍ bojová činnost omezenými silami činnosti ve vyčleněných silách protivýsadková a protidiverzní činnost
ČINNOST ochrana státních hranic hlídkování clonění posílení ochrany státních hranic hlídkování clonění clonění
asistenční činnost - zajištění ochrany státních hranic – plnění úkolů na podporu PČR Clonění a hlídkování není činností, ale úkolem (efektem)
Tabulka 1: Vymezení hlídkování, clonění a činností k ochraně státních hranic v dokumentech AČR
4
Vojenská publikace nenahrazuje žádný interní normativní akt MO ani služební pomůcku ve smyslu rozkazu MO č. 56/1993.
45
4.2
HLÍDKOVÁNÍ A CLONĚNÍ VE VÝCVIKOVÝCH DOKUMENTECH
„Předurčeni k tomuto úkolu (ochrana státní hranice v součinnosti s PČR – poznámka autora) jsou primárně příslušníci 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. Bude-li třeba, nasadíme i vojáky z dalších jednotek,“ upřesnil náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Josef Bečvář.5 Základním vojenským předpisem, který u jednotek AČR slouží jako výchozí podklad k plánování výcviku, jsou Programy přípravy (Prog-1-3). Pro plnění úkolů spojených se zajišťováním ochrany státních hranic jsou prvotně připravovány aktivní zálohy. Programy přípravy pro tyto jednotky6 tuto problematiku přímo zmiňují: „Plnění úkolů Policie České republiky: při zajišťování ochrany státních hranic nebo o plnění úkolů služby pořádkové policie, pokud síly Policie České republiky nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti a to na dobu nezbytně nutnou. Plnění úkolů ve spolupráci s Policii České republiky při … zajišťování ochrany státních hranic. Bude se jednat o různé činnosti a to zejména … vytváření clon, uzavření blokováním, pozorování a hlídkování.“ V současné době se jeví povolání aktivních záloh k plnění těchto úkolů vysoce nepravděpodobné. Vzhledem k výše uvedenému prohlášení náčelníka Generálního štábu AČR v dalším textu uvádím některé části z Programů přípravy pro mechanizované jednotky (Prog1-3 M), které zmiňují výcvik v hlídkování a clonění. Tyto taktické činnosti jsou uvedeny v části odborná příprava – taktická příprava (hlava 4). Čísla a názvy tématu a doporučený obsah jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3. Číslo a název tématu
27
Hlídkování četou
Doporučený obsah tématu: - příprava čety k plnění úkolu (včetně reálného převzetí prostoru hlídkování); - rozdělení sil a prostředků čety k plnění úkolů ve stanovených sektorech, po stanovených osách; - hlídkování ze stanovišť, pěšími hlídkami (na technice) po stanovených osách; - kontrola objektů v prostoru hlídkování, činnost při zjištění nežádoucích osob; - činnost při palebném přepadu protivníka, ničení jeho vzdušných prostředků; - činnost při zjištění kontaminovaného prostoru; - střídání na stanovištích, střídání směn; - hlášení výsledků hlídkování. Tabulka 2: Obsah tématu hlídkování podle Prog-1-3 M
Dále jsou uvedeny velmi obecné metodické pokyny k procvičování a doporučené literatura (Vševojsk-1-4).
5
6
46
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/proverka-pripravenosti-vybranych-vojenskychutvaru-115461/ Prog-1-3 AZ KVV
Číslo a název tématu
23
Clonění mechanizovanou četou
Doporučený obsah tématu: - příprava čety k plnění úkolu; - přesun do prostoru clonění, zaujetí sestavy v prostoru clonění; - pozorování a hlášení výsledků pozorování; - procvičení činnosti při použití hesla; - změny sestav v prostoru clonění (zahuštění přední clony druhou clonou před snížením -
viditelnosti, opětovné zaujetí původní/několikaclonové/sestavy); činnost při zajištění nežádoucího nekombatanta; činnost při zjištění kombatantů; činnost zálohy v prostoru clony; eskortování zadržených osob do stanoveného prostoru.
Tabulka 3: Obsah tématu clonění podle Prog-1-3 M
I pro tuto tématiku jsou uvedeny metodické pokyny: „důraz položit na procvičení změny sestav jednotky v prostoru clonění (např. s přechodem den – noc a naopak), na pozorování a hlášení výsledků pozorování a na zásah zálohy při zjištění nežádoucích osob“ a literatura. 5
ZÁVĚR
Lze konstatovat, že příslušníci 4. i 7. brigády jsou na případné nasazení jak v tuzemsku, tak v zahraničí, připraveny. Vojenské předpisy případné nasazení sil a prostředků AČR predikují, jednotky jsou v předpokládaných požadovaných taktických činnostech vycvičeny. Pomyslný míček teď leží na straně politické reprezentace nejen České republiky, ale i Evropské unie. Návrh na řešení (s případným využitím armád) by měl přijít co nejdříve – dříve, než rostoucí xenofobní nálady vyvolají další, významnější nepokoje. LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10]
Prog-1-3/AZ KVV Programy přípravy pěších rot AZ KVV. Stará Boleslav: Velitelství sil podpory a výcviku, 2005. Prog-1-3/M Programy přípravy mechanizovaných jednotek. Stará Boleslav: Velitelství sil podpory a výcviku, 2005. Pub-31-10-01 Pozemní síly v operacích. Vyškov: Institut doktrín VeV – VA, 2011. Pub-31-10-02 Taktika pozemních sil. Vyškov: Institut doktrín VeV – VA, 2011. Pub-31-11-02 Taktika čety. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2008. Pub-31-11-03 Taktika roty. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2008. Všeob-Ř-1 Polní řád pozemních sil AČR. Praha: MO, 1997. Vševojsk-1-3 Bojový předpis pozemních sil AČR. Část 2 Prapor (mechanizovaný, tankový, výsadkový), (návrh). Praha: MO, 2003. Vševojsk-1-4 Bojový předpis pozemních sil AČR. Část 3 Mechanizovaná, tanková, minometná a protitanková rota. Praha: MO, 1997. Zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
47
Miroslav JANOŠEK
POSSIBILITIES OF CONCEALED MOVE OF FORCES ON SHORT DISTANCE WITH POSSIBLE AIR SUPPORT Abstract: In this article I will discuss possibilities of moving small units and their use in combat. Move is planned on untraditional vehicle – electric bicycle (bicycle with electromotor), which has many advantages in use and we will describe about them in this article. For supporting the ground troops we can request air support, tactical or by helicopter. Result of this experiment will be shown at the end of the article. 1
INTRODUCTION
Moving a forces is one of the most crucial actions for its deployment, maneuvering in field or in rear. In terms of moving the forces we have to consider many conditions. Enemy, terrain, weather, time, preparedness of the forces and also manner of transport. Today we see mostly dynamic and tactic character of engagements and while the conditions are changing often, proper maneuevering is becomming more and more important for succeeding. 2
OPTIONS TROOPS WHEN MOVING IN THE FIELD
According to regulation [1] usual calcuations are following: - average speed is 30 - 40 km.h-1, (in good conditions may be even higher), - distance traveled per day up to 300km, - in inaccesible terrain, mountains, forests, winter, and other obstacles, average speed can decrease to 15 – 20 km.h-1 and distance traveled per day to 150 - 200 km, - when moving on foot with gear, a platoon can achieve average speed of 4 – 5 km.h-1, which means 40km or more per day. Today we see many modern unconventional gadgets and in some cases we can´t be seen or heard when moving on shorter distances. In these cases we could take advantage of electric bicycles as they are relatively fast, quiet and easy to ride. It would allow forces to be more effective and they can stay unobserved longer if we plan and choose the road wisely. Huge advantage is that each individual with minimal training, unit is able to overcome big ascent without much effort. Nevertheless application of the electric bicycle is limited by type of terrain. On the other side, disadvantage is that the unit cannot use any equipment, because they has to use arms for riding a bicycle. This method can be used for example in reconnaissance, when after the move we can start offensive action and force the enemy and reveal their position, size, strength and resources. Reaction of the opponent can reveal weak spots in their defense. Another possibility is to assault. Assault is usually a small-scale operation, including rapid breach of the enemy when main goal is to obtain information or destroy their equipment. Secondary goal is to disrupt and confuse the enemy. Assault ends with a planned regroup to the default positions for completing an assignment. [2]
48
3
SUPPORT FOR OFFENSIVE ACTION AIRPLANES AND HELICOPTERS
In the actions above is also possible to request tactical air support while the attack is in progress. Air support can provide air dominance for maneuvering with the units and it can also detect, disrupt and destroy enemy forces in larger distance. That can be done with: - air intelligence, surveillance and reconnaissance. Air reconnaissance should find tactical intelligence information before starting an attack and revealing their protection against aircraft, - the local air dominance will be the basis of offensive operations of large scales. To reach the local air dominance we have to use all available resources, air and also ground support, - close air support, which is an important component of the fire support of ground forces. Another mean of fire support of ground troops are helicopters. Helicopters may support the attack by firing their weapons and will be also used for airmobile actions. They can be used for: - tasks management and leadership, - reconnaissance and observation sides and gaps, - logistic support and evacuation of the wounded, - dropping of paratroops and retreating of the units from deep reconnaissance. [3] Next option is to drop paratroopers from helicopter, they will get closer to the specific line quickly and unnoticeably, usually in pre-combat formation. From the pre-combat formation unit will transform to combat formation and attack with surprise to rear or side of enemy position, with intention to destroy the object and dominate the area. They can also dominate favourable line and with causing enemy casualties with advance, disrupt his functioning and thus create favourable condition for breach of the major forces deep into enemy territory. 4
CHARACTERISTIC OF THE ELECTRIC MOTORS INTENDED FOR DRIVING
From the theory of electric machines construction it is known, that the torque is given by dimensions (internal rotor volume), therefore the maximal diameter is received by thin NdFeB magnets on the outer rotor and the high power direct drive motors grow on the diameter. The suitable torque can be find by traction calculations.
Fig. 1 Typical direct drive BLDC motor for bicycle
49
The quiet and clean electric drive, which is acceptable also for the nature in forests, appears as the hit of last decade, when the lithium battery was introduced on the market in proper size, minimally ten times greater than the battery for mobiles and notebooks. The lead acid battery was suitable only for city bicycles, with limited power, which is also implemented in the European law, with the upper limit 250 W. The motor with permanent magnets figure 1 as well as inverters and controllers were developed and the new battery allows the power and radius increase. The frames of cross-bikes are also strong enough to withstand extreme stress, perhaps only their capacity is lower than it needs a soldier with armament and equipment. The permanent magnet motors are standard solution for this low power drive, because of its highest efficiency. Construction with permanent magnets PM disables the serial motor with variable flux and optimal traction characteristics that have constant power and decreasing torque with speed in the wide range. Instead of mechanical current commutation by brushes, the electronic commutation by silicon switches is used controlling the torque and speed at the same time. The single trapezoidal switching is used in the BLDC mode. They have been also some trials with high speed asynchronous machine AM supplied by frequency inverter, but it needs high ratio chain transmission. AM is more suitable for big power drives over 50kW in cars (e.g. TESLA). [4,5] The characteristics of typical BLDC motor with rated power 1000W at 48V can be found for reduced voltage 36V and 750W in figure 2. Operation of this motor with 24V gives its rated power only 500W, but its rated torque is always 25Nm. [6] 800
80
700
70
600
60
500
50
400
40
300
30
200
20 V
100
10 A
0
min W W %
0 0
5
10
15
20
25
Fig. 2 Motor 1000W, 48V - characteristics at 36V supply [5]
5
MOVING MAN WITHOUT EQUIPMENT EXPERIMENT
Experiment was realized between Brno - Lelekovice - Šebrov - Jedovnice - Křtiny - Adamov Bílovice n/Svitavou - Brno. Height profile of the experimental move is shown on figure 3. Track is shown on figure 4. Total distance is 72,89km, average speed is 31,3km.h-1 and time travelled is 153min.
50
Fig. 3 Height profile of experimental move
Fig. 4 Map of experimental move
4
CONCLUSIONS
For moving small units, electric bike seems like a appropriate solution. It allows to move concealed with relatively high speed when moving on shorter distances. Without the equipment moving on these distances are sufficient and in any case the distance is dependent on capacity of the acumulator. Using electric bike is advantageous because the soldier won´t get tired so easily, thus he is almost immediately redy to fight. The bike is applicable even in places where the wheeled or tread vehicles would have problems. Electric bikes are minimal compared to other vehicles and recharging the batteries aren´t expensive nor lenghty. REFERENCES [1] [2] [3] [4]
[5] [6]
Tactics of the Company. Military Publications Pub-31-11-03, Prague 2008. JANOŠEK, M. Firing on the Ground Targets Using Air Unguided Missiles. Economics and Management, 2014, no. 2/2014, p. 33-37. ISSN 1802-3975. Tactics Ground Forces. Military Publications Pub-31-10-02, Prague 2011. JANOŠEK, M., BRŠLICA, V. Possibilities of electric traction in vehicle transport. 4th International Scientific Conference, Special technology, Bratislava, Slovak Republic, ISBN 978-80-8075-6, p. 141-144, 2012. Vorel, P. Optimization of a traction drive with an induction machine. VUT Brno, pp 4. BRŠLICA, V., JANOŠEK, M. Low power traction for battlefield. International Conference On Military Technologies 2013, Faculty of Military Technology, University of Defence in Brno, 2013. 51
Vítězslav JAROŠ
MOŽNÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VEDENÍ BUDOUCÍCH VOJENSKÝCH OPERACÍ Abstract: The author defines possible factors influencing future military operations, including their short description in order to evoke discussion on the possible character and content of future military operations. ÚVOD Nejpravděpodobnější a nejčastější formou nasazení ozbrojených sil v horizontu příštích dvaceti let bude jejich účast v mezinárodních operacích mimo území ČR. Nasazována budou úkolová uskupení, sestavená primárně na bázi organických jednotek, účelově doplněných specifickými moduly schopností, především prvky bojové podpory a bojového zabezpečení. Předvídání charakteru budoucích vojenských operací je nepřetržitý proces analýzy minulých a současných vojenských operací s cílem predikovat možnou podobu vojenských operací v blízké i vzdálenější budoucnosti. K naplnění této činnosti je nezbytné kromě jiného specifikovat faktory, které mohou ovlivňovat charakter budoucích operací. Při specifikaci uvedených faktorů je nutné zvážil vliv stavu bezpečnostního prostředí (globálního i lokálních) na budoucí vojenské operace, požadované operační schopnosti ozbrojených sil, předpokládaný vývoj stávajících a nových technologií a řadu dalších vlivů. Níže uváděné faktory jsou odrazem určitého subjektivního přístupu k jejich vymezení. 1
MOŽNÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ OPERACÍ 1.1
VEDENÍ BUDOUCÍCH
VOJENSKÝCH
NEJASNÉ ROZLIŠENÍ MEZI MÍREM A KONFLIKTEM
Jako jeden z možných faktorů lze uvést stírání hranice mezi mírovým a válečným stavem. Přeměna terorismu v globální hrozbu po září 2001 a přerůstání dalších původně lokálních hrozeb jako jsou extrémní fundamentalismus, nadnárodní zločinecké organizace a šíření zbraní hromadného ničení v hrozby globální, nastolují v demokratických společnostech nový stav, odchylující se od „klasického“ mírového stavu jak bylo zvykem. Lze předpokládat, že v minulosti převažující sekvenční, postupné, sousedících operace nabydou více spojitý, simultánní, paralelní a distribuovaný charakter s ještě vyšší přítomností civilního obyvatelstva v prostoru operace. Ke stírání hranice mezi mírem a konfliktem přispějí nemalou měrou i nevládní organizace a původní bezpečnostní síly, stejně jako různé nepřátelské síly s různými motivy provádění násilných a nenásilných akcí. Rozdíl mezi mírem a konfliktu bude stále více stírat v příštích desetiletích, jak síly se používají pro dosažení tradičních a netradičních vojenských misí v oblastech, kde je trvalé nebezpečí bude přítomen. To bude, které přinesla globalizace hrozba ze strany teroristů, extrémní fundamentalisté, nadnárodní zločinců a zbraní. K dispozici bude posun od sekvenčních krocích a fázích, sousedících operace minulosti více spojitý, současně, paralelní a distribuované úkonů, které vojenské síly v kontaktu s civilisty, nevládních organizací a domorodých bezpečnostních sil, jakož i celou řadu nepřátelských sil s různými motivy pro vedení násilné i nenásilné akce. 52
1.2
USPOŘÁDÁNÍ VZTAHŮ K DOSAŽENÍ POLITICKÝCH A VOJENSKÝCH CÍLŮ
Stále častěji, za účelem dosažení svých politických a vojenských cílů, budou ozbrojené síly fungovat v rámci komplexního přístupu, který bude zahrnovat celou řadu nevojenských podpůrných/podporovaných organizací. Komplementární schopnosti těchto partnerů zvýší celkové schopnosti ozbrojených sil k dosažení svých cílů, a proto musí být součástí jednotlivých fází plánování a provádění operací s cílem zajistit jejich koordinované nasazení v rámci ozbrojených sil. Mezi tyto organizace budou zařazovány nevládní organizace, mezinárodní a regionální organizace a soukromí dodavatelé, kteří se stále více používají při vyžadování podpůrných vojenských schopností. Aby bylo možné úspěšně koordinovat integraci těchto organizací do ozbrojených sil, bude nutné je zahrnout operačního plánovacího procesu a stanovit rozvoj vztahů s nimi. 1.3
PLÁNOVÁNÍ V HLUBOKÉ NEJISTOTĚ
V minulosti, kdy podmínky byly poměrně jisté, ozbrojené síly realizovaly operační plánovací proces, který odrážel přístup „strategy as design“. Plynulost a tempo změn v rámci vývoje globalizovaného prostředí budou stále více požadovat, aby plánování operací ozbrojených sil bylo prováděno za podmínek hluboké nejistoty. O hluboké nejistotě hovoříme tehdy, když rozhodovatelé neznají, nebo se nemohou dohodnout na - aktuálním modelu systému, jak jednotlivé prvky systému do sebe zapadají, a to především pravděpodobnost, načasování a náklady. To bude vyžadovat nový soubor metod a analytických nástrojů pro podporu rozhodování jak rozvíjet schopnosti, které jsou flexibilní, přizpůsobivé a robustní.
1.4
RŮZNÁ PARADIGMA V ROZHODOVÁNÍ
Propojené strategické prostředí ve 21. století vedlo ke vzniku zvýšené nejistoty a složitosti. Vznikající a rozvíjející se hrozby budou využity lépe se adaptujícími oponenty. Ozbrojené síly, aby byla úspěšné v nadcházejících desetiletích, budou muset být schopny vést politicky a vojensky složité mise vyžadující komplexní přístup. Vzájemné působení aktérů ve strategických a operačních podmínkách bude vyžadovat odlišné postupy pro rozhodování. Složitost budoucích operací ozbrojených sil bude znamenat kvantitativní i kvalitativní změny v informační a analytické podpoře potřebné pro přijetí správných a včasných rozhodnutí. To by mohlo znamenat přesun ze současné paradigma "velení a řízení" k "směrování a sbližování".
1.5
ROZVOJ VZTAHŮ MEZI ČLOVĚKEM A UMĚLOU INTELIGENCÍ
Exponenciální nárůst výkonu výpočetní techniky v nadcházejících desetiletích, povede k pokrokům v umělé inteligenci a rostoucímu podílu využívání robotiky ve vojenských operacích. Odstranění " man from the loop" má příznivé účinky, ale také otevírá otázky o tom, jak začlenit tuto výhodu do vojenských operací. Při operacích, kde obavy z ničení vlastních sil a prostředků, nesprávného určení cílů a vedlejších škod mohou snížit účinnost nasazení robotických prostředků, může vést až k odmítání jejich nasazení. Změny ve vyžadování implementace autonomních systémů v ozbrojených silách přinesou změny v plánování a vedení vojenských operací.
53
1.6
ZACHOVÁNÍ POŽADOVANÝCH SCHOPNOSTÍ
Zdá se, že v nadcházejících desetiletích, budou pravděpodobně vojenské síly nadále využívány v situacích, které vyžadují značné množství vojáků a zbraňových systémů. Pro dosažení úspěchu v těchto operacích si budou muset ozbrojené síly uchovat potřebné operační schopnosti. Udržování schopností musí být realizováno v několika koncepčních úrovních: Politické - politické priority a požadavky musí být v souladu s použitím sil; Operační - Promyšlená koncepce použití, využívání technologií, vyhýbání se působení v příliš ambiciózních operacích a neustálému zvyšování síly; a Taktické - operace budou obvykle prováděny malými jednotkami vybavenými modernější výzbrojí a používajícími moderní taktiku.
1.7
OPERACE MALÝCH TÝMŮ
V budoucnu budou vojenské operace stále více doménou malých jednotek a týmů. To bude zahrnovat varianty malých bojových jednotek a multi-disciplinárních týmů, zaměřených na řešení konkrétních mnohostranných problémů, kde bezpečnost tvoří pouze část skládačky. Tyto týmy obecně musí být schopny vést činnost autonomně po značnou dobu. Tyto týmy musí být schopny plnit záměr velitele, nacházet řešení založená na znalosti místních podmínek. Musí působit podle zásady “vnímej a reaguj“ nezávisle na nadřízeném, a tomu se přizpůsobit. Budou odpovídat požadavkům na modularitu a vzájemné komunikační propojení. 1.8
STRATEGICKÁ KOMPRIMACE V KOALIČNÍCH OPERACÍCH
Strategická komprese může být definována jako formování nečekaných kauzálních vztahů a přetržení očekávaných kauzálních vztahů mezi taktickou, operační a strategickou úrovní konfliktu v politické, informační, vojenské a ekonomické oblasti. Tato kombinace přinesla provázanost mezi globalizovaným prostředím a všudypřítomností médií, které jsou podporovány online informačními systémy a sítěmi, které umožňují více lidem přístup k více informacím. Koaliční povaha většiny budoucích operací zvýší význam kontroly strategické komprese s cílem zachovat soudržnost / životaschopnost koalice. 1.9
PROLIFERACE DUÁLNÍHO UŽITÍ TECHNOLOGIÍ
Pojem duální užití technologií, je v poslední době používán k popisu použití komerční technologie pro vojenské účely. Vzhledem k výši financí vynakládaných na výzkum a vývoj nových komerčních technologií, je velmi pravděpodobné, že bude vyráběny takové systémy, které budou mít rovněž vojenské využití. Jak se bude věda rozvíjet v nadcházejících desetiletích, bude nezbytné sledovat vývoj těch komerčních technologií, které by mohly být využity možným protivníkem k výrobě zbraní a zbraňových systémů.
1.10
NEVOJENSKÉ/ NENÁSILNÉ HROZBY
Jednotlivé státy budou v budoucnosti čelit řadě hybridních hrozeb. Patří mezi ně i nevojenské hrozby, kde zdrojem ohrožení jsou nekonvenční vojenské síly provádějící nenásilné činnosti přičemž, jejichž součástí mohou být i násilné činnosti, i když násilí není jejich nedílnou součástí. Tyto hrozby se mohou objevit v důsledku úmyslného jednání, nahodilých událostí nebo přírodních katastrof. Příčina a účinek těchto událostí není omezen hranicemi a obtížně se předvídají, detekují, lokalizují a zpravidla zahrnují malé nebo žádné varování. Řešení těchto 54
hrozeb bude vyžadovat nadnárodní koordinaci a mezirezortní spolupráci. Příklady těchto typů hrozeb patří: kybernetický útok; pandemie; masová migrace; a přírodní katastrofy.
1.11
TŘI DOMÉNY VÁLKY: FYZICKÁ, DUŠEVNÍ A MORÁLNÍ
Fyzická, duševní a morální stránka přípravy a vedení vojenských operací tvoří rovnocenné součásti plánu úspěch operace. Teorie čtvrté generace války zahrnující ideje, srdce a mysl, zdůrazňuje význam morální a duševní oblasti. jak se asymetričtí protivníci se vyhýbají střetu se silnými konvenčními silami, roste význam činností mimo fyzickou doménu – vlastní bojiště. V rámci nepravidelných konfliktů vzroste význam morální domény, protože bezpečnost lidí se stane rozhodujícím cílem. V budoucnu budou použity fyzické akce, s cílem dosáhnout cílů v duševních a morálních doménách.
1.12
KOALIČNÍ OPERACE
V budoucnu nebude k dispozici jednoduchý postup k řešení složité krize. Ozbrojené síly musí být připraveny vést všechny druhy vojenských operací, zpravidla v rámci koalice. Členové koalice budou poskytovat různé operační schopnosti k dosažení požadovaných schopností, tzv. sdílené schopnosti v závislosti na typu operace. Koaliční operace budou zaměřeny zejména na oblasti interoperability a společné doktríny. Schopnost vyvinout společnou strategii v rámci společného právního rámce bude mít zásadní význam pro dosažení koaličních cílů. Zvýší se význam interoperability, specializace a sdílení technologií.
1.13
OTEVŘENÝ VESMÍR
Nárůst technologických zařízení ve vesmíru bude vyžadovat regulaci působení ve vesmíru. Ozbrojené síly budou využívat tento prostor pro zabezpečení komunikace v rámci ISTAR, navigace a pozorování počasí. Zaměření na tento druh komunikace však dává potenciálnímu protivníkovi do rukou nástroj pro omezení schopností ozbrojených sil, působících je n na této platformě. Vesmír se tak stává důležitým prvkem pro budoucí vojenské operace.
1.14
POLITICKÁ TRANSFORMACE
V případě vývoje lidské společnosti více militantním směrem, který si vyžádá transformaci ozbrojených sil, bude nezbytná také politická transformace stávajícího demokratického uspořádání. Očekává se, že budoucí "misssion space" bude požadovat rychlejší a rozhodnější opatření na všech úrovních velení. Schopnost dosažení strategických překvapení bude vyžadovat politickou akceleraci a dominanci. Současně bude nezbytné získat veřejnou podporu pro probíhající operace.
1.15
ÚLOHA MEDIÍ
Média se stala nástrojem, který významným způsobem ovlivňuje veřejné mínění a tím také možnosti použití ozbrojených sil. Všudypřítomná média budou vytvářet nepřetržitý informační cyklus pro veřejnost, který může vyvolat reakci veřejnosti, která může ovlivnit politické a vojenské rozhodování na všech úrovních velení. Bude nezbytné udržovat symbiotický vztah 55
mezi armádou a médii tak, že média obdrží požadované informace, které nebudou negativně ovlivňovat průběh vedených operací.
ZÁVĚR V článku uváděné možné faktory budoucích vojenských operací potvrzují či doplňují současné pohledy na změny ve strategickém prostředí a změny potenciálního protivníka. Potenciálního protivníka budou pravděpodobně představovat tři široké skupiny, tj. národy, frakce (skupiny) uvnitř státu a neoficiální struktury. Zatímco ozbrojený konflikt mezi národy (státy) ve střední a západní Evropě je v současné době méně pravděpodobný, jinde ve světě ho nelze vyloučit. Většina možných faktorů nebude vyžadovat zásadní technologická řešení či opatření. Přetrvávajícím trendem bude komercionalizace technologií a jejich narůstající využití pro obranné a bezpečnostní účely. Velký úkol bude stát před člověkem, aby se přizpůsobil informačnímu zahlcení v komplexním operačním prostředí. Člověk bude muset umět rychle zvládat procesy zpracování dat tak, aby je dokázal efektivně a bezpečně zpracovat a vytěžit bez zpoždění zvláště pak v exponovaných prostředích jako jsou asymetrická pozemní, vzdušná, námořní a vesmírná bojiště. Porostou proto nároky na kvalitativní přípravu, na změnu systému přípravy personálu a stejně tak i na růst kognitivních schopností automatizovaných prostředků. LITERATURA [1] [2] [3] [4]
56
Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: MO-VHÚ, 2015, 24 s. ISBN: 978-807278-666-4. NATO SAS-066 Joint Operations 2030 Long-Term Scientific Study. RTO/NATO, 2011, 126 p. ISBN 78-92-837-0128-6. Pub-31-10-01 Pozemní síly v operacích. Vyškov: ODo VeV-VA, 2011, 296 s. ŠNEJDA, M. Významná studie NATO: Joint Operations 2030 (Společné operace 2030) RTO Study: Joint Operations 2030. In: Vojenské rozhledy. Praha: MO, 2010, č. 3, s. 127-134. ISSN 1210-3292.
Milan KALINA
ROLE DĚLOSTŘELECTVA VE SPOLEČNÉ PALEBNÉ PODPOŘE Abstract: The article clarifies meaning of the Joint Fire Support (JFS) and the role of artillery in its implementation in the course of land operations. It describes artillery as an Indirect Fire System (IFS) and its role within the process of fire support integration. It compares national and the Alliance definitions of Fire Support and Joint Fire Support (JFS) respectively. It points out contributions of JFS to combat tasks accomplishment and compares the Czech Armed Forces and German Armed Forces approaches to integration of the joint fire support providers and their effects at tactical level of command. 1
ÚVOD
Dělostřelectvo je druhem vojska pozemních sil AČR a hlavním poskytovatelem palebné podpory bojovým jednotkám v pozemních operacích. Hlavním obsahem jeho činnosti je vyřazování protivníka palbou, zejména nepřímou palbou svých zbraňových kompletů. Palebná činnost dělostřelectva je určena především k podpoře boje mechanizovaných a jiných bojových jednotek. K tomu musí být plánována a koordinována v rámci palebné podpory tak, aby co nejefektivněji podporovala manévr bojových jednotek vedený ke splnění bojového úkolu. Uvedená charakteristika dělostřelectva a jeho činnosti vychází ze současných předpisů a doktrín AČR a odpovídá konceptu vedení vševojskového boje. Tento koncept je stále platný, avšak za předpoklad úspěchu v současných a budoucích operacích je dnes navíc považována schopnost společného působení několika složek mnohonárodních ozbrojených sil. Je proto potřebné definovat společnou palebnou podporu a přístupy k budování této schopnosti. 2
DĚLOSTŘELECTVO JAKO SYSTÉM NEPŘÍMÉ PALBY
Palebné působení dělostřelectva je výsledkem zvládnutí intelektuálně náročných postupů podmíněných postupným anebo současným propojení řady technicky rozvinutých podsystémů. Schopnost vyřazovat cíle protivníka dělostřeleckou palbou vyžaduje od všech velitelů chápat dělostřelectvo jako systém nepřímé palby. „System of systems“ dělostřelectva zahrnuje následující podsystémy: • podsystém dělostřeleckého průzkumu (Surveillance and Target Acquisition, STA); • podsystém velení a řízení dělostřelectva, řízení jeho palby a koordinace palebné podpory (Command, Control and Information System, C2IS); • podsystém dělostřeleckých zbraňových kompletů (Delivery Platforms); • podsystém dělostřelecké munice (Munitions); • podsystém doplňování dělostřeleckou municí (Ammunition Resupply System). Efektivní, přesné a včasné palebné působení dělostřelectva ve prospěch bojových součástí je možné zabezpečit pouze fungováním všech jeho podsystémů nepřímé palby, a to jednotlivě i ve vzájemném souladu.
57
3
PALEBNÁ A SPOLEČNÁ PALEBNÁ PODPORA
Alianční publikace AAP-6 definuje alianční společné operace jako operace vedené silami dvou a více států NATO, do kterých je současně zapojena více než jedna složka ozbrojených sil, tzn. současné zapojení pozemních, vzdušných, případně i námořních sil (komponentu sil). Definovány jsou také společné palby (Joint Fires, JF), a to jako koordinované palby vedené v průběhu zasazení sil, od dvou anebo více komponentů společných sil k naplnění společného cíle boje. Obsahem své definice odpovídají společné palby zejména potřebám plánování a řízení operací na operačních stupních velení, na úrovni společných sil. Aplikací společných paleb na taktickou úroveň svazků, útvarů a jednotek je společná palebná podpora - Joint Fire Support (JFS), které se stává synonymem pro palebnou podporu pozemních sil v operacích. Společná palebná podpora (JFS) je vymezena v alianční dělostřelecké publikaci AArtyP-5 NATO Indirect Fire Systems Tactical Doctrine (STANAG 2484), což předznamenává i význam role, kterou dělostřelectvo v rámci společné palebné podpory plní. V anglickém originále je JFS vymezena takto: „Joint Fire Support is the coordinated and integrated employment of all weapon platforms delivering fires, it includes land, air, naval delivered indirect fires, to achieve the required effects on ground targets to support land operations in the full spectrum of conflict. It encompasses the integration of indirect fires and effects in order to influence the adversary forces, installations or functions.” [5, s. 15] V současné době je AArtyP-5 zavedena do AČR ve formě dvoustránkového předpisu Děl-1-2 Dělostřelecká podpora, z listopadu 2014, který pouze odkazuje na povinnost řídit se originální doktrínou NATO. To však pro práci vševojskových a dělostřeleckých velitelů poskytuje pouze omezené možnosti k její aplikaci. Podrobné rozpracování klíčových ustanovení AArtyP-5 do národních předpisů dělostřelectva má být provedeno cestou koncepčního orgánu dělostřelectva AČR v letech 2016-2017. Z národních dokumentů poskytuje vhodnou definici (společné) palebné podpory doktrinální publikace Pub-31-10-02 Taktika pozemních sil, která zároveň implementuje do podmínek AČR alianční doktrínu ATP-3.2.1 Allied Land Tactics: „Palebná podpora představuje kolektivní a koordinované použití palby pozemních a na moři rozmístěných systémů nepřímé palby, vyzbrojených letounů, vojskového letectva, elektronické bojové a neletální munice proti pozemním cílům na podporu bojové operace, jak na operační úrovni, tak na taktickém stupni.“ [3, s. 38] Odkud Pub-31-10-02 svou definici palebné podpory čerpá, však není zřejmé. Alianční taktika pozemních sil (ATP-3.2.1) ani Slovník termínů a definic NATO (AAP-6), na který se národní Taktika pozemních sil rovněž odvolá, uvedenou ani obdobnou definici neobsahují. K dispozici nejsou ani indicie, že se jedná o překlad výše uváděné definice z AArtyP-5. Nicméně, z porovnání obou definic (společné) palebné podpory je zřejmé, že jsou obdobné a obsahově v zásadě identické. Národní definice však ve svém názvu setrvává u pojmu palebná podpora, což devalvuje její obsah, který odpovídá přístupu k operacím, jako operacím společným.
58
Úkolem do budoucna je rozhodnout, zda na národní úrovni používat nadále označení palebná podpora nebo se přiklonit k pojmu společná palebná podpora, který, vystihuje podstatu požadované schopnosti, tzn. skrze integraci a koordinaci zabezpečit efektivní využití palby všech dostupných prostředků palebné podpory v prostředí mnohonárodních operací NATO. 4
ROLE DĚLOSTŘELECTVA VE SPOLEČNÉ PALEBNÉ PODPOŘE
Dělostřelectvo je nedílnou součástí společné palebné podpory (JFS) a jejím hlavním poskytovatelem v pozemních operacích. Vzhledem k tomuto určujícímu významu a v souladu se STANAG 2484 přísluší dělostřelectvu rovněž role vedoucího integrátora a koordinátora JFS na všech úrovních velení, od roty výše. K zabezpečení efektivního fungování JFS je potřebné opustit převážně vertikální linie plánování a koordinace paleb prostředků palebné podpory pozemních, vzdušných a námořních sil a nahradit je na jednotlivých stupních velení prvky koordinace společné palebné podpory, integrujícími zástupce všech jejích poskytovatelů. Tím dojde ke snížení počtu a délky koordinačních vazeb a zefektivnění celého procesu plánování a koordinace palebné podpory jak demonstruje schéma 1.
Schéma 1 Integrace prvků koordinace palebné podpory do JFS – zdroj vlastní
Způsob označování těchto prvků může i nadále vycházet z tradičního označování míst koordinace palby na místech velení, například Středisko koordinace společné palebné podpory na stupni brigáda (BÚU), respektive Místo koordinace společné palebné podpory u praporu (PrÚU). Obdobný prvek společné palebné podpory však musí vzniknout také na stupni rota. Tento prvek musí být schopen nejen vyžadovat a navádět palby prostředků JFS, ale také se podílet na procesu jejich plánování a koordinace.
59
5
MOŽNÉ PŘÍSTUPY K INTEGRACI PRVKŮ JFS
Zatímco integrování specialistů palebné podpory na místě velení brigády (BÚU), ale i praporu (PrÚU) do jednoho prvku koordinace společné palebné podpory je, alespoň v doktrinální rovině, v zásadě jednoduchým opatřením, pak na stupni rota lze nalézt více možností řešení. Jako příklad lze uvést ozbrojené síly Spolkové republiky Německo, kde Bundeswehr zvolil přístup, který se maximálně blíží obsahu alianční doktríny AArtyP-5 a vytváří plně integrované prvky koordinace JFS na taktických stupních velení od roty výše. Inovativní na tomto přístupu je zejména vznik týmů společné palebné podpory (Joint Fire Support Team, JFST) přidělovaných k bojovým rotám a schopných vyžadovat palby jak od pozemního i námořního dělostřelectva, tak i od vzdušných prostředků palebné podpory. Tým se skládá ze dvou částí, osádek dvou průzkumných vozidel. Zatímco jedna část, subtým dělostřeleckého pozorovatele (FO), řeší poskytování paleb od pozemního a námořního dělostřelectva, druhá část týmu, subtým předsunutého vzdušného pozorovatele (FAC), řeší vyžadování a navádění prostředků vzdušné palebné podpory. Nevýhodou takového řešení je vysoká potřeba specialistů FAC a související nároky na jejich výcvik a udržitelnost. Je plánováno, že organizační začlenění i příprava specialistů FAC přejde od vzdušných k pozemním sílám, tedy od Luftwafe do působnosti Bundeswehru. Současný přístup AČR na stupni rota je odlišný. Nepředpokládá plnou integraci předsunutých leteckých návodčích (FAC) s družstvy dělostřeleckého průzkumu, ale zachování praxe zasazování specialistů FAC podle potřeby velitelů praporů (PrÚU) cestou skupiny navedení taktického letectva (Tactical Air Control Party, TACP), která je přidělována od vzdušných sil na hlavní místa jejich velení. Místo neúměrného navyšování počtů specialistů FAC plánuje AČR zvyšování schopností dělostřeleckých pozorovatelů, kteří jsou standardně přidělováni k bojovým rotám od 13. dělostřeleckého pluku na úroveň pozorovatele společných paleb, tedy Joint Fires Observer. Schopnost vyžadování a navádění prostředků vzdušné palebné podpory by tak měla být zabezpečena u bojových rot i bez trvalé přítomnosti FAC. Srovnání obou přístupů k vytváření prvků společné palebné podpory na stupni prapor a rota demonstruje schéma 2.
Schéma 2 Možnosti vytváření prvků JFS na stupni prapor a rota – zdroj vlastní
60
Je potřebné dodat, že pozorovatelé společných paleb (JFO) mají nižší schopnosti než předsunutí letečtí návodčí (FAC) a prostředky vzdušné palebné podpory mohou navádět pouze v součinnosti s nimi. Obdobně jako specialisté FAC však podléhají přísné periodické certifikaci a jejich výcvik zahrnuje i tzv. ostrá navedení vzdušných prostředků palebné podpory. K provádění přípravy pozorovatelů společných paleb (JFO) v rámci AČR v letech 2014-2015 bylo v lednu 2014 vydáno nařízení náčelníka generálního štábu AČR. Jeho praktická realizace je však stále pouze v počátcích. 6
ZÁVĚR
Společná palebná podpora je významným multiplikátorem bojového potenciálu operačně nasazených sil. Je charakteristická vysokou mírou integrace plánování a koordinace použití prostředků jejích pozemních, vzdušných a námořních poskytovatelů. Zároveň také výrazně usnadňuje dosažitelnost efektů jejich palebného působení na co nejnižší taktické úrovni velení. Dělostřelectvo zůstává hlavním poskytovatelem palebné podpory bojovým součástem pozemních sil v operacích a zároveň je i vedoucím integrátorem a koordinátorem společné palebné podpory. Pevné zakotvení společné palebné podpory v doktrinální soustavě AČR, budování prvků její koordinace a celkový rozvoj této klíčové schopnosti však bude vyžadovat nejen cílené úsilí řídících funkcionářů dělostřelectva, ale i pochopení a jednoznačnou podporu velení AČR a její pozemní a vzdušné složky sil1. LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Doktrína Armády České republiky, 3. vydání. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 31. KOLEKTIV AUTORŮ. Pub-31-10-01, Pozemní síly v operacích. Vyškov: Odbor doktrín VeV-VA, 2011, 124-143. KOLEKTIV AUTORŮ. Pub-31-10-02, Taktika pozemních sil. Vyškov: Odbor doktrín VeV-VA, 2011, 31-38. KOLEKTIV AUTORŮ. Pub-35-14-01, Bojové použití dělostřelectva. Vyškov: Odbor doktrín VeV-VA, 2013, 4-17. STANAG 2484. AArtyP-5(A) - NATO Indirect Fire Tactical Doctrine, NATO Standardization Agency, 2011, 15-25. STANAG 3680, AAP-6(2011) – NATO Glossary Of Terms And Definition. NATO Standardization Agency, 2011, 34-121. Future Artillery 2015. Jednání mezinárodní odborné konference. Londýn: 23.- 25. 3. 2015. Dostupné z
. International Artillery Symposium 2014. Jednání mezinárodního odborné symposia představitelů sil dělostřelectva NATO. Idar-Oberstein: 6.- 10. 10. 2014. VOJENSKÝ PŘEDPIS. Děl-1-2 Palebná podpora. Praha 2014. N NGŠ AČR. K provádění výcviku pozorovatelů „Forward Observers (FO) a Joint Fires Observers (JFO)“ v letech 2014 – 2015. Praha 2014.
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10]
1
Funkce vedoucí integrátor a koordinátor nevyjadřuje žádný vztah nadřízenosti či podřízenosti, ale pouze roli v rámci procesu plánování a koordinace společné palebné podpory. Odpovědnost za provádění palebné podpory a součinnosti v rámci určeného prostoru odpovědnosti je v rukou vševojskových velitelů.
61
Seznam použitých zkratek AAP AArtyP AČR AIR ALO ATP BÚU CZE DEU FAC FO JF JFO JFS JFSCT JFST LAND MKP N NGŠ AČR NATO NAVY PrÚU SKP STANAG TACP
62
Allied Administration Publication (alianční administrativní publikace) Allied Artillery Publication (alianční dělostřelecká publikace) Armáda České republiky Vzdušné síly (vzdušný komponent společných sil) Air Liaison Officer (styčný důstojník vzdušných sil) Allied Tactical Publication (alianční taktické publikace) brigádní úkolové uskupení Česká republika (zkratka NATO) Spolková republika Německo (zkratka NATO) Forward Air Controller (předsunutý letecký návodčí) Forward Observer (dělostřelecký /předsunutý/ pozorovatel) Joint Fires (společné palby) Joint Fires Observer (pozorovatel společných paleb) Joint Fire Support (společná palebná podpora) Joint Fire Support Coordination Team (tým koordinace společné palebné podpory) Joint Fire Support Team (tým společné palebné podpory) Pozemní síly (pozemní komponent společných sil) Místo koordinace palby Nařízení náčelníka generálního štábu AČR North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická aliance, též Aliance) Námořní síly (námořní komponent společných sil) praporní úkolové uskupení Středisko koordinace palby Standardization Agreement (standardizační dohoda) Tactical Air Control Party (skupina navedení taktického letectva)
Miroslav KRÁTKÝ a Vojtěch MÁJEK
VYUŽITÍ, ZNEUŽITÍ A MOŽNOSTI ELIMINACE BEZPILOTNÍCH PROSTŘEDKŮ Abstract: This work deals with the more and more topical problem: the threat of use unmanned aerial vehicles both by military and terrorists bodies. The stress is put on operational aspects of this threat elimination. 1
ÚVOD
Prostředkem vzdušného napadení (PVN) obecně chápeme letadlo, které je určeno k vedení bojové činnosti se silami a prostředky našich vojsk a k destrukci vojenských i vybraných civilních objektů na válčišti. 1.1
KLASICKÉ/STANDARTNÍ PROSTŘEDKY VZDUŠNÉHO NAPADENÍ
Skupina standardních PVN je uvedena na obr. 1. Uvedená klasifikace PVN se nekryje zcela přesně s technickými definicemi jednotlivých prostředků, ale z pohledu vojenských věd vede ke klasifikaci vhodné k vymezení obsahu PVN a rozsahu klasického (i rozšířeného) systému protivzdušné obrany (PVO).
VRTULNÍ VRTULNÍKY
PILOTOVANÉ PILOTOVANÉ
LETOUNY
OHROŽ OHROŽENÍ ENÍ PVN
BEZPILOTNÍ BEZPILOTNÍ
AERODYNAMICKÉ AERODYNAMICKÉ
RAKETY
BOJOVÉ BOJOVÉ LETOUNY
ŘS PDL
BEZPILOTNÍ BEZPILOTNÍ PROSTŘ PROSTŘEDKY
LET.RAK., ŘÍZENÉ ZENÉ PUMY, KONTEJNERY
BALISTICKÉ BALISTICKÉ
ŘÍZENÉ ZENÉ A NAVÁ NAVÁDĚNÉ RAKETY NEŘ NEŘÍZENÉ ZENÉ RAKETY
Obrázek 1: Spektrum prostředků vzdušného napadení
Z celého spektra PVN je nutné jednotlivé druhy a typy prostředků objektivně hodnotit a posuzovat v souvislostech s jejich významem pro vedení bojových operací, s jejich možnými způsoby bojového použití a jejich účinností ničení objektů, podle jejich úkolu a místa, které při plnění úkolu v úderu zaujímají.
63
Vrtulníky jsou letadla těžší vzduchu, u nichž k letu nezbytný vztlak a tah vytváří jeden nebo více rotorů poháněných motorickou silou a dělíme je na úderné (bojové, bitevní), víceúčelové, dopravní (transportní) a speciální (elektronického boje-EB, pozorovací, průzkumné, létající místa velení aj.). Letouny jsou letadla těžší vzduchu, u nichž pro let potřebnou hnací sílu vyvíjí motor a potřebný vztlak pevná nosná plocha. Letouny mohou být pilotované a bezpilotní. Bojové letouny dělíme podle jejich takticko-technických dat a úkolů, které plní na strategické a taktické úrovni. Řízené střely s plochou dráhou letu (ŘS PDL)1 po odpálení pohybují v atmosféře podle zákonů aerodynamiky s motorem v činnosti téměř po celou dobu letu. Systémy určené k řízení střel jim umožňují vysokou přesnost zásahu cíle a mohou se měnit podle typu střel, ale často se objevují střely v několika variantách, každá s jiným navigačním systémem. Stejná střela je často využita pro různé startovací pozice (GLCM, SLCM, ALCM)2. Bezpilotní prostředky (UAV)3 jsou letecké prostředky bez osádky pohybující se kontrolovaně po nebalistické dráze. Jejich činnost je dálkově ovládána nebo předem naprogramována (automaticky řízena), ale je velmi častá i kombinace obou metod ovládání UAV za letu. Jejich drak má pevná křídla nebo vrtulníkové listy, které spolu s hnací jednotkou umožňují blízký, krátký, střední či daleký dolet. Mohou být upoutané, volně létající, návratové nebo nenávratové. Bezpilotní vzdušné prostředky s velmi malou efektivní odraznou plochou, malou rychlostí a malým tepelným obrazem se vyznačují velmi nízkou pravděpodobností zjištění nepřítelem, vysokou vytrvalostí působení v zájmovém prostoru a značnou únosností průzkumných aparatur, prostředků pro dálkový přenos dat, laserových ozařovačů a dálkoměrů, zařízeních EB i ničivých náloží. Mohou plně využívat konfigurace terénu k průletu bráněným prostorem. V současné době se pro vymezení pojmu bezpilotní prostředek v literatuře používá několik výrazů: UAV4 (Unmanned Aerial Vehicle) – letecký prostředek bez osádky; UMA (Aircraft Unmanned) – letoun bez osádky; Drone - bezpilotní prostředek naprogramovaný pro svoji bojovou činnost a bez možnosti ovládání z pozemního stanoviště; RPV (Remotely Piloted Vehicle) – dálkově ovládaný prostředek z pozemního stanoviště. Dalšími klasickými PVN se v našem článku nebudeme zabývat.
ŘS PDL se odlišují od bezpilotních prostředků v tom, že zbraň je integrována do jednoho celku, kde prostředek ničení a dopravní prostředek (nosič) je určený k obětování v misi. ŘS PDL tvoří v současnosti standardní arzenál pouze vyspělých ozbrojených sil jednotlivých států a aliančních uskupení, kdežto UAV (dnes často používaný slangový název „Drone“) lze najít v arzenálu i polovojenských organizací. 2 GLCM-Ground Launched Cruise Missile/start ze zemského povrchu; SLCM-Sea LCM/start z nosiče na hladinovém povrchu; ALCM-Air LCM/odpálení z nosiče ve vzdušném prostoru. 3 UAV-Unmanned Aerial Vehicle; v některých materiálech nesprávně označován jako „drone“. 4 Za správné je používat UAV, případně UMA a pojmy Drone a RPV považovat za jejich podmnožinu, jak plyne z jejich definic. 1
64
1.2
NESTANDARTNÍ PROSTŘEDKY VZDUŠNÉHO NAPADENÍ
Za nové prostředky napadení ze vzduchu se především v asymetrických konfliktech začínají považovat prostředky kategorie RAM5 a bezpilotní prostředky kategorií „mini“ a „mikro“ UAV, které nejsou výše uvedeny. Proto musí PVO řešit i zjišťování a eliminaci i těchto prostředků. Jsou to: Raketomety a neřízené balistické rakety. Salvu raketometů standardně zařazených do výzbroje armád lze těžko eliminovat. V asymetrických a hybridních konfliktech se však setkáváme s nasazením neřízených raket ráže nad 100 mm odpálených ze zakrytých pozic (s jejich okamžitým opuštěním po odpalu - např. z nákladního auta). Dělostřelecká munice. Mezi prostředky RAM, jejichž ničením se bude muset zabývat i pozemní PVO jsou i projektily dělostřelecké munice vystřelené, např. ze vzdálenosti až 70 km. Minomety ráže okolo 100 mm vedou palbu v asymetrických konfliktech ze zakrytých pozic s jejich okamžitým opuštěním po odpalu několika granátů. Střelba je vedena ze vzdálenosti až 5,5 km. Mini a mikro prostředky UAV. Vedle standardních prostředků UAV existují i jejich menší verze (uvedené v tabulce 1), které se stávají svou dostupností a kvalitami nebezpečné především při teroristických útocích. Tyto je pak vhodné řadit na úroveň prostředků RAM.
Mikro
<1
Rozměry [m] # x 0.1
Mini
< 30
#x1
Typ
MTOW [kg]6
Výdrž [hod] # x 0.1
<2
Poznámka Špionážní, v zastavěném prostoru
Průzkum (pro jednotky), EB, možný teroristický nástroj
Tabulka 1: Parametry miniaturních UAV
2 TENDENCE VÝVOJE PVN A JEJICH BOJOVÉ POUŽITÍ Lokální války a ozbrojené konflikty vedené koncem 20. století v souhrnu odrážejí změny v používání jednotlivých kategorií prostředků vzdušného napadení. Obrázek 2 ukazuje směr vývoje poměrného zastoupení jednotlivých kategorií prostředků vzdušného napadení při vedení operace. Lze vyvodit závěr, že narůstá význam bezpilotních prostředků.
5
6
RAM-Rocket, Artillery, Mortar. MTOW- Maximum Take Of Weight; maximální vzletová hmotnost.
65
Obrázek 2 Předpokládané změny poměrného zastoupení kategorií PVN 7 v konfliktech
Směr vývoje UAV je především zaměřen k mini a mikro prostředkům. Tyto prostředky v současnosti dostávají různé podoby: samokřídlo s reaktivním motorkem nebo konfiguraci malého ptáka s mávajícími křidélky8 (v závislosti na jejich předpokládaném použití). 2.1
NEVOJENSKÉ APLIKACE UAV – JEJICH ZNEUŽITÍ
Letadla zařaditelná do „mikro“ a „mini“ kategorií jsou ve velké většině o MTOW do < 25 kg. Vzhledem k možné užitečné zátěži, kterou je schopen UAV v „nevojenské“ aplikaci nést, budou hlavními objekty zájmu tzv. „měkké cíle“, k jejichž zničení není třeba velkých bomb aj. munice. Těmito cíli budou především objekty dále uvedené. Potenciálně ohrožené nevojenské/civilní objekty: místa shromáždění velkého počtu lidí (náměstí, odkryté sportovní stadiony, nákupní centra aj.); hromadná přeprava osob (nádraží, letiště, dopravní prostředky atd.); budovy centrálních správních, politických a ekonomických center. Vojenské objekty: nechráněné objekty uvnitř vojenských základen; kontrolně-propouštěcí body, stanoviště; shromaždiště vojsk; konvoje zahrnující lehce zranitelná vozidla; nezodolněná stanoviště (místa velení, odpalovací zařízení, anténní systémy radiolokátorů…). Podle dosavadních poznatků byly a pravděpodobně i budou, teroristické útoky v neválečné situaci vedeny méně často na vojenské a jinak zabezpečené objekty (u nás objekty důležité pro obranu státu - ODOS).
BM – Balistické rakety; CM – ŘSPDL; PGM – Přesně naváděná munice; UAV – bezpilotní prostředky; H – vrtulníky; FWA – pilotované bojové letouny. 8 Ornitoptéra. 7
66
3
ELIMINACE ÚČINNOSTI MINI A MIKRO PROSTŘEDKŮ UAV
Bezpilotní prostředky PVN se vyznačují řadou specifik, od kterých se pak musí odvíjet i filosofie přístupu k obraně proti nim. Možné způsoby eliminace ohrožení UAV klasického provedení v principu vycházejí ze standardních opatření protivzdušné obrany (podrobně v [3]), ovšem ta musí být v řadě aspektů specializována. Eliminace útoku UAV kategorií „mini“ (i mikro)9, tzn. v operačním označení armády USA „Tier 0“, jsou zahrnuta i běžně dostupná bezpilotní letadla určená primárně k průmyslovému aj. komerčnímu využití, výzkumným účelům, volnočasovým aktivitám apod. Eliminace jejich činnosti je velmi složitá. Zde je nutno vedle úspěšného zjištění a identifikace cíle použít soubor pasivních a aktivních opatření, přičemž z hlediska vojensko-bezpečnostního považujeme za významně relevantní přihlédnout a doplnit je i o odpovídající opatření preventivní. Zjištění uvedené kategorie UAV. Předmětné UAV výše deklarovaných parametrů jsou zjistitelná radiolokačními, akustickými, optickými i infra prostředky průzkumu vzdušného průzkumu. Z hlediska dálky zjištění je nejefektivnější nasazení radiolokačních prostředků, z hlediska množství obdržené informace průzkum v optické části spektra. Pasivní PVO proti PVN typu UAV. Opatření nezahrnující přímé ničivé účinky a zvyšující schopnost jednotkám a objektům přežít se provádí se u všech útvarů, jednotek všech druhů sil a druhů vojsk organickými prostředky a rovněž u dalších objektů chráněných před napadením ze vzduchu. Patří sem zejména: maskování, klamání, ženijní budování/opevňování, opatření z oblasti OPZHN, obnovení bojeschopnosti, zálohování, rozptylování sil a prostředků, mobilita atd. Aktivní PVO proti PVN typu UAV. Bezprostřední činnost je spojena především s použitím zbraňových systémů PVO, zaměřenou na přímé ničení, zneškodňování nebo snižování účinnosti nepřátelských UAV s cílem odrazit nebo zabránit provedení jejich úderů na bráněné objekty. Jako aktivní prostředky k ničení prostředků vzdušného napadení jsou používány anebo ve střednědobém horizontu mohou být do používání zavedeny následující kategorie efektorů: protiletadlové raketové systémy (PLRS); protiletadlové hlavňové systémy; jejich kombinace – hybridní protiletadlové systémy; ostatní palné zbraně; energetické zbraňové systémy: o laserové, o elektromagnetické. Použitelnost PLRS k ničení UAV Tato kategorie efektorů je v současnosti nejúčinnějším prostředkem obrany proti celé škále PVN, včetně těch dříve označovaných jako „nestandardní“. Přes všechny nesporné přednosti PLRS je jejich nasazení k ničení UAV kategorií „mini“ a menších v řadě aspektů diskutabilní. 9
Tier 0: pro úkoly v přízemních/malých výškách, s dosahem jednotek kilometrů a výdrží desítek minut až hodiny. V konkrétní aplikaci a i obecně jsou v některých pramenech označovány jako „Battlefield Tactical Air Vehicles“ („BTAV“), nebo „Close Range UAV“ („UAV-CR“).
67
Je sice zřejmé, že pokud by byla raketa úspěšně navedena do místa střetu s UAV a její zapalovač korektně zapracoval, pak účinek na relativně subtilní UAV by byl fatální; ovšem je třeba uvážit i poměr „cena/výkon“ (ekonomicky neúnosné řešení). Použitelnost protiletadlových hlavňových a hybridních prostředků Protiletadlové kanony (PLK) byly podceňovány. Moderní technologie dnes již samozřejmě předpokládají automatické navedení PLK do směru vypočítaného bodu střetnutí střely s cílem, včetně výpočtu a načasování roznětu. Kanony jsou zapojeny do automatizovaných a mnohdy již plně automatických systémů PVO. Použitím munice AHEAD10 jsou PLK všech ráží k destrukci životně důležitých částí UAV postačující. Kulomety a další automatické hlavňové zbraně. Poslední kategorií hlavňových zbraní primárně víceúčelových a neurčených ke střelbě na vzdušné cíle, jsou lafetované kulomety a v některých případech i ruční automatické zbraně. Jedná se o zbraně používající munici o rážích 5,56; 7,62; 9; 12,7 a 14,5 mm. Tato obrana proti PVN je součástí vševojskové ochrany vojsk (Force Protection). Účinnost střelby je do vzdálenosti několika stovek metrů a na uvedené UAV je lze při hromadné palbě použít. Brokovnice by pro ničení UAV analyzovaných kategorií mohly být použity v omezeném perimetru kolem bráněného objektu, na vyhodnocených pravděpodobných příletových koridorech, příp. u pravděpodobných míst startu. Jejich použití jako „prostředku PVO“ vyžaduje praktický výcvik, který je podle hodnověrně nepodložených zdrojů v některých speciálních ozbrojených složkách (v zahraničí) i realizován. Perspektivní a vysoce účinná zbraň k ničení UAV (mini a mikro) se jeví zbraň s hromadným nábojem („brokovnice“) s vyšší průrazností a s dostřelem alespoň 1000 m. Pro hybridní PL systémy platí hodnocení použití PLRS a PLK. Efektory perspektivních technologií Jednou z možností je nasazení zbraní se soustředěnou energií (Directed Energy Weapons – DEW). Pod perspektivními zde ovšem není myšleno to, že budou skutečně v dohledné době zavedeny do masivního operačního nasazení, nýbrž že pro to existuje reálný potenciál. Laserové systémy PVO. Využití laserů v systémech ničení vzdušných cílů je v současné době v permanentním vývoji. Zejména atmosférické podmínky mohou mít účinky razantně snižující dosah laseru, stejně tak jako přesnost jeho fokusace na cíl, což se může projevit ve vzdálenosti již od 2 km. Při působení na UAV kategorie „mini“ podle pravděpodobných scénářů napadení však je tato vzdálenost ještě z hlediska „C-UAV“ realizovatelná – především díky jejich předpokládané relativně subtilní konstrukci. Efektory na elektromagnetickém principu. Ničení cílů kategorie „mini UAV“ je elektromagnetickými zbraněmi technicky možné, zejména díky vysoce pravděpodobné nechráněnosti jejich elektroniky. Velmi významnými pozitivními vlastnostmi analyzovaných „DEW“ systémů jsou: velmi výhodný poměr ceny „výstřel versus cíl“; teoreticky neomezený, resp. velmi vysoký počet „výstřelů“ - závislý především na kapacitě napájecího zdroje, příp. kapacitě chladícího zařízení DEW; 10
AHEAD- Advanced Hit Efficiency and Destruction.
68
okamžitý dopad energie na cíl (rychlostí světla); rychlý přenos palby. Za negativní je nutno považovat zejména vysokou pořizovací cenu, v současnosti nedokončené práce na připravenosti technologií k operačnímu nasazení a sofistikované minimalizaci kolaterálních efektů. Eliminace UAV metodami elektronického boje Omezení, nebo úplně zabránění UAV v získání hodnověrné informace od systému globální navigace reprezentuje buď zarušení, přerušení, znehodnocení, nebo pozměnění požadovaného signálu s informací. Jedná se o elektronický boj s řídícími a navigačními systémy. Zarušení samotného signálu je lokálně vcelku snadné. Rušičky signálu GPS jsou dokonce běžně sehnatelné na komerčním trhu přes INTERNET. Taková ochrana před útočícími UAV je tedy účinná. Přerušení toku informací z kosmického segmentu navigačního systému v principu znamená „vypnutí“ určitého počtu satelitů. Takové řešení se nepředpokládá z důvodu omezení schopností vlastních sil v dané oblasti. Znehodnocení, resp. pozměnění informace z kosmického segmentu (nazývané „spoofing“) je sice zdánlivě v principu jednoduché, ale (dokonce i pro nevojenské systémy) hůře proveditelné. Problematika EB s UAV je téměř samostatnou vojensko-vědní oblastí zasahující do několika oborů, zejména v oblasti komunikací, automatizace, informatiky a VF techniky. Její řešení vyžaduje komplexní přístup, protože mnohá protiopatření by mohla mít zpětný nežádoucí efekt na vlastní síly, příp. další státní infrastruktury. Tzn., mohla by být znemožněna činnosti vlastních systémů využívající tytéž technologie jako útočící UAV v daném prostoru. Jako možný další způsob ničení – prozatím prakticky nerealizovaný, je nasazení „UAV proti UAV“. V principu se jedná o potenciální možnost výzkumu, vývoje a zkoušek možnosti sestrojení malých letadel předurčených k samozničující misi. Z technického hlediska tím neodpadají problémy s detekcí a lokalizací útočícího UAV, navedením do místa střetu, citlivostí bezkontaktního zapalovače bojové nálože a všech aspektů uvedených již výše. Je to však směr, který – zřejmě s postupujícími technologiemi bude stát za hlubší analýzy. 4
ZÁVĚR
Bezpilotní prostředky všech kategorií jsou se stále se zvyšující intenzitou zaváděny jak do výzbroje soudobých armád aliance NATO, tak v celosvětovém měřítku. Jejich nasazení umožňuje efektivněji realizovat úkoly vojsk, šetřit čas a zejména šetřit životy vojáků. Některé specifické činnosti nejsou ani jinými prostředky reálně proveditelné. Dá se předpokládat, že budou postupně přebírat funkcionality nejen bojových jednotek a složek bojové podpory, ale i součásti logistiky. Z bezpečnostního hlediska jsou UAV reálnou hrozbu, kterou berou bezpečnostní složky států seriózně v úvahu a intenzivně pracují na možnostech ochrany proti jejich možnému zneužití. Obrana i ochrana proti těmto (především UAV kategorie mini a mikro) – z hlediska detekce a ničení specifickým – prostředkům vzdušného napadení představuje seriózní vojenskotechnickou, bezpečnostní i legislativní výzvu. Je však třeba ji urychleně řešit dřív, než bude pozdě…
69
LITERATURA [1]
[2] [3]
70
KRÁTKÝ, Miroslav. Technologie systémů pozemní protivzdušné obrany v boji s bezpilotními prostředky. Univerzita obrany. Brno, 2015. Habilitační práce (připravená k obhajobě). MÁJEK V. Taktika PVO I – Prostředky vzdušného napadení. Studijní texty, Univerzita obrany Brno, 2008. ISBN 978-80-7231-623-6; ,Pub-31-24-01. Použití pozemní protivzdušné obrany AČR v operacích. Vojenská publikace. Praha 2007;
Marek KULCZYCKI and Gustaw MICHALEWSKI
DECISION MAKING PROCESS IN THE MILITARY LEADERSHIP ON THE TACTICAL LEVEL IN THE REASON OF INTERNATIONAL OPERATION. Abstract: This article attempts to analyze the requirements for the implementation of the decision-making process in the context of international operations. It describes the importance and differences between analytic and intuitive decision-making process. The paper defines tools used to collect information that enables decision-making with emphasis on new technologies. Characteristics of the challenges, which can face commander in the tactical level conduct operation are analyzed in context of rapidly changing battlefield conditions. In addition, the article presents the concept of training in mastery of the implementation of analytical and intuitive decisionmaking process at the tactical level. 1
INTRODUCTION
International operations are characterized by rapidly changing internal and external conditions. These conditions make the commander so that he can effectively perform the tasks must be able to adapt course of action variability to the variability of the environment in which these tasks must be completed. Dynamic and complex battlefield environment requires multi-factor analysis. These conditions make decision-making in situations of shortage of time and information, which in turn implies the need for not only the analytical model of decision-making but also, and perhaps above all, intuitive decision-making. This requirement and the information deficit motivates leaders to actively obtaining and collecting information. In response to these requirements it is necessary to possess tools that allow the acquisition of information necessary to the decision making process. Both the dynamically changing environment on the battlefield and the need for a smooth transition between planned and intuitive decision-making generates a lot of challenges that must face the commander at tactical level. The basic model, which is the subject of the educational process for candidates for commanders is an analytical decision-making process. Nevertheless, at the lowest levels of command commanders do not have enough time to implement the various phases of the decision making process, including the introduction of adjustments during execution of the task, therefore they are forced to make decisions intuitively. As emphasized by theorists of decision-making problem a prerequisite for intuitive model is suitable knowledge and experience. For objective reasons, candidates on the first post in military units and junior officers do not have such experience. This raises the problem of how to teach decision-making in an intuitive way. Recent experience at the process of training using simulation systems indicates that they can be relevant tools for acquiring skills in this area. Furthermore, the use of new technologies also affects the development of skills of perception, as well as forms habits appropriate use of information. 71
2
REQUIREMENTS FOR THE DECISION-MAKING PROCESS IN THE CONTEXT OF INTERNATIONAL OPERATIONS.
The external environment is everything outside the organization, which can be influenced and have an impact on its operations8. As noted by Peter Pietrakowski difficult environment of the battlespace, on the example of ISAF mission, and its complexity stems from the four areas that need to be taken into account when conducting international operations: political, economic, cultural and military. Internal environment in international operations refers to the structure of the coalition forces participating in the operation. There are several factors affecting its volatility. Among them can be distinguished changing opportunities attachment of forces and means by the countries participating in the coalition. Another factor in determining the structure will be changing situation in the area of operations. Factors affecting the development of the structure of the task forces may include tasks related to force protection issue. An essential element for the functioning of the bases where task forces are stationed forces and resources designed to protect them against the enemy. The size and composition of force protection elements depends on the situation and the types of threats which they will have to face. Another reason for changes in the structure of task forces in international operations can be a level of responsibility for the state of security, and also perform operational tasks by local security forces in the area of operations. As the ongoing process of taking over responsibility coalition combat teams will be transformed into training and advisory teams. Thus, the tacticallevel commanders will fulfill their tasks within multinational task groups. The national limitations to reduce spending on the tasks of the countries that participated in creating MND CS in Iraq12 and the gradual transfer of responsibility to local security forces resulted in the reduction in the number of forces present in its structure. MND CS initially consisted of separate forces from 22 countries and had 8500 soldiers, and at the time that hand over the division area of responsibility formed contingents from eight countries and had approximately 1,500 soldiers. The above mentioned complex operations environment implies the use of complex planning activities at various levels of command. The requirement of achieving the objectives in different areas (Effects-Based Approach to Operations – EBOA4) justifies the use of planning with different regime of the time. Goals that identified the commander of the national forces responsible for a propositional brigade area of operations have several months deadline. Tasks related to the achievement of the objectives commander of task forces are planned in advance a few week. Tasks of elements that were supposed to create conditions for implementation of the operations were planned over 72 hours. In planning process of international operations can be seen duality. Firstly planning process concerns of routine tasks aimed at securing combat service support activities in the operation area (logistic convoys) and create the conditions to carry out tasks directly related to the main objectives of the operation (patrols, escort, observation post and check points). Another area covered by planning is the implementation of operations aimed at achieving the main objective of the mission. The tasks identified in the first area is placed in the operation order (OPORD).
72
In contrast, tasks concerning the implementation of operations are transferred in the form of fragmentary order (FRAGO). Planning for both routine tasks and the long-term is carried out using the analytical method of decision-making. However, during leading the activities of the execution phase uses intuitive decision-making. The above-mentioned factors point to the need to meet the information needs associated with the good situational awareness at all levels of command in parallel. Thus, summarize, it can be identified the following requirements of the decision-making process when conducting international operations: a common picture of battlespace in near-real time; shared data; high speed data exchange; fusion and display of intelligence; rapid exchange of targeting data from sensor to shooter; require leaders to operate in cultures vastly different from their own; increasing media focus and accountability will cause ad hoc planning and organization will be more prevalent; the leaders in this environment will be confronted with decisions that have to be made at a much higher rate than in their training environment; necessity of mitigation the technological gaps and differences in capabilities and standards more difficult to estimate than in conventional activities the risk level; need to standardize procedures (command signals, marked with the common standard etc.); understanding the attached unit’s capabilities and limitations. All elements of multinational task forces have to do little regarding what is required to mesh differing systems of mission command, movement and maneuver, intelligence, fires and sustainment together. Reason of this is necessity of operating with attached multinational elements. Therefore one of the most important task during preparation phase is to focus on the big ones: capacity-building, integration and interoperability. Aside from obvious problems such as differing radios and communications security. Summarize, commander act in multinational task forces has to get down to the details. It comes after gaining a complete understanding of the following questions: what are the attached unit’s capabilities? What are the attached unit’s limitations? And from these answers come the subsequent questions: given these capabilities and limitations, how will/can we best use the attached unit? And what must we do to best ensure the success of the attached unit? To ignore these questions, or the answers, invites surprises at best – or mission failure, fratricide and acrimony at worst14. 3
ANALYTICAL AND INTUITIVE DECISION-MAKING PROCESS.
The complexity and uncertainty, which operates the commander during task execution within the framework of international operations, prompts him to continuously seek and improve command procedures. On the one hand they should help to minimize the effects of environmental uncertainty and complexity of the fight, both on the forces and means at its disposal, as well as the volatility of the situation in the area of responsibility, on the other - to assist in the search and use of the opportunities that arise in the circumstances. One of these is the ability of smooth transition from analytical to intuitive decision making. 73
Analytical decision making process is based on the expectation logical consequence of anticipated events. Therefore it focuses on the mission analysis concerning the factors affecting the performance of the task and identify the likely course of action, and then choosing this one that corresponds to the identified criteria and objectives that remain to be achieved by the decision maker1. Used in military environment decision-making processes correspond to the analytical method of decision-making15. In allied and national doctrines on decision-making processes, despite the differences, similarities can be observed at the different phases of implementation of the decision-making process. Without focusing on more detailed analysis and comparison of the order of the phases, stages and activity decision-making process can be divided into following layout: understanding the operating environment, understanding the problem – mission analysis, understanding the problem – evaluation of factors, development and evaluation of courses of action, the commander’s decision. It is preference-based in that all possible consequences are examined and evaluated in terms of the decision-maker's preferences. Analytical work carried out during the decision-making process is focused on the determining of possible alternatives to allay the problem arising from the consequences of specific conditions of the situation, the risk estimation and determining the consequences of enemy course of action for accomplishment of mission to decide friendly course of action will be choose. Analytical decision making is highly connected with theoretical perspective which combined theories from psychology and other behavioral sciences. Above presented assumptions, which defines analytical decision-making as a process of mission analysis in the context of the conditions affecting its performance. On this basis it is generated possible options for combat action, which are then subject to the consideration and compared on the basis of which a commander makes a choice which decides which course of action to adopt for execution. In this way taken decision is the basis to develop and to complete the plan and order. Then the decision is sent to execution. The process ends when it reaches and state and after accomplishment of mission. Multivariate analysis carried out in the framework of analytical decision-making processes is possible whenever there is access to the necessary information describing each of the course of action. Yet, the reality of dynamic battlefields rarely make it possible to have such a complete picture of the situation. That is why very often commanders at the tactical level will have to make decisions under conditions of shortage of time and information and therefore the use of intuition. So what is intuitive decision making? Considering intuition it is difficult to define this concept because of the interdisciplinary interest in this issue. Nevertheless, for the purpose of further consideration should be adopted any framework for understanding the concept of intuition. Gerry Klein finds in intuition advantage of the human person which is no less and perhaps even more than the decision support system helps him in making decisions. The conditions under which usage is intuitive way of making decisions concern the shortage of information and time, imprecisely defined objectives and environmental variability.
74
All these factors apart from the ambiguity of the objectives of action to address the circumstances of decision-making in the military. Generally it can be called these conditions difficult, special or extreme situation. In such situations, analytical skills may not have practical application. Therefore, the decision maker must use other tools which could include intuition, mental simulation, metaphor or storytelling. Intuition allows us in a very short time to classify their situation to a certain kind16. Decision-making in an intuitive way therefore is to synthesize knowledge and information, and compares to gained experience. One example intuitive decision-making model is based on the recognition of the situation. This model assumes that the decision maker's decision-making process starts by identifying problem requiring a decision, then brings to mind similar situations, recognize situations, defines the objectives of the action, the expected final state, it identifies directions, generating course of action, simulates a thought. After that carried out the thought process analytical decisionmaking process ends with the introduction of course of action to execution. Analyzing the model of the decision making process based on recognition, it can be seen that it is not appropriate for the need to take into account the many complex factors when planning. In such a situation it is advisable to conduct analytical decision-making process, for example by using the Effects-Based Approach to Operations (EBAO). 4
TOOLS USED TO COLLECT INFORMATION THAT ENABLES DECISIONMAKING.
The modern battlefield requires consideration by leaders of many factors. Increased access to information to ensure that their knowledge is rapidly changing. Identified information requirements, on whose satisfaction makes a decision, will be also implemented dynamically. Therefore, decision-making will also be dynamic. Possession complete and accurate information allows to better assess the situation. When estimation the situation as the first stage of the planning phase of the decision-making process is required to have knowledge in many areas. The engagement of multiple sources and use multiple tools to obtain information allows to gain necessary information to make both multifaceted analysis and intuitive decision-making. Increasing the number of information sources and thereby increase the intensity of the information flow requires both adequate capacity for the collection and analysis of information. The experience and analytical skills of commanders play in this area a decisive role in the effective use of outlays on the development of the information system. Necessary information for the decision-making process is collect during intelligence cycle that is based on Commander’s Critical Information Requirements. The aim of satisfying the information requirements is to answer the questions, the subject of which are areas of knowledge to enable firstly decision and secondly task. The tools satisfy the information needs of processes and objects will enable the implementation of the various functions of these processes, aiming to obtain information corresponding to these needs. As can be seen from the above, the tools to satisfy the information requirements can be seen in terms of functional, procedural and objective. The former include actions aimed at meeting the information requirements (eg. related to the implementation of the intelligence processing: acquisition, processing, interpretation etc.), to the second - how to deal according to certain rules, under which meets the information requirements (eg. the procedures of intelligence cycle and 75
decision-making process, Intelligence Preparation of The Battlefield), to third parties while things allow meeting the information needs (eg. documents, relating to information technology, or systems acquisition, processing, storage and dissemination of information). Tools satisfy the information needs of new technologies such as AUVs, acoustic shooter locating system, tablets, thermal imaging sight, CCD camera, eye-safe laser rangefinder, Sensor Command and Control Planning Suite allow to9: exploit data from soldier systems, ground-based sensor sources, tactical aerostats, and UAV; give commanders a powerful tool for analysis, mission planning, and decision making; advantages new technology; give Coalition forces ability to Share information from brigade headquarters to the individual soldier on the ground; use their handheld devices to exchange tactical information during operations; send collation aircraft ground target identification data; collection and processing of data on equipment to conduct research, maintain documentation, and create maintenance work notifications in an efficient and coordinated manner; study a route recon during a missions; send coalition aircraft ground target identification data during the live fly portion; activate automatic, instantaneous alarm; identify precisely the shooter’s position even with noise in the vicinity of the vehicle; extensive detection range for loud artillery shells and quieter muzzle blasts; low false alarm rate even in urban environments; recording and display of previous events; used for tracking infiltrators and securing critical installations; real-time cellular or satellite video recording and transmission to HQ. 5
CHALLENGES FOR MILITARY LEADERS IN CONTEXT OF RAPIDLY CHANGING BATTLEFIELD CONDITIONS.
The analysis, the effect of which was to identify the conditions under which international operations will be carried out, allow to determine possible tasks which will have to face the commander of tactical level on the current battlefield. Anybody with a few spare minutes could identify a long list of questions to ask on interoperability. Author intent here is not to generate a list but to highlight some of the problems and some associated challenges. In the complex battlefield commander tactical level should demonstrate initiative. His performance has to be proactive. Independent search of effective course of action which correspond to higher commander’s goals is a manifestation of the initiative. The proactive commander in addition to the classic analysis performed in the planning phase of the decision making process analyzes the opportunities that arise or can arise on the battlefield and risks as factors to complete the task while minimizing losses. What is more, the commander should be able to identify limitations associated with the risk posed by the dynamic battlefield.
76
Another challenge for commanders on the modern battlefield, due to the large information flow, will organize an effective information system both from lower to higher and higher to lower, as well as timely and accurate information to support the higher commander. Due to the way the detachment commander of the forces and resources of different military branches (EOD, CFF, UAVs, SIGINT, PSYOPS, CIMIC) shall be provided with interdisciplinary training. This requirement consists of a multicultural society residing further area of responsibility and different, and often extreme climatic conditions. As already was mentioned because of complex nature of international operations commander should be prepend to execute tasks under time pressure and the shortage of information. Such situations are associated with decision-making under uncertainty and risk. Execution of tasks are conducted with limited opportunities to use the elements of support and protection. Thanks to interdisciplinary training commander has the ability to plan and execute tasks using the integrated into the task force the various specialized components comes from different military branches. Bearing in mind the rotations as changes in subunits carry out tasks within the framework of international operations, the next challenge that arises in this aspect will be able to facilitate the understanding of the situation, the main objectives of operations and the role and tasks of his own detachment performed for the benefit of achieving this goal. The creation of a multidimensional and coherent picture of the situation will allow easier and quicker adaptation successor in the next amendment of the national military component of the mission area. Multinational task forces carrying out tasks within the framework of international operations have different procedures for the collection and information flow. Some nations are accustomed to receiving all their intelligence from higher, with the result that they do little analysis or refinement of that product. Nor do they provide much in the way of analysis of intelligence pushed from lower to higher. Thus, the commander at tactical level should to improve their analytical skills, regardless of previously existing national procedures. As is clear from the above analysis, commander performing the tasks in international operation must be able to operate as an independent and integral component. He must be able to make decisions about the much greater importance and rank than during conventional operations, where he leads one element of a bigger combat unit. In the area of operations every commander for an extended period of time is responsible for the situation in the area of operation in many aspects: security, civil-military cooperation, infrastructure development or social and living conditions of local people. Thus, the preparation of low echelon commanders to act under international operation must give him the opportunity to obtain the ability to act independently and with proper freedom both in terms of decision-making, and the use of forces and means. 6
CONCEPT OF TRAINING IN MASTERY OF THE IMPLEMENTATION OF ANALYTICAL AND INTUITIVE DECISION-MAKING PROCESS AT THE TACTICAL LEVEL
The decision making process is an essential tool in terms of the process used by the commander to execute tasks on the battlefield. Characterized above conditions of international operations indicate for commanders of tactical level the need decision-making skills with intuition. Developed course of action as part of an analytical model will need to be adjusted during the 77
implementation phase due to the high variability of the factors affecting the execution of the task. While teaching analytical decision making does not cause major difficulties in so intuitive decision-making is not a simple process. The main reason is the lack of experience which occurs in candidates for commanders and junior officers. Below the author presents a methodological proposal to build experience during the educational process of cadets and junior officers. Analytical decision making Teaching analytical model of decision-making is the first and crucial step in getting to know the basics of making a decision because of its formalized perfectly shows sequencing of decision making process. It also allows future commanders realize what problems they had to face on the battlefield in implementing the various phases, stages and steps in the decisionmaking. Besides analytical model enables understanding of the interdependence of the various factors affecting the operation and execution of the task. Farther more it builds ability to identify priorities, limitations and boundary conditions of determining the effectiveness of the mission. Rule Based Decision-Making Model decision making based on procedures or rules lies in realizing such a situation, the place in combat echelon and identifying combat rules or procedures that can be in this particular situation to apply. One example could be the rules of behavior when in contact with an opponent, the rules of crossing dangerous places or rules on the use of certain measures of fire or type of ammunition for specific target, procedures, Call For Fire (CFF), etc. Decision Point Tactics Technique decision making by decision point tactics involves the determination in space and time decision points, where the commander foresees the need to take a decision on the further course of action. It is therefore complementary method to the analytical one in which it arises overall action plan providing for certain events, but not decisive final details of the action in the accepted course of action. With this technique not rejected the other course of action of both enemy and friendly forces, which in the classical analytical decision-making process are not taken into account when considering and comparing course of action. The use of this technique can be regarded as a transitional stage in teaching analytic and intuitive decision-making. Intuitive: tactical decision game The proposed model of decision-making by Garry Klein is the ability to recognize different variants of action and recall from memory the proper course of action. In the training process can take two approaches first is based on the study of historical events depicting effective solutions of different situations in combat operations. The teacher's role involves identifying the problems that had to face the decision maker and discussing the solutions used by him. Another method where necessary to achieve this decision model experience is gained by repeating the various situations is performed by using system simulation. Method using simulation systems have the advantage of using and developing the experience gained by the young generation during computer games. This experience can also be gained through participation in the tactical games groups young people gathered around Air Soft Gun and paint ball tactics. 7
CONCLUSION
The proposed above model of education is firstly directed to familiarize with the basic problems of decision-making under the analytical decision-making process. Then teach typical behavior in the classic situations through the use of standing operating procedures. The next step in 78
teaching military decision making process is to identify differences in the situation existing on a real battlefield situation forecast and dealing with them predicting by identifying decision points included in the action plan as part of an analytical model decision making. The highest level of decision making teaching would be education command skills in a dynamic battle environment, during execution phase, involving the decision immediately using intuition. This design education process, taking into account the difficulties gradation, in the author's opinion it will allows to develop decision-making skills both in comfortable conditions and under time pressure and shortage of information. REFERENCES [1]
[2] [3]
[4]
[5]
[6] [7]
[8] [9] [10] [11]
[12]
[13]
[14]
ADAMUS, W. GRĘDA, A. Wspomaganie decyzji wielokryterialnych w rozwiązywaniu wybranych problemów organizacyjnych i menedżerskich, Badania operacyjne i decyzje nr 2, Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej w Krakowie, Kraków 2005, p. 6-7. Decision-making process in military combat operations, International Committee of the Red Cross, Geneva 2013. DVOŘÁK, J., JANKOVÁ, M. Possibilities of educational processes simulations in the virtual universities cyberspace, in: Distance learning, simulation and communication 2015, Editor: Miroslav HRUBÝ, M. Brno 2015, p. 21. Effects-Based Approach to Operations – EBOA: it is the holistic approach to planning and conducting operations. This method during planning process focuses on analyzing the spectrum operation factors of political, military, economic, social, infrastructure and information. FM-5.0, The Operations Process, Headquarters Department of the Army, Washington 2010, p. B-3.; Planowanie działań na szczeblu taktycznym w wojskach lądowych: DD/3.2.5, MON, Warszawa 2006, p. 17-29. FRĄCIK, K. REDZIAK, Z. Kontrolowanie w dowodzeniu, Akademia Obrony Narodowej, Warszawa 2015. GORZEŃ-MITKA, I. Modelowanie złożonych procesów decyzyjnych w warunkach niepewności, in: Organizacja i zarządzanie, Zeszyty naukowe politechniki śląskiej, z.74, Wydawnictwo Politechniki Śląskiej, Gliwice 2014, p. 135-136. GRIFFIN, R. Podstawy zarządzania organizacjami, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 1996, p. 75. http://www.c4isrnet.com/, [vid. 15.10.2015] MARCH, J. G. Explorations in Organizations, CA: Stanford University Press, Stanford 2008. MICHALEWSKI, G. Potrzeby informacyjne w procesie podejmowania decyzji Polskiego Kontyngentu Wojskowego, Akademia Obrony Narodowej, Warszawa 2014, p. 64. Multinational Division Central-South (MND CS): task force created in 2003 to administer the central-southern sector of Iraq after the second Gulf War, led by the command of the Polish Military Contingent in Iraq. MND CS complited its activities in 2009. PIETRAKOWSKI, P., The current situation in Afghanistan in terms of political, economic and military factors, in: Zbornik vadeckych a odbornych prac, Narodna a mednyrodna bezpecnost, Slovakia, Liptovski Mikulas 2013, p. 16. PITTS, E. T. Building the Alliance: Multinational Integration in the Decisive-Action Training Environment, in: Armor, The Professional Bulletin of the Armor Branch, Fort Benning, April-June 2015, p. 25, 27-28. 79
[15] [16]
80
SHOFFNER, W. A. The military decision-making process: time for a change, School of Advanced Military Studies, Fort Leavenworth 1999, p. 18. KLEIN, G. Sztuka podejmowania decyzji, Helion, Gliwice 2010, p. 11-18.
Ivan MAJCHÚT a Michal HRNČIAR
OZBROJENÉ SILY SLOVENSKEJ REPUBLIKY V MIEROVEJ MISII UNFICYP Abstract: UN for years enters into Cyprus conflict and use military power as one of tools for peace solutions of conflict. Slovak republic participates in this process by military contingent which is in this time the biggest one from Slovakia in international crisis management military forces. Despite the large efforts and numerous attempts peace-making process on the island still failed and UNFICYP is still necessary and participation of Slovak Armed Forces as well. ÚVOD Na ostrove Cyprus dominujú rozpory, ktoré majú hlboké historické korene s významnými internými a externými kultúrnymi a demografickými vplyvmi. Do sporu vstupujú pravoslávni kresťania a grécki Cyperčania na jednej strane a moslimovia a tureckí Cyperčania na strane druhej. A to všetko na pozadí záujmov najsilnejších mocností o ovládanie ostrova. Účastníci konfliktu sa napriek veľkému počtu mierových iniciatív a mierových plánov OSN nevedia dohodnúť na spoločnom politickom vládnutí a spolunažívaní. 1 HISTORICKÉ VÝCHODISKÁ MIEROVEJ MISIE UNFICYP 1.1 POZADIE KONFLIKTU Veľká Británia získala nadvládu nad ostrovom v roku 1878 podpisom dohody s Osmanmi. Grécko-cyperské obyvateľstvo (asi 80%) očakávalo, že po skončení obdobia britskej nadvlády bude nasledovať zjednotenie ostrova s Gréckom - myšlienka enosis1. Takéto zjednotenie však nebolo nikdy akceptovateľné pre turecko-cyperskú menšinu (menej než 20%) a v jej radách sa postupne kreovala myšlienka takşim2. V 50-tych rokoch, pôvodne proti koloniálny odboj prerástol do etnického násilia, pričom z grécko-cyperskej strany pôsobila EOKA3 a z turecko-cyperskej strany to bola TMT4. Obe cyperské komunity sa navzájom atakovali a zároveň obe realizovali samostatné povstanie proti Britom. Vzájomný boj (ničenie a zabíjanie) sa dostal do úrovne každodenného života.5 Briti si uvedomili, že koloniálny status ostrova nie je udržateľný a prekvapivo došlo ku kompromisu, ktorý žiadna zo strán konfliktu v skutočnosti nechcela. Vznikla Cyperská republika s účinnosťou od 16. 08. 1960. Enosis (grécky: Ένωσις, v preklade - únia) – idea na celonárodné zjednotenie všetkých Grékov, nech žijú kdekoľvek. V grécko-cyperskom ponímaní sa jednalo o pripojenie Cypru ku Grécku. 2 Takşim (v preklade rozdelenie) - cieľ tureckých Cyperčanov, ktorí podporovali rozdelenie ostrova na tureckú a grécku časť. Priaznivci tejto myšlienky to vnímali ako jediný spôsob na zabezpečenie prítomnosti tureckého obyvateľstva na Cypre, zamedzenie jej asimilácie alebo etnických čistiek väčšinovou gréckou populáciou. 3 EOKA (Ethniki Organosis Kyprion Agoniston - Εθνική Οργάνωσις Κυπρίων Αγωνιστών). Anglický preklad: National Organization of Cypriot Fighters. Slovenský preklad: Národná organizácia cyperských bojovníkov. 4 TMT (Türk Mukavemet Teşkilatı). Anglický preklad: Turkish Resistance Organization. Slovenský preklad: Turecká organizácia odporu. 5 ÇALIŞKAN M. The Development of Inter-Communal Fighting in Cyprus: 1948-1974. 2012, s. 78. 1
81
Existencia Cyperskej republiky medzi etnický konflikt nevyriešila. Väčšina gréckych Cyperčanov sa cítila poškodená a myšlienky na enosis sa nevzdala. Cítili sa byť poškodení a ponížení právomocami, ktoré získali tureckí Cyperčania a podozrievali ich zo snahy o pretvorenie unitárneho štátu do federácie. Cyperská ústavná kríza sa tesne pred koncom roku 1963 zmenila na radikálny ozbrojený konflikt. Ozbrojené zrážky oboch komunít prerástli do brutálnej etnickej vojny charakterizovanej vzájomným zabíjaním, zajímaním rukojemníkov, útekom mnohých dedinčanov zo svojich domovov a kontinuálnymi pouličnými bojmi vo veľkých mestách.6 1.2 VZNIK A PÔSOBENIE MIEROVEJ MISIE UNFICYP Generálny tajomník OSN po dohode so všetkými zúčastnenými stranami vymenoval 17. 01. 1964 generálporučíka Prem Singh Gyaniho (India) za svojho osobného zástupcu a pozorovateľa vývoja situácie na ostrove. Pôvodný mandát stanovený do konca februára bol neskôr predĺžený až do konca marca 1964. Po tom čo všetky predchádzajúce pokusy obnoviť mier na ostrove zlyhali, zástupcovia Veľkej Británie a Cyperskej republiky (prezident Makarios) dňa 15. 02. 1964 požiadali o okamžitú akciu zo strany Bezpečnostnej rady OSN (BR OSN). BR OSN dňa 04. 03. 1964 jednomyseľne prijala rezolúciu č. 186 so stanoviskom, že situácia na Cypre môže ohroziť medzinárodný mier a bezpečnosť, a preto za účelom udržania mieru odporučila vytvorenie mierových síl OSN UNFICYP (The United Nations Peacekeeping Force in Cyprus). BR OSN odporučila platnosť mandátu na tri mesiace. Predpoklad zotrvať na ostrove iba tri mesiace sa v dôsledku permanentných komplikácií nenaplnil. Sily UNFICYP s rôznymi úpravami mandátu a rôznymi zmenami v štruktúre zotrvali na Cypre až dodnes. Mandát misie UNFICYP bol pôvodne definovaný: "... v záujme zachovania medzinárodného mieru a bezpečnosti vynaložiť všetko úsilie, aby sa zabránilo opakovaniu bojov a podľa potreby, prispieť k zachovaniu a obnoveniu práva a poriadku a návratu do normálnych podmienok." 7
Obrázok 1 Rozmiestnenie kontingentov mierových síl UNFICYP v roku 19728
Na začiatku pôsobenia UNFICYP boli jednotlivé kontingenty rozmiestnené po celom území tak, aby ich oblasti zodpovednosti v čo najväčšej miere zodpovedali vtedajšiemu administratívnemu usporiadaniu ostrova. Za účelom priaznivejšieho využitia dostupných síl UNFICYP 6
CARTER D. The United Nations Force in Cyprus Since 1964. 2008. UNFICYP. UNFICYP Mandate. 2014. [voľný preklad]. 8 Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:UNFICYP-Dec72.jpg. Upravené. 7
82
boli v nasledujúcom období realizované ich mnohé presuny tak, aby boli vhodnejšie pokryté najmä nové oblasti napätia. Všetky snahy UNFICYP pre uskutočnenie uvedených opatrení boli realizované nestranne, aby nedošlo k ovplyvneniu postoja opozičných strán. Obdobie rokov 1964 - 1974 sa vyznačovalo snahou gréckej komunity o pripojenie ostrova ku Grécku a s tým spojenými násilnými aktivitami medzi obidvomi komunitami. V priebehu desiatich rokov, udalosti vyústili do ťažkej politickej krízy. Prezident Makarios otvorene preorientoval svoju politiku k „neobmedzenej nezávislosti“ pre Cyprus a tým negoval myšlienku enosis, čo poburovalo najmä nacionalistické sily v Grécku aj v grécko-cyperskej komunite.9 Odozvou bol prevrat zrealizovaný 15. 07. 1974 (označovaný ako „Operácia Afrodita“). Turecko vnímalo prevrat ako akt, ktorého cieľom je enosis riadený vojenským režimom v Aténach. Bolo presvedčené, že musí konať, pretože situáciu nevnímalo ako vnútornú záležitosť Cypru, ale ako grécke porušenie dohôd prijatých v Londýne a Zűrichu. Turecká vláda spustila 20. 07. 1974 rozsiahlu dvojfázovú vojenskú operáciu s kódovým označením „Operácia Attila“10. Turecko označilo akciu za mierovú operáciu11, ktorá nie je namierená proti grécko-cyperskému obyvateľstvu, ale na obranu tureckých Cyperčanov a celej Cyperskej republiky. Sily UNFICYP boli konfrontované s diametrálne odlišnou situáciou. Úlohy mierovej misie UNFICYP boli koncipované vo vzťahu k ozbrojenému konfliktu znepriatelených komunít na Cypre, a nie vo vzťahu k nepriateľským vojenským akciám. Grécko-cyperská strana po konsolidácii situácie pokračovala v spravovaní krajiny na obdobných princípoch ako tomu bolo pred tureckou intervenciou, avšak iba v južnej časti ostrova. Turecko-cyperská strana vyriešila situáciu v severnej časti ostrova nezávisle na politickej situácii v južnej časti. Najprv (13. 02. 1975) deklarovala vznik vlastného štátu - Cyperský turecký federatívny štát (The Turkish Federated State of Cyprus - TFSC)12 a neskôr (15. 11. 1983) vznik republiky - Turecká republika severného Cypru (The Turkish Republic of Northern Cyprus TRNC)13. Žiaden štát okrem Turecka uvedenú republiku ako legitímnu autoritu v severnej časti ostrova až dodnes oficiálne neuznal. 1.3 MIEROVÁ MISIA UNFICYP PO TURECKEJ INTERVENCII Po rokovaniach o uzavretí prímeria bola jednotkami UNFICYP vykonaná inšpekcia predných obranných línií rozmiestnenia znepriatelených síl. Boli stanovené tzv. „čiary zastavenia paľby“ (Cease Fire Lines - CFL), ktoré ustanovovali tzv. „status quo“, čiže základ pre určovanie narušení voči dohode o prímerí. Územie medzi jednotlivými pozíciami tureckých a gréckych jednotiek bolo definované ako „nárazníková zóna OSN“ (UN Buffer Zone), ktorá bola vyhlásená za neutrálnu zónu pod plnou kontrolou UNFICYP. Je nazývaná aj ako „Zelená línia (Green Line) a predstavuje oblasť dlhú 180 km, ktorá pokrýva 3 % územia ostrova.
9
MALLINSON, W. Cyprus. A Historical Overview. 2011, s. 29. Pozri: MAJCHÚT, I., HRNČIAR, M. Cyprus – dimenzie ... 2014, s. 98 – 107, 110 - 115. 11 Turecká vláda označovala grécke aktivity a protimakariovský puč za inváziu. Nasadenie vlastných vojenských síl označovala za mierovú operáciu. V mnohých zdrojoch je označovaná ako invázia resp. intervencia. 12 Kıbrıs Türk Federe Devleti. Anglický preklad: The Turkish Federated State of Cyprus (TFSC). Slovenský preklad: Cyperský turecký federatívny štát. 13 Kuzey Kıbrıs Türk Cumhuriyeti. Anglický preklad: The Turkish Republic of Northern Cyprus (TRNC). Slovenský preklad: Turecká republika severného Cypru. Niektoré zdroje uvádzajú variant: Northern Cyprus alebo North Cyprus, resp. pojem: Turkish Cypriot-administered area alebo Area under Turkish occupation. 10
83
Po tureckej intervencii v roku 1974 boli úlohy UNFICYP prispôsobené vzniknutej situácii a priestor operácie bol rozdelený do šiestich sektorov (Sektor 1, Sektor 2, Sektor 4, Sektor 5, Sektor 6 a UNPA). V priebehu nasledujúcich rokov prebiehali rôzne reorganizačné a dislokačné úpravy, prerozdelenie do štyroch sektorov a neskôr od roku 1993 do troch sektorov. Kontrola nárazníkovej zóny a sledovanie dodržiavania status quo z roku 1974 bolo realizované predovšetkým peším, bicyklovým, motorizovaným alebo vzdušným (vrtuľníkovým) hliadkovaním.
Obrázok 2 Rozmiestnenie kontingentov UNFICYP a) po roku 197714 b) po roku 199315
2 MIEROVÁ MISIA UNFICYP V SÚČASNOSTI 2.1 ŠTRUKTÚRA MISIE UNFICYP V SÚČASNOSTI V súčasnosti pôsobí mierovej misii UNFICYP personál z 13 krajín (Argentína, Rakúsko, Brazília, Kanada, Čile, Čína, Chorvátsko, Maďarsko, Paraguaj, Srbsko, Slovensko, Ukrajina a Veľká Británia). Celkovo je tvorená 1 145 pracovníkmi. Z tohto počtu je 996 uniformovaného (vojenského a policajného) personálu a 149 civilných príslušníkov.16 Skladá sa zo štyroch komponentov:17 1) Vojenská zložka (The Military), 2) Civilná polícia OSN (UNPOL), 3) Odbor občianskych záležitostí (The Civil Affairs Branch), 4) Administratíva (Administration), ktorá podporuje jednotlivé komponenty. Najvyšším predstaviteľom misie UNFICYP, vedúcim predstaviteľom misie (Chief of Mission), je Lisa M. Buttenheim z USA, ktorá zároveň pôsobí aj ako zvláštny predstaviteľ generálneho tajomníka OSN na Cypre (Special Representative). Veliteľom vojenskej zložky UNFICYP (FC) sa stala dňom 11. 08. 2014 generálmajorka Kristin Lund z Nórska.18
14
Zdroj: https://www.royal-irish.com/events/2nd-battalion-royal-irish-rangers-united-nations-peacekee pingforce-cyprus. Upravené. 15 Zdroj: http://kypros.org/UN/unficyp.gif 16 UNFICYP. UNFICYP Facts and Figures. 2014. 17 UNFICYP. About UNFICYP. 2014. 18 UNFICYP. New UNFICYP Force Commander Maj.Gen. Lund assumes her duties. 2014.
84
Vojenská zložka V súčasnosti je v UNFICYP nasadených približne 850 vojakov rotujúcich v pravidelných ročných (resp. polročných) intervaloch. Najväčšími prispievateľmi vojenského personálu sú Argentína, Veľká Británia, Slovenská republika a Maďarská republika. Nárazníková zóna je naďalej rozdelená do troch sektorov, a to Sektor 1, Sektor 2 a Sektor 4.19
Obrázok 3 Rozmiestnenie sektorov a veliteľstiev UNFICYP v súčasnosti 20
Vojenská zložka zahŕňa aj ďalšie jednotky (vrtuľníková letka, pohotovostná záložná jednotka, ženijná podpora, vojenská polícia, vojenskí pozorovatelia – styční dôstojníci), ktoré sú zväčša dislokované na veliteľstve UNFICYP v Nikózii a pôsobia v prospech všetkých sektorov. Civilná polícia OSN Civilná polícia OSN (UNPOL) sa stala súčasťou UNFICYP od 14. 04. 1964 s úlohou prispievať k zachovaniu a obnoveniu práva a poriadku v nárazníkovej zóne, a tým podporovať vojenskú zložku a odbor občianskych záležitostí. Nenahrádza miestnu políciu, ale rozsah jej právomocí zahŕňa aj zatýkanie a zadržanie osôb. Ústredie UNPOL je dislokované v priestore UNPA UNFICYP v Nikózii a osem policajných staníc je umiestnených v nárazníkovej zóne. Odbor občianskych záležitostí Odbor občianskych záležitostí (The Civil Affairs Branch) bol založený v roku 1998 ako dôsledok neustáleho nárastu problémov civilného obyvateľstva týkajúcich sa aktivít v nárazníkovej zóne. 2.2 ÚLOHY MIEROVEJ MISIE UNFICYP V SÚČASNOSTI V dôsledku tureckej intervencie v roku 1974 prijala Bezpečnostná rada OSN rad rezolúcií, ktorými rozšírila pôvodný mandát UNFICYP. Jeho rozšírenia sa týkali predovšetkým rozsahu aktivít mierových síl v záujme zachovania medzinárodného mieru a bezpečnosti. Úlohy zahŕňajú tri oblasti, ktorých cieľom je:21 1. Zabrániť opakovaniu bojov. 2. Prispieť k zachovaniu a obnoveniu práva a poriadku. 3. Prispieť k návratu do normálnych podmienok.
19
UNFICYP. Military. 2014. Zdroj: http://www.unficyp.org/nqcontent.cfm?a_id=1430&tt=graphic&lang=l1. Upravené. 21 UNFICYP. UNFICYP Mandate. 2014. 20
85
Zabrániť opakovaniu bojov Hlavnou úlohou mierovej misie UNFICYP je zabrániť opakovaniu bojov. Táto zahŕňa kontrolu dodržiavania status quo na čiarach zastavenia paľby znepriatelených síl. Hlavný dôraz je v súčasnosti položený na flexibilné mobilné, pešie a vzdušné (vrtuľníkové) hliadkovanie. Zníženie počtu mierových síl je kompenzované tzv. „koncentráciou mobility“. Zaistením integrity nárazníkovej zóny sa predchádza stupňovaniu napätia, vypuknutiu demonštrácií, a tým zamedzeniu obnovy ozbrojeného konfliktu. Prispieť k zachovaniu a obnoveniu práva a poriadku Niektoré oblasti nárazníkovej zóny tzv. „Oblasti pre civilné využitie“ (Civil Use Areas), sú sprístupnené. Sú spravidla využívané na poľnohospodárske a chovateľské účely. Civilné obyvateľstvo môže do vybraných oblastí vstupovať bez obmedzení, do iných najmä citlivých oblastí si vstup aj v súčasnosti vyžaduje zvláštne povolenie od UNFICYP.22 Prispieť k návratu do normálnych podmienok Zvláštny predstaviteľ generálneho tajomníka OSN na Cypre (Special Representative) resp. vedúci misie UNFICYP (Chief of Mission) pôsobí aj ako zástupca osobitného poradcu generálneho tajomníka OSN (Deputy Special Adviser). UNFICYP pri rokovaniach zohráva dôležitú úlohu pri podpore mierového procesu tým, že zaisťuje stabilné prostredie umožňujúce proces vyjednávania.23 3 OZBROJENÉ SILY SLOVENSKEJ REPUBLIKY V UNFICYP SR na základe verbálnej nóty generálneho tajomníka OSN Kofiho Annana z marca 2001 akceptovala ponuku na účasť v misii UNFICYP.24 Súhlas s vyslaním 280 člennej vojenskej jednotky vyjadrila uznesením vlády č. 353 z 19. 04. 2001 a následne uznesením NR SR č. 1372 z 10. 05. 2001. Na základe týchto uznesení bola do mierovej misie UNFICYP v máji a júni 2001 vyslaná prvá jednotka Armády SR25 (ASR). Mandátom stanovené operačné úlohy plnila vo východnej časti ostrova - v Sektore 4.26 Do misie bolo vyslaných celkom 274 vojakov ASR. Dňa 18. 06. 2001 o 18:00 sa na veliteľstve Sektoru 4 (Camp Duke Leopold V.) vo Famaguste za prítomnosti FC UNFICYP (generálmajor Victory Rana) a ďalších hostí uskutočnil oficiálny akt odovzdania velenia Sektoru 4.27 Podplukovník Milan Kováč ako prvý slovenský veliteľ prevzal velenie Sektoru 4 čím sa SR stala tzv. „vedúcim národom“ (Lead Nation). Sektor 4 prešiel do plnej operačnej zodpovednosti slovensko-maďarského kontingentu. Na veliteľstve Sektoru 4 v kempe gen. M. R. Štefánika (Camp General Stefanik - CGS) vo Famaguste slúžilo 80 slovenských vojakov. Sektor 4 zahŕňal 3 strážne roty, pričom 1. strážna rota bola tvorená príslušníkmi maďarského kontingentu, 2. a 3. strážna rota príslušníkmi slovenského kontingentu (125 vojakov).28 Od septembra 2004 pôsobia v Sektore 4 aj dôstojníci chorvátskych ozbrojených síl. V roku 2005, prijatím nového konceptu misie „UNFICYP Force 860 Concept of Operation“ a na jeho 22
UNFICYP. The Buffer Zone. 2014. UNFICYP. Secretary General's Good Offices Mission. 2014. 24 NAJŠLOVÁ, L., TIRYAKI, S. Perspektívy riešenia cyperskej otázky vo svetle ... 2006, s. 1 - 2. 25 Predchodca Ozbrojených síl SR. 26 MO SR Misia UNFICYP, Cyprus. 2014. 27 Headquarters sector 4 Withdrawal of Austrian and Slovenian UNFICYP soldiers... 2001. 28 MO SR. Vojaci OS SR v misiách OSN. 2014. 23
86
základe vykonanou následnou reštrukturalizáciou, sa znížil počet príslušníkov OS SR na 210 (reálne 196), z toho 61 pôsobilo v štruktúrach veliteľstva misie UNFICYP. Od tohto momentu v Sektore 4 operačné úlohy plnili dve slovenské a jedna maďarská čata.29 V septembri 2011 sa počet vojakov OS SR znížil na 159. Slovenská strážna čata pôsobiaca v zmiešanej dedine Pyla bola nahradená čatou srbských ozbrojených síl. Zo 159 slovenských vojakov 98 slúžilo v Sektore 4, ďalších 61 na veliteľstve v Nikózii.30 V súčasnosti je v mierovej misii UNFICYP nasadených 157 príslušníkov OS SR, čo po Argentíne a Veľkej Británii predstavuje tretí najväčší vojenský kontingent. Od septembra 2013 v Sektore 4 pôsobia aj 2 dôstojníci ukrajinských ozbrojených síl.31 V septembri 2014 chorvátsky kontingent po 10 rokoch služby ukončil svoje pôsobenie v UNFICYP.32 3.1.
ORGANIZÁCIA SÍL SEKTORU 4 V SÚČASNOSTI
Sektor 4 sa rozprestiera vo východnej časti ostrova na rozlohe približne 110 km 2. Začína na hranici so Sektorom 2 východne od hlavného mesta Nikózia a končí na východnom pobreží ostrova. Jeho súčasťou je aj britské výsostné územie Dhekelia, ktoré sa nachádza medzi obcami Pyla a Strovilia. Toto územie je mimo rozsah pôsobnosti UNFICYP. Veliteľstvo Sektoru 4 CGS je dislokovaný na východnom pobreží ostrova na území TRNC v historickom meste Famagusta. Veliteľstvo Sektoru 4 so sídlom v CGS zabezpečuje velenie a riadenie, poskytuje spojenie, logistické a administratívne zabezpečenie jednotkám UNFICYP Sektoru 4. Nadväzuje styk a vyjednávanie s predstaviteľmi opozičných síl a miestnou samosprávou. Strážna rota Po redukcii síl UNFICYP v roku 2005 je kontrola priestoru zodpovednosti Sektoru 4 zabezpečovaná jednou strážnou rotou. Strážna rota predstavuje výkonný prvok veliteľstva sektoru, ktorý monitoruje priestor zodpovednosti Sektoru 4. Monitorovanie priestoru zodpovednosti realizované mobilným, vzdušným hliadkovaním a statickým pozorovaním je zamerané najmä na citlivé oblasti, v ktorých sa porušenia status quo vyskytujú najčastejšie. Strážna rota pozostáva z veliteľstva roty a troch strážnych čiat. Veliteľstvo roty je situované v CGS vo Famaguste. Niektoré družstvá strážnych čiat sú dislokované na hliadkovacích základniach (Patrol Base - PB), pozorovacích stanovištiach (Observation Post - OP) priamo v nárazníkovej zóne, iné v CGS vo Famaguste. V súčasnosti je v priestore zodpovednosti Sektoru 4 situovaných päť permanentne obsadených hliadkovacích základní (PB 91, PB 104 - Camp Szent István, PB 126 – Camp Stefan Nemanja, PB CP-10, PB 152) a dve pozorovacie stanovištia (OP 129, OP 149). Prvá strážna čata je zložená z príslušníkov maďarského kontingentu (HUNCON). Jej priestor zodpovednosti predstavuje najzápadnejšiu časť nárazníkovej zóny Sektoru 4. Druhá strážna
29
MO SR Misia UNFICYP, Cyprus. 2014. Vojaci OS SR v misiách OSN. 2014. 31 MO SR Misia UNFICYP, Cyprus. 2014. 32 Rotácia personálu v UNFICYP a výmena veliteľov v Sektore 4. 2014. 30
87
čata je od septembra 2011 tvorená príslušníkmi srbského kontingentu (SERBCON).33 Operačne zodpovedá za centrálnu časť nárazníkovej zóny Sektoru 4. Tretia strážna čata je obsadená príslušníkmi slovenského kontingentu (SLOVCON). Priestor zodpovednosti zahŕňa nárazníkovú zónu nachádzajúcu sa vo východnej časti Sektoru 4. Zahŕňa aj tzv. „Corridor Road“ (komunikácia spájajúca dve oddelené časti britského výsostného územia Dhekelia) a opustenú mestskú časť Varosha. V priestore zodpovednosti tretej čaty sú situované dve hliadkovacie základne a jedno pozorovacie stanovište. V nárazníkovej zóne, v blízkosti obce Dherinia, sa nachádza PB CP-10. Táto základňa je obsadená jedným hliadkovacím družstvom vrátane veliteľa čaty. Na južnom okraji mesta Famagusta, v mestskej časti Varosha, je dislokovaná PB 152 obsadená hliadkovacím družstvom a OP 149, ktoré je obsadené pozorovacím družstvom. Tieto sú zodpovedné za dodržiavanie status quo v tomto bývalom rozsiahlom rekreačnom stredisku, ktoré je od tureckej intervencie v roku 1974 uzavreté. Ďalšie dve hliadkovacie družstvá tretej strážnej čaty sú dislokované v CGS. Jedno hliadkuje v nárazníkovej zóne v priestore zodpovednosti tretej čaty, druhé zabezpečuje styčné stanovište (Liaison Post - LP) v obci Strovilia nachádzajúcej sa v blízkosti Famagusty. Obec Strovilia, v ktorej žije 9 gréckych Cyperčanov, bola v roku 2000 obsadená tureckými vojakmi a v súčasnosti je kontrolovaná turecko-cyperskou políciou (TCPE). Úlohou príslušníka družstva pôsobiaceho na LP, spolu s jedným vojakom TCSF, je monitorovať situáciu v tejto obci.
Obrázok 4 Rozmiestnenie čiat strážnej roty Sektoru 4 od septembra 201134
3.2.
Ozbrojené sily Slovenskej republiky vo veliteľstve UNFICYP
OS SR majú zastúpenie aj na veliteľstve UNFICYP v Nikózii. Príslušníci OS SR pôsobia v štruktúrach pohotovostnej záložnej jednotky UNFICYP (MFR), vojenskej polície (FMPU), v rôznych funkciách veliteľstva misie (Military Public Information Officer, Force Photographer a iné), ale aj v ženijnej podpore UNFICYP, kde v ženijnej čate trvalo pôsobí 37 vojakov. Ženijná čata veliteľstva UNFICYP (Force Engineer HQ Unit) predstavuje hlavný prvok ženijnej podpory veliteľstva UNFICYP.35 Zabezpečuje ženijné práce vo všetkých sektoroch vrátane Pred septembrom 2011 bola obsadená príslušníkmi slovenského kontingentu (SLOVCON). MAJCHÚT, I., HRNČIAR, M. Cyprus – dimenzie konfliktu. 2014, s. 184. 35 UNFICYP. Other Key Units. 2014. 33 34
88
veliteľstva UNFICYP. Realizuje výstavbu nových, údržbu alebo rekonštrukciu používaných ubytovacích, stravovacích, administratívnych a logistických zariadení veliteľstiev, základní hliadok, pozorovacích stanovíšť a komunikácií v nárazníkovej zóne určených na hliadkovanie vo všetkých sektoroch. Ženijná čata je dislokovaná v slovenskom kempe (Camp Tatry) v priestore veliteľstva misie UNFICYP v Nikózii. V jeho blízkosti sa nachádza park ženijnej techniky, dielne a sklady materiálu ZÁVER Cyperský problém sa stále vyvíja. Prechod k nezávislému štátu predstavoval náročný proces a pritom to nebol cieľ ani jednej z komunít. Etnická polarizácia cyperskej spoločnosti a zhoršenie medzikomunitných vzťahov sa ešte výraznejšie prejavovala počas existencie nezávislého štátu. Za kritické možno označiť roky 1963 - 1964, 1967 a vyvrcholením bol rok 1974. Použitie vojenskej sily v roku 1974 trvalo iba niekoľko dní, zatiaľ čo východiská zo slepej uličky neboli nájdené ani za nasledujúcich 40 rokov. Akékoľvek riešenie bude musieť brať do úvahy všetky aspekty ako historické dedičstvo, etnicitu, nacionalizmus so svojimi paradoxmi, strach, nepochopenie, koncesie a ochotu. Vynechanie akéhokoľvek aspektu by ohrozilo riešenie a viedlo by k ďalšiemu problému. Je jasné, že momentálne status quo nemôže na ostrove pretrvávať do nekonečna. K dispozícii sú v podstate tri formy riešenia: - riešenie vo forme unitárneho štátu, niekedy nazývané aj „Európske riešenie“, - riešenie vo forme dvoch štátnych útvarov (potvrdenie súčasného stavu), - riešenie formou komplexného usporiadania pod záštitou OSN (Annanov plán). Napriek tomu, že v minulosti prebehlo niekoľko pokusov a pozitívne sa vyvíjajúcich udalostí, je dnes možné povedať, že napätie medzi grécko-cyperskými a turecko-cyperskými vodcami pretrváva. Cyprus naďalej zostáva jedným z najvypuklejších prípadov dlhodobého sporu a UNFICYP má stále svoje opodstatnenie. Dlhoročná účasť OS SR v jej zostave prispieva k naplneniu ambícií OSN pri riešení tohto zložitého konfliktu. LITERATÚRA [1] [2] [3]
[4] [5] [6]
ÇALIŞKAN, Murat. The Development of Inter-Communal Fighting in Cyprus: 19481974. Ankara : Middle East Technical University, 2012. CARTER, David. The United Nations Force in Cyprus Since 1964. 2008. [cit. 2015-1009] Dostupné z: http://britains-smallwars.com/cyprus/Davidcarter/UNFICYP.html MAJCHÚT, Ivan, HRNČIAR, Michal. Cyprus – dimenzie konfliktu. Liptovský Mikuláš: Akadémia ozbrojených síl generála M. R. Štefánika, 2014. 1. vyd. 208 s. ISBN 97880-8040-497-0. Dostupné z: http://ak.aos.sk/e-zdroje/z-edicie-aos/rok-2014/222-cyprus-dimenzie-konfliktu.html MALLINSON, William. Cyprus. A Historical Overview. Republic of Cyprus : Konos Ltd., 2011. MO SR. Oficiálna webová stránka. Misia UNFICYP, Cyprus. 2014 [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: http://www.mosr.sk/misia-unficyp-cyprus/ NAJŠLOVÁ, Lucia, TIRYAKI, Sylvia. Perspektívy riešenia cyperskej otázky vo svetle otvorenia prístupových rokovaní EÚ s Tureckom. Paper prepared for the Ministry of
89
[7]
90
Foreign Affairs of the Slovak Republic. Bratislava: 2006. 36 s. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: www.sfpa.sk/.../CYPRUS%20ANALYZA%20FINAL%201.3.2006.doc UNFICYP. Oficiálna webová stránka. 2014 [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: http://www.unficyp.org/nqcontent.cfm?a_id=1&tt=graphic&lang=l1
Pavel OTŘÍSAL a Radim ZAHRADNÍČEK
ZMĚNY OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ VYBRANÝCH JEDNOTEK CHEMICKÉHO VOJSKA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Abstract: Successful protection against operation of Chemical, Biological, Radiological a Nuclear Weapons and Toxic Industrial Materials and also Chemical Support in all types of military operations is permanently an actual challenge for units and formations of the Czech Armed Forces Chemical Corps. Technical and technological improvement of the armament, equipment and material which has been completed in recent time in a big scope of finished innovative projects mostly contributed to enhancement of operational capabilities. In some cases, however, the required capability has not been changed or even worsened. The paper deals with principal results of the study which authors have elaborated in 2015. ÚVOD Ochrana proti účinkům chemických, biologických, radiologických a jaderných (CBRN – Chemical, Biological, Radiological and Nuclear) zbraní (dále jen „ZHN“, CBRN Defence) a dále proti účinkům průmyslových nebezpečných látek (PNL) uvolněných při průmyslových haváriích, přírodních katastrofách nebo možných teroristických útocích má z hlediska aktuálního stavu i předpokládaného vývoje bezpečnostní situace zásadní význam a to jak v rámci zajišťování obrany teritoria České republiky (ČR), tak i při působení ozbrojených sil (OS) ČR v zahraničních operacích [1-4]. O aktuálnosti publikovaného sdělení svědčí i informace v masmédiích, které byly zveřejněny na počátku druhé dekády měsíce září. Obsahovaly fakta týkající se nasazení zakázaných chemických zbraní při jednom z útoků proti iráckým Kurdům v Sýrii. Objevila se sdělení, že americká vláda byla přesvědčena, že teroristé z Islámského státu vyrábějí a používají chemické zbraně. Server idnes.cz [5] uvedl, že: (Americká vláda) „Dokumentovala už čtyři případy v Sýrii a Iráku, při nichž džihádisté zaútočili pomocí hořčičného plynu (yperitu).“ V rámci realizace reformy OS ČR resort ministerstva obrany dlouhodobě, systematicky a nezávisle na aktuálních publikovaných sdělení vytváří v oblasti potřebné schopnosti i specifický potenciál, kterým bude významným způsobem přispívat k rozvoji schopností aliančních sil. V této souvislosti se ČR v rámci Severoatlantické aliance (dále jen „NATO“) profiluje jako jedna z vedoucích zemí v rozvoji schopností chemické, biologické, radiologické a jaderné ochrany NATO a aktivně se zapojuje do činnosti příslušných aliančních orgánů, pracovních skupin i programů [6]. I přesto, že v minulosti bylo realizováno významné množství aktivit souvisejících s definicí a detailní specifikací záměru efektivních struktur a schopností ochrany proti ZHN, tak konkrétní specifikaci změny operačních a výkonových schopností jednotek a útvarů chemického vojska (CHV) Armády České republiky (AČR) pozornost věnována nebyla. Dostupné a schválené materiály, které byly odbornou komunitou recenzovány a verifikovány, se obvykle zabývaly pouze oblastmi, které se konkrétních operačních (výkonových) schopností dotýkaly velmi okrajově. Ačkoli autoři článku nezpochybňují význam zefektivnění schopností v oblastech souvisejících s problematikou organizačních struktur, personálního zabezpečení, materiálně – 91
technického zabezpečení či finančního zabezpečení, tak doposud nebyla provedena analýza současného stavu výkonových schopností jednotek a útvarů CHV AČR. OBECNÉ VYMEZENÍ PŘÍSTUPU K CHÁPÁNÍ OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ
1
Slovník vybraných operačních pojmů [7] a Česká vojenská encyklopedie [8] definují operační schopnosti jako pojem vyjadřující: „Všechno to, co ozbrojené síly (velitelé, štáby a vojska i výzbroj a technika) musí znát, umět, dosáhnout a být schopny realizovat v přípravě k nasazení a v průběhu operace a boje. Jednotlivé operační schopnosti se vzájemně doplňují, podmiňují, prolínají a nelze oddělit jednu od druhé.“ V návaznosti na uvedenou definici je možné dodat, že ve Vojenské strategii ČR [9] jsou v souvislosti s plněním úkolů reformy OS ČR, postupným a plánovitým dosažením požadované úrovně operačních schopností používány dva pojmy: - počáteční operační schopnosti, které byly dosaženy splněním základních kritérií vycházejících z aplikovaných standardů NATO do 31. 12. 2006; - cílové (plné) operační schopnosti, které budou dosaženy splněním všech kritérií tak, aby všechny útvary a jednotky byly plnohodnotně použitelné pro plnění úkolů OS v celém rozsahu v plánovaném časovém horizontu. HODNOCENÍ PŘÍNOSU PŘI DOSAHOVÁNÍ SCHOPNOSTÍ VZHLEDEM K ZAVÁDĚNÍ NOVÝCH TECHNICKÝCH PROSTŘEDKŮ DO CHV AČR
2
Zavádění nových technických prostředků do CHV AČR ve většině případů umožňuje rozvoj a efektivní dosahování operačních schopností. Konečným stavem je přitom rovnováha mezi deklarovanými, reálnými a požadovanými schopnostmi. Níže uvedená tabulka přehledně shrnuje schopnosti, které byly dosaženy, případně ztraceny zavedením nových technických prostředků do výbavy CHV AČR. Hodnocení je provedeno použitím symbolů „+“ (pozitivní – nárůst schopnosti), „0“ (beze změny – schopnost zůstává na stejné úrovni) a „-“ (negativní – zhoršení schopnosti). Uvedená hodnocení se vztahují k nově zavedené technice CHV AČR. Jedná se o: - soupravu lehkého obrněného vozidla označovaného jako S-LOV-CBRN; - malokapacitní dekontaminační automobil (MDA); - zařízení pro dekontaminaci bojové techniky LINKA-08 (dál jen „LINKA-08“); - soupravu pro dekontaminaci osob SDO 2014 (dále jen „SDO 2014“). Jednotka Četa radiačního a chemického průzkumu
92
Technika Stávající Nová BRDM-2 S-LOVrch CBRN
Hodnocení přínosu při dosahování schopnosti Popis schopnosti + 0 Schopný provádět průzkum, detekci, prvotní X identifikaci CBRN látek (včetně PNL) a provádět monitorování CRN/PNL. Schopný provádět průzkum CBRN látek a PNL X v otevřeném prostoru o ploše do 1500 km2 za hodinu. Schopný detekovat hrozby CBRN a PNL a X provádět taktický odběr vzorků potencionálních nebo podezřelých CBRN látek pro následnou analýzu. Schopný provádět bodovou a hlášenou (dálkovou) X detekci látek CBRN na komunikacích, v prostorech zájmu a ve statických zařízeních.
-
Jednotka
Četa dekontaminace
Technika Stávající Nová
ACHR90M
MDA (pro dek. osob i techniky)
Hodnocení přínosu při dosahování schopnosti Popis schopnosti + Schopný provádět monitorování látek CRN na komunikacích, v prostorech zájmu a ve statických zařízeních. Schopný poskytovat potřebnou úroveň ochrany X proti ZHN v souladu se standardy Spojeneckého velitelství pro operace respektující standardy spojeneckých sil. Schopný udržovat reálné (blízké reálnému) X situační povědomí o vlastních silách a prostředcích. Schopný taktického nasazení v chladném a extrémně teplém počasí a v operacích na různém terénním profilu a za strohých podmínek. Schopný nezávislého přemístění a přepravy X prostředky taktické letecké přepravy. Schopný nasazení za vlastní materiální soběstačnosti po dobu 3 dnů. Schopný integrace do systému varování a X uvědomování (CBRN-Warning and Reporting). Schopný integrace do aliančního systému X zpravodajství, sledování a průzkumu s cílem umožnění celkového přidělování úkolů, vzájemné sledování celkových schopností a rozšiřování komplexních informací uživatelům. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci vozidel v míře 30-40 vozidel za hodinu během 12 hodinové periody. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci osob v míře 150 osob za hodinu během 12 hodinové periody. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci X vnějších částí letounů (letadel, vrtulníků, bezpilotních prostředků) v míře 3 letadla typu C130 nebo jejich ekvivalenty za hodinu během 12hodinové periody. Schopný provádět dekontaminaci statických X objektů, terénu a klíčové infrastruktury (včetně letišť a přístavů) ekvivalentní 12 000 m2 pevné plochy během 12hodinové periody (není požadováno souběžně s dekontaminací vozidel a osob). Schopný poskytnout úplnou dekontaminaci jednotky o velikosti praporu za 12 hodin kdykoli během 24hodinové periody. Schopný dekontaminovat osoby paralelně X s vozidly nebo letouny. Schopný úplné dekontaminace citlivého materiálu X a interiérů různých nástaveb. Schopný poskytovat dezinfekci a řešit situace X vzniklé během veterinárních nákaz. Schopný odpadového hospodářství. X Schopný zhodnotit stupeň kontaminace před a po dekontaminaci. Schopný poskytovat potřebnou úroveň ochrany X proti ZHN v souladu se standardy Spojeneckého velitelství pro operace respektující standardy spojeneckých sil.
0 X
-
X
X
X
X
X
X
93
Jednotka
Technika Stávající Nová
LINKA-82
SDO
94
LINKA-08
SDO 2014
Hodnocení přínosu při dosahování schopnosti Popis schopnosti + Schopný udržovat reálné (blízké reálnému) situační povědomí o vlastních silách a prostředcích. Schopný taktického nasazení v chladném a X extrémně teplém počasí a v operacích na různém terénním profilu a za strohých podmínek. Schopný nezávislého přemístění a přepravy X prostředky taktické letecké přepravy. Schopný nasazení za vlastní materiální soběstačnosti po dobu 3 dnů. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci vozidel X v míře 30-40 vozidel za hodinu během 12hodinové periody. Schopný poskytnout úplnou dekontaminaci X jednotky o velikosti praporu za 12 hodin kdykoli během 24hodinové periody. Schopný poskytovat dezinfekci a řešit situace X během veterinárních nákaz. Schopný odpadového hospodářství. X Schopný poskytovat potřebnou úroveň ochrany X proti ZHN v souladu se standardy Spojeneckého velitelství pro operace respektující standardy spojeneckých sil. Schopný taktického nasazení v chladném a extrémně teplém počasí a v operacích na různém terénním profilu a za strohých podmínek. Schopný nezávislého přemístění a přepravy prostředky taktické letecké přepravy. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci osob v míře 150 osob za hodinu během 12hodinové periody. Schopný realizovat úplnou dekontaminaci X raněných osob před jejich převozem do zdravotnického zařízení, včetně poskytnutí základního zdravotnického ošetření v míře 20 osob za hodinu během 12hodinové periody. Schopný poskytnout úplnou dekontaminaci X jednotky o velikosti praporu za 12 hodin kdykoli během 24hodinové periody. Schopný poskytovat dezinfekci a řešit situace během veterinárních nákaz. Schopný odpadového hospodářství. Schopný zhodnotit stupeň kontaminace před a po dekontaminaci. Schopný poskytovat potřebnou úroveň ochrany proti ZHN v souladu se standardy Spojeneckého velitelství pro operace respektující standardy spojeneckých sil. Schopný taktického nasazení v chladném a extrémně teplém počasí a v operacích na různém terénním profilu a za strohých podmínek. Schopný nezávislého přemístění a přepravy prostředky taktické letecké přepravy. Schopný nasazení za vlastní materiální X soběstačnosti po dobu 3 dnů.
0 X
-
X
X
X X
X X X X
X
X
3
VYBRANÉ SKUTEČNOSTI PRO HODNOCENÍ OPERAČNÍCH SCHOPNOSTÍ
Na základě provedené specifikace je možné dojít k následujícím dílčím závěrům, které mají zásadní vliv na nasazení chemické techniky a materiálu nejenom v operacích v rámci NATO, ale i na území ČR: - souprava lehkého průzkumného vozidla S-LOV-CBRN vykazuje výrazný podíl na zvýšení schopností jednotek radiačního, chemického a biologického průzkumu. Svým vybavením, především v oblasti zjišťování celé škály zájmových toxických látek, výrazně převyšuje své předchůdce tedy obrněný průzkumný transportér BRDM-2rch a vozidlo radiačního a chemického průzkumu LR-130rch. Zásadní je možnost integrace do aliančního systému výstrahy a varování, celková informatizace a robotizace a možnost práce v integrovaném síťovém informačním prostředí. Za nevhodné řešení lze však považovat omezení detekce toxických látek pouze z vozidla, tedy absence možnosti vystoupení osádky k provedení kontrolních měření, absence možnosti provádění pěšího průzkumu a absence možnosti manuálního odběru vzorků. Tyto skutečnosti velmi významně ovlivňují, či dokonce znemožňují provádění některých důležitých úkolů jednotek radiačního, chemického a biologického průzkumu stanovených vojenských předpisem Chem-1-6 [10];
Obrázek 1: Souprava lehkého průzkumného vozidla S-LOV-CBRN
- malokapacitní dekontaminační automobil (MDA) je možné považovat za významný doplněk pro naplňování schopností. V žádném případě naslouží jako náhrada za automobil chemický rozstřikovací ACHR-90M. Nově zavedený automobil disponuje nižšími kalkulovanými výkonovými možnostmi, které jsou však vyváženy vyšší mobilitou, lepší balistickou ochranou a tím i vyšší nasaditelností do operací expedičního charakteru. Výhodou MDA je multifunkčnost, kterou doposud zavedené prostředky jednotek dekontaminace neumožňovaly. Automobil MDA svým kombinovaným pojetím doplňuje klíčovou schopnost čety dekontaminace CHV AČR, tedy provádět úplnou dekontaminaci osob (včetně raněných a nepohyblivých), vozidel, letounů, citlivého materiálu, terénu a klíčové infrastruktury. Pro svou multifunkčnost je tak vhodný nejen pro četu dekontaminace, ale i pro ostatní jednotky, které by byly plněním úkolů operační dekontaminace pověřeny. Vzhledem k pojetí vozidla a vzhledem ke svému určení a operačním schopnostem může být vhodným doplňkem schopností při nasazení skupin odběru vzorků nebo při nasazení jednotky určené k dekontaminaci letecké techniky a pilotů;
95
Obrázek 2: Malokapacitní dekontaminační automobil MDA
- zařízení pro dekontaminaci techniky LINKA-08 vykazuje zejména problematickou rozmístitelnost na různém (rozmanitém, nehomogenním) terénním profilu (nerovný povrch). Za velmi problematické je nutné rovněž považovat přepravitelnost leteckými prostředky. Komplikovanější je i celková manipulace ve srovnání se stávajícím zařízením pro speciální očistu bojové techniky LINKA-82. I přes uvedená negativa je však možné konstatovat, že podstatné výkonové parametry zůstaly zachovány. Zařízení je vhodné především do městské zástavby, přičemž umožňuje žádanou variabilitu při dekontaminaci různé, včetně nadrozměrné techniky;
Obrázek 3: Zařízení pro dekontaminaci techniky LINKA-08
- souprava pro dekontaminaci osob SDO 2014 nahrazuje předchozí varianty a typy soupravy SDO. Došlo k doplnění specifického materiálu, což povede ke kvalitativnímu posunu při plnění standardních úkolů jednotek dekontaminace osob a raněných. Za přínos je možné považovat zejména úroveň plnění úkolu úplné dekontaminaci raněných osob před jejich převozem do zdravotnického zařízení (role). Souprava však nenabídla kvantitativní (kapacitní) navýšení schopnosti v provádění dekontaminace osob, což však zadavatelem nebylo požadováno. 96
Obrázek 4: Souprava pro dekontaminaci osob SDO 2014
ZÁVĚR Analýze operačních schopností, která byla hlavní náplní tohoto článku, poukázala na významné klady a dílčí nedostatky nových technických prostředků, které byly nedávno zavedeny do výzbroje CHV AČR. Součástí provedené studie, ze které tento článek vychází, bylo provedení analýzy výkonových možností, jejímž cílem bylo porovnání operačních (výkonových) schopností. Podstatné závěry budou obsahem následujících sdělení. LITERATURA [1]
[2]
[3] [4] [5]
[6] [7] [8]
ŠTĚPÁNEK, Břetislav; OTŘÍSAL, Pavel; ŠTANCL, Luboš. Praktické dopady globalizace na vznik a činnost mezinárodní vojenské organizace k realizaci ochrany proti zbraním hromadného ničení v Severoatlantické alianci. In Sborník abstraktů 6. mezinárodní vědecké konference „Globalizácia a jej sociálno-ekonomické dôsledky ´10“. Rajecké Teplice : Žilinská Univerzita, 4.-6.10.2010, s. 64. ISSN 1336-5878. OTŘÍSAL, Pavel; MELICHAŘÍK, Zdeněk. Bezpečnostní hrozby a jejich dopad na některé trendy rozvoje dekontaminace s návazností na ochranu specialistů chemického vojska AČR. In Zborník vedeckých prác VIII. medzinárodnej vedeckej konferencie „Bezpečnostné fórum 2015“ – II. Svazek. Editoři J. Ušiak, D. Kollár. Bánská Bystrica : Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov, Univerzita Mateja Bela v Bánské Bystrici, 11.-12.2.2015, s. 669-676. ISBN 978-80-557-0850-8. Vševojsk-2-1. Ochrana vojsk proti zbraním hromadného ničení. Praha : Ministerstvo obrany, 2009. 197 s. Vševojsk-2-6. Chemické zabezpečení v Armádě České republiky. 1. vyd. Praha : Ministerstvo obrany, 2008. 109 s. Stránky iDNES.cz [online]. c 1999-2015. Americká vláda věří, že Islámský stát vyrábí chemické zbraně. [citováno 2015-09-11]. Dostupné z:
OTŘÍSAL, Pavel. Stanovení operačních schopností modulárních struktur CHV AČR. [Studie]. Vyškov : Ústav ochrany proti ZHN. Univerzita obrany. 2010. 139 s. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. 1. vyd. Vyškov : Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005. 359 s. Stránky České vojenské encyklopedie [online]. c 2010. Vítejte na stránkách České vojenské encyklopedie. [citováno 2015-07-13]. Dostupné z: 97
[9] [10]
98
Vojenská strategie České republiky. 1. vyd. Praha : Ministerstvo obrany - AVIS, 2008. 10 s. ISBN: 978-80-7278-483-7. Chem-1-6. Činnost jednotek radiačního a chemického průzkumu. Praha : Ministerstvo obrany, 2006. 136 s.
Piotr PIETRAKOWSKI and Tomasz SMAL
NEW SECURITY CHALLENGES IN THE MIDDLE EASTERN REGION - ANALYSIS OF THE IMPACT OF FACTORS INFLUENCE THE PROCESS OF STABILIZATION IN THE EXAMPLE OF THE ISAF OPERATION Abstract: The international community has worked to promote peace and stability in Afghanistan since 2002 as a military and non-military efforts in order to improve through the lives conditions of the local population and prevent future conflicts in this area. The ongoing problems of the international operation in Afghanistan, let assume that the strategic and operational situation in the country leaves much to be desired. Listed and discussed factors determine the currently ongoing weakness of government in Kabul with pervasive corruption and nepotism of politicians and civil servants. Poor condition of the Afghan security forces with dramatically low morale and exacerbate the growing problem of attacks on international personnel from members of the Afghanistan National Security Forces (ANSF), which threatens the process of training and reduces the level of security. However, this is a very bad sign for the although especially one year after the end of International Security Assistance Forces (ISAF) operation. The country is in chaos comparable to the period before the international intervention. In addition, an unstable Afghanistan threatens international security as “safe havens” for terrorist organizations in particular Al-Qaeda and other actors of the asymmetric threats. In such situations it is important to understand the risks and learn from this mission in particular by the soldiers preparing to perform tasks in the current or future area of NATO responsibility1. 1
MAIN EFFORTS OF THE ISAF OPERATION
In December 2001, Afghan leaders signed the Bonn Agreement forming an interim government and the Afghan Interim Administration under the leadership of the Pashtun moderate Hamid Karzai. In 2002 Karzai was selected president of the Transitional Islamic State of Afghanistan, whose ruling council included disparate leaders of the anti-Taliban Northern Alliance. A new constitution, written by a specially convened Loya Jirga, or constituent assembly of regional leaders, was ratified in early 2004. In October 2004, an overwhelming popular vote elected Karzai president of the Islamic Republic of Afghanistan. However, regional warlords and large areas of Afghanistan remained beyond the control of the Karzai government. Despite substantial international aid, the Afghan government, which included representatives from many factions, was unable to address numerous social and economic problems. The Bonn Agreement lapsed after the 2005 elections. The agreement’s successor, the Afghanistan Compact, went into effect in January 2006 to set goals for international assistance in economic development, security, protection of human rights and the fight against corruption and drug trafficking through 20122. In the meantime, the resurgent Taliban intensified terrorist activities in areas beyond government control, particularly the south-eastern provinces. In mid2006, North Atlantic Treaty Organization (NATO) forces turned back a Taliban offensive aimed at Kandahar. However, beginning in 2007 the Taliban utilized safe havens in adjacent Pakistan to gradually restore and expand its control in Afghanistan1. In early 2008, it controlled an estimated 10 percent of the country while the government controlled only an estimated 30 1
Thornton R., Asymmetric warfare. Threat and Response in the Twenty-First Century, Malden (USA) 2007, p.14.
99
percent. Local tribes controlled the remaining territory2. Actually, the level of security in Afghanistan is low. The rebellion of the Taliban and other actors of threats increase, despite increasing a large-scale campaign against terrorism providing by ISAF and ANSF3. The goal of the NATO operation was disrupt, dismantle and defeat al-Qaeda and to prevent Afghanistan from being a safe haven for international terrorism. To accomplish these objectives, Coalition Forces (CF) provided time and space for ANSF and the Government of the Islamic Republic of Afghanistan (GIRoA) to build the capacity to secure their country4.
Figure 1. Regional command of International Security Assistance Forces in Afghanistan Source: Afghanistan Smart Book, TRADOOC Culture Center, US ARMY documentations, Sierra Vista 2009; World Bank, Afghanistan Economic Update, Kabul, April 2011, p. 12.
In the middle of 2013 the ANSF assumed the lead role for security nationwide. Coalition Forces (CF) shifted to a supporting role with a focus on continuing the Train, Advise, and Assist mission. Already, Afghan Forces conduct almost all operations, independently in order to prevented insurgents from achieving their objectives, reduced the number of security incidents and demonstrating tactical superiority over the Taliban5. On 31 December 2014, the ISAF mission ended. The NATO-led Resolute Support mission, the natural evolution of the ISAF mission, began in January 20156. The Taliban and related insurgent groups, such as the Haqqani Network and Hezb-e-Islami, are still deeply entrenched. New international groups like jihad, the Islamic State of Iraq and Syria Islamic State (ISIS), may also be trying to establish in Afghanistan. Therefore since 2013 in Afghanistan the atmosphere of uncertainty about the ongoing difficult security, political and economic changes penetrated7.
2
Bard E. O’Neil, Insurgency and Terrorism, New York 2009, p.26.
100
2
FACTORS WHICH SLOWED DOWN THE STABILIZATION PROCESS IN AFGHANISTAN Based on experiences and analysis of the ISAF mission, it can be concluded that the situation in Afghanistan is characterized by problems of political-military-economic and restrictions of ISAF. Afghanistan has been plagued by war and instability for more than three decades. For the past ten years, international forces and the Afghan Government have been at war with the Taliban. There has been little progress in negotiating a political settlement to the conflict. The role of the international forces in establishing political talks and process of security transition have had critical in averting regional interference and for new possibility of conflict in region. Therefore, to the face new security challenges which is Islamic State, In my opinion this factors are important to characteristic symptoms of slowing down the process of establishing peace and stability in this region on the example of experience from ISAF operation in Afghanistan8. Lack of strong central authority. Multiethnic government of causing a hostile competition for power among main national authorities from Pashtun, Tajiks and Uzbeks tribes. The local population criticizes government authority (most of them are Pashtuns) for support the foreign military presence and actions against its own people. In the effect lack of strong central authority strengthens propaganda of local criminal groups like Taliban. In addition, the transportation problems and the high level of threat from the paramilitary groups effectively restrict the political agitation in some parts of the country. The Afghan government is also discrediting the Afghan government is also visible in western media, which underline the corruption among representatives of the Afghan authorities which inhibits the growth of political – economic issues9. The ineffective local economy. In last few years financial problems in the US and Europe mean increasing unwillingness of Western countries to the financial contribution for reconstruction of Afghanistan. In addition this attitude also is connected with poor infrastructure which is important for logistics and transportation, low level of security and reliability of the national law system which posing favorable conditions for foreign investment in the country10. Drug monopoly. Poopy industry is one of the main problem in Afghanistan. About 92 percent of the world production of opium and heroin comes from Afghanistan. Anti-drug program is conducted by Central Poppy Elimination Force – CPEF. The purpose of these groups is the detection and eradication of opium and hashish. The elimination of drugs is administered by the Ministry of Counter Narcotics in Kabul11. Considering the scale of the drug problem we can assume that the success of the ISAF mission was conditional on the release of the Afghan economy of drug business and possibility to replace another alternative engine for sustainable economic development12. ANSF – Afghanistan National Security Forces13. The Afghan government’s official armed forces. The aim for Afghan forces was receive full responsibility for security across the country by the end of 2014. After this date ISAF completed its mission and continue support for the further development of the ANSF under a new, smaller non-combat NATO-led mission (“Resolute Support”). This project was one of the most important task of the NATO mission in Afghanistan which obligated alliance to fulfil this project, also in this reason started international training mission NTM-A (NATO Training Mission – Afghanistan). However, accomplishment this tasks was limited by a series of problems which are Illiteracy among ANSF recruits or deficiencies in equipment and ammunition which limited the training process. 101
Another problem concern ethnic and tribal divisions. Already ANSF structure is approx. 43% Pashtuns, 32% Tajiks, 12% Hazara and 10% Uzbeks. These disagreements inside the Afghan forces are result that every nationality is trying to create separate enclaves and follow the rules of their own tribal code. This situation destabilize the system of command and control in ANSF structure. In addition ANSF personnel used narcotics, some of them are corrupted and were incident when insurgent infiltration inside Afghan forces14. One of example report say: an Afghan National Army soldier opened fire on U.S. troops in Wardak Province after a misunderstanding that began when a mortar shell fell on U.S. troops, killing a soldier and a contractor. The Americans thought the mortar had come from a nearby ANA post, so they fired on the Afghan soldiers, killing three15. According to opinion of Mr. Michalewski Gustaw - the most important problem which disturbed training process were incidents in which ANSF have attacked and killed their international mentors known as green on blue attacks are of growing concern16. In 2012 there have been 20 such attacks so far this year result in the deaths of many international troops. The Green on Blue effect is present on Scheme 1.
Scheme 1. Green on Blue attack – approximately 15% of coalition deaths during ISAF Source: These results are even more striking in graphical form - See more at: http://www.emptywheel.net /2012/08/30/increased-rate-of-green-on-blue-deaths-not-due-to-increased-afghan-force-size/#sthash.fD2nYczu.
ISAF - internal restrictions. Internal disagreements between alliance countries involved in combine operation in Afghanistan also had a significant impact on the result of this mission. Mainly it was concerned level of responsibility occurring in the each contingents area of responsibility. For example, American, British, Canadian, Dutch and Polish troops were responsibility for the most dangerous regions in the south and east of Afghanistan. While the contingents responsible for the north and west part of country have focused on rebuilding and tanning program mostly and usually avoid combat with the insurgents. In this reason it is clear that level of threat increase the national cost and casualties as operation effect.
102
Now, ISAF mission ended. From 31 December 2014 NATO-led Resolute Support mission. This transition is more than a change of the mission name. It is the execution of years of effort in the propose to support one country. Generally, Resolute Support focuses: Training, Advising and Assisting development, focusing on eight key areas like: Budgeting and Execution of Programs; Transparency, Accountability, and Oversight; Civilian Governance; Force Generation; Sustainment; Strategy and Policy Planning, Resourcing, and Execution; Intelligence; Strategic Communication18. 3
CONCLUSION
In summary an unstable Afghanistan threatens international security as safe havens for terrorist organizations in particular Al-Qaeda and new problem such ISIS. The complicated internal situation, especially the ongoing intertribal fighting to maintain tension in the region, impact on Iran, Pakistan and northern neighbours, including tribes existing causes escalation of the conflict. Threats to international security and stability arising from the fact that the engagement in Afghanistan are increasing tensions in the countries participating in the mission19. This is compounded by the costs of operations do not effect of the financial benefits for soldiers emitting countries and the effects of a sense of security in the form of its own citizens 20. In addition wave of the crisis is not conducive to the approval of Western society to continue finance support.. Finally, failure in Afghanistan would mean losing all common, the effects of which can have unpredictable repercussions. Disturbing existing low efficiency of operations in Afghanistan reduces the authority and credibility of NATO and the West, and thus provides a good psychological situation strengthens the morale of our enemies. On the end it should be underlined that the since beginning of 2015 increase level of threat visible between the Taliban and Afghan security forces which turning out to be the bloodiest on record since 2001. In his publication Marek Kulczycki said that: it is important to assess realistically the experience of military components and further attempts to reform capacities in order to prepare our forces to effectively combat against threats of XXI century21. REFERENCES [1] [2] [3] [4] [5] [6]
[7] [8] [9]
Auerswald S., Saideman M., NATO at War: Understanding the Challenges of Caveats in Afghanistan, Department of Political Science, McGill University, Montreal 2011, p. 24. Thornton R., Asymetric warfare. Threat and Response in the Twenty-First Century, Malden (USA) 2007, p.14. Bard E. O’Neil, Insurgency and Terrorism, New York 2009, p.26. Progress in Peacebuilding - Afghanistan the current situation, 1200 17th Street, NW, Washington, February 2011, p.7. Afghan National Security Forces ANSF, Public Diplomacy Division (PDD) - Press & Media Section Media Operations Section (MOC), NATO 2010, p. 5-6. Justification for FY 2015,Overseas Contingency Operations (OCO), Afghanistan Security Forces Fund (ASFF) Department of Defense, budget fiscal year (fy) 2015, JUNE 2014,p.19. Afghanistan Resolute Support, Report 2015, Internet http://www.rs.nato.int/mission.html 09.09.2015. Afghanistan Security Situation, EASO Country of Origin Information Report, European Asylum Support Office, January 2015, p.17. Afghanistan: Development progress and prospects after 2014 - International Development Committee, Economic, social, political and security context, Internet www.parliament.uk 13.09.2015. 103
[10] Poole L., Afghanistan tracking major resource flows 2002 – 2010, Conflict & the military, Afghanistan Report p. 4 [11] Afghanistan: narcotics and U.S. policy PEP and the Provincial Reconstruction Teams, Policy documents, Kabul 2007, p.3. [12] Afghanistan opium survey 2012, Summary findings, UNODC, Vienna 2012, p. 4 -5. [13] As of 15 August 2014, it included 28,780 personnel in 150 districts in 29 provinces (not present in Bamyan, Khost, Nimroz, Panjshir or Samangan). In the first years after it was set up, considerate criticism was levelled at the organisation because of misbehaviour and human rights violations. While allegations of human rights violations and impunity involving ALP members continued to be reported, for example in Kunduz in the first half of 2014(42), according to the UN, a majority of communities reported an improved security situation due to this initiative. Source: Afghanistan Security Situation, EASO op.cit., p.19-20. [14] World Bank, Afghanistan in Transition: Looking Beyond 2014, May 2012, p 5. [15] Read more:http://newamericafoundation.github.io/security/maps/afghanistan.html [16] Michalewski G., Information in military intelligance, Materiały pokonferencyjne międzynarodowej konferencji „Taktyka 2010”, Uniwersytet Obrony w Brnie, Brno 2010,. p. 41. [17] AFSAR S. CH. SAMPLES, The Taliban. An organizational analysis, Military Review, May-June 2010 [18] Felbab-Brown V., Blood and hope in Afghanistan: A June 2015 update, Internet http://www.brookings.edu/research/papers/2015/05/26-isis-taliban-afghanistanfelbabbrown 10.10.2015. [19] Otłowski T., Cmentarzysko imperiów. Afganistan 2001 – 2014, Warszawa 2012, p. 36. [20] Metz S., Future War: the strategic role of American Landpower, U.S. Army War College, 122 Forbes Ave., Carlisle, March 2003, p.4. [21] Kulczycki M. Armed Forces in the system of international security / ed. by Marek Kulczycki, MALF, Wrocław 2013.
104
Josef ŘÍHA
TAKTIKA POVSTALECTVÍ V SOUČASNÝCH OPERACÍCH Abstract: The article is written based on the US field manual FM 3-24-2 “Tactics in counterinsurgency”. An insurgency and operational environment must be understood before the insurgency could be defeated. One of the tools that help counterinsurgents is tactics of the insurgents. Together, the tools known as components and manifestations of insurgency provide leaders at every level with a tool for understanding, predicting the actions of the insurgents and defeating the insurgents.
1
TAKTIKA POVSTALECTVÍ
Povstání používají násilné i nenásilné taktiky k dosažení svých cílů. Nenásilné taktiky usilují o dosažení politických cílů bez použití síly. Povstalecké násilné taktiky jsou často doprovázeny řadou nenásilných taktik. Jestliže se tyto taktiky používají spolu, pak s podporou propagandy mohou pomoci při náboru a získávání podpory veřejnosti. Podle zkušeností z historie, povstalci rozmísťovali do pole odhodlaný personál k rozdmýchání nenásilných akcí, jako jsou stávky a protesty, k doplnění násilných činů. Povstalci jsou svou povahou asymetrická hrozba. Asymetrické vedení boje je konflikt, v němž slabší protivník použije neortodoxní nebo překvapivé taktiky, aby zaútočil na slabá místa silnějšího protivníka, a to zejména v případě, že taktiky zahrnují terorismus, gerilovou válku, trestnou činnost, podvracení nebo propagandu. Násilné povstalecké taktiky mohou zahrnovat terorismus, gerilovou válku, sabotáž, nebo konvenční operace. Povstalci často používají terorismu a gerilové taktiky k dosažení svých cílů, protože nemají schopnost napadnout vládní nebo protipovstalecké síly v konvenčních operacích. [1] 1.2
NÁSILNÉ TAKTIKY
Násilné povstalecké taktiky se obvykle vyznačují prchavostí, překvapením a krátkou násilnou akcí. Tyto taktiky se často dělí mezi terorismus a gerilovou válku na počátku povstání. Ve III. fázi povstání je obyčejné vidět více konvenčních operací. K dispozici povstalcům jsou tři obecné taktiky, které používají násilí: terorismus, gerilové taktiky, konvenční taktiky a kriminální činnosti. Problémem je, že v daném okamžiku může povstalectví používat kteroukoli z nich. Pro jasnost, termín "gerila" se vztahuje na všechny povstalecké síly vykonávající jakýkoli z těchto čtyř typů násilí. [1] I když násilí může odcizit obyvatelstvo, když není spojeno s vizí lepšího života nebo násilí je bezohledné, odhodlání k použití násilí je silná povstalecká zbraň. Cíle násilí mohou být cokoliv, co povstalci považují za překážky jejich věci. Bezpečnostní síly hostitelské země, zahraniční síly, humanitární pracovníci, členové obyvatelstva, kteří nepřijímají povstalecké nároky a infrastruktura jsou typické povstalecké cíle pro působení (targets). [1] Za normálních okolností používají násilné taktiky organizované skupiny povstalců používající terorismus nebo gerilovou válku. Rozdíly mezi těmito dvěma taktikami se mohou zdát nejasné, zejména v městském prostředí, nebo tam, kde vláda uplatňuje přísnou kontrolu. I když 105
potenciálně nenásilné kriminální činnosti poskytují pohotový zdroj příjmů pro povstání, pro účely tohoto příspěvku je budeme považovat, že mají násilnou povahu. Terorizmus Terorista je fyzická osoba, která používá násilí, teror a zastrašování k dosažení výsledku. Povstalci mohou používat terorismu. Teroristické útoky používají násilí v první řadě proti civilistům jako způsob, jak zvýšit zranitelnost obyvatelstva a snížit jejich bezpečnost, kterou má na starosti vláda a tím je postavit proti vládě. Civilisté, na které útočí, jsou převážně zaměstnanci státní správy, podporovatelé vlády a intervenčních protipovstaleckých sil nebo příslušníci jiné identity. [1] Povstalecké teroristické techniky zahrnují atentát, žhářství, vydírání, bombové útoky, únosy dopravních prostředků (hijacking), únosy osob (kidnapping), hrozby, vraždy, zmrzačení a mučení. Povstalci se pomocí terorismu často zaměřují na ekonomické a politické symboly k podkopání legitimity vlády. Jakákoli přehnaná reakce vládních sil nebo jiných orgánů zvyšuje nelibost obyvatel vůči vládě a obrací podporu obyvatel pro povstání. [1] Povstalci používající terorismus obecně vyžadují méně personálu, než gerilové války nebo konvenční operace. Tyto aktivity mají neodmyslitelně větší bezpečnostní opatření a nižší požadavky na podporu. Povstalci používající terorismus často vybírají cíle pro působení z důvodu jejich politického a psychologického dopadu. Jejich útoky mohou být účinné při vytváření veřejné podpory v rámci jedné frakce (identity) když jsou používány proti konkurenční frakci (identitě). Mohou být také účinné v donucení vlády k reakci, která mění vládní politiku (postupy) ve prospěch povstaleckých cílů. [1] Gerilové taktiky Gerilové taktiky jsou typické útoky tipu „udeř a uteč“ (hit-and-run) a tím, že používají lehce ozbrojené, malé skupiny. Gerila je bojový prvek povstalectví. Gerilové taktiky upřednostňují léčky, přepady, odstřelovače, raketové a minometné útoky a používání výbušných zařízení. Gerilové taktiky mohou také zahrnovat vraždy, donucování a únosy lidí k dosažení podpory nebo eliminování opozice. [1] Zásady gerilové taktiky jak uvedl Mao Ce-tung stále platí: "Nepřítel postupuje, my ustupujeme. Nepřítel se zastaví, my ho obtěžujeme. Nepřítel se unaví, my útočíme. Nepřítel ustoupí, my ho pronásledujeme." [1] Gerilové operace jsou obecně útočné, ne obranné a jsou často v podstatě obtěžující (harassing, tj. rozrušit činnosti protivníka, spíše než mu způsobit ztráty). Gerila se zřídkakdy pokusí obsadit a bránit fyzické cíle a obecně se vyhýbá rozhodujícímu střetnutí. Jejich celkovým cílem je často oklamat, zničit infrastrukturu nebo bezpečnostní síly a snižovat morálku veřejnosti. Gerilové obtěžování (harassment) se pokouší udržet vládní síly v defenzívě a oslabit hostitelskou zemi, což může zahrnovat zničení zdrojů a narušení komunikační infrastruktury. Jednou z výhod obtěžování je to, že může vytvářet dojem, že gerila může udeřit kdekoli a že hostitelská země tomu nemůže zabránit. Z tohoto důvodu, protipovstalectví nesmí jen vyhrát malé bitvy, ale také vyhrát bitvu o veřejné vnímání. Ve venkovských oblastech, gerila může obsadit vzdálené prostory nebo provádět přepady a omezené útoky na vzdálené cíle a komunikace (Lines Of Communication – LOC). [1] 106
Násilné taktiky zahrnují, ale nejsou omezeny na: [1] • Léčky (přímá střelba – Direct Fire – DF, střelba malými zbraněmi - Small Arms Fire – SAF). • Atentáty. • Žhářství. • Používání bomb a výbušnin (improvizované výbušné zařízení – Improvized Explosive Devices – IED, HOAX). • Chemické, biologické, radiologické nebo jaderné zbraně. • Únosy letadel. • Braní rukojmí. • Nepřímá střelba (Indirect Fire – IDF). • Únosy osob. • Přepady nebo útoky na zařízení (complex attacks). • Sabotáže. • Konfiskace. IED způsobují zhruba 60 – 80% ztrát protipovstaleckým silám. Z hlediska taktické charakteristiky a technické kategorizace můžeme IED rozdělit na: • Časované (TIED – Time IED) chemické, mechanické, elektrické, magnetické. • Povelové (command operated), iniciované útočníkem. • Aktivované nebo iniciované obětí (VOIED – Victim Operated Improvised Explosive Device). Rozeznáváme: o řízené dálkově (RCIED – Remote Controlled Improvised Explosive Device); o řízené dálkově iniciované infračerveným paprskem (RC PIR IED) Passive Infra Red o řízené kabelem (CWIED – Command Wire Improvised Explosive Device); o vezené na vozidle (VBIED – Vehicle Borne Improvised Explosive Device); o umístěné ve vozidle spolu se sebevrahem (SVBIED – Suicide Vehicle Borne Improvised Explosive Device); o Umístěné na těle sebevražedného útočníka (SVIED – Suicide Vest IED) o aktivované tahem (CPIED – Command Pull Improvised Explosive Device); • Předpokládané (Projected), výbušnina je donesena někým nebo něčím kdo o tom neví a ta je pak iniciována některým z výše uvedených způsobů. • Klamné (Hoax Device, Hoax IES) umístěné za účelem učit se protipovstalecké postupy (TTP), zdržovat je a zkvalitňovat povstalecké skutečné budoucí IED útoky. Početní převaha. Zatímco vládní síly převyšují gerilu, gerila usiluje o dosažení místní početní převahy. Pokud se gerilové síly mohou úspěšně soustředit proti protipovstalcům, mohou dosáhnout vítězství nad malými prvky vládních sil. Gerila často používá jednoduché techniky jako je rychlost, překvapení, manévr a zejména infiltrace. V blízkosti cílové oblasti se často soustředí malé gerilové prvky s cílem provedení konkrétní operace většího měřítka. Úmyslné dráždivé léčky jsou oblíbenou gerilovou technikou. Gerila často vytváří jako návnadu incidenty jako jsou například žhářství, bombové útoky a falešné nástrahy. Tyto nastražené léčky se mohou pokusit nalákat malé vládní síly všech typů do mechanické léčky (např. za pomoci hoax) nebo gerilovými bojovníky připravené léčky.[1] 107
Konvenční taktiky Konvenční operace nejsou vždy nutné pro úspěch; nicméně, gerila se může zapojit do konvenčních operací poté, co povstání vyvine rozsáhlou lidovou a logistickou podporu. Když cítí, že podmínky jsou nastaveny, povstalci mohou generovat konvenční vojenské síly, které mohou přímo konfrontovat bezpečnostní síly hostitelské země (Host Nation – HN). Tyto konvenční operace mohou být v rozsahu od malé regionální operace po všeobecnou konvenční válku. Velké konvenční operace jsou obvykle pokus o získání strategických nebo operačních cílů.[1] Kriminální aktivity Požadavky na udržení, zejména financování, často přinášejí povstalce do vztahu s organizovaným zločinem, nebo povstalci se mohou obrátit na páchání trestné činnosti sami. Sklízení neočekávaných zisků a vyhnutí set se nákladům a obtížím spojených se zajišťováním vnější podpory činí kriminální aktivity atraktivní pro povstalce. Vybírat daně od masové základny obvykle přináší nízké výnosy a odcizuje populaci, a to zejména v případech, kdy povstání poskytuje základní služby pro obyvatelstvo. Naproti tomu únosy lidí a braní rukojmí, vydírání, ozbrojená loupež a obchodování (s drogami, s lidmi, s výrobky na černém trhu apod.) - čtyři možné povstalecké trestné činnosti - jsou velmi lukrativní, ačkoli oni také odcizují obyvatelstvo. Činnosti Fuerzas Armadas Revolucionarias de Columbia (FARC) jsou dokonalým příkladem. FARC často dostává miliony amerických dolarů z únosu lidí, které přitahují velkou pozornost nebo publicitu. Podobně zhroucené a hroutící se státy s bohatými přírodními zdroji, jako je ropa nebo drogy z máku (poppy) jsou velmi lukrativní prostory pro kriminální aktivity. [1] Věnovat výjimečné množství času a úsilí na získávání finančních prostředků vyžaduje, aby povstalci ošidili ideologické nebo ozbrojené akce. Ve skutečnosti je způsob získávání finančních prostředků často v centru interních diskusí v rámci povstání. Například, zapojení FARCu do obchodu s drogami ho učinilo tou nejbohatší soběstačnou povstaleckou skupinou v historii; přesto nadále tvrdí, že usiluje o "Bolívarovské" a "socialistické" nebo "marxistickoleninské" cíle. Aktivity FARCu jsou stále více označovány jako "narko-teroristické", nebo prostě "zločinecké" různými kritiky. [1] Mnoho povstání se zvrhlo v kriminalitu. To se stalo, když primární hnutí se rozpadla a zbývající prvky byly ponechány napospas osudu. Takový rozklad je žádoucí pro protipovstalce. Nahrazuje nebezpečné, ideologicky inspirované skupiny osamostatněných jedinců za méně nebezpečné, ale více rozdílné skupiny. Tento přechod by znamenal, že protipovstalci by také přešli více na přístup z hlediska práva a pořádku. Úspěšní protipovstalci musí uznat, že ideální přístup eliminuje jak povstání, tak případné kriminální hrozby. [1] 1.3
NENÁSILNÉ TAKTIKY
Úspěšní povstalci používají nenásilné taktiky ve spojení s násilnými taktikami. Podvracení a propaganda jsou dvě nejčastější formy nenásilného vedení boje. Ačkoli některé podvratné činnosti mohou přecházet k násilné činnosti, pro účely tohoto příspěvku, podvracení bude zdůrazňovat nenásilné aktivity, které podtrhují nenásilnou povahu podvracení. Nenásilné taktiky zahrnují, ale nejsou omezeny na: [1] • Podvracení, • Národní a mezinárodní propaganda, 108
• • • • • • • •
Mezinárodní vztahy, Sociální pomoc potřebným, Sociální a politické aktivity, Demonstrace, Popírání a klamání (Denial and Deception), Falešné zprávy, Infiltrace, Stávky.
Podvracení (Subversion) Podvracení je akce určená k podkopání vojenské, ekonomické, psychologické nebo politické síly nebo morálky režimu. Kromě toho, podvratnou aktivitu provádí každý, kdo poskytuje pomoc, posiluje a morálně podporuje jednotlivce, skupiny nebo organizace, které podporují svržení současné vlády silou a násilím. Všechna úmyslná jednání, která jsou určena být na újmu nejlepším zájmům vlády, které nespadají do kategorií, jako je zrada, pobuřování, sabotáž nebo špionáž, jsou podvratnou činností. [1] Povstalci používají různé podvratné techniky v jejich snaze přesvědčit obyvatelstvo odolávat vládním a COIN (COunter-INsurgency) silám a podporovat jejich povstání. Tyto techniky zahrnují demonstrace, bojkoty, tajné rádiové vysílání, noviny a brožury. Kromě toho vůdci hnutí organizují nebo rozvíjejí vztahy spolupráce s legitimními politickými akčními skupinami, skupinami mládeže a odbory. Tento přístup vyvíjí lidovou podporu pro pozdější politické a vojenské aktivity. Podvratné činnosti často otevřeně napadají, organizovaně a jen s malým násilím, řízení a legitimitu ustanovené vlády a COIN sil. [1] Jednou z nejvíce viditelných forem podvracení jsou občanské nepokoje. Podněcování nepokojů, organizování stávek a demonstrací může odvést sílu, přítomnost a schopnosti vlády a naopak zvýšit sílu a prestiž povstání. Dalším prostředkem podvracení je infiltrace státních organizací, politických stran, odborů, komunitních skupin, univerzit a dobročinných organizací. [1] Pro zvýšení veřejné důvěryhodnosti, přilákání nových příznivců, generování příjmů a získávání dalších zdrojů, povstalecké skupiny mohou zřídit jejich vlastní přední skupiny (front groups). Přední skupiny jsou organizace, které se snaží být nezávislé, ale jsou ve skutečnosti založené a ovládané vůdci povstání. Historickým příkladem přední skupiny je Sinn Fein. Irská Republikánská Armáda (IRA) používala Sinn Fein, jejich "politické křídlo", složené z politických kádrů, aby sloužila jako slušná veřejná tvář IRA. [1] Propaganda Povstalecké skupiny běžně používají propagandu ke zvýšení jejich základny, která je podporuje nebo ke snížení podpory pro COIN síly. Podle společné (joint) definice (podle JP 1-02) propaganda je každá forma komunikace na podporu národních cílů stanovených pro ovlivňování názorů, emocí, postojů nebo chování jakékoliv skupiny, aby z toho mohl těžit zadavatel (sponsor), a to buď přímo, nebo nepřímo. [2] V tomto případě, povstalci používají propagandu k podpoře jejich vlastních cílů. Úsilí povstalecké propagandy používá aktivit, jako je ilegální rozhlasové vysílání, internet, noviny, graffiti a brožur, které otevřeně zpochybňují řízení a legitimitu ustanovené vlády. 109
Povstalci budou hledat jakýkoli pákový efekt, který mohou používat ve své propagandě. To zahrnuje hledání podpory na základě společné identity náboženské příslušnosti, klanové, kmenové, nebo etnické skupiny. Navíc, povstalci často vytvářejí nové problémy a posilují existující problémy, které pak mohou využít. Povstalci zařídí "náhodnou" přítomnost fotografů a kamer tam, kde se konají plánované akce. Pokud vláda není ochotna nebo schopna úspěšně řešit tyto problémy, povstalci mohou tvrdit, že oni je budou řešit. Běžné povstalecké propagandistické úsilí zahrnuje následující: [1] • Povzbuzování obyvatelstva HN nebo konkrétních neutrálních stran, aby se zabránilo podpoře pro HN vládu nebo podpoře jiným s vládou spřáteleným silám. • Zvyšování vůle povstalců bránit se tím, že budou rozdmýchávat nenávist, předsudky a predispozice. • Podněcování vzpour nebo pořádání srazů, které mohou zahrnovat uctívání "umučených" (martyred) povstalců. • Způsobování nebo zhoršování vystěhovalecké civilní krize. • Vytvoření nebo posilování veřejné nedůvěry bezpečnostním silám HN. • Podkopávání podpory konkrétním místním vůdcům HN či podnikatelům. • Vytváření nebo zintenzivňování všeobecných etnických nebo náboženských nepokojů nebo třenic. • Podpora nebo revitalizace disidentských nebo opozičních organizací. • Propojení místních skupin s podobnými skupinami v sousedních zemích nebo regionech. • Diskreditace či zesměšňování konkrétních HN nebo protipovstaleckých představitelů. • Charakterizování vládních vůdců jako loutky a nástroje zahraničních COIN sil. • Rozšiřování nepřátelských pomluv o personálu COIN, zejména o protipovstaleckých chybách. Efektivní protipovstalci musí čelit povstalecké propagandě. Toho lze dosáhnout prováděním informačního nasazení (Information Engagement - IE) s cílem využít nesrovnalostí v propagandě povstalců a v jejich nadměrném použití síly nebo zastrašování. Kromě toho protipovstalci musí mít koherentní a jednotný informační plán nasazení. Tento plán informačního nasazení musí být zplánován, připraven a proveden s přispěním od všech příslušných civilních a vojenských orgánů, zejména HN. [1] Sociální asistence Povstalci získávají finanční prostředky uvnitř i vně země a používají je pro prospěšné a neprospěšné cíle. Podporují vzdělávání a zdravotnická zařízení a zdravotní aktivity. Pomáhají pracovníkům-zaměstnancům tím, že podporují odborové organizace a zajišťují pracovní místa. Usnadňují poskytování základních potřeb, jako je například péče o sirotky a vdovy, a tak dále podle Koránu, kde pomoc potřebným je jedním z pilířů Islámu. LITERATURA [1] [2]
110
FM 3-24.2 Tactics in counterinsurgency. Washington, DC: Headquarters Department of the Army, 21 April 2009. JP 1-02 Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms. Washington, DC:Joint Staff, Pentagon, 12 April 2001, as Amended Through 5 January 2007.
Milan SOPÓCI a Ľubomír MATTA
STRATÉGIA ALEBO TAKTIKA? Abstract: Article discusses the current conflicts in various parts of the world , and on concrete examples show , not a tactic but a strategy is a problem allies in the fight against the Islamic state and the Islamists in general . Towards tactics points to the possibility of the use of project SIMS (smart information for mission success ) in crisis management operations. ÚVOD Dvadsiate prvé storočie nezačalo práve najlepšie, bojuje sa v Afrike, na Blízkom i Strednom Východe, v Európe u našich východných susedov, vzťahy medzi USA a Ruskom sú opäť na bode mrazu ako v časoch studenej vojny, Európou križujú státisíce utečencov, štáty EÚ sa hádajú o kvóty pre prijatie migrantov z rôznych kútov sveta, Británia sa pripravuje na vystúpenie z EÚ a Grécko potrebuje stále viac a viac, aby mohlo zostať v EÚ. Okrem uvedených konfliktov vyčíňa aj príroda. Klimatické zmeny spôsobujú ďalšie problémy, Ďaleký Východ, Indočínu a USA trápia tornáda, v Afrike prší tam kde roky nepadla ani kvapka vody a naopak sucho je tam kde vody bolo vždy dostatok. Subtropické pásmo sa aj v Európe tlačí na sever a na Liptove dozrieva hrozno, broskyne a marhule. Napriek všetkým krízam a problémom, najzložitejšia situácia sa javí už roky v Iraku, v Afganistane a v poslednom období aj v Sýrii. Kým v Afganistane a Iraku sa bojuje s malými prestávkami už vyše 40 rokov, v Sýrii dohára Arabská jar, ale Asád sa stále drží a nechce sa vzdať moci. 1 TAKTIKA VERSUS STRATÉGIA Po prečítaní pozvánky na konferenciu a uvedených cieľov v nej som si uvedomil že nemám príliš široké pole na to aby som sa podelil so svojimi poznatkami. Misií v Iraku, Afganistane či občianskej vojny v Sýrii som sa nezúčastnil, C4ISTAR a Lessons Learned tiež nie sú mi najbližšie, ale predsa. Zamyslel som sa prečo sa uvedené konflikty vyvíjajú tak ako sa vyvíjajú. Predsa na našej strane máme najmodernejšiu techniku, sofistikované zbraňové systémy, výzbroj vojaka ktorá je neporovnateľne kvalitnejšia ako nášho protivníka (obrázok 1). Kvalite výzbroje zodpovedá aj samotná príprava a výcvik vojsk. Teoretická príprava, modelovanie a simulácia, virtuálne prostredie a živý výcvik, národná i medzinárodná certifikácia. Dnes je asi každému jasné, že operácie v Iraku i v Afganistane sa nepodarilo doviesť do úspešného konca. Vznik Islamského štátu a jeho expanzia je toho názorným príkladom. Ako je možné, že napriek úderom spojencov zaberá čoraz väčší priestor a hlási sa k nemu čoraz viac ľudí. Už nie je to len Sýria a Levante, ale aj Irak, Afganistan, Pakistan, štáty v Severnej Afrike, Nigéria a ďalšie krajiny v centre Afriky. Sekundárnym problémom uvedených konfliktov nie sú len boje jednotlivých frakcií, ale aj milióny migrantov, len Saudská Arábia hlási okolo 2,5 milióna, ďalšie krajiny v susedných regiónoch ďalší milión, do Európy prichádza asi 2 milióny 111
utečencov. Európa je čoraz viac vťahovaná do týchto konfliktov a komplexné riešenie je v nedohľadne.
Obrázok 1 Výzbroj bojujúcich strán
Kvalite výzbroje zodpovedá aj samotná príprava a výcvik vojsk. Teoretická príprava, modelovanie a simulácia, virtuálne prostredie a živý výcvik, národná i medzinárodná certifikácia. Dnes je asi každému jasné, že operácie v Iraku i v Afganistane sa nepodarilo doviesť do úspešného konca. Vznik Islamského štátu a jeho expanzia je toho názorným príkladom. Ako je možné, že napriek úderom spojencov zaberá čoraz väčší priestor a hlási sa k nemu čoraz viac ľudí. Už nie je to len Sýria a Levante, ale aj Irak, Afganistan, Pakistan, štáty v Severnej Afrike, Nigéria a ďalšie krajiny v centre Afriky. Sekundárnym problémom uvedených konfliktov nie sú len boje jednotlivých frakcií, ale aj milióny migrantov, len Saudská Arábia hlási okolo 2,5 milióna, ďalšie krajiny v susedných regiónoch ďalší milión, do Európy prichádza asi 2 milióny utečencov. Európa je čoraz viac vťahovaná do týchto konfliktov a komplexné riešenie je v nedohľadne. Ku vzdušným úderom proti Islamskému štátu sa k USA a ich tradičným spojencom V.Británii sa pridávajú ďalšie štáty – Francia, Turecko a dokonca aj moslimské krajiny Egypt a Saudská Arábia. Do boja sa zapája aj Rusko a predsa islamisti stále postupujú.
112
Tento stav je skoro nepochopiteľný, kým sa bližšie nepozrieme na portfólio úderov jednotlivých krajín: 1. USA a spojenci útočia na sily a objekty Islamského štátu, ale podporuje odporcov Asádovho režimu, ktorí sú nazývaní ako rebeli. 2. Rusko útočí proti Islamskému štátu ale aj rebelom, ktorých nazýva teroristami. 3. Rebeli, alebo teroristi školení USA majú hlavne bojovať proti Asadovi, ale kolaborujú s islamistami IŠ. 4. Francia má ťažisko úderov v Afrike, ale participuje aj na Blízkom východe, 5. Turecko útočí na islamistov, ale aj na kurdské jednotky ktoré tvoria dnes asi jadro pozemných síl bojujúcich proti IŠ, 6. Saudská arábia a Egypt vedú údery proti islamistom hlavne na svojom území, alebo blízkom teritóriu. Je skutočne dnes veľmi ťažké sa vyznať kto bojuje s kým a kto koho podporuje. Záujmy v danom regióne boli, sú a budú veľmi rôznorodé a propaganda je dnes silný nástroj. Jedno je však isté, v boji proti islamistom nám nechýbajú taktické vedomosti, spôsobilosti či zručnosti, ale stratégia riešenia problémov, koordinácia pôsobenia zo vzduchu i na zemi, ujasnenie si kto je skutočný nepriateľ číslo jedna. V minulosti v Iraku i Afganistane boli takýmto koordinátorom USA, v Sýrii sa k tejto úlohe nehlásia a možno aj preto majú spojenci toľko problémov. Ideálne by bolo spojenie USA a Ruska, ale pre konflikt na Ukrajine to zatiaľ nie je možné. Predsa sa však začína blýskať na lepšie časy, západní politici pripúšťajú, že konflikt v Sýrii bez Asada nie je možné vyriešiť a to je aj stanovisko Ruska. Na druhej strane Luhanská republika sťahuje z fronty ťažké zbrane a pripája sa i Ukrajina. Zdá sa že sa ľady začínajú lámať a vytvára sa priestor pre strategickú dohodu, rozhodnutia a spoločné akcie. No a tu je vytváraný priestor pre taktiku. 2 OCHRANA VOJSK V MISIÁCH Vývoj ide neustále dopredu a stále platí stará známa pravda, že každá ďalšia vojna je úplne iná ako tá predchádzajúca.Aj taktika sa mení so situáciou, s novými zbraňovými systémami, či novým protivníkom. Platí to aj o misiách v uvedených regiónoch. Ani napriek prepracovanému systému prípravy a výcviku sa však nedarí zaistiť bezpečnosť príslušníkov misií na požadovanej úrovni. V snahe znížiť tento handicap hľadajú krajiny NATO, spoločnosti zaoberajúce sa zbrojnou výrobou i ďalšie organizácie možnosti ako minimalizovať hrozby a spôsoby ich eliminácie. Východiskom sa stávajú projekty NATO a Európskej obrannej agentúry (EDA), ktoré majú vyzbrojiť účastníkov misií novými nástrojmi umožňujúcimi splnenie úloh pri súčasnom zvýšení bezpečnosti. Medzi uvedené projekty patril aj projekt Európskej obrannej agentúry (EDA) „Sofistikované informácie pre úspech misií“ [1]. Konzorcium projektu tvorili tri spoločnosti z Francúzska, dve spoločnosti z Holandska, jedna spoločnosť a Akadémia národnej obrany z Poľska a Akadémia ozbrojených síl v Liptovskom Mikuláši – obrázok 2.
113
Obrázok 2 Základná architektúra projektu SIMS
Čo nám SIMS v dnešnej podobe môže ponúknuť, je to predovšetkým množstvo poznatkov v troch oblastiach: - v procese plánovania, - v priebehu misie, - v príprave a výcviku vojsk.
114
V procese plánovania sú najdôležitejším prvkom pre rozhodovanie informácie a práve tu má užívateľ k dispozícii široký výber informácií z vedomostnej databázy, tak ako je ukázané na obrázkoch 3-4[2].
Obrázky 3 – 4 Informačné zdroje v priebehu plánovania operácie
Z hľadiska bezpečnosti účastníkov misií asi najdôležitejším prvkom SIMS-u bude jeho miesto v priebehu misie. Základ predstavuje in line spojenie medzi informačnými zdrojmi, nadriadeným veliteľstvom a jednotkou v operácii pomocou počítačov, handheldov či obyčajných mobilných telefónov. To umožní okamžite reagovať na meniacu sa situáciu, hrozby zo strany protivníka, pripraviť a vykonať údery a protiopatrenia ešte pred samotným napadnutím účastníkov misie, operatívne zmeniť trasu presunu, vyžiadať palebnú podporu a riadiť paľbu na protivníka, či zabezpečiť záchrannú akciu tak ako je zobrazené na obrázkoch 5-6[3,4].
Obrázky 5 – 6 Využitie SIMS v priebehu misie
Miesto Sims-u v procese výcviku rozlišuje dva spôsoby využitia. Prvý v procese prípravy kľúčového personálu a vybraných príslušníkov vojsk, ktorí budú v priebehu operácií obsluhovať systém, komunikovať s nadriadenými stupňami a získavať potrebné informácie[5]. Druhý spôsob sa týka konkrétneho spoločného výcviku veliteľstiev a vojsk na záver prípravy vojsk na misie. 115
ZÁVER Problematika vojenských misií patrí a vzhľadom k nárastu závažnosti a počtu hrozieb aj v budúcnosti bude patriť k prioritám OS SR. Príprava vojakov na pôsobenie v takýchto záťažových podmienkach je komplikovanou záležitosťou. Najdôležitejšou otázkou na záver ostáva – kedy budú mať ozbrojené sily alebo armády k dispozícii tohto významného pomocníka pre zvýšenie bezpečnosti našich vojakov v misiách a čo to bude stáť. Manuál a finálny produkt mali byť hotové do konca roka 2013, zatiaľ však stále nie sú k dispozícii. K druhej časti otázky sa hlavný riešiteľ vyjadril že finálna verzia projektu bude vlastníctvom EDA, ktorá rozhodne ako a za čo sa bude poskytovať záujemcom. LITERATÚRA [1] [2] [3] [4] [5]
116
MORONG, S. – JIRÁSKOVÁ, S.: SIMS - WP 6.2.14 Hodnotenie SIMS v špecifických Situáciách. SOPÓCI, M.: SIMS - WP 3.1: Systemdesign, L. Mikuláš 2011, 48 s. SOPÓCI, M.: SIMS-WP 2.3: Research in Army, L. Mikuláš 2010, 58 s. SOPÓCI, M.: SIMS - WP 6.4.5: Možnosti využitia SIMS pre prípravu vojsk na misie. L. Mikuláš 2012, 54 s. SOPÓCI, M.: SIMS - WP 6.2.15: Základné východiská pre hodnotenie a využitie SIMS L. Mikuláš 2012, 50 s.
Ivo SVOBODA
MANAŽER, VELITEL, NEBO LEADER V OZBROJENÝCH SILÁCH? Abstract: This paper deals with the specific managerial competences of commander under the circumstances in armed forces with the regard to the new even trendy phenomena of leadership, or rather commandership. This paper further discusses the key competencies of the leader and following from necessary, personal conditions and needs essential for education, respectively forming or directing those key competences under the circumstances in the armed forces. ÚVOD Cílem této krátké studie je přiblížit a identifikovat specifické kompetence manažera nebo velitele v podmínkách ozbrojených sil ve vztahu k relativně novému a v současné době módnímu fenoménu leaderovství, či (lépe česky) vůdcovství. Studie nastiňuje rozdíly mezi klíčovými kompetencemi manažera a velitele a mezi klíčovými kompetencemi leadera (vůdce), a to zejména z pohledu možného utváření těchto klíčových kompetencí v podmínkách vzdělávacích institucí ozbrojených sil. 1 MANAŽER, VELITEL NEBO LEADER Současná doba, která je charakteristická překotným vývojem a rozvojem bezpečnostních technologií a kdy současně geometrickou řadou narůstají nároky na technické vybavení pracovišť a tedy i odborné kompetence bezpečnostního managementu, se často stává, že podceníme, nebo nedoceníme význam odbornosti při řízení lidí a řízení lidských zdrojů. To může mít a nezřídka i mívá za následek selhání tzv. lidského faktoru s často fatálními důsledky.1 Bezpečnostní management by měl být veden nejen k co nejúčinnějšímu využití materiálového vybavení a odborných kompetencí lidských zdrojů, ale i k jejich vedení a řízení tak, aby lidské zdroje neselhávaly, resp. neselhávaly často a předcházet „lidskému“ pochybení, které lze mnohdy charakterizovat jako pochybení plynoucí z malé loajality, nesprávného nebo neobjektivního filozofického ukotvení jejich činnosti a nízké dávky aktivity, empatie, motivaci, kreativity a schopnosti (či ochoty) operativnosti.2 Je zřejmé, že pouhé pragmatické řízení podřízených a velení bez ohledu na osobní postoj řízeného (vedeného) se nemusí vždy setkat s úspěchem ve smyslu ochoty řízené (vedené) osoby k aktivitě, empatii, motivaci, kreativitě, operativnosti či zdravé loajality v rámci zákona.3 2 DETERMINANTY VZDĚLÁVÁNÍ MANAŽERA A VELITELE Schopnost manažera nebo velitele přesvědčit řízenou (vedenou) osobu o správnosti jeho rozhodnutí či rozkazu a tedy následném pracovním či služebním postupu řízené (vedené) osoby je přitom klíčovým fenoménem vedoucím k úspěchu ve smyslu udržení motivace, loajality, kreativity či operativnosti. Tyto schopnosti se však v mnohých rysech odlišují, nebo jsou „jen“ důležitým doplňkem schopností a kompetencí manažera nebo velitele. Obecně se hovoří o leaderovství či vůdcovství a schopnosti manažera být současně leaderem. Ne každý manažer či velitel je současně leaderem či vůdcem a ne každý má schopnost spolu s vydaným rozkazem či příkazem přesvědčit veleného či řízeného o správnosti a vhodnosti vydaného rozkazu či příkazu
1
ROBINS, S. P., COULTER, M. Management. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN-80-247-0495-1. KOUZES, J. M., POSNER, B. Z. Leadership Chalange. A Wiley Imprint, 2003. ISBN-0-7879-5678-3. 3 NÖLLKE, M. Rozhodovanie. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. ISBN 80-247-041-0. 2
117
a podporovat u něho aktivitu, kreativitu, popřípadě udržet jeho loajalitu.4 Nutno také zdůraznit, že leaderem se v organizaci může stát v podstatě každý, který je jako výrazná osobnost nadán schopností ovlivnit jiné osoby, což rozhodně nemusí být vázáno ani na hodnost, zastávanou pozici ve vedení firmy apod.5 Pak hovoříme o neformálním leaderovi. Nutno poznamenat, že v podmínkách ozbrojených sil je tento fakt umocněn nejen tím, že služební, nebo pracovní poměr v ozbrojených silách tradičně ani legislativně nepředpokládá, že by existoval velký prostor pro diskusi, zpětnou vazbu, nebo pro empatii při rozhodovacím procesu jak ve vztahu k subjektům, tak k objektům rozhodovacího procesu a také není vždy možné presumovat, znát nebo sdělit známý smysl a cíl nějakého postupu z důvodu možného utajení. Tyto (a mnohé jiné dílčí) rozdíly mezi pracovním poměrem v soukromé sféře a v ozbrojených silách obecně výrazně determinují možnosti manažera či velitele v ozbrojených silách v jeho úsilí o velení či řízení z pozice možného leadera. Tato determinace v relaci s výše uvedeným je dále umocněna výraznou nepružností systému vzdělávání, kdy vzdělávání je tradičně vedeno směrem k efektivnímu velení a řízení; tedy ke kompetencím velitele, v některých oblastech ke kompetencím manažera. Snahy o vzdělávání řídícího personálu a manažerů směrem k leaderovství (vůdcovství) naráží na systémové překážky ve smyslu výše uvedeném a na stereotypy ve vzdělávání obecně.6 Nemožnost a v zásadě i neschopnost změny v přípravě a vzdělávání velitelů a manažerů v podmínkách ozbrojených sil směrem k leaderovství (vůdcovství) je zcela dobře identifikovatelná na systému vzdělávání ozbrojených sil, kdy tato snaha, tedy snaha o vzdělávání k vůdcovství či leaderovství byla realizována toliko vyhlášením několika nových krátkodobých odborných kurzů se zaměřením na právo, psychologii či řízení lidských zdrojů na bázi koučinku v rozsahu vždy několika málo desítek hodin výuky, ve kterých však učí stejní vyučující, kteří vyučují již mnoho let „běžné“ velitele a manažery a v zásadě na základě stejných algoritmů, obsahů výuky a didaktických metod. Také snahy o akreditaci studijních programů (oborů), které by byly bližší k pojetí vůdcovství či leaderovství skončily v zásadě pouze přejmenováním či přeskupením stávajících pracovišť za stejného personálního obsazení stejnými vyučujícími a využití stávajících studijních předmětů či předmětů zkoumání. Toto bylo také jasně vyjádřeno v zápisu č. 5. ze zasedání Akreditační komise, které se konalo 1. - 3. prosince 2014 na zámku ve Štiříně, při projednávání, resp. vyjádření ke změně názvu fakulty Univerzity obrany v Brně. Akreditační komise je názoru, že: „Univerzita obrany v Brně změnila název Fakulty ekonomiky a managementu na Fakultu vojenského leadershipu. Rektor UO informoval Akreditační komisi o změně a o důvodech, které k tomu Univerzitu obrany v Brně vedly. Závěry: Akreditační komise nepovažuje změnu za vhodnou. Název fakulty musí srozumitelně vyjadřovat její odborné zaměření. Fakulta vojenského leadershipu má v současnosti akreditovány studijní programy z oblasti ekonomiky a managementu a tomu převážně odpovídá její výzkumná a tvůrčí činnost. Použití názvu „vojenský leadership“ není vhodné ani z lingvistického hlediska, neboť se jedná o hybridní tvar, který nemá oporu v české terminologické tradici.7 Je tedy zjevné, že dosavadní snahy o změnu vzdělávání manažerů a velitelů v podmínkách ozbrojených sil ve směru k leadrovství či vůdcovství jsou v současnosti pouze v kontemplativní poloze a prázdnou deklarací. MAXWELL, J., C. 21 nevyvratitelných zákonů leadershipu. Praha: Kontakt.CZ, 2011, 260 s. ISBN 978-8086442-55-6. 5 HICKMAN, C. R. Manažéri a lídri. Bratislava: Open Windows, 1995. ISBN-80-85741-08-3. 6 BENDER, P. U. Niterní leadership. Praha: Management Press, 2004. ISBN-80-7261-069-4. 7 Dostupné z: http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/524/zapis_ak_05_2014.pdf 4
118
SOUČASNÉ MOŽNOSTI VE VZDĚLÁVÁNÍ MANAŽERA A VELITELE K LEADEROVSTVÍ (VŮDCOVSTVÍ) V PODMÍNKÁCH OZBROJENÝCH SIL Není možné pochybovat o tom, že samotné velení a manažerské řízení v současné době již ne zcela dostačuje k aktivnímu, kreativnímu a efektivnímu splnění zadaných úkolů,8 a to jak v soukromé sféře, kde existují silné konkurenční tlaky, tak ve státní správě, kde konkurence buď v zásadě neexistuje, nebo má jen omezenou roli ve vztahu k specifikům tohoto pojmu ve vztahu k veřejné správě, resp. státní správě a ozbrojeným silám. Přesto je možno uvažovat o (byť omezeném a specifickém) zařazení některých aspektů leaderovství (vůdcovství) do řízení ozbrojených sil. To se pochopitelně týká i snah o vzdělávání k leaderovství (vůdcovství) v podmínkách ozbrojených sil. 3
Při snahách o zařazení vzdělávání k leaderovství (vůdcovství) ve vzdělávacích zařízeních v rámci možností ozbrojených sil je nutno vzít v úvahu skutečnost, že stávající vzdělávací zařízení jsou tradičně zaměřeny na výuku explicitních a konkrétních úkolů, které jsou často předem dány a jsou neměnné, nebo lze presumovat jejich obsah, a to zpravidla tradičními a klasickými didaktickými metodami. To však v zásadě odporuje samotnému principu vzdělávání (utváření) kompetencí leadera.9 Vyučující na těchto vzdělávacích zařízeních jsou pak zpravidla sice bývalí příslušníci či zaměstnanci ozbrojených sil, nicméně jejich často mnohaletá absence zkušeností ve vztahu k reálným a aktuálním podmínkám ozbrojených sil je deklasuje do pozice teoretiků, kteří se často jednak netěší z oblíbenosti odborné veřejnosti pro svoji odtrženost od reality podmínek v ozbrojených silách a současně je neobliba ze strany odborné veřejnosti umocněna zkostnatělým až rigidním pojetím výuky, která je tradičně naplňována pouze již zmíněnými klasickými a tradičními metodami bez větší invence a kreativity ve volbě netradičních didaktických metod výuky a využití i jiných; netradičních metod výuky a jiných a netradičních kompetencí studentů, kterými již do vzdělávacího zařízení ozbrojených sil vstoupili. To vše s cílem využít i jiných než tradičně a explicitně definovaných a definovatelných kompetencí, zejména např. kreativity (jak horizontální, tak vertikální), empatie, energizme týmu, metody k utváření klimatu v týmu nebo v organizaci apod.10 Při úvahách nad možnostmi využití zásad a metod leaderovství (vůdcovství) v podmínkách ozbrojených sil se nelze vyhnout snahám o obecnou definici leaderovství (vůdcovství) a reálně zvážit, které ze zásad a metod jsou v podmínkách ozbrojených sil reálně užitelné a které tedy mohou být středem zájmu vzdělávacích zařízení ozbrojených sil. 11 Současně je na místě zvažovat, zda se nejedná o zkvalitnění kompetencí, které jsou kladeny na manažera či velitele a zda se jedná o nový typ kompetence, kterou je nadán toliko leader (vůdce). 4
MANAŽER, VELITEL NEBO LEADER V OZBROJENÝCH SILÁCH
Pokud budeme uvažovat nad definicí manažera, velitele a leadera (vůdce), dospějeme z dosavadního výzkumu a odborné literatury k závěru, že se tyto definice nekryjí a že klíčové kompetence manažera a velitele oproti klíčovým kompetencím leadera (vůdce) vykazují dokonce velmi markantní, až propastné rozdíly. To je zcela zjevné např. při hodnocení manažerských a vůdcovských způsobilostí, které provedl Sopoci, kde na základě rozsáhlého výzkumu a hodnocení shromážděné materie dospěl k závěru, že se v posledním období ukazuje, že nejlepších výsledků dosahují organizace, kde se prolínají manažerské (velitelské) a 8
KOONTZ, H., WEIHRICH, H. Management. Praha: Victoria Publishing a.s., 1993. ISBN-80-85605-45-7. MAXWELL, J., C. 21 nevyvratitelných zákonů leadershipu. Praha: Kontakt.CZ, 2011, 260 s. ISBN 978-8086442-55-6. 10 LUKAS, J., SMOLÍK, J. Psychologie vůdcovství. Praha: BizBooks, 2008, 206 s. ISBN 978-80-25121-39-9. 11 BAY, R. H. Účinné vedenie tímov. Praha: Grada Publishing a.s., 2000. ISBN- 0-247-9068-8. 9
119
leaderovské (vůdcovské) prvky vedení, velení a řízení.12 Sopoci v závěru své studie podal na základě rozboru provedeného průzkumu doporučení, o kterých je možno prohlásit, že se jedná o doporučení k takovým metodám vedení, které se nazývají implicitní. Tyto metody vedení a řízení jsou založeny na implicitních znalostech, dovednostech a obecněji klíčových kompetencích všech příslušníků ozbrojených sil, přičemž tyto nejsou ani zdaleka vázány na hodnost, funkci, dosažené vzdělání nebo míru inteligence. Tento závěr je (ač ve studii samotným Sopocim nevyřčen) v relaci s obecným chápáním leaderovství – tedy že leaderem ve skupině může být jak formálně nadřízený, tak jakýkoli člen týmu nebo kolektivu. Zde je třeba vidět další dílčí úskalí snah o vzdělávání k leaderovství v podmínkách ozbrojených sil; tedy že snaha o implementaci kompetencí leadera jedinci, který nemá požadované klíčové kompetence již při vstupu do vzdělávacího procesu v rámci ozbrojených sil, je do značné míry odsouzeno k nezdaru. Tyto klíčové kompetence jsou pak souhrnem endogenních i exogenních vlivů, které působily na osobu budoucího velitele, manažera a snad i leadera. Mezi klíčové kompetence leadera (vůdce) dle výše uvedených poznatků je možno počítat velké množství klíčových kompetencí z mnoha oblastí a tedy skladba klíčových kompetencí leadera (vůdce) je charakteru multidisciplinárního a je třeba k jejich tvorbě, resp. kultivaci přistupovat z interdisciplinárních pozic. Jako základní vodítko pro určení kompetencí potřebných v činnosti leadera může být respektována hierarchie potřeb, které navrhl Maslow:13 1. Fyziologické potřeby - přežití, dostatek potravy, obydlí, oblečení, tělesné potřeby. 2. Potřeba bezpečí - stabilita, ochrana, život beze strachu, zajištěná budoucnost. 3. Sociální potřeby - příznivé přijetí, náklonnost, přičlenění ke skupině, láska, interakce. 4. Potřeba být vážený - sebeúcta, úcta k jiným, status, moc, autonomie, kompetence, prestiž, uznání. 5. Potřeba seberealizace - plné využití vlastních schopností, osobní růst, tvůrčí uspokojení. Jiní autoři jako např. Bay, Bender, nebo Hickman se ke kompetencím leadera (vůdce) vyjadřují s větším příklonem k více implicitním kompetencím; např. Stýblo uvádí jako základní faktory:14 silná vůle a odvaha vykonat změny, upřímnost, ryzost, bezúhonnost, lidskost a odevzdání se svým následovníkům, zapálení pro věc, pozitivní přístup a odhodlanost, sebevědomí. Z těchto výčtů vlastností je zřejmé, že klíčové kompetence leadera se od klíčových kompetencí manažera a velitele podstatně odlišují, a to příklonem od explicitních kompetencí, které lze získat při „běžném“ studiu v tradičně pojaté vzdělávací instituci ozbrojených sil, do více implicitních kompetencí, které zpravidla není možno získat, ale které je možno toliko kultivovat a leader jimi musí být již do značné míry vybaven před vstupem do ozbrojených sil, nebo na vzdělávací instituci ozbrojených sil. Zásadní pro vytvoření osobnosti leadera jak v soukromé sféře, tak v prostředí ozbrojených sil, resp. vzdělávání ozbrojených sil je rozvoj kompetencí na bázi kreativního myšlení, empatického vnímání okolí a implicitních teorií výchovy a tedy implicitních pedagogických dovednostech, které je nutno přirozeně vnímat, přijímat a předávat jak v rámci vzdělávacího procesu, tak při samotné činnosti v rámci ozbrojených sil. Tyto SOPOCI, M. Základné schopnosti a spôsobilosti pre riadenie ľudí. In. GŠ OS SR, Liptovský Mikuláš, Vojenská osveta 1/2010. ISBN 978-80-970322-0-3. 13 MASLOW, H., A. O psychologii bytí. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0618-7. 14 STÝBLO, J. Leadership. Praha: Professional Publishing, 2013, 163 s. ISBN 978-80-7431-105-5. 12
120
kompetence tedy v zásadě lze jen velmi těžko získat, lze je pouze využívat, kultivovat a adaptovat na prostředí ozbrojených sil, přičemž je nutná průběžná kultivace v průběhu služby nebo pracovního poměru, a to jak přirozenou socializací, tak v rámci andragogických přístupů v rámci celoživotního vzdělávání tzv. „učící se organizace“.15 Další oblast klíčových kompetencí, které je možno chápat jako zásadní pro leadera (vůdce) je např. i empatie, kreativita, motivace a energizace okolí, resp. osob, které se podílejí na týmové práci.16 Jedná se povětšinou o implicitní pedagogické dovednosti, resp. implicitní schopnosti, které jsou do značné míry dány a ve vzdělávacím procesu v rámci ozbrojených sil je možno je již toliko rozvíjet, utvářet, směřovat nebo usměrňovat.17 Ve vzdělávání v oblasti implicitních pedagogických dovedností, které lze utvářet a formovat na podmínky ozbrojených sil pouze velmi omezenou měrou, má nezastupitelné místo i kreativita18 a implementace kreativních přístupů k řešení zadaného úkolu i netradičními didaktickými metodami s užitím implicitních pedagogických dovedností. 5
DEFINICE MANAŽERA, VELITELE A LEADERA
Pokusy o definování manažera, velitele a leadera (vůdce) a tedy vymezení jejich klíčových kompetencí jsou mnohdy poplatné době vzniku, osobě tvůrce, popřípadě zamýšlenému směřování předpokládaných činností. Pokusme se však jistým historicko – odborným diskursem tyto pokusy sumarizovat a nalézt shody a rozdíly, které by vedly k možnosti klíčové kompetence leadera (vůdce) vůbec blíže identifikovat a vymezit oproti klíčovým kompetencím manažera a velitele. V publikaci Johna Adaira „Leadership“ jsou v historické posloupnosti zmíněny např. tyto vlastnosti velitele: podle Xenofona by měl být ideální generál „nápaditý, aktivní, starostlivý, houževnatý, bystrý, musí být jak něžný, tak nemilosrdný, současně upřímný i lstivý, schopný jak varovat, tak překvapit, být rozhazovačný i chamtivý, velkorysý i lakomý, obratný v obraně i útoku, a existuje spousta dalších pro generála nezbytných schopností, z nichž některé jsou vrozené a jiné osvojené“. 19 V odborné literatuře však nalezneme nepřeberné množství definic velení, velení či řízení v prostředí ozbrojených sil a v tomto stručném exkurzu zmíníme jak definice čistě teoretické, tak jejich právní podobu obsaženou ve vojenských předpisech, představeni budou také autoři definující velení, velení a řízení na základě vlastních bojových zkušeností. Odborná literatura definuje velení obvykle jako jeden ze způsobů sociální interakce. Pigeau a McCann20 považují velení za společnou činnost vedoucí k dosažení velitelových cílů/cílů organizace, upřednostňují tedy účel před prostředky. Česká odborná tradice dává přednost složitějšímu popisu, který se spíše než na výsledek soustředí na proces: „velením jsou takové činnosti subjektu velení na podřízené, které jsou spjaté s vydáváním rozkazů a kladením požadavků podřízeným, s jejich VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-17708. ADAIR, J. Umění kreativního myšlení. Praha: BizBooks, 2011, 136 s. ISBN 978-80-25130 -04-9. 17 ŠVEC, V. a kol. Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem. Brno: Paido, 2005, 97 s. ISBN 80-7315-092-1. 18 TRNOVÁ, E., TRNA, J. Implementation of Creativity in Science Teacher Training. In. International Journal on New Trends in Education and Their Implications. Ankara, Turecko, Gazi Universitesi, 2014, roč. 5, č. 3, s. 54-63. ISSN 1309-6249. 19 ADAIR, J. Leadership. Učte se od velkých vůdců. Brno: Computerpress, 2006. ISBN 80-251-1256-X. 20 PIGEAU, R., McCANN, C. What is a Military Leader? Pp 394 – 413 in Essens, Petr, Ad Vogelaar, Erhan Tanercan, Donna Winslow (eds.). The Human in Command: Peace Support Operations. Amsterdam: Mets and Schilt. 2001. 15 16
121
motivováním, kontrolováním a vytvářením podmínek k realizaci přijatých rozhodnutí.“21 Jeho součástí je vedení, kterým autor rozumí jeho lidskou a sociální součást. Vychází zřejmě ze starší definice Pavlicovy22, který velení chápe velmi podobně jako Pigeau a McCann. V širším smyslu podle něj představuje jednotu výchovy a působení na podřízené, v užším smyslu se jedná o vydávání rozkazů a kladení požadavků podřízeným, jejich motivování, kontrolování a vytváření dalších podmínek k realizaci přijatých rozhodnutí. Persson naproti tomu vnímá více rozměrů velení, ve své definici zohledňují kontext – velení interpretují jako 23 a) institucionální právní rámec, b) sociálně respektované a formálně etablované jedince, kteří jednají jako velitelé za použití formalizovaných mechanismů, c) sociálně konstruovanou kulturu nebo étos nejdynamičtější sociální instituce – války. Ve vojenské literatuře nalezneme také definice výčtem činností, pro kanadského generála Crabbe je téměř poetickým vyznáním: „Velet znamená řídit a mít autoritu; znamená to vynášení jasných soudů a rozhodnutí mnohdy bez znalosti nutných faktů a informací; znamená to posílat mladé Kanaďany do bojů, ze kterých se nemusejí vrátit nebo se mohou vrátit zmrzačení, je to odpovědnost za to brát životy a zachraňovat je; velet v míru i ve válce znamená ustanovit morální standardy a řídit chování vojáků vůči sobě navzájem i vůči společnosti; znamená to myslet, rozhodovat, jednat, ustavovat standardy a uplatňovat vliv; a konečně, vojenský velitel musí být schopen použít vojenské síly k potlačení nepřítele ve jménu státu.“24 Oficiální definice NATO je podstatně stručnější: „…autorita uplatňovaná jedincem… za účelem řízení, koordinace a kontroly ozbrojených sil…“ [NATO 1988].25 Anglosaská tradice pracuje s pojmy command and control, C2, v české terminologii velení a řízení. Dokumenty NATO kladou důraz na velitelovu autoritu, jeho plánovací, řídící, koordinační a kontrolní funkci využitou ke splnění úkolu.26 Naproti tomu Česká příručka „Velení a řízení v operacích“ z roku 2006 říká: Velení a řízení je funkční proces cílevědomého působení orgánů velení na podřízené velitelské stupně zaměřený na efektivní splnění stanovených úkolů. Velení je proces, kterým velitel přenáší svoji vůli a záměr na podřízené a uplatňuje vojenskou pravomoc a odpovědnost stanovovat úkoly a vydávat rozkazy podřízeným. Řízení je proces, kterým velitel za pomoci štábu organizuje, řídí a koordinuje činnosti přidělených sil, je nedílnou součástí velení. Řízení je považováno za jeden ze čtyř prvků velení, mezi které patří ještě pravomoc, rozhodování a vedení lidí. V dalším textu je potom vymezení těchto činností v zásadě totožné s postojem NATO. Další možnou definici velitele je možno použít z „Povinnosti funkcionářů útvarů a jednotek pozemního vojska Československé armády“ z roku 1993, kde se praví, že: „Velitel (náčelník) je vojenským funkcionářem, který je ustanoven k velení útvaru nebo jednotce. Podstatnými znaky velitele jsou nedělitelná velitelská pravomoc, odpovědnost a iniciativa. Je oprávněn v rozsahu své působnosti vydávat rozkazy, přijímat opatření a využívat takových prostředků v mezích zákonů a vojenských předpisů, jež uzná za nutné, vhodné a dostačující ke splnění úkolu… Odpovědnost BALÍK, S. Vedení lidí v armádě. Brno: MO ČR, 1996, ISBN - sine PAVLICA, K. Základy vojenské psychologie. Praha: Naše vojsko, 1985. ISBN – sine. 23 PERSSON, P., A., NYCE, M., J., ERICSSON, H. Command and Control: A Biased Combination.“ Pp 201 – 216 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2000. 24 CRABBE, R., R. The Nature of Command. Pp 9 – 16 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2000. 25 Tamtéž. 26 PIGEAU, R., Mc.CANN, C. What is a Military Leader? Pp 394 – 413 in Essens, Petr, Ad Vogelaar, Erhan Tanercan, Donna Winslow (eds.). The Human in Command: Peace Support Operations. Amsterdam: Mets and Schilt. 2001. 21 22
122
velitele (náčelníka) vyplývá z povinnosti splnit stanovený úkol s co možná s nejmenšími ztrátami… Ve svém jednání je každý velitel (náčelník) veden zájmy obrany státu a snahou věrně sloužit vlasti. Jeho jednání musí být zcela nestranné. Tímto způsobem si může získat vážnost, úctu a důvěru jako hlavní předpoklady úspěšné činnosti.“ Již výše citovaný generál Crabbe přibližuje čtenáři velitele opět poetičtěji, skrze jeho vlastnosti a znalosti – velitelé musí být bojovníci s vůlí k vítězství, musí být vůdci s vlivem na ostatní, musí být taktici a myslitelé, ale i pedanti, protože disciplína je srdcem jejich činnosti, a nakonec musí být příkladem dobrého morálního charakteru.27 Jak již bylo uvedeno v úvodu této kapitoly, rozdílné přístupy existují a v tomto případě jsou charakterizovány výčtem pravomocí a odpovědností v jednom případě a výčtem vlastností v případě druhém. Dále je možno ve výčtu definicí uvést citát polního maršála Montgomeryho z jeho díla „Cesty k vůdcovství“, kde prohlásil: „Někteří namítnou, že se vůdci takovými narodí, že vůdce nelze vychovat, naučit ho tomuto umění, vyškolit ho. S tím tak úplně nesouhlasím. Je jistě pravda, že někteří lidé mají v sobě instinkty a kvality vůdcovství v mnohem větší míře než jiní a někteří lidé nikdy nezískají kvality požadované od vůdce. Na druhé straně věřím, že vůdcovská role se může výchovou rozvinout. Z vojenské sféry mám zkušenost, že vojáci půjdou nepochybně raději za takovým velitelem, v jehož vojenské vědomosti mají důvěru, než třeba za silnější osobností, která však nemá potřebné a samozřejmé znalosti svého povolání…“. Jinými slovy, je téměř pravdivé konstatování, že vůdci se spíš „vytvoří“, než se takovými narodí… Existují zásady vedení, stejně jako principy války, a ty je potřebné studovat.“28 Montgomery je však přesto přesvědčen, že dobré velitele odlišuje od těch průměrných přesah rozumové činnosti, nadání, které jim „napoví jakousi zkratku, jež ho zavede k cíli rychleji než stejně pečlivé, avšak ne tak nadané velitele“ a např. Lane29 přímo říká, že podle jeho názoru některé charakteristiky osobnosti musí být přítomny od narození. Moderní teorie velení však obvykle vycházejí z předpokladu, že velení se naučit dá, neboť jinak pro své následovníky na akademické půdě ztrácely velkou část své hodnoty – největší část energie by musela být věnována výběru, nikoli vzdělávání velitelů. Otázka vrozených či naučených velitelských schopností je vlastně otázkou, zda je velení umění či věda. I zde se můžeme opřít o generace teoretiků a velitelů, kteří zaujímají obě perspektivy, jejichž podstatu shrnuje Persson:30 „Pokud budeme považovat velení za vědu, cílem bude popsat vojenskou organizaci jako hodinový mechanismus, založený na matematických principech, který je třeba jako takový řídit. Pokud se na něj budeme dívat jako na umění, prim hraje intuice a kreativita. Takový velitel je schopen se rychle adaptovat na neustále se měnící situaci boje bez ohledu na formální pravidla a nemůže se spolehnout na pouhé matematické výpočty“. Stejní autoři kritizují redukci velení na univerzální a kalkulovatelná pravidla a principy, které neberou ohled na roli kultury a společnosti. Domnívají se, že výzkumy velení selhávají na skutečnosti, že mísí přirozené a sociální fakty. Jako „…spojení talentu a umění velitele…“, schopnost okamžitého rozpoznání podstaty situace v případě, že nám chybí všechny důkazy, bývá zmiňována intuice. Rjabčuk, Kovalev jsou však názoru, že ta však není člověku dána od přírody v hotové podobě, je nutné ji neustále zdokonalovat studiem a bývá podložena zkušenostmi a racionálním uvažováním.31 CRABBE, R., R. The Nature of Command. Pp 9 – 16 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2000. 28 MONTGOMERY, B. Cesta k vůdcovství. Praha: Odeon. 1999. 29 LANE, R., A. The Fog of War: A Personal Experience of Leadership. Pp 51 – 64 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers. 2000. 30 PERSSON, P., A., NYCE, M., J., ERICSSON, H. Command and Control: A Biased Combination.“ Pp 201 – 216 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2000. 31 RJABČUK, V. D., V. I. KOVALEV. Psychologie rozhodování velitele. Praha: Naše vojsko. 1979. 27
123
V průběhu historie bylo vskutku vytvořeno mnoho typologií úspěšného velitele s výčty vlastností a dispozic, které jsou nezbytné. Podle Adaira jsou v historické posloupnosti zmíněny např. tyto: podle Xenofona by měl být ideální generál „nápaditý, aktivní, starostlivý, houževnatý, bystrý, musí být jak něžný, tak nemilosrdný, současně upřímný i lstivý, schopný jak varovat, tak překvapit, být rozhazovačný i chamtivý, velkorysý i lakomý, obratný v obraně i útoku, a existuje spousta dalších pro generála nezbytných schopností, z nichž některé jsou vrozené a jiné osvojené“. Aristotelovi stačí už pouze čtyři vlastnosti: poctivost, zdrženlivost, prozíravost a mravní síla. Lord Slim očekává od velitele odvahu, sílu vůli, iniciativu a vědomosti. A právě proto, že typologií existuje tolik a shodují se jen částečně nebo vůbec ne, je patrné, že ideálního vojenského velitele lze beze zbytku popsat jen velmi těžko.32 Balík provedl empirický výzkum mezi budoucími vojenskými profesionály Armády ČR, z nichž téměř polovina preferovala pedagogické (nebo pedagogicko-psychologické) dovednosti, 28 % morálně volní a více než čtvrtina zdůrazňovala kompetence vojensko-profesionální.33 Na výsledcích empirického výzkumu staví také Jeffery, která ve svých výsledcích dospěla k následujícímu seznamu nejdůležitějších velitelských schopností: sociální schopnosti, např. komunikační a týmové, poznávací schopnosti, např. kreativita, rozhodnost, vyhodnocování informací, a morální vlastnosti, jako je např. odvaha a čest.34 Závěrem této kapitoly lze tedy konstatovat, že vzdělávání manažerů a velitelů v podmínkách ozbrojených sil ve smyslu leaderovství a vůdcovství je možno provádět jen omezenou měrou, přičemž tato omezení jsou charakteru jak vnitřního (omezená vědecká a personální kapacita organizace), tak vnějšího (specifika podmínek ozbrojených sil ve vztahu k charakteru a účelu jejich činnosti). Pokud existuje seriózní snaha o zavedení některých prvků leaderovství do systému vzdělávání velitelů ozbrojených sil, je na místě provést zásadní a radikální systémové změny vzdělávání, a to jak v oblasti akreditovaných programů, tak neakreditovaných kurzů a ovlivňovat klima v ozbrojených silách ve směru k modelu tzv. „učící se organizace“. ZÁVĚR Závěrem této krátké studie lze zkonstatovat, že vzdělávání manažerů a velitelů v ozbrojených silách ve směru k leaderovství či vůdcovství v současné době naráží na některé zásadní determinanty. Základním determinantem je faktická nemožnost zavedení některých zásadních kompetencí leadera do prostředí ozbrojených sil, a to zejména v relaci k vlastnímu charakteru ozbrojených sil. Dalším zásadním determinantem je výrazný stereotyp ve vzdělávání manažerů a velitelů v podmínkách ozbrojených sil a zásadní nepochopení možnosti rozsahu a charakteru zařazení některých vhodných a možných segmentů leaderovství (vůdcovství) do současného modelu vzdělávání v podmínkách ozbrojených sil. Pokud by snahy o zavedení některých segmentů lederovství či vůdcovství do prostředí ozbrojených sil cestou vzdělávání ve stávajících vzdělávacích zařízeních neměly skončit pouhou prázdnou deklarací, bylo by na místě provést četné systémové změny, a to zejména v oblastech: 1. Identifikace klíčových kompetencí leadera, které jsou užitelné v podmínkách ozbrojených sil v relaci na možnosti a potřeby ozbrojených sil, včetně implicitních pedagogických kompetencí.
ADAIR, J. Leadership. Učte se od velkých vůdců. Brno: Computerpress, 2006. ISBN 80-251-1256-X. BALÍK, S. Vedení lidí v armádě. Brno: MO ČR, 1996, ISBN – sine. 34 JEFFERY, C. Skills Required for Future Senior Commanders.” Pp 75 – 87 in Essens, Petr, Ad Vogelaar, Erhan Tanercan, Donna Winslow (eds.). The Human in Command: Peace Support Operations. Amsterdam: Mets and Schilt. 32 33
124
2. Identifikace klíčových kompetencí absolventa systému vzdělávání v rámci ozbrojených sil vhodných, který by byl schopen realizovat strategii leaderovství či vůdcovství v podmínkách ozbrojených sil. 3. Změny přijímacích kritérií (přijímacího řízení), resp. nastavení způsobů identifikace požadovaných vstupních kompetencí budoucího studenta tak, aby bylo možno na něho v rámci výuky působit ve směru k jeho akceptaci a přijetí požadovaných klíčových kompetencí leadera, které u něho budou kultivovány. 4. Zajištění odborně znalého a zkušeného personálu, který bude kompetentní kultivovat klíčové kompetence manažera, velitele a leadera (vůdce) v podmínkách vzdělávací soustavy ozbrojených sil. 5. Zřízení systému průběžné kultivace získaných klíčových kompetencí manažera, velitele a leadera (vůdce) v podmínkách ozbrojených sil, vč. utváření vnitřního klima v organizaci ve směru k realizaci modelu tzv. „učící se organizace“. Zcela závěrem této krátké studie je možno konstatovat, že směřování vzdělávání v podmínkách ozbrojených sil čeká ještě dlouhá a náročná cesta, a to nejen ve vztahu ke vzdělávání manažerů, velitelů, leaderů či vůdců, ale obecně ve schopnosti adekvátně reagovat na překotně se měnící podmínky a potřeby společnosti a ozbrojených sil v oblasti řízení lidí a lidských zdrojů, zejména za současné bezpečnostní situace a predikce jejího vývoje. Nelze než popřát mnoho zdaru a úspěchů do další nelehké práce. LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6]
[7] [8]
[9] [10] [11] [12]
[13]
ADAIR, J. Umění kreativního myšlení. Praha: BizBooks, 2011, 134 s. ISBN 978-8025130 -04-9. ADAIR, J. Leadership. Učte se od velkých vůdců. Brno: Computerpress, 2006. ISBN 80251-1256-X. BALÍK, S. Vedení lidí v armádě. Brno: MO ČR, 1996, ISBN – sine BAY, R. H. Účinné vedenie tímov. Praha: Grada Publishing a.s., 2000. ISBN- 0-2479068-8. BENDER, P. U. Niterní leadership. Praha: Management Press, 2004. ISBN-80-7261069-4. CRABBE, R., R. The Nature of Command. Pp 9 – 16 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers. 2000. HICKMAN, C. R. Manažéri a lídri. Bratislava: Open Windows, 1995, 308 s. ISBN-8085741-08-3. JEFFERY, C. Skills Required for Future Senior Commanders.” Pp 75 – 87 in Essens, Petr, Ad Vogelaar, Erhan Tanercan, Donna Winslow (eds.). The Human in Command: Peace Support Operations. Amsterdam: Mets and Schilt. KOONTZ, H., WEIHRICH, H. Management. Praha: Victoria Publishing a.s., 1993. ISBN-80-85605-45-7. KOUZES, J. M., POSNER, B. Z. Leadership Chalange, A Wiley Imprint, 2003. ISBN0-7879-5678-3. LUKAS, J., SMOLÍK, J. Psychologie vůdcovství. Praha: BizBooks, 2008, 206 s. ISBN 978-80-25121-39-9. LANE, R., A. The Fog of War: A Personal Experience of Leadership. Pp 51 – 64 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers. 2000. MASLOW, H., A. O psychologii bytí. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0618-7.
125
[14] MAXWELL, J., C. 21 nevyvratitelných zákonů leadershipu. Praha: Kontakt. CZ, 2011, 260 s. ISBN 978-80-86442-55-6. [15] MONTGOMERY, B. Cesta k vůdcovství. Praha: Odeon. 1999. ISBN – sine. [16] NÖLLKE, M. Rozhodovanie. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. ISBN 80-247-041-0. [17] ROBINS, S. P., COULTER, M. Management. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN80-247-0495-1. [18] PERSSON, P., A., NYCE, M., J., ERICSSON, H. Command and Control: A Biased Combination.“ Pp 201 – 216 in McCann, Carol, Ross Pigeau (eds.). The Human in Command. Exploring the modern military experience. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers, 2000. [19] PIGEAU, R., Mc. CANN, c. What is a Military Leader? Pp 394 – 413 in Essens, Petr, Ad Vogelaar, Erhan Tanercan, Donna Winslow (eds.). The Human in Command: Peace Support Operations. Amsterdam: Mets and Schilt, 2001. [20] RJABČUK, V. D., V. I. KOVALEV. Psychologie rozhodování velitele. Praha: Naše vojsko. 1979. ISBN – sine. [21] SOPOCI, M. Základné schopnosti a spôsobilosti pre riadenie ľudí. In. GŠ OS SR, Liptovský Mikuláš, Vojenská osveta 1/2010. ISBN 978-80-970322-0-3. [22] STÝBLO, J. Leadership. Praha: Professional Publishing, 2013, 163 s. ISBN 978-807431-105-5. [23] ŠVEC, V. a kol. Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem. Brno: Paido, 2005, 97 s. ISBN 80-7315-092-1. [24] TRNOVÁ, E., TRNA, J. Implementation of Creativity in Science Teacher Training. In. International Journal on New Trends in Education and Their Implications. Ankara, Turecko, Gazi Universitesi, 2014, roč. 5, č. 3, s. 54-63. ISSN 1309-6249. [25] VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1770-8.
126
Břetislav ŠTĚPÁNEK a Pavel OTŘÍSAL
PROJEKT VÝSTAVBY MEZINÁRODNÍ VOJENSKÉ ORGANIZACE JOINT CBRN DEFENCE CENTRE OF EXCELLENCE NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY Abstract: Significant aspects of the International Military Organization of Joint Chemical, Biological, Radiological and Nuclear Defence Centre of Excellence´s creation and development are solved in this article. A overview from the point of view a place and fulfilled tasks in a framework of both Alliance and the Czech Armed Forces is elaborated in it. Furthermore, there is a determinated mutual competencies between the Joint CBRN Defence COE and the Centre of CBRN protection as the Czech Republic National Support Element, which performs in a host nation role. 1
CENTRES OF EXCELLENCE 1.1
DEFINICE A POSTAVENÍ COE V NATO
Centres of Excellence (COEs) jsou národně či mnohonárodně sponzorovaná zařízení, která poskytují odborné schopnosti a zkušenosti ve prospěch celé Aliance, zejména pak k podpoře její transformace. COEs umožňují pozvednout vzdělání a výcvik na kvalitativně vyšší úroveň, zlepšit interoperabilitu a schopnosti v dané oblasti a aktivně se podílet na vývoji doktrín a koncepcí Aliance prostřednictvím jejich ověřování. V současné době nabízejí členské státy Severoatlantické alianci 23 takových center a každé z těchto COE je zaměřeno na jinou specializovanou oblast [1]. Jednotlivá COEs nejsou součástí nové restrukturalizované velitelské struktury NATO (NATO Command Structure), ale jsou součástí širšího rámce zařízení podporujících velitelskou strukturu NATO a tvořících součást tzv. aliančního velitelského uspořádání (NATO Command Arrangement). Mezi COEs a vrchním velení pro transformaci neexistuje přímá vazba velení a řízení, vrchní velení NATO pro transformaci nicméně prostřednictvím Řídících výborů (Steering Committees) koordinuje veškeré požadavky NATO vznesené na činnost těchto center [2]. 1.2
PŘEDPOKLADY VZNIKU A PRINCIPY ČINNOSTI COE
Předpoklad mnohonárodního zastoupení COEs musí být především mnohonárodní (multinational), to znamená, že v jeho strukturách musí pracovat zástupci minimálně dvou aliančních států. Předpoklad společného zastoupení COEs musí být společné (Joint). Centra jsou personálně obsazovány zástupci pozemních, vzdušných a námořních sil, neboť poskytují produkty a služby pro všechny složky ozbrojených sil Aliance.
127
Předpoklad zaměření k podpoře transformace NATO COEs musí být zaměřena především k podpoře vrchního velení pro transformaci NATO (Transformational). Centra musí být expertními poradci vrchních velitelů NATO v daných specializovaných oblastech. Princip účasti Všem členským státům Aliance musí být umožněna spoluúčast na výstavbě a činnosti COEs. Přístup k produktům a službám, poskytovaných těmito centry, je věcí států podílejících se na jejich činnosti při současném zvážení všech bezpečnostních aspektů Aliance. Princip vzájemného nekonkurování a patrného přínosu k již stávajícím schopnostem COEs by měly poskytovat takové produkty a služby, které nezajišťuje žádná jiná organizace v rámci NATO - tento požadavek vychází z principu vzájemného nekonkurování a nezdvojování aktivit. Princip dodržování standardů NATO Činnost COE musí být v souladu s příslušnými standardy a postupy platnými v NATO. Princip financování na národním či mnohonárodním základě Náklady na infrastrukturu, zabezpečení činnosti a chod centra jsou národně či mnohonárodně financovány. Každý přispívající stát si hradí personální náklady svých zaměstnanců vyslaných k práci ve prospěch daného centra. Princip transparentních vztahů Mezi sponzorujícím národem a příslušným strategickým velitelstvím musí být sjednány transparentní vztahy prostřednictvím Memorand o porozumění, případně Technických ujednání [3]. 2
JOINT CBRN DEFENCE COE 2.1
EKONOMICKÉ ASPEKTY VÝSTAVBY
Pokud to povolují mezinárodní a národní zákony a předpisy, nevybírají sponzorující státy clo a daně nebo podobné poplatky za oficiální činnost Joint CBRN Defence COE vykonávanou pro NATO. Veškeré služby a produkty dodávané NATO jsou na základě Memorand o porozumění poskytovány bezplatně. Výjimky, další detaily a zvláštní požadavky nebo omezení jsou uvedeny v technických dohodách. Poplatky v případě jednotlivých kurzů musí být účtovány za jakýkoliv výcvik nebo vzdělávání poskytované Joint CBRN Defence COE za předpokladu, že jsou tyto poplatky stanoveny v souladu se zásadami standardizační dohody STANAG 6002 [4].
128
Obrázek Náklady ČR související s výstavbou Joint CBRN Defence COE členěné podle účelu [zdroj vlastní]
Česká republika (ČR) jako hostitelská země Joint CBRN Defence COE poskytuje zařízení a další podporu a nese další podrobně rozepsané náklady. Uvedený obrázek obsahuje výčet počátečních nákladů ČR související s výstavbou až do okamžiku oficiálního zahájení činnosti Joint CBRN Defence COE členěné podle účelu, které byly hrazeny z rozpočtu hostitelské země, tedy z rozpočtu kapitoly MO ČR. Sponzorující státy zodpovídají za cestovní výlohy a denní diety svých příslušníků vyslaných k práci ve prospěch Joint CBRN Defence COE vzniklé na počátku a na konci jejich služebního zařazení. Dále za mzdy a odměny svých příslušníků přidělených k tomuto centru. Denní výlohy na služební cesty svých příslušníků u Joint CBRN Defence COE nařízené ředitelem tohoto centra. Cestovní výlohy a denní diety svých příslušníků u Joint CBRN Defence COE nárokované na základě národních předpisů v souvislosti s přechodným přidělením pro národní účely. Jakékoliv vybavení nebo personál poskytovaný Joint CBRN Defence COE daným sponzorujícím státem pro národní účely mimo podporu poskytovanou hostitelskou zemí, tedy ČR. Komunikační a informační systémy vycházející z jejich vlastních národních požadavků. Schválené rozpočtované náklady Joint CBRN Defence COE jsou hrazeny sponzorujícími státy v souladu se schváleným mechanismem sdílení nákladů. S vyloučením nákladů připadajících hostitelské zemi, mohou náklady na společné financování zahrnovat změny a úpravy zařízení, nahrazení vybavení původně poskytnutého zastřešujícím státem, vícenáklady spojené s plánem činnosti a cestami a výcvikem řízeným Joint CBRN Defence COE (vyjma denních diet), zásobování a různé požadavky na kancelářskou podporu. Dodatečné náklady mimo rozsah pravomoci stanovené ve schválených rozpočtech musí být předem schváleny řídícím výborem, který je jediným nadřízeným a současně řídí činnost Joint CBRN Defence COE [5].
129
2.2
SDÍLENÍ NÁKLADŮ, ROZPOČTOVÁ A ÚČETNÍ USTANOVENÍ
Vzorec sdílení nákladů pro mnohonárodní rozpočet je založen na odsouhlasených tabulkách mírových počtů (TMP) Joint CBRN Defence COE. Podíl sponzorujícího státu na nákladech je následující: počet důstojníků a civilních ekvivalentů sponzorujícího státu celkový počet důstojníků a civilních ekvivalentů Joint CBRN Defence COE
X celkový mnohonárodní rozpočet schválený řídícím výborem
Civilní místa (odpovídající důstojnickým místům) jsou započítaná do vzorce sdílení nákladů. Změny v TMP se přiměřeně promítnou v podílu sponzorujícího státu na nákladech. Sponzorující státy jsou zodpovědné za náklady spojené s přidělenými, i když popřípadě neobsazenými místy. Nepřidělená místa a přechodná navýšení stavů nejsou zahrnuta ve výpočtech pro sdílení nákladů. Finanční prostředky poskytované sponzorujícími státy jsou kontrolovány v souladu s platnými finančními a účetními postupy NATO nebo na základě rozhodnutí řídícího výboru. Fiskální rok začíná 1. ledna a končí 31. prosince [6]. Návrh plánu činnosti a rozpočtu s odhadovanými náklady je připravován a zasílán řídícímu výboru ředitelem Joint CBRN Defence COE v termínu stanoveném řídícím výborem pro nadcházející fiskální rok. Zároveň pro plánovací účely ředitel tohoto centra předkládá střednědobý finanční plán na 5 let následujících po nadcházejícím fiskálním roce. Návrh rozpočtu na následující fiskální rok je posouzen a schválen řídícím výborem. Pokud se v průběhu fiskálního roku ukáže, že schválené rozpočtové prostředky jsou nedostačující, předkládá ředitel Joint CBRN Defence COE doplňující rozpočet řídícímu výboru ke schválení. V souladu se schváleným rozpočtem předkládá ředitel Joint CBRN Defence COE zpravidla jednu žádost o finanční příspěvky (Call For Funds; CFF) ročně, na základě rozhodnutí řídícího výboru, splatnou sponzorujícími státy do 60 dnů ode dne obdržení CFF. Jakékoliv pohledávky jsou vyrovnávány v příslušných žádostech o finanční příspěvky. Za platby nejsou účtovány žádné poplatky a musí být provedeny v měně hostitelské země, tedy v Kč na bankovní účet předem určený ředitelem Joint CBRN Defence COE. V případě schválení doplňujícího rozpočtu řídícím výborem lze vydat druhou CFF. Ředitel Joint CBRN Defence COE předkládá řídícímu výboru účetní uzávěrku (Financial Statement of Accounts; FSA) ke schválení do 31. března následujícího roku. Auditorská činnost pro společné mnohonárodní financování je vykonávána podle nařízení řídícího výboru. Preferovanou agenturou je Mezinárodní komise auditorů NATO (International Board of Auditors for NATO; IBAN). Pokud audit nebude provádět IBAN, bude proveden podle nařízení řídícího výboru. Sponzorující státy mají pro účely auditu právo na přístup ke všem nezbytným informacím o jejich příspěvku ke společnému financování Joint CBRN Defence COE. LITERATURA [1]
130
NAC-S(99)65 - The Alliance's Strategic Concept. NATO : HQ SACT, Washington D.C., Virginia, USA, 24.04.1999.
[2] [3] [4] [5] [6]
PR (2002)127 - Prague Summit Declaration. NATO : HQ SACT, Washington D.C., Virginia, USA, 21.11.2002. MCM 236-03 - MC Concept for Centres of Excellences. NATO : HQ SACT, Washington D.C., Virginia, USA, 04.12.2003. IMSM-0416-04 - NATO Centres of Excellence Accreditation Criteria. NATO : HQ SACT, Washington D.C., Virginia, USA, 11.06.2004. Centres of Excellence MANUAL. NATO : HQ SACT, Washington D.C., Virginia, USA, 2007. NSA(JOINT)0406(2009)NTG/6025 - STANAG 6025 NTG (Edition 1) - Financial Principles and Procedures for the Provision of Support and Establishment of Multinational Arrangements. Military Committee Joint Standardization Board (MCJSB): Belgium, 02.04.2009.
131
Martin VOGEL
PSYCHOLOGIE PŘEŽITÍ Abstract: This article deals with one of the fundamental pillars of the psychology of survival. In particular, then, deals with the fire. The content is chosen so that it represents the basic information of the issue. ZAJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍ POTRAVY
1
Již dávno je doba, kdy příslušníci jakékoliv armády nebyli živeni svými veliteli. Úděl prostého vojáka tkvěl ve starosti postarání o sebe a stravu. Z tohoto vyplívá: „ seženeš a budeš jíst, neseženeš, budeš hladovět.“ V dnešní době toto rčení již ztrácí na přirozenosti. Ale kdykoliv se můžeš dostat do situace, kdy budeš nucen se postarat sám o sebe. A do této kapitoly patří absolutní nutnost vody pro udržení života. V normálním civilizovaném světě je to jednoduché, otočím kohoutkem a získám vody, kolik potřebuji. Ale i v dnešní době je mnoho míst na světě, která nejsou tímto způsobem zásobena. Když už na takové místo narazím, problém je, že místní přírodní voda obsahuje plno škodlivých bakterií. Voda je k přežití nezbytně nutná. Veškerý život je na ní závislý a všechny živé organismy ji obsahují. Průměrný člověk je schopen přežít tři týdny bez jídla, ale pouze tři dny bez vody. Proto je voda prioritou číslo jedna. Lidské tělo je tvořeno ze 75% vodou. Voda slouží při udržování konstantní teploty těla, je důležitá k udržování funkce ledvin při vylučování škodlivin. Je taktéž součástí tělesného mechanismu pro rozdělávání potravy a odstraňování jejího odpadu. Jakmile jste odříznuti od zdroje vody, začínáte se dehydratovat. Rychlost vaší dehydratace závisí na mnoha činitelech: na množství vody, které je ve vašem těle, na oděvu, který nosíte, na místní teplotě, jak namáhavou činnost provádíte, v jakém prostředí pracujete, zda kouříte, ale i zda jste klidní či nervózní. Jestliže dovolíte, aby tato fáze nastala, pak nastane okamžik, kdy už nejste schopni pátrat po vodě. Ztracená voda musí být vždy nahrazena nebo utrpí zdraví a výkonnost jednotlivce. Průměrný člověk vyloučí 2-3 litry vody za den. A to jak při fyzické tak klidové zátěži. Například při dýchání, pocení, ale i při zvracení či průjmu. Aby se uchovala rovnováha, je potřeba ztrátu vody opět nahradit samotnou vodou nebo vodou, která je obsažena v potravě.
132
Důsledky dehydratace:
12 1
11
Zhroutíte se po ztrátě 12% své tělesné váhy. Diagram naznačuje postupující příznaky. Jestliže nedbáme na všechna nebezpečná znamení, zastaví se nakonec pocení a oběť se zhroutí.
10
9
8
2
3
4
7
5 6
Schéma 1 – Důsledky dehydratace Zdroj: [vlastní]
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Žízeň Podlomení mysli Ztráta chuti k jídlu Špatně od žaludku Bolení hlavy Závratě
7. Obtíže s mluvením 8. Obtíže s dýcháním 9. Neschopnost chůze 10. Selhávání smyslů 11. Neschopnost polykat 12. Zhroucení
Proto je nutné pamatovat na důležité body pro přežití: 1. Nejezte, dokud nemáte zajištěný zdroj pitné vody 2. Neoddělujte si vodu, pijte tolik, kolik můžete, když můžete 3. Moč je dobrým ukazatelem dehydratace. Čím je tmavší, tím hůře 4. Bakterie se rychle množí v teplé vodě 5. Ke zmenšení dehydratace – vyhledejte stín, pohybujte se pomalu, nekuřte, zakryjte si nechráněnou pokožku, vložte si pod jazyk oblý kamínek (vyvolává větší produkci slin a zabraňuje vydechování vlhkosti ústy) 6. Používejte vodu nepřímo – dýchat přes vlhkou látku, otírat rty vlhkou látkou, vyplachování úst 7. Manuální činnost vykonávejte v noci, brzo ráno nebo na večer 8. Pohyb ve vyšších nadmořských výškách zvyšuje spotřebu vody 9. Zranění a nemoci zvyšují spotřebu tekutin 10. Nikdy nepijte alkohol (odbourávání vyžaduje vodu) 11. Nemluvte a dýchejte nosem, nikoli ústy 12. Neležte na horké či vyhřáté zemi či jiném povrchu. 133
VĚČNÉ TÉMA - VODA
2
Hledání vody a základní zdroje získávání vody. Důležité je vědět, že: Voda teče z kopce do níže položené krajiny Kde je voda, je hojnost bujné vegetace Živočichové potřebují rovněž vodu Ptáci potřebují také vodu, pozorujte je Útesy mívají u základu kalužiny vody Nemůžete najít sladkou vodu, předestilujte slanou vodu. Mezi základní zdroje patří: Prameny, vodní toky, jezera Déšť, sníh, led, rosa Pumpy, vodní nádrže, louže Stromy, rostliny Příznaky přítomnosti vody: Bujná vegetace, mohutné trsy zelené trávy, hejna komárů a jiného hmyzu označují přítomnost povrchové vody Nízko položená krajina je předpokladem výskytu vodních zdrojů Směry letu ptáků po ránu a pozdě večer Stopy a chodníky vyšlapané zvěří 2.1
ZPŮSOBY ZÍSKÁVÁNÍ VODY
Rosa – patří mezi nejspolehlivější zdroje k získání vody. V oblastech, ve kterých je přes den velké horko a přes noc zima, můžete očekávat hodně rosy. Můžete ji sbírat hned po tom, co se začala tvořit, aby se nevypařila v ranním svitu slunce. Na kovových předmětech ráda kondenzuje, takže ji můžete vysát houbičkou či přímo slíznout. Nebo si udělejte jakýsi mop z kousku oděvu (tričko, šátek apod.) schopného pohlcovat vodu. Nechte vodu nasáknout do kusu oděvu a pak ho vyždímejte do připravené nádoby. Časově je tento proces zdlouhavý, ale skutečně je účinný. Pozor. Tímto způsobem stíráte také bakterie a různé parazity. Je tedy vhodné takto získanou vodu před vlastním použitím převařit. Déšť a sníh - dešťová voda je obvykle nejbezpečnějším zdrojem vody. Prší-li, zajistěte, abyste zachytili co největší množství. Ale myslete na to, že voda je čistá, jak čistý je způsob jejího zachycování. Jste-li na pochybách, před vlastním použitím ji raději převařte. Sníh ve většině případů bývá čistý. Větší problém je ho rozpustit. Je to zdlouhavý proces náročný jak časově, tak intenzitou vynaložené práce. Z velkého množství sněhu získáme minimum vody. Tento poměr je zhruba 10:1. Led – led nepatří mezi čistou vodu, proto ho vždy před používáním převařte. Ale je rozhodně ekonomičtějším zdrojem než sníh. Led lze využít v jakékoliv jeho podobě. Kalužina a skrytá voda – dešťovou vodu naleznete v kalužích, proláklinách skal (kotliny) a v jiných stálých otvorech (dutiny stromů). Tato voda však může zapáchat a zahnívat, proto je potřeba ji přefiltrovat. Ale pozor, tato voda může být znečištěna i taninem a proto je nepitná. Však po převaření lze použít jako účinné antiseptikum (uvaříte-li z této vody čaj, působí proti průjmu). 134
Šťávy ze stromů – pro krátkodobé uhašení žízně můžeme využít šťávu z určitých stromů (javor, bříza, sykomora). Míza uhasí žízeň, ale obsahuje cukr, který však urychluje dehydrataci. Upozornění. Míza by měla být pouze z dospělých stromů a šťáva by se měla pít čerstvá. Prameny – jsou považovány za plnohodnotný zdroj pitné vody, ale není to pravda. Před pitím by se měla takto získaná voda vždy převařit. Rybníky – vodu z jakéhokoliv rybníka lze vždy považovat za podezřelou. Tuto vodu vždy používejte jako poslední možnost. Vždy přefiltrujte a převařte, než ji budete požívat. Tam, kde neroste žádná zelená vegetace, je podezření, že voda je znečištěna chemikálií. Déle můžeme získat vodu pomocí čerpání a filtrace. Systém studny. Vykopejte v blízkosti rybníka či bažiny jámu (minimálně 1,5 m od zdroje, v průměru větší než ešus a hlubokou zhruba 0,5 m). Nechte tuto jámu naplnit vodou a tu oparně vyberte a vylejte. Tímto se studánka vyčistí a při dalším naplnění je voda krásně přefiltrovaná. Potoky, řeky, jezera – potoky jako tekoucí voda jsou příjemným zdrojem vody, ale mohou být často znečištěny nějakou bakterií či hnijící mrtvolou nějakého zvířete. Co se týče horských pramenů, tak i zde hrozí nebezpečí, kde voda z tajících ledovců přináší nebezpečí ve formě usazenin prachu. Pamatujte, čím déle voda putuje od pramene, tím nasbírá více znečišťujících látek. Krátce k řekám a jezerům. V nejkrajnějším případě rychlý zdroj vody, ale vše řádně přefiltrovat a převařit. V dnešní době plné chemikálií hrozí velké nebezpečí. Voda z rostlin – rostliny ve tvaru poháru (bromeliové) často slouží jako zásobník vody. V bambusu najdete vodu v jeho dutých kloubech. U popínavých rostlin si vyberte určitý stonek, natáhněte se co nejvýše a udělejte do stonku hluboký zářez. Ten samý stonek uřízněte u země a nechte z něj vodu odkapávat. Voda ze zvířat – zvířecí oči obsahují vodu, kterou můžete vysát. Velké ryby mají rezervoár sladké vody kolem páteře. Položíte ji na bok, vykucháte, odstraníte páteř a vodu vypijete. Kondenzace – kořeny stromů a rostlin vytahují vodu ze země. Transpirační pytel uvažte kolem větve, aby listí bylo uvnitř, vložte oblázek a voda odpařováním či výparem bude stékat do pytle. Vegetační pytel – natrhané rostliny či větve zavažte do pytle a umístěte na slunce. Teplo odpaří z vegetace vodu.
Obrázek 1 - Kondenzace Zdroj: [1]
135
Sluneční destilační přístroj – vykopejte hlubokou (asi 45 cm) a širokou (asi 90 cm) jámu. Do středu umístěte nádobu a díru překryjte kusem igelitu a zatižte oblázkem. Pomocí slunce dochází k vypařování. Na spodní straně igelitu dochází ke kondenzaci vody a ta stéká do připravené nádoby. Pro větší efekt můžeme do vykopané jámy vložit natrhanou zelenou vegetaci. Pomocí destilace můžete získat pitnou vodu i z moči a mořské vody, kde navíc získáte i sůl. Destilace – do přiklopené nádoby s vodou postavené nad ohněm prostrčte jeden konec trubičky (trubka z kostry batohu) a druhý vložte do utěsněné sběrné nádoby (pomocí bahna či mokrého písku), kterou je nejlépe vložit do třetí nádoby s vodou, která slouží jako izolační vrstva a ochlazuje páru.
Obrázek 2 - Destilace Zdroj: [1]
2.1.1 VODA A ZVÍŘATA – POZOROVÁNÍ Savci – každé zvíře potřebuje pravidelný přísun vody. Pasoucí se zvířata nebývají daleko od zdroje vody. Sbíhající se cestičky často vedou k vodě. Pozor na masožravce, ti nejsou spolehlivým ukazatelem, neboť vláhu získávají ze zvířat, která loví. Ptáci – kteří se živí zrnky (holub sýkora, pěnkava) nebývají nikdy daleko od vody. Většinou pijí za úsvitu a za soumraku. Pokud letí přímo a nízko nad zemí, směřují k vodě. V opačném případě jsou těžcí a letí od stromu ke stromu, kde často odpočívají. Vypozorujte jejich směr. Pozor si dejte na vodní ptáky, kteří dokáží cestovat do velkých vzdáleností. Draví ptáci získávají vodu ze své kořisti. Plazi – nejsou zárukou výskytu vody. Sbírají rosu a vodu získávají z kořisti. Hmyz – je dobrým ukazatelem. Hlavně včely. Pouze nemají pravidelnou dobu na pití. Dále třeba mravenci jsou závislí na vodě. Proto vypozorujte pochodující kolonu mravenců. Vždy Vás dovedou k nějakému zásobníku vody. Blízko vody se zdržuje i většina much.
136
2.2
ZPŮSOBY ÚPRAVY VODY
Pravidla úpravy vody Voda získaná z vegetace nemusí být upravována, Vodu z jiných zdrojů nutno filtrovat převařit, Zlepšit chuť vody (okysličit) lze přeléváním z jedné nádoby do druhé, Je-li to možné, upravte vodu chemicky (aquatabs, hypochlorid, dikacit), Nelze-li vodu převařit, je potřeba používat pouze čerstvou a studenou, Vodu skladovanou v nádobách je nutno pravidelně obměňovat, Příznaky otrávené vody: zápach, po hořčici, česneku, skvrny na hladině, mrtvé ryby a živočichové. Filtrace – filtry je možno zhotovit z čistých textilií, velkých plechovek od konzerv, sudů, rour, které naplníme promytým pískem, štěrkem, dřevěným uhlím, více vrstvami nebarevné tkaniny. Nepříjemný zápach lze odstranit přidáním dřevěného uhlí a odstátím vody na dobu 45 minut před požitím. Filtrace zbavuje vodu jen větších i menších částeček, ale nezbavuje ji choroboplodných zárodků.
Obrázek 3 - Filtrace Zdroj: [1]
Improvizovaný filtr – nejjednodušším filtrem jsou obyčejné kalhoty otočené naruby, vložte jednu nohavici do druhé a na spodu je svažte. Před použitím je navlhčete z důvodu prodyšnosti a účinnosti filtrace. Řádně zavěste a umístěte nádobu na odkapávající vodu. Filtr vylepšíme tím, že jej naplníme dřevěným uhlím. Toto je základní způsob, který lze rozšířit o další vrstvu písku či vegetace. Army čutora Seychelle - díky integraci jódované pryskyřice do matrice filtru je účinnost filtru zvýšena na 99,9%. Uzávěr lahve je osazen sportovním pítkem.
137
Katadyn My Bottle filtrační lahev na vodu - funkce filtrace vody je zcela samočinná, stačí pouze naplnit lahev z vodního zdroje. Při pití z lahve je voda filtrována přes třívrstvý filtr a tím je zbavována nečistot, bakterií a prvoků 1. stupeň mikromembrána ze skelného vlákna, jejíž mnohonásobně zahnuté stěny s mikroskopickými otvory 0,03 mikronu při průtoku zachytí nečistoty i nebezpečné prvoky a bakterie. 2. stupeň membrána ViruPur založená na unikátní technologii elektrokinetické hloubkové filtrace. 3. stupeň čištění (úprava chuti) vody prostřednictvím aktivního uhlíku. 4.
Obrázek 4 - Katadyn My Bottle filtrační lahev na vodu Zdroj: [2]
ZÁVĚR
3
Musíte šetřit jakoukoliv vodu kterou máte, včetně té ve vašem těle. Vodu potřebujete aby nahradila tekutiny které ztrácíte, proto když šetříte tělesné tekutiny, vyžaduje vaše tělo menší příjem tekutin. Pamatujte si. Pokud musíte odměřovat vodu, pijte ji po doušcích. Jestliže jste byli dlouhou dobu bez vody, a nyní ji objevili, nehltejte. Nejdříve usrkávejte. Hltání vyvolá u dehydrovaného člověka zvracení a dochází posléze ke ztrátě ještě většího množství tekutin. V nouzi můžeme pít i svoji moč (z té lze destilací získat pitnou vodu a nebudeme tělo zatěžovat solemi a škodlivinami, které tělo močí vylučuje). Ani samotné doplňování tekutin nestačí, neboť vylučováním ztrácíme i důležité minerály a sůl. Tu je třeba doplňovat, a proto ji musíte mít vždy u sebe. Minerály lze doplnit i různými tabletami, které jsou k tomu určeny. Také určité části masa či tkáně zvířat obsahují důležité minerály a vitamíny. Prvními příznaky nedostatku soli jsou svalové křeče, malátnost, nevolnost a únava. LITERATURA [1] [2]
138
CACUTT, L.,Survival ©1988 by Masrhall Cavendish Limited. WISEMAN, J. The SAS Survival Handbook © by Harper Collins Publishers, 1996.
Radim ZAHRADNÍČEK a Pavel OTŘÍSAL
CBRN EXPLOITATION – ZAJIŠŤOVÁNÍ DŮKAZNÍHO MATERIÁLU JEDNOTKAMI CHEMICKÉHO VOJSKA Abstract: NATO approach to solving crises has affected the concept of defence against weapons of mass destruction and the relevant required capabilities within the competence of the Chemical Corps. The aspect of prevention against the use of chemical, biological, radiological and nuclear materials includes, inter alia, the requirement for the existence of units that will ensure collection of evidence and ultimately allow attribution of responsibility for illegal enemy activity. The article discusses required military capability known as “CBRN Exploitation”, which is more or less new for the Czech Armed Forces Chemical Corps. ÚVOD Hrozba výroby, šíření a eventuálního použití zbraní hromadného ničení (ZHN), zneužití příslušných technologií, snaha státních i nestátních aktérů o produkci chemického, biologického, radiologického, případně jaderného (dále jen „CBRN“) materiálu nebo přítomnost reálných arsenálů ZHN na území problémových států je nesporným faktem a bezpečnostní realitou současné doby. Programy pro výrobu ZHN nejsou spouštěny výhradně nepřátelskými státy, ale také nestátními subjekty k zastrašení nebo hrozbě jakýmkoliv oponentům. Na uvedenou situaci reaguje Severoatlantická aliance (dále jen „NATO“) svým komplexním přístupem pro oblast ochrany proti ZHN [1], který zdůrazňuje význam tří pilířů ochrany proti nim, a sice prevenci (Prevent), ochranu (Protect) a zotavení (Recover). Proaktivní přístup jako jedna z domén nového konceptu má za cíl omezit nebo zcela vyloučit použití ZHN nebo CBRN látek již ve fázi, kdy jsou tyto materiály vyráběny nebo připravovány. Proto v situaci, kdy je možné zajistit nesporný důkaz o vlastnictví těchto smrtících látek, včetně jejich prekurzorů, příslušných technologií a materiálu, představuje nasazení k tomuto účelu připravené jednotky chemického vojska (CHV) účinný nástroj ochrany před CBRN hrozbami a případně nenadálým napadením. 1
OBECNÉ VYMEZENÍ POJMU „CBRN EXPLOITATION“
Relativně nový pojem „CBRN Exploitation“ vyjadřuje schopnost plného vytěžení informací, které jsou k dispozici, pro taktické i strategické účely [2]. Doslovným překladem jde o CBRN vytěžení či zužitkování, nicméně pro potřeby tohoto článku a zejména s ohledem na jeho faktický význam jej autoři překládají jako „zajišťování CBRN důkazního materiálu”. Český překlad výrazu dosud nebyl oficiálně přijat a jako termín tedy není obsažen v Názvoslovné normě CHV [3] nebo ve vojenských předpisech a publikacích. Správná interpretace významu je však pro rozvoj schopnosti bezesporu podstatná. V kontextu zajišťování CBRN důkazů je nezbytné poukázat na širší rámec problematiky. Za účelem soudního přisuzování odpovědnosti (Forensic Attribution) se využívají vědecké forenzní postupy, které jsou nástrojem k objasňování trestných činů. K aplikaci těchto postupů je nezbytné dodržet podmínky (správnou metodiku) nutné pro dosažení nezpochybnitelnosti 139
a jistoty. Dosažení nezpochybnitelné identifikace získaného CBRN materiálu (Unambiguous Identification) je přitom nutným předpokladem pro přisouzení odpovědnosti za činy nebo útoky, což může mít i mezinárodní důsledky. Celý řetězec kroků však začíná již sběrem důkazního materiálu v místě incidentu nebo například ve vytipovaných zájmových objektech (Sensitive Sites) a to výhradně schváleným, řádně zdokumentovaným a standardizovaným způsobem. Musí tedy vykazovat bezchybnost procedur včetně dodržení zásad dohledu a úschovy vzorků (Chain of Custody). Místo a úloha schopnosti k zajišťování důkazního materiálu je relativně dobře popsána ve spojeneckých publikacích, přestože část týkající se CBRN materiálu prozatím nemá vlastní taktický manuál poskytující jak zásady odborné práce, tak principy spolupráce s ostatními vojenskými i civilními odbornostmi vstupujícími na místo činu. Systém zajištění důkazního materiálu s jeho vstupy i výstupy je zobrazen na Obrázku 1.
Obrázek 1: Prvky systému zajišťování důkazů
2
ZKUŠENOSTI Z VOJENSKÝCH OPERACÍ
Pro rozvoj schopnosti zajišťování CBRN důkazního materiálu byla pravděpodobně největším impulsem zkušenost koaličních sil při intervenci zacílené na svržení režimu vlastnícího ZHN v operaci Irácká svoboda v roce 2003. Z otevřených zdrojů [4-6] bylo možné dohledat množství dílčích poznatků z operace. Kromě svržení Saddáma Husseina bylo jedním z hlavních cílů nalézt, charakterizovat a zajistit ZHN, včetně souvisejícího výrobního programu. Jednalo se o strategicky významnou misi. 140
K tomu Američané nasadili ad-hoc vytvořenou strukturu úkolového uskupení 75th Exploitation Task Force (dále jen „75th XTF“), v postkonfliktní fázi operace pak restrukturalizovanou na uskupení Iraq Survey Group (ISG). Britové pro tento úkol nasadili své vlastní síly – Task Force Disablement/Elimination, které byly od roku 2003 kolokované s 75th XTF. Šlo o specialisty různých odborností, přičemž hlavními nasaditelnými prvky byly: -
mobilní průzkumné týmy (Site Survey Teams) určené k průzkumu a charakterizaci míst – poskytla Defence Threat Reduction Agency (DTRA);
-
mobilní týmy k zajišťování důkazů (Mobile Exploitation Teams) určené ke sběru a analýze informací - poskytla Defence Threat Reduction Agency (DTRA);
-
týmy zpravodajského zabezpečení pro oblast chemických a biologických zbraní (Chemical and Biological Intelligence Support Teams), které poskytovaly především laboratorní analýzy – poskytla Defence Intelligence Agency (DIA);
-
CBRN EOD týmy (Technical Escort Units), které zajišťovaly pyrotechnické zneškodnění munice a transport vzorků a zajištěného materiálu na území USA – poskytla armáda (Army).
-
týmy pro zneškodnění jaderných a radiologických zbraní (Nuclear Disablement Teams), určené pro likvidaci radioaktivního materiálu – poskytla U.S. Army Nuclear and Chemical Agency (USANCA);
-
vědečtí experti chemického průmyslu, farmaceutického průmyslu, odborníci na technologie podléhajícím ZHN a odborníci se zkušenostmi z operace United Nations Special Commission (UNSCOM) v Iráku.
Obrázek 2: Zajišťování CBRN důkazního materiálu v polních podmínkách
Koncept pro nasazení těchto sil byl následující: jakmile byly v zájmovém prostoru eliminovány velké nepřátelské jednotky, úkolové uskupení 75th XTF zkoordinovalo své plánované operace s příslušnými manévrovými divizemi za účelem inspekce zájmových objektů. Každé divizi byl pro tento úkol přidělen CBRN mobilní průzkumný tým jako prvotní „detektor“, který poskytoval prvotní zhodnocení místa či objektu. Tato místa byla v průběhu operací upřednostněna operačními a zpravodajskými štáby na velitelství CENTCOM a na velitelství pozemního komponentu (Land Component Command, LCC), jemuž byl 75th XTF podřízen. Konkrétně na LCC bylo v rámci oddělení pránování budoucích operací, C5 Future Operations 141
(FUOPS), vytvořena skupina pro koordinaci sběru důkazního materiálu, tzv. „Sensitive Site Exploitation Cell“, která využívala metodologii targetingu [7] pro identifikaci významných objektů. Zde docházelo k synchronizaci úkolů a míst a jejich implementaci do operačních rozkazů. Následovala komplexní prohledávací operace se sběrem důkazů, charakterizací technické infrastruktury a prvotní identifikací CBRN materiálu. Po prohledání více než 200 významných objektů na území Iráku však bylo evidentní, že snaha nevede k získání jakéhokoliv důkazu o přítomnosti ZHN v prostoru operace. K tomuto neúspěchu je třeba připočíst další podstatný aspekt: zatímco většina velitelů manévrových jednotek byla připravena zajistit a střežit významné objekty a skrýše, v době pozemní invaze nebyly vytvořeny jednotné taktické postupy pro sběr a vytěžení zpravodajsky důležitých informací, pro sběr CBRN důkazního materiálu, stejně jako neexistovaly postupy pro zneškodnění příslušných objektů, zařízení k výrobě, laboratoří, duálních průmyslových objektů, apod. Jednotlivé týmy úkolového uskupení 75th XTF byly totiž rekrutovány z různých resortů, kdy každý původně pracoval pod odlišnou doktrínou. Problém představovala především ad-hoc vytvořená struktura, kdy specialisté na specifické oblasti neabsolvovali dostatečný integrační výcvik. Klíčovým poznatkem pro rozvoj této schopnosti je tedy vytvářet k tomuto úkolu předurčenou a kompaktní jednotku, nikoliv účelově spojovat zdánlivě příbuzné týmy specialistů CHV do modulárních úkolových uskupení. 3
POŽADAVEK NATO NA VZNIK JEDNOTEK URČENÝCH K ZAJIŠŤOVÁNÍ CBRN DŮKAZNÍHO MATERIÁLU
K zajišťování CBRN důkazního materiálu předpokládá NATO využít specializovaný typ jednotky CHV, která je označována jako CBRN Multirole Exploitation and Reconnaissance Team - volně přeloženo CBRN průzkumný a vyšetřovací tým (dále jen „CBRN-MERT“). Tato jednotka specialistů má za úkol zabezpečit sběr informací a je určena k technickému zajišťování důkazů, čímž zprostředkovává možnost nezpochybnitelné identifikace CBRN materiálu pro potřeby forenzního vyšetřování. Může tedy plnit významné úkoly jako je průzkum objektů a zařízení, charakterizace CBRN materiálu nebo příslušné technické infrastruktury a zajišťování důkazního materiálu. Odběr vzorků přitom musí být prováděn za dodržení právních podmínek pro dosažení nejvyššího stupně jejich věrohodnosti a pro transport odebraného materiálu přes národní hranice. Svým specifickým vybavením může jednotka poskytnout prvotní identifikaci toxických látek, úplnou dekontaminaci vlastního týmu a materiálu nebo například strategickou komunikaci s aliančními kapacitami v rámci CBRN Reach-Back [8]. Jde o tým, který by měl být schopnen integrovat své schopnosti do vybraných úkolů speciálních sil nebo mimo jiné úzce spolupracovat s výzbrojně-technickým vyšetřovacím týmem (Weapons Intelligence Team, WIT) [9]. Z výše uvedeného je patrné, že CHV AČR takovou jednotkou nedisponuje. Je nutno si uvědomit, že se nejedná o jednotku radiačního a chemického průzkumu nebo tým odběru vzorků, které jsou prvky současné organizační struktury. Výstavba jednotky typu CBRN-MERT v CHV AČR umožní status vedoucího národa (Lead Nation) při výstavbě mnohonárodního úkolového uskupení CHV (Combined Joint CBRN Defence Task Force, dále jen „CJ-CBRND-TF“) [10], neboť dle aliančního zadání by měl vedoucí národ příslušné rotace pro NRF poskytnout mimo jiné právě tuto jednotku. Kromě 142
angažovanosti CHV AČR v NRF jde však především o jednotku, která může svými specifickými schopnostmi přispět k řešení aktuálních bezpečnostních problémů nejen na území ČR, ale zejména v expedičních operacích. Zvláště pak pro operaci, jejímž cílem je charakterizace (specifikace) významných objektů, prvotní identifikace CBRN materiálu, odběr vzorků a sběr možných důkazů pro forenzní analýzu, by jednotka byla významným, vysoce prestižním a žádaným nástrojem NATO. 4
NÁVRHY PRO DOSAŽENÍ SCHOPNOSTI
Má-li vzniknout připravená, kompaktní a efektivně fungující jednotka určená k zajišťování CBRN důkazního materiálu, je nezbytné přijmout systémové a vzájemně se podporující kroky. V obecných rysech může jít o níže uvedené návrhy. Podstatným předpokladem k rozvoji schopností CHV AČR v předmětné oblasti je však institucionalizace úkolu zajišťování CBRN důkazního materiálu do kontextu systému ochrany proti ZHN a hlavně chemického zabezpečení. Potřebnou bázi je možné nalézt v CBRN komplexním přístupu NATO pro oblast OPZHN (CBRN Defence). a) Doktríny Je důležité zakotvit úkol zajišťování CBRN důkazního materiálu v národních doktrinálních dokumentech a konceptech operačního použití CHV. Pokud se tak nestane, tento typ operace nebude pro CHV AČR oficiálně existovat a nebude ji možné rozvíjet po stránce materiální i personální. Problém jde ruku v ruce s terminologií, která byla nastíněna v úvodu článku. Nejednotnost v používání pojmů, překladu anglických výrazů a celková neexistence terminologického vymezení může vést pouze k nedorozumění a mylné interpretaci. b) Organizace Úzký profil a náročnost těchto operací vyžaduje vytvoření trvalé organizace jednotky specificky předurčené pro realizaci všech dílčích úkolů v rámci zajišťování CBRN důkazního materiálu. Jednoznačně nelze spoléhat na vytvoření ad-hoc struktury těsně před nasazením, například spojením jednotky radiačního a chemického průzkumu, týmu odběru vzorků, jednotky dekontaminace a výpočetní analytické skupiny. Tato organizace by měla disponovat vlastní strukturou a měly by být definovány expertní prvky a odbornosti pro vzájemnou spolupráci. Struktura by měla umožňovat rychlé začlenění do sestavy úkolových uskupení, pohotovost a schopnost provádět specializované úkoly ve všech fázích konfliktu. c) Výcvik Jednotky určené k zajišťování důkazního materiálu musí být schopné vyhledávat, střežit a získávat zdroje informací i ve fázi hlavních bojových operací, bude-li to nutné. Dokonce v případě nasazení v post-konfliktní fázi mohou být odborné činnosti vykonávány ve více než nevlídném prostředí, jehož doménami jsou odpor, gerilové aktivity, kontaminace, rabování a celková nestabilita. V rámci výcviku je potřebné připravit se na nejméně příznivé podmínky pro práci a přitom dodržovat vyžadovaný odborný standard. d) Materiál Je nezbytné, aby byly do výzbroje zaváděny prostředky a vybavení, které představuje technologické inovace. Pro schopnost zajišťování CBRN důkazů je určující citlivost přístrojů, rychlost jejich odezvy a další kapacity k efektivnímu rozpoznání důkazního materiálu a jejich 143
následnému sběru (odběr vzorků). Zkvalitnění materiálního vybavení jde ruku v ruce s možností snižovat požadavky na množství personálu. Klíčové oblasti zájmu zahrnují moderní prostředky pro bodovou detekci, systém pro monitorování okolí, přístroje pro prvotní identifikaci typu škodliviny, komunikační a informační systémy utajovaného i neutajovaného charakteru, prostředky dekontaminace materiálu jednotky, prostředky pro záchyt úniku toxických látek a to vše koncipovat v souladu s požadavky na transport a vysokou mobilitu. Všeobecnou, i když mnohdy ne zcela dořešenou otázkou je také zabezpečení ochrany personálu před účinky širokého spektra toxických, radioaktivních a biologických látek. Tímto může být předejito mnohým z problémů, které byly typické pro operaci Irácká svoboda.
Obrázek 3: Mobilita je důležitým předpokladem pro činnost jednotek určených k zajišťování důkazů
ZÁVĚR Významnou součástí současných operací je vytěžování informací a zajišťování důkazního materiálu – Exploitation. Vzhledem k současnému CBRN bezpečnostnímu a operačnímu prostředí se problematika již týká a nadále bude týkat i působnosti CHV. S ohledem na aplikaci komplexního přístupu NATO k prevenci před proliferací ZHN a k ochraně před CBRN hrozbami a z důvodu reálného požadavku NATO na vznik těchto nových specifických schopností CHV, je problematika zajišťování CBRN důkazního materiálu a rozvoj příslušných schopností velmi aktuální. Nasazení jednotky typu CBRN-MERT se předpokládá v kontextu tzv. proaktivního přístupu k řešení krizí a tedy realizovat ji pokud možno dříve, než je nepřítel schopen provést úder, incident nebo teroristický útok. Pro rozvoj schopnosti je důležité vytvořit doktrinální a koncepční dokumenty k plnění tohoto úkolu a standardní operační postupy, koncipovat mírovou organizaci jednotky umožňující nasazení jako součást vybraných úkolových uskupení, zajistit přísun vzdělaného a motivovaného personálu, apod. Z důvodu odborné náročnosti pro dodržení přísných požadavků na zajišťování důkazů navíc není možné garantovat splnění úkolu použitím vybavení „běžného“ pro ochranu vojsk, ale je třeba speciální a k tomu určený materiál. Vzhledem k současnému významu schopnosti, která je podložena jasným aliančním zadáním a s ohledem na nemalý dopad při kvalitně (či nekvalitně) odvedené práci, se jeví jako důležité trvale se zabývat výstavbou a výcvikem jednotky typu CBRN-MERT v podmínkách CHV AČR.
144
LITERATURA [1]
NATO’s Comprehensive, Strategic-Level Policy for Preventing the Proliferation of Weapons of Mass Destruction (WMD) and Defending Against Chemical, Biological, Radiological and Nuclear (CBRN) Threats, [online]. © 2009, [cit. 2015-09-23]. Dostupné z:
[2]
AAP-06. NATO Glossary of Terms and Definitions. Spojenecká publikace. Krycí STANAG 3680. NATO Standardization Office, 2014.
[3]
NN 30 0101. Chemické vojsko: Názvoslovná norma. 3. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2009.
[4]
HALL, Johnny. Compelled Compliance: WMD Elimination in the New Era of Arms Control. Thesis. Monterey : Naval Postgraduate School, 2006.
[5]
HERSMAN, Rebecca a KOCA, Todd. Eliminating Adversary WMD: Lessons for Future Conflicts. In: Strategic Forum, No. 211, October 2004. Washington D.C. : National Defence University, Institute for National Strategic Studies, 2004.
[6]
KOLEKTIV. Comprehensive Report of the Special Advisor to the DCI on Iraq´s WMD, [online]. Publikováno 30. září 2004, neformálně označována jako "Duelferova zpráva" o iráckých zbraních hromadného ničení. Dostupné z:
[7]
Targeting je proces určení účinků potřebných pro dosažení cílů velitele, rozpoznání činností potřebných pro vytvoření požadovaných účinků na základě dostupných prostředků, volba a určení pořadí důležitosti cílů a časové sladění paleb s ostatními vojenskými schopnostmi a pak vyhodnocení jejich celkové účinnosti a podle potřeby provedení opakovaných činností. Zdroj: AJP-3.9 Joint Targeting. Spojenecká publikace. Brusel : NATO Standardization Agency, 2008.
[8]
Reach-Back je proces, kterým jsou nasazené síly zabezpečeny časově koordinovanými, detailními informacemi a radami a doporučeními, které se bezprostředně týkají plánování a realizace opatření OPZHN. Jsou poskytnuty primárně z expertních zdrojů informací. Zdroj: Analýza a varianty možného zapojení ČR do aliančního projektu Reach-Back and Fusion se zaměřením na využití potenciálu JCBRN Def COE. Dokument čj. 74-9/2010/ DP-1618. Praha : Ministerstvo obrany, 2011.
[9]
KOLEKTIV. CBRN Multirole Exploitation and Reconnaissance Team (CBRN-MERT). Prezentace z pracovního jednání. SIBCRA Meeting, 25. 4. 2013.
[10]
Úkolové uskupení CJ-CBRND-TF poskytuje rychlou a flexibilní odezvu proti potencionální, hrozící nebo již existující nepřátelské hrozbě. Realizuje opatření CBRN komplexního přístupu v krátké reakční době a to jak pro vojenské operace podle čl. 5 Washingtonské smlouvy, tak pro operace mimo tento článek. Uskupení zahrnuje dva hlavní elementy: Prapor radiační, chemické a biologické ochrany (CBRN Bn) a Společný poradní tým (Joint Assessment Team, CBRN JAT). Zdroj: Combined Joint CBRN Defence Task Force, [online]. © 2015, [cit. 2015-09-23]. Dostupné z:
145
ZÁVĚRY z mezinárodní vojensko-odborné konference „TAKTIKA 2015“ V souladu s plánem hlavních úkolů a opatření Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany na rok 2015 se ve dnech 4. a 5. listopadu uskutečnila mezinárodní vojensko-odborná konference „TAKTIKA 2015“ na téma „Taktické činnosti jednotek a úkolových uskupení v budoucích operacích“. Konference se konala pod záštitou Velitele pozemních sil AČR a Rektora-velitele Univerzity obrany. Organizátoři konference si pro jednání konference stanovili následující hlavní cíle:
diskutovat oblasti a problémy činnosti vojsk, jejichž zkvalitnění by přispělo k zefektivnění procesu naplňování operačních schopností sil a prostředků AČR,
vyměnit si zkušenosti z procesu přípravy sil a prostředků pozemních sil AČR před jejich nasazením do zahraničních operací,
využít získané poznatky, doporučení a závěry z jednání konference k dalšímu zkvalitnění přípravy vojenských profesionálů, včetně zkvalitnění přípravy mladých velitelů v rámci výukového procesu na Fakultě vojenského leadershipu (FVL) Univerzity obrany (UO).
Konference se zúčastnilo celkem 78 delegátů, mezi nimiž byli zastoupeni příslušníci Generálního štábu AČR, speciálních sil, vojenských vzdělávacích a výcvikových zařízení, funkcionáři velitelství útvarů a svazků, velitelé jednotek a příslušníci dalších útvarů a zařízení AČR. Kromě toho se konference zúčastnily čtyři zahraniční delegace z Polska, Slovenské republiky, Švédska a Velké Británie v celkovém počtu 14 účastníků. Dále se konference účastnili i zástupci firem spolupracujících s AČR. Jednání konference mělo pracovní charakter. Hlavním bodem prvního dne jednání konference bylo vystoupení velitele 7. mechanizované brigády (7. mb), který z pozice velitele mezinárodního brigádního úkolového uskupení na bázi 7. mb, jako hlavní cvičící jednotky, komplexně, detailně a kriticky vyhodnotil nasazení sil a prostředků AČR při plnění úkolů v rámci mezinárodního cvičení „ALLIED SPIRIT II“ v německém Hohenfelsu. Účastníci konference TAKTIKA 2015 přijali následující závěry: a) V oblasti koncepce výstavby a použití sil a prostředků AČR:
všemi odpovídajícími vedoucími pracovníky na jednotlivých stupních velení AČR pružně reagovat na nařízení vlády ČR o navýšení počtů sil a prostředků AČR v letech 2015 – 2017 ve prospěch plnění úkolů v zahraničních operacích;
na základě široké diskuse v odborné veřejnosti provést revizi přístupů v oblasti kariérové, odborné a speciální přípravy příslušníků AČR realizované Velitelstvím výcviku a Vojenskou akademii ve Vyškově (VeV-VA). Diskusi s vojsky vyvolat odpovědnými funkcionáři VeV-VA;
zvýšit úroveň odborné spolupráce s jednotlivými druhy vojsk v oblasti zpravodajského zabezpečení a implementací schopností ISR do podmínek AČR, v součinnosti s velitelstvím a jednotkami pozemních sil (PozS), vzdušných sil (VzS), UO, VeV-VA a ředitelstvím speciálních sil (ŘSS);
146
stále přetrvávající nízká úroveň realizace komunikační a především informační podpory velitelů jednotek, útvarů a svazků při plnění bojových i nebojových úkolů v mezinárodním operačním prostředí,
provést revizi požadavků na přípravu personálu v oblastech taktických a operačních dovedností;
rozpracovat systém řízení palebné podpory na úrovni roty a rotního úkolové uskupení mechanizovaných a výsadkových jednotek pro dosažení schopností C4 ISTAR;
b) V oblasti rozvoje vojenského umění:
sledovat, podporovat a rozvíjet permanentní interakci teorie operačního použití vojsk s jejich reálným použitím (nasazením);
více využívat možností, schopností a kapacit UO při přípravě a realizaci projektů modernizace AČR v rámci výběrových řízení, vojskových zkoušek a dalších aktivit zapojováním příslušníků UO do integrovaných pracovních týmů;
zasadit se o souběžná řešení aktualizace „taktických doktrín“ s „logistickými a zdravotnickými doktrínami“;
c)
V oblasti přípravy vojsk (vojenské praxe):
připravovat personál AČR na plné spektrum operací;
při přípravě personálu nezapomínat na historii, tradice a výchovu na základě výrazných autorit a pozitivních příkladů;
připravovat příslušníky AČR, včetně studentů a absolventů UO, ne jen na současné, ale i budoucí konflikty a jejich řešení,
zvýšit komplexnost a pravidelnost společné přípravy bojových sil, sil bojové podpory (Combat Support, CS) a sil bojového zabezpečení (Combat Service Support, CSS) na všech úrovních;
zvýraznit přípravu na vedení boje v noci a za snížené viditelnosti od zajištění požadovaného materiální a technického zabezpečení (MTZ) až po přípravu osob;
trvalou a komplexní pozornost věnovat problematice ochrany sil „Force Protection“ (jako systému), včetně míst velení, kompletní sestavy bojových sil, CS i CSS prvků sestavy;
prosadit změny v chápání taktiky (vztahu taktiky) bojových vozidel (BV) a pěchoty – pěchota jako základ bojové síly a BV jako podpůrný prvek;
nutnost včasného vytváření doktrín, předpisů, publikací a pomůcek k vedení taktických činností jednotek a útvarů při jejich vyzbrojení novou bojovou technikou mající vliv na taktiku – dodržování principů dle DOTMLPFI (Doctrine, Organisation, Training, Materiel, Leadership & Education, Personnel, Facilities, Interoperability);
zefektivnit proces získávání poznatků a využívání zkušeností (ZPVZ) v národním i mezinárodním měřítku s cílem dosažení řízeného a rychlého využívání teoretických poznatků a praktických zkušeností z činnosti sil a prostředků AČR a dalších armád ve výcviku a při plnění úkolů v operacích;
zvýšit interakci managementu a kateder UO se zástupci vojsk;
vzdělávání studentů na UO výrazněji zaměřit na přípravu samostatného, sebevědomého a odborně zdatného důstojníka-velitele.
147
Z jednání konference bude zpracován sborník příspěvků v elektronické podobě, který bude distribuován všem účastníkům konference. Závěry z jednání konference budou k dalšímu využití a jejich realizaci zaslány Řediteli Sekce rozvoje a plánování schopností MO, Řediteli speciálních sil, Řediteli Odboru vojskového průzkumu a elektronického boje, Veliteli pozemních sil, Veliteli vzdušných sil, Rektoru-veliteli UO a Veliteli VeV-VA Vyškov.
148
Název:
Sborník mezinárodní vojensko–odborné konference Taktika 2015
Vydává:
Univerzita obrany, Brno
Editor:
Vítězslav JAROŠ
Počet stran:
149
Rok publikování:
2015
Náklad:
60 vyhotovení na CD
Kontaktní adresa:
Vítězslav Jaroš, Univerzita obrany / K110, Kounicova 65, 662 10 Brno
ISBN:
ISBN 978-80-7231-444-7 © Univerzita obrany
