Univerzita Karlova v Praze. Zlata Kadrabová. Můj šálek kávy: Kávová kultura z perspektivy aktérů

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Zlata Kadrabová

Můj šálek kávy: Kávová kultura z perspektivy aktérů Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Michal Josephy, Ph.D.

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Praha 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny, literatura a podkladové materiály byly řádně citovány a jsou uvedeny v seznamu literatury. Prohlašuji, že svázaná a elektronická podoba práce je shodná a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne …………………….

....................................... Podpis

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé práce Mgr. Michalu Josephymu, Ph.D. za pomoc, trpělivé vedení a cenné rady, které mi poskytl během psaní bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat majiteli kavárny Můj šálek kávy a Doubleshotu, Mgr. Jaroslavu Tučkovi, za vstřícný přístup ke všem, kteří se zajímají o kávu. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat respondentům za jejich ochotu, svým rodičům a nejbližším přátelům, kteří mi byli velkou oporou.

Obsah 1

ÚVOD .................................................................................................................... 6 1.1

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................... 7 2.1

Co je to káva .................................................................................................. 7

2.1.1

Druhy kávovníku..................................................................................... 7

2.1.2

Sběr a zpracování ................................................................................... 8

2.1.3

Historie kávy ........................................................................................... 9

2.1.4

Metody přípravy kávy .......................................................................... 10

2.1.5

Speciality Coffee ................................................................................... 10

2.2

Kávová kultura ............................................................................................ 12

2.2.1

Kávová kultura ve světě aneb jiný kraj, jiný mrav ................................ 13

2.2.2

Historie kaváren ................................................................................... 16

2.2.3

Kdo je to barista? SCAE ........................................................................ 18

2.2.4

Kávová terminologie ............................................................................ 19

2.2.5

Druhy kávy............................................................................................ 19

2.2.6

Je káva dost signifikantní?.................................................................... 21

2.2.7

Káva jako společenská droga ............................................................... 23

2.2.8

Káva v sociálních sítích – gastronomické aplikace ............................... 24

2.2.9

Globalizace v kávovém světě ............................................................... 26

2.2.10

Ochrana životního prostředí a sociálních podmínek ........................... 27

2.3 3

Charakter a cíl práce ..................................................................................... 6

Shrnutí teoretické části............................................................................... 30

VLASTNÍ EMPIRICKÝ VÝZKUM............................................................................ 32 3.1

Metodologie ................................................................................................ 32

3.1.1

Základní výzkumné úkoly práce ........................................................... 32

3.1.2

Výzkumná strategie .............................................................................. 33

3.1.3

Techniky sběru dat ............................................................................... 34

3.1.4

Výběr vzorku ........................................................................................ 34

3.1.5

Analýza a interpretace dat ................................................................... 35

3.1.6

Hodnocení kvality výzkumu ................................................................. 36

3.1.7

Etické otázky......................................................................................... 38

3.1.8

Seznámení s respondenty a prostředím výzkumu ............................... 39

3.1.8.1 Charakteristika prostředí kavárny Můj šálek kávy ........................... 39 3.1.8.2 Charakteristika respondentů ............................................................ 41 3.1.9 3.2

Vedení rozhovorů ................................................................................. 42

Analýza a interpretace rozhovorů .............................................................. 45

3.2.1

Deklarovaný vztah respondentů ke kávě ............................................. 45

3.2.2

Okolnosti návštěvnosti MŠK respondenty ........................................... 50

3.2.3

Prostředí (obsluha, interiér, káva) ....................................................... 57

3.2.4

Návyky – pití a příprava kávy doma vs v kavárně ................................ 65

3.2.5

Asociace kávy – pocity spjaté s kávou ................................................. 75

3.2.6

Kávový svět MŠK na sociálních sítích ................................................... 77

3.3

Interpretace kávové kultury z perspektivy aktérů .................................... 84

4

ZÁVĚR ................................................................................................................. 86

5

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 88

6

PŘÍLOHY .............................................................................................................. 93

1

ÚVOD

1.1 Charakter a cíl práce Tématem mého výzkumného projektu je kávová kultura a káva, která je jednak stěžejní surovinou v globálním měřítku (druhá nejobchodovanější komodita; Veselá, 2012), tak i její součástí, kde coby nápoj na sebe přebírá mnoho významů společenského charakteru. Díky této rozšířenosti, a do jisté míry i oblíbenosti kávy, mne zajímalo, jaké faktory jsou součástí kávové kultury a souběžně ji i vytvářejí. Ke zkoumání této kávové kultury jsem si vybrala kavárnu Můj šálek kávy v Praze, která je mateřskou základnou české pražírny výběrové kávy Doubleshot. Pražírnu jsem osobně navštívila v červenci 2013, včetně degustace pod vedením samotného majitele Mgr. Jaroslava Tučka, a od té doby se o svět kávy, coby její konzument, hlouběji zajímám. V teoretické části práce nejdříve představím kávu, její vývojový proces od rostliny přes zpracování až k finální fázi nápoje, metody přípravy a výběrovou kávu. V druhé kapitole s názvem kávová kultura pak její definici a jednotlivé aspekty jako je kávová terminologie a druhy kávy, stručné srovnání kávové kultury ve vybraných zemích světa, jakou roli hraje v kávovém světě globalizace a v neposlední řadě díky řetězci „farmář-pražič-barista“ i ohled na životní prostředí a sociální podmínky. V praktické části pak popíši svůj výzkum, kdy jsem se snažila za pomoci polostrukturovaných rozhovorů s respondenty, jež navštěvují a konzumují kávu v kavárně Můj šálek kávy, zjistit odpověď na mou výzkumnou otázku: Jakým způsobem je v kavárně Můj šálek kávy vytvářena kávová kultura z hlediska perspektivy aktérů.

6

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

2.1 Co je to káva Nežli se dostaneme k samotné kávové kultuře, je třeba se seznámit s tím, co to káva vlastně je, jaké jsou její podoby a jakým procesem zpracování musí projít, než se z ní stane tmavě hnědý nápoj, jak je nejčastěji prezentována. „Káva je horký nápoj připravený z upražených a namletých kávových zrn tropického keře“ (Soanes a Stevenson, 2003: 337, přel. Z.Kadrabová). Kávovník, patřící do rodu Coffea (čeleď mořenovitých Rubiaceae; Veselá, 2012), je ovocná dřevina rostoucí v celém tropickém a subtropickém pásu, několikrát do roka kvete a z těchto květů postupně rostou plody, které nazýváme kávové třešně. Struktura kávovníkového zrna se skládá z povrchové slupky (exokarp), pod ní je dužina (mesokarp), kde jsou uložena dvě k sobě natočená zelená kávovníková zrna, mající na sobě speciální vrstvu pergamen (endokarp) a na závěr je obaluje stříbřitá blanka (integument; příloha A). Od polohy plantáží se následně pak odvíjí počet sklizní do roka. „Druhy kávy a jejich odrůdy společně se zeměpisnou délkou a šířkou, podnebím a půdou ovlivňují různé chuťové profily kávy. Na její kvalitu má dále vliv i způsob zpracování a péče zemědělců. Tuto dlouhou cestu kávy později doplňují pražírny a baristé. Díky perfektně připravenému šálku espressa poznáte, co se dělo na kávové plantáži a jak byla káva zpracována“ (Veselá, 2012: 11) .

2.1.1 Druhy kávovníku Nejznámější druhy kávovníků jsou Arabika a Robusta. První ze jmenovaných, Arabika (Coffea arabica), patří mezi ty lepší a kvalitnější kávy, vyniká pro svou jemnou chuť a aroma. Tvoří 75% světové produkce, obsahuje méně kofeinu než Robusta a většinou se sklízí ručně. Druhá ze zmíněných, Robusta (Coffea canephora), patří mezi méně kvalitní a levnější kávy, prodávané převážně v supermarketech. Je pěstitelsky méně náročná a odolnější. Obsahuje mnohem více kofeinu než Arabika a má výraznou hořkou chuť. Používá se také na zhutnění druhů Arabiky (Veselá, 2012). 7

2.1.2 Sběr a zpracování Vlastní sběr kávovníkových třešní se provádí v období optimální zralosti (přezrálé mají už zkažená semena a nedozrálé po otrhání už nedozrají). Sběr probíhá buď ručně (preferován u výběrové kávy) nebo strojově (to lze pouze v nižších nadmořských výškách, kde je rovná půda). Tyto plody se pak po sesbírání dále zpracovávají buď suchou metodou (kávovníkové třešinky se rozprostřou na africké postele což je „speciálně vyrobené plátno, které je vyvýšené a napnuté k sušení kávových třešinek na slunci“; Thurston a kol., 2013: 390, přel. Z. Kadrabová), kde se sušší a poté se loupáním odděluje vrchní slupka od zrna), mokrou metodou (kávovníkové třešinky se promývají v nádržích s vodou, kde se zbaví vrchní slupky a části dužiny, pak se loupají a putují do kvasných nádrží, kde se fermentací odstraní poslední lepkavá vrstva a na závěr se sušší) nebo polopromytou metodou (ta je kombinací dvou předchozích, kávovníkové třešinky jsou ve vodní lázni zbaveny vrchní slupky a části dužiny, pak se rozprostřou na africké postele, kde se sušší a následně se oloupe dužina). Prostřední částí v řetězci zpracování kávy je pražení (pěstitel – pražič – barista). „Pražení je vědou a uměním zároveň (...) Umění spočívá v samotném člověku, v jeho citlivosti rukou, očí, čichových schopnostech a dokonce i sluchu. V zrnech, která jsou pražena přímo pražičemi (roastery), se odráží velká zkušenost a zručnost (...) Jedním z mistrovských umění, které umí pražič (roastovací odborník) je opatrná a citlivá kombinace jednotlivých zrn, která mohou spolu vytvořit kvalitní a žádanou značkovou směs“ (Augustín, 2003: 153). Ve výsledku o kvalitě rozhoduje nejen země původu, ale i další hodnotící kritéria jako fyzické vlastnosti zrn (barva a defekty) či hodnocení jejich aroma. To vše určí vyškolení ochutnávači při takzvaném „Cuppingu“, což je „degustace kávy“ (Veselá, 2012: 67) v šálku, jak už na plantážích či zpracovatelských závodech, tak i poté v pražírnách a na burze, kde makléři kávu rovněž ochutnávají.

8

2.1.3 Historie kávy O původu objevu povzbudivých účinků kávy se traduje mnoho legend, ale já zmíním jen tu z nejznámějších. Podle pověsti žil v Abyssini, současné Etiopii, kolem 9. století pasáček koz jménem Khaldi. Jednoho dne jeho letargické stádo koz doslova přiskotačilo plné energie zpět domů. Pasáček chtěl vědět, co to způsobilo a když šel za nimi, zjistil, že okusovaly červené bobule na stromě. Pasáček se svým objevem pochlubil muslimskému mullahovi, kterého trápilo usínání během modliteb. Mullah byl však přece jen trochu chytřejší a začal s bobulemi experimentovat – respektive si myslel, že rostlina je dílem ďábla a hodil kávovníková zrna do ohniště. Oheň v kávovníkových zrnech uvolnil vábivé aroma, které donutilo i mullaha vyhrabat zrnka z ohniště, uvařit je ve vodě a vzešel z toho chutný nápoj, jak jej známe dnes, v 21. století (Augustín, 2003). Ač tedy kávovník původem vyrostl v Etiopii, „Je písemně doložené, že v roce 1454 adenský velký mufti navštívil Etiopii a viděl tam své rodáky pít kávu“ (Augustín, 2003: 95), o jeho rozšíření a zdomácnění se postaral Jemen, kde byl také kultivován ještě před rokem 1454. O původu kávovníkového zrna panuje mezi historiky nebývalá shoda, a sice, že „ (…) kávovníkové zrno a káva pocházejí z dnešní Etiopie (Afrického rohu), kde ještě i dnes kávovník divoce roste, a Jemenu, kde se začal šířit a zahradnicky rozmnožovat. Obě dvě země jsou však jedinými oblastmi na světě, kde kávovník roste v přirozeném prostředí.“ (Augustín, 2003: 96) Co se týče Arábie, zde se zprvu na rozšíření podílely zejména kočovné nomádské kmeny a obchodníci s karavanami, cizinci a poutníci (v celém Orientu se stala káva oblíbenou v 16. století), ale v Evropě se káva rozšířila až v 17. století spolu s podnikavými Holanďany, Angličany a Francouzi, jež přepravili sazenice kávovníku do svých kolonií (například Indie vděčí za svůj kávový průmysl právě britským kolonialistům, kteří v 19. století vyvinuli organizovaný plantážnický systém pěstování kávovníků, spolu s jejich zpracovatelskou a vývozní podporou). Tak kávovníková zrna cestovala celým světem – z Etiopie do Mokky, z Mokky do Indonésie (Jáva), z Indonésie do Holandska, z Holandska do Francie (kde se v Paříži za Ludvíka XIV. zbudovaly první skleníky, speciálně za účelem pěstování kávovníku), poté na ostrov Réunion a 9

nakonec přes Atlantický oceán až do Brazílie a Mexika. A přestože se centrum hlavních pěstitelských zemí na světovém trhu přesunulo od Středního východu do Indonésie, Střední a Jižní Ameriky, zůstává kávovníkové zrno a káva stále nápojem přátelství, nápojem, který stmeluje lidské a obchodní vztahy téměř v každé zemi světa (Augustín, 2003).

2.1.4 Metody přípravy kávy Základní rozdělení metod přípravy kávy je na kávové nápoje na bázi espressa a filtrovanou kávu. Co do přípravy je espresso náročnější, neboť je k tomu potřeba kvalitního kávovaru, správně seřízeného mlýnku na mletí kávy, čerstvé kávy jako takové a v neposlední řadě „know-how“ (nejen o údržbě kávovaru, délce extrakce/protékání espressa, ale zejména pokud si chcete vyšlehat mléčnou pěnu). Filtrovaná káva je na přípravu mnohem snažší (většinou pracujete jen s horkou vodou a časem). Pořizovací cena „aparátu“ je mnohonásobně nižší než u kávovaru, a proto bývá filtrovaná káva také označována za domácí přípravu. Ovšem čerstvá káva a seřízený mlýnek zůstávají společným znakem pro obě metody přípravy. Na filtrovanou kávu stačí ale i malý ruční mlýnek, některé „aparáty“ jsou na středně hrubé či hrubé namletí – naopak kávovar na jinak než jemně namletou, utlačenou kávu v páce, bude reagovat nepříjemně. Na přípravu filtrované kávy je vždy větší spotřeba namleté kávy než na neměnnou gramáž espressa, což je 7,2 g umleté kávy (Veselá, 2012). Mezi „aparáty“ na filtrovanou kávu zmíním ty nejznámnější: French press, Moka konvička, Překapávač, Aeropress, Vacuum pot, Džezva, Chemex (příloha B). Kávové nápoje na bázi espressa zmiňuji v kapitole 2.2.4 Kávová terminologie.

2.1.5 Speciality Coffee Zvláštním typem je pak výběrová káva – „Speciality Coffee“. „Výraz Specialty Coffee byl poprvé použit Ernou Knutsen, majitelkou malé pražírny kávy, v roce 1974 v článku novin Tea & Coffee Trade Journal. Gourmet nebo Premium káva, Specialty káva je vyrobená z těch nejlepších zrn pěstovaných v těch nejideálnějších podmínkách pro jejich růst. Velmi často se vyznačuje i výjimečnou chutí, která jí 10

dodává unikátní charakter získaný z půdy, z níž vyrůstá“ (Wine & Degustation, 2013: 93). Každý dává přednost jiné chuti a každému sedne jiná kávová směs. Jak už jsem zmínila, v supermarketech se vyskytuje levnější káva než Arabika, tedy Robusta, ať už v namleté či instantní podobě. Výběrovou kávu, čerstvou a kvalitní, koupíte ve specializovaných obchodech nebo přímo v kavárně. U výběrové kávy se dbá na původ zrn a způsob jejich sběru (nejlépe ručně a mokrým či polomokrým způsobem). Pro výběrovou kávu existuje i speciální ocenění, „Cup of Excellence“, které získávají farmáři z různých plantáží po celém světě za chuť určité úrody (příloha C). Je to „(…) soutěž o nejlepší kávy na zemi. Tuto cenu dostávají opravdu nejkvalitnější odrůdy a udílení tohoto ocenění je velmi vážené a prestižní“ (Veselá, 2012: 70). Na nejvyšších příčkách světového trhu se pohybují kávy zejména z ostrovů (Jamajka, Havaj). Kromě dobrých podmínek k pěstování kávovníků tu mají i sociální úroveň, která jim dovoluje nasadit na svou kávu mnohem vyšší cenu. Ale drahá káva nerovná se nejlepší káva. Namátkou mezi nejznámější z těch nejlepších káv patří: Jamaica Blue Mountain, Hawaii Kona, Kopi Tongkonan, ovšem mezi nejzajímavější zdaleka určitě patří Kopi luwak neboli „cibetková káva“. „Na rozdíl od ostatních káv se nesbírá tradičně na plantážích, ale na Sumatře v džungli, kde žijí ovíječi, malé cibetkové šelmy. Tyto šelmičky se mimo jiné živí kávovými třešněmi a tamní obyvatelé sbírají kávová zrnka z jejich trusu (…) Místní obyvatelé říkají, že cibetky jsou velmi vybíravé a s naprostou přesností žerou jen ty nejzralejší a nejkvalitnější třešně (…) v trávicím traktu zvířete dochází k natrávení pouze vrchní slupky a dužiny. Zrna tak zůstávají neporušená v cibetčím trusu (…) Cibetky v zajetí totiž kávové plody většinou odmítají“ (Veselá, 2012: 22). Od této limitovanosti se pak také odvíjí jejich velmi vysoká cena.

11

2.2 Kávová kultura „Káva je materiální surovina, ale kultura ji naplňuje společenskými a symbolickými významy (…) Skrze kulturu může pití kávy utvrzovat identitu, vyjadřovat hodnoty nebo utužit společenské vazby. Káva, stejně jako mnoho dalších nápojů a jídel, prokazuje svou snadnou přizpůsobitelnost odlišným kulturním kontextům (…) Kávová kultura odkazuje na myšlenky, postupy, technologie, významy a asociace týkající se kávy“ (Tucker, 2010: 38, přel. Z. Kadrabová). Káva se stala známým nápojem jak na lokální, tak na globální úrovni, protože ji lidé vnímají jako „něco svého“. Promítají se do ní způsoby přípravy a podávání, společenské události, při kterých se pije, zrovna tak jako místa, kde se pije a kde lidé tráví svůj čas. Dále se k ní vážou myšlenky a pocity spojené s jejím pitím. „Káva je tak všudypřítomným činitelem společenského života, kde kavárny hrají klíčovou roli v její popularizaci a vytváření kávové kultury“ (Tucker, 2010: 38, přel. Z. Kadrabová). „Vezmětě v úvahu vaše priority, potřebu pití kávy a čas, který je potřebný na její přípravu. Přirozeně, v případě kávy existuje i nezanedbatelný prvek obřadnosti. Tak například jako krátká přestávka během pracovního procesu, během rušného dne nebo po zatěžkávajícím stresovém vypětí při duševní práci, může být celkem zábavné a uvolňující věnovat čas přípravě skutečně dobrého šálku kávy jen tak pro sebe nebo hosty, přátele nebo spolupracovníky, kteří k vám přišli na kus řeči“ (Augustín, 2003: 172). V každé zemi se vypije ročně velké množství kávy, liší se ale hlavně způsob její přípravy, který mnohde koresponduje s místními zvyklostmi a návyky, některé z nich se uchytily celosvětově a dále se přejímají a některé nám naopak nedávají rozum. Kávovou kulturu je tedy třeba zkoumat nejen v rámci „globálních celků“, ale i v menším měřítku/lokálně se zaměřením na význam (Geertz, 2000). „Domnívaje se, společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu“ (Geertz, 2000: 15). 12

Nicméně v Čechách kávová kultura teprve pomalu začíná, je to stále pojem, který je tu v začátcích a nemá pevně uchycené kořeny ani pravidla, ač se o to někteří lidé snaží, o jakési sjednocení (zejména v oblasti kávové terminologie), je odborné literatury na téma káva a kávová kultura v Čechách zatím málo, a proto převážně čerpám z cizojazyčné literatury. „Stále populárnější je káva s sebou v kelímku, přibývá ale také množství normálních kaváren, kde připravují velmi kvalitní kávu. Existují i různé organizace, které se snaží zvyšovat úroveň přípravy kávy po celém světě. Pořádají různé veletrhy, akce a soutěže“ (Veselá, 2012: 179). Můžeme tedy shrnout, že „Kávová kultura zkoumá kávu jako 1) majoritní komoditu, která utváří životy milionů lidí; 2) jako produkt s barvitě dramatickou historií; 3) jako nápoj s mnoha významy a užitím (energetický nápoj, příjemný pocit útěchy, závislost, příchuť, cukrovinka); 4) jako inspirace humoru a kulturní kritiky; 5) jako zemědělská plodina, která pomáhá chránit biodiverzitu, ale souběžně i ohrožuje životní prostředí; 6) jako zdraví škodlivý i prospěšný nápoj a 7) jako zaměření na alternativní obchodní úsilí (Fair Trade a certifikované programy na ochranu životního prostředí)“ (Tucker, 2010: 3, přel. Z. Kadrabová). Následující kapitoly blíže popisují výše zmíněné aspekty, které kávovou kulturu tvoří.

2.2.1 Kávová kultura ve světě aneb jiný kraj, jiný mrav „Společným rysem kaváren po celém světě je samozřejmě podávání kávy, ale tím také veškerá podobnost končí. Každý národ, každá větší skupina lidí si prostředí i způsob přípravy kávy přizpůsobili své povaze a svým potřebám. Je to přirozené a vnímavému návštěvníku kaváren se zde skýtá možnost dozvědět se leccos o zemi nebo o městě, ve kterém se právě pití kávy oddává“ (Pössl, 2010: 21). S globalizací v kávovém světě se naštěstí šíří i ty dobré věci, jako například rychlý americký módní kávový trend, a sice konzumování druhově čistých a originálních odrůd zrn kávovníků, tedy výběrová káva (Thurston a kol., 2013). Co do spotřeby na objem za rok 2013, nikoliv v počtu na obyvatele, mají největší spotřebu na světě Spojené státy Americké, za nimi Německo a na třetí příčce je Itálie (data 13

poskytla International Coffee Organization, 2015). Naopak ve spotřebě na obyvatele (kg/osoba/rok) vévodí Skandinávské země (Finsko 12,1kg, Dánsko 9,5kg a Norsko 9,2kg; data poskytl International Trade Centre, 2011 in Thurston a kol., 2013). Tyto uvedené země vynikají v konzumaci filtrované/překapávané kávy, na kterou je i velká spotřeba kávy, v porovnání s potřebným množstvím kávy na přípravu espressa. Blíže se podívám jen na některé státy, které vynikají na světovém trhu největší spotřebou kávy podle výběru Augustína (Augustín, 2003), Veselé (Veselá, 2012) a Thurstona s kolektivem (Thurston a kol., 2013), neboť „V Čechách totiž pravá kávová kultura teprve pomalu začíná“ (Veselá, 2012: 180). Francie Káva je ve Francii oblíbenější než víno. „Na prvním místě jsou minerální vody, na druhém ovocné šťávy, na třetím káva a teprve na čtvrtém místě je víno“ (Pössl, 2010: 41). Slaví se zde i svátek kávy ve dnech 19. a 20. října (Augustín, 2003). Francouzské kavárny na každém rohu jsou pro tuto zemi velmi typické, stejně jako „Café au lait“, které je zředěnější a vhodné k jejich oblíbenému „tremper“, tedy namáčení croissantů či čehokoli sladkého do kávy. „Káva ve Francii „zdomácněla“ u dvora ve Versailles již za Ludvíka XIV., kde se nejen pěstovala v královských zahradách, ale král ji sám i osobně pražil“ (Thurston a kol., 2013: 181, přel. Z. Kadrabová). Itálie Ta je pro českou kávovou scénu stěžejní, neboť „Nejvíce jsme asi pod italským vlivem. Téměř v každé kavárně narazíte na kávu dovezenou z Itálie“ (Veselá, 2012: 180). Italské kávy jsou povětšinou typické pražením „na medium“ až do tmava, a proto jsou v chuti hořké. Dlouhou dobu tak italský vliv ovládal český trh s kávou od nich dovezenou stejně tak, jako nás ovlivnila v přesvědčení, že jedině espresso bylo považováno za dobrou kávu. A s tím se potýká většina české společnosti, ale espresso je pouze druh přípravy kávy. Nicméně Italové považují pití kávy za běžný denní rituál. Stanovili jakési „italské pravidlo“, že ráno/dopoledne se pije cappuccino nebo caffé latte (káva s mlékem) a po zbytek dne už jedině espresso

14

(Pössl, 2010). Proto je v Itálii spousta espresso barů, kde si vypijí svůj „rychlý šálek na stojáka“ (Thurston a kol., 2013). Japonsko Zaujímá ve spotřebě čtvrtou příčku (data poskytla International Coffee Organization, 2015), ale hlavně vyniká slabostí pro ty nejlepší a nejdražší kávy z celého světa (takzvané microloty, tedy výběry ze sklizní; „Pražiči výběrových káv se zaměřují na kávová zrna, jež pochází pouze z malých sdružených farem jedné oblasti či z jednotlivých farem anebo dokonce na konkrétní oblasti z těchto jednotlivých farem, nazývaných microlot“ Brown, 2015: 31, přel. Z. Kadrabová), které skoupí a následně rozprodává na burze dál (Veselá, 2012). Vedle Francie je Japonsko druhou zemí, která slaví Den kávy, zde je to vždy 1. října. Vévodí tu kavárenské řetězce Hiro Coffee, kde se káva připravuje metodou Vacuum pot (Pössl, 2010). „Podniky Hiro Coffee připomínají trochu alchymistické dílny s řadou skleněných bublajících souprav. Přístroje na espresso zde nehledejte. Tento druh přípravy kávy si Japonci moc neoblíbili“ (Pössl, 2010: 26). Japonsko také kávový svět zásobuje svými keramickými drippery na přípravu filtrované kávy a ručními mlýnky Hario. Pravděpodobně vedle jedné z nejlepších káv – jamajské Blue Mountain, k vysoké ceně přidává i fakt, že je zde servírována v šálcích z nejjemnějšího čínského porcelánu (Augustín, 2003). Japonsko bylo také první zemí, kam Brazílie začala exportovat svou kávu kolem roku 1860. Skandinávské země Vynikají v objemu kávy na osobu díky pití výhradně filtrované/překapávané kávy (Veselá, 2012), na kterou je spotřeba kávy větší. „Skandinávie je velmi kofeinová, jak může potvrdit kdokoliv, kdo tam absolvoval setkání jakéhokoliv druhu. Kávové pauzy jsou příležitostně přerušeny mluvou a jinými prezentacemi“ (Thurston a kol., 2013: 208, přel. Z. Kadrabová). „Dánové jsou na přední příčce v požadavcích na udržitelnost produktů obecně, zvláště pak kávy. Zhruba 40 % konzumentů pravidelně nakupuje certifikované Fair trade produkty a nákup Fair trade kávy za posledních pět let stále roste (…)“ (Thurston a kol., 2013: 175, přel. Z. Kadrabová).

15

Německo Je druhým největším spotřebitelem kávy na světě, pokud se jedná o objem (Augustín, 2003), kde nedají dopustit na překapávanou kávu. Rovněž oplývá velkým trhem s komoditní kávou, tedy kávové směsi. Také zde spousta českých domácností před deseti patnácti lety nakoupila své překapávače, na kterých si připravují kávu dodnes (Veselá, 2012). Německý kávový trh upřednostňuje nákup Fair trade kávy (Thurston a kol., 2013). „Káva je nejkonzumovanější nápoj v Německu s průměrnou spotřebou 149 litrů na osobu, což je zhruba 6,4kg zelené kávy na osobu. Pro srovnání, Němci vypijí každoročně 135 litrů vody a 107 litrů piva“ (Thurston a kol., 2013: 202, přel. Z. Kadrabová). Spojené státy Americké Uzavírají můj výběr zemí. „V Americe vede překapávaná káva. V každé kavárně dostáváte automaticky nekonečný šálek, který vám obsluha neustále dolévá“ (Veselá, 2012: 180). Mezi oblíbené patří filtrovaná metoda Chemex. Také trh s výběrovou kávou se rozšířil zde mezi prvními a pozvolna díky globalizaci proniká ve stále větší míře na evropský kontinent. Ostatně ve všech zemích, kde vévodí filtrovaná příprava kávy, je výběrová káva známějším pojmem, než u nás. Ale souběžně se zde rozvinul i jiný „kávový“ trend již po druhé světové válce, a sice „(…) jak přilákat další konzumenty, aby pili ještě více kávy a hlavně, jak naučit mladé lidi pít kávu“ (Thurston a kol., 2013: 208, přel. Z. Kadrabová), viz kapitola 2.2.6 Je káva dost signifikantní?. Nákup certifikované kávy je zde zaštítěn zejména organizací Rainforest Alliance (Thurston a kol., 2013), viz kapitola 2.2.10 Ochrana životního prostředí a sociálních podmínek.

2.2.2 Historie kaváren Od začátku se kavárny, podobně jako jiná veřejná zařízení, přizpůsobovaly finančním nárokům a potřebám těch vrstev obyvatel, které je navštěvovaly nejčastěji. Tomu odpovídala i nabídka sortimentu či interiér kavárny (Pössl, 2010). I kavárny jsou poplatné době, proměnila se doba náboženského setkávání v kavárnách ve 14. století v arabských městech do doby, kdy se v kavárnách 16

západních zemí Evropy 17. – 19. století setkáváli umělci, filosofové a diskutující politici. „Kultura hostinců prodělala výrazné změny především v průběhu 18. století. Zatímco v 16. a 17. století panstvo navštěvovalo hostince, aby se tu najedlo nebo přenocovalo, vznikaly teď pro urozenější společnost kavárny, zbavené nepříjemných pachů a lidového rámusení“ (Dülmen, 2006: 128/129). V moderní společnosti 21. století se vykrystalizovaly tyto typy kaváren: 

Společenské kavárny – to jsou kavárny, které mají dlouhou otevírací dobu a kde se setkává průběžně celý den mnoho lidí, ať už na pracovní setkání či na poklábosení s přáteli. Tyto kavárny mají rozsáhlou nabídku jídel včetně zákusků a dezertů a káva tu funguje jako zakončení jídla či setkání. Často zde probíhají výstavy fotek či obrazů (Pössl, 2010). Sem můžeme zařadit i kavárnu Můj šálek kávy.



Řetězcové kavárny – Mají nejširší spektrum společenského záběru návštěvnosti, neboť fungují jako „third space“, tedy místo mezi domovem a prací (Simon, 2009). Ač definice „third space“ podle Roy Oldenburga („Kavárny jsou příkladem tzv.třetího místa, které hostí pravidelné, dobrovolné, neformální a šťastně očekávaná setkání jednotlivců mimo oblast toho, co je doménou domova a práce“; Oldenburg 1997 in Thurston a kol., 2013: 226, přel. Z. Kadrabová), se vztahuje na většinu kaváren jakýchkoliv typů. Lidé si sem chodí popovídat s přáteli, pracovat či studovat, nebo cizinci navyklí ze zahraničních poboček řetězce díky globalizaci vědí, co tu mohou očekávat (Starbucks, Costa Coffee).



Internetové kavárny – vybavené počítači slouží především pro ty, kteří nemají jinou možnost přístupu na internet, což ale v dnešní době s rozmachem

smart

mobilních

telefonů,

ipadů

a

notebooků

a

všudypřítomnou wi-fi sítí pomalu opadá. Nicméně zákazník si v takovéto kavárně

může

objednat

občerstvení

u

obsluhujícího

personálu

i

prostřednictvím počítače (Augustín, 2003). 

Literární kavárny – v těch převládá, jako v jediném typu z kaváren, ticho a klid. Mimo zvuku nádobí a kávového přístroje tu neuslyšíte žádný hluk, 17

neboť sem si lidé chodí výhradně číst, popřípadě se učit. Sama kavárna často disponuje rozsáhlou knihovnou, ze které si mohou návštěvníci půjčit k šálku kávy i knihu na čtení (Augustín, 2003). 

Espresso bary – v Čechách záležitost posledních pár let, kavárna nevelkých rozměrů, kde hlavní důraz je kladen na kvalitně připravenou kávu (pracují zde vyškolení baristé) a co nejširší nabídku metod přípravy kávy. Sem lidé chodí pít kávu „na stojáka“ na baru, nebo si ji berou s sebou. Interiér je spíš rustikální a co nejjednodušší, objednávka, zaplacení a konzumace, to vše se odehrává přímo na baru (Thurston a kol., 2013). Sem patří například Alza Café patřící Doubleshotu nebo Ema espresso bar.

2.2.3 Kdo je to barista? SCAE „Kdo je to barista? Jednoduše řečeno: kdokoliv, kdo pracuje s kávou a připravuje jí. Ten, kdo má znalosti a umí je využít“ (Veselá, 2012: 185). Profese baristy je jednoznačně koníčkem, vášní i prací v jednom dohromady. Člověk za barem totiž v ideálním případě oplývá znalostmi nejen o kávě, kterou připravuje, jejím původu a chuti, ale také musí umět správně seřídit mlýnek, rozumět si s kávovarem a mnoha dalšími věcmi mezi nimiž je i komunikace se zákazníkem. To nadmíru platí o dobře napěněné mléčné pěně, která když je připravená správně, tak s kávou nádherně splyne, v opačném případě jí znehodnotí. Vedle přípravy kávy spadá do popisu práce i úklid kavárny, či alespoň pořádek za barem (čištění hlavic od lógru, seřízení kávovaru, otírání střičky na mléko pouze hadříkem na to určeným, správně nahřáté šálky). Takový barista může pak své zákazníky vždy jen příjemně obohatit o další znalosti o kávě. Každý barista má možnost účastnit se každoročně pořádaného mistrovství světa baristů, které zaštiťuje SCAE (viz níže) a samo o sobě je prestižní událostí. Vítěz oplývá všemi zmíněnými znalostmi, jako je obsluha kávovaru, kreativita při vytváření kávového nápoje, latte art (viz kapitola 2.2.5 Druhy kávy), zajímá se o kávu a její pěstování i pečlivě volí pražírnu, s jejichž kávou bude na mistrovství soutěžit. Baristická scéna je velmi úzce provázaná, ostatní baristé mají o ostatních baristech 18

povědomí, a tak vítězství dotyčného na mistrovství baristů může jeho/její jméno jedině posunout výše, na celosvětovou úroveň a na výslunní mezi odborníky. „SCAE Specialty Coffee Association of Europe (v překladu Asociace pro výběrovou kávu) je mezinárodní kávová organizace. Centrála této asociace sídlí v Londýně a má své pobočky v různých evropských zemích, mimo jiné i v České republice. „Motto SCAE je: Chceme lepší svět kávy“ (Veselá, 2012: 186). Toho chce dosáhnout tím, že sdružuje všechny účastníky kávového průmyslu, od baristů, kavárníků, pražičů až po farmáře na plantážích a snaží se šířit informace o výběrové kávě. Zvyšováním kvality v celém řetězci přidané hodnoty, od zmíněného farmáře až po konzumenta, se tak zvýší s konzumací i hodnota trhu, z čehož budou mít prospěch všichni. Rovněž asociace pořádá školení, semináře či výjezdy přímo na plantáže (Veselá, 2012).

2.2.4 Kávová terminologie „Každá kavárna má svůj nápojový lístek. Většina použitých názvů káv přebírá jméno z jiného jazyka, nejčastěji z italštiny. Kavárny nabízejí velké množství různých druhů kávových nápojů a zákazník názvům často ani nerozumí, navíc terminologie není v Čechách vůbec ucelená, ani ustálená“ (Veselá, 2012: 193). Kávový svět je obor poměrně mladý (cca posledních 20 – 30 let) a stále se vyvíjí, takže existuje mnoho názorů na tutéž věc a každý je přesvědčen o své pravdě a správnosti názvosloví. Vysvětlím a popíšu všechny názvy podle Petry Veselé (dvakrát vítězka Mistrovství Baristů České republiky, zasedá v mezinárodních porotách, má vlastní kavárnu a pořádá školení). Všechny zde uvedené názvy káv jsou řazeny podle velikosti a připravují z espressa, respektive jsou na nich založené a espresso je v nich vždy automaticky obsaženo (příloha D).

2.2.5 Druhy kávy 

RISTRETTO – „Ristretto připravujeme ze stejné dávky jako espresso, i naprosto stejným způsobem. Jediné, v čem se liší ristretto od espressa, je doba průtoku z kávovaru. Vždy teče jen 18 vteřin, což je necelá polovina klasického malého šálku. Neznamená to, že by ristretto teklo rychleji, ale jen

19

kratší dobu. Je ho tedy méně – asi 20 ml, a to při stejném množství kávy. Ristretto obsahuje první, nejsilnější kávové extrakty“ (Veselá 2012: 194). 

ESPRESSO – „Klasické a pravé espresso existuje jen jedno. Pro spoustu lidí znamená espresso velký šálek plný vody. Málokdo ví, že espresso je jen takový malý šáleček, naplněný do poloviny (...) Espresso připravujeme ze 7,2 gramů umleté kávy, má obsah 25 – 35 ml a teče 20 – 30 vteřin. Mezi další parametry patří tlak, který má být 9 barů, a teplota vody, při přípravě espressa je okolo 90°C“ (Veselá, 2012: 194).



VĚTŠÍ ESPRESSO – „Často nazývané také dlouhé nebo prodloužené. Je to typická káva, bez které se každý druhý neobejde. Ve většině kaváren ho připravují naprosto špatným způsobem, aniž by to věděli. Po 30 vteřinách, což odpovídá malému espressu, je káva v páce použitá a veškeré dobré látky má vyčerpané. Přes prázdný lógr nám potom dále teče teplá voda (…) a čím déle voda protéká přes lógr, tím více espresso přepalujeme (…) Nejlepším řešením, které již v některých kavárnách využívají, je servírování horké vody k espressu zvlášť, aby si zákazník kávu mohl prodloužit podle své chuti (…) Často se této kávě říká také Americano“ (Veselá, 2012: 197).



DVOJITÉ ESPRESSO – „Pokud vám nestačí jedno malé silné espresso, je dvojité ušité přesně na míru pro vás. V mnoha kavárnách dvojitému espressu říkají také espresso doppio nebo double espresso. Double espresso připravujeme z dvojité dávky umleté kávy, tedy 14 gramů. Jinak při přípravě postupujeme stejně jako u normálního klasického espressa. Káva protéká pákou 20 – 30 vteřin, jenom má větší objem, zhruba 50 – 70 ml. Dvojité espresso patří k velmi silným kávám“ (Veselá, 2012: 197).



CAFFÉ MACCHIATO – „Čeští baristé i zákazníci si pod tímto názvem mohou představit hned několik různých káv. V kavárnách často zaměňují macchiato s velkým caffé latte (…) V překladu z italštiny znamená macchiato skvrnitý nebo s trochou mléka. Tento název vystihuje opravdu jen ten jeden a správný nápoj. Caffé macchiato je espresso s trochou mléčné pěny. Zručnější baristé

20

vám mohou namalovat pěnou a mlékem na povrchu malý obrázek“ (Veselá, 2012: 198). 

CAPPUCCINO – „Cappuccino připravujeme z espressa a našlehaného mléka. Nejdříve našleháme plnotučné mléko, potom vyrobíme espresso do cappuccinového šálku. Mléčnou pěnu důkladně rozmícháme a nalijeme ji do espressa. Správně má mít cappuccino krásnou a jemnou pěnu, bez bublinek, 1 – 2 cm vysokou. Chuť kávy se spojuje se smetanovým nádechem našlehaného mléka“ (Veselá, 2012: 198).



CAFFÉ LATTE – „Pokud máte rádi větší a slabší kávu s mlékem, je pro vás tento výběr nejlepší (…) U této mléčné kávy se můžeme setkat s několika variantami. První možnost je pravé caffé latte, které se často připravuje do velkého šálku a má méně pěny. Francouzi tuto kávu nazývají café au lait, australané flat white. Často se při přípravě této kávy setkáte s užitím techniky latte art na povrchu. Pokud ji barista připravuje do skla, nemá oddělené vrstvy. Někdy se do ní používá prodloužené nebo dokonce dvojité espresso. Další možností je caffé latte macchiato, které se skládá ze tří částí. Nahoře je mléčná pěna, alespoň dva až tři centimetry. Potom vrstva espressa, opět klasického, a nakonec teplé mléko. Vyrábíme ho do velké vysoké sklenice“ (Veselá, 2012: 200). „V překladu latte art znamená mléčné umění, tedy styl lití mléka a pěny do espressa“ (Veselá, 2012: 149).

2.2.6 Je káva dost signifikantní? William Roseberry se ve své eseji zaměřuje na něco, co by mohlo být nazváno jako „utváření chuti, vkusu či stylu“. To se stalo, defacto, po návratu zpět k výběrové kávě, který však nebyl způsoben dominantními distributory kávy (ti měli na svědomí zmasovatění kávového trhu – velkoobjemové pražení homogenních směsí), ale právě malými lokálními pražírnami, které objevily nové zdroje podpory, zájmu, nové způsoby a sítě distribuování, které umožnily spotřebitelům nakupovat kávu přímo (respektive za pomoci Direct Trade) od farmářů. Nové kávy, více druhů, více rozmanitosti, více lokálnosti, to je nový kapitalismus: nápoje postmodernismu 21

(Roseberry, 1996). Tyto dva segmenty (ti, co mají výběr dobré kávy za svůj způsob života a ti, co ji nepijí) označovaly, co se mělo stát dvěma kmeny nově vznikajícího specializovaného byznysu – marketingu kvalitních odrůd na jedné straně, a reklamy ochucených káv jako ekvivalentu nealkoholických nápojů na straně druhé. Tak se velké koncerny snaží přilákat zpět „své“ pijáky kávy, případně přitáhnout i ty, co ji zatím nepijí, a začíná konkurenční boj – čí káva nabídne konzumentovi něco navíc, trh výběrové kávy nebo trh masové/konzumní kávy? Co bude pro něj signifikantní, dost „já“, z čeho si případně vytvoří rituál (zde se nabízí široká škála možností ať už od napsání jména na váš kelímek s sebou, wifi v kavárně, výběru z více druhů kávy až po filtrovanou a snadnou přípravu kávy doma, neboť každý přikládá u kávy důležitost jiným aspektům). Kvalita kávy se přiřozeně mění podle několika kritérií – záleží na typu kávovníku a místa jeho zrání (odrůdy), na metodě zpracování, velikosti a struktuře zrnka, a v neposlední řadě na stupni pražení. S expanzí obchodování s výběrovou kávou byly představeny dva nové typy „diskriminace“ – „styly“ a „příchutě“. A tak styl, který je spjat i se značkováním odrůd, v dnešních dnech až příliš často nahrazuje dobrý úsudek (Roseberry, 1996). „Paul Katzeff si postěžoval nad Kávou díkuvzdání, „Lidé, kteří pijí dobrou kávu ji pijí proto, že si užívají skutečnou chuť kávy (…) Vsadím se, že ochucená káva přitáhne konzumenty, kteří nikdy předtím kávu nepili“ (WC&T 1982: 20 in Roseberry 1996: 769, přel. Z. Kadrabová). Trh byl vždycky místem „obchodování se styly“ a nepochybně naše svoboda výběru, stylu a vybíravost je silně ovlivněna, ne-li vytvořena samotnými obchodníky a marketingovými pracovníky. „Výběrové kávy mohou být standardizovány a jejich postupy výroby a marketingu koncentrovány, ale je nepravděpodobné, že by se tyto kávy kdy vůbec staly skutečnými kávami masového trhu. Jejich následující úspěch bude záležet na společenské a kulturní odlišnosti, jež označují, dokonce, i když je společenské rozmístění skupin konzumentů nejasné. Rovněž to bude záležet na pokračující existenci, doma a v zahraničí, na vztazích světového vykořisťování, doložených ve společenských vztazích, skrze které je káva vyráběna, zapojení se či nezapojení regionů, které produkují kávu za podmínek fungujících na volném trhu, a na 22

postupech standardizace a koncentrace, ke které byla produkce a marketing výběrové kávy směřována. Káva připomíná, jak to vystihl Ben Cohen, „velmi politickou komoditu.“ (Roseberry, 1996: 774, přel. Z. Kadrabová).

2.2.7 Káva jako společenská droga Ve své práci „Káva jako společenská droga“ se snaží Steven Topik poukázat na faktory, proč tomu tak je. Kavárny odjakživa hrály důležitou roli ve zpřístupnění zábavy a konverzace širším masám či širšímu okruhu společnosti. Zejména některá témata, ať už politického, filosofického či rodinného rázu, byla velmi choulostivá a odehrávala se výhradně v domácím prostředí, ale kavárny jakoby měly tu moc z vás odhodit jakýkoliv stud a naopak způsobit, že se u povídání nad šálkem kávy budete cítit ještě i příjemně. Pomalé usrkávání horkého nápoje v kavárně vedlo ke konverzaci zakázaných témat. Díky své společenskosti, své tendenci pobláznit konzumenty, svému léčivému účinku kofeinu a díky malému počtu náhražek, se káva stala nezbytností více než kterékoliv jiné jídlo nebo pití (a s tím kavárny, kde se káva podávala). „Richard Rudgley řadí kávu mezi ostatní stimulanty, všiml si, že: „Rozdíl mezi stimulanty a ostatními opojnými nápoji je, že důsledky stimulantů, jako pravidlo, znemožňují jejich používání v denním či společenském životě.“ Než aby však byla vyloučena z denního života, káva naopak moderní život pohání. Káva je vnímána jako droga podporující nespavost; jako preventivní léčba trávících potíží a jiných poruch; jako stimulant zvýšení pracovitosti, redukce únavy a tiší bolesti z hladu; vystřízlivěním podporuje intelektuální prozření a kreativitu a zlepšovač výkonu na bojišti či na sportovním hřišti. Tyto vlastnosti byly přisouzeny kávovému zrnu.“ (Rudgley, 1993 in Topik, 2009: 84, přel. Z. Kadrabová).

Káva tak pomohla

transformovat světovou ekonomiku a společnosti tím, že se přesunula z ojedinělé „luxusní a nepotřebné“ k tomu, co bychom mohli nazvat „společné každodenní stimulanty“. „Kávové rituály, zejména ten snídaňový „vstát a cítit vůni kávy“ a „přestávka na kávu“, a jiné družnosti kávy, pravděpodobně vysvětlují její nárůst daleko více, než závislost na kávě jako takovou. Káva je ve velkém společenskou drogou a její 23

společenskost utváří moderní svět.“ (Topik, 2009: 85, přel. Z. Kadrabová). Zajímavé je, že nejvíce se pila káva v práci. Zaměstnanci, zejména bílé límečky, potřebovali pauzu od práce a rovněž čas na socializaci s kolegy, a tak si dávali „přestávku na kávu“ (samotný výraz byl poprvé použit Pan American Coffee Bureau v roce 1952). Tento nápoj vskutku pevně zakořenil ve větě: „Pojďme na kafe“ znamenající „Pojďme si popovídat“ (Topik, 2009). A kavárny se staly globálními zejména díky „nezbytnému“ připojení na wifi. Jsou centrem novinek a konverzaci tváří v tvář a drbů již po staletí, ale internet dal jejich společenskosti mezinárodní charakter, který spojuje lidi po celém světě. Výběrová káva, která zdůrazňuje národní původ a samotného pražiče (někdy i jiné přidané příchutě) je tak více symbolickým statusem a deklarací životního stylu, než centrem protestů či podvratných činností. Tyto severoamerické a evropské trendy se ujímají v pěstitelských zemích kávy jako je Brazílie, Kolumbie, Costa Rica a Mexiko, kde se kavárny a výběr kávových nápojů objevují vůbec poprvé.

Káva se tak od komoditní suroviny přesouvá

ke společenskému vyjádření.

2.2.8 Káva v sociálních sítích – gastronomické aplikace Gastronomické aplikace jsou důsledkem zájmu o gastronomii a stolování jako takové. Lidé chtějí jíst a pít jen to nejlepší, případně chtějí vědět, do čeho jdou, jak to tam vypadá a přesně tohle jim umožní aplikace do chytrých telefonů, kde najdou recenze lidí, kteří už tam byli a konzumovali. Lidé tak chtějí objevovat „nové“ kavárny, se kterými se však alespoň částečně už seznámili virtuálně. Foursquare Je počin z amerického kontinentu, který se k nám díky globalizaci dostal v roce 2009. Tuto hru vymysleli Dennis Crowley a Naveen Selvadurai o rok dříve, než pronikla mezi české hráče. Hráče říkám proto, že každým check-inem na kterémkoliv místě získáváte body a soupeříte s počtem bodů svých přátel přidaných na Foursquare. Když vítězíte v počtu check-inů v daném zařízení, stanete se jejím „mayor“. V roce 2014 tvůrci Foursquare přidělili check-inům svou vlastní aplikaci s názvem Swarm, která je však kompatibilní s Foursquare; z portálu Foursquare (2015). V některých kavárnách za toto prvenství, například v espresso baru Alza Café, dostanete shot 24

espressa do vaší kávy zdarma. Čím je Foursquare charakteristický: je přizpůsobený vašim osobním potřebám (používá ho přes 40 miliónů lidí), s každým vaším checkinem se utváří v aplikaci mapa, na základě níž vám Foursquare doporučuje další místa, které byste, dle jeho uvážení, měli zkusit/navštívit či by se vám mohly líbit; z portálu Foursquare (2014). Objevujete tak a poznáváte zajímavá místa (nejen ve vašem okolí), sdílíte je s přáteli, hledáte s jeho pomocí další užitečné tipy už třeba hned po cestě. Foursquare nabyl na popularitě poté, co Facebook reagoval svými check-iny jako konkurence této aplikace a pak zjistil, že bude výhodnější mu umožnit sdílet na zdech uživatelů check-iny a příspěvky z Foursquare/Swarm pomocí propojení. Tripadvisor Funguje na podobném principu jako Foursquare, dokonce je i původem ze stejné země, Spojených států amerických. Lidé si na tomto serveru vyměňují různé zážitky a fotky z míst, které navštívili, přidávají hodnocení jak bodové, tak slovní. TripAdvisor obsahuje hodnocení a tipy ohledně hotelů, resortů, letenek, krátkodobých pronájmů, zájezdů, cestovních průvodců a mnoho dalšího. Data poskytl Tripadvisor (2014). Rovněž je propojený se sociálními sítěmi Facebook a Twitter. Check-in na sociálních sítích Zde bude dominovat již zmíněný Facebook a Twitter. Aby kavárna měla svou stránku na těchto dvou sociálních sítích je velmi zásadní, neboť každý, kdo danou kavárnu navštíví, buď ihned nahrává fotky spolu s check-inem místa na svůj účet, nebo si ji později vyhledá a dá této stránce „like“, což je pro kavárnu, kávový produkt či značku kávovníkových zrn ohromná reklama, která působí lavinový efekt. „Olikovalo-li“ danou kavárnu spousta vašich přátel, bude se vám to velmi často ukazovat na vaší Facebookové zdi, zda-li to taky nechcete „like“, což člověka přesvědčí k tomu, aby se tam šel nakonec podívat osobně. Pak s vašimi přáteli o tom můžete diskutovat, zda s nimi jako praví fajnšmekři a gurmáni souhlasíte či nikoliv. Velkou výhodou je, že je to zdarma, a tím tedy levnější než správa internetových stránek – spotřebitel tam tedy najde veškeré informace včetně fotek, 25

které o daném místě potřebuje (otevírací doba, parkování, platba kartou, je-li nutná rezervace apod.).

2.2.9 Globalizace v kávovém světě Globalizace je nejobsáhleji řečená charakteristika světa v 21. století jedním slovem. Zahrnuje různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na celosvětové úrovni. Nejčastěji je na globalizaci nahlíženo z ekonomické perspektivy, kdy by jako proces integrace světových trhů, založený na volném pohybu zboží, služeb a výrobních faktorů, měla vést ke snižování chudoby na celém světě.

Ale spolu s pozitivními přínosy

globalizace, jako je například konkrétně nakupování (nejen) výběrové kávy odkudkoliv kamkoliv prostřednictvím internetu, přináší i nerovný proces, neboť kosmopolitní lidé mají dostatek finančních prostředků, zatímco zbytek je globalizací pracovně omezen. „Globalizace může být tudíž definována jako zintenzivnění celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se mnoho mil daleko a naopak“ (Giddens, 2003: 62). Kultura a lidé jsou vytrháváni ze svých kontextů, kdy lidé „tady a teď“ se setkávají s lidmi, kteří „nejsou přítomni“ – deteritorializace v podobě Farmářských trhů a západní společnosti jsou vnímány jako vhodný příklad v následování (kulturní imperialismus a homogenizace světa v podobě kavárenských řetězců; Rosaldo a Inda, 2002). Slovy Ivety Hajdákové „(…) káva představuje komoditu, která se přímo vzpírá jednoznačnosti. Její historie koresponduje se složitými proměnami kapitalismu a globalizace: V drtivé většině se pěstuje na globálním jihu, ale ve velkém se konzumuje na severu; v jistých obdobích požívala status luxusní komodity, v jiném období zase byla typickým nápojem dělnické třídy. Řetězci Starbucks se ji podařilo prodat generaci odrostlé na sladkých nápojích tím, že do ní začal přidávat ochucené sirupy, a Japonsko dnes v objemu importované kávy jen o krůček zaostává za Itálií“ (Hajdáková, 2013: 10).

26

„Káva byla první komoditou, se kterou se obchoduje opravdu po celém světě, čínící tak globalizaci starší než 350 let“ (Thurston a kol., 2013: 3, přel. Z. Kadrabová). Globalizace v obchodě se projevuje přesouváním center výroby (nejdříve expandovaly v 60. letech 20. století Spojené státy Americké a jejich firmy na evropský trh, v 70. letech 20. století prudce vzrostla japonská ekonomika, která si v oblasti skupování nejdražších kávovníkových zrn na světě drží své prvenství i v 21. století). A proto se do ekonomicko-sociální části globalizace vkládají organizace, snažící se o férový obchod a zmírnění těchto nerovných výkyvů a důsledků.

2.2.10 Ochrana životního prostředí a sociálních podmínek Káva s sebou v kelímku je stále populárnější, ovšem kelímky (nejen) na kávu jsou pro přírodu problém. „Nepřežijí žádné knihy, obrazy či sochy, nezachová se nic, co by budoucím badatelům pomohlo najít, proč bylo 21. století érou uctívačů nakousnutého jablka, kteří popíjeli jakýsi nápoj z malých nádobek z prapodivného materiálu. Ano, propast věků přežijí titanové schránky notebooků Apple a jednorázové kelímky na kávu, které neumí rozložit žádná z bakterií“; z portálu Čerstvá káva (2014). Ekologičtější trend však dorazil i sem, do odvětví kelímků na kávu. Já zmíním silikonové kelímky KeepCup (autorkou je Abigail Forsyth z australského Melbourne), které jsou znovu použitelné a omyvatelné (příloha E) a které byly schválené mezinárodními baristickými standardy. V našich končinách České republiky pravděpodobně bude známější výraz termohrnek, který ovšem bývá i s uchy, je těžkopádnější a nevzhledný, a právě proto si podle Abigail Forsyth získal Keepcup cestu k srdcím všech ekologicky laděných kávomilců. V projektu Keepcup se zapojují lidé ve třech klíčových směrech: lidé, kteří milují kávu, lidé, kterým záleží na životním prostředí a lidé, kteří oceňují hezký design. KeepCup je lehounká a věrohodná, ale recyklovatelná verze papírového kelímku, která jednoduše vypovídá o vaší osobnosti – můžete si ho kompletně celý, od velikosti (jsou na výběr čtyři podle typu kávy, kterou pijete nejčastěji) až po barvy totiž navrhnout zcela sami. Pomalu, ale jistě dobývá i český trh. Navíc je lze upravit designově i na míru pro velké firmy či kavárenské provozy (MŠK má své Keepcupy s logem Doubleshot také).

27

Svět kávy je velký průmysl zaměstnávající 25 miliónů lidé po celém světě (pěstování, sběr, zpracování, pražení, mletí, analýza přítomných látek, vyhodnocování kávovníkových zrn jednotlivých odrůd, účinky obsahových látek na organismus apod.; Augustín, 2003). Káva je komodita, ale do obchodování s ní vstupují další prostředníci zastávající ochranu životního prostředí a úroveň sociálních podmínek účastníků obchodu, respektive kávový obchod s těmito hodnotami zaštiťují zejména tři organizace: Fair Trade, Direct Trade a Rainforest Alliance. Pro mé účely je nejdůležitější Direct Trade, který praktikuje i kavárna MŠK, ale zmiňuji zde i zbylé dvě organizace pro porovnání. Data poskytl Ethical Coffee (2014). Fair trade Fair trade je způsob obchodu, který dává příležitost pěstitelům, řemeslníkům a zaměstnancům v rozvojových zemích uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Fair trade je založen na partnerství mezi těmi, kdo zboží vyrábějí, a těmi, kdo jej spotřebovávají. Neboli kávovníková zrna mají stanovenou minimální výkupní cenu, která jde přímo pěstitelům a ne řetězci distributorů, dovozních cel a jiným zprostředkovatelům kávového průmyslu, které se k tomu cestou nabalují a vytvářejí konečnou cenu (Thurston a kol., 2013). Fair trade je velká nadnárodní společnost, která má své výrobky a obchodníky s těmito výrobky certifikované. Tudíž aby výrobky/obchodníci mohli mít tuto certifikaci, musí splňovat jistá kritéria, které má Fair Trade uvedené na svých internetových stránkách; z portálu Fairtrade (2014): 

Spravedlivá cena – stanovena minimální cena, pod níž nesmí klesnout ceny dohodnuté mezi pěstiteli a obchodníkem



Zákaz dětské práce – která narušuje právo na vzdělání a zdravý tělesný i duševní rozvoj dítěte



Důstojné pracovní podmínky – plantážníci, farmáři a mnoho dalších dostává mzdu, ze které pokryjí náklady na své živobytí, dlouhodobé obchodní vztahy, rovnoprávnost a demokracie v rámci družstev



Rozvoj komunit – výrobním družstvům je vyplácen tzv. sociální příplatek, který je investován do místního rozvoje

28



Ekologická udržitelnost – podporovány jsou udržitelné pěstitelské a výrobní postupy, které zachovávají ekosystémy pro příští generace, ale také chrání zdraví pěstitelů i spotřebitelů.

Spotřebitelům tak Fair trade nabízí prostřednictvím každodenního nakupování spoluúčast na snižování chudoby lidí na celém světě. Direct Trade Neboli přímý obchod funguje na podobných principech jako Fair Trade, ale s tím rozdílem, že účastníci přímého obchodu nejsou pod žádnou velkou nadnárodní organizací s certifikací, která pravděpodobně vzbuzuje větší důvěru díky své nadnárodní velikosti, ale pražiči či nákupčí kávy se domlouvají na obchodech přímo s farmáři na plantážích; Ethical Coffee (2014, a; Thurston a kol., 2013). Dbá se na spravedlivou cenu (která je v tomto případě někdy i mnohem vyšší než u Fair Trade) a kvalitu produktu. Rovněž se přímý obchod týká pouze kávy, zatímco u Fair Trade káva převažuje, ale jsou tam začleněny i jiné plodiny a výrobky. Tento přístup je typický pro pražírny výběrové kávy, u nás „kávu z rukou farmáře“ praktikuje Doubleshot. Majitel Jaroslav Tuček několikrát ročně cestuje za „svými“ farmáři, zná se s nimi osobně, nakupuje kávu přímo od nich, tudíž mu ze své sklizně nechávají tu nejvyšší kvalitu kávových zrn. Ze svých cest pak dává fotky s farmáři a jejich rodinami přímo na internetové stránky Doubleshot.cz, ale také na „kávovou mapu“ přímo v kavárně Můj šálek kávy. Direct Trade je tedy vztah založený na osobních kontaktech mezi producentem a pražírnou, který je pro trh s výběrovou kávou nejcharakterističtější. Rainforest Alliance Malá zelená žabka je známá spotřebiteli po celém světě jako symbol životního prostředí, společenské a ekonomické udržitelnosti (Thurston a kol., 2013). Organizace Rainforest Alliance jak už název sám napovídá je orientována zejména na životní prostředí s důrazem na jeho ochranu a udržitelnost zdrojů, což zejména v případě pěstování a sklízení kávovníkových zrn rostoucích v oblasti deštných pralesů je více než důležité; z portálu Ethical Coffee (2014, b). Rainforest Alliance zaštiťuje firmy a výrobce z oblasti gastronomie (jídlo a pití včetně firem Nescafé, 29

Nespresso a Costa Coffee), maloobchodní sítě (Mark & Spencer, který rovněž prodává potraviny) a cestovní kanceláře. Zelená žabka tak udělí certifikaci jen těm společnostem, které zabezpečí zboží a služby pouze z udržitelných zdrojů (tyto závazky a jejich dodržování společnost pravidelně kontroluje) a spolupracuje s podniky, které chtějí podporovat lokální komunity a dávat spotřebiteli možnost, jak pomáhat lidem a planetě. Rainforest Alliance tak chrání deštné pralesy, omezuje klimatické změny, chrání divokou přírodu, snižuje život v bídě a přeměňuje podnikatelské praktiky a jejich myšlení; z portálu Rainforest Alliance (2014/2015).

2.3

Shrnutí teoretické části

Shrnutím předchozích deseti podkapitol kávové kultury mohu konstatovat, že káva je spjata se zvyklostmi dané země a přejímání kávové terminologie je tak vždy lokálně ovlivněno a poupraveno. Kavárny se mění a vyvíjejí zrovna tak, jako společnost sama a jsou poplatné potřebám svých konzumentů. Z již zmíněného řetězce „farmář – pražič – barista“ je právě barista jako jeho posledním článkem konzumentovi nejbližším a může tak zásadně ovlivňovat způsoby pití kávy dotyčných konzumentů i být jedním z důvodů, proč se do kavárny opakovaně vracejí. Co se týče signifikantnosti kávy, každá kavárna či pražírna se snaží nabídnout to nejlepší z kávového světa, co osloví nejvíce konzumentů a bude zrovna pro ně v jistém smyslu jedinečné. Káva je také skvělým „nástrojem“ k propojení lidí, přestávka na kávu či „pojďme na kafe“ slouží k socializaci snad po celém světě. Z hlediska stimulantů je káva jako jedna z mála každodenní a hojně podporovanou „společenskou drogou“ (viz kapitola 2.2.7 Káva jako společenská droga). V návaznosti na společenskost tohoto nápoje a možnosti konzumovat ho zejména v kavárnách si lidé spolu rádi vyměňují, hodnotí a sdělují zážitky z jednotlivých kaváren pomocí internetových aplikací. A v neposlední řadě je tu globalizace, která na jedné straně rozšiřuje v našich končinách trh s výběrovou kávou, na straně druhé je tu snaha alespoň vyvážit poměr „bohatého severského konzumenta“ s „chudým jižanským producentem“ (příloha F). Kavárna je tak místo, kde se tvoří denní návyky, je zde jisté „know how“ ohledně kávy a její přípravy, což je také jedním z motivů k její návštěvě a je 30

důvodem/předmětem mého vlastního empirického výzkumu, který rozvinu v následujících kapitolách. Pro tyto účely přejímám definci kávy a kávové kultury již výše zmíněné (viz kapitola 2.2 Kávová kultura): „Káva je materiální surovina, ale kultura ji naplňuje společenskými a symbolickými významy (…) Skrze kulturu může pití kávy utvrzovat identitu, vyjadřovat hodnoty nebo utužit společenské vazby. Káva, stejně jako mnoho dalších nápojů a jídel, prokazuje svou snadnou přizpůsobitelnost odlišným kulturním kontextům“ (…) „Kávová kultura odkazuje na myšlenky, postupy, technologie, významy a asociace týkající se kávy“ (Tucker, 2010: 38, přel. Z. Kadrabová). „Káva je tak všudypřítomným činitelem společenského života, kde kavárny hrají klíčovou roli v její popularizaci a vytváření kávové kultury“ (Tucker, 2010: 38, přel. Z. Kadrabová).

31

3

VLASTNÍ EMPIRICKÝ VÝZKUM

V této části práce nejprve popíšu oblast a cíle výzkumu, dále představím zvolenou metodu, kterou jsem ve svém výzkumu použila. Dále vysvětlím podle jakých kritérií jsem volila výzkumný vzorek a následně představím samotný výzkum, jeho průběh a výslednou analýzu.

3.1 Metodologie 3.1.1 Základní výzkumné úkoly práce Ve své práci se zabývám kávovou kulturou v kavárně Můj šálek kávy v Karlíně. Vycházím z definice Catherine M. Tucker (viz kapitola 2.2 Kávová kultura), která tvrdí, že kávová kultura představuje způsoby odkazující na postupy přípravy kávy, myšlenky s ní spojené, významy a asociace týkající se kávy, neboť káva se vyznačuje snadnou přizpůsobitelností různým kulturním kontextům (Tucker, 2010). A také vycházím z Clifforda Geertze, který v tomto smyslu hovoří o vědě, interpretativním pojetí kultury a o analýze, která je „pátráním po významu“ (Geertz, 2000). Můj výzkumný problém se týká toho, jakým způsobem je v kavárně Můj šálek kávy vytvářena kávová kultura z perspektivy aktérů. Z teoretických východisek, výše zmiňovaných v kapitole 2.2 Kávová kultura, se zaměřím zejména na významy, jež kávě přisuzují konzumenti v kavárně Můj šálek kávy a na faktory, jež ovlivňují její konzumaci a návštěvnost kavárny samotné. Z toho vyplývá má hlavní výzkumná otázka: 1) Jakým způsobem je v kavárně Můj šálek kávy vytvářena kávová kultura z perspektivy aktérů? Ta je doplněna podotázkami: 1a) Jaké jsou hlavní motivace návštěvníků k návštěvě a konzumaci kávy právě v MŠK? 1b) Jaké významy zdejší konzumenti kávě přisuzují? 1c) Jakou společenskou roli pro ně káva hraje? 32

3.1.2 Výzkumná strategie Zvolila jsem kvalitativní strategii, jelikož vzhledem k mému tématu kávové kultury se mi jeví vhodnější než kvantitativní strategie. „Výhodou kvalitativního přístupu je získání hloubkového popisu případů“ (Hendl 2005: 53) jejichž cílem je porozumět problému v přirozeném prostředí. Chtěla jsem zjistit subjektivní vidění a chápání kávové kultury jednotlivých respondentů s ohledem na to, abych je nikterak neovlivňovala coby konzument kávy a pravidelný návštěvník kavárny Můj šálek kávy. Zatímco u kvantitativní strategie je sběr dat silně strukturovaný pomocí testů, náhodných výběrů a dotazníků, charakteristikou kvalitativní strategie je, že se používají „(…) relativně málo standardizované metody získávání dat“ (Hendl, 2005: 52), jako jsou rozhovory a pozorování. Podle Chenaila je výzkumný proces tvořen neustálým porovnáváním a konfrontováním toho, co je známo jak z terénní práce, tak z literatury a z osobní zkušenosti (Chenail, 1998). Proto jsem se snažila mít výzkum srovnaný „do latě“ podle Chenailovy „olovnice“ (Chenail in Biograf, 1998: 31/32): 1) Oblast zájmu: kávová kultura v kavárně Můj šálek kávy 2) Výzkumná otázka (záměr): Jakým způsobem je v kavárně MŠK vytvářena kávová kultura z perspektivy aktérů 3) Data, která mají být sebrána: výpovědi respondentů ohledně motivace navštěvování kavárny MŠK a konzumace kávy právě tam. Co pro respondenty káva znamená, jaké významy jí přisuzují a jakou společenskou roli podle nich káva zaujímá. 4) Procedura analýzy dat: způsob zpracování rozhovorů a následná interpretace sesbíraných dat

33

3.1.3 Techniky sběru dat Provedla jsem kvalitativní sběr dat, („Kvalitativní data jsou nejčastěji slova, která získáme dotazováním (rozhovory), pozorováním či čtením (dokumenty) nebo určitou kombinací těchto tří aktivit“; Punch, 2008: 81), jehož prostřednictvím jsem s respondenty vedla polostrukturovaný rozhovor („Pokud nás zajímá, co si lidé myslí, jak cítí, čemu věří atd., použijeme interview“; Hendl, 2005: 161). Připravila jsem si seznam otázek/témat, které jsem chtěla s respondenty probrat (příloha G). „Rozhovor s návodem dává tazateli možnost co nejvýhodněji využít čas k interview. Současně umožňuje provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání. Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti“ (Hendl, 2005: 174). Je to „(...) určitá střední cesta v podobě polostrukturovaného dotazování, jež se vyznačuje definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pružností celého procesu získávání informací“ (Hendl, 2005: 164). Prvotní kontakt s respondenty probíhal elektronickou formou, ať už přes email či přes messanger a následně domluvení osobní schůzky na rozhovor, většinou v klidnějších kavárnách, kde byla dobrá slyšitelnost pro nahrávání na diktafon. Spolu s nahráváním na diktafon jsem si dělala i poznámky vedle na papír. Některá témata se prolínala, a tak jsme se s respondenty nedrželi vždy přesné struktury či pořadí otázek, některé pasáže v rozhovorech mne z hlediska tématu studie zajímaly více, tak jsem se na ně doptávala a jindy jsem si musela s respondenty vyjasnit význam, co danou otázkou míním. Nashromáždila jsem tedy celkově osm rozhovorů, které jsem opatřila základními údaji o respondentech (pseudonym, věk, profese, kde a kdy se rozhovor odehrál, atmosféra atd.). Všechny probíhaly v českém jazyce s výjimkou jednoho, který proběhl napůl ve slovenštině/češtině.

3.1.4 Výběr vzorku Strategii výběru vzorku jsem nevolila náhodně – vzorek nereprezentoval populaci jednotlivců se stejnou pravděpodobností výběru, jako je tomu u kvantitativních výzkumů, ale byl vybrán účelově vzhledem ke zkoumanému problému (Disman, 34

2002). Zvolila jsem tedy účelový výběr vzorku, kdy kritéria pro výběr vzorku jsou předem dána výzkumným problémem (Novotná, 2009) a tudíž „nám téměř nikdy neumožní nějakou opravdu širokou generalizaci naších závěrů“ (Disman, 2002: 112), ale to ani cílem kvalitativního výzkumu není. V mém případě bylo cílem při výběru vzorku získat co nejvíce dat, jež vypovídají k dané problematice kávové kultury očima aktérů. V mém případě jsem zvolila návštěvníky kavárny Můj šálek kávy, kdy jediným kritériem byla pravidelná návštěvnost spojená s konzumací kávy v kavárně Můj šálek kávy (alespoň jedenkrát za měsíc po dobu půl roku) bez ohledu na věk, pohlaví či profesi účastníků studie. V tomto ohledu je povaha vzorku heterogenní (Novotná, 2009). Oslovila jsem osm respondentů, včetně mé kamarádky, která byla mou první respondentkou. Zároveň jsem také oslovila samotného majitele kavárny Můj šálek kávy, který má přehled o stálých hostech a dal mi určité tipy na dva respondenty, kteří by mi k tématu kávové kultury zodpověděli pár otázek. Tímto způsobem jsem si vybrala účastníky výzkumu, kdy se respondenti postupně „nabalovali“ (technika sněhové koule – „Snowball Technique“ spočívá na výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny“; Disman, 2002: 114), neboť každý z respondentů mi doporučil někoho dalšího, o kom věděl, že pravidelně navštěvuje kavárnu Můj šálek kávy. Podle Hendla je „sněhová koule“ vhodná pro interview (Hendl, 2005). Výzkumu se zúčastnili všichni oslovení, neboť ode všech jsem dostala informovaný souhlas k provedení výzkumu.

3.1.5 Analýza a interpretace dat Jakmile jsem nashromáždila rozhovory ve formě audio nahrávek, rozhodla jsem se provést doslovnou transkripci pro zachycení autentičnosti výpovědí respondentů, jejich myšlenek a vnímání daného tématu, „(…) zpracovat data smysluplným a užitečným způsobem a nalézt odpověď na položenou výzkumnou otázku“ (Hendl, 2005: 223). Každá transformace dat je zároveň redukcí a prvním krokem analýzy (Heřmanský, 2009). Analýzou v kvalitativním výzkumu se rozumí proces, v jehož rámci hledáme v datech témata, podobnosti, pravidelnosti či vztahy, a přitom podle 35

Strausse a Corbinové představuje kvalitativní analýza spíše pouze praktická doporučení, než pevná pravidla pro konverzi dat do smysluplné teorie (Strauss, Corbinová, 1999). K analýze takto přepsaných rozhovorů jsem použila techniky kódování. „Kódováním se rozumí rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové integraci“ (Hendl, 2005: 264). Zvolila jsem otevřené kódování, kdy se identifikují témata v textu a přiřazuje se jim označení. Tato témata mají vztah jak k položeným výzkumným otázkám, tak k přečtené literatuře a k pojmům používaných účastníky studie (Hendl, 2005). Kompletní znění přepsaných rozhovorů uvádím v kapitole 6 Přílohy (1. – 8.). Poté jsem se snažila v takto roztříděných a kódy označených datech najít podobnosti s cílem vysvětlit a interpretovat zkoumaný problém.

3.1.6 Hodnocení kvality výzkumu K zajištění kvality výzkumu a jeho validity jsem se držela Hendla, který o validitě říká, že „Musíme vyloučit alternativní vysvětlení našich výsledků nebo možnosti narušení validity studie“ (Hendl 2005: 145), abychom zkoumali opravdu to, co zkoumat chceme. Já jsem použila „olovnici“ podle Chenaila (viz kapitola 3.1.2 Výzkumná strategie), kdy jsem porovnávala a konfrontovala získané poznatky z terénní práce, z literatury a z osobní zkušenosti (Chenail in Biograf, 1998). Validitu v kvalitativním výzkumu může podle Lincolna a Guby ohrozit zkreslení ze strany výzkumníka, zkreslení ze strany účastníků a reaktivita, která znamená, „(…) že přítomnost výzkumníka může ovlivnit procesy, na něž je výzkum zaměřen“ (Lincoln a Guba, 1985 in Hendl, 2005: 148). Snažila jsem se získat si důvěru respondentů tak, aby při rozhovorech se mnou přirozeně komunikovali bez potřeby zkreslovat údaje a souběžně jsem jim nechala v návaznosti na otázky co nejvíce volnosti v projevu. Ovšem z rozhovorů nezjistím věci, které mi respondent říci nechce či si je ani neuvědomuje. Rozhovory s respondenty jsem záměrně uskutečňovala v kavárnách, aby byli obklopeni příjemným prostředím a cítili se u toho dobře. Souběžně jsem se snažila je neovlivňovat svými názory a zkušenostmi (sama jsem konzument kávy a 36

do kavárny Můj šálek kávy taktéž chodím), zasahovala jsem pouze v případě vysvětlení a upřesnění dané otázky. Podle, již výše zmíněných autorů, Lincolna a Guby jsou hlavní kritéria validity: důvěryhodnost, přenositelnost, hodnověrnost a potvrditelnost (Lincoln a Guba, 1985 in Hendl, 2005). Co se týče zajištění důvěryhodnosti „Jde o to dokázat, že předmět zkoumání byl přesně identifikován a popsán“ (Lincoln a Guba, 1985 in Hendl, 2005: 339). V tomto ohledu mi důvěryhodnost zajišťuje dlouhodobá zkušenost a obeznámenost s kavárnou Můj šálek kávy ještě před samotným výzkumem a také přátelský vztah s majitelem této kavárny a některými respondenty. S důvěryhodností souvisí hodnověrnost, která se v mém výzkumu zvýšila díky konzultacím jak s vedoucím práce, tak se samotným majitelem kavárny Můj šálek kávy a také s odborníky na kávové scéně. „Přenositelností se myslí možnost využít závěry z daného případu pro jiný případ, který se mu podobá“ (Lincoln a Guba, 1985 in Hendl, 2005: 339). Vzhledem k tomu, že můj výzkum je kvalitativního rázu se zaměřením pouze na kavárnu Můj šálek kávy a její návštěvníky (rozhovory s vybranými osmi respondenty), je jeho přenositelnost a generalizace výsledků na jiné kavárny velmi snížená. V kvalitativním výzkumu však nejde o reprezentativitu získaných dat za účelem zobecnění, ale o dosáhnutí dat, jež k dané problematice vypoví nejvíce. „Cílem (…) v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí“ (Disman, 2002: 304). Nicméně i tak jsem se snažila získaná data formulovat co nejjasněji, s ohledem na jejich případné rozvíjení a další výzkumné rozšíření. Informovaným souhlasem ke zveřejnění své bakalářské práce jak v písemné, tak v elektronické podobě ji dávám k dispozici širokému okruhu zájemců. Potvrditelnost je analogií objektivity, ovšem nikoliv objektivity badatele, ale samotné studie. Snažila jsem se držet zásad pro potvrditelnost tak, aby můj výzkum obsahoval dost informací, podle kterých je možné posoudit jak adekvátnost vlastního výzkumného procesu, tak i získaných poznatků (Hendl, 2005).

37

3.1.7 Etické otázky Cílem je dokončit výzkumnou práci v dobrém vztahu jak s univerzitou a účastníky výzkumu, tak i se samotnou kavárnou Můj šálek kávy, a pokud možno přinést objevy, které přispějí k rozvoji znalostí nebo profesních zkušeností (Burton a Steane, 2004 in Punch, 2008). Řídila jsem se v oblasti etických otázek základními pravidly kvalitativního výzkumu tak, jak je uvádí Hendl (2005). Nejdříve je potřeba získat poučený (informovaný) souhlas všech osob, které se výzkumu účastní. Všechny respondenty jsem již při prvním oslovení plně seznámila s účelem mého výzkumu pro bakalářskou práci, jak bude rozhovor probíhat, že bude zaznamenáván na diktafon a v jaké podobě bude uveřejněn (bude zachována anonymita jednotlivých respondentů). Takto informovaný souhlas jsem obdržela od všech respondentů a nikterak jsem tedy nezatajovala cíle ani okolnosti výzkumu jeho účastníkům (příloha H). Také jsem si vyžádala informovaný souhlas i od majitele kavárny Můj šálek kávy, který o celém výzkumu věděl a souhlasil s ním. Dalším krokem byla svoboda odmítnutí účasti na výzkumu, ale nikdo z mých respondentů tím neutrpěl žádnou fyzickou ani psychickou újmu a volby odmítnutí účasti rovněž nikdo nevyužil. „V ideálním případě identita účastníků není výzkumníkům známa“ (Hendl, 2005: 155), ale vzhledem k tomu, že jsem prováděla osobní rozhovory, nemohla být tedy zajištěna stoprocentní anonymita. Nicméně ve své výzkumné práci jsem všem respondentům přidělila pseudonymy, čímž jsem se snažila zajistit nejvyšší možnou míru soukromí. Jméno kavárny jsem však ponechat musela, aby tím nebylo narušeno vyznění celé zprávy (Hendl 2005). Získaná data slouží pouze účelům mého výzkumu a nebudou poskytována ani předávána další třetí osobě. Jako malou formu reciprocity jsem alespoň nabídla svým respondentům v podobě uhrazení útraty v kavárnách během rozhovorů, ale i to někteří odmítali.

38

3.1.8 Seznámení s respondenty a prostředím výzkumu 3.1.8.1 Charakteristika prostředí kavárny Můj šálek kávy Nejprve začnu s popisem výzkumného prostředí – kavárnou Můj šálek kávy. Tuto kavárnu jsem si vybrala proto, že je unikátní svou vlastní pražírnou kávy Doubleshot. Baristé se zde věnují kávě a její přípravě na vysoké úrovni (účastní se baristických soutěží, na kterých se umišťují na nejvyšších příčkách) a samotná kavárna pravidelně figuruje v žebříčku nejlepších kaváren v Praze. Její majitelé, Bc. Jaroslav Hrstka, pražič a Mgr. Jaroslav Tuček, barista, který má na starosti administrativní chod včetně distribuce kávy, jsou velmi vstřícní a ochotní ke každému, kdo má zájem o kávu a její přípravu. Kavárnu znám a osobně navštěvuji už tři roky, během kterých jsem měla možnost blíže se seznámit s tamním prostředím, jak to tam funguje, s majitelem a jeho názory, i exkurzí a „cuppingem“ v pražírně. Kavárna Můj šálek kávy se nachází ve velmi příjemné a klidné části Karlína, v Praze 8 na rohu ulic Křižíkova a Šaldova. V teplejších částech roku je otevřená i venkovní zahrádka, ale je možné si dát i v chladnějších částech roku kávu venku „na stojáka“. MŠK je mateřskou základnou pražírny Doubleshot a pod jejím vedením (Mgr. Jaroslav Tuček, Bc. Jarda Hrstka a Ing. Kamila Sotonová) funguje od roku 2011 (příloha I). Můj šálek kávy: „Domovská kavárna české pražírny výběrové kávy Doubleshot. V naší kavárně můžete ochutnat nejen výbornou kávu a dorty z vlastní produkce, ale také výběrové čaje, pivo z pivovarů Matuška, Kocour a Slepý krtek a samozřejmě kvalitní domácí a zahraniční vína. K občerstvení každému návštěvníkovi navíc přibalíme romantickou atmosféru Karlína, která dá rychle zapomenout na hluk a stres našeho hlavního města“; data citována z Můj šálek kávy na Facebooku (2014). Čím je Můj šálek kávy charakteristický: 

Direct Trade, tedy přímý nákup kávy nebo také „káva z rukou farmáře“ (zmíněný již v kapitole 2.2.10 Ochrana životního prostředí a sociálních podmínek), kdy samotný majitel MŠK a spolumajitel Doubleshotu v jedné osobě, Mgr. Jaroslav Tuček, se osobně zná s farmáři, od kterých kávu nakupuje. Pravidelně za nimi jezdí nebo je zve i sem do Čech, jsou to 39

oboustranně přátelské vztahy v rámci kávového obchodu. V kavárně MŠK visí na zdi i mapa světa, na které jsou připíchnutými fotkami geograficky zobrazené farmy, odkud kávu, respektive kávová zrna, nakupují. 

Vlastní pražírna Doubleshot, sídlící kousek za Prahou, kde si sami výběrovou kávu praží (příloha J). Mohou tak ovlivňovat chuťové profily kávy a zaručit její čerstvost. Občas nakoupí microloty (viz kapitola 2.2.1 Kávová kultura ve světě aneb jiný kraj, jiný mrav), které jsou pak v limitované edici.



Kávové předplatné, znamená pravidelné zásilky kávy, které si můžete koupit v předplatném na 4, 6 nebo 12 měsíců. Po tuto dobu předplatného vám bude vždy první týden v měsíci chodit balíček kávy až domů. Výběr kávy se řídí Jardou „pražičem“ Hrstkou, druhým spolumajitelem Doubleshotu, podle toho, co mu zrovna připadá z káv zajímavé. Někdy to jsou právě ony limitované edice, microloty, určené pouze pro kávové předplatitele.



Filtrovaná káva – jako jedna z mála kaváren nabízí širokou nabídku kávových nápojů jak na bázi espressa, tak filtrovanou kávu. Právě jeden typ z příprav filtrované kávy se tu každý měsíc prezentuje na křídové tabuli s názvem „metoda měsíce“ (příloha K).



Široký výběr českých produktů, ať už v zastoupení mikropivovarů, vinařů, zmrzlinářů či v podobě domácích limonád, zákusků, dortů a kuchyně, která má denní nabídku jídel (včetně bezlepkových zákusků či rýžového/sojového mléka jako alternativu ke kravskému; příloha L).



Vyškolená obsluha včetně baristů, kteří své profesi rozumí, pořádají školení a workshopy pro veřejnost (kavárna MŠK má vlastní školící centrum hned vedle vchodu do kavárny) a pravidelně se účastní baristických soutěží.



Interiér je navržen v rustikální jednoduchosti, téměř vše tu je ze dřeva. Dominantou celého prostoru je barevně cihlová stěna s logem kavárny a kávovar Spirit Duette. Vedle kávovaru jsou standardně tři mlýnky (dva jsou na espresso a jeden je prázdný – v něm se mele káva přesně na počet porcí pro přípravu filtrované kávy). Za barem se nachází menší a větší křídová tabule, na té menší je napsána vždy metoda měsíce pro přípravu filtrované 40

kávy a ta větší slouží jako přehled denní nabídky, druhů káv a najdete na ní i heslo na wifi (příloha M). Celková kapacita MŠK je 44 lidí. Během března/dubna 2014 tu byly na zdi například vystavené koncertní fotky tamějšího baristy Jirky „Tashiho“ Vondráčka, s názvem „Okamžiky tónů“ (příloha N). 

K dispozici je tu knihovna s knihami, denní tisk, wi-fi či krabice s hračkami pro děti a tmavě modrá poštovní schránka s nápisem „Cheque Collection Box“, kam můžete vhazovat své nápady, podněty a připomínky (příloha O). Své zastoupení tu má i doplňkové zboží týkající se kávy (mlýnky na kávu, „aparáty“ na přípravu filtrované kávy, konvice, Keepcupy).



Pravidelná účast na Farmářských trzích, kde si návštěvníci mohou dát kávu od baristů z „Šálku“.

3.1.8.2 Charakteristika respondentů V této kapitole budu charakterizovat skupinu svých respondentů; jak jsem se k nim dostala, jak a kde probíhaly rozhovory pro můj výzkum (zčásti již v kapitole 3.1.4 Výběr vzorku). Poté respondenty představím z hlediska sociálního – jejich věk, vzdělání a profesi, včetně pseudonymu. Osm vybraných respondentů je převážně narozených v letech 1991 – 1988, s vyjímkou jednoho respondenta, který je narozený 1978. Všichni jsou svobodní, bezdětní a žijí v Praze. Nejprve jsem oslovila mou hlavní respondentku Moniku, se kterou se známe dlouho, je moji kamáradkou, bývalou kolegyní, pracuje v gastronomii a jednu dobu pracovala i jako manažerka kavárny. Ta mi doporučila dalšího respondenta, Dominika. Souběžně jsem dostala doporučení na dva respondenty – Sebastiana a Jitku i od samotného majitele kavárny Můj šálek kávy. Tímto způsobem doporučování se utvořil můj výsledný výzkumný vzorek o osmi respondentech, který tvoří šest žen a dva muži. Někteří respondenti byli více sdílní, co do mluveného projevu, jiní méně, ale to nesnižuje jejich kvalitu. Monika – 23 let, studentka Vysoké školy hotelové, pracuje v oboru gastronomie jako manažerka vinného baru; 41

Dominik – 24 let, vystudoval Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů, pracuje v oboru bankovnictví jako osobní poradce; Aneta – 26 let, vystudovala Fakultu práv UK a SŠ gastronomickou a hotelovou, pracuje v oboru gastronomie jako kuchařka; Pavla – 23 let, studentka 1. lékařské fakulty UK, brigádničí jako hosteska; Sebastian – 36 let, vystudoval SŠ gastronomickou a hotelovou, pracuje v oboru gastronomie jako sommelier a distributor vinného baru; Jitka – 25 let, studentka Přírodovědecké fakulty UK, pracuje v oboru administrativy; Veronika – 24 let, studentka Fakulty sociálních věd UK, pracuje v oboru žurnalistiky jako šéfredaktorka časopisu pro ženy; Sára – 26 let, vystudovala Vysokou školu veřejné a sociální politiky, pracuje v oboru administrativy v právní kanceláři.

3.1.9 Vedení rozhovorů Moje pozice při vedení rozhovoru byla usnadněna tím, že s většinou respondentů se již přátelsky znám z dřívější doby, pouze dva (Sebastian a Jitka) byli pro mě neznámí/noví. Počáteční nědůvěra se tak vůbec nevyskytovala, pouze se opakoval aspekt, že si respondenti nebyli jistí, zda podají „odpovídající výkon“ o něčem tak „banálním“ jako je káva. Rozhovory probíhaly v krátkém časovém horizontu jednoho měsíce (od 1. 6. 2014 do 17. 6. 2014), ale po přepisu rozhovorů jsem se rozhodla ještě pro jeden doplňkový rozhovor, který proběhl 7. 4. 2015. Každý z rozhovorů proběhl jednorázově, neshledala jsem důvod k opětovnému doplnění informací ze strany respondentů. Délka rozhovorů se pohybovala v rozmezí 30 – 45 minut. Časově i místně jsem se vždy snažila přizpůsobit přání respondenta. Rozhovory probíhaly ve veřejném prostoru – v pražských kavárnách, s vyjímkou jednoho, který proběhl u mého kamaráda Dominka přímo u něj doma. Všechny rozhovory začínaly nenucenou konverzací, objednáním kávy a uvolněním atmosféry, aby se eliminovaly případné rušivé elementy jako například dotazy obsluhy, zda si ještě něco doobjednáme. 42

První byl rozhovor s respondentkou Monikou, které je 23 let. Je manažerka vinného baru a současně studentka VŠ hotelové. Setkaly jsme se na zahrádce v kavárně Monolok Café v Praze, 1. 6. 2014 ve 14 hodin, kde jsme byly téměř samy. V polovině rozhovoru tam přišly k druhému stolu dvě dámy. Monika přišla na setkání včas, byla klidná, uvolněná a v dobré náladě, nad odpověďmi nemusela ani moc přemýšlet – mluvila plynně tak, jak jí to „přišlo na jazyk“. Popíjela u toho ledovou kávu a zelený ledový čaj, neboť bylo na zahrádce velmi teplo. Druhý rozhovor byl s respondentem Dominikem, kterému je 24 let. Pracuje jako bankovní poradce v bance, vystudoval VŠ veřejných a mezinárodních vztahů. Tento jediný rozhovor proběhl mimo veřejný prostor, a to u něj doma v Praze, 1. 6. 2014 v 17.30 hodin, kde jsme u toho popíjeli kávu připravenou v Mokka konvičce. Na schůzku přišel o půl hodiny později, respektive já jsem na něj půl hodiny čekala, ale byl v dobré náladě, odpovídal na otázky „bez ladu a skladu“ a velmi často odbíhal od tématu, když mluvil o jiných kavárnách, i když ve snaze porovnat je s cílovou kavárnou Můj šálek kávy. Jediné, nad čím se výrazněji pozastavil, byla otázka číslo 9) Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? To ihned nevěděl a přemýšlel, ba byl i tou otázkou zaskočen. Třetí rozhovor, s respondentkou Anetou, byl asi nejstručnější. Anetě je 26let, pracuje jako kuchařka v michelinské restauraci, vystudovala VŠ práv. Rozhovor proběhl v kavárně Café Lounge v Praze, 1. 6. 2014 ve 21 hodin. Aneta byla kvůli časové tísni velmi stručná, ale i přesto svolila k rozhovoru v ten den. Nad odpověďmi nemusela moc dlouho přemýšlet. Čtvrtou respondentkou byla Pavla, které je 23 let, je studentkou VŠ lékařské a brigádničí jako hosteska v baru. Rozhovor proběhl v kavárně Ema espresso bar v Praze, 4. 6. 2014 v 11.30 hodin. Pavla přišla v dobré náladě, už si objednávala kávu, když jsem dorazila. Sedly jsme si k oknu kvůli lepší slyšitelnosti ač při poslechu nahrávky ani to nepomohlo a bylo velmi obtížné rozeznat jednotlivá slova. Na otázky se jí odpovídalo příjemně, i mi to sama řekla, že se jí otázky moc líbily. Pátým respondentem byl Sebastian. Je mu 36let, pracuje jako sommelier a distributor vinného baru, což bylo hodně znát i v jeho mluveném projevu (plynule a 43

přirozeně formuloval svoje myšlenky). Vystudoval SŠ hotelovou a rozhovor proběhl v kavárně Můj šálek kávy v Praze, 11. 6. 2014 ve 13 hodin. V Šálku bylo velmi živo, Sebastian přišel načas, v dobré náladě, ač jsme se neznali, tak rozhovor proběhl ve velmi příjemné náladě. Sebastiana zajímá hodně věcí i mimo obor své práce, pracuje kousek od Šálku ve vinném baru. Byl upovídaný, vždycky se ke každé otázce rozmluvil až jsem ho musela místy nerada korigovat, aby se držel k tématu. Šestý rozhovor byl s respondentkou Jitkou, se kterou jsme se též dříve neznaly. Je jí 25 let, je studentkou VŠ přírodovědecké (což se velmi projevilo u některých otázek) a pracuje v administrativě. Byly jsme v nově otevřené kavárně La Boheme Café v Praze, 12. 6. 2014 v 13.30 hodin. Jitka přišla dřív, mile naladěná a bylo vidět, že kávu zbožňuje a opravdu se o ní dlouho zajímá, dokonce má i svůj blog. Byla upovídaná, a rozhodně se do odpovědí nemusela nutit, některé otázky, aniž by je znala, mi dopředu zodpověděla, pokud se tématicky prolínaly. Celkově to bylo moc příjemné odpoledne. Zkoušely jsme letní specialitu cold drip. Sedmý rozhovor byl s respondentkou Veronikou, které je 24 let. Pracuje jako šéfredaktorka časopisu pro ženy a souběžně studuje VŠ sociálních věd. Setkaly jsme se v kavárně atria Luxembourg Plaza na Floře v Praze, 17. 6. 2014 v 15.30 hodin, neboť tam Veronika pracuje. Přišla v dobré náladě, na chvíli jsem ji vytrhla z pracovního procesu, za což byla ráda. Její věty byly, co do obsahu, skromnější, ale za to výstižné. Poslední osmý rozhovor byl s respondentkou Sárou. Je jí 26let, pracuje v právní kanceláři a vystudovala VŠ veřejné a sociální politiky. Potkaly jsme se v kavárně Café Lounge v Praze, 7. 4. 2015 v 19.15 hodin. Sára přišla do kavárny o něco později, ale zpoždění mi avizovala předem po telefonu, neboť jela rovnou z práce. Byla v dobré náladě, i když si nebyla jistá, zda v dostatečné míře zodpoví mé otázky. Rozpovídala se tak nějak přirozeně a rozhovor probíhal celkově v příjemné atmosféře. I když spoustu věcí mi pak dořekla mimo diktafon, které jsem si zapsala. Bavily jsme se spolu česko – slovensky.

44

3.2 Analýza a interpretace rozhovorů 3.2.1 Deklarovaný vztah respondentů ke kávě Monika: Přesto, že ráda zkouší různé metody přípravy kávy, zatím vede příprava kávy na bázi espressa. „Zajímám se o přípravu kávy, určitě“. „Metodu přípravy kávy mám nejoblíbenější, no (…). Zkouším, určitě se nebojím jakoukoliv kávu vyzkoušet, ale asi klasický espresso, jako úplně z klasickýho kávovaru, zatím vede no. Jako že když mám možnost volby, tak určitě preferuju kafe takovýhle než filtrovanou kávu. Ale jako nebráním se tomu. Zkouším a věřím, že i k tomu se jednou propiju, ale chce to prostě čas. (...) piju podle chuti. Střídám to. Teď už jsem se naučila pít i espresso, takže piju už ne vždy jenom s mlíkem, ale s troškou cukru“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Jak sama uvedla, pije kávu každý den a to několikrát, než dosáhne pro ni hraničního limitu čtyř káv za den. „Většinou mám chuť pořád, ale už se cítím mnohdy, že můj zdravotní stav pokulhává a extrémně mi tepe srdce. Většinou by na to chuť byla, ale když vím, že jsem ten den už třeba měla čtyři kávy, tak ta pátá už není jako úplně vhodná. Vzhledem k tomu, že nepiju moc vodu, neznám pocit žízně, a díky tomu, že ta káva tak odvodňuje, tak si uvědomím, že mnohdy vypiju víc kávy, jako tekutiny, než vody a to asi není úplně dobře. Takže většinou víc než čtyři kávy za den nevypiju. (…) Je to takový, že neznám moc mezí no, mohla bych ji pít od rána do večera a asi by mě to nepřetalo bavit“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Dominik: „Zajímám. (…) Určitě se o to zajímám. Ani mi tak nezáleží na tom, z jaký je to pražírny, jako spíš na tom, jestli mi ta káva chutná. Takže jakoby určitě si domů nekoupím Illy, protože vím, že bych si ho doma nepřipravil nebo nebudu si ho zbytečně připravovat doma, když ho můžu dostat v podstatě kdekoliv venku, protože tohle je rozšířená značka. Takže domů si spíš kupuju ojedinělejší druhy“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

45

Dominik pije kávu „Denně. Denně, od rána do večera, nevadí mi pít kafe před spaním, nevadí mi kafe pít ráno na lačno, v podstatě piju kafe furt. Dneska už mám pátý, takže kafe piju hodně“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014), a přesto, že má preferovaný druh kávy latte, nebojí se zkusit i něco jiného, například filtrovanou kávu. „(…) převážně piju latte, protože jak říkám vzhledem k tomu, kolik kafe piju za ten den, tak pít jenom pressa nebo jenom filtrovaný nebo překapávaný kafe, tak by mi to asi rozstřelilo srdce, takže spíš takhle to kompenzuju tím mlíkem s pěnou. Ale jakoby jinak se nebráním žádnýmu jinýmu typu kávy. Když je dobrý“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

Aneta: „(…) Zajímám se o principy přípravy, ale ne nějak moc“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Aneta pije kávu denně, příprava kávy pro ní není až tak důležitá, a přesto, že cappuccino patří mezi její nejoblíbenější, je to velmi proměnlivé a nemá vyhraněný druh kávy. „Dvakrát až třikrát denně, když mám příležitost. (…) podle nálady a místa a místních zvyklostí. Na Korsice jsem pila espresso, v zimě piju latte, někdy zas lungo a v poslední době i filtrovanou kávu. Občas s mlíkem, občas bez mlíka, ale nikdy si ji nesladím“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Pavla: o přípravu kávy se zajímá, ale není to její primární záměr. Pije kávu denně a rovněž nemá vyhraněný pouze jeden druh kávy, který by pila neustále. „Dvakrát denně, jednou až dvakrát denně. (…) Piju latte, filtrovanou, někdy s mlíkem někdy bez mlíka, nemám stejný typ. Záleží na okolnostech, ale spíš podle chuti. Jako když je tepleji, tak si dám ledovou kávu“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014).

Sebastian: se zajímá o přípravu kávy hodně. „(…) doma vlastně používám dvě metody filtrování kávy, uvažoval jsem ještě o zakoupení vacuum potu, protože se mi to moc líbí, takže se zajímám o přípravu kávy a aktuálně vlastně probíhá dokonce v Rimini Barista Cup, nestihl sem všechny, vidět přímý přenos, ale sledoval jsem hlavně ty, který znám, který jsou kamarádi a známí. To jsem sledoval potom, co 46

dělají a je to naprosto úchvatný, že jsem viděl vlastně člověka, který pracuje s tou kávou, kde je potřeba dodržovat hrozně moc nějakých postupů a předpisů, a i tak se vlastně neustále snaží hledat a i pracovat na ještě zlepšení, to by si člověk řekl, že už to dospělo do nějaký hranice a dál, že už to nejde, ale oni se to neustále snaží posouvat, což vlastně podporuje filtrovanou kávu dál“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Kávu pije denně a nemá preferovaný druh kávy, naopak ho zajímají limitované edice a ojedinělé druhy kávy, nabízené v Můj šálek kávy. „(…) Střídá se to podle situace, podle času, podle teploty, podle chuti, podle toho, co jsem měl třeba k obědu, nebo pokud jdu po kafi na oběd, podle toho, co je v aktuální nabídce, podle toho, co je třeba za limitovanou edici, neustále se to mění. Jako můžu být rozhodnutej s tím, že si dám cappuccino a přijdu sem, a zjistím, že tu mají v omezeném množství nějakou výběrovku, které je 15 porcí, a stojí to, já nevím, 250Kč, měním kompletně plán, zajímá mě to a chci si to dát“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

Jitka: pije kávu denně a je přímo zapálená do metod přípravy kávy, což zčásti souvisí i se studiem na přírodovědecké fakultě. „No, dost. Intenzivně. Jak mi to samozřejmě umožní čas, ale je to vlastně takový koníček, je pravda, že jsem bohužel hodně pracovně vytížená, ale jak to jde, tak zkouším různý věci nebo si tak hrajeme, s partnerem to máme vlastně společný. (…) my jak jsme oba vědci, tak k tý kávě oba přistupujeme vědecky. Ne až úplně jako lidi, co se tomu věnují naplno, ale taky jsme schopní si hrát s teplotou, vlhkostí, tlakem, no. (…) denně a zhruba tak třikrát denně, dám si šálek. Ale samozřejmě se potom může stát, že třeba jako jedu někam na prodloužený víkend a prostě nelámu to přes koleno a tu kávu jako nemám. Ale samozřejmě že mi trošku chybí. Není to jen , že bych měla absťák úplně, ale jak už to má člověk ten rituál a má to spojený s tím, že vypne a tak“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Pokud nemá k dispozici výběrovou kávu, raději nepije kávu žádnou, i když jak sama prozradila, nějaký kofein potřebuje a tak kávu kompenzuje kvalitními čaji. „ (…) protože kamkoliv teď jedu, tak já mám takový cestovní set na kávu, který je 47

ohromně lehkej a strašně skladnej, takže já si tu kávu teď můžu udělat úplně všude i na špici Eiffelovky, ale prostě většinou si nestihnu jako opatřit tu zrnkovou a než abych si na severu Čech u nás kupovala zrnkovou, která nestojí za nic, tak právě tu kávu radši nepiju. (…) takže to tam kompenzuju třeba těma čajema. (…) Ale že bych měla mít čtyři dny bez kávy a bez černýho čaje, tak to bych asi umřela“. „ (…) když si připravuju doma, tak to je určitě filtrovaná káva, různý způsoby, ale když jdu do kavárny, a kupuju si kávu s sebou (…),tak si chci většinou vychutnat to, co si doma neudělám a to je většinou espresso, macchiato, to už je vlastně takový vrchol“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

Veronika: mi napřímo řekla, že se o přípravu kávy moc nezajímá, kávu nepije denně a jde jí hlavně o chuť. „Hele třeba 3x týdně? Já vůbec nepotřebuju kávu každý den, nemám to nijak daný ani vlastně nepiju na únavu nebo tak, já ji spíš piju vážně na chuť. Mám to spojený s tím, no, s tou chutí“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Nemá preferovaný stejný druh kávy, „Ale v tom Šálku si dávám většinou filtrovanou“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014).

Sára: to má tak napůl, kávu pije převážně venku, kde se i zajímá o to, jak je připravená, ale doma ji stačí instantní káva. „Zaujímám aj nezaujímám. Už hrozně dlho si vravím, ako si spravím nějaký kurz, že by som mala o to záujem, že by som robila alespoň príležitostně (…) No ale kde to budem potom aplikovat (…)Doma ma to nebaví“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Kávu pije denně a převážně venku (v práci) a druh kávy je proměnlivý podle toho, co v danou chvíli od kávy očekává za účinek. „Šestkrát denně, štyrikrát z toho máme v práci normálně stroj, takže asi tam no. (…) to sa liší. Fakt sa to liší podla toho, jestli som vonku. Alebo som v práci a potrebujem rýchlu kávu, vysloveně potrebujem zobudit, tak si dám dvojité presso“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015).

48

Shrnutí deklarovaného vztahu respondentů ke kávě U Moniky vede příprava na bázi espressa ač považuje filtrovanou kávu a espresso samotné za něco, k čemu se musí propít, aby to ocenila a vychutnala si to. Počet káv denně u ní určuje vědomý pocit toho, že pije nepřímo úměrně málo vody k množství vypité kávy, což ji pak dehydratuje a způsobuje jí to bušení srdce. Dominik pije převážně latte, které pije prakticky pořád, protože rád pije kávy hodně, a kdyby pil jenom filtrovanou kávu nebo espresso, tak mu to roztřelí srdce, jak řekl. Pokud pije kávu venku, tak preferuje přípravu na bázi espressa, ale doma si připravuje filtrovanou kávu v Mokka konvičce a spíše si vybírá zajímavé druhy výběrové kávy či limitované edice. Zásadně si kávu nesladí. Aneta pije kávu podle chuti, nálady a místa a o její přípravu se až tak nezajímá. Vévodí u ní příprava kávy na bázi espressa – nejčastěji cappuccino. Kávu si rovněž nesladí. Pavla pije kávu denně, střídá přípravu kávy jak na bázi espressa, tak filtrovanou. Hlouběji se však o to nezajímá, primární je pro ni chuť. Sebastiana baví pozorovat baristy při přípravě kávy, pije jak filtrovanou kávu – tu si připravuje i doma, ale i na bázi espressa. Rozhoduje u něj chuť a zajímavé druhy kávy a limitované edice. Zásadně si kávu nesladí. Jitka pije kávu denně. Víceméně u ní platí, že na kávu na bázi espressa chodí do kavárny, zatímco filtrovanou si připravuje doma. Jako studentka přírodovědecké fakulty přistupuje ke kávě vědecky a velmi se zajímá o metody přípravy. Pokud nemá k dispozici kvalitní kávu (má dokonce svůj cestovní set), tak raději nepije žádnou a přejde k čaji. Veronika pije kávu podle chuti a jako jediná z respondentů ji nepije každý den. O metody přípravy se moc nezajímá, ale v Můj šálek kávy preferuje filtrovanou kávu. Sára pije kávu denně. Za účelem užít si kávu chodí vždy do kavárny, v práci si většinou dává dvojité espresso na probuzení a doma se „odbývá“ instantní kávou, neboť doma ji to nebaví si připravovat kávu. Až na jednu respondentku pijí všichni kávu denně, a to několikrát za den. Spíše v kavárně vyhledávají přípravu na bázi espressa a doma si připravují filtrovanou kávu, kdy je zajímají spíše limitované edice kávy. Většina respondentů si kávu nesladí, a pokud ano, tak od toho pomalu upouštějí.

49

3.2.2 Okolnosti návštěvnosti MŠK respondenty Monika: „Do Můj šálek kávy chodím tak, v průměru, jednou měsíčně. Chodila bych určitě radši, ale je to z toho důvodu, že je to tam v Karlíně a vzhledem k tomu, že tam ani nepracuju, ani nebydlím, takže tam jedu účelově jenom do Šálku. (…) Byla jsem se tam jednou učit, a jinak je to většinou s přáteli na oběd, nebo na kafe a dezert“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6 2014). O kavárně Můj šálek kávy se dozvěděla náhodou díky své práci, když jeli na exkurzi a „cupping“ do pražírny Doubleshot. „Hmm, myslím, že jsem se setkala s Jardou Tučkem, když jsme navštívili Doubleshot pražírnu, a takhle jsem se dozvěděla o jeho kavárně, on nám tam vařil jenom cvičně kávu, která byla už natolik perfektní, že mě to nalákalo i na Šálek“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Monika navštěvuje i jiné kavárny, ale Šálek vévodí, případně jiné kavárny, kde mají také kávu Doubleshot včetně vinného baru, kde pracuje. „Chodím i do jiných s tím, že chodím do Ema espresso baru, a kávu máme i u nás ve vinném baru. Takže občas si ji i u nás sama uvařím“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Dominik: „ (…) Nejčastěji nebo tak zhruba jednou, dvakrát do měsíce. (…) Chodím si tam většinou popovídat, protože přece jenom jak je to dál z centra, až v Karlíně, tak musím mít nějakou časovou rezervu, abych tam dojel, abych tam měl klid na to kafe. Takže si tam chodím spíš popovídat s lidma. Nebo si tam občas chodím sednout i sám na kafe, maximálně s knížkou. (…) úplně poprvé jsem se o tom dozvěděl od Tebe, takže na Tvoje doporučení. (…) Chodím i jinde, kde mají Doubleshot, například Café Lounge, Ema espresso bar a další, ale taky chodím do kaváren, kde Doubleshot nemají, ale mají tam jiné pražírny, například v Truhlářské ulici, tam je Kafíčko“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

Aneta: chodí do Můj šálek kávy ob měsíc a výhradně chodí na kávu (popovídat si s někým), případně na večeři. Prvně se o kavárně dozvěděla „Od svého kamaráda, který je dobrý kamarád majitele. (…) Pokud někde mají Doubleshot, tak mě daná 50

kavárna hned zaujme, protože to beru jako záruku kvality“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Pavla: navštěvuje Šálek většinou jednou za měsíc a vždycky se tam zdrží, neboť chodí „Na kávu si popovídat, s sebou si ji neberu, ráda si kávu vychutnávám v klidu“. O kavárně se dozvěděla na doporučení „Od kamaráda, který bydlí kousek za rohem a co tam chodí často a vzal mě tam na kafe“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Vyhledává kavárny, kde mají kávu Doubleshot. „Do Můj šálek kávy a ještě vím, že mají v Alza Café. Když tam člověk nakupuje, tak mu šálek kávy přijde vhod. Jinak nevím, kde by měli ještě Doubleshot“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014).

Sebastian: je v Šálku takřka denodenně, „Pětkrát týdně. (…) já si sem vždycky odskočím kvůli kávě, takže na kávu, (…) chodím na stojáka na bar. (…) Víceméně hlavní účel je, krátká přestávka mezi prací, někdy tam je ten kofeinový účel, ale vždycky je tam k tomu takový ten, my tomu říkámě „bar-talk“. Prostě takový to, že když je čas na obou stranách, tak člověk si krátce popovídá, na chvilku, nevím jestli se to dá připrovnat jako když kuřáci chodí na cigaretovou pauzu“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Sebastian kousek od kavárny pracuje, a tak rád zajde na kávu, případně pivo po práci a vždy si u toho povídá s obsluhou. „ (…) jdu sem někdy na schůzku, jdu sem někdy na oběd a dám si k tomu kávu, ale primárně je, že víceméně jdu na kávu, kterou můžu vypít na stojáka a nemusím si ani zabírat místo a hlavně je to teda komunikace s lidma. Hlavně je to ta komunikace s lidma, jednak se člověk vytrhne z toho, co dělá a popovídá si zase s jinýma lidma. Pro mě je to spíš takový ten sociální způsob, sedět mě nebaví a místo toho radši jdu takhle a potkám u toho spoustu lidí a vlastně se u toho občas připletu i do debaty s nějakým zákazníkem. Jo, ta sociální stránka tam pro mě asi hraje největší roli. A samozřejmě ta chuť tý kávy, primárně jsem jdu proto, že si vybírám, co budu pít“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

51

Sebastian do svých 33 let kávu nepil, zlom přišel po návštěvě kávového worskhopu v kavárně Al Cafetero, kde školení vedl tehdejší člen Můj šálek kávy. „ (…) Přihlásil sem se, bylo to tenkrát v Al Cafeteru, to byla jedna z prvních pražských kaváren, kde se jako začalo dobře pracovat s kávou. Vedli to právě Adam Dvořák a Zdeněk Smrčka, kteří mají dneska Kávový klub. A Zdeněk Smrčka v tý době pracoval tady, v Můj šálek kávy. Tehdy ještě byli pod jiným majitelem. A tam mi vlastně představili kafe, tam sem nějak poprvý pil kafe a zjistil, že to může být zajímavý nápoj, a tam sem taky zjistil, proč mi nikdy nechutnalo, protože jsem ho pil ve většině případů žluklý a přepražený, špatně připravený kafe. A který bylo vlastně hořký a všechny ty chutě, co se mi nelíbily, byly způsobený špatnou přípravou, nekvalitní surovinou. Takže tam jsem se poprvý dozvěděl o Můj šálek kávy, a začal jsem sledovat jakoby na Twitteru lidi z kávovýho prostředí a díky tomu jsem se vlastně seznámil třeba s Terezkou Balou, která tady dělá, a jelikož ona je hodně komunikativní na tom Twitteru, tak záhy přišlo takový to, co nejdřív ten Šálek chtít navštívit“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). „Moje návaznost na Šálek je daná nejkratší cestou z práce, což je 50m, takže se nejvíc zdržuju tady, na pár místech v Praze je Doubleshot, ale tady v Šálku jí dostanete v tý největší kvalitě. Ale Doubleshot má ještě druhou provozovnu, Alza Café, kde je trochu užší nabídka, nicméně tu občas využívám taky, a na ostatních místech, spíš to beru tak, že když vím, že mají kávu Doubleshot a mám možnost trošku sledovat personál, jak s tím pracuje, tak to pro mě znamená, že si tam můžu bezstarostně dát dobrou kávu, to se týká i restaurací. (…) Doubleshot má dobrou pověst, co se týče školení zaměstnanců“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

Jitka: „ (…) já se tam objevím zhruba tak třikrát až čtyřikrát do měsíce“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). U Jitky jsou účely návštěvy kavárny různorodé, někdy jde jenom pro zrnkovou kávu s sebou, někdy po práci jak říká, za odměnu, ale vždycky to u ní evokuje relax a klid. „ (…) já se tam třeba otočím opravdu jenom na váženou kávu, a nebo většinou my tam chodíme tak jako za odměnu. Že si uděláme prostě hezkou neděli , jdeme si tam posedět, oni mají perfektní cukrářku, takže na 52

zákusek a tak si to užít, a pak to taky máme cestou z práce, (…) takže se tam prostě někdy stavíme večer, když už jsme úplně hotový (…) na kávu s sebou“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Jitka věděla o Šálku ještě dřív, než byl vůbec otevřený. „No, to bylo strašně zvláštní, protože on ještě tehdá nebyl otevřený a už se o něm vědělo v určitých kruzích. Takže pro mě to bylo tak jako že to bylo „medializovaný“ určitým kroužkem lidí, ale bylo to na Baristovi roku 2011 tuším? Že se tam o tom nějak bavili, ale viděla sem tehdá i když sem šla okolo, vylepený nějaký věci, jakoby na tom místě, kde teď šálek je, ale tehdá to tuším ještě neměl Doubleshot“. Jitka chodí na kávu i jinam, podle toho, kde se zrovna vyskytuje „(…) je to daný skutečně tím, že jak jsem rozlítaná, tak jdu, nechci říct do spádový nejbližší kavárny, která se vyskytuje i v mém okruhu“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Ale Doubleshot má též spojený se zárukou kvality. „(…) jako je to určitá známka kvality. Každopádně většinou to až takovouhle úplnou namátkou nedělám, ale o těch kavárnách, které mají Doubleshot vím, a zhruba se ještě řídím těma referencema, jako od známých. Že to neberu úplně naslepo. Ale samozřejmě, že kdybych někudy šla a všimla si toho, tak bych k tomu přistupovala pozitivně“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

Veronika: navštěvuje Šálek nárazově, ač bydlí v Karlíně nedaleko kavárny „(…) že třeba v létě tam chodím mnohem víc jak tam mají zahrádku, (…) dřív sem chodila mnohem víc, ale teď jak mám novou práci, tak už tam tolik času nemůžu trávit, tak já nevím, třeba 2x do měsíce? Ale zase to jejich kafe piju v podstatě každý víkend na Farmářských trzích, protože tam mají ten stánek“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Pro ni je návštěva Šálku většinou společenského rázu, neboť tam chodí „S někým, vždycky s někým. Jako měla sem tam dokonce i nějaký pracovní schůzky, ale většinou spíš jako kamarádi, máma, takhle a na snídaně tam chodím o víkendu“. „No tím, že to zakládal tenkrát přítel mého kamaráda, že mu pomáhal tomu Rolandovi, který původně Můj šálek kávy zakládal, tak ten můj kamarád byl jeho přítel tehdejší, takže tak sem o tom věděla, když to vznikalo. (…) já sem měla pocit,

53

že nejdřív to určitě pronajímal, ale jestli to vyloženě prodal, to je jako možný“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Veronika navštěvuje i jiné kavárny, pokud mají Doubleshot, neboť „Jako určitě má pro mě ten Doubleshot nějakou hodnotu v tom, že věřím tomu, že tam to kafe pak budou mít dobrý. Jako záruka dobré kávy“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014).

Sára: „Jedenkrát mesačně. Asi, asi tak no. To závisí, já som tam pred tým bývala, a vtedy som tam bola každý deň. Po cestě do práce, alebo po cestě z práce, ale čo som sa odsťahovala, tak asi tak jedenkrát mesačně no. (…) Ráno vyslovene si chodím po kafe. Teda chodila som si po kafe cestou do práce a večer vždycky s kámošmi na večeru, alebo len fakt tak posedieť, dať si koláč, mala som tam rada to prostredie“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Sára se o Šálku dozvěděla z blogu, „Úplně prvně na Scuku. To som ešte ani nebydlela na Karlíne, a malo to hrozne dobré recenzie na Scuku. Tak si vravím, tak to skúsme, chodíme stále do tých istých kaviarní, no tak sme tam šli a hrozně som to tam mala rada. Dala som si tam sendvič s kozím syrom a s červenou repou, obrovské latte, mrkvový dort, a už som tam odvtedy chodila. Fakt takto to je, neviem, hrozne príjemný pocit som tam mala“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Sára si ráno chodívá pro kávu do kavárny El Bistro, které má blíž a Doubleshot tam mají taky, neboť to vnímá jako záruku kvality „ (…) to je presně také to, že vieš, čo dostaneš. Vieš, aká bude chuť. (…) Ale rozhodne by mohli možno robit takú vec, že prezentovat viacej to, že v niektorých tých kavárnách alebo čo v nich je ten Doubleshot. Já neviem, keď môže být nálepka Amex card na každých dverách, tak by mohla být nálepka Doubleshot“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015).

54

Shrnutí okolností návštěvnosti MŠK Frekvence návštěvnosti u Moniky je dána svou lokalitou v Karlíně, která je pro ni z ruky. Většinou si tam chodí na kávu nebo na oběd s někým popovídat. Prvně se o MŠK dozvěděla na kávové exkurzi přímo v pražírně Doubleshot, tedy od samotného majitele kavárny. Doubleshot kávu vyhledává i v jiných kavárnách. Dominik navštěvuje Šálek zhruba jednou, dvakrát do měsíce, neboť díky lokalitě musí mít časovou rezervu, aby si v klidu vypil kávu. Nejčastěji si tam chodí popovídat s někým nebo číst si knížku. Prvně se o kavárně dozvěděl na moje doporučení. Doubleshot kávu rovněž vyhledává i v jiných kavárnách. Aneta chodí do Šálku jednou za dva měsíce a výhradně si s někým popovídat nebo na večeři. Prvně se o kavárně dozvěděla na doporučení kamaráda, jež je kamarádem majitele. Pokud někde vidí Doubleshot, jde tam na kávu, protože je to pro ni záruka kvality. Pavla chodí do Šálku zhruba jednou za měsíc a vždycky s někým na kávu, popovídat si. Prvně tam byla na doporučení kamaráda, který v dané lokalitě bydlí. Za kávou Doubleshot chodí výhradně do Šálku a do Alza Café, patřící rovněž Doubleshotu. Sebastian kousek od Šálku pracuje a tak je tam takřka denodenně. Rád chodí jen tak „na stojáka“ na bar povídat si s obsluhou a baristy. Sebastian začal pít kávu až ve svých 33 letech po návštěvě kávového workshopu, kde se prvně dozvěděl o MŠK. Většinou si pro kávu chodí do Šálku a do Alza Café, ale pokud může sledovat přípravu, dá si kávu Doubleshot i v jiných kavárnách. Jitka chodí do Šálku třikrát až čtyřikrát do měsíce buď s někým na kávu, nebo jako „za odměnu“ po cestě domů z práce, anebo pro zrnkovou kávu s sebou. Prvně se dozvěděla o kavárně, když ještě nebyla ani otevřená, ale už se o ní povídalo v „určitých kruzích“. Navštěvuje i jiné kavárny, kde mají Doubleshot, ale řídí se referencemi a doporučením známých. Veronika bydlí nedaleko Šálku, ale i přesto tam chodí nárazově, spíše přes léto na zahrádku. Více pije jejich kávu každý víkend na Farmářských trzích. Do Šálku si chodí vždycky s někým popovídat a o víkendech na snídaně. Prvně se dozvěděla o kavárně přes kamaráda, který byl tehdejší přítel majitele, ještě předtím, než to patřilo Doubleshotu. Rovněž vnímá Doubleshot jako záruku kvality. Sára chodí do MŠK zhruba jednou do měsíce, když bydlela v Karlíně, chodila tam častěji. Většinou si tam 55

chodí posedět a s někým popovídat, protože má ráda tamější prostředí. Prvně se o Šálku dozvěděla z blogu Scuk. Momentálně si chodí pro kávu Doubleshot do bistra kousek od stávajícího bydliště, neboť je to pro ni záruka kvalitní kávy. Většina respondentů se dozvěděla o kavárně na doporučení svých známých a přátel, kteří je tam vzali na kafe – chtěli jim to ukázat. Také vzhledem ke své vzdálenosti či poloze v Karlíně je návštěva MŠK účelná, respondenti tam jdou strávit čas v kavárně, nikoliv, že by si brali kávu s sebou, od této vzdálenosti se také odvíjí frekvence návštěvnosti. Respondentka Monika by tam trávila mnohem více času, kdyby to měla blíž. Většina respondentů vnímá návštěvu kavárny společensky, chodí si tam s někým na kávu popovídat. Všichni respondenti se shodli na tom, že káva z Doubleshotu je pro ně zárukou kvality, že ta káva bude připravena v odpovídající kvalitě i mimo kavárnu Můj šálek kávy (či Alza Café).

56

3.2.3 Prostředí (obsluha, interiér, káva) Monika: pro ni je Můj šálek kávy unikátním místem. „Hmm, asi kombinace všeho no. Myslím, že nic takovýho druhýho tady není. Je to hezký místo, je tam klid, výborný kafe, výborný jídlo, výborný dezerty, nemám nic, žádný druhý takový místo, kterým bych to nahrazovala“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). To dotváří z velké části také tamní obsluha. „Myslím, že asi určitě, je to potřeba, aby tam byla taková obsluha, když už je tam káva na takový úrovni a už je tam toho množství tolik, tak jakoby se očekává, že tam budou asi lidi znalí té přípravy, toho původu. Asi bych si nedovedla představit, že by tam byl někdo, kdo by nevěděl nebo neuměl připravit kávu, to by ztratilo ten smysl“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Denní nabídky si moc nevšímá, za to ráda využívá doporučení obsluhy, zejména co se týče kávy. „Většinou ho potřebuju, protože zas tak znalá nejsem, abych se v tom sama orientovala“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Pro Moniku je hlavním kritériem pro výběr kavárny káva, ale souběžně hraje roli i prostředí, již zmíněná příjemná a vyškolená obsluha a také zákusky případně jiná jídla. „ (…) Je toho strašně moc věcí dohromady, který třeba v Emě nebo v Šálku jsou. Když si dávám kávu tak ne vždycky ji piju samotnou, když tam mají jako třeba v Emě nebo v Šálku domácí limonády, tak je to pro mě určitě přínosem, stejně tak někdy si k tomu dám ráda dezert, v obou jsou dezerty na nějaký úrovni, která mě jako baví, s tím, že jsou tam příjemní lidé, určitě to hraje důležitou roli ty lidi, když tam bude perfektní kafe, který jinde mít nebudou a tady ty ostatní věci tam nebudou, tak tam prostě chodit nebudu jenom kvůli tomu kafi. Potřebuju k tomu ještě strašně moc dalších věcí, nebo si ji budu brát třeba s sebou, ale je to strašně moc věcí, který mě přesvědčují tam chodit“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Dominik: Můj šálek kávy mu připomíná Kalifornii a tamější kavárny. „ (…) ten styl tý kavárny, jakým je udělaná tak mi připomíná LA, pár kaváren, který sem navštívil v LA, v Kalifornii. A když sem tam byl poprvý, tak sme tam vlastně byli v létě spolu a venku bylo hezky, takže říkám, bylo to takový svěží, jsou tam velký výlohy, takže je to tam vlastně takový otevřený, vzdušný prostor, a jakoby tím prostředím, jak je to tam 57

zařízený tak nevím, evokovalo to ve mně Kalifornii“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Dominik si aktuální denní nabídky všimne pouze tehdy, nabídne mu-li to sama obsluha, neboť pije většinou latte. Nicméně doporučení obsluhy uvítá. „Většinou vím co chci a ani tak na cedule nebo kde mají napsanou denní nabídku moc nekoukám a spíš potom, když mi obsluha sama nabídne, že mají něco novýho nebo něco zajímavýho, tak si nechám doporučit nebo poradit. Ale většinou jsem rozhodnutej, co si dopředu dám“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Pro Dominika je „V první řadě prostředí, a potom kafe. Prostředí je pro mě možná důležitější než to kafe, protože pokud tam není příjemný prostředí (…) od interiéru přes obsluhu až po lidi, co tam chodí. A říkám, pokud někam chodí lidi jako například je Café-Café v Rytířský ulici, který mi prostě nejsou sympatický, vadí mi ta společnost, která tam je, tak v Café-Café mi vadí třeba i obsluha…“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Co se týče Můj šálek kávy „Ta kavárna má zajímavou energii, takže lidi jsou tam určitě uvolněný. A jsou tam jakoby svý, ale na druhou stranu, chodí tam jiní lidé, chodí tam rozhodně jiní lidé než tady v centru do kaváren, přece jenom jak je to v Karlíně, a je to hodně svým způsobem, co se týče toho kafe, sofistikovaný, tak tam chodí jiná sorta lidí, než například do Lamborghini nebo do jiných kaváren tady v centru“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

Aneta: pro ni je Můj šálek kávy kombinace „Vůně kávy, kamarádi, klid, pohoda, dorty“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Aneta naopak sleduje denní aktuální nabídky. „Většinou vím dopředu, co si dám, ale občas, když mě zaujme doporučení, dám si to, co mi doporučí obsluha“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Pro Anetu jsou faktory prostředí, kávy a obsluhy stejně důležité a navíc ještě spádová oblast kavárny vzhledem k jejímu místu práce a bydliště. „Prostředí a značka kafe a samozřejmě obsluha a taky dostupnost z místa bydliště nebo z práce“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

58

Pavla: pro ní je kavárna Můj šálek kávy kombinací: „Klid, úplný relax, taková příjemná atmosféra“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Aktuálnosti z denní nabídky registruje „(…) spíš na Facebooku, registruju aktuálnosti, ale na té tabuli spíš ne“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Ráda si nechá poradit od obsluhy „(…) nechám si

poradit. Takže

kolikrát

měním svůj

názor“

(rozhovor

s respondentkou, 4. 6. 2014). „Určitě prostředí, spíš klidnější. (…) No jako aby byla příjemná jak interiérem, tak lidmi (…) Můj šálek kávy je taky takový otevřený, ale ještě to jde, tam mi to nevadí. Já mám radši, když někde s někým seš tak, že má člověk kolem sebe trošku prostoru a soukromí, a taky určitě obsluha, musí být milá, jestli se mají zákazníci vracet. V Můj šálek kávy milá obsluha je, ale minule jsem tam zrovna chytla ne moc příjemnou obsluhu a kdybych tam ten den byla prvně a neznala, jak to tam chodí, tak už asi znova nepřijdu, takže určitě to záleží na interiéru, samozeřejmě na dobré kávě a obsluze“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014).

Sebastian: „ (…) lidi. Když se řekne Můj šálek kávy, tak se mi vybaví zajímavý kafe, zajímavý metody zpracování, že to není pořád nuda jako nabízení jednoho produktu neustále dokola, a prostě to povídání s těma lidma. Že si tady kolikrát užiju někdy pět minut, někdy 35minut, potkám nový milí lidi, takový interní střípky co se týče obsluhy, a takových těch zásadních požadavků, který se tu vypráví jen interně mezi lidma. Prostě důvod je, že tu je dobrý kafe a to prostředí“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Sebastian aktuální nabídku velmi sleduje a jak sám řekl, rád si povídá s obsluhou a je upovídaný, na doporučení či rady obsluhy dá. „Ano, pokaždé. Dokonce vím, kdy se ten cyklus mění, takže už dopředu se těším na kávy až budou, jaký budou metody a tak dál. Momentálně už tři týdny otravuju s colddrippem, což je taková letní specialita tady, přes noc překapávaný kafe po malých kapkách, protože jako milovníku vína mi to přijde chuťově nejzajímavější. (…)„Dám na doporučení obsluhy, jelikož zase, protože tady je ta velká kamarádská parta, dost často si nechávám, když jsou nové kávy, doporučit, která z nich je nejzajímavější. Oni už zase vědí, co piju, co mám rád, takže vždycky se o tom bavíme, 59

vždycky je to součástí vlastně těch rozhovorů, o kterých jsme se bavili, v dobrých 6070% ohledně kávy“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Sebastian sice řekl v pořadí atributů, které jsou pro něj v kavárně stěžejní, kvalitu kávy na prvním místě, ale dodal druhé dva ve stejné důležitosti. „Víceméně asi dvě nebo tři zásadní věci. Když budu brát, že kavárnu, tak já většinou když chci jít do kavárny, tak tam chci jít kvůli kávě. To je nejzásadnější věc. To si musí uvědomit dost podniků, co to chtějí dělat. První kritérium bude asi kvalita kávy. Ale s ním prakticky na stejný úrovni je to, jestli se jedná o kuřácký nebo nekuřácký podnik. To i kavárna s nejkvalitnější kávou bude automaticky vyřazena, to je prostě postrach pokud se tam jakýmkoliv způsobem kouří. I odděleným způsobem kuřácká/nekuřácká část. Takže ono to jde ruku v ruce tyhle dvě věci, ale řekněme první, druhý a asi třetí kritérium, může být nějaká dostupnost, ale spíš v takovým tom, jedna věc je kavárna, zajímá mě nový podnik, jak tam pracujou, takže výběr kavárny se řídí prozkoumáváním míst, prozkoumat tu práci a nabídku vlastně v tý kavárně. A tak trošku i blízký tý mý povaze, když funguje zajímavý podnik, tak nějakým způsobem tam, pro mě není časově a cestovně příliš dostupnej, tak mám několik vyhlídnutých míst, kam rád chodím a vnímám i to prostředí, nějakým způsobem se snažím komunikovat s těma lidma“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

Jitka: pro ni je Šálek ruch velkoměsta a osobnosti baristů, kteří zde kávu připravují. „No za prvý to jsou určitě strašně milí baristi. Ten přístup je od nich neuvěřitelnej, ne jako samozřejmě obsluha taky, ale ti baristi tam jsou jako takový osobnosti. No a potom taky samozřejmě s Šálkem je spojený skutečný ruch velkoměsta. Protože tam se ty lidi pořád otáčejí, a je to tam jak v úle, prostě to tam neuvěřitelně žije. Opravdu takovej život, no“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Co se týče denní aktuální nabídky, tu spíš tak okrajově registruje, když už je přímo v kavárně, ale velmi pravidelně sleduje jejich sociální sítě, kde vyhledává především limitované edice kávy, microloty. „(…) jakmile řeknou, že je nějaký omezený počet porcí, tak jsem schopná si ten čas zorganizovat a prostě přijedu, to si nenechám ujít no. (…) Ale nejen na tý tabuli, ale co třeba uvádějí i na Facebooku, protože jakmile 60

tam mají nějakou limitku, já vím, že tenkrát tam měli tuším, doufám, že to budu říkat správně, vítěze Nordic Barista Cupu, jako kávu, tak jsem tam hned naklusala a musela jsem si to dát, na vacuum potu, takže prostě často to sleduju i jako, protože jak měli tu Geishu třeba, tu limitovanou, takže to jsou prostě věci, na který tak jako číhám a zkouším no, ale když tehdá tam měli tuším, tyjo teď nevím jaká to je ta příprava, ten Woodneck, no takže taky jako že sem tam za tím vyloženě jela. Takže ty klasický metody namátkou, spíš když tam přijedu, tak vidím, ale prostě jakmile takhle uvádějí na Facebooku nebo na jiných stránkách, třeba Twitter“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Doporučení obsluhy Jitka zejména vyhledává pro nákup zrnkové kávy s sebou domů, kdy jim řekne svůj chuťový profil „ (…) že mám radši jako kávu ovocnější, ale spíš kyselejší. (…) zhruba jo. Jako vím, že líbí se mi prostě, že do toho dají i to svoje a Terezka Balá mi nabízela dvě, jednu Keňu a druhou Nicaraguu a říkala, že ta Nicaragua jí sedí víc a v tomhle sem ji já musela dát za pravdu zpětně, protože jako mi ta Nicaragua taky strašně chutnala, takže opravdu i to doporučení, i když je strašně subjektivní samozřejmě, tak v tomhle tom se mi trefila naprosto. Tím, že sem jí řekla, co od kávy očekávám a co bych tam chtěla mít a co mám ráda, no“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). U Jitky je nejdůležitější obsluha, „Tak mimo teda tu kvalitu kávy samotný a přípravy, já sem strašněj pes na obsluhu. Ale hroznej. Takže kdyby měli kávu sebelepší, a nebyla ta obsluha příjemná, tak já už tam nebudu chtít jít. A bohužel se mi to stalo v těch začátcích, kdy jako Můj šálek kávy byl, to byly první měsíce, a já jsem tam byla a byla jsem z toho strašně smutná, protože to probíhalo jakoby, jak bych to řekla, mediálně, a řada lidí z mého okolí byla z té kavárny nadšená, já jsem tam přišla a nechovali se ke mně hezky a prostě všude to kafe mě nechutnalo a ta holka tam, jako už se mi tam nechtělo jít. A šla jsem tam vlastně až po ohromně delší době a to už tuším měl právě Doubleshot, sem četla tenkrát na netu a bylo to skutečně o něčem jiným. Že to najednou mělo jako řád, že si vybičovali právě i tu obsluhu. A najednou se to stavělo trošku na něčem jiným“. „Přesně. Ale jakoby globálně, nebo prostě obecně můžu říct, že to dělá samozřejmě ta kvalita kávy, atmosféra tý kavárny, aby tam bylo příjemně a člověk se tam cítil no a hlavně teda ta obsluha, na 61

to sem prostě pes a z toho nejdu dolů ani o píď, no a samozřejmě čistý sklenky, třeba, čistý záchody a tak. To můžu říct o všech kavárnách globálně“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). A také si vybírá kavárny podle toho, co jde do kavárny dělat, jinam chodí, když si chce číst knížku, studovat nebo pracovat na počítači a na společenské události jako popovídat si s někým má Šálek. „ (…) výběr kávárny jako takový, hodně souvisí s tím, jestli tam jdu s někým, nebo si beru knížku a jdu sama a tak podobně. (…) tak třeba vím, že v Šálku se nedá pracovat ani číst knížku, protože tam jak je to ohromně dynamický. (…) A zase na ty společenský události, na pořádnou snídani nebo na perfektní zákusek a tak podobně, je ten šálek jako dělanej“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

Veronika: „Hmm, no většinou mně se vybaví nebo spíš očekávám vřelý přístup, že je to tam vždycky takový příjemný, že jsou tam takový usměvaví, občas trošku pomalí, ale jak je to tam vždycky, tak to je, že si tam jako odpočinu, nemám tam žádný stres, ale klídek a relax“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Veronika sleduje aktuální denní nabídku a většinou dá na doporučení oblsuhy, neboť jak řekla, rozhoduje se až na místě, co si dá. „(…) Většinou vyzkouším to, co mají zrovna aktuální a jako jiný než na nějaký stálý nabídce. (…) přijde mi to zajímavý, že je to něčím

vždycky

trošku

jiný,

takže

vyzkouším

něco

novýho“

(rozhovor

s respondentkou, 17. 6. 2014). Pro Veroniku je jednoznačně nejdůležitější prostředí a jací tam chodí lidé, což jde v ruku v ruce, jak mi nabídla ve svém přirovnání. „No, jako já dám hodně na to, jak to tam vypadá. Že mám ráda hezký prostředí. (…) Jako hodně interiér, ale mám i takový pocit, že když je tam hezký interiér, tak mám pocit, že se k tomu poutá i to, že tam chodí lidi, kteří mi přijdou nějakým způsobem blízcí. Že mají jakoby podobný vkus a takhle, takže když se jim tam taky líbí, tak to jde trošku ruku v ruce“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014).

Sára: „Príjemná obsluha, hrozně milá slečna, ktorá je na krátko ostríhaná“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Pro Sáru je Šálek spojený opět s baristy, zejména pak 62

s Terezkou Balou. „ (…) je to myslím Slovenka původem, ale nie som si istá, ale úplne taká maličká, a mala vyholenú hlavu, tak tá je úplně svetová! A hrozne, čo som mala ráda, tak v léte som tam rada sedávala. (…) Takže obsluha je prvá vec no a potom Doubleshot, no. Akorát tu jejich kávu, já nie som znalec kávy, a nikde to netvrdím, já jsem schopná vypiť všeličo, ale tá jejich káva je úplne skvelá. A teraz som si našla inú kaviareň, ktorú mám cestou do práce, tam majú práve Doubleshot. Tak som taká celkom, že spokojná. Keď už nemožem chodit denodenně tam“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Aktuální nabídku Sára sleduje, nejen pro její barevné provedení, ale i pro speciální kombinace určené například jen na léto. „V Můj šálku? Tam jo, tam sem si to všímala. Lebo to mali vždycky tak barevne a obrázky tam mali dokreslené, sice drobné dekorácie, ale to jo, to určitě. (…) a v létě vždycky vymýšľali ty svoje kombinácie preso so zmrzlinou, ledové kávy“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Sára většinou předem ví, co si dá, chodí na své oblíbené kombinace, ale připouští, že pokud ji sama obsluha osloví s denní nabídkou, případně novinkou, ale pouze ohledně jídla, tak ji zkusí. „Pokial je to jedlo, alebo dort, tak áno, a s kávou akože teda 'máme novinku, máme nejaký nový spôsob prípravy kávy', tak to málokedy. Já som v tomto fakt konzervatívna, já buď preso s mliekom, cappuccino alebo prostě klasika. (…) 50 na 50, niekedy áno, niekedy ne. To je hodne individuálné, ak sa veľmi neviem rozhodnúť, tak áno. Ale niekedy, já keď mi niečo chutí, tak já tam chodím stále na to isté. Na to jedno a ani sa nepýtám, ani to nediskutujem, pokiaľ ma neosloví obsluha s tým, že 'a nechceli byste skúsit niečo iné?'“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Pro Sáru je priorita prostředí a káva „Dobré kafe, čo keď ideš prvýkrát tak nevieš, ale dobré kafe a asi design. Musím sa tam cítiť útulně. (…) potrpím si na pohodlné židle, radšej kreslá, v Můj šálek kávy som vždycky sedávala v kresle“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Zároveň ji záleží i na lidech, co chodí do kavárny „ (…) nemám ráda vela takých naškrobených ľudí“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Ale pokud by si měla vybrat, tak sleví ze svých nároků na design „ (…) ak je dobré kafe a obsluha, tak môže to byť klidně aj v garáži“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). 63

Shrnutí prostředí kavárny MŠK (obsluha, interiér, káva) Pro Moniku je MŠK nenahraditelnou kombinací klidného a hezkého místa, s výbornou kávou a jídlem včetně dezertů. Přidává tomu i milá obsluha včetně velmi šikovných baristů, kteří jsou znalí kávy. Ač je hlavním kritériem káva, při výběru kavárny, jen samotná káva nestačí. Potřebuje mít kombinaci všeho dohromady (domácí limonády a zákusky, příjemné lidi, perfektní kávu a prostředí kavárny). Dominikovi MŠK připomíná svým prostředí a vzdušností Kalifornii, na kterou má hezké vzpomínky. Většinou přesně ví, co si dá, ale ocení, když mu obsluha nabídne denní aktuální nabídku. Pro Dominika znamená prostředí interiér, obsluhu ale i lidi, co tam chodí, a pokud je mu jedno z toho nepříjemné, tak už to nezachrání ani výborná káva. Můj šálek kávy má pro něj uvolněnou atmosféru a sofistikované zacházení s kávou. Pro Anetu je MŠK kombinací uvolněnosti, setkávání s přáteli a provoněnost kávou. Když ji zaujme doporučení obsluhy, změní své rozhodnutí, ohledně toho, co si dá. Pro Anetu jsou všechny faktory ovlivňující výběr kavárny na stejné úrovni. Je to kombinace prostředí, značky kávy, obsluha a dostupnost z místa bydliště nebo práce. Pavla má se Šálkem spojený relax a pohodu. Nechává si doporučit od obsluhy a aktuálnosti sleduje spíše pomocí Facebooku. Důležité je pro ni prostředí, kde má kolem sebe trochu prostoru a soukromí, interiér, obsluha a dobrá káva. Pro Sebastiana je Šálek zosobněním lidí, zajímavých metod přípravy kávy a jejího zpracování celkově. Vzhledem k jeho komunikaci s obsluhou a baristy s nimi rád diskutuje o aktuálních novinkách a nechá si poradit. Hlavní kritéria jsou pro něj kvalitní káva, nekuřácké prostředí a dostupnost. Pokud není kavárna nekuřácká, tak už to ani sebelepší káva nespraví. Jitka má se Šálkem spojený ruch velkoměsta a milé baristy. Co se týče aktuální nabídky, tak spíše ji zajímají limitované edice kávy a microloty, to sleduje na Facebooku a Twitteru pravidelně. Doporučení vyhledává při nákupu zrnkové kávy domů. Její hlavní kritéria pro výběr kavárny jsou v první řadě káva a její příprava, ale také prostředí, atmosféra a obsluha, na kterou je velmi vysazená, a pokud je obsluha špatná, tak ani káva to nezachrání. Také si kavárny vybírá podle toho, co jde do kavárny dělat. Můj šálek kávy má spíše na společenské události a setkání. Pro Veroniku je MŠK kombinací 64

příjemné atmosféry, vřelého přístupu, klidu a pohody. Většinou zkouší nové věci, takže sleduje aktuální denní nabídku a dá na doporučení od obsluhy. U ní je kritériem hlavně prostředí a jací tam chodí lidé. Má totiž spojený hezký interiér s lidmi, kteří mají podobný styl a vkus jako ona a tudíž se tam pak cítí dobře. Sára má spojené s MŠK příjemnou obsluhu, baristku Terezku Balou a kávu Doubleshot. Aktuální nabídky si všímá, neboť je psána barevně a vždycky ji zaujme, ale ve zkoušení nových věcí je konzervativní. Když ji něco chutná, tak chodí stále na to samé. Hlavní kritéria jsou pro ni káva a design – potrpí si na pohodlná křesla, ale záleží ji i na lidech, co tam chodí. Pokud je však skvělá káva i obsluha, je ochotná slevit ze svých nároků, co se týče interiéru. Všichni respondenti se shodnou na tom, že Můj šálek kávy jim evokuje příjemnou atmosféru, klid, relax a znalé baristy i obsluhu ohledně kávy a její přípravy. Co se týče kritérií, podle kterých si respondenti vybírají kavárnu, dominovaly hlavně tři aspekty: káva (její kvalita a příprava), obsluha (baristi) a prostředí kavárny, ale také dostupnost a lidé, kteří tam chodí. Ani ta nejkvalitnější káva nevyváží další aspekty, které jsou pro jednotlivé respondenty stěžejní, u Sebastiana to bylo, zda je kavárna nekuřácká, u Jitky zase obsluha. Dominik, Veronika a Sára upřednostňují prostředí a záleží jim hodně na lidech, kteří kavárnu navštěvují, pokud je jim jedno z toho nepříjemné, opět to káva nezachrání. I když je to proměnlivé, podle toho, co jdou do kavárny dělat za činnost (popovídat si, číst si, pracovat, učit se apod.). Ohledně aktuální nabídky záleží u většiny respondentů na tom, zda jim to obsluha sama nabídne. Doporučení vyhledávají zejména v případě kávy, Sára když si chce koupit zrnkovou kávu s sebou domů nebo Sebastian a Veronika, jež zkouší pokaždé něco nového či to, co je zrovna aktuální („metoda měsíce“).

3.2.4 Návyky – pití a příprava kávy doma vs v kavárně Monika: Monika se ke kávě propracovala sama, než že by na to byla naučená z domova. „Myslím si, že co si pamatuju, tak máma každé ráno snídá kávu, a co si pamatuju tak to tak vždycky bylo. Kafe mi nechutnalo, když sem ho jako dítě chutnala, až sem se k němu nějak propila, myslím, že jsem ho začala pít tak na střední, dřív určitě ne. A táta pije kafe tak jako příležitostně. Takže myslím si, že spíš 65

asi ne, že sem se ke kafi spíš sama nějak dostala, než že bych to měla nějak vštípený z dětství. Hlavně u nás pili všichni, teda hlavně babičky turky, a z toho mi bylo a je hrozně, teď, když to vidím. (…) asi tak. Takže to není uplně z dětství“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Doslova se propíjí k čistému espressu (bez mléka a cukru) a filtrované kávě.. „Neřekla bych, že je to podobné v přípravě, ale tím, že se k tomu musí člověk propít, myslím, že stroprocentně. Je to tak, že ta chuť toho kafe je natolik agresivní nebo explozivní, že stejně tak jako si člověk zvyká, já nevím, třeba na chuť lanýžů a vůni lanýžů, čím víc to zkouší a čím ve větších kombinacích, tak stejně tak z toho mlíka sem nejdřív ubírala a ubírala a teďka piju, jsem schopná si dát čisté espresso a pochutnat si na něm. Ale trvalo mi to jako dost dlouho“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Zrnkovou kávu si domů Monika nebere„ (…) protože doma netrávím úplně tolik času, abych měla chuť na to, trávit čas tou přípravou. Takže doma se uspokojím s obyčejným Nespressem“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Pro Moniku je charakteristický třtinový cukr ke kávě. „ (…) Takový to, že do espressa si dám jeden třtinový cukr, cappuccino nebo latte si sypu třtinovým cukrem a piju to přes ten cukr, ledovou kávu piju nechlazenou“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). A Můj šálek kávy ji dle jejích slov rozšířil obzory o kávě a její přípravě, pozoruje jakýsi vývoj obecně. „Hrozně moc obrovskej pro mě, nevím jestli je to tím, že to tak vždycky bylo, to si úplně nemyslím. Ale strašně moc míst, kde se s tou kávou pracuje, a i Jarda třeba jak objíždí ty restaurace, kde tu kávu mají, myslím si, že i víc lidí se tím zabývá, jako že baristi, jsou školení, soutěže, myslím si, že tu bylo jako vždycky, ale teď je to podstatně víc. Stejně tak jako, nevím, přijde mi to už stejně tak jako je v restauraci sommelier, číšník, je tam barman, tak už i ten barista, bych řekla, je tam potřeba, je to nějaká kultura. (…) Od tý doby, co jsem byla v Šálku poprvý, tak nevím jestli je to tím, že to já tak sleduju, nebo že to tak opravdu je, ale slyším o tom hrozně moc mluvit a hrozně moc lidí“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Dominik: „ (…) otec nevím, ale asi jo, ale rozhodně ne tak jako já nebo máma. A máma ta pije hodně kávu, hodně pije v Bakeshopu, latte, nebo latte pije celkově asi 66

nejvíc, i když teďkon poslední dobou přechází občas i na presso, s mlíkem nebo i bez mlíka, ale pořád latte pije nejvíc. No a potom kromě Bakeshopu potom ještě v Lamborghini Pasta Caffé a jinak doma, z Mokka konvičky hodně. Nebo jestli Tě zajímá přesně druh tak v Bakeshopu dělají Illy, a v Pasta Caffé dělaji Tonino Lamborghini kafe“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Dominik pije latte nejčastěji stejně jako jeho máma a z domova je naučený pít kávu především venku, případně si ji vzít s sebou domu, ale připravenou v kavárně, i když poslední dobou si ji připravuje i doma v Mokka konvičce. „To jo, ale z Doubleshotu není tak často k dostání jako Illy. Illy seženeš všude, Doubleshot seženeš v podstatě v pár kavárnách. Illy máš celosvětově rozšířený, Doubleshot je typicky česká pražírna. (…) Lokální záležitost, přesně tak. A jako mají zajímavý výběr, ale jak říkám, když mi tam něco chutná, tak se na to zeptám a pořídím si to domů. Mám tady teďkon dvě, takže jedno na presso a jedno na překapávaný kafe. Takže spíš jako tyhle zajímavější, ty lepší než že bych si kupoval kafe jenom proto, že potřebuju mít doma kafe. Kafe si můžu dát kdekoliv venku, doma když na to mám pak čas a chuť tak si udělám kafe, který mě chutná a který má chuť. A vím, že to bude za to stát“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Z Šálku si kupuje druhově zajímavé druhy kávy „ (…) málokdy si kupuju kávu do kelímku s sebou, protože ten Karlín je trošku z ruky, takže jezdit si do Karlína pro kafe s sebou je trošku mrhání časem z mojí strany, ale kupuju si tam pražený kafe, který si potom melu doma“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Co se týče nějakého ustáleného zvyku, tak žádný nemá. Dříve si do kávy sypal cukr, ale sladit kávu přestal úplně, jediné, co ho napadlo „ (…) Možná, že ho vypiju akorát dost rychle, to je tak asi jediný“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Jakýsi vývoj ohledně kávy vnímá spíše pozitivně. „Určitě. Hodně se to posunulo tím směrem, že lidi už přece jenom začínají mít zájem o kvalitní kávu. A tímpádem je tady díky tomu i větší nabídka kvalitní kávy. Není to jako, já nevím, před šesti lety, kdy tady bylo Coffee Heaven plus já nevím v Truhlářské ulici Kafíčko, a to bylo v podstatě všechno. A dneska už je tady těch kaváren mnohem víc. Každá může dovážet i jiné druhy kávy, do toho se tady objevují nové druhy přípravy, takže určitě je to pozitivní vývoj, ale na druhou stranu je i negativní vývoj třeba v lidech. Protože hodně lidí dneska řekne, že mají rádi dobrý 67

kafe, že si rádi dají kafe, že tomu rozumí, a pak se s nima bavíš, kam chodí na kafe, co pijou za kafe a řeknou Ti, že Starbucks nebo Illy. No, takže to potom je člověk vždycky jenom obrátí oči v sloup“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

Aneta:

„Táta

i

mamka.

Táta

espresso,

mamka

americano“

(rozhovor

s respondentkou, 1. 6. 2014). Aneta má doma Nespresso kávovar na kapsle, takže zrnkovou kávu si domů nekupuje. Raději má kávu z keramického hrnku. „S kávou mám spojeného vždycky něco sladkého, aspoň kousek a vodu...hodně vody. A podle hrníčku, když je větší, držím ho oběma rukama a ohřívám se“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Co se týče vývoje ohledně kávy shrnula to Aneta slovem lokálnost a větší důraz na ni. „Přijde mi, že je stále víc kaváren, kde se používá káva nekomerčních značek, to je trend, který jsem zaznamenala. (…) že se ustupuje od komerčních značek typu Illy, Lavazza atd.“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

Pavla: se ke kávě dostala sama, neboť její rodiče pijí kávu „Rozpustnou. Naši pijou instatní kafe a spíš to pití kávy berou jako doping, na tu energii než jako pochutnat si na kávě. (…) Ráno si udělat kafe, nakopnout se do nového dne“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Kávu si domů nekupuje a jediný ustálený zvyk, který ne úplně vždy dodržuje je, že si ke kávě dává něco sladkého. „Stoprocentně ne, ale často si k té kávě něco dám“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). V rovině osobní bere jako velký vývoj ohledně kávy, že ji přestává dochucovat cukrem a mlékem a propíjí se k čisté kávě. „U mě jo, piju míň kávu bez cukru a pomalu i bez mlíka. (…) Dávám si už americano bez čehokoliv, sem tam s troškou mléka. Ale co se určitě změnilo je profláklost MŠK, že si tam bez rezervace nemáš šanci sednout. Změnil se styl a obsluha, z toho teda moc velkou radost nemám a hlavně je to tam neuvěřitelně hektický“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014).

Sebastian: Se propil ke kávě sám, až díky workshopu a baristům z Můj šálek kávy. Jeho rodiče „Pijou kávu, momentálně tam vítězí Nespresso, nikdy sem ho 68

neochutnal, přestože sem taky trvdil, že mě zajímají chutě ale tohle je věc, kterou ochutnávat nechci, i když to třeba nemusí být úplně špatný, nicméně to nepotřebuju, ale oni to pijou. Vzal sem je sem (do Šálku) několikrát, docela se jim to líbí, i když jako paradoxně pořád šahají po cukru a po mléku. Já sem se hrozně dlouho zamýšlel nad tím, proč ti lidi vlastně šahají po cukru a po mléku, a dospěl sem k jednoduchý věci, a to, že lidi se naučili pít kávu stereotypně. A protože jim vlastně nechutná, to je jako s cigaretou, lidi se naučí kouřit většinou z nějakého sociálního tlaku, děcka – protože ty nekouříš, tak k nám nepatříš do party. Protože je Ti 15 a kouříš, tak musíš pít kafe. Jenže to kafe je hnusný, takže musím s tím něco udělat, protože je hořký, tak tam dám cukr a protože je silný, tak tam dám mlíko, abych to zjemnil. A ty lidi se to takhle vlastně naučili pít, a už to nerozlišují. Cukr, mlíko, jsou zásadní věci, který do toho přidávají. Protože nejde o chuť kávy, jde jen o takovou tu událost 'jdu na kafe', dám si kafe po obědě, dám si kafe kolikrát, jako stal se z toho hrozný stereotyp, a ty lidi si přestali užívat nějakou chuť. (…) Je to (…) socializační návyk, nebo jak to bylo v těch Knoflíkářích, jak tam do sebe furt cpal jedno kafe za druhým. Málokdy se podaří, že ti lidé si uvědomí chuť. Proto si do toho automaticky lejou mlíko a sypou cukr, protože už jsou tak navyklí, jinak je to kafe hnusný“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Doma si připravuje filtrovanou kávu, ale ne moc často, protože se více vyskytuje venku a z práce má do Šálku 50 metrů. „(…) Kávu domů kupuju teda ve velmi omezeném množství, a porušuju vlastně asi nejzásadnější pravidlo a to, že ji piju starší než by měla být. Já ji doma piju tak hrozně málo, že nejsem schopnej 350g balení zkonzumovat za měsíc“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Jediný ustálený zvyk má to, že doma pije kávu zásadně v klidu. „Tak při takovým tom kavárenským procesu asi ne, nemám nějaký rituál, co bych vyloženě musel, při nějakým domácím pití většinou v klidu a ono je to i tak spojený, většinou když jdu na kávu sem, je to taková pauza, párkrát se mi stane, že sem běžím pro kofein, běžím sem prostě na 3minuty pro kofein, ale to je tak řekněme, třeba 5% z celkových 95% času u kávy“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). „Určitě mě prostředí Šálku hodně ovlivnilo, souvisí to s tím, že se tady hodně bavím o kávě s personálem, takže nějakým způsobem mám možnost přes ně sledovat nové 69

trendy, nové věci, které se kolem toho dějou, a změnilo mi to určitý pohled na přípravu kávy. Prostě v podnicích, kam jdu, tak jsem se naučil rozeznávat, jestli má smysl si v tom podniku dávat kafe, mám takových několik pár rozeznávacích bodů, podle několika bodů poznám, jestli tam mají dobré kafe nebo ne“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

Jitka: „No moji rodiče pijou kávu, pijou turka prostě, turka nebo rozpustnou, když přijedu na návštěvu já, tak si nechají udělat ode mě. (…) Každopádně je nijak neokouzlila ta příprava jako taková, berou to ode mě jako zpestření, ale nechtějí to nějak zavádět jako rutinně do svého života. (…) oni jako úplně často kávu nepijou, berou to jako příležitost hodně společenskou, když my přijedeme na návštěvu, nebo když někdo jinej přijede na návštěvu, tak si jí udělaj, ale jinak to není tak, že by ráno vstali a udělali si dobrý kafe jako na nakopnutí“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Jitka si doma připravuje kávu filtrovanou, a zrnkovou kávu si kupuje velmi často „ (…) přímo ze šálku, a většinou si chodím přímo tam, jako za tím zdrojem“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Jako ustálený zvyk má očuchávání kávy a něco sladkého k zakousnutí, aby si svou návštěvu v kavárně užila se vším všudy. „Nooo, strašně dlouho ji očuchávám, než jí vypiju. Baví mě „prorážet“ ty vrstvy toho aromatu a dělá mi to hrozně dobře jako na duši. Ale pak samozřejmě si nejvíc užívám ten první lok tý kávy. No a pak takový trošku zlozvyk, že k tý kávě si musím objednat ňáký zákusek něco sladkého, nevím proč to mám takhle spojený, ale. (…) Většinou když sem si objednala kávu, tak člověk jak na ní čeká, tak kouká na tu krásnou vitrínu se zákuskama a tak podobně a ty prostě neodoláš. Ne že by káva sama o sobě nebyla úchvatná, ale ne tak souvisí to asi s tím rozmazlováním, jak člověk navštíví tu kavárnu, tak ví, že tam nechá určitý obnos, a chce si to nějak užít. Jako asi úplně se vším všudy. Všechny ty kavárny, ty úplně špičkový v Praze, jsou spojený s tím, že mají buď skvělýho cukráře, nebo to jsou nějaký domácí výrobky nebo něco, že si to člověk nechce nechat úplně ujít“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

70

Pro ni je Můj šálek kávy doslova průkopníkem kavárenské scény v Praze. „No tak šálek byl v tomhle tom úplně jeden z prvních průkopníků v Praze, taková platforma kavárenská, a vlastně všechno, co se pootvíralo bylo prakticky až po něm, Lounge. Vím, že v roce 2009 otevíral tady Karel v Al Cafeteru, a myslím si, že i Café Lounge, a Šálek přišel o něco později, ale jako já sem jednu dobu registrovala ještě předtím…že tady začala Mama Coffee a spousta lidí neznalo vlastně nic jinýho, co se týká kaváren, než Mama Coffee, že to pro ně byl takový začátek a pro mě to byl taky začátek, pro mě to byla první navážená zrnková káva. Takže tak. A až od toho, co se otevřel Můj šálek kávy, jako myslím si, že těch posledních pět let je to fakt neuvěřitelnej, takovej ohromnej, velkej třesk, kavárenskej, no a co se týká Šálku, tak jak říkám no, že změna majitele hodně prospěla, celkově tomu chodu, tomu, že ta obsluha je tak celkově milejší, vycepovaná, protože tam hlavně člověk lítá, myslím, že se tam musí ohromně nadřít. Strašně moc. Já když vidím, jak to tam jede na plný obrátky, tak jakoby být tam na tu směnu, musí být něco neskutečnýho. Takže to opravdu klobouk dolů a obsluha je tam vycepovaná a baristi neskutečně milí, jak říkám, jsou to osobnosti, které mluví za tu kavárnu jako takovou, jako neskuteční reprezentanti, a dělá to strašně moc. Protože řada lidí se chce do kavárny vracet jako opravdu někam s přáteli“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

Veronika: „ (…) Máma se v tom kupodivu jako docela vyzná, takže fakt ani jako netuším, nevím jakou pije kávu. A táta, táta pije kafe jako kávu, ale prostě tak nějak jako nerozumí tomu. Takže je mu vlastně celkově jedno, co pije“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Veronika si kávu domů nekupuje, preferuje popíjení kávy v kavárně a k tomu se jí váže cigareta. „Tak si většinou u toho zapálím, no. Což v šálku nejde ani na zahrádce“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). V Můj šálek kávy se svého zvyku vzdává, donucená okolnostmi, neboť je to nekuřácká kavárna, ale i přesto si tu Veronika dává kávu. Ohledně vývoje kávy mi popsala vývoj v rovině osobní i celkově, jak to vnímá. „Tak jako na tý osobní jako asi tak, že se snažím víc ochutnávat různý druhy tý kávy, že dřív sem to nedělala, ale tím jak Ti to tam nabízejí a vysvětlují, a tenhle ten přístup, tak se o to člověk trošku víc zajímá. A na tý 71

obecný, tak já nevím, mě přijde, že je to jako celkově teď nějaký trend, ty kávy, a tak, takže. Jako určitě mám pocit, že od tý doby, co znám Můj šálek kávy, je to vnímaný mnohem víc ta kávová kultura, ale nedokážu to nijak pojmenovat. (…) ale i lidi okolo mě se o tom baví a spousta lidí se o to zajímá. A prostě vybírají si tu kávu i domů, a takhle“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014).

Sára: „Pije mama. Hodně. A pije uplně, je jí to jedno, ale zpravidla presso, a zpravidla, kúpili sme jej kávovar, dva roky zpátky (2013) v náději, že dobre, donesieme jej kávu, akú chce, sladkú, takú, brazilskú, neviem, štyrysto druhov, a že si bude robit, a napriek tomu nie .(…) povedala, že ju to nebaví, a radšiej si tu kávu zalievá horkou vodou a pije klasického turka (…). Máme doma ten Frenchpress, ten tiež nikto nepoužívá, prostě to je taká lenivosť podla mňa doma. Neviem. Že je to také individuálne, ako príde viacej ľudí, tak vždycky jako, dobre no, a pritom je to otázka tridsať sekund, než sa Ti zohreje voda a odmerkuješ si kafe. Takže tak“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Kávu si domů kupovala, když bydlela v Karlíně, ale teď pije instantní rozpustnou. „Kupovala som si, keď som tam bývala. Tak som si práve vždycky balila domov, mojej slávnej mame teda, 'urob si v tom kávovari, keď už sme Ti ho kúpili, tak si sprav tu kávu', tak to jo, ale teraz nie. Doma máme vlastně Nespresso, a k tomu já nemám, já viem, že to je Nespresso, ale já nemám vôbec vzťah ku kapslovému kafi, a neviem. Ako doma máme denodenne spory, že pijem rozpustné kafe a máme Nespresso, no tak jako, neviem, já nemám ráda ani kapslové kafe a vysloveně doma si tu kávu neužijem vôbec. Takže ak chcem dobré kafe, iďem preč, von“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Soňa kávu pije zásadně venku, respektive mimo domov, ať už v práci nebo v kavárně. Doma si ji dle svých slov nedovede užít. „ (…) Já nepotrebujem mať doma žádný stroj ani keby robil ake skvelé neviem, úžasné latte, vôbec ho nebudem používať, pretože pojdem radšej von. (…) já z toho nemám doma požitok. Já sa priznám, (…) že doma pijem normálne rozpustné kafe. Fakt doma pijem rozpustné kafe. A já nemám z toho požitok doma. Já doma pijem kafe, to není ani, že piješ kávu, to len máš ako niekto pije čas, niekto pije vodu a já vypijem liter rozpustného kafe doma. Ako fakt je to tak a já mám vždycky s kávou spojené, že 72

musím ísť von. Vezmu si knížku, vezmu si noviny, také, taký relax. Doma je to len tak vedlajší produkt“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Soni ustálený zvyk, když pije v kavárně kávu je, že u toho musí mít noviny. Tištěné. „ (…) keď chodím sama na kávu tak musím mať noviny, a musím čítať noviny. Milujem vôňu novin“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). „No ako vidím tam, vždy je nějaký nový trend, vidím že asi ako idú s tými trendami, a vždy sa snažia prinášať nový spôsob prípravy, neviem, hlavně sú takí proaktivní, keď vedia, že tam chodíš fakt pravidelne, 'máme takú a takú novinku, veď to vyskúšajte a keď vám to nebude chutiť, tak sa vrátíme ku klasike'. Takže neviem, majú to tam celkom dobré, že na jednéj straně ti to vždycky podajú tú informáciu, ale nenútia ťa do toho“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Shrnutí návyků přípravy a pití kávy doma vs v kavárně Co si Monika pamatuje tak babičky pily turka a oba její rodiče též pijí kávu, ale kávu začala pít až na střední. Pomalu se propíjí k filtrované kávě a espressu tím, že ubírá mléko, které si přidává do kávy. Doma se nechce zabývat přípravou kávy a tak se spokojí s kapslovým kávovarem Nespresso. Jediná její ustálená zvyklost je třtinový cukr, kterým si sladí kávu – vždycky ho nasype na povrch cappuccina a pije to přes něj. Podle ní se kávová kultura vyvíjí, lépe se s kávou pracuje, barista je v kavárně samozřejmostí a jsou i různé baristické soutěže. Od první návštěvy v Šálku se ji obzory ohledně kávy velmi rozšířily. U Dominika pije kávu hlavně máma, konkrétně latte, které si bere s sebou domů z kavárny anebo si připravuje kávu v Mokka konvičce, což mají s Dominikem stejné. Z Šálku si Dominik kupuje domů ojedinělejší a pro něj zajímavější druhy zrnkové kávy. Kávu si přestal sladit, ale vždycky ji vypije velmi rychle. Posun a vývoj ve světě kávy vnímá pozitivně hlavně v tom, že je větší zájem lidí o kvalitní kávu, je tu k dostání i širší sortiment kávy a kaváren taktéž přibylo, kde se připravuje nejen káva na bázi espressa, ale i filtrovaná. Anety rodiče pijí kávu oba, táta espresso a máma americano a sama Aneta má doma kapslový kávovar Nespresso, který mají i její rodiče. Kávu preferuje z keramického hrnku než ze skla, lépe se jí drží oběma rukama a ke kávě si vždycky objednává i něco sladkého a hodně vody, to jsou její ustálené zvyky. Vývoj ohledně kávy zaznamenala v trendu 73

lokálnosti, kdy se upouští od velkých značek typu Illy a Lavazza a je větší zájem o menší, lokální pražírny jako je Doubleshot. Pavla se ke kávě dostala sama, neboť její rodiče pijí kávu rozpustnou a spíše na probuzení, než na chuť a odpočinek jako Pavla. Kávu si domů nekupuje a většinou si k ní dává něco sladkého. U sebe bere jako pozitivní vývoj to, že pije kávu takřka bez mléka a sladit pomalu přestává. Obecnější vývoj vnímá v tom, že je o Šálek velký zájem a bez rezervace si tam člověk takřka nesedne. Sebastian se ke kávě propil sám po návštěvě kávového workshopu. Jeho rodiče pijí Nespresso, vzal je dokonce do Šálku, kde se jim líbilo, ale i přesto si nadále do kávy dávají cukr a mléko. Podle Sebastiana se lidé naučili pít kávu stereotypně a ve špatné kvalitě a bude chvíli trvat, než začnou vnímat její chutě. Doma pije kávu filtrovanou, ač více času tráví pitím kávy v Šálku. Jediným jeho ustáleným zvykem je, že pije kávu v klidu. V osobní rovině ho Můj šálek kávy určitě ovlivnil, pozitivně. Také jeho časté hovory s obsluhou a baristy mu změnily pohled na kávu a její přípravu a naučil se podle pár bodů rozeznávat, zda si jinde může dát kávu bez obav či nikoliv. Jitky rodiče pijí turka nebo rozpustnou kávu a filtrovanou kávu berou od Jitky jako zpestření. Spíše mají kávu spojenou se společenským kontaktem, jako když někdo přijede na návštěvu. Jitka si kupuje domů zrnkovou kávu přímo z Šálku. Baví ji dlouho kávu očuchávat, než se napije prvního loku a většinou si dá ke kávě něco sladkého, aby si svou návštěvu v kavárně užila se vším všudy. Co se týče vývoje ohledně kávy, tak Šálek je pro ni průkopníkem kavárenské scény v Praze, doslova kavárenská platforma, odkud to všechno vzešlo. Baristi zde jsou pro ni velké osobnosti, které hovoří za kavárnu jako takovou. Veroniky rodiče pijí kávu, táta spíše tak, že je mu jedno, co pije, zato máma se v kávě vyzná. Doma si kávu nepřipravuje a vždycky si k ní zapálí cigaretu, což v Šálku nejde, ale i přesto sem na kávu stále chodí. Vývoj ohledně kávy vnímá u sebe pozitivně, přikládá to také obsluze a baristům v Šálku, kteří ji vždy vše vysvětlí a nabídnou, takže zkouší nové kávy a metody přípravy víc, než předtím. Celkově vnímá jakýsi trend, od doby, co zná Šálek, že je více slyšet o kávové kultuře, ale nedovede to přesně pojmenovat. Spousta lidí se o kávu zajímá, vybírá si druhy kávy domů a celkově je podle ní o tom slyšet mezi lidmi. Sáry máma pije hlavně espresso, ale i přesto, že jí koupili pákový kávovar a kávu k tomu, ji to doma připravovat nebaví a i nadále pije turka. Sáru 74

příprava kávy doma také nebaví, to mají společné. Sára má doma sice Nespresso na kapsle, ale nemá k tomu vztah a pije rozpustnou kávu, jako takový vedlejší produkt. Když si chce kávu užít, musí jít vždycky do kavárny, a pokud jde sama, potřebuje ke kávě noviny. Podle ní jdou v Šálku s trendy, jsou proaktivní a je tam stále něco nového. Vždycky jí nabídnou novinky a různé metody přípravy kávy, ale nenutí ji do toho. Respondenti se ke kávě většinou propili sami, než že by na to byli zvyklí z domova, alespoň v té podobě, ve které kávu respondenti pijí s výjimkou Anety (Nespresso), Dominika (latte a Mokka konvička) a Sáry (doma rozpustnou káva), kteří mají podobné návyky, co se týče kávy, jako jejich rodiče. U rodičů respondentů se opakuje zvyk, že jakmile přijdou domů hosté, snaží se je pohostit, co nejlépe a tak dotyční připraví například filtrovanou kávu, ač po zbytek času pijí rozpustnou. Až na Jitku si respondenti raději chodí na kávu ven do kavárny, než aby trávili čas domácí přípravou. A pokud ano, často vévodí Nespresso kávovar na kapsle (Aneta, Monika, Sára) anebo filtrovaná káva (Jitka, Dominik, Sebastian). U všech respondentů byl Můj šálek kávy hodnocen kladně, co do jejich obohacení a rozšíření obzorů ve světě kávy. Na obecné úrovni respondenti zaznamenali rozšíření, ať už ve znalostech lidí a jejich zájmu o kvalitní kávu, či v rozšíření sortimentu a podporování menších pražíren výběrové kávy. Barista pro respondenty nebyl cizí pojem, Veronika dokonce tento vývoj pocitově nazvala doslova kávovou kulturou, ač přesněji nevěděla, jak by ji definovala. V neposlední řadě respondenti přikládají důležitou úlohu obsluze a baristům, kteří zcela zásadně dotvářejí atmosféru Šálku. Pro většinu respondentů (Moniku, Sebastiana, Jitku, Veroniku a Sáru) jsou doslova osobnostmi, které mají široké znalosti a umějí je správně hostům podat „na míru“.

3.2.5 Asociace kávy – pocity spjaté s kávou Monika: „Energie, nenahraditelný. Je to prostě tak“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Dominik: „Co mě napadne, když se řekně káva? (…) Den začíná s kávou. (…) A když ji piju odpoledne, tak potom by to bylo něco jako možná, není nic horšího než špatná káva. Protože špatný kafe opravdu dokáže zkazit den a zkazit i chuť z jídla potom, co 75

ho máš v restauraci. To se mi stávalo hodně často ve Francii v kavárnách a tam opravdu kafe neumějí, to je potom opravdu zázrak, když dělají někde dobrý kafe (…) To se mi vybaví i když piju dobrou kávu, protože ta dobrá káva jakoby kompenzuje“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Aneta: „Vůně kávy, kamarádi, klid, pohoda, dorty“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Pavla: „Pro mě? Kamarádi, káva jako kavárna Můj šálek kávy, ale i jako šálek, hrníček“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Sebastian: „Chuť, chuť, asi takhle obecně chuť“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Jitka: „No, naprostej relax. A pro mě to je, jak bych to řekla, ohromný psychický nabuzení. Něco, při čem jako dobiju baterky, ne tak, jako že si jí lidi dávají, když jsou unavený, ale prostě já jak jsem se začala věnovat tý kávě, tak sem taky tenkrát začla od tý instantní a až potom se člověk dopracoval k těm jiným. Ale že mě káva dělala děsně dobře jako psychicky. (…) No prostě když je strašně ošklivo a máš ohromně špatněj den, a dáš si ten šálek, tak prostě Ti je hrozně dobře. Prostě se uklidníš a máš chvilku, najednou Tě to uklidní, říkáš si a kam já vlastně spěchám, opravdu je to takový duševní očištění, proto sem se vlastně tý kávě začala věnovat, že mi to dělá hrozně dobře na psychiku, a že sem si jí užívala a že to bylo spojený i s tím určitým časem ve dni, kdy sem jakoby vypla, a tak podobně. Neříkám, že to dodržuju teď úplně, sem schopná vypít několik šálků za den, ale je to s tím spojený. Bohužel, nebo pro mě trošku bohužel, postupem času se z toho stala hodně společenská záležitost. Už nerada si dávám kávu sama. Už radši jako s někým“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Veronika: „ (…) hmm mám to hodně spojený asi i se snídaní. (…) i třeba schůzka, že to je přesně takový to, jak se říká 'jdeme na kafe', 'jdeme na kávu', tak i to mám s tím spojený“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Sára: „Je možné, že společnost, relax a fakt vůně, ta hlavně. A milujem zvuk keď se mele. (…) Jo a ještě mám jedno slovíčko, a zase to bude súviset s tým Dánskom, že je taká cozy“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015) 76

Shrnutí asociací a pocitů spjatých s kávou Jediný Dominik s Veronikou se nad touto odpovědí dlouze zamysleli, neboť tím byli zaskočeni, Veronika to dokonce označila za záludnou otázku. Jinak převládají příjemné pocity. Energie a nenahraditelnost (Monika); každodennost a vděčnost za dobrou a správně připravenou kávu (Dominik); vůně kávy, kamarádi a klid (Aneta); kamarádi a šálek jako kavárna i hrníček (Pavla); chuť kávy (Sebastian); relax a psychické pohlazení na duši, chvilka na zastavení (Jitka); povídat si s někým, společenskost, „jít na kafe“ (Veronika); relax a vůně kávy, zvuk mlýnku (Sára).

3.2.6 Kávový svět MŠK na sociálních sítích Monika: co se týče angažovanosti Můj šálek kávy „Asi to není tak, že bych se o to úplně zajímala, ale při každý návštěvě, třeba tý vody jsem si všimla na lístku, že to je tam napsaný. Asi spíš, když tam jsem, nebo když třeba mají, mám je na Facebooku, tak vidím, co se tam děje, ale že bych po tom úplně pátrala, to asi ne (…)“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Monika vyhledává nejčastěji zastoupení MŠK na Farmářských trzích. „(…) určitě vždycky když tam jdu, tak si kafe s sebou do ruky beru, přijde mi, že tam s tím mají velký úspěch nebo vždycky když tam stojím, tak je tam fronta a určitě je to další věc, která je tam potřeba, aby na těch trzích byla káva v téhle kvalitě“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Monika sleduje dění MŠK zejména na Facebooku a vnímá to jako usnadnění přísunu informací. „Myslím si, že takhle jejich reklama, jestli se to dá tak nazvat, je v dnešní době zapotřebí. Určitě díky tomu o nich vím víc, než bych věděla jednou za měsíc, když tam přijdu na kafe“. „Fotím si jak jídlo, tak kávu, ale nesdílím to. Mám to jakoby v telefonu a v případě, že se potkám s někým, komu to chci ukázat, tak mu to ukazuju, ale že bych si to úplně dávala na profil, to ne. (…) Určitě se to snažím šířit, pár lidí sem tam už zavedla, a vždycky jsou z toho překvapení, nečekali by to asi úplně, i přesto, že nejsou úplní milovníci kávy, tak byla sem tam i s kamarádkou, která kávu nepije a přesto tam chodí od tý doby dost často. Takže se o to dělím, ale ne třeba prostřednictvím Facebooku“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014)

77

Dominik: „Hele o těhle akcích tam vím, ale nějakou vyšší váhu tomu nepřikládám. Protože opravdu chodím do Můj šálek kávy kvůli kávě, ne kvůli tomu, abych pomáhal Kamerunu. Jo, jako říkám, jestli z toho, že si tam dám karafu, jde něco Kamerunu, tak je to jedině dobře a okay, ale že bych tam kvůli tomu vyloženě potřeboval jít, to asi ne“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Na sociálních sítích je sleduje, ale příležitostně. „Občas. Když něco zachytnu mimo to, ale že bych vyloženě každý den kontroloval jejich stránky nebo sociální sítě, to ne. Takže spíš je to takový příležitostný. Ať už třeba přímo jejich kanály nebo potom od někoho, kdo to přesdílí dál. Spíš tak“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014). Nicméně k fotkám kávy či jídla má doslova averzi, zejména když musí kvůli druhé osobě čekat, než si to vyfotí. Bere to jako destrukci momentálního prožitku a natěšení. „(…) Už jsem s tímhle zlozvykem přestal. A dneska mě to svým způsobem už i trošku irituje, když to vidím u jiných lidí. Já chápu, že třeba ty obrázky na těch kávách jsou hezký, a že si to ty lidi chtějí zapamatovat, ale na druhou stranu si myslím, že právě proto, že ty obrázky jsou jedinečný v tu danou chvíli, tak proto je to mnohem hezčí, než kdybych si je musel hned okamžitě vyfotit (…) Vnímám to jako omezování a trošku mě to už irituje poslední dobou. Sledovat to na sociálních sítích. Dneska všichni nadávají na to, jak nemají soukromí, a přitom se svého soukromí zbavujou sami. Takže postovat jídlo na sociální síť, jako některý ty jídla vypadají hezky, ale proč jako potřebujeme vidět, že si někdo někde dal latte, na kterým bylo srdíčko a někdo si dal dortík, kterej je sice hezkej, ale jako je to pořád jenom dort jako. Všichni sme už v životě někdy viděli dort“ (rozhovor s respondentem, 1. 6. 2014).

Aneta: se o angažovanost MŠK moc nezajímá, výjimku tvoří Farmářské trhy. „ (…) jedině o účasti na farmářských trzích“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014). Sociální sítě příliš nesleduje a „ (…) spíš si fotím jídlo. Kávu většinou kvůli místu, kde jsem ji měla“ (rozhovor s respondentkou, 1. 6. 2014).

78

Pavla: „Vím o tom, ale že by mě to nějak ovlivnilo, že bych tam přišla i kdyby neměli dobrou kávu, tak jenom kvůli tomu, že jdou peníze z vody na dobrý účely, to asi ne. Ale je to fajn, vědět, co se tam děje, třeba z Facebooku“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). Pavla Můj šálek kávy na Facebooku sleduje a aktuální informace ji dokáže změnit rozhodnutí, co si dá, pokud tam plánuje jít. „No zaregistruju. Vím, že mají tu pekárnu, když mají nově upečené dorty, tak to se o to zajímám, když vím, že tam ten den třeba půjdeme“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014). „Fotím a sdílím, už je to součást, když jdu někam s kamarádkou, jako zachycení a součást té atmosféry. (…) jako zachycení něčeho pěknýho, jak vizuálně tak pocitově, toho momentu“ (rozhovor s respondentkou, 4. 6. 2014).

Sebastian: jeho zaujetí pro vše kolem vyplývá s úzkého vztahu s baristy a obsluhou. „Zajímám se, to souvisí vlastně s tou mojí komunikací s nima, takže prakticky vím, co se kde děje, co se tady děje, kde se co prodává, že nejsou momentálně teď filtry na Chemex, a tak podobně, takže to jsou věci, který by normálního člověka asi nezajímaly, ale nějakým způsobem je vím, a to pak nějakým způsobem ovlivňuje i to moje rozhodování v té další metodě přípravy, takže jo, zajímám se o tyhle související věci. Včetně času, kdy se pohybuju na různých akcích a oni tam jsou taky, kdy vlastně při jiný příležitosti potkám lidi, který mám rád, ale na jiným mostě, tak to mě nějakým způsobem naplňuje“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Sebastian využívá sociální sítě po svém. „No víceméně nejvíc asi takový ty věci, co se dějou přes Twitter, a dějou se kolem, třeba kolikrát hledali někoho do pracovního týmu, tak jsem to přeposlal dál lidem, kteří hledali práci a hodili by se do tohohle konceptu“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014). Kávu si fotí spíše pro sebe, „(…) je to spíš osobní pocitovka. (…) myslím si, že takový to, že se chceme na sociálních sítích pochlubit 'hele já se mám'. (…) takový to hloupý 'teď se podívej a záviď '“ (rozhovor s respondentem, 11. 6. 2014).

Jitka: „Jo, no, dost, aniž bych si to uvědomila, myslím, že to je tak podprahově, ale co se týká těch, oni tomu říkají taková rodina, tomu, co tam dělají, s většinou lidí si 79

tykám, že se setkáváme skutečně jako přátelé, s řadou lidí si vykám, oni mě ani neregistrují jakoby obličejem, nebo tak, ale přesto to působí vždycky ohromně mile, no a samozřejmě ty trhy, to je skutečně důležitý, protože člověk ví, že někam dojde a ví, že si tam tu dobrou kávu bude moct dát. Já to mám s těma trhama spojený, já na ty trhy chodím samozřejmě pro sezónní zeleninu a tak, ale mám to spojený s tím, že jdu na snídani a na kávu. To je strašně důležitý a na ten Karlín, si jako dojíždím no, protože tam mají filtrovanou kávu, a taky to obměňují, teď, co zrovna Doubleshot nabízí, do Dejvic nejezdím prakticky skoro vůbec, ale vím, že Doubleshot tam má stánek a že tam zase nabízejí espresso nápoje. A co se týká toho, kam Doubleshot vysílá svoje lidi, tak vím, že teď byli na tom Špilberk festivalu, a tak podobně, tyhlety věci mi jako moc neunikaj, možná je to i díky Twitteru a tak podobně, že člověk je s těma lidma v pasivním kontaktu“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Jitka sleduje na sociálních sítích jak kavárnu samotnou, tak její barsisty. Ráda si jezdí pro limitované edice zrnkové kávy „(…) Na tohle reaguju ohromně rychle, ten Facebook, oni to mají s Twitterem propojený, to znamená, co dají na Facebook, dají i na Twitter. A samozřejmě na tom Twitteru sleduju i ty jejich baristy, který tam mají svoje vlastní účty. Takže částo slyším třeba i takové ty peripetie z toho světa baristů, co je zajímá nebo co se jim zrovna stalo v práci, a nebo co perfektního zrovna ochutnali a tak. To je taky strašně skvělý tohleto pozorovat. Ale samozřejmě taky z toho důvodu, že oni pendlujou po Praze tak jako já, taky tam dávají kavárny, který se nově otevřely nebo kterým zrovna Doubleshot dodává kávu a tak podobně, takže člověk je takhle velice rychle v obraze, usnadňuje mu to práci, když je hodně pracovně vytížený“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014). Kávu si Jitka fotí, neboť má svůj vlastní blog, kam pak píše recenze či hodnotí. „Jo, pravidelně. Pořád, vždycky, jo. Jako ne že bych to fotila z tisíce stran, udělám jednu rychlou fotku a piju, nebo to sdílím až potom, ale nevím no. Je to vlastně taková trošku degenerace naší doby. Ale takhle vlastně sdílím s těmi lidmi, co dobrýho sem třeba ochutnala, nebo jako teď tady budu psát o La Boheme Café, jestli jste tu nebyli, navštivte to, mají tu krásný interiér a tak podobně. A ty lidi na to hodně daj, taky opravdu říkám, že v týhle době nemá nikdo moc extra času na to, aby se tomu 80

úplně věnoval, pokud to nemá jako profesi. Takže jo, to dělám pořád“ (rozhovor s respondentkou, 12. 6. 2014).

Veronika: „Určitě to vnímám jako pozitivně tohle, ale asi nemůžu tvrdit, že by to pro mě bylo vyloženě rozhodující, když tam jdu, tak to tam vždycky vidím, tak mě to jako potěší, a tak, ale asi to nění nějaký rozhodující motiv“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Pro Veroniku jsou zajímavé Farmářské trhy, je to pro ni takový společenský kontakt, a kdyby tam nebyla káva od Můj šálek kávy, tak by tam ani nechodila. „(…) Ale jako oni jsou na těch Farmářských trzích i jiný stánky s kávou, ale mě prostě přijde, že tam to kafe není ani tak dobrý, takže vždycky chodím za nima a ono už je to i takový rodinný, jako že se tam všichni znají a zdraví se“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Na sociálních sítích sleduje Šálek spíše příležitostně. „No, mám je zalikovaný, ale že bych to vyloženě sledovala, tak to ne. Jako třeba, že když to na mě vyskočí na zdi v novinkách, tak se podívám, ale nesleduju to nějak prvotně“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014). Kávu si fotí především z vizuální stránky. „Jo, taky mě to pohltilo. Na Instagramu to dávám“ (rozhovor s respondentkou, 17. 6. 2014).

Sára: „To, že tam boli, to viem, nezúčastnila som sa, lebo som nebola v Praze. Na Farmárských trhoch keď sú, tak si tam vždy dám kafe pretože to je na druhej straně ako bydlíme, že. Ale vysloveně, že by som sledovala, kďe budú, a že by som chodila za nimi, ako za Můj šálek kávy – máme stánok na trhoch, tak to nie“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). „Myslím si, že som ich aj „likela“, ale musím sa priznať, že som už dlho nič neviděla. (…) Foursquare nepoužívám. (…) Nainštalovala som si to, chvílu som všude dávala kde som bola, s kým som bola, aby to každý viděl, a potom sem to prestala používat“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Kávu si fotí a pak to sdílí na Instagramu, kde sleduje i ostatní lidi, přidávají-li tam fotky ohledně kávy. „Noo, to rozhodně. Všetky hashtagy na Instagrame, no rozhodně! Ako jídlo až tak moc nie, ale tu kávu to ako ano. (…) mám takú úchylku. Keď viem, že iďem niekam do 81

zahraničia, tak do toho města, kam iďem, tak si pozriem, či nájdem, najprve si vyselektujem nějaké kavárny, a potom si hladám hashtagy na Instagrame“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Sára se zamýšlela nad tím, proč si to vlastně fotí. „To ja neviem, to já som nad tým takto nikdy nerozmýšlala, prečo to robím. Asi ako nějaký manifest toho, že je mi fajn, som na štvrtom kafe v tento deň“ (rozhovor s respondentkou, 7. 4. 2015). Shrnutí kávového světa MŠK na sociálních sítích Monika si angažovanosti MŠK za vodu pro Kamerun všimla, ale až tak moc se o to nezajímá. Více ji zajímá stánek s kávou MŠK na Farmářských trzích, kde je podle ní káva v této kvalitě potřeba. Vždycky se tam pro kávu zastaví a vždycky čeká frontu. To, že je Můj šálek kávy aktivní na Facebooku vnímá pozitivně, je to pro ni usnadnění informací a taky způsob, jak mít přehled, co se tam děje. Kávu i jídlo si fotí, ale nikde to nesdílí, pouze to občas ukáže kamarádům, když jim chce doporučit kavárnu. Takhle už tam pár známých zavedla a byli vždycky nadšení. Dominik rovněž o angažovanosti MŠK ví, ale není to jeho hlavní účel návštěv a tudíž se o to hlouběji nezajímá. Na sociálních sítích profil MŠK občas sleduje, ale k focení jídla a kávy má averzi. Má pocit, že ho to omezuje, když má čekat, než si to ten druhý vyfotí a vnímá to jako ničení momentálního prožitku. Aneta se zajímá pouze o účast MŠK na Farmářských trzích a když si fotí kávu, tak kvůli místu, kde ji měla. Pavla registruje angažovanost MŠK, ale není to její důvod návštěvy, tím je jejich dobrá káva. Nicméně informace na Facebookovém profilu Šálku bere jako užitečné zpestření, zejména, když se ten den do Šálku chystá (velmi ráda má jejich dorty od tamější cukrářky). Kávu si fotí a sdílí, je to pro ni už taková tradice, zachycení příjemně stráveného času s přáteli. Sebastian se o angažovanost Šálku zajímá hodně, vyplývá to také z jeho úzkého vztahu s obsluhou a baristy, ví, „kde se co děje“, ovlivňuje ho to v rozhodování a rád se s nimi potká na akci, kde jsou i oni mimo práci. Ze sociálních sítí spíše využívá Facebook a Twitter k praktickým účelům, například přeposílá dál nabídku práce v Šálku. Kávu si spíše fotí pro sebe, aby se mohl ostatním pochlubit na sociální síti. Jitka se zajímá o angažovanost MŠK hodně. S většinou obsluhy a baristů se potkává i mimo kavárnu, tyká si s nimi. Mimo 82

baristické soutěže jsou pro ni důležité Farmářské trhy a vědomí toho, že si tam bude moci dát dobrou kávu. Jezdí zvláště do Karlína, kde mají filtrovanou kávu, oproti Dejvicím, kde mají espresso. Na sociálních sítích sleduje zejména baristy z Šálku, ale i samotný profil kavárny na Facebooku, když mají například limitovanou edici zrnkové kávy apod., vnímá to jako usnadnění informací. Jitka má svůj blog, takže kávu i jídlo si fotí pořád, přidává k nim recenze a ty vnímá také jako usnadnění, když jde do nějaké nové kavárny. Veronika okrajově registruje angažovanost MŠK, ale není to prioritou. Každý víkend pravidelně chodí na kávu MŠK na Farmářských trzích v Karlíně, kde už je to takové rodinné, všichni se tam se všemi znají, pozdraví se. Na sociálních sítích to vnímá jen příležitostně, zato fotky kávy a jídla dává na Instagram. Sára ví o baristických soutěžích a Farmářských trzích, ač to má na druhé straně řeky, než bydlí. Kávu si fotí a dává ji na Instagram a když cestuje, tak si podle „hashtagů“ vyhledá nejdřív kavárny v dané oblasti podle fotek. Sama neví, proč si to fotí, ale nakonec se přiklonila k jakési manifestaci toho, že se má dobře. Respondenti chápou sociální sítě a profil kavárny Můj šálek kávy na Facebooku jako nenucený a užitečný zdroj informací, co se tam děje nového, je-li tam nějaká limitovaná edice, kvůli které tam stojí za to hned jet (Jitka, Sebastian). Respondenti Jitka a Sebastian dokonce sledují přímo baristy z Šálku na Twitteru. Největší obeznámenost s angažovaností MŠK mají respondenti s Farmářskými trhy (Monika, Aneta, Jitka, Veronika, Sára). Pro některé z nich je to přímo už tradice (Monika, Jitka, Veronika). Respondenti Monika, Sebastian, Jitka a Sára mají povědomí i o baristických soutěžích, například Mistrovství baristů České republiky (30. 1. – 1. 2. 2015). U focení kávy a latte artu se objevují dva aspekty – jeden jako zachycení momentu pro sebe, „na památku“ (Monika, Aneta, Pavla) a druhý jako deklarace ostatním, že se máme dobře, případně chlubení se (Sebastian, Veronika, Sára). Výjimkou je Jitka, která píše recenze do vlastního blogu.

83

3.3 Interpretace kávové kultury z perspektivy aktérů Návštěvníci/aktéři shledávají kávovou kulturu v kavárně Můj šálek kávy v těchto aspektech: kavárna má zajímavé druhy káv včetně limitovaných edic/microlotů díky vlastní pražírně a nákupu Direct Trade, tedy kávy přímo z rukou farmáře. Atmosféra kavárny je příjemná, spíše společenského a živějšího rázu – návštěvníci sem chodí relaxovat, užít si šálek kávy v klidu. Káva Doubleshot je pro ně zárukou kvality, včetně vyškolené obsluhy a baristů, kteří vědí, jak s kávou pracovat a předávají své vědomosti o kávě i hostům. Nabízejí přípravu filtrované kávy, která je v kavárnách, vedle známější přípravy kávy na bázi espressa, stále spíše v ojedinělejším zastoupení. Respondenti se zde odnaučili sladit kávu a přidávají si do ní stále méně mléka – pijí a vnímají zde přirozené chuťové a vonné profily kávy. Kavárna Můj šálek kávy splňuje kritéria respondentů při jejich výběru kavárny – je nekuřácká, s domácí produkcí ať už limonád, tak dortů či zákusků, má příjemnou obsluhu a vyškolené baristy a kvalitní kávu, jak co se týče suroviny, tak její přípravy. Prostředí vnímají jako příjemné, včetně lidí, co tam chodí. Každá návštěva kavárny MŠK je respondenty vnímána jako obohacení a rozvoj jejich znalostí o kávě. Pro respondenty má káva významy především příjemné – energie a nenahraditelnost (Monika); každodennost a vděčnost za dobrou a správně připravenou kávu (Dominik); vůně kávy, kamarádi a klid (Aneta); kamarádi a šálek jako kavárna i hrníček (Pavla); chuť kávy (Sebastian); relax a psychické pohlazení na duši, chvilka na zastavení (Jitka); povídat si s někým, společenskost, „jít na kafe“ (Veronika); relax a vůně kávy, zvuk mlýnku (Sára). Tyto příjemné asociace s kávou je přitahují k opětovnému navštěvování kavárny Můj šálek kávy. Sociální sítě jsou pro respondenty nenuceným a

užitečným přehledem

aktuálností. Oblíbenost

Farmářských trhů, které se konají každý víkend, souvisí také s tím, že respondenti vědí, že tam bude káva Doubleshot, připravená baristy z MŠK. Celkový dojem Můj šálek kávy očima respondentů je kladný a spojitost s tímto místem je brána velmi sofistikovaně, což nasvědčuje i fakt, že tam chodí lidé převážně na doporučení těch, co už tam byli a chtějí jim tuto kavárnu ukázat. Je to důvěra, spojená se jménem Můj šálek kávy a Doubleshot, která spočívá v tom, že 84

návštěvníci vědí a můžou se spolehnout, že tam káva bude skvělá a také fakt, že je tam pokaždé něco nového a jiného, čímž se nabídka neomrzí. Jediný „nedostatek“ shledávají respondenti v přeplněnosti kavárny, což může na jedné straně svědčit o její oblíbenosti a populárnosti, na druhé straně to možná vyřeší druhý Můj šálek kávy, jež bude brzy otevřen na Praze 6, čímž se rozšíří kapacita.

85

4

ZÁVĚR

V závěru své bakalářské práce bych chtěla shrnout a zhodnotit zkoumané téma kávy a kávové kultury včetně své hlavní výzkumné otázky. V teoretické části jsem nastínila kávu od kávového zrna až po kávu coby nápoj. Její pěstování, sklizeň, péči o kávová zrna a správnou přípravu. Uvedla jsem výběr zemí, kde je kávová kultura déle než v Čechách a jejichž zvyklosti v různé míře přebíráme či se jimi inspirujeme. Podle definice kávové kultury jsem uvedla a blíže specifikovala jednotlivé aspekty, které se na jejím utváření různou měrou podílejí – patří sem role baristů, kávová terminologie, způsob jakým se káva nakupuje („farmář – pražič – barista“). Kávový svět je nemalou měrou ovlivňován i globalizací. Společenská role kávy a kaváren (včetně sociálních sítí), jejich vývoj a v neposlední řadě také přizpůsobitelnost kávy. Vysvětlila jsem pojem „Specialty Coffee“, tedy výběrové kávy, kterou má i česká pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je kavárna Můj šálek kávy, kterou jsem si vybrala pro svůj empirický výzkum. V praktické části bylo mým cílem provést analýzu polostrukturovaných rozhovorů s osmi respondenty, jež navštěvují kavárnu Můj šálek kávy za účelem zodpovězení výzkumné otázky: Jakým způsobem je v kavárně Můj šálek kávy vytvářena kávová kultura z perspektivy aktérů. Tu jsem doplnila podotázkami: Jaké jsou hlavní motivace návštěvníků k návštěvě a konzumaci kávy právě v Můj šálek kávy; jaké významy zdejší konzumenti kávě přisuzují a jakou společenskou roli pro ně káva hraje. V této souvislosti musím konstatovat, že interpretace všech respondentů se do velké míry shodují a vnímají kávovou kulturu v kavárně Můj šálek kávy velmi podobně. Je to důvěra v kávu Doubleshot a její přípravu, celková atmosféra místa (vynikající káva, milá obsluha, vyškolení baristi, domácí produkce dortů a limonád), příjemné asociace spojené s pitím kávy a v neposlední řadě to, že Můj šálek kávy je vnímán jako „pevná základna“ české kávové scény, která se ovšem neustále vyvíjí. Samotná káva a kávová kultura je velmi moderní a diskutované téma.

86

V samém závěru bych chtěla zmínit, že brzké otevření druhé kavárny (patřící rovněž Doubleshotu) by mohlo být podnětem na další rozšíření výzkumné práce, zda takto definovaná kávová kultura v Můj šálek kávy v Karlíně bude poplatná i v druhé kavárně v Dejvicích na Praze 6.

87

5

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Augustín, J., Povídání o kávě, Fontána 2003, Olomouc, ISBN: 80-7336-040-3 Brown, R., Coffee Nerd: How To Have Your Coffee and Drink It Too, Adams Media 2015, Avon MA, United States, ISBN: 9781440582134 Burton, S. a Steane, P. (eds.), Surviving Your Thesis, Routledge 2004, London, p.5970, ISBN: 1134354169 in Punch, K., Úspěšný návrh výzkumu, přel.J.Hendl, Portál 2008, Praha, ISBN: 978-80-7367-468-7 Disman, M., Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum 2002, Praha, ISBN: 80-2460139-7 Dolce Vita, L.,Káva, přel.B.Smekalová, Ottovo nakladatelství 2006, Praha, ISBN: 807360-395-0 Dülmen, R.van, Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18.st.), 2.díl Vesnice a město, přel.M.Nováková, Argo 2006, Praha, ISBN: 80-7203-812-5 Geertz, C., Interpretace kultur, přel.H.Červinková, V.Hubinger a H.Humličková, Sociologické nakladatelství (SLON) 2000, Praha, ISBN: 80-85850-89-3 Giddens, A.,Důsledky modernity, přel.K.Müller, Sociologické nakladatelství (SLON) 2003, Praha, ISBN: 80-86429-15-6 Goffman, E., Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě, přel.M.McGrathová, nakladatelství Studia Ypsilon 1999, Praha, ISBN 80-902482-4-1 Hajdáková, I., Jak strávit současnou gastro módu?, Labyrint revue; Časopis pro kulturu, nakladatelství Labyrint 2013, Praha, č. 33-34, s.10-12, ISSN: 1210-6887 Hendl, J., Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Portál, 2005, Praha, ISBN: 80-7367-040-2 Chenail, R.J., Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě?, přel.P.Kohútek a Z.Konopásek, Biograf: časopis pro biografickou a reflexivní sociologii, Josef Alan 1998, Praha, č. 15-16, s. 29-37, ISSN 1211-5770

88

Illíková, M., Příběh kávy-Co je to kvalitní káva?, WINE & Degustation, květěn 2013, č.5, s.92-97, ISSN: 1804-1035 Jeřábek, H., Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum 1992, Praha, ISBN 80-7066662-5 Kohútek, P., Počítače a kvalitativní výzkum 1: Digitalizace zvukových nahrávek, Biograf: časopis pro biografickou a reflexivní sociologii, Josef Alan 2001, Praha, č.24, ISSN 1211-5770 Lincoln, Y.S., Guba, E.G., Naturalistic inquiry, Sage 1985, London in Hendl, J., Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Portál, 2005, Praha, ISBN: 807367-040-2 Oldenburg, R., The Great Good Place, Marlowe 1997, New York, s.16 in Thurston, R.W., Morris J., and Steiman S. (eds.), Coffee: A Comprehensive Guide to the Bean, the Beverage, and the Industry, Rowman & Littlefield Publishers 2013, Lanham, ISBN: 978-1-4422-1440-8 Pössl, M., Káva jako životní styl, Grada Publishing s.r.o. 2010, Praha, ISBN: 978-80247-2822-3 Punch, K., Úspěšný návrh výzkumu, přel.J.Hendl, Portál 2008, Praha, ISBN: 978-807367-468-7 Robson, C., Real world research, Blackwell 2003, Oxford in Hendl, J., Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Portál, 2005, Praha, ISBN: 80-7367-040-2 Rosaldo, R., Inda, J.X., The anthropology of globalization: a reader ; edited by Jonathan Xavier Inda and Renato Rosaldo, Blackwell 2002, Malden, ISBN 0-63122233-2. Roseberry, W., The Rise of Yuppie Coffees and the Reimagination of Class in the United States, American Anthropologist [online], December 1996, New Series, Vol. 98,

No.

4.

[cit.2014-05-02].

Dostupný

z digitální

knihovny

(JSTOR):

http://www.jstor.org/discover/10.2307/681884?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=2 1101949008111, ISSN: 00027294

89

Rudgley, R., Essential Substances. A Cultural History of Intoxicants in Society, Kodansha International 1993, New York in Topik, S., Coffee As a Social Drug; Drugs in Motion: Mind-and Body-Altering Substances in the World´s Cultural Economy, Cultural Critique [online], Winter 2009, University of Minnesota Press, No.71. [cit.2014-05-10].

Dostupný

z digitální

knihovny

(JSTOR):

http://www.jstor.org/stable/25475502, ISSN: 08824371 Simon, B., Everything but the Coffee, University of California Press 2009, Berkeley and Los Angeles/California, ISBN: 978-0-520-26992-7 Soanes, C., Stevenson, A., Oxford dictionary of English, Oxford University Press 2003, Oxford, ISBN: 0-19-861347-4 Strauss, A., Corbinová, J., Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, přel.S.Ježek, Sdružení Podané ruce 1999, Brno, ISBN: 8085834-60-x Topik, S., Coffee As a Social Drug; Drugs in Motion: Mind-and Body-Altering Substances in the World´s Cultural Economy, Cultural Critique [online], Winter 2009, University of Minnesota Press, No.71. [cit.2014-05-10]. Dostupný z digitální knihovny (JSTOR): http://www.jstor.org/stable/25475502, ISSN: 08824371 Thurston, R.W., Morris, J., and Steiman, S. (eds.), Coffee: A Comprehensive Guide to the Bean, the Beverage, and the Industry, Rowman & Littlefield Publishers 2013, Lanham, ISBN: 978-1-4422-1440-8 Tucker, M.C., Coffee Culture: Local Experiences, Global Connections (Routledge Series for Creative Teaching and Learning in Anthropology), Taylor & Francis 2011, New York, ISBN: 0203831241 Veselá, P., Kniha O kávě, Smart Press 2012, Praha, ISBN: 978-80-87049-34-1 Wodak, R.a Krzyżanowski, M., Qualitative discourse analysis in the social sciences, Palgrave Macmillan 2008, Basingstoke, ISBN: 978-0-230-01987-4. WC&T, Ad Man Cautions Coffee Men to Modernize Coffee's Image; Sees Coffee as Drink of '80s. World Coffee and Tea 1981a, January: 35,76-78 in Roseberry, W., The Rise of Yuppie Coffees and the Reimagination of Class in the United States, American 90

Anthropologist [online], December 1996, New Series, Vol. 98, No. 4. [cit.2014-0502].

Dostupný

z

digitální

knihovny

(JSTOR):

http://www.jstor.org/discover/10.2307/681884?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=2 1101949008111, ISSN: 00027294 WC&T, Specialty Coffee '82: A Look at Some Trends. World Coffee and Tea 1982, August: 16-28 in Roseberry, W., The Rise of Yuppie Coffees and the Reimagination of Class in the United States, American Anthropologist [online], December 1996, New Series, Vol. 98, No. 4. [cit.2014-05-02]. Dostupný z digitální knihovny (JSTOR): http://www.jstor.org/discover/10.2307/681884?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=2 1101949008111, ISSN: 00027294 KURZY Novotná, H., Heřmanský, M. a kol., E-Úvod do společenskovědních metod , [online], 2009,

[vid.2015-06-20].

Dostupné

prostřednictvím

Moodle

FHS

UK

z:

http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614 INTERNETOVÉ ODKAZY ČERSTVÁ KÁVA, Kelímky na kávu? Budoucím archeologům zamotají hlavu, Čerstvá káva [on-line], Praha: Cerstvakava, ©2008-2013 [cit.2014-04-26]. Dostupný z: http://www.cerstvakava.cz/clanky/kelimky-na-kavu-budoucim-archeologumzamotaji-hlavu/ ETHICAL COFFEE, Good coffee, clear conscience, Ethical coffee [on-line], © [vid.2014-05-16]. Dostupný z: http://www.ethicalcoffee.net/ Tamtéž (a) http://www.ethicalcoffee.net/direct.html [vid.2014-05-16] Tamtéž (b) http://www.ethicalcoffee.net/rainforest.html [vid.2014-05-16] FAIRTRADE, Co je Fairtrade, Fair Trade [on-line], Praha: NaZemi, © [vid.2014-0908]. Dostupný z: http://www.fairtrade.cz/ FOURSQUARE, About Us, Foursquare [on-line], NYC & SF: Foursquare, © 2014 [vid.2014-10-12]. Dostupný z: https://foursquare.com/about Tamtéž https://foursquare.com/about [vid.2015-04-05] 91

INTERNATIONAL COFFEE ORGANIZATION (ICO), Statistics: Historical data on the Global Coffee Trade, Imports by selected importing countries, Calendar Years 1990 – 2013, International Coffee Organization [on-line], London, © 2015 [vid.2015-05-23]. Dostupný z: http://ico.org/historical/1990%20onwards/PDF/2b-imports.pdf INTERNATIONAL TRADE CENTRE (ITC), The Coffee Exporter´s Guide, 3rd ed.: The Markets for Coffee, Coffee consumption in Europe 2010, International Trade Centre [on-line], Geneva, © 2011 [vid.2015-05-23] in Thurston, R.W., Morris J., and Steiman S. (eds.), Coffee: A Comprehensive Guide to the Bean, the Beverage, and the Industry, Rowman & Littlefield Publishers 2013, Lanham, ISBN: 978-1-4422-1440-8. Dostupný z: http://www.intracen.org/The-Coffee-Exporters-Guide---Third-Edition/ KONOPÁSEK Z., Co znamená interpretovat text?, Zdeněk Konopásek [on-line], © [vid.2014-05-16]. Dostupný z: http://zdenek.konopasek.net/docs/Konopasek-Coznamena-interpretovat-text.pdf MŮJ ŠÁLEK KÁVY, [O nás] In: Facebook [on-line], © [cit.2014-06-08]. Dostupný z: https://www.facebook.com/mujsalekkavy/info RAINFOREST ALLIANCE, About Us, Rainforest Alliance [on-line], New York, ©19872015

[vid.2014-06-01;

2015-05-24].

Dostupný

z:

http://www.rainforest-

alliance.org/about TRIPADVISOR, O Webu Tripadvisor, Tripadvisor[on-line], Newton: TripAdvisor LLC, © 2014 [vid.2014-10-12]. Dostupný z: http://www.tripadvisor.cz/pages/about_us.html

92

6

PŘÍLOHY

Příloha A – Petra Veselá – O kávě, s.14, struktura kávovníkového zrna, © David Židlický, Dreamstine, La Boheme café, MAHLKÖNIG GmbH & Co. KG, Rick Wezenaar © Fotolia, il-fede © Fotolia, Jari Flori, Jiří Tashi Vondráček, Philibert Routin, Daniela Matějková, Jan Vala

93

Příloha B – z portálu http://www.piccoloneexistuje.cz/ (© Copyleft 2015 tým PiccoloNeexistuje.cz), v sekci filtrovaná káva: French press, Moka konvička, Překapávač, Aeropress, Vacuum pot, Džezva, Chemex (vlastní koláž)

94

Příloha C – Petra Veselá, O kávě, s.71, Tabulka chutí a vůní při Cup of Excellence, © David Židlický, Dreamstine, La Boheme café, MAHLKÖNIG GmbH & Co. KG, Rick Wezenaar © Fotolia, il-fede © Fotolia, Jari Flori, Jiří Tashi Vondráček, Philibert Routin, Daniela Matějková, Jan Vala

95

Příloha D – Petra Veselá, O kávě, s.194-200, názvy káv, © viz předchozí příloha C Ristretto

Espresso

96

Větší espresso

Dvojité espresso

97

Caffé macchiato

Cappuccino

98

Caffé latte

99

Příloha E – Keepcup včetně latte art v pražírně Doubleshot, vlastní fotka

Příloha F – Thurston, R.W., Morris J., and Steiman S. (eds.), Coffee: A Comprehensive Guide to the Bean, the Beverage, and the Industry, s.2, mapa, kde se pěstuje káva, © 2013 by Rowman & Littlefield

100

Příloha G – připravený seznam otázek na rozhovor s respondenty 1)

Jak často chodíte do MŠK?

2)

Při jakých příležitostech? Respektive chodíte si do MŠK číst, pracovat, jdete s někým na kávu nebo si ji berete s sebou?

3)

Jak jste se prvně dozvěděl/a o kavárně Můj Šálek kávy?

4)

Co se Vám vybaví při návštěvě MŠK/pocity spjaté s tímto místem?

5)

Pijí vaši rodiče kávu? Jakou?

6)

Zajímáte se o přípravu kávy?

7)

Všímáte si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli?

8)

Dáte na doporučení obsluhy?

9)

Jaká slova, případně slovní spojení, se Vám vybaví, když se řekne káva?

10) Jak často pijete kávu? 11) Pijete vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? 12) Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíte i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? 13) Kupujete si z MŠK kávu i domů? 14) Jaká jsou vaše kritéria/motivy při výběru kavárny? 15) Máte nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? 16) Vnímáte nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíte nebo jste prvně navštívil/a MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? 17) Zajímáte se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? 18) Sledujete dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? 19) Fotíte si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíte pak své fotografie na sociálních sítích/blogu apod.?

101

Příloha H – informovaný souhlas účastníků studie Informovaný souhlas Vážená paní, vážený pane, obracím se na Vás se žádostí o spolupráci na výzkumném projektu v rámci mé bakalářské práce (Fakulta humanitních studií UK, obor Studium humanitní vzdělanosti), jehož cílem je zjistit a popsat, jakým způsobem je v kavárně Můj šálek kávy vytvářena kávová kultura z perspektivy aktérů? Jedná se o nahrávaný polostrukturovaný rozhovor na téma kávy a kávové kultury s návštěvníky zmíněné kavárny. Délka rozhovoru je v rozsahu cca 30 až 45 minut. Přepis nahrávek bude použit pouze a výhradně ke studii v mé bakalářské práci („Můj šálek kávy: kávová kultura

z perspektivy

aktérů“),

kde

budete

vystupovat

anonymně,

pod

pseudonymem. Pokud s účastí na projektu souhlasíte, připojte, prosím, podpis, kterým vyslovujete souhlas s níže uvedeným prohlášením. Prohlášení Prohlašuji, že souhlasím s účastí na výše uvedeném projektu. Řešitelka projektu mne informovala o podstatě výzkumu a seznámila mne s cíli a metodami a postupy, které budou při výzkumu používány. Souhlasím s tím, že všechny získané údaje budou anonymně zpracovány, použity jen pro účely výzkumu a že výsledky výzkumu mohou být anonymně publikovány. Jsem informován/a , že mám možnost kdykoliv od spolupráce na projektu odstoupit, a to i bez udání důvodu. Jméno, příjmení a podpis řešitele projektu: …………………………………………………………….. Jméno, příjmení a podpis účastníka studie:………………………………………………………………. V Praze dne ……………………………

102

Příloha I – z portálu http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), interiér Můj šálek kávy

Příloha J – pražírna Doubleshot, pražička, „Cupping“, latte art, vlastní fotka/koláž

103

Příloha K - http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), příprava filtrované kávy na keramickém filtru Hario V60

Příloha L – http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), vitrína s dorty a zákusky

104

Příloha M – z portálu http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), pohled na bar, kávovar a křídovou stěnu

Příloha N – z portálu http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), výstava obrazů „Okamžiky tónů“

105

Příloha O – z portálu http://www.mujsalekkavy.cz/#jak-to-u-nas-vypada, (© 2014 doubleshot s.r.o), schránka na přípomínky a dotazy

106

Příloha 1. – rozhovor s respondentkou Monikou Rozhovor s respondentkou Monikou, 23let, manažerka vinného baru a studentka VŠ hotelové, proběhl na zahrádce v kavárně Monolok Café v Praze, 1. 6. 2014 ve 14 hodin, kde jsme byly téměř samy, v polovině rozhovoru tam přišly dvě dámy. Monika přišla na setkání včas, byla klidná, uvolněná a v dobré náladě, nad odpověďmi nemusela ani moc přemýšlet – mluvila plynně tak, jak jí to „přišlo na jazyk“. Popíjela u toho ledovou kávu a zelený ledový čaj, neboť bylo na zahrádce velmi teplo. Jak často chodíš do MŠK? „Do Můj šálek kávy chodím tak, v průměru, jednou měsíčně. Chodila bych určitě radši, ale je to z toho důvodu, že je to tam v Karlíně a vzhledem k tomu, že tam ani nepracuju, ani nebydlím, takže tam jedu účelově jenom do Šálku“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Byla jsem se tam jednou učit, a jinak je to většinou s přáteli na oběd, nebo na kafe a dezert“. Jak ses prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „Hmm, myslím, že jsem se setkala s Jardou Tučkem, když jsme navštívili Doubleshot pražírnu (ještě s tehdejší prací, pozn.autorkyně), a takhle jsem se dozvěděla o jeho kavárně, on nám tam vařil jenom cvičně kávu, která byla už natolik perfektní, že mě to nalákalo i na Šálek“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK/pocity spjaté s tímto místem? Když si tam tak jdeš jenom sednout na kafe, jestli je to to prostředí například? „Hmm, asi kombinace všeho no. Myslím, že nic takovýho druhýho tady není. Je to hezký místo, je tam klid, výborný kafe, výborný jídlo, výborný dezerty, nemám nic, žádný druhý takový místo, kterým bych to nahrazovala“. Myslíš, že má na tom podíl třeba i ta obsluha tam? I znalostmi, které o kávě mají a můžou podávat hostům? „Myslím, že asi určitě, je to potřeba, aby tam byla taková obsluha, když už je tam káva na takový úrovni a už je tam toho množství tolik, tak jakoby se očekává, že tam 107

budou asi lidi znalí té přípravy, toho původu. Asi bych si nedovedla představit, že by tam byl někdo, kdo by nevěděl nebo neuměl připravit kávu, to by ztratilo ten smysl“. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? Případně co máš spojené s přípravou kávy doma? „Myslím si, že co si pamatuju, tak máma každé ráno snídá kávu, a co si pamatuju tak to tak vždycky bylo. Kafe mi nechutnalo, když sem ho jako dítě chutnala, až sem se k němu nějak propila, myslím, že jsem ho začala pít tak na střední, dřív určitě ne. A táta pije kafe tak jako příležitostně. Takže myslím si, že spíš asi ne, že sem se ke kafi spíš sama nějak dostala, než že bych to měla nějak vštípený z dětství. Hlavně u nás pili všichni, teda hlavně babičky turky, a z toho mi bylo a je hrozně, teď, když to vidím. Ale, hm, asi tak. Takže to není uplně z dětství“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Zajímám se o přípravu kávy, určitě“. Jakou máš nejoblíbenější? Myslím metodu přípravy kávy. „Metodu přípravy kávy mám nejoblíbenější, no, asi sem pořád…“ (přemýšlí). Nebo zkoušíš? „Zkouším, určitě se nebojím jakoukoliv kávu vyzkoušet, ale asi klasický espresso, jako úplně z klasickýho kávovaru, zatím vede no. Jako že když mám možnost volby, tak určitě preferuju kafe takovýhle než filtrovanou kávu. Ale jako nebráním se tomu. Zkouším a věřím, že i k tomu se jednou propiju, ale chce to prostě čas“. Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „Ne, toho si nevšímám“. Dáš na doporučení obsluhy? „Většinou ho potřebuju (směje se), protože zas tak znalá nejsem, abych se v tom sama orientovala“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? „Energie, nenahraditelný. Je to prostě tak“ (zasmála se). Jak často piješ kávu? „Každý den. Několikrát“. Čím se řídí to, kolik té kávy vypiješ, nebo piješ vyloženě podle chuti? 108

„Většinou mám chuť pořád, ale už se cítím mnohdy, že můj zdravotní stav pokulhává a extrémně mi tepe srdce. Většinou by na to chuť byla, ale když vím, že jsem ten den už třeba měla čtyři kávy, tak ta pátá už není jako úplně vhodná. Vzhledem k tomu, že nepiju moc vodu, neznám pocit žízně, a díky tomu, že ta káva tak odvodňuje, tak si uvědomím, že mnohdy vypiju víc kávy, jako tekutiny, než vody a to asi není úplně dobře. Takže většinou víc než čtyři kávy za den nevypiju“. Takže tohle je ten alarmující nebo limitující počet káv denně, podle toho, kolik vypiješ vody? „To ani ne, ale spíš ten počet káv no. Je to takový, že neznám moc mezí no, mohla bych ji pít od rána do večera a asi by mě to nepřetalo bavit“. Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Ne, piju podle chuti. Střídám to. Teď už jsem se naučila pít i espresso, takže piju už ne vždy jenom s mlíkem, ale s troškou cukru“. Teď trošku odbočím, myslíš si, že čisté, samotné espresso je něco jako filtrovaná káva? Něco k čemu se musíš tzv.propít? „Neřekla bych, že je to podobné v přípravě, ale tím, že se k tomu musí člověk propít, myslím, že stroprocentně. Je to tak, že ta chuť toho kafe je natolik agresivní nebo explozivní, že stejně tak jako si člověk zvyká, já nevím, třeba na chuť lanýžů a vůni lanýžů, čím víc to zkouší a čím ve větších kombinacích, tak stejně tak z toho mlíka sem nejdřív ubírala a ubírala a teďka piju, jsem schopná si dát čisté espresso a pochutnat si na něm. Ale trvalo mi to jako dost dlouho“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Chodím i do jiných s tím, že chodím do Ema espresso baru, a kávu máme i u nás ve vinném baru (káva Doubleshot v Bokovce, pozn.autorkyně). Takže občas si ji i u nás sama uvařím“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Ne, nekupuju, protože doma netrávím úplně tolik času, abych měla chuť na to, trávit čas tou přípravou. Takže doma se uspokojím s obyčejným Nespressem“. Jaká jsou Tvoje kritéria, motivy při výběru kavárny? Abys šla do té a té kavárny na kávu, podle čeho si vybíráš, kde si dáš kávu? 109

„Hmm, tak určitě kvůli kávě“. Vnímáš třeba značku nebo od koho káva je? „Taky, určitě. Je toho strašně moc věcí dohromady, který třeba v Emě nebo v Šálku jsou. Když si dávám kávu tak ne vždycky ji piju samotnou, když tam mají jako třeba v Emě nebo v Šálku domácí limonády, tak je to pro mě určitě přínosem, stejně tak někdy si k tomu dám ráda dezert, v obou jsou dezerty na nějaký úrovni, která mě jako baví, s tím, že jsou tam příjemní lidé, určitě to hraje důležitou roli ty lidi, když tam bude perfektní kafe, který jinde mít nebudou a tady ty ostatní věci tam nebudou, tak tam prostě chodit nebudu jenom kvůli tomu kafi. Potřebuju k tomu ještě strašně moc dalších věcí, nebo si ji budu brát třeba s sebou, ale je to strašně moc věcí, který mě přesvědčují tam chodit“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Asi jako, no nevím no. Takový to, že do espressa si dám jeden třtinový cukr, cappuccino nebo latte si sypu třtinovým cukrem a piju to přes ten cukr, ledovou kávu piju nechlazenou, ale že bych měla nějaký rituál, který nikdo jiný nemá, to určitě ne, (směje se)“. No rituál nemusí nutně znamenat jenom něco, co děláš jenom ty a ne nikdo jinej, podle mě by se ten cukr do kávy u Tebe dal označit za rituál, protože to děláš pokaždý, máš už to zautomatizovaný jakmile si objednáš cappuccino nebo latte, nad tím už asi ani nepřemýšlíš, ne? „Jo asi jo, dalo by se to říct“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo jsi prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? „Hrozně moc obrovskej pro mě, nevím jestli je to tím, že to tak vždycky bylo, to si úplně nemyslím. Ale strašně moc míst, kde se s tou kávou pracuje, a i Jarda (Jarda Tuček pozn.autorkyně) třeba jak objíždí ty restaurace, kde tu kávu mají, myslím si, že i víc lidí se tím zabývá, jako že baristi, jsou školení, soutěže, myslím si, že tu bylo jako vždycky, ale teď je to podstatně víc. Stejně tak jako, nevím, přijde mi to už stejně tak jako je v restauraci sommelier, číšník, je tam barman, tak už i ten barista, bych řekla, je tam potřeba, je to nějaká kultura“. 110

Barista je taky nový pojem, nebo do určitý doby asi nebyl úplně lidem znám, že je rozdíl mezi barmanem a baristou, který výhradně připravuje kávu. „Od tý doby, co jsem byla v Šálku poprvý, tak nevím jestli je to tím, že to já tak sleduju, nebo že to tak opravdu je, ale slyším o tom hrozně moc mluvit a hrozně moc lidí“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Asi to není tak, že bych se o to úplně zajímala, ale při každý návštěvě, třeba tý vody jsem si všimla na lístku, že to je tam napsaný. Asi spíš, když tam jsem, nebo když třeba mají, mám je na Facebooku, tak vidím, co se tam děje, ale že bych po tom úplně pátrala, to asi ne. To až tak častým návštěvníkem nejsem“. A na těch Farmářských trzích sis jich všimla? „Všimla, určitě vždycky když tam jdu, tak si kafe s sebou do ruky beru, přijde mi, že tam s tím mají velký úspěch nebo vždycky když tam stojím, tak je tam fronta a určitě je to další věc, která je tam potřeba, aby na těch trzích byla káva v téhle kvalitě“. Jak si to nakousla s tím Facebookem, sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „Ano, na Facebooku“. Je to svým způsobem usnadnění těch informací? Že by ses o tom jinak ani nedozvěděla? „Myslím si, že takhle jejich reklama, jestli se to dá tak nazvat, je v dnešní době zapotřebí. Určitě díky tomu o nich vím víc, než bych věděla jednou za měsíc, když tam přijdu na kafe“. Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? „Fotím si jak jídlo, tak kávu, ale nesdílím to. Mám to jakoby v telefonu a v případě, že se potkám s někým, komu to chci ukázat, tak mu to ukazuju, ale že bych si to úplně dávala na profil, to ne. Já nejsem až takhle moc sdílná, takže pro svoji potřebu ano“. Takže když si to vyfotíš a ukážeš kamarádům, že si byla tam a tam a byla si tam spokojená, a že pár Tvých přátel tam chodí, tak si o tom pak povídáte? 111

„Určitě se to snažím šířit, pár lidí sem tam už zavedla, a vždycky jsou z toho překvapení, nečekali by to asi úplně, i přesto, že nejsou úplní milovníci kávy, tak byla sem tam i s kamarádkou, která kávu nepije a přesto tam chodí od tý doby dost často. Takže se o to dělím, ale ne třeba prostřednictvím Facebooku“.

Příloha 2. – rozhovor s respondentem Dominikem Rozhovor s respondentem Dominikem, 24let, bankovní poradce v bance, vystudoval VŠ veřejných a mezinárodních vztahů, proběhl u něj doma v Praze, 1. 6. 2014 v 17.30 hodin, kde jsme u toho popíjeli kávu připravenou v Mokka konvičce. Na schůzku přišel o půl hodiny později, ale byl v dobré náladě, odpovídal na otázky „bez ladu a skladu“ a velmi často odbíhal od tématu, když mluvil o jiných kavárnách, i když ve snaze porovnat je s cílovou kavárnou Můj šálek kávy. Jediné, nad čím se pozastavil, byla otázka číslo 9) Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? To hned nevěděl a přemýšlel, ba byl i tou otázkou zaskočen. Jak často chodíš do MŠK? „Moc často ne. Nejčastěji nebo tak zhruba jednou, dvakrát do měsíce“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Chodím si tam většinou popovídat, protože přece jenom jak je to dál z centra, až v Karlíně, tak musím mít nějakou časovou rezervu, abych tam dojel, abych tam měl klid na to kafe. Takže si tam chodím spíš popovídat s lidma. Nebo si tam občas chodím sednout i sám na kafe, maximálně s knížkou“. Jak ses prvně dozvěděl o kavárně Můj Šálek kávy? „No tak úplně poprvé jsem se o tom dozvěděl od Tebe (oba jsme se zasmáli), takže na Tvoje doporučení a takže tak“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK/pocity spjaté s tímto místem/když tam vejdeš/? „Kalifornie“. Kalifornie? „Kalifornie“. Proč Kalifornie? 112

„Hele nevim, ten styl tý kavárny, jakým je udělaná tak mi připomíná LA, pár kaváren, který sem navštívil v LA, v Kalifornii. A když sem tam byl poprvý, tak sme tam vlastně byli v létě spolu a venku bylo hezky, takže říkám, bylo to takový svěží, jsou tam velký výlohy, takže je to tam vlastně takový otevřený, vzdušný prostor, a jakoby tím prostředím, jak je to tam zařízený tak nevím, evokovalo to ve mně Kalifornii“. Hm, zajímavé. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „Hele otec nevím, ale asi jo, ale rozhodně ne tak jako já nebo máma. A máma ta pije hodně kávu, hodně pije v Bakeshopu, latte, nebo latte pije celkově asi nejvíc, i když teďkon poslední dobou přechází občas i na presso, s mlíkem nebo i bez mlíka, ale pořád latte pije nejvíc. No a potom kromě Bakeshopu potom ještě v Lamborghini Pasta Caffé a jinak doma, z Mokka konvičky hodně. Nebo jestli Tě zajímá přesně druh tak v Bakeshopu dělají Illy, a v Pasta Caffé dělaji Tonino Lamborghini kafe“. To asi ani ne, spíš jestli pije kávu a jaký typ ten kávy, to si říkal, že latte… „Latte no“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Zajímám. Co k tomu chceš vědět? Určitě se o to zajímám“. No spíš třeba, jestli Ti záleží na tom od koho, nebo z jaké pražírny piješ tu kávu nebo jak se ta káva připravuje? „Ani mi tak nezáleží na tom, z jaký je to pražírny, jako spíš na tom, jestli mi ta káva chutná. Takže jakoby určitě si domů nekoupím Illy, protože vím, že bych si ho doma nepřipravil nebo nebudu si ho zbytečně připravovat doma, když ho můžu dostat v podstatě kdekoliv venku, protože tohle je rozšířená značka. Takže domů si spíš kupuju ojedinělejší druhy“. Teďka přeskakuju, ale z Doubleshotu si můžeš koupit kávu taky domů… „Například“. Taky jí mají v kavárně a přitom ji můžeš mít i doma. „To jo, ale z Doubleshotu není tak často k dostání jako Illy. Illy seženeš všude, Doubleshot seženeš v podstatě v pár kavárnách. Illy máš celosvětově rozšířený, Doubleshot je typicky česká pražírna“. Lokální záležitost? 113

„Lokální záležitost, přesně tak. A jako mají zajímavý výběr, ale jak říkám, když mi tam něco chutná, tak se na to zeptám a pořídím si to domů. Mám tady teďkon dvě, takže jedno na presso a jedno na překapávaný kafe. Takže spíš jako tyhle zajímavější, ty lepší než že bych si kupoval kafe jenom proto, že potřebuju mít doma kafe. Kafe si můžu dát kdekoliv venku, doma když na to mám pak čas a chuť tak si udělám kafe, který mě chutná a který má chuť. A vím, že to bude za to stát“. Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „Málokdy, protože dost často si dávám taky latte“ (slovem taky míněno, že pije latte stejně jako jeho máma pozn.autorkyně). Takže když už tam jdeš, tak většinou už víš, co chceš? „Většinou vím co chci a ani tak na cedule nebo kde mají napsanou denní nabídku moc nekoukám a spíš potom, když mi obsluha sama nabídne, že mají něco novýho nebo něco zajímavýho, tak si nechám doporučit nebo poradit. Ale většinou jsem rozhodnutej, co si dopředu dám“. Dáš na doporučení obsluhy? „Určitě“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? (Zasměje se a pak zvážní) „Hmm“. Co Tě napadne za emoce, konotace? „Co mě napadne, když se řekně káva?“. Kromě té Kalifornie… „Ta Kalifornie asi ne, ale tyjo, hele nevím, to jsi mě teďka dostala (chvíli přemýšlí). Den začíná s kávou“. A když ji piješ odpoledne? „A když ji piju odpoledne, tak potom by to bylo něco jako možná, není nic horšího než špatná káva (směje se). Protože špatný kafe opravdu dokáže zkazit den a zkazit i chuť z jídla potom, co ho máš v restauraci. To se mi stávalo hodně často ve Francii v kavárnách a tam opravdu kafe neumějí, to je potom opravdu zázrak, když dělají někde dobrý kafe. To jsme si oba dva vyzkoušeli, takže není nic horšího než špatná káva“. 114

Takže to se Ti vybaví i když piješ dobrou kávu? „To se mi vybaví i když piju dobrou kávu, protože ta dobrá káva jakoby kompenzuje“. Takže když piješ tu dobrou kávu tak si to kompenzuješ jako že, jo tahle je dobrá, zaplať pánbůh za to? „No tak nějak by se to dalo říct“. Jak často piješ kávu? „Denně. Denně, od rána do večera, nevadí mi pít kafe před spaním, nevadí mi kafe pít ráno na lačno, v podstatě piju kafe furt. Dneska už mám pátý (bylo 18h večer pozn.autorkyně), (směje se), takže kafe piju hodně“. Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Vždycky ne, převážně piju latte, protože jak říkám vzhledem k tomu, kolik kafe piju za ten den, tak pít jenom pressa nebo jenom filtrovaný nebo překapávaný kafe, tak by mi to asi rozstřelilo srdce, takže spíš takhle to kompenzuju tím mlíkem s pěnou. Ale jakoby jinak se nebráním žádnýmu jinýmu typu kávy. Když je dobrý“. Takže nebráníš se experimentování? „Ne. To určitě ne“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Chodím i jinde, kde mají Doubleshot, například Café Lounge, Ema espresso bar a další, ale taky chodím do kaváren, kde Doubleshot nemají, ale mají tam jiné pražírny, například v Truhlářské ulici, tam je Kafíčko“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Kupuju, to už jsem myslím říkal, takže kupuju. Nekupuju si, nebo málokdy si kupuju kávu do kelímku s sebou, protože ten Karlín je trošku z ruky, takže jezdit si do Karlína pro kafe s sebou je trošku mrhání časem z mojí strany, ale kupuju si tam pražený kafe, který si potom melu doma“. Jaká jsou Tvoje kritéria/motivy při výběru kavárny? „V první řadě prostředí, a potom kafe. Prostředí je pro mě možná důležitější než to kafe, protože pokud tam není příjemný prostředí, tak…“ Do toho prostředí tedy zahrnuješ všechno, od toho interiéru až po… 115

„..do toho zařazuju úplně všechno-od interiéru přes obsluhu až po lidi, co tam chodí. A říkám, pokud někam chodí lidi jako například je Café-Café v Rytířský ulici, který mi prostě nejsou sympatický, vadí mi ta společnost, která tam je, tak v Café-Café mi vadí třeba i obsluha…“ A co lidi v MŠK? „Lidi v Můj šálek kávy jsou zase úplně jiná sorta lidí, a je to zajímavý je pozorovat“. Připadá Ti, že jsou tam lidi uvolněnější, že tam nikdo nic nehrotí, nebo… „To určitě. Ta kavárna má zajímavou energii, takže lidi jsou tam určitě uvolněný. A jsou tam jakoby svý, ale na druhou stranu, chodí tam jiní lidé, chodí tam rozhodně jiní lidé než tady v centru do kaváren (centrem míněno Praha 1 pozn.autorkyně), přece jenom jak je to v Karlíně, a je to hodně svým způsobem, co se týče toho kafe, sofistikovaný, tak tam chodí jiná sorta lidí, než například do Lamborghini nebo do jiných kaváren tady v centru. Občas je to docela… (hledá slova) občas je to docela v pohodě, občas jsou tam normální, zajímaví lidi, občas jsou tam zajímaví lidi, že si člověk říká „pane bože, co tohleto je?“ (směje se) Ale to je asi můj názor, jakoby osobní“. No ale vždyť tam jezdí různí lidé, třeba jako ty i z centra. „No to určitě jezděj, ale z větší části, co vím, tak jsou to lidi, co tam v okolí buď pracujou nebo bydlí. Protože pár známých, co bydlí v Karlíně mám, takže sem se s nima bavil a v podstatě když tam nejsou každý den, tak aspoň obden. A stejně tak potom ty další tam jezdí kvůli tomu, že blízko toho pracujou. Takže takhle z centra tam jezdí jenom pár lidí“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Rituál? To asi ne. Nemám. Kdysi sem si do něj sypal cukr, to když ještě bylo Coffee Heaven a když sem začínal pít kafe, tak sem si do latte nasypal vždycky jeden celej cukr, postupně sem ho omezil na půlku a pak sem přestal sladit úplně, to byl asi jediný rituál, co sem předtím měl. A teďkon už rituál nemám při pití kávy, žádný. Možná, že ho vypiju akorát dost rychle, to je tak asi jediný (směje se)“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo jste prvně navštívil MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? 116

„Určitě. Hodně se to posunulo tím směrem, že lidi už přece jenom začínají mít zájem o kvalitní kávu. A tímpádem je tady díky tomu i větší nabídka kvalitní kávy. Není to jako, já nevím, před šesti lety, kdy tady bylo Coffee Heaven plus já nevím v Truhlářské ulici Kafíčko, a to bylo v podstatě všechno. A dneska už je tady těch kaváren mnohem víc. Každá může dovážet i jiné druhy kávy, do toho se tady objevují nové druhy přípravy, takže určitě je to pozitivní vývoj, ale na druhou stranu je i negativní vývoj třeba v lidech. Protože hodně lidí dneska řekne, že mají rádi dobrý kafe, že si rádi dají kafe, že tomu rozumí, a pak se s nima bavíš, kam chodí na kafe, co pijou za kafe a řeknou Ti, že Starbucks nebo Illy. No, takže to potom je člověk vždycky jenom obrátí oči v sloup“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Hele o těhle akcích tam vím, ale nějakou vyšší váhu tomu nepřikládám. Protože opravdu chodím do Můj šálek kávy kvůli kávě, ne kvůli tomu, abych pomáhal Kamerunu. Jo, jako říkám, jestli z toho, že si tam dám karafu, jde něco Kamerunu, tak je to jedině dobře a okay, ale že bych tam kvůli tomu vyloženě potřeboval jít, to asi ne“. Myslím jako jestli to muže třeba hrát roli nebo být jedno z hledisek, proč třeba chodíš pro kafe zrovna tam a ne jinam? „Ne, to pro mě nemá žádný význam“. Sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „Občas. Když něco zachytnu mimo to, ale že bych vyloženě každý den kontroloval jejich stránky nebo sociální sítě, to ne. Takže spíš je to takový příležitostný. Ať už třeba přímo jejich kanály nebo potom od někoho, kdo to přesdílí dál. Spíš tak“. Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích/blogu apod.? „Ne, už dávno ne. Už jsem s tímhle zlozvykem přestal. A dneska mě to svým způsobem už i trošku irituje, když to vidím u jiných lidí. Já chápu, že třeba ty obrázky na těch kávách jsou hezký, a že si to ty lidi chtějí zapamatovat, ale na druhou stranu si myslím, že právě proto, že ty obrázky jsou jedinečný v tu danou chvíli, tak proto je to mnohem hezčí, než kdybych si je musel hned okamžitě vyfotit, protože mě to 117

nějakým způsobem irituje, toho prožitku. Například, když jsme chodili s mojí bývalou přítelkyní, na večeře nebo na kafe, tak vždycky se muselo čekat, než ona si všechno vyfotila a následně se do toho teprve mohl člověk pustit (směje se). Tímpádem, když jseš na to natěšená, těšíš se na to kafe nebo na ten dort a právě prostě nemůžeš, protože ten druhý člověk si to potřebuje vyfotit, aby to mohl dát na sociální síť, nevím“. Takže to vlastně vnímáš jako omezování? „Vnímám to jako omezování a trošku mě to už irituje poslední dobou. Sledovat to na sociálních sítích. Dneska všichni nadávají na to, jak nemají soukromí, a přitom se svého soukromí zbavujou sami. Takže postovat jídlo na sociální síť, jako některý ty jídla vypadají hezky, ale proč jako potřebujeme vidět, že si někdo někde dal latte, na kterým bylo srdíčko a někdo si dal dortík, kterej je sice hezkej, ale jako je to pořád jenom dort jako. Všichni sme už v životě někdy viděli dort“. Tak třeba ty lidi chtějí být spojovaní s určitými místy, která mají dobrou pověst nebo tradici a dávají to tímhle způsobem najevo, to může být jedna z možností. „Dost slabá možnost. Pro mě, jak říkám, nebo jak říkáš, je to určitě omezení svým způsobem. Nejenom těch druhých ale i sebe samotnýho, protože prostě se okrádáš o možnost toho prožitku, není to prostě čistý, je to okamžitě zničení tím 'ježišmarjá, já jsem si to zapomněla vyfotit'. Rázem to máš prostě zkažený, protože už jsi přišla o ten obrázek, nebo o ten dort, že už je způlky načatej a najednou Ti dojde, že sis ho zapomněla vyfotit, co teď?! To si ho dáš znova, proč?“.

Příloha 3. – rozhovor s respondentkou Anetou Rozhovor s respondentkou Anetou, 26let, kuchařka v michelinské restauraci, vystudovala VŠ práva, proběhl v kavárně Café Lounge v Praze, 1. 6. 2014 ve 21 hodin. Aneta byla kvůli časové tísni velmi stručná, ale i přesto svolila k rozhovoru v ten den. Nad odpověďmi nemusela moc dlouho přemýšlet. Jak často chodíš do MŠK? „Jednou za dva měsíce“.

118

Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Na kávu, občas na večeři“. Takže většinou s někým popovídat? „Přesně tak“. Jak jsi se prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „Od svého kamaráda, který je dobrý kamarád majitele“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK/pocity spjaté s tímto místem? „Vůně kávy, kamarádi, klid, pohoda, dorty“ (zasmála se). Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „Táta i mamka. Táta espresso, mamka americano“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Trošku ano. Zajímám se o principy přípravy, ale ne nějak moc“. Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „Většinou spíš jen aktuální denní nabídky“. Dáš na doporučení obsluhy? Většinou tam jdeš už s tím, že víš, co chceš nebo dáš na doporučení? „Většinou vím dopředu, co si dám, ale občas, když mě zaujme doporučení, dám si to, co mi doporučí obsluha“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? Co se Ti honí hlavou, když piješ kávu nebo cítíš vůni kávy? "Miluju kafe“. Dokáže Tě špatná káva vytočit? „To teda sakra! Než špatnou kávu, tak si radši nedám žádnou“. Jak často piješ kávu? „Dvakrát až třikrát denně, když mám příležitost“. Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Ne, podle nálady a místa a místních zvyklostí. Na Korsice jsem pila espresso, v zimě piju latte, někdy zas lungo a v poslední době i filtrovanou kávu. Občas s mlíkem, občas bez mlíka, ale nikdy si ji nesladím“. 119

Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Pokud někde mají Doubleshot, tak mě daná kavárna hned zaujme, protože to beru jako záruku kvality“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Nekupuji“. Jaká jsou Tvoje kritéria, motivy při výběru kavárny? Co je rozhodující pro to, aby sis řekla, „sem chci jít!“? „Prostředí a značka kafe a samozřejmě obsluha…(přemýšlí) a taky dostupnost z místa bydliště nebo z práce“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „S kávou mám spojeného vždycky něco sladkého, aspoň kousek a vodu...hodně vody (zasmála se). A podle hrníčku, když je větší, držím ho oběma rukama a ohřívám se“. Takže máš radši kávu v keramickém hrníčku než ve skle? „Rozhodně“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo jsi prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? „Přijde mi, že je stále víc kaváren, kde se používá káva nekomerčních značek, to je trend, který jsem zaznamenala“. Myslíš tím kávu z lokálních pražíren, případně evropských? „No hlavně, že se ustupuje od komerčních značek typu Illy, Lavazza atd.“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? (Nerozumí otázce, tak vysvětluji: voda pro Kamerun, že když si dáš vodu v karafě, tak peníze z ní putují do Kamerunu, účast na farmářských trzích, účast zdejších baristů na Mistrovství baristů ČR, káva je nakupována přes Direct trade/káva z rukou farmáře) „Moc ne...jedině o účasti na farmářských trzích“. Sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „Nesleduju“. 120

Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? Nebo ukazuješ někdy někomu, 'jo tohle sem měla tam a tam'? „Jen zřídka, spíš si fotím jídlo. Kávu většinou kvůli místu, kde jsem ji měla“.

Příloha 4. – rozhovor s respondentkou Pavlou Rozhovor s respondentkou Pavlou, 23let, studentka VŠ lékařské, brigádničí jako hosteska v baru, proběhl v kavárně Ema espresso bar v Praze, 4. 6. 2014 v 11.30 hodin. Pavla přišla v dobré náladě, už si objednávala kávu, když jsem dorazila. Sedly jsme si k oknu kvůli lepší slyšitelnosti. Na otázky se jí odpovídalo příjemně, i mi to sama řekla, že se jí otázky moc líbily. Jak často chodíš do MŠK? „Jednou za měsíc“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Na kávu si popovídat, s sebou si ji neberu, ráda si kávu vychutnávám v klidu“. Jak jsi se prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „Od kamaráda, který bydlí kousek za rohem a co tam chodí často a vzal mě tam na kafe“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK, pocity spjaté s tímto místem, když tam vejdeš, co se Ti evokuje? „Klid, úplný relax, taková příjemná atmosféra“. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „Rozpustnou. Naši pijou instatní kafe a spíš to pití kávy berou jako doping, na tu energii než jako pochutnat si na kávě“. Takže to mají spojené hlavně s tím? „Ráno si udělat kafe, nakopnout se do nového dne“. A odpoledne místo zdřímnutí kafíčko, udělám toho pak ještě víc? „Přesně tak“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Zajímám“. 121

Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „To spíš na Facebooku, registruju aktuálnosti, ale na té tabuli spíš ne“. Dáš na doporučení obsluhy? „Dám, nechám si poradit. Takže kolikrát měním svůj názor“. Takže nešla bys tam primárně s jasným cílem, co si dáš. „To ne. Kolikrát se rozhodnu až po úvaze s obsluhou“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? „Pro mě? Kamarádi, káva jako kavárna Můj šálek kávy, ale i jako šálek, hrníček“. Takže máš radši kávu v keramickém hrníčku? „Jo, určitě“. Jak často piješ kávu? „Dvakrát denně, jednou až dvakrát denně“. Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Ne, nedělám to. Piju latte, filtrovanou, někdy s mlíkem někdy bez mlíka, nemám stejný typ. Záleží na okolnostech, ale spíš podle chuti“. Na jakých okolnostech? „Jako když je tepleji, tak si dám ledovou kávu“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Do Můj šálek kávy a ještě vím, že mají v Alza Café. Když tam člověk nakupuje, tak mu šálek kávy přijde vhod. Jinak nevím, kde by měli ještě Doubleshot“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Nekupuju“. Jaká jsou Tvoje kritéria, motivy při výběru kavárny? Čím by Tě zaujala daná kavárna, ve které si ještě nebyla, aby sis řekla: 'jo, sem chci jít!'? „Určitě prostředí, spíš klidnější“. Co všechno zahrnuješ do prostředí? „No jako aby byla příjemná jak interiérem, tak lidmi, tady je to takový halový, moc otevřený (seděly jsme v Ema espresso baru pozn.autorkyně), Můj šálek kávy je taky takový otevřený, ale ještě to jde, tam mi to nevadí. Já mám radši, když někde 122

s někým seš tak, že má člověk kolem sebe trošku prostoru a soukromí, a taky určitě obsluha, musí být milá, jestli se mají zákazníci vracet. V Můj šálek kávy milá obsluha je, ale minule jsem tam zrovna chytla ne moc příjemnou obsluhu a kdybych tam ten den byla prvně a neznala, jak to tam chodí, tak už asi znova nepřijdu, takže určitě to záleží na interiéru, samozeřejmě na dobré kávě a obsluze“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Stoprocentně ne, ale často si k té kávě něco dám“. Takže piješ kávu s něčím k snědku? „Většinou. Ale není to jako nějaký rituál, že bych si při pití kávy něco dávala pokaždé“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo jsi prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? Když si vezmeš sama sebe, ten první den, kdy jsi byla v MŠK a když se vezmeš teď, jakou piješ kávu atd. „U mě jo, piju míň kávu bez cukru a pomalu i bez mlíka“. Propíjíš se k čisté kávě? „Jo. Dávám si už americano bez čehokoliv, sem tam s troškou mléka. Ale co se určitě změnilo je profláklost MŠK, že si tam bez rezervace nemáš šanci sednout. Změnil se styl a obsluha, z toho teda moc velkou radost nemám a hlavně je to tam neuvěřitelně hektický. A jestli v mém okolí nastal nějaký vývoj, to nevím, tohle je asi jediné nejdůraznější“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Vím o tom, ale že by mě to nějak ovlivnilo, že bych tam přišla i kdyby neměli dobrou kávu, tak jenom kvůli tomu, že jdou peníze z vody na dobrý účely, to asi ne. Ale je to fajn, vědět, co se tam děje, třeba z Facebooku“. To mi navazuješ na další otázku, jestli sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? Když tam třeba nahodí, že dneska máme tu a tu akci.. „No zaregistruju. Vím, že mají tu pekárnu, když mají nově upečené dorty, tak to se o to zajímám, když vím, že tam ten den třeba půjdeme“. 123

Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? „Fotím a sdílím, už je to součást, když jdu někam s kamarádkou, jako zachycení a součást té atmosféry“. Vnímáš to jako zachycení nějakýho momentu? „Jj, jako zachycení něčeho pěknýho, jak vizuálně tak pocitově, toho momentu“.

Příloha 5. – rozhovor s respondentem Sebastianem Rozhovor s respondentem Sebastianem, 36let, sommelier a distributor vinného baru, vystudoval SŠ hotelovou, proběhl v kavárně Můj šálek kávy v Praze, 11. 6. 2014 ve 13 hodin. V Šálku bylo velmi živo, Sebastian přišel načas, v dobré náladě. Zajímá ho hodně věcí i mimo obor své práce, pracuje kousek od Šálku ve vinném baru. Byl upovídaný, vždycky se ke každé otázce rozmluvil až jsem ho musela místy nerada korigovat, aby se držel k tématu. Jak často chodíte do MŠK? „Kolikrát jako průměrně?“ Ano. „Pětkrát týdně“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíte si do MŠK číst, pracovat, jdete s někým na kávu nebo si ji berete s sebou? „Vlastně ani jedna z těch variant, já si sem vždycky odskočím kvůli kávě, takže na kávu, jak už jsem předtím říkal, chodím na stojáka na bar“. Popovídat si s obsluhou? „Víceméně hlavní účel je, krátká přestávka mezi prací, někdy tam je ten kofeinový účel, ale vždycky je tam k tomu takový ten, my tomu říkámě „bar-talk“. Prostě takový to, že když je čas na obou stranách, tak člověk si krátce popovídá, na chvilku, nevím jestli se to dá připrovnat jako když kuřáci chodí na cigaretovou pauzu“. Kávová pauza? „ A je to spíš z toho důvodu, že já sem chodím rád i kvůli všem lidem, kteří tady jsou. Jsou to svým způsobem kamarádi a je to takový příjemný zpestření pracovního dne, 124

někdy se tu zaseknu i na pár hodin. Jo, že jdu třeba po práci, dám si espresso na cestu, mají tady nový tmavý pivo, nový pivovar, takže najednou mám v sobě ještě malý pivo no. Takže vybírám účely, ano jdu sem někdy na schůzku, jdu sem někdy na oběd a dám si k tomu kávu, ale primárně je, že víceméně jdu na kávu, kterou můžu vypít na stojáka a nemusím si ani zabírat místo a hlavně je to teda komunikace s lidma. Hlavně je to ta komunikace s lidma, jednak se člověk vytrhne z toho, co dělá a popovídá si zase s jinýma lidma. Pro mě je to spíš takový ten sociální způsob, sedět mě nebaví a místo toho radši jdu takhle a potkám u toho spoustu lidí a vlastně se u toho občas připletu i do debaty s nějakým zákazníkem. Jo, ta sociální stránka tam pro mě asi hraje největší roli. A samozřejmě ta chuť tý kávy, primárně jsem jdu proto, že si vybírám, co budu pít“. Jak jste se prvně dozvěděl o kavárně Můj Šálek kávy? „No, já sem vlastně do nějakých 33let vůbec nepil kafe (je mu 36 let pozn.autorkyně). Pro mě to byl prostě nápoj, který byl špatný, a dostal jsem jednou takovou příležitost, přes scukaře (portál scuk.cz pozn.autorkyně), oni rozjeli školení pro ty svý lidi a objevilo se v pátek v 18h večer na Twitteru, 'Uvolnila se nám dvě místa, kdo chce jít, ať napíše'. A já jsem si to akorát přečetl a v takovým nějakým nápadu sem na to řekl, kafe nepiju, tak se na to přihlásím na kávový kurz, spíš workshop. Přihlásil sem se, bylo to tenkrát v Al Cafeteru, to byla jedna z prvních pražských kaváren, kde se jako začalo dobře pracovat s kávou. Vedli to právě Adam Dvořák a Zdeněk Smrčka, kteří mají dneska Kávový klub. A Zdeněk Smrčka v tý době pracoval tady, v Můj šálek kávy. Tehdy ještě byli pod jiným majitelem. A tam mi vlastně představili kafe, tam sem nějak poprvý pil kafe a zjistil, že to může být zajímavý nápoj, a tam sem taky zjistil, proč mi nikdy nechutnalo, protože jsem ho pil ve většině případů žluklý a přepražený, špatně připravený kafe. A který bylo vlastně hořký a všechny ty chutě, co se mi nelíbily, byly způsobený špatnou přípravou, nekvalitní surovinou. Takže tam jsem se poprvý dozvěděl o Můj šálek kávy, a začal jsem sledovat jakoby na Twitteru lidi z kávovýho prostředí a díky tomu jsem se vlastně seznámil třeba s Terezkou Balou, která tady dělá, a jelikož ona je hodně komunikativní na tom Twitteru, tak záhy přišlo takový to, co nejdřív ten Šálek chtít navštívit. A bylo to pro mě takový, že jsem si řekl, tak o tom kafi už něco málo vím, takže jestli si chci dát 125

dobrý kafe, tak můžu jenom na dvou místech v Praze-v Al Cafeteru a Můj šálek kávy. Dalším motivem bylo, že záleželo, kde tak kdo byl, měl sem to sice z ruky, ale párkrát sem to zkusil, sem zajít, to bylo vlastně první jak jsem se o něm dozvěděl a začal sem chodit“. Co se Vám vybaví při návštěvě MŠK, pocity spjaté s tímto místem? „Tak to navazuje na tu předpředchozí otázku nebo předchozí, vlastně ty lidi. Když se řekne Můj šálek kávy, tak se mi vybaví zajímavý kafe, zajímavý metody zpracování, že to není pořád nuda jako nabízení jednoho produktu neustále dokola, a prostě to povídání s těma lidma. Že si tady kolikrát užiju někdy pět minut, někdy 35minut, potkám nový milí lidi, takový interní střípky co se týče obsluhy, a takových těch zásadních požadavků, který se tu vypráví jen interně mezi lidma. Prostě důvod je, že tu je dobrý kafe a to prostředí“. Pijí vaši rodiče kávu? Jakou? „Pijou kávu, momentálně tam vítězí Nespresso, nikdy sem ho neochutnal, přestože sem taky trvdil, že mě zajímají chutě ale tohle je věc, kterou ochutnávat nechci, i když to třeba nemusí být úplně špatný, nicméně to nepotřebuju, ale oni to pijou. Vzal sem je sem (do Šálku) několikrát, docela se jim to líbí, i když jako paradoxně pořád šahají po cukru a po mléku. Já sem se hrozně dlouho zamýšlel nad tím, proč ti lidi vlastně šahají po cukru a po mléku, a dospěl sem k jednoduchý věci, a to, že lidi se naučili pít kávu stereotypně. A protože jim vlastně nechutná, to je jako s cigaretou, lidi se naučí kouřit většinou z nějakého sociálního tlaku, děcka – protože ty nekouříš, tak k nám nepatříš do party. Protože je Ti 15 a kouříš, tak musíš pít kafe. Jenže to kafe je hnusný, takže musím s tím něco udělat, protože je hořký, tak tam dám cukr a protože je silný, tak tam dám mlíko, abych to zjemnil. A ty lidi se to takhle vlastně naučili pít, a už to nerozlišují. Cukr, mlíko, jsou zásadní věci, který do toho přidávají. Protože nejde o chuť kávy, jde jen o takovou tu událost 'jdu na kafe', dám si kafe po obědě, dám si kafe kolikrát, jako stal se z toho hrozný stereotyp, a ty lidi si přestali užívat nějakou chuť“. Takový návyk, nad kterým už ani nepřemýšlí, proč ho mají takhle zažitý? „Je to tak, socializační návyk, nebo jak to bylo v těch Knoflíkářích, jak tam do sebe furt cpal jedno kafe za druhým. Málokdy se podaří, že ti lidé si uvědomí chuť. Proto si 126

do toho automaticky lejou mlíko a sypou cukr, protože už jsou tak navyklí, jinak je to kafe hnusný, nejsou to všichni, ale je to taková ta malá většina, že se nezamýšlejí nad věcma a proto to tam vždycky dávají, aniž by to nejdřív vyzkoušeli, jenom už ten mozek vyšle signál, je to černý, bude to hořký, dej do toho mlíko a cukr. Ano, to samé navazuje na čaj. Čaj se bere taky jako zvyk, který se lidi naučili pít s nějakým citronem a cukrem, já se jim jako ani nedivím, protože to co se běžně prodává jako pytlíkové čaje, to jsou v 9% dost silný na to, že samotný se to nedá, a to je jako se vším, to je s jakoukoliv potravinou. Je potřeba tomu dát chvíli a hledat, když v tom lidi budou hledat, vždycky to povede nějakým zajímavým směrem. Ne všechno, ne. Některý věci prostě nebudou. Nikdy nebude výberová káva pro všechny. To jako nikdy nebude. Když to vezmu u tý kávy“. To je taky jen plodina, která má reprodukční cyklus a v určitých částech roku nemůžete mít kávu, která se sklízí jen v tom a tom měsíci. „Je to tak“. Zajímáte se o přípravu kávy? „No, doma vlastně používám dvě metody filtrování kávy, uvažoval jsem ještě o zakoupení vacuum potu, protože se mi to moc líbí, takže se zajímám o přípravu kávy a aktuálně vlastně probíhá dokonce v Rimini Barista Cup, nestihl sem všechny, vidět přímý přenos, ale sledoval jsem hlavně ty, který znám, který jsou kamarádi a známí. To jsem sledoval potom, co dělají a je to naprosto úchvatný, že jsem viděl vlastně člověka, který pracuje s tou kávou, kde je potřeba dodržovat hrozně moc nějakých postupů a předpisů, a i tak se vlastně neustále snaží hledat a i pracovat na ještě zlepšení, to by si člověk řekl, že už to dospělo do nějaký hranice a dál, že už to nejde, ale oni se to neustále snaží posouvat, což vlastně podporuje filtrovanou kávu dál“. Všímáte si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „Ano, pokaždé. Dokonce vím, kdy se ten cyklus mění, takže už dopředu se těším na kávy až budou, jaký budou metody a tak dál. Momentálně už tři týdny otravuju s colddrippem, což je taková letní specialita tady, přes noc překapávaný kafe po malých kapkách, protože jako milovníku vína mi to přijde chuťově nejzajímavější, a naslepo ze skleničky, i kdybych neviděl, a nevěděl, co tam je, tak budu vědět, že to je 127

portský, na čich, na nos, takže tohle mi přijde úplně nejzajímavější. Beru sem vinaře, když přijedou do našeho vinného baru, aby to ochutnali. Protože jestli je vinař dobrý a dělá poctivě to víno a zajímají ho aromata, tak musí ochutnat tohle kafe, a možná mu nebude chutnat, ale mělo by ho zaujmout, to v každým případě. Měl by ho zaujmout ten postup tý práce“. Dáte na doporučení obsluhy? „Dám na doporučení obsluhy, jelikož zase, protože tady je ta velká kamarádská parta, dost často si nechávám, když jsou nové kávy, doporučit, která z nich je nejzajímavější. Oni už zase vědí, co piju, co mám rád, takže vždycky se o tom bavíme, vždycky je to součástí vlastně těch rozhovorů, o kterých jsme se bavili, v dobrých 6070% ohledně kávy“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Vám vybaví, když se řekne káva? „Chuť, chuť, asi takhle obecně chuť“. Jak často pijete kávu? „Až na vyjímky, prakticky denně“. Pijete vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Ne. Střídá se to podle situace, podle času, podle teploty, podle chuti, podle toho, co jsem měl třeba k obědu, nebo pokud jdu po kafi na oběd, podle toho, co je v aktuální nabídce, podle toho co je třeba za limitovanou edici, neustále se to mění, jako můžu být rozhodnutej s tím, že si dám cappuccino a přijdu sem, a zjistím, že tu mají v omezeném množství nějakou výběrovku, které je 15 porcí, a stojí to, já nevím, 250Kč, měním kompletně plán, zajímá mě to a chci si to dát“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíte i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Moje návaznost na Šálek je daná nejkratší cestou z práce, což je 50m, takže se nejvíc zdržuju tady, na pár místech v Praze je Doubleshot, ale tady v Šálku jí dostanete v tý největší kvalitě. Ale Doubleshot má ještě druhou provozovnu, Alza Café, kde je trochu užší nabídka, nicméně tu občas využívám taky, a na ostatních místech, spíš to beru tak, že když vím, že mají kávu Doubleshot a mám možnost trošku sledovat personál, jak s tím pracuje, tak to pro mě znamená, že si tam můžu bezstarostně dát dobrou kávu, to se týká i restaurací“. 128

Takže to vnímáte jako určitou záruku kvality? „Ale chce to vidět přípravu, chce to vědět, jak s tím ti lidi tam pracujou, protože úplně všechno se dá zkazit, ale Doubleshot má dobrou pověst, co se týče školení zaměstnanců, takže bez okolků chodím k nim. Všude by měla být ta káva ve standardní kvalitě a většinou jsou tam espresso směsi“. Kupujete si z MŠK kávu i domů? „Kupuju. Kávu domů kupuju teda ve velmi omezeném množství, a porušuju vlastně asi nejzásadnější pravidlo a to, že ji piju starší než by měla být. Já ji doma piju tak hrozně málo, že nejsem schopnej 350g balení zkonzumovat za měsíc“. Jaká jsou vaše kritéria, motivy při výběru kavárny? „Víceméně asi dvě nebo tři zásadní věci. Když budu brát, že kavárnu, tak já většinou když chci jít do kavárny, tak tam chci jít kvůli kávě. To je nejzásadnější věc. To si musí uvědomit dost podniků, co to chtějí dělat. První kritérium bude asi kvalita kávy. Ale s ním prakticky na stejný úrovni je to, jestli se jedná o kuřácký nebo nekuřácký podnik. To i kavárna s nejkvalitnější kávou bude automaticky vyřazena, to je prostě postrach pokud se tam jakýmkoliv způsobem kouří. I odděleným způsobem kuřácká/nekuřácká část. Takže ono to jde ruku v ruce tyhle dvě věci, ale řekněme první, druhý a asi třetí kritérium, může být nějaká dostupnost, ale spíš v takovým tom, jedna věc je kavárna, zajímá mě nový podnik, jak tam pracujou, takže výběr kavárny se řídí prozkoumáváním míst, prozkoumat tu práci a nabídku vlastně v tý kavárně. A tak trošku i blízký tý mý povaze, když funguje zajímavý podnik, tak nějakým způsobem tam, pro mě není časově a cestovně příliš dostupnej, tak mám několik vyhlídnutých míst, kam rád chodím a vnímám i to prostředí, nějakým způsobem se snažím komunikovat s těma lidma“. Máte nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Tak při takovým tom kavárenským procesu asi ne, nemám nějaký rituál, co bych vyloženě musel, při nějakým domácím pití většinou v klidu a ono je to i tak spojený, většinou když jdu na kávu sem, je to taková pauza, párkrát se mi stane, že sem běžím pro kofein, běžím sem prostě na 3minuty pro kofein, ale to je tak řekněme, třeba 5% z celkových 95% času u kávy“. 129

Vnímáte nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíte nebo jste prvně navštívil/a MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? „U mě ten vývoj nebo obecně? A jako tady, v tomhle prostředí?“. Obecně, tady, jestli se změnili nějaké vaše návyky? Ovlivnil váš Šálek nějak? „Určitě mě prostředí Šálku hodně ovlivnilo, souvisí to s tím, že se tady hodně bavím o kávě s personálem, takže nějakým způsobem mám možnost přes ně sledovat nové trendy, nové věci, které se kolem toho dějou, a změnilo mi to určitý pohled na přípravu kávy. Prostě v podnicích, kam jdu, tak jsem se naučil rozeznávat, jestli má smysl si v tom podniku dávat kafe, mám takových několik pár rozeznávacích bodů, podle několika bodů poznám, jestli tam mají dobré kafe nebo ne“. Zajímáte se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Zajímám se, to souvisí vlastně s tou mojí komunikací s nima, takže prakticky vím, co se kde děje, co se tady děje, kde se co prodává, že nejsou momentálně teď filtry na Chemex, a tak podobně, takže to jsou věci, který by normálního člověka asi nezajímaly, ale nějakým způsobem je vím, a to pak nějakým způsobem ovlivňuje i to moje rozhodování v té další metodě přípravy, takže jo, zajímám se o tyhle související věci. Včetně času, kdy se pohybuju na různých akcích a oni tam jsou taky, kdy vlastně při jiný příležitosti potkám lidi, který mám rád, ale na jiným mostě, tak to mě nějakým způsobem naplňuje“. Sledujete dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „No víceméně nejvíc asi takový ty věci, co se dějou přes Twitter, a dějou se kolem, třeba kolikrát hledali někoho do pracovního týmu, tak jsem to přeposlal dál lidem, kteří hledali práci a hodili by se do tohohle konceptu“. Fotíte si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíte pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? „Ano, ale nemám žádný blog, je to spíš osobní pocitovka“. Zachycení hezkýho momentu? „Jo, myslím si, že takový to, že se chceme na sociálních sítích pochlubit 'hele já se mám'“. 130

Deklarace znalostí? „Ne to ne, takový to hloupý 'teď se podívej a záviď '“.

Příloha 6. – rozhovor s respondentkou Jitkou Rozhovor s respondentkou Jitkou, 25let, studentka VŠ přírodovědecké, pracuje v administrativě, proběhl ve velmi milé atmosféře. Byly jsme v nově otevřené kavárně La Boheme Café v Praze, 12. 6. 2014 v 13.30 hodin. Jitka přišla dřív, mile naladěná a bylo vidět, že kávu zbožňuje a opravdu se o ní dlouho zajímá, dokonce má i svůj blog. Byla upovídaná, a rozhodně se do odpovědí nemusela nutit, některé otázky, aniž by je znala, mi dopředu zodpověděla, pokud se tématicky prolínaly. Celkově to bylo moc příjemné odpoledne. Zkoušely jsme letní specialitu cold drip. Jak často chodíš do MŠK? „No, tak já se tam objevím zhruba tak třikrát až čtyřikrát do měsíce“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Tak je to tak zhruba vyvážený, já se tam třeba otočím opravdu jenom na váženou kávu, a nebo většinou my tam chodíme tak jako za odměnu. Že si uděláme prostě hezkou neděli , jdeme si tam posedět, oni mají perfektní cukrářku (Lana pozn.autorkyně), takže na zákusek a tak si to užít, a pak to taky máme cestou z práce, protože jezdíme z Horních Počernic po béčku, takže se tam prostě někdy stavíme večer, když už jsme úplně hotový, tak na kávu s sebou, takže je to vlastně takový vyvážený“. A máš tam ten čas spojený s nějakým pracovním vypnutím nebo odpočinkem? „Jo jo, relax. Naprostej“. Jak ses prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „No, to bylo strašně zvláštní, protože on ještě tehdá nebyl otevřený a už se o něm vědělo v určitých kruzích. Takže pro mě to bylo tak jako že to bylo „medializovaný“ určitým kroužkem lidí, ale bylo to na Baristovi roku 2011 tuším? Že se tam o tom nějak bavili, ale viděla sem tehdá i když sem šla okolo, vylepený nějaký věci, jakoby na tom místě, kde teď šálek je, ale tehdá to tuším ještě neměl Doubleshot“. 131

Jo jo, myslím že ho Jarda odkoupil, v těch místech tam byla dřív kavárna, akorát ji měl nějaký pán z JAR, který se musel vrátit kvůli povinnostem zpět, ale líbil se mu koncept Doubleshotu, tak jim nabídl, aby ji odkoupili. To by se shodovalo i s Tvou verzí. „Jojo“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK/pocity spjaté s tímto místem? „No za prvý to jsou určitě strašně milí baristi. Ten přístup je od nich neuvěřitelnej, ne jako samozřejmě obsluha taky, ale ti baristi tam jsou jako takový osobnosti. No a potom taky samozřejmě s Šálkem je spojený skutečný ruch velkoměsta. Protože tam se ty lidi pořád otáčejí, a je to tam jak v úle, prostě to tam neuvěřitelně žije. Opravdu takovej život, no“. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „No moji rodiče pijou kávu, pijou turka prostě, turka nebo rozpustnou, když přijedu na návštěvu já, tak si nechají udělat ode mě“. Jako od profíka. (zasměje se) „Každopádně je nijak neokouzlila ta příprava jako taková, berou to ode mě jako zpestření, ale nechtějí to nějak zavádět jako rutinně do svého života“. Jedou si dál to svoje, na co jsou navyklí? „Jo. No oni jako úplně často kávu nepijou, berou to jako příležitost hodně společenskou, když my přijedeme na návštěvu, nebo když někdo jinej přijede na návštěvu, tak si jí udělaj, ale jinak to není tak, že by ráno vstali a udělali si dobrý kafe jako na nakopnutí, takže to mají spíš…“(přemýšlí). Takže to vnímají ryze společensky, takový to zajít na kafe, nebo že někdo přijede na návštěvu? „Přesně tak“. Zajímáš se o přípravu kávy? „No, dost (zasměje se). Intenzivně. Jak mi to samozřejmě umožní čas, ale je to vlastně takový koníček, je pravda, že jsem bohužel hodně pracovně vytížená, ale jak to jde, tak zkouším různý věci nebo si tak hrajeme, s partnerem to máme vlastně společný“. 132

Takovýhle experimentování? „No, my jak jsme oba vědci, (směje se), tak k tý kávě oba přistupujeme vědecky. Ne až úplně jako lidi, co se tomu věnují naplno, ale taky jsme schopní si hrát s teplotou, vlhkostí, tlakem, no“. Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „No stoprocentně! Ale nejen na tý tabuli, ale co třeba uvádějí i na Facebooku, protože jakmile tam mají nějakou limitku, já vím, že tenkrát tam měli tuším, doufám, že to budu říkat správně, vítěze Nordic Barista Cupu, jako kávu, tak jsem tam hned naklusala a musela jsem si to dát, na vacuum potu, takže prostě často to sleduju i jako, protože jak měli tu Geishu třeba, tu limitovanou, takže to jsou prostě věci, na který tak jako číhám a zkouším no, ale když tehdá tam měli tuším, tyjo teď nevím jaká to je ta příprava, ten Woodneck, no takže taky jako že sem tam za tím vyloženě jela. Takže ty klasický metody namátkou, spíš když tam přijedu, tak vidím, ale prostě jakmile takhle uvádějí na Facebooku nebo na jiných stránkách, třeba Twitter“. Takže si tam i naplánuješ cestu, když o tom víš? „No já sem schopná přijet i ten den, no jakmile řeknou, že je nějaký omezený počet porcí, tak jsem schopná si ten čas zorganizovat a prostě přijedu, to si nenechám ujít no“. Dáš na doporučení obsluhy? „Jo, někdy jako opravdu přijdu s tím, že většinou když si beru naváženou kávu s sebou a třeba delší dobu jsem si tam něco nekupovala z jejich stálé nabídky, tak se zeptám, říkám, že mám radši jako kávu ovocnější, ale spíš kyselejší“. Takže se takhle dokážeš vyprofilovat, že vlastně víš, co chceš a oni ti jen doplní ten výběr? „Jo jo, zhruba jo. Jako vím, že líbí se mi prostě, že do toho dají i to svoje a Terezka Balá mi nabízela dvě, jednu Keňu a druhou Nicaraguu a říkala, že ta Nicaragua jí sedí víc a v tomhle sem ji já musela dát za pravdu zpětně, protože jako mi ta Nicaragua taky strašně chutnala, takže opravdu i to doporučení, i když je strašně subjektivní samozřejmě, tak v tomhle tom se mi trefila naprosto. Tím, že sem jí řekla, co od kávy očekávám a co bych tam chtěla mít a co mám ráda, no“. 133

Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? „No, naprostej relax. A pro mě to je, jak bych to řekla, ohromný psychický nabuzení. Něco, při čem jako dobiju baterky, ne tak, jako že si jí lidi dávají, když jsou unavený, ale prostě já jak jsem se začala věnovat tý kávě, tak sem taky tenkrát začla od tý instantní a až potom se člověk dopracoval k těm jiným. Ale že mě káva dělala děsně dobře jako psychicky“. Takže něco takovýho, jako co nemůžeš úplně popsat nebo definovat, ale třeba držíš ten šálek, koukáš na tu barvu a zahřeje Tě to na duši? „No prostě když je strašně ošklivo a máš ohromně špatněj den, a dáš si ten šálek, tak prostě Ti je hrozně dobře. Prostě se uklidníš a máš chvilku, najednou Tě to uklidní, říkáš si a kam já vlastně spěchám, opravdu je to takový duševní očištění, proto sem se vlastně tý kávě začala věnovat, že mi to dělá hrozně dobře na psychiku, a že sem si jí užívala a že to bylo spojený i s tím určitým časem ve dni, kdy sem jakoby vypla, a tak podobně. Neříkám, že to dodržuju teď úplně, sem schopná vypít několik šálků za den, ale je to s tím spojený. Bohužel, nebo pro mě trošku bohužel, postupem času se z toho stala hodně společenská záležitost. Už nerada si dávám kávu sama. Už radši jako s někým“. Jak často piješ kávu? „No denně a zhruba tak třikrát denně, dám si šálek. Ale samozřejmě se potom může stát, že třeba jako jedu někam na prodloužený víkend a prostě nelámu to přes koleno a tu kávu jako nemám. Ale samozřejmě že mi trošku chybí. Není to jen , že bych měla absťák úplně, ale jak už to má člověk ten rituál a má to spojený s tím, že vypne a tak“. Je to teda i tak, že radši než abys měla špatnou kávu tak si nedáš žádnou? Když v okolí není k dispozici? „No, je to tak půl na půl, většinou je to spíš tím, že já si nestíhám koupit zrnkovou kávu, když takhle někam jedu, protože já sem takový trošku lajdák a neumím si občas ty věci úplně dobře naplánovat, protože kamkoliv teď jedu, tak já mám takový cestovní set na kávu, který je ohromně lehkej a strašně skladnej, takže já si tu kávu teď můžu udělat úplně všude i na špici Eiffelovky, ale prostě většinou si nestihnu jako opatřit tu zrnkovou a než abych si na severu Čech u nás kupovala zrnkovou, která 134

nestojí za nic, tak právě tu kávu radši nepiju. No ale jelikož mám strašně ráda čaje a moje mamka si na ně potrpí, takže to tam kompenzuju třeba těma čajema. Že si jako udělám čaj. Ale že bych měla mít čtyři dny bez kávy a bez černýho čaje, tak to bych asi umřela“ (zasměje se). Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „No, jak je to myšlený? No, když si připravuju doma, tak to je určitě filtrovaná káva, různý způsoby, ale když jdu do kavárny, a kupuju si kávu s sebou, to většinou už mám teda ošéfovaný, že už mám ochutnaný ty jejich kávy na filtru, kdybych si chtěla koupit domů, nebo doporučit známým, protože každý má rád jiný spektrum a jednu dobu jsem lidem ze severu dovážela kávu (ze severu Čech pozn.autorkyně), co jsem ochutnala v kavárnách, a když jdu do kavárny, tak si chci většinou vychutnat to, co si doma neudělám a to je většinou espresso, macchiato, to už je vlastně takový vrchol“. To, co je těžší na přípravu, aby to bylo připraveno správně? „Přesně tak. No, to co si já jako doma, v domácích podmínkách, nemůžu vytvořit v takový kvalitě samozřejmě. Je pravda, že mám doma kvalitní espresso stroj, ale od tý doby, co jsem objevila filtr, tak se mi na něj už trošku práší, takže ho asi donesu do práce. No a pak jsou takový ty věcičky jako colddrippy, co jsou schopný extrahovat 24hodin, nebo nějakou takovouhle dobu, a je pravda, že docela jako mléčný, tak to je opravdu to macchiato. Cappuccino a latte jsem se úplně odnaučila, jako latte sem nikdy moc nepila, a cappuccino už je na mě moc mléčný“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „No, chodím i jinam. Ale ono je to daný skutečně tím, že jak jsem rozlítaná, tak jdu, nechci říct do spádový nejbližší kavárny, která se vyskytuje i v mém okruhu“. A může to mít i ovlivňující efekt, když jdeš kolem nějaké kavárny, ve které si třeba ještě nebyla a vidíš, že mají kávu Doubleshot, půjdeš tam? „No, jako je to určitá známka kvality. Každopádně většinou to až takovouhle úplnou namátkou nedělám, ale o těch kavárnách, které mají Doubleshot vím, a zhruba se ještě řídím těma referencema, jako od známých. Že to neberu úplně naslepo. Ale samozřejmě, že kdybych někudy šla a všimla si toho, tak bych k tomu přistupovala 135

pozitivně. Jako setkala sem se s tím, že třeba na periferii, která je na Braníku, ze začátku, teda mají stále kávu Doubleshot, ale ze začátku jim to úplně moc jako nešlo. Takže jsem z toho byla prvotně smutná, ale říkala jsem si, byla sem tam první týden , není to vůči nim fér, a oni se opravdu zvedli a zlepšili. Takže už jako jo. Ale samozřejmě, že jako lidi by to tehdá mohlo zklamat, co by tam šli namátkou a nebylo to úplně ono. Samozřejmě že to ale není kávou Doubleshot,ale spíš jako člověkem, který tu kávu potom připravuje“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Jo, dost často“. To už si zmiňovala na začátku, jen jsem nevěděla jestli z MŠK? „Jo jo, přímo ze šálku, a většinou si chodím přímo tam, jako za tím zdrojem“. Jaká jsou Tvoje kritéria/motivy při výběru kavárny?/Co by ta kavárna měla mít, abys tam chodila nebo si řekla: 'jo, sem chci jít'? „Tak mimo teda tu kvalitu kávy samotný a přípravy, já sem strašněj pes na obsluhu. Ale hroznej. Takže kdyby měli kávu sebelepší, a nebyla ta obsluha příjemná, tak já už tam nebudu chtít jít. A bohužel se mi to stalo v těch začátcích, kdy jako Můj šálek kávy byl, to byly první měsíce, a já jsem tam byla a byla jsem z toho strašně smutná, protože to probíhalo jakoby, jak bych to řekla, mediálně, a řada lidí z mého okolí byla z té kavárny nadšená, já jsem tam přišla a nechovali se ke mně hezky a prostě všude to kafe mě nechutnalo a ta holka tam, jako už se mi tam nechtělo jít. A šla jsem tam vlastně až po ohromně delší době a to už tuším měl právě Doubleshot, sem četla tenkrát na netu a bylo to skutečně o něčem jiným. Že to najednou mělo jako řád, že si vybičovali právě i tu obsluhu. A najednou se to stavělo trošku na něčem jiným“. Takže i sebelepší káva nevyváží špatnou obsluhu? „No, to teda rozhodně ne. Samozřejmě, že výběr kávárny jako takový, hodně souvisí s tím, jestli tam jdu s někým, nebo si beru knížku a jdu sama a tak podobně. Třeba ke Karlovi chodíme do Al Cafetera tady (byly jsme v kavárně na Vinohradech pozn.autorkyně), s mojí kamarádkou tam chodíme jednou za měsíc zhruba. A to je takový opravdu jako, že kdybych přišla k někomu na návštěvu. Kavárník Karel a on se tak jako stará, takovej uctivej, řekne taky co novýho v životě, co má za peripetie a 136

tak, takže to je takový jako ke kamarádovi. Člověk tam prosedí spousty hodin, nikam nespěchá, a tak podobně, rozmazluje se. Pak jsou kavárny, kde vlastně když si člověk chce číst knížku, skripta nebo pracovat do školy, potřebuju klid, tak třeba vím, že v Šálku se nedá pracovat ani číst knížku, protože tam jak je to ohromně dynamický“. Je tam rušno. „No přesně, na mě je tam ohromnej frmol. Tak na to mám zase jinou kavárnu. A zase na ty společenský události, na pořádnou snídani nebo na perfektní zákusek a tak podobně, je ten šálek jako dělanej. To je takový…“ (přemýšlí). Na rozjímání? „No, přesně. Takže i, jak bych to řekla…“ (opět přemýšlí). Kritéria kavárny se dělí podle toho, s kým jdeš, nebo co jdeš do té kavárny dělat? „Přesně. Ale jakoby globálně, nebo prostě obecně můžu říct, že to dělá samozřejmě ta kvalita kávy, atmosféra tý kavárny, aby tam bylo příjemně a člověk se tam cítil no a hlavně teda ta obsluha, na to sem prostě pes a z toho nejdu dolů ani o píď, no a samozřejmě čistý sklenky, třeba, čistý záchody a tak. To můžu říct o všech kavárnách globálně“. Takže interiér, prostředí včetně obsluhy a káva. „Hlavně ta obsluha. To se mi párkrát stalo, že jsem z toho byla ohromně smutná, z toho pak nemůžu nic slevit no, někdy mě takovým způsobem dokáží rozhodit, že i kdyby měli nejlepší kávu celý Evropy, tak mi pak nechutná“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Nooo, (zamyslí se), strašně dlouho ji očuchávám (zasměje se), než jí vypiju. Baví mě „prorážet“ ty vrstvy toho aromatu a dělá mi to hrozně dobře jako na duši. Ale pak samozřejmě si nejvíc užívám ten první lok tý kávy. No a pak takový trošku zlozvyk, že k tý kávě si musím objednat ňáký zákusek něco sladkého, nevím proč to mám takhle spojený, ale to je právě ten zlozvyk“. Takže máš kávu spojenou s něčím sladkým? „No, většinou jo a nevím, čím to je takhle spojený“. Máš už to zautomatizovaný. „Většinou když sem si objednala kávu, tak člověk jak na ní čeká, tak kouká na tu krásnou vitrínu se zákuskama a tak podobně a ty prostě neodoláš. Ne že by káva 137

sama o sobě nebyla úchvatná, ale ne tak souvisí to asi s tím rozmazlováním, jak člověk navštíví tu kavárnu, tak ví, že tam nechá určitý obnos, a chce si to nějak užít. Jako asi úplně se vším všudy. Všechny ty kavárny, ty úplně špičkový v Praze, jsou spojený s tím, že mají buď skvělýho cukráře, nebo to jsou nějaký domácí výrobky nebo něco, že si to člověk nechce nechat úplně ujít“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo si prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? „No tak šálek byl v tomhle tom úplně jeden z prvních průkopníků v Praze, taková platforma kavárenská, a vlastně všechno, co se pootvíralo bylo prakticky až po něm, Lounge. Vím, že v roce 2009 otevíral tady Karel v Al Cafeteru, a myslím si, že i Café Lounge, a Šálek přišel o něco později, ale jako já sem jednu dobu registrovala ještě předtím…že tady začala Mama Coffee a spousta lidí neznalo vlastně nic jinýho, co se týká kaváren, než Mama Coffee, že to pro ně byl takový začátek a pro mě to byl taky začátek, pro mě to byla první navážená zrnková káva. Takže tak. A až od toho, co se otevřel Můj šálek kávy, jako myslím si, že těch posledních pět let je to fakt neuvěřitelnej, takovej ohromnej, velkej třesk, kavárenskej, no a co se týká Šálku, tak jak říkám no, že změna majitele hodně prospěla, celkově tomu chodu, tomu, že ta obsluha je tak celkově milejší, vycepovaná, protože tam hlavně člověk lítá, myslím, že se tam musí ohromně nadřít. Strašně moc. Já když vidím, jak to tam jede na plný obrátky, tak jakoby být tam na tu směnu, musí být něco neskutečnýho. Takže to opravdu klobouk dolů a obsluha je tam vycepovaná a baristi neskutečně milí, jak říkám, jsou to osobnosti, které mluví za tu kavárnu jako takovou, jako neskuteční reprezentanti, a dělá to strašně moc. Protože řada lidí se chce do kavárny vracet jako opravdu někam s přáteli. Takže tak, nevím jestli jsem úplně přesně odpověděla“. Ano. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Jo, no, dost, aniž bych si to uvědomila, myslím, že to je tak podprahově, ale co se týká těch, oni tomu říkají taková rodina, tomu, co tam dělají, s většinou lidí si tykám, že se setkáváme skutečně jako přátelé, s řadou lidí si vykám, oni mě ani neregistrují jakoby obličejem, nebo tak, ale přesto to působí vždycky ohromně mile, no a 138

samozřejmě ty trhy, to je skutečně důležitý, protože člověk ví, že někam dojde a ví, že si tam tu dobrou kávu bude moct dát. Já to mám s těma trhama spojený, já na ty trhy chodím samozřejmě pro sezónní zeleninu a tak, ale mám to spojený s tím, že jdu na snídani a na kávu. To je strašně důležitý a na ten Karlín, si jako dojíždím no, protože tam mají filtrovanou kávu, a taky to obměňují, teď, co zrovna Doubleshot nabízí, do Dejvic nejezdím prakticky skoro vůbec, ale vím, že Doubleshot tam má stánek a že tam zase nabízejí espresso nápoje. A co se týká toho, kam Doubleshot vysílá svoje lidi, tak vím, že teď byli na tom Špilberk festivalu, a tak podobně, tyhlety věci mi jako moc neunikaj, možná je to i díky Twitteru a tak podobně, že člověk je s těma lidma v pasivním kontaktu“. Sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „No, jo“. To souvisí s tím, jak si říkala, že vidíš fotku limitované edice a jedeš tam. „Přesně. Na tohle reaguju ohromně rychle, ten Facebook, oni to mají s Twitterem propojený, to znamená, co dají na Facebook, dají i na Twitter. A samozřejmě na tom Twitteru sleduju i ty jejich baristy, který tam mají svoje vlastní účty. Takže částo slyším třeba i takové ty peripetie z toho světa baristů, co je zajímá nebo co se jim zrovna stalo v práci, a nebo co perfektního zrovna ochutnali a tak. To je taky strašně skvělý tohleto pozorovat. Ale samozřejmě taky z toho důvodu, že oni pendlujou po Praze tak jako já, taky tam dávají kavárny, který se nově otevřely nebo kterým zrovna Doubleshot dodává kávu a tak podobně, takže člověk je takhle velice rychle v obraze, usnadňuje mu to práci, když je hodně pracovně vytížený“. Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích/blogu apod.? „Jo, pravidelně (zasměje se). Pořád, vždycky, jo. Jako ne že bych to fotila z tisíce stran, udělám jednu rychlou fotku a piju, nebo to sdílím až potom, ale nevím no. Je to vlastně taková trošku degenerace naší doby. Ale takhle vlastně sdílím s těmi lidmi, co dobrýho sem třeba ochutnala, nebo jako teď tady budu psát o La Boheme Café, jestli jste tu nebyli, navštivte to, mají tu krásný interiér a tak podobně. A ty lidi na to hodně daj, taky opravdu říkám, že v týhle době nemá nikdo moc extra času na to, aby se tomu úplně věnoval, pokud to nemá jako profesi. Takže jo, to dělám pořád“. 139

Příloha 7. – rozhovor s respondentkou Veronikou Rozhovor s respondentkou Veronikou, 24let, šéfredaktorka časopisu pro ženy a studentka VŠ sociálních věd, proběhl v kavárně atria Luxembourg Plaza na Floře v Praze, 17. 6. 2014 v 15.30 hodin, neboť tam Veronika pracuje. Přišla v dobré náladě, na chvíli jsem ji vytrhla z pracovního procesu, za což byla ráda. Její věty byly, co do obsahu, skromnější, ale za to výstižné. Jak často chodíš do MŠK? „No, ono je to spíš takový nárazový, že třeba v létě tam chodím mnohem víc jak tam mají zahrádku, ale tak jako (zamyslí se)“. Tak to vezmi průměrně. „Průměrně třeba, no, teďka…dřív sem chodila mnohem víc, ale teď jak mám novou práci, tak už tam tolik času nemůžu trávit, tak já nevím, třeba 2x do měsíce? Ale zase to jejich kafe piju v podstatě každý víkend na Farmářských trzích (v Karlíně pozn.autorkyně), protože tam mají ten stánek, tak nevím, jestli se to do toho počítá? (směje se) To je taky od nich no“. Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „S někým, vždycky s někým. Jako měla sem tam dokonce i nějaký pracovní schůzky, ale většinou spíš jako kamarádi, máma, takhle a na snídaně tam chodím o víkendu“. Jak ses prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „No tím, že to zakládal tenkrát přítel mého kamaráda, že mu pomáhal tomu Rolandovi, který původně Můj šálek kávy zakládal, tak ten můj kamarád byl jeho přítel tehdejší, takže tak sem o tom věděla, když to vznikalo“. A tenkrát to ještě nebylo pod Doubleshotem, ne? „Ne, to dělal Roland právě a on to myslím teďka právě nějak pronajímá, nebo ne? Jako že si myslím, že to furt vlastní. Ale nejsem si jistá. Ale mám pocit, že to jako právě neprodal, že to jako pronajímá. Ale nevím, protože tím, jak se rozešli, tak už od Rolanda žádný novinky nemám (zasměje se)“. Mně bylo řečeno, nebo teda to říkal Jarda, že to tam původně založil Roland, jestli je z JAR a že se tam do JAR vrátil a oni, jako Doubleshot, to od něj odkoupili. 140

„Jj, Roland je z JAR. Jo, tak možný to je, já sem měla pocit, že nejdřív to určitě pronajímal, ale jestli to vyloženě prodal, to je jako možný“. Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK, pocity spjaté s tímto místem? „Hmm, no většinou mně se vybaví nebo spíš očekávám vřelý přístup, že je to tam vždycky takový příjemný, že jsou tam takový usměvaví, občas trošku pomalí, ale jak je to tam vždycky, tak to je, že si tam jako odpočinu, nemám tam žádný stres, ale klídek a relax“. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „Hmmm, pijou. Máma se v tom kupodivu jako docela vyzná, takže fakt ani jako netuším, nevím jakou pije kávu. A táta, táta pije kafe jako kávu, ale prostě tak nějak jako nerozumí tomu. Takže je mu vlastně celkově jedno, co pije“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Hele upřímně moc ne“. Všímáš si aktuální denní nabídky/metody měsíce/výběru káv napsané křídou na tabuli? „Jo, no, většinou jo. Většinou vyzkouším to, co mají zrovna aktuální a jako jiný než na nějaký stálý nabídce“. Přijde Ti to nějakým způsobem zajímavý? „No přijde mi to zajímavý, že je to něčím vždycky trošku jiný, takže vyzkouším něco novýho“. Dáš na doporučení obsluhy? „Jo, většinou jo. Většinou jo (zasměje se)“. A chodíš tam teda s tím, že primárně víš, co si dáš nebo se rozhoduješ až tam? „Na místě se rozhoduju. Nechodím tak s nějakým přesným plánem“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? „(dlouhé ticho), to je záludný (směje se), hmm mám to hodně spojený asi i se snídaní“. Jako nějaký snídaňový rituál? „No, jo, jakože ano nebo i třeba schůzka, že to je přesně takový to, jak se říká 'jdeme na kafe', 'jdeme na kávu', tak i to mám s tím spojený“. 141

S nějakým společenským kontaktem? „Přesně tak“. Jak často piješ kávu? „Hele třeba 3x týdně? Já vůbec nepotřebuju kávu každý den, nemám to nijak daný ani vlastně nepiju na únavu nebo tak, já ji spíš piju vážně na chuť. Mám to spojený s tím, no, s tou chutí“. Piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Nepiju vždycky stejnou“. Asi ne viď, když si říkala, že pokaždý v šálku zkoušíš něco jinýho? „Ale v tom Šálku si dávám většinou filtrovanou“. Takže nebojíš se experimentovat? „Ne, nebojím“. Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Chodím i jinam, ale jako vím, že to vnímám, že je i jinde, ale třeba z hlavy bych neřekla, kde jinde je“. A kdyby si šla kolem kavárny a uvidíš, že mají Doubleshot, šla bys tam třeba? Jako jestli Tě to může třeba ovlivnit ta káva v neznámé kavárně? „Jako určitě má pro mě ten Doubleshot nějakou hodnotu v tom, že věřím tomu, že tam to kafe pak budou mít dobrý. Jako záruka dobré kávy“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Ne“. Jaká jsou Tvoje kritéria, motivy při výběru kavárny? „No, jako já dám hodně na to, jak to tam vypadá. Že mám ráda hezký prostředí“. A do toho prostředí zahrnuješ jenom interiér nebo třeba i lidi, jací tam chodí, obsluhu atd.? „Jako hodně interiér, ale mám i takový pocit , že když je tam hezký interiér, tak mám pocit, že se k tomu poutá i to, že tam chodí lidi, kteří mi přijdou nějakým způsobem blízcí. Že mají jakoby podobný vkus a takhle, takže když se jim tam taky líbí, tak to jde trošku ruku v ruce“. 142

Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? Kromě teda toho snídaňového. „Hmm, ne, nemám. Jo většinou si dám k tomu cigáro, což není úplně dobrý“. Takže když si dáváš kafe… „Tak si většinou u toho zapálím, no. Což v šálku nejde ani na zahrádce (jsou nekuřácký podnik pozn.autorkyně)“. Takže vlastně piješ kafe bez toho, aniž bys u toho kouřila ve finále? „No, tak jako jo, no“. Donucená okolnostmi. „Přesně (směje se)“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo si prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? „Tak jako na tý osobní jako asi tak, že se snažím víc ochutnávat různý druhy tý kávy, že dřív sem to nedělala, ale tím jak Ti to tam nabízejí a vysvětlují, a tenhle ten přístup, tak se o to člověk trošku víc zajímá. A na tý obecný, tak já nevím, mě přijde, že je to jako celkově teď nějaký trend, ty kávy, a tak, takže. Jako určitě mám pocit, že od tý doby, co znám Můj šálek kávy, je to vnímaný mnohem víc ta kávová kultura, ale nedokážu to nijak pojmenovat“. Proč zrovna teď? „No, to jako nedokážu říct“. Vnímáš to tak, že je to třeba víc slyšet z okolí, ať už z médií, časopisů atd.? „No tak určitě, ale i lidi okolo mě se o tom baví a spousta lidí se o to zajímá. A prostě vybírají si tu kávu i domů, a takhle“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „Určitě to vnímám jako pozitivně tohle, ale asi nemůžu tvrdit, že by to pro mě bylo vyloženě rozhodující, když tam jdu, tak to tam vždycky vidím, tak mě to jako potěší, a tak, ale asi to nění nějaký rozhodující motiv“. A na těch Farmářských trzích, kdybys věděla, že tam je jiná káva, že to není Můj šálek kávy, bylo by to pro Tebe rozhodující? „Hele, jako tohleto? Tak to asi jo. Ale jako oni jsou na těch Farmářských trzích i jiný stánky s kávou, ale mě prostě přijde, že tam to kafe není ani tak dobrý, takže 143

vždycky chodím za nima a ono už je to i takový rodinný, jako že se tam všichni znají a zdraví se“. To je ten společenský kontakt? „No, jo“. Sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „No, mám je zalikovaný, ale že bych to vyloženě sledovala, tak to ne. Jako třeba, že když to na mě vyskočí na zdi v novinkách, tak se podívám, ale nesleduju to nějak prvotně, jako že bych si otevřela Facebook nebo tak“. Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? „Jo, taky mě to pohltilo. Na Instagramu to dávám“. A máš to ve smyslu, že když se pak s někým vidíš, tak mu to chceš ukázat 'jo tady mají dobrý kafe, sem běž' nebo něco takovýho? Nebo si to jen ráda vyfotíš pro sebe? „No spíš ta vizuální stránka pro mě“.

Příloha 8. – rozhovor s respondentkou Sárou Rozhovor s respondentkou Sárou, 26let, pracuje v právní kanceláři a vystudovala VŠ veřejné a sociální politiky, proběhl v kavárně Café Lounge v Praze, 7. 4. 2015 v 19.15 hodin. Sára přišla do kavárny o něco později, ale zpoždění mi avizovala předem po telefonu, neboť jela rovnou z práce. Byla v dobré náladě, i když si nebyla jistá, zda v dostatečné míře zodpoví mé otázky. Rozpovídala se tak nějak přirozeně a rozhovor probíhal celkově v příjemné atmosféře. I když spoustu věcí mi pak dořekla mimo diktafon, které jsem si zapsala. Jak často chodíš do MŠK? „Jedenkrát mesačně. Asi, asi tak no. To závisí, já som tam pred tým bývala, a vtedy som tam bola každý deň. Po cestě do práce, alebo po cestě z práce, ale čo som sa odsťahovala, tak asi tak jedenkrát mesačně no“.

144

Při jakých příležitostech? Respektive chodíš si do MŠK číst, pracovat, jdeš s někým na kávu nebo si ji bereš s sebou? „Ráno vyslovene si chodím po kafe. Teda chodila som si po kafe cestou do práce a večer vždycky s kámošmi na večeru, alebo len fakt tak posedieť, dať si koláč, mala som tam rada to prostredie. To bolo super“. A co se Ti třeba líbilo konkrétně na tom prostředí? Zkus to nějak popsat, jak to na Tebe působilo. „Že to bolo také útulné, také…(přemýšlí). Já si hrozně doteraz vybavujem tu jejich barevnú stenu, ktorú tam majú. A tá je úplně moje top, ja som tam najradšej seděla na pódiu u nej. No, takže já neviem, je to také, niekam vojdeš a proste to tam máš rada“. Dalo by se to označit jako takové to „genius locci“, že se tam prostě cítíš nebo necítíš? „Asi áno. Mne to hrozně potom, ako som bola v tom Dánsku, práve pripomínalo, že to ty tri roky zpátky bolo také iné, také že ten prístup čiašníkov bol taký otvorenejší, neboli takí velmi strohí, boli vždycky ochotní 'dobre, neviete čo chcete tak si vyberte toto, alebo nechcete skúsit radšej niečo iné a vy vždy chodíte na to isté kafe a vždy si dáváťe dokola cappuccino'“. Takže teda už před těma třema rokama tam byla ta obsluha úplně jiná než někde jinde v kavárně? „Bola úplně iná, ale o hodne inde. Fakt to bolo super“. Jak jsi se prvně dozvěděla o kavárně Můj Šálek kávy? „Úplně prvně na Scuku (průvodcovský blog nejlepšími podniky na základě receznzí uživatelů, pozn.autorkyně). To som ešte ani nebydlela na Karlíne, a malo to hrozne dobré recenzie na Scuku. Tak si vravím, tak to skúsme, chodíme stále do tých istých kaviarní, no tak sme tam šli a hrozně som to tam mala rada. Dala som si tam sendvič s kozím syrom a s červenou repou, obrovské latte, mrkvový dort, a už som tam odvtedy chodila. Fakt takto to je, neviem, hrozne príjemný pocit som tam mala“. Mrkvový dort si musí získat každého. „Já teda nemám moc rada mrkvový dort, ale ten tam bol fakt výborný“. 145

Co se Ti vybaví při návštěvě MŠK, pocity spjaté s tímto místem? „Príjemná obsluha, hrozně milá slečna, ktorá je na krátko ostríhaná“. To bude Terezka Balá, má na sobě takové mašličky nebo sukýnky? „Áno, je to myslím Slovenka původem, ale nie som si istá, ale úplne taká maličká, a mala vyholenú hlavu, tak tá je úplně svetová! A hrozne, čo som mala ráda, tak v léte som tam rada sedávala“. Jako na zahrádce? „Hm, aj keď je to také, že sedíš v podstatě kvazi v ulici, ale keď je to pod tými stromami, fakt super“. Ale tak tam je to, tím že to není úplně na hlavní ulici tak je to o trochu klidnější. „Takže obsluha je prvá vec no a potom Doubleshot, no. Akorát tu jejich kávu, já nie som znalec kávy, a nikde to netvrdím, já jsem schopná vypiť všeličo, ale tá jejich káva je úplne skvelá. A teraz som si našla inú kaviareň, ktorú mám cestou do práce, tam majú práve Doubleshot. Tak som taká celkom, že spokojná. Keď už nemožem chodit denodenně tam“. Pijí Tvoji rodiče kávu? Jakou? „Pije mama. Hodně. A pije uplně, je jí to jedno, ale zpravidla presso, a zpravidla, kúpili sme jej kávovar, dva roky zpátky (2013) v náději, že dobre, donesieme jej kávu, akú chce, sladkú, takú, brazilskú, neviem, štyrysto druhov, a že si bude robit, a napriek tomu nie.“ Takže má kávovar na kapsle? „Nie na kapsle, klasický, pákový. A povedala, že ju to nebaví, a radšiej si tu kávu zalievá horkou vodou a pije klasického turka a ostává ti tam (ukazuje rukou logr), no hrozné. Máme doma ten Frenchpress, ten tiež nikto nepoužívá, prostě to je taká lenivosť podla mňa doma. Neviem. Že je to také individuálne, ako príde viacej ľudí, tak vždycky jako, dobre no, a pritom je to otázka tridsať sekund, než sa Ti zohreje voda a odmerkuješ si kafe. Takže tak“. Zajímáš se o přípravu kávy? „Zaujímám aj nezaujímám. Už hrozně dlho si vravím, ako si spravím nějaký kurz, že by som mala o to záujem, že by som robila alespoň príležitostně, treba na dve hodinky cez víkend“. 146

Otevřeli tam nové školící centrum a jsou tam i kurzy pro veřejnost v MŠK. „Fakt jo?“. Ano, hned vedle Můj šálek kávy ten vchod. „No ale kde to budem potom aplikovat, já by som hrozne rada“. Tak doma? „Doma ma to nebaví, tak na dve hodiny niekam ísť a teraz vidíš tu (zastaví se)“. A proč Tě to doma nebaví? „Doma si robiť kafe? Pretože já z toho nemám doma požitok. Já sa priznám, Janča mi zakázala Ti to povedať, že doma pijem normálne rozpustné kafe. Fakt doma pijem rozpustné kafe. A já nemám z toho požitok doma. Já doma pijem kafe, to není ani, že piješ kávu, to len máš ako niekto pije čas, niekto pije vodu a já vypijem liter rozpustného kafe doma. Ako fakt je to tak a já mám vždycky s kávou spojené, že musím ísť von. Vezmu si knížku, vezmu si noviny, také, taký relax. Doma je to len tak vedlajší produkt“. Všímáš si aktuální denní nabídky, metody měsíce, výběru káv napsané křídou na tabuli? „V Můj šálku? Tam jo, tam sem si to všímala. Lebo to mali vždycky tak barevne a obrázky tam mali dokreslené, sice drobné dekorácie, ale to jo, to určitě“. Ono taky když tam člověk vždycky čeká na kafe s sebou třeba, jak mají pořád našviháno, tak člověk aspoň v mezičase brouzdá očima. „No právě a v létě vždycky vymýšľali ty svoje kombinácie preso so zmrzlinou, ledové kávy. Tak to bolo super“. Dáš na doporučení obsluhy? „Hmm, 50 na 50, niekedy áno, niekedy ne. To je hodne individuálné, ak sa veľmi neviem rozhodnúť, tak áno. Ale niekedy, já keď mi niečo chutí, tak já tam chodím stále na to isté. Na to jedno a ani sa nepýtám, ani to nediskutujem, pokiaľ ma neosloví obsluha s tým, že 'a nechceli byste skúsit niečo iné?'“.

147

Takže když přijde obsluha s tím, co mají za aktuální/sezónní denní nabídku, tak to by Tě třeba zlomilo, že by sis dala něco jiného? „Pokial je to jedlo, alebo dort, tak áno, a s kávou akože teda 'máme novinku, máme nejaký nový spôsob prípravy kávy', tak to málokedy. Já som v tomto fakt konzervatívna, já buď preso s mliekom, cappuccino alebo prostě klasika“. Jaká slova, případně slovní spojení, se Ti vybaví, když se řekne káva? To už si nakousla s tím, že máš kávu spojenou s pitím venku. Takže asociuje se Ti to s něčím jako společenskost? Že ses třeba mezi lidma? Když ji vlastně piješ jenom venku, abys z toho měla ten požitek. „Je možné, že společnost, relax a fakt vůně, ta hlavně. A milujem zvuk keď se mele“. Myslíš mlýnku? „No, to mám úplně hrozne rada ten zvuk“. Potřebuješ mít kavárnu provoněnou vůní kávy? „No, asi tak. Jo a ještě mám jedno slovíčko, a zase to bude súviset s tým Dánskom, že je taká cozy“. Cozy jako útulná? „Hmm, taká úplně že prídeš tam a cítíš sa tam ako doma skoro“. Coffee is a hug in a mug? „No, skoro. No napríklad“. Jak často piješ kávu? (Směje se) „Šestkrát denně? Šestkrát denně, štyrikrát z toho máme v práci normálně stroj, takže asi tam no“. To mi navazuješ na další otázku, piješ vždycky stejný typ kávy (espresso, latte, filtrovanou)? „Nie, to sa liší. Fakt sa to liší podla toho, jestli som vonku. Alebo som v práci a potrebujem rýchlu kávu, vysloveně potrebujem zobudit, tak si dám dvojité presso“. Takže je třeba možný, že máš spojený kávu třeba cappuccino nebo latte s takovým víc jako odpočinkem na delší povídání i popíjení a espresso jako takovou rychlou vzpruhu, budič? „Presně tak“. 148

Pražírna Doubleshot, jejíž mateřskou základnou je právě MŠK, dodává svou kávu i do jiných kaváren, chodíš i jinam, pokud mají Doubleshot nebo výhradně do MŠK? „Chodím, ale nechodím dlouho. Otvorili na Národní třídě El Bistro sa to volá, je to také malé bistro, a nešla sem tam preto, že tam majú Doubleshot, lebo o tom neviem, teda som neveděla. Ale pracuje tam kámoška. Takže je to presně zase spojené s tým, že aha, ta mi povedala, že tam majú Doubleshot, je tam, takže ráno sa tam vždy zastavím, vezmem si kávu, ona je milá, dovidenia, těšilo mňa (směje se)“. A vnímáš, když jdeš někde a vidíš kavárnu a mají kávu Doubleshot, vnímáš to třeba jako nějakou záruku kvality? Nebo že to kafe bude dobrý? „To asi mám a já to nechcem prirovnávat k tomu Starbucksu, ale to je presně také to, že vieš, čo dostaneš. Vieš, aká bude chuť, dobre, možú špatně vyšľahať mlieko, môže tam dať viacej toho mlieka alebo prostě já neviem, spraví tu kávu na vyššiu teplotu ale čo, to se stať môže, ale neviem, cítíš to nějako“. Jestli tohleto máš spojený s tím, když to vidíš někde napsané na ulici. A jestli Tě to třeba dokáže i ovlivnit, že bys měla dvě kavárny, v jedný bude ten Doubleshot, tak jestli spíš půjdeš tam, než že bys nevěděla do čeho jdeš? „To ma určitě dokáže ovlivniť, keď to vidím napísané na ulici, to rohodne áno. Ale na rovinu poviem, že keď mi dáš tri druhy kávy teraz, tak si myslím, že by som ich asi nerozoznala, to by museli byť velmi rozličné druhy kávy, aby som ju bola schopná rozoznat“. Kupuješ si z MŠK kávu i domů? „Kupovala som si, keď som tam bývala. Tak som si práve vždycky balila domov, mojej slávnej mame teda, 'urob si v tom kávovari, keď už sme Ti ho kúpili, tak si sprav tu kávu', tak to jo, ale teraz nie. Doma máme vlastně Nespresso, a k tomu já nemám, já viem, že to je Nespresso, ale já nemám vôbec vzťah ku kapslovému kafi, a neviem. Ako doma máme denodenne spory, že pijem rozpustné kafe a máme Nespresso, no tak jako, neviem, já nemám ráda ani kapslové kafe a vysloveně doma si tu kávu neužijem vôbec. Takže ak chcem dobré kafe, iďem preč, von“.

149

Takže vlastně pro Tebe postrádá smysl mít doma něco jako, když to řeknu ošklivě, nebo vlastně nějakou kvalitní, výběrovou kávu, abys ji pila doma, když doma si to teda neužiješ, jak říkáš. „Presně tak. Já nepotrebujem mať doma žádný stroj ani keby robil ake skvelé neviem, úžasné latte, vôbec ho nebudem používať, pretože pojdem radšej von“. A kdybys měla třeba venku, jak jsou například na Farmářských trzích, stánek a kávovar, to by ses hecla? „To určitě. To určitě“. Kdybys měla publikum, které by to docenilo. „No, klidně“. Jaká jsou Tvoje kritéria/motivy při výběru kavárny? „Dobré kafe, čo keď ideš prvýkrát tak nevieš, ale dobré kafe a asi design. Musím sa tam cítiť útulně. Já nemám rada Savoy (Café Savoy pozn.autorkyně). Já ho úplně neznášam teda. Úplně všetci z toho tam“. A to mají přitom taky kafe Doubleshot. „No ale to ich nezachrání. Já nemám ráda vela takých naškrobených ľudí“. To mi teďka pověz, když už si to nakousla, že už je to nezachrání, když bys měla třeba takhle dilema: jakou kavárnu by sis vybrala spíš, kdybys měla kavárnu, kde mají špatný kafe, super interiér a příjemnou obsluhu a kavárnu, ve který by bylo výborný kafe, třeba výborná obsluha, ale ten interiér by byl takový zvláštní, řekněme. „Tak na to mám konkrétný príklad na Vinohradoch je jedna z vyhlásených kaviarní, je malá, volá sa to Al Cafetero. Je príšerná, hrozná z vnútra, ale ten člověk, ktorý tu kávu pripravuje a tu kávu, kterú tam majú, tá je úplne skvelá. Aj cez ten šílený interiér ma v Al Cafeteru odnaučili sypať si cukor do kávy“. Takže na interiéru Ti záleží, ale když se to sejde dohromady víc těch aspektů, tak čemu dáš přednost? To je teda úplně to nejhlavnější nebo to závisí na tom ostatním? „Závisí to na tom, že ak je dobré kafe a obsluha, tak môže to byť klidně aj v garáži“.

150

Takže barista dělá hodně? „Hm, to rozhodně. Ale Savoyi to nepomôže. A ešte jedna vec, potrpím si na pohodlné židle, radšej kreslá, v Můj šálek kávy som vždycky sedávala v kresle“. Máš nějaký ustálený zvyk, „rituál“ při pití kávy? „Mám, keď chodím sama na kávu tak musím mať noviny, a musím čítať noviny. Milujem vôňu novin“. Takže noviny v papírové verzi? „Áno, to já nemám ráda tie elektronické“. Když to necítíš, nemá to tu vůni a není to zmuchlané, tak to není ono? „No právě“. Vnímáš nějakou změnu či vývoj ohledně kávy, od doby, co chodíš nebo jsi prvně navštívila MŠK (ať už v rovině osobní nebo celkově na kávové scéně)? To možná souvisí s tou obsluhou, když si tam byla prvně, že si z ní byla nadšená. „No ako vidím tam, vždy je nějaký nový trend, vidím že asi ako idú s tými trendami, a vždy sa snažia prinášať nový spôsob prípravy, neviem, hlavně sú takí proaktivní, keď vedia, že tam chodíš fakt pravidelne, 'máme takú a takú novinku, veď to vyskúšajte a keď vám to nebude chutiť, tak sa vrátíme ku klasike'. Takže neviem, majú to tam celkom dobré, že na jednéj straně ti to vždycky podajú tú informáciu, ale nenútia ťa do toho. Takže asi tak“. A obohatilo Tě to nějak, jak nahlížíš od té doby na kávu jako takovou? „Tak to asi nie“. Když víš, jak to třeba připravujou tam? „To asi nie. Akorát čo ma obohatilo je, že ak niekde vidím nápis Doubleshot, tak viem, že tam môžem isť. Asi tak ma to obohatilo“. Ale tak to je taky kladný znamení, že teda dbají na to, že když už je dobrý produkt, tak aby byl i správně připravován. „Ale rozhodne by mohli možno robit takú vec, že prezentovat viacej to, že v niektorých tých kavárnách alebo čo v nich je ten Doubleshot. Já neviem, keď môže být nálepka Amex card (American Express kreditní karta pozn.autorkyně) na každých dverách, tak by mohla být nálepka Doubleshot“. 151

Že chceš, aby to bylo víc viditelný, aby o tom člověk věděl. Oni to tuším mají na svých stránkách napsané, kde tu kávu můžeš získat. „To je možné, ale já keď iďem po mestě, tak ako keby ti to uderí do očí, alebo keby to bolo na okne, len taká nálepka na vchodových dverách. Oni sa možná urazia, lebo dobrý znalec kávy má vědět, že pije Doubleshot sám od seba a nie, že to má napísané na nálepke. No ale bohužel takí komerční, to sem tam nerozoznajú“. Zajímáš se o angažovanost MŠK (voda pro Kamerun, farmářské trhy, Mistrovství baristů ČR, Direct trade)? „To, že tam boli, to viem, nezúčastnila som sa, lebo som nebola v Praze. Na Farmárských trhoch keď sú, tak si tam vždy dám kafe pretože to je na druhej straně ako bydlíme, že. Ale vysloveně, že by som sledovala, kďe budú, a že by som chodila za nimi, ako za Můj šálek kávy – máme stánok na trhoch, tak to nie“. Takže aktivity, které probíhají mimo kavárnu samotnou, tak to neregistruješ „Ne. Bohužel ani angažovanost za vodu v Kamerúně. Jako keď mi to niekto napriamo ponúkne, že takú vodu alebo takú vodu a môžte tím prispiet“. Ne, tam to mají dané automaticky, ale nevím jestli o tom ty lidi třeba vědí, tak když si dáš vodu do karafy, tak z toho jde automaticky, mají to tuším napsané na meníčku, že je sponzorují, že je to voda pro Kamerun. Nebo jednu dobu to tam tak alespoň bylo. „Tak to si teda nie som vedomá“. Sleduješ dění v kavárně Můj Šálek kávy na sociálních sítích? „Myslím si, že som ich aj „likela“, ale musím sa priznať, že som už dlho nič neviděla. A já si to idem s dovolením skontrolovať teda (bere do ruky telefon, přihlašuje se na Facebook a hledá profil Můj šálek kávy)“. To Ti totiž Facebook vyselektuje víš, když na nějakou stránku už dlouhou nechodíš, tak Ti to přestane házet na zeď mezi novinky. „No dobre, ale keď často chodím na stránky kaviarne, různé kaviarne, v rámci Facebooku, že som zvedavá, La Boheme Café tam mám od rána do večera, a to som tam bola jednou a ani neklikám na jejich stránky (pauza než to najde). Asi keď sa mi to načítá, tak môžeme pokračovat“. 152

A co Foursquare? „Foursquare nepoužívám“. Že by tam mohli mít napsané u těch jednotlivých kaváren, kde mají kávu z Doubleshotu. „To by mohlo no“. Tam to vlastně hodnotí lidi. „To by mohlo, ale fakt to nepoužívám. Nainštalovala som si to, chvílu som všude dávala kde som bola, s kým som bola, aby to každý viděl, a potom sem to prestala používat. No už to nemám ani „olikeované“ sa teda verejně priznávám (Facebook profil MŠK, pozn.autorkyně). No ako som sa odstěhovala, tak som to „odlikeovala“. Pridávám jim „like“ vďaka Ťebe“. Fotíš si jídlo či kávu (např.latte art) a sdílíš pak své fotografie na sociálních sítích, blogu apod.? „Na Instagrame no“. A sleduješ pak třeba i ostatní lidi, když tam dávají něco ohledně kávy třeba? „Noo, to rozhodně. Všetky hashtagy na Instagrame, no rozhodně! Ako jídlo až tak moc nie, ale tu kávu to ako ano“. A když takhle vidíš nějakou hezkou kávu na obrázku evokuje to v Tobě něco nebo jenom máš třeba lepší náladu? „No, mám takú úchylku. Keď viem, že iďem niekam do zahraničia, tak do toho města, kam iďem, tak si pozriem, či nájdem, najprve si vyselektujem nějaké kavárny, a potom si hladám hashtagy na Instagrame“. Tak to je vlastně obdobné s tím Foursquare, kde to hledám taky podle fotek a ty to jedeš na Instagramu. „To je možné. Já si to možno zbytočně komplikujem“. Takže taky radši volíš cestu, když víš, do čeho jdeš, než do neznámé kavárny? „To rozhodně“. A když třeba tam nahraješ tu fotku takhle, chceš se jako pochlubit, že si někde byla a žes tam měla takhle dobrý kafe? Máš s tím něco spojeného nebo jen tak pro svoje potěšení? 153

„To ja neviem, to já som nad tým takto nikdy nerozmýšlala, prečo to robím (zamyslí se). Asi ako nějaký manifest toho, že je mi fajn, som na štvrtom kafe v tento deň (smeje sa)“. Vy jste v práci a já už mám čtvrtý kafe? „No presně tak no! Asi to s tým je nějak spojené. Tak já sa iďem pozrieť, či mám na Instragrame nějakú fotku z Můj šálek kávy“.

154