UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
Katedra farmakologie a toxikologie
Toxikologie pesticidů
2008
Veronika Dubská
Poděkování Chtěla bych poděkovat PharmDr. Marii Vopršalové , CSc. za pomoc a cenné rady při tvorbě této diplomové práce.
2
Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ........................................................... 5 ÚVOD......................................................................................................... 8
1. PESTICIDY........................................................................................ 9 1.1. Historický vývoj...................................................................... 9 1.2. Rozdělení pesticidů................................................................ 10 1.3. Registrace pesticidů v České republice............................... 10
2. INSEKTICIDY.................................................................................... 11 2.1. ORGANOCHLOROVANÉ INSEKTICIDY................................ 11 2.1.1. Dichlordifenylethany.................................................... 11 2.1.1.1.DDT................................................................ 13 2.1.2. Polychlorované cyklodieny.......................................... 14 2.1.2.1. Dieldrin.......................................................... 18 2.1.3. Chlorované cyklohexany.............................................. 20 2.1.3.1. Hexachlorcyklohexan..................................... 20 2.1.3.2. Lindan............................................................ 21 2.1.4. Chlorované benzeny.................................................... 22 2.1.4.1. Hexachlorbenzen.......................................... 22 2.2. ORGANOFOSÁTOVÉ INSEKTICIDY...................................... 23 2.2.1. Chlorfenvifos................................................................ 28 2.3. KARBAMÁTOVÉ INSEKTICIDY.............................................. 30 2.3.1. Carbaryl....................................................................... 32 2.4. PYRETHROIDOVÉ INSEKTICIDY............................................ 33 2.4.1. Rozdělení pyrethroidů.................................................. 34 2.5. REGULÁTORY RŮSTU HMYZU.............................................. 40 2.5.1. Inhibitory syntézy chitinu.............................................. 40 2.5.2. Analogy juvenoidních hormonů.................................... 41 2.6. PŘÍRODNÍ INSEKTICIDY......................................................... 43 2.6.1. Insekticidy rostlinného původu.................................... 43 2.6.1.1. Pyrethrum...................................................... 43 2.6.1.2. Rotenon......................................................... 44 2.6.1.3. Nikotin............................................................ 45 2.6.1.4. Azadirachtin................................................... 45
3
2.6.2. Antibiotika.................................................................... 46 2.6.2.1. Avermektiny................................................... 46 2.7. FENYLPYRAZOLY................................................................... 47 2.8. CHLORNIKOTINYL.................................................................. 47
3. PŘÍPRAVKY PROTI VŠI DĚTSKÉ............................................... 48 3.1. CHEMICKÉ INSEKTICIDY........................................................ 49 3.1.1. Organochloridy.............................................................49 3.1.2. Organofosfáty.............................................................. 52 3.1.3. Karbamáty.................................................................... 52 3.1.4. Syntetické pyrethroidy.................................................. 53 3.2. NOVĚJŠÍ CHEMICKÉ LÁTKY.................................................. 55 3.2.1. Avermektiny ................................................................ 55 3.2.2. Chlornikotinyl............................................................... 55 3.2.3. Fenylpyrazolony.......................................................... 55 3.3. SLOUČENINY KŘEMÍKU........................................................ 56 3.4. PŘÍRODNÍ PROSTŘEDKY ..................................................... 57 3.4.1. Esenciální oleje........................................................... 57 3.4.2. Kombinace přírodních olejů........................................ 57 3.4.3. Olej ze semen zederachu indického........................... 60 3.4.4. Přírodní pyrethriny...................................................... 60
4. HERBICIDY....................................................................................... 61 4.1. Herbicidy odvozené od kyseliny fenoxyoctové................... 61 4.2. Herbicidy obsahující arzen.................................................... 63 4.3. Organodusíkové herbicidy.................................................... 63 4.4. Dipyridilové herbicidy............................................................ 64 4.5. Nitrofenolové herbicidy......................................................... 65
5. FUNGICIDY....................................................................................... 65 5.1. Dithiokarbamáty..................................................................... 66 5.2. Hexachlorbenzen................................................................... 66 5.3. Pentachlorfenol...................................................................... 66
6. RODENTICIDY................................................................................. 66 6.1. Antikoagulancia..................................................................... 67 6.2. Thalium................................................................................... 67
4
6.3. Fluoroacetát sodný................................................................ 67 6.4. -naftylthiomočovina............................................................. 68 6.5. Fosfid zinku............................................................................. 68 6.6. Vacor........................................................................................ 68
7. ZÁVĚR................................................................................................. 69 8. SOUHRN............................................................................................. 70 LITERATURA......................................................................................... 71
5
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
2,4,5-T
trichlorfenoxyoctová kyselina
2,4-D
dichlorfenoxyoctová kyselina
AChE
acetylcholiesteráza
CNS
centrální nervový systém
CS-syndrom
choreoatetózový/slinivý syndrom
DDD
dichlordifenyldichlorethan
DDE
dichlordifenyldichlorethylen
DDT
dichlordifenyltrichlorethan
DFP
diisopropylfluorofosfát
DNA
deoxyribonukleová kyselina
DNC
2,4-dinitro-o-krezol
DNP
2,4-dinitrofenol
DNOC
2,4-dinitro-o-krezol
DQ
diquat
EPA
Environmental protection agency
GABA
-aminomáselná kyselina
HCB
hexachlorbenzen
HCH
hexachlorcyklohexan
HSBD
Hazardous substances databank
i.p.
intrapleurální
i.v.
intravenózní
IARC
International agency for Research on Cancer
IUPAC
Mezinárodní unie pro čistotu a pouţitou chemii
LC50
koncentrace, která způsobí úhyn 50 % testovacích organizmů ve zvoleném časovém úseku
LD50
dosis letalis 50
LDLo
Lethal Dose Low
NPL
nervově paralytické látky
OF
organofosfáty
OPIDN
Organo Phosphate – Induced Delay Neurotoxicity
p.c.
perkutánní
p.o.
perorální 6
PEG
polyethylenglykol
PNU
N-3-pyridilmethyl-N-p-nitrofenylurea
PQ
paraquat
PTTH
prothorakotrophiscký hormon
PVA
polyvinylalkohol
PVP
polyvinylpyrrolidon
s.c.
subkutánní
SPC
souhrn údajů o přípravku
SRS
Státní rostlinolékařská správa
TK
krevní tlak
USA
Spojené státy americké
WHO
Světová zdravotnická organizace
7
ÚVOD Americký úřad na ochranu ţivotního prostředí (U.S. EPA) definuje pesticidy jako látky nebo směsici látek určených k ochraně, ničení, odpuzení či redukci jakéhokoliv škůdce. Pesticid můţeme popsat také jako nějaký fyzický, chemický nebo biologický prostředek, který zničí (usmrtí) neţádoucí rostliny nebo ţivočišné škůdce.60 Pesticidy jsou látky chemické nebo biologické povahy, které jsou toxické pro organizmy, povaţované člověkem za škůdce.78 Pojem škůdce zahrnuje škodlivé, ničivé nebo obtíţné ţivočichy, rostliny nebo mikroorganizmy.60 Jedná se o sloučeniny s širokou škálou toxicity a stálosti a proto – vzhledem k jejich poměrně velmi rozšířenému pouţívání - nejsou vyloučeny otravy náhodného, suicidiálního nebo profesionálního charakteru a zamoření ţivotního prostředí.95 Cílem této diplomové práce je shrnout poznatky o účinnosti a bezpečnosti látek povolených k pouţití proti škůdcům.
8
1. PESTICIDY 1.1. Historický vývoj Během staletí vyvinulo lidstvo při svých pokusech mnoho vynalézavých způsobů, jak ovládnout bezobratlé, obratlovce a mikroorganizmy, kteří ohroţovali dodávky potravy a vláken a také ty, kteří představovali hrozbu pro zdraví. Historická literatura je plná popisů rostlinných chorob a epidemií způsobených hmyzem, a také opatření, která byla k jejich potlačení učiněna. Síra byla po tisíc let pouţívána Číňany jako vykuřovadlo a v Evropě v 19. století jako fungicid proti pádlí na ovoci. V 16. století pouţívali Japonci nekvalitní velrybí tuk smíchaný s octem a stříkali touto směsí pole (včetně rýţových), aby zabránili vývinu hmyzích larev tím, ţe zeslabili jejich kutikulu. Číňané pouţívali jako insekticid v 16. století směs s přiměřeným mnoţstvím arzenu.60 O rostlinách bylo známo, ţe obsahují insekticidní látky, jedna z prvních, která byla pouţita v první polovině 18. století byla Nicotina tabacum, pouţíval se roztok připravený namáčením tabákových listů.92 V polovině 19.století byl jako insekticid pouţíván rozdrcený kořen Derris eliptica (koţnatec), obsahující rotenon, stejně jako pyrethrum získané z květů chryzantémy (Chrysanthemum cinerariaefolium). Farmáři začali pouţívat v 19. století chemikálie jako směs Bordeux – síran měďnatý, vápenec [Ca(OH)2] a voda, jako ničitel plevele.60 Přestoţe některé z prvních pouţívaných pesticidů poškozovaly zdraví obyvatel, kteří byli těmto látkám vystaveni, minimálně jiné byly mimořádně toxické a v tehdejší lékařské literatuře můţeme najít mnoho neoficiálních zpráv o otravách. 30. léta předznamenávala éru moderního syntetického chemického průmyslu. Organofosfáty byly poprvé syntetizovány v Německu, zpočátku v rámci insekticid. Kdyţ se ukázala mimořádná toxicita některých derivátů pro savce, byl v nacistickém Německu celý výzkum přísně utajen a přeorientován na výzkum bojových látek zcela nového typu – nervově paralytických látek pod krycím názvem Triton (soman, sarin, tabun). Přestoţe se Spojencům dostaly do rukou kusé údaje, bylo jasné, ţe jde o sloučeniny mimořádně toxické, a tedy z vojenského hlediska velmi perspektivní. Přes rozsáhlý, přísně utajovaný výzkum se nepodařilo
9
připravit ty nejnebezpečnější – sarin, soman, tabun, ale jen DFP – diisopropylfluorofosfát. Výzkum nových látek tohoto typu nepřestal ani po 2. světové válce a pokračuje dodnes ve všech světových armádních výzkumných střediscích.78
1.2. Rozdělení pesticidů
fungicidy - proti houbám
herbicidy - proti plevelům
defolianty (způsobují předčasné opadání listů)
desiccanty (způsobují usychání)
insekticidy - proti hmyzu
akaracidy - proti roztočům
neumaticidy - proti červům, jde o anthelmetika
moluskocidy - proti hlemýţďům a měkkýšům
rodenticidy - proti hlodavcům, např. kumariny , mají vliv na nervový systém hlodavců, ti se mezi sebou začnou kousat, zraní se aţ do krve, přičemţ je zabráněné sráţení krve a tudíţ vykrvácejí
1.3. Registrace pesticidů v České republice Veškeré pesticidy pouţívané v ČR podléhají registračnímu řízení. Tímto je pověřena Státní rostlinolékařská správa. Kaţdý výrobce musí předloţit kompletní dokumentaci s výsledky hodnocení toxicity na laboratorní zvířata, toxicity pro necílové organismy, mutagenity a biologické účinnosti na cílové organismy v rozsahu registrace a další údaje týkající se rychlosti rozkladu v různých podmínkách a metabolických produktů. SRS provádí část těchto testů znovu v našich podmínkách ve svých laboratořích a v maloparcelkových a poloprovozních pokusech v nejméně dvou sezónách. Teprve potom je moţné povolení přípravku. Ministerstvo zemědělství vydává kaţdý rok seznam povolených přípravků na ochranu rostlin, kde je závazně uvedeno, které přípravky je povoleno pouţívat, proti kterých škůdcům, eventuálně s omezením pouze na určité vývojové
10
stádium, v jaké koncentraci. Součástí povolení je schválení tzv. etikety, tj. návodu k pouţití, omezení - např. některé přípravky není moţné pouţívat v pásmech hygienické ochrany, upozornění na jedovatost pro včely a ryby. Pouţívání pesticidů (včetně jejich skladování a prodeje) je regulováno zákonem o rostlinolékařské péči z dubna 1996. Jakékoliv výslovně neuvedené pouţití je sankcionovatelné podle zákona.5
2. INSEKTICIDY 2.1. ORGANOCHLOROVANÉ INSEKTICIDY Patří mezi syntetické látky s širokým spektrem insekticidní účinnosti.89 Potravinovým řetězcem se dostávají do nejrůznějších biologických systémů a díky vysoké stabilitě, dlouhodobému působení a kumulativnímu efektu (zejména v tukové tkáni) je moţné prokázat je i tam, kde nikdy nebyly přímo pouţity (např. DDT v mateřském mléce Eskymaček). Organochlorované insekticidy jsou dobře vstřebávány plícemi, GIT a kůţí. Vstřebává se obvykle jen určité procento z celkové dávky (10-20%) a organická rozpouštědla vstřebávání zvyšují. Vylučují se převáţně močí a stolicí. Většina z nich je metabolizována pomalu. Exkrece je pozorována v průběhu dní (lindan, chlordan), týdnů aţ měsíců (dieldrin, aldrin, heptachlor) resp. měsíců aţ let (DDT, chlordekon).95
2.1.1. Dichlordifenylethany Tabulka č.1: Seznam látek ze skupiny dichlordifenylethanu Název látky
Vzorec látky
Toxicita na organizmus DDT můţe vstupovat do těla přede-
DDT
vším orálně (hlavně kontaminovanou potravou) nebo inhalačně. Kůţí se vstřebává špatně, rychlost se ovšem zvyšuje, pokud je kůţe 1,1,1-trichlor-2,2,-bis(4chlorfenyl)ethan
54
mastná. Většina DDT má větší velikost aerosolových částic, proto se
11
po inhalaci usazuje hlavně v horních cestách dýchacích. Vstřebávání z GIT je pomalé. DDT a jeho rozkladné produkty se kumulují v těle. Ukládá se ve všech tkáních, především ve tkáních tukových. V těle se v malé míře rozkládá na méně toxický DDE, který se ukládá v tukových tkáních. Druhým metabolickým produktem je DDD, který se dále degraduje na vodorozpustný produkt vylučitelný močí. DDT můţe procházet placentou a do mateřského mléka.45 Obdoba DDT. Pouţití jako zeměděl-
Dicofol
ský mitocid pro bavlnu, fazole, citrusy a hrozny. Kontakt s látkou: příznaky akutní intoxikace – nevolnost, závratě, zdvojené vidění, atap-p´-dichlordifenyl-2,2,2-
xie, zmatenost, dezorientace.
trichlorethanol
Dicofol je kontaminován malým mnoţstvím DDT, který vykazuje estrogenitu u ptáků.60 Ve vysokých dávkách můţe vést k
Methoxychlor
neurotoxicitě, jak můţeme pozorovat v experimentech na zvířatech. 1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-
Můţe dojít k příznakům deprese
methoxyphenyl)ethane
nervového systému, průjmům a k poškození jater, ledvin a srdeční tkáně.14
12
2.1.1.1. DDT
Historie vzniku a pouţívání DDT
DDT byl poprvé syntetizován v roce 1873. Jeho insekticidní vlastnosti však byly objeveny aţ v roce 1939 Švýcarem Paulem Hermannem Müllerem (18991965) v laboratořích Geigy AG. Tajemství výroby předal jiţ během 2.světové války spojeneckým armádám. Na jejich straně byl s jeho pomocí a během celé války úspěšně omezován výskyt všech chorob přenášených členovci. Naproti tomu si v německé armádě a v německých koncentračních táborech, si například skvrnivka vyţádala statisíce obětí. Za objev DDT obdrţel Dr. Müller v roce 1948 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Bezprostředně po válce se DDT začalo pouţívat celosvětově v širokém měřítku a ve velkých kvantech nejen proti přenašečům lidských onemocnění, ale především k ochraně rostlin. Tím byla zajištěna potrava pro miliony lidí a další miliony byly chráněny před smrtí v důsledku infekčních onemocnění. Kromě toho byla eradikována malárie např. v Evropě a USA. Kdyţ byla v roce 1962 publikovaná kniha Rachel Carson, začalo více méně politické taţení nezodpovědných ekologů proti DDT, aniţ by byl zvaţován dopad tohoto rozhodnutí na chudé rozvojové země. Od 70. let minulého století byla výroba DDT a tím i jeho pouţití omezeny na minimum. V mnoha zemích bylo DDT zakázáno. První státy, které pouţití zakázaly, bylo v roce 1970 Norsko a Švédsko. Následovala Velká Británie v roce 1984. Dnes je DDT zakázáno Stockholmskou úmluvou.85,45
Dopady na zdraví člověka
DDT můţe vstupovat do těla především orálně (hlavně kontaminovanou potravou) nebo inhalačně. Kůţí se vstřebává špatně, rychlost penetrace se ovšem zrychluje, pokud je kůţe mastná. Většina částic DDT má větší velikost aerosolových částic, proto se inhalace usazuje hlavně v horních cestách dýchacích. Vstřebávání z gastrointestinálního traktu je pomalé. DDT a jeho rozkladné produkty se kumulují v těle. Ukládá se ve všech tkáních, hlavně ve tkáních tukových. V těle se rozkládá na méně toxické DDE, které se dále degraduje na ve vodě rozpustný produkt vylučitelný močí. DDT můţe procházet placentou a do mateřského mléka.45
13
Intoxikace organizmu DDT o Ústní podání
Ochrnutí jazyka, rtů a obličeje; tíseň; přecitlivělost na vnější podněty (světlo, dotyk, zvuk); podráţděnost; závrať; točení hlavy; strach; svalové křeče a záškuby. Pokud došlo ke střední aţ váţné otravě, můţe docházet k problémům s pohyby a ke slabému třesu spojenému s neovladatelnými pohyby, aţ to můţe přejít k silnému třesu bez přerušení. o Zasaţení kůţe Zasaţením kůţe dochází k malé toxicitě na organizmus. Je to způsobeno pravděpodobně špatnou absorpcí přes pokoţku. Odhaduje se dávka 10mg/kg způsobuje u člověka znaky otravy. Chemické zasaţení středními koncentracemi DDT způsobuje poněkud mírnější znaky toxicity – úbytek váhy, anorexie. Dochází také k morfologickým změnám, jako je zbytnění jaterních buněk a buněčných organel. Průkazně se dokázalo, ţe DDT je pro člověka kancerogenní.60
Mechanizmus působení
Na úrovni neuronové membrány sniţuje prostupnost K+ iontů (sniţuje přenos draslíkových iontů přes membránu). DDT pozměňuje pórovité kanálky, přes které prochází ionty sodíku. Tyto kanály se uvádí v činnost normálně, ale jakmile se jednou otevřou, jsou pomalu uzavírány a ruší tak aktivní transport sodíku ven z axonu během repolarizace. Nebezpečí DDT spočívá hlavně v jeho perzistenci (stálosti). V malé míře se sice rozkládá, ale produkty rozkladu DDD a DDE jsou rovněţ perzistentní a mohou poškozovat lidské zdraví a ekosystém a jeho rozkladné produkty se mohou hromadit v potravních řetězcích. Zdravotní rizika jsou velmi závaţná (karcinogenita, ovlivnění reprodukčních schopností).26 2.1.2. Polychlorované cyklodieny Insekticidy na bázi chlorovaných cyklodienů patří mezi nejtoxičtější a v ţivotním prostředí nejdéle přetrvávající pesticidy, které známe. Důleţitý rozdíl mezi DDT a chlorovanými cyklodieny je ve schopnosti pronikat kůţí, coţ je nebezpečné pro jedince, který s nimi přichází do styku při pracovní činnosti. 60 14
Jsou to chemicky stálé látky lipofilní povahy. Pozvolný chemický a biologický rozklad se odehrává v řadě dechloračních, dehydrochloračních a hydroxylačních reakcí. Některé metabolity se stávají relativně rozpustné ve vodě. Na světle podléhají fotolytickým změnám a rozkladům. Mezi nejvýznamnější zástupce této skupiny patří dieldrin a aldrin. Své pojmenování dostaly tyto látky po objevitelích dienové syntézy, Dielsovi a Alderovi.39 Tabulka č.2: Seznam látek ze skupiny cyklodienů Název lát-
Vzorec
Toxický účinek látky na organizmus
ky Aldrin je velmi toxický pro člověka, pro-
Aldrin
toţe se rozkládá na dieldrin, který přímo vykazuje toxické působení. Smrtelná dávka se odhaduje na 5 g (přibliţně 83 mg.kg-1 hmotnosti). Do těla můţe vstupovat inhalačně, orálně nebo kon1,2,3,4,10,10-
taktem s kůţí. Organická rozpouštědla,
hexachlor-
jako jsou xyleny nebo jedlé rostlinné
1,4,4a,5,8,8a-
oleje, absorpci kůţí zvyšují. Poměrně
hexahydrogen-1,4:5,8-
rychle se v těle přeměňuje na dieldrin,
dimethannaftalen
který se můţe v těle kumulovat. Proto je těţké od sebe odlišit působení aldrinu a dieldrinu na lidské zdraví. Příznaky otravy aldrinem jsou bolesti hlavy, závratě, celková malátnost, nechutenství a zvracení. Nejzávaţnějším příznakem jsou křeče. Aldrin spolu s dieldrinem a endrinem můţe při dlouhodobé expozici vyvolávat rakovinu jater. 44
Dieldrin
Dieldrin ovlivňuje centrální nervovou soustavu, způsobuje bolesti hlavy, závratě, podráţděnost, zvracení, svalový třes a křeče. Můţe také poškozovat játra
15
1R,4S,4aS,5R,-
a imunitní systém. Vzhledem k tomu, ţe
6R,7S,8S,8aR)-
se ukládá v tucích, je nebezpečné
1,2,3,4,10,10 –
i vystavení malým dávkám. Chronická
hexachloro -
expozice můţe vyvolávat podráţdění
1,4,4a,5,6,7,8,8a-
kůţe, úbytek hmotnosti, svalový třes a
octahydro-6,7, -epoxy-
křeče. Podle klasifikace agentury EPA je
1,4:5,8-
dieldrin zařazen mezi pravděpodobné
dimehanonaphthalene
lidské karcinogeny (u myší způsobuje rakovinu jater). 46 Endosíran můţe vstupovat do těla orál-
Endosulfan
ně, inhalačně nebo kontaktem s kůţí. V těle se rychle metabolizuje a vylučuje a nedochází k jeho hromadění. Toxicita organochlorových pesticidů obecně je způsobena jejich schopností měnit vlastnosti membrány nervových 6,7,8,9,10,10-
buněk. Tím narušují kinetiku přestupu
hexachlor-
sodíku a draslíku. Příznaky narušení
1,5,5a,6,9,9a-
centrálního nervového systému zahrnují
hexahydrogen-6,9-
hyperaktivitu, zvracení, závratě, bolesti
methano-2,4,3-
hlavy a křeče. Závaţné otravy můţou
benzodioxathiepin
vést aţ ke smrti. Údaje z testů na zvířatech naznačují, ţe endosíran můţe poškozovat také játra, ledviny, varlata a imunitní systém. Endosíran není povaţován za karcinogenní látku.47
Endrin
Endrin můţe vstupovat do těla kontaktem s kůţí, inhalačně nebo orálně. Ovlivňuje hlavně nervovou soustavu. Expozice endrinu způsobuje bolesti hlavy, závratě, zvracení, ztrátu chuti k jídlu,
16
nespavost a dočasnou hluchotu. Vyšší 1,2,3,4,10,10-
dávky endrinu vyvolávají křeče, obtíţné
hexachlor-6,7-epoxy-
dýchání, třes a zmatenost. Chronická
1,4,4a,5,6,7,8,8a-
expozice můţe způsobovat křeče a po-
oktahydro-1,4,5,8-
škození jater. Kontakt s kůţí nebo očima
dimethanonaftalen
můţe vyvolat podráţdění. Největší nebezpečí endrinu představuje schopnost bioakumulace. Je toxický zejména pro vodní organismy.48 Po poţití se chlordecon snadno vstřebá-
Chlordekon
vá, můţe také vstupovat do těla inhalačně nebo přestupem kůţí. Distribuuje se po celém těle, k akumulaci dochází hlavně v játrech. Vylučování je velmi pomalé. Chlordecon můţe poškozovat 1,1a,3,3a,4,5,5,5a,5b,6-dekachloroktahydrogen-1,3,4metheno-2-Hcyklobuta[cd]pentalen2-on
nervový systém, kůţi, játra a u muţů reprodukční systém. Příznaky zahrnují bolesti hlavy, svalový třes, pohybovou ataxii, splývavou výslovnost a poškození krátkodobé paměti. Akutní expozice dráţdí oči a dýchací cesty. Není známo, zda můţe chlordecon vyvolávat rakovinu u lidí, nicméně testy na zvířatech ukazují, ţe způsobuje rakovinu jater, ledvin a nadledvinek. Patří rovněţ mezi tzv. endokrinní disruptory (ovlivňuje hormonální systém).50
Isodrin
Expozice isodrinu můţe nastat především vdechnutím kontaminovaného aerosolu či prachu nebo poţitím kontaminovaných potravin. Isodrin je však schopen i prostupu pokoţkou. Mezi příznaky
17
expozice isodrinu patří dýchací potíţe, 1,2,3,4,10,10-
zvýšená teplota, zvýšený nebo naopak
hexachloro-
výrazně sníţený krevní tlak, svalový třes
1,4,4a,5,8,8a-
a křeče. Při velmi vysoké dávce můţe
hexahydro-1,4,5,8-
nastat poškození centrální nervové sou-
endo,endo- dimetha-
stavy a kóma. Akutní expozice můţe
nonaftalen
vést i k trvalým zdravotním potíţím. Uvádí se, ţe jeho toxikologické působení je kvalitativně totoţné s aldrinem, avšak isodrin je podstatně toxičtější. Isodrin je navíc při chronickém působení podezřelý z přispívání ke vzniku rakoviny jater.52 Mirex můţe vstupovat do těla inhalačně
Mirex
nebo orálně, o vstupu kůţí nejsou ţádné informace. Pravděpodobně nedochází k ţádné metabolické transformaci. Orální expozice vede ke sníţení tělesné 1R,4S,4aS,5R,-
hmotnosti, zvětšení jater a morfologic-
6R,7S,8S,8aR)-
kým změnám jaterních buněk a můţe
1,2,3,4,10,10-
vést i ke smrti. Má škodlivý vliv na re-
hexachloro-
produkci a teratogenní účinky.
1,4,4a,5,6,7,8,8a-
Mirex způsobuje rakovinu u myší a krys.
octahydro-6,7-epoxy-
Předpokládá se, ţe rovněţ u lidí před-
1,4:5,8-
stavuje riziko vzniku rakoviny.
dimehanonaphthalene
Je to velmi stabilní perzistentní látka, která se významně akumuluje v půdách a sedimentech i v tělech organismů.71
2.1.2.1. Dieldrin V minulosti se hojně vyuţíval jako insekticid pro zemědělské plodiny, například obilniny, luštěniny, pórek, cibuli, ovoce, bavlnu a pro sadební a okrasné 18
plodiny. Pouţíval se také k hubení hmyzu ve skladištích zemědělských plodin a jako přípravek k ochraně dřeva proti termitům a textilií proti molům. V některých tropických zemích se stále ještě pouţívá. V současné době je v České republice pouţití dieldrinu zakázáno. Dieldrin je perzistentní látka, proto se stále vyskytuje v prostředí (hlavně v půdě), kde byl pouţíván v minulosti. Zdrojem dieldrinu v prostředí je také rozklad aldrinu. Poměrně silně se váţe na půdní částice, proto je jeho výskyt v podzemní vodě vzácný. Zdrojem dieldrinu v povrchové vodě je splach z polí, kde byl dieldrin pouţíván. Do atmosféry se dostává v malém mnoţství odpařováním a mokrou atmosférickou depozicí se potom vrací zpět do vody a půdy. Dieldrin je velmi perzistentní a má schopnost bioakumulace a šíření potravním řetězcem. Můţe se sice rozkládat fotochemicky nebo mikrobiálně za anaerobních podmínek, ale takto je rozloţeno pouze velmi malé mnoţství dieldrinu. Můţe se šířit na velké vzdálenosti od zdroje znečištění. Dieldrin je toxický pro organismy. Citlivé jsou hlavně vodní organismy, hmyz a savci. Nebezpečí této látky spočívá jednak v jeho toxicitě a jednak ve schopnosti kumulovat se v tělech organismů a následně ve vyšších článcích potravního řetězce.46
Dopady na zdraví člověka, rizika Dieldrin je nejsilnější karcinogen z organochlorovaných pesticidů, jeví
10-15x vyšší kancerogenní potenciál neţ heptachlor, chlordan nebo HCH.39 Můţe se vstřebávat inhalačně, orálně nebo kontaktem s kůţí nebo okem. V těle se můţe ukládat v tucích a vyskytuje se i v krvi a v orgánech. Jako u ostatních organochlorových pesticidů je metabolizmus dieldrinu velmi pomalý. K metabolické přeměně dochází v játrech. Dieldrin a jeho metabolity odcházejí z těla močí a stolicí. Smrtelná dávka pro člověka je odhadnuta na 1,5–5 g. Dieldrin ovlivňuje centrální nervovou soustavu, způsobuje bolesti hlavy, závratě, podráţděnost, zvracení, svalový třes a křeče. Můţe také poškozovat játra a imunitní systém. Vzhledem k tomu, ţe se ukládá v tucích, je nebezpečné i vystavení malým dávkám.46 Chronické zasaţení nízkými nebo středně vysokými dávkami této látky můţe způsobit bolest hlavy, závratě, předráţděnost, záškuby svalů a třes, psychické poruchy zahrnující nespavost a úzkost. Kromě zjištěné neurotoxicity, vadí dieldrin rozmnoţování, coţ se při studiích u laboratorních psů a krys proje19
vilo nárůstem nedostatků u mláďat (ţivotaschopnost, schopnost růstu). Manipulace s dieldrinem během gravidity způsobilo sníţení plodnosti a zvýšenou úmrtnost mláďat. Působení dieldrinu na gravidní myši mělo za následek zrůdné účinky (opoţděná tvorba kostí, zvýšení nadbytečných ţeber).60
2.1.3. Chlorované cyklohexany
2.1.3.1. Hexachlorcyklohexan Technický 1,2,3,4,5,6-HCH, zejména samotný jeden z jeho izomerů (lindan), byl pouţíván jako insekticid. Jeho pouţití jako insekticidu v zemědělství je jiţ zakázáno.69
Obr.1 HCH
Dopady na zdraví člověka, rizika Technická varianta HCH pouţívaná pro přípravu insekticidů obsahuje
směs izomerů: gama a alfa izomery jsou prudké jedy, beta a delta izomery potlačují činnost CNS. Jejich mechanizmus působení není dosud znám. Celoţivotní potravní studie u myší ukázala, ţe technická varianta HCH a některých izomerů způsobily nárůst nádorů jaterních buněk.60
Tabulka č.3: Cesty vstupu HCH do organizmu Cesty exposice
Symptomy otravy
HCH Inhalace
Zmatenost, závratě, bolest hlavy, zvracení, slabost
Kůţe
Moţná absorpce látky, zčervenání
Oči
Zarudnutí
Orální cesta
Křeče, průjem, závratě, ospalost, obtíţné dýchání, zvracení, třes, svalové spazmy, deprese 69
20
2.1.3.2. Lindan -1,2,3,4,5,6-hexachlorocyklohexan (obr.2) Lindan se v minulosti pouţíval jako insekticid pro ovoce, zeleninu, tabák, skleníkové stromy, okrasné dřeviny a pro ochranu semen i dobytka a domácích zvířat. Pouţíval se také jako prostředek k hubení vší a zákoţky svrabové u lidí a v domácnostech (šampony, pasty).
Obr. 2 Lindan
Dopady na zdraví člověka, rizika Lindan je toxický pro hmyz a ryby. Jeho úniky do vod jsou tak velmi ne-
bezpečné, protoţe mohou narušit přirozené potravní řetězce. Je to látka silně bioakumulativní. Vysoké koncentrace lindanu byly zaznamenány především v tuku mořských dravých ryb. Hlavní nebezpečnost lindanu spočívá v jeho stabilitě a schopnosti bioakumulace. Tím rozumíme fakt, ţe je v ţivotním prostředí nesnadno odbouratelný a šíří se potravním řetězcem směrem k jeho vrcholu, tzn. od niţších ţivočichů k velkým predátorům. Lindan můţe vstupovat do těla orálně, inhalačně nebo kontaktem s kůţí. Akutní inhalace lindanu vyvolává podráţdění nosu a hrtanu, poškození krve (anemie) a poškození kůţe. Orální expozicí je ovlivňována nervová soustava (křeče, záchvaty). Mezi projevy patří dále nevolnost, zvracení a poškození svalů a kardiovaskulárního systému. Chronická inhalace lindanu poškozuje játra, ledviny, krev, nervovou soustavu a kardiovaskulární a imunitní systém. Podle klasifikace EPA patří lindan mezi moţné lidské karcinogeny (rakovina jater).53 Zasaţení lindanem vyvolá příznaky otravy podobné jako DDT. Jeden z nezdokumentovaných případů toxicity lindanu, který je autorovi znám, vyvolal slabý třes u dítěte, kterému byla déle neţ týden a intenzivně myta hlava tímto šamponem. Po ukončení léčby projevy rychle zmizely.60
21
Tabulka č.4: Cesty vstupu lindanu do organizmu Cesty expozice lindanem
Symptomy otravy
Inhalace
Křeče, kašel, závratě, bolesti hlavy, nauzea, ospalost, třes, parestezie ( porucha čití projevující se jako brnění, mravenčení). Symptomy mohou být opoţděné.
Kůţe
Můţe být absorbován kůţí
Oči
Zarudnutí
Orální cesta
Abdominální bolest, průjem. Dále symptomy podobné při inhalaci.70
2.1.4. Chlorované benzeny
2.1.4.1. Hexachlorbenzen HCB je pro ţivotní prostředí velmi nebezpečný, protoţe je perzistentní a má schopnosti bioakumulace,
Obr. 3 HCB
proto v potravním řetězci směrem k jeho vrcholu roste jeho koncentrace. Vysoké koncentrace HCB byly proto naměřeny v tkáních predátorům, např. v dravých mořských rybách a savcích. HCB vzniká rovněţ v průběhu spalovacích procesů.91 Hexachlorbenzen je díky těkavosti, vysoké stabilitě a bioakumulativnosti schopen šířit se na velké vzdálenosti, např. byl prokázán ve vzduchu, vodě a tkání zvířat a lidí ţijících v Arktidě, ačkoli se tam nikdy nepouţíval. Hexachlorbenzen je vyuţíván při průmyslové výrobě některých chlorovaných organických rozpouštědel, jako například tetrachlorethylenu nebo trichlorethylenu. Vyuţíván je i v metalurgickém průmyslu, například při zpracování hliníku.49 Je málo toxický pro člověka i pro zvířata. Letální dávky se pohybují v gramech /kg.95 U experimentálních zvířat vystavených vysokým dávkám hexachlorbenzenu byla pozorována široká škála projevu poškození zdraví. Projevilo se i poškození reprodukčních schopností a rapidní zvýšení počtu poškozených mláďat. 22
Dopady na zdraví člověka, rizika Hexachlorbenzen je pro zdraví člověka velice nebezpečná látka. Můţe
být vdechnut, ale do organismu se dostává i prostupem pokoţkou. U osoby, která je zasaţena touto látkou, se mohou projevit následující rizika:
extrémní zvýšení rizika onemocnění rakovinou;
nebezpečí ohroţení vývoje plodu;
dráţdění očí, nosu, dýchacích cest a kůţe;
poškození jater a ledvin;
poškození funkce štítné ţlázy.
Opakované expozice mohou poškodit centrální nervový systém s následky jako podráţděnost, svalová slabost, třes nebo pocity „píchání“ v kůţi. Opakované expozice mohou způsobit i nevratné poškození pokoţky jako změnu pigmentace a tloušťky. V neposlední řadě významně ohroţuje zdraví člověka, protoţe sice není látkou akutně toxickou, ale její dlouhodobější účinky jsou o to závaţnější.49
2.2. ORGANOFOSFÁTOVÉ INSEKTICIDY Insekticidy na bázi oganofosforových esterů byly prvně syntetizovány v roce 1937 skupinou německých chemiků ve Farbenfabriken Bayer AG pod vedením Gergarda Schradera. Mnohé z jejich zkušebních sloučenin se projevily jako neobyčejně toxické a naneštěstí, pod správou nacistů během 2.světové války, byly některé vyvinuty jako chemické bojové látky. Je pravda, ţe všechny organofosfátové estery byly odvozeny z nervových plynů (chemikálií jako soman, sarin, tabun = nervově paralytické látky), avšak insekticidy, které se dnes pouţívají, jsou minimálně čtvrtou generací, která se vyvinula z těchto vysoce toxických látek.60 Tato skupina pesticidů je vysoce toxická vůči cílovým organismům, můţe ale vyvolat i závaţné intoxikace u lidí z důvodů neopatrné manipulace, nešťastné náhody či sebevraţedného úmyslu. Nelze vyloučit ani moţnost teroristického zneuţití organofosforových pesticidů vůči civilnímu obyvatelstvu.62
23
Po vstupu nervově paralytických látek (NPL) do intoxikovaného organizmu zde probíhají čtyři hlavní fáze účinku NPL: resorpce, transport, metabolizace a hlavní toxický efekt. Vlastní toxický efekt je realizován zlomkem podané dávky NPL, zbytek podané dávky představují ztráty, vznikající nejrůznějším způsobem.74 Rychle se rozkládají, nedochází ke kumulaci v ţivotním prostředí a organismu, jsou však mnohem toxičtější neţ organochlorované insekticidy. Lipofilní látky, velice rychle se absorbují. Do organismu se dostávají všemi cestami včetně spojivek a neporušené kůţe. Jsou často rozpuštěny (jako emulze) v různých rozpouštědlech (xylen, toluen), které usnadňují jejich vstřebávání.62 Všechny organofosfáty působí na nervový systém hmyzu a také jiných zvířat. U některých je nutné, aby byly přeměněny metabolizmem, aby se staly toxickými. Důvodem, proč je hmyz vnímavější neţ savci, je to, ţe hmyz přemění pesticid na toxický produkt, ale není schopen efektivně detoxikovat organofosfáty. Kdeţto savci spíše detoxikují insekticid, neţ aby ho aktivovali. Nicméně savci mohou být také citlivější, pokud dostanou značně vysokou dávku. Ale jsou případy, kdy se otrava objevila po normálních dávkách. Toxické následky u savců i hmyzu jsou způsobeny zásahem do štěpení látky zvané acetylcholin, kterou produkují nervová zakončení. Enzym acetylcholinesteráza štěpí acetylcholin. Organofosfáty ireverzibilně blokují tento enzym, takţe dochází k akumulaci acetylcholinu.92 Většina organofosfátů je rychle vstřebávána všemi branami vstupu. V játrech jsou OF metabolizovány, jednak na méně toxické metabolity cestou hydrolýzy nebo konjugace, jednak oxidovány na jedovatější látky (např. parathion na paraoxin). Metabolity jsou většinou detekovatelné 12-48h. Poločas eliminace se u většiny OF pohybuje v hodinách.95
24
Obr. 4: Vazba OF na cholinesterázu prùběh acetylcholinestrasové reakce acetylcholin
_ A
CH3 C O OH
+
CH3 + N CH2CH2O C O
+ N CH2CH2O H
CH3 + N CH2CH2O C O
E
_ A
Anionické Esteratické místo cholinesterasy
_ A
E
E
inhibice acetylcholinesterasy organofosfátem DFP OC3H7 F P O --
OC3H7 F P O
_ A
C3H7O
C3H7O
C3H7O
_ A
E+
F P _ A
OC3H7 O---
E+
E reversibilní
ireversibilní
Vazba organofosfátu na cholinesterasu se děje jak výše naznačeno na OH skupinu serinu postiţeného enzymu. Probíhá ve dvou fázích. Prvá je reversibilní a jen tuto můţeme ovlivnit reaktivátorem. Rychlost přechodu na druhou, nevratnou formu (nazývanou "stárnutí", angl."ageing", lépe dealkylace) je různá u různých organofosfátů. Jsou to u některých sekundy (Soman), ale u jiných i hodiny. Velké nebezpečí organofosfátů je v jejich pozdním účinku na nervový systém (OPIDN OrganoPhosphate-Induced Delay Neurotoxicity) projevujícím se po letech expozice organofosfátům.77 Symptomy akutní otravy jsou stejné pro všechny organofosfáty a jsou ihned předvídatelné ze znalosti působení acetylcholinu na nervový systém. Symptomy sahají od drobných projevů jako je zúţení zorniček a zvýšené tvorbě slin a slz, úzkosti a nezřetelné mluvy aţ po nepříjemné jako je průjem, zvracení, problémy s dýcháním a nekontrolovatelné močení. Symptomy při vyšších dávkách se stávají váţnější a zahrnují křeče, těţkosti s dýcháním a ochrnutí svalů. Tyto následky jsou zvratné, jakmile se sníţí hladina acetylcholinu. U vyšších dávek mohou být následky smrtelné. Symptomy a jejich načasování nemusejí být identické pro různé organofosfátové sloučeniny. Je to z důvodu různé rychlosti detoxikace stejně jako různé cesty metabolizmu. Organofosfáty se váţou nevratně na svůj cíl (enzym), můţe zde být hromadění škodlivých efektů z mnoha dní vystavování vlivu organofosfátů, např. u zemědělského pracovníka
25
postřikujícího úrodu kaţdý den. I kdyţ dávka můţe být kaţdý den malá, za čas se můţe nahromadit aţ na toxickou hladinu.92 Mají účinky: muskarinové, nikotinové a centrální, jejich intenzita závisí na dávce a cestě vstupu -inhalace - do několika minut -poţití - 15 min aţ 1 hod -koţní absorpce - 2 - 3 hod Tabulka č.5: Projevy intoxikace OF Účinky látek
Projevy intoxikace
Muskarinové účinky
salivace, sekrece, inkontinence moči, slzení, bronchiální sekrece, pulmonální edém, pocení, bradykardie, hypotenze
Nikotinové účinky
svalová slabost, paralýza, tachykardie, klesá TK
CNS účinky
neklid, poruchy koncentrace a paměti, poruchy spánku, křeče, deprese cirkulace a respirace
Pozdní neurotoxické účinky
obrny končetin
(aţ 1-2 týdny po expozici) První pomoc musí být dostatečně rychlá, radikální a komplexní vzhledem k účinkům organofosfátu - odstranit kontaminovaný oděv, pokoţku omýt vodou a mýdlem, při vniknutí do oka – vypláchnutí spojivkového vaku vodou a kápnout 1% roztoku atropinu, po poţití - výplach ţaludku vodou a aktivní uhlí, které váţe přítomný toxin.62 Jako skupina byly organofosfáty zodpovědné za stovky otrávených lidí a značný počet úmrtí.92
26
Tabulka č. 6: Seznam látek ze skupiny organofosfátů Název látky
Chemické struktura
Toxicita LD50 potkan ústně 17
Dichlorvos
mg/kg LC50 potkan inhalačně 15 mg/cu m/4 h LD50 potkan kůţe 70,400 2,2-dichloroethenyl dimethyl phosphat
ug/kg LD50 potkan i.p. 23,300 ug/kg LD50 potkan s.c. 10,800 ug/kg LD50 myš ústně 61 mg/kg LD50 myš kůţe 206 mg/kg LD50 myš i.p. 22 mg/kg LD50 králík kůţe 107 mg/kg LD50 králík ústně 10 mg/kg21 LD50 myš p.o. 117-200
Chlorfenvinfos
mg/kg LC50 potkan inhalace 0.05 mg/l vzduchu/4 h LD50 potkan kůţe 31-108 mg/kg 2-chlor-1-
LD50 potkan p.o. 9.66
(2,4-dichlorophenyl)-vinyldiethylfosfat
mg/kg
72
LD50 potkan i.v. 6.6 mg/kg LD50 potkan i.p. 8.5 mg/kg30
27
Malathion
LD50 potkan (samice) p.o. 1400 mg/kg LD50 potkan i.p. 250 mg/kg LD50 potkan i.v. 50 mg/kg LD50 potkan ústně 290 diethyl-2-
mg/kg
dimethoxyphosphinothioyl-
LD50 myš ústně 190 mg/kg
sulfanylbutanedioat
LD50 myš kůţe 2330 mg/kg LD50 myš i.p. 193 mg/kg LD50 myš s.c. 221 mg/kg 25
Parathion
LD50 potkan p.o. 2 mg/kg LD50 potkan kůţe 6800 ug/kg LD50 potkan i.p. 3600 ug/kg diethoxy-(4-nitrophenoxy)sulfanylidenephosphoran
LD50 potkan i.m. 6 mg/kg LD50 myš p.o. 5 mg/kg LD50 myš kůţe 19 mg/kg27
Tetraethylpyrofosfát
LC50 potkan inhalačně 23.5 mg/ m3/1h; 6.75 mg/m3/4 h LD50 potkan i.p. 0.65 mg/kg LD50 potkan i.v. 0.3 mg/kg diethoxyphosphoryldiethyl
LD50 myš p.o. 3 mg/kg
phosphat
LD50 myš dermálně 8 mg/kg LD50 myš i.p. 0.83 mg/kg LD50 myš i.v. 0.20 mg/kg29
2.2.1. Chlorfenvinfos Chlorfenvinfos má insekticidní a akaricidní účinky, pouţíval se pro hubení parazitů dobytka, koní, ovcí a koz – např. klíšťat, much, vší, roztočů a také pro 28
hubení blech u psů. Aplikoval se také v místech výskytu organického odpadu (nebezpečí líhnutí larev). Pouţíval se dále jako insekticid pro ochranu zemědělských plodin (brambory, kukuřice, rýţe, cukrová třtina, citrusy) před škůdci (mandelinka bramborová, cikády, červci). Aplikoval se také do půdy nebo s ním bylo mořeno osivo (ochrana kukuřice, pšenice, hub). Pouţíval se rovněţ jako prostředek pro ochranu veřejného zdraví (hubení komářích larev). Pouţívání přípravků s obsahem chlorfenvinfosu v USA bylo v roce 1991 zakázáno. V České republice není jako účinná látka přípravků pro ochranu rostlin registrován. Chlorfenvinfos, podobně jako další organofosfáty, ovlivňuje hlavně nervovou soustavu7. Má vliv také na činnost srdce – způsobuje zpomalenou nebo nepravidelnou činnost. Poţití velkého mnoţství vyvolává zvracení, křeče, průjem, obtíţné dýchání a ztrátu vědomí. Niţší dávky způsobují bolesti hlavy, slabost, zmatenost a rozmazané vidění. Tyto symptomy se obvykle objevují 30 – 60 minut po expozici a maxima dosahují asi po 6 – 8 hodinách. Inhalace dráţdí dýchací soustavu a můţe vyvolat aţ edém plic. Dosud nebylo prokázáno, ţe dlouhodobá expozice nízkými dávkami chlorfenvinfosu vyvolává škodlivé účinky na lidské zdraví. Rovněţ není známo, zda ovlivňuje reprodukci. Informace ohledně teratogenních a karcinogenních účinků na člověka nejsou k dispozici. EPA ani IARC (International Agency for Research on Cancer – Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) karcinogenitu chlorfenvinfosu neklasifikují. Chlorfenvinfos je neperzistentní a poměrně rychle se rozkládá. Nebezpečím je hlavně jeho vysoká akutní toxicita.51
29
2.3. KARBAMÁTOVÉ INSEKTICIDY Mají svůj základ opět v přirozeném produktu. Je to alkaloid fysostigmin (eserin), izolovaný z rostliny Puchýřnatec jedovatý (Physostigma venenosum).77
Obr. 5a Puchýřnatec jedovatý
Obr. 5b Fysostigmin
Karbamáty, estery hypotetické kyseliny karbamidové patří mezi nejčastěji uţívané insekticidy.
Mechanizmus účinku Mechanizmus účinku karbamátů je zaloţen na reverzibilní inhibici choli-
nesteráz, včetně nervové AChE, s následným narušením cholinesterázového přenosu nervového vzruchu z důvodu akumulace neuromediátoru acetylcholinu na cholinergních synapsích.
Toxicita karbamátů Toxicita karbamátů je pro jednotlivé druhy ţivočichů značně rozdílná.
Obecně platí, ţe lipofilní karbamáty jsou velmi toxické pro hmyz, protoţe snadno pronikají přes jeho kutikulu, ale málo toxické pro savce. Naopak karbamáty hydrofilní jsou pro hmyz jen málo toxické, ale vykazují značnou toxicitu pro teplokrevné ţivočichy, včetně člověka.74 Projevy a příznaky akutní intoxikace karbamátovými insekticidy jsou obdobné jako u organofosfátových sloučenin, liší se pouze v trvání a intenzitě toxicity. 30
Mají nejen insekticidní, ale i herbicidní a fungicidní účinky, pouţívají se i v medicíně. Rychle se vstřebávají gastrointestinálním traktem, plícemi, méně kůţí. Poměrně stabilní ve vodných roztocích, v organismu mohou být rozkládány, proto účinky závisí na stabilitě komplexu karbamát-enzym a ne na metabolismu nebo rychlosti vylučování. Smrtelné otravy jsou poměrně vzácné.40, 62 Tabulka č7: Seznam látek ze skupiny karbamátů Název lát-
Chemický vzorec
Toxicita látky
ky Je váţně toxický pro vodní orga-
Aldikarb
nizmy. LD50 králík kůţe >5.0 mg/kg LD50 potkan p.o. 650 ug/kg LC50 potkan inhal. 200 mg/m3/5 h [(2-methyl-2-
LD50 potkan kůţe 2500 ug/kg
methylsulfanylpropylide-
LD50 myš p.o. 300 ug/kg
ne)amino] N-
LD50 potkan kůţe 1400 mg/kg93
methylcarbamate LD50 králík s.c. > 2000mg/kg
Carbaryl
LD50 králík i.p. 223mg/kg LD50 králík p.o. 710mg/kg LD50 králík kůţe 2000mg/kg LD50 potkan i.p. 64mg/kg LD50 potkan i.v. 18mg/kg naphthalen-1-yl N-
LD50 potkan p.o. 230mg/kg
methylcarbamate
LD50 potkan kůţe 4000mg/kg LD50 potkan s.c. 1400mg/kg40 LD50 králík kůţe 885mg/kg
Carbofuran
(885mg/kg) LC50 potkan inhalačně 85mg/m3 (85mg/m3): Gastrointestinální trakt: změna ve (2,2-dimethyl-3H-1-
struktuře nebo funkci slinné ţlázy
31
benzofuran-7-yl) N-
Gastrointestinální trakt: nauzea
methylcarbamate
nebo zvracení LD50 potkan p.o. 5mg/kg (5mg/kg) LD50 potkan skin 120mg/kg TDLo ţena p.o. 1200ug/kg41 LD50 myš p.o. 68mg/kg
Pirimikarb
LDLo králík kůţe 900mg/kg LD50 potkan p.o. 100mg/kg LD50 potkan kůţe > 500mg/kg42 (2-dimethylamino-5,6dimethylpyrimidin-4-yl) N,Ndimethylcarbamate
2.3.1. Carbaryl Aplikace carbarylu zahrnuje: insekticid pro bavlnu, podzemnici, sojové boby a obilná zrna; okrasné rostliny a trávy; les, listnaté a ovocné stromy; pro drůbeţ a domácí zvířata. Vystavení působení karbarylu je nejpravděpodobněji při jeho výrobě a při pouţití karbarylu jako insekticidu. Zdravotní riziko způsobené vystavením karbarylu zahrnují: bolest hlavy, nausea, zvracení, břišní křeče a nejasné vidění. Tyto rizika jsou způsobená inhibicí acetylcholinesterázy.84 Jedna spolknutá dávka 250mg karbarylu (2,8mg/kg tělesné hmotnosti) je dostačující, aby způsobila střední otravu u dospělého člověka. Kdyţ byl karbaryl podáván vepřům (150mg/kg denně po dobu 72 či 83 dnů), způsoboval ochabnutí zadních nohou, minimální v klidu, avšak kdyţ byla zvířata nucena k pohybu, byla na nich patrná značná nekoordinace, ataxie, třesy a škubavé stavy svalů.60
32
2.4. PYRETHROIDOVÉ INSEKTICIDY Pyrethroidy jsou synteticky vyráběné chemické látky, jsou deriváty biologicky aktivních přírodních látek (sekundární metabolity rostliny Chrisanthemum cinerariaefolium, Tanacetum vulgaris).64, 5 Tyto látky vykazují střední perzistenci a biokumulaci a jsou výrazně toxické pro vodní organizmy, proto je nebezpečné jejich pouţití v blízkosti vodních toků (hodnota LC50 je obecně pod 10g/l). Jsou vysoce účinné v malých koncentracích a málo toxické pro savce a ptáky. Nepronikají do rostlinných pletiv a zůstávají pouze na povrchu, nekumulují se a poměrně rychle se rozkládají v půdním prostředí.
Mechanizmus účinku Pyrethroidy jsou nervové jedy. Působí kontaktně a poţerově. Akutní toxi-
cita je silně závislá na chemické struktuře (včetně typu izomeru), druhu organizmu, způsobu podání a pohlaví. Na necílové organizmy působí stejně jako na hmyz – nervové jedy blokující Na – K kanál a to jak v periferní tak i centrální nervové soustavě.89 Mechanizmem účinku je sníţení dráţdivosti nervových zakončení (prodlouţení doby otevření sodíkových kanálů na membránách neuronů).64, 5
Toxicita Cis izomery jsou toxičtější, zejména pro savce a to z důvodu horší meta-
bolizace neţ trans izomery. Pyrethroidy nejsou mutagenní ani teratogenní. Jsou neurotoxické, ireverzibilní změny působí však aţ při dávkách blízkých LD50. Vícegenerační reprodukční testy neprokázaly ovlivnění reprodukčních parametrů. Nejsou povaţovány za karcinogenní látky. Cílovým orgánem jsou většinou játra, některé pyrethroidy ovlivňují určité parametry krevního obrazu. Nervový systém nevykazuje při podání subletálních dávek známky poškození.89 Ačkoli tyto insekticidy nemohou být u savců povaţovány za vysoce toxické, jejich pouţití v uzavřených a špatně větraných prostorech má u lidí za následek některé znaky a příznaky toxicity.60 Aplikované dávky se pohybují od 7 do 15 g na ha, tj. řádově 1000 x méně neţ organofosfáty. Pouze deltamethrin není toxický pro včely a tím je apliko-
33
vatelný i v době květu plodiny. Většina pyrethroidů není hodnocena jako látka jedovatá nebo škodlivá zdraví.5 2.4.1. Rozdělení pyrethroidů Existují dva typy pyretroidových insekticidů. Typ I, který neobsahuje kyano skupinu. Typ II, obsahující kyano-skupinu. Pozorované rozdíly mezi estery I. a II. typu spočívá ve skutečnosti, ţe první udrţuje sodíkové kanály otevřené na relativně krátkou dobu (milisekundy), zatímco estery II. typu udrţuje kanál otevřený po delší dobu (aţ sekundy). Oba typy zpomalují Ca/Mg výměnu, s důsledkem zvýšené hladiny Ca2+ v buňce a tedy zvýšeného uvolňování přenášení vzruchů.60
Typ I Neobsahují -kyano skupinu. Reverzibilně blokují sodíkové kanály nervových vláken. Způsobují T-syndrom, který se vyznačuje nervozitou, nekoordinací, sklí-
čeností, ochrnutím (u švábů) – ve srovnání s krysami, které jevily takové znaky jako zápasení a agresivní chování, zvýšené vylekání, třes celého těla a vyčerpání.
34
Tabulka č. 8: Seznam látek ze skupiny pyrethroidů typu I Název látky
Chemický vzorec
Toxicita látky Hlavní efekt expozice u lidí na kůţi
Allethrin
je vyráţka, hlavně v mokré oblasti kůţe. Okamţité podráţdění očí.68 Non-humánní toxicita: Ústní nebo intravenózní podání allethrinu způsobuje neurotoxické (2-methyl-4-oxo-3-prop-2-
symptomy skládající se z mírné
enyl-1-cyclopent-2-enyl)
tvorby slin, hyperexcitability, třesu,
2,2-dimethyl-3-(2-methylp
křečí s důsledkem smrti.
ropen-1-yl)cyclopropane-1-
LD50 potkan-samec p.o. 1100
carboxylate
mg/kg LD50 potkan-samice p.o. 685 mg/kg LD50 myš pokoţka 1200 mg/kg LD50 králík p.o. 4290 mg/kg LD50 králík pokoţka 11,332 mg/kg18
Cismethrin
LD50 potkan p.o. 100-2000mg/kg v závislosti na pouţitém nosiči. Akutní toxicitu velice dramaticky ovlivňuje pouţitý nosič. Nepolární [5-(phenylmethyl)furan-2-
rozpouštědla umoţňují snadnější
yl]methyl (1S,3R)-2,2-
průnik do trávicího traktu mnoho-
dimethyl-3-(2-methylprop-1-
násobně zvyšují toxicitu pyrethroi-
enyl)cyclopropane-1-
dů.89
carboxylate Permethrin
LD50 potkan p.o. 600 mg/kg LD50 potkan p.c. > 4000 mg/kg LD50 potkan kůţe 2500 mg/kg LD50 potkan s.c. 6600 mg/kg [3-(phenoxy)phenyl]methyl 3-(2,2-dichloroethenyl)-2,2-
35
LD50 králík p.c. > 2000 mg/kg
dimethylcyclopropane-
LD50 myš i.p. 514 mg/kg
1-carboxylate
LD50 myš i.v. 31 mg/kg33
Phenothrin
LD50 potkan p.o. > 500 mg/kg LC50 potkan inhalačně >3760 mg/l m/4 h LD50 potkan p.c. >2000 mg/kg LD50 myš (samec) i.v. 470 mg/kg [3-(phenoxy)phenyl]methyl
/racemát/
2,2-dimethyl-3-(2-
LD50 myš (samice) i.v. 600 mg/kg
methylprop-1-
/racemát/38
enyl)cyclopropane1-carboxylate LD50 myš p.o. >20,000 mg/kg
Tetramethrin
LD50 myš kůţe >15,000 mg/kg LD50 potkan p.o. >20 g/kg LD50 potkan p.o. 4600 mg/kg /racemát/ LD50 potkan kůţe >10,000 mg/kg /racemát/ (1,3-dioxo-4,5,6,7-
LD50 potkan s.c. >5000 mg/kg
tetrahydroisoindol-2-
/(1R,cis/trans)-/
yl)methyl (1R,3R)-2,2-
LD50 potkan (samec) i.p. 770
dimethyl-3-(2-methylprop-1-
mg/kg /(1R,cis/trans)-/
enyl)cyclopropane-1-
LD50 potkan (samice) i.p. 548
carboxylate
mg/kg /(1R,cis/trans)-/ LC50 potkan inhalačně >2.74 mg/l vzduchu/3h37
Permethrin Insekticid určený na hubení létavého a lezoucího hmyzu. Pro zhodnocení lidské tolerance, absorpce a persistence permethrinu byla tato látka pouţita proti vši lidské. Deset dospělých dobrovolníků (4 muţi, 6 ţen) bylo ošetřeno 15-40 ml permethrinu (25:75) (1%). Následovalo přirozené
36
osušení vlasů a omytí dětským šamponem. Vzorek moči byl sebraný v 0 - 24h, 24 – 48h, 120 – 144h a 336 – 360h pro změření koţní absorpce. Při stanovení u 3 z 10 dobrovolníků se rozvinulo slabé nepravidelné zčervenání, které zmizelo mezi 4 – 7 dny. Permethrin vyloučený během 24h byl pouze kolem 1% z aplikované dávky, protoţe narůstající maximum za 14 dní bylo kolem 5,5mg. Další studie hodnotila stupeň koţní absorpce permethrinu z impregnovaného oblečení. Skupina 10 muţským dobrovolníků z armády nosila 48h armádní oblečení, které bylo předtím ošetřeno vodní suspenzí permethrinu (0,2% w/v). Následná analýza ukázala, ţe poměr permethrinu (25:75) byla na tričku a na kalhotách v koncentraci 0,32g/100g. Nicméně průměrné denní vystavení permethrinu bylo 3,8mg/den. Ţádný dobrovolník si nestěţoval na podráţdění a po lékařské prohlídce nebylo nalezeno nic abnormálního.19
Typ II Obsahují -kyano skupinu, 3-fenoxybenzyl skupinu. Reverzibilně blokují sodíkové kanály nervových vláken a navíc ovlivňují GABA receptory v nervových vláknech. Způsobuje CS-syndrom (choreoatetózový/slinivý syndrom), vyvolávající u švábů intenzivní hyperreaktivitu, nekoordinaci a křeče. Na rozdíl od krys, které vykazovaly zahrabávací chování, velké otřesy, trhavé záchvaty, úporní svíjení (choreoatetóza) a nadměrné slinění bez slzení. Jedna pozoruhodná toxicita spojovaná se syntetickými pyrethroidy byla
koţní parestézie pozorovaná u dělníků, kteří pouţívali estery obsahující kyano estery. Parestézie se vyvinula několik hodin po vystavení a byla popisována jako pocit bodání či pálení na kůţi, která v některých případech přešla do palčivé bolesti a sníţené citlivosti.60
37
Tabulka č. 9: Seznam látek ze skupiny pyrethroidů typu II Název látky
Chemický vzorec
Toxicita látky
Cyfluthrin
LD50 potkan (samec) p.o. 500-800 mg/kg LD50 potkan (samice) p.o. 1,200 mg/kg LD50 potkan p.c. (24 h) >5,000 mg/kg LC50 potkan inhalačně asi 0.1 [(R)-cyano-[4-fluoro-3-
mg/l/4 h (aerosol)
(phenoxy)phenyl]methyl]
LC50 potkan inhalačně 0.53
(1R,3R)-3-(2,2-dichloroethen
mg/L/4 h (prach)
yl)-2,2-dimethylcyclopropane-1-
LD50 myš (samec) p.o.
carboxylate
300 mg/kg LD50 myš (samice) p.o. 600 mg/kg36
Cyhalothrin
LD50 potkan (samec) p.o. 166 mg/kg LD50 potkan (samice) p.o. 114 mg/kg LD50 potkan (samec) p.c. 1000-2000 mg/kg LD50 potkan (samice) p.c. 200-2000 mg/kg Cyano-3-phenoxybenzyl (1S+1R)-cis-3-(z-2-chloro3,3,3-trifluoroprop-1-enyl)-2,2dimethyl cyclopropanecarboxylate
LD50 králík p.o. >1000 mg/kg LD50 králík (samec) p.c. >2000 mg/kg LD50 králík (samice) p.c. >2000 mg/kg35
38
Deltamethrin
LD50 potkan p.o. > 5000 mg/kg LD50 potkan-samec p.o. 128 mg/kg (v rostlinném oleji) LD50 pes (samec a samice), p.o., v kapslích >300 mg/kg LD50 králík p.c. > 2000 mg/kg
[(S)-cyano-[3(phenoxy)phenyl]methyl]
LD50 králík, kůţe, v PEG 400 >2000 mg/kg
(1R,3R)-3-(2,2-
LD50 potkan kůţe,
dibromoethenyl)-2,2dimethylcyclopropane-1-
700mg/kg31
carboxylate Esfenvalerate
LD50 potkan p.o. 75 mg/kg LD50 králík p.c. >2000 mg/kg34 [(S)-cyano-[3(phenoxy)phenyl]methyl] (2S)2-(4-chlorophenyl)-3methylbutanoate
Fenvalerate
LD50 potkan p.o. 451 mg/kg LD50 potkan p.c. > 5000 mg/kg LC50 potkan inhalačně > 101 g/m3/4h [cyano-[3-
LD50 králík kůţe 1-3 g/kg
(phenoxy)phenyl]methyl] 2-(4chlorophenyl)-3methylbutanoate
39
Fluvalinate
LD50 potkan p.o. 261 mg/kg LC50 potkan inhalačně 439 mg/m3/4h LD50 potkan kůţe >20 g/kg LD50 králík kůţe>2000 mg/kg32
[cyano-[3(phenoxy)phenyl]methyl] 2-[[2chloro-4-(trifluoromethyl) phenyl]amino] -3-methylbutanoate
2.5. REGULÁTORY RŮSTU HMYZU 2.5.1. Inhibitory syntézy chitinu Tyto látky znemoţňují syntézu chitinu při vytváření nové kutikuly při svlékání a v důsledku toho jedinec hyne. Jsou velmi náročné na určení správné doby aplikace a pokud se škůdce vyskytuje současně v různých vývojových stádiích, je těmito přípravky zasaţena pouze část populace. Působí velmi pomalu, protoţe aţ do svlékání zasaţený jedinec pokračuje v ţíru. Výhodou je vysoký stupeň selektivity. Například nejsou tyto přípravky toxické pro střevlíkovíté (Carabidae, jejich larvy ţijí v půdě). V praxi nedosáhly významného rozšíření právě pro vyšší náročnost na odborné znalosti při aplikaci a obvykle nutno aplikaci opakovat (zvýšené náklady jak na přípravek tak na aplikační techniku) - více neţ v zemědělství se uplatňují v ochraně zásob proti škůdcům.5
40
Tabulka č.10: Seznam látek ze skupiny inhibitorů syntézy chitinu Název látky
Chemický vzorec
Toxicita látky akutní orální toxicita LD50
Cyromazin
5000 mg/kg (krysa) akutní dermální toxicita LD50 2000 mg/kg (krysa) akutní inhalační toxicita LC50 1958 mg/m3 (krysa; 4 hod.)
N2-cyclopropyl-1,3,5-
Není mutagenní, karcinogenní
triazine-2,4,6-triamine
ani teratogenní. akutní orální toxicita LD50
Diflubenzuron
5000 mg/kg (krysa) akutní dermální toxicita LD50 1-(4-chlorophenyl)-3-(2,6-
2000 mg/kg (krysa)
difluorobenzoyl)močovina
akutní inhalační toxicita LC50 2,88 mg/l 4h (krysa)3
2.5.2. Analogy juvenoidních hormonů Patří sem celá řada látek, které jsou izolované z přírodních zdrojů nebo připravené synteticky. Řada z nich je prodávána komerčně a vyuţívají se především k hubení a kontrole populací hmyzích škůdců (methopren, hydropren, phenoxycarb), někdy však ke zcela specifickým účelům.61 Narušují vývoj hmyzu zásahem do hormonální kontroly metamorfózy , vhodné především k regulaci moskytů, much a mravenců.5 Mechanismus kontroly hmyzích populací juvenoidy spočívá v tom, ţe juvenoidy zasahují do vyváţených a přesně řízených hormonálních poměrů v těle. Způsobují tak poruchy svlékání, vznik přechodných forem neschopných ţivota, nadpočetných instaru, zasahují do reprodukce. To vše má za následek vysokou mortalitu. Výhody juvenoidu spočívají v tom, ţe tyto látky jsou specifické nejen pro hmyz, ale i pro určitý druh nebo jeho stadium a rychle se v přírodě rozkládají.61
41
Tabulka č.10: Seznam látek ze skupiny analogů juvenoidních hormonů Název látky
Chemický vzorec
Toxicita látky akutní orální toxicita LD50
Fenoxycarb
5000 mg/kg (potkan) akutní dermální toxicita LD50 2000 mg/kg (potkan) 1-methylethyl(e,e)-11-methoxy3,7,11-trimethyl-2,4-dodekadienoát
akutní inhalační toxicita LC50 3481 mg/kg (potkan:4h) Trvalé toxické vlivy/ dlouhodobá expozice: -nebyly pozorovány mutagenní, karcinogenní a teratogenní projevy při testech na zvířatech4 akutní orální toxicita LD 50
Methopren
> 34600 mg / kg (potkan) akutní dermální toxicita propan-2-yl (2E,4E)-11-methoxy-
LD 50 5000 mg / kg
3,7,11-trimethyldodeca-2,4-dienoate (potkan) akutní inhalační toxicita LC 50
>210mg/l (potkan)
Dráţdivost: není Senzibilizace: není16, 73
42
2.6. PŘÍRODNÍ INSEKTICIDY 2.6.1. Insekticidy rostlinného původu Jsou to sekundární metabolity chránící určitou specializovanou rostlinu, takové látky se vyvinuly v průběhu fylogeneze pod tlakem fytofágů na hostitelskou rostlinu.5 Rostlinné insekticidy, respektive jednoduché extrakty z rostlin, byly předchůdci první generace syntetických insekticidů. Začaly se pouţívat zhruba od konce 16. století a jejich produkce vyvrcholila v 19. století. Na sklonku 19. století začala éra chemizace, která rostlinné insekticidy z evropských trhů zcela vytlačila. Na víc jak půl století byly insekticidy rostlinného původu úplně zapomenuty. Nicméně od konce 20. století zájem o botanické insekticidy narůstá, a tak začala nová éra jejich návratu na světové trhy.75
2.6.1.1. Pyrethrum
Prášek ze sušených květů různých druhů rostlin Chrysanthemum, nejčastěji Chrysanthemum cinerariaefolium (kopretina starčkolistá). Obsahuje 6 známých esterů: -pyrethrin I a II (insekticidně nejúčinnější) -cinerin I a II -jasmolin I a II 62 Obr.6 Kopretina starčkolistá
Pyrethrin I
Obr. 7a
Obr. 7b
43
Pyrethriny účinkují na hmyz okamţitě jako kontaktní a poţerový jed. Působí podobně jako nikotin na nervovou soustavu, kdy přeruší její funkci a hmyz tak okamţitě paralyzují. Dostupné nejčastěji ve formě stabilizovaných extraktů v alkoholu nebo jiných rozpouštědlech.75 Po vstupu do organismu poţitím, rychle podléhají biotransformaci - nízká toxicita. Pyretrum je obecně povaţováno za bezpečný insekticid, většinou jen alergické reakce (vyráţka, dermatitida, astma).62 Světová produkce stále stoupá, pouţívá se např. v tropech ve formě "vonných tyčinek" proti komárům.5
2.6.1.2. Rotenon Izolován z kořene rostlin rodu Derris a Lonchocarpus. Domorodci v Malajsii, ale i v Latinské Americe pouţívají listy nebo rozemleté kořeny k omračování ryb. Části rostlin rozdrtí, poté luhují a vlijí do vodních toků. Ryby po chvíli vyplavou na povrch, kde se snadno seberou.
Obr.8 Rotenon
Zprávy o takové způsobu lovu sladkovodních ryb pocházejí dokonce uţ z roku 1665. Účinná látka rotenon a jeho deriváty patří do skupiny flavonoidů. Postupně byla z rostlin (především z kořenů) izolovaná celá řada látek (chromanochromanon, isorotenon, villosin, sumatrol, duguelin, toxicarol, atd.), které vykazují podobné insekticidní účinky. Tyto látky zabraňují dýchání hmyzu a tím způsobují jeho celkovou paralýzu. Řadí se tedy do skupiny nervových jedů. Ačkoli jsou extrakty pro teplokrevné ţivočichy, tedy i pro člověka relativně neškodné (LD50 se uvádí okolo 1000mg/kg), od pouţívání rotenonu se upustilo především pro jeho nebezpečí při pouţívání v blízkosti vodních toků a ploch.75
44
Otravy jsou vzácné, jsou však zaznamenána i úmrtí (hlavně dětí), konjunktivitida, dermatitida, faryngitida a po poţití dráţdí GIT. Nejrizikovější je inhalace prášku – dochází ke stimulaci dechu, následně depresi a křečím.62
2.6.1.3. Nikotin Alkaloid pouţívaný jako extrakt z tabákových listů Nicotina tabacum, u nás povolen do 60. let., později vyřazen z registru povolených přípravků. Často doporučován "lidovými rostlinolékaři", v USA v letech před II. svět. válkou nejčastější příčinou smrtelných otrav.5 Značně toxický LD50 je 50 – 60 mg/kg (p.o., potkan). 36 Obr.9 Tabák
Tento alkaloid je v okolním prostředí neobyčejně stabilní, a
vykazuje proto relativně dlouhodobý reziduální účinek po postřiku. Na hmyz účinkuje velmi rychle a při velmi nízkých dávkách jako tzv. srdeční (nervový) jed.75
Obr.10 Nikotin
2.6.1.4. Azadirachtin Látka získaná ze semen nimbového stromu Azadirachta indica, pouţívaná jako přírodní a ekologický insekticid.67 Obr. 11 Azadirachta indica
Azadirachtin je pokládán za nejúčinnější přírodní regulátor růstu hmyzu. Je obsaţen ve všech částech rostlin, ale nejvíce je koncentrovaný v semenech. Má molekulární strukturu podobnou struktuře hormonu ekdysonu. Hlavní účinek
45
azadirachtinu, který narušuje homeostázu hmyzích hormonů, se předpokládá v místě syntézy a propouštění prothoracotrophisckého hormonu – PTTH. Azadirachtin pravděpodobně blokuje vylučování těchto hormonálních látek, coţ způsobuje nezvratné poruchy v období vývoje škůdců, které končí obvykle smrtí. Kromě toho azadirachtin způsobuje u dospělců poruchy při páření, neplodnost nebo sníţení plodnosti.75 Symptomy po vystavení azadirachtinu je velké koţní a gastrointestinální dráţdění a byla pozorovaná stimulace centrálního nervového systému.67 Obr.12 Azadirachtin10
2.6.2.Antibiotika
2.6.1.1. Avermektiny Avermektiny byly objeveny v roce 1975 izolováním z kultury akinomycet Streptomyces avermitillis. Jsou odvozeny z 16-ti členných makrocyklických laktonů, přičemţ tři z nich – avermectin B1a, homolog B1b (abamectin) a polosyntetický ivermektin – se začaly pouţívat v širokém měřítku ve veterinární medicíně jako moţné insekticidní, akaricidní a protihlísťové látky.60
Ivermektin Široce pouţíván proti vnějším i vnitřním parazitům domácích i volně ţijí-
cích zvířat. Ošetření ivermektinem nemá za následek rychlou smrt bodavého hmyzu, ale zdá se, ţe přeruší sání krve, svlékání a rozmnoţování. 60 Je pouţíván proti ektoparazitům a helmintům.12 Zjištění, ţe ivermektin působí na mikrofiliárie rodů Onchocera, kteří přebývají v kůţi u dobytka a koní, naznačovala, ţe by mohlo být uţitečné při ošetření lidské onchocerkózy u lidí, coţ je oslabující nemoc způsobovaná hlísticí Onchocerca volvulus. Stal se lékem volby u slabě nakaţených osob, značně sníţil počet mikrofilárií v kůţi, nicméně bez vlivu na dospělé hlísty.
46
I kdyţ jsou avermektiny vysoce rozpustné v tucích, koţní absorpce je menší neţ 1,0% pouţité dávky. Z toxikologické stránky je ivermektin krátkodobě toxický, vůči hlodavcům a dalším druhům. Ústní podání nebo podání vnitřně v místě pobřišnice LD 50 jsou v řádu 25 aţ 80 mg/kg tělesné hmotnosti. Koţní toxicita je nízká LD50 u krys a u králíků se pohybuje v hodnotách méně neţ 660 a 406 mg/kg tělesné hmotnosti (v tomto pořadí). U dlouhodobějších studií nebyly pozorovány ve vztahu s ošetřením u krys, psů a opic ţádné účinky při podávání obvyklé terapeutické dávky (0,1 – 1,2 mg/kg tělesné hmotnosti na den). Při vývojových reprodukčních studiích byly pozorovány abnormality u potomků pouze krys, králíků a myší, kterým byly v období gravidity podávány toxické dávky.60
2.7. FENYLPYRAZOLY Deriváty fenylpyrazolů vykazují velkou biologickou aktivitu, včetně insekticidních, herbicidních a miticidních vlastností.
Fipronil Sloţka fipronil je insekticidní, a bylo prokázáno, ţe je vysoce účinná proti
širokému spektru hmyzích škůdců při nízkých dávkách postřiků na listy nebo ošetření půdy.60 Symptomy vystavení fipronilu zahrnují bolest hlavy, nauzea, závrať, slabost a někdy iritaci očí a poškození očí. U domácích zvířat symptomy otravy zahrnují podráţdění, letargii, nekoordinaci a křeče. U.S. EPA klasifikuje fipronil jako karcinogen, protoţe vystavení fipronilu způsobilo benigní a maligní nádor štítné ţlázy u laboratorních zvířat.56
2.8. CHLORNIKOTINYL
Imidacloprid
Imidakloprid je relativně nový, systematický insekticid, chemicky související s toxinem z tabáku, nikotinem.57 47
Tato látka kombinuje vysokou účinnost vůči hmyzu a výjimečně nízkou toxicitu vůči savcům a příznivou ţivotnost.60 Symptomy vystavení imidaclopridu zahrnují apatii, namáhavé dýchání, nekoordinaci, tělesnou sešlost a křeče.57
3. PŘÍPRAVKY PROTI VŠI DĚTSKÉ Veš dětská (Pediculus humanus capitis)
Obr.13a Veš dětská
Obr. 13b Veš dětská-prázdné vajíčko Obr.13c Veš dětská-vajíčko
Je to parazitický plochý bezkřídlý hmyz šedé barvy, který nepřenáší ţádné specifické infekční onemocnění. Je to obtíţný parazit, ţije na vlasech, méně často ve vousech a obočí. Zavšivení jednoznačně nesouvisí s úrovní osobní hygieny či špatnou sociální situací hostitele, naopak veš dětská vyhledává čisté vlasy. Dospělí samečkové měří 2 – 3 mm, samičky jsou o něco delší. Vajíčka (tzv. hnidy) samičky přilepují na vlasy těsně u pokoţky hlavy. Larvy se v optimální teplotě u hlavy líhnou jiţ za 7 dní. S růstem vlasů se hnidy vzdalují od kůţe a obecně platí, ţe hnidy vzdálené více neţ 0,5 cm od pokoţky jsou vylíhlé nebo mrtvé. Zůstávají pevně přilepené na vlasech a s nimi odrůstají. Larvy (nymfy) jsou asi 1 mm dlouhé, podobné dospělému hmyzu. Larvy sají minimálně 3x denně, způsobují svědění, ale nerozmnoţují se, dospívají za 10–12 dní. Dospělci sají krev 4–5krát denně. Samičky se doţívají v průměru 32 dní a nakladou za ţivot průměrně 56 vajíček. Veš dětská neskáče, nelétá, ale umí plavat, coţ je nebezpečné při návštěvě bazénů a koupališť, kde také můţe dojít k nákaze. K přenosu nákazy dochází hlavně přímým kontaktem hlav, půjčováním šál, čepic, hřebenů atd. Vši jsou negativně geotropické, tzn. ţe lezou ve směru nahoru např. po oblečení.
48
Nejčastěji napadá děti různého věku (udává se rozpětí 2 aţ 12 let, s maximem kolem 9. roku věku), ale napadeni mohou být i dospělí lidé. Napadení lidského organizmu vší dětskou se projevuje svěděním. Je to způsobeno bodnutím a sáním krve. Koţní příznaky následují aţ po několika hodinách či dnech. Objevují se papulky jako projev iritativní dermatitidy, které mohou skončit aţ ekzémem se sekundární impetiginizací – tj. druhotné zhnisání koţních projevů způsobené kolonizací bakteriemi. Vši se obvykle vyskytují na vlasech za ušními boltci a v týlu hlavy, proto také koţní projevy bývají na kůţi retroaurikulárně a na šíji. Mohou se rovněţ objevit zduřené týlní lymfatické uzliny. Obvykle však probíhá napadení vešmi bez celkových příznaků. Narůstá rezistence vší na běţně dostupné prostředky působící na bázi insekticidů, rezistence můţe být i zkříţená. Insekticidy lze rozdělit do několika skupin. Organochloridy (DDT, lindan), další skupinu vytváří syntetické pyretroidy (permetrin) a pyretrum, následují organofosfáty (např. malation) a nově vyvíjené insekticidy jako např. makrocyklický lakton ivermektin. Právě z důvodů rezistence vší na insekticidy, je snaha najít nové přírodní preparáty, které jsou zdraví méně škodlivé a nevzniká na ně rezistence. Mezi tyto látky patří řada přírodních olejů získaných z různých rostlin.86, 65, 43, 9, 8, 87, 94
3.1. CHEMICKÉ INSEKTICIDY
3.1.1. Organochloridy Lindan -
gama – hexachlorocyklohexan
-
jed působící na kůţi a na sliznici dýchacích cest
-
Obr.14 Chemický vzorec lindanu
působení je zaloţeno na poškození nervového systému vší, látka působí neurotoxicky na parazity a způsobuje ataxii, křeče a nakonec vede aţ ke smrti způsobenou úplným ochrnutím parazita
-
vytváří se na něj rezistence
49
-
syntetická látka13 o Název přípravku Jacutin® o Sloţení kvalitativní a kvantitativní Lindanum 0,3 g ve 100g gelu o Dávkování a způsob podání
Před ošetřením je nutné vlasy a kůţi hlavy umýt teplou vodou a syntetickým mycím prostředkem. Jacutin gel se nanáší na ještě vlhké vlasy a opakovaným rozčesáváním se na vlasech a pokoţce hlavy stejnoměrně rozetře. Nesmí se zapomenout na vlasy na šíji a spáncích! Po nanesení je nutné si pečlivě umýt ruce. Pro ošetření se doporučuje mnoţství asi 1 polévkové lţíce Jacutin gelu (samozřejmě s přihlédnutím k délce vlasů). Gel musí zůstat nanesený na vlasech 3 dny a teprve potom je moţné vlasy umýt. Při této léčbě jsou usmrceny také hnidy (vajíčka vši dětské). Pro odstranění mrtvých hnid z vlasů musí být vlasy pečlivě, pramen po prameni, rozčesány hustým hřebenem. Po léčbě je nutné velmi pečlivě sledovat, zda nedošlo k nové nákaze, např. stykem s nemocnou osobou. Proto je doporučována kontrola za 8 – 10 dnů a eventuálně další léčebná kúra (při recidivě nebo při nové nákaze). o Kontraindikace Jacutin gel je kontraindikován při přecitlivělosti na účinné (lindan) a pomocné látky obsaţené v přípravku. Léčba je omezena u pacientů s celkovým těţkým onemocněním, u starých pacientů se sníţenou odolností a u pacientů se silně poškozenou kůţí. Léčba kojenců a malých dětí (do 3 let) by měla být prováděna pod stálým dohledem lékaře. Jacutin gel by se neměl pouţívat během těhotenství a kojení. o Speciální upozornění Neinfikované osoby, které pomáhají nemocnému při ošetřování Jacutin gelem, si musí po skončení ošetření řádně umýt ruce. Je třeba dávat pozor, aby Jacutin gel nepřišel do styku s očními spojivkami a se sliznicemi. o Interakce Současná aplikace kosmetických přípravků, obzvláště těch se zvýšeným obsahem tuku nebo pouţívání mýdla můţe zvýšit resorpci lindanu. Proto současné pouţití Jacutin gelu a kosmetických přípravků není doporučováno. 50
o Těhotenství a laktace Lindan prochází placentární bariérou, je jistější Jacutin gel v těhotenství nepouţívat. Teratogenní poškození nebylo ani po vysokých dávkách per os nebo podkoţně (pokusy na myších, krysách a králících) prokázáno. Jacutin gel je příleţitostně pouţíván u těhotných, které ještě o svém těhotenství neví; teratogenní poškození však dosud nebylo zaznamenáno. Protoţe se lindan na krátký čas (1-2 týdny) hromadí v tuku a v mléce, je kojení kontraindikací aplikace Jacutin gelu. o Neţádoucí účinky Při správné aplikaci nebyly pozorovány ţádné závaţné neţádoucí účinky. V ojedinělých případech se mohou objevit lokální alergické reakce jako svědění, zčervenání a podráţdění kůţe. o Předávkování Při nesprávném pouţití např. při zvýšené frekvenci nanášení Jacutin gelu, při olizování přípravkem ošetřené, postiţené kůţe, při náhodném poţití (např. dětmi) mohou vzniknout příznaky otravy jako nevolnost, bolesti hlavy, závratě, malátnost, stavy zmatenosti nebo podráţděnost, zvracení, křeče, tachykardie, bezvědomí, dechové selhání. Terapie je převáţně symptomatická, protoţe specifické antidotum neexistuje. Kontaminovaná kůţe musí být okamţitě důkladně očištěna teplou vodou a mýdlem. Oči nutno okamţitě propláchnout vlaţnou vodou. Při orálním poţití se doporučuje odstranění ţaludečního obsahu (zvracení, výplach ţaludku), dále carbo medicinalis event. salická projímadla. Symptomatická terapeutická opatření musí být zahájena v co nejkratším moţném čase. Při neklidu, třesu nebo křečích jsou doporučovány barbituráty. Calcium glukonát můţe být společně s barbituráty aplikován i.v. Kontraindikovány jsou: olejová projímadla, mléko, morfin, adrenalin, noradrenalin, alkohol, ether, chloralhydrát a inositol.90 Obr. 15 Označení nebezpečnosti látky
T - Jed
N - Prostředí nebezpečný
51
3.1.2. Organofosfáty
Malation o Název přípravku Diffusil H 92 M Obr.16 Chemický vzorec malationu
Jelikoţ se vyskytla rezistence vší na malation, na trhu jiţ nejsou dostupné ţádné přípravky obsahující tento insekticid. Přípravek pouţívaný od roku 1992 ztratil v důsledku rezistence účinnost v roce 2004, jiţ po 12-ti letech pouţívání.9
3.1.3. Karbamáty Carbaryl -
1-naphthyl-N-methylcarbamat11 o Název přípravku Diffusil H forte o Sloţení kvalitativní a kvantitativní
1% roztok carbarylu ve 150ml přípravku
Obr. 17 Chemický vzorec carbarylu
o Kontraindikace Při výskytu přecitlivělosti na sloţky přípravku. o Těhotenství a kojení Pouţívání v době těhotenství a při kojení je zakázáno. o Neţádoucí účinky Neţádoucí účinky přípravku nejsou zatím známy. o Interakce: Interakce nejsou dosud známy. Ovicidní účinnost, tj. schopnost usmrcovat i hnidy, má poměrně nízkou.9 Je nutno kúru po 8 – 10 dnech opakovat tak, aby se zahubily i další generace larev, vylíhlých z přeţívajících vajíček. Hnidy lze z vlasů, nejčastěji
52
v partiích za ušima, odstranit pouze odstřihnutím vlasů. Prázdné hnidy jsou světlejší a jsou na odrůstajících vlasech umístěny dále od kořínků.59, 80 Obr.18 Označení nebezpečnosti látky
Xn
N
Zdravý
Prostředí
škodlivý
nebezpečný
Dlouhodobé sledování rezistence vší ke carbarylu a dalším biocidům systematicky a dlouhodobě (více neţ 40 let), sleduje Národní referenční laboratoř DDD SZÚ Praha. Rezistence vší ke carbarylu na českém území prověřeně neexistuje (NRL DDD SZÚ). Zajisté někdy vznikne aţ po řadě let systematického nasazení carbarylu proti vším. Přípravky s carbarylem a s obdobným sloţením jsou jiţ od roku 1986 pouţívány ve Velké Británii, aniţ by byly zaznamenány jakékoliv závaţnější vedlejší účinky. Dvacet let uţívání bez vedlejších účinků poskytuje dostatek dat, dokládajících potřebnou bezpečnost carbarylu pro dětský organizmus.17
3.1.4. Syntetické pyrethroidy Tetramethrin Permethrin o Názvy přípravků Ortosan BF 45 Diffusil H V dnešní době tyto látky jsou jiţ celosvětově nepouţívané na hubení vši dětské, díky rezistenci vší a neúčinnosti přípravků. Rezistence vši dětské k permethrinu byla poprvé popsána v České republice, v roce 1992 a později byla zjištěna v Izraeli. Dnes je rozšířena v mnoha zemích světa, Velké Británii, Francii, USA, Kanadě, Argentině aj. Permethrin je na ce-
53
lém světě nejčastějším insekticidem pouţívaným v odvšivovacích přípravcích. U nás byla tato látka pouţívána od roku 1983. Ale jiţ předtím byl v letech 1976 – 1982 pouţíván tetramethrin, který k selekci rovněţ přispěl. Rezistence způsobila v roce 1992 ztrátu účinnosti obou uvedených přípravků, coţ mělo za následek zvýšení výskytu pedikulózy aţ na 20% např. u dětí v některých praţských a olomouckých základních školách.9
D-Phenothrin o Název přípravku PARASIDOSE SHAMPOOING o Sloţení kvalitativní a kvantitativní -
Phenothrinum 0,2% /200ml
-
Kyselina octová -mohla by způsobit vypadání barvených vlasů, proto je důleţité důkladně opláchnout vlasy vodou
-
Propylenglykol -po pouţití můţe způsobit kontaktní dermatitidu, je nutné zamezit kontaktu s očima, nosem nebo ústy82
Látka s ovicidním účinkem. Existuje zkříţená rezistence vší k permethrinu a d-phenotrinu. Přípravek je nebezpečný pro hospodářská, domácí i volně ţijící zvířata. Pro ryby a ostatní vodní ţivočichy mimořádně jedovatý. o Kontraindikace Nesmí se pouţívat v případě přecitlivělosti na některou ze sloţek přípravku. Není vhodný pro děti do věku 2,5 let o Těhotenství a kojení V těhotenství a při kojení se nesmí Parasidose šampon pouţívat. o Pouţití Jedna kúra spočívá ve dvojím umytí vlasů, šampón se nanese v hojném mnoţství na mokré vlasy masírováním pokoţky hlavy a nechá se působit 3 min., pak se opláchne vodou.66
54
3.2. NOVĚJŠÍ CHEMICKÉ LÁTKY 3.2.1. Avermektiny - makrocyklický lakton Ivermektin58
Obr. 19 Ivermektin
3.2.2. Chlornikotinyl Imidacloprid
Obr.20 Imidakloprid
3.2.3. Fenylpyrazolon Fipronil
Obr.21 Fipronil
Ivermektin, imidacloprid, fipronil Tyto látky jsou účinné jak při topické, tak perorální aplikaci proti vši dětské. Ţádná z těchto látek však zatím nebyla nikde na světě pro odvšivení povolena. O perorální aplikace těchto látek by se dalo uvaţovat jedině v případě epidemiologicky závaţných situacích, při výskytu silného zavšivení, kdy by selhaly ostatní dostupné přípravky .9 55
3.3. SLOUČENINY KŘEMÍKU
Dimeticon -
polydimethylsiloxanum
Obr. 22 Dimetikon
Látka pouţívaná v 4% koncentraci. Působí fyzikální usmrcení vši tím, ţe je ireverzibilně imobilizuje, coţ způsobí jejich uhynutí. Roztok dimetikonu pronikne hluboko do průduchů parazita a způsobí mu udušení.9 o Název přípravku Itax lotion Ducray o Účinné látky: Skvalen, ricinový olej, silikon, PVA, PVP o Pouţití Nanáší se takové mnoţství látky, která pokoţku i vlasy dostatečně zvlhčí. Aplikace se provádí na suché vlasy. Provede se důkladná masáţ a nechá se to působit jednu hodinu. Poté se vlasy zbaví vší a hnid. Proceduru je nutné zopakovat za 7-14dní znovu. o Kontraindikace Nejsou známy o Vedlejší příznaky Nejsou známy6
ST-cyklometikon + isopropyl myristát Látky pouţívané v poměru 1:1. Způsobuje poškození nejsvrchnější vos-
kové vrstvičky vší (epikutikulu), úhyn vší je způsoben dehydratací. Postup aplikace u obou přípravků je shodný. Přípravek v mnoţství asi 50ml se vtírá do vlasů. Nechá se doporučenou dobu působit. Obě tyto látky jsou běţně pouţívané v koncentracích 1-20% v různých kosmetických přípravcích, které jsou určeny na pokoţku a na vlasy, proto je moţné předpokládat jejich nezávadnost. Vzhledem k tomu, ţe tyto přípravky nepůsobí přes nervový systém ektoparazita jako insekticidní přípravky, není zatím nebezpečí sníţení účinnosti těchto přípravků rezistencí vší.9 56
3.4. PŘÍRODNÍ PROSTŘEDKY 3.4.1. Esenciální oleje Přírodní insekticidy, které jsou biologicky odbouratelné a zdraví méně škodlivé. o Název přípravku Deparol o Sloţení Skládá se ze tří částí, masáţní olej, šampon a oplach a kaţdá část má jiné sloţení esenciálních olejů. Pouţívá se jak při výskytu vší, tak preventivně. Masáţní olej - eukalyptus citriodora, levandule, rozmarýn, citronella, šalvěj Šampon - eukalyptus globulus, cajeput, geránium, máta peprná, tea tree Oplachová mixtura - eukalyptus citriodora, levandule, niaouli, cypřiš, myrta79 o Pouţití Podle délky vlasů se nanese 5 – 7 ml masáţního oleje do vlasů a vmasíruje se do pokoţky hlavy, masáţ provádět max. 30 minut. Poté se zabalí hlava do ručníku a oleje se nechají působit asi 1 hodinu. Po uplynutí jedné hodiny se olej odstraní z hlavy umytím šampónem. Procedura se zopakuje 2 x, k poslednímu oplachu se pouţije oplachová antiseptická mixtura, která se připraví z 10ti kapek oplachové mixtury Deparol, 10 ml octa nebo citrónové šťávy (vlasy se lépe rozčesávají) a 250 ml teplé vody. Směs se protřepe a ihned aplikuje. Celý postup se opakujte denně, dokud se vši a hnidy vyskytují ve vlasech.76
3.4.2. Kombinace přírodních olejů
Cocois oleum (kokosový olej) Anisi oleum (anýzový olej) Canangae odoratae oleum (olej z Ylang ylangu) o Název přípravku Paranit® Velmi dobrá snášenlivost. Obsahuje trojkombinaci přírodních olejů –
efektivita odvšivení potvrzena klinickou studií (Mumcuoglu KY, Miller J, Zamir C,
57
Zentner G, Helbin V, Ingber A. The in vivo pediculicidal efficacy of a natural remedy. Isr.Med.Assoc.J. 2002; 4:790-793.). Srovnatelná nebo vyšší účinnost neţ u chemických insekticidních přípravků. Účinný prostředek proti vším. Je vhodný i pro děti. o Mechanizmus účinku Přípravek zabraňuje dýchání vší a tím, dojde k jejímu udušení, dochází také k její dehydrataci. Oleje penetrují do ústí dýchacích trubic a tato tracheální stigmata zalepují. Působí mechanickou cestou, proto si nemůţe parazit vytvořit rezistenci jako na chemické insekticidní preparáty. o Těhotenství Moţnost podávání i těhotným ţenám o Pouţití Pro kompletní odstranění vší u zavšivení. Přípravek se rozpráší na suché vlasy po jejich celé délce, tak aby byly provlhčené. Důkladně se vmasíruje, aby se rozetřel po celé ploše kštice. Nechá se působit 15 minut a pak se vlasy dvakrát umyjí běţným šamponem. Za pouţití odvšivovacího hřebínku se odstraní uhynulé vši a hnidy. Aplikace se musí po 8-10 dnes zopakovat znovu, aby došlo k odstranění znovu vylíhnutých vší.8
Cocois oleum raffinatum Cananga odorata Pimpinellae anisum o Název přípravku PEDICAP OL Topvet Obsahuje pomocné látky Prunus dulcis, Melaleuca altemifolia, Lep-
tospermum scoparium, Tocopheryl acetate. Přírodní olej tlumící svědivost pokoţky hlavy. Netoxický, vhodný pro děti všech věkových kategorií. Nevytváří sena něj rezistence. o Těhotenství, laktace Nejsou známa omezení v těhotenství a v době kojení o Kontraindikace Přecitlivělost na některou sloţku přípravku, aplikace na poraněnou pokoţku, do očí, na sliznici. Opatrnost je třeba u dětí mladších 3 let. o Neţádoucí účinky 58
Zřídka se můţe projevit slabé pálení, svědění a zarudnutí v místě aplikace. Vzácně se mohou vyskytnout projevy přecitlivělosti na přípravek (koţní reakce). V tomto případě je nutné přerušit aplikace, případně při přetrvávajících obtíţích vyhledat lékaře. o Způsob pouţití Na suché vlasy se pouţije takové mnoţství přípravku, aby byla navlhčena celá plocha vlasů. Dobře vmasírujte, aby se Pedicap OL dostal aţ na pokoţku hlavy a obalil všechny vlasy. Nechte působit přibliţně 10 minut a pak vlasy dvakrát umyjte běţným šamponem. Všiváčkem se z vlasů odstraní hnidy a mrtvé vši. Pokoţka hlavy a vlasy by se měly kontrolovat kaţdý den po dobu 8-10 dnů, zda nějaké vši nebo hnidy na hlavě nebo ve vlasech nezůstaly. Celý postup odvšivení se zopakuje 9-10 den od první aplikace (velmi důleţité !). Tím bude zaručeno, ţe všechny nově vylíhnuté vši budou usmrceny.83
Tea Tree Oil Esenciální oleje:
Ylang-Ylang Eucalyptus Citronella
o Název přípravku Barny´s Effective Přírodní a zdraví neškodný přípravek usnadňující vyčesání vší a hnid. Pomáhá při uvolnění lepkavé vazby mezi hnidami a vlasy, a zvyšuje tak účinnost vyčesávání. K odstranění vší a hnid se pouţívá účinný kovový hřeben na vši (všiváček), který je součástí balení. o Pouţití Roztok se nanáší na suché vlasy, nastříká se rovnoměrně na pokoţku hlavy a vmasírujte do vlasů po celé délce. Měla by se spotřebovat asi polovina obsahu nádobky (v závislosti na délce vlasů). Provádí se lehká masáţ pokoţku hlavy a vlasy. Po vmasírování přípravku by se měla hlava zakrýt na 15 minut ochranným plastovým čepcem. Potom důkladně opláchnout teplou vodou a odstranit hnidy a uhynulé vši všiváčkem. Vlasy po celé proceduře umýt běţným šamponem. 7 dní po aplikaci roztoku zopakovat celou proceduru znovu.2
59
3.4.3. Olej ze semen zederachu indického (Azadirachta indica) o Název přípravku Neemoxan Olej ze semen zederachu indického obsahuje azadirachtin, limonoidy, terpenoidy, hořčiny.88 Tato látka je obsaţena v přípravku, který je nesmývatelný, určený k hubení vši dětské a jejich hnid. Je to přírodní rostlinný extrakt z rostliny čeledi Meliaceae. A.indica vykázala také účinky insekticidní a antifungální, a to díky obsahu triterpenoidů a tetranortriterpenoidů. Insekticidní účinek byl pozorován u některých druhů rodu Anopheles. Účinek tohoto přípravku je ještě doplněn čajovníkovým olejem s protizánětlivým účinkem a levandulovým olejem, který odpuzuje hmyz. Vhodný pro děti od 6-ti měsíců a pro astmatiky. Účinek kondicionéru je jak léčebný, tak preventivní. o Pouţití Přípravek se aplikuje kaţdé 3 dny po dobu dvou týdnů81
3.4.4. Přírodní pyrethriny o Název přípravku Capissan Šampon obsahuje extrakt z kopretiny starčkolisté, která obsahuje přírodní pyrethriny. Šampon je bezpečný a šetrný, jemně myje a chrání před podráţděním a vysušením. Přípravek dále obsahuje čajovníkový olej (Tea Tree Oil), který má antimikrobní účinek, téţ zabraňující vzniku lupů. o Pouţití Šampon se nanese na vlhké vlasy, řádně se rozetře. Pro dosaţení maximálního účinku by se mělo umytí vlasů zopakovat kaţdý třetí den po dobu dvou týdnů. Tento přípravek lze pouţívat preventivně při výskytu vší ve škole nebo v blízkém okolí.55
60
4. HERBICIDY Chemické sloučeniny určené primárně k potlačení růstu a odlistění (defoliaci) a k hubení rostlin tím, ţe vyvolávají usychání (desikaci) plevelných rostlin v zemědělství, lesním hospodářství, zahradnictví se nazývají herbicidy (herba – rostlina, nať). Mnohé z těchto látek neomezují svůj účinek pouze na rostliny, ale mohou být vysoce nebezpečné i pro ţivočichy včetně člověka.95 Herbicidy se dělí na:
Selektivní, působí škodlivě jen na určité druhy rostlin, na jiné neúčinkují.
Neselektivní, působí na všechny druhy rostlin a slouţí k jejich úplné likvidaci.
Herbicidy byly masově pouţity ve 2. Indočínské válce (1961 – 1973) ve Vietnamu, Laosu a Kampučii a představovaly ve svém důsledku desítky let trvající ekologické škody na flóře i fauně a poškození zdraví vojáků, ale zejména civilního obyvatelstva. Podle způsobu účinku na rostliny mohou být herbicidy dotykové (ničí jen ty části rostlin, které jimi byly zasaţeny) a systémové (ty se vstřebávají do celé rostliny).74
4.1. Herbicidy odvozené od kyseliny fenoxyoctové (defolianty) Tabulka č.11: Seznam látek ze skupiny defoliantů Název látky
Toxicita
kyselina 2,4-dichlorfenoxyoctová
Snadno je absorbována kůţí, respiračním
(2,4-D)
traktem a trávicím ústrojím. Neobsahuje toxický kontaminant dioxin. Při obvyklém dávkování a dodrţování všech bezpečnostních
61
opatření nepředstavuje pro člověka zvláštní nebezpečí. Myš
LD50 p.o. 360-710 mg/kg
Potkan
LD50 p.o. 900-1500 mg/kg
Morče
LD50 p.o. 400-800 mg/kg
Králík
LD50 p.o. 420 mg/kg
Pes
LD50 p.o. 100mg/kg
Opice
LD50 p.o. 214 mg/kg
kyselina 2,4,5 trichlorfenoxyocto-
V porovnání s 2,4-D je zdravotně nebez-
vá (2,4,5-T)
pečnější, neboť při průmyslové syntéze vzniká jako neţádoucí kontaminant 2,3,7,8TCDD (dioxin), který je pak zdrojem dlouhodobých zdravotních poruch. Sloţky 2,4-D a 2,4,5-T jsou relativně hodně toxické pro teplokrevné ţivočichy. Příznaky akutní otravy jsou popisovány jako anorexie, průjem, poruchy koordinace, hemoragické enteritidy, poruchy jaterní a ledvinné funkce.
kyselina 4-amino-3,5,6-
Myš
LD50 p.o. 390-550 mg/kg
Potkan
LD50 p.o. 500 mg/kg
Morče
LD50 p.o. 400-700 mg/kg
Králík
LD50 p.o. 700 mg/kg
Pes
LD50 p.o. 50-250 mg/kg
Opice
LD50 p.o. 100 mg/kg
Myš
LD50 p.o. 2000-4000mg/kg
trichlorfenoxyoctová (Picrolam)
Dioxin Tato látka si zaslouţí zvláštní pozornost jako pesticid, přestoţe pouţívá-
na nebyla a vyskytuje se pouze jako příměs u 2,4-D a 2,4,5-T. Jedná se o nejtoxičtější synteticky připravenou nízkomolekulární látku: toxicita pro p.o. podání u morčat je 0,6 /kg. Látka je velmi stabilní, perzistuje v půdě a je moţno ji odstranit pouze vysokou teplotou 1500°C)
62
Mechanizmus účinku je vysvětlován indukcí -aminolevuluát syntetázy, coţ je jeden z klíčových enzymů při syntéze hemu (porfyrinový kruh). Tato indukce je zřejmě příčinou markantního symptomu, který je u intoxikace dioxinem pozorován – porfyria cutanea tarda. Výrazné jsou příznaky koţního zasaţení (chlorakné), atrofie thymu, ztráta tělesné hmotnosti, poškození jater. Poločas vylučování je zhruba 24h u člověka. Jedná se o aktivní exkreci močí. Látka má teratogenní a embryotoxický efekt.95
4.2. Herbicidy obsahující arzen (k ničení kulturních plodin)
Kyselina dimetylarsinová neboli kakodylová
Toxicita této látky (LD50 p.o. u potkanů je 600-800 mg/kg) je podstatně niţší neţ u anorganických oxidů a solí arzenu. Další pouţívané látky této skupiny: soli kyseliny arzenité a arzeničné (ortoarzenitan sodný a vápenatý, metaarzenitan sodný a vápenatý).74
4.3. Organodusíkové herbicidy (sterilizanty půdy) Jsou to deriváty močoviny, uracilu a triazinu. Toxický účinek se k minimální rozpustnosti ve vodě můţe uplatnit teprve u velmi vysokých koncentrací, které jsou při nynějších způsobech technicko-taktického pouţití sotva dosaţitelné. K nejčastějším reakcím na organizmus patří dráţdivý účinek na kůţi. LD50 při perorálním podání u potkanů se pohybuje v rozmezí 3500-5000 mg/kg.74 Tabulka č.12: Seznam látek ze skupiny organodusíkových herbicidů Název látky
Toxicita látky
5-brom-3-butyl-6-methyluracil (Broma-
LD50 potkan p.o. 641 mg/kg
cil)
LC50 potkan inhalace >4.8 mg/m3/4 h LD50 myš p.o. 3040 mg/kg LD50 králík p.c. >5000 mg/kg20 LD50 potkan p.o. 3600 mg /kg26
3-(4-chlorfenyl)-1,1-dimethylurea (Mo-
63
nuron) LD50 potkan p.o. 1017 mg/kg22
3-(3,4-dichlorfenyl)-1,1-dimethylurea (Diuron) 2,4-bis-(ethylamino)-6-chlor-1,3,5-
LD50 potkan p.o. > 5000 mg/kg
triazin (Simazin)
LD50 králík p.c. > 3100 mg/kg28
4.4. Dipyridilové herbicidy Tabulka č. 13: Seznam látek ze skupiny dipyridilových herbicidů Název látky
Toxicita látky
1,1´-dimethyl-4,4´-dipyridilium dichlo- Vysoce jedovatý pro rostliny, zvířata i rid
pro člověka. V uplynulých 20 letech
(Paraquat; PQ)
způsobil velký počet úmrtí po náhodné nebo záměrné ingesci. Způsobuje těţké poškození plic. Potkan LD50 p.o. 125 mg/kg Mechanizmus účinku: Je zaloţen na ovlivnění nitrobuněčných systémů transferu elektronů tím, ţe inhibuje redukci NADP+ na NADPH při fotosyntéze, přičemţ vzniká radikál superoxidu, tedy reaktivní forma kyslíku.
1,1´-ethylen-2,2´-dipyridilium dibro-
Rovněţ působí na fotosyntézu rostlin.
mid (Diquat; DQ)
Způsobuje závaţnější gastrointestinální poruchy a má zároveň výraznější efekt na ledviny. Potkan LD50 p.o. 400-440 mg/kg74
64
4.5. Nitrofenolové herbicidy Bylo zjištěno, ţe jsou to látky relativně vysoce toxické pro zvířata (LD50 v rozmezí 10-50 mg/kg p.o.) i pro člověka. Silně dráţdí oči a sliznici, akutní i chronickou otravu provázejí zánětlivé změny na kůţi, záněty spojivek, tracheitidy, bronchitidy, gastroenteritidy. Byly nalezeny degenerativní změny jater a ledvin, jsou vyjádřeny příznaky poškození nervového systému. Poţití má za následek zvracení a průjmy.74 Tabulka č. 14: Seznam látek ze skupiny nitrofenolových herbicidů Název látky
Toxicita látky
2,4-dinitrofenol (DNP)
LD50 potkan p.o. 30 mg/kg LD50 potkan i.p. 28.5 aţ 35 mg/kg LD50 potkan s.c. 25 mg/kg LD50 králík p.o. 30 mg/kg LD50 myš p.o. 45 mg/kg24 LD50 potkan p.o. 26 aţ 65 mg/kg
2,4-dinitro-o-krezol (DNOC, DNC)
LD50 potkan kůţe 200 mg/kg LD50 myš p.o. 21 mg/kg LD50 myš i.p. 19 mg/kg LD50 potkan s.c. 25,600 g/kg23
5. FUNGICIDY Jedná se o látky, které působí zejména na cizopasné houby. Tato skupina zahrnuje různou řadu chemických sloučenin, které jsou pouţívány jiţ velmi dlouho, např. sloučeniny mědi, síry, a rtuti. V současné době byly syntetizovány organické fungicidy, které jsou méně toxické.95
65
5.1. Dithiokarbamáty Toxicita pro teplokrevné ţivočichy je relativně nízká, při p.o. podání pro potkany se pohybuje ve stovkách aţ tisících mg/kg. Některé typy těchto látek mohou vytvářet in vitro i in vivo nitrosaminy, které mají teratogenní, mutagenní i karcinogenní efekt. Intoxikace jsou velmi vzácné, studie na zvířatech naznačují moţnost vzniku kontaktních dermatitid a hyperplasie štítné ţlázy.95
5.2. Hexachlorbenzen viz. chlorované benzeny
5.3. Pentachlorfenol Tato látka se pouţívá nejen jako fungicid, ale i k insekticidním a herbicidním účelům. Pro svou vysokou fytotoxicitu se můţe pouţít jako poměrně dobrý defoliant. Je jedním z nejúčinnějších molluscatidů. Jedná se o vysoce toxickou látku, jejíţ letální dávka pro člověka (p.o.) je přibliţně 2g, při inhalačním podání 0,5g/m3. Vstřebává se všemi branami vstupu i perkutánní. Při inhalačním podání je asi dvacetkrát toxičtější neţ při jiných druzích aplikace vzhledem k lepšímu vstřebávání v plicích.95
6. RODENTICIDY Mezi tyto látky patří celá řada sloučenin, jejichţ toxicita je relativně nízká (antikoagulancia) aţ po značně toxické látky (thalium).95
66
6.1. Antikoagulantia Rodenticidy jsou látky kumarinového charakteru pouţívané k hubení krys a hlodavců. Vzhledem k resistenci na některé preparáty byly do praxe zavedeny rodenticidy nové, tzv."superwarfariny", které se liší účinností a délkou trvání účinku. V posledních letech se ve světě mnoţí zprávy o intoxikaci lidí, a to jak úmyslných, tak i náhodných. Na OKH jsme se v posledních letech setkali se 2 případy krvácivého stavu v důsledku suspektního poţití těchto látek. 1
Warfarin Derivát 4-hydroxykumarinů. Warfarin inhibuje účinek vitamínu K (antagonista vitamínu K)63
Tabulka č. 15: Toxicita warfarinu Název látky
Toxicity
Warfarin
LD50 potkan kůţe 1400 mg/kg LD50 potkan p.o. 1600 g/kg LD50 myš p.o. 60 mg/kg LD50 myš i.v. 165 mg/kg
6.2. Thalium Od 70. let 20. stol. celosvětové omezování pouţití thaliových rodenticidů a insekticidů pro mimořádnou toxicitu i u člověka. Zákaz ve vyspělých zemích – dříve četné případy náhodných poţití.96
6.3. Fluoroacetát sodný Derivát fluoroctové kyseliny, která je relativně vysoce toxická a to bylo důvodem určitých omezujících opatření pro pouţití této látky. Střední letální dávka pro člověka je kolem 5mg/kg.
67
Látka je absorbována z GIT, plic, avšak pravděpodobně ne z intaktní kůţe. Metabolit fluoroacetátu – fluorocitrát inhibuje enzym Krebsova cyklu. Inhibice vede k zablokování Krebsova cyklu a ve svých důsledcích ke sníţení metabolizmu glukózy, energie a buněčného dýchání. Po latentní periodě 30 150 minut začínají příznaky otravy GIT, tj. nauzea, zvracení, bolesti břicha, následované pocity strachu, zvýšené dráţdivosti, svalovými spazmy, stuporem, křečemi a kómatem.95
6.4. -naftylthiomočovina Toxický účinek je velmi rozdílný pro jednotlivé druhy zvířat. Pro člověka je relativně málo toxický – letální dávka se při poţití odhaduje na 7-10g. Zasahuje pravděpodobně do metabolizmu cukrů. Vstřebává se plícemi a GIT. U intoxikace převládá postiţení dýchacího systému, které se projevuje narůstající dušností, cyanózou aţ edémem plic.95
6.5. Fosfid zinku Jedná se o relativně vysoce toxické rodendicium. Letální dávka pro člověka je kolem 40mg/kg. V zaţívacím traktu je fosfid zinku oxidován na plyn (fosfin) s charakteristickým zápachem zkaţených ryb. Působí rozsáhlé poškození charakterizované nauzeou, zvracením, bolestmi hlavy, poruchami dechu apod. Můţe indukovat plicní edém, hypertenzi, poruchy srdečního rytmu a křeče.95
6.6. Vacor (N-3-pyridilmethyl-N-p-nitrofenylurea PNU) Odhadovaná smrtelná dávka pro člověka je 5mg/kg. PNU sniţuje buněčnou syntézu nikotinamidadenylnukleotidu. Dále má afinitu k -buňkám pankreatu (cytotoxický efekt). Pravděpodobně působí i na adrenokortikální osu. 95
68
7. ZÁVĚR Smyslem této diplomové práce bylo shrnout toxické účinky pesticidů na ţivé organizmy, s hlavním zaměřením na insekticidní látky. Dalším úkolem bylo zpracovat seznam látek působících proti vši dětské (Pediculus humanus capitis). V dnešní době je na trhu, celá řada přípravků proti vši dětské, ať méně, či více účinných. V první řadě si myslím, ţe ani nejde o to, jaký přípravek je pouţit, ale o to, jestli je jeho aplikace v souladu se správnou aplikací, aby byla zajištěna maximální účinnost. Úryvek, který zde cituji, si myslím, ţe mluví sám za sebe. Tato slova zazněla na semináři Ektoparaziti člověka v Lékařském domě. "Veš dětská přeţila s člověkem celý jeho fylogenetický vývoj, včetně všech společensko – ekonomických změn a proměn hygienicko – kosmetických návyků, přeţila zánik velkých kultur a říší, úspěšně přeţívá cílené pouţití nejrůznějších insekticidů, není pochyb o tom, ţe dokáţe odolat i snahám o její ničení, za pouţití nových způsobů a metod."
69
9
8. SOUHRN Pesticidy jsou látky nebo směsi látek jak přírodního, tak syntetického původu. Účinkem pesticidů je odstraňování ţivočišných škůdců a neţádoucích rostlin. Avšak vlivem jejich toxicity a neopatrným zacházením s těmito látkami, můţe docházet k poškozování jiných neţ cílových organizmů, rostlin, vodních toků a půdy. Cílem této diplomové práce bylo shrnout moţná rizika vyplývající z pouţití těchto látek.
70
Literatura 1. Balada D., Dulíček P., Voglová J., Malý J.: Krvácivý stav po poţití rodenticid, OKH Fakultní nemocnice Hradec Králové http://www.fnhk.cz/kliniky/okh/konference2.html staţeno 4.8.2008 2. Barnys: Přípravek Effective http://www.barnys.cz/vsi-hnidy/effective staţeno 21.7.2007 3. Bezpečnostní list: Chemtura DIMILIN®48 SC; Olomouc 2004 http://www.agromanual.cz/data/pdf_bezpecnost/bl_dimilin_48_sc.pdf staţeno 17.12.2007 4. Bezpečnostní list: Syngenta Insegar 25 WP; Praha 2005 http://www.agromanual.cz/data/pdf_bezpecnost/bl_insegar_25_wp.pdf staţeno 12.12.2007 5. Bocák L.: Uţitá zoologie, Katedra zoologie PřF UP Olomouc, str.7-11 1998 http://oldwww.upol.cz/UP/Struktura/Prf/zoologie/osoby/Bocak/Texty/Apzo ol991.doc staţeno 2.12.2007 6. DUCRAY Itax lotion – informace o přípravku http://www.lekynainternetu.cz/repelenty/ducray-itax/prod_1590.html staţeno 9.1.2008 7. Eco-USA: A Source for Environmental Information, http://www.ecousa.net/toxics/chlorfen.shtml 4.1.2008 8. EDUKAFARM medinews: Profil zdravotnického prostředku Paranit 1/2007 9. Ektoparaziti člověka; Sborník ze semináře v Lékařském domě v Praze ze dne 3.dubna 2007, str. 1-17 10. Encyklopedie Wikipedia - azadirachtin http://de.wikipedia.org/wiki/Azadirachtin staţeno 17.1.2007 11. Encyklopedie Wikipedia- carbaryl http://de.wikipedia.org/wiki/Carbaryl staţeno 26.6.2007 12. Encyklopedie Wikipedia – ivermektin http://de.wikipedia.org/wiki/Ivermectin staţeno 3.9.2007
71
13. Encyklopedie Wikipedia – lindan http://de.wikipedia.org/wiki/Lindan staţeno 26.6.2007 14. Encyklopedie Wikipedia – methoxychlor http://en.wikipedia.org/wiki/Methoxychlor staţeno 20.10.2007 15. Encyklopedie Wikipedia – pyrethroidy http://de.wikipedia.org/wiki/Pyrethroide staţeno 22.11.2007 16. EPA R.E.D. FACTS Methopren http://www.epa.gov/oppsrrd1/REDs/factsheets/0030fact.pdf staţeno 16.12.2007 17. Folia Phoenix, Nový diffusil H forte – jednička na odvšivení; 11/2007; č.12, str. 35 18. Hazardous substances data bank (HSDB); Animal toxicity studies http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~aclxnC:2 staţeno 5.12.2007 19. HSBD Human health effects: Human toxicity excerpts, Skin,eye and rspiratory irritations; Metabolism/Pharmacoknetics http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~3uOejU:2 staţeno 5.12.2007 20. HSBD Non-Human Toxicity Values – bromacil, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~VDIJnQ:13 staţeno 5.12.2007 21. HSDB Non-human toxicity values – dichlorvos, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~Aiiga3:2 staţeno 5.12.2007 22. HSBD Non-Human Toxicity Values – diuron, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgibin/sis/search/f?./temp/~kWUEaw:2 staţeno 25.12.2007 23. HSBD Non-Human Toxicity Values – DNOC, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~3i5XZ0:2 staţeno 25.12.2007 24. HSBD Non-Human Toxicity Values – DNP, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgibin/sis/search/f?./temp/~gqwMmS:2 staţeno 25.12.2007 25. HSDB Non-human toxicity values – malathion, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~5zuhls:2 staţeno 5.12.2007 72
26. HSBD Non-Human Toxicity Values – monuron, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~P2PjgZ:2 staţeno 25.12.2007 27. HSBD Non-human toxicity values – parathion, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~kuS5PA:2 staţeno 9.12.2007 28. HSBD Non-Human Toxicity Values – simazin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~MR2NjL:2 staţeno 25.12.2007 29. HSBD Non-human toxicity values – TEPP, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgibin/sis/search/f?./temp/~BN1Gdn:1 staţeno 25.12.2007 30. HSBD Non-human toxicity values – chrorfenvinphos, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~tVfWSj:2 staţeno 25.12.2007 31. HSDB Non-human toxicity values – deltamethrin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:1 staţeno 9.12.2007 32. HSDB Non-human toxicity values – fluvalinat, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:5 staţeno 9.12.2007 33. HSDB Non-human toxicity values – permethrin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:6 staţeno 9.12.2007 34. HSDB Non-human toxicity values – esfenvalerath, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:8 staţeno 5.12.2007 35. HSBD Non-human toxicity values – cyhalothrin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:13 staţeno 5.12.2007 36. HSBD Non-human toxicity values – cyfluthrin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:9 staţeno 5.12.2007
73
37. HSBD Non-human toxicity values – tetramethrin, http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~nAnibO:15 staţeno 5.12.2007 38. HSBD Non-human toxicity values – phenothrin, 2007 http://toxnet.nlm.nih.gov/cgi-bin/sis/search/f?./temp/~GFOFIx:2 staţeno 5.12.2007 39. Holoubek I.: Chemie ţivotního prostředí IV, Polutanty s dlouhou dobou ţivota v prostředí (04/04), 2007 http://recetox.muni.cz staţeno 2.10.2007 40. ChemIDplus Lite – toxicity carbaryl, http://chem.sis.nlm.nih.gov/chemidplus/ProxyServlet?objectHandle=DBM aint&actionHandle=default&nextPage=jsp/chemidlite/ResultScreen.jsp&T XTSUPERLISTID=000063252 staţeno 2.12.2007 41. ChemIDplus toxicity – carbofuran, http://chem.sis.nlm.nih.gov/chemidplus/jsp/common/Toxicity.jsp1 staţeno 2.12.2007 42. ChemIDplus Lite – toxicity pirimicarb, http://chem.sis.nlm.nih.gov/chemidplus/jsp/common/Toxicity.jsp?calledFr om=lite staţeno 2.12.2007 43. Institut für Veterinärpharmakologie und -toxikologie, Zürich; http://www.vetpharm.unizh.ch/clinitox/toxdb/WDK_019.htm?clinitox/wdk/toxi wdk.htm staţeno 26.6.2007 44. Integrovaný registr znečišťování – aldrin, http://irz.cz/latky/aldrin staţeno 30.10.2007 45. Integrovaný registr znečišťování – DDT, http://irz.cz/latky/DDT staţeno 30.10.2007 46. Integrovaný registr znečišťování – dieldrin, http://irz.cz/latky/dieldrin staţeno 30.10.2007 47. Integrovaný registr znečišťování – endosulfan, http://irz.cz/latky/endosulfan staţeno 30.10.2007 48. Integrovaný registr znečišťování – endrin, http://irz.cz/latky/endrin staţeno 30.10.2007 49. Integrovaný registr znečišťování – hexachlorbenzen, http://www.irz.cz/repository/latky/hexachlorbenzen.pdf staţeno 30.10.2007 74
50. Integrovaný registr znečišťování – chlordekon, http://irz.cz/latky/chlordekon staţeno 30.10.2007 51. Integrovaný registr znečišťování – chlorfenvifos, http://www.irz.cz/latky/chlorfenvinfos staţeno 30.10.2007 52. Integrovaný registr znečišťování – isodrin, http://irz.cz/latky/isodrin staţeno 30.10.2007 53. Integrovaný registr znečišťování – lindan, http://irz.cz/latky/lindan staţeno 30.10.2007 54. IUPAC – DDT, http://hydro.chmi.cz/ojv/htm/pasporty/clpesticidy/p,p%C2%B4DDT.htm staţeno 18.9.2007 55. Irel: Capissan, http://www.irel.eu/kosmetika-doplnky-produktycapissan.htm staţeno 14.8.2007 56. Journal of pesticide reform/spring 2005,VOL.25, NO.1 Fipronil str.10-15, www.pesticide.org/fipronil.pdf staţeno 5.1.2008 57. Journal of pesticide reform/spring 2001, VOL.21, NO.1 Imidacloprid str.15-21 www.pesticide.org/imidacloprid.pdf staţeno 5.1.2008 58. Lamka J, Ducháček L.: Veterinární léčiva pro posluchače farmacie, Nakladatelství Karolinum, Praha 2006, str. 72-76 59. Lybar: Diffusil H forte www.lybar.cz staţeno 9.7.2007 60. Kassen C.D., Casarett and Doull´s toxikology: The Basic science of poisons, Sixth edition, Media publishing Division New York 2001 str. 763 – 790 61. Kodrlík D.: Fyziologie hmyzu - učební text, České Budějovice 2004 http://zoo.bf.jcu.cz/typografie/fyz-hmyz-2004.pdf staţeno 2.11.2007 62. Kolská Z., Toxikologie, Přírodovědecká fakulta univerzity J.E. Purkyně, Ústí nad Labem http://sci.ujep.cz/chemistry/download.php?soubor=esf_stud_opora_kolsk a_toxikologie.pdf&PHPSESSID=a71d5ef166c31e8d50c434aa31f9bb4d staţeno 20.12.2007 63. Lüllmann H., Mohr K., Wehling M.: Farmakologie a toxikologie, 2. vydání, Grada Praha 2004, str. 202
75
64. Maršálek B., Bláha L.: Ekotoxikologie obojţivelníků – současné poznatky http://recetox.muni.cz/sources/prednasky/marsalek/EB_dalsi_mater/Oboj zivelnici-prehled.pdf staţeno 1.11.2007 65. Mumcuoglu KY, Miller J, Zamir C, et al.The in vivo pediculicidal efficacy of a natural remedy. Isr Med AssocJ 2002;4: str. 790-3 66. Parasidose anti poex, http://www.parasidose.fr staţeno 14.7.2007 67. Pan Pesticides Database - azadireachtin http://www.pesticideinfo.org/Detail_Chemical.jsp?Rec_Id=PC35467 staţeno 3.1.2008 68. PAN Pesticides Database – chemicals allethrin, http://www.pesticideinfo.org/Detail_Chemical.jsp?Rec_Id=PC32799 staţeno 30.10.2007 69. PAN Pesticides Database – chemicals HCH, www.pesticideinfo.org staţeno 30.10.2007 70. PAN Pesticides Database – chemicals lindan, www.pesticideinfo.org staţeno 30.10.2007 71. PAN Pesticides Database – chemicals mirex, http://www.pesticideinfo.org/Detail_Chemical.jsp?Rec_Id=PC32789 staţeno 30.10.2007 72. PAN Pesticides Database – chemicals, http://www.pesticideinfo.org/Detail_Chemical.jsp?Rec_Id=PC35097 staţeno 30.10.2007 73. PAN Pesticides Database – chemicals methopren, http://www.pesticideinfo.org/Detail_Chemical.jsp?Rec_Id=PC32837 staţeno 3.12.2007 74. Patočka J. a kol. Vojenská toxikologie; Grada, První vydání, Praha 2004, 178 75. Pavela R.:Rostlinné insekticidy; Grada publishing, První vydání, Praha 2006; str. 7-26 76. Phytos: Přípravek Deparol 2007 http://www.phytos.cz/IMG/L_Deparol.pdf staţeno 14.8.2007 77. Prokeš J.: Úvod do toxikologie, Praha 2005 www.vfn.cz/Data/files/skript2005.doc staţeno 30.9.2007 78. Prokeš J. et al. Základy toxikologie : obecná toxikologie a ekotoxikologie; Galén a Karolínum;1. vydání, Praha 2005, 248 76
79. Příbalový leták přípravku: Deparol 80. Příbalový leták přípravku: Diffusil H forte 81. Příbalový leták přípravku: Neemoxan 82. Příbalový leták přípravku: Parasidose 83. Příbalový leták přípravku: PEDICAP OL 84. Recommended Health-Based Limits in Occupational Exposure to Pesticides, WHO Technical Report Series, No. 677, str. 38-56, 51 references, 1980 Document Number: NIOSH/00157749; staţeno 7.12.2007 85. Rupeš V.: DDT znovu ve světlech reflektorů; Zprávy CEM (SZÚ Praha) 16(5): 218-219 http//www.szu.cz/cem/zpravy/zpr0507/ddt.pdf staţeno 18.9.2007 86. Rupeš V,Vlčková J, Mazánek L, et al.Veš dětská: systematika, výskyt, rezistence, odvšivování. Epidemiol Microbiol Immunol 2006;55:112-119 87. Slabáková V.: Velký malý problém – veš dětská, Edukafarm 04/06 str.189 - 190 www.edukafarm.cz staţeno 14.7.2007 88. Siddiqui B.S., Afshan F., Faizi S., Naeem-Ul-Hassan Naqvi S., Tariq R.M.: Two new triterpenoids from Azadirachta indica and their insecticidal activity. J. Nat. Prod., 2002, 65, str. 1216-1218 89. Specifické organické látky: Sborník referátů str.29-62; 1993 90. SPC Jacutin gel 19.12.2001, www.sukl.cz, staţeno 14.7.2007 91. Státní zdravotnický ústav: Chlorované pesticidy http://www.szu.cz/chzp/zprava03/genotox/gen5.htm staţeno 18.9.2007 92. Timbrell J.: The Poison paradox chemicals friends and foes, Oxford University press, Oxford, 2005 str. 93 – 110 93. TOXNET - Databases on toxicology, hazardous chemicals, environmental health, and toxic releases http://toxnet.nlm.nih.gov/cgibin/sis/search/f?./temp/~KwgUZZ:2 staţeno 5.12.2007 94. Valentová I, Dětská veš, Krajská hygienická stanice Pardubice http://www.khspce.cz/index.php?nad=n6&cla=small&id=5&top=4s1 staţeno 14.7.2007 95. Višňovský P. a kol.:Farmakologie látek znečišťujících ţivotní prostředí; Vydavatelství Karolinum, 1. vydání, Praha 1997, 106 96. Vlček K, Pelclová D, Šenholdová Z, Lukáš E, Urban P, Lacina L, Kitzlerová, E: Otrava thaliem (kazuistiky) 2008 77
http://www.szu.cz/chpnp/pages/education/otrava_thaliem.pdf staţeno 3.1.2008
78
