UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Fakulta tělesné výchovy a sportu
Katedra vojenské tělovýchovy
SPORTOVNÍ TRÉNINK VOJENSKÉHO PĚTIBOJAŘE V PLAVÁNÍ S PŘEKÁŽKAMI A JEHO SPECIFIKA
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracoval:
plk. PaedDr. Lubomír Přívětivý, CSc.
čet. Jan Kasal
PRAHA 2011
Prohlašuji,
že
jsem
závěrečnou
(bakalářskou/diplomovou)
práci
zpracoval/a samostatně a že jsem uvedl/a všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne …………………………… podpis bakaláře
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu bakalářské práce plk. PaedDr. Lubomíru Přívětivému, CSc. Za cenné rady, inspiraci, konzultace a podněty při vedení práce.
ABSTRAKT Název práce: Sportovní trénink vojenského pětibojaře v plavání s překážkami a jeho specifika.
Cíl práce: Cílem práce je vysvětlení, co je nutné pochopit před započetím samotného tréninku a popis složek sportovního tréninku. Popis překážkové dráhy, vysvětlení rozhodujících determinant pro výkon v této disciplíně a stanovení ideálního somatotypu.
Metoda: Práce představuje přehledovou studii.
Výsledky práce: Osvětlení problematiky dané disciplíny, dále popsat dílčí části a pohyby při překonávání překážek na překážkové dráze, popis determinantů ovlivňující výkonost závodníka.
Klíčová slova: Překážková dráha, sportovní trénink, struktura výkonu, plavání s překážkami.
ABSTRACT Topic of the thesis: Military Pentathlon Sports Training in swimming with obstacles and its specification. The aim of the thesis: The aim of this thesis is to describe components of Military Pentathlon Training in swimming and to explain what is necessary to comprehend before starting it. The obstacle course is described, decisive determinants for performance in this sports discipline are explained and an ideal somatotype is defined. Methods: Study overview. Results of the thesis: The result of this thesis is the explanation of Military Pentathlon Training in swimming and description of its components. Further on it elaborately describes an athlete’s physical activity while overcoming obstacles on the obstacle course and description of determinants affecting his performance. Key words: An obstacle course, sports training, performance structure, swimming with obstacles.
1. OBSAH: 1. Úvod .........................................................................................................................1 2. Teoretická východiska.............................................................................................3 2. 1 Vojenský pětiboj ...................................................................................................5 2. 2 Sportovní trénink..................................................................................................7 2. 2.1 Složky sportovního tréninku ...........................................................................10 2.
2. 1. 1 kondiční příprava ....................................................................................10
2.
2. 1. 2 technická příprava...................................................................................11
2.
2. 1. 3 taktická příprava .....................................................................................11
2.
2. 1.4 psychologická příprava ............................................................................12
2. 3 Sportovní trénink plavce ....................................................................................13 3. Cíle, úkoly, metodika práce...................................................................................14 3. 1 Cíl práce ..............................................................................................................14 3.2 Úkoly práce ..........................................................................................................14 3. 3 Metodika práce ...................................................................................................14 4. Deskriptivně - analytická část práce .....................................................................15 4. 1 Popis plavecké dráhy ..........................................................................................15 4. 2 Analýza pohybu ..................................................................................................18 4. 3 Determinanty výkonu .........................................................................................21 4. 3. 1 bioenergetický determinant............................................................................21 4. 3. 2 morfologický determinant ..............................................................................22 4. 3. 3 biomechanický determinant ...........................................................................23 4. 3. 4 psychologický determinant.............................................................................24 4. 4 Specifikace tréninku plavání s překážkami .......................................................25 4. 5 Ideální somatotyp pro plavání s překážkami ....................................................29 5. Závěr ......................................................................................................................31 Seznam literatury ......................................................................................................32 Přílohy........................................................................................................................34
1. Úvod Téma pro svoji bakalářskou práci jsem si vybral, protože už od dětství jsem se závodně věnoval plavání, něco o něm vím a v současné době závodím ve vojenském pětiboji. Během pozorování ostatních závodníků při závodech, ale i v tréninku jsem si všiml mezer, které mají v tréninku. Proto se chci pokusit navrhnout jim typ sportovního tréninku, pomocí kterého by se zlepšili v dané disciplíně. Aby se toto dalo uskutečnit, musím nejprve vysvětlit co vše je potřeba rozvíjet pro zlepšení výkonu a popsat jednotlivé složky sportovního tréninku, které jsou rozhodující pro sportovní výkon. Samotný sportovní trénink je určitý druh přípravy na závodní období a na vrchol sezony, na které se sportovec připravuje. Charakteristikou sportovního tréninku, je osvojování si pohybu na základě informací o sportovci, jeho věku, somatotypu, zkušenostech a dalších ukazatelů určujících výkonost sportovce. Složky, které jsou nutné vysvětlit je kondiční příprava, která pojednává o rozvoji pohybových schopností sportovců. Technická příprava se zaměřuje naučením a zvládnutím pohybových dovedností, jejich následným upevněním a patřičnou mírou proměnlivosti. Taktická příprava se zabývá, jakým způsobem je veden závod a popisuje, co znamená strategie a taktika. Neposlední složkou je psychologická příprava, která se orientuje na psychické komponenty výkonu. Všechny tyto nutné složky se budu snažit vysvětlit pro pochopení, aby bylo možné zlepšit sportovní výkon. Ale nejen samotný sportovní trénink a jeho složky nám postačí ke zlepšení výkonnosti. Dalším důležitým stavebním kamenem pro dosahování nejlepších výkonů při překážkovém plavání je i samotné plavání. V této práci bude zahrnuta i kapitola, která bude popisovat co je základem pro to stát se úspěšným plavcem. Co to jsou dovednosti a schopnosti, které je nutno rozvíjet a zdokonalovat. Plavání na překážkové dráze je specifický sport a proto je nutné trénovat specificky. Protože je to specifický sport je nutné popsat, jak překážková dráha vypadá, kolik má překážek, v jakém pořadí jsou umístěny i jaké je potřeba vybavení plavce. Sport je sport a nic nejde samo nebo bez odporu. Tak i v tomto sportu jsou determinanty výkonu, které je potřeba znát a nesnažit se s nimi bojovat, ale pochopit je a snažit se je zpracovat. Například morfologický determinant, bioenergetický, biomechanický, psychologický. Všechny tyto determinanty výkonu ovlivňují sportovce a jeho výsledky, proto se je budu snažit přiblížit k pochopení. 1
Vše co budu popisovat ve své bakalářské práci je nutné pro pochopení jak správně trénovat na vojenský pětiboj a zejména překážkovou dráhu. Když každý závodník bude znát jednotlivé složky tréninku, determinanty, vlivy které na něj působí tak se jeho sportovní výkon zlepší. Výkon určuje výsledek závodu, kterého se zúčastní. Nejen v Armádě České republiky je nutná tělesná zdatnost, tu by měl mít každý člověk.
2
2. Teoretická východiska Je každá fyzická aktivita trénink a trénink jen fyzicky náročný pohyb? Nejprve bychom měli definovat co to sportovní trénink, nebo ještě přesněji tréninkový proces je. Na začátek si dovolím citovat nejvyšší českou sportovně-vědeckou autoritu, doc. PhDr. Josefa Dovalila, CSc.: „Sportovní trénink je složitý, záměrný a cílený účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně.“ Sportovní trénink je procesem sportovního zdokonalování řízených podle vědeckých a pedagogických zásad. Plánovité a systematické rozvíjení vrozených schopností získaných dovedností a volních vlastností vede sportovce k hranici nejvyšší individuální výkonnosti ve vybraném sportovním odvětví a zvolené disciplíně (Harre, 1973). Sportovní trénink je specifický tělovýchovný výchovně-vzdělávací, cílevědomý proces zaměřený na dosahování individuálního nejvyššího sportovního výkonu. Vlivem sportovního tréninku dochází k biologicko-psycho-sociální adaptaci organismu podle Cacka (2007). Encyklopedie tělesné kultury (1964) definuje sportovní výkon jako: Sportovní výkon je jednorázovým projevem sportovce, kolektivu, v daném sportovním odvětví, respektive disciplíně. Obsahem sportovního výkonu je řešení pohybového úkolu, který je pro každé sportovní odvětví, resp. Disciplínu, vymezen pravidly. Sportovní výkon patří k základním kategoriím sportovního tréninku. Snaha dosahovat maximálního výkonu v dané sportovní disciplíně je charakteristickým rysem sportu. Přitom se rozlišují sportovní výkony relativně maximální, které jsou maximální vzhledem k schopnostem (tělesným a duševním) a možnostem (např. časovým) jedince a absolutně maximální výkony, kterými označujeme rekordy oddílu, školy, okresu, kraje, státu, kontinentu, světa, olympijské atd.) Oba typy sportovního výkonu mají svou, i když poněkud odlišnou hodnotu (Dovalil, 1992). Sportovní výkon ve své vnitřní podstatě určují faktory, komponenty, které mají vnitřní organizaci, strukturu. Ta je dynamickou jednotou, při které nejen celkovost a samostatnost jednotlivých částí, ale především jejich optimální působení (hierarchie jejich vnitřních vztahů), kompletně určují sportovní výkon (Joch, 1995, Procházka, Matějková, 2003). 3
Podle Rampejska (1996) je jakýkoliv sportovní výkon dále odrazem složité součinnosti genetického naprogramování vlivu tréninkového zatížení. V kvantitativním hodnocení specifického podílu faktorů dědičnosti a prostředí je třeba zaujmout velmi obezřetně stanovisko. I nejpříznivější dědičnost se dá realizovat jen při adekvátním fyzickém zatížení. Profesor Čelikovský (1979) pohybovou schopností rozumí dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajištují jeho plnění. Schopnost je pojata jako systém a vlastnosti organismu jsou považovány za subsystémy. Prezentují je receptonické, kosterně-svalové, oběhové, metabolické, termoregulační a další funkce. Posloupnost a zapojení do činnosti nastavení požadované intenzity odpovídá pohybovému úkolu. Přínosem
je
tu
konkretizace
vnitřních
předpokladů
k činnosti,
které
charakterizují motorickou schopnost. Zdůrazňuje se, že všechny výše zmíněné prvky jsou v organismu vždy obsaženy. Pro zformování schopnosti má rozhodující význam jejich integrace. Ta se vyvíjí během zrání jedince za nezbytné účasti praxe (bez ní by se schopnost nevyvinula),(Měkota, Novosad, 2005). Podle Dovalila, aj. (2002) „Cílem motorického učení je vytvářet, zpevňovat a stabilizovat struktury řídících a regulačních mechanismů pohybového jednání sportovce“. Teoretickým základem motorického učení jsou poznatky o nervovém řízení a regulaci pohybu. Nervová soustava přijímá, zpracovává a uchovává informace z vnějšího i vnitřního prostředí a podle potřeby je nasměruje k provedení příslušné pohybové činnosti.
4
2. 1 Vojenský pětiboj Historie pětiboje V roce 1946, francouzský důstojník, kapitán Henri Debrus (později povýšen na plukovníka a předseda CISM) dostal nápad uspořádat sportovní soutěže výhradně pro. V té době cvičil výsadkové nizozemské jednotky. To se skládalo ze seskoku padákem dále pochodování, překonávání překážek a nakonec předvádění bojových operací s lehkými zbraněmi a granáty. Kapitán Debrus odstranil seskok padákem a upravil další testy tak, aby tvořily systém, který by představoval ideální způsob ukončení výcviku na zemi. První soutěž organizoval sám a konala se ve vojenském tělovýchovném středisku ve Freiburgu. Byla to francouzská okupační zóna v Německu. Bylo to v srpnu 1947 za účasti belgických, francouzských a nizozemských týmů. Od té doby, pět disciplín vojenského pětiboje bylo:
Střelba ze standardní pušky (200 m) - na přesnost a na rychlost
Překážkový běh, dráha Nato (500 m) s 20 překážkami
Překážkové plavání (50 metrů) s 5 překážkami
Házení granátem - na přesnost a na vzdálenost
Cross-country (běh na 8 km pro muže) Mezinárodní radu vojenského sportu (CISM) tento projekt zaujal a začal
organizovat každoročně mezinárodní šampionát. Po jeho skromných začátcích v roce 1950, kdy se soutěže zúčastnily pouze tři národy, se mezinárodní vojenský pětiboj vyvinul do jednoho z nejdůležitějších vojenských soutěží v CISM a setkal se každý rok s rostoucím úspěchem. Mistrovství světa CISM byla pouze třikrát zrušena od roku 1950, a to především díky vysokému politickému napětí nebo válkám v regionu, kde měl být šampionát organizován. V roce 1988 skandinávské národy testovaly poprvé pravidla pro ženy na jejich severském mistrovství. Vzhledem k tomu se mistrovství světa CISM 1991 v Oslu účastní na závodech světové úrovně se změnou v pravidlech i ženy. Vojenský pětiboj dostal nový impuls díky členství zemí z bývalého východního bloku. Během posledních desetiletí se vojenský pětiboj pozoruhodně rozšířil. Každý rok je organizována série soutěží s hlavním důrazem na Evropu. Mezi nejvýznamnější závody patří mistrovství světa, kde se počet zúčastněných zemí zvýšil přibližně z 20 na více než 30. Čína 5
dominuje mistrovství mužů v posledním desetiletí. Nejúspěšnější týmy žen pochází z Číny, Dánska a nedávno z Koreje.
Nicméně, vojenský pětiboj je jednou z
nejvýznamnějších sportovních akcí organizovaného armádou.
http://www.militarypentathlon.org/public/milpent/index.php?option=com_content &view=article&id=50&Itemid=64
6
2. 2 Sportovní trénink V dřívějších dobách než sport pohltila media a jiné faktory, které sport ovlivňuje, se trénink chápal spíše jako přenášení pohybu do závodu, aby závodník předvedl svůj výkon. Pokud se hrál zápas tak se hrál zápas, když se plavalo tak se plavalo. Vždy se přenášel pohyb z tréninku do závodu, ale se vznikem olympijských her, tedy těch novodobých hlavně a jiných sportovních federací už nestačilo pouze přenést daný pohyb do závodu. Začaly se objevovat nové postupy jak zlepšit výkon jedince tak, aby sport začal být atraktivní, ale nejen to. Společně se vznikem nových postupů vznikla i role trenéra. Víme, že trenér nemá jen roli říkat co má závodník vykonat, trenér má mnoho rolí, které jsou důležité. Podle Dovalila, aj. (2002) „Cílem motorického učení je vytvářet, zpevňovat a stabilizovat struktury řídících a regulačních mechanismů pohybového jednání sportovce“. Teoretickým základem motorického učení jsou poznatky o nervovém řízení a regulaci pohybu. Nervová soustava přijímá, zpracovává a uchovává informace z vnějšího i vnitřního prostředí a podle potřeby je nasměruje k provedení příslušné pohybové činnosti. „Sportovní trénink je složitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně” (Choutka, Dovalil 1991). Tréninkový proces lze chápat, jako plánovité a systematické rozvíjení vrozených schopností, získaných dovedností a volních vlastností, který vede sportovce k dosažení nejvyšší výkonnosti v daném sportovním odvětví a disciplíně. Během tréninkového procesu dochází ke změnám chování i vlastností samotného sportovce (Haare 1973; Dobrý 1983). Názory odborníků zabývající se touto problematikou se shodují, že je zapotřebí přistupovat ke sportovnímu tréninku jako k biologicky sociální adaptaci organismu na danou zátěž. Podle Dovalila (2002).
proces morfologicko-funkční adaptace
proces motorického učení
proces psychosociální interakce
7
Sportovní trénink je specifický tělovýchovný výchovně-vzdělávací, cílevědomý proces zaměřený na dosahování individuálního nejvyššího sportovního výkonu. Vlivem sportovního tréninku dochází k biologicko-psycho-sociální adaptaci organismu podle Cacka (2007):
morfologické a somatické,
funkční (srdečně-cévního, oběhového, energetického systému),
neuro-muskulární (neuro-psycho-fyziologickému),
psychické, sociální (psychosociálnímu),
zdokonalení regulačních mechanizmů vnitřních orgánů, systémů a pohybového aparátu člověka.
Znaky sportovního tréninku vycházejí ze specializace pro danou disciplínu, dosažení maximálního výkonu, dlouhodobosti, etapizace, aktivního přístupu k tréninkovému procesu a systémového řízení (Dovalil, 2009). Stavba sportovního tréninku je výsledkem uspořádání a spojení teoretických a zkušenostních poznatků trenérů a sportovců. Podle Dovalila (2009) by měl být sportovní trénink organizován a tvořen tak, aby byl sestaven a plánován z dlouhodobého hlediska a tím mohl ovlivňovat vývoj sportovce. Systémový přístup je při stavbě sportovního tréninku uplatňován ze dvou aspektů a to z teoretických a praktických poznatků sportovního tréninku. Z teoretického hlediska se jedná o proces adaptace organismu na zátěž, proces motorického učení a proces psychosociální interakce. Z pohledu praktické realizace struktury sportovního tréninku jsou hlavními body: cíl, struktura, úkol, obsah, prostředky, metody, trénovanost, kondice a samotný sportovní výkon. Některé z hlavních bodů sportovního tréninku si popíšeme podrobněji (Piňos 2007). Cílem je dosáhnout co možná nejvyšší sportovní výkonnosti na základě všestranného rozvoje sportovce. Podle Jursíka hovoříme o výchovně-vzdělávacím procesu, který respektuje zákonitosti týkající se biologického, psychologického a sociálního rozvoje jedince (Jursík 1990; Troup, Reese 1987).
8
Úkolem je zvyšování sportovní výkonnosti působením na tělesné, psychické a sociální
předpoklady
sportovce.
Formování
osobnosti
sportovce,
osvojování
sportovních dovedností, rozvoj tělesné kondice apod. (Piňos 2007). Faktor je činitel, který ovlivňuje sportovní výkon. Podle Dovalila (2002) rozlišujeme faktory na:
faktory somatické - konstituční znaky jedince, vztahující se k příslušnému sportovnímu výkonu (tělesná výška, hmotnost, délkové rozměry, složení těla, tělesný typ)
faktory kondiční - soubor pohybových schopností (sílové, rychlostní, vytrvalostní)
faktory techniky - specifické sportovní dovednosti a jejich technické provedení (biomechanické základy pohybu, koordinace)
faktory taktiky - tvořivé jednání sportovce (řešení pohybových úkolů)
faktory psychické - procesy poznávací, emoční, volní a motivační uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházející z osobnosti sportovce
Zásady prezentují stanovené doporučení, normy, které by se měly respektovat, aby došlo k co největšímu zefektivnění tréninkového procesu. Zásady vycházejí z teoretických i praktických poznatků a zkušeností. Podle Dovalila (2009) rozlišujeme:
zásada dlouhodobého a systematického působení zatížení
zásada neustálého zvyšování zatížení
zásada cyklického uspořádání tréninku
základní principy tréninku podle Matvejeva (1982):
orientace na maximální výkon
nepřetržitost tréninkového procesu
plynulost a cykličnost tréninkového procesu
jednota všestranné a speciální přípravy sportovce
vlnitost a dynamika zatěžování
prohloubená specializace a individualizace
jednota posloupnosti a tendence k maximálnímu zatížení 9
2. 2.1 Složky sportovního tréninku Člověk není stroj, ale osobnost s vlastním vnímáním, chápáním a emocemi. V tréninku je tedy kromě adaptace na zatížení nutná i psychosociální adaptace na sociální prostředí. Během tréninku dochází k psychosociální interakci. Psychika člověka a jeho chování ve společnosti se formuje. Existuje vliv sportovní činnosti na psychiku člověka, současně však i psychika má vliv na průběh a výsledek sportovní činnosti (Choutka, Dovalil, 2002). Metody sportovního tréninku, které uvádí Dovalil (2002), jsou promyšleně uspořádané a cílevědomé obsahy činností trenéra a sportovce. Použité metody by měly dosáhnout toho, že sportovec bude plně připraven a schopen podávat svoji maximální výkonnost. Metody se rozlišují na:
kondiční přípravy
technické přípravy
taktické přípravy
psychologické přípravy
2.
2. 1. 1 kondiční příprava Kondiční příprava (dále jen KP) je zaměřená především na stimulaci kondičních
a koordinačních motorických schopností v souladu s požadavky sportovního výkonu a přípravy na něj. KP se dále nepřímo podílí na rozvoji technické přípravy a psychické odolnosti vůči únavě a stresovým podmínkám. KP máme dvojího typu, a to obecnou a speciální. Obecná KP je zaměřená na všestranný tělesný rozvoj tělesný rozvoj a vytvoření všestranného pohybového základu (významný pro mládež). Speciální KP působení na specifické motorické schopnosti v souladu s požadavky sportovního výkonu (specifické svalové skupiny). Dovalil (2002) popisuje, k čemu dochází v důsledku kondiční přípravy:
Obecná KP – k rozvoji rychlosti, síly, vytrvalosti a ohebnosti na základě rozvoje příslušných fyziologických funkčních systémů. Jednotlivé kondiční schopnosti zastoupeny rovnoměrně
10
Speciální KP – k rozvoji speciálních pohybových schopností v souladu s technikou jednotlivých plaveckých způsobů, zdůrazněny jsou kondiční schopnosti, které se uplatňují u sportovního výkonu.
2.
2. 1. 2 technická příprava Technická příprava je proces, který je zaměřen na osvojování a zdokonalování
sportovních dovedností, jimiž sportovec projevuje své výkonnostní schopnosti v závodních podmínkách. Fáze technické přípravy na sebe plynule navazují (nácvik, zdokonalování, stabilizace). Mají své specifické úkoly, zaměření, průběh a přístup. V tréninkovém procesu se technická příprava vyznačuje opakováním naučeného pohybu, kde dochází k upevňování (automatizace), zpřesňování a opravování daného pohybu. Cílem je dosažení maximální účelnosti, efektivity, ekonomičnosti (energetické zabezpečení) a stability prováděného pohybu. Technika se chápe jako způsob nejvhodnějšího řešení pro pohybový úkol z hlediska mechaniky a funkčních možností organizmu tak, že je v souladu s pravidly, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi sportovce (Dovalil 2002; Piňos 2007).
Osvojování a zdokonalování plavecké techniky a její stabilizace.
Vytváření předpokladů pro optimální realizaci plavecké techniky v závodních podmínkách
2.
2. 1. 3 taktická příprava Taktická příprava je zaměřena na přípravu sportovce k promyšlení vedení
sportovního „boje“ v závodních podmínkách. Osvojování a zdokonalování taktických vědomostí, dovedností, schopností, postupů, které vedou k optimálnímu řešení a úspěšné realizaci závodních situací a které jsou v souladu s pravidly (Český plavecký svaz). V plavání se mezi taktické jednání řadí například rozvržení sil na dlouhé tratě apod. Taktické jednání je však ovlivňováno celou řadou vnějších a vnitřních složek, které působí na provedení naučeného jednání (podmínky dané situace, procesy vnímání, myšlení, rozhodování, taktické znalosti, zkušenosti, kondice sportovce, psychika sportovce aj.) (Piňos 2007). Dlouhodobý proces nácviku taktického jednání zahrnuje podle Dovalila (2002):
Osvojování taktických znalostí 11
Nácvik taktických dovedností v plaveckých situacích
Rozvoj taktických schopností v plaveckých situacích
2.
2. 1.4 psychologická příprava Psychologická
příprava
je
záměrné
využití
psychologický
poznatků
k zefektivnění tréninkového procesu, jejím cílem je zvýšit účinnost složek sportovního tréninku a rozvíjet psychickou odolnost sportovce. Snaží se pozitivně ovlivňovat a působit na psychiku sportovce a zároveň minimalizovat negativní působení psychogenních vlivů prostřednictvím psychologické přípravy (Dovalil 2002; Piňos 2007).
modelování tréninku (ztížení tréninkových podmínek)
stupňování a obměna tréninku (psychická zátěž)
individuální přístup ke sportovci
regulace aktuálních psychických stavů (předstartovní chování, během závodu, po závodní)
formování charakteru a sociální úlohy sportovce – ovlivňování osobnosti sportovce Poznávací procesy – jsou základní psychické procesy, kterými člověk odráží
dění kolem sebe. Patří k nim počitky, vjemy, představy, pozornost, paměť a nejvyšším poznávacím procesem je myšlení (Dovalil, 2008). Emoční procesy – stupeň prožívání, vztah k činnosti, postoj hráče k ostatním hráčům, k jednotlivým událostem. Silně působí na chování hráče, ovlivňují jeho činnost. Vyjadřují, zda sportovcem prováděná činnost probíhá úspěšně či neúspěšně, jak se mu daří realizovat vytýčené cíle. Emoce rovněž souvisí s inteligencí (Dovalil, 2008). Volní procesy – vůle, volní vlastnosti, volní úsilí, psychická odolnost, cílevědomost, sebevědomí. Vůle je komplex snah a tužeb, zahrnující jednání a vlastnosti sportovce, jež jsou aktivovány a zaměřeny na dosažení cíle (Dovalil, 2007). Sebedůvěra – zvyšuje se tvrdou prací, tvrdou přípravou, výbornou kondicí, zlepšení v technice, taktice. Tím, že se sportovec stává lepším závodníkem. Je to jako 12
s přípravou na zkoušku ve škole. Pokud byla slabá příprava studenti se bojí, pokud by byla naopak poctivá jsou studenti daleko více sebevědomí (Dovalil, 2007).
2. 3 Sportovní trénink plavce Plavecký trénink rozvíjí pohybové schopnosti jako je vytrvalost a síla (silová vytrvalost), kloubní pohyblivost, rychlost (rychlostní vytrvalost) a flexibilitu. Pro vrcholové plavce je nezbytná vysoká úroveň svalové síly, vysoká anaerobní kapacita, u plavců vytrvalců také vysoký aerobní výkon. U kratších tratí je výkon, kromě plavecké rychlosti závislý na reakční době a technice startu, dále na rychlosti a technice při obrátkách a konečně na dotyku při „finiši”. Ztrátový čas na obrátkách (čas, který ztratíme při obrátce) podle Havlíčkové (1993) může činit až 20 procent celkového času stráveného na trati. Plavecký trénink se během svého vývoje utváří a přestavuje, v konečné fázi vznikne propracovaná a ucelená struktura, která tvoří dlouhodobý nepřetržitý proces, který se prolíná obdobími. Matvejev (1982) i Dovalil (2009) rozlišují na období:
sportovní (před)přípravy
základního tréninku
specializovaného tréninku a vrcholného tréninku. Plavecký trénink jako modelovaná činnost rozvíjí specifické fyziologické
komponenty, které se vztahují k dané disciplíně. Tato činnost musí zabezpečovat dostatečný a rozsáhlý vliv na rozvoj specifických systémů, které souvisí s vysokou úrovní (Troub, Reese, 1987). V průběhu svého vývoje se sportovní trénink formuje v ucelený, neustále propracovaný systém. Představuje dlouhodobý kontinuální proces, který prolíná etapami sportovní před přípravy, základního specializovaného a vrcholového tréninku. Kromě obecných didaktických principů se zde uplatňují i principy specifické. Matvejev (1986) uvádí jako základní principy trénink:
orientace na maximální výkon,
prohloubená specializace a individualizace,
jednota všestranné a speciální přípravy sportovce, 13
plynulost a cykličnost tréninkového procesu,
nepřetržitost tréninkového procesu,
jednota posloupnosti a tendence k maximálnímu zatížení,
vlnitost a dynamika zatěžování
3. Cíle, úkoly, metodika práce 3. 1 Cíl práce Cílem práce je analýza pohybu sportovce při překážkovém plavání na základě rešrše literatury a deskripce rozhodujících determinantů pro výkon v této disciplíně.
3.2 Úkoly práce Úkolem bakalářské práce je:
na základě rešerše literatury analyzovat pohyb plavce,
určit faktory, které působí a ovlivňují sportovce při jeho výkonu,
popsat ideální somatotyp překážkového plavce ve vojenském pětiboji.
3. 3 Metodika práce Tato bakalářská práce má charakter přehledové studie. V této práci nebyly použity žádné metody, pomocí kterých, by bylo možné měřit například výkon nebo jinak měřit sportovce. Má za charakter seznámit vojáka (závodníka) se sportovním tréninkem a specifikacemi sportovního tréninku jako jsou například jeho složky. Jejím smyslem je postihnout problematiku překážkového plavání z pohledu již publikovaných poznatků a zaujmout hodnotící stanovisko. Byla tedy provedena důkladná rešerše, jejímž úkolem bylo prostudovat a seznámit se s tematicky odpovídajícími literárními zdroji. Následně bylo vymezeno a konkretizováno téma práce a její úkoly. Ke všem poznatkům bylo vypracováno hodnotící stanovisko, které vyústilo v závěry práce. 14
Rešerše byla provedena zejména pomocí elektronických informačních zdrojů, zejména České národní bibliografie – databáze Aleph a České pedagogické článkové bibliografie. Obě databáze patří mezi volné zdroje a jsou dostupné z Portálu elektronických zdrojů Univerzity Karlovy.
4. Deskriptivně - analytická část práce 4. 1 Popis plavecké dráhy Plavecká závodní dráha je dlouhá 50 metrů a skládá se z několika překážek, které se překonávají podplaváním, nebo překonáním pomocí překonání dané překážky nad vodou. Závodí se na bazénech ve vzdálenosti 25 metrů nebo 50 metrů podle místa konání závodů. Může se tedy závodit na krytém bazéně nebo na venkovním. Počet překážek je stejný na všech závodech určen v předepsaných pravidlech, které jsou schválené CISM. Překonávají se tedy 4 překážky, které jsou: válec překonáním nad vodou, válec podplaváním, vor podplaváním, stůl překonáním nad vodou. Vždy se závodí ve dvou drahách umístěných vedle sebe nebo je možné mezi dráhami jednu vynechat, aby vlny při závodě neznevýhodňovali plavce. Start se řídí standartními pravidly FINA. Překonávání překážek je vymezeno pravidly o překonávání dle pravidel vojenského pětiboje. Dále co se týká vybavení plavců, závodí se dle pravidel FINA.
15
Obr. 1: Překážková dráha
Popis překážkové dráhy: Trať je 50 metrů dlouhá a obsahuje 4 standartní překážky. Překážka 1:
dva plovoucí válce (průměr 16 cm)
vzdálenost mezi nimi je 3 m, měřeno od středu prvního do středu druhého válce
Překážka 2:
vor, 3 m dlouhý, plovoucí na hladině
Překážka 3:
pevný stůl připevněný na plovácích nebo stojanech, potažený kobercem, umístěný 50 cm nad hladinou vody
délka 120 cm, šířka stolu by měla odpovídat šířce dráhy
tloušťka stolu je 5 – 8 cm
mezi hladinou vody a stolem musí být volný prostor 16
Překážka 4:
válec (průměr 16 cm) připevněný napevno k okrajům dráhy na hladině vody
17
4. 2 Analýza pohybu Tělo plavce a jeho končetiny při pohybu zaujímají vzhledem k hladině, směru plavání i vzhledem k sobě navzájem, různé polohy, jež můžeme pomocí prostorových a časových souřadnic i úhlů, které mezi sebou svírají. Tyto tzv. parametry pohybů těla plavce se snažíme ovlivňovat v rámci technické přípravy (Hofer, 2006). Plavání je cyklická pohybová aktivita, při níž se pohyby stále opakují v určitém sledu. Časové a prostorové souřadnice postupného pohybu plavce ve vodě, event. i jeho spojení s lokomočními pohyby nazýváme lokomoce plavání. Jsou to např. rychlost plavání (okamžitá, průměrná), zrychlení, zpomalení, doba cyklu, frekvence, krok ap.) (Hofer, 2006). Přípravná fáze začíná vstupem ruky do vody. V průběhu této fáze převažuje pohyb vpřed. Dráha, po které pohyb ruky ještě směřuje, avšak převážně již dolů, vyznačuje přechodnou fázi (Hofer, 2006). Prokluz je vzdálenost, o kterou se posune ruka při záběru proti směru lokomoce. Délka prokluzu bývá často spojována se stupněm účinnosti plavecké techniky a navenek se projevuje délkou plaveckého kroku. Plavecký krok je vzdálenost, kterou překoná plavec (resp. jeho těžiště) ve směru plavání, v průběhu jednoho cyklu plaveckých pohybů (Hofer, 2006). Fáze vytažení je vymezena koncem záběrové fáze a protnutím hladiny rukou. Fází přenosu, jež se provádí nad hladinou, se obnovuje cyklus. Obdobným způsobem určujeme fáze cyklu horních končetin u dalších plaveckých způsobů (Hofer, 2006). Pohyb nohou je vlnivý kmitavý pohyb, který vychází z kyčelního kloubu a postupně se přenáší až do hlezenního kloubu. Záběrovou plochou je vnější nárt vytočený dovnitř, souhra šestiúderová, čtřúderová, dvouúderová. Funkcí DK je udržení rovnováhy, udržení rovnoměrné rychlosti a vytváření podmínek pro záběr paží (Hofer, 2006). Obrátku plavec provádí kotoulem vpřed. Při dokončení každé délky bazénu a v cíli se plavec musí dotknout obrátkové stěny, kteroukoliv částí těla. Naplavání na obrátku závodní rychlostí. Asi 1,5 – 2 m před stěnou provede záběr jednou paží prudkým pohybem pod tělo a zároveň se velice ostře předkloní. V této chvíli jsou dolní končetiny na hladině blízko sebe natažené. Pohyb hlavy a trupu se mírně zbrzdí, dolní 18
končetiny pokračují v rotaci kolem vodorovné osy. Plavec prudce skrčí nohy v kolenou, pootočí trup kolem podélné osy a chodidla nohou nasadí na stěnu. Když je plavec mírně na boku následuje odraz do splývání. Během splývání se postupně přetáčí do vodorovné polohy. Splývání je vzhledem k rychlosti kraulu jen krátké. Někteří plavci provádějí po odrazu několik delfínových záběrů nohou tak, aby se dostali k hladině (Hofer, 2006).
Obr. 2 Ukázka obrátky Popis činnosti na překážkách je složitější popsat, protože každý závodník má svojí techniku překonání překážek. Nicméně samotné překonání překážek je určeno v pravidlech a jejich nedodržení je trestáno diskvalifikací. První překážkou se dá uvažovat startovní skok, při kterém je nutné správné postavení na bloku. Zaklesnutí do bloku je možné pomocí dvou způsobů, kterými jsou: 19
Klasický startovní skok, kdy má plavec obě nohy u sebe, palce se opírají o hranu bloku, plavec je v předklonu a na povel rozhodčího startuje.
Druhým způsobem je atletický start, kdy má plavec jednu nohu palcem nohy zaseknutou o hranu bloku a druhá noha je v zanožení (tzv. atletický start) Sérií krátkých hvizdů oznamuje závodníkům před každou rozplavbou, aby se vysvlékli do plavek a připravili se na start. Dlouhý hvizd, závodníci zaujmou pozici na bloku tak, aby alespoň jedna noha byla u přední části bloku. Poloha rukou není určena. Když závodníci zaujmou stabilní pozici, dá startér povel k začátku závodu. Po povelu ke startu skočí závodníci střemhlav do vody. Po zanoření do vody a naplavání na první překážku. Touto překážkou je válec, který se překonává pomocí paží. Plavec se musí vzepřít na válec do vzporu a skrčkou se vyhoupnout na válec od kterého následuje mohutný odraz. Po odrazu z válce se závodník zanoří do vody a následuje další překážka, kterou je opět válec. Tento druhý válec se podplavává. Tato překážka a předešlá překážka jsou brány jako jedna, i když jsou složené ze dvou válců. Po podplavání válce následuje třetí překážka a tou je vor, který se podplavává. Tato překážka se na jejím začátku uchopí jednou rukou a vtažením se dostaneme pod překážku. Pod překážkou se souběžnou nohou od přitažené ruky, kterou se plavec uchopil, opře o její okraj a mohutným odrazem se snaží dostat až na její konec. Na jejím konci se uchopí závodník opět o okraj překážky, aby se pomocí paže dostal z místa pod překážkou. Dále se opět umístí noha na okraj překážky a následuje mohutný odraz. V případě konání závodu na 50 metrovém bazéně pokračuje se na následující překážku. V případě konání závodu na 25 metrovém bazéně následuje naplavání na obrátku a posléze mohutný odraz. První záběrové pohyby jsou prováděny pouze pomocí delfínového vlnění, aby nedocházelo vlivem směru pohybu plavce k plavání proti směru proudící vody, kterou sebou táhne plavec. Další překážkou je stůl umístěný 50 cm nad hladinou. Tato překážka se překonává naplaváním a uchycením překážky o přední hranu. Po uchycení nastává přitažení, druhou ruku položíme předloktím na podložku. Tento pohyb je potřeba mít pohybově sladěný pro jeho účinnost, protože je spojený téměř v jeden cyklus. Tímto pohybem se přitáhne plavec na podložku a umístí dolní končetinu holenní kostí na okraj podložky. Ve chvíli, kdy je opřená noha o podložku musí závodník přejít do vzporu a 20
tlačit své těžiště dopředu, aby nedošlo k pádu vzad. V této chvíli se závodník opírá o holenní kost, odtlačuje se od podložky a pomocí skrčky se musí dostat na koncový okraj překážky, od které se odráží zpět do vody. Po vyplavání přichází poslední překážka a tou je válec. Tento válec se podplavává. Uchopí se pod vodou podhmatem za okraj a pomocí paže se přitáhne závodník za překážku. Po přitažení skrčí nohu a opře se o překážku, o kterou se odrazí. Po odrazu následuje dohmat na stěnu bazénu.
4. 3 Determinanty výkonu Kondiční příprava ve větší nebo menší míře, více nebo méně komplexně „zasahuje” různé fyziologické funkce lidského těla (systém nervosvalových, dýchacích, srdečně – oběhových atd.) (Dovalil, 2005).
4. 3. 1 bioenergetický determinant Protože je překážkové plavání specifický sport se specifickými podmínkami vodního prostředí má určitou osobitost. Voda má 25krát vyšší vodivost než vzduch tím pádem odvádí z povrchu těla plavce mnohem více tepla (třicet krát rychleji než vzduch) čímž se zvyšuje i energetický výdej plavce a jeho metabolismus se tedy urychluje.
Podle Votíka (2005) jsou kondiční schopnosti podmíněny především úrovní a podílem
bioenergetických
systémů
zabezpečujících
pohybovou
činnost.
Na
metabolickém krytí pohybové činnosti se rozhodujícím způsobem podílejí :
Neoxidativní (anaerobní) alaktátová kapacita
Oxidativní (aerobní) kapacita Bioenergetické determinanty jsou funkce vnitřních orgánů a metabolické
procesy.
21
Požadavky:
Zjevné – úkoly formulované před závodem
Skryté – příprava na plnění role v podmínkách závodu Bioenergetické
determinanty
mají
vnitřní
odezvu
(uspokojování
bioenergetických nároků) a vnější je samotný pohybový projev (Votík, 2005). Každá pohybová činnost vyžaduje uvolnění nezbytného množství energie, která musí být v průběhu nebo po skončení činnosti obnovena. Energetické nároky jsou určeny zejména objemem a intenzitou realizovatelného zatížení a jsou ovlivněny především úrovní kondice, techniky, individuálními specifiky organismu, aktuálním stavem sportovce a vlivy vnějšího prostředí (Votík, 2005). Výkony, které trvají okolo 30sec., což odpovídá překážkovému plavání, jsou kryty z 80 procent anaerobním způsobem energetického výdeje (bez přísunu kyslíku) a z 20 procent za přísunu kyslíku.
4. 3. 2 morfologický determinant Morfologickými determinanty jsou tvar těla, konfigurace svalových skupin, aktivní svalová hmota, procento podkožního tuku (Votík, 2005). Podle Ulbrichtové (1980) je u specializace překážkové plavání preferovaný typ sportovce podle určujících determinantů, kterými jsou výška těla, hmotnost a procento tuku výsledné ukazatele mužů:
Výška 182 cm
Hmotnost 75 kg
Procento tuku 10
Je tedy možné uvažovat, že za ideální morfologický typ sportovce budou brány tyto ukazatele. Je však potřeba brát v úvahu i jiné faktory tréninku vzhledem k pětiboji, který je složen, z pěti disciplín na které jsou odlišné požadavky. Ukazatele žen:
Výška 169 cm
Hmotnost 65 kg
Procento tuku 13 22
Stejně jako u mužů tak i u žen je třeba brát v úvahu stejné determinanty při překážkovém plavání. Pro překážkové plavání je ideální pro sportovce vyšší postava což je výhodné při staru, dohmatu a obrátkách. Dlouhé paže umožňují delší záběr, delší plavecký krok. Široká ramena, schopnost výrazného rozvoje svalové hmoty, plný hrudník a nižší množství podkožního tuku jsou důležité u plavců v překážkovém plavání. Z hlediska rychlých a pomalých vláken je zřejmé, že je nutná převaha rychlých vláken, protože se jedná o sprint na 50 metrů. Nicméně musíme brát v úvahu ostatní disciplíny, takže rozložení rychlých a pomalých vláken by mělo být v poměru: Rychlá vlákna zhruba 60 procent a pomalá vlákna 40 procent.
4. 3. 3 biomechanický determinant Biomechanické determinanty jsou funkce hybného systému, které působí na člověka (Votík, 2005). Organismus
vojenského
pětibojaře
je
ve
vodě
vystaven
působení
hydrostatickému tlaku, vztlaku vody a zvýšené tepelné vodivosti prostředí. Čím rychleji se snažíme plavat tím větší je i odpor vody. Zde je důležitý i profil těla plavce, protože odpor vodního prostředí exponenciálně stoupá s rychlostí plavání. Plavecké pohyby můžeme rozdělit na dva pohyby. Jedním je pohyb ve směru pohybu a druhým je pohyb proti směru pohybu. Pohyby prováděné ve směru pohybu pod vodou jsou brzdící, jako například podplavání voru. Pohyby prováděné nad vodou jsou označovány jako pomocné. Může se jednat o záběr nebo překonání stolu. Na plavce dále působí odpor tvarový (poměr délky plavce k šířce), odpor vlnový, který se vyskytuje např. po obrátce, kdy za sebou plavec táhne vlnu a po odrazu plave proti ní. Odpor třecí, který se dá určitým způsobem ovlivnit pomocí plavek na co největší plochu těla, ale dle pravidel FINA.
23
4. 3. 4 psychologický determinant Psychologické determinanty jsou řídící činnosti CNS a psychické procesy (Votík, 2005). Vojenského pětibojaře ovlivňuje typ jeho nervové soustavy. Jedná se většinou o to, zda je melancholik, sangvinik či cholerik. Dále odolnost nervové soustavy, která je přímo úměrná tréninku, protože plavec, jež má natrénováno má lepší psychiku před závodem a je klidnější. Další z determinantů, které ovlivňují plavce, jsou požadavky na jeho výkon. V případě velkých cílů například od trenéra se může dostavit blok těsně před závodem a závodník již není schopný předvést optimální výsledek.
24
4. 4 Specifikace tréninku plavání s překážkami V této části bych chtěl vystihnout ty části tréninku, o kterých si myslím, že jsou důležité pro trénink vojenského pětibojaře v plavání s překážkami. Jelikož se vojenský pětiboj skládá z pěti disciplín, není možno se zaměřit na speciální trénink plavce, ale musíme brát ohled také na další dílčí disciplíny. Trénink vojenského pětibojaře v plavání s překážkami by se měl zaměřit hlavně na oblast faktorů, ovlivňujících jeho sportovní výkon. V plavání s překážkami je nutné kromě tréninku plavání viz kapitola 5. 2 o pohybu plavce nutné rozvíjet i sílu, rychlost, koordinaci. Tyto pohybové schopnosti je důležité trénovat pro efektivní překonávání překážek. Síla je „Pohybová schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti” (Piňos, 2007) Úkoly tréninku síly:
obecný rozvoj síly (všech druhů síly, svalových skupin – agonistů a antagonistů, tonického a fyzického svalstva)
speciální rozvoj síly (v souladu s požadavky daného sportu)
prevence zranění (svalová rovnováha, elasticita, kompenzace specifického zatížení)
Druhy síly: A) Maximální „Schopnost vyvinout volní kontrakcí nejvyšší úroveň síly při dynamické nebo statické činnosti” (Piňos, 2007). B) Rychlá a výbušná „Schopnost překonávat nemaximální odpor s vysokou až maximální rychlostí (s maximálním zrychlením)” Rozvíjí se hlavně metodami využívajícími nemaximálních odporů překonávaných maximální rychlostí (Piňos, 2007). C) Vytrvalostní „Schopnost odolávat únavě při opakovaném (déletrvajícím) vyvíjení síly při statické nebo dynamické činnosti” (Piňos, 2007).
25
Rychlost je „ Schopnost konat pohybovou činnost bez odporu nebo s malým odporem co nejrychleji” (Piňos, 2007). Členění rychlosti: 1) Rychlost reakční – co nejrychlejší zahájení pohybu na podnět (sluchový, zrakový, taktilní, kinestetický) 1a) Jednoduchá – stanovená reakce na očekávaný nebo neočekávaný podnět (Piňos, 2007). 2b) Výběrová – reakce na rozličné očekávané nebo neočekávané podněty (pohyb soupeře, let míče apod.), na které sportovec reaguje některou ze zvládnutých a známých pohybových činností (Piňos, 2007). 2) Rychlost akční 1a) Jednotlivého pohybu (acyklická) – jednorázové provedení pohybu s maximální rychlostí (Piňos, 2007). 2b) Komplexního pohybového projevu (nejčastěji jako R lokomoční) (Piňos, 2007). R frekvenční
R akcelerační
R se změnou směru
Vytrvalost je „Schopnost provádět déletrvající pohybovou činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou po stanovenou dobu nebo vzdálenost (schopnost odolávat únavě)” (Piňos, 2007). Druhy vytrvalosti: A) Rychlostní (do 20-30 s) Schopnost udržet maximální intenzitu bez přerušení co nejdéle (cca 20 s) nebo ji opakovaně vyvíjet podle požadavku disciplíny (Piňos, 2007). B) Krátkodobá (do 2-3 min) Schopnost vykonávat kontinuální pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity po dobu 2-3 min (Piňos, 2007). C) Střednědobá (8-10 min.)
26
Schopnost vykonávat kontinuální pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity po dobu 8-10 minut. Maximální nároky na aerobní systém, ale zapojen i anaerobní. Trénink především intervalovými metodami (Piňos, 2007). D) Dlouhodobá (déle než 10 min.) Schopnost vykonávat kontinuální nebo přerušovanou pohybovou činnost stanovenou intenzitou co nejdéle nebo co možná nejvyšší intenzitou po nezbytnou dobu (déle jak 8-10 minut (Piňos, 2007). Koordinační schopnost je „Komplex schopností lehce a účelně koordinovat pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby” (Piňos, 2007). Členění koordinačních schopností A) Diferenciační – Schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu (projevuje se např. pocitem vody)(Piňos, 2007). B) Orientační – Schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli (hřiště, ring, bazén) nebo pohybujícímu se objektu (Piňos, 2007). C) Rovnováha – Schopnost udržovat celé tělo (event. i vnější objekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při najatých rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách prostředí. Rozlišuje se statická rovnováhová schopnost, dynamická rovnováhová schopnost, balancování předmětu (Piňos, 2007). D) Reakční – Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný podnět v co nejkratším čase (reakční doba) (Piňos, 2007). E) Rytmická – Schopnost vystihnout a pohybově vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsazený (časově a dynamické parametry pohybu) (Piňos, 2007). F) Spojování pohybu – Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově, dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného ne splnění cíle pohybového jednání (Piňos, 2007).
27
G) Přestavby pohybu – Schopnost situačně přizpůsobit pohybovou činnost (původní pohybový program) vnějším i vnitřním podmínkám, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá (Piňos, 2007).
Pohyblivost je „Schopnost vykonávat pohyb v plném kloubním rozsahu” (Piňos, 2007).
28
4. 5 Ideální somatotyp pro plavání s překážkami
Pro plavecký výkon je velmi důležitý somatotyp. Somatické faktory jsou relativně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné. Týkají se podpůrného systému, kostry, svalstva, vazů a šlach. Podílejí se i na využití energetického potenciálu pro výkon. K hlavním somatickým faktorům patří výška a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry, složení těla, tělesný typ. Srovnáváním somatických faktorů, hlavně tělesná výška a hmotnost těla, s charakteristikami rodičů lze zjišťovat genetické předpoklady při hledání talentů (Dovalil, 2002). Somatotyp,
souhrn
tvarových
znaků,
se vyjadřuje
pomocí
tří
čísel
na sedmibodové stupnici. První číslo značí endomorfní složku – tloušťku (množství podkožního tuku), druhé mezomorfní složku - svalstvo a třetí ektomorfní složku – štíhlost. Vysoká hodnota jedné komponenty vylučuje vysoké hodnoty ostatních dvou složek. Kdo má velkou endomorfii nemůže mít současně vysokou mezomorfii a ektomorfii atd. Vztah mezi jednotlivými komponenty vyjadřuje zaoblený trojúhelník (Dovalil, 2002). Pro zjištění somatotypu, který je ideální pro plavce se dá použít Heat – Carterova metoda. Je nutné brát v úvahu, že vojenský pětiboj je složen z 5 disciplín, takže ideálním somatotypem pro sportovce je jakýsi kompromis mezi výkonnostními plavci, cyklisty a běžci. Z morfologického hlediska závodníci vojenského pětiboje (plavci) spadají do skupiny ektomorfní mezomorf. Vyznačují se velmi malým procentem tuku, štíhlou a přitom svalnatou postavou. Ideální výška pro závodníky na plavecké překážkové dráze je mezi 180 – 185 cm.
29
Obr. 3: Somatotypy běžné populace a vybraných skupin sportovců (Rouš 1980).
30
5. Závěr Cílem bakalářské práce bylo popsat sportovní trénink plavce při plavání s překážkami. Vysvětlit jaký je ideální pohyb plavce a způsob překonávání překážek. Dále jsme se snažili, definovat somatotyp, který by byl ideální pro plavce překonávající překážky, ale je třeba brát v úvahu, že vojenský pětiboj se skládá z pěti disciplín a proto je třeba respektovat další disciplíny. Jako požadavky na vojáka v AČR, který je profesionál a musí mít určitou způsobilost je i závodník povinen udělat vše pro úspěch. Na základě rešerše literatury bylo zjištěno, že výkon ve sprintu a při překonávání překážek je determinován mnoha faktory a jedním z nich je vytrvalost, jak rychlostní a speciální, tak i silová. Pro zlepšení výkonu je nutné souběžně trénovat a zlepšovat plaveckou sílu, plaveckou techniku a překonávání překážek. Velice důležité je s nárůstem síly zlepšovat techniku plavání. Zlepšíme-li techniku, uvolní se nám opět místo pro nárůst síly, která je u sprintů důležitá stejně jako obratnost, akcelerace, reakční schopnosti. I když je tato schopnost limitována věkem a stavbou svalové tkáně je možné ji vhodným posilovacím tréninkem rozvíjet i ve vyzrálém věku. Základem v plavání s překážkami je nutná předchozí zkušenost s plaváním, neboť plavání je ojedinělý sport a je potřebná předešlá zkušenost. Naše práce popisuje, co je nutné vědět o základech sportovního tréninku, sportovní výkonnosti, determinantech sportovního výkonu a somatotypu. Dá se tedy uvažovat, že čím více informací nasbíráme k dané problematice, tím více budeme chápat pohyb, který vykonáváme a tím pádem se budeme moci daným determinantům přizpůsobit a zvykat si na ně. Po přečtení naší práce by se vzhledem k informacím měla lépe pochopit problematika a samotný trénink by neměl být již tak složitý.
31
Seznam literatury 1) DOBRÝ, L. Didaktické základy sportovního tréninku. Obecná část učebních textů pro školení trenérů II. Třídy. Praha: Olympia, 1983 2) DOVALIL, J.; CHOUTKOVÁ, B. Abeceda tréninku chlapců a děvčat. Praha: Olympia, 1988. 190 s. 3) DOVALIL, J. a kol. Sportovní trénink – lexikon základních pojmů 1. vyd. Praha, 2002. 227s. ISBN 382-52-92 4) DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. S. 19 5) DOVALIL, J. a kol. Výkon s tréninkem ve sportu 1. vyd. Praha, 2005. 336s. ISBN 27-028-2005 6) HAARE, D. Nauka o sportovním tréninku. 1. vyd. Praha: Olympia, 1973 7) HOFER, Z. Technika plaveckých způsobů. Dotisk 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 100 s.: il. ISBN 80-246-0169-9. 8) CHOUTKA, M.; DOVALIL, J. Sportovní trénink, Praha: Olympia, 1991, 332 s. 9) JURSÍK, D. a kol. Plavánie. Bratislava: Sport, 1990. ISBN 80-7096-107-4. 10) MĚKOTA, K.; NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. 1. Vyd. Olomouc, 2005. 175s. ISBN 80-244-0981 - X 11) PIŇOS, A. Sportovní trénink [online]. Přerov, 2007. 40 s. Učební text. Střední pedagogická škola .Přerov Kabinet tělesné výchovy. Dostupné z WWW:
. 12) PROCHÁZKA, K.; MAŤĚJKOVÁ, Y, Struktura športovného výkonu v sprinterských disciplínách. ČECHOVSKÁ, I. (editor). Problematika plavání a plaveckých sportů III.: In sborník, MŠMT. Praha: Karolinum, 2003. Sekce č. 2. Problematika sportovního plavání. ISBN 80-246-0637-2 13) PŘÍVĚTIVÝ, L. Vojenská tělovýchova. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-2460805-7 14) PŘÍVĚTIVÝ, L.; KONRÁD, A.: Vojenský pětiboj. Praha: Avis, 2006. Pub-7585-01 15) RAMEJSKAJA, T.: Podle stupňů vyspělosti. Teor. Prakt. Fiz. Kult. 1996, č. 1, s 28 - 29.
32
16) TROUB, J.; REESE, R. Vědecké základy tréninku. Přel. FILČÁK, M. Praha: ÚV ČSTV, 1987, Metodický popis 17) VOTÍK, J. Trenér fotbalu „B” UEFA licence 1 vyd. Praha, 2005. 264 s. ISBN 27-070-2005 18) http://www.militarypentathlon.org/public/milpent/index.php?option=com_conte nt&view=article&id=50&Itemid=64
33
Přílohy
34
