Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Rigorózní práce
květen 2012
Autor:
Bohdan Žáček
Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Rigorózní práce
DLUHOPISY A JEJICH VÝZNAM PRO PODNIKATELSKOU PRAXI
květen 2012
Autor:
Bohdan Žáček
Konzultant: JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.
Prohlašuji, že jsem tuto rigorózní práci zpracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu.
V Praze dne 9.5.2012
Bohdan Žáček
Poděkování Velice rád bych poděkoval své konzultantce JUDr. Marii Zahradníčkové, CSc. za vedení a cenné odborné rady, které mi v průběhu zpracovávání práce poskytla, a za její podnětné připomínky k práci.
OBSAH: I. Úvod ……………………………………………………………………………… 7 II. Zákony a další předpisy obsažené v právním řádu ČR a evropské předpisy dotýkající se dluhopisů ………………………………………………………….… 10 2.1. České právní předpisy dotýkající se problematiky dluhopisů …..….… 10 2.2. Evropské předpisy …………………………………………………….. 14 III. Zákonné definice, třídění cenných papírů, pojem dluhopis …………………… 19 IV. Funkce dluhopisů ……………….…………………………………..…………. 30 V. Náležitosti dluhopisů podle ZoD, emisní podmínky ……………….………….. 32 VI. Vydávání dluhopisů, splácení jistiny a výnosů, osoby při procesu vydání dluhopisu ………………………………………………………………….......…… 42 VII. Veřejná nabídka dluhopisu, prospekt, obchodování na regulovaném trhu …... 48 VIII. Zvláštní druhy dluhopisů, vč. speciálních druhů podle ObchZ ……………... 53 8.1 Hypoteční zástavní listy ……………..……………...……………........ 53 8.2 Komunální dluhopisy ……………......................……………………... 56 8.3 Podřízené dluhopisy ……………………………………....................... 60 8.4 Vyměnitelné a prioritní dluhopisy ………………...…………….......... 61 8.5 Sběrný dluhopis …………………………….……………..................... 64 IX. Státní dluh – státní dluhopisy, spořicí SD, SPP, dluhopisy ČNB ……………... 66 X. Korporátní dluhopisy ……………...……………...……………………………. 82 XI. Další druhy dluhopisů, denominace v cizích měnách ………………....……… 89 XII. Ochrana vlastníků dluhopisů ……………………………...……………......... 93 XIII. Dohled nad uplatňováním práv a dodržováním povinností stanovených ZoD … ……………...……………...……………...……………...…………….................. 103 XIV. Alternativní možnosti financování podnikatelských aktivit ……………….. 105 XV. Novela ZoD - shrnutí ……………..……………...……………...……….… 108 XVI. Závěr…………………………...……………...……………...…….…….... 110
I. ÚVOD Tématem této práce jsou dluhopisy a jejich význam pro podnikatelskou praxi. V rámci první části tématu (pojem dluhopisy) budou v úvodu shrnuty hlavní zákony, které se problematiky cenných papírů obecně, dluhopisů konkrétně a dále obchodování s nimi dotýkají. Autor se dále v úvodu práce bude věnovat obecnému zakotvení pojmu cenný papír v české právní úpravě, jejich podobě, formě a jejich třídění podle různých kritérií. Zmíněno bude i pojetí švýcarské a slovenské, stejně jako změny, které v této věci přináší nový český občanský zákoník, který bude platit zřejmě od 1.1.2014, pokud nebude jeho účinnost odložena. Dále bude komplexně probrána česká právní úprava týkající se dluhopisů. Bude vyložen pojem dluhopis v rámci toho, jak jej definuje současná podoba zákona o dluhopisech, dále problematika emitentů dluhopisů podle českého práva a základní změny, jež v této oblasti přináší připravovaná novela zákona o dluhopisech. Stručně pojednána bude i problematika funkce dluhopisů pro pochopení praktického využití tohoto druhu cenného papíru. Podrobně budou dále pojednány základní náležitosti dluhopisů, způsob stanovení výnosu, emisní podmínky (které tvoří obsah soukromoprávní dohody mezi emitentem jako dlužníkem a majitelem dluhopisu jako jeho věřitelem), resp. společné emisní podmínky používané při dluhopisových programech, náležitosti emisních podmínek, jejich uveřejňování a jejich změny, dále jejich schvalování, to vše podle právní úpravy platné v ČR v době vzniku i dokončení práce, nicméně se zřetelem na novelu této úpravy. Dále následuje pojednání o vydávání dluhopisů a jednotlivých osobách se na vydání dluhopisu účastnících, o problematice splácení dluhopisů i jejich výnosu, a dále o problematice podmínek možnosti veřejného nabízení dluhopisu a obchodování na regulovaném trhu. Tato témata jsou zásadní pro druhou část tématu práce, tj. pro význam dluhopisů pro podnikatelskou praxi. Práce tak zde směřuje k podnikatelům emitentům (bankám či korporacím), pro které dluhopisy znamenají alternativní a zřejmě stále oblíbenější zdroj financování podnikání, tak i k podnikatelům -
profesionálním investorům (bankám, fondům, pojišťovnám, upisujícím dluhopisy z celého spektra jejich druhů), popř. samozřejmě soukromým podnikatelům či obchodním společnostem jako investorům hledající lepší zhodnocení volných prostředků, než nabízí standardní nástroje. Dále jsou pojednány konkrétní nejrozšířenější druhy dluhopisů upravené zákonem o dluhopisech (HZL, komunální dluhopisy, sběrný dluhopis, podřízené dluhopisy rozšířené zejména v bankovní či pojišťovací sféře, vyměnitelné a prioritní obligace používané naopak korporacemi při financování svého podnikání alternativně k úpisu akciového kapitálu). Tématem, které nemůže v práci chybět, je státní dluh a tematika státních dluhopisů (popř. krátkodobých státních pokladničních poukázek) jako prostředku k jeho financování, a to s ohledem na českou úpravu. Nové a zajímavé v souvislosti s financováním státního dluhu jsou, a proto jsou i krátce zmíněny, první emise spořicích státních dluhopisů, ač umisťovaných na rozdíl od většiny státního dluhu mimo sféru profesionálních investorů z řad velkých finančních institucí, ať lokálních, tak i zahraničních. V práci věnované mj. významu dluhopisů pro podnikatelskou praxi nemůže chybět ani samostatné téma korporátních dluhopisů. Dále následuje pojednání o dalších vybraných druzích dluhopisů, včetně pojednání o problematice denominace dluhopisů (a to i dluhopisů státních) v cizích měnách. Vše je doplněno ilustrativními příklady a čísly. Další dvě kapitoly práce se pak zabývají ochranou vlastníků dluhopisů – nejdříve úpravou schůze vlastníků dluhopisů jako institutu ochrany jejich práv, obsaženou v zákoně o dluhopisech, stejně tak i ochranou vlastníků dluhopisů a jejich postavení obsaženou v dalších zákonech. Dále následuje pojednání o dohledu ČNB nad dodržování práv a povinností vyplývajících ze zákona o dluhopisech, a to z pohledu jak platné úpravy, tak i z pohledu změn, které přináší novelizované znění ZoD.
8
Práce vznikala v období listopad 2010 až květen 2012. I v době jejího dokončení stále platí současná podoba civilní úpravy, z tohoto důvodu se zaobírá především právní úpravou platnou v době vzniku práce. To samé platí i pro znění zákona o dluhopisech, kdy celá práce byla připravována, koneckonců ale i dokončena před účinností rozsáhlejší novely, jež byla předložena do legislativního procesu v listopadu 2011, schválena Senátem dne 26.4.2012 a podepsána prezidentem dne 3.5.2012. Tato novela, resp. všechny hlavní změny, které přináší oproti platnému znění zákona o dluhopisech, jsou však v textu zmíněny. Předposlední kapitola práce pak obsahuje shrnutí změn, které tato novela přináší poslední kapitolou je pak závěr.
9
II.
ZÁKONY
A
DALŠÍ
PŘEDPISY
OBSAŽENÉ
V PRÁVNÍM ŘÁDU ČR A EVROPSKÉ PŘEDPISY DOTÝKAJÍCÍ SE DLUHOPISŮ 2.1 České právní předpisy dotýkající se problematiky dluhopisů V této kapitole jsou přehledově uvedeny hlavní prameny českého práva upravující problematiku dluhopisů či související instituty. Základním právním předpisem je zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoD“). Současné znění ZoD se systematicky dělí na čtyři části: Část první - Základní ustanovení (§§1-24) obsahuje předmět úpravy, definici základních pojmů, obecné náležitosti dluhopisů, jejich emisních podmínek či schůze vlastníků dluhopisů. Část druhá (§§25-36) obsahuje úpravu zvláštních druhů dluhopisů, kterými ZoD rozumí státní dluhopisy a dluhopisy ČNB, komunální dluhopisy, hypoteční zástavní listy, vyměnitelné a prioritní dluhopisy, podřízené dluhopisy a sběrný dluhopis. Část třetí – Dohled České národní banky (§§37-41) – obsahuje základní úpravu dohledu ČNB nad uplatňováním práv a dodržováním povinností stanovených ZoD, včetně opatření k nápravě, definice správních deliktů a sankcí za ně. Část čtvrtá (§§42-48) pak obsahuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení zákona, včetně zrušovacího ustanovení k předchozímu zákonu (§47) a §48 upravujícího účinnost ZoD. Současný ZoD se stal účinným dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, tj. dnem 1.5.2004, a tímto dnem nahradil původní zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech (dále jen „ZoD 90“), který byl prvním právním předpisem po r. 1990 přijatým v oblasti finančních trhů. Původní znění ZoD 90 přijaté 26.11.1990, které nabylo účinnosti dne 1.2.1990, mělo pouhých 28 paragrafů. Dluhopisy mohly vydávat pouze právnické
osoby (podle původního znění i fyzické osoby splňující podmínku minimálního základu daně ve výši 540 000 Kčs a více než 25 zaměstnanců, povinně zapisovaných do r. 1991 do podnikového rejstříku). Emitent mohl zakázat převoditelnost dluhopisů na jméno. Povolení k emisi dluhopisů vydávalo ministerstvo financí (podle pozdějších znění Komise pro cenné papíry) se souhlasem SBČS (podle pozdějších znění její nástupkyně ČNB); podle znění ZoD 90 účinného od 1.7.2002 Komise pro cenné papíry sama schvalovala emisní podmínky. Emitent mohl vydat dluhopisy v Kč nebo v cizí měně. Původně bylo stanoveno, že nominální hodnota dluhopisu vydaného v Kč musela být nejméně jeden tisíc Kč a vyšší hodnoty vždy v celých tisících Kč; později nesměl být celkový objem emise nižší než v přepočtu 200.000 EUR. Emitent musel v žádosti o povolení emise uvést mj. účel použití požadované emise, svou současnou a předpokládanou finanční situaci a prohlášení, že je schopen zabezpečit návratnost požadované emise, popřípadě zda a jak bude návratnost věcně zajištěna. Jako zvláštní druhy dluhopisů ZoD 90 uváděl HZL, státní dluhopisy, komunální obligace (které podle tehdejšího znění mohla vydávat kromě obcí i banka nebo spořitelna, která z výtěžku jejich prodeje poskytla úvěr obci, která o jejich vydání požádala). Do r. 2000 bylo dále možné vydávat zaměstnanecké obligace, což byly nepřevoditelné dluhopisy na jméno vydávané emitentem výlučně pro pracovníky, kteří jsou u něho v pracovním poměru a pro bývalé pracovníky, jejichž pracovní poměr u emitenta skončil z důvodu jejich odchodu do starobního nebo invalidního důchodu. Znění ZoD účinné od r. 2001 pak přidalo úpravu dalších dvou druhů dluhopisů, a to vyměnitelných a prioritních dluhopisů a dluhopisů podřízených, tj. obsahovalo již celou plejádu zvláštních druhů dluhopisů, která byla převzata i do ZoD. ZoD byl tedy přijímán jako náhrada ZoD 90, a to společně se zákonem č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování (dále jen „ZKI“)1 a zákonem č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“) s cílem dosáhnout plné kompatibility s právem Evropské unie týkajícím se kapitálových trhů. Tyto zákony 1
ten jako náhrada zákona 248/1992 Sb. o investičních fondech a investičních společnostech
11
nahradily předcházející právní úpravu v oblasti kapitálového trhu. V rámci toho byla zvažována koncepční otázka, zda problematiku dluhopisů zahrnout do ZPKT nebo upravit zvláštním novým zákonem. S ohledem na specifiku dluhopisu bylo nakonec rozhodnuto upravit tuto problematiku novým zákonem. ZoD měl podle důvodové zprávy připojené k jeho návrhu zejména reagovat na změny obsažené v ZPKT, který byl přijímán současně, dále zpřesnit používané definice a pravidla, zejména v návaznosti opět na ZPKT. Dalším záměrem bylo upravit správní delikty emitenta dluhopisů, zpřesnit pravidla konání schůze vlastníků dluhopisů (která nebyla v ZoD 90 dostatečně upravena) a institutu společného zástupce vlastníků dluhopisů a upravit ustanovení týkající se hypotečních zástavních listů a vydávání komunálních dluhopisů (nově se souhlasem MF ČR, neboť narůstající zadluženost obcí v několika případech vedla až k prohlášení konkurzu na jejich majetek). Dalšími právními předpisy podstatnými pro problematiku dluhopisů jsou: -
zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZCP“) jako obecná norma k ZoD;
-
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) opět jako obecná norma, zde jako obecného kodexu soukromého práva, podle kterého se řídí veškeré vztahy neupravené zvláštními zákony;
-
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). K postavení ObchZ je třeba zmínit, že ObchZ bude ve věci smluv týkajících se cenných papírů, a tedy i dluhopisů, právní úpravou obecnou oproti ZoCP, zatímco v jiných věcech, např. ve věci akcií, ale i dluhopisů (pro prioritní a vyměnitelné to lze dovodit také z ustanovení §33 odst. 4 ZoD), bude ObchZ působit jako speciální norma ve vztahu k ZoCP a ZoD. Ohledně právního režimu vztahu emitenta a vlastníka dluhopisu viz více závěr kap. XII.
12
Z procesních předpisů lze uvést především zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), upravující problematiku umořování listin a dále vymáhání soukromoprávních nároků, a dále zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SprŘ“).
Za další právní předpisy s úzkým vztahem k problematice dluhopisů lze bezesporu označit zejména dva současně se ZoD přijímané zákony: -
zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKI“);
-
zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPKT“);
dále pak: -
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „BankZ“);
-
zákon č. 151/1950 Sb., zákon směnečný a šekový ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“);
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“);
-
zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoČNB“);
-
zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů;
-
zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DevZ“); 13
a dále následující dvě obecně závazné vyhlášky: -
vyhláška MF č. 408/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o souhlas MF s vydáním komunálních dluhopisů a příloh k žádosti;
-
vyhláška ČNB č. 34/2003 Sb. určující rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle DevZ.
2.2. Evropské právní předpisy V oblasti evropských právních předpisů prozatím neexistuje právní úprava upravující komplexně problematiku dluhopisů. Jednotlivá ustanovení upravující tuto problematiku, popř. obecnější témata jsou tak rozdělena do různých právních předpisů z oblasti finančních trhů a příbuzných oblastí. Mezi nejdůležitější takové právní předpisy se dají zahrnout zejména následující nařízení a směrnice: 1) Nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 ze dne 10. srpna 2006, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o
evidenční
povinnosti
investičních
podniků,
hlášení
obchodů,
transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice 2) Nařízení Komise (ES) č. 1569/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se zavádí mechanismus pro určení rovnocennosti účetních standardů používaných emitenty cenných papírů ze třetích zemí v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES a 2004/109/ES 3) Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů
14
4) Nařízení Komise (ES) č. 2273/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o výjimky pro programy zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů 5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2012 ze dne 14. března 2012 o prodeji na krátko a některých aspektech swapů úvěrového selhání 6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách
7) Směrnice
Evropského
parlamentu
a
Rady
2003/71/ES
ze
dne
4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES. Cílem směrnice o prospektu je zlepšit kvalitu informací, které investorům poskytují společnosti, které chtějí zvyšovat kapitál v Evropské unii. Směrnice zavádí systém jediného schválení prospektu použitelný ve všech státech EU. Účelem této směrnice je harmonizovat požadavky na sestavování, schvalování a šíření prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce cenných papírů nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě. Členské státy na svém území nesmí povolit veřejnou nabídku cenných papírů bez předchozího zveřejnění prospektu, s výjimkou: •
nabídky cenných papírů určené výhradně kvalifikovaným investorům;
15
•
nabídky cenných papírů určené méně než 150 fyzickým nebo právnickým osobám, jiným než kvalifikovaným investorům;
•
nabídky cenných papírů určené investorům nabývajícím tyto cenné papíry za cenu nejméně 100 000 EUR na jednoho investora, pro každou jednotlivou nabídku;
•
nabídky cenných papírů se jmenovitou hodnotou ve výši nejméně 100 000 EUR;
•
nabídky cenných papírů s celkovou hodnotou protiplnění nižší než 100 000 EUR, a to za období dvanácti měsíců.
Prospekt nesmí být zveřejněn, dokud jej neschválí příslušný orgán domovského členského státu. Tento příslušný orgán oznámí European Securities and Markets Authority (ESMA) a emitentovi, předkladateli nabídky nebo osobě, která žádá o přijetí k obchodování na regulovaném trhu, své rozhodnutí ohledně schválení prospektu. Seznam schválených prospektů zveřejňuje ESMA na své internetové stránce. 8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí 9) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2010/73/EU
ze
dne
24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 2003/71/ES o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu 10) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2010/78/EU
ze
dne
24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES,
2003/41/ES,
2003/71/ES,
2004/39/ES,
2004/109/ES,
2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro 16
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) 11) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2001/34/ES
ze
dne
28. května 2001 o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny 12) směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, do českého právního řádu 13) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2003/6/ES
ze
dne
28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) 14) Směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů 15) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2004/39/ES
ze
dne
21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS 16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí 17) Směrnice
Evropského
parlamentu
a Rady
2002/87/ES
ze
dne
16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami
a investičními
podniky
ve finančním
konglomerátu
a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES
17
18) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) 19) Směrnice
Evropského
parlamentu
a
Rady
98/26/ES
ze
dne
19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry
18
III. ZÁKONNÉ DEFINICE Pojem cenný papír Než se budu věnovat definici dluhopisu jako jednoho z druhů cenných papírů (a zmíněna bude pro úplnost i úprava podle nového občanského zákoníku2), je třeba si nejprve vyložit pojem cenného papíru v kontextu českého právního řádu platného a účinného nyní. Ačkoli je pojem cenný papír běžně užívaným pojmem, v právním řádu České republiky jsme do nedávného přijetí právě nového občanského zákoníku neměli žádnou jeho obecně platnou definici. Úvodní ustanovení zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech v platném znění sice podávalo a podává (a stále do účinnosti nového občanského zákoníku pravděpodobně podávat bude) demonstrativní výčet cenných papírů, jimiž jsou podle jeho platného znění zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy; vždy však šlo o výčet cenných papírů, na něž se zákon o cenných papírech vztahuje, a nikoli o obecně platnou definici cenných papírů. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon sice definuje cenné papíry, a to jako listiny nebo je nahrazující zápisy, s nimiž je spojeno právo účasti na majetku nebo právo na peněžní plnění. Tato definice je však výslovně platná pouze pro účely devizového zákona. Česká doktrína obecně definuje cenný papír zpravidla jako listinu označenou takto zákonem, s níž jsou subjektivní práva a povinnosti spojena takovým způsobem, že bez listiny nemohou vzniknout ani být uplatněna či převedena. V případě zaknihovaných cenných papírů se podávalo, že listinu nahrazuje jiný nosič - k tomu ovšem viz pojednání k rekodifikaci civilního práva na konci tohoto oddílu. Pro cenné papíry je tedy charakteristické spojení dvou základních znaků, práva a listiny (či jiného nosiče - viz výše), v níž (či v němž) je právo inkorporováno.
2
zákon 89/2012 Sb,. občanský zákoník, s jehož účinností se počítá od 1.1.2014
Za zmínku v této souvislosti stojí např. definice Jana Dědiče, dovozená z jednotlivých ustanovení právních předpisů ohledně cenných papírů: „Cenné papíry jsou zvláštním druhem majetkové hodnoty, jejíž podstatou jsou listiny nebo je nahrazující zápisy do zákonem stanovené evidence, s nimiž je spojeno subjektivní právo takovým způsobem, že bez této listiny nebo zápisu nemůže být právo ani uplatněno ani převedeno na jinou osobu3.“ Úprava jednotlivých druhů cenných papírů je dále obsažena v následujících předpisech: •
v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. (ObchZ) – úprava cenných papírů souvisejících s akciovou společností (akcie, zatímní listy, opční listy, dluhopisy, náložní listy, skladištní listy) a úprava smluv týkajících se cenných papírů;
•
v zákoně směnečném a šekovém č. 151/1950 Sb. (ZŠS) – úprava týkající se směnek a šeků;
•
v zákoně o dluhopisech č. 190/2004 Sb. (ZoD) – úprava týkající se dluhopisů;
•
v zákoně č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů – úprava zemědělských skladních listů;
•
v zákoně o kolektivním investování č. 189/2004 Sb. (ZKI) – úprava týkající se podílových listů. Problematiky cenných papírů se dále dotýká zejména zákon o podnikání na
kapitálovém trhu č. 256/2004 Sb. (ZPKT), který upravuje poskytování služeb v oblasti kapitálového trhu, ochranu kapitálového trhu a investorů a veřejnou nabídku cenných papírů. Výkonem dohledu nad kapitálovým trhem se pak zabývá zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a zákon č. 6/1993 Sb. (ZoČNB).
3
Dědič in: DĚDIČ, Jan a kol: Právo cenných papírů a kapitálového trhu, 1. vyd. Praha: PROSPEKTRUM, 2000, s. 33
20
Pokud se podíváme do zahraničních právních úprav, zjistíme, že i zde většinou chybí legální definice pojmu cenného papíru. Výjimky jsou v evropských právních řádech dvě4, každá s jinými důsledky pro dematerializované cenné papíry:
1) jednak 100 let stará definice ze švýcarského obligačního zákona, jehož čl. 965 v části V. stanoví: „Wertpapier ist jede Urkunde, mit der ein Recht derart verknüpft ist, dass es ohne die Urkunde weder geltend gemacht noch auf andere übertragen werden kann.“ (v překladu: „cenný papír je listina, se kterou je právo spjato tím způsobem, že nemůže být bez této listiny uplatněno ani převedeno na další osobu“).
2) Dále pak jde o ustanovení § 2 odst. 1 slovenského zákona 566/2001 Z.z. o cenných papieroch a investičných službách: „Cenný papier je peniazmi oceniteľný zápis v zákonom ustanovenej podobe a forme, s ktorým sú spojené práva podľa tohto zákona a práva podľa osobitných zákonov, najmä oprávnenie požadovať určité majetkové plnenie alebo vykonávať určité práva voči zákonom určeným osobám.“
Odst. 2 pak dále definuje soustavu cenných papírů otevřeným výčtem 17 druhů cenných papírů, s možností zavedení dalších druhů cenných papírů zvláštními zákony: Sústavu cenných papierov tvoria tieto druhy cenných papierov: a) akcie, b) dočasné listy, c) podielové listy, d) dlhopisy, e) vkladové listy, f) pokladničné poukážky, g) vkladné knižky, 4
po schválení nového českého občanského zákoníku tři – viz níže
21
h) kupóny , i) zmenky, j) šeky, k) cestovné šeky, l) náložné listy, m) skladištné listy, n) skladiskové záložné listy, o) tovarové záložné listy, p) družstevné podielnické listy, r) investičné certifikáty, s) iný druh cenného papiera, ktorý za cenný papier vyhlási osobitný zákon.
I slovenská úprava tedy definuje pojem cenný papír v souladu s teoretickým vymezením inkorporovaného práva, nicméně s rozšířením této definice i na zaknihované cenné papíry (zápis v zákonom ustanovenej podobe a forme) a s tím, že používá pro upřesnění pojmu demonstrativní výčet obsažený v odst. 2; zároveň tamtéž umožňuje zavedení dalších druhů cenných papírů podle potřeby zvláštními zákony. Zde je na místě ovšem zmínit úpravu nového českého občanského zákoníku (zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník), který prošel legislativním procesem krátce před dokončením této práce a pokud nebude jeho účinnost dále odložena, nabude účinnosti dne 1.1.2014. Nová úprava zakotvení pojmu „cenný papír“ v českém právu mění. Přijaté znění §514 a násl. nového občanského zákoníku přejímá totiž právě švýcarskou úpravu, a váže právo inkorporované do cenného papíru na listinu, přičemž bez listiny nelze právo po vydání cenného papíru uplatnit ani převést5. Listina bude tedy pojmovým znakem cenného papíru. Zároveň zaknihovaný cenný papír (definovaný §525 a násl. nového občanského zákoníku) nebude cenným
5
§514 nového občanského zákoníku říká: Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.
22
papírem. Půjde o zaknihované právo, na něž se použijí ustanovení o cenných papírech, pokud to nevyloučí povaha těchto ustanovení nebo zákon.
Podoba cenného papíru Ve věci podoby cenných papírů rozlišuje platná právní úprava mezi cennými papíry listinnými a zaknihovanými. Pro listinné cenné papíry je charakteristické, že s listinou spojené právo je zachyceno písemným projevem na samotné listině. Listinný cenný papír bude typicky v držení jeho vlastníka, dále je možné jej dát do samostatné nebo hromadné úschovy. O zaknihované cenné papíry se jedná v případech, kdy právo spojené s cenným papírem není inkorporováno v listině, ale je zaznamenáno v zákonem stanovené evidenci6. Podle platné úpravy jsou zaknihované cenné papíry v současnosti evidovány v centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vydaných v ČR (nově bude stanoveno namísto „v ČR“ „podle českého práva“), nicméně s výjimkou: •
zaknihovaných cenných papírů kolektivního investování, pokud jsou vedeny v samostatné evidenci,
6
Zde však – jak uvedeno výše – nastane změna v souvislosti s již schválenou podobou nového
občanského zákoníku; zaknihované cenné papíry přestanou být cennými papíry, a stanou se zvláštními právy, na něž se zásadně použijí ustanovení o cenných papírech. Zaknihované cenné papíry navíc nebudou mít nadále různé formy, tedy na jméno, na řad, nebo na doručitele, všechny totiž budou převáděny změnou na relevantním účtu v evidenci. Současně pak úprava hromadné listiny nově navíc připustí, aby bylo obchodováno i jen s podíly na listině odpovídajícími jednotlivým cenným papírům, pokud byly zastupitelné cenné papíry imobilizovány. To znamená, že emitent bude moci vydat emisi cenných papírů ve formě např. jediné hromadné listiny nahrazující celou emisi, uložit ji do úschovy, přičemž veškeré další převody se budou provádět pouze jako změny zápisů v evidenci uschovatele.
23
•
zaknihovaných cenných papírů vedených v evidenci České národní banky (k tomu viz níže v textu). Centrální evidenci cenných papírů vede centrální depozitář, který byl zřízen
dle §§100 a násl. ZPKT, a osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem, zejména pak investiční společnosti v případě vydaných podílových listů obhospodařovaného podílového fondu a obchodníci s cennými papíry, kteří mají v povolení uvedenou investiční službu úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, popř. obdobné zahraniční osoby, dále pak ČNB. Forma cenného papíru Podle § 3 ZoCP může mít cenný papír formu cenného papíru a) na doručitele, b) na řad nebo c) na jméno. a) Cenné papíry na doručitele Pro tuto formu cenných papírů je charakteristické, že oprávnění spojená s cenným papírem na doručitele může vykonávat ten, kdo listinu předloží (listina neobsahuje jméno majitele) a převod cenného papíru je realizován smlouvou a jeho předáním (tradicí). b) Cenné papíry na řad V případě cenných papírů na řad je první oprávněná osoba z cenného papíru (remitent) na něm výslovně uvedena (běžně se užívá doložka „na řad“, za kterou následuje jméno právě vlastníka cenného papíru). Až do převodu cenného papíru může práva spojená s tímto cenným papírem vykonávat pouze osoba, na jejíž jméno byla listina vystavena. K převodu cenného papíru na řad dochází písemným prohlášením, které je zaznamenáno zpravidla na rubu listiny (od toho označení „rubopis“ nebo „indosament“) a předáním. Každý nový majitel, který chce uplatňovat práva spojená 24
s cenným papírem na řad, musí nejprve prokázat, že mu svědčí nepřetržitá řada rubopisů. Cenné papíry na řad (ordrepapíry) se dále člení na zákonné ordrepapíry a ostatní ordrepapíry, přičemž zákonné ordrepapíry jsou takové cenné papíry, které jsou převoditelné rubopisem i bez doložky na řad, přímo ze zákona. Zákonnými ordrepapíry jsou akcie na jméno, šeky na jméno, směnky či dluhopisy na jméno. c) Cenné papíry na jméno Pro cenné papíry na jméno (také rektapapíry, papíry au nom) je typické, že stejně jako v případě cenných papírů na řad je první oprávněná osoba z cenného papíru na něm výslovně uvedena, avšak práva spojená s cenným papírem lze převést pouze písemnou smlouvou o postoupení práv a předáním (tj. je vyloučen převod rubopisem). Cenné papíry zastupitelné a nezastupitelné Kritérium zastupitelnosti cenných papírů se uplatní zejména z hlediska obchodování s cennými papíry a z hlediska smluv o cenných papírech (smlouvy o převodech a o úschovách). Zákon o cenných papírech stanoví, že jsou-li cenné papíry stejného druhu vydány stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a vznikají-li z nich stejná práva, jde o zastupitelné cenné papíry (typicky jde především o akcie a dluhopisy, popř. podílové listy apod.). V ostatních případech se jedná o cenné papíry nezastupitelné. Cenné papíry hromadné a individuální Třídění cenných papírů na cenné papíry hromadné a individuální úzce souvisí s tříděním cenných papírů na zastupitelné a nezastupitelné. O hromadné vydání se může jednat pouze v případě cenných papírů zastupitelných, zatímco individuální cenné papíry jsou obvykle cennými papíry nezastupitelnými.
25
Cenné papíry hlavní a vedlejší S cenným papírem hlavním jsou spojena základní práva související s cenným papírem, která mají obvykle dlouhodobý charakter. Cenné papíry vedlejší existují v závislosti na hlavním cenném papíru a je s nimi spojeno právo na jednotlivé (podružné) plnění vyplývající ze základního cenného papíru. Vedlejšími cennými papíry jsou typicky kupóny a opční listy vydávané k některým druhům cenných papírů hlavních (např. právě k dluhopisům). Dle zákona o cenných papírech je cenný papír vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem stanovené a kdy se v souladu se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele. Přitom však platí, že obsahuje-li cenný papír všechny náležitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání, nebo že se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír. Není-li prokázán opak, má se za to, že nabyvatel jednal v dobré víře. Z povahy věci plyne, že u zaknihovaných cenných papírů je cenný papír vydán zápisem do centrální evidence cenných papírů. Listinný cenný papír je vydán okamžikem jeho předání prvnímu nabyvateli. Od pojmu den vydání cenného papíru je nutné odlišit pojem datum emise cenného papíru, kterým je datum označující den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvému nabyvateli. Datum emise cenného papíru určí emitent, nevyplývá-li ze zvláštního zákona něco jiného, a to tak, aby odpovídalo datu vydání cenného papíru. Datum emise je shodné pro všechny cenné papíry v rámci dané emise.
26
Dluhopis ZoD definuje dluhopis jako zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopis může být podle ZoD vydán v listinné nebo zaknihované, dematerializované podobě. Dluhopis může být vydán v jakékoli formě cenného papíru. Některé druhy dluhopisů (podřízený dluhopis v listinné podobě) přitom mohou být vydány pouze na jméno. Dluhopis může mít jakoukoli jmenovitou hodnotu, a to zřejmě v jakékoli platné měně a jmenovité hodnotě (oproti původnímu znění ZoD 90, který požadoval pro emise vydané v českých korunách minimální jmenovitou hodnotu dluhopisu alespoň 1.000 Kč, vyšší hodnoty pak musely být v násobcích tisíců Kč. Pozdější znění ZoD 90 i po zrušení předchozí podmínky zase předepisovalo, že celkový objem emise dluhopisu nesmí být ve jmenovité hodnotě nižší 200 000 EUR. Pokud této částky nebylo dosaženo do konce emisní lhůty, byl emitent povinen vrátit zaplacený emisní kurz dluhopisu nejpozději do 15 dnů od konce emisní lhůty, a to spolu s obvyklým bankovním úrokem). U dluhopisů vydaných na majitele platí ve věci prokázání oprávnění z něj, popř. převodu standardní režim jako u jiných cenných papírů na majitele. Zde je však potřeba se krátce zmínit o novele ZoD, kdy podle návrhu MF, který prošel legislativním procesem a byl velmi krátce před dokončením této práce podepsán prezidentem ČR a nyní čeká na svou účinnost, dluhopisy v listinné podobě po datu účinnosti této novely budou moci být vydávány pouze jako cenný papír na řad. Jak uvádí důvodová zpráva k uvedené novele, jednak jsou listinné dluhopisy vydané jako cenné papíry na doručitele v praxi minimálně využívány a jednak se existencí tohoto institutu oslabuje možnost identifikace skutečného vlastníka emitentem. V případě vydání listinných dluhopisů na jméno je jejich převod možný rubopisem a předáním (ve smyslu ZoCP je tedy cenným papírem na řad). Na rubopisu je potřeba uvést identifikovat nového nabyvatele dluhopisu (alespoň jeho obchodní firmu, popř. název a sídlo nebo jméno a bydliště) a uvést den převodu; jinak se na rubopis použije přiměřeně ZSŠ. Přitom převoditelnost dluhopisu 27
znějícího na jméno a vydaného podle ZoD nelze emisními podmínkami omezit. Platí však, že pokud byl dluhopis vydán podle ZoD 90 a emisní podmínky obsahovaly omezení převoditelnosti a nebyly změněny, pak podle přechodných ustanovení ZoD zůstane omezení převoditelnosti v platnosti. Seznam vlastníků vydaných listinných dluhopisů znějících na jméno vede emitent. Seznam vlastníků zaknihovaných dluhopisů znějících na jméno vede osoba, která je oprávněna k vedení evidence zaknihovaných cenných papírů, tj. centrální depozitář, popř. další osoby podle ZPKT.
Pokud se týká základní charakteristiky dluhopisu podle českého práva, jedná se o: -
cenný papír (k tomu výklad viz výše),
-
a to zastupitelný (výklad pojmu opět viz výše),
-
v podobě jak zaknihované, tak listinné, prozatím ve všech formách podle zákona a podle rozhodnutí emitenta,
-
s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky7,8 a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Jedná se tedy o dluhový cenný papír, který v sobě obsahuje obligační vztah emitenta jako dlužníka a majitele dluhopisu jako věřitele. Obligační povahou se dluhopis liší od podílnických cenných papírů (např. akcie, zatímní listy), které mají v sobě inkorporováno právo účasti na podnikání emitenta, popř. podílových listů, které znamenají pro majitele právo účasti na majetku podílového fondu, který je vydal. Závazek dlužníka emitenta vůči majiteli dluhopisu - věřiteli znamená až na výjimky (typický příklad výjimky jsou vyměnitelné dluhopisy) zejména povinnost vyplatit dlužnou částku a stanovený výnos v penězích.
7 8
podle zmíněné novely ZoD však nově určité dlužné částky novela ZoD zde ještě přidává vtělení dalších práv plynoucích ze zákona nebo z emisních podmínek
28
ZoD upravuje vydávání dluhopisů v České republice, bez ohledu na to, kdo je emitentem dluhopisů, pokud dále v ZoD není stanoveno jinak (§3 odst. 3, podle kterého emitent se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, který vydává dluhopisy v České republice, je povinen nejpozději k datu emise dluhopisů informovat ČNB o objemu emise a dále o formě a podobě dluhopisů, jejich výnosu a splatnosti, a § 26 odst. 4, podle kterého se v zahraničí státní dluhopisy umísťují prostřednictvím obchodníka s cennými papíry oprávněného k této činnosti v daném státu, se kterým ministerstvo uzavře smlouvu o obstarání umístění státních dluhopisů). Emitentem dluhopisu podle v současnosti platného ZoD může být jakákoli právnická osoba. Ve skutečnosti však nikoli všechny právnické osoby jsou oprávněny vydat dluhopisy. Např. podle ZKI dluhopisy nesmí vydávat investiční fond a investiční společnost. Zákon v současnosti připouští, aby emitentem byla též fyzická osoba, ovšem jen za podmínky, že je bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a na území České republiky podniká na základě jednotné bankovní licence. Ovšem podle již zmíněné novely ZoD, která prošla legislativním procesem a nyní čeká na svou účinnost, bude umožněno dluhopisy vydávat komukoli, tedy jak všem právnickým osobám (ovšem pokud není jinde v právní úpravě uvedeno jinak – viz výše uvedená restrikce pro investiční fondy a společnosti), tak i všem fyzickým osobám. Emitent bude muset pouze zajistit, aby nejpozději k datu emise dluhopisů byly investorům zpřístupněny emisní podmínky na nosiči informací, který investorům umožňuje reprodukci emisních podmínek v nezměněné podobě a uchování emisních podmínek tak, aby mohly být využívány alespoň do data splatnosti těchto dluhopisů.
29
IV. FUNKCE DLUHOPISŮ Hlavní funkcí cenných papírů, a tedy i dluhopisů, je zprostředkování pohybu kapitálu, zejména zprostředkování obchodních úvěrů a bezpečnějšího platebního styku9. Další funkce spočívají v uložení volných prostředků pro investory, zpravidla za vyšší úrok než na bankovních účtech, dále v zabezpečení vyšší právní jistoty při obchodování. Nezanedbatelnou funkcí je i standardizovanost dluhopisů a možnost obchodování s nimi na veřejných trzích cenných papírů za tržní cenu, pokud samozřejmě splňují podmínky pro zařazení na tyto trhy. Emisí dluhopisů lze financovat rozsáhlejší investiční akce, ať na předem známé účely či neadresně, mohou však sloužit podle výše uvedeného zdroje i jako krátkodobý zdroj finančních prostředků. Slouží tedy emitentovi k soustředění finančních prostředků, přičemž z ekonomického pohledu by jejich použití mělo být takové, aby přinesly zisk větší, než je souhrn nominálu vydaných dluhopisů, souhrn vyplacených úroků a nákladů spojených s emisí vydáním a správou emise (výplatou úroků, jistiny apod.). Dluhopisy jsou obligační, nikoli účastnické cenné papíry, nesou tedy zpravidla úrok, který však zásadně není závislý na hospodářských výsledcích emitenta, přičemž nedávají majiteli dluhopisu právo se podílet na řízení společnosti. Existují však i zvláštní druhy dluhopisů, pro něž výše uvedené zcela neplatí. Nejbezpečnější a zároveň nejodlišnější co do způsobu krytí závazků z nich plynoucích jsou hypoteční zástavní listy. Emitentem hypotečních zástavních listů může být pouze banka se sídlem v ČR. Hypoteční zástavní listy („HZL“) slouží ke zprostředkování hypotečních půjček klientům těchto bank, přičemž závazky z HZL jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů poskytnutých na nákup nemovitostí na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor.
9
Např. PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo II. díl, 2. vyd., Praha ASPI, 2003, s. 386, 398
O těchto i dalších druzích dluhopisů (státní dluhopisy, komunální dluhopisy dluhopisy vydávané územním samosprávným celkem, dluhopisy ČNB, podřízené dluhopisy atd.) i o způsobu krytí závazků z nich plynoucích bude pojednáno v textu dále. Základní funkce cenných papírů dělit lze na funkce ekonomické a právní10. Tyto funkce lze jistě aplikovat i na dluhopisy. Právní funkce dluhopisu můžeme tak uvést čtyři: (i) funkce průkazní (dluhopis je sám o sobě důkazem v něm inkorporovaného subjektivního práva), (ii) legitimační (osoba oprávněná - majitel dluhopisu prokazuje vůči emitentovi své oprávnění vykonávat práva v dluhopisu inkorporovaná), (iii) liberační (umožňuje emitentovi plnit závazek z dluhopisu na doručitele tomu, kdo mu dluhopis předložil, aniž by byl povinen zkoumat, zda je tato osoba oprávněná či nikoli) a (iv) zvýšení mobility (s právoplatným převodem či přechodem dluhopisu přechází také subjektivní práva v něm obsažená bez toho, aby se emitent tohoto procesu v zásadě jakkoli účastnil). Ekonomické funkce dluhopisů jsou následující tři: (i)
distribuční (umožňují bezpečný převod peněz mezi subjekty),
(ii)
mobilizační (umožňují přesun prostředků od subjektů disponujících finančními prostředky k subjektům, které nedisponují volnými penězi, ale jsou schopny je použít pro zhodnocení svých znalostí dovedností v rámci svého podnikání,
(iii)
úvěrová (resp. nahrazující bankovní úvěr).
10
např. KOTÁSEK, Josef ... [et al.]: Kurs obchodního práva : právo cenných papírů, 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009, s. 21
31
V.
NÁLEŽITOSTI
DLUHOPISŮ
PODLE
ZoD.
VÝNOS, SPLATNOST, EMISNÍ PODMÍNKY Jakýkoli v ČR platně vydaný dluhopis vydávaný musí od 1.5.2004 mít náležitosti stanovené ZoD. Náležitostmi jsou mj.: -
název dluhopisu nebo označení zvláštního druhu dluhopisu podle ZoD,
-
číselné označení dluhopisu,
-
ISIN11 nebo jiný údaj identifikující dluhopis,
-
jmenovitá hodnota dluhopisu,
-
údaj o schválení emisních podmínek12; co jsou emisní podmínky viz dále v této kapitole,
-
výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše, a pokud není výnos určen pouze rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, pak datum splatnosti výnosu dluhopisu a způsob a místo jeho vyplacení,
-
datum splatnosti dluhopisu a způsob a místo splacení,
-
datum emise a další náležitosti stanovené ZoD. Pokud se týká dluhopisů v zaknihované podobě, ZoD pro ně stanoví stejné
náležitosti jako u dluhopisu v listinné podobě, s výjimkou toho, že zaknihovaný dluhopis nemusí obsahovat číselné označení dluhopisu, jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název jeho prvního vlastníka a podpis nebo otisk podpisu emitenta či osob oprávněných k datu emise jednat jménem emitenta. 11
identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (tzv. ISIN, z anglického International Securities Identification Number)
12
od data účinnosti novely ZoD místo toho údaj o tom, kde se lze seznámit s emisními podmínkami
ZoD stanoví možnost emitenta vydat emisi dluhopisů, čímž se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téže emise se přidělí stejný ISIN, je-li přidělován, nebo jiný údaj identifikující dluhopis.
Výnos dluhopisu, splatnost Pokud se týká výnosu dluhopisu, ZoD demonstrativně stanoví, že může být určen zejména: -
pevnou úrokovou sazbou,
-
rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem,
-
slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu,
-
nebo pohyblivou úrokovou sazbou odvozenou například z jiných úrokových sazeb či úrokových výnosů, pohybu devizových (měnových) kurzů, (finančních) indexů či cen komodit. Vzhledem k tomu, že jde o demonstrativní výčet, může být výnos stanoven i
jinými způsoby, je však obligatorní náležitostí dluhopisu. Z toho vyplývá, že není tedy možné v souladu s právem ČR vydat dluhopis bez výnosu. ZoD dále stanoví, že v případě zaknihovaných dluhopisů má emitent možnost rozhodnout, že právo na výnos bude mít osoba oprávněná vykonávat práva s dluhopisem spojená ke dni odlišnému ode dne splatnosti výnosu dluhopisu. Takové datum však nesmí předcházet dni splatnosti výnosu o více než o 1 měsíc a nesmí následovat po dni splatnosti výnosu dluhopisu. Uvedené rozhodnutí musí být také obsaženo v emisních podmínkách. Obdobné rozhodnutí může být učiněno i ve věci práva na splacení jmenovité hodnoty dluhopisu či jejích jednotlivých splátek. Pokud to emitent v emisních podmínkách nevyloučil, může být právo na 33
výnos dluhopisu od dluhopisu odděleno a spojeno s tzv. kupónem, který je cenným papírem vydaným k uplatnění práva na výnos dluhopisu. Kupón musí být vydán současně s vydáním dluhopisu, a to ve formě kupónového archu se samostatným kupónem pro každý jednotlivý výnos. Přitom na každém z kupónů dluhopisu musí být vyznačeno, jaké právo je s ním spojeno, a u zaknihovaného dluhopisu rozhodný den. Kupón musí mít podobu stejnou jako dluhopis, se kterým je vydáván, avšak formu cenného papíru může mít pouze na doručitele. Za předpokladu, že se dluhopisu přiděluje ISIN, musí být identifikační označení přiděleno samostatně pro dluhopis s kupóny, dluhopis bez kupónů i pro každý kupón dluhopisu. Splatnost dluhopisu může být určena jednorázově k určitému datu nebo splátkami, jejichž výše a splatnost je stanovena v emisních podmínkách. Pokud se týká možnosti emitenta splatit jednotlivé dluhopisy včetně poměrného výnosu přede dnem jejich splatnosti, je to možné, avšak pouze pokud emisní podmínky tento způsob splacení připouštějí a vymezují. Vlastník dluhopisu též může žádat splacení dluhopisu včetně poměrného výnosu před stanovenou dobou splatnosti, pouze pokud emisní podmínky tento způsob splacení připouštějí nebo stanoví-li tak ZoD (rozhodnutím ČNB či v případě nesouhlasu některého majitele dluhopisu se změnami zásadní povahy, při kterých je emitent povinen svolat schůzi vlastníků dluhopisů, nebo v případě jeho nepřítomnosti na takové schůzi, popř. v případě postupu emitenta v rozporu s usnesením schůze vlastníků o nesouhlasu se změnami zásadní povahy - v posledním jmenovaném případě pouze těm vlastníkům dluhopisů, kteří o to požádají). V případě předčasného splacení musí být spolu s dluhopisem vráceny všechny kupóny, které nejsou ještě splatné. Pokud vráceny nejsou, hodnota nevrácených kupónů, která se určí podle emisních podmínek, bude odečtena, přičemž právo na výnos z dluhopisu spojené s kupónem, který při předčasném splacení dluhopisu nebyl emitentovi vrácen, zůstává zachováno. Emisní podmínky Jak uvedeno výše, jakýkoli v ČR platně vydaný dluhopis musí mít (bez ohledu na osobu emitenta) některé náležitosti, a to mj.: 34
-
údaj o schválení emisních podmínek;
-
prohlášení emitenta, že se zavazuje splatit dlužnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách.
Zároveň je stanoveno, že emitent má možnost vydat emisi dluhopisů, čímž se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Co jsou tedy emisní podmínky? Emisní podmínky jsou dokument, který musí být předložen ČNB a schválen13, a to dříve, než emitent dluhopisy vydá; s výjimkou státních dluhopisů a dluhopisů vydávaných Českou národní bankou14. Pokud má emitent záměr vydat nikoli jedinou emisi dluhopisů, ale předem neurčený počet emisí dluhopisů, je povinen v žádosti ČNB uvést mj. dobu trvání tohoto tzv. dluhopisového programu a nejvyšší objem nesplacených dluhopisů vydaných v jeho rámci. V takovém případě má možnost vyhotovit a nechat si schválit pro celý dluhopisový program (kdy jednotlivé emise dluhopisů vydané v jeho rámci jsou samostatné emise) společné emisní podmínky. Pokud ČNB již emitentovi dluhopisový program schválila, pak před vydáním každé jednotlivé emise dluhopisů v rámci dluhopisového programu je emitent povinen vypracovat pro danou emisi doplněk dluhopisového programu, který musí obsahovat doplnění povinných náležitostí emisních podmínek, které nebyly v dluhopisovém programu obsaženy, odkaz na dluhopisový program, popřípadě v něm uvést další specifické podmínky této emise. Tento doplněk musí opět být schválen ČNB, ovšem s podstatně kratší lhůtou oproti běžné lhůtě pro schválení emisních podmínek. Emisní podmínky lze měnit; pokud ovšem nejde o vybrané změny (typu změny údajů o emitentovi, o způsobu nebo místu výplaty jmenovité hodnoty a výnosu z něho, údajů o zdaňování výnosu či údajů o osobách, které se podílejí na zabezpečení vydání, splacení a na vyplácení výnosu z dluhopisu), pak pouze za 13
v připravené a již několikrát zmíněné novele ZoD je ovšem povinnost schválení emisních podmínek ze strany ČNB zrušena 14 viz též § 25 odst. 8 ZoD
35
podmínky, že: -
se podstatně změnily podmínky, za kterých byly emisní podmínky stanoveny,
-
se změnami souhlasili vlastníci dluhopisů ve formě předchozího souhlasu, a
-
po schválení ze strany ČNB15. Emisní podmínky jsou podstatný dokument, k němuž musí mít investoři
přístup. Pokud se jedná o veřejně nabízené dluhopisy, pak emisní podmínky musí být podle platného znění ZoD uveřejněny: -
nejpozději k datu emise,
-
nikoli však před datem právní moci schválení,
-
v plném znění,
a pokud se týká formy uveřejnění: -
ve formě inzerátu alespoň v jednom celostátně šířeném deníku nebo
-
ve formě brožury bezplatně poskytované v sídle emitenta,
-
zároveň však navíc ještě u emitenta způsobem umožňujícím dálkový přístup (s výjimkou pro státní dluhopisy a dluhopisy vydávané ČNB). I v případě, že dluhopisy nejsou veřejně nabízeny, musí existovat emisní
podmínky, přičemž prvnímu nabyvateli musí být vždy předány bezplatně. Emitent takových dluhopisů je povinen zveřejnit v Obchodním věstníku informaci o místě, kde je možné se s emisními podmínkami seznámit. 15
ovšem jak zmíněno výše, v již zmíněné připravené novele ZoD, která nyní čeká na účinnost, je zrušena povinnost schválení emisních podmínek (i jejich změn) ze strany ČNB; ke změně emisních podmínek ovšem nadále až na výjimky stanovené zákonem bude vyžadovat předchozí souhlas schůze vlastníků
36
Další osoby, u nichž musí být emisní podmínky dostupné jak ve formě brožury, tak i způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. na jejich webu, jsou manažer emise a její administrátor. V případě dluhopisů přijatých k obchodování též musí být k dispozici v sídle organizátora příslušného regulovaného trhu nebo na jeho webu. Všem zájemcům přitom musí být emisní podmínky k dispozici zdarma, pouze náklady spojené s jejich zasláním nese zájemce. K výše uvedenému platí však výjimka, že byly-li emisní podmínky schváleny společně s prospektem, uveřejní se společně s prospektem, a to způsobem, který stanoví ZPKT. V případě změny emisních podmínek je emitent povinen uveřejnit jak změny, tak i nové úplné znění emisních podmínek stejným způsobem, jakým byly uveřejněny původní emisní podmínky (opět nikoli však před datem právní moci schválení těchto změn). Pokud se týká samotných emisních podmínek, jedná se o smluvní dokument mezi investorem do dluhopisu a emitentem, který: a) „vymezuje práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisu, b) jakož i podrobnější informace o emisi dluhopisů…16“
Emisní podmínky obsahují obligatorně většinu údajů uvedených ZoD jako náležitosti dluhopisu. Emisní podmínky obsahují i další podstatné informace pro zájemce o pořízení daného dluhopisu, a to: -
údaj o podobě dluhopisu,
-
emisní kurz, případně způsob jeho stanovení a způsob případné aukce, emisní lhůtu a způsob a místo splácení emisního kurzu upsaného dluhopisu,
16
-
předpokládanou celkovou jmenovitou hodnotu emise dluhopisu,
-
způsob případného výpočtu výnosu dluhopisu a údaje o jeho zdaňování,
viz § 7 odst. 1 úvodní věta aktuálního znění ZoD
37
-
údaje o osobách, které se podílejí na zabezpečení vydání dluhopisu, splacení dluhopisu a na vyplácení výnosu z dluhopisu, s uvedením způsobu jejich účasti na těchto činnostech,
-
informace o promlčení práv z dluhopisu,
-
způsob oznamování svolání schůze vlastníků a stanovení rozhodného dne pro účast na schůzi vlastníků a způsob uveřejňování dalších informací o dluhopisu,
-
informaci o ratingu, popř. informaci, že rating nebyl udělen,
-
označení regulovaného trhu nebo mnohostranného obchodního systému, na kterém emitent hodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování, popř. informaci, že nehodlá o takové přijetí požádat. Emisní podmínky dále musí obsahovat také vymezení dalších práv a
povinností emitenta a vlastníka dluhopisu, jakož i podrobnější informace o emisi dluhopisů, pokud přicházejí v úvahu podle podmínek vydání a záměrů emitenta, a to např. -
rozhodnutí emitenta, že emise dluhopisů bude v rámci emisní lhůty vydávána v tranších,
-
právo emitenta zvýšit objem emise v souladu se ZoD a možný rozsah tohoto zvýšení, případně právo emitenta vydat dluhopisy v předpokládaném objemu i po uplynutí emisní lhůty v souladu se ZoD,
-
údaj o tom, že splacení dluhopisu nebo vyplacení výnosu z něho je zajištěno třetí osobou, včetně údaje, kde je smlouva o zajištění přístupná,
-
údaje o příp. zástavním právu u dluhopisu včetně způsobu, jakým bude zástavní právo uplatněno,
-
způsob losování u dluhopisu, jehož výnos je spojen s dluhopisem, který je losován, 38
-
nepřípustnost oddělení práva na výnos dluhopisu, pokud emitent oddělení tohoto práva vylučuje,
-
případné oprávnění emitenta splatit dluhopis přede dnem jeho splatnosti včetně poměrného výnosu, s vymezením podmínek a způsobu předčasného splacení,
-
případné oprávnění vlastníka dluhopisu žádat splacení dluhopisu před dobou splatnosti,
-
znění případné rozhodčí doložky,
-
údaje o případných dalších právech vlastníků dluhopisů, jsou-li s dluhopisem spojena. V případě vyměnitelného dluhopisu obsahují emisní podmínky způsob
oznámení dne, od kterého lze právo na výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy anebo akcii či akcie uplatnit, a místo a lhůtu pro uplatnění tohoto práva; pokud jsou vyměnitelné dluhopisy vydávány v zaknihované podobě, datum rozhodného dne pro určení osoby oprávněné vykonat práva z těchto dluhopisů. Obdobně v případě prioritního dluhopisu, kdy v emisních podmínkách musí být uveden způsob oznámení dne, od kterého lze právo na přednostní úpis akcií uplatnit, a místo a lhůtu pro uplatnění tohoto práva; pokud jsou prioritní dluhopisy vydávány v zaknihované podobě, datum rozhodného dne pro určení osoby oprávněné vykonat práva z těchto dluhopisů. V případě podřízeného dluhopisu musí emisní podmínky obsahovat ustanovení, že pohledávky vlastníků těchto dluhopisů s nimi spojené budou uspokojeny až po uspokojení všech ostatních pohledávek, s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti v případě vstupu emitenta do likvidace nebo úpadku emitenta ve smyslu insolvenčního zákona. V případě zaknihovaných dluhopisů obsahují emisní podmínky údaje o tom, kdo povede jejich evidenci, a případně rozhodnutí emitenta, že právo na výnos má
39
osoba vlastnící dluhopis k jinému dni, než je den splatnosti výnosu dluhopisu, v případě sběrného dluhopisu pak údaj o tom, kdo povede evidenci vlastníků podílů na sběrném dluhopisu. Jak již bylo uvedeno, za stávající právní úpravy emisní podmínky schvaluje Česká národní banka na žádost emitenta, přičemž přílohu žádosti tvoří minimálně a) samotné emisní podmínky, b) smlouva o zajištění, je-li splatnost závazku vyplývajícího z dluhopisu zajištěna třetí osobou, c) nezabezpečuje-li vydání dluhopisů emitent, pak písemné prohlášení pověřené osoby o tom, že se zavázala emitentovi zabezpečit vydání dluhopisů, d) souhlas MF v případě komunálních dluhopisů, e) prognóza stavu krytí v případě HZL.
Při schvalování emisních podmínek ČNB postupuje podle následujících kritérií: 1. posuzuje, zda žádost obsahuje všechny přílohy požadované ZoD; 2. posuzuje, zda emisní podmínky obsahují veškeré náležitosti stanovené ZoD; 3. posuzuje, zda cenný papír, který má být vydán, je podle ZoD dluhopisem. ČNB je povinna o žádosti o schválení emisních podmínek rozhodnout do 60 dnů ode dne jejího doručení nebo doplnění. Informace o schválení emisních podmínek je uveřejňováno ve Věstníku České národní banky. Jestliže v této lhůtě žadateli není rozhodnutí zasláno, platí fikce kladného rozhodnutí, a má se za to, že 40
rozhodnutí nabylo právních účinků. Nicméně pokud emitent do 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o schválení emisních podmínek nezahájí upisování dluhopisů, pozbývá rozhodnutí právních účinků. V případě, že je schvalován společně s emisními podmínkami i prospekt emitenta a obojí tvoří jediný dokument, ČNB postupuje při schvalování způsobem, který stanoví ZPKT pro schvalování prospektu. Na tomto místě je potřeba připomenout koncept připravené novely ZoD, která ruší celý proces schvalování emisních podmínek dluhopisů a jejich prospektu, a v novém znění umožňuje emitentovi poskytnout emisní podmínky „odkazem na informace obsažené v prospektu těchto dluhopisů“17.
17
o prospektu a jeho schválení jako podmínce pro veřejné nabízení nebo přijetí dluhopisu k obchodování na regulovaném trhu viz dále v textu
41
VI. VYDÁVÁNÍ DLUHOPISŮ, SPLÁCENÍ JISTINY A VÝNOSŮ Vydání dluhopisu Cenný papír, tj. i dluhopis, je podle českého práva vydán dnem, kdy a) splňuje veškeré náležitosti stanovené právními předpisy (na podobu, obsah a formu) a zároveň b) kdy se v souladu se zákonem stane majetkem prvního nabyvatele (ať je jím již kdokoli – finální investor anebo např. emitentem pověřená osoba, která se smluvně zaváže stát se prvním nabyvatelem emise nebo její části). Tento den nazýváme dnem vydání cenného papíru. Den vydání cenného papíru je potřeba odlišit ode dne emise cenného papíru (v našem případě dluhopisu). V tomto případě se jedná o den, kdy může dojít k vydání dluhopisu prvnímu nabyvateli (nikoli kdy je mu fakticky vydán), a které určuje emitent dluhopisu18. Emitent dluhopisy vydává v emisích, což je soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Jednotlivé emise je možné vydat najednou, je však možné je vydávat v rámci emisní lhůty i postupně po částech (tranších), ovšem pouze je-li tato možnost uvedena v emisních podmínkách. Emitent je ten, kdo zajišťuje uspokojení práva na splacení dlužné částky (najednou či ve splátkách – více viz v předchozí kapitole), dále výnosu, popř. dalších práv plynoucích z držení dluhopisu.
18
Podle nového občanského zákoníku shodně: Datum emise cenného papíru označuje den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise cenného papíru emitent. (§525)
Osoby při procesu vydání dluhopisu – emitent, investor, další osoby Emitentem dluhopisů vydaných v České republice může podle platného práva být jakákoli právnická osoba19, dále též fyzická osoba, která je bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, a která na území České republiky podniká na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu, upravujícího činnost bank. Jak uvedeno výše, přesto z právního řádu vyplývají některá omezení kladená na emitenta - podle ZKI dluhopisy nesmí vydávat investiční fond a investiční společnost. Emitent není nutně vázán celkovým objemem emise. V souladu s §11 ZoD má možnost vydat dluhopisy: -
v menším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota (pokud se do konce emisní lhůty nepodařilo upsat předpokládaný objem emise) nebo
-
ve větším objemu emise, a to i po uplynutí emisní lhůty, je-li tato možnost uvedena v emisních podmínkách, nebo
-
až do výše předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisů i po uplynutí emisní lhůty, je-li tato možnost uvedena v emisních podmínkách. V uvedených případech je emitent povinen oznámit České národní bance,
popř. i centrálnímu depozitáři uvedené skutečnosti a uveřejnit je stejným způsobem, jakým uveřejnil emisní podmínky.
19
na rozdíl od znění ZoD platného do března 2006, podle kterého které muselo u emitenta uplynout min. 2 roky od založení a musel mít auditované alespoň 2 po době jdoucí účetní závěrky
43
Upisovatelé/investoři Dalšími nepostradatelnými osobami zúčastněnými na procesu vydávání dluhopisů jsou upisovatelé/investoři jako osoby, investující své volné prostředky do jednoho či více dluhopisů vydaných emitentem. Právní řád ČR nijak osobu investora neomezuje; obecně jím tedy může být jak fyzická, tak právnická osoba, podnikatelé i nepodnikatelé, finanční subjekty (banky, subjekty kolektivního investování, pojišťovny), dále např. subjekty veřejného práva, a to jak tuzemské, tak i zahraniční. Manažer emise/aranžér Manažer emise (aranžér) je osoba, která zabezpečuje činnosti spojené se zabezpečením vydání a umístění dluhopisů. Může se také zavázat stát se prvním nabyvatelem emise nebo její části, jak zmiňuje §15 odst.1 ZoD. Po konzultaci s ním bývá stanoven emisní kurz dluhopisů a dochází k alokaci dluhopisů jednotlivým investorům. Manažer emise kromě úpisu především zajišťuje přípravu a koordinaci transakce a marketing emise u potenciálních investorů, a bývá jím silná banka či velký obchodník s cennými papíry. Kotační agent Úkolem kotačního agenta je uvedení emise na regulovaný trh. Tuto roli většinou vykonává aranžér emise. Podmínky pro přijetí bývají podrobně uvedeny v příslušném předpisu organizátora regulovaného trhu, kam má být dluhopis přijat. Administrátor emise Administrátorem emise je finanční instituce zodpovědná za vypořádání plateb souvisejících s emisí dluhopisů. Při vydání dluhopisů přijímá platby za vydání dluhopisů od investorů, které ke dni emise převede emitentovi. Později má na starost především výplatu úrokových výnosů a posléze jistiny majitelům dluhopisů. Dalšími povinnostmi administrátora je zveřejňování oznámení v souvislosti s emisí, úschova
44
dokumentace pro účely nahlédnutí ze strany majitelů dluhopisů. Může vést též zákonem stanovenou evidenci vlastníků dluhopisů.
Další osoby: -
agent pro výpočty;
-
osoby poskytující zajištění - jde o ručitele celé emise nebo její poměrné části;
-
organizátoři regulovaného trhu, pokud má být emise veřejně obchodovatelná;
-
vypořádací systémy - v českých podmínkách jde Centrální depozitář jako vypořádací systém, při zahraničních emisích může jít o Euroclear či Clearstream či o jiný systém zajišťující vypořádání převodů.
Splacení dluhopisu a jeho výnosu Pokud se týká problematiky splacení dluhopisu: jak bylo řečeno výše, dluhopis je dluhový zastupitelný cenný papír. Dluhopis v sobě obsahuje obligační vztah emitenta jako dlužníka a majitele dluhopisu jako věřitele, jeho podstata je tedy právo vlastníka dluhopisu na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Právo vlastníka na splacení dluhopisu může být uspokojeno jak přímo vlastníkem, tak administrátorem, který na základě smlouvy s emitentem splacení dluhopisu (typicky i s výplatou výnosů z dluhopisu) zajišťuje, to vše za podmínky, že tento vztah je popsán v emisních podmínkách, včetně údaje, kde je smlouva o zajištění výplaty dluhopisu, popř. i výnosů z něj přístupná. Emitent musí zajistit, aby ke splacení jmenovité hodnoty dluhopisu došlo právě k datu uvedenému na listinném dluhopisu (obdobně pro zaknihovaný dluhopis). Jmenovitá hodnota dluhopisu může být splacena jednorázově nebo po částech, jejichž výše a splatnost se uvádí v emisních podmínkách a za podmínky, že tak emisní podmínky stanovily. Pokud tak emisní podmínky stanoví, může být jmenovitá hodnota dluhopisu splacena i předčasně, rozhodnutím emitenta. Jak uvedeno výše, k předčasnému splacení dluhopisu však může dojít i nezávisle na rozhodnutí emitenta, a to v případě nesouhlasu některého majitele dluhopisu se změnami zásadní povahy na schůzi 45
vlastníků dluhopisů, nebo v případě jeho nepřítomnosti na takové schůzi, popř. v případě postupu emitenta v rozporu s usnesením schůze vlastníků o nesouhlasu se změnami zásadní povahy nesouhlasu schůze vlastníků dluhopisu se změnami emisních podmínek zásadní povahy. Vlastník dluhopisu může také žádat splacení dluhopisu včetně poměrného výnosu před stanovenou dobou splatnosti i bez uvedených skutečností, ovšem pouze pokud emisní podmínky tento způsob splacení připouštějí. K předčasnému splacení dluhopisů může dojít také v důsledku příkazu ČNB k takovému kroku v případě porušení ZoD. Dojde-li u dluhopisu k předčasnému splacení, a to bez ohledu na to, zda rozhodnutím emitenta, vlastníka či na základě jiné skutečnosti, jak uvedeno výše, musí být spolu s dluhopisem vráceny všechny kupóny, které nejsou ještě splatné. V případě nesplnění této povinnosti se hodnota nevrácených kupónů, určená podle emisních podmínek, odečte. Ovšem právo na výnos z dluhopisu spojené s kupónem, který při předčasném splacení dluhopisu nebyl vrácen emitentovi, zůstává zachováno. Pokud se týká výše výnosů a jejich vyplácení, výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše, stejně jako data splatnosti výnosu dluhopisu (není-li výnos určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem) jsou přímo náležitostí dluhopisu samotného, jak listinného, tak zaknihovaného. Pokud to emisní podmínky nevylučují, může být právo na výnos dluhopisu od dluhopisu odděleno a spojeno s kupónem jako samostatným cenným papírem vydaným k uplatnění tohoto práva. Emitent (nebo osoba jím určená) pak vyplácí výnos osobě, která předloží kupón, aniž by to nutně musel být vlastník dluhopisu. Kupónový arch k listinnému dluhopisu musí být vydán současně s vydáním dluhopisu, a to se samostatným kupónem pro každý jednotlivý výnos; u zaknihovaného dluhopisu platí ustanovení věty první přiměřeně pro zápis v evidenci podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. Toto oddělení může být vyloučeno emitentem v emisních podmínkách.
46
Podle stávající právní úpravy emitent se sídlem nebo bydlištěm v České republice, který vydává dluhopisy v zahraničí, je povinen nejpozději k datu emise dluhopisů informovat Českou národní banku o místu vydání, objemu emise a dále o formě a podobě dluhopisů, jejich výnosu a splatnosti. Také emitent se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, který vydává dluhopisy v České republice, je povinen nejpozději k datu emise dluhopisů informovat Českou národní banku o objemu emise a dále o formě a podobě dluhopisů, jejich výnosu a splatnosti. Obě tyto povinnosti však po vstupu připravené novely ZoD v účinnost zmizí, stejně jako povinnost nechat si schválit emisní podmínky. Ingerence ČNB jako regulátora zůstane pouze ve vztahu k veřejné nabídce dluhopisu, popř. při žádosti o obchodování dluhopisu na regulovaném trhu (obojí upraveno ZPKT).
47
VII. VEŘEJNÁ NABÍDKA DLUHOPISU, PROSPEKT, OBCHODOVÁNÍ NA REGULOVANÉM TRHU Jako ostatní investiční cenné papíry, tak i dluhopis (obecně jakýkoli jeho druh) lze 1) veřejně nabízet a 2) obchodovat s ním na regulovaném trhu20. Opačným případem než veřejná nabídka je tzv. „private placement“, pokrývající případy, kdy není z definice činěna veřejná nabídka. Jde o nabídku vybranému malému počtu investorů a současně (nebo pouze) kvalifikovaným investorům ve smyslu tohoto pojmu podle ZPKT. O veřejnou nabídku podle ČNB nepůjde např. zpravidla ani pokud emitent osloví pouze obchodníky s cennými papíry nebo jiné profesionální investory, a to bez ohledu na to, že tyto osoby mohou koupit nebo upsat nabízené cenné papíry na účet většího množství drobných investorů, jejichž majetek obhospodařují. Rozhodnutí o způsobu nabídky a o tom, zda bude dluhopis veřejně nabízet a/nebo jej umístí na regulovaný trh, je na samotném emitentovi. Umístit dluhopis na trh mohou však i další osoby bez souhlasu emitenta, např. organizátor regulovaného trhu. 20
§3 odst. 2 písm. b) ZPKT říká: Investičními cennými papíry jsou cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu. Investičními cennými papíry podle něj mj. - dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, dále cenné papíry je nahrazující a cenné papíry opravňující k jejich nabytí, popř. zcizení.
Veřejnou nabídkou je podle ZPKT jakékoli sdělení širšímu okruhu osob obsahující informace o nabízených investičních cenných papírech (v našem případě dluhopisech) a podmínkách pro jejich nabytí, které jsou dostatečné k tomu, aby investor učinil rozhodnutí tyto cenné papíry koupit nebo upsat. ZPKT ovšem nabídku řady cenných papírů či obdobných instrumentů nepovažuje za veřejnou nabídku, a vyjímá tyto případy z působnosti ZPKT. Typicky jde v problematice dluhových cenných papírů o dluhové cenné papíry emitované členskými státy EU či jejich státy, dále územními samosprávnými celky členských států EU, ECB nebo centrálními bankami členských států EU, popř. cenné papíry obecně těmito státy či centrálními bankami nebo územními samosprávnými celky zaručené. Dále jde o dluhové cenné papíry emitované mezinárodními organizacemi, jejichž členem je alespoň jeden členský stát EU, dále cenné papíry obecně emitované neziskovými organizacemi, pokud jimi získávají prostředky pro svou neziskovou činnost, a v neposlední řadě vybrané dluhové cenné papíry průběžně nebo opakovaně vydávané bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem, posledně jmenované však s mnoha omezeními. Pokud nejde o některý z vyjmenovaných případů, pak musí emitent nejpozději na počátku veřejné nabídky uveřejnit prospekt cenného papíru (dále jen "prospekt") schválený v našich podmínkách ze strany ČNB (popř. ze strany orgánu dohledu jiného členského státu EU). Tato povinnost nezmizí ani po vstupu připravované novely ZoD v účinnost. Povinnosti uveřejnit prospekt bude emitent zbaven, pouze pokud je nabídka určena výhradně kvalifikovaným investorům ve smyslu ZPKT, popř. maximálnímu počtu lidí 150 v jednom státě EU, kde je nabídka činěna, nepočítaje v to kvalifikované investory ve smyslu ZPKT. Další výjimky z povinnosti uveřejnit prospekt se vztahují na nabídky, kdy nejnižší možná investice pro jednoho investora je rovna nebo vyšší než částka 100.000 EUR21, popř. kdy jmenovitá hodnota nebo cena za jeden kus se rovná alespoň částce 100.000 EUR22.
21 22
podle Nařízení vlády č. 190/2011 ze dne 22.6.2011 viz tamtéž – předchozí poznámka, vše v souladu s již zmíněnou směrnicí o prospektu 2003/71/ES
49
Prospekt Prospekt musí obsahovat veškeré údaje nezbytné pro investory k zasvěcenému posouzení nabízených dluhopisů, majetku a závazků, finanční situace, zisku a ztrát, budoucího vývoje podnikání a finanční situace emitenta. Dále obsahuje případné ručitele a podstatu ručení. Prospekt musí být formulován srozumitelně a musí umožňovat snadnou analýzu. Zákon zde pomýšlí na ochranu neprofesionálních investorů a předepisuje řadu povinností ve smyslu sdělení co nejširší informace vůči osobám, před které emitent nebo osoba, která je jím pověřena, popř. ve vybraných případech další osoby, s nabídkou předstupují. Prospekt lze vyhotovit jako jednotný dokument nebo jako složený ze samostatných dokumentů. Ten se pak dělí na -
registrační dokument (obsahuje údaje týkající se emitenta),
-
doklad o dluhopisu (obsahuje údaje o nabízeném nebo přijímaném dluhopisu k obchodování), a
-
shrnutí prospektu.
Pokud se jedná o prospekt pro účely veřejné nabídky v České republice nebo přijetí cenného papíru k obchodování na zdejším regulovaném trhu, musí být vyhotoven v českém jazyce. Prospekt vyhotovuje emitent, popř. osoba, která má bude veřejně dluhopis nabízet nebo která žádá o přijetí cenného papíru k obchodování na regulovaném trhu. Prospekt může vyhotovit i organizátor regulovaného trhu, a to pokud má v úmyslu sám bez souhlasu emitenta přijmout dluhopis k obchodování na jím organizovaném regulovaném trhu. Osoba, která prospekt vyhotovila, pak odpovídá za správnost a úplnost údajů v prospektu uvedených. Tvůrce prospektu žádá v případě dluhopisu vydaného emitentem se sídlem v České republice (popř. v některých dalších případech) o schválení prospektu ze strany ČNB. ČNB může požádat o doplnění prospektu v případě neúplnosti, a má na schválení 20 pracovních dnů (lhůta je zkrácena na 10 pracovních dnů v případě, že 50
součástí žádosti jsou doklady o tom, že emitent dluhopisu, o schválení jehož prospektu se žádá, má už cenné papíry přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo už veřejně cenné papíry nabízel.
Po schválení je třeba prospekt uveřejnit (s výjimkou případů pojednaných výše v tomto článku), a to nejméně jedním z těchto způsobů: a) na internetových stránkách emitenta nebo osoby, která požádala o přijetí dluhopisu k obchodování bez souhlasu emitenta, nebo na internetových stránkách obchodníka s cennými papíry (nebo obdobné zahraniční osoby), pokud dluhopisy umísťuje nebo prodává, b) v úplném znění v alespoň jednom celostátně distribuovaném deníku a současně způsobem podle předchozího odstavce, c) jako brožuru bezplatně dostupnou u organizátora regulovaného trhu, na kterém mají dluhopisy být obchodovány, nebo v sídle emitenta nebo v sídle osoby, která požádala o přijetí dluhopisu k obchodování bez souhlasu emitenta, a u obchodníků s cennými papíry, kteří cenné papíry umísťují nebo prodávají, a navíc ještě způsobem podle odstavce a), d) na internetových stránkách organizátora regulovaného trhu, na kterém je žádáno o přijetí k obchodování, nebo který sám přijímá dluhopis k obchodování, e) nebo na internetových stránkách nabízejícího, pokud dluhopisy veřejně nabízí jiná osoba než emitent.
Pokud se týká postupu při propagaci, pak každé propagační sdělení týkající se veřejné nabídky nebo přijetí dluhopisu k obchodování na regulovaném trhu, při kterých platí povinnost vyhotovit prospekt, musí obsahovat informaci o tom, že prospekt byl nebo bude uveřejněn a kde je, nebo kde bude možné jej získat.
Obchodování na regulovaném trhu Podmínky pro přijetí dluhopisů na lokální regulovaný trh (BCPP, popř. RMSystém) stanoví ZPKT, další podmínky může stanovit organizátor regulovaného trhu v pravidlech pro přijímání investičních nástrojů k obchodování. Nutnými 51
podmínkami pro přijetí k obchodování je to, že dluhopisu bylo přiděleno identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), a že u něj jsou dány předpoklady pro spravedlivé, řádné a účinné obchodování. Další podmínkou je, že byl uveřejněn prospekt dluhopisu, s výjimkami stanovenými ZPKT (§57 odst. 2, 3).
Emitent může též rozhodnout o vyřazení dluhopisu z obchodování, k podání žádosti na vyřazení však potřebuje souhlas schůze vlastníků dluhopisu. Schůze vlastníků rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných vlastníků dluhopisů. Vzhledem k tomu, že se jedná o zákonem definovanou změnu zásadní povahy, mají i v případě souhlasu schůze vlastníků všichni ti, kdož hlasovali na schůzi proti návrhu nebo se schůze nezúčastnili, požádat o předčasné splacení jmenovité hodnoty dluhopisu včetně poměrného výnosu., přičemž žádost o předčasné splacení musí být podána do 30 dnů od uveřejnění usnesení schůze vlastníků nebo společné schůze vlastníků (emitent je totiž povinen do 30 dnů ode dne konání schůze vlastníků uveřejnit všechna rozhodnutí schůze vlastníků, a to způsobem, kterým uveřejnil emisní podmínky). Po uplynutí 30 denní lhůty právo na splacení zaniká. Emitent je povinen vyplatit dlužnou částku do 30 dnů od doručení žádosti způsobem a na místě, které jsou stanoveny emisními podmínkami. Dohled nad povinnostmi uvedenými v tomto článku vykonává ČNB. Od účinnosti již několikrát zmíněné novely ZoD bude ČNB v oblasti dluhopisů vykonávat dohled pouze právě nad povinnostmi vyplývajícími ze ZPKT. Jejímu dohledu budou v oblasti dluhopisů podléhat zejména tyto osoby: -
osoba, která veřejně nabízí dluhopisy,
-
osoba, která vyhotovila prospekt,
-
organizátor regulovaného trhu,
-
emitent dluhopisu obchodovaného na regulovaném trhu při plnění informačních povinností podle ZPKT.
52
VIII.
ZVLÁŠTNÍ
DRUHY
DLUHOPISŮ,
VČ. SPECIÁLNÍCH DRUHŮ PODLE ObchZ 8.1 HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY Hypoteční zástavní listy (dále jen „HZL“) jsou prvním a nejstarším příkladem zvláštního druhu dluhopisu, jejich historie sahá přitom hluboko do minulosti. Jak uvedeno v kapitole IV., emitentem HZL může být pouze banka s bankovní licencí podle českého práva a se sídlem v ČR. HZL slouží ke zprostředkování hypotečních půjček klientům těchto bank, přičemž závazky emitenta z HZL jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů poskytnutých na nákup nemovitostí na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor (po vstupu novelizovaného znění ZoD v účinnost už jen souhrnně nazývaných „členský stát“). Zákon toto krytí nazývá „řádným krytím“; závazky banky z HZL mohou přitom být kryty též náhradním způsobem podle tohoto zákona („náhradní krytí“). Zákon upravuje povinnost krýt pouze ty hypoteční zástavní listy, které jsou v oběhu. Náhradní krytí je možné jen do výše 10 % jmenovité hodnoty vydaných HZL v oběhu, a to jen v podstatě bezrizikovými aktivy (k některým aktivům dříve považovaným za bezriziková však viz poznámka) – hotovostí, vklady u ČNB nebo jiných centrálních bank členských států, popř. u ECB, státními dluhopisy členských států23 nebo cennými papíry vydanými jejich centrálními bankami nebo ECB anebo dluhopisy vydanými finančními institucemi založenými mezinárodní smlouvou, jejíž smluvní stranou je ČR, nebo finančními institucemi, s nimiž ČR uzavřela mezinárodní smlouvu. Název hypoteční zástavní list je zákonem chráněn a nesmí být použit pro jiné dluhopisy nebo investiční instrumenty. HZL jsou díky konstrukci považovány za nepříliš rizikové, tomu odpovídá i jejich tržní výnos, který se pohybuje na úrovni výnosu státních dluhopisů vydaných ČR. Ve prospěch HZL dříve hovořilo
23
ovšem u státních dluhopisů min. některých členských států je bezrizikovost diskutabilní – viz poslední vývoj v Evropě ohledně hospodářské krize
53
osvobození výnosu z nich od daně z příjmu, v současnosti však toto osvobození již není v platnosti, bylo zrušeno zákonem č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů pro všechny HZL emitované počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud se týká konstrukce krytí HZL, bylo by ovšem omylem myslet si, že majitel HZL má snad přímé právo z hypotečního úvěru, který kryje závazky banky z HZL a který byl zprostředkovaně poskytnut z peněz získaných prodejem emise HZL, nebo vůči nemovitosti (ať již hotové nebo rozestavěné stavbě, popř. vůči pozemku), získané za úvěr a sloužící jako zástava poskytnutého úvěru. Skutečnost je taková, že pohledávky vůči hypotečním dlužníkům banky jsou jen krytím pro případ, že by se banka dostala do úpadku a nebyla by schopna hradit své splatné závazky z vydaných HZL. Insolvenční zákon pamatuje na tento případ, když v §375 odst. 1 vymezuje oddělenou majetkovou podstatu banky v úpadku, které byla odejmuta bankovní licence, a to tzv. hypoteční podstatu. Tuto hypoteční podstatu tvoří majetek banky sloužící ke krytí hypotečních zástavních listů vydaných dlužníkem v souladu se ZoD. Prostředky získané zpeněžením majetku, který náleží do hypoteční podstaty, by sloužily po uspokojení nákladů spojených se správou a zpeněžováním hypoteční podstaty k úhradě pohledávek majitelů HZL, a to kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. Není tedy třeba čekat na rozvrhové usnesení. V případě, že po úplném uspokojení pohledávek zůstanou v hypoteční podstatě nějaké finanční prostředky, mohou se v rámci závěrečného rozvrhu použít k uspokojení ostatních věřitelů. Tímto způsobem by bylo možno je použít teprve tehdy, pokud by byly z hypoteční podstaty v celém rozsahu uhrazeny náklady spojené se správou a zpeněžováním hypoteční podstaty a všechny pohledávky majitelů hypotečních listů. Naopak nepostačuje-li výtěžek zpeněžení hypoteční podstaty k uspokojení pohledávek majitelů HZL, uspokojí se tyto pohledávky poměrně, a neuspokojená část pohledávek z HZL by se při rozvrhu uspokojila ve stejném poměru jako ostatní přihlášené pohledávky. Za zmínku stojí i to, že privilegované postavení přiznává český právní řád i věřiteli z hypotečních úvěrů sloužících ke krytí jmenovité hodnoty HZL (zpravidla tedy bance), a to jak při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti podle OSŘ, tak i při nedobrovolných dražbách prováděných podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných 54
dražbách ve znění p.p. na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem nebo vykonatelným exekutorským zápisem, obojí bez ohledu na pořadí zapsaného zástavního práva. Pokud se týká samotné konstrukce uvedeného řádného krytí HZL, pak jak již bylo uvedeno, jako řádné krytí souhrnu závazků z bankou vydaných HZL v oběhu mohou sloužit pouze pohledávky z hypotečních úvěrů (nebo jejich části) poskytnuté na nákup nemovitostí na území České republiky nebo členského státu EHP. Tyto pohledávky nebo jejich části nesmí (připravená novela ZoD zde přidává sousloví „ve svém souhrnu“) po celou dobu, kdy k takovému krytí slouží, převýšit 70% zástavní hodnoty zastavených nemovitostí zajišťujících tyto pohledávky. I pokud by úvěr z jakýchkoli důvodů (např. pokles hodnoty zástavy) převyšoval hodnotu zastavené nemovitosti, stále může být pro krytí závazků banky z vydaných HZL v oběhu použito část pohledávky z tohoto úvěru, která odpovídá max. 70% hodnoty zastavené nemovitosti. Na zastavené nemovitosti přitom nesmí váznout zástavní právo třetí osoby, které by bylo ve stejném nebo v přednostním pořadí před zástavním právem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část, zahrnutou do krytí závazků z hypotečních zástavních listů v oběhu, s výjimkami zástavního práva, kterým je zajištěn úvěr poskytnutý stavební spořitelnou, úvěr poskytnutý Státním fondem rozvoje bydlení na výstavbu družstevních bytů, a dále úvěr poskytnutý na výstavbu bytů postavených s finanční, úvěrovou a jinou pomocí v rámci družstevní bytové výstavby, vše podle zvláštních právních předpisů a za předpokladu souhlasu věřitele, a toho, že se do krytí zahrne jen část pohledávky max. mezi 70 % zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a pohledávkou z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou nebo úvěru na družstevní bytovou výstavbu. Všechny uvedené podmínky musí být splněny po celou dobu, po kterou je pohledávka z hypotečního úvěru do krytí zahrnuta. Tím zákon zajišťuje relativně dostatečně bonitu řádného krytí HZL a tím i samotných HZL. Přitom banka jako emitent HZL je povinna vést o krytí souhrnu všech závazků z vydaných HZL v oběhu samostatnou evidenci poskytující 55
ČNB úplné podklady pro posouzení, jak emitent hypotečních zástavních listů dodržuje ustanovení tohoto zákona. Porušení povinností stanovených emitentům hypotečních zástavních listů v ZoD považuje ZoD za nedostatky v činnosti banky, za které může ČNB uložit emitentovi HZL opatření k nápravě a pokuty podle BankZ (v úvahu by zde připadlo zejm. omezení hypoteční činnosti, povinnost vytvoření odpovídající výše opravných položek a rezerv, dále samozřejmě pokuta).
8.2 KOMUNÁLNÍ DLUHOPISY Komunálními dluhopisy nazývá ZoD dluhopisy vydávané územními samosprávnými celky, tj. obcemi či kraji. Slovo „komunální“ je přitom pro tyto dluhopisy vyhrazeno a musí ho obsahovat; toto slovo podle připravené novely ZoD nesmí být použito pro jiný typ cenného papíru. ZoD na rozdíl od předchozího ZoD 90 podmiňuje vydání komunálních dluhopisů předchozím souhlasem ministerstva, a to i pro případ, že by komunální dluhopisy byly vydávány v zahraničí. Žádost územního samosprávného celku o souhlas s vydáním komunálních dluhopisů přitom musí obsahovat zdůvodnění záměru vydat dluhopisy, základní údaje budoucích emisních podmínek, ekonomický rozbor důvodů vydání dluhopisů a jeho dopadů na hospodářskou a finanční situaci územního samosprávného celku, a to včetně skutečností podstatných z hlediska schopnosti dostát závazkům z vydaných dluhopisů a včetně prohlášení, že územní samosprávný celek je schopen dostát závazkům vyplývajícím z komunálních dluhopisů, pro něž je požadován souhlas. Konkrétní náležitosti žádosti o souhlas MF s vydáním komunálních dluhopisů a příloh k žádosti stanoví vyhláška MF č. 408/2004 Sb. MF jako správní orgán je povinno zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, zpravidla si tedy vyžádá i další potřebné podklady, např.
56
1. přehled úvěrů a půjček a dalších relevantních údajů; posuzovány jsou i celkové náklady na dluhovou službu, 2. výpisy z katastru nemovitostí v majetku územního samosprávného celku, pokud má být emise komunálních dluhopisů zajištěna nemovitostmi, 3. rozpočtový výhled. Ministerstvo financí při posuzování žádosti zkoumá především, zda ekonomická situace územního samosprávného celku umožňuje splnění závazků spojených s vydáním komunálních dluhopisů, přitom přihlíží k celkové ekonomické situaci územního samosprávného celku a k dopadům vydání komunálních dluhopisů na jeho hospodářskou a finanční situaci i zadluženost. Při hodnocení ekonomické situace územního samosprávného celku vychází nejen z podkladů zaslaných, ale též z podkladů získaných z finančních a účetních výkazů v rámci vlastních informačních systémů. Ministerstvo financí se zabývá finanční situací územního samosprávného celku velmi podrobně, přičemž zkoumá hospodaření v minulých letech i rozpočtový výhled. Při rozhodování dále ministerstvo financí přihlíží například k nezávislému ocenění úvěrového rizika územního samosprávného celku a k tomu, zda se jedná o subjekt s dostatečnou schopností splácet své závazky; dále např. k tomu, zda územní samosprávný celek podle monitoringu hospodaření nepatří mezi obce s vyšší mírou rizika hospodaření apod. Ministerstvo financí se zabývá také účelem emise komunálních dluhopisů, tj. např. zda peněžní prostředky získané z prodeje komunálních dluhopisů budou použity na investiční účely nebo na uspokojení stávajících závazků. Pokud mají být tyto peněžní prostředky použity na uspokojení stávajících závazků územního samosprávného celku, Ministerstvo financí dále zkoumá, zda územní samosprávný celek dostatečně zvážil další možná řešení své zadluženosti, např. úspory v běžných výdajích a omezení kapitálových výdajů, prodej majetku, nebo refinancování splatných závazků novými bankovními úvěry s odkladem splátek jistin.
57
Pokud ministerstvo financí dospěje k závěru, že ekonomická situace územního samosprávného celku umožňuje dostát závazkům spojeným s vydáním komunálních dluhopisů, udělí předchozí souhlas s jejich emisí, následně bude (to ovšem platí jen do účinnosti připravené novely ZoD) ČNB schvalovat emisní podmínky. Jediným důvodem pro neudělení předchozího souhlasu Ministerstva financí s vydáním komunálních dluhopisů je pak skutečnost, že ekonomická situace územního samosprávného celku neumožňuje splnění závazků spojených s vydáním komunálních dluhopisů. Připravená
novela
ZoD
v rámci
ochrany
finanční
situace
územně
samosprávných celků podstatně zpřísňuje podmínky pro vydání komunálních dluhopisů, a značně omezuje možnost jejich vydání. Reaguje tak na vzrůstající zadluženost veřejných rozpočtů a potřebu zajistit udržitelnost veřejných financí. Po její účinnosti totiž bude potřeba splnit i další podmínky pro jejich vydání. Ministerstvo totiž od účinnosti novelizovaného znění ZoD udělí souhlas územnímu samosprávnému celku s vydáním komunálních dluhopisů, a to pouze jestliže: - ekonomická situace územního samosprávného celku umožní splnit závazky vyplývající z komunálních dluhopisů a tyto závazky nemají a nebudou mít výrazně negativní dopad na jeho hospodaření a rozvoj, - územní samosprávný celek hodlá získat peněžní prostředky vydáním komunálních dluhopisů pouze za účelem použití takto získaných peněžních prostředků na 1.
investice do dlouhodobého hmotného majetku sloužícího k výkonu působnosti územního samosprávného celku,
2.
odstranění škod způsobených živelní nebo jinou pohromou, nebo
3.
financování projektu spolufinancovaného z prostředků Evropské unie,
58
Zároveň bude platit, že nelze vydat komunální dluhopisy se lhůtou splatnosti delší než 15 let od data emise. Pokud územní samosprávný celek souhlas obdrží a komunální dluhopisy vydá, bude povinen vést peněžní prostředky získané jejich vydáním na samostatném bankovním účtu nebo o nich bude muset odděleně účtovat tak, aby byl kdykoliv schopen doložit účel jejich použití. Zároveň je omezen tím, že na rozdíl od ostatních subjektů nesmí vydat dluhopisy ve větším objemu, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise. Na základě praktických zkušeností bude MF vydána nová prováděcí vyhláška, která stanoví vzor žádosti a dokumenty, které k ní musí být připojeny, a jimiž se bude prokazovat splnění podmínek stanovených zákonem. Podle důvodové zprávy bude účel vydání komunálních dluhopisů uváděn pouze v žádosti; v emisních podmínkách uváděn nebude. Účelem má být umožnit, aby územní samosprávný celek mohl v případě změny okolností nebo priorit použít peněžní prostředky získané z upsání komunálních dluhopisů na jiný účel, než byl původní záměr. V takovém případě pouze zašle Ministerstvu financí na vědomí usnesení zastupitelstva o změně účelu použití těchto peněžních prostředků s uvedením nového účelu, který ovšem bude muset být také v souladu se zákonem. Po změně ZoD ve smyslu uvedené novely bude MF ČR dále vykonávat státní dozor nad dodržováním podmínek, za nichž byl územnímu samosprávnému celku udělen souhlas, a za správní delikt bude moci uložit pokutu až do výše 20 milionů Kč. Správním deliktem rozumí novela následující případy: -
použití peněz získaných vydáním dluhopisu nebo obdobného cenného papíru v rozporu s příslušnými ustanoveními ZoD o vyhrazených možnostech použití těchto peněz;
-
vydání dluhopisu nebo obdobného cenného papíru v rozporu se ZoD, pokud se týká lhůty splatnosti, nebo bez souhlasu MF ČR;
-
nevedení prostředků získaných vydáním dluhopisů nebo obdobných cenných papírů na samostatném bankovním účtu, popř. rozpor se požadavkem ZoD na
59
oddělené účtování o nich v souvislosti s tím, že územně samosprávný celek jako emitent musí být kdykoliv schopen doložit účel jejich použití.
Tato zcela nová ustanovení o státním dozoru v souvislosti s vydáváním komunálních dluhopisů ze strany MF ČR uvádí novela v účinnost na místo ustanovení původních, upravujících dohled ČNB nad uplatňováním práv a dodržováním povinností stanovených ZoD a podmínek stanovených v rozhodnutích vydaných podle ZoD. O této problematice více v kap. XIII.
8.3 PODŘÍZENÉ DLUHOPISY Podřízené dluhopisy jsou zvláštní druh dluhopisů, používaný zejména akcionáři bank nebo jiných kapitálových společností k posílení kapitálu či likvidity. Jejich věřitelské postavení vyplývající z poskytnutí kapitálu úpisem podřízených dluhopisů je oproti jiným závazkům vůči dalším věřitelům v případě likvidace společnosti nebo jejího úpadku a následného insolvenčního řízení podřízeno. To znamená, že pohledávky z podřízených dluhopisů budou uspokojeny až po uspokojení všech ostatních pohledávek, s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti, tj. z jiných podřízených dluhopisů nebo ze závazků, u nichž byla podřízenost sjednána smluvním způsobem. Takové podřízené závazky dlužníka by pak byly uspokojovány podle svého pořadí aneb podle dohodnuté nebo stanovené míry jejich podřízenosti, jinak by se uspokojovaly poměrně; to vše před pohledávkami společníků vyplývajícími z jejich účasti na společnosti. ZoD pro ochranu upisovatelů podřízených dluhopisů stanoví, že skutečnost, že jde o podřízený dluhopis, musí být vyznačena na listinném dluhopisu nebo v příslušné evidenci a dále ve všech materiálech a propagačních sděleních týkajících se podřízeného dluhopisu, a to zřetelným způsobem. Otázkou je, zda by zákon neměl stanovit i další povinnosti ve vztahu k informování upisovatelů takového druhu dluhopisů, zejména povinnost uvést jasně právní podstatu podřízenosti dluhopisu, 60
pokud jsou upisovány běžnou bankovní retailovou klientelou. V současnosti tomu tak není, a v propagačních materiálech k tomuto druhu dluhopisů tak mnoho emitentů právní podstatu tohoto druhu dluhopisů dostatečným způsobem nevysvětluje.
8.4
VYMĚNITELNÉ
(KONVERTIBILNÍ)
A
PRIORITNÍ
DLUHOPISY Za podmínky, že tak určují stanovy společnosti, může obchodní společnost na základě usnesení valné hromady vydat dluhopisy, s nimiž je spojeno právo na jejich výměnu za akcie společnosti (vyměnitelné dluhopisy) nebo přednostní právo na upisování akcií (prioritní dluhopisy). Tato možnost je vyhrazena pouze akciové společnosti. Usnesení valné hromady musí být přijato alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů, pokud stanovy nevyžadují vyšší počet hlasů, a musí obsahovat tyto údaje: a) jmenovitou hodnotu dluhopisů a určení výnosu; b) počet dluhopisů; c) místo a lhůtu pro uplatnění práv z vyměnitelného dluhopisu nebo práv z prioritního dluhopisu s uvedením, jak bude oznámen počátek běhu této lhůty (to samé pak musí obsahovat i emisní podmínky); d) druh, formu, podobu, jmenovitou hodnotu a počet akcií, které lze za jeden dluhopis vyměnit nebo upsat, přitom jmenovitá hodnota akcií, které mohou být vyměněny za vyměnitelné dluhopisy, nesmí být vyšší, než je součet jmenovitých hodnot dluhopisů, za něž mohou být vyměněny;
61
e) emisní kurs akcií upisovaných s uplatněním přednostního práva z prioritních dluhopisů nebo způsob, jak bude stanoven, popř. zmocnění pro představenstvo společnosti, aby stanovilo jeho výši24. Valná hromada musí současně s rozhodnutím o vydání těchto dvou druhů dluhopisů rozhodnout zároveň o podmíněném zvýšení základního kapitálu. Částka podmíněného zvýšení základního kapitálu nesmí přesáhnout polovinu základního kapitálu, který má společnost ke dni usnesení valné hromady o vydání dluhopisů zapsán v obchodním rejstříku. Výměnné právo se uplatňuje u společnosti doručením písemné žádosti o výměnu dluhopisů za akcie společnosti ve lhůtách stanovených v emisních podmínkách, přitom doručení žádosti o výměnu dluhopisů za akcie společnosti nahrazuje upsání a splacení akcií. Emisní podmínky dluhopisu určí den, od kterého přestává výplata výnosu dluhopisu, u kterého bylo výměnné právo uplatněno. Přednostní právo se vůči společnosti uplatňuje přímo upsáním akcií společnosti, v tom případě je majitel dluhopisu povinen splatit v příslušné lhůtě emisní kurz upsaných akcií. Rozdíl mezi oběma případy spočívá v tom, že majitel vyměnitelného dluhopisu uplatněním výměnného práva přestává být věřitelem společnosti a ke dni určenému emisními podmínkami ztrácí nárok na výplatu výnosu, zatímco majitel prioritního dluhopisu i po upsání akcií dále vlastní dluhopisy a má nárok na výplatu výnosu a splacení jejich nominální hodnoty při splatnosti, a po vydání akcií se stane také vlastníkem nově vydaných akcií. Společnost je v obou případech povinna podat návrh na zápis výše základního kapitálu do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty pro uplatnění výměnných nebo přednostních práv a jen v rozsahu uplatněných výměnných či přednostních práv. Až po zápisu zvýšení základního kapitálu v obchodním rejstříku společnost v rozsahu uplatněných výměnných a přednostních práv vydá akcie. 24
není třeba, pokud je vyloučeno nebo omezeno přednostní právo akcionářů na získání těchto dluhopisů
62
Akcionáři společnosti mají přednostní právo na získání obou druhů uvedených dluhopisů. Zákon upřesňuje ohledně přednostního práva obdobné použití §204a ObchZ, tzn. např. že každý akcionář má přednostní právo upsat část nových dluhopisů společnosti v rozsahu jeho podílu na základním kapitálu společnosti. Přednostní právo akcionářů nelze omezit nebo vyloučit ve stanovách, lze ho vyloučit nebo omezit pouze konkrétním usnesením valné hromady a jen v důležitém zájmu společnosti, navíc jen ve stejném rozsahu pro všechny akcionáře. Pokud toto přednostní právo akcionářů nebylo omezeno nebo vyloučeno, pak je samostatně oddělitelné a převoditelné. To znamená, že tímto postupem mohou nabývat obou druhů dluhopisů i osoby, které nejsou akcionáři společnosti. Jinými možnostmi nabytí těchto typů dluhopisů pro osoby, které nejsou akcionáři společnosti, je nákup těchto dluhopisů, popř. případ omezení či vyloučení přednostního práva na získání obou druhů uvedených dluhopisů usnesením valné hromady v důležitém zájmu společnosti. Přednostní právo z prioritních dluhopisů vydaných v zaknihované podobě může být také převoditelné samostatně ve smyslu §156a ObchZ; k tomu je však třeba, aby společnost vydala opční listy. Opční listy jsou zvláštní druh cenných papírů vydávaných pro uplatnění přednostního práva a mohou být vydány pouze na doručitele, a to buď v listinné, nebo zaknihované podobě25. I na přednostní právo z prioritních dluhopisů se jinak použijí ustanovení §204a ObchZ (resp. jeho odst. 1 až 5) obdobně. Práva a povinnosti plynoucí z vyměnitelného a prioritního dluhopisu musí být detailně uvedeny přímo v emisních podmínkách. Ty vždy obsahují alespoň odkazem na informace obsažené v prospektu způsob oznámení dne, od kterého lze právo na výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy anebo akcii či akcie nebo právo na přednostní úpis akcií uplatnit, a místo a lhůtu pro uplatnění tohoto práva. Pokud jsou tyto dluhopisy vydávány jako zaknihované, pak mají emisní podmínky obsahovat taktéž den, který je rozhodný pro určení osoby oprávněné vykonat práva z 25
§217a ObchZ
63
těchto dluhopisů. Zákon dále stanoví, že pokud je emitent sám vlastníkem jednoho z uvedených dvou druhů jím vydaných dluhopisů, pak nemůže uplatňovat výměnné nebo prioritní právo. Když akcionář využije přednostního práva na získání některého z obou druhů uvedených dluhopisů, stává se vedle akcionáře i věřitelem společnosti. Naproti tomu vlastníci pouze dluhopisů jsou pouhými věřiteli společnosti, a pokud nemají současně akcie společnosti, pak nejsou akcionáři a nemají oprávnění zúčastňovat se valných hromad a další akcionářská práva. Svá práva vůči společnosti vyplývající z emisních podmínek dluhopisů mohou do doby, kdy se stanou akcionáři společnosti, uplatňovat pouze prostřednictvím schůze vlastníků dluhopisů. Na vyměnitelné a prioritní dluhopisy se vztahují jinak ustanovení ZoD. Vyměnitelný nebo prioritní dluhopis musí být zřetelným způsobem označen na listinném dluhopisu nebo v evidenci zaknihovaných dluhopisů a ve všech materiálech používaných k propagaci takového dluhopisu.
8.5 SBĚRNÝ DLUHOPIS Posledním zvláštním druhem dluhopisů, který ZoD výslovně upravuje, je sběrný dluhopis. Jde o zvláštní případ, kdy celá emise (tj. souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, např. HZL nebo podřízených, které jsou upsány v rámci lhůty pro upisování) je nahrazena jediným listinným dluhopisem. Tento zvláštní druh dluhopisu nemusí uvádět jmenovitou hodnotu, pokud jmenovitá hodnota plyne ze zápisu v příslušné evidenci. Každý sběrný dluhopis je samostatnou emisí a je v podílovém spoluvlastnictví majitelů jednotlivých upsaných dluhopisů. Takové spoluvlastnictví má však právní charakter sui generis; ZoD totiž výslovně vylučuje aplikaci ustanovení o spoluvlastnictví z civilního práva. O žádná práva však kromě práva na rozdělení sběrného dluhopisu na jednotlivé dluhopisy nejsou jejich jednotliví majitelé zkráceni, a mohou se svým podílem jakkoli volně disponovat (formou dispozice se spoluvlastnickým podílem na sběrném dluhopisu). 64
Sběrný dluhopis musí být uložen u osoby, která je oprávněna k vedení příslušné evidence podle ZPKT. Tato osoba vede evidenci vlastníků jednotlivých podílů, zapisuje změny spoluvlastnických podílů, vydává vlastníkům jednotlivých podílů na jejich žádost výpis z evidence o velikosti jeho podílu, dále vydává emitentovi na jeho žádost seznam vlastníků podílů na sběrném dluhopisu pro účely svolání a konání schůze vlastníků.
65
IX. STÁTNÍ DLUH – STÁTNÍ DLUHOPISY, SPOŘÍCÍ STÁTNÍ
DLUHOPISY,
STÁTNÍ
POKLADNIČNÍ
POUKÁZKY; DLUHOPISY ČNB Státními dluhopisy se obecně nazývají dluhopisy emitované státy či vládami. Jde o nejobvyklejší dluhopisy široce upisované investory všeho druhu, zejména institucionálními, zároveň jde o standardní formu financování státních výdajů rozvinutých zemí. Dluhopisy vydané bohatými západními státy platily do nedávné doby za jednu z nejbezpečnějších forem investic, z toho důvodu nesly i relativně nízké úroky. Po vývoji posledních let však investoři diferencují mezi tzv. bezpečnými zeměmi, tj. zeměmi se silnou ekonomikou a zdravou strukturou státního dluhu (jedná se o země s nejvyšším ratingem – Německo, Francii, severské země, Lucembursko, Švýcarsko, Velkou Británii, Rakousko, ale i řadu dalších států dříve známých jako emerging markets, také Austrálii, USA, Kanadu, Singapur), a mezi zeměmi, jež mají vysoký dluh ve vztahu k dalším makroekonomickým ukazatelům a pravděpodobnost jeho splacení je vyloučena či vážně ohrožena (viz default Řecka, potíže s financováním zemí jako Španělsko, Portugalsko, Itálie, ale i dalších zemí), a jejichž státní dluhopisy, ačkoli bývají na trhu upsány, bývají upsány s relativně vysokým úrokem (standardně přes 6% p.a., s výjimkou zemí v defaultu, které jsou dnes zřejmě po nějakou dobu bez možnosti dlouhodobějšího externího tržního financování)26. ZoD (resp. jeho novela po jejím vstupu v účinnost) ovšem státními dluhopisy nazývá dluhopisy vydávané Českou republikou, jakož i obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, které Česká republika vydává podle práva cizího státu. ZoD explicitně stanoví, že ČR může státní dluhopisy vydávat v České republice i v zahraničí. V dalším textu bude tedy pod pojmem „státní dluhopis“ rozuměn státní dluhopis vydaný Českou republikou. 26
Zatímco v květnu 2012 španělský výnos u 10leté splatnosti opět přesáhl hranici 6 %, výnos německého 10letého dluhopisu během 9.5.2012 poprvé v historii klesl pod 1,5% p.a. Rekordu na německém trhu dosáhly stejného dne i dluhopis s dlouhou splatností (30 letý s výnosem 2,22%), ale i kratší 2letý dluhopis s výnosem 0,062%.
ČR může státní dluhopisy vydat jen za zákonem stanovených podmínek: a) buď na základě schváleného zákona o státním dluhopisovém programu,
b) nebo na základě zvláštního zákona, který pověří ministerstvo financí vydat státní dluhopisy nebo mu vydání státních dluhopisů jinak umožní. V rámci schvalování takového zákona musí vláda České republiky Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR předložit stanovisko České národní banky. V obou případech musí zákon podle aktuální právní úpravy stanovit účel, maximální rozsah a maximální dobu splatnosti27. Přitom je možné vydávat jednotlivé emise dluhopisů s různými emisními podmínkami. Dluhopisový program ani emisní podmínky jednotlivé emise nemusely ovšem být ze strany ČNB ani za stávajícího znění ZoD schváleny. Emisní podmínky se vyhlašují ve Sbírce zákonů, pokud nejde o dluhopis vydávaný v zahraničí, a nelze je měnit. V případě většího objemu emise státních dluhopisů vydávaných jako zaknihované dluhopisy, než byl předpokládán, popř. v případě překročení emisní lhůty takových dluhopisů je ministerstvo financí povinno oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu Centrálnímu depozitáři a vyhlásit a uveřejnit ji stejným způsobem, jakým vyhlásilo nebo uveřejnilo emisní podmínky.
Státní dluhopisy se splatností do jednoho roku včetně sloužící ke krytí krátkodobých výpůjčních potřeb státu jsou nazývány státními pokladničními poukázkami. Je možné je vydávat pod společnými emisními podmínkami, které jsou stejné pro větší počet emisí státních pokladničních poukázek. Tyto společné emisní podmínky se také vyhlašují ve Sbírce zákonů.
27
tato povinnost zmizí po vstupu výše zmiňované novely ZoD v účinnost
67
Emise státních dluhopisů se označují následujícím způsobem: ČR, x,xx %, RR kde x,xx je procentní výše kupónu p.a. s přesností na dvě desetinná místa a RR poslední dvojčíslí označující rok splatnosti. V případě variabilně stanoveného kupónu se místo procentní výše kupónu použije zkratka VAR. Emise jsou jednoznačně určeny kódem ISIN a pořadovým číslem emise. Státní dluhopisy vydávané podle českého práva se dávají do prodeje prostřednictvím České národní banky. Ta je umisťuje formou aukcí přímým účastníkům těchto aukcí (více viz níže výňatek z pravidel aukce), popř. výjimečně formou přímého prodeje vybraným zájemcům nebo administrátorovi emise. Upisovatelé pak státní dluhopisy drží ve svém majetku, příp. prodávají na sekundárním trhu dalším osobám. Pokud nejde o emisi státních dluhopisů připravenou pro jednoho investora, nabyvatelé státních dluhopisů nejsou nijak omezeni – mohou to být jak fyzické, tak právnické osoby, tuzemci i cizozemci. Konkrétní podmínky prodeje stanoví v současnosti osmá verze Pravidel pro prodej střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů organizovaný Českou národní bankou - viz Úřední sdělení ČNB ze dne 29. dubna 2009. Podle nich může být přímým účastníkem aukce pouze některá z následujících osob: o banka s bankovní licencí nebo pobočka zahraniční banky s bankovní licencí udělenou podle BankZ, jež je na základě této licence oprávněna k poskytování investičních služeb podle ZPKT, o zahraniční osoba se sídlem v jiném členském státě Evropské unie oprávněná na základě jednotné licence podle BankZ k výkonu obdobných činností, o obchodník s cennými papíry podle ZPKT oprávněný k poskytování investičních služeb, o zahraniční osoba poskytující v souladu se ZPKT investiční služby prostřednictvím organizační složky,
68
o zahraniční osoba se sídlem v jiném členském státě Evropské unie oprávněná na základě jednotné licence k poskytování investičních služeb ZPKT na území České republiky, o zahraniční osoba se sídlem na území Evropské unie, která je bankou, pobočkou banky, obchodníkem s cennými papíry nebo pobočkou obchodníka s cennými papíry, a která má na území Evropské unie oprávnění k poskytování investičních služeb vyjmenovaných v ZPKT.
Algoritmus a zpracování objednávek závisí na způsobu zadávání objednávek do aukce: - v ceně - ve výnosu
Způsob zadávání objednávek do aukce v ceně: (1) Jmenovitý objem emise nabízený v aukci se stanoví předem, může však být v průběhu aukce změněn. (2) Pokud je jedním z parametrů aukce minimální akceptovatelná cena, objednávky s nižší cenou než je minimální akceptovatelná cena jsou odmítnuty. (3) Aukce je zpravidla rozdělena na konkurenční a nekonkurenční část. Přímí účastníci nejdříve podávají objednávky do konkurenční části aukce, ve které se nabízí minimálně 85 % jmenovitého objemu emise nabízeného v aukci. Po zveřejnění výsledků konkurenční části aukce může být otevřena nekonkurenční část aukce, ve které se prodává maximálně 15 % jmenovitého objemu emise nabízeného v aukci. (4) Průběh konkurenční části aukce: a) část emise prodávaná v konkurenční části aukce se rozdělí mezi konkurenční objednávky tak, že se nejprve uspokojí objednávky s vyšší cenou, b) je-li objem objednávek za minimální akceptovanou cenu větší než dosud nerozdělený zbytek emise, pak:
69
i) se buď zvětší objem emise tak, aby všechny objednávky za minimální akceptovanou cenu byly plně uspokojeny; objednávky s nižší cenou jsou odmítnuty; ii) nebo všechny objednávky na úrovni minimální akceptované ceny jsou poměrně kráceny, tzn. násobeny koeficientem krácení. Výsledek se zaokrouhlí dolů na celé násobky minimálního obchodovatelného objemu (jednotlivé kusy). Nedojde-li tímto způsobem k upsání celého objemu emise, pak se nerozdělené dluhopisy rozdělí jednotlivě mezi krácené objednávky v pořadí od nejvyššího zbytku po zaokrouhlení (část čísla za desetinnou čárkou) dolů. V případě rovnosti tohoto zbytku rozhoduje čas podání objednávky. Při shodném času podání objednávky rozhoduje los. c) minimální akceptovaná cena se určí jako nejnižší cena, za kterou je možné při daném jmenovitém objemu nabízeném do aukce alespoň částečně uspokojit došlé objednávky, d) úspěšné konkurenční objednávky jsou uspokojeny za cenu, za kterou byly objednány, e) z výsledků konkurenční aukce se vypočítá průměrná cena aukce, která se stanoví jako vážený průměr cen uspokojených konkurenčních objednávek, f) emitent může změnit alokaci uspokojených objednávek účastníkům konkurenční části aukce v případě snížení jmenovitého objemu SD prodávaného v aukci. (5) Průběh nekonkurenční části aukce: a) po vyhlášení výsledků konkurenční části aukce se vypočte maximální možná výše objednávky každého účastníka nekonkurenční části aukce (dále jen nekonkurenční limit). Nekonkurenční limit se vypočte podle definovaného vzorce. b) nekonkurenční objednávky jsou uspokojeny maximálně do výše nekonkurenčního limitu. Jestliže je součet všech uspokojených
70
objednávek v nekonkurenční části nižší než nabízené množství v této části aukce, zbytek emise se neprodává. c) nekonkurenční objednávky jsou uspokojeny za průměrnou cenu dosaženou v konkurenční části aukce. (6) Pro uspokojené objednávky se vypočte odpovídající výnos do splatnosti v procentech p.a. Relace mezi výnosem do splatnosti (YTM) a cenou je definována matematickým vztahem. Způsob zadávání objednávek do aukce ve výnosu (1) Jmenovitý objem emise nabízený v aukci se stanoví předem, může však být v průběhu aukce změněn. (2) Pokud je jedním z parametrů aukce maximální akceptovatelný výnos, objednávky s vyšším výnosem než je maximální akceptovatelný výnos jsou odmítnuty. (3) Aukce je i zde zpravidla rozdělena na konkurenční a nekonkurenční část. Přímí účastníci opět nejdříve podávají objednávky do konkurenční části aukce, ve které se nabízí minimálně 85 % jmenovitého objemu emise nabízeného v aukci. Po zveřejnění výsledků konkurenční části aukce může být otevřena nekonkurenční část aukce, ve které se prodává maximálně 15 % jmenovitého objemu emise nabízeného v aukci. (4) Průběh konkurenční části aukce: a) část emise prodávaná v konkurenční části aukce se rozdělí mezi konkurenční objednávky tak, že se nejprve uspokojí objednávky s nižším výnosem, b) část emise prodávaná v konkurenční části aukce se rozdělí mezi konkurenční objednávky tak, že se nejprve uspokojí objednávky s nižším výnosem, c) je-li objem objednávek za maximální akceptovaný výnos do splatnosti větší než dosud nerozdělený zbytek emise, pak: i. se buď zvětší objem emise tak, aby všechny objednávky za maximální akceptovaný výnos byly 71
plně uspokojeny; objednávky s vyšším výnosem jsou odmítnuty; ii. nebo jsou všechny objednávky na úrovni maximálního akceptovaného výnosu poměrně kráceny, tzn. násobeny koeficientem krácení. Výsledek se zaokrouhlí dolů na celé násobky minimálního obchodovatelného objemu (jednotlivé kusy). Nedojdeli tímto způsobem k upsání celého objemu emise, pak se nerozdělené dluhopisy rozdělí jednotlivě mezi krácené objednávky v pořadí od nejvyššího zbytku po zaokrouhlení (části čísla za desetinnou čárkou) dolů. V případě rovnosti tohoto zbytku rozhoduje čas podání objednávky. Při shodném času podání objednávky rozhoduje los. d) maximální akceptovaný výnos se určí jako nejvyšší výnos, za který je možné při daném jmenovitém objemu nabízeném do aukce alespoň částečně uspokojit došlé objednávky, e) úspěšné konkurenční objednávky jsou uspokojeny za výnos, za který byly objednány, f) z výsledků konkurenční aukce se vypočítá průměrný výnos aukce, který se stanoví jako vážený průměr výnosů uspokojených konkurenčních objednávek, g) emitent může změnit alokaci uspokojených objednávek účastníkům konkurenční části aukce v případě snížení jmenovitého objemu SD prodávaného v aukci.
(5) Průběh nekonkurenční části aukce: a) po vyhlášení výsledků konkurenční části aukce se vypočte maximální možná výše objednávky každého účastníka nekonkurenční části aukce (dále jen nekonkurenční limit). Tento nekonkurenční limit se vypočte podle definovaného vzorce, 72
b) nekonkurenční objednávky jsou uspokojeny maximálně do výše nekonkurenčního limitu. Jestliže je součet všech uspokojených objednávek v nekonkurenční části nižší než nabízené množství v této části aukce, zbytek emise se neprodává, c) nekonkurenční objednávky jsou uspokojeny za průměrný výnos dosažený v konkurenční části aukce. (6) Pro uspokojené objednávky se vypočte odpovídající cena. Relace mezi výnosem do splatnosti (YTM) a cenou je definována matematickým vztahem28.
Státní dluhopisy, jejichž převoditelnost je omezena nebo vyloučena, a státní dluhopisy vydávané podle práva cizího státu mohou být umístěny prostřednictvím České národní banky, MF či právnické osoby zřízené MF podle zvláštního zákona v souvislosti s řízením státního dluhu nebo prostřednictvím osoby, která je k výkonu takové činnosti oprávněna29. Státní pokladniční poukázky jako zvláštní druh státních dluhopisů jsou obchodovány a vypořádávány v systému SKD (systém krátkodobých dluhopisů) organizovaném ČNB30. ZoD stanoví ještě jednu zvláštní kategorii dluhopisů, a sice poukázky ČNB jako dluhopisy vydávané ČNB, které musí mít splatnost do 6 měsíců včetně. Stejně jako v případě státních pokladničních poukázek je možné vydat společné emisní podmínky stejné pro větší počet emisí poukázek České národní banky. Emisní podmínky či společné emisní podmínky zveřejňuje ČNB ve Věstníku ČNB a na internetu, a nesmí být ze strany ČNB měněny. Česká národní banka emituje vlastní poukázky výhradně do vlastního portfolia, aby je pak mohla používat jako kolaterál pro měnověpolitické operace. Poukázky ČNB tedy nejsou nabízeny veřejně na primárním trhu.
28
(zdroj: úřední sdělení ČNB ze dne 29.4.2009 – Osmá verze Pravidel pro primární prodej státních dluhopisů - Věstník ČNB částka 6/2009) 29 nejspíše prostřednictvím držitele bankovní licence nebo licence obchodníka s cennými papíry v zemi, kde mají být dluhopisy umístěny 30 statistika SKD je k dispozici na: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/skd/statistika_skd/denni.jsp
73
Správu a splácení státních dluhopisů jejich majitelům při splatnosti zabezpečuje ministerstvo financí nebo jím pověřená osoba (typicky ČNB). Státní dluh České republiky dosahoval ke konci roku 2010 1.344 mld Kč, ke konci roku 2011 pak jeden a půl bilionu korun, tj. necelých 40% HDP. Na čistých nákladech na obsluhu dluhu (úrocích) zaplatila ČR v roce 2011 přes 45 milionů Kč; tento údaj nezahrnuje ale výdaje na transfery na projekty financované z úvěrů od Evropské investiční banky. Pro úplnost, celkový vládní dluh České republiky, který je tvořen dluhem centrální vlády + dluhy zdravotních pojišťoven, mimorozpočtových fondů a místních rozpočtů, by měl podle čerstvých prognóz ČNB být na konci r. 2012 43,3% HDP, v r. 2013 by měl činit 45,2% HDP. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků ČR provedené společností Standard & Poor’s bylo v roce 2011 zvýšeno o dva stupně (oproti downgradům řady vyspělých zemí) a je na úrovni AA (v cizích měnách je hodnocení na AA-, na stejné úrovni je např. Estonsko, Čína nebo Saudská Arábie). Konkurenční ratingová agentura Moody’s hodnotí ČR na úrovni A1 a Fitch Ratings na úrovni AA-. Zároveň se tím zlepšily úrokové podmínky pro české podniky, které nemohou mít podle běžných investičních pravidel lepší hodnocení než stát, kde působí. Pilotní emise spořicích státních dluhopisů z podzimu r. 2011 Jako zvláštnost pro jiný než obvyklý okruh institucionálních investorů připravilo v druhé polovině r. 2011 MF ČR pilotní emisi státních dluhopisů „pro občany“ (a další okruh investorů) o plánovaném objemu deset miliard Kč (konečná upsaná suma byla však více než dvojnásobná – viz níže). Emise byla prodávána počátkem října 2011, dluhopisy mohly nabýt jen tyto osoby: a) fyzická osoba, b) občanské sdružení, c) nadace nebo nadační fond,
74
d) registrovaná církev nebo náboženská společnost, e) obecně prospěšná společnost, a f) zahraniční osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v písmenech b) až e). Cílem projektu Spořicí státní dluhopisy bylo podle MF ČR „nabídnout českým domácnostem stejně výhodnou investiční příležitost, jaké se dostává velkým bankám“. Kvůli velkému zájmu investorů MF ČR zkrátilo dobu pro jejich objednávání, celkový objem objednávek činil 21,2 miliardy Kč. V roce 2012 ministerstvo financí vydá tento typ státních dluhopisů „pro občany“ (a další okruh investorů) za zhruba 40 miliard Kč. V rámci pilotní emise byly nabízeny tři typy státního spořícího dluhopisu: 1) Diskontovaný spořicí státní dluhopis České republiky, 2011-2012 2) Kuponový spořicí státní dluhopis České republiky, 2011-2016, VAR % 3) Reinvestiční spořicí státní dluhopis České republiky, 2011-2016, VAR % Emise byla prodávána pomocí distributorů, tří velkých českých bank. Všechny typy dluhopisů měly nominál 1,- Kč, a mohly být objednávány od počtu 1000 ks. Upisovací období bylo od 3.10.2011 do 1.11.2011, pro velký zájem investorů bylo ale zkráceno. Uvedené dluhopisy byly vydány ve formě zaknihovaných cenných papírů na doručitele s datem emise ke dni 11.11.2011, s těmito podmínkami: -
s datem splatnosti 12.11.2012 u jednoletého diskontovaného spořicího státního dluhopisu s výnosem 2% p.a. při splatnosti formou pořízení dluhopisu za 98% jeho nominální hodnoty (výnos byl tedy stanoven jako
75
rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem);
-
s datem splatnosti 11.11.2016 u pětiletého kuponového a reinvestičního spořicího státního dluhopisu, s proměnlivým výnosem podle doby držení dluhopisu:
Období
Kuponový Reinvestiční
11. 11. 2011 – 11. 11. 2012 0,85 %
0,85 %
11. 11. 2012 – 11. 11. 2013 1,50 %
1,50 %
11. 11. 2013 – 11. 11. 2014 3,00 %
3,00 %
11. 11. 2014 – 11. 11. 2015 4,50 %
4,50 %
11. 11. 2015 – 11. 11. 2016 6,00 %
6,00 %
Absolutní výnos se u obou typů pětiletých dluhopisů bude ještě lišit v závislosti na tom, zda investor zvolil typ: -
s reinvesticí výnosu, kdy reinvesticí úrokového výnosu se rozumí postup, kdy na majetkový účet vlastníka dluhopisů jsou k datu reinvestice úrokového výnosu připsány dluhopisy stejné emise v celkové jmenovité hodnotě, která odpovídá objemu úrokového výnosu ze všech dluhopisů majitele dluhopisů za dané výnosové období;
nebo -
s výplatou výnosu (majiteli dluhopisu pak bude vyplácen 1x ročně výnos). Úrokové
výnosy
a
jmenovitá
hodnota
dluhopisů
jsou
vypláceny
bezhotovostním převodem na peněžní účet, který je veden v tuzemsku v domácí měně a který je vlastník dluhopisů povinen uvést při úpisu, převodu či přechodu 76
dluhopisu.
Případnou
změnu
peněžního
účtu
oznámí
vlastník
dluhopisu
prostřednictvím distributora. Oddělení práva na úrokový výnos dluhopisu od dluhopisu není možné. U vydaných typů dluhopisů je možné též předčasného splacení. O předčasné splacení diskontovaného spořicího státního dluhopisu je možno požádat nejdříve 2.1.2012 s tím, že dluhopisy budou splaceny k 2.4.2012. V případě předčasného splacení dluhopisu v souladu s emisními podmínkami bude splacena původní investovaná částka bez jakýchkoliv poplatků. Na výplatu úrokového výnosu vznikne právo v souladu s emisními podmínkami až při řádném splacení dluhopisu. Reinvestiční a kuponové spořicí státní dluhopisy mohou být předčasně splaceny už po jednom roce držby. O předčasné splacení lze požádat nejdříve 31.8.2012 s tím, že dluhopisy budou splaceny nejdříve k 31.12.2012. Při předčasném splacení bude vyplacena také poměrná část úrokového výnosu za poslední úrokové období. Vzhledem k tomu, že úrokový výnos s každým dalším úrokovým obdobím narůstá, zajímavý proti jiným druhům investice začíná být dluhopis až při dlouhodobějším držení. Dluhopisy jsou pro jejich vlastníky evidovány v samostatné evidenci, kterou vede zdarma MF ČR.
77
Souhrnná statistika spořicích státních dluhopisů vydaných v r. 2011 (tab. č.1):
Zdroj: MF ČR
78
Tabulka č. 2 - Státní dluhopisy v držení domácností a neziskových institucí – leden 2012 Podíl spořicích dluhopisů na Sektor
CELKEM
korunových státních dluhopisech bez SPP
Podíl
Podíl
spořicích
spořicích
dluhopisů
dluhopisů
na
na
korunových
dluhopisech
státních
včetně
dluhopisech
cizoměnových
státních
Podíl spořicích dluhopisů na celkovém dluhu
31.12.2011
Kč
%
%
%
%
Domácnosti
20 129 741 661
1,97
1,7
1,41
1,34
z toho nerezidenti
42 423 263
0,00
0,00
0,00
0,00
298 789 188
0,03
0,03
0,02
0,02
0
0,00
0,00
0,00
0,00
CELKEM SPOŘICÍ DLUHOPISY 20 428 530 849
2,00
1,73
1,43
1,36
Domácnosti
7 428 270 000
0,73
0,63
0,52
0,50
908 310 000
0,09
0,08
0,06
0,06
8 336 580 000
0,82
0,71
0,58
0,56
28 765 110 849
2,82
2,43
2,01
1,92
Neziskové
instituce
sloužící
domácnostem
z toho nerezidenti
Neziskové
instituce
sloužící
domácnostem
CELKEM
OSTATNÍ
DLUHOPISY
CELKEM STÁTNÍ DLUHOPISY
Zdroj: MF ČR
79
Další emise spořicích státních dluhopisů - červen a prosinec 2012 Po úspěchu výše uvedených tří typů státních dluhopisů hodlá ministerstvo financí vydat v roce 2012 další státní dluhopisy pro občany a ještě více rozšířený okruh neprofesionálních investorů. Přepokládá, že se hodnota obou emisí bude blížit 20 miliardám Kč, ročně tedy půjde celkem o zhruba 40 miliard Kč. U všech tří typů dluhopisů, které se nabízely už na podzim 2011 (jednoroční diskontovaný – nyní bude 18 měsíční, zůstanou pětiletý kuponový a pětiletý reinvestiční), bude okruh možných upisovatelů rozšířen o: •
instituce jako o
veřejné výzkumné instituce ,
o
veřejné vysoké školy,
o
územní samosprávné celky - kraje, města, obce či dobrovolné svazky obcí,
o •
zdravotní pojišťovny;
další instituce neziskového charakteru jako jsou stavovské komory, profesní organizace a také vybraná zájmová sdružení právnických osob;
•
další veřejnoprávní instituce (např. Česká televize, Český rozhlas nebo Česká tisková kancelář). Jedenapůlletý dluhopis bude mít kumulovaný tříprocentní výnos. Výnos obou
pětiletých dluhopisů obdobně jako v případě pilotní emise poroste – v prvním roce bude jednoprocentní, v posledním šestiprocentní. Roční výnos tak bude u osmnáctiměsíčního
diskontovaného
dluhopisu
2,05
procenta,
u
pětiletého
kuponového 3,22 procenta a u pětiletého reinvestičního dluhopisu 3,41 procenta. Zároveň bude vydán nový typ dluhopisu, tzv. protiinflační dluhopis. U toho bude okruh možných upisovatelů omezen pouze na fyzické osoby nebo občanská sdružení fyzických osob. Výnosy tohoto sedmiletého dluhopisu budou zveřejňovány vždy v květnu a listopadu jednotlivých roků, maximální limit objednávky na jednoho upisovatele bude 5.000.000 Kč. Všichni tři distributoři z podzimní emise (Česká
80
spořitelna, ČSOB a Komerční banka) se budou na projektu nadále podílet, nově splnila podmínky J&T Banka.
81
X. KORPORÁTNÍ DLUHOPISY ZoD sice tuto skupinu nijak nevyděluje, z jeho pohledu se tedy jedná o standardní dluhopisy, korporátní dluhopisy jsou nicméně zajímavou skupinou dluhopisů, po státních dluhopisech a společně s HZL mezi investory nejrozšířenější. Emitují je zejména velké národní a nadnárodní korporace nebo banky za účelem získání finančních zdrojů. V případě zdravého podniku se dnes z pohledu jak institucionálního, tak i drobného investora jedná o plnohodnotnou alternativu relativně konzervativní investice. Pro samotnou korporaci se na druhou stranu jedná o vhodnou alternativu k bankovnímu dluhovému financování, a to i v kontinentální Evropě, kde dluhové bankovní financování převládá. Mnoho světových korporací se dnes financuje za pomoci vydání korporátních obligací s menšími náklady, než v případě řady západních států vydávajících dluhopisy s výnosem vyšším než kdykoli v minulosti. Některé korporátní dluhopisy ovšem bývají vydány s kupónem s až dvouciferným výnosem. Je potřeba připomenout, že stejně jako v případě jiných typů dluhopisů investor (majitel dluhopisu) nese samozřejmě kreditní riziko emitenta dluhopisů, které se může navíc v čase měnit. Korporace mají stejně jako státy na výběr zejména dluhopisy s pevným výnosem, popř. s výnosem vázaným na sazby peněžního trhu (LIBOR, FIBOR, EURIBOR, PRIBOR + X%), příp. může být samozřejmě výnos stanoven i jinak. Emise bývají v primárním úpisu určené zejména pro finanční investory, kteří drží upsané dluhopisy na svých knihách, příp. je prodávají dále svým klientům (zejm. v případě bank). Emise je zpravidla upsána za pomoci manažera nebo manažerů emise, což (jak uvedeno výše) bývá velká banka, která zajistí veškeré úkony spojené s umístěním emise k jejím upisovatelům včetně tzv. roadshow pro potenciální upisovatele z řad finančních investorů. Emitent má zpravidla přidělen rating některou z velkých ratingových agentur; v závislosti na ratingu emitenta, popř. i konkrétní emise bude (po příp. konzultaci s administrátorem emise a podle očekávaného zájmu ze strany upisovatelů) taktéž stanoven výnos konkrétního dluhopisu.
Dluhopisové financování se používá i v případě menších společností, v závislosti na možnosti získat bankovní úvěry, popř. jako alternativní financování. Bankovní dluhopisy bývají zpravidla kótovány na veřejném regulovaném trhu. Emise však nemusí být veřejně obchodovatelná; může být připravena taktéž jen pro omezený počet investorů. Obchodování s ní pak probíhá OTC, na základě nabídky a poptávky přímo mezi prodávající a kupujícím. Z pohledu ZoD v nyní platné podobě musí český emitent splnit předpoklady dané zákonem, tj. zejm. být právnickou osobou (tato podmínka po vstupu novely ZoD v účinnost ovšem, jak řečeno již dříve, zmizí), dále si musí nechat schválit emisní podmínky ze strany ČNB, pokud vydává dluhopisy v ČR, popř. je povinen nejpozději k datu emise dluhopisů informovat Českou národní banku o místu vydání, objemu emise a dále o formě a podobě dluhopisů, jejich výnosu a splatnosti, pokud vydává dluhopisy v zahraničí. Emitent se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, který vydává dluhopisy v České republice, je povinen nejpozději k datu emise dluhopisů informovat ČNB o objemu emise a dále o formě a podobě dluhopisů, jejich výnosu a splatnosti. Uvedené podmínky však po vstupu připravené a schválené novely ZoD v účinnost taktéž zmizí, a jakýkoli emitent bez omezení právní formy bude moci vydat dluhopisy v souladu s právem ČR, pokud zajistí, že nejpozději k datu jejich emise investorům budou zpřístupněny emisní podmínky tak, aby byla možná reprodukce emisních podmínek v nezměněné podobě a uchování emisních podmínek tak, aby mohly být využívány alespoň do data splatnosti dluhopisů. Pro ilustraci jsou uvedeny příklady emisí korporátních dluhopisů schválených ČNB od začátku roku 2012 do konce dubna 2012:
1. Arca Acquisition Capital, a.s., IČ 241 36 069, se sídlem Praha 1, Staré Město, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 10 000 Kč a celkové jmenovité hodnotě emise 100 000 000 Kč, s pevným úrokovým výnosem ve výši 7,00 % p.a. ze jmenovité hodnoty a s datem splatnosti 31.5.2015. 83
2. e-Finance, a.s., se sídlem Brno, Rooseveltova 593/10, PSČ 602 00, v listinné podobě, ve formě na jméno, v předpokládané celkové jmenovité hodnotě 80 000 000 Kč, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 20 000 Kč, s výnosem stanoveným rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a nižším emisním kurzem, s datem splatnosti 5.1.2021. 3. C.C. leasing s.r.o., IČ 241 32 446, se sídlem Praha 7, Holešovice, Veverkova 730/20, PSČ 170 00, v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 100 000 Kč a celkové jmenovité hodnotě emise 10 000 000 Kč, s možností navýšení až na 20 000 000 Kč, s pevným úrokovým výnosem ve výši 6,00 % p.a. ze jmenovité hodnoty dluhopisu a s datem splatnosti 20.3.2015. 4. Gymnázium P. Křížkovského s uměleckou profilací, s.r.o., IČ 253 32 201, se sídlem Brno, Kristenova 27, PSČ 624 00, nejvyšší objem nesplacených dluhopisů vydaných v rámci dluhopisového programu: 15 000 000 Kč, doba trvání dluhopisového programu 15 let. 5. Raiffeisenbank a.s., IČ 492 40 901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, pro listinné dluhopisy 28. emise vydávané v rámci dluhopisového programu, zastoupené sběrným dluhopisem podle ustanovení § 35 odst. 1 a násl. zákona o dluhopisech, s výnosem stanoveným rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a nižším emisním kurzem, ve formě na doručitele, v celkové předpokládané jmenovité hodnotě emise 100 000 000 Kč, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 10 000 Kč a s datem splatnosti 25.2.2015. 6. TOMMY STACHI s.r.o., IČ 271 48 084, se sídlem Odolena Voda, Dolínek, Alšova 123, PSČ 250 70, v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 25 000 Kč a celkové jmenovité hodnotě emise 25 000 000 Kč, s pevným úrokovým výnosem ve výši 8,00 % p.a. ze jmenovité hodnoty dluhopisu a s datem splatnosti 25.2.2017. 7. UniCredit Bank Czech Republic, a.s., IČ 649 48 242, se sídlem Praha 4, Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, pro listinné dluhopisy 99. emise vydávané v rámci třetího dluhopisového programu, zastoupené sběrným 84
dluhopisem podle ustanovení § 35 odst. 1 a násl. zákona o dluhopisech, s výnosem stanoveným rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a nižším emisním kurzem, ve formě na jméno, v celkové předpokládané jmenovité hodnotě emise 2 000 000 000 Kč, s možností navýšení až na 5 000 000 000 Kč, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč a s datem splatnosti 15.3.2015. 8. Czech Property Investments, a.s., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, PSČ 110 00, IČ 427 16 161, vydávaných v zaknihované podobě, ve formě na doručitele, v předpokládané celkové jmenovité hodnotě 10 000 000 EUR, s možností navýšení až na 15 000 000 EUR, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 500 EUR, s úrokovým výnosem ve výši 6M EURIBOR + 6,50 % p.a., s datem splatnosti 23.3.2015. 9. Československá obchodní banka, a.s., IČ 000 01 350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, pro listinné dluhopisy 47. emise vydávané v rámci dluhopisového programu, zastoupené sběrným dluhopisem podle ustanovení § 35 odst. 1 a násl. zákona o dluhopisech, s výnosem odvozeným od 6M PRIBOR, ve formě na doručitele, v celkové předpokládané jmenovité hodnotě emise 1 000 000 000 Kč s možností navýšení až na 5 000 000 000 Kč, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč a se splatností v roce 2017. 10. Český Aeroholding, a.s., IČ 248 21 993, se sídlem Praha 6, K Letišti 1040/10, PSČ 160 08, pro dluhopisy 1. emise vydávané v rámci dluhopisového programu, v zaknihované podobě s pevným úrokovým výnosem , ve formě na doručitele, v celkové předpokládané jmenovité hodnotě emise 1 000 000 000 Kč, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč a s datem splatnosti v roce 2017. 11. ENVOI, s. r.o., IČ 251 70 821, se sídlem České Budějovice, Nemanická 2721, PSČ 370 10, v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 500 000 Kč a celkové jmenovité hodnotě emise 9 000 000 Kč, s pevným úrokovým výnosem ve výši 10,00 % p.a. ze jmenovité hodnoty dluhopisu a s datem splatnosti 1.6.2027. 12. ENDL + K a.s., a.s., IČ 268 05 600, se sídlem Olomouc, Riegrova 390/25, PSČ 779 00, v listinné podobě, zastoupené sběrným dluhopisem podle 85
ustanovení § 35 odst. 1 a násl. zákona o dluhopisech, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč a celkové jmenovité hodnotě emise 1 000 000 000 Kč, s pevným úrokovým výnosem ve výši 12 % p.a. ze jmenovité hodnoty dluhopisu a s datem splatnosti v roce 2032. 31
Za zmínku stojí, a je možné to vypozorovat i z některých výše uvedených příkladů emisí, že některé tuzemské banky i další společnosti rychle zareagovaly na návod, který jistým způsobem poskytlo ministerstvo financí u emise spořicích dluhopisů pro občany. Aby je zatraktivnilo, vydalo dluhopisy s nominální hodnotou jedna Kč a z jejich výnosů tak fyzické osoby – čeští rezidenti nebudou platit srážkovou daň, protože daňový základ se podle současné právní úpravy zaokrouhluje na koruny dolů, tedy na nulu. Tak například UniCredit Bank ČR Czech Republic, a.s. bude vydávat korunové dluhopisy v objemu deset miliard (viz výše bod 7.), také státní Český Aeroholding, a.s. vydává v rámci dluhopisového programu emisi o objemu 1 mld Kč s nominální hodnotou jednoho dluhopisu ve výši 1 Kč (viz výše bod 10.). Dalším příkladem je státní nákladní železniční dopravce ČD Cargo, a.s., který vydal korunové dluhopisy za 500 mil Kč, a další 1,5 miliardový rámec má ČD Cargo, a.s. od ČNB schválený. Také ČSOB požádala ČNB o schválení emise vlastních jednokorunových dluhopisů až za pět miliard Kč (viz výše bod 9.). Korunové dluhopisy použila při emisi ve výši jedné miliardy Kč také Wüstenrot hypoteční banka, a.s.32
Rating Rating je hodnocení schopnosti emitenta uhradit své závazky (v našem případě z dluhopisu) v plné výši a včas. Hodnocení ratingu dává investorům důležité informace o dluhopisu a jeho emitentu a umožňuje investorům učinit rozhodnutí o tom, zda dluhopis koupit či nikoli. Individuální investoři, a dokonce ani mnozí institucionální investoři, nemají prostředky nebo znalosti k provádění analýzy 31 32
(zdroj: www.cnb.cz) (zdroj: ČTK)
86
potřebné k určení rizik. Tato hodnocení se tak stala základními nástroji, na které investoři spoléhají při analýze dluhopisů zejména soukromých emitentů (zatímco v případě státu je znám rating samotného státu, stejné je to u municipalit, smysl je ovšem stejný – hodnocení schopnosti uhradit včas platby související s dluhopisem). Pokud nemá dluhopis rating od žádné z renomovaných společností zabývajících se hodnocením emitentů a jejich závazků, je velice složité emisi umístit mezi širší investorské publikum. Ratingovou agenturu, ať již jednu z globálních tří (Standard and Poor´s, Moody´s, Fitch), popř. některou z lokálních, si najímá emitent. Ratingová agentura hodnotí podle svých vlastních kriterií jak finanční situaci emitenta samého, tak i strukturu hodnoceného cenného papíru (v našem případě dluhopisu) a odhaduje schopnost emitenta hradit pravidelně výnos dluhopisu i jeho nominální hodnotu při splatnosti. Na základě analýzy ratingová agentura udělí ratingové hodnocení. Je potřeba si uvědomit, že rating je základním momentem určujícím výnos tohoto typu dluhopisu, neboť riziko a požadovaný výnos jsou na sobě přímo závislé. Výnos dluhopisu tedy bývá určen v závislosti na uděleném ratingovém hodnocení, a je povinností emitenta informaci o tom, kým, kdy a s jakým výsledkem byl udělen rating, nebo informaci, že rating nebyl udělen uvést do emisních podmínek dluhopisu (a dále pak samozřejmě do případného prospektu). Za zmínku stojí problematika vztahu emitentů s ratingovými agenturami. Z definice je zde konflikt zájmů, neboť emitenti ratingovou agenturu najímají a platí jí za hodnocení jimi vydaného cenného papíru. Je tedy na profesionalitě ratingové agentury, aby tento vztah neovlivnil nezávislé hodnocení rizik hodnoceného cenného papíru, a také na důvěře investora v danou ratingovou agenturu a její schopnost nezávislého posouzení. Pojednání o roli ratingových agentur při hledání viníků či spoluviníků spuštění finanční krize je mimo téma této práce, je však nepochybné, že renomé velkých ratingových agentur v posledních letech utrpělo, neboť nedokázaly správně posoudit rizika některých složitých finančních produktů. Na druhou stranu, přes rozličné úvahy na toto téma, nikdo tyto agentury nenahradil, zdá se tedy, že
87
v případě hodnocení standardních produktů (a koneckonců i států a jejich závazků) velké ratingové agentury svou práci dělají nezávisle a uspokojivě.
88
XI.
DALŠÍ
DRUHY
DLUHOPISŮ,
DENOMINACE
V CIZÍCH MĚNÁCH Kromě výše uvedených nejrozšířenějších druhů dluhopisů se na finančních trzích lze setkat s emisemi celé řady dalších druhů (často poměrně složitých) investičních nástrojů, kde je výnos odvozen např. od koše definovaných akcií, indexu některého světového trhu, úrokové sazby, koše měn apod. Vznikají tak tzv. strukturované produkty, které jsou, resp. mohou být formálně dluhopisem, které ale vykazují některé odlišné vlastnosti z hlediska vybraných parametrů. Mohou být i různě zajištěny (např. jejich nominální hodnota nebo její část – např. 50%, 85% či 90% apod.) emitentem nebo třetí osobou. Známé jsou i formy slosovatelných dluhopisů (hojně oblíbených před 2. sv. válkou v ČR), dluhopisů svolatelných (aneb s call opcí emitenta, která dává jejímu držiteli právo koupit dluhopis kdykoli i před datem jeho splatnosti s předem definovaným způsobem určení výnosu) či naopak s put opcí, tj. s možností držitele dluhopisu žádat splacení dluhopisu, nejspíše společně s poměrným výnosem. Lze vytvářet i nově definované dluhopisy, např. sekuritizací jiných aktiv či souborů aktiv (a to i cenných papírů).
Dluhopisy lze samozřejmě vydávat i v cizích měnách, zejména pokud jsou zajištěni jejich kupci v měně, ve které se dluhopis vydává a v potřebném objemu. Tak např. v roce 1994 byla uvedena na zahraniční trh emise dluhopisů hlavního města Prahy v objemu 250 mil. USD. Dluhopisy ČEZ, které se staly v polovině devadesátých let první středoevropskou emisí průmyslových dluhopisů vydaných v zahraničí, byly prodávány s výnosem 1,1 procentního bodu nad výnosem 5leté amerického dluhopisu (US Treasury Note). Investoři pocházeli podle tehdejších ekonomických zpráv nejen z Evropy (40%), ale rovněž Asie (35%), Ameriky (15%) a Blízkého Východu (10%). Na americkém trhu vydal ČEZ své dluhopisy prvně v roce 1997 v objemu 200 mil. USD, nyní se rozhodl získat finance díky tzv. yankee bondům podruhé, a to v objemu 1 mld USD – jde o emisi dluhopisů splatných v roce
2022 v celkové jmenovité hodnotě USD 700.000.000 s ročním výnosem 4,25 % a emisi dluhopisů splatných v roce 2042 v celkové jmenovité hodnotě USD 300.000.000 s ročním výnosem 5,625 %. Emise je realizována v rámci private placement nabídky dluhopisů učiněné kvalifikovaným institucionálním investorům33.
Obvyklejší jsou dluhopisy vydávané v EUR, a to zejména korporátní – jako příklad mohou sloužit euroobligace vydávané společností Czech Property Investments, a.s. (viz výše bod 8. v kap. X.), nebo 10-ti letá emise dluhopisů vydaných společností ČEZ, a.s. ve výši 50 miliónů EUR s kupónem ve výši 6M Euribor+1,25%, kterou plně upsal dlouhodobý investor (jeden z příkladů z mnoha emisí dluhopisů vydaných v EUR emitentem ČEZ, a.s.). Dluhopisy denominované v EUR nebo USD vcelku běžně vydávají české banky; např. ČSOB vydala v poslední době v rámci dluhopisového programu v maximálním objemu nesplacených dluhopisů 30.000.000.000 Kč v roce 2008 tyto eurodluhopisy: -
v lednu r. 2008 dluhopisy s výnosem na bázi diskontu v celkové předpokládané jmenovité hodnotě EUR 30 000 000, splatné v roce 2010, emisní kurz k datu emise: 92,83 %;
-
v červenci r. 2008 dále dluhopisy s výnosem na bázi diskontu v celkové předpokládané jmenovité hodnotě EUR 30 000 000 splatné v roce 2010, emisní kurz k datu emise: 91,11 %;
-
v listopadu 2009 pak opět dluhopisy s výnosem jako rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem v celkové předpokládané jmenovité hodnotě EUR 10 000 000 splatné v roce 2012, emisní kurz k datu emise: 94,95 %.
33
(zdroj: www.cez.cz)
90
V USD to byly tyto emise: -
v lednu r. 2008 dluhopisy s výnosem na bázi diskontu v celkové předpokládané jmenovité hodnotě USD 30 000 000 splatné v roce 2010, emisní kurz k datu emise: 94,67%;
-
v březnu 2009 dluhopisy s výnosem jako rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem v celkové předpokládané jmenovité hodnotě 30.000.000 USD splatné v roce 2011, emisní kurz k datu emise: 97,39%;
-
a v lednu 2011 dluhopisy s výnosem jako rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem v celkové předpokládané jmenovité hodnotě 10.000.000 USD splatné v roce 2014, emisní kurz k datu emise: 97,35%. 34
Komerční banka vydala např. eurodluhopisy: -
v roce 2006 amortizované hypoteční zástavní listy s pevným úrokovým výnosem 3,74 % p.a. v celkové předpokládané jmenovité hodnotě emise 150.000.000 EUR k datu emise nebo v průběhu emisní lhůty s konečnou splatností v r. 2016 , emisní kurz k datu emise: 100,00%35.
Také český stát se zčásti financuje v cizí měně. Pokud se týká státních dluhopisů, ČR měla ke konci roku 2011 nesplacených státních dluhopisů vydaných v cizí měně za 245,7 mld Kč, v následující struktuře: -
dluhopisy ve švýcarském franku v objemu 10,6 mld Kč,
-
dluhopisy v japonském jenu v objemu 7,7 mld Kč,
-
zbytek, tj. 227,4 mld Kč, dluhopisy denominované v EUR.
K tomu je potřeba připočítat prozatím poslední emisi eurodluhopisů z února 2012, kdy Česká republika vydala emisi 10letých dluhopisů denominovaných v euro 34
(zdroj www.csob.cz)
35
(zdroj www.kb.cz)
91
v celkovém objemu 2 miliardy euro s ročním pevným kupónem ve výši 3,875%. Transakce byla úspěšná i přes složitou situaci na finančních trzích, celková poptávka investorů přesáhla nabídku o 1,5 mld. euro. Emisi zorganizovaly banky Barclays Capital, Česká spořitelna (Erste Group), SG CIB a UniCredit, kterým byl společně udělen mandát vedoucích manažerů. Investory byly především investiční a penzijní fondy – jejich objednávky představovaly 40% celkových objednávek, dále emisi objednávaly banky (35%) a pojišťovny (20%). Centrální banky upsaly 4% emise36.
36
(zdroj: MF ČR)
92
XII. OCHRANA VLASTNÍKŮ DLUHOPISŮ
Schůze věřitelů ZoD výslovně upravuje některé zvláštní instituty ochrany práv vlastníků dluhopisů emitovaných společností. V případě dluhopisů nejde o účastnické cenné papíry a majitel dluhopisu, pokud není akcionářem, popř. členem orgánů nebo zaměstnancem emitenta, nemá možnost účastnit se valné hromady ani se jinak se podílet na řízení emitenta. ZoD proto zavedl institut schůze vlastníků dluhopisů vydaných emitentem. Způsob oznamování svolání této schůze vlastníků dluhopisů musí být obsažen již v emisních podmínkách. Stejně tak musí být v emisních podmínkách uveden i způsob stanovení rozhodného dne pro účast na schůzi vlastníků zaknihovaných dluhopisů (v případě listinných dluhopisů má právo na účast osoba, která jej drží v den konání schůze), jakož i vlastníků podílů na sběrném dluhopisu, který nesmí předcházet o více než 7 kalendářních dnů den konání schůze vlastníků. Pro úplnost, i pokud neurčí emisní podmínky rozhodný den pro účast na schůzi vlastníků zaknihovaných dluhopisů nebo vlastníků podílů na sběrném dluhopisu, platí, že rozhodným dnem je sedmý kalendářní den přede dnem konání schůze vlastníků. Svolavatelem schůze vlastníků může být především emitent, dále pak vlastník dluhopisu, popř. vlastník podílu na sběrném dluhopisu. Samotný emitent je povinen svolat schůzi vlastníků v těchto případech: a) návrh změn emisních podmínek nebo změn doplňku dluhopisového programu; souhlas schůze vlastníků však není vyžadován v případě změn údajů o emitentovi, o způsobu nebo místu výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho, údajů o zdaňování výnosu dluhopisu, údajů o osobách, které se podílejí na zabezpečení vydání dluhopisu, splacení dluhopisu a na vyplácení výnosu z dluhopisu, dále pokud se emitent dodatečně po vydání dluhopisů rozhodne požádat o přijetí dluhopisů k
obchodování na regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému, to vše však pouze za podmínky, že změna těchto údajů nezpůsobí vlastníkům dluhopisů újmu; b) návrh na přeměnu emitenta; c) návrh na uzavření ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku podle §190a, 190b a násl. ObchZ, a to bez ohledu na to, kterou smluvní stranou emitent je; d) návrh na uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, smlouvy o nájmu podniku nebo jeho části podle §488a a násl. ObchZ, a to bez ohledu na to, kterou smluvní stranou emitent je, zde ovšem pouze za předpokladu, že může být ohroženo řádné a včasné splacení pohledávek z dluhopisů; e) je-li v prodlení s uspokojením práv spojených s jím emitovanými dluhopisy déle než 7 dní ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno; f) návrh o podání žádosti o vyřazení dluhopisů z obchodování na regulovaném trhu; g) popř. v případě jiných změn, které mohou významně zhoršit jeho schopnost plnit závazky vyplývající z jím vydaných dluhopisů, přičemž změny uvedené ad a) – g) ZoD souhrnně nazývá "změny zásadní povahy". Schůzi vlastníků dluhopisů je oprávněn svolat i některý vlastník dluhopisu, popř. vlastník podílu na sběrném dluhopisu. Zákon nestanovuje ani nutný podíl takové osoby na celkové emisi dluhopisů, ani případy, kdy by byl vlastník dluhopisu oprávněn žádat svolání schůze vlastníků dluhopisů. Z toho lze dovodit, že schůzi vlastníků dluhopisů může svolat kterýkoli vlastník dluhopisu či podílu na sběrném dluhopisu, a to z jakéhokoli důvodu. Ten, kdo schůzi vlastníků dluhopisů svolává, je povinen uveřejnit oznámení o jejím konání způsobem stanoveným v emisních podmínkách, jinak alespoň ve dvou 94
celostátně distribuovaných denících, a to ve lhůtě nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání. Oznámení musí obsahovat zejména identifikaci emitenta a dluhopisu37, místo, datum a hodinu jednání, dále především program jednání, včetně případného návrhu změny emisních podmínek), a v případě schůze vlastníků zaknihovaných dluhopisů nebo vlastníků podílů na sběrném dluhopisu údaj o rozhodném dni. Organizačně a technicky schůzi vlastníků zajišťuje a náklady s tím spojené nese svolavatel. Pokud by však šlo o případ, kdy emitent porušil svoji povinnost svolat schůzi vlastníků a tu svolá namísto emitenta některý vlastník dluhopisu, pak je ponese přímo emitent. Náklady spojené s účastí na schůzi vlastníků nese vlastník dluhopisu. Pokud se schůze koná na návrh vlastníka dluhopisu, je emitent ze zákona povinen poskytnout potřebnou součinnost k plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona pro vlastníka, který svolává schůzi vlastníků. Před zahájením schůze vlastníků je svolavatel povinen poskytnout za účelem kontroly účasti na schůzi informaci o počtu všech dluhopisů opravňujících k účasti na této schůzi. Vlastní dluhopisy ve vlastnictví emitenta k rozhodnému dni se pro účely usnášeníschopnosti a hlasování nezapočítávají. Schůze vlastníků bude usnášeníschopná, jestliže se jí účastní vlastníci dluhopisů, jejichž jmenovitá hodnota představuje k rozhodnému dni pro účast na schůzi vlastníků více než 30 % jmenovité hodnoty nesplacené části emise dluhopisů. Pokud bylo emitentem vydáno více emisí dluhopisů, je třeba, aby se schůze vlastníků účastnili vlastníci dluhopisů, jejichž jmenovitá hodnota představuje k rozhodnému dni více než 30 % jmenovité hodnoty nesplacené části každé dosud vydané emise. Emitent je povinen se schůze vlastníků zúčastnit, dále musí být připraven na místě poskytnout informace nezbytné k rozhodnutí či přijetí stanoviska schůze vlastníků. Schůze vlastníků rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných vlastníků dluhopisů. Pouze ke změně emisních podmínek, doplňku dluhopisového programu 37
Ovšem v případě, že je emitentem vydáno v rámci dluhopisového programu více emisí dluhopisů, je povinen ke změnám zásadní povahy, kromě hlasování o změnách návrhu změn emisních podmínek nebo změn doplňku dluhopisového programu, svolat společnou schůzi vlastníků všech dosud vydaných a nesplacených dluhopisů
95
nebo k ustavení a odvolání společného zástupce vlastníků dluhopisů (viz níže) je nutný souhlas kvalifikované většiny (tří čtvrtin hlasů) přítomných vlastníků dluhopisů. ZoD umožňuje dále schůzi vlastníků při dodržení procedury ustanovit společného zástupce všech vlastníků dluhopisů, přičemž v rozsahu, ve kterém uplatňuje práva spojená s dluhopisy tento společný zástupce vlastníků (s výjimkou hlasovacích práv), nemohou vlastníci dluhopisů uplatňovat taková práva samostatně. Společný zástupce je povinen jednat s náležitou péčí a v souladu se zájmy všech vlastníků dluhopisů, které mu jsou nebo musí být známy, a je vázán pokyny schůze vlastníků. To neplatí, pokud takové pokyny odporují právním předpisům nebo pokud vyžadují jednání, které není v souladu se společnými zájmy všech vlastníků dluhopisů. Společný zástupce je oprávněn: a) uplatňovat jménem všech vlastníků práva spojená s dluhopisy v rozsahu vymezeném v rozhodnutí schůze vlastníků, b) kontrolovat plnění emisních podmínek ze strany emitenta, c) činit jménem všech vlastníků dluhopisů další úkony nebo jinak chránit jejich zájmy, a to způsobem a v rozsahu stanoveném v rozhodnutí schůze vlastníků.
Svolavatel je povinen vypracovat o schůzi vlastníků zápis, a to do 30 dnů ode dne jejího konání. Emitent je dále povinen do 30 dnů ode dne konání schůze vlastníků uveřejnit všechna rozhodnutí schůze vlastníků, a to způsobem, kterým uveřejnil emisní podmínky. V případě, že schůze projednávala některou ze změn zásadní povahy, musí být o schůzi pořízen notářský zápis. Pokud schůze vlastníků s některou (kteroukoli) z těchto změn souhlasila, musí být v notářském zápisu uvedena jména těch vlastníků dluhopisu, kteří se změnou souhlasili, a počty kusů dluhopisů, které každý z těchto vlastníků měl k rozhodnému dni ve svém vlastnictví.
96
Pokud se týká postupu při odsouhlasení změn zásadní povahy a ochrany těch, kdo hlasovali proti nebo se schůze neúčastnili, pak zákon stanoví, že jestliže schůze vlastníků souhlasila se změnami zásadní povahy, jak jsou definovány výše, má osoba, která byla vlastníkem dluhopisu k rozhodnému dni a podle zápisu hlasovala na schůzi proti návrhu nebo se schůze nezúčastnila, možnost požádat o předčasné splacení jmenovité hodnoty dluhopisu, a to včetně poměrného výnosu. Pro případ, že byl výnos stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, je emitent povinen splatit vlastníkům dluhopisů emisní kurz a poměrný výnos. Žádost o předčasné splacení musí v každém případě být podána do 30 dnů od uveřejnění usnesení schůze vlastníků, přičemž toto právo je prekluzivní. V případě řádně podané žádosti je emitent povinen vyplatit vlastníku dluhopisu dlužnou částku do 30 dnů od doručení žádosti způsobem a na místě, které pro splacení dluhopisu stanoví emisní podmínky. Nesouhlasí-li naproti tomu schůze vlastníků se změnami zásadní povahy uvedenými výše (kromě změn uvedených na začátku kapitoly ad a)), může současně rozhodnout, že pokud bude emitent postupovat v rozporu s jejím usnesením, je povinen předčasně splatit všem vlastníkům dluhopisů, kteří o to požádají, jmenovitou hodnotu jejich dluhopisů včetně poměrného výnosu (pokud byl výnos stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, pak opět emisní kurz a poměrný výnos). Emitent je povinen tak učinit způsobem a na místě, které pro splacení dluhopisu stanoví emisní podmínky, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti o předčasné splacení. Na rozdíl od předchozího případu předčasného splacení přitom zákon neupravuje lhůtu k podání takové žádosti, vlastníci dluhopisů jsou tak oprávněni požádat o předčasné splacení kdykoli do splatnosti dluhopisu. Je třeba doplnit, že ustanovení ZoD o povinnosti emitenta svolat schůzi vlastníků dluhopisů se nevztahují na státní dluhopisy ani na dluhopisy vydávané ČNB. Chování emitenta v rozporu s uvedenými předpisy o schůzi vlastníků jím
97
emitovaných dluhopisů hrozí značnou sankcí. Pokud se totiž - emitent nezúčastní schůze vlastníků nebo neposkytne informace nezbytné k rozhodnutí či přijetí stanoviska schůze vlastníků, ačkoli mu v tom nebránil důvod hodný zvláštního zřetele, - nesvolá schůzi vlastníků, ač je k tomu podle zákona povinen, - nevydá svolavateli schůze vlastníků seznam vlastníků dluhopisů, dopouští se správního deliktu podle ZoD a hrozí mu peněžitá sankce až do výše 20 milionů Kč. Za zmínku stojí, že ZoD po vstupu novelizovaného znění v účinnost umožní konání schůzí vlastníků dluhopisů s využitím elektronických prostředků na dálku, pokud je tak určeno emisními podmínkami. Znamená to rozšíření této moderní a praktické formy rozhodování, která je právním řádem umožněna v současnosti např. u valných hromad akciových společností.
Další ochrana Ochrana vlastníků dluhopisů je obsažena i v dalších předpisech. Tak např. vlastník dluhopisů, pokud je jednou z mimostojících osob při přeměně obchodní společnosti či družstva, požívá ochrany práv osob, které nejsou společníky nebo členy přeměňujícího se subjektu. Podobně vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů při změně právní formy akciové společnosti, kdy při změně právní formy a. s. zaniká dnem zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku výměnné právo plynoucí z vyměnitelného dluhopisu nebo prioritní právo plynoucí z prioritního dluhopisu38. Pokud totiž vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů neuplatnili právo na předčasné splacení dluhopisu podle ZoD, náleží jim přiměřená náhrada za zaniklá 38
srv. § 380 odst. 1 zákona 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění
pozdějších předpisů
98
práva, která má být určena v projektu změny právní formy39. Není-li poskytnutá náhrada přiměřená, mohou se vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů domáhat u soudu, aby určil výši náhrady, přitom právo musí být uplatněno u soudu ve lhůtě 6 měsíců ode dne, v němž se zápis změny právní formy do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, jinak právo prekluduje. Rozhodnutí soudu, jímž se určuje výše náhrady, je pro emitenta přitom co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním oprávněným osobám. Podobně je konstruována ochrana vlastníků dluhopisů v případě vnitrostátní fúze, kdy projekt fúze a. s. musí obsahovat alespoň údaje o právech, jež nástupnická a. s. poskytne vlastníkům jednotlivých druhů emitovaných dluhopisů, popř. opatření, která s tím souvisí nebo jsou navrhována40. Předpisy na ochranu vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů vycházejí v tomto případě z toho, že právní postavení vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů emitovaných nástupnickou akciovou společností se při vnitrostátní fúzi sloučením nemění. Právní postavení vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů emitovaných kteroukoliv zanikající akciovou společností se při vnitrostátní fúzi samozřejmě mění, neboť zaniká emitent těchto cenných papírů. Tito vlastníci musí získat v nástupnické společnosti právní postavení, které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zanikající společnosti. Pokud nicméně (i) schůze vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů vyslovila se změnou práv souhlas, nebo (ii) všichni vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů vyslovili se změnou svých práv souhlas, nebo (iii) všichni vlastníci mají právo na to, aby od nich nástupnická a. s. vyměnitelné a prioritní dluhopisy odkoupila (přičemž toto právo na odkup by jim muselo být garantováno v projektu vnitrostátní fúze), je možné poskytnout vlastníkům vyměnitelných a prioritních dluhopisů i jiné právní postavení, než měli před zápisem vnitrostátní fúze do obchodního rejstříku. 39
srv. § 360 písm. h) zákona 125/2008 Sb.o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění
pozdějších předpisů 40
§70, §100 zákona 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění
pozdějších předpisů
99
V případě rozdělení akciové společnosti musí projekt rozdělení obsahovat alespoň údaje o právech, jež nástupnická společnost nebo nástupnické společnosti poskytnou vlastníkům emitovaných dluhopisů, popř. opatření, která s tím souvisí nebo jsou navrhována. Předpisy na ochranu vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů jsou v tomto případě postaveny na tom, že právní postavení vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů emitovaných -
nástupnickou a. s. při rozdělení sloučením nebo při rozdělení odštěpením,
-
rozdělovanou a. s. při rozdělení odštěpením, se nemění. Právní
postavení
vlastníků
vyměnitelných
a
prioritních
dluhopisů
emitovaných zanikající a. s. se nicméně při rozdělení se vznikem nových a. s. nebo při rozdělení sloučením zásadním způsobem mění, neboť emitent zaniká. Tito vlastníci musí získat v nástupnické a. s. právní postavení, které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zanikající a. s. Nicméně stejně jako výše: pokud i) schůze vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů vyslovila se změnou práv souhlas, nebo (ii) všichni vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů vyslovili se změnou svých práv souhlas, nebo (iii) všichni vlastníci mají právo na to, aby od nich nástupnická a. s. vyměnitelné a prioritní dluhopisy odkoupila (přičemž toto právo na odkup by jim muselo být garantováno v projektu rozdělení), je možné poskytnout vlastníkům vyměnitelných a prioritních dluhopisů i jiné právní postavení, než měli před zápisem rozdělení do obchodního rejstříku. V souvislosti s převodem jmění na přejímajícího společníka - fyzickou osobu platí jedno zřejmé omezení, vyplývající z toho, že pokud zanikající obchodní společnost emitovala dluhopisy, není přípustný převod jmění na přejímajícího společníka - fyzickou osobu, protože emitentem dluhopisů může dosud být pouze právnická osoba (se zde zřejmě nepoužitelnou výjimkou fyzické osoby - banky se sídlem v některém z členských států EU). Zákaz ovšem není absolutní; převod jmění je v daném případě možný, jestliže ještě před schválením převodu jmění na přejímajícího společníka dojde k úplnému předčasnému splacení všech emitovaných dluhopisů. Účinností připravené novely ZoD, která připustí vydání dluhopisů i 100
fyzickou osobou, uvedený zákaz pozbude smysluplnosti, a ze zákona o přeměnách může posléze zmizet. Ve speciálním případě převodu jmění akciové společnosti na jediného akcionáře, obdobně jako výše u uvedených případů fúze a rozdělení, se právní postavení vlastníků vyměnitelných a prioritních dluhopisů emitovaných zanikající a.s. při převodu jmění zásadním způsobem mění, neboť zaniká emitent těchto cenných papírů. Vlastníci těchto dluhopisů musí získat v přejímajícím společníkovi právní postavení, které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zanikající akciové společnosti, opět s předpoklady uvedenými výše, za nichž je možné poskytnout vlastníkům vyměnitelných a prioritních dluhopisů i jiné právní postavení, než měli před zápisem převodu jmění do obchodního rejstříku. Při změně právní formy a. s. zaniká dnem zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku výměnné právo plynoucí z prioritního dluhopisu. Pokud vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů neuplatnili právo na předčasné splacení dluhopisu podle ZoD, pak jim náleží přiměřená náhrada za zaniklá práva určená v projektu změny právní formy. Opět platí, že není-li poskytnutá náhrada přiměřená, mohou se vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů domáhat, aby výši náhrady určil soud, se lhůtami a důsledky zmíněnými výše.
Další instituty ochrany vlastníků dluhopisů jsou obsaženy obecně v právním řádu ČR, zejm. v ZPKT, OSŘ, LZPS (Čl.11 – ochrana majetku, Čl.36 a násl. – právo na soudní a jinou právní ochranu). Za zmínku na tomto místě stojí i právní režim vztahu emitenta a vlastníka dluhopisu. Podle aktuálního znění ZoD se právní vztah mezi emitentem a osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s dluhopisem ve věcech neupravených ZoD řídí ObchZ a ZoCP41.
41
novelizované znění ovšem již podpůrné použití obou zákonů neupravuje, zůstává pouze výslovné použití ObchZ při vydání vyměnitelných a prioritních dluhopisů
101
Pokud se týká promlčení, pak práva spojená s dluhopisy a s kupóny k nim vydanými se promlčují uplynutím 10 let ode dne, kdy mohla tato práva být uplatněna poprvé.
102
XIII.
DOHLED
NAD
UPLATŇOVÁNÍM
PRÁV
A
DODRŽOVÁNÍM POVINNOSTÍ STANOVENÝCH ZoD Dohled nad uplatňováním práv a dodržováním povinností stanovených ZoD vykonává podle stávajícího znění části třetí ZoD Česká národní banka, stejně tak ČNB vykonává dohled nad dodržováním povinností stanovených v rozhodnutí vydaném podle ZoD. ČNB tak může uložit osobě, která porušila ZoD nebo rozhodnutí vydané podle ZoD, opatření k nápravě zjištěného nedostatku odpovídající povaze porušení a jeho závažnosti. ČNB dále může pozastavit právo vydat obecně emisi dluhopisů (nejdéle na dobu jednoho roku), dále zakázat vydání emise dluhopisů, popř. přikázat emitentovi předčasně splatit jistinu včetně poměrného výnosu (popř. emisní kurz a poměrný výnos, pokud byl výnos stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem). Jak uvedeno v čl. 8.1., pokud se jedná o porušení povinností bankou jako emitentem HZL, ZoD stanoví, že se jedná o nedostatek v činnosti banky a ČNB uloží bance jako emitentovi HZL opatření k nápravě a pokutu podle BankZ. Skutkovou podstatu správních deliktů emitentů dluhopisů pak upravuje §39 současného znění ZoD. Za tyto správní delikty stanoví ZoD pokutu do výše 20.000.000 Kč, přičemž při určení výměry pokuty má ČNB přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Odpovědnost za delikt je stanovena objektivní s možností liberace. Ve věci dohledu ČNB dojde po nabytí účinnosti novelizovaného znění ZoD k podstatné změně. Novela úplně ruší působnost ČNB v oblasti dohledu podle ZoD, tj. ČNB zůstanou dohledové pravomoci podle ZPKT v případech, kdy (i) nebo
dochází k veřejné nabídce dluhopisů ve smyslu ZPKT
(ii)
se jedná o dluhopisy, které mají být přijaty k obchodování na regulovaném trhu,
pokud nejde o případ, kdy se uplatní některá z výjimek z povinnosti uveřejnit prospekt, (iii)
popř. už dluhopisy byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu.
Nová úprava v ZoD se v této oblasti tak zúží na problematiku komunálních dluhopisů a dozor MF ČR (nikoli již ČNB) nad jejich vydáváním. Skutkovou podstatu správních deliktů emitentů komunálních dluhopisů pak upravuje §38 ZoD ve znění připravené novely. Za tyto správní delikty stanoví novelizované znění ZoD pokutu do výše 20.000.000 Kč, přičemž při určení výměry pokuty se má opět přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Správní delikty projednává v prvním stupni MF ČR, a odpovědnost za delikt zůstává objektivní s možností liberace. Více je o konkrétních skutkových podstatách správního deliktu územně samosprávného celku pojednáno v závěru čl. 8.2. Pokud se týká HZL a porušení povinností banky jako emitenta HZL, pak i po zrušení uvedených ustanovení o dohledu po vstupu novely ZoD v účinnost zůstane v kompetenci ČNB možnost uložit opatření k nápravě, popř. sankci podle BankZ.
104
XIV.
ALTERNATIVNÍ
MOŽNOSTI
FINANCOVÁNÍ
PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT Dluhopisy nejsou jedinou možností, jak financovat stávající podnikání korporace nebo její expanzi. Dalších možností je řada, jako příklad lze kromě financování z vlastních zdrojů uvést zejména -
bankovní úvěrové financování;
-
emisi akcií;
-
či financování ve skupině.
Bankovní úvěr Úvěrové bankovní financování je nejstarší známé externí financování, zároveň je to nejrozšířenější forma externího financování. Podstata právního vztahu se neliší od podstaty dluhopisu, který je ovšem standardizovanou formou úvěru. I osoby mohou být a v mnoha případech jsou totožné – banka jako poskytovatel volných peněz a korporace jako dlužník, příjemce peněz banky. Peníze, které banka půjčuje úvěrovanému subjektu, má banka shromážděné od těch svých klientů, kteří jich mají nadbytek, proto je bance svěřují. Dlužník - korporace obdrží od věřitele banky peníze, které je ve sjednané lhůtě povinen vrátit, popř. je možno úvěr prodloužit. Za dobu, kdy dlužník může s penězi banky disponovat, je povinen zaplatit bance úrok. Dluh ovšem nikdy nebude veřejně obchodovatelný. Některé vlastnosti dluhu jsou s dluhopisem totožné. Jedná se např. o existenci úroku u úvěru, resp. výnosu u dluhopisu. V obou případech může jít o fixní, příp. o variabilní sazbu, určenou v % p.a. za dobu, kdy má dlužník peníze k dispozici. Taktéž jistina a povinnost jejího vrácení k datu splatnosti je totožná.
Standardní úvěrové financování se nicméně od standardního financování formou emise dluhopisů liší, a to zejména tím, že financující banka zpravidla požaduje zajištění poskytnutého úvěru. Možností zajištění je celá řada: -
nemovitým majetkem;
-
movitým majetkem;
-
cennými papíry či obchodním podílem - prakticky připadají v úvahu hlavně podíly hlavních společníků v úvěrovaném subjektu nebo podíly úvěrovaného subjektu v dceřiných společnostech;
-
ručením třetí osobou;
-
směnkou, též biancosměnkou;
-
pohledávkami z obchodního styku či dalšími pohledávkami apod.
Samozřejmě je možné jednotlivé druhy zajištění kombinovat. Je možné si dále představit další formy bankovních úvěrů poskytovaných korporacím (často za asistence některých dalších subjektů, včetně státních), namátkou -
exportní úvěry;
-
úvěrové financování ze strany konsorcia bank;
-
zčásti nebo úplně pojištěné úvěry;
-
úvěry s některou formou státní podpory, záruky či za pomoci nejrůznějších dotačních programů;
-
úvěrové financování ze strany institucí typu Evropské investiční banky apod.
Emise akcií Další rozšířenou možností financování podnikatelských aktivit je emise vlastních akcií. Při emisi akcií korporace nabízí současným či novým akcionářům vlastní akcie výměnou za jejich peníze. Rozdíl oproti emisi dluhopisů je zejména v tom, že akcionáři nemají automaticky zaručený ze své investice pravidelný výnos jako v případě dluhopisů. Výnos je dán úspěchem podnikatelských aktivit subjektu, 106
do něhož investovali své peníze, a pokud se subjektu nedaří, nemusí poskytovat akcionáři žádný výnos. Akcionář se tak přímo podílí na základním kapitálu, je spoluvlastníkem, a náleží mu za to podíl z hospodářského výsledku korporace stanovený rozhodnutím příslušného orgánu. Akcie jsou stejně jako dluhopisy cenné papíry, ani zde není obvyklá jakákoli forma zajištění investice či ceny akcií, kromě majetku samotné korporace. Postavení akcionáře je ovšem oproti postavení majitele dluhopisu rozdílné. Ač je akcionář spolumajitelem korporace, jejíž akcie drží, vůči majetku nemá žádný přímý nárok. Oproti akcionáři je tak zvýhodněn kterýkoli věřitel korporace (tudíž i majitel jí emitovaného dluhopisu), který se může domáhat splnění své splatné pohledávky postihem proti jejímu majetku. Akcionář bude mít nárok po vyrovnání všech existujících závazků až na případný likvidační zůstatek. Financování v rámci skupiny Třetí rozšířenou možností financování korporací je financování v rámci podnikatelské skupiny, a to zejména financování dceřiné společnosti ze strany společnosti mateřské. Používanými formami jsou zejména půjčka či úvěr, dále vklad do základního kapitálu či vklad do vedlejších kapitálových fondů. Ani zde nebývá obvyklé zajištění. Další formy alternativního financování Dalšími variantami financování podnikání jsou tyto: -
dodavatelské nebo odběratelské úvěrování/financování;
-
faktoring;
-
forfaiting;
-
financování ze strany zvláštních entit jako jsou fondy rozvojového kapitálu;
-
financování či spolufinancování ze státních nebo nadnárodních fondů apod.
107
XV. NOVELA ZoD - SHRNUTÍ Novela ZoD, která prošla v uplynulých měsících legislativním procesem a která byla podepsána prezidentem dne 3.5.2012 (tj. těsně před dokončením této práce), vstoupí v účinnost prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení. Právní úprava institutu dluhopisu v českém právu tak doznává některých změn, jimž se subjekty na trhu po vstupu novely v účinnost budou nuceny přizpůsobit; většina z významnějších změn přitom již byla zmíněna v předchozím textu. Byl zpřesněn pojem dluhopis. Nově bude dluhopis v českém právu definován takto: Dluhopis je zastupitelný cenný papír podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky jeho emitentem a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu. Nově bude otevřena možnost vydávat dluhopisy jakémukoli emitentovi bez dřívějších omezení, včetně fyzických osob. Emitent ale bude muset zajistit, že nejpozději k datu emise budou k dispozici emisní podmínky tak, aby byla investorům umožněna jejich reprodukce v nezměněné podobě a jejich uchování, aby mohly být využívány alespoň do data splatnosti těchto dluhopisů. Tato povinnost bude pro emitenty platit obecně bez ohledu na to, zda dluhopis bude veřejně nabízen či obchodován na regulovaném trhu. V případě, že emitent nebo jiná osoba zpracovává prospekt však bude možné, aby emisní podmínky jako dokument vymezující práva a povinnosti emitenta a majitelů dluhopisů a další informace o emisi odkazovaly na informace obsažené v tomto prospektu. Nová definice dluhopisu tak bude zahrnovat jakékoli zastupitelné dluhové cenné papíry, vydané jakýmkoli emitentem podle českého práva, ať v ČR nebo v zahraničí. Všechny takové cenné papíry budou muset být vydány podle ZoD a budou muset určitým způsobem42 obsahovat dlužnou částku, která však nebude 42
částka se přitom nebude smět v průběhu trvání dluhopisu měnit (to nezahrnuje výnos, pro ten v zásadě platí známé možnosti určení)
muset být ve výši nominální hodnoty dluhopisu. Další práva (na výnos + další práva) budou vyplývat z emisních podmínek, příp. ze zákona. Novela dále zamezuje vydávání listinných dluhopisů na majitele, doplňuje a upravuje náležitosti dluhopisu a zjednodušuje úpravu dluhopisového programu, mimo to upřesňuje chování emitenta při nabytí vlastních dluhopisů a některé procedurální záležitosti schůzí majitelů dluhopisů (zavedení možnosti svolání náhradní schůze vlastníků při nedostatečné účasti, úpravu střetu zájmů vlastníků dluhopisů a společného zástupce). V reakci na nové formy komunikace zavádí novela dále praktickou možnost schůze majitelů za použití komunikačních prostředků na dálku. V oblasti úpravy komunálních dluhopisů přináší novela zpřísnění podmínek pro jejich vydávání. Nově je emise vázána jen na zákonem stanovené účely, kromě toho dochází k omezení lhůty splatnosti vydávaných dluhopisů. MF ČR bude také před udělením souhlasu s emisí muset posuzovat, zda ekonomická situace územního samosprávného celku umožní splatit závazky z vydaných dluhopisů a zároveň zkoumat dopad na hospodaření a rozvoj územně samosprávného celku. Pokud by byl dopad negativní, MF ČR k vydání dluhopisů nedá souhlas. Novela dále zavádí dozor MF ČR nad dodržováním podmínek, na jejichž základě byl souhlas MF ČR s emisí vydán. Současně byla zrušena ustanovení o dohledu ČNB nad povinnostmi vyplývajícími ze ZoD. Další změny vyplývají ze zrušení nutnosti schválení emisních podmínek nebo jejich změny ze strany ČNB. ČNB tak zůstane dohledová pravomoc pouze ve vztahu ke dluhopisům veřejně nabízeným a k dluhopisům umisťovaným na regulovaném trhu.
109
XVI. ZÁVĚR Dluhopis (synonyma obligace, bond) je cenný papír, který v sobě obsahuje soukromoprávní práva investora jako věřitele, který poskytuje emitentovi (nejčastěji bance či průmyslové korporaci nebo vládnímu, popř. obecnímu sektoru) prostředky k financování jeho aktivit, ať již podnikatelských nebo v případě státu veřejně prospěšných. Investorem může být v zásadě kdokoli: stát, centrální banka, municipalita, podnikatel (korporace nebo soukromník), také fyzická osoba – nepodnikatel. Ti všichni investují peníze (své či cizí) pro jejich zhodnocení a zároveň s předpokladem navrácení zapůjčeného obnosu (nominální hodnoty dluhopisu, fakticky tedy jistiny dluhu). Očekávají v zásadě konzervativní výnos, lepší než v případě bankovních spořících produktů, nicméně nižší než v případě rizikovějších aktiv (např. akcií). Uvedené však neplatí bezvýhradně; i pokud totiž nemluvíme o státních dluhopisech států ohrožených některou formou defaultu, mohou dluhopisy být i poměrně rizikovou investicí - např. v případě dluhopisů vydávaných menšími korporacemi s vysokým dluhem, nebo v případě některých specializovanějších produktů finančního trhu, pro které se používá právní forma dluhopisu, a které nejsou patřičně zajištěny třetí osobou. Dluhopisy mohou obecně nabývat všech forem a podob upravených právem pro cenný papír. Známe tak listinné dluhopisy na jméno i na majitele (druhé jmenované však nebude nově možné podle českého práva od vstupu novely ZoD v účinnost vydávat), stejně tak i zaknihované dluhopisy. Díky standardizované podobě jsou dluhopisy a dluhopisové programy jako financování oblíbené zejména bankami a velkými korporacemi, dále samozřejmě státy - u všech tří uvedených typů emitentů tvoří velkou část jejich dluhu. Kvalitní dluhopisy jsou oblíbené i na druhé straně – investory a správci majetku. Znamenají pro ně možnost diverzifikace vlastněných či spravovaných prostředků, vyhlazují kolísavost a principielně snižují rizikovost portfolia. Správci majetku dokonce mnohdy vytvářejí specielní dluhopisové fondy (jak pro státní dluhopisy, tak pro dluhopisy korporátní), dluhopisy či státní pokladniční poukázky
navíc obsahuje i řada fondů peněžního trhu nebo naopak fondů smíšených. Detaily těchto investic a jejich limitů obsahuje dále ZKI. Dluhopis může být jeho majitelem samozřejmě držen do splatnosti. Stejně tak však může být i prodán v průběhu jeho držení, a to jak na burze nebo jiném regulovaném trhu, tak i OTC43. Cena dluhopisu se v zásadě odvíjí od situace na trhu: od výše aktuálních úrokových sazeb a jejich předpokládaného dalšího pohybu, dále samozřejmě od rizikovosti emitenta a doby do splatnosti. S dluhopisy, zejména se státními a s HZL, se na regulovaných trzích běžně obchoduje44. V zásadě platí, že pokud se úrokové sazby na trhu zvyšují, čistá cena dluhopisu klesá a naopak, což je dáno měnícím se očekáváním kupce v závislosti na změně tržních úrokových měr nebo na očekávání takové změny. Míra, která popisuje citlivost ceny dluhopisu na změny úrokových měr, se nazývá durace neboli střední doba splatnosti, též střední doba životnosti nebo průměrná doba trvání dluhopisu. Durace je jedním z nejsledovanějších ukazatelů při jakékoli problematice zkoumající dluhopisy, a to hned ze tří důvodů: -
je ukazatelem průměrné splatnosti dluhopisu,
-
je jednou z hlavních pomůcek při řízení portfolia dluhopisů,
-
je měřítkem citlivosti ceny na změnu úrokové sazby45. Jak uvedeno výše, čistá tržní cena dluhopisu závisí dále na jeho splatnosti.
Čím delší je doba, která zbývá do splatnosti dluhopisu, tím silněji se změna tržních úrokových sazeb nebo očekávání takové změny promítne do čisté ceny dluhopisu. Dalším faktorem, který vstupuje do ceny dluhopisu při změně majitele, je alikvotní úrokový výnos (jde o nárok, který naběhne od data vyplacení posledního 43
OTC – over the counter – angl. zkratka používaná pro obchod uzavřený a vypořádaný mimo regulovaný trh, prodávající a kupující tak vyjednávají o podmínkách kontraktu přímo mezi sebou (nebo v případě bank pro své klienty) 44 objem obchodů s různými emisemi státních dluhopisů ČR za rok daleko přesahuje 500 mld Kč, objem obchodů dluhopisů českých bank či jejich HZL za stejné období dosahuje řádů jednotek mld Kč (zdroj: www.pse.cz) 45 Jarmila Radová: článek „Měření citlivosti ceny dluhopisů“ zpracovaný jako jeden z výstupů výzkumného projektu Kreditní riziko a kreditní deriváty registrovaného u Grantové agentury České republiky, dostupný na http://cfuc.vse.cz/media/2007/cfuc_2007-3_041.pdf
111
kuponu), který platí kupující prodávajícímu kromě čisté ceny dluhopisu, neboť dluhopis se obvykle kupuje a prodává v době mezi výplatou dvou kupónů. Co do splatnosti, známe dluhopisy krátkodobé se splatností v řádu měsíců, na druhé straně se však běžně vydávají dluhopisy se splatností 30 i více let. V zahraničním právu jsou známy i dluhopisy nekonečné, přinášející pouze pravidelný výnos. Konstrukce výnosu je věcí emitenta, a představuje vlastně nabídku emitenta investorovi ke zhodnocení investovaných prostředků, kterou investor nákupem dluhopisu akceptuje. Výnos může být stanoven pevnou sazbou a může být stanoven v řádu jednotek procent, ovšem mnohdy i v řádu dvouciferného čísla u velmi rizikových emitentů. Dále je možné najít i mnoho dalších možností – výnos stanovený rozdílem mezi cenou pořízení a cenou při prodeji, vázaný na úrokové sazby mezibankovního trhu, na inflaci, vázaný na index, výnos koše akcií, měn či jiných aktiv atd. Nejpoužívanějšími druhy dluhopisů jsou státní dluhopisy, dále HZL a bankovní dluhopisy a dluhopisy vydávané velkými korporacemi, dále pak komunální dluhopisy. Obchodními společnostmi použitelné (a v zahraničí používané) jsou i vyměnitelné a prioritní obligace. Variant a konstrukcí dluhopisů je však mnohem více, ZoD (zejména jeho novelizované znění) k tomu dává široký prostor. Výhody dluhopisů pro emitenta (zejména pro emitenta s vysokým ratingem) jsou zřejmé. Jedná se o standardizovaný dluhový instrument, při splnění zákonných podmínek je možné jej veřejně nabízet. Úrok může být předem stanoven a v prostředí s nízkými úrokovými sazbami může být nižší než úrok z bankovního úvěru i dividenda, kterou by bylo potřeba vyplatit akcionářům při financování emitenta emisí akcií. Udává se navíc, že náklady na emisi dluhopisů jsou nižší ve srovnání s emisí akcií46, nezanedbatelnou výhodou je i menší míra informační povinnosti i to, že majitel dluhopisu nemá práva akcionáře. Výhodou je i 46
u států a municipalit navíc možnost upsání akciového kapitálu úplně mizí
112
predikovatelnost nutného cashflow v souvislosti s dluhopisy (ví se přesně a dopředu, kdy je výnos splatný, u předem definovaného výnosu i kolik to je), předem známá je až na výjimky (u svolatelných dluhopisů a u dluhopisů s put opcí) i splatnost celé emise. Další výhodou je diverzifikace výpůjčních zdrojů a věřitelů. Emise dluhopisů jsou používány i korporacemi ze strany bank obtížně financovatelnými. Na rozdíl od bankovních úvěrů dále odpadá starost se zajištěním, stejně tak s nebezpečím předčasného splacení, požadovaného dozajištění ze strany banky apod. Nevýhodou je hlavně cena emise (pro úspěch úpisu, pokud nejde o stát nebo o banku, je nutno zapojit renomované a nákladné subjekty) a povinnost hradit úroky za každé situace, tj. i za situace hospodářské ztráty emitenta. Jistou nevýhodou může dále být nutnost reportování výsledků. U některých vybraných druhů dluhopisů (HZL, naopak např. podřízené dluhopisy) jsou některé výhody či nevýhody zřejmé ze samotné podstaty daného druhu dluhopisu – přednost před ostatními věřiteli u HZL, u podřízených dluhopisů je to druhý pól, tj. podřízenost pohledávky pohledávkám ostatních věřitelů. Výhodami dluhopisů pro investora je opět standardnost tohoto dluhového produktu, v případě obchodovatelných emisí možnost nákupu a prodeje za známé ceny, dále v zásadě menší rizikovost než akcie, menší volatilita, větší výnosnost než u jiných konzervativních investic, spočitatelnost výnosu; u HZL, státních a většinou i komunálních dluhopisů také jistota splacení jak jistiny, tak i výnosu. Nevýhodou je u některých dluhopisů hlavně menší likvidita a jistá rizikovost investice (návratnost nominální hodnoty ani vyplácení výnosu v případě neúspěchu emitenta není zpravidla nijak zajištěno), dále pak obecně nebezpečí vlivu prostředí úrokových měr na cenu dluhopisu. Je tedy dluhopis pouze teoretickým institutem obchodního práva nebo má jeho podstata také významný praktický kontext v podnikání (a jinde)? Na to je jednoduchá odpověď: emise dluhopisů mají pevné místo jak při financování veřejných potřeb, tak i při financování podnikatelských záměrů nebo expanzí
113
velkých korporací. V několika studiích se navíc na příkladech z tzv. asijské krize 1997-98 udává, že společnosti s přístupem k dluhopisovému financování jsou schopny se lépe vyrovnat s nepříznivým prostředím na trzích než společnosti plně odkázané na bankovní financování; dluhopisové financování má tedy zřejmě i kladný mikro- a makroekonomický efekt. Stejně tak mají dluhopisy stálé místo zejména u velkých, ale i u menších investorů - v portfoliích bank a dalších velkých správců svého majetku či majetku klientů, zejména pro diverzifikaci rizika a predikovatelnost plateb z nich plynoucích; pro obdobné důvody nacházejí místo i při investování volných peněz menších korporací i fyzických osob.
114
LITERATURA: KOTÁSEK, Josef ... [et al.]: Kurs obchodního práva : právo cenných papírů, 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7179-454-7 DĚDIČ, Jan a kol: Právo cenných papírů a kapitálového trhu, 1. vyd. Praha: PROSPEKTRUM, 2000. ISBN 80-7175-084-0 PELIKÁNOVÁ, Irena a kol.: Obchodní právo II. díl., 2. vyd., Praha: ASPI, 2003. ISBN 80-85963-59-0 BAKEŠ, Milan a kol: Finanční právo, 3. aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-667-0 RANDA, Antonín: O cenných papírech obzvláště o skripturních obligacích. Praha 1889 KOLDINSKÝ, Alois: Rakouské směnečné právo. Praha, 1887 (tiskem Edv. Beauforta) VYROUBAL, Petr: Zákon o cenných papírech : text zákona s komentářem. 1. vyd. Praha: Všehrd, 1993. ISBN 80-85305-20-8 HERMANN-OTAVSKÝ, Karel: O právní povaze rektapapírů. Praha: Bursík & Kohout, 1892 VESELÁ, Jitka: Investování na kapitálových trzích. 2. aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-647-9 JÍLEK, Josef: Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 987-80247-1653-4. JÍLEK, Josef: Finanční trhy, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169453-3
JÍLEK, Josef; SVOBODOVÁ, Jitka: Účetnictví bank a finančních institucí, Praha: Grada, 2003 SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D.: Ekonomie, 2. vyd. Praha : Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0494-X MANKIW, N. Gregory: Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. ISBN 807169-891-1 Kolektiv autorů za redakce E. Kubů a J. Pátka: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-7184-716-X KARÁSEK, Karel: Válečné miliardy. Praha: Jos. R. Vilímek, 1918 HODÁČ ml., František: Finanční účast království a zemí při zřizování vedlejších železnic předlitavských. Brno: A. Píša, 1910 VENCOVSKÝ, František: Měnová politika v české historii. Praha: Česká národní banka, 2001. ISBN 80-238-7796-8 VENCOVSKÝ, František; PŮLPÁN, Karel: Dějiny měnových teorií na českém území. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. ISBN 80-245-0992-X VENCOVSKÝ, František ... [et al.]: Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-7265-030-0 PŮLPÁN, Karel: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-785-0, 80-7066-786-9 PRŮCHA, Václav a kol.: Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století: vysokošk. učebnice pro posl. ekon. oborů. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974
116
BENEŠ, Václav; MUSÍLEK, Petr: Burzy a burzovní obchody. 2. vyd. aktualiz. a rozš. Praha: Informatorium, 1992. ISBN 80-85427-25-7 PEKAŘ, Josef: Dějiny československé. 2. vyd. Praha: Agentura Tip Š, Akropolis, 1991. ISBN 80-900354-2-6 KOLOUŠEK, Jan: Cenné papíry, jich národohospodářský, veřejný a obchodní význam. Druhé, úplně přeprac. a rozhoj. vyd.. Praha: Merkur, Fr. Řivnáč, 1909
PIMPER, Antonín: České obchodní banky za války a po válce: nástin vývoje z let 1914-1922. Praha: A. Neubert, 1929 GOLLER, Felix: Dílčí úpisy se stálým zúročením. Praha: Pořadatelský komitét odb. kursů pro peněžní úředníky, 1908 PRŮCHA, Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2004-2009. ISBN 80-7239-147-X, 978-80-7239-228-5
SCHWARZ, Egon; VLASÁK, Otakar: Handel mit Wertpapieren = Obchod s cennými papíry. Praha: Orbis, 1942 VLASÁK, Otakar: Ukládání peněz soudních chráněnců. 1. vyd. Praha: Ústřední svaz peněžnictví, 1948 POŠVÁŘ, Jaroslav: Akciová společnost podle norem platných v historických zemích. 1. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1933 BRABEC, Julius: Nauka o bursách. 1. vyd. Praha: Peněžní Obzor, 1910 SÝKORA, D.: Slosovatelné cenné papíry, kupony a technika v tržbě s nimi. 1. vyd. Praha: Komise u sdružení peněžního úřednictva, 1934
117
Abstrakt
Tématem práce jsou dluhopisy jako zastupitelné cenné papíry, s nimiž je spojeno zejména právo na výplatu dlužné částky a výnosu; druhým tématem práce je význam dluhopisů pro podnikatelskou praxi. V úvodu práce se autor věnuje obecnému zakotvení pojmu cenný papír v české právní úpravě a v pojetí švýcarském a slovenském. Zmíněny jsou změny, které v této věci přináší nový český občanský zákoník, který bude platit zřejmě od 1.1.2014. V práci je komplexně probrána česká právní úprava týkající se dluhopisů. Kromě výkladu základních pojmů jsou dále rozvedeny nejrozšířenější druhy dluhopisů upravené zákonem o dluhopisech – HZL, komunální dluhopisy, sběrný dluhopis, podřízené dluhopisy, vyměnitelné a prioritní obligace. Tématem, které nemůže v práci chybět, je státní dluh a tematika státních dluhopisů jako prostředku k jeho financování, a to s ohledem na českou úpravu. Dále následuje samostatné téma korporátních dluhopisů. Doplněny jsou ilustrativní příklady a čísla. Na závěr pojednanými tématy jsou ochrana vlastníků dluhopisů a dohled ČNB. Práci uzavírá stať o alternativních druzích financování a shrnutí změn, které přináší novela zákona o dluhopisech, která těsně před dokončením celé práce prošla legislativním procesem a byla podepsána prezidentem, nyní čeká na svoji účinnost.
BONDS AND THEIR IMPORTANCE FOR BUSINESS
The theme of this thesis is bonds as substitutable securities carrying particularly the right to repayment of amount due and of yield; the second topic is the importance of bonds for business. In the introduction the author deals with general embedding of the term security in the Czech legislation as well as in Swiss and Slovak legal concepts. Mentioned are changes brought by the new Czech Civil Code which will be effective probably from January 1, 2014. Thesis then comprehensively discusses the bonds in the Czech legislation. Described are the term bond and functions of bonds, as well as the matter of bond issuers, then basic essentials of bonds, the possibility of bond yield establishing, bond emission conditions and requirements needed for their approval and publication. This is followed by articles on the issue of bonds and the individuals involved on the bond issue process, then by conditions of public offering and bond trading on a regulated market. Widely discussed are the specific types of bonds (mortgage bonds, municipal bonds, collecting bonds, subordinate bonds and convertible and priority bonds). The theme that cannot be missing is public debt and subject of government bonds as a mean to finance it, with regard to the Czech regulation. This is followed by the corporate bonds as a separate topic. Added are illustrative examples and figures. Finally discussed topics are protection of bondholders and supervision of the Czech national bank. The thesis is concluded with an article on alternative possibilities of financing and a summary of the changes brought by the amendment to the Act on Bonds, which just before the completion of work has gone through the legislative process and has been signed by the President. The amendment now is waiting for its effectiveness. 119
Klíčová slova: -
dluhopisy
-
korporátní dluhopisy
-
státní dluh
-
bonds
-
corporate bonds
-
state debt
120
121
122
