Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2013
Ing. Zdeněk Kumsta
Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Ing. Zdeněk Kumsta
HODNOTA MAJETKU JAKO KRITERIUM ÚPADKU DLUŽNÍKA Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Mgr. Ing. Aleš Borkovec
Katedra národního hospodářství
Datum vypracování práce:
25.července 2013
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených , že všechny prameny a literatura v ní použité byly řádně citovány a že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Říčanech dne 25. července 2013
.......................................................... podpis
PODĚKOVÁNÍ: Tímto bych rád poděkoval Mgr. Ing. Aleši Borkovcovi, vedoucímu mé diplomové práce, za vstřícnost a za poskytnutí cenných rad a informací.
Obsah: 1.
Úvodní část
3
1.1
Problematika insolvencí obecně
4
1.1.1 Úpadkové právo v ČSR, ČR a jeho současný stav
4
1.2
Úpadkové právo celosvětově, vymezení stavu insolvenčního práva v ČR
6
1.3
Platná právní úprava úpadkového práva v ČR
9
2.
Formy úpadku
13
2.1
Předmět úpravy insolv. zákona a zákl. principy insolv. práva
13
2.2
Úpadek v českém insolvenčním zákoně
15
2.3
Úpadek ve slovenském a polském insolvenčním zákoně.
16
2.4
Úpadek v praxi – řešení a judikatura
18
2.4.1 Souhrnný vývoj řešení úpadku dle starého a dle nového zákona
18
2.4.2 Úpadek v praxi - významná rozhodnutí a stanoviska soudů
20
3.
Oceňování
29
3.1
Oceňování podniku – teorie a vymezení pojmů
29
3.1.1 Podnik; podnikání
29
3.1.2 Hodnota
30
3.1.3 Cena
31
3.1.4 Hodnota podniku
33
3.2
Postup při oceňování podniku a jeho majetku – fáze
35
3.3
Metody oceňování
35
3.3.1 Výnosové metody oceňování
37
3.3.2 Metody založené na analýze trhu
39
3.3.3 Ocenění na základě analýzy majetku
40
4.
Vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku / předlužení
42
4.1
Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku
42
4.2
Problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku
43
4.3
Nejčastější problémy ze strany oceňování
43
1
5.
Analýza jednotlivých problémů
44
5.1
Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku
44
5.1.1 Manažerské řízení podniku před úpadkem
44
5.1.2 Předlužení může vzniknout jen poklesem obvyklé ceny majetku
45
5.1.3 Zneužití metod ocenění majetku - insolvenční šikana
47
5.1.4 Odpovědnost za škodu v případě odmítnutého/zamítnutého ins. návrhu
49
5.1.5 Nesprávně vyčíslené hodnoty ocenění; aktiva neevidovaná v účetnictví
51
5.2
53
Problémy spojené s fází řešení a s fází po ukončení úpadku
5.2.1 Podnik jako majetek úpadce a jeho ocenění
53
5.2.2 Oceňování pohledávek; výběr vhodné metody pro ocenění staveb
56
5.2.3 Likvidace majetku během úpadku
60
5.2.4 Reorganizace a ocenění majetku při dalším provozu podniku
62
5.2.5 Odpovědnost za škodu způsobenou věřiteli při opožděném návrhu
64
6.
Návrh řešení, syntéza poznatků
66
6.1
Rozklíčování jednotlivých okruhů problémů pro oblasti řešení
66
6.1.1 Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku
66
6.1.2 Problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku
67
6.2
Rekapitulace nejčastějších problémů ze strany oceňování
68
6.3
Průnik kategorií, jednotlivé nástroje řešení problémů
69
7.
Závěr, syntéza poznatků
74
8.
Zdroje
76
2
1. Úvodní část Během svého studia na Fakultě podnikohospodářské na Vysoké škole ekonomické jsem si oblíbil tzv. „hard skills“ – studium odborných, „technických“ znalostí oboru. Tento můj zájem na magisterském stupni vyústil ve volbu vedlejší specializace Oceňování podniku a jeho majetku, kde jsem se poprvé blíže setkal s problematikou insolvencí, resp. insolvenčního práva.
Při následném studiu na Právnické fakultě UK jsem se rozhodl problematice
insolvencí věnovat důsledněji a tato snaha by měla vyústit, za předpokladu, že se mi povede složit zkoušky, ve jmenování mé osoby insolvenčním správcem. Ze stejného důvodu volím průnik tématu insolvencí a oceňování majetku na Katedře národního hospodářství jako téma mé diplomové práce. Cílem diplomové práce by mělo být vymezení a analýza problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku v podobě předlužení. V případě, že to bude možné, rád bych se také pokusil o návrh řešení určitých vybraných problematických otázek. Diplomová práce by měla být uspořádána do šesti oddílů. V první části bych se rád věnoval problematice insolvencí obecně; ve druhé formám úpadku a její zvláštní formě – předlužení; ve třetí bych se zaměřil na majetek dlužníka a způsoby oceňování. Ve čtvrtém oddílu dojde k vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku resp. předlužení; v pátém se pokusím tyto okruhy analyzovat a v šestém tyto problémy řešit. Na závěr bych rád provedl syntézu doposavad získaných poznatků.
3
1.1 Problematika insolvencí obecně 1.1.1 Úpadkové právo v ČSR, ČR a jeho současný stav Z hlediska právní úpravy úpadku v Československé republice je třeba zmínit recipované císařské nařízení č. 337/1914 ř.z. ( Toto nařízení platí v Rakousku dodnes), samostatným předpisem upravujícím úpadek za první republiky je zákon č. 64/1934 Sb. - na císařské nařízení navazuje pouze několika drobnými změnami. První československý zákon je po roce 1948 v rámci politicko-ideologických přeměn společnosti chápán jako nepřípustný, formálně je pak zrušen zákonem č. 142/1950 Sb. občanským soudním řádem. Tento problematiku úpadků marginalizuje na nezbytné minimum a ustanovuje pro řešení úpadku univerzální institut exekuční likvidace. Po roce 1989 se opět v rámci politicko-ideologických přeměn společnosti dostává řešení
úpadku komplexní úpravy v podobě samostatného zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Nabytím účinnosti zákona č. 182/2006 Sb., Insolvenčního zákona
(dále jen „IZ“) k
1.1.2008 dochází k nahrazení stávající úpravy úpadkového řízení dle zákona č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Od tohoto data se na nově zahájená řízení o úpadku aplikuje nový zákon s tím, že dle zákona původního se dokončí řízení započatá dříve. Nový zákon je oproti zákonu předcházejícímu úpravou komplexnější, IZ zavádí nové instituty a přizpůsobuje platné úpadkové právo potřebám současné ekonomické poptávky. Nyní zde dochází ke štěpení - rozšíření cílové skupiny podnikatelů, IZ nově řeší úpadek spotřebitelů, ZKV mezi kategoriemi dlužníků nerozlišuje. IZ obecně posiluje pozici věřitele, činí důraz na transparentnost procesu a na mnohost řešení úpadku. Dle důvodové zprávy k IZ dochází k odstranění neudržitelných nedostatků ZKV v těchto oblastech: absence zvláštních přístupů k řešení úpadku pro banky a jiné finanční instituce, absence zvláštního řešení pro nepatrné konkurzy a absence možnosti věřitele ovlivňovat způsob řešení úpadku v řízení. Důvodová zpráva k novému IZ ve své obecné části, v části a) Zhodnocení platného právního stavu,
odůvodnění
hlavních
principů
a vysvětlení
nezbytnosti
navrhované
právní
úpravy.uvádí, že „..Za zcela základní nedostatek dnešní úpravy je třeba považovat naprostou převahu likvidační formy nad formou sanační. Zatímco konkursů ročně napadá kolem 4 tisíc, roční nápad vyrovnání představuje jen několik desítek (a to i po zmírnění požadavků na nabídku vyrovnání podle novely zákona o konkursu a vyrovnání provedené zákonem č.
4
105/2000 Sb.). Poukazuje se na to, že tento jev je objektivně podmíněn změnami ve složení typických úpadců. Jeho působení je však po mnohých stránkách negativní, mimo jiné i v tom, že dlužníci se brání řešení svého úpadku.“
Obecně lze konstatovat, že úprava úpadku dle IZ oproti ZKV je velkou komplexní koncepční změnou. Z tohoto důvodu se u IZ stejně jako v případě ZKV objevuje méně i více důležitá judikatura nezřídka vedoucí k podstatným, někdy téměř koncepčním změnám.
Dne 25.1.2012 byla vládou schválena tzv. Koncepční novela IZ, která reaguje na rozmáhající se praxi podávání bezdůvodných insolvenčních návrhů z důvodů konkurenčního boje. Účinností novely bude soud moci usnesením rozhodnout o insolvenčním návrhu i tak, že jej pro jeho zjevnou bezdůvodnost odmítne, nebo za takovýto zjevně bezdůvodný insolvenční návrh stanoví peněžitou sankci, nebo při okolnostech zvlášť zřetele hodných omezí některé z účinků zahájení insolvenčního řízení. Např. dlužník bude dále moci bez omezení nakládat se svým majetkem. Navíc bude moci i uložit věřiteli povinnost složit na návrh dlužníka jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu a to až do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Současná právní úprava úpadkového práva v ČR není v rozporu s mezinárodními smlouvami a je harmonizována s předpisy Evropské unie a to včetně nařízení 1346/2000, o úpadkovém řízení.1
1
Blíže viz Návrh insolvenčního zákona – důvodová zpráva, str. 10 a.n.
5
1.2 Úpadkové právo celosvětově, vymezení stavu insolvenčního práva v ČR Na otázku vymezení stavu českého insolvenčního práva ve světě vhodně odpovídá ukazatel kvality úpadkového a zajišťovacího práva počítaný Světovou Bankou.2 Tento ukazatel měří stupeň ochrany věřitele zajišťovacím a insolvenčním právem vůči dlužníku a agreguje posouzení jednotlivých právních norem z hlediska snadnosti přístupu k ekonomickému vztahu dlužník-věřitel a z hlediska možnosti dobývání věřitelovy pohledávky. Index nabývá hodnot od 0 – kvalita práva je slabá; do 10 - kvalita úpadkového a zajišťovacího práva je na vysoké úrovni.
Státy jsou vybrány dle mé úvahy před tím, než jsem se seznámil s hodnotou ukazatele a jsou řazeny dle jejich mezinárodních značek. Koš států obsahuje jednak státy Visegrádské skupiny a širší jádro EU, druhak státy pro mezinárodní benchmarking (USA, Švýcarsko, JAR) a státy, které prošly během sledovaného období ekonomickou krizí nebo politickou transformací (Island, Ukrajina). Ukazatel kvality úpadkového a zajišťovacího práva - hodnoty Zdroj dat: World Bank, Doing Business project (http://www.doingbusiness.org/). Catalog Sources World Development Indicators :
2
Sledovaný rok rok Sledovaný
2004 2004
2005 2005
2006 2006
2007 2007
2008 2008
2009 2009
2010 2010
2011 2011
2012 2012
Rakousko Arabské státy Bahamy Karibik - malé státy Belgie Východní Asie a pacifická oblast Chorvatsko dohromady Česko Evropská monetární unie Francie Evropská Unie Německo Latinská Amerika a Karibik Řecko Střední východ a Severní Afrika Maďarsko Severní Amerika Island OECD - členové celkem Itálie Jižní Asie Nizozemí Rovníková Afrika Polsko Svět - průměr
7 2,88 6,00 6 4 5,56 7 6,00 4 6,71 8 3,95 4 3,25 7 8,00 7 6,73 3 4,63 6 4,59 8 4,99
7 2,78 7,27 6 5 5,59 7 6,00 4 6,75 8 5,00 4 3,12 7 8,00 7 6,79 3 4,63 6 4,44 8 5,08
7 2,78 7,27 6 6 5,68 7 6,07 6 6,80 8 5,13 4 3,12 7 8,00 7 6,82 3 4,75 6 4,46 8 5,19
7 2,90 9 7,42 6 7 5,86 7 6,13 7 6,88 8 5,25 4 3,21 7 8,00 7 6,85 3 4,88 6 4,48 8 5,25
7 2,90 9 7,42 6 7 6,32 6 6,19 7 6,85 7 5,38 4 3,21 7 8,00 7 6,76 3 5,00 6 4,48 8 5,36
7 2,90 9 7,42 6 7 6,39 6 6,19 7 6,92 7 5,44 4 3,21 7 8,00 7 6,82 3 5,63 6 4,63 9 5,49
7 3,00 9 7,42 6 7 6,71 6 6,25 7 6,96 7 5,44 4 3,32 7 8,00 7 6,85 3 5,63 6 4,65 9 5,56
7 3,15 9 7,54 6 7 6,79 6 6,06 7 6,81 7 5,70 4 3,30 7 8,00 7 6,94 3 5,63 6 5,76 9 5,89
7 3,15 9 7,54 6 7 6,82 6 6,06 7 6,81 7 5,70 4 3,30 7 8,00 7 6,97 3 5,75 6 5,76 9 5,91
V originále: Strength of legal rights index
6
Portugalsko Slovensko Slovinsko Jižní Afrika Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina Velká Británie USA
3 9 5 10 6 6 8 5 10 9
3 9 5 10 6 7 8 9 10 9
3 9 5 10 6 7 8 9 10 9
3 9 5 10 6 7 8 9 10 9
3 9 4 10 6 7 8 9 10 9
3 9 4 10 6 8 8 9 10 9
3 9 4 10 6 8 8 9 10 9
3 9 4 10 6 8 8 9 10 9
3 9 4 10 6 8 8 9 10 9
Česko se v tomto případě s 6 body řadí a nevymyká se dlouhodobému světovému průměru (svět: 5,9) a nevymyká se průměru EU, EMU resp. OECD (Všechny mezi 6-7 body) Z mezinárodního hlediska je zajímavé srovnání jednak s Německem (7 bodů) druhak se Slovenskem, Polskem a Ukrajinou (všechny za poslední sledované období 9 bodů).
Dalším vhodným ukazatelem je ukazatel doby nutné pro vyřízení insolvence(v letech). V uvedeném ukazateli se jedná o počet let mezi podáním návrhu k soudu a rozdělením zabavených aktiv mezi věřitele. Státy jsou stejně jako v tabulce předcházející vybrány dle mé úvahy před tím, než jsem se seznámil s hodnotou ukazatele a jsou řazeny dle jejich mezinárodních značek. Koš států opět obsahuje státy Visegrádské skupiny, některé státy EU, státy pro mezinárodní benchmarking a státy, které prošly během sledovaného období ekonomickou krizí nebo politickou transformací
7
Doba nutná pro vyřízení insolvence (v letech) Zdroj: World Bank, Doing Business project (http://www.doingbusiness.org/). Catalog Sources World Development Indicators :
Sledovaný rok
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Arabské státy Karibik - malé státy Východní Asie a pacifická oblast dohromady Evropská monetární unie Evropská Unie Latinská Amerika a Karibik Střední východ a Severní Afrika Severní Amerika OECD - členové celkem Jižní Asie Rovníková Afrika
3,53 2,05
3,63 2,89
3,63 2,89
3,51 3,12
3,51 3,12
3,51 3,12
3,51 3,12
3,51 2,99
3,51 2,99
2,68 1,76 2,40 3,61 3,42 1,15 2,16 3,22 3,41
2,65 1,76 2,40 3,52 3,53 1,15 2,16 3,22 3,38
2,65 1,72 2,34 3,22 3,53 1,15 2,06 3,22 3,36
2,62 1,72 2,11 3,23 3,42 1,15 1,92 3,04 3,36
2,62 1,71 2,08 3,23 3,42 1,15 1,92 3,04 3,36
2,62 1,71 2,08 3,23 3,42 1,15 1,92 3,04 3,36
2,62 1,71 1,95 3,23 3,42 1,15 1,82 3,04 3,36
2,59 1,78 1,99 3,13 3,40 1,15 1,82 3,04 3,36
2,59 1,78 1,99 3,13 3,40 1,15 1,82 3,04 3,36
Svět - průměr
3,03
3,04
2,96
2,92
2,91
2,90
2,86
2,84
2,82
Rakousko Bahamy Belgie Chorvatsko Česko Francie Německo Řecko Maďarsko Island Itálie Nizozemí Polsko Portugalsko Slovensko Slovinsko Jižní Afrika Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina Velká Británie USA
1,1
1,1
1,1
0,9 3,1 9,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4,8 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
0,9 3,1 9,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4,8 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
0,9 3,1 9,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 6,5 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 6,5 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 6,5 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 3,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 3,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
1,1 5 0,9 3,1 3,2 1,9 1,2 2 2 1 1,8 1,1 3 2 4 2 2 1,5 2 3 2,9 1 1,5
8
Pro Česko je patrný výrazný propad ve výši sledovaného ukazatele spolu s účinností zákona nahrazujícího ZKV. Na rozdíl od předešlého ukazatele je zřejmé, že Česko počtem let mezi podáním návrhu k soudu a rozdělením zabavených aktiv dlužníka mezi věřitele zdaleka neodpovídá různě sestavovanému evropskému průměru, ani průměru OECD a z 23 sledovaných států je během několika posledních let v tomto ukazateli dominováno pouze Slovenskem. Česko se však svojí průměrnou dobou za poslední tři sledované roky alespoň přibližuje průměru světovému (ČR: 3,2 ; svět cca 2,8 let) a konverguje k jistě léty prověřenému a stabilnímu systému Švýcarské konfederace (za pozorované období ukazatel v neměnné výši 3 let).
1.3 Platná právní úprava úpadkového práva v ČR Insolvenční právo použitelné v ČR nalezneme upravené v následujících pramenech:
Nejdůležitější předpisy Evropského práva: Nařízení Rady č. 1346/2000, o úpadkovém řízení (sjednocení postupů v průběhu insolvenčního řízení, určuje členský stát příslušný pro zahájení řízení, stanoví právní předpisy pro konkrétní případy apod. ) Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES, ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 80/987/EHS Směrnice Rady 93/22/ES, ze dne 10. května 1993, o investičních službách v oblasti cenných papírů. (ochrana vlastnického práva majitelů cenných papírů v případě insolvence investičního zprostředkovatele) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES, ze dne 19. května 1998, o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. (samostatná definice konkursního řízení, úprava postupů během obchodování)
9
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES, ze dne 19.března 2001, o reorganizaci a likvidaci pojišťoven Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, ze dne 4. dubna 2001, o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (informační povinnosti, způsob uplatňování pohledávek, podmínky pro zachování povolení k podnikání apod.) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, ze dne 21. dubna 2004, o trzích finančních nástrojů, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a zrušuje směrnice Rady 93/22/EHS.
Nejdůležitější národní předpisy: Zákony:
3
-
Zákon č. 182/2006 Sb., Insolvenční zákon (dále jen „IZ“)
-
Novela IZ provedená zákonem č.69/2011 Sb.3
-
Novela IZ 139/2011, 188/2011, 466/2011, 167/2012, 334/2012 Sb.
-
Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „ZIS“)
-
Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění z. č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon
-
Zákon č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
-
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“)
-
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „OBCHZ“).
Novela IZ provedená zákonem č.69/2011 Sb. je reakcí na Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1412/09. Tato
novela s účinností od 31.3.2011 navrací do české právní úpravy institut popěrného práva věřitelů.
10
Podzákonné právní normy: -
Vyhláška MVČR č. 311/2007, o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona
-
Vyhláška MVČR č. 312/2007, o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců
-
Vyhláška MVČR č. 313/2007, o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů
-
Vyhláška MVČR č. 314/2007, o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců
-
Vyhláška MVČR č. 315/2007, kterou se mění vyhláška MVČR č. 37/1992 sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.
Významná rozhodnutí a stanoviska soudů: -
Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1412/09 ze dne 1. 7. 2010
-
Stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 19/1998 ze dne 17.6.1998
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSCR 10/2009, ze dne 2.12.2010
-
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 21/2010, ze dne 29.6.2011
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 38/2010, ze dne 1.3.2012
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 14/2011, ze dne 21.12.2011.
V případě IZ se jedná o předpis zejména procesněprávního charakteru – IZ uspořádává vztahy mezi dlužníkem a věřiteli - zákon v první řadě reguluje insolvenční řízení. Stejně jako ZKV i IZ zakotvuje možnost podpůrné aplikace OSŘ. (pro analýzy např. zpeněžování, dražby apod.) Dle ustanovení § 7 odst. 1 IZ platí, že : „Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.“ Tj. zejména dle druhé podmínky, nebude dotčena spravedlnost, rychlost a hospodárnost řízení, nebude porušena zásada rovnosti věřitelů, ochrany jejich dobré víry a zásada uspokojování věřitelů v insolvenčním řízení. Toto druhé omezení subsidiárního použití OSŘ neobsahoval ZKV, IZ jej zavádí nově.
11
Velmi zajímavou – přechodnou - novelou IZ je tzv. protikrizová novela č. 217 /2009 Sb. v části týkající se § 98. Změnou zákona došlo k omezení dlužníkovy povinnosti podat bez zbytečného odkladu po zjištění svého předlužení insolvenční návrh. Přechodná úprava měla za cíl zmírnit makroekonomický dopad důsledků prohlášených úpadků dlužníka v podobě předlužení omezením počtu návrhů. Dle přechodných a závěrečných ustanovení se jednalo o ad-hoc pozastavení jednotlivých ustanovení zákona platné do 31.12.2011. Přechodné znění § 98 odst. 1: „Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, je povinen podat insolvenční návrh také bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě předlužení. Povinnost podat insolvenční návrh má dlužník i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.“ Současné znění § 98 odst. 1: Ve větě první se slova “ve formě platební neschopnosti“ zrušují, věta druhá se zrušuje a ve větě třetí se slova “Povinnost podat insolvenční návrh má dlužník“ nahrazují slovy “Tuto povinnost má“. Tj.: „Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.“
12
2. Formy úpadku 2.1 Předmět úpravy insolvenčního zákona a základní principy insolvenčního práva
Předmět úpravy insolvenčního zákona Předmět úpravy stanoví § 1 IZ. Insolvenční zákon upravuje: „ ... řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,“ a, za druhé, oddlužení dlužníka.
Základní principy insolvenčního práva IZ oproti ZKV základní zásady insolvenčního práva přímo obsahuje. Základní zásady IZ slouží jako interpretační vodítko zejména pro posouzení procesních úkonů, zdali neodporují cíli insolvenčního řízení, ale i jako obecný rámec pro porozumění jednotlivým právním institutům. V § 5 se insolvenční zákon příkladmo zmiňuje o tom, že: V první řadě, dle samotného principu insolvenčního řízení, je třeba, aby toto bylo vedeno tak, že nebude žádný z účastníků nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a, že řízení má být vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. V § 5 odst. 2 se zákon zmiňuje o rovných možnostech věřitelů - o tzv. zásadě „par conditio creditorum“. Věřitelé, mají mít podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení a mají mít v insolvenčním řízení rovné možnosti.
13
Speciálně u této zásady je třeba mít na paměti, že jde o zásadu obecnou a nelze jí absolutizovat v porovnání s dalšími – psanými i nepsanými zásadami v textu zákona. Dle důvodové zprávy k zákonu „zejména nesmí být přehlédnuto, že zásada rovných možností věřitelů se prosazuje v rámci jejich poměrného uspokojování..“ Obecnými procesními v § 5 dále zakotvenými zásadami jsou ochrana práv věřitele, která jsou nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení a skutečnost, že věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, které směřuje k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení. Obě se zákonnou výjimkou. Z hlediska interpretačního bychom mj. měli zmínit vybrané rámcové zásady občanského práva hmotného i procesního v podobě: -
Dispoziční zásady na straně a ve prospěch dlužníka
A dále obecně k základním lidským právům zakotveným v LZPS pro rámec analýz je nezbytné zmínit: -
V článku 11 odst. 3, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.
-
V článku 17 odst. 1, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
-
Z hlediska hierarchie skupin věřitelů pak v čl. 28, že zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.
A v hlavě páté, v právech na soudní a jinou právní ochranu, dle článku 36 odst. 3, že: -
každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
14
2.2 Úpadek v českém insolvenčním zákoně Současná definice úpadku v IZ vychází z definice úpadku pro platební neschopnost a z definice úpadku pro předlužení v ZKV. Ten v § 1 odst. 2 stanovil, že: „ Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.“ A v § 3, že, „ Fyzická osoba, je-li podnikatelem, a právnická osoba je v úpadku i tehdy, jestliže je předlužena. O předlužení jde tehdy, jestliže tato osoba má více věřitelů a jestliže její splatné závazky jsou vyšší, než její majetek; do ocenění dlužníkova majetku se zahrne i očekávaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, lze-li příjem převyšující náklady při pokračování podnikatelské činnosti důvodně předpokládat.“
Úpadek je v insolvenčním zákoně definován v § 3, dle kterého platí, že: “… 1. Dlužník je v úpadku, jestliže má a. více věřitelů a b. peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c. tyto závazky není schopen plnit (dále jen “platební neschopnost”). 2. Nevyšel-li v insolvenčním řízení najevo opak, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a. je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo b. není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo c. nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 3. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
15
4. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. “
2.3 Úpadek ve slovenském a polském insolvenčním zákoně Slovenský insolvenční zákon: Insolvenční řízení na Slovensku upravuje kompaktní (208 §) zákon o konkurzu a restrukturalizaci ( Zákon o konkurze a reštrukturalizácii č. 7/2005 Z.z.) nahrazující zákon č. 328/1991 Z.z., o konkurzu a vyrovnání. Dle § 3 a odstavců 1 – 4 zákona o konkurzu a restrukturalizaci účinného znění platí, že: 1) Dlužník je v úpadku, když je platebně neschopný nebo předlužený. Pokud dlužník podá návrh na vyhlášení konkurzu, rozumí se tím, že je v úpadku automaticky. 2) platebně neschopný je ten, kdo není schopný platit po lhůtě splatnosti aspoň dva peněžité závazky víc než jednomu věřiteli. Za jednu pohledávku při posuzování platební neschopnosti dlužníka se považují všechny pohledávky, které během 90 dnů před podáním návrhu na vyhlášení konkurzu původně patřily jedinému věřiteli. 3) Předlužený je ten, kdo je povinný vést účetnictví podle zvláštního předpisu, má víc než jednoho věřitele a hodnota jeho závazků přesahuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty závazků a hodnoty majetku se vychází z účetnictví anebo z hodnoty určené znaleckým posudkem, který má před účetnictvím přednost a přihlédne se i k očekávaným výslekům další správy majetku, případně k očekávatelným výsledkům dalšího provozování podniku, pokud je možné se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že bude možné pokračovat ve správě majetku a nebo pokračovat v provozování podniku.
16
Do sumy závazků se nezapočítává suma závazků, které lze podřadit pod smluvní podřízené závazky pro úpadek a likvidaci 4 ani suma závazků, které by se v konkurze uspokojovaly v pořadí jako podřízené pohledávky.
4) Podrobnosti o způsobu určení platební neschopnosti a předlužení stanoví všeobecně závazný právní předpis, který vydá Ministerstvo spravedlnosti SR (předpis nebyl vydán) U slovenského zákona je nutné zmínit to, že se od roku 2013 poměrně značně novelizoval a novelizací byla zasažena právě i definice předlužení dlužníka. Dle staré úpravy: Dle § 3 odst. 3 z. č. 7/2005 Z.z, o konkurze a reštrukturalizácii předlužený je ten, kdo je povinný vést účetnictví podle zvláštního právního předpisu, má víc, než jednoho věřitele a hodnota jeho splatných závazků přesahuje hodnotu jeho majetku. Dle účinného znění se rozumí předlužením stav, kdy suma všech (tzn. nejen splatných) závazků dlužníka přesáhne hodnotu jeho majetku. A pro stanovení se bude vycházet účetnictví, nebo hodnoty majetku určené znaleckým posudkem, který má před účetnictvím přednost a přihlíží se i k očekávaným výsledkům další správy majetku, resp. dalšího provozování majetku. Do sumy závazků se nebude započítávat suma závazků spojených se „závazkem podřízenosti“ a ani ty závazky, které by se uspokojovaly v pořadí, jako podřízené pohledávky.
4
„Záväzkom podriadenosti“ definovaným slovenským obchodním zákoníkem v § 408a se rozumí případ, kdy se
smluvní strany dohodnou, že v případě úpadku nebo likvidace dlužníka se jeho pohledávky uspokojí až po uspokojení pohledávek ostatních věřitelů.
17
Polský insolvenční zákon: Zajímavé je také srovnání s polským zákonem o konkurzu a vyrovnání 5 , který další „okolnosti“ v zákoně přímo explicitně nestanoví a jsou tedy pravděpodobně dovozovány judikatorně. V hlavě III. – v Základech ohlášení Úpadku, v par. 10. tento zákon stanoví, že se „Úpadek vyhlašuje nad dlužníkem, který je v insolvenci. Tímto stavem se v následujícím paragrafu rozumí, jednak stejně jako v Českém IZ stav, kdy dlužník není schopný plnit své závazky, a nebo stav, kdy: „ Dlužník je právnická osoba nebo jiná organizační jednotka, které je přiznána právní samostatnost a když její závazky překročí hodnotu jejího majetku a to dokonce i tehdy, když jednotka stále „běží“..“.6
2.4 Úpadek v praxi – řešení a judikatura 2.4.1 Souhrnný vývoj řešení úpadku dle starého a dle nového zákona
Tab. 2.4.1 Souhrnný vývoj řešení úpadku dle starého a dle nového zákona (zdroj justice.cz a vlastní výpočty) : Agenda konkursů a vyrovnání (souhrnná čísla) *) nápad
vyřízeno
nevyřízeno*))
prohlášeno konkursů
Rok 1992
353
123
234
1
Rok 1993
1105
418
929
66
Rok 1994
1826
921
1864
294
Rok 1995
2400
1117
3179
727
Rok 1996
2996
1716
4575
808
Rok 1997
3311
2047
6027
1251
Rok 1998
4306
2418
8087
2022
Rok 1999
4339
2964
9706
2000
Rok 2000
4650
4087
10560
2491
5
Zákon Sb. 2003, č.60, poz. 535, o právu úpadkovém a nápravě
6
překlad z anglického jazyka
18
Rok 2001
4036
4539
10387
2473
Rok 2002
4002
4229
10217
2155
Rok 2003
3918
4639
9744
1728
Tab. 2.4.2 Vyřizování věcí vyrovnání v ČR v letech 1998 až 2003 (zdroj justice.cz a vlastní výpočty) : nápad návrhů
vyřízeno
nevyřízeno
na vyrovnání Rok 1998
17
21
12
Rok 1999
17
21
10
Rok 2000
32
20
23
Rok 2001
20
32
17
Rok 2002
17
24
13
Rok 2003
27
24
20
*) Zdroj – důvodová zpráva k IZ *)) nevyřízené jsou případy, kdy o návrhu na zahájení řízení nebylo rozhodnuto, nebo konkurz sice prohlášen byl, ale řízení nebylo ukončeno.
Tab. 2.4.3 Vybrané hodnoty ze zveřejňovaných dat ISIR MSp. ČR rok
2008
2009
2010
2011
Podané insolv. návrhy celkem
5236
9396
16101
24466
- podané dlužníkem
3889
7382
13616
21549
- podané věřitelem
959
1966
2439
2822
Zahájená insolvenční řízení
5215
9383
16094
24448
Rozhodnutí o úpadku
1368
3941
7804
14118
Rozhodnutí o zastavení řízení
439
1188
1724
2690
Rozh. o zamítnutí ins. návrhu pro nedostatek maj. dlužníka
668
1568
1571
1441
Odmítnutí ins. návrhu
1220
1783
3566
4544
Povolená oddlužení
646
2164
5902
11614
Povolení reorganizace
6
16
19
17
Prohlášené konkurzy
769
1808
2284
2671
Rozhodnutí o insolv. návrzích
19
2.4.2 Úpadek v praxi - významná rozhodnutí a stanoviska soudů Kromě výše uvedených informací je třeba podotknout, že definice úpadku dle ZKV a IZ jsou poměrně rozsáhle podepřené i judikaturou. Mezi nejdůležitější judikáty, týkající se definice úpadku dle ZKV a IZ je třeba neopominout z hlediska věcného a procesního zejména tyto: Stanovisko Ústavního soudu Orac 321/7 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ.(k ZKV) V případě, že úpadek dlužníka nebyl dostatečně osvědčen, soud rozhodne o návrhu na prohlášení konkurzu věcně – návrh zamítne. Z tohoto závěru ale nelze zpětně usuzovat, že za dané situace nejsou splněny podmínky pro další pokračování v konkurzním řízení, tj. že tu existují překážky v podobě nesplnění procesních podmínek, které by bránily soudu meritorně rozhodnout. Názor, že nedostatek osvědčení úpadku dlužníka způsobuje nedostatek podmínky řízení, pro který řízení musí být zastaveno nemá v ZKV oporu. Stanovisko Ústavního soudu Orac 321/13 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ. – XIII. (k ZKV) Pro prohlášení úpadku pro předlužení nelze požadavek zákona na pluralitu věřitelů posuzovat odděleně od požadavku plurality „splatných závazků“, které dlužník není schopen plnit. Dlužník musí mít vždy aspoň dva věřitele, z nichž každý má proti dlužníkovi pohledávku po lhůtě splatnosti. O úpadek nejde, pokud se pohledávky po lhůtě splatností vážou pouze k jednomu věřiteli i v takovém případě, že existují závazky vůči věřitelům jiným, které nejsou dosud splatné. ZKV neobsahuje ustanovení, ze kterých by šla dovodit skutečnost, že pro učinění závěru o existenci splatného závazku je třeba přesně znát jeho výši. Stanovisko Ústavního soudu Orac 705 DJ, Č. 44/2001 Sb. rozh. civ. (k ZKV) Dalším věřitelem pro prohlášení úpadku ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a 3 ZKV může být i osoba, která jednu z více splatných pohledávek za dlužníkem nabyla od věřitele, který podal návrh na prohlášení konkursu smlouvou o postoupení pohledávky. Stejně tak dalším věřitelem může být i osoba, která nabyla pouze část jediné splatné pohledávky za dlužníkem. Úmysl věřitele rozmnožit pro účely konkursu počet dlužníkových věřitelů nelze presumovat jen z toho, že došlo k postoupení pohledávky, případně její části. Povinnost tvrzení a prokázání skutečností, ze kterých by bylo možné v insolvenčním řízení usuzovat na nepoctivý 20
úmysl věřitele při postoupení pohledávky nebo její části náleží dlužníku. Takovou skutečností není pouhý fakt, že k postoupení pohledávky došlo. Pokud v řízení nevyšla najevo skutečnost, která poctivost věřitelova úmyslu zpochybňuje, konkurznímu soudu zkoumat otázku úmyslu věřitele z úřední povinnosti ani nepřísluší. Usnesení Vrchního soudu v Praze, 1 Ko 131/99 (k ZKV) Pro osvědčení úpadku dlužníka nelze vycházet ze skutečností, které nemají povahu v jeho platební neschopnosti. V případě, že se nejedná o důsledek platební neschopnosti, úpadek nebude osvědčen v případě, že se jedná o nezaplacení ceny díla z důvodu, že zhotovitel neodstranil reklamované vady díla, které brání v jeho řádném užívání. Usnesení Vrchního soudu v Praze, 1 Ko 83/99 (k ZKV) Pluralita věřitelů je nezbytnou podmínkou úpadku pro jeho obě formy – pro insolvenci i pro předlužení. Návrhu na prohlášení konkurzu nebude vyhověno v případě, že došlo k účelovému vytvoření stavu úpadku. Usnesení Vrchního soudu v Praze, 1 Ko 236/99 (k ZKV) K podání návrhu dle ZKV je oprávněn kterýkoliv věřitel, má-li vůči dlužníkovi splatnou pohledávku a zákon nevyžaduje, aby byl návrh podán dlužníky společně. K tomu, aby konkurs mohl být prohlášen, postačuje zjištění, že je dlužník buď insolventní, nebo že je předlužen, úpadek nemusí naplňovat obě jeho zákonné podoby.
21
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 4.5.2004 (k ZKV) Pro naplnění jednoho znaku úpadku dle ZKV – že dlužník k úhradě splatných závazků více věřitelů po delší dobu „není schopen“ - není správný závěr, že pro tento závěr postačuje, že dlužník neprokáže (nedoloží, neosvědčí), že je schopen úhrady splatných závazků. (Z hlediska civilního řízení by v případě, že by byl takový závěr pravdivý, došlo k přenesení důkazního břemene plynoucího z povinnosti tvrzení na osobu, která povinnost tvrzení v této věci – ve znaku úpadku - nemá.). Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSCR 10/2009, ze dne 2.12.2010 (k IZ) V případě, že dlužník není schopen využít své pohledávky, kterou má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, při úvaze o tom, jestli je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti se k takovýmto pohledávkám dlužníka nepřihlíží a to bez ohledu na jejich výši. (Závěr NS byl poprvé zformulován již při výkladu § 1 odst. 2 ZKVv usnesení ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněném pod č. 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. - Princip se plně prosadí i pro ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ. ) V souladu s usnesením NS ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002 za podmínek ZKV uveřejněné pod číslem 53/2005 Sb. s.r.s. je i za podmínek IZ připuštěno, aby v případě, že dlužník osvědčí takovouto pohledávku, lze v úvaze o tom, jestli je dlužník v platební neschopnosti eliminovat dlužníka této dlužníkovy pohledávky jako dlužníkova věřitele. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 21/2010, ze dne 29.6.2011 (k IZ) I přesto, že IŘ dle § 5 písm. a) IZ spočívá i na zásadě, podle které „insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů“, k porušení tohoto paragrafu nedojde v případě, že se dlužník dostane do úpadku přičiněním třetí osoby. Z ekonomického hlediska není totiž zřejmé, jaký ekonomický smysl má přežívání ekonomického subjektu, jehož majetková sféra byla, byť protiprávním konáním třetí osoby, poškozena tak, že není ani po uplynutí přiměřené lhůty (dle zákona 3 měsíce, viz níže) , osoba schopna plnit své závazky po lhůtě splatnosti věřitelům, kteří tuto platební neschopnost nezpůsobili. 22
To, že se dlužník dostal do úpadku přičiněním třetí osoby, je tedy v insolvenčních poměrech významné jen z pohledu § 143 odst. 3 IZ – tj. „Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.“ Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 52/2011, ze dne 31.1.2012 (k IZ) Pokud nedojde k zamítnutí insolvenčního návrhu dle § 143 odst. 2, kdy návrh soud zamítne „..jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.“ , je požadavek, aby měl dlužník více věřitelů, je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona splněn i v tomto případě: Má-li vůči dlužníkovi vedle insolvenčního navrhovatele pohledávku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti i nejméně jeden další věřitel. Pro prohlášení úpadku nebrání okolnost, že navrhovatel a jeden další věřitel jsou každý majitelem části původně jediné pohledávky, k jejímuž rozdělení došlo postoupením části pohledávky. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 14/2011, ze dne 21.12.2011 (k IZ) Pro rozhodnutí o úpadku je ve smyslu § 103 odst. 2 IZ, tj. toho, že v insolvenčním návrhu musí být uvedeny skutečnosti, „…které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek“ , a pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník, „..označeny důkazy… “, je třeba, aby insolvenční návrh obsahoval více, než jen skutkové tvrzení v podobě parafrázovaného textu insolvenčního zákona, že za dlužníkem je více věřitelů, „.. kteří mají pohledávky po splatnosti více jak 3 měsíce..“. Věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat ve smyslu § 103 odst. 2 IZ jako součást, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích, ale i konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek. „ ..Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka,
23
avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením…“ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 38/2010, ze dne 1.3.2012 (k IZ) Domněnka platební neschopnosti dlužníka ve smyslu § 3 odst. 2 je vyvrácena tehdy, jakmile dlužník v řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, které má insolvenční soud ve věci věřitelského insolvenčního návrhu za doložené. Pro rámec daného rozhodnutí v konkrétní věci platí závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, tj. zejména skutečnost, že pokud věřitel může svou pohledávku vůči dlužníku vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí, nemůže být úspěšný s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení objektivně není řízení určené primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, řízení slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů proto, „..aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.“ V tomto rámci pro daný konkrétní případ Nejvyšší soud konstatoval, že „..dozajista není schopen činit závěry..“, na základě kterých by (v daném případě – majetek dlužníka zajištěný a později zpeněžený exekutorem za cca 20,5 mil. Kč, pohledávka navrhovatele prohlášení úpadku cca 600 tis. Kč., ostatní osvědčené splatné pohledávky pro insolvenční řízení za cca 100 tis. Kč, hodnota exekvovaného majetku převyšuje souhrn nároků z exekuce i splatných pohledávek … ) „prosté poměření masy dlužníkova majetku obstaveného exekucí a výše osvědčených splatných pohledávek dlužníkových věřitelů mohlo či mělo vést k závěru, že dlužník vyvrátil domněnku své platební neschopnosti.“ V daném případě dlužník neprokázal schopnost uhradit všechny splatné závazky navrhovatelům, i když by logicky rozdíly v částkách v dané kauze k tomuto závěru mohly a měly vést.
24
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění sp.zn. 5 Tdo 166/2009 ze dne 11.3.2009 (k ZKV) Rosudkem okresního soudu byl obviněný jako jediný jednatel s.r.o. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 starého tr. zák., který spáchal tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti, kdy nevedl ani nezajistil vedení účetních knih, zápisů a jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku společnosti. Společnost zejména neprováděla inventarizaci majetku a závazků, včas nesestavovala účetní závěrky, nevedla denní evidenci tržeb a vyhotovovala účetní doklady bez podpisů odpovědných osob a později dokonce nevedla účetnictví vůbec. Tímto jednáním jednatel věřitelům značně ztížil možnost zjištění stavu majetku společnosti a potažmo ohrozil realizaci jejich majetkových práv. Tímto rozsudkem byl zároveň obviněný zproštěn obvinění z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu (tehdejší § 126 odst. 2 tr. zák.), kterého se měl dopustit tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení tehdy § 3 odst. 1 tehdy účinného znění ZKV a nepodal bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti, i přesto, že musel zjistit, že společnost není schopna po delší dobu plnit své splatné závazky a že musel vědět o tom, že závazky převýšily majetek společnosti, tedy že společnost je v úpadku z důvodu insolvence i předlužení. Jednatel tak neučinil ani následně, a to i přes to, že společnost pod jeho vedením v následujících účetních obdobích vykazovala pouze ztráty. Krajský soud odvolání zamítl jako nedůvodné. Proti rozhodnutí krajského soudu podal obviněný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení skutku a nesprávného hmotně právního posouzení. Uvedl, že jako jednatel společnosti pověřil vedením účetnictví kvalifikovanou osobu, daňovou poradkyni smlouvou podle obchodního zákoníku a přiznal, že jako jednatel sice nezvládl situaci, ale v žádném případě se nejednalo o úmyslné jednání, které by mělo směřovat k úmyslnému zkreslování účetnictví. Obviněný namítal, že poradkyně pobírala sjednanou odměnu a později, když byla v důsledku konfliktů s poradkyní tato spolupráce ukončena, nebylo mu účetnictví řádně předáno. Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění je trestným činem úmyslným.
25
Soud první instance se k této otázce vyjádřil tak, že obviněný byl jediným jednatelem společnosti a byl usvědčován zejména znaleckým posudkem z oboru ekonomika - účetní evidence, v němž bylo znalcem konstatováno, že obchodní společnost nevedla pokladní knihu a ani prvotní doklady nebyly zaúčtovány ve správném časovém sledu. Znalec potvrdil i to, že účetnictví nemohlo být vedeno poradkyní řádně díky ledabylému přístupu k předáváni podkladů ze strany obviněného. Odvolací soud dospěl ke stejným závěrům – o subjektivní stránce trestného činu neměl pochyb. V dovolání se Nejvyšší soud se závěry obou soudů plně ztotožnil. Vedle tohoto uvedl, že objektem trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění je „..zájem na vedení a uchování řádného účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku, nebo k jejich kontrole…“, že je zde „..chráněn zájem adresáta informace na její pravdivosti…“ Dále cituje ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, že „.. účetní jednotky jsou zejména povinny účtovat o stavu a pohybu svého majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv..“ a „..vést účetnictví především správně, průkazně, srozumitelně, přehledně..“ Nejvyšší soud dále konstatuje, že z odůvodnění jejich rozhodnutí zcela jasně vyplynulo, že obviněný v průběhu celého trestního řízení před soudy namítal, že si za účelem vedení účetnictví najal externí účetní, přičemž předpokládal, že se dále již o účetnictví nemusí starat. Obviněný daňové poradkyni neposkytoval pro řádné vedení účetní evidence nezbytné podklady i přestože se k tomu zavázal ve smlouvě o vedení účetnictví s tím, že „..tento závazek je pro výkon požadované práce nezbytný a naprosto logický, neboť je to… … právě jednatel společnosti… …, který musí na základě své činnosti ve společnosti evidovat a zabezpečovat podklady pro vedení účetní evidence, poněvadž jako osoba jednající jménem společnosti je nejlépe obeznámen s tím, jaké transakce ve společnosti proběhly a probíhají, či budou probíhat, a jakým způsobem a v jaké výši budou vypláceny mzdy jednotlivým zaměstnancům společnosti….“ Účetní nemohla odpovídat za dodání konkrétních dokladů, o nichž ani nevěděla a vědět nemohla, že vůbec existují.
26
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn., 29 Cdo 1481/2009 ze dne 21.7.2010 ve kterém soud dovozuje jednotlivé složky škody v případě prodlení manažera se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu dle ZKV. Škodou je dle NS rozdíl mezi tím, co mělo být dlužníkem plněno a tím, co bylo věřiteli z majetku dlužníka uhrazeno v konkurzu. V uvedené věci šlo zhruba o uvedené: Žalobkyně jako zhotovitelka uzavřela smlouvu o dílo se společností, na jejímž základě provedla stavební práce a vyfakturovala celkovou cenu těchto prací ve výši 90 000,- Kč. Objednatel – a.s., po roce od uzavření smlouvy uhradila pouze 50 000,- Kč a cca půl roku po uhrazení této částky podala návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek. Ten byl však pro nedostatek majetku usnesením krajského soudu zamítnut. Odvolací soud nejdříve souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný předseda představenstva společnosti a žalovaný člen představenstva společnosti porušili svou povinnost dle § 3 odst. 2 ZKV podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti. (K předlužení došlo teprve v době návrhu na konkurs, nicméně v době proplacení části ceny dle smlouvy byla společnost již čtvrtým rokem v úpadku pro platební neschopnost…) Později však odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, který dospěl k názoru, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni solidárně částku 40 000,Kč jako neuhrazenou část ceny za provedené dílo z titulu náhrady škody, protože „ .. pokud by neporušili svou povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu, nevstoupila by žalobkyně do závazkového vztahu se společností a její majetek by se nezmenšil v důsledku neúplného zaplacení ceny za provedené stavební práce..“ neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou majetkovou újmou a protiprávním nekonáním žalovaných. Odvolací soud vycházel z toho, že kdyby žalobkyně smlouvu o dílo se společností neuzavřela, nevznikl by jí závazek dílo provést a nevzniklo by tudíž ani její právo na plnění. Soud dovodil, že pokud žalobce uvedenou smlouvu uzavřel, přestože neměl, mohou být jeho majetkovou újmou pouze veškeré náklady, které v souvislosti s plněním svého závazku vynaložil zbytečně a, že v uvedeném případě může být celková škoda pouze škodou skutečnou. Za bezprostřední příčinu újmy tvrzené žalobkyní považoval odvolací soud zánik společnosti výmazem z obchodního rejstříku, nikoli nekonání žalovaných. Ti totiž dle soudu v uvedené věci nekonali již v době částečného plnění. 27
V dovolání žalobkyně nesouhlasila s tím, že není dána příčinná souvislost mezi výše uvedeným porušením povinnosti žalovanými a vznikem škody. Za příčinu vzniku škody považovala porušení právní povinnosti z § 3 odst. 2 ZKV a uváděla, že pokud by žalovaní splnili danou povinnost včas, smlouvu by neuzavřela. Dovolatelka namítala, že akceptací názoru odvolacího soudu, že vzniklou škodu mohou představovat pouze náklady, které žalobkyně v souvislosti s plněním svého závazku vynaložila, by jí „..byl upřen nárok na náhradu ušlého zisku jako součásti náhrady škody, což by bylo v rozporu z § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.“
V rozhodnutí Nejvyšší soud argumentoval formulací svých dřívějších závěrů (R 33/2008), podle nichž „..skutečnou škodou, jež věřitelům může vzniknout tím, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu, ač se tak mělo stát dle § 3 ZKV … … se rozumí rozdíl mezi částkou, jíž by se věřitelům dostalo na úhradu jejich pohledávek v konkursu, kdyby návrh byl podán včas, a částkou, kterou nakonec na úhradu svých pohledávek v konkursu obdrželi…“ a že, tento výrok bude platit i pro věřitele jejichž existující pohledávky v době, kdy měl být podán návrh na prohlášení konkursu, ještě nebyly splatné. Pro věřitele, jejichž pohledávky vznikly až v době prodlení osob s návrhem na prohlášení konkursu bude platit, že se „takovou škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh na prohlášení konkursu podán, a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v konkursu na úhradu této pohledávky.“ V dané kauze byl tedy názor odvolacího soudu, tj. to, že jedinou škodou, která mohla žalobkyni
vzniknout, jsou zbytečně vynaložené náklady, s názorem NS v rozporu.
Nesprávný byl i závěr o tom, že příčinou vzniku škody je zánik dlužníka. To je naopak až důsledkem rozhodnutí konkursního soudu . Příčinou škody vzniklé žalobkyni bylo „.. právě porušení povinnosti žalovaných podat (včas) návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti, které… ..trvalo i poté, co společnost svůj závazek částečně plnila.“
28
3. Oceňování 3.1 Oceňování podniku – teorie a vymezení pojmů Základní pojmy oceňování nalezneme v následujících zákonech: zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ; zákon č. 526/1990 Sb., o cenách 3.1.1 Podnik; podnikání Podnikem v souladu s § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku rozumíme „ ..soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ Dle odst. 2 tohoto zákona se jedná o věc hromadnou a na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Dále platí, že tímto není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Podnikáním dle § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku rozumíme „..soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Dle Maříka7 základní účel podnikání – tj. dosažení zisku je nejen třeba zohlednit při výběru vhodné oceňovací metody , ale „ ..lze z něj i vyvozovat prioritu výnosových metod při ocenění podniku.“
Mařík (tamtéž) dále dokonce spolu s tím, že „..nezbytnou součástí
podnikání je i využívání závazků všeho druhu..“ hovoří i o tom, že např. pojetí podniku v německých oceňovacích zásadách jako „..účelné kombinace materiálních a nemateriálních hodnot, jejichž smyslem je nahospodařit zisk..“ je definicí výstižnější než definice dle § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.
7
MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 14.
29
3.1.2 Hodnota Pojem hodnoty resp. ekonomické hodnoty je pojmem subjektivním a vyjadřuje vždy vztah subjektu a objektu. Ekonomická teorie hovoří o tom, že hodnotou rozumíme důsledek obecné neomezenosti lidských potřeb v kontrastu obecné omezenosti zdrojů, ze kterých mohou být tyto potřeby naplňovány. Ekonomická hodnota má dvě základní úrovně: schopnost uspokojovat lidské potřeby – tj. hodnotu užitnou a hodnotu směnnou, tj. takovou, která vychází z omezenosti zdrojů, má zároveň hodnotu užitnou a její vyjádření v penězích vede k tržní ceně.
Mezinárodní oceňovací standardy ve svých stanoviscích IVSC8 zdůrazňují, že hodnota není skutečnost, ale „..odhad pravděpodobné ceny, která by měla být zaplacena… …v dané době.. ..v souladu s konkrétní definicí hodnoty.“ Hodnotu ve své definici fakticky ztotožňují s hodnotou tržní.
Hodnotou tržní Mezinárodní oceňovací standardy rozumí:9 „..odhadnutou částku, za kterou by mohl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku.“.
Kromě hodnoty tržní rozlišuje teorie oceňování ještě hodnotu subjektivní a hodnotu objektivizovanou.
8
IVSC - International Valuation Standards Counsil, International Valuation Standards 2000, str. 33, přeloženo
MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 17. 9
International Valuation Standards 2000, str. 92, přeloženo MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku.
Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 18.
30
Subjektivní (investiční) hodnotou je třeba rozumět hodnotu pro konkrétního investora pro konkrétní (investiční) cíl. Tato hodnota je zpravidla charakterizována individuální specifickou diskontní sazbou zohledňující investorovy alternativní možnosti, resp. náklady na jeho kapitál. Dle definice IVS 2000 se jedná o: „..hodnotu majetku pro konkrétního investora nebo třídu investorů pro stanovené investiční cíle. Tento subjektivní pojem spojuje specifický majetek se specifickým investorem, skupinou investorů nebo jednotou s určitými investičními cíli a/nebo kritérii. Investiční hodnota majetkového aktiva může být vyšší nebo nižší než tržní hodnota tohoto majetkového aktiva. Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován s tržní hodnotou investičního majetku.“ 10
Objektivizovaná hodnota je naproti tomuto hodnota vyznačující se maximální mírou reprodukovatelnosti a jedná se o hodnotu která zastupuje „hodnotu objektivní“, která v principu
už
z definice
hodnoty
jako
subjektivní
veličiny
neexistuje.
Hodnota
objektivizovaná bývá v podstatě hodnotou nespornou, jelikož by měla být v co největší míře postavená na všeobecně uznávaných faktech.
Od hodnoty je třeba odlišit cenu. Zde se jedná o její konkrétní vyjádření.
3.1.3 Cena Definici ceny nalezneme v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách a dle § 1 odst. 2 se jedná o : „..peněžní částku: a) sjednanou při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 (tohoto zákona) nebo b) zjištěno podle zvláštního předpisu k jiným účelům než k prodeji.“ Dle § 1 odst. 1 se zákon vztahuje na „ ..uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen „zboží“) pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz.“ Dle odst. 3 platí, že „Postup podle tohoto zákona platí i pro převody
10
International Valuation Standards 2000, str. 106, přeloženo MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování
podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 21.
31
práv a dále též pro převody a přechody vlastnictví k nemovitostem včetně užívacích práv k nemovitostem. “ Dále se tento zákon dle odst. 4 „..nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a nákladů a úroky upravené zvláštními předpisy.“ Zásadní účel tohoto zákona je upraven v odst. 6: „(6) V případech, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo to vyžaduje mimořádná tržní situace a pro účely odvodu spotřební daně u tabákových výrobků podle zákona o spotřebních daních, mohou federální ústřední orgány státní správy nebo příslušné orgány republik usměrnit tvorbu cen podle tohoto zákona (regulace cen).“ Dále je třeba zaměřit se i na sjednávání ceny, které se věnuje § 2.: „ § 2 – Sjednávání ceny (1) Cena se sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis (dále jen „určené podmínky“). Podle určených podmínek mohou být součástí ceny zcela nebo zčásti náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, zisk, příslušná daň a clo. (2) Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny, nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží cenu ve výši požadované prodávajícím. (3) Prodávající nesmí zneužít svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk. Kupující nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů. “
32
3.1.4 Hodnota podniku Podnik se oceňuje na dvou různých úrovních hodnot: Hodnota brutto (entity) je hodnotou podniku jako celku - jedná se o hodnotu celé podnikatelské jednotky. Tato úroveň zahrnuje hodnotu jak pro vlastníky tak pro věřitele. Zákonnou definici lze najít v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku v § 6 odst. 1 pod označením Obchodní majetek podnikatele. Tím zde rozumíme pro podnikatele, který je fyzickou osobou: „...majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání.“ Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek. Soubor majetku a podniku nalezneme v tomto zákoně v §. 6 odst. 2 pod označením Obchodní jmění : „Pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění (dále jen "jmění"). Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor jeho veškerého majetku a závazků.“ U hodnoty netto (equity) se jedná o ocenění vlastního kapitálu, tj. o ocenění na úrovni vlastníků podniku. Zde uváděný pojem vlastního kapitálu se však nemusí vždy přesně shodovat s jeho účetním pojetím. Rozbor této skutečnosti provedu později. Zákonnou definici lze najít v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku v §. 6 odst. 3 pod označením čistý obchodní majetek. Jedná se zde o „ .. obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou.“ Tento pohled na stranu aktiv je dále doplněn v §. 6 odst. 4 o vymezení vlastního kapitálu.: „Vlastní kapitál tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele a v rozvaze se vykazuje na straně pasiv.“ Ač by se dle jazykového výkladu zdálo, že jde o dvojí pohled na jednu věc, tj. o pohled na čistý obchodní majetek přes jeho financování, Mařík11 zastává názor, že vlastní kapitál dle
11
MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 15.
33
definice v
§. 6 odst. 4 je „pohledem účetním“. Naproti tomu čistý obchodní majetek
vymezený v §. 6 odst. 3 má vazbu na „reálnou hodnotu“ podniku. Za předpokladu výše uvedeného by tedy mezi těmito dvěma definicemi byl rozdíl ve způsobu oceňování a v chápání, resp. zahrnování jednotlivých položek do něj. Pro oceňování platí, že vlastní kapitál bude vycházet z účetního pojetí založeného na bázi opatrnosti, důležitý zde bude koncept historických pořizovacích cen. Oproti tomu čistý obchodní majetek by měl zohledňovat ekonomickou realitu. Pro šíři a rozdíly v jednotlivých položkách zahrnutých do ocenění uvádí Mařík12 příkladmo položky následující: Pasiva mimo rozvahu / mimo ocenění: Nákladové rezervy Účty časového rozlišení Závazky o kterých není v rozvaze účtováno (ručení ze směnek apod.) Aktiva mimo rozvahu / mimo ocenění: Ochranné známky (vytvořené pro vlastní použití) Goodwill (vytvořený pro vlastní použití) Ostatní majetek vytvořený pro vlastní použití v účetní jednotce Problematika časového rozlišení
12
MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress, 2003, str. 15.
34
3.2 Postup při oceňování podniku a jeho majetku - fáze V první fázi při oceňování podniku a jeho majetku je vždy třeba zvážit účel za jakým je ocenění prováděno a jaká hodnota by měla být výsledkem ocenění. V návaznosti na to lze zvolit vhodnou techniku. Obecně lze pro ocenění podniku vyčlenit tyto fáze: 1) Sběr vstupních dat 2) Zpracování strategické a finanční analýzy podniku, jejichž výsledkem je posouzení celkového stavu a jeho tržně-konkurenčního postavení, resp. jeho schopnosti tvořit přidanou hodnotu a schopnosti dlouhodobě přežít. 3) Sestavení finančního plánu 4) Na základě závěrů strategické a finanční analýzy podniku rozhodnout o vhodné metodě oceňování, provedení ocenění. K metodám oceňování viz následující část.
3.3 Metody oceňování Teorie oceňování13 vymezuje následující tři skupiny oceňovacích metod: 1) metody založené na analýze výnosů 2) metody založené na analýze aktuálních cen na trhu 3) metody nákladové - založené na analýze podnikového majetku V případě skupiny první rozeznáváme tyto techniky: 1) metodu diskontovaných peněžních toků 2) metodu kapitalizovaných čistých výnosů 3) kombinované (korigované) metody 4) metodu ekonomické přidané hodnoty 13
Podrobněji viz opět např. MAŘÍK, M. a kolektiv Metody oceňování podniku. Praha : Nakladatelství Ekopress,
2003, str. 143 a následující.
35
Metody založené na analýze trhu dělíme na: 1) ocenění na základě tržní kapitalizace 2) ocenění na základě srovnatelných podniků 3) ocenění na základě srovnatelných transakcí 4) ocenění na základě údajů o podnicích vstupujících na burzu Majetková ocenění dělíme do kategorií následujících: 1) Ocenění účetní hodnotou na principu historických cen 2) Ocenění likvidační hodnotou 3) Ocenění substanční hodnotou na principu reprodukčních cen 4) Ocenění substanční hodnotou na principu úspory nákladů
Vzhledem k tomu, že počet oceňovacích metod, resp. jejich jednotlivých modifikací je poměrně značný, budu se po stručném popisu jednotlivých metod v této části diplomové práce blíže věnovat jen vybraným z nich.
36
3.3.1 Výnosové metody oceňování Skupina výnosových metod oceňování vychází z poznatku, že hodnota aktiva je odvozena z jeho očekávaného užitku v budoucnosti. Základním principem jednotlivých metod výnosového oceňování je koncept časové hodnoty peněz. Tento koncept je obvykle vysvětlován srozumitelnou tezí, že: „ koruna obdržená dříve má větší hodnotu, než koruna obdržená později.“ Jinými slovy platí, že, aby si subjekt zachoval rovnocenný (ekonomický) užitek z částky vyplacené dříve (varianta 1) a nebo z částky vyplacené později (varianta 2), musí být částka ve variantě 2 navýšena o kompenzaci za zpoždění ve výplatě oproti variantě 1. Vice versa lze konstatovat, že subjekt raději zvolí variantu peněžní částky vyplacené dříve, než aby volil stejnou částku zatíženou vyšší mírou rizika (a ztrátou možnosti jakkoli nakládat s dříve vyplacenou částkou), tím, že k její výplatě dojde až později.
Rozdíly mezi jednotlivými metodami ocenění na základě výnosů spočívají
především
v definici, resp. pojetí očekávaných výnosů. Metoda diskontovaných peněžních toků je základní metodou oceňování na bázi převádění výnosů na současnou hodnotu. Metoda je hojně užívána zejména v USA a Velké Británii odkud se rozšířila i do kontinentální Evropy. Zde již nyní také převažuje. Nejčastěji se s ní setkáme ve dvou variantách: V případě výpočtu pomocí techniky „entity“ lze výpočet hodnoty rozdělit do dvou kroků. Nejdříve se zjistí hodnota podniku jako celku, od ní se pak v druhém kroku odečte hodnota cizího kapitálu ke dni ocenění. Výsledkem pak je hodnota vlastního kapitálu. V případě techniky „equity“ vycházíme pouze z toků pro vlastníky podniku. Jejich diskontováním dospějeme k hodnotě vlastního kapitálu přímo. Peněžními toky (cash-flow) rozumíme rozdíl mezi příjmy a výdaji peněz a peněžních ekvivalentů v podniku, bez ohledu na to jestli se zároveň jedná i o výnosy a o náklady.
37
Metoda kapitalizovaných čistých výnosů je metodou používanou v německy mluvících zemích a jedná se o postup založený na hladině „ equity“. Jejím výsledkem je hodnota vlastního kapitálu. Čistý výnos se na rozdíl od metody diskontovaných peněžních toků odvozuje od upravených výsledů hospodaření. Výhodou této metody, na rozdíl od metody předchozí, je to, že není třeba pro ocenění přesně plánovat investiční výdaje, které obvykle bývají položkou velmi těžko prognozovatelnou. (Není třeba plánovat cash-flow, pro ocenění stačí účetně pojímané výnosy a náklady, bez ohledu na to, jestli jsou zároveň příjmy a výdaji.). Kombinované (korigované) metody jsou metody pro stanovení hodnoty podniku jako výsledku z hodnoty výnosové ( stanovené obvykle podle metody kapitalizovaných čistých výnosů) a z hodnoty substanční založené na reprodukčních cenách. Kombinované metody pracují jak s prostým průměrem, tak i s jinak zvolenými váhami. Smysl mají jako korekce nepřesností při výpočtech, za předpokladu, že se výsledky průměrovaných metod příliš neliší. Koncept kombinovaných metod postrádá teoretické zdůvodnění, v případě, že se výsledky jednotlivých vstupních hodnot výrazněji liší, je třeba přihlížet pouze k hodnotě výnosové. Metoda ekonomické přidané hodnoty EVA (economic value added) je založena na relativně novém univerzálně používaném ukazateli výnosnosti, který je chápán jako čistý výnos z provozní činnosti podniku snížený o náklady vlastního a cizího kapitálu. Tímto způsobem je dosažen tzv. ekonomický zisk, který na rozdíl od zisku účetního zohledňuje i podnikatelská rizika a tudíž má pro vlastníky podniku praktickou vypovídací schopnost. Ukazatel EVA se dále využívá v absolutní nebo relativní formě jako klasický ukazatel rentability ve finanční analýze, jako nástroj řízení i jako nástroj motivování pracovníků.
38
3.3.2 Metody založené na analýze trhu Tato skupina metod odpovídá na otázku, kolik lze za určitý statek v daném období rozumně požadovat. Ocenění tímto způsobem nečiní žádné potíže v případě statku s nízkým počtem vlastností (věci movité) a s vysokou frekvencí výskytu na trhu. V případě složitějších situací u podniků dochází buď k přímému ocenění na základě dat kapitálového trhu a nebo k ocenění metodou tržního porovnávání. V případě přímého ocenění z dat kapitálového trhu je nutné znát tržní cenu akcií. Vynásobíme-li počet akcií touto cenou, výsledkem bude tzv. tržní kapitalizace.
Tato
veličina se však od výsledné hodnoty podniku zpravidla liší, a to zejména v těchto oblastech: Pro tržní hodnotu podniku je v první řadě třeba brát cenu akcie odpovídající jejímu průměru za delší období tak, aby nedocházelo ke zkreslení zapříčiněnému volatilitou akcie. Druhak je třeba mít na paměti, že v případě nákupu více akcií dochází i ke změně v jejich ceně. Akcie se stávají vzácnější a s množstvím nakoupených kusů roste schopnost vlastníka kontrolovat podnik. Ocenění na základě srovnatelných podniků je založeno na srovnání s podniky které byly již k určitému datu oceněny a opět se zde nejčastěji vychází z realizovaných transakcí akcií, jejíž cenu upravujeme o vhodné násobitele a o případné přirážky a srážky. Stejně jako u jiných druhů ocenění je třeba nejprve provést analýzu stavu a vývoje národního hospodářství a příslušného odvětví a důkladnou analýzu celkového stavu oceňovaného podniku, jejichž výsledky – zejména jednotlivé podnikové charakteristiky - zde, naproti účelu v ostatních oceňovacích metodách, vyústí ve výběr vhodného (vhodných) podniku (podniků) pro srovnávání. Násobiteli v metodě rozumíme poměry tržní ceny akcie srovnávaného podniku k jiné ekonomické veličině, kterou můžeme u oceňovaného podniku zjistit. Nejvíce používaným násobitelem je poměr P/E - poměr cena akcie /zisk na akcii. Metoda srovnatelných transakcí je metodě srovnatelných podniků velmi blízká. Rozdíl je pouze v násobiteli, který nyní počítáme na základě ceny skutečně zaplacené za srovnatelné podniky. Uvedeným postupem získáme hodnotu podniku jako celku.
39
Ocenění na základě údajů o podnicích vstupujících na burzu je krajně využívanou metodou odvozenou od metody ocenění na základě srovnatelných podniků.
3.3.3 Ocenění na základě analýzy majetku Metoda substanční hodnoty; substanční hodnota na principu reprodukčních cen Metoda substanční (věcné) hodnoty podniku je základní metoda ocenění, která je založená na analýze a na relativně samostatném ocenění jeho jednotlivých složek majetku. Složky majetku jsou oceňovány podle poměrně objektivních pravidel k datu ocenění a za předpokladů, že jednak podnik bude pokračovat ve své činnosti (bude zachován tzv. going-concern princip) a druhak, že tento princip zachován nebude. Výsledkem ocenění metodou substanční hodnoty je stanovení aktualizované pořizovací hodnoty nebo čistých reprodukčních nákladů. Hodnota substance v principu odpovídá na otázku, kolik je třeba zaplatit, aby mohl být znova vytvořen obdobný podnik. Obecně lze konstatovat, že je účelné zjišťovat substanční hodnotu jako pomocnou veličinu, která doplňuje výnosové ocenění. Kromě funkce pomocné veličiny se metoda substanční hodnoty využívá v praxi tam, kde podnik nemá jasný podnikatelský záměr, není zřejmé jeho finanční zdraví, nebo tam, kde podnik disponuje aktivy, která nelze využít v podnikání.
Substanční hodnota na principu reprodukčních cen Základem této metody je otázka, kolik by stálo znovupořízení veškerého majetku podniku při dané míře opotřebení. Rozlišujeme substanční hodnotu brutto a netto. Substanční hodnotu brutto získáme, když od aktuálních reprodukčních cen majetku odečteme jeho opotřebení. Substanční hodnotu netto (ocenění vlastního kapitálu) získáme pokud od substanční hodnoty brutto odečteme stávající hodnotu závazků.
40
Substanční hodnota, tak jak je zpravidla užívána, však nezahrnuje ocenění jednotlivě neoceňovaných nehmotných složek goodwillu: - vybraných položek know-how, organizační a dodavatelsko-odběratelskou strukturu apod. V principu proto platí, že substanční hodnota představuje u podniku, který pokračuje ve své činnosti dolní hranici ocenění.
Likvidační hodnota Metoda likvidační hodnoty se využívá s předpokladem, že majetek podniku bude rozdělen, nebo rozprodán. Likvidační hodnota představuje předpokládané příjmy z prodeje jednotlivých částí majetku, snížené o veškeré závazky a o odměnu likvidátora. Klíčovou roli pro ocenění zde hraje faktor času. Likvidační hodnota tvoří dolní hranici hodnoty podniku a měla by být oceněním podniku tehdy, pokud je současná hodnota budoucích výnosů nižší než hodnota likvidační. Metoda likvidační hodnoty se využívá především při ocenění podniků s omezenou životností, při ocenění podniků ztrátových, při rozhodování mezi sanací a likvidací podniku, při ocenění neprovozního majetku apod. .
41
4. Vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku / předlužení Z paragrafu 3 odst. 3 IZ plyne, že „..o předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku a, že při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku a případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“ Jaké jsou tedy nejvýznamnější rozhodovací okruhy a problémy oceňování majetku ve vztahu k úpadku resp. předlužení ? Okruhy kategorizuji tímto způsobem:
4.1
Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku 1)
Manažerské řízení podniku před úpadkem
2)
Předlužení může vzniknout jen pouhým poklesem obvyklé ceny majetku
3)
Zneužití metod ocenění majetku - insolvenční šikana
4)
Odpovědnost za škodu dlužníkovi v případě odmítnutého a zamítnutého návrhu na prohlášení úpadku pro předlužení v návaznosti na metody ocenění podaného věřitelem
5)
Nesprávně vyčíslené hodnoty ocenění (znalcem), problém aktiv neevidovaných v účetnictví
42
4.2
4.3
Problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku 1)
Podnik jako majetek úpadce a jeho ocenění
2)
Oceňování pohledávek podniku v úpadku; problém výběru vhodné metody pro ocenění staveb dlužníka v úpadku
3)
Likvidace majetku během úpadku
4)
Reorganizace a ocenění majetku při dalším provozu podniku
5)
Odpovědnost za škodu způsobenou dlužníkem věřiteli při opožděném návrhu
Nejčastější problémy ze strany oceňování 1)
Analýza předmětu ocenění a jeho okolí, provádění due diligence oceňovacího případu
2)
Volba oceňovací metody a odůvodnění správnosti jejího výběru
3)
Odpovědnost znalce a odhadce za škody způsobené nesprávnými hodnotami v provedeném ocenění
4)
Tvorba finančních plánů a ekonomických výhledů, objektivizace budoucího vývoje pro výnosové ocenění
5)
Ocenění jako důkazní prostředek zpracovaný v souladu se zásadou ekonomiky řízení, hodnocený v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů
43
5. Analýza jednotlivých problémů 5.1 Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku 5.1.1 Manažerské řízení podniku před úpadkem Problém střetu manažerského řízení s úpadkem je poměrně zřejmý: vyjma „aktivní“ kategorie manažerského řízení, jež obecná ekonomická teorie dělí jednak na základě časového horizontu na strategii, taktiku a operativní řízení, druhak dle obsahu jednotlivého manažerského jednání na plánování cílů, implementaci opatření, organizaci opatření, kontrolu a reakci (zpětnou vazbu) na výsledek opatření
, jehož ve smyslu „aktivní“ kategorie
manažerského řízení úkolem je úpadku mj. předcházet, je třeba vymezit kategorii manažerského řízení vůči úpadku specifickou, založenou pouze na znalostní bázi. Tato kategorie by měla být z jedné strany ohraničená právě tímto „aktivním“, řízením (v uším smyslu prevencí úpadku) a z druhé pak skupinou jednání, kterou lze podřadit pod trestný čin. Lze tedy předpokládat, že se bude „pohledem trestního práva“ jednat o kategorii „nedbalostního jednání“, v praxi jednoduše zhojitelnou rozšířením manažerské znalostní báze v oblasti úpadkového práva a metod ocenění. V tomto případě je patrné, že problém nevyřeší externí dodávání znalostí (outsourcing činnosti) v podobě rozšířené spolupráce s externími kvalifikovanými pracovníky v oblasti oceňování (soudní znalci, oceňovatelé a odhadci na základě rozhodnutí živnostenského úřadu) , ale pouze přímá rozšířená znalost manažera v oblasti oceňování s důrazem na mnohost oceňovacích metod spolu se základy úpadkového práva, které by měly pokrýt alespoň příčiny vzniku úpadku a informace o možných dopadech do občanskoprávní kategorie odpovědnosti za škodu různými subjekty.
Ke kategorii manažerského řízení podniku před úpadkem je třeba uvést, že dle § 98 a 99 IZ platí, že právnická nebo fyzická osoba - podnikatel, která v rozporu se svou povinností podat
44
insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.
5.1.2 Předlužení může vzniknout jen pouhým poklesem obvyklé ceny majetku
Na první pohled konkrétní kategorie manažerského řízení klade důraz nikoli na jednu, ale na dvě skupiny otázek: Na správné nastavení monitorovacích procesů uvnitř společnosti (průběžná kontrola obvyklé ceny majetku) a na správnost výběru metody výpočtu obvyklé ceny majetku (podniku). V případě otázky první se tedy jedná o kategorii plně podřaditelnou pod manažerské řízení podniku před úpadkem, v případě otázky druhé je třeba vnímat dopady i na jiné subjekty než na manažery a to zejména na oceňovatele a soud.
Ve vztahu k § 3 o3 IZ pro odhad hodnoty aktiv platí, že manažer přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Jde o to, že manažer je zákonnou formou vyzíván mj. k využití výnosových a mj. obecně méně průkazných metod. ( odhad budoucích očekávaných výnosů ze správy majetku firmy v pravděpodobné variantě). Problémem zde je efekt „subjektivizování“ hodnoty podniku manažerem. (Zhojitelný oceňovacími standardy, externě apod.)
45
Obecně, je nutné specifikovat nejen výběr metody, ale i dostatečně dbát na kvalitní informační základnu pro výpočty pomocí výnosových metod.
Od manažerského zjišťování úpadku, zde použitelných nástrojů a vybraných řešení problémů této kategorie, je třeba oddělit nástroje a řešení problémů procesního osvědčení úpadku. Zde je dle mého názoru zřejmé, že v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a s rozsahem disciplíny oceňování podniku vůbec, je pro osvědčení úpadku podniku nezbytně nutné využít důkazní prostředek přímo v podobě posudku soudního znalce. K diskuzi je, nakolik může být takovýto posudek, právě v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a omezenou kvalifikací soudu v oceňování, nahrazen odborným oceněním (posudkem-expertízou) (certifikovaného) odhadce.
Jasný požadavek na postup pro ocenění podniku a jednání dlužníka klade naproti výše uvedenému paragrafu 3 odst. 3 paragraf 98 odst. 1 IZ, podle kterého dlužník má, za předpokladu, že má pouze jeden podnik, povinnost podat insolvenční návrh i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle OSŘ z důvodu, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku. V takovýchto případech (řízení o výkonu rozhodnutí resp. insolvenční řízení) nebude logicky pro eliminaci efektu „subjektivizování“ hodnoty podniku manažerem z důvodu jasného vymezení předmětu ocenění v podobě jeho jednotlivých složek majetku odborného ocenění podniku třeba.
46
5.1.3 Zneužití metod ocenění majetku - insolvenční šikana
S novelou insolvečního zákona z listopadu 2012 nabývá na aktuálnosti také zkoumání problémů spojených s insolvenční šikanou, jednotlivými opatřeními a jejích dopady na konkrétní situace. Problémy původního znění zákona je třeba rozdělit zejména na: 1) zneužívání insolvenčních návrhů pro dobývání pohledávek, které by mohly a měly být uplatňovány před soudem, případně v rozhodčím řízení a 2) zneužívání insolvenčních návrhů, k odstranění konkurence z veřejných zakázek a jiných soutěží, kde se kriterium „..a spol. není v insolvenci“ vyskytuje logicky pravidelně a často. K opatřením: Insolvenční soud v případě neopodstatněného návrhu může do 7mi dnů návrh odmítnout a lze za něj uložit pořádkovou pokutu do výše 50.000,- Kč. Problém vymáhání náhrady škody v OSŘ a její nevymahatelnosti v případě že navrhovatelem na insolvenci je tzv. společnost „skořápka“ bez majetku, je vyřešen tím, že dlužník má právo požadovat, aby soud uložil takovémuto navrhovateli zálohu na náhradu škody způsobenou nedůvodným návrhem. Stejně tak u částečného inhibitoria majetku dlužníka. Soud po novele může povolit výkon rozhodnutí, exekuci, případně realizovat zajištění majetku dlužníka. Tímto již pak nedochází k odkladu uspokojení veřitele ze zajištěného majetku a jeho ztrátám realizovaným časovou hodnotou peněz. Z ekonomického hlediska je možnost zatížit majetek dlužníka po zahájení insolvenčního řízení důležitá zejm. tehdy, má-li dlužník zájem zachovat fungující podnik („going concern“). Společnost v insolvenčním řízení je totiž se společností, na kterou návrh podán nebyl, v relativně rovnocenném (konkurenceschopném) postavení v přístupu k externímu cash-flow od bankovních ústavů, které je tímto způsobem standardně zajišťováno.
47
Pokud jde o novelu ve věci insolvenční šikany, zajímavý je průzkum provedený zpravodajským serverem Česká pozice 14 po tom, co v lednu Městský soud v Praze za neopodstatněný insolvenční návrh přiznal náhradu 1 mil Kč stavební společnosti PSJ. V uvedeném průzkumu bylo osloveno 30 právníků a advokátů s dotazem, jestli soudní rozhodnutí, přiznávající finanční, či jinou kompenzaci za neoprávněné návrhy mohou účinně zamezit insolvenční šikaně a byť do jisté míry kapciozní otázka a výsledky ankety nebyly na dané téma nějak zvlášť překvapující (77 procent respondentů, 23 dotazovaných odpovědělo, že ano; 20%, 6 respondentů, že ne a jeden jednoznačně odpovědět nedokázal), Na dané téma se objevilo několik zajímavých postřehů a navrhovaných řešení: A to zejména to, že: - Nelze automaticky slučovat Uvedení nepravdivého či neúplného údaje se šikanozním jednáním. – Jednoduše, věřitelé při podání insolvenčního návrhu nemají k dispozici podrobné informace o obchodech a účetnictví dlužníků, aby se těchto chyb nedopustili. - Neprávnická veřejnost by si měla zvyknout důrazně oddělovat mezi dvěma okruhy informací: podaným návrhem na insolvenční řízení a skutečností, že subjekt proti němuž je podán, je v závažné ekonomické situaci. - Šikanózní návrhy se podávají tak, že před podáním insolvenčního návrhu je postoupena pohledávka na skořápku zpravidla někde v daňovém ráji, kde i kdyby společnost měla majetek k náhradě škody, by takovéto řízení bylo nepřiměřeně náročné, takovýto nárok vůbec realizovat. K řešením: Cesta se zdá být v analýze (změně) následků podání insolvenčního návrhu a souvisejícího potřebného času k jednotlivým úkonům v rámci ISŘ. Dle vyjádření právníků pro ČP15je totiž „Současný stav velmi tvrdý a je zneužíván.“ Dle konkrétního názoru by pak „..pomohlo, kdyby účinky insolvenčního návrhu nastaly až poté, co navrhovatel podá perfektní a doložený návrh s důkazy o insolvenci a kdyby v případě neúspěchu propadl státu, nebo na náhradu škody... …poplatek za podání návrhu či záloha na náklady insolvence apod. ... “
14
Česká pozice. Čeští vykukové si najdou možnost, jak šikanovat úspěšnější konkurenci. Článek z 15.2.2013.
15
Tamtéž.
48
5.1.4 Odpovědnost za škodu dlužníkovi v případě odmítnutého a zamítnutého návrhu na prohlášení úpadku pro předlužení v návaznosti na metody ocenění podaného věřitelem
Zatímco v případě podání dlužnického insolvenčního návrhu je nezbytné, aby navrhovatel k tomuto návrhu připojil zákonem požadované přílohy obsahující údaje uvedené v § 104 IZ (seznam majetku a závazků apod.) a umožnil tak soudu rozhodnout na relativně kvalitním informačním základu, v případě návrhu věřitele je pro prohlášení úpadku dlužníka nezbytné, aby věřitel vůbec dokázal doložit úpadek dlužníka. Aby unesl břemeno tvrzení.
Kategorii odpovědnosti za škodu dlužníkovi v případě, že věřitel neunese své břemeno tvrzení, která zde neobsahuje úmyslné protiprávní jednání, lze dále rozdělit na linii vztahující se k výběru a vypovídací schopnosti metody ocenění majetku obecně, na diskuzi nad odpovědností konkrétních osob a na diskuzi nad „správnosti de lege ferenda“ výběru jednotlivých oceňovacích metod.
1)
K vypovídací schopnosti metody ocenění majetku obecně:
Ocenění majetku u obchodních společností je nezbytně spjato s principem formální a materiální publicity Obchodního rejstříku a jiných veřejných seznamů a přítomností relevantních účetních aj. dat o podnikání dlužníka. Ocenění souboru majetku (podniku) výnosovými metodami je značně limitováno omezenou dostupností informací pro sestavení finančního plánu, resp. jejich cenou. Limitované množství informací (resp. těch, které by přímo použil pro ocenění dlužník) je nezbytně nutné doplnit externě pořizovanými informacemi, jejichž jednoznačným přínosem je objektivizace výsledného ocenění.
49
2)
Odpovědnost konkrétních osob – viz část 5.1.5 odpovědnost znalce
3)
Správnost výběru jednotlivých oceňovacích metod „de lege ferenda“
Vzhledem k různé, vzájemně se nepřekrývající, vypovídací schopnosti jednotlivých metod ocenění by bylo vhodné vnímat ocenění majetku (podniku) před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku jako matici ocenění různými metodami ocenění a různě vymezeným majetkem podniku (ocenění jednotlivých položek aktiv a ocenění podniku jako souboru těchto složek). Tímto dojde k minimalizaci problémů spojených s desinterpretací informací a účelovým zkreslováním jednotlivých faktů.
Obecně lze uvést, že pro minimalizaci rizika odpovědnosti za škodu dlužníkovi v případě odmítnutého a zamítnutého návrhu na prohlášení úpadku pro předlužení podaného věřitelem je nutné provést tzv. due diligence podkladů pro soud a to i včetně metod a postupů ocenění dlužníkových aktiv a pasiv. Význam dle mého názoru má chápat ocenění majetku (podniku) jako matici ocenění různými metodami ocenění a různě vymezeným majetkem podniku (ocenění jednotlivých položek aktiv a ocenění podniku jako souboru těchto složek)
Samotnou kategorií bude problém vyčíslení takto vzniklé škody a výše přiznaného nároku soudem. (Je třeba zkoumat jednak nárok na náhradu „skutečné škody“, druhak kategorii ušlého zisku rozdělitelnou na část „obecně nezpochybnitelného minima“ a na část jakési kategorie „ekonomického“ ušlého zisku, který za „ušlý zisk“ označí pouze v podobě uznaného nároku soud.)
50
5.1.5 Nesprávně vyčíslené hodnoty ocenění (znalcem), problém aktiv neevidovaných v účetnictví
V případě prohlášení úpadku určuje cenu podniku usnesením soud. (Dle § 155 odst. 4 IZ je ale nejdříve třeba schválit znalecký posudek schůzí věřitelů, proti tomuto rozhodnutí soudu není odvolání přípustné) V případě nesprávně vyčíslených hodnot ocenění (znalcem) před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku nabývá na významu zkoumání dopadů takovéto skutečnosti. V rámci insolvenčního řízení lze hovořit o dopadech přímých a vedlejších. V případě přímých dopadů do insolvenčního řízení je nezbytné zmínit § 178 a § 179 IZ, dle kterých u uplatňování pohledávek věřitelem v insolvenčním řízení v případě, že bude po přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky bude činit méně než 50% přihlášené částky, resp. že věřitel má právo na uspokojení ze zajištění přihlášené pohledávky v rozsahu menším než 50% , bude pro tyto případy platit, že k přihlášené pohledávce resp. zajištění se nebude nepřihlížet ani v rozsahu ve kterém bylo zjištěno a věřiteli může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku do výše takovéhoto rozdílu. Vedlejšími dopady jsou především odpovědnost znalce/odhadce za takovýto posudek. Mimo rovinu trestných činů je pro soudní znalce stěžejní novela zákona 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících (listopad 2011), která zavádí správní delikty v podobě přestupků ( Znalec se dopustí přestupku tím, že nevypracuje posudek ve stanovené lhůtě, posudek je vypracován v jiném oboru, není vypracován osobně, poruší mlčenlivost, neoznámí podjatost, posudek nevypracuje, nepřipojí otisk pečeti, , nevede znalecký deník, vykonává činnost v době pozastavení tohoto práva) a výstrahu. Nesprávně vyčíslená hodnota ocenění – porušení povinnosti uvedené zákonem o znalcích a tlumočnících - pokud se nejedná o trestný čin - nelze posoudit podle tohoto zákona jako přestupek a může tak být postiženo písemnou výstrahou znalci udělenou ministerstvem
51
spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu. (k rozhodování si tento orgán může vyžádat vyjádření poradního orgánu, stanovisko profesních sdružení a sdružení sdružující znalce.) Obecně dále platí, že znalec se obvykle zříká odpovědnosti pro užití posudku jiné, než v posudku uvedené.
Aktiva neevidovaná v účetnictví: práva povinnosti z leasingových smluv aj. Ocenění předpokládá věrný a poctivý obraz účetnictví účetní jednotky. Pro aktiva neevidovaná v účetnictví platí, že základní informace nalezneme v příloze účetní závěrky a jedná se zejména o: Práva a povinnosti z leasingových smluv – tyto položky je třeba v ocenění tzv. „aktivovat“ (pohlížet na závazky z leasingových smluv jako na úvěrové smlouvy a na majetek financovaný leasingovou smlouvou jako na majetek společnosti) . Dotace a subvence – způsob účtování těchto položek je dle Českých účetních standardů dvojí. Majetek pořízený touto formou je buďto v účetnictví společnosti zachycen, nebo nikoli. Pro jiné úplatné užívání majetku jinou osobou, podmíněné pohledávky, jiná práva a povinnosti a ostatní podrozvahové závazky a pohledávky platí, že při ocenění je zpravidla třeba přistoupit k těmto položkám jako k ocenění obvykle v účetnictví vedených aktiv s tím, že je takto vypočtená částka upravena dále nějakým koeficientem výsledného ocenění (zpravidla záleží na zkušenosti a volné úvaze znalce) .
52
5.2 Problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku 5.2.1 Podnik jako majetek úpadce a jeho ocenění
Znalecký posudek má v insolvenčním řízení v rámci fáze řešení úpadku zejména význam pro: 1) Zjištění resp. stanovení hodnoty majetkové podstaty dlužníka – ex ante 2) Zjištění resp. stanovení předpokládané výše plnění věřitelům při konkurzu 3) Zjištění resp. stanovení hodnoty zajištěného majetku
Majetkem rozumíme jak každou jednotlivou složku, tak soubor složek majetku a případně podnik. IZ nestanoví kategorii hodnoty majetku, která má být znaleckým posudkem stanovena. U ocenění majetku se ve znaleckém posudku v rámci insolvenčního řízení zpravidla postupuje tak, že jednotlivé složky majetku jsou oceněny nejvhodnějšími metodami pro stanovení ceny obvyklé. (u běžně obchodovaných položek je stanovena cena obvyklá, v ostatních případech je proveden odhad tržní hodnoty)
Z definice majetkové podstaty dle § 206 IZ plyne, že majetkovou podstatu tvoří zejména: a) peněžní prostředky, b) věci movité a nemovité, c) podnik, d) soubor věcí a věci hromadné, e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry apod. g) obchodní podíl, h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, i) dlužníkova mzda nebo plat, jiná jeho pracovní odměna a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky z tohoto majetku.
53
Dle 155 IZ platí jednoznačný předpoklad, že podnik nelze oceňovat za předpokladu jeho nepřetržitého trvání (předpoklad „going concern“).
Obecné předpoklady dle § 155 IZ: Pro ocenění znalcem „de lege lata“ platí předpoklad, že provoz dlužníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku a části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, má znalec ocenit i odděleně. Předmět ocenění: Za předmět ocenění majetkové podstaty definuje znalec majetek zahrnutý do majetkové podstaty a další majetek dlužníka u kterého lze předpokládat, že do majetkové podstaty náleží. Znalec vychází z účetnictví a předpokládá věrný a poctivý obraz stavu majetku dle z. 563/1991 Sb. O účetnictví.
54
Jelikož lze oblast majetku úpadce a problémům spojeným s jeho oceněním v podobě diskuze nad vhodně zvolenou oceňovací metodou a jednotkou ocenění dále poměrně efektivně ilustrovat na konkrétním případě, dovolím si v tomto bodě postupovat kasuisticky. Zajímavý je v tomto ohledu konkrétní praktický případ společnosti ATX spol. s r.o.(dnes v likvidaci): ATX - technická kancelář pro komplexní automatizaci, s r.o. vznikla v roce 1991 a od počátku byla společností zabývající se dodáváním automatizovaných systémů na klíč zpravidla pro automobilový průmysl. V dobách svého největšího rozkvětu ke konci první dekády 21. století činil její obrat cca 200 mil. Kč ročně, s tím, že zaměstnávala cca 150 lidí. V této době dokončuje za cca 100 mil. Kč bankou úvěrovanou výstavbu nového provozního areálu (nejlepší průmyslová nemovitost Vysočiny 2008) . Na přelomu desetiletí je však společnost zasažena globální ekonomickou krizí automobilového průmyslu a její obrat dramaticky klesá. Společnost nezískává přislíbené dotace od státu, někteří její němečtí klienti končí v insolvenci a společnost je nucena řídit cash-flow pozastavováním plateb, s tím, že situace vrcholí tím, že spol. SIEMENS řeší pohledávky návrhem na exekuci. ATX pak v prosinci 2011 reaguje podáním insolvenčního návrhu s návrhem na povolení reorganizace (podrobněji k vývoji u ATX dále viz bod 5.2.3). Později jde společnost do konkurzu a proti tomuto rozhodnutí se využívají opravné prostředky.
Zpeněžování majetku správcem probíhá i přes odvolání k vrchnímu soudu a je namítáno, že dochází k rozprodeji majetku společnosti po částech v podobě aut, počítačů a materiálu, čímž dochází ke snížení hodnoty společnosti (Společnost byla dále dle jejího majitele poškozována na hodnotě např. tím, že došlo k odchodu jejího managementu a jedné třetiny jejích zaměstnanců. Došlo tak k poškození know-how společnosti.) Odhadem majitele takto společnost ztratila 30–50% své hodnoty. Insolvenční správce je dále kritizován za to, že se později snaží prodat takto poškozenou fungující společnost v likvidaci jako celek, což je pro správce nejrychlejší a ziskem motivovaná cesta.
55
5.2.2 Oceňování pohledávek podniku v úpadku; problém výběru vhodné metody pro ocenění staveb dlužníka v úpadku Znalecký posudek má v insolvenčním řízení v rámci fáze řešení úpadku zejména význam pro: 3) Zjištění resp. stanovení hodnoty majetkové podstaty dlužníka – ex ante 4) Zjištění resp. stanovení předpokládané výše plnění věřitelům při konkurzu 3) Zjištění resp. stanovení hodnoty zajištěného majetku
Pohledávky podniku v úpadku mají zpravidla následující podobu: Krátkodobé pohledávky z obchodních vztahů : Ocenění krátkodobých pohledávek z obchodních vztahů (tj. těch jejichž doba splatnosti nepřekročí dobu 1 roku) vychází z úpravy jejich nominální výše o jejich dobytelnost. Znalec postupuje zpravidla tak, že pohledávky roztřídí dle toho, jestli se jedná o pohledávky ve splatnosti a v době po splatnosti. Skupinu pohledávek po splatnosti dále roztřídí dle počtu dní po splatnosti a tyto pohledávky (skupiny) dále upraví o vhodný koeficient. ( Výše koeficientu výše vychází ze zkušenosti / kvalifikovanosti znalce). Vyloučené v zásadě není jiné individuální kriterium třídění. Jako vhodný postup se dále jeví, v případě, že vybrané pohledávky mají v objemu všech pohledávek významnější, nezanedbatelnou pozici, zvolit přímo individuální postup ocenění konkrétních pohledávek. Obecným modelem pro ocenění krátkodobých pohledávek může být např. tato tabulka:. Doba po splatnosti:
Koeficient pro zjištění ceny obvyklé
Ve splatnosti
0,95
Do 1 týdne
0,90
Do 1 měsíce
0,85
Do 3 měsíců
0,70
Do 6 měsíců
0,50
Do 12 měsíců
0,30
56
V případě ocenění pohledávek s dobou po splatnosti překračující 12 měsíců se lze setkat s výší koeficientu odpovídajícímu průměrnému výnosu z konkurzů v ČR, který např. dle znaleckého ústavu Equita Consulting pro rok 2011 dle zkušenosti znalce činí v průměru cca 4% z hodnoty přihlášených pohledávek.16
Dlouhodobé pohledávky z obchodních vztahů : U dlouhodobých pohledávek z obchodních vztahů (tj. takových pohledávek, jejichž doba splatnosti překračuje 12 měsíců) je třeba pro ocenění zohlednit dva základní faktory: 1) časovou hodnotu peněz. (částka obdržená dříve má větší hodnotu, než později) 2) výši reálně dobytné částky ke a po dni splatnosti Z obou faktorů plyne, že vypovídací schopnost, resp. jistota odhadu pomocí standardních metod ocenění pohledávek (ocenění krátkodobých pohledávek z obchodních vztahů) nebude příliš vysoká a pro ocenění by bylo vhodné zvolit alternativní, více individualizovaný postup v podobě individualizovaného ocenění jednotlivých pohledávek. Možné by bylo též zjednodušené diskontování pomocí srážkového koeficientu. Postup bude odvislý převážně od míry zkušenosti / kvalifikace znalce a od výše těchto pohledávek (zachování principu ekonomiky řízení – zejména při výpočtu diskontních faktorů pro časovou hodnotu peněz apod.). Pohledávky za ovládající a řídící osobou - Pro ocenění pohledávek za ovládající a řídící osobou je třeba posoudit jejich vymahatelnost. Typicky je třeba posoudit velikost aktiv a pasiv takovéto osoby, jestli a jakou činnost takováto osoba vykonává, jestli na ní byl uvalen konkurz (v krajním případě, jestli náhodou nebyl zamítnut pro nedostatek majetku) apod.. Obecně, stejnými úvahami by se měl znalec řídit i u ostatních individuálně oceňovaných pohledávek.
16
Viz např. znalecký posudek Equita Consulting č. R31365/12.
57
Zálohy - U ocenění záloh je třeba posoudit jejich spotřebovanou výši a možnosti plné / částečné návratnosti depozitu. Zálohy na zásoby - Tyto pohledávky se zpravidla oceňují stejně jako standardní pohledávky z obchodně-závazkových vztahů. Nominální výši pohledávky je třeba upravit koeficientem dobytelnosti, jehož výše závisí na zkušenosti / kvalifikovanosti znalce.
Jiné pohledávky např.: Pohledávky za zaměstnanci - zálohy k vyúčtování, stravování, půjčky zaměstnancům, Telefon, PHM, platební karty apod. mohou být i záporné (fakticky jde o závazek). Některé z nich nepředstavují reálné pohledávky (zálohy k vyúčtování, stravování, aj.) – takovéto pohledávky nelze zpeněžit a při ocenění podniku budou pouze zaúčtovány do nákladů a výnosů. U ostatních lze zpravidla předpokládat dobytnost v plné výši.
Problém výběru vhodné metody pro ocenění staveb dlužníka v úpadku:
Pro ocenění jednotlivých položek aktiv platí, že jednotlivé složky majetku jsou oceněny nejvhodnějšími metodami pro stanovení ceny obvyklé17 . V případě, že nelze stanovit cenu obvyklou, znalec odhaduje tržní hodnotu. Přístupy ke stanovení obvyklé ceny jsou metody výnosová, nákladová a porovnávací. U ocenění staveb znalec postupuje všemi způsoby, stanovuje věcnou hodnotu (cenu časovou) jako rozdíl reprodukční hodnoty (resp. reprodukční ceny, tj. ceny za kterou mohla být stavba pořízena k datu ocenění jako nová) a ekonomického a morálního opotřebení. Dále stanovuje výnosovou hodnotu a cenu porovnávací.
17
Cena dle zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku.
58
Problém nastává tehdy, pokud má znalec označit jednu z těchto cen za cenu obvyklou, případně provést výsledný odhad ceny obvyklé na základě těchto cen. V takovémto případě je vždy třeba vytvořit přehled těchto cen a provést výsledný odhad ceny obvyklé s odůvodněním, proč byla za cenu obvyklou označena jedna z vypočtených cen, případně proč se cena obvyklá od všech těchto cen liší a z jakého logického důvodu tomu tak je.
Dle empirických poznatků je (tento poznatek je taktéž částečně logicky odůvodnitelný) zpravidla výnosová hodnota nižší než hodnota věcná a porovnávací. Výsledná hodnota nemovitosti (cena obvyklá) by v takovémto případě měla odrážet zpravidla hodnotu výnosovou, jelikož se takováto cena mezi ostatními zkoumanými cenami nejlépe vyrovnává s problémem likvidity majetku a ze zkoumaných cen nejlépe reflektuje aktuální situaci na trhu staveb (aktuální lokalizované ceny nájemného). V případě, že cena obvyklá nebude rovna některé z výše uvedených cen, je třeba zachovat výnosovou hodnotu stavby jako důrazný korektiv a důraz na logické odůvodnění takto stanovené ceny. Zde je však třeba chápat disciplínu oceňování spíše jako „umění“, resp. znalec musí disponovat „citem pro věc“, jelikož jiný výběr ceny obvyklé, než jako částku technicky plně odpovídající jedné ze tří metod nelze pravděpodobně plně racionálně zdůvodnit.
59
5.2.3 Likvidace majetku během úpadku Dle § 155 odst. 4 platí, že podle usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku vydá rozhodnutí o ceně majetkové podstaty insolvenční soud a proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Při prodeji podniku se postupuje dle příslušných ustanovení OSŘ.
Při zjišťování resp. stanovení předpokládané výše plnění věřitelům při konkurzu se ve znaleckém posudku pracuje se stanovením výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, který nutně není rovný zjištěné / stanovené obvyklé ceně majetku. V uvedeném případě se postupuje tak, že znalec pro stanovení prodejní ceny jednotlivých položek majetkové podstaty na úrovni likvidační hodnoty, při zachování principu nejvyššího a nejlepšího využití majetku musí dále: 1)
Diskontovat ocenění položek majetkové podstaty k datu ocenění dle předpokládané doby nezbytné pro prodej aktiva
2)
Stanovit diskontní sazbu – v návaznosti na předcházející bod.
3)
Kalkulovat s náklady na správu majetku do okamžiku uskutečnění jeho prodeje
4)
Kalkulovat s náklady realizace obchodní transakce (znalecké posudky, právní služby, dražba aj.)
5)
Stanovit / odhadnout dobu realizace prodeje majetku
Maximální výši nákladů na správu a údržbu, resp. těch, které slouží k zamezení propadu v hodnotě majetkové podstaty pro zajištěné věřitele upravuje přímo IZ v § 298 odst. 3 na 4 % z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku, pokud není odůvodněná / věřitelem schválená jiná výše. Takto stanovenou částku může znalec v odůvodněných případech v souladu se zásadou ekonomiky řízení do svého posudku přímo převzít.
60
Náklady spojené se zpeněžením (právní služby, marketing, odměna realitních kanceláří a dražebníků, apod.) lze za stejných podmínek odečíst do výše 5% výtěžku zpeněžení. Pro znalce budou tyto údaje stejně směrodatné i pro nezajištěný majetek.
U likvidace majetku (ocenění) jsou dalším obecným problémem koeficienty prodejnosti. V případě prodeje jednotlivých aktiv je obvyklé, že nabídková cena je v rámci možností poptávky dále upravována směrem k nižší, skutečně realizované ceně.
( U ocenění hmotných aktiv cenou obvyklou nákladovým způsobem se postupuje dle vzorce: Cena obvyklá = Cena časová * Koeficient prodejnosti Cena časová = Technická hodnota – amortizace +- přirážky a srážky
)
V uvedeném případě tedy opět závisí především na zkušenosti (empirických poznatcích) a odborné kvalifikaci znalce.
61
5.2.4 Reorganizace a ocenění majetku při dalším provozu podniku
Reorganizací v souladu s § 316 odst. 1, rozumíme „… zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení
hospodaření
tohoto
podniku
podle
insolvenčním
soudem
schváleného
reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.“ Podstatou reorganizace tedy je zachovat dlužníkův podnik v provozu, nelikvidovat jej minimálně pro to, že hodnota celku je vyšší než prostý součet jednotlivých aktiv a z tohoto důvodu lze také očekávat vyšší výnos pro věřitele. Pro dlužníky je reorganizace v zásadě přípustná ve dvou případech. Jednak tehdy, pokud celkový obrat dlužníka za poslední účetní období dosáhl alespoň 100 mil. Kč, druhak tehdy, zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců. V případě, že dlužník ani jedno toto kriterium nesplňuje, lze restrukturalizaci připustit tehdy, když je restrukturalizační plán předložen spolu s insolvenčním návrhem, nebo do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku, tak, že je předem schválen nejméně polovinou zajištěných i nezajištěných věřitelů. V případě, že jde o dlužnický insolvenční návrh, je třeba, aby reorganizační plán obsahoval i seznam majetku a závazků dlužníka. Pokud soud reorganizaci schválí (v některých případech je k tomuto rozhodnutí přímo vázán – např. návrh je navíc schválen nadpoloviční většinou zajištěných i nezajištěných věřitelů přítomných na schůzi věřitelů, nebo 90% z nich dohromady) je povinen současně rozhodnout o ustanovení znalce pro účely ocenění majetkové podstaty.
Soud schválí reorganizační plán pouze za podmínky, že každý věřitel podle něj získá plnění v hodnotě stejné nebo vyšší, než v jaké by jej obdržel v případě prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a lze-li důvodně předpokládat, že realizace plánu nepovede k dalšímu úpadku nebo likvidaci dlužníka. Prioritu v předložení reorganizačního plánu má dlužník. Po schválení plánu, pokud soud neudělí výjimku, může s majetkem (majetkovou podstatou) sám dále nakládat.
62
Reorganizace zahrnuje možnost uspokojení věřitelů pouze ze zpeněžení podniku dlužníka.
Modelovým případem stěžejního tématu restrukturalizace – tj. předpokladu stejného nebo vyššího plnění oproti prohlášení konkurzu je výše zmíněný případ insolvence společnosti ATX, s.r.o. :
V návaznosti na bod 5.2.1 18 ; - pro rekapitulaci vývoje – společnost ATX se dostává do platební neschopnosti, sama předkládá návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na reorganizaci, nepředkládá reorganizační plán včas a na společnost je uvalen konkurz a proti tomuto rozhodnutí se společnost odvolává - ; Podrobně: Návrhu reorganizace je vyhoveno, nicméně majitel společnosti opakovaně žádá soud o prodloužení lhůty pro podání reorganizačního plánu, až mu nakonec není vyhověno a na společnost je uvalen konkurz. V odvolání k vrchnímu soudu namítá, že rozhodnutí bylo věcně nesprávné a formalistické s tím, že změna zamýšlené reorganizace v konkurs je pouze v zájmu zajištěných věřitelů. Argumentaci o nesprávném postupu v případě konkurzu opírá o znalecký posudek na ocenění společnosti, dle kterého by výtěžek konkurzu stačil pouze na úhradu pohledávek zajištěných věřitelů, bez toho aby část výtěžku zůstala věřitelům nezajištěným. V případě reorganizace by pak dle plánu mělo dojít k úhradě z části alespoň 10 až 15%.
Pro ocenění společnosti v úpadku je ale třeba mít na paměti, že: Dle par. 155 IZ pro ocenění v takovéto situaci platí jednoznačný předpoklad, že podnik nelze oceňovat za předpokladu jeho nepřetržitého trvání (předpoklad „Going concern“). Na ocenění podniku v úpadku nelze aplikovat běžně používané oceňovací metody. (podnik již není produktivní jednotkou, ale „pouze souborem“ věcí práv a jiných majetkových hodnot) 18
Viz str.59
63
Vzhledem k tomu, že předpokládaná úhrada věřitelům dle reorganizačního plánu nebude zřejmě vycházet z komplexního posudku pro ocenění podniku, ale pouze z predikce tržeb na několik málo následujících let, v uvedeném případě by bylo pravděpodobně pro kvalifikované rozhodnutí vhodné pokusit se alternativně o standardní ocenění podniku výnosovou hodnotou za předpokladu zachování principu Going concern.
5.2.5 Odpovědnost za škodu způsobenou dlužníkem vůči věřiteli při opožděném návrhu
Spolu s pozbytím účinnosti protikrizové novely19 – tj. s rozšířením povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh i v případě, kdy souhrn všech závazků společnosti – jak splatných tak nesplatných, převýší hodnotu jejího majetku , je třeba zmínit, že porušení takovéto odpovědnosti je spojeno s osobní odpovědností povinných osob. Manažer společnosti se stává osobou nejen civilně ,ale i trestně odpovědnou. Průnikem insolvence, úpadku a odpovědnosti za škodu se systematicky zabývá Dr. Žižlavský a ve svém poměrně rozsáhlém článku20 uvádí například to, že z pohledu manažera a věřitele je rozdíl mezi dvěma druhy úpadku především v tom, že úpadek pro platební neschopnost manažeři věřitele „vidí“ a mají tak faktickou možnost situaci řešit vlastní intervencí. ( Žižlavský dále dovozuje, že z tohoto důvodu je logické, že jsou manažeři věřitelé za danou situaci stejně odpovědní jako manažeři dlužníka.) a že v případě předlužení – „skrytého“ úpadku je postavení diametrálně odlišné – byť bychom dle mého názoru našli některé instituty, které by v tomto případě věřiteli alespoň v náznacích umožnily ekonomickou situaci dlužníka předvídat21, je zřejmé , že ekonomickou situaci dlužníka v podobě jeho majetkové vybavenosti „nezná“. Ve svém důsledku – ve schopnosti hradit závazky věřiteli ji tedy stěží může jakkoli odhadovat, nebo předvídat a případě úpadku pro předlužení tak dopadá plná odpovědnost za jeho řešení na manažery společnosti dlužníka. 19
Novelizace IZ účinná od 1.1.2012 , viz odd. 1.3., str. 16 a.n..
20
ŽIŽLAVSKÝ, M. Odpovědnost manažerů za opožděné podání insolvenčního návrhu po 1.1.2012,
www.epravo.cz, článek č. 78975. 21
Např. institut zveřejňování účetní závěrky v Obchodním rejstříku v souvislosti s pořádkovými pokutami dle
Živnostenského zákona apod..
64
Pro odpovědnost za škodu věřitelům, tak bude platit, že v případě, že bude v takovéto situaci jejich jednání v rozporu se zákonnými požadavky na podání dlužnického insolvenčního návrhu, nastoupí odpovědnost manažerů dlužníka. U takto vymezených odpovědných osob nelze, aby došlo k formálnímu přenesení odpovědnosti na jinou osobu.22
I přesto, že pro hodnotu pasiv je charakteristické, že je relativně snadno dostupná a s výjimkou sporů o existenci jednotlivých závazků poměrně přesně vypovídající o skutečném stavu i z účetní závěrky podniku a u aktiv, kde právě díky pravidelným výrazným rozdílům mezi tržní a účetní hodnotou tomu tak není (tržní hodnotu lze pouze odhadnout), platí závěr, že manažer se za zkreslené ocenění majetku společnosti nezbaví osobní odpovědnosti.
Dr. Žižlavský ve svém článku na dané téma 23 uvádí, že např. správnost postupu manažera „..může být prověřena v civilním soudním řízení v případě žaloby na náhradu škody za nepodání insolvenčního návrhu nebo v trestním řízení.. ..Pak bude určující nikoli cena majetku zjištěná manažery, ale cena aktiv zjištěná v soudním řízení.“. 24
22
K této skutečnosti se váže judikát viz bod 2.4.2, str. 29.
23
Opět ŽIŽLAVSKÝ, M. Odpovědnost manažerů za opožděné podání insolvenčního návrhu po 1.1.2012,
www.epravo.cz, článek č. 78975. 24
Judikatura v této oblasti viz bod 2.4.2, str. 31.
65
6. Návrh řešení, syntéza poznatků 6.1 Rozklíčování jednotlivých okruhů problémů pro příslušné oblasti řešení 6.1.1 Problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku
1)
Manažerské řízení podniku před úpadkem
- Vzdělávání, důraz na kvalifikaci
v mnohosti oceňovacích metod, eliminace „nedbalostní“ složky jednání s dopadem v podobě insolvence podniku, znalosti z oboru trestněprávního jednání v oblasti úpadku; řízení rizikových aktiv. 2)
Předlužení může vzniknout jen pouhým poklesem obvyklé ceny majetku – Důraz na
výběr a nezpochybnitelnou průkaznost správné oceňovací metody jak pro manažery a oceňovatele, tak pro soud. Ocenění je též třeba chápat jako matici oceňovacích metod; kvalitní informační základna pro výpočty pomocí výnosových metod. 3)
Zneužití metod ocenění majetku - insolvenční šikana - Nastavení rozumných barier
vstupu pro zahájení insolvenčního řízení, tolerance restriktivního přístupu formou poplatků, záloh a postihů ex-post, navýšení využití znaleckého posudku a odbornosti mezi znalci spolu se znaleckými standardy pro jednotlivá ocenění. 4)
Odpovědnost za škodu dlužníkovi v případě odmítnutého a zamítnutého návrhu na
prohlášení úpadku pro předlužení v návaznosti na metody ocenění podaného věřitelem - due diligence podkladů pro soud včetně metod a postupů ocenění dlužníkových aktiv a pasiv, ocenění majetku (podniku) je třeba chápat jako matici ocenění různými metodami ocenění a různě vymezeným majetkem podniku (ocenění jednotlivých položek aktiv a ocenění podniku jako souboru těchto složek). 5)
Nesprávně vyčíslené hodnoty ocenění (znalcem), problém aktiv neevidovaných
v účetnictví – rozšíření odpovědnosti znalce, pojištění odpovědnosti za škodu, zavádění systému kontrol, další vzdělávání znalců .
66
6.1.2 Problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku
1)
Podnik jako majetek úpadce a jeho ocenění – Preference oceňování nezávislým
subjektem – znalcem a odhadcem před insolvenčním správcem majícím zájem na řízení. 2)
Oceňování pohledávek podniku v úpadku; problém výběru vhodné metody pro
ocenění staveb dlužníka v úpadku – odůvodněná volba metody, diskontního faktoru pro časovou hodnotu peněz, teoretická východiska oceňování založená na empirických datech. 3)
Likvidace majetku během úpadku - Prohloubení znalostí soudu v majetkovém ocenění
zvýšená kontrola soudem; v případě znaleckého posudku a odhadů insolvenčního správce teoretická východiska oceňování založená na empirických datech. 4)
Reorganizace a ocenění majetku při dalším provozu podniku - Ocenění podniku
chápat jako matici oceňovacích metod; při restrukturalizaci využívat standardní ocenění podniku výnosovou hodnotou za předpokladu zachování principu Going concern, kvalitní due diligence. 5)
Odpovědnost za škodu způsobenou dlužníkem vůči věřiteli při opožděném návrhu -
Ocenění podniku chápat jako matici oceňovacích metod, vzdělávání, důraz na kvalifikaci v mnohosti oceňovacích metod.
67
6.2
Rekapitulace nejčastějších problémů ze strany oceňování
1)
Analýza předmětu ocenění a jeho okolí, provádění due diligence oceňovacího případu
2)
Volba oceňovací metody a odůvodnění správnosti jejího výběru
3)
Odpovědnost znalce a odhadce za škody způsobené nesprávnými hodnotami v provedeném ocenění
4)
Tvorba finančních plánů a ekonomických výhledů, objektivizace budoucího vývoje pro výnosové ocenění
5)
Ocenění jako důkazní prostředek zpracovaný v souladu se zásadou ekonomiky řízení, hodnocený v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů
68
6.3
Průnik kategorií, jednotlivé nástroje řešení problémů
A)
Oceňovací standardy: České oceňovací standardy Institut oceňování majetku při Vysoké škole ekonomické systematicky pracuje na návrzích českých oceňovacích standardů. V současné době probíhá diskuse k těmto návrhům: Návrh českého standardu pro oceňování podniků Návrh českého standardu pro tržní oceňování nemovitostí Návrh českého standardu pro oceňování nehmotného majetku Pro oceňování nemovitostí a věcí movitých jsou v praxi hojně využívány standardy Ústavu soudního inženýrství v Brně. Obecně, návrhy českých standardů oceňování podniků a v jeho jednotlivých disciplínách jsou častým tématem vědecké práce studentů doktorského studia oceňování podniků.25 Oceňovací standardy pro specifické druhy subjektů. Viz např.: Oceňovací standardy pro komerční banky a další finanční instituce.
B)
Dostatečné odůvodnění, důvodný výběr metod znalcem Oceňování podniku je do jisté míry umění, jehož autor by měl disponovat s „citem pro věc“. Důraz je však třeba klást na logické odůvodnění postupů a výběru oceňovacích metod. Samotnou kapitolou je informační základna pro takovéto ocenění, která by měla být založena na základě zpracování empirických dat.
25
Viz např. RÝDLOVÁ, B. Návrh českého standardu oceňování podniků: Standard Diskonty a prémie. Časopis
Oceňování, 5/2012.
69
C)
Je třeba vyřešit širší koncepční otázky oceňování V takovémto případě se bude jednat zejména o odborné otázky oceňování ve finančním a manažerském účetnictví. Otázky se týkají především použití historických cen a tržních hodnot ve výkazech finančního účetnictví a problému tzv. oceňovacích bází.26 K diskuzi např. je, jestli má oceňování odrážet specifické podmínky očekávání nebo má vycházet z podmínek objektivizovaných trhem.
D)
Stanovení konkrétních pravidel oceňování V návaznosti na koncepční otázky ve finančním a manažerském účetnictví viz bod C). Dle odborného článku na dané téma 27 je např. v posledních letech patrná snaha IASB28 stanovit jedinou oceňovací bázi.
E)
Ocenění intervalem Vhodné je a v podstatě standardním přístupem k oceňování je „odhad“ hodnoty pomocí intervalu hodnot. Problém nastává při „stanovení“ ceny. V posudku v rámci insolvenčního řízení by bylo zřejmě vhodné pracovat s oběma těmito kategoriemi, tak aby cenu (podniku) mohl skutečně kvalifikovaně „..určit usnesením soud“. Obecně, při jakékoli ekonomické analýze je vhodné pracovat s variantou MAX a MIN.
F)
Má odrážet ocenění očekávání? Za jakých podmínek? V modelovém případě bude alternativou ocenění tržní (Model nezahrnuje implicitní propojení obou metod ocenění). Problém je především v tom, že oceňování na základě výnosové hodnoty je do jisté míry jednoduše manipulovatelné. Argumentem pro výnosovou hodnotu je absence podmínek (trhu) formulujícího tržní cenu.
26
V postatě jde o to, jestli v účetnictví vést jednu nebo více cen. K tomuto problému blíže viz např.
DVOŘÁKOVÁ, D. Otevřené koncepční otázky oceňování ve fin. účetnictví, Journal of Competitiveness, 1/2011. 27
Opět DVOŘÁKOVÁ, D. Otevřené koncepční otázky oceňování ve fin. účetnictví, tamtéž.
28
IASB - International Accounting Standards Board.
70
G)
Specifická disciplína: Oceňování podniku v krizi a konkurzu Řešením je též vzdělávání v oboru specifické disciplíny oceňování podniku v krizi a konkurzu pro manažery, znalce, odhadce, případně soud. Ke specifickým oblastem viz např. témata analýz krizového vývoje podniku, výkladu vybraných ustanovení IZ, oceňování majetku likvidační hodnotou, reorganizačního plánu, praktických zkušeností s insolvencemi apod.
H)
Úprava odpovědnosti za opožděné podání insolvenčního návrhu : Občanskoprávní odpovědnost Zákonnou úpravu občanskoprávní i trestněprávní odpovědnosti za opožděné podání insolvenčního návrhu lze považovat za dostatečně kvalitní. V případě občanskoprávní odpovědnosti půjde o žalobu na náhradu škody přímo proti statutárnímu orgánu subjektu dlužníka. Škodou bude rozdíl mezi tím, co zbývá osobě dlužníka uhradit a tím, co věřitel skutečně obdrží v rámci insolvenčního řízení; případně rozdíl mezi tím, co by dlužník obdržel, pokud by byl insolvenční návrh podán včas a částkou, kterou skutečně obdržel. Důkazní břemeno pro okolnosti vylučující takovouto odpovědnost jsou na straně statutárního orgánu dlužníka.
I)
Úprava odpovědnosti za opožděné podání insolvenčního návrhu : Trestněprávní odpovědnost Viz výše. Zákonnou úpravu trestněprávní odpovědnosti lze považovat za dostatečně kvalitní. Trestní zákoník upravuje skutkovou podstatu trestných činů poškození věřitele (§ 222 TZ), zvýhodnění věřitele (§ 223 TZ), nedbalostní trestný čin způsobení úpadku (§ 224 TZ), subsidiárně trestní čin podvodu (§ 209 TZ). K insolvenčnímu řízení se též v trestněprávní rovině váže trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254 TZ).
71
J)
Časová hodnota peněz Pro diskontní faktor (časovou hodnotu peněz) ve výnosovém oceňování je nutné důrazně oddělovat hodnotu investiční (subjektivní), resp. takovou, která má vypovídací schopnost pro konkrétního investora pro konkrétní (investiční) cíl a hodnotou objektivizovanou. U objektivizované hodnoty je třeba mít na paměti, že se z definice neexistující „objektivní“ hodnotě pouze asymptoticky blíží - a o „objektivní“ hodnotě vypovídá pouze s určitým dílem pravděpodobnosti.
K)
Fáze ocenění podniku Při ocenění (podniku) je třeba postupovat tak, že ocenění je výsledkem následujících čtyřech oddělitelných fází ocenění. Jedná se o fáze: 1)
Sběru vstupních dat
2)
Zpracování strategické a finanční analýzy podniku, jejichž výsledkem je posouzení celkového stavu a jeho tržně-konkurenčního postavení, resp. jeho schopnosti tvořit přidanou hodnotu a schopnosti dlouhodobě přežít.
3)
Sestavení finančního plánu
4)
Na základě závěrů strategické a finanční analýzy podniku rozhodnout o vhodné metodě oceňování, provedení ocenění.
Každé fázi je nutné věnovat náležitou pozornost.
72
L)
Prevence v podobě řešení rizikových aktiv Pozornost je třeba věnovat řešení rizikových (nebonitních) aktiv jak mimo insolvenční řízení ( standardní restrukturalizace, řízení podniku v krizi), tak v rámci insolvenčního řízení (reorganizace, likvidace majetku apod.) Vhodné je prevenci chápat jako celý systém zahrnující zpracování strategie, implementaci opatření, kontrolu a zpětnou vazbu. Využitelným manažerským nástrojem zde bude vícevariantní schéma postupu.
M)
Transparentnost metod a jejich zdrojů Viz písm. A) - české standardy pro oceňování. Dále, obecně vhodné je při oceňování čerpat ze všeobecně uznávaných zdrojů viz např. damodaran.com29, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, statistické úřady ČR, EU apod. V případě individuálního postupu při výběru vstupních dat pro ocenění (databáze znalce apod.) se pro transparentnost ocenění jeví jako nezbytné, aby takovéto vstupní hodnoty byly v posudku uvedeny spolu s hodnotami výše uvedenými a rozdíly důkladně zdůvodněny.
N)
Due diligence pro unesení důkazního břemena v rámci ins. řízení Pro zjištění, resp. obecně pro rozhodování o úpadku je nezbytné, aby insolvenční návrh neměl nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Před podáním insolvenčního návrhu je nutné provést tzv. due diligence podkladů pro soud a před tím, než se jejich analýzou dále budou zabývat insolvenční správce a věřitelé. Insolvenční navrhovatel je plně zodpovědný za unesení svého břemena tvrzení.
29
Na stránkách damodaran.com lze najít zpracované historické soubory dat pro časovou hodnotu peněz, výpočty
jednotlivých rizikových prémií na úrovní států apod..
73
7. Závěr, syntéza poznatků Analyzovaný průnik tématu insolvencí a oceňování majetku – oblast vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku v podobě předlužení se vyznačuje poměrně nesourodou skupinou problémů charakterizovatelných mj. tím, že pro jejich řešení lze využít stejné, resp. obdobné konkrétní nástroje řešení. Obě množiny, jak úpadkové právo, tak disciplína oceňování podniku a jeho majetku, jsou v současné době, z hlediska účinnosti právních předpisů, disciplínami relativně mladými a u obou lze vysledovat v rámci oboru poměrně významné oblasti, které procházejí, v nejbližší době projdou, případně v nedávné době prošly změnami, které mají z hlediska oboru poměrně značný dopad a jejichž změnou se vytvářejí otázky a problémy v praxi a teorii nové, vyžadující opětovnou reakci v podobě dalších opatření. Mezi nejvýznamnější problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku byly v této práci zařazeny problémy týkající se manažerského řízení podniku před úpadkem, skutečnosti , že předlužení může vzniknout jen pouhým poklesem obvyklé ceny majetku, problémy týkající se insolvenční šikany, odpovědnosti za škodu v případě neopodstatněného insolvenčního návrhu a problém nesprávně vyčíslených hodnot znalcem. Podstatou řešení těchto problémů se zdá být vzdělávání – kvalitní informační základna s důrazem na kvalifikaci v mnohosti a ve správném výběru oceňovacích metod; alternativně pak chápání ocenění jako matice oceňovacích metod, navýšení odbornosti mezi znalci a tolerance k restriktivním řešením. Pro problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku – tj. zejména s problémy spojenými s vymezením majetku úpadce, s oceňováním pohledávek a staveb úpadce, s likvidací majetku
a s případnou reorganizací dlužníkova podniku je
charakteristické, že je lze poměrně efektivně řešit nástroji v podobě garantované nezávislosti přístupu, znaleckých standardů, standardních nástrojů odpovědnosti za škodu, kvalitní due diligence a teoretickým základem oceňování založeným na empirických datech.
74
8. Zdroje Monografie: 1) BREALEY, R.; MYERS S. Teorie a praxe firemních financí. Victoria Publishing 1992. ISBN 80-85605-24-4 2)
ČADA K. Oceňování nehmotného majetku – 2. upravené vydání. VŠE 2007. ISBN 978-80-245-1187-0
3) GRUENWALD, R. Finanční analýza pro oceňování podniku. VŠE 2004. ISBN 80-245-0700-5 4) HRDÝ, M. Oceňování finančních institucí. 1. vydání. ASPI 2008. IBSN 978-80-7357-329-4 5) JACKSON, T. H., The Logic and Limits of Bankruptcy Law. BeardBooks, 2001. ISBN 1-58798-114-9 6)
KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku. C.H. Beck 2000. ISBN 80-7179-641-3
7)
KOTOUČOVÁ, J. a kolektiv.. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, komentář., 1.vydání. C. H. Beck 2008. ISBN 978-80-7179-595-7
8)
KOVANICOVÁ, D. Finanční účetnictví – světový koncept. Polygon 2003. ISBN 80 -245-0416-2
9) KOZÁK, J. a kolektiv. Insolvenční zákon a předpisy související: komentář. ASPI 2008. ISBN 978-80-7357-375-1 10) KRAUSEOVÁ, J. Finanční řízení firmy. VŠE 2002. ISBN 80-7179 -388-4 11) MAŘÍK, M. a kolektiv. Metody oceňování podniku. Ekopress 2003. ISBN 80-86119-57-2 12) MAŘÍKOVÁ, P. Diskontní míra v oceňování. VŠE 2001 ISBN 80-245-0295-X 13) RATNER, I. aj. Business Valuation and Bankruptcy. Wiley Finance Editions, 2009. ISBN: 978-0-470-46238-6 14) RICHTER, T. Insolvenční právo. ASPI 2008. IBSN 978-80-7357-329-4 15) ŠANTRŮČEK, J. Pohledávky, jejich cese a hodnota. VŠE 2000. ISBN 978-80-245-1920-3 16) ŠTEFAN R. Oceňování nemovitostí. Praha 2003. ISBN 80-245-0547-9 17) WINTEROVÁ, A. a kolektiv. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6. vydání. Linde Praha 2011. ISBN 978-80-7201-842-0
75
18) ZELENKA, J. aj. Insolvenční zákon s komentářem, důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000. Linde Praha 2007. ISBN 978-80-7201-657-0.
Časopisecké články, recenzované příspěvky v odborných periodicích: 19) BĚLOHLÁVEK, A. J. Evropské insolvenční právo. Bulletin advokacie, měsíčník, 11/2007. ISSN 1210-6348 20) BUUS, T. Investiční a tržní hodnota podniku v ČR. Časopis Oceňování, čtvrtletník, 5/2012. ISSN 1803-0785 21) DVOŘÁKOVÁ, D. Otevřené koncepční otázky oceňování ve finančním účetnictví. Journal of Competitiveness, čtvrtletník, 1/2011. ISSN 1804-1728 22) MUELLEROVÁ, L. a kol. Zásada opatrnosti v malých a středních podnicích z pohledu auditora.. Časopis Oceňování, čtvrtletník, 2/2011. ISSN 1803-0785 23) POHL, T. Základní principy nové první úpravy řešení úpadku v České republice. Bulletin advokacie, měsíčník, 11/2007. ISSN 1210-6348 24) RICHTER, T. Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění. Právní rozhledy, čtrnáctideník, 21/2006. ISSN 1210-6410 25) RICHTER, T. Reorganizace podle insolvenčního zákona – 1. a 2. část. Právní rozhledy, čtrnáctideník, 13/2008, 14/2008. ISSN 1210-6410 26) RÝDLOVÁ, B. Návrh českého standardu oceňování podniků: Standard Diskonty a prémie. Časopis Oceňování, čtvrtletník, 5/2012. ISSN 1803-0785.
Ostatní publikace a studie: 27) Návrh insolvenčního zákona – důvodová zpráva 28) Návrh směrnice pro oceňování nehmotných aktiv v podmínkách České republiky VŠE Praha – Institut oceňování Majetku, verze prosinec 2011 29) S1 OP VŠE - Standard pro oceňování podniku v České republice - návrh VŠE Praha –Institut oceňování Majetku, verze prosinec 2011 30) S1 ON VŠE - Standard pro oceňování nemovitostí tržní hodnotou - návrh VŠE Praha –Institut oceňování Majetku, verze prosinec 2011 31) SIEBER, P. Analýza nákladů a přínosů – metodická příručka. Verze 1.4, Květen 2004 32) Znalecký posudek Equita Consulting č. R31365/12.
76
Internetové zdroje: www.ceskapozice.cz www.damodaran.com/updateddata www.doingbusiness.org www.ebrd.com www.eur-lex.europa.eu www.iiiglobal.org www.imf.org www.insol.org www.insol-europe.org http://insolvencni-zakon.justice.cz www.insolvencyreg.org www.konkursni-noviny.cz http://kraken.slv.cz www.kskri.cz www.oecd.org www.uncitral.org www.vyzkuminsolvence.cz www.wordbank.org http://www.epravo.cz/ , zejm.: 33) JUŘENA, J. Možnosti aplikace OSŘ v insolvenčním řízení podle § 7 insolvenčního zákona, článek č. 62648 http://www.epravo.cz/top/clanky/moznosti-aplikace-osr-v-insolvencnim-rizeni-podle-7insolvencniho-zakona-62648.html 34) KLOSOWSKI, P. Předlužení v českém a polském insolvenčním zákoně, článek č. 52289 http://www.epravo.cz/top/clanky/predluzeni-v-ceskem-a-polskem-insolvencnim-zakone52289.html 35) Redakce. Insolvenční návrh, článek č. 81209 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/insolvencni-navrh-81209.html 36) Redakce. Insolvenční návrh a vady podání, článek č. 80266 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/insolvencni-navrh-a-vady-podani-80266.html 37) Redakce. Úpadek, článek č. 73362 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/upadek-73362.html 38) Redakce. Úpadek v judikatuře soudů, článek č. 20540 http://www.epravo.cz/top/clanky/upadek-v-judikature-soudu-20540.html 39) Redakce. Znaky úpadku, článek č. 40157 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/znaky-upadku-40157.html 40) Redakce. Znaky úpadku, článek č. 81951 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/vyvraceni-domnenky-platebni-neschopnosti81951.html 41) ŠPIČKA, M. Reorganizace v kostce, článek č. 55124 http://www.epravo.cz/top/clanky/reorganizace-v-kostce-55124.html 42) TATRA, A. Změna postavení věřitelů úpadce ve světle novely insolvenčního zákona, článek č. 73639 http://www.epravo.cz/top/clanky/zmena-postaveni-veritelu-upadce-ve-svetle-novelyinsolvencniho-zakona-73639.html
77
43) ŽIŽLAVSKÝ, M. Odpovědnost manažerů za opožděné podání insolvenčního návrhu po 1.1.2012, článek č. 78975 http://www.epravo.cz/top/clanky/odpovednost-manazeru-za-opozdene-podani-insolvencnihonavrhu-po-1-lednu-2012-78975.html 44) ŽIŽLAVSKÝ, M. Protržení firemního závoje – odpovědnost společníků za protahování situace a opožděné podání insolvenčního návrhu, článek č. 81216. http://www.epravo.cz/top/clanky/protrzeni-firemniho-zavoje-odpovednost-spolecniku-zaprotahovani-krizove-situace-a-opozdene-podani-insolvencniho-navrhu-81216.html
Právní předpisy: Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, v platném znění Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, v platném znění Zákon č. 563 /1991 Sb. o účetnictví, v platném znění Nařízení Rady (ES) 1346/2000 o úpadkovém řízení Vyhláška MVČR č. 313/2007, o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů Polsko : Zákon sb. 2003, č.60, poz. 535, o právu úpadkovém a nápravě Slovensko : Zákon č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii Zákon č. 513/1991 Z.z., Obchodný zákonník.
Významná rozhodnutí a stanoviska soudů: Nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. II. ÚS 1412/09 Stanovisko Ústavního soudu Orac 321/7 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ. Stanovisko Ústavního soudu Orac 321/13 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ. – XIII. Stanovisko Ústavního soudu Orac 705 DJ, Č. 44/2001 Sb. rozh. civ. Stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 19/1998 ze dne 17.6.1998 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 5 Tdo 166/2009 ze dne 11.3.2009 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1481/2009 ze dne 21.7.2010 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 38/2010, ze dne 1.3.2012 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 14/2011, ze dne 21.12.2011 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 4.5.2004 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSCR 10/2009, ze dne 2.12.2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 21/2010, ze dne 29.6.2011 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 52/2011, ze dne 31.1.2012.
78
Ostatní informace Abstrakt v českém jazyce Cílem diplomové práce je vymezení a analýza problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku v podobě předlužení,
případný návrh řešení.
Práce je rozdělena do
následujících částí: insolvence obecně; formy úpadku – předlužení; metody oceňování; vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku resp. předlužení problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku, problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku; analýza; řešení; syntéza poznatků. Analyzovaný průnik tématu insolvencí a oceňování majetku – oblast vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku v podobě předlužení se vyznačuje poměrně nesourodou skupinou problémů charakterizovatelných mj. tím, že pro jejich řešení lze využít stejné, resp. obdobné konkrétní nástroje řešení. Obě množiny, jak úpadkové právo, tak disciplína oceňování podniku a jeho majetku, jsou v současné době, z hlediska účinnosti právních předpisů, disciplínami relativně mladými a u obou lze vysledovat v rámci oboru poměrně významné oblasti, které procházejí, v nejbližší době projdou, případně v nedávné době prošly změnami, které mají z hlediska oboru poměrně značný dopad a jejichž změnou se vytvářejí otázky a problémy v praxi a teorii nové, vyžadující opětovnou reakci v podobě dalších opatření. Mezi nejvýznamnější problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku byly v této práci zařazeny problémy týkající se manažerského řízení podniku před úpadkem, skutečnosti , že předlužení může vzniknout jen pouhým poklesem obvyklé ceny majetku, problémy týkající se insolvenční šikany, odpovědnosti za škodu v případě neopodstatněného insolvenčního návrhu a problém nesprávně vyčíslených hodnot znalcem. Podstatou řešení těchto problémů se zdá být vzdělávání – kvalitní informační základna s důrazem na kvalifikaci v mnohosti a ve správném výběru oceňovacích metod; alternativně pak chápání ocenění jako matice oceňovacích metod, navýšení odbornosti mezi znalci a tolerance k restriktivním řešením.
79
Pro problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku – tj. zejména s problémy spojenými s vymezením majetku úpadce, s oceňováním pohledávek a staveb úpadce, s likvidací majetku
a s případnou reorganizací dlužníkova podniku je
charakteristické, že je lze poměrně efektivně řešit nástroji v podobě garantované nezávislosti přístupu, znaleckých standardů, standardních nástrojů odpovědnosti za škodu, kvalitní due diligence a teoretickým základem oceňování založeným na empirických datech.
Abstrakt v anglickém jazyce (summary overview) Diploma thesis Bankruptcy: the role of business valuation focuses on intersection of two disciplines – Business valuation and Bankruptcy law – the field still not widely discovered and depicted. The main aim is to reveal and organize main themes of business valuation connected to bankrupcy based on property overbudren with debt. As the case may be, solution propsal. Thesis describes, both in economical and legal point of view institute of insolvency , type of bankruptcy - overbudren with debt, methods of business and property valuation, reveal and organization of main themes of business valuation connected to bankrupcy based on property overbudren with debt – themes connected to the stage before the bankruptcy is declared and themes connected to the stage after bankruptcy declaration. Main themes are analyzed and solved. Part of the thesis is synthesis still. Analysed intersection is characterised by group of mainly heterogeneous problems, in common, described as problems solvable with similar instruments of solution. Both groups – insolvency law and business valuation are relatively young disciplines with wider, significant areas still unsettled and alive. Main themes of business valuation associated to bankruptcy based on property overbudren with debt – themes associated to the stage before the bankruptcy is declared are at least: questions in management before the insolvency is spoken; the fact, that the law definition of insolvency – overburden with debt - can be achieved just by a decrease in property appraisal; insolvency bullying; lability for damage during unjustified insolvency propsal and problems connected to incorrectly made appraisals.
80
The core of solution of the themes connected to the stage before the bankruptcy is declared seems to be in education – informational basis based on qualifications in variety of appraisal methods, increase of eye-witness´ proficiency and respect to disciplines´ restrictive policies. For problems related to the stage after bankruptcy is declared – particularly problems associated to demarcation of property of bankrupt, valuation of receivables and structures, property liquidation, prospectively shake-out of debtor´s business is typical, that these problems can be solved trough independency of valuator, appraisal standards,
standard
instruments of lability for damage, due diligence and empiric data based attitudes to appraisal.
Název diplomové práce anglickém jazyce (title) Bankruptcy: The role of business valuation
Anotace Cílem diplomové práce je vymezení a analýza problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku v podobě předlužení,
případný návrh řešení.
Práce je rozdělena do
následujících částí: insolvence obecně; formy úpadku – předlužení; metody oceňování; vymezení problematických okruhů oceňování majetku ve vztahu k úpadku resp. předlužení problémy před zjišťováním a během fáze zjišťování úpadku, problémy spojené s fází řešení úpadku a s fází po ukončení úpadku; analýza; řešení; syntéza poznatků.
Klíčová slova: Insolvence; Úpadek, Oceňování Klíčová slova v anglickém jazyce (tags): Insolvency; Bankruptcy; Valuation
81
