Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta
Tvorba filmů na základní škole
Marcel Šuslík
Katedra pedagogiky Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Ivo Syřiště, Ph.D. Studijní program: Specializace v pedagogice: Pedagogika — Základy společenských věd
2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Tvorba filmů na základní škole vypracoval pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato bakalářská práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. .......................................................... podpis
Rád bych touto cestou vyjádřil poděkování PhDr. Ivo Syřištěmu, Ph.D. za jeho cenné rady a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Rovněž bych chtěl poděkovat paní Marii Vašákové za vstřícnost a pomoc při získání potřebných informací a podkladů.
.......................................................... podpis
NÁZEV: Tvorba filmů na základní škole AUTOR: Marcel Šuslík KATEDRA Katedra pedagogiky VEDOUCÍ PRÁCE: PhDr. Ivo Syřiště, Ph.D. ABSTRAKT: Tématem práce je tvorba filmů na základní škole a její místo ve vyučovacím procesu. Zkoumal jsem, za jakých podmínek má tato činnost přínos jak ve smyslu rozvoje klíčových kompetencí, tak pro primární prevenci. Zhodnotil jsem dostupnost informací k tomuto tématu. Provedl jsem z tohoto hlediska analýzu RVP, průzkum témat, které zpracovávají některé základní školy a festivalové platformy, se větším prostorem pro Antifetfest. Na základě vlastních zkušeností a pozorování, rozhovorů a dotazníků jsem vypracoval praktický postup třídního projektu natáčení. Konstatoval jsem, že natáčení filmů v rámci třídního projektu je přínosem jak z hlediska prevence rizikových forem chování, tak pro rozvoj mnoha klíčových kompetencí. V neposlední řadě také obohacení forem práce s žáky.
KLÍČOVÁ SLOVA: Prevence, tvorba, kooperace.
TITLE: Making movies in elementary school AUTHOR: Marcel Šuslík DEPARTMENT Department of Education SUPERVISOR: Dr.. Ivo Syřiště, Ph.D. ABSTRACT: The theme of this work is the creation of films in elementary school and its place in the teaching process. I have examined the conditions under which this activity benefits both in terms of the development of key competencies and primary prevention. I assessed the availability of information on this topic. I performed in this respect RVP analysis, exploration of topics that handle some basic school and festival platforms, with more room for Antifetfest. Based on my own experience and observation, interviews and questionnaires, I developed a practical point shooting class project. I stated that making films as a class project is beneficial both in terms of prevention of risk behaviors and the development of a number of key competencies. Last but not least, enriching forms of work with students.
KEYWORDS: Prevention, creation, cooperation.
Obsah Úvod…………………………………………………………………………………8 1. Kde vzít informace a postupy? ………………………………………………….11 2. Prostor pro realizaci filmů v Rámcovém vzdělávacím programu……………….13 2.1 Filmová a audiovizuální výchova…………………………………………...13 2.2 Prostor, témata a kompetence z hlediska průřezových témat a vzdělávacích oblastí…………………………………………………………………………….15 3. Obsahový, tematický a organizační rámec filmů ze ZŠ………………………...20 3.1 Proč vznikají a o čem jsou filmy ze ZŠ……………………………………..20 3.2 Festivaly …………………………………………………………………….22 3.3 Antifetfest…………………………………………………………………...24 4. Šest filmů pro Antifetfest……………………………………………………….28 5. Jak natočit film na základní škole……………………………………………….31 5.2 Co budete potřebovat?............................................................................…….31 5.2 Než opravdu začneme………………………………………………………..34 5.3 Námět, obsazení, scénář……………………………………………………...36 5.3.1 Námět…………………………………………………………………. 36 5.3.2 Obsazení………………………………………………………………..39 5.3.3
Scénář…………………………………………………………….. ….43
5.4 Natáčení……………………………………………………………………. .46 5.4.1 Organizace práce………………………………………………………...46 5.4.2 Editace……………………………………………………………….. ...53 6. Premiéra a recyklace………………………………………………………….....56
Závěr………………………………………………………………………………58 Použitá literatura…………………………………………………………………. 62 Seznam internetových odkazů………………………………………………….. ..63 Příloha: Rozhovory………………………………………………………………. 65 Příloha DVD: Prezentace Antifetfest, citované filmy
8
Úvod Téma natáčení filmů na základní škole jsem si zvolil, protože mám s touto činností dlouholeté zkušenosti. Před šesti lety jsem byl požádán paní ředitelkou školy, kde učím, abych s dětmi natočil film pro festival dětské tvorby Antifetfest. Oslovovila mne proto, že jsem už v té době ozvučoval a zaznamenával školní akce, natáčel s dětmi CD a zaznamenával a zpracovával jejich vystoupení. Tento úkol, zprvu ryze formální povahy - šlo o to, aby mohla škola vykázat činnost vůči našemu zřizovateli, který zároveň akci pořádal - jsem realizoval se svou tehdejší třídou v rámci hodin českého jazyka a komunikace a také ve volném čase. Žáci byli tehdy už v druhém pololetí deváté třídy, ale pro natáčení se nadchli a přistoupili k němu s neočekávanou zodpovědností. V následujícím roce jsem dostal třídnictví v šesté třídě a natáčení filmů (nejen) pro Antifetfest se stalo běžnou součástí našeho školního roku. Jen pro tento festival jsme natočili čtyři snímky, každý rok jeden, k tomu tři další pro další soutěž či jen tak pro radost. Náš příklad povzbudil i další kolegy, takže svůj film si natočily i jiné třídy a filmový kroužek. Za ta léta jsem si vytvořil určitý postup vzniku filmu, od prvotní myšlenky až po uvedení, takže vím, že natáčení je možné. Jaké by však mohlo být místo této činnosti obecněji? V této práci se pokusím najít odpověď na otázku: Má natáčení filmů na základní škole (dále ZŠ) smysl? Pokud ano, jak je tato činnost zakotvena v Rámcovém vzdělávacím plánu a dalších školských dokumentech? Pro jaký typ výuky se hodí? Ve kterých předmětech? Jaké jsou zkušenosti kolegů, kteří se o natáčení s dětmi pokusili? Jaká jsou úskalí a přínosy takové činnosti? Jakou platformu nabízejí takové činnosti instituce mimo školu, např. filmové festivaly? A také, jaké znalosti, dovednosti a zázemí potřebuje učitel, aby s dětmi mohl natáčet? Děti mohou na ZŠ natáčet za tří okolností s rozdílným společenským přínosem: a) Bez dozoru, samy. Situace zpravidla velmi nežádoucí, protože vedoucí k šikaně spolužáka či zesměšňování učitelů na sociálních sítích. Jedním
9
z důvodů, proč se seriózněji věnovat mediální výchově, je také otázka osobnostních práv. Děti často nevidí nic špatného na tom, když natáčí ostatní bez jejich souhlasu. b) Samy, ale s vědomím učitele. Pokud si určitá skupina žáků vytyčí cíl, ať je jím natočení filmu jen tak pro radost, nebo pro soutěž, je to činnost zpravidla školou tolerovaná, či přímo podporovaná. Zasluhuje velmi citlivý přístup, protože na jedné straně je v zájmu školy vědět, jaký snímek na její půdě vzniká, na druhé straně pokud jde o spontánní činnost žáků, přílišný zájem a pokusy o zásah děti spolehlivě odradí. c) Činnost (natáčení) organizuje škola sama buď formou kroužku, volitelné hodiny či mezipředmětového projektu přesahujícího školní vyučování. Za nejprospěšnější ji považuji proto, že se pro žáky zajímavá činnost stává součástí vzdělávacího i výchovného procesu, doslova záležitostí edukace. Tento okruh budu sledovat ve své práci. Natáčení filmů v rámci vzdělávacího a výchovného procesu ZŠ má, podle mého názoru, čtyři hlavní oblasti uplatnění. 1. Jako součást pracovního vyučování, šířeji mediální výchovy. 2. Jako součást estetické výchovy. 3. Jako součást českého jazyka, přesněji slohu a komunikace. 4. Jako součást výchovy k občanství a výchovy ke zdraví. Žádná ze jmenovaných oblastí nestojí samostatně, naopak společnou synergií vedou k rozvoji mnoha klíčových kompetencí. Ještě podstatnější přínos však vidím v oblasti primární prevence. Jde zejména o prevenci šikany a špatných vztahů ve třídě obecně. Pokud snímky vznikají s cíleným zadáním, např. pro festival Antifetfest, pak se zde rozvíjí podstatně širší oblast prevence. Důležitým aspektem činnosti je i obohacení „školního portfolia“ výukových metod. Natáčení filmů není jen projektovým vyučováním s prvky kooperace. Blíží se spíše tzv. zážitkové pedagogice, pokud ji chápeme, jako „proces, během kterého si učící
10
se vytváří znalosti, dovednosti a hodnoty pomocí přímé zkušenosti, zjednodušeně cestou lerning by doing“1 Nejprve v teoretické části prozkoumám dostupné zdroje informací. Posléze prostor v rámci RVP. Pak se zaměřím na obsah filmů, které vznikají na základních školách, a posléze i na jejich účel a možnosti uveřejnění. Zvláštní prostor věnuji festivalu Antifetfest. V praktické části se pokusím nabídnout vlastní zkušenosti (v souvislosti, někdy však i konfrontaci se zkušenostmi kolegů) s natáčením filmů na ZŠ formou postupného návodu. Zde vycházím především ze své dlouholeté praxe, s natáčením jsem začal v roce 2009. Letos jsem se pokusil své zkušenosti formulovat a sumarizovat, při natáčení snímku Der Pickelman jsem prováděl aktivní nestrukturované pozorování, postřehy jsem si zaznamenal. Pro potřeby této práce jsem zaznamenal čtyři nestrukturované rozhovory, dva s kolegy, kteří také s žáky natočili film, jeden s paní Vašákovou, metodičkou prevence a jednou ze zakladatelů Antifetfestu a jeden s paní mgr Martenkovou, školní psycholožkou ze ZŠ, kde pracuji a kde jsem všechny aktivity realizoval. Pro zpětnou reflexi od žáků, se kterými jsem letos natáčel, jsem zhotovil dotazník
s osmi
uzavřenými
a
dvěma
otevřenými
otázkami
(respektive
hodnocenými výroky), jako forma hodnocení byla použita numerická posuzovací škála.
1
Neuman, Jan. Koncept zážitkové pedagogiky-přínosy i kritické pohledy. Sborník Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. Vyd. 1. Editor Markéta Šauerová. Praha: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2013, s.12
11
1. Kde vzít informace a postupy? Otázka zdrojů informací je v tématu práce tak zásadní, že jsem ji nezahrnul do úvodu, ale věnuji jí samostatnou kapitolu. Pro účely natáčení filmů na základní škole totiž neexistuje žádná ucelená literatura, žádná publikace, která by dávala učiteli do ruky „manuál“. Soustředíme-li se na tištěnou literaturu, máme k dispozici v zásadě dva okruhy knih. Literaturu určenou filmovým amatérům a literaturu pedagogickou, přesněji věnovanou kooperativnímu učení. Zejména druhý okruh považuji za zásadní. Kurikulární reforma přinesla průlom v oblasti metodiky výuky, stále častěji se učitelé snaží učit s využitím techniky, skupinové a samostatné práce. Ale mezi prací ve skupinách a skutečným kooperativním učením je stále určitá vzdálenost. Natáčení filmu v rámci výuky je náročné na organizaci a dělbu práce, mně pomohly zejména publikace Kooperativní učení, kooperativní škola Hany Kasíkové2 a Metody aktivního vyučování3. Obecně však platí, že kdo nemá s organizováním společné práce zkušenosti a učí pouze frontálně, pravděpodobně s natáčením filmů příliš neuspěje.4 Literatura pro filmové amatéry je dostupná (např. Střih pro každého, Pražan5), ale trpí zastaráváním. Svůj smysl má, pokud jde o otázky kompozice (osy), a zejména stavby příběhu, takových knih je mnoho, mně velmi pomohly knihy Marie Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého 1-36. Zejména technika zpracování se však pohybuje vpřed rychlostí, na kterou literatura neumí reagovat. Spíše bych doporučil literaturu zabývající se otázkou recepce filmu. Za pozoruhodnou považuji např. Pondělíčkovu publikaci Film jako svět fantómů a mýtů.7 Podstatně pružnějším a praktičtějším zdrojem informací je internet. 2
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, 2010. ISBN 978-80-7369-712-1. SITNÁ, Dagmar. Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807-3672-461. 3 4
Pokud ovšem neřídí natáčení direktivně jako autor, režisér a producent, i s takovým přístupem je možné se setkat, ale pochybuji o edukativní hodnotě takového natáčení, tím méně pak o atmosféře radosti a spolupráce. Pozn. aut. 5
PRAŽAN, Emil a Ladislav FRANTIŠ. Střih pro každého. Praha: Centrum Fotoškoda, 2004. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 208 s. ISBN 978-80-2472091-3. 7 PONDĚLÍČEK, Ivo. Film jako svět fantómů a mýtů. Orbis, 1964. 6
12
Na webových stránkách ministerstva školství je možno najít např. přínosný článek V. Janečka Teze ke koncepci výuky filmu na základní škole8 a další. E-lerningové kurzy portálu RVP-pomocník jsou umístěny na youtube.9 Kolegům, kteří nemají se zpracováním videa, natáčením apod. žádné zkušenosti, bych doporučil specializovaný seminář (kurz) akreditovaný ministerstvem školství.10 Okamžitou a skvělou pomocí jsou zejména tutoriály na youtube. Stačí pomocí klíčových slov formulovat problém (např. jak stříhat v pinnacle 16, nebo střih v pinnacle16) a s vysokou pravděpodobností narazíte na někoho, kdo vám názorně a na příkladu vysvětlí, jak na to.11 Amatérskou filmovou tvorbou se zabývají samostatné webové stránky, mně nejvíce pomohla scénář.cz,12doporučuji též Underfilm.13 Anglicky čtoucím pak internet skýtá obrovské množství informací, např. mowiestorm.co.uk nabízí zdarma ve formátu pdf ke stažení přehledné příručky Making better movies 1-4.14 Přes Amazon je možno koupit např. Filmmaking fot teens, 15skvělou a názornou publikaci, je i ve verzi e-pub a pdf. Bohužel podobné publikace, které by jednoduchým a srozumitelným způsobem radily dětem či začátečníkům, na našem trhu chybí.
8
http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/1656/TEZE-KE-KONCEPCI-VYUKY-FILMU-NA-ZAKLADNISKOLE.html/ 9 http://www.youtube.com/watch?v=QLAwtyg94ew 10 http://www.eduwork.cz/akce-na-miru/vlastni-video-snadno-a-rychle-webinar.aspx 11 Narazil jsem na problém klíčování v Pinnacle 16, je zbytečně složité. Návod v českém jazyce mi nepomohl. Nakonec můj problém vyřešil třináctiletý chlapec v pětiminutovém, krásně srozumitelném tutorialu. Pozn. aut. 12 http://www.scenar.filmovani.cz/index.html 13 http://underfilm.cz/index.php?id=125 14 http://www.moviestorm.co.uk/hub/teaching 15
LANIER, Troy a Clay NICHOLS. Filmmaking for teens: pulling off your shorts. Studio City, CA: Michael Wiese Productions, 2010. ISBN 19-329-0768-8.
13
2. Prostor pro realizaci filmů v Rámcovém vzdělávacím programu 2.1 Filmová a audiovizuální výchova Ucelený prostor nachází tvorba filmů na ZŠ v rámci vzdělávací oblasti filmová/audiovizuální výchova.16 Jde ovšem o doplňující vzdělávací obor a málokterá škola si takový zařadí do vlastního školního vzdělávacího plánu (ŠVP). Takový předmět by mohl být sjednocujícím prvkem pro natáčení, má však mnohá úskalí. Nabízel by se prostor v rámci povinně volitelných předmětů, ale zavedením povinného druhého cizího jazyka se tento zúžil, navíc, to málo hodin, co zbylo, je zpravidla využito pro práci s materiály a přípravu pokrmů- celospolečenská potřeba zlepšování manuálních schopností žáků zde diktuje poptávku… Samotný vzdělávací obor filmová/audiovizuální výchova by mohl být dobrou výchozí platformou pro vznik filmů, nicméně zdaleka ne dostačenou. V charakteristice vzdělávacího oboru je uvedeno, že se soustředí na tři oblastivlastní tvůrčí zkušenost, schopnost vnímat díla a uvědomovat si jejich hodnoty a potřebu zaujmout a formulovat názor na dílo.17 Jde tedy především o společné sledování, rozbor a hodnocení významných děl kinematografie, v určité míře i o vlastní pokusy, zejména na 2. stupni. Vít Janeček navrhuje v Tezích… postup od divácké zkušenosti k praxi, nejprve formou fotografických, později video úkolů. Očekávané výstupy se soustředí především na formu a technické dovednosti, nikoli obsah. V rámci diskuse nad tímto předmětem se debatuje o hranicích mezi mediální a filmovou výchovou. Vít Janeček navrhuje oddělit filmovou výchovu jako
16
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: (verze platná od 1. 9. 2013) úplné znění upraveného RVP ZV s barevně vyznačenými změnami. Praha: MŠMT, 2013. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-prozakladni-vzdelavani, dále jen RVP s. 99 17
dtto
14
samostatný volitelný předmět18, který by měl „umožňovat pěstování citlivosti a vědomí pestrých možností filmového média, videa a intermediálních návazností k vyjádření lidského myšlení a pocitů.“19 Mediální výchovu navrhuje realizovat v předmětech, jako je občanská nauka: „Mediální výchovu chápu především jako výchovu ke kritickému myšlení vůči audiovizuálním ale i ostatním masmédiím a jejich jazyku a formátům.“20 Osobně bych filmovou výchovu jako samostatný volitelný předmět nedoporučoval. Jednak z výše popsaných důvodů, není pro ni časová dotace, ale také proto, že by tím vznikla skupina žáků s dovednostmi, které by ostatní neměli, a to by bránilo spontánnímu výběru rolí v procesu vzniku filmu a polarizovalo atmosféru ve třídě. Jakkoliv to zní zpátečnicky, v prostředí ZŠ vnímám natáčení filmů jako prostředek, nikoli cíl. Film je samozřejmě možné realizovat v rámci kroužku či povinně volitelného předmětu, chceme-li však využít co nejvíce z jeho potenciálu, pokusme se jej realizovat v rámci jedné třídy. Místo jediného vyučovacího předmětu natáčet spíše v rámci projektu zasahujícího do více oblastí, ať v rámci jednotlivých předmětů, tak i mimo vyučování.21 Sjednocujícím prvkem tedy nebudiž samostatný předmět, ale kolektiv třídy, a především učitel, ideálně třídní, který takový projekt povede. Vzdělávacích oblastí pro rámec takového projektu je překvapivě mnoho.
18
V. Janeček: Teze ke koncepci výuky filmu na základní škole.2007. dtto 20 dtto 21 Jeden z filmů jsme natočili v rámci školy v přírodě, pobyt tím získal jedinečnost. Pozn. aut. 19
15
2.2 Prostor, témata a kompetence z hlediska průřezových témat a vzdělávacích oblastí Prakticky každá oblast průřezových témat se s natáčením na ZŠ může v určitých bodech vhodně doplňovat. Téma Osobnostní a sociální výchova
22
v přínosech k rozvoji osobnosti definuje
např. v oblasti vědomostí, dovedností a schopností: „Přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni…utváří a rozvíjí základní dovednosti pro spolupráci…umožňuje získat základní sociální dovednosti pro řešení složitých situací (konflikt)“23 Natáčení na ZŠ je nutno organizovat ve shodě s postupy kooperativního vyučování. Přínos pro tuto oblast se nachází ve dvou rovináchrealizační a obsahové. Při realizaci je nutné rozdělit role a činnosti, což se neobejde bez konfliktů a jejich řešení. Zejména, pokud je natáčení součástí vyučování, je potřebné dbát na to, aby každý ve třídě měl nějakou funkci; na atmosféru spolupráce. Nejde jen o natáčení samotné, ale i o vyhledávání informací, zvažování jejich relevance, takže je možné každému pomoci jeho roli nalézt. Motivací zde je vznik společného díla, které má na rozdíl od věčných prezentací a referátů - pro děti opravdovou vážnost. Prostor bych viděl zejména ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, v předmětu Český jazyk, v hodinách slohu a komunikace. Zde je možno realizovat narativní část filmu - vytvořit námět, časovou osu, případně scénář. Obsah filmu je klíčový. Vymezíme-li jej půdorysem festivalu Antifetfest, samotný film by vždy měl řešit konflikt a vyjadřovat postoj. V oblasti postojů a hodnot „ pomáhá k utváření pozitivního (nezraňujícího) postoje k sobě samému a druhým… vede k uvědomování si hodnoty různosti lidí, názorů, přístupu k řešení problémů…napomáhá prevenci sociálně patologických jevů a škodlivých způsobů jednání.“24 Rámec témat Antifetfestu zní: „Do soutěže lze přihlásit snímek s tématikou prevence rizikového chování (např. závislosti, šikana, rasismus, domácí násilí 22
RVP s. 107-110 RVP s. 108 24 dtto 23
16
apod.)25 Během čtyř let jsem s dětmi natočil filmy o: nebezpečí zneužití internetu, stalkingu, netoleranci vůči homosexualitě, vlivu rozvodu rodičů na dítě. V dalších třídách vznikly v té době filmy o: nebezpečí kouření, vztahu drog a prostituce a nebezpečí AIDS, nebezpečí zneužití návykových látek. Všichni žáci druhého stupně je shlédli při školních produkcích, na webových stránkách školy jsou odkazy na tyto filmy na youtube (do dnešního dne je shlédlo přes 5000 návštěvníků). Témata se vztahují především k vzdělávací oblasti Člověk a společnost, hlavně v předmětu Výchova k občanství, konkrétněji k částem Člověk ve společnosti a Člověk jako jedinec26, ale také k vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v předmětu Výchova ke zdraví.27 V těchto hodinách je prostor pro vyhledávání informací a diskusi o sociálně patologických jevech ve světě okolo dětí. Průřezové téma Výchova demokratického občana vede žáka v oblasti vědomostí, dovedností a schopností k „aktivnímu postoji v oblasti obhajování a dodržování lidských práv a svobod…vede k uvažování o problémech v širších souvislostech a ke kritickému myšlení“28 V oblasti postojů a hodnot mj. „přispívá k utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a zodpovědnost.“29 Opět bych viděl napojení především na vzdělávací oblast Člověk a společnost, především v předmětu Výchova k občanství. Velmi častým námětem filmů je šikana - ať už je její záminkou cokoliv, zpravidla děti zajímá otázka jinakosti a tolerance. Podobně najdeme průnik v průřezovém tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, zde má dojít k rozvoji vědomostí, dovedností a schopností žáka tak, že mj.: „rozvíjí…základní vědomosti potřebné pro porozumění sociálním a kulturním odlišnostem mezi 30národy…“ V oblasti postojů a hodnot: „…pomáhá překonat stereotypy a předsudky…“31
25
Prezentace paní Vašákové, viz příloha RVP s. 51 27 RVP s. 76 28 RVP s. 110 29 RVP s. 111 30 RVP s. 113 31 dtto 26
17
Zde je vazba na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která je však určena prvnímu stupni a zde bych samostatný film nedoporučoval. Spíše jakousi přípravnou fázi, v rámci výuky předmětu Člověk a jeho svět, také jako motivaci dětí pro natáčení na druhém stupni.32 Témata oblasti Člověk a jeho svět na druhém stupni rozvíjí průřezové téma Multikulturní výchova, v oblasti vědomostí, dovedností a schopností „ …poskytuje žákům základní znalosti o etnických a kulturních skupinách…učí žáky komunikovat
a
žít
ve
skupině
s příslušníky
odlišných
sociokulturních
skupin…tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických, náboženských, sociálních skupin…poskytuje znalost některých základních pojmů, jako je kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance apod.“33 V oblasti postojů a hodnot vede mj. k: …“vytváření postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám…“34 Podobně jako předcházející průřezová kultura prolíná Multikulturní výchova především oblastí Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Člověk a zdraví.35 V tématu Environmentální výchova najdeme prostoru méně, ale osobně bych uvítal, kdyby děti považovaly ochranu přírody ve svém okolí (respektive její nedostatek) za nežádoucí jev s vlivem na zdraví. Průřezové téma Mediální výchova je vedle Osobnostní a sociální výchovy pro školní půdorys natáčení klíčové. V oblasti vědomostí, dovedností a schopností vede žáka k „…pochopení cílů a strategií
vybraných
mediálních
obsahů…k
osvojení
základních
principů
vzniku…mediálních obsahů…rozvíjí komunikační schopnosti, zvláště při veřejném
32
Zde jde o spojení dvou pro školu potřebných věcí. Jednak po dohodě s rodiči mohou děti čtvrtého a zejména pátého ročníku shlédnout filmy svých starších spolužáků - v tomto věku a postavení jsou to ideální diváci a příjemci informací. Jde ale také o motivaci k zajímavé budoucí činnosti na druhém stupni, abychom co nejvíce zamezili odchodům žáků prvního stupně na gymnázia. Pozn. aut. 33 RVP s. 114 34 RVP s. 115 35 RVP s. 114
18
vystupování…přispívá ke schopnosti přizpůsobit vlastní činnost potřebám a cílům týmu.“36 V oblasti postojů a hodnot mj. rozvíjí citlivost vůči stereotypům v obsahu médií i způsobu zpracování mediálních sdělení…vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště ve volném čase) a zodpovědnosti, za jeho naplnění…“ Propojení je zde především s oblastí Jazyk a jazyková komunikace, kde se ve slohu a komunikaci učitel systematicky a opakovaně věnuje kritickému čtení, základům diskuse, stavbě příběhu a podobným oblastem, z nichž pak žáci těží při stavbě svého příběhu. Dále s oblastí Informační a komunikační technologie, která je zpravidla zahrnuta do předmětů Informatika a Pracovní vyučování. V předmětu informatika se žáci učí mj. správně prezentovat, přičemž rozvíjejí schopnost samostatného vystupování a stavby audiovizuálního sdělení. V předmětu pracovní činnosti pak je možné zahrnout téma zpracování digitálních technologií, kde se s pomocí volně šiřitelných programů, jako Audacity, Movie maker naučí, jak zaznamenat zvuk, zpracovat jej, jak zaznamenat video, sestříhat jej a zkombinovat se zvukem apod.37 Ve vzdělávací oblasti Umění a kultura, to znamená v praxi v hudební a výtvarné výchově pak je prostor pro vnímání a rozbor zvukových i obrazových děl. 38 Mohli bychom jít do ještě větší hloubky a rozebrat tematické okruhy receptivních činností a jejich náplň v jednotlivých předmětech, ale jednak bychom šli nad (především prostorové) možnosti práce a pak také mým cílem bylo ukázat oblasti, ve kterých je pro natáčení filmů na ZŠ nejen prostor, ale kde se může stát běžnou součástí výuky. Nicméně je zde nutná určitá variabilita a zastupitelnost jednotlivých předmětů. Vymezili jsme si, že natáčení je (tematicky) vhodné především pro předměty Výchova k občanství, Výchova ke zdraví a Český jazyk, „podpůrná“ spolupráce je pak žádoucí v Hudební a Výtvarné výchově. Pokud realizuje film třídní učitel se svou třídou, nemůže počítat s tím, že bude mít k dispozici prostor a ochotu ke 36
RVP s. 119 Na naší škole máme Pracovní činnosti rozděleny do dvou skupin. V jedné se střídavě věnují přípravě pokrmů, technickým pracím a oblasti svět práce a paralelně od sedmého do devátého ročníku Využití digitálních technologií-od fotografie přes audio po video. Pozn. aut. 38 Alespoň by měl být. Pozn. Aut. 37
19
spolupráci v každém ze jmenovaných předmětů. Nicméně pro realizaci filmu je vhodné (spíše nutné), aby na škole byla atmosféra spolupráce, aby kolegové nevnímali natáčení jako něco obtěžujícího, ale naopak, jako přínos pro děti, výuku, školu a koneckonců i sebe a svůj předmět. Proto je dobré domluvit si s vedením školy předem určitý rámec, ve kterém se natáčení bude pohybovat, v ideálním případě je vtělit do ŠVP. Ze tří učitelů, kteří natočili se svou třídou film a které osobně znám, v ní žádný neučil více než jeden předmět. Kolega Lněnička, který natočil se svou třídou dva filmy, má ve své třídě Přírodopis, kolegyně Dykastová39 natočila s dětmi film v rámci Výchovy k občanství, ve třídě kolegyně Černohousové vznikl film zejména za dozoru kolegů a v předmětech, které neučí, nicméně jako třídní poskytla filmu svou přízeň, autoritu a organizační prostor.
39
Tato kolegyně neučí na stejné škole jako já, je mou kolegyní z Pedagogické fakulty. Pozn. aut.
20
3. Obsahový, tematický a organizační rámec filmů ze ZŠ 3.1 Proč vznikají a o čem jsou filmy ze ZŠ Každá škola, která v roce 2013 natočila film a umístila o něm informaci na své webovské stránky, je dohledatelná. Nebylo mým cílem je všechny spočítat, ale odhaduji, že jsou jich stovky.40 Dají se rozdělit dle různých kritérií, jako je délka, obsah; protože však hledáme platformu, která je pro realizaci nejpraktičtější, nesmíme pominout kritérium organizovanosti. Z tohoto hlediska vznikají buď snímky pro festivaly, což s sebou vždy nese časové a většinou i tematické vymezení, nebo jde o solitérní postup, který vychází z potřeby, ať jednorázové, či v běhu školního roku už nějak zakotvené. O čem však jsou? Často prostě představují školu veřejnosti. Např. ZŠ Sázavská v Praze představuje sama sebe,41na svých webovských stránkách uvádí, že film natočili žáci.42 Podobně ZŠ Táborská představuje svým zahraničním partnerům Prahu 4,43film je v anglickém jazyce a vznikl v rámci projektového dne „Film makers“. Příležitost využít natáčení ve prospěch výuky využila také ZŠ Valtice, kde si žáci natočili snímek o zdravém stravování v rámci hodin anglického jazyka.44 Na ZŠ Nepomuk vznikl česko-německý film pro festival v Chamu. Film vznikal v rámci dlouholetého partnerství s německou školou.45 Na ZŠ v Dubí 1 natočili žáci druhého stupně film o šikaně, který pak učitelé promítali dětem na prvním stupni.46
40
Jen pro Antifetfest vzniká ročně mezi 50-60 filmy, další desítky vznikají pro jiné lokální festivaly apod. Pozn. aut. 41 http://www.zssazavska.cz/index.php?a=15 42
Otázkou, nejen v tomto případě, je, jakou měrou. Pozn. aut. http://www.zstaborska.cz/ 44 http://www.zsvaltice.cz/ 43
45
http://www.zsnepomuk.cz/?strana=partnerstvi
46
http://iteplice.cz/zpravy_tv_iteplice:_zaci_v_dubi_pripravili_film_o_sikane.html
21
Na přechodu k organizovanější formě natáčení jsou školy, které se zapojily do spolupráce se školičkami animace.47 Takový snímek vznikl např. na ZŠ Vodičkova v Praze48. Jak uvádějí na svých stánkách: „ Školičky animace jsou jednou z aktivit Institutu animované tvorby a probíhají v rámci Mezinárodního festivalu animovaného filmu AniFest. Děti si vyzkoušely, jak klasickou metodou (kreslily a vystřihávaly postavičky, přidávaly různé materiály, jako např. korálky, nitě, provázky, apod.) lze vytvořit animovaný film.“49 Někdy je natočení videa podmínkou pro účast v grantovém řízení, Ekoškola ZŠ Jílové50 a ZŠ Šumperk51 takto natočily krátké filmy o příspěvku školy k ochraně přírody a dostaly finanční dotaci od občanského sdružení Tereza. Třináct škol natočilo krátký film na téma Kyberšikana pro soutěž v rámci projektu Naše virtuální škola.52 Tento projekt sdružuje čtrnáct škol v Ústeckém kraji a snaží se o prohloubení oblastí v rámci ICT podporou různých multimediálních aktivit.
Pro festival Antifetfest vzniká každoročně (v posledních pěti letech) mezi 57-60 filmy. Letmá přehlídka nám ukázala následující: Na základních školách vznikají především krátké filmy. Jak hrané, tak animované. Vznikají v hodinách výuky, při projektových dnech či ve volném čase v rámci kroužků, klubů. Jejich obsah je velmi různorodý, rýsují se však určité okruhy, každý se specifickým přínosem pro žáky i školu. 1. Filmy jako prezentace školy. Zde bych viděl zejména prostor pro budování vztahu žáků ke své škole. Např. v rámci mediální výchovy při rozboru 47
http://animace.blogy.rvp.cz/2011/05/01/odkazy/
48
http://www.zsvodickova.cz/wp/?p=1138 dtto 50 http://ekoskola-zsjilove.webnode.cz/news/zaci-9-rocniku-natocili-film-usporime-vodu-v49
perlatoru/ 51
52
http://ekotym-5-zs-sumperk.webnode.cz/archiv/a2012-2013/kronika/ http://www.nasevirtualniskola.cz/hlavni-strana/
22
reklam a jejich strategie můžeme žáky nenápadně přivést k tomu, aby si uvědomili a formulovali, co pozitivního jim právě jejich škola dává. Pro osvícené vedení může tato aktivita znamenat i potřebnou zpětnou vazbu v případě, že u žáků převládne negativní pohled… 2. Filmy jako součást výuky jazyka. Je-li škola zapojena do sítě mezinárodních aktivit, jako je např. Comenius, či má partnerskou školu, nalézá zde ideální propojení výuky jazyka a prezentaci školních aktivit. 3. Filmy s tematikou nežádoucích společenských jevů. Jak vidno z příkladu školy v Dubí, tyto filmy nemusí vznikat jen pro festivaly, zde šlo o vnitřní potřebu. Přínosná je prezentace filmu dětem prvního stupně. Jde o citlivou záležitost, takový film musí být přiměřený věku diváků, ale příklad starších spolužáků je nedocenitelný.
3.2 Festivaly Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, najít náplň pro filmový projekt není těžké. Můžeme představit naši školu, udělat projekt v rámci výuky jazyků, zabývat se nežádoucími jevy a pak film prezentovat rodičům, pedagogům, spolužákům. Filmové festivaly nabízejí oproti této solitérní cestě několik výhod: 1. Zpravidla mají pevně daný rámec, jak formální, tak obsahový, tak termínový. Z mnoha důvodů je lepší, vymezíme li už před vznikem scénáře časový a obsahový půdorys filmu. Především tak učíme děti splnit definovaný úkol;
splnit zakázku v určité kvalitě a v daném čase je
dovednost, kterou v dospělém věku upotřebí snad každý. Navíc obsahový rámec festivalu (pokud takový má) nám pomůže s volbou tématu. 2. Nabízejí další možnost veřejné prezentace filmu. Čím více můžeme výsledek své práce „recyklovat“, tím lépe. 3. Možnost srovnání s výsledky práce jiných dětských kolektivů vede (máme – li záměr pracovat dlouhodobě) ke zlepšování kvality práce, na festivalu
23
mohou děti navázat nová přátelství a učitelé cenné kontakty pro spolupráci, výměnu know-how apod. Jistým problémem filmových festivalů je to, že často zanikají, proto je třeba čas od času sledovat internet a zadávat do vyhledávače klíčová slova a hledat nové možnosti uplatnění. V roce 2011 jsme se zúčastnili celostátní soutěže Respektuji originál53. Podmínkou bylo natočit klip o délce maximálně jedna minuta na stejnojmenné téma.54 Soutěž probíhala na stránkách pořádající společnosti formou veřejného hlasování. Cílem byla propagace originality, autorských práv. Přes velice dobré a společensky potřebné téma zůstalo jen u prvního ročníku… Některé renomované festivaly mají svou sekci filmů natočených dětmi. Letos v říjnu například proběhne 46. ročník Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana, hlavní téma zní „Moji kamarádi“.55 Tento festival nabízí kromě přehlídky filmů pro děti také autorské dílny a kontakt na Dětskou televizi Liberec.56 Febiofest nabídl pro letošní ročník 2014 zajímavou možnost - soutěž filmů, natočených mobilním telefonem. Téma není vymezeno, jen rozsah, 1 - 5 minut.57 Festival Fiskulet má od roku 2011 sekci soutěže dětských filmů, děti mohou přihlásit už natočený snímek, nebo jej realizovat v rámci festivalu v dílně školičky animace.58 Takovýchto regionálních soutěží je celá řada, tato je zajímavá svým propojením se stránkami TV AMATFILM59, zajímavé platformy pro vysílání amatérských filmů v rámci televizního vysílání na internetu. O jiných festivalech jsem se zmínil v předchozí kapitole, samostatnou kapitolu bych chtěl věnovat Antifetfestu.
53
http://www.respektujioriginal.cz/soutez/index/podminky S filmem „Prďák, kupujte jen originál“ jsme obsadili druhé místo. 55 http://www.dk-ostrov.cz/festival/deti-a-media/ 56 http://www.dtv-liberec.cz/ 57 http://www.febiofest.cz/20_archive/cs/novinky/natocte-film-na-mobil-a-vyhrajte-v-soutezi-sfebiofestem-?id=32 58 http://www.fiskulet.cz/ 59 http://tv-amatfilm.webnode.cz/ 54
24
3.3 Antifetfest Letos jsem s dětmi natočil svůj šestý film pro tento festival. Jeho dlouholetá spoluorganizátorka, koordinátorka protidrogové prevence na Praze 12 paní Marie Vašáková, byla tak laskavá, že mi pro tuto práci poskytla rozhovor, své soukromé prezentace a statistiky. Festival vznikl v roce 2007, vymyslela jej a uspořádala městská část Praha 12. U jeho zrodu byli paní Vašáková, tehdejší starosta Prahy 12 Petr Hána a místostarostka Mgr. Zlatuše Rybářová.60 Prvního lokálního kola se zúčastnilo šest filmů. Na soutěž byli přizváni preventisté z celé Prahy, nápad je zaujal, a tak se ročník 2008 již konal dvoukolově, celopražsky. Zúčastnilo se 16 filmů. V následujícím roce už to bylo 52 filmů, od roku 2010 účast neklesla pod 57 přihlášených snímků.61 Tematický a časový rámec snímků je definován takto: „Přihlásit lze snímek s námětem rizikového chování, např. drogová závislost, kriminalita, šikana, rasismus, záškoláctví, gambling, domácí násilí atd. na nosičích CD nebo DVD v celkové délce maximálně patnáct minut (delší snímky budou automaticky vyřazeny).62“ Na stránkách Antifetfestu je napsáno, že je soutěž určena pro skupinu maximálně pěti soutěžících63, v praxi jde o to, že pět soutěžících může být maximálně napsáno na přihlášce do soutěže, realizovat film může i větší kolektiv. Organizátoři pak takovému vycházejí vstříc, protože umožňují účast na promítání celé třídě.64 Soutěží se ve dvou kategoriích - v kategorii žáků druhého stupně základních škol a studentů středních škol (zapojit se mohou též zařízení pracující s dětmi a mládeží, např. nízkoprahové kluby, zájmové kluby - jejich zařazení do soutěžních kategorií musí odpovídat věku tvůrců).65 Systém a harmonogram Antifetfestu je následující: 60
Podrobněji viz příloha, rozhovor s paní Vašákovou. Prezentace paní Vašákové, viz příloha. 62 http://rs.antifetfest.cz/pravidla-2014 63 dtto 64 Samozřejmě není lehké vždy vybrat těch pět „nejzasloužilejších“, zmíním se o tom v praktické části. Pozn. aut. 65 Prezentace paní Vašákové, viz příloha. 61
25
V prosinci je vyhlášena soutěž. Do 31. března66musí být odevzdány soutěžní snímky na příslušných podatelnách městských úřadů. Koordinátoři snímky zkontrolují, zda vyhovují pravidlům soutěže, pak je technik převede na webové stránky soutěže, kde jsou veřejnosti k dispozici pro posouzení a diváckou soutěž. V té době též snímky hodnotí porota. Zde jsou zastoupeni lidé z oblasti prevence, pedagogové (nespojení se soutěžícími školami), zástupci policie, obce, vždy je přítomen někdo z filmové branže. Při projekci dostane každý tabulku k promítanému filmu, kde hodnotí pět kritérií na stupnici od nuly do deseti. Snímek tak může získat maximálně 50 bodů. Kritéria jsou: technické zpracování, zpracování tématu, originalita námětu, herecké ztvárnění, celkový dojem.67 Paní Vašáková komentuje: „Do poslední chvíle tak nevíme, kdo vyhraje. Hezké je, že se většinou my amatéři shodneme s profesionály od filmu, když si pak o tom povídáme; o hodnocení.“68 Na konci dubna probíhá 1. - obvodní kolo. Každá z městských částí 1-22 uspořádá přehlídku filmů (Praha 12 tradičně v Modřanském biografu), dopolední promítání, které je ukončeno vyhlášením vítězů a zvláštních cen. Do celopražské soutěže postupuje pouze vítězný film. 30. dubna jsou vítězné snímky odevzdány do finále. V květnu a červnu probíhá internetové hlasování o Cenu diváků, k dispozici jsou všechny filmy příslušného ročníku. Soutěž je zakončena 19. června slavnostním promítáním (v posledních letech v kině Světozor) a vyhlášením výsledků. Cílovou skupinu tvoří primárně žáci II. stupně základních škol a studenti středních škol a jejich pedagogové (přímo oslovených je asi 1300 osob). 69 Sekundárně školská zařízení a rodiče soutěžících dětí.
Reálný dosah je samozřejmě větší,
protože jak děti, tak pedagogové své filmy pouštějí přátelům a sdílejí na internetu.
66
Letos 28. března. Pozn. aut. Tabulka „Posuzování snímků odbornou porotou dne 9. 4. 2013 Praha 12“, viz příloha. 68 Rozhovor s paní Vašákovou, viz příloha. 69 Prezentace paní Vašákové, viz příloha. 67
26
Statistika přenosu dat a četnosti připojení ke stránkám Antifetfestu ukazuje pro období leden 2013 - prosinec 2013 5686 unikátních návštěv a 60181 otevřených stránek.70 Na financování soutěže se podílí jak jednotlivé městské části, tak magistrát, je zde prostor pro spolupráci se soukromým sektorem. Firmám se nabízí možnost umístit logo na veškerých propagačních materiálech, stránkách Antifetfestu, bannery a loga při slavnostním promítání, možnost přiložit propagační materiály sponzorů do dárkových tašek, které dostává každý soutěžící.71 V současné době je festival „usazen“, funkční, má svou tvář, nicméně také své problémy. Tím prvním je, dle mého názoru, omezení na Prahu. Paní Vašáková mi potvrdila, že se spontánně ozývají školy z celé republiky, nicméně zatím o rozšíření festivalu nejednají. „Rozšíření mimo Prahu zatím jen zvažujeme - manažersky by to bylo náročné, my to zatím děláme při práci a zvládáme to akorát. Mysleli jsme spíš na to, otvírat to postupně zájemcům. Kdybychom to dělali celostátně, museli bychom to pustit nějaké firmě a to bychom zatím neradi. Je to naše „know-how“ a nechceme změnit charakter soutěže např. rozšířením o ekologii, takové tlaky taky byly bojíme se toho, chceme uchovat téma rizikového chování. Ostatně máme a držíme si registraci průmyslového vzoru.“72 Dalším problémem je to, že z každé městské části postupuje jen vítězný snímek. Přitom kvalita jednotlivých místních kol a jejich naplněnost je různá. K tomu: „To máte pravdu, třeba jeden, který postoupí automaticky. Uvažovali jsme nad tím, protože i v tom finále je pak rozdílná kvalita vidět. Ale nechceme brát motivaci těm, kde je filmů méně, a navíc je to tradice. Navíc ti horší to na finále vidí a mají snahu se zlepšit.“73 Jisté napětí vnáší mezi soutěžící fakt, že některé filmy si točí děti úplně samy, jiné vznikají ve škole za dohledu (a pomoci) učitele. Na mou otázku odpověděla koordinátorka prevence: „Naopak, nám organizátorům se líbí, když natáčejí ve 70
Statistika pro Antifetfest, Anafra s.r.o., viz příloha. Prezentace paní Vašákové, viz příloha. 72 Rozhovor s paní Vašákovou, viz příloha. 73 dtto 71
27
škole. Základní myšlenka je, že když chtějí děti tvořit, tak se nad tím musí zamyslet. Ať je to třeba téma psychotropních látek, šikany, cokoliv, nemůžou tam dávat jen svoje „pubertální výkřiky“, i jim je jasné, že nemůžou před veřejnost s „blbostma“, plus pro školy je to, že se to stane tématem i pro ni, že se objeví témata, se kterými se její žáci potýkají, další bonus je vytvoření partnerského vztahu mezi žáky a učitelem, mají i jiný společný prožitek.“74 Další klady vidí paní Vašáková v tom, že se děti musí zajímat o otázku autorských práv k hudbě, především pak v tom, že diváky i tvůrci filmu jsou děti, spatřuje v tom určitý prvek „peer programu“.75
74 75
Rozhovor s paní Vašákovou, viz příloha. dtto
28
4. Šest filmů pro Antifetfest Než se v následující kapitole pokusím podat možný postup natáčení filmů na základní škole, představím snímky, které jsem se třemi různými skupinami natočil pro Antifetfest a stručně i některé další. Posléze na ně budu odkazovat, a proto si myslím, že to bude (pro zpřehlednění) užitečné. První film, jehož natáčení jsem vedl, vznikl ve školním roce 2008/2009. Jak jsem napsal v úvodu, šlo v podstatě o úkol, kterým mě pověřila paní ředitelka školy, kde pracuji. Jmenoval se Slavomír a jeho perný den a už jeho název mi připomíná, že vznikal doslova „na koleně“. Neuměl jsem tehdy ve střihovém programu použít font, ve kterém by bylo písmeno „ř“. Film se totiž měl jmenovat Příšerný den… Učili jsme se během natáčení, nikdy před tím jsem nepracoval se střihovým programem videa, jen s programy pro úpravu zvuku. Námět vznikl spontánně v hodině slohu s mou tehdejší devátou třídou. Scénář jsem napsal sám. Na obsazení jsme se s žáky dohodli, naštěstí dobrovolníků bylo právě tolik, kolik jsme potřebovali. Film jsem snímal kamerou, pak sestříhal a opatřil hudbou, kterou jsem vytvořil deformací písně Perný den od Beatles. Kupodivu jsme skončili na čtvrtém místě místního kola a přesto, že jsem žákům svěřil minimum kompetencí, práce je bavila a výsledkem byli nadšeni. Příběh byl prostý. Slavomír prožije během dne tři zklamání a tak se v zoufalství vydá koupit drogy. Od koupě jej odradí spolužáci. Vše bylo podáno v nadsázce a tématem nebyly drogy, ale otázka předsudků, záměrně jsme do rolí dealerů stylizovali slušně a uhlazeně působící žáky a role zachránců punkera s bezdomovcem a „emo-dívkou“.76 O rok později jsem dostal třídnictví v šesté třídě, s bývalou třídní tohoto kolektivu jsem spolupracoval už na prvém stupni. Věděl jsem, že děti vede ke zpěvu, hraní, obecně kreativním směrem. S touto třídou jsem natočil následující čtyři snímky pro
76
Ke zhlédnutí na: http://www.youtube.com/watch?v=PK1Rj7uM1oM
29
Antifetfest, k tomu jeden film pro soutěž Podporuj originál77 a videoklip Ježíšek je frajer78 Od šesté třídy jsem již dodržoval určitý postup vzniku filmu, který jsme opakovali a vylepšovali. Soutěžili jsme jako tvůrčí skupina Brouk Pytlík. Jak název skupiny, tak všechny náměty byly dílem dětí. 2009-2010 jsme natočili Bývalé kamarádky. Je to příběh dívenky, která se cítí být sama a tak naváže tragický kontakt s podvodníkem na facebooku.79Téma zneužití internetu se ukázalo být nosné a v té době i nové. 2010-2011 vznikl Stalker.80 Dívku pronásleduje cizí, výrazně starší chlapec. Naším tématem nebylo jen patologické pronásledování, ale i otázka vhodnosti řešení, přiměřenosti obrany. 2011-2012 Druhá tvář. V osmé třídě jsme natočili film o dívce, která se zamiluje do spolužačky a zjistí to děti ve třídě. Naším tématem byla netolerance k odlišnosti.81 2012-2013 uzavřel Brouk pytlík svou kariéru filmem Tam. Dívka má problémy doma i ve škole, řeší je únikem do světa vlastní fantazie. Téma, na které jsme se soustředili, byl psychický tlak, který na dospívajícího často působí.82 V letošním školním roce nemám třídnictví, ale v rámci výuky druhého cizího jazyka vyučuji němčinu. Žáci mne tak dlouho přemlouvali, až jsem svolil k natáčení jako projektu v rámci výuky s tím, že film musí být v němčině. Vznikl snímek Der 77
Film se jmenuje Prďák, kupujte jen originály, musel se vejít do minuty a shlédnout jej můžete na: https://www.youtube.com/watch?v=LsvYtmnn-zE 78 Když jsem děti učil pravidla verše v šesté třídě, dopsaly text dle mé předepsané délky a metra, já jej zhudebnil, společně jsme píseň nahráli v našem školním nahrávacím studiu a pak jedním záběrem natočili, ke zhlédnutí na: http://www.youtube.com/watch?v=y3Bq-6Zl34U 79 Náš první a zároveň největší úspěch, zvítězili jsme jak v Modřanech, tak v pražském finále: http://www.youtube.com/watch?v=70katJAbX3E 80 http://www.youtube.com/watch?v=pD9frxa9EAA 81 http://www.youtube.com/watch?v=a3WgP0vwr9U 82 http://www.youtube.com/watch?v=kbUyJ0Esd1E
30
Pickelman aneb o povrchnosti. Je o dívce, která je tak sebestředná, že svůj kožní problém považuje za důležitější, než neštěstí jiných. Film má parodickou formu, je opatřen titulky a reprezentuje naši školu ve školním roce 2013-2014.83
83
https://www.youtube.com/watch?v=q43DxiDxRYA
31
5. Jak natočit film na základní škole 5.1 Co budete potřebovat? Pro natáčení potřebujete dvě složky: materiální vybavení a znalostní zázemí. S tím druhým by mohla pomoci tato práce, co však potřebujete pořídit, koupit? Otázka má svou minimální nebo realistickou dimenzi - maximalistickou verzi psát nebudu, neboť k nebi stoupající fantazie by se mohla zarazit někde u slova „ Hollywood“… V minimalistické verzi nemusíte kupovat vlastně nic. Vše potřebné již pravděpodobně máte ve škole. Potřebujete počítač, čím výkonnější procesor a zejména RAM, tím lépe, minimálně 4. GB RAM, dostatek paměti. Video je objemově náročné. Od operačního systému Windows 7 je každý počítač vybaven novou verzí programu
Movie
maker,
která
je
stabilní
a
pro
jednoduchý
střih
84
dostatečná. Program umožňuje vkládání videí, fotografií, hudby a komentáře, má základní nástroje pro editaci titulků, obrazových efektů (např. dodatečnou stabilizaci, změnu barev…), různých druhů přechodu mezi stříhanými záběry. Ovládání je naprosto intuitivní. Jeho nevýhodou je způsob řazení záběrů-postrádá časovou osu a omezený počet zvukových i obrazových stop. Záznam obrazu dnes umožňuje téměř každý mobilní telefon, některé i ve vysokém rozlišení. Jen je třeba dávat pozor na to, aby byl mobil ve vodorovné poloze (jinak bude obraz „ležet“) a pokud zaznamenáváme dialog, pak raději zblízka (mikrofony nejsou moc citlivé). „Realistická“ varianta počítá s nákupem věcí, kde však na ně vzít? U nás vše začalo ozvučováním akcí. Nelíbilo se mi, že děti zpívají bez mikrofonu a tak jsem sestavil ze zařízení hudebny a školního rozhlasu provizorní ozvučení-rodiče byli nadšeni, že při besídce děti slyší a tak jsme je požádali prostřednictvím Rady školy, abychom část peněz, které jsou každoročně vybírány v rámci Sdružení rodičů, mohli využít pro nákup mixážního pultu, mikrofonů apod. O rok později jsme dostali grant EU, 84
Pokud jej ve svém počítači nemáte, můžete jej bezplatně stáhnout na stránkách Microsoftu v rámci balíku Esential, Pozn. Aut.
32
na ty se ale nedá spoléhat. Spíše jde o to rodiče přesvědčit 85, aby se určitá část peněz každý rok přesměrovala na audiovizuální aktivity. Má-li škola vlastní ekonomické aktivity, např. pronájem některých prostor, je možno část takto vydělaných peněz legálně využít. Realistická varianta (odpovídá realitě dubna roku 2014): 1. Počítač. Min 8 GB RAM, čtyřjádrový procesor, velký harddisk, grafickou kartu neintegrovanou. (cca 15000 KČ) 2. Monitor FullHD, alespoň 24 palců, nízká latence, v ideálním případě ISP panel. (cca 4000) 3. a.
Kamera-, FullHD, doporučuji prohlédnout aktuální spotřebitelské testy. Pozor na zbytečné a drahé přidané funkce, jako je GPS a WIFI, potřebujete přístroj, který co nejlépe natočí obraz a zachytí zvuk… (cca 10000) Její výhodou je jednoduchá obsluha-namířit a zmáčknout. Automatika řeší vše, dá se však korigovat jen omezeně.
b. Máte-li zkušenosti s fotoaparáty, doporučuji zakoupit místo kamery zrcadlovku. Má univerzálnější využití a především lepší, filmovější obraz. Díky velkému snímači se více chová jako filmová kamera, má automatické funkce, které lze vypnout, takže se šikovné dítě může lépe naučit komponovat záběr-ostřit, pracovat s hloubkou obrazu, expozicí. Používám Canon 600, který i s pouzdrem, objektivem a programem Adobe premiere elementary 11 stál cca 12000 KČ 4. Střihový program a. Pinnacle ultimate – má jednoduché ovládání, je česky, obsahuje kontejner se speciálními obrazovými a zejména zvukovými efekty b. Adobe premiere elementary- jednoduché ovládání v češtině, není tak dobře vybaven efekty, ale je postaven na bázi profesionálního programu,
85
Dobrý argument je vždy takový, kde rodič vidí využití pro co nejvíce dětí, především však pro to své- např. záznam besídky. Pozn. aut.
33
takže je dobrým případným odrazovým můstkem k němu. Navíc, exportované video má viditelně lepší vzhled, než z Pinnacle. Oba programy stojí cca 4000 KČ. Střihových programů je velké množství, vycházím z vlastní zkušenosti, ale četl jsem mnoho dobrého o Sony Vegas, Corelu a Avidu. Začátečník by si však měl dát pozor na českou lokalizaci, i když umíte anglicky, jazyk videa je specifický. 5. Stativ – pozor, aby měl trojosou hlavu, aby bylo možno pohybovat kamerou ve všech směrech. Od cca 700 KČ. Budete-li mít základní vybavení a přesto zbudou peníze, navrhuji ještě zakoupit externí mikrofon a stabilizátor kamery. Pro snímání „z ruky“ se hodí mechanický stabilizátor. Je na principu kyvadla, vyvažuje kameru a tím ji zklidňuje. Ceny nejjednodušších stabilizátorů jsou u nás nepochopitelně přestřelené, okolo cca 5000 KČ, ale v kterémkoli čínském internetovém obchodě tuto pomůcku pořídíte od 50 dolarů. 6. Mikrofon. Největším problémem amatérského filmu je zpravidla zvuk, doporučuji zakoupit takovou kameru, nebo zrcadlovku, která umožňuje zapojení externího mikrofonu. Práce na natáčení se tak ještě více přiblíží napodobení skutečného filmového štábu, mikrofon může být umístěn na tyči a být držen nad herci. Externích mikrofonů je hodně, začínají okolo 1500 KČ (osvědčená je např. značka Rhode), ale doporučil bych malé nahrávací zařízení, diktafon např. značky ZOOM. Má skvělé kondenzátorové mikrofony, zvuk může jit „skrz“ do kamery a přitom se i zaznamenávat do paměti zařízení v lepší kvalitě. Případně umožňuje použití druhého zdroje zvuku, pokud by mikrofon kamery akci nepokryl dostatečně. ZOOM H1 stojí od 2400 KČ. 7. Sluchátka pro odposlech zvuku mikrofonu. Buď s aktivním elektronickým rušením okolních zvuků-mají zabudovaný mikrofon a vysílají opačně polarizovanou vlnu, takže člověk slyší jen to, co jde skrz mikrofon a ne okolní zvuky, stojí od 2000 KČ. Nebo In-ear sluchátka se silikonovým těsněním, udělají stejně dobrou službu a docela kvalitní jsou od 700 KČ
34
5.2 Než opravdu začněme Než opravdu začneme, doporučuji se zamyslet nad tím, zda vůbec začínat. Natáčení je projekt, jehož smysl a pozitivní účinky se projeví především tehdy, když je dotáhneme do konce. Je to práce navíc a rozhodně ji neporučuji nikomu, kdo chodí učit s pocitem, že jde „do práce“, či dokonce „na směnu“. Lhostejno, zda jde o učitele „experta“ či „novice“86, vše se lze naučit, má li pedagog svou práci rád a dělá ji s chutí87. Předpokládám, že natáčení bude v rámci třídního projektu. Než opravdu začneme vytvářet příběh a obsazovat role, bylo by dobré se poznat. Kdo ve své třídě učí český jazyk, nebo výchovu k občanství, má situaci lehčí, ale každopádně doporučuji trávit se svou třídou čas mimo vyučování. Natáčení filmů na ZŠ považuji především za prevenci nežádoucích jevů ve třídě, ale tou je vlastně každá povedená kolektivní aktivita. Na začátku šesté třídy rozhodně doporučuji seznamovací pobyt. I v případě, že třída projde gymnaziálním sítem pátého ročníku nedotčená, je třeba se vzájemně poznat, vytyčit hranice a zmapovat si poměry v kolektivu. Osobně nesouhlasím s „seznamováky“ na míru. Po něčem takovém bych sáhl, pokud by se v mé třídě vyskytovala šikana, jako po intervenci třetí, nezúčastněné strany, nikoliv v případě, že děti teprve aktivně poznávám. V šesté třídě mají ještě žáci dětskou hravost, spontánnost, která je brzy opustí. Je to, dle mých zkušeností, nejvýznamnější období, které rozhoduje o dalším vývoji ve vztazích třídy uvnitř a třídy s jejími učiteli do budoucna, vytváří se zde určitý kapitál dobré vůle a zkušeností. Seznamovací pobyt je třeba zorganizovat tak, aby se střídaly činnosti, které dětem umožní vybrat si roli.
86
87
PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013s. 194.
Marně jsem u Průchy hledal životnější charakteristiky, mám dojem, že Komenský zůstane nepřekonán…Pozn. Aut.
35
Můžeme zařadit kooperativní hry, jako je Společnou tužkou, Pohlednice88. Ale také společné vaření, výlet se sbíráním přírodnin, zjišťováním informací o místních pamětihodnostech, malé prezentace o výsledcích, to vše umožní (učitelem nenápadně režírované) vytváření měnících se skupin. Na uklidnění před spaním je možné žáky začít motivovat k lepší představě o tom, jak se film dělá a zejména o různých filmových profesích. Například předčítáním z knihy Jak se točí film, kapitola šest představuje filmový štáb zábavnou, čtivou formou.89 Večer je ideální pro společnou zábavu, osvědčily se mi aktivity jako Černé historky90, Activity91 a především nejrůznější typy scének, které si děti v různých skupinách připravují a pak vzájemně předvádějí.92 Při těchto činnostech je dobré pozorovat, jak se děti zapojují a pokud vůbec. Jsou žáci, kteří svůj ostych překonají a také takoví, kterým je předvádění čehokoliv nepříjemné. Pro ty je třeba mít připravenu alternativu pozorovatele, fotografa, poroty apod. Z této skupinky žáků se zpravidla „rekrutuje“ technické, výtvarné a organizační zázemí filmu.93 Tyto aktivity, jsou-li vedeny citlivě, přirozeně prospívají klimatu třídy a pomáhají učiteli v poznání dětí, mají však ještě jeden význam. Děti samy si ukládají do paměti-aniž by si to uvědomovaly-jaké role, činnosti jim vyhovují, kde se cítí dobře. Jedním z nebezpečí natáčení jsou totiž špatně zacílené ambice. Podobné činnosti snižují (i když ne odstraňují) nebezpečí, že dítě bude toužit po roli, činnosti, ve které fatálně zklame. Pokud nastane situace, kdy se (např. z finančních důvodů) výletu nebude moci zúčastnit více dětí, doporučuji školu v noci. Má bývalá třída si ji „vyprosila“ 88
89
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, 2010, s. 62 ANDRIKANIS, Jekaterina a Sergej KONDAKOV. Jak se točí film--: filmová abeceda v praxi. Praha:
Votobia, 2004, s.83 90
http://www.svet-her.cz/cerne-historky-1/-dětem je předložen „detektivní případ“, který si mají domyslet. Pozn. aut. 91 Jednotlivé týmy se pokoušejí uhodnout šikovnou pantomimou, popisem nebo kreslením pojmy znázorněné na kartách a postoupit tak po dráze hry. Vyhrává tým, který se nejdříve dostane na cílové políčko. http://www.svet-her.cz/spolecenske-hry/activity-junior/ 92 Možností je bezpočet: např. předem připravené náměty, které si děti losují, náměty, které si připraví a losují smay, témata: rodina, škola, společenské chování….pozn.aut. 93
Při natáčení snímku Der Pickelmann v rámci hodin německého jazyka ve šk. r. 2013-2014 sehrála zásadní roli Míša S. Napsala scénář a starala se o kameru kreativním a samostatným způsobem. Jde o stydlivou dívku, která nemá ráda jakékoli veřejné projevy, prezentace. pozn. aut.
36
každého půl roku, od šesté do deváté třídy a účast byla zpravidla stoprocentní (až na nemocné). Ve třídě jsem měl dva postižené chlapce, kteří s námi většinou nemohli vyjet, třída vyžadovala akci i kvůli nim.
5.3 Námět, obsazení, scénář 5.3.1 Námět Než se vůbec začneme bavit o obsahu filmu, je třeba si vysvětlit, jak bude práce organizována. Totéž doporučuji na začátku každé aktivity, mantinely jsou důležité pro všechny zúčastněné. Rozhodně doporučuji začít společným vytvořením a zapsáním několika jednoduchých pravidel komunikace, které se dle potřeby upraví v průběhu práce, na počátku každé aktivity se krátce připomenou. Hana Kasíková radí: „Dát dětem některá pravidla skupinové činnosti zřetelně na oči…a po skupinové činnosti porovnat jejich dodržování s realitou.“94 Jakkoli je to těžké, každá činnost by měla být ukončena společným hodnocením. „Kdo je začleněn do kooperace, má zájem i o hodnocení, protože to je přirozená součást procesu.“95 Jednou z výhod natáčení pro Antifetfest je to, že dává námětům jasný rámec. Jak ale získat konkrétní námět? V mém případě bylo štěstím, že jsem ve své třídě učil český jazyk. V šesté třídě je ve slohu téma vypravování, kam jsem filmový námět zařadil. Dětem jsem vysvětlil, že námět neobsahuje dialog, že by ale měl popsat příběh a hlavní osoby. Příběh a téma jsou základním kamenem filmu. O čem a co budeme točit. Při první práci s Broukem Pytlíkem96 jsem začal tím, že jsme si důkladně vysvětlili a na příkladech ukázali zákonitosti jednoduchého vypravování, osu úvod-zápletkavyvrcholení- rozuzlení. Za (dobrovolný) domácí úkol si děti měly rozmyslit příběh, 94
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, 2010, s. 67
95
KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, 2010, s. 91, od s. 97 uvádí různé techniky hodnocení. 96
Tak jsme pojmenovali naši produkční skupinu na samém počátku ve šk. roce 2009-2010, pozn. aut.
37
který by se dal nafilmovat a byl by vhodný pro film na Antifetfest.97 Výhodou bylo, že jsem žákům mohl pustit několik snímků z minulého ročníku. Téma-rizikové chování mladých lidí. Na příští hodinu děti přišly s připraveným nápadem, nepovolil jsem písemnou přípravu (někteří rodiče se studiem svých dětí přehnaně realizují…). Hodinu psaly svůj příběh. Při opravování jsem si poznamenal ty, které mě zaujaly, a pro jistotu si připravil vlastní námět. Následující hodinu jsem dětem vrátil sešity a požádal, aby nám každý, kdo si jen trošku troufá, svůj příběh přečetl. Děti byly vedeny ke společnému hodnocení a to tak, že nejprve žákovi poradily, co mohl příště zlepšit a pak pochválily, co se jim líbilo-tento nekonfrontační způsob se mi osvědčuje neustále. Protože nezazněly některé dobré práce, požádal jsem autory, aby je přečetli. Pak jsem neodolal a nadšeně přednesl svůj námět. Ten děti okamžitě zavrhly jako slabý. Dle jejich návrhů jsem vypsal na tabuli sedm námětů, o kterých pak tajně hlasovali, zvítězil námět Bývalé kamarádky (fotografie č. 1).
Bývalé kamarádky 2010 (fotografie č. 1) Ve filmu se nemluví, samotu dívky jsme vyjádřili filmovými prostředky, kompozicí.
97
Bylo to v rámci přípravy školní slohové práce, k dispozici byla ještě dvě jiná témata. Pozn. aut.
38
Kdykoliv, v jakékoli fázi práce je možno, aby děti hlasovaly, rozhodovaly, je dobré je nechat. Pocit kontroly vlastního díla je nesmírně důležitý, každé takové společné rozhodování, byť sebemalichernější, přispívá ke ztotožnění se skupinou. O citlivějších věcech, to znamená těch, které se týkají konkrétní osoby, je nutno hlasovat tajně, jinak hrozí, že budou žáci vybírat spíše kamarády, než ty, o kterých si myslí, že práci zvládnou. Hlasování se pak zvrhává v soutěž popularity. Tento postup (námět, jako slohová práce) jsem uplatnil jen jednou, poprvé. Filmování bylo v mé třídě tak populární, že v následujících třech letech přicházeli žáci již od září s různými náměty, já je zapisoval a v prosinci jsme z nich hlasováním- vybrali vítězný. Od té chvíle se jakýkoliv nápad zapisoval do dalšího ročníku. Z počátku docházelo k pokusům rozhodnutí zpochybnit, ale odpor třídy byl tak rozhodný, že jsem sám nemusel zasahovat. Jiný přístup zvolila kolegyně Dykastová. Její film vznikl v hodinách výchovy k občanství, v rámci aktivity kolem fotografií dětí ulice. Žáci měli ve skupinkách vymyslet jejich příběhy, scénáře, což podnítilo spontánní nápad jeden z nich zfilmovat a předvést v rámci Dne otevřených dveří.98 Kolega Lněnička také zvolil formu skupinové práce. V rámci hodiny přírodopisu, při tématu Lidské tělo si s dětmi vybírali téma filmu pro Antifetfest. Protože padaly různé názory od šikany, přes sebepoškozování po drogy, rozhodli se začlenit je formou mikropříběhů do jednoho celku, propojeného postavami, místem a časem. Jednotlivé mikropříběhy žáci napsali ve skupinkách, tak, aby se včlenily do učitelem daného celku. Žáci si scénku psali “na tělo“, protože ve stejných skupinkách pak ve filmu hráli, takže např. skupinka, která napsala scénku Grafiti, hrála uličníky se spreji apod.99 Obrovskou, bohužel prakticky neopakovatelnou výhodou tohoto přístupu, byla vysoká (prakticky absolutní) míra zapojení žáků do projektu. O rok později natočil kolega film v rámci Filmového klubu, který vedl: „Lněnička Další film jsme chtěli posunout, hledali jsme neotřelé téma a zejména formu. Vybrali jsme si animaci, téma bylo užití drogy, která reálného hrdinu 98 99
Viz rozhovor s paní Dykastovou, příloha Viz rozhovor s kolegou Lněničkou, příloha
39
přivede do animovaného světa. Námět byl od dětí, měli jsme čtyři, nakonec jsme vybrali tento. Hlasováním. Šuslík. Vyhrálo to, co sis přál? Lněnička. Jo, hlasoval jsem taky (smích), ne žáci mně znají a bez milosti by mně přehlasovali, náhodou jsem měl stejný názor.“100
5.3.2 Obsazení Mezi námět a scénář vždy vsouvám výběr obsazení. Na konci fáze námětu bychom měli mít hrubý nástin příběhu a postav. Neznáme ještě všechny, ale ty hlavní už ano. Máme představu o jejich pohlaví a roli, kterou v příběhu sehrají. Např. při práci na Druhé tváři jsme pracovali s námětem Adriany, na tabuli jsme si udělali jednoduchou časovou osu děje -dívka chodí s klukem, do třídy přijde nová žákyně, dívce se začne líbit, svěří se kamarádce, když se o věci baví, zaslechne je třídní „drbna“, ta vše roznese…atd. Takže už v této fázi, ještě před prací na přesnějším scénáři, jsme věděli, že máme role: zklamaný kluk, dívka, nová žákyně, kamarádka dívky, drbna…a tak dále. Proč je důležité vytvářet obsazení už teď. 1. Příběh se bude lépe „usazovat“, když si budeme moci přiřadit ke konkrétním rolím konkrétní tváře. 2. Procesu ztotožnění se společným dílem napomůže včasné rozdělení práce. 3. Pracujeme s neherci, budou-li mít možnost ovlivňovat vývoj postavy, lépe ji zahrají. Nominace na roli probíhá tak, že se nejprve ptám, kdo by měl o roli zájem. Pokud se pro nějakou najde dobrovolník, sleduji reakci třídy, nejsem-li si jistý všeobecným souhlasem, ptám se, jestli by si představovali třeba ještě někoho jiného.
100
Viz rozhovor s kolegou Lněničkou, příloha
40
Většinou se dobrovolníci moc nehlásili, nominace probíhala přes kamarády. Děti se styděly hlásit se samy a tak daly kamarádovi najevo, že by o roli stály a ten je nominoval. Pokud byl herec navržen někým jiným, vždy následuje dotaz, zda s tím sám souhlasí (nepamatuji si, že by to tak někdy nestalo, ale je nutné se zeptat). Je-li na jednu roli jediná nominace, je hotovo, v opačném případě následuje „konkurz“. Povídáme si o roli, ujasňujeme si, jak si ji představujeme, námět se zpřesňuje, ale hlavně jde o nástroj, jak ovlivnit volbu, pokud považujeme někoho z nominovaných za (z různých důvodů) špatnou volbu. Následuje tajné hlasování. Snažím se to vždy zařídit tak, aby se ve filmu objevil každý, kdo chce, alespoň v malé roli. Podobně kolega Lněnička: „Taky si myslím, že každý, kdo si přeje, by se tam měl objevit.“101 Ne vždy se podaří učiteli svou vůli prosadit, zvláště když ji nesmí příliš dávat najevo. Ale vyplatí se věřit dětem a jejich instinktu. V žádném ze šesti filmů, které jsem pro Antifetfest natočil, se nestalo, že by si někdy dítě odneslo pocit hereckého selhání. Při obsazování hlavní role ve filmu Tam děti vybraly dvě dívky, které se podle mého názoru pro roli absolutně nehodily. Radku, která v minulých letech o hlavní roli pravidelně usilovala, ale byla toporná a Minh, která byla velmi tichá, introvertní a svým souhlasem mne dokonale šokovala. Radka měla hrát hlavní postavu, těsně před natáčením vzdala, Minh hrála její nevlastní sestru a překvapila mne skvělým výkonem. Pro ni šlo o velké vítězství a pro mne o stejně velké poučení (fot. č. 2).
101
viz rozhovor s kolegou Lněničkou, příloha
41
Tam, 2013 (fot. č. 2) Minh a Eliška, domácí hádku natočily samy v bytě Elišky, za kamerou její sestra.
Máme-li role obsazeny, je třeba se ujistit, že s tím souhlasí jejich rodiče a že jsou srozuměni s rolí, kterou dítě hraje. Zuzaně Dykastové se po natočení filmu stalo, že matka jednoho žáka zakázala jakoukoli další projekci, protože se „zděsila, že její syn hraje dealera“102. Tato zkušenost kolegyně mne vedla k tomu, abych mnohem více uvažoval o tom, jak je film obsazen a zda nemůže postavení žáka spíše zhoršit. Hlavní hrdinka Druhé tváře se zamiluje do spolužačky. Roli si vybrala Karolína, měl jsem obavy, neboť téma hrozilo výsměchem. Protože si Karolína o roli stála, spojil jsem se s její matkou, vysvětlil jsem jí, oč půjde. Nadšeně souhlasila a nakonec si ve filmu zahrála maminku, mající obavy o své dítě!(fot. č. 3)
102
rozhovor s paní Dykastovou
42
Druhá tvář, 2012 (fot. č. 3) Maminka Karolíny v závěrečné scéně proběhne mezi návštěvníky Vyšehradu, aby zachránila svou zoufalou dceru. Při natáčení jsem nebyl, kameru měla žákyně.
Ve filmu der Pickelman máme scénku, ve které „fintilka“ prochází kolem chlapce, který se oběsí.103 Chlapce chtěl hrát Petr, který byl v dřívějších ročnících obětí šikany. Měl jsem z toho strach, opakovaně jsem s ním o roli mluvil (i s matkou), nakonec si roli velmi pochvaluje, protože mohl předvést svou sílu při visení na stromě-jsou vidět jen nohy. Zdá se, že práce na filmu zlepšila i jeho postavení ve třídě.104 Má hrát i učitel? Osobně si myslím, že ano, pokud si to žáci přejí. V žádném případě bych si sám pro sebe roli nevymýšlel a neprosazoval ji, ale zpravidla se z příběhu „vyloupne“ postava dospělého, většinou učitele. Pokud žáci chtějí, aby učitel hrál, měl by. Je součástí kolektivu, chce-li, aby žáci nesli svou“kůži na trh“, měl by jít příkladem. Hned v prvním snímku, Slavomír a jeho perný den jsem si zahrál dvojroli učitele a bezdomovce. Na autoritě mi to nijak neubralo, spíše naopak. (fot. č.4)
103 104
jde o parodii s velkou nadsázkou. Pozn. aut. Jsem v kontaktu s jeho třídním. Pozn. aut.
43
Slavomír a jeho perný den, 2009 (fot. č.4) Film se stavěl proti stereotypům, v této scéně varuji hocha, aby nechodil za dealery…
5.3.3 Scénář Námět a obsazení jsou hotovy, můžeme dál zpřesňovat příběh. V této fázi zařazuji hodinu, kdy se vytváří časová osa. Klasická tabule poslouží dobře, interaktivní ještě lépe, protože se na ní snadněji mění, posouvá a doplňuje a také je možno práci lehce přerušit a později v ní pokračovat. Já požívám přímku, vedenou vodorovně středem tabule, kolega Lněnička „komixová“ okénka, každé odpovídá jednomu obrazu. Film se skládá z obrazů, které mají společný čas a místo, každý obraz se může skládat z jednoho, nebo i mnoha záběrů.105
105
ANDRIKANIS, Jekaterina a Sergej KONDAKOV. Jak se točí film--: filmová abeceda v praxi. Praha:
Votobia, 2004, s. 23. Zde je pěkně rozkresleno a popsáno základní filmové pojmosloví obrazu, doporučuji zavést, zjednoduší komunikaci při natáčení…
44
Začínáme brainstormingem.106 Nápady nefiltrujeme, jen hrneme a stručně zapisujeme nad a pod osu přibližně tak, jak půjdou za sebou. Děti se zpočátku upnou na nejspektakulárnější část filmu, nikoho nezajímá odkud, kdo, kam a proč přijde, všechny zajímá, jak to uděláme, aby ten chlap visel, nebo jestli tomu klukovi bude z hlavy téct kečup, nebo umělá krev. Je zbytečné se v této chvíli snažit, aby děti postupovaly logicky, od začátku. Když jsme vymýšleli Stalkera, shodli jsme se, že pokud jej má hrdinka zastřelit, nesmí to vypadat, jako náznak, že chceme pořádnou akční scénu. V okamžiku, kdy jsem zahájil brainstorming, všichni překotně řešili tuto scénu, kterou film končí…(fot. č. 5)
Stalker, 2012 (fot. č. 5)
Až děti vyřeší to, co je na filmu baví nejvíce, začnou samy vymýšlet další scény. Proces se dá zpřesnit tím, že učitel dělá nechápavého a pro jistotu scénu zopakuje, aby bylo jasné, že si všichni rozumí. Asi za dvacet minut začne vymýšlení drhnout, časová osa je vyplněna nerovnoměrně. Teprve v té chvíli začne učitel pomocí dotazů doplňovat děj tak, aby byl konzistentní. Je dobré hlídat čas tak, aby alespoň 106
SITNÁ, Dagmar. Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 67, velmi podrobný popis organizace a přínosu této techniky.
45
pět minut před zvoněním ustalo vymýšlení a přišla rekapitulace. Tu může provést žák- dobrovolník, ostatní jej hlídají, zda děj filmu podává správně. Na konci hodiny doporučuji časovou osu vyfotit, aby bylo možné s ní dál pracovat. Také u vymýšlení děje nastanou situace, kdy se objeví dvě řešení obrazu. Pokud dojde mezi dětmi ke sporu, je třeba je vyzvat, aby svá řešení vysvětlily a obhájily. Pokud ani tehdy jasně nevyplyne, že jedno řešení je lepší (vzniká li osa příběhu v příjemné atmosféře, většinou to tak dopadne), dáme hlasovat. Mnohokrát jsem byl přehlasován, někdy záměrně navrhuji horší řešení, protože pak mám možnost uznat svou porážku, ustoupit a vyzdvihnout lepší řešení „soupeře“, takový příklad se pak zhodnocuje v okamžiku, kdy se děti dostanou do sporu. Pokud vznikne námět, který je z nějakého důvodu choulostivý, doporučuji si na tuto hodinu zavolat „posilu“. Ideální je školní psycholog, metodik prevence, ředitel, každopádně osoba s potřebnou autoritou, o které ale víte, že bude lidsky na straně vás a dětí. Nejproblematičtější téma pro mne byl námět Druhé tváře. Ve filmu nešlo primárně o homosexualitu, ale o otázku tolerance. Nicméně jsem si nebyl jist, zda není příběh už „za hranou“. Požádal jsem proto naši školní psycholožku a paní ředitelku, aby se brainstormingu zúčastnily. Chtěl jsem také mít jistotu, že to co děti vymýšlejí, je reálné, např. v citové oblasti dospívajícího. Dovolím si ocitovat část rozhovoru, který jsem vedl s naší školní psycholožkou, mgr. Martenkovou: „Šuslík. My jsme tě tehdy přizvali-v osmé třídě-na tu úplně první hodinu, kde jsme dávali dohromady časovou osu příběhu. Řešili jsme otázku do jaké míry je reálné, že by se mohla v osmé třídě dívka zamilovat do spolužačky. Jak na to vzpomínáš? Martenková. Na mně ten film zapůsobil úplně nejvíc, možná proto, že jsem tam byla od začátku, že se mi líbilo téma a to jak je děti zpracovaly. Je to jeden z nejsilnějších momentů, co tady pracuji. Ten film jsem viděla několikrát, vždycky jsem měla husí kůži, vždycky tam byly slzy na konci.
46
Šuslík. Vzpomínám si, že jsme měli strach, aby se pak děti dívce, která hrála hlavní roli, neposmívaly. Martenková. Vidíš a to vůbec nehrozilo, tam byly takové osobnosti, že to nehrozilo, nakonec se zapojila i její máma…“107 Dobře zpracovaná časová osa slouží jako scénář. Není nutné mít klasický literární scénář, i když jsem jej v polovině případů měl k dispozici. Vždy vznikl tak, že si jedna, nebo dvě žákyně vzaly časovou osu domů a tam ji rozepsaly na dialogy. Nicméně, při natáčení mluví děti tak, aby to pro ně bylo přirozené, to znamená, že není nutné mít napsané přesné dialogy, ale jejich obsah. Scénář ve formě časové osy tedy vypadá tak, že v něm jsou popsány jednotlivé obrazy a obsah dialogů. Tam, kde jde o obtížné scény, kombinaci mnoha záběrů, míváme i technické poznámky, nicméně ponechávám co největší svobodu kameramanovi, aby si scénu složil sám.
5.4 Natáčení 5.4.1 Organizace práce Rozdělme si natáčení na dva druhy- za účasti a bez účasti učitele. V prvním případě natáčíme buď interiéry, zpravidla ve škole, nebo exteriéry, zpravidla v jejím okolí. Prostředí školy nemusí hrát jen školu, je třeba, aby už v průběhu vymýšlení děti dbali na realizovatelnost, např. hrdina se probudí v nemocnici, jak to uděláme? Děti mají možnost poznat školu z jiné, než každodenní stánky. Podobně okolí. V okolí naší školy jsme postupně objevili množství exteriérů od lesa s potůčkem, lesního
107
Viz rozhovor s mgr. Martenkovou, příloha
47
svahu, přes park, amfiteátr, vilovou čtvrť až po veliké množství paneláků. To vše dosažitelné do pěti minut.108 S výjimkou vysloveně davových scén ve třídě je prakticky nemožné, aby vždy a v každé chvíli byli všichni žáci zaměstnáni. Jsou-li však dobře motivováni, ti kteří právě nehrají, pomáhají jako publikum. Tady je velice důležitá atmosféra ve třídě a schopnost laskavé kritiky. Čím více dětí má možnost si zahrát, tím menší je míra kritiky, naopak stoupá míra solidarity s těmi, kteří právě hrají. Jak rozdělit práci? Po prvních úspěších na festivalech se na naší škole zvedla vlna zájmu o natáčení, část filmů se nepodařilo dovést do konce, ať šlo o čistě dětské pokusy, nebo o třídní projekty, vždy byl problém v organizaci a dělbě kompetencí. Pokud jde o čistě dětské projekty, zpravidla narazí na rozdělení rolí. Jedna třída přestala točit, když hlavní hrdinka ostatním v polovině natáčení oznámila, že na ně „kašle“ a končí… V jiné se (letos) stalo, že dívka, která projekt vymyslela, řídila ostatní tak direktivně, až si vysloužila vzpouru… U třídních projektů je nutné, aby si učitel před natáčením scény dobře rozmyslel organizaci práce, kolik žáků a co bude aktivně dělat a dle toho vybral čas natáčení. Jinak hrozí chaos, filmy, které byly roztočeny, ale nakonec nevznikly, zkrachovaly zpravidla právě proto, že učitel neuřídil natáčení. Výsledkem pak často byl pocit hořkosti na obou stranách, děti byly zklamané, že film nevznikl, učitel děti obviňoval ze špatného chování… Ve filmu der Pickelmann jsem měl ve skupině dvacet dětí. Kamery (zrcadlovky Canon D600) se ujala Michaela, která také napsala literární scénář dle časové osy a s kamarádkou přeložila dialogy do němčiny. Máte-li ve skupině takovou osobnost, je vyhráno, ovšem pozor na to, abyste svou pochvalu rozdělovali rovnoměrně. Zaslouží-li si jí někdo více, doporučuji využívat chvilky „mezi čtyřma očima“. Postavy: „fintilka“, Pickelmann109, Stern, reportérka, (fot. č. 6)věšící se chlapec, šest feťáků, šikanovaný chlapec, Egona a Karl, dohromady čtrnáct, nicméně celá třída hraje komparz v úvodní a závěrečné scéně. 108
Ve filmu Proč kouříte, ničíte se, který vznikl na naší škole, hrálo vietnamskou džungli několik květináčů…http://www.youtube.com/watch?v=CvAFvO1bOG0
48
Der Pickelman, 2014 (fot. č. 6) Hlavní hrdinka se dívá doma na televizi. Pro tuto scénu jsme vytvořili televizní studio pomocí staré tyče od mapy a zeleného plátna. Dívky přišly natáčet v sedm ráno před vyučováním. Při natáčení venkovní scény, jsem děti rozdělil do tří skupin tak, jak je „fintilka“ postupně potkává. Kromě dvanácti herců a kameramanky jsem měl k dispozici sedm pomocníků. Rozdělili se tak, že jeden hoch pomáhal s přípravou „visícímu“, dva „šikanovanému“ a zbylé dívky malovaly narkomanům stíny pod očima. Celou scénu jsme pak natočili svižně, i přípravami nám stačila necelá hodina. Protože jsme film natočili jako projekt v hodinách němčiny, věnovali jsme mu celkem šest vyučovacích hodin. Nicméně už na počátku celé práce, ještě před vytvářením námětu jsem dětem řekl, že bude třeba obětovat i volný čas. Považuji za velice důležité, aby děti daly filmu i část svého osobního volna. Jakýkoliv projekt vybočující z běžné rutiny dává dětem možnost vnímat jej, jako „ulejvání“ 110
. Obětování vlastního volného času je jednou z investic pro společné dílo,
posiluje pocit sounáležitosti.
109
Chlapec k nám přišel s trojkou z chování v sedmé třídě, když jsme volali do jeho bývalé školy, řekli nám, že není nijak zvlášť nezvladatelný, že jsou jen přísná škola a mají systém „třikrát a dost“. Unás si hoch zlepšil prospěch, nemá výchovné problémy a role ve filmu pro něj byla, jak sám říká skvělý zážitek. Doporučil jsem mu, aby odkaz na film poslal svým bývalým učitelům. (fot.č. 7) pozn.aut. 110 Často tak vnímají preventivní program. pozn. aut.
49
Der Pickelman, 2014 (fot.č.7) Pickelmanův let vznikl po vyučování, zelené plátno ve školním atriu a pohled shora, za kamerou Michaela… Film Stalker jsme natáčeli, když byli žáci v sedmé třídě. Pro nejnáročnější, závěrečnou scénu jsme potřebovali jen šest lidí. Dohodli jsme se, že přijdou v sobotu ráno, ostatní mohou, ale nemusí. Přišla celá třída, nakonec jsem byl rád, protože pomohli s hlídáním věcí i prostoru, ve kterém jsme natáčeli. Šlo o pronásledování v lese, scéna začínala rozhovorem tří dívek u lesa a končila zastřelením „stalkera“. Část žáků pomohla připravit efekt zastřelení, rozdrtili červenou křídu, nasypali na podložku na bundě, na kterou připevnili strunu, tu přilepili izolepou, v inkriminovaný okamžik jeden žák strunou trhnul a ze zad vylétl rudý oblak…I když se natáčení nezúčastnili úplně všichni aktivně, vzpomínka na onu sobotu se stala jednou z těch kolektivních historek, která vstoupila do „portfolia“ třídy. Pro intimnější scény, které vznikaly mimo školu, jsem dětem půjčoval kameru domů. Ve filmu Druhá tvář máme scénu, ve které jsou dvě dívky doma samy. Po polštářové bitvě se jedna druhé svěří, že se zamilovala do spolužačky. Před natáčením jsme si s dívkami sedli a detailně probrali a zaznamenali, jak má scéna
50
probíhat a co v ní musí zaznít, aby mohl děj pokračovat ve své trajektorii. S napětím jsem čekal do druhého dne, výsledek mne ohromil. Dialog natočený jediným dlouhým záběrem je ozdobou snímku, působí opravdu přirozeně. (fot.č.8)
Druhá tvář, 2012 (fot.č.8) Podobně pro film Pickelman vznikly všechny domácí scény tímto způsobem, stejně tak ve Stalkerovi, Druhé tváři a Tam. Základem je probrat s herci a kameramanem, jak bude scéna vypadat a co se má říct, pevný scénář je spíše na škodu. Jaké činnosti můžeme svěřit dětem? V podstatě všechny, které nás napadnou s výjimkou režie. V titulcích jsme nikdy neuváděli režiséra, neboť tato pozice je příliš výlučná a tudíž potenciálně konfliktní. Skutečným režisérem projektu je třídní učitel, musí však režírovat co nejvíce skrytě. To znamená, nechat děti řídit proces, pokud to bude možné, kolektivně. Nikdy se žádnému nápadu nesmát, ale vždy vysvětlit, proč je sice zajímavý, ale jde např. proti příběhu, postavě apod. Jinak se necháváme inspirovat světem filmu. Máme herce, kameramana, scénografy, maskéry, kostyméry (fot. č. 9 a 10), to vše dle typu filmu.111
111
ANDRIKANIS, Jekaterina a Sergej KONDAKOV. Jak se točí film--: filmová abeceda v praxi. Praha:
Votobia, 2004, s. 83
51
Tam, 2013 (fot. č. 9) Exteriéry vysněného světa hlavní hrdinky vznikly na škole v přírodě, v Žihli. Sebou jsme brali tři bedny kostýmů, částečně ze školního „fundusu“, který se za léta nashromáždil ve školním výtvarném ateliéru, původně vznikla většina kostýmů k divadelním představením, většinou z darů učitelů (maturitní šaty apod.). „Vílí“šaty si děvčata ušila ze starých záclon.
Tam 2013 (fot. č. 10)
52
Doporučuji zvukaře, kamera i zrcadlovka má výstup na sluchátka, žák, který si je nasadí, hlídá, zda je dobře slyšet dialog, či zda jej nepřehlušují nárazy větru. Ušetří se pak čas při přetáčení pokažených scén. Důležitý je skript-žák, který hlídá, zda jsou rekvizity, účesy a oblečení v pořádku. Při natáčení Stalkera se nám stalo, že jsme museli dotočit záběry k scéně pronásledování v podchodu. Zapomněli jsme na skript a tak se hrdince na rameni záhadně objevuje a mizí kabelka…(fot. č. 11 a 12)
Stalker, 2011 (fot .č. 11 a 12)
53
5.4.2 Editace Tato kapitola se bude věnovat práci, kterou musí zvládnout učitel sám, alespoň většinou. Záměrně jsem ji nepojmenoval Střih, protože dát film dohromady vyžaduje komplexnější postup. Především doporučuji myslet na finální úpravu díla už v průběhu natáčení. Data je dobré přesunout do počítače vždy po skončení natáčení a prohlédnout. Předem je třídit do připravených složek s názvy scén-např. Pronásledování v podchodu, Rozhovor se sestrou apod. Usnadní to pozdější vyhledávání při editaci. Může se stát, že se ve třídě objeví žák, který bude ochotný a schopný provést finální úpravu sám.112Každopádně bych ale doporučoval, aby stříhal ve škole za přítomnosti učitele. Vyhnete se tím několika nebezpečím. Jednak použití nelegálního softwaru, taková zpráva se šíří rychle…Také tak chráníte žáka. Pokud by se mu něco nepovedlo, jeho zodpovědnost by byla příliš velká, vždy je lepší vzít neúspěch na sebe. Na tuto práci je dobré si vyhradit sobotu, nebo neděli. Počítejte s tím, že pětiminutový film zabere zhruba půl dne. Vždy dětem nabízím, že mi mohou přijít pomoci, zpravidla přijdou ti, kteří se při natáčení nejvíce angažovali, nikdy jich nebylo více, než čtyři a většinou nevydrží do konce. Přesto je dobré žáky u střihu mít. Jednak proto, že se s nimi můžete poradit o délce stříhaných scén a typech přechodu. A také proto, že si pak budou výsledného díla více vážit. Nejprve provádím střih. Do časové osy programu vkládám scény tak, jak jsou ve scénáři, začínám úvodními titulky, končím závěrečnými. Pak upravuji zvuk a vkládám hudbu. Všechny programy s výjimkou Movie makeru umožňují vícestopou editaci zvuku, to znamená, že kromě reálného záznamu zvuku z kamery přidáváme hudbu a ruchy. U hudby je důležité dobře se poradit se žáky. Zpravidla chtějí to, co se momentálně hraje, je třeba je vést k tomu, aby hledali neotřelou a funkční hudbu.
112
Já tuto zkušenost nemám, ale měli jsme dvě skupiny, které dotáhly film do konce samy, jen s podporou školy v tom smyslu, že zapůjčila techniku, zajistila dozory a zpřístupnila prostory školy. pozn. aut.
54
Při natáčení Bývalých kamarádek, v šesté třídě, za mnou neustále chodila Anička, že má perfektní písničku, která tam musí být. Děsil jsem se, co to bude, z „perfektní písničky“ se vyklubala Beethovenova Měsíční sonáta, kterou jsme použili, ve filmu funguje dokonale. (fot. č. 13)
Bývalé kamarádky, 2010 (fot. č. 13)
Průběh vyjednávání o hudbě je zpravidla stejný, jako všechny jiné, má představa se od té dětské liší, zvítězí jejich názor a svět se nezboří, funguje to. Jindy mě žáci překvapili požadavkem, abych hudbu vybral sám, nebo ji dokonce složil. Učinil jsem tak pro film Druhá tvář. Ruchy jsou jednak zachycené při natáčení, jednak dodané v průběhu editace. Z cenově dostupných programů má rozsáhlý archiv Pinnacle, od různých úderů, přes řev zvířat až po legrační zvuky z animovaných filmů. Není-li zvuk součástí archivu, doporučuji napsat do internetového vyhledávače anglicky název, např. punch mp3, zpravidla rychle objevíte, co potřebujete.113 Sestříhaný film si několikrát přehrajte, sledujte, zda scény navazují logiky, zda zvuky nepotřebují podpořit, zda hudba nepřehlušuje dialog, zda je dialogu rozumět 113
Sám jsem takto našel zvuk tasení šavle…pozn. aut.
55
a zejména, zda jsou v titulcích uvedeny všechny děti ve všech pozicích, které zastávají, zda nechybí poděkování někomu, kdo pomohl (rodič, ředitel…), máte-li vychované žáky, možná vám také poděkují… Všechny programy obsahují opravné funkce, kterými se dá leccos zachránit. Např. nezřetelný rozhovor zvýrazní zvukový kompresor, šum odstraní zvukový filtr, špatné osvětlení vylepší obrazový korektor apod. Jste-li spokojeni, uložte projekt a proveďte export-proces, při kterém se film převede do požadovaného formátu. Zde se řiďte možnostmi školní techniky, případně regulemi soutěže. Máte-li projektor, který zvládá nativně HD, nemá smysl exportovat FullHD, může se stát, že se obraz bude sekat. Chtějí-li v soutěži výstup v mpg, neriskujte mp4, i když má lepší parametry apod.
56
6. Premiéra a recyklace Film je hotov, přichází nejhezčí chvíle, premiéra, přesněji série projekcí. Poprvé jen pro tvůrce a ty, kteří se podíleli. Vždy dětem řeknu, kdy si premiéru uděláme, i když trvá film jen pět až patnáct minut, jedna vyučovací hodina je minimum. Při společných oslavách, třeba na konci roku, nebo o Vánocích jsme si vždy rozdělili, co kdo pořídí, např. chlapci limonády, dívky dobroty, často poslali koláč, nebo buchtu rodiče. Premiéra by měla být takovou slavností s daným řádem. Před ní je třeba vymyslet, koho pozveme, vždy to nechávám na dětech. Zpravidla chtěly paní ředitelku a školní psycholožku. Hodinu premiéry vždy začínám proslovem, je to rituál, který zpravidla končí smíchem a konstatováním, že už TO tedy pustíme. Projekce probíhá v tichu a napětí. Dětské reakce jsou stejně půvabné, jako nevypočitatelné. Většinou film končí v naprostém tichu, ze kterého propukne vřava. Pak je na místě, aby se hosté vyjádřili a odešli. Když zůstaneme sami, je čas na reflexi, sdělit si dojmy, spolu „dozažít“, děti pak vždy vyžadují ještě jednu projekci, kterou už sledují bez prvotního napětí, s poznámkami a smíchem. Poslední tři roky u nás na ZŠ vzniká pravidelně více, než jeden snímek, proto si organizujeme týden filmových premiér. Každý den (nebo každý druhý) pouštíme ve společenské místnosti jeden film, vždy o velké přestávce. Chci, aby děti přišly dobrovolně a „zaplatily“ svou přestávkou. Je to jeden ze způsobů, kterým se snažím předcházet pocitu, že filmování (a to co k němu patří) je formou „ulívání“. Zatím to funguje dokonale, škola od pátých do devátých tříd se vylidní, všichni jdou na premiéru. S vedením jsme se dohodli, že mladší děti zvát nebudeme, některé filmy ještě nejsou určeny jejich věku, naopak páťáky zveme záměrně, jednak z důvodu prevence nežádoucích jevů, také proto, že se je snažíme co nejvíce přitáhnout ke škole, aby nám odcházeli na gymnázium v nejmenším možném počtu… Protože je účast dobrovolná a na úkor přestávky, atmosféra je tolerantní, pozorná, není nutno děti okřikovat, naopak samy vyžadují klid. Další uvedení čeká film na Antifetfestu.
57
Všechny snímky, které u nás vznikly, umisťuji na zvláštní kanál na youtube, takže se žáci mohou pochlubit i doma a přátelům. Opět je třeba si najít čas, zeptat se na reakce okolí, nechat děti diskutovat. Při zvláštních příležitostech, např. v rámci školního výročí pak organizujeme veřejnosti otevřenou přehlídku našich děl. Každé společné sledování, komentování, uvedení díla posiluje atmosféru pospolitosti a vzájemnosti, je na učiteli, aby vhodnými zásahy proces usměrnil. Zároveň však společný prožitek obohacuje i jej. Nikdy nezapomenu na žádnou z premiér, které jsem s dětmi zažil.
58
Závěr Na počátku této práce jsem vznesl otázku: Má natáčení filmů na ZŠ smysl, místo? Pokud ano, jaký a za jakých okolností? Po školní premiéře zatím posledního snímku, který jsem s dětmi natočil, Pickelmana, jsem vytvořil anonymní dotazník. Vyplnila jej celá skupina německého jazyka, se kterou jsem natáčel, to znamená dvacet žáků. Aby byl dětem srozumitelný, nechal jsem je známkovat výroky. Pokud s výrokem souhlasily absolutně, hodnotily jedničkou, pokud v zásadě, dvojkou, pokud se souhlas i nesouhlas vyvažovaly, trojkou, nesouhlas s výhradou hodnotily čtyřkou a absolutní nesouhlas pětkou. Abych se ujistil, že si rozumíme a že děti nad hodnocením přemýšlejí, čtvrtý, šestý a osmý výrok jsem formuloval negativně, což se mělo projevit opačným hodnocením. Devátou a desátou otázku jsem nechal otevřenou, aby žáci se mohli vyjádřit obšírněji. 1. Natáčení bylo vhodným doplňkem výuky. Známka: 1,47 2. V budoucnu bych zase rád (a) v němčině točil (a). Známka:1,41 3. Zúčastnil jsem se takovým způsobem, jakým jsem si přál. Známka:1,41 4. Bylo to k ničemu, raději jsme se měli normálně učit. Známka: 4,41 5. Natáčení mělo dobrý vliv na vztahy ve skupině: Známka: 1,35 6. Často jsem se nudil. Známka: 4,52 7. Výsledný film se mi líbí. Známka: 1,70 8. Výsledek je horší, než jsem čekal. Známka: 4,23 9. Slovní odpověď-při filmování se mi líbilo: Desetkrát se objevily různé variace spolupráce, týmové práce, pětkrát, že to bylo zábavné, po jednom „zábava, při které jsme se něco naučili, atmosféra ve skupině, dobré vztahy při natáčení, sblížení s vedlejší třídou…“
59
10. Slovní odpověď-při filmování se mi nelíbilo: sedmnáctkrát se objevily variace na téma „někdo se ulíval“, po jednom: málo času, stres, někteří neuměli text, „byl jsem červenej v obličeji…“ Z výsledků vyplývá, že se děti nad dotazníkem opravdu zamyslely, jsem přesvědčen, že jim na společné práci záleželo až do konce. Nejvíce si žáci cenili atmosféry týmové spolupráce a ozvláštnění výuky, relativně kritičtí byli k výslednému filmu. To může být způsobeno jak sklonem k podceňování vlastního díla, tak pocitem zklamání z reakce publika na premiéře, kdy žáci očekávali bouřlivější projevy při legračních scénách… Pocit zadostiučinění se však rychle vrátil, o zklamání jsme si popovídali, svou roli sehráli učitelé a rodiče, kteří dětem film pochválili a nakonec i následné vítězství v obvodním kole a postup do finále Antifetfestu. Jsem přesvědčen, a snad to ukázala i tato práce, že natáčení filmů na ZŠ svůj smysl má. Jak je zjevné, není problém je začlenit do výuky ve shodě s RVP. V úvodu této práce jsem napsal, že natáčení filmů v rámci vzdělávacího a výchovného procesu na ZŠ má čtyři hlavní oblasti uplatnění. 1. Jako součást pracovního vyučování, šířeji mediální výchovy. 2. Jako součást estetické výchovy. 3. Jako součást českého jazyka, přesněji slohu a komunikace. 4. Jako součást výchovy k občanství a výchovy ke zdraví. Na základě popsané zkušenosti dodávám: Ad 1. Žáci se učí video nejen zaznamenat, ale i zpracovat a publikovat, jsou tvůrci a také prvními kritiky. Ad 2. Poznávají kompozici snímku, barevné ladění, ale také funkci hudební složky. Setkávají se s problematikou autorských práv. Ačkoliv to není primárním cílem, vznikají díla, která mají svou estetickou a intelektuální hodnotu. Je s podivem, že děti, vedené amatéry, zadarmo, jsou schopny natočit vkusnější a kvalitnější snímky, než např. pan Kazma, před jehož sledováním varuji114
114
http://old.stream.cz/uservideo/59493-kazma-jak-drogy-pusobi-na-lidsky-organismus
60
Ad. 3 Jako součást českého jazyka, přesněji slohu a komunikace. Vytvářejí příběh, tvoří dialog, učí se jej dramaticky vyjádřit. Ad. 4 Jako součást výchovy k občanství a výchovy ke zdraví. Ideálním rámcem pro obsah filmů je, dle mého názoru, zadání filmové soutěže Antifetfest. Jde o negativní jevy, se kterými se mládež setkává od návykových látek, přes šikanu až po problémy rodinného zázemí. Filmování žáky nutí nejen se nad problémy zamyslet, ale aktivním ztvárněním vyjádřit postoj. Ještě podstatnější přínos vidím v oblasti prevence. a. Oblast primární prevence jevů, jako je zneužití návykových látek: Děti natáčejí o něčem, co je (bohužel) součástí našeho světa. Formulují si svůj názor, postoj a prostřednictvím hotového díla jej předávají svým spolužákům. b. Oblast prevence nežádoucích vztahů ve třídě. Cituji rozhovor s naší školní psycholožkou, mgr. Martenkovou: „Můj názor je, že každá takováhle činnost je svým způsobem preventivní aktivita-ač to není součást preventivního programu školy-prevence šikany, patologických vztahů mezi dětmi, protože společná práce, vymýšlení, cíl, zapojení se, rozdělení rolí aby nikdo nebyl vyšoupnut, to vše slouží k tomu, že jsou děti nuceny komunikovat, nacházet společnou řeč, fungovat jako kolektiv, který je schopný se domluvit na průběhu a cíli. Taky to podporuje komunikaci třídy s učitelem, který s nimi natáčí. Takže dle mého názoru je to jedna z nejlepších forem primární prevence, přestože to není nikde popsané jako klasická prevence, nejsou k tomu konference, nikde to nefiguruje, ale pro mě ta činnost upraví vztahy. Mám zkušenost s tvojí třídou, ta natáčela v šesté, sedmé, osmé, deváté a tam nebyly problémy, ta třída fungovala. Nebyla tam šikana na rozdíl od jiných tříd. Netvrdím, že tam nebyla šikana jen proto, že jste natáčeli, ale myslím, že to přispělo. I ke vztahu s tebou jako třídním učitelem.“ Natáčení filmu obohacuje školu o nové metody práce, mající blízko jak ke kooperativnímu učení, tak k „zážitkové pedagogice“.
61
Ještě jedna věc je na natáčení filmů přínosná. Vznikne film. Naším hlavním výchovným zřetelem je proces vznikání, protože především tam se budují žádoucí kompetence a vztahy, ale výsledkem procesu je něco, něco co vzniklo z mysli a úsilí, něco co tu nebylo a náhle je. Každý, kdo projde tvůrčí zkušeností, je touto pozitivně poznamenán, i když už třeba nikdy nic nenatočí, nezahraje, nesloží, vždy se bude moci otočit zpátky a říct si: „Ano, tohle jsem já a mí spolužáci. Natočili jsme spolu film.“ Často za mnou chodí mí bývalí žáci, vždy se hovor stočí ke společným zážitkům z filmování a přináší pocit radosti, sdílení a uspokojení. Tato práce má svá úskalí, je třeba si dobře rozmyslet, zda a jak svůj projekt povedu. Jestliže se rozhodnu, že s dětmi film vytvořím, měla by mi energie vydržet až do konce. Odměna, vpravdě pedagogická, pak vynahradí a bohatě vrátí všechnu vloženou energii.
62
Použitá literatura
ANDRIKANIS, Jekaterina a Sergej KONDAKOV. Jak se točí film--: filmová abeceda v praxi. Praha: Votobia, 2004, 202 s. ISBN 80-722-0186-7. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 208 s. ISBN 978-80-247-2091-3. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní v otázkách a odpovědích: 300 nejčastějších otázek. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 166 s. ISBN 978-80-247-4734-7. JANEČEK, Vít. Teze ke koncepci výuky filmu na základní škole. [online]. 2007 [cit. 2014-06-16]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/1656/TEZE-KEKONCEPCI-VYUKY-FILMU-NA-ZAKLADNI-SKOLE.html/ KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, 2010. ISBN 978-80-7369-712-1. LANIER, Troy a Clay NICHOLS. Filmmaking for teens: pulling off your shorts. Studio City, CA: Michael Wiese Productions, 2010. ISBN 19-329-0768-8. PONDĚLÍČEK, Ivo. Film jako svět fantómů a mýtů. Orbis, 1964. PRAŽAN, Emil a Ladislav FRANTIŠ. Střih pro každého. Praha: Centrum Fotoškoda, 2004. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013, 483 s. ISBN 978-80-262-0456-5. PRŮCHA, Jan. Pedagogická evaluace: hodnocení vzdělávacích programů, procesů a výsledků. Vyd. 1. V Brně: Masarykova univerzita, 1996, 166 s. ISBN 80-2101333-8. PRŮCHA, Jan. Pedagogický slovník. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2001, 322 s. ISBN 80-717-8579-2. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: (verze platná od 1. 9. 2013) úplné znění upraveného RVP ZV s barevně vyznačenými změnami. Praha: MŠMT, 2013. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upravenyramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani
63
SITNÁ, Dagmar. Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807-3672-461.
Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. Vyd. 1. Editor Markéta Šauerová. Praha: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2013, 256 s. ISBN 978-80-87723-07-4.
Seznam internetových odkazů a. Filmy Bývalé kamarádky: http://www.youtube.com/watch?v=70katJAbX3E Druhá tvář :http://www.youtube.com/watch?v=a3WgP0vwr9U Pickelman aneb o povrchnosti: https://www.youtube.com/watch?v=q43DxiDxRYA Prďák: https://www.youtube.com/watch?v=LsvYtmnn-zE Proč kouříte, ničíte se: http://www.youtube.com/watch?v=CvAFvO1bOG0 Slavomír a jeho perný den: http://www.youtube.com/watch?v=PK1Rj7uM1oM Stalker: http://www.youtube.com/watch?v=pD9frxa9EAA Tam: http://www.youtube.com/watch?v=kbUyJ0Esd1E
b. Seznam internetových odkazů http://animace.blogy.rvp.cz/2011/05/01/odkazy/ http://www.dk-ostrov.cz/festival/deti-a-media/ http://www.dtv-liberec.cz/ http://www.eduwork.cz/akce-na-miru/vlastni-video-snadno-a-rychle-webinar.aspx http://ekoskola-zsjilove.webnode.cz/news/zaci-9-rocniku-natocili-film-usporimevodu-v-perlatoru/ http://ekotym-5-zs-sumperk.webnode.cz/archiv/a2012-2013/kronika/
64
http://www.febiofest.cz/20_archive/cs/novinky/natocte-film-na-mobil-a-vyhrajte-vsoutezi-s-febiofestem-?id=32 http://www.fiskulet.cz/ http://iteplice.cz/zpravy_tv_iteplice:_zaci_v_dubi_pripravili_film_o_sikane.html http://www.moviestorm.co.uk/hub/teaching http://www.nasevirtualniskola.cz/hlavni-strana/ http://old.stream.cz/uservideo/59493-kazma-jak-drogy-pusobi-na-lidskyorganismus http://rs.antifetfest.cz/pravidla-2014 http://www.svet-her.cz/cerne-historky-1/-dětem
http://www.scenar.filmovani.cz/index.html http://tv-amatfilm.webnode.cz/ http://underfilm.cz/index.php?id=125 http://www.zssazavska.cz/index.php?a=15 http://www.zstaborska.cz/ http://www.zsvaltice.cz/ http://www.zsnepomuk.cz/?strana=partnerstvi http://www.zsvodickova.cz/wp/?p=1138
65
Příloha -rozhovory Rozhovor s paní Vašákovou, koordinátorkou prevence městské části Praha 12, 5.3.2014 Šuslík. Jak dopadl monitoring, který jste u nás dělali? Vašáková. Teď máme výsledky, o třicet procent méně v roce 2013, než v 2010 alkohol i kouření. Dokonce i marihuanu uvádí o třicet procent míň, což se mi nechce věřit. Ale ti, co užívají, mají oproti předchozím letům vyšší frekvenci. Šuslík. Já mám dojem, že se změnila atmosféra na škole. Před sedmi léty když někdo „hulil“, tak byl boss. Dnes jsou to spíše ti na okraji. Vašáková. Nechce se nám tomu věřit, z našeho hlediska (preventistů) jsou ty výsledky až příliš hezké, takže jsme se rozhodli udělat ještě srovnávací průzkum. Protože jsme se zlepšili i oproti roku 2006. Takže buď nám ta prevence funguje, nebo nevím (smích) Šuslík. Ta moje práce-hypotéza je, zda má natáčení na ZŠ smysl. Chtěl jsem mluvit s vámi, protože Antifetfest vnímám jako dobrou platformu pro vznik takových filmů. Chápu správně Antifetfest jako součást prevence? Vašáková. Určitě, ta myšlenka byla jako možnost něco vytvářet pro žáky a je to regionální. Koncepce je taková, že můžou točit samy, nebo ve škole, s učitelem, nebo v kroužku. Šuslík. Vzpomínám si, že na nás ostatní soutěžící hleděli nevraživě, že se účastníme jako třída, že nejde čistě o dětskou skupinu. Vašáková. Naopak, nám organizátorům se líbí, když natáčejí ve škole. Základní myšlenka je, že když chtějí děti tvořit, tak se nad tím musí zamyslet. Ať je to třeba téma psychotropních látek, šikany, cokoliv, nemůžou tam dávat jen svoje „pubertální výkřiky, i jim je jasné že nemůžou před veřejnost s blbostma, plus pro školy je to, že se to stane tématem i pro ni, že se objeví témata, se kterými se její žáci potýkají, další bonus je vytvoření partnerského vztahu mezi žáky a učitelem, mají i jiný společný prožitek.
66
Šuslík. Jak vás poslouchám, tak si říkám, že třeba ten pokles negativních jevůAntifetfest je tady sedm let, že? Ty filmy nejsou jen pro děti, které je točí. U nás ve škole se promítají při týdnu premiér o velkých přestávkách. Takže takový koncept děti dětem. Vašáková. Je to takový prvek peer programu. Důležité je i to, že filmová soutěž, ono je jim to blízké těmi současnými technologiemi. Děti umí pracovat s videem a audiem, i když bez ponětí o autorských právech. My je nutíme, aby alespoň uváděli zdroje hudby, naštěstí tím, že jde o nekomerční výchovnou akci je festival vyjmutý z autorských práv. Snažíme se je vést i k tomu, aby si stahovali volně šiřitelnou hudbu, ale to je problém. Chtějí tam mít to, co frčí. Mně se zdá, že jak to děláte vy a pan Lněnička u vás se blíží ideálu, že na tom děláte se třídou, spolu to vymýšlíte, myslím, že to i stmeluje, ale i je výborné to, že pozvete ostatní a promítáte jim to, protože ti ostatní vidí, co je možné vytvořit, to je možná ještě důležitější, než ten obsah. Navíc jsou to kvalitní dílka, víte sám, že ta úroveň neuvěřitelně stoupá. Určitě je musí zasáhnout to, že vidí, že dokázali něco vytvořit. Jeden deficit co máme je, že by se ty snímky-ty nejlepší-používaly v prevenci. V každém ročníku jsou takové, které by se daly používat i dlouhodobě. Bohužel není moc času se tomu věnovat. Teď jsme se dohodli s Pražským centrem primární prevence, že k vybraným filmům udělají metodiky, školy se tomu brání, ale policie je třeba rádi používá při prevenci. Šuslík. jo, to se nám stalo, že z Proximy sociále, promítali mé třídě její film, aniž by si to uvědomili. Děti se dost pobavily…Jaká je historie festivalu? Vašáková. Festival vznikl tak, že jedna bývalá žákyně z Prahy 12 přišla na radnici, nějaké rádio tehdy vyhlásilo podobnou soutěž a ona tam vyhrála a film nám přinesla, a tehdy s tehdejším starostou p. Hánou a paní místostarostou Rybářovou jsme dumali jak ten film pustit v kině. Uvažovali jsme o předfilmu, až z té schůzky vznikla myšlenka festivalu. První ročník byl pouze pro Prahu 12. Na ten se přihlásilo 5-6 filmů, pozvala jsem tam kolegy koordinátory z ostatních Prah, těm se to líbilo, takže od příštího ročníku to bylo celopražské. Pak počet filmů stoupal k šedesáti. I když je pravda, že z 22 pražských částí se zúčastňuje 11, některé
67
pražské části jsou aktivnější-třeba my, P6, jiné méně. I když zrovna tam je nepříjemná atmosféra, u nás je lepší, mnohem. Děti si fandí. Finále je problém, filmů je moc. Uvažujeme, že oddělíme promítání základek a středních škol. Do dvou dnů. Šuslík. Zdá se mi, že je docela kruté, že z každé městské části postupuje, jen jeden snímek-někde vznikne 13. filmů, polovina kvalitních, někde třeba jen tři… Vašáková. To máte pravdu, třeba jeden, který postoupí automaticky. Uvažovali jsme nad tím, protože i v tom finále je pak rozdílná kvalita vidět. Ale nechceme brát motivaci těm, kde je filmů méně a navíc je to tradice. Navíc ti horší na finále vidí a mají snahu se zlepšit. Rozšíření mimo Prahu zatím jen zvažujeme-manažersky by to bylo náročné, my to zatím děláme při práci a zvládáme to akorát. Mysleli jsme spíš na to, otvírat to postupně zájemcům. Kdybychom to dělali celostátně, museli bychom to pustit nějaké firmě a to bychom zatím neradi. Je to naše know-how a nechceme změnit charakter soutěže např. rozšířením o ekologii, takové tlaky taky byly-bojíme se toho, chceme uchovat téma rizikového chování. Máme registraci průmyslového vzoru. Mrzí nás, že návštěvnost stránek a facebooku je nárazová na dobu od ledna do června, rádi bychom větší průběžnou, takže děláme třeba soutěž o plakát, vyhlašujeme ji v červnu na finále. Rádi bychom rozšířili počet cen o zvláštní, protože bychom chtěli ocenit více filmů, někdy je těžké rozeznat a porovnat kvalitu. Třeba teď už se objevují i animované filmy. Šuslík. Zajímalo by mně, jak probíhá hodnocení, co se filmem děje, když ho na konci března odevzdáme. Vašáková. Nejdřív to shlédne koordinátor městské části, jestli jsou technicky v pořádku, přehratelné, jestli to neobsahuje co nemá-loni se mi stalo, že Ukrajinci natočili film o ubití Vietnamce s rasistickou hudbou a spíš jako propagaci-nechtělo se mi je vyřazovat, takže jsme se domluvili a dotočili aspoň vysvětlující titulky. Chybělo jim vedení dospělého a možná jako cizinci úplně nepochopili nuance…
68
Pak se filmy pouštějí porotě, kde jsou lidé z prevence, ze silových složek, zástupci obce, bývalé pedagogy, někoho z oblasti filmu, každý má tabulku k filmu, kde hodnotí 5 kritérií na stupnici od 0 do 10, takže může získat až 50 bodů. Do poslední chvíle tak nevíme, kdo vyhraje. Hezké je, že se většinou my amatéři shodneme s profesionály od filmu, když si pak o tom povídáme-o hodnocení.
Rozhovor s paní Dykastovou, učitelkou na mateřské dovolené, 28. 2. 2014 Zuzana Dykastová natočila snímek na ZŠ Sezimovo Ústí, ulice 9. Května 489, v tehdejší sedmé třídě v rámci občanské výchovy. Film vznikal jak v hodinách, tak volném čase po vyučování. Šuslík. Jak vznikl scénář? Dykastová. Šlo o aktivitu v rámci OV, na základě fotografií děti ulice. Měli vymyslet jejich příběhy a scénáře, odtud spontánní nápad dětí nějaký zfilmovat. Šuslík. Jak jste si rozdělili konkrétní kompetence? Dykastová. Při hodině, děti se samy domluvily, kdo bude co hrát. Kameru jsem z větší části měla já, byli jsme tlačeni časem, v rámci hodin a i proto, že se to mělo promítat při výročí školy v rámci dne otevřených dveří. Šuslík. Bylo rozdělení rolí bez problémů? Dykastová. Více méně. U některých dívek byl problém, že se styděly, ale daly se snadno „přesvědčit“, že budou dobré…Nejvíce hádek bylo u hudby, respektive jejího výběru. Šuslík. Jaké bylo téma filmu? Dykastová. Šikana a drogy Šuslík. Jak bys odhadla zapojení třídy? Dykastová. Tak 70 procent se zapojilo aktivně
69
Šuslík. Jak dopadlo promítání? Dykastová. V rámci Dne otevřených dveří byly v různých učebnách různé aktivity, promítání byla jedna z nich. Děti reagovaly pozitivně, líbilo se jim to. Některé dělaly, že se nechtějí vidět, ale jen z legrace. Nejvíc se líbily nepovedené scény, které se promítly po filmu. Stříhala jsem sama. Jinak si ale myslím, že se premiéra spíš nepovedla. Dětem se film líbil, rodiče zatleskali, ale k ničemu se nevyjadřovali, kolegové pochválili, ale vedení se vůbec nepřišlo podívat a bylo málo diváků, obecně nám při výročí selhala propagace. Myslím, že bylo chybou udělat premiéru při příležitosti výročí, film si zasloužil spíše samostatnou akci. Nejhorší bylo, že rodiče jednoho žáka se zděsili, že syn hraje dealera a tak zakázali, abychom film ještě někdy promítali veřejně. Maminka se bála, aby si lidé syna s rolí nespojovali… Šuslík. Z hlediska přínosu pro výuku, výchovu, postoje, co hodnotíte kladně? Dykastová. Aktivita žáky opravdu bavila, sami si ji vymysleli, nadchli se pro ni. Učili být se empatičtější, spolupracovat, různé úhly pohledu, opravdu aktivně přemýšleli nad problémy rizikového chování. Šuslík. A co se až tak nelíbí? Dykastová. Časově náročné, natáčet v předmětu, který má jen hodinovou dotaci. Chybí pak čas na učivo. Je náročné neustále zajišťovat, aby byl každý zapojen. A zejména problém s postojem zmiňovaných rodičů…
70
Rozhovor s kolegou Lněničkou, vyučujícím na ZŠ Mráčkova chemii a přírodopis, 10. 3. 2014 Šuslík. Váš první film? Lněnička. 2011-12, Nedej se, byli jsme nezkušení, takže jsme se rozhodli pro jednoduchý formát, nemluvený film bez dialogů-báli jsme se mluvit. Byl to celotřídní projekt, každý si-alespoň jako komparz zahrál. Šuslík. Jak jste přišli k námětu? Lněnička.
Z diskuse,
děti
nadhazovaly
různá
témata,
jako
je
šikana,
sebepoškozování, kouření a protože jsme se nemohli rozhodnout, dohodli jsme se, že do filmu dáme všechno. Film je smyčka, začíná i končí ve třídě, je propojen hudbou. Šuslík. Jak jste zvládli obsazení? Lněnička. To bylo jednoduché, protože šlo o skupinovou práci, každá skupina představovala nějaký sociálně patologický jev a také v příslušné části hrála. Společně jsme našli způsob, jak jednotlivé scénky propojit. Šuslík. Kdy jste natáčeli? Lněnička. Já tam tehdy učil přírodopis a občanskou výchovu, takže nebyl problém natáčet v hodinách. Stříhal jsem já, kameramany jsme měli dva a nakonec jeden z nich točil i následující film. Šuslík. Další film byl o rok později? Lněnička. Přesně tak, 2012-13, děti byly namotivované z minulého roku, následující rok jsme začali mít potíže, kdy se už o vánoční besídce vyčlenila skupinka žáků, kteří nechtěli spolupracovat. Abych umožnil natáčet těm, kteří chtěli, založil jsem filmový klub, do kterého ale chodily pouze děti z mé třídy, bylo jich patnáct, deset této možnosti nevyužilo. Nutno říct že i kvůli času, takže těch, kteří nechtěli reálně méně.
71
V klubu jsme se nevěnovali jen natáčení filmu pro Antifetfest, ale také jsme sledovali a rozebírali filmy, udělali jsme si i filmovou školu v noci, takže šlo i určitou teoretickou přípravu. Další film jsme chtěli posunout, hledali jsme neotřelé téma a zejména formu. Vybrali jsme si animaci, téma bylo užití drogy, která reálného hrdinu přivede do animovaného světa. Námět byl od dětí, měli jsme čtyři, nakonec jsme vybrali tento. Hlasováním. Šuslík. Vyhrálo to, co sis přál? Lněnička. Jo, hlasoval jsem taky (smích), ne žáci mně znají a bez milosti by mně přehlasovali, náhodou jsem měl stejný názor. Takže krátkou hranou pasáž vystřídaly tři druhy animací. Nejprve lego, pak papírová vystřihovaná, nakonec modelína. Myšlenka byla taková, že kluk, hlavní hrdina, je nějak oblečený a v každé části animace jeho figurka vypadá podobně a vždy se jí něco snaží ublížit. Končí v blázinci a tak si zase všichni zahráli-blázny, doktory, takže každému zůstane památka. Taky si myslím, že každý, kdo si přeje, by se tam měl objevit. Šuslík. Narazil jsi na problém u obsazení? Lněnička. Vlastně nikdy, dával jsem si pozor, abych sám nikoho nejmenoval, nenavrhnul. Vždy jsme vzali nominace od dětí a pak jsme o nich hlasovali. Šuslík. Mám stejnou zkušenost, když už někdo prošel hlasováním, nikdo jej pak nezpochybňoval. Lněnička. Přesně tak, ani v průběhu natáčení. Nějaké zhrzené ambice tam určitě byly, ale nijak se to neprojevilo. Šuslík. Rámcem obou filmů byl Antifetfest, jak to vnímáš z hlediska rozvoje kompetencí? Lněnička. Je to přínos jako hrom. Třeba pro OV, spousta rodinných sociálních, sourozeneckých situací se tam řeší.
72
Plus vidím i v promítání vrstevníkům. Jednak zprostředkovávají (ti kteří točí) svým spolužákům určité vidění světa, ale také ukazují příklad, každý rok se nadchnou nové třídy, které se pokusí natáčet. Navíc se učí spolupracovat, komunikovat. Pokud točí např. o drogách. Musí si o nich něco sami zjistit, jaké jsou účinky, jaká jsou nebezpečí, jaké mohou být důsledky. Musí se dozvědět leccos o lidském těle, jak to funguje, přesah se dá najít prakticky v každém předmětu. Také je tam určitá až psychoterapeutická část, když si děti odehrají příběh. Skvělé je i to, že prezentujeme filmy u nás o velké přestávky, to je dobrá tradice a vím, že ve třídě zůstává málokdo. I když nemusí, všichni přestávku obětují a jdou se podívat. Taky je dobré, že se využívá pro natáčení školní prostředí. Najednou děti vidí školu jinak, nejen jako místo výuky. Místo, kde se dá vytvořit cokoliv- udělali jsme z něj blázinec, byt, nemocnici… Šuslík. Co vnímáš jako úskalí? Lněnička. Nesmí se stát honbou za úspěchem. Nebezpečí soutěže je v tom, že děti chtějí vyhrát. Musí tam být reverze-i když to nedopadne, musí to děti vnímat pozitivně. Další problém může být v roli učitele, nesmí se příliš promítat do dětí. Musí umět (učitel) potlačit řešení, které by rád on sám, a když je to jen trochu přijatelné, dát přednost tomu, co chtějí děti. Film musí vycházet z nich. Dalším nebezpečím je vznik řevnivosti, třída se může hezky rozhádat, když někdo příliš tlačí na sebeprosazení. Dále si myslím, že by natáčení nemělo neúměrně zasahovat do výuky, aby se přerušovala minimálně. Měli by tomu obětovat i vlastní čas, aby nevznikl pocit, tak a teď se půjdeme ulívat. Taky bych byl raději, kdyby se místo mp3 a tabletů dávaly (jako ceny v soutěži) lístky do kina, nebo do zoo, do iq parku, kdyby do MC Donaldu…aby ty děti mohly mít další společný zážitek. Za odměnu.
73
Rozhovor s mgr Pavlínou Martenkovou, školní psycholožkou na ZŠ Mráčkova, 8. 4. 2014 Šuslík. Bavili jsme se o natáčení filmů jako součásti prevence… Martenková. Samozřejmě. Můj názor je, že každá takováhle činnost je svým způsobem preventivní aktivita-ač to není součást preventivního programu školyprevence šikany, patologických vztahů mezi dětmi, protože společná práce, vymýšlení, cíl, zapojení se, rozdělení rolí aby nikdo nebyl vyšoupnut, to vše slouží k tomu, že jsou děti nuceny komunikovat, nacházet společnou řeč, fungovat jako kolektiv který je schopný se domluvit na průběhu a cíli. Taky to podporuje komunikaci třídy s učitelem, který s nimi natáčí. Takže dle mého názoru je to jedna z nejlepších forem primární prevence, přestože to není nikde popsané jako klasická prevence, nejsou k tomu konference, nikde to nefiguruje, ale pro mě ta činnost upraví vztahy. Mám zkušenost s tvojí třídou, ta natáčela v šesté, sedmé, osmé, deváté a tam nebyly problémy, ta třída fungovala. Nebyla tam šikana na rozdíl od jiných tříd. Netvrdím, že tam nebyla šikana jen proto, že jste natáčeli, ale myslím, že to přispělo. I ke vztahu s tebou jako třídním učitelem. Šuslík. My jsme tě tehdy přizvali-v osmé třídě-na tu úplně první hodinu, kde jsme dávali dohromady časovou osu příběhu. Řešili jsme otázku do jaké je míry reálné, že by se mohla v osmé třídě dívka zamilovat do spolužačky. Jak na to vzpomínáš? Martenková. Na mně ten film zapůsobil úplně nejvíc, možná proto, že jsem tam byla od začátku, že se mi líbilo téma a to jak je děti zpracovaly. Je to jeden z nejsilnějších momentů, co tady pracuji. Ten film jsem viděla několikrát, vždycky jsem měla husí kůži, vždycky tam byly slzy na konci. Šuslík. Vzpomínám si, že jsme měli strach, aby se pak děti dívce, která hrála hlavní roli, neposmívaly. Martenková. Vidíš a to vůbec nehrozilo, tam byly takové osobnosti, že to nehrozilo, nakonec se zapojila i její máma… Líbilo by smi, kdyby to takhle fungovalo na více školách, i mimo Modřany, kde to funguje dobře. Na společné projekci v Modřanském kině je vidět, že všichni kdo tam byli, vložili velké úsilí a líbí se mi, jak se chovají k sobě navzájem. Všichni
74
tleskají všem, nejen sobě, svému filmu. Dokážou ocenit další filmy svých protivníků. Je to dobrá aktivita od města, je vidět, že tím děti žijí, že je to baví a dělají to přesvědčením.
