Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy

Somatotypy atletů – vytrvalců ( Somatotypes of edurance athletes )

Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

PhDr., PaedDr. Ladislav Kašpar, Ph.D.

Jiří Tůma

Praha 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Praze

Jiří Tůma …………….

Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu své práce PhDr., PaedDr. Ladislavu Kašparovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a všestrannou pomoc při zpracování této bakalářské práce. V Praze 14. 4. 2013

Abstrakt Cílem bakalářské práce je určit nejlepší somatotyp u atletů běţců – vytrvalců specializujících se na pět kilometrů, deset kilometrů a maraton. Somatotypy budou zkoumány metodou Heat–Carter, která spočívá ve změření 10 komponent těla (1. Tělesná výška v centimetrech, 2. Hmotnost těla v kilogramech, 3. Řasa tricepsu, 4. Řasa subskapulární, 5. Řasa supraspinální, 6. Řasa lýtka, 7. Šířka loketního kloubu (loket ohnutý do pravého úhlu), 8. Šířka kolenního kloubu vsedě, 9. Obvod kontrahovaného bicepsu, 10. Obvod lýtka). Z těchto hodnot se podle vzorce spočítají 3 hodnoty, které určují jednotlivé zastoupení 3 somatotypů, a po vloţení těchto hodnot do grafu zjistíme, ke které somatotypické skupině jedinec patři. Klíčová slova: somatotyp, vytrvalost, běţec

Abstract The purpose of this bachelor thesis is to determine the best somatotype of the long - distance runners, who specialit in five kilometres, ten kilometres and marathon. Somatotypes will be examined by Heat – Carter method, which consists in measuring of the 10 components of the body (1. body height in centimeters, 2. body weight in kilograms, 3. Algae of the triceps, 4. Subscapular algae, 5. Supraspinal algae, 6. Algae of the calf, 7. Width of the elbow (elbow bent at a right angle), 8. Width of the knee in a sitting position, 9. Circumference of the contracted biceps. 10. Circumference of the calf). From these values will be calculate (according to the formula) 3 values, which determine each representation of 3 somatotypes. After inserting, these values to the chart, we will find out which group of somatotypes an individual belongs. Keywords : somatotype, edurance, runer

Obsah 1

Úvod ................................................................................................ 8

2

Cíle práce ......................................................................................... 9

3

Somatotypy .................................................................................... 10

4

Charakteristika vytrvalostního běhu .............................................. 19 4.1

Charakteristika vytrvalostní běhu .................................................. 19

4.2

Fyziologie ...................................................................................... 19

4.2.1 Typy svalových vláken ................................................................. 21 4.2.2 Přeměna potravy v energii ............................................................ 25 4.2.3 Běţecký krok ................................................................................ 25 4.2.4 Tepová frekvence při běhu............................................................ 26 4.3

BMI index ...................................................................................... 27

4.4

Charakteristika běhu na 5 kilometrů .............................................. 29

4.5

Charakteristika běhu na 10 kilometrů ............................................ 30

4.6

Charakteristika maratonského běhu ............................................... 30

5

Hypotézy ........................................................................................ 32

6

Metodologie ................................................................................... 33

7

Běţci na 5 kilometrů ...................................................................... 35 7.1

BMI indexy běţců specializujících se na 5 kilometrů ................... 41 Běţci na 10 kilometrů .................................................................... 43

8 8.1

BMI indexy běţců specializujících se na 10 kilometrů ................. 49 Běţci specializující se na maraton ................................................. 50

9 9.1

BMI indexy běţců specializujících se na maraton......................... 56

10

Výsledky - srovnání běţců na 5 km, 10 km a maraton .................. 57

11

Diskuze .......................................................................................... 59

12

Závěry ............................................................................................ 61

13

Literatura........................................................................................ 62

14

Seznam obrázků ............................................................................. 64

15

Seznam tabulek .............................................................................. 65

16

Přílohy............................................................................................ 66 16.1

Dotazník pro zjištění hodnot potřebných ke zjištění somatotypu .. 66

1

Úvod Kaţdý sportovec má unikátní somatotyp, který předurčuje jeho výkony. Do

určité míry je somatotyp dán geneticky, ale z větší části se dá ovlivnit způsobem ţivota a ţivotosprávou. Mezi geneticky dané předpoklady patří výška postavy sportovce, šířka jeho kolenního a loketního kloubu. Ostatní měřitelné veličiny, jako řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa supraspinální, řasa lýtka, obvod kontrahovaného bicepsu, váha a obvod lýtka, jsou ovlivnitelné například druhem sportu, výţivou a intenzitou tréninku. Rozeznáváme tři druhy somatotypů: ektomorf, mezomorf a endomorf. Typickým zástupcem ektomorfů je například skokan do výšky, mezomorfy můţeme najít mezi desetibojaři a endomorfy mezi koulaři. Říci ale o někom, ţe zastupuje pouze jeden somatotyp, je velmi vzácné. Většinou se jedná o kombinaci dvou somatotypů, kde jeden z nich převaţuje. Kaţdý sportovec by měl znát svůj somatotyp a měl by z něj vycházet při výběru svého sportovního zaměření. Podle toho se pak dají stanovit optimální tréninkové dávky i sloţení stravy, coţ můţe přispět ke zvýšení sportovního výkonu.

8

2

Cíle práce Hlavním cílem práce je zjistit a porovnat somatotypy běţců na 5 kilometrů, 10

kilometrů a maraton. Dílčí cíle 1) Zjistit průměrné hodnoty běţců na 5 km, 10 km a maratonský běh. 2) Porovnat zjištěné hodnoty u běţců jednotlivých tratí. 3) Zjistit zda běţci drţí nějakou speciální dietu či uţívají nějaké doplňky stravy. 4) Porovnat BMI indexy běţců na 5 km 10 km a maratonský běh.

9

3

Somatotypy

Historie somatometrie a somatotypologie Antropologie, nebo jak ji nyní nazýváme sportovní antropologie, má jiţ více neţ stoletou tradici. Pomineme-li práce některých antických umělců, jako byl Leonardo da Vinci, který se zajímal o anatomii lidského těla ve svých dílech, můţeme říci, ţe zvýšenou pozornost o stavbu lidského těla a morfologii pozorujeme na konci předminulého století s rozvojem tělovýchovných spolků, jako byl například Sokol. Emil Krupička roku 1895 napsal práci s názvem Působení tělocviku na tělo lidské. V tomto díle kupříkladu píše: „Úhrnem můžeme říci, že tělocvikem vrchní polovina trupu přibývá, dolní opět ubývá… Vytáhlý, štíhlý člověk se nikdy nestane ramenáčem, přece ale délka těla s šířkou v ladný přechází souhlas a zevnější formy zmohutněním vrstev souměrně se zakulacují… Lidé vzrůstu středního, těla zavalitého již na první pohled neohrabaně vypadají, protože tak objem zbytečně ještě množí a lehkost těla a pohybů jen ztěžují a ruší. I to se mění. Z takých lidí pilným cvičením stávají se v pravdě athletické postavy.“ [3] Ve dvacátých a třicátých letech minulého století publikují důleţitá díla němečtí autoři Kohlraus, Bach a Arnold. Kohlraus se zajímal o somatometrii u různých sportovců v různých odvětvích. Bach a Arnold sledovali tělesnou výchovu různých věkových skupin. Většina autorů zabývajících se morfologií ve svých závěrech uvádí stanovení jakéhosi „sportovního typu“ pro určitý sport. Nejvíce přínosné jsou v tomto směru práce Kolhrause, který určil cca 16 antropometrických charakteristik sportovních odvětví. Také Bach určil tzv. typ atletického pětibojaře nebo zápasníka. Rozmach v měření sportovců nastává po druhé světové válce, kdy se měřením zabývá stále více autorů. V té době vznikají první somatotypy sportovců. Mezi nejznámější typy té doby patří podle Rostana (1826) typ dechový, zaţívací, mozkový a svalový [2]. Sigandův způsob dělení je rozšířením Rostanovy typologie, rozlišuje typ dechový, zaţívací, svalově kloubní a mozkomíšní [2]. 10

Bunak (1923) stanovil typ stenoplastický (štíhlý), mesoplastický (střední), euryplastický (široký) [2]. Kretschmerův způsob (1921), pouţívaný ještě po druhé světové válce u nás, rozlišuje typ astenický (leptosomní), atletický a pyknický dechový, zaţívací a mozkový typ [2]. Violův způsob (1933) rozeznává typ normosplanchnický (normotyp), makrosplanchnický (brachytyp), mikrosplanchnický (longityp) [2]. Conradův způsob (1941) navazuje na systém Kretschmerův a kromě základních typů – pyktomorfa, metromorfa a leptomorfa – popisuje i mezitypy [2]. Sheldonův způsob (1954) je zatím nejdůkladněji propracovaný a rozlišuje kromě tří vyhraněných somatotypů celou škálu různých smíšených typů [2].

Dělení somatotypů podle Krestchmera Kretschmer jako první podrobněji rozpracoval systém klasifikace tělesných typů. V knize „Körperbau und Charakter“ z roku 1921 popisuje astenický, atletický a pyknický typ. Jeho typologie vychází ze vzájemných psychických a tělesných vztahů [2].

Astenický typ Pro astenický typ je typická normální výška, ale s omezenou šířkou těla. Tomuto typu chybí podkoţní tuková vrstva a nepřibírá na váze ani při přejídání, kostra je subtilní a svalstvo nedostatečně vyvinuté. Končetiny jsou velmi štíhlé, trup je dlouhý a břicho ploché aţ vkleslé. Hlava je malá, obličej úzký a oválný se zdůrazněnými rysy. Je zde významná tendence k nástupu známek stárnutí jiţ ve věku mezi 35–40 lety.

Atletický typ Atletický typ je střední výšky se silně vyvinutou kostrou, svalstvem i hrudníkem. Všechny obvody jsou zvětšeny svalovou hmotou a robustními kostmi, břicho je svalnaté a nevystupující. V obličeji vynikají zejména lícní kosti, nadočnicové oblouky a mohutná dolní čelist. Hlava je střední velikosti, krk je mohutný, ramena

11

široká, záda se rychle zuţuji ke štíhlým bokům. Kůţe je elastická, silná, s poměrně malým mnoţstvím podkoţního tuku a pojiv. Končetiny jsou spíše dlouhé.

Pyknický typ Pyknický typ je malé zavalité postavy, převaţují šířkové rozměry nad vertikálními. Obvody hlavy, hrudníku a břicha jsou velké s tendencí ukládání tuku v obličeji, na hrudníku, hýţdích a lýtkách. Obličej mívá tvar pětiúhelníku. Končetiny jsou drobné, oblé, s málo vyvinutými svaly. S věkem se podkoţní tuková vrstva zvětšuje.

Obr. 1: Asketický, atletický a pyktický typ [2]

Dělení somatotypů podle Sheldona a Heath-Cartera „Sheldon založil svoji metodu na poznatku, že v lidské populaci neexistují pouze vyhraněné konstituční typy, nýbrž celá škála typů tělesné stavby. Studoval velké množství antropometrických dat u rozsáhlého materiálu. Na základě těchto zkušeností 12

dospěl ke zcela novému způsobu stanovení somatotypu. (Sheldon používá termín "somatotyp" jako první. Je proto správné jej používat ve spojení s metodou jeho nebo jeho následovníků)“ [4]. Sheldon vycházel z poţadavku definovat tělesnou stavbu jedince tak, aby zcela vynikla jeho individualita. V původní metodě z roku 1940 klasifikuje 5 částí těla: 1. hlava, 2. hrudní část trupu, 3. horní končetiny, 4. břišní část trupu, 5. dolní končetiny.

Obr. 2: Sheldonův somatograf [2]

V publikaci z roku 1954 (in Athles of Men) Sheldon hodnotil postavu na základě znaků, tzv. komponent, jako celek rozdělený do 3 skupin endomorfní, mezomorfní, ektomorfní. „Názvy těchto komponent odvozuje z 3 zárodečných listů, entodermu, mezodermu a ektodermu a domnívá se, že „převaha“ rozvoje určitého zárodečného listu a tkání z něho vznikajících, eventuálně jejich vzájemný poměr determinuje morfofenotyp, tzn. geneticky determinovaný tělesný typ“ [5]. Jeho metoda spočívala v tom, že ke každé z 3 komponent připsal sedmibodovou stupnici. První číslo označovalo endomorfní komponentu, druhé číslo mezomorfní komponentu a třetí číslo ektomorfní komponentu. Tato čísla označují zastoupení jednotlivé komponenty u člověka. Jednička značí nejmenší, sedmička nejvyšší zastoupení. Výsledné trojčíslí se zanáší do tzv. Sheldonova somatografu (obr. 2). Tento graf je rozdělen do třech částí. 13

Každá část reprezentuje jeden somatotyp (endomorf, mezomorf, ektomorf). Ve vrcholcích grafu jsou extrémní typy, uprostřed je vyvážený typ a v jednotlivých kvadrantech jsou další typy. [2] Sheldonovou typologií se řídili i jeho následovníci. Mezi nejznámější patří skupina tří vědců, kteří přijali podstatu Sheldonovy typologie, ale dále se ji snažili zdokonalit. Mezi tyto vědce patřili Parnell, Heathová a Carter. Ze spolupráce Heathové a Cartera potom v roce 1967 vznikla konečná verze modifikované Sheldonovy metody. Byla nazvaná po svých autorech Heath-Carter metoda. Tato metoda se používá dodnes a je nejrozšířenější metodou pro určování somatotypu. [2] „Heathová s Carterem stanoví čísla jednotlivých komponent především antropometrickými údaji. Jejich metoda umožňuje určit somatotyp mužů i žen, dospělých i dětí - a to s přesností komponent na 0,5 stupně. Jejich škála pak není limitována 7 stupni jako u Sheldona, nýbrž je otevřena pro extrémní somatotypy do vyšších (v endomorfii snad až do 14) stupňů, takže počet možných somatotypů je teoreticky neomezený. Poměrně přesné označení morfologické struktury jedince třemi čísly dává totiž možnost rozlišení velké variability typů tělesné stavby, které se v populaci vyskytuje. Jednotlivé komponenty definují přibližně takto: [2] První komponenta – endomorfie = fat – se vztahuje k relativní tloušťce či relativní hubenosti osoby. Hodnotí tedy množství podkožního tuku. [2] Druhá komponenta – mezomorfie = muscularity – se vztahuje k relativnímu svalově kosternímu rozvoji, množství beztukové hmoty těla ve vztahu k tělesné výšce. [2] Třetí komponenta – ektomorfie = linearity – se vztahuje k relativní délce částí těla, vyjadřuje relativní linearitu, stupeň podélného rozložení tělesné masy (svalové nebo tukové). Stanoví se z výško-hmotnostního indexu.“ [2]

14

Obr. 3: Heat-Carter somatograf [12]

Metody zjišťování somatotypů K měření somatotypu je nutno získat těchto 10 tělesných dat: 1) Tělesná výška, 2) Hmotnost (kg), 3) Řasa tricepsu, 4) Řasa subskapulární, 5) Řasa supraspinální, 6) Řasa lýtka, 7) Šířka loketního kloubu (loket ohnut v pravém úhlu), 8) Šířka kolenního kloubu vsedě, 9) Obvod kontrahovaného bicepsu, 10) Obvod lýtka. Všechny míry by měly být změřeny maximálně přesně na mm, a to pokud možno na té straně těla, kde jsou největší. Existují dvě metody výpočtu somatotypu: klasická, používající tabulky, umožňuje snadnější určení somatotypu v terénu; druhá, vypracovaná Carterem a Heathovou (1990), používá rovnice. [13]

ENDOMORFIE Sečtěte řasy tricepsu, subskapulární a supraspinální (v mm). Vynásobte součet těchto řas číslem, které vznikne po vydělení čísla 170,18 a tělesné výšky v cm. [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: 15

endomorfie = - 0.7182 + 0.1451 x (X) - 0.00068 x (X²) + 0.0000014 x (X³) kde X = součet 3 řas x (170,18:výška). Příklad: Tělesná výška je 178,0 cm. Součet tří řas je 18,1 mm. Nejprve vydělíme 170.18 : 178 = 0.956. 0.956 x 18,1 = 17,3 -0.7182 + 0.1451 x 17,3 – 0.00068 x 17,3² + 0.0000014 x 17.3³ = 1.56 Pozn.: Jeden stupeň endomorfie odpovídá přibližně 5 % tuku. [2]

MEZOMORFIE Nejprve korigujte obvod bicepsu tím, že od něj odečtete tloušťku řasy tricepsu (v cm). Totéž proveďte u obvodu a řasy lýtka. [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: mezomorfie = 0.858 x šířka lokte + 0.601 x šířka kolene + 0.188 x korigovaný obvod bicepsu + 0.161 x korigovaný obvod lýtka – výška x 0.131 + 4.5. Příklad: výška 178,0 cm, obvod bicepsu 33,9 cm, obvod lýtka 37,6 cm, šířka lokte 7,20 cm, šířka kolene 9,95 cm, řasa tricepsu 0,64 cm, řasa lýtka 0,52 cm. [2] Korekce bicepsu: 33.9 – 0.64 = 33.3 cm. Korekce lýtka: 37.6 – 0.52 = 37.1. 0.858 x 7.20 + 0.601 x 9.95 + 0.188 x 33.3 + 0.161 x 37.1 – 178 x 0.131 + 4.5 = 5.57

EKTOMORFIE Těl. výška: ³√hmotnost (tzv. index tělesné výšky a hmotnosti; height-weight ratio, HWR) [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: 1) Pokud je HWR větší nebo stejné jako 40,75: 0.732 x HWR - 28.58.

16

2) Pokud je HWR mezi 40,75-38,25: 0.463 x HWR - 17.63. 3) Pokud je HWR menší nebo stejné jako 38,25: ektomorfie=0.1. Příklad: Tělesná výška je 178,0 cm, hmotnost je 69,2 kg. 178 : ³√75 = 178 : 4.105 = 43.36. 0.732 x 43.36 - 28.58 = 3.16. Výsledný somatotyp: 1.56 – 5.57 – 3.16. Vysoké hodnoty nejsou možné ve více než dvou složkách somatotypu (hodnoty jako 5-5-6 jsou tudíž zcela jistě chybné). Endomorfie a mezomorfie nižší než 1.0 je velmi nepravděpodobná (hodnoty endomorfie 0.5-1.0 jsou však kupodivu časté v naší sportovní literatuře). Velmi vysocí lidé bývají obvykle výrazně ektomorfní a vysoká mezomorfie je u nich řídká. Pokud se objeví, je obvykle sprovázena silnou endomorfií (příčinu je třeba hledat v problémech s akumulací velkého množství svaloviny). [2]

Mezomorf Typ mezomorf má širší ramena neţ boky a dobře vyvinuté svalstvo. Tento typ má dobré předpoklady k silovým sportům. Je schopen dosahovat nejvýraznějšího rozvoje svalové hmoty ze všech tří somatotypů. Jako u kaţdého somatotypu najdeme „čistého“ mezomorfa jenom zřídka, většinou se přiklání k jednomu z dalších somatotypů.[2]

Ektomorf Typ ektomorf je štíhlý a hubený. Jeho postava má lineární kontury (dlouhé končetiny, dlouhé prsty a ruce, slabě vyvinuté svalstvo a slabá kostra). Má velký povrch těla. Mezomorf má rychlý energetický výdej a málo tukových buněk. Velmi špatně nabírá svalovou hmotu. Nejlépe se hodí na vytrvalostní sporty, skok vysoký, basketbal. [2]

Endomorf Typ endomorf má poměrně velký počet tukových buněk. Má relativně velkou hlavu, širokou tvář, krátké končetiny a prsty, je celkově rozloţitý. Oproti ostatním 17

dvěma somatotypům má malý tělesný povrch a nízký energetický výdej. Endomorfové mají často dobrý potenciál k nabírání svalstva, ale obtíţně se zbavují tuku. Malá aktivita vede k riziku obezity a srdečním onemocněním.[2]

18

4

Charakteristika vytrvalostního běhu

4.1 Charakteristika vytrvalostní běhu Běh je jedním z nejpřirozenějších lidských pohybů. Je to dopředný pohyb, při kterém se v jednu chvíli ţádná končetina nedotýká povrchu. Jako běh se označuje také atletická sportovní disciplína, která se vykonává uvedeným způsobem – cílem je v tomto případě uběhnout určitou vzdálenost v co nejkratším čase. [7] Naši předci museli chodit a běhat, aby si opatřili potravu a zachovali holý ţivot. [7] Určit dobu, kdy člověk začal závodit mezi sebou samým, je poměrně sloţité. S jistotou můţeme určit, ţe organizovaný běţecký závod se odehrál na prvních olympijských hrách v roce 776 př. n. l. Ve starověkém Římě se pomocí rychlých poslů posílaly zprávy. [7] Ve středověku se o běţeckých závodech dá hovořit pouze jako o lidových bězích při různých slavnostech a poutích. [7] O vzkříšení běţeckých závodů se dá hovořit aţ od 18. století. V Anglii mezi sebou soutěţili poslové, aby si zajistili místo. Později byly zakládány spolky a krouţky pěstující sport. Mezi tyto sporty samozřejmě patřil i běh. [7] Definovat přesně, od jaké vzdálenosti začíná vytrvalostní běh, je těţké, ale obecně se jako vytrvalostní běh označuje jakákoliv vzdálenost od 800 m výše. [7]

4.2 Fyziologie Pohyb těla je realizován pomocí svalů, které se upínají ke kostře. Sval je tvořen ze svalových buněk. „Svalová buňka je vlákno složené z menších a menších vláken, které může probíhat po celé délce svalu. Představme si dlouhý elektrický vodič se svazky drátů uvnitř – takto vypadá svalová buňka. Má vnější membránu, sarkolemu (plazmatickou membránu) a uvnitř svazky (myofibrily) vláken. Uvnitř buňky jsou i mitochondrie, „elektrárny“ buňky, které spalují palivo (z potravy) na využitelnou energii“. [1]

19

Obr. 4: Průřez svalovou buňkou [16]

Rozeznáváme dvě základní svalová vlákna. Červená vlákna a bílá vlákna. Červená svalová vlákna obsahují mnoho myoglobinu, coţ je protein váţící na sebe kyslík a udělující svalům jeho typickou červenou barvu. Tato vlákna pracují pomaleji, ale delší dobu neţ vlákna bílá. Mají menší objem neţ vlákna bílá. Červená vlákna převaţují u běţců na delší tratě. [1] Bílá vlákna mají nízký obsah myoglobinu, cytochromu a mitochondrií. Zato jsou schopna rychlé a silné kontrakce, ale ne po delší dobu. Bílá vlákna jsou objemnější a převaţují u běţců zaměřených na krátké tratě (sprinty). [1] Běh je realizován primárně pomocí dolních končetin a sekundárně pomocí horních končetin. Na dolních končetinách jsou hlavním hnacím „motorem“ dvojhlavý sval stehenní (musculus biceps femori) a čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris). Dále se na běhu podílí trojlavý sval lýtkový (mutulus triceps surae) a sval krejčovský (musculus sartorius). Na horních končetinách se při běhu pouţívá deltový sval (mutulus deltoid) a trapézový sval (mutulus trapezius). U běhu se pohybujeme buď v aerobním pásmu (s přístupem kyslíku), nebo v anaerobním (bez přístupu kyslíku). 20

4.2.1 Typy svalových vláken Svalová vlákna se dělí na rychlá (bílá) a pomalá (červená). Uţ podle jejich názvu poznáme, jaký mají vliv na sportovní výkon. Rychlá vlákna jsou vyuţívána v počáteční fázi výkonu. Jsou mnohem silnější a schopnost jejich kontrakce je několikanásobně větší neţ u pomalých. Naproti tomu se však velmi rychle unaví, potom přebírají práci vlákna pomalá. Jejich rozdělení není tak úplně jednoduché, je třeba říci, ţe existují rychlá vlákna glykolytická a oxidativní. Glykolytická pracují v první fázi výkonu, ale velmi rychle se unaví, naproti tomu oxidativní vlákna jsou o něco odolnější, zato však o něco slabší, čili se pomaleji kontrahují. Pomalá vlákna se vyuţijí především při vytrvalostních aktivitách. [10]

Tabulka 1: Anatomická a funkční charakteristika svalových vláken [10] Velmi tenká a bohatě statické, pomalé pohyby; kapilarizovaná polohové funkce středně silná a kapilarizovaná rychlý a silový pohyb

typ I., SO typ II. A, FOG typ II. B, FG

Velmi silná kapilarizovaná

a

typ III.

Nediferencovaná vlákna

málo maximální silový pohyb

není známa

Podle uvedených kriterií rozlišujeme čtyři typy svalových vláken:  pomalá červená vlákna (typ I., SO, slow oxidative); [10]  rychlá bílá vlákna (typ II. A, FOG, fast oxidative and glycolytic); [10]  rychlá červená vlákna (typ II. B, FG, fast glycolytic), [10]  přechodná vlákna (typ III., intermediární, nediferencovaná vlákna). [10]

21

Obr. 5: Typy svalových vláken [10]

Pomalá červená vlákna (SO), jsou poměrně tenká (cca 50 mikrometrů), mají méně myofibril, hodně mitochondrií a přítomnost většího množství myoglobínu (obdoba krevního barviva) jim dodává červenou barvu. Jsou typická velkým množstvím krevních kapilár. Enzymaticky jsou červená vlákna vybavena k pomalejší kontrakci, ale jsou vhodná pro vytrvalostní činnost. Jsou ekonomičtější a vhodnější pro stavbu svalů zajišťujících spíše statické, polohové funkce a pomalý pohyb. Málo se unaví. Nazývají se také "tonická vlákna“. [10] Rychlá bílá vlákna (FOG), jsou objemnější (cca 80-100 mikrometrů), mají více myofibril a méně mitochondrií. Enzymaticky jsou vybavena k rychlým kontrakcím, prováděným velkou silou, ale po krátkou dobu. Jsou méně ekonomická a mají jen střední množství kapilár. Hodí se pro výstavbu svalů zajišťujících rychlý pohyb prováděný velkou silou. Jsou velmi odolná proti únavě.[10] Rychlá červená vlákna (FG), mají velký objem, málo kapilár, nízký obsah myoglobinu

a

nízký

obsah

oxidativních

enzymů.

Díky

silně

vyvinutému

sarkoplazmatickému retikulu a vysoké aktivitě Ca a Mg iontů, dochází u těchto vláken k rychlému

stahu

prováděnému

maximální

jsou málo odolná proti únavě. [10] 22

silou,

ale

vlákna

Přechodná vlákna představují vývojově nediferencovanou populaci vláken, která je zřejmě potenciálním zdrojem předchozích tří typů vláken. [10] Větší část populace se v podílu rychlých a pomalých vláken ve svalu nachází někde uprostřed, čili podíl rychlých a pomalých vláken je poměrně vyváţený. Podíl vláken je daný geneticky, a tak se poměrně často stává, ţe někteří jedinci jsou schopni sprintovat v časech či zvedat váhy, které naopak jiní nedokáţou uběhnout či zvednout ani po usilovném tréninku. Dobře zaměřeným tréninkem se dá docílit zvětšení části svalových vláken, buď rychlých či pomalých, ale pokud srovnáte sportovní výkon geneticky obdarovaného jedince, který poctivě trénuje, nelze mu s průměrnou výbavou obyčejného člověka konkurovat ani při praktikování sebelepších tréninkových postupů. [10] Při sprintech a silových disciplínách je zdroj energie vyuţíván bez kyslíku, kdy tělo spotřebovává ATP. Pro vytrvalostní disciplíny, tedy aerobní zatíţení, jsou jako zdroje energie vyuţity sacharidy a tuky jejich spalováním. V prvním případě při anaerobním výkonu lze v nejvyšším výkonu pokračovat maximálně v desítkách vteřin (cca 20 s), coţ závisí na způsobu tréninku, při aerobním zatíţení lze dle kondice pokračovat i několik hodin. [10]

23

Obr. 6: Podíl procentuálního zastoupení svalových vláken u vybraných sportovců [10]

Aerobní pásmo „Aerobní běh je běh, kdy jedinec běží pomalu a pohodlně a nepřekračuje rychlost nebo vzdálenost, na kterou je v poslední době trénován. Jeho svaly jsou dost silné, aby unesly zátěž, a krevní oběh dodává dostatek kyslíku. Malé množství odpadních látek, které tělo vyprodukuje, krev snadno vyplaví a nedovolí jim, aby se hromadily a bránily svalům ve správné funkci.“ [1]

Anaerobní pásmo „Anaerobní běh znamená, že rychlost a vzdálenost, na kterou jsme trénovali, překročíme. Svaly jsou namáhány nad svou kapacitu a potřebují více kyslíku, než je jim tělo schopno dodat. Po určitou dobu svaly fungují dál, protože využívají chemické procesy, kterými uvolňují kyslík samy ze sebe. Množství kyslíku, které je takto získáno, je dosti omezené, vytváří se velké množství odpadních produktů a svaly začnou bolet.

24

Začneme se zadýchávat a nakonec zpomalíme. Po skončení tréninku je potřeba tento kyslík svalům „splatit“ (kyslíkový dluh).“ [1] 4.2.2 Přeměna potravy v energii Glykogen je hlavní svalové „palivo“. Vzniká z uhlovodanů, které jsou obsaţeny v chlebu, ovoci, cukru atd. Ty se štěpí na jednoduché cukry a některé z nich se potom znovu rekombinují na glykogen ve svalech. Glukóza, laktóza (mléčný cukr), fruktóza (bílý cukr), jsou monosacharidy a přeměňují se v glykogen v jednom kroku. Sacharóza (bílý cukr) je disacharid a vyţaduje ještě jeden krok navíc, který spotřebovává větší energii a zpomaluje celý proces. [1] Glukóza se absorbuje skrze ţaludeční stěny do krve a následně je rozváděna ţilním systémem do svalů. Svaly glukózu absorbují a ukládají si ji jako glykogen, který pak vyuţívají při pohybu. Glykogen, který se neuloţí ve svalech, je ukládán v játrech. Jakmile dojde k naplnění svalů i jater glykogenem, tak se přeměňuje na tuk, a v této podobě se ukládá. [1] Při zátěţi se jako první spotřebovává energie, kterou mají svaly nejblíţe „po ruce“, tedy glykogen ve svalových buňkách, coţ je prvních 10 minut aerobního tréninku. Při tomto procesu se glykogen kombinuje s kyslíkem z krve a vytváří se energie a další různé odpadní látky jako je kyselina mléčná. [1] Po přibliţně dalších 10 minutách tělo vyčerpá zásoby energie ve svalech a začne zpracovávat zásoby uloţené ve formě tuku. Tukům trvá přibliţně 20 minut, neţ začnou uvolňovat mastné kyseliny do krve, a tím dodávají svalům potřebnou energii. Po přibliţně třiceti minutách dojde k vyčerpání všech rychlých zdrojů energie a z tuku se stává primární zdroj energie. [1] 4.2.3 Běžecký krok

Supinace Lehčí forma supinace je normální jev u většiny běţců. Běţecký krok by měl vypadat tak, ţe při dopadu je noha mírně vytočená vně. Po dopadu noha opisuje jakousi „kolíbku“ a chvíli předtím, neţ se odrazí, by se měla lehce opřít o bříško palce, takţe celkový pohyb začíná na patě a končí na bříšku palce. [6] 25

Pronace Pronace znamená, ţe noha došlapuje dovnitř. Pronací trpí většinou ţeny, u nich je to dáno anatomií (širší pánev), ale při mírnějším provedení a dobrém výběru bot se tento problém vyřeší sám. Dále tímto problémem trpí hodně lidé s nadváhou. Tento problém jde vyřešit v základě dvěma způsoby. Jednak dobrou obuví, která je přímo určená k řešení toho problému. Tyto boty se označují jako „control“ anebo „sport“. Takto označená obuv označuje podporu pohybu. Nebo se dnes jiţ dají nechat vyrobit speciální vloţky do bot, které jsou vymodelovány přímo na míru. [6]

Ploché nohy Problém plochých nohou řeší většinou lidé s nadváhou nebo s vyšším vzrůstem. V tomto případě se ploché nohy dají řešit speciálními vloţkami do bot. Tyto vloţky se dají nechat zhotovit u specialisty a dají se pouţít skoro ve všech botách. [6] 4.2.3.1 Nejčastější běžecké chyby Mezi nejčastější běţecké chyby patří:  Nesprávné umístění těţiště  Předklon  Záklon  Nasazování přední nohy příliš dopředu  Špatná práce rukou [6] 4.2.4 Tepová frekvence při běhu Srdce je jedním z nejdůleţitějších svalů v našem těle. Stará se o krevní oběhový systém. Jeho svalová vlákna jsou jinak strukturovaná neţ třeba biceps nebo prsní sval. Základní buněčnou jednotkou svaloviny srdce je tzv. kardiomyocyt, tedy jednojaderná svalová buňka s rozměry 90 x 15 μm s mnoţstvím mitochondrií, jeţ ve své cytoplazmě obsahuje aktin-myosinové myofibrily schopné stahu. Tyto buňky tvoří trojrozměrnou síť navzájem pospojovaných tzv. interkalárními disky, coţ jsou komplexy mezibuněčných spojení, pod mikroskopem zřetelné jako světlolomné linie. 26

Celá

svalovina

je,

podobně

jako příčně

pruhovaná

svalovina,

hierarchicky

oddělená vazivem různé úrovně: endomysium, perimysium a epimysium.[10] „Přitom srdce je, na to, jak je pro nás důležitý orgán, velmi skromný orgán, úplně mu stačí, když ho necháme pravidelně promývat krví a když se budeme pravidelně hýbat.“ [6] Pro výpočet maximální tepové frekvence se pouţívá Cooprův vzorec. Od tepové frekvence se odvíjí, jak rychle nám bude čerpána krev do těla, a tím bude kyslík dodáván ke svalům. Podle tohoto vzorce zjistíme, jakou tepovou frekvenci máme drţet, kdyţ chceme zhubnout, zlepšit své zdraví anebo se zlepšovat. Pro obecnou populaci platí, ţe: 220 – věk = maximální tepová frekvence Výsledné číslo je tepová frekvence, kterou můţu dosáhnout. Podle Karvonena je vzorec trošičku poupravený a zní: (220 – věk – TF klidu) x 0,55 (aerobní práh) + TF klidu Pro jedince, kteří dlouhodobě sportují a mají za cíl zvýšení svojí fyzické kondice, se však hodí více vzorec: (230 – věk – TF klidu) x 0,55 (aerobní práh) + TF klidu [1]

4.3 BMI index BMI index je index tělesné hmotnosti (anglicky body mass index). Je to číslo, které se pouţívá při zkoumání tělesné hmotnosti a určování podvýţivy, normální tělesné hmotnosti anebo nadváhy. Jde o statické porovnání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. BMI se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky: [15]

27

Za hmotnost se dosazuje váha jedince v kilogramech a za výšku velikost jedince v metrech. Výsledná jednotka je kg/m², ale často se vynechává a píše se pouze výsledné číslo. [15]

Použití BMI BMI index je pouze statická pomůcka, ale u konkrétního jedince BMI nebere v potaz tělesnou skladbu. Kupříkladu kulturisti. Na svoji tělesnou výšku mají poměrně vysokou váhu a podle BMI by měli mít nadváhu, ale ve skutečnosti nemají více neţ 5 % tělesného tuku. Na druhou stranu starší lidé nemají uţ tolik svalové hmoty, ale podle BMI mají ideální váhu. Proto se v lékařské praxi pouţívají specifičtější metody pro zjištění tělesného tuku, jako je třeba kaliperace. [15] BMI index se spíše pouţívá pro statistické měření více vzorků populace. Je to z toho důvodu, ţe pro zjištění BMI indexu není potřeba sloţitě a zdlouhavě měřit podkoţní řasy, jako se to dělá u kaliperace, ale stačí pouze tělesná váha a výška. [15] Vypočtená BMI hodnota jedince by neměla být brána jako absolutní ukazatel, ale pouze jako jedno vodítko k určení tělesné kondice. [15]

Číselné vyjádření BMI hodnoty Nejčastější hodnoty v populaci jsou od cca 15 (závaţná podvýţiva) do cca 40 (těţká nadváha). Přesné hranice mezi jednotlivými stupni

(závaţná

podvýţiva,

podvýţiva, optimální váha atd.) se podle odborníku liší, ale obecně se soudí, ţe BMI index pod 18,5 je podváha, která můţe být následkem nějaké nemoci buď fyzické, nebo psychologické, zatímco BMI nad 25 je povaţován za nadváhu a BMI nad 30 za příznak obezity. Tyto stupně se dají pouţít pro jedince starší 20 let, jejichţ výkon je uţ ukončen. [15]

28

Obr. 7: BMI tabulka [15]

4.4 Charakteristika běhu na 5 kilometrů Běh na pět kilometrů se řadí mezi střední vytrvalecké tratě. Běhá se buď na atletické dráze, kde se jedná o 12,5 kola, na silnici nebo v terénu. Jde o olympijskou disciplínu a o druhou nejdelší běţeckou disciplínu běhanou na dráze. Současný světový rekord na dráze mezi muţi drţí etiopský závodník Kenenisa Bekela časem 12:37,35. Zaběhl ho 31. 5. 2004 v Nizozemském Hengelu. Mezi ţenami je rekordmankou rovněţ Etiopanka Tiruneš Dibabová, která 6. 6. 2008 v Oslu zaběhla čas 14:11,15. V české republice drţí rekord Monika Hamhalterová z Bohemians ČKD Praha, která 21. 6. 1988 29

v Grudziądz zaběhla čas 15:44,11. Mezi muţi vévodí českým tabulkám Jiří Sýkora ze Slovanu Opava s časem 13:24,99 zaběhnutým 1. 8. 1980 v Moskvě. Můţeme říct, ţe časy běţecké extratřídy se dnes pohybují okolo 13 minut u muţů a 14:30 u ţen. Světový rekord byl v drţení i českého běţce. Emil Zátopek 30. 5. 1954 v Paříţi běţel za 13:57,2. V dnešní době, kdy se běh stává stále více populární a masovou akcí, je pět kilometrů oblíbených hlavně u ţen. Třeba v běţeckém seriálu PIM je běh na pět kilometrů vypisován pouze pro ţeny. [8]

4.5 Charakteristika běhu na 10 kilometrů Deset kilometrů je dlouhá vytrvalecká trať. Běhá se na atletické dráze, kde je to 25 kol, na silnici nebo v terénu. Jedná se o nejdelší běţeckou disciplínu běhanou čistě na dráze (maraton sice začíná a končí na atletické dráze, ale většina závodu vede po silnici). Současný světový rekord je v drţení Etiopana Kenenisi Bekeleho, který 26. 8. 2005 v Bruselu zaběhl čas 26:17,53. Ţenský světový rekord drţí Číňanka Wang Junxia. Její světový rekord má hodnotu 29:31,58 a zaběhla ho 8. 9. 1993 v Pekingu. Český rekord má hodnotu 27:47,90 a zaběhl ho závodník Dukly Praha Jan Pešava 6. 8. 1998 v Praze. Ţenský rekord má hodnotu 32:27,68 a zaběhla ho Alena Peterková, závodnice MBK Havířov, 15. 7. 2000 v Plzni. Běh na deset kilometrů je velice náročný a hranice světové extratřídy se pohybují u muţů okolo 27 minut (to odpovídá času 2:50 na 1 km!) a u ţen 30 minut. I Česká republika měla svého světového rekordmana na této trati. Emil Zátopek 1. června 1954 v Bruselu zaběhl čas 28:54,2. Běh na deset kilometrů je dnes velice populární a objevuje se stále více závodů pro širší veřejnost (běţecký seriál PIM nebo Nike Run Prague). [8],[9]

4.6 Charakteristika maratonského běhu Maratonský běh neboli maraton je nejdelší olympijskou disciplínou. Jde o trať dlouhou 42,192 kilometru. Je to druhá nejdelší atletická disciplína olympijského programu (delší je pouze chůze na 50 km). Historie maratonského běhu sahá aţ do starověku. Podle legendy měl řecký voják Feidippidés po vítězství Athéňanů nad Peršany 12. září 490 př. n. l. nést zprávu z Marathónu do 39,152 km vzdálených Athén a tam se slovy „Νενικήκαμεν“ („Zvítězili jsme“) vyčerpáním zemřel. S nápadem 30

uspořádat maratonský běh přišel jako první francouzský filolog Michel Bréal. Přednesl nápad svému příteli Pierru de Couberténovi a ten jej v roce 1894 zavedl do programu připravovaných olympijských her. Závod se uskutečnil na přibliţně původní trati z Marathonu do Athén 10. dubna 1896. Prvním maratonským vítězem zde byl Řek Spyridon Louis s časem 2:58:50. První oficiální maraton na českém území byl uspořádán 25. října 1908 na trati mezi Smíchovem a Dobříší. K nejznámějším a největším maratonským běhům současné doby patří maraton v Bostonu, zaloţený jiţ v roce 1897, v New Yorku, v Chicagu, v Londýně a v Berlíně. V Česku je v současnosti nejznámější Praţský mezinárodní maraton PIM, zaloţený v roce 1995. Další maraton se však běhá v praţské Stromovce na pěti kilometrových okruzích) jiţ od roku 1963. Českou maratonskou legendou je Emil Zátopek, který vyhrál olympijský maraton v Helsinkách v roce 1952 v čase 2:23:03 (běţel jej tehdy poprvé v ţivotě). V současné době drţí maratonský rekord Keňan Patrick Musyoki Makau, který 25. 9. 2011 v Berlíně zaběhl čas 2:03:38. Mezi ţenami je rekordmankou Paula Radcliffeová časem 2:15:25 z Londýna 13. 4. 2003. Českými rekordmany jsou mezi muţi závodník MK Ostrava Karel David časem 2:11:57 zaběhnutým 23. 5. 1993 v Hamburgu a mezi ţenami závodnice MBK Havířov Alena Peterková časem 2:27:00 zaběhnutým 29. 4. 1995 v Pardubicích. [8]

31

5

Hypotézy Podle obecných předpokladů jsou atleti vytrvalci ektomorfního typu, ale jejich

tělesná stavba se liší dle jejich specializace.

H1: Běžec na 5 kilometrů a) Somatotyp běţce na 5 kilometrů leţí nad mezomorfo-ektomorfní osou v grafu určující somatotyp. b) Běţec na 5 kilometrů je 175-180 centimetrů vysoký. c) Běţec na 5 kilometrů váţí 65-70 kilogramů. d) BMI index běţce na 5 kilometrů je 19,5 –20,0 bodu.

H2: Běžec na 10 kilometrů a) Somatotyp běţce na 10 kilometrů leţí na mezomorfo-ektomorfní ose v grafu určující somatotyp. b) Běţec na 10 kilometrů je 170-180 centimetrů vysoký. c) Běţec na 5 kilometrů váţí 60-65 kilogramů. d) BMI index běţce na 10 kilometrů je 19,3-19,8 bodu.

H3: Maratonský běžec a) Somatotyp maratonského běţce leţí pod mezomorfo-ektomorfní osou v grafu určující somatotyp nejblíţe k ektomorfní ose ze všech měřených běţců. b) Maratonský běţec je 170-175 centimetrů vysoký. c) Maratonský běţec váţí pod 60 kilogramů. d) BMI index běţce na 5 kilometrů je 19,0 – 19,5 bodu.

32

6

Metodologie V první řadě jsme museli promyslet, co vlastně budeme měřit a jak.

Nastudováním literatury a odborných článků bylo zjištěno, ţe nejlepší metodou na určení somatotypů bude Heat-Carter metoda. Tato metoda, jak jiţ bylo výše zmíněno, se zakládá na zjištění 10 rozměrů těla zkoumané osoby, a to: výšky, váhy, řasy tricepsu, řasy subskapulární, řasy supraspinální, řasy lýtka, šířky loketního kloubu, šířky kolenního kloubu, obvodu kontrahovaného bicepsu a obvodu lýtka. Řasy tricepsu, subskapulární, supraspinální a lýtka jsou měřeny kaliperem, coţ je přístroj na zjištění šířky řasy podkoţního tuku. Výška, obvod kontrahovaného bicepsu a obvod lýtka byly měřeny krejčovským metrem a šířka loketního kloubu a šířka kolenního kloubu byly měřeny posuvným měřidlem neboli šuplerou. Dále jsme se dotazovaných ptali na jejich osobní výkony na tratích 1 kilometr, 5 kilometrů, 10 kilometrů a maraton, na to, zda drţí nějakou dietu, jestli si upravují jídelníček před závodem a jaké berou doplňky stravy. Výběr měřených jedinců probíhal na základě vyhledání v průběţných tabulkách na stránce www.atletika.cz v sekci statistiky, průběţné tabulky. Bylo vybráno z kaţdé měřené vzdálenosti (5 km, 10km, maraton) 10 jedinců s nejlepším výsledkem za minulý kalendářní rok 2012. Z těchto 30 oslovených lidí souhlasilo se schůzkou a změřením 14 závodníků. S těmito 14 závodníky bylo dohodnuto několik schůzek. První se odehrála na halovém Mistrovství české republiky v Hale Otakara Jandery v praţské Stromovce 16. a 17. února 2013. Zde byli změřeni 3 závodníci. Další měření proběhlo na silničním závodě Palestra Kbelská 10 dne 2. března 2013. Na tomto závodě bylo odměřeno dalších 6 závodníků. Poslední měření proběhlo také na silničním závodě Pečecká desítka – Memoriál Jardy Kvačky 9. března 2013. Zde bylo odměřeno zbylých 5 závodníků. Výpočet měření byl prováděn dle výše uvedeného vzorce pro výpočet somatotypů. Byla sestavena tabulka pro usnadnění výpočtu somatotypů v programu Microsoft office Excel 2007, kam se zadávaly jednotlivé údaje běţců a program nám vypočítal jednotlivé ektomorfní, mezomorfní a endomorfní sloţky.

33

Obr. 8: Tabulkový kalkulátor pro výpočet jednotlivých komponent somatotypů

Zdroj: Vlastní návrh kalkulátoru

34

7

Běžci na 5 kilometrů Běţců na 5 kilometrů bylo změřeno pět. Tito běţci patří mezi nejlepší běţce na

pět kilometrů v České republice.

Běžec číslo 1 První běţec měří 192 centimetrů, váţí 76 kilogramů, řasa tricepsu je 6 mm, řasa subskapulární je 6,2 mm, řasa supraspinální je 8,2 mm, řasa lýtka je 3,8 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 33 cm, obvod lýtka je 38 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:30. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:42 a na 10 kilometrů 31:20. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,6 Mezomorfní = 4,37 Ektomorfní = 4,60

Běžec číslo 2 Druhý běţec měří 184 centimetrů, váţí 63 kilogramů, řasa tricepsu je 6,6 mm, řasa subskapulární je 6,6 mm, řasa supraspinální je 6 mm, řasa lýtka je 6,3 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 29 cm, obvod lýtka je 33 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:33. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:00 a na 10 kilometrů 31:40. Běţec naběhá okolo 600 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. 35

Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,65 Mezomorfní = 3,20 Ektomorfní = 5,27

Běžec číslo 3 Třetí běţec měří 176 centimetrů, váţí 60 kilogramů, řasa tricepsu je 3,6 mm, řasa subskapulární je 5,8 mm, řasa supraspinální je 5 mm, řasa lýtka je 5,4 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 35 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:27. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:29 a na 10 kilometrů 30:43. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,174 Mezomorfní = 3,603 Ektomorfní = 4,328

Běžec číslo 4 Čtvrtý běţec měří 183 centimetrů, váţí 64 kilogramů, řasa tricepsu je 6,4 mm, řasa subskapulární je 6 mm, řasa supraspinální je 6,2 mm, řasa lýtka je 5,2 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 30 cm, obvod lýtka je 34 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:30. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:03 a na 10 kilometrů 30:58. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel 36

maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,595 Mezomorfní = 3,71 Ektomorfní = 4,909

Běžec číslo 5 Pátý běţec měří 180 centimetrů, váţí 62 kilogramů, řasa tricepsu je 4,2 mm, řasa subskapulární je 6,2 mm, řasa supraspinální je 5,8 mm, řasa lýtka je 6,3 mm, šířka loketního kloubu je 7,8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:29. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:52 a na 10 kilometrů 31:15. Běţec naběhá okolo 480 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,349 Mezomorfní = 3,901 Ektomorfní = 4,710

37

Tabulka 2: Naměřené hodnoty běžců na 5 kilometrů Běţec číslo 1

Běţec číslo 2

Běţec číslo 3

Běţec číslo 4

Běţec číslo 5

Osobní rekord na 1 km

2:30

2:33

2:27

2:30

2:29


14:42

15:00

14:29

15:03

14:52


31:20

31:40

30:43

30:58

31:15

Osobní rekord na maraton

-

-

-

-

-

Výška

192

184

176

183

180

Váha

76

63

60

64

62

Řasa tricepsu

6

6,6

3,6

6,4

4,2

Řasa subskapulární

6,2

6,6

5,8

6

6,2

Řasa supraspinální

8,2

6

5

6,2

5,8

Řasa lýtka

3,8

6,3

5,4

5,2

6,3

Šířka loketního kloubu

8

8

7

8

7,8

Šířka kolenního kloubu

10

9

9

9

9

Obvod kontrahovaného bicepsu

33

29

28

30

28

Obvod lýtka

38

33

35

34

36

Počet naběhaných km za měsíc

400

600

400

400

380

Netučné jídlo

-

Nic těţkého, smaţeného

Lehčí jídla, kuřecí, těstoviny

Nic tučného, smaţeného

-

-

-

-

-

Vitamíny, BCAA

BCAA, iontové nápoje

Vitamíny, BCAA

Vitamíny, BCAA

BCAA, iontové nápoje

Strava před závodem

Dieta Doplňky stravy

Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat.

38

Z tabulky vyplývá, ţe běţec číslo 3 má nejlepší osobní rekord na 1, 5 a 10 kilometrů. Dále má běţec nejniţší naměřené hodnoty v kategorii výška, váha, řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa supraspinální, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu. Naproti tomu nejvyšší naměřené hodnoty v oblasti osobní rekord na 1 kilometr, řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa lýtka a počet naběhaných kilometrů měl běţec číslo 2. Běţec číslo 3 měl nejvyšší naměřené hodnoty v oblastech výška, váha, řasa supraspinální, šířka kolenního kloubu, obvod kontrahovaného bicepsu a obvod lýtka. Běţec číslo 4 měl nejvyšší hodnoty v oblastech rekord na 5 kilometrů a nejniţší hodnoty v řase lýtka a šířce kolenního kloubu. Poslední běţec číslo 5 měl nejniţší řasu lýtka, největší šířku kolenního kloubu, obvod kontrahovaného bicepsu a počet naběhaných kilometrů za měsíc.

Tabulka 3: Průměrné hodnoty běžců na 5 kilometrů Osobní rekord na 1 km

2:29,8


14:49


31:11


-

Výška

183

Váha

65

Řasa tricepsu

5,36


6,16


6,24

Řasa lýtka

5,4


7,76


9,2


29,6

Obvod lýtka

35,2


436

Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. 39

Obr. 9: Graf somatotypů běžců na 5 km

Zdroj: graf převzat z [21] a doplněn o zjištěné výsledky Podle vzorce uvedeného níţe byly vypočítány osové souřadnice a následně byly zaneseny do grafu výše. Jednotlivým běţcům byla přiřazena barva pro rozlišení. Běţci číslo jedna byla přiřazena černá barva, běţci číslo 2 zelená, běţci číslo 3 červená, běţci číslo 4 fialová a běţci číslo 5 modrá. X = Ektomorfie – endomorfie Y= 2 * Mezomorfie – (Ektomorfie + Endomorfie)

40

7.1 BMI indexy běžců specializujících se na 5 kilometrů BMI indexy byly spočítány za pomocí tabulkové kalkulačky vytvořené v programu Microsoft Exel 2007.

Obr. 10: Tabulkový kalkulátor pro výpočet BMI indexu

Zdroj: Vlastní zpracování.

Běžec číslo 1 Váha = 76 kg Výška = 1.92 m BMI index = 20,62

Běžec číslo 2 Váha = 63 kg Výška = 1,84 m BMI index = 18,60

41



Běžec číslo 5 Váha = 62 kg Výška = 1,80 m BMI index = 19,13 Průměrná hodnota BMI indexu běţců specializujících se na 5 kilometrů byla 19,36 bodu.

42

8

Běžci na 10 kilometrů Běţci na 10 kilometrů byli změřeni čtyři. Tito běţci patří mezi nejlepší běţce

na deset kilometrů v České republice.

Běžec číslo 1 První běţec měří 176 centimetrů, váţí 61 kilogramů, řasa tricepsu je 7 mm, řasa subskapulární je 9,8 mm, řasa supraspinální je 8,9 mm, řasa lýtka je 3,1 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 8 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 26 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:34. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:15 a na 10 kilometrů 31:52. Běţec naběhá okolo 500 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:50:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,489 Mezomorfní = 2,758 Ektomorfní = 4,147

Běžec číslo 2 Druhý běţec měří 190 centimetrů, váţí 70 kilogramů, řasa tricepsu je 9,2 mm, řasa subskapulární je 11,4 mm, řasa supraspinální je 9 mm, řasa lýtka je 6,8 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 3:00. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 16:40 a na 10 kilometrů 34:00. Běţec naběhá okolo 250 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje.

43


Běžec číslo 3 Třetí běţec měří 180 centimetrů, váţí 65 kilogramů, řasa tricepsu je 8 mm, řasa subskapulární je 9,2 mm, řasa supraspinální je 8,2 mm, řasa lýtka je 6,8 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 30,5 cm, obvod lýtka je 34 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 3:00. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 16:40 a na 10 kilometrů 33:15. Běţec naběhá okolo 350 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:40:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,393 Mezomorfní = 3,884 Ektomorfní = 4,190

Běžec číslo 4 Čtvrtý běţec měří 180 centimetrů, váţí 68 kilogramů, řasa tricepsu je 8,5 mm, řasa subskapulární je 8,2 mm, řasa supraspinální je 10,3 mm, řasa lýtka je 4,9 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 27 cm, obvod lýtka je 37 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:40. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:44 a na 10 kilometrů 32:30. Běţec naběhá okolo 300 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton

44

tohoto běţce činí 2:41:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,565 Mezomorfní = 3,730 Ektomorfní = 3,701

45

Tabulka 4: Naměřené hodnoty běžců na 10 km Běţec číslo 1

Běţec číslo 2

Běţec číslo 3

Běţec číslo 4


2:34

3:00

3:00

2:40


15:15

16:40

16:40

15:44


31:52

34:00

33:15

32:30


2:50:00

-

2:40:00

2:41:00

Výška

176

190

180

180

Váha

61

70

65

68

Řasa tricepsu

7

9,2

8

8,5


9,8

11,4

9,2

8,2


8,9

9

8,2

10,3

Řasa lýtka

3,1

6,8

6,8

4,9


7

7

7

8


8

10

10

10


26

28

30,5

27

Obvod lýtka

36

36

34

37


500

250

350

300

Lehčí jídla, banán

-

Müsli, banán

Müsli, těstoviny, banán

-

-

-

-

Vitamíny

-

BCAA, vitamíny,

BCAA


Dieta Doplňky stravy

Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. Z tabulky vyplývá, ţe běţec číslo 1 má nejniţší hodnoty v oblastech osobní rekord na 1 km, osobní rekord na 5 km, osobní rekord na 10 km, výška, váha, řasa tricepsu, řasa lýtka, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu.

46

Běţec číslo 2 má nejvyšší hodnoty naměřené v oblastech osobní rekord na 1 km, osobní rekord na 5 km, osobní rekord na 10 km, výška, váha, řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa lýtka a šířka kolenního kloubu. Nejvyšší hodnoty běţce číslo 3 jsou osobní rekord na 1 km, osobní rekord na 5 km, řasa lýtka, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu. Běţec číslo 4 měl nejvyšší hodnoty v oblastech řasa supraspinální, šířka loketního a kolenního kloubu a obvod lýtka, dále měl nejniţší hodnotu ze všech naměřených v oblasti řasa subskapulární.

Tabulka 5: Průměrné hodnoty běžců na 10 km Osobní rekord na 1 km

2:48,5


16:04


32:54


2:43:40

Výška

181,5

Váha

66

Řasa tricepsu

8,18


9,65


9,1

Řasa lýtka

5,4


7,25


9,5


27,8

Obvod lýtka

35,75


350


47

Obr. 11: Graf somatotypů běžců na 10 km

Zdroj: graf převzat z [21] a doplněn o zjištěné výsledky Podle vzorce uvedeného výše byly vypočítány osové souřadnice X a Y. Poté byly zaneseny do grafu. Jednotlivým běţcům byly přiřazeny barvy pro větší názornost. Běţci číslo 1 byla přidělena černá barva, běţci číslo 2 červená barva, běţci číslo 3 zelená a běţci číslo 4 fialová.

48

8.1 BMI indexy běžců specializujících se na 10 kilometrů Běžec číslo 1 Váha = 61 kg Výška = 1,76 m BMI = 19,69

Běžec číslo 2 Váha = 70 kg Výška = 1,90 m BMI = 19,39


Běžec číslo 4 Váha = 68 kg Výška = 1,80 m BMI = 20,99 Průměrná hodnota BMI indexu běţců specializujících se na 10 kilometrů byla 20,03 bodu.

49

9

Běžci specializující se na maraton Maratonci byli změřeni čtyři. Tito běţci patří mezi nejlepší maratonce v České

republice.

Běžec číslo 1 První běţec měří 175 centimetrů, váţí 60 kilogramů, řasa tricepsu je 6,8 mm, řasa subskapulární je 10 mm, řasa supraspinální je 9,2 mm, řasa lýtka je 0,2 mm, šířka loketního kloubu je 6 cm, šířka kolenního kloubu je 8 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 26 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:39. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:57 a na 10 kilometrů 31:02. Běţec naběhá okolo 500 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:18:26. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,538 Mezomorfní = 2,084 Ektomorfní = 4,141

Běžec číslo 2 Druhý běţec měří 180 centimetrů, váţí 63 kilogramů, řasa tricepsu je 6,7 mm, řasa subskapulární je 8 mm, řasa supraspinální je 8,3 mm, řasa lýtka je 4,2 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 37 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:42. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:30 a na 10 kilometrů 31:53. Běţec naběhá okolo 450 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:21:36. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: 50

Endomorfní = 2,129 Mezomorfní = 3,362 Ektomorfní = 4,533

Běžec číslo 3 Třetí běţec měří 178 centimetrů, váţí 62 kilogramů, řasa tricepsu je 6,2 mm, řasa subskapulární je 7,1 mm, řasa supraspinální je 8 mm, řasa lýtka je 5,6 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 27 cm, obvod lýtka je 35 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:38. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 16:01 a na 10 kilometrů 32:02. Běţec naběhá okolo 500 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:23:58. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,966 Mezomorfní = 3,101 Ektomorfní = 4,340

Běžec číslo 4 Třetí běţec měří 185 centimetrů, váţí 68 kilogramů, řasa tricepsu je 4,9 mm, řasa subskapulární je 6,8 mm, řasa supraspinální je 7,2 mm, řasa lýtka je 3,6 mm, šířka loketního kloubu je 9 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 29 cm, obvod lýtka je 38 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:39. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:33 a na 10 kilometrů 31:42. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:20:27. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje.

51


52

Tabulka 6: Naměřené hodnoty maratonských běžců Běţec číslo 1

Běţec číslo 2

Běţec číslo 3

Běţec číslo 4


2:39

2:42

2:38

2:39


14:57

15:30

16:01

15:33


31:02

31:53

32:03

31:42


2:18:26

2:21:36

2:23:58

2:20:27

Výška

175

180

178

185

Váha

60

63

62

68

Řasa tricepsu

6,8

6,3

6,2

4,9


10

8,3

7,1

6,8


9,2

4,2

8

7,2

Řasa lýtka

0,2

4,2

5,6

3,6


6

7

7

9


8

9

9

10


26

28

27

29

Obvod lýtka

36

37

35

38


500

500

500

400


Lehčí jídla, banán

Těstoviny, kuřecí

Netučná jídla, těstoviny

Kuřecí, těstoviny, rýţe

Dieta

-

-

-

-

Vitamíny

BCAA, energ. gely

Iontové nápoje

-

Doplňky stravy

Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. Běţec číslo 1 má nejniţší naměřené hodnoty v oblastech osobní rekord na 1 km, osobní rekord na 5 km, osobní rekord na 10 km, výška, váha, řasa lýtka, šířka kolenního kloubu a obvod bicepsu, naopak nejvyšší naměřené hodnoty má v řase tricepsu, řase subskapulární, řase supraspinální a v počtu naběhaných kilometrů za měsíc. 53

Běţec číslo 2 má nejvyšší hodnoty v oblastech osobní rekord na 1 km a v počtu naběhaných kilometrů za měsíc. Nejniţší naměřené hodnoty má běţec v oblasti řasa supraspinální. Třetí běţec má nejvyšší hodnoty v oblastech rekord na 5 km, 10 km, řasa lýtka a počet naběhaných kilometrů. Nejniţší hodnoty má v oblastech osobní rekord na 1 km a obvod lýtka. Běţci číslo 4 byly naměřeny nejvyšší hodnoty v oblastech výška, váha, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu, obvod kontrahovaného bicepsu a obvod lýtka. Naopak nejniţší hodnotu má v počtu naběhaných kilometrů za měsíc.

Tabulka 7: Tabulka průměrných hodnot maratonců Osobní rekord na 1 km

2:39,5


15:30


31:40


2:21:06

Výška

179,5

Váha

63,25

Řasa tricepsu

6,15


7,9


8,1

Řasa lýtka

3,4


7,25


9


27,5

Obvod lýtka

36,75


475


54

Obr. 12: Somatotypy maratonských běžců zanesené do grafu

Zdroj: graf převzat z [21] a doplněn o zjištěné výsledky. Podle vzorce uvedeného výše byly vypočítány osové souřadnice X a Y. Poté byly zaneseny do grafu. Jednotlivým běţcům byly přiřazeny barvy pro větší názornost. Běţci číslo 1 byla přidělena černá barva, běţci číslo 2 červená barva, běţci číslo 3 zelená a běţci číslo 4 fialová.

55

9.1 BMI indexy běžců specializujících se na maraton Běžec číslo 1 Váha = 60 kg Výška = 1,75 m BMI = 19,59



Běžec číslo 4 Váha = 68 kg Výška = 1,85 m BMI = 19,86 Průměrná hodnota BMI indexu běţců specializujících se na maraton byla 19,61 bodu.

56

10 Výsledky - srovnání běžců na 5 km, 10 km a maraton Tabulka 8: Hodnoty běžců specializující se na 5 km, 10 km, a maraton Osobní rekord na 1 km

2:29,8

2:48,5

2:39,5


14:49

16:04

15:30


31:11

32:54

31:40

Osobní rekord na marathon

-

2:43:40

2:21:06

Výška

183

181,5

179,5

Váha

65

66

63,25

Řasa tricepsu

5,36

8,18

6,15


6,16

9,65

7,9


6,24

9,1

8,1

Řasa lýtka

5,4

5,4

3,4


7,76

7,25

7,25


9,2

9,5

9


29,6

27,8

27,5

Obvod lýtka

35,2

35,75

36,75


436

350

475

Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. Z tabulky vyplývá, ţe běţci na 5 kilometrů mají ze všech měřených skupin nejrychlejší průměr na 1 kilometr, 5 kilometrů a 10 kilometrů, Ani jeden z měřených běţců na 5 kilometrů dosud neběţel maraton, takţe nemá ţádný osobní rekord v této kategorii. Dále mají běţci na 5 kilometrů největší průměrnou výšku, řasu lýtka, šířku loketního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu. Další nejniţší hodnoty mají v oblastech řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa supraspinální a obvod lýtka. Změření běţci na 10 kilometrů mají nejvyšší osobní rekord na 1 kilometr, 5 kilometrů a maraton, mají největší váhu, řasu tricepsu, řasu subskapulární, řasu supraspinální, řasu lýtka a šířku kolenního kloubu. Naopak nejniţší hodnoty jim byly naměřeny v oblasti šířky loketního kloubu a počtu naběhaných kilometrů za měsíc. 57

Maratonci měli nejlepší průměrný osobní rekord na maraton, obvod lýtka a nejvíce naběhaných kilometrů za měsíc. Nejniţší hodnoty měli naměřeny v oblastech výška, váha, řasa lýtka, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu.

Obr. 13: Graf somatotypů běžců specializujících se na 5 km, 10 km a maraton

Zdroj: graf převzat z [21] a doplněn o zjištěné výsledky Červenou barvu mají běţci specializující se na maraton, modrou barvu mají běţci specializující se na 10 kilometrů a zelenou barvu mají běţci specializující se na 5 kilometrů. 58

11 Diskuze Tato práce byla prováděna na základě osobních schůzek a měření vybraných sportovců. Narazil jsem na určité potíţe dohodnout si termín schůzek s jednotlivými sportovci, a to pro jejich tréninkovou vytíţenost, soustředění nebo závody. Několik z nich odmítlo se nechat změřit kaliperem. Pro snadnější porovnávání naměřených hodnot byly vytvořeny tabulky, ve kterých jsou uvedeny naměřené hodnoty jednotlivých běţců. Vypočítané hodnoty byly zaneseny do grafu a barevně odlišeny. Z porovnání jednotlivých průměrných hodnot běţců vyplynulo, ţe běţci na 5 kilometrů mají nejlepší průměrný osobní rekord na 1 kilometr (2:29,8), 5 kilometrů (14:49) a 10 kilometrů (31:11). Ani jeden z měřených běţců, specializujících se na tuto trať, dosud neběţel maraton, takţe nemá ţádné osobní rekordy na tuto trať. Dále běţci specializující se na 5 kilometrů mají největší průměrnou naměřenou výšku (183 cm), řasu lýtka (5,4 mm), šířku loketního kloubu (7,76 cm) a obvod kontrahovaného bicepsu (29,6 cm). Dále mají nejniţší hodnoty v oblastech řasa tricepsu (5,36 mm), řasa subskapulární (6,16 mm), řasa supraspinální (6,24 mm) a obvod lýtka (35,2 cm). Dotazovaní běţci průměrně naběhají 436 kilometrů za měsíc. Ani jeden z těchto běţců nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy nejčastěji pouţívají vitamíny, BCAA aminokyseliny a iontové nápoje. Z porovnání jednotlivých průměrných hodnot běţců specializujících se na 10 km vyšlo, ţe tito běţci mají nejhorší průměrný rekord na 1 kilometr (2:48,5), 5 kilometrů (16:04) a maraton (2:43:40). Největší průměrnou naměřenou hodnotu mají tito běţci v oblastech váha (66 kg), řasa tricepsu (8,18 mm), řasa subskapulární (9,65 mm), řasa supraspinální (9,1 mm), řasa lýtka (5,4 mm) a šířka kolenního kloubu (9,5 cm). Naopak nejniţší průměrné naměřené hodnoty mají tito běţci v oblastech šířka loketního kloubu (7,25 cm) a počtu naběhaných kilometrů za měsíc (350 km). Dotazovaní běţci specializující se na 10 kilometrů průměrně naběhají 350 kilometrů za měsíc. Ani jeden z těchto běţců nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy nejčastěji pouţívají vitamíny, BCAA aminokyseliny a iontové nápoje.

59

Z porovnání jednotlivých průměrných hodnot běţců specializujících se na maraton vyšlo, ţe tito běţci mají nejlepší průměrný osobní rekord na maraton (2:21:06). Nejniţší průměrnou hodnotu mají tito běţci v oblasti výška (179,5 cm), váha (63,25 kg), řasa lýtka (3,4 mm), šířka kolenního kloubu (7,25 cm), šířka loketního kloubu (9 cm) a obvod kontrahovaného bicepsu (27,5 cm). Naopak nejvyšší naměřené průměrné hodnoty běţci specializující se na maraton mají v oblastech obvod lýtka (36,75 cm) a v počtu naběhaných kilometrů za měsíc (475 km). Ani jeden z těchto běţců nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy nejčastěji pouţívají vitamíny, BCAA aminokyseliny a iontové nápoje. Ze změření všech údajů a následného výpočtu BMI indexu vychází, ţe všichni běţci mají podobný BMI index v rozmezí 19,6–20,99 bodu, průměrně 19,64 bodu. Běţcům specializujícím se na 5 km vychází 19,36 bodu, běţcům specializujícím se na 10 km vychází 20,03 bodu a běţcům specializujícím se na maraton 19,64 bodu. Ze změřených údajů vychází, ţe ideální výška běţce na 5 km, 10 km a maratonce je v průměru 181,3 cm a váha 64,75 kilogramu. Somatotypem by se měl v grafu vyskytovat mezi mezomorf–ektomorfní osou a ektomorfní osou.

60

12 Závěry Cílem této práce bylo změřit, vypočítat a porovnat somatotypy běţců na 5 km, 10 km a maratonský běh. Na základě dosavadních zkušeností, rozboru literatury a vlastního šetření byly stanoveny hypotézy. Po zpracování všech dat byly spočítány somatotypy jednotlivých běţců a následně porovnávány.

Specialista běžec na 5 kilometrů Naměření běţci mají průměrnou výšku 183 cm. Tento údaj vyvrací hypotézu o tělesné výšce běţce specializujícího se na pětikilometrové tratě. Průměrná váha je 65 kilogramů. Tento údaj potvrzuje hypotézu o tělesné váze běţců specializujících se na pětikilometrové tratě. Z vypočítaných hodnot vyplývá, ţe se běţci v grafu více přiklání k ektomorfovi neţ k mezomorfovi. Toto zjištění vyvrátilo hypotézu, ţe budou inklinovat více k mezomorfnímu typu. Běţci na 5 kilometrů mají průměrný BMI index 19,36 coţ vyvrací hypotézu.

Specialista běžec na 10 kilometrů Naměření běţci mají průměrnou výšku 181,5 cm a váhu 66 kilogramů. Tyto údaje vyvracejí hypotézu o tělesné stavbě běţců specializujících se na pětikilometrové tratě. Z vypočítaných hodnot vyplývá, ţe se běţci v grafu více přiklání k ektomorfovi neţ k mezomorfo-ektomorfní ose. Toto zjištění vyvrátilo hypotézu, ţe budou inklinovat více k mezomorfnímu typu. Běţci na 10 kilometrů mají průměrný BMI index 20,03 coţ vyvrací hypotézu.

Specialista na maratonský běh Naměření běţci mají průměrnou výšku 179,5 cm a váhu 63,25 kilogramů. Tyto údaje vyvracejí hypotézu o tělesné stavbě běţců specializujících se na pětikilometrové tratě. Z vypočítaných hodnot vyplývá, ţe se běţci v grafu přiklání nejvíce ze všech měřených běţců k ektomorfní ose. Toto zjištění potvrdilo hypotézu, ţe budou inklinovat více k mezomorfnímu typu. Maratonští běţci mají průměrný BMI index 19,61 coţ vyvrací hypotézu.

61

13 Literatura Seznam knižní literatury [1] GALLOWAY, Jeff. Gallowayova kniha o běhání. 1. vyd. Ilustrace Richard Golueke, Edna Indritz, David Wills. Praha: Talpress, 2007, 272 s. ISBN 978-80-7197-307-2.

[2] Vyhodnocení somatotypu českých reprezentantek v alpských disciplínách. Brno, 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/102301/fsps_m/DIPLOMOVA_PRACE_-_Hrstkova.txt. Diplomová. Masarykova Univerzita.

[3] KRUPIČKA, Emil. Působení tělocviku na tělo lidské. Praha, 1895. [4] PAVLÍK, Josef. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 57 s. ISBN 80-210-2130-6.

[5] RIEGEROVÁ, J a M ULBRICHOVÁ. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.

[6] Běžecká čítanka Miloše Škorpila. 1. vyd. Praha: Marveln, 2012. ISBN 978-80-87580-165.

Seznam webové literatury [7] Běh. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-10-17].

[8] Dlouhodobé

statistiky.

[online].

[cit.

2012-11-17].

Dostupné

z:

http://online.atletika.cz/dltabulky.aspx

[9] Osobnosti:

Emil

Zátopek [online].

2008

[cit.

2013-04-13].

Dostupné

z:

http://zivotopis.osobnosti.cz/emil-zatopek.php

[10] Fitvit.cz: Pomalá a rychlá svalová vlákna. [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.fitvit.cz/clanek/pomala-a-ry

[11] Kapitola 3. Typy svalových vláken. Fyziologie tělesné zátěže - vybrané kapitoly [online]. [cit.

2013-04-07].

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js07/fyzio/texty/ch03.html

[12] Maratonský běh. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maratonsk%C3%BD_b%C4%9Bh

62

[13] Patobiomechanika apatokinesiologie: Typy svalových vláken. [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné

z:

http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/tkane_svalove_vlakna.php

[14] PAVLÍK, CSC., Doc. PhDr. Josef. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. In: [online]. [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://home.pf.jcu.cz/~rvobr/somatotyp.htm

[15] Sensible-health-related-fitness.

[online].

[cit.

2012-11-01].

Dostupné

z:

http://www.sensible-health-related-fitness.com/somatotype.html

[16] Morfologické charakteristika. Somatotyp [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://ospage2000.ic.cz/sportsomatotyp.htm

[17] Srdeční svalovina. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné

z:

typologie.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Srde%C4%8Dn%C3%AD_svalovinaTělesná [online].

[cit.

2012-10-28].

Dostupné

z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/externi/antropomotorik/morfologicka_stavba/strank y/typologie.htm

[18] Training.seer.cancer.

[online].

[cit.

2012-11-01].

Dostupné

z:

http://training.seer.cancer.gov/anatomy/muscular/structure.html

[19] Vertex42 the guide to excel in everythink. BMI chart ( body mass index ) [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.vertex42.com/ExcelTemplates/bmi-chart.html

[20] Structure of skeletal muscle. National cancer institute [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://training.seer.cancer.gov/anatomy/muscular/structure.html

[21] Sport, matematika, počítač: Výpočet somatotypu podle Heatové-Cartera [online]. [cit. 2013-04-20].

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/sport-

matematika/pages/antropometrie-somatometrie.html

63

14 Seznam obrázků Obr. 1: Asketický, atletický a pyktický typ [2] ................................................ 12 Obr. 2: Sheldonův somatograf [2] .................................................................... 13 Obr. 3: Heat-Carter somatograf [12] ................................................................ 15 Obr. 4: Průřez svalovou buňkou [16] ............................................................... 20 Obr. 5: Typy svalových vláken [10] ................................................................. 22 Obr. 6: Podíl procentuálního zastoupení svalových vláken u vybraných sportovců [10] ................................................................................................... 24 Obr. 7: BMI tabulka [15] .................................................................................. 29 Obr. 8: Tabulkový kalkulátor pro výpočet jednotlivých komponent somatotypů .......................................................................................................................... 34 Obr. 9: Graf somatotypů běţců na 5 km ........................................................... 40 Obr. 10: Tabulkový kalkulátor pro výpočet BMI indexu ................................. 41 Obr. 11: Graf somatotypů běţců na 10 km ....................................................... 48 Obr. 12: Somatotypy maratonských běţců zanesené do grafu ......................... 55 Obr. 13: Graf somatotypů běţců specializujících se na 5 km, 10 km a maraton.. .......................................................................................................................... 58

64

15 Seznam tabulek Tabulka 1: Anatomická a funkční charakteristika svalových vláken [10] ....... 21 Tabulka 2: Naměřené hodnoty běţců na 5 kilometrů ....................................... 38 Tabulka 3: Průměrné hodnoty běţců na 5 kilometrů ........................................ 39 Tabulka 4: Naměřené hodnoty běţců na 10 km ............................................... 46 Tabulka 5: Průměrné hodnoty běţců na 10 km ................................................ 47 Tabulka 6: Naměřené hodnoty maratonských běţců ........................................ 53 Tabulka 7: Tabulka průměrných hodnot maratonců ......................................... 54 Tabulka 8: Hodnoty běţců specializující se na 5 km, 10 km, a maraton ......... 57

65

16 Přílohy 16.1 Dotazník pro zjištění hodnot potřebných ke zjištění somatotypu OS 1 km

…………………………………..

OS 5 km

…………………………………..

OS 10 km

…………………………………..

OS maraton

…………………………………..

Výška

…………………………………..

Váha

…………………………………..

Řasa tricepsu

…………………………………...


…………………………………..


…………………………………..

Řasa lýtka

…………………………………..


…………………………………..

Šířka kolenního kloubu v sedě

…………………………………..


…………………………………..

Obvod lýtka

…………………………………..

Počet kilometrů za měsíc

…………………………………..

Dieta

…………………………………..


…………………………………..

Doplňky stravy

…………………………………..

66

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1 Prohlášení žadatele o nahlédnutí do listinné podoby závěrečné práce před její obhajobou Závěrečná práce Druh práce Název práce Autor práce

Jsem si vědom/a, ţe závěrečná práce je autorským dílem a ţe informace získané nahlédnutím do zveřejněné závěrečné práce nemohou být pouţity k výdělečným účelům, ani nemohou být vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby neţ autora. Byl/a jsem seznámen/a se skutečností, ţe si mohu pořizovat výpisy, opisy nebo rozmnoţeniny závěrečné práce, jsem však povinen/povinna s nimi nakládat jako s autorským dílem a zachovávat pravidla uvedená v předchozím odstavci tohoto prohlášení. Jsem si vědom/a, ţe pořizovat výpisy, opisy nebo rozmnoţeniny dané práce lze pouze na své náklady a ţe úhrada nákladů za kopírování, resp. tisk jedné strany formátu A4 černobíle byla stanovena na 5 Kč. V Praze dne …............………………… Jméno a příjmení žadatele Adresa trvalého bydliště

podpis ţadatele 67

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1 Prohlášení žadatele o nahlédnutí do listinné podoby závěrečné práce Evidenční list Jsem si vědom/a, ţe závěrečná práce je autorským dílem a ţe informace získané nahlédnutím do zveřejněné závěrečné práce nemohou být pouţity k výdělečným účelům, ani nemohou být vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby neţ autora. Byl/a jsem seznámen/a se skutečností, ţe si mohu pořizovat výpisy, opisy nebo rozmnoţeniny závěrečné práce, jsem však povinen/povinna s nimi nakládat jako s autorským dílem a zachovávat pravidla uvedená v předchozím odstavci tohoto prohlášení. Poř. č.

Datum

Adresa trvalého bydliště

Jméno a příjmení

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

68

Podpis

Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta

Recommend Documents