Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra biologie a ekologické výchovy

PROSTOROVÁ AKTIVITA MEDVĚDA LEDNÍHO V PODMÍNKÁCH ZOOLOGICKÉ ZAHRADY PRAHA

Autor: Jana Vojáčková Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Jan Řezníček Praha 2009 1

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá sledováním chování ledního medvěda (samce Umcy a samice Bory) v pražské zoologické zahradě v období od léta 2008 do jara 2009. Chování obou ledních medvědů je pro lepší přehlednost prezentováno formou tabulek a diagramů. V práci je zahrnut přehled všech druhů medvědovitých (rozměry, životní prostředí, potrava a rozmnožování). Klíčová slova: medvěd, ohrožení, stereotypní chování

SUMMARY This bachelor thesis deals with monitoring of polar bear monitoring (male Umca and fimale Bora) in Prague zoological garden in the period from summer 2008 till spring 2009. Behaviour of both polar bears is for better clarity presented in the form of charts and graphs. Overview of all kinds of ursine (size, living environment, feed and reproduction) is included in the thesis. Key words: bear, endangering, stereotype behaviour

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a materiálu. Všechnu použitou literaturu jsem řádně citovala.

V Praze 28. 6. 2009

…………………………….. Jana Vojáčková

3

Za poskytnuté informace, připomínky a cenné rady děkuji vedoucímu diplomové práce RNDr. Řezníčkovi. Dále bych chtěla poděkovat chovatelce ledních medvědů v Zoologické zahradě hl. m. Prahy paní Zběhlíkové a knihovně v Zoologické zahradě hl. města Prahy za vstřícnost a ochotné sdílení informací.

4

OBSAH 1. ÚVOD....................................................................................................................................7 2. PROBLEMATIKA A ANALÝZA LITERATURY...............................................................................8 2.1 MEDVĚDOVITÍ (URSIDAE) ................................................................................................8 2.2 KLASIFIKACE ....................................................................................................................8 2.3 HISTORIE .......................................................................................................................10 2.4 VÝSKYT ..........................................................................................................................12 2.5 DRUHY MEDVĚDŮ .........................................................................................................14 2.5.1 MEDVĚD BRÝLATÝ...............................................................................................14 2.5.2 MEDVĚD UŠATÝ ..................................................................................................15 2.5.3 MEDVĚD PYSKATÝ...............................................................................................16 2.5.4 MEDVĚD MALAJSKÝ ............................................................................................17 2.5.5 MEDVĚD BARIBAL ...............................................................................................19 2.5.6 MEDVĚD HNĚDÝ .................................................................................................21 2.5.6.1 MEDVĚD GRIZZLY .........................................................................................22 2.5.6.2 MEDVĚD KAMČATSKÝ ..................................................................................24 2.5.6.3 MEDVĚD KODIAK..........................................................................................25 2.5.6.4 MEDVĚD BRTNÍK ..........................................................................................25 2.5.6.5 MEDVĚD SYRSKÝ ..........................................................................................27 2.5.7 MEDVĚD LEDNÍ ...................................................................................................28 2.5.7.1 BIOLOGIE CHOVÁNÍ......................................................................................28 2.5.7.1.1 Fyzikální vlastnosti.................................................................................28 2.5.7.1.2 Potrava..................................................................................................31 2.5.7.1.3 Hibernace a půst ...................................................................................32 2.5.7.1.4 Chování .................................................................................................33 2.5.7.1.5 Rozmnožování a životní cyklus...............................................................34 5

2.5.7.1.6 Komunikace...........................................................................................36 2.5.7.1.7 Choroby ................................................................................................37 2.5.7.2 VZNIK JMÉNA ...............................................................................................37 2.5.7.3 OHROŽENÍ....................................................................................................38 2.5.7.3.1 Ekologické hrozby a lední medvědi ........................................................38 2.5.7.3.2 Nedostatek potravy...............................................................................38 2.5.7.3.3 Myslivost...............................................................................................39 2.5.7.3.4 Požírání mláďat .....................................................................................39 2.6 MEDVĚDI V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH......................................................................39 2.7 MEDVĚDI V SYMBOLICE.................................................................................................40 2.7.1 MEDVĚDÍ PŘÍKOPY..............................................................................................41 2.7.2 ERBY ...................................................................................................................41 2.7.3 MĚSTSKÉ ZNAKY .................................................................................................42 3. METODIKA A VÝSLEDKY .......................................................................................................43 3.1 VÝBĚH ...........................................................................................................................43 3.2 SAMICE BORA................................................................................................................43 3.3 SAMEC UMCA................................................................................................................44 3.4 POPIS PRÁCE .................................................................................................................47 3.5 VÝSLEDKY ......................................................................................................................48 4. DISKUZE ..............................................................................................................................65 5. ZÁVĚR .................................................................................................................................66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................................................67 PŘÍLOHY..................................................................................................................................69

6

1. ÚVOD Téma této bakalářské práce jsem si vybrala na základě mého zájmu o šelmy a po zjištění, že lední medvěd bude zařazen mezi ohrožené druhy živočichů. Chtěla jsem proto touto prací upozornit na medvědy, které většina lidí bere jako obyčejné zvíře, s kterým se setkávají v hračkářství a v pohádkách, ale které na druhou stranu budí respekt a mnohdy hrůzu. Zajímalo mě se dozvědět fakta o ohrožení ledních medvědů v souvislosti s oteplováním klimatu v areálu jeho rozšíření. Můžeme se totiž setkat s různými názory, jestli tání ledovců má negativní účinky na život těchto tvorů, či nikoli. Cílem této práce bylo zmapování chování medvědů v zoologické zahradě, jeho stravy a způsobu života a srovnání s medvědy žijícími ve volné přírodě. Průzkum chování ledního medvěda v zoologické zahradě je pro přehlednost zpracován v tabulkách a grafickou formou. Domněnkou pozorování ledních medvědů v zajetí bylo, že medvědi tráví většinu svého času odpočinkem a spánkem. Dále bylo cílem získat co nejvíce informací o medvědovitých, jejich výskytu a historii. V práci je pojednáno o všech druzích hnědých medvědů, aby bylo vidět srovnání mezi jejich způsobem života. Práce je zaměřena převážně na ledního medvěda, který patří mezi hnědé medvědy, z kterých se vyvinul. Dílo se orientuje na jeho chování, biologické vlastnosti a ohrožení.

7

2. PROBLEMATIKA A ANALÝZA LITERATURY 2.1 MEDVĚDOVITÍ (URSIDAE) „Do čeledi medvědovitých patří osm druhů medvědů (řazena i panda velká), navzájem si velmi podobných rozměry i tvarem těla. Jsou to silná, mohutně stavěná zvířata s mocnými končetinami zakončenými dlouhými drápy a s velikou hlavou, na níž jsou poměrně malé uši, malé oči s nevalným zrakem a dlouhý čenich, vynikající čichové čidlo. Ačkoli patří mezi šelmy, většina medvědů je všežravá. Jedinou výjimkou mezi nimi je medvěd lední, který se živí převážně masem. Medvěd brýlatý a asijský medvěd ušatý jsou převážně býložraví. Čínská panda, která ovšem se z rázu čeledi zcela vymyká, je býložravý potravní specialista. Většina druhů žije samotářsky a v severních oblastech zimu přespává. Velikost, síla, příležitostné útoky na domácí zvířata a případná agresivita, zejména když brání mláďata, vyvolaly dlouhodobé pronásledování medvědů“.(Brocková, 2005) 2.2 KLASIFIKACE Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivor) Podřád: psotvární (Carniformia) Čeleď: medvědovití (Ursidae) Rod: Tremarctos  Medvěd brýlatý Rod: Ursus  Medvěd ušatý (Ursus thibetanus)  Medvěd baribal (Ursus americanus) 8

 Medvěd hnědý (Ursus arctos)  Medvěd lední (Ursus maritimus)  Malajský („slunečný“) medvěd (Ursus malayanus)  Medvěd pyskatý - Ursus ursinus (podle Nowaka, 1999) Rozdělení medvědů je nejednotné a tak můžeme nalézt v každé knize poměrně různé zařazení. Medvěd lední nebyl vždy řazen k hnědým medvědům, ale měl vlastní rod. Dnes jej řadíme spolu s dalšími medvědy do rodu Ursus. Obrázek číslo jedna ukazuje vývoj medvědovitých.

Obr. č. 1: Vývojové větve Ursidae, Foto: z knihy Der Eisbär (Uspenski, 1979),

9

2.3 HISTORIE „Šelmy vznikly z primitivních předchůdců hmyzožravců a adaptivní radiací se rychle rozvíjely do nejrůznějších směrů. Měly na počátku svého vývoje příznivou situaci, protože jejich ekologické prostředí bylo vymřením ekologicky podobných plazů na konci křídy vlastně zcela neobsazené. Moderní šelmy jsou někdy spolu s kopytníky řazeny do jedné skupiny, zvané Ferungulata. Toto společné zařazení dnes tak odlišných zvířat do jedné skupiny je založeno na paleontologických nálezech, které zcela jasně ukazují, že obě skupiny (tj. šelmy a kopytníci), pocházejí ze společných předků žijících během paleocénu (65 – 55 mil. let). Na rostlinnou potravu přešlo u savců poměrně mnoho řádů, zatímco pouze jeden řád savců přešel převážně na lov zvířat, a to šelmy. Je zajímavé, že se tímto směrem tedy nevyvíjelo více řádů, ale snad je to způsobeno tím, že šelmy vznikly velmi brzy a tím se specializovaly na nejrůznější způsoby získávání masité potravy a využily všechny ekologické možnosti. Život šelem je závislý na jejich schopnosti lovit ostatní zvířata a proto se vytvořilo přizpůsobení orgánů těla. Tyto změny můžeme zaznamenat již od samého počátku třetihor. Šelmy mají neobyčejně vyvinuté špičáky, které jsou hlavní zbraní k usmrcení kořisti, a dále pak silně zvětšené řezáky. I tvar stoliček doznal změny. Jsou přeměněné tak, aby byly vhodné k rozřezávání masité potravy na malé kousky. S tím souvisí i silné čelisti a mohutně vytvořená jařma na lebce, nutná pro upnutí silného svalstva. Šelmy bývají obvykle velmi inteligentní zvířata, mají velmi dobře vyvinut čich a mnohdy i zrak. Velmi často bývají dobrými běžci, i když převážně na kratší vzdálenosti. Řád šelem se dělí do tří podřádů: prašelmy (Creodonta), pozemní šelmy (Fissipedia) a ploutvonožci (Pinnipedia). Prašelmy byly rozšířeny v paleocénu a eocénu, v oligocénu a miocénu se již vyskytují v menším počtu. Byla to většinou malá, primitivní zvířata, většinou karnivorní (masožravá), ale některá i omnivorní (všežravá) a dokonce i hmyzožravá, s dlouhou a 10

poměrně nízkou lebkou a podlouhlým štíhlým tělem. Chrup byl trojúhelníkovitého tvaru v počtu 44 zubů. Trháky nebyly vyvinuty v typické formě, jak je známe u šelem dnes. Nejstarší podřád prašelem Arctocyonoidea zastupují živočichové živící se převážně masem, ale někteří se živili i omnivorně. Chrup byl svojí stavbou velmi podobný chrupu dnešních medvědů (jedná se ale pouze o konvergentní znak). Fissipedia neboli pozemní šelmy, jsou moderní šelmy, žijící od středního paleocénu až do recentu. Zástupci této skupiny se živí hlavně masem ulovených zvířat, někteří jsou však i omnivorní (medvědi). Čeleď Ursidae (medvědovití) patří do nadčeledi Canoidea. Dnes žijící medvědi stojí z fylogenetického hlediska na velmi různé úrovni svého vývoje, což plně souvisí s jejich geologickým stářím. První nálezy čeledi medvědovitých pocházejí z evropského spodního miocénu (neogén – terciér) a šlo o zvířata velikosti sotva lišky, s relativně krátkou lebkou a malými moláry. V průběhu vývoje se pak ukazuje stálá tendence ke zvětšování rozměrů. Geologicky nejstarší zvířata dnešního rodu Ursus známe až z pliocénu. Vývoj jednotlivých rodů dosud není jednoznačně vysvětlený. Medvědovité považujeme za boční větev psovitých šelem (Canidae). Ke geologicky nejstarším medvědům patří jihoamerický medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), který s ostatními medvědy není ani blíže příbuzný, dále medvěd malajský (Helarctos malayanus) a medvěd pyskatý (Melursus ursinus) a evropský rod Ursavus. Medvěd brtník (Ursus arctos) a medvěd lední (Ursus maritimus) tvoří z geologického hlediska vlastně nejmladší druhy. Největší fosilní medvěd z pleistocénu je medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), který je nejznámějším pleistocénním zvířetem Evropy. Jeho zbytky jsou často nalézány v mnohých evropských jeskyních. Je vedle mamuta nejznámějším zvířetem z konce ledových dob. Byl asi o třetinu větší než medvěd hnědý. Lebka dospělého jedince byla dlouhá až 47 cm. Jeho zbytky nacházíme hodně i v jeskyních Moravského krasu. Byl loven pravěkým člověkem (neandrtálcem). Žil od středního do svrchního pleistocénu.“ (Musil, 1987)

11

2.4 VÝSKYT „První důkazy o přítomnosti fosilních šelem máme ze spodního paleocénu. Jejich původ je nutné hledat na severní polokouli, a to ve Starém světě. Již na samém začátku jejich vzniku docházelo k velké diferenciaci, jejíž maximum leželo v miocénu. Jde o velkou skupinu savců, dnes známe kolem 375 fosilních druhů. Medvědovití (Ursus) se objevují poměrně pozdě - ve spodním miocénu. Jejich vývojové centrum leží na severní polokouli. Není však zcela jisté, zda jde o Eurasii. V úvahu může připadat i Severní Amerika. Bylo popsáno 14 fosilních rodů, z toho 3 z miocénu, 8 z pliocénu a 10 z pleistocénu. Dnešní rod Ursus se poprvé objevuje ve spodním pliocénu Evropy a v pleistocénu v Africe, Asii a Severní Americe.“ (Musil, 1987). „První pravý medvěd (Ursus minimus) žil před asi 5 miliony let v Evropě. Po něm následoval medvěd etruský (Ursus etruscus) přímý předchůdce známého medvěda jeskynního. Naši dnešní medvědi hnědí existují přibližně 1,2 milionů let. Dokládají to nejen kosterní nálezy, ale též genetické znaky. Medvědi se nejdříve vyskytovali v západní Evropě a jižní Skandinávii. Až v průběhu následujících 500 000 let se začaly vytvářet další početné stavy v jižní Evropě a po celé Asii. Asi před 300 000 lety, bylo to na konci doby ledové, se již zmiňovaný medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) objevil na nástěnných malbách v Evropě. Ze žádného jiného vyhynulého zvířete se nenašlo tolik kostí, lebek a zubů. Své jméno obdržel proto, že se jeho pozůstatky nacházely téměř výhradně v jeskyních, v nichž přebýval během svého zimního spánku. V mnohých jeskyních byly dokonce odkryty ostatky z více než dvou tisíc zvířat. Medvěd jeskynní byl patrně největším medvědem, který se vyskytoval na naší planetě. Žil v mladším pleistocénu a dle odhadů vážil zhruba 250 – 300 kg. Byly nalezeny lebky o délce až 70 centimetrů. Ve vzpřímeném stavu mohl dosahovat výšky 3,5 metru. Jeho postava se podobala dnešnímu medvědu hnědému, měl křivá záda, hrbatá ramena a šikmo se svažující čelo. Na základě posouzení jeho zubů a čelistí vědci zjistili, že medvěd jeskynní byl takřka výhradně býložravcem. Obýval pouze území Evropy, 12

s výjimkou jejích teplejších oblastí. V horách se vyskytoval do výšky minimálně 2 800 metrů. Příčina jeho vyhynutí tkví patrně v jeho převážně vegetariánském způsobu života. Medvědi jeskynní byli enormně velkými zvířaty. Jestliže vycházíme z pandy velké, která má ohromnou denní spotřebu rostlinné potravy, a vypočítáme spotřebu potravy u mnohem většího medvěda jeskynního, snadno si představíme, že mohl přežít pouze tehdy, jestliže měl k dispozici obrovské množství rostlinné potravy. Již drobné změny klimatu, a tudíž následně také vegetace, mohly způsobit, že jí zvířata nenašla dostatek. To mohlo dlouhodobě vést k vymírání druhu.“ (Gansloβer, Votruba, 2005)

Obr. č. 2: Jeskynní medvěd, Foto: Ing. Petr Vojáček, 2009, Österreichisches Felsbildermuseum, Spital am Pyhrn, Rakousko

13

2.5 DRUHY MEDVĚDŮ

2.5.1 MEDVĚD BRÝLATÝ (Tremarctos ornatus) Délka: 1,5 - 2 m Výška: 70 - 90 cm Hmotnost: samec 130 - 200 kg, samice 40 - 65 kg Své jméno dostal podle světlé kresby kolem očí. Ta se táhne kolem čenichu až na hruď a kontrastuje s okolní černou nebo tmavohnědou srstí. Zmíněná kresba se mění u jednotlivých medvědů podle oblasti výskytu, ale navíc je proměnlivá i individuálně. Životní prostředí: Medvěd brýlatý je typickým obyvatelem And od Panamy až po severní Argentinu. Zdržuje se v rozsáhlých a vlhkých deštných lesích, ale je možné se s ním setkat i na travnatých pláních a napůl vyschlých porostech křovin v nížinách. Medvědi z velkých nadmořských výšek bývají ovlivněni nižší koncentrací kyslíku, ale i oni upoutají svou mrštností. Medvěd brýlatý velice dobře šplhá a neustále si na stromech i kolem nich sbírá něco k snědku. Potrava: Medvědi brýlatí jsou většinou vegetariáni. Požírají listy, stébla trávy a kořínky, ale také velké množství různých plodů, které ve své horské domovině najdou. Na severozápadě svého území výskytu jsou jejich hlavní živnou rostlinou palmy, které jim poskytují listy i ořechy. Nejmladší palmy tito medvědi prostě vytrhnou ze země. Protože však dovedou výborně šplhat, mohou si hledat obživu i na palmách vysokých kolem 30 m. V bezvodých polopouštních oblastech požírají i kaktusy a jejich plody. Pokud si zpestřují jídelníček živočišnou potravou, bývá to nejčastěji hmyz a zdechliny. Rozmnožování: U tohoto druhu je pravidlem, že se mláďata rodí během července. Po březosti trvající od 240 - 255 dní přivádí samice na svět jedno až tři medvíďata. Ta jsou po narození slepá a zcela bezmocná. Ještě celý jeden rok po narození se mláďata zdržují u matky, než vyrostou natolik, že se mohou o sebe postarat.

14

Ochrana druhu: Medvěd brýlatý je nyní velmi vážně ohrožen. Všechna jeho poslední útočiště jsou již poznamenána lidskou činností (těžba dřeva a následné zemědělské využívání pasek). Ochránci přírody se tohoto medvěda marně snaží chránit před pronásledováním ze strany domorodců. Ti jej nezabíjejí jen kvůli ochraně svých stád, ale i jako cennou zvěřinu. Pokusy alespoň zakázat jeho lov mají jen omezený úspěch, v současnosti žije jen asi 10 000 jedinců. (podle http://www.medove.estranky.cz/clanky/seznam-druhu/medvedbrylaty)

Obr. č. 3: medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus ), Foto: autor neznámý, 2007 (www.animalpicturesarchive.com )

2.5.2 MEDVĚD UŠATÝ (Selenarctos thibetanus) Délka: 1,3 – 1,9 m Hmotnost: 100 – 200 kg Životní prostředí: Medvěd ušatý, který je černě zbarven, žije v tropických a subtropických lesích. Jeho převážný výskyt je v jižní a jihovýchodní Asii, Číně, Barmě, Japonsku a Tchajwanu. Nejraději obývá hornatá území, kde v letním období vystupuje 15

až do výšek okolo 3 600 m. n. m. S blížící se zimou schází z hor dolů do údolí. Většinu svého času tráví medvědi na stromech, kde hledají potravu a tráví zde až polovinu doby své aktivity. Potrava: Medvěd ušatý je téměř vegetarián. Jeho hlavní potrava je převážně rostlinná (bambusové výhonky, ořechy, kořínky, žaludy, a tvrdé plody). V menší míře můžeme najít v jeho jídelníčku med, larvy hmyzu a hmyz, například mravence. Rozmnožování: S výjimkou období rozmnožování, které probíhá zpravidla v říjnu, žije medvěd ušatý samotářsky. Samice pohlavně dospívají jako většina medvědů ve 2. až 3. roce života. Po březosti trvající 6 – 7 měsíců vrhá v únoru jedno až čtyři mláďata (nejčastěji však dvě). V horských zasněžených oblastech, kam se medvěd ušatý uchyluje, si buduje lože z čerstvých větví a listí a často se zde sluní nebo suší po sněžení. Většinou se chová mírumilovně a člověku se raději vyhýbá, takže ke střetu mezi ním a člověkem většinou nedochází. Pokud je ale vyrušen ze zimního spánku může na vetřelce zaútočit.

Obr. č. 4: medvěd ušatý (Selenarctos thibeticanus), Foto: John White, 2000 (www.americanbear.org/otherbears.htm)

2.5.3 MEDVĚD PYSKATÝ (Melursus ursinus) Délka: 1,4 – 1,8 m Hmotnost: 55 – 190 kg 16

Životní prostředí: Nejmenší druh z medvědovitých je medvěd pyskatý, obyvatel různých lesnatých oblastí v Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance. Žije také většinou nočním životem. Na rozdíl od ostatních medvědů je jeho černý kožich dlouhý a chundelatý. Jeho dlouhý, bělavý čenich je řídce ochlupený a jeho konec lysý. Medvěd pyskatý má dlouhé, zahnuté drápy, které mu umožňují zavěsit se ve větvích podobně jako lenochod. Potrava: Ačkoliv má rád různorodou stravu, vyhledává zejména termity a je pro tento druh potravy také dobře přizpůsoben: má uzavíratelné nozdry, duté měkké patro a chybí mu některé přední zuby. Po rozškrábání termitiště strčí medvěd čenich dovnitř, foukne, aby odstranil pach, a potom obrovskou silou nasaje hmyz. Rozmnožování: Domníváme se, že se tento druh medvěda páří jenom jednou. Na Srí Lance se může rozmnožovat ve kteroukoliv roční dobu, v Indii trvá doba rozmnožování od dubna do června. Medvěd pyskatý si staví doupě spíše pro úkryt než pro zimní spánek. (podle http://www.medove.estranky.cz/clanky/seznam-druhu/medved-pyskaty)

Obr. č. 5: medvěd pyskatý (Melursus ursinus), Foto: John White, 2000 (www.americanbear.org/otherbears.htm )

2.5.4 MEDVĚD MALAJSKÝ (Helarctos malayanus) Délka: 1,1 – 1,4 m Výška: 70 cm Hmotnost: 27 - 65 kg 17

Zeměpisné rozšíření: Malajsie, Vietnam, Thajsko, Indonésie, Sumatra, může zasahovat i do jižní Číny. Životní prostředí: Rozhodně nepatří k živočichům, kteří se dokážou přizpůsobit různým životním prostředím. Najdeme ho výhradně v oblastech tropických deštných lesů. Ve své domovině ovšem může vystupovat do hor, anebo zůstávat v nížinách. Velmi často šplhá po stromech a ve svých nárocích na životní prostředí se podobá asijskému medvědu pyskatému. Dny tráví spánkem nebo sluněním. Potrava: ovoce, bobule, med, hmyz, drobní savci, ptáci Rozmnožování: Medvěd malajský je velice plachý, a proto chybí dostatek pozorování z volné přírody. To platí zejména o jeho námluvách, o nichž víme jen to, že probíhají kdykoli během roku. Předpokládáme, že medvěd malajský žije monogamně, což znamená, že se páří pouze s jedním partnerem a zdržuje se v jeho blízkosti po celý svůj život. Samice rodí zpravidla dvě mláďata. Ve srovnání se svými rodiči jsou medvědí mláďata vskutku nepatrná: váží pouhých 300 až 340 g. Matka je porodí na zemi na pečlivě vybraném a dobře ukrytém místě. Mláďata zůstávají určitou dobu pohromadě s matkou a učí se od ní rozmanitým způsobům vyhledávání potravy. Malajští medvědi jsou v mládí velice dobromyslní a hraví. (podle http://www.medove.estranky.cz/clanky/seznam-druhu/medved-malajsky) Zajímavosti: „Vzácný medvěd malajský je nejmenším zástupcem medvědovitých, váží jen 30 - 60 kg a proti ostatním medvědům má krátkou přiléhavou srst. Jiným charakteristickým znakem je nápadně dlouhý jazyk. Díky ostrým srpovitým drápům výborně šplhá. (Zdeněk Veselovský, 1998) Je velkým milovníkem ovoce a medu. Žlutooranžová skvrna na hrudi mu u Angličanů vynesla přezdívku „sluneční medvěd“. Malajští domorodci nazývají malého medvěda malajského „biruang“ nebo „boreang“. Pro svoji velkou zálibu ve sladkostech si také vysloužil jméno „medový medvěd“. Zatímco ostatní druhy medvědů jsou aktivní přes den, medvěd malajský velkou část dne nejraději tráví odpočinkem ve stromovém hnízdě, které si sám upravil.“ (Kořínek, 1999)

18

V zoologické zahradě: „V zoologických zahradách není běžným chovancem. Ubikace pro jejich chov musí mít prostorný výběh, zabezpečený proti úniku zvířat. Vnitřní ubikace je vytápěna na 18 – 20 °C. Větší část tvoří zimní výběh. Menší se upraví jako porodna, která musí být dostatečně izolovaná od vnějšího prostředí. Všichni medvědi jsou citliví na vyrušování v období porodu a kojení mláďat. Medvědi malajští mohou rodit mláďata po celý rok. Většina porodů však spadá do jarního a podzimního období.“ (Kořínek, 1999)

Obr. č. 6 : medvěd malajský (Helarctos malayanus), Foto: John White, 2000 (www.americanbear.org/otherbears.htm)

2.5.5 MEDVĚD BARIBAL (Ursus americanus) Délka: 1,3 – 1,9 m Výška: 1 m (samci jsou mnohem větší než samice) Hmotnost: 55 – 300 kg Výskyt: Medvěd se vyskytuje na severu amerického kontinentu (Aljaška, Kanada, USA, Mexiko). Obývá především opadavé a jehličnaté lesy a hory. Potrava: Ačkoli patří mezi šelmy, živí se převážně rostlinnou stravou. Často rozhrabává svými tlapami staré a ztrouchnivělé pařezy, hledá v nich totiž hmyz a larvy. Součástí jeho jídelníčku jsou i ptačí mláďata a ptačí vajíčka, která většinou hledá ve vysokých korunách stromů. Na rozdíl od některých jiných druhů medvědů umí znamenitě šplhat. Do výšin stromů se musí vydávat i pro svoji velmi oblíbenou 19

pochoutku. Je jí med divokých včel. Baribal ale nepohrdne ani včelami samotnými či jejich larvami. Kromě toho, že umí výborně šplhat, dokáže i skvěle plavat. V řekách pak loví ryby. Příležitostně loví i savce, velmi si oblíbil zejména dikobrazy. Také loví kamzíky běláky, ale velmi zajímavým způsobem. Nažene si je na okraj skály, odkud je potom shodí. Baribal je typickým lesním zvířetem. Většinu svého času stráví hledáním potravy. Je to plaché zvíře, snaží se vyhýbat setkáním s jinými medvědy, ať už samotnými baribaly či větším a silnějším grizzlyům. Baribal se nejlépe přizpůsobil přítomnosti člověka a je známo jen málo případů napadení, lidem se raději vyhýbá. Jeho aktivní život probíhá především v noci, na podzim je ale aktivní i ve dne, shání totiž dostatek potravy pro vytvoření dostatečných zásob tuku pro zimní spánek. Přezimování: Na začátku zimy si baribal začíná hledat vhodné místo, kde by ji přečkal. Nejtypičtějšími místy pro něj bývají brlohy v dutinách stromů, jeskyních, pod vyvrácenými stromy nebo díry, které si sám vyhrabe. V tomto brlohu je někdy schopen strávit až šest měsíců. Probouzí se začátkem května. (podle http://www.medove.estranky.cz/clanky/seznam-druhu/medved-baribal)

Obr. č. 7: medvěd baribal (Ursus americanu ), Foto: http://naturalflorida.blogspot.com/

20

2.5.6 MEDVĚD HNĚDÝ (Ursus arctos) Délka: 2 - 3 m Hmotnost: 100 – 1 000 kg Výskyt: Severní Amerika, Evropa a Asie; hlavně listnaté a jehličnaté lesy a hory, ale může žít i ve stepi nebo v poušti. Poznámka: „Medvěd potřebuje pro přežití rozsáhlé území, protože je velký tulák. Ničení prostředí vede k drastickému poklesu počtu medvědů. Je častou obětí pytláků, pro kůži a údajně léčivé části těla. Velký, mohutně stavěný medvěd je nejrozšířenější z celého příbuzenstva a také nejproměnlivější, protože jeho velikost závisí na prostředí a potravě. Některé poddruhy (je jich popsáno nejméně 15) dosahují mimořádných rozměrů, například kodiak, grizzly nebo medvěd kamčatský. Nejmenší poddruhy jsou medvěd syrský a mexický. K nejvíce ohroženým patří poddruh z japonského ostrova Hokkaidó. Všichni medvědi mají výrazný hrb v kohoutku, což jsou mohutné svaly, ovládající přední nohy, jimiž medvěd vyhrabává kořínky a hlízy. Hřbet nosu je u většiny medvědů prohnutý a uši malé. Zbarvení je v různých odstínech hnědé a může kolísat i u jedné populace od skoro černé po světle kávovou. Dlouhé pesíky někdy mají bílé špičky, což je typické zbarvení „grizzly“. Ačkoli v délce těla není mezi medvědem a medvědicí velký rozdíl, samci jsou dvakrát těžší. Medvěd hnědý je všežravec, který dává přednost rostlinné potravě (až 90 procent potravy tvoří tráva, kořeny a cibule, bobule a ořechy). Loví různé kopytníky, také ryby a požírá hmyz a mršiny. V teplém ročním období se intenzivně krmí, aby získal hmotnost, která mu dovolí přespat zimní měsíce.“ (Brocková, 2005) Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se do Beskyd medvědi od 70. let. 20. století stále vracejí. Minimálně Jeseníky a Šumava představují další vhodné oblasti, ovšem pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny brání opětovnému osídlení našich hor medvědy. 21

Obr. č. 8: medvěd hnědý (Ursus arctos), Foto: autor neznámý, http://images.fws.gov

2.5.6.1 MEDVĚD GRIZZLY (Ursus arctos horribillis) je poddruh medvěda hnědého, žijící zejména v Kanadě a na Aljašce. Výška: ve stoje až 2 m Hmotnost: 150 – 300 kg Délka života: max. 30 let „Grizzly, „strašlivý medvěd“, byl kdysi rozšířen od Aljašky až po Kalifornii. Dnes se tento poddruh medvěda hnědého vyskytuje jen na severu USA, v Kanadě a hlavně na Aljašce. Na Aljašce žije přibližně devadesát osm procent všech medvědů hnědých, kteří se vyskytují na území USA. V rámci celé Severní Ameriky včetně Kanady představují aljašští medvědi hnědí celých sedmdesát procent medvědí populace, která se na kontinentě vyskytuje. Na medvědy můžete na Aljašce natrefit v mnoha oblastech, ale hustota jejich výskytu se liší místo od místa. Kolísá od jednoho medvěda na tři sta čtverečních mil až po místa, kde dokonce připadá jeden medvěd na míli čtvereční.“ (Lidé a Země, 04/2008) Příkladem místa, kde bychom mohli najít medvědy hnědé ve vysoké koncentraci, je aljašský národní park Katmai. „Toto zvíře dosahuje velikosti až 2,5 m a hmotnosti do 400 kg, je tedy podstatně větší než náš medvěd hnědý. Přes tuto značnou váhu se grizzly pohybuje lehce a může dosáhnout rychlosti až 60 km v hodině, což odpovídá rychlosti dostihového koně. Také 22

smysly má vynikající, zejména čich je asi stotisíckrát jemnější než nos člověka. Přes hororové historky, popisující grizzlyho jako krvežíznivou bestii, je tento mírný obr převážně vegetarián. Živí se travinami, ořechy, bobulemi a kořínky, ale sbírá i hmyz, ptačí vejce, ryby žáby a myši. Jako všichni medvědi je mlsný a potrpí si na včelí med. Samozřejmě že loví i losy a soby, a když se dostane poblíž lidských sídel, může příležitostně útočit na koně, krávy nebo ovce. Různé indiánské kmeny považovaly vítězný zápas s Velkým šedým za hrdinský čin. A to skutečně byl, protože se lovec stavěl proti zvířeti s primitivní zbraní v ruce. Tito medvědi se tehdy lovili pro kůži, maso a tuk. Dnešní lovci, ať již Američané, nebo Evropané, loví medvědy moderními zbraněmi pro trofeje a zaplatí za zástřel 10 000 US dolarů. Stavy medvědů v Britské Kolumbii v posledních letech prudce klesají. Na 99 % svého původního území v USA je již grizzly vyhuben. Proto Evropská unie dovoz trofejí medvědů grizzly do všech svých členských států zakázala. Mnohé děsivé historky týkající se medvědů jsou dnes postaveny na hlavu; krvežízniví jsou lidští lovci. Špatná pověst grizzlyho dnes již v Americe neplatí, zpravidla se medvěd těší sympatiím veřejnosti. Pouze medvědice vodící mláďata je doopravdy nebezpečná. Přesto existuje jistý počet útoků medvědů na člověka se smrtelným koncem. V Britské Kolumbii zabili medvědi mezi lety 1985 – 2003 pět lidí a nejméně stovka byla poraněna“ (Ludwig, Gebhardt, 2007)

Obr. č. 9 : medvěd grizzly (Ursus arctos horribillis), Foto: Bill Noerenberg, 2000 (www.americanbear.org/otherbears.htm)

23

2.5.6.2 MEDVĚD KAMČATSKÝ (Ursus arctos beringianus) je jeden z největších poddruhů medvěda hnědého. Obývá Kamčatku, Mandžusko a Sachalin. Dorůstá délky až 3 metry a dosahuje váhy až 1 000 kilogramů. Je podobný medvědu grizzlymu, jen má mírnější povahu. Jeho hlavním zdrojem potravy jsou lososi každoročně táhnoucí ke svým trdlištím. Živí se i různými bobulemi a ořechy. Medvěd kamčatský je extrémně silný a odolný živočich. Má rychlé reakce a je velice pohyblivý. Jeho zuby překousnou jakoukoliv kost, jeho pařáty pohnou s balvany, vyšplhá se na téměř kolmý svah, vydrží hodiny sedět v ledové vodě. Je vynikajícím plavcem, na krátkou vzdálenost dožene koně, za den dokáže ujít až 100 kilometrů. Kvůli své hmotnosti ale špatně šplhá po stromech. (podle http://www.medove.estranky.cz/clanky/seznam-druhu/medved-kamcatsky)

Obr. č. 10 : medvěd kamčatský (Ursus arctos beringianus), Foto: autor neznámý, www.flickr.com/photos/danny_ballmer/2717648328/

24

2.5.6.3 MEDVĚD KODIAK (Ursus arctos middendorffi) Délka: více než 3,2 m Hmotnost: více než 700 kg „Medvěd kodiak je spolu s ledním medvědem největším druhem šelem. Váží až 800 kg. Obývá ostrov Kodiak a některé další ostrovy u Aljašky.“ (Milan Kořínek, 1999) Žije samotářským způsobem života a brání si své teritorium, které v porovnání s jinými medvědy je nejmenší, jelikož má nejlépe dostupnou potravu. Živí se rostlinami, lesními plody, rybami a jeleny.

Obr. č. 11 : medvěd kodiak (Ursus arctos middendorffi), Foto: autor neznámý, http://images.fws.gov

2.5.6.4 MEDVĚD BRTNÍK (Ursus arctos arctos) Délka: 1,7- 2,1 m Hmotnost: 100 - 265 kg Po celé délce těla má medvěd brtník hnědé zbarvení. U mladých jedinců je patrný bílý pruh pod krkem. Ten do dvou let života zmizí. Životní prostředí: Medvěda brtníka můžeme spatřit nejen v celé Evropě, ale i v Asii a Severní Americe. Obývá rozsáhlé lesy Slovenské republiky, hlavně oblast Velké a Malé Fatry, Vysokých a Nízkých Tater. Aktivní je medvěd převážně za denního světla. V dnešní době ale vzrůstá počet jedinců, kteří se kvůli závislosti na člověku přesunuli do jeho blízkosti a raději chodí na výběry popelnic po setmění, nejlépe až v noci. 25

Potrava: Sbírá pupeny a výhonky rostlin, rád má také ovoce, semena a houby. Prostě to, co les a nejbližší okolí nabídne. Ze všeho nejraději má sladké věci jako jsou maliny, ostružiny, borůvky. Doslova miluje včelí med. Při jeho konzumaci ale nenapravitelně poničí úl i celé včelstvo. Z živočišné stránky přírody si vybírá hlavně hmyz, měkkýše, plazy a drobné hlodavce. Mladí jedinci chytání těchto tvorů berou jako zábavu se sladkou odměnou. Nepohrdne ani ptáky, mláďaty různorodé zvěře či dokonce mršinou. Rozmnožování: „Medvěd brtník je příkladem dalšího monogamně žijícího živočicha. Ochuzuje se tedy o příležitost vícekrát se "zamilovat". Doba páření se u něj vyskytuje pravidelně během dubna a května. Samice bývá březí asi jednou za dva až tři roky. Celková délka březosti samice je 8 - 9 měsíců. Proces vývoje oplozeného vajíčka začíná totiž až koncem léta. U medvěda brtníka tedy mluvíme o tzv. utajené březosti. Vlastní doba březosti se pohybuje mezi 6 - 8 týdny. Poté se medvědímu páru narodí dvě nebo tři mláďata, která váží jen něco kolem 500 gramů, což je v porovnání s rodiči nepatrná váha. Výjimečně se může jednat i o narození pěti mladých jedinců. Medvědice je vypustí na svět v době zimního spánku. Po narození zůstávají po dobu čtyř týdnů slepá. Celou tu dobu jsou odkázáni na pomoc a ochranu matky, která je kojí až čtyři měsíce. Mladí opouštějí doupě v rozmezí čtyř až šesti měsíců, kdy se vydávají na stále delší a delší vycházky. Od své matky se plně osamostatní až po čtyřech letech. V té době jsou už schopni plnit i své reprodukční poslání.“ (http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1098)

Obr. č. 12: medvěd brtník (Ursus arctos arctos), Foto: José Kok Ouwehands (www.quantum-conservation.org/ESB/EUROPEAN BROWN BEAR.html)

26

2.5.6.5 MEDVĚD SYRSKÝ (Ursus arctos syriacus) Délka: 1,5 – 2,5 m Hmotnost: 120 – 400 kg „V Sýrii, na Kavkaze, v Iránu a v Malé Asii žije zřetelně odlišný poddruh medvěda hnědého, medvěd syrský. Je menší, žlutohnědý až plavý a má velmi světlé drápy. Medvěd syrský je silně ohrožen vyhynutím, byl zařazen do „Červené knihy“ ohrožených a vymírajících živočichů. Ještě na počátku historické doby žil medvěd i v Maroku v severozápadní Africe. Byl tu však vyhuben a o jeho existenci máme jen důkazy ze subfosilních nálezů.“ (Dobroruka, Berger, 2004)

Obr. č. 13: medvěd syrský (Ursus arctos syriacus), Foto: autor neznámý, http://it.wikipedia.org/wiki/Ursus_arctos_syriacus

27

2.5.7 MEDVĚD LEDNÍ (Ursus maritimus) Největšími světovými oblastmi výskytu ledního medvěda jsou převážně místa na severní polokouli zeměkoule, která jsou trvale pokrytá ledem. Nachází se na Aljašce, v Kanadě, Rusku, Dánsku (v Grónsku) a v Norsku. V každé z těchto zemí je dnes buď zakázán lov zvěře anebo jsou stanovena pravidla pro to, kolik medvědů může být v zemi loveno. Tato pravidla umožňují udržet stabilní populace ledních medvědů. Dnes se v Arktidě toulá 20 000 - 25 000 exemplářů. Kanada hlásí, že mezi lety 1997 a 2004 se její populace ledních medvědů snížila o pětinu. Reálně tak hrozí, že do roku 2050 dvě třetiny světové populace ledních medvědů vymřou. Fosilní lední medvědi Ursidae byli odděleni od ostatních carnivorů před asi 38 miliony lety. Z medvěda hnědého pak vznikl medvěd lední. Původně se předpokládalo, že lední medvěd je poměrně nový druh, který mohl vzniknout před 70 000 – 100 000 lety, dokud nedošlo k objevu exempláře z Poolepyntenu na souostroví Svalbard (Špicberky). Čelistní kost dlouhá 23 cm naznačuje podle usazenin, že je stará asi 110 000 – 130 000 let. Na objevu je fascinující hlavně to, že by lední medvěd žil v době interglaciální, ve které ale bylo mnohem tepleji než je v současném holocénu. To by znamenalo, že současné oteplování nemusí ohrozit počty zvířat a že teplota pro ně nemusí hrát význačnou roli. (podle news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/7132220.stm) „Lední medvěd, je v podstatě jeden medvěd hnědý, který se před nějakým časem rozhodl, že by bylo snazší se živit tuleni na ledu. Tak dlouho, jak budou tuleni, bude existovat lední medvěd.“ (profesor Ingolfsson)

2.5.7.1 BIOLOGIE CHOVÁNÍ 2.5.7.1.1 Fyzikální vlastnosti

„Lední medvěd je největší predátor, je dvakrát tak velký než sibiřský tygr. Délka hlavy a těla je 2 000 - 2 500 mm, délka ocasu je 76 - 127 mm a výška v kohoutku je 1 600 mm. DeMaster a Stirling (1981) udávají váhu 150 - 300 kg pro samice a 300 - 800 kg pro samce. Banfield (1974) píše, že samci mají obvykle váhu 420 - 500kg. Dospělé váhy dosahují samice kolem 5 roku a samci v 10 - 11 letech.“ (Nowak, 1999) Když je 28

samice březí, tak může vážit až 500 kg. Lední medvěd patří mezi nejvíce sexuálně dimorfické savce. Záznam o největším ledním medvědovi je z roku 1960 ze severozápadní Aljašky, který údajně vážil 1 002 kg. V přírodě se medvědi mohou dožít 20 až 30 let. V zoologických zahradách se medvědi dožívají průměrně věku 32 let. „Nejstarší lední medvěd se dožil 46 let.“ (http://www.vetweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=5389) „Ve věku 4 – 5 let, kdy medvědi dospívají, mívají samice mláďata. Obvykle mají dvě a ukrývají je v jeskyni vyhrabané ve sněhu. V tomto úkrytu vydrží samice s mláďaty do jara, a pak společně vycházejí ven. Medvíďata těchto velkých tvorů jsou menší než lidské dítě – váží zpravidla kolem 0,5 kg. Během roku, pokud mají dostatek potravy, mohou dorůst až velikosti dospělého člověka. Až 70 % medvědů se nedožije tří let. Roční úmrtnost dospělých je kolem 8 – 16 %.“ (Nowak, 1999) Dnes se na Aljašce dožije 12 měsíců pouze 43 % mláďat. Před 15 lety se roku dožívalo 65 % medvíďat. (http://polarbearcentral.blogspot.com/) „Jestliže si prohlédneme kostru některého z medvědů pozorněji, vystoupí do popředí zvláštní tělesné znaky. Dlouhá, mohutná lebka se širokými lícními oblouky poskytuje mnoho místa ke zpevnění výrazných čelistních svalů. Medvědi mají velmi vyvinuté a silné pažní svalstvo a výrazné lopatky. Slouží jim ke šplhání, hrabání a odstraňování kmenů stromů nebo balvanů.“ (Gansloβer, Votruba, 2005) Na rozdíl od hnědého medvěda má lední medvěd protáhlejší tělo a delší lebku. Jelikož je severní zvíře, tak má podle

Allenova

pravidla,

které

se

zabývá

srovnáváním

zvířat

žijících

v teplých/studených oblastech, podsadité nohy, krátký ocas a malé uši. Samice se od samců liší užším krkem než je jejich hlava, což umožňuje samice sledovat pomocí radiových obojků. Nohy jsou velmi důležité pro rozdělování zátěže při chůzi na sněhu nebo tenkém ledu a poskytují pohon při plavání. Mají široké přední tlapy s prsty a plovací blánou – z jejich předních nohou se při plavání stává jakési „pádlo“ a ze zadních „kormidlo“. Na zadní noze je výrazně větší polštářek, který stejně jako na přední noze, zabraňuje uklouznutí na ledu. Neuklouzne na ledu také díky chlupům pokrývajících až na polštářky celé tlapy. Medvědi mohou plavat bez oddychu úsek dlouhý až 160 km. Při chůzi pokládá medvěd tlapy přes paty a má vzor: přední pravá noha – zadní levá noha – 29

přední levá noha – zadní pravá noha, čímž vzniká houpavý pohyb, který je pro medvědy typický, a na který musí vynaložit dvakrát tolik energie, než většina ostatních savců. Průměrná rychlost chůze je 5,5 km/h, v běhu může dosáhnout až rychlosti 40 km/h a při plavání dosáhne rychlosti až 6,5 km/h. (podle Nowaka, 1999) „Denně urazí desítky kilometrů pomalou, váhavou chůzí, plaváním nebo na volně plovoucích krách. Za rok to dělá i více než 1 100 km.“ (Miloš Anděra, 1996) Důležitá je pro udržení teploty až deseticentimetrová tuková zásoba, olejnatá kůže a chlupy, tvořené hustou podsadou a vrchními světlými chlupy. (podle Nowaka, 1989) Díky tomu má medvěd lední velmi široký rozsah neutrální tepelné zóny (tj. takový rozsah vnějších teplot, při kterých nemusí živočich vydávat k udržování teploty nadbytečnou energii), která měří 70 – 80 °C, od -50 až do +30 °C. (podle Zdeňka Veselovského, 2005) Hustý kožich se skládá z chlupů, jejichž vnitřek je naplněn vzduchem a chrání před zimou. Medvědi mají černou kůži a na ní světlé chlupy. Podle ročního období a světelných podmínek se srst může jevit jako šedivá nebo skoro hnědá. Línají od května do srpna. Vzhledem ke své masité potravě mají lední medvědi dobře vyvinutý chrup se vzorcem 3-1-4-2 na horním patře a 3-1-4-3 na dolním patře. (podle Nowaka, 1999)

30

Obr. č. 14 : Protáhlá lebka ledního medvěda, z knihy Der Eisbär (Uspenski, 1979)

2.5.7.1.2 Potrava

„Lední medvěd je ze všech medvědů nejvíce masožravý, protože většinu jeho stravy tvoří převážně tuleni, ryby, mroži nebo mrtvé velryby (pozře i shnilá sousta). V průběhu léta a časného podzimu byli pozorováni, jak požírají pižmoně, soby, drůbež, vejce, hlodavce, měkkýše, kraby nebo další lední medvědy. Doplňkovou stravou jsou rostliny – hlavně nejrůznější bobule a kořeny. V Arktidě žijí miliony tuleňů, kteří se stanou kořistí, když se potřebují nadechnout dírou v ledu, nebo když odpočívají. Medvědi loví především na rozhraní led – voda - vzduch a jen zřídka mají úlovek na zemi nebo ve volné vodě. Nejdůležitějším obdobím pro lov je začátek listopadu a pak celá zima, kdy mohou medvědi lovit. V listopadu se vytváří pobřežní led, po kterém medvědi chodí a mohou zde lovit.“ (wikipedia.org/wiki/Polar_bear)

31

„Medvědi vědí, že půjdou-li k severu, najdou led i svou hlavní kořist, tuleně kroužkované, rychleji. V listopadu, kdy již led obvykle zesílí natolik, že po něm mohou chodit, vydávají se stovky medvědích samců a samic, které nejsou březí, daleko od pobřeží hledat dýchací otvory neopatrných tuleňů.“ (National Geographic,12/2005) Medvěd při lovu využívá svůj vynikající čich a na tuleně číhá u otvorů v ledu, pak vloží do otvoru svoji tlapu a vytáhne kořist ven na led, kde ji usmrtí rozdrcením lebky. Dospělí medvědi konzumují převážně na kalorie bohatou tulení kůži a tuk, kdežto mladí tvorové vyhledávají na bílkoviny bohaté červené maso. Lední medvěd je mocný predátor, může zabít dospělého mrože. Jeho nevýhodou ale je, že většina suchozemských živočichů mu na souši uteče a mořští živočichové mu uplavou. Legenda praví, že si lední medvědi při lovu zakrývají své černé čumáky tlapami, ale tato činnost nebyla vědecky podložena. V zoologické zahradě Praha je potrava založena hlavně na hovězím masu, kterého denně medvěd spotřebuje kolem 10 kg. Mořská strava je nahrazena 2 kg sleďů či makrel a 0,5 l rybího tuku. Vzácněji se dočkají vnitřností tuleňů. 2.5.7.1.3 Hibernace a půst

Lední medvědi jsou aktivní po celý rok (s výjimkou březích medvědic, které upadají do spánku a dokonce během něho rodí) a na rozdíl od hnědých a černých medvědů jsou schopni půstu až několik měsíců. Obzvláště během pozdního léta, kdy nemohou moc dobře sehnat tuleně, protože moře ještě není zamrzlé. „Jejich hibernace je netradiční, protože klasickou hibernaci lze shrnout do několika bodů: 1. teplota těla mnohých hibernantů klesá až na hranici cca o 1 °C vyšší než teplota okolního prostředí; 2. spotřeba kyslíku v některých případech klesá až na hranici 2 - 5% bazálního metabolismu; 3. dechová frekvence klesá až na 2 x za minutu nebo i méně; 4. zvířata upadají do strnulosti, ve které jsou na vnější podněty méně vnímavá (kromě teploty) než za hlubokého spánku; 5. srdeční frekvence je značně snížená; 6. u zvířat se zachovává schopnost spontánního ohřátí těla bez závislosti na absorpci tepla z okolního prostředí.“ (Vlasák, 1986)

32

Hibernace u ledních medvědů je zvláštní tím, že neupadají do trvalého spánku, ale jejich srdeční tep se snižuje ze 46 až na pouhých 27 úderů za minutu. Tělesná teplota je většinou kolem 35 °C (běžná teplota je 37 °C), a to medvědům umožňuje se kdykoli probudit. 2.5.7.1.4 Chování

Lední medvědi nejsou na rozdíl třeba od medvědů grizzly teritoriální. Ačkoliv vypadají jako agresivní, jsou obvykle opatrní na střety a často spíše uniknou, než by bojovali. I lední medvědi jsou jako ostatní příslušníci jeho druhu nepředvídatelní, a tak zvláště v dobách hladovění nebo péče o mláďata jsou schopni zabít a sníst člověka. Napadení člověka je ale v jeho případě skoro vždy pro jeho oběť smrtelné. I když můžeme lední medvědy často vidět, jak si spolu hrají, nebo dokonce spí v objetí, tak žijí převážně samotářský život. Obvyklé jsou pouze dvě společenské jednotky- matka s mláďaty, anebo medvědí pár. Velmi zřídka je možno zahlédnout ve skupině i mladé samce, kteří jsou staří od 30 měsíců až po 6 let. „Lední medvědi jsou nejvíc aktivní v první třetině dne a nejméně aktivní v konečné třetině dne. Bylo zjištěno, že v kanadské Arktidě tráví dospělé samice s mláďaty 19 % svého času lovením v průběhu jara a v létě stoupne tato aktivita až na 38 %. Dospělý samec sháněním potravy na jaře stráví až 25 % svého času, v létě hodnota stoupne až na 40 %. Když lední medvědi neloví, tak tráví svůj čas odpočinkem nebo spánkem. Teplé dny tráví medvědi převážně rozvalováním se na zemi nebo na ledu, někdy bývají na zádech s nohama ve vzduchu. Během zimy si někteří budují dočasné doupě nebo si nacházejí přírodní úkryty, aby zůstali v teple. Tyto úkryty mohou využívat i po několik měsíců. Medvědi si někdy vykopou v zemi v době léta doupě, aby se vyhnuli slunci a udrželi si svojí tělesnou teplotu chladnou.“ (Nowak, 1999) Chování medvědů v zoologických zahradách je problematické, protože tito tvorové mohou trpět stereotypním chováním, vznikajícím hlavně z malého prostředí. Pokud se tyto stereotypy naučí medvěd již v mládí, tak je pak těžké ho to odnaučit, ale dá se stereotypní chování zmírnit novou hračkou, nebo když s ním trenér zkouší nové cviky. V pražské zoologické zahradě jsou medvědi vystaveni velmi blízkému kontaktu 33

s návštěvníky, a ačkoli by se zdálo, že by to pro zvířata mohl být problém, tak opak je pravdou. Někteří se před návštěvníky předvádějí, a to nejvíce když plavou. Zajímavé také je, že lední medvědi mají velice rádi psy, které berou jako hračku. „Při hrozbě hraje u savců významnou roli mimika celého obličeje. Nebezpečnost medvědů v přírodě i v zajetí umocňuje skutečnost, že jako jedni z mála savců nemají dobře vyvinuté mimické svaly, a jejich hrozba proto není příliš nápadná“ (Veselovský, 2005) I když medvědi nemají žádné mimické svaly a těžko se odhaduje, co udělají, tak lidé, kteří s nimi dlouhodobě pracují, poznají, co medvěd provede podle postoje, nebo toho jak má postavené uši nebo skloněnou hlavu. 2.5.7.1.5 Rozmnožování a životní cyklus

Samice ledního medvěda dosahuje dospělosti ve 4 - 5 letech svého života, samec dospívá později - kolem šestého roku. Než se mu povede kvůli konkurenci spářit s některou samicí, tak je většinou starý nejméně 8 let. Námluvy a páření, které trvá tři čtvrtě hodiny, probíhá na „moři ledu“ v dubnu a květnu, kdy se lední medvědi shromažďují. Samec může následovat samici po čichu na 100 km nebo i více a pak se zapojuje do intenzivních bojů s jinými samci – následek boje bývají často jizvy a rozbité zuby. Největší a nejsilnější vyhrává a vyhání ostatní samce pryč. Partneři pak zůstávají pohromadě celou ovulaci samice. Dominantní samec se může za dobu páření pářit i s několika samicemi. Nedávné genetické testování ovšem prokázalo, že mláďata jedné samice mohou mít dokonce různé otce. Během léta musí oplodněná samice nabrat nejméně 90 kg tuku, aby vydržela dlouhé hladovění v brlohu a mohla přežít ona a její mláďata celou zimu. „Délka fotoperiody v rozmnožovacím cyklu některých druhů savců ovlivňuje i implantaci (zpožděná implantace) zárodků (Folk 1974). Tato závislost byla prokázána u některých medvědovitých.“ (Vlasák, 1986) „Po dvacátém roce klesá u medvědic ve volné přírodě porodnost. Ale samice v Detroitské zoo porodila mládě ve 36 letech a 11 měsících a byla stále živá v roce 1995, kdy jí bylo 45 let.“ (Nowak, 1999) 34

„Medvědice je březí asi 8 měsíců (230 – 250 dní) a rodí 1 – 2, vzácně 3 nebo dokonce 4 mláďata. Pro porod a dochov mláďat si ve sněhu vyhrabává doupě, jeskyni, která je asi 160 – 180 cm dlouhá a 100 – 120 cm vysoká. S vnějším světem je doupě spojeno větrací šachtou. Teplota v doupěti je dost vysoká, 20 °C a více.“(Dobroruka, Berger, 2004) „Doupě se nachází většinou 8 km od pobřeží, ale v jižní části Hudsonova zálivu se nacházejí 30 - 60 km ve vnitrozemí. Jsou vyhrabány ve sněhu v hloubce 1 - 3 m, většinou na strmém svahu. Většinou se skládají z několika metrů dlouhého tunelu, který vede do oválné místnosti, asi 3 m3. Některé nory mají několik místností a chodeb.“ (Nowak, 1999) „V období od prosince do února se rodí slepá, hluchá a téměř holá asi půlkilogramová mláďata. Během příštích zhruba 90 dní se mláďata uhnízdí do teplých záhybů své matky. Oči se jim otevírají teprve po měsíci. Ve věku 1,5 – 2 měsíců se jim prořezávají řezáky a špičáky mléčného chrupu. Malá mláďata, která matka přenáší v tlamě, se na rozdíl od mláďat jiných šelem nestáčejí do klubíčka, ale zůstávají strnule, volně viset. Mladí medvědi zůstávají s matkou 2 roky. Dospívají ve věku 3 - 4 let. Samice medvěda ledního rodí každý druhý rok. Rozmnožovací potenciál je tedy malý. Když však z jakéhokoli důvodu matka o mládě přijde, dostává se znovu do říje a tak může rodit dva roky po sobě.“ (Dobroruka, Berger, 2004) Zvláštností u šelem je transport mláďat na bezpečné místo. „Kočkovité, psovité a pucholovité šelmy nosí mláďata v zubech za kůži na hřbetu či krku. Prosté uchopení v této oblasti okamžitě uvede bránící se mládě do stavu naprosté strnulosti a rázem se z něho stane pasivní „balíček“. Poměrně hazardní způsob volí při transportu zejména medvědi, kteří uchopí do tlamy celou hlavičku mláděte, jež znehybní stejně jako ostatní šelmy při uchopení za krk. Pozoroval jsem několikrát samici medvěda ledního, která nosila své mládě bez poškození déle než 5 minut.“ (Veselovský, 2005) Ideálním místem pro odchov mláďat je národní park Wapusk v Hudsonu, kde každoročně zůstává asi 200 březích samic.

35

Obr. č. 15: Cyklus schopnosti rozmnožování ledního medvěda na Špicberkách, z knihy Der Eisbär (Uspenski, 1979)

2.5.7.1.6 Komunikace

Lední medvědi mezi sebou komunikují prostřednictvím kombinace řeči těla a vokalizace. Hluboké zavrčení slouží jako varování pro ostatní medvědy. Když žebrá lední medvěd od jiného medvěda, tak přistupuje pomalu v kruzích k druhému medvědu a nabízí pozdrav, kdy se oba medvědi dotknou nosy. Pokud si chce lední medvěd hrát, komunikuje s jiným medvědem pomocí pohybů hlavy ze strany na stranu. Dospělí medvědi si často hrají ve stoje a bradu mají sníženou na hrudi. Hra symbolizuje boj nebo bitvu. Když chce medvěd zaútočit, má hlavu dopředu a dolů, zavřenou tlamu, oči odvrácené a uši sklopené dozadu. Agresi značí jakýsi posměch a funění. Matka „nadává“ svým mláďatům měkkým zavrčením, nebo je trestá pomocí svého těla - tlap nebo tlamy. 36

Dospělí medvědi používají vokalizaci nejvíce, pokud se cítí nervózní nebo ohrožení. Zvuky jsou syčivé a bručivé, nebo vznikají třením zubů o sebe či jakési kašlání. Mláďata používají zvuky častěji a pro různé důvody. Zvuky, které vydávají, jsou syčivé, pisklavé a kňouravé. Mohou vydávat zvuky také plácáním pysků nebo jakési hrdelní hřmění. (podle Koena, 1996) Lední medvědi také komunikují prostřednictvím pohledu, doteku a vůní. 2.5.7.1.7 Choroby

„Lední medvědi jsou zvláště náchylní na parazitického červa Trichinella, které do sebe dostanou infikovanými tuleni. Larvy trichinell obalí cystou různé části těla, obvykle svalové tkáně. Je-li dostatek larev obalené cystou v jedné oblasti, jako je například srdce,

může

to

vést

k vážnému

poškození

tkáně

a

následné

smrti.“

(wikipedia.org/wiki/Polar_bear) „Po požití medvědího masa může člověk onemocnět trichinózou. Tak v roce 1947 v západním Grónsku onemocnělo přes 300 lidí, z toho 30 % případů bylo smrtelných.“ (Uspenski, 1979)

2.5.7.2 VZNIK JMÉNA „První popsala ledního medvěda jako zvláštní druh Constantine John Phipps a vybrala pro něj vědecký název Ursus maritimus – latinsky název „námořní medvěd“, podle jeho stanoviště. Původně byl lední medvěd považován jako vlastní rod, ale nejnovější výzkumy nepodporují vznik tohoto samostatného rodu a přiklání se k teorii, že lední medvěd vznikl z medvěda hnědého a uznávají tedy jméno Ursus maritimus, jak původně navrhovala Phipps.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Polar_bear) „Jméno ledního medvěda je ve většině evropských jazyků odvozeno z barvy srsti: belyj medwedj (rusky), beli medved (srbochorvatsky), niedźwiedź biały (polsky), l’ours blanc (francouzsky), orso bianco (italsky), oso blanco (španělsky); nebo podle oblasti rozšíření: niedźweidź polarny (polsky), l’ours polaire, l’ours de la mer glaciale (francouzsky), orso polare (italsky), polar bear (anglicky); a nebo podle životního prostředí: medvěd lední (česky), Eisbär (německy), ijsbeer (holandsky), jsborn (skandinávsky). V jazycích domácích obyvatel arktických oblastí nosí lední medvěd 37

různá jména: na severu Evropy a západní Sibiři se mu říká sira bogto, uloddade boggo, ser-uorka,jawwy; na východní Sibiři urjung-ege, churjung-ege, nöbaty mamatschan; na severní Sibiři požene-chacha, umka, uumky; a v Severní Americe a Grónsku nanuk, njonnok, nanok.“ (Uspenski, 1979)

2.5.7.3 OHROŽENÍ 2.5.7.3.1 Ekologické hrozby a lední medvědi

„V roce 2007 byl v USA navržen lední medvěd jako adept na ohrožený druh. Návrh podal Americký úřad pro rybolov a ochranu přírody. Hlavním nebezpečím pro medvědy je nejenom tání ledovců a tím vlastně jejich teritorií, ale nebezpečí pro ně představuje i člověk – ať již samotné lovení medvědů, ale hlavně rozvoj těžby ropy a zemního plynu, které těmto zvířatům ubírá životní prostor. Globální oteplování znamená pro tyto zimní živočichy ztrátu potravy a možné utonutí v moři, což může významně ovlivnit úbytek tohoto druhu.“ (http://www.nwf.org/polarbearsandglobalwarming/) „14. května 2008 se americké ministerstvo vnitra rozhodlo tento druh chránit, protože dostalo od úřadu analýzu, která jasně dokládala ubývání ledních medvědů. Lední medvěd je označen za ohrožený druh v rámci Endangered Species Act. Americký ministr vnitra Dirk Kempthorne k tomu řekl: „Jak ubývá ledu, pokrývajícího oceán, ubývá i medvědů“. Vláda ovšem vyvrátila hlasy kritizující těžbu ropy na Aljašce a oponovala, že za třicet let nemají důkazy, že by tato činnost ovlivňovala život ledních medvědů. Jenže díky ropě ztrácí srst medvědů své izolační vlastnosti a kontaminuje jeho potraviny. Toxické chemikálie se nacházejí ve tkáních arktických zvířat, a protože lední medvěd je na vrcholu potravního řetězce, tak má v sobě nejvyšší koncentraci těchto látek.“ (podle www.sciencedaily.com a www.worldwildlife.org) 2.5.7.3.2 Nedostatek potravy

Lední medvědi kvůli teplému počasí mohou trávit méně času na mořském ledu, což znamená, že mají méně času na lov tuleňů a vytváření tukové rezervy. To má také za následek, že samice ledních medvědů mají problémy při poskytování mléka pro své mladé. Pokud samice nedosáhne minimální hmotnosti, pak nerodí vůbec.

38

„Medvědi v Hudsonově zálivu, patří mezi nejjižněji žijící lední medvědy vůbec, pociťují na vlastní kůži, co znamená globální oteplování. „V zimě je dnes v této oblasti o něco více než o 1 °C tepleji než před padesáti lety. Led v zálivu se láme začátkem místo koncem července,“ říká Nick Lunn z Kanadského úřadu pro ochranu divoké zvěře. Čím dříve led zmizí, tím méně mají medvědi času, aby se vykrmili tulením masem.“ (National Geographic, 12/2005) „Za každý týden, o který se led láme dřív, přichází lední medvěd na břeh lehčí o více než devět kilogramů,“ říká Lunn. On a jeho kolegové - včetně Derochera a Iana Stirlinga z Kanadského úřadu pro ochranu divoké zvěře - odhadují, že medvědi jsou o 15 % menší, než byli před 20 lety. A Nick Lunn říká, že podle posledního sčítání se medvědí populace za posledních deset let snížila z 1 200 jedinců na méně než 1 000. „Až donedávna byly jejich počty stabilní. Při posledních dvou sčítáních, v polovině 80. a v polovině 90. let minulého století, bylo napočítáno shodně 1 200 medvědů,“ říká Lunn.“ (National Geographic, 12/2005) 2.5.7.3.3 Myslivost

„Lov medvědů byl vždy důležitý pro arktické národy. Srst se používá na výrobu kalhot či bot (zvané tobok), maso je jedlé, tuk se používá v potravinářství nebo jako palivo pro osvětlení domácnosti. Játra jsou jedovatá. Ještě v roce 2005 byl v Kanadě umožněn lov medvědů – za trofej se platilo zhruba 400 000 Kč. Dnes jsou tato zvířata chráněna.“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Polar_bear) 2.5.7.3.4 Požírání mláďat

Málokteré mládě přežije do dospělosti, která začíná kolem 3 - 4 roku života. Nebezpečí pro ně představují šelmy, a to i z vlastních řad, protože kvůli nedostatku potravy jsou medvědi schopni požírat mláďata svého druhu. Stává se, že vlastní mrtvé mládě pozře matka (jedná se o tzv. kronismus), když se mláděti něco stane a umře, jako se tomu stalo v pražské zoologické zahradě. 2.6 MEDVĚDI V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH Chov medvědů v zoologických zahradách není podle chovatelů vůbec jednoduchý. Samice se často odmítají o mládě starat anebo je usmrtí. Jako se tomu stalo 39

v zoologické zahradě v Berlíně, kde dnes již populárního Knuta vlastní matka odvrhla a vychoval ho chovatel. Do současnosti bylo v Tróji odchováno šest mláďat. Umělý odchov medvědů se poprvé na světě podařil údajně právě v pražské zoologické zahradě v roce 1942. „Snad nejvýraznějším chovatelským úspěchem válečného období byl umělý odchov lední medvědice Ilún na přelomu let 1942 a 1943, první úspěšný pokus v historii zoologických zahrad vůbec. O to cennější, že ho bylo dosaženo za tak svízelné situace.“ (Dobroruka a kolektiv, 1989) Podle International Studbook of the polar bear - Ursus maritimus z roku 2004 - 2005 je na světě 235 zoologických zahrad, kde chovají lední medvědy. V České republice dnes najdeme lední medvědy kromě pražské zoologické zahrady také v zoologické zahradě v Brně. Brněnské zoologické zahradě patří samec Umca, kterého jsme mohli vidět i v Praze, a dále samice Cora, která pochází ze St. Petersburgu a do naší země se dostala roku 2000. Dne 23. 11. 2007 se tomuto páru narodila dvě mláďata – samečci Bill a Tom. Sameček Tom byl v druhé půlce února převezen do pražské Tróje, kde by měl najít svůj nový domov a vytvořit nový pár s Albertou. Ve stejné době se dostal medvěd Bill do Gelsenkirchenu, kam byl před ním na chvíli zapůjčen Umca. Velký výběh v Gelsenkirchenu Bill sdílí se samicí Larou, se kterou by měl vytvořit nový medvědí pár. Zajímavostí je, že do německé zoologické zahrady v Gelsenkirchenu měl původně přejít berlínský Knut, ale nakonec se německá zoologická zahrada rychleji domluvila se zoologickou zahradou v Brně. „Dříve nebyli lední medvědi k vidění pouze v Brně a v Praze, ale v padesátých až osmdesátých letech byli i ve východočeské zoologické zahradě Dvůr Králové nad Labem, ve třicátých letech ve Zlíně a následně v osmdesátých letech v Gottwaldově.“ (podle Dobroruky a kolektivu) 2.7 MEDVĚDI V SYMBOLICE Charakteristický vzhled a jejich souvislost s Arktidou učinila z ledních medvědů populární ikonu, a to zejména v oblastech, kde medvědi žijí. V Kanadě je obrázek 40

ledního medvěda na zadní straně dvoudolarové mince zvané Toonie. V Německu se lední medvěd Knut dostal na poštovní známku za 55 centů, které se prodávají s přirážkou 25 centů na „dobré účely“. Známky jsou dokonce opatřeny dvěma nápisy „Německo – lední medvěd Knut“ a „Chraňte přírodu světa“. Lední medvěd byl vybrán i jako maskot na zimní olympijské hry 1988, které se konaly v Calgary. Obrázky ledních medvědů byly použity i v reklamě na Coca-Colu, Polar nápoje, Nelvana a další.

2.7.1 MEDVĚDÍ PŘÍKOPY „Jak uvádí prameny, nejznámější medvědí příkop můžeme najít v Českém Krumlově na zámku. Prvotní zmínky pocházejí z poloviny 16. století. První zprávy o tom, že se medvědi chovají v příkopu, pocházejí z roku 1707, kdy tam byli umístěni čtyři medvědi. Další zmínku o medvědech chovaných v hradním – medvědím příkopě je na zámku v Náchodě, kde v dnešní době chovají dva medvědy hnědé Ludvíka a Dášu. Nejde tedy originálně o medvědí příkop, pouze o příkop hradní. Zajímavostí také je, že medvědi byli chováni v Jelením příkopu Pražského hradu. Chovali se tu v době vlády prezidenta T. G. Masaryka. Chov medvědů zde dodnes připomíná domek medvědáře, který tu byl postaven ve dvacátých letech.“ (Diplomová práce, Kristýna Pokorná, 2007, Brno, Masarykova univerzita - Pedagogická fakulta)

2.7.2 ERBY „Vyobrazení medvěda můžeme najít na erbech slavných či méně slavných českých rodů. Za zmínku stojí například rod Rožmberků, kteří mají jako štítonoše svého erbu dva medvědy. Podle rožmberských rodových pověstí byli Rožmberkové příbuzensky spřízněni s italským šlechtickým rodem Orsini. Orsa znamená italsky medvědice a právě tímto zvířecím motivem se zejména poslední rožmberští vladaři v 16. století hlásili k příbuzenství s rodem Orsini. Toto údajné příbuzenství mělo doložit starobylost rožmberského rodu.“ (Jiří Čárek, str. 66) Na rodovém erbu Hořčiců se nacházejí dvě medvědí tlapy. Rodu Hertenberků, kteří sídlili na zámku v Hodkově, náležel podobně vypadající erb jako u rodu Hořčiců a to štít se dvěma zkříženými a nebo rovnoběžnými uťatými medvědími tlapami. V tomhle případě se však dochoval podrobnější popis a 41

barevné variace. „Štít býval zlatý nebo červený a tlapy černé nebo hnědé, někdy zakrvavené s červenou zbrojí - drápy.“ (Jiří Čárek, str. 48) „Rytířský rod Žižků z Trocnova měl podle doložených zpráv v erbu také medvěda. Podrobnosti o tomto erbu se bohužel nedochovaly.“ (Diplomová práce, Kristýna Pokorná, 2007, Brno, Masarykova univerzita - Pedagogická fakulta)

2.7.3 MĚSTSKÉ ZNAKY „Zobrazení medvěda na městských znacích můžeme najít v Benešově nad Ploučnicí, který je poprvé zmiňován v roce 1283. První zmínky o městském znaku jsou z roku 1509. Barevnost tohoto znaku byla v minulosti určována jako zlato – černě polcený štít, nad nímž vyniká polovina figury medvěda.“ (Jiří Čárek, str.52) Obec Vitčice má ve svém městském znaku také medvěda. „V červeno zeleném polceném štítě polovina vztyčeného zlatého medvěda s červeným jazykem, držícího v pravé tlapě stříbrnou zavinutou střelu.“ (Jiří Čárek, str. 56) Dobroměřice se v písemných pramenech poprvé uvádějí v letech 1238 - 1241. Znak obce lze popsat jako „ stříbrno – modře polcený štít. Vpravo černý medvěd ve skoku držící na prsou červený gotický štít a v něm hvězda a dorůstající půlměsíc. Vlevo nad sebou a do krajů dva zlaté mosty s třemi oblouky a čtyřmi pilíři. Základní barevnost znaku vychází z Lounských městských barev - modré a bílé a tím se připomíná držitel vsi s nejdelší tradicí.“ (Jiří Čárek, str. 53)  Jablonné nad Orlicí - ve znaku je černý medvěd, který drží opatskou berlu. Ta patrně souvisí se zbraslavským klášterem, kterému město ve 14. století patřilo.  Jeseník - na znaku můžeme vidět orlici nesoucí medvěda.  Beroun – na modrém štítě je stříbrná hradební zeď se širokou branou a zlatou mříží. Na cimbuří vystupuje muž v brnění s mečem v pravici a červeným štítem, na kterém je stříbrný český lev. Pod padací mříží je v bráně hnědý medvěd na skalnaté půdě.“ (Diplomová práce, Kristýna Pokorná, 2007, Brno, Masarykova univerzita - Pedagogická fakulta)

42

3. METODIKA A VÝSLEDKY V období léta, podzimu a zimy 2008/2009 jsem sledovala v pražské zoologické zahradě v Tróji dva lední medvědy, kteří spolu sdíleli výběh - samici Boru a samce Umca. 3.1 VÝBĚH V pražské zoologické zahradě se nacházejí dva výběhy pro medvědy, umístěné vedle sebe. Větší z výběhů, kde jsem pozorovala medvědí pár Boru s Umcou, má 380 m2 a k tomu 100 m2 bazénu, který je oddělen sklem od návštěvníků zoologické zahrady. Výběh je kaskádovitě uspořádán, skládá se z pěti pater. Pro pozorovatele je zleva velký vodopád a na druhé straně řeka, vedoucí do bazénu. 3.2 SAMICE BORA Samice Bora je 87. ledním medvědem chovaným v pražské Tróji. Není původem z pražské zoologické zahrady, ale narodila se 20. 11. 1986 v rakouské Vídni, odkud přešla o necelé dva roky později do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Až po několika letech dne 10. 9. 1997 byla Bora přemístěna do Prahy. Bora je matkou samičky Alberty, která je v zoologické zahradě Praha ve vedlejším výběhu a kterou se podařilo chovatelům z pražské zoologické zahrady úspěšně odchovat. Zajímavostí je, že jméno Alberta je jen poupravené jméno od původního Albert, protože se po narození myslelo, že mládě je samec. Otcem Alberty byl legendární samec Alík, jehož termoplastický preparát se nyní nachází v depozitáři Národního muzea. I když se v březnu, kdy začala Bora Umcu odmítat, ještě nevědělo, zda je samice březí, tak tomu opravdu tak bylo. Podle chovatelů je ale velmi těžké poznat, zda je samice březí či nikoliv, protože se u ní nezmění chování ani nemůžeme zaznamenat žádné tělesné změny. V létě bylo na samici ale už poznat, že se krytí povedlo a že Bora opravdu čeká medvídě. O Umcu, který v té době s Borou sdílel stále stejný výběh, se samice vůbec nezajímala. Pro těhotenství medvědice ve volné přírodě je důležité získat tukové zásoby na zimu a porod. Pro medvědici v zoologické zahradě je proto důležité zvýšit dávky krmení, aby 43

měla samice důležité tukové zásoby na období po porodu. Významné je také zvýšení množství rybího tuku, aby měla samice dostatek vitamínů. Vitamíny jsou podstatné pro kvalitu mléka pro mládě. V půlce října byla Bora přestěhována do vedlejšího výběhu, který předtím obývala Alberta (ta se naopak přesunula do výběhu Bory). Výběh byl pro Boru vhodnější, protože byla blíže porodnici, v které byly nainstalovány dvě kamery, které neustále online vysílaly na stránky zoologické zahrady. Medvědici mohl tak kdykoli kdokoli sledovat. V této době samice nevyvíjela již moc aktivity, spíše jen polehávala uvnitř nebo ve venkovním výběhu. První termín porodu byl na druhou polovinu listopadu. Koncem listopadu se začala Bora už více zdržovat v porodnici, přestala žrát a začala být nervózní. „Od pátku 5. 12. 2008 se uchylovala do porodnice a hrabala v nachystané podestýlce. V neděli ráno ji pak kompletně celou přehrabala. Udělala to tak nešťastně, že zakryla jednu z běžících kamer,“ vysvětlila Blesku chovatelka medvědů Denisa Zběhlíková. První známky porodu se objevily po deváté hodině v neděli 7. 12. 2008. „Ve 21,40 se poprvé ozývá hlas medvíděte. Vypadalo to jako dobré znamení. Mládě žilo.“ řekla chovatelka. Krátce před půlnocí si Bora mládě položila na přední tlapy tak, jak je běžně k vidění u medvědů v přírodě. Vše vypadalo tak, že mládě do čtyř hodin v pondělí ráno žilo a že bylo vše v pořádku. Poslední zaznamenaný zvuk medvíděte je ve 4 hodiny 10 minut. Potom se Bora otočila a chovatelé se domnívají, že mládě nechtěně zalehla. Kolem 9. hodiny našla Bora mrtvé mládě v podestýlce a podle zákonů přírody ho sežrala. 3.3 SAMEC UMCA Samec Umca se narodil 15. 11. 1998 v zoologické zahradě v kazašském městě Alma Ata. O rok později, tedy v roce 1999 medvěda získala brněnská zoologická zahrada a samec se tam stal otcem medvíďat Billa a Toma. Protože dvě medvíďata by se s otcem nesnášela dobře a otec by se pro ně mohl stát nebezpečným, tak byl Umca půjčen pražské zoologické zahradě, aby se spářil s Borou. V Praze byla medvědí láska podle chovatelů velmi intenzivní. „Medvědi se pářili i několikrát za den,“ řekla chovatelka Denisa Zběhlíková. V březnu ale začala Bora samce již odmítat a přestala o něj jevit

44

zájem. 15. 10. 2008 byl samec odvezen do německého Gelsenkirchenu, odkud by se měl vrátit zpět do Brna. Na samci Umcovi si každý mohl všimnout stereotypního chování, nazývaného též hospitalismus. Stereotypním nazýváme změněné chování související s výběrem odpovědi v bazálních gangliích. Stereotypy rozlišujeme na jednoduché a složité. Mezi jednoduché stereotypy řadíme houpavé pohyby těla a mezi složitý pochod na místě, křížení nohou nebo mazlení sama sebe. Stereotypní chování je termín vystihující mechanismus chování zvířat nejčastěji jako odpověď na život v zajetí. Znamená to, že je zvíře ve stresu, anebo nemá dobrou péči. Tím se zvíře nezapojí do normálního chování a výsledkem může být i snížená reprodukce nebo častá zranění. Nuda a frustrace pramenící ze zajetí všeobecně, která je umocňována nezájmem pečovatelů, sterilním prostředím a nedostatkem příležitosti ke shánění potravy, což je přirozená aktivita udržující jedince v kondici, nutí zvíře vyvíjet nové strategie pro vyplnění času. Náhradní aktivity mohou mít podobu ochablosti, popocházení, kolébání se nebo sebemrzačení jako je nadměrné olizování nebo kousání. Lze je snadno rozpoznat, protože mezi ně patří nekonečné kývání hlavou, končetinami a přecházení sem a tam po stejné trase podél mříží. Tímto chováním často trpí kočkovité šelmy, které se procházejí stále stejně podél klece, nebo také žirafy, které se často uchylují k nadměrnému používání jazyka na neživé objekty. Toto chování můžeme pozorovat v zoologických zahradách u mnoha druhů včetně primátů, ptáků, chobotnatců a masožravců. Medvěd Umca vydržel stát v řece blízko skla před návštěvníky dlouhé desítky minut. Jen stál, kýval hlavou ze strany na stranu a občas k tomu zvedal přední pravou tlapu. Toto chování se odrazilo i v mých výsledcích v pozorování. Podle chovatelů se tomuto stereotypnímu chování naučil již ve své domovské zoo v Kazachstánu, kde měl asi malý prostor. Je těžké medvědy tomuto chování odnaučit. Jediné, co může pomoci, je dát zvířeti novou plastovou hračku na hraní ve vodě či na souši, anebo ho zabavit trenérem, který s ním bude dělat nová cvičení. Na rozdíl od Bory si ale Umca plastových hraček vůbec nevšímal.

45

Obr. č. 16 : medvěd Umca, Foto: autor neznámý, Mediafaxfoto.cz

Obr. č. 17 : medvědice Bora, Foto: autor neznámý, http://image.tn.nova.cz/media/images///440x248_video/Oct2008//436343.jpg

46

3.4 POPIS PRÁCE

Mé pozorování ledních medvědů v pražské zoologické zahradě bylo zaměřeno na denní pozorování aktivity medvědů. Do připravené tabulky, kde byla rozepsána místa a chování, kde se může medvěd vyskytovat, jsem zaznamenávala jejich momentální aktivitu v intervalu deseti minut.

47

3.5 VÝSLEDKY Datum: 4. 7. 2008 Pozorovaný medvěd: samice Bora Čas

Spánek

Herní chování

Pohybovat se po zemi

Pohybovat se po kmeni

15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:50 16:00

Zalézt do „brlohu“

Plavat

.

Pozorovaný medvěd: samec Umca Čas

Spánek

Stereotypní chování

Sedět/stát v řece



15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:50 16:00

48

Datum: 11. 8. 2008 Pozorovaný medvěd: samice Bora Čas

Spánek

Potravní chování

Sociální chování




Ležet v řece


13:50 14:00 14:10 14:20 14:30 14:40 14:50 Pozorovaný medvěd: samec Umca Čas

Sociální chování


13:50 14:00 14:10 14:20 14:30 14:40 14:50

49


Potravní chování

12:50 13:00 13:10 13:20 13:30 13:40 13:50

Sedět na zemi





.

Pozorovaný medvěd: samec Umca Čas



12:50 13:00 13:10 13:20 13:30 13:40 13:50

50


Sedět na zemi


Pohybovat se po kmeni

Plavat





Stereotypn í chování


14:50 15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:50

51


Spánek

Potravní chování

Ležet na zemi




Spánek

Potravní chování

Ležet na zemi


13:45 13:55 14:05 14:15 14:25 14:35 14:45

52





Potravní chování


Stereotypní Pohybovat chování se po zemi

15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:50 16:00

53


Ležet na zemi



13:45 13:55 14:05 14:15 14:25 14:35 14:45 Datum: 29. 10. 2008 Pozorovaný medvěd: samice Bora Čas

Ležet na zemi



15:00 15:10 15:20 15:30 15:40 15:45 15:50

54


Spánek

Herní chování

Ležet na zemi


Plavat

16:00 16:10 16:20 16:30 16:40 16:50 17:00 Datum: 11. 3. 2009 Pozorovaný medvěd: samice Bora Čas

Sedět na zemi

Ležet na zemi


15:10 15:20 15:30 15:40 15:50 16:00 16:10

55

DIAGRAMY POZOROVANÝCH HODNOT

Bora (4. 7. 2008)

29% 42% 29%

pohyb spánek ch.sociální ch.herní ch.potravní stereotyp klid

Umca (4. 7. 2008)

14% 14% 72%


Pohyb – pohyb medvěda po výběhu; spánek - medvěd je ve vnitřním prostoru nebo leží ve venkovním výběhu a spí; sociální chování – zahrnuje zájem o druhého medvěda nebo agresi; herní chování – používání hraček; potravní chování – příjem, vylučování nebo hledání potravy; stereotyp – jednotvárný vzorec chování; klid – není vyvíjena žádná aktivita

56

Bora (11. 8. 2008)

14% 43%

14%

29%


Umca (11. 8. 2008)

14% 14% 14% 58%



57

Bora (18. 8. 2008)

6% 14%

37%

43%


Umca (18. 8. 2008)

29%

14%

57%



58

Bora (29. 8. 2008)

29%

71%


Umca (29. 8. 2008)

14% 14% 72%



59

Bora (13. 9. 2008)

14% 14%

72%


Umca (13. 9. 2008)

14% 14%

43%

29%



60

Bora (13. 9. 2008)

29%

71%


Umca (13. 9. 2008)

29%

57%

14%



61

Bora (23. 10. 2008)

14% 43% 43%


Bora (29. 10. 2008)

14% 43% 43%



62

Bora (22. 2. 2009)

14%

14%

29% 43%


Bora (22. 2. 2009)

43% 57%



63

VÝSLEDNÉ DIAGRAMY

Bora

3%

17%

31%

7% 2% 40%


Umca

5% 19%

48%

21% 2% 5%



64

4. DISKUZE Ve své práci jsem se zabývala chováním medvědů v pražské zoologické zahradě. Do práce jsem zahrnula i probíhající březost a porod mláděte a přesun medvědů Umcy a Toma, protože se obojí časově shodovalo s mým pozorováním. Proto jsem v kapitole vlastní výzkum krátce pojednala o pozorovaných medvědech. Pozoruhodné bylo, že mládě, které se Boře narodilo, nedlouho po svém narození zemřelo, patrně následkem zalehnutí vlastní matky. Pravdu se nikdy nedozvíme, jelikož mládě bylo Borou pozřeno. Dále jsem se zmínila o přesunu Umcy do Německa a o jeho potomku Tomovi, který byl přestěhován z Brna do Prahy. V souvislosti s obrázkem číslo 15 stojí za povšimnutí, že páření medvědů v zoologické zahradě probíhalo možná o trochu dříve nebo na úplném počátku pářícího období, oproti medvědům ve volné přírodě, kdy k páření dochází později. Z celkem provedených 14 pozorování jsem do práce zahrnula 9 nejzajímavějších, které jsem zaznamenala do výše uvedených tabulek a diagramů. Následně jsem vše zanesla do jednoho výsledného diagramu pro každého medvěda. Výsledky naznačují, že převážnou většinu času tráví medvědi klidem nebo spánkem. Zvýšený podíl spánku v případě samice Bory se dá vysvětlit i probíhající březostí. Významnou složku činí pohyb, kdy medvědi přecházejí po výběhu. U samice Bory má velký podíl na aktivitě hra. U samce Umcy bylo pozorováno stereotypní chování, kdy medvěd stál na místě a kýval hlavou ze strany na stranu, což zabralo většinu jeho času. Překvapivě medvědi na rozdíl od jiných zvířat nevykazovali časté známky shánění se po potravě. Vysvětlení je možné hledat v tom, že jsou lední medvědi dobře krmeni a nemají proto potřebu si potravu hledat. Prakticky se u nich nedá pozorovat přešlapování u dvířek, kdy zvíře čeká, až přijde jídlo, jako je tomu třeba u lachtanů nebo mnohých kočkovitých šelem. Možné vysvětlení v tomto případě je kromě nasycenosti také fakt, že se medvědi se svým chovatelem nepotkávají, takže neočekávají vstup člověka s krmením do výběhu.

65

5. ZÁVĚR 

Ve své práci jsem se zabývala pozorováním ledních medvědů a dospěla jsem k výsledkům uvedených v diagramech, které zaznamenávají jejich denní aktivitu. Dle předpokladů byl výsledkem častý odpočinek, kdy medvěd spí nebo leží a nevyvíjí žádnou činnost. Překvapivým výsledkem byl vysoký podíl stereotypního chování u samce Umcy, protože samec trávil většinu svého času kýváním hlavy ze strany na stranu. Další výraznou aktivitou byl pohyb, který je zastoupen v největším podílu přecházením po výběhu. Nikdy jsem nezaznamenala u medvědů běh. K pohybu můžeme zařadit i plavání, které v případě samice bylo úzce spojeno s hrou, kdy si Bora hrála s předměty, které měla ve vodě. Samec Umca nikdy neplaval, i když většinu svého času trávil stáním v řece, a ani si nehrál.



Lední medvěd v zajetí se od volně žijícího ledního medvěda liší složením potravy (tuleni kroužkovaní jsou v zoologické zahradě nahrazeni převážně hovězím masem) a posunutým rozmnožovacím cyklem, protože v zajetí může docházet k páření dříve.



Ze studia a analýzy literatury vyplývá, že lední medvědi jsou oteplováním klimatu ohroženi, protože v kratší zimě nemohou sehnat tolik potravy. Následkem toho je i snížení natality, protože se samice dostatečně nevykrmí pro březost a nedosáhne minimální hmotnosti, kterou by měla na toto období mít.



Z analýzy literatury rovněž vyplývá, že lední medvěd je specifický v životním prostředí (lední medvědi se nacházejí v nejsevernějších částech zeměkoule, ostatní druhy se nacházejí převážně v mírném pásu), potravě (lední medvěd je jako jediný karnivorní živočich, ostatní medvědi jsou převážně omnivorní), rozmnožování (zpravidla je doba páření na jaře a počátkem léta a samice rodí v zimě jedno až maximálně čtyři mláďata, ostatní medvědi mají dobu páření na podzim a mláďata rodí na jaře), aktivitě (lední medvěd nemá zimní spánek) a ochraně druhu (lední medvěd je jako jediný na seznamu ohrožených živočichů).

66

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Anděra, M. (1996): Zvířata. str. 7, FRAGMENT, Havlíčkův Brod Clutton- Brocková, J. (2005): Savci. str. 400, Euromedia Group, k. s., Praha Dobroruka a kolektiv (1989): Zoologické zahrady. str. 143 – 144, Státní pedagogické nakladatelství, Praha Dobroruka, L. J., Berger, Z. (2004): Savci. str. 80 – 82, AVENTIUM s.r.o, Praha Gansloβer, U., Votruba, M. (2005): Medvědi, Fraus, Plzeň, str. 6 - 7, 14 Koene, P. (1996): Large bear enclosures. str. 25 – 31, International Bear Foundation, Rhenen, The Netherlands Kořínek, M. (1999): Zoologická zahrada. str. 227 – 228, Rubico, Olomouc Ludwig, M., Gebhardt, H. (2007): 55 nejnebezpečnějších zvířat naší planety. str. 30 – 33, Fortuna Libri, Praha Musil, R. (1987): Vznik, vývoj a vymírání savců. str. 140 – 150, 228 – 232, Academia, Praha Nowak, R. M. (1999): Mammals of the World. str. 678 – 693, The Johns Hopkins University Press, Baltimore and London Špinar, Z. V. (1986): Paleontologie. str. 286, Nakladatelství technické literatury, Praha Uspenski, S. M. (1979): Der Eisbär. str. 7, 80, A.Ziemsen Verlag, Wittenberg Veselovský, Z. (1998): Fotografický atlas, Říše zvířat. str. 221, AVENTIUM s.r.o, Praha Veselovský, J. (2005): Etologie, biologie chování zvířat. str. 241, 295, 330, 342, Academia, Praha Vlasák, J., Seget, J. (1949): Snow white (The story of a Polar bear cub). str. 38 – 39, London 67

Vlasák, P. (1986): Ekologie savců. str. 46, 172, Academia, Praha Lidé a Země, 04/2008: Pozor, Grizzly aneb Focení v medvědím království, str. 20, Praha National Geographic, 12/2005: Zima v Národním parku Wapusk - útočiště je bílé, str. 96 – 104, Praha Wikipedia [online] c. 1999 [cit. 2008-09-28] http://en.wikipedia.org/wiki/Polar_bear Bowman, D. Polar bear central [online] c. 2004 [cit. 2008-11-18] http://polarbearcentral.blogspot.com/ Polar bears and global warming [online] c. 2009 [cit. 2009-03-24] http://www.nwf.org/polarbearsandglobalwarming/ Hájková, J. Medvěd hnědý brtník [online] c. 2009 [cit. 2008-12-26] http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1098 Amos, J. Ancient polar bear jawbone found [online] c. 2007 [cit. 2009-05-05] news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/7132220.stm Méďové.estranky [online] c. 2007 [cit. 2008-12-10] www.medove.estranky.cz Zdroje obrázků: http://images.fws.gov http://it.wikipedia.org/wiki/Ursus_arctos_syriacus http://naturalflorida.blogspot.com/ Uspenski,S.,M. (1979): Der Eisbär. str.11, 17 a 68, A.Ziemsen Verlag, Wittenberg www.americanbear.org/otherbears.htm www.animalpicturesarchive.com www.flickr.com/photos/danny_ballmer/2717648328/ www.quantum-conservation.org/ESB/EUROPEAN BROWN BEAR.html

68

PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 STATISTICKÉ ÚDAJE

Míry při narození Váha……………………………………………………………….…648 g Délka (od špičky čenichu ke kořenu ocasu)……………….……. 305 mm Délka ocasu ……………………………………………….………. 10 mm Obvod hlavy …………………………………..………….……… 150 mm Délka hlavy ……………….……………………….……….……... 65 mm Délka uší ……………………………………….…………………. 10 mm Obvod hrudníku ………….……………………………………… 140 mm Délka předních tlap ……….………………………………………. 50 mm

Pokrok ve vývoji Otevřené oči ………..…………………………………………….. 33. den Oči poprvé zaměřené …………….…………………………..….. 47. den Otevřené vnější ucho ……….…………………………………… 16. den Sluch nedokonalý do ……………..……………………………… 69. dne Začíná chodit …………………………………………………….. 47. den Ale ne samostatný v chůzi do ………..………………………….. 70. dne Čich není zjevný do ………………….………………………….. 50. dne První línání srsti od ………………….……………….37. dne do 153. dne Začal běhat (v tento den schopen plavat a potápět se)………..…. 138. den Začal vést normální život ……………………..……..………….. 145. dne

69

Časy krmení Od narození do konce sedmého týdne krmení každé dvě hodiny ve dne a každé tři hodiny v noci. Po sedmém týdnu krmení každé dvě hodiny od 4 až 5 hodin do 23 hodin. Množství mléka obdržené při každém krmení Věk ve dnech

Množství v cm3

1

10

2–4

10 – 20

5 – 10

30

10 – 20

40 – 45

20 – 48

100 – 130

48 – 66

180 – 200

(J.Vlasák, J.Seget,1949)

70

PŘÍLOHA 2 FOTOGRAFIE

Obr. č. 18: medvěd lední (Ursus maritimus), Foto: National geographic, 2004


71



72



73



74



75

Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta

Recommend Documents