Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy

Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí

Autor: Vedoucí práce:

Bc. Kateřina Buršíková PaedDr. Marie Hronzová

Praha 2013


Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí“ vypracovala pod vedením PeadDr. Marie Hronzové samostatně na základě vlastních zjištění a za použití pramenů uvedených v seznamu.

Praha 30. 4. 2013

Podpis.....................................


Poděkování

Za poctivý přístup při plnění cíle diplomové práce děkuji dětem mateřské školy Duha o.p.s. v Mladé Boleslavi, které se na tomto výzkumu podílely. Za ochotu, velkou trpělivost a cenné věcné připomínky při zpracování diplomové práce děkuji PeadDr. Marii Hronzové, vedoucí diplomové práce a Michaele Štechové DiS. fyzioterapeutce.


Název Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí Abstrakt

Diplomová práce se věnuje problematice svalových dysbalancí u dětí předškolního věku. V teoretické části se zabývá významem pohybu předškolních dětí, funkcí posturálního systému a respiračního aparátu, metodou Matthiasova testu. Dále pak mapuje možnosti pohybových aktivit, které napomáhají k odstranění svalových dysbalancí. V praktické části diplomové práce je zhodnocen pohybový aparát a vitální kapacita

plic

dětí.

Následně

vyhodnocuje

svalovou

nerovnováhu

vlivem

pohybových aktivit a her v přírodě a respirační aparát dětí. Posuzuje vliv cvičení v přírodě vzhledem k indoorovým aktivitám v mateřské škole a zpracovává možný vliv pohybových činností mimo MŠ na optimální držení těla předškolních dětí. Cílem práce je zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku.

Klíčová slova Svalová dysbalance, předškolní věk, správné a vadné držení těla, Matthiasův test, pohybové aktivity v přírodě, indoorové aktivity v MŠ.


Title Outdoor excercising – muscle imbalance reduction instrument Summary This thesis main topic is pre-school children muscle imbalance problems. Theoretical part deals with importace of execercising for pre-school children and postural functions together with respiratory systems using the Matthias test are pointed out in theoretical part. Next part deals with a mapping of possible physical activities which can help to eliminate muscle imbalances. The main topic of practical part is children appliance physical system and bellows vital capacity analysis. In next part is evaluated muscle imbalances caused by outdoor games and activities and children respiratory system. Then is mentioned influence of outdoor exercising regarding to indoor activites in nursery schools. There is also mentioned possible influence of outdoor activities outside of nursery schools on pre-school childern optimal posture. The main goal of this thesis is to find out if movement activities and outdoor excercising influence posture positively and prevent muscle imbalance of preschool childern. Key words

Muscle imbalance, pre-school, correct and faulty posture, Matthias test, outdoor exercising, indoor activities in nursery school.


Motto „Chléb a hry potřebuje člověk. Chléb, aby rostl, hry, aby tuto existenci prožil.“ (F.J.J.Buytendijk)


OBSAH 1

ÚVOD......................................................................................................................................... 8

2

VYMEZENÍ PROBLÉMU A CÍLE PRÁCE .............................................................................. 10

3

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 12 3.1

Dílčí vzdělávací cíle dle RVP PV v biologické oblasti ......................................................... 12

3.2

Vymezení předškolního věku .............................................................................................. 14

3.3

Význam pohybu pro děti předškolního věku ....................................................................... 16

3.4

Růst a vývoj dítěte PV ......................................................................................................... 17

3.5

Držení těla ........................................................................................................................... 18

3.5.1 Správné držení těla a jeho znaky .................................................................................. 19 3.5.2 Vadné držení těla a jeho znaky ..................................................................................... 21 3.5.3

Rovnováha lidského těla ............................................................................................ 24

3.5.4 Klenba nožní .................................................................................................................. 25 3.6

Co je svalová dysbalance.................................................................................................... 27

3.7

Matthiasův test .................................................................................................................... 29

3.8

Vitální kapacita plic .............................................................................................................. 30

3.9

Pohybové činnosti v mateřské škole ................................................................................... 32

3.10 4

Pohybové aktivity a hry v přírodě .................................................................................... 34

PRAKTICKÁ A VÝZKUMNÁ ČÁST ........................................................................................ 35 4.1

Stanovení hypotéz ............................................................................................................... 35

4.2

Metodologie výzkumu.......................................................................................................... 36

4.3

Charakteristika mateřské školy Duha .................................................................................. 37 v Mladé Boleslavi

4.4

Výběr zkoumaného vzorku dětí ........................................................................................... 38

4.5

Realizace Matthiasova testu ............................................................................................... 42

4.6

Zhodnocení držení těla testovaných dětí ............................................................................ 43

4.7

Zjištění kapacity plic dětí ..................................................................................................... 48

4.8

Cviky a pohybové aktivity k nápravě dysbalancí ................................................................. 50

4.9

Srovnání indoorového a outdoorového prostředí ................................................................ 53

4.10

Výsledky ankety .............................................................................................................. 55

4.11

Výsledky rozhovoru ......................................................................................................... 62

5

DISKUSE ................................................................................................................................. 65

6

ZÁVĚRY .................................................................................................................................. 71

7

SEZNAM ZDROJŮ .................................................................................................................. 75

8

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................... 78


1 ÚVOD Téma diplomové práce jsem si vybrala proto, že se profesně, jako učitelka mateřské školy, delší dobu zajímám o problematiku optimálního držení těla u dětí předškolního věku. Mám pozitivní vztah k pohybovým činnostem a aktivitám, a proto s dětmi v mateřské škole často cvičím, hraji pohybové hry a chodím do přírody. Pohybové aktivity v mateřské škole mají nezastupitelné místo a pohyb v životě dítěte je součástí každého dne. V rámci vzdělávací nabídky provádím s dětmi různé formy cvičení (pohybové chvilky, řízené jednotky, pobyty venku nebo ranní cvičení). Také dětem umožňuji spontánní pohybové aktivity v prostorách mateřské školy i při vycházkách. Denně děti projevují zájem o pohyb a vyžadují činnosti vedoucí k motorickým aktivitám, kterými získávají a procvičují zkušenosti, dovednosti a návyky nejenom z biologické oblasti Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Přesto se již u dětí v předškolním věku setkávám s projevy vadného držení těla, které může ovlivnit jejich další vývoj a mít za následek zdravotní problémy. Již řadu let na tento problém upozorňují odborníci. Poskytují doporučení, avšak dětí předškolního věku s vadným držením těla stále přibývá. V důsledku rychlého růstu je známo, že v předškolním období u některých konstitučně slabších dětí nestačí svaly dostatečně zesílit a změněné proporce těla tak podržet. Tyto děti jsou v nevýhodě a měly by cíleně zesílit svalové skupiny k udržení správné svalové rovnováhy. Opakem jsou děti, které mají silnější konstituci těla. Vlivem špatných pohybových stereotypů, nedostatečnému pohybu či nevhodnému působení výchovy rodičů, jsou handicapováni svalovou nerovnováhou, která vede k vadnému držení těla. Rodiče zpočátku vývoje dítěte vnímají rozvíjení pohybových schopností s nadšením, ale postupně dítě usměrňují a prosazují aktivity na základě vlastní zkušenosti. Snaží se dopřát dítěti pohybové vyžití a nabízejí mu již v předškolním věku sportovní specializace, vedoucí k jednostrannému zatížení svalových skupin, jako jsou například tenis, fotbal, hokej či balet. Mnozí rodiče nerozpoznají odchylky 8


v optimálním nebo vadném držení těla jejich dětí. Upozorní je na to až dětský pediatr či pedagog v mateřské škole. Nepřiměřená zátěž pro děti v tomto věku vede k nerovnováze svalů. Pokud se dysbalance nekompenzuje jinou pohybovou aktivitou, která by vyrovnávala zatížení, může docházet u jedince k prohlubování vadného držení těla. Následné zdravotní problémy se většinou projeví v mladším školním věku a náprava je obtížnější, mnohdy nenávratná. Výběr pohybových činností v rodině, předškolních zařízeních i v zájmových kroužcích musí respektovat vývojové zákonitosti a věkové zvláštnosti dítěte předškolního věku. Mezníkem ve vývoji dítěte je jeho přechod do primárního vzdělávání, kdy dochází k výrazným fyziologickým změnám. Pedagog v mateřské škole by se měl podílet na prevenci a nápravě svalových dysbalancí u dětí. Jistě přáním každého rodiče i pedagoga je mít zdravé dítě po všech stránkách jeho osobnosti. Pohyb můžeme zařadit mezi základní lidské potřeby a u dětí předškolního věku toto platí dvojnásob. Jedním z velkých problémů je nedostatek pohybu a pohybových aktivit v tomto období. Prioritou by měla být eliminace příčin vzniku svalových dysbalancí, jejich podchycení v samotném začátku. Neméně důležitá je participace rodiny na tomto problému tedy to, jakým pohybovým činnostem se rodiče s dětmi věnují a v jaké míře. Dnešní doba je ve své podstatě velice „pohodlná“. Dětem chybí spontánní pohyb a již samotná lokomoce může výrazně napomoci vyloučit potencionální riziko vzniku svalových dysbalancí. Je důležité vést děti ke zdravému životnímu stylu a upevňovat v nich návyky spojené s dostatkem pohybu. Negativním aspektem, který bezesporu souvisí s nedostatkem pohybu dětí, je snadný přístup k technickým vymoženostem, jako jsou média, televize, internet aj. Zcela určitě je toto jednoduchý způsob jak zabavit děti. Ovšem přínosnější je využití jejich energie k pohybu, ať už spontánního či řízeného.

9


2 Vymezení problému a cíle práce Výzkum diplomové práce vymezuje několik problémů. Vzhledem k osobní zkušenosti, v pozici učitelky s několikaletou praxí, a při každodenní práci v mateřské škole mohu pozorovat a hodnotit pohybový vývoj dětí předškolního věku. Pohledem lze vysledovat změny v držení těla, a to v průběhu celé docházky dětí od počátku předškolního vzdělávání až do vstupu na základní školu. Rozhodující je především období okolo šestého roku života dítěte. Vědecké otázky:

1/ Jakými svalovými dysbalancemi trpí děti již v předškolním věku?

2/ Lze pozitivně ovlivnit držení těla předškolních dětí vlivem pohybových aktivit v přírodním prostředí?

3/ Jak často zařazovat cviky a pohybové činnosti k odstranění svalových dysbalancí do režimu dne mateřské školy? 4/ Do jaké míry ovlivní různé prostředí (indoorové, outdoorové) dětský organismus po stránce psychické a fyzické? 5/ Lze ovlivnit vitální kapacitu plic dítěte předškolního věku realizací pohybových jednotek zaměřených na odstranění svalových dysbalancí?

Hlavní cíl Zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku.

10


Dílčí cíle Cíl 1. Zjistit, jakými typy svalové nerovnováhy předškolní děti trpí a zda je možné tyto odchylky od normálu napravit záměrným cvičením v přírodě. Cíl 2. Sestavit vhodné cviky a pohybové aktivity, které lze aplikovat pro odstranění svalových dysbalancí u dětí předškolního věku. Cíl 3. Nalézt nejoptimálnější dávkování cviků a pohybových aktivit tak, aby jejich účinnost byla co nejvyšší. Cíl 4. Posoudit vliv outdoorového prostředí na dětský organismus v porovnání s indoorovými aktivitami. Cíl 5. Realizací pohybových jednotek ovlivnit respirační aparát dětí.

11


3 Teoretická část 3.1 Dílčí vzdělávací cíle dle RVP PV v biologické oblasti

Biologická oblast nelze uskutečňovat odděleně od oblasti psychologické a sociální, neboť podle Dvořákové spolu úzce souvisí, ovlivňují se a prostupují. Pohyb jako druh biologické činnosti se tedy nedoporučuje oddělit od psychiky ani od sociálních vztahů. (Dvořáková 2006, str. 11.) Dílčí vzdělávací cíle:

„Uvědomění si vlastního těla, rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsahu pohybu, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí, rozvoj a užívání všech smyslů, rozvoj fyzické i psychické zdatnosti, osvojení si věku přiměřených praktických dovedností, osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě, osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí, vytváření zdravých životních návyků a postojů jako základů zdravého životního stylu.“1

1

KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav

pedagogický, 2004, str. 14.

12


Obsahem práce v mateřské škole je podporovat děti v upevňování a rozvíjení pohybových dovedností, které získávaly v průběhu svého vývoje do doby, než začaly

navštěvovat

předškolní

zařízení.

Tyto

dovednosti

jsou

součástí

každodenního života dítěte. Jednotlivé cíle biologické oblasti spolu korespondují a prolínají se při realizaci pohybových aktivit. Například nelokomoční pohyby udržují rovnováhu těla v různých polohách a zároveň děti učí uvědomovat si své tělo či zvládat polohy těla bez zrakové kontroly. Základní pohybové schopnosti jsou předpokladem k osvojení pohybových dovedností. Schopnosti dělíme na silové, flexibilní, vytrvalostní, obratnostní (koordinační) a rychlostní. Základní pohybové dovednosti rozdělujeme na lokomoční (změna polohy a pohybu těla z místa), nelokomoční (změna polohy a pohybu těla či částí těla na místě), manipulační (ovládání předmětů částmi těla). Následně na základní dovednosti, které navazují na dovednosti sportovní, které společně rozvíjejí psychickou a tělesnou zdatnost. „Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem a vést je k zdravým životním návykům a postojům.“2

2

KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav

pedagogický, 2004, str. 13.

13


3.2

Vymezení předškolního věku

Stejně, jako každé vývojové období dítěte, tak i předškolní věk má svá specifika, která závisí na interakci zrání organismu a vlivu prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Primárním prostředím každého člověka je rodina a její členové. Za sekundární skupinu pak můžeme považovat různé kolektivy (školní, pracovní aj.).

"Pojem vývojových stádií obsahuje tyto charakteristiky: chování je v určitém stádiu organizováno kolem dominantního tématu, chování v jednom stádiu je kvalitativně odlišné od chování přítomného v časnějším nebo pozdějším stádiu, všechny děti proházejí stejnými stadii ve stejném pořadí."3

Gillernová označuje předškolní období mezi třetím a šestým rokem dítěte, jako věk iniciativy, kdy jeho hlavní potřebou je aktivita a sebeprosazení. Předškolní děti projevují zájem stále intenzivní potřeby orientace, která se zaměřuje na poznávání světa. Děti si v tomto věku osvojují normy chování, které se snaží pochopit. Tyto normy souvisí s vývojem kognitivních procesů. Příkladem této normy je fakt, že děti považují za správné a dobré to, za co jsou dospělými odměňovány nebo chváleny. Základy prosociálního chování jsou specifické právě pro předškolní období. V období kolem čtvrtého roku života začíná dítě vnímat svoji pohlavní identitu, přijímá ji a ví, že je neměnná. Neméně důležitým aspektem je sociokulturní prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Nejdůležitější sociální skupinou je pro dítě jeho rodina. V průběhu dosavadního života dítěte vzrůstá důležitost ostatních sociálních skupin, jakými jsou například kolektivy dětí. (Gillernová 2000, str. 45. - 46.)

3

ŠIKULOVÁ, Renata, BRTNOVÁ ČEPIČKOVÁ, Ivana, WEDLICHOVÁ, Iva. Kapitoly z předškolní

pedagogiky. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2005, 131 s. Skripta (Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem), str. 31.

14


Děti se v tomto věku chovají spontánně a věci a jevy, kterým nerozumí, si zdůvodňují po svém. Období předškolního vzdělávání je v životě dítěte obdobím expanze řeči, kdy poznávají a zároveň si zafixují spoustu nových slov, frází a vět. Rozvíjí se také motorika, inteligence, tvořivost, city, socializace a iniciativa regulovaná svědomím. Z hlediska legislativního zákon č. 561/2004 Sb. organizuje předškolní vzdělávání zpravidla pro děti ve věku od tří do šesti let. „V předškolním období se vytvářejí základy osobnosti člověka, základy jeho tělesného a duševního rozvoje. Předškolní období je úsek života člověka, v němž probíhá prudký fyzický růst, vytváří se základní návyky chování dítěte, základní charakterové a volní vlastnosti a citové vztahy, základní poznatky o okolním světě a životě. Jde o období od narození do šesti let.“4

Opravilová vymezuje předškolní období mezi narozením a šesti lety dítěte, jako výraznou vývojovou fázi člověka, z něhož vycházejí základy pro další období. Toto

období

předškolního

věku

vyžaduje

systematickou

péči

k osvojení

vědomostí, norem chování a tvoří proces, v němž musí jedinec vyvinout vlastní úsilí za pomoci ostatních. Podněty musí přicházet co nejdříve, aby mohly být využity. (Dostál, Opravilová 1985, str. 89. – 90.)

4

KUJAL, Bohumír a kol. Pedagogický slovník. Praha: SPN, 1967. 14-011-67. Str. 396.

15


3.3 Význam pohybu pro děti předškolního věku

Pohyb je základní potřebou každého člověka. Ve vývoji jedince mají pohybové

aktivity nezastupitelnou roli v každodenním životě. Vždyť

již

novorozenec pohybuje svými končetinami a v batolecím věku má potřebu lezení a objevování

světa

prostřednictvím

proměny

kinetické

energie

v

pohyb.

V předškolním období dítěte je potřeba pohybu přirozená a spontánní, záleží na temperamentu dítěte a zájmu, s jakou intenzitou tuto potřebu naplní. U dnešních dětí v předškolních zařízeních se setkáváme s nedostatečnou pohybovou aktivitou, která může mít několik příčin. Pomineme-li zdravotní hledisko, velký vliv na kvalitu pohybu má rodina a mimo jiné také sedavé činností či nedostatečný spontánní pohyb. „Pohyb je důležitou potřebou dětí, kterou se dítě snaží spontánně naplnit. Objem spontánních činností dětí byl zkoumán Kučerou (1984, Kučera, Dylevský a kol., 1997) a bylo zjištěno, že předškolní děti, jestliže nejsou omezovány, se pohybují denně v průměru 5 - 6 hodin, děti sedmileté 4 až 5 hodin. (Kučera, 1984, 1988).“5

Pohyb je elementární potřebou každého dítěte, realizovanou v mateřských školách za pomoci pohybových činností, her a aktivit, a je důležitou součástí každodenního režimu. Kolektiv autorů uvádí, že by se dítě předškolního věku mělo pohybovat stejně tak dlouhou dobu, jakou spí. Důležité jsou kompenzační aktivity, které vyrovnávají dynamické či statické činnosti. Dnešním dětem, mnohdy už od předškolního věku, nezbývá čas na spontánní aktivity díky vysedávání u televize nebo počítačů. (Kučera, Kolář, Dylevský 2011, str. 9.) Základní dokument pro předškolní vzdělávání RVP PV, věnuje pohybu a pohybovým aktivitám dětí v předškolním věku celou jednu vzdělávací oblast (Dítě a jeho tělo), což svědčí o tom, že i odborníci přikládají velkou váhu pohybu a 5

DVOŘÁKOVÁ, Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v

Praze, Pedagogická fakulta, 2007, str. 36.

16


pohybovým aktivitám. V tomto období jsou dětské svaly velice pružné, a proto dětem nečiní ve většině problém věnovat se pohybu, ať již spontánnímu, nebo řízenému. Děti také pohybové aktivity vyhledávají a po učitelích vyžadují. Berou jej jako přirozenou součást jejich života. Hronzová vnímá pohyb z hlediska živých organismů jako základní projev života a řadí jej mezi prvotní potřeby člověka. Podílí se také na celkovém rozvoji osobnosti každého jedince. Pohyb stimuluje činnost organismu a je nedílnou součástí všech tělních systémů jakými jsou srdeční oběh, soustavy trávicí, dýchací, vylučovací, rozmnožovací aj. Míra pohybu je v přímé úměře mezi funkční a strukturální úrovní organismu a celkové tělesné zdatnosti a výkonnosti. (Hronzová 2011, str. 5.) Nedostatek pohybu je základním faktorem, který negativně ovlivňuje fyziologický vývoj dítěte od narození.

3.4 Růst a vývoj dítěte PV

Pohyb ovlivňuje růst organismu. Vývoj pohybu probíhá nerovnoměrně, v některých obdobích života dítěte rychleji, jindy pomaleji. Vývoj jedince je individuální, záleží na prostředí a vlivu rodiny. V předškolním věku dítěte, mezi čtvrtým a šestým rokem života, dochází k tzv. růstovému spurtu – první vytáhlosti, kdy trup ztrácí kulovitý tvar, prodlužují se končetiny a postava získává proporce podobné dospělému. V tomto období se mohou projevit diskoordinace pohybů a svalová ochablost. Stále pokračuje osifikace kostí a kloubní spojení nejsou dokončena. S rozvíjejícím se pohybem rostou vnitřní orgány a zkvalitňuje se jejich funkce. Zároveň dozrává i nervová soustava, která umožňuje lepší řízení pohybu. (Dvořáková 2006, str. 3. – 4.) Pedagog by měl rozvíjet správné pohybové návyky u dítěte a umožnit mu dostatek prostoru pro spontánní aktivitu. Uvědomit si při řízených pohybových činnostech omezení či rizika daná vývojem a růstem. Neopomenout zdravotní hledisko každého jedince s vrozeným či získaným problémem.

17


3.5 Držení těla

Čermák uvádí, že se na udržování vzpřímené postavy podílí veškeré svalstvo našeho těla, tzv. posturální svaly, a nervová soustava. Jedinec se snaží udržet tělo v rovnováze a vyrovnat se s gravitací. Během celého předškolního období, od narození, se díky osvojování návyku vzpřímeně stát a chodit, dovrší zakřivení páteře, sklon pánve a nožní klenba. (Čermák, Botlíková, Chválová 1994, str. 25. – 26.) Rozdíly mezi držením těla se mění v průběhu života člověka tak, jak roste, změnou tělesných proporcí, vrozenými i získanými faktory. Držení těla z objektivního hlediska lze vnímat, jako dlouhodobou tělesnou a duševní kondici člověka, přičemž vzpřímená postava značí zdravého jedince. Na vzpřímení postavy se podílí posturální nepodmíněné reflexy a reflexy závislé na podmínkách prostředí a výchově, ve které dítě vyrůstá, a společně vytvářejí dovednost správně držet tělo. „Další faktory, které mají vliv na vypracování dovednosti správného držení těla, jsou: tělesná konstituce člověka, konstituční typ, zděděné dispozice, fyzické a duševní zdraví, stupeň zatěžování organismu, životospráva, vlivy prostředí a úroveň duševní činnosti.“6

Držení těla se zpravidla posuzuje v klidové pozici, ale také například při lokomočních činnostech. Kritéria posuzování se mohou měnit v závislosti na tom, kdo, a pro jaké účely posuzování provádí. Tato hlediska mohou být zdravotní, funkční a estetické. Během vývoje a růstu se pohybový systém dětí v předškolním období postupně vyrovnává s nároky vzpřímené polohy těla, dochází ke spolupráci posturálních svalů. Jejich vzájemná činnost při pohybu či statických polohách ovlivňuje držení těla. Je vhodné pravidelně střídat klidové a dynamické aktivity. Neméně důležitým faktorem je pak skutečnost, že dítě, jako ve všech ostatních činnostech, musí mít v dospělém, tedy zejména v rodiči, trenérovi a pedagogovi 6

BERDYCHOVÁ, Jana. Učme děti správnému držení těla. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972, str. 11.

18


v mateřské škole, správný vzor. Někdy to může být velice obtížné, jelikož řada dospělých vlivem nesprávného životního stylu má zafixované vadné držení těla a je tedy špatným vzorem pro děti.

3.5.1 Správné držení těla a jeho znaky

Správné držení těla je závislé na dostatečné síle posturálních svalů. Pojem správné držení těla však nelze dogmatizovat, protože každý člověk je jiným individuálním somatotypem a optimální držení těla závisí na několika faktorech. Je to především tělesná hmotnost a výška člověka, kvantita svalové hmoty, délka končetin a poloha těžiště těla. Hronzová hovoří o individuálně optimálním držení těla, neboť dle ní se lidé liší stavbou těla, polohou těžiště, hmotností, proporcionalitou, tedy celkovým somatotypem a nelze jednoznačně určit daný vzor správného držení těla. (Hronzová 2011, str. 9.) Správné držení těla předškolních dětí je ovlivněno růstem, změnou tělesných proporcí, vrozenými i získanými faktory, konstitucí těla, výživou, psychikou nebo vzorem rodičů. V mateřské škole respektujeme individuální rozdíly a podporujeme správné pohybové stereotypy během režimu dne. Poskytujeme dostatek pohybových i klidových činností, střídáme řízené a spontánní aktivity, nabízíme vhodné náčiní či nářadí. Pedagog je dobrým vzorem a přiměřeně seznamuje děti s účinky cviků. „Znaky správného držení těla dle Dvořákové:

Vzpřímeným postavením hlavy, kdy brada svírá s krkem přibližně pravý úhel, ramena jsou stažena dolů a do šířky, hrudník vyklenut, lopatky neodstávají, břišní stěna je zatažena, nepřečnívá před hrudník, nebo ji dítě dokáže zatáhnout, bederní prohnutí je přiměřené, nohy stojí souměrně, kolena se dotýkají, paty nejsou vybočeny, 19


při pohledu zezadu nebo v poloze předklonu jsou ramena, lopatky a jamky nad hýžděmi souměrné, jedna strana není výše (asymetrie ukazuje na skoliózu).“7

„Znaky správného (výtečného) držení těla dle Neumana:

Hlava vzpřímená, brada zatažená, hrudník vypjat, sternum je nejvíce prominující část těla, břicho zatažené, oploštělé, zakřivení páteře v normálních hranicích, boky, taile a trojúhelníky thorakobrachiální souměrné, lopatky neodstávají, obrys ramen ve stejné výši.

Znaky správného (dobrého) držení těla dle Neumana:

Hlava lehce nachýlená dopředu, hrudník lehce oploštělý, dolní část břicha zatažena, ale ne plochá, zakřivení páteře lehce zvětšené nebo oploštělé, lopatky lehce odstávají nebo souměrnost obrysu ramen lehce porušená.“8

Základní pohybové návyky předškolních dětí jsou důležité pro optimální držení těla, stejně tak páteř, která mění tvar během jejich růstu a je závislá na funkci a činnosti svalů. Proto je žádoucí pravidelná pohybová aktivita a občasné protažení. Děti v tomto období, by se měly vyvarovat nošení těžkých předmětů, neboť hrozí nebezpečí kýly. Nepřiměřeným zatěžováním svalových skupin, které vede k ochabování či 7

DVOŘÁKOVÁ, Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v

Praze, Pedagogická fakulta, 2007, str. 51. 8

NEUMAN, Jan. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Vyd. 1. Ilustrace Petr Ďoubalík.

Praha: Portál, 2003, str. 30.

20


zkracování svalů, dochází následně k odchylkám v držení těla. Při nesprávném návyku pohybových stereotypů u předškolních dětí, které se neodstraní, dochází k následným problémům již v mladším školním věku. Zároveň je nutná vyvážená a pestrá strava.

3.5.2 Vadné držení těla a jeho znaky

Vadné držení těla je způsobeno několika důležitými aspekty, a to především přetěžováním pohybového aparátu, vývojem motoriky, fungováním centrální nervové soustavy, pasivním způsobem života, nedostatečným dýcháním nebo zdravotními problémy. Předcházet těmto nedostatkům můžeme u zdravého jedince, umožníme-li mu dostatek spontánního pohybu již od útlého věku, správnou životosprávou a dobrým vzorem. „Vadné držení těla je v podstatě porucha posturální funkce, a plným právem se proto počítá k funkčním poruchám pohybového systému. Navenek se sice prozrazuje různými, často nápadnými změnami ve tvaru těla, či přesněji na jeho reliéfu, ale postižena je pouze funkce; dají se totiž – na rozdíl od skutečných deformit čili ortopedických vad – aktivním, volním úsilím vyrovnat.“9

Pokud se na problému vadného držení těla nezačne pracovat včas, nebo se pracuje špatným, neodborným způsobem, může u dítěte nastat trvalá deformita. Pro nás pedagogy je tedy důležité všímat si vadného držení těla již u předškolních dětí v mateřské škole. Příčiny mohou být rázu fyziologického, nerovnoměrný růst kostí a svalů, stavba těla, cévní a dýchací soustava. Nebo hledisko psychologické, sociální či osobní. Jiné příčiny mohou být spojeny s prostředím, ve kterém dítě žije, málo volného pohybu či špatná výživa organismu. Nadváha či obezita v dětském věku může také způsobit nerovnováhu svalů, jelikož jsou na tělo vyvíjeny díky váze 9

ČERMÁK, Josef, Vladana BOTLÍKOVÁ a Olga CHVÁLOVÁ. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 2.

Ilustrace Ivana Kubíková. Praha: Svojtka a Vašut, 1994, str. 41.

21


nestandardní zatížení. Nebo předčasná sportovní specializace v předškolním období. Při jednostranné zátěži se utvoří chybný návyk držení těla, pokud se do tréninku nezařadí kompenzační cvičení. Také vrozené vady, dědičnost či úrazy. Čermák uvádí, že vznik vadného držení těla může mít řadu nejrůznějších příčin, někdy i velmi vzdálených, jako jsou vady sluchu, zraku nebo zpožděný duševní vývoj. (Čermák 1994, str. 27.) Nikdy nelze určit jen jednu příčinu vadného držení těla, protože na organismus negativně působí hned několik faktorů. „Znaky vadného (chabého) držení těla dle Neumana:

Hlava skloněná dopředu nebo zakloněná, hrudník plochý, břicho chabé a tvoří nejvíce prominující část těla, zakřivení páteře zvětšené nebo oploštělé, lopatky odstávají, nestejná výše ramen, lehká boční úchylka páteře, bok mírně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální mírně asymetrické. Znaky vadného (špatného) držení těla dle Neumana:

Hlava značně skloněná, hrudník vpadlý, břicho zcela ochablé a prominuje dopředu, zakřivení páteře zvětšené nebo oploštělé, lopatky značně odstávají, ramena zřetelně nejasná, značná boční úchylka páteře, bok zřetelně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální zřetelně asymetrické.“10

10


Praha: Portál, 2003, str. 30 - 31

22


Vadné držení těla může způsobovat také nedostatečné dýchání, kdy převažuje jeden typ, hrudní či břišní. Tento typ se stává stereotypem a prohlubuje nesprávné dýchání. Problémy lze vyřešit různými dechovými cvičeními, které pomůžou formovat hrudník a ovlivnit funkci vnitřních orgánů. U dětí předškolního věku je obtížné navodit soustředěné a klidné dýchání, které je velmi potřebné. Děti se učí vnímat své tělo a jeho dýchací pohyby po rušných částech pohybových aktivit, tak i v klidu. Předškolní dítě potřebuje intenzivní pohyb, kterým si fixuje správné pohybové stereotypy, které pak pravidelně opakuje. Dostatek spontánního i řízeného pohybu. Důležitá je role rodiče, který by měl dítě posilovat v těchto stereotypech nenásilně, prostřednictvím hry. Většinou rodiče nevěnují dostatečnou pozornost pohybovým aktivitám svých dětí a pohyb, který mají v mateřské škole, je bohužel nedostačující. Analyzovat nedostatky v držení těla pedagogem v mateřské škole není zcela jednoduché. Zejména vzhledem k reakcím dítěte na vnější vlivy a labilitě jeho postoje. Přesto všímat si a upozornit rodiče na včasné odhalení vadného držení těla dětí je v dnešní době nezbytné. Sedavý způsob života dětí je také negativním faktorem, který ovlivňuje to, zda dítě má optimální či vadné držení těla. Problém může být i v nadměrném a mnohdy neodborném zatěžování dětského organismu, které je způsobeno množstvím sportovních specializací, které dítě navštěvuje. Pohybový aparát dětí má pro každý věk svá vývojová specifika a je proto potřeba, aby trénink vedli odborníci, kteří vědí, jak mohou či nemohou dětský organismus zatěžovat, kompenzovat jinou aktivitou či protahovat namáhané svaly.

23


3.5.3 Rovnováha lidského těla Čermák se ve své publikaci zmiňuje, že rovnováha lidského těla je závislá na několika silách, které jsou ve vzájemné interakci, z okolního prostředí. Především se jedná o sílu zemské přitažlivosti – gravitaci. Lidské svaly mohou odolávat gravitaci, jen v rovnovážné poloze. Rovnováha z fyzikálního hlediska je vždy labilní, tzn. těžiště je výš než oporná plocha. (Čermák 1994, str. 9. -10.) Rovnováha těla je závislá na zapojení posturálních a hlubokých svalů v okolí páteře. Tyto svaly fixují tělo ve správné pozici a tím eliminují negativní faktory, které způsobují vadné držení těla. Správnou rovnováhu nám mohou pomoci upevňovat různé cviky, jako jsou například chůze po kládě, stoje na jedné noze, skoky na trampolíně, balanční čočky, cviky na gymballech a overballech aj. Dvořáková uvádí, že pro zvládnutí pohybových stereotypů a postavení těla člověka jsou důležité rovnovážné polohy a jejich trénink. Stejně tak se jimi posilují hluboké svaly, které mají největší význam pro správné držení těla. (Dvořáková 2002, str. 33.) Svalový aparát a hluboké stabilizační svaly jsou základem pro vzpřímené postavení člověka a udržují rovnováhu těla. Trénink rovnováhy je nezbytně důležitý zejména z důvodů posilování svalů, těch svalů, které zajišťují vzpřímení těla. Tento trénink působí na tělo komplexně tedy tak, že působí jak na velké svaly, tak na svaly v hlubších vrstvách. „Pro rovnováhu lidského těla platí přirozeně tatáž pravidla jako pro rovnováhu kteréhokoliv hmotného tělesa v gravitačním poli. Jen když jsme zavěšení, např. na kruzích (a to tak často nebývá), je těžiště našeho těla pod místem upevnění, takže se dá hovořit o rovnováze stabilní. Jinak – ať už stojíme, chodíme, sedíme, či ležíme – je naše rovnováha z fyzikálního hlediska vždycky labilní; těžiště je, bohužel, pokaždé výš než oporná plocha.“11

11

ČERMÁK, Josef, Vladana BOTLÍKOVÁ a Olga CHVÁLOVÁ. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 2.

Ilustrace Ivana Kubíková. Praha: Svojtka a Vašut, 1994, str. 9. – 10.

24


Tělesná rovnováha, zejména u dětí předškolního věku, není vždy ideální. Je to dáno tím, že každé dítě má svoji specifickou vývojovou křivku a tím i těžiště těla. Proto je důležité, aby pedagog nebo trenér, přistupoval při pohybových aktivitách ke každému dítěti individuálně. Platí tedy poučka, co pomůže jednomu, pro druhého může být absolutně neúčinné. V tomto ohledu je tedy nezbytné, abychom rovnováhu s dětmi procvičovali různými cviky (stoj na jedné noze, na patách, na špičkách, na balančních čočkách aj.). Také cvičení v terénu příznivě napomáhá

vyšší

aktivitě

stabilizačního

svalového

systému.

Zlepšujeme

koordinaci, koncentraci, držení těla a správné dýchání.

3.5.4 Klenba nožní Lékaři, zejména pak ortopedi klasifikují plochou nohu u dětí do tří let věku života jako vadu nepatrnou. Pokud se nožní klenba přizpůsobuje zátěži stojícího těla, pak často příznaky ploché nohy samy vymizí. Jako příčiny vzniku ploché nohy můžeme zmínit nadváhu dítěte, špatné postavení kostí v kotníku, menší pevnost kloubních vazů, ochablost klenby nožní či nevhodná obuv. „Anatomicky nekoordinovaná noha:

patní kost padá dovnitř nebo ven, Achillova šlacha neprobíhá vertikálně (vbočená noha), přednoží, má tendenci k příčné plochosti, příčná klenba je nedostatečná, váha těla dopadá neodpruženě na hlavičku nártních kostí, základní kloub vybočuje do strany, palec směřuje ke středu chodidla, prsty se „drápovitě“ zatínají do země, podélná klenba není viditelná (plochá noha), chybí spirálovité sešroubování, mezi, přednožím a zadní částí nohy, příliš vysoká klenba.

25


Anatomicky koordinovaná noha:

patní kost je napřímená, Achillova šlacha probíhá svisle, přednoží, má svalově odpruženou příčnou klenbu, prsty jsou rovné a mají kontakt se zemí, na vnitřní straně chodidla je viditelná podélná klenba, chodidlo jako celek je spirálovitě sešroubované.“12

Podstatným aspektem eliminace ploché nohy je používání vhodné obuvi. Pokud dítě předškolního věku již trpí plochou nohou, pak odborníci doporučují používat speciální, ortopedickou obuv. Dalším odborným doporučením je aplikace cviků na nožní klenbu (chůze naboso, chůze po nerovném terénu aj.). Stejně důležité jsou i pohybové návyky při lokomočních činnostech. Hronzová uvádí, že plochá noha je zcela normální jev pro dítě do dvou let, který rozvojem pohybové aktivity vymizí. Ještě v průběhu předškolního věku dítěte se plochonoží může objevovat. Ovšem koncem tohoto období by měla být klenba nožní vyvinuta. Následek špatně vystavěné nožní klenby se může projevit na opačném konci těla. Dojde ke svalové disharmonii a následným bolestem pohybového aparátu. Ke vzniku oslabené klenby nohy může přispět špatná životospráva, nedostatek pohybu, nadměrná hmotnost. (Hronzová 2011. str. 55) Lidská noha se vyvíjí do šestého roku života, pak je její vývoj ukončen. Poté by měla fungovat jako noha dospělého jedince. Její správná funkce je ovlivněna geneticky, vhodnou pohybovou činností, přiměřenou zátěží či kvalitní obuví. Zanedbáním těchto faktorů se objevují vady nohy, které se projevují v držení těla. K prevenci i napravování ploché nohy slouží cviky k tomu určené (chůze po vnější a vnitřní hraně chodidla, po nerovném terénu, výpony, zvedání drobných předmětů pomocí prstů u nohy, masáží).

12

LAUPER, Renate. Dítě od hlavy až k patě v pohybu: pohybové hry a práce s tělem pro

předškoláky a školáky. Překlad Mária Schwingerová. Olomouc: Poznání, 2007, str. 111.

26


3.6 Co je svalová dysbalance

„Svalová dysbalance je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly působící vzájemně proti sobě - flexor a extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden ochablý a druhý je zkrácený. Zkrácený sval je užíván jako sval pracující - je tam stálé svalové napětí - spazmus (někdy tento sval supluje i za pohyb jiné svalové skupiny). Kloub je jednostranně přetěžován. Dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a jejich částí, objevují se poruchy funkce, blokády, později i přestavba kloubních tkání, postupně až změny degenerativní s rozrušením kloubů. Zkrácený sval může být zároveň i ochablý a naopak.“13

Svalovou dysbalancí lze nazvat nerovnovážný stav, kdy jedna skupina svalů má tendenci se zkracovat a svaly protilehlé ochabovat. Při tomto oslabení musí pohybový aparát vyrovnávat stabilitu. U předškolních dětí je jistá nerovnováha svalů v normě. Přesto odchylky od normálu by měly být napravovány včas. Hronzová popisuje svalovou dysbalanci jako odchylku od zdravého individuálně optimálního držení těla, která souvisí se svalovou nerovnováhou, čili nevyvážeností jednotlivých svalových skupin. Dysbalance hodnotí v čelní, předozadní rovině, dysbalance mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami.

Dysbalance v čelní rovině (pohled zepředu i zezadu) ve stoji:

Horizontální úroveň (výška ramen, dolní úhel lopatek, horní okraj pánve, podgluteální a podkolenní rýhy), symetričnost vertikální osy (držení hlavy, vychýlení páteře do strany, porovnání thorakobrachiálních trojúhelníků – prostor mezi hrudníkem a paží v připažení, postavení dolních končetin).

13

TLAPÁK, Petr. Tvarování těla: pro muže i ženy. 1. vyd. Praha: Arsci, 1999, str. 8.

27


Dysbalance v předozadní rovině: Zvětšená bederní lordóza, zvětšená hrudní kyfóza, zvětšená krční lordóza a předsun hlavy, vysazená pánev a zvětšená bederní lordóza, plochá záda, horní zkřížený syndrom, dolní zkřížený syndrom, vrstvový syndrom. Dysbalance mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami:

Hluboký stabilizační systém páteře (příčný sval břišní, svaly podél páteře, svaly pánevního dna a bránice), k oslabení mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami dochází především v předozadní rovině. (Hronzová 2011, str. 10. – 11.)

28


3.7 Matthiasův test

Tento orientační test odhalí chabé držení těla. Při posturálním oslabení je možno zaujmout správné držení těla jen po omezenou dobu. Změny v postoji se projeví např. předsunem hlavy, zvedáním ramen, klesáním horních končetin, prohýbáním v bedrech či ochabováním břišních svalů. Test je jednoduchý a relativně spolehlivý. „Test pro výdrž ve správném postoji podle Matthiase: Dítě je vyzváno, aby nejméně 30 sekund stálo vzpřímeně s předpaženými pažemi. Při správném držení těla by se postoj neměl výrazněji měnit. Změny ukazující na chybné držení těla se projevují především posunem pánve, zvětšováním lordózy a přemísťováním trupu vzad.“14

Dvořáková uvádí, že Matthiasova metoda je principielně založena na změnách v polohách těla při stoji. Dítě se postaví, paty mírně od sebe, předpaží a v této pozici setrvá třicet sekund. Hodnotí se pak základní postoj při započetí testu a následná změna polohy těla po určeném časovém limitu. Pokud dojde například k prohnutí v bedrech nebo zvednutí ramen pak se tímto projeví svalová nerovnováha. (Dvořáková 2007, str. 51.)

14


Praha: Portál, 2003, str. 31.

29


3.8 Vitální kapacita plic „Vitální kapacita plic (VK) je objem vzduchu, který vydechneme maximálním výdechovým úsilím po předchozím maximálním vdechu. Hodnota kolísá v závislosti na věku, pohlaví, hmotnosti, výšce (velikosti tělesného povrchu) i na poloze při vyšetřování (nejvyšší je ve vzpřímené poloze). Hodnota VK má pouze orientační význam.“15

K primárním svalům, které mají na starost dýchání, patří bránice a svaly mezižeberní. Sekundární, neboli pomocné dýchací svaly se zapojují při výdechu a nádechu. Mezi tyto svaly patří některé svaly trupu, krku a pletence ramenního. Při nádechu se hrudník rozšiřuje a bránice sestupuje a snižuje svoji polohu. Jsou dva typy dýchání, brániční a hrudní, přičemž optimální je využití kombinace obou. Dle Matoušové je způsob a frekvence dýchání individuální a vychází z konstituce těla a způsobu života. Rozeznáváme typ dýchání brániční a hrudní. Nejvhodnější je smíšené. Pohybem můžeme ovlivnit svaly zajišťující dýchání a řízeným dýcháním i jeho kvalitu. Nejvhodnější polohou pro zkvalitnění dýchání je stoj. (Matoušová 1989, str. 16) U předškolních dětí zařazujeme dechová cvičení, která napomáhají optimálnímu držení těla. Správným dýcháním dochází k rozšiřování hrudníku, přitažení lopatek a celkové fixaci hrudní oblasti těla. Také pozitivně působí na vnitřní orgány. „U dětí předškolního věku je prohloubené dýchání (hlubší dechové objemy) omezeno malým hrudním košem, velkými zažívacími orgány a srdcem, které tlačí na plíce, proto mladší dítě má vyšší frekvenci dýchání a mělčí dechový objem než dítě starší.“16 15

MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka: pro humanitní obory.

Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 302 s. Psyché (Grada), str. 122. 16

MATOUŠOVÁ, Miluše, Ladislava HAVLÍČKOVÁ a Zuzana MATOUŠOVÁ. Zdravotní tělesná

výchova. 1.vyd. Praha: ČÚV ČSTV,VS ZRTV prostřednictvím podniku ČO ČSTV Sportpropag, 1989, str. 16.

30


Pokud dechová cvičení záměrně cílíme, můžeme tím velmi podpořit oba druhy dýchání, jak hrudní, tak brániční. U předškolních dětí se při dechových cvičeních zaměřujeme na vnímání vdechu a výdechu a protažení svalů. Podporujeme také činnost dýchacích svalů i svalů pomocných. Dechová cvičení aplikujeme při práci s dětmi spíše po rušnějších částech, jako jsou pohybové aktivity, tedy spíše do relaxace. Můžeme se setkat s tím, že u dětí bude poněkud obtížné navodit klidné dýchání a vnímat tělo při klidové, relaxační činnosti.

31


3.9 Pohybové činnosti v mateřské škole

Cílem

pohybových

aktivit

v mateřských

školách

je

uspokojování

pohybových, emocionálních a sociálních potřeb dítěte. Rozvoj potencionálu v osobnostních složkách, které by měly směřovat k pocitu tělesné, duševní a sociální pohody. Režim dne v mateřské škole zajišťuje plynulé střídání klidnějších a rušnějších činností, práce, zábavy a odpočinku a podílí se na vytváření radostného klimatu ve třídách. Režim dne by měl být sestavován s ohledem na zdravotní hledisko, správnou životosprávu a hygienu, věkové a individuální zvláštnosti. Pedagog má přihlížet k potřebám dětí, k momentální atmosféře a náladě. „Součástí života dítěte a jeho her je pohyb. Není proto jistě nic nového ani zvláštního na tom, že mnohé dovednosti a kompetence, důležité pro celý život, získává dítě právě prostřednictvím pohybových aktivit už v předškolním věku. Také v zásadním dokumentu pro práci pedagogů v mateřské škole má pohybová aktivita své místo, přičemž konkrétní pohybové činnosti lze velmi dobře využít i pro naplňování cílů všech stanovených okruhů Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV).“17

V mateřské škole pohybové činnosti zahrnují: Spontánní pohyb (přirozená aktivita dítěte bez zásahu pedagoga), řízený pohyb (strukturovaná činnost, nabízená pedagogem), ranní cvičení (ranní rituály před dopolední svačinou, které obsahují rušnější pohybové hry zaměřené na kontakt s kamarády, kteří přišli do MŠ), pohybové chvilky (činnosti a cviky zaměřené na uvolnění, odreagování od delší jednostranné zátěže, např. sezení, stání, v průběhu dne, jak vyžaduje situace),

17

DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: RAABE,

2006, str. 2. 32


tělovýchovné jednotky (pohybové celky delšího konání, které mají úvodní část, hlavní a závěrečnou část, relaxaci – zklidnění, zaměřené na nácvik pohybových dovedností, zvýšení tělesné zdatnosti, apod.), hudebně pohybové hry (píseň doprovázená pohybem, tanečky, improvizace na hudbu apod.), pobyt venku (vycházka do přírody, spontánní i řízený pohyb v podobě her), odpolední cvičení po odpočinku (cvičení po vyspání s cílem aktivovat jedince formou pohybové hry), odpolední zájmové pohybové činnosti (specificky zaměřené kroužky v budově MŠ).

33


3.10 Pohybové aktivity a hry v přírodě

Pohybové aktivity a hry, které lze aplikovat v přírodním prostředí, mají pozitivní význam pro děti v předškolním věku. Pohybují se na čerstvém vzduchu. Rozvíjí elementární povědomí o prostředí, ve kterém děti žijí a vyrůstají. Hry a aktivity, které v přírodě aplikujeme, by měly být cílené, nikoli nahodilé. Měli bychom dbát na co největší eliminování potenciálních rizik zranění či jiných negativních vlivů. Pro děti jsou pak tyto činnosti smysluplné a rozvíjí je po všech stránkách osobnosti. Přírodu lze tedy nazvat jako jakýsi zdravý prostředek výchovy dětí. „Hra v přírodě cvičí tělo i ducha, rozvíjí rychlost, obratnost, sílu, vytrvalost a nervosvalovou koordinaci, zdokonalují postřeh, bystří smysly. Obnovují fyzické i psychické síly, jsou jednou z nejúčinnějších forem rekreace.“18

Hry a činnosti, aplikované v přírodě, dávají každému dítěti možnost seberealizace. Poskytují pozitivní energii a vytvářejí podnětné prostředí pro sociální kontakt. Jsou vhodným prostředkem k osvojení nových dovedností a vědomostí. Nelze opomenout ani výchovné působení a odbornou připravenost pedagogů. Před započetím každé hry nebo činnosti je také důležité seznámit děti důkladně s pravidly a dostatečně je motivovat. V neposlední řadě náš pobyt v přírodě nesmí být destruktivní, ale naopak musí děti vézt k ochraně přírody.

18

ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her. Vyd. 2., v Leprez 1. Ilustrace Marko Čermák. Praha:

Leprez, 1995, str. 13.

34


4 Praktická a výzkumná část 4.1 Stanovení hypotéz

Hypotéza 1. Předpokládám, že nejméně 80% testovaných dětí trpí svalovými nerovnováhami v oblasti hrudní a bederní. Hypotéza 2. Domnívám se, že záměrným cvičením v přírodním prostředí pomocí cviků a pohybových činností, dojde ke zlepšení nožní klenby, a to nejméně u poloviny zkoumaných dětí. Hypotéza 3. Předpokládám, že aplikací pohybových jednotek dvakrát v týdnu po dobu tří měsíců dojde ke zlepšení svalových dysbalancí. Hypotéza 4. Domnívám se, že přírodní prostředí bude mít pozitivnější vliv na psychiku dítěte než indoorové. Hypotéza 5. Předpokládám, že za tři měsíce pravidelné aplikace cvičení a pohybových aktivit zůstane vitální kapacita plic u testovaných dětí stejná.

35


4.2 Metodologie výzkumu Výběr empirických metod jsem volila podle potřeb výzkumu tak, aby byla zajištěna validita a reliabilita zkoumaných jevů. Výzkum je rozdělen do dvou oblastí. První oblast je zaměřena na předškolní dítě a druhá oblast na rodiče těchto dětí. Pro svůj výzkum jsem zvolila metody: Testování, kdy jsem u šestnácti pětiletých dětí pomocí Mahttiasova testu zjišťovala optimální či vadné držení těla. Pozorování, spočívalo v hodnocení aktuálního stavu každého dítěte v oblasti dolních končetin, pánve, trupu a postavení hlavy. Tuto metodu jsem aplikovala v průběhu celého výzkumu. Na posouzení držení těla dětí se podílela diplomovaná fyzioterapeutka. Pozorováním jsem zhodnotila vliv outdoorového prostředí na psychiku dítěte. Experiment, v tom smyslu, že jsem mohla posoudit stav pohybového aparátu, vlivem řízených pohybových jednotek zaměřených k odstranění svalových dysbalancí, u dětí před začátkem a v závěru výzkumu. Stejně tak metodou experimentu jsem zjišťovala, zda dojde ke zvýšení vitální kapacity plic u zkoumaného vzorku dětí. Anketa, jejímž prostřednictvím jsem se rodičů dotazovala, jak často realizují pohybové či dechové aktivity se svými dětmi doma a v přírodě, zda pozorují na svém dítěti odchylky v držení těla a jakou obuv preferují pro své dítě. Řízený rozhovor, ve kterém jsem se dětí dotazovala, jaké pohybové aktivity provádějí s rodiči či samy mimo vzdělávací nabídku mateřské školy, a v jakém prostředí, indoorovém nebo outdoorovém.

36


4.3 Charakteristika mateřské školy Duha v Mladé Boleslavi

Mateřská škola DUHA, o.p.s. navazuje na dobrou tradici a jméno původní „10. mateřské školy AZNP“, která byla postavena v akci „Z“ jako závodní mateřská škola. Nachází se v klidné části města Mladá Boleslav, zástavbě rodinných domků a zahrádek. Budova je dvoupatrová, tedy přízemí a dvě patra, v nichž se nachází čtyři třídy. Tři třídy dětí jsou homogenní a jedna heterogenní. Na budovu bezprostředně navazuje zahrada, většinou s travnatým povrchem. Na zahradě jsou umístěny herní prvky (klouzačka, prolézačky, pískoviště). Jsou zde také místa s asfaltovým povrchem, která mohou děti využívat pro jízdu na kole, koloběžce či tříkolce. V blízkosti mateřské školy je lesopark Štěpánka. Rozmanitost terénu lesoparku umožňuje pohybové vyžití dětí, v kterékoli roční době. Třídu, ve které působím, navštěvuje dvacet šest dětí, z nichž je šestnáct chlapců a deset dívek. Z celkového počtu dětí je šestnáct v posledním roce předškolního vzdělávání. Pracujeme podle školního vzdělávacího programu s názvem „Svět kolem nás“, který je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (RVP PV).

37


4.4 Výběr zkoumaného vzorku dětí

K realizaci výzkumu jsem vybrala z šestnácti dětí, ve věku pěti let, za pomoci Matthiasova testu, pozorování a slovního zhodnocení diplomované fyzioterapeutky, osm dětí, u kterých metoda odhalila největší odchylky mezi optimálním a vadným držením těla. Fyzioterapeutka každé dítě individuálně vyšetřila, zhodnotila a popsala jejich držení těla se svalovou nerovnováhou v dané oblasti. Její odborný názor jsem respektovala. U osmi dětí test prokázal zejména ochablost v hrudní a bederní oblasti. Ve vybraném vzorku bylo sedm chlapců a jedna dívka. Nezanedbatelnou skutečností bylo zjištění, že všech osm dětí trpí vadou nožní klenby. U ostatních dětí, čtyři chlapci a čtyři dívky, které absolvovaly test, se svalová nerovnováha prokázala nižší. Z tohoto počtu vyšli pouze tři dívky a jeden chlapec s naprostým optimálním držením těla. Držení těla testovaných dětí

38


K dosažení co největší efektivity mého výzkumu, jsem oslovila rodiče vybraných osmi dětí, kteří odpovídali na anketní otázky týkající se pohybu dětí. S dětmi jsem vedla řízený rozhovor o jejich vztahu k pohybovým aktivitám. Charakteristika jednotlivých dětí, účastnících se výzkumu: 1. Kateřina Jediná dívka, účastnící se výzkumu, je velmi zvídavá, bystrá a šikovná. Ráda zkouší nové činnosti a hry, má zájem dozvědět se nové informace. K pohybu má kladný vztah, vždy se aktivně zapojí do her a činností. Při pobytu venku v mateřské škole je aktivnější při rušnějších činnostech, například lezení po průlezkách, běh v terénu, honičky. Je extrovertní, kamarádská a nekonfliktní. S rodiči sportuje. Navštěvuje kroužek cvičení předškoláků při Sokole. Její pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 2. Lukáš Lukáš je spíše klidný a rozvážný, přesto je zvídavý a rád se zapojí do pohybových aktivit. Při pobytu venku převážně hraje fotbal, leze po průlezkách. Je kamarádský a nekonfliktní. Rád sportuje. S rodiči jezdí lyžovat, bruslit, chodí na kroužek fotbalu a hokeje. Jeho pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 3. Prokop

Prokop je chlapec, který vyhledává klidnější konstruktivní činnosti. Převážně si hraje sám, jelikož je konfliktní, až agresivní. Děti se ho straní. Nevyhledává pohybové aktivity, přesto se pohybových her účastní, ovšem nemá to dlouhého trvání vzhledem k jeho povaze. Špatně se smiřuje s prohrou a je brzy unavený. S rodiči nesportuje, pohybový kroužek nenavštěvuje. Jeho pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku, ale má problém s jemnou i hrubou motorikou. 39


4. Filip Filip je chlapec, který je introvertního typu - přemýšlivý, klidný a neprůbojný. Do pohybových aktivit se zapojí a setrvá v nich, ale je nejistý. Jeho pohybové dovednosti odpovídají věku, avšak pohybové schopnosti jsou na nižší úrovni. Vyžaduje například dopomoc při lezení na průlezkách. Po překonání počáteční nejistoty a opakovaném zkoušení pohybové činnosti dosáhne vlastního úspěchu. Při pobytu venku vyhledává spíše pasivnější aktivity. Dochází na hodiny tenisu. 5. Matyáš Matyáš je kamarádský a nekonfliktní, aktivně se zapojuje do pohybových her a činností, spontánní pohyb je mu velmi blízký. Rád běhá, leze po průlezkách, hraje aktivně fotbal. Při pobytu venku v mateřské škole vyhledává rušnější aktivity. Pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 6. Tomáš Tomáš je chlapec, který je živý a průbojný. Je kamarádský a vyhledává společnost dětí. Do pohybových činností se aktivně zapojí. Při pobytu venku rád využívá průlezky a dynamické spontánní aktivity. Svojí obratností a pohybovou zdatností zdolá i těžší překážky. Dochází na plavecký výcvik. Pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 7. Dan

Dan je klidný, neprůbojný, nerozhodný, někdy až apatický. Je rád vkolektivu dětí, ale není v něm vůdčí osobností, spíš je ovlivněn ostatními. Do pohybových aktivit se zapojí, ale nezanechá v nich výraznou stopu. Jeho pohybové dovednosti a schopnosti odpovídají věku. Vyhledává klidnější činnosti. Nenavštěvuje žádný pohybový kroužek.

40


8. Jiří Jiří je živý, průbojný, vyhledávající pohybové činnosti. V kolektivu je oblíben a rád v něm působí. Jsou mu bližší spíše dynamické aktivity s dostatkem spontánního pohybu. Navštěvuje fotbalový kroužek. Pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku.

41


4.5 Realizace Matthiasova testu

Realizace Matthiasova testu se zúčastnilo šestnáct dětí, ve věku pěti let, které dochází do třídy mateřské školy, kde působím. Před zahájením testu jsem si připravila pomůcky nutné k realizaci (lavičku, čtvercovou síť, stopky, fotoaparát). Test probíhal následujícím způsobem. Děti dostaly pokyn k svléknutí do spodního prádla, z důvodu lepšího vizuálního posuzování v průběhu testu. Poté, jsem vyfotografovala jednotlivě děti, z čelního i zadního profilu. Tyto fotografie sloužily jako dokumentace, jaké mají děti držení těla před zahájením testování a experimentu. První dítě bylo požádáno, aby se postavilo na lavičku, bokem ke čtvercové síti, která byla připevněná na zdi. Předpažilo, dívalo se vpřed a setrvalo tak po dobu, dokud nezazní zvukový signál. V předpažení mělo dítě vydržet přesně stanovený čas, v tomto případě třicet vteřin. Z druhého boku jsem stála já, abych mohla fotografovat jedince a pozorovat, zda jsou paže stále ve stejné pozici, nebo zda se jejich poloha mění, a tím dochází k projevům svalové dysbalance. Sledovat vychýlení hlavy, pánve, zvednutá ramena čili změny v hrudní či bederní oblasti. Po dokončení testu se dítě opět obléklo a odešlo s jiným pedagogem do vedlejší místnosti, aby nerušilo ostatní děti při testování. Takto test proběhl u všech šestnácti dětí. Jedinci, kteří měli největší odchylky v celkovém držení těla, byli následně vybráni pro účel výzkumu této práce. Těchto dětí bylo osm. Pokud měly děti zdvižené paže nad vodorovnou polohu oproti výchozí, tak v důsledku této nesprávné polohy paží se prokázalo především ochablé břišní a prsní svalstvo, zkrácená bederní oblast a mezilopatkové svaly. Pokud měly paže níže než při výchozí pozici, prokázalo se zejména ochablé zádové, mezilopatkové a také břišní svalstvo a zkrácené prsní svaly. Toto celkové vadné držení těla pak jasně prokázalo fakt, že děti jsou limitovány v důsledku svalové dysbalance.

42


4.6 Zhodnocení držení těla testovaných dětí

Na počátku výzkumu jsem zjišťovala celkové držení těla šestnácti pětiletých dětí

a

následně

vybrala

osm

jedinců

s největšími

odchylkami

svalové

nerovnováhy. Každé dítě bylo vyšetřeno za pomoci Matthiasova testu a následný den prohlédnuto a vyšetřeno fyzioterapeutkou. Poté zhodnoceno v hrudní, bederní oblasti a v oblasti dolních končetin, také v postavení hlavy. Součástí posouzení optimálního držení těla bylo zhlédnutí dolních končetin, především od kolen k ploskám nohou. Tuto část dolních končetin jsem z čelního i zadního pohledu fotograficky zdokumentovala. Z jejího posouzení jasně vyplývá fakt, že se potvrdila praxe odborníků, kteří již několik let upozorňují na vadné držení těla začínající už v předškolním věku. U téměř všech dětí popsala svalové nerovnováhy těla ve větší či menší míře, a především nevytvořenou nožní klenbu. Velmi ji překvapila tím, že se projevila u tolika dětí z celkového počtu testovaných, což bylo dvanáct dětí. Zjištění vedlo k zásadnímu ovlivnění výběru cviků a pohybových aktivit k odstranění svalové nerovnováhy. Fyzioterapeutka především doporučila zaměřit se na odstranění ploché nohy a aktivně zapojit svaly k udržení rovnováhy těla prostřednictvím balančních cvičení, což vidí jako základ k optimálnímu držení těla. Také zastává názor, že u dětí do sedmi let stále probíhá fyziologický vývoj a lehčí formy odchylek svalových dysbalancí jsou pro tento věk přijatelné, avšak nesmí se opomenout. Stejně tak jejich náprava je možná bez trvalých následků, ale s důslednou pravidelností cvičení. Zhodnocení pohybového aparátu zkoumaných dětí: 1. Kateřina Počátek stav: V průběhu Matthiasova testu došlo k poklesu hrudního koše, vytvoření záklonu trupu a prohloubení bederní lordosy, toto prohloubení ale v průběhu testu bylo postupně srovnáno. Došlo k vyššímu napětí v pravé části 43


trupu, lopatky byly méně fixované, ramena mírně vytažená vpřed a vzhůru. U dolních končetin je pravá noha plošší, mírně vtočený palec, hra prstců zvýrazněna. Konečný stav: Průběh Matthiasova testu v normě. Došlo k zesílení svalů trupu, je potřeba stále rovnat ramenní klouby a lopatky. U dolních končetin stále mírná valgozita pravé končetiny. Fyziologicky odpovídá věku. U Kateřiny došlo k výraznému zlepšení v držení těla. 2. Lukáš Počátek stav: Při Matthiasově testu se ukázalo, že Lukáš má zvýšenou bederní lordosu a hrudní kyfosu, mírný předsun hlavy. Více vyrýsované trapézy a levátor scapulae (zdvihač lopatky). Váha těla více na pravou dolní končetinu. Pravá i levá ploska nohy je plošší, nedotvořená klenba. Konečný stav: Mathiasův test v normě, zádové svaly vyrýsované, lopatky fixované, trup symetrický. Dolní končetiny v normě. U Lukáše došlo ke stoprocentnímu zlepšení. 3. Prokop Počáteční stav: Během Matthiasova testu došlo k vytvoření mírného záklonu, který byl postupně prohlubován. Má mohutný trup a hrudní koš vztažený, pravá polovina trupu se sníženým tonusem, prohloubená hrudní kyfóza, oslabené fixátory lopatek, těžiště posunuto vpřed. Výrazná valgozita hlezenních kloubů dolních končetin u pravé končetiny více, což může být způsobeno vrozeným defektem prstů. Obě dolní končetiny bez náznaku tvorby klenby. Konečný stav: Během testu opět výrazný záklon, oslabené svalstvo v hrudní i bederní oblasti. Svaly trupu velice ochablé. Klenba dolních končetin nulová, palce vtočené, valgozita hlezenních kloubů výrazná. U Prokopa nedošlo k žádnému zlepšení.

44


4. Filip Počáteční stav: Při Matthiasově testu došlo v základním postavení k prohloubení bederní lordosy, vytvoření mírného záklonu a poklesu hrudního koše. Postavení trupu s vyšším zakřivením páteře, ramena mírně v protruzi. Levá dolní končetina mírně oploštělá, mírná valgozita hlezna. Konečný stav: Při Matthiasově testu došlo k prohloubení bederní lordosy a k mírnému poklesu horních končetin. Došlo k zesílení trupu. Fyziologická valgozita patních kostí, hlezenních kloubů a kolen v normě, klenba nevýrazná. U Filipa došlo k mírnému zlepšení. 5. Matyáš Počáteční stav: Matthiasův test v normě, mírné zvýšení bederní lordosy. Trup v ose, pravá polovina trupu prominuje. Oblast pravého ramenního pletence ve zvýšeném napětí, větší muskulatura. Klenba dolních končetin se rýsuje, chodidla jsou v ose. Konečný stav: Matthiasův test v normě, lopatky fixované, zádové svaly v normálním tonusu, klenba nohy se rýsuje, svaly aktivovány. U Matyáše došlo k výraznému zlepšení. 6. Tomáš Počáteční stav: Matthiasův test v normě. Široký hrudník a ramena, horní polovina těla prominuje, váha více na pravé dolní končetině, zvýšená bederní lordosa chodidla v ose, klenba se tvoří, mírně zhoršená u levé končetiny. Konečný stav: Matthiasův test v normě, bederní lordosa nepatrně srovnána, aktivace břišních svalů. Dolní končetiny v pořádku, klenba dobrá. U Tomáše došlo k výraznému zlepšení.

45


7. Dan Počáteční stav: Během testu došlo k výraznému prohloubení zakřivení páteře. U trupu došlo k posunutí těžiště vpřed, ramena mírně mimo osu, výraznější zakřivení bederní lordósy a hrudní kyfósy. Chodidla oploštělá, pravá dolní končetina - váha na vnitřních hranách chodidla, mírně vyosená Achillova šlacha. Hledání opory palcem. Konečný stav: Matthiasův test v normě, zvýšené napětí levé poloviny trupu. Dolní končetiny – valgozita stále přetrvává. Zádové svaly zesíleny, došlo ke zlepšení v bederní oblasti. Klenba chodidla bez výrazného zlepšení. Stálé hledání opory palcem. U Dana došlo k mírnému zlepšení. 8. Jiří Počáteční stav: Test v normě, během testování vytvořen mírný záklon trupu a pokles horních končetin. Postavení trupu v normě, tělo v ose, mírná asymetrie lopatek. Nízká klenba pravé dolní končetiny, mírná varozita kolenního kloubu a hlezna. Konečný stav: Matthiasův test výborný, svalový tonus symetrický a v normě. U dolních končetin zvýšená valgozita hlezna, u pravé dolní končetiny více, klenba se zatím nevytváří. U Jiřího nastalo výraznější zlepšení. Celkové zhodnocení dětí po absolvování pohybových jednotek:

Předmětem tohoto experimentu bylo zjistit, u kolika dětí dojde ke zlepšení svalové nerovnováhy. V tomto případě nelze hodnotit, jak velký pokrok u dětí nastal, ale zda vůbec ke změně došlo. Prokázaný pozitivní výsledek byl u sedmi z osmi zkoumaných dětí, a to v mírném, výrazném nebo absolutním stupni hodnocení. V jednom případě, konkrétně u Lukáše, došlo k velmi výraznému pozitivnímu ovlivnění svalové nerovnováhy. Taktéž u jednoho dítěte, nedošlo k žádnému zlepšení, a to u Prokopa. Chlapci, Filip a Dan, se mírně zlepšili a ve

46


čtyřech zbylých případech, tedy u Kateřiny, Matyáše, Jiřího a Tomáše, došlo naopak k výraznému vlivu v daných oblastech těla. Na kladném výsledku se u dětí podílelo několik aspektů. Kromě aplikace cíleně zaměřených pohybových jednotek, musím připustit, že mohl ovlivnit konečný stav fyziologický vývoj dítěte či dozrání centrální nervové soustavy. Nelze změřit, kolika procenty se na výsledku podílely jednotlivé aspekty. Úrovně zlepšení svalové nerovnováhy u jednotlivých dětí

47


4.7 Zjištění kapacity plic dětí

Ke zjištění vitální kapacity plic jsem zvolila techniku, která je v podmínkách mateřské školy nejlépe realizovatelná a to, nafukování balónků. Každému dítěti jsem dala jeden nafukovací balónek. Požádala jsem každé dítě o jeden maximální nádech a úplný výdech do balónku, čímž došlo k nafouknutí. Velikost balónku jsem následně změřila krejčovským centimetrem po obvodu, abych zjistila objem vzduchu. Tento experiment s balónkem jsem realizovala na počátku výzkumu, tedy před aplikací pohybových aktivit v přírodním prostředí, a po absolvování cvičebních jednotek. Znovu došlo k nafouknutí balónků dětmi a změření krejčovským centimetrem. Zjistila jsem tak, zda došlo ke změně vitální kapacity plic dětí. Vzhledem k podmínkám mateřské školy byla volba tohoto experimentu jediná možná. U předškolních dětí je zjištění kapacity plic bez pomoci spirometru nepřesné. Nelze zcela vyloučit momentální individuální přístup každého dítěte k prováděné aktivitě. Jeho spolehlivost a preciznost při maximálním nádechu a výdechu do balónku. Velikost obvodu balónku v centimetrech byla po absolvování cyklu pohybových jednotek stejná, jako při nafouknutí před aplikací.

48


Objem nafouknutých balónků jednotlivými dětmi před začátkem aplikace pohybových jednotek (v centimetrech)

Objem nafouknutých balónků jednotlivými dětmi po skončení aplikace pohybových jednotek (v centimetrech)

49


4.8

Cviky a pohybové aktivity k nápravě dysbalancí

Zjištěním nedostatečně vyvinuté nožní klenby a prokázaných svalových dysbalancí, které vedou k vadnému držení těla u vybraných osmi dětí, došlo ke konzultaci s fyzioterapeutkou o vhodném výběru cviků a pohybových aktivit. Zaměřily jsme se především na cviky k nápravě plochých nohou, následně na činnosti pomáhající posílit hluboké stabilizační systémy a protáhnout svaly s tendencí se zkracovat. Cviky a činnosti byly rozděleny do dvou oblastí. První oblast se věnovala cvikům, které napravují především klenbu chodidla a aktivují hluboký stabilizační systém. Druhá oblast byla zaměřena na protažení zkrácených svalů a posílení ochablých svalů. Před cvičením a po realizaci každé oblasti došlo k protažení svalů zkrácených. Při protahování šlo o krátkou výdrž v dané poloze a především o motivací při cvičení, která provázela všechny cvičební jednotky realizované v přírodním prostředí. Při volbě cviků a pohybových aktivit jsem přihlížela na schopnosti a dovednosti dětí předškolního věku. Respektovala jsem jejich aktuální zdravotní stav před realizací jednotek. Cviky k protažení zkrácených svalových oblastí: „Rozvíjení poupátka“ – vzpor klečmo sedmo, ruce u kolen, schoulení se na nohy, napřímením trupu zpět, ruce za hlavou, „ptáček“ - vzpor klečmo sedmo, ruce na rameni, kroužení pažemi vpřed i vzad, „zajíček“ – vzpor klečmo sedmo, ruce na lopatky, „pumpa“ – vzpor dřepmo spojný, vzpor stojmo, „kočička“ – vzpor klečmo. podpor na pažích, prohnutí trupu,hlavu mezi paže a zpět, „turecký sed“ – sed zkřižný skrčmo, úklony hlavou do stran a vpřed 50


Cviky a činnosti zaměřené na nápravu nožní klenby:

Chůze po nerovném terénu a předmětech, úchop drobných předmětů prsty u nohou či celou ploskou, pokrčení prstů nohy a tím vyvolaný posun vpřed, chůze s pokrčenými prsty na vnějších hranách chodidla, stoj a chůze po kládě.

Toto cvičení bylo realizováno na zahradě mateřské školy, děti cvičily naboso. Chůze po nerovném terénu a předmětech obnášela procházení se v trávě, kamínkách, písku. Úchop drobných předmětů - kamínků, klacíků, šišek, listů prsty a ploskou nohy v sedu. Součástí zahrady je menší kláda položená na trávníku, po které děti přecházely bez dopomoci. Cviky a činnosti zaměřené na podporu hlubokého stabilizačního systému a ochablých svalů: Přetahovaná s lanem, stoj na jedné noze, stoj a chůze po kládě, „trakař“ - vzpor na napjatých pažích, posun vpřed, druhý drží nohy, chůze po laně těsně nad zemí, udržení rovnováhy na krátkém prkně položeném na malé plastové lahvi stoj spojný, výpon na špičkách, vzpažit a uchopit předmět nad hlavou.

Cviky a činnosti jsem sestavila do několika pohybových jednotek, které se pravidelně střídaly. Vždy jsem se zaměřila na pestrost her a aktivit v přírodě v rámci daného celku. Celky byly zaměřené na posílení všech prokázaných ochablých svalových dysbalancí, obměňovanými v různých hrách tak, aby děti motivovaly k činnosti. Celky byly sestaveny takto: rušná část (zahřátí); průpravná část (protažení, následné posílení, balance); klidná část (protažení a uvolnění). 51


Aplikace pohybových aktivit a her v přírodě

S realizací pohybových celků jsem začala bezprostředně po absolvování Matthiasova testu. Také po zhlédnutí a konzultaci s fyzioterapeutkou a následného sestavení vhodných pohybových jednotek. Byly zaměřené k odstranění svalové nerovnováhy a aktivaci svalů nožní klenby u vybraných osmi dětí předškolního věku. Vzhledem k věku jsem kladla důraz na motivaci při provádění cvičení a respektovala jsem zdravotní stav dětí před každou pohybovou jednotkou. Výzkum proběhl v měsících duben až červen 2012. Pohybové celky jsem s dětmi aplikovala dvakrát v týdnu v dopoledních hodinách na školní zahradě mateřské školy a v nedalekém lesoparku. Děti pohybové činnosti bavily a vždy se těšily na další aktivity. Každá jednotka byla rozdělena na části, které na sebe chronologicky navazovaly. Začínala jsem cviky na zahřátí organismu, následovalo protažení zkrácených svalů, aktivace nožní klenby, posílení svalů ochablých a činnosti zaměřené na rovnováhu těla. Závěrem pohybových celků bylo opět protažení svalů s tendencí ke zkracování a uvolnění celého těla. Ukázka pohybových jednotek, viz příloha III.

52


4.9 Srovnání indoorového a outdoorového prostředí

Záměrem mého výzkumu byla aplikace pohybový aktivit v přírodním prostředí, které byly směřovány k odstranění svalových dysbalancí. Aktivity jsem realizovala za vhodných venkovních podmínek s respektováním aktuálního zdravotního stavu každého dítěte před pohybovými celky. Dvakrát týdně jsem s dětmi chodila na školní zahradu mateřské školy nebo do nedalekého lesoparku. Zjišťovala jsem, zda pobyt v přírodě, při realizaci pohybových aktivit, působí na děti po psychické stránce pozitivně. Metodou pozorování jsem sledovala projevy dětí při konkrétních cvicích či hrách. Všímala jsem si jejich reakcí na dané pokyny během cvičení, vzájemné respektování a spolupráci dětí mezi sebou i mnou. Cvičení probíhalo dvacet až třicet minut. V této době jsem mohla individuálně i skupinově vnímat chování a projevy dětí při činnostech. Průběžně jsem odpozorovala, že na děti působí kontakt s přírodními překážkami či povrchem blahodárně. Například se slovně vyjadřovaly, že sedět a ležet v trávě je příjemné, stejně tak chodit naboso po kládě. Většinou tyto aktivity s rodiči nedělají, jak samy uvedly. K provádění cviků a her měly dostatek prostoru, který děti motivoval k pozitivnímu prožitku a duševní pohodě. Vzájemně se děti slovně

podporovaly,

nedocházelo

ke

konfliktním

situacím

a

prostojům.

Vypozorovala jsem projevený zájem o dané činnosti, přestože se opakovaly. Struktura pozorování: zájem dítěte (motivace), aktivní zapojení, reakce na činnosti, respektování druhých, spolupráce s pedagogem, evaluace po realizaci pohybových jednotek.

53


V indoorových podmínkách mateřské školy mají děti omezený pohyb prostorem a většinou velkým počtem dětí v místnosti. Nemají dostatek místa k provádění jednotlivých cviků, nastávají konflikty a mnohdy neohleduplnost. Jako pedagog musím konstatovat, že práce s menší skupinou dětí byla, vzhledem k účelu práce, praktičtější než činnosti s početnější skupinou. Toto je výhoda jak outdoorového, tak indoorového prostředí. Přínosný byl zejména fakt, že se mohu při nápravě individuálně věnovat každému dítěti. Celkově hodnotím přírodní prostředí k realizaci pohybových činností jako podnětnější a inspirující pro předškolní děti. Na psychický stav dětí má jednoznačně pozitivní vliv.

54


4.10 Výsledky ankety Anketní otázky byly směřovány na rodiče zkoumaných dětí. Touto anketou jsem chtěla zjistit, zda a jak často vedou rodiče své děti k pohybovým činnostem. Jaký vliv mohou mít na vznik svalové dysbalance u dětí. Rodiče mohli označit jednu, popřípadě více odpovědí. Anketní otázka 1. Jak často s dětmi provádíte cvičení nebo pohybové aktivity doma?

Anketní otázka 2. Jak často s dětmi provádíte cvičení nebo pohybové aktivity venku?

55


Anketní otázka 3. Pozorujete na svém dítěti některý z projevů oslabení či zkrácení svalových skupin?

Odpověď 1. Předsun hlavy. Odpověď 2. Kulatá záda, ramena jsou vysunuta dopředu, lopatky odstávají. Odpověď 3. Vyklenuté břicho, výraznější prohnutí bederní páteře. Odpověď 4. Ploché nohy. Odpověď 5. Nepozoruji žádné projevy.

56


Anketní otázka 4. Provádíte s Vaším dítětem některou z uvedených pohybových aktivit

Odpověď 1. Chůze naboso po nerovném terénu. Odpověď 2. Procvičování rovnováhy. Odpověď 3. Úchop předmětů ohnutím plosky nohy a skrčením prstů. Odpověď 4. Výpon (rukama dosáhnout co nejvýš nad hlavu). Odpověď 5. Lezení po prolézačkách (také lanových). Odpověď 6. Lezení po stromech.

57


Anketní otázka 5. Využíváte k pohybovým aktivitám přírodní prostředí více, než například tělocvičny nebo dětská hřiště?

58


Anketní otázka 6. Provádíte s Vaším dítětem dechová cvičení?

Odpověď 1. Hra na dechový hudební nástroj. Odpověď 2. Foukání do peříčka, kuličky, balónku. Odpověď 3. Dýchání do břicha. Odpověď 4. Foukání brčkem do vody (bublání). Odpověď 5. Vyfukování brčkem proti odporu co nejdéle. Odpověď 6. Neprovádíme. Odpověď 7. Jiné.

59


Anketní otázka 7. Využíváte některou z nabídek pohybových a sportovních kroužků ve vašem okolí?

Pokud respondent odpověděl na otázku ano, tak mohl doplnit, jaký kroužek jeho dítě navštěvuje.

60


Anketní otázka 8. Domníváte se, že pohyb a pohybové aktivity, které se svým dítětem provádíte, jsou dostačující pro jeho optimální růst a vývoj?

Anketní otázka 9. Jakou obuv Vaše dítě nosí nejčastěji?

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Zdravotní (pevná, s podpatkem)

Módní (rovná podrážka)

61

Obnošenou


4.11 Výsledky rozhovoru

V další fázi výzkumné části, jsem prováděla řízený rozhovor s dětmi, kterým jsem se chtěla dozvědět, jaký vztah mají k pohybu, a zda preferují přírodní prostředí oproti indooru. Otázka 1. Chodíš rád/a ven a co tě venku baví dělat?

Mezi odpověďmi, co děti rády venku dělají, se objevovaly odpovědi typu „rád hraji fotbal“, „rád/a chodím na hřiště“, „rád/a si hraji na pískovišti“, „rád pomáhám tatínkovi na zahradě“. Otázka 2. Cvičíš a hraješ si raději venku nebo uvnitř (v MŠ, doma)?

62


Otázka 3. Chodíš s rodiči na procházku?

Otázka 4. Nechají tě rodiče lézt po stromech?

6 5 4 3 2 1 0 ANO

NE

63


Otázka 5. Chodíš do sportovního kroužku? Jakého?

V případě, že děti odpověděly na otázku ano, byly odpovědi následující, tenis, fotbal, hokej, plavání, Sokol. Otázka 6. Co ráda/a děláš doma, když přijdeš ze školky?

5

4

3

2

1

0 Hry s Legem

Hry na zahradě

Hry na PC

64

Sledování TV

Hry s auty


5 Diskuse V posledních několika letech jsou témata, spojená s vadným držením těla u předškolních dětí velice aktuální. Setkáváme se s různými příčinami, avšak většinou jde o nedostatek spontánního pohybu, nadváha či obezita nebo nevhodná životospráva. Hlavním cílem mé práce bylo zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě

pozitivně

ovlivňují

držení

těla

a

předcházejí

svalovým

dysbalancím u dětí předškolního věku.

Všichni odborníci se shodují, že potřeba pohybu pro předškolní děti je velmi důležitá. Ovlivňuje jeho pohybový systém, stejně tak jako životospráva, zdraví či vzor

rodičů.

V mateřské

škole

provádím

několik

forem

cvičení,

jejímž

prostřednictvím jsem přesvědčena, že všestranně podporuji děti k aktivnímu pohybu. K odstranění svalové nerovnováhy u zkoumaných dětí jsem se zaměřila na pohybové činnosti v přírodě. Mohu říci, že došlo k částečnému odstranění svalových dysbalancí a celkovému zlepšení držení těla zkoumaných dětí. Myslím si, že lze předcházet svalovým nerovnováhám v mateřské škole. Dílčí cíl 1.: Výzkumem došlo ke zjištění, že vysoké procento dětí z celkového počtu testovaných trpí svalovými nerovnováhami, především v hrudní a bederní oblasti. Současně bylo prokázané, že děti nemají dostatečně vytvořenou nožní klenbu. Odborníci poukazují na výskyt dysbalancí v těchto oblastech těla u předškolních dětí. Shodují se, že klenba nožní se vyvíjí do šesti let. V případě těchto dětí se plochonoží více odklání od normálu. Záměrným cvičením v přírodě došlo k částečnému odstranění svalových dysbalancí, lze tedy tyto aktivity doporučit jako prostředek k nápravě svalové nerovnováhy. Odborným vedením a vlastním úsilím jedince lze vyrovnat špatnou funkci svalu.

65


Dílčí cíl 2.: Při konzultaci s fyzioterapeutkou, která hodnotila držení těla zkoumaných dětí, jsme sestavily cviky zaměřené především na nožní klenbu a aktivaci hlubokého stabilizačního systému (HSS). Lze říci, že tyto cviky a pohybové činnosti byly vhodně vybrané vzhledem k částečnému odstranění svalové nerovnováhy. Specialisté k dané problematice potvrzují, že rovnováha lidského těla souvisí s aktivací HSS. Děti vedeme záměrnými aktivitami ke stabilitě těla. U dětí předškolního věku nesmím opomenout jejich fyziologický vývoj a dozrání centrální nervové soustavy, což mohlo také pozitivně ovlivnit výsledky. Dílčí cíl 3.: Pohybové jednotky jsem realizovala dvakrát v týdnu po dobu tří měsíců a došlo k celkovému zlepšení v držení těla dětí.

Fyzioterapeutka doporučila

každodenní zařazování cviků k posílení nožní klenby a balanční cvičení do režimu dne mateřské školy. Myslím si, že by se účinnost cvičení ještě zvýšila. U sedmi dětí došlo ke zlepšení, v jednom případě nebylo žádné, což je alarmující. Po konzultaci s fyzioterapeutkou jsme došly k závěru, že tato stagnace může být následkem především neurologických faktorů. Dílčí cíl 4.: Porovnání outdoorového prostředí na psychiku dítěte oproti indoorovému se prokázalo jako přínosnější. Zejména vzhledem k většímu prostoru se pohybovat a možnosti kontaktu s přírodou. Myslím si, že tomu přispěla i malá skupina dětí. Nedocházelo k prostojům, děti se mezi sebou dokázaly lépe dohodnout, při hrách se častěji střídaly. Spatřuji také pozitivum, z pohledu pedagoga, v individuálním přístupu k dítěti. Odborníci hodnotí vliv přírodního prostředí na děti jako kladný, jak z hlediska psychického, tak fyzického. Většina cviků se dá aplikovat i do indoorového prostředí a účinnost by měla být stejná. Především, pokud se zaměříme na prevenci ploché nohy. Výhodou tohoto prostředí je provádění pohybových aktivit za jakéhokoliv počasí.

66


Dílčí cíl 5.: Vlivem pohybových jednotek nedošlo po třech měsících ke zvýšení vitální kapacity plic u dětí. Je nutné připustit, že vyšetřovací metoda, kterou jsem ke zjišťování kapacity plic zvolila, nebyla příliš reliabilní. Nafukování balónků a měření jejich objemu je metodou nepřesnou, ale vzhledem k podmínkám mateřské školy dostačující a jedinou možnou. Odborné názory na tuto problematiku říkají, že pohybem ovlivníme svaly zajišťující dýchání a dechovými cviky jeho kvalitu. Neprokázala jsem účinnost pohybových jednotek na změnu kapacity plic. Přesto si myslím, že odstraněním svalových dysbalancí a celkovému zlepšení držení těla dětí dojde k produktivnějšímu dýchání a hlubším dechovým objemům. Potvrzena hypotéza 1.: Předpokládala jsem, že 80% testovaných dětí bude trpět svalovými dysbalancemi v hrudní a bederní oblasti, a že záměrné cvičení v přírodě je částečně odstraní. Výběr cviků a pohybových aktivit může napomoci zlepšení vadného držení těla, nelze však zjistit, do jaké míry je tato náprava způsobena aktivitami, či přirozeným fyziologickým vývojem dětí. Odborníci na problematiku svalové nerovnováhy se shodují, že správné dávkování a aplikace cviků, může mít pozitivní vliv při nápravě svalových dysbalancí. Potvrzena hypotéza 2.: Domnívala jsem se, že dojde k vytvoření optimální nožní klenby nejméně u poloviny

dětí.

Vhodnost

cviků

a

pohybových

aktivit

jsem

konzultovala

s fyzioterapeutkou. Potvrdila se účinnost těchto cviků, došlo ke zlepšení funkce svalů klenby nožní u šesti dětí. Příčinu neúspěšného ovlivnění plochonoží, lze spatřovat v nedostatku pohybu mimo mateřskou školu či neurologickém faktoru u jednoho chlapce, jak zmínila fyzioterapeutka. V druhém případě může jít o fyziologickou příčinu.

67


Potvrzena hypotéza 3.: Předpokládala jsem, že aplikací pohybových jednotek dvakrát v týdnu po dobu tří měsíců dojde ke zlepšení svalových dysbalancí. Odborné názory tvrdí, že pohyb je základní potřebou dítěte a lze jím ovlivnit funkci svalů. Potvrzena hypotéza 4.: Domnívám se, že přírodní prostředí bude mít pozitivnější vliv na psychiku dítěte než indoorové. Kontakt s přírodou děti více motivoval k intenzivnějšímu pohybu a celkovému pozitivnímu naladění. Odborníci kladně hodnotí vliv outdooru na osobnost dítěte. Potvrzena hypotéza 5.: Předpokládám, že za tři měsíce pravidelné aplikace cvičení a pohybových aktivit zůstane vitální kapacita plic u testovaných dětí stejná. Potvrzení této hypotézy vede k zamyšlení, kdyby cviky a činnosti byly realizované v delším časovém horizontu, zda by změna k lepšímu nastala. Zcela jistě je potřeba zařazovat dechová cvičení do režimu mateřské školy ke zlepšení kvality dýchání. Vzhledem k podmínkám mateřské školy nebylo možné provést měření kapacity plic spirometrem, což by byla přesnější metoda. Anketa pro rodiče: Anketní otázky byly směřovány na rodiče zkoumaných dětí. Touto anketou jsem chtěla zjistit, zda vedou rodiče své děti pohybovým činnostem. Jak často nabízejí dětem tyto aktivity v přírodě nebo doma. Jestli pozorují projevy svalové nerovnováhy, provádí s dětmi dechová cvičení a jakou obuv pro své dítě preferují. Lze se domnívat, že rodiče mají zájem o pohybové vyžití svého dítěte, spíše dominuje aktivita v přírodním prostředí než doma. Možný vliv na častost může mít roční období, neboť jsem se dotazovala na jaře. Zajímavé by mohlo být zjištění, jaké pohybové aktivity provádějí rodiče s dětmi doma. Většina rodičů pozoruje na dítěti projevy ploché nohy. Někdo vyklenuté břicho. V jednom případě nepozorují žádné projevy. Překvapilo mě, kolik rodičů realizuje se svým dítětem dané činnosti zaměřené na prevenci. Pravděpodobně si 68


jsou vědomi této skutečnosti a chtějí u dětí zlepšit nožní klenbu. Někteří rodiče provádí s dítětem dechové cviky. Převážně foukání do vody slámkou či do lehkých předmětů. Je otázkou, zda tyto činnosti dělají se záměrem nebo jako hru pro zpestření. Téměř všechny děti dochází na sportovní specializaci, většinou zaměřenou na jednostrannou zátěž. Toto zatížení může mít částečný vliv na držení těla u Lukáše, Filipa, Matyáše a Jiřího. Rodiče vnímají nabízené pohybové aktivity jako nedostačující pro jejich dítě vzhledem k jeho vývoji a růstu (Dan, Kateřina, Prokop, Filip, Tomáš). Lze se domnívat u Prokopa, Dana a Filipa, že mají nedostatek pohybu, který ovlivňuje jejich držení těla. Na otázku, jakou obuv nejčastěji dítě nosí, všichni odpověděli zdravotní. Přestože odborníci doporučují kvalitní obuv a jistě je vhodnější než bota s rovnou podrážkou, ukazuje se z ankety, že velký vliv na vytvoření klenby nohy nemá. Po konzultaci výsledků s diplomovanou fyzioterapeutkou jsme dospěly k závěru, že jsou vhodná jistá doporučení týkající se jak prevence nežádoucích vlivů na svalové skupiny, tak odstranění již vzniklých nerovnovážných stavů. Do procesu je nutné zapojit i rodiče dětí, protože je při odstraňování svalových dysbalancí potřeba dlouhodobá pravidelnost. Rodiče jsme tedy seznámily s výsledky výzkumu a konkrétně jsme jim doporučily vhodné cviky. V každodenní praxi pedagoga, ale i rodiče je potřeba vést děti k aktivnímu způsobu života. Umožnit jim dostatek spontánního pohybu, neomezovat je zkoušet nové věci spojené s objevování vlastních možností. Přesto dbát na jejich bezpečnost. V mateřské škole podporovat dětskou zvídavost a projevenou aktivitu k realizaci pohybových činností. Nabízet jim jako pedagog rozmanité činnosti prostřednictvím různých forem cvičení. V neposlední řadě také včas informovat rodiče dětí o prevenci optimálního držení těla, popřípadě upozornit na již stávající projevy vadného držení těla a doporučit možná řešení k odstranění svalových dysbalancí.

69


Řízený rozhovor: V rámci výzkumu jsem s dětmi vedla řízený rozhovor a dotazovala jsem se na jejich vztah k pohybu. Zda chodí rády do přírody nebo si raději hrají a cvičí v indooru či navštěvují sportovní kroužek. Zdali je rodiče nechají lézt po stromech, a co je baví dělat jak venku, tak v interiéru. Všechny děti mají pozitivní vztah k pohybu. Někteří jsou v provádění činnosti aktivnější a preferují pohybové aktivity v průběhu dne v mateřské škole (Kateřina, Jiří, Tomáš, Matyáš). Jiní jsou spíše pasivnější a vyhledávají klidnější činnosti (Prokop, Dan, Filip, Lukáš). Děti rády chodí ven a hrají si na dětských hřištích nebo pomáhají na zahradě rodičům. Překvapila mě odpověď u většiny dětí a to, že si hrají raději uvnitř než venku. Možná interiér vnímají jako formu odpočinku a pasivních aktivit oproti aktivním pohybovým činnostem v outdooru. Z odpovědí mohu usuzovat na možné ovlivnění pohybového aparátu zkoumaných dětí. U aktivnějších dětí nebyly svalové dysbalance

tolik

prohloubené v porovnání s pasivnějšími dětmi. Jejich částečné odstranění a držení těla bylo výrazně lepší na konci výzkumu. Výjimku tvoří Lukáš, který také zlepšil své držení těla po realizaci jednotek. Děti (Prokop, Dan, Filip) nemají dostatek spontánního pohybu, nenavštěvují sportovní kroužek, kromě Filipa, hrají si a cvičí raději uvnitř. Doporučila bych rodičům dětí cíleně zaměřené cviky a aktivity na podporu svalů nožní klenby a stability těla. Umožnit dítěti více příležitostí k pohybu. Popř. změnu jednostranně zaměřeného sportu, jak je tomu u Filipa. Najít optimální řešení svalové nerovnováhy individuálně u každého dítěte. Zvážit všechny možné příčiny.

70


6 Závěry Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku. Tento cíl byl splněn. Aplikací vhodně zvolených cviků a činností k aktivaci svalů nožní klenby a zapojením hlubokého stabilizačního systému se prokázalo pozitivní zlepšení svalových dysbalancí u dětí. Lze tedy předcházet svalovým nerovnováhám u předškolních dětí v režimu dne mateřské školy. Stanovené hypotézy: . Hypotéza 1. Předpokládám, že nejméně 80% testovaných dětí trpí svalovými nerovnováhami v oblasti hrudní a bederní. Hypotéza se potvrdila, všechny testované děti trpěly svalovými dysbalancemi v těchto oblastech svého těla. Hypotéza 2. Domnívám se, že záměrným cvičením v přírodním prostředí za pomoci cviků a pohybových činností, dojde ke zlepšení nožní klenby, a to nejméně u poloviny zkoumaných dětí. Hypotéza se potvrdila, došlo k výraznému zlepšení v posílení nožní klenby zejména u pěti dětí.

Hypotéza 3. Předpokládám, že aplikací pohybových jednotek dvakrát v týdnu dojde ke zlepšení svalových dysbalancí. Hypotéza se potvrdila, optimální zařazení pohybových jednotek dvakrát v týdnu prokázalo u sedmi dětí pozitivní účinek. Hypotéza 4. Domnívám se, že přírodní prostředí bude mít pozitivnější vliv na psychiku dětí než indoorové. Kontakt s přírodou, možnost přímého dotyku a většího prostoru děti vnímaly i prožívaly velmi citlivě. Zájem o provádění neobvyklých činností přispěl k duševní pohodě. Odborníci kladně hodnotí vliv outdooru na osobnost dítěte.

71


Hypotéza 5. Předpokládám, že za tři měsíce pravidelné aplikace cvičení a pohybových aktivit zůstane vitální kapacita plic u testovaných dětí stejná. Hypotéza se potvrdila, po skončení realizovaných jednotek nedošlo ke zvýšení vitální kapacity plic dětí. Z hodnocení držení těla jsem vyvodila závěry, z kterých vyplývá: Svalové dysbalance se projevily u dvanácti dětí z celkového počtu šestnácti testovaných, především v hrudní a bederní oblasti. Již v předškolním věku je důležité všímat si odchylek od optimálního držení těla, odstraňovat je a především jim předcházet. Všech 12 dětí mělo nedotvořenou klenbu nožní. Z hodnocení držení těla vyplynuto, že problémy dětí s nožní klenbou ovlivňují jejich celkové posturální držení.

Výběrem vhodně zvolených cviků a pohybových aktivit, jsem u sedmi dětí podpořila aktivaci svalů nožní klenby. Došlo k celkovému zlepšení v držení těla u těchto dětí. V případě jednoho chlapce nedošlo k žádnému zlepšení. Doporučení fyzioterapeutky je provádět cviky na aktivaci nožní klenby každý den pět až deset minut.

Aplikací pohybových jednotek dvakrát v týdnu po dobu tří měsíců došlo ke zjevnému zlepšení svalových dysbalancí v hrudní i bederní oblasti. Záměrné cviky a pohybové aktivity pravidelně realizovat a zařazovat do režimu mateřské školy jako prevence vzniku svalové nerovnováhy u předškolních dětí.

Outdoorové prostředí mělo jednoznačný pozitivní vliv na psychiku dětí. Potřeba kontaktu s přírodou a možnost spontánního i řízeného pohybu.

72


Z hodnocení respiračního aparátu jsem vyvodila závěry, z kterých vyplývá: Vitální kapacita plic zkoumaných dětí se po třech měsících nezvýšila. Metoda, kterou jsem zvolila, byla nepřesná. Ke zvýšení kapacity plic je vhodné zařazovat dechové cviky a cvičení. Z anketních otázek jsem vyvodila závěry, z kterých vyplývá: Rodiče nabízejí dětem pohybové činnosti častěji v přírodě než doma nebo na dětských hřištích. Uvědomují si potřebu pohybu pro své dítě, přesto polovina rodičů nabízí aktivity jednou týdně. Sedm rodičů pozoruje projevy oslabení svalových skupin. Vnímají odchylky v držení těla svého dítěte. Všichni rodiče realizují se svými dětmi aktivity na podporu nožní klenby. Mají zájem o zlepšení svalové nerovnováhy u dítěte. Pět rodičů provádí s dítětem dechová cvičení. Mají povědomí o účincích těchto cviků. Šest rodičů podporuje děti ve sportovní specializaci. Tři pohybové aktivity jednostranně zatěžují pohybový aparát. Rodiče mají zájem o pohyb dítěte mimo MŠ. Pět rodičů se domnívá, že pohybové aktivity, které dítěti nabízí, nejsou dostačující pro jeho optimální fyzický vývoj. Uvědomují si potřebu pohybu vzhledem k růstu a vývoji dítěte. Všichni rodiče preferují zdravotní obuv pro své dítě. Dbají na vhodnou obuv v tomto věku dítěte.

Z řízeného rozhovoru jsem vyvodila závěry, z kterých vyplývá: Všech osm dětí má pozitivní vztah k pohybu. S rodiči chodí ven do přírody i na dětská hřiště. Děti mají možnost ke spontánnímu pohybu. Pět dětí si raději hraje a cvičí v interiéru než v přírodě. Tyto děti jsou spíše pasivnější, nevyhledávají rušné aktivity. 73


Šest dětí navštěvuje sportovní kroužek. Rodiče vedou děti ke sportu mimo MŠ. Čtyři děti preferují doma konstruktivní činnosti, dvě děti informační zdroje, jedno dítě hru na zahradě v domečku a jedno dítě hry s auty. Doma děti vyhledávají pasivní hry a činnosti. Na základě mého výzkumu bych doporučila pedagogům v mateřských školách každodenní preventivní cvičení s dětmi na podporu aktivace svalů nožní klenby. Dostačující je pět až deset minut. Přestože se potvrdila domněnka o pozitivním vlivu přírodního prostředí na odstranění svalových dysbalancí, cviky na posílení klenby nožní je možné provádět i v interiéru. Neméně důležité je podporovat

u

dětí

zapojení

hlubokého

stabilizačního

systému

např.

prostřednictvím balančního cvičení s použitím pomůcek, na kladinách či chůze po zvýšené ploše. Cvičení je vhodné realizovat jak v přírodě, na školní zahradě, tak v indoorovém prostředí. Umožnit dětem dostatek spontánního i řízeného pohybu během celého režimu dne v mateřské škole. Důležité je preventivně informovat rodiče v mateřských školách o dostatečném spontánním pohybu dětí a správné životosprávě. Včas upozornit na svalovou nerovnováhu u jejich dítěte a doporučit vhodné cviky a aktivity, které mohou provádět s dítětem doma i v přírodě.

74


7 Seznam zdrojů

DOBEŠOVÁ, Petra. Cvičíme s měkkým míčem. 2. vyd. Havířova: Domiga, 2002. ISBN 80-90-2222-2-6. DOSTÁL, Anatonín M. a Eva OPRAVILOVÁ. Úvod do předškolní pedagogiky. Praha: SPN, 1985. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Cvičíme a hrajeme si. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1995, 101 s. ISBN 80-857-8307-X. DVOŘÁKOVÁ,

Hana. Didaktika

tělesné

výchovy

nejmenších

dětí.

Praha:

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007, 124 s. ISBN 978-80-7290298-9. DVOŘÁKOVÁ, Hana. K některým problémům tělesné výchovy v současné mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, 137 s. ISBN 80-718-4497-7. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte: [tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 137 s. ISBN 80-717-8693-4. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: RAABE, 2006, 145 s. ISBN 8086307271. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Základní motorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, KTV, 2006, 44 s. ISBN 80-729-0259-8. ČERMÁK, Josef, Vladana BOTLÍKOVÁ a Olga CHVÁLOVÁ. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 2. Ilustrace Ivana Kubíková. Praha: Svojtka a Vašut, 1994, 144 s. ISBN 80-718-0001-5. GATO, Martin. Nejlepší hry venku pro malé i velké: Na tábory i chalupy, na hřiště i do lesů. Olomouc: Rubico, 2012. ISBN 978-80-7346-138-6. GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2. HRONZOVÁ, Marie. Vyrovnávací a kondiční cvičení: učební text a zásobník cviků pro studenty pedagogické fakulty. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7290-500-3. JANDA, Vladimír. Funkční svalový test. 1. vyd. Praha: Grada, 1996. ISBN 80-

75


7169-208-5. JIRÁSEK, Ivo. Zlatý fond her: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 155 s. ISBN 80-717-8636-5. KIRCHNER, Jiří, HNÍZDIL Jan. Orientační hry nejen do přírody. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 100 s. Děti a sport. ISBN 80-247-0798-5. KIRCHNER, Jiří, HNÍZDIL, Jan, LOUKA, Oto. Kondiční hry a cvičení v přírodě. 1. vyd. Ilustrace Markéta Špalková. Praha: Grada, 2005, 108 s. Děti a sport. ISBN 80-247-0995-3. KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, 48 s. ISBN 80-87000-00-5. KUČERA, Miroslav, Pavel KOLÁŘ a Ivan DYLEVSKÝ. Dítě, sport a zdraví. 1. vyd. Praha: Galén, c2011, 190 s. ISBN 978-807-2627-127. KUJAL, Bohumír a kol. Pedagogický slovník. Praha: SPN, 1967. 14-011-67. LAUPER, Renate. Dítě od hlavy až k patě v pohybu: pohybové hry a práce s tělem pro předškoláky a školáky. Překlad Mária Schwingerová. Olomouc: Poznání, 2007, 136 s. ISBN 978-808-6606-675. MATOUŠOVÁ, Miluše, Ladislava HAVLÍČKOVÁ a Zuzana MATOUŠOVÁ. Zdravotní tělesná výchova. 1.vyd. Praha: ČÚV ČSTV,VS ZRTV prostřednictvím podniku ČO ČSTV Sportpropag, 1989. MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka: pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 302 s. Psyché (Grada). ISBN 978802-4715-216. NEUMAN, Jan. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Vyd. 1. Ilustrace Petr Ďoubalík. Praha: Portál, 2003, 157 s. ISBN 80-717-8730-2. NEUMAN, Jan. Turistika a sporty v přírodě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 197 s. ISBN 80-717-8391-9. PRŮCHA, Jan, VETEŠKA Jaroslav. Andragogický slovník. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 978-802-4739-601. ŠIKULOVÁ,

Renata,

BRTNOVÁ

ČEPIČKOVÁ,

Ivana,

WEDLICHOVÁ,

Iva. Kapitoly z předškolní pedagogiky. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2005, 131 s. Skripta (Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem). ISBN 80-704-4685-4.

76


TLAPÁK, Petr. Tvarování těla: pro muže i ženy. 1. vyd. Praha: Arsci, 1999, 268 s. ISBN 80-860-7800-0. ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her. Vyd. 2., v Leprez 1. Ilustrace Marko Čermák. Praha: Leprez, 1995, 623 s. ISBN 80-901-8266-6. Zlatý fond her: [výběr her a programů připravených pro kursy Prázdninové školy Lipnice]. Vyd. 3. Editor Jan Hrkal, Radek Hanuš. Praha: Portál, 2002, 165 s. ISBN 80-717-8660-8. Legislativní dokumenty Česká republika. Zákon o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělávání. In:561/2004. Praha: MŠMT ČR, 2004.

Akademické práce ŠULCOVÁ, Yvona. Vyšetřovací metody. Praha, 2002. Učební pomůcka pro fyzioterapeuty. Soukromá vzdělávací instituce. Vedoucí práce Mgr. Daniel Obrda.

77


8 Seznam příloh Příloha I. Anketa pro rodiče Příloha II. Řízený rozhovor Příloha III. Ukázka pohybových jednotek Příloha IV. CD s fotografiemi dětí

78


Anketa pro rodiče dětí Příloha I. Vážení rodiče, pro účely své diplomové práce bych Vás ráda požádala, zda odpovíte na několik otázek, předem děkuji za Vámi věnovaný čas. Cílem mé práce je zjistit, zda-li pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku. Pokyny pro vyplnění anketních otázek: Prosím zaškrtněte křížkem u každé otázky jednu, nebo více možností. 1. Jak často s dětmi provádíte cvičení nebo pohybové aktivity doma? o 1 x týdně o 3 x týdně o 5 x týdně o Nikdy 2. Jak často s dětmi provádíte cvičení nebo pohybové aktivity venku? o 1 x týdně o 3 x týdně o 5 x týdně o Nikdy 3. Pozorujete na svém dítěti některý z

projevů oslabení či zkrácení

svalových skupin?

o Předsun hlavy o Kulatá záda, ramena jsou vysunuta dopředu, lopatky odstávají


o Vyklenuté břicho, výraznější prohnutí bederní páteře o Ploché nohy o nepozoruji žádné projevy 4. Provádíte s Vaším dítětem některou z uvedených pohybových aktivit?

o Chůze naboso po nerovném terénu o Procvičování rovnováhy o Úchop předmětů ohnutím plosky nohy a skrčením prstů o Výpon (rukama dosáhnout co nejvýš nad hlavu) o Lezení po prolézačkách (také lanových) o Lezení po stromech 5. Využíváte k pohybovým aktivitám přírodní prostředí více, než například tělocvičny nebo dětská hřiště? o Ano o Ne 6. Provádíte s Vaším dítětem dechová cvičení? o Hra na dechový hudební nástroj o Foukání do peříčka, kuličky, balónku o Dýchání do břicha o Foukání brčkem do vody (bublání) o Vyfukování brčkem proti odporu co nejdéle o Neprovádíme o Jinéccccccccccccccccccccccccccccccc.


7. Využíváte některou z nabídek pohybových a sportovních kroužků ve vašem okolí?

o Ano

Jaký?cccccccccccccccccccccccccccc

o Ne

8. Domníváte se, že pohyb a pohybové aktivity, které se svým dítětem provádíte, jsou dostačující pro jeho optimální růst a vývoj? o Ano o Ne 9. Jakou obuv Vaše dítě nosí nejčastěji?

o zdravotní (pevná, s podpatkem) o módní (rovná podrážka) o obnošenou


Anketní otázky pro děti Příloha II. 1/ Chodíš rád/a ven a co tě baví venku dělat? ccccccccccccccccccccccccccc 2/ Cvičíš a hraješ si raději venku nebo uvnitř (v MŠ, doma)? ccccccccccccccccccccccccccc 3/ Chodíš s rodiči na procházku? ccccccccccccccccc.................................... 4/ Nechají tě rodiče lézt po stromech? ccccccccccccccccccccccccccc 5/ Chodíš do sportovního kroužku? Jakého? ccccccccccccccccccccccccccc 6/ Co rád/a děláš doma, když přijdeš ze školky? ccccccccccccccccccccccccccc


Příloha III. Ukázka 1. Pohybová jednotka v lesoparku. Úvod

(2 minuty)

Před začátkem jednotky děti seznámíme s pravidly hry a upozorníme je na případná rizika týkající se bezpečnosti. Zahřátí

(4 minuty) „Lesní honička“

Honička se záchranou, kdy jedno dítě je honič. Ostatní děti běhají ve vymezeném prostoru. Pokud se hráč dotkne stromu, nemůže být chycen. Protažení

(3 minuty) Cviky k protažení zkrácených svalových oblastí

Cvik 1. Rozvíjení poupátka (protažení prsních a bederních svalů) – spor klečmo sedmo, schoulení se do klubíčka, ruce na kolenou, následuje pomalé napřímení trupu (jako když rozkvétá poupátko), paže opisují kruh. Cvik 2. Ptáček (protažení prsních svalů, fixace lopatek) – spor klečmo sedmo, ruce na ramenou, kroužení pažemi vpřed a vzad. Cvik 3. Pumpa (protažení zadní strany dolních končetin) – spor dřepmo spojný, spor stojmo. Posílení ochablých svalových skupin a aktivace svalů nožní klenby (10 - 15 minut)

Aktivita 1. (posílení zádového svalstva) Na strom umístíme barevné stuhy. Úkolem dětí je vytáhnout se na špičkách s nataženýma rukama a pokusit se ze stromu sejmout stuhu. Aktivita 2. (posílení plosky nohy, udržení rovnováhy) Děti přecházejí kládu naboso. Aktivita 3. (posílení břišního svalstva) Leh pokrčmo s následným mírným přitažením hlavy směrem k trupu. Leh přednožmo a napodobování jízdy na kole.


Protažení

(3 minuty)

Cvik 1. Turecký sed – sed zkřižný skrčmo, úklony hlavy do stran a vpřed. Cvik 2. Kočička – vzpor klečmo, podpor na pažích, prohnutí trupu, hlavu mezi paže a zpět do výchozí pozice. Cvik 3. Vláček – sed pokrčmo, ruce uchopí prsty na nohou, nohy se posouvají do natažení. Uvolnění

(2 minuty) „Hadrový panáček“

Leh na zádech, ruce volně u těla, pedagog protřepává dětem paže i dolní končetiny.


Příloha III. Ukázka 2. Pohybová jednotka na školní zahradě. Úvod

(2 minuty)

Před začátkem jednotky děti seznámíme s pravidly hry a upozorníme je na případná rizika týkající se bezpečnosti. Zahřátí

(4 minuty) „Stonožka“

Dva zástupy dětí se drží za pas, honič se snaží chytit poslední dítě v řadě. Pokud jej chytí, první v zástupu se stává honičem a původní honič se zařadí nakonec.

Protažení

(3 minuty) Cviky k protažení zkrácených svalových oblastí

Cvik 1. Zajíček (protažení prsních svalů) – vzpor klečmo sedmo, ruce na lopatky, následné upažení. Cvik 2. Kočička (protažení zádového svalstva) – vzpor klečmo, podpor na pažích, prohnutí trupu, hlavu mezi paže a zpět do výchozí pozice. Cvik 3. Pumpa (protažení zadní strany dolních končetin) – spor dřepmo spojný, spor stojmo. Posílení ochablých svalových skupin a aktivace svalů nožní klenby (10 - 15 minut)

Aktivita 1. Házení do košíku (posílení zádových svalů). Připevněný košík na větvi stromu. Děti se vypínají na špičkách, snaží se vložit do košíku míček. Aktivita 2. Trakař (zapojení hlubokých, zádových a břišních svalů, zpevnění trupu těla). Dvojice dětí, jeden drží druhému nohy a ten jde po rukách k vytýčené metě. Aktivita 3. Balance (zapojení hlubokých svalů). Děti balancují na prkně, které je položené na malé PET lahvi. Aktivita 4. Chůze po nerovném terénu (posílení plosky nohy). Děti naboso přecházejí přes oblázky, písek, kůru, v trávě.


Protažení

(3 minuty)

Cvik 1. Ještěrka – leh na břiše, paže pokrčené, vzpor na předloktí, hlava vzpřímená. Cvik 2. Had – vzpor klečmo, paže v prodloužení trupu. Cvik 3. Turecký sed – sed zkřižný skrčmo, úklony hlavy do stran a vpřed. Uvolnění

(2 minuty) „Sluníčko“

Leh na zádech a dýchání do břicha.

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Recommend Documents