Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Zážitková pedagogika na skautském táboře z hlediska dramaturgie
Experiential Education in Scout Camp from a Dramaturgical Perspective
Michaela Randová
Vedoucí práce: PaeDr. Zdeňka Hanková Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Pedagogika - Základy společenských věd
2016
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zážitková pedagogika na skautském táboře z hlediska dramaturgie vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské práce samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato bakalářská práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
14. 6. 2016
.......................................................... Michaela Randová
Poděkování
Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování vedoucí práce PaedDr. Zdeňce Hankové za pomoc při zpracování předkládané práce, za odborné vedení, cenné rady a za trpělivost. Též bych neméně důležitě chtěla poděkovat své nejbližší rodině za podporu při psaní mé práce a za poskytnutí zázemí. V poslední řadě také děkuji Vladimíru Cvrčkovi a Jiřímu Tomčalovi za podnětné informace a čas mi věnovaný.
Anotace
Bakalářská práce se zaměřuje na metodu dramaturgie zážitkové pedagogiky ve skautském prostředí. Práce se zabývá v první části skautingem, zážitkovou pedagogikou a dramaturgií zážitkového kurzu. Ve druhé části práce se jednak porovnávají základní východiska zážitkové pedagogiky a dramaturgie u skautů a u pionýrů, ale především ve druhé části bakalářské práce autorka aplikuje principy dramaturgie zážitkové pedagogiky na vodním skautském čekatelském kurzu.
Klíčová slova
Zážitková pedagogika, skauting, dětský tábor, dramaturgie, etapová hra
Annotation
This bachelor’s thesis focuses on method of dramaturgy of experiential education in the environment of scouting. The first part of the thesis explains the basic terms such as scouting, experiential education and the dramaturgy in an experiential course. The second part of the thesis compares the basic starting points of experiential education and dramaturgy in the Scout and the Pioneer organizations, but the main focus is on the application of the principles of dramaturgy of experiential education at the water scouting candidate's course.
Keywords
Experiential education, scouting, children's summer camp, dramaturgy, stage game
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 1 1 Pedagogika volného času ........................................................................................................... 2 1.1 Instituce zajišťující volnočasové aktivity ............................................................................ 3 2 Skauting ..................................................................................................................................... 4 2.1 Základní charakteristika ...................................................................................................... 4 2.2 Principy skautské výchovy.................................................................................................. 6 2.3 Skautská výchovná metoda ................................................................................................. 8 2.4 Vzdělávací systém Junáka................................................................................................. 10 2.5 Organizační struktura ........................................................................................................ 12 2.6 Skautské výchovné prostředky .......................................................................................... 14 2.7 Mezinárodní rozměr skautingu ......................................................................................... 15 2.8 Stručná historie ................................................................................................................. 16 3 Zážitková pedagogika (ZP) ...................................................................................................... 17 3.1 Prožitek, zážitek, zkušenost .............................................................................................. 19 3.2 Kroky zážitkové pedagogiky............................................................................................. 21 3.3 Metody zážitkové pedagogiky .......................................................................................... 21 3.3.1 Reflexe ....................................................................................................................... 22 3.3.2 Bezpečnost programu ................................................................................................. 24 3.4 Prostředky zážitkové pedagogiky ..................................................................................... 25 3.5 Instruktor a instruktorský tým ........................................................................................... 30 3.6 Zabezpečení akce .............................................................................................................. 32 3.7 Organizace, zabývající se zážitkovou pedagogikou .......................................................... 33 4 Dramaturgie zážitkového kurzu ............................................................................................... 36 4.1 Pojem dramaturgie ............................................................................................................ 36 4.2 Stupně dramaturgie ........................................................................................................... 37 4.3 Dramaturgická vlna a dramaturgický oblouk .................................................................... 38 4.4 Rámec akce ....................................................................................................................... 40 4.5 Fáze akce ........................................................................................................................... 40 4.6 Skladba programu ............................................................................................................. 41 5 Porovnání základních východisek ZP a dramaturgie u skautů a pionýrů................................. 43 6 Aplikace principů dramaturgie zážitkové pedagogiky na čekatelském kurzu ......................... 50 Závěr ........................................................................................................................................... 59 Seznam použité literatury, pramenů a informačních zdrojů ....................................................... 61
Úvod V této práci bych, jak již z jejího názvu vyplývá, chtěla představit jednak koncept zážitkové pedagogiky vůbec, proto nesmím zapomenout zmínit ani pedagogiku volného času, kam zážitková pedagogika spadá. Dále se zaměřím na důležité pojmy zážitkové pedagogiky, její kroky, prostředky, instruktorský tým a mnoho dalšího, ale také především na metody zážitkové pedagogiky z čehož konkrétně dramaturgii věnuji celou následující kapitolu, jak už je z pojetí práce patrné. V teoretické části se budu též věnovat skautingu a v praktické části pak navážu za prvé na porovnání dramaturgie u skautů, ale i v jiné organizaci a za druhé aplikuji principy dramaturgie zážitkové pedagogiky na skautském kurzu.
Cílem mé práce je na základě znalostí shrnutých v teoretické části práce, v tématech skautského hnutí a zážitkové pedagogiky s důsledkem na dramaturgii, navrhnout takový skautský kurz s použitím zážitkové pedagogiky, kde budou tyto znalosti aplikovány. Tedy všechny informace z mé teoretické části použiji v mém navrženém projektu. Proto, jak ze skautského hlediska, tak i z hlediska zážitkové pedagogiky s důrazem na metodu dramaturgie, která je pro vytvoření takového návrhu velice důležitá, by měl být kurz co nejvíce ideálním.
V mé práci budu vycházet z rozsáhle aktuální odborné literatury, ze stanov organizací, ale také z internetových zdrojů, ať už se jedná o online elektronické časopisy či běžné internetové stránky, zabývající se touto problematikou. Pro lepší pochopení některých faktů na závěr přiložím i přílohy. V práci užívám především metodu deskriptivní, v závěru také komparativní.
Tato práce si klade za cíl sdělit to podstatné, co se k tomuto řešenému problému vztahuje a díky tomu na závěr vytvořit ideální desetidenní táborový program. Tedy vytvořit jakýsi plán kurzu, který je stále jak skautský, tak i zážitkový vycházejíce především z principů dramaturgie jako takové.
1
1 Pedagogika volného času
Pedagogika volného času je vědním, společenskovědním oborem. Je to jeden z oborů pedagogiky a zabývá se výchovou ve volném čase. Tedy výchova, neboli dlouhodobé, cílené a záměrné působení například vychovatele či pedagoga volného času, která zde probíhá, musí splňovat znaky volného času.
1
Těmi mohou být svobodný výběr,
dobrovolnost, přinášení uspokojení, odpočinku, radosti, zábavy, potěšení. Pedagogika volného času probíhá, jak je zřejmé, ve volném čase, což znamená v době, která je opakem doby nutné práce a povinností.
2
Volný čas je tedy doba po odečtení času na
práci, ale též spánek, hygienu, základní péči o zevnějšek, jídlo, péči o domácnost a pro děti též vyučování, domácí úkoly atd. Výše jsme si velice stručně, pro účely mé práce, vysvětlili, co je to volný čas a výchova. Než se pustíme dál, je ještě nutné si říct, co je to pedagogika jako taková. „Pedagogika zkoumá důležité skutečnosti záměrného ovlivňování vývoje osobnosti člověka, jako jsou např.: výchova, vzdělávání, výuka, obsah učiva, učení, školské systémy apod.“ 3 Výchova ve volném čase splňuje také určité funkce. Těmi jsou funkce zdravotní, výchovně- vzdělávací, sociální a preventivní.
4
Za nejvíce prioritní se považuje funkce
výchovně- vzdělávací. „Spočívá v záměrném a cílevědomém formování osobnosti vychovávaných jedinců, dosahovaní reálných cílů pomocí promyšleně volených pedagogických prostředků.“ 5 Funkce zdravotní se zase snaží podporovat zdravý vývoj jedince a to jak tělesný, tak sociální i duševní. Sociální funkce se pak plní navazováním sociálních vztahů. Mimo funkcí má výchova ve volném čase také spoustu cílů, které je potřeba více či méně naplňovat. „Obecným cílem výchovy ve volném čase je naučit jedince hospodařit s
1
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014.
ISBN 978-80-7290-666-6. s. 12. 2
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. vyd. 3., aktualizované. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-
7178-711-6. s. 13. 3
ČÁBALOVÁ, Dagmar. Pedagogika. vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-
247-2993-0. s. 13. 4
HÁJEK, Bedřich, Břetislav HOFBAUER a Jiřina PÁVKOVÁ. Pedagogické ovlivňování volného času:
trendy pedagogiky volného času. vyd. 2., aktualizované. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0030-7. s. 72. 5
Tamtéž
2
volným časem, rozumně ho využívat a oceňovat volný čas jako významnou životní hodnotu.“ 6 Výchova ve volném čase se provozuje v různých zařízeních a institucích a autoři pan Hájek, pan Hofbauer a paní Pávková nám v knize Pedagogické ovlivňování volného času nabízí toto rozdělení.
1.1 Instituce zajišťující volnočasové aktivity
Školská zařízení pro zájmové vzdělávání, kam spadají střediska volného času neboli domy dětí a mládeže, dále školní družiny, které jsou přednostně vyhrazeny pro děti na prvním stupni základní školy a také školní kluby pro žáky druhého stupně základní školy. Školská výchovná a ubytovací zařízení, zde nalezneme domovy mládeže neboli internáty pro žáky středních škol a studenty vyšších odborných škol. Školská zařízení pro ústavní a ochranou výchovu, v této kategorii se nacházejí dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a diagnostické ústavy. Neškolské subjekty, tady můžeme hledat nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, nadace a různé pro nás důležité nestátní neziskové organizace jako například Junákčeský skaut, Pionýr, Duha, Sokol, Česká tábornická unie, Hnutí Brontosaurus, YMCA, Asociace turistických oddílů mládeže, Salesiánská střediska mládeže atd. Komerční subjekty, tedy různá živnostenská podnikání k dětem a mládeži, též internetové kavárny, diskotéky atd.
Volný čas vůbec je indikátor kvality života jedince. Je velice spjat s životním stylem člověka, čili volný čas o každé osobě velmi mnoho vypovídá. Pávková uvádí: „Způsob využívání volného času je jedním z důležitých ukazatelů životního stylu.“ 7 Životní styl poté odpovídá hodnotové orientaci daného člověka. Někteří lidé přisuzují největší hodnotu své práci a volný čas berou jen jako něco, co je od jejich práce zdržuje, a jiní lidé to zase mohou mít naopak, svou práci berou jako nutné zlo a chtějí být zase co nejrychleji doma a dočíst si rozečtenou knihu, jít si zaběhat, upéct koláče atd. 6
PÁVKOVÁ, Jiřina, ref. 1, s. 18- 19.
7
PÁVKOVÁ, Jiřina, ref. 2, s. 28.
3
Další hodnoty, které člověk může mít, se dají dělit na materiální a duchovní. Jsou tací, kteří chtějí pouze hodně věcí vlastnit, a někdo jiný toho chce naopak zase hodně zažít. Na volný čas se také můžeme podívat z různých hledisek, pohledů. Například ekonomické hledisko sleduje to, kolik peněz je člověk schopný utratit za to, aby měl funkční spodní prádlo a dobré běžecké boty, protože si rád každý den po práci zaběhá v parku. Zdravotně - hygienické hledisko zase pohlíží na to, zda si při našem koníčku odpočineme a nabereme nové síly. Sociologické a sociálněpsychologické hledisko se zaměřuje na utváření mezilidských vztahů, politické hledisko zase zkoumá, například kolik stát přispěje na DDM apod. O pedagogice volného času, výchově ve volném čase a o volném času vůbec by se toho dalo ještě mnoho a mnoho hovořit, ale pro naše účely to již stačí, a nyní se podíváme na téma skauting.
2 Skauting
Jako autorka zaměřená na skautskou organizaci a současně členka budu v textu užívat první osobu v částech pojednávajících o skautingu, zatímco v textu vztahujícím se k ostatním organizacím, jako je Pionýr a spol., použiji osobu třetí.
2.1 Základní charakteristika
Ve skautingu jsou charakteristické některé pojmy, které mohou být laické veřejnosti nejasné, proto zde nyní ty nejzákladnější jednoduše vysvětlím:
Skaut/skautka = příslušník skautského hnutí Junák = český ekvivalent slova skaut JUNÁK = česká skautská organizace, plný název od 1. 4. 2015 Junák - český skaut z. s., který organizace nesla už v době svého vzniku v roce 1914. Dříve, do března 2015, Junák- svaz skautů a skautek ČR. Skauting = mezinárodní dobrovolné nepolitické nezávislé výchovné hnutí pro mládež
„Junák – český skaut, z. s.
je dobrovolný, nezávislý a nepolitický spolek, jehož
posláním a účelem je – v souladu s principy a metodami stanovenými zakladatelem 4
skautského hnutí Robertem Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu A. B. Svojsíkem – podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí; jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce; sobě samým; bližním, vlasti, celému lidskému společenství a přírodě.“ 8 V Junáku jde především o podporu všestranného rozvoje dětí a mládeže. To se praktikuje pořádáním pravidelných každotýdenních schůzek, denních, víkendových a vícedenních výprav, táborů, které bývají týdenní až třítýdenní, her a dalších volnočasových aktivit. Také zde svou důležitou a nenahraditelnou roli hraje ochranná činnost přírody, účast na životě občanské demokratické společnosti, podpora znevýhodněných skupin obyvatel, dobrovolnictví v Čechách i v cizině, prevence před vznikem jakýchkoli sociálně-patologických jevů apod. Skautů je v České republice v současnosti, tedy po sečtení registrace k roku 2016, přes 55 000 ve více než 2000 oddílech. Každý rok se koná cca 1000 skautských táborů. Skauting se neprovádí pouze na území ČR, ale také v dalších 215 zemích světa. Čili na světě se pohybuje něco kolem 40 000 000 skautů. 9
Skautským znakem je lilie ve žluté barvě. Prostředním lístkem je značena střelka kompasu, která vždy ukazuje tím správným směrem. Lilie je odedávna také symbolem čistoty. Uprostřed lilie máme štít s psí hlavou. Ta značí znak Psohlavců, tedy chodských strážců hranic. Dívky mají navíc tuto lilii podloženou modrým trojlístkem, který značí symbol lásky k bližnímu, ale také štěstí. Tři listy lilie také nejsou náhodné, značí tři body skautského slibu. 10 Příslušníci skautského hnutí nosí hnědý kroj. Výjimku tvoří skauti vodní, kteří ho mají modrý. Kroj je jedním ze symbolů toho, že dotyčný, který ho nosí, je registrovaným členem Junáka. Podle toho, jaké různé odznaky na kroji nosíme, se pozná spousta věci. Například to, z jaké země pocházíme, ale často také přímo z jakého města. Dále to, zda je dotyčný žena či muž, podle specifických nášivek; také do jaké věkové kategorie 8
Základní ustanovení. Junák – český skaut, z. s.: stanovy spolku [online]. Litomyšl: Valný sněm Junáka,
2014, březen [cit. 2016-03-08]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka_0.pdf 9
Zajímavá fakta a čísla. Skauting [online]. Junák - český skaut, z. s., 2016 [cit. 2016-03-08]. Dostupné z:
http://www.skaut.cz/skauting/o-skautingu/fakta-cisla 10
BŘICHÁČEK, Václav. Skautskou stezkou: [základní příručka pro skauty a skautky]. vyd. 1. Praha:
Tiskové a Distribuční Centrum, 1998. ISBN 80-86109-07-0. s. 32.
5
jedinec spadá, to díky barvě šňůrky, kterou na kroji máme. Též zjistíme, co kdo umí, v čem se specializuje, co dokázal, na jakých akcích byl, jaké má skautské vzdělání, jakou funkcí plní, kolik let skautuje atd. Dá se toho podle kroje poznat opravdu mnoho. Skauti po celém světě se také vyznačují způsobem pozdravu. „Pravá ruka je obrácena dlaní vpřed a zdvižena k rameni. Palec přitom překrývá malíček a symbolizuje zásadu, že silnější chrání slabšího. Vztyčený ukazovák, prostředníček a prsteníček vyjadřují tři body skautského slibu. Kruh, který vznikne spojením palce a malíčku, symbolizuje přátelství skautů a skautek kolem celého světa.“
11
Pokud se dva skauti potkají, podají
si levou ruku. Tento fakt se dá vysvětlit dvěma způsoby. První říká, že se tento rituál dělá proto, že levá ruka je blíž k srdci. Druhý důvod říká, že se jedná o zvyk bojovníků. V pravé ruce se držela zbraň a v levé štít; když se tedy bojovníci pozdravili levou rukou, štít se musel odložit nebo dát do pravé ruky ke zbrani a to značilo důkaz důvěry. Pozdrav levou rukou zavedl a propagoval už Robert Baden Powell, kterého to naučil jistý černošský náčelník v době jeho působení v jižní Africe. Při pozdravu levou rukou se do sebe zaklesají malíky levačky. To je český vznik od dob Protektorátu, který neviditelně symbolizuje to, že silnější chrání slabšího. Skauti také mají své svátky. Jsou jimi především 22. únor – Den sesterství. Tento svátek slaví všechny skautky po celém světě. Zvolen byl právě tento den, protože 22. února se narodil jak zakladatel skautingu R. B. Powell, tak i ale také jeho žena. Další důležitý svátek připadá na 24. dubna, kdy se slaví svátek sv. Jiří. Sv. Jiří je totiž patronem všech skautů. Je známa legenda, kdy byl velice statečný a přemohl zlého draka, což se později stalo symbolikou boje dobra proti zlu. 12
2.2 Principy skautské výchovy
Skauting je založen na třech principech, tzv. povinnostech, a to k Bohu, k ostatním a k sobě. Všechny tyto tři principy jsou obsaženy jak ve skautských zákonech, tak i ve skautském slibu. Povinností k Bohu se myslí víra v hodnoty vyšší než materiální, jde o oddanost k duchovním hodnotám, hledání smyslu života atd. Samozřejmě také existují přímo 11
BŘICHÁČEK, Václav, ref. 10, s. 31.
12
BŘICHÁČEK, Václav, ref. 10, s. 33.
6
křesťanské skautské oddíly, kde povinnosti k Bohu mimo výše popsané mají na mysli Boha přímo, jako našeho stvořitele a Pána. Jak říkal Karel Čapek: „To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.“ Povinnost k ostatním spadá nejen k naší rodině, kamarádům, ostatním skautům, Čechům, ale také k lidem žijícím v cizích zemích, k lidem, kteří to potřebují, například ti, co jsou již staří a nemají nikoho, kdo by je rozveselil, lidem nemocným, lidem s postižením… Ovšem také pomoc směrem k přírodě a k naší vlasti. Povinnost vůči sobě zahrnuje především odpovědnost za sebe sama. Tedy snaha o celoživotní vzdělávání. Člověk by měl být schopen poznat, pokud udělá v životě nějakou chybu, a snažit se ji napravit. Skauting nás provází celý svůj život, a proto často my skauti pravíme: „Skautem jednou, skautem napořád!“
Tyto základní principy skautské výchovy jsou vyjádřeny ve skautském zákoně a slibu. Skautský zákon by bez skautských principů a skautského slibu, který zmíním níže, nebyl celistvý. Povšimněme si tvaru „skaut je“. Zákony neříkají „skaut musí“. Jedná se o jakýsi souhrn návodů:
1. Skaut je pravdomluvný. 2. Skaut je věrný a oddaný. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. 5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. 8. Skaut je veselé mysli. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích. 13
Pravdomluvnost, věrnost a oddanost a čistota v myšlenkách, slovech i skutcích se vztahuje k prvnímu principu, tedy k hodnotám. Prospěšnost, přátelství, zdvořilost, 13
Principy a metoda skautské výchovy. Junák – český skaut, z. s.: stanovy spolku [online]. Litomyšl:
Valný
sněm
Junáka,
2014,
březen
[cit.
http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka_0.pdf
7
2016-03-09].
Dostupné
z:
ochraňování a poslušnost k druhému principu, tedy ke společnosti, a konečně veselomyslnost a hospodárnost se vztahuje k třetímu principu, tedy k povinnosti vůči sobě.
Slib je opět, jak už jsem zmínila, projevem skautských principů. Opět se jedná o jakýsi návod ke konání:
„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.“ Slib lze doplnit dobrovolným dodatkem: „K tomu mi pomáhej Bůh.” 14
Nejvyšší Pravdou a Láskou se rozumí nejvyšší hodnota vůbec, směrovaní k dobru, dobro. To můžeme konat tím, že někomu pomůžeme, někoho se zastaneme, na Den země uklidíme část lesa, a tak dále a tak dále. Jak říká denní příkaz: „Alespoň jeden dobrý skutek denně!“ Plnění vlastních povinností a zachování skautských zákonů nám pak připomíná to, že máme denně pamatovat na našich deset zákonů. Vždyť heslo skautů říká: „Buď připraven!“ Poslední část slibu, tedy to, že máme být jak duší, tak i tělem připraveni pomáhat, nám připomíná to, že život, který žijeme, nežijeme jen kvůli nám a pro nás, ale i pro ty ostatní, jak je patrné již ze skautských principů.
2.3 Skautská výchovná metoda
Skautská výchovná metoda se vyznačuje skautskou výchovou, která má jednak kořeny již ve svém zakladateli, tedy je obohacena přes 100 let ověřených zkušeností, tak též i poznatky z dnešní moderní pedagogiky. Od roku 2014 se skládá ze sedmi základních
14
Principy a metoda skautské výchovy. Junák – český skaut, z. s.: stanovy spolku [online]. Litomyšl:
Valný
sněm
Junáka,
2014,
březen
[cit.
http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka_0.pdf
8
2016-03-09].
Dostupné
z:
pilířů, které jsou vzájemně velmi propojené a nedělitelné a jsou stanoveny Stanovami Junáka. Jsou jimi:
Slib a zákon - Skauting je založen na sebevýchově a dobrovolnosti. Každý skaut si postupně složí nejprve svůj světluškovský/ vlčácký slib, později skautský a v dospělosti možná také činovnický, který se snaží dodržet. Jak jsem již výše skautský slib zmínila, je z něj patrné, že je založen na určitých hodnotách, které jsou také obsaženy právě v deseti bodech skautského zákona. Učení se zkušeností - V tomto bodě nám jde především o vlastní sebe-zkušenostní praxi. Ukazuje se to, že pokud někdo něco skutečně na vlastní pěst vyzkouší, pamatuje si to více, než kdyby jen memoroval teorii. Tedy skaut prožívá, zažívá, koná dobré skutky, pomáhá, činí dobro apod. Družina - Družinou se myslí malá sociální skupina vrstevníků o počtu většinou 6- 10 členů pod vedením zpravidla jednoho vedoucího. Všichni se velmi dobře a důvěrně znají, neboť se každý týden scházejí, jezdí společně i na víkendové či vícedenní akce i na tábory. Každý člověk má potřebu někam zapadnout, a to by mu právě družina měla poskytnout. Symbolický rámec - Symbolickým rámcem zde můžeme chápat nějaký příběh, motivaci, hru, předlohu v knize. Jednoduše cokoli, co by mladého člověka vtáhlo do skautského dění. Je to něco, co by mělo daného skauta zaujmout a ozřejmit mu tak právě skautské hodnoty. Příroda - Nejde zde jen o pouhé velmi časté pobývání v přírodě, o kontakt s ní, ale také o starání se o ni, i o vzácný pramen rozvoje, růstu a rozkvětu člověka. Program osobního růstu - Skauting se snaží vychovat všestranně rozvinutého jedince, který má vyvinutou svou vlastní, vnitřní motivaci. Dospělí průvodci - Vedoucí by měl hrát důležitou roli v rozvoji mladého člověka. Být mu oporou, podporovat ho, přijímat ho takového, jaký je. Ukazovat mu ty správné směry atd. Ale jen do té míry, do té doby, než bude sám schopen. Jde o to být mu vzorem, aby časem dokázal sám převzít za sebe odpovědnost. Role se časem otočí a z mladého člověka, který se učil, se stane právě ten vedoucí, který své zkušenosti zase předá dál dalším.
9
Junák – český skaut rozděluje různé věkové kategorie: Benjamínci: 5-7 let Vlčata a světlušky: 8-10 let Skauti a skautky: 11- 14 let Roveři a rangers: 15- 18 let mladší a 18- 26 let starší Kmen dospělých: Do této kategorie mohou spadat i starší roveři, záleží, jak se každý jednotlivý člen cítí.
2.4 Vzdělávací systém Junáka
Vzdělávací systém Junáka je kompletně popsán na skautské křižovatce v elektronické online podobě na www.krizovatka.skaut.cz, kde naprostá většina vychází přímo z řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka. Celý systém se dá rozdělit na dvě skupiny, a to na kvalifikační a ne-kvalifikační. Kvalifikační stupeň se skládá především z vůbec základní- čekatelské zkoušky a na ni navazující vůdcovské zkoušky. Dále potom instruktorské zkoušky a dalších odbornějších kvalifikací, které popíši podrobněji níže. Stejně tak i ne-kvalifikační vzdělávání, jako jsou například lesní kurzy nebo školy.
Rádcovský kurz Rádcovské kurzy jsou určeny pro skauty a skautky ve věku 13-15 let. Jsou šité na míru všem těm, kteří si chtějí zlepšit a zdokonalit své znalosti, schopnosti a dovednosti nutné k vedení družiny. Čekatelská zkouška Zkoušky čekatelské jsou pro skauty základním vzděláním. Jsou určeny pro skauty a skautky 15 let a výše. Po složení zkoušky, která se skládá z 8 oblastí: skauting, osobnost čekatele, příprava programu a metodika, pedagogika, psychologie a komunikace, zdravověda a bezpečnost, právo, organizace a hospodaření se úspěšný účastník stává oprávněn ke: „spoluúčasti na vedení oddílu nebo k vedení jednotlivé krátkodobé akce se souhlasem a podle pokynů vůdce.“
15
15
Čekatelská zkouška se skládá ze 42 povinně
Čekatelská zkouška. Vzdělávací systém [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015 [cit. 2016-03-09].
Dostupné
z:
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/777-nova-cekatelska-
zkouska
10
ověřovaných kompetencí a z podmínky připravit a zrealizovat vícedenní, ideálně víkendovou akci. Zdravotnický kurz Zdravotnické kurzy slouží k oprávnění výkonu funkce zdravotníka na vícedenních akcích a táborech. Dále slouží jako nezbytný předpoklad pro získání vůdcovské zkoušky. Rozsah činní 40 hodin a k potřebám Junáka je platný na 4 roky. Poté se účastník musí zúčastnit doškolovacího zdravotnického kurzu o rozsahu 8 hodin. Zdravotníkem může být osoba pouze starší 18 let. Vůdcovská zkouška Vůdcovské zkoušky fungují pro skauty a skautky starší 18 let, kteří chtějí vést vlastní oddíl nebo tábor. Vůdcovská zkouška se skládá z 61 povinně ověřovaných kompetencí a z dalších 166 volitelných. Kompetence se týkají pěti oblastí: Osobnost, organizátor, vůdce, vychovatel a program. 16 Kvalifikace pro vodáckou činnost Do vodáckých kvalifikací spadá zkouška z vodáckého minima pro frekventanty staré 15 let a výš, určená k spoluúčasti na vedení vodácké činnosti, a kapitánská zkouška pro účastníky staré 18 let a výš, určená k samostatnému vedení vodácké činnosti. Odborné činovnické kvalifikace Odborné činovnické kvalifikace neboli OČK lze získat v několika oborech: „myšlenkové základy skautingu a historie, psychologie, pedagogika, metodika skautské výchovy, organizace a právo, hospodaření, příroda a ekologie, táboření, kultura a estetika, tělesná výchova a sport, zdravověda a písemná práce a rétorika.“
17
Za cíl si
klade hluboké odborné znalosti v jednotlivém oboru. Žadatel musí mít splněnou minimálně vůdcovskou zkoušku. Postupně se zavádějí i nové jiné odborné kvalifikace. Organizační zkouška a hospodářská zkouška OZ a HZ jsou součástí manažerské kvalifikace. Podmínkou je dosažení 18 let. OZ se skládá z 11 okruhů a jejím záměrem je připravit členy Junáka na vedení, řízení a
16
NEUWIRTHOVÁ, Barbora. Vůdcovská zkouška: příručka nejen k přípravě na vůdcovskou zkoušku.
Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2013. ISBN 978-80-86825-81-6. s. 6. 17
Odborné činovnické kvalifikace. Vzdělávací systém [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015 [cit. 2016-
03-09].
Dostupné
z:
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/777-nova-
cekatelska-zkouska
11
organizovaní ostatních členů. HZ se skládá z 12 okruhů a uzpůsobuje účastníky v oblasti týkající se, jak je z názvu patrné, hospodaření a administrativy. Instruktorská kvalifikace Po složení instruktorské zkoušky by měl být absolvent schopný vzdělávat další členy a vést kurzy, či být instruktorem na jakékoli vzdělávací akci. Většinou bývá podmínkou dovršení 21 let. Instruktor musí znát a ovládat spoustu věcí, jako třeba znalost různých dokumentů, základů andragogiky atd. Lesní kurz/škola „Lesní kurz je nekvalifikační vzdělávací akce určená především roverské výchovné kategorii, jejímž cílem je podpora zájmu účastníků o setrvání v hnutí, rozvíjení osobnosti a přispívání k účastnické sebevýchově a rozšiřování obzorů.“
18
Na kurzu
jsou skauti starší 15 let a trvá minimálně devět dní. Ostatní vzdělávací akce Mimo vzdělávacích a nevzdělávacích akcí existují i další akce, jako například různé semináře, přednášky, kurzy, setkání apod.
2.5 Organizační struktura
Organizační struktura se skládá z: hlavního spolku- Junáka jako celku, vyšší organizační jednotky, kterými jsou okresy a kraje, dále ze základních organizačních jednotek, což jsou jednotlivá střediska a ze zvláštních organizačních jednotek, kterým se věnuji níže. Statutárním orgánem Junáka je starosta Josef Vyprachtický, základní výchovnou jednotkou Junáka je skautský oddíl a jak jsem již zmínila, základní organizační jednotkou je středisko u vodních skautů přístav.
Součástí organizační struktury jsou též ústřední orgány. „Ústřední orgány Junáka jsou definovány Stanovami Junáka. Nejvyšším orgánem je Valný sněm Junáka. Dalším vrcholným orgánem je Náčelnictvo Junáka v čele s náčelní dívčího kmene a náčelníkem chlapeckého kmene. Náčelnictvo řídí organizaci v období mezi sněmy pomocí Výkonné rady Junáka v čele se starostou. Ústřední revizní komise Junáka v čele s předsedou 18
Lesní kurz. Vzdělávací systém [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z:
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/777-nova-cekatelska-zkouska
12
reviduje veškeré hospodaření Junáka. Rozhodčí a smírčí rada Junáka v čele s předsedou řeší zejména závažné spory uvnitř organizace.“ 19
Zvláštní organizační jednotky Zvláštní organizační jednotky zřizuje Náčelnictvo junáka. Mají za úkol plnit zvláštní úkoly, které souvisejí s posláním organizace. Aktuálně je těchto zvláštních jednotek čtrnáct, 20 já se zmíním o čtyřech nejznámějších.
Kapitanát vodních skautů (KVS) „Vodní skauting je odvětví skautské výchovy, jehož cíle a účely jsou totožné se skautským zákonem a slibem. Od běžného skautingu se liší pouze vodáckým výcvikem. Vodní skauti v Junáku jsou sdruženi v síti VS a jeho vedení nazýváme Hlavním kapitanátem.“ 21 Jelikož já sama patřím do vodních skautů, dovolím si napsat něco málo více přímo o nich. Jak jsem již v kapitole zvláštních organizačních jednotek zmínila, skautská výchova je u vodních skautů totožná, liší se pouze navíc vodáckým výcvikem. Proto zmíním drobné rozdíly, které máme. Mimo starosty Josefa Vyprachtického (José) máme v čele hlavního kapitána vodních skautů Davida Svobodu (Cedníka). Také každý kraj má svého kapitána. Jak jsem již zmínila, kroje mají barvu modrou, nikoli hnědou, stejně tak šátky mají skauti modré, nikoli hnědé. Na hlavě nosíme vodáckou pokrývku hlavy čili námořnický bílý bonbónek. Světluškám, tedy malým děvčátkům od 8 do 10 let, říkáme žabičky. Také naší základní organizační jednotkou nejsou střediska, ale přístavy. Též nemáme jednotlivé družiny, ale posádky. Dále se také lišíme ve funkčním označení (kapitán, palubní, lodivod, kormidelník, člunař). Pozdravem skautů je „zdar“, u vodních skautů „ahoj“. Jak už jsem zmínila u vzdělávacího systému, máme navíc kapitánskou zkoušku. Také to máme trochu jiné s historií, což zmíním podrobněji ještě později. Rovněž máme vlastní symboliku. Znakem vodních skautů je tzv. „sendvič“. Je to proto, že se tento 19
Ústřední orgány. Instituce a orgány [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015 [cit. 2016-03-10].
Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/instituce-organy/ustredni-organy 20
Zvláštní organizační jednotky. Seznam a kontakty všech ZvOJ [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015
[cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/clanky-na-webu/738-zvlastni-org-jednotky 21
Co je skauting?
O vodním skautingu [online]. 2012 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z:
http://vodni.skauting.cz/o-vodnim-skautingu
13
znak skládá z několika vrstev- trojlístku, kotvy, lilie a lana. Vlastníme také vlajky, které jinam a jinak vyvěšujeme a snímáme. Máme vlastní vyznamenání a pořádáme vlastní akce, například jednou za tři roky celostátní setkání Navigámus, což v překladu znamená „my plujeme“, či každého půl roku srazy kapitánů, každoroční závod Přes tři jezy, kormidelnické kurzy, lesní čekatelský kurz Námořní akademii nebo jak jsem již též zmínila Kapitánskou lesní školu. Stejně tak máme vlastní časopisy (Kapitánská pošta, Mokré stránky), webové stránky a metodické materiály. Ve Stezkách, což jsou soubory aktivit, které děti všestranně rozvíjejí, máme vodácké doplňky. Co se týká počtu, je nás cca pouze 3000 členů, ovšem alespoň se mezi sebou známe. Skautská ochranná služba Skautská ochranná služba neboli Soska je zvláštní organizační jednotka Junáka. Pomáhají hlavně se zajišťováním akcí pro děti a mládež, a to již od roku 1997. Centrum vzdělávání Parvula Pod Parvulou se skauti mohou přihlásit na zdravotnické kurzy, doškolovací zdravotnické kurzy, čekatelské kurzy, vůdcovské kurzy, instruktorské školy, lesní školy atd. Vzdělávací středisko Gemini Gemini každoročně pořádá vůdcovský i instruktorský kurz.
2.6 Skautské výchovné prostředky
Skautské
výchovné
prostředky,
neboli
vlastně
jednotlivé
konkrétní
prvky,
prostřednictvím nichž se skautská výchova uskutečňuje, jsou: pravidelné schůzky, výpravy, výlety, sport, tábory, hra, bodování, symboly, tradice, oheň, příroda, vzdělávací akce, skautská stezka, odborky, kultura, vlastní umělecká činnost, kolektiv, společná setkávání a výměna zkušeností.
Jedním ze skautských výchovných prostředků je tábor. Tábor by měl být vyvrcholením celoroční činnosti. Trvá většinou čtrnáct dní, ale jsou i kratší týdenní, například pro věkovou kategorii benjamínků, nebo také delší i třítýdenní. Po celý tábor děti provází předem dobře připravená celotáborová hra. Výhodou skautských táborů je, že se děti i vedoucí důvěrně znají, protože spolu spolupracují po celý rok. Na táboře tak dětí mají své kamarády. Vedoucí, zdravotník i 14
kuchařka znají děti jménem a vědí tak, co je konkrétně pro tuto skupinu dětí ideální, jak na program, tak i například k jídlu atd. Většinou se spává ve stanech s podsadou nebo v tee-pee. Často také přímo pod širým nebem. Opětovaně se pořádá táborový oheň, děti tráví až 100% času v přírodě. Zkouší si samy vařit, sekat dřevo, někdy si samy musí celé tábořiště postavit či vykopat díry na latríny. Skauti si také přes noc tábořiště hlídají. Děti, i ty nejmenší, mají noční hlídky. Vedoucí se vůbec snaží o to, aby si děti dělaly víc věcí samy, byly samostatné a pomáhaly si mezi sebou navzájem. Učí dnešní moderní mládež vydržet bez wi-fi, počítačů, mobilů a vůbec bez elektrických zařízení. Voda se musí ohřát na kamnech, do kterých se dřevo samo nenaseká, vlasy oschnou na slunečním světle a spousta dalších věcí se dá zvládnout bez použití elektrických spotřebičů. Účastníci skautských táborů si hrají, sportují, koupají se v rybníku, řekách, chodí na výlety do blízkého i dalekého okolí. Vedoucí mají samozřejmě přiměřenou kvalifikaci pro pořádání táborů a děti si tak některé zážitky pamatují celý život. Stejně tak někteří kamarádi jim později zůstanou po celý zbytek jejich života.
2.7 Mezinárodní rozměr skautingu
Skauting, jak už jsem rovněž zmiňovala, se neprovozuje pouze na území ČR. Junák je členem Světové asociace skautek WAGGGS tedy World Association of Girl Guides and Girl Scouts a Světové organizace skautského hnutí WOSM tedy World Organization of the Scout Movement. Chlapci proto nosí na kroji našitý znak WOSM, který má ve znaku stříbrnou lilii s hvězdami a střelkou, obtočenou kruhem z lana zakončeným ambulančním uzlem. Dívky pak mají mít na košili nově mimo znak WAGGGS, který má ve znaku trojlístek s hvězdami a kompasovou střelkou obtočených lanem také znak WOSM, protože od srpna 2014 jsou všechny členky JUNÁKU zároveň členkami mezinárodní organizace WOSM. Dále existuje Mezinárodní společenství skautů a skautek – ISGF, což je organizace dospělých skautů. Mimo tyto tři nejdůležitější mezinárodní organizace, které nalezneme i ve stanovách, také existují Mezinárodní konference katolických skautů – ICCS, Mezinárodní
15
konference katolických skautek – ICCG, Národní rady mládeže v Evropě, v ČR Česká rada dětí a mládeže ČRDM a Evropské fórum mládeže – YFJ. 22 Od roku 1920 se také, až na výjimky, každé čtyři roky koná Jamboree. Jedná se o světové skautské setkání, které naposledy proběhlo v roce 2015 v Japonsku. Název vymyslel sám Robert Baden Powell, zakladatel skautingu, a znamená v překladu do češtiny slavnostní setkání. 23 Letos v květnu 2016 také proběhne mezinárodní skautské setkání Intercamp, který se bude konat tentokrát opět po dvanácti letech v České republice, v Josefově. 24 Intercamp se koná každý rok a schází se na něm skauti z celé Evropy.
2.8 Stručná historie
V roce 1857 se narodil Robert Baden Powell, celým jménem Robert Stephenson Smyth Baden-Powell, zakladatel skautingu, který se původně věnoval vojenské kariéře, čehož se vzdal v roce 1910 proto, aby se mohl plně věnovat práci Chief Scouta.
25
Roku 1860
se narodil zakladatel woodcraftu a první náčelník skautů USA Ernest Thompson Seton a v roce 1876 Antonín František Svojsík známý jako Antonín Benjamín Svojsík, zakladatel českého skautingu. Co se týče zakladatelů vodního skautingu, tak ten založil také Baden Powell, ovšem ne Robert, ale jeho starší bratr Henry Warington Smyth Baden-Powell narozen 1847. V Čechách potom založil vodní skauting Josef Rössler-Ořovský, známý všestranný sportovec narozen 1869. Původní skauting byl pouze pro chlapce, proto později sestra Roberta Baden Powella Agnes Powellová a jeho o přesně třicet dva roky mladší žena Olave Powellová založily
22
Zahraniční skautská struktura. Mezinárodní rozměr skautingu [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015
[cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/skauting-ve-svete/912-jak-to-ve-svete-fungujezahranicni-skautska-struktura 23
Martin Štěrba. Jamboree. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):
Wikimedia Foundation, 2006 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jamboree 24
Intercamp
2016.
Základní
informace
[online].
2016
[cit.
2016-03-10].
Dostupné
z:
http://www.intercamp2016.cz/ 25
ŠANTORA, Roman. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha:
Mladá fronta, 2012. ISBN 978-80-204-2622-2. s. 29.
16
skauting také pro dívky. Zakladatelka českého dívčího skautingu se narodila v roce 1895 a stala se jí Vlasta Koseová rozena Štěpánková. V roce 1907 se konal první skautský tábor na ostrově Brownsea v Anglii. Po tomto prvním táboře, kde si Robert Baden Powell prakticky vyzkoušel smysluplné trávení času se svými chlapci, v roce 1908 napsal příručku Scouting for Boys neboli skauting pro chlapce.
26
Dívčí skauting vznikl v roce 1910. Roku 1912 vznikl český chlapecký
skauting. V tom samém roce, tedy roku 1912, vyšla první česká skautská příručka, dnes známá pod názvem Základy junáctví, kterou napsal A. B. Svojsík, a na kterou některé děti při svém slibu slibují dodnes. V roce 1914 byl založen první vodácký oddíl v českých zemích a v roce 1915 český dívčí skauting pod vedením Vlasty Koseové, a to na místě, jež dnes leží pod hladinou Slapské přehrady.
27
Ovšem již v roce 1912
spisovatelka Popelka Biliánová uskutečnila první tábor pro dívky, které sice ještě nespaly ve stanech, ale využívaly různých skautských prvků. 28 Skauting byl ovšem bohužel později třikrát zakázán, ale také naštěstí třikrát obnoven. Poprvé tomu bylo v roce 1940 s obnovením v roce 1945, podruhé byl skauting zakázán v roce 1948 na dlouhých dvacet let až do roku 1968 a potřetí roku 1970 až do roku 1989, od kdy skauting už jen rozkvétá, což máme potvrzeno tím, že je dnes největší výchovnou organizací pro děti a mládež v Čechách.
3 Zážitková pedagogika (ZP)
Již v první kapitole jsme si vymezili, co pedagogika jako taková zkoumá. Nyní se můžeme podívat více na termín slova pedagogika. Pochází z řeckého slova paidagógos, což byl vzdělaný otrok, který vodil děti svého pána do školy (pais=dítě, aigen=vést). V latině se používá výraz paedagogus v překladu učitel, v Čechách označení pedagog. Pedagogika je věda o výchově a vzdělávání člověka a jako samostatná věda funguje od 19. století, kdy se vyčlenila z filosofie. Za zakladatele pedagogiky se považuje Jan Ámos Komenský, ale také Johan Friedrich Herbart, který pedagogiku právě přímo vyčlenil z filosofie. Pedagogika se dá z mnoha pohledů různě členit na jednotlivé disciplíny, například podle věku, podle obsahu zkoumání nebo na základní, aplikovanou 26
ŠANTORA, Roman, ref. 25, s. 29.
27
ŠANTORA, Roman, ref. 25, s. 55.
28
ŠANTORA, Roman, ref. 25, s. 35.
17
a hraniční, ale jak zjistíme, nikde se nenajde samostatná „kolonka“, vyčleňující zážitkovou pedagogiku. Asi každého by napadlo zážitkovou pedagogiku hledat pod pedagogikou volného času, které jsem věnovala celou první kapitolu, ale není tomu tak zcela. Zážitková pedagogika se totiž může objevit i ve vyučování, svou úlohu má také v historii, tedy v dějinách pedagogiky, a co se týče dělení dle věku, zážitkovou pedagogiku si může zažít jak dítě například v šesté třídě na adaptačním kurzu, tak mladistvý, ale i dospělý člověk nebo senior. Například Pávková definuje zážitkovou pedagogiku jako „výchovné postupy založené na prožitku, zkušenosti, představují široký proud nových nebo znovuobjevených metod výchovy…“
29
Tyto velice silné prožitky a zkušenosti se nabývají aktivní účastí a to jak
na činnostech fyzicky náročných, tak ale i psychicky náročných, duchovně zaměřených, dále na reflexi, rozvoji vztahu k sobě sama, ale i k ostatním lidem i přírodě. Pávková konkrétně zmiňuje výchovu prožitkem a řadí ji spolu s animací a streetworkem do nových přístupů v pedagogice volného času. Jak je z předchozího odstavce zřejmé, ani termín zážitková pedagogika jako takový není zcela jasně ustálen. Používá se též název výchova zážitkem, výchova prožitkem, výchova v přírodě, zážitková výchova, výchova dobrodružstvím, výchova výzvou, zkušenostní výchova, expedice, zážitkové vzdělávání, učení prožitkem, učení zážitkem atd. Jak píše pan Jirásek,
30
je to zřejmě proto, že se snažíme co nejlépe přeložit
podobné směry ze zahraničí. ZaObzor, sdružení instruktorů zážitkové pedagogiky DDM Kopřivnice, zážitkovou pedagogiku definuje takto: „Zážitková pedagogika je pedagogický směr, který využívá zážitku jako prostředku výchovy a vzdělávání.“ 31 Na wikipedii si můžeme přečíst toto: „Zážitková pedagogika je přístup ke vzdělání založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivní emocí.“ 29 30
32
PÁVKOVÁ, Jiřina, ref. 2, s. 79. Ivo Jirásek. Vymezení pojmu zážitková pedagogika: Zážitková pedagogika v kontextu dalších
pedagogických směrů. Gymnasion: Časopis pro zážitkovou pedagogiku. Praha: Prázdninová škola Lipnice-Outward Bound ČR, 1/2004, s. 6-16. ISSN 1214603X. 31
Co
je
zážitková
pedagogika.
Úvod
[online].
2015
[cit.
2016-03-15].
Dostupné
z:
http://www.zaobzor.cz/cs/co-je-zazitkova-pedagogika.html 32
Daniel Polanský. Zážitková pedagogika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco
(CA): Wikimedia Foundation, 2006 [cit. 2016-03-15].
18
Výše zmiňovaný Jirásek, doktor na UP v Olomouci, instruktor Prázdninové školy Lipnice a konzultant České cesty v časopise pro zážitkovou pedagogiku Gymnasion, definuje zážitkovou pedagogiku takto: „Pro zážitkovou pedagogiku je typické (a tím se odlišuje od nepedagogických aktivit využívajících fenoménu prožitek) zakotvení prožitku do jeho širších souvislostí. Tedy nejenom vyvolání prožitku, ale především znalost cílů navozování prožitkových situací, zpracování prožitku a jeho převedení do zkušenosti, jež může být opětovně využita.“ 33 Jak je ovšem patrno, ač se jednotlivé definice lehce odlišují, mají mnoho společného a tím je pojem prožitek, zážitek, zkušenost.
3.1 Prožitek, zážitek, zkušenost
Pokud hovoříme o prožitku, myslíme tím cosi, co má tyto tři rysy: individuálnost, emocionalita a aktuální přítomnost.
34
To znamená, že každý z nás prožívá jakýkoli
prožitek úplně odlišně, individuálně. Pokud právě prožívají něco najednou například dva lidé, jednoho může tento prožitek nechat zcela chladným, nijak se ho to nemusí dotknout a druhý může začít třeba i plakat. Emocionalitou jsem chtěla naznačit, že se vše odehrává na úrovni emocí a třetí rys zdůrazňuje čas přítomný, tedy fakt, že prožitek se odehrává právě teď. Mezi znaky prožitku řadíme: nenahraditelnost, jedinečnost, individuálnost, intencionálnost, nepřenositelnost a komplexnost.
35
Intencionálností je
myšlena vlastnost našich zážitků vztahovat se k určitému předmětu, tedy zaměřenost. Potom, co prožitek uplyne, nastává zážitek. Může k tomu dojít například tak, že si předešlý prožitek zreflektuji, nebo si na něj třeba vzpomenu, někdo mi ho připomene atd. Zážitek se proto vždy vztahuje k minulému prožívání. Následuje další fáze, kdy je zážitek zpracován, převeden do vědomí a tím se dostáváme ke zkušenosti. K životní zkušenosti, která je cílem zážitkové pedagogiky a která je dále Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1%C5%BEitkov%C3%A1_pedagogika 33
Ivo Jirásek. Vymezení pojmu zážitková pedagogika: Zážitková pedagogika v kontextu dalších
pedagogických směrů. Gymnasion: Časopis pro zážitkovou pedagogiku. Praha: Prázdninová škola Lipnice-Outward Bound ČR, 1/2004, s. 13. ISSN 1214603X. 34
SOJÁK, Petr. Kuchařka pro lektory zážitkově orientovaných kurzů, aneb, (Ne)vaříme z vody. 1. vydání.
Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7572-6. s. 20. 35
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ. Zážitkově pedagogické učení. vyd. 1. Praha: Grada, 2009.
Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2816-2. s. 12.
19
přenositelná. Tedy zážitek je stálejší podoba prožité skutečnosti, kterou uplatníme později v dalších situacích.
Další důležitý pojem, který se používá ve spojitosti s prožitkem, je tzv. zóna komfortu. Díky učení prostřednictvím zkušenosti se můžeme dostat z naší komfortní, tedy zároveň zcela bezpečné, známé, pohodlné zóny do zóny učení, díky němuž můžeme svou zónu komfortu rozšířit. Ovšem nejprve je nutné překonat strach z neznámého. Každý člověk má možnost si vybrat. Zůstat ve své komfortní zóně, nebo jít čelem neznámému a otočit se výzvě čelem, což udělají ti, kteří se účastní zážitkových programů. Mezi zónou komfortní a zónou učení se ještě nachází tzv. hranice mezi zónou komfortu a učení. 36 Je důležité, aby tato hranice nebyla příliš široká. Jedinec musí cítit, že daný úkol, hra, situace atd. je lehce nad jeho možnosti, ale ne zcela. Jako příklad se v knize Učení zážitkem a hrou v kapitole druhé uvádí zima, která nám může sloužit odpovídajícími následky - otužením, ale také neodpovídajícími - nachlazení. Viz Příloha číslo 1 a 2. Aby se tomu tak skutečně stalo, aby se naše zóna postupně rozšiřovala a aby nám prostředky sloužily k nám předen stanoveným cílům, je zapotřebí dobrých a zkušených instruktorů. Jak by takový správný instruktor zážitkové pedagogiky měl vypadat, si řekneme v další, čtvrté kapitole.
Popis procesu prožitek - zážitek - zkušenost v procesu učení popsal v roce 1984 David Kolb ve svém modelu učení. Tento model nám sděluje, že konkrétní zkušenost je daleko jiná než abstraktní. Tento model nám podává úplně jiný proces učení, než jsou takové, jež se provozují na většině našich škol. Kořeny tohoto modelu sahají až k Piagetovi, Lewinovi a Deweyovi. Hlavním účelem a posláním tu není nic jiného než zážitek v procesu učení. „Proces zkušenostního učení popisuje Kolb jako čtyřstupňový cyklus, který obsahuje následující složky: konkrétní zkušenost, ohlédnutí, zobecnění a aktivní zkoušení. Tento model je ještě rozdělen na dvě odlišné dimenze, a to konkrétní zkušenost/zobecnění a ohlédnutá/aktivní zkoušení. Každá dimenze představuje dva diametrálně protichůdné směry. Základní struktura učebního procesu je založena na vzájemných vztazích mezi jeho čtyřmi složkami a způsobu rozdělení dvou protichůdných dimenzí.“
37
Kolbův cyklus učení prožitkem je spolu s flow, což znamená ponoření
36
SOJÁK, Petr, ref. 34, s. 28.
37
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ, ref. 35, s. 43.
20
účastníků do fiktivní situace, komfortní zónou a principem dobrovolnosti řazen mezi základní principy zážitkové pedagogiky. 38 Viz Příloha číslo 3. Pro úplnost ještě dodám, že modelů učení existuje více. Například Deweyho model, Lewinův model, Piagetův model, Bannonův model a Priestův model. Ovšem pro účely této práce nám postačí vysvětlení pouze jednoho z nich.
3.2 Kroky zážitkové pedagogiky
Zážitková pedagogika probíhá zjednodušeně v těchto třech krocích: záměr, program, reflexe. Ve skutečnosti máme kroky vlastně čtyři, protože záměr instruktorů si rozdělíme na dva důležité podbody. Budou jimi analýza potřeb, tedy to, čemu se chceme věnovat, proč tomu tak je, pro koho, kde se to bude realizovat, co k tomu budeme potřebovat, kolik času na to máme a jaký je náš hlavní závěr. Teprve pak si můžeme začít stanovovat reálný, specifický, konkrétní cíl, neboli co chceme, aby si děti skutečně odnesly, co je chceme naučit, co se mají dozvědět, co si mají vyzkoušet, jaké názory a postoje by si měly ustálit. Poté přichází na řadu samotná realizace, tedy konkrétní program, který se může realizovat prostřednictvím her, modelových situací či reálné výzvy, a na závěr přichází bod čtvrtý, a tím je reflexe, která je jednou z metod zážitkové pedagogiky a které věnuji níže více prostoru. 39
3.3 Metody zážitkové pedagogiky
Mezi metody zážitkové pedagogiky patří bezpochyby dramaturgie, které dle mého cílu práce věnuji více prostoru a tedy jí věnuji zvlášť celou kapitolu, ale ani na ostatní metody nemůžeme zapomenout. Je jimi reflexe, zabezpečení programu, potažmo celé akce, a motivace, kterou zmiňuji v kapitole Hra v podkapitole Uvádění do her.
38
ČINČERA, Jan. Práce s hrou: pro profesionály. vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada).
ISBN 978-80-247-1974-0. s. 15. 39
Metodické filmy: Metoda zážitkové pedagogiky. Materiály [online]. Prázdninová škola Lipnice, 2013
[cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://pslold.psl.cz/projekt-klicovy-rok/tymoveprojekty/metfilmy.php
21
3.3.1 Reflexe
Reflexe je prostor, kdy se účastník může zastavit a uvědomit si, co se právě před chvílí, před hodinou, během dopoledne stalo. Může se zamyslet nad tím, co zažil, co mu to přineslo, jakou novou zkušenost má a jak by tohle všechno mohl v budoucnu uplatnit. Při hrách, mezi hrami, které hrajeme na akcích se zážitkovou tematikou, je důležité se zastavit a umožnit členům se ohlédnout za tím, co se děje ve skupině, ale hlavně v jednotlivci samém. Reflexe „ve svém latinském kořenu reflecto naznačuje, že půjde o jakési obrácení zpět, o odrážení, ať už se jedná o zpětný odraz v zrcátku, nebo o odraz reality v mysli, či o odraz programu v osobnosti účastníků.“ 40 Jistě jsme se setkali často i s jiným označením toho samého, co zde je nazváno reflexí. Občas se můžeme setkat s pojmem zpětná vazba či různé anglické názvy jako je review, feedback, sharing, debriefing nebo také hodnocení, ohlédnutí, rozbor… Důležité je, že víme, o čem je řeč, že mluvíme o zpracování zážitků z aktivity pod vedením instruktora. 41 Reflexe má tři základní kroky. Nejprve musíme nechat účastníky sdělit jejich první dojmy, zážitky ze hry. Nechat odeznít spontánní reakce. Kdybychom účastníkům tento prostor nedali, stejně by měli potřebu je rozebírat a nám by se tím celá reflexe mohla zhroutit. Konečně potom můžeme klást předem připravené otázky vztahující se k našemu programu, k našemu cíli a na závěr se účastníků zeptáme, jestli si myslí, zda se tato jejich nová zkušenost dá aplikovat v praxi někdy příště. Zlatý fond her IV z roku 2013 nám nabízí kroků reflexe šest.
42
Jsou jimi: Odvětrání
emocí, které je identické s výše popsaným bodem prvním, dále následují čtyři kroky, které by se daly přirovnat k bodu dvě. Mezi ně patří: popis toho, co se dělo, v této fázi se nic nehodnotí, jde o pouhý popis, následuje zpětná vazba, kde jde o výměnu pohledů na ostatní, dále je na řadě sebehodnocení a poté hodnocení, kde účastníci většinou na určité škále naznačují, co se ukázalo jako hodnotné a co naopak. Posledním krokem je formulace výstupů a doporučení, který se rovná poslednímu třetímu kroku výše popsanému, čili zde jde o další možné aplikace v budoucím životě. Všechny tyto procesy vlastně kopírují Kolbův cyklus učení, kterému jsem se již věnovala.
40
HILSKÁ, Veronika (ed.). Zlatý fond her IV: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy
Lipnice. vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0336-0. s. 16. 41
Tamtéž
42
Tamtéž
22
Prázdninová škola Lipnice tohoto cyklu využívá. Jde o známy postup, kde se kombinují pojmy z mých kapitol 3.1 a 3.3.1: prožitek, zážitek, zkušenost, reflexe, ohlédnutí, zhodnocení, plán do příště. Viz Příloha číslo 4. Jak jsem již uvedla, je dobré mít otázky k reflexi předem připravené, ovšem čím si skupina častěji reflexi zažije, tím na ni bude stále víc a víc připravena a po nějaké době bude úplně plynulá. Příprava je tedy dobrá hlavně ze začátku, než účastníky trochu rozmluvíte. Budou se stydět, nebudou vědět, co mají říci, jak to mají říci apod. Proto musíte být připravení s konkrétními otázkami. Časem se více osmělí nejen děti, ale instruktor, který s tím začíná, získá stále víc a víc zkušeností. Pokud by řeč skutečně stála, mohou se využít i jiné techniky reflexe, jako například využití výtvarných nebo dramatických prvků. Dost častý problém bývá v počtu účastníků reflexe, měli by se jí totiž zúčastnit všichni a tento velký počet pak způsobuje jednotlivým mluvčím nervozitu. Mohou se tedy udělat nejprve skupinky, a teprve poté svou výpověď prezentují ostatním. 43 Považuji ještě za důležité zmínit se o evaluaci. Termín evaluace má sice také obecný význam hodnocení, ale pokud mluvíme o evaluaci, nejedná se o reflexi. Tyto dva termíny bývají často mylně studenty považovány za synonymní. Reflexe slouží účastníkům, je to jedna z metod zážitkové pedagogiky na rozdíl od evaluace, která pomáhá instruktorům. Evaluace by se neměla provádět po každé hře, rozhodně by neměla být účastníkům nijak na obtíž, narušit tím zážitky ze hry apod. Evaluace může proběhnout například jedenkrát na závěr celé akce, nebo pokud je to pro instruktora důležité po hře, ovšem ne na úkor účastníků, ale odděleně po reflexi. Například pokud si u reflexe všimneme, že někteří účastníci nadávají, že na hru bylo málo času a instruktor se chce po skončení reflexe ještě zeptat, že zde proběhlo cosi o nevhodnosti vyhraněného časového úseku, zdali si účastníci tedy myslí, že skutečně na hru bylo vyčleněno málo času (instruktora samozřejmě zajímá, zda se mu hra povedla a jak by se případně měl „polepšit“ do příště), ať ukážou podle škály, je-li tomu skutečně tak. Je možné, že nespokojení budou jen dva, tři hráči, ti, kteří prohráli, a nám tak bude jasné, o co se jedná, ale je také možné, že dle škály poznáme, že málo času na hru zaznamenala naprostá většina a instruktor se tak může do budoucna více zamyslet nad pravidly této 43
ANDRESOVÁ, Zuzana, Tereza KUČEROVÁ a Renáta TRČKOVÁ. Klíčení: příběh a řemeslo:
zážitková pedagogika na kurzech pro žáky základních škol: Klíčový rok. 1. vyd. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-1-6. s. 26.
23
hry. Evaluací se dále také dá uvést reflexe. Třeba větou: „Bavili jste se u této hry?“ Tím tak mohu skrze reflexi použít evaluaci, a to díky pozorování ve skupině. Ve stručnosti jde v evaluaci o to, že se pro potřeby instruktorů zhodnotí naplnění cílů a to co má instruktor pro příště udělat, naplánovat jinak. Čili jedná se o zjištění kvality procesu. O reflexi a tématech s ní spojených by se toho dalo říct mnohem víc, například o členění reflexe podle různých zaměření, ale nám to pro účel této práce stačí, a nyní se budeme zabírat další důležitou metodou, a tou je bezpečnost akce a hlavně bezpečnost jednotlivých programů.
3.3.2 Bezpečnost programu
Pokud se nám zdá, že by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti, hra by se měla na chvíli, než se bezprostřední ohrožení zažene, přerušit, či dokonce úplně ukončit. Bezpečnost účastníků zážitkové akce totiž stojí na prvním místě a je nám tedy důležitější než to, že nám naruší dramaturgické plány. Samozřejmě se snažíme takovýmto situacím předcházet a už když se celá hra a harmonogram připravuje, myslí se celou dobu na bezpečnost účastníků, ale je ji nezbytné hlídat i po celou dobu akce a během průběhů jednotlivých her. Rizika tohoto charakteru by se dala rozdělit do dvou kategorií, a těmi jsou fyzická a psychologicko-emoční bezpečnost. 44 Tématem bezpečnosti a výzvy zároveň, což se někomu může zdát jako oxymóron, se zabývá Petr Lebeda v časopise Gymnasion z roku 2005. Tvrdí, že: Bezpečnost je především o porozumění, o stavu mysli, než jen o striktním dodržování instrukcí a pravidel. 45 Jak to má tedy instruktor udělat, aby jedinci nabídl zároveň výzvu, výchovu výzvou, tedy často vůbec překonání sebe sama a zajištění tak silného zážitku, ale přinesení tím jistého rizika a současně zajištění co možná největšího bezpečí? Důležité je za zaprvé stanovit si cíl. „Klíčovým tématem tedy je: mít vždy jasně stanovené cíle, protože to je jediný uspokojivý způsob, jak lze rozhodnout o přijatelných úrovních bezpečnosti a výzvy.“ 46 Pokud je splněn krok číslo jedna a my známe cíl naší aktivity a víme, proč je vhodné zařadit riziko jako prostředek výchovy, přichází na řadu krok 44
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN. Učení zážitkem a hrou: praktická příručka
instruktora. vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. Edice aktivit a her. ISBN 978-80-251-1701-9. s. 88. 45
LEBEDA, Petr. Bezpečnost & riziko: Výzva a bezpečnost. Gymnasion: Časopis pro zážitkovou
pedagogiku. Praha: Prázdninová škola Lipnice-Outward Bound ČR, 3/2005, s. 132. ISSN 1214603X. 46
LEBEDA, Petr, ref. 45, s. 134.
24
druhý. „Je třeba mít neustále na paměti, že nejdůležitějším aspektem při hodnocení rizikovosti jsou důsledky případného neúspěchu.“
47
Důsledek velmi ovlivní to, zda
jedinec do rizika půjde či nikoli. Pokud účastník dostane za úkol hodit volejbalovým míčem deset metrů daleko, negativní důsledek z této aktivity bude nulový, pokud ale dostane za úkol hodit deset metrů ostrým granátem, protože až do deseti metrů z něj mohou lítat střepiny, negativní důsledek už by mohl být smrtelný. Pokud by tímto granátem házel frekventant kurzu Prázdninové školy Lipnice, pak důsledek možného neúspěchu by byl daleko vyšší nežli možný cíl rozvinout charakter účastníka. Pokud by to měl však udělat vojín, potom je toto nebezpečí akceptovatelné. Dilematem se instruktorovi může stát to, co je napsáno v zákonech a různých smlouvách a vyhláškách o bezpečnosti a zdraví účastníků. Ovšem často se na kurzech tohoto typu, tedy na zážitkových kurzech, předem podepisuje aktéry papír, kde se zavazují k tomu, že riziko nebezpečí za sebe nesou sami a že o tom vědí. Samozřejmě instruktoři se po celou dobu kurzu snaží, aby se nic zásadního nikomu nestalo. „Snaží se ale také respektovat cíle růstu každého jedince (samozřejmě na základě vědomí, že „jedinec nemůže růst v mrtvém těle“). Přijímá určitá rizika, ale snaží se minimalizovat důsledky.“ 48 Důležité je, aby se každá situace vyhodnocovala individuálně, protože neexistuje jednotné měřítko toho, co je správné. Pokud se ovšem budeme snažit hledat výše popisovanou „rovnováhu“ mezi bezpečím a dobrodružstvím a dodržovat dva výše popsané kroky, určitě špatně neučiníme.
3.4 Prostředky zážitkové pedagogiky
Mezi prostředky zážitkové pedagogiky můžeme zařadit: Pohybové aktivity, mezi které by spadalo například horolezectví, lyžování, rafting, lukostřelba, běh, ringo, tedy různé sporty v přírodě, dále turistika, ale i rekreační procházky, lanové aktivity, pozorování přírody apod., umělecké aktivity týkají se čtení, hudby, tance, výtvarných činností, filmu,
divadla
či
fotografování,
sociálně
psychologické
aktivity
nabízející
sebepoznávací hry, fantazii, strategické hry, icebreakers, improvizaci atd., společenské aktivity skrývající v sobě činnosti jako jsou deskové hry, oheň a různé rituály, kognitivní aktivity soustředící se na oblast pozorování, zapisování, objevování a 47
LEBEDA, Petr, ref. 45, s. 135.
48
LEBEDA, Petr, ref. 45, s. 136.
25
experimentování, technické aktivity koncentrující svou pozornost zručnost, zvládnutí a pochopení obsluhy strojů a jiné, a na závěr IT a mediální aktivity přinášející aktivity typu mediální tvorby a programování. Tento na první pohled možná široký přehled nám nabízí kniha Zážitkově pedagogické učení, avšak jedná se pouze o úplně stručný a mnou ještě mnohem zúžený přehled aktivit. Šlo mi pouze o pochopení uvědomění možných obsahů činnosti a tím výběru jednotlivých prostředků pro různé návrhy projektů.
49
V dalším odstavci se budu věnovat hře, jako jednomu z nejdůležitějších
prostředků zážitkové pedagogiky.
Jak řekl již kdysi Jan Ámos Komenský, „hra je metoda libá“. Byla velice oblíbena nejen v minulosti, ale tak je tomu i dnes. Jak píše Jiří Němec,
50
je to proto, že hra děti prostě
baví, hra umožňuje prožívat, tedy to nám říká a dokazuje právě to, že hra je jedním z prostředků zážitkové pedagogiky, hra má smysl, hra je zprostředkovatelem rolí, hra umožňuje simulovat, hra umožňuje poznávat jiné, ale i sebe sama, hra prozrazuje charakter. A co je to vlastně ta „hra“? Jistě jste slyšeli, že hra je „jako“, že hra je „život na nečisto“ 51 Díky hře si můžeme zkusit nové situace, nové typy chování, nové role, ale zároveň také situace, chování a role již proběhnuté v minulosti, které nyní chceme zkusit řešit jinak, líp atd. Hra, o které mluvíme v zážitkové pedagogice, má cíl, pravidla, hranice, prostředí, rámec… Hra je sice něco, co probíhá jenom „jako“, ale interakce, odehrávající se mezi lidmi, a emoce, odehrávající se v každém jednotlivci, jsou skutečné. Stejně tak děje, které při hře nastávají, jsou reálné a pokud je hra dobře promyšlena a vhodně časově a prostorově umístěna, může mít i dlouhodobé či dokonce trvalé účinky na jednotlivé účastníky.
52
Pokud se do hry skutečně ponoříme, plně se jí
oddáme, pak dokonce i přestaneme vnímat svět kolem nás. Každý někdy jistě slyšel omluvnou větu typu: „Promiň, to bylo v zápalu hry.“
53
Při hrách si můžeme spoustu
věcí zkusit a až jednou nastane v reálném životě něco podobného, co jsme zažili již jednou nebo i víckrát v nějaké hře, budeme na danou věc již připraveni. Při hraní her máme možnost si na chvíli zkusit být tím, kým v reálném světě nejsme, nebo být 49 50
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ, ref. 35, s. 111. NĚMEC, Jiří. Od prožívání k požitkářství: výchovné funkce hry a její proměny v historických
koncepcích pedagogiky. Brno: Paido, 2002. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-7315-006-9. s. 10. 51
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 66.
52
Tamtéž
53
NĚMEC, Jiří, ref. 50, s. 14.
26
nemůžeme. Můžeme si zkusit provádět věci nanečisto, a pokud to nevyjde, pokud se něco stane, nepodaří, tak hru přestanu hrát a je to.
54
Tohle ovšem normálně v životě
mimo hru nejde, i možná proto pro nás může být hra, tak zajímavá. Jsme-li součástí nějaké hry, bereme na sebe vždy určitou roli. Proto může být důležité, aby hra měla svoje časové a prostorové omezení, aby měla své hranice, za kterými se nachází reálný svět. Příkladem může být, když se někomu stane úraz, když někdo něco přežene atd. Musíme mít stále na paměti, že hra nám slouží jako prostředek k určitým cílům, hra není přímo cíl, alespoň ne v našem vymezení hry. Hra by také měla být dobrovolná, jinak by se v podstatě nejednalo o hru, ale o práci. Hra má také své základní rysy, některé jsou již výše naznačeny, ale raději si je vyjmenujeme. Patří mezi ně výzva, přitažlivost, pravidla, přiměřená věková skupina, speciální čas a místo, fyzická, psychická a emocionální bezpečnost. 55 Hry se dají také různě třídit a často je takováto klasifikace pro instruktora nebo jakéhokoli vedoucího hry velmi důležitá. Miloš Zapletal v knize Velká encyklopedie her roztřídil hry podle prostředí. Jsou jimi: Hry v přírodě, hry v klubovně, hry na hřišti a v tělocvičně a hry ve městě a na vsi. 56 PŠL ve Zlatém fondu her I třídí hry zase trochu jiným způsobem na: Hry pohybové, hry zaměřené na intelektové dovednosti, psychologické hry a kombinované hry.
57
Postupem času i PŠL zjistila, že takovéto
třídění není mnohdy dostačující a ve Zlatém fondu her II třídí hry již jiným způsobem a to podle: Názvu hry, zdroje námětu hry, fyzické zátěže, psychické zátěže, času na přípravu, času na hru, počtu instruktorů na přípravu, počtu instruktorů na hru, počtu hráčů, věkové kategorie, prostředí, denní doby, ročního období, materiálu a cíle hry.
58
A právě podle poslední kategorie se dají hry třídit dále podle cílu a tedy podle toho, co daná hra rozvíjí. Dle této kategorie se potom hr dělí tímto způsobem: hry na rozvoj intelektu, hry na rozvoj tvořivosti, hry na rozvoj sociálních dovedností, hry na rozvoj motoriky a pohybových dovedností, hry na rozvoj vůle, hry na rozvoj sebepojetí, hry 54
ZOUNKOVÁ, Daniela (ed.). Zlatý fond her III: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové
školy Lipnice. vyd. 2. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0394-0. s. 9. 55
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 51, s. 66.
56
JIRÁSEK, Ivo (a kol.). Zlatý fond her I: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy
Lipnice. vyd. 1. Praha: Portál, 2002. ISBN 9788071786368. s. 15. 57
Tamtéž
58
HRKAL, Jan a Radek HANUŠ (eds.). Zlatý fond her II: [výběr her a programů připravených pro kursy
Prázdninové školy Lipnice]. vyd. 3. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-660-8. s. 30.
27
kombinované a hry speciální. 59 Pokud ovšem dokážeme z těchto všech kategorií vybrat i právě tu nejvhodnější hru pro jedinečné, konkrétní členy, které zrovna máme na starosti, ani tehdy není vyhráno. Hru je nutno také správným způsobem uvést, účastníky do hry vtáhnout a motivovat. Tomu, jak to provést, věnuji další odstavec.
Jak jsem již naznačila, nestačí mít nápad na hru, ale u ní si i vytyčit cíl a pravidla a navíc ji vhodně zařadit do scénáře, čemuž věnuji celou velkou následující kapitolu; ale hra se musí také správně uvést. Člověk, který hru uvádí, by neměl na nic důležitého zapomenout. Hra by předtím také měla být svědomitě přichystaná, a někdy je též důležité, aby začala včas, pokud se má hra odehrávat například při západu slunce. I v případech, kdy je hra pro člověka, který ji uvádí, známá, je dobré udělat tréninkovou sehrávku. Může to zkusit doma se svými dětmi, na známých, na kamarádech atd. Tato simulace hry mnohdy prozradí, zda skutečně rozumí daný uvaděč všem pravidlům, zda zvládne vyřešit i různé náročnější zádrhele, zda dokáže odpovědět na dotazy hráčů, kteří hru neznají, nebo znají jinak, zda nejsou v pravidlech nějaké skulinky apod. Mimo všechny tyto aspekty je také důležité, aby měl instruktor připravené různé kostýmy či rekvizity na motivační scénku. Jakmile má instruktor kostým, stane se z něho postava a přestává být instruktorem, navodí se tak mnohem lepší atmosféra. Dále případně by měl mít vytištěné různé jiné materiály, nebo nachystané fáborky, flipchart, psací potřeby, má vědět, jak rozdělí hráče do týmů atd.
60
Zkrátka vše, co je
k dané hře potřeba. Samozřejmě toto všechno nemusí dělat jeden člověk, ale měl by si to zorganizovat jeden vůdčí člověk, který rozdá jednotlivé úkoly ostatním, klidně i přímo uvádění do hry, ovšem pak je zodpovědný za celý průběh. Než se hra uskuteční, je potřeba si zkontrolovat, zda je skutečně vše připraveno. Při náročnějších hrách je dobré svolat i klidně několik schůzek týmu a skutečně si říct, kdy a kdo konkrétně co připraví. Užitečné může být si jednotlivé fáze si doopravdy nacvičit. Tento člověk by měl být také připraven na to, že se může situace nějakými vnějšími vlivy změnit. Začne například silně pršet, účastníci budou příliš unaveni a hra se z jakýchkoli důvodů bude muset buďto v lepší variantě pouze obměnit, nebo to nebude možné a hra se bude muset pro daný čas zrušit a nahradit něčím, co má instruktor v zásobě. Tedy zásobní varianty 59
HRKAL, Jan a Radek HANUŠ, ref. 58, s. 31.
60
ZOUNKOVÁ, Daniela, ref. 54, s. 13.
28
her jsou taktéž důležitou složkou instruktora. Nejen na hru musí být dost času, tedy ne málo, ale ani ne příliš mnoho. Též na přípravu je výhodné mít dostatek času a ne vše připravovat na poslední chvíli. Tým z nepřipravenosti může být nervózní a hra se kvůli tomu může zbortit, nebo to poznají účastníci a hru si tolik neužijí. Pokud tedy splňujeme všechna tato kritéria, pokud je hra skutečně dobře nachystaná, instruktorský tým je sehraný a ví, kdy má co dělat. Uvaděč zná skvěle pravidla, kostýmy jsou nachystány, zásobní hry máme v rezervě, pro hru je stanoven dostatek času atd., zbývá už jen hru skutečně uvést. To lze udělat různými způsoby
61
.
Účastníkům se přečte úryvek z knihy, pustí část filmu, sehraje se scénka, pustí se hudba, která se bude lišit dramaturgií podle toho, co má v účastnících vyvolat (pozitivní či negativní náladu, motivaci, dojmutí…) a vymyslí se atraktivní název pro hru a způsob vysvětlení pravidel, která, jak už jsem řekla, musíme dobře znát, ale nejen to, musíme je také poutavě, lákavě a zajímavě sdělit. Jednoduše udělat vše pro to, abychom účastníky motivovali a tím završili naše úsilí přípravy. V knize Příručka instruktora zážitkových akcí se v kapitole Uvádění her dočteme, že jedna taková hra se vlastně skládá z: přípravy hry, přípravy účastníků, rozdělení do týmů, motivace, vysvětlení pravidel, domluvy v rámci týmu, přesunu na místo hry, vlastní hry, přesunu zpět, závěru, vyhodnocení, reflexe, úklidu po hře, interního vyhodnocení a poučení se z chyb.
62
Tohle všechno bychom mohli nazvat inscenací, tedy ideální představou toho, jak by hra mohla proběhnout, ale i ta nejlépe připravená a uvedená inscenace neproběhne tak, jak má, pokud porušíme základní pravidla dramaturgie. O tom ale už více v další samostatné čtvrté kapitole.
61
ZOUNKOVÁ, Daniela, ref. 60, s. 14.
62
PELÁNEK, Radek. Příručka instruktora zážitkových akcí. vyd. 1. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-
7367-353-6. s. 91.
29
3.5 Instruktor a instruktorský tým
Obvykle funguje pravidlo, že jaký je tým, takoví jsou i účastníci. Instruktorský tým provede nejprve takovou propagaci akce, která se mu zdá jako nejvíce vhodná, proto se přihlásí i ti, kterým se propagace líbila a kteří jsou si tedy v lecčem podobní. Stejně tak akce je naplánována tak, jak se instruktorům zdá, že by měla být a jak to v kontextu se svým svědomím a svými dovednostmi nejlépe za daných okolností zvládli. Proto, pokud se akce účastníkům bude zamlouvat, opět docházíme k tomu, že jaký je tým, takoví jsou i účastníci. Po celou dobu akce navíc funguje nevědomě to, že účastníci na tým vzhlíží a snaží se jej napodobovat, berou jednotlivé členy týmu jako své vzory, a proto je velmi důležité, kdo se v instruktorském týmu nachází. 63 Instruktor to má velice těžké. Měl by mít autoritu, avšak zároveň by měl být součástí kolektivu. Měl by si ze sebe umět udělat legraci, ale také umět ve správný čas a chvíli zavelet. Měl by být dostatečně motivovaný, ať je to třeba z důvodu touhy po tom dělat něco užitečného a smysluplného, radosti z dobře vykonané práce, učení se novým věcem, zájmu o účastníky atd. Instruktor by měl znát tak trochu od všeho, vždyť často vystupuje v několika rolích zároveň. Snaží se být empatický. Měl by být flexibilní, kreativní, sympatický, komunikativní, extravertní, aktivní apod. Také by měl mít organizátorské kompetence, což je asi jedna z nejdůležitějších kompetencí, které by měl ovládat. Hlavní instruktor, vedoucí celé akce, šéf - nebo, jak ho chceme nazývat, - by pak měl mít na paměti záležitosti jednotlivých účastníků, ale i členů svého týmu. Jeho způsob vedení by měl být partnerský, ale zároveň ne až moc liberální, ale také ne příliš direktivní, prostě vše by měl vést tak akorát, aby se dynamika skupinového ducha nacházela stále mezi kohezí a tenzí. Vedení by mělo být týmové a kooperativní. Instruktor, ať už hlavní nebo kdokoliv z členů týmu, by měl být vždy na správném místě ve správný čas. Spousta věcí může být zároveň protichůdná, ale instruktoři by i tak měli zvládat vše. Samozřejmě jsme stále jen lidé, a tak se občas i zkušeným instruktorům může něco nepovést, ale měli by se jako tým snažit o to, být na co nejvíce možných budoucích scén připraveni. Na druhou stranu: „Bez existence omylu by byl život hrozně
63
PELÁNEK, Radek, ref. 62, s. 38.
30
fádní.“
64
Chyba není nepřípustná, ovšem měli bychom si ji připustit a nezatajovat,
nekamuflovat před ostatními. Příručka Prázdninové školy Lipnice píše toto: „Pozorný matematik jistě pochopil z předchozích řádků a odstavců, že na kurzu se toho moc nenaspí. Ano, bývá to namáhavé a někdy i vyčerpávající. Oceněním jsou však nadšené děti, odhodlané měnit svět okolo sebe, pocit, že jsme svědky něčeho důležitého, a do třetice také zážitek, že jdeme se svou kůží na trh a že se učíme věci podstatné pro život.“ 65
Nejlépe každý den večer po oficiálním ukončení programu pro účastníky probíhají
schůze týmu, kde se probere, co se týmu za celý den povedlo a co nikoli, čím by to mohlo být, co udělat příště jinak, z čeho se poučit, ale také, co nám udělalo radost, co nás příjemně překvapilo a jiné. Malá instruktorská čítanka připodobňuje instruktorský tým k dosti choulostivé květině, která potřebuje péči, protože každá nepříznivá změna se na ní hned nějak projeví. 66 Proto by i počet instruktorů měl být přiměřený vůči počtu účastníků a vůbec úměrný velikosti a důležitosti akce. Málo instruktorů se může v polovině akce unavit a začnou nezvládat plnit všechny své funkce, ale i přemíra instruktorů je na škodu. Stejně tak důležité je složení a jednotlivé funkce instruktorů. Jak jsem již naznačila, zážitková akce by měla mít jednoho šéfa, který deleguje jednotlivé úkoly ostatním instruktorům. Každá jednotlivá hra by pak měla mít svého garanta, který je za tu hru zodpovědný. Ovšem mimo instruktory je nutné mít v týmu i další členy, jako je kuchař, zdravotník, hospodář akce, fotograf, časoměřič atd. Často se stává, že jednotliví instruktoři zastávají mimo roli instruktora i jinou funkci, ale pak je nutné, aby - pokud je instruktor odpolední hry zároveň jejím garantem a navíc k tomu zdravotníkem a stane se nějaký úraz - bylo zřejmé, že obojí najednou nezvládne. Dobré je také mít v týmu genderovou vyváženost. Na akci si také můžeme přizvat různé externí specialisty a nemělo by se ani zapomínat na elévy, neboli pomocníky instruktorů, ze kterých se jednou stanou stejně tak zkušení instruktoři. Důležitou roli též hrají mezilidské vztahy. Často se v týmu objeví partnerské vztahy, což je naprosto v pořádku, pokud se partneři věnují své práci tak, jak mají, a ne více sobě navzájem. Z výše stručně popsaného, ale i tak velmi náplňově hustě obsaženého, mohou vstávat čtenářům chlupy na těle. Ano, je toho skutečně spousta, co takový instruktorský tým a
64
HORA, Petr. A kol.: Prázdniny se šlehačkou: malá instruktorská čítanka: inspiromat pro chvíle
bezradnosti, Mladá fronta, Praha 1984. s. 101. 65
ANDRESOVÁ, Zuzana, Tereza KUČEROVÁ a Renáta TRČKOVÁ, ref. 43, s. 28.
66
HORA, Petr, ref. 64, s. 95.
31
jeho jednotliví účastníci mají vykonat, ale pokud má instruktor svou motivaci tak, jak jsem popsala a pokud svoji motivaci a pokud mezi instruktory panují dobré přátelské vztahy, mohou si z akce odnést mnohé pro ně přínosné.
3.6 Zabezpečení akce Aby se účastníci zážitkové akce měli kam vypravit, je nejprve důležité celou akci důkladně připravit. Na to je potřeba si ponechat dostatek času. Na začátku se ideálně celý tým sejde a vymyslí si téma akce, cíle akce, cílovou skupinu, název akce, termín akce atd. Dále si jednotliví instruktoři rozdělí práci a jednotlivé úkoly, druhy her apod., které později vymýšlí spíše samostatně nebo v menších skupinkách. Též je nutné věnovat dostatek času atraktivní propagaci. Poté se musí vyřešit mimo programovou část, které více věnuji ostatní kapitoly, také materiální stránka akce. To znamená, je-li kam jet, sehnala-li se vhodná klubovna, objekt, je-li cílové místo v možnostech dopravy, zdá má tým dostatek aut, zajištěné autobusy, zjištěné vlaky, jsou-li finanční prostředky na cestu, to znamená, zda je možnost zajistit dostatek finančních prostředků na uskutečnění akce atd. Také se musí zajistit komunikace s účastníky, aby měli dostatek informací, aby se k nám včas dostal účastnický poplatek a jiné. Též se na místo musí dostat potřebný materiál, jako jsou fixy, tempery, lepidla, čisté bílé papíry, míče, lano, krepový papír, čajové svíčky, fotoaparát, ale i například lékárna, která musí být vhodně vybavena, a mnoho, mnoho dalšího. Také je potřeba mít zajištěnu stravu, a to jak pro instruktory, tak i samozřejmě pro účastníky. Ale ani potom, co seženeme jistý objekt, shánění a zajišťování nekončí. Je zapotřebí dále vypátrat skutečnost, je-li tam dost nádobí, či se musí dát účastníkům vědět, aby měli vlastní misky, hrnek a příbor, jsou-li tam postele, matrace, nebo mají mít účastníci karimatku, teče-li tam pitná nebo jen užitková voda, je-li tam elektřina, jaké toalety se na místě nacházejí a zdali jsou tam také sprchy; v případě, že jedeme na akci v zimě, tak jistě všechny zajímá způsob topení, zda se tam třídí odpad, kolik má klubovna místností, jakou má vůbec kapacitu, jaká je dostupnost do klubovny a ani tímto to nekončí. Instruktoři si také musí zjistit, jaké je blízké i vzdálenější okolí klubovny, jak je to s následným úklidem, se vztahy se sousedy, s dodržováním nočního klidu, kde je nejbližší lékař a jaké má ordinační hodiny a spoustu dalších praktických věcí. 32
Některé reálie Vám mohou připadat jako nepotřebné a zbytečné, ale když například nevíte, že Váš soused je velmi nevrlý pán a že pokud máte ohýnek, u kterého si zpíváte ve 22:10, volá policii, může takováto skutečnost pokazit atmosféru, kterou se instruktoři snažili pečlivě zinscenovat. Proto je dobré všechny tyto a spoustu dalších maličkostí vědět, zjišťovat a například se se sousedem předem domluvit a podobně.
3.7 Organizace, zabývající se zážitkovou pedagogikou Asi nejznámější organizací v České republice, která se zajímá o zážitkovou pedagogiku, je Prázdninová škola Lipnice. Ovšem také nesmíme zapomenout na Českou cestu, která s PŠL úzce spolupracuje. Samozřejmě nesmíme ale opomenout ani zahraniční organizace, kterou je kupříkladu samotná Outward Bound, ze které vůbec Outward Bound – Česká cesta vznikla, a zajisté ani na Project Adventure, který má též své kořeny v Outward Bound.
Prázdninová škola Lipnice Prázdninová škola Lipnice je nezisková organizace, která usiluje o všestranný rozvoj osobnosti člověka pomocí principů zážitkové pedagogiky. Prázdninová škola Lipnice v roce 1993 založila instituci Outward Bound - Česká cesta s.r.o., která nabízí především kurzy kolektivní kooperace různým společnostem a firmám s využitím postupů, programů a metod Prázdninové školy Lipnice a Outward Bound. 67 „Posláním Prázdninové školy Lipnice je náročnými výzvami motivovat a mobilizovat v člověku odvahu a tvořivost, které jsou nezbytné pro aktivní nabývání zkušeností. Podporujeme takovou zkušenost, která vede k pozitivní změně, nárůstu sebevědomí a odpovědnému přístupu k vlastnímu životu, druhým lidem a světu.“
68
Prázdninová škola Lipnice
vznikla v roce 1977. Do roku 1989 fungovala sice samostatně, ale spadala pod socialistický svaz mládeže, což byla organizace v ČSSR sdružující mladé lidi ve věku 15–35 let. Za cíl si Prázdninová škola Lipnice stanovila výchovu osobnosti jedince, která se pod jejím vlivem přemění na aktivní bytost, které není jedno, co se děje kolem ní.
69
Kurzy Prázdninové školy Lipnice využívají netradiční pedagogické metody, z
nichž nejdůležitější je dramaturgie, tedy metoda co možná nejlepšího výběru programů 67
Centrum zážitkové pedagogiky. O nás [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.psl.cz/o-nas
68
Tamtéž
69
Stručný životopis. O nás [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.psl.cz/o-nas-zivotopis-psl
33
a následně jejich vhodného časového zařazení, které věnuji celou další kapitolu. Prázdninová škola Lipnice mimo letní měsíce provozuje svou činnost a své kurzy během celého roku, každoročně pořádá okolo 200 kurzů. Tyto kurzy jsou zejména určeny věkovým kategoriím 14-16, 16-19, 19-25, 25+ a 50+,
70
ale jak jsem již uvedla
výše, nyní je aplikován i program v MŠ. Instruktorský tým se skládá z lidí s různým typem vzdělání a profesí. Tvoří ho například učitelé a psychologové, ale také ekonomové, právníci a lékaři, též studenti různých vysokých škol. Všichni tito lidé zde pracují a tráví svůj volný čas dobrovolně bez nároku na odměnu. Jen naprosté minimum lidí, věnující se odborné činnosti, v Prázdninové škole Lipnice dostává za práci zaplaceno. V roce 2014 tvořilo instruktorský tým Prázdninové školy Lipnice 96 instruktorů, 90 elévů, 26 prvoelévů a 7 čestných členů.
71
Filosofie PŠL pochází
z řeckého ideálu „kalokagathia“. Jedná se tedy o snahu holistického rozvoje. Důležitou roli tu hraje rozvoj jak vnější, tak i vnitřní. Ideálem je tělesná i duševní krása. 72
Outward Bound – Česká cesta Česká cesta je vzdělávací společnost na trhu manažerského vzdělávání. Cílem České cesty je šířit účinné způsoby růstu jedince a týmové spolupráce v komerčním sektoru. Jejich hlavním a vůbec nejdůležitějším východiskem je zážitková pedagogika a tedy i samotný zážitek jako takový. Díky tomu, že se Česká cesta pohybuje více v komerčním sektoru než PŠL, pomáhá jim financovat jejich provoz. Základním kamenem jejich úspěchu je především kvalita jejich služeb a zatím ještě ne zcela typický, ale dosti efektivní přístup, který je založený právě na „ostřílených postřezích“ Prázdninové školy Lipnice se zážitkovou pedagogikou. 73 Česká cesta je česká společnost, mající své kořeny až k roku 1975 a to právě díky občanskému sdružení Prázdninové školy Lipnice. Samostatně Česká cesta funguje od roku 1993. Jak jsem již uvedla, jedná se o českou společnost, ovšem zároveň přijímá i principy experience learning, které se osvědčily v mezinárodní síti Outward Bound International. Jako hlavní úkol si Česká cesta klade za cíl rozvíjet firmy, její týmy i 70
HRKAL, Jan a Radek HANUŠ, ref. 58, s. 8.
71
Výroční zpráva 2014 [online]. Prázdninová škola Lipnice, z. s., 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z:
http://www.psl.cz/upload/psl/file/vyrocni-zpravy/VZ2014.pdf 72
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 15.
73
Výroční zpráva 2014 [online]. Prázdninová škola Lipnice, z. s., 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z:
http://www.psl.cz/upload/psl/file/vyrocni-zpravy/VZ2014.pdf
34
jednotlivce. Přístup České cesty k jejich klientům je a nadále měl být inspirativní a aktivní. Právě proto jsou tak úspěšní a jejich zákazníci tak spokojení „Ve spolupráci s klienty vytváříme řešení, která vedou k naplnění jejich potřeb v oblasti lidských zdrojů z hlediska strategie, kompetencí, péče a loajality.“ 74
Vůbec původně Outward Bound byla škola přežití pro britské námořní vojáky. Outward Bound v překladu znamená „loď opouštějící jistotu přístavů a vydávající se na moře s mnoha riziky. Metaforicky se tak vyjadřuje základní princip školy: člověk může dokázat mnohem víc, než si myslí; málokdo si uvědomuje, co lze dosáhnout vzájemnou pomocí a týmovou spoluprací. Z pedagogického hlediska termín „Outward Bound“ označuje metodu učení se skrze zážitek.“
75
Outward Bound vznikla v roce 1941 a mezi její
zakladatele se řadí Kurt Hahn, Jim Hogan a John Holt. V roce 1991 se PŠL stala jejím přidruženým členem a jak už jsem zmínila dříve, v roce 1992 pak byla založena právě Outward Bound – Česká cesta.
Project Adventure Jak jsem dříve vysvětlila, termín zážitková pedagogika není zcela ustálen. Ovšem s termínem Project Adventure, tedy s mezinárodní neziskovou organizací, která vznikla v roce 1971 v USA, se spíše pojí termín „adventure education“, tedy „dobrodružná výchova“, která se pojí s přírodou, s pobytem venku a aktivitami především fyzicky náročného rázu namísto „experiential education“, která se může konat i v uzavřených prostorech.
76
„Hlavním zaměřením organizace je zlepšování a poskytování prostředků
potřebných pro realizaci efektivních programů ve školách a dalších výchovněvzdělávacích organizacích.“
77
Project Adventure ukazuje školám, jak lze propojit
výchovu a vzdělávání s dobrodružstvím. Project Adventure má taktéž své kořeny v Outward Bound. 74
Profil společnosti. O společnosti [online]. Outward Bound - Česká cesta, spol. s r.o. [cit. 2016-03-23].
Dostupné z: http://www.ceskacesta.cz/cs/o-nas/profil-spolecnosti 75
Outward Bound. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation, 2008 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Outward_Bound 76
CHAROUSKOVÁ, Lucie a Ondřej TUREK. Prázdninová škola Lipnice a zážitková pedagogika
[online]. Technická univerzita Liberec, Pedagogická fakulta, 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.horydoly.cz/deti/prazdninova-skola-lipnice-a-zazitkova-pedagogika.html 77
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ, ref. 35, s. 43.
35
4 Dramaturgie zážitkového kurzu
Principy zážitkové pedagogiky jsou ve skautském hnutí již od jeho samého začátku. Děti a mládež si z různých akcí a programů odnášejí mnohem více, pokud nabudou poznatky díky vlastnímu zážitku a osobní zkušenosti, 78 jak víme z předchozí kapitoly o zážitkové pedagogice. Nyní se více podíváme přímo na téma dramaturgie, což je hlavní metoda zážitkové pedagogiky vůbec.
4.1 Pojem dramaturgie Dramaturgie zážitkové pedagogiky vychází z divadelní dramaturgie, kterou vykonává dramaturg. Tato umělecká činnost se skládá z plánování, vybírání, sestavování apod. O to samé se jedná i v dramaturgii zážitkového kurzu, jen tuto činnost nevykonává dramaturg, ale kvalifikovaný instruktor. Na zážitkových akcích se taktéž využívá dramatické výchovy, jak jsem již naznačila v kapitole uvádění her, kde je potřeba jednotlivé účastníky namotivovat, což se často děje právě prostřednictvím předem nacvičené divadelní scénky za využití různých rekvizit a kostýmů, stejně jako v divadle. Ovšem „dobrodružství je individuální, a zprostředkováváme-li ho jiným, je třeba ho diferencovat pro jednotlivé účastníky.“ 79 K tomu nám slouží dramaturgie. Pomáhá nám sestavit program tak, aby byl co možná nejvíce účinný a zajímavý. Dramaturgie je metoda, která nám říká, jak vybrat a následně seřadit jednotlivé programy na kurzu s cílem dojít k co možná nejvyššímu účinku, k předem stanovenému cíli akce.
80
Trochu jinak, ale ve stejném smyslu je dramaturgie popsána přímo v
pracovních materiálech metodického kurzu Prázdninové školy Lipnice. Dramaturgie je disciplína, která umožňuje frekventantům nabídnout smysluplný celek kurzu. Je to disciplína, díky které zkušení instruktoři mohou nabídnout ucelenou skladbu cíleného působení na účastníky právě v ten pravý čas a díky níž lze dosáhnout předem stanovených pedagogických cílů skrze prožité zážitky. 81 „…důraz by měl být kladen na umění sestavit aktivity do tematických celků, zarámovat je, uvést je a poskytnout 78
Skauti a skautky. Skauting je příležitost pro nové zážitky v každém věku [online]. Junák - český skaut, z.
s., 2016 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/skauting/vekovy-rozcestnik/skauti-skautky 79
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 25.
80
Tamtéž
81
HAKOVÁ, Jana. Pracovní materiál metodického kurzu Prázdninové školy Lipnice, 2010.
36
účastníkům možnost kvalitního rozboru, a maximalizovat tak jejich osobní i sociální rozvoj… Klíčovou otázkou pro všechny dramaturgické operce je určení a uskutečnění pedagogických, vzdělávacích, rekreačních a dalších cílů, kterých chce kurz dosáhnout. Nejdůležitější však je, že metoda dramaturgie umožňuje a dokonce podporuje změny v programové náplni kurzů.“
82
To znamená, že instruktoři se mohou dohodnout na
tom, že program v jeho průběhu z různých důvodů přizpůsobí frekventantům, že zareagují na jejich aktuální potřeby, a tím se každý kurz stává výjimečným. „Dramaturgie akce je o využití holistického principu „celek je víc než součet částí“. Pokud hry dobře vybereme a seřadíme, může být celkový účinek akce mnohem silnější, než součet účinků jednotlivých her.“ 83
4.2 Stupně dramaturgie
Metoda plánování kurzů za pomoci dramaturgie má pět stupňů: 1. hlavní téma kurzu, 2. tvorba scénáře, 3. praktická dramaturgie (tvorba a výběr her), 4. vytvoření definitivního scénáře, 5. dramaturgie na kurzu. 84
První čtyři stupně se odehrávají ještě předtím, než samotný kurz začne. Poslední pátý stupeň se odehrává přímo během kurzu. V prvním stupni si instruktorský tým stanový hlavní téma akce, případně jeho další podtémata. Téma by mělo být obecné. Téma nám pomůže stanovit si cíl akce. V druhém stupni si detailně naplánujeme a předem precizně připravíme scénář akce. Stále musíme mít na mysli to, co je naším cílem a jak jej chceme dosáhnout. Dále též to, že ač jsme si program skutečně poctivě naplánovali, může se, a často se tak skutečně děje, změnit. Plánování vypadá tak, že si sestavíme tzv. „nudli“, někdo používá výraz itinerář nebo též jednoduše scénář, což je tabulka s jednotlivými dny, jakýsi harmonogram, rozdělený většinou na program dopolední, odpolední a večerní, a dále jsou tam jednotlivá okénka na snídani, svačiny, oběd a 82
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 25.
83
PELÁNEK, Radek, ref. 62, s. 63.
84
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 32.
37
večeři, a pak nejdůležitější okénka s programovými bloky. Ve třetím stupni instruktoři vyberou konkrétní hry. Vědí například, že druhý den dopoledne potřebují hodinovou fyzicky náročnou aktivitu v lese a podle těchto indicií vybírají, která hra by jim tam podle cíle pasovala. Čtvrtý stupeň, který, jak jsem již uvedla, je posledním stupněm, který instruktoři plánují před kurzem, a zde se musí vše tzv. dotáhnout. To znamená mít pravidla pro všechny hry, konkrétní vedoucí jednotlivých her atd. A konečně v pátém stupni upravujeme to, co se předchozí čtyři stupně plánovalo. Stane se totiž, že na něco je potřeba více času, něco se stihlo rychle, není ještě hotový oběd a vnikla časová bublina, účastníci jsou unavení, stala se nějaká nehoda, je špatné počasí - prší, je příliš vedro, reflexe se protáhla a další a další a další. Stupně dramaturgie přikládám pro lepší přehled do přílohy číslo 5.
4.3 Dramaturgická vlna a dramaturgický oblouk
Dramaturgická vlna je jakýsi ideál, který pracuje s různými druhy vln. Těmi jsou vlna sociální, fyzická, kreativní a psychologická, které se vzájemné proplétají a tím vznikají vrcholy a dna.
85
Stejně tak nesmíme zapomínat na spirituální stránku v programu.
Účastníci by také měli zapojit všechny své smysly. Pokud zapojíme všechny tyto aspekty a necháme je vzájemně se proplétat, tedy budeme střídat aktivity fyzicky náročné s aktivitami na přemýšlení a kreativitu, levou i pravou hemisféru, smích i zamýšlení se, měli bychom docílit jisté rovnováhy na kurzu. Viz Příloha číslo 6. Jak ale víme, není vše v praxi úplně ideální a hlavně také záleží na cíli kurzu. Některá z vln tak může mít více vrcholů, může být zastoupena intenzivněji a tak podobně. Nicméně by mělo stále docházet minimálně k tzv. dobrodružné vlně, která je složena z vrcholů a údolí, kde střídáme aktivitu s klidem. Viz příloha číslo 7. „Dramaturgický oblouk je vzájemná souvislost jednotlivých aktivit, která se dostavuje přirozeně a „magicky“
86
Co nám však tato věta, ne příliš zcela jasně srozumitelná,
vlastně říká? Já to chápu tak, že pod pojmem dramaturgický oblouk si lze představit jakousi intenzitu prožitku. Prožití daných účastníků kurzu. Tedy vlny jsou více to, jak to instruktoři připraví, které všechny stránky, smysly a aspekty do programu zařadí a v jaké intenzitě tomu tak bude, a dramaturgický oblouk potom bude to, jak to účastníci 85
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44, s. 35.
86
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44. s. 36.
38
skutečně prožijí, jak naplánování od instruktorů vnímají. Viz Příloha číslo 8. V souvislosti s pojmem dramaturgický oblouk se můžeme také setkat s pojmem „zlatý řez“. Ten by měl nastat asi tak ve druhé třetině kurzu či zhruba v půlce akce. Každá literatura uvádí nepatrně odlišný údaj. „Zlatý řez může na kurzu symbolizovat důležitá/přelomová aktivita, kdy dochází ke změně intenzity programu, energie, atmosféry a/nebo prostředí.“
87
Často záleží na tom, jak je akce dlouhá. Pokud bude
trvat týden, zvolíme zlatý řez v jinou dobu, než na čtrnáctidenní akci. Právě, když jsou kurzy delší, není možné úroveň tak dlouho stále stupňovat, tedy zhruba v půlce můžeme zvolit jeden z vrcholů akce, pak nechat účastníky, ale i instruktory lehce odpočinout a k blížícímu závěru zvolíme ještě jeden závěrečný vrchol.
Toto všechno se ve skutečnosti děje velmi podobně, i pokud instruktoři nenaplánují žádný program. Ovšem tím nemyslím, že dramaturgii kurzu nevěnují dostatek času, že dramaturgii kurzu odbudou, ale to, že se vymyslí tzv. samoorganizovaný kurz, který se PŠL pokusila v roce 2013 a 2014 uskutečnit a to pod názvem Tribo. Po ukončení prvního ročníku si lektoři sestavili metodické poznámky, kde dospěli právě i k tomuto závěru: „Samoorganizované setkání má svou přirozenou dramaturgii, na níž se lze spolehnout: skupina má tendenci se v prvních dnech přetěžovat. Typická dramaturgie může vypadat zhruba následovně: 1) skupina prokazuje obrovské nasazení v prvních dnech v diskusích, usiluje o velkou strukturaci a plánování, směřující k co největší efektivitě práce s časem, je motivována snahou stihnout co nejvíce programů; 2) po pár dnech vyvstává únava z diskusí a frustrace z nestíhání a nedodržování časů (které má skupina tendenci si nastavovat nezvládnutelně) a skupina tíhne k opuštění pevných struktur, rezignování, spokojení se s méně programy a nastolení volnějšího a spontánnějšího soužití; 3) účastníci se již dobře znají, jsou schopni rychleji a citlivěji reagovat na přítomné dění a kladou větší důraz na přítomnost; už tolik nepodléhají stresu z plánování a toho, co se má stihnout – chápou, že na věci nemá smysl tlačit, lepší je nechat vše volně plynout a rozvíjet se. 4) krátce před koncem setkání tvůrčí schopnost skupiny vrcholí a pod vlivem blížícího se konce skupina tíhne opět k
87
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN, ref. 44. s. 36.
39
zhuštěnému scénáři a k realizování co nejvíce programů.“
88
Z výše citovaného plyne,
že metoda dramaturgie má svůj přirozený proces a instruktor by jej měl právě proto dobře znát a vymýšlet program podle něho s tím, že vše upravuje cílům akce a konkrétním zúčastněným.
4.4 Rámec akce
Pelánek považuje za důležité ještě předtím, než se do plánování pustíme, ujasnit si cíl, téma a příběh.
89
Ohledně cíle jsem se zmiňovala již v kapitole zážitkové pedagogiky,
proto již jen stručně doplním, že za kvalitní se považují tzv. cíle SMARTER. To znamená, aby cíle byly konkrétní, měřitelné, dosažitelné, realistické, časově ohraničené, hodnotné a průběžně hodnocené.
90
Velmi častý cíl, může být například „zajímavé a
pestré prožití volného času pro všechny zúčastněné.“
91
Tento cíl, ač se může zdát
nedůležitým, je taktéž velmi důležitý. Dnešní mládež totiž ne vždy má kvalitní zajištění volného času a pouze se volně pohybuje po parcích a sídlištích. Proto i tento cíl má velkou váhu a může pomáhat prevenci kriminality a podobně. Na první pohled se nám další dva termíny, tedy téma a příběh, mohou zdát synonymní, ovšem není tomu tak. Téma je myšlenková linie akce a příběh je dějová linie akce. 92 To konkrétně znamená, že příběh může být Hvězdná brána, Harry Potter, Trosečník, Piráti, Pravěk apod. Tedy jednotlivé hry budou mít jasnou podobu. Téma na rozdíl od příběhu je ukryté a budou jimi například komunikace, spolupráce, vztahy atd.
4.5 Fáze akce Jak je zřejmé, zážitkový kurz se skládá z několika fází, což lze poznat například z výše popsaných stupňů dramaturgie. Dramaturgii si též můžeme rozdělit na teoretickou a praktickou část zážitkového kurzu tak, že v teoretické části si formulujeme téma, cíle 88
Jednoduchost dramaturgie, aneb samoorganizace. Archiv [online]. Gymnasion, o.p.s., 2015 [cit. 2016-
03-31].
Dostupné
z:
http://www.gymnasion.org/archive/article/jednoduchost-dramaturgie-aneb-
samoorganizace 89 90
PELÁNEK, Radek., ref. 62, s. 64. SMART metoda. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation, 2010 [cit. 2016-03-28]. 91
PELÁNEK, Radek., ref. 62, s. 64.
92
PELÁNEK, Radek., ref. 62, s. 65.
40
atd. na rozdíl od části praktické, kde již tyto cíle realizujeme, ale také sem patří například i to, že právě vůbec program sestavujeme. Mně se líbí rozdělení pana R. Pelánka v knize Příručka instruktora zážitkových akcí.
93
Těchto fází je celkem šest. První fází, která se děje před akcí, jsem se již podrobně věnovala v kapitole 3.9 Zabezpečení akce, kde jsem popisovala, že je důležité akci propagovat, dále s účastníky aktivně komunikovat, sehnat materiál, prostory, zajistit stravu apod. Po fázi, která se děje ještě před samým začátkem kurzu, začíná fáze začátku akce, kde se klade důraz na první dojem, kam tedy zařadíme samozřejmě hry seznamovací. „Program v těchto dnech nemusí bezprostředně souviset s cíli akce, stačí, pokud vytváří prostor k naplnění cílů v dalších fázích.“
94
Třetí fázi nazýváme jádro
akce, zde si můžeme vybavit vlny dramaturgie a výše popsané stupně intenzity. Postupně se vše začíná stupňovat, účastníci se již znají a hry se tak mohou stávat náročnějšími a to jak psychicky, tak fyzicky. Čtvrtá fáze je vrchol akce, v této fázi už by mělo vše vygradovat. Zde je dobré zařadit nejtěžší akci, kterou máme skutečně promyšlenou, na kterou budou účastníci ještě dlouho po skončení celého kurzu vzpomínat. V předposlední fázi, na závěr akce, bychom měli nechat účastníkům prostor na to, aby si mohli popovídat, může to být důležité pro to, že se na kurzu sešli účastníci z celé České republiky a už se nikdy nemusí vidět. Také bychom na úplný závěr, než se program ukončí a začne se už jen balit, měli zařadit nějakou aktivitu za ohlédnutím se nad naším společně stráveným časem. Já osobně mám ráda aktivitu se jménem „Dražba“, kde si jednotliví účastníci navzájem prodávají různá budoucí setkání. Například projížďka na koních u majitele na statku, prohlídka města, pozvánka na absolventský koncert atd. Fantazii se meze nekladou. Mimo akce po kurzu se mohou dražit i věci typu masáž zad, složení opěvné básně, upletení copánku, umytí ešusu, hra na přání na kytaru, nakreslení portrétu apod. A konečně po akci můžeme účastníkům zaslat fotografie, různá videa, adresář, kroniku či podobné upomínky.
4.6 Skladba programu
Skladbě programu je nutné se opravdu velmi pozorně věnovat, jak jsem již minimálně naznačila v této i předchozí kapitole o zážitkové pedagogice jako takové, pokud se 93
PELÁNEK, Radek., ref. 62, s. 67.
94
PELÁNEK, Radek., ref. 62, s. 68.
41
ovšem nejedná o výjimku samoorganizované akce Triba. Logika skladby programu, tedy celý smysl dramaturgie, je základ pro zdařenost celé akce. „I perfektně připravená hra může vyznít do ztracena, protože byla dramaturgicky špatně zařazena. Naopak i jednoduchá aktivita, zařazená ve správný okamžik, může mít velice silný dopad.“
95
Logistika musí být naplánována i v oblasti volna, pauz. Jednotlivé hry na sebe sice musí navazovat, ale vhodné je mezi ně umístit pro účastníky chvilky volna. Dobré je také mít pro frekventanty vyvěšený řád dne, kde je napsaný program: čas budíčku, stravování, konce dopoledního bloku, poledního klidu, večerky atd. „Pracujeme s nejistotou, ale současně udržujeme pravidelnost a řád.“
96
Po celou dobu také nezapomínáme na cíle
akce. Základním pravidlem je to, že na začátku zařadíme hry seznamovací, obecně hry jednodušší a převážně kolektivní, a postupně více komplikované, zaměřené na jednotlivce, hry psychologické, s tím, že úplně na konec akce se opět vrátíme ke hrám kolektivním, aby se jednotliví účastníci ještě užili předtím, než se opět rozutečou po celých koutech České republiky. Další důležitá pravidla jsou například ta, že po obědě je skutečně vhodné zařadit polední klid, a tedy nenutíme účastníky bezprostředně po jídle běhat do kopců. Hry psychologicky náročné mají hezkou atmosféru při večeru, dopoledne účastníky necháváme spíše běhat a odpoledne přemýšlet. Také stále myslíme na bezpečí účastníků a do lesa všem připomeneme, aby měli pevnou obuv. Pokud bude při večerní psychologické hře zima, její význam také může ztratit smysl a podobně. Svou roli také hraje pestrost programu. Mimo výše popsané rozdělení her (běhací versus myslící) se hry mohou hrát venku nebo vevnitř, v lese, na louce, ve městě, u vody; hry jsou i soutěživé a nesoutěživé, kreativní či více direktivní atd. Ještě nesmím zapomenout zmínit stravování. Pokud chceme, aby účastníci podali dobrý fyzický výkon, nejen, že by neměli být hladoví, ale ani ne přejedení. Doba vydávání jídel by měla být pravidelná, pokud ovšem prodloužení o hodinu nebude zařazeno v rámci cíle, i takové hry a cíle totiž jsou. Strava by měla být pestrá, nejčastěji pětkrát denně, ale pokud zvolíme večerní hru, můžeme zařadit i druhou večeři. Též je důležitý spánek a noc by měla být určena k spánku. Ovšem i zde nalezneme výjimky. Skutečně záleží, jak je která akce postavena a jaký máme zrovna na mysli cíl. Čím více si takovýchto kurzů zkusíme naplánovat a zorganizovat, tím lépe a rychleji nám to půjde. Časem už spoustu zde v této práci zmíněného budeme dělat automaticky, 95
PELÁNEK, Radek, ref. 62, s. 70.
96
Tamtéž
42
a pokud si tedy toto všechno osvojíme a bude nám to vlastní, nejen, že se účastníkům program bude více než zamlouvat, ale také naše příprava bude rychlejší a efektivnější. Všichni jistě známe staré pravidlo, že „zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný“, ano, to jistě platí, ale musíme s tímto zážitkem umět pracovat, abychom někomu z našich svěřenců, ať už to bude dítě, mladý dospívající, manažer firmy či senior, neublížili a aby mimo to, že konkrétní zážitek bude silný, byl i zaměřený na cíl, tedy plánovaný, promyšlený a dramaturgicky správný.
5 Porovnání základních východisek ZP a dramaturgie u skautů a pionýrů
Dramaturgie je využívána mimo výše popsané specializované organizace zaměřené na zážitkovou pedagogiku v kapitole 3.10 také v jiných specializovaných organizacích, ale též i v jiných organizacích, kde sice zážitková pedagogika nemusí hrát hlavní úlohu, ale kde se její principy využívají a tedy je nutno zážitkovou pedagogiku i její hlavní metodu dramaturgie znát. Takovými organizacemi může být právě Junák- český skaut, ale také například Pionýr či Turistické oddíly mládeže nebo český tělovýchovný spolek- Sokol či organizace Ligy Lesní Moudrosti. První dvě organizace popíšu a porovnám z hlediska zážitkové pedagogiky, především dramaturgie, i z hlediska hlavně táborů a cílů, v souvislosti s dramaturgií, ale též stručně i mezi s sebou obecně.
Celotáborová hra a její jednotlivé etapy u skautů Ve skautu jsou často typické čtrnáctidenní tábory, o kterých jsem mluvila více v kapitole 2.10, kde se tábor využívá jako jeden z hlavních skautských výchovných prostředků. Na takovýchto táborech se zpravidla využívá celotáborové hry, která se skládá z etap. Dramaturgie takového skautského tábora s celotáborovou hrou má dosti podobná pravidla jako dramaturgie zážitkového kurzu, ale zároveň má také svých pár speciálních zvláštností. Etapové hry na skautských táborech zpravidla nepřipravují instruktoři, ale skautští vedoucí, kteří ovšem mají vhodné vzdělání a kvalifikaci, jak jsem již popsala v kapitole 2.8 Vzdělávací systém Junáka. Co je společné, je to, že etapová hra na skautském táboře má také svůj rámec hry, jak je popsaný v kapitole 4.4 Rámec hry, tedy etapová hra, má svoje cíle, příběh a téma. Příběhem může být takový Robinson Crusoe motivovaný knihou Daniela Defoe, kde výchovnými cíli jsou
43
kamarádské jednání a chování, pozorování přírody, učení se novým dovednostem, písním, hygieně, šetření potravin atd. 97 Celotáborová hra by měla být originální, a jak zdůrazňuje Pelánek: „Hlavním cílem CTH je vyvolat zážitky, CTH nemusí směrovat přímo k výchovným cílům. Pokud je CTH úspěšná ve vyvolání zážitků, pak tím napomáhá akci jako celku, a tudíž i naplňování výchovných cílů akce.“
98
U celotáborových her klademe důraz na závěr. Pokud je to
navíc tábor pro menší děti, je efektivní na závěr zařadit úkol, který se dá splnit pouze tehdy, pokud se všechny týmy spojí dohromady. Zakončení takové hry by skutečně mělo být velkolepé. Na to pak děti mohou vzpomínat a pamatovat si jej ještě hodně dlouhou řadu let. Tábor je totiž, jak jsem již uváděla v kapitole 2 věnované skautingu, zakončení a vyvrcholení celoroční skautské činnosti, a po táboře, který se koná v červenci nebo v srpnu, pak od září začínáme znovu nanovo. Mimo celotáborovou hru je ale často zážitkem i prostředí táborů, tedy noční hvězdná obloha, neponičená příroda, spaní v tee-pee, ve stanech s podsadou, pod širým nebem, kamarádství na táboře zažité, dobrodružství, romantika, tajemství, všechny možné vůně, vzrušení, zálesácké vaření, oheň, noční hlídky, všechny zvuky, vyrábění vynálezů ze dřeva a mnoho dalšího. Snad každý si na táboře něco najde, ať je mu šest nebo šestadvacet, dokonce i šedesát.
Dramaturgie u skautů Podobně též budou probíhat fáze akce, nyní tedy fáze tábora, kde se bude odehrávat něco před táborem, poté proběhne začátek tábora, jeho jádro, vrchol, závěr a cosi po akci, ale odlišné bude to, že se účastníci mezi s sebou již dobře znají, protože spolu během roku chodí pravidelně jednou týdně na schůzky a také společně jezdí na různé víkendové akce, většinou jednou do měsíce, navíc na delší podzimní a jarní výpravy. Není tedy potřeba na začátek plánovat například hry seznamovací. Stupně dramaturgie je možné také zachovat. Možná jen přímo pojem dramaturgie se při plánování a sestavování programu nezmíní, budeme mluvit o přípravě a chystání celotáborové hry, ale jednat se bude v podstatě o to samé. Rozdílnost spatřuji v tom, že táborový program bude mít i jiné funkce, než jen si něco prožít, zažít a z toho vyvodit novou zkušenost. Pro vedoucí bude stejně tak důležité 97
ŠVRČEK, Jan. Robinson Crusoe: etapová hra pro táborové dvojice. 1. vyd. Brno: Mravenec, 2011.
Etapová hra. ISBN 978-80-87447-13-0. 98
PELÁNEK, Radek, ref. 62, s. 77.
44
zajistit účastníkům zážitkovou část tábora, tedy tu uskutečňovanou konkrétní etapovou hru, ale také chce účastníky tábora dále rozvíjet v plnění si skautské stezky, připravit je na skautský slib apod. Spousta „nezážitkových cílů“, jak bych to nazvala, se dá skloubit se zážitkovým programem. To znamená například, potřebuje-li si dítě ve stezce splnit bod – Vím, co patří a nepatří do přírody, tak na to téma připravím hru na principu zážitkové pedagogiky, kdy je možné den rozdělit na dopolední skautskou část a odpolední etapovou část, či mít denně třeba čtyři bloky, ze kterých tři věnujeme etapě a jednu přímo skautským dovednostem, ale také zkušený vedoucí může vše propojit a učit děti skautské znalosti prostřednictvím zážitkové pedagogiky tak, že si účastníci tábora budou hrát a zároveň plnit body stezky, aniž by to věděli. Literatury se v tomto ohledu podstatně liší. Například Pelánek doporučuje etapy od ostatního programu oddělit, a to například právě díky kostýmům na etapy připraveným.
99
Co spatřuji na skautských
táborech z hlediska dramaturgie stejné, je dramaturgický oblouk, vlna a zlatý řez. Naopak co se týče sledů různých na sebe navazujících her, kdy jsem v kapitole zaměřené na zážitkový kurz kladla na srdce, že pokud jsou účastníci například unavení, program tomu uzpůsobíme, něco vynecháme atd., tak zde to také platí, ale nelze to vždy tak udělat úplně stoprocentně. Jednotlivé etapy na sebe totiž často navazují a vynecháme-li jednu hru, nemůžeme pak zařadit druhou na ni navazující. Myslím si však, že zkušený skautský vedoucí si i s tímto problémem dokáže poradit, minimálně tak, aby táborníci nic nezaznamenali.
Výchovné cíle u skautů O výchovných cílech skautských táborů se píše v elektronické podobě na skautské křižovatce: „Každý tábor by měl vést k naplňování výchovných cílů Junáka a daného oddílu, je také vynikající příležitostí k osobnímu rozvoji jednotlivých členů a k podpoře oddílové atmosféry a vztahů. Za stanovení výchovných cílů tábora zodpovídá vůdce tábora, na jejich vzniku by se měla podílet celá táborová (oddílová) rada. Výchovné cíle jsou vázány na typ akce (např. rozvoj fyzické zdatnosti na zimním táboře), na aktuální potřeby oddílů (např. zavedení nové stezky do činnosti oddílu) nebo na aktuální stav oddílu (např. zlepšení komunikace mezi jednotlivými členy oddílu).“ 99
100
Tedy skautský
PELÁNEK, Radek, ref. 62, s. 79.
100
Výchovné cíle tábora. Tábory: Cíle tábora [online]. Junák - český skaut, z. s., 2015 [cit. 2016-04-04].
Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/oddil/akce/tabory/1060-vychovne-cile-tabora?autologin=1
45
tábor je postaven nejen na zážitku celotáborové hry, ale i na naplnění různých výchovných cílů, což už jsem řekla; dá se programově od sebe oddělit, ale je možné je i spojit. Pro příklad uvedu, že stejně jako na adaptačním kurzu bude cílem zážitek, díky němuž nebo skrze který si splníme námi myšlený cíl, seznámit kolektiv, tak skautský tábor bude postaven na zážitku s cílem rozvinout fyzické zdatnosti a pokročit v plnění skautské stezky. Možná je ještě stále více typické skautskou část a zážitkovou, čili jednotlivé etapy oddělovat, ale pokud se splní všechny podmínky, budou se dodržovat metody, jako je reflexe zařazená po každém programu (což je asi zatím největší nedokonalost zážitkového programu na skautských táborech, protože metoda bezpečnosti, motivace, uvádění do her apod. se myslím tak či tak se skautským světem přirozeně prolíná), takže můžeme mluvit o kvalitním zážitkovém programu na skautských táborech.
Zařazení práce do programu na skautském táboře Do programu skautských táborů také patří práce, i to můžeme brát rozdílně od zážitkových kurzů pořádaných například pod PŠL. Skautští účastníci tábora by měli sami sekat dřevo, vykopat si latríny, na závěr tábora zbourat celé tábořiště, mít službu v kuchyni, což jsem výše uváděla, že nebývá; například právě čas strávený v kuchyni, vhodně zařazený na zážitkových kurzech, pokud se opět zrovna nejedná o plnění konkrétního cíle. Práce zařazená na zážitkových kurzech bývá na akcích typu Hnutí Brontosaurus, které jsou zaměřené ekologicky. Na zážitkových kurzech se také může tedy pracovat, ale je dobré účastníkům vysvětlit důvod; musíme také počítat s tím, že nám to výrazně ovlivní program a dobré je také, aby instruktoři pracovali spolu s účastníky. Téma práce máme tedy v obou případech, ale u Junáka je práce účastníků více typická.
Co je potřeba si zodpovědět před táborem u skautů V knize Program skautských táborů nám kladou za důležité včasně si stanovit programové cíle a to, co chceme s účastníky udělat. Musíme dopředu znát, co chceme táborníky naučit, jaké zlozvyky je třeba odstranit (například počínající závislosti na mobilním zařízení), co si mají procvičit, co vytvořit, jaké zkoušky složit, jaký zájem v nic chceme probudit, jaké vlastnosti podpořit, které dovednosti rozvinout, jednoduše znovu se dostaneme k dramaturgii k přípravě her a jejímu dennímu rozložení, které 46
neudržíme v hlavě, ale které si musíme sepsat do scénáře. zdůrazňují, že si máme odpovědět na těchto 11 otázek,
102
101
V té samé publikaci
které se téměř shodují
s otázkami v kapitole 3.4 Kroky zážitkové pedagogiky u kroku prvního, kterým je analýza potřeb. Tedy zjistíme si, kdo tábor povede, pro koho je určen, co, tedy jaké cíle máme, proč ho děláme, tak, jak ho děláme, proč zrovna tyto cíle, jak těch cílů můžeme dosáhnout, čím, tedy jakými postupy, kdy, k tomu nám poslouží právě promyšlená dramaturgie táborového programu, co když, jak jinak, může pršet, něco se zhroutit, proč něco ne, pokud něco dětem zakážeme, z jakého důvodu tomu tak je a co dál, vedoucí přemýšlí, co se povedlo a co ne a plánují věci do budoucna. Ke skautské dramaturgii jsme si toho řekli již mnoho a nyní se zaměříme na zvláštnosti u pionýrů.
Základní východiska u pionýrů Pionýři sídlí na stejné adrese jako Junáci, jen o patro výše, jaký rozdíl zde tedy oproti skautům v dramaturgii táborů nalezneme? Ve Stanovách a Programu Pionýra
103
nalezneme údaje, že pionýři vycházejí z Úmluvy o právech dítěte a z Listiny práv a svobod, že se jejich činnost ohlíží na ochranu práv dětí. Nemají jako skauti stezky, ale jejich programy, činnosti jsou nabídkové. Činnost pionýrů vychází z pionýrských ideálů, kterými jsou paměť, pomoc, poznání, pravda, přátelství, překonání a příroda. 104 Cílem tohoto spolku je vychovávat slušného aktivního člověka. 105 Organizace Pionýr o sobě hlásá, že je otevřená všem, v čem vidím rozdíl oproti skautům, kde členové junáka musí být registrovaní, pokud chtějí jet na tábor. U pionýrů jezdí na tábor i neregistrované děti, které vedoucí tak dobře neznají. Stejně tak na pravidelné schůzky mohou docházet také neregistrované děti, které více dochází do klubů pro ně zřízených, kde není jejich činnost tak pravidelná, ale mohou přijít i do oddílů. Junák žádné kluby nemá. Nečlenských děti na táborech bývá cca 10 %, což mi řekl Jiří Tomčala, člen odborného týmu pionýrů. 101
BEČÁK, Zdeněk. Program skautských táborů. Liberec: Skauting, 1997. Skautské prameny. ISBN 80-
85421-20-8. s. 9. 102
BEČÁK, Zdeněk, ref. 101, s. 9-12.
103
Stanovy Pionýra a Program Pionýra [online]. Mladá Boleslav: Pionýr, z. s., 2015, listopad [cit. 2016-
04-06]. Dostupné z: http://www.pionyr.cz/o-pionyru/dokumenty/stanovy-a-program 104 105
Tamtéž Ideály Pionýra. Kdo jsme [online]. Pionýr, z. s., 2012 [cit. 2016-04-06]. Dostupné z:
http://www.pionyr.cz/o-pionyru/idealy
47
Všechny pionýrské hodnoty by se měly předávat výchovnou prací. A například ideál překonání, přírody a poznání se nám velice připodobňuje k zážitkovým prvkům. Pionýři také jezdí z pravidla na čtrnácti denní tábory, jak vyplývá z výroční zprávy, kde se snaží být hodně v přírodě, ale přece jen menší děti bývají častěji v pevných objektech, než je tomu u skautů. Tábor je pro pionýry taktéž vyvrcholením celoroční činnosti, takže mají trochu složitější organizaci s tím, pokud mají děti na táborech již zkušené a některé úplně nové, „cizí“, což může být nevýhoda, ale na druhou stranu tomu mají uzpůsobené právě jejich nabídkové programy tak, aby si každý našel to, co ho baví a zajímá. Navíc starší a zkušenější děti pomáhají tím mladším, což je stejné jako u skautů. Co mají skaut a pionýr stejné, je rozhodně to, že se snaží o rozvoj celé osobnosti.
Účastníci u pionýrů Věkové skupiny dětí na táborech jsou také méně věkově homogenní, což může být důvodem toho, že pionýrů je v České republice k roku 2014 podle výroční zprávy 13 606 registrovaných členů, což je oproti skautům výrazně méně; proto i když mají čtyři věkové kategorie (Mláďátka a Zvířátka, Putování se psem, Tajemství staré truhly a Osmá planeta), mohou mít větší problém sestavit jednotlivé skupinky na táborech věkově tak podobně, jako je tomu u skautů, a také proto mohou mít právě potřebu nabírat na tábory děti neregistrované.
Výchovné cíle u pionýrů Pionýři dále hlásají, že nabízejí dobrodružství na míru, což můžeme vysvětlit asi právě jejich nabídkovými programy. Rozdíl nalezneme také a hlavně v historii, které se ovšem tato práce nevěnuje, a dále v cílech. Skauting má totiž v principech povinnost k Bohu, jak jsem vysvětlila v kapitole 2.2 Principy skautské výchovy, kterou u pionýrů nenalezneme. V pionýrském Programu totiž stojí, že pionýři neposkytují prostor pro prosazování náboženských ideologií,
106
ale vychází z právě výše popsaných ideálů a
cílů. Některé skautské oddíly také bývají dodnes nekoedukované, což u pionýrů není. Vedoucí má také menší roli vůdce. Přistupuje k dítěti spíše jako iniciátor a inspirátor. 107
106
Stanovy Pionýra a Program Pionýra [online]. Mladá Boleslav: Pionýr, z. s., 2015, listopad [cit. 2016-
04-06]. Dostupné z: http://www.pionyr.cz/o-pionyru/dokumenty/stanovy-a-program 107
Pionýři a skauti. Historie Pionýra [online]. Pionýr, z. s., 2012 [cit. 2016-04-06]. Dostupné z:
http://www.pionyr.cz/o-pionyru/historie/vztah-ke-skautingu
48
Dobrý tábor u pionýrů Spolek Pionýr má webovou stránku Dobrý tábor, kde je popisováno, jak takový skutečně dobrý tábor má podle něho vypadat.
108
Dobrý tábor má mít kvalifikované
vedení. To znamená, že vedoucí mají vykonánu buďto pod MŠMT zkoušku hlavního vedoucího, nebo mají mít splněnu interní zkoušku kvalifikace oddílového vedoucího či kvalifikace vedoucí dětského kolektivu ve dvou úrovních, kde nižší je pozice instruktora neboli pomocníka, nebo vyšší na pozici vedoucího. U skautů je instruktorská kvalifikace vyšší než vůdcovská, jak jsem opět popsala již v kapitole 2.4 Vzdělávací systém junáka. Dobrý tábor má mít dále zajímavý program. Toho lze dosáhnout pomocí dramaturgie, kdy jednotlivé hry na sebe budou navazovat, program bude pestrý a vhodně časově zařazený tak, jak je popsán v kapitole 4 věnované dramaturgii. Dobrý tábor má být také bezpečný. Bezpečnost programu je jedna z metod zážitkové pedagogiky, tady nalézáme shodu. S tím souvisí, že se tábor uskutečňuje ve vhodných prostorách a také je zdravotně zabezpečen. Dále má dobrý tábor dostatek informací pro všechny, tedy má zajištěnu vhodnou propagaci, o čemž jsem v souvislosti s dramaturgií také mluvila a dobrý tábor též rozvíjí osobnost účastníka a má důvěryhodného pořadatele.
Zařazení práce do programu na pionýrském táboře Téma práce se v Pionýru také objevuje. Děti jsou součástí táborového života a života vůbec, spolupodílejí se na práci, která souzní v kontextu s činností tábora, ovšem ne na úkor jejich bezpečnosti. Kvalifikovaní vedoucí již na podzim po táboře provádějí zpětné vyhodnocení, a tím se začínají připravovat na tábor následující. V pololetí potom začínají vypracovávat společný projekt na určité téma, kde si rozdělují jednotlivé menší úkoly. Některé oddíly bývají více zaměřené například na vodáctví, ale není to tak specificky vyhraněno jako u skautů. Cíle tábora jsou tedy jak zážitkové, tak výchovné. Pionýři se snaží svým členům zajistit snadnější budoucí život. Umět se vypořádat s porážkou, ale také s výhrou. Jak už jsem zmínila, vše se snaží poskytnout skrze zkušenost. Chtějí, aby se děti o sebe uměly samy postarat, a nabízejí dětem taktéž činnosti, které jsou malinko nad jejich možnosti proto, aby si mohly rozšířit svou komfortní zónu, popsanou v kapitole 3.1. To dělají formou dlouhých výletů, 108
Dobrý tábor. Pro rodiče [online]. Pionýr, z. s.,
http://www.pionyr.cz/rodice/dobry-tabor
49
2012 [cit. 2016-04-06]. Dostupné z:
samostatnou přípravou oběda, závěrečným úklidem tábořiště, různými typy her apod. Hra je u pionýrů taktéž důležitým výchovným prostředkem.
Metody zážitkové pedagogiky u pionýrů Reflexe se často uskutečňuje až po určité časové etapě, po zakončení logického celku, či pokud vedoucí spatřují, že ji účastníci potřebují, například po týmové náročné soutěži, po turnaji atd. Vedoucí se samozřejmě vyptávají, zda hra děti zaujala, či to často i jen jednoduše vypozorují z chování dětí. Reflexe neprobíhá ovšem cíleně po každé z her, jak jsem popsala reflexi tak, jak ji chápeme z hlediska zážitkové pedagogiky v kapitole 3.3.1, což je podobné jako u skautů. Ještě jsem nezmínila metodu motivace a uvádění do her, což mají pionýři, opět podobně jako skauti, dobře provedené. Vedoucí si oblékají na sebe často kostýmy a vtahují tak děti do děje. Čtou dětem knížky, pouští filmy, hudbu, prostě nastíní na začátku legendu příběhu, se kterým se na táboře bude pracovat, a provázejí jí pak účastníky po celou dobu akce. Pionýři také každý rok pořádají Soutěž etapových her, které potom bývají základem programu táborů.
6 Aplikace principů dramaturgie zážitkové pedagogiky na čekatelském kurzu Abychom mohli aplikovat principy dramaturgie zážitkové pedagogiky na čekatelském kurzu, je nejprve vhodné výraz „čekatelský kurz“ přiblížit. Učinila jsem tak již okrajově v kapitole 2.4 Vzdělávací systém junáka, kde jsem popsala, co je to čekatelská zkouška. Z toho nyní budu vycházet. Abychom si správně vytyčili cíle, je dobré znát věkové složení účastníků. Čekatelská zkouška se může skládat až od patnácti let, tedy účastníci tohoto kurzu jsou děvčata i chlapci, kteří nejpozději poslední den letní části dovrší věk patnáct let. Celkem jich na kurzu může být díky dobré propagaci až dvacet osm, což je maximální počet účastníků. Tedy čtyři týmy (vachty) po sedmi účastnících (kadetech). Minimální počet účastníků pro uskutečnění kurzu je dvacet. Kadeti si chtějí v první řadě složit po deseti dnech letní části a dalších dvou víkendech čekatelské zkoušky, jak jsem již zmínila, takže jeden z hlavních cílů bude připravit je na tuto zkoušku, poskytnout účastníkům vzdělání, aby se po složení zkoušky mohli spoluúčastnit na vedení oddílu, ale i třeba právě táborů. Na to se připravují nejčastěji formou přednášek. Dalšími hlavními cíli je: Naučit 50
frekventanty připravit a zrealizovat skautský program, motivovat je k dalšímu rozšiřování skautského vzdělání, a protože kurz je pořádán vodními skauty a funguje pod záštitou HKVS, jak jsem popsala v kapitole 2.5 Zvláštní organizační jednotky, jedním z cílů bude i naučit účastníky ovládat plavidlo na vodě. Dobré je ještě zmínit, že kurz je určen nejen pro skauty vodní, ale je otevřen všem skautům. Dalším vedlejším úkolem pak může být vytvoření dobrých vztahů mezi frekventanty a tím vytvoření základů pro spolupráci v rámci vodních skautů po celé České republice. Pokud zrovna neprobíhají přednáškové bloky, mají kadeti zážitkový program, který zde blíže popíši.
Jak jsem již zmínila, kurz je rozdělen na tři části. Letní část se koná v srpnu a je desetidenní. Další víkendy jsou jeden v říjnu a druhý v listopadu. Já se nyní zaměřím na hlavní letní běh a jeho dramaturgii. Účastníci jsou rozděleni do čtyř vachet podle barev a v těchto skupinách absolvují jak přednášky, tak i ostatní program. Pokud ovšem je na programu hra poznávací nebo sebepoznávací, rozdělíme účastníky buďto na jednotlivce, nebo je naopak necháme všechny spojené, záleží na podstatě hry. Denní program je rozdělený do devíti bloků, které trvají čtyřicet pět minut. Pokud je na programu přednáška, která je určena vždy pro dvě vachty zároveň, tedy pro čtrnáct frekventantů, vždy tento čas dodržíme. U her, pokud je toho zapotřebí, se dva bloky mohou spojit. Jednotlivé bloky, které nejsou přednáškového rázu, se váží na hlavní libreto a sledují některý z cílů akce, či spadají do některého z okruhů jednotlivých kompetencí čekatele. Nesmím zapomenout zmínit vodní výcvik, tomu je též věnováno několik bloků. Dále další důležitou částí programu jsou tzv. kadetské minihry. To znamená, že má každý frekventant patnáct minut věnovaných jeho vlastní hře, kterou si sám zkusí uvést a zorganizovat a kterou má předem připravenou s určitým cílem a věkovou kategorií. Zvládnutí této minihry je jednou z kompetencí čekatele. Symbolický rámec se odráží ve všech našich činnostech. Tomu je přizpůsobeno i veškeré názvosloví. Tedy instruktoři jsou důstojníky, členové servis týmu jsou nazýváni bocmany. Pojmy kadet a vachta jsem již vysvětlila. Například hodiny a vůbec měření času na kurzu probíhá specifickým lodním způsobem, tedy každou určitou dobu se udeří do zvonu tolikrát, kolik je právě hodin. Neustále se chováme jako na lodi, kadeti svým nadřízeným vykají a říkají jim „pane“. Vedení kadetům také vyká, ovšem oslovuje je „kadete“. Hierarchické roztřídění je na kurzu striktně dáno. Máme dvakrát denně nástupy a podle symbolického rámce
51
jsme i všichni oblečeni. Tento čekatelský kurz je od ostatních výjimečný právě svým lodním výcvikem a náročnějším fyzickým zaměřením. Celý tento kurz proběhne pod motivačním příběhem, odehrávajícím se na školní lodi Walrus pod velením kapitána de Vesirée, což je hlavní vedoucí kurzu a bývalý kapitán vodních skautů. Téměř každá skutečná námořní škola vyškoluje své odborníky na plavbu, na situaci stát se námořními důstojníky nejen vysokoškolskými přednáškami a semináři, ale i praktickým výcvikem, a to především na plachetních školních lodích. Jestliže celý vodní skauting vychází ze hry na námořníky, pak se i jeho kurzy inspirují hrou na školení během plavby školní plachetnice. Čekatel důstojnické hodnosti byl tradičně v armádách i námořnictvu zván kadetem. A protože skautský čekatel je připravován stát se vůdcem, čekatelská zkouška je předstupněm vůdcovské kvalifikace, je tedy zřejmé, že si i na tomto kurzu budeme hrát na kadety, kteří jsou připravováni plavbou na školní plachetnici. Všichni se tentokrát budeme plavit po stopách admirála Nelsona, po místech spojených s jeho námořním životem, tedy po trase se začátkem v Portsmouth, což je obchodní přístav, ze kterého budeme vyplouvat a který nám poslouží pro náměty k nástupu na palubu, k začátku plavby, seznámení se s ostatními účastníky, s místem tábořiště apod., přes pevnost Boyard, kam se dostaneme druhý den a kde si můžeme vyzkoušet hry na principu známé televizní soutěže. Třetí den zamíříme do Viga, což je největší město španělské Galacie, které je známo svým zemědělstvím, jízdou na koních, závody před běžícími býky a jiné, čehož také využijeme při programu. Čtvrtý den se dostaneme do Cádizu, což je též španělské město založené Féničany, které slouží jako přístav a které se nedokázalo pod vedením admirála Nelsona ubránit, proto se sem hodí hra pašerácká. Pátý den dojedeme do Santa Cruz na Tenerife, kde byl Nelson zasažen kartáčovou střelou a poté mu byly amputovány nohy, proto tento den zařadíme hru s tématem pomoci. Šestý den se dostáváme na Casablanku, což je největší město a přístav v Maroku, kde se místní sultán dozvěděl o kadetech a žádá je, protože již sám nemůže, o zaznamenání co nejvíce marockých sídel. Dále je na pořadí Gibraltar, kde jsou kuriozitou místní opice, proto se tento den zaměříme na ně, a pak hurá na Mys Trafalgar a závěrečnou bitvu. Poslední den nám už jen zbývá dorazit zpět do Londýna na Trafalgar Squer, kdy se navrátíme zpět do Evropy a vše řádně oslavíme. Loď zde má totiž svůj domovský přístav, ale také zde končíme proto, že Nelsonova pouť končila jeho pohřbem v Londýně a postavením sochy na náměstí přejmenovaném na 52
Trafalgarské. Klasicky se námořníci obřadně pochovávají do moře, ale admirál Nelson byl vyznamenán tím, že byl dovezen ke slavnostnímu obřadu na souši konzervovaný v sudu brandy. Celé podrobnější libreto viz příloha číslo 9.
1. den První den probíhá celkem náročně a intenzivně. Mimo cestu na tábořiště, tedy cestu do přístavu Portsmouth, z něhož nám za chvíli odjíždí loď, kterou absolvují účastníci „s plnou polní“, je čeká po příchodu do tábořiště tzv. přijímač. Vše musí probíhat rychle, ale organizovaně. Kadeti si díky tomuto programu začínají zvykat na řád školní lodi a zaměřují tak svou pozornost skutečně ke kurzu. První den je pro všechny zúčastněné šokem, ovšem navodí atmosféru školní plachetnice a frekventanti se tak odpoutají od vnějšího světa a plně se ponořují do pro ně připravené hry. Večer ještě účastníky hlavní vedoucí uvádí do libreta, aby skutečně každý pochopil, že si hrajeme a na co a v noci nebo spíše lehce nad ránem kadety čeká mystická hra, při které frekventanti mohou rozjímat při východu slunce. Hlavním cílem prvního dne je frekventanty vtáhnout do děje.
2. den Druhý den, jak už jsem uváděla, se nacházíme u pevnosti Boyard. Ráno začíná neotřepanými seznamovacími hrami, poté probíhají přednášky, kadetské minihry, jejichž koncepci jsem vysvětlila již dříve, a poté hra Pevnost Boyard, kde se snažíme o to, aby kadeti spolu ve vachtách začali skutečně spolupracovat. Tato hra je maximálně založena na kooperaci ve vachtě. Na tabuli jsou zadané různé úkoly jak fyzického rázu, tak i kreativní, psychologické apod., aby si každý našel to, co mu jde a čím může skupině nejvíce pomoci a přispět. Jednotlivé úkoly si potom kadeti vybírají sami. Skupina účastníků se začíná teprve tvořit, čili proto je vhodné takovouto hru zařadit. Večer ještě probíhá zahajovací táborák, který je nesen v honosném duchu. Bývá velmi příjemný a vytvoří tak jakousi pomyslnou „třešinku“ v utužení vztahů a navození pocitu toho, že kadeti jsou opravdu dobrá parta lidí, kteří se mají vzájemně co od sebe naučit. Tento den má tedy za úkol účastníky stmelit, buduje atmosféru a vytváří pevnější kolektiv.
53
3. den Další den připlouváme do Viga. Den začíná přednáškami, které jsou protkané mini hrami a poté mají kadeti vodní hrátky na lodích. Po obědě kadety mimo další přednášky a kadetské minihry čeká hra Vigo. Tato hra je méně strukturovaná, ale je velmi kreativní. Kadeti v ní vytvářejí koně ve skutečné velikosti, které udrží na sobě člověka a to jen díky přírodním materiálům. Po večeři kadety čekala hra ze skautské stezky, aby měli inspiraci do svých oddílů. Příklad hry ze stezky uvádím v příloze číslo 10. V noci následovala pro kadety nečekaná, fyzicky náročná běhací hra podél rybníka, ve které kadeti museli i plavat, protože na školní lodi byl veliký vítr a do lodi tekla voda, plachetnice se nakláněla, začala se mírně potápět a kadeti si proto museli všechny věci co nejrychleji zabalit, kdyby náhodou došlo k evakuaci a naši loď museli zachránit. Celá hra tedy probíhala v náklonu účastníků. Tento den si kadeti tedy vyzkouší první náročnější hru zaměřenou na jejich psychiku, která je ovšem protkána i fyzickou náročností, jako celý tento kurz, což je na tomto netradičním čekatelském kurz typické a všeobecně známé.
4. den Čtvrtý den se nalezneme u Cádizu, což je přístav, jak jsem již zmínila, který se Nelsonovi nepodařilo ubránit. Tedy po klasických přednáškách, kadetských minihrách, hry z plavby (opět pro inspiraci kadetů do jejich oddílů, ovšem tentokrát pro mladší děti - pro světlušky a vlčata, den předchozí hra ze stezky je určena pro děti starší až do patnácti let, tedy stezky pro mladší věkovou kategorii se nazývají Plavby) kterou opět přikládám do přílohy číslo 11 a vodního výcviku, který již mohl proběhnout, protože den třetí si instruktor při vodních hrátkách řádně prohlédl, co kadeti umějí, jak řízení lodi a vůbec pádlování na ní ovládají. Následovala pašerácká obchodní hra Přístavy, což je velmi logisticky náročná hra, kde se obchoduje s velice vysokými virtuálními částkami peněz a kde jednotlivé obchodní lodě mají vlastní obchodní kartu, kam se jim zaznamenává veškerá jejich obchodní činnost. Po večeři den zakončíme jednou ze tří globálních her (Fishbanks, Pralesy, Mezinárodní obchod). Záleží na vyzrálosti konkrétních kadetů. Ve hře Pralesy je cílem snažit se pochopit příčiny likvidace deštných pralesů, zmínit různé strategie k jejich záchraně a diskutovat o vztazích bohatství a chudoby. Ve hře na obchod se účastníci snaží zjistit následky obchodu nerovnoměrně rozdělených zdrojů a hra Fishbanks se zaměřuje na téma rybolovu a 54
vyhubení rybí populace pro dosažení co největšího zisku. Tyto hry mívají silně emoční náboj. Jsou to hry velmi náročné, logisticky komplikované, složité. Ovšem právě proto, že už se nacházíme na začátku druhé třetiny kurzu, je velmi vhodné jednu z těchto her zařadit.
5. den Tento den se ocitáme na Tenerife, kde byl Nelson zraněn, jak jsem již podotkla, a tedy sem zařadíme hru s názvem Záchrana raněných. Tato je velmi kreativní, ale také poměrně fyzicky náročná. Kadeti musí vytvořit nosítka pro raněného bocmana a toho přenést co nejrychleji, ale hlavně co nejbezpečněji do bezpečí. Mimo tuto hru probíhají přes den různé přednášky a kadetské minihry. Až k večeru, potom, co se setmí, se hraje veliká prožitková hra, která završuje psychologickou vlnu kurzu. V této hře se na chvilinku zapomene, že jsme na lodi Walrus a všichni si mezi sebou tykáme. Úvodní aktivita spočívá v tom, že si kadeti na příjemném místě, na ostrově, kde je pro ně nachystán oheň a příjemná klidná hudba, nakreslí kruh, který rozdělí na tři části - škola/práce, volný čas/koníčky, rodina. Potom proběhne diskuse. Vedoucí hry se začne ptát ostatních, kolik času momentálně věnují jednotlivým třem částím? Zda jim to takto vyhovuje? Co by na tom změnili apod. Další aktivita vypadá tak, že si každý na pět lístečků napíše jednu hodnotu, která je pro něho nejdůležitější, jeho životní cíle. Kadetům se nechá na zamyšlení přibližně 15 minut. Pak je postupně po jednom odstraňují, vhazují jednotlivé lístečky se svými cíli do ohně. Opět následuje diskuse. Zjišťujeme: Který sen/cíl Vám zbyl? Bylo těžké vzdávat se Vašich životních snů/cílů? Který Vám dělal největší problém odstranit? První? Poslední? Jak zvládáte bezmoc, nejistotu…? Závěrečná aktivita se zaměřuje na to, zda se kadetům shoduje jejich původní koláč/kruh s jejich posledním, zbylým, hlavním životním cílem? Čili první aktivita s druhou? Současnost s budoucností? Nyní je prostor opět na diskusi, tentokrát již poslední. Často se stane, že v první aktivitě má většina frekventantů nejméně času vynaloženého rodině, nejvíce škole, práci či jeho koníčkům, ale poté mu v poslední části zůstane životní cíl, mít rodinu a dojde mu, že je mu líto, že se rodině věnuje tak málo a často se někdo z účastněných rozpláče, kdy tato katarze – očištění – není rozhodně špatná. K takovýmto citovým projevům vyjádření emocí patří. Tento pocit se jen musí zpracovat a kvalifikovaný instruktor s tím dopředu počítá a je na tuto skutečnost předem dobře 55
připraven. Účastníci poté u ohně mohou zůstat tak dlouho, jak uznají za vhodné, a postupně v tichosti po jednom, či po skupinkách odcházejí do stanů si odpočinout, nabrat síly na další den.
6. den Dnešní den jsme se doplavili až na Casablancu. Ráno se kadeti vypraví po snídani na hru, kde teprve tam zjistí, že na 24 hodin opouští tábořiště. Dostanou vzkaz asi takovýto: „Milí kadeti, právě se nacházíte v největším městě Maroka v Casablance. Zdejší sultán je již tak stár, že nemůže cestovat po své veliké říši. Zaslechl o Vás, o kadetech Jejího Veličenstva, a o Vašich neskonalých schopnostech, proto Vás žádá, abyste pomocí fotoaparátu zaznamenali co nejvíce marockých sídel.“ Tento den se dostáváme ke zlatému řezu, jak jsem popsala výše v mé práci. Kadeti jdou na dlouhou túru, přespat musí kdesi, k jídlu toho s sebou moc nemají, a tak se musí spolehnout hlavně sami na sebe a jejich vachtu. Vedení zůstává v táboře, dokončuje, co je ještě potřeba, plánuje se závěrečný den, dospává se spánkový deficit, hodnotí se prvních pět dní apod. Kadeti si mohou myslet, že už vědí, jak den bude vypadat: přednášky, hra, přednášky. My je této jejich předvídatelnosti touto aktivitou zbavíme. Tento den na jednu stranu, jak jsem již řekla, obsahuje metodu zlatého řezu, tedy dochází zde ke změně prostředí a ač se to na první pohled nezdá, tak i ke změně energie a hlavně atmosféry celého kurzu vůbec. Tento den vytváří prostor pro vstřebávání předchozích psychicky náročných aktivit, zážitků, otázek apod.
7. den Sedmý den se nese v Gibraltarském duchu. Kadeti se vrátí z 24 hodinové hry a následuje jejich hygienická očista. Potom mají kadetské minihry, rozhodovací právní hru, kde si zkouší představit různé situace, které ve skautu mohou vzniknout a řeší, jak by se u jednotlivých situací zachovali. Poté následuje tzv. Desatero kadeta, které se jeví po čtyřiadvacetihodinovce zařadit jako nejvhodnější. Zde kadeti mají za úkol vymyslet deset vlastností, které by měl správný kadet mít. Kadeti začínají tak, že vlastnosti vymýšlejí individuálně, poté po skupinkách, až se nakonec musí dohodnout všech dvacet osm kadetů na deseti nejlepších vlastnostech a dovednostech. Dále je v pořadí další vodní výcvik, přednášky a konečně hra Gibraltar, kde jsou, jak jsem již naznačila, 56
kuriozitou místní opice a kadeti si na ně proto hrají a sbírají po lese banány a různě se mezi sebou honí a chytají. Tato hra, stejně jako celý den obsahuje, jak si můžete všimnout, menší fyzickou i psychickou intenzitu, protože po psychickém a fyzickém vrcholu, které následovaly pátý a šestý den, je nutné zvolnit, abychom k úplnému závěru mohli opět nastavit vrchol, tentokrát závěrečný, tak, jak to vychází z dramatického oblouku. Den byl poklidnější, kadeti byli méně naháněni, hry byly zaměřeny více individuálně. Po setmění ještě probíhají tzv. Vachetní ohníčky, kde si vachty spolu se svým bocmanem povídají u ohně.
8. den Další den se doplavíme na Mys Trafalgar. Na programu jsou opět samozřejmě nutné přednášky a kadetské minihry, ale též závěrečná bitva u Trafalgaru, která se odehrává mezi týmem a frekventanty. Večer zakončíme závěrečným táborovým ohněm. Tento den mohou na tábořiště přijet různé návštěvy, což kurz velmi obohatí a hlavně tyto návštěvy pomohou týmu doplnit počty lidí na bitvu, která má, ač to kadeti nevědí, skončit v jejich prospěch.
9. den Poslední celý den se zahájí opět poutavými přednáškami a posledními kadetskými minihrami. Odpoledne proběhne dlouhá závěrečná hra Letní olympijské hry, kde kadeti zakoušejí různé známější, ale i zcela neznámé disciplíny. Vše je samozřejmě uvedeno zapalováním symbolického ohně pomocí loučí za doprovodu živé hudby fanfár. Celá hra je zakončena velikými úspěchy a euforií všech zúčastněných. Kadeti dostávají medaile a vyhlašují se jejich výsledky z olympiády. Večer se odehrává ještě ve volnějším duchu. Je čas na závěrečné oslavy. Je připraveno pohoštění, hraje hudba. Kadeti mohou jít spát, jak uznají za vhodné. Začíná loučení a všichni si navzájem píší vzkazy do obálek, které si mohou otevřít až doma.
10. den V podstatě celé dopoledne probíhá bourání tábořiště. Poté je na řadě ohlednutí se za celým kurzem a vzpomínání na nezapomenutelné zážitky v průběhu celých deseti dní, ale také závěrečné rozloučení a odjezd. Loučení je sice smutné, ale všichni víme, že se uvidíme ještě v říjnu a listopadu na víkendech. 57
Kadeti, i když zpočátku byli naštvaní, že musí tým poslouchat, i když byli často unavení a špinaví, nyní pociťují obrovskou euforii, nikomu se nechce domů a mají pocit, že zažili něco neuvěřitelného, neopakovatelného a nepřenositelného sdělit někomu, kdo toto nezažil. I když nesmějí ostatním doma a ve střediscích vyprávět nic konkrétního, co na kurzu zažili, popisují své nastalé nadšení z léta, ale i nadšení do skautingu všeobecně, a tím nám začíná nové kolo a potencionální propagace na další ročníky. Tzv. „nudli“ jak vzorovou ukázku z knihy Učení zážitkem a hrou, tak mnou navrženou, přikládám do přílohy číslo 12 a 13.
58
Závěr V mé práci bylo úkolem vytvořit plán kurzu, který by byl jak skautským, tak i zároveň zážitkovým, vycházeje především z principů dramaturgie kurzu, jak ji vnímá teorie zážitkové pedagogiky. Tedy cílem mé práce bylo navrhnout takový kurz, kde budou aplikovány znalosti z první části mé práce. První čtyři kapitoly jsem se tedy teoreticky zabývala pedagogikou volného času, skautingem, zážitkovou pedagogikou a dramaturgií zážitkového kurzu. Vycházela jsem z literatury jak od autorů ze skautského prostředí, tak i od uznávaných pedagogů, ale i od skutečně praktických autorů, kteří se zážitkovou pedagogikou a metodou dramaturgie ve svém životě zabývají. V kapitole o skautingu jsem zmínila jeho základní charakteristiku, skautské výchovné metody, principy, prostředky, ale i organizační strukturu a vzdělávací systém. Též jsem velmi okrajově zmínila jeho mezinárodní rozměr a historii. Snažila jsem se stručně, ale výstižně napsat vše podstatné. Rovněž jsem se snažila přiblížit skauting například tomu, kdo zná metody zážitkové pedagogiky, ale neorientuje se ve skautském světě. V dalších dvou teoretických kapitolách jsem věnovala prostor zážitkové pedagogice a jejím důležitým pojmům, jejím jednotlivým krokům, metodám, prostředkům. Také jsem určitý úsek ve své práci věnovala roli instruktora zážitkové pedagogiky, zabezpečení akce a organizacím, jako je kupříkladu Prázdninová škola Lipnice, které by v práci tohoto obsahu neměly chybět. Dále jsem vysvětlila pojem dramaturgie a další důležité pojmy, jako je například pojem dramaturgická vlna či oblouk, také stupně dramaturgie, rámec, fáze akce a skladbu programu.
Další dvě kapitoly byly již praktické. Nejprve jsem porovnala základní východiska zážitkové pedagogiky a dramaturgie u skautů a pionýrů. Konečně v poslední kapitole jsem aplikovala principy dramaturgie zážitkové pedagogiky na vodním, skautském, čekatelském kurzu. Tato práce si kladla za cíl, jak jsem již několikrát výše zmínila, aplikovat principy dramaturgie zážitkové pedagogiky na čekatelském kurzu. Proto jsem se v mé práci pokusila vytvořit ideální desetidenní táborový program, odehrávající se ve skautském prostředí. A právě tyto cíle a úkoly jsem v práci uskutečnila. Osobně si myslím, že se mi cíl práce podařil splnit. 59
Díky této práci se ukázalo, jak je spojení zážitkové pedagogiky a skautingu funkční a jsem velmi ráda, že jsem toto pro svou skautskou praxi mohla objevit. Zásluhou průběžného psaní zde předložené práce jsem si uvědomila, že se chci této oblasti skutečně věnovat. Myslím si, že má smysl akce podobného typu plánovat a uskutečňovat a ráda bych se v budoucnu dále tomuto chtěla věnovat.
60
Seznam použité literatury, pramenů a informačních zdrojů
ANDRESOVÁ, Zuzana, Tereza KUČEROVÁ a Renáta TRČKOVÁ. Klíčení: příběh a řemeslo: zážitková pedagogika na kurzech pro žáky základních škol: Klíčový rok. 1. vyd. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-1-6.
BEČÁK, Zdeněk. Program skautských táborů. Liberec: Skauting, 1997. Skautské prameny. ISBN 80-85421-20-8.
BŘICHÁČEK, Václav. Skautskou stezkou: [základní příručka pro skauty a skautky]. vyd. 1. Praha: Tiskové a Distribuční Centrum, 1998. ISBN 80-86109-07-0.
ČÁBALOVÁ, Dagmar. Pedagogika. vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2993-0.
ČINČERA, Jan. Práce s hrou: pro profesionály. vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1974-0.
FRANC, Daniel, Daniela ZOUNKOVÁ a Andy MARTIN. Učení zážitkem a hrou: praktická příručka instruktora. vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. Edice aktivit a her. ISBN 978-80-251-1701-9.
Gymnasion: Časopis pro zážitkovou pedagogiku. Praha: Prázdninová škola LipniceOutward Bound ČR, 1/2004. ISSN 1214603X.
Gymnasion: Časopis pro zážitkovou pedagogiku. Praha: Prázdninová škola LipniceOutward Bound ČR, 3/2005. ISSN 1214603X.
HANUŠ, Radek a Lenka CHYTILOVÁ. Zážitkově pedagogické učení. vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2816-2.
61
HÁJEK,
Bedřich,
Břetislav
HOFBAUER
a
Jiřina
PÁVKOVÁ. Pedagogické
ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. vyd. 2., aktualizované. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0030-7.
HILSKÁ, Veronika (ed.). Zlatý fond her IV: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0336-0.
HORA, Petr. A kol.: Prázdniny se šlehačkou: malá instruktorská čítanka: inspiromat pro chvíle bezradnosti, Mladá fronta, Praha 1984.
HRKAL, Jan a Radek HANUŠ (eds.). Zlatý fond her II: [výběr her a programů připravených pro kursy Prázninové školy Lipnice]. vyd. 3. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-660-8.
JIRÁSEK, Ivo (a kol.). Zlatý fond her I: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. vyd. 1. Praha: Portál, 2002. ISBN 9788071786368.
KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 7. vyd., V SPN vyd. 2., rozš. a dopl. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 2005. ISBN 80-7235-272-5.
NEUWIRTHOVÁ, Barbora. Vůdcovská zkouška: příručka nejen k přípravě na vůdcovskou zkoušku. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2013. ISBN 978-80-86825-81-6.
NĚMEC, Jiří. Od prožívání k požitkářství: výchovné funkce hry a její proměny v historických koncepcích pedagogiky. Brno: Paido, 2002. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-7315-006-9.
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7290-666-6.
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. vyd. 3., aktualizované. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6. 62
PELÁNEK, Radek. Příručka instruktora zážitkových akcí. vyd. 1. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-353-6.
SOJÁK, Petr. Kuchařka pro lektory zážitkově orientovaných kurzů, aneb, (Ne)vaříme z vody. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7572-6.
ŠVRČEK, Jan. Robinson Crusoe: etapová hra pro táborové dvojice. 1. vyd. Brno: Mravenec, 2011. Etapová hra. ISBN 978-80-87447-13-0.
VECHETA, Vladimír. Outdoor aktivity: 50 aktivit pro trénink, školení i zábavu. vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009. Edice aktivit a her. ISBN 978-80-251-2650-9.
VECHETA, Vladimír. Indoor aktivity: 50 her a aktivit pro trénink, školení i zábavu. vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009. Edice aktivit a her. ISBN 978-80-251-2561-8.
ZOUNKOVÁ, Daniela (ed.). Zlatý fond her III: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. vyd. 2. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0394-0.
63
Online zdroje
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/777-novacekatelska-zkouska
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/1001-lesni-kurzskola
http://krizovatka.skaut.cz/organizace/vzdelavani/vzdelavaci-system/788-odbornecinovnicke-kvalifikace
http://krizovatka.skaut.cz/oddil/akce/tabory/1060-vychovne-cile-tabora?autologin=1
http://www.ceskacesta.cz/cs/o-nas/profil-spolecnosti
http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka_0.pdf
http://vodni.skauting.cz/upload/hkvs/predpisy/rvccj2013.pdf
http://krizovatka.skaut.cz/instituce-organy/ustredni-organy
http://vodni.skauting.cz/
http://vodni.skauting.cz/o-vodnim-skautingu
http://krizovatka.skaut.cz/skauting-ve-svete/912-jak-to-ve-svete-funguje-zahranicniskautska-struktura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jamboree
http://www.intercamp2016.cz/ 64
http://www.skaut.cz/skauting/vekovy-rozcestnik/skauti-skautky
http://www.psl.cz/o-nas-zivotopis-psl
http://www.psl.cz/o-nas
http://www.psl.cz/upload/psl/file/vyrocni-zpravy/VZ2014.pdf
http://pslold.psl.cz/projekt-klicovy-rok/tymoveprojekty/metfilmy.php
http://www.horydoly.cz/deti/prazdninova-skola-lipnice-a-zazitkova-pedagogika.html
http://www.pionyr.cz/o-pionyru/dokumenty/stanovy-a-program
http://www.pionyr.cz/o-pionyru/idealy
http://www.pionyr.cz/o-pionyru/historie/vztah-ke-skautingu
http://www.pionyr.cz/rodice/dobry-tabor
65
