UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění

Lucie Čermáková

Typologie renesančních arkád královské huti kolem poloviny 16. století v Čechách. Kostelec nad Černými Lesy, Poděbrady, Brandýs nad Labem

diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Markéta Jarońová, Ph.D. Praha 2012

Prohlášení Prohlańuji, ņe jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuņitím uvedených pramenů a literatury, a ņe jsem ji nevyuņila k získání jiného titulu. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Mělníku dne 17. 7. 2012

Čermáková Lucie

2

Bibliografická citace Typologie renesančních arkád královské huti kolem poloviny 16. století v Čechách. Kostelec nad Černými Lesy, Poděbrady, Brandýs nad Labem. Diplomová práce. Čermáková Lucie Vedoucí práce: Mgr. Markéta Jarońová, Ph.D. Praha, 2012. 123 s. Anotace Mimopraņské zámecké stavby vlastněné panovníkem v polovině 16. století poskytovaly zázemí při lovu, oblíbené činnosti Ferdinanda I. Stavby se dostaly do majetku panovníka ve 40. letech 16. století, právě v době, kdy bylo zapotřebí je z různých důvodů adaptovat na pohodlná venkovská sídla. Přestavby hradů na renesanční zámky, s důrazem na podobu zámeckých nádvoří a jejich arkádových chodeb jsou hlavním předmětem zájmu v této práci. Typy arkád jsou zkoumané na třech vybraných stavbách, zámku v Brandýse nad Labem, Kostelci nad Černými Lesy a Poděbradech. Pro přiblíņení vyuņívaného renesančního tvarosloví na arkádových chodbách je poukázáno i na ńlechtická sídla, v jejichņ nádvořích se taktéņ objevuje tento typicky renesanční prvek polootevřených arkádových chodeb. Práce se pokusí konkrétněji

přiblíņit

analogie

k vybraným

stavbám

v Čechách

i

v zahraničí.

Připomenuty jsou i příklady v traktátech a inspirace pro určité typy arkád od antiky aņ po renesanční období. Klíčová slova Brandýs nad Labem – Kostelec nad Černými Lesy – Poděbrady – zámek – arkády Počet znaků Bez mezer: 142 495 Včetně mezer: 166 968 Annotation Renaissance arcades typology of royal architectural works in Bohemia around 1550 A.D. Kostelec nad Černými Lesy, Poděbrady, Brandýs nad Labem Chateaux owned by ruler Ferdinand I. and situated outside of Prague served as a hunting residences. The buildings became king‘s property in the 1540th. Various reasons for rebuilding led to conversion from gothic castles to comfortable renaissance 3

chateaux. Renaissance appearance of chateaux with an emphasis on the form of courtyards and arcade’s corridors are the main topic of this thesis. Types of arcades are examined on three selected buildings, chateaux in Brandýs nad Labem, Kostelec nad Černými Lesy and Poděbrady. For entire overview of morphology used in renaissance arcades passages it is important to point out noble mansions in whose courts the arcade’s corridors were used as well. This thesis specifically attempts to bring the analogy to the selected buildings in the Czech environment and also in foreign countries. The examples in the treatises and the inspiration for certain types of arcades from Antique to the Renaissance period are also reminded. Keywords Brandýs nad Labem – Kostelec nad Černými Lesy – Poděbrady – Chateau – Arcades

4

„Za odbornou pomoc při zpracování předkládané práce chci na tomto místě poděkovat mé konzultantce Mgr. Markétě Jarošové, Ph.D.“

„Za podporu při studiu děkuji rodičům.“

5

Obsah: 1. Úvod.......................................................................................................................... 7 2. Stav bádání .............................................................................................................. 10 3. Základní stavební typy a formy renesanční architektury a jejich vývoj ................. 18 3.1 Zámek, nádvoří, arkády......................................................................... 18 4. Stavebně historický vývoj vybraných českých královských zámeckých staveb .... 22 4.1 Brandýs nad Labem............................................................................... 23 4.2 Kostelec nad Černými Lesy .................................................................. 29 4.3 Poděbrady.............................................................................................. 35 5. Typologie arkád ...................................................................................................... 41 5.1 Formální analýza ................................................................................... 41 5.1.1 Arkády zámku v Brandýse nad Labem ........................................... 41 5.1.2 Arkády zámku v Kostelci nad Černými Lesy ................................. 43 5.1.3 Zámek Poděbrady a nedochovaná arkádová chodba ....................... 47 6. Analogie k vybraným královským zámeckým stavbám v Čechách ....................... 49 6.1 Analogie k zámecké stavbě v Kostelci nad Černými Lesy ................... 49 6.1.1 Kaceřov ........................................................................................... 50 6.1.2 Nelahozeves..................................................................................... 52 6.1.3 Mělník ............................................................................................. 55 6.1.4 Dům U Dvou zlatých medvídků v Praze ......................................... 56 6.2 Brandýské arkády a Matteo Borgorelli ................................................. 57 6.3 Typologicky příbuzné arkádové chodby u vybraných českých staveb . 59 6.3.1 Malé arkády v Jindřichově Hradci .................................................. 59 6.3.2 Pardubice ......................................................................................... 60 6.3.3 Litomyńl........................................................................................... 61 7. Analogie ke královským zámeckým stavbám ve vybraných evropských zemích .. 64 7.1 Itálie....................................................................................................... 66 7.1.1 Řím a okolí ...................................................................................... 66 7.1.2 Severní Itálie a Benátsko ................................................................. 70 7.1.3 Rakousko a střední Evropa .............................................................. 73 8. Renesanční traktáty ................................................................................................. 77 8.1 Knihovny a jejich obsah ........................................................................ 77 8.2 Teoretické traktáty ................................................................................ 79 8.3 Vybrané inspirační zdroje z teoretických traktátů ................................ 83 9. Závěr ....................................................................................................................... 86 10. Obrazová příloha..................................................................................................... 89 11. Seznam vyobrazení ............................................................................................... 112 12. Seznam pramenů a literatury ................................................................................ 116

6

1. ÚVOD Arkádové chodby, obklopující nádvoří zámeckých sídel, se staly typickým renesančním architektonickým prvkem, který nacházíme dodnes dochovaný v rozličném provedení. Arkády se mohou lińit předevńím v pouņitých podpěrách, uspořádáním podpěr či v tektonické výstavbě. Typologie českých renesančních zámeckých arkád vystavěných v polovině 16. století je hlavním tématem této práce. Rozdílné provedení arkád či naopak jejich shodné rysy budou hodnoceny na třech vybraných stavbách. Jde o zámecké stavby v Brandýse nad Labem, v Kostelci nad Černými Lesy a o zámek v Poděbradech. Vńechny tři objekty se nachází nedaleko Prahy [1], v blízkosti sídla panovníka a centra stavební produkce. Ačkoliv se majitelé těchto panství měnili, v polovině 16. století, v době jejich největńí přestavby, je osoba majitele shodná – král Ferdinand I. (1503– 1564). V majetku krále dońlo k přestavbám těchto vybraných míst, dříve hradních objektů, na zámky s funkcí loveckých venkovských sídel. Přestoņe hlavní stavební produkce královské huti probíhala v centru České země v Praze, na přestavby královských loveckých zámků dohlíņeli hradní stavitelé. Tento fakt vzbuzuje otázky o vlivu královské huti na vybraná renesanční královská venkovská sídla. Výrazné přestavby vybraných objektů probíhaly kolem poloviny 16. století, kdy pro krále pracoval Paolo della Stella, Hans Tirol a později významný stavitel Bonifác Wolmut. Neopomenutelná je i role stavitelského rodu Aostallisů ze severní Itálie. Tato práce nepohlíņí na jednotlivé zámky monograficky, ačkoliv jsou zde předloņeny dostupné informace o stavebním vývoji a připomenuto historické pozadí vzniku staveb. Hlavním předmětem zájmu jsou arkádová nádvoří královských loveckých zámků. Práce v první řadě popisuje a hodnotí typy jednotlivých arkádových chodeb. Studie záměrně nerozebírá vnitřní vybavení zámeckých staveb, stejně tak zde není kladen důraz na hodnotné architektonické prvky pocházející z jiných časových období. Výhradně se zaměřuji na renesanční dobu, a to na období kolem poloviny 16. století. Ostatní výrazné renesanční stavební prvky, kromě sledovaných arkád, zmiňuji v souvislostech s dalńími stavbami, na kterých jsou taktéņ obdobné prvky pouņity.

7

Architektura české renesance není unifikovaná, a proto povaņuji za důleņité opakovaně zkoumat vybrané památky. Znalost památek z vlastní zkuńenosti je jedním ze základních předpokladů pro tuto práci. Je ovńem nutné připomenout, ņe některé stavby byly restituovány a jejich noví majitelé jen neradi objekty zpřístupňují. Pro příklad lze uvést jen těņko dostupný, avńak velmi důleņitý, zámek v Kaceřově. Nedostupná je i zámecká stavba v Přerově nad Labem, kterou vlastní Český rozhlas. Právě z pohledu osobního zkoumání jsem se snaņila posoudit architektonické prvky vybraných arkádových dvorů, hmotu stavebních částí či jednotlivé detaily. Na základě pozorování

jednotlivých

arkádových

nádvoří

a

jejich

konfrontací

s analogickými prvky na dochovaných renesančních arkádách se pokouńím představit nový náhled na toto téma. Sledované arkády zámeckých královských staveb se snaņím zasadit do ńirńího českého, ale i evropského kontextu. V úvodní kapitole jsem se rozhodla připomenout vývoj a uplatnění polootevřených chodeb v předchozích slohových obdobích, stejně tak jako poukázat na proměnu hradního komplexu na pohodlný zámek. Následující kapitoly jsou zaměřeny na stavební historii zámků v Brandýse nad Labem, Kostelci nad Černými Lesy a Poděbradech, kde jsou důkladně rozebrány dostupné informace. Přestoņe zde zmiňuji moņné stavitele vybraných staveb, není mým primárním úkolem ověřit jejich účast na stavbě. Nepopiratelné vńak je, ņe jejich znalost by odhalila dalńí souvislosti. Ve studii jsem oddělila stavební historii od formálního popisu arkád, na který kladu velký důraz. K porovnávání prvků napomáhá metoda formální analýzy, k čemuņ je nutná podrobná znalost právě pouņitých architektonických tvarů na arkádových chodbách. U této metody ovńem musíme mít na paměti, ņe vyuņívané tvarosloví neodkazuje k jedné osobě, ale často k celému kolektivu řemeslníků, a proto je nutná určitá obezřetnost. Důleņitou roli zde hraje i čas, neboť v některých případech výstavba trvala aņ několik desetiletí. Při srovnání vybraných arkád s jinými typy arkádových chodeb je nutné neomezovat pozornost pouze na majetek krále, ale pohlédnout i do dvorů ńlechtických sídel. Ńlechtici často pracovali v královských sluņbách a jejich nároky na reprezentativní obydlí nebyly odlińné od poņadavků samotného vladaře. I v majetku ńlechticů se nacházela luxusní sídla, jejichņ kvalitně provedená architektura nepostrádá otevřené arkádové chodby. Tyto chodby a jejich architektonické prvky jsou pozorované v rámci porovnávání s vybranými královskými renesančními nádvořími. Zajímavé jsou 8

souvislosti mezi králem a ńlechtici a srovnávání vyuņívaných architektonických prvků v arkádových nádvořích na zámeckých stavbách rozdílných stavebníků. Dalńí otázkou je vyuņívání královských stavitelů ve ńlechtických sluņbách či naopak. Z hlediska uspořádání arkád a typu podpěr zaujaly mou pozornost nejvíce pilířové arkády s představenými polosloupy. Tento typ arkád bývá jeńtě obohacen o pásy, které „připevňují― představený sloup k pilíři. Zajímavý typ arkád má své předstupně samozřejmě v římské antice. Hledání těchto prvků nově pouņitých na renesančních stavbách přeneslo mou pozornost nejprve do Itálie. Pilířové podpěry zdobené polosloupy byly na počátku 16. století k vidění hlavně v Římě, postupně pak v severní Itálii a dále se ńířily po celé Evropě. Tento typ arkád, pouņitý v areálu zámku v Kostelci nad Černými Lesy, má své analogie i v českém prostředí. Představení typologicky obdobných arkádových chodeb v českém prostředí, ale i ve vybraných evropských zemích, je náplní jedné z následujících kapitol. V neposlední řadě jsou důleņité inspirace nalézané v teoretických spisech. Ńíření myńlenek obsaņených v architektonických traktátech či odkaz na moņné tvarové inspirace je obsahem poslední kapitoly této práce. Obrazová příloha je v dneńní době jiņ samozřejmou součástí kaņdé umělecko-historické studie. Ráda bych podotkla, ņe pro přesnějńí vystiņení daných tvarů arkád, jsem vybírala vyobrazení arkád provedené technikou kresby. Domnívám se, ņe toto zobrazení vybraných arkádových dvorů a průčelí budov ukazuje architektonické prvky jasněji, neņli samotné fotografie.

9

2. STAV BÁDÁNÍ Ohodnocení a popis renesančních arkád se nejčastěji objevuje v literatuře pojednávající o architektuře, proto bylo nutné podrobně studovat mnoho zdrojů a vybírat odkazy k této problematice. Stěņejní literaturu, z které jsem čerpala pro potřeby této diplomové práce, lze rámcově rozdělit do několika skupin. Do první skupiny jsem se rozhodla zařadit literaturu zaměřenou na období české renesance a obecně na renesanční architekturu. Druhou skupinu tvoří literatura soupisová, představující veńkeré památky na nańem území podle geografického hlediska či abecedně. Nejdůleņitějńí jsou zdroje zaměřující se monograficky na samotné stavby. Tyto texty, společně se stavebně-historickými studiemi, tvoří třetí skupinu. V poslední skupině připomenu knihy představující monograficky jiné významné renesanční stavby, avńak informace v nich obsaņené se vztahují k typologii a řazení arkádových oblouků. V neposlední řadě chci v této části poukázat na problematiku studování traktátů a jejich dostupnost. Věřím, ņe toto členění, ačkoliv se v některých případech zdroje v jednotlivých skupinách mohou prolínat, napomůņe vyzdvihnout nejdůleņitějńí tituly. Pro přehlednost se budu snaņit řadit knihy chronologicky, od nejstarńí k nejaktuálnějńí, pokud ovńem spojitosti mezi díly nenaznačí jinak. *** Skupinu knih věnujících se českému renesančnímu prostředí uvádí kniha Evy Šamánkové, s názvem Česká renesanční architektura.1 Kniha přibliņuje architektonické počiny od raně renesančních staveb aņ k produkci za panovníka Rudolfa II. Eva Ńamánková ve své knize ukazuje na produkci královské huti v praņském prostředí a na zámecké stavby v majetku krále, které dává správně do souvislosti s ńlechtickými zámeckými stavbami Floriána Gryspeka. Téma renesanční architektury zaujalo Jarmilu Krčálovou, která k této problematice přispěla velkým mnoņstvím článků publikovaných v časopise Umění. Badatelka v článku Ke knize Evy Šamánkové Architektura české renesance2 vydaném v roce 1962 ohodnotila tuto studii a poukázala na nové otázky či nepřesnosti. 1 2

ŃAMÁNKOVÁ 1961. KRČÁLOVÁ 1962.

10

Monografie věnovaná Centrálním stavbám české renesance

3

spíńe odkazuje

k dispozicím objektů, zatímco arkády zde nejsou hlavním předmětem zájmu. Článek vydaný v časopise Umění pod názvem Italské podněty v renesančním umění v Českých zemích4 předkládá čtenářům příklady kontaktů vládnoucího rodu Habsburků s italským prostředím a taktéņ odkazuje ke ńlechtě a jejich vazbám k Itálii. Téma arkád řeńí badatelka v souvislosti se stručným přehledem nejvýraznějńích zámeckých staveb Čech i Moravy. Klíčovou přehledovou literaturou o veńkerém českém umění je soubor knih s názvem Dějiny českého výtvarného umění, 5 vydaný Československou akademií věd v roce 1989. První část knihy shrnující období od počátku renesance do závěru baroka obsahuje text od Jarmily Krčálové o renesanční architektuře, ve kterém autorka upozorňuje rovněņ na královské zámecké stavby mimo Prahu. Přehled stavebních prvků, typů objektů a vývoje forem v průběhu dvou tisíc let nabízí ve své knize Architektura, Svědectví dob 6 Bohuslav Syrový. Ve stejném roce vyńla kniha Pavla Preisse Panoráma manýrismu.7 Tato velmi čtivá kniha poskytuje jiný pohled na problematiku, a to v rámci spojení architektonických prvků s nastávajícím manýristickým smýńlením. Text poukazuje i na symbolické vyuņití sloupů a rustiky. Českou renesanční architekturu dává do kontextu s renesanční architekturou polskou a maďarskou kniha Jana Białostockého. 8 V této souvislosti se i okrajově zmiňuje o formách a pouņití arkádových chodeb. Publikací přibliņujících přehled světové renesanční architektury je celá řada. 9 Práce s názvem Classical Architecture in Renaissance

Europe

1419–1585

10

ukazuje

základní

přehled

nejvýraznějńích

renesančních evropských staveb. Rozsáhlá obrazová příloha v této knize zaznamenává průčelí a arkádové dvory objektů. Pavel Vlček je autorem stručného přehledu o zámeckých stavbách vydaného pod názvem Encyklopedie českých zámků.

11

Encyklopedie o výtvarném umění nabízí rychlou orientaci ve stavebních dílech 3

KRČÁLOVÁ 1974. KRČÁLOVÁ 1985. 5 KRČÁLOVÁ 1989. 6 SYROVÝ 1974. 7 PREISS 1974. 8 BIAŁOSTOCKÝ 1976. 9 Například: Ludwig H. HEYDENREICH: Architecture in Italy 1400–1500. 1996; Alberta CHATELETA/ Bernarda Philippa GROSLIERA: Světové dějiny umění. Malířství, sochařství, architektura, uņité umění. Praha 2004; LAROUSSE: Umění a lidstvo. Umění renesance a baroku. Praha 1970; Rosa Maria LETTS: The Renaissance. Cambridge 1981; Wolfgang LOTZ: Architecture in Italy 1500–1600, 1995; Peter MURRAY: Weltgeschichte der Architektur, Renaissance. Stuttgart, 1989; Rolf TOMAN (ed.): Umění italské renesance, Architektura, sochařství, malířství, kresba. Praha 1996 10 MILLAR 1987. 11 VLČEK 1994. 4

11

jednotlivých architektů a odkazují k jejich dalńím stavebním projektům, ņivotopisným údajům či moņným inspiracím v tvorbě. Z mnoha encyklopedií bych ráda připomenula rozsáhlé dílo The Dictionary of Art12 z roku 1996 editované Jeanem Turnerem. Vývoj architektury a odkazy na pouņívání polootevřených arkádových chodeb nalezneme v Encyklopedii evropské architektury 13 od Wilfrieda Kocha. Práce Ivana Prokopa Muchky byla vydaná v roce 2001 v souvislosti s výstavou Deset století architektury. Třetí díl 14 ze série knih o architektuře rozebírá praņské i významné mimopraņské renesanční stavby. V úvodu knihy se autor zabývá renesančními prvky a v podkapitole zde obecně řeńí arkádové chodby, jejich význam, pouņívání a tvarové variace. Pavel Vlček ve spolupráci s kolektivem autorů vydal obsáhlou Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách.15 Rozsah práce zahrnuje jména od nejstarńích známých českých stavitelů aņ k současným osobnostem české architektury. Toto dílo, které doposud nemá v nańí literatuře srovnání, je jedinečným soupisem architektů a zahrnuje samozřejmě i umělce z doby renesance. Pravděpodobně nejnovějńí česká literatura shrnující architektonickou výstavbu od dob Velké Moravy aņ po současnost vyńla v roce 2009. Publikace ze série knih Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada architektura,16 popisuje i zámky a při této příleņitosti jsou zmíněny i arkádové chodby a jejich funkce.

Literatura soupisová tvořící druhou skupinu zdrojů začíná dílem z počátku 20. století od Antonína Podlahy. Informace v několika svazkové řadě Soupisů památek historických a uměleckých17 nejsou dnes jiņ zcela aktuální, avńak zajímavá je obrazová příloha, která v případě zámeckých staveb často odhaluje podobu arkádových chodeb na přelomu 19. a 20. století. Dalńí publikace přináńející zprávy o historii vybraných zámeckých staveb Hrady, zámky, tvrze království Českého 18 pochází od Augusta Sedláčka. Čtyřsvazkové dílo Umělecké památky Čech19 editované Emanuelem Pochem vyńlo v letech 1977–1982. Tyto knihy, jejichņ obsah je abecedně řazený, poskytují dobrý přehled o jednotlivých stavbách. Sedm knih členěných podle geografické polohy 12

TURNER 1996. KOCH 1998. 14 MUCHKA 2001. 15 VLČEK 2004. 16 KRATOCHVÍL 2009. 17 PODLAHA 1901–1912. 18 SEDLÁČEK 1997, 1998. 19 POCHE 1977–1982. 13

12

památek vycházelo v rozmezí let 1981–1989 pod názvem Hrady, zámky, tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl VI. přibliņující východní Čechy20 pojednává i o stavební historii zámeckých staveb v Poděbradech a v Kostelci nad Černými Lesy. Znovu by se zde hodila připomenout literatura od Pavla Vlčka, která v podobě encyklopedických21 hesel předkládá čtenáři přehled o českých zámeckých stavbách. Snad nejrozsáhlejńí soupis pochází od současného historika Karla Kuči. Obsáhlé dílo, které tvoří osm silných svazků, bylo vydáváno v průběhu let 1996–2011. Soupis Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 22 podrobně mapuje města od jejich zaloņení aņ po současnost.

Pozornost byla věnována zámeckým stavbám v Brandýse nad Labem, Kostelci nad Černými Lesy a v Poděbradech v jiņ zmíněné soupisové literatuře. Existují vńak i články a knihy o těchto vybraných městech, které zahrnují stavební historii sledovaných zámků. Nejstarńím zdrojem z počátku 20. století informujícím o Brandýse je soubor tří knih Brandejs nad Labem: město, panství i okres. 23 V důsledku neznalosti později objevených archivních pramenů jsou informace o stavební historii zámku nepřesné. První a také jedinou uměleckohistorickou studii zabývající se architekturou renesančního zámku v Brandýse 24 publikovala Jarmila Krčálová v časopise Umění. Článek s názvem Zámek v Brandýse nad Labem 25 poukazuje na historická fakta, ale také popisuje podobu zámku, zmiňuje arkády a jejich moņné inspirace. Hned v následujícím roce publikovala stejná autorka článek Kostelní stavby Mattea Borgorelliho. 26 Jeho znalost je důleņitá hlavně z důvodu, ņe Matteo Borgorelli celý ņivot pracoval na stavbě zámku v Brandýse nad Labem. Kostelec nad Černými Lesy se předevńím díky dochovanému zámeckému urbáři těńil větńímu zájmu badatelů, neņ jaký byl věnován ostatním sledovaným stavbám. V roce 1956 vyńel článek od Milady Lejskové-Matyáńové Zámek v Kostelci nad

20

ŃIMEK 1989. VLČEK 1994. 22 KUČA 1996–2011. 23 PRÁŃEK 1908. 24 Informace o zámecké sgrafitové výzdobě jsou součástí mnoha studií, avńak tuto literaturu do své práce nezahrnuji. 25 KRČÁLOVÁ 1954. 26 KRČÁLOVÁ 1955. 21

13

Černými Lesy ve světle urbáře z roku 1677. 27 Článek konfrontuje podobu zámku s informacemi z urbáře, připomíná přestavby v době renesance i baroka, stejně tak odkazuje k osobám stavitelů a stavebníků. Autorka se přiklání k názoru, ņe hlavní přestavba zámku byla provedena v době, kdy zámek vlastnil Jaroslav ze Smiřic. Od stejné badatelky pochází i článek K Jägerově přestavbě zámku v Kostelci nad Černými Lesy z časopisu Umění z roku 1965.28 Zde je předevńím rozebírána barokní přestavba a hodnocen dochovaný skicář od Josefa Jägera, jeho nápady, inovace a realizovaný návrh. Článek Vnitřní výprava renesančního zámku v Kostelci nad Černými Lesy a novodobá rekonstrukce jeho kostela 29 připomíná podobu kazetových stropů, jejich malířské vyvedení a porovnání s ostatními příklady či grafickými předlohami. Téma renesančního zámku a jeho provozu řeńí v článku Kostelec nad Černými Lesy v éře Smiřických, provoz a vybavení renesančního zámku30 Alena Nachtmannová. V časopise Průzkumy památek byl článek uveřejněn v roce 2003 a jeho obsah je zaměřen prakticky, na provoz zámku a správu panství. Vladimír Jakub Mrvík navazuje na Alenu Nachtmannovou v článku Zámek v Kostelci nad Černými Lesy v éře Lichtenštejnů, provoz a přestavby v 17.–19. století. 31 Autor porovnává funkci zámeckých prostor v době Smiřických a Lichtenńtejnů a hodnotí nově nalezené archiválie ve vídeňském archivu, které se váņí k přestavbě zámku Josefem Jägerem. Nejnověji se kosteleckému panství a rodu Smiřických věnuje kniha vydaná v květnu roku 2012. V knize Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách 32 je představena osoba Jaroslava ze Smiřic a pozornost autor věnuje i sídlům rodu Smiřických. Kostelec nad Černými Lesy, jako jedno z hlavních sídel, zde zaujímá své místo, ale jedná se spíńe o historické, neņli umělecké zhodnocení stavby. Zámek v Poděbradech nepatří mezi nejvýraznějńí stavby a tento fakt se odráņí i v literatuře. O jeho podobě a historii se dozvídáme hlavně ze zmíněných přehledů. Nańtěstí tento zámek neunikl pozornosti pracovníků památkového ústavu a v roce 1965 byl vypracovaný Stavebně historický průzkum. 33 V 80. letech byl proveden stavebně historický průzkum i ke stavbě v Kostelci 34 a k zámku v Brandýse. 35 Tyto materiály 27

LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956. LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1965. 29 LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1966. 30 NACHTMANNOVÁ 2003. 31 MRVÍK 2011. 32 JUŘÍK 2012. 33 MENCL/JAREŃOVÁ 1965. 34 LÍBAL 1981. 28

14

jsou cenným pomocníkem při poznávání stavebního vývoje zámků a současně upomínají na významné architektonické prvky staveb. Důleņité jsou i studie dalńích zámeckých staveb, které poskytují ńirńí pohled na vybranou problematiku. Zámek Nelahozeves

36

připomíná v drobné broņuře Olga

Vaňková-Frejková, zatímco osudy Jindřichova Hradce ukazuje kniha Jindřichův Hradec v dějinách výtvarného umění.37 Zajímavou zámeckou stavbu Kaceřov, která je v současné

době

v soukromém

vlastnictví

a

jen

těņko

přístupná,

popisuje

průvodcovským stylem útlá kniha z roku 2007 Gotická tvrz a zámecká pevnost Kaceřov.38

V poslední skupině jsou zahrnuty literární zdroje, ve kterých se nalézají zmínky o uspořádání arkád, typů podpěr, jejich pouņití a řazení. Italské vily a jejich členění průčelí přibliņuje kniha The Villa in the Life of Renaissance Rome.39 Mezi nesčetným mnoņstvím římských vil je zde popisovaný i Belvedér ve Vatikánu, který, jak upozorňuje Jan Baņant ve své knize Pražský Belveder a severská renesance, 40 je nejstarńím příkladem pouņití pilířů na průčelí stavby. O vilách a jejich formách se dočítáme v knize od Jamese Ackermana, The Villa, Form and Ideology of Country Houses. 41 Tato publikace představuje vývoj vil od antiky aņ do 20. století, přičemņ neopomíjí renesanční stavby. Z české literatury je dobré jeńtě jednou připomenout knihu Jana Baņanta, kde věnuje pár odstavců typům arkád a jejich významu. Důleņitým zdrojem je kniha Sebastiano Serlio, Architect42 od Sabine Frommel, ve které se čtenáři seznámí hlavně s francouzským prostředím a zámkem Ancy le Franc. Sloupovému řazení, stejně tak jako porovnání kladí, hlavic či říms v díle italského architekta Bramanta, se věnuje studie Die Säulenordnungen bei Bramante.43 Sborník článků Ordnung und Wandel in der Römischen Architektur der Frühen

35

LÍBAL 1983. VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ 1944. 37 MUK 1992. 38 ROŅMBERSKÝ/NOVOBILKSÝ 2007. 39 COFFIN 1979. 40 BAŅANT 2006. 41 ACKERMAN 1995. 42 FROMMEL 2003. 43 NESSLRATH 1990. 36

15

Neuzeit44 obsahuje studii hodnotící řazení sloupů a vývoj členění kladí od dob renesance aņ do doby barokní. Dobové renesanční spisy o architektuře jsou v českých knihovnách dostupné jen poskromnu. Starý tisk traktátu od Sebastiana Serlia z roku 1551 vlastní knihovna Ústavu pro dějiny umění FF UK. Tato archiválie byla nedávno restaurována a přístup k ní je omezen. Stejná knihovna ovńem nabízí moņnost studovat knihy od Sebastiana Serlia,

45

neboť zakoupila nově vydaný přetisk knih o architektuře. První díl

dvousvazkového vydání obsahuje Knihy I.–V., zatímco v druhém díle je přetińtěna Kniha IV. a VII., spis o vojenských stavbách a kniha o vstupních portálech, přičemņ vńechny texty jsou přeloņeny do angličtiny. Trend digitalizace starých tisků v kombinaci se snadným přístupem do evropských knihoven přes internet poskytuje moņnost studovat traktáty od různých autorů a v rozličných jazykových mutacích. Univerzita v Heidelbergu46 zpřístupňuje na svých internetových stránkách Serliovy knihy vydané roku 1584 v německém jazyce. Digitalizovaná forma traktátů dostupná na stránkách Glasgow School of Art 47 nabízí knihy v různých formátech, a tudíņ je i moņné digitální knihy nahrát do elektronických čteček či tabletů. Nejlepńím internetovým zdrojem je, dle mého názoru, francouzská databáze rukopisů a tińtěných novověkých knih o architektuře.48 Tento zdroj vznikl za přispění francouzské organizace Institut National d'Histoire de l'Art. Obsah jmenovaných stránek přináńí přehledně, abecedně podle autorů, digitalizované spisy nejen francouzského původu, ale i mnoho jazykových variant a jejich různá vydání. Nalezneme zde tedy nejen vńechny knihy Sebastiana Serlia v italńtině, němčině, holandńtině či angličtině, ale také spisy od Du Cerceau, Albertiho či Hanse Bluma. Virtuální přístup do knihoven tedy přispívá k ńirńím moņnostem studování digitalizovaných starých tisků. Nejnověji se v českém prostředí věnuje traktátům a jejich vlivu na domácí architekturu článek Ondřeje Jakubce Sebastiano Serlio a renesanční architektura

44

SCHELBERT 2011. SERLIO 1996; SERLIO 2001. 46 http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/serlio1584 47 http://archive.org/details/firstbookeofarch00serl 48 http://architectura.cesr.univ-tours.fr/ 45

16

v českých zemích.49 Hned v úvodu článku autor odkazuje na starńí literaturu rozebírající toto téma.

49

JAKUBEC 2005.

17

3. ZÁKLADNÍ

STAVEBNÍ

TYPY

A

FORMY

RENESANČNÍ

ARCHITEKTURY A JEJICH VÝVOJ

3.1

Zámek, nádvoří, arkády Vývoj renesančního slohu v zaalpských zemích je rozdílný od Itálie, a to jiņ tím

prostým faktem, ņe Itálie je zemí původu tohoto slohu, zatímco „na severu se renesance nerodí, nýbrņ je přejímána – můņeme říci suchou cestou – z umělecké vyčerpanosti […]―50 Renesanční architektura na sever od Alp čerpá své podněty z několika zdrojů, které jsou důleņitým pramenem k poznání „české renesance―, jenņ mísí převzaté prvky s domácí tradicí. Tyto vlivy v kombinaci s různou úrovní odborné znalosti stavitelů působily i na podobu zámeckých staveb a jejich nádvoří. Antické stavby jsou základní inspirací renesančního tvarosloví. České prostředí vńak není obdařeno tímto druhem památek a tudíņ se k nám vlivy antiky dostávaly opět jen nepřímou cestou. Neopomenutelnou roli plnily architektonické traktáty, které přibliņovaly stavby minulé i současné a slouņí jako jeden z hlavních zdrojů. V období, kdy byl kladen důraz na vzdělanost, se myńlenky o renesančním slohu či novém způsobu ņivota v reprezentativních vilách přenáńely právě pomocí literárních spisů. Ať jiņ se jednalo o literaturu současnou či vydávání objevených antických spisů, jejich studium vedlo k ńíření renesančního slohu. V neposlední řadě lze hledat východiska k architektonickým počinům v renesančních zahraničních, předevńím italských, stavbách z konce 15. a hlavně počátku 16. století. Podíl italských stavitelů v českém prostředí je značný převáņně v první polovině 16. století. Ačkoliv zde nepůsobí osobnosti zvučných jmen, ale spíńe se do zaalpských zemí vydávají stavitelé, kteří nenalezli uplatnění ve své zemi, lze předpokládat alespoň částečnou znalost italské soudobé architektury. Nový stavební typ, zámek, nestojí odděleně od předeńlého vývoje, ba právě naopak přímo vychází z dřívějńích stavebních typů, kde je také moņné hledat inspirace pro vybrané objekty. Hlavní zdroje, ze kterých zámecká architektura vychází, jsou: opevněný měńťanský dům (obytná, rodová věņ), středověký hrad […] a římská vila.51 V italském prostředí vńak nenalezneme zámecké stavby obdobného charakteru jako 50 51

FREJKOVÁ 1941, 24. KOCH 1998, 289.

18

v českém prostředí. Vývoj stavebních prvků v nańem prostředí byl přece jen ovlivněn bouřlivými okolnostmi válek a přetrvávajícím pouņíváním gotického tvarosloví. V Itálii se oblibě těńily reprezentativní příměstské vily (vila suburbana) a paláce. Italské rozvrņení

renesančních

vil

ovládala

přísná

symetrie

a

harmonie.

Ačkoliv

architektonické prvky vycházely z antických příkladů, dispozice vil neodpovídala římskému starověkému příkladu.

Antické stavby totiņ nebyly osově souměrné a

nedosahovaly harmonického rozvrņení místností.52 Vily a paláce plnily obdobnou funkci jako zámecká ńlechtická sídla, funkci obytnou a správní, a právě zde je moņné hledat inspiraci pro zámeckou architekturu. Příměstské vily slouņily k relaxaci, pobytu majitelů mimo město, avńak nebyly celoročně obydlené, stejně tak jako české lovecké zámečky, jejichņ funkce byla obdobná. Odkazy k architektuře, která předcházela či inspirovala zámecké stavby, se dají sledovat i v rozdílných jazykových mutacích pro označení tohoto druhu stavby. Anglický termín „palace― či ńpanělské „palacio― odkazuje k vile či paláci, zatímco návaznost na hrady – kastely připomíná italské slovo „castello―.53 Stejně tak jako stavební typ – zámek, vychází ze starńích typů staveb, i budované zámecké komplexy navazovaly na hradní 54 stavby a jejich přestavování je téměř pravidlem. Vzhledem k výraznému trendu přestavování hradů na zámecké objekty bylo velmi těņce dosaņeno pravidelného půdorysu a zámky mají různé tvary, např. tvar písmene U spatříme v Nelahozevsi, či dvoukřídlou dispozice ve tvaru písmene L bylo moņné nalézt na Mělníce před barokní úpravou zámku. Přestavby, které jsou v nańem prostředí tak časté, oproti výstavbě nových zámků tzv. na zelené louce, nejsou vńak ničím výjimečným ani v Itálii. Vhodné umístění či tradice místa vedla k přestavbám starńích staveb na nová sídla. Jedním ze zářných příkladů je známá vila Barbaro v Maseru, jejíņ úprava navázala na původní tvrz, kterou dokládá dochovaný středověký krb v centrálním bloku vily. 55 Andrea Palladio při navrhování vil zastával dva typy 52

ACKERMAN 1995, 26. Poznání dispozic antických vil přineslo objevení Herkulánea a Pompejí. Města byla odkrývána od počátku 18. století, tudíņ renesanční architekti znalost těchto památek postrádali. Jedním ze známých příkladů v době renesance byla Hadriánova vila v Tivoli. In: ACKERMAN 1995, 24, 26. 53 KOCH 1998, 507. 54 Středověké hrady v návaznosti na vojenské kastely, vyuņívaly nejen prvek hradebního opevnění, ale také půdorys vojenského leņení, který byl ve tvaru čtverce či obdélníku. In: KOCH 1998, 293. 55 TAVERNOR 1991, 46.

19

dispozice. Prvním je dispozice směřující podle jedné osy, kdy jsou místnosti hierarchicky komponované v jedné linii od nejdůleņitějńího prostoru, jenņ je umístěn ve středu, aņ po uņitkové prostory nacházející se na okraji osy. Příkladem této dispozice je právě vila Barbaro. Druhý typ pouņívané dispozice vilových staveb je v nańem prostředí velmi rozńířen. Jedná se o velký stavební blok s pravidelným středovým nádvořím, kolem kterého jsou rozmístěny obytné prostory.56 Právě prvek nádvoří a jejich vnitřní prostorové členění je základním sledovaným prvkem v této studii. Pravoúhlá nádvoří doplněná polootevřenými chodbami nejsou ovńem v renesanci také ničím překvapivě novým. Jiņ římská obytná architektura, navazující na řeckou tradici, vyuņívala ústředního pravoúhlého dvoru, jenņ tvořil základ obytných domů. Římská vila, jako jeden z inspiračních zdrojů pro renesanční vily a přeneseně i zámky, rozpracovává motivy peristylu. Prostor zvaný peristyl – rozlehlejńí zadní část domu čtvercového půdorysu se sloupovým ochozem a ve středu situovanou nádrņkou na vodu, byl součástí větńiny vil. Okolo peristylu byly situované obytné a hospodářské prostory a ochoz, který obdobně jako arkádová chodba, umoņňoval přístup do těchto prostor.57 V následujících staletích je pravoúhlý prostor propojen i do sakrální architektury. V raně křesťanské a později i středověké architektuře, orientující se převáņně na církevní stavby, motiv pravoúhlého dvora nevymizel. Čtvercový prostor se uplatnil před křesťanskými bazilikami nebo v kláńterních komplexech v podobě rajské zahrady s ochozem a kańnou ve středu dvora. Od antiky přes středověk přetrval tento typ prostoru, ať uņ tomu bylo v profánní nebo sakrální architektuře. Více či méně se objevoval a uplatňoval aņ do doby renesance, kdy je znovuobjeven a často se vyuņívá jako nádvoří vil, paláců a venkovských sídel. Čtvercové nádvoří v době renesance je neodmyslitelně spojeno s arkádovými chodbami, které slouņily jako spojovací chodba a přiváděly obyvatele domu do komnat. Otevřené chodby, které prolamují zámecká nádvoří nelze povaņovat za interiér, ale ani za exteriér. Prostor otevřeného nádvoří odkazuje spíńe k teplému klimatu Itálie, a také proto byly arkády v českém prostředí často zazděny. Na tuto obvyklou praxi uzavírání arkádových chodeb bude více poukázáno v dalńích kapitolách.

56 57

TAVERNOR 1991, 54–55. KOCH 1998, 292;346; SYROVÝ 1974, 98.

20

Návrat k arkádovému ochozu uskutečnil Filippo Brunelleschi na stavbě Nalezince ve Florencii. Ačkoliv tvarosloví této chodby ve Florencii neodpovídá sledovaným vzorům na vybraných českých stavbách, důleņitost této stavby se nedá popřít. Architekt připomněl nejen stavební tvarosloví, ale při navrhování kryté chodby Nalezince měl jistě na paměti i sociální funkci tohoto prostoru. Krytá chodba se stala místem setkávání, slouņila jako komunikace přivádějící návńtěvníky do interiéru budovy či k ukrytí se před sluncem. Nejen vhodné klimatické podmínky, ale také úvahy o sociálním postavení obyvatel, o místě kde se budou moci volně setkávat, vedli humanistického architekta k pouņití této stavební formy. 58 Zámecké arkády sice neslouņily jako veřejný prostor pro setkávání obyvatel města, ale jejich funkce komunikace se zachovala. V jejich pouņití se spojuje reprezentativní funkce, kdy arkády představují moderní architektonický prvek, spolu s funkcí soukromé komunikace vyuņívané obyvateli zámku.

58

LETTS 1981, 24.

21

4. STAVEBNĚ HISTORICKÝ VÝVOJ VYBRANÝCH ČESKÝCH KRÁLOVSKÝCH ZÁMECKÝCH STAVEB Seznámení se stavební historií jednotlivých objektů je důleņité z hlediska vývoje staveb a časového zařazení vzniku jednotlivých částí zámku. Připomenutí majitelů, jejich postavení či kontaktů můņe pomoci nalézt shodné rysy při vzniku vybraných staveb. Poukázání na okolnosti výstavby objektů, obdobně tak i přiblíņení výrazných stavebních částí, jako jsou právě sledované arkády, můņe poodhalit určité shodné prvky či naopak výrazné nesoulady. Z tohoto důvodu zde uvádím důkladný vhled do stavebně historického pozadí vybraných zámeckých staveb, přičemņ se nejvýrazněji zaměřím na sledované renesanční období. Vybrané zámecké stavby vznikaly po dlouhá staletí a současnou podobu jim vtisklo mnoho stavebních úprav. Nelze seřadit tyto stavby podle důleņitosti, neboť kaņdá stavba oplývá svou jedinečností. Stavby budu tedy řadit podle abecedního pořádku v pořadí Brandýs nad Labem, Kostelec nad Černými Lesy a zámek Poděbrady. Vńechny sledované stavby byly kolem poloviny 16. století v majetku panovníka, a tudíņ dle dobové praxe na jejich výstavbu dohlíņeli královńtí stavitelé. V Praze na panovnickém dvoře pracoval od roku 1535 Ital Giovanni Spazio, který přińel z Vídně. Paolo della Stella po svém příchodu do Prahy v roce 1537/1538 nejprve spolupracoval s vlańským zedníkem Giovannim Spaziou. Později se vńak stal hlavním stavitelem při realizaci královského Letohrádku a pro Ferdinanda I. pracoval aņ do své smrti v roce 1552. Následujícím stavitelem Praņského hradu byl jmenován Hans Tirol, který v této funkci setrval „jen― do roku 1556. Německého původu byl stavitel Bonifác Wolmut, působící jako stavitel Praņského hradu v letech 1556–1570. V druņině Bonifáce Wolmuta pracoval i poslední sledovaný zednický mistr Ulrico Aostalli. Tento stavitel zaujal místo Bonifáce Wolmuta po jeho odchodu do penze.59 Fakt, ņe královńtí stavitelé dohlíņeli na stavby v majetku krále, ovńem neznamená, ņe je moņné tyto muņe automaticky ztotoņňovat s architekty staveb. Jak je ukázáno ve stavebně historickém vývoji, situace okolo návrhů byly sloņité a často není lehké určit jejich autora. Královńtí stavitelé s jistotou dohlíņeli na kvalitu vykonané

59

VLČEK 2004, 29–31, 611, 624, 664, 719.

22

práce, dodrņování vybraného materiálu či termínů, avńak nelze je jednoznačně povaņovat za autory architektonických návrhů. Stavitelé vykonávající realizace staveb mohli také zasáhnout do podoby objektů, avńak ani hlavní stavitelé nemuseli být totoņní s architekty staveb. Na stavbě královských zámků se tedy teoreticky mohly podílet tři osoby, architekt, stavitel a dohlíņející královský stavitel.60 Proto i přes znalost hlavních hradních stavitelů není jednoduché jednoznačně poukázat na architekty, kteří navrhli podoby nádvoří. Sám investor také často zasahoval do plánů stavby. U loveckých zámků stojících mimo centrum je nicméně obtíņné říci, zda jim Ferdinand I. věnoval tolik zájmu a zaobíral se jejich podobou.

4.1

Brandýs nad Labem Město Brandýs nad Labem, v jehoņ historickém centru se nalézá jeden ze tří

vybraných zámků, je situováno severovýchodně od Prahy. Leņí ve Středočeském kraji v okrese Praha – východ. Toto město je, a i v renesanční době bylo, relativně snadno dostupné z uměleckého centra nańí země, z Prahy. Společně se Starou Boleslaví vytváří dvojměstí, které se rozprostírá podél toku řeky Labe. Právě tato řeka dělí pomyslné jedno město na dvě části s rozdílnými jmény Brandýs a Stará Boleslav. Městečko Brandýs, které vzniklo na cestě z Prahy do Staré Boleslavi, bylo zaloņeno mezi lety 1290 – 1304. Strategické umístění tohoto městečka na nejdůleņitějńím přechodu přes řeku Labe v úseku od Poděbrad aņ k Mělníku poukazuje na význam tohoto místa jiņ v raném středověku. Brod poskytoval moņnost cestování z Prahy aņ do Luņice a v 18. století se Brandýs stal křiņovatkou cest vedoucích z Dráņďan do Vídně. Na počátku 14. století se brod dostal do majetku Jana z Michalovic, který s největńí pravděpodobností inicioval stavbu mostu na místě brodu a na skále nad brodem zaloņil hrad. Středověké městečko bylo obdařeno mnoha právy, jako bylo právo na vaření piva, výsadní právo na solný obchod či právo konání trhů. Veńkerá privilegia byla potvrzena v době Ferdinanda I. a v roce 1581 Rudolf II. povýńil městečko na město.61 Brandýský zámek se tyčí nad řekou Labe nad místem původního brodu. Jedná se o zámeckou stavbu, kterou tvoří čtyři křídla a mohutná severozápadní věņ. Dispozici zámku [2], vznikajícího postupnými přístavbami, tvoří nepravidelný čtvercový půdorys s nádvořím. Čtyři zámecká křídla se obracejí do světových stran, přičemņ vstup do 60

Odlińnost architekta a stavitele je doloņena i u realizací na praņském hradě. Jiņ u Letohrádku v Praze existují domněnky, ņe návrh přivezl Paolo dela Stella z Janova a on sám nemusel být jeho autorem. 61 KUČA, 1996, 212–216.

23

zámeckého areálu se nachází ve středu jiņního křídla. Mohutnost zdí původního hradu je snadno čitelná jiņ při prvním pohledu na stavbu a i přes snahu vyváņenosti a harmonie je stále patrná členitost původního hradu skrytého ve východním křídle. Zahrady rozprostírající se na východ od zámku a propojené se stavbou krytou chodbou byly z velké části vysázeny a upraveny za vlády Rudolfa II. Osídlení oblasti kolem řeky Labe je známo z dřívějńí doby, neņ je období, kdy se dozvídáme o hradu v Brandýse nad Labem. První zmínky o hradním objektu, který předcházel dneńní zámecké stavbě, mluví o počátku 14. století. Ačkoliv se v pramenech vyskytují poznámky dokonce o dvou Hrádcích, předpokládá se, ņe ani jeden netvořil základ sledovaného hradu. Hrad nad brodem, později mostem, byl pravděpodobně na začátku 14. století nově vystavěn. Prvními pány tohoto hradu a přilehlého městečka byli Páni z Michalovic. Jak jiņ bylo řečeno, o stavbu hradu i nového mostu se zaslouņil Jan z Michalovic a prvním v pramenech doloņeným majitelem hradu je jeho vnuk, nesoucí stejné jméno Jan.62 Hrad tvořily dvě obytné věņe, které jsou dnes součástí východního křídla. 63 Půdorys odhaluje předsunutí jiņnějńí věņe více na východ, směrem k brodu. Toto vychýlení se projevuje také v konečném půdorysu zámku i přes pozdějńí snahy symetrické dispozice. Panstvo z Michalovic vlastnilo hrad, s malými přestávkami, aņ do roku 1468, kdy zemřel poslední muņský dědic tohoto jména a tím celá Michalovická větev vymírá. Majetek připadá Magdaleně z Michalovic, provdané za Jana Tovačovského z Cimburka. V poslední třetině 15. století a na počátku 16. století dońlo k výrazné úpravě hradu a přistavění dalńích pater a křídel. Do roku 1508 byl hrad rozńířen o severní křídlo, které navázalo na obrannou zeď pocházející pravděpodobně jiņ ze 14. století, a východní křídlo hradu bylo prodlouņeno směrem na jih. S budováním a úpravami severního křídla se pokračovalo i nadále a to za druhé manņelky Jana Tovačovského, Johanky z Krajku. I tato ņena se podruhé provdala a jejím manņelem se stal Jan ze Ńelnberka.64 Pomoc při dataci hradních stavebních částí poskytují sdruņené znaky cimbursko-krajířský a krajířsko-ńelnberský na arkýři a ostění jednoho z oken v severovýchodním nároņí křídla zámku. Pronikání renesančních prvků se na stavbě v Brandýse začalo projevovat obdobně jako v Praze tvary oken. Spíńe v dekorativní, neņli tektonické funkci, si

62

LÍBAL 1983, 2. POCHE 1977, 115. 64 LÍBAL, 1983, 3–4, 148–149. 63

24

můņeme povńimnout renesančního tvarosloví na velkém třídílném okně v prvním patře staré věņe ve východním křídle. Pronikání renesanční typologie jistě ovlivnilo i spojení zámku s rodem Tovačovských, jehoņ kontakty sahaly pravděpodobně aņ do budínského prostředí.65 Bezdětné manņelství Johanky z Krajku a Jana ze Ńelnberka zapříčinilo, ņe panství připadlo bratru jmenované, Kunrátu Krajíří z Krajku. Zlomový okamņik nastal v roce 1547. Brandýský pán Arnońt Krajíř vystoupil proti Ferdinandovi I. a výsledkem byla konfiskace panství. Ferdinand I. měl o brandýské panství zájem jiņ dříve, v době kdy byl zámek v majetku Kunráta Krajíře. I Kunrát se hlásil k Jednotě bratrské a zastával se jí u Ferdinanda I. Aby si naklonil krále, pozval ho na myslivost v brandýských lesích. Lov se údajně králi tak zalíbil, ņe zatouņil panství koupit. Existují domněnky o jednání z roku 1537, které mělo vést ke koupi panství, avńak Krajíř k prodeji nepřistoupil.66 Panství připadlo Ferdinandovi aņ o deset let později, při potrestání Arnońta Krajíře. Ferdinandův majetek byl obohacen o hrad tvořený východním a severním palácovým křídlem a jedním rozestavěným křídlem. V tomto období pracoval pro rod Krajířů z Krajku italský stavitel Matteo Borgorelli, působící v Brandýse a okolí. Stavebně historický průzkum mluví o výstavbě jiņního křídla v letech 1547–1548, kdy byl Matteo Borgorelli přijat do sluņeb panovníka. Jeho rozestavěné dílo pro původního majitele Arnońta Krajíře, které bylo dokončeno aņ po konfiskaci majetku, je ztotoņňováno se stavbou jiņního křídla.67 Jiná literatura uvádí, ņe jiņní křídlo vzniklo aņ po vztyčení západního arkádového křídla, mezi lety 1563–1565. 68 Hrad údajně podvakrát vyhořel, v roce 1552 a 1562,69 a některé zdroje uvádí stavbu jiņního křídla právě aņ po druhém poņáru, kdy se v roce 1563 mluví například o opravě či znovupostavení jihovýchodního nároņí. 70 Ačkoliv tedy nedochází ke shodě, zda jiņní křídlo bylo stavěno dříve či později neņ západní křídlo, jiņ zmiňované západní křídlo s arkádami je shodně datováno mezi léta 1548–1554.71 Stavbu západního křídla vedl mistr Matteo Borgorelli, který pracoval podle modelu vyhotoveného mistrem Pavlem, 65

KRČÁLOVÁ 1954, 140, 142. SEDLÁČEK 1998, 156. 67 LÍBAL 1983, 153. 68 VLČEK 1994, 130; KRČÁLOVÁ 1954, 141. 69 KUČA 1996, 212. 70 LÍBAL 1983, 155. Ve starńí literatuře z počátku 20. století se mylně přiřazuje vznik jiņního a západního křídla aņ do doby Rudolfa II. V souvislosti se stavbou křídel je zmiňován Vlach Vostalis de Sala. In: PODLAHA/ŃITTLER 1901, 142. 71 VLČEK 1994, 130. 66

25

pravděpodobně Paolem della Stellou. Křídlo prolamuje směrem do nádvoří arkáda [3], kterou v přízemí nesou pilíře a v prvním patře jsou oblouky podpírány zdvojeným rytmem toskánských sloupů. Kolem poloviny 16. století jsou v dokumentech o stavbě v Brandýse zmiňováni tři kameníci, jiņ řečený Pavel (patrně Paolo della Stella) kameník Tomáń a Bernard Morossy. Poslední jmenovaný pracoval na zámku aņ do roku 1557, kdy odeńel do penze.72 Poņár v roce 1552 zasáhl rozestavěný zámek, ale o jeho důsledcích panují různé názory. Ačkoliv v některých starńích knihách je uváděn jako ničivý, 73 nedońlo dle dokumentů po poņáru k mnoha opravám. Buď tedy jeho následky nebyly tak velké, nebo nebylo dostatečné mnoņství peněz na opravy. Mistr Matteo Borgorelli zmiňuje v listinách, ņe sám se svými pomocníky čekal, kdy král začne po poņáru stavět. Z této poznámky se dá odvodit pravděpodobná potřeba oprav, utajený vńak zůstává důvod prodlevy ve stavební činnosti. Dalńí upomínkou na potřebné úpravy po poņáru je pověření Hanse Tirola v roce 1553 k vypracování návrhů k stavbě v Brandýse a Poděbradech.74 Mistr Matteo Borgorelli, jehoņ celý ņivot je spojen s Brandýsem nad Labem a okolím, pracoval na zámku s jistotou jiņ pro rodinu Krajířů. Dokládá to ņádost o 48 kop grońů za vykonané dílo, kterou podal mistr právě v době, kdy dońlo k převodu majetku na královskou komoru. Matteo Borgorelli na zámku pracoval společně s patnácti pomocníky, jak uvádí jiņ Jarmila Krčálová.75 O významném postavení tohoto Vlacha svědčí i ņádost z roku 1548 o povolení postavit kamennou světnici, kde by mohl pracovat. Prkenná bouda z doby minulé mu jiņ nedostačovala a nebyl s ní spokojen. Dům se dvěma světnicemi a čtyřmi komorami na neznámém místě byl postaven pro mistra Borgorelliho, ačkoliv povolenu měl pouze jednu světnici. Podíl a dohled Paola della Stelly nad prací mistra Mattea Borgorelliho je patrný z dochovaných dopisů, v kterých se mimo jiné jednalo o druhu materiálu pouņitého na stavbu zámku v Brandýse nad Labem. Zatímco Matteo Borgorellli navrhoval levnějńí variantu cihel, Paolo della Stalla prosazoval pevný lomený kámen. Korespondence vypovídá také o jiņ zmíněném modelu od Paola della Stelly vztahujícímu se k Brandýsu

72

KRČÁLOVÁ 1954, 138, 144–145. PRÁŃEK 1908, 75. 74 KRČÁLOVÁ 1954, 138. 75 KRČÁLOVÁ 1954, 137. 73

26

nad Labem. Není zcela jisté, ņe se model vztahoval k zámku, mohlo se jednat i o jiné stavení ve městě, avńak první varianta je pravděpodobnějńí. Dohled nad stavbou převzal po smrti mistra Paola dela Stelly v roce 1552 Hans Tirol. Od roku 1554 se práce přesunuly do interiéru, coņ nasvědčuje faktu, ņe stavba byla z velké části hotova.76 Účty za interiérové práce udávají platby tesařům či výdaj za zasklení oken praņskému sklenáři Faltýnovi Semmerovi.

77

Císař Ferdinand I. v roce 1559 udělil mistru

brandýského zámku doņivotní provizi, coņ je jen dalńím důkazem dobrého postavení Mattea Borgorelliho.78 Matteo Borgorolli pracoval na panství a jeho opravách i po poņáru v roce 1562 a z této doby existují dochované zmínky o jeho návrzích na stavbu. 79 Západní či jiņní křídlo zámku uzavřelo čtvercovou dispozici nově vybudovaného reprezentativního sídla. V 60. letech 16. století dońlo jeńtě k výstavbě pater severního a východního křídla, tudíņ celý zámek dostal podobu dvoupatrového stavení. 80 Nejstarńí část východního křídla, původní hradní gotická věņ, byla roku 1565 sníņena taktéņ do výńky druhého patra a hlavní věņí se stala severozápadní nároņní věņ z let 1563–1565. Do roku 1572 byly dokončeny veńkeré práce na zámeckém objektu spojené jak s výstavbou, interiérovými úpravami zámku, tak i opravami po poņáru.81 Most na místě brodu, k jehoņ obraně hrad pravděpodobně vznikl, dostal také renesanční charakter, kdyņ byl v roce 1568–1569 znovu vybudován. Realizace mostu je opět připisovaná staviteli zámku, Matteu Borgorellimu. I most dostál mnoha přestaveb, coņ zapříčinilo ztrátu jeho původní renesanční podoby.82 Zámek i nadále zůstal v majetku českého krále a císaře Rudolfa II., za kterého dochází k dalńím úpravám převáņně v okolí zámku. Reprezentativní zahrada a její architektura vznikala v období od 80. let 16. století do roku 1602. Zahradní stavby souņící k zábavě a odpočinku patrně navrhl Hector de Vaccani a na realizaci se spolu

76

LÍBAL 1983, 5–17. Hlavní výstavba mohla být dokončena jeńtě dříve, jak upozorňuje Eva Ńamánková ve své knize: „sgrafito s letopočtem 1550 v přízemí schodińtě dokazuje, ņe křídlo lodņie bylo hotovo jeńtě před velkým poņárem rozestavěného zámku v roce 1552.― In: ŃAMÁNKOVÁ 1961, 38. Nutno dodat, ņe zmiňované sgrafito s letopočtem se dnes jiņ na výzdobě schodińtě nenachází. 77 LÍBAL 1983, 5–17. 78 KRČÁLOVÁ 1954, 151. 79 LÍBAL 1983, 5–17. 80 LÍBAL 1983, 154–156. 81 POCHE 1977, 116. 82 KUČA 1996, 217.

27

s ním podílel kameník Giovanni Antonio Brocco. 83 Pro pohodlný a neruńený přístup panovníka do zahrad byl zámek spojen s místem relaxace krytou chodbou. Práce samozřejmě probíhaly pod dohledem stavitele praņského hradu Ulrica Aostalli. 84 Letohrádek a zahradní míčovna byly zničeny jiņ roku 163985 v průběhu třicetileté války. V zahradě se z tohoto rudolfínského období zachovala pouze manýristická terasa. Terasové zahrady pocházejí z roku 1590 a opět je realizoval kameník G. A. Brocco, tentokrát pravděpodobně podle plánů Giovanniho Gargiolliho. Zahradu dále zdobily kańny a nacházelo se zde i vivárium a voliéra.86 Pozdní renesanční úpravy zámku končí k roku 1608. Do tohoto roku zde pracoval bratr hlavního praņského architekta, kameník Antonio Filippi. Pod dohledem a pravděpodobně i podle návrhů bratra zde vypracoval mnoho kamenických detailů, ostění či okenních říms. Existuje domněnka, ņe právě před rokem 1608 za účasti Antonia a Givanniho Maria Filippi, dońlo k zazdění arkádové lodņie prvního patra [3]. Promyńleně vloņená okna a nadokenní římsa, jenņ je propojena s hlavicemi sloupů, odkazuje ke zkuńeným tvůrcům. 87 Za třicetileté války byl zámek několikrát obléhán, dobit, ničen a znovu opravován. Největńí ztrátou z této doby jsou zahradní stavby, Míčovna a Letohrádek, které zanikly. Z přelomu 17. a 18. století se dochovalo velmi málo zpráv, důleņitost zámku pravděpodobně klesla a na počátku 18. století bylo královské panství pronajato bohaté ńlechtě. Pronájmy končí v 20. letech 18. století, kdy dochází k úpravám interiérů u příleņitosti plánované návńtěvy Karla VI.88 V souvislosti s arkádami existují názory badatelů, jenņ přisuzují zazdění arkád aņ do doby barokní. Ve 30. letech 18. století prováděl na zámku vnitřní úpravy Frantińek Maxmilián Kaňka a i při této příleņitosti mohla být vloņena okna do arkádových oblouků.89 Zámek patřil panovníkům aņ do roku 1864, kdy byl prodán rakouskému arcivévodovi toskánskému Leopoldovi II. Od poloviny 18. století aņ do roku prodeje o století později docházelo převáņně k úpravám interiéru zámku. V průběhu první poloviny 18. století slouņila část druhého patra jako byty pro penzionované důstojníky a 83

POCHE 1977, 115. LÍBAL 1983, 19. 85 VLČEK 1994, 130. 86 KRČÁLOVÁ 1989, 167. 87 LÍBAL 1983, 158. 88 LÍBAL 1983, 35–37. 89 VLČEK 1994, 130. 84

28

k tomuto účelu byla také značně přizpůsobena.90 Poslední výraznějńí stavební úprava byla provedena v roce 1873, kdy bylo přestavěno horního patro věņe. 91 V době přestavby vlastnil panství velkovévoda Toskánský Ludvík Salvátor, který pobýval v Brandýse aņ do své smrti v roce 1915. Před první světovou válkou zakoupil zámek v Brandýse císař Karel I. Rakouský. Zámek jako habsburský majetek připadl po válečných střetech nově vzniklé Československé republice a záměrem bylo sídlo upravit na letní rezidenci prezidenta. Architekt Kamil Hilbert byl pověřen tímto úkolem a z této doby pochází zmínka o arkádách, které by dle doporučení měly zůstat zazděny, neboť jsou takto jiņ usazené od počátku 18. století. 92 K úpravě na letní sídlo prezidenta Československé republiky nakonec nedońlo a zámek byl vyuņíván jako kancelářská a dílenská budova Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. K opravám pozdně gotického ostění a také několika vrstev sgrafitové výzdoby přistoupili restaurátoři v letech 1937 – 1944.93 Dalńí zásah do celistvého areálu zámku, zahrady a přilehlých hospodářských stavení nastal v roce 1967 při oddělení části parku nově určeného k výstavbě budov Pedagogické fakulty UK. V ne zcela dobrém stavu převzalo zámek od státu v roce 1995 město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a od této chvíle se snaņí o rekonstrukci a znovuoņivení této památky. V roce 2004 dońlo k historicky prvnímu otevření zámku pro veřejnost, v jejímņ rámci je zpřístupněno jedno reprezentativní patro. Na zámeckém objektu bylo uskutečněno několik rekonstrukcí, obnoveny omítky, kaple či Rudolfinská chodba vedoucí ze zámku do zahrady. Zřetel v obnově je kladen také na přilehlou zahradu, která je nedílnou součástí areálu.94

4.2

Kostelec nad Černými Lesy Město Kostelec nad Černými Lesy leņí ve Středočeském kraji v okrese

Praha – Východ, v dostupné vzdálenosti, přibliņně 30 km, na východ od Prahy. Jméno tohoto města, Kostelec, zřejmě odkazuje na zděnou chrámovou stavbu s opevněním, která se zde nacházela od nepaměti.95 Přídomek města má také své opodstatnění. Město bylo, a stále z velké části je, obklopeno hlubokými a rozlehlými lesy, které poskytovaly příleņitost pro hony. Právě díky této přednosti si tuto oblast oblíbil Ferdinand I. Lokalita

90

LÍBAL 1983, 52–56. VLČEK, 1994, 130. 92 LÍBAL 1983, 57–63. 93 KRČÁLOVÁ 1954, 138. 94 http://www.brandyszamek.cz/ 95 LÍBAL 1981, 1. 91

29

poskytuje moņnosti pro rekreaci a nikdy se zde nerozvíjel ņádný větńí průmysl, coņ platí aņ dodnes. 96 Vesnice byla roku 1489 na ņádost Jindřicha z Kostelce povýńena na městečko. Vladislav II. Jagellonský zároveň udělil Kostelci právo konat trhy, vařit pivo a provozovat řemesla. Povýńen na město byl Kostelec někdy mezi lety 1802–1847. V průběhu staletí bylo také jméno městečka různě pozměňováno. V mapách či spisech se často objevuje pojmenování Černý Kostelec. Od poloviny 19. století se více prosazuje jméno Kostelec nad Černými Lesy, kterým se město nazývá dodnes.97 Zámecký areál, který se skládá z předzámčí, zámku a zámeckého kostela sv. Vojtěcha, je situován v severovýchodní části města. Samotný zámek tvoří čtyři křídla obklopující nádvoří, jehoņ dispozice je mírně obdélná [8]. Zámeckou stavbu obíhá obranný příkop. Vńechna čtyři nároņí hmoty zámku doplňují mohutné válcové věņe [15]. Zámecká křídla nejsou situovaná do světových stran, ale do světových stran směřují právě nároņní věņe. Zámecké křídlo se vstupním portálem tedy budu nazývat jihovýchodním křídlem. Před tímto křídlem se nachází předzámčí, původně předhradí. Předzámčí je odděleno od zámku příkopem, přes který vede k vstupnímu portálu v jihovýchodním křídle spojovací mostek. Nepravidelný půdorys budovy předzámčí se nejblíņe podobá písmenu U, na jehoņ vrcholy kolmo navazují dalńí dvě křídla. Ve vrcholu pomyslného písmene U je umístěn vstupní portál. Taktéņ k tomuto portálu vede mostek, který překlenuje příkop vyhloubený před touto budovou a spojuje předzámčí s městskou zástavbou. Zámek nebyl nově vystavěn, ale navazuje na starńí gotický hrad. První zmínky o hradu jsou spojeny s dobou Jana Lucemburského. Někdy na počátku 14. století byl dvorec přestavěn na hrad a následně roku 1325 ho Jan Lucemburský vyměnil s Jeńkem z Náchoda za Náchodské panství.98 Kostelec nadále spravovali synové Jeńka z Náchoda a to aņ do roku 1415, kdy jeden z potomků „prodal hrad celý s jednotlivými stavbami, zdmi a příkopem.―99 Hrad i ves Kostelec koupil Jan ze Smrņova, královský sekretář a ves zůstala v jeho drņení či v péči jeho potomků do roku 1492. Právě za jednoho z Janových synů, Jindřicha, se ves změnila v městečko s přísluńnými právy. Za nejstarńí část dřívějńího hradu, dnes zámku, je povaņováno severovýchodní křídlo zámku

96

http://www.kostelecncl.cz/index.asp KUČA 1998, 83, 87. 98 KUČA 1998, 83. 99 LÍBAL 1981, 2. 97

30

směřující ke kostelu. Usuzuje se tak jak z mohutné tlouńťky zdí, tak z blízkosti této hradní části ke kostelu.100 Přesná podoba gotického hradu není vńak nikterak známa. Panství s hradem koupil roku 1492 Slavata z Chlumu a Końumberka. Slavatové se starali o panství téměř padesát let, od roku 1497 aņ do roku 1547. Diviń Slavata, poslední majitel tohoto panství z rodu Slavatů, se pravděpodobně zapříčinil o pozdně gotické opravy hradu a vybudování hradního fortifikačního systému – barbakánu, jihovýchodně od nejstarńí části hradu směrem k městu.101 Povstání proti Ferdinandu I. ovlivnilo i správu panství v Kostelci nad Černými Lesy. Tehdejńí majitel Diviń Slavata vystoupil proti králi a výsledkem byla konfiskace panství v roce 1547 ve prospěch královské komory. V zápisech z této doby je stavba označována za zámek, avńak toto pojmenování nemusí nutně znamenat stavební rozlińení. Ferdinand I. si tento zámeček oblíbil pro jeho okolní rozlehlé lesy poskytující moņnost konání honů. 102 Snad i díky této Ferdinandově váńni dońlo k adaptaci zámku. K zásadní změně kosteleckého hradu na zámek dońlo po poņáru, který stavbu zasáhl v roce 1549. Podoba stavení před zmíněným poņárem není známá. Předpokládá se, ņe severovýchodní křídlo bylo vystavěno do výńky prvního patra.103 Obnova vyhořelé stavby v majetku krále Ferdinanda I. začala být plánovaná jeńtě tentýņ rok. Kostelec díky své poloze a okolním lesům měl slouņit jako lovecký zámeček pro krále a jeho potomky. Na opravách se podílela královská huť, přičemņ se předpokládá účast vńech hradních stavitelů. Otázkou zůstává, jaký byl jejich aktivní podíl na návrhu k vykonané stavbě, tak i dodrņení jejich případného návrhu. V majetku krále setrval zámek Kostelec nad Černými Lesy po dobu jedenácti let. Z důvodu ńpatné finanční situace bylo nakonec rozhodnuto královskou komorou o prodeji zámku. Nový majitel Jaroslav ze Smiřic, který byl teprve roku 1554 povýńen do panského stavu, jiņ o čtyři roky později, v roce 1558, zakoupil kostelecké panství. 104 Cena panství byla 60 000 tolarů. Jaroslav ihned navázal na započaté stavební práce, ovńem s novým záměrem přestavit zámek na trvalé sídlo, obnovit kostel a taktéņ upravit stavbu

100

VLČEK 1994, 53. LÍBAL 1981, 3. 102 LÍBAL 1981, 3–4. 103 LÍBAL 1981, 175. 104 NACHTMANNOVÁ 2003, 88. 101

31

předzámčí, které král nevěnoval pozornost. 105 Dokladem o dokončení renesančních úprav předzámčí v roce 1561 jsou erby nad portálem [19] v předzámčí, kde je kromě znaků patřících Jaroslavu ze Smiřic a jeho ņeně Kateřině z Hasenburka, vepsáno i toto datum.106 O konečné podobě zámku po výrazné renesanční úpravě na obytné sídlo nás informuje urbář z roku 1562. Je tedy moņno předpokládat, ņe v tomto roce byly jiņ stavební úpravy u konce. Urbář popisuje zámek jako dobře vystavěný, s dostatečným mnoņstvím pokojů a s novou zástavbou v předzámčí, která dříve plnila fortifikační funkci. Součástí zámku je podle urbáře také sladovna, pivovar, spilka a zahrada.107 Výstavbu zámku po ničivém poņáru tedy započala královská koruna, na kterou navázal nový majitel Jaroslav ze Smiřic. Nejprve byla snaha o výstavbu jihovýchodního vstupního křídla, jehoņ nádvorní stranu dodnes zdobí arkády v přízemí klenuté na pilířích, v prvním patře nesené pilíři s představenými polosloupy a sloupové v patře druhém [9]. Poté následovala obnova nejstarńí části zámku – severovýchodního křídla. V tzv. druhé fázi renesanční přestavby za Jaroslava ze Smiřic po roce 1558 bylo postaveno či dostaveno jihozápadní křídlo zámecké stavby a čtyřkřídlou dispozici dotvořila výstavba zcela nově vztyčeného severozápadního křídla. 108 Po roce 1558 dońlo také k úpravě nároņí a výstavbě nároņních rondelů [15], které původně nebyly součástí stavby v majetku Ferdinanda I.109 Toto hrubé naznačení stavebních postupů na zámku v Kostelci nad Černými Lesy jen v obrysech ukazuje výstavbu a vznik jeho dispozice. Ovńem tento nástin je velmi zjednoduńený, neboť není přesně známo, do jaké míry byl zámek při prodeji Jaroslavu ze Smiřic vystavěn a obnoven. 110 Taktéņ nelze s přesností říci, do jaké výńky dosahovala jednotlivá křídla. Stavba gotického hradu sahala pravděpodobně po první poschodí a renesanční přestavba přidala zřejmě druhé patro. Stavba druhého patra se ovńem zřejmě protáhla do počátku 17. století. O tom napovídá jak tektonické provedení arkád druhého patra, tak i portál vedoucí na tuto lodņii, 111 který se stylově řadí právě do počátku 17. století. Vńechna fakta bude

105

POCHE 1978, 108. LÍBAL 1981, 96. 107 LÍBAL 1981, 8. 108 KUČA 1998, 85. 109 ŃAMÁNKOVÁ 1961, 32–33. 110 Názory na výstavbu jihovýchodního křídla a předevńím nádvorních arkád se různí. Literární zdroje rozličně uvádějí dva hlavní názory. Jedním je dostavba křídla i arkád zámku v době, kdy jej vlastnil Ferdinand I. Druhý názor se přiklání k dostavbě či výstavbě arkádového průčelí dodatečně aņ za doby Jaroslava ze Smiřic. 111 VLČEK 1994, 41. 106

32

snadnějńí posoudit po důkladném seznámení se s veńkerými pouņitými formami architektury, jak u arkád, tak například i u zmíněných portálů. V pramenech je uvedeno, ņe hned po poņáru byl královskou komorou vyslán na zámek Hans Tirol. O účelu jeho návńtěvy vńak jiņ nevypovídají. Zůstává tedy utajeno, zda přináńí návrh na obnovu nebo je jeho účelem jen ohodnotit ńkody. 112 V druņině Hanse Tirola působil kameník Giovanni Campion, jehoņ jméno je také spojeno s kosteleckou stavbou v letech 1549–1553, kdy je zde doloņen jako hlavní kameník.113 Dalńí známé informace pochází z konce roku 1550, v kterém měly být vyplaceny nemalé částky mistru „Hanuńi zedníkovi na Kostelci― a následující rok ņádá o 1013 kop a 20 grońů pro mistra Jana zedníka. Částky dokazují rozsáhlé stavební práce na obnově zámku, ovńem o které části stavby se jednalo, to popis neuvádí. Práce v interiéru stavby jsou doloņeny roku 1552, kdy se o zaplacení hlásí truhlář mistr Linhart. Jméno mistra Jana de Finandta Vlacha provádějícího zednické práce na Kostelci, uvádí dochované prameny v roce 1553. Známa jsou i jména dvou muņů vykonávajících stavební dozor, tzv. přihlíņeč Pavel Ńtefan Leopart, který byl v roce 1553 vystřídán Janem Mariou.114 V roce 1553, kdy jiņ byla s největńí pravděpodobností hotová hrubá stavba, se zde uplatnil královský sklenář Valentin Ńemer či kovolitec Tomáń Jaroń, kterým bylo po ověření jejich práce Hansem Tirolem zaplaceno za vykonanou sluņbu.115 Po roce 1553 stavební práce zřejmě ustaly a k dalńí stavební fázi se přikročilo aņ po prodeji zámku. Jaroslav Smiřický pokračoval v rozestavěném díle a stavbou severozápadního křídla určil dispozici zámku. Výrazně zasáhl do hmoty zámku výstavbou nároņních rondelů, které evokují typ italského kastelu. 116 I po roce 1562, kdy úpravy skončily, vńak zámecká dispozice nebyla uzavřena, neboť délka severovýchodního křídla nebyla dostatečná. V roce 1562 jiņ s největńí pravděpodobností byly vybudované nádvorní arkády jihovýchodního křídla, jak nás informuje urbář z tohoto roku, mluvící o vystavěném zámku. 117 S úpravami zámku v době Jaroslava Smiřického je spojeno 112

LÍBAL 1981, 6. V článku Jarmily Krčálové je tento mistr jmenován Hanuń Compian. In: KRČÁLOVÁ 1954, 146. 113 VLČEK 2004, 96. 114 Jana Mariu spojuje Milada Lejsková-Matyáńová s Giovaniem Mariou Speciecasou. In: LEJSKOVÁMATYÁŃOVÁ 1956, 328. Jan Maria Speciacasa je uváděn také při stavbě Letohrádku v Praze v roce 1553 a v Kostelci pravděpodobně jen dohlédl na ukončení stavby a její kolaudaci. In: ŃAMÁNKOVÁ, 1961, 32. 115 LÍBAL 1981, 4–7. 116 ŃAMÁNKOVÁ 1961, 50. „Vojenský kastel je jednotný typ římského lehce opevněného pochodového tábora, chráněného valy, hradbami a věņemi.― In: KOCH 1998, 293. 117 KUČA 1998, 85.

33

jméno pozdějńího královského architekta Ulrica Aostalliho. 118 Jaroslav Smiřický, společně s Janem z Valdńtejna, si váņil práce Ulrica Aostalliho na tolik, ņe v roce 1560 poslal dopis Ferdinandovi I., v kterém doporučuje tohoto muņe do císařských sluņeb. V dopise uvádí, ņe jiņ po dvacet let Ulrico Aostalli119 pracuje dobře a spolehlivě ve sluņbách Jaroslava ze Smiřic. I tento fakt napovídá, ņe od roku 1558, kdy Jaroslav koupil panství, jistě vyuņíval odborných zkuńeností stavitele Ulrica Aostallise. 120 Pozornost byla v letech 1568–1569 věnována také gotické hradní kapli, která byla přebudována na rodovou kapli s hrobkou.121 Kostelecké panství zůstává v majetku Smiřických i po smrti Jaroslava v roce 1597. V následujícím období dochází k rychlému střídání majitelů z rodu Smiřických a v roce 1620 sídlo přebírá Markéta Saloména provdaná Slavatová. Markéta Slavatová ovńem po Bílé Hoře prchá do Saska a Kostelec měl být opět zabaven. O kostelecké panství vńak projevil zájem Albrecht z Valdńtejna, neboť byl se Smiřickými spřízněn, a stal se poručníkem tohoto statku. Jiņ roku 1622 dochází opět k prodeji panství a jeho novým majitelem se stává Karel z Lichtenńtejna a následně jeho syn Karel Eusebius. Za Karla Eusebia z Lichtenńtejna bylo panství uchráněno před zkázou třicetileté války a zámek pońkodily aņ vpády Ńvédů ke konci třicetileté války. Po změně poměrů a pádu Albrechta z Valdńtejna vyvstaly pochyby i o právu Lichtenńtejnů na zámek v Kostelci nad Černými Lesy. Roku 1654 byl zámek zabrán ve prospěch královského prokurátora, avńak Lichtenńtejni jiņ roku 1655 vykoupili panství zpět v zájmu zachování rodového majetku.122 O podobě zámku po polovině 17. století se nacházejí informace v urbáři, který byl sepsán roku 1677. Tento podrobný urbář váņící patnáct kilogramů je nazýván Zlatá kniha černokostelecká a je uloņen v archivu Národního muzea v Praze.123 K barokním úpravám zámku přistoupila dalńí z rodu Lichtenńtejnů, Marie Terezie provdaná Savojská. Zdědila panství v roce 1712 a v jejích rukou se nacházelo po ńedesát let. Dochovaná stavební kniha z let 1754–1755 přibliņuje, které části byly

118

LÍBAL 1981, 8. Ulrico Aostalli mohl být autorem návrhu nároņních rondelů. Obdobné polygonální věņe byly součástí Roņmberského paláce, dnes Ústav ńlechtičen, na jehoņ vybudování se právě Ulrico Aostalli podílel. In: MUCHKA 2001, 60. Také je Ulricovi Aostalli přisuzována účast při stavbě paláce Smiřických na Malostranském náměstí, kde i přes následné úpravy můņeme rozeznat shodný typ polygonálních věņí. In: LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 335. 120 LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 328, 333. 121 KUČA 1998, 85. 122 LÍBAL 1981, 12–14, 23. 123 LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 322. 119

34

upraveny. Výrazně se na této úpravě zámku podílel Josef Jäger, jehoņ projekt zde byl realizován. Skici v Archivu hl. města Prahy ukazují podobu zámku v Kostelci nad Černými Lesy. Přestavba zahrnovala úpravu fasád a jejich nerovností vzniklých v průběhu staletí, prodlouņení severovýchodního křídla, čímņ dońlo k uzavření obdélné dispozice a dostavbu chybějícího východního rondelu. Skici ukazují i pohled na vstupní průčelí, které bylo taktéņ upraveno.124 Barokní úpravy určily téměř konečný vzhled zámku a dalńí zásahy jiņ byly spíńe technického charakteru. Ke konci 18. století upadá zájem o zámek jako obytné sídlo a jeho funkce je převáņně správní. Drobné opravy jako výměny oken nijak nezasahují do stavebního charakteru zámku. Od roku 1868 jsou zámecké místnosti vyuņívány Okresním soudem.125 Na počátku 20. století nás o zámku v Kostelci informuje rozsáhlé dílo Antonína Podlahy. V knize ukazuje pohled na zazděné arkády v prvním patře s vloņenými obyčejnými okny [17].126 K tomuto zákroku dońlo v době barokních úprav iniciovaných Marií Terezií Savojskou, kdy nároky na pohodlnost převýńily estetické poņadavky a dońlo k vyzdění a vloņení nehodících se oken.127 Zdvojený rytmus arkád v druhém patře zůstal volný aņ do roku 1954, kdy volný prostor vyplnila lehká skleněná konstrukce. Hlavním důvodem zasklení byly tepelně izolační důvody. V současné době jsou i arkády v prvním patře zaskleny v celém rozsahu a nevhodné vyzdění bylo odstraněno [9]. V dneńní době zámecký areál vyuņívá Vysoká ńkola zemědělská v Praze, která zde sídlí jiņ od roku 1933.128

4.3

Poděbrady Významné lázeňské město Poděbrady leņí ze sledovaných měst nejdále od

Prahy, přibliņně ve vzdálenosti 60 km. Město se rozprostírá na břehu řeky Labe východně směrem od Prahy. S řekou a brodem umoņňujícím cestu od Prahy do Hradce Králové je pravděpodobně spojen i název města. Původní místo přechodu přes řeku se nacházelo zhruba o 250 m dále po proudu řeky směrem od nynějńího zámku a městečko bylo tedy zváno „Pode brody―. Od konce 12. století se o Poděbradech dočítáme 124

LÍBAL 1981, 68–70. LÍBAL 1981, 71–83. 126 PODLAHA 1907, 67. 127 LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 324. 128 http://kostelecnadcernymilesy.xf.cz/historie.html 125

35

v písemných pramenech, avńak kdy přesně se staly městečkem, není doloņeno. Poděbradské panství bylo převáņně v majetku krále, který v době finanční nouze tento majetek zastavoval. V 60. letech 13. století získal Poděbrady Přemysl Otakar II. O městečku s právem trhu se mluví aņ v polovině 15. století. Ačkoliv k povýńení na městečko dońlo pravděpodobně dříve, není známo kdy. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad se městečko stalo městem. Střídající se období rozkvětu a úpadku byla zakončena významným objevem minerálních pramenů. V prvním desetiletí 20. století, kdy město řeńilo problém nedostatku vody, byly odhaleny minerální prameny, které pomohly k novému rozvoji města jako lázeňského letoviska.129 Zámecký areál se rozprostírá severně od řeky Labe, přičemņ jiņní zámecké křídlo je vztyčeno přímo nad korytem řeky. Předzámčí, které společně se zámkem a přilehlou zahradou tvoří celý komplex [21], odděluje zámeckou stavbu od města na severní straně a jeho půdorys má nepravidelný podkovovitý tvar. Vstup do předzámčí je umístěn v severozápadní části stavby a k vstupní bráně vede z náměstí mostek. Dispozice samotného zámku se snaņí přiblíņit obdélnému půdorysu, avńak jeho pravidelnost naruńuje západní část severního a jiņního křídla. Západní část jiņního křídla vystupuje více směrem k Labi, čímņ tvoří jakési malé oddělené nádvoří. Stejně tak je i západní část severního křídla zámku jakoby vykousnuta směrem do předzámčí. Nepravidelnost není způsobena ničím jiným neņli různými fázemi výstavby. Vstup do zámeckého nádvoří je situován v západním křídle. Prvními majiteli poděbradského panství byli Hroznata a jeho synové z rodu Sezimů, zvaní od roku 1224 z Poděbrad. Král Přemysl Otakar II. získal panství po smrti potomků Hroznaty někdy před rokem 1268 a od této chvíle panství po dlouhá staletí náleņelo králi. Raně gotický hrad, jehoņ zaloņení se přisuzuje Přemyslu Otakarovi II., v polovině 13. století tvořila dodnes zachovalá válcová věņ v severní části zámku, severní palác a k Labi orientovaný jiņní palác. Hradní areál uzavíraly obranné zdi na východní a západní straně. Celý komplex budov a hradeb byl tedy uspořádán do nepravidelného čtyřúhelníku.130 Nadále poděbradské panství vlastnili čeńtí králové, avńak jiņ v době Jana Lucemburského bylo panství často zastavováno. Tak se panství dostalo v roce 1320

129

KUČA 2002, 298,301. MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 5,19.

130

36

jako zástava do opatrování Hynku Berkovi z Dubé, následně jej od roku 1339 spravoval Frenclin Jakubovic a dalńím jmenovaným můņe být Boček z Kunńtátu, kterému byly Poděbrady propůjčeny za zásluhy Karlem IV. 131 Původní městečko Poděbrady se rozprostíralo východně od nynějńího hradu, o čemņ napovídá i kostel Povýńení sv. Kříņe ze 14. století, který můņeme najít právě ve východní části nynějńího, mnohem rozlehlejńího města. I hrad byl podřízen této situaci a vchod do komplexu byl umístěn ve východní části. Ke změně dońlo nejspíń za Jiřího z Poděbrad, kdy bylo městečko povýńené na město, těņińtě osídlení se přesunulo severozápadně od hradu a bylo zaloņeno hlavní náměstí. Důsledkem této změny osídlení bylo i vybudování nového hlavního vstupu do hradu, směřujícího severozápadně k náměstí.132 Vláda rodu Jagellonců na českém trůně nepřinesla pro poděbradské panství mnoho změn a i v této době bylo panství dáváno do zástavy. Mocný rod Habsburků získal s nástupem na trůn právo na spravování tohoto panství a uloņil jej do zástavy Albrechtovi z Gutńtejna a dále Zdeňkovi Lvu z Roņmitálu.133 Přestavby hradu na renesanční zámek se datují do let 1548–1554 a probíhaly pod vedením Giovanniho Battisty Aostalliho a kameníka Giovanniho Campiona. Dozor na stavbě vykonávali dle tehdejńího zvyku královńtí praņńtí stavitelé Hans Tirol a od roku 1557 Bonifác Wolmut. 134 Hlavní stavební počiny lze spatřit v nově vystavěném západním křídle135 a dvoupatrovém jiņním křídle vystupujícím směrem k Labi, jehoņ součástí je renesanční schodińtě a dodnes nedochované arkády v obou patrech [22]. Arkádovou chodbu v západní části jiņního křídla dodnes připomínají jen naznačené oblouky v omítce. Křídlo je plně vyzděno a podobu arkád si můņeme jen domýńlet podle poznatků ze stavebních průzkumů. Jiņní renesanční část s arkádami byla postavena před rokem 1561, coņ se usuzuje podle staré studny, která se nachází v nádvoří před arkádami. Tato studna byla právě v roce 1561 nově ozdobena ukovanou mříņí odpovídající aktuálnímu renesančnímu tvarosloví. Renesanční obydlí si ņádalo hospodářské zázemí, pro které bylo uzpůsobeno 131

SEDLÁČEK 1997, 4–6. KUČA 2002, 298. 133 MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 6. 134 KUČA 2002, 289. 135 Západní křídlo bylo v této době pravděpodobně v jiņní části vystavěno do výńe druhého patra, zatím co severní část západního křídla směřující od brány k severu sahala do výńe prvního patra a druhé patro bylo dostavěno aņ po roce 1576. Této teorii napomáhá objevení letopočtu v úrovni druhého patra. In: MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 13. 132

37

předhradí. V předzámčí se nacházelo bydlení pro sluņebnictvo, pivovar, sladovna, pekárna, mańtale či kovárna.136 O důvod k přestavbě zámku, který byl po dlouhá léta majetkem českých králů, a povětńinou na něj nebyl kladen výrazný zřetel, se dá jen dohadovat. Poņadavek Ferdinanda I. na obnovu stavby, poskytující větńí pohodlí, by mohl být spojen se zaloņením obory u Poděbrad, coņ panovník rozkázal právě v roce 1548.137 Ferdinandova váńeň pro lov je vńeobecně známa a upravený poděbradský zámek měl souņit pro chvíle odpočinku po lovu. Zprávy o renesančních úpravách začínají stíņností z roku 1546, kdy hejtman Beneń Bukovský upozorňuje královskou komoru na postupu Vlachů, kteří vńe jen boří. Stavební práce zřejmě začaly v roce 1548 a hned následující rok je do Poděbrad vyslán kameník Jiřík z Lugána se svým bratrem a dvěma českými kameníky. Z roku 1550 se dochovala stíņnost vznesená hejtmanem Vaňkem Černínem z Černína, v které si naříká na práci Giovanniho Battisty Aostalliho. Jednalo se o praskliny ve zdech. Ačkoliv se nejedná o lichotivou zprávu, stále dokazuje, ņe hlavním stavitelem byl tento Ital, který zde pracoval do své smrti v roce 1575. Dalńí zpráva mluví o zpevnění severního křídla, kdy na tyto práce mezi lety 1554–1556 dohlíņel Hans Tirol. Bonifác Wolmut v roce 1557 prohlédl zámek a v následujících letech navrhuje úpravy, které vńak zahrnují spíńe předzámčí a části města, neņ výrazné změny v zámecké stavbě. Se smrtí Ferdinanda I. v roce 1564 se pozastavují i veńkeré stavební práce a důleņitost zámku upadá.138 Druhá stavební epocha přichází s manýristicky smýńlejícím panovníkem Rudolfem II. a jeho stavitelem Ulricem Aostallim. Tato fáze úprav zámku trvala od roku 1579 do roku 1582. Úprava se týkala umoņnění snadného přístupu do zahrady a také sgrafitové dekorace. Ulrico Aostalli jeńtě navrhl zvýńení věņe a stavbu nového schodińtě. Jeho projekt byl schválen, avńak dońlo jen k realizaci schodińtě. Do této fáze úprav patří i dostavba druhého patra severní části západního křídla.139 Třicetiletá válka a její následky přinesly zámku jen zkázu. Po pońkození v roce 1621 dostal zámek dalńí ničivou ránu při vpádu saských vojsk v roce 1631 a 1634. Bylo doporučeno zámek opravit a při této příleņitosti dońlo ke zvýńení věņe. Zámek vńak 136

MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 24–25, 28. SEDLÁČEK 1997, 12. 138 MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 12–13. 139 MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 24–25. 137

38

postupně ztrácel na významu, a proto o dalńích opravách nemáme ņádné informace.140 K výraznějńím opravám oken, schodů, schodińť či pokojů se přistoupilo za Karla VI. Před jeho korunovací na tyto práce dohlíņel Frantińek Maxmilián Kaňka. Podle projektu vytvořeného F. M. Kaňkou se postupovalo v polovině 18. století, kdy měl zámek opět začít slouņit jako lovecké sídlo. Stalo se tak po návńtěvě panství Frantińkem Lotrinským s Marií Terezií. Úpravy prováděl stavitel Josef Jedlička z Kolína společně s Janem Hübnerem z Prahy. V rámci těchto úprav byla stavba zámku zvýńena o čtvrté patro a přistavěno dalńí patro věņe. Vstupní věņ nad stavením v předhradí byla strņena a na jejím místě vystavěna balustráda [23].141 Dalńí osudy zámku jsou spojeny s úpravami vnitřních prostor pro rozličné účely jako kasárna či byty penzionovaných důstojníků. Od poloviny 18. století slouņil zámek potřebám okresního hejtmanství, soudu a městského úřadu. Na počátku 20. století byl vystavěn v nádvoří novogotický portál, vedoucí do zámecké kaple. Ve stejné době byl učiněn objev léčivých pramenů a zámek odkoupila lázeňská společnost. Ve 30. letech dońlo k úpravě části předhradí na divadelní prostory „Na Kovárně―, v 50. letech zámek slouņil jako kolej a také se zde nacházela sídla vysokých ńkol.142 *** Vybrané zámky spojuje osoba jejich majitele. Ferdinand I. vlastnil sledované stavby právě v době nejvýraznějńích stavebních úprav probíhajících kolem poloviny 16. století. Dvě panství (Brandýs nad Labem, Kostelec nad Černými Lesy) se dostaly do majetku královské komory ze stejného důvodu, kdyņ byly zabaveny při povstání proti králi v roce 1547. Stavby plnily i stejnou funkci loveckého zámečku neboli venkovského a příleņitostného sídla panovníka Ferdinanda I. Nové stavební úpravy, a s nimi spojené prosazování renesančního slohu v architektuře, jsou spojeny s ničivými poņáry, které zasáhly jak Brandýs, tak i zámek v Kostelci. Poněkud paradoxně ničivé poņáry panství napomáhají k rozvoji nového tvarového smýńlení. Stejně tak tomu bylo po poņáru Praņského hradu a Malé Strany v roce 1541. Jak je zřejmé, přestavby byly prováděny kontinuálně a v jejich výstavbě pokračovali i následující majitelé. Tímto příkladem je právě zámek v Kostelci nad

140

KUČA 2002, 290. MENCL/JAREŃOVÁ 1965, 14–15. 142 KUČA 2002, 290. 141

39

Černými Lesy. V majetku císaře byl kostelecký zámek od roku 1547 do roku 1558, kdy ho zakoupil Jaroslav ze Smiřic. Práce financované císařem probíhaly na zámecké stavbě od poņáru roku 1549 aņ do prodeje majetku a jsou spojeny hlavně se jménem Hanse Tirola. Výstavba zámku byla nadále financována novým majitelem Jaroslavem ze Smiřic. Vzhledem k nedostatku archivních zpráv je vńak obtíņné zařadit výstavbu sledovaných arkád do konkrétního stavebního období. U kosteleckého panství nám pomáhá znalost dvou urbářů, jednoho z roku 1562 a druhého podrobného soupisu majetku z roku 1677. Urbář z roku 1562, stejně tak i reliéf v předzámčí s datem 1561, přibliņují dobu ukončení úprav na zámku. Jaroslav Smiřický po dlouhá léta vyuņíval sluņeb Ulrica Aostalliho a jeho účast, minimálně dohled na stavbě, se dá předpokládat i na tomto zámku. Výstavba zámku v Brandýse je spojena s osobou jediného stavitele, Mattea Borgorelliho, který zde působil nejen ve sluņbách panovníka, ale i pro předcházejícího majitele Arnońta Krajíře. Italský mistr pracoval na brandýském panství a v okolí po celý svůj ņivot, ať jiņ podle vlastních, či podle cizích návrhů. Nejvýraznějńí renesanční přestavba zámku v Brandýse se datuje do let 1548–1554 a modely dle archivních zápisů vypracoval mistr Pavel, který je ztotoņňován s Paolem della Stellou. Nejsloņitějńí je situace na Poděbradském zámku, kde se arkády dochovaly pouze v náznacích. Přestavba hradu a renesanční úpravy se datují do let 1548–1554, přičemņ s jistotou byly veńkeré úpravy jiņní části zámku s arkádovou chodbou ukončeny do roku 1561. Hlavní osobou zde byl Giovanni Battista Aostalli, pod jehoņ vedením probíhaly stavební práce. Dozor v Poděbradech prováděl Ulrico Aostalli.

40

5. TYPOLOGIE ARKÁD 5.1

Formální analýza Arkádové

chodby

se

staly

společně

se

sgrafitovou

výzdobou

nejcharakterističtějńím prvkem české renesanční architektury. Pro sledování a porovnávání typů arkád, stejně tak jako při hledání jejich moņných inspirací, je nejprve důleņité věnovat pozornost formám pouņitých na sledovaných arkádových částech. 5.1.1 Arkády zámku v Brandýse nad Labem Zámecké nádvoří v Brandýse nad Labem překvapí svou členitostí. Hned při prvním pohledu do nádvoří upozorní architektura v kombinaci s rozličnou sgrafitovou výzdobou na dlouhou a sloņitou stavební historii zámku. Nádvorní průčelí západního křídla zdobí arkády, které se prolamují do hmoty zdiva v přízemí a prvním patře [3]. Arkáda se rozprostírá podél celého západního křídla, přičemņ v místě styku se severním křídlem se zalamuje v hloubce dvou okenních os podél severního křídla [4]. Přízemí tvoří pět arkádových oblouků, které jsou neseny čtyřmi mohutnými hranolovými pilíři a dvěma polopilíři. Pilíře nemají patku a hlavici pilíře odděluje římsa. Oblouk člení třikrát odstupňovaná archivolta dotýkající se ve vrcholu oblouku architrávu. Kladí není nijak zdobené a jeho architektonické části (římsa, vlys, architráv) jsou odděleny pouze liniemi. Celou přízemní část arkády zdobí v omítce naznačené kvádrování. Chodbu v přízemí klene kříņová klenba, která je svedena na pilíře a na konzolky na vnitřní straně chodby [7]. Zdvojený rytmus sloupů v prvním patře nese devět arkádových oblouků [3]. Ńest oblouků směřuje ze západního křídla do nádvoří a dvě arkády jsou rovnoběņné s osou severního křídla. Poslední, devátý arkádový oblouk opět míří do nádvoří směrem k východu. Sloupy toskánského typu, bez ozdob a kanelur, stojí na soklech. Parapet je vyzděný. Půlkruhové arkádové oblouky člení stěnu ve zdvojeném rytmu, s výjimkou posledního oblouku v severní části, který je segmentového typu. Ńirńí rozpon segmentového oblouku vyplňuje celý prostor nad jedním polem přízemní pilířové arkády. Odlińnost se nalézá také v podpěře u tohoto posledního arkádového oblouku. Podpěrou je zde nároņní pilíř, ke kterému je ze strany přidruņen sloup. Kladí s výraznou

41

římsou jakoby naznačovalo výńkové ukončení tohoto křídla, na které bylo později dostavěno druhé patro. Jiņ ve stavebně historickém popisu bylo podotknuto, ņe arkádové oblouky prvního patra nestojí volně, ale jsou vyzděné a doplněné okny. Ačkoliv toto byla běņná praxe v nańem prostředí v 19. a 20. století, kdy se arkádové chodby zazdívaly z tepelně izolačních důvodů, v Brandýse k tomuto kroku přistoupili majitelé o několik staletí dříve. V literatuře jsou nabízeny dva názory na vznik současného zazdění prvního patra arkád. K zazdění mohlo dojít na přelomu 16. a 17. století, kdy na zámku působil Antonio a Givanni Maria Filippi143 či za úprav prováděných ve 30. letech 18. století Frantińkem Maxmiliánem Kaňkou. 144 Bez ohledu na dataci zazdění arkádových oblouků, je nutné podotknout, ņe se jedná o citlivě provedenou úpravu. Kaņdé arkádové pole je členěno do dvou částí nadokenní římsou. Římsa probíhá ve stejné výńce, jako jsou hlavice sloupů, a i profilace římsy je velmi blízká tvaru hlavic. Spodní části arkádových oblouků vyplňují obdélná okna s výrazným ostěním, která jsou posazena na parapetu. Nad okenní římsou jsou vloņená menńí oválná okna. Z dochovaných fotografií je zřejmé, ņe v rámci úprav zámku byla malá oválná okna vyměněna za nevhodná čtvercová [5]. V současnosti jiņ opět zazděné arkády člení oválná okna. Při pohledu na druhé patro je patrné, i bez znalosti stavební historie, ņe vzniklo později a jeho návaznost na arkádovou chodbu je nepřímá. Čtyři okna prolamující druhé patro nekorespondují s celkovým pojetím arkád. Okna, a to jiņ jen díky počtu, nedodrņují dříve dané osy arkádových oblouků. V návaznosti jednotlivých křídel taktéņ nedochází k symetrii, ani ve výńce oken u křídel navzájem, avńak ani v okenních osách jednotlivých křídel. Zcela roztříńtěný dojem tohoto arkádového průčelí dotváří sgrafitová výzdoba, která zdobí omítku druhého patra. Různé motivy sgrafitové výzdoby, ať jiņ figurální či ornamentální, nalezneme i na ostatních nádvorních průčelích a utvářejí, velmi rozmanitý dojem při celkovém pohledu na toto nádvoří. Do souvislosti se zámeckým nádvořím v Brandýse nad Labem je dávána nedatovaná kresba [6] nalezená v archivu bývalého ministerstva financí ve Vídni. Bílá kresba na černém podkladě zachycuje podobu nádvoří, které se dá povaņovat za nádvoří brandýského zámku. Návrhová kresba zobrazuje čtyři křídla, přičemņ část jiņního křídla

143 144

LÍBAL 1983, 35–37. VLČEK 1994, 130.

42

je oddělena čarou, jakoby naznačovala nedostavěnou část. Zajímavý je pohled na navrhovaná druhá patra zámeckých křídel, která jsou na skice prolomena nikdy nerealizovanými arkádovými chodbami. Návrh jiņ zobrazuje arkádu západního křídla. Jsou zde zaznamenány čtyři pilířové oblouky, přičemņ jeden byl později zakryt přístavbou schodińtě. Navrhované oblouky v druhém patře dodrņují zdvojený rytmus prvního patra oproti přízemním pilířům.145 Idea arkádového druhého patra jakoby měla sjednotit vzhled celého nádvoří. Taktéņ je zde zobrazena zvýńená severozápadní věņ, která byla upravena v letech 1563–1565 a stala se hlavní věņí tohoto zámku. Oproti její realizované podobě se zde na návrhu nachází arkádový ochoz podpíraný krakorci. Kresbu vřazuje Jarmila Krčálová do poloviny padesátých či počátku ńedesátých let 16. století. Ačkoliv je její autor neznámý, přiklání se k názoru, ņe by jím mohl být Matteo Borgorelli a dokonce zmiňuje moņnost jeho autorství u západního křídla. Vzhledem k faktu, ņe Matteo Borgorelli byl italského původu,146 mohl tedy dobře znát architekturu poskytující inspiraci při práci se zdvojeným rytmem arkád, stejně tak jako kampanily pouņívající motiv krakorců.147 Dalńím důvodem, proč povaņovat tuto kresbu za návrh od Mattea Borgorelliho je doklad korespondence z roku 1563, kde se píńe o spokojenosti císaře s modely, na jejichņ základě byla uzavřena s mistrem smlouva.148 5.1.2 Arkády zámku v Kostelci nad Černými Lesy Zámek v Kostelci nad Černými Lesy zdobí v nádvoří arkáda [9] z červeného pískovce rozprostírající se po celém vstupním křídle. V přízemí nese sedm oblouků ńest pilířů a dva polopilíře, které se nacházejí v místech střetu arkád s navazujícími křídly stavby. Symetricky uspořádaný lichý počet oblouků dělí celé průčelí do sedmi os, přičemņ ve střední ose je situovaný vstup do nádvoří. Pilíře nesoucí přízemní arkádové oblouky odděluje od země jednoduchá patka a dále jsou pilíře členěny pomocí hladké nezdobené římsy. Mohutný hlavní klenební kámen [10] vystupuje z linie oblouků směrem k zemi a zároveň podpírá výraznou římsu oddělující přízemí od prvního patra. Přízemní pilířová arkáda je členěna jednoduchou kvádrovou bosáņí, přičemņ kvádry z červeného pískovce jsou zdrsněny souvislými vrypy. Taktéņ vstup je zvýrazněn červenými kvádry s vrypy. Stěna přízemních pilířů směřující do arkádové chodby je 145

KRČÁLOVÁ 1954, 148. pocházel ze severu Itálie z Milána 147 KRČÁLOVÁ 1954, 148. 148 LÍBAL 1983, 14. 146

43

hladce omítnutá. Klenba arkádové chodby [12] je tvořena sedmi poli kříņové klenby s výraznými hřebínky.149 Počet oblouků v prvním patře odpovídá počtu prolomených oblouků v přízemí. Dekorativnějńí členění prvního patra je zapříčiněno pouņitím zdvojené podpory, kdy k pilířům jsou přidané představené polosloupy [11]. V rohových částech, kde se stýká vstupní křídlo s navazujícími křídly, je k polopilíři přistaven pouze čtvrtsloup. Prostor mezi pilíři s polosloupy vyplňuje kuņelková balustráda zesílená ve středu kaņdého oblouku výplní mezi dvěma kuņelkami. Polosloupy stojí na soklech, které jsou představené před sokly pilířů. Pilíře člení římsa, jejíņ linie je přeruńena představenými hladkými toskánskými polosloupy. Vńechny oblouky prvního patra shodně zdobí volutově stočený hlavní klenák, který přetíná archivoltu oblouků. Představené polosloupy prvního patra postrádají svou funkci, neboť nic nenesou. Polosloupy obvykle neslouņily jako hlavní podpěra oblouků, avńak podpíraly průběņnou římsu či zalamované kladí. V případě polosloupů na arkádách v Kostelci nad Černými Lesy je kladí upozaděno a polosloupy působí poněkud nepatřičně. Tento detail [11] můņe ukazovat na nezkuńeného či neznalého stavitele, popřípadě na nepochopení projektu při jeho realizaci. Jak bylo podotknuto, stavba vyńńích pater probíhala v některých částech zámku aņ do počátku 17. století. Přestoņe nejsou ņádné informace o stavbě arkád v tomto čase, je moņné tento architektonický nesoulad přisoudit i určité prodlevě ve stavebním procesu. Druhé patro, které odděluje čisté, nezdobené kladí, představuje zdvojený rytmus oblouků oproti niņńím podlaņím. Třináct iónských sloupů a dva polosloupy stojící na soklech nesou čtrnáct arkádových výrazně niņńích oblouků v porovnání s prvním patrem [16]. Prostor mezi sokly sloupů vyplňuje, obdobně jako v prvním patře, kuņelková balustráda. V současné době je první i druhé patro arkád zaskleno a v prostoru za kuņelkami vyzděno, tudíņ se zde nacházejí uzavřené propojovací chodby. Toto zasklení nahradilo dřívějńí nepříliń zdařilou vyzdívku a obyčejná okna [17], která se ovńem nacházela pouze v prvním patře. Nádvorní fasáda jihozápadního křídla a její členění je v souladu s jihovýchodním arkádovým křídlem. Při pohledu do nádvoří je snadné si povńimnout, ņe jihozápadní křídlo [14] koresponduje v rozloņení pater a výńce oken s arkádovým křídlem, zatímco 149

LÍBAL 1981, 126.

44

výńka prolomených oken v nejstarńím severovýchodním křídle [13] se shoduje se severozápadním křídlem. Severní křídla se shodují i ve výńce bosáņe v přízemní části, která je odlińná od zbylých dvou křídel. Nádvorní fasáda jihozápadního křídla je v prvním patře taktéņ pokryta bosáņí a to do stejné výńky, do které sahají přízemní pilířové arkády. První patro tohoto křídla je odděleno průběņnou patrovou a podokenní římsou, která plynule navazuje na římsy z arkádového průčelí. Stejná situace nastává i v dělení mezi prvním a druhým patrem, kde opět jakoby pokračovala průběņná patrová a podokenní římsa z jihovýchodního nádvorního průčelí. Nádvorní vstupy nacházející se v přízemí vńech křídel jsou zdobeny, shodně s hlavním vstupem do nádvoří, červenými kvádry s vrypy. Tyto kvádry lemují taktéņ přízemní okna prolomená do severovýchodního křídla. Rozdílný vzhled zámku v době renesanční oproti dneńní podobě přibliņuje obsáhlý urbář z roku 1677. Jiņ v článku od Milady Lejskové-Matyáńové je zaznamenána zmínka o sgrafitové výzdobě. 150 Jistěņe je nepřehlédnutelná sgrafitová bosáņ v předzámčí, která se s největńí pravděpodobností váņe k stavebníkovi Jaroslavu Smiřickému. V urbáři se vńak píńe také o sgrafitové výzdobě nádvoří. V rámci snahy o symetrii a pohledovou vyváņenost nádvoří, byla nádvorní strana jihozápadního křídla opatřena sgrafitovou výzdobou. Sgrafita zobrazovala v obou patrech obdobnou arkádu, jako je lodņie jihovýchodního křídla.151 Dalńí architektonickou úpravou, která ochudila siluetu renesančního zámku, bylo odstranění renesančních ńtítů. O podobě ńtítů se taktéņ dočítáme v urbáři, a dle popisu z urbáře dońlo k obrazové rekonstrukci zámku [18]. Ke strņení ńtítů se přistoupilo pravděpodobně při přestavbách v polovině 18. století.152 Zajímavým architektonickým prvkem jsou dva shodné portály 153 vedoucí z arkádové chodby v prvním i druhém patře do jihozápadního křídla.154 V literatuře je

150

LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 323. NACHTMANNOVÁ 2003, 90. 152 LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 323. 153 LÍBAL 1981, 142, 151. 154 Ostění půlkruhově zakončeného portálu je zvýrazněno vystouplými uchy, aņ se na první pohled zdá, ņe římsa nad dveřmi nepokrývá prostor celého vstupu. Pod uchy, ve vzniklém výstupku, jsou umístěné jemné „pilastry zdobené ńupinovým ornamentem a ukončené zcela atypickou rolverkovou hlavicí (v podobě dvou dílů rolverku, z nichņ jeden směřuje dolů, jeden nahoru; oba jsou uprostřed jakoby nastřiņeny a toto nastřiņení je seńito dvěma stehy silné ńňůry).― Závěr půlkruhového výklenku portálu je opatřen dvěma obličeji maskaronů z profilu. Rolverkový klenební kámen tvarově souzní s hlavicemi přiloņených pilastrů. In: LÍBAL 1981, 142. 151

45

tento typ portálu přisuzován aņ do počátku 17. století 155 a to poukazuje na moņnost pozdějńího vzniku arkádových oblouků druhého patra. Dvoupatrové majestátní arkády nemají uvedeného architekta a vzhledem k nejistotě doby vzniku se dá o této osobě pouze dohadovat. Jak jiņ bylo podotknuto, literatura se různí v názorech na dobu stavby arkádového průčelí. Arkády mohly být postaveny za obnovy zámku jako loveckého panství v majetku Ferdinanda I., či po prodeji zámku Jaroslavu ze Smiřic. Stavebně historický průzkum mluví o Ferdinandově přestavbě v celkem krátkém časovém úseku, od doby poņáru v roce 1549 do úprav interiéru v roce 1553. V tomto časovém úseku docházelo k výstavbě nových částí zámku, a jak se domnívá Milada Lejsková-Matyáńová, bylo postaveno či započato i vstupní jihozápadní křídlo. Idea arkádové chodby vńak byla, podle názoru této badatelky, přijata aņ dodatečně. Ze stavebně historického vývoje je zřejmé, ņe po prodeji zámku Jaroslavu Smiřickému dońlo ke znatelné úpravě podoby zámku o nároņní věņe. Jaroslav Smiřický měl se stavbou velkolepé plány a zamýńlel zámek poupravit na hlavní rodové venkovské sídlo. Tato myńlenka jistě zahrnovala větńí nároky na pohodlí a také na „moderní― prvky architektury, neņ nároky, jaké byly kladeny na jedno z mnoha venkovských loveckých sídel Ferdinanda I. Za Jaroslava Smiřického byl zámek zveleben a pojat jako jeden majestátní komplex společně s nově upraveným předzámčím a kostelem. Ambiciózní Jaroslav si jistě přál reprezentující sídlo a inspiraci mohl spatřovat při své cestě do Itálie. Majitel kosteleckého panství byl jedním z padesáti tří známých ńlechticů cestujících v letech 1551–1552 do Janova vstříc vracejícímu se Maxmiliánovi II. s manņelkou Marií Ńpanělskou. Cesta ńlechtice provedla skrz významná rakouská města (Linc, Innsbruck, Salcburk), ale největńí dojem si jistě účastníci výpravy odnesli z italských měst (Mantova, Cremona, Milán, Janov). Muņ, který v letech 1571–1586 zastával hodnost královského marńálka a od roku 1587 aņ do smrti hodnost královského hofmistra,156 byl jistě touto výpravou poznamenán a s velkou pravděpodobností se podílel na ideji konečného řeńení zámku.

155

VLČEK 1994, 41. PÁNEK 1987, 171–173, 181.

156

46

Názor o změně konceptu celého zámku, přidání rohových válcových věņí, uzavření zámecké čtyřkřídlé dispozice a hlavně myńlenku představení arkádové komunikace před jihovýchodní křídlo lze podpořit i při pohledu na půdorys [8] objektu. Tlouńťka zdí naznačuje, ņe vstupní jihovýchodní křídlo stálo samostatně a bylo ukončeno silnou zdí, na kterou následně navázala stavba jihozápadního křídla. Při pohledu na arkádovou chodbu je zřetelné, ņe se v místě střetu s jihozápadním křídlem přimyká k tomuto křídlu, neņ aby nastala opačná situace. 157 Vzhledem ke změně stavebníka, a pravděpodobně i stavitele, nelze předpokládat jednoduchý a vyváņený stavební vývoj. Přesto nádvoří zámku dostalo po přestavbě Jaroslavem Smiřickým ucelenějńí a vyváņenějńí ráz. 5.1.3 Zámek Poděbrady a nedochovaná arkádová chodba Zámecké nádvoří v Poděbradech je strohé a jak jiņ bylo naznačeno, ani arkádové průčelí v části jiņního křídla se nedochovalo. Dvoupatrová západní část jiņního křídla vystupuje směrem k řece a právě před touto částí křídla stály jednopatrové arkády s velkým schodińtěm. V současné době vidíme na nádvoří pouze dva arkádové oblouky naznačené v omítce přízemí a prvního patra [22]. Arkáda byla propojena s renesančním schodińtěm, jehoņ klenba odpovídala klenebním arkádovým polím. Vysoké hřebínkové kříņové klenby zakončovaly arkádovou chodbu jak v přízemí, tak i v prvním patře. Dva oblouky, které se shodně otvíraly do nádvoří v přízemí i prvním patře, byly neseny tenkými toskánskými sloupy. Nedochovanou arkádovou chodbu vńak lze jen těņko s přesností popsat a rekonstruovat její podobu. Jak je vidět z profilu v omítce, arkády v prvním patře podpíraly sokly. Otázkou ovńem zůstává, do jaké míry odpovídá toto naznačení podobě v době renesance. Jiņní část zámeckého traktu měla velmi vysoké místnosti pocházející z renesančního období. K změně výńky světnic dońlo v polovině 18. století, kdy byly prostory rozděleny na patra a mezipatra.158 Zajímavé je také sledování typů vstupních portálů. V Poděbradech [23] a v Kostelci nad Černými Lesy se nachází aņ nápadně příbuzné bosované portály. Portály jsou děleny na hlavní vstup a postranní branku, nad kterou je vyhloubena nika. Vstupní branka je prolomena pouze z jedné strany od hlavního vstupu, a tudíņ portály nejsou osově souměrné. V Kostelci nad Černými Lesy se tento typ objevuje jak u vstupu do 157 158

LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 330. MENCL/JAREŃOVÁ 1965.

47

předzámčí [19], tak i na hlavním vstupním křídle do zámeckého dvora [20]. Portál rámující vstup do předzámčí vznikl před rokem 1561, jak dokládá reliéfní deska zasazená nad portálem a je spojen s Jaroslavem ze Smiřic. Obdobné umístění malé vstupní branky po stranně hlavního vstupu nalezneme na Kaceřově a v určité zdobnějńí formě i u vstupu v rizalitu zámku Nelahozeves. *** Sledování jednotlivých prvků ve vybraných arkádových dvorech je nutné pro případná dalńí srovnání. I přes mnoho přestaveb, kterými stavby prońly, je důleņité opakovaně nahlíņet na stavební části a snaņit se rozpoznat autentické renesanční prvky. Navńtěvování historických památek a znalost jednotlivých architektonických prvků z autopsie je bezesporu základem pro toto sledování. Popisované renesanční arkádové chodby v nádvořích vybraných zámeckých staveb nejsou typologicky shodné. Přesto se zde nalézají určité paralely, které můņeme spatřit například v uplatnění pilířových podpěr v přízemních částech chodeb nebo vyuņívání typu toskánského sloupu. Arkádovou chodbu v Brandýse nad Labem v prvním patře prolamuje zdvojený rytmus podpěr, který byl uplatněn i v nádvoří v Kostelci nad Labem. Kostelecká arkáda ovńem vyuņívá zdvojeného rytmu aņ v druhém patře arkád. Předevńím v Kostelci se v prvním patře arkádového ochozu nachází, pro mě velmi zajímavý, typ podpěr pilířů s představenými polosloupy.

48

6. ANALOGIE STAVBÁM V Vybrané

K VYBRANÝM

KRÁLOVSKÝM

ZÁMECKÝM

ČECHÁCH

renesanční

zámecké

stavby

jsou

charakteristické

předevńím

arkádovými chodbami tvořenými pilířovou podpěrou v přízemí. Vńechny zámecké stavby jsou spojené s královskou stavební hutí a to i přesto, ņe arkády v Kostelci nad Černými Lesy mohly vznikat aņ za doby Jaroslava ze Smiřic. V následující kapitole se pokusím poukázat na dalńí vybraná zámecká nádvoří, která s mým tématem souvisí. Ńirńí pojetí dané problematiky připomene stavby nejen královské, ale i významná sídla ńlechtická. Honosné arkádové dvory rovněņ nalézáme v ńlechtických renesančních zámcích. V tuto chvíli je nutné připomenout, ņe ani situace na ńlechtických zámcích není jednoznačná a osoba architekta často není doloņena. Odjakņiva docházelo k propojení mezi královskými staviteli a okruhem ńlechticů plnících rozličné pozice na královském dvoře. Ńlechta tudíņ byla v kontaktu s dvorským uměním a s velkou pravděpodobností vyuņívala sluņeb umělců pracujících pro panovníka. Důkazem, ņe stavitelé, řemeslníci či kameníci pracovali pro různé zadavatele, je i zpráva z roku 1537, kdy Ferdinand I. ņádal Jana z Pernńtejna, aby mu poslal na výpomoc kameníky, kteří pracovali v Pardubicích

159

či jiņ zmíněný dopis, doporučující Ulrica Aostalliho

panovníkovi. Při následné konfrontaci zámeckých renesančních arkádových chodeb jsem se snaņila připomenout nejvýraznějńí analogie ke třem vybraným stavbám. Ačkoliv se zaměřuji na zámecké stavby, v případě Mattea Borgorelliho lze připomenout i jeho církevní zakázky.

6.1

Analogie k zámecké stavbě v Kostelci nad Černými Lesy K okruhu královských staveb ve středních Čechách se řadí stavby zańtítěné

osobou královského sekretáře Floriána Gryspeka z Gryspachu. Nejen architektura jeho sídla v Nelahozevsi, ale i starńí stavba Floriána Gryspeka nacházející se ve vsi Kaceřov, je zajímavá pouņitím arkádových chodeb a jejich typologií, které jsou příbuzné s arkádami v Kostelci nad Černými Lesy. Jeńtě neņ nahlédneme do nádvoří zámků, je

159

ŃAMÁNKOVÁ 1961, 28.

49

dobré si připomenout osobu Floriána Gryspeka, pod jehoņ záńtitou byly vybudované důleņité zámecké stavby. Mladý a jazykově nadaný Florián Gryspek se dostal do sluņby Ferdinanda I. na doporučení Karla V., kterého v roce 1530 doprovázel na shromáņdění do Augsburku. Tyrolan studoval na paříņské univerzitě160 a od roku 1532 pracoval jako sekretář České královské komory. Díky svým schopnostem si rychle získal přízeň krále a s ní i dalńí úřady: od roku 1538 královský a komorní rada, od roku 1542 vojenský rada. 161 Jeho jazykové znalosti vyuņil král i při stavbě Letohrádku v Královské zahradě. Florián Gryspek dohlíņel na stavbu vedenou italskými mistry, a v roce 1540 upozornil na ńpatně provedenou zednickou práci. 162 Mimo pracovní náplně v úřadech se sekretář věnoval literatuře a vědě. Dokladem jeho vzdělání je jak sepsání dvou knih, tak jeho podpora spisovatele Matthew Collina. Tento spisovatel, který byl ņákem Filipa Melanchtona, pobýval na zámku v Nelahozevsi a v sepsaném epitafu z roku 1593 pro Floriána Gryspeka zmiňuje výborně vybavenou knihovnu tohoto panství.163 Vzhledem k pobytu Floriána Gryspeka ve Francii, je pravděpodobná jeho znalost francouzského prostředí a teoretických traktátů, které byly do francouzńtiny často překládané a vydávané. Zámecké stavby Kaceřov i Nelahozeves vynikají některými shodnými rysy, avńak na jejich tvarovém pojetí je znatelný i časový posun při vzniku staveb. Kaceřovské panství zakoupil Florián Gryspek roku 1539 a od roku 1540 probíhala přestavba. Zámek byl obydlen v roce 1558. Panství Nelahozeves se královský sekretář rozhodl zakoupit jiņ v roce 1544, přičemņ koupě majetku proběhla aņ v roce 1553 a v červnu tohoto roku začínají práce na zámecké novostavbě.

164

Stavba zámku

v Nelahozevsi se ovńem protáhla aņ do počátku 17. století a předpokládá se zde alespoň částečný podíl kaceřovské stavební huti. 6.1.1 Kaceřov Základ kaceřovského zámku tvoří jedna hloubková osa, coņ odpovídá italskému poklasickému vývoji.165 Stavba má charakter tvrze „v terminologii italských architektů 160

KRČÁLOVÁ 1996, 646. ROŅMBERSKÝ/NOVOBILSKÝ 2007, 13. 162 BAŅANT 2006, 17. 163 KRČÁLOVÁ 1996, 646. 164 VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ 1944, 5. 165 ŃAMÁNKOVÁ 1961, 29. 161

50

ńlo o casa in fortezza per battaglia da mono (pevnost pro bitvy ručními zbraněmi)―166 Pevnostní charakter tvoří vystouplá nároņí na čelní straně stavby a příkop s rohovými bastiony. Při vstupu do nádvoří se objeví ojedinělé arkády, které v přízemí prolamují zeď ve vńech čtyřech křídlech. Jejich specifičnost tvoří představené třičtvrtě sloupy nacházející se před kaņdým pilířem nesoucím přízemní arkádový oblouk [24]. Přízemí tvoří čtyři oblouky podél hloubkové osy a tři oblouky ve východním a západním křídle. V prvním patře jiņ neběņí arkády okolo celého nádvoří, ale jsou omezeně pouņity pouze v severním a jiņním křídle [25]. Arkády prvního patra zachovávají stejný rytmus jako oblouky v přízemí, avńak podpěrami zde jsou hladké toskánské sloupy. Právě přízemní typ arkád představující mohutné pilíře a představené sloupy odkazuje k současnému vývoji v italském prostředí. O větńí znalosti italského prostředí a architektonického tvarosloví vypovídá průběņné zalamované kladí [25] a jeho pouņití v kaceřovském nádvoří. V arkádovém průčelí v Kostelci nad Černými Lesy je právě tento prvek postrádán. Taktéņ představené sloupy, které se v Kaceřově téměř oddělují od pilířů, jsou v černokosteleckých arkádách redukovány na polosloupy. Vzhledem k osobě majitele, pohybujícího se v blízkosti královského dvora a dohlíņejícího na stavbu Letohrádku, se dá předpokládat pečlivý výběr stavitele či architekta, právě třeba z královské huti. Neznámý mistr, který vypracoval návrh nebo moņná i provedl realizaci arkád, byl jistě znalý italského prostředí a větńina názorů se shoduje na osobě italského původu. Právě na přelomu 15. a 16. století se v Itálii začíná stále více prosazovat arkádová podpěra ve formě pilastru s představeným polosloupem či pilířem. Ve 20. letech 16. století se stávají pilíře s představenými podpěrami „módním― prvkem reprezentativních sídel, který se nejčastěji uplatňoval na průčelních fasádách. Sloupové arkády prezentované na počátku 15. století Filippem Brunelleschim na stavbě Nalezince ve Florencii byly upozaděny a jejich pouņití se omezilo na méně reprezentativní části budov, nesly například arkádové chodby směřující do zahrad. Sloupové arkády byly také pouņívány v komorně pojatých nádvorních prostorech, kde navozovaly neformální atmosféru.167 Kaceřovské arkády reflektují současný italský trend, a přestoņe se nejedná o výzdobu průčelí, ale nádvoří, je zde pouņit moderní typ pilíře s přidaným polosloupem. Na druhou stranu stavba Letohrádku v praņské Královské zahradě 166 167

MUCHKA 2001, 121. BAŅANT 2006, 42–43.

51

představuje sloupovou variantu arkád, ačkoliv její výstavba byla započata o pouhé dva roky dříve. Na realizaci arkád Letohrádku se podílela královská huť v čele s hlavním stavitelem, jímņ byl Paolo della Stella. Moņným východiskem pro uplatnění sloupových arkád je pojetí stavby jako soukromého prostoru pro panovníka. Otázka Letohrádku je vńak mnohem sloņitějńí a taktéņ, jako u mnoha staveb, není jistý ani autor návrhu.168 6.1.2 Nelahozeves Zámeckou novostavbu v obci Nelahozeves tvoří tři křídla a spojovací zeď. Stavební historie by se stručně dala shrnout do dvou etap. První stavební fáze probíhala v letech 1553–1558, kdy bylo postaveno východní křídlo. Dále se pracovalo na stavbě severního křídla s arkádovou chodbou a severovýchodního nároņí datovaného do let 1558–1565.169 Jako poslední část zámecké stavby bylo postaveno západní křídlo a jiņní spojovací galerie. 170 Dodatečně byla nádvorní fasáda východního křídla ozdobena portálem, který nese letopočet 1614.171 V přízemí vńech tří křídel zámku v Nelahozevsi jsou prolomeny pilířové arkády. Ačkoliv se shodně jedná o pilířovou arkádu, přece jen jsou zde určité odlińnosti. Jednou z nich je pouņití rolverkových kartuńí ve cviklech severní a západní pilířové arkády, které v nejstarńí východní části chybí. Přestoņe jsou vńechny pilíře jednotně děleny římsou a uplatňuje se zde motiv bosáņe, pouņitá bosáņ východních pilířů je rozdílná od ostatních částí. Jarmila Krčálová připisuje tyto přízemní pilířové arkády ve východním křídle [27] v Nelahozevsi Paolovi della Stella. Návrh, který mohl tento muņ vypracovat pro královského sekretáře jeńtě před svou smrtí v roce 1552, přisuzuje Stellovi na základě srovnání přízemních arkád s arkádami v Brandýse nad Labem, 172 kde se dochovala zpráva o Mistru Pavlovi. Při porovnání oblouků v Brandýse a v Nelahozevsi je patrný rozdíl v pouņití klenebních kamenů, které v Brandýse chybí.

168

Podrobně je otázka stavby Letohrádku v Královské zahradě rozebrána v knize Praņský Belveder a severská renesance od Jana Baņanta. 169 KRČÁLOVÁ 1989, 18. 170 POCHE 1978, 459. 171 Půdorys zámku v Nelahozevsi je připodobňován k francouzské stavbě Ancy le Franc. Tento francouzský zámek má vńechna čtyři nároņí zvýrazněna bastiony. Obdobné schéma půdorysu je nalézáno i v Nelahozevsi, jejíņ stavebník Florián Gryspek byl s Francií spjat. In: MUCHKA 2001, 131. Dochované návrhy k zámku Ancy le Franc ukazují pouņití rustiky v přízemní části zámku, která ovńem později nebyla na stavbě uplatněna [65]. Avńak návrhová kresba rustikových kvádrů v kombinaci s pouņitými nároņními bastiony připomíná zámek v Nelahozevsi. In: FROMMEL 2003, 91–100. 172 KRČÁLOVÁ 1989, 14.

52

Nejdůleņitějńí částí z hlediska pozorování typů arkád je nádvorní strana severního křídla [28] datovaná do let 1558–1565. Arkády stojící v přízemí na pilířích se v prvním patře otvírají do nádvoří ve zdvojeném rytmu. První patro člení pilíře s představenými iónskými polosloupy v kombinaci se samostatně stojícími iónskými sloupy.173 Pilíře s polosloupy stojí nad přízemními pilíři a obdobně jako v Kaceřově, nesou představené polosloupy prolamované kladí. Iónské sloupy umístěné nad klenákem oblouku v přízemí, sahají pouze k patě arkádového oblouku. Arkáda je ozvláńtněna přepásáním představených sloupů, přičemņ pásy pokračují i na pilířích. Dalńím specifikem těchto arkád je aņ manýristicky protáhlý volutový klenák, podpírající kladí ve vrcholu kaņdého oblouku. Vlys prolamovaného kladí je vystouplý a řadí se k typu soudkového vlysu, který se nachází taktéņ v interiéru zámku, například v Rytířském sále. Právě tento motiv soudkového kladí, který je totoņný i na Míčovně v areálu Praņského hradu, pomáhá přisoudit tuto zámeckou část hradnímu architektovi Bonifáci Wolmutovi. Stavitel Bonifác Wolmut vyuņíval taktéņ motivu představených polosloupů, které člení například zdi na jiņ zmíněné Míčovně. Avńak jeho pojetí tohoto prvku je monumentální, coņ někteří badatelé připodobňují k pojetí architektury preferované architektem Andreou Palladiem. Stejný typ sloupů s přepásáním člení i první patro západního traktu zámku v Nelahozevsi [29]. Zde vńak pásy opravdu obepínají pouze sloupy a nepokračují dále na stěně, oproti pásům na severním průčelí, které zdobí i pilíře. Toto křídlo jiņ v prvním patře nečlení oblouky, ale prostor mezi sloupy vyplňují okna s frontony, střídavě ve tvaru trojúhelníku a segmentu.

I zde sloupy nesou kladí se soudkovým vlysem.

Vzhledem ke stejné osobě majitele zámků v Kaceřově a Nelahozevsi nepřekvapí pouņití představených podpěr na arkádách v nádvoří obou zámků. Na zámku v Nelahozevsi se jedná o pouņití tohoto prvku v prvním patře arkád, zatímco představené sloupy před pilíři nalézáme na zámku Kaceřov v přízemí. Představené polosloupy v prvním patře jsou naopak velmi příbuzné s arkádou dodatečně dostavěnou do nádvoří zámku v Kostelci nad Černými Lesy. Taktéņ je zde shodné pouņití nosných mohutných pilířů v přízemí, coņ odpovídá poņadavku robustních podpěr v přízemí a odlehčování hmoty stavby směrem vzhůru.

173

Obdobné střídání pilíře a sloupu se nachází například v druhém patře arkády mělnického zámku.

53

Specifickým architektonickým prvkem, který řadí zmíněné stavby do jedné skupiny pravděpodobně vycházející z královského okruhu, je profilace kamenných ostění oken a nadokenních říms. Tyto shodné tvarové prvky nacházíme jak v Nelahozevsi a Kaceřově, tak se také objevují v prvním patře Letohrádku v Královské zahradě v Praze. Jde o okna s ostěním a nadokenní římsou, jejíņ součástí je vypouklý, tzv. soudkový vlys. Nadokenní římsu podpírají volutové konzolky zakončené, v případě Nelahozevsi a Letohrádku, drobným rostlinným ornamentem.

174

Zdi Letohrádku

v prvním patře prolamují okna v střídavém rytmu s orámovanou nikou. Jsou datovaná do let 1555–1559 a jejich autorem je Bonifác Wolmut.175 Stejně tak nacházíme tento motiv ostění oken v kaceřovském nádvoří, jehoņ stavba probíhala v letech 1540–1558. V Nelahozevsi takto zdobená okna prolamují vńechny nádvorní fasády a jsou tak členěny i vstupní portály v severní arkádové chodbě datované do let 1558–1565. Spojitost zámku Kaceřova a Nelahozevse nepřekvapí, neboť tyto stavby vlastnil shodně Florián Gryspek. I proto se také předpokládá, ņe se alespoň část kaceřovské huti mohla podílet

na

realizaci

zámecké

stavby

v Nelahozevsi.

Tzv.

Rytířský

sál

v severovýchodním rizalitu nelahozevského zámku má shodně řeńené ostění vstupu. Sál je datován do let 1558–1565, a to předevńím pro svou ńtukovou výzdobu blízkou pojetí ńtuků v letohrádku Hvězda. 176 Shodně řeńená okna prolamují taktéņ průčelí plzeňské radnice v prvním patře, stavěné v letech 1554–1559.

Plzeň je místem, kam se

pravděpodobně po ukončení stavebních úprav na nedalekém zámku v Kaceřově, odebrala část Floriánovy huti.177 Monumentální charakter této radnice, jejímņ autorem je Giovanni Stazio, je zapříčiněn i výraznou bosáņí pouņitou na průčelí v přízemí stavby. Zajímavé je, ņe se velmi příbuzné ostění dveří i s římsou a vypouklým vlysem nachází na stavbě velmi vzdálené od Prahy, v interiéru zámku v Telči. V druhém patře severního křídla paláce byl před rokem 1564 vybudován vstup s příbuzným ostěním.178 Majitel zámku Telč a jeho hlavní stavebník v renesančním období, Zachariáń z Hradce, vybudoval skvostnou stavbu, která odpovídala jeho významnému ńlechtickému

174

Obdobné ostění se nachází i u oken v Hofburgu ve Vídni stavěném v letech 1547–1557. V Hofburgu je konzolkou podepřena i římsa pod oknem. In: MUCHKA 2006, 55. 175 MUCHKA 2006, 51. 176 KRČÁLOVÁ 1974, 40. 177 CHYTIL 1925, 54–55. 178 MACH 2011, 139.

54

postavení. Zachariáń patřil mezi nejbohatńí moravské pány, mimo Telč vlastnil i Slavonice, a neopomenutelná je jeho účast v druņině cestující do Itálie v roce 1551.179 Obdobné profilace okenních říms a ostění ovńem nenacházíme na třech vybraných zámeckých stavbách. Ačkoliv zámky v Brandýse nad Labem, Kostelci nad Černými Lesy a v Poděbradech patřily panovníkovi a účast královské huti se zde nabízí. Toto zamyńlení přináńí otázku, zda tento prvek ostění opravdu vyuņívala královský huť? Proč tedy nebyl pouņit na sledovaných zámcích? Příbuzné rysy v bosáņovém ostění můņeme sledovat na kosteleckém a nelahozevském zámku. Bosáņ rámuje okna a vstupy v přízemí na zámku v Kostelci, čímņ vzniká v kombinaci s bosáņí pilířů dojem mohutnosti a pevného základu pro dalńí nadstavěná patra. Výraznějńí bosáņ červené barvy shodně lemuje vńechny otvory prolomené z vnějńí strany do křídel zámecké stavby v Nelahozevsi. 6.1.3 Mělník V nádvoří mělnického zámku se nachází velmi rustikální podání arkád s pilířovou podpěrou a představeným sloupem [30]. Arkádová chodba v severní části nádvoří vzdáleně připomene zmíněné stavby (Kaceřov, Nelahozeves, Kostelec nad Černými Lesy). Sgrafitová výzdoba těchto arkád nese datum 1553, coņ tedy znamená, ņe v této době byly pravděpodobně arkády dokončeny a dokonce i ozdobeny. Arkády, které stojí na plně vyzděném přízemí, se otvírají do nádvoří aņ v prvním a druhém patře. Čtyři oblouky nesou v prvním patře pilíře s představenými sloupy [33]. V podstavě se nejedná ani o polosloup, ale jen o jeho mělké naznačení. Hlavice sloupů nesahá k římse druhého patra, ale končí jiņ v místě, kde hranolový pilíř obíhá římsa a propojuje se s touto římsou. V druhém patře je zdvojený rytmus [32], který tvoří kombinace pilířů s naznačenými sloupy a sloupky s rozńířeným dříkem. Obdobné řazení podpěr vyuņívající střídání pilířů a sloupů se v modifikované variantě nalézá v severní nádvorní části zámku Nelahozeves. Niņńí druhé patro mělnického zámku stojí na vyzděném parapetu, který zdobí ve sgrafitu provedená kuņelková balustráda. Pohled na klenbu [31] arkádové chodby připomíná klenbu v Brandýse nad Labem, a to hlavně konzolkami, na které je kříņová klenba svedena.

179

PÁNEK 1987, 178–179.

55

Takto rustikálně provedené arkády, jejichņ tvůrce zůstává v anonymitě, odkazují k typologii arkád na zmíněných zámcích, ovńem jejich kvalita značně zaostává. Vezmeme-li v potaz dataci arkád, je jisté, ņe autor nemohl tento typ znát z ņádné jiné české stavby neņ z Kaceřovského zámku. Ovńem provedení arkád a neznalost renesančního tvarosloví napovídá, ņe návrh a pravděpodobně i výstavbu arkád provedl druhořadý stavitel, kterého není moņné řadit ke stavitelům z královské huti okolo poloviny 16. století. 6.1.4 Dům U Dvou zlatých medvídků v Praze Arkády se nacházely i ve dvorech měńťanských domů a jedním z příkladů je právě dům v Melantrichově ulici v Praze. Původně středověký přízemní dům přestavěl v letech 1567–1575 jeho majitel, velkoobchodník Jan Netter. V třetí čtvrtině 16. století přidal domu dalńí dvě patra a arkády.180 Malé nádvoří člení na tento prostor aņ mohutné arkády, které jsou typologicky příbuzné arkádám v Nelahozevsi a v Kostelci nad Černými Lesy. Západní část drobného téměř trojúhelníkového nádvoří prolamují v přízemí arkády na pilířích, bosované pouze k římse pilíře [35]. V prvním patře [34] jsou k pilířům přidány, obdobně jako na zmíněných zámcích, toskánské polosloupy přepásané třemi prstenci, které ovńem neobepínají pilíře. Kladí prvního patra, v místě, kde se zalamuje nad polosloupy, je ozdobeno poněkud nelogicky triglyfem. Arkády druhého patra jsou neseny taktéņ pilíři s iónskými představenými polosloupy bez přepásání. Tři arkádová pole se opakují ve vńech etáņích. V tomto případě nedochází ke gradaci pomocí zhuńtěného řazení podpěr, ale napomáhá jí odstupňování architektonických řádů směrem vzhůru. V souladu s renesančním tvaroslovím se nad polosloupy zalamuje kladí, čímņ se tyto arkády řadí ke kvalitnějńímu zpracování, neņ jaké můņeme spatřit v Kostelci a je téměř nemoņné je porovnávat s mělnickými rustikálními arkádami. Také je ale nutno podotknout, ņe arkády v domu U Medvídků jsou výrazně mladńí. Zajímavý je vliv zámeckých arkád na měńťanskou architekturu, pod kterým byly tyto arkády pouņity, aņ by se dalo říci vmáčknuty do drobného dvora.

180

LÍBAL 1988, 106–107.

56

V pozdějńí stavební etapě byl dvůr doplněn o sloupové arkády v prvním patře severní a východní části nepravidelného nádvoří.181

6.2

Brandýské arkády a Matteo Borgorelli Archiválie dokládající stavební postup na zámku v Brandýse nad Labem nás

informují o staviteli Matteu Borgorellim a mistu Pavlovi, ztotoņňovaným s Paolem della Stellou, který vypracoval návrh na arkádovou část. Abychom vyloučili tvůrčí účast Mattea Borgorelliho, musíme se podívat i na ostatní stavby provedené dle jeho návrhů. Tento Ital pracoval převáņně v oblasti Mladoboleslavska a v Brandýse nad Labem/ Staré Boleslavi. Kromě jiņ zmíněného Brandýského zámku navrhoval zámek v Mladé Boleslavi a v Přerově nad Labem. Přestavba gotického hradu v Mladé Boleslavi je spojena, stejně jako Brandýský zámek, s Krajíři z Krajku, a proto nepřekvapí ani účast jejich stavitele Mattea Borgorelliho. Zámek byl přestavěn po poņáru v roce 1555, a ačkoliv byl později mnohokrát upravován, jsou zde čitelné arkádové oblouky [36] na pilířových podpěrách.182 Při porovnání stlačených oblouků v Mladé Boleslavi a arkád na zámku v Brandýse nad Labem, se zde ukazuje znatelný rozdíl v pojetí oblouků. Zatímco při srovnání arkád v Mladé Boleslavi s oblouky v nádvoří zámku Přerov nad Labem je pojetí oblouků blízké [37]. Přerovská stavba se v podobě gotické tvrze dostala do majetku královské komory za stejných okolností jako zámek v Brandýse v roce 1547. Hlavní stavební úpravy transformující tvrz na zámeckou stavbu probíhaly od poloviny 16. století za účasti Mattea Borgorelliho, pracujícího v této době na více stavbách v okolí.183 Některé názory přisuzují původní návrh stavby v majetku panovníka Bonifáci Wolmutovi a Borgorelliho povaņují za následníka pracujícího na stavbě od roku 1563 a postupujícího podle původního Wolmutova projektu.184 Zajímavé jsou církevní stavby Jednoty bratrské, které povětńinou vznikaly z popudu a za podpory Arnońta Krajíře. Ačkoli církevní renesanční stavby nejsou předmětem této studie, je zajímavé se zaměřit na některé charakteristické prvky pouņité

181

LÍBAL 1988, 107. POCHE 1978, 398. 183 MUCHKA 2001, 125. 184 VLČEK 1994, 222–223. Nádvorní stranu zámku v Přerově nad Labem člení ve sgrafitu provedená architektura. Sgrafitová architektura zobrazuje arkádové oblouky na podpěrách (pilířích s představenými sloupy, nad nimiņ se zalamuje kladí). 182

57

v těchto stavbách. Tvary oblouků v církevních prostorech odkazují k Matteu Borgorellimu jako architektovi, jeńtě dříve neņ se dostal do sluņeb panovníka a mohl být ovlivněn královskou hutí či pracovat podle jiných návrhů. Důleņitá je stavba bývalého bratrského sboru, dnes děkanského kostela Obrácení sv. Pavla v Brandýse nad Labem. Pozemek v blízkosti centra města zakoupil Arnońt Krajíř v roce 1541 a stavba byla dokončena jiņ následující rok v červnu. V dokumentech je při této stavbě jmenován Matteo Borgorelli. 185 I přes následnou barokizaci si je moņné povńimnout u tohoto trojlodního kostela stlačených tvarů oblouků hudební kruchty, které jsou nesené pilíři. Mohutné stlačené oblouky se objevují také v oknech bočních lodí a připomínají termální okna nacházející se na zmíněném zámku v Přerově nad Labem. Druhou sledovanou stavbou je kostel bývalého bratrského sboru budovaný v Mladé Boleslavi od roku 1544. Kostel Jednoty bratrské byl podporován taktéņ Arnońtem Krajířem. Přestoņe se ihned v roce 1544 začalo stavět, ruńné okolnosti v letech 1546–1547 stavební práce zpomalily a kostel byl hotov aņ v roce 1554. 186 Tribuny v bočních lodích nesou v přízemí robustní toskánské sloupy s výraznou krycí deskou – abakem. První patro podpírají nízké pilíře členěné taktéņ mohutnou římsou a na ně dosedá jiņ tradiční stlačený oblouk. Kombinace oblouků a podpěr působí mohutným dojmem. Při pohledu na toto uskupení podpěr a oblouků v církevním prostoru a při jeho srovnání s nedalekou zámeckou arkádou se ukazuje mnoho rozličností. Matteo Borgorelli pouņíval při své práci typ stlačeného oblouku od počátku svého působení, jak ukazuje kostel v Brandýse z let 1544–1545, a tento prvek vyuņíval i v pozdějńích obdobích například na zámku v Mladé Boleslavi. V kombinaci pouņitých formálních prvků společně s archivním nálezem o mistru Pavlovi lze souhlasit, ņe se na návrhu podoby nádvorních arkád v Brandýse nad Labem mistr Matteo aktivně nepodílel a jen postupoval podle návrhu od jiného architekta.

185 186

KRČÁLOVÁ 1955, 139. KRČÁLOVÁ 1955, 141.

58

6.3

Typologicky příbuzné arkádové chodby u vybraných českých

staveb 6.3.1 Malé arkády v Jindřichově Hradci Jindřichův Hradec leņí mimo sledovanou oblast středních Čech, avńak tzv. Malé arkády zámku odkazují k určité spojitosti, přestoņe i jejich datace je značně odlińná neņ časové zařazení zkoumaných staveb. Malé arkády v Jindřichově Hradci tvoří spojnici mezi tzv. Ńpanělským křídlem a středověkým palácem. Výstavba arkád začala aņ v roce 1590, kdy byla podepsána smlouva s mistrem Antoniem Comettou. 187 Arkády byly vloņeny do severní části zámeckého nádvoří a jejich účelem bylo zakrýt starńí průčelí z konce 15. století. Zbytky starého průčelí lze spatřit v přízemní části arkád.188 Typologicky se arkády [38] shodují se sledovanými příklady, neboť jejich přízemí tvoří dva mohutné stlačené oblouky nesené jedním bosovaným pilířem a dvěma polopilíři přizděnými ke hmotám jiņ existujících staveb. Existenci starńího průčelí dokazuje i pilířová římsa, která neobíhá okolo celého pilíře. Pilíř vńak v zadní části navazuje na starou zástavbu. Směrem vzhůru je zdvojen rytmus podpěr, a to jak v prvním patře v porovnání s přízemím, tak i druhém patře oproti prvnímu patru. Tři toskánské sloupy a dva polosloupy nesou oblouky prvního patra, zatímco zdvojený rytmus niņńích iónských sloupů v druhém patře podpírá rovný překlad. Parapet v obou patrech vyplňuje renesanční kuņelková balustráda a sokly sloupů a cvikly zdobí drobné reliéfní květy růņí. Stavba významného zámku v Jindřichově Hradci by mohla být dlouze diskutována. Pro rozebrání daného tématu a zařazení těchto arkád jsou důleņití majitelé a stavitelé zámku v době největńích renesančních přestaveb. Stejně jako Telč patřilo toto panství do majetku pánů z Hradce. Jindřichohradecký majetek spravoval Jáchym z Hradce (1525–1565) a jeho syn Adam II. z Hradce (1549–1596).189 Krátké stavební období v letech 1564–1568 ukončila smrt majitele zámku a následně se začalo stavět aņ v 80. letech 16. století za podpory Adama II. V 80. letech bylo dokončeno tzv. Nové stavení Adama II. a výstavba pokračovala spojovacím traktem Velkých arkád v letech

187

MACH 2011, 88. MUK 1992, 92. 189 MUK 1992, 92. 188

59

1586–1592.190 Tyto arkády otvírající se do nádvoří v celé výńce západního traktu tvoří pouze sloupové podpěry. Malé arkády vystavěné aņ v 90. letech 16. století se odkazují k typologii arkád středočeských vybraných staveb s pilířovými podpěrami v přízemí. Jáchym z Hradce byl vysoce situovaný muņ, který od roku 1554 zastával funkci nejvyńńího kancléře Království českého. Zároveň, jako kaņdý bohatý ńlechtic, rozńiřoval svůj majetek, zakoupil Vimperk a Hlubokou, a sídla zveleboval.191 Působení Jáchyma z Hradce na praņském dvoře vyņadovalo i vlastnictví sídla nedaleko Hradu. Palác na Zámeckých schodech zakoupil Jáchym v roce 1558. Pro Jáchyma z Hradce pracoval vlańský mistr Antonio Ericera, kterého badatelé uvádějí jako autora celé koncepce zámecké stavby v Jindřichově Hradci. Pokud by tato myńlenka byla správná, znamenalo by to časové umístění návrhů k zámku a tudíņ i návrhu Malých arkád do 60. let 16. století, ačkoliv se jejich realizace posunula do 90. let 16. století.192 Zároveň je tento autor zmiňován při úpravě praņského Paláce pánů z Hradce na Zámeckých schodech v letech 1561–1566. 193 Kontakty s dvorem a architektonickými výrazovými prvky v polovině 16. století se tedy u tohoto umělce dají předpokládat. Navíc se jednalo o muņe italského původu a s největńí pravděpodobností znalého tamní současné architektury. 6.3.2 Pardubice Pardubické arkády na původním Pernńtejnském panství lze zmínit hlavně proto, ņe obdobně jako arkádová chodba v Kostelci, i tato arkáda byla dodatečně přistavena k jiņ existujícímu křídlu. Arkády pochází ze 70. let 16. století. K jejich výstavbě dońlo právě poté, co v roce 1560 přeńlo panství z majetku Pernńtejnů do vlastnictví královské komory. Dostavba tříetáņové arkády byla provedena, jak jinak, neņ pod dozorem královského stavitele Urlica Aostalliho. 194 Zámecké arkády [39] západního křídla udrņují ve vńech etáņích stejné členění pěti obloukových polí. Stlačené oblouky přízemí nesou pilíře, jejichņ bosáņ sahá pouze k římse oddělující oblouk od pilíře. Oblouky

190

VLČEK 1994, 167. HALADA 1992, 59. 192 MACH 2011, 79. V tomto zdroji jsou i odkazy na starńí literaturu týkající se zámeckého objektu v Jindřichově Hradci. 193 LEDVINKA/MRÁZ/VLNAS 1995, 133. Palác v majetku Adama II. z Hradce nevyhovoval poņadavkům a byl v 90. letech 16. století přestavěn za účasti a dohledu královského architekta Ulrica Aostalliho. 194 VLČEK 1994, 212–213. 191

60

prvního patra nesou vysoké toskánské sloupy, zatímco oblouky druhého patra jsou opět stlačené. Parapet je hladce vyzděný a celkové pojetí arkád je strohé a jednoduché. 6.3.3 Litomyšl S rodem italských stavitelů Aostallisů je spojen nejen zámek v Pardubicích či Poděbradech, ale hlavně pernńtejnský zámek Litomyšl. I v Litomyńli přispěl k renesančním úpravám ničivý poņár, který tehdejńí hradní stavbu zasáhl v roce 1560. Vratislav z Pernńtejna vńak v roce 1555 zastavil zámek Václavu Haugvicovi na patnáct let, a proto renesanční výstavba začala aņ v roce 1567, kdy panství Pernńtejnové vykoupili zpět ze zástavy.195 Přestavby na zámku v Litomyńli probíhaly v letech 1567–1581, tedy dávno poté, co byly dokončeny úpravy v Poděbradech a v těchto letech jiņ panovník prakticky ztratil o zámek v Poděbradech zájem. Opačná situace panovala při výstavbě zámku Vratislava z Pernńtejna, který věnoval pečlivou pozornost výběru kvalitního stavitele. Stavebně historický průzkum odhaluje od počátku účast Giovanniho Battisti Aostalliho, který dojíņděl do Litomyńle z Poděbrad. Dochované jsou také dva dopisy, v kterých Vratislav z Pernńtejna ņádá jiņ v roce 1569 o návńtěvu Ulrica Aostalliho a o jeho dohled na stavbě. Tento fakt podporuje myńlenku, ņe návrh zámecké stavby by mohl pocházet od Ulrica Aostalliho a nikoliv od Giovanniho Battisti Aostalliho, který by v tomto případě na zámku vykonával převáņně realizační práce. 196 I kdyby v Litomyńli Giovanni Battista Aostalli pracoval podle jiného neņ svého návrhu, není jisté, ņe tomu bylo stejně i na zámku v Poděbradech. V případě nedochovaných arkád je velmi obtíņné hledat analogie vzhledem k nedostatku vizuální předlohy poděbradských arkád. Jedinou jistotou je dostavba arkád před rokem 1561, tedy o několik let dříve, neņ se v Litomyńli vůbec začalo stavět. Jedinečnost zámecké stavby v Litomyńli z úhlu pohledu zkoumajícího arkádové chodby spočívá v arkádě druhého patra jiņního křídla. Tato arkádová chodba je otevřena jak směrem do nádvoří, tak i na opačnou stranu.197 Arkádové chodby propojují tři ze čtyř křídel zámeckého nádvoří, západní, východní a jiņní. V jiņní části v druhém patře 195

VILÍMKOVÁ 1982, 27. VILÍMKOVÁ 1982, 29, 58. 197 Volné arkády otvírající se na obě strany stavby lze jeńtě naleznout v Telči. Zatímco arkády v Litomyńli tvoří oblouky nesené iónskými sloupy, v Telči se otvírá do zahrady a nádvoří kolonádová chodba tvořena rovným překladem. 196

61

se nachází zmíněná neobvyklá arkáda otevřená do obou stran. Tři nádvorní stěny prolomené arkádou připomínají „moravská―198 zámecká nádvoří, avńak se středočeskou typologií arkády spojuje pouņití pilířové podpěry v přízemí, která není pro moravské stavby obvyklá. Zámecké arkády [40] shodné počtem oblouků ve vńech křídlech jsou v přízemí podepřeny bosovanými pilíři, v prvním patře toskánskými sloupy a oblouky v druhém patře nesou iónské sloupy. Oproti středočeským arkádám, kde nebývá pouņita arkáda v takovém rozsahu, nedochází u těchto arkád k zdvojení rytmu podpěr. Zámecké arkády v Litomyńli se nedají jednoznačně zařadit k typologii „středočeských― arkád, avńak nelze jim přiřknout ani čistě „moravskou― formu. *** Skupina staveb v blízkosti Prahy a jejich arkádová průčelí se vyznačují pouņitím bosovaných pilířů. Pilířové podpěry v přízemních částech arkádových chodeb se nacházejí i na ńlechtických zámcích například v Nelahozevsi, Pardubicích či na tzv. Malých arkádách v Jindřichově Hradci. Typ arkád pouņitý v prvním patře v Kostelci nad Černými Lesy, představené polosloupy před pilíři, je k vidění v jednom z nejstarńích arkádových dvorů vystavěném na nańem území, zámku v Kaceřově. Obdobný typ arkádových podpěr byl pouņit i v nádvoří zámku Nelahozeves a dokonce i v měńťanském prostředí, kde zdobí malý dvůr praņského domu U Dvou zlatých medvídků. U vybraných příkladů, typologicky blízkých arkádám v královských zámcích, jsem se snaņila přiblíņit období jejich výstavby, stejně tak i osobu stavitele a stavebníka. Zdvojený rytmus podpory oproti niņńím patrům, který je pouņitý v nádvoří zámku Brandýse nad Labem či v Kostelci nad Černými Lesy tvoří specifický rys těchto chodeb. Tuto rytmizaci samozřejmě nalézáme i na dalńích příkladech, jako je arkáda v Nelahozevsi či na Mělníce. Touto rytmizací se vńak zámecké arkády lińí od větńiny „moravských― arkádových nádvoří. Ačkoliv zde moravská nádvoří nejsou předmětem hlavního zájmu,199 na jejich rozdílné pojetí odkazuje právě tato rytmizace, s kterou se

198

Dalo by se říci, ņe směrem od Prahy na východ je pouņití arkádových chodeb častějńí, vyskytují se ve vńech patrech a zpravidla propojují tři nádvorní křída. 199 Moravské zámky jsou zde upozaděny, přesto doufám, ņe jejich specifika (pouņití arkád na třech stranách v nádvoří, stejný rytmus oblouků ve vńech patrech, převáņně sloupové podpěry) vyniknou

62

častěji setkáváme na stavbách v okolí Prahy. Dalńím výrazným prvkem odlińujícím „české― arkády od „moravských― je jejich pouņití větńinou pouze na jednom nádvorním křídle.200 Časté pouņití renesančních arkádových spojovacích chodeb, a to nejen v okolí Prahy, dokládají uvedené příklady. Přestoņe jde o architektonický prvek aņ nepatřičný v nańich klimatických podmínkách, otevřené chodby se na nańem území staly oblíbenou záleņitostí. O jejich nevhodnosti pro nańe prostředí vńak svědčí časté zazdívání arkád, a to nejen ve 20. století, kdy byla větńina zámeckých arkádových chodeb nevhodně uzavřena. Arkády v Brandýse nad Labem dokládají, ņe k uzavírání arkádových chodeb docházelo i dříve, a to jiņ na počátku 17. či 18. století. S narůstajícím důrazem na autenticitu a estetické cítění dońlo k úpravám arkádových chodeb, zazdění nahradilo zasklení, jako v případě Kostelce nad Černými Lesy nebo byly arkády navráceny do své původní podoby otevřené chodby. Při pohledu na vybrané zámecké stavby a jejich arkády lze konstatovat, ņe nedochází ke shodě při pozorování, v které části nádvoří je arkáda pouņita. Kostelec nad Černými Lesy je zdoben arkádou na vstupním zámeckém křídle, v Brandýse nad Labem se chodba prolamuje od vstupu po levé straně, zatímco v Poděbradech bývala arkáda po pravé straně od vstupu do nádvoří. Ani v jednom případě se nejedná o reprezentativní arkády strhující pozornost návńtěvníka ihned při vstupu do nádvoří. Tato skutečnost nepřekvapí, pokud si vzpomeneme na stavební vývoj a fakt, ņe u větńiny zámeckých staveb docházelo k přestavování starńího hradu, tudíņ se alespoň v některých ohledech bral zřetel na jiņ existující stavbu. Ekonomická situace hrála roli i při stavebních úpravách v renesančním období, vyuņívaly se jiņ existující části stavby a na ně navazovaly nové. Tato praxe ńetřila materiál a finance stavebníka. Arkády se větńinou stávaly součástí nově postavených křídel. Výchozí dispozice na královských stavbách byly specifické pro kaņdý objekt a to můņe být i jedním z důvodů, proč nalézáme arkádová průčelí v různých částech nádvoří.

v porovnání s popisovanými stavbami. Moravský Krumlov, Bučovice či Velké Losiny jsou příklady zámků, jejichņ nádvorní arkádové chodby dodrņují stejný rytmus podpěr ve vńech patrech. 200 Výjimku tvoří stavby Floriána Gryspeka – Kaceřov a Nelahozeves.

63

7. ANALOGIE KE KRÁLOVSKÝM ZÁMECKÝM STAVBÁM VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH Zámky v Čechách či na Moravě obvykle vyuņívaly arkádových chodeb ve vńech patrech daného křídla na nádvorní straně. Docílilo se tím tedy pouņití arkád aņ ve třech poschodích nad sebou, coņ je pro italské prostředí značně neobvyklé.201 Jak bude dále ukázáno na příkladech ze země, kde má renesanční sloh své kořeny, oblouky se klenuly často jen v přízemí a prvním patře nádvoří, popřípadě zdobily vstupní průčelí a otvíraly prostor tzv. piana nobile. Uplatnění arkádových chodeb vńak bylo časté na vńech čtyřech palácových křídlech v nádvoří, k čemuņ se v nańem prostředí nikdy nepřistoupilo. Kromě italského renesančního stavitelství budou připomenuty i vybrané rakouské stavby, s důrazem na Vídeň. Habsburský rod je neodmyslitelně spojen s vídeňským prostředím, zatímco ńlechtic Florián Gryspek a jeho kontakty nás zavádí do Francie. Ve vybraných evropských zemích (Itálii, Rakousku, Francii) bude sledováno převáņně vyuņití typu pilířové podpěry, často poté v kombinaci s představeným polosloupem či pilířem. Jiņ dříve bylo zmíněno, ņe na přelomu 15. a 16. století začaly pilířové arkády s představenými podpěrami nahrazovat starńí typ sloupových chodeb. Tento typ podpěr se váņe k antickému Římu,202 přesněji k období vlády císařů v Římě, které trvalo od 1. století př. n. l. do 5. století n. l.203 K propojení systémů podpěr (pilíře a sloupu) dońlo v Římském prostředí a Římané taktéņ přinesli mezi architektonické prvky novinku klenebního oblouku nad podpěrami. Toto zdvojení podpěr nebylo odůvodněno konstrukčně, ale jeho cílem bylo členění a dekorování plochy zdi. Hlavní nosnou funkci zajińťoval pilíř, zatímco představený polosloup či pilastr „podpíral― pouze vystouplou římsu či kladí, které se v některých případech nad podpěrou zalamovalo.204 Jedním z nejvýraznějńích inspiračních zdrojů z antické architektury bylo bezesporu Koloseum [41], na kterém byly pouņity představené polosloupy v kombinaci s pilíři. Po vzoru pouņitých sloupových řádů na Koloseu se také u současných staveb sloupy pouņívají 201

BIAŁOSTOCKI 1976, 79. Přes řečené pravidlo, se i v italském prostředí objevují výjimky, kdy jsou arkády v nádvoří pouņity v přízemí a dalńích dvou patrech, jako je tomu např. u paláce Piccolomini v Pienze či u paláce Farnese v Římě. 202 KRČÁLOVÁ 1954, 146. Návrat k císařskému Římu nemusel souviset pouze s tvarovými reminiscencemi, ale i s ideově-politickými záměry. In: KRČÁLOVÁ 1989, 19. 203 SYROVÝ 1974, 71. 204 SYROVÝ 1974, 77–79.

64

podle pravidla tzv. suprapozice, coņ znamená, ņe arkády odzdola nesou dórské, nad nimi iónské a v posledním patře korintské sloupy. 205 Řím nabízí dalńí moņnosti sledování antického tvarosloví, jehoņ přímou předlohu nalézáme v nově realizovaných stavbách v době renesance. Jedná se o triumfální oblouky,206 jejichņ tvarové uspořádání se otiskuje do průčelí staveb, památky z Fora Romana, Hadrianovy lázně, Marcellovo divadlo, Nerův Zlatý palác, palác na Palatinu či nedaleko od Říma stojící zbytky Hadrianovy vily v Tivoli.207 Zajímavé v souvislosti s pojetím renesančních staveb je sledování kladí, které „nesou― představené podpěry. V některých případech je rovné a vystouplé nad podpěrami, jindy se nad podpěrami zalamuje. Zalamované kladí nad přistavěnými podpěrami se nenachází nikde v řecké antické architektuře a v římském antickém tvarosloví se s tímto prvkem setkáváme jen velmi vzácně.208 Pro příklad se lze podívat na jiņ několikrát zmíněnou stavbu římského Kolosea. Ačkoli vyuņívá pilířů v kombinaci s představenými podpěrami, byla postavena s rovným klidně pojatým kladím, které netvoří ņádný rytmus, nezalamuje se. Kladí Kolosea vystupuje nad pilíře i sloupy v stále stejné rovině, přičemņ vystouplé kladí nabízí dostatek prostoru pro umístění soklů dalńích pater. Práce s kladím dospěla vrcholu v době barokní, kdy spatřujeme na stavbách nespočet zalamovaných, přeruńovaných či prohýbaných variací pouņití kladí.209 Nádvoří a arkády zdobící průčelí vil v Římě a jeho okolí se nezachovaly v autentické podobě a stejně jako větńina historických staveb, byly v průběhu staletí upraveny. Přesto se dá i v dneńní době celkem zřetelně zaznamenat charakter arkádových chodeb pouņívaných na přelomu 15. a 16. století v římské architektuře, který je velmi odlińný od arkád uplatňovaných v renesančním prostředí Florencie. Připomeneme-li si nádvoří florentských paláců Rucellai či palác Medici-Riccardi,210 je na první pohled patrné sloupové pojetí, následující Brunelleschiho arkády u Nalezince. Sloupové nádvoří se nalézá i v paláci Duccale v Urbinu,211 a přesto, ņe se v Římě typ 205

KRATOCHVÍL 2009, 344. Řekové neznali typ stavby Triumfálního oblouku. In: SYROVÝ 1974, 83. 207 LOTZ 1995, 14–15. 208 SCHELBERT 2011, 88. 209 SCHELBERT 2011, 88. 210 Autorem paláce Rucellai je Leon Battista Alberti, palác Medici-Riccardi navrhl Michelozzo di Bartolomeo Michelozzi. 211 Palác Duccale v Urbinu stavěl Luciano Laurana a stavba byla zahájena roku 1454. Palác je zajímavý i dvěma válcovými věņemi, které rámují střední část jednoho z průčelí a tvoří jakési nároņní věņe, podobně 206

65

nádvorních arkád přiklání k podpěrám pilířových, nalezneme sloupovou arkádu také v paláci Cancellerie v Římě. Je pravdou, ņe tato nádvoří pochází z poloviny 15. století, zatímco následné příklady z Říma se větńinou řadí na počátek 16. století, kdy se právě v Římě začíná prosazovat typ arkád s představenými podpěrami.

7.1

Itálie V následující části se pokusím představit nejvýraznějńí italské stavby, které sice

třeba přímo neovlivnily české prostředí, ale jejich architektonické uspořádání nádvoří či průčelí mělo výrazný vliv na současnou architekturu. Tyto typy se dále různými cestami ńířily do celé Evropy. Převáņně jsem se snaņila poukázat na vybrané římské stavby z počátku desetiletí 16. století. Jinak je tomu v oblasti severní Itálie, kde se tyto prvky začaly objevovat aņ po odchodu výrazných osobností z Říma na sever v roce 1527. Významnou osobností je Michelangelo Buonarroti (1475–1564), který jiņ ve 20. letech 16. století pracuje pro rod Medici ve Florencii. Návrhy tohoto génia jsou ovńem nezařaditelné do jakéhokoliv současného proudu, a tato architektura si zaslouņí samostatnou studii.212 7.1.1 Řím a okolí Na počátku 16. století se hlavní stavební produkce přesouvá do Říma, na papeņský dvůr. Nové nároky papeņe Julia II., zvoleného v roce 1503, a ambice navrátit Římu jeho slávu, vedly k mnoha novým zakázkám zadávaným prvořadým umělcům. Hlavním podnětem k stavební činnosti bylo rozhodnutí o úpravě centra křesťanského světa, vatikánské baziliky sv. Petra. Sledování vývoje pilířové podpěry vycházející z antického tvarosloví nás v renesanční době opět přivádí do římského prostředí. Z kreseb známe podobu dodnes nedochované Lodžie213 [42] umístěné v průčelí katedrály sv. Petra v Římě. Tuto Lodņii postavil přibliņně v roce 1460 Leon Battista Alberti (1404–1472) a pouņité tvarosloví odkazuje ke Koloseu. Vyuņití sloupových řádů hierarchicky uspořádaných od jako mladńí věņe v nároņí zámku v Kostelci nad Černými Lesy. Ačkoli věņe působí středověce, jsou renesančním příkladem pouņití prvků z antické pevnostní architektury. In: TOMAN 1996, 120–125. 212 Studií věnujících se Michelangelovi a jeho dílu je celá řada. Pro příklad uvádím několik vybraných titulů: Antonio FORCELLINO: Michelangeo, nepokojný ņivot. Praha 2012. Georg SATZINGER: Michelangelo und die Gassade von San Lorenzo in Florenz. München 2011. Frank ZӦLLNER: Michelangelo 1475–1564: Life and work. Köln 2010. 213 „Benediction Loggia― lodņie, z které Papeņ uděluje poņehnání.

66

nejjednoduńńího dórského aņ ke korintskému [43] jako na antické předloze, pouņil Alberti jiņ dříve při členění fasády paláce Rucellai ve Florencii. 214 Zmiňovanou arkádovou lodņii známe z kreseb Maartena van Heemskercka, kde spatřujeme tři patra, přičemņ kaņdé patro tvoří čtyři oblouky [42]. Je zde pouņito podpěrných pilířů s polosloupy uspořádaných dle pravidla tzv. suprapozice. Do stejného období, 1460– 1465, je datovaná i lodņie prolamující průčelí kostela Sv. Marka [44] taktéņ v Římě. Tři oblouky v přízemí i prvním patře stojí na pilířích. Přistavěné podpěry v podobě sloupů v přízemí a pilastrů v prvním patře vńak postrádají sokly.215 Benátský palác (Palazzo Venezia) [45] postavený v Římě v letech 1469–1474 opět připomíná typem arkád v hlavním nádvoří antickou stavbu Kolosea. Přestoņe známe jméno muņe pracujícího na realizaci této stavby, jímņ byl Giuliano da Sangallo, návrh palácového nádvoří bývá připisován Leonu Battistu Albertimu.216 Dvě arkádové chodby dodrņují stejný rytmus členění jak v přízemí, tak i v prvním patře [46]. Jejich inspirace římskou antikou je zřejmá v pouņití pilířů a přidaných polosloupů, které jsou v přízemí dórského typu, v prvním patře poté typu iónského. Důleņitý je rozdíl v pojetí kladí, které se v případě přízemí zalamuje, zatímco v prvním patře zůstává rovné. Pilířové podpěry, bez jakékoliv ozdoby, pouņil opět Leon Battista Alberti na boční fasádě církevní stavby v Rimini. Kostel sv. Františka (S. Francesco), známý téņ pod názvem Tempio Malatestiano, byl stavěn v letech 1447–1460. 217 Hluboké arkádové oblouky na bočních stranách byly plánované jako prostor pro hrobky učenců a literátů působících na dvoře Sigismonda Malatesta.218 Na počátku 16. století přińel do Říma Donato Bramante (1444–1514), jehoņ architektonické počiny výrazně zasáhly do podoby tohoto města. Zakázky z papeņského dvora patří k jeho nejvýznamnějńím římským dílům a jeho návrhy nádvoří pro vatikánský komplex jsou důleņité i pro toto téma. Donato Bramante navrhl arkády v Belvederském nádvoří ve Vatikánu [47] a jejich stavba proběhla po roce 1505. Nově vystavěná architektura spojila starý papeņský palác s původně samostatně stojící vilou postavenou Innocentem VIII. v rozmezí let 1485–1487. Terasovitě navrņené nádvoří, 214

MILLAR 1987, 13. HEYDENREICH 1996, 59. 216 MURRAY 1989, 49. Důvodem k připsání tohoto dvora Leonu Battistu Albertimu je pouņití vyńńích soklů pod sloupy v přízemní lodņii, které bylo dle badatelů pouņito i na nedochované Lodņii v průčelí sv. Petra v Římě. In: MURRAY 1989, 49. 217 PASINI 1996, 399. 218 HEYDENREICH 1996, 37. 215

67

které je od 80. let 16. století rozděleno do dvou částí dodatečně vestavěnou budovou knihovny Sixta V., dostálo v průběhu staletí mnoha úprav.

219

Velké mnoņství

dochovaných kreseb odhaluje, ņe původně zamýńlená vzduńná arkádová chodba v severní části dvora, přičemņ arkádové oblouky směřují k jihu, byla rytmizovaná pilíři v kombinaci s pilastry. Kaņdý pilíř tohoto vatikánského nádvoří člení dva přidané korintské pilastry, mezi kterými se nachází nika a čtvercové okno. 220 Ačkoliv jsou původně volné oblouky dnes vyzděné a arkádám přibylo jeńtě jedno patro, neustále je zde zřetelná základní idea architekta, vytvořit slavnostní průčelí. I druhá část nádvoří, tzv. spodní nádvoří, bylo navrņeno stejným architektem a i zde se nachází pilíře s představenými polosloupy. 221 Belvederské nádvoří téměř ihned oslovilo současné architekty a jeho vliv je viditelný na mnoha stavbách nejen v Itálii, ale po celé Evropě. O okamņitém dopadu na současníky svědčí také třetí kniha Sebastiana Serlia, v které je dané uspořádání tohoto nádvoří pouņito jako vzor [48]. Neméně důleņité je sledování zalamovaného kladí, které zde Bramante ve Vatikánu pouņil. Kladí se v celé délce nad přidanými pilastry zalamuje. Tímto zalomením rytmizuje pojetí stěny, čímņ se nadále inspirovali i dalńí architekti. Dalńí zajímavé nádvoří, jehoņ návrh pochází od Bramanta, je moņné spatřit v kláńteře S. Maria della Pace v Římě [49]. Arkády zde byly vystavěny v období mezi lety 1500–1505.222 Arkády otvírající se v přízemí jsou neseny dle římské tradice sloupy a před ně v tomto případě autor přidal iónské pilastry stojící na soklech. Sledované kladí se zde nezalamuje, jako u mladńí stavby ve Vatikánu, ale probíhá v jedné rovině okolo nádvoří. Pilíře jsou děleny výraznou římsou, kterou přeruńují právě představené pilastry. Zajímavé je první patro, ve kterém se střídá pilíř se sloupem iónského typu a to ve zdvojeném rytmu oproti přízemí. Toto zdvojení rytmu je v římském prostředí velmi výjimečné, navíc v tomto případě sloupy v kombinaci s pilíři nesou rovné kladí [50]. Antonio

Sangalo

mladńí

(1484–1546)

je

autorem

původního

návrhu

monumentálního nádvoří Paláce Farnese [52]. Originální idea architekta pojímala nádvoří v klasickém stylu, kdy ve vńech třech etáņích rovnoměrně rozvrņené oblouky 219

LOTZ 1995, 13–17. Obdobné členění, v značně monumentální formě, pouņil Leon Battista Alberti na fasádě kostela Sant. Andrea v Mantově stavěném po roce 1471. Mezi dva korintské pilastry umístil v přízemí pravoúhle zakončený vstup a nad něj umístil mělkou niku. Nad nikou je navíc jeńtě prolomeno půlkruhově zakončené okno. 221 MILLAR 1987, 27–30. 222 LOTZ 1995, 13. 220

68

podpíraly pilíře s polosloupy, odstupňované dle řádů směrem k horním patrům. Výstavba paláce se ovńem protáhla a původní rozvrņení z 20. let 16. století, bylo upraveno dalńím architektem vedoucím tuto stavbu, Michelangelem. Michelangelo výrazně zasáhl do podoby nádvoří ve druhém patře [51].223 Zatímco Antonio Sangallo mladńí navrhl podobu nádvoří s odkazem k známému uspořádání z Kolosea včetně rovného kladí, odlińně pracující Michalangelo upravil v 50. letech 16. století vzhled druhého patra nádvoří a přisoudil mu členitějńí podobu. Namísto polosloupů pouņil svazkové pilastry, nad nimiņ se zalamuje kladí. Jedním z nepřehlédnutelných příkladů uplatňujících stejnou rytmizaci stěn, jakou pouņil Bramante ve vatikánském nádvoří, se objevuje v nádvoří paláce Farnese v Caprarole. Tato manýristicky pojatá stavba vyuņívá momentu překvapení, kdy při vstupu do nádvoří zaujme jeho kruhový půdorys. Zároveň je tento palác, který z čelního pohledu působí jako klasicky pojatá stavba na čtyřúhelníkovém půdorysu, ve skutečnosti navrņen na půdorysu pentagonu. 224 Navraťme se ale do nádvoří, kde se v uspořádání podpěr architekt Giacomo Barozzi da Vignola (1507–1573) inspiroval vatikánským dvorem. Stavba, která byla začata v roce 1559,225 je v nádvoří členěna do dvou etáņí. Přízemní ńiroké bosované pilíře jsou členěny ve spodní části obdélným otvorem a nad ním je vyhloubena nízká nika. Rozvrņení je blízké pilířům z vatikánského nádvoří, kde se ovńem nika nachází ve spodní části a čtvercový otvor je umístěn nad nikou. V přízemí také chybí představené pilíře z vatikánského nádvoří, které se objevují v pozměněné formě, v podobě iónských sloupů, v prvním patře. Na místě nízkých nik jsou v prvním patře pouņité prázdné elipsové reliéfní prohlubně. Důleņité z hlediska následování a pochopení Bramanteho architektury je práce s kladím, které se nad kaņdým sloupem samostatně zalamuje. Oblouky nesené podpěrami se často uplatnily v reprezentativních fasádách vil či v soukromém zahradním prostoru. Jiņ zmíněná vila postavená na přání papeņe Innocenta VIII. v letech 1485–1487, původně samostatně stojící, byla otevřena směrem na sever dvěma patry odlehčených arkád. Jak ukazují kresby, průčelí prolamovaly pilíře s dórskými pilastry,226 a právě tyto arkády jsou povaņované za nejstarńí známé uplatnění 223

LOTZ 1995, 57–60. Ve ńpanělském městě Granada v komplexu Alhambra je postaven palác KarlaV., navņený na čtyřúhelníkovém půdorysu, avńak nádvoří má také kruhový půdorys. 225 LOTZ, 1995, 110–114; SCHELBERT 2011, 90. 226 COFFIN 1979, 73. 224

69

pilířové arkády na průčelí vily.227 Dalńím příkladem pouņití arkádového ochozu je vila Medici v Poggio a Caiano. U této stavby vńak její architekt Giuliano da Sangallo (1445–1516) navrhl krytou chodbu na pilířích, která v přízemí obíhá celou stavbu. Nejde „jen― o výzdobu reprezentativního průčelí, nýbrņ o funkční krytý ochoz, tvořící sokl stavby a tudíņ nesrovnatelný s prolomením arkád v průčelí budov. Od jiņ zmíněného významného architekta Donata Bramanta pochází návrh průčelí Paláce Caprini [53], známého taktéņ jako Raffaelův dům.228 Původní podobu z roku 1510 ukazuje rytina od Antonia Lafréry tińtěná roku 1549,229 kde jsou mohutné pilíře ozdobené aņ po římsu výraznou bosáņí. Podobu domu vńak známe jen z vyobrazení, neboť byl v roce 1930 zničen.230 První příměstská vila v 16. století byla postavena pro Agostina Chigi v letech 1509–1511. Vila Farensina [54] upoutá nejen architekturou, jejímņ tvůrcem je Baldassare Peruzzi (1481–1536), ale i vnitřní výzdobou od slavného Raffaela. Při pohledu na zahradní průčelí si kaņdý povńimne pěti otvírajících se oblouků nesených na pilířích, které jiņ klasicky zdobí dórské pilastry. Významnou vilou je i Raffaelem navrņená římská Vila Madama [55], jejímņ objednavatelem byl kardinál Giulio de Medici, později zvolený papeņem Klementem VII. Stavba byla započata roku 1516, avńak část vystavěné budovy byla zničena při plenění Říma v roce 1527. Z původního návrhu se zachovala vstupní lodņie o třech obloucích nesených na pilířích s představenými pilastry a do zahrady směřující půlkruhové nádvoří. Toto nádvoří je zajímavé pouņitím polosloupů, které člení fasádu mezi okny a zároveň jsou okenní římsy podpírány dalńími iónskými sloupy.231 7.1.2 Severní Itálie a Benátsko Severní část Itálie začala následovat v Římě pouņívané prvky aņ ve 20. letech 16. století, kdy do této oblasti přińli významní umělci právě z hlavního města. Nové zakázky na ńlechtickém dvoře v Mantově přilákaly Giulia Romana, do Benátek se vypravil Jacopo Sansovino a Verona se stala domovem pro architekta Michela

227

BAŅANT 2006, 42. Raffael tento dům zakoupil v roce 1517. 229 DAVIES/HEMSOLL 1996, 651. 230 MILLAR 1987, 27. 231 LOTZ 1995, 29, 45–46. 228

70

Sanmicheliho.232 Právě severní Itálie je místem, kam zavítali čeńtí ńlechtici, a kde mohli v polovině 16. století obdivovat nově vystavěnou architekturu. V Miláně byla jiņ v roce 1513 začata výstavba atriového dvora S. Maria presso S. Celso. Tato architektura odkazuje ke znalosti římské současné stavební činnosti, obzvláńtě ke znalosti kláńterního dvora S. Maria della Pace. 233 Milánské atrium se stavělo podle návrhu architekta a humanisty Cesara Cesariana, který se sám povaņoval za ņáka významného architekta Donata Bramanteho.234 Tato přízemní lodņie je tvořena pilíři s římsou, před nimiņ je umístěn korintský polosloup na soklu. Klidné, rovné kladí obíhá nad celou lodņií. V Padově se také velmi brzy objevují vlivy Říma, a to jak současné architektury, tak i odkaz k antickým památkám. Nejvýraznějńí arkádami klenutá stavba je spojena s postavou humanisty, literáta a podporovatele umění Alvise Cornara.235 V zahradě u vily Cornaro byla postavena v roce 1524 jednopodlaņní lodžie [57], jejímņ autorem je Giovanni Maria Falconetto (1468–1535). Hlavním účelem této lodņie, otvírající se pěti oblouky směrem do zahrady, bylo zázemní pro konání divadelních představení či intelektuálních rozprav s přáteli. Architekt Falconetto společně s donátorem Cornaro, jehoņ zájem na poli architektury a antických staveb je nepřehlédnutelný, podnikli cestu do Říma, jejímņ cílem byl průzkum ruin antických památek. Tato lodņie je tedy nejen odrazem současné římské architektury [58], kterou jistě oba muņi z Říma znali, ale hlavně výsledkem zkoumání antických památek. Lodņie je nejranějńím dílem provedeným „all’antica― v oblasti Veneto. V zahradním areálu u vily Cornaro se pokračovalo v práci i nadále, a to výstavbou pavilonu Odeon. Při práci na tomto pavilonu dońlo k dostavění horního patra lodņie, které původně nebylo součástí návrhu.236 Stejnému architektovi, který postavil Lodņii Cornaro, je přisuzována i vila Dei Vescovi v Luviglianu, jihozápadně od Padovy. Tato vila datovaná po roce 1535 je v průčelí otevřena pilíři s pilastry, čímņ se opět odkazuje k Bramantemu a jeho pojetí Belvederského nádvoří ve Vatikánu.237

232

LOTZ 1995, 61. Andrea Palladio řeńil obdobně nádvoří S. Maria della Carita v Benátkách, a jistě se zde také inspiroval nádvořím v S. Maria della Pace či antickou stavbou Kolosea. Tento konvent vńak pochází aņ z 60. let 16. století a tudíņ jiņ časově nezapadá do sledovaného období. 234 LOTZ 1995, 61. 235 Tento muņ ovlivnil i Andrea Palladia, s kterým se přátelil od roku 1537. 236 TAVERNOR 1991, 19–24. 237 LOTZ 1995, 66. 233

71

Verona, kde působil převáņně Michele Sanmicheli, prezentuje paláce s výraznou bosáņí převáņně v přízemí, jako je tomu u paláce Bevilacqua pocházejícího přibliņně z 30. let 16. století. Stejně tak palác Canossa od Michela Sanmicheli je v přízemí zdoben výraznou bosáņí, přičemņ jeho vstup tvoří dva mohutné pilíře nesoucí arkádové oblouky. Giulio Romano postavil v Mantově příměstskou vilu, Palazzo del Te [60], která byla postavena mezi roky 1526–1534 pro Federica Gonzagu. 238 Přestoņe zde architekt vyuņil klasického tvarosloví, kombinováním prvků docílil teatrálního účinku značně vzdáleného od klasického pojetí antiky, a tedy i od vzorů, které se snaņím nalézat k vybranému tématu. V pouņité mnohosti forem a jejich kombinacích, je snad nejvýraznějńím prohřeńkem v porovnání s klasicky pojatou architekturou, rozbití kladí. Z kladí pravidelně „vypadává― jedna část triglyfů v nádvorní fasádě křídla paláce [59]. Tímto prvkem se architektura jiņ řadí k manýristickým stavbám, kdy prvky postrádají svou funkčnost a naruńení přináńí jakýsi trvalý moment ohroņení stability budovy. 239 Pouņití nik a nad nimi prolomeného čtvercového okna umístěného mezi dvěma polosloupy ovńem opět připomene bramantovský motiv. Jacopo Sanasovino odeńel z vypleněného Říma v roce 1527 do Benátek, kde hledal nejen bezpečí, ale ihned se ucházel i o nové stavební zakázky. 240 První významnou zakázkou Jacopa Sansovina byla budova mincovny (La Zecca) [61], s jejíņ stavbou se začalo v roce 1536. Hlavní průčelí benátských staveb nesměřuje do ulice, ale k vodním kanálům, které jsou zde hlavní komunikační tepnou, a proto je nutné se v tomto městě zaměřit na tato průčelí. Nejinak je tomu i u mincovny, jejíņ průčelí směřující k vodnímu kanálu prolamuje devět oblouků členěných mohutnými rustikovými kameny.241 I první patro, které prolamují obdélná okna ohraničená sloupy, má taktéņ výrazné rustikové členění. Rustika242 dává objektu aņ pevnostní charakter a jistě zde byla v obou patrech pouņita záměrně. Pouņitím rustiky architekt pravděpodobně odkazuje na potřebu nedobytnosti budovy, která v době kdy slouņila

238

TOMAN 1996, 146–147. PREISS 1974, 225. 240 MARTINDALE 1972, 174. 241 Na prvek rustikové pilířové arkády v Benátské oblasti upozorňuje jiņ Jarmila Krčálová. In: KRČÁLOVÁ 1989, 12. 242 Bosáņ a rustika je pojmenování ve své podstatě pro shodné prvky, pro plastické vyznačení kvádrového zdiva. Označení bosáņ pochází z francouzńtiny, zatímco rustika z italńtiny. V některých výkladových slovnících je neopracovaný kámen nazýván rustikou, zatímco opracovaný kámen je pojmenován bosáņ. In: BLAŅÍČEK/KROPÁČEK 1991, 33. 239

72

jako mincovna, obsahovala velké bohatství. 243 Neopracované kvádry byly v antice vyuņívány na pevnostních budovách, a jejich pouņití se ztotoņňovalo s projevem síly, k čemuņ odkazuje i pouņívání rustiky v přízemních částech českých zámků. 244 Rustikové kameny odkazují k mohutnosti, a jejich pouņívání ve spodních částech staveb, odpovídá poņadavku na stabilní základ a odlehčení architektury směrem k horním podlaņím.

Vybrané ukázky představují stavby s arkádovými chodbami, avńak dosud uvedené příklady neodkazují na zdvojený rytmus ve vyńńích patrech. Zdvojený rytmus arkád, kromě několika výjimek, byl rozńířen hlavně v městě Bologni a pod jejím vlivem také v Cremoně ke konci 15. století. Tento motiv zhuńtěného pouņití podpěr navazuje na, ve středověku velmi časté, trpasličí galerie.245 V Bologni přeņívalo středověké cítění hlavně díky projektu Antonia di Vicenzo na gigantický kostel S. Petronio. Příkladem doznívající gotické tradice je i kostel S. Giovanni al Monte, s jehoņ stavbou se začalo v roce 1440, a právě jeho nádvoří odhaluje v patře hustě řazené arkády. Dalńím příkladem zdvojeného rytmu arkád je nádvoří paláce Fava taktéņ v Bologni, vystavěného okolo roku 1483 či nádvoří boloňského paláce Bevilacqua, začatého v roce 1480.246 7.1.3 Rakousko a střední Evropa Vídeň, jedno z hlavních center rodu Habsburků, vņdy lákala talentované a zručné umělce. Od nástupu Ferdinanda I. na český trůn se kontakty mezi Prahou a Vídní prohloubily a umělci směřující na praņský královský dvůr často přicházeli právě z tohoto města. Obléhání Vídně Turky vedlo od 30. let 16. století jak k budování nového opevnění, tak i k dalńím renesančním úpravám ve městě. Vídeňský dvůr, jehoņ důleņitost jako rezidence panovníků v následujících obdobích stále stoupala, byl po staletí upravován v různých architektonických stylech. I přesto se zachovaly odkazy 243

KAMINSKI 2005, 177. Původně jednopatrové budově bylo přistavěno aņ dodatečně druhé patro, za účasti nejmenovaného architekta po roce 1570. In: TOMAN 1996, 162. 244 PREISS 1974, 217, 234. 245 KRČÁLOVÁ 1954, 146. 246 HEYDENREICH 1996, 118–120. Dvě řady nízkých oblouků tvořících galerii lze spatřit na průčelí katedrály v Cremoně či v Pise na katedrále, ńikmé věņi nebo baptisteriu na Campo dei Miracoli, kde se samozřejmě jedná o středověké prvky. Původ pouņití hustńího rytmu řazení podpěr je moņné sledovat aņ k středověkému prvku trpasličích galerií.

73

k renesanční architektuře, které můņeme spatřit hlavně na sídelní stavbě Habsburků zvané Hofburg. Součástí rezidence Hofburg je tzv. Ńvýcarský trakt. Výrazným prvkem je vstupní portál [62], vystavěný v letech 1552–1553, připisovaný italskému malíři a architektovi Pietru Ferraboscovi.247 Vstupní brána do tzv. Švýcarského traktu je členěna jak architektonickými prvky, tak i výraznými barvami. Dva toskánské, tmavě červené představené polosloupy stojící na soklech připevňuje k pilířům pásová rustika.248 Brána vznikla v době obléhání Vídně Turky a její funkce není jen architektonická a dekorativní,

ale

také

symbolická.

Rustikové

přepásání

demonstruje

sílu

a

nepřemoņitelnost, zatímco zlaté reliéfy v metopách mají spíńe reprezentativní charakter.249 Stallburg [63], dalńí součást areálu Hofburgu, byl stavěn pro Maxmiliána II. zřejmě jeńtě Pietrem Feraboscou nebo dalńím architektem Jacopem Stradou. První návrhy vznikly v roce 1558, kdy se také se stavbou začalo, a k ukončení výstavby dońlo v roce 1569.250 Nádvoří členěné třemi patry pilířových arkád s přidanými toskánskými pilastry 251 je časově mladńí neņ mnou vybrané české stavby, přesto vńak odkazuje k znalosti tohoto typu arkád ve vídeňském prostředí. Za první, zcela renesančně koncipovanou zámeckou stavbu v Rakousku 252 je pokládán Schloss Salamanca, nacházející se v jiņní části země ve městě Spittal an der Drau [64]. Ferdinandův kancléř ńpanělského původu, Gabriel Salamanca, se po sňatku v roce 1533 přestěhoval do Rakouska a započal se stavbou zámku. Autoři zámku, kteří pocházeli pravděpodobně ze severní Itálie z oblasti jezer, nám zůstávají neznámí. 253 Nádvoří zámku Salamanca obklopují arkádové chodby ze vńech čtyř stran. Přestoņe pouņité podpěry na rakouském zámku nejsou typologicky shodné s podpěrami v Kaceřově, i tak jsou tyto dvě stavby dávány do vzájemné souvislosti. Kaceřovské nádvoří obíhají arkádové chodby v přízemí taktéņ ve čtyřech křídlech, navíc mají obě stavby hloubkově koncipovanou dispozici.254

247

ROSENAUER 2003, 275. Toto přepásání se nachází na českých arkádových chodbách například v Nelahozevsi. 249 Zvláńtním prvkem ve vlysu portálu jsou vypouklé triglyfy, jejichņ paralely se nalézají ve stejném časovém období na palácích v Janově. In: ROSENAUER 2003, 275–276. 250 BENEDIK 1996, 454–457. 251 Oblouky klenoucí se nad pilíři s představenými pilastry jsou stlačené. In: MILLAR 1987, 96. 252 ROSENAUER 2003, 271–271. 253 MILLAR 1987, 92. 254 KRČÁLOVÁ 1989, 11. 248

74

Francouzské prostředí bylo velmi blízko ńlechtici Floriánu Gryspekovi, českému královskému sekretáři. Zároveň je architektura ve Francii obohacená o vliv architekta a teoretika Sebastiana Serlia, který sem přińel na pozvání krále Frantińka I. v roce 1540. Sebastiano Serlio pracoval ve Fontainebleau, avńak jen těņko se dá odlińit jeho práce od ostatních, taktéņ talentovaných umělců, kteří zde působili. Ve Fontainebleau se nacházela i rezidence kardinála Ippolita d’Este. Palác Grand Ferrara vystavěný v letech 1544–1546 navrhl zřejmě architekt Sebastiano Serlio. Z paláce se zachovala brána s výraznou bosáņí, klenákem prostupujícím do kladí a rustikovými pásy obíhajícími přes představené polosloupy.255 Zámek v Ancy le Franc byl jiņ zmíněn v souvislosti s Gryspekovým panstvím v Nelahozevsi. Nádvoří [66] tohoto burgundského zámku se svým pojetím opět navrací k uspořádání jiņ tolikrát zmíněného Belvederského nádvoří ve Vatikánu. Sám Serlio o sobě mluví jako o autorovi tohoto zámku, který byl navrhován a stavěn od 40. let 16. století.256 *** V této kapitole jsem se zaměřila na sledování vybraného typologického prvku – pilíře s představenou podpěrou (s přidaným polosloupem či pilastrem). Tento prvek se objevuje na arkádě v nádvoří královské stavby v Kostelci nad Černými Lesy, v Kaceřově či v Nelahozevsi. Sledování tohoto prvku začíná v antickém období římského císařství. Představené polosloupy před pilíři se dochovaly na antické památce Koloseu. Členění průčelí se nadále odkazuje nejen na stavbu Kolosea, ale také na renesanční uspořádání Belvederského nádvoří ve Vatikánu. Z římského prostředí se tento typ pilířové podpěry ńíří do dalńích oblastí Itálie, a to po vyplenění Říma v roce 1527. V oblasti Veneto lze připomenout lodņii Cornaro, jejíņ přízemí je typickým příkladem uplatnění výrazných představených sloupů před pilířovou podpěrou. Sloupy lodņie Cornaro, obdobně jako sloupy v nádvoří zámku Kaceřov, stojí na soklech, ačkoliv Sebastiano Serlio sokly v přízemí nedoporučuje. V souvislosti se zdvojeným rytmem arkádových podpěr ve vyńńích patrech je jiņ ve starńí literatuře uváděna jako inspirační oblast severní Itálie, přesněji Bologna a Cremona. 255 256

FROMMEL 2003, 91. CHATELETA/GROSLIERA 2004, 378–379.

75

Mocný rod Habsburků, který v roce 1526 nastoupil na český trůn, zval na praņský dvůr umělce z jejich sídla ve Vídni. Z vídeňského prostředí je připomínána tzv. Ńvýcarská brána v Hofburgu, jejíņ architekturu tvoří představené polosloupy připásané k pilíři, obdobně jako to vidíme v nádvoří zámku Nelahozeves. Poslední vybranou zemí je Francie, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je osoba královského sekretáře Floriána Gryspeka, který zde studoval a druhým je účast architekta Sebastiana Serlia ve Fontainebeau. Cílem této kapitoly není přehled renesančních staveb ve zmíněných zemích, ale vyzdvihnutí nejvýraznějńích staveb při sledování typologie renesančních arkádových chodeb. Snahou bylo odkázat na stavby, které mohly přímo ovlivnit architekty pracující na královských zámeckých stavbách. Zároveň jsem se snaņila mapovat ńíření prvku pilíře s představenou podporou z Říma do ostatních částí Evropy. Připomenuta byla i renesanční architektura, která pravděpodobně přímo neovlivnila nańe prostředí, avńak měla velký vliv ve svém okolí. Příkladem je právě zmíněné nádvoří ve Vatikánu.

76

8. RENESANČNÍ TRAKTÁTY Stavitelé nalézali inspiraci pro stavby realizované v českém prostředí nejen na zahraničních stavbách, ale nápady čerpali i z knih pojednávajících o architektuře. Architektonické traktáty bezesporu ovlivnily renesanční architekturu na nańem území. Tyto knihy zde tudíņ musely existovat, nalézat se v majetku architektů či v dostupných knihovnách. Dle mého názoru je dobré připomenout, kde bylo moņné se s touto literaturou setkat. Přestoņe nelze s přesností identifikovat konkrétní knihy, existují inventáře, které alespoň rámcově přibliņují obsah knihoven.

8.1

Knihovny a jejich obsah Knihovny univerzitní, kláńterní a předevńím zajímavé knihovny ńlechtické a

dvorské vznikaly za různých podmínek a k různým účelům. Spontánní vznik knihovny z potřeby studia s ohledem na zájem majitele, je jednou z cest budování knihovní sbírky. V renesančním období se vńak na knihovny začalo pohlíņet jako na reprezentativní součást sídla, a byly kupovány i celé knihovny, bez ohledu na praktické vyuņití či zájem o konkrétní spisy. V některých případech nebyly knihy řazeny do samostatné knihovny, ale tvořily součást uměleckých sbírek a tudíņ se o jejich přítomnosti dozvídáme z inventářů kunstkomor. V českém prostředí největńí zájem přitahují knihovny ńlechtické a dvorské. V 17. století, v období válek, vńak bylo mnoho knihoven roztrouńeno a nedochovaly se inventáře, pokud vůbec někdy existovaly. Určit tedy obsah jednotlivých knihoven je téměř nemoņné.257 Důkladné zpracování knih v majetku Roņmberků nám odhaluje, ņe tento rod vlastnil na přelomu 16. a 17. století spisy o architektuře od Vitruvia a Sebastiana Serlia.258 Knihovna ve Vídni byla systematicky budována a rozńiřována Ferdinandem I. Panovník totiņ v roce 1551 nařídil, ņe jeden exemplář z kaņdého vydání s císařským privilegiem musí být odevzdán do císařské knihovny. Rozńiřující se sbírka knih se v roce 1623 nacházela ve vídeňském kláńteře minoritů, kam mohli chodit studovat díla i externí odborníci. Někteří badatelé tvrdí, ņe z nedostatku místa pro studium se knihy 257

VESELÁ 2005, 33. Mezi příklady knihoven patří knihovna Bohuslava Hasińtejnského z Lobkovic, Jana starńího Hodějovského z Hodějova, či knihovny pánů z Hradce a Pernńtejnů. 258 VESELÁ 2005,164.

77

půjčovaly i mimo budovu. Z vídeňských sbírek si údajně nechával posílat knihy do Prahy i císař Rudolf II.259 Existují i informace o knihovně hradního architekta Bonifáce Wolmuta. Jeho profese vyņadovala značné teoretické znalosti, které mohl načerpat mimo jiné i z knih. O knihách v majetku tohoto architekta se dozvídáme ze soupisu vytvořeného po jeho smrti. Wolmut ve své knihovně shromáņdil díla pojednávající o hvězdářství, matematice a jiných vědách prospěńných pro tohoto umělce. Zajímavé je, ņe některé svazky si nechal Bonifác Wolmut na svůj vlastní náklad přeloņit z latinského jazyka do jeho rodné němčiny. Tímto se odkrývá cesta překladu a ńíření knih v různých jazykových mutacích.260 Pozornost si zaslouņí i knihovna arcivévody Ferdinanda Tyrolského, známého jeho váńní pro architekturu. V roce 1568, po odchodu z Prahy do Innsbrucku, umístil svou knihovnu v zámku Ambras. Po smrti Ferdinanda Tyrolského potkal knihovnu nemilý osud zániku. Přestoņe se větńina spisů pravděpodobně dostala do dvorní knihovny ve Vídni, nelze je přesně identifikovat, neboť Ferdinand Tyrolský neopatřoval své knihy exlibris či jinou identifikační značkou. Obsah knihovny nám přibliņuje rukopisný inventář dochovaný ve Vídni, i přesto jsou vńak některé knihy těņko dohledatelné, neboť popis svazků v inventáři je velmi obecný. Lze vńak říci, a to i v souvislosti s Ferdinandovým zájmem o umění, ņe skupina knih o výtvarném umění tvořila největńí část knihovny.261 Na uspořádání Ferdinandovy knihovny v Abmras se podílel císařský antikvář italského původu Jacopo Strada.

262

Existuje názor, ņe

Ferdinand Tyrolský vlastnil sedmou knihu od Sebastiana Serlia psanou v rukopise jeńtě před jejím vydáním,263 které inicioval v roce 1575 právě Jacopo Strada. Frankfurtské vydání dedikoval Jacopo Strada nejvyńńímu purkrabí Vilému z Roņmberka.264

259

VESELÁ 2005, 30–31. Zmínka o moņnosti navńtěvovat knihovnu ve Vídni není jediná. Albrecht Braniborsko-Ansbańský zaloņil hned tři knihovny a kromě univerzitní knihovny v Královci mohli studenti a profesoři vyuņívat i Albrechtovu rodovou tzv. zámeckou knihovnu, která byla opatřena i dobrým katalogem. In: VESELÁ 2005, 25. 260 KOŘÁN 1960, 523. 261 MUCHKA 2003, 123–124. V knihovně se například nacházely Vasariho Ņivotopisy vydané ve Florencii v roce 1568 či spis od Freancesca Sansovina vydaný v Benátkách roku 1560. 262 VESELÁ 2005, 27. 263 KRČÁLOVÁ 1989, 14. 264 KRČÁLOVÁ 1985, 56. Je tedy pravděpodobné, ņe se v knihovnách nacházely i dalńí díly knih Sebastiana Serlia.

78

8.2

Teoretické traktáty Teoretické traktáty a předlohy hrály v zaalpském umění neopomenutelnou roli.

Tudíņ je dobré připomenout ty spisy, které svým vlivem přispěly k formulování renesančního tvarosloví právě v nańem prostředí. Ve vńech uměleckých odvětvích se odráņí vliv spisů či jiných tińtěných listů, které se ńířily po celé Evropě. Společně s novou reprodukční technikou, knihtiskem, nastala doba rozvoje literatury, která jiņ nebyla vázaná na ručně opisované knihy. Zjednoduńená cesta vzniku knih, větńí distribuce a levnějńí výrobní náklady, vńechny tyto faktory přispěly k prospěchu ńíření renesančního tvarosloví. Nejen v architektuře se dají nalézt tińtěné předlohy, ale i v malbě a předevńím ve sgrafitové výzdobě jsou v nańem prostředí časté inspirace z grafických listů. Architektura vzhledem ke své návaznosti na antiku čerpá ze zachovaného, dnes vńeobecně známého, antického spisu Deset knih o architektuře od Vitruvia. Vitruviovo dílo nebylo osamocené a autor sám, jak píńe ve spisu, se inspiroval dřívějńími texty, jako byl spis o stanovení rozměrů dórského slohu od Siléna, o iónském chrámu od Chersifróna a Metagenés či obdobnými dodnes nedochovanými spisy.265 Oblíbenost a časté studování Vitruvia dokládá i jeho dalńí vydávání. Důleņitou snahou bylo porozumění tomuto spisu, a proto docházelo nejen k překladům, ale i k doplňování textu přílohami či ke komentování spisu.266 K překladům vedl jednoduchý důvod neznalosti latiny a nedokonalosti Vitruviova „latinského― textu.267 Jako jeden z prvních italských učenců věnoval pozornost Vitruviovu spisu Sulpicius z Veroli a traktát v jeho překladu byl vydán v Římě mezi lety 1486–1492. 265

VITRUVIUS 2001, 235. Méně známé jsou latinské komentáře „Annotationes ad Vitruviam― od francouzského učence Guillaume Philandera. Philander ve sluņbách kardinála George d’Armagnad začal rozvíjet zájem o architekturu a společně se svým patronem odjel v roce 1536 do Benátek, kam byl kardinál vyslán jako francouzský ambasador. Philander navńtívil také Řím a právě tam pravděpodobně sepsal své komentáře v roce 1539. Tyto komentáře byly vydány v Římě v roce 1544 a jedná se o první samostatně vydaný text k Vitruviovi, aniņ by doplňoval samotný architektonický traktát deseti knih. Komentáře se dočkaly vydání v Paříņi hned v následujícím roce 1545, a znovuvydání opět v Benátkách v roce 1557. In: MITCHELL/MARMOR 1996, 155. 267 Vitruviuv traktát byl znám i ve středověku a větńina překladů a renesančních tińtěných vydání vychází z dochovaných asi padesátipěti rukopisů, které mají vńak jeden společný archetyp. In: BOUZEK 2001, 12. Vńechny dochované rukopisy vychází z jednoho archetypu a jsou děleny do pěti skupin. Největńí a nejvíce následovanou skupinou rukopisů je codex Harleianus 2767, značená H, z 9. století. Dalńí mnohem menńí skupina se nazývá Gudiani 69, značená G, dále Selestatensis 17, se značkou S, Vaticanus Reginensis Latinus 1328, značená V, a poslední Vaticanus Reginensis Latinus 2079 se značkou W. Sulpicius z Veroli následoval skupinu H, zatímco následné dvě vydání vycházela z G skupiny. In: CIAPPONI 1984, 75. 266

79

Fra Giocondo da Verona byl dalńí muņ, jenņ připravil traktát k vydání, které následně vytiskl Iohannes Tacuinus v roce 1511. Vitruviuv spis se zachoval bez jakýchkoliv ilustrací a toto vydání bylo výjimečné právě tím, ņe jej doplňovaly ilustrace – 136 dřevorytů, slovník pojmů a vysvětlivky k pouņitým symbolům.268 Jeden z důleņitých kroků k přiblíņení Vitruviova spisu byl překlad od Cesara Cesariana vydaný v roce 1521. Pouņití současného a srozumitelného jazyka oslovilo ńirńí okruh italských zájemců o tento spis.269 Spis, taktéņ doplněný o obrazovou přílohu, je zajímavý pro nańe prostředí hlavně proto, ņe k jeho vydání dońlo v městě Como,270 v severní části Itálie. Právě toto je oblast, která byla původním domovem mnoha umělců pracujících v Praze a okolí. Významný benátský aristokrat Daniel Barbaro (1514–1570) vydal v roce 1556 komentáře k Vitruviovi. Daniel Barbaro byl vzdělaným muņem v oblasti filozofie a jeho zájem sahal i do oblasti architektury.271 Pro bratry Barbaro, Daniela a Marca Antonia (1518–1595), pracoval Andrea Palladio. Palladio navrhl pro rod Barbaro vilu v Maseru. Právě Palladiovy kresby, vytvořené dle znalostí antické architektury a Vitruviova popisu jednotlivých staveb, výstiņně doplňují toto vydání.272 Vitruviuv spis byl překládán i do jiných jazyků a díky tomuto faktu se antické myńlenky ńířily i mimo Itálii. Zájem Francouzů o architektonické traktáty dokládá překlad Jeana Martina. Vzhledem k tomu, ņe pozdějńí český sekretář Florián Gryspek studoval ve Francii, je dobré tyto překlady zmínit. Martin jako jeden z průkopníků překladů italských a latinských textů do francouzského jazyka přeloņil právě Vitruviův traktát. Vydavatelem byl Jacques Gazeu a v Paříņi se tento spis tiskl v roce 1547.273 Spis Leona Battisty Albertiho, Deset knih o stavitelství, při jehoņ sepsání se autor jistě inspiroval Vitruviovým traktátem a často jeho znalost ve svém spise připomíná, sehrál taktéņ důleņitou úlohu při poznávání antické architektury. Významný humanista vzdělaný v Bologni sepsal toto dílo mezi roky 1443–1454, avńak doplňoval jej po celý svůj ņivot. Spis byl vydán aņ po autorově smrti, ve Florencii v roce 1485. I tato kniha, 268

CIAPPONI 1984, 72–74. MITCHELL/MARMOR 1996, 152. 270 http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bytype/arch.sources/vitruvius/index.html 271 Komentář k Deseti knihám o architektuře nebyl jeho jediným literárním počinem, ale sepsal i komentáře k Aristotelově Rétorice či pojednání o perspektivě, které bylo vydáno v Benátkách roku 1569. In: MITROVIC 1998, 667–668. 272 TAVERNOR 1991, 46, 50. 273 MITCHELL/MARMOR 1996, 152. 269

80

původně sepsaná v latině a postrádající obrazovou přílohu, se dočkala svého ocenění při mnoha reprintech či překladech. V latinském originále byla kniha vydaná v Paříņi jiņ v roce 1512 či ve Ńtrasburku v roce 1541. Deset knih o stavitelství v italském znění tiskl v roce 1546 v Benátkách Vincenzo Valgrisi.274 Spis byl také přeloņen do francouzńtiny Jeanem Martinem a vytińtěn Jacquesem Kerverem v roce 1553.275 Francouzský výtisk je s největńí pravděpodobností překladem latinském textu pocházejícího ze Ńtrasburku z roku 1541,276 coņ jen poodhaluje komplikované cesty ńíření teoretických traktátů do ostatních zemí a jejich překladů do různých jazyků. České prostředí výrazně ovlivnily spisy Sebastiana Serlia, které přináńí do Zaalpí výrazové prostředky italské renesanční architektury. Serliovy knihy jsou jedny z prvních prakticky orientovaných spisů, které doplňuje obrazová sloņka. Ilustrace činí dílo velmi zajímavým i v současné době, kdy jsou hledány inspirace pro dochované stavby v nańem prostředí. Sebastiano Serlio sepsal dohromady devět spisů, přičemņ sedm knih je povaņovaných za základ a dvě knihy tvoří jakési dodatky. Knihy byly nejprve vydávány jednotlivě, bez ohledu na jejich pořadí určené Serliem. První byla roku 1537 v Benátkách vytińtěna Kniha IV. zabývající se antickými řády. I Kniha III. byla vydána v Benátkách v roce 1540. Serliovy Knihy I. a II., přibliņující geometrii a perspektivu, byly vydané aņ roku 1545 277 a to jiņ v Paříņi. Náklad Knihy V. byl uskutečněn roku 1547 taktéņ v Paříņi a v roce 1551 byla vytińtěna kniha, Livre extraordinaire ukazující předlohy pro vstupní brány, jejíņ první vydání ve francouzńtině pochází z Lyonu. 278 Tři knihy zůstaly jen v rukopisu, přičemņ nedlouho po smrti Sebastiana Serlia, v roce 1575 byla vytińtěna Kniha VII. – o civilní architektuře. Na vydání této poslední knihy měl nepopiratelnou zásluhu Jacopo Strada a k jejímu vydání dońlo ve Frankfurtu. Zbylé dva rukopisy byly odkázány k čekání na své vydání aņ do 20. století.279 Souhrnně, vyjma dvou rukopisů tińtěných aņ v minulém století, byly knihy vydané poprvé v italských Benátkách v roce 1584 v dílně tiskaře Francesco de’

274

http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Auteur/Alberti.asp?param=en MITCHELL/MARMOR 1996, 152. 276 http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Auteur/Alberti.asp?param=en 277 PAYNE, 1999, 113. 278 http://archive.org/details/libroestraordina00serl 279 PAYNE, 1999, 113. 275

81

Franceschi. 280 Překlady Serliových knih nastaly téměř ihned po vydání jednotlivých svazků.281 Ńíření a překlady traktátů inspirovaly nejen samotné umělce, architekty, kameníky, sochaře či malíře, ale vedly i k dalńím literárním počinům. Se snahou přiblíņit a pochopit antickou kulturu sepisovali knihy i neitalńtí autoři. Hlavním záměrem těchto autorů bylo sestavení praktické příručky nejen pro vzdělané odborníky, ale předevńím pro zlatníky, rytce či kameníky a ostatní, kteří při své práci ocení znalost antických řádů. Výrazně do tohoto pole zasáhl Hans Blum, muņ německého původu ņijící mezi lety 1520–1560. Jeho traktát vydaný v roce 1550 vyńel ve dvou jazykových mutacích, latinsky Quinque columnarum exacta descriptio atque delineatio a německy Von den fünff Sülen Grundlicher bericht. Jiņ v úvodu Blum uvádí, ņe se jedná o dílo určené pro praktické vyuņití. Traktát vydaný v Curychu, kde Blum v polovině 16. století pobýval, pečlivě přebírá popis antických řádů ze Serliova IV. spisu. Blumovo pojetí traktátu klade důraz právě na velké obrazové ilustrace, přibliņující proporce antických řádů. Vyobrazený sloup byl v knize rozdělen na dvě části [67], přičemņ na jedné straně, velké přibliņně 40 cm, se nacházela horní polovina sloupu a hlavice, a na následující straně byla zobrazena spodní část sloupu, patka a podstavec. Velké grafické ilustrace jsou po stranách doplněny textem. Jacques Androuet Du Cerceau (1511–1585/6) je autorem knih, které nevznikaly se záměrem poučení, ale jako praktické příručky. Francouzský architekt, kreslíř, grafik a editor sepsal příručky vydané v malém formátu, tudíņ jejich velikost dovolovala nosit knihy na místa stavby a opravdu je pouņívat. Knihy jsou charakteristické svým krátkým, avńak technicko-teoreticky výstiņným uvedením do tématu a hlavní část tvoří obrazové inspirace. První kniha Livre d’architecture… contenant les plans & dessaings de cinquante bastimens tous differens byla vydána v Paříņi v roce 1559 a jejím hlavním úkolem je ukázat návrh sídel pro vńechny společenské vrstvy. Výběr těchto obydlí není nikterak omezen účelem vyuņití či umístěním stavby. O praktickém pojetí těchto příruček vypovídá i řazení návrhů sídel, kde byly návrhy seskládány podle finanční náročnosti staveb. Druhá kniha Second livre d’architectvre pochází z roku 1561, taktéņ z Paříņe, a představuje převáņně modely krbů, fontán, vstupních dveří, ale i pavilony či návrhy náhrobků. Poslední třetí kniha Livre d’architectvre… avqvel sont contenves 280 281

http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Auteur/Serlio.asp?param=en http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Notice/Blum1550.asp?param=en

82

diverses ordonnances de plants et élévations de bastiments… ukazuje dvacet osm návrhů průčelí a půdorysů, tentokrát určených do venkovského prostředí či do zahrad.282 Nutno jeńtě dodat, ņe zobrazené stavby nejsou z velké části interpretací reálných staveb, ale jakousi kompilací reálného tvarosloví pocházejícího z určitých staveb a invence autora. Tyto příklady měly za cíl inspirovat ostatní architekty k navrhování neustále nových staveb Neopomenutelný je traktát od Andrea Palladia I quattro libri dell’architettura vydaný v roce 1570 v Benátkách, 283 který se svých překladů dočkal povětńinou aņ v 17. století a v průběhu 16. století byl známý jen v latinské a italské verzi. Jiņ standardně Palladio doplnil text i ilustrovanou částí, přičemņ vliv jeho architektonických i teoretických příkladů byl následován po celé Evropě.

8.3

Vybrané inspirační zdroje z teoretických traktátů Knihám od Sebastiana Serlia se přisuzuje velký vliv na české renesanční

prostředí. Při zkoumání inspirace pro arkádové chodby a jejich uspořádání je důleņité připomenout, ņe v Knize III. Serlio zobrazil antické památky, a to hlavně římské Koloseum [41] či Marcellovo divadlo. Koloseum je zde zobrazené jak v řezu, tak i členění vnějńí stěny. Oba antické příklady jsou rytmizovány pilíři s přidanými sloupy a rozvrņení stěn těchto památek, ať jiņ jejich znalost pocházela z tińtěné předlohy či z autopsie, bylo hojně následováno.284 Zobrazení rytmizace stěn belvederské chodby ve Vatikánu, uvedené v Knize III., bylo jiņ výńe připomenuto. Sebastiano Serlio ve svém textu komentujícím tuto ilustraci zmínil, ņe Donato Bramante v tomto tvarosloví přivádí zpět k ņivotu cenné architektonické prvky. 285 Mezi dalńí příklady rytmizace průčelí budov patří Serliovo pojetí zahradního průčelí vily Madama, zobrazené taktéņ v třetím teoretickém traktátu. 286 Stejná kniha ukazuje i návrh rozvrņení průčelí [69]. V přízemní části se 282

http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Notice/ENSBA_Masson647.asp?param=en TAVERNOR 1991, 110. Dopadem Palladianismu v české renesanční architektuře se zabývá ve své studii Olga Frejková, která jiņ sama upozorňuje, ņe se v nańí architektuře objevují tyto tendence jeńtě dříve, neņ byl vydán Palladiuv spis. Podrobně řeńí shodné architektonické tendence, stejně tak jako nedostatky v tvorbě hradního architekta Bonifáce Wolmuta. Wolmut v roce 1570, kdy byl spis vydán, jiņ odchází do penze. In: FREJKOVÁ 1941, 49. 284 SERLIO 1996, 156–159. Inspirace pro kruchtu v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava bývá viděna v průčelí Marcellova divadla. 285 SERLIO 1996, 232. 286 TAVERNOR 1991, 16. 283

83

nachází rustikové pilíře s dórskými polosloupy, které zaručují pevnost a stabilitu stavby. První patro člení také pilíře, tentokrát s představenými pilastry. Důleņitý je zdvojený rytmus oblouků v prvním patře, zdobnějńí hlavice pilířů a celkové drobnějńí provedení, kdy je celé patro výrazně niņńí neņ přízemí.287 Čtvrtý spis představující pět sloupových řádů zahrnuje i odkazy k vhodnému pouņití jednotlivých druhů sloupů. Sebastiano Serlio nabádá k citlivému pouņívání sloupů dle nejlepńí úvahy architektů, neboť jak zmiňuje, moņností řazení sloupů je nespočetně mnoho. Přesto zde předkládá hlavní moņnosti uplatnění sloupu [70], kdy sloup stojí osamoceně, před stěnou či u stěny. Sloup vystupující ze zdi nemá primárně nosnou funkci, a proto mohou architekti navrhnout ńtíhlý a ozdobný sloup, jehoņ funkce je spíńe ornamentální. Text o sloupech a jejich pouņití zahrnuje i dvě moņnosti ztvárnění kladí, kdy je buď rovné nebo se zalamuje nad přidaným polosloupem. V neposlední řadě Sebastiano Serlio radí vyuņívat v přízemí staveb dórského řádu zajińtujícího dlouhé trvání stavby. Sloupy v přízemí by ovńem neměly stát na soklech, neboť musí být pevné a podpírat dalńí patra. Naopak ve vyńńích patrech sokly doporučuje.288 Rytiny půdorysů představené jak v knihách Serliových, tak i v první knize Du Cerceau, odkazují k čtyřkřídlé uzavřené dispozici s nároņními bastiony či okrouhlými věņemi [68], které byly uplatněny v Kostelci nad Černými Lesy a v Nelahozevsi. Přes veńkeré odkazy v traktátech, je nutné mít na paměti, ņe to nebyl jediný inspirační zdroj. Jak upozorňuje ve svém článku Ondřej Jakubec. Například uspořádání sloupů odpovídající antickému členění z Kolosea známe jiņ od Leona Battisti Albertiho, jak je ostatně ukázáno v předchozí části. Není tedy bezpodmínečně nutné, ņe se umělci inspirovali pouze z traktátů, a uņ vůbec ne pouze z jednoho traktátu od Sebastiana Serlia. Ačkoliv se v těchto spisech nachází analogie k českým renesančním stavbám, nemusel to být původní zdroj inspirace, a to hlavně u prvořadých umělců, kteří byli v kontaktu s italským prostředím a mohli znát stavby z vlastní zkuńenosti.289 *** Rekapitulující exkurz do odvětví architektonických příruček a odborných traktátů má za účel hlavně připomenout nejvýznamnějńí knihy z poloviny 16. století. 287

SERLIO 1996, 149. SERLIO 1996, 370. 289 JAKUBEC 2005, 91–105. 288

84

Zároveň se snaņím poukázat na místa, kde se spisy mohly nacházet. Nejen architekti, kteří vyuņívali informace z těchto knih, měli tyto tisky v majetku. I knihovny králů či ńlechticů obsahovaly vybrané tituly. Kromě přímé znalosti antických či renesančních staveb byly právě knihy zdrojem poznání renesančního tvarosloví. Proto je také důleņité připomenout, kdy a kde dońlo k vydání spisů o architektuře a jaký byl jejich dopad. Jiņ od ńedesátých let 20. století badatelé zmiňují jako hlavní inspirační zdroj Sebastiana Serlia a jeho Knihy. Tyto architektonické traktáty jistě sehrály v českém prostředí neopomenutelnou roli. Ovńem nesmíme zapomínat i na názor Ondřeje Jakubce. Tento badatel upozorňuje, ņe bychom se neměli upínat pouze k Serliovu spisu, avńak věnovat pozornost i dalńím traktátům či moņnosti, ņe architekti znali renesanční prky z přímé zkuńenosti ze zahraničního prostředí. Z tohoto důvodu jsou zde komentované i dalńí spisy, a to jak německy vydaná kniha od Hanse Bluma, tak i spis autora Jacques Androuet Du Cerceau.

85

9. ZÁVĚR V závěru této práce je na místě připomenout, ņe jsem se snaņila celkově zhodnotit problematiku českých zámeckých dvorů v majetku krále a poukázat na jejich typologické prvky. Tato problematika byla otevřena v 60. letech 20. století, kdy několik badatelů sepsalo studie o královských zámeckých stavbách, a já povaņuji za uņitečné se k tomuto tématu navracet. Fakt, ņe královské zámky stály poněkud odděleně od hlavní stavební produkce probíhající na Praņském hradě, jeńtě neznamená, ņe si opět nezaslouņí nańi pozornost. Téma arkád, které je nosným prvkem celé této práce, je bohaté, a proto jsem se soustředila předevńím na tři vybrané královské stavby: Brandýs nad Labem, Kostelec nad Černými Lesy a Poděbrady. Nelze se vńak omezit „jen― na tyto stavby, ale je důleņité je posuzovat v ńirńím kontextu. Právě tento přehled obdobných arkádových prvků a nástin jejich analogií v zahraničí tato práce souhrnně hodnotí. Porovnání architektonických tvarů arkád nejen mezi zmíněnými zámky, ale i ostatními stavbami v Čechách zavádí nańi pozornost do ńlechtického prostředí. Z celkového porovnání vychází jako příbuzné typy arkád v zámeckých nádvořích v Kostelci nad Černými Lesy, Kaceřově a Nelahozevsi. Dvě poslední zmíněné stavby byly v majetku Floriána Gryspeka. Právě vztah mezi ńlechtou a panovnickým dvorem odkazuje k dalńím otázkám. Do jaké míry byl propojen panovnický dvůr se ńlechtou a jak se navzájem ovlivňovali? Kdo pracoval pro Floriána Gryspeka na Kaceřově či zda společně s Floriánem nepřińel do praņského prostředí i „jeho― architekt, který by později ovlivnil prostředí panovnického dvora? Vybrané arkády jsou typu pilířového, čímņ se lińí od „moravských― sloupových chodeb. Typ pilířových arkád s představenými polosloupy je jednou z forem uplatňovanou v českém prostředí, a proto jsem poukázala na vývoj tohoto prvku. Jiņ architektura římského císařského období pouņila tuto formu podpěr. Renesanční tvarosloví se navrací k tomuto typu a to moņná i ze symbolického hlediska odkazujícího na moc panovníka. Stavby v Itálii stály na počátku renesančního slohu a jejich otevřené arkádové chodby, ať jiņ sloupové či pozdějńí pilířové, byly následovány po celé Evropě. Český panovnický dvůr byl od nástupu Habsburského rodu spojen s Vídní, kde je připomínána architektura brány Hofburgu s přepásanými sloupy od Pietra Ferabosca. 86

Do francouzského prostředí nás zase zavádí styky Floriána Gryspeka. Do francouzského jazyka byly často překládány architektonické traktáty. Jejich znalost v středoevropském prostředí ovlivnila podobu architektury. K sloupovým řádům se vyjadřuje větńina teoretiků, přičemņ důraz na pouņití sloupů a jejich případné uplatnění při členění stěny uvádí v Knize IV. Sebastiano Serlio. Situování arkádových průčelí v dvorech královských zámeckých staveb není jednotné. Pravděpodobně vzhledem k přestavbám z hradů na zámecká sídla byla arkádová průčelí přistavována k novým zámeckým částem. Ve sledovaných královských, avńak ani v ńlechtických nádvořích se nedá nalézt jednotné pravidlo při situování arkád do nádvoří. Zajímavé je také sledování uspořádání arkád z hlediska dynamického pojetí. Snahou architektů bylo odstupňovat podlaņí arkádových dvorů. Účelem přízemí bylo podpírat dalńí patra a zajistit stabilitu celé stavby. I proto jsou v přízemí téměř pravidelně pouņívané pilíře s rustikovými kameny, kdy kamenná rustika odkazuje k antickým pevnostem. Dalńí patra byla rytmizována buď podle pravidla suprapozice, od nejjednoduńńího typu sloupu k nejsloņitějńímu, nebo je členilo zdvojené mnoņství podpěr. S tématem arkád souvisí také podoba kladí, které se nově zalamuje nad představenými podporami, k čemuņ nacházíme vzory v renesančním období opět v Římě, na stavbách Donata Bramanteho. Dané téma arkádových chodeb a rytmizace stěn pomocí představených podpor by se dalo sledovat i dále v období manýrismu. V nastávajícím manýrismu se jeńtě více rozvine prvek členění stěn díky pouņití sloupů, vyuņívají se svazkové pilíře, coņ vrcholí v době baroka. Stejně jako tvary kladí, jehoņ rozloņení a naruńení se stupňuje, obdobně tak i hra s klenebními kameny. Manýrismus vede k naruńování původní funkce prvků a jejich uplatnění je hlavně dekorativní, coņ jiņ předznamenávají představené podpěry postrádající svou původní nosnou funkci. Za pozornost stojí také vyuņití architektonického prvku arkádových oblouků ve sgrafitové výzdobě.

V některých

případech vedl k zobrazení arkád ve sgrafitu poņadavek symetrie. Sgrafitové provedení arkád mohlo pohledově souznít s reálnou architektonickou chodbou. I ve sgrafitové výzdobě se setkáváme s různými typy zobrazených arkád, kdy například v nádvoří zámku Přerov nad Labem spatřujeme typ sledovaných arkádových pilířů s představenou podpěrou.

87

Architektonické památky nejsou prací jednotlivce, avńak celé huti podílející se na stavbě. Jednotlivé návrhy lze přisoudit konkrétním osobnostem, avńak i majitel stavby často zasahoval do návrhu, neboť on celý podnik financoval. Podobu stavby mohli také ovlivnit stavitelé, přestoņe měli k dispozici návrhy. Tato práce se vńak více neņ architekty a jednotlivými osobami zabývá prvky pouņitými na arkádových chodbách, jejich vývojem, předstupni a analogiemi. Hlavním účelem je ukázat obě moņné cesty poznání různých typů renesančních forem. První cestou můņe být znalost samotných renesančních staveb a lze je pokládat za inspiraci pro architekty. Jako druhý inspirační zdroj jsou zde představeny architektonické traktáty, které výstiņně přibliņují prvky renesanční architektury.

88

10. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1. Mapa vybraných zámeckých staveb

2. Brandýs nad Labem, půdorys zámku

89

3. Brandýs nad Labem, arkády západního křídla, současný stav

4. Brandýs nad Labem, severní část arkády západního křídla, současný stav

5. Brandýs nad Labem, arkádové průčelí s čtvercovými okny

90

6. Návrhová kresba pocházející z archivu bývalého ministerstva financí ve Vídni, autorem kresby je pravděpodobně Matteo Borgorelli

7. Brandýs nad Labem, klenba arkádové chodby

91

8. Kostelec nad Černými Lesy, půdorys zámku a předzámčí

9. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní arkády jihovýchodního křídla, současný stav 92

10. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní arkády jihovýchodního křídla, detail oblouku

11. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní 12. Kostelec nad Černými Lesy, arkády jihovýchodního křídla, detail klenba arkádové chodby

93

13. Kostelec nad Černými Lesy, severovýchodní křídlo

14. Kostelec nad Černými Lesy, arkádové jihovýchodní křídlo a jihozápadní křídlo

94

15. Kostelec nad Černými Lesy, rondely a severozápadní křídlo

16. Kostelec nad Černými Lesy, kresba arkádového průčelí

17. Kostelec nad Černými Lesy, zazděné první patro arkádové chodby

95

18. Kostelec nad Černými Lesy, kresba Ing. D. Menclové podle popisu zámku v urbáři z roku 1677

19. Kostelec nad Černými Lesy, vstupní portál v předzámčí

20. Kostelec nad Černými Lesy, zámecký vstupní portál

96

21. Poděbrady, půdorys zámku

22. Poděbrady, nedochovaná arkádová chodba, současný stav

23. Poděbrady, vstupní portál v předzámčí

97

24. Kaceřov, nádvorní arkády jiņního křídla

25. Kaceřov, nádvorní arkády severního křídla

26. Kaceřov, pohled do severní arkádové chodby 98

27. Nelahozeves, přízemní pilířová chodba východního křídla, současný stav

28. Nelahozeves, nádvorní arkádové průčelí severního křídla, současný stav

99

29. Nelahozeves, nádvorní arkádové průčelí západního křídla, současný stav

30. Mělník, arkádová chodba, severní nádvorní křídlo, současný stav

31. Mělník, klenba v prostoru arkád, 2. patro

100

32. Mělník, kresba arkád, 2. patro

33. Mělník, detail arkád

34. Praha, dům U Dvou zlatých medvídků, nádvorní arkády, současný stav

101

35. Praha, dům U Dvou zlatých medvídků, přízemní pilíř arkád

36. Mladá Boleslav, nádvoří zámku, současný stav

37. Přerov nad Labem, zámek, současný stav

102

38. Jindřichův Hradec, zámek, Malé arkády, současný stav

39. Pardubice, zámek, nádvorní arkády, současný stav

40. Litomyńl, kresba arkádového průčelí

41. Koloseum, zobrazené v Knize III., autor Sebastiano Serlio

103

42. Kresba Lodņie ve Vatikánu, autor Maarten van Heemskerck, detail

43. Vatikán, Lodņie

44. Řím, průčelí Sv. Marka

45. Řím, nádvoří Benátského paláce 46. Řím, nádvoří Benátského paláce

104

47. Vatikán, Belvederské nádvoří

48. Vatikán, Belvederské nádvoří zobrazené v Knize III., autor Sebastiano Serlio

49. Řím, nádvoří Santa Maria della Pace

50. Řím, nádvoří Santa Maria della Pace

105

51. Řím, Palazzo Farnese

53. Řím, Palazzo Caprini

55. Řím, Villa Madama

52. Řím, Palazzo Farnese, původní návrh nádvoří od architekta Antonia Sangala mladńího

54. Řím, Villa Farnesina

56. Řím, Villa Madama

106

57. Padova, Lodņie Cornaro

58. Padova, Lodņie Cornaro

59. Mantova, Palazzo del Te

60. Mantova, Palazzo del Te 107

61. Benátky, La Zecca

62. Vídeň, Hofburg, Ńvýcarská brána

63. Vídeň, Hofburg, Stallburg – nádvoří

64. Rakousko, Spittal an der Drau, Schloss Salamanca, nádvoří

108

65. Francie, Ancy le Franc, návrhové kresby

66. Francie, Ancy le Franc, kresba nádvoří

109

67. Hans Blum, teoretický traktát Quinque columnarum exacta descriptio atque delineatio, ukázka iónského sloupu

68. Jacques Androuet Du Cerceau, Livre d’Architecture I., půdorys a průčelí paláce

110

69. Návrh průčelí zobrazený v Knize III., autor Sebastiano Serlio

70. Moņnosti uplatnění sloupů zobrazené v Knize IV., autor Sebastiano Serlio

111

11. SEZNAM VYOBRAZENÍ

1. Mapa vybraných zámeckých staveb. Zdroj: https://maps.google.com/ 2. Brandýse nad Labem, půdorys zámku. Reprodukce z: POCHE 1977, 116. 3. Brandýs nad Labem, arkády západního křídla, současný stav. Foto: autor 4. Brandýs nad Labem, severní část arkády západního křídla, současný stav. Foto autor 5. Brandýs nad Labem, arkádové průčelí s čtvercovými okny. Reprodukce z: PODLAHA/ŃITTLER 1901, 82. 6. Návrhová kresba pocházející z archivu bývalého ministerstva financí ve Vídni, autorem kresby je pravděpodobně Matteo Borgorelli. Reprodukce z: KRČÁLOVÁ 1954, 134. 7. Brandýs nad Labem, klenba arkádové chodby. Foto: autor 8. Kostelec nad Černými Lesy, půdorys zámku a předzámčí. Reprodukce z: POCHE 1978, 108. 9. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní arkády jihovýchodního křídla, současný stav. Foto: autor 10. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní arkády jihovýchodního křídla, detail oblouku. Foto: autor 11. Kostelec nad Černými Lesy, nádvorní arkády jihovýchodního křídla, detail. Foto: autor 12. Kostelec nad Černými Lesy, klenba arkádové chodby. Foto: autor 13. Kostelec nad Černými Lesy, severovýchodní křídlo. Foto: autor 14. Kostelec nad Černými Lesy, arkádové jihovýchodní křídlo a jihozápadní křídlo. Foto: autor 15. Kostelec nad Černými Lesy, rondely a severozápadní křídlo. Foto: autor 16. Kostelec nad Černými Lesy, kresba arkádového průčelí. Reprodukce z: PODLAHA 1907, 71. 17. Kostelec nad Černými Lesy, zazděné první patro arkádové chodby. Reprodukce z: PODLAHA 1907, 72. 18. Kostelec nad Černými Lesy, kresba Ing. D. Menclové podle popisu zámku v urbáři z roku 1677. Reprodukce z: LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956, 323. 19. Kostelec nad Černými Lesy, vstupní portál v předzámčí. Foto: autor 20. Kostelec nad Černými Lesy, zámecký vstupní portál. Foto: autor 21. Poděbrady, půdorys zámku. Reprodukce z: POCHE 1980, 108. 22. Poděbrady, nedochovaná arkádová chodba, současný stav. Foto: autor 23. Poděbrady, vstupní portál v předzámčí. Foto: autor 112

24. Kaceřov, nádvorní arkády jiņního křídla. Reprodukce z: PODLAHA 1912, 37. 25. Kaceřov, nádvorní arkády severního křídla. Reproduke z: PODLAHA 1912, 32. 26. Kaceřov, pohled do severní arkádové chodby. Reprodukce z: PODLAHA 1912, 38. 27. Nelahozeves, přízemní pilířová chodba východního křídla, současný stav. Foto: autor 28. Nelahozeves, nádvorní arkádové průčelí severního křídla, současný stav. Foto: autor 29. Nelahozeves, nádvorní arkádové průčelí západního křídla, současný stav. Foto: autor 30. Mělník, arkádová chodba, severní nádvorní křídlo, současný stav. Foto: autor 31. Mělník, klenba v prostoru arkád, 2. patro. Foto: autor 32. Mělník, kresba arkád, 2. patro. Reprodukce z: HEROUT 1961, IV/8. 33. Mělník, detail arkád. Foto: autor 34. Praha, dům U Dvou zlatých medvídků, nádvorní arkády, současný stav. Foto: autor 35. Praha, dům U Dvou zlatých medvídků, přízemní pilíř arkád. Foto: autor 36. Mladá Boleslav, nádvoří zámku, současný stav. Foto: Autor 37. Přerov nad Labem, zámek, současný stav. Foto: Autor 38. Jindřichův Hradec, zámek, Malé arkády, současný stav. Zdroj: http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=zam/jhradec2.htm vyhledáno 30.6.2012 39. Pardubice, zámek, nádvorní arkády, současný stav. Zdroj: http://www.juniorcentrum.cz/hrady-a-zamky vyhledáno 30.6.2012 40. Litomyńl, kresba arkádového průčelí. Zdroj: http://hrady.dejiny.cz/litomysl/zamek/002.htm 41. Koloseum, zobrazené v Knize III., autor Sebastiano Serlio. Reprodukce z: SERLIO 1996, 159. 42. Kresba Lodņie ve Vatikánu, autor Maarten van Heemskerck, detail. Reprodukce z: HEYDENREICH 1996, 60. 43. Vatikán, Lodņie. Reprodukce z: MILLAR 1987, 14. 44. Řím, průčelí Sv. Marka. Reprodukce z: HEYDENREICH 1996, 60. 45. Řím, nádvoří Benátského paláce. Zdroj: http://danamulranen.wordpress.com/2012/02/20/week-4/ vyhledáno 10.6.2012 46. Řím, nádvoří Benátského paláce. Reprodukce z: MILLAR 1987, 18. 47. Vatikán, Belvederské nádvoří. Zdroj: https://picasaweb.google.com/lh/photo/6ich0rqYP9S2RHrfcPas5Q vyhledáno 11. 6.2012 48. Vatikán, Belvederské nádvoří zobrazené v Knize III., autor Sebastiano Serlio. Reprodukce z: SERLIO 1996, 232.

113

49. Řím, nádvoří Santa Maria della Pace. Zdroj: http://www.aadip9.net/timeline/1656/10/santa-maria-della-pace-rome-br.html vyhledáno 11.6.2012 50. Řím, nádvoří Santa Maria della Pace. Reprodukce z: MILLAR 1987, 26. 51. Řím, Palazzo Farnese. Zdroj: http://www.britannica.com/EBchecked/media/123473/Courtyard-of-the-PalazzoFarnese-Rome-begun-1517 vyhledáno 20.6.2012 52. Řím, Palazzo Farnese, původní návrh nádvoří od architekta Antonia Sangala mladńího. Reprodukce z: MILLAR 1987, 38. 53. Řím, Palazzo Caprini. Reprodukce z: MILLAR 1987, 26. 54. Řím, Villa Farnesina. Zdroj: http://www.abcroma.com/Monumento.asp?N=25 vyhledáno 20.6.2012 55. Řím, Villa Madama. Zdroj: http://www.artandarchitecture.org.uk/images/conway/820736dd.html vyhledáno 20.6.2012 56. Řím, Villa Madama. Reprodukce z: MILLAR 1987, 31. 57. Padova, Lodņie Cornaro. Zdroj: http://reminiscingtherenaissance.wordpress.com/2012/04/02/week-8-contmannerism-and-week-9-the-new-rome-renaissance-in-northern-italy/ vyhledáno 30.6.2012 58. Padova, Lodņie Cornaro. Reprodukce z: MILLAR 1987, 35. 59. Mantova, Palazzo del Te. Foto: autor 60. Mantova, Palazzo del Te. Reprodukce z: MILLAR 1987, 35. 61. Benátky, La Zecca. Reprodukce z: MILLAR 1987, 38. 62. Vídeň, Hofburg, Ńvýcarská brána. Reprodukce z: MILLAR 1987, 99. 63. Vídeň, Hofburg, Stallburg – nádvoří. Reprodukce z: MILLAR 1987, 99. 64. Rakousko, Spittal an der Drau, Schloss Salamanca, nádvoří. Reprodukce z: MILLAR 1987, 93. 65. Francie, Ancy le Franc, návrhové kresby. Reprodukce z: FROMMEL 2003, 92. 66. Francie, Ancy le Franc, kresba nádvoří. Reprodukce z: FROMMEL 2003, 94. 67. Hans Blum, teoretický traktát Quinque columnarum exacta descriptio atque delineatio, ukázka iónského sloupu. Zdroj: http://dfgviewer.de/show/?set[image]=19&set[zoom]=default&set[debug]=0&set[double]=0 &set[mets]=http%3A%2F%2Fdaten.digitalesammlungen.de%2F~db%2Fmets%2Fbsb00002294_mets.xml vyhledáno 30.6.2012 68. Jacques Androuet Du Cerceau, Livre d’Architecture I., půdorys a průčelí paláce. Zdroj: http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Images/Masson0647Index.asp st. 11 vyhledáno 30.6.2012 69. Návrh průčelí zobrazený v Knize III., autor Sebastiano Serlio. Reprodukce z: SERLIO 1996, 149.

114

70. Moņnosti uplatnění sloupů zobrazené v Knize IV., autor Sebastiano Serlio. Reprodukce z: SERLIO 1996, 371.

115

12. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 

ACKERMAN 1995 — James S. ACKERMAN: The Villa, Form and Ideology of Country Houses. London 1995



BAŅANT 2006 — Jan BAŅANT: Praņský Belveder a severská renesance. Praha 2006



BENEDIK 1996 — Christian BENEDIK, Vienna-Hofburg. In: TURNER (ed.), The Dictionary of Art 32., Varnish to Wavere, London 1996



BIAŁOSTOCKI 1976 — Jan BIAŁOSTOCKI: The Art of the Renaissance in Eastern Europe. Hungary, Bohemia, Poland. London 1976



BLAŅÍČEK/KROPÁČEK 1991 — Oldřich BLAŅÍČEK / Jiří KROPÁČEK: Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a uņitého umění. Praha 1991



BLUNT 1940 — Anthony BLUNT: Artistic Theory in Italy 1450–1600. Oxford University Press 1940



BOUZEK 2001 — Jan BOUZEK: Ņivot a dílo. In: Marcus VITRUVIUS Pollio: Deset knih o architektuře. Praha 2001



CIAPPONI 1984 — Lucia A. CIAPPONI: Fra Giocondo da Verona and His Edition of Vitruvius. In: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, ročník 47, 1984. http://www.jstor.org/stable/751439 vyhledáno 2.3.2012



COFFIN 1979 — David R. COFFIN: The Villa in the Life of Renaissance Rome. Princeton 1979



DAVIES/HEMSOLL 1996 — Paul DAVIES / David HEMSOLL: Bramante Donato. In: TURNER (ed.), The Dictionary of Art 4., Biardeau to Brügemann, London 1996



FÁK 1998 — Jan FÁK (ed.): Gryspekové a předbělohorská ńlechta; Kralovice a poddanská města: sborník příspěvků ze semináře konaného v Mariánské Týnici ve dnech 21.–23. května 1997. Mariánská Týnice 1998.



FREJKOVÁ 1941 — Olga FREJKOVÁ: Palladianismus v české renesanci. Praha 1941



FROMMEL 2003 — Sabine FROMMEL: Sebastiano Serlio, Architect. London 2003 116



HALADA 1992 — Jan HALADA: Lexikon české ńlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti) Praha 1992



HEROUT 1961 — Jaroslav HEROUT: Staletí kolem nás. Přehled stavebních slohů. Praha 1961



HEYDENREICH 1996 — Ludwig H. HEYDENREICH: Architecture in Italy 1400–1500. The Yale University Press, 19962



HOŘEJŃÍ/KRČÁLOVÁ/NEUMANN/POCHE/VACKOVÁ

1979

—

Jiřina

HOŘEJŃÍ / Jarmila KRČÁLOVÁ / Jaromír NEUMANN / Emanuel POCHE / Jarmila

VACKOVÁ:

Renaissance

Art

in

Bohemia.

London/New

York/Sydney/Toronto/Praha 1979 

http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Auteur/Alberti.asp?param=en vyhledáno 20.4.2012



http://architectura.cesr.univtours.fr/Traite/Auteur/Androuet_du_Cerceau.asp?param vyhledáno 20.4.2012



http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Auteur/Serlio.asp?param=en vyhledáno 20.4.2012



http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Notice/Blum1550.asp?param=en vyhledáno 20.4.2012



http://architectura.cesr.univ-tours.fr/Traite/Notice/ENSBA_20A4.asp?param=en vyhledáno 20.4.2012



http://archive.org/details/firstbookeofarch00serl vyhledáno 20.4.2012



http://archive.org/details/libroestraordina00serl vyhledáno 20.4.2012



http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bytype/arch.sources/vitruvius/index.html vyhledáno 20.4.2012



http://www.brandyszamek.cz/ vyhledáno 20.1.2012



http://www.kostelecncl.cz/index.asp vyhledáno 8.2.1012 vyhledáno 20.1.2012



CHATELETA/GROSLIERA 2004 — Alberta CHATELETA / Bernarda Philippa

GROSLIERA:

Světové

dějiny

umění.

Malířství,

sochařství,

architektura, uņité umění. Praha 2004 

CHYTIL 1925 — Karel CHYTIL: Mistři luganńtí v Čechách v XVI. století. In: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1924. Praha 1925, 32–66

117



JAKUBEC 2005 — Ondřej JAKUBEC: Sebastiano Serlio a renesanční architektura v českých zemích. In: DANIEL (ed.): Italská renesance a baroko ve střední Evropě. Olomouc 2005, 91–105



JUŘÍK 2012 — Pavel JUŘÍK: Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha 2012



KAMINSKI 2005 — Marion KAMINSKI: Umění a architektura, Benátky. Praha 2005



KOCH 1998 — Wilfried KOCH: Evropská architektura. Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha 1998



KOŘÁN 1960 — Ivo KOŘÁN: Knihovna architekta Bonifáce Wolmuta. In: Umění 8, 1960, 522–527



KRATOCHVÍL 2009 — Petr KRATOCHVÍL (ed.): Velké dějiny zemí Koruny české. Architektura. Praha/Litomyńl 2009



KRČÁLOVÁ 1954 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Zámek v Brandýse nad Labem. In: Umění 2, 1954, 136–152



KRČÁLOVÁ 1955 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Kostelní stavby Mattea Borgorelliho. In: Umění 3, 1955, 139–152



KRČÁLOVÁ 1962 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Ke knize Evy Ńamánkové Architektura české renesance. In: Umění 10, 1962, 74–89



KRČÁLOVÁ 1974 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Centrální stavby české renesance. Praha 1974



KRČÁLOVÁ 1985 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Italské podněty v renesančním umění Českých zemí. In: Umění 33, 1985, 54–82



KRČÁLOVÁ 1989 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě. In: Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989, 6–61



KRČÁLOVÁ 1996 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Grisbeck von Griesbach. In: TURNER (ed.), The Dictionary of Art 13., Goodnough to Habsburg, London 1996



KRUFT – Hanno Walter KRUFT: Dejiny teórie architektúry. Bratislava 1993



KUČA 1996 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I. Praha 1996

118



KUČA 1998 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl III. Praha 1998



KUČA 2002 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl V. Praha 2002



LAROUSSE: Umění a lidstvo. Umění renesance a baroku. Praha 1970



LEDVINKA/MRÁZ/VLNAS 1995 — Václav LEDVINKA / Bohumír MRÁZ / Vít VLNAS: Praņské paláce (encyklopedický ilustrovaný přehled). Praha 1995



LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1956 — Milada LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ: Zámek v Kostelci nad Černými Lesy ve světle urbáře z roku 1677. In: Umění 4, 1956, 322–337



LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1965 — Milada LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ: K Jägerově přestavbě zámku v Kostelci nad Černými Lesy. In: Umění 13, 1965, 418–429



LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ 1966 — Milada LEJSKOVÁ-MATYÁŃOVÁ: Vnitřní výprava renesančního zámku v Kostelci nad Černými Lesy a novodobá rekonstrukce jeho kostela. In: Umění 14, 1966, 269–278



LETTS 1981 — Rosa Maria LETTS: The Renaissance. Cambridge 1981



LÍBAL 1981 — Dobroslav LÍBAL: Kostelec nad Černými Lesy, zámek a zámecký kostel. Stavebně historický průzkum. Praha 1981



LÍBAL 1983 — Dobroslav LÍBAL: Brandýs nad Labem zámek. Stavebně historický průzkum. Praha 1983



LÍBAL 1988 — Dobroslav LÍBAL: Umění renesance a manýrismu. In: POCHE (ed.), Praha na úsvitu nových dějin. Čtvero knih o Praze. Architektura, sochařství, malířství, umělecké řemeslo. Praha 1988



LOTZ 1995 — Wolfgang LOTZ: Architecture in Italy 1500–1600. The Yale University Press, 19952



MACH 2011 — Pavel MACH: Vlańńtí stavitelé druhé poloviny 16. století v jiņních Čechách se zvláńtním zřetelem k práci Antonia Ericeri a Baldassara Maggiho na zámeckých stavbách v Jindřichově Hradci a Telči. (Diplomová práce na Katolické teologické fakultě univerzity Karlovy) Praha 2011



MARTINDALE 1972 — Andrew MARTINDALE: Umění světa, člověk a renesance. Praha 1972

119



MENCL/JAREŃOVÁ 1965 — Václav MENCL / Anna JAREŃOVÁ: Zámek v Poděbradech. Stavebně historický průzkum. Praha 1965



MILLAR 1987 — John Fitzhugh MILLAR: Classical Architecture in Renaissance Europe 1419–1585. Williamsburg, Virginia 1987



MITCHELL/MARMOR 1996 — Herbert MITCHELL / Max MARMOR: An Unrecorded Manuscript Translation of Philander’s „Digressio Utilissimo on the Classical Orders and the Geneva Vitruvius of 1618. In: Journal of the Society

of

Architectural

Historians,

ročník

55,

č.

2,

1996.

http://www.jstor.org/stable/991117 vyhledáno 2.3. 2012 

MITROVIC 1998 — Branko MITROVIC: Paduan Aristotelianism and Daniele Barbaro's Commentary on Vitruvius' De Architectura. In: The Sixteenth Century Journal, ročník 29, č. 3, 1998, 667–688 http://www.jstor.org/stable/2543683 vyhledáno 2.3.2012



MRVÍK 2011 — Vladimír Jakub MRVÍK: Zámek v Kostelci nad Černými Lesy v éře Lichtenńtejnů. Provoz a přestavby v 17.–19. století. In: Průzkumy památek 1, ročník 18. 2011, 85–108



MUCHKA 2001 — Ivan Prokop MUCHKA: Architektura renesanční. Praha 2001



MUCHKA 2003 — Ivan Prokop MUCHKA: Knihovna Ferdinanda Tyrolského. In: Ed. Beket BUKOVINSKÁ / Lubomír KONEČNÝ: Ars Longa. Sborník k nedoņitým sedmdesátinám Josefa Krásy. Praha 2003



MUK 1992 — Jan MUK: Jindřichův Hradec v dějinách výtvarného umění. In: Kol. autorů: Jindřichův Hradec 1293/1993. Sborník statí k dějinám města. České Budějovice 1992, 84–93



MURRAY 1989 — Peter MURRAY: Weltgeschichte der Architektur, Renaissance. Stuttgart 1989



NACHTMANNOVÁ 2003 — Alena NACHTMANNOVÁ: Kostelec nad Černými Lesy v éře Smiřických. Provoz a vybavení renesančního zámku. In: Průzkumy památek II/2003. Ročník X. Praha 2003, 87–101



NESSLRATH

1990

—

Christiane

Denker

NESSELRATH:

Die

Säulenordnungen bei Bramante. Gerlingen 1990 

PÁNEK 1987 — Jaroslav PÁNEK: Výprava české ńlechty do Itálie v letech 1551–1552. Praha 1987 120



PASINI 1996 —

Peir Giorgio PASINI: Rimini. In: TURNER (ed.), The

Dictionary of Art 26., Raphon to Rome, London 1996 

PAYNE 1999 — Alina A. PAYNE: The Architectural Treatise in the Italian Renaissance. Architectural Invention, Ornament, and Literary Culture. United States of America 1999



PODLAHA 1907 — Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském. Praha 1907



PODLAHA 1912 — Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Kralovickém. Praha 1912



PODLAHA/ŃITTLER 1901 — Antonín PODLAHA / Eduard ŃITTLER: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha 1901



POCHE 1977 — Emanuel POCHE: Umělecké památky Čech 1, A/J. Praha 1977



POCHE 1978 — Emanuel POCHE: Umělecké památky Čech 2, K/O. Praha 1978



POCHE 1980 — Emanuel POCHE: Umělecké památky Čech 3, P/Ń. Praha 1980



PRÁŃEK 1908 — Justin V. PRÁŃEK: Brandejs nad Labem. Město, panství i okres. Díl I. Brandejs nad Labem 1908



PREISS 1986 — Pavel PREISS: Italńtí umělci v Praze. Renesance, manýrismus, baroko. Praha 1986



PREISS 1974 — Pavel PREISS: Panoráma manýrismu. Kapitoly o umění a kultuře 16. století. Praha 1974



ROSENAUER 2003 — Artur ROSENAUER: Geschichte der Bildenden Kunst in Ӧsterreich. Spätmittelalter und Renaissance. München 2003



ROŅMBERSKÝ/NOVOBILSKÝ

2007

—

P.

ROŅMBERSKÝ

/

M.

NOVOBILSKÝ: Gotická tvrz a zámecká pevnost. Kaceřov. Plzeň 2007 

SEDLÁČEK 1997 — August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království Českého XII. Čáslavsko, Praha 19973



SEDLÁČEK 1998 — August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království Českého XV. Kouřimsko, Vltavsko a J.- Z. Boleslavsko. Praha 19982



SEIBT 1985 — Ferdinand SEIBT: Renaissance in Böhmen. München 1985

121



SERLIO 1996 — Sebastiano SERLIO: Sebastiano Serlio on Architecture, Volume 1: Books I-V of "Tutte l'opere d'architettura et prospetiva". New Haven/London 1996



SERLIO 2001 — Sebastiano SERLIO: Sebastiano Serlio on Architecture, Volume Two: Books VI-VII of "Tutte l'opere d'architettura et prospetiva" with "Castrametation of the Romans" and "The Extraordinary Book of Doors". New Haven/London 2001



SCHELBERT 2011 — Georg SCHELBERT: Beobachtungen zum Gebälk der Säulenordnungen in der Renaissance – und Barockarchitektur. In: Ordnung und Wandel in der Römischen Architektur der Frühen Neuzeit. München 2011, 87–105



STEFAN 1961 — Oldřich STEFAN: Počátky klasicismu v české renesanci. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity X, řada uměnovědná 5. Brno 1961, 237–257



SYROVÝ 1974 — Bohuslav SYROVÝ a kol.: Architektura. Svědectví dob. Praha 1974



ŃAMÁNKOVÁ 1961 — Eva ŃAMÁNKOVÁ: Česká renesanční architektura. Praha 1961



ŃIMEK 1989 — Tomáń ŃIMEK (ed.): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy VI. Praha 1989



TAVERNOR 1991 — Robert TAVERNOR: Palladio and Palladianism. London 1991



TOMAN 1996 — Rolf TOMAN (ed.): Umění italské renesance, Architektura, sochařství, malířství, kresba. Praha 1996



VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ 1944 — Olga VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ: Zámek Nelahozeves. Praha 1944



VESELÁ 2005 — Lenka VESELÁ: Knihy na dvoře Roņmberků. Praha 2005



VILÍMKOVÁ 1982 — Milada VILÍMKOVÁ: Zámek Litomyńl. Stavebně historický průzkum, svazek I. 1982



VITRUVIUS 2001 — Marcus VITRUVIUS Pollio: Deset knih o architektuře. Praha 20013



VLČEK 1994 — Pavel VLČEK: Encyklopedie českých zámků. Praha 1994

122



VLČEK 2004 — Pavel VLČEK: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004



WITTKOVER 1952 — Rudolf WITTKOVER: Architectural Principles in the Age of Humanism. London 1951

123