Univerzita Karlova v Praze Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění
Tereza Kovaříková Pražské Petřiny Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Czumalo, CSc.
2015
Prohlášení: 1.
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně
s použitím uvedené literatury a pramenů. 2.
Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu.
3.
Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 26. 4. 2015
Tereza Kovaříková
Bibliografická citace: Pražské Petřiny [rukopis]: bakalářská práce/ Tereza Kovaříková; vedoucí práce: Vladimír Czumalo.-Praha 2015. – 62 s.
Anotace: V této bakalářské práci se budu zabývat vývojem a historií panelového sídliště Petřiny v Praze. Výstavba sídliště probíhala mezi lety 1959 až 1969. Hlavními architekti byli Evžen Benda a Vojtěch Mixa. Součástí sídliště se stala dominantní budova Ústavu makromolekulární chemie Československé Akademie věd od Karla Pragera. Postavena roku 1964. V devadesátých letech se začalo přemýšlet o dostavbě sídliště Petřiny. Mezi lety 1994 – 1998 vznikl areál Hvězda od architekta Vláda Miluniće. Tento bytový soubor dokončuje sídliště Petřiny a spolu s areálem Hvězda utváří celkovou urbanistickou koncepci.
Klíčová slova: panelová výstavba, sídliště, panelové sídliště, bytová výstavba, panelový dům, urbanismus
Abstract: In this bachelor’s work I will pursue development and history of the housing estate Petřiny in Prague. Construction took place between years 1959 and 1969. Main architects were Evžen Benda and Vojtěch Mixa. The dominant building of the Institute of Macromolecular Chemistry of Academy of Sciences of the Czechoslovakia Republik, built in year 1964 by Karel Prager, become a part of this housing estate. In the 90s was thought about finishing of the construction of the estate Petřiny. Between years 1994 and 1998 come into existence compound Hvězda by architect Vlád Milunić. This housing development finishs the estate Petřiny and with the compound Hvězda form general urbanistic’s conception.
Key words: Housing development, estate, housing estate, housing construction, high-rise block, urbanism.
Počet znaků (včetně mezer): 83 399
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 1
2.
Vývoj panelových sídlišť........................................................................................... 3 2.1. Centralizace výstavby ............................................................................................ 3 2.2. Realizace výstavby ................................................................................................. 6 2.3. Praha ..................................................................................................................... 11
3.
Sídliště Petřiny......................................................................................................... 15 3.1. Dům hotelového bydlení ...................................................................................... 21 3.2. Ústav makromolekulární chemie ......................................................................... 23 3.3 Studentské koleje Větrník ..................................................................................... 27
4.
Areál Hvězda ........................................................................................................... 29 4.1. Tři realizační týmy ............................................................................................... 31 4.2. Stručné představení studií .................................................................................... 34 4.3. Ohlasy na výstavbu .............................................................................................. 37 4.4. Vlado Milunić – obytný Areál Hvězda ................................................................ 38
5.
Závěr ........................................................................................................................ 39
Obrazová příloha............................................................................................................. 41 Seznam vyobrazení ......................................................................................................... 53 Seznam literatury ............................................................................................................ 55 Internetové zdroje ........................................................................................................... 58
1. Úvod Práce je zaměřena na jedno z nejstarších sídlišť v Praze, Petřiny, a jeho dostavbu v devadesátých letech Areál Hvězda. Budeme se zde zabývat obecným vývojem panelových sídlišť v České republice, ale konkrétněji se zaměříme na sídliště Petřiny. Panelová výstavba se naplno rozjela po druhé světové válce, kdy byl zoufalý nedostatek bytů. Panelová technologie se u nás poprvé objevila kolem roku 1940 ve Zlíně, kde byl postaven první panelový dům. Postupně se panel rozšířil a plně nahradil cihlové domy. Sídliště byla stavěna na zelených loukách a vyobrazovala nové idylické, socialistické bydlení. Staly se tzv. symbolem ideologie komunismu. Sídliště Petřiny bylo jedno z prvních panelových sídlišť v Praze. Původně bylo projektováno ještě s původní cihlovou zástavbou, ale během plánování se přešlo na technologii panelu, konkrétně na typ G57. Navrhli jej architekti Vojtěch Mixa a Evžen Benda. Realizace proběhla mezi lety 1959 – 1969. Sídliště Petřiny je považováno za jedno z příjemnějších sídlišť v Praze nejen pro svou dostupnost do centra, zeleň, ale také pro svou velikost, rozměr s tzv. lidským měřítkem. Součástí sídliště Petřiny se stal Ústav makromolekulární chemie ČSAV od Karla Pragera, postaven 1960 – 1964. Na výstavbě architekt spolupracoval s tehdejším ředitelem ústavu Otto Wichterlem. Na budově se použily inovativní prvky, jako byly např. závěsná stěna (curtain wall) či skříňové dělící příčky. Ústav se stal jedním ze symbolů moderní architektury šedesátých let, kdy se architektura blížila západu. V devadesátých letech se budova rekonstruovala podle projektu architekta Miloše Pavlíka. Ústav makromolekulární chemie se stal kulturní památkou v roce 2000. V devadesátých letech se začaly objevovat studie na dostavbu sídliště Petřin. Vznikly tři studie a jedna soukromá iniciativa. První studie pocházela od tria architektů Martina Feistnera, Jiřího Hůrky a Vítězslavy Rothbauerové, kteří plánovali regulaci sídliště ve dvou fázích. Chtěli ponechat kvalitu sídliště z původního lecorbusierovského plánu izolovaných objektů. Druhá studie byla od architekta Vlada Miluniće, který navrhnul bohatě tvarované objekty. Chtěl demonstrovat skutečnost, že během let existence sídliště Petřin se urbanistické myšlení odklonilo od Athénské charty. Třetí studii navrhli tehdejší studenti fakulty architektury na ČVUT Jakub Masák, Michaela 1
Skřivánková a Štěpán Sekera. Vytipovali pozitiva sídliště a pokusili se o jejich zachování. Požadovali minimální zásahy do původní zástavby a chtěli spíše doplňovat chybějící funkce sídliště a udělat z něj plnohodnotnou čtvrť. Poslední studie vznikla ze soukromé iniciativy architektů Petra Gucfi a Kláry Janouškové, kteří navrhli parcelaci, následný rozprodej pozemků a omezení dopravy. Nakonec se postavil návrh podle Vlada Miluniće. Připojení Areálu Hvězda k starší zástavbě znamenal rozšíření občanské vybavenosti, kanceláří ale také ruchu. V roce 2015 zde byla otevřena stanice metra, která zrychlila dostupnost sídliště. Když se podíváme na starší zástavbu, a pak následně na Areál Hvězda, je zde vidět kontrast mezi jednoduchými panelovými domy a různě zalamovanými novými domy, jakoby se naschvál křivily a zalamovaly pro výsměch hladkosti panelu.
2
2. Vývoj panelových sídlišť
2.1. Centralizace výstavby
Po skončení první světové války a po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se stává Praha hlavním městem a sídlem vládních orgánů. V roce 1920 se k velké Praze připojuje 37 obcí. Území města se tak rozšiřuje na více než 17 tisíc hektarů. Praha se stává jedním ze středisek rozvoje moderní architektury. 1 Po ukončení druhé světové války mohly být vydány dosud nepublikované texty, které se staly základem diskuze o poválečné obnově měst, jež měla probíhat na všech úrovních (od jednotlivých sídel přes regiony až po celý stát). Někde se pokračovalo i v experimentech, příkladem může být Zlín, kde se hned v roce 1946 přešlo z pokusného stadia k sériové výstavbě montovaných dvojdomků. Hledala se taková forma bydlení, která by zohlednila na jedné straně zdravé a hygienické bydlení, a na straně druhé sociální rovnost. Architekti již za války předvídali zespolečenštění výrobních prostředků, zprůmyslnění hromadné bytové výstavby a v architektonické činnosti přechod od soukromých ateliérů ke kolektivní tvorbě.2 „Máme nejširší sociální program: Chceme plánovitě vytvořit sociálně spravedlivé, zdravé, účelné, příjemné, ale také krásné prostředí všemu pracujícímu lidu v bydlení, práci, vzdělání, odpočinku, zotavení i zábavě,“ prohlásil v roce 1945 architekt Oldřich Starý, člen Bloku architektonických pokrokových spolků (BAPS).3
V zemích socialistických i v řadě západoevropských států vyvstala po skončení druhé světové války naléhavá potřeba ubytovat milióny lidí, kteří se buď ocitli zcela bez přístřeší v důsledku válečných událostí, anebo žili v oblastech válkou sice
1
BOROVIČKA, HRŮZA 1985, 20. ZADRAŽILOVÁ 2013, 50. 3 ZADRAŽILOVÁ 2013, 52. 2
3
nezasažených, zato postižených prohlubující se bytovou krizí způsobenou pozastavením veškeré stavební činnosti.4 Po obnově válkou poškozených domů a bytů se zprvu stavělo ve stavebních prolukách a dokončovaly se obytné bloky, které byly rozestavěny v předválečné době. Brzy se však ukázalo, že takové pozemky nestačí a že průmyslové stavební metody vyžadují větší soustředěná staveniště. Začala se proto budovat tak zvaná sídliště, to znamená nové obytné okrsky. Rozmisťovaly se na okrajích města a na nových pozemcích, které byly dopravně dostupné a které bylo možno napojit na inženýrské sítě. Tato sídliště – jako byla první družstevní Solidarita, poté Petřiny, Červený vrch, Invalidovna, kde se ověřovaly nové typy domů z velkých panelů – měla průměrně tisíc až pět tisíc bytů. Jejich součástí byla občanská vybavenost jako zařízení pro děti, zdravotnická a nákupní střediska. Následující vývojovou fází se stala výstavba tak zvaných „měst“, jejichž předzvěstí byl jednotný urbanistický koncept výstavby na pankrácké terase. Prvním novodobým „městem“ se stalo Severní Město.5 S novými společenskými podmínkami se realizovaly také záměry vzniklé už před válkou, v souvislosti s představami socialistického způsobu života. Již úvodem roku 1948 bylo zdůrazněno, že základem architektury je řád, kdežto libovůle je cestou úpadku. Za příkaz doby bylo považováno dát všechny síly k dosažení vyšší úrovně všeho, co se staví, a dále zásada, že úspornost, kterou lze docílit industrializací, standardizací, normalizací i novými stavebními metodami, a stejně tak i zvědečtěním technické báze architektury a urbanismu, nesmí být na újmu civilizačního pokroku a kulturní úrovně architektury.6
Zprůmyslnění
stavebnictví
prosazovali
především
architekti
sdružení
v obnoveném Svazu socialistických architektů (Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek). Tato skupina se také silně angažovala v pokračujícím zestátnění stavebního průmyslu a architektonických ateliérů, které vyvrcholilo po Únoru 1948.
Hned několik dní po
politickém převratu, 29. února 1948, byly znárodněné stavební podniky sloučeny do 4
ZADRAŽILOVÁ 2013, 16. BOROVIČKA, HRŮZA 1985, 62. 6 PECHAR 1979, 20. 5
4
jednotného národního podniku Československé stavební závody (ČSSZ). Prvním ředitelem se stal Karel Janů. Fáze znárodnění tu skončila v červenci 1948 a bezprostředně na ni navázala fáze reorganizace, kdy se vydělila stavební výroba, podniky vyrábějící průmyslové díly, přidružené výroby a projektové ústavy, do nichž byla včleněná původně samostatná projekční oddělení jednotlivých závodů. V rámci ČSSZ byla ve stejném roce založena první celostátní projektová a výzkumná organizace Stavoprojekt v čele s Jiřím Voženílkem s jedním tisícem dvěma sty zaměstnanci, ve své době to byla největší projektová organizace na světě.7 Veškerou výstavbu řídil Státní výbor pro výstavbu, který nemohl svěřený úkol naplnit, protože jeho rozsah přesahoval kapacitní možnosti výboru. Roku 1956 proto vznikla Ústřední správa bytové a občanské výstavby, jež měla pomoci zrychlit tempo výstavby. Správa řídila činnost odborů pro výstavbu Krajských národních výborů, Státního typizačního ústavu a Státního ústavu pro rajónové plánování. V roce 1958 proběhla znovu velká reorganizace, kdy v rámci snahy tentokrát o decentralizaci projektových složek přešly Státní ústavy pro bytovou a občanskou výstavbu pod krajské národní výbory, kde se konstituovaly jako Krajské projektové ústavy (KPÚ), jež posléze řídily hromadnou bytovou výstavbu až do roku 1989.8
7 8
ZADRAŽILOVÁ 2013, 62. ZADRAŽILOVÁ 2013, 64. 5
2.2. Realizace výstavby
S nástupem padesátých let došlo v architektuře a ostatní kultuře Československa k nové orientaci, odlišné od funkcionalistických trendů prvých poválečných let. Jejím základem byl socialistický realismus. Rezoluce zdůrazňovala úsilí o novou socialistickou architekturu, která by vytvořila ideovou a tvůrčí jednotu, usilovala o vyšší ekonomii a umělecké mistrovství, rozvíjela pokrokové národní tradice a v tvorbě plně ovládla metodu socialistického realismu. Konaly se konference v Česku a na Slovensku, obě daly zároveň základ k pozdějšímu vytvoření samostatného Svazu architektů ČSR a Zväzu slovenských architektov. V roce 1956 se ustanovuje samostatný Svaz architektů ČSR.9 Druhá polovina padesátých let a počátek následujícího desetiletí je další etapou v poválečné historii architektury. S odklonem od historismu obsahovalo toto vývojové období
nové
koncepční
impulsy,
ale
zároveň
obnovilo
sounáležitost
s funkcionalistickými tradicemi a s vědomím socialistické orientace avantgardy. Hlavním trendem, s nímž se od konce padesátých let začal proměňovat architektonický výraz i prostorová struktura stavby a urbanistických celků, byl nástup ke zprůmyslnění hromadného stavebnictví a uplatnění montovaných konstrukcí u všech stavebních druhů. Zrychlení procesu industrializace stavebnictví a jeho propojení s ostatními odvětvími národního hospodářství bylo motivováno již úkoly druhého pětiletého plánu a zejména pak směrnicí
XI. sjezdu komunistické strany
Československa, který na konci padesátých let vytyčil řešení bytového problému v souladu s požadavky kvality a komplexnosti hromadné výstavby. S tím souvisela potřeba nových typových podkladů bytových a občanských staveb a dalšího rozvoje typizace, která se stala významným a sjednocujícím činitelem v systému řízení výstavby. Od poloviny padesátých let byly problémy typizace stavebnictví řešeny rovněž na mezinárodní úrovni v rámci socialistických zemí a Rady vzájemné hospodářské pomoci.10
9
PECHAR 1979, 24. PECHAR 1979, 29.
10
6
Dříve založené urbanistické celky dostavované koncem padesátých let ztratily v důsledku toho svou předchozí architektonickou celistvost. U nově řešených obytných celků převládla monotónnost prostorového řešení a architektonického výrazu. Zároveň ale dochází k rozšíření významu územního plánování a projevuje se snaha o komplexnější řešení sídlišť, jejich funkční struktury a zázemí. 11 V roce 1949, v souvislosti s usnesením ÚV KSČ o zprůmyslnění stavebnictví a o větším využití typizace, byl založen Studijní a typizační ústav, který následujícího roku vydal pozoruhodné mnohosvazkové dílo Typizační sborník (stalo se východiskem pro vypracování typizační metody i pro výchovu pracovníků). Spolu s Výzkumným ústavem stavebnictví, který byl založen v témže roce, se stal Studijní a typizační ústav výzkumnou základnou, jež řešil otázky vědeckých, technických a společensko-ideových vztahů v architektuře a výstavbě. Bez této přípravy nemohl začít proces zprůmyslnění výstavby.12 Ideálem se stala „mluvící architektura“, hlasatelka společenských idejí. Měla být radostná, bojovná a monumentální. Socialistický realismus v mnoha ohledech zbrzdil industrializaci stavebnictví a zpomalil výstavbu obytných souborů, jejichž vzhled poznamenal stalinský neoklasicismus, vycházející z dobové sovětské architektury s jejím příklonem k historizujícímu eklektismu. V tomto duchu se stavěla sídliště, například Na Slovanech v Plzni a především „nová socialistická města“ Ostrov nad Ohří u Karlových Varů nebo Havířov, jejichž výstavba se v mnoha proklamacích odvolávala na socialistická města v Sovětském svazu a byla poznamenána stalinskou ideologií. Několik let po kritice „ozdobnictví v architektuře“, kterou přednesl první tajemník ÚV KSSS Nikita Sergejevič Chruščov v prosinci 1954 na moskevské konferenci stavbařů, se moderna opět prosadila.13 Orientaci ekonomiky na těžký průmysl provázela postupná industrializace stavebnictví. Řídící elita si díky ní zprvu slibovala snížení stavebních nákladů a kupodivu také zkvalitnění stavebních prací. Industrializace však dostala podobu brutálního panelismu, skládání domů, o nichž se začalo mluvit jako o „bytových jednotkách“, ze stále stejných a nesčíslněkrát opakovaných stavebních dílů. Kvalita přestala být při hodnocení výkonu výstavby relevantním kritériem. Direktivní řízení 11 12 13
PECHAR 1979, 31. BENEŠOVÁ 1984, 374 – 375. ZADRAŽILOVÁ 2013, 54.
7
ekonomiky umělo posuzovat pouze kvantitu, a pak ještě efektivitu „prostavěnosti“ přidělovaných peněz. Socialistické plánování potřebovalo kvantifikovatelné výkony, aby dosáhlo větší a dobře kontrolovatelné efektivity. Preferovanou formou hromadné bytové výstavby se staly hned z několika důvodů mnohopatrové výškové obytné budovy. Jednak bylo nutno šetřit prostorem, jednak ve sledovaném období panovala nedůvěra ke „kapitalismem podporované“ snaze po izolaci a soukromí. Bydlení v nově postavených rodinných domcích bylo umožněno určitým skupinám obyvatel a za určitých, přesně stanovených podmínek. Třetí důvod představovaly propočty, podle nichž byla nejekonomičtější formou osmi až desetipodlažní zástavba. Přitom právě neustálé zvyšování počtu pater v domech, jež provázelo v Československu vývoj a rozmach panelové technologie, podstatně přispělo nejen k negativnímu hodnocení sídlišť, ale především snížilo kvalitu bydlení v nich. Převážně ekonomická povaha důvodů tohoto trendu je zřejmá – maximálního využití pozemků a dosažení takové hustoty obyvatel lze jiným způsobem dosáhnout jen stěží, k tomu navíc přistupovala úspora délky komunikací i inženýrských sítí. Stejně tak se zvětšovalo i samé měřítko sídlištních celků. Tento trend, nastoupený od sedmdesátých let, je výrazem cesty extrémního ekonomismu, který nebral ohled na potřebu obyvatel bydlet v pěkném prostředí, a jediné kritérium pro rozhodování o nové výstavbě představovala úspornost.14 Dnes si málokterý obyvatel panelového sídliště uvědomuje, že u zrodu jeho domova stála zatím poslední velká utopistická vize o ideálním světě. 15 Problém
sídliště
byl
postupně
ztotožněn
s chybějícími
prvky
tradičně
hierarchizovaného města, ulicemi a náměstími, absencí blokové zástavby. Zvláštností vývoje sídliště u nás je kromě opožděného vlivu rozvoje automobilismu i absence návratu k tradiční urbánní formě. Přesto je tato doba dobou výstavby rozsáhlých souborů, sídlištních měst. Forma jejich zástavby tedy zůstává tak, jak byla rozvíjena od konce padesátých let v duchu mondrianovského neoplasticismu. Tedy jednoduchých rozdílných hmotových objemů, sestavovaných do pravoúhlých skupin. Aniž bychom chtěli přeceňovat tyto snahy, z formálního hlediska, jsou často projevem určité slohové čistoty zástavby a logickým důsledkem volné zástavby. Zmiňujeme se o této nahodilé 14 15
ZADRAŽILOVÁ 2013, 60 – 62. ZADRAŽILOVÁ 2013, 24. 8
skutečnosti také proto, že osmdesátá léta znamenala snahu o tvarové obohacení. Vlivem omezených možností se ale často soustřeďovala na veřejné budovy (sídlištní vybavenost) a stála pak jakoby v opozici k okolním obytné zástavbě. Výsledkem byla hybridní zástavba. 16 Zatímco na západě se o negativech panelové výstavby běžně hovořilo a postupně se od silikátových stavebních materiálů upouštělo, v Československu výstavba s nástupem normalizace začátkem sedmdesátých let uvízla v bludném kruhu plochého ekonomismu, který byl prost všech ideálů a sledoval pouze normy, kvantitu a úspornost. O 90% stavební produkce rozhodovaly monopolní dodavatelské firmy, investorské organizace a další administrativní a plánovací instituce.17 Ukazuje se, že některé zvláštnosti panových sídlišť mohou být v kontextu dnešní doby nahlíženy jako pozitiva. Můžeme o nich hovořit jako o rovnocenných městských čtvrtích. Panelové domy patří ke skromnější, pravdivější a méně okázalé architektuře, u které není stavěna na odiv invence autora. Na základě studia urbanistické struktury panelových sídlišť je již nyní zřejmé, že si i do budoucna podrží určitá specifika, jako je důraz na obytnou funkci, jehož důsledkem je však nedostatek pracovních příležitostí a závislost na vnitřním městě. Přesto z velké části našich sídlišť může vhodnými zásahy vzniknout dobře identifikovatelná a diferencovaná prostorová struktura, která bude podporovat kontakty mezi lidmi a příslušnost k místu. Paušální odsudky panelových sídlišť vznikají především z přesvědčení, že jde o celky bez minulosti a budoucnosti. Přitom nezohledňují ani to, že v době svého vzniku byla většinou vnímána odlišně, a ani skutečnost, že jejich vývoj není ještě zdaleka ukončen. Tyto názory u nás úzce souvisejí s chápáním sídlišť jako produktu minulého režimu. Ukazuje se však, že jde o podstatně složitější fenomén, který nelze interpretovat pouze v černobílých polaritách.
Při regeneracích panelových sídlišť by se měly
vytipovat silné stránky konkrétního celku. Nabízí se navázání na kvalitní a u mnoha sídlišť dosud nenaplněný potenciál, jímž je hlavně městská vybavenost a zeleň, a rozvíjet ho jinak, než bylo původně plánováno, v souladu se současnými nároky na bydlení. Cílem není upevňovat samostatnost od města oddělených celků, ale naopak je
16 17
SEDLÁK 1997, 16. ZADRAŽILOVÁ 2013, 104. 9
co nejvíce s ostatními částmi města provázat při zachování jejich historických specifik a respektování nutné polarizace mezi centrem a okrajovými částmi.18 Již v průběhu devadesátých let se ukázalo, že zakládání satelitních městeček v okolí měst není řešením ani z hlediska urbanistického, ani sociálního, navíc tato forma zástavby je nadále neudržitelná kvůli velkému záboru plochy. Naproti tomu bydlení v panelových domech lze z ekologického hlediska hodnotit jako jedno z nejšetrnějších, pokud jej budeme posuzovat v širších souvislostech. Zábor půdy vzhledem k počtu obyvatel je minimální, terén je využit ekonomicky a racionálně, centrum města a občanská vybavenost jsou obvykle dosažitelné pěšky nebo veřejnou hromadnou dopravou.19 Ať už budou budoucí životní formy jakékoli, není důvod, aby se v nich vedle rodinných domků nebo činžovních nájemních domů neuplatnila také panelová sídliště. Mohou existovat vedle sebe a lidé si sami vyberou, které jsou pro ně nejvýhodnější, protože různé vrstvy obyvatel mají různé potřeby. 20 Oproti sídlištím v západní Evropě mají sídliště nejen v České republice, ale i ve většině postsocialistických zemí, jednu velmi významnou výhodu. Je to pestrá sociální skladba obyvatel. Celkově lze říct, že vhodná sociální a věková skladba obyvatel na českých sídlištích vytváří jednu z reálných šancí pro postupnou proměnu „nocleháren“ v plnohodnotné městské čtvrti.21
18
ZADRAŽILOVÁ 2013, 120. ZADRAŽILOVÁ 2013, 122. 20 ZADRAŽILOVÁ 2013, 126. 21 TOMÍŠKOVÁ 2006, 62. 19
10
2.3. Praha První celkový směrný plán města byl za vedení architekta Adolfa Benše dokončený v roce 1948. Navázal sice na dvacet let starý dřívější regulační plán, ale vyloučil některé již zřejmě překonané myšlenky a zároveň přinesl nově například komunikační okruh kolem města.22 Tento první poválečný směrný plán nebyl schválen, a proto se zahájily práce na novém plánu, pro jehož vypracování byla v roce 1951 při Magistrátu zřízena Kancelář pro územní plán Prahy. Ta vypracovala postupně různé varianty, které byly posuzovány, ale opět neschváleny. V roce 1961 si město zřídilo jako svou urbanistickou instituci Útvar hlavního architekta, který do konce šedesátých let úspěšně vedl architekt Jiří Voženílek. Útvar, který existoval až do počátku devadesátých let, zodpovídal za umisťování staveb, urbanistické a architektonické podmínky jejich řešení a především za přípravu urbanistické dokumentace včetně celkového plánu rozvoje města. Po předcházejících směrných územních plánech Prahy, zaměřených především na vyhledávání dalších pozemků pro stále větší sídliště, začal Útvar hlavního architekta spolu se Státním ústavem pro rajónové plánování pracovat na moderně koncipovaném rozvoji
celé
pražské
aglomerace,
obdobně
jako
se
takové
projekty
řeší
v západoevropských městech. Pro město a jeho zázemí byla vytvořena jednotná datová základna, zejména pro demografické situace, ekonomii a dopravní zátěž. Návrh předpokládal navázat na meziválečné projekty, tzn. růst soustavy satelitních rozvojových sídelních útvarů, navazující na existující města a propojených s jádrovým městem rychlodráhami. Projekt byl dokončen v roce 1969, avšak změněná politická situace mezi Prahou a Středočeským krajem nedávaly projektu naději na schválení a realizaci. Podařilo se však alespoň zachovat společnou komisi Prahy a Středočeského kraje pro koordinaci územního rozvoje a paralelní vzájemné koordinované zpracovávání územních plánů města a jeho zázemí.23
22 23
HRŮZA 2003, 150. HRŮZA 2003, 153. 11
Situace Prahy v roce 1955 byla taková, že pouze 30% obyvatelstva mělo přiměřený byt a polovina žila v bytech přelidněných. 99% bytů mělo přívod elektrického proudu, 85% kanalizaci, ale jen 54% obytných domů mělo plyn. Studie SÚP hledala nové parcely pro nové bytové výstavby. Našla místo pro 8000 bytů v prolukách a pro 34 200 bytů na šesti nových i starších sídlištích, vybraných pro zahájení první etapy výstavby (Červený vrch, Petřiny, Chmelnice, Jarov, Malešice, Spořilov a Pankrác). Pětina nových bytů byla dosud plánována v nezastavěných prolukách.24 Šedesátá léta byla v důsledku uvolňování politické atmosféry pro Prahu příznivější. Stalo se samozřejmým, že se výstavbě hlavního města musí věnovat více pozornosti a prostředků. Počet nově postavených bytů v období 1961–1965 překročil 30 tisíc a v dalších letech se roční objem bytové výstavby dále zvyšoval. Cenou za to bylo přijetí panelové stavební technologie a smíření s výstavbou monofunkčních sídlišť, často podstatně odlišných od původních projektů, předpokládajících plné vybavení i navazující pracovní příležitosti. Začalo se pracovat na celkových rozvojových plánech města, stavěla se první obytná sídliště a přistoupilo se k obnově nejdůležitějších památkových objektů. Rostoucí dopravní potíže, nezvládnuté dosavadními prostředky, přivedly k rozhodnutí o výstavbě metra.25 Dialog architektů se širokým publikem se na krátkou dobu podařilo zajistit i v jiné sféře. Rozpaky nad prvními okolními panelákovými sídlišti, jako byly pražské Petřiny, podnítily stranu a vládu uspořádat v roce 1960 tzv. celostátní diskuzi o bydlení. Do novostaveb experimentálních hotelových a bytových domů i malých pokusných sídlišť, mezi nimiž vynikla pražská Invalidovna, se instalovaly vzorové interiéry od předních bytových designerů a ty pak ve všech krajských městech údajně posuzovalo 150 tisíc lidí. K paradoxním účinkům direktivního řízení výroby patřilo omezení kýčařské produkce nábytku a bytových doplňků: tuto „vkusnou“ linii podporovaly nové a v té době velmi populární časopisy Domov a Umění a řemesla.26 V sedmdesátých letech se podstatně zvýšily objemy investic pro městské hospodářství a byly zpracovány základní koncepční dokumenty, zvláště generální a směrný územní plán. Rozvinula se výstavba metra a budovaly se nové obytné čtvrtě – 24
POCHE 1978, 132. BOROVIČKA, HRŮZA 1985, 27. 26 ŠVÁCHA 1999, 17. 25
12
Severní, Jižní a Jihozápadní Město. Začal se vytvářet základní komunikační systém, zlepšovalo se technické vybavení města a pozornost se orientovala na ochranu a tvorbu životního prostředí. Připojením dalších třiceti obcí se v roce 1974 území Prahy rozšířilo o dalších 200 km2, tj. skoro na 500 km2 a při sčítání lidu v roce 1980 mělo hlavní město téměř 1, 2 mil. obyvatel. Z podnětu vlády se ve spolupráci Středočeského kraje a města zpracoval plán pražské aglomerace o rozloze přes 3700 km2, sloužící především ke koordinaci výstavby Prahy a jejího území.27 Stavební výroba se stala nejen hospodářskou, ale i politickou silou, jež direktivně určovala, co a jak se bude stavět. Její mocenská pozice negativně ovlivnila podobu velkých sídlišť v Československu od sedmdesátých let, protože záměr stavět co nejlevněji se promítl především do plánů architektů. Vinou direktivního řízení forma nových sídlišť v sedmdesátých letech stagnovala, pouze měřítko se mnohonásobně zvětšilo.28 Pro obyvatele Prahy i pro její návštěvníky jsou nejvýraznějším přízvukem výstavby Prahy od padesátých až do konce osmdesátých let sídliště – a to většinou s převýšenými domy, které se montovaly z velkých panelů. Některé obytné soubory jako např. Petřiny nebo Malešice, původně vyprojektované s cihelnými domy, musely být na poslední chvíli přepracovány pro výstavbu z panelů. Tato velká sídliště byla, včetně montáže z průmyslově vyráběných prvků, ve své době i jinde v Evropě obvyklým způsobem řešení potřeby bytů. Při všech svých nedostatcích právě v Praze zachránila vnitřní město před demolicemi a přestavbou.29 Z projektů postupem času zmizela invence jednotlivých architektů a normou se staly vyhlášky ústředních výborů KSČ, nařízení vlády a úkoly pětiletek. Architekti řešili organizační, provozní, ekonomické a technické problémy plynoucí z výstavby panelových sídlišť kolektivně, tedy více méně anonymně. Panelové domy nebyly ve své době plánovány jako domov pro několik generací, ale spíše jako spotřební zboží. Počítalo se s tím, že až se morálně opotřebují, jinak řečeno, přestanou odpovídat potřebám obyvatel, kteří byty obývali, zboří se a postaví se nový model. O tom jak se budou bourat panelové domy se nemluvilo. (Vlastní nosná konstrukce z železobetonu,
27 28 29
BOROVIČKA, HRŮZA 1985, 27. SEDLÁK 1997, 15. HRŮZA 2003, 157.
13
spojovaná pomocí svařovaných a šroubovaných spojů, je-li k ní zamezen přístup vzduchu a vlhkosti, je nezničitelná).30 Praha měla sloužit jako navštěvovaná výstavní síň socialistického světa.31 Skutečný konec výstavby panelových sídlišť pak souvisel s pádem komunistického režimu, ale některé rozestavěné celky se dokončovaly ještě v polovině let devadesátých.32
30
ZADRAŽILOVÁ 2013, 76. HRŮZA 2003, 159. 32 ZADRAŽILOVÁ 2013, 20. 31
14
3. Sídliště Petřiny Po druhé světové válce a zejména po roce 1948 se situace radikálně proměňuje. Válečné zkušenosti architektů, kteří se orientovali na problém sociálního bytu pro nejširší vrstvy obyvatelstva, se po změně politického systému proměnily v reálnou podobu panelového sídliště. Sám pojem sídliště nebyl zpočátku nikterak hanlivý, pejorativní. V první polovině 20. století byl spojován jak se zahradními městy, tak i se soustředěnou výstavbou především bytových celků, bez ohledu na sociální úroveň a skladbu obyvatelstva. V Německu, tedy v těsném sousedství, se naplno rozjela výstavba obytných celků nazývaných „Siedlung“, což nebylo nic jiného, než řadové domy v zeleni na předměstích s poměrně nízkou hladinou zástavby včetně základního vybavení. Němečtí architekti se spojili s anglickým urbanistou Raymondem Unwinem, který na začátku století spolupracoval s Ebenezerem Howardem. Typy vyšších domů tak, jak se uplatnily, byly zásluhou meziválečné avantgardy a především hnutí C.I.A.M. (Congres Internationaux de l´Architecture Moderne, ideové uskupení architektůpřevážně modernistů a funkcionalistů, jejichž programem byla sociální tématika aplikovaná na architekturu). Jejich přímá aplikace a realizace se projevila nejenom v meziválečném období, ale především v prvních desetiletích druhé poloviny 20. století. Důležité byly též podmínky technologických zkušeností a zaváděných postupů, které opět v návaznosti na některé ideje avantgardy, rozvíjeli i samotní architekti v oblasti standardu, unifikace, a zejména prefabrikace, jež ve svém výsledku vedla k panelu, jako nejracionálnějšímu stavebnímu prvku, který byl tím nejvhodnějším prostředkem pro celkové urychlení obytné výstavby. Vzhledem k tomu, že bydlení bylo naplno považováno za politikum, i veškeré priority města se ubíraly tímto směrem. Dnešní Praha 6 (vznikla sloučením bývalých částí XXVIII. a IXX) a sestávající z katastrálních území Dejvic, necelé Bubenče a Hradčan, Břevnova, Střešovic, Vokovic, Veleslavína, Liboce a Ruzyně. Praha 6 měla od roku 1960, kdy jako správní a administrativní část vznikla, poměrně rozsáhlé a volné pozemky, určené k soustředěné bytové výstavbě. Dostaly dokonce jistou prioritu před ostatními částmi města, a mohly být zadány jako podrobné územní plány Petřin a Červeného vrchu. Na těchto plochách pak vznikly rané územní celky, jež svou velikostí pochopitelně předčily meziválečný
15
Břevnov, zdaleka ale nedosahovaly takových rozměrů, jako všechny následující sídliště, což se projevilo jako jejich největší klad.33 Sídliště Petřiny patří mezi jedno z prvních větších pražských poválečných sídlišť budovaných na nezastavěných plochách poblíž obory Hvězda. Na projekčních prknech vznikal projekt dlouho a reflektoval tak změny v názorech na podobu architektury i vývoj stavebních technologií. Regulační plán tohoto území a přilehlé části Břevnova zpracovala Státní regulační komise v roce 1925. Návrh užil radikálně okružní schéma, jehož hlavní osu tvořila dnešní ulice Na Petřinách, doplněna dvěma obdélnými náměstími s veřejnými budovami. K ní kolmá osa v místě dnešní Brunclíkovy ulice ústila směrem k Vypichu, celek uzavírala přibližně půlkruhová okružní ulice a další vnější komunikace. Zástavba měla být jedno až dvou podlažní. Z roku 1952 pochází studie sídliště Petřiny se třemi okrsky od Josefa Kubína (projektoval i blízké sídliště Červený Vrch). V duchu socialistického realismu užíval blokovou zástavbu, budovanou tradičními stavebními technologiemi, s šikmými střechami a historizujícím tvaroslovím. Ale v základním urbanistickém schématu projekt pokrývající plochu 90 ha navazoval na meziválečný regulační plán. Tuto studii Kubín rozpracovával v podrobný územní plán mezi lety 1954-1956 ve Státním ústavu pro projektování výstavby hlavního města Prahy (schválený 1957).
Převládající polozavřenou blokovou zástavbu i zde organizoval
kolem hlavní východozápadní osy, na níž se nacházelo ústřední náměstí s výškovou budovou. Roku 1955 se na plánech jednotlivých objektů podepisuje Evžen Benda, který později projekt přebral. Podrobný územní plán byl schválen roku 1959, Benda ho dopracoval roku 1960. Zachoval přitom Kubínův osový koncept se třemi okrsky, ale pracoval už se schematičtějším jeřábovým urbanismem (modernistická řádková zástavba musela být pod tlakem dodavatelů realizována z montovaných panelů). Přesto se podařilo udržet jakési polouzavřené dvory, vytvářející v sídlišti systém poloveřejných zelených ploch, jejichž vybudování napomohli obyvatelé formou brigád. Hlavní osu sídliště na jedné straně doplnily tři výškové bodové domy, na druhé elegantní Výzkumný ústav makromolekulární chemie od Karla Pragera (1961-1965). Na centrálním náměstíčku vyrostla výšková dominanta hotelového domu a obchodní dům.
Generálním
projektantem sídliště stavěného pro státní zaměstnance, vojáky a zaměstnance
33
ULRICH (ed.) 2009, 112. 16
ministerstva vnitra byl Pražský projektový ústav, hlavním projektantem byl architekt Vojtěch Mixa. Vzniklo zde 4313 bytů (z toho 1857 družstevních) pro 13200 obyvatel. Použily se montované domy řady G 5734 a TO-2B35. Občanská vybavenost měla zahrnout vše potřebné, ačkoli ne vše se ve výsledku realizovalo – tři základní školy, troje jesle, pět mateřských škol, obchodní dům (architekti Vojtěch Mixa, J. Vlašánek), distribuční jednotky, kulturní dům, dvě restaurace, polikliniku, kino, sportoviště s bazénem. Součástí sídliště je atypický hotelový dům o třinácti podlažích (Josef Polák, Vojtěch Šalda, 1966-1969). Zajímavou stavbou jsou studentské koleje Větrník (Vladimír Hladík, 1967). Celkem zde vzniklo 92 objektů, na jejichž výstavbě se měli podílet i političtí vězni. Náklady na výstavbu sídliště byly 300 mil. Kčs.36 Z výpadkové karlovarské komunikace je sídliště pohledově velmi exponované a členění zástavby bylo pracně realizováno do třech výškových zón. První výškové pásmo tvořila zástavba pětipodlažních objektů v okrajových částech ještě snížených. Druhé výškové
pásmo
tvořila
zástavba
objekty
sedmipodlažními
a
pásmo
třetí
jedenáctipodlažní výškové domy a třináctipodlažní dům hotelového bydlení. Sídliště bylo rozděleno hlavními komunikacemi, ulicí Na Petřinách a komunikací severojižní, ulicí Brunclíkovou na tři okrsky, z nichž každý byl vybaven vlastním distribučním, školským a sociálním zařízením. Občanská vybavenost okrskového charakteru byla soustředěna do ústředního prostoru a podél páteřní komunikace. Tím byl sledován záměr vytvořit živý prostor městské úrovně včetně vlastního centra -náměstí. Páteří celého sídliště a základem urbanistického konceptu byla ulice Na Petřinách. Počátek i závěr této příjezdní komunikace byl vyjádřen vyššími solitérními objekty. Významným a ukončujícím prvkem páteřní komunikace byla budova Výzkumného ústavu makromolekulární chemie. Experimentem se stal přímo v sídlišti vhodným způsobem zakomponovaný objekt Laboratorní přístroje, který umožnil zaměstnávat ženy přímo v místě bydliště. Tím toto sídliště nebylo pro mnohé jeho obyvatele noclehárnou, nýbrž i vhodným a příjemným pracovištěm. 34
„Konstrukční systém panelových domů byl vyvinut pro větší sériovou výrobu. Používal se až do roku 1973. Písmeno G odkazuje na město Zlín, kde byl systém vyvinut.“ In: www.panelovedomy.ekowatt.cz/stavebni-opatreni/57-historicky-vyvoj-panelovych-domu, vyhledáno 23. 4. 2015. 35 „ Tento konstrukční systém je založen na příčném systému. Používal se mezi lety 1962 – 1970.“ In: www.fast10.vsb.cz/perina/ps2/xxxpodklady/11_ps2_panel_prednaska.pdf, vyhledáno 23. 4. 2015 36 ULRICH (ed.) 2009, 113.
17
Hustota obyvatelstva byla 273 obyvatel na 1 ha, hustota sídlištní 227 obyvatel na 1 ha. Sídliště tvoří 33 objektů typu G57, v nichž průměrná obytná plocha dosahuje 36,20 m2 na jeden byt, dále 57 objektů typu TO-2B s průměrnou obytnou plochou 35,37m2 na jeden byt, čtyř-věžové domy s průměrnou obytnou plochou 44,32 m2 na jeden byt. Průměrná užitková plocha sídlištního bytu dosahuje 55, 83 m2. Náklad na čistou bytovou jednotku činil 68 676 Kčs.37 Bytové domy jsou z celomontované panelové konstrukce podle panelového typu G57 o pěti až sedmi podlažích, při vstupu do sídliště jsou tři dvanáctipodlažní cihlové bodové domy se 44 byty podle projektu architektů Josefa Poláka a Jana Krákory. 38 Autor územního řešení byl ing. arch. Evžen Benda, vedoucí projektanti sídliště byli ing. arch. Vojtěch Mixa a ing. arch. Evžen Benda, spolupracovníci byli architekti Stanislav Hubička, Josef Polák, Vojtěch Šalda, Josef Fencl, Vratislav Procházka, Augusta Műllerová–Machoňová, Vladimír Hladík, Bedřich Vinš, Eva Kunová, Jiří Vilémek. Konstrukci měli na starosti Gustav Kuchař, Zdeněk Štursa, Pavel Linhart a Radoslav Lacina. Inženýrské sítě spravovali František Kopal, František Navrkal, Benjamin Gregor, Vilém Král. Hlavní projektant byl Pražský projektový ústav. Sídliště Petřiny bylo původně projektováno pro tradiční stavební technologii v soustavě otevřených bloků se šikmými střechami, ale pod tlakem dodavatele stavby muselo být přepracováno jako jedno z prvních v Praze pro montáž z panelů. To změnilo celou zastavovací soustavu v duchu „jeřábového urbanismu“.39
Na
sídlišti
vznikl
průmyslový objekt podniku Laboratorní přístroje ve snaze zajistit místní pracovní příležitosti. Objekt však svým situováním v blízkosti centra a svým charakterem působí rušivě.40 Petřiny jsou příkladem střídmé, měřítkově přijatelné panelové zástavby 1. generace pražských sídlišť, těžící oproti svým současníkům z kompozičních hodnot první vlny prvorepublikových regulací. Hodnoty souboru jsou především urbanistické. Sídliště nemá adekvátní centrální (uzlový) prostor. Charakter centra má část ulice Na Petřinách v úseku od výškové dominanty hotelového domu a obchodního domu po ulici
37
VÍTEK 2007, 35. STARÝ 1965, 268. 39 HRŮZA 2003, 155. 40 MIKSÁNKOVÁ 1981, 63. 38
18
Maříkovu. Dalšími výškovými dominantami jsou věžáky u východního vstupu do sídliště.41 Petřiny představují jedno z nejobyvatelnějších pražských sídlišť. Jsou vnímány jako městská čtvrť, zatímco panelové hradby na obvodu města jsou zhusta pociťovány jako pouhé noclehárny, byť vykazují mnohdy lepší vybavenost a komfortnější byty. Identifikace obyvatel s místem je tu výrazně vyšší než v ostatních sídlištích, částečně je to dáno asi tím, že v padesátých letech bylo osídleno poměrně homogenní skupinou tehdejší smetánky – vojáky, příslušníky vnitra, prominenty.42 Sídliště Petřiny je pozoruhodným křížencem dvou ideových světů. Manifestačně vyjadřuje čitelnou a jasnou strukturu svého avantgardního lecorbusierovského43 zdroje a současně jsou v něm zakódovány kolektivizující tendence své doby. „Vybavenost“ je organizována a soustředěna do jednotlivých velkých objektů. Existence samostatných obchodů a individuálních aktivit je vyloučena. V současné době stojí u jeho severozápadní části nový obytný soubor „Hvězda“, který dotváří novou vrstvu – nový překryv. Jedna struktura vstupuje do druhé intaktní struktury. Vzniká stejně jako původní sídlo, na zelené louce, ale současně jeho architektonická forma je záměrně kontrastní, a tím se vymezuje vůči stávajícímu sídlišti. Dnešní odlišné ekonomické podmínky také určily vyšší intenzitu jeho zástavby. Při procházce Petřinami může návštěvník zažít výrazný pocit střetu dvou odlišných prostředí – na jedné straně ulice vzrostlý les a v něm volně umístěné deskové domy, na straně druhé téže ulice vydlážděnou obestavěnou městskou pěší zónu s obchody. Poválečná potřeba bytů a z toho vyplývající společenská objednávka tehdejšího režimu velmi negativně ovlivnila kvalitu zástavby této cenné lokality. Čtyř až sedmi podlažní domy, obklopující území ze severu, východu, západu a částečně z jihu. Přesto mají Petřiny určitou kvalitu vyplývající z tradic lecorbusierovského plánu
41 42
HEXNER 2007, 27.
ŘEPKOVÁ 1999, 27. „Le Corbusier byl švýcarský architekt působící ve Francii. Prosazoval čistě účelové konstrukce, plochu staveb bez ozdob a stavět domy na sloupech, tím se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb. Byl zastáncem rovných terénu, vysokých staveb a dopravy na více úrovních. In. www.archiweb.cz/architects.php?action=show&type=arch&id=229, vyhledáno 24. 4. 2015. 43
19
izolovaných objektů, které umožňují kvalitní bydlení v prosluněných bytech v parku mezi vzrostlými stromy.44 „Je jasné, že výsledek je poznamenán změnami, vyplývajícími z dlouhého vývoje od konceptu k realizaci. Změna technologie, zvyšování zástavby, zásah do struktury sídlišť umístěním výrobního závodu jsou z hlavních příčin neúspěchu díla,“ jak shrnul roku 1962 František Šmolík. Dle teoretika Pavla Halíka jsou Petřiny typickým představitelem holotypů. Nicméně bychom měli kladně hodnotit přehledné urbanistické schéma sídliště, které se odvíjelo již od meziválečné regulace, a třeba i snahu v místě bydliště poskytnout lidem pracovní příležitosti. V sousedství hotelového domu vznikla v devadesátých letech postmoderní zástavba, nazvaná Hvězda od Vlada Miluniče, která sídliště v urbanistickém schématu doplnila o drobnější měřítko a severnější uliční prostory.45
44 45
FEISTNER, HŮRKA, ROTHBAUEROVÁ 1997, 44. ŠEVČÍK, BENEŠ 2009, 43.
20
3.1. Dům hotelového bydlení Centrem sídliště Petřiny je náměstí, na kterém se na jižní straně nachází obchodní dům a na severní čtrnáctipodlažní dům hotelového bydlení, za nímž měl ještě stát rozlehlý dvoupodlažní kulturní dům (měl obsahovat kinosál, víceúčelový sál, loutkové divadlo, klubovny, knihovnu, restaurační zařízení). Hotelový dům, dominantu sídliště, situovanou kolmo k hlavní komunikaci Na Petřinách navrhli architekti Vojtěch Šalda a Josef Polák z Pražského projektového ústavu. Investorem byl podnik Výstavba hlavního města Prahy. Šalda společně s Polákem realizovali už dříve svůj známější dům hotelového bydlení na pražském experimentálním sídlišti Invalidovna. Výstavba hotelových domů probíhala po válce po celé republice – nejznámější stojí v Litvínově, další v tehdejším Gottwaldově (dnešní Zlín) či Olomouci. Tyto projekty navazovaly na avantgardní utopické představy o kolektivním domě – v této době už ale spíše šlo o pohodlné a ne zrovna levné bydlení. Bytové jednotky měly v podstatě stejnou obytnou plochu na jednoho obyvatele jako v běžné výstavbě, ale byly zařízené nábytkem a opatřeny službami. Součástí domů byla i společenská místnost a klubovna. Stravování se v případě petřínského domu předpokládalo v samoobslužné restauraci v sousedství, což už ale odporovalo daným normám pro hotelové stavby, podle nichž byl projekt navřen. Plány pro stavební povolení vypracoval Vojtěch Šalda v roce 1965, stavební povolení bylo vydáno v lednu 1966. Na konci roku 1968 se objekt zkolaudoval jako ubytovna, ačkoli kvůli nedostatku stavebního materiálu neměl ještě hotové fasády. Realizovala je až do roku 1970 jugoslávská firma Gramis a Vardar Skopje jako subdodavatel Pozemních staveb Praha.
21
Dům je obdélného půdorysu (54 m dlouhý), stojí na pilotách po vzoru Le Corbusierova Unité d´habitation (1946-1952)46. V přízemí se nachází vzdušná celoprosklená hala, jejímuž prostoru dominuje volně vedené kovové schodiště. Dlažba je kamenná, architekti mysleli i na dekorativní květníky s oblázky a fontánku. Podhled je z modřínu a dodává prostoru svou barvou příjemný vzhled. Přízemí vedle zázemí obsahovalo i velkou společenskou místnost. Dalších 12 podlaží je obytných, poslední bylo původně vyhrazeno klubovně. Dům je orientován východo-západně, dispozice je asymetricky trojtraktová se střední chodbou. Autoři navrhli šest typů bytů. Nejvíce zastoupený typ obsahoval předsíň, obývací pokoj (17m2), kuchyňský kout a WC spojené s lázní. Další typ měl navíc ložnici částečně oddělenou od obývacího pokoje skládací stěnou. Větší byty měly i dvě ložnice a šatnu a oddělené WC od koupelny. V současnosti je zde k dispozici 192 bytů do velikosti 3+1, každý s vlastní lodžií. Dům ve spodní části nese betonový skelet tvořený masivními šikmými pilíři s vyzdívkami, ve vrchních patrech je montovaný panel na příčný rozpon 6 m. Střechu, částečně pochozí terasu, korunuje lecorbusierovská nástavba s výrazně prohnutou pergolou z pohledového betonu. Konstrukci navrhl František Bäumelt. Dům byl ve své době nejvýše položeným objektem v Praze, proto odsud například tajně vysílalo za okupace v roce 1968 rádio na vysílač Buková hora. V lednu roku 1997 odpadla ve dvanáctém patře na západní straně panelová deska zábradlí lodžie. Poté následovala oprava všech lodžií a statické zabezpečení střešních atik. Objekt od 1. září 2001 spravuje Bytová správa ministerstva vnitra, která ji převzala od Policejního prezidia České republiky.47
46
Unité d´habitation je bytová jednotka v Marseille, která byla postavena ze železobetonu. In. www.archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=6, vyhledáno 24. 4. 2015. 47 ULRICH (ed.) 2009, 225.
22
3.2. Ústav makromolekulární chemie Ústav makromolekulární chemie ČSAV je umístěn v areálu sídliště Petřiny v čele hlavní komunikace, která probíhá od střešovické nemocnice. Prostor, vyhrazený pro ústav, tvoří mezičlánek mezi novou městskou třídou a oborou Hvězda. Z této urbanistické pozice došel architekt Prager k názoru, že je nutno zeleň obory dojmově vtáhnout až na pozemek stavby, vytvořit tak zelený vstupní areál do Hvězdy a vlastní stavbu osadit jako solitér do této zeleně. Výstavba objektu byla jedním z důležitých úkolů související se zajištěním vědecké práce ČSAV. Při řešení ústavu bylo nutno dbát, aby bylo dosaženo účelné dispozice, vyhovující moderním požadavkům na provoz výzkumného chemického ústavu, aby byla zkrácena doba výstavby a aby se docílilo technické kvality stavby a její kulturní úrovně. Bylo nutno si ověřit zkušenosti z výstavby našich chemických ústavů a v literatuře prostudovat poslední zahraniční příklady chemických laboratoří. Výsledný dojem celého objektu je charakterizován skleněnou plochou se subtilními ocelovými a aluminiovými profily. Železobetonový štít pohledově uzavírá na východní straně petřínskou třídu. Je vyplněn skleněnou mozaikou podle návrhu Martina Sladkého.48 Na hlavní sedmipodlažní třítraktové těleso laboratoří a studoven se kolmo napojuje třípodlažní křídlo administrativy, společenských a technických prostorů se vstupní halou, proti které je přístavek velké přednáškové síně.
Konstrukce je
železobetonová monolitická s dutými instalačními příčkami, obvodové stěny tvoří ocelová závěsová stěna s okny a pásy transparentního skla. Výrazně se uplatňují svislé hliníkové lišty v intervalu oken 120 cm.49 Je to typický solitér postavený mezi lety 1960-1964, který bohužel nemá v nové čtvrti díky nedomyšlené poloze dominantní pozici, kterou by zasluhoval.50 Budova Ústavu makromolekulární chemie je důkazem toho, jak se po celosvětové výstavě Expo 58 zmodernizoval přístup k architektonickému řešení budov. Expo 58 totiž znamenalo konec historismu v Čechách a návrat k prověřeným hodnotám moderní architektury. Jenomže – za první polovinu padesátých let české architektuře utekl 48
MIKSÁNKOVÁ 1981, 9. STAŇKOVÁ, ŠTURSA, VODĚRA 1990, 318. 50 POCHE 1978, 137. 49
23
především technologický pokrok ve stavebních materiálech a konstrukcích. Obrázky nových staveb ze světa ovšem podněcovaly k hledání, jak se co nejvíce přiblížit zprostředkovanému ideálu. Právě na konci padesátých a v průběhu šedesátých let byly do české architektury vneseny nové, architekty inspirované a prosazené objevy. Prim v tomto směru měl zřejmě Karel Prager. „…cesta k architektuře budoucích let musí být probojována vybudováním moderního průmyslu stavebních dílců, zařízení a vybavení staveb. Jen architekt může určit perspektivu tohoto nového průmyslového odvětví, neboť to bude perspektiva budoucí architektury,“ napsal v roce 1960. Budova Ústavu makromolekulární chemie ČSAV je příkladem právě toho, co architekt dokázal nejen vymyslet svým projektem, ale doslova vybojovat při realizaci. Tady byla poprvé nabídnuta nejen nová kompozice nízké podnože a na ní kolmé vysoké desky, tady byla poprvé použita také moderní závěsová stěna či nové skříňové dělící příčky.51 Architekt stavbu rozdělil do dvou rozdílných částí. Hlavní vstup je umístěn do dvoupodlažní části se zasunutým suterénem, s mírným měkkým prohnutím půdorysu, slavnostním širokým a přitom lehce působícím nástupním schodištěm, které ústí do jemné zasunuté plně prosklené stěny vstupu. Na to je v půdorysu kolmo připojena vysoká, štíhlá deska, zcela klidná, jen s jemně prohnutými boky. Vše bylo obaleno lehkou závěsovou obvodovou stěnou (autor se nikdy netajil obdivem k Ludwigu Miesovi van der Rohe a jeho úsloví „méně je více“, představovaném mimo jiné fasádou jako lehký plášť). Na fasádě se střídaly plochy bezbarvého skla a plochy modrozeleného kovu, protkané hliníkovým rastrem stěnu nesoucích tyčí. Pásy parapetů a pásy kryjící vnitřní sloupy byly plné, okna pak sdružována do čtveřic. Aby se tento plášť mohl použít, bylo nutno na jeho výrobu iniciovat vznik továrny v Boleticích. Jen boční stěny byly jiné, obložené keramickou mozaikou (jež však byla náhradním řešením – z úsporných důvodů nebyla provedena navržená umělecká výzdoba). Ve vysoké části jsou umístěny laboratoře, na obě strany kolem střední chodby. Ta je vymezena nejen stěnami, ale především vestavěnými skříněmi, mezi nimiž jsou niky se vstupními plně prosklenými dveřmi – tím je chodba dostatečně prosvětlena. Místnosti jsou od sebe odděleny lehkými skříňovými příčkami, které lze podle potřeby posunovat.
51
ULRICH (ed.) 2009, 165. 24
V nízkém křídle je soustředěno vše, co má jiné požadavky na prostor a vybavení, kromě laboratoří. V přízemí na jednu stranu vstupní haly navazuje jídelna, na stranu druhou prosklené respirium (jež bylo od počátku využíváno jako výstavní síň). Z něj se vstupuje do malých zasedacích síní a studoven. Mezi tím je uprostřed dispozice velká aula se stupňovitým auditoriem. V patře jsou kanceláře vedení a správy, a co nejblíže k laboratornímu traktu knihovna a studovny. Budova Ústavu makromolekulární chemie je posazena do parčíku v čele ulice Na Petřinách, jako pohledový závěr ulice, jakoby předsazena před oboru Hvězda, dnes již skutečně obklopena vysokými stromy. Z prostředí se vyděluje a i nečekaně několik desítek let po svém dokončení stále odkazuje do budoucnosti, jako by nestárla. A přitom mnohé z toho, co na ni bylo použito poprvé, bylo následně bezmyšlenkovitě, tupě používáno až do omrzení. Nejvíc snad ony závěsové „boletické“ panely, které se staly morem české architektury sedmdesátých let. Stavba, která je kulturní památkou, byla v devadesátých letech rekonstruována podle projektu Miloše Pavlíka. Mimo jiné z energetických důvodů byl změněn její obvodový plášť. Původní konstrukce nebyla použitelná, musela být nahrazena jinou, proto je dnes fasáda jen zavěšená. Má robustnější kovové části a také temnější barevnost (všechny změny však byly provedeny se souhlasem autora).52 Karel Prager získal touto stavbou významný a nejen úzce odborný ohlas. Viditelný graduální rozdíl v této stavbě zhmotněný mezi historizující architekturou ovládanou estetikou socialistického realismu se reprodukuje na starém, osvědčeném technologickém základu. Na straně druhé se projevuje zásadní technologickou inovací, ale i neméně převratnou estetickou inovací vtělenou do zářivého smaragdově zeleného skleněného hranolu. Tato nová architektura působí jako odmítnutí konzervatismu obsaženém v socialistickém realismu a v něm zabydlené rutiny.53 Objekt vydává hned při prvním pohledu svědectví o době svého vzniku, jako solitér zahajuje novou koncepční a výrazovou éru v české architektuře, obnovuje rovnocenný dialog s architekturou a stavitelstvím na geopolitickém základě. Jde o jednu ze signifikantních, architekty i veřejností respektovaných staveb šedesátých let. Je zde vidět takřka gestická distance, doslova vizuální předěl vůči předchozí estetice 52 53
ULRICH (ed.) 2009, 166. ŠEVČÍK, BENEŠ 2009, 55. 25
historismu, konzervatismu a demonstrativní uplatnění nových technologií (lehký obvodový plášť, závěsová stěna, termální sklo – jednalo se nejen o jeho vývoj, neméně průlomové bylo i následné prosazení do výroby) s odpovídající estetikou a také řada inovací v interiérech (skříňová stěna místo příčky, demontovatelné prvky apod.). S Ústavem makromolekulární chemie je spjato ještě jedno pozoruhodné řešení. Klasické téma ukončení pohledové osy výškovou budovou je vyváženě doplněno asymetricky umístěným ležatým křídlem, čímž celá kompozice získává nečekanou dynamiku. Kompozice Ústavu se skládá z několika prvků, které jsou v dokonalé a řekněme přímo obdivuhodné rovnováze. Za prvé, je zde „rám“ okolo administrativní budovy, který je z delší pohledové perspektivy, bulvárem Petřin, pokryt nenápadnou neutrální mozaikou a jednoduchým geometrickým reliéfem, jakoby nám na konci ulice bylo sdělováno, že žádná budova zde nestojí. Za druhé velkorysý rastr hlavního objemu tělesa administrativní budovy je racionální a systematický. Za třetí jde o ležatý dvoupodlažní, lehce elegantně zalomený objekt se vstupem, který vnímáme jako „šťastnou neposednou myšlenku“ odvíjející se a osamostatňující se z jasného, strohého řádu a z racionality hlavního objektu. Architekt Karel Prager ovládal nelehké, ale nanejvýš potřebné „umění realizace“, tj. umění prosazení architektova záměru a dosažení realizace projektu. Prager v zájmu realizace vstupoval v případě Ústavu makromolekulární chemie i do hrozby soudních rizik.54 Na architektonickém solitéru moderní stavby jsou důsledně, citlivě a esteticky čistě, novátorsky uplatněny v té době u nás ještě nerozšířené závěsné stěny. První česká „curtain wall“ na Ústavu makromolekulární chemie byla vyvinutá ve spolupráci s profesorem Ottou Wichterlem.55 Hlavní výšková budova s přiřazeným nízkým mírně se do lehkého oblouku zalamujícím křídlem, která byla realizovaná s jistým opožděním, připoutala pozornost odborné i široké veřejnosti, a to jak uplatněnými technologiemi, tak výsledným estetickým vyzněním. Ústav makromolekulární chemie symbolizuje nastupující obrat v československé architektuře v šedesátých letech dvacátého století. 54 55
ŠEVČÍK, BENEŠ 2009, 57. www. archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1816, vyhledáno 24. 4. 2015.
26
3.3 Studentské koleje Větrník Podnět k výstavbě vysokoškolských kolejí v Praze 6 Na Větníku přišel v zimě roku 1963. Protože na počátku šedesátých let bylo ubytování studentů velmi nedostatečné, celá akce musela být uskutečněna co nejrychleji. Již během schvalování studie se pracovalo na prováděcím plánu první etapy a elaborát byl odevzdán v létě 1963. Postup projekce byl rychlý, poslední práce byly skončeny v roce 1964. Také realizace probíhala rychle, pracovalo se na více proudech, takže první objekty byly předány investorovi v roce 1964. Poslední objekty v severní části byly dokončeny v roce 1967. Zpoždění bylo způsobeno tím, že nebyly včas uvolněny pozemky. Pozemek pro stavbu byl vybrán Útvarem hlavního architekta v sousedství sídliště Petřiny, na obvodu areálu Břevnovského kláštera. Tato plocha je příznivá, protože sídliště Petřiny má dobré komunikační spojení s vnitřním městem i vhodné občanské vybavení, které slouží také kolejím. Podle investičního úkolu byly koleje určeny pro vysoké školy technického směru, proto se počítalo i s prostory rýsoven. Později byly koleje přiděleny Univerzitě Karlově. Tím byla ušetřena určitá kapacita, která posloužila rovněž jako lůžkový fond. Obytné objekty byly dispozičně třítraktové budovy o pěti nadzemních podlažích a suterénu, sestaveny vždy ze dvou křídel do dvojic tvořících samostatný obytný celek. Tyto vyšší obytné objekty mezi sebou propojovala nižší křídla, v nichž se mimo vstupů nacházely studovny, klubovny a ostatní pomocné provozy. Veškeré instalační vedení propojovaly souvislé suterény (ústřední topení, voda, kabely). Objekty byly do terénu osazeny tak, aby hlavní hmoty svým půdorysem sledovaly vrstevnice, čímž byla zdůrazněna stupňovitost daného území a volné zasazení objektů do příjemného prostředí. Obytné pokoje byly situovány do klidné zeleně, většina s krásným výhledem na Hradčany a Břevnovský klášter. Konstrukce celé stavby byla jednoduchá. Jednalo se o příčný nosný systém cihelných zdí. Hřiště nebylo možno pro nedostatečnou plochu pozemku realizovat a předpokládalo se, že k těmto účelům poslouží sportoviště sídliště Petřiny, které mělo vzniknout mezi kolejemi a Vypichem. Generální projektant byl Pražský projektový
27
ústav, Atelier 2. Hlavním architektem kolejí byl ing. arch. Vladimír Hladík. Generálním dodavatelem n. p. Pozemní stavby Praha.56
56
VÍTEK 2007, 36. 28
4. Areál Hvězda Areál Hvězda na Petřinách leží v Praze 6, v katastrálním území Veleslavína, v severozápadním cípu sídliště Petřiny. Prostorově je areál vymezen ulicemi Na okraji a Křenova, hotelovým domem a zástavbou ulice Na Petřinách a Předvoje. Jako součást sídliště Petřiny sdílí areál napojení na město ulicí Na Petřinách. Rozloha je 3,7 ha. Projekt vznikal v roce 1994, realizace se uskutečnila k roku 2000. Autor zástavby byl Vlado Milunić, developerem RODOP, VOSAREA, AREAS. Vedle hlavní funkce bydlení jsou komerční plochy v části parteru (obchody, služby, kanceláře). Kapacita areálu je 350 bytů, což je zhruba 700 obyvatel. Areál Hvězda byl po roce 1990 jednou z prvních dostaveb starší sídlištní zástavby. Po kompoziční stránce je areál autorem charakterizován jako vstup nové dynamičtější struktury do existující ortogonální struktury druhého nejstaršího pražského sídliště. Součástí areálu je vedle novostaveb také přestavba bývalého objektu Laboratorní přístroje k funkci bydlení, postaveného spolu s původním sídlištěm. Největším přínosem souboru je materiálově a tvarově bohatá architektura objektů s množstvím nápaditých detailů diametrálně odlišná od panelákové šedi okolního sídliště. Soubor nemá významný uzlový prostor. Původně plánované „náměstí“ pro sídliště Petřiny u hotelového domu slouží areálu jako parkoviště. Dominantami souboru jsou věžové domy se symbolickým půdorysem hvězdy jako alegorie blízkého letohrádku Hvězda.57 Urbanistická struktura Petřin je přísně pravoúhlá, s velkými vnitrobloky mezi domy o pěti až šesti podlažích, postupně zarůstající vysokou zelení. Na počátku 90. let bylo rozhodnuto, že okolní volné území, které původně bylo určeno pro výstavbu kulturního centra, bude zastavěno dalšími byty, a proto byl zpracován plán dostavby (Martin Feistner, Jiří Hůrka, Vítězslava Rothbauerová). Do realizace se však dostal projekt Vlada Miluniće, který k Petřinám přistoupil značně netradičním způsobem. Vycházel z toho, že jako jeden z nedostatků sídlišť je obecně hodnocen nadbytek volného prostoru, který jakoby nepatří nikomu, že je obtížné určit, kde je ulice a kde vnitřní prostor, že prostředí nemá logické prostorové vazby. Proto vedle sídliště Petřiny 57
HEXNER 2007, 28. 29
navrhl obytnou skupinu s názvem Hvězda (snad jako vyjádření inspirace nedalekým renesančním letohrádkem). Situování budov je záměrně na koso k existujícím domům, stejně tak zvolil i relativně úzké ulice mezi novými domy, které jsou proti původní zástavbě převýšené. Domům dal nejen rozmanitě zalamované půdorysy, ale stejně bohatě
zalamované
siluety
s vysokými
střechami
s několika
patry
vikýřů,
s proměnlivým počtem pater. Domy byly opatřeny množstvím lodžií a balkonů různých tvarů, velikostí a také rozdílných podpůrných konstrukcí. Mezi podlažími byly nasazeny úzké římsy, které někde byly nahrazeny úzkými šikmými stříškami. Celá skupina objektů působí jako by měla obavu z toho, aby nebyla nudná. Proto také k podtržení své tvarově bohaté architektury použil ještě ostré barvy od červené přes žlutou až k modrozelené. Lomené řady domů mají mezi sebou jeden částečně uzavřený blok s vnitřním altánkem se zahradní úpravou. Kromě toho je skupina zdůrazněna věžovými nástavbami na nárožích, stejně jako samostatnými věžovými domy, které mají široce vysunuté okraje stanových střech, jež jsou zakončovány střešními altány. Je v tom velká dávka romantiky a zároveň prostorové úspornosti, která prozrazuje, že architektovým oblíbeným inspiračním zdrojem jsou domy v oblasti Beneluxu (Belgie, Lucembursko, Nizozemsku). Do pravidelného rytmu původního petřínského sídliště se Milunićovy domy drze včleňují, nedbají na ně a až na doraz se blíží desce hotelového domu, jako by mu dravě chtěly dát najevo, že jim překáží. Tam, kde soubor vymezuje svou vnější uliční čáru, jsou v přízemcích domů většinou prostory malých obchodů, restaurací (jedna se za dobu své existence prostorově zněkolikanásobila), parter má díky tomu téměř maloměstský tradiční charakter. K němu přispívá i systematicky založená parková úprava uličních i vnitroblokových prostorů. Byty jsou různorodé jak velikostní skladbou (až do bytů šestipokojových) tak dispozicemi, mezi nimiž jsou i byty vícepodlažní. Pod domy jsou vytvořena parkovací stání pro automobily. Hvězda je jeden z mála ucelených obytných souborů vzniklých podle jasného urbanistického konceptu jako doplněk existující zástavby. Ve své velkorysosti ale nemá žádného pokračovatele.58
58
ULRICH (ed.) 2009, 120-122. 30
4.1. Tři realizační týmy V roce 1994 mají Petřiny na rýsovacích stolech hned tři týmy, nepočítáme-li jednu soukromou iniciativu. Nejedná se ovšem o soutěž, jak by se mohlo zdát, všechny tři týmy pracují téměř paralelně, sice na třech různých zakázkách, ale na témže poli. Mezi polistopadovými členy zdejšího zastupitelstva zasedali architekti, kteří uvítali iniciativu kolegů Martina Feistnera a Michala Hlaváčka a objednali u nich studii „Dořešení sídliště Petřiny, zadání a podklady k urbanistické studii“. Tehdejší zastupitelstvo mělo zájem zlepšit síť služeb a vytipovat další plochy pro rozvoj podnikání. V době, kdy městská část projevila zájem o pokračování, už Martin Feistner s Michalem Hlaváčkem nepracovali společně, a proto městská část Prahy 6 uspořádala konkurs, do něhož oba vyzvala. Zakázku obdržel Martin Feistner, jehož tým byl obohacen o Jiřího Hůrku a Vítězslavu Rothbauerovou. Autoři mají přirozené ambice zpracovat regulační plán, ale ten legislativa dosud neznala. Mezitím v květnu 1994 se firma Areas s.r.o., která zprivatizovala zrušenou továrnu na laboratorní přístroje s přilehlými pozemky, obrací na Vlada Miluniće s žádostí o zastavovací studii. Později se přidává s podobnou žádostí firma Rodop s.r.o., která zakoupila restituované pozemky sousedící s továrnou. V době podepsání smlouvy mezi městskou částí a týmem M. Feistner – J. Hůrka – V. Rothbauerová už je Milunićova studie hotová a je podána žádost o územní rozhodnutí. Při zahájení prací na regulačním plánu se autorský tým dozvídá z odboru územního rozvoje Obecního úřadu Prahy 6 o Milunićově studii a vzápětí se uskutečňuje první informativní schůzka. Autoři jsou si vědomi skutečnosti, že V. Milunić neměl k dispozici regulační plán, který by ho omezoval. Rozhodují se přesto řešit tutéž lokalitu svým způsobem. Na podzim přicházejí na scénu další aktéři: studenti 4. ročníku fakulty architektury ČVUT z urbanistického ateliéru doc. Luboše Doutlíka, u nichž si studii regenerace Petřin objednal Útvar rozvoje města. Vlado Milunić dostává za úkol na pozemku sousedícím z jedné strany s továrnou, hotelovým domem a z jihu zasahujícím do prostoru plánovaného náměstí navrhnout novou zástavbu. Investor Areas žádá ÚRM 31
o změnu směrného plánu, a proto je území nerušící výroby převedeno na území smíšené obytné zástavby. Autor se souhlasem investora navrhuje jen přízemní halu továrny a zbytek adaptovat na obytné a administrativní účely. Lokalita, pojmenovaná po letohrádku Hvězda se na západě dotýká řadových rodinných domků, na východě pravoúhlého sídlištního systému. Milunić do této struktury vkládá novou strukturu vycházející z kontextu právě tohoto přechodného místa a rozdílného sousedství, nikoliv sídliště jako takového. Navrhuje postavit kolem bývalé továrny věžové domy, podélné domy seřazené do vlnovky a dva polozavřené obytné bloky, zkrátka to, o čem je přesvědčen, že zhodnotí toto místo, bez přehnaných ohledů na okolní panelovou zástavbu, jíž velké hodnoty nepřiznává. Na rozdíl od Miluniće, který se sídlišti nehodlá podřídit a neváhá do něj vnést nové, byť i cizorodé a místy konfliktní prvky, tým M. Feistner – J. Hůrka – V. Rothbauerová se snaží vytěžit maximum ze současných kvalit sídliště. Autoři přiznávají Petřinám nezanedbatelné urbanistické kvality a ve své studii je respektují a rozvíjejí. V dlouhodobém výhledu navrhují nahrazení deskových panelových domů na okraji sídliště bodovými, v bližším horizontu scelování bloků v centrální části, nástavby ustupujících pater a výstavbu na volných plochách. Odvážně bourají, decentně dostavují. Z hlediska Petřin jde o poměrně citlivý přístup, viděno očima investičního a finančního odboru obecního úřadu je to málo reálné. Studenti FA ČVUT Jakub Masák, Michaela Skřivánková a Štěpán Sekera přijímají Milunićův projekt velmi pragmaticky a začleňují jej do svého projektu. Hvězdu berou jako provokativní popření sídliště, ale i jako zajímavou výzvu. Vzhledem k tomu, že studenti nejsou ničím svazováni, je takovýto nepolemický přístup mírně překvapující, zvláště pak ve srovnání s „donkichotskými“ akcemi starších kolegů. Méně zarážející to je, pokud se na jejich práci podíváme z pohledu zadavatele, jímž je Útvar rozvoje hlavního města (dnes Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy). Z jeho strany má Milunićův projekt značnou podporu. Jako další se do řešení Petřin pouští tým Petr Gucfa – Klára Janoušková, který je podporován mnohými příznivci. Odmítá rušení pracovních příležitostí (demolice tovární haly na výrobu laboratorních přístrojů), navrhuje jejich masivní posílení ve výrobě i administrativě, navrhuje parcelaci a následný rozprodej pozemků a maximální omezení dopravy na základní kříž a slepé obslužní komunikace. 32
Studenti iniciují výstavu projektů pro sídliště Petřiny v Ústavu makromolekulární chemie. Ke spoluúčasti jsou přizvány týmy M. Feistner – J. Hůrka – V. Rothbauerová a V. Miluniće. Gucfovova aktivita byla soukromá a jeho prezentace byla odmítnuta.59
59
ŘEPKOVÁ 1996, 27. 33
4.2. Stručné představení studií Vlado Milunić Na severní straně sídliště plánoval výstavbu pro cca 350 bytů areálu Hvězda. Zdálo se mu správné, že v této ideální poloze s krásným výhledem se hustota bytů pohybuje na horní hranici možného zatížení území. Areál vytváří logický přechod od vilové čtvrti mezi ulice Na okraji a U Hvězdy k sídlišti Petřiny. Od vilové čtvrti směrem k sídlišti kolem hotelového domu výšková hladina domů roste od čtyř na sedm podlaží s dominantami nárožních věží. Ctižádostí řešícího týmu bylo vytvořit prostředí tvarově bohaté s maximem zeleně, které by se vnitřnímu intenzivnímu městu podobalo měřítkem, materiálem a detailem. Jde nám o to demonstrovat skutečnost, že během let existence Petřin urbanistické myšlení zaznamenalo pozitivní odklon od athénské charty.60 Klient: Rodop Praha, Areas Praha, Vosarea Praha Autor: ing. arch. Vlado Milunić, dodavatel Metrostav Praha, Pozista Praha, odhad nákladů 900 mil. Kč, plocha 3 ha, funkce: Obytná, s obchody a kancelářemi.61 Martin Feistner, Jiří Hůrka, Vítezslava Rothbauerová Cílem jejich studie bylo navrhnout postupnou proměnu sídla prostřednictvím regulace, uskutečnitelné ve dvou časových horizontech, a vyhledat lokality vhodné k zástavbě v logických souvislostech sídla. Ve studii hodlají autoři ponechat sídlu jeho kvality vyplývající z tradice lecorbusierovského plánu izolovaných objektů, které umožňují kvalitní bydlení v prosluněných bytech v parku mezi vzrostlými stromy. V obytných částech sídla navrhují ponechat izolované objekty a nezapojovat je do městských bloků. V okrajových částech, které souvisí a sousedí s nízkopodlažní zástavbou rodinných domů, umisťují typologický druh – nájemní vilu, která bude postupně nahrazovat deskové bloky. 60
Athénská charta je soubor zásad moderního urbanismu přijatý na konferenci CIAM roku 1933, vydané Le Corbusierem v roce 1943 v Paříži. Athénská charta se stala teoretickým základem funkcionalistického urbanismu. In. www.architektura.klenot.cz/teorie-architektury/142-24-athenska-charta-a-urbanistickymanifest, vyhledáno 24. 4. 2015. 61 MILUNIĆ 1996, 28.
34
Hlavní městské prostory sídla, ulici Na Petřinách, Brunclíkovu ulici a nově vznikající náměstí, navrhují naopak zkompaktnit, vyloučit izolovanost objektů a tím vytvořit charakter městské třídy. V nově navržených objektech, doplňujících dostavbách, umisťují autoři občanské vybavení, jako jsou obchody, administrativa a různé individuální podnikatelské aktivity. Postupnou proměnu sídla navrhují autoři ve dvou časových horizontech. Po snížení podlažnosti převýšených deskových domů (mimo hlavní bulvár) získá sídlo v dlouhodobém horizontu charakter zahradního města. V průběhu prací na průzkumech a studii se autoři kontaktovali s ateliérem Vlada Miluniće. V této době byla studie od Milnuće na areál Hvězda již hotova. V době odevzdání studie (s termínem 31. 10. 1994), zahrnující celé sídlo Petřiny s přilehlými vazbami, byl areál Hvězda ve stádiu před vydáním územního rozhodnutí. Z diskuze s V. Milunićem za přítomnosti investora a zpracovatelů obou studií jasně vyplynula nutnost řešit navrhovanou část území Hvězda v kontextu celého sídla Petřiny, zejména v návaznosti na dopravní napojení, strukturu osídlení, měřítko a majetkoprávní vztahy.62 Ohlas tehdejších studentů – Jakub Masák, Michaela Skřivánková a Štěpán Sekera Jejich plán na dostavbu se snažil vytipovat stávající pozitiva a pokusit se o jejich zachování. Řešení problémů se nažilo jít cestou minimálních zásahů do současné zástavby a spíše doplňováním chybějících funkcí vytvořit z Petřin plně fungující obytnou čtvrť. Rozšířili by tak nabídku bytů, rekonstrukci stávající zástavby a případné dostavby. Určili prostor pro obchodně kulturní centrum, pro Petřiny kdysi plánované, ale dodnes nerealizované, spolu s pokusem oživit hlavní ulici Na Petřinách. Zachovali současnou kvality bydlení se zaměřením na údržbu zeleně a propojení s oborou Hvězda. Jakub Masák, Michaela Skřivánková a Štěpán Sekera (FA ČVUT) přišli s vlastním návrhem na uspořádání urbanismu sídliště Petřiny. Studii nabídli tehdejšímu starostovi zdarma, ale ten odmítl. Pak se chtěli se svojí studií, která navrhovala řadové a bodové domy se zahrádkami, veřejné ulice a náměstí, soustředění obchodů, služeb, úřadů a kultury v nízkých hmotách Na Petřinách a Brunclíkova, zúčastnit výstavy
62
FEISTNER, HŮRKA, ROTHBAUEROVÁ 1996, 29. 35
pořádané v Ústavu makromolekulární chemie, kde byly představeny návrhy V. Miluniće, tria architektů v čele s Feistnerem a studentů fakulty ČVUT. Soukromá iniciativa Petra Gucfi a Kláry Janouškové byla odmítnuta pořadatelem Durdíkem z Útvaru rozvoje města Prahy.63
63
JANOUŠKOVÁ 1996, 30. 36
4.3. Ohlasy na výstavbu Projekt Areálu Hvězda se snaží na velkém soukromém pozemku uprostřed sídliště napěchovat co nejvíce bytových domů, které ignorují své okolí a jsou všechny stejné, protože je vyprojektoval jen jeden autor. Areál Hvězda také počítá se zbouráním továrny a jejím částečným přestavěním na byty, čímž ubírá Petřinám pracovní příležitosti. Neplánuje také žádné kulturní vyžití, které na Petřinách schází. Z Petřin se tak tímto projektem stane ještě větší satelit Prahy, než kterým dosud jsou.64 Autor Vlado Milunić deklaruje své představy a patrně i přání, například vytvořit logický přechod mezi vilovou čtvrtí a sídlištěm. Autor dále oceňuje dané prostředí, ale toto je dle mého názoru degradováno značným přehuštěním zastavěné plochy. Je pravděpodobné, že autor byl vystaven „tržnímu“ tlaku investora umístit zde cca 350 bytů a ze značné části zastavět i plochu, uvažovanou dosud jako náměstí. Možná, že koncepce vychází spíše z tohoto tlaku, než z inzerované kreativity autora. V době zpracování územní regulace (1995) v ateliéru architekta Hůrky byl již projekt „Areál Hvězda“ architekta Miluniće ve schvalovacím řízení a bylo lze předpokládat, že ke schválení dojde bohužel bez koordinace se vznikající regulací. Tím se studie arch. Hůrky stala neaktuální. Projekt architekta Miluniće byl schválen, i když nerespektoval potřeby a kvality okolní zástavby, a tak vznik nové čtvrti na Petřinách přinesl mnoho problémů. Jedním z nejzásadnějších je například opomenutí řešit kulturně obchodní centrum sídliště, které kvůli realizaci Areálu Hvězda není možné provézt v původním prostoru (vedle domu hotelového bydlení).65
64 65
JANOUŠKOVÁ 1996, 30. BAŠE, HNÍZDIL 1996, 11-12. 37
4.4. Vlado Milunić – obytný Areál Hvězda Hustota areálu Hvězda Petřiny je záměrná a nebyla v žádném případě výsledkem tržního tlaku. Nedomnívám se, že je možné zakonzervovat tak málo vábné prostory, jakými jsou ty vytvořené ortogonálními řídkými sídlištními schématy pseudoměsta. Naopak je nutné vložit do existující podoby sídliště novou časovou vrstvu, podobně jako byla gotická struktura překryta renesanční, pak barokní atd. Toto je jediný návod pro vznik města, jako otevřeného nikdy nekončícího příběhu. Zejména jde o to si uvědomit, že jedinou alternativou je přestavba sídlišť, která sekundárně šetří krajinu za městem napadenou rakovinou kobercových náletů rodinných domků. Domnívám se, že jde o to, pozvednout úroveň sídliště a ne snížit se na jeho nízkou úroveň. Programově dávám přednost pokusům o jiné tvarování před schováváním se za všeobecně akceptovatelný postfunkcionalismus i s rizikem, že se to všem líbit nebude. Urbanistický koncept byl založen na dvou navzájem kolmých osách. Kolem delší z nich se soustředila největší hmota objektů. Tuto koncentraci obytné funkce kolem dopravní tepny považuji za velmi nerozumnou. Naopak na severním svahu v kontaktu se zelení v klidové poloze byla překvapivě umístěna továrna Laboratorních přístrojů. Právě v této části po pěti letech dokončujeme výstavbu cca 350 bytů, obchodů, kanceláří a pěti set suterénních garáží areálu Hvězda. Zdá se nám správné, že v této ideální poloze s krásným výhledem se hustota zástavby pohybuje na horní hranici možného zatížení území. Areál vytváří logický přechod od vilové čtvrti mezi ulicemi Na Okraji a U Hvězdy k sídlišti Petřiny. Od vilové čtvrti směrem k sídlišti kolem Hotelového domu výšková hladina domů roste od pěti na sedm podlaží s dominantami nárožních věží. Projekty vznikaly mezi lety 1994-1999, realizace proběhla1996-99. Plocha celého areálu je 42000m2, zastavěná plocha byla celkem 10786 m2. Náklady na všechny části činily asi 1 miliardu Kč. Prodejní cena bytů se pohybovala v rozpětí od 19 do 38 tisíc za m2.66
66
MILUNIĆ 1999, 4-6. 38
5. Závěr V této bakalářské práci jsme se pokusili představit sídliště Petřiny a Areál Hvězda. Sídliště Petřiny vzniklo mezi lety 1959 – 1969 pod taktovkou architektů Evžena Bendy a Vojtěcha Mixy. Petřiny byly jedny z prvních sídlišť budované po druhé světové válce ještě s původní cihlovou zástavbou, během plánování výstavby se přešlo k panelové konstrukci typu G 57. Celková koncepce a urbanismus Petřin jsou považovány za sídliště s tzv. lidským měřítkem. Ulice jsou široké, domy postavené do tří bloků oddělené ulicí Na Petřinách, dostupnost do centra vyhovující. Již v té době zde plánovali postavit metro, které bylo otevřeno v roce 2015. Petřiny jsou vyhledávanou lokalitou pro bydlení, nejen z důvodu dobré dostupnosti do centra, ale také díky zeleni a příjemnému prostředí. Tehdy bylo sídliště stavěno pro prominenty tehdejší doby, na jehož výstavbě se podíleli političtí vězni, jako byl např. opat Břevnovského kláštera Anaztáz Opasek. Později zde bydlel jeho vyšetřovatel a příslušník StB Ladislav Mácha, který byl známý pro svou brutalitu. Součástí sídliště se stal Ústav makromolekulární chemie od architekta Karla Pragera. Ústav byl postaven v letech 1960 – 1964. Během výstavby Prager spolupracoval s tehdejším ředitelem ústavu profesorem Ottou Wichterlem, jehož památku budova ústavu připomíná. V roce 2000 byl prohlášen Ústav makromolekulární chemie za kulturní památku. V blízkosti sídliště Petřiny byla postavena kolej Větrník, která se jmenuje podle kamenného větrného mlýna stojícího v ulici U větrníku. Kolej byla navržena architektem Vladimírem Hladíkem a postavena v letech 1963 – 1967. V posledních letech se zastavují volné plochy na sídlišti, jako je například obytný dům Na okraji, který vznikl místo bývalé samoobslužné prodejny. Dům navrhli architekti Karel Scheiba a Tomáš Velinský. Stavba byla realizována mezi lety 2001 až 2004. Za tuto budovu dostali architekti ocenění Grand prix, obce architektů v roce 2006. Velmi diskutovanou dostavbou v sídlišti Petřiny se stal Areál Hvězda od architekta Vlada Miluniće, postavenou mezi lety 1996 – 1999. Tento areál byl stavěn pro movitější obyvatele Prahy, i když občanskou vybavenost či kanceláře mohou využívat i lidé z okolní zástavby. Hlavním úkolem architekta bylo navrhnout tři různé 39
druhy detailů tak, aby se části areálu vzájemně lišily, protože se jednalo o tři různé investory RODOP, Areas a Vojenské služby. Chtěl vytvořit bohatě tvarové prostředí s maximem zeleně a demonstrovat skutečnost, že během let existence Petřin se urbanistické myšlení odklonilo od Athénské charty. V průběhu plánování areálu Hvězda se objevily dvě další studie o dokončení výstavby Petřin. První z nich je od tria architektů Martina Feistnera, Jiřího Hůrky a Vítězslavy Rothbauerové. Jejich cílem bylo navrhnout postupnou proměnu sídliště. Chtěli ponechat izolované objekty v duchu lecorbusierovského plánu. Druhá studie pocházela od tehdejších studentů Jakuba Masáka, Michaely Skřivánkové a Štěpána Sekery, kteří chtěli vytipovat pozitiva sídliště, vyzdvihnout je a doplnit chybějící funkce. Tím by se sídliště Petřiny stalo plnohodnotnou čtvrtí. Všechny tyto studie byly vystaveny v Ústavu makromolekulární chemie, kde je mohla posoudit veřejnost. Nakonec zvítězila studie od Vlada Miluniće. Z dotazníku, který byl uveřejněn v časopisu Architekt v roce 1999, je zřejmé, že obyvatelé starší zástavby Petřin nejsou moc nadšení z Areálu Hvězda. Většinou si stěžují na větší ruch, prach a úzké ulice v nové části, dále také zmiňují, že nově přistěhovaní obyvatelé nejsou právě přátelští. Na druhou stranu lidé z Areálu Hvězda podotýkají, že tamější občané na ně hledí jako na zbohatlíky co se nastěhovali do luxusní zástavby. Domníváme se a snad tomu i tak je, že obě strany si postupem času na sebe zvykly a navzájem se respektují. Všichni také potvrzují, že si tuto lokalitu vybrali hlavně pro příjemné prostředí, kde by chtěli prožít své životy.
40
Obrazová příloha 1.
Pohled z konečné tramvaje na Heyrovské náměstí
41
2.
Ulice Na Petřinách
3.
Pohled na výstavbu sídliště Petřin.
42
4.
Plán sídliště Petřiny
5.
Petřiny od Josefa Kubína
43
6.
Model sídliště z roku 1959
7.
Ústav makromolekulární chemie
44
8.
Prolamovaná stěna Ústavu makromolekulární chemie
9.
Skříňová příčka v Ústavu makromolekulární chemie
45
10.
Kolej Větrník
46
11.
Areál Hvězda
47
12.
Regulace Petřin od M. Feistnera, J. Hůrky a V. Rothbauerové
13.
Prostorové vztahy od M. Feistnera, J. Hůrky a V. Rothbauerové
48
14.
Areál Hvězda
49
15.
Pohled na budovu s půdorysem hvězdy
50
16.
Půdorys
patra
51
17.
Pohled na Areál Hvězda
52
Seznam vyobrazení 1.
Josef Šechtl, Jan Voseček: Pohled z konečné tramvaje na Heyrovské
náměstí. Foto z: www.sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/nikon/nfilm4625.html, vyhledáno 15. 4. 2015 2.
Josef Šechtl, Jan Voseček: Ulice Na Petřinách. Foto z: www.sechtl-
vosecek.ucw.cz/cml/nikon/nfilm4613.html, vyhledáno 15. 4. 2015 3.
Pohled
na
výstavbu
sídliště
Petřiny.
Reprodukce
z:
www.sestka.cz/index.php?clanek=3353, vyhledáno 15. 4. 2015 4.
Plán sídliště Petřiny. Reprodukce z: HEXNER 2007, 27, vyhledáno 30.
3. 2015 5.
Josef Kubín: Sídliště Petřiny 1954. Reprodukce z: ULRICH (ed.) 2009,
115, vyhledáno 30. 3. 2015 6.
Model z roku 1959. Reprodukce z: ULRICH (ed.) 2009, 116, vyhledáno
30. 3. 2015 7.
Ústav
makromolekulární
chemie.
Foto
z:
www.expo58.blogspot.cz/2007/08/modr-stav-makromolekulrn-chemie.html, vyhledáno 15. 4. 2015 8.
Prolamovaná
stěna
Ústavu
makromolekulární
chemie.
Foto
z:
www.expo58.blogspot.cz/2007/08/modr-stav-makromolekulrn-chemie.html, vyhledáno 15. 4. 2015 9.
Skříňková
příčka
v Ústavu
makromolekulární
chemie.
Foto
z:
www.expo58.blogspot.cz/2007/08/modr-stav-makromolekulrn-chemie.html, vyhledáno 15. 4. 2015 10.
Kolej
Větrník.
Foto
z:
www.base.blog.denik.cz/c/38282/Kolej-
Hvezda.htlm, vyhledáno 15. 4. 2015 11.
Areál Hvězda. Reprodukce z: HEXNER 2007, 28, vyhledáno 30. 3. 2015
12.
Regulace Petřin od M. Feistnera, J. Hůrky a V. Rothbauerové.
Reprodukce z: ŘEPKOVÁ 1996, 29, vyhledáno 10. 4. 2015 13.
Prostorové vztahy od M. Feistnera, J. Hůrky a V. Rothbauerové.
Reprodukce z: ŘEPKOVÁ 1996, 29, vyhledáno 10. 4. 2015 14.
Areál Hvězda. Foto z: www.tzb-info.cz/rekonstrukce-kancelari.tzb-
info/1002-o-arealu-hvezda, vyhledáno 15. 4. 2015
53
15.
Pohled
na
budovu
s půdorysem
hvězdy.
Foto
z:
www.tzb-
info.cz/rekonstrukce-kancelari.tzb-info/1002-o-arealu-hvezda, vyhledáno 15. 4. 2015 16.
Půdorys patra. Reprodukce z: MILUNIĆ 1999, 5, vyhledáno 10. 4. 2015
17.
Pohled na Areál Hvězda. Foto z: www.tzb-info.cz/rekonstrukce-
kancelari.tzb-info/1002-o-arealu-hvezda, vyhledáno 15. 4. 2015
54
Seznam literatury BENEŠOVÁ 1984 – Marie BENEŠOVÁ: Česká architektura v proměnách dvou století. Praha 1984 BOROVIČKA/ HRŮZA 1976 – Blahomír BOROVIČKA/ Jiří HRŮZA: Praha – urbanistický rozvoj města. Praha 1976 BOROVIČKA/ HRŮZA 1985 – Blahomír BOROVIČKA/ Jiří HRŮZA: Praha: socialistické velkoměsto. Praha 1980 DOSTÁL/ PECHAR/ PROCHÁZKA 1970 - Oldřich DOSTÁL/ Josef PECHAR/ Vítězslav PROCHÁZKA: Moderní architektura v Československu. Praha 1970 FEISTNER 1997 – Martin FEISTNER: Petřiny: Urbanistická studie dořešení sídliště. In: Architekt 43, č. 22. Praha 1997, s. 43-45 FEISTNER, HŮRKA, ROTHBAUEROVÁ 1996 – Martin FEISTNER, Jiří HŮRKA, Vítězslava ROTHBAUEROVÁ: Regulace versus reality. In: Architekt 42, č. 3. Praha 1996, s. 29 HEXNER 2007 – Michal HEXNER: Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory. Praha 2007 HNÍZDIL, BAŠE 1996 – Ivan HNÍZDIL, Miroslav BAŠE: Sídliště Petřiny a areál Hvězda. In: Architekt 42, č. 9. Praha 1996, s. 11 – 12, 35 HOLEČEK 1999 – Josef HOLEČEK: Miluji – nemiluji. In: Architekt 44, č. 10. Praha 1999, s. 9-11 HRŮZA 2003 - Jiří HRŮZA: Urbanismus světových velkoměst. Praha 2003 JANOUŠKOVÁ 1996 – Gucfa JANOUŠKOVÁ: Petřiny: Ještě větší satelit?. In: Architekt 42, č. 3. Praha 1996, s. 30 KORECKÝ 1975 – Miroslav KORECKÝ: Praha v barevném reliéfu. Praha 1975 LOUPAL 2000 – Vladimír LOUPAL: Umění nebo také řemeslo: Jak na břehu Otavy, tak i na Petřinách. In: Architekt 45, č. 1. Praha 2000, s. 70 MENCL 1957 – Václav MENCL: Tisíc a sto let české stavební tvorby. Praha 1957 MIKSÁNKOVÁ 1981, Alexandra MIKSÁNKOVÁ: Výstavba Prahy 1945 – 1980. Praha 1981 MILUNIĆ 1996 – Vlado MILUNIĆ: Odklon od Athénské charty. In: Architekt 42, č. 3. Praha 1996, s. 28 55
MILUNIĆ 1999 – Vlado MILUNIĆ: Obytný Areál Hvězda Praha – Petřiny. In: Architekt 45, č. 10. Praha 1999, s. 4-6 MORRISSEAU 1999 – Anne MORISSEAU: Petřiny a Hvězda očima obyvatel. In: Architekt 45, č. 10. Praha 1999, s. 54 - 56 NOVÝ 1968 – Otakar NOVÝ: Obrana architektury. Krajský projektový ústav Praha, Praha 1968 NOVÝ 1971 – Otakar NOVÝ: Architekti Praze. Krajský projektový ústav Praha, Praha 1971 PECHAR 1979 – Josef PECHAR: Československá architektura 1945 – 1977. Praha 1979 POCHE 1978 – Emanuel POCHE: Praha našeho věku. Praha 1978 ŘEPKOVÁ 1996 – Hana ŘEPKOVÁ: Hvězda bez regulace: aneb 4x na téma sídliště Petřiny. In: Architekt 42, č. 3. Praha 1996, s. 27 SEDLÁK 1997 - Martin SEDLÁK: Sto let vývoje sídliště. In: Architekt 43, č. 22. Praha 1997, s. 15 SEDLÁK 1999 – Martin SEDLÁK: Nová lokalita sídliště. In: Architekt 45, č. 10. Praha 1999, s. 11 - 12 STAŇKOVÁ/ PECHAR 1971 – Jaroslava STAŇKOVÁ/ Josef PECHAR: Tisíciletý vývoj architektury. Praha 1971 STAŇKOVÁ/ ŠTURSA/ VODĚRA 1990 – Jaroslava STAŇKOVÁ/ ŠTURSA/ Svatopluk VODĚRA: Významné stavby jedenácti století. Praha 1990
Jiří
STARÝ 1962 – Oldřich STARÝ: Československá architektura. Praha 1962 STARÝ 1965 – Oldřich STARÝ: Československá architektura od nejstarší doby po současnost. Praha 1965 ŠEVČÍK, BENEŠ 2009 - Oldřich ŠEVČÍK, Ondřej BENEŠ: Architektura 60. let,“ Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. Praha 2009 ŠVÁCHA 1999 - Rostislav ŠVÁCHA: Tři dekády v české architektuře 20. století. In: Architekt 45, č. 7. Praha 1999, s. 17 ŠVIDKOVSKIJ 1966 – Oleg Aleksandrovič ŠVIDKOVSKIJ: Urbanismus socialistického Československa. Academia, Praha 1966 TOMÍŠKOVÁ 2006 - Marie TOMÍŠKOVÁ: Panelové sídliště v České republice, Vývoj a výhled do budoucna. In: Architektúra & urbanizmus – Časopis pre teóriu architektury a urbanizmu 15, č. 1-2. Bratislava 1996, s. 51-62 56
ULRICH 2009 – Petr ULRICH (ed.): Slavné stavby Prahy 6. Praha 2009 VÍTEK 2007 – Jaroslav VÍTEK: Výstavba Prahy ve druhé polovině 20. století: pražská panelstory. Praha 2007 VALTEROVÁ/ VEBR/ NOVÝ 1980 – Radomíra VALTEROVÁ/ Jaroslav VEBR/ Otakar NOVÝ: Soudobá architektura ČSSR. Praha 1980 ZADRAŽILOVÁ 2013 – Lucie ZADRAŽILOVÁ: Když se utopie stane skutečností. Praha 2013
57
Internetové zdroje www.panelovedomy.ekowatt.cz/stavebni-opatreni/57-historicky-vyvojpanelovych-domu, vyhledáno 23. 4. 2015 www.fast10.vsb.cz/perina/ps2/xxxpodklady/11_ps2_panel_prednaska.pdf, vyhledáno dne 23. 4. 2015 www.archiweb.cz/architects.php?action=show&type=arch&id=229,
vyhledáno
dne 24. 4. 2015 www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1618, vyhledáno dne 24. 4. 2015 www.archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=6, vyhledáno dne 24. 4. 2015 www.architektura.klenot.cz/teorie-architektury/142-24-athenska-charta-aurbanisticky-manifest, vyhledáno dne 24. 4. 2015 www.sechtl-vosecek.uew.cz/cml/nikon/nfilm4625.html, vyhledáno 15. 4. 2015 www.sestka.cz/index.php?clanek=3353, vyhledáno 15. 4. 2015 www.expo58.blogspot.cz/2007/08/modr-stav-makromolekulrn-chemie.html, vyhledáno 15. 4. 2015 www.base.blog.denik.cz/c/38282/Kolej-Hvezda.html, vyhledáno 15. 4. 2015 www.tzb-info.cz/rekonstrukce-kancelari-tzb-info/1002-o-arealu-hvezda, vyhledáno 15. 4. 2015
58
