UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění
Barbora Lyčková
Architektonické proměny zámku Hrubý Rohozec bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Nespěšná Hamsíková, PhD. 2012
1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval(a) samostatně a použil(a) jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze 18. dubna 2012
--------------------------------Barbora Lyčková
BIBLIOGRAFICKÁ CITACE Architektonické proměny zámku Hrubý Rohozec [rukopis] : bakalářská práce / Barbora Lyčková; vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Nespěšná Hamsíková, PhD. -- Praha, 2012. -- 91 s. Anotace Bakalářská práce obsahuje přehled a zhodnocení stavebních úprav hruborohozeckého zámku od založení ve 14. st. do počátku 17. st. Důraz je kladen zejména na srovnání závěrů, ke kterým dospěla dosud publikovaná literatura. Práce se zabývá raně středověkou etapou zámku, dále pozdně gotickou přestavbou iniciovanou Krajíři z Krajku, kterou zasazuje do kontextu krajířovské stavební aktivity v severních Čechách, a nakonec vartemberskými renesančními úpravami z přelomu 16. a 17. st. Klíčová slova architektura – Brandýs nad Labem – Hrubý Rohozec – Krajíř z Krajku – Mladá Boleslav – severní Čechy – stavební vývoj – stavební historie – Turnov – z Vartemberka Abstract
While concentrating on the comparison of conclusions regarding the chateau of Hrubý Rohozec in published academic work, this paper also presents an overview and evaluation of the architectural transformations of said chateau. The time period addressed spans four centuries, commencing with the building of the chateau and ending in the 17th century. Emphasis is placed on the early-medieval phase of the chateau, on the building activity which took place in the late Gothic era (Krajířové z Krajku), and on the later Renaissance alterations of Hrubý Rohozec by the Wartembergs (z Vartemberka).
Keywords architecture – Brandýs nad Labem – Hrubý Rohozec – Krajíř z Krajku – Mladá Boleslav – North Bohemia – architectural transformations – architectural history – Turnov – Wartemberg Počet znaků (včetně mezer): 115 938
Děkuji paní doktorce Nespěšné Hamsíkové za pomoc a cenné rady při sepisování této práce; dále děkuji zaměstnancům hruborohozeckého zámku, zejména kastelánovi MgA. Jiřímu Holubovi, za veškerou projevenou vstřícnost a trpělivost.
OBSAH
I. Úvod ……………………………………………………………………………………..... 6 II. Přehled literatury ……………………………………………………………………..... 7 II. 1. Vlastivědná díla 19. st. a počátku 20. st. ……………………………………..... 7 II. 2. Encyklopedie ………………………………………………………………....... 8 II. 3. Monografie ………………………………………………………………...…... 9 II. 4. Různé ………………………………………………………………………..... 10 III. Hrubý Rohozec z pohledu historie ……………………………………………....…... 11 III. 1. Založení hradu Rohozec a rod Markvarticů ……………………………...….. 11 III. 2. Rohozec hradem královským, pánové z Michalovic a husitské boje ……...… 12 III. 3. Krajířové z Krajku ………………………………………………………….... 14 III. 4. Vartemberkové a bitva na Bílé Hoře ………………………………………… 16 III. 5. Albrecht z Valdštejna, Desfours a Desfours-Walderode …………………….. 19 IV. Středověký Rohozec. Architektonický vývoj hradu v 14.–16. st. …………………... 21 IV. 1. Přírodní podmínky při založení hradu ……………………………………….. 21 IV. 2. Raně středověká podoba Hrubého Rohozce …………………………………. 22 IV. 2. 1. Severní věž ……………………………………………………….... 22 IV. 2. 2. Hradní palác ……………………………………………………….. 23 IV. 2. 3. Hradební zeď ………………………………………………………. 24 IV. 2. 4. Další zástavba v hradním komplexu a hradní brána ………………. 25 IV. 3. První fáze pozdně gotické přestavby (po roce 1500) ………………………… 25 IV. 3. 1. Východní křídlo ……………………………………………………. 26 IV. 3. 2. Počátek výstavby jižní věže ……………………………………….. 27 IV. 4. Druhá fáze pozdně gotické přestavby (1516–1518) …………………………. 28 IV. 4. 1. Zvýšení nádvoří a úpravy stávajících budov ………………………. 28 IV. 4. 2. Dokončení výstavby jižní věže ……………………………………. 29 IV. 4. 3. Západní křídlo ……………………………………………………... 31 V. Možný vliv tovačovské rané renesance na druhou fázi krajířovské přestavby …….. 32 V. 1. Počátky renesance v českých zemích. Praha a Tovačov …………………….... 33 V. 2. Dochované architektonické prvky krajířovských přestaveb ………………….. 34 V. 2. 1. Hrubý Rohozec ……………………………………………………... 34 V. 2. 2. Brandýs nad Labem ………………………………………………… 35 V. 2. 3. Mladá Boleslav ……………………………………………………... 36 -4-
V. 3. Srovnání ……………………………………………………………………….. 36 V. 3. 1. Portály ………………………………………………………………. 37 V. 3. 2. Okna a kamenická výzdoba ………………………………………… 38 V. 4. Závěr …………………………………………………………………………... 38 VI. Rohozec a Vartemberkové. Renesanční úpravy v 17. st. …………………………… 40 VI. 1. Renesance v okolí Hrubého Rohozce ……………………………………...… 40 VI. 2. Pozdně renesanční přestavba v době Karla z Vartemberka (počátek 17. st.) ... 41 VI. 2. 1. Západní křídlo ……………………………………………………... 42 VI. 2. 2. Severní křídlo a arkádová lodžie …………………………………... 42 VI. 2. 3. Nádvoří a jižní věž ……………………………………………….... 44 VI. 4. Renesanční krov ……………………………………………………………… 45 VI. 5. Hospodářský dvůr a nová orientace zámku ………………………………….. 47 VII. Závěr ………………………………………………………………………………….. 48 VIII. Resumé ………………………………………………………………………………. 49 IX. Obrazová příloha ……………………………………………………………………… 50 X. Seznam vyobrazení ……………………………………………………………………... 76 XI. Přílohy ………………………………………………………………………………….. 80 XI. 1. Rodokmen rodu Markvarticů ………………………………………………… 80 XI. 2. Přehled majitelů zámku (14.–17. st.) ………………………………………… 82 XI. 3. Stavební plány Hrubého Rohozce ……………………………………………. 83 XII. Seznam použitých pramenů a literatury ……………………..…………………...… 86
-5-
I / ÚVOD Zásluhou empírové přestavby v roce 1822 se z dnešního pohledu jeví zámek Hrubý Rohozec, tyčící se na pískovcovém ostrohu na severozápadním okraji Turnova, jako moderní sídlo staré sotva jedno či dvě století. Pod jednolitou omítkou se však skrývá neustále přestavovaná budova, jejíž jádro sahá až ke konci 13. či počátku 14. st. a která za 700 let své existence prošla velkolepou proměnou od raně středověkého hradu přes renesanční sídlo až po dnešní zámek. Právě tyto změny, jejich zasazení do historického kontextu a srovnání se stavebními změnami, které ve stejné době probíhaly na spřízněných objektech, si tato práce klade za cíl představit. Časové vymezení období, kterým se práce zabývá, je na jedné straně ohraničeno založením Hrubého Rohozce (počátek 14. st.) a na druhé jeho přechodem do vlastnictví rodu Desfours (1628). Na základě dosud sepsané literatury uvádí ve stručnosti historii zámku mezi 14. a 17. st. a soustředí se na stavební proměny, kterými objekt ve vymezeném úseku procházel. První dvě etapy rohozecké stavební historie, raně středověký hrad a pozdně gotická krajířovská přestavba z 16. st., se již dočkaly podrobného monografického zpracování (např. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, PEŘINA 2007); tato práce shrnuje a vzájemně srovnává dosud zjištěné poznatky, místy přispívá vlastním popisem. Téma krajířovské přestavby pak klade do širšího kontextu porovnáním se soudobou krajířovskou stavební aktivitou a v gotickorenesanční fázi druhé přestavby hledá paralely s moravskou tovačovskou dílnou a pražským dvorským okruhem. Téma pozdně renesanční vartemberské přestavby z počátku 17. st. bylo dosud zpracováno obsáhleji pouze ve stavebně-historickém průzkumu z roku 1989. Tato práce shrnuje zjištěné poznatky a srovnává je se skrovnými zmínkami o vartemberské přestavbě ve starší literatuře, zároveň pak zmiňuje výsledky dosud nepublikovaného dendrochronologického průzkumu provedeného v roce 2010 a popisuje některé dosud nezpracované stavební prvky. Ačkoli se z větší části jedná o kompilační práci (i když některé zmíněné stavební prvky nebyly dosud popsány ani zdokumentovány), domnívám se, že srovnání teorií jednotlivých badatelů, kteří se zámkem zabývali, je důležitou součástí poznání i jinak velmi dobře zpracované památky. Největší přínos této práce spočívá v její funkci coby zdroje a reference pro případné budoucí vědecké práce zabývající se stejným tématem.
-6-
II / PŘEHLED LITERATURY Hrubý Rohozec je, alespoň na první pohled, tématem téměř nepřeberného množství krátkých statí a encyklopedických záznamů. Při bližším zkoumání se však záhy ukazuje, že značná část literatury, která se zámkem zabývá, nekriticky čerpá z prací předchůdců a často opakuje nepřesnosti, které nezřídka sahají až k vlastivědcům-historikům z 19. století. Následující přehled si klade za cíl označit zdroje, které byly pro tuto práci největším přínosem a shrnout dosavadní stav bádání. Zahrnuje literaturu a několik nepublikovaných pramenů, např. stavebně historický a dendrochronologický průzkum. II. 1. Vlastivědná díla 19. st. a počátku 20. st. Nejstarší monografická stať věnovaná Hrubému Rohozci se nachází v cestopise F. A. Hebera z roku 1845.1 Spojuje Rohozec s nedalekou zříceninou Zbiroh a zabývá se zejména historií šlechticů, kterým zámek náležel. Čerpá, stejně jako většina soudobých monografií, z Diadochu B. Paprockého 2 a z pramenných zdrojů, nejčastěji z turnovských městských knih. O dva roky později bylo Heberovo rozsáhlé pojednání přetlumočeno do češtiny J. Parýsem v článku Hrubý Rohozec nad Jizerou, který vyšel v Památkách archeologických. 3 Nachází se v něm popis zámku a výčet majitelů, sem tam osvěžený historickou anekdotou. K výčtu zdrojů jsou přidány zemské desky. 4 V roce 1879 píše klatovský historik a gymnaziální učitel J. V. Prášek několikasvazkové Dějiny města Turnova nad Jizerou v Boleslavště, 5 které jsou vyčerpávajícím převyprávěním turnovské historie, jak politické, tak hospodářské a sociální. Práce Práškova vychází z důkladného studia archivních materiálů a je velmi přehledná, dějin Hrubého Rohozce se však bohužel dotýká jen velmi okrajově. Pro pochopení turnovských okolností a hospodářského pozadí šlechty, která na zámku sídlila, je to však dílo nepostradatelné. Dějinné okolnosti, za kterých Prášek psal, text velmi protikatolicky zabarvují a velká jeho část je věnována lokální historii Jednoty bratrské. Ke zdrojům a pramenům se zde přidávají Topographie des Königreichs Böhmen IV. J. Schallera z roku 1790 a Das Königreich Böhmen II. J. G. Sommera z roku 1834. 1
HEBER 1845. PAPROCKÝ 1602. 3 PARÝS 1847. 4 EMLER 1870. 5 PRÁŠEK 1879. 2
-7-
O necelých deset let později publikuje August Sedláček další díl své syntézy Hrady, zámky a tvrze Království českého. 6 Desátý díl je věnován Boleslavsku a stať o Hrubém Rohozci je, podle vzoru Heberova, spojena s nedalekým Zbirohem. Největší část textu je věnována historickému vývoji místa, ale Sedláček zahrnuje i několikastránkový popis zámku. Vychází z Hebera a Práška, jakmile však opustí dobu středověku, čerpá z rohozeckých archivních materiálů, archivu turnovské fary a zápisů kláštera a soudních knih. Jeho popis je bezesporu nejlepší ze všeho, co bylo v této době k Rohozci vydáno, a přestože je místy nepřesný, doprovodné ilustrace a přepisy dochovaných nápisů a letopočtů jsou nepostradatelnou pomůckou jak pro srovnání tehdejšího stavu zámku s dnešním, tak pro poznání metody, jíž Sedláček pracoval. Do konce 19. st. byl vydán už jen text Z Českého ráje V. Durycha, 7 turistický průvodce doplněný skicami okolí. Pokračovatelem tradice velkých vlastivědců se stává těsně po přelomu století J. V. Šimák, který sepisuje jak Historii města Turnova, 8 tak z ní vycházející heslo v Ottově slovníku naučném. 9 Šimákův text je velmi protikatolicky zabarven a zámkem samotným se příliš nezabývá. Přímé informace o Hrubém Rohozci, které však při svém bádání a práci musel shromáždit, využívá v Soupisu památek království českého v politickém okresu turnovském, 10 ve kterém zámku věnuje rozsáhlý článek stručně shrnující historii a stavební vývoj a následně popisuje významné předměty, které se na zámku nachází. Jako posledního z velkých vlastivědců éry 19. století jmenujme J. Hrdého, autora Aus dem Isergebirge, 11 který se zabývá dějinami šlechtických rodů v oblasti Jizerských hor. II. 2. Encyklopedie Rozmanitý zdroj informací představovala encyklopedická hesla, od již zmíněného nejstaršího Ottova slovníku naučného po nejnovější dodatky k Ilustrované encyklopedii českých hradů T. Durdíka. Mezi lety 1950–1980 byl zámek dvakrát stručně zmíněn v Uměleckých památkách Čech, jak ve verzi z roku 1957, 12 tak ve vydání pod redakčním vedením E. Pocheho. 13 V obou případech je v krátkém hesle nastíněna historie a popis objektu, následovaný výčtem 6
SEDLÁČEK 1997. DURYCH 1891. 8 ŠIMÁK 1903. 9 ŠIMÁK 1904. 10 ŠIMÁK 1909. 11 HRDY 1907. 12 WIRTH 1957. 13 POCHE 1977. 7
-8-
zachovaných uměleckých předmětů. O něco delší heslo, velmi historicky zaměřené, představují pak Hrady a zámky libereckého kraje, 14 a zcela nejobsáhlejší a nejpřínosnější zpracování zámku přináší rozsáhlá syntéza D. Menclové České hrady, 15 která zámek nejenže popisuje v několika stavebních etapách, ale také jej umělecko historicky hodnotí. Přestože byly některé zde nastíněné hypotézy pozdějšími výzkumy zpochybněny, jde stále o velmi přínosné dílo, které nemá ve své době obdoby. Z novější literatury tohoto druhu jmenujme Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 16 které jako první uvádí u hesla zdroje jednotlivých informací (Sedláčka, Menclovou, apod.). Hrubým Rohozcem se také zabýval V. Brych v nově vydaných Hradech a zámcích libereckého kraje, 17 které jsou zaměřeny spíše na popis a rozsáhlý fotografický aparát, P. Vlček v Encyklopedii českých zámků 18 a nakonec T. Durdík v Ilustrované encyklopedii českých hradů. 19 Zejména poslední publikace velice přehledně shrnuje veškeré nové poznatky a v dodatcích, 20 z nichž poslední díl vyšel v roce 2008, zmiňuje i nejnovější literaturu, která se zámkem zabývá.
II. 3. Monografie Odborná literatura, která se věnovala podrobně samotnému zámku, byla v této práci využita nejvíce. Nejobsáhlejším zdrojem byl stavebně-historický průzkum, který proběhl v roce 1989 21 a který obsahuje jak rozsáhlý přehled historie zámku, tak kapitolu o jeho stavebním vývoji a krátké kunsthistorické zhodnocení. Průzkum vycházel z velké části z do té doby nezpracovaných archivních materiálů a přinesl zcela nové poznatky a hypotézy. Výsledky průzkumu zhodnotil a použil ve vlastním bádání I. Peřina, který v letech 2005– 2006 provedl v rámci zpracování diplomové práce Hrady Horního Pojizeří mezi Malou Skálou a Turnovem 22 na objektu povrchový průzkum podle stavebně-historických metod (stratigrafie, komunikační schéma, komparace). Zabýval se zejména nejranější stavební etapou hradu a částečně i krajířovskou přestavbou z 16. st. Kapitola o Hrubém Rohozci byla 14
ANDĚL 1959. MENCLOVÁ 1972a; MENCLOVÁ 1972b. 16 ANDĚL 1984. 17 BRYCH 2002. 18 VLČEK 2006. 19 DURDÍK 1999. 20 Tomáš DURDÍK: Hrubý Rohozec. In: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 1. Praha 2002, 36; Tomáš DURDÍK: Hrubý Rohozec. In: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha 2005, 38; Tomáš DURDÍK: Hrubý Rohozec. In: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha 2008, 44. 21 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989. 22 PEŘINA 2007a; v tisku vyšlo o dva roky později: PEŘINA 2009. 15
-9-
téhož roku s drobnými úpravami a dodatky publikována 23 a představuje zatím nejpodrobnější castellologický rozbor Hrubého Rohozce, co byl kdy sepsán. I. Peřina inicioval v roce 2010 také dendrochronologický průzkum krovů nad západním křídlem. 24 Nemenší podíl na vzniku této práce měly i nepublikované texty pracovníků NPÚ P. Weisse a V. Tregla, kteří mají kromě sestavení veškerých aktualizovaných průvodcovských textů25 podíl i na průzkumu vartemberských a desfourských zvonů a na mnoha dalších výzkumech, které se v současnosti Hrubého Rohozce dotýkají. II. 4. Různé Práce o Hrubém Rohozci by nevznikla, nebýt velké řady podpůrného materiálu, který, ač se zámkem samotným přímo nesouvisí, často poskytl vysvětlení nejasností. Z místopisného hlediska se jedná zejména o Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku K. Kuči, 26 z genealogického pak o obsáhlý Lexikon české šlechty E. Halady, 27 stať B. WaldsteinaWartemberga o Markvarticích 28 a monog afie r S. Novák voé o Krajířích z Krajku. 29 S kunsthistorickým zařazením byly nejvíce nápomocny již zmíněné České hrady D. Menclové, dále pak monografie manželů Radových o sklípkových klenbách 30 a literatura vztahující se k tovačovské renesanční dílně a k rané renesanci v Čechách a na Moravě. 31 Poněkud nespolehlivými se podle očekávání ukázaly být staré texty pro návštěvníky objektu, zejména historický úvod doprovázející expozici uměleckoprůmyslového muzea, 32 který je plný údajů, které neodpovídají žádnému dalšímu zdroji a místy jsou chybné. Nejnovější příručka tohoto druhu, vydaná v roce 2011, 33 je naopak výjimkou a prezentuje aktualizované informace založené na dosud zpracovaných pramenech. Ediční poznámka: Jména rodů jsou psána podle Lexikonu české šlechty (HALADA 1999) – tj. Vartemberk, Desfours apod.
23
PEŘINA 2007b. KYNCL 2010. 25 WEISS/TREGL 2010a; WEISS/TREGL 2010b. 26 KUČA 2008. 27 HALADA 1999. 28 WALDSTEIN-WARTEMBERG 2000. 29 NOVÁKOVÁ 2010. 30 RADOVI 1998. 31 HOLÁSKOVÁ 2009; HÝBL 1995; KOLLER 1950. 32 WAGNER/BROŽOVÁ 1975. 33 WEISS/TREGL 2011. 24
- 10 -
III / HRUBÝ ROHOZEC Z POHLEDU HISTORIE Stavební proměny užitkových budov se vždy odvíjejí od historických, sociálních a zejména hospodářských okolností ovlivňujících jejich majitele, o to více, jedná-li se o reprezentační stavbu – zámek. Nejinak je tomu i v případě Hrubého Rohozce, a proto je nutné zahrnout stručný nástin politické historie i do práce, která se zabývá primárně stavebně-historickým vývojem a architektonickými proměnami zámecké budovy. Třetí kapitola představí dějiny od založení hruborohozeckého zámku – respektive hradu – ve 14. století do doby posledních vartemberských majitelů, tj. doby předbělohorské. Dějiny zámku jsou pevně spjaty s Turnovskem a občas je nutné pro vysvětlení některých okolností zmínit i dějinné události vážící se přímo k městu Turnovu či k nejbližšímu zámeckému okolí. III. 1. Založení hradu Rohozec a rod Markvarticů První hrad na území dnešního Turnovska se zřejmě nacházel již od 12. st. na východním břehu řeky Jizery, v místech, kde roku 1325 založil Beneš z Vartemberka dominikánský klášter a přidružený kostel Panny Marie. 34 Další hrad pak zřejmě vznikl v 2. pol. 13. st. v nedalekých Daliměřicích, aby byl později nahrazen právě Hrubým Rohozcem. 35 Na místě, kde se zámek dnes nachází, tj. na opačné straně řeky, na ostrohu, podle kterého dostal hrad snad později jméno,36 stála v té době stará myslivna. 37 Historici, kteří se dějinami zámku zabývali, se shodují na tom, že hrad založil někdo ze starého severočeského rodu Markvarticů. Samotné zakladatelovo jméno je však předmětem sporu, protože již ve 14. st. neslo přídomek „z Rohozce“ Markvarticů hned několik 38 – z pohledu na rodokmen (viz příloha XI. 1 ) lze v yčíst, že to b yli Havel (p op ř. i jeho syn Jaroslav) z valdštejnské větve, ale zároveň také Havel Ryba a jeho synové z větve lemberskozvířetické. Stará tradice, zachycená však až v 19. st.,39 uvádí jako zakladatele Jaroslava z Ralska a jako dobu založení počátek či konec 13. st.40 August Sedláček tohoto Jaroslava ztotožňuje s 34
PRÁŠEK 1879, 5sq. KLÁPŠTĚ 2005, 148. 36 WEISS/TREGL 2010a, 4; oponuje A. Profous, který tvrdí, že „jméno Rohozec vzniklo demin. Příponou –ec z app. Rohoz ‚Binse (= sítina, rákos) […] proto jméno Rohozec = malá, drobná sítina, malý rákos.” (Antonín PROFOUS: Hrubý Rohozec. In: Místní jména v Čechách III. Praha 1951, 574sq.) 37 PARÝS 1856-1857, 226. 38 SEDLÁČEK 1997, 199. 39 A. P. S. 1871, 95. 40 ANDĚL 1959, 32; PARÝS 1856-1857, 226; WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 5. 35
- 11 -
Jaroslavem z Hruštice či z Turnova (na rodokmenu uvedený jako boleslavský purkrabí), 41 který založil společně se svým bratrem, Havlem z Lemberka, mezi lety 1234–1269 město Turnov. Díky tomuto společnému založení vzniklo v Turnově od samotného počátku dvojpanství;
42
pro dějiny zámku je důležité, že pod správu jeho majitele spadala vždy tzv.
„rohozecká“ půle města, a nejasnosti plynoucí z duálního vlastnictví, které často končily před soudem, jsou častým pramenem k dějinám Hrubého Rohozce. Ke spojení města došlo až v 17. st. 43 K této verzi založení se nepřímo hlásí i J. V. Prášek, který sice zakladatele neuvádí, ale zmiňuje, že hrad patřil již v roce 1302 do rozsáhlého majetku Beneše z Vartemberka. 44 Druhého možného zakladatele uvádí J. V. Šimák, 45 a to Jaroslavova prasynovce Havla Rybu, připomínaného v letech 1316–1322. 46 Ten se psal „z Rohozce“ od roku 1322, 47 stejně jako později jeho synové Jaroslav a Ctibor. 48 Jako spolehlivé datum ante quem se nabízí rok 1322. 49 V souvislosti s vleklými boji mezi Vokem z Rotštejna a jeho sousedy pohnal toho roku valdštejnský pán před zemský soud řadu pánů z okolních sídel, včetně Jaroslava a Ctibora z Rohozce,50 o rok později pak i jejich otce Havla Rybu z Rohozce a vzdáleného příbuzného Jaroslava z Rohozce. 51 Průběh půtek se jmény všech zúčastněných je zachycen v zemských deskách. Další zmínky o vlastnictví Rohozce se objevují až k roku 1356, kdy hrad vlastnil buď Půta z Turgova, 52 nebo jeho syn Jan (Henzlín). 53 Od Půty přešel v roce 1374 Rohozec, společně s nedalekým Zbirohem, do vlastnictví Markvarta z Vartemberka. 54 III. 2. Rohozec hradem královským, pánové z Michalovic a husitské boje Markvart z Vartemberka, původně z kosteckého panství, seděl na Rohozci čtrnáct let. Roku 1387 však prohrál jakousi soudní při, 55 snad s předními lužickými městy (Žitava, Zhořelec, 41
SEDLÁČEK 1997, 199. ŠIMÁK 1903, 9. 43 PRÁŠEK 1879, 7. 44 PRÁŠEK 1879, 7. 45 Potvrzují: BRYCH 2002, 95; KLÁPŠTĚ 2005, 123sq.; MENCLOVÁ 1972, 395; PEŘINA 2007, 16; POCHE 1977, 474. 46 ŠIMÁK 1903, 9–12; Jaroslav z Ralska měl bratra Havla z Lemberka, který pojal za ženu sv. Zdislavu. Měli čtyři děti – Zdislava, Jaroslava, Havla a Markétu. Syn Jaroslav získal po otcově smrti kraj na pravém břehu Jizery a jeho syn „Havel příjmím Ryba […] hrad Rohozec založil [a tam] sídlil, opustiv Turnov.“ (ŠIMÁK 1903, 12). 47 SEDLÁČEK 1997, 199. 48 ŠIMÁK 1903, 12. 49 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 2. 50 EMLER 1870, 59; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 2. 51 EMLER 1870, 61; PRÁŠEK 1879, 7; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 2. 52 ŠIMÁK 1903, 15. 53 SEDLÁČEK 1997, 199. 54 ŠIMÁK 1903, 16. 42
- 12 -
Lubij), 56 a v roztrpčení z domnělého bezpráví porušil zemský mír, 57 začal loupit na statcích svých odpůrců a přepadávat jejich poddané. Jeho řádění mělo takový rozsah, že mu vzápětí 18. ledna 1388 vyhlašuje panující Václav IV. válku, o půl roku později jej poráží a pak jej vězní až do jeho smrti v roce 1392.58 Rohozec i další Markvartovy hrady byly zkonfiskovány, ač zřejmě zrovna rohozecký zámek nebyl pobořen, 59 a po dalších třicet let zůstaly společně s polovinou města Turnova v majetku královské koruny. Z královských purkrabí jsou připomínáni v roce 1392 Přibík 60 a v roce 1408 Všeslav ze Solče. 61 Někdy v 90. letech 14. st. je zmiňován rohozecký kaplan Mauric, kterého se Václav IV. snažil prosadit na pozici turnovského faráře – nakonec uspěl, i přes odpor vartemberských majitelů druhé poloviny města, bratrů Václava a Viléma, kteří navrhovali vlastního kandidáta. Konečná volba faráře musela být uskutečněna losem. 62 Nedlouho poté byla od rohozeckého hradu odloučena velká část panství, která se k němu původně vázala – společně s hradem Trosky, který královská koruna tehdy také měla v držení, připadl zřejmě již kolem rohu 1399 také hrad Zbiroh a rohozecká půle města Turnova pánům z Bergova. 63 Z královského vlastnictví přešel hrad zřejmě již roku 1417 do rukou pánů z Michalovic, dalšího šlechtického rodu původně vzešlého z Markvarticů (viz příloha XI. 1.). V průběhu 20. let 15. st. byl majitelem hradu buď Jan starší z Michalovic (do roku 1429 nebo 1430) a později jeho syn Petr,64 nebo Janův druhý syn, Jan mladší Kruhlata z Michalovic, připomínaný v letech 1422–23 65 a znovu v roce své smrti 1434. 66 Je jisté, že po roce 1439 seděl na Rohozci syn Jana mladšího, Jindřich Kruhlata (1439–1468). 67 Pánové z Michalovic udržovali turnovské panství v dobách rozmáhajícího se husitství katolické, alespoň do roku 1424, kdy město Turnov dobyl Jan Žižka z Trocnova. 68 Vojevůdce
55
PRÁŠEK 1879, 11. ANDĚL 1959, 33. 57 „Markvart byl roku 1377 mistrem královské komory české a došel smutné slávy, že po smrti Karla IV. byl prvním, který blahodárný po delší čas v Čechách panující mír zrušil.“ (SEDLÁČEK 1997, 199); potvrzuje HEBER 1845, 190; PRÁŠEK 1879, 11. 58 ANDĚL 1959, 33; HEBER 1845, 190; ŠIMÁK 1903, 16; ŠIMEK 1937, 2; ŠIMEK/KAŇÁK 1959, 37; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 4. 59 ANDĚL 1959, 33. 60 SEDLÁČEK 1997, 199; ŠIMÁK 1903, 16; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 4 (podle SÚA, DD 13, 47). 61 ŠIMÁK 1903, 17. 62 SEDLÁČEK 1997, 199. 63 ŠIMÁK 1903, 21. 64 PRÁŠEK 1879, 19. 65 SEDLÁČEK 1997, 199; ŠIMÁK 1903, 22; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 4. 66 ŠIMÁK 1903, 50. 67 SEDLÁČEK 1997, 199. 68 ŠIMÁK 1903, 22. 56
- 13 -
město zanechal pod vládou husitských hejtmanů, kteří se usadili na hradě Valdštejn, 69 proti čemuž se právoplatní pánové turnovští, Jindřich Kruhlata z Michalovic a Ota z Bergova, snažili neúspěšně ohradit. 70 Ač sám katolík, Jindřich Kruhlata patřil k zastáncům krále Jiřího z Poděbrad, 71 roku 1455 byl dokonce povýšen na nejvyššího komořího. 72 Zemřel na zranění z lužicko-husitských bojů u Turnova v roce 1468. 73 Sjednocené michalovické panství, které v té době zahrnovalo Rohozec, Mladou Boleslav, Michalovice, Brandýs nad Labem, zástavní panství Bezděz a Toušeň, přešlo po smrti Jindřicha Kruhlaty do rukou posledního žijícího potomka rodu, Jindřichovy sestry Magdalény z Michalovic, 74 a posléze připadlo jejímu manželu, Janu Tovačovskému z Cimburka (1468– 1483). Rohozec v této době krátce náležel i Mikuláši z Valdštejna (roku 1474), 75 ale záhy byl opět připojen k statkům Jana Tovačovského. 76 Za jeho působení se Turnov hlásí definitivně ke kalichu a pod ochranou jak Cimburka, tak později jeho druhé ženy, Johanky z Krajku, se na rohozeckém panství rozvíjí Jednota bratrská. III. 3. Krajířové z Krajku Po smrti Magdalény z Michalovic se Jan Tovačovský z Cimburka podruhé oženil, nejpozději v roce 1476, 77 s Johankou (Janou) Krajířovou z boleslavské větve původně kraňského rodu Krajků. 78 Zemřel, zřejmě náhle a nečekaně, v roce 1483 79 a jeho rozsáhlý majetek zůstal ve správě Johanky coby poručnice nezletilého syna Adama, a od roku 1488 Janova bratra, Ctibora Tovačovského z Cimburka. 80 Někdy kolem roku 1500 se Johanka podruhé provdala za Jana z Šelmberka na Kosti81 a Hrubý Rohozec, který tehdy již spravoval Adam Tovačovský z Cimburka, měl být roku 1500 připojen k Šelmberkově kosteckému panství. K převedení hradu však z nějakého důvodu nedošlo a místo toho jej Adam v roce 1502 postoupil své matce. V listině z 20. února 1502 uvádí, že je své matce dlužen 2000 kop českých grošů, které jsou splatné až po smrti Adama a 69
ŠIMÁK 1903, 47. ŠIMÁK 1903, 48. 71 ANDĚL 1984, 160; PRÁŠEK 1879, 23. 72 ŠIMÁK 1903, 50. 73 NOVÁKOVÁ 2010, 75; ŠIMÁK 1903, 56; ANDĚL 1959, 34. 74 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 4. 75 SEDLÁČEK 1997, 199. 76 SEDLÁČEK 1997, 199; ŠIMÁK 1903, 56. 77 NOVÁKOVÁ 2010, 76. 78 HALADA 1999, 81sq. 79 NOVÁKOVÁ 2010, 75. 80 NOVÁKOVÁ 2010, 76; SEDLÁČEK 1997, 199. 81 NOVÁKOVÁ 2010, 77; ŠIMÁK 1903, 58. 70
- 14 -
jeho mužských dědiců. Pokud se tak nestane, má Johanka právo ujmout se držby hradu a města Mladé Boleslavi, hradu a městečka Brandýsa nad Labem, hradu Hrubého Rohozce a poloviny městečka Turnova. 82 Oba šlechtici vzápětí umírají, Adam v roce 1502 a Šelmberk v roce 1508. 83 Johanka si po jejich smrti vyžádala pomoc svého bratra Konráda (Kundráta) Krajíře z Krajku a na Mladém Boleslavi 84 a s jeho pomocí přistoupila k velké pozdně gotické přestavbě Hrubého Rohozce z počátku 16. st. Dlouho se o zděděný majetek starala sama, ale posléze se rozhodla ponechat si pouze soudní pravomoc nad poddanými a strávit zbytek života v ústraní. Toto rozhodnutí se zřejmě odvíjelo od Johančina vysokého věku a nepříjemných okolností, které byly spjaty s její podporou Jednoty bratrské. Dokud žili Cimburk a Šelmberk, jejich vliv Johanku chránil; po ovdovění se však stala terčem útoků mnohých odpůrců tohoto dosud mladého společenství 85 a nepříjemnosti kulminovaly obviněním z kacířství, proti kterému se byla nucena utéct pod ochranu Vladislava Jagellonského. 86 10. srpna 1513 postoupila Johanka všechny své statky, včetně „Rohozce, zámku, dvora poplužního s poplužím“ v dluhu 1000 kop pražských grošů 87 (podle J. V. Práška šlo o 2000 kop a byl to dluh smyšlený) 88 svému bratru Konrádovi. Již za dob Johanky a Jana ze Šelmberka byl hrad přestavěn na moderní šlechtické sídlo, ale plně dokončena byla přestavba až Konrádem v roce 1516.89 Při mocenských soubojích stál Konrád Krajíř, ač sám nebyl katolík, na královské straně, a v roce 1523 získal odměnou za zásluhy hodnost nejvyššího zemského komořího. 90 Po smrti Ludvíka Jagellonského (1526) se zasadil o zvolení Ferdinanda I. českým králem a setrval v jeho milosti, dokud se v roce 1531 veřejně nepřihlásil k Jednotě bratrské. Konrádovy neutuchající mecenášské aktivity, zejména podpora tohoto církevního společenství, 91 přispěly k finanční tísni, ve které se boleslavský šlechtic v druhé čtvrtině 16. století ocitl. V roce 1532 byl nucen prodat Hrubý Rohozec za 10 000 kop pražských grošů svému synovci Volfu staršímu Krajířovi z Krajku a na Bystřici a ten jej ještě téhož roku
82
NOVÁKOVA 2010, 80; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 5 (podle SÚA, DZV 84 B 19v – B 20r). ŠIMÁK 1903, 60. 84 ŠIMÁK 1903, 60. 85 PRÁŠEK 1879, 33. 86 ŠIMÁK 1903, 64. 87 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 5 (podle SÚA, DZV 84 B 20r – 21r). 88 PRÁŠEK 1879, 34. 89 SEDLÁČEK 1997, 199. 90 ŠIMÁK 1903, 65. 91 PRÁŠEK 1879, 53. 83
- 15 -
prodal
Vartemberkům. 92
V majetku
této
odnože
Markvarticů
zůstal
pak
zámek
s několikaletou přestávkou až do počátku 17. st. III. 4. Vartemberkové a bitva na Bílé Hoře Zámek od Volfa Krajíře z Krajku zakoupil Jan z Vartemberka na Dubé a Zvířeticích výměnou za dva hrady na Berounsku, Žebrák a Točník, a dorovnání 5 000 kopami pražských grošů. 93 Jan pocházel z ralsko-děvínské vartemberské větve a byl synem Petra Vartemberka na Kosti, nejvyššího purkrabího pražského. Kromě Rohozce zakoupil v této době i skalské panství („zámek Sk ály, p ůl města Tu rnova i to všeck o zboží k zámku Skalám příslušející“) 94 a tím poprvé od založení města Turnova stmelil v roce 1534 rohozeckou a skalskou polovinu v jedno panství. 95 Po Janově smrti zdědil v roce 1543 veškerý majetek jeho syn Adam. 96 Při povolání stavovských vojsk 1546 králem Ferdinandem I. na pomoc císaři Karlu V. v bojích s protestanty se Adam z Vartemberka, společně s dalšími severočeskými pány, výzvy neúčastnil a posléze se stal jedním z hlavních účastníků stavovského povstání z let 1547– 1548. Po nezdařeném odboji byl nucen postoupit králi téměř všechen svůj rozsáhlý majetek, 97 s výjimkou hradů Zvířetic a Hradiště, která mu ale byla pouze propůjčena v královské léno. Na Zvířeticích měl pak Adam zůstat do konce života jako vězeň. 98 Turnov se opět stal královským městem a Ferdinand I. ponechal správu Rohozce dosavadnímu hejtmanovi Jiřímu Loukovskému, 99 jehož následná rekatolizační aktivita – Jednota bratrská, která byla v Pojizeří velmi rozšířená, byla považována za podněcovatele povstání 100 – mu v roce 1549 vynesla povýšení na šlechtice s přídomkem „z Hamrštejna“. 101 Zámek zůstal v královském držení do roku 1553, kdy byl společně s Malou Skálou panovníkovým jménem zastaven na jeden rok královskému radovi Šebestiánovi ze Šenajchu (oproti 40 000 zlatým rýnským). 102 Šenajch měl zámek držet rok, kvůli nesplacení dluhu se
92
ŠIMÁK 1903, 66. ŠIMÁK 1903, 67; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 6. 94 PRÁŠEK 1879, 55. 95 ŠIMÁK 1903, 68sq. 96 ŠIMÁK 1903, 75. 97 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 6. 98 ŠIMÁK 1903, 77. 99 SEDLÁČEK 1997, 199. 100 PRÁŠEK 1879, 72. 101 ŠIMÁK 1903, 85. 102 ŠIMÁK 1903, 84; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 7. 93
- 16 -
pronájem o téměř další dvě léta prodloužil. Splacena byla pouze malá část, kterou si Šenajch vyžádal mezi lety 1553 a 1554 na opravu rozpadajících se statků. 103 V srpnu 1555 vykoupil Adam z Vartemberka zámek a přilehlá panství zpět oproti 55 000 kopám míšeňských grošů. Jelikož nebyl schopen zaplatit celou sumu v hotovosti, byl propuštěn z domácího vězení na Zvířeticích, aby si mohl zařídit nutné půjčky 104 – vyjednal si mimo jiné, že smí prodat část Zvířetic, toho času královský majetek, který měl propůjčený v léno, a penězi takto získanými dorovnat oněch 55 000 kop. Tak velkou část, jakou však ze Zvířetic prodá, musí pak převést v léno z rohozeckého panství – slib, který nakonec nikdy nedošel naplnění a v pozdějších vartemberských sporech o Rohozec měl ještě hrát zásadní roli. 105 Je otázkou, proč bylo bývalému povstalci povoleno vykoupit své statky zpět; Prášek vysvětluje tuto skutečnost tím, že Ferdinand I. byl nucen financovat boje s Uhry, které probíhaly od roku 1551, a nejschůdnější způsob, jak získat potřebné prostředky, byl zpětný prodej zkonfiskovaného zboží. Přednost, kterou zchudlý a nevýznamný Adam z Vartemberka při zpětném prodeji turnovských pozemků dostal, připisuje Prášek vlivu Jana staršího z Vartemberka a na Nových Zámcích, „hlavy rodu Vartemberků,“ který požíval královské přízně a příčilo se mu trvale přijít o rodinný majetek. 106 Nájemce zámku Šebestián ze Šenajchu nenesl prodej Rohozce mírně a trvalo ještě téměř čtyři roky, než se Adam svého majetku mohl opět ujmout. 107 Ač mu král povolil vykoupit zpět část rodinného panství, zchudlý pán musil stále zůstávat pod dozorem – místo Zvířetic byl teď vězněn na Rohozci. Se správou zámku mu pomáhal hejtman Loukovský, který přestoupil z královských do vartemberských služeb. 108 Adam z Vartemberka se ze ztráty majetku už nikdy hospodářsky nevzpamatoval a do konce života se byl nucen zajišťovat půjčkami, často i od vlastních poddaných (v roce 1560 získalo město Turnov oproti jedné půjčce privilegium varní). 109 V roce 1552 se oženil s Alenou z Martinic a o dvanáct let později zemřel. O zbylý majetek, včetně rohozeckého zámku, se ihned po jeho smrti začali svářit čtyři Adamovi synové: Jan s Kryštofem, a později, jakmile dosáhli zletilosti, i Karel s Jaroslavem. 110
103
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 7. ŠIMÁK 1903, 84. 105 SEDLÁČEK 1997, 202. 106 PRÁŠEK 1879, 84. 107 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 8. 108 ŠIMÁK 1903, 85. 109 ŠIMÁK 1903, 85. 110 ŠIMÁK 1903, 86. 104
- 17 -
Vzájemná zloba a svárlivost bratří se v literatuře a pramenech hovořících o historii Rohozce dočkala mnohastránkových popisů, ať už šlo o nevraživost, kterou pociťovali k sobě navzájem, nebo o napjaté vztahy mezi staršími syny a Alenou z Martinic, poslední Adamovou ženou a jejich nevlastní matkou. 111 Nakonec se zámek stal majetkem Kryštofa z Vartemberka, společně s předhradím, poplužním dvorem při zámku, půlí města Turnova, městečkem při zámku Rohozci a několika dalšími vesnicemi v okolí. 112 Po jeho smrti v roce 1584 zdědil vše Kryštofův nezletilý syn Adam a po jeho brzké smrti Kryštofova vdova Eliška, která se o rok či dva později podruhé provdala za Ferdinanda Hofmanna z Grünbühelu a ze Střechova, „dědičného hofmistra v knížectví štýrském a dědičného maršálka v arciknížectví rakouském, též císařského radu, komory dvorské presidenta a hejtmana v Novém městě“. 113 Téměř ihned po svatbě zapsala zámek na svého nového manžela, aby po její smrti přešel do jeho vlastnictví. Karel a Jaroslav se proti tomu ohradili a začali se soudit o navrácení zámku, načež jim Eliška (roku 1591) připomněla, že je načase splnit otcův slib a uvést část Rohozce v královské léno. Vleklá soudní pře nakonec skončila 23. června 1593, kdy byl zámek, i přes vliv, kterému se Ferdinand těšil u císaře Rudolfa II., přisouzen i s přidruženým panstvím Karlovi, 114 a po smrti bratra Jaroslava v roce 1602 získal i všechny ostatní statky. Poslední zmínka o neuvedení Rohozce v manství je z roku 1604, ze kdy se datuje královský prokurátorský rozkaz, který hnal Karla a Jaroslavovu vdovu, Annu Kateřinu ze Smiřic, k soudu pro opomenutí této podmínky, 115 souviset s ním však může i zápis z roku 1606.116 Muselo zřejmě proběhnout vyrovnání, protože o manství se pak v pramenech již nehovoří a příslušný statek se královským lénem nikdy nestal. Se svou ženou, Kateřinou z Mansfeldu a Heldrunku, dal Karel okolo roku 1600 obnovit rohozecké předhradí. Za jeho života proběhla zevrubná inventarizace zámeckého majetku spojená se vznikem tzv. „vartemberského urbáře“ 117 a také velká renesanční přestavba zámku, která Rohozci vtiskla podobu čtyřkřídlé budovy s arkádami v severním křídle nádvoří. 118 V roce 1612 Karel umírá a o panství se dělí jeho dva synové, Jan Jiří a Ota Jindřich. 119
111
FEIGE 2010, 108–113; PRÁŠEK 1879, 94–98, 101–103; SEDLÁČEK 1997, 202–204; ŠIMÁK 1903, 87–90. SEDLÁČEK 1997, 202. 113 SEDLÁČEK 1997, 203. 114 FEIGE 2010, 109; SEDLÁČEK 1997, 203. 115 SEDLÁČEK 1997, 204. 116 FEIGE 2010, 110, 200; „Tato kauza se táhla minimálně do roku 1606. Je možné, že s jejím ukončením souvisí i zápis v deskách zemských z 29. 8. 1609 učiněný Eliškou Hoffmanovou z Donína, kterým definitivně propustila (vymazala) svůj původní zápis a dědiny v něm zapsané, ke kterým již více a žádné moci nemá.“ 117 Nejnovější komentovaná edice urbáře se nachází ve FEIGE 2010. 118 POCHE 1977, 474; ŠIMÁK 1909, 105; WIRTH 1957, 232. 119 SEDLÁČEK 1997, 204. 112
- 18 -
Jan Jiří z Vartemberka, který zdědil rohozecký zámek, se ve druhém desetiletí 17. st. přidal na stranu stavovského povstání a dokonce se i osobně účastnil předvoje, který jel na hranice země přivítat Friedricha Falckého (údajně mu při té příležitosti předal v Chebu tzv. „Žižkův meč“, meč z 15. st., o který husitský vojevůdce podle tradice přišel při dobývání Turnova). 120 Po bitvě na Bílé Hoře mu byl veškerý majetek zkonfiskován a on sám se zachránil útěkem k saskému kurfiřtovi. Snažil se u císaře Ferdinanda II. získat milost, ale přestože pro sebe získal řadu přímluvců – mj. např. Adama z Valdštejna, Zdeňka z Lobkovic či saského kurfiřta Jana Jiřího I. Saského – pardon nezískal. 121 Rohozecké panství bylo odhadnuto na 53 790 kop míšeňských grošů, z čehož 2000 kop stál „zámek Rohozec, postavený z kamene, opatřený podle potřeby obytnými světnicemi, pokoji, kvelby, komorami a sklepy“. 122 Jan Jiří p řišel o zámek v roce 1622 a o několik let později zemřel v Sasku, snad na zástavu srdce při jakémsi přípitku. 123 Jeho smrtí rod Vartemberků vymírá (1631). III. 5. Albrecht z Valdštejna, Desfours a Desfours-Walderode V roce 1623 prodal místodržící Rohozce jménem panovníkovým zámek s přidruženým panstvím Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna oproti 49 244 fl. uh. 124 Následujícího roku bylo panství popuštěno ze zemského práva a stalo se součástí Valdštejnova frýdlantského knížectví, od roku 1627 i vévodství. 125 Albrecht z Valdštejna dal rohozecké panství nejprve v léno Františkovi Clarymu de Rive Trento, jehož jménem je v lednu 1625 převzal jeho syn, kapucín P. František Clary. Zámek mu však byl již v září odebrán a v léno jej pak v roce 1628 získal Valdštejnův vojevůdce, Mikuláš z Desfours v Mont a Athienville, 126 později (od roku 1626) císařský komoří. Rod Desfours, od roku 1798 Desfours-Walderode, pak na zámku zůstal až do konce druhé světové války, kdy byl poslednímu majiteli Karlu Bedřichu zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován. V průběhu 17. st. došlo ke změně jména zámku při příležitosti vystavění nedalekého hospodářského dvora, později pivovaru, v roce 1640 120
ANDĚL 1984, 161. ANDĚL 1959, 35; SEDLÁČEK 1997, 206. 122 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 12. 123 Parýs vypráví, že se Jan Jiří dostal až do Švédska, kde se stal číšníkem Gustava Adolfa a zemřel při jakémsi přípitku (PARÝS 1856–1857, 227). Sedláček dodává, že to bylo při vypití poháru vína na zdar koruny České (SEDLÁČEK 1997, 206). 124 PARÝS 1856-1857, 227; SEDLÁČEK 1997, 206. 125 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 12. 126 PARÝS 1856–1857, 227. 121
- 19 -
Mikulášem Desfoursem. Místo vešlo do povědomí jako tzv. „malý“ Rohozec a zámek získal přídomek „hrubý“ („velký“). 127 Od roku 1945 je Hrubý Rohozec majetkem státu a do konce 20. st. byly jeho prostory využívány k mnoha účelům: od výzkumného pracoviště přes muzeum antických odlitků po expozici bytové kultury a odívání Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. 128 Od roku 2008 probíhá rozsáhlá obnova zámeckých místností, která má za cíl vrátit zámeckým interiérům jejich podobu z doby posledních Desfoursů, 129 a v současnosti se v zámku konají prohlídky pro veřejnost. Od 90. let 20. století probíhá restituční řízení.
127
WEISS/TREGL 2010a, 3. Pro katalog viz WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 11–14. 129 WEISS/TREGL 2010a, 11. 128
- 20 -
IV / STŘEDOVĚKÝ ROHOZEC. ARCHITEKTONICKÝ VÝVOJ HRADU V 14. –16. ST. Za sedm set let od založení prošel Hrubý Rohozec několika stavebními etapami, které postupně změnily půdorys, vzhled a posléze i funkci původního středověkého hradu. V souvislosti s rohozeckou stavební historií je v práci využíváno pojmů fáze a etapa tak, jak je definoval I. Peřina: „Za fázi lze považovat např. přistavění patra, důležité je zachování prvotní funkce objektu. Etapu pak definuje především změna funkce objektu, změna komunikačního schématu nebo soubor fázi jednoznačně datovatelných do dalšího časového období.“ 130 Tato kapitola shrnuje dosud zjištěné skutečnosti o stavu Rohozce ve středověku, tedy od jeho založení ve 14. st. po dvoufázovou pozdně gotickou krajířovskou přestavbu na počátku 16. st. Srovnává názory jednotlivých badatelů a na základě dosud vydané literatury představuje model středověkého rohozeckého hradu. Zámek je vstupní branou orientován jižně, avšak některé starší zdroje tuto orientaci posouvají o 90°. 131 Podle zaměření stavebně-historického průzkumu z roku 1989, 132 kterého jsem se v této práci přidržela, se např. stará věž nachází na severu a řeka Jizera na východě, zmíněné starší zdroje však kladou starou věž na východ, řeku na jih apod. IV. 1. Přírodní podmínky při založení hradu Z dnešního pohledu se Hrubý Rohozec a přidružený bývalý hospodářský dvůr s parkem nachází na rovném povrchu pískovcové tabule překryté půdním krytem. [1] Úplné srovnání terénu je však až záležitostí druhé poloviny 19. st. a je výsledkem postupného zasypávání původního opevňovacího systému. 133 Původní hrad stál na nejvyšším bodu pozvolna stoupajícího kopce, který na východní straně ostře klesal do údolí řeky Jizery. V jižním směru klesal mírně několik desítek metrů, aby posléze opět vystoupal vzhůru v jakýsi skalní hřbet či bradlo, o něco nižší než severní vrchol. 134 Následně přerušovala jižní svah rokle, ve které se ještě v roce 1845 nalézal potok, 135 který pravděpodobně zásoboval případnou hradní studnu. 136 [2]
130
PEŘINA 2007b, 285. ANDĚL 1984, 160; ANDĚL 1959, 32; KOTÍKOVÁ 1943, 25; ŠIMÁK 1909; WAGNER/BROŽOVÁ 1975; WIRTH 1957. 132 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989. 133 WEISS/TREGL 2010b, 5; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 186. 134 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 181. 135 HEBER 1845, nepag. obr. příloha; MENCLOVÁ 1972a, 395; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 181. 136 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 187. 131
- 21 -
Výškové rozložení původního terénu je dodnes částečně patrné v zámeckých sklepech. V nejjižnějším sklepení východního křídla se skalní podklad objevuje necelé 2 m pod úrovní dnešního nádvoří, naopak v jeho severní části klesá do hloubky 3,5 m a jen o několik metrů vedle dosahuje skála téměř úrovně nádvoří. 137 IV. 2. Raně středověká podoba Hrubého Rohozce Na počátku 14. st., v první etapě stavebního vývoje, měl hrad nejspíše dvoudílnou dispozici s dvěma věžemi a předhradím na severu 138 (viz příloha XI. 3.: Stavební plány Hrubého Rohozce). Tato stavební etapa se dochovala převážně v suterénních prostorách Hrubého Rohozce díky zvýšení úrovně nádvoří o 3 m během pozdější pozdně gotické přestavby. V určení typu rohozeckého hradu se badatelé rozcházejí. Existují dvě varianty, z nichž první začleňuje stavbu do hradů poklasického slohu s čtverhrannou věží, 139 popřípadě do kontextu hradů s blokovou dispozicí na základě analogie s hrady Bradlec a Buben. 140 Druhá varianta řadí první etapu rohozeckého hradu mezi bergfritové typy a srovnává jej s hradem Oskrý. 141 IV. 2. 1. Severní věž První stavba byla zřejmě hranolová severní věž na půdorysu 9×11 m, 142 kterou nejnovější bádání řadí mezi bergfrity. 143 Její základy jsou dnes viditelné z nejsevernějšího sklepení východního křídla, [3] ve zbytku stavby je patrná jen ze síly zdí (v přízemí věže byla síla zdí 3,5 m). 144 Věž byla nepochybně původně vyšší než zbytek hradního komplexu; ve 2. pol. 18. st.145 (starší literatura uvádí rok empírové přestavby, 1822) 146 byla však snížena do roviny ostatních budov zámku. Veškerá zaklenutí jsou novodobějšího původu, ale dá se předpokládat, že coby bergfrit měla věž v době vzniku rovné dřevěné stropy.
137
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 182. PEŘINA 2007a, 52. 139 DURDÍK 1999, 201; MENCLOVÁ 1972a, 394–395. 140 DURDÍK 1999, 77sq., 89sq., 201; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 208. 141 PEŘINA 2007a, 60sq. 142 MENCLOVÁ 1972a, 395; PEŘINA 2007a, 52; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 182. 143 DURDÍK 1999, 200; PEŘINA 2007a, 53 (obhájení zařazení PEŘINA 2007a, 59); WEISS/TREGL 2010b, 3. 144 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 182. 145 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 182. 146 MENCLOVÁ 1972a, 395; PARÝS 1856-1857, 225. 138
- 22 -
IV. 2. 2. Hradní palác Vlastní hradní palác se nacházel v jihovýchodní části ostrožny, na druhém kamenném vrcholu. 147 Východní strana byla postavena v jedné rovině s příkrou skalní stěnou klesající do údolí a samotná věžová stavba stála na lichoběžné základně o rozměrech 19×20 m. 148 S největší pravděpodobností plnila budova obytnou funkci a dnes je považována za donjon. 149 Jeho dispozice lze definovat jako hloubkový dvoutrakt.150 V nejnižší části, dnešních sklepích, ale v raně středověkém přízemí, se nacházely dva samostatně přístupné neobydlené 151 prostory. Byly nestejně velké a každý z nich byl osvětlen jedním střílnovým okénkem prolomeným do východní zdi. Jižní z nich dělila na polovinu slabá příčka, ve které byl prolomen široký průchod, osazený gotickým lomeným obloukem. 152 Portál má archaický vzhled a je sestaven z řady klenáků v podobě pískovcových armovacích kvádrů, které využívají ještě rovné vázané plochy na styku s lomovým zdivem a odpovídají tak románsko-gotickému stavitelství. 153 Podle tohoto portálu byla stavba celého hradu datována do poslední čtvrtiny 13. st., i když pozdější badání upozorňuje na to, že oblouk tak mohl být vyklenut ještě na počátku 14. st. 154 [4] Kromě portálu se u vchodu do severního sklepení dochovaly také pozůstatky gotických zárubní. Před vstupem do samotné prostory se nachází malá předsíňka zaklenutá polokruhově valenou klenbou, v jejíž jižní zdi je patrný vchod na zrušené schodiště do prvního patra, zazděný do výše 1,5 m. 155 [5] Schodiště bylo zřejmě součástí komunikační sítě vložené do síly zdiva, které dosahovalo snad až druhého patra a z něhož se nic nedochovalo. 156 Na konci částečně zazděné chodby jsou patrné pozůstatky portálu, původně datovaného do pozdní gotiky, ale možná staršího, který je dnes překryt z druhé strany mladší (snad renesanční) klenbou. 157 Ostatní sklepní prostory, viditelné na stavebních plánech, byly vyhloubeny či upraveny až později.
147
PEŘINA 2007a, 52; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 183. MENCLOVÁ 1972a, 395; PEŘINA 2007a, 54. 149 BRYCH 2002, 95; DURDÍK 1999, 200; PEŘINA 2007a, 52, 56; WEISS/TREGL 2010b, 3; Peřina podává detailní definici, proč se přiklání k názoru, že jde o věž a nikoli o věžový palác, který uvádí VLČEK/ZAHRADNÍK 1989. 150 PEŘINA 2007a, 54. 151 PEŘINA 2007a, 56. 152 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 183. 153 PEŘINA 2007a, 54 (podle GABRIEL/MACEK/ZAHRADNÍK 2002, 37). 154 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 183. 155 PEŘINA 2007a, 54; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 183. 156 PEŘINA 2007a, 54; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 184. 157 PEŘINA 2007a, 54. 148
- 23 -
První patro starého paláce se dispozičně od přízemí příliš nelišilo. I zde se nacházely dvě nestejně dlouhé místnosti, z nichž jižní byla přepažena v jedné třetině délky příčkou a osvětlena dvěma střílnovými okénky ve východní zdi a jedním ve zdi jižní. Původně byla tato část přístupná schodištěm v síle zdi, 158 v dnešní budově zámku však tvoří samostatné mezipatro, které je přístupné pouze skrze pozdější východní křídlo a jehož původní vstupy a okna narušila pozdější klenba vybíhající z úrovně podlahy. [6] Hradní palác měl nepochybně ještě jedno podlaží, které se připomíná jak zdmi, částečně zachovanými i v moderní zástavbě, tak dnes zazděným gotickým okénkem v západní stěně paláce. Severozápadní roh byl však několikrát zcela přestavěn (naposledy v 19. st.) a zásahy zcela překryly původní výstavbu 159 – jediný viditelný prvek původní stavební etapy je tak jen ostrý roh nejstarší palácové budovy, viditelný z nádvoří. [7] IV. 2. 3. Hradební zeď Hradní komplex byl obehnán mohutnou hradební zdí, chráněnou valem a hradebním příkopem částečně prohloubeným do skalního podloží. 160 Hradba dosahovala síly 2,5 m a výšky dnešního prvního patra zámku. Sledovala tvar nepravidelného čtyřstěnu, dodnes patrného v půdorysu objektu, který se zřejmě odvíjel od tvaru skalního podloží. Předpokládané opevněné předpolí postupně zaniklo, definitivně zřejmě při barokních úpravách zámeckých exteriérů. 161 Zeď vybíhala z jihozápadního rohu severní věže a vedla od ní kolmo směrem na západ, kde se po zhruba 10 m ostře zalamovala k jihu a pokračovala dalších 18 m. Poté se znovu zalomila, dalšími 13 m mířila k jihozápadu a po dalším zalomení na východ, kde navázala na budovu hradního paláce. V této části nelze její průběh doložit přesně, neboť původní základy narušila výstavba věže s průjezdem v 16. st., ale je pravděpodobné, že hradba probíhala částečně pod úrovní dnešního nádvoří a nebyla tak vysunuta k jihu jako dnešní jižní křídlo. 162
158
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 184. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 185sq. 160 MENCLOVÁ 1972a, 395; PEŘINA 2007a, 53; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 186. 161 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 208. 162 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 182sq. 159
- 24 -
IV. 2. 4. Další zástavba v hradním komplexu a hradní brána Krajířovská výstavba východního a západního křídla překryla všechny stopy po případné zástavbě, která se v raném středověku mohla v těchto místech nalézat. 163 Starší literatura kladla výstavbu východního křídla – dnes řazenou na počátek 16. st. – do nejranější hradní etapy164 a následně umisťovala hradní bránu do hradební zdi západně od velké severní věže. 165 Tato hypotéza byla vyvrácena stavebně-historickým průzkumem, který zjistil, že skalní podloží západně od věže nepravidelně klesá a ve skále není patrný žádný průraz, který by naznačoval existenci brány. Předpokládá proto vchod do hradu na upravené skalní plošině na opačné, východní straně severní věže. 166 I. Peřina klade otázku, zda je dnešní stav skalního podloží pod severním křídlem stejný jako v době středověku, ale sám se přiklání k variantě navržené stavebně-historickým průzkumem. 167 Na opačné straně nádvoří – tj. u západní hradby – se dá předpokládat nedochovaná zástavba, 168 jejíž všechny stopy však překryla pozdější krajířovská výstavba západního křídla. V tomto původním rozsahu zůstal hrad zřejmě zachován až do konce 15. st. – pokud snad došlo k dalším úpravám, nebyly zřejmě nijak rozlehlé, popřípadě je zcela zakryly úpravy mladší. 169 [11] IV. 3. První fáze pozdně gotické přestavby (po roce 1500) Na začátku 16. st. tehdejší majitelka Johanka Krajířová z Krajku hrad téměř zcela přestavěti kázala, čemuž mnohé znaky, letopočty, z kamene tesané podobizny nasvědčují. Spatřujeme je nad branou a na krásném gotickém balkónu v nádvoří, který před rokem 1822 dřevěnými chodbami s celým nádvořím spojen býval. 170 Velkou přestavbu rohozeckého hradu ve stylu pozdní vladislavské gotiky 171 zahájila Johanka z Krajku po roce 1500 172 (nejdéle po 1502, kdy se stala majitelkou objektu). 173 Nutnost 163
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 185. MENCLOVÁ 1972b, 462; ŠIMÁK 1909, 104. 165 MENCLOVÁ 1972b, 462. 166 BRYCH 2002, 96; WEISS/TREGL 2010b, 3; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 186, 203. 167 PEŘINA 2007a, 52. 168 DURDÍK 1999, 200. 169 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 187. 170 A.P.S. 1871, 95. 171 ANDĚL 1959, 34. 164
- 25 -
přestavby přinesla zřejmě potřeba vyrovnat se s měnící se funkcí středověkých hradů a s tím spojenou změnou ve společenském postavení a funkci šlechty, 174 popřípadě zvýšení reprezentativního charakteru stavby. 175 V neposlední řadě mohlo být žádoucí rozšíření obytné plochy hradu, aby tam mohl bydlet i Johančin bratr Konrád. 176 Johance se přisuzuje zejména výstavba východního křídla zámku a s ním spojené otočení orientace stavby směrem k Turnovu; zbývající změny se datují do druhé – konrádovské – fáze přestavby, která proběhla mezi lety 1513–1517. Přestavbu lze jako celek (obě fáze) zařadit do okruhu sasko-míšeňského vlivu 177 a uvést jako příklad spojení uměleckého programu Benedikta Rieda (kameníka pražské královské hutě mohla Johanka získat skrze svého druhého manžela Jana ze Šelmberka) 178 s odkazem A. Vestfálského. 179 Určitý vliv na ní mohla mít i tovačovská renesanční dílna, která se do severních Čech mohla dostat s Johančiným prvním manželem Janem Tovačovským z Cimburka. 180 Ohledně možných vlivů rané renesance však vyvstává řada otázek, kterými se podrobněji zabývá kapitola pátá. IV. 3. 1. Východní křídlo Východní křídlo mělo zřejmě původně (alespoň v první fázi výstavby) propojit hradní palác se severní věží. Nový palác byl poněkud zúžený a probíhal v rozsahu čtyř nestejně širokých, leč stejně dlouhých místností, které zasahovaly až do úrovně čelní (tj. severní) stěny východní věže. Dnes se tyto kdysi přízemní prostory nachází v úrovni suterénu a jejich jednotnost potvrzují stejně silné zdi a shodná délka. 181 Jediná prostora, která není stejně dlouhá jako ostatní, je právě poslední místnost, která západní stěnou navazuje na severní věž. Místnosti byly přístupné přímo z nádvoří trojicí schodů, které byly lemovány hrotitými okosenými pozdně gotickými portály. [8] Nejsevernější místnost byla přístupná jen ze sousední místnosti shodně tvarovaným portálem, který nese stejnou kamenickou značku jako nejsevernější ze tří nádvorních. 182 [9] [10] 172
PEŘINA 2007a, 56. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 187. 174 MENCLOVÁ 1972a, 362. 175 DURDÍK 1999, 201. 176 MENCLOVÁ 1972b, 462; ŠIMÁK 1909, 104. 177 MENCLOVÁ 1972b, 437; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 208. 178 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209. 179 MENCLOVÁ 1972b, 461. 180 PEŘINA 2007a, 61. 181 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 187sq. 182 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 188. 173
- 26 -
IV. 3. 2. Počátek výstavby jižní věže Stavba východního křídla překryla starý vstup do hradu a už za Johanky započala výstavba předsunuté jižní věže s průjezdem na úrovni původního terénu. [12] Dokládá to rozsáhlý sklepní prostor v dnešním suterénu věže, který zasahuje až pod úroveň nádvoří. 183 Johanka však před dokončením stavby zámek přenechala svému bratru Konrádovi a jižní věž byla dokončena až v roce 1516. 184 V souvislosti s původními stavebníky je třeba zmínit i kamennou desku nad portálem na jižní stěně věže, která nese heraldickou výzdobu a jejíž kamenický detail připomíná pražský okruh hutě Benedikta Rieda. 185 [13] Erby se zde nachází celkem tři, a veškerá bádání se shodují v tom, že jde o dva erby krajířovské a jeden šelmberský. 186 S jistotou lze však určit jen prostřední erb, který nese na zdrhnuté stuze jméno Johanky z Krajku; vlastníky dvou dalších erbů se snaží určit několik teorií. Tradičně bývají sporné erby připisovány Konrádovi z Krajku a Janu ze Šelmberka. 187 Brána však byla dostavěna až v roce 1517, kdy jediným vlastníkem hradu byl Konrád – Johanka žila v ústraní a Jan ze Šelmberka byl již téměř deset let po smrti. Jednotliví badatelé se s tímto faktem vyrovnávají buď kladením roku dostavění věže, či alespoň její části s erby, do starší doby, 188 popřípadě uvádějí, že erby vznikly dříve a byly použity na místě, které Konrád narušil v rámci přestavby. Z úcty k předchůdcům pak přenesl jejich erby na nové významné místo a připojil k nim erb vlastní. 189 Stranově převrácený krajířovský erb vzdává hold ostatním erbům a jeho zobrazení je v souladu s běžným způsobem heraldického zobrazení. Jedna teorie jej vykládá jako erb alianční, znázorňující sepětí Krajířů se Šelmberky. Přímo o alianční erb se však nejedná, protože erby se vzájemně nedotýkají, naopak jsou rozděleny erbem Johančiným. Mohlo by se však jednat o jednotlivé erby manžela a manželky, v kterémžto případě připadá v úvahu Konrádův syn Arnošt a jeho manželka Alena ze Šelmberka, 190 popřípadě samotný Konrád a jeho druhá žena, Veronika ze Šelmberka. 191 183
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 190. DURDÍK 1999, 200. 185 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209. 186 BRYCH 2002, 56; DURDÍK 1999, 20; MENCLOVÁ 1972b, 463; POCHE 1977, 474 ; WIRTH 1957, 232; PEŘINA 2007a, 57; WEISS/TREGL 2010b, 4sq. 187 ANDĚL 1984, 160; ANDĚL 1959, 34; KUDRNÁČ 1902, 8; PARÝS 1856–1857, 225; SEDLÁČEK 1997, 197; ŠIMÁK 1909, 106; VLČEK-ZAHRADNÍK 1989, 190. 188 RADOVI 1998, 77; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209. 189 WEISS/TREGL 2010b, 5. 190 WEISS/TREGL 2010b, 5; Teorie V. Tregla, ústně připustil J. Kuthan a M. Buben. O zobrazování aliančních znaků v Brandýse nad Labem hovoří NOVÁKOVÁ 2010, 86: „Kameník vytesal do pískovcových kvádrů pravé i 184
- 27 -
IV. 4. Druhá fáze pozdně gotické přestavby (ca. 1513–1517) Konrádovi, který převzal zámek po Johance v roce 1513, je připisováno zvýšení úrovně nádvoří, úpravy starého hradního paláce, dostavba jižní věže a vystavění nového západního křídla. [14] Druhá fáze pozdně gotické přestavby zřejmě proběhla mezi lety 1513–1517, ačkoli někteří badatelé ji kladou až do 20. let 16. st. 192 Řadí se do tzv. goticko-renesančního horizontu, 193 který se v případě Hrubého Rohozce vyznačuje především modernějšími polokruhovými portály. Z gotiky přetrvává sklípková klenba. Po ukončení přestavby se Hrubý Rohozec stává pozdně gotickým zámkem. 194 Je z něj čtyřkřídlá stavba se dvěma věžemi a kamenným prvním a druhým patrem obytných budov (případně hrázděným třetím patrem), zdobená, alespoň na východním křídle, omítkou se stromečkovým vzorem. 195 [16] IV. 4. 1. Zvýšení nádvoří a úpravy stávajících budov Možná už za Johanky, ale spíše až za konrádovské přestavby, došlo ke změně stavebního plánu a úroveň nádvoří byla zvýšena a zarovnána do výše 3 m. 196 Dosud přízemní prostory starého paláce a nového východního křídla, stejně jako základy věže, se ocitly v úrovni suterénu. Bylo nutné upravit stávající budovy tak, aby tyto prostory zůstaly přístupné. Do sklepních prostorů pod starým palácem byla skrze jeho západní zeď spuštěna dvě samostatná schodiště. Místnosti východního traktu byly zpřístupněny novou chodbou, do které se vstupovalo třetím, nově zřízeným schodištěm při severozápadním rohu starého paláce. Mladší dataci chodby dokládá polokruhový portál s okosením, kterým do ní toto schodiště, dnes již zazděné, ústilo. [17] Tento portál je identický s portálem, který ve třetím sklepě otvírá vstup do nově vyhloubeného sklepa. [9] Vyzdívka kolem tohoto sklípku, který
levé strany erby, zachycující ženskou linii p ánů ze Šelmberk a a z Cimburka. […] Předpokládá se, že soubor znaků na arkýři mohl vzniknout v období let 1500–1502. Soudí se, že mohl vzniknout v souvislosti s přípravami sňatku Adama z Cimburka s dcerou Jana ze Šelmberka…“ 191 NOVÁKOVÁ 2010, 94, 226. 192 PEŘINA 2007a, 59; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 192. 193 MENCLOVÁ 1972a, 461; PEŘINA 2007a, 62; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209sq. 194 Popřípadě pozdně gotickým hradem, a zámkem se stal až s renesanční přestavbou (DURDÍK 1999, 200; PEŘINA 2007a, 58). 195 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 192. Omítka byla objevena v rámci rozsáhlé opravy fasády v 70. letech minulého století a dnes je překryta. 196 BRYCH 2002, 56; DURDÍK 1999, 200; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 188.
- 28 -
sloužil v 17. st. jako lednice, je vsazena až pod klenbu místnosti, a musela tedy být dostavěna až později. 197 Do této stavební fáze se klade zřejmě i vyhloubení sklepa pod jižní částí starého hradního paláce a vyzdívky u jeho východní stěny. Dále sem spadá i dostavění příčky, otevřené širokým pasem, ve vedlejším severním traktu. 198 Chodbička, která spojuje sklepení starého paláce s komunikačním traktem paláce východního, je pak až z dob baroka.199 První patro starého paláce, dnešní samostatné mezipatro, nepřístupné přímo z nádvoří, bylo zřejmě již v druhé fázi krajířovské přestavby zaklenuto a do jižní stěny muselo být prolomeno nové pozdně gotické okno. 200 Tím pádem bylo zaslepeno staré schodiště v síle zdi, a je možné, že patra byla zpřístupněna pavlačemi – tomu by napovídaly zazděné vstupy ve východní zdi paláce 201 – popřípadě že do patra vedlo schodiště v severozápadním rohu paláce, které překryla pozdější empírová přestavba. 202 [6] K jihovýchodnímu rohu třetího podlaží starého paláce, které zůstalo od počátku nepochybně plochostropé, byl přistavěn obdélný arkýř, původně vysazený na dvou stupňovitě předsazovaných kamenných konzolách 203 a osvětlený ze tří stran (dnes jsou dvě okna zaslepena). Je zaklenutý drobnou sklípkovou klenbou o vzorci osmicípé hvězdice 204 a zřejmě se jednalo o malou gotickou kapli, která se na hradě nacházela (i když ne nutně v tomto místě) již od 90. let 14. st. 205 [18] Později byl arkýř nadstavený a podezděný do tvaru nárožního rizalitu 206 a dnes je součástí zvonice, která zasahuje až na půdu. Na půdě je také patrná hrázděná stěna, která je pozůstatkem čtvrtého podlaží krajířovské stavby. 207 IV. 4. 2. Dokončení výstavby jižní věže Zvýšením úrovně nádvoří se původně plánovaný průjezd ocitl pod zemí a byl rozdělen na dvě části. Severní byla překlenuta valenou kamennou klenbou, zatímco jižní zůstala nezaklenuta a
197
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 188sq. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 184. 199 PEŘINA 2007a, 54. 200 Je možné, že zaklenutí je ještě pozdější, renesanční, pro rozbor viz VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 189. 201 PEŘINA 2007a, 56; Pro srovnání s předpokládanými renesančními pavlačemi viz podkapitola 6.3.2. 202 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 189. 203 RADOVI 1998, 174. 204 RADOVI 1998, 77, 174; Radovi ji v českém prostředí připodobňují k rozlehlejší klenbě v předsíni v podvěží farního kostela v Chomutově z téže doby (1520). 205 SEDLÁČEK 1997, 199. 206 RADOVI 1998, 174. 207 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 190. 198
- 29 -
měla zřejmě sloužit pro protidesku padající brány, 208 případně se zde mohla nacházet hradní studna, která by byla zásobována potokem z jižní rokliny. 209 Později byl tento prostor zaklenut cihelnou renesanční klenbou a sloužil jako dvoupatrová hladomorna („vězení džbánové“), 210 kam byli vězni spouštěni vrchem skrz propust v podlaze průjezdu. 211 Tu tvořily zřejmě dřevěné fošny, 212 díra do hladomorny byla zakrytá zřejmě dřevěným poklopem. 213 Nadzemní část průjezdu byla z vnější i vnitřní strany opatřena portálem a na vnějším průčelí věže došlo k využití bohaté kamenické výzdoby, méně zdobně byl pojat portál uvnitř nádvoří. [19] [20] Kromě již zmíněné desky s erby byl portál zasazen do pravoúhlé vpadliny pro bývalý padací most, rámované renesančním rámem, přerušeném v rozích pouze kamennými hlavičkami vousatého starce a mladíka. Maska mladíka spočívá na krajířovském erbu, ale pro přiřazení ke konkrétnímu majiteli zámku neexistuje dost podkladů; existuje několik domněnek, například že se jedná o Johanku z Krajku a Jana ze Šelmberka, 214 povětšinou se však dosud publikovaná literatura drží anonymního popisu. Třetí hlavička, tentokrát zřejmě portrét mladé dívky, se nachází v nádvoří, na nejzápadnějším krakorci podpírajícím gotický balkon. [21] Místnost v prvním patře věže byla zaklenuta sklípkovou klenbou o vzorci čtyřcípé hvězdice s křížem ve vrcholu. 215 [22] T. Durdík se domnívá, že to poukazuje na přítomnost školeného saského mistra, 216 rozsáhlá studie o sklípkových klenbách M a O. Radových se přiklání spíše k vlivu slezsko-polské oblasti a královské pražské huti. 217 Místnost je přístupná pouze skrze bohatě zdobený pozdně gotický portál po kamenném balkonu, která vychází ze západního křídla a naznačuje, že obě stavby byly vztyčovány současně. [23] Druhé patro bylo také přístupné jen ze západního křídla. K portálu – vstupu – vedl zřejmě jen dřevěný či hrázděný ochoz, který zároveň spojoval druhé patro západního a východního 208
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 190. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 187. 210 ŠIMÁK 1909, 106; Hladomorna sloužila svému účelu zejména během 17. st. a na zdech se z této doby zachovaly nápisy, které jsou dodnes předmětem populárního i badatelského zájmu, viz HOŘENÍ 2012. 211 ANDĚL 1959, 34. 212 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 190; Je možné, že hrad byl místo studně zásobován vodou z cisterny v nádvoří, podobné cisterně ze 14. a 15. st. na nedalekém hradě Zbiroh. Pokud na původním hradě studna byla, nacházela se zřejmě na jižní straně hradu, možná přímo v již zmíněné roklině. 213 PARÝS 1856–1857, 225; ŠIMÁK 1909, 106. 214 NOVÁKOVÁ 2010, 87. 215 RADOVI 1998, 77, 174. 216 DURDÍK 1999, 201. 217 RADOVI 1998, 77: „Sklípková klenba […] připomíná sklípkové klenby jihočeské a pernštejnské, ale kamenická práce poprsnic i konzol pavlače a zejména portál z této pavlače do místnosti se sklípkovou klenbou s výrazně pozdně gotickou přetínanou profilací, která v reliéfu člení vysokou plochu nadpraží, ukončeného profilovanou římsou, nasvědčuje, že jde o dílo, které se slohově váže spíše k přilehlé oblasti slezsko-polské a v němž lze tušit též vliv královské huti pražské.“ 209
- 30 -
křídla. Za Krajířů měla věž zřejmě ještě další tři patra, ta však byla přístupná jen dřevěnými žebříky a všechny stopy po nich překryla empírová přestavba. 218 Věž, se stranami o ca. 7 m a se zdmi širokými 180 cm219 byla dokončena v roce 1516 220 a měla zřejmě sloužit zejména reprezentativní funkci. 221 IV. 4. 3. Západní křídlo Západní část středověkého hradního komplexu, zaklesnutá mezi téměř kolmá ramena hradební zdi, představovala pro stavbu dalšího křídla velmi příhodné místo. Dá se předpokládat, že se na místě pozdějšího konrádovského křídla nacházela zástavba již ve středověku; 222 každopádně byla k hradební zdi na daném místě přistavena mezi lety 1513 a 1517 nová budova, vysoká zřejmě jen jedno patro (popřípadě jedno kamenné patro a jedno hrázděné), a určená místnostem fraucimoru. 223 [14] Půdorys křídla určila hradební zeď. V přízemí se nacházely tři nevelké, pravidelné místnosti se dvěma malý mi k omorami p o stranách, k teré se otv íraly d o n ádvoří malými okénky s okosením. Místo vchodu je nejisté, neboť jej překryla pozdější přestavba, a sklepy pod západním křídlem jsou až pozdějšího data. Skalnatý terén se zde blížil povrchu, proto nebylo původní pozdně gotické křídlo podsklepeno.
218
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 191. MENCLOVÁ 1972b, 462; Přesné míry uvádí ŠIMÁK 1909, 106: Rozměry 7,15×7,65 m, boky vystupují z líce jižního křídla na jihu o 5,40 m a na severu o 4,20m. 220 DURDÍK 1999, 200. 221 MENCLOVÁ 1972b, 461; Srovnává s branou na Švihově či na Blatné. 222 DURDÍK 1999, 200. 223 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 192. 219
- 31 -
V / MOŽNÝ
VLIV TOVAČOVSKÉ RANÉ RENESANCE NA DRUHOU FÁZI KRAJÍŘOVSKÉ
PŘESTAVBY
Přestože se známky rané renesance objevují na několika místech v českých zemích již na konci 15. st., převážná část země přijímá nový sloh až od druhé čtvrtiny století následujícího. Na Hrubém Rohozci se však v už letech 1513–1517 objevují v jinak pozdně goticky cítěné přestavbě renesanční prvky v překvapivém množství a nabízí se otázka, co je příčinou tohoto ojedinělého fenoménu. Raná renesance mohla na rohozecký zámek přijít ze dvou směrů – z moravského Tovačova, se kterým byla spjata iniciátorka první fáze krajířovské přestavby, Johanka z Krajku, nebo z pražské (riedovské) dvorní huti, odkud mohli Krajířové získat kameníka skrze spřízněný rod Šelmberků. Dosud publikovaná literatura se přiklání k názoru, že v případě rohozecké přestavby jde o spojení uměleckého programu B. Rieda s odkazem A. Vestfálského 224 (tj. vliv Prahy), a i když byla varianta tovačovského vlivu přes Jana a Ctibora Tovačovské z Cimburka také naznačena, 225 podrobný rozbor této hypotézy dosud chybí. Tato kapitola si klade za cíl přispět k problematice vztahu moravské huti a rané renesance severních Čech rozborem architektonických prvků, které se dochovaly na krajířovských přestavbách na Boleslavsku, a jejich srovnáním s renesančními prvky tovačovského zámku. Kromě Hrubého Rohozce došlo ve stejném časovém rozmezí (od počátku pronikání renesance do českých zemí v 90. letech 15. st. po dokončení rohozecké přestavby v roce 1517) i k přestavbě zámku v Brandýse nad Labem a k úpravám mladoboleslavského hradu. Spojení těchto tří objektů je možné na základě stejných stavebníků, Johanky a jejích příbuzných, a také díky studii manželů Radových o sklípkových klenbách, která na základě srovnání arkýře a gotických kružeb nacházejících se na brandýském a rohozeckém zámku předpokládá, že se na těchto dvou přestavbách podílela stejná kamenická huť. 226 Dosavadní bádání se k variantě tovačovského vlivu staví skepticky, dosud však chybí stať, která by shrnula existující podklady a pokusila se o jejich interpretaci, ať už by tato interpretace v konečné fázi tovačovskou teorii potvrdila, či vyvrátila. V každém případě by však případné objasnění vztahu mezi Tovačovem a Boleslavskem bylo zajímavým příspěvkem k poznání rozšíření rané renesance v Čechách. 224
MENCLOVÁ 1972b, 461; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209. PEŘINA 2007a, 61; Velice obecně se k této možnosti vyjadřuje také J. Koller: „Nepatrné spojení mezi Čechami a Moravou dělo se především zásluhou rodů vlastnících zámky v Čechách i na Moravě, při jejichž přestavbách byly zaměstnáni titíž umělci.“ (KOLLER 1950, 123). 226 RADOVI 1998, 77. 225
- 32 -
V. 1. Počátky renesance v českých zemích. Praha a Tovačov V českých zemích se renesance začíná objevovat v posledním desetiletí 15. st. a Praha je po uherském Budíně jedním z prvních zaalpských měst, kde se, snad vlivem urbinské rezidence, začíná uplatňovat renesanční tvarosloví. 227 V královském městě pracuje stavitel Benedikt Ried, jehož Ludvíkovo křídlo je první renesanční budovou ve střední Evropě [25] a který později propůjčuje své služby i šlechticům na českých zámcích (doložená je jeho aktivita například při přestavbě zámku v Blatné). Ve stejné době vznikají na opačném konci českých zemí, v moravských městech Tovačov a Moravská Třebová, stavby, které, ač jsou jako celek chápány ještě pozdně goticky, oplývají řadou renesančních architektonických prvků. Obě stavby jsou příkladem dichotomie, která provází severské renesanční stavby hluboko do 16. st. a která obsahuje připojování renesančních článků na gotická jádra staveb bez upravení její celkové tektoniky; 228 taková stavba se pak ocitá v tzv. „goticko-renesančním horizontu“. Z těchto dvou raných moravských center je pro rohozecký zámek významný Tovačov, jehož přestavbu inicioval Ctibor Tovačovský z Cimburka, zřejmě za pomoci uherských kameníků pracujících na stavbě letohrádku v Nyéku. 229 [26] Nejznámějším raně renesančním prvkem z Tovačova je portál velké tovačovské věže s průčelním nápisem datujícím věž do roku 1492, [27] dále pak méně zdobný portál průjezdu věže do nádvoří, nad kterým se nachází heraldická deska, [28] a torzo renesančního medailonů zpodobňujícího nejspíše Ctiborovu ženu, Elišku z Melic. [29] Přestavby odkryly původní renesanční pravoúhlá okna s renesanční profilací, dělená vnitřním křížem. Při srovnávání staveb spadajících do časového období rané renesance existuje jen omezené množství architektonických prvků, ze kterých je možno vycházet. Většinou se jedná o portály a ostění oken, a srovnání v této kapitole je založeno na vzájemném vztahu právě těchto stavebních článků. Okna a portály zámků přestavěných Krajíři z Krajku jsou srovnávány s dílem B. Rieda (kromě Ludvíkova křídla i s portálem jezdeckých schodů a s portálem při vstupu do kanceláře zemských desek na Pražském Hradě) [31] a s renesančními prvky tovačovského zámku.
227
KRČÁLOVÁ 1989, 6. HOLÁSKOVÁ 2009, 18. 229 HOLÁSKOVÁ 2009, 14 (podle ŠAMÁNKOVÁ 1961, 10–12), 19. 228
- 33 -
V. 2. Dochované architektonické prvky krajířovských přestaveb Vliv Moravy je možný nejdříve v 90. letech 14. st., kdy byl přestavěn samotný tovačovský zámek. V té době spravuje Ctibor Tovačovský z Cimburka (ač povětšinou v zastoupení hejtmana) po smrti svého bratra boleslavské panství za ještě nezletilého synovce Adama. Sám umírá v roce 1494 a cimburské dědictví přechází do rukou Adamovy matky Johanky z Krajku, alespoň dokud Adam nezíská v roce 1496 zvláštní královskou listinou zletilost. Kolem roku 1500 se Johanka vdává za Jana ze Šelmberka a snad právě v těchto letech dochází k rozsáhlé přestavbě zámku v Brandýse. [32] V roce 1502 umírá Adam z Cimburka a Johanka ještě chvíli drží celé cimburské panství, jak moravské, tak severočeské – moravskou část, včetně Tovačova, však už v roce 1503 prodává Pernštejnům. 230 Do prvního desetiletí 16. st. se datuje i přestavba hradu v Mladé Boleslavi, [33] první fáze přestavby Hrubého Rohozce, a šelmberská přestavba hradu Kost, která je s krajířovskými stavbami částečně provázána. Jan ze Šelmberka umírá v roce 1508. Druhá fáze rohozecké přestavby probíhá v letech 1513–1517, poté co Johanka veškerý krajířovský majetek podstupuje svému bratru Konrádovi z Krajku. V. 2. 1. Hrubý Rohozec Na rohozeckém zámku se dochované raně renesanční (resp. goticko-renesanční) 231 detaily datují až do druhé fáze krajířovské přestavby. Podrobným popisem této části zámecké historie, důvody vedoucími k přestavbě a konečnou podobou zámku z roku 1517 se podrobně zabývá druhá kapitola této práce, proto se zde nachází jen výčet dochovaných prvků. Dva polokruhové kamenné portály s okosenou vnitřní hranou jsou zasazeny do vstupů v zámeckých sklepích; [9] [17] další dva portály pak lemují z každé strany průjezd v jižní věži. Vstupní portál má profilované ostění, v dolní části okosené, předsazené před vlastní polokruhový vstup. [19] V horních rozích jej zdobí dvě kamenné hlavičky, vlevo hlava mladíka spočívající na krajířovském erbu, vpravo hlava vousatého starce. [21] Přímo na portál nasedá kamenná deska rámovaná vystupujícími římsami, ve které se nachází tři obdélné kamenné rámy s erby. Ve středním poli, o něco vyvýšeném, je erb krajířovské, na pokos půlený a ovinutý nápisovou páskou s čitelným nápisem Johanka z krayku, vlevo se nachází 230 231
VOREL 1995, 93. MENCLOVÁ 1972a, 461; PEŘINA 2007b, 291; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 209sq.
- 34 -
další krajířovský erb, šikmo půlený, s kolčí korunovanou helmou s pery a s vlajícími přikryvadly. V pravém poli se nachází šelmberský erb se sviní hlavou. [13] Přímo na horní stěnu desky dosedá ostění pravoúhlého okna v úrovni prvního patra, které má uvnitř kamenný kříž a je zdobeno profilací vytvářející obdélné a čtvercové plochy. Nádvorní stranu věže prolamuje polokruhový portál s podobnou profilací jako portál vnější, nicméně již nezasazen do čtverhranného rámu. [20] Do poloviny nádvoří fasády zasahuje na vnitřní straně jižního křídla gotický balkon vysazený na krakorcích, který spojuje západní křídlo s prostorami věže skrze pravoúhlý portál lemovaný trojitou profilací vybíhající do ostře zalomeného oslího hřbetu. Nejvýchodnější krakorec je zdoben kamennou ženskou hlavičkou s datem 1516, nad kterou se zachovala kamenická značka. Výzdoba balkonu se uplatňuje v sedmi lichých kružbách (polovina osmé byla zastavěna empírovým šnekovým schodištěm) a v panelu s krajířovském erbem. Zatímco západní část balkonu je ještě zdobena gotickými rotujícími plameny, ve výzdobě východní části lze rozeznat již pronikající vliv renesančního dekoru.232 [23] V. 2. 2. Brandýs nad Labem Zámek v Brandýse nad Labem získal roku 1468 společně s michalovickým dědictvím Jan Tovačovský z Cimburka. Zahájil zde rozsáhlou stavební přestavbu, která změnila v průběhu poslední třetiny 15. st. středověký hrádek na pozdně gotický hrad se zaklenutými sály a ve které pokračovala po jeho smrti Johanka z Krajku společně se svým synem a druhým manželem, Janem ze Šelmberka. Přestavba je datována před rok 1508, i když byla zřejmě dokončena již kolem roku 1502. K původnímu torzu ze 14. st., které tvořila západní věž a severní křídlo dnešního zámku, bylo v pozdní gotice přistavěno křídlo východní. Samotná stará věž byla během krajířovské přestavby upravena a bylo v ní vybudováno okno zdobené erby zakladatelů; jedna z místností ve druhém patře byla pak zaklenuta křížovou klenbou se svorníkem, na kterém byl vyobrazen cimburský znak. 233 Na vnější fasádě severního křídla se nachází goticko-renesanční arkýř na čtyřech krakorcích, který je z velké části vyplněn čtverhranným oknem. Prostor mezi spodním krajem okna a krakorci je vyplněn profilovanou geometrickou výzdobou, po stranách okna se pak nachází svislá řada erbů, doplněná na horním konci tesanými výjevy zpodobňující ptactvo a 232 233
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 210. NOVÁKOVÁ 2010, 86; SEDLÁČEK 1998, 154.
- 35 -
zvěř. Erby zachycují ženskou linii rodokmenu pánů ze Šelmberka a z Cimburka a výzdoba arkýře mohla snad vzniknout v souvislosti s připravovanou svatbou Adama z Cimburka s dcerou Jana ze Šelmberka, která se měla v Brandýse konat.234 [35] Další okno ze stejného časového horizontu se nachází nalevo od arkýře. Je rámované dvojitou profilovanou římsou a v nadpraží zdobené šelmberským a krajířovským erbem, kterým se po stranách vine stuha. Pravděpodobně se jedná o erby alianční, protože jsou obráceny k sobě a vnitřní stranou se dotýkají. [36] Třetí okno se nachází na východní straně zámku. Je dělené dvojitým kamenným křížem a rámované čtverhrannou profilovanou římsou, na jejíchž spodních rozích se opět nachází šelmberský a krajířovský erb. V horních rozích jsou erby doplněny dvěma rozvilinami stejné velikosti. [37] Zajímavým znakem, zřejmě však ještě z tovačovské přestavby na konci 14. st., je pak vstupní brána do zámeckého areálu, která leží přesně v ose bývalého brodu 235 a je osazena hrotitým portálem zdobeném pozdější římsou ve tvaru cimbuří. [38] V. 2. 3. Mladá Boleslav Mladoboleslavský hrad se neřadí k příliš probádaným objektům, a zejména jeho středověké a raně gotické podobě bylo dosud věnováno jen málo pozornosti. V časovém úseku vymezeném v úvodu této kapitoly došlo k přestavbě pod záštitou Johanky z Krajku a Jana ze Šelmberka, kteří navazovali na rozsáhlé přestavby započaté ke konci 16. st. Janem Tovačovským z Cimburka. Došlo k novostavbě jihozápadního palácového křídla a dvou přilehlých věží, v areálu hradu byla vystavěna také budova tzv. purkrabství. Jihozápadní palác byl osvětlen velkými pravoúhlými renesančními okny, která považuje T. Durdík za téměř totožná s okny Ludvíkova křídla. 236
234
NOVÁKOVÁ 2010, 86. DURDÍK 1999, 82. 236 DURDÍK 1999, 364. 235
- 36 -
V. 3. Srovnání Jak už bylo naznačeno v úvodu této kapitoly, jednotlivé objekty lze srovnat zejména skrze tvar oken a portálů. Přispět by mohlo i srovnání kamenických značek, z této doby však byla objevena jen jediná, na krakorci rohozeckého gotického balkonu. [21]
V. 3. 1. Portály Vstupní portál na Hrubém Rohozci je tvořen, obdobně jako portál velké věže tovačovské, z půlkruhového vstupu zasazeného do čtverhranného rámu. [19] [27] Oba se nacházejí na reprezentačním místě, kde nad nimi spočívala erbovní deska (tovačovská byla později přesunuta do nádvoří) 237 a vnější zeď obou věží byla nad branou prolomena čtverhranným oknem. Je otázkou, jak by bývalá erbovní deska změnila vzhled průčelí tovačovské věže, ale zdá se, že zatímco na Hrubém Rohozci tvoří kamenická výzdoba portálu, erbovní desky a okna jednotný celek, koncipovaný tak, aby se vzájemně esteticky doplňoval, na Tovačově stojí portál sám o sobě. Má antikizující výzdobu odkazující se, podobně jako portál jezdeckého schodiště Pražského Hradu, [31] vědomě na italský renesanční původ; u Hrubého Rohozce sloupy s korintskými hlavicemi nenajdeme a renesanční tvarosloví se v něm promítá jen v obdélných a čtvercových plochách tvořených profilovanou ústupkovou římsou rámující celý portál. Téměř se zdá, jako by se vliv rané renesance dostal do severních Čech v jakési zjednodušené podobě, kdy kameník pracující na rohozecké přestavbě nečerpal z autopsie pravého renesančního portálu, ale měl k dispozici pouze nezdobené tvary, zamýšlené například pro ostění oken a reprezentované nejvíce ze všeho pravoúhlou profilovanou římsou. Z těchto základních tvarů, spojených s renesanční představou půlkruhového portálu, pak vznikla rohozecká brána, jejíž půlkruhový vjezd je téměř totožný se zcela nereprezentativními portálky v zámeckých sklepech. Na rozdíl od nich je však zapuštěný do vpadliny na padací most, kterou se kameník pokusil modernizovat dodáním profilované římsy. Římsa má dekorativní funkci i na portálu v nádvorní straně, který je, stejně jako v případě Tovačova, zaklenutý půlkruhovým obloukem. [20] [28] Zatímco je však tovačovský portál bosovaný a v dolní části jej utváří pravoúhlé nárožní kameny, rohozecký setrvává u jednoduchého ústupkového profilovaného orámování. Renesanční motiv zde zůstal jen ve
237
HOLÁSKOVÁ 2009, 17.
- 37 -
funkci rámu, po inovativním využití (např. tordované sloupy portálu před kanceláří zemských desek na Pražském Hradě) není ani stopy. [31] Na brandýském zámku a na Mladé Boleslavi se portály, které by se datovaly do stejné doby, nedochovaly.
V. 3. 2. Okna a kamenická výzdoba Čtverhranná raně renesanční okna, ať už uvnitř dělena kamenným křížem, či ne, se dochovala na všech zmíněných objektech. V případě Hrubého Rohozce [19] a Mladé Boleslavi se jedná o jednoduchá kamenná ostění zdobená profilovanou římsou, upomínající na okna Ludvíkova křídla. V Tovačově se na dochovaném okně nad portálem velké věže objevuje kromě římsy i malý erb, [27] podobně jako v případě Brandýsa nad Labem, kde se na všech reprezentativněji provedených oknech vyskytují erby šelmberské a krajířské. [35] [36] [37] Domnívám se, že vypodobnění erbů na již renesančních okenních rámech je silně gotizujícím prvkem. Jak alianční erby a rodokmen na oknech a arkýři v Brandýse nad Labem, tak erb v Tovačově jsou symbolem majitele (popř. majitelů) zámku a dají se připodobnit k anonymním hlavičkám na rohozeckém vstupním portálu, pod kterými se také musí nacházet erb, aby pozorovatel poznal, o koho se jedná. [21] Oproti tovačovskému medailonu Elišky z Melic, který má již určité portrétní tendence po vzoru portrétu Matyáše Korvína a Beatrice Aragonské, se v případě ostatních zámků jedná o krok zpět. [29] [30] Na všech zmíněných oknech tedy zůstává renesančním jen jejich tvar – opět upomínající na Ludvíkovo křídlo, ačkoli jen v té nejjednodušší podobě. V. 4. Závěr Rozbor skrovného materiálu, který se na zámcích přestavěných Johankou z Krajku a jejími příbuznými dochoval, naznačuje, že raná renesance pronikala do severních Čech spíše z Prahy. Ačkoli byla Johanka s tovačovským panstvím v kontaktu, její vlastní stavební aktivita inklinuje k pozdní gotice, do které pronikla pouze čtverhranná renesanční okna bez jednoznačných vazeb na antický či italský vzor. Pokud by vliv spěl přímo z Tovačova, domnívám se, že by se na severočeských zámcích objevovaly ve větší míře antikizující motivy, např. sloupy s antickými hlavicemi. Hypotézu pražského vlivu podporuje kromě srovnání formálních prvků také vliv, kterého požíval Jan z Šelmberka, Johančin druhý manžel, coby nejvyšší kancléř a nejvyšší komoří na - 38 -
pražském dvoře. Šelmberkovi by jistě nečinilo potíže získat pro vlastní přestavby kameníka z Pražského Hradu, a T. Durdík dokonce uvažuje nad tím, že stavitelem mladoboleslavského hradu byl sám Benedikt Ried. 238 Vzhledem k tomu, že vztahy mezi Krajíři a Šelmberky neustaly ani po Janově smrti v roce 1508, kameník z pražského okruhu by se mohl účastnit i přestavby Hrubého Rohozce iniciované Konrádem v roce 1513. Tuto hypotézu podporuje již zmíněná studie manželů Radových, kteří předpokládají na základě podobného tvaru dochovaných kružeb stejnou kamenickou huť na šelmberské přestavbě hradu Kost, Konrádových úpravách Hrubého Rohozce, a také na přestavbě zámku v Brandýse. 239 Pro potvrzení těchto závěrů a hlubšího proniknutí do způsobu, jak se vliv pražské hutě šířil do severních Čech, by bylo do budoucna vhodné srovnat přestavby na krajířovských objektech s přestavbami, které probíhaly ve stejné době (od konce 15. st. do 20. let 16. st.) v nejbližším okolí Hrubého Rohozce. Tato část výzkumu se však už definitivně vymyká formátu bakalářské práce.
238 239
DURDÍK 1999, 364. RADOVI 1998, 77.
- 39 -
VI / ROHOZEC A VARTEMBERKOVÉ. RENESANČNÍ ÚPRAVY V 17. ST. Vartemberská přestavba Hrubého Rohozce proběhla na samém počátku 17. st. a na dlouhou dobu se ocitla ve stínu ostatní zámecké stavební historie – první důsledný popis a model renesančního zámku přináší až stavebně-historický průzkum z roku 1989. 240 Vzácnost předchozích zmínek je možno odůvodnit několika způsoby. Do roku 1989 je literatura, která se Hrubým Rohozcem zabývá podrobně, z velké části dílem castellologů 241 a historiků. 242 Renesanční přestavba však není příliš dobře historicky zdokumentovaná, a v 17. st. se také již nejedná o hrad, čímž tento typ badatelů ztrácí o objekt zájem. Nedostatečné zpracování renesanční přestavby je možné spojit i s všeobecným opomíjením české renesance dějinami umění 20. st., popřípadě s prostým faktem, že vartemberská přestavba není, na rozdíl od přestavby krajířovské, ojedinělým úkazem představujícím nevysvětlitelný vliv nového stylového období na stavbu, která by podle všech předpokladů měla mít ještě znaky období předchozího. Tato kapitola popisuje renesanční etapu stavební historie zámku podle nejnovějších pramenů a literatury, přesto je však zřejmé, že ke kvalitnějšímu zpracování tohoto období je třeba dalšího bádání. Velký přínos by mohl mít důsledný archivní výzkum, popřípadě, jak ukázal dendrochronologický průzkum z roku
2010,
využití
moderních vědeckých
výzkumných metod.
VI. 1. Renesance v okolí Hrubého Rohozce Co se týče širšího kontextu vartemberské přestavby, v době renesance docházelo v okolí Hrubého Rohozce k rozsáhlé stavební aktivitě. K prvním renesančním úpravám dochází ve 20. letech 16. st. na hradě Kost (po 1524),243 další přestavby pak probíhají v 50. a 60. letech 16. st. (Zákupy, Brandýs nad Labem, Grabštejn). 244 Na konci 80. let a v letech 90. lze jmenovat významné renesanční přestavby např. na zámcích Frýdlant, Houska a Benátky nad Jizerou, 245 po 1579 se připomínají vartemberské výstavby zámku Zahrádky 246 a panského
240
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989. MENCLOVÁ 1972a; MENCLOVÁ 1972b. 242 HEBER 1845; SEDLÁČEK 1997; ŠIMÁK 1909. 243 DURDÍK 1999, 273. 244 VLČEK 2006, 257, 129, 150sq. 245 DURDÍK 1999, 170; VLČEK 2006, 126, 149sq. 246 VLČEK 2006, 256. 241
- 40 -
domu v Doksech. Pozdně renesanční přestavby jsou vzácnější, na přelomu 16. a 17. st. vzniká v této oblasti jen zámek v Mnichově Hradišti, 247 jehož dnešní podoba je barokní. Oproti běžné venkovské zámecké architektuře je Hrubý Rohozec opět řazen spíše do oblasti vlivu pražského dvorského okruhu. 248 Díky neobvyklé arkádové lodžii je připodobňován k několika málo zámkům tohoto typu, které se v českých zemích objevují již na počátku 17. st., např. k trčkovskému zámku ve Vlašimi, [39] na kterém architekt z dvorského okruhu zřejmě pracoval, či k zámku v Moravské Třebové, jehož renesanční arkáda však vznikla až o deset let později. 249 [40] Najdou se i srovnání s manýristickými stavbami – s bývalým zámkem v Ahníkově, [41] ačkoli ten měl pouze jeden oblouk arkády, a se smiřickým zámkem v Jičíně, na jehož arkádě byly polosloupy nahrazeny pilastry. 250 [42] VI. 2. Pozdně renesanční přestavba v době Karla z Vartemberka (první desetiletí 17. st.) Nejranější známky renesance se na rohozeckém zámku objevují na počátku 16. st. a jedná se o již zmíněné prvky goticko-renesančního horizontu, jejichž rozboru byla věnována předchozí kapitola. V průběhu 16. st. k dalším přestavbám nedochází, a co se týče přestavby pozdně renesanční, dosavadní bádání ji kladou do prvního desetiletí 17. st. Historicky je datace přestavby podložena zápisem pořízeným těsně před smrtí Karla z Vartemberka v roce 1613, ve kterém se praví, že „otec náš před smrtí svou nemalý díl vnově pospraviti ráčil“. 251 Karel sídlil na Rohozci od roku 1593, kdy mu po vleklých sporech s bratry zámek i s panstvím připadl, do roku 1613, kdy umírá a odkazuje majetek svým synům, Janu Jiřímu a Otovi Jindřichovi. Ačkoli je obtížné rozlišit u vartemberské přestavby jednotlivé stavební fáze, je pravděpodobné, že část zámku byla přestavěna až za Jana Jiřího a poslední úpravy byly provedeny již za prvních Desfoursů. Přestavba se nejvýrazněji projevila úpravami západního křídla, přistavením třípatrové arkádové lodžie k nádvorní straně severního křídla a zvýšením krovu. Zámek byl také navýšen o další patro a vnější fasáda byla nově omítnuta a pokryta psaníčkovým sgrafitem, 252 které bylo snad překryto tmavě červenou barokní omítkou již v poslední čtvrtině 17. st. 253 Z
247
VLČEK 2006, 195. VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 210. 249 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 210. 250 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 210sq. 251 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 192. 252 WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7. 253 WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 8. 248
- 41 -
fotografií z opravy zámku ze 70. let 20. st. je vidět výzdoba vnější fasády východního křídla, do dnešní doby se sgrafita však dochovala jen na zakrytém komínu v podkroví. [16] VI. 2. 1. Západní křídlo Přestavba byla zřejmě zahájena v západním křídle, snad proto, že ze všech obytných prostor zámku poskytovalo nejmenší komfort užívání. 254 Původní pozdně gotická okénka v přízemí byla zazděna a na jejich místě byla proražena série tří vstupů, které byly opatřeny bosovanými kamennými portály s nadsvětlíky. [43] V protější stěně křídla, tedy v bývalé hradební zdi, byla na ose původních gotických místností proražena nová okna, 255 která byla osazena sdruženými ostěními z bosovaných kvádrů. [44] Přízemní místnosti byly zaklenuty křížovými klenbami se zřetelně vytaženými hřebínky na hranách a klenby byly vyneseny na koutové pilířky. 256 [45] V prvním patře byla sdružená okna prolomena bez ohledu na původní dispozice gotických místností. Obě fasády tak získaly pravidelný rytmus, vnější za cenu jednoho slepého okna. [14] Z nádvorní strany byla fasáda rozčleněna sedmi okenními osami, z nichž nejjižnější později překryla výstavba empírového šnekového schodiště v jihozápadním rohu nádvoří. 257 Předpokládané druhé gotické hrázděné patro bylo v této době zrušeno a nahrazeno novým, kamenným, které se přizpůsobilo podobě nižších podlaží. 258 Krov západního křídla je však sestaven z trámů, které byly pokáceny až v letech 1605–1606, 259 proto je možné, že k navýšení západního křídla došlo až později (dosud zmíněné přestavby se zřejmě odehrávaly okolo roku 1600). VI. 2. 2. Severní křídlo a arkádová lodžie Severní zámecké křídlo, které bylo dosud tvořeno částí velké severní věže a částí východního křídla, které vybudovala Johanka z Krajku, bylo novou přístavbou vyrovnáno do pravidelného útvaru 260 (viz příloha XI. 3.: Stavební plány Hrubého Rohozce). Přístavba zaplnila bývalé 254
PEŘINA 2007b, 291. KUČA 2008, 746; PEŘINA 2007a, 62; VLČEK 2006, 160. 256 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 193. 257 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 193sq. 258 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 194. 259 KYNCL 2010. 260 PEŘINA 2007a, 58. 255
- 42 -
předhradí severně od hradební zdi a kromě severní zámecké fronty vyrovnala i frontu západní, které přidala symetrické zalomení. [14] [15] Dosahovala výše druhého patra, původní dispozice horních dvou pater však byly narušeny přestavbami v 19. st. – byla snesena klenba a místnosti byly rozděleny příčkami. V přízemí této nové přístavby se dochovala místnost s polokruhově valenou renesanční klenbou se dvěma páry styčných lunetových výsečí a vchodem osazeným renesančním portálem. [46] [47] Starší literatura ji klade buď do jedné ze dvou fází krajířovské přestavby, 261 či do 16. st.,262 podle výsledků stavebně-historického průzkumu je však tato část zámku novější. Do místnosti byla prolomena tři sdružená okna, dvě ve stěně severní, jedno ve stěně západní – to si jako jediné zachovalo dodnes původní kamenné bosované ostění. 263 K nádvorní fasádě severního křídla byla přistavěna lodžie, která spojovala východní křídlo se západním a svým nepravidelným (lichoběžným až kónickým) půdorysem zpravidelňovala půdorys nádvoří. Do dvora se otevírala v každém ze tří podlaží třemi arkádami. 264 [48] Arkády v prvním a druhém patře byly později (ať už během empírové přestavby, 265 či již na konci 17. st.)266 zazděny a nahrazeny sdruženými okny. V nezměněné podobě se zachovala jen arkádová řada v přízemí, v prvním a v druhém patře jsou však obrysy arkádových oblouků při pohledu z vnitřní strany chodeb dodnes patrné. [49] Přízemní podlaží arkády bylo podklenuto valenou klenbou s lunetovými výsečemi svedenými do konzol, dnes na východní straně částečně narušenou pozdější výstavbou empírového schodiště. [50] Podobně byly arkádové chodby zaklenuty i v prvním a druhém patře, zde se však kromě malé části klenby a patek, oddělujících polokruhový oblouk arkády, nic nedochovalo. 267 Při pohledu z nádvoří byly archivolty otevřených pilířových arkád odděleny patkami a mezi jednotlivými arkádami se nacházely předsazené polosloupy tesané z kamene. 268 Ve vrcholu archivolty se pak nacházel klenák, doplněný na vnější straně dvakrát stočenou volutovou konzolou nesoucí kladí. 269
261
MENCLOVÁ 1972b, 462; WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7. POCHE, 474; WIRTH, 232. 263 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 194. 264 KUČA 2008, 746; MENCLOVÁ 1972b, 462; ŠIMÁK 1909, 105; WEISS/TREGL 2010a, 6, 7; VLČEK 2006, 160; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 195; WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7; WIRTH, 232. 265 WEISS/TREGL 2010a, 6. 266 POCHE, 474; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 200. 267 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 195. 268 WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7. 269 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 195. 262
- 43 -
Je možné, že na arkády prvního, možná i druhého patra270 navazovaly dřevěné pavlače, 271 které arkádovou lodžii spojovaly s balkony přidruženými v prvním a v druhém patře k jižnímu křídlu. 272 Dřevěné pavlače však zmiňují jen nepříliš spolehlivé zdroje, a ač je pravděpodobné, že balkon druhého patra byl s protějším křídlem zámku opravdu propojen, existence ostatních pavlačí zůstává spornou. I. Peřina předkládá hypotézu, že pavlače přidružené ke starému paláci mohly být součástí již druhé fáze krajířovské přestavby, 273 a pokud by tomu tak bylo, při renesanční přestavbě mohly být propojeny s arkádovou lodžií. Všechny stopy však překryla pozdější empírová přestavba. V prostorách dnešního severního křídla se nachází schodiště procházející všemi třemi zámeckými podlažími a zasahující až na půdu. Je z první poloviny 19. st., a vyvstává otázka, kde se nacházelo schodiště předtím. Autoři stavebně-historického průzkumu předkládají teorii, že renesanční schodiště nebylo příliš vzdálené schodišti dnešnímu. Soudě podle nezměněných renesančních kleneb přístavby v severním křídle zámku a nových, barokních kleneb severní věže je pravděpodobné, že se schodiště nacházelo právě v prostorách staré věže, která po renesanční přestavbě sahala do výše dvou pater v mase severního křídla. Schodiště by tak bylo situováno na samý střed arkádové chodby a přízemní vstup by se nacházel v místě dnešního průjezdu do zahrady. Je možné, že právě tento vstup byl osazen stejným bosovaným portálem, jaké se nachází na vstupech do západního křídla, a tento portál byl snad při pozdější empírové přestavbě přesunut do severního traktu sklepa pod starým palácem, kde se nachází dodnes. 274 [51] VI. 2. 3. Nádvoří a jižní věž Terén nádvoří se na rozdíl od dnešní doby svažoval severním směrem. U jižního křídla odpovídala zřejmě úroveň tehdejšího nádvoří úrovni dnešního, na severní straně se nacházela o něco níže – zřejmě byla stejně vysoko jako podlahy ve východním a západním křídle. Pod arkádami byl terén vyvýšen a vstupovalo se na něj po několika kamenných schůdcích. 275 Je možné, že v této době byla jižní věž navýšena do šestipatrové podoby – o nejvyšší patro byla zřejmě snížena během empírové přestavby. Zvenčí byla pokryta sgrafitovou
270
ŠIMÁK 1909, 106. WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7. 272 APS 1871, 95. 273 PEŘINA 2007a, 56; Pro srovnání s předpokládanými renesančními pavlačemi viz podkapitola 6.3.2. 274 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 196. 275 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 197. 271
- 44 -
výzdobou, podle fasády odkryté při posledních úpravách zámku se však jednalo, oproti zbytku budovy, o starší typ sgrafita. Úprava věže mohla tedy proběhnout již koncem 16. st. 276 Průjezd ve věži byl nově zaklenut a starší padací most byl vyměněn za nový, kamenný. V pískovcovém ostění portálu jsou dodnes vidět pozůstatky padacího mostu – žlábky po řetězech a kovová kolečka, která sloužila jako kladky. [19] Výměna proběhla nejspíše v roce 1600, 277 nejpozději však do roku 1613.278 Zábradlí je dnes zachováno jen na východní straně, na západní bylo odstraněno při zasypání posledního obranného příkopu. 279 Při této příležitosti byla zřejmě také cihlovou renesanční klenbou zaklenuta prostora pod věží, která do té doby mohla sloužit jako protideska padající brány. Na vnitřní straně jižního křídla, při vstupu do místnosti se sklípkovou klenbou v prvním patře, byly do pozdně gotického portálu v roce 1600 vsazeny nové, železem pobité lipové dveře. 280 Jsou zdobeny intarzovanými znaky, které patří Karlu z Vartemberka a jeho manželce Kateřině z Mansfeldu a Heldrunku, 281 a dnes jsou zakonzervovány a nacházejí se v zámecké pokladně. [52] VI. 4. Renesanční krov a úpravy v době Jana Jiřího z Vartemberka a prvních Desfoursů (10.–30. léta 17. st.) Další výraznou změnou renesanční přestavby bylo zbudování nového krovu. Z Rohozce se stala horizontálně zarovnaná stavba o výšce dvou pater s jednou věží uprostřed severního křídla a druhou, štíhlejší, uprostřed křídla jižního. Celá budova byla, s výjimkou jižní věže, pokryta jednotnou sgrafitovou výzdobou. Zatímco fáze krajířovské přestavby šly rozlišit díky různým tvarům portálů, u vartemberské přestavby rozdělení tak jednoznačné není. Je pravděpodobné, že samotná Karlova přestavba měla dvě fáze, na které pak navázala třetí, která proběhla až za Karlova syna Jana Jiřího, a čtvrtá, která se odehrála až za prvních Desfoursů. Z důvodů naznačených v úvodu této kapitoly však mohou závěry týkající se mladších fází renesanční přestavby vycházet jen ze stavebně historického a z dendrochronologického průzkumu. Do první fáze přestavby, která je datována krátce po roce 1600, bezesporu patří výše zmíněné úpravy jižního, západního a severního křídla, možná i nové zaklenutí místností 276
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 196. WEISS/TREGL 2010a, 5. 278 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 196; WAGNER/BROŽOVÁ 1975, 7. 279 WEISS/TREGL 2010a, 6. 280 PARÝS 1856–1857, 29. 281 SEDLÁČEK, 204; ŠIMÁK 1909, 111. 277
- 45 -
v přízemí křídla východního. Lze sem zařadit i dochovaný komín se zachovanou renesanční sgrafitovou výzdobou, který se nachází v podkroví nad východním křídlem a na kterém je zřetelně rozpoznatelný obrys krovu před navýšením. [53] U další fáze se názory již rozchází. Krov nad západním křídlem, dodnes zachovaná konstrukce ze smrkového dřeva s ondřejským křížem, může být datován nejdříve do roku 1606 (dřevo, ze kterého je sestaven, bylo pokáceno v letech 1605–1606), 282 proto se domnívám, že k navýšení západního křídla došlo až o několik let později, v další fázi přestavby. [55] Ve stejné době by pak analogicky bylo zvýšeno o jedno patro i křídlo východní, čímž by arkádová lodžie opravdu propojovala obě křídla ve všech podlažích (T. Vlček klade navýšení východního křídla až do doby Jana Jiřího, po roce 1613). 283 Došlo by k tomu nejspíše mezi lety 1606–1610, což by ponechalo dostatek času pro sestavení krovu a vysvětlovalo by zachovalou sgrafitovou rustiku na komínu ve východním křídle, která by tak byla vystavena povětrnostním podmínkám jen několik málo let, než by ji překryla nová střecha. V případě dochování krovu nad východním křídlem by tuto hypotézu potvrdil či vyvrátil další dendrochronologický průzkum, v 19. st. byl však krov obnoven. Nová střecha nad západním křídlem byla pročleněna trojicí širokých štítových vikýřů a na jižním průčelí ukončena výrazným zděným trojúhelníkovým štítem. 284 Trojice vikýřů se obracela do nádvoří, další tři pak do vnější fasády, a prostor mezi nimi pravděpodobně vyplňovala nižší atika. 285 Tato část přestavby zřejmě vycházela ještě z tradice tzv. „české renesance“ – byla to pravidelná stavba se sdruženými okny a štíty zřejmě navazovaly na starší české stavby. 286 Druhé patro východního křídla i starého paláce bylo prolomeno arkádou, která bočně navazovala na arkádovou lodžii ve druhém patře křídla severního. Přizpůsobila se jí i vzhledově, jen už před pilíře nebyly předsazeny polosloupy. Nedošlo k tomu nutně již při navýšení východního křídla, a je pravděpodobné, že nejdříve (možná právě za Jana Jiřího) 287 byly prolomeny čtyři oblouky arkády v užší části východního křídla a až později na ně navázaly čtyři arkády starého paláce. [54] Starého donjonu se jinak vartemberské úpravy příliš nedotkly, snad jen rozšířením okenních otvorů (které proběhlo i u západního křídla) a jejich osazení sdruženými okny. 288 Je 282
KYNCL 2010, nepag. VLČEK 2006, 160; VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 197. 284 KUČA 2008, 746; PEŘINA 2007b, 291; VLČEK 2006, 160. 285 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 194. 286 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 210. 287 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 197. 288 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 196. 283
- 46 -
možné, že se do této doby také datují klenby v dnešním mezipatře, které překryly staré schodiště v síle zdiva, 289 a že někdy v rámci úprav došlo k přestavění horního hrázděného krajířovského patra na kamenné. Co se týče dnes již zaniklých arkád v druhém patře, navazujících na starší arkády v užší části východního křídla, zřejmě se jedná o stavební úpravu prvních Desfoursů. Je možné ji spojit s přípravami pro výstavbu zámecké kaple, o jejíž schválení zažádal Mikuláš Desfours v roce 1631 (dokončena je až v roce 1673)290 a jejíž pozdější výstavba zahrnovala vybourání příček v druhém a třetím nadzemním podlaží starého paláce. [56] Stavebně-historický průzkum tuto část arkády datuje až do 20. let 17. st., popřípadě dokonce do jeho druhé čtvrtiny, podle ilustrace F. A. Hebera z roku 1845. [57] Jsou na ní zobrazeny arkády umístěné, na rozdíl od arkád při severním křídle, do lisanových rámců, typických právě pro druhou čtvrtinu 17. st.291 Jedna z arkádových konzolí, kterou lze datovat do pozdější doby, se také zachovala na rohu východního a jižního křídla, překryta moderním přístěnkem vybudovaným v síle hradní zdi. 292 Hrázděnou příčku, se kterou sousedí a která souvisela s výstavbou kaple, datoval dendrochronologický průzkum do konce 20. či počátku 30. let 17. st. 293 [58] Ve světle těchto závěrů lze předpokládat, že severní část arkády na východním křídle vznikla při navýšení křídla o jedno patro, popřípadě v rámci drobnějších úprav v desetiletí, které následovalo; jižní část byla pak dostavěna na přelomu 20. a 30. let 17. st. Mikulášem Desfours. 6. 5. Hospodářský dvůr a nová orientace zámku V renesanční době se také začalo využívat otočení orientace zámku směrem k Turnovu. Se změnou komunikačního schématu vyrostl okolo nové přístupové cesty294 v předpolí zámku rozlehlý hospodářský areál s pivovarem datovaným do doby renesance. 295 Renesanční budovy bývalého dvora se před jižní frontou zámku nacházejí dodnes. [59]
289
PEŘINA 2007a, 54. KUČA 2008, 746. 291 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 197. Arkády jsou datovány i podle fasády zámku „s nápisem datujícím jí do roku 1630.“ Nedokáži však určit, o který nápis se jedná. 292 VLČEK/ZAHRADNÍK 1989, 195. 293 KYNCL 2010, nepag. 294 PEŘINA 2007b, 292 (podle PROSTŘEDNÍK 2001, 22). 295 PODROUŽEK-LANCINGER 2003, 35; PEŘINA 2007b, 291; ŠIMÁK 1909, 104. 290
- 47 -
VII / ZÁVĚR Ačkoli literatury k hruborohozeckému zámku není málo, převážná část se věnuje dějinám rodu Desfoursů, který na zámku sídlil od 17. st. Badatelská činnost předposledního majitele a role jeho rodiny v událostech druhé světové války, související s dodnes aktuálním restitučním sporem, skýtá často zajímavější téma než události středověku a raného novověku. Snad z toho důvodu jsou tato historická období v souvislosti s Hrubým Rohozcem často opomíjena. Proto se domnívám, že žádná práce zabývající se staršími dějinami zámku nepřijde nazmar; tento přehled architektonických změn hruborohozeckého zámku se pokusil srovnat veškeré hypotézy, které byly do tohoto okamžiku k tématu publikovány. Ačkoli by se zdálo, že materiál je po dvou stech letech ustavičného zpracovávání již vyčerpán, nedávný dendrochronologický průzkum prokázal, že i sebenepatrnější nová informace je s to dosud existující představu o stavebním vývoji Hrubého Rohozce alespoň částečně pozměnit. Pokud se stane zámek předmětem dalších výzkumů, je pravděpodobné, že dosud zjištěné poznatky o jeho historii doznají dalších změn. Na několika místech byly v práci naznačeny směry, kterými by se mohlo ubírat další bádání zabývající se hruborohozeckou stavební historií. Z monografického hlediska by bylo záhodno provést podrobný archivní průzkum zaměřený na renesanční vartemberskou přestavbu, protože tato etapa stavební historie byla dosud publikovanou literaturou opomíjena. Pro začlenění vartemberské i starší krajířovské přestavby do širšího historickogeografického kontextu se nabízí možnost srovnání obou přestaveb se stavební aktivitou vyvíjenou ve stejné době na okolních zámcích a zmapování vlivu pražské dvorské hutě, jak raně, tak pozdně renesanční, na oblast severních Čech. Literatura a prameny zpracované v rámci této práce představují také první krok pro případné sestavení komplexní hruborohozecké bibliografie. Vedlejším výsledkem zpracování bakalářské práce byla digitalizace stavebněhistorického průzkumu pro potřeby hruborohozeckého archivu.
- 48 -
VIII / RESUMÉ Architektonické proměny zámku Hrubý Rohozec Zámek Hrubý Rohozec prošel od založení řadou stavebních změn, které postupně přetvořily původní středověký hrad v moderní čtyřkřídlý zámek. Právě tento architektonický vývoj, respektive část, odehrávající se mezi 14. a 17. stoletím, se pokouší zmapovat tato bakalářská práce, a to jak stručným představením historických okolností spojených s majiteli zámku, tak skrze podrobný přehled jednotlivých stavebních etap objektu. Na základě dosud publikované literatury a několika nepublikovaných písemných zdrojů jsou představeny přestavby, které Hrubý Rohozec zformovaly do dnešní podoby: od původního raně středověkého hradu p řes p ozd ně
g otick ou
p řestav bu
iniciovanou
Krajíři z Krajk u , až
po
p ozd n ě
renesanční vartemberské a desfourské stavební úpravy. S ohledem na krajířovskou přestavbu, ve které se uplatňuje nečekaně vysoké množství renesančních prvků, je součástí práce také srovnání možného
vlivu center
rané
renesance
v českých
zemích
na
přestavby
probíhající na krajířovském boleslavském panství. Architectural Transformations of the Chateau of Hrubý Rohozec
Throughout the ages, numerous reconstructions have changed the appearance of the chateau of Hrubý Rohozec, gradually transforming the original medieval castle into a modern palace. The object of this paper is to map those of the reconstructions which took place between the 14 th and the 17 th century, providing an overview of the gradual transformation of the chateau based on academic literature that has been so far published on the topic and, also, on several yet unpublished sources. Starting with a brief history of the chateau’s numerous owners, the paper continues with a detailed overview of each individual reconstruction. The focus gradually moves from the founding of the medieval castle to the Late Gothic innovations initiated by the family of Krajíř z Krajku and, finally, to the alterations that took place under the Wartembergs (z Vartemberka) and the Desfours. Since the Late Gothic reconstruction is widely known for the vast amount of Rennaissance construction elements utilized in the otherwise medieval architectural approach, the paper also explores the potential influence of early Renaissance centres in Bohemia and Moravia on the construction activity that took place around Boleslau, the land surrounding Hrubý Rohozec, during the ownership of the Krajíři z Krajku. - 49 -
IX / OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
1. Hrubý Rohozec, počátek 14. st., pohled od jihozápadu
2. F. A. Heber: Územní plán Hrubého Rohozce a přilehlého parku, 1845
- 50 -
3. Hrubý Rohozec, zdivo severní věže, 14. st., pohled z nejsevernějšího sklepení východního křídla
4. Hrubý Rohozec, portál v jižním traktu sklepení pod starým palácem, poslední třetina 13. st. – počátek 14. st.
- 51 -
5. Hrubý Rohozec, zazděné schodiště a portál v úrovni druhého podlaží obytné věže, 14. st.
6. Hrubý Rohozec, severní dvoutakt trakt v prvním nadzemním podlaží obytné věže, zazděný vstup vedoucí zřejmě na pavlač středověké komunikace a pozdější klenba vložená ve 14. či 15. st. - 52 -
7. Hrubý Rohozec, viditelný předěl
8. Hrubý Rohozec, nejsevernější
mezi starým palácem (vpravo) a
okosený hrotitý portál východního
pozdně
křídla, první desetiletí 16. st.
gotickým
východním
křídlem (vlevo), 14. a 15.–16. st., pohled z jihozápadního rohu nádvoří
9. Hrubý Rohozec, dva nejsevernější sklepy pod východním křídlem, vlevo polokruhový portál zasazený ve vyzdívce (10. léta 16. st.), vpravo starší hrotitý portál (první desetiletí 16. st.)
- 53 -
10. Hrubý Rohozec, kamenické značky na nejsevernějším okoseném hrotitém portálu v chodbě pod východním křídlem a
na
portálu
vedoucím
do
nejsevernějšího sklepa tamtéž, první desetiletí 16. st.
11. Hrubý Rohozec, model hradu
12.
Hrubý
v 15. st.
v jižním
křídle,
pohled od jihu - 54 -
Rohozec,
věž
1513–1517,
13. Hrubý Rohozec, erbovní deska nad branou v jižním křídle, 10. léta 16. st.
14. Hrubý Rohozec, západní křídlo, 10. léta 16. st., pohled od západu
- 55 -
15. Hrubý Rohozec, severní křídlo, 14. st., pohled od severu
16. Fragment omítky se stromečkovým vzorem a renesanční sgrafitová výzdoba, počátek 16. st. a počátek 17. st., Hrubý Rohozec, vnější fasáda východního křídla - 56 -
17. Hrubý Rohozec, polokruhový portál s okosením, ústící na dnes zrušené schodiště (vpravo), 10. léta 16. st.
18. Sklípková klenba v arkýři, 10. léta 16. st., klenba, Hrubý Rohozec, arkýř dnešní zámecké kaple
- 57 -
19. Hrubý Rohozec, brána v jižní věži, portál, nadpraží s erbovní výzdobou a okno, 1513– 1517
20. Hrubý Rohozec, nádvorní portál průjezdu v jižní věži, 1513–1517, pohled z nádvoří a z vnitřku průjezdu - 58 -
21.
Detaily
kamenické
výzdoby,
zleva
doprava:
mladík
s krajířovským erbem v horním západním rohu rámu vstupního portálu, vousatý stařec v horním východním rohu téhož, dívčí hlavička s letopočtem 1516 a dochovanou kamenickou značkou na krakorci v nádvoří, 1513–1517, reliéf, Hrubý Rohozec, jižní křídlo
22. Sklípková klenba ve věži, 10. léta 16.
st.,
klenba,
Hrubý
Rohozec,
místnost v prvním patře jižní věže
- 59 -
23. Pozdně gotický balkon, 1513–1517, Hrubý Rohozec, nádvorní strana jižního křídla
24. Pražský Hrad, detail oken Ludvíkova křídla, do 1510, pohled od západu
- 60 -
25. Pražský Hrad, Ludvíkovo křídlo, do
26. Tovačov, 14. st., pohled ze severu
1510, pohled ze zahrady Na Valech
27. Tovačov, portál velké věže, 1492
28. Tovačov, portál na nádvorní straně velké věže, 1492 - 61 -
29.
Eliška
z Melic,
ca.
1490,
Komenského muzeum v Přerově
30. Giovanni Cristoforo Romano: Matyáš Korvín a Beatrice Aragonská, ca. 1480, reliéf - 62 -
reliéf,
31. Benedikt Ried: Portál jezdeckých schodů a portál kanceláře zemských desek, po 1500, portály, Pražský Hrad
32. Brandýs nad Labem, 14. st., pohled od severozápadu
- 63 -
33. Mladá Boleslav, hrad, 10. st., pohled od západu
34. Mladá Boleslav, pohled do nádvoří hradu, 16. st.
- 64 -
35. Arkýř s rodokmeny Cimburků a Šelmberků, před 1508, Brandýs nad Labem, vnější zeď severního křídla
36. Okno s šelmberským a krajířským
37. Okno s šelmberským a krajířským
aliančním erbem, před 1508, Brandýs
erbem, před 1508, Brandýs nad Labem,
nad Labem, vnější zeď severního křídla
vnější zeď východního křídla - 65 -
38. Vstupní brána s později přidanou výzdobou ve tvaru cimbuří, 15. st., Brandýs nad Labem
39. Trčkovský zámek ve Vlašimi, 14. st., pohled do nádvoří - 66 -
40. Moravská Třebová, arkády, 20. léta 17. st.
41. Ahníkov, průčelí bývalého zámku, 15. st. - 67 -
42. Jičín, arkádové podloubí smiřického zámku, 17. st.
43. Hrubý Rohozec, bosovaný renesanční portál s nadsvětlíkem na nádvorní straně západního křídla, kolem 1600 - 68 -
44. Hrubý Rohozec, bosovaná ostění sdružených oken v přízemí vnější strany západního křídla, kolem 1600
45.
Hrubý
Rohozec,
zaklenutí
přízemních prostor západního křídla,
46.
Hrubý
Rohozec,
zaklenutí
přístavku v severním křídle, kolem 1600
kolem 1600 - 69 -
47. Hrubý Rohozec, vnější portál při vstupu do přístavku v severním křídle, kolem 1600
48. Hrubý Rohozec, pohled do nádvoří z jihu, severní křídlo se zazděnými arkádami, východní křídlo, část starého paláce, 14.–17. st.
- 70 -
49. Hrubý Rohozec, vnitřní strana
50. Hrubý Rohozec, renesanční
zazděných arkád, kolem roku 1600
zaklenutí
přízemního
podlaží
arkádové lodžie, kolem 1600
51.
Hrubý
Rohozec,
bosovaný
renesanční portál druhotně umístěný v severním traktu sklepa pod starým palácem, kolem 1600
- 71 -
52. Renesanční lipové dveře se znaky Karla z Vartemberka a Kateřiny z Mansfeldu, kolem 1600, Hrubý Rohozec, původně umístěny v prvním patře jižní věže, dnes zakonzervovány v zámecké pokladně
53. Komín s renesanční sgrafitovou
54. Hrubý Rohozec, zazděné
výzdobou,
arkády východního křídla, první
kolem
1600,
Hrubý
Rohozec, podkroví východního křídla - 72 -
čtvrtina 17. st.
55. Hrubý Rohozec, renesanční krov západního křídla, po 1605 56. Hrubý Rohozec, klenba barokní kaple, 1630–1674, pohled z podkroví
- 73 -
57. Pohled do nádvoří z roku 1845
58. Hrubý Rohozec, hrázděná pozdně renesanční až barokní příčka, 20. či 30. léta 17. st. - 74 -
59. Hrubý Rohozec, hospodářské budovy a bývalý pivovar v předpolí zámku, 16. st.
- 75 -
X / SEZNAM VYOBRAZENÍ 1. Hrubý Rohozec, počátek 14. st., pohled od jihozápadu. Foto: autorka 2. Územní plán Hrubého Rohozce a přilehlého parku. Reprodukce z: HEBER 1845, nepag., obr. příloha 3. Hrubý Rohozec, zdivo severní věže, 14. st., pohled z nejsevernějšího sklepení východního křídla. Foto: autorka 4. Hrubý Rohozec, portál v jižním traktu sklepení pod starým palácem, poslední třetina 13. st. – počátek 14. st. Foto: autorka 5. Hrubý Rohozec, zazděné schodiště a portál v úrovni druhého podlaží obytné věže, 14. st. Foto: Ivan Peřina 6. Hrubý Rohozec, severní dvoutrakt v prvním nadzemním podlaží obytné věže, zazděný vstup vedoucí zřejmě na pavlač středověké komunikace a pozdější klenba vložená ve 14. či 15. st. Foto: autorka 7. Hrubý Rohozec, viditelný předěl mezi starým palácem (vpravo) a pozdně gotickým východním křídlem (vlevo), 14. a 15.–16. st., pohled z jihozápadního rohu nádvoří. Foto: autorka 8. Hrubý Rohozec, nejsevernější okosený hrotitý portál východního křídla, první desetiletí 16. st. Foto: autorka 9. Hrubý Rohozec, dva nejsevernější sklepy pod východním křídlem, vlevo polokruhový portál zasazený ve vyzdívce (10. léta 16. st.), vpravo starší hrotitý portál (první desetiletí 16. st.). Reprodukce z: http://www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 25. 2. 2012 10. Hrubý Rohozec, kamenické značky na nejsevernějším okoseném hrotitém portálu v chodbě pod východním křídlem a na portálu vedoucím do nejsevernějšího sklepa tamtéž, první desetiletí 16. st. Foto: autorka 11. Hrubý Rohozec, model hradu v 15. st. Foto: Jiří Holub 12. Hrubý Rohozec, věž v jižním křídle, 1513–1517, pohled od jihu. Reprodukce z: http://www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 25. 2. 2012 13. Hrubý Rohozec, erbovní deska nad branou v jižním křídle, 10. léta 16. st. Foto: autorka 14. Hrubý Rohozec, západní křídlo, 10. léta 16. st., pohled od západu. Foto: autorka 15. Hrubý Rohozec, severní křídlo, 14. st., pohled od severu. Reprodukce z: archiv státního zámku Hrubý Rohozec - 76 -
16. Fragment omítky se stromečkovým vzorem a renesanční sgrafitové výzdoby, počátek 16. st. a počátek 17. st., Hrubý Rohozec, vnější fasáda východního křídla. Reprodukce z: archiv státního zámku Hrubý Rohozec 17. Hrubý Rohozec, polokruhový portál s okosením, ústící na dnes zrušené schodiště (vpravo), 10. léta 16. st. Reprodukce z: http://www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 25. 2. 2012 18. Sklípková klenba v arkýři, 10. léta 16. st., klenba, Hrubý Rohozec, arkýř dnešní zámecké kaple. Reprodukce z: RADOVI 1998, 174 19. Hrubý Rohozec, brána v jižní věži, portál, nadpraží s erbovní výzdobou a okno, 1513–1517. Reprodukce z: http://www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 25. 2. 2012 20. Hrubý Rohozec, nádvorní portál průjezdu v jižní věži, 1513–1517, pohled z nádvoří a zevnitř průjezdu. Foto: autorka 21. Detaily kamenické výzdoby, zleva doprava: mladík s krajířovském erbem v horním západním rohu rámu vstupního portálu, vousatý stařec v horním východním rohu téhož, dívčí hlavička s letopočtem 1516 a dochovanou kamenickou značkou na krakorci v nádvoří, 1513–1517, reliéf, Hrubý Rohozec, jižní křídlo. Foto: autorka 22. Sklípková klenba ve věži, 10. léta 16. st., klenba, Hrubý Rohozec, místnost v prvním patře jižní věže. Reprodukce z: RADOVI 1998, 174 23. Pozdně gotický balkon, 1513–1517, Hrubý Rohozec, nádvorní strana jižního křídla. Reprodukce z: http://www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 25. 2. 2012 24. Pražský
Hrad,
okna
Ludvíkova
křídla,
do
1510.
Reprodukce
z:
http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Macek%20%20architektura%20renesance/slides/03%20Praha,%20Hrad,%20Ludvikovo%20kridl o,%20B.%20Rejt,%20do%201510..html, vyhledáno 7. 4. 2012 25. Pražský Hrad, Ludvíkovo křídlo, do 1510, pohled ze zahrady Na Valech. Foto: Zdeněk Homola 26. Tovačov, 14. st., pohled ze severu. Reprodukce z: http://zamek.tovacov.cz/media/photologue/photos/exterier/cache/exterier_zamku_001 _display.jpg, vyhledáno 1. 4. 2012 27. Tovačov, portál velké věže, 1492. Reprodukce z: HOLÁSKOVÁ 2009, 71, obr. 1 28. Tovačov, portál na nádvorní straně velké věže, 1492. Reprodukce z: HOLÁSKOVÁ 2009, 72, obr. 4
- 77 -
29. Eliška z Melic, ca. 1490, reliéf, Komenského muzeum v Přerově. Reprodukce z: HLOBIL 1974 30. Giovanni Cristoforo Romano: Matyáš Korvín a Beatrice Aragonská, ca. 1480, reliéf. Reprodukce z: http://jekely.blogspot.com/2011/10/italy-and-hungary-in-renaissancebook.html, vyhledáno 7. 4. 2012 31. Benedikt Ried: Portál jezdeckých schodů a portál kanceláře zemských desek, po 1500, Pražský Hrad. Foto vlevo: autorka, reprodukce vpravo z: http://architektura19.rajce.idnes.cz/Stredoevropska_renesance/, vyhledáno 12. 4. 2012 32. Brandýs nad Labem, 14. st., pohled od severozápadu. Reprodukce z: http://www.portalymest.cz/obrazky/zamek-brandys-nad-labem-8.jpg, vyhledáno 2. 4. 2012 33. Mladá Boleslav, hrad, 10. st., pohled od západu. Reprodukce z: http://www.zamkyhrady.eu/img/mesta/1245275522.jpg, vyhledáno 2. 4. 2012 34. Mladá Boleslav, pohled do nádvoří hradu, 16. st. Reprodukce z: http://static.panoramio.com/photos/original/62351951.jpg, vyhledáno 1. 4. 2012 35. Arkýř s rodokmeny Cimburků a Šelmberků, před 1508, Brandýs nad Labem, vnější zeď severního křídla. Foto: autorka 36. Okno s šelmberským a krajířským aliančním erbem, před 1508, Brandýs nad Labem, vnější zeď severního křídla. Foto: autorka 37. Okno s šelmberským a krajířským erbem, před 1508, Brandýs nad Labem, vnější zeď východního křídla. Foto: autorka 38. Vstupní brána s později přidanou výzdobou ve tvaru cimbuří, 15. st., Brandýs nad Labem. Foto: autorka 39. Trčkovský zámek ve Vlašimi, 14. st., pohled do nádvoří. Reprodukce z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Z%C3%A1mek_Vla%C5%A1im__n%C3%A1dvo%C5%99%C3%AD.jpg, vyhledáno 5. 4. 2012 40. Moravská Třebová, arkády, 20. léta 17. st. Reprodukce z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Z%C3%A1mek_Moravsk%C3%A1_T%C5%99e bov%C3%A11.JPG, vyhledáno 5. 4. 2012 41. Ahníkov, průčelí bývalého zámku, 15. st. Reprodukce z: http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Macek%20%20architektura%20renesance/slides/70%20Ahnikov,%20zamek,%201615-20.html, vyhledáno 7. 4. 2012
- 78 -
42. Jičín, arkádové podloubí smiřického zámku, 17. st. Zdroj: http://www.mizici.com/article.php?aid=25, vyhledáno 2. 4. 2012 43. Hrubý Rohozec, bosovaný renesanční portál s nadsvětlíkem na nádvorní straně západního křídla, kolem 1600. Foto: autorka 44. Hrubý Rohozec, bosovaná ostění sdružených oken v přízemí vnější strany západního křídla, kolem 1600. Foto: autorka 45. Hrubý Rohozec, zaklenutí přízemních prostor západního křídla, kolem 1600. Foto: autorka 46. Hrubý Rohozec, zaklenutí přístavku v severním křídle, kolem 1600. Foto: autorka 47. Hrubý Rohozec, vnější portál při vstupu do přístavku v severním křídle, kolem 1600. Foto: autorka 48. Hrubý Rohozec, pohled do nádvoří z jihu, severní křídlo se zazděnými arkádami, východní křídlo, část starého paláce, 14.–17. st. Foto: autorka 49. Hrubý Rohozec, vnitřní strana zazděných arkád s patkami, kolem roku 1600. Foto: autorka 50. Hrubý Rohozec, renesanční zaklenutí přízemního podlaží arkádové lodžie, kolem 1600. Foto: autorka 51. Hrubý Rohozec, bosovaný renesanční portál druhotně umístěný v severním traktu sklepa pod starým palácem, kolem 1600. Foto: autorka 52. Renesanční lipové dveře se znaky Karla z Vartemberka a Kateřiny z Mansfeldu, kolem 1600, Hrubý Rohozec, původně umístěny v prvním patře jižní věže, dnes zakonzervovány v zámecké pokladně. Foto: autorka 53. Komín s renesanční sgrafitovou výzdobou, kolem 1600, Hrubý Rohozec, podkroví východního křídla. Foto: autorka 54. Hrubý Rohozec, zazděné arkády východního křídla, první čtvrtina 17. st. Reprodukce z: www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 4. 4. 2012 55. Hrubý Rohozec, renesanční krov západního křídla, po 1605. Foto: autorka 56. Hrubý Rohozec, klenba barokní kaple, 1630–1674, pohled z podkroví. Foto: autorka 57. Pohled do nádvoří z roku 1845. Reprodukce z: HEBER 1845, 188sq. 58. Hrubý Rohozec, hrázděná barokní příčka, 20. či 30. léta 17. st. Foto: autorka 59. Hrubý Rohozec, hospodářské budovy a bývalý pivovar v předpolí zámku, 16. st. Reprodukce z: www.hruby-rohozec.eu/fotogalerie/, vyhledáno 4. 4. 2012
- 79 -
XI / PŘÍLOHY Přílohy XI. 1. a XI. 3. se v digitální podobě nacházejí na přiloženém CD. XI. 1. Rodokmen rodu Markvarticů Markvartický rodokmen, vydaný jako příloha k WALDSTEIN-WARTEMBERG 2000, doplněný autorkou práce o jména rohozeckých Markvarticů valdštejnské, lembersko-zvířetické a michalovické větve podle MAREK 2012, SEDLÁČEK 1997 a ŠIMÁK 1903.
- 80 -
- 81 -
XI. 2. Přehled majitelů zámku od 14. do počátku 17. st. 13.–14. st.
Markvarticové?
1322
Markvarticové „z Rohozce“ (Havel Ryba, Jaroslav, Ctibor)
1356
z Turgova (Půta, Jan)
1376–1388
Markvart z Vartemberka
1388–1417?
český král
1417?–1439
z Michalovic (Jan starší, Petr, Jan mladší Kruhlata)
1439–1468
Jindřich Kruhlata z Michalovic
1468–1483
Jan Tovačovský z Cimburka
1474
Mikuláš z Valdštejna
1483–1502
Adam Tovačovský z Cimburka a Mladé Boleslavi
1502–1513
Johanka Krajířová z Krajku a Mladé Boleslavi
1513–1532
Konrád Krajíř z Krajku a Mladé Boleslavi
1532
Volf starší Krajíř z Krajku a Bystřice
1532–1543
Jan z Vartemberka na Dubé a Zvířeticích
1543–1548
Adam z Vartemberka
1548–1555
český král
1555–1564
Adam z Vartemberka
1564–1565
Adamovi synové Jan, Kryštof, Karel, Jaroslav
1565–1584
Kryštof z Vartemberka
1584–1593
Adam z Vartemberka, Eliška z Donína
1593
Jaroslav z Vartemberka
1593–1612
Karel z Vartemberka
1612–1622
Jan Jiří z Vartemberka
1622–1623
český král
1623–1625
Albrecht z Valdštejna
1625
František Clary de Rive Trento
1625–1628
Albrecht z Valdštejna
od 1628
Desfours
- 82 -
XI. 3. Stavební plány Hrubého Rohozce Stavební plán zámku zpracované v rámci stavebně-historického průzkumu v roce 1989 (VLČEK/ZAHRADNÍK 1989).
- 83 -
- 84 -
- 85 -
XII / Seznam použité literatury a pramenů A. P. S. 1871 — A. P. S.: Hrubý Rohozec. In: Květy VI, 1871, 95 ANDĚL 1959 — Rudolf ANDĚL: Hrubý Rohozec. In: ANDĚL/KABÍČEK 1959, 32–36 ANDĚL 1984 — Rudolf ANDĚL (ed.): Severní Čechy (=Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III). Praha 1984, 160–162 ANDĚL/KABÍČEK 1959 — Rudolf ANDĚL / Jan KABÍČEK (ed.): Hrady a zámky libereckého kraje. Liberec 1959
BRYCH 2002 — Vladimír BRYCH: Hrady a zámky libereckého kraje. Liberec 2002 DRAHOŇOVSKÁ 2005 — Ivana DRAHOŇOVSKÁ: Hrubý Rohozec. Libice nad Cidlinou 2005 DURDÍK 1999 — Tomáš DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999 DURDÍK/BOLINA 2001 — Tomáš DURDÍK / Pavel BOLINA: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha 2001 DURYCH 1891 — Václav DURYCH: Z Českého ráje. Hradec Králové 1891 DVORSKÝ/FUČÍKOVÁ 1989 — Jiří DVORSKÝ / Eliška FUČÍKOVÁ (ed.): Od počátků renesance do závěru baroka (=Dějiny českého výtvarného umění II/1). Praha 1989 EMLER 1870 — Jan EMLER: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum – Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých, I. Praha 1870 FEIGE 2010 — Jakub FEIGE: Vartmberský urbář z roku 1608. Urbář panství Hrubý Rohozec, Malá Skála a poloviny dílu přepeřského. In: Z Českého ráje a podkrkonoší XXIII, 2010, 107– 238
- 86 -
GABRIEL/MACEK/ZAHRADNÍK 2002 — František GABRIEL / Petr MACEK / Pavel ZAHRADNÍK: Kostel Narození Panny Marie v Jablonném v Podještědí. In: Průzkumy památek I, 1994, 31– 42 HALADA 1999 — Jan HALADA: Lexikon české šlechty. Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha 1999 HOLÁSKOVÁ 2009 — Hana HOLÁSKOVÁ: Stavební a umělecká historie zámku v Tovačově (Nepublikovaná bakalářská práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně). Brno 2009
HEBER 1845 — Franz Alexander HEBER: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser. Dritter Band. Praha 1845 HÝBL 1995 — František HÝBL (ed.): Morava na prahu nové doby. Sborník příspěvků z konference konané k 500. výročí úmrtí Ctibora Tovačovského z Cimburka. Přerov 1995 HILMERA/ROKYTA 1963 — Jiří HILMERA / Hugon ROKYTA (ed.): Hrady a zámky. Sborník krátkých monografií o hradech a zámcích v českých krajích. Praha 1963 HOŘENÍ 2012 — Jaroslav HOŘENÍ: Nápisy vyryté ve sklepě Hrubého Rohozce matou badatele. In: iDnes.cz, http://zpravy.idnes.cz/pod-vezi-zamku-hruby-rohozec-objevili-badatele-napisyze-17-stoleti-1d2-/domaci.aspx?c=A120326_184410_liberec-zpravy_alh, vyhledáno 27. 3. 2012
HRDY 1907 — Johann HRDY: Aus dem Isergebirge. Ein Beitrag zur Geschichte der Gablonzer, Tannwald-Morchensterner Gegend und des oberen Kamnitztales. Jablonec nad Nisou 1907 JENŠOVSKÝ 2003 — Václav JENŠOVSKÝ: O státním zámku Hrubý Rohozec. In: Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí, 10, 2003, 171–174 KLÁPŠTĚ 2005 — Jan KLÁPŠTĚ: Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005
- 87 -
KOLLER 1950 — Ladislav KOLLER: Vývoj portálové architektury a renesanční portály 16. století na Moravě (nepublikovaná disertační práce Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně). Brno 1950 KOTÍKOVÁ 1943 — Zuzana KOTÍKOVÁ: Turnov. Praha 1943 KRČÁLOVÁ 1989 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě. In: DVORSKÝ/FUČÍKOVÁ 1989, 6–61 KŘÍŽOVÁ 1995 — Květa KŘÍŽOVÁ: Zámek Hrubý Rohozec u Turnova. In: Starožitnosti a užité umění X, 1995, 15 KUČA 2008 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. Praha 2008. KUDRNÁČ 1902 — Václav KUDRNÁČ: Adressář a popis politického okresu turnovského II. Turnov 1902 KYNCL 2010 — Tomáš KYNCL: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků ze zámku Hrubý Rohozec. Brno 2010 (Rukopis v archivu zámku Hrubý Rohozec, výzkumná zpráva č. 018-10) MAREK 2012 — Miroslav MAREK: Z Michalovic. In: Genealogy.eu, http://genealogy.euweb.cz/waldstein/waldstein2.html, vyhledáno 20. 2. 2012 MENCLOVÁ 1972a — Dobroslava MENCLOVÁ: České hrady. Díl 1. Praha 1972 MENCLOVÁ 1972b — Dobroslava MENCLOVÁ: České hrady. Díl 2. Praha 1972 NAVRÁTIL 2009 — Ivo NAVRÁTIL (ed.): Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji. Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24.–25. dubna 2009 v Turnově. Turnov 2009 NETKOVÁ 1975 — Jarmila NETKOVÁ: Státní zámek Hrubý Rohozec. Pardubice 1975
- 88 -
NOVÁK/HLUBUČEK s. d. — František NOVÁK / Pavel HLUBUČEK: Zámek Hrubý Rohozec. Pardubice s. d. NOVÁK/KŘÍŽOVÁ 1986 — František NOVÁK / Květa KŘÍŽOVÁ: Hrubý Rohozec. Státní zámek. Pardubice 1986 NOVÁKOVÁ 2010 — Stanislava NOVÁKOVÁ: Krajířové z Krajku. Z Korutan do zemí České koruny. České Budějovice 2010 PAPROCKÝ 1602 — Bartoloměj PAPROCKÝ z Hlohol a Paprocké Vůle: Diadochus. Posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského. Praha 1602 PARÝS 1856–1857 — Jan PARÝS: Hrubý Rohozec nad Jizerou. In: Památky archeologické a místopisné, II, 1856–1857, 224–227 PEŘINA 2007a — Ivan PEŘINA: Hrady horního Pojizeří mezi Malou Skálou a Turnovem (diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem). Ústí nad Labem 2007 PEŘINA 2007b — Ivan PEŘINA: Ke stavebnímu vývoji hradu Hrubý Rohozec. In: Archaeologia historica XXXII, 2007, 283–295 PEŘINA 2009 — Ivan PEŘINA: Hrady horního Pojizeří mezi Malou Skálou a Turnovem. In: NAVRÁTIL 2009, 114–180 POCHE 1977 — Emanuel POCHE (ed.): Umělecké památky Čech. I. Praha 1977, 474 PRÁŠEK 1879 — Justin Václav PRÁŠEK: Dějiny města Turnova nad Jizerou v Boleslavště. Turnov 1879 RADOVÁ-ŠTIKOVÁ 1958 — Milada RADOVÁ-ŠTIKOVÁ: Sklípková klenba. Příspěvek k dějinám pozdně gotické architektury. In: Umění VI, 1958, 217–238
- 89 -
RADOVI 1998 — Oldřich RADA / Milada RADOVÁ-ŠTIKOVÁ: Kniha o sklípkových klenbách. Praha 1998 SEDLÁČEK 1997 — August SEDLÁČEK: Boleslavsko (= Hrady, zámky a tvrze Království českého X). Praha 19973 SEDLÁČEK 1998 — August SEDLÁČEK: Plzeňsko a Loketsko (= Hrady, zámky a tvrze Království českého XIII). Praha 19983 STEHLÍK 1960 — František STEHLÍK: Hrubý Rohozec. Liberec 1960 ŠAMÁNKOVÁ 1961 — Eva ŠAMÁNKOVÁ: Architektura české renesance. Praha 1961 ŠIMÁK 1903 — Josef Vítězslav ŠIMÁK: Příběhy města Turnova nad Jizerou I. Od založení města do r. 1620. Turnov 1903 ŠIMÁK 1904 — Josef Vítězslav ŠIMÁK: Hrubý Rohozec. In: Ottův slovník naučný XXI. Praha 1904, 900 ŠIMÁK 1905 — Josef Vítězslav ŠIMÁK: Severní Čechy (= Čechy XII). Praha 1905 ŠIMÁK 1909 — Josef Vítězslav ŠIMÁK: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu turnovském. Praha 1909, 102–130 ŠIMEK 1937 — František ŠIMEK (ed.): Staré rukopisy české z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem. Praha 1937 ŠIMEK/KAŇÁK 1959 — František ŠIMEK / Miloslav KAŇÁK (ed.): Staré rukopisy české z rukou Křižovnického. Praha 1959 ŠTORM 1963 — Břetislav ŠTORM: Hrubý Rohozec. In: HILMERA/ROKYTA 1963, 110–112 VLČEK 2006 — Pavel VLČEK: Encyklopedie českých zámků. Praha 20065
- 90 -
VLČEK/ZAHRADNÍK 1989 — Pavel VLČEK / Pavel ZAHRADNÍK: Zámek Hrubý Rohozec. Stavebně historický průzkum. Praha 1989 (pasport SÚRPMO v archivu zámku Hrubý Rohozec)
VOREL 1995 — Petr VOREL: Cimburkové a Pernštejnové. In: HÝBL 1995, 75–93
WAGNER/BROŽOVÁ 1975 — Jaroslav WAGNER / Jarmila BROŽOVÁ: Historický nábytek a móda. Průvodce expozicí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, státní zámek Hrubý Rohozec. Praha 1975
WALDSTEIN-WARTEMBERG 2000 — Berthold WALDSTEIN-WARTEMBERG: Markvartici, z historie nejstarší české šlechty z rané doby vlády Přemyslovců. In: Heraldika a genealogie, I–II, 2000, 1–124. Dostupné online: http://dziewunt.wz.cz/kchg/gh0001.htm, vyhledáno 12. 2. 2012
WEISS/TREGL 2010a — Petr WEISS / Vladimír TREGL: Státní zámek Hrubý Rohozec. Text pro průvodce. I. prohlídkový okruh – interiéry prvního patra. s. l. 2010 (Archiv zámku Hrubý Rohozec)
WEISS/TREGL 2010b — Petr WEISS / Vladimír TREGL: Státní zámek Hrubý Rohozec. Text pro průvodce. II. prohlídkový okruh. s. l. 2010 (Archiv zámku Hrubý Rohozec) WEISS/TREGL 2011 — Petr WEISS / Vladimír TREGL: Zámek Hrubý Rohozec. Nymburk 2011 WIRTH 1957 — Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké památky Čech. Praha 1957
Odkazy na prameny v textu Státní ústřední archiv, desky dvorské: DD 13 Státní ústřední archiv, desky zemské větší: DZV 84 B 19v – B 20r; DZV 84 B 20r – 21r
- 91 -
