U NIVERZITA K ARLOVA V P RAZE Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění
Bc. Ivan Minář Štuková výzdoba lidové architektury 19. století na Vysočině diplomová práce
Vedoucí práce: prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc. 2008 0
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vytvořil samostatně s vyuţitím uvedených pramenŧ a literatury“.
Ivan Minář
………………………………….
1
Poděkování Úvodem své práce bych rád poděkoval svému vedoucímu prof. Ing. arch. Jiřímu Škabradovi, CSc. za cenné rady a podporu, bez nichţ by tato práce nikdy nevznikla. Rád bych téţ poděkoval Ing. Marku Fajmanovi z NPÚ v Brně za ochotnou pomoc a cenné fotografie z regionu a doc. PhDr. Evě Melmukové za uvedení do historie památkové péče na Vys očině. Dále bych rád poděkoval PhDr. Barboře Gergelové z Etnologického ústavu AV ČR, PhDr. Daně Novákové z Muzea Vysočiny v Jihlavě a Mgr. Vladimíru Staňkovi z OÚ Pelhřimov za pomoc při hledání fotodokumentace ze starších výzkumŧ. Na tomto místě bych mohl uvést dlouhou řadu dalších jmen, neboť práce byla konzultována s řadou odborníkŧ a příznivcŧ lidové architektury, ale kromě nich bych zde rád poděkoval své snoubence Mgr. Terezii Výborné za pečlivé korektury a řadu cenných poznatkŧ o jejím rodném Jihlavsku .
Tuto práci věnuji památce svého dědečka Ing. Františka Mináře.
2
Obsah Předmluva……………………………………………………………………………4 I. Úvod……………………………………………………………………………….7 II. Přehled literatury………………………………………………………………..9 III. Štuková výzdoba lidové architektur y 19. století na Vysočině…………..20 1. Územní vymezení zpracovaného regionu………………………………..21 1.1. Vysočina a Českomoravská vrchovina………………………22 1.2. Historie správního rozdělení…………………………………23 1.3. Národopisné oblasti: Horácko, Zálesí a Voplešácko………25 2. Historick ý vývoj na Vysočině v 19. století……………………………..28 2.1. Metternichovský absolutismus……………………………….29 2.2. Bachovský absolutismus………………………………………32 2.3. Konec rozvoje venkova………………………………………..33 3. Zděná lidová architektura a její výzdoba………………………………..35 3.1. Stavební proces a fasádníci…………………………………..37 3.2. Provádění štukové výzdoby…………………………………..39 4. Typy štukové výzdoby na Vysočině………………………………………43 4.1. Charakteristika typŧ výzdoby…………………………………44 4.2. Rozmístění t ypŧ a katalog……………………………………..52 4.3. Okruhy pŧsobení fasádníkŧ……………………………………58 5. Motivy pouţívané ve výzdobě……………………………………………..70 6. Památková ochrana………………………………………………………….78 IV. Závěr…………………………………………………………………………….80 Seznam vyobrazení…………………………………………………………………83 Seznam literatury…………………………………………………………………..87 Anglické resumé……………………………………………………………………94
3
Předmluva Svého dědečka Františka Mináře jsem jiţ nezaţil, ale kromě toho, ţe byl jako rodil ý Brňák vášnivým milovníkem vína, jsem o něm sl ýchal pouze to, ţe miloval Vysočinu a v poválečných letech sem jezdil s rodinou na letní byt ze svého tehdejšího nového domova v severočeském pohraničí. Dědeček zemřel poměrně mlád a moji rodiče časem odešli pracovat do Prahy, ale něco z lásky k hornatému pomezí Čech a Moravy však muselo v naší krvi zŧstat, neboť kdyţ v době tuhé normalizace sedmdesát ých let hledali rodiče nějakou oázu klidu mimo Prahu, koupili si čerstvě opuštěný statek v malé vesnici na úbočí Javořice 1, v oblasti, která patří k těm nejřidčeji osídleným. Své dětství jsem tak mohl strávit na rozhraní rušného mi liónového města a téměř liduprázdné kopcovité krajiny pokryté lesy, baţinat ými loukami a všudypřítomným kamením. Kdyţ jsem se kolem roku 2000 dostal při studiu na Fakultě architektury ČVUT k předmětu Lidová architektura, mŧj zájem o památky se spojil se vzpomínkami z dětství a já jsem se začal jednoho dne probírat encyklopediemi velkých etnografŧ, abych se dozvěděl něco více o kamenných domech, které byl y kulisou mého dětství. Tehdy jsem však pochopil, ţe situace vŧbec není tak jednoduchá, neboť k prostoru popisovanému jako „oblast domu Českomoravské vrchoviny“ se dalo nalézt pouze pojednání o roubených stavbách ve skanzenu Vysočina (ve vzdáleném Chrudimském okrese) a několik zmínek o t ypologické nejednotnosti domŧ z hlediska form y dvora, pŧdorysu a konstru kce. 2 Mé překvapení se násobilo s dalšími knihami k tématu a závěr, který jsem si jiţ tehdy udělal, byl ten, ţe badatelé z českého
1
J ed n á se o o b ec S vě tlá, leţ ící v nad mo ř s ké v ýš c e 7 1 0 m na j i ţ ní m s v a h u nej v yš š í ho
vrc ho l u Če s ko mo r a vs k é vr c ho v i n y. Ob ec , z mi ň o va n á j iţ v p o lo vi n ě 1 4 . s to le tí, má v so uč as n é d o b ě 4 2 d o m ŧ a p o uze 3 0 s tá l ýc h o b yv a te l, co ţ i l u str uj e b ě ţ n ý o b r az ve n ko v a V yso či n y, n eb o ť v r o c e 1 8 8 0 měla s e stej n ý m p o čte m d o mŧ 2 3 9 o b yv a te l a ro k u 1 9 4 7 to b yl o j eš tě 1 4 5 o b yv a t el. V. NEK UD A (ed .): Vl a st i věd a Mo ra v s k á - D ač i cko , S la vo n ic ko , T elčs ko . B r n o 2 0 0 5 , 9 9 0 – 9 9 1 . 2
V. F RO LE C, J . V AŘE K A: Lid o vá arc h ite k t ura , P raha 1 9 8 3 , 4 3 .
4
jihu skončili zhruba u Tábora, středočeští badatelé u Kutné Hory, východočeské bádání končí u Havlíčkova Brodu a moravští etn ografové se západní oblastí zabývali pouze u Nového Města na Moravě a východně od Třebíče. 3 Po tomto poznání jsem si začal při kaţdém pobytu na Vysočině všímat mnohem více všeho, co souvisí s lidovou architekturou, ale hlavně jsem začal fotit a kreslit zbytky výzdoby zděných statkŧ, které zde tvoří většinu venkovské zástavby. První část Vysočiny, kterou jsem takto zmapoval, byla podél trasy Humpolec – Telč. Nutno říci, ţe kdybych začal svŧj prŧzkum odjinud, moţná bych pro toto téma nenašel tolik nadšení. Je dná se totiţ o oblast, která (jak jsem později zjistil) je údajně jednou z nejperifernějších v celém kraji, a vesnice zde díky tomu nejsou tolik postiţeny necitlivým i přestavbami za posledního pŧl století. Mŧj dlouholet ý zájem o památky 4 a historii mne časem vedl k tomu, ţe jsem opustil studia architektury a odešel studovat na nově otevřený Ústav dějin křesťanského umění na KTF UK, kam nastoupil k mému překvapení roku 2007 i profesor Škabrada, který mne kdysi inspiroval svými přednáškami k zájmu o lidovou architekturu Vysočiny. Jako téma diplomové práce jsem si tedy (oproti svému předchozímu zájmu o renesanční Itálii) 5 nakonec vybral právě sloţku výzdoby lidové architektury 19. století na Vysočině, která se sice v dnešní době nachází jiţ v torzálním stavu, ale její kvalita a jedinečnost je dosud patrná. Problém architektury 19. století obecně tkví v jejím relativním mládí, které se tak nezdá být dostatečným argumentem pro ocenění její hodnot y, a často proto dochází k její nemilosrdné devastaci novějšími úpravami. U lidové architektury se tento problém násobí ještě dobou vzniku zájmu o národní folklór právě na konci 19. století. Tehdejší nečekaný úspěch
3
V. F RO LE C: Lid o vá ar ch it e kt ur a na Mo ra vě a ve S lez s k u, B r no 1 9 7 4 .
4
V l ete c h 1 9 9 6 -9 9 j se m p r aco va l v nad aci C O R A (C e ntr u m p ro o c hra n u a res ta uro v á ní
arc hi te k t ur y) a o d r o k u 2 0 0 0 j se m z ača l e x ter n ě p raco va t p ro St át n í p a m át ko v ý ú st a v, úz e mn í o d b o r né p r a co vi št ě S tř ed n íc h Č ec h, kd e j se m o d r. 2 0 0 6 za mě s t n án. P o z n. a u to ra. 5
I. MI N ÁŘ : V li v p o u t ni c tv í na s a kr á l ní arc h ite k t ur u Ř í ma 1 5 . s to l et í, P ra ha 2 0 0 6
(b ak al ářs k á p r á ce na Ú D KU KT F U K, v ed o ucí d o c. P h Dr. J iří Kro p á če k, C Sc.)
5
Wiehlovy České chalupy 6 na Jubilejní výstavě roku 1891 vedl ke vzniku Národopisné společnosti Českoslovanské (1893), k uspořádání stejnojmenné výstavy roku 1895 a nakonec i k zaloţení Národopisného muzea (1896) s řadou regionálních poboček. První vlastivědní badatelé však viděli lidovou architekturu 19. století často jako soudobý kýč, který nahradil a zničil ješ tě starší tradice. Muselo proto upl ynout dalšího pŧl století (kdy uţ začalo starší dědictví mizet), aby byla objevena hodnota a krása této historické etapy. Během 19. století totiţ venkov dosud setrvával v tradičním zpŧsobu hospodaření a díky tomu se uchov al i výt varný cit z dob minulých. Teprve změny společnosti na začátku 20. století totiţ začal y náš venkov měnit v prostředí, jehoţ ukázka by na výstavě vedla spíše ke studu, neţ k probuzení národní hrdosti jako v roce 1891. Současný neutěšený stav lidové a rchitektury na Vysočině zde není nutno dlouze popisovat, rád bych ale zaměřil tuto práci na radostnější etapu v jejím vývoji, na dobu, kdy venkov ještě byl opravdu venkovem a nikoli jen zdrojem pracovních sil pro město a lidé si zdobili prŧčelí svých příbyt kŧ tak, aby jim připomínala jejich vlastní tradice či víru a nikoliv vzory z televizních seriálŧ či kýčovité katalogy nadnárodních stavebních firem. Snad se v této práci probudí i něco z toho, proč měl kdysi Vysočinu rád mŧj dědeček, i kdyţ se tu nepěstov alo víno.
6
J ed n alo se r o ub e n ý st at ek, v yt vo ř e n ý j a ko ro ma nt ic k á u káz k a l id o vé arc hi te k t ur y
in sp iro va ná víc e vzo r y.
6
I. Úvod Téma této práce bylo stanoveno s ohledem na vznik nově vymezeného kraje Vysočina. 7 Kraje, jehoţ územím prochází bývalá zemská hranice Čech a Moravy a který lze díky jeho řídkému osídlení označit za „vnitřní periferii státu“. 8 Díky tomu, ţe oblast byla do roku 2000 rozdělena mezi kraj Jihočeský, Východočeský a Jihomoravský, byla v oblasti státní památková péče vykonávána aţ do roku 2007 ze vzdálených míst 9 (Brno, České Budějovice, Pardubice, Praha). Z těchto dŧvodŧ dosud nebyl v regionu ni kdy prováděn komplexní prŧzkum lidové architektury a pozornost zde byla věnována převáţně menším městským centrŧm. 10 Vlivem badatelskému nezájmu o lidovou architekturu na Vysočině tak došlo k devastaci řady objektŧ, které by v jiných částech republiky byl y dávno alespoň dokumentovány, nebo památkově chráněny před zničením. Tato práce se snaţí tento badatelský dluh alespoň částečně napravit a vzhledem k daným moţnostem se zabývá tou nejčitelnější sloţkou lidové architektury v regionu, její výzdobou. Kraj Vyso čina je ve svých hranicích téměř shodný s prostorem Českomoravské vrchoviny, coţ umoţňuje posuzovat ho jako oblast s určit ým specifickým charakterem v celé jeho rozloze. A vzhledem k tomu, ţe v oblasti je nejčastěji zastoupena právě zděná architektura 19. století, byla vybrána za předmět bádání. Práce si klade tři základní cíle: 1) zmapování historických souvislostí určujících stavební činnost na Vysočině v prŧběhu 19. století
7
Kraj V ys o č i na v z ni k l n a zá k lad ě zá ko na č. 3 4 7 / 1 9 9 7 Sb . o v yš š í c h úz e m ně sp r á v níc h
celc íc h, kte r ý s c h vá li l P ar la me n t Č es k é rep ub li k y v p ro s i nc i 1 9 9 7 . Kraj s ké ú řad y z ača l y fu n go va t k 1 . led n u 2 0 0 0 ; J . P E RG LE R 2 0 0 4 , 7 . 8
A. NO V ÁČE K: Hi s to r i c k ý v ýv o j t eri to ri ál n í p o l ariz ace s ys t é mu o síd le n í v kr aj i
V yso či na , i n : Záp ad ní Mo r a va, V la st i věd n ý sb o rn í k, ro č n í k X, B r no 2 0 0 6 , 6 5 . 9 10
K 1 . led n u 2 0 0 8 zř íd il Nár o d ní p a má t ko v ý ú st a v ú ze mn í o d b o r né p r aco vi š tě v T el či. I p ře s z mí n ě no u p er i f er no st k r aj e se na j eho úz e mí na c ház ej í tř i p a mát k y z ap sa né d o
sez n a mu UNE S CO : T el č ( h i sto r ic ké mě sto ), Ţid o v s ká čt vr ť v T řeb íči a areá l ko s te la s v. J ana Nep o mu c ké ho n a Zele né ho ř e u Ţďár u n ad Sáz a vo u.
7
2) definování základních t ypŧ štukové výzdoby lidové architektury a zdŧvodnění jejich v ýskytu v dané lokalitě 3) stanovení pravděpodobných okruhŧ pŧsobení jednotlivých zedníkŧ a štukatérŧ Kromě s yntéz y poznatkŧ z písemných a archivních pramenŧ se základem pro pochopení problematiky stal rozsáhl ý obrazový katalog 185 štukově zdobených objektŧ, v ytvořený pro tuto práci zčásti přím ým terénním prŧzkumem a zčásti sběrem fotografií ze starších prŧzkumŧ v regionu. 11 Tato práce je dílčím příspěvkem k tématu stavební historie lidové architektury na Vysočině a svým vymezením hranicemi kraje otevírá zcela n ový badatelský prostor, kterému se snad v dalších letech dostane větší pozornosti širší odborné veřejnosti.
11
B ěh e m ro k u 2 0 0 7 b yla d o ho d n u ta sp o l up r áce s NP Ú ÚP n a d a lš í m teré n ní m p r ŧz k u mu
lid o vé arc h it e kt ur y v r e gio n u . V ýs l ed k y těc h to p rŧz k u mŧ b y v b ud o uc n u mo h l y p ř isp ět k h l ub š í mu p o z ná ní té m at u a zej mé na k p říp ad n é mu v yt ip o vá ní za c ho va l ýc h o b j e kt ŧ, v ho d n ýc h k p r o hl áš e ní z a k u lt u r ní p a má t k y. P o z n. a uto r a.
8
II. Přehled literatury Jak uţ bylo naznačeno v úvodu, téma lidové architektury vymezené krajem Vysočina je zcela nové, a proto prakticky neexistuje ţádná literatura popisující cel ý region. Dosavadní literatura blízká tématu se vţdy zabývala pouze dílčí částí regionu, a i tak je nutno říci, ţe pozornost věnovaná štukové výzdobě 19. století byla velmi ojedinělá. Pro nalezení pouţitelné literatury bylo tedy nutné sledovat několik tématických okruhŧ: 1) dŧm Českomoravské vrchoviny, dŧm západní Moravy a dŧm jihovýchodních Čech (téměř totoţný pojem, ale viděný z rŧzných stran) 2) folklórní oblast Horácko (dělená národopisci i přes svou propojenost striktně na moravské a české) 12 3) lidová architektura 19. století (nejlépe zpracované je u nás tzv. jihočeské „selské baroko“ v jeho kulturním a historickém kontextu) 4) vlastivědné monografie a regionální sborníky věnované menším územím v dnešním kraji Vysočina (jedinečným z drojem poznání je edice Vlastivěda Moravská, která bohuţel nemá na české straně obdobu) 5) lidové umění a řemesla (vzhledem k neexistenci anal ýz štukové výzdoby domŧ se tento okruh ukázal jako jediná moţná pomŧcka pro interpretaci málo srozumitelných motivŧ) 6) technika štukové výzdoby fasád a moţnosti její obnovy (oproti popisŧm oprav starších technik výzdoby se ukázalo toto téma i v odborné literatuře jako marginální, coţ se také projevuje v četnosti neuměl ých oprav a řadě novodobých „devastací s dobrým úm yslem “) 13
Projděme si nyní chronologicky alespoň hlavní práce. Nejstarší literaturu blízkou námi vymezené oblasti lze hledat ve spojení s Národopisnou výstavou Českoslovanskou v Praze roku 1895 (viz katalog od K. Klusáčka a kol., Praha
12
Na t uto zá sad n í s k ute č n o st up o zo r ni l j iţ v 5 0 . l etec h L. Ho sá k ( VS MB , 2 0 0 5 , 5 8 ).
13
Nap ř í klad j i na k ve l mi p o d r o b ná k ni ha R. M ĚŠŤ AN A O mí t k ář s ké a š t u k atér s ké p rác e
(1 9 8 8 ) se o t ec h ni ce r u č ní š t u ko vé v ýz d o b y z mi ň uj e v p o u h ýc h tř ec h řá d ká c h s t í m, ţe „ty to p rá ce p a t ří me zi v ýtva rn ě u mě lec ké a p ro v á d ějí je n ej zku šen ěj š í š t u ka té ři “; (2 5 0 ).
9
1896), kde byl tento regi on zastoupen roubeným Horáckým statkem ze Ţďárských vrchŧ. 14 Roubený dŧm se tak jiţ tehdy stal hlavním národopisně uznávaným t ypem pro Vysočinu, neboť mladší zděná architektura byla na přelomu 19. a 20. století dosud chápána jako novodobá a nehodnotná. Pod vlivem zaloţení Národopisné společnosti Českoslovanské roku 1893 pak začal y vznikat v mnoha českých městech instituce rozvíjející poznání o místním folklóru a lidovém umění. V oblasti nynějšího kraje Vysočina se do tohoto vlastivědného bádání zapojilo zej ména Nové Město na Moravě jako centrum Moravského Horácka a díky tomu pochází první literatura příbuzná našemu tématu právě odsud. 15 Hlavním zdejším badatelem byl J. F. Svoboda, 16 který věnoval velkou pozornost lidovému výtvarnému umění a zejména roubeným st avbám charakteristickým pro oblast Ţďárských vrchŧ. V jedné ze svých pozdních prací z roku 1940 také obrátil pozornost ke zděným horáckým stavbám, ale na motivy jejich výzdoby upozornil pouze jako na oblast pro další moţné bádání. 17 Hlavní přínos J. F. Svob ody však spočívá v jeho dodnes uznávaném určení rozsahu Moravského Horácka, kterým se mu podařilo ukončit téměř stoleté polemiky předchozích, často německých
14
P řed lo ho u Ho r ác k é ho s t at k u na N VČ b yla us ed l o st „U B erá n k ŧ “ č. 1 8 z o b ce Od r a nec u
No vé ho M ě sta na Mo r a v ě ( ZS) , J . F. SV OB O D A, 1 9 2 8 , tab . 1 3 -1 4 . 15
Nej s tar ší p r ac í o Mo r a v s ké m Ho r á c k u, v ýz n a mn o u zej mé na z fo l k ló r ní h o h led i s k a, j e
k ni h a J . D u f ka : N aš e Ho r ác ko j i nd y a n yn í ( Ve l k é Me ziř íčí 1 8 9 3 ), ve kte ré j so u d ŧ k lad ně z map o vá n y v še c h n y z v y k y v r e gio n u, al e v ýt v ar ná s trá n ka o b yd l í zd e z mí n ě na n e ní. 16
J o se f Fra n ti še k S VOB O D A ( 1 8 7 4 – 1 9 4 6 ) b yl úř e d ní k i a ma tér s k ý vl a st i v ěd n ý a
náro d o p i s n ý p r a co v ní k. Zas lo uţ il se o vz n i k ed i ce Mo r a vs k é Ho rác ko a j e au to re m d vo u k ni h v ed ici V la st i věd a Mo r a v s ká o Ţďár s ké m a No vo mě st s k é m o kre se . Lid o vá k u lt ur a 2 0 0 7 , 3 . s v a ze k , 2 1 3 – 2 1 4 . 17
Ve sp i s k u Mo r a v s ké Ho r ác ko – Str u č n ý náro d o p is n ý o b raz ( He le n í n u J i hl a v y, 1 9 4 0 ) s e
J . F. S vo b o d a p o k u s il „ s tru čn ě u p o zo rn i t n a h la v n í p o d m ín ky a o ko ln o s ti, kte ré vy tvá ře ly o b yd lí h o rá ckéh o lid u , a b y ta k mo h l čt en á ři u ká z a t ce s ty, p o kt er ýc h se m u sí b rá ti d a l ší reg io n á ln í a v la sti věd n é b á d á n í“ . V té mţ sp i s k u ta ké b ad a tel e up o zo r ň uj e n a p ř íp ad no u mo ţ no s t hl ed a t p r o j e kt y d o mŧ i v úř ed ní c h re g is trat ur ác h, n eb o ť „ v s rp n u 1 8 3 5 b yl vyh lá šen Řá d sta v ěn í p r o kra jn í mě s ta , m ěs ty se a ve sn ic e (… ), kt e rý p řed ep i su je p ř ed lo žen í p lá n u p ř ed p o č et ím ja ké ko li v sta vb y. “ Id e m 1 3 – 1 4 .
10
národopiscŧ (viz kapitola 1.3.). Na české straně Horácka se národopisnému bádání věnoval jako prvn í J. Kopáč, 18 který se sice také věnoval pouze roubené lidové architektuře, 19 ale v knize Býval ý Horácký kroj vysočiny Českomoravské v Čechách 20 (Humpolec 1925) zdokumentoval mizející lidový oděv a námět y jeho výzdoby, v mnohém příbuzné výzdobě štukové. V obdobné oblasti zkoumání pak pokračoval i Vilém Praţák, který ve svém článku Figurálně zdobené horácké placht y (ČL 1948, 125 –130) upozornil na výjimečný druh výzdoby obřadních rouch v tomto nejzapadlejším horáckém koutě Vysočiny 21 a zároveň provedl anal ýzu vě tšiny pojmenovatelných motivŧ na výšivkách. Prvními badateli, kteří se jiţ skutečně věnovali štukové výzdobě lidové architektury v oblasti, byli aţ v 50. letech 20. století V. Bělík a B. Studna. Oba pŧsobili na zcela opačných koncích regionu, ale jejich p řínos k tématu byl obdobný: oběma se podařilo ve svém okolí zmapovat činnost zednického mistra, který si zakládal na svém originálním zpŧsobu štukové výzdoby. Vratislav Bělík 22 ve svém článku Štukové výzdoby horáckých štítŧ na 18
J o se f KOP ÁČ ( 1 8 6 6 – 1 9 5 5 ) b yl o d b o r n ý u či tel, o rga n iz áto r n áro d o p i s né v ýs t a v y v
H u mp o l ci a za k lad a te l mu z ej n í sp o l eč no st i v H u mp o lci 1 8 9 5 , Lid o vá k ul t ura 2 0 0 7 , 3 . s vaz e k, 1 1 5 . 19
Č L 3 2 /1 9 3 2 a 3 9 /1 9 5 2 .
20
Lid o v ý kr o j z va n ý „z ál esá c k ý“ se o b j evo v al d o 6 0 . le t 1 9 . s to le tí v o b l as ti me z i
H u mp o l ce m a P el hř i mo v e m, tj . h u mp o lec k é Zále sí. S á m J . Ko p áč v e s vé k ni ze u v ád í, ţe „se n ed o t ýká jin ých o k re sů n e ž h u mp o l eck éh o , n ě mecko b ro d sk éh o , p e lh ři mo v skéh o a z čá s ti led eč s kéh o “ , J . KOP ÁČ 1 9 2 5 , 7 . 21
Na o j ed i n ěl ý d r u h v ýzd o b y p r ý p o u k áza l j iţ v r o ce 1 9 0 1 J . Ko p áč.
22
Vra ti sl a v B Ě LÍ K ( 1 9 0 0 – 1 9 8 8 ) b yl uč it el ma t e m ati k y, d e s krip ti v n í geo m etri e a kr e sle n í a
záro ve ň a ma tér s k ý nár o d o p is ec. Hl a v ní m zd ro j e m p o z ná n í p ro něj b yl y vl a st n í t eré n ní v ýz k u m y. P ub l i ko val ř a d u člá n k ŧ o v ýro č n íc h o b yč ej íc h a kro j íc h, ale i o lid o v ýc h ře me sle c h (č ás t z nic h mě la i n str u k ti v n í a p o p u lár ně v ýc h o v n ý c h ara kt e r). Lid o v á k ul t ura 2 0 0 7 , 3 . s v aze k , 2 3 . J ed ino u vad o u st ud ií V. B ěl ík a j e d o b o vě p o p la t ná s na h a d i s ta nco v at se o d n áz na k ŧ kř e s ťa n s k é n áb o ţe n s k é s y mb o l i k y ve v ýzd o b ě , kte ro u na h raz uj e ne u st ál ý m p o p iso v á ní m p a nt ei st ic k ého cí tě n í ve n ko v s ké ho lid u s o d ka z y na s taro ře cko u či p o h a n s ko u úc t u k ţ i vl ŧ m: s l u nci a ze mi. P ř ed t ě mi to te nd e n č n í mi s m yš le n ka mi o p ra - n áb o ţe n s t ví varo v al j i ţ p ř ed v ál ko u J .F. S vo b o d a ( NV Č 2 3 /1 9 3 0 ). P o zn . a u to ra.
11
Třebíčsku (VSV 1/1956) podal v elmi zajímavé svědectví o mnoţství zdobených domŧ v regionu z let 1840–50 a zároveň zde uvedl i konkrétní jméno autora výzdoby fasádníka Hnízdila, které vypátral od dosud ţijících pamětníkŧ. Bělík si také vytvořil termín „ pozďátská štukatura “ 23 označující charakteristické Hnízdilovy práce vzniklé kolem roku 1870, ale ve svém badatelském snaţení zŧstal v oblasti osamocen, takţe další regionální form y jiţ nejsou znám y. 24 Jediným pom yslným Bělíkovým kolegou, bádajícím ale v oblasti Havlíčkobrodska, byl Bohumil Studna, který údajně pracoval pro regionální muzeum a pro naše téma vydal zásadní informace v článku Rodina zednických mistrŧ Zábranŧ (Č L 44/1957). V úvodu článku stručně naznačil základní m yšlenku, kterou si jistě uvědomoval i V. Bělík: kaţdý region s originální výzdobou lidových staveb má své památky spojené s konkrétními tvŧrci–umělci, a proto je potřeba mapovat výzdobu ve vztahu k pŧsobení jednotlivých stavitelŧ. 25 Bohuţel i jeho práce zŧstala v oblasti osamocená. Třetím badatelem v prostoru dnešního kraj e Vysočina byl Ladislav Štěpánek , který se při prŧzkumech s J. Vajdišem 26 v 50. a 60. letech dostal z Poličska v Pardubickém kraji aţ do Trhonic u Nového Města na Moravě. V této oblasti totiţ zasahuje na Vysočinu tradice klasicistního domu z východních Čech , takţe L. Štěpánek později shrnul poznatky z prŧzkumŧ v článku nazvaném Klasicistní štít y v lidové architektuře ve východních Čechách (ČL 4/1958, 23
T ento p o j e m v yt vo ř il B ělí k p o d le úd aj n é ho p r v ní h o h nízd ilo v a p ŧ so b i št ě.
24
V. B ě lí k s e p r o sla v il ze j mé na sb ír á n í m l id o v ýc h p ís n í a r uč ní m ma lo vá n í m kra sl ic
s t rad i č ní mi ho r á c k ý mi vzo r y, kt er é d o ko n ce p ř ed v ed l n a j aře 1 9 6 8 n a v ýs t a vě v B r n ě. B ělí ko vo u lab u tí p í s ní b ylo p a k v yd á ní so ub o r u v šec h s v ýc h sta rš íc h člá n k ŧ v e s v az k u s ná z ve m O l id o vé m s ta v e b ni ct v í na V ys o č i ně (T řeb íč 1 9 8 3 ) . V e sp i se s ic e p o uze d o p l ni l sez n a m il u str ac í o d ř í v e ne ţád o uc í mo ti v y kř íţ e a mo ns tra n ce, ale i p ř es t o , ţe te nto ní z ko ná k lad o v ý s va ze k ko mp ilo va l v 8 3 le tec h , se j ed ná o j ed i ne č n ý d o kl ad b ad ate l s ké ho ú si lí, kter ý n e má v r e g io n u o b d o b y. P o z n. a u to ra . 25
Vzo re m p r o to to té ma mŧ ţ e b ýt fe no mé n vo l yň s ké ho J a n a B ur s y a d al ší ch j i ho če s k ýc h
mi s tr ŧ. U ká z ko v ý m p ř í k lad e m d o ko n al é b ad a te l s ké s n a h y p a k j so u č lá n k y Lad i sl a va Ště p á n ka : J a n P a no ve c, zed ní k – v ýt v ar n í k z P ís ec ka ( Č L 4 /1 9 6 1 ) a N ez ná m ý a uto r lid o v ýc h s ta veb P lá sto v i ck é o b l as ti ( Č L 2 /1 9 6 6 ). 26
T yto p r ŧz k u m y z mi ň uj e D. J U NE K (P a má t ko vá p éče na Mo ra v ě, 2 0 0 3 , 1 5 ).
12
155). Další zásadní článek, tentokrát jiţ přímo s názvem O výtvarném charakteru lidové architektury na Českom oravské vysočině (NA 2/1968), uveřejnila Vlasta Svobodová z Ústavu pro etnologii a folkloristiku ČSAV v Brně. Jiţ v úvodu upozornila na obecný nezájem o oblast Horácka, kterému se od dob J. F. Svobody nikdo výrazně nevěnoval, a zdŧraznila také naléhavost potřeby zdokumentovat mizející cenné architektonické objekty s poukazem na rostoucí pravděpodobnost budování uranových dolŧ v severní části Vysočiny, která by přinesla ještě výraznější devastaci vesnic. V úvodu se vyjádřila přímo o dluhu národopisců vůči Vy sočině zpŧsobenému zejména tím, ţe se zde nevytvořil regionální národopisný časopis jako v jiných oblastech. 27 Článek je pak věnován kromě nezbytné zmínky o roubených stavbách velmi pečlivému soupisu motivŧ výzdoby zděných staveb, který je doplněn o poněkud neumělé ilustrace A. Martínkové, zachycující některé dnes jiţ zničené příklady výzdoby na Novoměstsku. Zřejmě díky liberálnímu společenskému ovzduší začátku roku 1968 se V. Svobodová také kriticky zmiňuje o novodobé devastaci náboţenských symbolŧ na prŧče lích domŧ (oproti opravám Boţích muk a kapliček) a absurdní snaze majitelŧ dát najevo necitlivým odstraněním historické výzdoby prŧčelí své solidní majetkové poměry. V závěru článku také poprvé zmiňuje fenomén německého jaz ykového ostrova kolem Jihlavy ve spojitosti s oblastí zděné architektury a zajímavý poznatek o nečekaně harmonické integraci německého etnika z hlediska lidové architektury i její výzdoby. Bohuţel je tento článek jediný svého druhu a kromě toho, ţe se část v něm pouţit ých ilustrací o 14 l et později znovu objevila v broţuře Památky lidového stavitelství na okrese Ţďár n. S. (Brno, 1982), nedočkal se dalšího pokračování a zmíněný německý jaz ykový ostrov byl příchodem normalizace opět vymazán z oblastí určených
27
Vl as ti v ěd n ý sb o r ní k v y so č i n y ( V S V) za ča lo v y d áv at Kraj s k é mu z e u m v J ih la v ě ro k u
1 9 5 6 , a to nep r a v id e l ně zhr ub a p o d vo u le tec h. Drt i vá vě t ši na čí s el b yl a v ša k v ě no vá na věd á m p ř íro d ní m a j e n má lo kd y věd á m sp o l eče n s k ý m, ta kţ e č lá n k y o li d o vé arc h it e kt uře se zd e kro mě p r a cí V. B ělí k a t é měř n eo b j e vil y.
13
k národopisnému bádání. 28 V 70. letech se pak začal y objevovat příspěvky věnované lidové architektuře v regionu od E. Melmukové 29 a V. Kovářŧ, 30 které se však soustředil y spíše na historické venkovské osídlení, jeho vývoj a další moţnosti jeho památkové ochrany, neţ na specifické rysy jeho výzdoby. 31 Díky dlouholetému bádání řady výzkumných t ýmŧ se v této době začala objevovat první tzv. syntetická díla, věnovaná lidové architektuře v širších územních souvislostech. Jejich přínos pro naše téma je většinou zanedbatelný, ale názorně ilustrují, kolik pozornosti bylo věnováno dnešnímu kraji Vysočina. Moravské části Vysočiny se dot ýká publikace V. Frolce: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku (Brno 1974), 32 ve které byl y shrnut y do celoevropských souvislostí kromě nových poznatkŧ i závěry předchozích badatelŧ (Praţák, Stránská, Chotek, Kurial). Kniha je řazena podle jednotlivých částí staveb a hlavní pozornost je věnována zejména jiţní Moravě, takţe k našemu tématu je zde uvedeno v kapitole o výtvarných projevech na zděném štítě pouze to, ţe v okolí Třebíče a Velkého Meziříčí se objevuje stromek vyrůstající z květináče, solární kruhy, květiny, lístky a 28
O t éto s k u teč no s ti mn e in f o r mo va la e t no lo ţ ka E . Me l mu k o vá s tí m, ţe j ako p raco v n ice
mu z ea v J i hl a vě b yl a d l o u ho d o b ě s v ěd ke m zce la zá měr n é ho o d p o r u mí s t ní c h p o l it r u k ŧ v ŧč i z ac ho vá n í k ul t ur n í ho d ěd ic t ví v b ýv al é ně me c ké o b la st i. Ko n kré t n í m p ří k lad e m to h o to p ř í st up u mŧ ţ e b ý t mi mo j i né i d e va s tac e p o zd n ě go t ic k ýc h s to d o l v Č íţo vě (J I) neb o s v é vo l né zb o ř e n í g o tic k ýc h d o mŧ up ro s tře d j ih la v s ké ho Ma sar yk o v u n á mě st í v 7 0 . let ec h. P o z n. a uto r a. 29
Ev a M E LM UK OV Á ( 1 9 3 2 ) j e h i sto r ič ka, et no lo ţk a a farář k a Č CE. Kro mě cí r ke v ní c h
d ěj in a o t áz ke k ko le m to ler a n č ní ho p ate n t u se v ě no va la p ř e váţ n ě o b l as ti J ih la v s k ýc h vrc h ŧ a v 7 0 . le te c h p ř ip r avo v al a ná vr h y n a p a m át ko vo u o c hr a n u ve n ko v s k ýc h cel k ŧ v J Z čás ti V ys o č i n y ( o b c e M ys l ŧ v k a, V áp o vi ce, Č íţo v, P ra s ko le s y, S u mra ko v ). V SV, 1 9 9 2 , 199–225. 30
Věra K OV ÁŘ Ŧ ( 1 9 3 2 ) j e et no gr a f ka a p ra co v nic e p a má t ko vé p éče v B r n ě.
31
P ro il u str ac i l ze u vé s t t é měř u n i ver z ál n í d e f i nic i, ţe „V ýzd o b a š tí tů p ro z ra zu je b a ro kn í
a emp íro vé v li vy ( … ), d e ko r sk lá d a j íc í se z ro st li n n ých mo ti vů i fig u rá ln í ch vý jevů je so u st řed ěn z ej mén a d o h o rn í p o lo v in y št íto vé s tě n y . “ KO V ÁŘ Ŧ, 1 9 7 3 . 32
V ú vo d u k n i h y j e ř eč e n o , ţe p r áce j e p lo d e m té mě ř d e se ti let é věd ec ko - v ýz k u m n é
či n no st i K ated r y h i sto r i e a e t no gr a f ie U ni v erz it y J . E. P ur k yn ě v B r n ě a na p říp r a vě ma ter iá l ŧ se p o d íle la i ř ad a st ud e n t ŧ v r á mc i s v ýc h d ip lo mo v ýc h p r ací .
14
pod., 33 coţ jsou skutečnosti popsané jiţ dříve V. Bělíkem. V obrazové příloze jsou pak zachyceny některé jednodušší typy štukové výzdoby v oblasti, ale bohuţel nejde o ţádný z popsaných motivŧ. V přehledu lokálních forem domu je pak Vysočina zastoupena na severní straně horáckým roubeným domem Ţďárských vrchŧ a v oblasti jiţní pak dyjsko-oslavským domem s uzavřeným dvorem a zděným štítovým průčelím se slohovými ohlasy . 34 Další úct yhodnou s yntézu badatelských poznatkŧ z celé tehdejší republiky publikoval v roce 1980 Václav Mencl pod názvem Lidová architektura v Československu (Praha 1980) a nutno říci, ţe tato práce asi dlouho nebude překonána. Vzhledem k jeho primárnímu zájmu o nejstarší historické formy osídlení jsou zde však v kapitole Dŧm na Českomoravské vrchovině anal yzovány pouze roubené dom y a stopy středověké kolonizace převáţně v oblasti Posázaví (spadající částečně do hradeckého kraje). Defi cit informací o mladším vývoji v jednotlivých regionech pak Mencl shrnul do kapitol y nazvané Novodobé překryvy v Čechách, kde je kromě líčení vzniku jihočeského selského baroka zmíněn i východočeský „selský klasicismus“, zasahující částečně na severovýchod Vysočiny. 35 Další souborné dílo nazvané zcela obecně Encyklopedie Lidová architektura (Praha 1983) od V. Frolce a J. Vařeky zmiňuje jiţ díky svému abecednímu řazení dle hesel konkrétní dům Českomoravské vrchoviny , ale uvádí ho jako složený z více druhů příslušejících sousedním regionům , coţ údajně prokazuje jeho typologická nejednotnost z hlediska formy dvora, půdorysu a konstrukce . 36 Mezi plejádou dokonal ých ilustrací J. Scheybala je pak moţno jako jediný příklad domu z námi stanovené oblasti nalézt pouze t rojici horáckých statkŧ z okresu Ţďár
33
V. F RO LE C 1 9 7 4 , 1 0 1 .
34
Id e m, 2 8 8 ; map a č ís lo 2 8 ( kr esb a J o s e f KEI SE W ET T ER 1 9 7 2 ), 2 9 0 .
35
Vš ec h n y p o z nat k y, kt er é Me n cl k té to o b l as ti u vád í, v yc h ázej í z d ř í věj š íc h p r ŧz k u mŧ L.
Ště p á n ka. Ro z sa h t yp u k la sic iz uj í cí ho d o mu j e z d e p o uze d o p l ně n o úd aj no u v azb u na vra ti s la v s ké Sl ez s ko , o d k ud úd aj ně n a na še úze mí p ře sa h uj e. ME N C L, 1 9 8 0 , 5 5 7 . 36
D. Č. v. j e t vo ř e n d o me m : v ýc ho d o č es k ý m, ho rá c k ý m, d yj s ko -o sla v s k ý m, třeb o v s ko -
s vi ta v s k ý m, malo h a nác k ý m atd . S tř ed o č es k é p a h o rka ti n y. F R O LE C, V A ŘE K A, 1 9 8 3 , 4 3 .
15
nad Sázavou. 37 Další knihou, ve které se autoři přiblíţili k našemu tématu je Jihočeská lidová architektura (České Budějovice 1986) od S. Voděry a J. Škabrady. Zde se nečekaně poprvé objevují snímky pozdně gotických sýp ek v Číţově u Jihlavy (v dřívější německé oblasti) a zároveň jsou v kapitole o Jindřichohradecku zachyceny některé t ypy štukové výzdoby, 38 příbuzné s t ypy v sousední části Vysočiny. 39 Jak však autoři uvádějí, „ lidové stavby ve východní části jižních Čech (tedy okresy Pelhřimov a Jindřichŧv Hradec) zůstávají přes své nesporné kvality stále ve stínu tvarově bohatších oblastí blatských.“ 40 Další kniha, která se dotkla části kraje Vysočina, byla vydaná jiţ po pádu totalitního reţimu a její autoři L. Štěpán 41 a J. Vařeka 42 ji ke stoletému výročí otevření slavné České chalupy na jubilejní výstavě 1891 nazvali Klíč od domova – Lidové stavby východních Čech (Praha 1991). Kniha, která zahrnula do okruhu svého tématu i okres Havlíčkŧv Brod, představuje díky své preciznosti a pŧsobivým ilustracím J. Scheybala jednu z nejpřívětivějších svého druhu, ale vzhledem k tématickému a nikoli regionálnímu řazení knihy zde mŧţeme informace k našemu tématu nalézt
37
Id e m, 6 4 . J ed no u z n ej lep š íc h slo ţe k e n c yk lo p e d ie j so u té ţ o d kaz y n a d al ší li tera t ur u.
38
J ed n á se o št u ko v ě zd o b en é d o m y v o b cíc h O tí n ( čp . 4 8 ), Ma l ý Ra t mír o v ( čp . 3 , 5 , 1 1 ) a
Lo d h éřo v (čp . 8 1 ) . VO D ĚR A, ŠK AB R AD A 1 9 8 6 , 1 7 3 39
T ento v zt a h vš a k v p ub l ik ac i u ved e n ne ní . P o z n. au to ra .
40
Auto ř i t a ké v p ř ed ml u v ě p ř iz n á vaj í, ţe n e mo hl i ro v no mě r ně o b sá h n o u t v šec h n y o b la s ti
J iho če s ké ho kr aj e, co ţ p r o n aš e t é ma z na me n á, ţ e s e v k ni ze té mě ř neo b j ev uj í p o z na t k y o zd ě n ýc h st a vb ác h v o kr e se P e l hř i mo v , kt er ý d o J Č kr aj e te hd y p atř il . D le d al ší c h in fo r mac í se ta k é d o v ýz k u mu v o b la s ti zap o j il a řad a st ud e n t ŧ St a ve b ní fak u lt y Č VUT v P raze, a le k d ŧ klad n ěj ší mu zp r aco v á ní záz n a mŧ se p o s mr ti S. Vo d ě r y j i ţ n i kd o ned o s ta l. P o zn. a uto r a. 41
Lud ě k ŠT ĚP ÁN ( 1 9 3 2 ) - p r aco v ní k s tá t ní p a má t ko vé p éče , o d r. 1 9 6 8 o k res n í
ko nz er vá to r a t v ŧr c e e x p o zice l id o vé a rc hi te k t u r y V ys o či n a. P o 1 4 let z aj iš ťo va l re al iza ci exp o zic e a r o k u 1 9 8 2 se st al v ed o uc í m sp rá v y to ho t o j ed i ne č né ho „v ýc h o d o čes k é ho s ka nz e n u. “ ŠT ĚP ÁN, V AŘ EK A 1 9 9 1 . 42
J o se f V AŘE K A ( 1 9 2 7 ) - et no gr a f a p r aco v ní k p a mát ko v é p éč e. Od ro k u 1 9 6 3 o d b o rn í k
na lid o vo u ar c h it e kt ur u na Ú s t a v u p r o e t no gra fii a fo l k lo ri s ti k u Č S AV. I d e m.
16
pouze v kapitole věnované výzdobě zděných štítŧ a prŧčelí. 43 Kromě klasicistních ohlasŧ v lidovém stavitelství popsaných jiţ dříve L. Štěpánkem jsou zde zmíněny i vlivy neogotiky a mezi kresbami je moţno nalézt i dvě ukázky štukové výzdoby na Havlíčkobrodsku. V roce 1494 pak uveřejnil Petr Dostál zajímavý článek Lidová architektu ra na okrese Pelhřimov (VSP 5/1994), ve kterém prezentoval poznatky z inventarizačního prŧzkumu SÚRPMO z let 1987-88, který byl zpracován pro Středisko památkové péče v Českých Budějovicích. 44 V tomto článku je sice výzdoba zmíněna pouze okrajově na čt yřech řádcích, 45 ale velmi přínosná je řada fotografií, které zachycují štukově zdobené štít y. Obdobu tohoto článku pak publikoval autor ještě ve sborníku Pelhřimovsko ve druhém tisíciletí (Pelhřimov 2000). Další drobné zmínky o námi stanoveném regionu lze naléz t i v publikaci J. Škabrady: Lidové stavby – Architektura českého venkova (Praha 1999), kde lze najít zmínky o Vysočině v regionálních kapitolách věnovaných jiţním a východním Čechám, ale v kapitole věnované chronologicky 19. století je pozornost věnována pouze dříve zmíněným výrazným oblastem „selského baroka a klasicismu.“ Na moravské straně Vysočiny jiţ od 70. let bádal také M. Válka, který své poznatky 46 shrnul v jedné z kapitol knihy Lidová kultura na Moravě (Brno 2000), ale bohuţel se západní Moravě ne věnoval nijak výrazněji. 47 Po vzniku kraje v roce 2000 byla pod jeho vedením vydána
43
Čá s t p o z na t k ŧ u ve ř ej n il L. Š těp á n i v e s v ýc h p u b li ka cíc h vě no va n ýc h C hr ud i ms k u .
44
J ed no p ar é z to ho to p r ŧ zk u mu j e ulo ţ e no na o k r es n í m úřad ě v P el h ři mo vě, d r u hé b yl o
d o ned á v na r o zd ěl e no me zi Če s k ý mi B ud ěj o vi c e mi a B r n e m, v so uč a s né d o b ě s e zřej mě j iţ na c ház í na p a má t ko vé m ú st a v u v T elč i. Dí k y la s ka v é p o mo c i M r g. Sta ň k a z o d b o r u k u lt ur y v P e l hři mo v ě j se m se d o st al k f o to gr a fic k é čá s ti p rŧz k u mu , a j ej í čá st i t a k mo h l y b ýt p o uţ it y p ro ka talo g v t ét o p r áci . P o z n. a u to ra. 45
„Vn ě jš í v ýra z sva teb je p o mě rn ě st ř íd mý , ča st é j e jed n o d u ch é č len ěn í o m ítko vým i p á sy
d o p ro vá zen é š tu ko vým d eko r em ( … ) o jed in ěl e j e d o ch o vá n štu ko vý n á p i s s d a to vá n í m a jmén em s ta veb n íka “ P . DO ST ÁL, 1 9 9 4 , 1 2 . 46
Na lez l j se m j e ho s n í mk y z ej mé na z No vo mě s t s k a a Dač ic ka.
47
„P ro zá p a d n í Mo ra vu j e ch a ra kt er i st ická š tí to v á o ri en ta ce, n a va zu jí cí n a st ejn ý t yp
zá sta vb y v Č ech á ch . Zd ě n é š tí ty n es ly p la st icko u vý zd o b u s b a ro kn í n eb o kla si ci stn í
17
zajímavá propagační kniha Kraj Vysočina (Praha 2004), ve které bychom však přes jednoznačný dŧraz na agroturistiku a ekoturistiku nenašli na 232 stranách téměř ţádné zmínky o lidové architektuře. 48 Jediná dvojstrana, která se tomuto tématu věnuje hlouběji, je „pozvánka do sousedního kraje“ se stručnou trojjaz yčnou charakteristikou Skanzenu Vesel ý Kopec v pardubickém kraji. 49 Deficit patrný z předcházejícího textu napravil alesp oň v mezích moţností Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu kraje Vysočina v roce 2006 vydáním Mapy kulturního dědictví kraje, kde se lze přesvědčit alespoň o existenci tří vesnických památkových rezervací a pěti vesnických památkových zón. 50 Z poslední doby je třeba uvést i knihu J. Pešt y z řady Encyklopedie českých vesnic, díl věnovaný Jiţním Čechám, ve kterém autor zmínil i 18 obcí z okresu Pelhřimov v kraji Vysočina. Kromě zmínky o ojedinělé výzdobě štítŧ ve Vojslavicích se však věnuje hlavně architektonickému a urbanistickému vývoji vesnic a výzdobu hlouběji neanal yzuje. 51 Jako poslední příklad zvláštního přehlíţení lidové architektury na Vysočině bych rád uvedl národopisnou encyklopedii Lidová kultura (Praha
o rn a m en t iko u v o b la st i Po d yj í a n a jih o zá p a d n í Mo ra vě (Te le čs ko , Da či cko , Tř eb í čs ko ). “ M. V ÁLK A, 2 0 0 0 , 8 9 -9 3 . 48
V p ub l i kac i j so u na ště s tí a le sp o ň le t mo z mí n ě n y d v ě z no v ě p ro hl áš e n ý ch p a má t ko v ýc h
rezer va cí lid o v é ar c hi te kt u r y v kr aj i ( ve s nic e K rát ká a Kř iţ á n k y). P o z n. Auto r a. 49
B . LANGE R OV Á, 2 0 0 4 , 1 2 6 – 1 2 7 .
50
K p o kl ad ŧ m kr aj e j e ta ké n u t no p ř ič ís t re ko rd n í 3 K u lt ur n í p a mát k y s v ěto vé ho d ěd ic t ví
UNE S CO , 1 1 N ár o d ní c h k u lt ur n íc h p a má te k a řa d u r ezer v ací a zó n , kt er é j so u d o kl ad e m to h o , ţe hla v n í mi t ur i st i ck ý mi ma g n et y j so u zd e sp í š e ma lá mě s ta, za c ho va lá ča sto d í k y s vé izo lo va no st i v j ed i n eč né h is to r i c ké p o d o b ě. P o k ud č te nář zí s ká z č et b y této p rác e d o j e m, ţe j e v kr aj i V ys o či na k u lt ur n í d ěd ic t ví p řeh lí ţe no , a uto r s e mu hl u b o ce o ml o u vá, ale p ř i zp r aco vá n í to ho t o té ma t u b yl o o b ča s n u t né n a sad i t p o ně k ud u kři vd ě n ý aţ h ys t eric k ý tó n. P o z n. a u to r a. 51
En c yk lo p ed ie J . P eš t y j e v ýz na mn ý m p o či n e m s vé ho d r u h u, a le j a k sá m au to r
v p ř ed ml u v ě p ř i z ná vá, „v ýb ěr o b cí j e s ub j e k ti v n í “ a ce l ko vá v ýp o věd n í ho d no ta p ub li ka ce j e ta k p o ně k ud sp o r n á. V yt vář í to t iţ ko mp ro mi s mezi vla s ti v ěd no u p ub l i ka c í ( t yp u Vla s ti věd a Mo r a v s ká) a p o u h ý m so up is e m p a mát ko vě ho d no t n ýc h o b cí . P ří no s k ni h y ta k sp o č í vá sp í še v p o p ul ar i zaci té mat u neţ v hlo ub ce j e ho zp r aco vá n í. P o z n. a uto r a.
18
2007), vydanou nedávno AV ČR. Zde jsou sice na schematické mapě v předsádce výrazně vymezeny oblasti českého i moravského Horácka, ale hesla příbuzná našemu tématu jsou velmi skoupá na jiné informace neţ základní. 52 Tento stav lze omluvit šíří zájmu etnologŧ o folklór, nářečí a pod. v rámci celé republiky, ale i tento příklad dokládá to, co měla nastínit celá kapitola: prostor nynějšího kraje Vysočina byl z hlediska lidové architektury vţdy zcela přehlíţenou oblastí a jediný typ detailně zpracovaný badateli v tomto regionu byla roubená architekt ura Ţďárských vrchů.
52
Nej vět š í m kl ad e m e nc y klo p ed i e j e kro mě zá k la d ní c h i n fo r mac í k té mě ř ka ţd é mu h e sl u
zej mé na se z na m v ěd ec k ýc h p r ac í k d a n é mu té m at u a ta k é tř et í d o p l ň ko v ý s va ze k, vě no v a n ý j ed no t li v ý m b ad ate l ŧ m a náro d o p is c ŧ m i s ko mp let n í m so up i s e m j ej ic h p ra cí.
19
III. Štuková výzdoba lidové architektury 19. století na Vysočině Zpracování tématu je pojato z několika úhlŧ pohledu, které se objevují i v názvech kapitol. První snahou bylo definovat specifika regionu a restaurovat hospodářské, kulturní a společenské prostředí, v němţ výzdoba vznikala. Druhým krokem byl rozbor procesŧ výstavby a výzdoby jednotlivých domŧ. V další rovině jsem se pokusil o systematické roztřídění zaznamenaných t ypŧ výzdoby do katalogu, rozbor jednotlivých t ypŧ i motiv ŧ ve výzdobě a následně o určení ohnisek činnosti jednotlivých fasádníkŧ. Poslední část práce je pak věnována praktickým poznatkŧm z terénních prŧzkumŧ, souvisejícím s místní památkovou péčí i dalším bádáním.
1 ) Sc h e ma tic k ý zá kr es t yp ŧ št u ko v é v ýzd o b y d o map y kraj e V ys o či n a. Zkra t k y z as t up uj í o kre s y ( HB – Ha v líč k ŧ v B r o d , J I – J i hl a va, P E – P el hři mo v , T R – T řeb í č , ZS – Ţďár n.S .)
20
1. Územní vymezení zpracovaného regionu Pokud sledujeme vývoj správního rozdělení českých zemí za poslední čt yři století, nemŧţeme si nevšimnout soustavného měnění hranic kolem větších měst, podle kterých také býval y jednotlivé územní celky naz ývány. V případě, ţe se však zaměříme na oblast dnešního kraje Vysočina, nutně nás zarazí, ţe právě zde probíhal y změny mnohem radikálnější neţ kdekoli jinde. Dŧvodem změn zde totiţ byla nepřítomnost většího přirozeného centra, kolem kterého by se mohl y kumulovat úřední, hospodářské i kulturní funkce. Došlo zde naopak k jakémusi pol ycentrickému vývoji, 53 díky kterému vyrostla řada menších měst, ale z hlediska větších územních celkŧ bývala oblast jakousi horkou bramborou, kterou zkrátka bylo nutné nějak rozdělit a odněkud řídit. 54 Z tohoto pohledu se tak zdá oprávněné ustanovení kraje v současných hranicích, neboť s rámci větších územních celkŧ byla oblast Vysočiny vţdy chápána jako chudá Popelka, kterou je nutno dotovat, a toto prisma je moţno odstranit pouze samostatnou správou celého území s obdobným charakterem bez větších rozdílŧ v atraktivitě. Pojďme si však nyní ujasnit základní faktory určující prostor kraje.
53
P ro h l ub š í p o z n á ní v ýv o j e o síd le n í b y se d a l ro zd ěl it ta ké ce l ý re g io n n a j ed no tl i vá
p an s t ví a ve l ko s ta t k y. J a k se v š a k u káz alo , b yl b y te nto ú ko l v rá mc i c el ého kraj e p ří li š ve l k ý m so u st e m, a ta k j e zd e to to čl e ně ní za tí m p o ne c há no st ra no u. P o z n. a uto r a. 54
Sa mo s tat no u kap i to lo u b y ta ké mo hla b ýt d n eš n í úlo ha J i hl a v y j a ko kraj s ké ho mě s ta ,
neb o ť j ej í v ýh o d o u j e s i ce b l íz ko st d ál n ic e D1 , ale j ej í a uto r ita v rá mc i sp rá v y kr aj e j e i n yn í nar u šo vá n a záp as e m me n š íc h mě st o vla s t n í p ra vo mo ci. P o z n . a u to r a.
21
1.1. Vysočina a Českomoravská vrchovina Jádro nynějšího kraje Vysočina 55 tvoří právě Českomoravská vrchovina, spadající do jiţní části většího celku, nazývaného Český masiv. 56 Jednotlivé části Českomoravské vrchoviny jsou pak Jihlavsk é vrchy (JI), Ţďárské vrchy (ZS, SV), Ţelezné hory (HB, CHR), Křemešnická vrchovina (PE), Javořická vrchovina (JI, JH) a pahorkatiny: Hornosvratecká (ZS), Hornosázavská (HB) a Jevišovická (TR). 57 Celá oblast je charakterizována poměrně vysokou nadmořskou výškou, zemědělským rázem, mal ými, blízko sebe poloţenými sídlišti, hust ým zalesněním, rybníky a drsným podnebím. 58 Z celkového počtu 729 měst a obcí Vysočiny se více neţ polovina nachází v nadmořské výšce vyšší neţ 500 m. Charakteristickým rysem oblasti je t aké známá neúrodnost, zpŧsobená pŧdou tvořenou převáţně přeměněnými horninami s mal ým obsahem ţivin. Kromě neúrodnosti pŧdy se oblast zároveň vyznačuje horšími klimatickými podmínkami s většími sráţkami a niţšími prŧměrnými teplotami (podobně jako v horských oblastech podél hranic Čech). 59 Prostor Vysočiny tak lze stanovit z hlediska výškových poměrŧ ohraničených vodními toky (na západě řeka Luţnice mimo pánve třeboňské, na východě řeka Svitava aţ k Brnu) 60 nebo na základě míry úrodnosti pŧdy a z ní vypl ývají cího druhu hospodaření. Vlastní jádro Vysočiny pak vymezuje území, kde bylo moţné pěstovat pouze ţito a oves, méně náročné v poţadavcích na pŧdy, oproti okolním niţším a úrodnějším oblastem, kde jiţ rostla pšenice a ječmen. 61 Pro
55
P o d le učeb n ic g eo lo g ie j e vyso čin o u n az ýv á no o b ec ně úz e mí v nad mo ř s k é v ýš ce nad
2 0 0 m se z vl n ě n ý m a ţ č l en it ý m r e lié f e m. Vrc ho v in a j e p a k u ţ ší p o j e m p r o t yp geo r el ié fu, d o sa h uj íc í ho nad mo ř s k é v ýš k y 6 0 0 -9 0 0 m a č le n i to s ti 1 5 0 - 3 0 0 m. Ci to vá n o z h ttp :/ /c s. wi k ip ed ia.o r g , ze d ne 1 0 . 1 . 2 0 0 8 . 56
Če s k ý ma si v n eb o l i Če s ká v yso či na j e geo mo r fo lo g ic k á p ro vi n ci e zab íra j ící p o d st at no u
čás t č es k é ho úz e mí, al e p ř es a h uj ící i d o so u sed n íc h st át ŧ. Id e m. 57
J . P ER G LE R, 2 0 0 4 , 7 .
58
J . HO S ÁK, 2 0 0 5 , 5 6 .
59
L. B AR AN, 1 9 4 8 , 1 2 1 .
60
J . HO S ÁK, 2 0 0 5 , 5 6 .
61
L. B AR AN, 1 9 4 8 , 1 1 5 .
22
tyto chudší oblasti se také stalo charakteristické pěstování brambor a lnu (viz kapitola 2.).
1.2. Historie správního rozdělení Dnešní kraj Vysočina 62 měl sice předchŧdce v podobě Jihlavského kraje stanoveného v letech 1948–1960, ale jeho předstupně jsou patrné jiţ mnohem dříve (i kdyţ rozdělené zemskou hranicí Čech a Moravy, fungující do roku 1948 jako správní rozhraní). 63 První jasnější rozdělení prostoru Vysočiny lze zaznamenat v roce 1635, kdy se o oblast dělil y tři kraje: Bechyňský, Čáslavský a Jihlavský. 64 Tento s ystém vydrţel (s menšími změnami v pravomocích za tereziánských a josefinských reforem) aţ do revolučního roku 1848, kdy starý správní systém ztratil své opodstatnění zrušením poddanství. Základem nového systému členění z roku 1949 byly tzv. politické okres y, vytvářené ta k, aby se příliš nelišily rozlohou ani počtem obyvatel. 65 Okres y dále spadal y pod kraje (naše oblast byla rozdělena mezi 3 kraje: Českobudějovický, Pardubický a Brněnský) v jejichţ sídle byl a zřízena vláda s krajským prezidentem. V rámci změn ministra Bacha byla však pravomoc krajŧ v roce 1855 omezena a posílena byl a okresní hejtmanství (Vysočina jiţ spadala pod 4 kraje: Českobudějovický, Táborský, Čáslavský a Jihlavský). Na základě ústavy z prosince 1868 však byl y kraje zrušeny a jako správní jednotka byl y přijat y samotné okresy v čele s hejtmanstvím. V tomto systému, který prakticky vydrţel aţ do roku 1938, byla tato oblast rozdělena mezi deset okresŧ: Pelhřimov, Německý Brod, Ledeč, Čáslav, Chotěboř, Dačice, 62
Kraj u sta no v e n ý r o k u 1 9 9 7 se p ŧ vo d n ě j me no va l J i hl a vs k ý, a le no ve lo u zá ko na z ro k u
2 0 0 1 b yl j e ho náz e v z m ěn ě n na kr aj V ys o č i na. P ERG LE R, 2 0 0 4 , 7 . 63
Če s ko - Mo r a v s ká hr a ni c e b yla v ţd y p o uz e ro z hr an í m sp rá v n í m a ni ko li v k u lt ur n í m neb o
ho sp o d ář s k ý m. L. HO S ÁK 1 9 5 8 , i n: VS ČB , 2 0 0 5 , 5 7 . 64
Na p ř e hled u kr álo v s k ýc h mě s t p o r o ce 1 6 1 0 j so u n a víc v id ě t t ři sp rá v n í ce ntr a re g io n u:
P el hři mo v, Ně mec k ý B r o d a J i hl a va. Z. H LE DÍ KO V Á a ko l. , 2 0 0 5 , 5 0 1 . 65
Id e m, 2 7 3 . J . H OS ÁK t ak é u vád í, ţ e o kre s y neb yl y s ta no v e n y p o d l e re g i o ná l ní c h
zv lá št no s tí, al e p o d l e ko mu n i k ač n íc h p o mě r ŧ a s il ni c. D ne š ní čl e ně ní o b čas p ŧso b í st ej n ý m d o j me m.
23
Jihlava, Třebíč, Velké Meziříčí a Nové Město. 66 V polovině 20. století jiţ vznikl předstupeň dnešního kraje jako jiţ zmíněný kraji Jihlavský 67 z let 1949–1960, kam však navíc patřil okres Dačice, ale oproti dnešnímu stavu zde chyběl y okresy Velká Bíteš, Bystřice nad Pernštejnem a Chotěboř. Poslední fází p ak byl rozsah krajŧ přijat ý v letech 1960–2000, kdy byla Vysočina opět rozdělena do 3 krajŧ: Jihočeský (Pelhřimov), Východočeský (Havlíčkŧv Brod) a Jihomoravský (Jihlava, Třebíč, Ţďár nad Sázavou). V současném stavu tvoří kraj Vysočina pět okresŧ: Pelhřimo v (PE), Havlíčkŧv Brod (HB), Jihlava (JI), Třebíč (TR) a Ţďár nad Sázavou (ZS). Podle tohoto členění jsou také lokalizovány všechny obce uváděné v této práci.
K dotvoření celkového obrazu regionu je ale potřeba zmínit ještě dva dŧleţité okruhy. Prvním z nich je rozsah církevní správy v regionu , která byla po celé 19. století konstantní, neboť poslední změnu prosadil z císařské moci jiţ Josef II. tím, ţe dal zřídit biskupství v Brně (1777) a v Českých Budějovicích (1785). 68 Prostor nynějšího kraje tak spadal od konce 18. století do tří diecézí: česká část do Budějovické (PE) a Hradecké (HB) a moravská do Brněnské (JI, ZS, TR). 69 Druhým faktorem určujícím ţivot v regionu pak byl y zemské stezky přes Vysočinu, které sice v 19. století jiţ nepředstavoval y tak zásadní rozvojový faktor, ale dokládají alespoň směry, kterými byla Vysočina napojena na nejbliţší centra. Ačkoli hlavní zemská stezka procházela mimo
66
So ud ní o kr e s y z le t 1 9 1 8 – 1 9 3 8 b yl y t é měř to to ţ né s o k re s y v rá mci mo n arc hi e. Ţup n í
čle ně n í z ro k u 1 9 2 0 p a k b yl o p ř ed st up n ě m p o vá l eč n ýc h kr aj ŧ (p o d J i hl a v u te hd y sp ad ala celá p o hra n ič ní o b la s t n a j ih u Mo r a v y i se Zno j me m a Mi k u lo ve m). 67
Do j i sté mír y lz e ř í ci, ţ e v y mez e ní kr aj e z ro k u 1 9 4 8 b ylo o ně co p o ved en ěj ší , neţ j e
st á vaj íc í ro z sa h kr aj e V ys o č i na. Op r o t i te hd ej š í mu kr aj i j e n yn í zá h ad n ě u k ro j en a o b l as t Dač ic ka a p ř ip o j en a k J i ho č es k é mu kraj i , p o d i v n ě p ro ta ţe né mu d a le ko z a h is to ri c ko u hra n ic i Mo r a v y. N ut no ř íci, ţe ta to hi s to ri c ká hr an ice neb yl a p ř i s ta no v e ní kraj ŧ v ro c e 1 9 9 7 v zat a v ŧb ec v p o t a z a ni u j ed no ho ze tř í kr aj ŧ, k teré s e j í d o t ýk a l y. P o zn. a uto r a. 68
Da lš í b i s k up st v í b yl a z ř íze na aţ n a ko nc i 2 0 . s t o let í: P lze ň (1 9 9 3 ), Op a va (1 9 9 6 ).
69
Z. H LEDÍ KO V Á, 2 0 0 5 , 1 7 1 – 2 0 1 .
24
hranici kraje (přes Litom yšl), nejvýznamnější komunikací přes Vysočinu byla tzv. Haberská stezka vedoucí z Prahy do Vídně (Kolín, Havlíčkŧv Brod, Jihlava, Ţeletava, Moravské Budějovice, Znojmo). Dalšími stezkami byla Libická (na Brno přes Ţďár nad Sázavou), Ţelivská (Praha, Vlašim, Pelhřimov, Jihlava) a Hradecká (Tábor, Jindřichŧv Hradec, Slavonice, Rakous y). 70
1.3. Národopisné oblasti: Horácko, Zálesí a Voplešácko Zcela jiné hranice, neţ byl y okruhy správních a administrativních celkŧ, lze v regionu sledovat z hlediska národopisného. Přestoţe se jiţ v polovině 19. století začal místní folklór vytrácet s příchodem industriálního období a tradiční kultura venkova byla se zrušením poddanství vystavena erozi volného pohybu obyvatel, je nutné brát v potaz místní krajová specifika, neboť dědictví místního staletého osídlení ovlivňovalo další generace aţ do začátku 20. století. Při stanovení hranic národopisných oblastí se přihlíţí k mnoha faktorŧm: nářečí, tradici, krojŧm a pod. Zároveň je také nutné posoudit, zda se jedná o homogenní oblast z hlediska fyzikálně -geografických podmínek, klimatických poměrŧ, bonit y pŧdy či povrchové vegetace. 71 V prostoru nynějšího kraje Vysočina se dle těchto kritérií nacházejí čt yři etnografické oblasti, z nichţ nejzásadnější a největší je Horácko. Dnes přijímané vymezení oblasti (viz obr. č. 2) pochází od J. F. Svobody z roku 1928 a jak je z mapky patrné, moravská část Horácka (členěná na Horácko a Podhorácko) 72 zabírá celou plochu kraje a navíc zahrnuje část okresŧ Blansko a Tišnov v Jihomoravském kraji, a Dačický okres v Jihočeském kraji. Za jádro Horácka pak bývá povaţován zhruba prostor mezi Ţďárem nad Sázavou a Novým
70
J . HO S ÁK, 2 0 0 5 , 6 4 .
71
L. B AR AN, 1 9 4 8 , 1 1 4 .
72
T yto o b la st i o d seb e r o zli šo va l V. B ě lí k p r á vě p o d le hra n ic e p ě sto v á ní p še n ice, kter á
b yl a úd aj ně to t o ţ ná s to ke m ř e k y J i h la v y. M ís t n í o b yv at el é úd aj ně s v ŧj kraj sa mi na z ýv aj í Do l sko ( V. B Ě LÍ K, 1 9 8 3 ) . P o d le to ho to čle n ě ní b y d o o b la s ti P o d ho rá c ké sp ad al a j iţ n í p o lo vi na o k r e s u T ř eb íč a Mo r a v s ko b ud ěj o vi c ko s měr e m ke Zn o j mu .
25
Městem na Moravě. Česká část Horácka 73 zabírá menší prostor leţící podél zemské hranice a vybíhající mimo kraj Vysočina pouze směrem k Hlinsku do okresu Chrudim v Pardubickém kraji.
2 ) Sc h e ma tic k á map a kr aj e V ys o či n a s v y me ze ní m z ná m ýc h náro d o p is n ý ch o b la s tí. T ečka mi j e v yz n ače n a z e ms k á hr a n ice Č ec h a M o rav y, ze le n ě ro z sa h Ho rác ka ( p o d le J . F. S vo b o d y 74 a J . Vař e k y 75) a j ihl a v s ké ho j az yk o v é ho o stro v a (p o d l e A. Altr ic ht era). 76 Na P el hři mo v s k u j so u naz n ače n y i vl i v y so u sed ní c h o b la st í (p o d l e H. No v á k o vé) . 77
73
Mez i náro d o p i sci e xi s t u j e teo r i e, ţ e t ato o b la st b ýva la p ŧ vo d n ě naz ýv á n a p o uze
V yso či na a a ţ p o zd ěj i b yl j ej í náz e v up ra v e n j a ko e k vi va le n t k mo r a vs k é mu Ho r ác k u. 74
J . F. SV OB O D A, 1 9 4 0 , 2 .
75
Sc h é ma v yc h áz í z ma p y v p ř ed sád c e e nc yk l o p ed ie Lid o vá k u lt ur a, 2 0 0 7 .
76
A. ALT RI CHT E R, ma p a D ie I g la uer Sp r ac hi n se l, 1 9 2 1 .
77
P el hři mo v s ko v e d r u hé m ti s íci le tí, 2 0 0 0 , 5 5 .
26
Součástí Horácka byl také Die Iglauer Sprachinsel (Jihlavský jaz ykový ostrov), který zŧstal jakýmsi dědictvím pozdní středověké kolonizace německými horníky. 78 Německé obyvatelstvo zde od těch dob tvořilo nadpoloviční většinu a posléze zhruba polovinu populace v Jihlavě a v podlouhlém prostoru na sever a jih od Jihlavy (viz obr. č. 2). Tato oblast byla u nás ojediněl ým jevem, ale po odsunu sudetských Němcŧ po 2. světové válce 79 se podobně jako pohraniční oblasti zcela zaplnila čes kým obyvatelstvem. 80 Další dvě etnografické oblasti se nacházejí na české straně Vysočiny, a to kolem Humpolce. Známější z nich je Humpolecké Zálesí , 81 zabírající zhruba severovýchodní část okresu Pelhřimov 82 (podle J. Kopáče sahá na jihovýchod aţ k Větrnému Jeníkovu, 83 J. Vařeka ho zase umístil západněji mezi Humpolec a Pelhřimov). Ještě nejasnější je pak vymezení oblasti naz ývané Voplešácko (někdy Oplešácko). Ta se údajně nachází na
78
Ob yv a tel é o str o va s e ú d aj ně n az ýv a li „J i h la vc i “ a j ej ic h n ě mec k ý p ŧ vo d se d al d ěl it n a
so u ke n í k y – f lá m y, ho r n ík y – sa s y a sed lá k y z fr an k . A. J . P ÁT EK, 1 9 0 1 , 1 8 . 79
I n a P el h ř i mo v s k u d o šl o k o d s u n u s ko ro 2 0 % o b yva te ls t va k v ŧ li ně me c ké n áro d no st i. I n :
P el hři mo v s ko v e d r u hé m ti sí ci le tí, 2 0 0 0 , 5 0 . 80
J ed i neč no s t o str o v a sp o čí va la v k u lt ur n ě z cel a h o mo ge n n í m p ro p o j e n í s o ko l ní č e s ko u
p o p u lac í, kt er é v ša k d o s talo zce la j i n ý n áb o j s n árŧ s te m n ě mec k é ho na ci o na li s mu o d začá t k u 2 0 . s to le tí . J az y ko v ý o st r o v s e i p ře s p r o na ci st ic k é s m ýš le n í ne st al b ě he m v ál k y so učá s tí S ud e t, ale p o u z e s n aţi vo u o ázo u v p ro t ek to rá t ní m ú ze mí ( nap ř. vz n i k Hit lerj u n ge nd sc h u ll e) . T en to p ř ís t up se v ša k mí s tn í mu o b yv a te l s t v u s tal o s ud o v ý m, n eb o ť p o o d s u n u zd e z ača lo i n te nz i v ní „ maz á ní h i sto r i e “ a d o d n es ne ní te n to feno mé n d o st ate č ně b ad ate l s k y zp r aco vá n. P o zn . a uto r a. 81
Ob l as t j e p o d l e mí s t ní h o n ár o d o p i sc e J . M a nča l a to to ţ ná s far no st mi : m lad o b ří š ť s ko u,
b ran i šo vs ko u , vě tr n o j e n íko v s ko u, d uš ej o v s ko u a o p ato v s ko u. Vš ec h na o s tat n í v y me ze n í j so u úd aj n ě nep ř íp us t ná. M AN Č AL, Zá le sí 1 9 3 4 - 3 5 , 1 5 2 . 82
V o b l as ti j e v r á mc i kr a j e r eg i str o v á n t z v. S vaz ek o b cí mi kro r e gio n u Zá le sí za hr n uj íc í
1 8 o b cí ( n ap ř . Se no ţ at y, Ţel i v, Sed lic e, V ys tr ko v, H u mp o lec, Č ej ko v, H o rn í Ráp o t ic e, B ud ko v, Kej ţl ic e) . M i kr o r eg io n má i v la st n í we b o vé s trá n k y www. mi k r o reg io nz ale s i.cz a j eho hl a v ní t ur is ti c ko u a tr a kc í se st al v irt u ál n í p řis tě ho va le c H li n í k, k ter ý p ro s la vi l H u mp o l ec d í k y s la v n é fi l mo vé h lá šce z d íl n y p á n ŧ S věr á ka a S mo lj a ka. P o zn. a uto r a. 83
J . KOP ÁČ , 1 9 4 6 , 5 0 .
27
sever a západ od Zálesí a vyznačuje se bezlesou aţ plešatou krajinou. 84 Zbývající oblasti kraje na české straně se pak rozdělují do mikroregionŧ (Pelhřimovsko, Okrouhlicko, Světelsko, Habersko, Ledečsko, Hořepnicko aj.), 85 které sice nemají výrazný národopisný charakter jako Horácko, ale jsou prostorem pro další moţné bádání v rámci Vysočiny.
2. Historický vývoj na Vysočině v 19. století Hornatá a neúrodná krajina Vysočiny byla aţ do 11. století převáţně pustou oblastí prŧchodnou jen několika obchodními stezkami. Středověká kolonizace ve 12.–14. století sem pak přivedla obyvatelstvo ze tří stran (z Čech, Moravy a Rakous), takţe ke konci 15. století jiţ byla oblast aţ na hlušiny ve vyšších polohách populačně vyváţená. 86 Další osídlování pak probíhalo uţ jen míst y a velmi zvolna. Poslední vrstvou byl y raabisační vsi 87 z 2. poloviny 18. století a obce dělníkŧ u vrchnostenských ţelezáren, skláren a hutí ze začátku 19. stol. 88 Ţivot na venkově v naší části monarchie byl po několik století vcelku neměnný, ale velké změny nastal y v této době ve svobodě obyvatel: roku 1781 bylo zrušeno tělesné n evolnictví a 1848 byla zrušena robota. 89 V prŧběhu století se na trŧně monarchie vystřídali pouze tři panovníci, ale celé století 84
P o d le J . Ko p áče b y se m měl y sp ad at Vo j s la vi ce, ale j ed i né j a s něj š í úd aj e j se m n al ezl
v k n ize H u mp o lec ko v e d r u hé m t is íc il et í (H u mp o lec, 2 0 0 0 ), v ma p ce u č lá n k u Lid o vá k ul t ura o d P h Dr . He le n y No vá ko vé z mu z ea v P e lh ři mo v ě. P o z n. a uto ra . 85
Slo v n í k č es k é h ud eb n í k ul t ur y ( P r a h a 1 9 9 7 ) p o p is uj e če s ké Ho rác ko j ako n ep ř íl i š
výra zn ě o h ra n ič en é a kr o mě zp o c h yb n ě ní sa mo t né ho p o j mu č. H. o z n ač uj e mí s t ní k ul t ur u (p ro j ev uj íc í se v lid o v é m s ta vi te ls t ví i kro j i) ve s ro vn á n í s o s ta tn ím i o b la s tm i ja ko ko n ze r va ti vn í a r eta rd o v a n o u . P etr M ACE K, 1 9 9 7 , 1 9 6 . 86
A. NO V ÁČE K, 2 0 0 6 , 7 1 – 7 2 .
87
T ento p o j e m o d kaz uj e n a r a ko u s ké ho n áro d o ho s p o d áře Fra n ti š ka An to n í na R aab a , kt er ý
říd i l p arc el aci v Čec h ác h. Na Mo r a v ě říd il p arce lac i An to ní n Ka sc h n it z, j eho ţ j mé no s e ta ké o b j e v uj e v n áz ve c h ně k ter ýc h o b c í na j i ţ ní Mo ra vě. M. V ÁLK A, 2 0 0 0 , 8 3 . 88
Mez i l et y 1 6 9 2 – 1 8 5 4 b ylo nap ř í klad na P e l hři mo v s k u z alo ţe no 3 1 o b c í. P el hř i mo v s ko ve
d ru hé m t i s íc il et í, 2 0 0 0 , 4 8 . 89
P ro vád ěcí p ř ed p i s k r o b o tn í mu p ate n t u b yl v yd á n a ţ 4 . 3 . 1 8 4 9 .
28
lze zjednodušeně rozdělit na tři hlavní části, nazvané podle tvŧrcŧ systému určujícího ţivot v Rakouském císařství. Přehled jej ich vlád vypadá takto:
1792–1835 František I. (od 1804 císař rakouský)(1815 –48 kancléř Metternich) 1835–1848 Ferdinand V. (zvaný Dobrotivý) (stále kancléř Metternich) 1848–1916 František Josef I. (1852–59 ministr vnitra Alexander Bach)
3 ) Sc h e ma tic k ý z á kr es s tá vaj íc í ho kr aj e V ys o č i n a d o map y R a ko us ko - U h ers k a v r. 1 8 6 7 .
2.1. Metternichovský absolutismus První polovina 19. století byla pro Vysočinu zlat ým obdobím, neboť protoindustriální období (zde zhruba 1750 –1869) 90 sem přineslo rozkvět díky 90
Na V yso či n ě to to o b d o b í tr v alo o n ěco d éle , d í k y p o zd ní mu b ud o v á ní ţ elez n ic e.
29
napojení sítí státních silnic na socioekonomický systém podunajské monarchie. Dosud omezující geografické podmínky mezi třemi metropolemi se tehdy výjimečně stal y pozitivem a díky blahobytu došlo v kraji k největšímu nárŧstu populace právě na venkově. 91 Hospodářství zde bylo zaloţeno zejména na zemědělství (ţito a oves), pěstování lnu, chovu ovcí a domácí textilní výrobě. 92 Na začátku 19. století zmítal y Evropou napoleonské války, během kterých prošlo krajem (zejména kolem bitvy u Slavkova r. 1805) mnoţství vojsk. 93 Díky Napoleonově kontinentální blokádě 1807 –15 došlo i na Vysočině k poškození odbytu sklářství a plátenictví. Urychlil se naopak rozvoj bavlnářství, soukenictví (HB, JI) 94 a ţelezářství (ZS). Významnou událostí pro monarchii byl státní bankrot roku 1811, kte rý zpŧsobil bídu mezi vrstvami odkázanými na pravidelnou mzdu, ale prospěl naopak zemědělským a prŧm yslovým výrobcŧm, zejména pokud se nebáli zadluţit. 95 Po skončení válek roku 1813 pak pozvolna začala doba „biedermayerového konzumního pohodlí“ a prosperity, konzervovaná v zájmu rovnováhy a míru kancléřem Metternichem do systému policejní cenzury. 96 Díky tomu vzrostl v období 1815–1855 počet obyvatel v českých zemích ze 4,8 mil. na 6,8 mil. a
91
A. NO V ÁČE K, 2 0 0 6 , 7 3 .
92
M. M yš k a d ěl í mo ţ né p r ŧb ě h y p r o to i nd us tr iál n í ho o b d o b í (t z v. co tt a ge i nd u str y) na d vě
ka te go r ie : s p r o d u kc í o r ie nto v a no u na mí s t n í sp o třeb u (d o p l ně no u o ze měd ěl s t ví) a s v yš š í ko nc e ntr ací d o mác í v ýr o b y, k ter á se č as e m st ala zá klad e m to vár n í i nd u st rial iz ace. M. MY ŠK A, 1 9 9 3 , 8 . 93
Kri ti c ká b yl a nap ř í kl ad si t uac e T ř eb íč e, k tero u p ro ch áze la d e mar k ač ní č ára, ta kţ e zd e
ro k u 1 9 1 0 d o ko n ce d v a mě s íce le ţe la vo j s k a o b o u st ra n. F. DV O RS KÝ , 1 9 0 6 , 1 1 1 . 94
Šlo zej mé na o o b l as ti s r o zv i n uto u te x ti l ní ře me sl no u v ýr o b o u a j í p o d m ín ě n ý mi
ze měd ě l s k ý mi a kt i vi ta m i, kt er é v ša k j e š tě v p o l o vi n ě 1 8 . s to le tí b o j o va l y s o d b yt o vo u kr izí . H la v n í m v ýv o z n í m ar t i kl e m b ylo s u k no a to se d í k y nap o j e ní no v ý mi ce s ta mi exp o r to va lo d o vzd ál e ně j ší c e nter : Víd e ň , P ra ha, B rno . A. NO V ÁČ EK, 2 0 0 6 , 7 2 . 95
J o se f T OM EŠ , i n : D ěj i n y z e mí ko r u n y Če s ké, 1 9 9 2 , 3 9 .
96
Kl e me n s Lo t har Met ter ni c h ( 1 7 7 3 – 1 8 5 9 ), ra ko u s k ý st át n í ka nc léř a mu ţ , k ter ý s e
zas lo uţ il o usp o ř ád á n í E vr o p y p o éř e n ap o l eo ns k ýc h vál e k. J e ho p ř ed ní m záj me m b yl o ud rţ e ní ro v n o vá h y p ř ed nej vě tš í m st r a šá ke m d o b y - re vo l u cí. J e ho p o l ice j ní st át v ša k b yl p ro ti to t al it n í m r e ţi mŧ m 2 0 . s to l et í uč i ně n ý m r áj e m. H O R A - HO Ř EJ Š, 1 9 9 8 , 7 -1 7 .
30
konkrétně na Vysočině probíhal populační nárŧst, jaký zde ještě nik dy předtím ani potom nenastal. 97 Monarchie se však pod vládou konzervativního panovníka uzavřela vnějším vlivŧm a rozvoji vŧbec, takţe přes hospodářský blahobyt podporovaný řadou nařízení a vyhlášek začala upadat intelektuálně, neboť sám císař prohlašoval, ţe „nejsou zapotřebí učenci, ale dobří občané.“ 98 Pro téma lidové architektury je však dŧleţit ý rok 1816, kdy české gubernium vydalo nařízení o zákazu dřevěných staveb , 99 dále rok 1819, kdy bylo dvorským dekretem povoleno poddaným vyrábět na vlastním pozemku cihl y pro sebe i na prodej 100 a rok 1835, kdy byl vydán Stavební řád pro Čechy a Moravu. Vysočina, kterou ţivila zemědělsko řemeslná produkce zaţívala v prvé polovině 19. století i přes občasné cholerové epidemie 101 velký rozkvět. Ten pomáhal y paradoxně udrţo vat i cechy, bránící se modernizaci, chránící tak starý systém před změnami. Revoluční rok 1848 pak přinesl řadu změn a ještě více očekávání. Ze slibŧ, které císař dal, se ale nakonec uskutečnilo jen velice málo. Pro venkovský lid se však podařilo to nejdŧleţitější a to schválení feudálního zákona, který rušil robotu a poddanství. Prakticky se tento krok projevil nárŧstem HDP pouze o 2%, ale došlo díky tomu k větší kumulaci kapitálu a tak i k rozvoji hospodářství. Systém hospodaření na Vysočině byl však uţ kolem roku 1850 za zenitem a region se stával oblastí „hladového zemědělství“ s relativně vysokým přelidněním, zmírňovaným rozvojem prŧmyslového bramborářství s vyšší potřebou sezónních pracovních sil. 102
97
Vl i ve m d o má c í v ýr o b y na s tal v ýr az n ěj ší p o p ula čn í r ŧ st na ve n ko v ě o p r o ti mě s t ŧ m.
Zača la se v š a k r o d i t d ě l ni c ká vr s t va, k ter á p o v zn i k u ma n u fa kt ur o d c há zela p r v ní d o mě st za p ra cí. M. MY ŠK A, 1 9 9 3 , 9 . 98
Z p ro j ev u cí s ař e Fr a n ti š ka I . k p r o f eso r ŧ m l ub la ň s ké ho l yce a ro k u 1 8 2 1 .
99
EB E L, ŠK AB R AD A, 1 9 9 6 , 4 .
100
M. V ÁLK A, 2 0 0 0 , 9 2 .
101
Nap ř í klad 1 8 3 2 a 1 8 3 6 v T ř eb í či, 1 8 5 0 a 1 8 6 6 v H u mp o l ci aj .
102
P . NO V ÁK, 2 0 0 4 , 1 8 8 .
31
2.2. Bachovský absolutismus 103 Druhá polovina 19. stol etí začala ve znamení revolučního roku 1848 a pádu metternichovského systému. Největším plodem revoluce v monarchii se zdála být cesta k parlamentnímu zřízení a připravovaná ústava, ale čerstvě nastupující mladý císař František Josef I. všechna očekávání p ozvolna udusil a kromě zrušení parlamentu nechal roku 1851 prohlásit i navrţenou ústavu za nepřiměřenou a neproveditelnou. Monarchie se tak po několika letech nadějného očekávání opět ponořila do „normalizace,“ v níţ byla nesvoboda politická vyměněna za sv obodu podnikatelskou. 104 V 50. letech tak došlo pod vedením ministra A. Bacha 105 k velké řadě změn: byl y zrušeny celní hranice v říši, byl zaveden jednotný systém měr a vah s Německem, byl přijat nový s ystém správy v rámci okresŧ (viz kapitola 1.2.), byl vytvo řen nový ţivnostenský řád a zřízena síť obchodních a ţivnostenských komor, které sdruţil y prŧm yslníky v regionech, byla provedena reforma školství a začalo budování ţeleznice. Oproti tomu byl obnoven systém policejního dozoru nad veřejným míněním, kterému padl za oběť asi nejznámější rodák z Vysočiny – K. H. Borovský. 106 Jak uţ jsme zmínili, na Vysočině bylo kolem poloviny 19. století objeveno tzv. horské zlato v pěstování brambor a jejich zpracování (lihovary, škrobárny, sušárny). To s sebou přineslo nový dr uh prŧm yslových
103
Náz e v j e z vo le n p o uz e j ako p o mo c n ý p o j e m p ro 2 . p o lo vi n u 1 9 s to l et í. S a mo t n ý
B ac ho vs k ý ab so l u ti s mu s tr va l p o uze 1 8 5 2 – 5 9 . P o zn . a uto ra. 104
V t éto ep o š e t a ké b yl y p o lo ţe n y zá kl ad y č es k é ho ho sp o d ář s ké ho a k u lt ur n í ho ro z vo j e.
105
Al e xa nd er B ac h ( 1 8 1 3 – 1 8 9 3 ) , v íd e ň s k ý ad vo kát a s c ho p n ý, i kd yţ p o n ě k ud
b ezc har a kt er ní, p o li ti k . P ŧ vo d ně mi n i s tr v ni tra z a p řed sed y v lád y Sc h wa rze nb er ga a p o sl éze „ mi n i str če ho ko li, “ za j e ho ţ vl ád y na st a l v Čec h ác h p o kro k v ho sp o d ář st v í, tec h n ice i sp r á v ě. H O R A - H O ŘEJ Š, 1 9 9 8 , 1 8 1 . 106
Kare l Ha vl íč e k B o r o v s k ý ( 1 8 2 1 – 1 8 5 6 ) , p r v ní č e s k ý no vi n ář, k ter ý ud ěla l ze
ţur n al is ti k y zb r a ň p r o t i p o lit ic k é a sp o leč e ns k é p o kř i ve no st i. Re ţi m ho v ša k zá h y u ml če l a p o j eho ča s né s mr t i ( z e mř el na t ub er k uló z u kr átce p o s vé ţ e ně) tr va lo té měř d e set le t, ne ţ se re ţi me m v ys tr a še ní vla s te nc i p ř i hlá s il i k j eho p a má t ce. Id e m, 1 8 3 – 1 9 4 .
32
staveb 107 a tehdy se také začal y přestavovat starší dřevěné stavby, neboť populační nárŧst na Vysočině trval zhruba do roku 1860. Rok před tím se však Rakousko dostalo opět do války a po bitvě u Solferina v červnu 1859 přišlo o své italské kolonie. Válečná poráţka a katastrofální stav státních financí přiměl císaře Františka Josefa I. k propuštění ministerského předsedy Bacha a provedení řady změn ústících v přijetí tzv. únorové ústavy, jejíţ součástí bylo i vyhlášení občanské rovnoprávnosti. 108 V roce 1866 propukla Prusko Rakouská válka, jejíţ dějiště spočívalo právě v severních a východních Čechách. Během války, v níţ bojoval y hlavně české pluky rakouské armády, došlo k obsazení řady měst na Vysočině pruskými vojsky a kromě bezohledného rekvíro vání sem armáda zavlekla i další epidemii cholery.
2.3. Konec rozvoje venkova Brz y po Prusko -Rakouských válkách 109 však došlo v oblasti k zásadní změně díky vybudování ţeleznice v roce 1869, 110 která umoţnila nástup a rozšíření tovární výroby spojené se sele ktivním rozvojem větších sídel na úkor chudnoucího venkova. 111 V roce 1868 byl také oficiálně zrušen zákaz dělení gruntů, coţ ve spojení s nástupem opoţděné prŧm yslové revoluce zcela změnilo tvář venkova. Malá venkovská sídla zejména v horských oblastech začalo totiţ jiţ dříve postihovat vystěhovalectví, ale po těchto změnách se úbytek obyvatel zpomalil a vznikla nová vrstva tzv. kovorolníkŧ, kteří
107
V t éto d o b ě t a ké vz n i kl y n a J i hl a v s k u t e xti l ní ma n u fa kt ur y j a ko Ke r no v y zá vo d y ve
Sta r ýc h Ho r ác h a Lö vo v y to vár n y v He le n í ně a Mal é m B er a no vě. Ob l as t se te hd y s tal a d ru h ý m n ej v ět ší m p r o d u ce nte m s u k na v mo n arc h ii. A. J . P ÁT EK , 1 9 0 1 , 8 0 . 108
Zá ko no d ár ná mo c b yl a p ř ed á na ř í šs k é rad ě slo ţ en é ze š le c ht y, cír k e v ní ch h o d no s tář ŧ a
d ele gá t ŧ z e ms k ýc h s ně m ŧ. Č es k ý s n ě m p a k t vo ř i lo 2 4 1 p o sla n c ŧ: 5 vir il i st ŧ, 7 0 ve l ko sta t kář ŧ, 8 7 mě š ťa n ŧ a 7 9 zá s t up c ŧ v e n ko v a. J iří R AK, i n : D ZK Č, 1 9 9 2 , 9 8 . 109
1 8 6 7 b ylo p ř ij ato d ua li s tic k é so us tá tí R a ko us ko - U her s ko .
110
V Čec h ác h b yl y v šec h n y d ál ko vé tra tě v ys t a vě n y u ţ v l ete c h 1 8 3 9 – 7 5 , a le na V ys o č i ně
b yl y b ud o vá n y tr a tě a ţ v této p o zd ěj ší d o b ě (1 8 7 1 J ih la v a – Ně mec k ý B r o d , 1 8 8 1 tz v . tra n s ver sá l ka z J i hl a v y d o Ve se lí n ad Luţ n ic í, a j .). A. J . P ÁT EK, 1 9 0 1 , 7 5 . 111
A. NO V ÁČE K, 2 0 0 6 , 7 5 .
33
dojíţděli za prací do prŧm yslových center a zemědělské hospodaření pro ně mělo jiţ jen doplňkový charakter. 112 Od 70. let se tak venkov začal stávat pouze pasivním zdrojem pracovní síl y a mírně se rozvíjela jen sídla poblíţ ţeleznice. Definitivní zkázu venkova Vysočiny pak nastartovala agrární krize po roce 1880. Oblast totiţ postrádala hlavní energetické suroviny (uh lí) a díky mal ým sídlŧm zde chyběla koncentrace kapitálu, takţe mezi let y 1880 – 1910 odsud odešla čtvrtina obyvatel (více neţ 130 000 lidí) do Brna a Vídně. Díky dopravní izolovanosti a nedostatku center v kraji pak pokračoval tento trend i v následujících dobách. 113 Ve 2. polovině 19. století také začal současně s rozpadem historické podoby venkova zanikat lidový folklór. Tradiční oděvy se nosil y uţ jen při výjimečných příleţitostech a venkov se začal snaţit podobat se městu. Tuto situaci si tehdy naštěstí uv ědomili první národopisní badatelé, a tak lze ve stejné době, kdy venkov v tradiční podobě zaniká, vidět počátky odborného zájmu o lidovou kulturu zejména v kruzích intelektuálŧ ve městech (viz kapitola II).
Jak jsme si v předchozím textu shrnuli, byl roz květ Vysočiny vymezen přesně let y 1815–1880, čemuţ také odpovídají datace uváděné ve štukové výzdobě na jednotlivých domech (letopočet je uveden v nejstarší a nejmladší dataci). 114 Typ L: 1817-36-60
Typ F: 1830 -41
Typ R: 1818-51
Typ V: 1843-50
Typ J: 1818-39-52-85-96
Typ Z: 1848-52 Typ K: 1867-86
112
P . NO V ÁK, 2 0 0 4 , 1 8 2 .
113
P o kl es p o p ula ce ur yc h l i la ho sp o d ář s ké k riz e 3 0 . let , vá leč n é z trát y (zej mé n a Ţid é) a
v ys t ě ho vá ní Ně mc ŧ p o v álce . M ír n ý nár ŧ s t o b yv ate l v kraj i zp ŧ so b i la so cia li st ic k á ind u s tri al iza ce p o r o ce 1 9 5 0 ( zej mé na ţe lezá r n y n a Ţďá rs k u) , a le si t ua ce se j iţ ni kd y ne vr át il a d o ma x i má l ní h o st a v u z al id ně ní k ro k u 1 9 1 0 , kd y s e p ro ud ma s o vé ho o d c ho d u j eště ro zp t ýl i l v r á mc i k r aj e. P o r o ce 1 9 9 1 mír n ý p o k le s t r vá, a to zej mé na d í k y geo gr a fi c ké o d le hlo s ti V yso či n y o d r ŧs to v ýc h c en ter. A. NO V ÁČ EK, 2 0 0 6 , 7 7 – 7 9 . 114
Leto p o čt y b yl y na lez e n y p o u ze na n ě kt er ýc h st avb ác h, ta kţ e j e t e nto s o up is p o u ze
o rie nt ač n í. P o z n. a uto r a .
34
3. Zděná lidová architektura a její výzdoba Tradice zděného domu bývá v našich zemích spojována zejména s vlivy ze Středomoří a někdy také se stavební tradicí gotickou, přicházející k nám od západu. Další teorie také uvádí snahu venkovského obyvatelstva napodobit město a to zejména po zrušení nevolnictví s nástupem společenské nivelizace 19. století. 115 Pokud se však přidrţíme hol ých faktŧ, zjistíme, ţe v 18. století se začal y úřady snaţit předcházet zhoubný m poţárŧ legislativními zákaz y pouţívání spalných materiálŧ na nově stavěné dom y. 116 Nejdříve tak byl y roku 1785 zakázány dřevěné komíny a podlahy v kuchyních, nařízeno klenutí chlévŧ a posléze bylo roku 1816 přímo zakázáno stavět ze dřeva. Do této doby se na venkově stavělo pouze podle místních materiálových podmínek (roubené stavby vyţadoval y tzv. černé lesy s dlouhým rovným dřevem) a nákladnější zděné stavby zde vznikal y jen pro vrchnostenské či církevní účel y. Zákaz dřevěných staveb ale měl být velmi přís ně dodrţován (za nedodrţení hrozilo strţení stavby a pokuta všem zainteresovaným), takţe lze od této chvíle sledovat masivní nárŧst zděných staveb aţ do vydání stavebního řádu v roce 1833, který umoţnil (zejména v horských oblastech) stavět po patřičném po volení i ze dřeva. 117 Pro oblast Vysočina však byl y zásadní podmínky materiálové, které (kromě tradičně roubené oblasti Ţďárských vrchŧ) umoţnil y pl ynul ý přechod na výstavbu z místního kamene v téměř celém dnešním kraji, takţe nejstarší zachycené datace na š tukové výzdobě jsou zde právě 1817 a 1818. Podmínkou stavební činnosti byla také povinnost předkládat ke kaţdé novostavbě projekt, kterou stanovil jiţ dvorský dekret z roku 1787. Stavební řád z roku 1833 pak určil přesný prŧběh stavebního řízení (protokol o stavebním povolení a kolaudace jiţ zhruba
115
V. M EN C L, 1 9 8 0 , 5 2 3 – 5 2 4 .
116
Kro mě lo ká l ní c h s ta v eb ní c h ř ád ŧ mě l p r v ní ce lo čes ko u p la t no st cí sař s ko – kr álo v s k ý
p ate n t z ro k u 1 7 5 5 p r o h aše n í o h ně . Zd e b yl a mi mo j i n é p ře s ně s ta no ve n a v ýš k a ko mí n ŧ a nař íz e no s ta v ě ní p o ţár n í ch š tí t ŧ me zi d o m y. EB EL, ŠK AB R AD A, 1 9 9 6 , 4 . 117
Kro mě v el mi p ř e s n ýc h p o ţad a v k ŧ na p o d o b u k u ch yn í a ko mí n ŧ se naří z en í vz ta ho va la
na p re fer e nc i ne ho ř la vé kr yt i n y ( ta š k y, b ř id l ice , p lec h) a z á kaz d ř e vě n ýc h št ít ŧ . Id e m, 4 .
35
v dnešní podobě) a roku 1845 dokonce začala být vyţadována dokumentace dvojmo (jedna pro stavbu, druhá pro zaloţení na správě panství). Po zrušení patrimoniální soustavy pak přešl y roku 1850 pravomoci a stavební dozor na okresní hejtmanství a roku 1864 tuto funkci převzal y obce, které si ji ponechal y aţ do roku 1942. 118 Jako poslední zásadní letopočet je třeba uvést ještě rok 1865, kdy byl y vydány nové ţivnostenské předpisy, zakazující stavět bez stavebního mistra a práce byla zakázána osobám bez výučního listu. 119 Tento úřední krok vedený snahou chránit pracovní moţnosti školených odborníkŧ tak přispěl ke zvýhodnění osob znal ých slohové architektury, oproti zednickým mistrŧm s citem pro pojednání výzdoby v duchu místn í tradice. Provedení štukové výzdoby totiţ zŧstávalo i přes schvalování plánŧ po celé 19. století čistě v rukou samotných zedníkŧ a fasádníkŧ, neboť v nákresech fasád byly většinou zaneseny pouze obrysy otvorŧ a naznačené říms y či liseny. 120 O druhu výzdoby pak kromě schopností zedníkŧ rozhodoval sám stavebník, který se často snaţil na celé stavbě šetřit, a řada staveb tak zŧstala bez ozdob nebo pouze s nikou na sošku ve štítě. V některých případech však šlo hlavně o jakýsi autorský podpis samotných zedníkŧ a v případě nárŧstu stavební činnosti i o jistou ukázku vlastní dovednosti a tím
118
Ib id e m.
119
T ento zá sa h v ed l n ap ř í k lad ke s ko n če ní či n no s ti zn á mé ho fa sád ní k a J a na P ano v ce
z P ís ec ka . L. ŠT ĚP ÁNE K, 1 9 6 1 , 1 7 0 . 120
J ako p ří k lad neo b v yk l e d eta il ně r o z kre s le né ho p rŧč el í l ze u v és t p l á n kl a si ci st n í ho d o mu
z P o l né č . 1 5 3 z r o k u 1 8 2 0 o d zed ni c ké ho mi s tr a C yr ila B uři n y, k d e j so u d o ko n ce na z nač e n y se g me n to vé ř í ms y n ad o k n y v e št ítě a p ila s tr me zi n i mi j e o p a tře n slo ho vo u hl a vi cí. ŠT Ě P ÁN , V AŘ EK A, 1 9 9 1 , 4 4 .
36
i reklamu. 121 Samotné pojetí výzdoby bylo sice specifické podle fasádníka, ale podle formálních rysŧ lze dekorativní prvky rozdělit do základních tříd: 122 1) Prvky vycházející z tradiční ornamentiky 2) Prvky přenesené či inspirované slohy 123 3) Prvky neutrální, solitérní, vodorovné či vertikální Většina štukové výzdoby na Vysočině je však jakýmsi kompilátem více vlivŧ, neboť z jiţních Čech sem přesahovala tradice inspirovaná barokem, z východních Čech tradice klasicistní a od 60. let novogotická. Samotné lidové motivy byl y navíc často formálně příbuzné s rokokovými nebo empírovými prvky. Rozboru některých prvkŧ bude věnována aţ 5. kapitola, takţe si nyní pojďme nastínit proces, jak se v 19. století venkovské dom y stavěl y a zdobil y. 124
3.1. Stavební proces a fasádníci Základními hybateli celé stavby byli stavebníci, které je třeba dělit na vrchnostenské a poddanské. Vrchnostenské stavby byl y rŧzné dominikální domky, vedlejší stavby při hospodářsk ých dvorech, ale zejména hamry a ml ýny, na jejichţ stavbu byli často zváni přímo zedníci pracující pro vrchnost v blízkém městě (na Jihlavsku např. ml ýny Rančířov 18 nebo Hodice 60). Poddanské stavby se (pokud šlo o běţné dom y) od vrchnostenských příliš nelišil y, stejně jako nejsou patrné rozdíl y mezi stavbami podle projektŧ a bez něho (vrchnost nevyţadovala projekt vţdy). Stavebník musel koupit parcelu,
121
Hi sto r k u o to mto z v yk u j iţ z mí n ě né ho J a na P a n o vc e za c h yt il L. Št ěp á ne k p o d le
v yp rá v ě ní k r o ni kář e ve Vla s tci . F a sád ní k zač al úd aj ně b ě he m s ta vb y mo d elo va t v ýzd o b u št ít u a p o t é, co ho maj i t el nap o me n u l, ţe n eb ud e v yh a zo va t p e n íze za zb yt eč no st i, o d p o věd ěl, ţe s i v ýzd o b u d ělá p r o s vo j e p o tě še n í a ţ e mu j i n eb ud e ú čto va t. L. ŠT ĚP ÁNE K, 1 9 6 1 , 1 6 9 . 122
T o to čle n ě ní p o u ţi li Fr o lec a V ař e ka (1 9 8 3 , 2 5 7 ), za tí mc o S vo b o d o v á ( 1 9 6 8 , 1 0 6 ) a
Fro l ec (1 9 7 4 , 9 3 ) v y me z ili p o uze d v ě p r v n í ka te go r ie. 123
T uto ka te go r ii j e d ál e mo ţ n é r o zd ěl it n a i n sp ir ace z arc h it e kt ur y re ne s an č ní, b aro k ní ,
ro ko ko vé a k la sic i st n í č i e mp ír o v é. 124
D ŧl eţi t ý m zd r o j e m i n fo r mací b yl člá n e k H . B o č ko vé z N A 3 /1 9 8 3 , 1 7 1 – 1 8 1 .
37
získat povolení ke stavbě a případně objednat projekt. Většinou také zajišťoval materiál (kámen, cihl y, dříví) a u poddanských stavebníkŧ se často rodina podílela na kopání základŧ (tzv. vytloukání gruntŧ). 125 Návrh samotné stavby pak dělal stavitel, pověřený projektant zaměstnaný správou panství nebo i sám zednický mistr (jen do roku 1850). Stavitel nebo zednický mistr 126 měl pak na starosti schválení projektu stavební komisí (stavebník, sousedé, nezávisl ý stavitel, zástupce obce a správy panství či po r. 1850 státní správy), která vypracovala protokol, na jehoţ základě bylo vydáno stavební povolení 127 a poté vedl stavbu a vyplácel zedníky. Zedníků pracovalo na stavbě 4 –5, museli pracovat pod dohledem mistra, jídlo si většinou nosili z domova a někdy dostávali od stavebníka svačiny. Běţné také bylo, ţe pro ně zedničina byla jen doplňkovou prací na léto a přes zimu se věnovali jiné činnosti (Zábranové z Havlíčkobrodska například tkalcovali), 128 nebo jezdili za prací do Vídně jako zedníci z jiţních Čech. Pro úplnost uveďme, ţe po dokončení tzv. zednické klajchy 129 nastupoval tesařský mistr s 3–4 vyučenými dělníky aby poloţili stropní trám y, pozednice a vybudovali krov. Pro naše téma je však zásadní druh zedníkŧ naz ývaných fasádníci , kteří měli na starosti ztvárnění povrchu prŧčelí (pokud nebyl štít dřevěný, podle starší tradice) 130 a provedení výzdoby dle přání stavebníka a vlastní inspirace. Podle některých zpráv se výzdoba prováděla buď v prŧběhu stavby nebo aţ po jejím dokončení, kdy zde býval uveden letopočet. Fasádníci ale často pracovali i zcela samostatně na opravách starších staveb, takţe jejich výtvor vţdy
125
H. B O Č KO V Á, 1 9 8 3 , 1 7 9 .
126
Ve d r u h é p o lo v i ně 1 9 . s to le tí s e d í k y h u s té sí ti o kre s n í sp rá v y st alo s ta veb n í ř íze n í
b ěţ n ý m p ro c es e m a s ta v b y ča sto p r o j e k to val i s t av ěl s tej n ý člo v ě k ve m ěs tě i v b l íz k ýc h ve s n icí c h. T e nto p r o ce s ta k p ř í mo d o k u me n t uj e ko ne c „lid o vé arc h it e kt u r y“ a z á ni k reg io ná l ní c h var ia nt ar c hi te k to ni c ké t vo rb y. EB EL, ŠK AB R AD A, 1 9 9 6 , 6 . 127
Id e m, 5 .
128
B . ST UD N A, 1 9 5 7 , 2 6 6 .
129
J . V AŘE K A, 1 9 7 3 , 8 9 .
130
P řík lad ko mb i na ce št u k o vě zd o b e né ho p ří ze mí a d ře vě n é ho ští t u z ac h yt il M. V ál k a
v ro ce 1 9 7 4 n a u sed lo s ti v Hl ub o k é m u Vír u č. 1 2 . ( Lid o vá k ul t ura n a M o rav ě, 2 0 0 0 , 8 8 )
38
nemusel souviset se zaloţením domu a datace ve štukové výzdobě se někdy vztahuje jen k mladší úpravě domu (zejména po přestavbě krovu a zrušení polovalby). 131 Z dnešního pohledu se jednalo o štukatéry, kteří pracovali trojím zpŧsobem: 1) Nejschopnější vytvářeli výzdobu p římo volnou modelací od ruky (tzv. barokní forma štukatérství, kterou pouţíval i Jakub Bursa) 2) Za pomocí dřevěných, papírových či plátěných šablon vyřezávali tvary do čerstvého štuku (jedna z nejčastějších technik) 3) Odlévali si detail y do připravené form y (n apř. klihové) a po zatvrdnutí je připevňovali na fasádu. Ke konci 19. století se pak s příchodem historizujících slohŧ rozšířilo z městského prostředí osazování prefabrikovaných sádrových či terakotových detailŧ (např. dom y v ulici Na Posvátné v Telči), které vedlo k úpadku volné tvorby. Jistou obrodu štukatérského umění pak přineslo neobaroko a secese, která vedla obecně k rozvoji uměleckých řemesel (na praţské UMPRUM bylo dokonce zaloţeno oddělení dekorativní architektury), 132 ale ve druhé čtvrtině 20. století se štukatérství pomalu vytratilo a dnes je jiţ pouze oborem restaurátorským.
3.2. Provádění štukové výzdoby Štukatérské umění k nám přišlo z Itálie a má zde dlouhou tradici. Jiţ v baroku se začal y nahrazovat kamenné prvky štukovými a záhy se začala v ýzdoba skládat i ze sádrových odlitkŧ. V rokoku začala přebujelá štuková výzdoba zcela dominovat interiérŧm a kolem roku 1700 se dostala i do výzdoby fasád. 133 Díky tomu nabyla v Čechách úroveň štukové výzdoby mimořádně vysoké kvalit y, která není běţná ve vš ech sousedních zemích. Díky široké
131
U káz k u té to d a tac e, k te r o u b yl a d o p l ně na mn o h e m s tar š í v ýzd o b a , l ze n aléz t nap ří k lad
na d o mě č . 1 1 v B ud č i ( ZS) , k ter ý má v d o d ate č ně n a sta v e né m vr c ho l u š tít u u ved e n leto p o čet 1 9 1 6 p ř e sto , ţ e v ýzd o b u št ít u lz e s t ylo vě zař ad i t k ro k u 1 8 5 0 . P o zn. a u to r a. 132
HO ŠE K, M UK , 1 9 8 9 , 3 4 .
133
HO ŠE K, LOS O S, 2 0 0 7 , 5 1 .
39
stavební produkci totiţ u nás vedle mistrŧ pracovala i řada druhořadých štukatérŧ, kteří se zaslouţili o fenomén českého baroku. 134 Nejrozšířenější technikou se stalo komponování a nanášení štukové výzdoby z volné ruky, které se nesmazatelně zapsalo do vzhledu našich měst. Tradice výzdoby fasád se pak pozvolna přenesla i na venkov, kde byla pŧvodní slohová čistota tvořivě přetavena do variant blízkých lidovému vkusu a importované prvky byl y nahrazeny hmotově příbuznými námět y z místního prostředí. Většina zedníkŧ, kteří se naučili štukatérstvím pracovala na výzdobě panských, církevních a měšťanských staveb, ale je pravděpodobné, ţe někteří fasádníci se naučili techniku od zkušenějšího mistra, ale během svého pŧsobení pak pracovali pouze na výzdobě lidové architektury. 135 Techniky těchto venkovských fasádníkŧ byl y jistě levnější variantou oficiálního štukatérství, ale absence znalostí tvarosloví a přesného sm yslu pŧvodních výzdobných prvkŧ byla u nich nahrazena přirozeným citem a lidovou tvořivostí. Pracovní postupy fasádníkŧ je moţné občas najít v útrţcích svědectví z jejich okolí, ale je pravděpodobné, ţe jediný, kdo znal přesnou techniku a sloţení omítek, byli členové zednické party jednotlivých mistrŧ. Předpokládejme tedy, ţe kromě zvláštních přísad jako cukr, sŧl a podobně 136 se celé štukatérské umění zakládalo na mnohaleté zručnosti a vápenné maltě s jemným pískem. 137 Postup provádění výzdoby pak vypadal zhruba takto: 138
134
HO ŠE K, M UK , 1 9 8 9 , 2 9 .
135
Nap ř í klad j iţ z mi ňo va n ý J a n P a no v ec z P í sec k a ne b yl v ŧb e c v yu č e n zed ní k e m, ale ţi v il
se j a ko k a mn ář , k ter ý f a sád n ict v í p r o vo zo v al j a k o sa mo u k . L. ŠT ĚP ÁNE K, 1 9 6 1 , 1 6 7 . 136
Ib id e m.
137
Záb ra no vé úd aj n ě p o uţ í va li p ř e sát ý ří č ní p ís e k ( B . ST UD N A, 2 6 6 ). Dr u h p ís k u al e
zá vi se l stej ně j a ko s ta ve b ní ma ter iál j en na mí s t ní c h p o d mí n k ác h. P o z n. au to ra. 138
T ato p as áţ b yl a ko n z ul t o vá n a se št u k até r y: Ví t P o ch ma n (re st a urá to r s ká fa. Ak a nt,
J ab lo n né v P o d j e štěd í) a Da n iel C h ad i m (re st a ur áto r, Sl a vo ni ce).
40
1) Na zeď se nanesla dvouvrstvá 139 omítka ve sloţení: jádro a je mnější štuk (v případě spojování se staršími částmi omítky se povrch pačokoval vápennou vodou pro sjednocení přilnavosti), která se za postřiku štětkou uhlazovala plstěným hladítkem. 140 2) Po zavadnutí vrchního štuku se na něj překreslil obrys výzdoby (detailní ornament, nebo se pouze rozvrhly hlavní osy a symetrické poloviny se přenesl y překlopením perforované kartónové šablony a práškové barvy). 3) Jemný štuk (písek, vápno a voda; případně sádra či cihelný prach) 141 se pak nanášel technikou: -
Ruční modelace – na navlhčený povrch se do předkresleného obrysu nanášel y malé dávky štuku a modeloval y špachtlí. Tato technika umoţňovala plastické ztvárnění jednotlivých motivŧ a rŧzně vysoký reliéf výzdoby.
-
Vyřezávání – na navlhčený podklad se nahodila vrstva štuku v rozsahu, jaký měla mít ozdoba, uhladila se a ornament se do ní za měkka vyřezával noţem. Někteří zedníci také pouţívali nastříhaný plátěný vzor, který poloţili na mokrou maltu a odřezávali ji podle něj. 142 Podobně se pouţívaly i šablony dřevěné nebo kartónové, a to hlavně při opakování stejného ozdobného motivu (například u balustrády či tzv. preclíkové římsy).
Kromě plošných prvkŧ se pouţívala ve výzdobě i profilace, ale vzhledem k nepotřebnosti korunních říms u štítových prŧčelí 143 se jednalo většinou o
139
O mí t k y mo h l y b ýt v ně kt er ýc h p ř íp ad ec h i j ed n o vr st v é, a le so ud r ţ no s t p o d k lad u j e
v p ř íp ad ě p o d klad o v é ho št u k u z na tel n ě v yš š í. 140
V. KU Č OV Á, 1 9 9 9 , 5 0 .
141
J e mn á c i he l ná d r ť mŧ ţ e s v ý mi vl as t no st mi č ás t e čn ě na hr ad i t d raţ š í mra mo ro vo u.
142
T o uto tec h n i ko u nap ř í k lad d ě la li zed ní ci Záb ra no vé na Ha vl íč ko b ro d s k u s vé
ch ara k teri s ti c ké k vě ti n á če. B . ST UD N A, 1 9 5 7 , 2 6 6 . 143
V ýj i mk o u j e t yp p ř e sa h uj íc í z v ýc h o d ní c h Čec h , k ter ý o p a k uj e mo t i v p o d lo me ní z
mí s t ní ro ub e né a r c h it e kt ur y, u kte r é ho se n a p r ŧ čel íc h o b j e v uj e v ýra z ná p ro filo va n á ř í ms a.
41
jednoduchý profil z několika oblounŧ, nebo o plochý pás doplněný na spodní straně v celé šíři kapkami. Jednoduché profilace lze někdy nalézt kolem oken nebo na parapetech, ale většinou bývají otvory rámované pouze úzkým štukovým rámečkem. Po dokončení plastické výzdob y ji fasádník někdy i barvil, ale vzhledem k častému bílení fasád 144 se dochovala pŧvodní barevnost jen málokde. 145 Podoba výzdoby tedy závisela především na schopnostech fasádníkŧ a jejich „rukopisu“, díky kterému lze jejich práci do určité míry poznat a vytvořit tak pravděpodobné okruhy pŧsobnosti.
144
B ěţ ně se n a Mo r a vě b íl il d ŧ m d v a krá t d o ro ka , a to p ř ed V el i ko no ce mi , let n ic e mi a
ho d y. T ato ud álo s t s y mb o lizo v ala o či s t u, neb o ť št ít b yl c h áp á n j a ko tvá ř d o mu . V. F RO LE C, 1 9 7 4 , 1 0 0 . 145
J ed i neč no u u káz ko u p e čli v ě o p r a v e né v ýzd o b y i s b are v no s tí j e d ŧ m č. 3 0 v e V el ké
Lo se n ic i, kd e b yl a p o d d o zo r e m I n g. Mar k a Faj m an a z NP Ú v B r n ě o p ra v en a ro k u 2 0 0 6 p ŧ vo d n í b ar e v no s t z r o k u 1 8 2 8 . P o z n. a u to ra.
42
4. Typy štukové výzdoby na Vysočině Tato práce vznikla na základě dlouhodobého terénního prŧzkumu v oblasti a následné snahy vnést do mnoţství získané fotodokumentace nějaký systém. Ve většině příkladŧ se totiţ j edná o objekty bez památkové ochrany, k jejichţ výzdobě neexistují ţádné informace, a jen některé jsou datovány. 146 S narŧstajícím mnoţstvím fotografií se ale ukázalo, ţe štukovou výzdobu lze rozdělit na několik základních t ypŧ, vykazujících shodné formální nebo kompoziční rysy. Po rozdělení do těchto kategorií lze u některých příkladŧ snadno sledovat podobné výtvarné rysy a na základě srovnání je moţné ji i časově zařadit. Po zakreslení sesbíraných dat s označením t ypŧ do mapy (viz obr. č. 22) se také ukázal o, ţe objekt y s příbuznými rysy vytvářejí většinou homogenní celky, z nichţ lze vyčíst okruhy pŧsobení jednotlivých fasádníkŧ. Tento postup je tak zaloţen zejména na formální a technické anal ýze a není podloţen archivními prŧzkum y, 147 ale vzhledem k neprobádanosti regionu je tou nejvhodnější cestou k poznání lidové architektury v oblasti. Práce také navazuje na činnost předchozích lokálních badatelŧ (Bělík, Studna, Štěpánek, Svobodová) a spojuje starší i nové nález y v rámci aktuálně vymezeného prostoru kraje Vysočina. V katalogu vytvořeném pro tuto práci tak byla pouţita i starší dokumentace objektŧ, jejichţ výzdoba je v současné době jiţ zničena, nebo které byl y přímo demolovány. 148 Práce se tak snaţí restaurovat
146
P řed c ho zí b ad a te lé V. B ělí k a B . St ud n a p ra co va li j e š tě v d o b ě, kd y ţ i li p a mět n íc i
fa s ád nic k ýc h p r a cí, co ţ j e d ne s j i ţ v ylo u če né. V ět ši na vla s t ní k ŧ š t u ko vě zd o b e n ýc h d o mŧ si ta k p a ma t uj e p o uze n ár o č no st o p r a v fa sád y a p říp ad ně v ěd í, kd o z p ř e d k ŧ si na v ýzd o b ě nap o s led y z a kl ád al . P o z n a u to r a . 147
P ři d al š í m b ád á ní j e mo ţn é j ít d o arc h i v ŧ j ed no t li v ýc h p a n st v í a o b cí, k d e s e z
p o ze mk o v ýc h k n i h a p ř í p ad n ýc h p l á n ŧ d aj í zj is t it b liţ š í úd aj e o s ta veb n íc h úp ra v ác h. 148
V ka talo g u b yl y p o u ţi t y s ní mk y z těc h to v ýz k u mŧ v o b la s ti : Č AVU – M. P alo mi n o , B .
Sc hrá n il , L. St ar e če k 1 9 4 1 – 4 6 ( P E, J I); M uze u m J ih la v a – E. Me l mu k o v á a d a l ší ; B . Va vro u še k ( HB ) ; O. Vo nd r á če k ( HB ) ; AV Č R ÚEF – P . Š u lc (HB ), J . Vaře k a (HB , T R), E . B alá š, V. Kl í ma 1 9 5 7 ( P E) , J . S ta ň ko v á ( ZS), S k al ní ko v á, M . S k al n í k ( ZS), L. B ara n ( ZS); SÚ RP M O – P . Do s tá l, K . Sed li c ká 1 9 8 7 – 8 8 (P E) ; NP Ú B r no – M . F aj ma n ( HB , J I, P E, T R,
43
stav výzdoby v oblasti na konci 19. století a ni koli mapovat aktuální situaci, jejíţ zachycení by představovalo dlouhodobý úkol pro početný badatelský tým. S ystematicky řazený katalog s orientační mapou všech zaznamenaných objektŧ však mŧţe poslouţit jako základ pro další bádání, které se bude intenzivně věnovat jednotlivým částem kraje. 149
4.1. Charakteristika typů výzdoby Pro účel y této práce byla shromáţděna obrazová dokumentace zhruba 300 zděných objektŧ v kraji Vysočina, ze které bylo postupně vybráno 185 domŧ s výraznou štukovou výzdobou prŧčelí. 150 Tyt o ukázky výzdoby pak byl y roztříděny na sedm kategorií podle formálních znakŧ. Umístění v okresech tedy nebylo v katalogu vzato jako primární členící prvek, coţ se ukázalo jako velmi přínosné, neboť většina podobně zdobených staveb se nachází právě na jejich rozhraní a největší mnoţství přímo kolem bývalé hranice Jihočeského a Jihomoravského kraje (viz kapitola 1). Kategorie vytvořené pro katalog vycházejí z delšího srovnávání jednotlivých druhŧ výzdoby, ale jejich platnost není vţdy jednoznačná, neboť výzdoba občas vykazuje rysy příslušné k více t ypŧm. Někdy se také podařilo zachytit jen pouhé torzo z dřívější bohaté výzdoby a objekt se tak „propadl do jednodušší kategorie.“ Typy lze charakterizovat takto (řazeno abecedně): 151
ZS), D. Ko már ko v á ( J I , T R) ; V . B ěl í k (T R) ; B . St ud n a (HB ) ; V . Ko v ář ŧ (ZS) ; M . V ál ka (ZS). P ř es n ý r o zp i s j e u ved e n u j ed no t li v ýc h s ní mk ŧ . 149
V so uča s né d o b ě j iţ p r o b íh á p o d ve d e ní m P a vla B ure še z ÚP NP Ú p r ŧ z k u m v o b la s ti
T řeb íčs k a, a le h la v n í m v ýs t up e m b ud e sp íš e so u p is p a má t ko vě ho d no t n ý ch v e s nic , neţ an al ýz a j ed no t li v ýc h sta veb či j ej i c h v ýzd o b y (p o d o b ně j ako v E nc yk l o p ed ií c h če s k ýc h ve s n ic o d J . P e š t y) . P o z n a u to r a . 150
Ka talo g b yl u z a vř e n v d ub n u 2 0 0 8 . P o z n a u to ra.
151
P ro o zn ače n í t yp u b ylo v yb r á no p í s me no z c h ar ak ter is ti c ké ho r ys u . P o z n a u to ra .
44
Typ F – figurální reliéf y (PE, ZS) datace 1830 –1841 Specifický druh výzdoby, ve které se uplatňují reliéfní figurální výjevy. Nejvíce je zastoupený ve Vojslavicích (PE) a v jejich okolí, kde se často objevují postavy světcŧ v elipsových medailonech (sv. Jiří, sv. Jan Nepomucký, svatá Trojice, korunování Panny Marie, aj.). Obrazy v medailonech jsou viditelně inspirovány drobnou devoční grafikou (tzv. jarmarečními obrázky) a míst y bývají doplněné klasicistně laděným dekorem (festony, věnce, lišt y). Na Ţďársku se vyskytuje jiný t yp n ámětŧ a to zobrazení dvojice mořských panen nesoucích člunek jako sym bol tkalcovského cechu (Nové Veselí 14, Polnička 53), nebo v případě Hrbova 39 nesou mořské panny obraz se sv. Martinem - patronem cechu. Do kategorie F nebyla zahrnuta zobrazení symetric kých dvojic psŧ (JI, ZS), lvŧ (ZS), a ptákŧ (J I, ZS), neboť se objevují pouze jako drobná součást ornamentu a nikoli jako hlavní motiv.
T yp F – 4 ) Vo j s la v ice 2 0 ( P E) d at ace 1 8 4 1 , ští t s o b ra ze m s v. Va vř i nc e (? ) a s v. T ro j ice b yl d o d at eč ně z v ýš e n ; 5 ) V o j s la vi ce 3 7 (P E) s p o st a vo u P a n n y M ari e.
Typ J – jednoduché rámování, datace 1818 –1896 Pomocná kategorie zahrnující více t ypŧ: od prostého členění štítŧ lisenami a rustikou, přes rámování niky štukovou paspartou, aţ po křivkově prolamované převýšené štít y zdobené pouhými kruhy (TR). 152 V této kategorii se ocitla i 152
V. B ě lí k p o u ţí v al lid o v ý ter mí n zu b a té š tí ty .
45
řada prŧčelí, kde byl a bohatší výzdoba jiţ poškozena úpravami, 153 ale i tato torza dokumentují pŧvodní rozsah pŧsobení fasádníkŧ. Konstantním rysem všech příkladŧ je rámování otvorŧ a okraje střechy páskem a členění římsou.
T yp J , u káz k y b o h at ší c h t yp ŧ – 6 ) Ro si č ka 4 ( ZS ); 7 ) Čí měř (T R) .
Typ K – motiv květináčů, datace 1867 –1886 Kompozice prŧčelí je podobně jednoduchá jako u t ypu J, ale objevuje se zde výrazný motiv kv ětináče se st ylizovaným stromkem či květinou. V okolí HB se stal v 70. letech 19. století kulat ý stromek v květináči t ypickým motivem pro zedníky z rodu Zábranŧ. Na PE a JI se motiv často blíţí pojetím listŧ vyrŧstajících z květináče t ypu L. Tento motiv ta ké zachytil J. Svoboda na Ţďársku a V. Bělík na Třebíčsku. 154
153
Nej ča st ěj ší m p ř í k lad e m j e v ý mě n a o ke n v p ří ze mí , p ř i kt eré j e vě t ši no u o tl uč e na o mí t k a
té mě ř ce lé ho p r ŧ čel í, n e b o n ao p a k v ý mě n a o ke n ve š tí tě ( sp o j e ná s úp r a v o u p o d kro v í na b yd le ní) , p o kt er é z ŧs tá vá p o uze le mo v á ní š tí t u a čl e ně ní p ří ze mí l is e na mi . P o z n. a uto r a. 154
V. B ě lí k v š a k p ub l i ko v al p o uz e kr e sb y št ít ŧ a n av íc b ez čp ., t a kţe j se m kro mě s ní m k u
d o mu v Č í měř i ( v iz o b r . 8 ) n e na še l ví ce ne ţ p o p is mo t i v u v t e xt u. P o z n. au to ra.
46
T yp K – 8 ) B ř ez i n ka 1 5 ( HB ) d a tac e 1 8 7 5 , p r áce fas ád ní k ŧ Záb ra n ŧ ; 9 ) Hla v ňo v 4 5 (HB ).
Typ L – listový dekor, datace 1817 –1860 Nejoriginálnější a nejstarší t yp výzdoby na Vysočině, vyskytuj ící se převáţně na hranici PE a JI a přesahující na Jindřichohradecko a Dačicko. Výzdoba je charakteristická motivem olistěných větví či stonkŧ v rŧzné míře st ylizace. Mŧţe se jednat o dvě aţ tři ratolesti vyrŧstající z vrcholového klenáku či hrnce nad okn em, nebo o samostatný pás st ylizované větve umístěný volně kolem okna. Většina ratolestí byla provedena technikou vyřezávání (tzv. lístovec) 155 a u plastičtějších modelovaných variant je patrná snaha fasádníka napodobit empírové girlandy a festony. U mnoha p říkladŧ lze srovnat kvalitu provedení s měšťanskou architekturou, ale kompozičně je tento t yp zcela originálním druhem, který by si zaslouţil pozornost nejen odborníkŧ, ale zejména veřejnosti, neboť včasnou záchranou a propagací takto zdobených staveb by s e mohl vytvořit fenomén, který kraji Vysočina zcela chybí – výrazný t yp výzdoby lidové architektury.
155
L. ŠT ĚP ÁNEK , 1 9 6 1 , 1 6 7 . Li sto v ý mo t i v l ze p o tk at v e zj ed no d u še n é fo r mě i n a
P íse c k u, a le j e ho p o d o b a n a V yso či ně j e mn o he m b o h at ší a i n ve nč n ěj ší. P o zn. a uto r a.
47
T yp L – 1 0 ) V ýs k yt ná 1 1 ( P E) ; 1 1 ) No vá Ve s 2 2 (J I) p rŧ če lí s to d o l y; 1 2 ) T elč 3 9 (J I) ul ic e Za c har iá šo va ; 1 3 ) B ělá 4 ( P E) 1 8 5 8 .
Typ R – rámování ornamentálním dekorem, datace 1818 –1851 Tuto kategorii by bylo moţné rozdělit na mnoho dalších druhŧ, neboť sem patří obecně štít y bohatě zdobené dekorativními prvky. Motivy jsou něk dy přejaté ze slohové architektury (často s převrácením pŧvodního sm yslu) nebo se jedná o st ylizovaný dekor vytvořený fasádníkem podle místního vkusu a tradic. Mezi motivy se objevují např. rokaje (často provedené jako peří), pilastry s naivními palmetovým i hlavicemi, st ylizované větve nad okny 48
(Velká Losenice 9 a 94), symetrické dvojice ptáčkŧ a psŧ, empírové festony (prohnuté často i vzhŧru) nebo barokní stuţky (evidentně práce panského stavitele). Mezi provedením jednotlivých štítŧ lze sledovat mnoho sho dných dvojic či trojic, ale nejvýraznější soubor podobné výzdoby se nachází na severní části hranice mezi JI a TR. V tomto kompaktně pŧsobícím t ypu výzdoby je pouţita dvojice netektonických pilastrŧ (končí většinou ve vzduchu) a obloučkové útvary kolem oke n, lemující občas strukturované oválné vypoukliny připomínající šišky (viz obr. 14).
T yp R – 1 4 ) J i h lá v ka 2 0 ( J I ) ; 1 5 ) B r a n so u ze 1 0 (T R) v ýraz n ý t yp s p ila s tr y; 1 6 ) P o l nič k a 5 3 ( ZS) s d at ací 1 8 5 1 a mo ti ve m mo ř s k ýc h p a ne n n ad o k ne m p ř íz e mí ; 1 7 ) Č eli s t ná 4 (P E ).
49
Typ V – východočeský s podlomením (ZS) 1830 –1843 Tento t yp výzdoby je charakteristický spíše neţ detailem svým celkovým členěním. Hlavním rysem je totiţ výrazná profilovaná římsa (připomínající podlomení roubené architektury) oddělující patrový štít. Ten bývá členěn 3 –4 pilastry (často jsou rustikované nebo kanelované) a v horní části štítu se nad menší římsou objevuje kruhové či pŧlkruhové větra cí okno do sýpky. Na výzdobě pak bývá vedle náznakŧ neogotiky 156 patrný zejména vliv klasicismu, coţ spojuje tento t yp s tradicí běţnou na Chrudimsku a Poličsku. Jak uţ naznačuje název, jedná se o t yp, jehoţ podoba navazuje na roubené stavitelství východních Čech (Hlinsko) a jeho výskyt je podobný s izoglosou výskytu podlomení na dřevěných stavbách.
T yp V – 1 8 ) T r ho ni ce 1 5 ( ZS) ml ýn s d ata cí 1 8 4 3 ; 1 9 ) V ír 1 5 ( ZS) .
Typ Z – Ţiţkovo Pole a okolí, datace 1848 –1852 Typ výrazný uceleno u kompozicí výzdoby s patrnou inspirací v městské architektuře, objevující se na rozhraní okresŧ HB, ZS a JI. Pro tento t yp je 156
P ro j ev y r o ma n ti z uj íc í n eo go ti k y v e v ýzd o b ě l id o vé arc h it e kt ur y j e mo ţ né s led o va t
zej mé na ve V ýc ho d o če s ké m k r aj i, a to z hr ub a o d ro k u 1 8 6 0 (p r ŧ ko p ní k e m zd e b yl zed n í k F. Sc h mo r a nz) . Na V ys o či ně v ša k neb ýv á te n to t yp ta k č a st ý, ab y p ro něj b yla v yt v o ře na zv lá št n í ka t e go r ie. Ně k t er é p ř í k lad y té to „n ád ra ţn í ar c hi te k t ur y“ j so u n av íc d ato vá n y ko l e m ro k u 1 9 0 0 a j ej ic h v z hled u ţ b ýv á b li ţ ší sp í še mě st s ké mu p ro stře d í neţ v e n ko v u. P ěk no u u k áz ko u mŧ ţ e b ýt v ýzd o b a š tí t ŧ š ko l y v Mat ěj o v ě č. 3 1 ( ZS). P o zn. a uto ra.
50
charakteristická dvojice říms na štítě s parapetem zdobeným reliéfní balustrádou, nebo patrová římsa se soustavou pŧlkruhových pá skŧ (tzv. preclíková římsa). 157 Přízemí bývá lemováno rustikovými lisenami (nebo je přímo členěné pásovou rustikou), nad trojicí oken v přízemí bývají stuţkové ornament y (symetricky shodné nad bočními okny). Okna ve štítě bývají opatřena nadokenní římsou a n iku mezi nimi lemují festony. Horní část lichoběţníkového štítu pod polovalbou pak bývá otevřena kruhovým oknem jako u t ypu východočeského.
T yp Z – 2 0 ) Ţiţ ko vo p o l e 1 1 ( HB ) ; 2 1 ) J a no v ice 2 5 (J I) 1 8 4 8 .
V kategorii Z lze také najít příklady kombinace znakŧ více t ypŧ. Například památkově chráněný štít v Hrbově 39 (JI) je sice opatřen balustrádou, ale místo niky je ve středu štítu umístěn figurální reliéfní medailon s postavou drţící kus plátna (sv. Martin), doplněný o dvojici mořských panen a pár dvouocas ých lvŧ – tj. t yp F+Z. Dalším příkladem je rovněţ památkově chráněný dŧm ve Špinově 13 (ZS), který je sice nad římsou zdoben balustrádou, ale kruhové okno ve vrcholu štítu je zdobeno motivem listových ratolestí – t yp Z+L. Tyto příklady tak ukazují pestr ost druhŧ výzdoby, kterou vţdy nelze přesně rozčlenit, nehledě k tomu, ţe se někdy setkáváme uţ jen s torzem pŧvodní výzdoby, doplněným při novodobých úpravách o prvky bez 157
V. B Ě LÍK, 1 9 5 6 , 1 1 4 .
51
vztahu k někdejší fasádnické tradici. Vzhledem k dříve uvedeným obecným kategoriím p ak mŧţeme t yto specifické regionální t ypy rozdělit takto: Prvky vycházející z lidové ornamentiky – L, K, R Prvky přenesené či inspirované slohy – V, Z, F, R Prvky neutrální, solitérní, vodorovné či vertikální – J, R
4.2. Rozmístění typů a katalog Jak uţ zaznělo v úvodu kapitol y, byl katalog zdobených prŧčelí sestaven zčásti z vlastních nálezŧ a zčásti ze starší fotodokumentace, 158 která byla jen výjimečně publikována (B. Studna, L. Štěpánek, P. Dostál). Katalog ale přesto nepokrývá kraj Vysočina všude ve st ejné míře, coţ také ilustruje vývoj v regionu během 20. století. Památky lidové architektury se totiţ zachoval y zejména v zapadl ých vesnicích, kde nebyla příliš velká snaha o „modernizaci“ staveb (např. periferní Telčsko a Pelhřimovsko). Stalo se totiţ pra vidlem, ţe v obcích, kterými procházela rušnější silnice nebo byl y na dosah města, došlo ke kompletní devastaci štukové výzdoby díky přestavbám. Nejčastěji se tak dělo ve spojení s osazování trojdílných oken, zvyšováním o patro, nebo nahozením módní břízol itovou omítkou, doplněnou kolem oken populárními černými kachličkami. Řada vesnic tak byla proměněna v jakési nepovedené rádoby městské vilkové čtvrti, ve kterých mŧţe člověk obdivovat jen krásu krajiny, kostel či boţí muka, ale uţ nikdy památky lidové arc hitektury. Jak dokládá následující mapka, je v kraji několik oblastí, zejména při východním okraji regionu, ve kterých nebyl zaznamenán ţádný příklad výrazné štukové výzdoby. Tento stav tak mŧţe být zčásti zpŧsoben omezenými moţnostmi vlastního prŧzkumu, d ŧsledkem přestavby vesnic poblíţ měst a nebo prost ým faktem, ţe v dané oblasti zkrátka ţádný schopný fasádník nepŧsobil.
158
Vi z p o z ná mk a 1 4 8 .
52
2 2 ) Zá kre s k ata lo g u t yp ŧ št u ko v é v ýzd o b y d o s t áv aj ící map y kr aj e.
Následující katalog zaznamenaných štítŧ je řazen částečně abeced ně podle okresŧ a částečně podle souvislostí mezi jednotlivými t ypy výzdoby, naznačujícími okruhy práce fasádníkŧ. Vzhledem k mnoţství poloţek je obrazová část katalogu omezena na ukázky několika hlavních typŧ. 159 (Zkratky uvedené v mapce odpovídají 1. a 3. sloupci v tabulce; památkově chráněné objekt y jsou označeny *)
159
P ro d al ší p ub li k ač ní v y uţ it í p r á ce se p o čí tá s p řid á ní m vě tš í ho mn o ţ s t v í kre sl e n ýc h
sc hé mat , neb o ť fo to gr a f ie č as to z ac h yc uj í p o uze to rza v ýzd o b y a d al š í m ti s ke m b y s e j ej ich či tel no s t j eš tě s n í ţil a. P o z n. a uto r a.
53
Typ F (figurální reliéfy) 7ks, v mapce fialově F1
PE Kletečná 10 (1830)
F5
PE Vojslavice 22*
F2
PE Velký R ybník 36 (1839)
F6
PE Vojslavice 37
F3
PE Vojslavice 19 (1842)*
F7
ZS Nové Veselí 14
F4
PE Vojslavice 20 (1841)*
+ZF3 JI Hrbov 39 (mořské panny)*
Typ J (jednoduché rámování) 72ks, v mapce modře J1
HB Broumova Lhota 22
J40
TR Číměř 27 (1876 ?)*
J2
J I Krasonice
J41
TR Dešov 17 (1818)*
J3
J I Mysliboř
J42
TR Dešov 103
J4
J I Zadní Vydří 9
J43
TR Hostákov 11*
J5
PE Pošná-Dŧl 21
J44
TR Pálovice 3*
J6
PE Sudkŧv Dŧl 4
J45
TR Čechtín 12
J7
PE Věţná 12
J46
TR Dešov 12
J8
ZS Matějov
J47
TR Dešov 94*
J9
ZS Špinov 13*
J48
TR Domamil (vedle č.57)(?*)
J12
TR Dešov 102*
J49
TR Hornice 3
J13
TR Předín
J50
TR Račerovice 9
J14
ZS Rosička 4
J51
TR Radotice 14*
J15
ZS Rosička 12
J52
TR Radotice 19*
J16
ZS Velká Losenice 37
J53
TR Svatoslav stodola (1868)
J17
HB Havl. Borová 77 (1839)
J54
TR Třebelovice 106 (1885)*
J18
HB Modlíkov 22
J55
TR Třebelovice 109*
J19
HB Světlá n.S. 84
J56
TR Třebelovice 116
J20
HB Ţiţkovo pole 13
J57
TR Zašovice 16
J21
J I Horní Dubénky 28 (1837)
J58
PE Brtná 28 (1830)
J22
J I Horní Dubénky
J59
PE Holušice 1 (1868)
J23
J I Hrbov 17
J60
PE Lhotka 21 (1857)
54
J24
J I Mysliboř
J61
PE Otavoţat y 14 (1860)
J25
J I Nová Ves 15
J62
HB Březinka 10 (1854)
J26
J I Nová Ves 99 (1818 ?)
J63
HB Petrkov 23
J27
J I Nové Dvory
J64
HB Vadín 37 (1896)
J29
J I Radkov 31*
J65
ZS Cikháj 57 (1848)
J30
J I Zadní Vydří 6
J66
ZS Horní Radslavic e (1839)
J31
J I Zhoř (vedle č.27)
J67
ZS Mirošov 36
J32
PE Dŧl 5
J68
ZS Níţkov 25
J33
PE Houserovka 1 (1879)
J69
ZS Nový Jimramov 15 (1852)
J34
PE Křelovice 3 (1886)
J70
ZS Sázava 14 (1868)
J35
PE Mladé Bříště 2 (1836)
J71
ZS Sázava 49*
J36
PE Strměchy 10 (1851)
J72
ZS Vatín 14
J37
PE Vadčice 7 (1866)
J73
ZS Vír 13*
J38
PE Veselá 6 (1858)
J74
ZS Javorek 22*
J39
PE Vintířov 2
J75
PE Svépravice 14* (vedle K4)
Typ K (motiv květináčŧ) 11ks, v mapce hnědě K1
J I Hrbov
K7
HB Březinka 9 (1872)
K2
PE Sázava 1 (1881)
K8
HB Březinka 15 (1875)*
K3
HB Hlavňov 46 (navrţena*)
K9
HB Hurtova Lhota 39 (1886)*
K4
PE Kojčice 34
K10 JI Pístov 6 (1867 ?)
K5
PE Plevnice 4
K11 HB Poděbaby 39 (1886)
K6
ZS Horní Bory 29 (1881)
Typ L (listový dekor) 37ks, v mapce zeleně L1
J I Bezděčín 10
L21
L2
ZS Kochánov
Ln22 JI Nová Ves 38 (1817)
55
JI Nová Ves 24 (reliéf)
L3
J I Dolní Hutě 17
L23
JI Švábov 14
L4
PE Kamenice nad Lipou 82
L24
PE Bělá 4 (1858)
L5
PE Vlásenice 6
L25
PE Čejkov
L6
J I Batelov 39*
L27
PE Janovice 26
L8
J I Dlouhá Brtnice 20 (1836)*
L28
PE Lešov 17
L9
J I Dudín (vedle č.11)
L29
PE Pavlov
L10
J I Knínice (vrata)
L30
PE Putimov 20
L11
J I Nové Dvory
L31
PE Radětín 16 (1850)
L12
J I Stájiště 5 (1833)
L32
PE Útěchovičky 9
L13
J I Telč 39*
L33
PE Vřesník 5 (1879 ?)
L14
J I Velešov (vedle č.3)
L34
PE Výskytná 11
Ln15 J I Horní Dubenky
L35
PE Výskytná 96 (1860)
Ln16 J I Horní Dubenky (torzo)
L36
JI Klátovec 16
Ln17 J I Kaliště 46 (1820)
L37
JI Telč 129
Ln18 J I Lovětín 9 (1821)
L39
PE Radňov 7
Ln19 J I Nová Ves 22 (dŧm)
L40
PE R ynárec 63
Ln20 J I Nová Ves 22 (sýpka)
Typ R (rámování ornamentálním dekorem) 42ks, v mapce červeně R1
J I Bezděčín 22
R22
JI Stonařov 24
R2
J I Boršov 1
R23
JI Záborná
R3
J I Kamenice 72 (?)*
R24
ZS Velká Losenice 9*
R4
PE Velká Chyška 37*
R25
ZS Velká Losenice 94
Rb5
J I Jihlávka 61
R26
PE Čelistná 4
Rb6
J I Kaliště 16
R27
JI Brodce 11
Rb7
J I Panské Dubénky 19
R28
JI Jihlávka 20
R8
ZS Polnička 53 (1851)
R29
JI Opatov 23
R9
ZS Velká Losenice 30 (1828)*
R30
JI Brtnice 62
R10
HB Jitkov 24
R31
JI Dolní Smrčné 21
56
R11
HB Kojkovičky 3 (1851)*
R32
TR Svatoslav 33
R12
HB Koňkovice 12*
R33
TR Svatoslav (u rybníka ?)*
R13
HB Petrkov 20
R34
TR Bransouze 10*
R14
J I Dušejov
R35
TR Chlum 24 (1818 ?)*
R15
J I Dyjička 4 (1891 ?)*
R36
ZS Měřín u Vel.Meziříčí
R16
J I Hodice 60
R37
ZS Velká Losenice 23*
R17
HB Suchá 2
R38
ZS Velká Losenice 24*
R18
J I Luka nad Jihlavou 87
R39
ZS Kozlov 4*
R19
J I Panská Lhota
R40
TR Stříţov 6 (?)*
R20
J I Panská Lhota
R41
TR Okříšky
R21
J I Salavice 22*
R42
TR Heraltice
Typ V (východočeský s podlomením) 8ks, v mapce oranţově V1
ZS Chudobín 2 (zatopena)
V5
ZS Trhonice 20
V2
ZS Líšná 5
V6
ZS Trhonice 22 (1830)*
V3
ZS Malé Tresné 3
V7
ZS Trhonice 31*
V4
ZS Trhonice 15 (1843)*
V8
ZS Vír 15
Typ Z (okolí Ţiţkova Pole) 8ks, v mapce světle hnědě Z1
J I Janovice 25 (1848)
Z5
HB Česká Jablonná 13 (1852)*
Z2
ZS Budeč 11 (upraveno 1916)
Z6
HB Ţiţkovo Pole 11
ZF3
J I Hrbov 39 (panny)*
Z7
HB Ţiţkovo Pole 13
ZL4
ZS Špinov
Z8
HB Ţiţkovo Pole 24
57
4.3. Okruhy působení fasádníků Kaţdý obdivovatel naší lidové architektury dnes zná jméno Jakuba Bursy nebo rodiny Šochŧ a Patákŧ. Jejich fasádnické práce se stal y přímo ztělesněním krásy jiţních Čech a jejich poznání vedlo nejen k zájmu veřejnosti o konkrétní památky lidové architektury, ale zejména napomohl y tomu, aby se v regionu zrodil vřel ý vztah k vlastní minulosti (v Čechách jinak velmi net ypický). Základem tohoto fenoménu je chápání někdejších zednických mistrŧ jako tvŧrčích umělcŧ, v jejichţ díle je moţné vidět obdobné hodnot y, jako v dílech „velkých architektŧ.“ Navíc je jejich umění mnohem bliţší laické veřejnosti a vedle úct y ke zručnosti a vkusu těchto mistrŧ je zájem o jejich dílo veden i radostným pocitem „dělání dlouhého nosu“ na oficiální městskou kulturu a jej í sebestředný pocit, ţe vše mimo hlavní aglomeraci je degradované a primitivní. 160 Vysočina sice nikdy nevynikala tak výraznou lidovou architekturou jako bohatá jihočeská blata, ale na základě sesbíraných materiálŧ je patrné, ţe i zde byla velmi silná štukatérská tradice a místní fasádníci vynikali neobyčejnou kreativitou i přes skromnější podmínky chudého a hornatého kraje. Konkrétní jména fasádníkŧ známe zatím jen u několika málo staveb, ale díky systému třídění je moţné alespoň určit okruhy, ve kterých pŧs obili během 19. století zvláště schopní zedníci-umělci. 161 V následující tabulce jsou chronologicky seřazena nejvýraznější centra jejich pŧsobení a jejich umístění v kraji je schematicky zaneseno v přiloţeném plánku. Vedle těchto „ucelených“ okruhŧ se ale v oblasti objevuje mnoţství dalších výrazných t ypŧ, k jejichţ lokalizaci a přesnějšímu určení bude třeba dalšího bádání.
160
O o me ze no s t i t a ko vé ho p ř ís t up u ná s mŧ ţ e p ř es v ěd či t p rá ce ar c hi te k t ŧ p o 1 . s v ěto vé
vá lce , kt eří se ve s na ze v yt v o ř i t t z v. náro d n í slo h i nsp iro va li p rá vě j i ho č es k ý m s el s k ý m b aro k e m a j eho ma leb ně o b lo uč ko v ý mi št ít y ( te h d y n ep ří li š st ar ý mi) . ME NC L, 1 9 8 0 , 5 3 2 . 161
B . ST UD N A u vád í j eš tě d al ší j mé n a fa sád n í k ŧ z ho r n í ho P o s áza v í: o te c a s yn B e nco vé
(ho r n í P o s áza v í) , Fr a n ti še k Ka is er ( Če k a no v), J an Kr u n to rád ( Lu či ce), Čap e k (B ab ice). Č L 1957, 265.
58
Do b a p ů so b en í
Cen t ra p ů so b en í
Ok re sy
Po zn á mka
Kolem 1820
Nová Ves, Horní Dubénky
JI, PE
Kolem 1820
Chlum, Brtnice
JI, TR
Kolem 1830
Velká Losenice – více mistrŧ
ZS, HB
1830–1840
Trhonice
ZS (SV)
1830–1840
Vojslavice
PE
Kolem 1850
Ţiţkovo Pole
HB, ZS, JI Asi dle plánŧ
Kolem 1850
Sumrakov, Světlá
(JH)
Kolem 1870
Stříţov – Hnízdil
TR
Kolem 1870
Březinka – Zábranové
HB, PE
Tkalci
Kolem 1880
Dešov
TR
Asi dle plánŧ
Asi dle plánŧ
(přesahuje na JI)
2 3 ) Sc h e ma tic k ý zá kr es o kr u h ŧ p ŧ so b e n í fa s ád ní k ŧ v 1 9 . s to l et í na V ys o či ně.
59
Pojďme si nyní alespoň u sloţitějších t ypŧ specifikovat jejich rysy a techniku, kterou fasádník pracoval.
Nová Ves u Batelova – typ L (kolem 1820, JI a PE) Neznám ý mistr pracoval na řadě domŧ v Nové Vsi, Horních Dubénkách, Kališti, Lovětíně a okolí (v katalogu L15 –L20). Jeho st yl je charakteristický listovým ornamentem, tvořícím bohaté girlandy kolem oken a nik y ve štítě. Technicky se jedná převáţně o nízký vyřezávaný štuk, doplňovaný na koncích modelovanými střapci nebo květ y. Dŧm čp. 38 v Nové Vsi míval ve výzdobě uveden letopočet 1817 (tj. rok po vydání zákazu dřevěných staveb) a dataci 1820 a 1821 nesou dom y v sousedním Kališti 46 a v Lovětíně 9. Vzhledem k nesmírnému mnoţství zdobených štítŧ v okolních obcích je pravděpodobné, ţe stejný fasádník nebo zednická parta pracovali i na jiných domech s odlišným druhem výzdoby (např. t yp R v Jihlávce 20 aj.). Ojedin ěl ým doplňkem je reliéf s vyobrazením Ukřiţovaného, který býval umístěn v přízemí štítu čp. 24 (podle terénní poznámky J. Vařeky se jednalo o terakotový odlitek). 162 Okruh pŧsobení tohoto fasádníka se kryje s řadou dalších v oblasti podél hranice JI a PE, al e jeho práce nesou nejstarší datace, takţe šlo zřejmě o jednu z prvních generací v oblasti.
162
T ento š tí t b yl v ko le m r o k u 1 9 8 0 n ě ko l i krá t v yf o to gra fo vá n tě s ně p řed t í m, ne ţ b yl a
v ýzd o b a maj i te le m n e mi lo sr d n ě o t l uče n a. B o h uţ el neb yl s ní me k d o s ud n ikd e p ub l i ko vá n a na d ne š ní m p r ŧče lí d o m u n e ní a n i sto p y p o b ýv a lé j ed i n eč né v ýz d o b ě. P o zn . a uto ra.
60
U káz k y v ýz d o b y t yp u L v o ko lí No vé V si u B at e lo v a – 2 4 ) Ho r n í D ub é n k y (J I) o k no v p říze mí ; 2 5 ) No v á V es 2 4 ( J I ) p ř íz e mí š tí t u s t er ako to v ý m (? ) re li é fe m u kř iţo va n é ho ; 2 6 ) Ho r ní D ub é n k y ( J I ) ; 2 7 ) No vá Ve s 3 8 (J I) d eta il o k n a ve š tí tě, d ata c e 1 8 1 7 .
Chlum u Brtnice – typ R (kolem 1820, JI a TR) V oblasti při jihov ýchodním kraji jihlavského jaz ykového ostrova se nachází řada bohatě zdobených domŧ, které jsou přím ým ztělesněním slohových ohlasŧ. Místní fasádník zjevně někdy pracoval na panské stavbě a jeho zpŧsob st ylizace řádového tvarosloví se zjevně líbil natolik, ţe ho pak provedl s mírnou obměnou na celé řadě domŧ. Okruh jeho pŧsobení lze předpokládat v obcích: Bransouze, Brtnice, Dolní Smrčné, Chlum a Svatoslav. Na domě v Chlumu 24 (TR) je ve st ylizované rokajové kartuši nad nikou ve štítě uveden letopočet 1818. Vzhledem k plastické náročnosti palmetových hlavic pilastrŧ zde převaţuje technika modelace a na několika stavbách je patrné i pouţití šablony. Určitou podobnost ve výzdobě lze shledat s některými panskými ml ýny v oblasti, na kterých se objevují rokaje ve školenější formě, provedené ale zřejmě podle nákresŧ. Tento t yp výzdoby je zaráţející svým honosným pojetím oproti pozdějším jednodušším formám v oblasti.
61
U káz k y v ýz d o b y t yp u R v o ko lí C h l u mu u B r t ni c e – 2 8 ) C hl u m 2 4 (T R) d atac e 1 8 1 8 ; 2 9 ) sc hé ma rá mo vá ní š tí to vé ho o k n a ta mté ţ; 3 0 ) Do l ní S mrč né 2 1 (J I).
Velká Losenice – typy R, J (kolem 1830 ?, ZS a HB) Tato obec je nebývale bohatá na dochovanou štukovou výzdobu prŧčelí a kupodivu je zde řada domŧ i památkově chráněna. Oproti většině ostatních regionŧ se zde vedle sebe objevuje několik t ypŧ výzdoby, z nichţ nejoriginálnější je motiv tzv. klackŧ (č. 9 a 94), specifický úzkými vyřezávanými pásky tvořícími ornament a plochou balustrádou připomínající prkenné zábradlí. Vedle t ypŧ vytvářených převáţně technikou vyřezávání se zde však objevuje i výjimečně bohatě zdobený dŧm č. 30 (datace 1828), s optickou hříčkou – okna ve štítě jsou rámována štukem v podobě slepých okenic, ve kterých tvoří samotný otvor pouze ¼ zdánlivě většího okna (viz obr. 31). Toto prŧčelí – zjevně dílo zkušeného štukatéra pracujícího na panských zakázkách – bylo navíc nedávno velmi citlivě opraveno v pŧvodní barevnosti. Dalšími typy výzdoby zde byl poněkud barokně pojat ý dekor čp. 24, nebo geometrické a poněkud toporné členění prŧčelí čp. 37 se st ylizovaným květináčem. V obci pŧsobilo pravděpodobně během 19. století několik generací fasádníkŧ, ale spíše neţ místní vkus se zde na podobě výzdoby podepisovala jejich snaha o originalitu. Okruh jejich pŧsobení je patrný zejména na jih a západ od obce, směrem na Sázavu a Rosičku (ZS).
62
U káz k y v ýz d o b y ve Ve l ké Lo se ni ci ( ZS) – 3 1 ) Vel k á Lo se n ice 3 0 o p ra ve n ý d ŧ m s d a tac í 1 8 2 8 ; 3 2 ) V el k á Lo se n ic e 9 s j ed no d u c ho u b a l u s trád o u a mo t i ve m tz v. kl ac k ŧ; 3 3 ) Ve l ká Lo se n ice 2 4 s b ar o k n ě l ad ě n ý m d e ko r e m; 3 4 ) V el ká Lo s e nic e 2 3 ; 3 5 ) V el ká Lo s e nic e 3 7 p o d o b ně geo me tr i c k y zd o b en á j a ko d o m y v b lí z k é Ro s ičc e.
63
Trhonice – typ V (kolem 1840, ZS a SV) Oblast kolem Jimramova je t yp ická výzdobou blízkou východočeské klasicistní tradici. Nejvíce objektŧ tohoto t ypu lze najít v Trhonicích, kde se nachází několik domŧ nesoucích dataci 1830 a 1843. V místní štukové výzdobě dominují velké hmot y pilastrŧ, lisen a profilovaných říms. Přízem í bývají členěna rustikou a případný drobnější dekor je proveden vyřezáváním, ale jde o jednoduché st ylizované motivy bez výrazného výtvarného pojetí. Místní fasádník měl zjevně praxi s panskými zakázkami a je pravděpodobné, ţe k místním statkŧm existuje i plánová dokumentace s rozvrţením dekoru v duchu klasicismu a případně novogotiky. Podle L. ŠTĚPÁNKA se fasády od tohoto autora údajně nacházejí i v Sedlišti (ZS) a Korouhvi (okres Svitavy), 163 ale okruh jeho pŧsobení zřejmě překračuje i hranici sousedního k raje.
U káz k y v ýz d o b y t yp u V v T r ho nic íc h ( ZS) – 3 6 ) T rho n ice 2 2 , p r ŧč el í ro z sá h lé u sed lo s ti ne so uc í d a ta ci 1 8 3 0 ; 3 7 ) T r ho nic e 2 0 .
163
L. ŠT ĚP ÁNEK , 1 9 5 8 , 1 5 5 .
64
Vojslavice – typ F (kolem 1840, PE) Fasádník-umělec, který pŧsobil v oblasti severozápadně od Humpolce zhruba v letech 1830–1841, měl podle citu pro náboţenská témata zřejmě zkušenosti s prací na výzdobě sakrálních památek. Nejvíce se jeho prŧčelí s figurálními motivy nacházel y ve Vojslavicích (dom y čp. 19, 20, 21, 22 a 37) a v okolních obcích (Kletečná, Velký R ybník), ale jeho výzdoba pouţívající nápisy a někdy kruţnicové balustrády byla viditelná i v několika obcích směrem k Pelhřimovu. Specifická výzdoba prŧčelí ve Vojslavicích měla zřejmě souvislost s funkcí obce jako pout ního místa, 164 ve kterém se právě motivy z pouťové devoční grafiky stal y oblíbeným námětem. Námět býval někdy doplněn děkovným nápisem (Vojslavice 37), který je moţno nalézt v blízkých obcích i samostatně, provedený kurzívou nebo švabachem (Brtná 28, Svépravice 14). Technika provádění výzdoby byla zřejmě kombinovaná. Vzhledem k tomu, ţe se v této oblasti objevují figurální motivy i na lidové výšivce tzv. koutnic, je pravděpodobné, ţe motivy zkrátka odpovídal y vkusu objednatelŧ výzdoby a námět y z jarmarečních obrázkŧ byl y proto ţádané. 165
U káz k y v ýz d o b y t yp u F v o ko lí Vo j s la vi c (P E) – 3 8 ) Kl et eč ná 1 0 (P E) d eta il r el ié fu se s v. Vác la ve m (? ) s d ata cí 1 8 3 0 v e š v ab ac ho v é m náp is u ; 3 9 ) Ve l k ý R yb ní k 3 6 (P E) d et ai l reli é fu se s v. T r o j icí a l eto p o č te m 1 8 3 9 ; 4 0 ) Vo j sla v ice 2 2 rel ié f s ko r u no vá n í m P a n n y Mari e ve s tř ed u št ít u .
164
V mí s t ní m k o s te le Na ne b ev zet í P a n n y Mar ie b yl a z hr ub a 2 0 0 le t u lo ţe n a uc tí v a ná
mi lo st n á M ad o na, k ter á v ša k b yl a p ř ed V el i ko no ce mi ro k u 1 9 9 4 (? ) u k rad en a. Zále s í, 2 0 0 0 . 165
N ut no ř íc i, ţ e fi g u r ál n í mo ti v y n a v ýš i v ká c h j so u o p ro ti tě m v e št u k u s il ně n ai v n í,
ta kţe ne ní v ylo uč e n a n i o b r áce n ý v li v p ŧ so b e ní, tj . v ýš i v k a p o d le fa s ád . P o zn. a uto r a.
65
Ţiţkovo Pole – typ Z (kolem 1850, HB, JI, ZS) Zednický mistr, který pouţíval tento velmi výrazný zpŧsob dekorativního členění, měl jistě zkušenosti s městkou architekturou, případně se zde jedná o výzdobu provedenou dle návrhu školeného architekta. Téměř identické členění lze sledovat na domech čp. 11 a 13 v Ţiţkově Poli a u ostatních je tento „základní model“ pouze lehce pozměněn (např. chybí balustráda nebo je jinak členěné přízemí). Dom y nesou cí shodný rukopis jsou ještě čp. 11 v Budči a čp. 13 v Českém Jablonném. Datace jsou uvedené pouze 1848 a 1852. Výzdoba byla provedena techniko vyřezávání (balustrády jsou zjevně podle šablon), doplněná o plasticky modelované festony pod nikou a výjimečně u Ţiţkova Pole 11 o řadu drobných párových figurek (ptáci nad štítovými okny, drobné naivní herm y v balustrádě a dvojice tkalcovských mořských panen nad středním oknem v přízemí).
4 1 ) Ţiţ ko vo P o le 1 3 ( H B ) ; 4 2 ) Ţiţ ko vo P o l e 2 4 (HB ).
66
Sumrakov, Světlá – typ L (kolem 1850, JH a JI) Jak vypl ývá ze zákresu katalogu do mapy, oblast s velkým rozšířením štukové výzdoby byla právě podél hranice PE a JI. Ve spodní části této oblasti zasahující aţ do jindřichohradeckého okresu pŧsobilo kolem roku 1850 asi několik fasádnických mistrŧ, jejichţ práce lze najít v obcích Sumrakov, Světlá a Jilem (JH). V této oblasti se objevuje hned několik typŧ výzdoby, ale se sousední oblastí kraje Vysočina souvisí zejména t yp L, charakteristický plasticky modelovanými ratoles tmi, vyrŧstajícími z vrcholového klenáku st ylizovaného jako kalich. V této oblasti se rovněţ objevuje velmi specifický motiv květu, patrný i na kamenických detailech v okolí Mrákotína (JI) a Studené (JH). Jednoduchý motiv olistěného vrcholového klenáku lze najít i v Telči 129 a Klátovci 16. 166
U káz k y v ýz d o b y z j i ho v ýc ho d u T elč s ka – 4 3 ) S u mr a ko v 7 (J H) ; 4 4 ) S u m rako v 2 3 (J H) 1 8 5 8 ; 4 5 ) S vět lá 2 0 ( J H ) o k no v e št ítě ; 4 6 ) T el č 1 2 9 (J I); 4 7 ) Kl áto ve c 1 6 (J I). 166
V t éto o b la st i se v mi n u lo s ti p o s u no v al y hr a nic e o kr es u , t a kţe s i j i d o vo luj i za hr no u t
d o této p rác e j a ko so učá st T el č s ka, i kd yţ n esp a d á p ří mo d o kraj e V yso č in a. P o z n a uto r a.
67
Stříţov a fasádník Hnízdil – typ J (kolem 1870, TR) Fasádníka Hnízdila ze Smrku vypátral v polovině 20. století V. Bělík a popsal jeho práce v Pozďátkách, Stříţově, Číměři, Hostákově a ve Smrku. 167 Jeho st yl výzdoby se vyznačoval opakováním jednoduchých motivŧ prováděných technikou vyřezávání podle šablony. Kromě několika kreseb ale nepublikoval V. Bělík jinou fotografii neţ dŧm „U Nováčkŧ“ v Číměři (TR), takţe spoléhám na autoritu pana učitele Bělíka a uvádím zde tohoto tvŧrce, a niţ bych se kdy mohl přesvědčit o kvalitě jeho výzdoby jinak neţ z publikovaných kreseb. 168
U káz k y p r ac í fa sád n í ka H nízd il a – 4 8 ) St říţo v ( T R) U Cej p k ŧ; 4 9 ) Čí mě ř 2 7 ? (T R) 1 8 7 6 .
Březinka a Zábranové v Posázaví – typ K, J (1870 –80, HB) Práci těchto fasádníkŧ popsal velmi pečlivě B. Studna (ČL 1957), díky jehoţ poznatkŧm je známo, ţe vedle jiţ popsaného t ypu K s charakteristickými květináči tvořili členové této zednické rodiny i odlišně pojednanou výzdobu. Jejich práce se údajně n acházejí v obcích Březinka, Hurtova Lhota, Kojkovice, Bratranov, Hlavňov a dalších. 169 Podle popisu B. Studny pouţívali
167
B Ě LÍK, 1 9 5 6 , 1 1 4 .
168
V to mto r e gio n u j i ţ b yl z a háj e n z mi ňo va n ý p r ŧ zk u m l id o vé a rc hi te k t ur y p ro ÚP NP Ú,
ta kţe j e p ra vd ěp o d o b n é, ţe v p ř í ští fáz i b ud e mo ţno zp ra co vat d o ka talo g u d al ší n al eze n é p ří klad y v ýzd o b y z ej mé na z l et 1 8 4 0 – 5 0 , o kt er ýc h s e V. B ěl í k z mi ň o va l. P o z n. a uto ra . 169
ST UD N A, 1 9 5 7 , 2 6 5 .
68
Zábranové zejména techniku vyřezávání podle plátěné šablony. Jejich st yl výzdoby se vyznačuje prost ým členěním římsou (výjimečně s dvojicí lisen jako např. Březinka 15) a obdélným štítkem s datací pod velkou štítovou nikou. S ymetricky umístěné dvojice květináčŧ, pojednané v mnoha variantách, bývají umístěny volně v prostoru, coţ naznačuje, ţe se nejednalo o motiv navrţený v plánech, ale vytvořený samotnými fasádníky.
U káz k y p r áce Záb r a n ŧ – 5 0 ) B ř ez i n ka 9 ( HB ) 1 8 7 2 ; 5 1 ) H u rto va Lho t a 3 9 (HB ) 1 8 8 6 .
Dešov – typ J (kolem 1880, TR) Jako poslední lokalitu s výrazným mnoţstvím štukové výzdoby bych zde rád uvedl obec Deš ov, leţící v nejjiţnější části kraje Vysočina. Zde je moţné najít mnoho jednoduchých t ypŧ výzdoby (na opraveném štítě čp. 17 je dokonce uvedena datace 1818), ale nejvýraznější výzdobu mají dom y čp. 3, 4 a 5. Výzdoba jejich podélných prŧčelí (příbuzných jiţ ní Moravě) je provedena jiţ dosti městsky a míst y pod vlivem secese, ale díky těmto i dalším domŧm v okolí je patrné, ţe zde muselo pracovat několik generací schopných fasádníkŧ. Místní dekorace se sice nevyznačuje hravostí lidového pojetí výzdoby v ostatních regionech, ale díky zachovalosti rozsáhlého celku štukově zdobené architektury je Dešov dŧleţitou ukázkou, dokládající zdařilou péči o památky. Starší dom y jsou zdobené většinou jen kruţnicemi a rámováním kolem oken ve štítě, ale mladší dom y (dŧm čp. 8 6 má dataci 1884) mají charakter bliţší školené architektuře, takţe jde nejspíš o výzdobu provedenou podle plánŧ.
69
U káz k y t yp ŧ št u ko v é v ý zd o b y v D ešo v ě – 5 2 ) D ešo v 3 (T R); 5 3 ) D ešo v 9 4 (T R).
5. Motivy pouţívané ve výzdobě Pokud bychom chtěli rozebr at všechny motivy pouţívané ve výzdobě v celém kraji, musela by tato práce mít asi mnohem větší rozsah. Zaměřme se proto pouze na některé specifické motivy. Při rozboru sloţitějších motivŧ je někdy velmi obtíţné poznat, co daný kus štuku měl vlastně předst avovat, neboť fasády byl y mnohokrát bílené a opravované, takţe v pŧvodním stavu se jiţ nedochovalo téměř nic (zejména díky obvykl ým polovalbovým střechám bez přesahu, které štít nechránil y před deštěm). V mnoha případech tak bylo potřeba věnovat pozornost zachovalejším ukázkám výzdoby z téţe doby a to na městské architektuře, na lidovém malovaném nábytku a na výšivkách. Některé motivy zde nalezené jsou velmi podobné nebo i totoţné, ale vţdy je potřeba brát v potaz techniku, jakou byla výzdoba prováděna. St ejný motiv totiţ mohl vypadat zcela jinak vyřezaný ve štuku, neţ malovaný barvou nebo vyšit ý nití například na koutnici či svatebním praporci. Motivy je moţné rozdělit do těchto skupin: -
Lidové: list y, kytice, květináče, srdce, stuţky.
-
Přejaté: festony, gir landy, věnce, rokaje, čabraky, zvířata a postavy.
-
Tektonické či rámující: pilastry, římsy, balustrády, klenáky, rám y.
Pojďme se nyní u některých alespoň rámcově zastavit.
70
Listy – Tento motiv se ve štukové výzdobě objevuje zejména na PE a JI, kde se dá najít řada variací: od modelace jednotlivých lístečkŧ, přes kytice st ylizované vcelku, aţ po zjednodušené ratolesti připomínající výzdobu z chvojí. Rostlinné motivy jsou běţné ve většině lidového umění a k jejich pouţití ve výzdobě fasád jsem našel dvě analog ie. První je tradice „bartolomějských jeřabin,“ která bývala běţná na Táborsku a v širokém okolí. Jednalo se o zvyk zavěšování věncŧ a girland z červených jeřabin na prŧčelí domu ve svátek sv. Bartoloměje, coţ se pojilo k legendě, při které si jeho pronásledovatelé označili jeřabinou dŧm, kam mají přijít světce druhý den zatknout. Andělé nebo jeho souvěrci však do rána rozvěsili jeřabiny po domech v celé ulici, takţe byl Bartoloměj zachráněn. 170 V jiné verzi je sv. Bartoloměj uváděn jako patron ptactva, 171 takţe se na jeho svátek vázal y na prŧčelí snítky jeřabin jako potrava pro ptáky. Tento zvyk prý inspiroval tvŧrce výzdoby na blatských statcích, kde se stuţky s čt yřlístkem pouţíval y zejména jako ozdoba pilastrŧ. Druhý a pravděpodobnější pŧvod této výzdoby na Vysočině je štuková st ylizace sváteční výzdoby z chvojí (např. svatební brány), coţ dokládají následující snímky. Těmto věncŧm je podobná zejména výzdoba na Telčsku a Pelhřimovsku, ale i ve Špinově (ZS).
170
T uto ver zi le g e nd y mi p o tv r d i l e t no lo g F. Krej č a z M u zea v Če s k ýc h B u d ěj o vi cíc h , a le
záro ve ň mn e up o zo r n il, ţe se tr ad i ce v o b la s tec h , kd e j eřab i n y d o zrá v aj í d ří ve, p o j i la i ke s v. Va vř i nco vi , t a kţe n e lze te n to z v yk p o v aţo va t za u n i ver zá l ní p ro ce lé Če c h y. P o z n. au to ra. 171
MEN C L, 1 9 8 0 , 5 2 9 .
71
U káz k y s la v no st n í v ýzd o b y v c ho d ŧ vě nc i z c h v o j í – 5 4 ) Š ko la v B o ro v né (J I) a si 1 8 7 4 ; 5 5 ) Zvo nič k a v Ol ší n ad Os la vo u ( ZS ).
Festony – Nejčastěji se objevují na výzdobě t ypu L a R. Jde o standardní motiv, oblíbený v pozdně barokní nebo klasicistní architektuře, a jeho předlohu lze nalézt na měšťanských stavbách všude v kraji. Na lidové architektuře byl pouţíván zejména pod okny ve štítě. V některých případech se festony objevují i vzhŧru nohama jako součást nadokenní římsy. Naznačený zpŧsob zavěšení je proveden buď na oka, neb o v uzlech.
U káz k y fe sto n ŧ – 5 6 ) fe sto n n a mě š ťa n s k é m d o mě v J i h la vě čp . 1 2 3 3 z ko nc e 1 8 . sto le tí ; 5 7 ) fes to n na p r ŧče lí s ta tk u v Do l ní c h H u tí c h 1 7 (J I) z p r v ní p o lo v i n y 1 9 . s to le tí .
72
Rokaje – Na měšťanské architektuře se objevují během 18. století v mnoha variantách, ale pŧvodní rokokový ornament napodobující mušli byl provinčními štukatéry často proveden spíše jako peří nebo snítka ţebříčku, pouţívaná na výšivkách. Vzhledem k exotičnosti pŧvodního námětu ale bývá tato interpretace velmi plodná a de kor na prŧčelích získal pochopitelnější ráz neţ pŧvodní jiţní export (viz obr. 61). V našem katalogu spadají prŧčelí zdobená rokaji do kategorie R.
U káz k y p o u ţi tí r o k aj e v e š t u ko vé v ýz d o b ě – 5 8 ) T řeš ť 1 8 (J I) d e ta il p r ŧ čel í mě š ťa n s ké ho d o mu ko le m r . 1 8 0 0 na ma lé m mě st ě; 5 9 ) J i hl á v ka 2 0 (J I) ro kaj e n a št ít ě v e n ko v s ké u sed lo s ti ; 6 0 ) Ho d i ce 6 0 ( J I ) v ýz d o b a p r ŧ čel í p a n s ké ho ml ýn a ko le m 1 8 0 0 ; 6 1 ) P el h ři mo v, ro ko ko vě zd o b e n ý d ŧ m na n á mě s tí ; 6 2 ) D et ai l v ýš i v k y n a ho rá c ké m ko ţ ic h u z p o lo vi n y 1 9 . s to le tí ; 6 3 ) J i hla v a 6 6 0 , d eta il v ýzd o b y mě š ť an s ké ho d o mu ko l e m ro k u 1 7 8 0 .
73
Niky, věnce a obrazy – Většina prŧčelí byla mezi štítovými okny opatřená buď nikou pro sošku světce či Panny Marie neb o štukovým věncem, v němţ byla uvedena datace a číslo domu. Kombinací těchto prvkŧ mohla vzniknout také plochá nika, v níţ byl světec pouze namalován, nebo se naopak věnec či kruh (vypŧjčený z klasicistní architektury) pouţil jako rám pro větrací okno. Jak ukazují následující obrázky, jsou t yto motivy velmi rŧznorodé a takřka neroztříditelné.
U káz k y n i k a vě nc ŧ n a p r ŧč el í – 6 4 ) M ys l ib o ř (J I); 6 5 ) J a no v ice (J I); 6 6 ) No vá Ve s (J I) ; 6 7 ) Ro si č ka ( ZS) ; 6 8 ) B r an so u ze 1 0 ( T R ); 6 9 ) Š p in o v ( ZS); 7 0 ) No v ý J i mr a mo v 1 5 ( ZS) ; 7 1 ) No vé Ve se lí 1 4 ( ZS) p lo c há n i ka s malo v a no u p o st a vo u s vě tce.
Klacky, pásky a rustikalizace – Pokud srovnáme motivy štukové výzdoby na lidové i měšťanské architektuře v kraji, zjistíme, ţe rustikalizace motivŧ se neobjevovala tolik na venkově jako spíše v perifernějších městech. Z toho vypl ývá, ţe kaţdá stavba v městském prostředí nemusela být provedena prvotřídním fasádníkem a mezi venkovskými stavbami je naopak moţné najít leckdy kvalitnější výzdobu neţ v menších městech. Je také pravděpodobné, ţe pokud měl fasádník, zvykl ý provádět dekoraci ve v lastním st ylu, udělat 74
výzdobu podle plánŧ dodaných městským architektem, mohl mít k cizím školeným motivŧm menší vztah neţ k těm domácím. Příkladem tohoto trendu mŧţe být srovnání výzdoby některých motivŧ na prŧčelí v periferní Telči a bohatší Jihlavě (v o bou případech se jedná o dŧm na hlavním náměstí).
Det ai l y št u ko vé v ýzd o b y – 7 2 ) J i hl a va 6 4 3 , b o h atá v ýz d o b a mě š ť a ns k é h o d o mu z p o lo vi n y 1 8 . s to le tí ; 7 3 ) T el č 6 0 ( J I ) 1 7 6 4 , r us ti k ál n í p o j e tí v ýzd o b y mě š ťa n s ké ho d o mu ; 7 4 ) Stáj i š tě 5 (J I ) 1 8 3 3 , e le ga n t ně p o j a tá v ýzd o b a š tít u ve n ko v s ké u sed lo st i s ka rt u ší p ro o b raz s vět ce ; 7 5 ) T elč ( J I ) v ýzd o b a mě š ťa n s k é h o d o mu na ná mě s t í.
Balustrády – Motiv štukové balu strády lze najít nejvíce na hranici HB a ZS, jinou formou horizontálního členění štítu je souvisl ý pás kruţnic či oválŧ, který se objevuje na severu PE, a nebo tzv. preclíková římsa na severu TR. Balustráda bývá provedena v ploše vyřezáním štuku podle šab lony (zřejmě dřevěné). Nejzajímavější provedení je moţné vidět u t ypu Z, kde se ve střední části objevuje sloţitý motiv jakési st ylizované arkády, velmi podobný u všech prŧčelí. Dalším t ypem je balustráda v Hrbově a Špinově, kde je souvisl ý pás plochých balustrŧ přerušen pouze středním zdobeným pilířkem. Nejjednodušší typ je moţné najít ve Velké Losenici (čp. 9 a 94) a jejím okolí.
75
B al u strád y – 7 6 ) Če s ká J ab lo n ná 1 3 ( HB ); 7 7 ) J ano v ice 2 5 (J I) stř ed ní č ás t l e mo va ná tz v . p recl í ko vo u ř í mso u ; 7 8 ) Ţiţ ko vo p o le 1 1 (HB ).
7 9 ) Hrb o v 3 9 ( J I ) ; 8 0 ) Š p in o v ( ZS) .
Kr uţ ni co vé ř í ms y – 8 1 ) Ota vo ţat y 1 4 (P E) 1 8 6 0 ; 8 2 ) S vép ra vi ce 1 4 (P E) s ýp ka ; 8 3 ) T z v. p recl í ko vá ř í ms a f as ád ní ka H n ízd i la (T R).
Mořské panny – Tento motiv převzat ý z cechovní symboliky tkalcŧ je moţné nalézt ve výzdobě prŧčelí zejména na Ţďársku a severovýchodně od Jihlavy. Panny bývají zobrazeny v symetrické dvojici proti sobě a v rukou někdy drţí tzv. šprejzně a člunek. Větší provedení bývalo znakem domu cechmistra a v menším provedení je moţné je potkat i jako součást dekoru. V Hrbově (ZS) se panny objevují jak o štítonoši nesoucí obraz sv. Martina. 76
Mo řs k é p a n n y v e št u ko v é v ýzd o b ě – 8 4 ) No v é V ese lí 1 4 ( ZS) d ŧ m cec h mi s tra ; 8 5 ) P o ln ič ka 5 3 ( ZS) 1 8 5 1 ; 8 6 ) C i k háj ( Z S); 8 7 ) Hr b o v 3 9 ( ZS) .
Květy na klenácích na Telčsku – Jako poslední motiv specifický pro Vysočinu bych zde rád uvedl zvláštní t yp st ylizovaných květŧ, který je moţné nalézt jako ozdobu na vrcholových klenácích kamenných ostění vrat poblíţ Mrákotína (JI). Jedná se zřejmě o určit ý kamenický podpis, ale tento motiv mne zaujal proto, ţe jeho obdobu je moţné potkat s obměnami i ve štukovém rámování kolem oken v téţe oblasti.
Ka me n n é kl e ná k y na T el čs k u ( J H) – 8 8 ) S t ud e ná ; 8 9 ) Vo l fířo v; 9 0 ) Ve l k á Lho t a.
77
Nad o ke n n í kl e ná k y ve š t u ko vé v ýzd o b ě n a T elč s k u (J H) – 9 1 ) S u mra k o v 7 ; 9 2 ) S vět lá 2 0 .
6. Památková ochrana Toto téma je úzce spjato s problematikou památkové péče v kraji Vysočina, a proto bych zde rád uvedl několik základních skutečností s ní souvisejících. Při vytváření katalogu štukově zdobených prŧčelí jsem označil hvězdičkou (*) všechny objekt y zapsané jako nemovité kulturní památky 172 a zjištění bylo velmi překvapivé. Nejen ţe je chráněno pouze 45 objektŧ ze 185, ale poměr zapsaných a nezapsaných je navíc nejhorší u nejoriginálnějšího t ypu L (3 ze 37, viz následující tabulka). Z tohoto zjištění vypl ývá naléhavost potřebné revize aktuálního stavu objektŧ zaznamenaných v katalogu a případně i urychlená snaha o záchranu těch nejcennějších. Jako další poznámku k tématu památkové péče a ochrany bych zde rád uvedl ještě jeden odstrašující p říklad. Pokud se člověk vydá do známého skanzenu Vysočina v sousedním Pardubickém kraji, mŧţe si v jeho nejslavnější expozici na Veselém Kopci prohlédnout mezi řadou krásných roubených objektŧ i jeden zděný statek se štukově zdobeným prŧčelím. Tento „praví tkový“ dŧm jako vystřiţený z německého ţurnálu o bydlení je však z památkového hlediska smutnou ukázku toho, jak by neměl venkovský dŧm po rekonstrukci vypadat. Statek pocházející pŧvodně z Mokré Lhot y čp. 19 z roku 1866 byl totiţ vystavěn
172
Za sez n a m t ěc h to o b j e k tŧ vd ěč í m I n g. M. Faj ma no v i z NP Ú v B r n ě. B o h uţ el j se m se
v ša k d o z věd ě l, ţ e i ně kt er é z p a má t ko vě c hrá ně n ýc h o b j ek t ŧ b yl y v ned á v né mi n u lo s ti d e mo lo vá n y a neb o b yl a maj ite le m zc ela zá mě r n ě o tl u če na š t u ko vá v ýz d o b a. P o z n. a u to ra.
78
jako novodobá r eplika z tvárnic 173 a jediné jeho pŧvodní části jsou dřevěné prvky střechy a dřevěné hospodářské objekt y. 174 Velmi si váţím tvŧrcŧ tohoto muzea v přírodě, ale obávám se, ţe v tomto případě udělali velkou chybu. U dřevěných staveb totiţ transfer nemusí narušit jejich památkovou podstatu, ale u zděných staveb je to téměř nemoţné. Hodnota zděných konstrukcí totiţ spočívá právě v jejich organické nerovnosti, kterou lze jen stěţí napodobit novodobou replikou. Doufám jen, ţe ţádný z vlastníkŧ zde uvedených zděných objektŧ na Vysočině si nevezme příklad z toho, co lze vidět v tomto věhlasném skanzenu.
Následuje tabulka počtu památkově chráněných a nechráněných objektŧ zaznamenaných v katalogu této práce, řazených podle t ypŧ výzdoby.
Celkový počet
Typ v katalogu
Z toho památkově chráněno
F
7
3*
J
72
16*
K
11
3*
L
37
3*
R
42
15*
V
8
3*
Z
8
2*
173
VOJ AN CO V Á, 2 0 0 2 , 1 2 .
174
ŠT ĚP ÁN, 2 0 0 3 , 5 6 .
79
IV. Závěr Jak z práce vypl ývá, v letech 1815 –1880 nastalo na Vysočině období nebývalého rozvoje venkova a díky úřednímu zákazu dřevěných staveb v roce 1816 se to projevilo právě na výstavbě zděné lidové architektury. Štuková výzdoba, jejíţ tvŧrci byli tzv. fasádníci, se tak díky zbohatnutí venkovského obyvatelstva v 1. polovině století začala objevovat na mnoha stavbách a pojetí výzdoby leckdy dosahovalo kvalit y srovn atelné s jihočeskou lidovou architekturou. Díky výraznému odlivu obyvatelstva byl ale s nástupem industrializace ve 2. polovině 19. století rozvoj Vysočiny přerušen. V téţe době bylo také administrativně omezeno pŧsobení neškolených fasádníkŧ (nositelŧ lidových motivŧ ve výzdobě) a začal y být vyţadovány stavební plány, zahrnující leckdy i návrh výzdoby. Kolem roku 1870 se také ve výzdobě objevují vlivy romantické neogotiky z východních Čech a koncem století i vliv secese, které zcela vytlačují místní origin ální t ypy štukové výzdoby lidové architektury. Se vznikem národopisného hnutí po roce 1890 se sice v regionu vytvořilo několik vlastivědných spolkŧ (Nové Město na Moravě a Humpolec), ale v oblasti, jejímţ jádrem byl německý jaz ykový ostrov, se do těchto sn ah pravděpodobně nezapojil nikdo. Díky tomuto badatelskému deficitu se stal jediným známým t ypem lidové architektury na Vysočině roubený dŧm Ţďárských vrchŧ a veškerá kultura zděných staveb 19. století byla shrnuta pod pojem dyjsko-oslavanský typ domu se s lohovými ohlasy. 175 Vinou přehlíţení zdejších památek zděné lidové architektury také došlo během 20. století k jejich rozsáhlé devastaci, kterou příliš nezastavila ani vlna chalupaření tak jako v jiných oblastech Čech a Moravy. Řada odlehl ých vesnic se také oproti 19. století vylidnila aţ na 1/8 obyvatelstva, takţe mnoho domŧ, nesoucích pŧvodně kvalitní výzdobu, bylo léta opuštěno a následně došlo k jejich poškození přestavbou či přímo k jejich likvidaci. Tento proces byl dŧsledkem abnormálního rozvoje oblast i během 19. století,
175
KO V ÁŘ Ŧ, M AR K OV Á, 1 9 8 2 .
80
neboť tehdy zde kulminoval vývoj i počet obyvatel bez kontinuit y v industriální době. Aby mohla být rekonstruována co nejlépe úroveň štukové výzdoby v 19. století, byl pro tuto práci vytvořen katalog 185 příkladŧ výzdoby, zaznamenaných v kraji v letech 1939–2008. Jeho základem měla být pŧvodně dokumentace z vlastního terénního prŧzkumu, ale vzhledem k náročnosti tohoto záměru byla zvolena mnohem přínosnější cesta procházení fondŧ všech moţných institucí, které zde prŧzkum v minul ých letech prováděl y. 176 V katalogu byl následně zaveden systém třídění na sedm formálně stanovitelných t ypŧ výzdoby: F –figurální motivy, J –jednoduché rámování, květináče, L–listový dekor, R –rámování ornamentálním dekorem, V – východočeský t yp a Z –t yp Ţiţkovo Pole. Po zanesení takto roztříděného katalogu do mapy se ukázal y okruhy pŧsobení jednotlivých fasádníkŧ. V první čtvrtině 19. století to byl y zejména oblasti v jiţní části okresu Jihlava (Nová Ves u Batelova a Chlum u Brtnice) a následně i řada dalších v prostoru celého kraje (Velká Losenice, Trhonice, Vojslavice, Ţiţkovo Pole, Stříţov, Březinka). V katalogu také poprvé došlo ke spojení poznatkŧ z Čech a Moravy, coţ se ukázalo jako velmi přínosné, neboť nejvýraznější t ypy výzdoby byl y zaznamenány právě podél té to pouze administrativní hranice. Vedle stanovení okruhŧ pŧsobení fasádníkŧ, jejichţ pojetí výzdoby je odlišné od běţné produkce, bylo v této práci shromáţděno velké mnoţství dokumentace, která má slouţit nejen jako návod na obnovu štukové výzdoby pro místní zedníky a štukatéry, ale i jako argument prokazující vyspělost štukové výzdoby lidové architektury na Vysočině. Snaha o uznání tohoto fenoménu odbornou veřejností je vedena zájmem o záchranu posledních památek v regionu před zničením. Případné publiková ní této práce také bude mít za cíl zlepšení pohledu majitelŧ štukově zdobených objektŧ na hodnotu tohoto uměleckého prvku. Zároveň by měla posílit vědomí, ţe se nejedná
176
T ento p o s t up j e sic e e f e kt i v něj ší p ro n al eze n í m no ţ s t ví k v al it n íc h p ř í kla d ŧ v ýz d o b y, a le
d ík y nea k t uá l no s ti s n í m k ŧ m j e v k at alo g u za hr n ut a i řad a s ta v eb , kt eré j iţ b yl y z n ič e n y.
81
pouze o nějakou kuriozitu, 177 ale o dědictví z jediné doby rozkvětu, kterou venkov na Vys očině zaţil. Právě v současné době stavební konjunktury totiţ dochází v mnoha případŧm devastace štukové výzdoby lidové architektury a řada hodnotných objektŧ není na Vysočině dosud památkově chráněna. Proto hrozí, ţe pokud nebudou včas učiněny kroky pro z áchranu tohoto dědictví, uvedené památky časem zcela zaniknou. V případě kraje, který se pyšní svým agroturistickým potenciálem, se také jedná o dosud skrytou rezervu kulturního bohatství venkova, jehoţ hlavním atributem je zatím pouze čistá příroda a glor ifikace brambor jako horského zlata. Uvědomuji si, ţe hledání hodnot y lidové architektury pouze přes výzdobu prŧčelí zavání nechvalně proslul ým fasádismem, 178 ale přesto jsem si jist, ţe o její památkové hodnotě nelze veřejnost přesvědčovat efektivněji neţ z dŧrazňováním její vizuálních kvalit, tolik potřebných v současném věku postmoderního nevkusu a kýče. Ivan Minář
9 3 ) R eli é f s u kř iţo va n ý m z No v é V s i 2 4 (J I), v ýzd o b a p r ŧč el í o t l uče n á p o ro ce 1 9 8 0 .
177
J ak j se m mě l mo ţ no st p o zn at, j e te n to p o hl ed m ezi v la st n í k y št u ko v ě zd o b en ýc h o b j e kt ŧ
v šeo b e c ně v ţi t ý a v ět ši n o u j e št ě p ř id á vaj í h is to r k u o d ěd o vi n eb o ko ms i zes n u lé m, kd o b yl na v ýzd o b u p yš n ý a o p r avo v al j i. J ej ic h p o h led j e ale mn o hd y p o c ho p i te ln ý zej mé n a p ro to , ţe zd o b e n ýc h p r ŧč el í zb ýv á v kr aj i j i ţ j e n ţa lo st ně málo , t a kţe maj it el é ne v n í maj í k u lt u r ní ko n te xt v ýz d o b y v r e gio n u, ale p o uze s vo j i o d li š no st. P o z n. a u to ra. 178
T ento p o j e m j se m s e na uč il p o u ţí v at p ř i p sa n í o ka u zác h v p ra ţs k é p a m át ko vé
rezer va ci, kd e č a sto d o c há zí k d e mo l ic i j ád ra p a má t ko vě c hrá n ě né ho o b j ek t u a p o n ec há n í p o u hé ho p r ŧče lí za k ter ý m se p o s ta v í no vo sta vb a. P o z n. a u to ra.
82
Seznam vyobrazení 1) Schematický zákres typŧ štukové výzdoby v kraji Vysočina. V ilustraci jsou kromě kreseb autora pouţit y obrázky V. Bělíka (TR), K. Beneše (ZS), J. Scheybala (HB) a J. Studny (HB). 2) Schematická mapa kraje Vysočina s vymezením znám ých etnografických oblastí. Zákres autor. 3) Schematický zákres stávajícího kraje Vysočina do mapy Rakousko Uherska (r. 1867). Zákres autor. 4) Typ F – Vojslavice 20 (PE) 1841. Foto Jiří Waage, 1962, fond AV ČR. 5) Typ F – Vojslavice 37 (PE). Foto E. Baláš, 1958, fond AV ČR. 6) Typ J – Rosička 4 (ZS). Foto aut or, 2007. 7) Typ J – Číměř (TR) 1876. Foto F. Musil. 179 8) Typ K – Březinka 15 (HB) 1875. Foto Šulc, 1957, fond AV ČR. 9) Typ K – Hlavňov 45 (HB). Foto M. Fajman, 2000, NPÚ Brno. 10)
Typ L – Výskytná 11 (PE). Foto P. Dostál, 1987, SÚRPMO.
11)
Typ L – Nová Ves 22 (JI). Foto autor, 2007.
12)
Typ L – Telč 39 (JI). Foto fond Muzea Vysočiny Jihlava.
13)
Typ L – Bělá 4 (PE) 1858. Foto P. Dostál, 1987, SÚRPMO.
14)
Typ R – Jihlávka 20 (JI). Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
15)
Typ R – Bransouze 10 (TR). Foto D. Komárková, NPÚ Telč, 2007.
16)
Typ R – Polnička 53 (ZS) 1851. Foto L. Baran, 1952, fond AV ČR
17)
Typ R – Čelistná 4 (PE). Foto E. Baláš, 1957, fond AV ČR.
18)
Typ V – Trhonice 15 (ZS) 1843. Foto autor, 2008.
19)
Typ V – Vír 15 (ZS). Foto M. Fajman, 2003, NPÚ Brno.
20)
Typ Z – Ţiţkovo pole 11 (HB). Foto O. Vondráček, 1939, fond AV ČR.
21)
Typ Z – Janovice 25 (JI) 1848. Foto autor, 2007.
22)
Zákres katalogu t ypŧ štukové výzdoby do stávající mapy kraje.
23)
Schematický zákres předpokládaných ohnisek štukové výzdoby.
179
V. B Ě LÍK, 1 9 5 9 .
83
24)
Horní Dubénky (JI). Kresba autor.
25)
Nová Ves 24 (JI). Fot o z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
26)
Horní Dubénky (JI). Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
27)
Nová Ves 38 (JI) 1817. Kresba autor.
28)
Chlum 24 (TR) datace 1818. Foto M. Fajman, 2004, NPÚ Brno.
29)
Chlum 24 (TR) schéma rámování štítového okna. Kresba autor.
30)
Dolní Smrčné 21 (JI). Foto M. Fajman, 2004, NPÚ Brno.
31)
Velká Losenice 30 (ZS) 1828. Foto autor 2007.
32)
Velká Losenice 9 (ZS). Foto autor 2007.
33)
Velká Losenice 24 (ZS). Foto B. Vavroušek, 18.8.1920. 180
34)
Velká Losenice 23 (ZS). Foto autor 2007.
35)
Velká Losenice 37 (ZS). Fot o autor 2007.
36)
Trhonice 22 (ZS) 1830. Foto autor 2008.
37)
Trhonice 20 (ZS). Foto autor 2008.
38)
Kletečná 10 (PE) 1830. Foto Baláš, 1957, fond AV ČR.
39)
Velký R ybník 36 (PE) 1839. Foto Baláš, 1957, fond AV ČR.
40)
Vojslavice 22 (PE). Foto J. Waage, 1962, fond AV ČR.
41)
Ţiţkovo Pole 13 (HB). Foto O. Vondráček, 1939, fond AV ČR.
42)
Ţiţkovo Pole 24 (HB). Foto K. Kibic jr., 2007.
43)
Sumrakov 7 (JH). Kresba autor.
44)
Sumrakov 23 (JH) 1858. Foto autor, 2006.
45)
Světlá 20 (JH) okno ve štítě. Kresba autor.
46)
Telč 129 (JI). Foto autor, 2008.
47)
Klátovec 16 (JI). Foto autor, 2004.
48)
Stříţov (TR) statek U Cejpkŧ. Kresba V. Bělík, 1956.
49)
Číměř 27? (TR) 1876. Foto F. Musil.
50)
Březinka 9 (HB) 1872. Foto Šulc, 1957, fond AV ČR.
51)
Hurtova Lhota 39 (HB) 1886. Foto M. Fajman, 2004, NPÚ Brno.
52)
Dešov 3 (TR). Foto J. Zad raţilová, 2004, KÚ Jihlava.
53)
Dešov 94 (TR). Foto J. Zadraţilová, 2001, KÚ Jihlava.
180
S ní me k z ap ŧj če n o d R. T yk ala .
84
54)
Snímek škol y v Borovné (JI) asi 1874. 181
55)
Zvonička v Olší nad Oslavou (ZS). Foto J. F. Svoboda, 1913. 182
56)
Jihlava čp. 1233, konec 18. století. Foto autor, 2007.
57)
Dolní Hutě 17 (JI) detail. Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
58)
Třešť 18 (JI) detail. Foto autor, 2007.
59)
Jihlávka 20 (JI). Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
60)
Hodice 60 ml ýn (JI). Foto M. Fajman, 2003, NPÚ Brno.
61)
Pelhřimov, dŧm na náměstí. Foto autor, 2008.
62)
Detail výšivky n a horáckém koţichu. století. Foto J. Kopáč. 183
63)
Jihlava 660, detail. Foto autor, 2007.
64)
Detail y: Mysliboř (JI). Foto autor, 2007.
65)
Janovice (JI). Foto autor, 2007.
66)
Nová Ves (JI). Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
67)
Rosička (ZS). Foto autor, 2007.
68)
Bransouze 10 (TR). Foto D. Komárková, NPÚ Telč, 2007.
69)
Špinov (ZS). Foto autor, 2007.
70)
Nový Jimramov 15 (ZS). Foto M. Fajman, 2005, NPÚ Brno.
71)
Nové Veselí 14 (ZS). Foto fond AV ČR.
72)
Jihlava 643. Foto autor, 2007.
73)
Telč 60 (JI) 1764. Foto autor, 2008.
74)
Stájiště 5 (JI) 1833. Foto fond AV ČR.
75)
Telč (JI). Foto autor, 2008.
76)
Česká Jablonná 13 (HB). Foto M. Fajman, 2005, NPÚ Brno.
77)
Janovice 25 (JI). Foto autor, 2007.
78)
Ţiţkovo pole 11 (HB). Foto fond AV ČR.
79)
Hrbov 39 (JI). Foto autor, 2007.
80)
Špinov (ZS). Foto autor, 2007.
81)
Otavoţat y 14 (P E) 1860. Foto fond AV ČR.
181
Vl as ti v ěd a mo r a vs k á – Dač ic ko , Sl a vo n i c ko , T e lč s ko , 2 0 0 5 .
182
SV OB O D A, 1 9 3 2 .
183
KOP ÁČ , 1 9 2 5 .
85
82)
Svépravice 14 (PE) sýpka. Foto fond AV ČR.
83)
Tzv. preclíková římsa fasádníka Hnízdila (TR). Kresba V. Bělík.
84)
Nové Veselí 14 (ZS) dŧm cechmistra. Foto fond AV ČR.
85)
Polnička 53 (ZS) 1851. Foto fond AV ČR.
86)
Cikháj (ZS). Kresba A. Martínk ová. 184
87)
Hrbov 39 (ZS). Foto autor, 2007.
88)
Detail klenáku Studená (JH). Foto autor, 2006.
89)
Detail klenáku Volfířov (JH). Foto autor, 2007.
90)
Detail klenáku Velká Lhota (JH). Foto autor, 2007.
91)
Detail klenáku a kresba - Sumrakov 7(JH). Foto i kresba autor, 2007.
92)
Detail klenáku a kresba - Světlá 20(JH). Foto i kresba autor, 2007.
93)
Detail Nová Ves 24 (JI). Foto z fondu Muzea Vysočiny, Jihlava.
184
SV OB O DO V Á, 1 9 6 8 .
86
Seznam literatury ALTR ICHTER, Anton: Heimathbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1921 BARAN, Ludvík: Přirozené podmínky pro v znik oblastí na území ČSR, ČL 5-6/1948 BEARD, Geoffrey: Stuck. Die Entwicklung plasticher Dekoration, Zürich 1988 BĚLÍK, Vratislav: Štukové výzdoby horáckých štítŧ na Třebíčsku, VSV 1/1956 BĚLÍK, Vratislav: Cest y za horáckým sluncem, VSV 2/1958 BĚLÍK, Vratislav: Horácký lidový vzor v kreslení na národní a osmileté střední škole, Havlíčkŧv Brod 1959 BĚLÍK, Vratislav: O lidovém stavebnictví na Vysočině, Třebíč 1983 BĚLINA, Pavel a kol.: Dějiny zemí koruny České, Praha 1992 BLAHA, Martin: Omítky, Praha 2004 BOČKOVÁ, Helena: Proměny lidového domu na Česko -Moravském pomezí ve světle archivních pramenŧ, NA 3/1983 BOČKOVÁ, Helena: Lidový dŧm na jihu Českomoravské vrchoviny – konec stavební tradice, VSV 9/1994 BROUČEK, Stanislav / JEŘÁBEK, Richard (ed.): Lidová kult ura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007 BROUČEK / PARGAČ / SOCHOROVÁ / ŠTĚPÁNOVÁ : Mýtus Českého národa aneb Národopisná výstava Českoslovanská v Praze 1895, Praha 1996 BUREŠ, Pavel / ŠKABRADA, Jiří / ŠNAJDROVÁ, Hana: Památková ochrana historických vesnic v České republice, Praha 1996 DAVID, Petr / SOUKUP, Vladimír: 555 památek lidové architektury České republiky, Praha 2000 DAVID, Jaroslav / ROUS, Pavel: Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině, Praha 200 6 87
DOSTÁL, Petr: Lidová architektura na okrese Pelhřimov, VSP 5/1994 DOSTÁL, Petr: Lidová architektura, in: Pelhřimovsko ve druhém tisíciletí (kol. autorŧ), Pelhřimov 2000 DUFEK, Josef: Naše Horácko jindy a nyní, Velké Meziříčí 1893 EBEL, Martin / ŠKABRADA, Jiří: Pŧvodní plánová dokumentace lidové architektury, Praha 1996 FROLEC, Václav: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku, Brno 1974 FROLEC, Václav / VAŘEKA, Josef: Lidová architektura, Praha 1983 GERGELOVÁ, Barbora / NOVOTNÝ, Jiří / OTČENÁŠEK, Jarosla v: Lidové stavitelství na území Čech, Moravy a Slezska (Kritická edice CD-ROM), Praha 2001 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka / JANÁK, Jan / DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost, Praha 2005 HORA-HOŘEJŠ, Petr: Toulky českou minulostí, 7 . a 8. díl, Praha 1992 HOSÁK, Ladislav: Definice Vysočiny z hlediska dějin měst, VSMB 1/2005 HOSÁK, Ladislav: Historický vývoj Vysočiny, VSMB 1/2005 HOŠEK, Jiří / LOSOS, Ludvík: Historické omítky. Prŧzkum, sanace, typologie, Praha 2007 HOŠEK, Jiří / MUK, J an: Omítky historických staveb, Praha 1989 JOHNOVÁ, Helena / STAŇKOVÁ, Jitka / BARAN, Ludvík: Lidový malovaný nábytek v českých zemích, Praha 1989 JUNEK, David: Dveře a vrata na Poličsku v 19. století, Polička 1998 JUNEK, David: Zděná lidová architektura n a Českomoravské vrchovině – moţnosti a limit y dokumentace a mezioborové spolupráce, in: Památková péče na Moravě 7/2003 Katalog Výstavy Horácka ve Velkém Meziříčí, Velké Meziříčí 1983 KLUSÁČEK, K. a kolektiv: Národopisná výstava Českoslovanská v Praze 1895, Praha 1896
88
KOPÁČ, Josef: Bývalý Horácký kroj vysočiny Českomoravské v Čechách, Humpolec 1925 KOPÁČ, Josef: Horácko a Zálesí, ČL 3/1946 KOPÁČ, Josef: Staré dřevěné stavby na českém Horácku, ČL 1952 KOVÁŘŦ, Věra: Lidové stavby – Jihlavské vrchy, České Budě jovice 1973 KOVÁŘŦ, Věra / MARKOVÁ, Zdenka: Památky lidového stavitelství na okrese Ţďár nad Sázavou, Brno 1982 KOVÁŘŦ, Věra: Vesnická sídla, usedlosti a obydlí, in: NEKUDA Vladimír (ed.):Vlastivěda Moravská. Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Brno 2005 KŘIVANOVÁ, Magda / ŠTĚPÁN, Luděk: Lidové stavitelství východních Čech, Hradec Králové 2001 KUČOVÁ, Věra / BUREŠ, Pavel: Principy péče o lidové stavby, Praha 1999 LANGER, Jiří / VAŘEKA, Josef: Naše lidové stavby, Praha 1983 LANGEROVÁ, Blanka (ed.): Kraj Vysočina, Praha 2004 MACEK, Petr (ed.): Slovník České hudební kultury, Praha 1997 MANČAL, Jaroslav: Příspěvek ku poznání ornamentu řemeslnického v Čechách, ZČ L II/1893 MANČAL, Jaroslav: Jak zálesáci v 19. století bydlívali, Zálesí 9/1928 MANČAL, Jaroslav: Počátky ná rodopisu na Zálesí, Zálesí 16/1934 –35 MARTÍNEK, Jaroslav: Zemědělská usedlost z roku 1824, Cyrilometodějská ulice 4/48, Třebíč. in: Sborník konference LA, NPÚ 2004 MÁTLOVÁ-DIVOKÁ, Jiřina: Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska, Jihlava 1983 MELMUKOVÁ-ŠAŠECÍ, Eva: O nový t yp památkově chráněných vesnic, Č L 2/1974
89
MELMUKOVÁ-ŠAŠECÍ, Eva: Lidová architektura na Telčsku a Jihlavsku – marný zápas o uchování vesnických a předměstských celkŧ v sedmdesát ých létech, VSV 8/1992 MELMUKOVÁ, Eva: Patent zvaný toler anční, Praha 1999 MELMUKOVÁ, Eva: Neznámé Telčsko, Telč 2001 MENC L, Václav: Li dová architektura v Československu, Praha 1978 MĚŠŤAN, Radomír: Omítkářské a štukatérské práce, Praha 1988 MYŠKA, Milan: Proto -industriální ţelezářství v Českých zemích, Ostrava 1993 MYŠKA, Milan a kol.: Historická encyklopedie podnikatelŧ Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století, Ostrava 2003 NIKLAS, Josef / ŠANDA, František (ed.): J. P. Jöndelovo poučení o stavitelství pozemním, Praha 1874 (3. vydání) NOVÁČEK, Aleš: Historický vývoj teritoriální polarizace systému osídlení v kraji Vysočina, in: Západní Morava, Vlastivědný sborník, ročník X, Brno 2006 NOVÁK, Pavel: Rolník – Vysočina. Příklad Viléma Richlého a rodin z Mirošova a Dušejova, in: FASORA L. / HANUŠ J. / MALÍŘ J. (eds.): Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004 NOVÁKOVÁ, Teréza: O lomenicích statkŧ, chalup a barákŧ na Litom yšlsku, o nápisech a ozdobách na nich, ZČ L 5/1896 OREL, Jaroslav: Portrét Vratislava Bělíka, NA 4/1985 PERGLER, Jan: Kraj Vysočina, Praha 2004 PEŠTA, Jan: Encyklopedie českých vesnic, Díl II. - Jiţní Čechy, Praha 2004 POLÁŠKOVÁ, Eva: Lidové stavby na Horácku, Praha 1966 PRAŢÁK, Vilém: Figurálně zdobené horácké placht y, Č L 3/1948 PROCHÁZKA, Lubomír: Dokumentace k lidové architektuře v muzeích okresu Havlíčkŧv Brod, VSH 13/1997 PROCHÁZKOVÁ, Marta: Nápisy evangelíkŧ na roubených stavbách a modlitebnách, in: Památková péče na Moravě 7/2003 90
SEDLICKÁ, Kateřina / MOTYČKOVÁ, Dana: Obrazová a písemná dokumentace hospodářských objektŧ v jiţních Čechách ve fon du zaměřovací akce ČAVU (1941 –1946), in: Sborník ze semináře NPÚ, Praha 2005 SEDLICKÁ, Kateřina / MOTYČKOVÁ, Dana: Podíl regionálních architektŧ na Zaměřovací akci při České akademii věd a umění, NV XXII 64/2005 SEMOTANOVÁ, Eva: Historická geografie Českýc h zemí, Praha 1998 SEMOTANOVÁ, Eva: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí, Praha 2001 STAŇKOVÁ, Jitka / BARAN, Ludvík: Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska, Praha 1987 STRNAD, Emanuel: Lidové prvky ve výtvarné výchově, Praha 1947 STUDNA, Bohumil: Rodina zednických mistrŧ Zábranŧ, Č L 1957 SVOBODA, Josef František: Horácká osada, Nové město na Moravě, 1928 SVOBODA, Josef František: Zvoničky na Moravském Horácku, Praha 1932 SVOBODA, Josef František: Moravské Horácko, Jihlava 1940 SVOBODA, Otakar: Kali chy, ozdoba stavení, vrat, prŧčelí a střech, in: ČL 13/1904 SVOBODOVÁ, Vlasta: O výtvarném charakteru lidové architektury na Českomoravské vysočině, NA 2/1968 ŠKABRADA, Jiří: Li dové stavby. Architektura českého venkova, Praha 1999 ŠTĚPÁN, Luděk / VOJANCOVÁ , Ilona: Vysočina, soubor lidových staveb a řemesel, Pardubice 1985 ŠTĚPÁN, Luděk: Chalupy, zemědělské a technické stavby lidu na Chrudimsku, Pardubice 1987 ŠTĚPÁN, Luděk / VAŘEKA, Josef: Klíč od domova. Lidové stavby východních Čech, Praha 1991 91
ŠTĚPÁN, Lu děk (ed.):Chrudimsko - Ztracené i zachráněné poklady, Chrudim 2003 ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Klasicistní štít y v lidové architektuře ve východních Čechách, ČL 4/1958 ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Jan Panovec, zedník – výtvarník z Písecka, Č L 4/1961 ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Nez nám ý autor lidových staveb Plástovické oblasti, ČL 2/1966 VÁLKA, Miroslav: Vesnické sídlo a dŧm, in: JANČÁŘ Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě, Brno 2000 VODĚRA, Stanislav / ŠKABRADA, Jiří: Jihočeská lidová architektura, České Budějovice 1986 VAŘEKA, Josef: K otázce vývoje a geografického rozšíření kamenného domu v Čechách, Č L 1/1973 VAŘEKA, Josef: Typy a oblasti lidového domu v českých zemích, in: BAHENSKÁ, Marie / WOITSCH, Jiří (ed.): Josef Vařeka české etnologii (Výbor studií vydaných k 80. narozenin ám), Praha 2007
Edice Vlastivěda Moravská (chronologicky) PÁTEK, Alois Josef: Jihlavský okres. Brno 1901 DVORSKÝ, František: Třebíčský okres. Brno 1906 KRATOCHVÍL, Augustin: Velkomeziříčský okres. Brno 1907 TIRAY, Jan: Telecký okres. Brno 1913 TIRAY, Jan: Dačický okres. Brno 1925 SVOBODA, Josef František: Ţďárský okres. Brno 1937 SVOBODA, Josef František: Novoměstský okres. Brno 1948 NEKUDA, Vladimír (ed.): Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno 1997 NEKUDA, Vladimír (ed.): Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno 2005
92
Seznam Pouţit ých zkratek:
ČL (ZČL) – Český lid (pŧvodně Zíbrtŧv Český lid) NA – Národopisné aktualit y NV – Národopisný věstník NVČ – Národopisný věstník Českoslovanský VSČJ – Vlastivědný sborník českého jihovýchodu (Pelhřimov) VSH – Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko VSMB – Vlastivědný sborník Moravskobudějovicka VSP – Vlastivědný sborník Pelhřimovska VSV – Vlastivědný sborník Vysočiny Zálesí – Vlastivědný sborník Humpolecka
93
Stuccoed decoration of a folk architecture in Bohemian Moravian Highlands in 19 th century Thesis is describing an area of a newl y specified region Vysočina (Bohemian Moravian Highlands specified in 2000) on the borders of Bohemia and Moravia, which is not well explored esp. in the topic of a folk architecture. According to pie ces of knowledge coming from author’s own field study (since 2000) and to processing of accessible materials coming from older field studies (Ethnological institute Academ y of Science of Czech Republic, SÚRPMO, Museum of Bohemian -Moravian Highlands in Jihl ava etc.) it tries to restore a shape and circumstances of an origin of traditional stuccoed decoration of a folk architecture built in brick in 19 t h century at Bohemian Moravian Highlands. This phenomenon, often comparable in its qualities with well-known South-Bohemian marshland, was completel y marginalized according to its long distance from the sight care residences (in České Budějovice and Brno). Therefore many valuable objects were ravaged or devalued. Besides the anal ysis of a historical and territorial deve lopment the thesis tries to describe activities of each single plasterer working in region and anal yses individual techniques of decoration. (This part was consulted with professional restorers.) The essence of thesis is a special made catalogue of 185 examples of an artisticall y valuable stuccoed decoration, which are split up to seven categories according to formal and compositional traits. Together with each type there is mentioned an area of its occurrence, used techniques, anal ysis of used motifs and t heir origin in a folk or urban art. Thesis is pioneering besides the chosen topic especiall y by making of s ynthesis of information from the Bohemian and Moravian area, which were interpreted separately by ethnologists until these days. Therefore along the border (which is going through the middle of the area now) was the blank place in cognition of a folk architecture.
94
Folk architecture Stuccoed decoration Bohemian-Moravian Highlands 19 t h century Sights
95
