Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta
Diplomová práce
Praha 2010
Jana Orlová
Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta
Diplomová práce
Problematika mezinárodních únosů dětí v České republice
Problems with the International Kidnapping of Children in the Czech Republic
Studovaný obor: Husitská teologie v kombinaci s psychosociálními studii Katedra psychosociálních věd a etiky
Vedoucí práce:
Autorka:
PhDr. Anna Arnoldová
Jana Orlová
Praha 2010
Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Anně Arnoldové za přínosné informace a vedení práce, dále pak Mgr. Veronice Andrtové za poskytnutí důležitých informací a zdrojů a konstruktivních připomínek, Mgr. Monice Šimůnkové za přínosné informace o působení a činnosti Nadace Naše dítě a také JUDr. Markétě Novákové z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně za upřesnění v některých bodech. Dále bych ráda touto cestou poděkovala všem ostatním, kteří mi byli ochotni poskytnout potřebné informace a podporu při psaní této diplomové práce.
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně UK a používána ke studijním účelům.
V Praze dne
23. 6. 2010
Jana Orlová
Anotace Diplomová práce „Problematika mezinárodních únosů dětí v České republice“ pojednává o situaci dětí a rodičů v konfliktní situaci. Tímto konfliktem míním vyhrocený stav, kdy rodič uvažuje o únosu dítěte nebo bylo-li dítě již uneseno. Cílem této práce je nastínit právní rámec tohoto problému, dále pak seznámení s orgány a institucemi, které kauzy řeší. Uvádím zde několik kazuistik, na kterých je vidět postup řešení v rámci České republiky. Nejdůležitější součástí práce je „manuál“ pro rodiče. Tento „manuál“ pro rodiče v krizové situaci jsem vytvořila na základě informací, které jsem získala prostřednictvím své konzultantky Mgr. Veroniky Andrtové, Mgr. Moniky Šimůnkové a informací od orgánů činných v tomto řízení. Nesnažím se zde vytvořit univerzální návod pro řešení, ale pouze podat dostatek informací pro rodiče. Každý případ je totiž specifický a vyžaduje si individuální přístup.
Annotation My diploma work entitled “Problems of International Kidnapping of Children in the Czech Republic” deals with the situation of children and their parents in a conflict situation. This conflict becomes acute when one of the parents thinks about kidnapping of their child, or the child was already kidnapped. Intention of this work is to outline the legislative frame of these issues and get acquainted with the institutions and authorities which deals with these issues. I mention several casuistries that show the solving process in the Czech Republic. The most important part of this work is “the manual” for parents. This “manual” for parents in a critical situation was created on the basis of pieces of information that were gained thanks to my consultants Mgr. Veronika Andrtová, Mgr. Monika Šimůnková and information from authorities dealing with these affairs. I do not try to create an universal manual for solving these affairs but I want to provide useful information for parents. Every single case is specific and requires an individual attitude.
Klíčová slova Dítě, rodiče, mezinárodní, únos, řešení, ministerstvo, úřad, orgán.
Keywords Child, parents, international, kidnap, solvent, department, bureau, authority.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... - 8 1.
Definice únosu .............................................................................................................. - 8 1.1 České právo a mezinárodní smlouvy ......................................................................... - 10 1.1.1
Ústava České republiky ................................................................................. - 10 -
1.1.2 Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ................... - 14 1.1.3 Další právní předpisy a mezinárodní právo ........................................................ - 19 2. Instituce a orgány činné v řešení mezinárodních únosů ............................................ - 22 2.1 MPSV a ÚMPOD ...................................................................................................... - 22 2.1.1 Kde občané mohou žádat pomoc a informace .................................................... - 22 2.2 Změny v mezinárodněprávní ochraně dětí................................................................. - 25 2.2.1 Koncepce mezinárodněprávní ochrany dětí ........................................................ - 26 2.2.2 Priority transformace mezinárodněprávní ochrany dětí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Panel expertů .......................................................... - 26 2.2.3 Informační materiály MPSV ............................................................................... - 27 2.2.4 Pracovní skupina pro problematiku mezinárodních únosů dětí .......................... - 29 3. Zprávy a návrhy řešení vybraných odborníků na téma mezinárodních únosů dětí - 30 3.1 Zpráva Evelyne Gebhardt, poslankyně Evropského parlamentu ............................... - 30 3.2 Závěrečné stanovisko JUDr. Otakara M o t e j la ...................................................... - 33 3.3 Tiskové prohlášení Evy Dundáčkové a Anny Čurdové k návratům dětí do ciziny ... - 37 4.
Mediace ....................................................................................................................... - 39 4.1 Charakteristika mediace ............................................................................................. - 39 4.2 Využití mediace ......................................................................................................... - 40 -
5.
Kazuistiky ................................................................................................................... - 42 -
6.
Možné následky přemístění pro dítě ........................................................................ - 47 -
7.
Neziskové organizace a mezinárodní únosy dětí ..................................................... - 49 7.1 Nadace Naše dítě ....................................................................................................... - 51 -
8.
Instituce, na které se rodiče mohou obrátit („manuál“) ........................................ - 53 8.1 Jednotlivé orgány a úřady .......................................................................................... - 53 8.1.1 Přemístění dítěte ze zahraničí do ČR .................................................................. - 53 8.2 Shrnutí ........................................................................................................................ - 59 8.2.1 Celkové shrnutí právních předpisů využívaných při řešení únosů ..................... - 60 8.3 „Manuál pro rodiče, kteří uvažují o protiprávním přemístění dítěte“ ....................... - 62 8.3.1 Záměr sepsání „manuálu“ ................................................................................... - 67 -
9.
Závěr ........................................................................................................................... - 69 -
Resumé ................................................................................................................................ - 71 Seznam tabulek: ................................................................................................................. - 73 Použitá literatura ............................................................................................................... - 74 -
Seznam použitých zkratek MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí OSPOD – Oddělení sociálně právní ochrany dětí Úmluva – Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ČR – Česká republika USA – Spojené státy americké SR – Slovenská republika SRN – Spolková republika Německo SAE - Spojené arabské emiráty ES – Evropské společenství ÚMPOD – Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně o. s. ř. – Občanský soudní řád MS – Ministerstvo spravedlnosti MZV – Ministerstvo zahraničních věcí OSN – Organizace spojených národů OÚORP – Obecní úřad obce s rozšířenou působností HÚ – Haagská úmluva EP – Evropský parlament EU – Evropská unie PAS – ( Parental Alienation Syndrome) syndrom odcizeného rodiče ÚS – Ústavní soud CEP - Konference Permanente Europenne de la Probation SPJ - Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici ODS – Občanská demokratická strana ČSSD – Česká strana sociálně demokratická PTSP - Posttraumatická stresová porucha HCCH – (Hague conference on private international law) Haagské konference o mezinárodním právu soukromém AMCR – Asociace mediátorů ČR BKB – Bílý kruh bezpečí
Úvod Problematika mezinárodních únosů dětí se stává čím dál tím více medializovanou. Veřejnost má přístup k mnoha kauzám a dozvídá se o těchto případech. A tak i mne zaujaly tyto události. Zpočátku jsem měla jen informace z televize či rozhlasu. Zájem mne však přivedl k myšlence, že bych se ráda dozvěděla více. Proto jsem se rozhodla, že má diplomová práce bude zaměřena na toto téma. Před čtyřmi lety, kdy jsem se o tuto otázku poprvé zajímala, nebylo mnoho zdrojů informací. V současnosti již existuje řada letáků, např. Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR. Vznikly také nové výukové programy pro pracovníky, kteří případy řeší (soudci, mediátoři, pracovníci OSPODu1 atd.). Pokusím se tedy nastínit vztah českého a mezinárodního práva k této otázce, a jak se vlastně zmíněné únosy v České republice řeší.
1. Definice únosu
Protože se zaměřuji hlavně na právní stránku, definuji jako první „únos“. Podle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí2 je definice “únosu” jiná než podle trestního práva (dále jen Úmluva). V tomto dokumentu je únos definován jako protiprávní přemístění nebo zadržení a porušení práva péče o dítě, a to nejen osoby, ale také instituce.3 Pro srovnání zde uvádím definici únosu z trestního zákona. 4 § 200 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Tento údaj uvádím jen pro úplnost, neboť rodiče většinou nejsou nijak trestáni, pouze se jedná o navrácení dítěte. 1
Oddělení sociálně právní ochrany dětí. Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Úmluva“) byla přijata 25. října roku 1980. Pro Českou republiku vstoupila v platnost 1. března roku 1998. Úmluvu vydala Haagská konference mezinárodního práva soukromého. 3 NOVOTNÁ, V. Právo a rodina, 2007. 4 § 200 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 2
-8-
§ 200 Z 40/2009 Únos (1) Kdo dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou odejme z opatrování toho, kdo má podle jiného právního předpisu nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem. Nyní se opět vrátím k Úmluvě. Úmluva klade důraz zejména na protiprávní přemístění nebo zadržení dítěte a porušení práva péče o dítě. To znamená, že v takovém případě může být porušeno právo rodiče, poručníka, pěstouna, osvojitele nebo i práva osob, které usilují o získání dítěte do pěstounské péče nebo adopce.
Podle čl. 3 Úmluvy se přemístění nebo zadržení dítěte považuje za protiprávní, jestliže: a) bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán společně, nebo samostatně, podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením, b) v době přemístění nebo zadržení bylo toto právo skutečně vykonáváno, společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby nedošlo k přemístění či zadržení. U bodu a) je důležité, zda jsou rodiče již rozvedeni a dítě bylo svěřeno do péče jednoho z nich. Pokud rodič, kterému je dítě svěřeno, nevykonává své povinnosti a druhý rodič se proto rozhodne jednat, má právo oznámit místním úřadům porušení práva. Další rozhodnutí se však řídí vždy právním řádem daného státu. Pokud je tedy dítě uneseno např. z USA do ČR, únosce se obrátí na české soudy, které například rozhodnou, že dítě zůstane zde, ale mezitím soud v USA rozhodne o návratu dítěte do země, je pak výnos českého soudu neplatný. Proto je velmi důležité si uvědomit, že konečné rozhodnutí se vždy řídí zákony státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště. Podle článku 12 Úmluvy musí soud v zásadě vždy rozhodnout o návratu dítěte, jestliže bylo protiprávně přemístěno nebo zadrženo podle článku 3. V části b) je uveden případ, kdy osoba, která zajišťuje péči o dítě, toto právo vykonává. Druhé osobě, která provede únos a nezajímala se dříve o péči o dítě a nepodílela se na ní, pak lze těžko vyhovět jejímu požadavku na návrat dítěte. Obvykle dochází k únosům dětí mladších 16 let. K tomu se také vztahuje fakt, že Úmluva směřující k návratu dítěte platí pouze pro děti mladší 16 let. V uvedeném paragrafu je uvedeno dítě nebo osoba stižená duševní poruchou. Při řešení návratu dítěte je posuzována -9-
míra duševní vyspělosti dítěte psychologem. Tento posudek je nutný, protože pokud dítě nesouhlasí s návratem, může soudní nebo správní orgán odmítnout nařídit návrat.5 Na tento fakt je kladen důraz i v Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a také v Úmluvě.6
1.1 České právo a mezinárodní smlouvy
1.1.1 Ústava České republiky Základním právním předpisem je Ústava České republiky (ze dne 16. prosince 1992, ústavní zákon č.1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jejíž součástí je i Listina základních práv a svobod. Uvádím zde článek 10a, článek 81 a 82, neboť se vztahují k soudní moci v rámci řešení případů únosů. Jedná se zde zejména o postup soudů a jejich pravomoc. Čl. 10a. V rámci mezinárodních smluv mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. V mnoha případech se zastupování ujal Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (dále jen ÚMPOD). Dle informací, které mi poskytla JUDr. Markéta Nováková, ÚMPOD vždy zastupoval pouze jednu stranu sporu. To znamená, že zastupoval buď zájmy dítěte, nebo žadatele o návrat dítěte. Nikdy nezastupoval obě strany současně. Zde došlo k určitému očernění ze strany médií, která tvrdila, že došlo k rozporu, protože ÚMPOD zastupoval žadatele o návrat dítěte a zároveň hájil zájmy dítěte. Žadatel trval na návratu do místa obvyklého bydliště, ale nebylo to v zájmu dítěte. Bylo tedy na místě svěřit zastupování žadatele o návrat jinému orgánu či instituci (např. ministerstvu spravedlnosti), popřípadě jinému právnímu zástupci. V současnosti ÚMPOD již nikoho v těchto případech nezastupuje (tento stav údajně trvá již 3 či 4 roky). Úřad dříve také zastával funkci kolizního opatrovníka, ale ani tuto funkci v současnosti již nevykonává. To, o co se v současné době ÚMPOD snaží, je zařídit smírné řešení (mediaci) mezi rodiči. Čl. 81. Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Čl. 82. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. 5
K tomuto názoru se přihlíží, pokud dítě dosáhlo věku a stupně vyspělosti, v němž je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům. 6 Čl. 11 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Tento fakt můžeme také najít v § 100 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
- 10 -
K těmto článkům bych pouze dodala, že soudní jednání jsou v těchto případech velmi emotivní. Proto věřím, že je velmi těžké udržet si nestrannost. S takovým problémem se setkáme také u rozvodových řízení a jednání o svěření dítěte do péče. Záleží samozřejmě na názoru, který si soudce vytvoří. Většina rozhodnutí je ve prospěch matky. Otázkou je, zda matka skutečně vždy zvládne péči o dítě. Připomínám, že se klade důraz na bezodkladný návrat dítěte (rozhodnutí by mělo být vydáno do šesti týdnů od podání žádosti), tedy velmi rychle. Dalším bodem je to, že dítě bylo přemístěno z místa obvyklého bydliště, kde vyrůstalo a bylo na toto místo zvyklé, do naprosto cizího prostředí. K této otázce se ještě vrátím při výkladu „Úmluvy“. V rámci úprav v práci soudů došlo ke změně. Dne 23. 1. 2009 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.), jejímž smyslem je zefektivnit řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí (§ 193a - 193e). Podle § 193c odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. soud učiní opatření k soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu a k zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu. Listina základních práv a svobod7 je další důležitou částí našeho právního řádu. Vybrala jsem několik článků, které se vztahují k tématu.
Čl. 1. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Jak dítě, tak i oba rodiče (či opatrovníci) mají stejná práva. Žádná osoba ani instituce či orgán nemůže tato práva narušovat nebo popírat. Čl. 3. (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Úkolem státu je dohled nad dodržováním těchto práv na svém území. (2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování
tohoto rozhodování
a všechny způsoby nátlaku směřující
k odnárodňování. Pokud má dítě jinou národnost a rodič jej unese, snaží se jej přesvědčit, že druhý rodič je špatný a snaží se o změnu národnosti dítěte, pak porušuje jeho základní práva. 7
Listina základních práv a svobod, usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. Prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
- 11 -
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Každý si zaslouží mít dostatek informací o svých právech. Tyto informace by měly být poskytovány ve srozumitelné formě. Čl. 5. Každý je způsobilý mít práva. To znamená, že nezáleží na duševní vyspělosti ani na žádných dalších kritériích. Žádná osoba nesmí být krácena ve svých právech. Čl. 8. Osobní svoboda je zaručena. Každý má právo se svobodně rozhodovat. Pokud si dítě přeje zůstat s jedním z rodičů a je schopné svou situaci posoudit, musíme respektovat jeho rozhodnutí. Čl. 14. (1) Svoboda pohybu je zaručena. (1) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní republiky, má právo svobodně je opustit. Rodič tedy nemusí mít povolení od druhé osoby, která má dítě v péči, na to, aby mohl s dítětem vycestovat. (4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. Občané státu mají právo se volně pohybovat na území státu dle svého uvážení. Jestliže se rodič navrátí s dítětem do svého bydliště, může zde volně pobývat, ale pokud je trestně stíhán, je jeho pohyb omezen. Čl. 36. (1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo má jak rodič „únosce“, tak i rodič, od kterého bylo dítě odňato. Řešení u soudu není vždy nutné, pokud se strany dohodnou například na spolupráci s mediátory. (2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny. Každý se může obrátit na přezkoumání u soudu s vyšší pravomocí. Je možné se také obrátit na jiný úřad, a to například na úřad veřejného ochránce práv (ombudsman). Čl. 37. (1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. K takovému případu může dojít, když má vypovídat dítě proti rodiči, manželé proti sobě nebo jiné blízké osoby. - 12 -
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Řešení případu se může ujmout také panel odborníků, který zřídilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ve kterém pracují krom jiných odborníků také právníci či mediátoři s právním vzděláním. Tento panel funguje spíše na teoretické úrovni, to tedy znamená, že se zde projednávají jednotlivé případy, vyhodnocuje se jejich řešení atd. V současnosti bohužel panel již nefunguje, nepodařilo se mi ovšem zjistit proč. (3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. (4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. V těchto případech se často bez tlumočníka neobejdeme. Proto je také nutné, aby mediátor, který na případu pracuje, ovládal jazyk obou stran. Čl. 38. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. V tomto článku je hned několik bodů, které jsou pro nás podstatné. Za prvé: jednání by mělo být řešeno bez průtahů. V tom můžeme najít problém. Soudní řízení bývají v rodinných záležitostech zdlouhavá, často přesahují i rok trvání. Řešením by mohl být výběr soudců, kteří by byli speciálně zaškoleni pro případy mezinárodních únosů dětí. V čl. 38 odst. 2 se uvádí „…v jeho přítomnosti“. Strany mohou být zastoupeny svými zástupci, kteří mají pověření k jednání. Strana, která se nemůže dostavit například z důvodu, že pobývá v příliš vzdáleném státu, často využívá těchto zástupců. Jednání se nemusí účastnit osobně, ale musí být informována o průběhu řízení. Pokud dojde k rozhodnutí o navrácení, musí být obě strany již osobně přítomny při předání dítěte.8 Případy se také někdy řeší prostřednictvím videokonferencí. Čl. 40. (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Platí tzv. presumpce neviny, to znamená, že v různých částech trestně-právního řízení je nahlíženo na účastníka jako na nevinného, dokud není pravomocným rozsudkem soudu rozhodnuto o opaku. (3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon 8
Zde jen malá poznámka. Náklady na návrat dítěte hradí rodič, který dítě přemístil.
- 13 -
stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Pokud se rodič rozhodne pro únos potomka, měl by mít velmi dobře připravené dokumenty (např. rodný list), ale také jiné podklady, které odůvodní jeho čin (např. dokumentace o domácím násilí či zneužívání). V těchto kauzách je podle mého názoru právní zástupce velmi důležitý. Nejen z důvodu emotivního jednání a chování rodičů, kdy nestranný prostředník má objektivní vhled na problém, ale i z důvodu znalosti právních předpisů a mezinárodního práva.
1.1.2 Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí Nyní se zaměřím na velmi důležitý dokument, a to Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.9 Tento dokument se stal stěžejním pro rozhodování a řešení v případech mezinárodních únosů. Podle mne je velice důležité zmínit několik bodů. Prvním z nich je doba vzniku tohoto dokumentu. Úmluva byla vyhlášena v roce 1980. To je již 30 let. Řídíme se tedy úmluvou, která je již poněkud zastaralá. Dalším bodem je to, že úmluva se původně nevztahovala přímo na mezinárodní únosy dětí, které by prováděli samotní rodiče, ale šlo spíše o ochranu dětí ohrožených ze strany institucí či jiných skupin. Je tedy otázkou, zda by nebyla zapotřebí jistá revize tohoto dokumentu. Důležité je samotné vymezení předmětu Úmluvy, a to je dle čl. 1:
a) zajistit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných v některém smluvním státě, b) zajistit, aby práva týkající se péče o dítě a styku s ním podle právního řádu jednoho smluvního státu byla účinně respektována v ostatních smluvních státech. Již v bodě a) je zmíněn bezodkladný návrat dítěte. I v dalším článku je kladen důraz na to, aby státy jednaly v těchto případech nejrychlejším možným způsobem. Víme ovšem, že v několika případech se kauzy táhly několik měsíců, dokonce i let. Ke zlepšení této situace došlo až díky zřízení samostatného senátu, který sídlí v Brně. Tento senát je jednočlenný (tzn., že rozhoduje pouze jedna osoba, což může být také sporné). K senátu se ještě vrátím v části, která pojednává o orgánech a institucích, které v ČR v těchto případech fungují. 9
Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byla přijata 25. října roku 1980 a vstoupila v platnost 1. prosince 1983. Vyhlašujícím orgánem byla Haagská konference mezinárodního práva soukromého. Pro ČR vstoupila v platnost 1. března 1998, je publikována ve Sbírce zákonů pod č. 34 (Sbírka mezinárodních smluv vznikla až v roce 2000). Mezi prvními státy, které Úmluvu ratifikovaly, byly Francie (1982), Kanada, Portugalsko, Švýcarsko (1983), Maďarsko, Velká Británie (1986), USA (1988). Ke konci května 2007 ratifikovalo Úmluvu 79 států. Mezi posledními státy byly Ukrajina (2006), Albánie a Černá Hora (2007).
- 14 -
Článek 3. této Úmluvy jsem zmínila již výše v definici únosu. Připomeňme si tedy pouze, že můžeme argumentovat, že pokud rodič dítě přemístil a věděl, či měl podezření, že dochází k porušení práva péče o dítě, měl k tomu závažný důvod. Pokud ovšem rodič přemístí či zadrží dítě, ale nemá žádné důkazy, že by k tomuto porušení došlo, můžeme pak velmi těžko dohledat právní důvod tohoto jednání. V tomto článku je také důležitý termín „obvyklé bydliště“. Není tedy rozhodující občanství, ale právě obvyklé bydliště dítěte, což znamená místo, kde dítě pobývalo před přemístěním či zadržením po určitou dobu, kterou lze považovat za dobu pro obvyklé bydliště. V některých zemích je dokonce právně nařízeno, že rodič, který chce vycestovat mimo území s dítětem, musí mít souhlas druhého rodiče (například kauza Argentiny a dětí Krajníkových). Nikde není přesně stanovena ona délka pobytu v obvyklém bydlišti. Podle judikatury soudů různých členských států, které v případech mezinárodních únosů rozhodovaly, se délka určení doby obvyklého bydliště liší. Shodují se však v tom, že dítě musí mít vytvořený k tomuto místu vztah jako k „ domovu“ a ztráta tohoto místa je pro ně traumatem. Článek 3 také upravuje i čtyři různé tituly pro vynucení návratu dítěte. Jsou to: vynucení návratu vyplývající ze zákona; ze soudního nebo správního rozhodnutí (může jít i o rozhodnutí o předadopční a pěstounské péči), právo vyplývající z dohody. Tato dohoda může být uzavřená i jen mezi rodiči bez jiného oficiálního schválení. Postup návratu dítěte podle Úmluvy se vztahuje pouze na děti mladší 16 let. Pokud dojde k porušení práva o péči u dítěte staršího 16 let, již se nepostupuje podle Úmluvy. Je zde totiž předpoklad, že dítě starší 16 let je již schopné samostatně posoudit a vyjádřit svůj názor, s kým chce pobývat. Podle čl. 6 je každý smluvní stát povinen uvést při ratifikaci Úmluvy ústřední orgán, který bude odpovědný za plnění úkolů stanovených Úmluvou. V ČR je tímto ústředním orgánem již výše jmenovaný ÚMPOD. V jiném smluvním státě to může být například ministerstvo spravedlnosti či ministerstvo pro rodinu apod. (Novotná, Právo a rodina, 2007). Úkoly, které Úmluva ukládá těmto ústředním orgánům, jsou hierarchicky uspořádány v článku 7. Úkoly jsou řazeny podle důležitosti. Jejich cílem je opět co nejrychlejší návrat dítěte. Prvním úkolem je zjištění pobytu dítěte. V ČR se tento údaj zjišťuje z ústřední evidence obyvatel, za pomoci orgánů sociálně-právní ochrany dětí a policie. Dalším úkolem je zajištění ochrany dítěte před další újmou tím, že Úřad učiní předběžná opatření nebo zařídí jejich přijetí. ÚMPOD tedy musí po zjištění pobytu dítěte vyhodnotit a řešit jeho situaci spolu s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí a obecním úřadem obce s rozšířenou - 15 -
působností. Samotný ÚMPOD totiž nemá aktivní legitimaci k podávání návrhu na předběžné opatření podle § 76a o. s. ř.10 Třetím úkolem je zajištění dobrovolného navrácení dítěte, popřípadě usnadnění smírného řešení. V tomto článku, ale i v čl. 10, je kladen důraz na dobrovolnost, která je spolu s bezodkladností základním principem, kterým musí být aplikace Úmluvy ovládána. Je tedy zdůrazňován prospěch dítěte, který je klíčový ve všech částech řízení. Může tedy také dojít k vzájemné dohodě rodičů, že se dítě do země vracet nebude. Při plnění tohoto úkolu je velmi důležitá informovanost občanů ČR. K tomuto účelu vznikly informace s názvem „ První pomoc pro mezinárodní rodiny v krizi“, informace s názvem „ Co by měl rodič vědět předtím, než vycestuje s dítětem do jiného státu nebo se rozhodne řešit rodinnou situaci návratem z cizího státu do České republiky s dítětem“ (tyto informace jsou umístěny na matričních úřadech, orgánech sociálně-právní ochrany dětí a zastupitelských úřadech). Tyto materiály vydalo Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen MS a MPSV). V bodě d) čl. 7 je uváděno, že v případě potřeby by měly být uváděny také informace o sociálním postavení dítěte. V tomto bodě vidím velkou mezeru. Pokud je případ vyřešen a dítě je navráceno, již není žádná kontrola, zda je o dítě skutečně řádně pečováno. Tyto informace by však měly být zajištěny vzájemnou spoluprací ústředních orgánů smluvních států. Na tuto věc jsem se opět zeptala JUDr. Novákové, zástupkyně ředitele ÚMPOD. Sdělila mi, že podle Úmluvy končí povinnost kontroly právě při návratu dítěte na místo obvyklého bydliště. Podle Nařízení Brusel II bis však může ÚMPOD požadovat kontrolu místních úřadů sociálně-právní ochrany dítěte. Dalšími úkoly uloženými v čl. 7 písm. e), f), g), h), i) jsou: • poskytování obecných informací o právním řádu smluvních států, týkajících se provádění Úmluvy, • zahájení nebo usnadnění zahájení soudního nebo správního řízení za účelem nařízení návratu dítěte, případně umožnění úpravy nebo zajištění účinného výkonu práva styku s dítětem, • zajištění nebo usnadnění, vyžadují-li to okolnosti, poskytnutí právní pomoci a porady, včetně účasti právního zástupce, • učinění takových správních opatření, která jsou nutná a vhodná k zajištění bezpečného návratu dítěte, 10
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
- 16 -
• vzájemné informování o provádění této úmluvy a, pokud je to možné, vyloučení jakékoliv překážky při jejím provádění. Vrátila bych se zde k bodu g) čl. 7. Zde se mluví o „poskytnutí právní pomoci a porady, včetně účasti právního zástupce.“ Podle dikce tohoto úkolu není povinností ústředního orgánu zastupovat žadatele o návrat dítěte, ale poskytnout mu právní radu a pomoci mu najít právního zástupce, který se specializuje v dané oblasti. Podle JUDr. Novotné11 došlo právě v tomto ustanovení k chybnému výkladu. A to, jak jsem již výše zmínila, tím, že ÚMPOD v některých případech zastupoval žadatele o návrat dítěte a zároveň jako orgán sociálně-právní ochrany dětí měl hájit zájmy dítěte. Na jedné straně měl tedy dělat vše ve prospěch dítěte a na druhé straně zastupoval rodiče, který trval na návratu dítěte do místa obvyklého bydliště, ačkoliv to nemuselo být v zájmu dítěte. Podle JUDr. Novákové k rozporu či pochybení výkladu nikdy nedošlo. Je tedy zvláštní, že se JUDr. Novotná ve svém článku o tomto problému zmiňuje. Píše zde také, že tuto praxi se snaží změnit MPSV prostřednictvím různých opatření a metodiky.12 Při řešení návratu dětí z ciziny a do ciziny je také nutná specializace kompetentních osob. Co se týče rozhodování v těchto případech, tato věc dnes spadá pod jednočlenný senát v Brně, který rozhoduje o navrácení či nenavrácení dítěte. Informace a školení pro zaměstnance orgánů sociálně-právní ochrany dětí realizuje v každém kraji MPSV. V polovině října roku 2007 proběhla také mezinárodní konference pod názvem „ Když rodič unese vlastní dítě“ (zúčastnily se např. Velká Británie a Haagská unie). Diskutovalo se zejména nad restriktivním rozhodnutím v čl. 13 o navrácení či nenavrácení dítěte. Došlo k usnesení, že dítě se má vždy vracet, nevracet pouze v případě, že v zemi, kam by mělo být dítě navráceno, hrozí živelné katastrofy či jsou reálné důkazy, že je dítě nějakým způsobem zanedbáváno, zneužíváno či týráno. Podle o. s. ř. může stát požadovat určité garance před tím, než je dítě vráceno (zajištění vhodných podmínek a prostředí pro dítě). Před navrácením lze toto zjistit, nikdo však již neřeší a nekontroluje situaci po navrácení. Podle čl. 8 je ustanoveno, jak by se mělo postupovat při uplatnění žádosti o návrat dítěte a rovněž se požadují doklady. Osoba, instituce nebo jiný orgán, který tvrdí, že dítě bylo přemístěno nebo zadrženo jednáním porušujícím právo péče o dítě, může žádat buď ústřední orgán obvyklého bydliště dítěte, nebo ústřední orgán kteréhokoliv jiného smluvního státu o
11
NOVOTNÁ. Jak správně aplikovat Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Právo a rodina, 2007, s. 5. 12 NOVOTNÁ, cit. 11, s. 5.
- 17 -
pomoc při zajištění návratu dítěte. Podle čl. 29 této Úmluvy může požádat přímo i soud. Je tedy zcela na rodiči či instituci, kam se s žádostí o návrat dítěte obrátí. Podle čl. 12 musí soud v zásadě vždy rozhodnout o návratu dítěte, jestliže dítě bylo protiprávně přemístěno nebo zadrženo podle článku 3 a v den zahájení řízení před soudním nebo správním orgánem smluvního státu, v němž dítě je, uplynulo období kratší jednoho roku ode dne protiprávního přemístění nebo zadržení. Zde se však můžeme setkat s jedním z důvodů, proč je navrácení dítěte zamítnuto. Prokáže-li se totiž, že se dítě sžilo s novým prostředím, a přestože žádost byla podána do uplynutí jednoho roku, může soudní nebo správní orgán rozhodnout o nenavrácení dítěte. Má-li soudní nebo správní orgán dožádaného státu důvod se domnívat, že dítě bylo přemístěno do jiného státu, může zastavit řízení nebo zamítnout návrh na navrácení dítěte. Podle čl. 13 a 20 Úmluvy se rozhoduje, zda jsou důvody pro zamítnutí žádosti o návrat dítěte. Bez ohledu na ustanovení předcházejícího článku, není soudní nebo správní orgán dožádaného státu povinen nařídit navrácení dítěte, jestliže osoba, instituce nebo jiný orgán, který nesouhlasí s jeho navrácením, prokáže, že: a) osoba, instituce nebo jiný orgán, který měl pečovat o osobu dítěte, ve skutečnosti nevykonával právo péče o dítě v době přemístění nebo zadržení nebo souhlasil či později se smířil s přemístěním nebo zadržením nebo, b) je vážné nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Soudní nebo správní orgán může také odmítnout nařídit návrat dítěte, zjistí-li se, že dítě nesouhlasí s návratem a dosáhlo věku a stupně vyspělosti, v němž je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům. Soudní a správní orgány musí tedy přihlédnout také k informacím týkajícím se sociálního postavení dítěte. Tyto informace by měl poskytnout ústřední orgán nebo jiný příslušný orgán obvyklého bydliště dítěte. To znamená, že kromě důvodu uvedeného v čl. 12 je dalším důvodem to, že osoba, která dožaduje návrat dítěte, fakticky nevykonávala právo péče o dítě (nestarala se o něj, nepodílela se na výchově, atd.). Podle § 120 odst. 2 a § 176 o. s. ř. si musí sám opatřit podklady pro spravedlivé rozhodnutí, které bude v zájmu dítěte. Pokud rodič, který dožaduje návrat dítěte, později souhlasí nebo se smíří s přemístěním či zadržením dítěte, je to také aspekt, podle kterého soud nemusí rozhodnout o navrácení (viz rozhodnutí Ústavního soudu UsochDM, III. ÚS 440/220 ve věci ústavní stížnosti o návrat dítěte do Izraele). Hrozba vážného nebezpečí pro dítě nemusí znamenat jen fyzické ohrožení, ale také například duševní újmu z důvodu odloučení od osoby, která dítě přemístila (viz případ - 18 -
návratu dítěte do Portugalska). Stejné rozhodnutí vydal i Krajský soud v Brně čj. 20 Co 511/2005-672 ve věci péče o nezletilého Adriana. Soud zde argumentoval také čl. 20, a to, že návrat je pro dítě kontraindikovaný i z hlediska ochrany lidských práv a svobod a uvedl Deklaraci práv duševně postižených lidí schválenou OSN v roce 1971. Dalším důvodem pro zamítnutí může být nesouhlas dítěte s návratem (pokud dosáhlo věku a stupně vyspělosti, v němž je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům). Stejné ustanovení je také v čl. 11 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Vyslechnutí dítěte také ukládá § 100 o. s. ř., pokud dítě nesouhlasí s návratem, může to být jediným důvodem pro zamítnutí. Velmi důležitým je také čl. 16, který upravuje překážku pro pokračování v řízení ve věci, a to i kdyby bylo již rozhodnuto. Po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte podle článku 3 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této Úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této Úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení. Tato Úmluva se nevztahuje pouze na mezinárodní únosy, ale také podle čl. 21 i na úpravu nebo zajištění účinného vykonávání práva styku s dítětem. Postupuje se stejným způsobem jako při návratu dítěte.
1.1.3 Další právní předpisy a mezinárodní právo K dalším velmi důležitým dokumentům, které se k tomuto tématu vztahují, je Úmluva o právech dítěte13, Nařízení Brusel II bis14 či Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí ze dne 20. května 1980. Úmluva o právech dítěte, stejně jako Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, klade důraz na zájmy dítěte. Rozdíl je zde ve vymezení věkové kategorie. V Úmluvě o právech dítěte se vymezuje dítě do věku 18 let (oproti „Úmluvě“, 13
Úmluva o právech dítěte, vyhlášena 20. 11. 1989 Valným shromážděním OSN v New Yorku. Datum ratifikace ČR: 7. 1. 1991 (tehdejší ČSFR). Platnost pro ČR od 6. 2. 1991 sdělení č.104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. 14
Nařízení Brusel II bis či nařízení Brusel IIa – nařízení Rady (ES) 2201/2003, o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 ze dne 27. 11. 2003, používaného od 1. 3. 2005.
- 19 -
která se vztahuje jen na osoby mladší 16 let). V Úmluvě o právech dítěte je také zdůrazňován kontakt dítěte s oběma rodiči, který by měly smluvní státy zajistit. Dále je v tomto dokumentu zmíněno, že smluvní státy by měly zajistit to, aby k přemisťování či zadržování dětí vůbec nedocházelo a uzavřou dvoustranné a mnohostranné dohody (článek 11). Smluvní státy by také měly být kontrolovány Výborem pro práva dítěte. Tento Výbor je složen z deseti odborníků, které volí smluvní státy (čl. 43). Úmluva o právech dítěte poskytuje tedy spíše obecná ustanovení k této problematice. Právní opatření při únosu dítěte mezi členskými státy Evropské unie upravuje Nařízení Brusel II bis. Nelze jej tedy využít, pokud je dítě uneseno z jiného než členského státu. Toto nařízení v čl. 11 odst. 2 ukládá, aby bylo dítě vyslechnuto, pokud se to nejeví jako nevhodné vzhledem k jeho věku a stupni vyspělosti. Tedy pokud dítě nesouhlasí s návratem, je zde rozhodováno stejně jako v čl. 12 Úmluvy. Nařízení také upravuje pravomoci soudů (zda je pravomocné rozhodnutí českého soudu, či soudu z jiného státu). Článek 10 upravuje příslušnost v případech únosu dítěte. Soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště před únosem (neoprávněným odebráním nebo zadržením), jsou příslušné k rozhodování i po únosu. Příslušnost soudům nového členského státu, ve kterém se dítě nachází, lze přiznat pouze ve dvou specificky určených případech: -
dítě získalo obvyklé bydliště v jiném členském státu a všechny zainteresované subjekty udělily s neoprávněným odebráním nebo zadržením souhlas, nebo
-
dítě získalo obvyklé bydliště v jiném členském státě a bydlelo v tomto členském státě po dobu minimálně 1 roku poté, co se ti, kteří mají právo péče o dítě, dozvěděli nebo měli dozvědět o místě pobytu dítěte a dítě si v tomto novém prostředí zvyklo.
Na tento bod se váží ještě další podmínky, které rozhodnutí omezují. Důležité je zde ovšem vytknout poznámku o tom, že si dítě na nové prostředí již zvyklo. Již několikrát jsem se na těchto řádcích rozepisovala o zdlouhavosti procesu ve věci rozhodnutí o návratu dítěte. Pokud rodič dítě unese, jsou spolu v neustálém kontaktu a nic mu nechybí, je jasné, že si na nové prostředí zvykne. Během jednoho roku může získat velmi solidní sociální síť, která je pro ně důležitá. Pokud je dítě následně z této sítě vytrženo, může dojít k traumatům, která již nikdo neřeší. S dětmi se bohužel v těchto případech nepracuje. Mám tím na mysli jistou následnou péči, která by zajistila, aby dítě nebylo jakkoliv psychicky poznamenáno. Byly zde i snahy o to, aby dítě bylo zcela odděleno od vlivu rodičů, ale to samozřejmě nejde, protože dítě je pak ještě více frustrováno. Může totiž docházet k ovlivňování dítěte - 20 -
rodičem v neprospěch druhého rodiče a vytvoření tzv. syndromu zavrženého (odmítnutého) rodiče.
- 21 -
2. Instituce a orgány činné v řešení mezinárodních únosů 2.1 MPSV a ÚMPOD V rámci získávání informací jsem se sešla s Mgr. Andrtovou s Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která mi poskytla některé údaje. Naše schůzka proběhla již v roce 2007. Na tomto místě uvádím závěry z ústně poskytnutých informací: • Občanský soudní řád (o. s. ř) uvádí instrukci: „exekuce dětí“, což znamená, že pokud se situace změní, může být výkon rozhodnutí o předání dítěte zastaven. • Existují také dvoustranné smlouvy se zeměmi, kde není třeba mezinárodních úmluv (seznam těchto dokumentů je možné dohledat např. na stránkách ministerstva spravedlnosti: http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=386&d=11319 ). • Rozpory mohou být v rámci vnitřního právního systému země (státu) a ČR (většinou se jedná o státy, se kterými ČR nemá žádné smlouvy ani jiné právní vztahy). • Česká republika nemůže vstupovat do sporů v cizích státech po navrácení dítěte. Kontrola nad životními podmínkami dítěte neprobíhá automaticky. Tuto povinnost mají ústřední orgány dané země, které mohou, ale nemusejí spolupracovat po navrácení dítěte. Povinnost kontroly totiž končí pro ústřední orgán (v ČR ÚMPOD) ve státě, kam bylo dítě přemístěno, při návratu dítěte. Tato kontrola může být vyžádána dle Nařízení Brusel II bis. 2.1.1 Kde občané mohou žádat pomoc a informace • OÚORP (dále jen Obecní úřad obce s rozšířenou působností) a OSPOD (dále jen Orgán sociálně právní ochrany dětí) – každý měsíc probíhají porady na úrovni krajských úřadů, pro jejichž pracovníky jsou organizovány školení o mezinárodních únosech dětí; OÚORP řeší kolizní opatrovnictví. • Nestátní organizace – pokud již matka (otec) dítě unese; nemají vždy přesné informace o dané problematice. • MPSV – poskytuje informace; vydává informační materiály. • ÚMPOD – zahraniční odbor řeší kolize; dále řeší mezinárodní osvojení, vymáhání výživného do nebo ze zahraničí. V prvních případech fungoval jako - 22 -
kolizní opatrovník. V současnosti již nezastává tuto funkci, ale snaží se o smírné řešení mezi spornými stranami. • Mediační pracovníci – Zákon č. 257/ 2000 Sb. o Probační a mediační službě ve znění pozdějších předpisů → MS připravovalo návrh → povinná mediace (pro únosy by musela být výjimka – je velmi problematické najít mediátora, který by splňoval všechny požadavky, zejména jazykové). • Panel expertů pro problematiku mezinárodních únosů dětí - advokáti, soudci, psychologové, mediátoři, pracovník MPSV - může se na ně obrátit kdokoliv s prosbou o pomoc, ale je lepší nejdříve vyčerpat hierarchii informací, až pak se obracet na ně; - tento panel fungoval v podstatě jako revizní orgán, tzn., scházel se, aby analyzoval probíhající případy, jejich průběh, zvažoval kvalitu řešení a vytváření návrhů na zlepšení možností řešení; - poslední setkání tohoto panelu proběhlo na podzim roku 2008, od té doby k novému setkání nedošlo. • Časem může fungovat koncepčně poradní a konzultační orgán. ÚMPOD – pokud se na ně rodič chce obrátit, musí mít pro dítě vízum a potvrzení o jeho zdravotním stavu při návratu do země. Brno – speciální soudci + specializovaný úřad (je uveden i v o. s. ř.) - vydávají návrhy pro celou ČR, - soud nařizuje prozkoumání poměrů dítěte v ČR; jaký je zdravotní stav a vazba na dítě, - na prvním stupni rozhoduje o kauzách soudkyně Městského soudu v Brně a na druhém stupni tříčlenný senát Krajského soudu v Brně. Všichni tito soudci jsou ve svých funkcích na "doživotí", ale o tom, jak dlouho budou rozhodovat agendu mezinárodních únosů dětí, rozhoduje vedení soudu prostřednictvím rozvrhu práce a v závislosti na potřebách soudu. Nedochází tedy k výrazným změnám na postu těchto soudců, změny jsou, jen pokud se mění rozvrh práce soudu (rozpis je možné nalézt na : http://portal.justice.cz/justice2/soud/soud.aspx?o=16&j=26&k=310&d=307512 ) - konkrétní jména soudců je možné najít právě v tomto rozpisu. Výdaje spojené s přepravou dítěte hradí sám rodič. Protože je to často velmi nákladné, pořádají některé organizace finanční sbírky na podporu návratu rodiče s dítětem. Například - 23 -
Nadace naše dítě uspořádala sbírku pro rodinu Krajníkových. Dle informací Mgr. Moniky Šimůnkové z této Nadace se rozhodli, že již plošně nebudou podporovat rodiče. Je totiž velmi sporné, jaké jsou skutečné okolnosti únosu a zda je tedy vhodné rodiče podporovat. Matky, které se pro únos rozhodnou, většinou následně argumentují domácím násilím. Zajímavé také je, že pro únos se rozhoduje více matek během léta. Za rok 2006 vzniklo 11 případů, ale bylo registrováno 2x více konzultací. Požádala jsem JUDr. Markétu Novákovou z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně o statistiku počtu případů únosů. Tabulka 2 – 1: Statistika počtu únosů dětí od roku 2000 do roku 2008 dle ÚMPOD Historie 2000 - 2008 (I. Q) 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008(1-3)
8 6
12 3
9 -
15 8
15 2
16 3
11 7
18 19
5 4
Únosy modré Únosy červené
Úřad postoupil žádosti o návrat dětí do ciziny v roce 2006 v 7 případech (2x Velká Británie, 2x SR – z toho 1x právo styku, po 1 případu Itálie, Rakouska a Kolumbie) žádosti o návrat dětí. Za stejné období obdržel z ciziny 11 žádostí o návrat dítěte (2 ze SR, SRN a po jednom ze Španělska, Francie, Švédska, USA, Itálie, Izraele, 1x Kanady - zabezpečení práva styku s dětmi). I v roce 2006 převážná část dětí byla neoprávněně přemístěna nebo zadržena matkami. Tabulka 2 – 2: Podrobná a aktualizovaná tabulka případů (rok 2008) dle ÚMPOD Případy
Modré Červené Celkem
Únos
Styk
Mimo HÚ
Dohoda
Návrat ex.
Zpětvzetí
Zamítnuto
Probíhá
15 23 38
6 0 6
0 4 4
8 8 16
0 2 2
4 6 10
0 1 1
9 10 19
Vysvětlivky: Modré – Červené – Mimo HÚ – Dohoda – Návrat ex. –
případy, kdy je žádán návrat dítěte z ČR nebo styk s dítětem žijícím v ČR případy, kdy je žádán návrat dítěte z ciziny nebo styk s dítětem, které žije v cizině, do ČR případy v zemích, které nejsou vázány Haagskou Úmluvou z r. 1980 případ ukončen dohodu rodičů, dobrovolným návratem či smířením se s přemístěním/zadržením dítěte návrat dítěte na základě nuceného výkonu soudního rozhodnutí
- 24 -
Zpětvzetí – zpětvzetí návrhu nebo nečinnost žadatele o navrácení Zamítnuto – návrat zamítnut pravomocným rozhodnutím
Hlavní náplní práce Úřadu je vymáhání výživného od povinných v cizině pro oprávněné v ČR. I zde se případy označují jako tzv. "červené spisy“ a "modré spisy". Červené znamenají vymáhání výživného od povinných v cizině pro oprávněné v ČR a modré od povinných v ČR pro oprávněné v cizině. V případě mezinárodních únosů jsou označení pro ČR a cizinu stejná, jen se jedná o žádost návratu dítěte. Průběh řízení o návrat a jeho výsledky se liší případ od případu. Často dochází k dohodě mezi rodiči nebo zrušení návrhu. Řešení případů práva styku s dítětem jsou často dlouhodobá a při rozporných stanoviscích rodičů mohou být v evidenci i řadu let. ÚMPOD uvádí, že v případech protiprávního přemístění dítěte do ČR se vždy snažil o smírné řešení, v rámci kterého bylo využito i mediace. Úspěšnost byla zhruba poloviční ze všech případů. Bohužel, i pokud je využito služeb mediátora, hradí náklady sám rodič. Během roku 2008 se Úřadu nepodařilo vyřešit otázku právní pomoci a zastupování navrhovatelů v řízeních o navrácení dítěte před českými soudy, pokud si navrhovatel sám nevyhledá a neuhradí služby advokáta. Úřad i ve výroční zprávě potvrzuje, že v žádném případě navrhovatele nezastupoval a nebyl také ustanovován kolizním opatrovníkem dětí v těchto řízeních. 15
2.2 Změny v mezinárodněprávní ochraně dětí MPSV dokončilo první fázi transformace sociálně právní ochrany dětí ve vztahu k cizině. Nejdůležitějšími kroky bylo jmenování nové ředitelky Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, nastavení nové koncepce tohoto úřadu a zahájení činnosti panelu poradců pro otázku tzv. mezinárodních únosů dětí. Do této funkce byla jmenována JUDr. Lenka Pavlová, PhD., advokátka s praxí v oblasti mezinárodního práva a mezinárodněprávní ochrany dětí. Reakce, které bylo možné po tomto kroku sledovat v médiích, zde raději nebudu více rozebírat. Myslím si, že protesty byly poněkud zbytečné. 15
Uvedené informace jsou z dokumentu ÚMPOD: Zpráva o činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v roce 2008, dostupné také na WWW:
[cit. 6.2 2009].
- 25 -
Následně došlo ke změně na tomto postu ředitele ÚMPOD. Do vedení Úřadu nastoupil JUDr. Zdeněk Kapitán.
2.2.1 Koncepce mezinárodněprávní ochrany dětí
MPSV a ÚMPOD mají i nadále úzce spolupracovat a dále získávat informace k transformaci a dalšímu směřování mezinárodněprávní ochrany dětí. Ministr Petr Nečas k tomu uvedl: "Úřad plně převezme roli orgánu sociálněprávní ochrany dětí, tj. bude vystupovat zásadně tak, aby zájem dítěte byl vždy na prvním místě."
2.2.2 Priority transformace mezinárodněprávní ochrany dětí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Panel expertů • Změna přístupu, a to jak na vnitrostátní, tak i zahraniční úrovni včetně postupné změny kompetencí a rozsahu činností. • Těsná spolupráce se všemi státními i nestátními složkami podílejícími se na ochraně práv dětí. • Navázání těsných vztahů spolupráce se zahraničními ústředními orgány, zejména ze zemí Schengenského prostoru. • Větší otevřenost Úřadu pro potřeby občanů – poskytování informací a pomoci. • Přímé zapojení Úřadu do systému sociálně právní ochrany dětí včetně participace na přípravě důležitých změn v této oblasti (rodinná mediace, změna úpravy a výkonu exekuce ve vztahu k dítěti – možnost, aby se samo vyjádřilo, speciální soudnictví). Panel expertů Panel zahájil svou činnost k 1. 1. 2008. Jeho členové byli jmenováni za účelem odborné a metodické podpory pro orgány sociálně právní ochrany dětí, které budou ustaveny opatrovníky dítěte v případě tzv. mezinárodního únosu.
- 26 -
Tito odborníci měli zajistit potřebné konzultace pro úřady i samotné občany. Spolupracovali zde právníci, advokáti, psycholog a mediátor. Všichni členové panelu působí ve státním i nestátním sektoru a všichni mají praktickou zkušenost s řešením mezinárodních rodičovských sporů. Koordinaci Panelu odborníků prováděl ÚMPOD a MPSV. Panel se podílel na řešení případů, které již nejsou schopny řešit obecní či krajské úřady. V některých případech měli odborníci poskytovat přímé poradenství rodičům a dětem ohroženým situací mezinárodního únosu - to zejména v preventivní rovině. Činnost panelu expertů byla koordinována a plně financována ze strany MPSV. V současné době byla činnost panelu pozastavena.
2.2.3 Informační materiály MPSV Mgr. Andrtová z MPSV mi při našem setkání poskytla dva materiály, které si mohou rodiny pročíst. A to PRVNÍ POMOC PRO MEZINÁRODNÍ RODINY V KRIZI (které mají k nahlédnutí i na matrikách – vhodné pro snoubence) a informační leták CO BY MĚL RODIČ VĚDĚT PŘED TÍM, NEŽ VYCESTUJE S DÍTĚTEM DO JINÉHO STÁTU…(tyto informace jsou k dispozici na OSPODu a MZV- Ministerstvu zahraničních věcí).
• První pomoc pro mezinárodní rodiny v krizi Tento leták obsahuje informace pro rodiny, které již nějaké problémy mají a nevědí, jak je řešit. Varuje před některými způsoby řešení a uvádí jejich právní důsledky. Dále uvádí několik základních rad a pravidel, jak je možné se s partnerem dohodnout a kam se obrátit (možnost informovat se na místním zastupitelském úřadě – seznam zastupitelských úřadů ČR v zahraničí je na adrese: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/encyklop.asp). Materiál varuje před únosem a útěkem s dítětem. I v situaci, kdy naopak partner odjel s dítětem domů (do ciziny) a dopustil se tak porušení rodičovských práv a práv dítěte, je možné se obrátit na ÚMPOD. Pokud je osoba obětí domácího násilí (je zde definováno, co vlastně domácí násilí je) je nutné rychle reagovat a zakročit a hlavně požádat o pomoc. Jestliže je domácí násilí důvodem vycestování s dítětem od partnera, je velmi důležitá dokumentace (důkazní materiál).
- 27 -
Následuje varování, že pokud rodič sáhne po únosu dítěte, může proti němu jeho partner využít veškeré existující právní cesty. Hledáním dohody je možné tuto situaci zmírnit, proto jsou v této oblasti velmi důležití mediátoři. V neposlední řadě přichází zdůraznění, že na prvním místě je dítě, které při těchto „tahanicích“ velmi trpí. Seznam kontaktů, na které je možné se v nouzi obrátit, uvedu dále v „ manuálu“. Tento materiál dostal i velmi pěknou grafickou podobu a je možné si jej také stáhnout např. na stránkách MS: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4520&d=172693, a inspiroval mne k tomu, abych se pokusila vytvořit vlastní „manuál“ pro rodiče, kteří uvažují o přemístění dítěte, či je již protiprávně přemístili.
• Co by měl rodič vědět předtím, než vycestuje s dítětem do jiného státu nebo se rozhodne řešit rodinnou situaci návratem z cizího státu do České republiky s dítětem Zde se už na samém začátku uvádí, jak bylo důležité zvážit své kroky ve výběru partnera. Při řešení konfliktu mezi rodiči je opět nejvíce ve stresu dítě. Tento materiál se zaměřuje na právní stránku věci, proto je zde uvedena Haagská úmluva a dále možné právní následky protiprávního přemístění nebo zadržení dítěte (navrácení dítěte – soud nerozhoduje o tom, komu dítě bude svěřeno do péče, ani neupravuje styk s dítětem. Účelem řízení je pouze navrátit dítě do státu, v němž mělo před neoprávněným přemístěním nebo zadržením obvyklé bydliště. Pokud je toto potřeba upravit, měly by tak učinit soudy v tomto státě). Uvádí se zde také, kdy není soud povinen nařídit navrácení dítěte: a) pokud bylo soudní řízení zahájeno po uplynutí jednoho roku ode dne protiprávního přemístění, b)pokud strana, která s navrácením nesouhlasí, prokáže, že druhý rodič zanedbával péči o dítě či s přemístěním dítěte souhlasil či se s ním později smířil, c) pokud strana, která s návratem nesouhlasí, prokáže, že by návrat ohrozil psychický či fyzický stav dítěte, d) zjistí – li soud, že dítě s návratem nesouhlasí, e) jestliže by navrácení dítěte bylo v rozporu se základními zásadami státu o ochraně lidských práv a svobod. Rozhodnutí soudu jednoho členského státu o nenavrácení nemusí být definitivní. - 28 -
A opět zdůraznění, že je možné sebe i dítě uchránit před touto situaci dohodou a vhodnou komunikací s partnerem. 2.2.4 Pracovní skupina pro problematiku mezinárodních únosů dětí V březnu roku 2007 rozhodl ministr spravedlnosti o zřízení pracovní skupiny pro problematiku mezinárodních únosů dětí a výkon rozhodnutí o odnětí dítěte. Tato skupina působila od března do konce června 2007. Skupina měla za cíl zpracovat analýzy a návrhy na urychlení aplikace Haagské úmluvy a Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 českými orgány. Dalším úkolem bylo také vypracovat analýzu a návrh ke zlepšení a zrychlení výkonu rozhodnutí o odnětí dítěte. Bohužel k interním výsledkům pracovní skupiny nemám jako osoba „zvenku“ přístup. Proběhlo ovšem mnoho jednání na téma výkladů, užívání a spolupráce odpovědných orgánů. Nechci zde ovšem jejich obsah do detailu rozebírat, neboť se zde opakuje tatáž myšlenka. Zlepšit kooperaci orgánů a úřadů, zefektivnit soudní řízení, vzájemnou spolupráci států. Podrobné informace a zprávy je možné najít na stránkách Haagské konference.16
16
http://www.hcch.net či ">http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=24> [cit. 5.6.2010].
- 29 -
3. Zprávy a návrhy řešení vybraných odborníků na téma mezinárodních únosů dětí 3.1 Zpráva Evelyne Gebhardt, poslankyně Evropského parlamentu Při
vyhledávání
informací
na
internetu
jsem
našla
zprávu
o
činnosti
zprostředkovatelky Evropského parlamentu (dále jen EP) pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči, Evelyne Gebhardt, poslankyně EP ze dne 1. března 2007. Již v osmdesátých letech identifikoval EP nedostatek v prosazování Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, a proto jmenoval zprostředkovatelku pro mezinárodní únosy dětí jejich rodiči, jejímž úkolem je společně s rodiči hledat nezávislé řešení sporů v co nejlepším zájmu dítěte. První zprostředkovatelka, paní Marie-Claude Vayssadová, zastávala tento úřad v letech 1987 až 1994. Předchůdkyně E. Gebhardt paní Banottiová pak od roku 1995 do roku 2003. V prosinci 2004 tento úřad převzala Evelyne Gebhardt. V roce 2007 tato zprostředkovatelka řešila 30 případů mezinárodních únosů. V této zprávě informuje a upozorňuje na některé nedostatky v oblasti mezinárodního rodinného práva a snaží se navrhnout jejich řešení. „Dojde-li k únosu dítěte jedním z rodičů do jiné země, která přistoupila k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, dítě je nutno co nejdříve vrátit do jeho předchozího místa bydliště. To však neznamená, že při uplatňování a výkladu těchto ustanovení nedochází v některých případech k problémům. Toto platí hlavně v zemích, které k Haagské úmluvě nepřistoupily.“17 Zprostředkovatelka se snaží pomocí mediace přivést účastníky sporu k dobrovolnému a mimosoudnímu řešení. Je kontaktována rodiči z celého světa, je možné jí napsat také na speciální adresu ([email protected].).
17
GEBHARDT, E.: Zpráva o činnosti, poslankyně EP, zprostředkovatelka EP pro případy mezinárodních
únosů dětí jejich rodiči [online]. Dostupné na WWW: < http://www.europarl.europa.eu/pdf/mediator_children/2007_05_16_midterm_report_combined_cs.pdf >[ cit. 14. 4. 2010].
- 30 -
1. Řešení případů únosu dítěte Tento úřad nabídne rodičům nezávislé zprostředkovatele, kteří pomohou nalézt samotným stranám vhodná řešení, která berou v potaz potřeby dítěte a jsou přijatelná pro oba rodiče. „Vzhledem k často velkým geografickým vzdálenostem mezi rodiči, nejistotě soudních řízení a právní nejistotě vyplývající ze střetu různých právních zvyklostí je zprostředkování mnohdy jediným způsobem, jak dosáhnout spravedlivého vyrovnání zúčastněných stran a jak nalézt vlastní řešení sporu o pobyt dítěte a právo na péči o ně.“(GEBHARDT, E.: Zpráva o činnosti, poslankyně EP, zprostředkovatelka EP pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči, 2007) 2. Budování sítí Vše je založeno na dobré komunikaci mezi jednotlivými orgány EU, proto probíhají pravidelná setkání, kde se předávají informace za účelem nalezení vhodných řešení a zlepšení situace. Dalším úkolem zprostředkovatelky je vytváření funkčních sítí vnitrostátních orgánů, které by měly vzájemně spolupracovat a poskytovat si informace. Zde se zprostředkovatelka setkává někdy s ignorováním či utajováním informací, což komplikuje řešení případů. Orgány svůj postoj ospravedlňují tím, že funkce zprostředkovatele Evropského parlamentu je pouze funkcí v rámci vnitřního uspořádání Parlamentu, a nikoli orgánem ve smyslu Haagské úmluvy. Nařízení (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel II a) platné od 1. března 2005, je-li použitelné, je nadřazeno Haagské úmluvě. Podle něj jsou veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti, včetně opatření o ochraně dítěte, uznávána a vykonávána v ostatních členských státech EU (s výjimkou Dánska) bez ohledu na jiná řízení ve věcech manželských nebo, jedná-li se o společné děti manželů, aniž by vyžadovaly zvláštní postupy pro jejich uznání nebo prosazování. Kromě toho o rodičovské zodpovědnosti vždy rozhoduje příslušný soud členského státu, ve kterém mělo dítě hlavní zájmy. Zprostředkovatelka spolupracuje s odborníky (viz „panel expertů“) v jednotlivých členských státech EU a ve státech, které patří k Haagské úmluvě.
3. Problémové oblasti Rodič může požádat o pomoc orgány země, ve které se dítě zdržuje. Rodiče si ale často stěžují na četné potíže, pokud jde o podporu ve věcech spojených se soudním řízením (postup při navrácení, přístup k dokumentům o rozhodnutí). Dále rodiče poukazují na - 31 -
podstatné porušování práva dítěte na péči obou rodičů ze strany orgánů či nedostatečnou podporu místních policejních orgánů (v případě hledání ukrývajícího se rodiče s dítětem). Také si stěžují na neobjektivitu místních orgánů a institucí (větší podpora pro občana této země). Z důvodu zdlouhavosti procesu na navrácení dětí dochází často k pocitu odcizení mezi rodiči a dětmi. Může také docházet k tzv. PAS ( Parental Alienation Syndrome) - syndrom odcizeného rodiče, kdy je dítě manipulováno jedním rodičem proti druhému a je používáno proti druhému jako zbraň. „Řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy je dále ztíženo rozdíly v právních systémech a právních kulturách jednotlivých států (včetně sporů o určení soudní příslušnosti). Tím trpí také zprostředkovatelská činnost, neboť v mnoha případech není toto mimosoudní smírčí řízení nabídnuto vůbec, nebo je nabídnuto příliš pozdě (v podstatě jako poslední východisko).“ (GEBHARDT, E.: Zpráva o činnosti, poslankyně EP, zprostředkovatelka EP pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči, 2007) Zprostředkovatelka má ztíženou situaci, pokud se na ni rodiče obrátí příliš pozdě (když už je spor vyhrocen) či pokud nejsou spokojeni s výsledkem soudního řízení, které proběhlo. Tito rodiče pak mají nereálné představy o řešení problému.
Rodiče ve většině případů požadují: • ovlivnění vydaných soudních rozhodnutí nebo správních rozhodnutí určitého orgánu, • změnu vnitrostátní úpravy rodinného práva nebo procesního práva, • zrušení či vytvoření vnitrostátních orgánů, • právní poradu. Problémem také mohou být emoce a frustrace dotčených stran, což je při zdlouhavosti těchto případů pochopitelné. Stížnosti jsou také ohledně znalosti Haagské úmluvy místních policejních orgánů. „Posouzení toho, co je v nejlepším zájmu dítěte, pak ovlivňuje osobní stanovisko a nikoli platné právní předpisy.“ (GEBHARDT, E.: Zpráva o činnosti, 2007) 4. Veřejná činnost zprostředkovatelky Vzhledem k narůstajícímu počtu případů požádala zprostředkovatelka EP o personální podporu. Od roku 2006 má tedy k dispozici právničku s potřebnou specializací. Zprostředkovatelka také vede pravidelný dialog s Evropskou komisí, kde se projednávají konkrétní případy. Dále pravidelně komunikuje se Stálou kanceláří Haagské konference o mezinárodním právu soukromém. - 32 -
•
Návrhy na zlepšení při řešení případů mezinárodních únosů dětí
1)
Posílení profesionálního zprostředkování jakožto alternativního způsobu řešení sporů vůči tradičním občanskoprávním soudním řízením – více informování o možnosti alternativního řešení sporů (mediace), prevence (informování občanů a rodičů o mezinárodních úmluvách, možnostech řešení,…).
2) Dále je nutno zvážit vymahatelnost rozhodnutí smírčího řízení, aby se posílil význam zprostředkování a ustanovila se jeho závaznost. To by mohlo být provedeno také zapsáním rozhodnutí smírčího řízení příslušným soudem. 3) Potřeba vyškolených a speciálních odborníků pro tyto případy (soudců). 4) Vytvoření společenského povědomí o tom, že únos dítěte je v zásadě špatný a únosce nemůže mít ze svého činu žádný prospěch.
Zprostředkovatelka na závěr uvádí, že usiluje o zpracování právní úpravy těchto návrhů: • zapojení stávajících agentur EU, jako je např. SOLVIT, a vybudování on-line služeb pro dotčené osoby, • podpora školení soudců, právních zástupců a zprostředkovatelů, • harmonizace právních ustanovení týkajících se vztahu mezi rodiči a dětmi, • posílení dětských práv.
V podstatě rekapitulující informace poskytla Evelyne Gebhardt v rozhovoru prostřednictvím EP.18 Z tohoto článku bych zejména zdůraznila poznámku o tom, že hlavním úkolem zprostředkovatele není pomoci rodičům, ale v první řadě dětem.
3.2 Závěrečné stanovisko JUDr. Otakara M o t e j la19 V této zprávě jsou uvedeny tyto informace, týkající se nedostatků v řešení mezinárodních únosů dětí: • Zdržování rozhodnutí (soudního řízení) z procesních důvodů 18
Mezinárodní únosy dětí: rozhovor s Evelyne Gebhardt, prostřednictvím Evropského parlamentu z 28.1. 2009, dostupné také na WWW:< http://www.europarl.europa.eu/news/public/story_page/019-47103-026-01-05-90220090126STO47093-2009-26-01-2009/default_cs.htm > [cit. 10. 6. 2010]. 19 Závěrečné stanovisko – návrh opatření k úpravě ve věci únosů dětí ze zahraničí od JUDr. Otakara Motejla, veřejného ochránce práv, ze dne 8. srpna 2006, dostupné také na WWW: http://www.ochrance.cz/stanoviskaochrance/zasadni-stanoviska/stanoviska-2005-2007/stanovisko-ve-veci-mezinarodnich-unosu-deti-882006/ [cit. 10.6 2010].
- 33 -
• Nedostatečné osvětlení Haagské úmluvy rodičům a dětem • Nerespektování zásady rovného jednání s oběma rodiči • Preference České republiky při navracení dětí • Nedodržování Haagské úmluvy a dalších mezinárodních smluv JUDr. Motejl vznesl tyto návrhy: • Zajištění odborného proškolení pracovníků příslušných orgánů státu (soudy, orgány sociálně – právní ochrany dětí), aby byla celá situace rodičům a dětem vysvětlována z pohledu Haagské úmluvy. • Změna o. s. ř., v němž by byl upraven zvláštní druh nesporného řízení dle Haagské úmluvy. • tzv. předběžné posouzení případu a jeho vyčlenění ke zrychlenému režimu- přidělení případu jednotlivým soudcům v rámci jeho urychlení (mimo běžný rozvrh práce). • Nezbytnost aktualizovat a detailně propracovat společnou instrukci MS a MPSV, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Vyjádření úřadů: 1. Vyjádření zástupkyně ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí JUDr. Markéty Novákové ze dne 26. 6. 2006 Upřesnila, že Úřad nezastává současně postavení zástupce navrhovatele dle Haagské úmluvy a kolizního opatrovníka dítěte. Také potvrdila, že se Úřad aktivně zasadí o další vzdělávání a informování odborníků. 2. Vyjádření starosty města Roudnice nad Labem Zdeňka Kubínka ze dne 27. 6. 2006. Starosta se ztotožnil s návrhy JUDr. Motejla a ještě doplnil informace ohledně případů dětí unesených z Argentiny. 3. Vyjádření místopředsedy Nejvyššího soudu ČR JUDr. Pavla Kučery ze dne 28. 6. 2006. V podstatě potvrdil, že řízení nebylo možné urychlit a že se bude zabývat návrhem o přidělování případů jednotlivým soudcům. - 34 -
4. Vyjádření místopředsedy vlády ČR a ministra práce a sociálních věcí Ing. Zdeňka Škromacha ze dne 15. 7. 2006. Souhlasí s uplatňováním lhůt pro rozhodování soudů, také zdůraznil nutnost pečlivého zjištění skutkového stavu (nediskriminovat cizince v těchto případech). Dále podporuje větší informovanost rodičů a přikládání větší váhy názorům samotného dítěte. Opatření provedená MPSV: -
Prošetřilo případ dětí Fiordalisi a postup soudů a neshledalo žádné pochybení.
-
V rámci spolupráce MS a MPSV je připravována nová společná instrukce upravující postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově dětí, která se bude vztahovat i na výkon rozhodnutí o navrácení unesených dětí do místa obvyklého bydliště v zahraničí.
-
MPSV zintenzivní metodické vedení ÚMPODu a ostatních orgánů sociálně-právní ochrany dětí při plnění jejich úkolů v případech mezinárodních únosů dětí.
-
Prosazuje intenzivnější vzdělávání pracovníků (již dnes je pracovníkům orgánů sociálně-právní ochrany dětí podáván výklad haagské Úmluvy v rámci přípravy na zkoušky zvláštní odborné způsobilosti podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.).
5. Vyjádření místopředsedy vlády ČR a ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Němce odeslané dne 20. 7. 2006 Opět rozebírá zdlouhavost případů dětí Fiordalisi a sděluje, že práce na nové úpravě instrukce, jež by nahradila stávající společnou instrukci č. 698/88-L, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, pokračují. Tyto instrukce upravuje MPSV dle stávajících informací z případu dětí Fiordalisi. Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv: I po zpřesňujících a doplňujících informacích, které JUDr. Motejl získal, nadále trvá na tom, že: •
pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí řádně nevysvětlily smysl řízení dle Haagské úmluvy,
•
MPSV nezajistilo kvalifikovaný výkon státní správy při aplikaci Haagské úmluvy,
- 35 -
•
soudní řízení bylo provázeno průtahy (nejen u Nejvyššího soudu, ale také u Okresního soudu v Litoměřicích při výkonu rozhodnutí),
•
dohled MS nad délkou řízení a činností orgánů státní správy soudů byl nedostatečný a formální,
•
MS a MPSV mají prodlevy v přípravě společné instrukce, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí. „Smyslem Haagské úmluvy je urychleně unesené děti vrátit do místa obvyklého
bydliště, aby byl poté, co se obnoví původní stav, dán prostor pro případné rozvodové řízení a řízení, v němž budou upraveny poměry k dítěti.“ (Závěrečné stanovisko JUDr. Otakara M o t e j la, 2006). Matka dětí, paní Marcela Krajčíková, využila opravných prostředků (podala dovolání, přestože se jednalo o případ, kdy je nepřípustné uplatnit § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; a také podala návrh na obnovení řízení), z tohoto důvodu došlo k průtahům. Dovolací řízení trvalo 13 měsíců. Matka sledovala svůj zájem zdržet děti u sebe co nejdéle, a tedy oddálit vydání konečného verdiktu a realizaci výkonu rozhodnutí. Nezabránil jí v tom žádný orgán státu. Opatření k nápravě: 1. uskutečnění semináře na téma „Aplikace Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí“ pod vedením JUDr. Markéty Novákové pro odborníky a pracovníky, kteří se zabývají těmito případy (IV. čtvrtletí roku 2006), 2. získání připravované verze společné instrukce MS a MPSV (č. 698/88-L, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí), 3. získání změněného rozvrhu práce Nejvyššího soudu, 4. bližší vyjádření ministra spravedlnosti k legislativním pracím, pokud jde o navrženou změnu občanského soudního řádu včetně časového rámce, a průběžné informování o jednotlivých krocích včetně jmenovité odpovědnosti, 5. požadavek upřesnění podoby dozorové činnosti ministerstva spravedlnosti (zejména pokud jde o rozsah a intenzitu), případně stanovil pomocná kritéria pro tuto činnost a informoval ombudsmana, 6. upřesnění podoby metodické pomoci MPSV s krajskými úřady a spolupráce s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a doložení této činnosti v dokumentech, jež bude průběžně zasílat ministerstvo JUDr. Motejlovi (např. zápisy z pracovních metodických porad, stanoviska). - 36 -
Toto stanovisko obdrželi: •
místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach,
•
místopředseda vlády a ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Němec,
•
předsedkyně Nejvyššího soudu ČR JUDr. Iva Brožová,
•
ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí JUDr. Rostislav Záleský,
•
starosta města Roudnice nad Labem Zdeněk Kubínek,
•
předsedkyně Okresního soudu v Litoměřicích Mgr. Václava Parubiaková,
kteří měli možnost se k tomuto vyjádřit nejpozději do 30 dnů ode dne doručení stanoviska. Jelikož je tato zpráva stará již 4 roky, změny již proběhly. Vzdělávací semináře probíhají průběžně se ziskem nových informací a poznatků. JUDr. Motejl podal vyjádření pouze v roce 2006. Nové případy již neprošetřoval. Bohužel, mohu na těchto řádcích jen vzpomenout na významnou osobnost JUDr. Motejla, který svými názory zasáhl i do tématu mezinárodních únosů. Myslím, že jeho připomínky byly přínosné a pomohly k dalšímu rozvoji řešení tohoto problému.
3.3 Tiskové prohlášení Evy Dundáčkové a Anny Čurdové k návratům dětí do ciziny20 Eva Dundáčková a Anna Čurdová jsou bývalé poslankyně parlamentu ČR, které se snažily svými návrhy podpořit změny v procesu šetření případů mezinárodních únosů dětí. V této zprávě vyzývají ministra spravedlnosti k proškolení soudců v této problematice, a aby se obrátil na Nejvyšší soud s podnětem k vydání stanoviska, kterým bude sjednocena rozhodovací praxe soudců v těchto případech a které bude rovněž vycházet ze závěrů nálezů Ústavního soudu III ÚS 440/2000 ze dne 7. 12. 2000. Požadují také, aby každé dítě bylo vyšetřeno psychologem a zjištěny jeho životní podmínky jak v ČR, tak i podmínky prostředí, do kterého by se mělo navrátit.
20
Tiskové prohlášení Evy Dundáčkové a Anny Čurdové k návratům dětí do ciziny 30. 1. 2007 [online]. Dostupné
také na WWW:< http://www.dundackova.cz/index.php?view=moje-temata&clanek=33 > [cit. 20. 4. 2010].
- 37 -
Navrhují, aby se zabránilo stresujícím situacím při navrácení dítěte, dále spolupráci odborníků při předávání dítěte. Chtějí, aby bylo možné sledovat i po navrácení dítěte jeho situaci a stav a aby mohly soudy přerušit výkon rozhodnutí týkající se dítěte. K poslednímu bodu, možnosti sledovat situaci a stav dítěte, jsem se vyjadřovala již výše. Tento požadavek je možný, ale ne povinný pro ústřední orgán (tedy ÚMPOD) po navrácení dítěte.
- 38 -
4. Mediace Již několikrát bylo zmíněno slovo mediace či mediátor. Nerada bych tuto oblast opomenula, protože by se díky ní dalo řešit mnohem více případů. Mediace je přístup či idea řešení konfliktů za pomoci třetí, nezávislé strany. Problémy se zde řeší pomocí vzájemné komunikace. Metoda mediace se začala uplatňovat při řešení konfliktů zhruba před třiceti lety. Pojetí mediace se různě vyvíjelo a formulovalo a nové pojetí mediace vzniklo na třech základech: 1. komunikace 2. vyjednávání 3. strukturování procesu. „Konflikt je multifaktoriální jev vyžadující interdisciplinární přístup.“(L. Holá: Mediace, způsob řešení konfliktů, Grada 2003, s. 37). Proto mediátor by měl být znalý vědních oborů jako je psychologie, sociologie, sociální práce, poradenství, právo. Dalším podstatným bodem je dobrovolnost. Klient si přeje konflikt pomocí mediace řešit a vyřešit. Mezi klientem a mediátorem musí existovat důvěrnost a důvěra. Proces mediace by měl směřovat od soupeření k spolupráci, což je účelem a cílem mediace.
4.1 Charakteristika mediace V případě konfliktů mezinárodních únosů dětí se můžeme setkat s těmito typy mediace: •
Kyvadlová mediace – mediátor “pendluje” mezi dvěma stranami, které zůstávají fyzicky odděleny; vyřizuje jim vzájemné vzkazy či jedná ve jménu druhého partnera.
•
Nepřímá mediace – bývá využívána u dlouhodobých a emočně prožívaných konfliktů; fungují
zde
obvykle
dva
mediátoři,
jeden
v roli
regulátora
konfliktu
a
shromažďovatele informací (zaujímá zcela neutrální pozici) a druhý hraje roli zástupce klientů či zprostředkovatele informací – zaujímá místo zatím nepřítomného partnera. •
Mediace v zastoupení – u těchto konfliktů není možné osobní setkání účastníků, proto jednoho z nich zastupuje s jeho souhlasem jiná osoba. - 39 -
4.2 Využití mediace Česká republika v zastoupení Ministerstva spravedlnosti je členem CEP (Konference Permanente Europenne de la Probation) od roku 1995. Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici bylo na základě svých mezinárodních aktivit přijato za přidruženého člena CEP v roce 1998. V ČR vděčíme za šíření mediace u nás CENTRU DOHODY a také ASOCIACI MEDIÁTORŮ ČR (nevládní organizace založená v roce 2000). Od 1. 1. 2001 se také stát zasloužil o větší využívání mediace v ČR, neboť vstoupil v platnost zákon č.257/2000 Sb., o Probační a mediační službě ČR jako složce sociální práce v trestní justici. Kromě zmiňovaného „Panelu expertů pro problematiku mezinárodních únosů dětí“ existuje také od roku 1994 Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici (SPJ). V SPJ spolupracují sociální pracovníci, pracovníci Probační a mediační služby ČR, právníci, psychologové, pedagogové a další odborníci, kteří spolupracují na rozvoji sociálních služeb v systému trestní justice, při legislativních změnách, zisku a uplatňování alternativních přístupů atd. Společnost, která se zabývá speciálně rodinnou mediací v ČR, je SPOLEČNOST PRO RODINNOU MEDIACI, založená v roce 1995. Jak vidno, máme zde celkem slušnou základnu mediátorů, ale i přesto je problém vybrat ty, kteří by mohli pracovat na případech mezinárodních únosů dětí. Je totiž potřebné, aby mediátor znal mateřské jazyky obou stran (klientů) a vyznal se v právním systému daných států. ASICIACE MEDIÁTORŮ ČR zrealizovala v roce 2002 – květen 2003 projekt, za podpory Britského velvyslanectví v Praze.21 Ten se zaměřil na vyškolení profesionálních mediátorů (v lokalitách Praha, Brno, Most, Pardubice). Další cíle se zaměřily na zlepšení spolupráce mezi státním a nestátním sektorem v oblasti mediace, na vyšší informovanost kompetentních pracovníků o možnostech mediace jako alternativního způsobu řešení sporů a ve spolupráci s těmito pracovníky na lepší informovanost potencionální klientely. Dle zprávy se tyto cíle podařilo zrealizovat. V rámci projektu proběhly školení i semináře jak pro odborníky, tak pro laickou veřejnost. Bylo vyškoleno 58 mediátorů a navázána spolupráce
21
Participativní řešení rodinných a občanských sporů technikou mediace, Donátor: Kancelář DFID pro Českou republiku, Britské velvyslanectví Praha, Grantový program Britsko-české spolupráce. Termín : červen 2002květen 2003. Dostupné take na WWW :< www.amcr.cz/mediace/dokumenty/participativni.doc> [cit. 12. 6. 2010].
- 40 -
mezi státním a nestátním sektorem v oblastech, které s mediací souvisejí. Zmiňuji tento projekt, neboť se zaměřil zejména na mediaci v rodinné a občanské oblasti.
- 41 -
5. Kazuistiky Do praktické části zařazuji několik případů, které proběhly na našem území a byly také zveřejněny v médiích. Informace jsem shromáždila z novinových článků a ústních informací od Mgr. Šimůnkové z Nadace Naše dítě. • Případ Sarah Barao Rok 2000 Natálie Barao se s Jorgem Barao seznámila v roce 2000 v Praze. V tomto roce se jim také narodila dcera, Sára. Teprve poté se vzali. Po nějaké době odjeli do Lisabonu. Natálie obvinila manžela, že ji několikrát zbil a že sexuálně obtěžoval dceru. Otec vše popřel. Při návštěvě Čech zde matka s dcerou již zůstaly. Natálie chtěla podat žádost o rozvod a usilovat o svěření dcery do péče. Jorge Barao se obrátil na brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který ho při soudních jednáních v ČR zastupoval. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl, že dítě bylo z Portugalska uneseno a musí se vrátit. Matka však dceru 2 roky skrývala. Byla nařízena i exekuce dítěte. Ta se ale nekonala, neboť matku nikdy nezastihli. Matka se chtěla také obrátit na ÚMPOD. Rok 2006 - 2007 Portugalský soud rozhodl po dohodě právníků, že se o šestiletou Sáru Barao bude starat její matka. Ta se s dcerou vrátila do ČR 13. února. Sára bude 3x ročně navštěvovat na týden svého otce a on ji může 3x ročně navštívit v ČR. V tomto případě se angažovaly také poslankyně Eva Dundáčková (ODS) a Anna Čurdová (ČSSD). Jejich stanovisko jsem zmínila již výše. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil si také vyžádal podrobnosti o případu Sáry a přezkoumal rozhodnutí českého soudce. Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí, si vyžádal zprávu od tehdejšího ředitele ÚMPODu, Rostislava Záleského. Nejvyšší soud ČR v rozsudku čj. 30 Cdo 1931/2006 ze dne 28. 11. 2006 stanovil, „že musí být zejména zjišťováno, kdo a jakým způsobem zajišťuje obvyklé bydliště, péči o dítě, - 42 -
jeho výchovu a výživu a též jaké jsou citové vztahy mezi dítětem a těmito osobami a případně širší rodinou.“ Případ byl velmi emocionálně zatížen. Matka Sáry dokonce vyhrožovala sebevraždou. Na závěr mohu jen dodat, že kauza vyústila ve vzájemnou dohodu rodičů. • Případ Pabla Adriana Santany Rok 2006 - 2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 474/2007- 1052, zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, který předtím nařídil návrat 3,5 letého chlapce do místa jeho obvyklého bydliště, San Francisca. Chlapec je občanem jak ČR, tak i USA a na základě dohody rodičů měl své obvyklé bydliště v Kalifornii. Matka syna protiprávně přemístila do ČR z důvodu domácího násilí. Odjezd do ČR jí byl doporučen Generálním konzulátem ČR v Los Angeles. První rozsudek Okresního soudu v Náchodě byl vydán, aniž by byly zkoumány sociální poměry obvyklého bydliště a také nebylo bráno v potaz, že dítě utrpí psychické a fyzické újmy, neboť je silně fixováno na svou matku (dítě je dlouhodobě kojeno z důvodu nemoci). Matka měla dítě navrátit do USA či předat na území ČR dne 23. 9. 2006. Byl zde zcela opomenut čl. 13 odst. b) Haagské úmluvy. V tomto případě bylo zejména kritizováno, že čeští soudci mylně vykládali čl. 13 Haagské úmluvy. Brali jej totiž pouze jako výjimku a ne jako univerzálně použitelný předpis. Soud II. stupně rozhodl v odvolacím řízení stejně jako soud I. stupně. „Nezletilému by nevznikla újma navrácením do místa jeho obvyklého bydliště, ale až v příčinné souvislosti s rozhodnutím matky se do USA nevrátit.“( Nejvyšší soud ČR sp.zn. 30 Cdo 474/20071052). Matka se i přes tento rozsudek odmítla vrátit do USA z důvodů obav z trestního stíhání a také z toho, že by jí dítě mohlo být odebráno. Nejvyšší soud ČR na návrh matky v odvolání zrušil dne 8. 2. 2007 předběžnou vykonavatelnost rozsudku soudu I. a II. stupně. Následně svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2007 rozhodl, že soudy I. a II. stupně pochybily. Oba soudy sice uplatnily správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložily. Nejvyšší soud ČR jednoznačně stanovil, „že ačkoli je úprava čl. 13 odst. b) Haagské úmluvy restriktivní, neznamená to, že je soud omezen v posuzování jednotlivostí každého případu. Nelze proto - 43 -
vymezovat jen určitou skupinu případů, pro které nemusí být návrat dítěte nařízen. Do budoucna je soud povinen každý případ hodnotit zcela individuálně a podle okolností, jež jsou vždy naprosto jedinečné.“ Soudy tedy musí zohledňovat blaho dítěte a ne zájmy rodičů. Zde si dovolím jen malé shrnutí. Adrian měl zdravotní problémy, takže byl zcela závislý na matce, která jej stále kojila. Tento případ zastupovala JUDr. Vondráčková. V soudním řízení rozhodly soud I. a II. stupně proti nenavrácení dítěte do USA. Teprve nejvyšší soud rozhodl, že se má přihlédnout k sociální situaci dítěte, tedy přihlížet zejména k jeho prospěchu. (Pozn.: Aby nedošlo k dalšímu protahování v rámci soudních procesů, by mělo zajistit rozhodnutí jednočlenného senátu v Brně.) • Případ Ellady a Andrease Lardisových Rok 2007 V této kauze unesl dne 10. 8. 2007 děti jejich kyperský otec Savvas Andrea Lardis z ČR a odmítal je vrátit. Děti odvezl do Spojených arabských emirátů (SAE), s kterými nemá ČR příslušné smlouvy o navrácení unesených dětí. Jednání proto byla velmi komplikovaná. Do jednání se zapojilo MPSV i MZV. Čeští diplomaté se pokoušeli apelovat na Lardise, aby akceptoval rozhodnutí českého soudu o předběžném svěření dětí do péče matky. Za práva dětí měl také bojovat ÚMPOD. Matka dětí, Bednářová, ovšem tvrdí, že se tak nedělo. Naděje svítá, pokud by otec s dětmi vycestoval na Kypr, kde má rodinu. Začátkem května svěřil Obvodní soud pro Prahu 3 v předběžném opatření děti do opatrovnictví matky. Otec je pak mohl vídat pouze jednou za 14 dní na 3 dny. Matka neměla šanci si odvézt děti ze SAE ani po rozsudku českého soudu. Jak sama uvedla, jako rozvádějící se žena nemá zde šanci uspět. Vzájemná vymahatelnost práva zde není dána ani ustálenou praxí, nemohou tedy věc vyřešit ani české soudy. Bohužel, v tomto případě se mi nepodařilo dohledat, jaká je současná situace dětí.
- 44 -
• Případ dětí Krajníkových Rok 2002 - 2006 Matka se s dětmi v roce 2002 vrátila do ČR z Argentiny. Manžel se odvolal na Haagskou úmluvu a požadoval děti zpět. Tak začal celý případ. Litoměřický soud nevzal v potaz notářsky ověřené zápisy o povolení, že může Krajníková z dětmi kdykoliv vycestovat, a v roce 2006 nařídil exekuci dětí. V roce 2006 odebral soud ČR Marcele Krajníkové její dvě děti a poslal je zpět k otci do Argentiny. Matka měla možnost vídat děti pouze o prázdninách, neboť otec chtěl, aby po dobu školního roku zůstaly v Argentině. Současná situace K rekapitulaci případu. Matka měla od manžela dovoleno s dětmi vycestovat, ale ne nastálo. Exekuce dětí proběhla až po čtyřech letech, kdy se o ně starala pouze matka. V současnosti matka za dětmi jezdí do Argentiny jedenkrát ročně (samozřejmě na své náklady, což je pro ni finančně velmi náročné). Otec má děti svěřené do péče a děti nemohou vůbec vycestovat ze země. Dívka již skoro neumí česky, chlapec komunikuje v češtině o trochu lépe. • Případ Kristýny Fontanive Rok 2006 - 2007 Matka (Gabriela Ungerová) měla podezření, že otec Kristýnu sexuálně zneužívá. Matka se vše snažila řešit přes italské úřady, ale ty jí nevyšly vstříc a situaci spíše komplikovaly. Gabriela požadovala rozvod již v roce 2006. Matka se tedy i s dcerou v srpnu 2007 vrátila do ČR. Otec však požadoval návrat dítěte do Itálie. Z důvodu vznesení obvinění ze sexuálního zneužívání byly vytvořeny znalecké posudky na stav dívky. Ty ukázaly, že dívka je velmi inteligentní (v té době jí bylo 10 let) a nehrozí u ní bájná lhavost. Navíc dívka sama vypověděla, že ji otec obtěžoval. Také sama uvedla, že by chtěla zůstat v České republice. V tomto případě se také zapojila Nadace Naše dítě a uspořádala mediaci mezi rodiči. Bohužel bez kladného výsledku. Soud I. stupně rozhodl o navrácení dítěte do Itálie. Mezitím otec v Itálii zažádal o svěření dívky do péče a požádal - 45 -
také o spolupráci české soudy. Italský i český soud mu vyhověl i přesto, že nebylo zatím rozhodnuto v rámci Haagské úmluvy. Kristýna byla exekuována a převezena zpět do Itálie k otci. Současná situace Mezi rodiči je rozluka. Italský soud rozhodl, že matka se s dcerou smí vídat jednou za měsíc na půdě sociálního úřadu. Tato schůzka probíhá pod dohledem odborníků a je natáčena na video. Matka také musí platit alimenty na dceru. Dívka nesmí z Itálie vycestovat a bydlí u prarodičů, nikoliv u otce. Matka ještě podala odvolání k soudu v Itálii, ale zatím bez výsledku. Tento případ byl ještě komplikovaný sluchovým postižením matky, která měla velké problémy s komunikací s úřady. Navíc se domnívám, že nebylo dostatečně bráno v potaz přání dítěte.
- 46 -
6. Možné následky přemístění pro dítě
Probrala jsem na těchto řádcích už mnoho aspektů (zejména právních), které s problematikou souvisejí. Pozornost bych ale také ráda věnovala samotným „obětem“ těchto činů. Vezměme si tedy modelovou situaci, kdy spolu žijí manželé odlišného kulturního původu a mají spolu dítě. Mezi partnery nastanou rozpory, protože si nerozumí a jeden z nich se chce vrátit do své rodné země, nebo dochází k domácímu násilí (psychické x fyzické; na dítěti x rodiči x obou), či k sexuálnímu zneužívání (nejčastěji dítěte). Rodič se snaží situaci řešit co nejrychleji, a to právě protiprávním přemístěním. Rodič odcestuje s dítětem nejčastěji zpět do své rodné země. Jaké to má ale následky pro dítě? Pokud celý svůj život strávilo v jiné zemi (viz. termín obvyklého bydliště), mělo zde fungující sociální vazby, školu, zázemí, nachází se po přemístění ve zcela cizím prostředí. Najednou se ocitá v naprosto cizí zemi, neumí jazyk, nikoho zde nezná. Navíc na dítě působí stres rodiče, který jej přemístil. Při zahájení řízení o návrat přistupují do dění orgány a odborníci, kteří dítě zkoumají a vyptávají se jej. To vše způsobuje emocionální újmu. Dochází k otřesu základních životních předpokladů. Je narušena potřeba bezpečí a potřeba seberealizace. Dítě ztrácí iluzi dobrého světa. Svět, ve kterém vyrůstalo a který se mu zdál bezpečný, je najednou nepřehledné a zlé místo, nedokáže důvěřovat lidem kolem sebe. Můžeme si tedy položit otázku, do jaké míry vyšetřovat dítě, které prošlo tímto traumatem. Zajisté také trpí tím, že mnoho případů projde i médii. Pokud se mu daří budovat si nové sociální vazby, hrozí nebezpečí, že mohou být opět narušeny. Mohou to být například nevhodné poznámky od spolužáků, nebo tlak okolí, aby se dítě vyjádřilo a rozhodlo, s kterým z rodičů chce zůstat. Nebo se od naprosto cizího člověka dozví pomluvy či nepravdivé informace o tom, proč se vše stalo. To můžeme označit jako tzv. sekundární viktimizaci. Dalším tématem je riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Znovu opakuji, že je dítě vystaveno velkému stresu. Záleží na síle osobnosti dítěte, jak danou situaci přijme a zpracuje. Někdy se může projevit porucha po delším časovém úseku, např. porucha chování a prožívání či somatické poruchy (poruchy spánku, nevolnost, noční pomočování, atd.). Touto kapitolou bych ráda upozornila na to, že se z mého pohledu nevěnuje dostatek pozornosti psychickému stavu dítěte. To, že s ním v průběhu řešení kolize pracují sociální pracovníci a psychologové, je zajisté v pořádku, pokud je tato péče na odborné úrovni. Jak je - 47 -
to ale poté, co se kauzy vyřeší a dítě se navrátí do „ normálního“ života? Zde vidím prázdné místo v následné péči o dítě. Myslím si, že by bylo potřeba se na tyto děti zaměřit a pracovat s jejich prožitým traumatem formou terapie. Jako nejvhodnější zde vidím techniky arteterapie a muzikoterapie, které jsou pro děti nenásilné a zábavné.
- 48 -
7. Neziskové organizace a mezinárodní únosy dětí V průběhu shromažďování informací jsem často narazila na téma neziskových organizací. Nejčastěji byly zmiňovány v tom smyslu, že nedokážou zcela pomoci či poskytnout přesné informace. Zajímalo mne tedy, které konkrétní organizace mají s touto problematikou zkušenosti a jakým způsobem případ řešily. Seznam těchto nevládních organizací je možné najít na stránkách: www.neziskovky.cz . Kritéria, podle kterých jsem vybírala neziskové organizace: Právo a obhajoba zájmů • Občanské poradny • Lidská práva • Mezinárodní vztahy Dalším odvětvím byly: Sociální služby • Rodina Podle tohoto klíče jsem prošla jednotlivé organizace, u kterých podle anotace a cílů byl předpoklad, že se zabývají i mezinárodními únosy. Tyto jsem poté písemně kontaktovala a položila jim čtyři otázky: 1) Zabývá se vaše organizace problematikou mezinárodních únosů dětí? 2) Mohou se na vás rodiče s tímto problémem obrátit? 3) Jakým způsobem byste danou situaci řešili? 4) Pokud jste daný problém řešili, byla pomoc efektivní? Dotaz jsem odeslala 34 organizacím. Z toho jich 19 odpovědělo. Z těchto 19 jsem vybrala ty, které odpověděly kladně alespoň na jednu otázku.
Tabulka 7 – 1: Počet jednotlivých organizací Občanské poradny Neziskové organizace
7
Lidská práva
9
- 49 -
Mezinárodní vztahy 1
Rodina
17
Tabulka 7 – 2: Organizace, které se setkaly s problematikou mezinárodních únosů dětí Organizace se setkala s problematikou22
Rodiče mohou požádat o pomoc
Dokáže poskytnout informace
Rodič se obrátil na organizaci23
Na Křižovatce
ano
ano
ano
ano
Bílý kruh bezpečí
ano
ano
ano
ano
Acorus, o.s.
ne
ano
ano
ne
ne
ano
ano
ne
ne
ano
ano
ne
ne
ano
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ano
ano
ne
Spondea, krizové centrum pro děti a mládež Centrum SOS Archa SKP -Centrum o.p.s. Aperio, společnost pro zdravé rodičovství Nadace Naše dítě Evropská unie pro lidská práva Poradna pro občanství, občanská a lidská práva Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
22
Zde musím podotknout, že neziskové organizace jako samostatný orgán v žádném případě únosy neřeší. Mohou například zprostředkovat finanční příspěvky. Jedná se zejména o poskytnutí informací o jiných orgánech (ÚMPOD), které problematiku řeší. Neziskový sektor spíše spolupracuje se státním, nemá pravomoc k samostatnému řešení. Uvedla jsem ANO u organizací, které se setkaly s konkrétní žádostí o pomoc. 23 Rodič se obrátil na neziskovou organizaci s žádostí o právní radu či pomoc. Organizace jej informovala o orgánech činných v tomto řízení, odkázala na ÚMPOD.
- 50 -
Z došlých odpovědí tedy mohu dovodit, že organizace jsou o problematice informovány. Pokud se na ně rodič či někdo z příbuzných dítěte obrátí, jsou schopné mu poskytnout informace o úřadech a orgánech, které mají řešení případu v pravomoci, nejčastěji odkazují na ÚMPOD v Brně. Některé organizace mají dokonce právní poradny, které mohou poskytnout službu právníka jako spolupracovníka pro rodiče (např. Aperio, Nadace Naše dítě) popřípadě spolupráci s psychologem. Státní orgány tedy mohou spolupracovat s neziskovými organizacemi. Samotné „neziskovky“ ovšem nemají pravomoc ani potřebné „hybné páky“ k řešení problému. Fungují zde tedy spíše jako poskytovatelé informací pro rodiče, kteří nemají přehled o správních institucích, jež problematiku řeší.
7.1 Nadace Naše dítě Ráda bych na tomto místě přiblížila práci jedné z „ neziskovek“, konkrétně Nadace Naše dítě (dále jen Nadace). Setkala jsem se s Mgr. Monikou Šimůnkovou, která zde zastává hned několik pozic: zástupkyně ředitele, právnička Nadace, manažerka Linky právní pomoci, manažerka linky Internet, Hotline pro mezinárodní aktivity, členka představenstva Sdružení Linky bezpečí. Organizace spolupracovala na několika případech. Nejvýraznějším shledávám případ dětí Krajníkových. V roce 2007 uspořádala Nadace finanční sbírku pro tuto rodinu. Vybrané prostředky měly být využity na cestovní výdaje do Argentiny a úhradu poskytnutých právních služeb. Po této sbírce se na organizaci začali obracet další rodiče s žádostí o peníze. Protože se ale často v těchto případech jedná pouze o to, že si manželé přestali mezi sebou rozumět, rozhodla se Nadace, že se zaměří na prevenci. Nadace se také rozhodla, že nebude rodiče plošně podporovat. Rozpoznat, která strana sporu má pravdu, je velmi obtížné. V roce 2005 Nadace založila Linku právní pomoci.24Sem se rodiče či příbuzní dětí mohou obracet, pokud potřebují právní radu v oblasti rodinného práva. Dle informací od Mgr. Šimůnkové se 6 – 7 % dotazů týká mezinárodní problematiky. Další případ, ve kterém se Nadace angažovala, byla kauza Kristýny Fontanive. Nadace uspořádala mediaci mezi rodiči, ale nepovedlo se věci urovnat mimosoudní dohodou. Mgr. Šimůnková také působila v Panelu expertů, o kterém jsem psala již výše. Právě díky ní jsem získala informace o tom, že Panel se již znovu nesešel. Další poskytnuté údaje se zejména týkaly kazuistik, které se nacházejí v 5. kapitole. 24
Linka právní pomoci, tel.: 777 800 002, nebo e-mail: [email protected].
- 51 -
Kontaktovat neziskové organizace jsem se rozhodla zejména proto, že mne zajímalo, zda se rodiče mohou obrátit i na jiné orgány, než státní. Chtěla jsem se dozvědět o zkušenostech osobně získaných pracovníky „neziskovek“ při pomoci s podobnými případy. To se mi bohužel nepodařilo, protože jak vyplynulo z výsledků, organizace pouze poskytly informace, ale případy neřešily. Pouze Mgr. Šimůnková z Nadace Naše dítě mi poskytla informace k některým případům, s kterými byla v kontaktu. Doufala jsem, že organizace jako např. Bílý kruh bezpečí nebo SKP – Centrum o.p.s. budou mít zkušenosti s případy, protože se ve zdůvodnění únosu často uvádí domácí násilí či zneužívání. Organizace ale spíše odkazují rodiče na ÚMPOD, který v zemi funguje jako ústřední orgán, dále pak třeba na OSPOD. Neziskové organizace by tedy mohly spolupracovat s úřady a orgány, které k tomu mají pravomoc. Dle mého názoru totiž i v těchto organizacích mají zkušené odborníky (psychology, právníky, terapeuty, atd.). Tito by právě mohli rodičům, dětem a jejich blízkým pomáhat v následné péči (v případě, že dítě zůstane v ČR). Na závěr mohu pouze podotknout, že jsem získala dojem, že spolupráce mezi státním a nestátním sektorem by se dala v této oblasti ještě zlepšit.
- 52 -
8. Instituce, na které se rodiče mohou obrátit („manuál“) Existuje již řada informačních materiálů od MPSV a MS, které podávají informace o tom, kam se mohou rodiče obrátit v případě, že je dítě přemístěno z obvyklého bydliště. Přesto jsem se rozhodla sestavit svůj vlastní „manuál“, ve kterém bych ráda seřadila instituce a organizace, které spolupracují na řešení mezinárodních únosů, podle jejich významu pro zúčastněné rodiče. To znamená od těch v nejbližším okolí rodiče (např. policie ČR, oddělení sociálně právní ochrany dětí) k těm, které na případu spolupracují, ale nekomunikují přímo s rodičem (např. Ministerstvo spravedlnosti). Informace o činnosti těchto orgánů jsem získala zejména prostřednictvím elektronické pošty, další pak konzultací s odpovědnými osobami. Za MPSV to byla Mgr. Veronika Andrtová a za ÚMPOD v Brně JUDr. Markéta Nováková.
8.1 Jednotlivé orgány a úřady Můžeme zde zvažovat několik možných situací, a to: 1) Rodič uvažuje o přemístění dítěte z místa obvyklého bydliště do České republiky. 2) Dítě má obvyklé bydliště v ČR a rodič jej protiprávně přemístí do zahraničí. 3) Manželé jsou již rozvedeni a mají upravené právo péče o dítě a právo na styk s dítětem. 4) Manželé zatím nejsou rozvedeni a o právu péče o dítě není zatím rozhodnuto. Jako první část tedy zvolím spojení situace 1) + 4). 8.1.1 Přemístění dítěte ze zahraničí do ČR Jestliže rodina žije v zahraničí a dítě zde má obvyklé bydliště, měl by se rodič uvažující o protiprávním přemístění nejprve obrátit na místní úřady. • Policie Pokud má rodič podezření na zneužívání či týrání dítěte, měl by se obrátit na policii, kde by měl předložit věcné důkazy pro takové obvinění (zdravotní zprávy od lékaře, výpovědi svědků). - 53 -
• Mediace Pokud je rodič ochoten řešit nepříznivou situaci v manželství bez soudního řízení, je mediace ideální. Umožní oběma stranám navrhnout smírná řešení, která mohou vést i k dohodě mezi rodiči. • Soudy Jestliže jeden z partnerů již nemůže setrvat v manželství z důvodů velkých názorových a kulturních rozporů s partnerem, měl by podat žádost o rozvod. V tomto soudním řízení dojde také k rozhodnutí o svěření do péče, které upravuje styk a možnosti vycestování s dítětem. • Velvyslanectví V některých zemích je kultura natolik odlišná, že zde mají ženy jen velmi malá práva. Žena, která vyrostla v ČR, se zde může cítit omezená ve svých právech a možnostech. Jestliže se jí nedaří jednání s místními úřady, může se obrátit na velvyslanectví ČR (zastupitelský úřad)25 v daném státě. Ten poskytne informace o příslušných institucích, které poskytují odbornou pomoc. Může také jejich prostřednictvím zkontaktovat ÚMPOD v Brně. Jestliže se ovšem dítě nachází v zemi, která není členem Haagské úmluvy, připadají zde v úvahu dvoustranné smlouvy, které spravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR. Rodič, který nevyužije těchto prostředků a unese dítě do ČR, má tyto možnosti: •
Policie ČR
Přestože je tento čin často označován jako únos, bývá jako tento trestný čin posuzován jen zřídka. Nenaplňuje totiž skutkovou podstatu trestného činu. Jsou to ovšem případy, kdy mají rodiče upravenou péči o dítě a jeden z nich odveze dítě do zahraničí a nechce je pustit zpět k druhému rodiči (ad. 3)). Pak se toto protiprávní jednání posuzuje zpravidla v intenci jiných, než trestněprávních norem. Policie tedy do případu nezasahuje, pouze pokud je vyhlášeno pátrání po dítěti, kdy není známo jeho skutečné místo pobytu (pak se může jednat i o mezinárodní spolupráci s Interpolem).
25
Seznam všech zastupitelských úřadů ČR v zahraničí je možné najít na adrese: http://www.mzv.cz/jnp/
- 54 -
•
Asociace mediátorů ČR
Rodič, který odcestoval s dítětem bez jakékoliv předchozí domluvy s partnerem, bude mít velmi ztíženou situaci u soudu. Proto by bylo vhodné kontaktovat právě asociaci mediátorů a uspořádat mediaci mezi manžely a pokusit se o dohodu. Profesionální vedení a nestranný pohled na věc často vnese nové možnosti řešení do konfliktu mezi partnery. Více informací o činnosti a kontakty jsou na adrese: http://www.amcr.cz/. •
Odbor sociálně právní ochrany dítěte na městském úřadě v bydlišti rodiče
Tento úřad existuje i v zahraničí. Jeho činnost je upravována legislativou daného státu. Mohu zde popsat jen postup v ČR pro případ, že se rodič navrátí na její území. Dle právní úpravy ČR má OSPOD hájit zájem a blaho dítěte. Rodič se na OSPOD může obrátit s žádostí o pomoc s řešením situace a o poskytnutí potřebných informací. Pracovníci by mu měli být schopni tyto služby poskytnout dle aktuálních instrukcí MPSV. Samotné dítě dokonce může požádat tento úřad o pomoc bez vědomí rodičů. OSPOD by měl také zajistit právo na vyjádření názoru dítěte při projednávání záležitostí, jež se ho dotýkají. Stejně tak má rodič právo požádat o pomoc OSPOD při výkonu práv a povinností. Tyto povinnosti jsou vymezeny ve druhé části zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (§5-9). Podle § 4 orgány, které sociálně-právní ochranu zajišťují, jsou: a) Krajské úřady b) Obecní úřady s rozšířenou působností c) Obecní úřady d) MPSV e) ÚMPOD Předpokladem je, že sociální pracovníci OSPOD by měli být klientům co nejblíže a co nejlépe znát jejich situaci a problémy. Práce sociálních pracovníků orgánu OSPOD se dělí do několika oblastí, v nichž může rodič hledat pomoc podle svých potřeb: 1) Depistáž -
Aktivní vyhledávání a zachycení „rizikových“ rodin ve spolupráci s dalšími orgány. - 55 -
2) Poradenství -
Poskytnutí informací klientům o jejich právech, povinnostech, nabídka možností řešení, realizace řešení (v případě únosu spíše spolupráce s dalšími odborníky na řešení), poskytnutí informací o dalších orgánech a institucích, které problematiku řeší. 3) Návštěva v rodině
-
Sociální pracovník zjišťuje životní situaci a vztahy v rodině, kde se dítě nachází v době přemístění. 4) Rozhodování ve správním řízení
-
Orgány SPOD také rozhodují o povinnosti využít pomoc odborného poradenského zařízení nebo o výchovném opatření ve správním řízení v přenesené působnosti §12 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Sociální pracovníci se také podíleli v některých případech na exekuci dítěte. 5) Sanace rodiny
-
Obsahuje takové aktivity, které směřují k zachování nebo obnovení funkcí rodiny za pomoci odborníka (sociálního pracovníka). 6) Podněty k rozhodování soudů
-
V případě, že rodič dlouhodobě zanedbává či závažným způsobem porušuje péči o dítě, podává OSPOD návrh na omezení práv rodiče či dohled nad péčí ((§ 44 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů). 7) Posouzení rodiny
-
Sociální pracovník si během spolupráce vytváří svůj profesionální názor na rodinu, který může později sloužit jako podklad pro rozhodování soudu. Jeho vyjádření tedy patří do celkové zprávy různých odborníků, která posuzuje situaci a stav dítěte.
- 56 -
• ÚMPOD Podle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (kapitola II, čl. 6 a 7, dále jen Úmluva) jsou ve smluvních státech vymezeny ústřední orgány, které spolu mají spolupracovat a podporovat spolupráci orgánů podílejících se na návratu dítěte. V ČR je tímto orgánem právě ÚMPOD. ÚMPOD většinou zastupoval žadatele (rodiče dožadujícího návrat dítěte) nebo hájil zájmy dítěte v pozici kolizního opatrovníka. Na Úřad se mohli také obrátit rodiče, kteří dítě přemístili, pokud ovšem Úřad současně již nezastupoval žadatele o návrat dítěte na místo obvyklého bydliště, což je v těchto řízeních jeho hlavní náplní. Na prvním místě je ovšem hájení zájmů dítěte. ÚMPOD v současnosti již nikoho nezastupuje, ale stále se snaží o smírné řešení mezi rodiči. Pro rodiče, který by žádal o pomoc ÚMPOD, jsou důležité dokumenty o dítěti (rodný list, zpráva o zdravotním stavu dítěte, pas dítěte). Úkoly ÚMPOD v případě únosu dítěte ze zahraničí:26 • Přijímá žádost o návrat dítěte do země obvyklého bydliště. Rodič, jehož právo na péči o dítě bylo porušeno, se může obrátit na ústřední orgán země svého pobytu, nebo žádat o návrat ústřední orgán státu, kam mělo být dítě přemístěno, či se může obrátit přímo na soud (návrh podaný k soudu musí ovšem splňovat podmínky právního řádu soudu). • Oznamuje soudu přijetí žádosti o návrat dle Úmluvy Soud v tomto nemůže věcně rozhodovat o svěření dítěte do péče. Toto rozhodnutí může vydat pouze soud státu obvyklého bydliště dítěte (též dle Úmluvy). • Zajištění smírného řešení Smírné řešení bývá nejšetrnější pro dítě i jeho blízké. Úřad se tedy snaží působit na „únosce“, aby se navrátil i s dítětem a podrobil se rozhodnutí soudu státu obvyklého bydliště dítěte. 26
Informace o činnosti ÚMPOD [online]. Dostupné na WWW: < http://www.umpod.cz/unosy-deti> [cit. 1. 6. 2010].
- 57 -
• Spolupráce s dalšími orgány Dle Úmluvy ústřední orgán spolupracuje s dalšími orgány státu, se zastupitelskými úřady ČR v cizině, v případě potřeby zjištění skutečného pobytu dítěte spolupracuje s Policií ČR, pracovníky OSPOD a dalšími. • Zpravidla poskytuje tiskopis pro podání návrhu na navrácení dítěte protiprávně přemístěného do ciziny a další odborné rady. Tyto úkoly jsou stejné i v případě únosu dítěte do zahraničí z ČR. Potřebné informace o činnosti Úřadu lze najít na stránkách http://www.umpod.cz/unosy-deti. • MPSV MPSV zřizuje ÚMPOD v Brně. Pořádá také pravidelná školení pro pracovníky odborů sociálně právní ochrany dětí. Spolupracuje s ostatními orgány a úřady při sledování průběhu řízení a navrhuje možná opatření ke zlepšení řešení případů a postupu jednotlivých orgánů. Ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti vydalo informační materiály PRVNÍ POMOC PRO MEZINÁRODNÍ RODINY V KRIZI a CO BY MĚL RODIČ VĚDĚT PŘEDTÍM, NEŽ VYCESTUJE S DÍTĚTEM DO JINÉHO STÁTU NEBO SE ROZHODNE ŘEŠIT RODINNOU SITUACI NÁVRATEM Z CIZÍHO STÁTU DO ČESKÉ REPUBLIKY S DÍTĚTEM. Rodiče se mohou obrátit na Odbor rodiny, kde jim budou poskytnuty potřebné informace a kontakty.27 • MS 28 Rodiče se nemohou obrátit na MS přímo. To spravuje soudy v České republice. Rodič by se měl obrátit na okresní soud v Brně, tj. Městský soud v Brně, odvolacím soudem je Krajský soud v Brně.
27
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2. Tel.: +420 221 921 111, www.mpsv.cz . 28 Ministerstvo spravedlnosti ČR, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, Tel.: +420 221 997 111, www.justice.cz .
- 58 -
Úkolem Mezinárodního odboru MS je spolupracovat s justičními orgány, a to českými i zahraničními, v souladu s právem Evropské unie a mezinárodními mnohostrannými smlouvami, kterými je ČR vázána. Při řešení případů únosů s mezinárodním prvkem tedy ministerstvo např.: -
zajišťuje přeshraniční doručování soudních písemností,
-
provádí dokazování opatřování justičních listin vyšším soudním ověřením,
-
poskytuje součinnost Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Mezinárodní odbor civilní MS ČR je gestorem úmluv a nařízení upravujících oblast
mezinárodních únosů dětí a poskytuje v konkrétních řízeních součinnost soudům a ÚMPOD v Brně. Tyto úmluvy jsou: -
Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
-
Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (tzv. nařízení Brusel IIa) Nařízení Brusel IIa se do značné míry stalo komunitární paralelou k Haagské úmluvě
o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996 (č. 141/2001 Sb.m.s.). Tato má v současnosti význam především ve vztahu k nečlenským státům Evropského společenství a Dánsku, na které se nařízení Brusel IIa nevztahuje. Haagská úmluva z roku 1996 navíc obsahuje úpravu použitelného práva, která na komunitární úrovni zatím sjednána nebyla. 23. ledna 2009 nabyla účinnosti novela č. 7/2009 Sb., změna občanského soudního řádu a souvisejících zákonů, kterým se změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Cílem novely je zjednodušení procesních postupů, odbřemenění soudů a zamezení průtahů v soudním řízení. Ve vztahu k problematice mezinárodních únosů dětí se jedná o zefektivnění řízení o navrácení nezletilého dítěte (§ 193a – 193e). Podle § 193c odst. 1 písem. a) a b) o. s. ř., soud učiní opatření k soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu. Dále podnikne opatření k zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu.
8.2 Shrnutí Pokud uvažuje rodič o protiprávním přemístění dítěte, měl by své rozhodnutí dobře zvážit. Nejlepší variantou by bylo, kdyby se obrátil na velvyslanectví, kde mu poskytnou kontakty na odborníky, kteří jsou schopni situaci s rodičem probrat a najít jiná vhodná řešení. - 59 -
Porada s člověkem, který má nezaujatý postoj k problému, může přinést úlevu pro rodiče, který se nachází ve stresové situaci. Lze tak předejít zdlouhavému a komplikovanému řešení případu protiprávního přemístění dítěte. Rodič by měl také zhodnotit to, zda jeho čin skutečně prospěje i dítěti. Zda nejedná správně pouze ze svého pohledu. Obětí tohoto činu je totiž vždy dítě, které trpí jeho následky nejvíce. Je tedy třeba probrat situaci s chladnou hlavou a pokusit se o smírné řešení s partnerem, například pomocí mediace. Osoba, která dítě protiprávně přemístí ze zahraničí do ČR, by se měla okamžitě obrátit na OSPOD v místě svého bydliště, kde mu bude poskytnuta pomoc v řešení problému. V žádném případě situaci nepomůže, když se rodič bude i s dítětem ukrývat před úřady a policií. Traumatizuje tím nejen sebe, ale zejména svého potomka. Důležité je si uvědomit, že ať už se rodič obrátí na jakéhokoliv odborníka (i když se problematice přímo nevěnuje), měl by mu být schopen dohledat kontakty na instituce, kde rodiči poskytnou pomoc při řešení situace. Pokud se chce rodič pokusit sám vyhledat informace a má přístup k internetové síti, snadná cesta je zadat si do vyhledávače heslo MEZINÁRODNÍ ÚNOSY DĚTÍ. Získané odkazy jej dovedou k potřebným zdrojům informací.
Vrátím se ještě ke spojení bodu 2) a 3), tedy k situaci, kdy je uneseno dítě z ČR do zahraničí a rodiče jsou již rozvedeni. V takovém případě by se měl rodič okamžitě obrátit na ÚMPOD. Možnosti obrátit se na instituce a orgány, které jsem uvedla v případě spojení bodu 1) + 4), jsou zcela stejné. 8.2.1 Celkové shrnutí právních předpisů využívaných při řešení únosů29 Pro ujasnění situace bych zde ráda zopakovala výčet právních dokumentů, které se vztahují na řešení případů. Jsou to: 1. Úmluva o právech dítěte z roku 1989, a to článek 11, 2. Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980, 29
ÚMPOD: Právní dokumenty [online]. Dostupné na WWW: < http://www.umpod.cz/pravni-dokumenty> [cit. 17. 6. 2010].
- 60 -
3. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 z roku 2003, 4. Evropská úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí z roku 1980. Vždy je důležité dohledat, které státy jsou členy dané úmluvy či nařízení. Podle toho se úmluvy aplikují v daných případech. Seznam smluvních států je možné najít: Ad
1)
http://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV-
11&chapter=4&lang=en. Ad 2) http://www.hcch.net/index_en.php?act=text.display&tid=21. Tato tzv. Haagská úmluva se využívá pro všechny státy, které ji ratifikovaly. Není tedy omezena pouze na státy EU. Ad 3) Toto nařízení se přednostně aplikuje na členské státy EU. To znamená, je-li dítě přemístěno z jednoho členského státu do druhého. Ad 4) http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=105&CM=&DF=&CL=E NG. Jejími členy jsou nejen státy EU, ale i státy mimo ni. Je tedy potřeba zkontrolovat, zda se na daný stát, ze kterého /do kterého bylo dítě uneseno, tato úmluva vztahuje. Pro otázky, které jsou upraveny v Evropské úmluvě a v Nařízení Rady (ES), se přednostně využívá Nařízení Rady (ES) mezi členskými státy. Na problematiku, kterou Nařízení Rady (ES) neřeší, ale je obsažena v Evropské úmluvě, se aplikuje tato úmluva. Jestliže dojde k přemístění dítěte ze státu, se kterým není možné využít zmiňované úmluvy, využívá se smluv o dvoustranné smluvní pomoci. V některých případech ovšem nejsou uzavřeny ani ty. Pokud nastane taková situace, pak je třeba postupovat podle podmínek vzájemnosti mezi dotčenými státy. Případy se řeší diplomatickou cestou a vyjednáváním. Seznam využitelných dvoustranných smluv, dohod a dalších dokumentů spravuje MS či MZV. Tento seznam je dostupný například na WWW: http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=386&d=11319 . - 61 -
Vybrat příslušnou smlouvu, která by se dala využít, je otázkou pro právníka znalého mezinárodního práva.
8.3 „Manuál pro rodiče, kteří uvažují o protiprávním přemístění dítěte“ Nazvala jsem sice tuto část „manuálem“, ale v žádném případě se nejedná o striktní návod, jak postupovat v řešení situace. Pokusila jsem se pouze shromáždit dostupné informace a kontakty, které by těmto osobám mohly pomoci. Jako vzor a inspirace mi posloužil leták MS.30 • Zamyšlení se nad vzniklou situací Žijete s partnerem jiné národnosti a přestali jste si spolu rozumět? Vyskytují se mezi vámi konflikty, které ústí v domácí násilí? Máte pocit, že vás partner psychicky nebo fyzicky týrá, nebo týrá vaše děti? Cítíte se osaměle ve vzniklé situaci a chcete od svého partnera i s dítětem odejít zpět do své rodné země? Pokud zvažujete tuto možnost, tedy odejít od partnera i s dítětem bez předchozí společné domluvy, pak byste měli vědět, že tento čin je označován jako protiprávní přemístění dítěte či mezinárodní únos. Než se k takovému kroku rozhodnete, pokuste se znovu o dohodu se svým partnerem. Máte-li pocit, že komunikace není možná, obraťte se na mediační pracovníky. Ti vám pomohou ve vzájemné komunikaci a budou společně s vámi hledat smírná řešení situace. Zvažte také to, že svým činem výrazně ovlivňujete své dítě. Váš akt totiž bude posuzován podle právních úmluv, které se problematikou zaobírají. Pojďme se tedy podívat na nejdůležitější dokument. • Haagská úmluva Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 ujasňuje několik situací. Podle této úmluvy rodič nemůže bez svolení druhého rodiče odjet i s dítětem do jiného státu. Jedná se pak o přemístění dítěte. Stejně tak nemůže proti vůli druhého rodiče setrvávat s dítětem v jiném státě. Tento čin je označován jako zadržení. Vždy se jedná o porušení práva druhého rodiče na péči o dítě a jedná se tedy o protiprávní jednání. 30
Ministerstvo spravedlnosti ČR, První pomoc pro mezinárodní rodiny v krizi, dostupné také na WWW: [cit 12. 6. 2010].
- 62 -
Právo péče o dítě vždy upravují zákony státu, ve kterém vaše rodina žije. To znamená, že zákon upravuje právo druhého rodiče na péči o dítě. Váš názor, že na něj nárok nemá, zde není rozhodující. • Kam se obrátit v případě, že chcete ze zahraničí odjet do ČR Znovu zde opakuji, pokuste se nejprve znovu domluvit se svým partnerem. Navažte spolupráci s mediátorem. Kontaktujte organizace a instituce v daném státě, které vám mohou pomoci a poradit, jak správně postupovat v souladu s legislativou dané země. Tyto úřady vám pomohou najít nejrychlejší vhodné řešení, kterým ochráníte sebe i své dítě. Informace získáte také na zastupitelském úřadě ČR v daném státě. Dohledají pro vás kontakty na příslušné instituce a odborníky, kteří vám pomohou situaci řešit. Seznam zastupitelských úřadů ČR v zahraničí můžete najít na stránkách: www.mzv.cz . Příslušné instituce vám také pomohou v orientaci po právní stránce. Řada států se připojila k Haagské úmluvě, která upravuje práva dítěte na péči obou rodičů a právo rodičů na péči o dítě. Seznam států, které přijaly Haagskou úmluvu, můžete najít na www.hcch.net. Úmluva se může zdát striktní, má ale především hájit zájmy dítěte. Těmi, kdo Úmluvu vykládají, jsou soudci, kteří rozhodují v soudních řízeních. V České republice byli v této problematice zaškoleni speciální soudci (jednočlenný senát v Brně). • Kam se obrátit v případě, že dochází k domácímu násilí či zneužívání Tento druh násilí bývá skryt za zavřenými dveřmi domovů, a proto je velmi těžké jej dokázat. Proto co nejdříve navštivte lékaře, aby vystavil lékařskou zprávu a vše zapsal do lékařské dokumentace. Obraťte se na policii, kontaktujte pracovníky místních sociálních úřadů. Zajisté naleznete pomocnou ruku od neziskových organizací, zabývajících se problematikou domácího násilí a zneužívání dětí. Veškerá důkazní dokumentace poslouží při soudním rozhodování. Pro soud jsou důležité průkazné důkazy, nestačí pouze vaše obvinění z domácího násilí. • Pokuste se jednat s rozvahou a před svědky Projednejte vše se svým partnerem, pokuste se jednat s rozvahou a v zájmu dítěte. Pokuste se o dohodu s partnerem, kterou budete mít potvrzenou i písemně. Jednejte s partnerem před nestrannými svědky, kteří vám také mohou později poskytnout potřebná - 63 -
svědectví. V žádném případě neodjíždějte s dítětem bez předchozí domluvy s partnerem. Je pravda, že ve většině případů se toto jednání posuzuje v rámci jiných než trestněprávních norem. To znamená, že zpravidla toto jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Nespoléhejte se ale, že právě ve vašem případě nebude vaše jednání kvalifikováno jako trestný čin. • Již jste odcestovali i s dítětem z místa obvyklého bydliště do ČR V první řadě se zaměřím na termín „místo obvyklého bydliště“. „Obvyklé bydliště je faktická skutečnost, kterou nelze založit právním úkonem. Obvyklé bydliště vzniká po určité době úmyslného setrvání na určitém území s tendencí zde i dále zůstat. Vykazuje znaky trvalosti, osoba má k tomu místu vazby jako je vytvoření trvalého obydlí (i nájem delšího charakteru), přátelských a pracovních vazeb, má zde lékaře, dítě zde chodí do školy, má zde koníčky apod.“31 Pokud tedy s dítětem odcestujete, musíte počítat s tím, že se druhý rodič bude dožadovat svých práv na péči o dítě a žádat návrat dítěte zpět do místa obvyklého bydliště. Situaci můžete zmírnit dohodou s partnerem, při které můžete využít již zmiňovaných mediátorů. Mediátoři mají různá zaměření a ovládají jazyky. To znamená, že mají právní přehled, psychologické postupy a diplomatické jednání. Jsou to odborní pracovníci, kteří jsou nestranní a pomocí profesionálního vedení procesu pomáhají najít vhodný kompromis, přijatelný pro obě strany. Více informací o službách mediátorů je možné najít na stránkách Asociace mediátorů ČR http://www.amcr.cz. Pomoc a informace také získáte na oddělení sociálně právní ochrany dětí na městském úřadě v místě vašeho bydliště. Snažte se spolupracovat s úřady i v případě, že je nařízen návrat dítěte. Veškerá jednání úřadů se snaží nejprve o smírné řešení a dohodu. Ukrývání se před úřady a rozhodnutími soudů se nic nevyřeší. Pokud se budete ukrývat, může být po vás a dítěti vyhlášeno pátrání policie za účelem zjištění skutečného místa pobytu dítěte. • Kam se obrátit v případě, že Váš partner odcestoval i s dítětem do zahraničí V případě, kdy se ocitnete v opačné situaci, to znamená, že váš partner bez předchozí domluvy s vámi odcestoval i s dítětem do zahraničí, obraťte se na Úřad pro 31
Glosář právních pojmů, ÚMPOD [online]. Dostupné na WWW: [cit. 12. 6. 2010].
- 64 -
mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (dále jen ÚMPOD). ČR patří mezi státy, které přijaly Haagskou úmluvu, a ta vás opravňuje obrátit se na ústřední orgány států, které jsou součástí úmluvy. Tyto ústřední orgány jsou povinny spolupracovat. To znamená, že pokud je stát, do kterého bylo přemístěno vaše dítě, členem Úmluvy, má tento stát ústřední orgán, na který můžete podat žádost o návrat dítěte. V České republice je tímto ústředním orgánem již zmiňovaný ÚMPOD v Brně. Informace o činnosti ÚMPOD a potřebné kontakty najdete na http://www.umpod.cz. • Následky „únosu“ dítěte Není možné předem říci, jak bude váš případ probíhat. Každá kauza je individuální. Veškeré jednání by ovšem mělo směřovat k smírnému řešení mezi oběma stranami sporu. Důležité je také upřednostňovat zájem dítěte. Dítě má nárok se k celému případu vyjádřit a sdělit své přání, kde by chtělo žít. Ovlivňovat názor dítěte, popřípadě štvát je proti druhému rodiči situaci ještě zhorší. Stále si připomínejte, že v první řadě je štěstí vašeho potomka. Tím, že dítě vytrhnete z jeho přirozeného prostředí, kde má veškeré kontakty, rodinu, přátele, školu a odcestujete s ním do místa, které je bezpečné a blízké pro vás, ale cizí pro vaše dítě, je vystavujete traumatu. Stres, který na vás během celého řízení působí, ovlivňuje i vaše dítě. Děti se s tímto stresem ale neumí bez pomoci vyrovnat. Důsledky traumatu se u něj nemusí projevit okamžitě, mohou se objevit po delším čase např. jako bolesti hlavy, nechutenství, nespavost, atd. Závazné je vždy rozhodnutí soudu státu, kde má dítě obvyklé bydliště. Pokud rozhodne o navrácení dítěte, musí se tomuto rozhodnutí podřídit i rodič, který dítě unesl. Úhrada výdajů na navrácení dítěte připadá na rodiče, který dítě přemístil. • Důležité kontakty a odkazy, kam se může rodič obrátit: Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Šilingrovo náměstí 3/4, 602 00 Brno E-mail: [email protected] Tel.:(+420)542 215 522 Fax: 00420 542 212 836 www.umpod.cz
- 65 -
Asociace mediátorů České republiky K Vodojemu 4, 150 00 Praha 5 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 251 553 461 www.amcr.cz Česká advokátní komora Národní 16, 110 00 Praha 1 E-mail: [email protected] ; [email protected] Tel.: (+420) 221 729 011 www.cak.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 221 921 111 Fax: (+420) 224 918 391 www.mpsv.cz • Ministerstva, která se podílejí na řešení únosů, ale nespolupracují přímo s občany Ministerstvo zahraničních věcí ČR Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha1 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 224 181 111 Fax: (+420) 224 182 048 www.mzv.cz (Seznam zastupitelských úřadů ČR v zahraničí) Ministerstvo spravedlnosti ČR Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 221 997 111 Fax: (+420) 224 919 927 www.justice.cz
- 66 -
• Kontakty na neziskové organizace, na které je možné se obrátit Nadace Naše dítě Ústavní 91/95, 181 21 Praha 8 E-mail: [email protected]; [email protected] Linka právní pomoci: 777 800 002 www.nasedite.cz Bílý kruh bezpečí U Trojice 2, 150 00 Praha 5 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 257 317 100 Fax: (+420) 251 512 299 www.bkb.cz ROSA Podolská 242/25, 147 00 Praha 4 E-mail: [email protected]; [email protected] Tel: 241 432 466; SOS tel.: 602 246 102 (Po-Pá: 9-18 hod.) www.rosa-os.cz Psychosociální centrum Acorus nám. Dr. Václava Holého 1331/3, Praha 8 E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 283 892 772 (non-stop linka) Fax: (+420) 283 890 671 www.acorus.cz
8.3.1 Záměr sepsání „manuálu“ V praktické části této práce jsem původně chtěla zařadit dotazník pro rodiče, kteří se rozhodli pro únos dítěte ze zahraničí do České republiky a následně čelili důsledkům svého jednání. Po konzultaci s Mgr. Veronikou Andrtovou z MPSV jsem od tohoto záměru upustila.
- 67 -
Rodiče o těchto věcech většinou již nechtějí mluvit, jejich emoce jsou stále rozjitřené. Těch, kteří by byli ochotni se sejít, bylo pouze několik. Získané poznatky by tedy nebyly relevantní. Rozhodla jsem se tedy vytvořit jakýsi „manuál“, ve kterém se nacházejí informace o institucích a orgánech, které mezinárodní únosy dětí řeší, hrubý nástin úmluv, podle kterých se postupuje, a vybrané kontakty. MPSV a MS vydalo již dva letáky, které informují rodiče o dané problematice. Oba jsou rozšířené, z toho materiál MS PRVNÍ POMOC PRO MEZINÁRODNÍ RODINY V KRIZI se zalíbil i zahraničním organizacím, které se problematikou zabývají a jeho koncept chtějí využít pro vytvoření vlastních materiálů. Pro mne bylo prioritou apelovat na rodiče tak, aby se na celou věc podívali z hlediska dítěte, které chtějí unést. Důležité pro mne také bylo zdůraznit mimosoudní dohodu mezi rodiči. Kontakty jsem zařadila hned za text, protože je to v zároveň i seznam daných institucí. Do materiálu jsem se snažila včlenit z mého hlediska nejdůležitější informace, které se mi během shromažďování podkladů podařilo získat a dohledat.
- 68 -
9. Závěr Problematika mezinárodních únosů dětí se dostává do povědomí veřejnosti zejména díky médiím, u nás však až v posledních letech. Teprve s otevřením hranic, možností cestovat a navazovat nová přátelství a vztahy s cizinci, tedy i vztahy partnerské a manželské, přichází následně i střet kultur a tradic spojený s problémy rodičovskými, jejichž důsledkem mohou být i mezinárodní únosy dětí. Toto téma, velmi rozsáhlé a svým způsobem zajímavé, si zaslouží pozornosti všech zúčastněných a kompetentních. Mnohdy vidíme, jak funguje, ale i nefunguje mezinárodní spolupráce, jak žádoucí je interdisciplinární spolupráce odborníků. Teprve postupem času se objevují publikace s návodnými cestami řešení problémů. Proto jsem podklady pro svou práci hledala spíše v odborných článcích, čerpala z osobních setkání s odborníky a pracovníky úřadů či institucí, studovala sekundární literaturu. Mým záměrem bylo poskytnout přehled hlavních právních úprav, podle kterých se v daných případech postupuje. Domnívám se, že záměru práce bylo docíleno. Mé vzdělání a zaměření mě neopravňuje k odborným právním výkladům. Proto i komentáře se opírají o informace, které jsem získala a vyvodila z nich závěry. Další část tvoří přehled oprávněných institucí a úřadů, které spolupracují na řešení mezinárodních únosů dětí. Tyto orgány se musely naučit novým postupům, projít některými změnami, pro které dali podnět odborníci, kteří se zaměřili na jejich postupy. Některé zprávy a návrhy jsem uvedla v další části. Shledala jsem je jako podstatné pro tuto práci, všechny se zaměřují na blaho dítěte. Do práce jsem včlenila také krátkou kapitolu o spolupráci nestátních neziskových organizací. Pokusila jsem se zjistit, zda se podílejí a spolupracují s rodiči či státními institucemi na řešení únosů. Mohu jen konstatovat, že je velmi málo těch, které mají přímou zkušenost s tím, že by je rodič požádal o pomoc. Blaho dítěte a jeho zájmy jsou hlavním podnětem pro urychlení řešení případů. Státy, které ratifikovaly Haagskou úmluvu, se také zavázaly, že vytvoří příslušné orgány, které budou koordinovat součinnost orgánů činných v řízení a mezinárodně spolupracovat. Ústřední orgány byly vytvořeny, spolupracují. To, na co bychom se ale měli zaměřit, je především prevence vzniku takových situací, kdy se rodič rozhoduje, zda uteče i s dítětem od svého partnera. K této prevenci patří informovanost veřejnosti, které mají pomoci i informační materiály MPSV a MS. I já jsem se pokusila takovýto leták vytvořit v této práci.
- 69 -
Závěrem lze tedy shrnout, že se tato práce snaží nastínit rozsáhlou problematiku mezinárodních únosů dětí z právního hlediska a z hlediska pomáhajících profesí. Pracovníci pomáhajících profesí by se měli snažit o co největší zmírnění traumatu, které na dítě působí. Měli by také s dítětem i jeho blízkými po uzavření celého případu i nadále spolupracovat a pomáhat jim ve zvládnutí prožité situace. Některá témata jsou pouze nastíněna, neboť na dané téma probíhají další diskuse a návrhy možných řešení. Doufám především, že do budoucna se odpovědné orgány zaměří zejména na prevenci, aby k únosům dětí docházelo co nejméně. Doufám také, že má práce poslouží jako inspirace pro další zpracování tématu a že budou provedeny nové analýzy tohoto závažného problému vedoucí ke zlepšení situace v České republice.
- 70 -
Problematika mezinárodních únosů dětí v České republice Problems with the International Kidnapping of Children in the Czech Republic Jana Orlová
Resumé V praktické části jsem se nejprve pokusila nastínit spolupráci státního a nestátního sektoru. Výběr neziskových organizací nebyl zaměřen pouze na hlavní město. Kontaktovala jsem organizace po celé republice. Z většího počtu dotázaných „neziskovek“ jich odpověděla více jak polovina. I díky nim jsem získala nové informace o průběhu případů v ČR. Ve druhé části jsem se pokusila shrnout veškeré získané poznatky do „ manuálu“ pro rodiče. Proč by se měli nejprve nad celou situací zamyslet, upozornit na možné následky jejich jednání, informace o institucích a úřadech, kam se mohou obrátit s prosbou o pomoc. Uvedla jsem také potřebné kontakty pro případ, kdy již rodiče dítě přemístí. Zvolené téma mne zaujalo již před čtyřmi lety. Od té doby jsem se snažila získat informace jak o případech, tak i informace o postupech příslušných orgánů. Jako budoucí pracovnici v pomáhající profesi mi tato práce přinesla zkušenost s mezinárodním právem a postupy úřadů. Do budoucna doufám, že dojde ke snížení případů přemístění dítěte jedním z rodičů. Věřím také, že státy a příslušné orgány budou pracovat na preventivních opatřeních a nadále spolupracovat.
Summary In the practical part of my work I tried to outline the cooperation of public and private sector. The choice of non-profit organisations was not focused only on the capital city. I have contacted organisations all over the Czech Republic. Nearly half of the organisations, from the majority which was asked, replied. Also thanks to them I gained new information about the processes of the cases in the Czech Republic. In the second part of my work I tried to summarize all the gained facts into the „manual” for parents. Why they should think of the whole situation at first, then I mentioned - 71 -
possible consequences of their action, information about the institutions and authorities that they can contact with asking for help. I also mentioned useful contacts in case their child was already transferred. I was already impressed by this issue 4 years ago. Since that time, I have tried to gain information both about the cases in question and about the processes of relevant authorities. For me, as a future worker in assisting profession, this work has given me an experience with the international law and the processes of the relevant authorities. I hope that the number of cases dealing with kidnapping of child by one of the parents will decrease in the future. I also believe that countries and relevant authorities will work on the preventive steps and they will cooperate henceforth, too.
- 72 -
Seznam tabulek: Kapitola: 2. Instituce a orgány činné v řešení mezinárodních únosů
Tabulka 2 – 1: Statistika počtu únosů dětí od roku 2000 do roku 2008 ………………… - 24 Tabulka 2 – 2: Podrobná a aktualizovaná tabulka případů (rok 2008) ………………….. - 24 -
7. Neziskové organizace a mezinárodní únosy dětí Tabulka 7 – 1: Počet jednotlivých organizací …………………………………………… - 49 Tabulka 7 – 2: Organizace, které se setkaly s problematikou mezinárodních únosů dětí ..- 50 -
- 73 -
Použitá literatura Prameny a články: ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů, příručka pro pomáhající profese. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2014-2. s. 14 – 183. HOLÁ, L. Mediace. Způsob řešení mezilidských konfliktů. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6. KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-407-6. NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1316-0. NOVOTNÁ, V. Jak správně aplikovat Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí? Právo a rodina, 2007, roč. 9, č. 9, s. 1 - 7. ISSN 1212 – S66X. Sekundární literatura: HRUŠÁKOVÁ, M. Sňatek a paragrafy, Praha: Computer Press, 2000. ISBN 80-7226-396X.
Zdroje: Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Co by měl rodič vědět předtím, než vycestuje s dítětem do jiného státu nebo se rozhodne řešit rodinnou situaci návratem z cizího státu do ČR s dítětem. MPSV 2007. Praha: Ministerstvo spravedlnosti. První pomoc pro mezinárodní rodiny v krizi. MS 2007 a 2009. Dostupné také na WWW: < http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=4520&d=172688> [cit. 12. 6. 2010]. Praha: Nadace Naše dítě. Výroční zpráva 2008. Nadace Naše dítě 2009.
Slovníky: HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník, Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178303-X. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce, Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.
Online zdroje: ČURDOVÁ, A., DUNDÁČKOVÁ, E. Tiskové prohlášení Evy Dudáčkové a Anny Čurdové k návratům dětí do ciziny [online]. Dostupné na WWW: < http://www.dundackova.cz/index.php?view=moje-temata&clanek=33> [cit. 20. 4. 2010]. - 74 -
GEBHARDT, E.: Zpráva o činnosti, poslankyně EP, zprostředkovatelka EP pro případy mezinárodních
únosů
dětí
jejich
rodiči
[online].
Dostupné
na
WWW:
http://www.europarl.europa.eu/pdf/mediator_children/2007_05_16_midterm_report_combine d_cs.pdf >[ cit. 14. 4. 2010].
HLOUŠKOVÁ, L. Únos dvou českých dětí do emirátů řeší ministerstva [online]. Dostupné na WWW: < http://www.novinky.cz/domaci/121609-unos-dvou-ceskych-deti-do-emiratu-resiministerstva.html> [cit. 14. 6. 2010 ].
JANEBA, O. Násilné vydávání dětí do zahraničí skončí [online]. Dostupné na WWW: < http://www.denik.cz/z_domova/krajnik20071030.html> [cit. 14. 6. 2010].
KUBÁLKOVÁ, P. Češka a Portugalec se u soudu přetahovali o dceru [online]. Dostupné na WWW:
<
http://zpravy.idnes.cz/ceska-a-portugalec-se-u-soudu-pretahovali-o-dceru-f6s-
/krimi.asp?c=A070113_111735_domaci_JBA> [cit. 14. 6. 2010].
KUBÁLKOVÁ, P. Portugalský soud přiřkl dceru české matce [online]. Dostupné na WWW: <
/domaci.asp?c=A070201_072433_domaci_mad> [cit. 14. 6. 2010].
Mezinárodní únosy dětí [online]. Dostupné na WWW: < http://www.umpod.cz/unosy-deti> [cit. 14. 6. 2010].
Mezinárodní únosy dětí: rozhovor s Evelyne Gebhardt, prostřednictvím Evropského parlamentu z 28.1. 2009 [online]. Dostupné na WWW: [cit. 10. 6. 2010].
Nařízení Brusel II bis a některé otázky rodičovské zodpovědnosti, Komentáře a názory [online]. Dostupné na WWW: < http://www.beckovaknihovna.cz/> [cit. 14. 6. 2010].
Participativní řešení rodinných a občanských sporů technikou mediace [online]. Dostupné na WWW: <www.amcr.cz/mediace/dokumenty/participativni.doc> [cit. 12. 6. 2010].
- 75 -
RODL A PARTNER: Tiskové vyjádření, průlomový rozsudek českého soudnictví, malý Adrian se nemusí prozatím vracet zpět do Kalifornie [online]. Dostupné na WWW: < http://www.roedl.cz/www/download/zpravy/TZ_prulomove%20rozhodnuti_CS.pdf>[ cit. 14. 6. 2010].
VONDRÁČKOVÁ, P. Unesené děti „zvítězily“ nad rodiči. Konečně [online]. Dostupné na WWW: < http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=1571> [cit. 14. 6. 2010].
Závěrečné stanovisko ve věci únosu dětí ze zahraničí [online]. Dostupné na WWW: <
http://www.ochrance.cz/stanoviska-ochrance/zasadni-stanoviska/stanoviska-2005-
2007/stanovisko-ve-veci-mezinarodnich-unosu-deti-882006/> [cit. 10.6 2010].
Zpráva o činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v roce 2008 [online]. Dostupné na WWW:< http://www.umpod.cz/dokumenty-ke-stazeni> [cit. 6.2 2009].
Právní předpisy: Zákon č. 40/ 2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 34/1998 Sb., Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 66/2000 Sb., o Evropské úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Rady ES č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení Rady ES č. 1347/2000 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/ 2000 Sb. o Probační a mediační službě ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
- 76 -
Instrukce MPSV č. 698/88-L, kterou se upravuje postup při výkonu soudních rozhodnutí o výchově nezletilých dětí
Judikatura: Rozhodnutí Ústavního soudu UsochDM, III. ÚS 440/220 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně čj. 20 Co 511/2005-672 Nález Ústavního soudu III ÚS 440/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR čj. 30 Cdo 1931/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 474/2007- 1052
- 77 -
