Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav translatologie. Bakalářská práce

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav translatologie

Bakalářská práce Adéla Vašková

Komentovaný překlad: Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser (Carver, Joseph. 2003 [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: )

Commented translation: Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser (Carver, Joseph. 2003 [online]. [viewed 2013-03-11]. Available from: )

Praha 2013

Mgr. Zuzana Šťastná 1

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své práce Mgr. Zuzaně Šťastné za ochotu při konzultování práce, cenné rady a připomínky. Můj dík patří také autorovi výchozího textu pro překlad, Josephu Carverovi, Ph.D. za to, že mi ochotně zodpověděl otázky a nejasnosti ohledně textu. Děkuji také Mgr. Martině Hronové ze sdružení ROSA o.s. za konzultaci odborných termínů v textu a odkazy na literaturu.

2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne

Adéla Vašková

3

Anotace Tato bakalářská práce sestává z překladu článku Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser od amerického autora Josepha Carvera, Ph.D a komenáře k překladu. Komentář je rozdělen do čtyř částí: analýza výchozího textu podle modelu Christiane Nordové, překladatelské problémy a jejich řešení, typologie překladatelských posunů podle Antona Popoviče a zvolená metoda překladu. Klíčová slova: překlad, analýza překladu, překladatelský problém, překladatelský posun, metoda překladu, stockholmský syndrom, týrání, zneužívání, mezilidské vztahy Abstract This bachelor's thesis consists of a Czech translation of an article Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser written by an american author Joseph Carver, Ph.D., and a commentary on the translation. The commentary is divided into four parts: an analysis of the source text based on the model of Christiane Nord, the translation problems and their solutions, typology of the translation shifts based on the theory of Anton Popovič and the chosen translation method. Key words: translation, translation analysis, translation problem, translation shift, translation method, Stockholm syndrome, abuse, relationships

4

Obsah Vysvětlivky ............................................................................................................................6 Úvod.......................................................................................................................................7 1. Překlad ...............................................................................................................................8 Láska a stockholmský syndrom:............................................................................................8 2. Komentář překladu ..........................................................................................................24 2.1 Překladatelská analýza originálu ...............................................................................24 2.1.1 Vnětextové faktory..............................................................................................24 2.1.1.1 Autor ............................................................................................................24 2.1.1.2 Funkce..........................................................................................................24 2.1.1.3 Adresát, presupozice ....................................................................................25 2.1.1.4 Médium........................................................................................................26 2.1.2 Vnitrotextové faktory..........................................................................................26 2.1.2.1 Výstavba textu, téma, obsah ........................................................................26 2.1.2.2 Žánrově stylistická charakteristika textu .....................................................27 2.1.2.3 Gramatika, syntax ........................................................................................28 2.1.2.4 Lexikum .......................................................................................................31 2.1.2.5 Nonverbální elementy..................................................................................32 2.2 Překladatelské problémy a jejich řešení.....................................................................33 2.2.1 Lexikální rovina..................................................................................................33 2.2.1.1 Překlad označení pachatele domácího násilí ...............................................33 2.2.1.2 Další lexikální problémy..............................................................................40 2.2.1.3 Překlad přímých řečí....................................................................................43 2.2.2 Syntaktická rovina ..............................................................................................44 2.2.3 Kulturní neekvivalence .......................................................................................48 2.2.4 Chyby v textu......................................................................................................53 2.3 Typologie překladatelských posunů...............................................................................55 2.3.1 Konstitutivní posuny...........................................................................................55 2.3.2 Tematické posuny ...............................................................................................57 2.3.3 Individuální posuny ............................................................................................58 2.4 Metoda překladu ............................................................................................................59 Závěr ....................................................................................................................................60 Bibliografie ..........................................................................................................................61 Příloha - výchozí text...........................................................................................................64

5

Vysvětlivky VT – výchozí text CT – cílový text Př.: VT viii = strana viii výchozího textu CT 18 = strana 18 cílového textu 6

Úvod Tato bakalářská práce se věnuje komentovanému překladu článku Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser od amerického psychologa Josepha Carvera, který publikoval na svých internetových stránkách. Za překladem samotným následuje analýza výchozího textu, komentář ke zvoleným překladatelským řešením s konkrétními příklady, typy provedených překladatelských posunů a popis metody překladu. K výběru textu mě přivedl zájem o populárně naučnou psychologii, ideální rozsah (38040 znaků, tedy cca 21 normostran) i kontroverznost tématu. Díky umístění článku na internetu se pro účely práce jako praktická jevila i možnost jednoduše kontaktovat jeho autora. Analýza výchozího textu, která následuje za prezentovaným překladem, je volně inspirována modelem Christiane Nordové a zabývá se zvláštnostmi

na úrovni

vnětextových faktorů, stylu, lexika i syntaxe; v kapitole o překladatelských problémech jsou vlastnosti origálu, zejména pak lexikum a syntax, konfrontovány s překladem. Kapitola k typologii překladatelských posunů se snaží druhy těchto posunů roztřídit podle dělení A. Popoviče; na závěr je zařazen stručný popis zvolené překladatelské metody.

7

1. Překlad Láska a stockholmský syndrom: Proč oběti milují své tyrany

Joseph M. Carver, Ph.D., klinický psycholog

Řada lidí s ohromením sleduje své vlastní psychické stavy a reakce. Lidé vyléčení z deprese nemohou uvěřit, že se chtěli zabít. Pacienti zotavující se ze závažných duševních onemocnění bývají v šoku, když si vzpomenou na svoje symptomy a chování během relapsu. Jeden pacient s bipolární poruchou se mi nedávno svěřil: „Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že dokážu myšlenkou měnit počasí!“ Běžnou reakcí je „Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal!“ Obzvlášť překvapené a šokované bývají v klinické praxi oběti násilí a ovládání v partnerském vztahu. Když takový vztah skončí, oběti to komentují slovy jako „Uvědomuju si, co mi udělal, ale pořád ho miluju,“ „Nevím proč, ale chci ho zpátky“ nebo „Vím, že to zní šíleně, ale stýská se mi po ní“. Nedávno jsem slyšel: „Nedává to vůbec smysl. Má novou přítelkyni, kterou také týrá – ale já na ni žárlím!“ Ještě ohromenější a šokovanější bývají přátelé a příbuzní, kteří tyto výroky poslouchají nebo sledují, jak se jejich blízký do vztahu s tyranem vrací. Jakkoliv taková situace nedává smysl ze společenského hlediska, může dávat smysl z pohledu psychologie? Odpověď zní – ano. Dne 23. srpna 1973 vtrhla do jedné banky ve švédském Stockholmu dvojice zločinců ozbrojených kulomety. Po zahájení palby oznámil jeden z těchto dvou uprchlých trestanců, Jan-Erik Olsson, vyděšeným zaměstnancům banky: „Večírek se rozjíždí!“ Lupiči si vzali čtyři rukojmí, tři ženy a jednoho muže, a po následujících 131 hodin je drželi v zajetí. Na tělo jim připevnili dynamitové nálože a věznili je v podzemí banky až do 28. srpna, kdy byli rukojmí zachráněni. Když se rukojmí dostali na svobodu, bylo jejich chování šokující vzhledem k tomu, že byli déle než pět dní oběťmi vyhrožování, týrání a žili ve strachu o život. Z rozhovorů, které poskytli médiím, bylo patrné, že stojí na straně svých únosců a ze zásahové jednotky, která je přišla vysvobodit, měli vlastně strach. U rukojmích se vyvinul pocit, že únosci je před policií chrání. Jedna z žen se podle některých zdrojů později 8

s jedním ze zločinců zasnoubila a jiná založila fond na pokrytí jejich právních a soudních výloh. Bylo zřejmé, že rukojmí si k únoscům vytvořili emoční vazbu. Vzhledem k publicitě případu se od té doby pro psychický stav rukojmích ujalo označení „stockholmský syndrom“. Vytváření emoční vazby k agresorům bylo však v psychologii dobře známé a již mnoho let předtím se o něm psalo ve studiích o jiných případech držení rukojmích, vězňů nebo obětí násilí, jako jsou například: •

týrané děti,

•

týrané ženy,

•

váleční zajatci,

•

členové sekt,

•

oběti incestu,

•

rukojmí zločinců,

•

vězni v koncentračních táborech,

•

oběti ovládání a zastrašování v partnerských vztazích.

Když se na tento problém podíváme s odstupem, je vytvoření emoční vazby k agresorovi vlastně způsob, kterým oběť týrání a zastrašování bojuje o přežití. Reakce v duchu stockholmského syndromu u rukojmích a obětí násilí je dnes natolik známá, že policejní vyjednavači již takovým chováním nejsou zaskočeni. Často se dokonce v případech trestných činů podporuje, protože zvyšuje šanci, že rukojmí přežijí. Stinnou stránkou je, že rukojmí trpící stockholmským syndromem nebudou při záchranných akcích a stíhání zločinců příliš spolupracovat. Obecním policistům je tento syndrom již dlouho dobře znám díky týraným ženám, které odmítají vznést obvinění, vyplácejí za svého násilnického partnera kauci, či dokonce fyzicky napadají policisty, kteří je před napadením přijeli zachránit. Stockholmský syndrom se může vyskytovat mezi rodinnými příslušníky, mezi partnery i v dalších mezilidských vztazích. Agresorem může být manžel či manželka, přítel či přítelkyně, matka či otec nebo kdokoliv jiný, kdo má autoritu nebo převahu. Je důležité, abychom rozuměli, jak jsou složky stockholmského syndromu provázané s násilnými a mocensky nevyváženými vztahy. Když budeme vědět, jak 9

syndrom funguje, bude pro nás snazší chápat, proč oběti podporují, milují či dokonce obhajují partnery, kteří je týrají a ovládají. Stejně jako v případě jiných syndromů, i u stockholmského syndromu můžeme pozorovat typické chování a symptomy. Jednoznačná definice nebyla vzhledem k různícím se názorům odborníků a badatelů stanovena, vyskytnou se však některé z následujících znaků: •

Oběť projevuje náklonnost vůči agresorovi - osobě, jež ji týrá a ovládá.

•

Oběť pociťuje nevoli vůči rodině, přátelům či orgánům usilujícím o její

podporu, záchranu či vysvobození. •

Oběť schvaluje agresorovo jednání a jeho pohnutky.

•

Agresor projevuje náklonnost vůči oběti.

•

Oběť agresora podporuje, někdy mu i pomáhá.

•

Oběť není schopna zapojit se do akcí, jež mohou směřovat k jejímu

vysvobození či odpoutání od agresora.

Stockholmský syndrom se nevyskytne při každém násilném činu či držení rukojmích. V jiném případě bankovní loupeže, při níž si agresivní lupič vzal rukojmí, jej po mnoha hodinách terorizování klientů i zaměstnanců banky postřelil policejní odstřelovač. Když se lupič skácel k zemi, dvě ženy jej zvedly a dotáhly k oknu, kde jej nastavily další ráně. Jak vidíte, roli hraje nesporně i doba vystavení agresorovi a další faktory. Bylo zjištěno, že na vzniku stockholmského syndromu se podílí čtyři podmínky či okolnosti. Tyto čtyři faktory se mohou vyskytnout při držení rukojmích, v případech těžkého týrání i v násilných partnerských vztazích: •

Oběť má pocit, že její život či psychická integrita je v ohrožení a věří, že

agresor je schopen své výhrůžky realizovat. •

Oběť má pocit, že agresor jí prokazuje drobné laskavosti.

•

Oběť je izolována od jiné než agresorovy perspektivy. 10

•

Oběť má pocit, že ze situace nemůže uniknout.

Zvážíme-li každý z těchto faktorů, můžeme porozumět tomu, jak se stockholmský syndrom vyvíjí, ať už v partnerských vztazích nebo při držení rukojmích. Podívejme se na každou okolnost zvlášť: Oběť má pocit ohrožení života či psychické integrity Pocit nebezpečí může agresor oběti navodit přímo i nepřímo nebo zprostředkovaně, stane-li se oběť svědkem jeho chování. Kriminální recidivisté nebo partneři s psychopatickou osobností mohou přímo ohrožovat život oběti nebo život jejích přátel a rodiny. Víme-li, že náš únosce či jiný agresor v pozici autority má za sebou násilnickou minulost, vede nás to k víře, že doslova splní všechny své výhrůžky, pokud nevyhovíme jeho požadavkům. Agresor nám dá na vědomí, že naši blízcí budou v bezpečí pouze tehdy, budeme-li s ním spolupracovat. Mezi nepřímé metody patří rafinované výhrůžky, že oběť nikdy neodejde nebo si nenajde nikoho nového, a připomínání, že lidé v agresorově minulosti draze zaplatili za to, že mu nebyli po vůli. Často mluví násilník v náznacích, říká například „Znám lidi, kteří umí někoho nechat zmizet“. Nepřímé výhrůžky jsou také součástí jeho historek o lidech, kterým se pomstil v minulosti. Tyto historky mají oběti připomínat, že v případě odchodu může s pomstou počítat i ona. Sleduje-li oběť násilí a agresi jako svědek, vnímá to také jako výhrůžku. Jsme-li přítomni u agresorova záchvatu vzteku namířeného proti televizi, cizím lidem na dálnici nebo jiné třetí straně, je to pro nás jasný vzkaz, že bychom sami mohli být příštím terčem násilí. Sledovat myšlenky a postoje násilnického a despotického jedince je hrozivé a zastrašující, když víme, že v budoucnosti budeme jejich terčem my sami. Oběť má pocit, že agresor jí prokazuje drobné laskavosti V hrozivých situacích a v podmínkách, v nichž jde o život, hledáme důkazy naděje – malé náznaky, že by se situace mohla zlepšit. Pokud agresor projeví vůči oběti nějakou drobnou laskavost, i kdyby to bylo i k jeho prospěchu, oběť mu tuto drobnou laskavost přičte k dobru. V případech násilných trestných činů či držení válečných zajatců často stačí, že je oběť ponechána naživu. Drobnosti jako povolení navštívit toaletu nebo zajištění jídla a pití stačí k tomu, aby u rukojmích zločinců stockholmský syndrom posílily. V násilném partnerském vztahu jsou přání k narozeninám, dárek (obvykle obdržený po dlouhém období týrání) nebo zvláštní pozornost interpretovány nejen jako příznivé, ale i jako důkaz, že agresor není „úplně špatný“ a jeho chování by se v budoucnu 11

mohlo napravit. Násilnickým a despotickým partnerům je často přičítáno k dobru, že v některých případech, kdy by se za jiných okolností uchýlili k slovnímu nebo fyzickému násilí, partnera netýrají. Žárlivý násilník by v některých společenských situacích mohl sáhnout k agresi nebo výhrůžkám, například když v davu na oběť zamává kolega opačného pohlaví. Jakmile oběť zahlédne, že na ni kolega mává, očekává, že bude slovně napadena, a když se tak nestane, vyloží si tuto „drobnou laskavost“ jako dobré znamení. Podobně jako v případě pocitu, že jsou jí prokazovány drobné laskavosti, se oběti také může zdát, že agresor má své „citlivé místo“. V průběhu vztahu se násilnický či despotický partner může svěřit se svou minulostí – jak s ním bylo špatně zacházeno, jak ho týrali, zanedbávali nebo mu křivdili. Oběť si pak začíná myslet, že agresor by mohl být schopen své chování napravit, nebo, ještě hůř, že agresor je vlastně také obětí. Oběť může k agresorovi pociťovat soucit, takže často slyšíme, jak člověk trpící stockholmským syndromem obhajuje svého tyrana slovy „Vím, zlomil mi čelist a žebra… ale on je na tom špatně. Měl těžké dětství!“ Agresoři s poruchou osobnosti sice mohou připouštět, že potřebují pomoc psychiatra nebo uznávat, že jsou psychicky narušení, takřka vždy se tak však děje poté, co už oběť týrali nebo zastrašovali. Toto doznání je způsob, jak se vyhnout odpovědnosti za své chování. V praxi se osoby s poruchami osobnosti a kriminální recidivisté během let naučí, že osobní odpovědnost za násilné chování lze minimalizovat či dokonce úplně popřít tím, že vinu svedou na špatnou výchovu, týrání v dětství, a v dnešní době dokonce i na videohry. Jeden vrah dával svůj čin do spojitosti s konzumací nekvalitní stravy – odtud vzniklo v angličtině označení „Twinkie defense“.* Jakkoliv může být pravda, že násilnický či despotický jedinec měl špatné dětství, soucit s jeho minulostí nemá na jeho chování žádný vliv a spíše prodlouží dobu, po kterou bude oběť vystavována týrání. I když omluvy agresorů, jež přicházejí po násilném činu, vždy překypují „dojemnými historkami“, jejich chování se nikdy nezmění! Pamatujte si, že ve chvíli, kdy se vůči těmto dojemným historkám obrníte, agresor začne prostě zkoušet jinou taktiku. Nevím o žádné oběti týrání nebo napadení, jíž by agresor tvrdil: „Právě tě mlátím (vykrádám, přepadávám), protože mě máma nesnášela!“

Oběť je izolována od jiné než agresorovy perspektivy Ve vztahu s násilnickým a despotickým partnerem má oběť pocit, jako by neustále chodila po tenkém ledě: žije v neustálém strachu, že řekne nebo udělá něco, co vyprovokuje výbuch hněvu nebo vyhrožování. Aby přežila, začne se oběť na svět dívat *

Pozn. překl.: Twinkies je americká značka tyčinek s krémem, kterými se vrah Dan White přejídal v období před vykonáním svých zločinů. Jeho obhajoba se snažila argumentovat, že zvýšená potřeba cukru v období před vykonáním činů svědčila o propuknutí duševního onemocnění a snížené příčetnosti.

12

agresorovýma očima. Začne předcházet situacím, jež by mohly vést k výbuchu vzteku, chová se tak, jak to má agresor rád, nebo svůj život ochudí o aspekty, které by mohly vyvolávat problémy. Když máme v kapse jen několik drobných, většina našich rozhodnutí bude souviset s financemi. Když je naším partnerem násilník nebo despota, většina našich rozhodnutí se bude řídit tím, jak by mohl zareagovat. Nemyslíme takřka na nic jiného než na jeho potřeby, přání a zvyky. Přijetí agresorova pohledu na svět je sebezáchovná strategie, jež může nabýt takové intenzity, že oběť začne pociťovat hněv vůči těm, kdo se jí snaží pomoci. Agresor již sám pociťuje vztek a rozhořčení vůči komukoliv, kdo by mohl oběti být oporou, a obvykle používá mnoho prostředků a způsobů manipulace, aby oběť od ostatních izoloval. Pokaždé, když oběť přijde do kontaktu s podpůrnými osobami ve svém okolí, setkává se s agresorovými obviněními, výhrůžkami či výbuchy hněvu. Oběti se pak obracejí zády k rodině – bojí se, že styky s rodinou vyvolají doma další násilí a týrání. V této fázi oběti spílají svým rodičům a přátelům, zakazují jim telefonovat, žádají, aby se do situace přestali vměšovat, a přeruší s okolím komunikaci. V souladu s pohledem násilnického a despotického partnera vnímá nyní oběť podpůrné osoby

jako někoho, kdo „dělá

problémy” a je třeba se mu vyhýbat. V Americe vyhrožuje mnoho obětí svým rodinám a přátelům soudním zákazem přiblížení se, pokud se budou nadále do věci „plést“ a pokoušet se oběti nabízet pomoc. Na první pohled by se mohlo zdát, že se oběť postavila na stranu agresora. Ve skutečnosti se jen snaží minimalizovat kontakt, kvůli němuž by mohla být vystavena dalšímu slovnímu napadání nebo výhrůžkám. Pokud běžný telefonát od matky vyvolá dvouhodinový záchvat divokého vzteku, vyhrožování a osočování, pak si oběť rychle uvědomí, že je bezpečnější, když matka nebude volat. Pokud nepomůže prostě ji poprosit, aby netelefonovala, oběť ji může v zájmu vlastní bezpečnosti obvinit z pokusů zničit vztah a trvat na tom, aby už ji nekontaktovala. V těžkých případech stockholmského syndromu v partnerských vztazích může být pro oběť obtížné od agresora odejít a může mít dokonce pocit, že týrání je její vina. Je-li agresor za fyzické napadení zatčen, může oběti připadat, že situaci zavinila ona. Některé ženy raději svolí k tomu, aby jim sociální pracovník odvedl děti, než aby se vzdaly vztahu s agresorem. Protože si osvojují jeho pohled na svět, vidí děti jako viníky – byly to ony, kdo si na situaci stěžoval, kdo na jejich domácnost obrátil pozornost státních orgánů a kdo ohrozil vztah rodičů. Jakkoliv je to smutné, děti nyní ohrožují bezpečí oběti. Pro ty, kdo trpí stockholmským syndromem, je odejmutí dětí způsobem, jak zmírnit vlastní stres a 13

zároveň poskytnout dětem emočně a fyzicky bezpečnější prostředí. Oběť má pocit, že ze situace nemůže uniknout Pocit, že nelze uniknout, lze snadno pochopit u rukojmích, kterým při přepadení banky zločinci vyhrožují zbraněmi.

Tento pocit se však velmi často vyskytuje i v

partnerských vztazích. V mnoha násilných a mocensky nevyvážených vztazích to vypadá, že je může rozdělit jedině smrt – partneři jsou k sobě připoutáni společnými finančními závazky nebo majetkem, tím, kolik toho o sobě navzájem vědí, nebo právními aspekty. Připomeňme si několik typických situací: •

Partner, který má ve vztahu navrch, navýšil finanční závazky či dluhy ve

vztahu do takové míry, že žádný z partnerů nemůže finančně vyjít sám. Vycítí-li nezdravě dominantní partner, že by jeho protějšek mohl odejít, často koupí nové auto a poté tvrdí, že nemůže platit výživné, protože splátky na auto jej stojí příliš mnoho peněz. •

Soudně nařízený konec vztahu, především pak rozvod manželství, často

vytváří závažné problémy. Dominantní partner, který vydělává načerno nebo k penězům přichází činnostmi na pomezí zákona, podstupuje riziko, že tyto příjmy budou po rozluce vztahu odhaleny nebo vyšetřovány. Veřejné odhalení jeho příjmů jej pak znepokojuje víc než ztráta vztahu. •

Agresor často sahá k extrémním hrozbám, například že odveze děti za

hranice, podá výpověď ze zaměstnání nebo ukončí podnikání, aby nemusel platit výživné; vyhrožuje, že zveřejní důvěrné informace z partnerova života, nebo oběť ujistí, že už od něj nikdy nebude mít pokoj, protože ji bude neustále pronásledovat. V těžkých případech může agresor vyhrožovat, že udělá něco, čím oběť odřízne od příjmů, říká například „Zařídím, abys přišel o práci“ nebo „Nechám ti zapálit auto“. •

Despotičtí partneři často oběť drží ve vztahu navozováním intenzivního

pocitu viny – vyhrožují, že pokud je oběť opustí, spáchají sebevraždu. Agresor oběti vykládá „Zabiju se před dětmi”, „Zapálím se před barákem“ nebo „Jestli mě opustíš, děti ztratí otce/matku!“ •

Vztahy s despotickým a násilnickým jedincem jsou charakteristické také

tím, že oběť již přišla o sebeúctu, sebedůvěru i psychickou energii. Oběť se může 14

cítit „vyhořelá“ a příliš v depresi na to, aby byla schopna odejít. K tomu agresoři často vytvářejí určitou závislost tím, že dohlížejí na finance, nechají na sebe napsat auta či nemovitosti a odstraní veškeré jmění či zdroje, jež by oběť mohla použít k odchodu. V klinické praxi už jsem slyšel „Odešla bych, ale nemůžu ani vybrat peníze ze spořicího účtu! Neznám PIN kód.“ •

Obětem z řad adolescentů a mladých dospělých mohou dominantní jedinci

imponovat, když si připadají nezkušené, nejisté a obtížně se vyrovnávají s nějakou životní změnou. Když se rodiče rozvádějí, náctiletý se může upnout na autoritativní osobu, protože mu připadá, že takový člověk by jeho životu mohl vrátit stabilitu. Nováčky na internátech či kolejích mohou přitahovat autoritativní osoby, které jim slibují, že jim daleko od rodiny pomohou přežít. V patologických partnerských vztazích a obzvlášť v případě stockholmského syndromu se partneři denně zabývají „problémy“. Problematický je každý člověk, skupina, situace, poznámka, náhodný pohled nebo studené jídlo, jež mohou u násilnického či despotického partnera vyvolat výbuch vzteku nebo slovní napadení. Aby oběť přežila, musí se „problémům“ za každou cenu vyhýbat. Nad situacemi, které je způsobují, musí mít kontrolu. Proto se například vyhýbá rodině, přátelům, spolupracovníkům a komukoliv dalšímu, kdo by mohl v násilném partnerském vztahu problém představovat. Není pravda, že oběť rodinu a přátele nenávidí – jen se snaží předejít problémům! Proto také uklízí dům, utišuje děti, odstraňuje z pošty závadné dopisy, vyhýbá se některým tématům v hovoru a snaží se předvídat každý vrtoch svého násilnického či despotického partnera. V těchto podmínkách se problém stává i z hlučících dětí. Oběť, která se snaží vyhnout verbální nebo fyzické agresi, začíná jako zdroje problémů vnímat své blízké i přátele. Stockholmský syndrom se v partnerských vztazích nevyskytuje nijak ojediněle. Příslušníci policie o tom vědí své – a partnerská hádka je během jejich pracovní doby jedním z vysoce rizikových telefonátů. Když sousedé v takovém případě zavolají policii, policisté po příjezdu naleznou netečného násilníka a rozrušenou týranou ženu, která policistům vyhrožuje, aby jej nezatýkali. Ve skutečnosti oběť ví, že její násilnický a despotický partner se jí pomstí, pokud 1) bude souhlasit se zatčením, 2) bude o týrání či konfliktu mluvit způsobem, který agresor nepovažuje za loajální, 3) nedostane agresora z vězení tak rychle, jak to jen bude možné, a 4) neomluví se mu osobně za situaci – jako by ji způsobila ona. Stockholmský syndrom vytváří k násilnickému a despotickému jedinci nezdravou 15

vazbu. Právě kvůli tomu mnoho obětí podporuje agresora i po rozpadu vztahu. Z tohoto důvodu také stále vidí agresorovu „dobrou stránku“ a zdá se, že vůči této osobě, jež je psychicky a někdy i fyzicky napadala, cítí soucit. Je v tom ještě něco jiného? Stručně řečeno – ano. Odedávna se lidem stává, že se přistihnou, jak spolupracují nebo poskytují podporu v životních situacích, které zahrnují násilí nebo bizarnosti. Když s těmito účastníky negativních a bizarních situací hovoříme, vychází najevo, že si vytvořili emoce a postoje, které je v jejich spolupráci utvrzují. Jeden ze způsobů, jak se tyto emoce a postoje tvoří, je znám pod názvem „kognitivní disonance“. Jak vidíte, psychologové musí mít komplikované termíny pro všechno. Kognitivní disonance vysvětluje, jak a proč lidé mění své myšlenky a názory, aby mohli schvalovat dění v situacích, jež se nezdají být zdravé, žádoucí ani normální. Tato teorie praví, že člověk se snaží vytěsnit informace nebo postoje, které mu navozují nepříjemné pocity. Když máme dva různé soubory kognicí (vědomosti, názory, pocity, vazba od druhých atd.), jež si navzájem protiřečí, začínáme se cítit nepříjemně. Jen málo lidí si přizná, že se ocitli v absurdní nebo těžké situaci. Místo toho se snažíme disonanci – tedy fakt, že naše kognice se k sobě nehodí, nesouhlasí spolu nebo dohromady nedávají žádný smysl – odstranit. Kognitivní disonanci lze odstranit vytvořením nových myšlenek a postojů. Několik příkladů: •

Silní kuřáci vědí, že kouření způsobuje rakovinu plic a nese s sebou mnoho

dalších zdravotních rizik. Aby mohl kuřák dále kouřit, změní své kognice (myšlenky, pocity) a říká si například: 1) „Kouřím míň než před deseti lety“, 2) „Kouřím cigarety s nízkým obsahem dehtu“, 3) „Ty statistiky dělá onkologická mafie“ nebo 4) „Na něco se umřít musí!“ Tyto nové postoje umožňují kuřákům pokračovat v kouření a nakonec i začít obviňovat nekuřácké restaurace z toho, že je diskriminují. •

Koupíte

si

drahý

terénní

vůz

s obrovskou

spotřebou

benzínu.

Ospravedlňujete si náklady a s tím spojené problémy slovy jako 1) „Je nenahraditelný na výlety“ (jezdíte na výlet jednou ročně), 2) „Můžu v něm přepravovat náklad“ (jeden konferenční stolek za posledních 12 měsíců) a 3) „Vejde se do něj spousta lidí“ (95% vyjížděk absolvujete bez spolujezdce). •

Váš manžel nebo přítel se začne projevovat agresivně a násilnicky.

Nemůžete odejít kvůli penězům, dětem nebo jiným faktorům. Prostřednictvím kognitivní disonance si začnete říkat „Dává mi jen facky, pěstí by mě neuhodil“ a 16

„Má hodně stresu v práci“. S termínem kognitivní disonance poprvé přišel Leon Festinger. V roce 1956 zkoumal sektu, jejíž členové se vzdali svých domovů, příjmů a zaměstnání, aby pro ni mohli pracovat. Sekta věřila, že dostává z vesmíru vzkazy, které předpovídají potopu a konec světa. Ve své hluboké víře byli její členové přesvědčeni, že ve stanovenou dobu budou zachráněni létajícími talíři. V určeném čase se shromáždili a čekali na přílet talířů, daný okamžik však uplynul a nic se nestalo. Nikde žádná potopa ani létající talíř! Místo aby uvěřili, že byli pošetilí, rozhodli se po všech těch osobních a emočních investicích, že jejich víra ve skutečnosti svět od potopy zachránila, takže po nenaplnění proroctví věřili ještě silněji. Poučením je, že čím více člověk investuje (příjmy, zaměstnání, domov, čas, úsilí atd.), tím více se potřebuje ujišťovat, že to, co dělá, je správné. Když investujeme nevelký obnos peněz do lístku do loterie, vyrovnáme se prohrou tak, že si řekneme: „Nandám jim to příště“. Když ale člověk investuje všechno, co má, vyžaduje to skoro slepou víru a neobvyklé postoje, aby si takovou investici ospravedlnil a utvrdil se, že jedná správně. Výzkumy potvrzují, že více lpíme na něčem, co je spojeno s obtížemi, nepříjemnostmi, ba i s ponížením. Ať už jde o iniciační rituály do univerzitních bratrstev, výcvik elitních vojenských jednotek či postgraduální studium, všechny tyto situace utvářejí loajální a oddané jedince. Téměř jakákoliv tvrdá zkouška vytváří pouto. Každý pár, ať už se k sobě sebevíc nehodí, se do sebe ve filmech zamiluje poté, co spolu partneři přežijí teroristický útok, pronásledování vraha, uvíznutí na opuštěném ostrově nebo únos mimozemšťany. Investice a tvrdá zkouška jsou ingredience vytvářející silnou vazbu – i kdyby to měla být vazba patologická. Nikdo si nevytvoří vazbu nebo se nezamiluje na základě společného členství v klubu automobilistů nebo příznivců hudby. Můžete se ale vsadit, že při společném boji o přežití na opuštěném ostrově k tomu dojde. V násilných vztazích vznikají na obou stranách velké a nezdravé investice. V mnoha případech máme tendenci ve vztahu zůstávat a podporovat jej, protože jsme do něj už tolik investovali. Zkuste říct čerstvému mariňákovi, že když přežil elitní výcvik námořní pěchoty, měl by teď jít do zálohy! V patologických partnerských vztazích nás drží různé typy investic: •

Emoční investice – Investovali jsme tolik emocí, tolik jsme se naplakali a

natrápili, a tak máme pocit, že už vztah musíme dotáhnout do konce.

•

Sociální investice – Máme svoji hrdost! Zůstáváme ve vztahu, abychom se 17

vyhnuli veřejnému zahanbení a nepříjemným společenským situacím. •

Rodinné investice – Pokud jsou ve vztahu děti, rozhodnutím týkajícím se

vztahu stojí v cestě postavení a potřeby dětí.

•

Finanční investice – V mnoha případech vytvořil despotický a násilnický

partner složitou finanční situaci. Mnoho obětí v patologickém stavu zůstává, protože čekají na zlepšení finanční situace, aby byl odchod a odpoutání se jednodušší. •

Investice týkající se životní úrovně – Mnoho agresorů používá peníze a

životní úroveň jako investici do vztahu. Oběť pak nemusí být ochotná se své životní úrovně vzdát.

•

Investice soukromí – Často investujeme své emoční a sexuální soukromí.

Některé oběti mají nezdravým vztahem zničenou sebeúctu v oblasti emocí či sexu. Agresor může vyhrožovat tím, že bude rozšiřovat pomluvy nebo vyzradí tajemství či detaily z intimního života oběti. Vydírání pomocí důverných informací ze soukromí oběti je velmi časté.

Mnohdy nás v nezdravém vztahu nedrží ani tak city k druhému jako míra naší investice do vztahu. Partnerské vztahy jsou složité a na veřejnosti je často vidět jen špička ledovce. Proto od oběti, která brání svůj patologický vztah, nejčastěji slyšíme větu: „Vy tomu prostě nerozumíte!“

Kombinace dvou patologických okolností

Kombinace stockholmského syndromu a kognitivní disonance útváří oběť, jež pevně věří, že vztah je nejen v pořádku, ale také naprosto nutný pro její existenci. Oběť má pocit, že by se psychicky zhroutila, kdyby vztah skončil. V dlouhodobých vztazích oběti investovaly vše, co měly, a vsadily vše na jednu kartu. Vztah nyní rozhoduje o míře jejich sebeúcty a emočním zdraví. Z důvodů popsaných výše považuje oběť rodinu a přátele za ohrožení vztahu a tím v konečném důsledku i jejího vlastního zdraví a existence. Čím více rodina a přátelé protestují proti násilí a ovládání oběti ve vztahu, tím více si oběť vyvíjí kognitivní disonanci a tím úporněji se brání. V tomto stadiu i rodina a přátelé padnou za oběť násilnickému a despotickému jedinci. 18

Je důležité poznamenat, že stockholmský syndrom i kognitivní disonance se vyvíjejí nezávisle na vůli. Oběť tento postoj nepřijme úmyslně. Oba mechanismy se vyvinou v rámci snahy žít a přežít v ohrožujícím a mocensky nevyváženém prostředí a vztahu. Ať už to vnímáme jakkoliv, náš blízký v patologickém vztahu nesetrvává proto, aby nás iritoval, dělal nám ostudu nebo nás doháněl k pití. To, co na začátku mohlo vypadat jako normální vztah, se proměnilo v situaci násilí a ovládání. Oběť se snaží přežít. Její osobnost si vytváří emoce a myšlenky nutné pro přežití v daných podmínkách a pro snížení emočního a tělesného ohrožení. Postoje a emoce, které nám pomáhají přijímat a přežívat různé situace, jsme si vyvinuli všichni. Tyto postoje a emoce si vyvíjíme ve vztahu ke svému zaměstnání, komunitě a dalším aspektům našeho života. Jak se můžeme poučit v dějinách, čím více dysfunkční je nějaká situace, tím více dysfunkční je naše adaptace a myšlenky sloužící k přežití. Oběť je ponořená do svých pokusů o sebezáchovu a fungování vztahu. Až dojde k závěru, že vztah nefunguje a nedá se s tím nic dělat, bude potřebovat naši podporu. Mezitím musíme trpělivě čekat, až se sama rozhodne vrátit se ke zdravému a pozitivnímu životnímu stylu. Rodina a přátelé oběti

Když je rodina konfrontována s tím, že její milovaný člen je ve vztahu s osobnostně narušeným, násilnickým či despotickým jedincem, dostává ji to do situace, která je psychicky zraňující a obtížná ze společenského hlediska. Přestože je každá situace jiná, zde je několik bodů, jež je třeba vzít v úvahu: - Váš blízký, oběť násilníka/narušeného jedince, dostal pravděpodobně na výběr – buď vztah, nebo rodina. Tento výběr je dále komplikován ovládáním a zastrašováním, jež jsou v násilných a mocensky nevyvážených vztazích často přítomné. Protože oběť ví, že když si vybere rodinu, bude to pro ni mít závažné osobní a společenské následky, je rodina vždy na druhém místě. Mějte na paměti, že oběť v hloubi duše ví, že rodina ji vždy bude milovat a přijme ji, až se vrátí – ať už se vrátí kdykoliv. - Pamatujte, že čím víc na oběť násilnické či osobnostně narušené osoby tlačíte, tím více ji utvrzujete v tom, že agresor má pravdu. Ten vašemu blízkému namlouvá, že rodina se snaží jejich úžasný vztah zničit. Pokud budete vyvíjet tlak častým navazováním kontaktu, poznámkami a pokusy o komunikaci, bude to použito proti vám. Pozvání na předváděcí akci nádobí se setká s komentářem „Vidíš! Chtějí se s tebou sejít beze mě, aby mě před tebou mohli pomlouvat!“ Když začnete oběť kontaktovat častěji než předtím, bude 19

to vnímáno jako vytváření nátlaku na její vztah, nikoliv jako láskyplný zájem. - Může se stát, že váš blízký bude reagovat vztekle a rozladěně, i když si pro jeho kontaktování vybíráte předvídatelné termíny a myslíte to sebevíc dobře. To proto, že každý kontakt může násilníka/osobnostně narušeného jedince vyprovokovat k slovnímu či emočnímu útoku. Představte si, že vždycky, když zavolá teta Marie, následuje doma čtyřhodinové kázání. Nebude trvat dlouho a rozzlobí vás každý tetin telefonát, protože víte, co doma vyvolá. Čím déle s tetou telefonujete, tím delší je kázání, které si poté budete muset vyslechnout. A tak se pokaždé, když teta zavolá, snažíte co nejrychleji ji odbýt. - Text americké rockové písně z 80. let, Hold on Loosely (Drž se, ale netiskni) možná vystihuje, jak by se správně měla chovat rodina a přátelé. Držíte-li se blízkého příliš pevně, vytváří to větší tlak. Pokud už oběť nebydlí s rodinou, je často nejlepší zavést předvídatelné, předem naplánované kontakty. Pokud zavoláte každou středu večer, jen abyste si řekli, co je nového, nebo se pobavili o aktuálním dění, je to méně ohrožující než náhodné telefonáty kdykoliv během týdne. Nahodilé telefonáty jsou vždy vnímány jako „snaha nás zkontrolovat“. I když narazíte na hlasovou schránku, zanechte zdvořilý a srdečný vzkaz. Pamatujte si, že byste s obětí neměli probírat vztah (agresor by mohl poslouchat!) pokud s tím nepřijde sama. Cílem předem rozvržených telefonátů je udržet kontakt, připomínat vašemu blízkému, že jste pořád připraveni pomoci, a nenápadně připomenout agresorovi, že rodina a blízcí jsou pořád tady a nikam nezmizeli. - Snažte se s vaším blízkým dodržovat oslavy výročí a slavnostních událostí – svátky, významné dny atp. Vaše zprávy by měly být krátké a stručné, bez poznámek, které by mohly posloužit jako důkazy proti vám. Kontaktování při tradičních příležitostech – o svátcích, narozeninách, výročích atd. – nevnímá násilnický a despotický jedinec jako takovou hrozbu. Rovněž pokud informujete, ale nevyptáváte se, působí to méně nebezpečně. Jako příklad použijme jednoduchý lístek se vzkazem „Jen tě chceme informovat, že tvůj bratr začal tento týden pracovat v místním supermarketu. Můžeš ho tam teď vidět každý den. S láskou, máma a táta“. Takový přístup umožňuje oběti poznat, že rodina je zde pro ni – a čeká v záloze, pokud to bude potřeba. Také oběť ušetřuje agresorových kázání nebo výbuchů hněvu, protože kontakty jsou rutinní a předvídatelné. Mimoto je těžké vztekat se kvůli bratrově nové práci a nevypadat u toho směšně. Nevymýšlejte si však neexistující svátky a neposílejte vzkazy ve stylu, že dnes má narozeniny Sigmund Freud. To by vypadalo podezřele i u nás v rodině. - Mějte na paměti, že komunikaci lze udržovat mnoha různými způsoby. Je 20

důležité, abychom udržovali alespoň jeden způsob komunikace, pokud je to trochu možné. K dispozici jsou telefonáty, dopisy, vzkazy nebo e-maily. Pokud je to možné, vhodné jsou předem naplánované měsíční výpravy po nákupech nebo výlety. Cílem je udržet s blízkým, který je v násilném a mocensky nevyváženém vztahu, komunikaci. Mějte na paměti, že cílem je kontakt, nikoliv nátlak. - Nevykládejte si chování oběti jako útok na rodinu či přátele. Možná se jen snaží přežít nebo snížit stres. Oběti mohou být velmi odbojné, popudlivé, ba až nepřátelské, podle toho, jak spletitý je jejich vztah s násilnickým či despotickým jedincem. Mohou svým blízkým a přátelům dokonce spílat, vyhrožovat a vyčítat. Tento nepřátelský obranný postoj slouží ve skutečnosti k ochraně sebe sama ve vztahu – je to pokus vyhnout se „problémům“. - Oběť potřebuje vědět a cítit, že ji kvůli jejímu chování nezavrhujete. Mějte na paměti, že je si své situace bolestně vědoma. Ví, že se s ní špatně zachází a/nebo ji partner ovládá. Pokud jí to budete často připomínat, jen to zvýší její touhu omezit kontakt. Je přirozené, že se vyhýbáme lidem, kteří nám připomínají emočně zraňující věci nebo situace. - Může se stát, že oběť trochu otevře dveře a bude vás o svém vztahu informovat nebo naznačovat, že zvažuje odchod. Když se dveře pootevřou, nevrhejte se do nich se zásahovou jednotkou

v zádech! Naslouchejte a jednoduše poskytněte podporu ve

smyslu „Víš, že rodina bude stát za tebou, ať už se rozhodneš kdykoliv a jakkoliv.“ Možná oběť zkoumá, jakou podporu má k dispozici, ale není ještě připravena zavolat si pomoc. Mnoho obětí používá únikový plán, jehož provedení může trvat měsíce nebo dokonce roky. Možná prozatím jen shromažďují informace a nejsou připraveny odejít. - Zprávy k lidem můžeme dostat dvěma způsoby – osobně nebo přes prostředníka. K prvnímu způsobu v situacích s osobnostně narušenými partnery příliš nedochází, protože násilníci a despotičtí jedinci monitorují a kontrolují kontakty s ostatními. Druhý způsob, kontakt přes prostředníka, je však stále k dispozici. Oběti násilnických a despotických osob mají často dovoleno udržovat vztahy s několika lidmi, například se sourozencem nebo s nejlepším kamarádem. Skrz tuto kontaktní osobu můžeme blízkému posílat vzkazy, jež vyjadřují naše porozumění a podporu. Neposíláme nadávky („Bill je takový grázl!“) ani urážky („Pokud z tohohle vztahu neuteče, zblázní se!“) – posíláme láskyplné vzkazy vyjadřující podporu jako například „Doufám, že [oběť] ví, že rodina si o ni/něj dělá starosti a že ji/ho máme rádi a podporujeme ji/ho.“ Komentáře, které posíláme přes prostředníka, 21

formulujeme s vědomím, že náš blízký je v této formě obdrží. Není vhodné se v prostředníkově přítomnosti vztekat a vyhrožovat nájemným vrahem a vzápětí se pokoušet poslat vzkaz plný láskyplné podpory. Dávejte si tedy pozor, co vzkazujete a jakým způsobem. Prostředník, který často může oběti posílat vzkazy, když my nemůžeme, je další způsob, jak jí dát na vědomí, že ji podporujeme a jsme připraveni pomoci, bude-li to potřebovat. - Každý případ je jiný. Někdy potřebuje rodina vyhledat ve svém okolí odborníka. Konzultace s psychologem či psychiatrem nebo právníkem může pomoci, pokud se situace právně zkomplikuje nebo pokud hrozí reálné nebezpečí újmy. - Jsme-li příbuzní či přátelé člověka, který je ve vztahu s despotickým či násilnickým jedincem, je přirozené, že chceme rázně zasáhnout. Máme vztek, jsme rozhořčení a někdy i agresivní. V duchu plánujeme všechno možné, od únosu a záchrany oběti až po zbití agresora baseballovou pálkou. Obecně se dá říci, že jakýkoliv útok na agresora bude mít za následek další nepříjemnosti pro vašeho blízkého. Pokuste se zůstat v klidu a čekejte na příležitost ukázat vašemu blízkému svou lásku a podporu, až to bude potřebovat. - V některých případech, jako u mladistvých a mladých dospělých, je možné, že rodina stále oběť podporuje, ať už finančně, placením pojištění či povinného ručení za auto nebo jinými způsoby. Když se naše telefonáty setkávají s podrážděnými reakcemi, náš vztek a rozhořčení nám říká, ať příbuzného podporovat přestaneme. Slyšel jsem „Pokud se bude tahat s tím grázlem, nebude to v autě za moje peníze!“ a „Pokud je mu ta ženská přednější než jeho rodina, může nechat školy a jít prodávat hamburgery!“ Když oběti odepřete finanční podporu, jen to prohloubí její závislost na agresorovi. Pamatujte si, že pokud jsme agresivní a vyhrožujeme, odpíráme podporu nebo vytváříme nátlak, pak se staneme ohrožením my, ne agresor. Tak vlastně oběť vženeme do toho, aby stála na straně člověka, který ji ovládá. Je to smutné, ale čím více si oběť musí odpírat a trpět, tím větší si k agresorovi vytvoří pouto, jak je to popsáno u stockholmského syndromu a kognitivní disonance. - Jak si asi dovedete představit, kombinace stockholmského syndromu a kognitivní disonance se může vyvinout také v případech, dostane-li se náš blízký do spárů sekty, netradičního náboženství

nebo jiné skupiny. V některých situacích je vlastně

agresorem a autoritářem celá skupina nebo organizace. Oběti stihne trest, pokud je skupina shledá neloajálními. Tento článek pojednává o vztazích dvou jedinců, ale pokyny pro 22

rodiny mohou být užitečné i v případě, kdy je agresorem skupina. Závěrem

Možná jste oběť despotického a násilnického partnera a chcete porozumět svým pocitům a postojům. Možná máte syna, dceru nebo kamaráda, který je s takovým člověkem nyní ve vztahu a snažíte se zjistit, jak byste jim mohli porozumět a pomoci. Pokud je váš blízký ve vztahu s osobnostně narušeným, despotickým a násilnickým partnerem, je složité předpovědět, jak vše nakonec dopadne, protože to závisí na mnoha faktorech. Je-li vztah ve fázi „chození“, možná jej oběť ukončí sama. Pokud už vztah trvá déle než rok, bude možná oběť potřebovat podporu a únikový plán, než jej ukončí. Bránit jí v tom může i manželství a děti. Když se oběť rozhodne nešťastný vztah ukončit, je důležité, aby mohla své blízké vnímat jako oporu a lidi, kteří jí rozumí a mají ji rádi – ne jako zdroj tlaku, útoků nebo pocitů viny. Tento článek je pokusem porozumět složitým pocitům a postojům, jež jsou stejně záhadné pro oběť jako pro její rodinu a přátele. Již v minulosti jsem načrtl některá doporučení, jak se odpoutat od osobnostně narušeného, despotického a násilnického jedince (www.drjoecarver.com), je však jisté, že v této situaci je obětí víc. Doufám, že tento článek poskytne podporu rodině a přátelům, kteří si dělají starosti, pláčou a nemohou situaci blízkého pochopit. Říká se, že v poznání je síla. Doufám tedy, že tyto vědomosti obětem a jejich blízkým pomohou a posílí je. Považujte prosím tento článek za souhrn obecných zásad. Některá doporučení mohou být vhodná a užitečná, jiná však mohou být v dané situaci nepoužitelná. Mnohdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc, ať už v oblasti psychologie a psychiatrie nebo práva.

23

2. Komentář překladu 2.1 Překladatelská analýza originálu 2.1.1 Vnětextové faktory 2.1.1.1 Autor

Autorem článku

Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an

Abuser je americký klinický psycholog Joseph M. Carver, Ph.D. Podle údajů na svých webových stránkách1 v praxi působí od roku 1971, pracoval nejprve v psychiatrických zařízeních a jako konzultant v nemocnicích; v roce 1989 získal doktorát na domovské Ohio University, kde také vyučuje. Dále se věnuje soudnímu znalectví, policejním psychotestům, psychotestům pro členy tělesných stráží, od roku 1996 působí ve vlastní klinické praxi. Kromě svých dalších profesních aktivit (poradenství pro vězně, chovance diagnostického ústavu) autor působí také na internetu – poskytuje internetové psychologické poradenství, a to zejména na svých osobních stránkách. Ve své praxi se zabývá zejména depresemi, úzkostmi, následky traumatu a patologickými partnerskými vztahy.

2.1.1.2 Funkce

Text má čtenáře seznámit s problematikou násilí a ovládání v partnerských vztazích, má mu umožnit pochopit dynamiku takových vztahů, přiblížit osobnost pachatele domácího násilí a seznámit čtenáře (oběť, její přátele či rodinu, viz 2.1.1.3) s možnostmi pomoci v takové životní situaci. Text má tedy patrnou funkci informativní, kromě toho však můžeme nalézt i zřetelnou funkci expresivní (autor o sobě mluví v 1. osobě jednotného čísla, zmiňuje svou rodinu (That’s suspicious…even in my family. VT ix), negativní vztah autora k pachateli domácího násilí je patrný už jen z volby autorova vlastního pseudotermínu pro takovouto osobu („Loser“); zřetelně se i přes psanost textu snaží o vytvoření vřelého až familiérního vztahu s potencionálním klientem, silná je tedy i funkce fatická (As you can tell,

1

Carver, Joseph. About me [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10].

24

psychologists have large words and phrases for just about everything. VT vi). Autor se dále snaží odlehčovat text humornými příklady, učinit jej dobře srozumitelným a stravitelným, čtenáře oslovuje zájemenem 2. os. „you“ nebo používá inkluzivní plurál „we“. Funkce apelativní je v tom, že autor se na čtenáře, je-li jím oběť pachatele domácího násilí, snaží zcela evidentně apelovat, aby agresora opustil (While “sad stories” are always included in their apologies – after the abusive/controlling event - their behavior never changes! VT iv). Vyskytne se i funkce metajazyková (vysvětlování termínů, např pipeline a grapevine: We can get messages to people in two ways - the pipeline and the grapevine. The pipeline is face-to-face, telling the person directly (...) VT x).

2.1.1.3 Adresát, presupozice

V závěru článku autor explicitně vyjadřuje, že článek je určen obětem násilí v partnerském vztahu, jejich rodině a přátelům. Prvotním adresátem byli autorovi klienti. Článek předpokládá amerického adresáta, který se orientuje v amerických reáliích. Na druhou stranu autor u čtenáře evidentně nepředpokládá žádné znalosti z oboru psychologie (As you can tell, psychologists have large words and phrases for just about everything. VT vi - Za užívání odborných termínů se čtenáři téměř omlouvá.) Článek je tedy adresován nejširší laické veřejnosti, nikoliv však veřejnosti odborné, která by způsob, kterým je problém vykládán, mohla vnímat jako příliš zjednodušující či triviální. Jak již bylo zmíněno, ze způsobu, kterým se autor vyjadřuje o pachateli domácího násilí (expresivně jej zde i v dalších svých článcích nazývá mj. vlastním pseudotermínem „Loser“) lze vyvozovat, že pachatel domácího násilí je předmětem, nikoliv však zamýšleným adresátem textu. Z údajů v odborné literatuře2 (Ševčík, 2011, 91: „Nejčastějším terčem domácího násilí jsou ženy.“) a jakéhosi zažitého obecného povědomí lze předpokládat, že primárním příjemcem textu, tedy obětí pachatele domácího násilí, bude častěji čtenář ženského pohlaví. Autor se však k tomuto nijak nevyjadřuje, příklady často ponechává v mužském i ženském rodu, pohlaví oběti ani agresora neexplicituje (odkazuje na ně nejčastěji zájmenem „they“). U apelativ na rozdíl od češtiny angličtina nerozlišuje mužský a ženský rod; proto v češtině text vyzní více tak, jako by předpokládanou obětí byla žena a agresorem muž.

2

Ševčík, 2011, 91: „Nejčastějším terčem domácího násilí jsou ženy.“

25

2.1.1.4 Médium

Článek

vyšel

na

internetu

na

autorových

osobních

stránkách

(www.drjoecarver.com), odkud byl přejat na řadu dalších internetových stránek zabývajících se psychologickým poradenstvím3. Článek je přes internetové vyhledávače snadno k nalezení, existuje na něj mnoho odkazů, je tedy u čtenářů viditelně oblíben; charakter média umožňuje čtenáři, aby si text přečetl okamžitě a zdarma. Díky vlastnostem internetu jako média a neexistenci fyzické podoby se článek od tištěné publikace liší nejen snadností přístupu k němu, ale také snadností editace a zásahů do formy či obsahu, jež lze provést prakticky kdykoliv, čtenářovou možnosti komunikovat elektronicky s jeho autorem a případně také jednoduše zhotovit a publikovat na internetu jeho překlad (existuje již dobrovolnický překlad do španělštiny vyvěšený na autorových stránkách, tento bakalářský překlad do češtiny bude posléze zpřístupněn tamtéž) bez nutnosti shánět jakéhokoliv nakladatele. Článek se takto může dostat k mnohem širšímu okruhu čtenářů, než kdyby šlo o fyzický výtisk. Internet však s sebou nese nejen výhody, ale i nevýhody. Nevýhoda takového způsobu publikování textů je nasnadě – nebylo nutné, aby článek před vydáním prošel pečlivou redakční úpravou, což má za následek zvýšené množství překlepů, neobratných formulací, dangling participles apod., kterým se budu dále věnovat. Z množství odkazů a čtenářských ohlasů lze vyvozovat, že i přes některé formální nedostatky, způsobené absencí redaktora, je článek čtenáři pozitivně přijímán a hojně čten, a proto si snad zaslouží i svou českou verzi.

2.1.2 Vnitrotextové faktory 2.1.2.1 Výstavba textu, téma, obsah

Výchozí text zabývající se stockholmským syndromem v patologických partnerských vztazích je členěn na podkapitoly, odstavce a výčty. Nejprve autor čtenáře ve stručnosti seznámí s významem a původem výrazu „stockholmský syndrom“, následuje výčet možných situací, při nichž tento fenomén může 3

Např. servery www.askthepsych.com; www.counsellingresource.com; psychopathyawareness.wordpress.com aj.

26

vzniknout, z nichž se autor soustředí na tu poslední, a tou jsou (milostné) vztahy. Následný výklad se střídá s dalším výčtem, který tentokrát pojednává o obecných charakteristikách vztahu mezi obětí trpící stockholmským syndromem a agresorem. Následuje výklad, který opět doplní výčet, v němž autor popisuje čtyři přesvědčení, které se rozvíjejí v mysli osoby trpící stockholmským syndromem. Čtyři body z tohoto posledního výčtu (Perceived threat to one’s physical/psychological survival; The “Small Kindness” Perception; Isolation from Perspectives Other than those of the Captor; Perceived Inability to Escape) slouží jako témata podkapitol: autor postupně každý z těchto stavů popisuje podrobněji. Po tomto rozebrání dynamiky stockholmského syndromu v mysli oběti následuje podkapitola nazvaná Is There Something Else Involved?. Zde autor rozvíjí druhé hlavní téma textu, a tím je kognitivní disonance (kromě stockholmského syndromu další psychologický mechanismus, který si oběť v násilném vztahu vyvíjí). Tato kapitola obsahuje kromě popisu a výkladu fenoménu dva další výčty, v prvním případě jde o příklady situací, ve kterých jedinec racionalizacemi bojuje s nežádoucí kognitivní disonancí (dvěma druhy informací z jedincova okolí, které si vzájemně odporují), v druhém případě jde o výčet možných investic do vztahu, které ztěžují odchod oběti ze vztahu a na kognitivní disonanci se podílejí. Následující kapitola Combining Two Unhealthy Conditions spojuje dvě témata, stockholmský syndrom a kognitivní disonance, dohromady. Předposlední kapitola Family and Friends of the Victim je souborem konkrétních rad pro blízké osoby člověka, který je obětí domácího násilí, následuje závěr nazvaný Final Thoughts.

2.1.2.2 Žánrově stylistická charakteristika textu

Text má sloužit jako srozumitelná osvěta pro laika v oblasti psychologie. Dominantními slohovými postupy jsou především výklad, dále popis (zejména výčty charakteristických jevů popisované problematiky), okrajově se projeví například i vyprávění (On August 23rd, 1973 two machine-gun carrying criminals entered a bank in Stockholm, Sweden. VT i). Úvahové prvky se objeví například v pasážích, v nichž autor navrhuje rodině oběti, jaké kroky by mohly být nejlepší. Text bych zařadila jako populárně naučný. Česká stylistika (Bečka, 1992, 370) o populárně naučném výkladu uvádí: „Je formulován tak, aby jej mohl se zájmem a užitkem číst neodborník, který nemíní vykládaný problém studovat, nýbrž hledá jen jeho přístupné vysvětlení.“ Pro zařazení textu do stylu populárně naučného mluví kromě přístupnosti nejširší veřejnosti, snahy o čtivost a 27

maximální srozumitelnost také

uvádění ilustrativních přirovnání a příkladů a časté

opakování důležitých a těžších myšlenek, jakož i užívání pouze těch vědeckých termínů, které jsou nezbytně nutné. (Bečka, 1992, 370-371) Stylistika současné češtiny (Čechová, 1997, 162) k stylu populárně naučnému dále uvádí: „Tyto texty se obracejí k zájemci, který má jen nevelké poznatky z oboru, a tomu se podřizuje jak výběr faktů, tak i forma zpracování, které se beletrizuje. Jednotlivé texty mají pak blíže k publicistice nebo k literatuře krásné.“ V tomto případě má text blíže spíše k textu publicistickému. Autor velmi často využívá přímé řeči, kterou vyznačuje uvozovkami, chce-li ilustrativní příklady doplnit např. svědectvím o výpovědích svých klientů, což může trošku připomínat postup reportéra. Dále má text kromě snahy o zjednodušení faktů místy až sklony k určité bulvarizaci, přejímá například senzacechtivé výklady některých událostí, které slouží jako ilustrativní příklady (viz např. One murderer blamed his crime on eating too much junk food – now known as the “Twinkie Defense”. VT iv). Co se týče žánrového zařazení textu, sám autor se o něm vyjadřuje jako o „article“. Čechová (1997, 163) uvádí: „Článek patří svým charakterem do stylu populárně naučného, aplikuje na menší ploše vědecké poznatky ucelenou formou, ale s ohledem na možnost percepce adresátem.“ Zdá se tedy, že označení textu za populárně naučný článek je uspokojivé a odpovídá kritériím české stylistiky.

2.1.2.3 Gramatika, syntax

Ve výkladových pasážích se text často uchyluje k pasívním konstrukcím, typickým pro anglické odborné texty. Právě tyto neosobní, pasivní konstrukce bez vyjádřeného podmětu tvoří místy ostrý kontrast k expresivnějším pasážím, v nichž se autor přímo obrací na čtenáře, a to buď druhou osobou you, nebo – velmi často – inkluzivním plurálem we. Užití těchto prostředků je přímo spjato s výstavbou textu a užitými slohovými postupy. Text začíná odborněji vyznívajícím výkladem problému, který je ve většině případů realizován pasívními konstrukcemi. Tyto výkladové pasáže se střídají s krátkými pasážemi vyprávění událostí, které se staly inspirací pro pojmenování stockholmského syndromu. Vyprávění je dynamičtější, slovesnější, využívá převážně dynamických sloves v prostém préteritu (past simple), v textu je stále potlačována osoba autora. (Např. On August 23rd, 1973 two machine-gun carrying criminals entered a bank in Stockholm, 28

Sweden. Blasting their guns, one prison escapee named Jan-Erik Olsson announced to the terrified bank employees “The party has just begun!” The two bank robbers held four hostages, three women and one man, for the next 131 hours. (…) VT i) Popisy, tedy další slohový postup doplňující úvodní výklad, jsou realizovány statickými jmennými výčty, v nichž se verba finita nevyskytují. (Např. Positive feelings by the abuser toward the victim; Supportive behaviors by the victim, at times helping the abuser VT ii). Lze vypozorovat, že převážně méně osobní vyznění textu se začíná lámat tehdy, když autor ukončí úvodní výklad a začne se jednotlivým bodům věnovat v detailech (kapitolka Perceived threat to one’s physical/psychological survival VT ii a níže). Zde se ke slovu dostává čímdál hojnější využívání inkluzívního plurálu, jež postupně nabírá na intenzitě, takže od kapitoly Is There Something Else Involved? (VT vi) již je text velmi kontaktový a poměrně velmi osobní, s nápadně častou frekvencí užití inkluzívního podmětu we, který ukazuje na autorovu účast a empatii vůči čtenáři. Zdá se, že takový postupný nárůst kontaktovosti a expresivity může mít i určitý pragmatický záměr. V úvodu, kdy se autor vyjadřoval převážně neosobním tónem s dlouhými souvětími a pasívy, si u čtenáře jakoby budoval odbornou autoritu; ve chvíli, kdy měl zato, že svou odbornou tvář demonstroval a mohl předpokládat, že čtenář ji již respektuje, mohl přejít k budování přátelštějšího vztahu s čtenářem, resp. potencionálním klientem. Jak již bylo řečeno, dalším kontaktovým prostředkem kromě inkluzívního plurálu je zájmeno 2. osoby you, tedy krok o stupeň dál k odosobnění textu, kterým se autor již přímo obrací na čtenáře. Přímé obracení na čtenáře je hojně využito ve výčtu příkladů situací, jimiž se autor snaží vysvětlit termín cognitive dissonance (např. Your husband/boyfriend becomes abusive and assaultive. You can’t leave due to the finances, children, or other factors. Through cognitive dissonance, you begin telling yourself “He only hits me open-handed” and “He’s had a lot of stress at work.” VT vii) a dále v předposlední kapitolce věnované rodině a přátelům oběti, na něž se autor v několika případech obrací i imperativem (např. Imagine getting a four-hour lecture every time your Aunt Gladys calls. In a short time, you become angry each time she calls, knowing what the contact will produce in your home. The longer Aunt Gladys talks – the longer your lecture becomes! Thus, when Aunt Gladys calls, you want to get her off the phone as quickly as possible. VT ix) Je třeba podotknout, že střídání inkluzívního plurálu a druhé osoby, a tedy zachování koheze, není vždy zcela důsledné. Například The moral – the more you invest (income, job, home, time, effort, etc.) the stronger your need to justify your position. If we invest $5.00 in a raffle ticket, we justify losing with “I’ll get them next time”. If you invest 29

everything you have, it requires an almost unreasoning belief and unusual attitude to support and justify that investment. (VT vii)

Další nedůsledností jsou chyby ve využívání větné kondenzace – polovětných vazeb. V několika případech se tedy v textu vyskytne tzv. dangling participle (Dušková, 2006, 585-586). Např. v případě Blasting their guns, one prison escapee named Jan-Erik Olsson announced to the terrified bank employees “The party has just begun!” (VT i) naznačuje alespoň posesivní zájmeno their, že podmětem participiální vazby je the two criminals, nikoliv pouze jeden z nich (Jan-Erik Olsson). Vyskytne se však i jedno zvláště fragmentované souvětí (Called by neighbors during a spousal abuse incident, the abuser is passive upon arrival of the police, only to find the abused spouse upset and threatening the officers if their abusive partner is arrested for domestic violence. VT vi), v němž je z kontextu kromě podmětu vazby participiální ( =the police is called by neighbors...) nutno domýšlet i podmět vazby infinitivní (=the police finds the abused spouse upset...). Tyto jevy v originálu však i přes svou stylistickou závažnost neovlivní překlad, protože anglické polovětné vazby bývají v českém překladu explicitovány vedlejšími větami s vyjádřeným podmětem. Text obsahuje některé hovorovější prvky i na rovině gramatiky, např. stažené tvary sloves nebo využívání zájmena they při anaforickém odkazování na oběť či agresora v jednotném čísle, což autorovi umožňuje vyhýbat se nutnosti explicitovat pohlaví aktérů (např. Indirect threats also come from the stories told by the abuser or controller – how they obtained revenge on those who have crossed them in the past. These stories of revenge are told to remind the victim that revenge is possible if they leave. VT iii) Jak již bylo zmíněno, v češtině takový prostředek není k dispozici a odkazování anaforickými zájmeny se řídí jmenným rodem konkrétního substantiva, zde tedy oběť „ona“ a agresor „on“. Co se týče poměrně pevného anglického slovosledu, někdy si autor vypomáhá grafickými prostředky, aby ten který větný člen vytyčil i bez možnosti slovosled změnit. Konkrétně autor podtrhuje příslovce v případech Abusers and controllers are often given positive credit for not abusing their partner, when the partner would have normally been subjected to verbal or physical abuse in a certain situation. a dále Indirectly, the abuser/controller offers subtle threats that you will never leave them or have another partner (…). (VT iii) V češtině je minimálně v prvním případě vytčení možno zajistit díky 30

aktuálnímu členění větnému – změnou slovosledu.

2.1.2.4 Lexikum

V souladu se záměrem populárně naučného textu se autor snaží uvádět jen nezbytně nutné termíny z psychologie (zejména Stockholm syndrome, cognitive dissonance, cognitions, abusive relationship, abuse, control, abuser, victim, self-worth, self-esteem apod.), z nichž většina je v obecném povědomí veřejnosti a není třeba je vysvětlovat. Matoucí však může být užití několika pojmenování agresora. Autor používá nejčastějí označení abuser (příp. abusive individual, abusive partner) a controller (příp. controlling individual, controlling partner), dále se v článku objevuje autorův pseudotermín Loser, který používal ve svých předchozích článcích o této problematice – čtenáře, který tyto články nečetl, však tento přechod v pojmenovávání agresora pravděpodobně zmate; méně často (v kontextech stockholmského syndromu a únosů rukojmích) například captor; objeví se i spojení battering husband/boyfriend. Nejčastěji užívané termíny abuser a controller jsou většinou uváděny společně, odděleny lomítkem (abuser/controller), také se spojkou v souřadném spojení, ať už slučovacím (abuser and controller) nebo vylučovacím (abuser or controller). Nebylo mi zcela jasné, zda jsou tedy abuser a controller synonyma pro jednoho a toho samého pachatele domácího násilí, který má různé rysy (je zároveň abusive a controlling), nebo zda se jedná o více různých typů pachatelů domácího násilí. V podobném duchu jsou užívány a střídány termíny abusive/controlling relationships. Zde jsem tedy využila možnosti kontaktovat autora prostřednictvím e-mailové komunikace, aby mi systém pojmenovávání agresora a patologických vztahů s agresorem osvětlil. Autorovu vyčerpávající odpověď cituji: All three articles are based on cluster B personality disorders – antisocial, narcissistic, histrionic, and borderline personalities. Each is controlling and abusive with their own specific techniques. (…) All cluster B personality disorders are controlling and abusive to others. The question is what type of abuse, what techniques of control are used, and what level of damage is possible to the victim. In my opinion, there are no controlling relationships that are not abusive. (…) Cluster B individuals control others using different types of abuse - physical, emotional, relational, social, and/or verbal.

Tak mi tedy bylo potvrzeno, že různá označení agresora (abuser/controller/Loser) 31

je nutno chápat jako synonyma, která v autorově dělení označují jedince trpícího poruchou osobnosti,

konkrétněji

Cluster

B

Personality

Disorder

(osobnost

4

narcistická/histriónská/disociální/hraniční ) podle dělení Americké psychiatrické asociace (manuál DSM-IV5). Rozdíly mezi jednotlivými poruchami spadajícími do Clusteru B již autor ponechává stranou. Zejména je tato informace důležitá v případě autorova pseudotermínu Loser, který je tedy významově nutno chápat jako označení pro jedince s poruchou osobnosti typu Cluster B Personality Disorder. (V české literatuře se takovéto dělení běžně neužívá.) Označení abuser a controller pak dávají do popředí různé sémantické rysy chování takového jedince. Kromě lexika souvisejícího se samotným předmětem článku stojí za zmínku ještě projevy idiolektu autora, které souvisejí i s kulturním prostředím, ze kterého pochází. V ilustračních příkladech se objevují například termíny z amerického vojenství (Marines, Marine boot camp, National Guard), autorův vkus i zájmy je patrný i z terminologické nasycenosti při popisu typu a vlastností automobilu, který také používá pro ilustrativní příklad (You purchase a $40,000.00 Sport Utility Vehicle that gets 8 miles a gallon VT vi). Kromě vojenství a automobilismu se okrajově objevuje lexikum například ze školství (freshmen in college, college fraternities, college campus, graduate school), tabákového průmyslu (heavy smoker, low-tar cigarettes, cancer industry conspiracy) a další.

2.1.2.5 Nonverbální elementy

Jak již bylo uvedeno, autor si někdy ke zdůraznění pomáhá podtrháváním slov (což může být na internetu zaměněno s hypertextovým odkazem, proto jsem v překladu volila raději kurzívu nebo změnu slovosledu). Pro zdůraznění někdy autor používá například také vykřičník (No one bonds or falls in love by being a member of the Automobile Club or a music CD club. Struggling to survive on a deserted island – you bet! VT vii). Graficky si autor pomáhá odrážkami při uvádění výčtů; podtrhávání využívá kromě zdůraznění také v podnadpisech.

4 5

Praško, 2009; Vágnerová, 2004. Dostupné online na: http://allpsych.com/disorders/dsm.html

32

2.2 Překladatelské problémy a jejich řešení 2.2.1 Lexikální rovina 2.2.1.1 Překlad označení pachatele domácího násilí

Jak již bylo naznačeno v analýze výchozího textu, největší problém při překladu do češtiny byl překlad několika různých pojmenování pro pachatele domácího násilí: abuser, controller, Loser. Tato pojmenování nejsou v textu užívána zcela důsledně: ačkoliv autor nerozlišuje agresora do několika podtypů, používá pro něj hned několik pojmenování, která v různých kontextech střídá, snad v zájmu příliš se neopakovat. Mým cílem při překladu tedy bylo nezacházet s těmito označeními jako s neměnnými odbornými termíny, nechápat je jako překladovou jednotku; jejich překlad uzpůsobovat kontextu (větě, odstavci), ve kterém se vyskytují. Původní nápad nivelizovat všechna tato označení do termínu „agresor“ a přizpůsobit tak text českému úzu, používajícímu v odborných a populárně naučných textech téměř výhradně tento termín pro pachatele domácího násilí (mluví se tedy témeř výhradně o „oběti“ na straně jedné a „agresorovi“ na straně druhé, proto toto označení používám i zde v komentáři; kompletní seznam českých zdrojů viz seznam použité sekundární literatury) jsem nakonec opustila, protože by tím byl text příliš významově ochuzen; český čtenář by při výhradném užívání poměrně nicneříkajícího termínu „agresor“ ztratil představu o tom, že tato osoba je zároveň „abusive“ a „controlling“ a podle autora článku k tomu trpí poruchou osobnosti (v jiných textech jsem takto úzké vyhranění osobnosti agresora nenalezla). Protože je však agresor odborný termín, který by čtenáři, neseznámenému s terminologií českých textů o domácím násilí, nemusel na první pohled mnoho říci, rozhodla jsem se zejména v nadpisu a před plným uvedením čtenáře do problematiky volit srozumitelný a snad i lehce bulvární termín „tyran“: Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser (VT i) → Láska a stockholmský syndrom: Proč oběti milují své tyrany (CT 8) Kromě nadpisu, jehož cílem byla maximální srozumitelnost laikovi, jsem označení „tyran“ místo „abuser“ použila v textu ještě dvakrát: na začátku textu v zájmu koheze s nadpisem (Friends and relatives are even more amazed and shocked when they hear these comments or witness their loved one returning to an abusive relationship. VT 1 33

→ Ještě ohromenější a šokovanější bývají přátelé a příbuzní, kteří tyto výroky poslouchají nebo sledují, jak se jejich blízký do vztahu s tyranem vrací. CT 8) a poté ještě jednou v průběhu textu (Sympathy may develop toward the abuser and we often hear the victim of Stockholm Syndrome defending their abuser with (…) VT iii → Oběť může k agresorovi pociťovat soucit, takže často slyšíme, jak člověk trpící stockholmským syndromem obhajuje svého tyrana slovy (…) CT 12) v zájmu stylistické pestrosti – neopakování slova agresor dvakrát v jedné větě. Termín „agresor“ jsem v textu použila celkem 58krát, byl tedy zdaleka nejčastějším řešením. Tento termín jsem volila nejčastěji, protože se jedná o termín používaný v českém úzu; rozhodla jsem se, že se překlad tomuto českému úzu pokusím přizpůsobit alespoň zčásti. Důsledně jej volím zejména v případech, kdy autor přechází k odbornějším definicím (výčty, názvy podkapitol). Například v prvním výčtu – definici stockholmského syndromu volím následující řešení s intelektualizací, aby čtenáři bylo jasné, co autor chápe pod termínem agresor, aniž by bylo neustále nutné kopírovat v překladu dvojici abuser/controller: Positive feelings by the victim toward the abuser/controller (VT ii) → Oběť projevuje náklonnost vůči agresorovi - osobě, jež ji týrá a ovládá. (CT 10) V dalších bodech výčtu již originál užívá pouze termín abuser (který, jak patrno i z nadpisu, považuje za základní označení pachatele domácího násilí), v překladu používám pojem agresor: Supportive behaviors by the victim, at times helping the abuser (VT ii) → Oběť agresora podporuje, někdy mu i pomáhá. (CT 10) Termín „agresor“ chápu tedy jako obecný, zastřešující výraz, a proto jím překládám nejen slovo „abuser“, ale ve vhodných kontextech i sjednocuji a nivelizuji souřadnou dvojici abuser/controller, příp. i jiné výrazy: When an abuser/controller shows the victim some small kindness, even though it is to the abusers benefit as well, the victim interprets that small kindness as a positive trait of the captor. (VT iii) → Pokud agresor projeví vůči oběti nějakou drobnou laskavost, i kdyby to bylo i k 34

jeho prospěchu, oběť mu tuto drobnou laskavost přičte k dobru. (CT 11) Anglická věta je ukázkou chaosu, který se v označeních agresora někdy v originálním textu objevuje. V tomto ohledu nebylo možné řídit se originálem doslova, ale překládat označení pachatele podle kontextu a v zájmu zachování textové koheze si dopomáhat anaforickými zájmeny. Protože však mým cílem nebyla totální nivelizace označení pachatele domácího násilí do termínu „agresor“ a tím dokonalá asimilace textu do terminologie užívané v českém

prostředí,

jedinec/partner“

překládám a

„abuser“

„controller“

v

jako

jiných

kontextech

„despotický

jako

„násilnický

jedinec/partner“.

Překlad

„abuser/controller“ jako „násilnický či despotický partner“ bylo druhé nejčastější překladatelské řešení (adjektivum „násilnický“ jsem pro agresora použila 25krát, despotický 20krát; substantivum „násilník“ místo „abuser“ 8krát; jedenkrát substantivum „despota“ místo „controller“).

Několik příkladů:

Abusers and controllers are often given positive credit for not abusing their partner, when the partner would have normally been subjected to verbal or physical abuse in a certain situation. (VT iii) → Násilnickým a despotickým partnerům je často přičítáno k dobru, že v některých případech, kdy by se za jiných okolností uchýlili k slovnímu nebo fyzickému násilí, partnera netýrají. (CT 12) You may be the victim of a controlling and abusive partner, seeking an understanding of your feelings and attitudes. (VT xi)→ Možná jste oběť despotického a násilnického partnera a chcete porozumět svým pocitům a postojům. (CT 23)

If our partner is an abuser or controller, then the majority of our decisions are based on our perception of the abuser’s potential reaction. (VT iv) → 35

Když je naším partnerem násilník nebo despota, většina našich rozhodnutí se bude řídit tím, jak by mohl zareagovat. (CT 13)

V posledním příkladě opět nepovažuji za vhodné zcela kopírovat chaotickou terminologii výchozího textu; v druhém případě (abuser's) kohezi zajišťuje tvar slovesa.

Překlad termínu „controller“ byl problematický. Mým prvotním záměrem bylo překládat jej jako „manipulátor“; autor článku však na dotaz, zda by se „controller“ dal parafrázovat jako „authoritative manipulator“ odpověděl záporně: (…) Actually, being a controller and manipulator are two different behaviors and techniques. A controller is very overt, obvious, and forceful in their control of those around them. (…) Manipulators, by definition, are covert, subtle, and difficult to detect. (…) It might be better to use the term manipulator and view the controller as a "dictator" in a political sense.

V odborné české literatuře jsem našla pouze termín „kontrolor“ (Ševčík, 2011, 72), který je překladem z angličtiny6 a z jeho definice je patrné, že vznikl jako faux ami anglického „controller“. Vzhledem k rozdílným konotacím těchto dvou výrazů (kontrolor jako někdo, kdo kontroluje, nejčastěji lístky; ne někdo, kdo má nad druhým kontrolu) jsem však tento překlad shledala pro své účely nepoužitelným. S ohledem na autorovo chápání „controller = dictator“ mi jako nejvhodnější překlad přišel člověk „panovačný“ či „despotický“; výraz despotický mi přišel vhodnější, protože „panovačný“ mi příliš konotoval rozmazlené dítě resp. jedince, který rozkazuje, ale autoritu nevzbuzuje; z tohoto důvodu se mi jako nejvhodnější, nikoliv však ideální, překlad jevilo adjektivum „despotický“. Substantivum „despota“ užívám pouze jednou, protože toto mi vyznívalo příliš hovorově. (Viz příklady výše.)

V jiných kontextech se však ukázalo, že překlad „despotický“ nefunguje, a je třeba vyzdvihnout jiný sémantický rys termínu „controller“; proto se na některých místech uchyluji k překladu „dominantní“, resp. „nezdravě dominantní“; jinde pak „autoritativní“,

6

Autoři jako zdroj citují Elbow, 1977, in Janosik, 1994 (celý bibliografický údaj není v knize uveden a na internetu se mi jej nepodařilo dohledat).

36

příp. „ten, kdo má navrch“. Konkrétně se jednalo o podkapitolku Perceived Inability to Escape, v níž autor volí výhradně označení „controller“, resp. „controling“. Protože tato podkapitola pojednává především o dominanci agresora a v některých případech by pejorativní označení „despotický“ nefungovalo (viz druhý příklad níže), snažím se proměňujícímu se kontextu uzpůsobit i jeho označování. Controlling partners have increased the financial obligations/debt in the relationship to the point that neither partner can financially survive on their own. Controllers who sense their partner may be leaving will often purchase a new automobile, later claiming they can’t pay alimony or child support due to their large car payments. (VT v) → Partner, který má ve vztahu navrch, navýšil finanční závazky či dluhy ve vztahu do takové míry, že žádný z partnerů nemůže finančně vyjít sám. Vycítí-li nezdravě dominantní partner, že by jeho protějšek mohl odejít, často koupí nové auto a poté tvrdí, že nemůže platit výživné, protože splátky na auto jej stojí příliš mnoho peněz. (CT 14)

In teens and young adults, victims may be attracted to a controlling individual when they feel inexperienced, insecure, and overwhelmed by a change in their life situation. When parents are going through a divorce, a teen may attach to a controlling individual, feeling the controller may stabilize their life. Freshmen in college may be attracted to controlling individuals who promise to help them survive living away from home on a college campus. (VT v) → Obětem z řad adolescentů a mladých dospělých mohou dominantní jedinci imponovat, když si připadají nezkušené, nejisté a obtížně se vyrovnávají s nějakou životní změnou. Když se rodiče rozvádějí, náctiletý se může upnout na autoritativní osobu, protože mu připadá, že takový člověk by jeho životu mohl vrátit stabilitu. Nováčky na internátech či kolejích mohou přitahovat autoritativní osoby, které jim slibují, že jim daleko od rodiny pomohou přežít. (CT 15)

Další otázkou byla volba mezi termínem „násilnický partner“, který zní přirozeněji, a „násilný partner“, který se používá v citované české odborné literatuře. V tomto ohledu jsem se po poradě s vedoucí své práce Mgr. Zuzanou Šťastnou rozhodla 37

odklonit od českého úzu a dát přednost výrazu „násilnický partner“ před výrazem „násilný partner“, který nepoužívám. Českou odbornou literaturou jsem se však nechala inspirovat při překladu termínu „abusive relationships“: ve zkoumaných českých textech se mluví o „násilných vztazích“. Jakkoliv toto řešení nezní z hlediska češtinářského zcela přirozeně, lepší a zároveň stručné a jasné překladatelské řešení se mi nalézt nepodařilo, a proto jej přejímám. Abusive relationships produce a great amount on unhealthy investment in both parties. (VT vii) → V násilných vztazích vznikají na obou stranách velké a nezdravé investice. (CT 17)

Dalším překladatelským problémem byl překlad slovního spojení „controlling relationships“. V české překladové literatuře (Conway, 2007; přel. Jana Mandelíková) jsem narazila pouze na pojem „nevyváženost moci ve vztahu“. Používám jej v případech, kdy bylo potřeba řešit překlad adjektiva „controlling“ jiným adjektivním přívlastkem (5 výskytů). Např. Many

abusive/controlling

relationships

feel

like

till-death-do-us-part

relationships (...) (VT v) → V mnoha násilných a mocensky nevyvážených vztazích to vypadá, že je může rozdělit jedině smrt (...) (CT 14)

Jinde se snažím situaci opsat termínem „ovládání“, který považuji za sémanticky nejpřesnější. The more family/friends protest the controlling and abusive nature of the relationship, the more the victim develops cognitive dissonance and becomes defensive. (VT viii) → Čím více rodina a přátelé protestují proti násilí a ovládání oběti ve vztahu, tím více si oběť vyvíjí kognitivní disonanci a tím úporněji se brání. (CT 18)

38

Komplikací bylo užívání autorova pseudotermínu „Loser“ v textu. Tento výraz se v textu vyskytuje celkem 10krát, z toho 9krát v posledních dvou podkapitolách, Family and Friends of the Victim a Final Thoughts. V nich autor pachatele nazývá převážně slovy Loser/abuser místo dosavadního abuser/controller. Zdá se, že tyto kapitoly tedy musely být psány později než zbytek textu. Jak již bylo uvedeno, termín „Loser“ má označovat jedince

trpícího

poruchou

osobnosti

z

Clusteru

B

(osobnost

narcistická/histrionická/disociální/hraniční) a autor jej poprvé užil ve svém předchozím článku o stejné problematice7. Nepodařilo se mi v dotazníku pro autora jednoznačně zjistit, proč autor používá zrovna pejorativní výraz „Loser“. V českém prostředí se nabízel částečný ekvivalent „deprivant“ užívaný v publikaci Vzpoura deprivantů8, který je také lehce pejorativní, i když ne tolik jako „Loser“, a má označovat člověka s psychopatickou osobností; problém byl však spíše v tom, že užití označení „Loser“ se v textu vynořuje vlastně z neznáma a čtenář, který nečetl předchozí články, nebude vědět, o čem je řeč. Rozhodla jsem se nekopírovat v tomto ohledu stavbu anglického textu, protože by byl v tomto ohledu stejně nekoherentní jako text anglický. Při první zmínce slova „Loser“ jsem se rozhodla explicitovat jej podle smyslu a kontextu, se ztrátou pejorativního nádechu. Větu Losers and abusers may admit they need psychiatric help or acknowledge they are mentally disturbed, however, it's almost always after they have already abused or intimidated the victim. (VT iii) v níž se termín „Loser“ objevuje poprvé bez navázání na předchozí kontext, tedy překládám → Agresoři s poruchou osobnosti sice mohou připouštět, že potřebují pomoc psychiatra nebo uznávat, že jsou psychicky narušení, takřka vždy se tak však děje poté, co už oběť týrali nebo zastrašovali. (CT 12) Spojení Losers and abusers sjednocuji pod termín agresor, který rozvíjím přívlastkem neshodným, protože podle autorova vyjádření (viz výše) článek nepopisuje více druhů agresorů, pouze pro agresora volí více synonym, často v souřadném spojení. 7

Carver, Joseph. "The Loser" – Warning Signs You're Dating a Loser [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. 8 KOUKOLÍK, František a Jana DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů: nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přepracované vyd. Praha: Galén, 2006, 327 s. ISBN 80-7262-410-5.

39

V podkapitolách „Family and Friends of the Victim“ a „Final Thoughts“ překládám termín „Loser“ jako „osobnostně narušený jedinec“, resp. dále v kontextu „narušený jedinec“. Stejně jako v originálním textu neexplicituji, že se jedná konkrétně o poruchy osobnosti Clusteru B; to se čtenář dozví až v jiných článcích autora, které se rozpoznání agresora přímo věnují. This seldom happens in Loser situations as controllers and abusers monitor and control contacts with others. (VT x) → K prvnímu způsobu v situacích s osobnostně narušenými partnery příliš nedochází, protože násilníci a despotičtí jedinci monitorují a kontrolují kontakty s ostatními. (CT 21)

Za zmínku stojí ještě označení agresora ve větě Criminal or antisocial partners can directly threaten your life or the life of friends and family. (VT iii) Autorem mi bylo potvrzeno, že zde myslí konkrétně „antisocial personality disorder“, nikoliv asociálního jedince v obecnějším významu. Tato porucha osobnosti je v češtině nejčastěji nazývána „disociální“ a jejím obecně známým ekvivalentem je termín „psychopat“ (Praško, 2009; Vágnerová, 2004). Proto překládám → Kriminální recidivisté nebo partneři s psychopatickou osobností mohou přímo ohrožovat život oběti nebo život jejích přátel a rodiny. (CT 11)

2.2.1.2 Další lexikální problémy

Autor v textu použije několik idiomů a citátových kompozit. Idiomy se snažím překládat jejich českými ekvivalenty (substituce). In abusive and controlling relationships, the victim has the sense they are always 40

“walking on eggshells” (…) (VT iv) → Ve vztahu s násilnickým a despotickým partnerem má oběť pocit, jako by neustále chodila po tenkém ledě (…) (CT 12) In long-term relationships, the victims have invested everything and placed “all their eggs in one basket”. (VT viii) → V dlouhodobých vztazích oběti investovaly vše, co měly, a vsadily vše na jednu kartu. (CT 18) (V těchto případech v češtině také neutralizuji uvozovky.) V některých případech se český idiom shodoval s anglickým i formálně. Relationships are complex and we often only see the tip of the iceberg in public. (VT viii) → Partnerské vztahy jsou složité a na veřejnosti je často vidět jen špička ledovce. (CT 18) Tam, kde se přímý český ekvivalent nenabízí, explicituji idiom podle smyslu, jde tedy o stylistickou nivelizaci. They may be exploring what support is available but may not be ready to call in the troops just yet. (VT x) → Možná oběť zkoumá, jakou podporu má k dispozici, ale není ještě připravena zavolat si pomoc. (CT 21)

A rule of thumb is that any aggression toward the controller/abuser will result in additional difficulties for your loved one. (VT x) → Obecně se dá říci, že jakýkoliv útok na agresora bude mít za následek další nepříjemnosti pro vašeho blízkého. (CT 22) V jednom případě autor používá opozitní dvojici metafor, jež v češtině nemá ekvivalent. We can get messages to people in two ways - the pipeline and the grapevine. The 41

pipeline is face-to-face, telling the person directly. This seldom happens in Loser situations as controllers and abusers monitor and control contacts with others. However, the grapevine is still open. When we use the grapevine, we send a message to our loved one through another person. (VT x) → Zprávy k lidem můžeme dostat dvěma způsoby – osobně nebo přes prostředníka. K prvnímu způsobu v situacích s osobnostně narušenými partnery příliš nedochází, protože násilníci a despotičtí jedinci monitorují a kontrolují kontakty s ostatními. Druhý způsob, kontakt přes prostředníka, je však stále k dispozici. (CT 21)

Metafory překládám podle smyslu, ve kterém byly užity v kontextu, tedy pipeline = osobní kontakt a grapevine = kontakt přes prostředníka. Za těchto okolností by bylo redundantní kopírovat strukturu výchozího textu a dovysvětlovat v samostatných větách, co je to osobní kontakt a co je prostředník, protože českému čtenáři bude obojí jasné již z první věty této pasáže. Proto v případě dvou vět, ve kterých autor použité metafory vysvětluje, volím metodu vynechání, „translation by omission“ (Baker, 1992, 42).

(Podobným způsobem řeším také častý výskyt slova „cognitions“ v jedné pasáži textu, který v zájmu nižší terminologické zahlcenosti, žádoucí pro čtivost populárně naučného textu, převádím jen tolikrát, kolikrát je to pro zachování koheze pasáže nutné (dvakrát slovo cognitions vynechám, poprvé v přístavku s new thoughts and attitudes a podruhé v souřadném spojení s attitudes). When we have two sets of cognitions (knowledge, opinion, feelings, input from others, etc.) that are the opposite, the situation becomes emotionally uncomfortable. Even though we might find ourselves in a foolish or difficult situation – few want to admit that fact. Instead, we attempt to reduce the dissonance - the fact that our cognitions don’t match, agree, or make sense when combined. “Cognitive Dissonance” can be reduced by adding new cognitions – adding new thoughts and attitudes. Some examples: (…) To continue smoking, the smoker changes his cognitions (thoughts/feelings) (...) These new cognitions/attitudes allow them to keep smoking and actually begin blaming restaurants for being unfair. (VT vi) →

42

Když máme dva různé soubory kognicí (vědomosti, názory, pocity, vazba od druhých atd.), jež si navzájem protiřečí, začínáme se cítit nepříjemně. Jen málo lidí si přizná, že se ocitli v absurdní nebo těžké situaci. Místo toho se snažíme disonanci – tedy fakt, že naše kognice se k sobě nehodí, nesouhlasí spolu nebo dohromady nedávají žádný smysl – odstranit. Kognitivní disonanci lze odstranit vytvořením nových myšlenek a postojů. Několik příkladů: (...) Aby mohl kuřák dále kouřit, změní své kognice (myšlenky, pocity) (...) Tyto nové postoje umožňují kuřákům pokračovat v kouření a nakonec i začít obviňovat nekuřácké restaurace z toho, že je diskriminují.) (CT 16)

Citátová kompozita ve funkci přívlastku, která se v češtině nepoužívají, jsem v prvním případě překládala vedlejší větou příslovečnou. Many

abusive/controlling

relationships

feel

like

till-death-do-us-part

relationships (…) (VT v) → V mnoha násilných a mocensky nevyvážených vztazích to vypadá, že je může rozdělit jedině smrt (...) (CT 14) V druhém případě jsem kompozitní přívlastek překládala jmennou frází ve funkci příslovečného určení a pojímám jej jako citaci. Random calls are always viewed as “checking up on us” calls. (VT ix) → Nahodilé telefonáty jsou vždy vnímány jako „snaha nás zkontrolovat“. (CT 20)

2.2.1.3 Překlad přímých řečí

Autor v textu v zájmu dynamizace a aktualizace textu velmi často používá citace, ať už citáty výroků svých klientů nebo hypotetická prohlášení předmětů svého článku. Tyto přímé řeči, jež mají sloužit jako příklady toho, co se odehrává v myslích autorových klientů, se snažím překládat nižším stylem a hovorovějším lexikem. (Vzhledem k českému literárnímu úzu však tuto hovorovost někdy hybridizuji se spisovnějšími výrazy či koncovkami, aby výsledný produkt stále působil jako psaný, publikovatelný text.)

43

Uvedu několik z mnoha příkladů: “I know what he’s done to me, but I still love him” (VT i) → „Uvědomuju si, co mi udělal, ale pořád ho miluju,“ (CT 8)

“I’ll set myself on fire in the front yard” (VT v) → „Zapálím se před barákem“ (CT 14) (navíc změna hlediska - modulace) “If she’s going to date that jerk, it’s not going to be in a car I’m paying for!” (VT x) → „Pokud se bude tahat s tím grázlem, nebude to v autě za moje peníze!“ (CT 22)

“If he’s choosing that woman over his family, he can drop out of college and flip hamburgers!” (VT x) → „Pokud je mu ta ženská přednější než jeho rodina, může nechat školy a jít prodávat hamburgery!“ (CT 22) “He only hits me open-handed” (VT vii) → „Dává mi jen facky, pěstí by mě neuhodil“ (CT 16) (navíc explicitace) “I’ll get them next time” (VT vii) → „Nandám jim to příště“ (CT 17)

2.2.2 Syntaktická rovina

V češtině bylo zejména třeba pracovat s aktuálním větným členěním, omezit výskyt pasívních konstrukcí typických pro angličtinu a nahrazovat některé polovětné vazby vedlejšími větami. Pasívní konstrukce jsem v některých případech nahradila konstrukcemi aktivními 44

s vyjádřeným podmětem. Angličtina jako jazyk s pevným slovosledem užívá pasívum mj. jako prostředek aktuálního členění větného (Dušková, 2006, 254) a sahá se k němu častěji než v češtině. Několik příkladů řešení anglických pasívních konstrukcí jinak než analytickým pasívem zde uvádím. Překlad aktivní vazbou s vyjádřeným podmětem: Hints are often offered such as “I know people who can make others disappear”. (VT iii) → Často mluví násilník v náznacích, říká například „Znám lidi, kteří umí někoho nechat zmizet“. (CT 11) “Those statistics are made up by the cancer industry conspiracy” (VT vi) → „Ty statistiky dělá onkologická mafie“ (CT 16)

Překlad anglického opisného pasíva českým pasívem zvratným: One way these feelings and thoughts are developed is known as “cognitive dissonance”. (VT vi) → Jeden ze způsobů, jak se tyto emoce a postoje tvoří, je znám pod názvem „kognitivní disonance“. (CT 16) Překlad neosobního pasivního vyjádření, které v češtině nemá obdobu, aktívem v 1. osobě: It is hoped this article is helpful to family and friends who worry, cry, and have difficulty understanding the situation of their loved one. (VT xi) → Doufám, že tento článek poskytne podporu rodině a přátelům, kteří si dělají starosti, pláčou a nemohou situaci blízkého pochopit. (CT 23)

Jak již bylo řečeno, systémové rozdíly obou jazyků se projevily v odlišné práci se slovosledem – zatímco v originále si autor pro zvýraznění větného členu pomáhal např. 45

graficky – podtržením, v češtině bylo možno vytyčit člen změnou slovosledu – postavením do koncové rematické pozice:

Abusers and controllers are often given positive credit for not abusing their partner, when the partner would have normally been subjected to verbal or physical abuse in a certain situation. (VT iii) → Násilnickým a despotickým partnerům je často přičítáno k dobru, že v některých případech, kdy by se za jiných okolností uchýlili k slovnímu nebo fyzickému násilí, partnera netýrají. (CT 12)

Další příklady změn slovosledu v češtině:

Small behaviors, such as allowing a bathroom visit or providing food/water, are enough to strengthen the Stockholm Syndrome in criminal hostage events. (VT iii) → Drobnosti jako povolení navštívit toaletu nebo zajištění jídla a pití stačí k tomu, aby u rukojmích zločinců stockholmský syndrom posílily. (CT 11)

Many controlling/abusive partners use money or a lifestyle as an investment. Victims in this situation may not want to lose their current lifestyle. (VT vii) → Mnoho agresorů používá peníze a životní úroveň jako investici do vztahu. Oběť pak nemusí být ochotná se své životní úrovně vzdát. (CT 18)

Další změny v syntaxi se týkaly rozepisování řetězců jmenných frází na věty s verbem finitem, aby se tak zabránilo přílišné nominálnosti – nahuštění jmen v textu. To se týkalo především výčtů (definice stockholmského syndromu) a zčásti i nadpisu. Několik příkladů: Inability to engage in behaviors that may assist in their release or detachment (VT ii) → Oběť není schopna zapojit se do akcí, jež mohou směřovat k jejímu vysvobození či odpoutání od agresora. (CT 10) 46

The perceived inability to escape the situation (VT ii) → Oběť má pocit, že ze situace nemůže uniknout. (CT 11) Zvláštní kapitolou je pak překlad nadpisu. Gerundiální vazbu v něm nahrazuji verbem finitem a tomu uzpůsobuji celé vyznění jeho druhé části. Sématiku slova mystery se snažím do češtiny převést tázací částicí proč a syntaktickými prostředky: druhá část nadpisu má formu doplňovací otázky. Dochází k určité stylistické nivelizaci, ale smysl nadpisu je zachován a nadpis je na první pohled srozumitelný. Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser (VT i) → Láska a stockholmský syndrom: Proč oběti milují své tyrany (CT 8) Kromě gerundia se v překladu objevovaly vazby participiální i infintivní. Jak již bylo řečeno v analýze výchozího textu, v textu se vyskytlo několik závažných případů dangling participle. V češtině překládám vedlejšími větami s vyjádřeným podmětem, identifikovaným z kontextu, a explicitovaným syntaktickým vztahem. Knowing that choosing the family will result in severe personal and social consequences, the family always comes in second. (VT viii) → Protože oběť ví, že když si vybere rodinu, bude to pro ni mít závažné osobní a společenské následky, je rodina vždy na druhém místě. (CT 19) (vedlejší věta příčinná) Zvláště mnoho vyšinutí z větné stavby se objevilo v pasáží Law enforcement professionals are painfully aware of the situation – making a domestic dispute one of the high-risk calls during the work hours. Called by neighbors during a spousal abuse incident, the abuser is passive upon arrival of the police, only to find the abused spouse upset and threatening the officers if their abusive partner is arrested for domestic violence. (VT vi) → Příslušníci policie o tom vědí své – a partnerská hádka je během jejich pracovní doby jedním z vysoce rizikových telefonátů. Když sousedé v takovém případě zavolají policii, policisté po příjezdu naleznou netečného násilníka a rozrušenou týranou ženu, která policistům vyhrožuje, aby jej nezatýkali. (CT 15)

47

První případ dangling participle překládám větou souřadnou se spojkou a. Druhé participium trpné překladám větou příslovečnou časovou s verbem finitem v aktivu a činitelským podmětem sousedé. Infinitivní vazbu (nepravý účel), jež je vyšinuta z větné stavby a jejímž podmětem je the police, překládám hlavní větou.

2.2.3 Kulturní neekvivalence

V příkladech, které autor udává pro vysvětlení některých jevů, poměrně často sahá k americkým reáliím. Protože mým cílem byla maximální srozumitelnost překladu, v těchto případech často sahám ke generalizaci, nivelizaci nebo substituci a jiným překladatelským posunům (k posunům dále viz 2.3). Několikrát autor zmiňuje americkou námořní pěchotu. The initiation rituals of college fraternities, Marine boot camp, and graduate school all produce loyal and committed individuals. (VT vii) → Ať už jde o iniciační rituály do univerzitních bratrstev, výcvik elitních vojenských jednotek či postgraduální studium, všechny tyto situace utvářejí loajální a oddané jedince. (CT 17) V této větě je reálií hned několik. První z nich zachovávám, i když tradice univerzitních bratrstev je americkou reálií, která se v této podobě na českých univerzitách nevyskytuje. Přesto je tento příklad dle mého názoru natolik srozumitelný, že jej nakonec negeneralizuji (první verze byla „iniciační rituály do různých spolků“) a dochází zde tedy v překladu k jakési kreolizaci. Druhou reálii, Marine boot camp, tedy extrémně tvrdý výcvik amerických mariňáků, však již generalizuji, aby na sebe svou příznakovostí nestrhával ve výčtu přehnanou pozornost. Proslulá náročnost tohoto konkrétního výcviku v americkém prostředí bude patrně známa jen čtenáři, který se alespoň okrajově zajímá o americkou armádu. Poslední reálie, graduate school, tedy magisterské a doktorské studium, nemá v češtině přesný ekvivalent. Uchyluji se k ne zcela přesnému, avšak alespoň zčásti reálii pokrývajícímu překladu postgraduální studium (další variantou bylo „studium na vysoké škole“, sem však zase spadá i studium bakalářské). Ve větě níže byly hned dva termíny z amerického vojenství, které opět budou 48

dávat smysl jen tomu, kdo má povědomí o americké armádě. Try telling a new Marine that since he or she has survived boot camp, they should now enroll in the National Guard! (VT vii) → Zkuste říct čerstvému mariňákovi, že když přežil elitní výcvik námořní pěchoty, měl by teď jít do zálohy! (CT 17) V případě Marine a Marine boot camp reálii zachovávám, boot camp opisuji a intelektualizuji. V případě National Guard se uchyluji k opisu, aby českému čtenáři dávalo smysl, proč má být mariňák uražen. Potřetí se termín „Marines“ vyskytne v následující větě: Victims may slightly open the door and provide information about their relationship or hint they may be considering leaving. When the door opens, don't jump through with the Marines behind you! (VT x) → (…) Když se dveře pootevřou, nevrhejte se do nich se zásahovou jednotkou v zádech! (CT 21) V tomto případě není pro pochopení autorovy myšlenky důležité, jakou konkrétní frakci americké armády si adresát na záchranu oběti přivede, ale je třeba zachovat informaci, že si na pomoc přivolá násilné ozbrojené síly. Proto zde „Marines“ generalizuji na „zásahovou jednotku“. Další reálií v textu byla americká měna. If we only have a dollar in our pocket, then most of our decisions become financial decisions. (VT iv) → Když máme v kapse jen několik drobných, většina našich rozhodnutí bude souviset s financemi. (CT 13) Zde se opět uchyluji ke generalizaci a překládám „dollar“ jako „drobné“, protože substituce na české koruny by u čtenáře rušila iluzi, že čte text amerického autora. Dále se objevily americké měrné jednotky, mile a gallon. 49

You purchase a $40,000.00 Sport Utility Vehicle that gets 8 miles a gallon. (VT vi) → Koupíte si drahý terénní vůz s obrovskou spotřebou benzínu. (CT 16) V této větě, jež byla ve výchozím textu použita jako příklad pro jev kognitivní disonance, jsou udány podrobné vlastnosti automobilu jako je typ, spotřeba a cena v dolarech. Takto podrobný popis snad souvisí s americkou na automobily orientovanou mentalitou, nebo s autorovými osobními zájmy (idiolektem). Překládat větu doslova a zaokrouhlovat na české jednotky (Za 800 000 Kč si koupíte SUV se spotřebou 30 l/100 km) by dle mého názoru bylo velmi kontraproduktivní, protože takto detailní informace nejsou pro pochopení kontextu relevantní, působily by příznakově a právě jejich uvedení by text mohlo učinit nesrozumitelným pro ty čtenáře, kteří se aktivně nezajímají o automobily. Proto jsem se uchýlila k totální generalizaci, v zájmu zachování základní představy nákupu obřího vozidla, které je zbytečně drahé a spotřebuje obrovské množství benzínu. Překlad terénní vůz není zcela přesný, jak jsem se dozvěděla z konzultace s automobilistou; jediným správným překladem by bylo SUV, resp. sportovní užitkové vozidlo. Domnívám se ale, že při užití správného českého termínu SUV by řada čtenářů nemusela vědět, že se jedná o auto, a při rozepsání českého překladu této zkratky by si mohli představit jiný typ vozidla („sporťák“). Proto se inspiruji kategorií, do které bývají SUV řazena v bazarech ojetých automobilů9, a používám srozumitelný termín terénní vůz, evokující kýženou představu nemotorného obřího vozidla. Jiná reálie se týkala dalšího příkladu ke kognitivní disonanci. To continue smoking, the smoker changes his cognitions (thoughts/feelings) such as (…) “Those statistics are made up by the cancer industry conspiracy” (VT vi) → (…) „Ty statistiky dělá onkologická mafie“ (CT 16) Tento jev dle mého názoru zčásti souvisí s placeným americkým zdravotnictvím, proto jej řadím k reáliím. Nabízela se řešení jako „spiknutí onkologů“, „farmaceutickomedicínská mafie“, „spiknutí farmabyznysu“ a podobné; nakonec volím kompromis, který se v českém prostředí příliš nepoužívá, čtenář však dle mého názoru pochopí, o čem je řeč, 9

Např. AAA auto. SUV Offroad 4x4 [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10].

50

a hlavně bude i v překladu zachována absurdita této kuřákovy domněnky. Další reálie se týkaly školství. Freshmen in college may be attracted to controlling individuals who promise to help them survive living away from home on a college campus. (VT v) → Nováčky na internátech či kolejích mohou přitahovat autoritativní osoby, které jim slibují, že jim daleko od rodiny pomohou přežít. (CT 15) Protože český školský systém nemá přesný ekvivalent pro college a žádný zavedený slang pro studenta 1. ročníku se v češtině nevyskytuje, překládám „freshmen“ jako „nováčky“ a „college campus“ substituuji dvojicí „internáty či koleje“. Vyskytly se i reálie týkající se amerického zeměpisu či práva: The Controller often uses extreme threats including threatening to take the children out of state (…)(VT v) → Agresor často sahá k extrémním hrozbám, například že odveze děti za hranice (…) (CT 14) Zde došlo při překladu ke změně perspektivy (modulaci10). Many victims threaten their family and friends with restraining orders if they continue to “interfere” or try to help the victim in their situation. (VT iv) → V Americe vyhrožuje mnoho obětí svým rodinám a přátelům soudním zákazem přiblížení se, pokud se budou nadále do věci „plést“ a pokoušet se oběti nabízet pomoc. (CT 13) V druhém případě volím vnitřní vysvětlivku („V Americe“). Jednou se v textu objeví příklad s americkým obchodním řetězcem Wal-Mart. Zde opět nevolím substituci např. za Čechům známé Tesco či Lidl, aby nedošlo k narušení iluze textu amerického autora, ale uchyluji se k obecnějšímu vyjádření (generalizace). 10

Termín pro tento překladatelský postup přejímám od kanadských autorů Vinaye a Darbelneta (Knittlová, 1995, 9)

51

“Just a note to let you know that your brother landed a new job this week. You might see him on a Wal-Mart commercial any day now. Love, Mom and Dad” (VT ix) → „Jen tě chceme informovat, že tvůj bratr začal tento týden pracovat v místním supermarketu. Můžeš ho tam teď vidět každý den. S láskou, máma a táta“ (CT 20) Zde jsem navíc raději ověřila e-mailem, že autor slovy „Wal-Mart commercial“ myslí opravdu obchod Wal-Mart, nikoliv reklamu na Wal-Mart. Další reálií je vlastní jméno Gladys ve spojení „aunt Gladys“. Imagine getting a four-hour lecture every time your Aunt Gladys calls. In a short time, you become angry each time she calls, knowing what the contact will produce in your home. The longer Aunt Gladys talks – the longer your lecture becomes! Thus, when Aunt Gladys calls, you want to get her off the phone as quickly as possible. (VT ix) → Představte si, že vždycky, když zavolá teta Marie, následuje doma čtyřhodinové kázání. Nebude trvat dlouho a rozzlobí vás každý tetin telefonát, protože víte, co doma vyvolá. Čím déle s tetou telefonujete, tím delší je kázání, které si poté budete muset vyslechnout. A tak se pokaždé, když teta zavolá, snažíte co nejrychleji ji odbýt. (CT 20) V anglofonní internetové diskuzi11 se mi podařilo nalézt, že velká část mluvčích chápe jméno Gladys, které bylo populární na začátku 20. století, jako typické jméno pro starou dámu. Jako český ekvivalent mě nejdříve napadla „teta Běta“, aby však příznakovost tohoto slovního spojení nestrhávala příliš čtenářovu pozornost, zvolila jsem na návrh vedoucí své práce Mgr. Zuzany Šťastné střízlivější variantu „teta Marie“. Poslední případ reálie, který v tomto oddíle zmíním, je odkaz na americkou píseň. 11

Behind the Name. Comments for the name Gladys [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-19]. Stařičká postava jménem aunt Gladys se objevuje například v animovaném pořadu The Simpsons. Podle množství výsledků v internetovém vyhledavači Google se zdá, že kolokace „aunt Gladys“ je v anglofonní kultuře oblíbená.

52

The 1980’s song, ”Hold on Loosely”, maybe the key to a good family and friend approach. (VT ix) → Text americké rockové písně z 80. let, Hold on Loosely (Drž se, ale netiskni) možná vystihuje, jak by se správně měla chovat rodina a přátelé. (CT 20) Ponechávám i anglický název písně, aby si ji čtenář případně mohl dohledat. V závorce se snažím parafrázovat název (který shrnuje i obsah textu písně) do češtiny.

2.2.4 Chyby v textu

V originálním textu se vyskytlo několik evidentních překlepů a přehlédnutí, které bylo třeba vzít v úvahu při překladu (martial relationship místo marital relationship, controller or abuse místo controller or abuser, přebývající člen určitý v you prove the their point, chybějící mezera v The 1980’s song, ”Hold on Loosely”, maybe the key to a good family and friend approach, chybějící apostrof ve spojení abusers benefit, chybějící či přebývající uvozovky, nedůsledné užití velkých písmen u výrazu controller; použití zkratky SS v závorce za výrazem Stockholm syndrome, kterou už však autor v textu dále nepoužívá apod.). Chyby ve stylistice, resp. v gramatice (dangling participle) zmiňuji výše (viz 2.2.3). V této části se však chci věnovat chybám či nejasnostem na rovině sémantické. One woman later became engaged to one of the criminals and another developed a legal defense fund to aid in their criminal defense fees. (VT i) Na tuto nesrovnalost mne upozornila vedoucí mé práce Mgr. Zuzana Šťastná. Podle hesla na wikipedii12 je zasnoubení jedné rukojmí se zločincem široce rozšířeným mýtem, vzniklým pravděpodobně špatným překladem ze švédštiny. Pokusila jsem se najít podobně jednoznačné vyjádření o mýtu i na jiných zdrojích než je wikipedie, většinou se však informace o zasnoubení rukojmí s únoscem objevuje jak v českých, tak v anglických

12

Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Norrmalmstorg_robbery [cit. 2013-05-10] Wikipedie čerpá patrně ze švédské národní encyklopedie (http://www.ne.se/), která má však vstup zpoplatněn pouze pro členy, proto se mi zde informaci nepodařilo ověřit.

53

publikacích13. Ve švédských novinách14 se mi podařilo najít článek, který se zmiňuje pouze o tom, že jeden ze zločinců se oženil se svou fanynkou (odtud možná mýtus o rukojmí, jdeli opravdu o mýtus). Protože v textu již jednu poznámku pod čarou mám (viz dále), rozhodla jsem se nakonec, v zájmu nezatěžování textu opakovanými poznámkami překladatele a nesnižování důvěryhodnosti autora článku jako zdroje, že budu tento problém řešit přímo v textu. Protože se mi kromě wikipedie nepodařilo nalézt na internetu dostatek jednoznačných důkazů, že jde o mýtus, i když to na druhou stranu považuji za pravděpodobné, řešila jsem problém nakonec přímo v textu:

→ Jedna z žen se podle některých zdrojů později s jedním ze zločinců zasnoubila a jiná založila fond na pokrytí jejich právních a soudních výloh. (CT 9) Druhým podobným problémem byla pasáž One murderer blamed his crime on eating too much junk food – now known as the “Twinkie Defense”. (VT iv) Vedoucí práce Mgr. Šťastná mne upozornila, že obhajoba v tomto případě neargumentovala kauzálně, jak zde autor implikuje, tedy tím, že pachatel se dopustil činů přímo v důsledku konzumování nekvalitní stravy (to je zbulvarizovaná verze procesu, jak opět uvádí i heslo na wikipedii15), proto jsem se rozhodla řešit tento problém zásahem do textu a následnou poznámkou pod čarou, opět z toho důvodu, aby samotná poznámka překladatele nepůsobila na českého čtenáře jako snaha opravovat či podrýt autoritu autora. → Jeden vrah dával svůj čin do spojitosti s konzumací nekvalitní stravy – odtud vzniklo v angličtině označení „Twinkie defense“. (CT 12) Poznámka pod čarou pak slouží jako vysvětlivka: Pozn. překl.: Twinkies je americká značka tyčinek s krémem, kterými se vrah Dan White přejídal v období před vykonáním svých zločinů. Jeho obhajoba se snažila argumentovat, že zvýšená potřeba cukru v období před vykonáním činů svědčila o propuknutí duševního onemocnění a snížené příčetnosti. (CT 12)

13

Včetně sekundární literatury Stockholmský syndrom. Existuje vůbec? In: Psychologie dnes, 11/2006. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. Podle některých zdrojů (Graham, 1994, 11) se dokonce zasnoubily obě rukojmí. 14 Dostupné z: http://www.expressen.se/nyheter/norrmalmstorgsdramat---sa-lever-gisslan-i-dag/ 15 Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Twinkie_defense

54

2.3 Typologie překladatelských posunů Již v předchozí kapitole se pokouším definovat konkrétní postupy a posuny, ke kterým při překladu došlo (generalizace, nivelizace, vynechání, intelektualizace, vnitřní vysvětlivky, substituce atp.). V této kapitole se pokusím roztřídit typy posunů podle kategorií, které uvádí A. Popovič (1974). Protože bylo velké množství příkladů uvedeno již v předchozí kapitole, v této kapitole uvedu tedy již jen několik ilustrativních příkladů, bez ambicí pokrýt zde veškeré provedené posuny v textu. Popovič rozlišuje posuny konstitutivní, tematické, individuální a negativní. Posuny konstitutivní jsou nutné posuny, které vznikají z důvodu rozdílnosti dvou jazyků. Mnoho příkladů těchto posunů lze nalézt v kapitole „Syntaktická rovina“ (viz 2.2.2). Tematické posuny vznikají především z důvodu rozdílných reálií výchozí a cílové kultury (mnoho takových posunů uvádím v kapitole „Kulturní neekvivalence“, viz 2.2.3). Tematický posun favorizuje konotaci na úkor denotace (Popovič, 1974, 282), jedná se tedy hlavně o postup náhrady reálie domácí analogií – substituci, jak ji definuje Levý (1998, 123) i Popovič. Individuální posuny vznikají v důsledku subjektivního idiolektu překladatele. Negativní posuny jsou jednoznačně nežádoucí a překladatel se jim snaží vyhýbat: jde o posuny vzniklé v důsledku nepochopení výchozího textu. Prvním třem kategoriím se budu nyní věnovat zvlášť a ke každé uvedu další příklady.

2.3.1 Konstitutivní posuny

Nutné konstitutivní posuny na rovině syntaktické vycházely především z faktu, že angličtina je jazyk analytický s pevným slovosledem, zatímco čeština je flexivní, má volný slovosled a využívá aktuálního členění větného (dělení informace na téma-réma). Jak bylo uvedeno v kapitole 2.2.2 („Syntaktická rovina“), posuny se proto týkaly například převodu anglických pasívních konstrukcí na české aktivum, změn slovosledu, překládání polovětných vazeb vedlejšími větami. Kromě případů uvedených v kap. 2.2.2 uvádím několik dalších příkladů posunů na syntaktické rovině:

55

Some women will allow their children to be removed by child protective agencies rather than give up the relationship with their abuser. (VT iv) → Některé ženy raději svolí k tomu, aby jim sociální pracovník odvedl děti, než aby se vzdaly vztahu s agresorem. (CT 13) V první větě je polovětná infinitivní vazba ve funkci předmětu s vyjádřeným podmětem infinitivního děje (their children). Infinitivní děj je v pasívu. V češtině taková vazba nemá obdobu. Překládám vedlejší větou předmětnou a konatelem v podmětu, verbum finitum v překladu je tedy v rodě činném, což lze také považovat za konstitutivní posun (pasívní vyjadřování je typické pro angličtinu). Fakt, že do koncové rematické pozice dávám „odvedl děti“ a nikoliv „sociální pracovník“, lze však už považovat za posun individuální (intuitivně mi takto věta zní lépe). Podobně například pasívní konstrukci, která v angličtině umožňuje zachovat průběžný podmět, nebylo možné převádět doslova, v překladu tedy volím aktivní konstrukce a měním slovosled v zájmu dodržení aktuálního členění větného. Victims are punished if they are viewed as disloyal to the group. (VT xi) → Oběti stihne trest, pokud je skupina shledá neloajálními. (CT 22) Konstitutivním posunem je například i překládání participiálních vazeb vedlejšími větami (a také explicitní vyjádřenní příčinného vztahu): In a short time, you become angry each time she calls, knowing what the contact will produce in your home. (VT ix) → Nebude trvat dlouho a rozzlobí vás každý tetin telefonát, protože víte, co doma vyvolá. (CT 20) Kromě problémů syntaktických se konstitutivní posuny mohou vyskytnout na rovině lexikální, pokud například cílový jazyk nedisponuje odpovídajícím slovem či množstvím synonym, například v tomto případě: The relationship now decides their level of self-esteem, self-worth, and emotional health. (VT viii) → Vztah nyní rozhoduje o míře jejich sebeúcty a emočním zdraví. (CT 18) Termíny self-esteem i self-worth překládá slovníček ve vysokoškolské učebnici 56

Psychologie (Atkinson, 2003) jako „sebeúcta“. Čeština nemá dva synonymní výrazy pro termín „sebeúcta“ jako angličtina, proto bylo v překladu nutno spokojit se pouze s jedním termínem, dochází k nivelizaci dvou synonym do jediného výrazu. Podobně v případech slovních spojení, která v češtině nemají obdobu, termín generalizuji: Local law enforcement personnel have long recognized this syndrome (…) (VT ii) → Obecním policistům je tento syndrom již dlouho dobře znám (...) (CT 9) Tento případ souvisí i s rozdílnými reáliemi – jde i o posun tematický.

2.3.2 Tematické posuny Jak již bylo ukázáno v kapitole 2.2.3 „Kulturní neekvivalence“, výchozí text obsahuje velké množství reálií typických pro americké prostředí, z nichž mnohé mohou být českému čtenáři nesrozumitelné. V zájmu srozumitelnosti při jejich překladu nejčastěji volím generalizaci resp. nivelizaci, řidčeji substituci domácím prvkem (viz aunt Gladys – teta Marie), která by mohla v textu amerického autora působit rušivě. Substituuji například idiomy, které mají významově shodný český protějšek (to walk on eggshels – chodit po tenkém ledě aj.). Generalizuji množství vyjádřená jednotkami vzdálenosti, objemu či americké měny (mile, gallon, dollar), protože substituce na české jednotky by dle mého názoru působila rušivě a přesné převedení množství není pro kontext relevantní. Např. If we invest $5.00 in a raffle ticket, we justify losing with “I’ll get them next time”. (VT vii) → Když investujeme nevelký obnos peněz do lístku do loterie, vyrovnáme se prohrou tak, že si řekneme: „Nandám jim to příště“. (CT 17) V tomto případě vedle generalizace sumy peněz závažnost dané částky ještě explicitně dovysvětluji – intelektualizuji podle kontextu. (Další příklady viz 2.2.3).

57

2.3.3 Individuální posuny

Individuálních posunů se v překladu nutně vyskytlo značné množství – z mnoha možných překladových variant jsem mnohdy volila na základě osobních preferencí, vkusu a „intuice“. Markantní to může být například v překladech hovorových přímých řečí, kde se jistě nabízela řada jiných variant: “The party has just begun!” (VT i) → „Večírek se rozjíždí!“ (CT 8) “I’ll get them next time” (VT vii) → „Nandám jim to příště“ (CT 17) K intenzifikaci, již lze zde považovat za posun individuální, došlo například také v případě Keep in mind; once you become hardened to the “sad stories”, they will simply try another approach. (VT iv) → Pamatujte si, že ve chvíli, kdy se vůči těmto dojemným historkám obrníte, agresor začne prostě zkoušet jinou taktiku. (CT 12) Individuální tendence se projevovaly též na rovině aktuálního členění větného – řazení slovosledu, např. již uvedený příklad Victims in this situation may not want to lose their current lifestyle. (VT vii) → Oběť pak nemusí být ochotná se své životní úrovně vzdát. (CT 18) Na řazení slovosledu, resp. i výběr konkrétních lexikálních jednotek z paradigmatu měly vliv mimojiné subjektivní důvody rytmické (hledání, jak bude věta znít lépe). Individuální tendence se projevují i ve výběru a střídání synonym při označování pachatele domácího násilí (viz 2.2.1.1).

58

2.4 Metoda překladu Při překladu článku Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser bylo mým cílem vytvořit i v češtině populárně naučný text, který by byl v rámci možností čtivý a podával informaci srozumitelným způsobem, vykazoval by stejně jako originál přítomnost funkce expresivní i kontaktovost, které text dynamizují a činí jej čtenářsky přístupnějším. Mým záměrem bylo také přizpůsobit text alespoň zčásti českému úzu (používání termínu agresor), nepotlačit však úplně jeho cizorodost a nepředstírat, že text vzešel z českého kulturního prostředí, kreolizovat tedy do té míry, aby výsledek nepůsobil rušivě. Při tom zabránit tomu, aby se čtenář v cizích reáliích ztrácel. V neposlední řadě jsem chtěla vytvořit cílový text, který by byl prostý některých chyb, které se objevily v originálu, aniž by však došlo k příliš velkému odklonu od stylu předlohy a aby zásahy překladatele do textu např. v podobě poznámek pod čarou nepůsobily jako překladatelova snaha autora opravovat a nepodlamovaly tak autorovu důvěryhodnost, resp. jeho odbornou autoritu u čtenáře. V některých případech jsem se rozhodla uchýlit ke generalizacím a nivelizacím, které však dle mého názoru byly nevyhnutelné v zájmu zachování čtivosti a srozumitelnosti textu bez strhávání pozornosti čtenáře na příznakové jevy, pokud by tyto jevy neměly relevanci pro pochopení předávané informace.

59

Závěr

Cílem této bakalářské práce bylo vytvořit funkční český překlad internetového článku Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser, který by zachoval informativní i jistou expresivní funkci originálu a odpovídal přitom atributům populárně naučného textu. Hlavním problémem bylo srozumitelně převést do češtiny implikované charakteristiky pachatele domácího násilí, pro kterého výchozí text používá velké množství mnohdy až nahodile umisťovaných synonym, a které v češtině vždy neměly uspokojivé či zavedené substantivní protějšky. Jako problém při překladu se ukázalo, že výchozí text neprošel redakcí, a proto nebylo možné řídit se jím zcela slepě, měla-li být předána informace, která by byla koherentní a nekopírovala některé nedůslednosti výchozího textu. Doufám však, že i překlad plní svou informativní funkci a zachovává i v češtině dobré vlastnosti výchozího textu při snaze o nerušivou eliminaci některých objevených nedostatků.

60

Bibliografie Primární literatura Carver, J. 2003. Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: [cit. 2013-03-11]. Sekundární literatura ATKINSON, R. L. 2003. Psychologie. Praha: Portál. 751 s. ISBN 80-7178-640-3. BAKER, M. 1992. In Other Words: A Coursebook on Translation. Londýn: Routledge. 304 s. ISBN 0-415-03086-2. BEČKA, J. V. 1992. Česká stylistika. Praha: Academia. 467 s. ISBN 80-200-0020-8. BEDNÁŘOVÁ, Z. 2009. Domácí násilí: zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus. 92 s. ISBN 978-80-254-5422-0. BREČKA, T. A.: Stockholmský syndrom. Existuje vůbec? In: Psychologie dnes, 11/2006. Portál: 2006. Dostupné online z: [cit. 2013-05-10] CONWAY, H. L. 2007. Domácí násilí: příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. Praha: Albatros. 158 s. ISBN 978-8000-01550-7. ČECHOVÁ, M. 1997. Stylistika současné češtiny. Praha: Institut sociálních vztahů. 282 s. ISBN 80-85866-21-8. GRAHAM, D. L. a kol. 1994. Loving to Survive: Sexual Terror, Men's Violence and Women's Lives. New York – Londýn: New York University Press. Dostupné online z: KNITTLOVÁ, D. 1995. Teorie překladu. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. 140 s. ISBN 80-7067-459-8. LEVÝ, J. a M. ČERVENKA. 1971. Bude literární věda exaktní vědou ?: výbor studií. Praha: Československý spisovatel. 459 s. LEVÝ, J. 1998. Umění překladu. Praha: Ivo Železný. 396 s. ISBN 80-237-3539-X. NAZARE-AGA, I. 2003. Láska a manipulace. Praha: Portál. 152 s. ISBN 80-7178-682-9. NORD, C. 2005. Text analysis in translation: theory, methodology, and didactic application of a model for translation-oriented text analysis. Amsterdam – New York: Rodopi. 274 s. ISBN: 90-420-1808-9. 61

POPOVIČ, A. 1975. Teória umeleckého prekladu. Bratislava: Tatran. 293 s. PRAŠKO, J. 2009. Poruchy osobnosti. Praha: Portál. 359 s. ISBN 978-80-7367-558-5. ŠEVČÍK, D. a N. ŠPATENKOVÁ. 2011. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Praha: Portál. 186 s. ISBN 978-80-7367-690-2. VÁGNEROVÁ, M. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. Jazykové příručky a slovníky ABZ slovník cizích slov [online]. Dostupné z: . ČECHOVÁ, M. 1996. Čeština - řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství. 380 s. ISBN 8085866-12-9. DUŠKOVÁ, L. a kol. 2006. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha: Academia. 673 s. ISBN 80-200-1413-6. GREPL, M. a kol. 1996. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny. 799 s. ISBN 807106134-4. HARTL, P. a H. HARTLOVÁ. 2010. Velký psychologický slovník. Praha: Portál. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5. HARTMANNOVÁ, D. a kol. 2001. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Nakladatelství Olomouc. 351 s. ISBN 80-7182-054-7. Merriam-Webster Online: Dictionary and Thesaurus. Dostupné z: . Oxford Dictionaries Online. Dostupné z: . QUIRK, R. a kol. 1991. A University Grammar of English. Harlow: Longman. 484 s. The Free Dictionary: Dictionary, Encyclopedia and Thesaurus [online]. Dostupné z: <www.thefreedictionary.com/>. Ústav pro jazyk český. Internetová jazyková příručka [online]. Dostupné z: . Internetové zdroje Away from Violence. Guidelines for Setting up and Running a Women's Refuge [online]. Dostupné z: Český překlad Cesta z násilí. Doporučení pro zakládání a provozování azylových domů pro ženy, oběti domácího násilí. Dostupné z: [cit. 2013-05-10].

62

AAA auto. SUV Offroad 4x4 [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. Behind the Name. Comments for the name Gladys [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-19]. Carver, Joseph. About me [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. Carver, Joseph. "The Loser" – Warning Signs You're Dating a Loser [online]. Dostupné z: [cit. 2013-0510]. Intervence v případech domácího násilí. Informační materiál pro policisty [online]. ROSA 2003. Dostupné z: <www.stopnasili.cz/fileadmin/upload/.../Policie-skripta_bez_kontaktu.doc> [cit. 2013-05-10].

Od dobrého úmyslu k dobré spolupráci. Manuál pro efektivní interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí [online]. ROSA 2006. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. Simpsons wiki. Gladys Gurney [online]. Dostupné z: [cit. 2013-05-10]. Wikipedia, den fria encyklopedin [online]. Dostupné z: Hesla Norrmalmstorgsdramat; Jan-Erik Olsson; Stockholmssyndromet. [cit. 2013-05-10]. Wikipedia, the Free Encyclopedia [online]. Dostupné z: . Hesla Graduate school; Marksman; Stockholm Syndrome; Norrmalmstorg robbery; Twinkie defense; Sport utility vehicle; United States Army; Walmart. [cit. 2013-05-10]. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: . Heslo SUV; Walmart. [cit. 2013-05-10].

63

Příloha - výchozí text

64

Love and Stockholm Syndrome: The Mystery of Loving an Abuser by Joseph M. Carver, Ph.D., Clinical Psychologist People are often amazed at their own psychological conditions and reactions. Those with depression are stunned when they remember they’ve thought of killing themselves. Patients recovering from severe psychiatric disturbances are often shocked as they remember their symptoms and behavior during the episode. A patient with Bipolar Disorder recently told me “I can’t believe I thought I could change the weather through mental telepathy!” A common reaction is “I can’t believe I did that!” In clinical practice, some of the most surprised and shocked individuals are those who have been involved in controlling and abusive relationships. When the relationship ends, they offer comments such as “I know what he’s done to me, but I still love him”, “I don’t know why, but I want him back”, or “I know it sounds crazy, but I miss her”. Recently I’ve heard “This doesn’t make sense. He’s got a new girlfriend and he’s abusing her too…but I’m jealous!” Friends and relatives are even more amazed and shocked when they hear these comments or witness their loved one returning to an abusive relationship. While the situation doesn’t make sense from a social standpoint, does it make sense from a psychological viewpoint? The answer is - Yes! On August 23rd, 1973 two machine-gun carrying criminals entered a bank in Stockholm, Sweden. Blasting their guns, one prison escapee named Jan-Erik Olsson announced to the terrified bank employees “The party has just begun!” The two bank robbers held four hostages, three women and one man, for the next 131 hours. The hostages were strapped with dynamite and held in a bank vault until finally rescued on August 28th. After their rescue, the hostages exhibited a shocking attitude considering they were threatened, abused, and feared for their lives for over five days. In their media interviews, it was clear that they supported their captors and actually feared law enforcement personnel who came to their rescue. The hostages had begun to feel the captors were actually protecting them from the police. One woman later became engaged to one of the criminals and another developed a legal defense fund to aid in their criminal defense fees. Clearly, the hostages had “bonded” emotionally with their captors. While the psychological condition in hostage situations became known as “Stockholm Syndrome” due to the publicity – the emotional “bonding” with captors was a familiar story in psychology. It had been recognized many years before and was found in studies of other hostage, prisoner, or abusive situations such as: •Abused Children •Battered/Abused Women •Prisoners of War •Cult Members •Incest Victims •Criminal Hostage Situations •Concentration Camp Prisoners •Controlling/Intimidating Relationships

i

In the final analysis, emotionally bonding with an abuser is actually a strategy for survival for victims of abuse and intimidation. The “Stockholm Syndrome” reaction in hostage and/or abuse situations is so well recognized at this time that police hostage negotiators no longer view it as unusual. In fact, it is often encouraged in crime situations as it improves the chances for survival of the hostages. On the down side, it also assures that the hostages experiencing “Stockholm Syndrome” will not be very cooperative during rescue or criminal prosecution. Local law enforcement personnel have long recognized this syndrome with battered women who fail to press charges, bail their battering husband/boyfriend out of jail, and even physically attack police officers when they arrive to rescue them from a violent assault. Stockholm Syndrome (SS) can also be found in family, romantic, and interpersonal relationships. The abuser may be a husband or wife, boyfriend or girlfriend, father or mother, or any other role in which the abuser is in a position of control or authority. It’s important to understand the components of Stockholm Syndrome as they relate to abusive and controlling relationships. Once the syndrome is understood, it’s easier to understand why victims support, love, and even defend their abusers and controllers. Every syndrome has symptoms or behaviors and Stockholm Syndrome is no exception. While a clear-cut list has not been established due to varying opinions by researchers and experts, several of these features will be present: zPositive feelings by the victim toward the abuser/controller zNegative feelings by the victim toward family, friends, or authorities trying to rescue/support them or win their release zSupport of the abuser’s reasons and behaviors zPositive feelings by the abuser toward the victim zSupportive behaviors by the victim, at times helping the abuser zInability to engage in behaviors that may assist in their release or detachment Stockholm Syndrome doesn’t occur in every hostage or abusive situation. In another bank robbery involving hostages, after terrorizing patrons and employees for many hours, a police sharpshooter shot and wounded the terrorizing bank robber. After he hit the floor, two women picked him up and physically held him up to the window for another shot. As you can see, the length of time one is exposed to abuse/control and other factors are certainly involved. It has been found that four situations or conditions are present that serve as a foundation for the development of Stockholm Syndrome. These four situations can be found in hostage, severe abuse, and abusive relationships: • The presence of a perceived threat to one’s physical or psychological survival and the belief that the abuser would carry out the threat. • The presence of a perceived small kindness from the abuser to the victim • Isolation from perspectives other than those of the abuser • The perceived inability to escape the situation By considering each situation we can understand how Stockholm Syndrome develops in romantic relationships as well as criminal/hostage situations. Looking at each situation: Perceived threat to one’s physical/psychological survival ii

The perception of threat can be formed by direct, indirect, or witnessed methods. Criminal or antisocial partners can directly threaten your life or the life of friends and family. Their history of violence leads us to believe that the captor/controller will carry out the threat in a direct manner if we fail to comply with their demands. The abuser assures us that only our cooperation keeps our loved ones safe. Indirectly, the abuser/controller offers subtle threats that you will never leave them or have another partner, reminding you that people in the past have paid dearly for not following their wishes. Hints are often offered such as “I know people who can make others disappear”. Indirect threats also come from the stories told by the abuser or controller – how they obtained revenge on those who have crossed them in the past. These stories of revenge are told to remind the victim that revenge is possible if they leave. Witnessing violence or aggression is also a perceived threat. Witnessing a violent temper directed at a television set, others on the highway, or a third party clearly sends us the message that we could be the next target for violence. Witnessing the thoughts and attitudes of the abuser/controller is threatening and intimidating, knowing that we will be the target of those thoughts in the future. The “Small Kindness” Perception In threatening and survival situations, we look for evidence of hope – a small sign that the situation may improve. When an abuser/controller shows the victim some small kindness, even though it is to the abusers benefit as well, the victim interprets that small kindness as a positive trait of the captor. In criminal/war hostage situations, letting the victim live is often enough. Small behaviors, such as allowing a bathroom visit or providing food/water, are enough to strengthen the Stockholm Syndrome in criminal hostage events. In relationships with abusers, a birthday card, a gift (usually provided after a period of abuse), or a special treat are interpreted as not only positive, but evidence that the abuser is not “all bad” and may at some time correct his/her behavior. Abusers and controllers are often given positive credit for not abusingtheir partner, when the partner would have normally been subjected to verbal or physical abuse in a certain situation. An aggressive and jealous partner may normally become intimidating or abusive in certain social situations, as when an opposite-sex coworker waves in a crowd. After seeing the wave, the victim expects to be verbally battered and when it doesn’t happen, that “small kindness” is interpreted as a positive sign. Similar to the small kindness perception is the perception of a “soft side”. During the relationship, the abuser/controller may share information about their past – how they were mistreated, abused, neglected, or wronged. The victim begins to feel the abuser/controller may be capable of fixing their behavior or worse yet, that they (abuser) may also be a “victim”. Sympathy may develop toward the abuser and we often hear the victim of Stockholm Syndrome defending their abuser with “I know he fractured my jaw and ribs…but he’s troubled. He had a rough childhood!” Losers and abusers may admit they need psychiatric help or acknowledge they are mentally disturbed, however, it's almost always after they have already abused or intimidated the victim. The admission is a way of denying responsibility for the abuse. In truth, personality disorders and criminals have learned over the years that personal responsibility for their violent/abusive behaviors can be minimized and even denied by blaming their bad upbringing, abuse as a child, and now - video iii

games. One murderer blamed his crime on eating too much junk food – now known as the “Twinkie Defense”. While it may be true that the abuser/controller had a difficult upbringing – showing sympathy for his/her history produces no change in their behavior and in fact, prolongs the length of time you will be abused. While “sad stories” are always included in their apologies – after the abusive/controlling event - their behavior never changes! Keep in mind; once you become hardened to the “sad stories”, they will simply try another approach. I know of no victim of abuse or crime who has heard their abuser say "I'm beating (robbing, mugging, etc.) you because my Mom hated me!" Isolation from Perspectives Other than those of the Captor In abusive and controlling relationships, the victim has the sense they are always “walking on eggshells” – fearful of saying or doing anything that might prompt a violent/intimidating outburst. For their survival, they begin to see the world through the abuser’s perspective. They begin to fix things that might prompt an outburst, act in ways they know makes the abuser happy, or avoid aspects of their own life that may prompt a problem. If we only have a dollar in our pocket, then most of our decisions become financial decisions. If our partner is an abuser or controller, then the majority of our decisions are based on our perception of the abuser’s potential reaction. We become preoccupied with the needs, desires, and habits of the abuser/controller. Taking the abuser’s perspective as a survival technique can become so intense that the victim actually develops anger toward those trying to help them. The abuser is already angry and resentful toward anyone who would provide the victim support, typically using multiple methods and manipulations to isolate the victim from others. Any contact the victim has with supportive people in the community is met with accusations, threats, and/or violent outbursts. Victims then turn on their family – fearing family contact will cause additional violence and abuse in the home. At this point, victims curse their parents and friends, tell them not to call and stop interfering, and break off communication with others. Agreeing with the abuser/controller, supportive others are now viewed as “causing trouble” and must be avoided. Many victims threaten their family and friends with restraining orders if they continue to “interfere” or try to help the victim in their situation. On the surface it would appear that they have sided with the abuser/controller. In truth, they are trying to minimize contact situation that might make them a target of additional verbal abuse or intimidation. If a casual phone call from Mom prompts a two-hour temper outburst with threats and accusations – the victim quickly realizes it's safer if Mom stops calling. If simply telling Mom to stop calling doesn’t work, for his or her own safety the victim may accuse Mom of attempting to ruin the relationship and demand that she stop calling. In severe cases of Stockholm Syndrome in relationships, the victim may have difficulty leaving the abuser and may actually feel the abusive situation is their fault. In law enforcement situations, the victim may actually feel the arrest of their partner for physical abuse or battering is their fault. Some women will allow their children to be removed by child protective agencies rather than give up the relationship with their abuser. As they take the perspective of the abuser, the children are at fault – they complained about the situation, they brought the attention of authorities to the home, and they put the adult relationship at risk. Sadly, the children have now become a danger to the victim’s safety. For those with Stockholm Syndrome, allowing the children to be removed from the home iv

decreases their victim stress while providing an emotionally and physically safer environment for the children. Perceived Inability to Escape As a hostage in a bank robbery, threatened by criminals with guns, it’s easy to understand the perceived inability to escape. In romantic relationships, the belief that one can’t escape is also very common. Many abusive/controlling relationships feel like till-death-do-us-part relationships – locked together by mutual financial issues/assets, mutual intimate knowledge, or legal situations. Here are some common situations: · Controlling partners have increased the financial obligations/debt in the relationship to the point that neither partner can financially survive on their own. Controllers who sense their partner may be leaving will often purchase a new automobile, later claiming they can’t pay alimony or child support due to their large car payments. · The legal ending of a relationship, especially a martial relationship, often creates significant problems. A Controller who has an income that is “under the table” or maintained through legally questionable situations runs the risk of those sources of income being investigated or made public by the divorce/separation. The Controller then becomes more agitated about the possible public exposure of their business arrangements than the loss of the relationship. · The Controller often uses extreme threats including threatening to take the children out of state, threatening to quit their job/business rather than pay alimony/support, threatening public exposure of the victim’s personal issues, or assuring the victim they will never have a peaceful life due to nonstop harassment. In severe cases, the Controller may threaten an action that will undercut the victim’s support such as “I’ll see that you lose your job” or “I’ll have your automobile burned”. · Controllers often keep the victim locked into the relationship with severe guilt – threatening suicide if the victim leaves. The victim hears “I’ll kill myself in front of the children”, “I’ll set myself on fire in the front yard”, or “Our children won’t have a father/mother if you leave me!” · In relationships with an abuser or controller, the victim has also experienced a loss of self-esteem, self-confidence, and psychological energy. The victim may feel “burned out” and too depressed to leave. Additionally, abusers and controllers often create a type of dependency by controlling the finances, placing automobiles/homes in their name, and eliminating any assets or resources the victim may use to leave. In clinical practice I’ve heard “I’d leave but I can’t even get money out of the savings account! I don’t know the PIN number.” · In teens and young adults, victims may be attracted to a controlling individual when they feel inexperienced, insecure, and overwhelmed by a change in their life situation. When parents are going through a divorce, a teen may attach to a controlling individual, feeling the controller may stabilize their life. Freshmen in college may be attracted to controlling individuals who promise to help them survive living away from home on a college campus. In unhealthy relationships and definitely in Stockholm Syndrome there is a daily preoccupation with “trouble”. Trouble is any individual, group, situation, comment, casual glance, or cold meal that may produce a temper tantrum or verbal abuse from the controller v

or abuser. To survive, “trouble” is to be avoided at all costs. The victim must control situations that produce trouble. That may include avoiding family, friends, co-workers, and anyone who may create “trouble” in the abusive relationship. The victim does not hate family and friends; they are only avoiding “trouble”! The victim also cleans the house, calms the children, scans the mail, avoids certain topics, and anticipates every issue of the controller or abuse in an effort to avoid “trouble”. In this situation, children who are noisy become “trouble”. Loved ones and friends are sources of “trouble” for the victim who is attempting to avoid verbal or physical aggression. Stockholm Syndrome in relationships is not uncommon. Law enforcement professionals are painfully aware of the situation – making a domestic dispute one of the high-risk calls during the work hours. Called by neighbors during a spousal abuse incident, the abuser is passive upon arrival of the police, only to find the abused spouse upset and threatening the officers if their abusive partner is arrested for domestic violence. In truth, the victim knows the abuser/controller will retaliate against him/her if 1) they encourage an arrest, 2) they offer statements about the abuse/fight that are deemed disloyal by the abuser, 3) they don’t bail them out of jail as quickly as possible, and 4) they don’t personally apologize for the situation – as though it was their fault. Stockholm Syndrome produces an unhealthy bond with the controller and abuser. It is the reason many victims continue to support an abuser after the relationship is over. It’s also the reason they continue to see “the good side” of an abusive individual and appear sympathetic to someone who has mentally and sometimes physically abused them. Is There Something Else Involved? In a short response – Yes! Throughout history, people have found themselves supporting and participating in life situations that range from abusive to bizarre. In talking to these active and willing participants in bad and bizarre situations, it is clear they have developed feelings and attitudes that support their participation. One way these feelings and thoughts are developed is known as “cognitive dissonance”. As you can tell, psychologists have large words and phrases for just about everything. “Cognitive Dissonance” explains how and why people change their ideas and opinions to support situations that do not appear to be healthy, positive, or normal. In the theory, an individual seeks to reduce information or opinions that make him or her uncomfortable. When we have two sets of cognitions (knowledge, opinion, feelings, input from others, etc.) that are the opposite, the situation becomes emotionally uncomfortable. Even though we might find ourselves in a foolish or difficult situation – few want to admit that fact. Instead, we attempt to reduce the dissonance - the fact that our cognitions don’t match, agree, or make sense when combined. “Cognitive Dissonance” can be reduced by adding new cognitions – adding new thoughts and attitudes. Some examples: · Heavy smokers know smoking causes lung cancer and multiple health risks. To continue smoking, the smoker changes his cognitions (thoughts/feelings) such as 1) “I’m smoking less than ten years ago”, 2) “I’m smoking low-tar cigarettes”, 3) “Those statistics are made up by the cancer industry conspiracy”, or 4) “Something’s got to get you anyway!” These new cognitions/attitudes allow them to keep smoking and actually begin blaming restaurants for being unfair. · You purchase a $40,000.00 Sport Utility Vehicle that gets 8 miles a gallon. You justify the expense and related issues with 1) “It’s great on trips (you take one trip per year)”, 2) “I can use it to haul stuff (one coffee table in 12 months), and 3) vi

“You can carry a lot of people in it (95% of your trips are driver-only).” · Your husband/boyfriend becomes abusive and assaultive. You can’t leave due to the finances, children, or other factors. Through cognitive dissonance, you begin telling yourself “He only hits me open-handed” and “He’s had a lot of stress at work.” Leon Festinger first coined “Cognitive Dissonance”. He had observed a cult (1956) in which members gave up their homes, incomes, and jobs to work for the cult. This cult believed in messages from outer space that predicted the day the world would end by a flood. As cult members and firm believers, they believed they would be saved by flying saucers at the appointed time. As they gathered and waited to be taken by flying saucers at the specified time, the end-of-the-world came and went. No flood and no flying saucer! Rather than believing they were foolish after all that personal and emotional investment – they decided their beliefs had actually saved the world from the flood and they became firmer in their beliefs after the failure of the prophecy. The moral – the more you invest (income, job, home, time, effort, etc.) the stronger your need to justify your position. If we invest $5.00 in a raffle ticket, we justify losing with “I’ll get them next time”. If you invest everything you have, it requires an almost unreasoning belief and unusual attitude to support and justify that investment. Studies tell us we are more loyal and committed to something that is difficult, uncomfortable, and even humiliating. The initiation rituals of college fraternities, Marine boot camp, and graduate school all produce loyal and committed individuals. Almost any ordeal creates a bonding experience. Every couple, no matter how mismatched, falls in love in the movies after going through a terrorist takeover, being stalked by a killer, being stranded on an island, or being involved in an alien abduction. Investment and an ordeal are ingredients for a strong bonding – even if the bonding is unhealthy. No one bonds or falls in love by being a member of the Automobile Club or a music CD club. Struggling to survive on a deserted island – you bet! Abusive relationships produce a great amount on unhealthy investment in both parties. In many cases we tend to remain and support the abusive relationship due to our investment in the relationship. Try telling a new Marine that since he or she has survived boot camp, they should now enroll in the National Guard! Several types of investments keep us in the bad relationship: • Emotional Investment – We’ve invested so many emotions, cried so much, and worried so much that we feel we must see the relationship through to the finish. • Social Investment – We’ve got our pride! To avoid social embarrassment and uncomfortable social situations, we remain in the relationship. • Family Investments – If children are present in the relationship, decisions regarding the relationship are clouded by the status and needs of the children. • Financial Investment – In many cases, the controlling and abusive partner has created a complex financial situation. Many victims remain in a bad relationship, waiting for a better financial situation to develop that would make their departure and detachment easier. • Lifestyle Investment – Many controlling/abusive partners use money or a lifestyle as an investment. Victims in this situation may not want to lose their current lifestyle. • Intimacy Investment – We often invest emotional and sexual intimacy. Some victims have experienced a destruction of their emotional and/or sexual self-esteem in the unhealthy relationship. The abusing partner may threaten to spread rumors or vii

tell intimate details or secrets. A type of blackmail using intimacy is often found in these situations. In many cases, it’s not simply our feelings for an individual that keeps us in an unhealthy relationship - it’s often the amount of investment. Relationships are complex and we often only see the tip of the iceberg in public. For this reason, the most common phrase offered by the victim in defense of their unhealthy relationship is “You just don’t understand!” Combining Two Unhealthy Conditions The combination of “Stockholm Syndrome” and “cognitive dissonance” produces a victim who firmly believes the relationship is not only acceptable, but also desperately needed for their survival. The victim feels they would mentally collapse if the relationship ended. In long-term relationships, the victims have invested everything and placed “all their eggs in one basket”. The relationship now decides their level of self-esteem, self-worth, and emotional health. For reasons described above, the victim feels family and friends are a threat to the relationship and eventually to their personal health and existence. The more family/friends protest the controlling and abusive nature of the relationship, the more the victim develops cognitive dissonance and becomes defensive. At this point, family and friends become victims of the abusive and controlling individual. Importantly, both Stockholm Syndrome and cognitive dissonance develop on an involuntary basis. The victim does not purposely invent this attitude. Both develop as an attempt to exist and survive in a threatening and controlling environment and relationship. Despite what we might think, our loved one is not in the unhealthy relationship to irritate, embarrass, or drive us to drink. What might have began as a normal relationship has turned into a controlling and abusive situation. They are trying to survive. Their personality is developing the feelings and thoughts needed to survive the situation and lower their emotional and physical risks. All of us have developed attitudes and feelings that help us accept and survive situations. We have these attitudes/feelings about our jobs, our community, and other aspects of our life. As we have found throughout history, the more dysfunctional the situation, the more dysfunctional our adaptation and thoughts to survive. The victim is engaged in an attempt to survive and make a relationship work. Once they decide it doesn’t work and can’t be fixed, they will need our support as we patiently await their decision to return to a healthy and positive lifestyle. Family and Friends of the Victim When a family is confronted with a loved one involved with a Loser or controlling/abusive individual, the situation becomes emotionally painful and socially difficult for the family. While each situation is different, some general guidelines to consider are: - Your loved one, the "victim" of the Loser/Abuser, has probably been given a choice - the relationship or the family. This choice is made more difficult by the control and intimidation often present in abusive/controlling relationships. Knowing that choosing the family will result in severe personal and social consequences, the family always comes in second. Keep in mind that the victim knows in their heart the family will always love them and accept their return – whenever the return happens. - Remember, the more you pressure the "victim" of the Loser/Abuser, the more you prove viii

the their point. Your loved one is being told the family is trying to ruin their wonderful relationship. Pressure in the form of contacts, comments, and communications will be used as evidence against you. An invitation to a Tupperware party is met with “You see! They just want to get you by yourself so they can tell you bad things about me!” Increasing your contacts is viewed as “putting pressure” on their relationship – not being lovingly concerned. - Your contacts with your loved one, no matter how routine and loving, may be met with anger and resentment. This is because each contact may prompt the Loser/Abuser to attack them verbally or emotionally. Imagine getting a four-hour lecture every time your Aunt Gladys calls. In a short time, you become angry each time she calls, knowing what the contact will produce in your home. The longer Aunt Gladys talks – the longer your lecture becomes! Thus, when Aunt Gladys calls, you want to get her off the phone as quickly as possible. - The 1980’s song, ”Hold on Loosely”, maybe the key to a good family and friend approach. Holding on too tight produces more pressure. When the victim is out of the home, it’s often best to establish predictable, scheduled contacts. Calling every Wednesday evening, just for a status report or to go over current events, is less threatening than random calls during the week. Random calls are always viewed as “checking up on us” calls. While you may encounter an answering machine, leave a polite and loving message. Importantly, don’t discuss the relationship (the controller may be listening!) unless the victim brings it up. The goal of these scheduled calls is to maintain contact, remind your loved one that you are always there to help, and to quietly remind the controller that family and loved ones are nearby and haven’t disappeared. - Try to maintain traditional and special contacts with your loved one - holidays, special occasions, etc. Keep your contacts short and brief, with no comments that can be used as evidence. Contacts made at “traditional” times – holidays, birthdays, anniversaries, etc. – are not as threatening to a controller/abuser. Contacts that provide information, but not questions, are also not as threatening. An example might be a simple card reading “Just a note to let you know that your brother landed a new job this week. You might see him on a Wal-Mart commercial any day now. Love, Mom and Dad”. This approach allows the victim to recognize that the family is there - waiting in the wings if needed. It also lessens the lectures/tantrums provided by the Loser as the contacts are on a traditional and expected basis. It’s also hard to be angry about brother’s new job without looking ridiculous. Also, don’t invent holidays or send a reminder that it’s Sigmund Freud’s birthday. That’s suspicious…even in my family. - Remember that there are many channels of communication. It’s important that we keep a channel open if at all possible. Communication channels might include phone calls, letters, cards, and e-mail. Scheduled monthly shopping trips or outings are helpful if possible. The goal is to maintain contact while your loved one is involved in the controlling/abusive relationship. Remember, the goal is contact, not pressure. - Don't feel the victim's behavior is against the family or friends. It may be a form of survival or a way of lowering stress. Victims may be very resistive, angry, and even hostile due to the complexity of their relationship with the controller/abuser. They may even curse, threaten, and accuse loved ones and friends. This hostile defensiveness is actually selfprotection in the relationship – an attempt to avoid “trouble”. - The victim needs to know and feel they are not rejected because of their behavior. Keep ix

in mind, they are painfully aware of their situation. They know they are being treated badly and/or controlled by their partner. Frequent reminders of this will only make them want less contact. We naturally avoid people who remind us of things or situations that are emotionally painful. - Victims may slightly open the door and provide information about their relationship or hint they may be considering leaving. When the door opens, don't jump through with the Marines behind you! Listen and simply offer support such as "You know your family is behind any decision you need to make and at any time you make it." They may be exploring what support is available but may not be ready to call in the troops just yet. Many victims use an “exit plan” that may take months or even years to complete. They may be gathering information at this point, not yet ready for an exit. - We can get messages to people in two ways - the pipeline and the grapevine. The pipeline is face-to-face, telling the person directly. This seldom happens in Loser situations as controllers and abusers monitor and control contacts with others. However, the grapevine is still open. When we use the grapevine, we send a message to our loved one through another person. Victims of controlling and abusive individuals are often allowed to maintain a relationship with a few people, perhaps a sibling or best friend. We can send our loved one a message through that contact person, a message that voices our understanding and support. We don't send insults ("Bill is such a jerk!) or put-downs ("If he doesn't get out of this relationship he'll end up crazy!) - we send messages of love and support. We send "I hope she/he (victim) knows the family is concerned and that we love and support them." Comments sent on the grapevine are phrased with the understanding that our loved one will hear them in that manner. Don’t talk with a grapevine contact to express anger and threaten to hire a hit man, and then try to send a message of loving support. Be careful what and how the message is provided. The grapevine contact can often get messages to the victim when we can't. It’s another way of letting them know we’re supporting them, just waiting to help if and when needed. - Each situation is different. The family may need to seek counseling support in the community. A family consultation with a mental health professional or attorney may be helpful if the situation becomes legally complex or there is a significant danger of harm. - As relatives or friends of a victim involved with a controller or abuser, our normal reaction is to consider dramatic action. We become angry, resentful, and aggressive at times. Our mind fills with a variety of plans that often range from rescue and kidnapping to ambushing the controller/abuser with a ball bat. A rule of thumb is that any aggression toward the controller/abuser will result in additional difficulties for your loved one. Try to remain calm and await an opportunity to show your love and support when your loved one needs it. - In some cases, as in teenagers and young adults, the family may still provide some financial, insurance, or other support. When we receive angry responses to our phone calls, our anger and resentment tells us to cut off their support. I’ve heard “If she’s going to date that jerk, it’s not going to be in a car I’m paying for!” and “If he’s choosing that woman over his family, he can drop out of college and flip hamburgers!” Withdrawing financial support only makes your loved one more dependent upon the controller/abuser. Remember, if we’re aggressive by threatening, withdrawing support, or pressuring – we become the threatening force, not the controller/abuser. It actually moves the victim into the support of the controller. Sadly, the more of an “ordeal” they experience, the more bonding takes place as noted in Stockholm Syndrome and cognitive dissonance. x

- As you might imagine, the combination of Stockholm Syndrome and cognitive dissonance may also be active when our loved one is involved in cults, unusual religions, and other groups. In some situations, the abuser and controller is actually a group or organization. Victims are punished if they are viewed as disloyal to the group. While this article deals with individual relationships, the family guidelines may be helpful in controlling-group situations. Final Thoughts You may be the victim of a controlling and abusive partner, seeking an understanding of your feelings and attitudes. You may have a son, daughter, or friend currently involved with a controlling and abusive partner, looking for ways to understand and help. If a loved one is involved with a Loser, a controlling and abusing partner, the long-term outcome is difficult to determine due to the many factors involved. If their relationship is in the “dating” phase, they may end the relationship on their own. If the relationship has continued for over a year, they may require support and an exit plan before ending the relationship. Marriage and children further complicates their ability to leave the situation. When the victim decides to end the unhappy relationship, it’s important that they view loved ones as supportive, loving, and understanding – not a source of pressure, guilt, or aggression. This article is an attempt to understand the complex feelings and attitudes that are as puzzling to the victim as they are to family and friends. I’ve outlined recommendations for detaching from a Loser or controlling/abusive individual (www.drjoecarver.com) but clearly, there are more victims in this situation. It is hoped this article is helpful to family and friends who worry, cry, and have difficulty understanding the situation of their loved one. It has been said that knowledge is power. Hopefully this knowledge will prove helpful and powerful to victims and their loved ones. Please consider this article as a general guideline. Some recommendations may be appropriate and helpful while some may not apply to a specific situation. In many cases, we may need additional professional help of a mental health or legal nature. Joseph M. Carver, Ph.D. Clinical Psychologist

xi