Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českých dějin. Bakalářská práce. Ing.Věra Smolíková

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českých dějin

Bakalářská práce

Ing.Věra Smolíková Poddaní zbirožského panství v 2.polovině 17.století Subjects of the Zbiroh Manor in the Second Half of the 17th Century

Praha 2009

vedoucí bakalářské práce: Prof.PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Na tomto místě bych chtěla vyjádřit své díky a vděčnost vedoucímu bakalářské práce, prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, DrSc., za jeho mnohaletou podporu, která mi pomohla práci i studium ukončit.

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně s pouţitím citovaných pramenů a literatury.

V Praze dne 23.12.2009

Anotace Cílem práce je srovnání situace poddaných na zbiroţském panství v polovině 17.století a na počátku 18.století na základě rozboru uvedených pramenů. Díky zpustošení během 30-leté války, poddaní mohli r.1653 osít jen třetinu svých polí. S obdobným stavem se setkáváme i na panských dvorech, nicméně u poddaných měl tento nízký výsevek za následek, ţe mnozí poddaní (minimálně 1/3) nemohli v poválečných dobách i při velmi skromném ţivobytí dostát svým povinnostem, jako kontribuci, splátkám gruntu nebo urbariálním dávkám. V Podbrdsku, v jiţní části panství, byla jediná oblast, kde se díky zpracování ţeleza výrazněji rozvíjela řemeslná výroba. Zde téţ bylo dosahováno největších zisků, a to nejen z pohledu vlastníka a nájemce hutí a hamrů, ale i z hlediska poddaných, kteří nebyli ochotni z této neúrodné oblasti odcházet do úrodnější na pusté grunty. V 2.polovině 17.století došlo k osazení pustých gruntů a zaloţení nových statků, včetně obnovy několika pustých vsí, takţe kaţdý třetí grunt byl nový nebo nově osazený. Na počátku 18.století drţeli hospodáři polnosti přibliţně stejného rozsahu jako v polovině 17.století, a to především na špatné případně prostřední půdě, ale obdělávaná plocha vzrostla o třetinu. Na počátku 18.století mohla, jak se zdá, jiţ většina hospodářů vyjít se svými nejnutnějšími náklady, ale pouze obtíţně a bez přebytků v hospodaření. Klíčová slova: zbiroţské panství, poddaní, zemědělství v raném novověku, demografie

Annotation This work has tried to desribe and compare the economic situation of the peasants and the development of the settlement of the Zbiroh manor in the middle of the 17th century and at the beginning of the 18th century. Thanks to the catastrophic effects of the Thirty-year-war in this area, the peasants could saw only one third of their fields with the result that at least one third of the subjects could not meet their financial obligations such as the contributions, farm installments, landholder duties. In the southern part of the mannor, near the Brdy hills, we can find the only area where, thanks to the iron processing, the craft production was developing to a certain degree. The craftsmen here were able to gain considerable profits compared to the other parts of the mannor and thus were not willing to leave for abandoned farms in more fertile areas. In the second half of the 17the century basically all of the abandoned farms had been settled again and new farms had been founded. The fields of the farms had approximately the same area as those of the midle of the century but larger areas (by 1/3) of fields had been sawn. At the beginning of the 18th century most o the subjects seem to have been able to meet their basic necessary financial cost, even if only with dificulty and without any surplus.

Key words: the Zbiroh mannor (dominion), the subjects, the early modern agriculture, demography

Obsah 1.

2.

Úvod ................................................................................................................................................. 5 1.1

Základní charakteristika panství ............................................................................................... 5

1.2

Souhrn základní pouţité literatury ............................................................................................ 6

1.3

Rozbor pouţitých pramenů ....................................................................................................... 6

1.4

Historický vývoj panství v 1.polovině 17.století ...................................................................... 9

Poddaní zbiroţského panství v polovině a na konci 18.století ....................................................... 12 2.1

Vývoj osídlení panství ............................................................................................................ 12

2.2

Vlastnictví gruntů ................................................................................................................... 16

2.3

Základní demografické údaje .................................................................................................. 17

2.4

Řemeslníci na panství ............................................................................................................. 20

2.5

Dvory, mlýny .......................................................................................................................... 26

2.6

Ţivotní úroveň poddaných v polovině 17. století ................................................................... 28

2.7

Urbariální dávky ..................................................................................................................... 32

2.8

Zamyšlení nad rozpočtem rolníka z poloviny 17. století ........................................................ 34

2.9

Roboty..................................................................................................................................... 38

2.10 Změny v rozloze polí, počtu dobytka na počátku 18. století .................................................. 39 2.11 Ţivotní úroveň poddaných na počátku 18. století ................................................................... 42 3.

Závěr .............................................................................................................................................. 46

4.

Prameny a literatura ....................................................................................................................... 48

5.

4.1

Prameny .................................................................................................................................. 48

4.2

Literatura................................................................................................................................. 48

Grafy .............................................................................................................................................. 50 5.1

Seznam grafů .......................................................................................................................... 50

1. Úvod Na základě rozboru a porovnání berní ruly, soupisu poddaných podle víry, urbáře a gruntovních knih se pokusíme nastínit situaci poddaných na Zbiroţském panství v polovině 17.století z hlediska demografického a hospodářského. Dále se pokusíme přiblíţit, jak se změnily ţivotní podmínky poddaných o 60 let později, a tím zachytit důleţité trendy vývoje osídlení a ţivotní situace v 2. polovině 17. století. Jako základní pramen bude slouţit přiznání k opravě berní ruly z r.1713 a gruntovní knihy. Pro větší názornost jsou výsledné sledované údaje zachyceny v grafech.

1.1 Základní charakteristika panství Zbiroţské panství, jehoţ nadmořská výška se pohybuje mezi 400 a 500 metry n.m.1, lze rozčlenit na 3 charakteristické oblasti. Jiţní, podbrdský cíp panství vynikal činností několika ţelezářských hutí, vlastněných komorou, které poskytovaly příleţitostný výdělek hospodářům z okolních vsí. Střední pruh panství se rozkládá kolem říšské silnice vedoucí z Prahy na Plzeň, poddaní zde mohli vyuţít v mírových dobách výhodné polohy u hlavní komunikace umocněné nedalekými hutěmi. Ve vesnicích severní části panství, která zasahuje aţ k Berounce, nalezneme menší zastoupení řemeslníků. Zde je nadmořská výška nejniţší, přibliţně 380 m n.m, a půda relativně nejúrodnější. Specifické postavení měly 2 městyse na panství, Zbiroh, na jehoţ zámku sídlil hejtman panství, a Mýto. Přibliţně dvě třetiny plochy panství bylo zalesněno2. Zbiroţské panství bylo zkonfiskováno českou komorou r.1593 Ladislavu Popelovi z Lobkovic spolu s panstvím Točník. V královských rukou zůstalo mimo krátké období 1700 – 1723, kdy bylo zastaveno. Komorní panství Zbiroh, Točník a Králův Dvůr byla spravována zbiroţským hejtmanem3, kterým byl v polovině 17. století Jan Kolenec z Kolna (1636 – 1659). Za Lobkoviců v 16.století došlo ke zdvojnásobení rozlohy panství získáváním okolních vesnic. Panství dosáhlo podoby, kterou shledáváme v berní rule, r.1607, kdy byly ke Zbiroţsku přičleněny od Křivoklátska vsi Ostrovec a Líšná.

1

Maur, Populační vývoj... , str. 15 Maur, Populační vývoj... , str. 15 3 Seznam zbiroţských hejtmanů v 2. polovině 17. století viz Maur, Poddaní točnického panství v SAP, str. 67 2

5

1.2 Souhrn základní použité literatury Česká historiografie věnuje stálou pozornost tématu hospodářských a sociálních dějin venkova 4, počínaje Pekařovou Knihou o Kosti a konče nejnovější literaturou, např. Příběhem Ouběnic Josefa Petráně. Pro sledované období a dané téma jsou důleţité práce J. Petráně5, který souhrnně zpracoval postavení vesnického lidu před 30-letou válkou. Situaci po 30-leté válce na komorních panstvích se podrobně věnoval E. Maur6. M.Hroch s J.Petráněm analyzovali problémy 17.století v evropských souvislostech7. Z dalších děl uveďme práci J.Mikulce8, která se zabývá soudobým pohledem na poddanskou otázku. Komorní panství byla českou historiografií, hlavně díky badatelským zájmům E.Maura, podrobně zkoumána, co se týče porovnání jejich demografického vývoje v 2.polovině 17.století a z hlediska hospodaření komorních velkostatků9. E.Maur dokonce věnoval svou diplomovou práci panství Točník sousedícímu se Zbirohem. Nicméně podrobná práce, která by rozebírala situaci na zbiroţském panství v 50.letech 17.století, pokud je mi známo, zatím napsána nebyla. E. Maur ve své diplomové práci shrnuje základní literaturu i pro panství Zbiroh. Jedná se především o práci J.Pohla Kronika města i zámku Zbirova z r.1903 a Kulturní obrázky ze Zbirovska A. Drachovského z r.1908.

1.3 Rozbor použitých pramenů Zbiroţský archiv, ač původně poměrně bohatý, utrpěl během let natolik, ţe v něm nenajdeme, aţ na velmi malé výjimky, prameny starší poloviny 17.století. Základními prameny se tedy pro 50.léta 17.století a vytyčenou problematiku stávají berní rula pro Podbrdský kraj z r.1653 soupis poddaných podle víry pro Berounsko z r.1651 urbář zbiroţského panství z r.1652 knihy purkrechtní rychty Zbiroh, Sebečice, Plískov, Sirá, vedené od r.1655 kopiáře hejtmana zbiroţského panství Jana Kolence z Kolna. Porovnání s počátkem 18.století umoţňuje přiznání k opravě berní ruly z r.1713.

4

souhrnně o základní literatuře pojednává J.Mikulec, Dějiny venkovského poddaného lidu... např. J. Petráň, Poddaný lid v Čechách ... 6 viz literatura na konci práce 7 M.Hroch, J.Petráň, 17.století... 8 J.Mikulec, Poddanská otázka.... 9 viz. literatura na konci práce 5

6

Hodnocení berní ruly a soupisu podle víry jako historického pramene se jiţ literatura věnovala podrobně, viz např. úvodní kapitola v příslušných edicích. Zbiroţský urbář byl sestaven r. 1652 na základě instrukce pro komorní panství. Na několika místech se výslovně odvolává na starší nedochovaný urbář, který nepochybně slouţil jako východisko pro práci na novém urbáři a který byl vypracován r.1594 poté, co panství převzala česká komora. Urbář byl r.1594 sepsán nepochybně proto, ţe pro panství dříve neexistoval jednotný soupis poddanských povinností. Jádro panství kolem Zbiroha se vyskytuje jiţ v roţmberském urbáři z konce 14.století. Ovšem během 16.století došlo ke zdvojnásobení rozlohy panství a nepochybně úroveň evidence poddanských povinností na jednotlivých sousedních panstvích, od kterých byly vesnice přikoupeny, byla různá. Toto je přímo patrné u některých vsí, které zpustly v 15. nebo 16.století, jako např. u Holoubkova, pustého od 15.století10, nový urbář neuvádí urbariální povinnosti s tím, ţe v urbáři z r.1594 nejsou zapsány a ţe jména gruntů si nikdo nepamatuje. Takţe se zdá, ţe mimo původní základ panství nemůţeme předpokládat, ţe se do urbáře promítla situace starší neţ z doby okolo 3.čtvrtiny 16.století. V urbáři je u kaţdé usedlosti uvedeno „staré” jméno hospodáře a jméno „nynějšího“ hospodáře, spolu s výčtem dávek a povinností. „Nynější“ jména v naprosto převáţné většině souhlasí se jmény uvedenými v berní rule a v soupisu podle víry. Tudíţ jedná se vskutku o spolehlivé zaznamenání jednotlivých usedlostí. Zastavme se u otázky, odkud se písař dozvěděl „stará” jména hospodářů. Na první pohled by se moţná mohlo zdát, ţe tato jména budou pocházet ze starého urbáře11, ale srovnání urbáře a purkrechtních knih ukazuje, ţe se jednalo o jména poddaných, kteří drţeli grunt bezprostředně před „nynějším“ hospodářem. Pro představu uveďme příklad: v Líšné u gruntu č.1912 urbář uvádí „Valentin Hatina, nyní Blaţej Mudra“. Blaţej Mudra, uvedený také v berní rule i v soupise podle víry, dle purkrechtní knihy grunt koupil r.1641 od Valentina Hatiny. V Lhotě se u pusté rychty uvádí, ţe k ní náleţela poustka, „jejíţ jméno věděti nemohou13,” takţe se bezděky dozvídáme, ţe vesničané byli dotazováni na jména původních hospodářů. Jestliţe je u gruntu v urbáři uveden pouze jeden hospodář, pak je v naprosto převáţné většině případů grunt pustý, jak lze zjistit srovnáním s berní rulou, tj. na gruntu není „nynější“ drţitel. U některých gruntů je výslovně uvedeno, ţe jsou pusté. U těchto usedlostí ovšem většinou není uvedeno jméno starého hospodáře, protoţe zřejmě jiţ nebylo přesně známo, ale pouze jméno rodiny, např. grunt Vejvanovský. Lánový rozsah usedlostí je uveden pouze u nemnoha vsí. Za kaţdou vsí je uveden sumář úroků a robot a kolektivní povinnosti celé vsi. V urbáři jsou téţ stručně popsány panské dvory, rybníky, mlýny,

10

Sedláček, Místopisný slovník..., str. 231 jak se domníval Pohl, Kronika... str. 26 12 číslo dle berní ruly 11

7

krčmy, farní a filiální kostely. Vzhledem k tomu, ţe urbář byl sestaven teprve na počátku období, kdy se vrchnostenský velkostatek musel vyrovnávat s hospodářskou depresí v zemědělství a nedostatkem pracovních sil, coţ vyústilo v zavádění stále větších robot, údaje o robotách v urbáři nepochybně odráţí stav 16.století. Purkrechtní knihy byly zaloţeny r.1655 a obsahují záznamy do r.1720. Usedlosti jsou pojmenovány podle hospodáře, který je drţel v r.1655 a který je téţ v převáţném většině případů uveden v berní rule. Jestliţe usedlost nebyla r.1655 splacená, coţ byl případ většiny hospodářství, byly do purkrechtní knihy dle jejího staršího nedochovaného dílu opsány detaily koupě. Tudíţ u většiny usedlostí uvedených v berní rule můţeme zjistit, kdy jí její hospodář zakoupil. V 17.století se v těchto knihách téměř nesetkáme s popisem stavu či vybavení hospodářství v době prodeje, aţ na malé a velmi stručné výjimky. Přiznání k opravě berní ruly z r.1713 vznikala jako první krok k sestavení budoucího Tereziánského katastru. Obsahuje podrobný popis poddanské půdy, včetně místních jmen „rolí vorných,“ počtu strychů dobré, prostřední, špatné půdy, půdy leţící ladem i půdy pusté, odhad počtu dobytka k potahu a chovu (koní, volů, krav, jalovic, ovcí, prasat, koz), rozsah luk a sadů. Dále jsou uvedena řemesla a roční příjem z nich plynoucí, uţívání mlýnů, rybníků, hutí. Nakonec je zaznamenán pronájem polí od vrchnosti či ze záduší. Ač z hlediska přesnosti odhadu plochy polností se tento soupis nemůţe rovnat Tereziáskému katastru14, představuje pokrok oproti berní rule a zachycené údaje jsou cenné pro nahlédnutí do ţivota poddaných na počátku 18. století. V archivu velkostatku Zbiroh SOA Praha bychom ovšem v inventáři tento pramen marně hledali. Inv. č. 463 nese název Pozemková registra se seznamy řemeslníků z r.1654, nepochybně z důvodu, ţe soupisu chybí titulní strana a kaţdá levá stránka je nadepsaná „Jmena starých hospodářů v lethu 1654“, kde jsou uvedeni drţitelé gruntů z berní ruly, včetně rozlohy jejich polností uvedené v berní rule. Tím je jednoznačně zachycena vazba na berní rulu, coţ je pro úvahy v této práci velmi cenné. Ovšem ţe se jedná o přiznání k opravě berní ruly z r.1713 je nesporné z následujících důvodů: soupis zachycuje údaje, které zmiňuje K. Krofta při popisu přiznání z r.171315 u vsi Chockov se dočítáme z poznámky, psané stejným perem a stejnou rukou jako ostatní údaje, ţe soupis vznikl v r.1713, neboť se zde píše, ţe uvedení hospodáři jsou novoosadníci a ţe „podle starých pamětí v těch místech, kde teď roku 1713 pro ty tři chalupníky stavěti se

13

viz urbář u Lhoty Pekař, Kniha o Kosti II, str. 35 – 36, Krofta, Dějiny selského stavu, str. 297 15 Krofta, Dějiny selského stavu, str. 297 14

8

začíná, měli někdy před dávnýma lety dva hospodářové bytí a jmenovalo se to místo Chotěšov“16 porovnáním údajů se zápisy o drţbě hospodářství v gruntovních knihách vyplývá, ţe hospodáři zapsaní v přiznání ve sloupci „Nynj v drţení gsau poddanych poly a luk...“ vlastnili statky k r.1713. Např. ve vsi Líšná uvedený Václav Mudra drţel grunt mezi léty 1676 a 1714 a Jan Hasman drţel grunt od r.1712. V soupise jsou některé údaje aktualizovány i později, můţeme nalézt poznámky z let 1729 aţ 173317, které lze snadno od základního textu odlišit jak rukopisem, tak barvou inkoustu.

1.4 Historický vývoj panství v 1.polovině 17.století Kraj byl silně poznamenán útrapami třicetileté války, jak nám velmi ţivě a barvitě líčí ve svých dopisech hejtman Kolenec. Panství bylo postiţeno především r.1618 při Mansfedově taţení, kdy byly vypáleny některé vsi poblíţ hlavní silnice, a posléze v 2.polovině r.1639 plundrováním Banérových vojsk. Mnoho dopisů hejtmana Kolence je věnováno stíţnostem na pobyt vojska v kraji a velké škody s tím spojené. V březnu 1640 na panství Králův Dvůr není podle Kolence jediný, ani panský, potah a „poddaní jsou rozptýleni... nenacházím člověka, který by strych ovsa do země mohl uvrci... Hutě, pivovar, mlýny pustinou stojí “. Na panství točnickém byl vypálen Ţebrák, Cerhovice a 6 vsí. Na panství zbiroţském „do gruntu spáleny Zbirov, Švabín, Plískov, Lhota, Těškov, Kladruby, Vojenice. Jen pět vesnic v lesích při hutích zasekaných v celosti pozůstalo, jejichţ pomocí všelijaká nastávající forování musím zastávati18.“ V prosinci 1642 Kolenec píše, ţe „13 regimentů rejtarstva loţíruje na Zbirovu, 3 na Točníku...Na všem trojím panství mimo jediný vsi Kublova, mezi všemi poddanými nemohl bych 10 strychů ... obilí... vynajíti. Dobytky a potahové ... pobrány. Poddaní oznamují ... co ta vojna trvá, od 23 let, nikda ţe jsou takové škody nevzali a nouze i hladu se neobávali19.“ Poddaní utekli do lesů, na hrad Točník a Zbiroh: „...poddaný JMCské s dětma, ţenama, potahy, dobytky na zámek Zbirov se schránili....Nebude-li z důchodu pomoci, nebo hladem zemrou, anebo do cizích krajin rozběhnouti (se) musejí20.“ Jezdectvo zůstalo v kraji 3 neděle a díky tomu „od města Rokycan aţ k Berounu tyto u silnice a na silnici městys a vesnice... prázdný a pustý zůstávají21.“

16

SOA Praha, inv. č.463, f.144 SOA Praha, inv. č.463, f.268, 273 18 Pohl 1907, str.24 19 Pohl 1907, str.146 20 Pohl 1907, str.148 21 Pohl 1911, str.12 17

9

Podobně v r.1646 se Kolenec zmiňuje, jak vojsko vyjídá vesnice a po celý rok 1647 popisuje nesnesitelná břemena vojenská s tím, ţe nemůţe zajistit potravinové dávky pro vojsko díky zuboţenému stavu panství. Říšská silnice vedoucí přes panství z Prahy na Norimberk nebyla jediná cesta, kudy se vojsko ubíralo. I ves Mlečice22, která leţí na severním okraji panství u Berounky, se nevyhnula velkým škodám, protoţe „cokoliv od Plzně k Radnicům kdy k řece mašírovalo to k nim na noc skrze pány sousedy k noclehování fedrováno bylo23.“ Zatíţení poddaných v tomto období bylo tak velké, ţe Kolenec často prosí, aby kontribuce byla sníţena nebo vůbec konstatuje nemoţnost vybrat předepsanou částku: „Kde jest pak moţná, aby tito dnem i nocí obtíţení, ..., prve jiţ na větším díle popálení, mohli kontribuci...vypraviti? Mohu na dobrý svědomí přijíti, ţe za jednu noc jednou na 12 rejnských škody i více se stane. Tu nejšpatnější věc vyšumují, lţíce, talíře, hrnce berou, čehoţ sám nikdy nespatřil, někteří sebou vzali. Naposledy kamna, okna roztloukli. Já na místě všech JMCské poddaných před VMtí protestýruji, ţe věc moţná není, na poddaných takovou kontribuci vymoci. Pročeţ poslušně prosím...aby poddaní, kterých jiţ na mále pozůstává, na gruntech svých udţáni býti mohli24.“ V červenci 1650 se obrací na českou komoru, „aby poddaným polovinu restů odepsala pro oběti, které císařskému vojsku přinášeti museli25.“ Komora vyslala komisaře k posouzení celé situace a vskutku bylo rozhodnuto odpustit poddaným dluh 200 strychů ţita26. V říjnu 1652 Kolenec shrnuje celkovou bídu poddaných, způsobenou „obtíţností od častých maršův vojenských i nepřátelského lidu“ díky hlavní říšské silnici, „vychováváním soldatův podnes“ a povinnými robotami ke dvorům, „...coţ nejsouce jim moţné vystáti, kdyby za ně z důchodu JMCské do kontribucí zastupováno nebylo, větší díl jich, kterýchţ beztoho nemálo ušlo, byli by se rozběhli, a tudy důchod JMCské u nedostatku poddaných tím více by hynouti musel. ... summou všickni v bídě a nouzi postaveni jsou. Obzvláště pak od zvěří jak vysoké tak černé, a nejvíce na panství Zbirovském, záhubu nésti musejí, tak ţe byť i nejraději chtěli, svých dědin uţívati nemohou. Aniţ mnohému po vysetí obilíčka semena zase se vracejí. Tudy ubozí lidé u velikou chudobu přicházejí27.“ Nemáme důvod pochybovat o hodnověrnosti Kolencových údajů, i kdyţ mohlo být v jeho zájmu zdůrazňovat neutěšený stav panství, který mu nedovoloval plnit vše, co komora ţádala. Samozřejmě jako hejtman komorních panství byl neustále pod tlakem komory, jak jasně vyplývá z jeho dopisů, která mu ukládala neustále řadu úkolů a současně jej a jeho úředníky kontrolovala. Kolenec sám 22

v práci jsou pouţity dnešní názvy vsí Pohl 1912, str.6 24 Pohl 1907, str.45 25 Pohl 1912, str.35 26 Pohl 1912, str.56 23

10

neměl asi velkou rozhodovací pravomoc, případně se obával jednat příliš samostatně, neboť často se v dopisech dotazuje, jak se má v té či oné situaci zachovat. Poţadované úkoly byly obzvlášť za války velmi tíţivé, protoţe se často jednalo o zajištění vojska, ať uţ kontribucemi nebo osivem či dobytkem. Takţe hejtman by musel, pokud by chtěl beze zbytku uspokojit císařské úředníky, od poddaných vybírat takové dávky, ţe, vzhledem k ostatním útrapám, přivedl by je do stavu naprosté chudoby aţ k případnému sběhnutí. Toho se, jak jsme viděli v uvedených citátech, Kolenec velmi obával a uvědomoval si, ţe poddaní tvoří základní zdroj bohatství pro komoru a bez jejich alespoň minimální prosperity nemůţe ani komora obdrţet to, co ţádá, včetně zajištění chodu panských dvorů. Proto se Kolenec často uchyluje k popisování bídy na panství a ţádostem o poshovění či o slevení poţadavků. Nemůţe toto činit samozřejmě neustále, takţe v mnoha dopisech potvrzuje provedení uloţeného úkolu. Díky rozumnému přístupu Kolence mohli zbiroţští poddaní jistě mnohé útrapy snáze překonat. V dalších kapitolách se pokusíme ukázat, jak úřední prameny svými čísly a údaji doplňují obrázek tohoto neutěšeného stavu, který nám výmluvně hejtman vylíčil.

27

Pohl 1912, str.164

11

2. Poddaní zbirožského panství v polovině a na konci 18.století 2.1 Vývoj osídlení panství Na panství jsou dva městyse – Zbiroh a Mýto, a 31 vesnic, s celkem 340 usedlostmi nepustými v r.1653. V této době největší osadou bylo Mýto, městys na říšské silnici, který měl 32 nepustých gruntů. Městys Zbiroh pod zámkem měl 22 nepustých gruntů. Mýto mělo téměř 2x tolik gruntů, neţ největší ves, Olešná, s 19 grunty. Olešná patří do skupiny podbrdských vsí, kde ţivobytí sedláků bylo velmi úzce spojeno s ţelezářstvím, které zde v době 30-leté války proţívalo konjunkturu. Tyto ţelezářské vsi byly po Mýtu největší na celém panství, bylo zde 14 aţ 19 gruntů a nebyly zde ţádné poustky. Ve většině osad na zbytku panství bylo osazeno 6 aţ 17 gruntů. Největší, se 17 grunty a bez poustek, byly Mlečice, ves s nejúrodnější půdou na panství. Pod 6 gruntů na osadu jsou především vsi drţené společně se sousedním panstvím, tj. vsi Bujesily, Kladruby, Vojenice a Němčovice, v nichţ celkový počet gruntů byl vyšší. Pro úplnost zde dodáváme, ţe společnou vsí byl i Vejvanov, který měl ovšem v rámci zbiroţského panství 13 osazených gruntů a 1 poustku. Na panství je jedna samota, Chotětín, kde byl poddanský mlýn s 2 grunty. Dále pod 6 osazených gruntů měly zpustošené vesnice Medový Újezd a Cekov. V těchto vesnicích bylo vysoké procento poustek. Počet poustek je na Zbiroţsku celkově velký. Berní rula uvádí 8 pustých vsí, urbář jich uvádí dokonce 11. Většina těchto vesnic, kromě Kařezu, Bukové a Cetkova, byly jiţ pusté před 30-letou válkou. Urbář u nich uvádí, ţe jsou mnoho let pusté a jejich povinnosti obvykle nejsou známy. Podle Sedláčkova Místopisného slovníku království českého zpustly v 15. nebo 16.století. Tři z těchto vsí leţely při hlavní říšské silnici, stejně jako Kařez. Kařez byl vypálen vojskem hned na počátku 30-leté války v r.162128 a zdá se, ţe stejný osud potkal i Bukovou a Cetkov29. Z celkového počtu 420 gruntů podle berní ruly je celá 1/5 pustých. Nejvíce poustek nalézáme ve vsích u říšské silnice (viz graf 3 a 4). Jedná se o vsi Kařízek (33% gruntů pustých), Sirá (50%), Cekov (60%), Medový Újezd (66%), Těškov (27%) a Mýto (14%). Druhou oblastí, kde se nachází nejvíce pustých gruntů, je ve středu panství, severně od říšské silnice kolem Zbiroha. Do této oblasti spadají i tři staré pusté vsi. Zbiroh sám (40% gruntů pustých) byl ve válce vypálen a i ostatní vsi kolem Zbiroha průtahy vojsk utrpěly – Týček (30%), Líšná (16%), Jablečno (30%), Drahoňův Újezd (10%), Plískov (20%), Lhota p.Radčem (60%). Mimo zámku vojáky do blízkosti Zbiroha přitahoval největší popluţní

28

urbář u vsi Kařez

12

dvůr panství Švabín s jediným pivovarem na panství. Kolenec se v několika dopisech zmiňuje o různě úspěšných pokusech vojáků dobýt se do pivovaru a o škodách ve dvoře. Jestliţe budeme uvaţovat, ţe před r.1618 byly pusté pouze grunty jako takové označené v urbáři a započteme za války zpustlé vsi, dostaneme celkem odhad 432 osazených gruntů r.1618 oproti 339 osazeným gruntům v berní rule. Tzn. celkem jsme svědky zhruba 20-ti procentního úbytku počtu obydlených gruntů mezi l.1618 a 1653. Na panství v r.1652 tedy poustky nenacházíme v podbrdských ţelezářských vsích, coţ je ve shodě s Kolencovými dopisy (viz „vsi zasekané v horách30”) a v severním úrodném cípu panství. Obě tyto oblasti byly prosperující – jih v ţelezářství, sever v zemědělství, tudíţ i o zpustlé grunty byl zájem (viz graf 3 a 4). Střed panství, zhruba na jihu ohraničen říšskou silnicí a na severu Zbirohem, byl vojsky poničen a zůstával relativně zpustošený. Pro Zbiroh známe dokonce vývoj dlouhodobější, neboť roţmberský urbář z konce 14.století uvádí 21 lánových usedlostí31. Ty se zhruba za 150 let do poloviny 16.století rozrostly na 30 lánových usedlostí32, z toho 4 byly tehdy pusté. Tudíţ máme doklad, ţe v pozdním středověku Zbiroh proţíval rozkvět, který byl jiţ v polovině 16.století, alespoň z hlediska počtu osazených gruntů, na sestupu. Vidíme téţ, ţe populační nárůst neměl za následek drobení stávajících usedlostí, ale kolonizaci nové půdy. Urbář z r.1652 uvádí jiţ dokonce 42 usedlostí, tj. přírůstek dalších 12 usedlostí. Čtyři usedlosti byly v urbáři vedené jako pusté. Protoţe za 30-leté války byl Zbiroh těţce postiţen a naopak silně upadl, musíme tento populační rozmach klást do 2.poloviny 16.století a na začátek 17.století. Opět nová stavení získala novou půdu, stávající statky se nezmenšovaly33. Berní rula nám odhaluje smutný stav po 30-leté válce, kdy komisaři na Zbirohu napočítali jen 38 usedlostí, z toho dokonce 16 pustých. Vsi, zničené za války, jiţ nebyly do poloviny 17.století znovu obnoveny a mnoho gruntů, především ve středu panství, bylo obtíţné znovu osadit. Jaká byla nechuť poddaných usazovat se na těchto poustkách a naopak jak bylo výhodné ţít poblíţ hutí, vynikne obzvlášť z Kolencova dopisu, který se týká obyvatel Podbrdských vsí: „Poddaní, kteří při hutěch na samé forování se bezpečí, kdyţ spatří, ţe jim prostředek odňat jest, budou se na grunty do jiných vesnic osazovati. Jináče ţádným spůsobem odtud odvrátiti se nemohou34.” Dospěli jsme k obrazu značného zpustošení panství po třicetileté válce. Tři vsi byly vypáleny a opuštěny během války, v ostatních vesnicích byla 1/5 gruntů pustých, a to především ve Zbiroze, Mýtě 29

Pohl 1907, str.69 Pohl 1907, str.148 31 Pohl, Kronika..., str. 7 32 Pohl, Kronika...str.24 33 o svedení zbiroţské půdy ke dvoru Švabín viz kapitola 2.5 30

13

a v osadách kolem říšské silnice. Jak se situace změnila za 60 let do roku 1713? Z pramenů jednoznačně vyplývá, ţe 2.polovina 17. století byla svědkem nového demografického a hospodářského vzestupu. Došlo nejen k osazení 90% všech pustých statků, ale vznikly grunty nové a dokonce bylo obnoveno několik zpustlých vsí. Celkem se mezi lety 1653 a 1713 počet obydlených gruntů na panství zvýšil o 172, coţ vzhledem k celkovému počtu hospodářství, kterých bylo 511, činí 33%. Z 80 pustých statků, které eviduje berní rula, bylo k r.1713 osazeno 71. Jaké grunty zůstaly neosazeny? V Siré 5 pustých hospodářství, která jiţ berní rula komentuje, ţe „o nich pamětníka není, jestli jsou grunty neb chalupy bejvalý, aniţ také k nim o ţádných rolích se neví35“, zarostla „velikým dřívím“ a staly se součástí císařské obory36. V Kařízku zůstal zpustlý grunt, který byl původně pustý panský dvůr, z něhoţ nový majitel z r.1652 brzy zběhl37, a část jeho polností uţívali r.1713 ostatní hospodáři „z milosti vrchnosti“38. Ve Lhotě zanikly 3 dlouho pusté grunty, „kterých se jména neví39“, v přiznání z r.1713 jiţ nejsou evidovány, pouze u některých hospodářů je poznámka, ţe pouţívají část polí po zpustlých gruntech. To znamená, ţe uvedených 9 hospodářství v r.1713 jiţ v podstatě neexistovalo40. 15 nových gruntů se nalézalo ve 4 nově obydlených vsích, které berní rula či zbiroţský urbář uvádí jako zpustlé. Obnovena byla ves Holoubkov, leţící při říšské silnici, podle Sedláčkova Místopisného slovníku království českého pustá jiţ od 15.století. Tomu odpovídají údaje zbiroţského urbáře, ve kterém Holoubkov vystupuje jako pustá ves, kde výše poddanských úroků není známa, a na jejichţ lukách při říšské silnici se za plat do důchodu pasou voli, kdyţ se ţenou do Říše. Ves Chockov v severozápadním cípu panství byla dle urbáře lesem zarostlá, pustá a spálená od 30.let 17.století. Na začátku 18.století zde ţili 3 noví hospodáři. Zbývající 3 grunty jsou v přiznání zapsána pod hlavičkou Svejkovice a Lhota, tedy u vsí pustých v polovině 17.století. Polovinu, tj. 86, z nově obydlených usedlostí ale tvoří nová hospodářství, vystavěná v původních obydlených vsích. Polnosti a louky tato nová hospodářství vţdy získala rozdělením staršího statku evidovaného v berní rule. Tyto nové statky vznikaly z více neţ poloviny v městečkách na panství – ve Zbirohu (20 nových gruntů) a Mýtě (33), ve kterých se počet gruntů téměř zdvojnásobil. Ve vsích na podbrdsku v oblasti zpracování ţelezné rudy nalézáme průměrně 2 nové statky v kaţdé vsi (16 nových gruntů). Zbylých 17 nových gruntů vzniklo v zemědělských oblastech panství, především ve vsích, kde si sedláci stáli dobře - Mlečice (8), Těškov (3), na zbylé vsi připadá průměrně jiţ jen velmi malý

34

Pohl 1909, str.59 berní rula, str. 66 36 SOA Praha, inv. č.463, viz Syrá 37 SOA Praha, inv. č.463, viz Kařízek 38 SOA Praha, inv. č.463, viz Kařízek 39 berní rula, str. 61 35

14

poměr 0,25 nových usedlostí na ves. S dělením statků se tedy setkáváme především v oblastech, kde mohla řemesla zajistit obţivu vedle zemědělství, v čistě zemědělských oblastech se dělily jen statky v nejbohatších vsích. Díky osazení statků pustých v polovině 17.století a díky dělení starých usedlostí získalo rozloţení obyvatel jinou podobu na počátku 18.století neţ v době sestavení berní ruly. Zdaleka nejrychleji rostly městečka panství, Mýto o 38 gruntů na celkových 70 usedlostí, Zbiroh o 36 gruntů na celkových 50 usedlostí, takţe městyse byly 2x větší neţ největší ves panství, kterou se v této době stala Lhota s 26 usedlostmi. Podbrdská ţelezářská oblast stále koncentrovala nejvíce lidnatých vsí panství, ve kterých se nalézalo průměrně 16,75 statků. Nových gruntů zde přibylo 16, a to dělením existujících statků. Tento fakt nepochybně souvisí s relativně vysokým počtem obyvatel jiţ v polovině 17.století (Olešná s 19 grunty byla tehdy největší vsí panství, na začátku 18.století měla 23 gruntů), s výhodnou polohou v lesích, takţe vsi unikly ničení táhnoucích vojsk za třicetileté války. Proto v době sepsání berní ruly v těchto vsích nebyly téměř ţádné pusté usedlosti, které by mohly být nově osazeny. Jestliţe odhlédneme od městeček Mýta a Zbiroha, pak nejvíce obyvatel panství se usadilo na bývalé pusté grunty (celkem 71 gruntů), takţe nejvíce poddaných přibylo v zemědělských částech panství. V těchto oblastech se nyní nacházely největší vsi, Lhota (26 gruntů), Mlečice (25 gruntů), obě 2x menší neţ městečka. Druhá polovina 17.století byla tedy svědkem obnovy zemědělských oblastí zničených za třicetileté války, z nichţ nejvíce utrpěly vsi soustředěné okolo říšské silnice, kudy táhla vojska. Zde se začalo nově hospodařit na 53 statcích, tedy přibliţně 6,6 nových gruntů se nalézalo v kaţdé vsi kolem silnice. Ve zbylé zemědělské části panství tento ukazatel činil 2,5 nových gruntů na ves. Vsi kolem silnice se tedy na začátku 18.století staly přibliţně stejně lidnaté jako ostatní zemědělské vsi panství, tvořené průměrně 11,7 statky41. Popsaný trend vývoje počtu gruntů a tím do jisté míry i počtu poddaných panství odpovídá celozemskému trendu v 2.polovině 18.století. R.1654 ţilo v Čechách přibliţně 1 milion obyvatel, r.1702 jiţ 1,6 milionu obyvatel42. Toto tempo růstu počtu obyvatel odpovídá rychlosti růstu počtu gruntů na Zbiroţsku (r.1653 339 gruntů, r.1713 511 gruntů)43, tzn. počet obyvatel na panství s vysokou pravděpodobností rostl rychleji. Co se týče dělení usedlostí v Čechách, to se dělo převáţně jen v horských oblastech, kde byl mimo půdy ještě další zdroj obţivy44. Toto pozorování platí i pro

40

Pro úplnost dodejme, ţe v berní rule je v Mýtě u poustky Štědrovské č.6, uvedené bez polností, zapsáno, ţe její pole drţí postmistr. V přiznání z r.1713 tato poustka jiţ jako samostatná nefiguruje. 41 do průměru nejsou zahrnuty vesnice sdílené se sousedními panstvími, ve kterých se nalézaly 1 aţ 4 grunty pod zbiroţskou vrchností 42 kol., Dějiny obyvatelstva českých zemí, str.117 43 Samozřejmě počet gruntů nelze přesně srovnávat s počtem obyvatel, počet poddaných ţijících na 1 gruntu se můţe podstatně měnit díky čeledi, podruhům a pod. Pro 50.léta 17.stol. vychází pro Zbiroţsko 3 osoby na grunt (viz kapitola 2.3), tedy velmi málo. Je tedy nepravděpodobné, ţe bv tento počet ještě dále klesal či naopak velmi dramaticky stoupl, kdyţ na panství bylo k dispozici tolik poustek. Proto se domnívám, ţe uvedené srovnání je pro Zbiroţsko moţné učinit. 44 kol., Dějiny obyvatelstva českých zemí, str.125

15

Zbiroţské panství, kde k dělení docházelo především v ţelezářské oblasti Podbrdska. Nicméně i v zemědělských vsích se s dělením statků setkáváme.

2.2 Vlastnictví gruntů Jak často přecházel statek z otce na syna či bratra? První odhad na základě srovnání příjmení hospodářů v berní rule a v přiznání z r.1713 ukazuje, ţe se grunt udrţel v rodině jen v 15% statků. V 17. a na začátku 18. století však příjmení nebyla ještě ustálena, někde se začalo poddanému říkat podle jeho řemesla, jindy podle názvu statku45. Např. tesař v Kvani se dle berní ruly jmenuje Pavel Tesař, v soupise podle víry vystupuje pouze jako Pavel N. Povolání otce se mohlo promítnout do jména syna, ale pak v další generaci se ztratit. Např. z gruntovní knih vyplývá, ţe v Líšné měl statek Jan Tesař po otci Matěji Tesařovi. Po Janovi získal grunt jeho syn, který nesl ovšem jméno Jan Opatrnej. Jeho syn se opět jmenoval Jan Opatrnej. Někdy mohly jméno ovlivnit další aspekty. Např. v Týčku drţel po Janu Sedlákovi grunt Jakub Sedlák „jinak Černej“. V přiznání z r.1713 jiţ tento sedlák vystupuje jako Jakub Černej. V Jablečnu drţeli grunty Jiří Kubas „jinak Lukšík“ a Jan Karas „jinak Klíma.“ V přiznání z r.1713 oba vystupují jiţ pod svým novým příjmením. Další zkreslení zkoumání předávání gruntů na základě příjmení můţe způsobit provdání vdov či dcer po hospodářích, takţe grunt vlastně zůstal v rodině, ale pod novým příjmením. Jestliţe problém zkoumáme pomocí gruntovních knih, dospějeme v jiným výsledkům. Níţe uvedené údaje vyplývají ze situace ve 4 vesnicích ze severní části panství46. V nich došlo za 63 let od r.1651 celkem k 103 převodům gruntů při celkovém počtu 45 gruntů. Statek se udrţel v přímé rodině v 53 případech, tzn. zhruba v polovině převodů. Při porovnání stavu v pol.17.stol. a r.1713 zůstal grunt v přímé rodině v 17ti případech, tzn. na 38% gruntů, coţ je zhruba 2x více, neţ jsme zjistili srovnáváním příjmení. Rolníci hospodařili na gruntě v uvedených vsích v 2.pol. 17.stol. průměrně 25,6 let. V další práci bude potřeba provést podobná porovnání pro vsi ze střední části panství, kde bylo osazeno mnoho poustek, a v podbrdských vsích. Nicméně je pravděpodobné, ţe vzhledem k tomu, ţe hospodář obvykle statek uţíval, dokud mu síly na práci stačily, snaţili se jeho synové zakoupit jiný statek. Velké mnoţství pustých usedlostí po třicetileté válce, které se vrchnost snaţila osadit, byla jistě příleţitostí zajistit si vlastní grunt. Jak vypadalo rozdělení statku ilustruje následující citát z gruntovní knihy pro ves Jablečno, ve které se r.1712 rozdělilo hospodářství Šebestiána Srba mezi 2 syny, Jana a Josefa: „po smrti Šebestiána Srba vdova Kateřina, hospodaříce se syrotky, jich všech 8 bylo, 8 let a dojdouce v těch letech jich synové Josef a Jan zrostu ...jim spolu s dvěma taţnými voli, 1 vozem, 1 pluhem a 1 branami, dobrovolně 45 46

Petráň, Dějiny hmotné kultury II/ 1, str.163 sledované jsou vsi Týček, Líšná, Jablečno, Přísednice

16

pustila, v ktereţto rozdělíce se oni dva mezi sebou co se polí a luk dotýče, na stejný díl... Mladší pak bratr Jan Srb zůstávající na stavení po neb. otci, bratrovi spolu s jedním taţným volem, ½ vozem a plauhem šacunkem práva rychterního za 60 kop uţívá, odkudţ připadlého na něj otcovského podílu 8kop 13 gr. se vypisuje, a zůstane doplatiti ročně po 1,5 kopě.“ Dohoda dále stanoví, jaká pole zůstanou v uţívání vdově a nezletilým sestrám, která po smrti vdovy se rozdělí opět mezi bratry.

2.3 Základní demografické údaje Kolik poddaných průměrně na jednotlivých gruntech ţilo? Na tuto otázku můţeme odpovědět pouze na základě soupisu podle víry. Nevýhodou je, ţe neosedlé obyvatelstvo, tvořené z velké části podruhy, i kdyţ mezi nimi nalezneme i řemeslníky, je v soupise uvedeno na konci kaţdé vsi a navíc obvykle bez příjmení, takţe je v podstatě nezjistitelné, na jakém gruntu vlastně ţili. Proto tito poddaní nejsou zahrnuti mezi zde uvedené osoby ţijící na jednotlivých gruntech. Dále, jak je známo, v soupise podle víry nejsou zaznamenány děti v předzpovědním věku. Nejmenší uvedený věk je na zbiroţském panství 10 let, ale více dětí se vyskytuje aţ od 12 let. Tudíţ ani děti do přibliţně 12 let nejsou v počtech zahrnuty, coţ můţe ovlivnit počet osob zhruba aţ o 1/347. Výsledné údaje můţeme porovnat na grafu 8. Vidíme, ţe počty osob na rolnických gruntech jsou v celém panství vyrovnané s mediánem 3 osoby na grunt. Rozptyl počtu osob na chalupnických gruntech je o něco větší, medián se rovná 2,5 osoby na grunt. Celkem ţilo 703 osedlých poddaných na rolnických a 206 na chalupnických gruntech, děti pod 10 let a podruhy nepočítaje. Průměrný počet osob na chalupnických gruntech byl tedy o něco niţší neţ na rolnických, coţ bylo dáno menším počtem dětí i čeledě na těchto usedlostech, jak popisují následující odstavce. Základ rodiny samozřejmě tvořil manţelský pár. Na gruntech nacházíme jen výjimečně svobodné hospodáře. Vdovci se vyskytují častěji, na některých usedlostech nalezneme i vdovy. Celkově ovdovělí poddaní tvoří zhruba 8% na rolnických gruntech, medián u chalupníků vychází nulový. Věkové rozloţení hospodářů ukazuje graf 10. Kdyţ budeme mít na mysli známý jev zaokrouhlování věků na desítky v soupise podle víry, vidíme, ţe nejvíce hospodářů bylo mezi 30 a 60 lety s vrcholem ve 40 letech. Nejmladší hospodář je 19-letý a u 2 hospodářů je uveden věk nad 70 let. Graf téţ zachycuje hospodyně bez manţela, kterých je pouze 13 (tj. na 4% usedlostí). Nejmladší je 38 a nejstarší 58 let. Následující graf 11 dává představu o věkovém rozdílu mezi manţeli usedlými na gruntě. Vidíme ze zobrazeného minimálního a maximálního věku manţelek, ţe existovaly páry se značnými věkovými rozdíly, kdy manţelka byla o 29 let mladší, případně o 15 let starší. Věkové rozdíly se zvětšují s přibývajícím věkem hospodáře, nepochybně díky následným sňatkům z důvodu velké úmrtnosti ţen při porodech. Nejmladší hospodyni bylo 16, nejstarší 70 let.

17

Jak byly v těchto rodinách zastoupeny děti od 10 let a čeleď nám ukazuje graf 9. Na tomto grafu pozorujeme značné výkyvy mezi vesnicemi, ale celkově se zdá, ţe jak dětí, tak čeledě bylo r.1651 na Zbiroţsku velmi málo, s vyššími hodnotami u rolníků. Na základě grafu můţeme dodat, ţe nelze identifikovat oblast na panství, pro kterou by byl charakteristický malý či velký podíl čeledě nebo dětí. Věnujme se nejprve dětem. Medián počtu dětí je 0,67 na rolnický a 0,33 na chalupnický grunt. Tato čísla jsou velmi nízká, protoţe existovalo velmi mnoho usedlých rodin, které soupis podle víry uvádí jako bezdětné. Celkem je to 125 (tj.49%) rolnických a 43 (tj. 52%) chalupnických rodin. Tedy zhruba u poloviny usedlých rodin na panství nejsou uvedeny děti. Kolenec, vzhledem k povolování propouštění poddaných do sluţby, se zmiňuje v dopisech o několika rodinách a tím nám umoţní alespoň namátkou ověřit údaje soupisu podle víry. Píše, ţe Šimon Míka z Jablečna má doma 5 dětí48. Soupis podle víry zachycuje pouze 2 děti, ale 3 mohou být mladší 10 let. Dále hejtman propouští v r.1647 dceru chotětínského mlynáře ke sňatku do Plzně, neboť má ještě 3 bratry49. Dle soupisu podle víry je mlynáři v r.1651 50 let. Na sousedním gruntu hospodaří patrně jeho nejstarší 26-letý syn. Druhý 24-letý syn je v podruţí. O třetím synu není zmínka. Mohl být ve sluţbě či mohl mezi tím zemřít. I kdyţ 2 případy nejsou samozřejmě prokazatelné, přesto jsme v nich nenarazili na nevysvětlitelný rozpor se soupisem podle víry. Navíc nám tyto příklady připomínají, ţe hospodáři, kteří nemají v soupise uvedeny děti, nemusí být ve skutečnosti bezdětní – jejich děti mohou být mladší 10 let nebo naopak mohou jiţ samostatně hospodařit či být v podruţí nebo se mohou nalézat mimo rodnou ves či dokonce panství. Nicméně z hlediska případné pomocné ruky v hospodářství jsou samozřejmě důleţité děti, které jsou doma. Jestliţe budeme brát v úvahu pouze rodiny s dětmi doma, pak nám u těchto rodin vychází průměr 1,3 dítěte na grunt. Tento výsledek je menší neţ celozemský odhad dvou aţ tří dětí na grunt v r.165150. Celkově děti nad 10 let představují 22% rolnického a 20% chalupnického obyvatelstva (podruzi nejsou zahrnuti z výše uvedených důvodů) a 13% všeho obyvatelstva panství. O jakou přesně kategorii obyvatel, která je v soupise podle víry označená jako “děti” se jedná? I kdyţ naprostá většina dětí je pod 20 let věku (86% dětí), nejstarší syn má 32 let a dcera 30 let (viz graf 12). Tudíţ dětmi byly všichni potomci hospodáře, kteří stále setrvávali na rodném statku a kteří ještě neuzavřeli sňatek, čímţ by se stali podruhy. Graf 12 ukazuje, ţe dívky z domu odcházely mladší, nejvíce dívek je 12-ti letých a pak jejich počet klesá, nejspíše především odchodem do sluţby, aţ do přibl. 21 let51. Nad tento věk jsou neprovdané dívky na gruntu výjimkou. Chlapci zůstávají doma déle, nejvíce chlapců je 15-ti letých a opět po 21.roku ţivota jich zůstává doma jen velmi málo. Co se týče vzájemného podílu chlapců a dívek, chlapců je doma o 16% více neţ dívek. 47

E.Maur, Populační vývoj..., str. 29 - 30 Pohl 1912, str. 6 49 Pohl 1911, str. 63 50 Horský, Příspěvek ke studiu..., str. 154 51 opět je třeba mít na zřeteli tendenci k zaokrouhlování věků v soupise podle víry 48

18

Jak vypadá situace čeledi? Medián počtu čeledi je 0,38 na rolnický a 0 na chalupnický grunt. Čeleď tvoří 15% osob ţijících na rolnických a 10% na chalupnických gruntech (opět podruzi nejsou zahrnuti) a 8% všeho obyvatelstva panství. Bez čeledi bylo 67% rolnických a 70% chalupnických gruntů, jeţ zobrazuje graf 13. Z tohoto grafu vyplývá, ţe zemědělsky zaměřené oblasti neměly rozhodně k dispozici více čeledě neţ např. oblast pod Brdy. Situace s čeledí byla na celém panství více méně vyrovnaná. Tedy na 2/3 usedlostí nebyla k práci najímána čeleď, coţ ukazuje obtíţnost hospodaření v polovině 17.století. Bohuţel pro nedostatek pramenů nemůţeme tuto situaci porovnat se stavem před 30-letou válkou. Vzhledem k obecně panujícímu nedostatku čeledě po 30-leté válce tyto poměry pravděpodobně nebyly výjimečné. Alespoň pro hrubou představu uvádím srovnání s panstvím Třeboňklášter, kde r.1651 připadalo na 100 hospodářství 62,62 osob čeledi, které zde byl relativní dostatek52. Na Zbiroţsku tento ukazatel vychází 44 osob čeledi na 100 usedlostí, tj. na Zbiroţsku bylo o 30% čeledi méně. Jak dalece se doplňovaly děti a čeleď na gruntech? Na panství bylo pouze 17 rolnických gruntů (7%), kde ţila jak čeleď tak děti, a naproti tomu nalézáme 84, tj. 1/3 gruntů bez dětí a bez čeledě. U chalupnických usedlostí zjišťujeme výsledky podobné: 5 gruntů (6%) s dětmi i čeledí a 35 gruntů (42%) bez dětí a bez čeledě. Opět nelze vytyčit nějakou regionální závislost (viz graf 15). Dodejme ještě, ţe neplatí, ţe by na gruntech, kde ţily děti spolu s čeledí, byly děti výrazně mladší neţ čeleď. Nacházíme grunty, kde čeleď je mladší nebo stejně stará jako děti. Zdá se tedy, ţe čeleď nacházíme na gruntech, jejichţ hospodáři si mohli dovolit čeleď najmout a ne pouze tam, kde bychom čekali čeleď jako doplněk práce dětí53. Na panství byla tedy r.1651 maximálně 1/3 usedlostí odkázána na práci manţelů, kteří neměli k dispozici děti ani čeleď, coţ je číslo velmi vysoké. Samozřejmě musíme uváţit, ţe do výpočtu jsme nezahrnuli z výše uvedených důvodů podruhy, kteří, zvláště jednalo-li se o bratry a sestry hospodáře, byli důleţitou pracovní silou na usedlosti. Můţeme se tedy pokusit výpočet upravit tak, ţe zjistíme, kolik gruntů bez čeledi a bez dětí zbývá, kdyţ od jejich celkového počtu odečteme počet podruţských rodin. Tím získáme minimální počet rodin bez dětí a bez čeledě. Na celém panství je takových gruntů 24, tzn. 7%. Graf č.14 zaznamenává věkové rozloţení čeledě. Věk děveček se běţně pohyboval od 14 do 21 let, s vrcholem ve věku 21 let, po kterém následuje prudký pokles. Velmi výjimečně se setkáváme s děvečkami kolem 40 let. Stejné věkové rozloţení vykazují pacholci či pohůnci. Nejmladší pacholek a děvečka je ve věku 10 let. Pomocníci ve vrchnostenských dvorech byli staří mezi 14 a 32 lety, s vrcholem mezi 19 a 25 lety. Nacházíme téţ 2 staré pomocníky, jednoho 50-letého a jednoho 61-letého. Graf téţ ukazuje, ţe věk tovaryšů se nejčastěji pohybuje mezi 20 a 26 lety. 52 53

Horský, Příspěvek ke studiu..., str. 153 toto odpovídá zjištění v Horský, Příspěvek ke studiu..., str. 154

19

V některých vsích byl relativně velký počet neosedlého obyvatelstva (viz graf 1 a 16). Celkem můţeme napočítat 178 neosedlých rodin, coţ představuje 1/3 rodin panství. Nejvíce takových rodin nacházíme dle očekávání v podbrdských vsích a navíc téţ v Drahoňově Újezdě, kde byl panský dvůr, poskytující moţnou obţivu. Součet všech osob panství je podle soupisu podle víry 1501, čemuţ odpovídá velmi nízká hustota obyvatel 4,5 obyv. na km2. I kdybychom předpokládali, ţe nepočítané děti pod 10 let tvořily 1/3 poddaných, dostali bychom hustotu 6 obyv. na km2. E.Maur uvádí54, ţe r.1713 se vyrovnala hustota na komorních panstvích na 30 osob na km2. Pro srovnání uveďme, ţe F.Braudel55 uvádí pro r.1600 odhady hustoty obyvatel takto: Itálie 44 os/ km2, Říše 28 os/ km2, Polsko 14 os/ km2.

2.4 Řemeslníci na panství Jak jiţ bylo několikrát zmíněno, výraznější nezemědělská činnost na panství byla spojena s provozem několika hamrů a hutí v Podbrdsku. Hutě byly v Dobřívi, u Svaté Dobrotivé a ve Strašicích. Zde dokonce s vysokou pecí, vybudovanou na počátku 17.století jako první v českých zemích. Ţelezářství v této oblasti bylo jiţ tradiční, jeho počátky spadají do 15. století. Huť dobřívskou si pronajal a posléze koupil Šalomon Šírer z Waldheimu, který zemřel v r.1637. Kolenec v mnoha dopisech56 řeší problémy spojené s Šalomonovou pozůstalostí, na kterou měli nárok jeho nezletilí synové a o kterou měl zájem nový manţel Šírerovy vdovy Rudolf Klug z Ensu, císařský forstmistr, který měl zakoupený grunt v Lhotě p.Radčem. Huť nakonec převzal syn Vilím Šírer. Zbývající hutě, „nejlepší na stálý vodě57,” měl za 30-leté války pronajaty Matteo Zanetty de Dié, vlastník dalších hutí v Sasku, který připravil Kolencovi nejednu těţkou chvíli svým nevybíravým, jednoznačně na zisk orientovaným chováním58. Případy obou nájemců nám dokládají prosperitu hutí během 30-leté války, v jejíchţ letech měly hutě řadu císařských zakázek ze zbrojní oblasti59. Na konci války tyto zakázky ustaly a rázem Zanetti ztratil o hutě zájem a pronájem ukončil k r.1651. Rodina Šírerova prodala huť zpět k panství r.1692. Následující čísla60 nám podávají představu o zámoţnosti těchto podnikatelů a výnosnosti jejich podniků. Šírer koupil huť v r.1636 za 1500 kop gr. míš. a je známo, ţe tato částka byla jiţ r.1640 splacena. R. 1692 byla huť prodána za 6000 kop gr. míš61. I kdyţ míra inflace nám není známa, 54

E. Maur, Populační vývoj..., str. 64 F.Braudel, The Structures..., str.61 56 viz např.Pohl 1907, str. 118 57 Pohl 1911, str.28 58 viz např. Pohl 1911, str.100 59 opět viz řada Kolencových dopisů 60 všechny tyto údaje jsou převzaty z Kolencových dopisů, viz Pohl 1907, str. 62 61 Pohl uvádí 6000 zl. rýn., ale platilo přibliţně, ţe 1 zl.rýn = 1 kopa gr. míš, viz např. Pohl 1907, str. 32. Pro přesnější přepočty se výjimečně setkáme s poměrem 1 kopa gr. míš = 1 zl 10 kr, viz např. Pohl 1907, str.78, tzn. ţe ve skutečnosti byla 1 zlatá o něco méně neţ 1 kopa gr. míš 55

20

dodejme, ţe jestliţe by rodina na prodeji neprodělala ani nevydělala vzhledem k ceně z r. 1636, pak by inflace musela být 2,5%, coţ nevypadá nepravděpodobně. Jak velká částka byla 1500 kop gr. míš. r. 1636 je zřejmé z porovnání s prodejní cenou dvora v Ostrovci, za který Kolencova manţelka r.1642 zaplatila hotově 300 kop gr. míš62. U dvora bylo zhruba 150 strychů polností a luk na 11 vozů63. Kdyţ uváţíme navíc, ţe průměrná rolnická usedlost vlastnila dle berní ruly 25 strychů (medián), a dále víme, ţe komora se rozhodla hotově odkoupit opuštěné usedlosti rolníků ve vypáleném Kařezu za 24 kop gr. míš.64 za grunt, vidíme, ţe rodina Šírerova byla zdaleka nejbohatší na panství. Velký výnos hutí vyplývá z Zanettiho ročního nájmu, který činil 600 kop gr. míš65. Kolenec jeho ţivotní situaci komentuje: „Má také z toho mnohonásobný uţitek, který na tisíce vynáší a odtud on s velkým počtem čeládky, potahův a dobytka pohodlně a vzácně ţiv zůstává66.” Hutě představovaly nejednu moţnost obţivy pro poddané67. Pronájem hutí tyto moţnosti umenšil, neboť, jak praví berní rula u vsi Strašecí, „předešle mívali handl v ţelezí, však nyní ... nájemník svým potahem to zastává a ten handl uţívá68.” Jak dalece byly tyto výdělky u vrchnosti pro poddané výhodné, nám zase barvitě líčí Kolenec: „Předně sedláci, kteří forují, všichni jsouce v příbuznosti, otec jest uhlířem, syn vozičem, tak strejc, ujec, švakr, jeden druhému v nedoměření, v připsání nápomocen jest, tak ţe mnohokráte ţádnou fůru nevykonal, bude míti na vrubě tři...69” I po nájmu a prodeji hutí se poddaní dávali se svými vozy a potahy najmout pro potřeby huti, z čehoţ povstal nejeden svár mezi nimi a Zanettim. Poddaní si stěţovali, ţe je Zanetti vysílá jen na nebezpečné jízdy a platí jim nekvalitním ţelezem, jehoţ cenu nadhodnocuje a které poddaní pak se ztrátou prodávají v Plzni70. Přes tyto problémy byly vsi pod Brdy zjevně v pol. 17.století prosperující, jak dokládá i jejich lidnatost, kterou jsme rozebírali v kapitole 2, pro kterou vzhledem k tamní neúrodné půdě nemůţeme nalézt jiné vysvětlení. V hutích pracovali různí odborníci, převáţně německého původu, které nám vyjmenovává soupis poddaných podle víry. Na zbytku panství se však setkáváme s běţnými řemeslníky, jejichţ výrobky nemohly být určeny neţ pro místní trh. Z grafu 1771 vidíme, ţe o řemesla se rolníci, chalupníci i neosedlí podělili zhruba stejně na třetiny, s mírnou převahou rolníků. Jestliţe budeme sledovat, kolik

62

při porovnávání cen je třeba mít na paměti, ţe ceny byly podstatně vyšší, jestliţe nebyly placeny hotově ale ve splátkách. Ve splátkách byly např. placeny rolnické grunty při převodech mezi poddaným. Odhad dvora v Ostrovci pro platbu ve splátkách byl 700 kop gr.míš., z toho 100 kop tvořil závdavek a 15 kop byla roční splátka (viz Pohl 1907, str. 62) 63 Pohl 1909, str.45 64 viz urbář u vsi Kařez 65 Pohl 1911, str.10. V dopise se opět uvádí 600 zl. rýnských, viz pozn. výše 66 Pohl 1907, str.88 67 viz např. E.Maur, diplomová práce, str. 112 nebo J.Petráň, Poddaný lid... , str. 259 68 berní rula, str.70 69 Pohl 1909, str.59 70 Pohl 1911, str.100 71 vzhledem k tomu, ţe berní rula nezachycuje řemeslníky důsledně, pro úvahy v práci byli řemeslníci v rule doplněni údaji ze soupisu podle víry. Pro přesnost dodejme, ţe do grafů jsou zaneseni všichni, kteří měli jinou obţivu neţ zemědělství, tzn. např. i hajní

21

procent z dané skupiny poddaných se zabývá řemesly (graf 18), zjistíme jednoznačnou převahu chalupníků, z nichţ polovina byla řemeslníky. Tento výsledek je očekávaný, protoţe chalupníci osívali natolik malou plochu, ţe zemědělství těţko mohlo být jejich jediným zdrojem obţivy. O tom, ţe chalupníka mohlo řemeslo i na vsi uţivit, máme doklad z Kolencova dopisu, kdy se zmiňuje, ţe Šimon Míka z Jablečna má chudou chalupu a tudíţ ţe se ţiví krejčovstvím72. Procento neosedlých (29%) a rolnických (23%) řemeslníků je srovnatelný. Ve kterých vsích se nacházelo nejvíce řemeslníků zobrazuje graf 19. Na prvním místě s velkou převahou zjišťujeme Zbiroh a Mýto s 19 řemeslníky, jako byli pekař, tesař, bečvář, švec, tkadlec, řezník, krejčí, hrnčíř, šenkýř, cihlář. Další řemeslnickou oblastí je Podbrdsko, i kdyţ do grafu nebyli započítáni zaměstnanci hutí. Zde pracovali smolaři, tesaři, kováři, uhlíři, pecaři, zedník a krejčí. Na zbytku panství nacházíme mimo hajných mlynáře, tesaře, koláře a krejčí. Zvláštní postavení zaujímal poštmistr v Mýtě na říšské silnici73. Ve Zbiroze, Mýtě a Dobřívi působil kantor. Urbář ve Zbiroze zmiňuje školu, která byla v době jeho sepsání pustá. Jaká je situace na začátku 18.století? Výskyt řemesel na panství se různí pro kaţdou základní oblast panství (viz kapitola 1.1). Největší koncentraci řemeslníků (46%) lze dle očekávání nalézt v jiţní ţelezářské oblasti. Zde ţilo průměrně 12 řemeslníků v kaţdé vsi, ¾ poddaných provozovalo nějakou ţivnost. Kaţdý druhý řemeslník na panství se zabýval činností spojenou s prací hutí, z nichţ zdaleka nejčastější bylo voţení uhlí, ţeleza, rudy (34% všech řemeslníků). Průměrný výdělek formanů činil 228,6 gr. míš. ročně s tím, ţe výdělky kolísaly od 45 do 600 gr. míš. ročně. Jak jsme uvedli, v polovině 17.století byly hutě v nájmu a poddaní měli jen omezenou moţnost se na povoznictví podílet. Na konci 17.století byly hutě v Dobřívi i ve Strašicích opět v drţení komory a poddaní měli více příleţitostí nechat se najmout na formanství. Proto oproti polovině 17.století se počet řemeslníků na Podbrdsku zvýšil 5,6krát a předstihl počet řemeslníků v Mýtě a Zbirohu. V Mýtě a Zbirohu nalezneme 39% řemeslníků, především řezníků, pekařů, krejčích, ševců, tkalců, kolářů. Dílnu zde měl i hrnčíř, bednář, mydlář, ve Zbirohu přiznání uvádí i 5 „muzykářů.“ Ve Zbirohu mělo příjem z řemesel více neţ ¾ hospodářů, v Mýtě kaţdý druhý. Přiznání z r.1713 neuvádí výdělky řemeslníků v Mýtě, ale na Zbirohu si řemeslníci vydělali velmi málo, průměrně jen 47,8 gr.míš. Lze tedy předpokládat, ţe provozování ţivnosti zde bylo jen doplňkem k hlavnímu zdroji obţivy, kterým byla půda.

72 73

Pohl 1912, str.6 popis postavení poštmistra ve Zdicích a Cerhovicích viz E.Maur, diplomová práce, str. 108 - 109

22

Ve střední části panství kolem říšské silnice měl ţivnost kaţdý pátý hospodář a vydělal si tím průměrně 241,7 gr. míš, tedy přibliţně stejně jako v jiţní části panství. Několik rolníků vyuţilo blízkosti hutí a stali se také formany s výdělky 600 gr.míš. či uhlíři, kteří si vydělali aţ 900 gr.míš. Uhlíři byli nejlépe placeným oborem na panství s průměrným příjmem 399 gr.míš. V průměrném výdělku je předčil jen specialista – pecař – jediný osedlý na panství, který vydělal 840 gr.míš, příp. poddaní, kteří provozovali více neţ jedno řemeslo (např. tesař a forman s příjmem 600 gr.míš., či švec, který formanil, s příjmem 420 gr.míš.). V severní části panství, s nejmenším zastoupením řemesel (6,6%), ubyla zhruba čtvrtina řemeslníků oproti polovině 17.století, a to především krejčí. Kaţdý desátý hospodář si zde přivydělával řemeslem s průměrným příjmem 199 gr.míš. Ţili zde především mlynáři, kováři, koláři, tesaři. Uvedené údaje shrnují pro přehlednost následující 2 tabulky. V druhé tabulce jsou řemesla seřazena podle počtu řemeslníků daného oboru. severní část

Zbiroh

Mýto

8,6%

6,6%

23%

15,8%

12

2,25

1

48

33

0,7

0,2

0,1

0,8

0,5

96

18

14

48

33

22905

4350

1590

2295

? (neuvedeno)

243,7

241,7

198,75

47,8

?

5,6x

2,5x

0,67x

3,2x

2,36x

počet formanů

67

4

0

0

1

počet kovářů

3

2

3

8

6

procento ze všech

jiţní část

střední část

(hutě)

(kolem silnice)

46%

řemesel počet řemeslníků na 1 ves počet řemeslníků na 1 grunt počet řemeslníků celkem roční příjem z řemesel celkem (gr.míš.) průměrný roční příjem 1 řemeslníka (gr.míš.) x-násobné zvýšení počtu řemeslníků oproti pol.17.století74

74

do počtu řemeslníků v pol.17.stol. jsou zahrnuty údaje z berní ruly a soupisu podle víry, a to bez neosedlých řemeslníků.

23

počet mlynářů

2 počet

1

5

1

0

průměrný roční

procento v Mýtě

změna počtu

řemeslníků řemeslníků

příjem (gr.míš.)

a Zbirohu

oproti berní rule

72

34%

228,6

2,8%

71

kovář

22

10%

135

63,6%

11

řezník

11

5,3%

48

91%

3

švec

10

4,7%

47,5

90%

3

mlynář

9

4,3%

150

11%

1

uhlíř

8

3,8%

399

12,5%

5

pekař

8

3,8%

70

100%

3

tkadlec

6

2,8%

60

83%

0

krejčí

6

2,8%

39

100%

-5

horník

6

2,8%

340

0%

6

kolář

5

2,4%

63,75

80%

0

tesař

5

2,4%

130

60%

-4

forman

procento

s ţelezem

Jestliţe porovnáme průměrný roční výdělek z řemesla, 153 gr. míš, tj. 2 kopy 33 gr.míš, s výdaji, zjistíme, ţe se jednalo o příjem nevalný. Výdělek z řemesla zhruba pokryl vrchnostenský úrok, který průměrně činil 2 kopy gr.míš75, aniţ by něco zbylo na ţivobytí, o kontribuci, která průměrně na grunt převyšovala 8 kop gr.míš76, nemluvě. Je tedy jasné, ţe i řemeslník s nejvyšším příjmem na panství, pecař s 800 gr. míš. (tj.13 kop 20 gr.míš.) ročně, musel své řemeslo provozovat jen jako doplněk k hlavnímu zdroji obţivy, kterým bylo zemědělství. Pro sedláky na Zbirohu, jejichţ příjem z řemesel, jak bylo uvedeno výše, byl menší neţ 1 kopa gr.míš. ročně, musela být jejich ţivnost jen velmi okrajová a příleţitostná. Samozřejmě, ţe údaje o ročních příjmech nemusí být v přiznání z r.1713 přesné, nicméně aby hospodář vydělal řemeslem pouze na skromnou obţivu rodiny, musel by v průměru vydělávat aţ 6,6x více77. Pro srovnání uveďme, ţe odhad nákladů na mzdu čeledína na počátku 18.století činil 8 kop 45 gr. míš78., tedy 3,4x více neţ průměrný výdělek řemeslníka na panství. O sto let dříve, r.1614 si tesař vydělal v Čáslavi 5 gr. čes., tj. 10 gr. míš. denně79. Jestliţe

75

viz kapitola 2.7 Pekař, České katastry, str. 119. Údaj je pro rok 1720 a je uveden ve zlatých na berního osedlého, tzn. 35 zl.. Převod zlatých na groše míšeňské viz výše poznámka 61. Odhad berní osedlosti průměrně na grunt na panství, viz poznámka 80. 77 myšlena je pouze strava rodiny, ne další nutné náklady. Odhad nákladů na stravu viz kapitola 2.11. 78 Pekař, České katastry, str.119. Berounská zkouška uvádí náklady mzdu čeledi 35 zl. s tím, ţe rodina má 9 členů vč. čeledi. Proto se domnívám, ţe komise uvaţovala 4 čeledíny, coţ téţ odpovídá podobnému rozpočtu revizitační komise z r.1665, viz berní rula str.28, 29 79 viz Petráň, Poddaný lid v Čechách..., str.160 76

24

bychom pro ilustraci pouţili stejný údaj pro Zbiroţské panství, pak by zde tesař průměrně pracoval jen 13 dní. Zajímavé ovšem je, ţe revizitační komise pro Podbrdský kraj z r.1665 odhadovala roční výdaj na kováře 9 zl. 18 kr. na zvoleném typickém gruntě, reprezentujícím berního osedlého. I kdybychom předpokládali, ţe takových vzorových hospodářů bude na Zbiroţsku velmi málo, např. jen 10%80, pak by stejně vydali na kováře 465 kop gr. míš. a kováři na panství by si průměrně vydělali zhruba 21 kop gr. míš, tedy 9x více, neţ udává přiznání z r.1713. Průměrný příjem kováře totiţ odpovídá zhruba ¼ takové roční zakázky z pouze jednoho gruntu, maximální příjem kováře (360 gr. míš.) odpovídá o něco víc neţ poloviční takové zakázce. Vzato obráceně, příjem kovářů na panství uvedený v přiznání z r.1713 by znamenal, ţe jen přibliţně 4 sedláci (tj. 0,8%) na panství by si u nich objednali práci v rozsahu, který předpokládala revizitační komise. Samozřejmě, ţe se sedláci mohli obrátit na kováře sousedního panství (Točník a Králův Dvůr byla také komorní panství), ale i tak povaţuji rozdíl za nápadný. K podobnému závěru dospějeme s údaji revizitační komise z r.1725. I kdyţ revizitační komise, která stanovila typické výdaje na kováře, neměla zájem sniţovat zisk sedláků, od kterého hodlala odvodit jejich berní povinnost, zdá se, ţe zbiroţští poddaní si nemohli dovolit vynakládat na řemeslníky tolik, kolik komise předpokládala. Tento závěr vyplývá z podrobnějšího pohledu na rozpočet rolníka v kapitole 2.11. Podobný nesoulad zjistíme, jestliţe se zaměříme na formany, nejčastější ţivnost na panství soustředěnou pod Brdy. Formani mohou chovat dle přiznání z r.1713 pár koní, někteří i více81, coţ je 3,5x víc neţ odpovídá průměru na panství82. Tento údaj vypadá věrohodně. Revizitační komise z r.1725 počítala s 1431 gr. míš. jako náklady na 1 koně, coţ by znamenalo, ţe jen na své koně by musel průměrný forman doplácet (!) 3207 gr. míš., tj. téměř 54 kop gr. míš. z jiného zdroje neţ byl příjem z povoznictví Proč by pak formanství vůbec provozoval? Tento rozdíl je tak do očí bijící, ţe pochybuji, ţe by unikl úředníkům sestavujícím přiznání. Lze jej vysvětlit tím, ţe uvedený výdělek představuje částku po odečtení nákladů na provoz řemesla, např. zařízení kovárny u kováře, tedy zde náklady na koně, zakoupení povozu apod. Co se týče kontinuity řemesel z poloviny 17.století a počátku 18.století, zjišťujeme, ţe ve vsích se na stejných statcích stejné řemeslo neprovozovalo, kdyţ nebereme v potaz řemesla svázaná s hutěmi, která jsou specifická, a mlynáře. Jedinou výjimkou je švec v Strašicích. Tento fakt jistě souvisí s tím, ţe se grunt zřídka zachoval v drţení stejné rodiny po 60ti letech (viz kapitola 2.2), nicméně mi přijde 80

dle berní ruly bylo na panství 158 berních osedlých, připadajících na 338 gruntů. Berní osedlost pro Podbrdský kraj byla do počátku 18.století sníţena 1,3x (viz Pekař, České katastry, tbl. 2, str.32 a tbl. 5, str.143), tzn. odhadem k r.1713 mohlo být na panství 122 berních osedlých připadajících na 511 gruntů, tzn. 24%, tzn. 2x více, neţ v našem odhadu 81 průměrně 2,4 koně na formanský grunt 82 medián vychází 0,686 koně na grunt

25

pozoruhodné, ţe ani kovárnu, která musela být vybavena různými nástroji, nenalezneme na stejném místě. Naproti tomu v Mýtě a Zbirohu určití řemeslníci ţili na stejných gruntech, v Mýtě pekař, hrnčíř, švec, kovář a poštmistr, ve Zbirohu 2 ševci, tkadlec, řezník a krejčí. Na závěr dodejme, ţe neplatí, ţe by na statcích vzniklých dělením ţilo více řemeslníků, příp. s vyšším výdělkem, neţ na statcích ostatních. Na rozdělených hospodářstvích byli řemeslníci zastoupeni ve stejném poměru jako na ostatních gruntech a jejich výdělek byl srovnatelný83.

2.5 Dvory, mlýny I kdyţ bliţší rozbor vrchnostenských dvorů není předmětem této práce, přesto se o nich musíme krátce zmínit, protoţe jejich činnost ovlivňovala ţivot okolních vesnic. U Zbiroha se nalézal jiţ zmiňovaný dvůr Švabín s pivovarem a směrem k říšské silnici dvůr Malý Újezd. Dále na severozápad stával velkostatek u Drahoňova Újezda a u hraniční vsi Biskoupky. Na jihu pod neúrodnými Brdy byl jediný statek u Svaté Dobrotivé. Hlavní rozkvět dvorů spadá do období mezi poslední čtvrtinou 16. a první čtvrtinou 17.století, kdy byly zakládány nové dvory, o které později komora ztratila zájem a po 30-leté válce je rozprodala rolníkům: zpustl a byl prodán dvůr v Kařízku, o prodeji dvoru v Ostrovci jsme se zmiňovali v kapitole 2.4. Tento dvůr vlastnil hejtman Kolenec a v dopisech z 50.let uvaţuje o jeho odprodeji zpět na panství84. Dvůr poblíţ vsi Strašecí byl r.1651 rozprodán 3 rolníkům85. Tuto ztrátu mělo nahradit vybudování nového dvora na místě zničeného Kařezu, kde byla úrodnější půda. Některé pusté rolnické grunty zanikly, případně se změnily na pustou chalupu, svedením jejich půdy k vrchnostenským dvorům. Tyto poustky pak jiţ v berní rule nejsou zapsány. Urbář připojení rolí ke dvoru uvádí u 2 poustek v Drahoňově Újezdu („role připojený ke dvoru r.1594“), 1 poustky v Ostrovci (grunt, který odúmrtí připadl vrchnosti) a 1 ve Vejvanově („klidí se k zámku”) . Zvětšování vrchnostenských dvorů nepochybně spadá do období jejich prosperity na přelomu 16. a 17.století. Další obcí, postiţenou záborem půdy, byl Zbiroh, od kterého byly pozemky odňaty k oboře a ke dvoru Švabín za Rudolfa II r.1599, takţe se lánové grunty ve Zbiroze zmenšily na polovinu. Zbiroţští jako kompensaci obdrţeli r. 1642 osvobození od odvodu osiva ze zabraných polí86. K téţe oboře byly připojeny role z nedaleké Bukové, která definitivně zanikla r. 1618 vypálením.

83

dokonce vychází jejich průměrný výdělek o 7 gr.míš. niţsí, nicméně to je zanedbatelný rozdíl Pohl 1912, str. 49 85 viz urbář i berní rula str.69 86 Pohl 1907, str. 104, téţ urbář 84

26

Urbář v úvodu shrnuje stav fungujících dvorů, takţe nám poskytuje jak informaci o pěstovaných plodinách a tak i představu o změnách výsevku a stavu dobytka po 30-leté válce. Nejvíce se „dřív” podle urbáře vysívalo ţito (512,5 strychů), následně oves (300 st.), ječmen (261,5 st.), pšenice (116,75 st.), ţito a pšenice seté na jaře (30 st.). Oproti těmto údajům bylo r.1651/ 1652 vyseto o čtvrtinu méně. V podstatě výsevek všech druhů obilí poklesl aţ o polovinu, pouze u ovsa, který byl dodáván pro vojenské koně, se osev o třetinu zvýšil. Z dalších plodin se u dvorů pěstoval chmel, konopí, len a hrách. Co se týče dobytka, jeho stavy se téţ sníţily, především u klisen (ze 50 na 1487), ovcí (z 1900 na 1575), prasat (ze 112 na 74) i krav (ze 149 na 114). Počet jalovic naopak o třetinu vzrostl (ze 91 na 139). Jak velké bylo podnikání velkostatků ve srovnání s rolníky? Jestliţe budeme povaţovat stav označený v urbáři jako „dřív” za maximální výsevek na dvorech a připočítáme 1/3 pro role leţící ladem, pak tento maximální výsevek odpovídá zhruba čtvrtině maximálního výsevku poddaných88. Co se týče plošného rozsahu vrchnostenských polí, stojíme před známým problémem strychu jako objemové a plošné míry, kterému se budeme věnovat v kapitole 2.6. Před 30-letou válkou, kdy fungovaly později odprodané dvory, by podíl vrchnostenské půdy byl ještě vyšší. Z hlediska oseté plochy r.1652 dvory zasely přibliţně třetinu osevu poddaných. Co se týče dobytka, potahy na dvorech nejsou uvedeny vůbec (jestliţe nebudeme uvaţovat klisny), ovcí nalezneme ve dvorech více neţ 2x tolik neţ u poddaných, krav se na dvorech chovala zhruba třetina89, jalovic pětina a prasat desetina. Na panství pracovala relativně hustá síť mlýnů. Pět z nich bylo vrchnostenských v nájmu, zbývajících 8 mlýnů bylo poddanských. Nájem za jedno mlýnské kolo panského mlýnu byl minimálně 15 strychů ţita a 1 vepř, který byl oceněn v urbáři na 4 kopy grošů míš. U 4 vrchnostenských mlýnů se nalézala současně pila, za kterou nájemce musel nařezat určitý počet špalků. Protoţe s vrchnostenskými mlýny bylo spojeno povinné mletí pro určité vsi, je otázka, odkud bralo zákazníky 8 poddanských mlýnů. Ţe tyto mlýny nebyly pusté, víme z berní ruly, v urbáři je pouze navíc uveden zpustlý mlýn v Dobřívi a u pusté vsi Rovná, které jsme nezapočítali. U mlýna v Chotětínu mohli mlít hospodáři z nedalekého Plískova, kteří nebyli přiděleni k ţádnému vrchnostenskému mlýnu. Podobnou situaci nacházíme pro mlýn v Medovém Újezdu a Přísednici, kde navíc mohla mlít polovina poddaných ze Zbiroha. Na panství nám pak zůstávají 2 nepřidělené vsi, Těškov, ze které je patrně nejblíţe do mlýna v Medovém Újezdu, a Biskoupky u Drahoňova Újezdu. Zbývají nám poddanské mlýny v Ostrovci, Strašicích, Jivině a Třebnušce. Zajímavé je, ţe v Ostrovci a Strašicích vedle sebe pracovaly poddanské a vrchnostenské mlýny v jedné vsi. Jestliţe vezmeme v úvahu počet mlýnských kol a počet obyvatel, včetně neosedlých, v nejbliţším okolí mlýna, pro jejichţ stravu bylo třeba namletého obilí, zjistíme, ţe

87

coţ můţe být příčinou i důsledkem rostoucího vyuţívání poddanských potahů pro roboty – viz Maur, Zemědělská výroba....str.52 88 pro poddané jsem sečetla ornou půdu i porostliny z berní ruly

27

na 1 mlýnské kolo připadalo přibliţně mezi 40 a 60 obyvateli. Vidíme tedy, ţe zatíţení mlýnů mohlo být relativně velmi rovnoměrné s tím, ţe poddanští mlynáři se museli vyrovnat s vrchnostenskými, jestliţe mleli pro poddané z jejich vsí, jak je známo z hospodářských instrukcí90.

2.6 Životní úroveň poddaných v polovině 17. století Bídný stav panství, jak je odraţen v Kolencových dopisech, koresponduje s údaji berní ruly. Jak vyplývá z Kolencových dopisů, poddaní se skrývali v těţkých dobách v lesích, na lesní pastviny, především v Brdech, odháněli svůj dobytek. Byl zde ukrýván před vojáky i dobytek z panských dvorů91. Nepochybně poddaní ukrývali i osev a překvapivě se zdá, ţe poddaní byli schopni se přizpůsobit těmto výjimečným podmínkám a nalézt způsob, jak alespoň jakţ takţ těţkou dobu přečkat. Kolenec se např. r.1641 zmiňuje o dodávkách piva do těchto lesních úkrytů: „Chci-li do záseků, kdeţ od přespolních lidí největší shromáţdění a odbyt [piva] jest, dodávati, musím potahy JMCské aţ k zásekům přes silnici nebezpečně dovozovati92.“ Jsme svědky neobyčejné vitality poddaných, která jim umoţnila překlenout válečnou dobu. Kolenec sám se snaţí najít způsob obţivy pro vylidněné a zpustošené panství Králův Dvůr. Také se zmiňuje o příspěvcích na kontribuci za poddané (viz kapitola 1.4). Pravděpodobně byly poddaným tradičně k dispozici i obilné půjčky, jestliţe sama vrchnost měla z čeho půjčovat. V této kapitole se pokusíme porovnat ţivotní úroveň poddaných na základě údajů o výsevcích v berní rule. Nebudeme se zmiňovat o vybavení a typu stavení, zemědělských náčiních apod., protoţe tato stránka ţivota venkova byla jiţ vyčerpávajícím způsobem popsána v literatuře93. Pro tento rozbor je důleţité si uvědomit, ţe porovnatelnost údajů o osevu či výnosu ovlivňují dva faktory. Prvním je ten, ţe obecně se na úrodnou půdu silo hustěji (ještě případně v závislosti na druhu obilí), neţ na půdu neúrodnou. Výjimkou byla pole velmi neúrodná, ohroţená mrazem, kde se silo opět hustěji94. Druhým faktorem je samotný výnos, který byl pochopitelně u méně úrodné půdy niţší. Takţe sedlák, hospodařící na horší půdě, nejen ţe mohl očekávat úrodu menšího počtu zrn, ale navíc musel obdělat větší plochu, jestliţe chtěl zasít tolik zrn, jako sedlák na úrodné půdě. Jak se hustota osevu liší pro jednotlivé oblasti panství, lze vypozorovat z berní ruly. Samozřejmě musíme mít neustále na mysli, ţe hodnoty v berní rule jsou dobrým soudobým odhadem, ale ţe ţádná přesná měření neprobíhala. Domnívám se, ţe základní vodítko pro nás představuje údaj o počtu 89

z krav poddaných. Podobně u dalších čísel Černý, Hospodářské instrukce, str.258. Podobně téţ Maur, Zemědělská výroba... str.113 91 Pohl 1907, str.57 92 Pohl 1907, str.56-57 93 viz např. Petráňovi, Rolník v evropské tradiční kultuře, Dějiny hmotné kultury 94 Pekař, Kniha o Kosti II, str. 62-62, dále Petráň, Příběh Ouběnic, str. 150, Maur, Zemědělská výroba... str.27 90

28

moţných chovaných potahů, který nám naznačuje přibliţnou rozlohu polí, jak bude rozebráno v následujícím odstavci, porovnaný s celkovým počtem moţných vysetých strychů, tj. dle berní ruly počet strychů orných rolí i porostlin. Např. rolníci mohli chovat 2 potahy ve Zbiroze, kde rolnické usedlosti měly kolem 20 strychů orné půdy a porostlin celkem, tj. měla pole, na které bylo moţné, jestliţe bylo celé obdělané, vysít 20 strychů, coţ dle urbáře odpovídá ploše půl lánu. Naproti tomu v Mlečicích, lánovou usedlost bylo moţné osít průměrně 60 strychy a rolníci mohli chovat 3 potahy. Vidíme tedy, ţe v Mlečicích mohli sít o 1/3 hustěji neţ ve Zbiroze. Odhad počtu strychů vysívaných na lán v jednotlivých vesnicích zachycuje graf 20, ve kterém je téţ pro názornost zaneseno hodnocení půdy dle berní ruly. Z grafu vyplývá, ţe se na Zbiroţsku na úrodnou půdu silo přibliţně 60 strychů obilí na lán, na průměrnou půdu něco přes 30 strychů a na neúrodnou půdu kolem 24 strychů na lán. Podle Tereziánského katastru se pro velmi neúrodnou půdu hustěji silo v Mýtě, Týčku, Líšné a Strašicích95. To se dle berní ruly mimo Strašic, kde se na neúrodné půdě silo hustěji neţ na půdě průměrné, nepotvrzuje, pouze je zřejmé, ţe hodnocení půdy v berní rule jako průměrné pro Týček a Líšnou bylo přeceněno, protoţe se osívala jako půda neúrodná. Stejné tvrzení platí pro Zaječov a Těně. Zdá se, ţe hustěji neţ by odpovídalo kvalitě půdy, se silo téţ na neúrodných polích v Dobřívi. Pro oblast kolem Drahoňova Újezda (Drahoňův Újezd, Třebnuška, Sebečice) rula udává neúrodnou půdu, která se zřejmě osívala jako půda průměrná. Pravděpodobně tedy byla na pomezí těchto dvou kategorií, pro co by hovořil i fakt, ţe u Drahoňova Újezda se rozkládal panský dvůr, který by asi nebyl zaloţen na neúrodné půdě. Velké rozdíly mezi hodnocením berní ruly a hustotou setby shledáváme v hraničních vsích na severu panství Vojenicích a Bujesilech. Zde je ovšem velmi málo poddaných rolníků zbiroţského panství (Vojenice 1, Bujesily 2), coţ můţe zvětšovat statistickou chybu, nicméně je pravděpodobné, ţe podobně jako u nedalekého Drahoňova Újezda se jednalo o půdu spíše průměrnou. Počet moţných chovaných potahů naznačuje, jak bylo zmíněno výše, přibliţnou rozlohu usedlosti, viz graf 21. Půl- aţ třičtvrtělánoví rolníci mohli chovat 2 koně, zhruba od jednoho lánu berní rula uvádí 3 koně, od 1,5 lánu 4 koně. Vidíme, ţe 2 koně představovali jakési minimum, a pak zhruba na kaţdý půllán bylo potřeba o koně více. Opět je třeba zdůraznit, ţe tyto odhady jsou přibliţné, např. nejsme schopni odlišit čtvrtiny lánu. Počet potahů z hlediska hospodářství samozřejmě závisel na charakteru půdy, hospodářské instrukce uvádějí 1 potah o 4 koních na 2 aţ 4 lány96. Výše uvedená moţnost chovat koně na obhospodaření půl lánu, vyplývající z berní ruly, tedy odpovídá největší potřebě potahů, která by měla být charakteristická pro těţkou úrodnou půdu, která na Zbiroţsku nebyla. Proto se zdá, ţe údaj berních komisařů byl v tomto ohledu moţná nadsazen. Údaje o lánovém rozsahu usedlostí, který jsme odvodili z počtu moţných chovaných potahů v berní rule, odpovídá lánové rozloze v urbáři u těch několika vsí, kde je lánová rozloha uvedena. Z grafu 21 tedy vidíme, ţe 95 96

Maur, Zemědělská výroba...str.86, pozn. 8 Maur, Zemědělská výroba...str.52

29

medián rolnické usedlosti se pohyboval kolem jednoho lánu s relativně nemnohými výkyvy – např. ve Zbiroze byly usedlosti půllánové (coţ souvisí se svedením půdy k oboře a ke dvoru, viz kapitola 2.5) nebo v Těních vlastnili rolníci 2 lány. Chalupníci vlastnili usedlosti zhruba čtvrtlánové. Zahradník, tj. v podstatě bezzemek, byl na panství pouze jeden, a to ve Zbiroze. Jestliţe bychom chtěli mít představu, jak velká byla pole v dnešních hektarech, můţeme se pokusit o převod jen za cenu nepřesností, vyplývající z regionálních závislostí soudobých měr a z nerozlišování mezi měrami plošnými a objemovými. Víme-li, ţe se na úrodné půdě sil přibliţně jeden strych obilí na pole o rozloze jednoho strychu plošného, a dále, ţe na 1 ha se mohlo vysít 196 kg ţita o měrné hmotnosti 60 kg ţita na 1 hl97, pak můţeme zhruba odvodit, ţe 1 plošný strych odpovídal 0,286 ha98. V Mlečicích, zmíněných výše, byla nejúrodnější půda na panství, proto zde předpokládejme výsevek 1 strychu na plochu 1 strychu a dle berní ruly se zde silo 60 strychů na 1 lán. Tudíţ 1 lán by mohl odpovídat přibliţně 16,8 ha. Podle hodnocení uvedených v berní rule za kaţdou vsí můţeme odhadnout výnos v jednotlivých částech panství. Samozřejmě jedná se pouze o přibliţné hodnoty, protoţe úrodnost polí se nepochybně lišila i v rámci jednotlivých vsí. U většiny vsí rula uvádí role prostřední nebo špatné, jen výjimečně dobré (viz graf 22). V urbáři jsou u vsi Kařezu, kde se plánuje zaloţení nového vrchnostenského dvora na dobré půdě, uvedeny následující výnosy, zaloţené na výnosech původních sedláků v dobrých letech: pro ozimní obilí (tj. pšenice, ţito) 6-ti násobné, ječmen 5-ti a oves 4-násobné. E. Maur uvádí99, ţe průměrné výnosy na točnickém panství byly na nejlepší půdě 5-ti, na prostřední 4- a na špatné 2,5násobné. Jestliţe tedy si budeme vědomi uvedených hrozících nepřesností a pouţijeme odhad výnosu dle sousedního točnického panství, pak graf 23 zachycuje průměrný výnos usedlostí. Průměrně mohli rolníci mít výnos přibliţně 64 strychů (medián), jestliţe by oseli 2/3 celé své půdy, tj. jak orné tak porostlin. Nicméně z grafu 23 jasně vidíme regionální rozdíly, a moţné výdělky, kterých mohli dosáhnout poddaní pěstováním obilí. Co se týče rolníků, vidíme, ţe jejich moţné výnosy na panství byly aţ na malé výjimky velmi vyrovnané, blíţící se mediánu 64 strychů obilí. Velice výrazně nadprůměrných zisků mohli dosáhnout rolníci z Mlečic, aţ 209 strychů, kteří hospodařili na pravděpodobně nejúrodnější půdě na panství. Takţe ač měli pole o něco menší neţ např. hospodáři v Líšné, jejich výnosy byly více neţ 3x větší. Více neţ uvedených 64 strychů mohli sklidit téţ sedláci z Chotětína, Těškova, Vejvanova, Ostrovce a Kladrub. Naopak méně neţ poloviční sklizně, neţ byl průměr, měli rolníci se špatnou půdou a průměrnou rozlohou polí, tj. v oblasti kolem Drahoňova Újezdu (Drahoňův Újezd, Třebnuška a Sebečice) a ve východní části Podbrdské oblasti (Medový Újezd, Hůrky, Dobřív).

97

Maur, Zemědělská výroba...str.27; Hofmann, Metrologická příručka, str. 87, uvádí, ţe 1 objemový strych = 93,56 l coţ odpovídá údaji v Hofmann, Metrologická příručka, str. 87 99 Maur, Poddaní točnického panství v SAP, str. 69 98

30

Tentýţ graf 23 zobrazuje výnosy r.1653, dle ozimu a jaře uvedeného v berní rule. Zde jasně vidíme úpadek po 30-leté válce, neboť rolníci oseli přibliţně polovinu moţné plochy a chalupníci 2/3. Tzn. r.1653 mohla být průměrná sklizeň rolníků 37 strychů a chalupníků 13 strychů. Stačil by výnos z obilí pro obţivu poddaných r.1653? Graf 24 nám ukazuje minimální nutný osev (přibl. 6 strychů pro rolníky), jestliţe by sedlák měl získat pouze osivo na další rok a dostatečně obilí na stravu rodiny, při odhadu minimálně 4,2 strychů obilí na osobu na rok100. Průměrný počet členů domácnosti byl pro výpočet zvýšen o 1/3, aby byl započítán odhad i pro děti do 10 let a pro podruhy. Z grafu jasně vyplývá, ţe v mnoha vesnicích poddaní nezaseli ani tolik, aby měli zajištěno nejholejší přeţití, nebo zaseli jen nepatrně více. Tento stav shledáváme ve Zbirohu, Líšné, Jablečnu, Přísednici, Drahoňově Újezdu, Třebnušce, Plískově, Medovém Újezdě, Hůrkách, Dobřívi, Sebečicích, tj. v celé třetině vsí. Jak bylo uvedeno v kapitolách předchozích, v mnoha z těchto vesnic byl moţný další způsob obţivy: ve Zbirohu bylo mnoho řemeslníků, v Přísednici byl mlýn, v Drahoňově Újezdu panský dvůr, v Dobřívi huť, do které i z Hůrek bylo nedaleko. Nicméně velká chudoba je zjevná. Zvláště zváţíme-li, ţe náš minimální odhad byl velice skrovný ve srovnáním s odhady revisitační komise z r.1665101. Tento odhad počítá pro potřeby rodiny více neţ dvojnásobné mnoţství obilí, nehledě na nutné obilí pro dobytek, které v našem odhadu není vůbec zahrnuto. Jestliţe bychom zdvojnásobili potřeby rodiny, pak by na holé přeţití měli pouze rolníci v asi čtvrtině vsí. Do výdajů hospodářství se téţ musí započítat náklady na nutné opravy (komise uvádí náklady na kováře, koláře), na čeleď, obecního pastýře, který byl téměř ve všech vsích, na sůl a na oblečení rodiny. Mimo stále stojí výdaje na poddanský úrok, desátek (který se v těchto letech téměř neplatil, protoţe farní síť na panství byla v rozkladu), kontribuci a splátky gruntu. Nízký osev r.1653 souvisí nejen s nedostatkem zrna k zasetí, ale téţ s nedostatkem potahů, čeledi a s celkovou zuboţeností panství po 30-leté válce (viz kapitola 1.4). Pro úplnost uveďme základní hospodářské údaje, které vyplývají z berní ruly. R.1653 rolníci v průměru vyseli 6,2 strychů (medián) ozimního a 4,6 strychů jarního obilí102 na průměrně výnosné půdě, ovšem často bylo na jaře vyseto stejně jako na podzim. Rolníci tedy oseli přibliţně třetinu své plochy, čemuţ odpovídá stav potahů, který tvoří třetinu počtu moţných chovaných potahů dle berní ruly. Na rolnický grunt tedy připadal v průměru 1 kůň do potahu s tím, ţe rolníci, kteří potah měli, chovali průměrně 2 koně. Bez potahu byla celá polovina rolnických usedlostí. Třetinový byl i stav krav, 1,7 krávy na rolnický grunt, oproti odhadu moţných chovaných krav dle berní ruly. Krávu neměla zhruba třetina rolníků. Dále rolníci chovali 2,5 jalovice, 1,2 ovce a 2,3 prasete. Chalupníci 100

Odhad vychází z údajů v Petráň, Poddanský lid ... str.18. Tento odhad odpovídá odhadu 3-4 hl chlebového obilí na osobu v Braudel, The Structures..., str.121 101 viz berní rula, str.28-29 102 v této práci bylo brán v úvahu přehození hlaviček pro jař a ozim v berní rule, viz Maur, Poddaní točnického panství v SAP, str. 70, pozn. 74

31

vyseli přibliţně 3x méně neţ rolníci a oseli zhruba polovinu svých polí. Zhruba 80% chalupnických usedlostí bylo bez potahu. Téměř všichni chalupníci měli jednu krávu, dále 1,5 jalovice, ţádnou ovci a 0,5 prasete. Samozřejmě při zvaţování ţivotní úrovně je velmi důleţitý podíl řemesel, chování dobytka, moţnost přivýdělku u hutí nebo panských dvorů. Z pramenů zkoumaných v této práci nelze zjistit, jak velké mohly být příjmy z těchto nezemědělských činností v polovině 17. století, ale o jejich podstatném podílu na příjmech poddaných nemůţe být pochyb. V kapitole 2.4 jsme viděli veliký zájem poddaných na moţnosti provozovat formanství u hutí. V urbáři u podbrdské vsi Strašice se praví, ţe na lesních pastvinách mohou Strašičtí chovat na sta volů, „i přes zimu na slámách přes 200103“ s tím, ţe nyní kvůli vývratům jsou pastviny nepřístupné. Ve Strašicích se tedy ve velkém pěstoval hovězí dobytek, popř. se zde pásl dobytek hnaný z volské stezky z Uher104. Několik poddaných vlastnilo v době sepsání berní ruly relativně velký počet ovcí (např. Pavel Heckel v Mlečicích choval 65 ovcí, Vilím Šírer, vlastník hutě, 43 ovcí), a víme od Kolence, ţe ovce ze zbiroţského panství byly prodávány do Norimberku. Nicméně je nepochybné, ţe pro převáţnou většinu poddaných byl příjem z rostlinné výroby rozhodující. Hospodářská situace poddaných koresponduje s výsledky rozboru poustek – oblasti bez poustek jsou buď na severu panství, kde byly velké úrody, nebo na jihu, kde pracovaly hamry a hutě. Ve středu panství, kde pozůstávalo mnoho pustých usedlostí, byly příjmy obvykle na hranici přeţití.

2.7 Urbariální dávky Jednou z pravidelných výdajových poloţek byly pro poddané platby dávek uvedených v urbáři. Graf 25 znázorňuje, jak velké byly urbariální dávky v groších míšeňských ročně na grunt v jednotlivých vsích. Ve všech vsích základem dávky byl peněţitý úrok placený na sv.Jiří a sv.Havla, někde ještě k tomu na Vánoce, na Hromnice, na sv.Jiljí a během hodů (úrok hodovní). K tomu poddaní odváděli určitý počet vajec a slepic, které jsou jiţ v urbáři převedeny na peněţní hodnotu (4 gr.míš. za slepici a 6 gr.míš. za kopu vajec). V některých vsích byla povinnost odvádět určitý počet strychů obilí, a to především ovsa (68%), dále ţita (20%) a ječmene (12%), celkem poddaní odváděli 498 strychů. Aby tato dávka byla v grafu srovnatelná s dávkami jiţ popsanými, byla pouţita cena 1 zl., tj. přibliţně 1 kopa gr. míš.105 za strych. S touto cenou např. počítá zpráva komise z r.1665 zmíněná výše. Udaná hodnota v grafu obsahuje i platy za louky a pastviny. Do grafu nejsou zahrnuty speciální dávky, které platili hospodáři z některých gruntů, jako např. povinnost zakoupit vrchnosti vánoční „caltu“ nebo plat za ţelezného koně (některé grunty mají zmínku, ţe v 90.letech 16.století jim byl poskytnut kůň, za 103 104

viz urbář u vsi Strašice viz poznámka v urbáři u Holoubkova

32

kterého platí 24 gr. míš.106) nebo plat za pouţívání čihadla, který byl 30 drozdů nebo 15 gr.míš. Asi nejkurióznější povinnost byla svázána s pustou rychtou v Lhotě p.Radčem, kde měl rychtář vypravovat koně s pacholkem do Uher a vychovávat chrta. Z grafu lze pozorovat velké rozdíly v platech, sedláci z nejvíce zatíţených Mlečic platili 8,5 kopy gr. míš. ročně na rozdíl od poddaných z nejméně zatíţeného Zaječova, kteří platili pouhou 1 kopu. Medián se pohybuje kolem 2 kop na grunt ročně. Nejvíce byly zatíţeny vsi, které měly za povinnosti odvádět obilí, neboť jeho hodnota byla vysoká. U některých z těchto vsí (především u Líšné, která byla do panství začleněna aţ r.1607) starý urbář umoţňoval místo obilí odevzdávat peněţní platy, které byly 2- aţ 3-krát menší neţ hodnota obilí r.1652. Proto nový urbář cituje rozhodnutí komory zrušit moţnost těchto starých platů. Ceny obilí, uvedené v urbáři, osvětlují známý jev sniţování reálné hodnoty urbariálních dávek, které byly převedeny na peníze. Např. v tomto případě cena 30 gr. míš. za strych ječmene, uvedená v urbáři, odpovídá zhruba cenám ze 70.let 16.století107. V té době byla cena ječmene minimálně 1,25x vyšší neţ cena z počátku 16.století108 a 2x niţší neţ po 30-leté válce109. Takţe rolník, který odváděl 24 gr. míš. na poč. 16.století musel prodat přibliţně strych ječmene, v 70.letech 16.století 0,8 strychu a po 30-leté válce jiţ jen 0,4 strychu ječmene. Srovnáním grafů 25 a 24 vidíme, ţe mimo Mlečic dávky nebyly úměrné moţnému výnosu z půdy, takţe je na první pohled patrná velká zatíţenost Líšné, Cekova, Siré, Bujesil. V Cekově a Siré, spolu s jejich nevýhodnou polohou, tato skutečnosti nepochybně přispěla k velkému podílu poustek v těchto vsích. Velikost dávek, jak známo závisela na době a způsobu lokace vsi. O tom, ţe se naturální dávky za staletí příliš nezměnily, se můţeme přesvědčit z údajů roţmberského urbáře110, dle kterého Zbiroţští měli odvádět z lánové usedlosti po 1 těţké hřivně stříbra, 4 strychy ovsa, 4 strychy ţita a 8 kuřat. V r.1652, kdy byly usedlosti ve Zbirohu poloviční, hospodáři odváděli 64 gr.míš., 2 strychy ovsa, 2 strychy ţita a 2 slepice. R.1652 i na konci 14.století museli rolníci 2 dny na jaře a na podzim orat panská pole. Pro porovnání těchto vrchnostenských dávek s kontribucí pouţijme údaj 8 zl. 32 kr.111 kontribuce pro r.1655 na berního osedlého. Na rolníka na Zbiroţsku připadla dle berní ruly zhruba 0,6 berního osedlého (medián), tudíţ jeho berní zatíţení bylo přibliţně 5,12 zl., tj. zhruba 5 kop 7 gr. míš. Vidíme tedy, ţe mimo Mlečice byla kontribuce vyšší neţ tradiční peněţní povinnost vůči vrchnosti, a to u většiny vsí více neţ 2-krát.

105

o převodu mezi zlatými a groši míš. viz poznámka 61 viz urbář, např. ves Přísednice 107 Kostlán, K rozsahu poddanských povinností..., str. 241 108 Macek, Jagellonský věk 1, str. 169 109 revizitační komise r. 1665 uvaţuje cenu 1 zl. rýn. za 1 strych obilí. Stejnou cenu uvádí Kolenec (např. Pohl 1912, str. 132) 110 Pohl, Kronika...., str. 7 111 pro výši daně viz Pekař, České katastry, str. 24n 106

33

2.8 Zamyšlení nad rozpočtem rolníka z poloviny 17. století Jak mohl vypadat rozpočet rolníka po 30-leté válce? Jiţ v kapitole 2.6 jsme se zmínili o zprávě revizitační komise z r.1665, která nám poodhaluje skladbu výdajů poměrně slušně si stojící rolnické rodiny. V téţe kapitole jsme téţ dospěli k závěru, ţe v mnoha vsích rolníci průměrně seli stěţí tolik, aby se jejich rodina udrţela při ţivotě do příštího roku. Jestliţe budeme uvaţovat základní výdaje a příjmy podle revizitační komise, co nám ukáţe podrobnější pohled na rolnický rozpočet? Nejprve shrňme příjmy hospodáře. Základním zdrojem příjmů průměrného rolníka byla jeho obilná úroda, kterou komise počítala za cenu 1 zl. za strych obilí. Dle zprávy komise průměrný výnos z krávy mohl činit 6 zl., z prasete 1,17 zl., z ovce 0,58112 zl. ročně. Co se týče výdajů, největší podíl tvořila strava pro rodinu (viz kapitola 2.6). Na druhém místě stálo krmivo pro potaţní koně, které nebylo vůbec zanedbatelné, neboť vycházelo kolem 13,5 strychů ovsa113 pro 1 koně přes zimu. Pro ostatní dobytek mohla vystačit sláma, proto jejich náklady pro náš odhad zanedbejme, i kdyţ nepochybně bez nějakých výdajů v tomto směru se rolník neobešel. Velmi důleţitou sloţku výdajů tvořilo osivo na následující rok. Dále rolník měl platit kontribuci, urbariální dávky, splátky gruntu, desátek. Jak urbariální dávky, tak kontribuce byly ovšem relativně velmi nízké. Urbariální dávky se pohybovaly okolo 4% a kontribuce kolem 11% průměrného výnosu rolníka114, tzn. na prosperujících hospodářstvích toto zatíţení bylo ještě podstatně menší. Např. u vzorového rolníka, kterého uvaţovala revizitační komise, by dávky tvořily přibliţně 1% a kontribuce asi 3 aţ 5% z jeho úrody. Dle purkrechtních knih se zdá, ţe průměrná splátka gruntu, kterou rolník ročně skládal, byla okolo 1 aţ 2 kop gr.míš., tj. přibliţně 4% příjmů. V prosperujících oblastech navíc byla většina gruntů splacená. Další výdaje byly spojeny s čeledí, která dostávala dle komise mimo stravy mzdu, a to čeledín 10 zl, pacholek 8 zl. a děvečka 5 zl. ročně. Rolník téţ musel dbát o opravu svých nástrojů a chalupy, coţ komise odhadla na 13,3 zl. ročně, z čehoţ celých 9 zl. připadalo na kováře. Na oblečení pro rodinu dle komise bylo třeba 12 zl. a na sůl 6 zl. ročně. Ovšem jestliţe bychom uvaţovali všechny uvedené výdaje, zjistili bychom, ţe průměrný rolník je nemohl pokrýt. Vezměme např. Jana Čepeláka z Plískova, který odpovídal průměrnému rolníku panství (viz kapitola 2.6). Plískov byla navíc vesnice, kde neţili ţádní řemeslníci, tudíţ ţivobytí místních poddaných bylo spojeno pouze se zemědělstvím. Bylo mu 38 let r.1651, jeho ţeně 31 let a měl 18-ti letého syna a 12-ti letou dceru. V r.1653 vysel 9,2 strychů, měl 2 koně do potahu, 1 krávu a 1 jalovici. Jeho urbariální dávka odpovídala 1,78 zl., co se týče berně, byla mu přiřazena osedlost 3/4. Tudíţ jeho příjmy se mohly pohybovat kolem 46,8 zl. Na skromnou stravu pro 4 členy jeho 112

tato částka není ve zprávě komise, ale dle Maur, Zemědělská výroba str.63 z ovce mohl být zisk 1 kg vlny za rok. Kolenec (Pohl 1909, str.20) k r.1637 uvádí cenu 6 zl. za vlnu, předpokládám 1 kámen vlny, tj. 10,29 kg. Tudíţ 1 kg vlny mohl stát kolem 0,58 zl. 113 Maur, Zemědělská výroba, str.51 114 počítáno z průměrného velmi malého osevu 12 strychů ročně na průměrně úrodné půdě

34

domácnosti spotřeboval Jan Čepelák 22,4 strychů obilí, ovšem jeho koně, jestliţe náš odhad pro spotřebu ovsa byl správný, seţrali přes zimu dokonce 27 strychů. Uţ nyní se tedy dostáváme do situace, ţe výdaje překračovaly příjmy. Jestliţe započteme ještě osivo na následující rok, urbariální dávku a kontribuci, měl Jan Čepelák deficit 20 zl, o opravách, oblečení, splátkách gruntu a desátku ani nemluvě. Podívejme se na souseda Jana Čepeláka, Cypriana Kříţe z Plískova. Jeho hospodářství i rodina byla úplně stejná jako u Jana Čepeláka, ale neměl potah. Díky ušetřeným 27 strychům za potah mohl být i po zaplacení kontribuce, na kterou ale přispíval pouze 1/4 osedlého, a vrchnostenských dávek v mírném přebytku 7,69 zl. Ovšem Cyprian nějak musel zorat svá pole, i kdyţ ne vlastním potahem. Vzhledem k tomu, ţe dle berní ruly byly existující potahy vytíţeny stejně jako odhadnuté „moţné“ potahy, můţeme se domnívat, ţe si sousedé potah půjčovali, ale jistě ne zadarmo. Tudíţ pravděpodobně Jan Čepelák dostal od svých sousedů bez potahu příspěvek na oves pro koně. Ale i tak vidíme velikou chudobu panující u průměrných rolníků a jejich velikou zranitelnost v případě neúrodných let. Je jasné, ţe pro přeţití, jestliţe naše odhady jsou alespoň přibliţně přesné, potřebovali rolníci, kteří neměli další zdroj obţivy (viz kapitola 2.6), moţnost půjček. Uváděli jsme jiţ příspěvek vrchnosti ke kontribuci i případné obilní půjčky. Nepochybně i bohatí rolníci mohli poskytnout práci a půjčky svým méně zámoţným sousedům. Podívejme se na příklad bohatého rolníka Pavla Heckela z Mlečic. Ten vysel 24 strychů s nadějí na 5ti násobný výnos, vlastnil 2 koně, 4 krávy, 4 jalovice, 65 ovcí a 7 prasat. Jeho příjem se mohl pohybovat tedy kolem 194 zl. Po odečtení uvedených základních výdajů, včetně kontribuce a vrchnostenských dávek, které byly v Mlečicích obzvlášť vysoké, minimálně 4,5x vyšší neţ v Plískově, Heckelovi zbývalo ještě celých 77,58 zl., tedy více neţ 1,5 příjmů Jana Čepeláka z Plískova. Je jasné, ţe moţnosti Pavla Heckela byly veliké. Sám nezaměstnával ţádnou čeleď na své relativně rozsáhlé hospodářství. Poskytoval tedy práci méně movitým rolníkům z okolí? Prameny, zkoumané v této práci, nám neodhalují, jaké vztahy mohly panovat mezi poddanými na panství, jakým způsobem mohli chudí průměrní rolníci těţké časy po 30-leté válce přeţít. Jisté je, ţe jestliţe nebudeme výdaje počítat po jednotlivých rolnících, ale budeme předpokládat jakési vesnické společenství, kdy chudí nalezli alespoň nějaký způsob obţivy u těch bohatších, pak celkový výsledek bude o něco lepší, tj. i vsi, kde průměrně rolníci seli pod hranici přeţití, jako např. Plískov, se celkově, bráno za celou ves, drţí jakţ takţ nad vodou, viz graf 26. Graf opět potvrzuje největší bídu ve střední části panství, kolem Zbiroha a Drahoňova Újezda. Z grafu vyplývá, ţe průměrně mohlo rolníkům přebývat kolem 5 zl. (medián), coţ je částka, za kterou by měli rolníci zaplatit řemeslníkům, za ošacení rodiny, či za sůl, splatit desátek či splátku gruntu, ale je 6x menší, neţ jak tyto výdaje odhadla revisitační komise. Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 2.6, nesmíme zapomínat na příjmy z řemesel, jimţ 35

se věnoval zhruba kaţdý třetí rolník, případně na příjmy z formanství a pod. Dále je samozřejmě nutné vzít v úvahu, ţe náš výpočet je zaloţen na odhadech výnosu polí a průměrných cen obilí, které se mohly ve skutečnosti více či méně rok od roku odchylovat. Přesto se domnívám, ţe případné odchylky a nepřesnosti by zásadním způsobem nezměnily základní závěry, které jsme učinili. Jak by mohl vypadat rozpočet zbiroţského rolníka za méně bouřlivých časů, kdy bylo moţné osít větší část půdy? Jestliţe vyjdeme z příkladu komise, pak takový rolník vysel kolem 40 strychů obilí ročně, coţ je ovšem 2,5x více, neţ mohl vysít průměrný rolník, kdyby osel 2/3 své půdy, jak nám vyšlo v kapitole 2.6. Rolník, uvaţovaný komisí, mohl sklidit tedy 160 strychů obilí, a musel hospodařit v nejúrodnějších místech panství, např. v Mlečicích, tzn. patřil mezi bohaté sedláky z hlediska Zbiroţska. Uvedený rolník vlastnil 2 koně, 4 krávy a 2 prasata a na jeho statku pracoval čeledín, pacholek a děvečka.. Předpokládejme navíc, ţe by se jeho rodina stravovala stejně skromně, jak jsme uvaţovali výše, tj. zhruba 2x skromněji, neţ přiznávala komise. Příjmy z takového hospodářství se pohybovaly kolem 190 zl. a nejnutnější výdaje (strava pro odhadnutých 7 členů domácnosti, krmení pro koně, osivo na následující rok) kolem 106 zl. Rolníkovi by tedy zbylo přibliţně 84 zl. a po zaplacení řemeslníků, čeledě, pastýře, oblečení pro rodinu, soli i desátku dle odhadu komise mu mohlo zbýt 21,7 zl., příp. po zaplacení plné kontribuce a průměrné urbariální dávky 11 zl. Tudíţ se zdá, ţe v příznivých letech mohla rolnická rodina skromně ţít s mírným přebytkem. Ovšem díky tomu, ţe komise uváděla příznivější odhad na stravu (o 12 strychů více) i pro krmení dobytka (o 5 strychů více), dospěla bez započítání kontribuce a urbariálních dávek k zůstatku pouhých 4 zl. 32 kr. Ţili tedy poddaní na Zbiroţsku ve srovnání s jinými tehdejšími zemědělci špatně či ne? Pokusme se na závěr o porovnání situace zbiroţského rolníka s rolníkem z Languedocu, k čemuţ nám dává rozsáhlé podklady Le Roy Ladurie115. Samozřejmě zemědělský ţivot v jiţní Francii byl odlišný neţ v Čechách, půda tam byla mělká a musel se vyuţívat dvojpolní systém. Z hlediska obilnin v 17.století se pěstovala především pšenice a ţito, ale hospodáři mohli mít další příjem z úrody oliv, případně vína. Nicméně můţeme se pokusit o základní srovnání ţivotní situace. Languedoc stejně jako Zbiroh patřily k chudším oblastem. Languedocký zemědělec mohl svou půdu drţet buď na základě dědičného vlastnictví nebo na základě krátkodobých nájemních smluv, přibliţně na 5 let. Nájem půdy tvořil největší výdajovou poloţku rolníka, která tvořila v 16.století čtvrtinu, v 17.století více neţ polovinu úrody. Vlastní vrchnostenský úrok byl v tomto ohledu zanedbatelný, odpovídal na konci 16. století zhruba 1% výnosu, tzn. v 17. století díky inflaci ještě méně. Dále zemědělec platil desátek116, formou desetiny úrody. Královskou berni, která se na konci 16.století pohybovala kolem 6,2% výnosu, ovšem od dob Richelieua se začala dramaticky zvyšovat, na rozdíl od cen obilí, platil pouze vlastník půdy, ne

115

Le Roy Ladurie, The Peasants of Languedoc, str. 119 – 122, str. 36 - 40 z Ladurie, The Peasants... není jasné, zda desátek neplatil téţ jen vlastník půdy, ale na rozdíl od královských berní tento fakt v knize není zdůrazněn. Budu tedy předpokládat, ţe desátek (i zanedbatelný úrok) platil i nájemce 116

36

tedy nájemce. Co se týče plošného rozsahu obdělávaných polí, ten byl v průběhu věků proměnný, ale na konci 17.století nejvíce rolníků vlastnilo půdu mezi zhruba 10 a 23 ha, tzn. dle převodu uvedeného v kapitole 2.6, mezi 0,5 aţ 1,3 lánu. Výnosy z 1ha se pohybovaly okolo 5 aţ 6 hl, tzn. zhruba 91 strychů z lánu. Jaké jsou tedy výsledky porovnání pro polovinu 17.století v procentech úrody, jestliţe budeme uvaţovat průměrného zbiroţského rolníka s úrodou 64 strychů (tj. tedy rolníka, který by průměrně obdělával 2/3 svých polí, viz kapitola 2.6), příp. průměrného zbiroţského rolníka r.1653 s úrodou 37 strychů?

Kraj Výdaje

Zbirožsko –

Zbirožsko

Languedoc

Languedoc –

průměr

r.1653

– vlastník

nájemce

v pol. 17.st.

v pol. 17.st.

v pol. 17.st. Výnos ve stryších

64

37

91

91

Odbělaná půda v lánech

2/3 z lánu

2/3 z 1/2 lánu

1/2 z lánu

1/2 z lánu

Nájem půdy

-

-

-

kolem 50%

Splátky gruntu117

3%

5%

-

-

Desátek118

2%

2%

10%

10%

Vrchnostenský úrok119

3%

5%

max. 1%

max.1%

Berně

120

8%

Skromná obţiva pro 4 osoby, 26,2%

121

13,8%

25 %

-

45,4%

18,5%

18,5%

122

tj. 16,8 str.

Osev na následující rok

25%

25%

22%

22%

Suma nutných výdajů

67,2%

96,2%

76,5%

101,5%

K našemu překvapení tedy shledáváme, ţe průměrnému zbiroţskému rolníkovi zůstala celá třetina úrody (32,8%), tj. 21 strychů obilí, zhruba tedy stejně jako languedockému vlastníku půdy, kdyţ languedocký nájemce byl dokonce v mírném deficitu. Nesrovnáváme sice moţnosti přivýdělku, případný výnos z dobytka nebo jiných plodin neţ obilí, ani náklady na nájem čeledi a na řemeslníky, ale vzhledem k tomu, ţe jak bylo zmíněno výše, rozloha obdělávaných polí byla srovnatelná, musel se languedocký nájemní rolník podstatně více ohánět, aby uhájil holé ţivobytí. Tudíţ český rolník v pol. 17.století, jestliţe nebyl vystaven válečnému strádání, měl podstatně příznivější podmínky neţ např. jeho současník v Languedocu. Ovšem v době, kdy následky 30-leté války nebyly na zbiroţském panství ještě zahlazené, se postavení zbiroţského rolníka zdá jen o nemnoho lepší neţ languedockého

117

na zbiroţském panství kol. 2 kop gr. míš, viz tato kapitola na zbiroţském panství odhad dle údajů revizitační komise 119 na zbiroţském panství kol. 2 kop gr. míš., viz kapitola 2.7 120 na zbiroţském panství pro r.1655 121 odhad dle Ladurie, graf 5, str.320. Daně 3x vzrostly mezi l.1580 a 1650 a ceny pšenice zůstaly v podstatě neměnné 122 viz kapitola 2.6 118

37

nájemce. Srovnáním zbiroţského rolníka s jeho českými současníky vynikne ještě více chudoba Languedocu. Průměrný sedlák z Polabí drţel zhruba jeden a půl lánové123 pole. Na lán v této úrodné oblasti rolníci vysévali 72 strychů s moţností 6-ti násobného výnosu. Tudíţ výnos průměrného polabského sedláka, který činil 432 strychů, je 7x vyšší neţ odhad průměrných moţných výnosů na Zbiroţsku. Je zajímavé si v souvislosti s neradostnou situací mnohých zbiroţských poddaných uvědomit, ţe Kolenec neřeší ve svých dopisech ţádnou mimořádnou situaci, která by vznikla v souvislosti s potulováním hladových loupeţících chuďasů, a podobné krizové jevy, které by bylo moţné očekávat v těchto chudých krajích a vykolejených dobách. Poddaní postiţených vesnic sbíhali mimo panství a hledali si ţivobytí jinde nebo v nejkritičtějších dobách přeţívali v lesích, jak bylo zmíněno výše. Ovšem i v tomto nezvyklém přeţívání v lesích vidíme jistý řád, kdyţ hejtman panství organizuje dodávání piva do těchto úkrytů a skrývá v nich vrchnostenský dobytek. Poddaní, kteří byli usazení na gruntech, osívali půdu, pravda menší neţ v dobách méně pohnutých, provozovali řemesla. Zjevně všichni obyvatelé byli schopni velice konstruktivně reagovat na změněnou dobu a necítili se natolik vytrţení z kořenů, aby na panství zavládl chaos. Kolenec podobně nezmiňuje jakékoli příděly pro hladovějící, snaţí se jen o zmírnění či odpuštění kontribucí a mimořádných robot. Tudíţ dle všech známek na panství nebyla chudoba taková, kterou by i relativně lidumilný hejtman, jakým Kolenec byl, povaţoval za natolik mimořádnou, aby se cítil povinen učinit nějaká speciální opatření.

2.9 Roboty Jaké byly roboty podle urbáře? Maximální počet robotních dní byl 14 v roce v Sebečicích, viz graf 27, medián je robota 4 dny v roce. Poddaní kaţdé vsi měli ještě nad roboty zachycené v grafu kolektivní povinnost séci louky v okolí a obvykle lovit a opravovat okolní rybníky. V Jivině, Zaječově a Těních poddaní museli pokácet určitý počet klád a dovést je k pile, a dále plet v zahradě. V Drahoňově Újezdu manţelky poddaných musely 4 dny zpracovávat konopí. Z naznačeného srovnání robot s roţmberským urbářem v minulé kapitole vyplývá, ţe roboty se pravděpodobně v průběhu staletí neměnily a odpovídaly tedy středověku, kdy vrchnost hospodařila pro svou vlastní spotřebu a ne pro výnos. Abychom mohli posoudit, jak velká pracovní síla byla potřebná pro zemědělské práce na vrchnostenských dvorech v polovině 17.století, musíme se pokusit o alespoň hrubý odhad jejich plochy. Jestliţe budeme předpokládat, ţe se průměrně nalézaly na středně úrodné půdě, jejich polnosti by mohly kolem r.1652 zabírat přibliţně 985 ha, tj. kolem 20% zemědělské půdy panství, coţ odpovídá průměru 12 lánů na dvůr. Při trojpolním hospodaření by se za rok obdělaly 2/3, tj. 657 ha. 123

údaje jsou převzaty z Petráň, Poddaný lid ..., str. 57

38

J.Petráň uvádí odhad, ţe polní práce trvaly zhruba 100 dní v roce124 a počítejme jeden rolnický potah na lán (viz kapitola 2.6). Pak na dvory by bylo potřeba přibliţně 3900 dní potaţní roboty. Při zatíţení dle urbáře by bylo k dispozici 1174 robotních dní, tj. přibliţně třetina, jestliţe by kaţdý rolník měl potah, coţ podle berní ruly nebyla pravda. Vidíme tedy, ţe údaje o robotě v urbáři stále vycházejí z velkého podílu námezdní práce na dvorech, coţ byl stav, který se v 2.polovině 17.století dramaticky změnil. Zhoršování robotního zatíţení lze sledovat v Kolencových dopisech. Komora za 30-leté války byla nucena ukládat mimořádné roboty, aby mohla vyuţít svých poddaných na práce na vylidněných polabských komorních panstvích. Dále byli poddaní posíláni se svými povozy do Prahy či do Plzně s municí a jiným materiálem, který ţádal odvoz, apod. Vrchnost nepochybně vţdy měla moţnost ţádat po svých poddaných mimořádné roboty dle potřeby, ale pravděpodobně za úhradu. Kolene píše v červenci 1642: „Jistá věc, jestli mimo při dvořích JMCské stálých robot, partikulárníma a postraníma,...,poddaní (na) panstvích mně svěřených obtěţováni budou, ţe zahynouti musí. Račte poslyšeti, jaké mimo síji, ouhory, míšení, mrvy vození, pro ječmeny, na pivovar 150 str. postoupených jezdění, sena sečení, na ovčíny a do dvorů dováţení, extraordinární fůry na milostivé VMtí poručení a kraje uloţení, museli vykonati. Na Brandejský panství k semenám 150 str. aţ do Prahy; do Ounoště v největší partaje profianty; v nejlepší sena klizení 30 for do Prahy s municí; nyní v hlavní ţni 30 ţenců [na panství Brandejs]. Na to všecko a za to všecko kusu chleba, malého penízka není dáno... Však předce všelijaký platy stálý, běţný, contribuci odvozují, a vše zlé na silnici trpějí. Nyní pak skrze zvěř o své obilíčko pricházejí125.“ Díky tomu, ţe dvory přišly ve válce o potahy, museli rolníci svými potahy více robotovat: „...Nyní sena se klidí, ţeň na krku. Míšení následuje. To vše sedláci mimo všechen předešlý obyčej konají, protoţe při dvořích potahu není126.“ Názorně tedy můţeme vidět, jak si zuboţené vrchnostenské hospodářství vyţádalo zvyšování robotního zatíţení poddaných, jehoţ vrchol spadá do období konce 17.století.

2.10 Změny v rozloze polí, počtu dobytka na počátku 18. století Jak se změnilo hospodářství poddaných na počátku 18. století? Následující tabulka shrnuje základní srovnání berní ruly a přiznání z r.1713. berní rula

přiznání

nárůst x-krát

127

z r.1713 orná půda a porostliny celkem

9906,25 str.

124

11249 str.

1,14

Petráň, Příběh Ouběnic, str. 113 Pohl 1907, str.132 126 Pohl 1907, str.39 127 do součtů jsou zahrnuty pouze vesnice, které nebyly pusté v době berní ruly, aby údaje byly srovnatelné. Nově osazené vesnice byly malé, celkem 15 gruntů se 175,5 strychy půdy. 125

39

půda celkem na osazený grunt (medián) 23 str.

23,65 str.

1,03

orná půda celkem

5613,5

10396,5

1,85

orná půda na osazený grunt (medián)

16 str.

21,75 str.

1,36

počet moţných potahů (koně, voli)

722

879

1,22

počet moţných potahů na osazený

2,17

2

0,92

orná půda na 1 potaţní zvíře (medián)

7,78

10,98

1,41

počet moţných krav

1582

1176

0,74

počet moţných krav na osazený grunt

4,56

2,56

0,56

879

883

1

počet jalovic na osazený grunt (medián) 2,67

2

0,75

počet ovcí

675

1583

2,35

počet ovcí na osazený grunt (medián)

1,17

4

3,42

počet prasat

817

392

0,48

1

0,44

grunt (medián)

(medián) počet jalovic

počet prasat na osazený grunt (medián) 2,27

Berní komisaři nalezli r.1713 o 14% půdy více neţ v polovině 17.století, coţ je relativně malý rozdíl vzhledem k celozemskému průměru, který činil 21%128. Nepřesnost činila průměrně 3,5 strychu na hospodářství. To je vlastně velmi málo, kdyţ zváţíme, ţe, převedeno na plošnou míru, 3,5 strychu mohlo velice zhruba odpovídat 1 ha a ţe polnosti jednoho gruntu byly rozdrobeny v průměru do 11,2 rolí leţících v různých místech kolem vsi. Jako příklad následující tabulka uvádí role Jakuba Kovandy z Líšné: místní jméno

počet rolí

strychů na strychů na

strychů na

lad

pusté

dobré půdě prostřední

špatné půdě

(strychy) (strychy)

půdě za humny

6

2

12,5

za vohradou

1

4

u sv.Petra

3

5,25

pod zvierţkem

1

8

v oboře

1

4 2

Průměrně se tedy jedná o nepřesnost 1/3 strychu na roli, tzn. velice zhruba v dnešní plošné míře 857m2 na roli. Kdyby role byla široká přibliţe 100 m, pole by se prodlouţilo jen asi o 8m. Navíc v polovině 17.století byla celá třetina rolí zarostlých a, jak vyplývá z poznámek v přiznání z r.1713, porostliny si musíme představit jako vzrostlý lesík (viz např. citát týkající se Cekova uvedený níţe). Při opětovném

40

mýcení, které proběhlo v 2.polovině 17.století, se jistě nemohla přesně zachovat původní plocha pole. Při odhadování těchto rozsahů od oka v závislosti na výsevku se tedy domnívám, ţe přiznání z r.1713 se v průměru podstatně neodchyluje od berní ruly. Větší odchylky ve prospěch sedláků nalezneme pouze v Týčku, Třebnušce a Biskoupkách (o 14 strychů na grunt více v přiznání z r.1713.) Podstatnější odchylky v neprospěch poddaných se ukázaly v Cekově (o 10,7 strychu na grunt méně, celkem 107 strychu ve vsi) a Kařízku (o 13 strychů na grunt méně, celkem 117,25 strychu ve vsi), jejichţ vysvětlení zachycuje přiznání z r.1713. Cekovští postoupili r.1695 45 strychů polí ke dvoru v Malém Újezdě výměnou za to, ţe nebudou muset odvádět urbariální dávku 22 strychů ovsa ročně. Dále „jdouc u pastuší louky a u Kavalky vynašlo by se zarostlých polí, o kterých se však komu by patřily, neví, a taky jich JMC jagrparkh[eger129] planiti nikdy nedovolí, méně vieczej pod 30 str., v ostatních ale kde by se vynacházeti mohli ţádnýho pamětníka není, nýbrţ přichází se na to, ţe snad roku 1654 víceji porostlých polí jmenováno bylo, neţli teď při vyplanění se jich vlastně vynašlo130.“ Toto tvrzení je velmi pravděpodobné, protoţe v Cekově uvádí berní rula 344 strychů porostlin, coţ je zdaleka nejvíce na celém panství a na jeden pustý cekovský grunt by tak připadalo v průměru 57,3 strychů, tj. 3x více neţ v ostatních vsích. V Kařízku vzniklý rozdíl je spjatý s pustým bývalým 120-ti strychovým dvorem, povaţovaným za dominikální131, který v přiznání z r.1713 nemá uvedeny ţádné strychy, s tím, ţe část polností uţívají někteří poddaní. Vidíme tedy, ţe na Zbiroţském panství neměla vrchnost snahu připojovat poddanskou půdu ke svým dvorům ani zde poddanskou půdu nezakupovali lidé šlechtického stavu jako např. popisuje Josef Pekař v případě Kostecka132, čímţ se krátil rustikál na úkor dominikálu. Není divu, zváţíme-li neúrodnost půdy a nevelkou rozlohu luk. Jen zarostlé polnosti u 12 bývalých gruntů, pustých jiţ na počátku třicetileté války133, o kterých se vlastně jiţ nevědělo, kde se nacházely a jak byly velké, se staly součástí císařské obory134. Díky tomu, ţe celkově bylo r.1713 zachyceno o něco poddanské půdy více neţ v r.1653, zůstala rozloha polností u hospodářství přibliţně stejná, tj. 23 strychů, i kdyţ došlo ke zvýšení počtu gruntů, jak bylo rozebráno v kapitole 2. Tomu odpovídá i odhad počtu potahů (koní a volů), který zůstal více méně zachován, 2 taţná zvířata v průměru na hospodářství. O třetinu více půdy bylo ovšem obděláváno, jen 2% půdy leţelo ladem a 4% bylo porostlých. Neúrodnost půdy na panství jasně vyplývá z ohodnocení její bonity. Polovina polností byla ohodnocena jako špatná půda, více neţ třetina jako prostřední půda a jen 8% jako půda dobrá. Zajímavé je, ţe berní rula hodnotí půdu značně příznivěji. Pouze u 8 vsí lze říci, ţe se hodnocení berní ruly a přiznání z r.1713 shoduje (4 vsi 128

Pekař, České katastry, str.117 přepisem si nejsem jistá 130 SOA Praha, inv. č.463, f.214 131 viz kapitola 2 132 Pekař, Kniha o Kosti II, str. 26 - 34 133 viz kapitola 2.5 134 viz téţ případ Syré, kapitola 2 129

41

s prostřední půdou, 4 se špatnou). U 4 vsí uvádí přiznání půdu lepší neţ rula (prostřední půda místo špatné). Zbylých 22 vesnic má dle přiznání půdu převáţně špatnou, i kdyţ podle berní ruly je půda prostřední nebo dokonce dobrá. Např. u vsi Mlečice stojí v berní rule: „Rolí mají i s stavením dobrý, luk s potřebou135,“ r.1713 je uvedená půda z 57mi procent špatná. Situaci shrnuje následující tabulka: počet vsí s dobrou

počet vsí

počet vsí se

počet vsí bez

půdou

s prostřední půdou špatnou půdou

hodnocení

berní rula

3

19

10

2

přiznání z r.1713

1

8

25

0

V jiţní oblasti panství (tj. pod Brdy) převládá dle očekávání špatná půda, i kdyţ berní rula půdu hodnotila spíše průměrně. Ve střední oblasti panství hospodařili sedláci zhruba napůl na prostřední aţ špatné půdě, obdobně jako v severním cípu panství. Na severu ovšem berní rula hodnotí půdu jako dobrou aţ průměrnou. V přiznání z r.1713 jednoznačně převládá, jak jiţ bylo uvedeno, špatná půda. Co se týče domácího zvířectva, jeho stavy v průměru na hospodářství značně poklesly, u krav a prasat o polovinu, u jalovic o čtvrtinu. Vysvětlení těchto údajů můţe souviset s realističtějším odhadem moţných chovaných kusů dobytka berními komisaři a především s výrazným sníţením plochy úhoru, tedy pastviny, na úkor obdělané půdy z 6 strychů na grunt na půl strychu na grunt. Jen počet ovcí se na panství více neţ zdvojnásobil, na statku se chovaly přibliţně 4 ovce, coţ ale nesvědčí o významnějším chovu. Naopak, v polovině 17.století berní rula uvádí několik sedláků, kteří měli 40 aţ 60 ovcí, na začátku 18.století ţádné větší stádo ovcí poddaní nechovali136. Je jasné, ţe neúrodnost půdy nebyla kompenzována pěstováním dobytka.

2.11 Životní úroveň poddaných na počátku 18. století Jak se tedy změnila ţivotní úroveň poddaných za 60 let mezi polovinou 17.století a počátkem 18.století? Dříve neţ se pokusíme odpovědět na tuto otázku, shrňme základní charakteristiky oblastí137: jiţní část

střední část

severní

(hutě)

(kolem silnice) část

Zbiroh

Mýto

rozloha celkové půdy na grunt (strychy) 21,2

22,8

25,9

13,6

15,1

rozloha orné půdy na grunt (strychy)

19,5

18,2

24,7

13

13,3

procento dobré půdy

0%

1%

6%

11%

14%

procento prostřední půdy

30%

35%

36%

20%

24%

procento špatné půdy

65%

31%

48%

63%

47%

procento půdy leţící ladem

1%

1%

3%

2%

3%

135

berní rula, str. 59 nejvíce ovcí choval Jan Mudra ze Syré, celkem 15 kusů 137 uvedené hodnoty jsou mediány 136

42

procento porostlé půdy

1%

13%

4%

4%

12%

luka na 2 koně sena

6,7

10,4

4

3,7

6,4

luka na 2 vozy otavy

1,7

2,7

1,7

1,2

1,7

koně na grunt

1,2

0,5

0,8

0,2

0,7

voli na grunt

0,8

1,6

0,8

0,6

0,5

krávy na grunt

2,2

3,3

2,5

1,6

1,8

jalovice na grunt

1,9

2,7

2

1,2

0,8

ovce na grunt

2,3

4,8

4

1,6

1,3

prasata na grunt

0,9

1

1

0,5

0,3

Na první pohled je patrné, ţe poddaní ve Zbiroze a Mýtě měli malá pole, na která seli zhruba o třetinu osevu méně neţ v jiných částech panství. Dobytka měli nejméně na panství a z řemesel, jak zmiňuje kapitola 2.4, měli také zanedbatelný příjem. Zdá se tedy, ţe poddaní v těchto městečkách měli nejobtíţnější ţivobytí na panství, pakliţe neměli jiný příjem, který berní přiznání nezachycuje (např. občasná práce poskytnutá zámeckými lidmi). V jiţní části panství si poddaní zlepšovali příjmy především provozováním formanství a řemesly spojenými s činností hutí, jak je popsáno v kapitole 2.4. Formani chovali nejvíce koní, jak vyplývá téţ z uvedené tabulky, ostatního dobytka měli zhruba srovnatelně jako sedláci ze severní oblasti. Hospodařili ze dvou třetin na špatné půdě, která měla rozlohu srovnatelnou s ostatními vesnickými oblastmi panství. Střední část panství, rozkládající se kolem silnice, vyniká větším počtem hovězího dobytka a ovcí, kterému odpovídá i větší rozsah luk. Polnosti mají prostřední aţ špatnou půdu. Větší procento porostlin je dáno poustkami v Syré, které objasňuje kapitola 2. Poddaní severní části panství, odkázáni v podstatě zcela na zemědělskou činnost, měli sice o pár strychů větší pole neţ ostatní, ale polovina polí se rozkládala na špatné půdě a třetina na prostřední. Luk neměli nadbytek a tudíţ i dobytka vlastnili nemnoho. Abychom měli představu o hrubém rozpočtu zbiroţského poddaného, pouţijeme údaje o výnosech půdy a odhad obilí zkonzumovaného na osobu za rok uvedené v kapitole 2.6 a odhady výnosů a nákladů na dobytek z berounské zkoušky138. Budeme uvaţovat 4 osoby na grunt139 a konzervativní cenu obilí 1 zl. za 1 strych140.

138

Pekař, České katastry, str.119. Náklady na koně činí 23,86 zl., na krávu přibl. 5,86 zl., na jalovici 3 zl. Výnos z krávy činí 7 zl., z jalovice 12 zl., z ovce 0,92 zl.

43

jiţní část

střední část

(hutě)

(kolem silnice) část

výnos z 2/3 orné půdy

38,4

39,5

55

27,7

30,5

výnos z hovězího dobytka

38,2

55,5

41,5

25,6

22,2

výnos z ovcí

2,12

4,42

3,68

1,47

1,2

osivo na příští rok

-13

-12,1

-16,47

-8,7

-9

strava rodiny

-16,8

-16,8

-16,8

-16,8

-16,8

náklady na koně

-28,63

-11,9

-19,1

-4,8

-16,7

náklady na krávy a voly

-17,6

-28,7

-19,3

-12,9

-13,5

náklady na jalovice

-5,7

-8,1

-6

-3,6

-2,4

21,82

22,51

7,97

-4,5

141

výnos po odečtení nejnutnějších nákladů -3,01

severní Zbiroh

Mýto

Z tabulky vyplývá, ţe výnos z dobytka byl srovnatelný a ve střední části dokonce převyšoval výnos z polností. Nicméně musíme mít na paměti, ţe stavy koní, volů a krav jsou v přiznání z r.1713 vedeny jako „moţné“, tzn. hospodáři mohli mít ve skutečnosti dobytka podstatně méně. Hospodáři ze střední a severní část panství měli zhruba stejný výnos 22 zlatých. V jiţní části vychází deficit 3 zlatých, ale jak bylo uvedeno v kapitole 2.4, náklady na chov koní potřebných k povoznictví byly patrně zahrnuty do výnosu řemesla a tudíţ bychom je neměli podruhé odečítat z výnosu polí. V takovém případě by měli poddaní této oblasti výnos kolem 25 zlatých. Nejchudobněji si dle očekávání stáli poddaní ve Zbiroze a Mýtu. Z vypočteného výnosu ovšem museli hospodáři hradit další výdaje: řemeslníky142, mzdu čeledi143, ošacení rodiny144, sůl145, vrchnostenský úrok146, splátku gruntu147. Tato částka mohla činit celkem kolem 28,4 zl, coţ je víc, neţ zbývá průměrně na panství, a to chybí uhradit kontribuce, která se mohla pohybovat průměrně kolem 8,4 zl na grunt148. Z uvedeného můţeme učinit závěr, ţe hospodáři z vesnic by pravděpodobně mohli, sice obtíţně a bez přebytků, vyjít se svými nejnutnějšími náklady, jestliţe se uskromnili ve výdajích na řemeslníky, ošacení a čeleď. Tento závěr by zpětně potvrdil nízký 139

viz kapitola 2.3. Údaj z poloviny 17.století, zhruba 2,5 osoby na grunt, byl navýšen, aby bral v úvahu děti do 10-ti let, které nebyly podchyceny soupisem podle víry, a případný nárůst počtu obyvatel, který se ale nutně nemusel projevit zvýšením osob v hospodářství, vzhledem k osazení poustek a vzniku nových gruntů na panství. 140 berounská zkouška uvaţuje 1,5zl. za strych jako minimální cenu, ale tato cena se zdá být nadhodnocena, viz Pekař, České katastry, str. 119 141 dle minulé tabulky a odhadů výnosu jsou pouţity následující koeficienty výnosu: 2,95 pro jiţní, 3,25 pro střední a 3,35 pro severní část, 3,2 pro Zbiroh, 3,39 pro Mýto 142 dle berounské zkoušky 20,5 zl pro normalizovanou berní osedlost s 80 str. dobré půdy. Vzhledem k rozsah polí na Zbiroţsku a jejich neúrodnosti budu povaţovat grunt za odpovídající zhruba 1/5 berní osedlosti a v tomto poměru budu dělit i uvedené výdaje 143 dle berounské zkoušky 35 zl pro normalizovanou berní osedlost 144 dle berounské zkoušky 26,5 zl pro normalizovanou berní osedlost s 9-ti členy. Zde jsme uvaţovali 4-člennou domácnost. 145 dle berounské zkoušky 10 zl pro normalizovanou berní osedlost 146 viz kapitola2.7, průměrně 2 zl. 147 viz kapitola 2.8, budeme počítat 1,5 zl. 148 viz poznámka 76, r.1720 byla berně 35 zl. na berního osedlého, na grunt připadalo kolem 0,24 berní osedlosti

44

příjem řemeslníků na panství149, jejichţ hlavními zákazníky byli jiní hospodáři, tedy např. kováři. Poddaní ze Zbiroha a Mýta si pravděpodobně museli přivydělávat na základě příleţitostí, které skýtalo jejich městečko – práce na zámku, výdělky spojené s provozem na silnici apod., jinak by byl ve světle nízkých výdělků těţko vysvětlitelný rychlý nárůst počtu jejich obyvatel, zmíněný v kapitole 2. Obdobná tabulka vycházející ze základních údajů berní ruly, tzn. orné půdy bylo o 1/3 méně, moţných krav o polovinu a jalovic o čtvrtinu více150, by vyšla ještě příznivěji. Nicméně z berní ruly víme, ţe potahů bylo ve skutečnosti 2,5x méně a krav bylo 3x méně neţ odhadnutých moţných kusů, takţe výnosy z dobytka budou podstatně niţší a deficit rolníka podstatně vyšší něţ o 60 let později. Na druhé straně, jak bylo uvedeno výše, neznáme přesné kusy koní a hovězího dobytka na začátku 18.století a to můţe situaci rolníka zkreslovat do příznivějšího světla. Ovšem lze předpokládat, ţe stejně jako vzrostla obdělávaná plocha, i počet kusů dobytka stoupl s nástupem klidnějších časů po konci třicetileté války. Tudíţ vzrůst příjmů poddaných je vysoce pravděpodobný.

149 150

viz kapitola 2.4 viz kapitola 2.10

45

3. Závěr Na základě rozboru pramenů uvedených v kapitole 1.3 se tato práce pokusila o zachycení situace na zbiroţském panství na začátku 50.let 17.století, zejména z hlediska stavu osídlení a jeho vývoje od konce 16.století, z hlediska demografické skladby obyvatel a z pohledu hospodářského postavení poddaných. Shrňme zde nejdůleţitější závěry. Následkem průběhu 30-leté války zpustlo nejen mnoho usedlostí ale i celé vsi, které jiţ později nebyly obnoveny. Dospěli jsme k odhadu 20% úbytku gruntů mezi l.1618 a 1653. Rozloţení poustek r.1653 odpovídá hospodářské prosperitě jednotlivých částí panství. Bez poustek byl úrodnější a od hlavní silnice vzdálený sever a na ţelezářství orientovaný jih. Majitelé gruntů byli na začátku 50. let 17.století nejčastěji staří kolem 40 let. Zhruba u poloviny gruntů byly děti jiţ mimo domov nebo ještě nedorostly zpovědního věku 10 let. Na gruntech, kde děti ţily, shledáváme kolem 1,3 dítěte na grunt, coţ je velmi malý počet. Stejně tak byl na Zbiroţsku nízký stav čeledi, který byl asi o třetinu niţší neţ stav, povaţovaný z hlediska počtu čeledě za dostatečný. Děti a čeleď se vzájemně nedoplňovali, čeleď byla najímána tam, kde si ji hospodář mohl dovolit platit. Na panství se nalézalo minimálně 7% usedlostí, kde hospodáři neměli k dispozici ani čeleď ani děti. Děti odcházely z domu brzy, dívky kolem 12 a chlapci okolo 15 let. V Podbrdsku, v jiţní části panství, byla jediná oblast, kde se díky zpracování ţeleza výrazněji rozvíjela řemeslná výroba. Zde téţ bylo dosahováno největších zisků, a to nejen z pohledu vlastníka a nájemce hutí a hamrů, ale i z hlediska poddaných, kteří nebyli ochotni z této neúrodné oblasti odcházet do úrodnější na pusté grunty. Na zbytku panství byly řemeslnické výrobky určeny výhradně pro místní trh. Většina poddaných nacházela tedy své ţivobytí v zemědělství. Díky zpustošení během 30-leté války, poddaní mohli r.1653 osít jen třetinu svých polí, coţ odpovídalo i počtu potahů, které měli k dispozici. S obdobným stavem se setkáváme i na panských dvorech, nicméně u poddaných měl tento nízký výsevek za následek, ţe aţ v třetině vsí poddaní sklidili méně neţ nejzbytnější minimum, tj. neţ bylo potřeba pro obţivu rodiny a osivo na další rok. Většina rolníků hospodařila na lánových usedlostech, jejichţ rozlohu jsme zhruba odhadli na 17 ha, chalupníci měli usedlosti čtvrtlánové. Na severu panství byla půda relativně úrodná, na kterou se mohlo vysít aţ 60 strychů obilí na lán, s moţnou aţ 5-ti násobnou úrodou, na jihu pod Brdy se na neúrodnou půdu silo okolo 24 strychů na lán, s očekávaným výnosem kolem 2,5 zrn, tzn. moţný výnos zde byl ze stejné plochy 5x menší neţ v úrodných končinách. Zde se u několika vsí (Strašice, Dobřív) setkáváme s větší hustotou setby díky dlouhým mrazům a nekvalitní půdě.

46

Uvedený stav naznačuje, ţe mnozí poddaní mohli v poválečných dobách i při velmi skromném ţivobytí jen velmi obtíţně dostát svým povinnostem, jako kontribuci, splátkám gruntu nebo urbariálním dávkám. Ty se pohybovaly kolem 2 kop 10 gr. míš. (medián) s relativně velkými výkyvy, především v neprospěch vsí, které měly za povinnost odvádět drahé obilí, a to především oves. Tyto peněţní dávky byly více neţ 2-krát menší neţ zatíţení kontribucemi r.1655, které navíc tehdy bylo ještě relativně velmi nízké. Na rozboru příkladů několika rolníků bylo ukázáno, ţe musíme vesnice chápat jako hospodářská společenství, ve kterých rolníci s potahem orali pole za úplatu rolníkům bez potahu či chudší se dávali najmout na práci u bohatších. Jinak by bylo obtíţné vysvětlit fakt, ţe rolníci obtíţná léta po 30-leté válce přečkali, dokonce s určitými přebytky, které vydali za práci řemeslníků, které na panství shledáváme. V nástinu rozpočtu rolníka v klidných dobách, kdy mohl osít 2/3 své půdy, tvořila největší poloţku strava a osev (přes 50% úrody). Zhruba 16% úrody připadlo na splátky gruntu, desátek, vrchnostenskou dávku a berni. Zbylá třetina úrody byla ovšem dle odhadů revizitační komise příliš malá na pokrytí zbylých výdajů poddaného, ze kterých nezanedbatelnou část tvořil oves pro potaţní koně. Nicméně přesto se zdá, ţe situace zbiroţského rolníka byla výrazně příznivější neţ např. jeho současníků v Languedocu, jak vyplynulo z uvedeného srovnání. Roboty, zanesené v urbáři z r.1652, odpovídají stavu zřejmě po století neměnnému, kdy pán hospodařil pro svojí obţivu a ne pro výnos. Ukázali jsme, ţe aby dvory byly obdělávány pouze robotní prací, byl prostor zvýšit roboty více neţ 3x. Kolencovy dopisy dosvědčují, ţe nároky na neplacenou robotu poddaných se díky válečným škodám poznenáhlu začaly zvyšovat jiţ od 40.let 17.století. Po skončení třicetileté války došlo k osazení pustých gruntů a zaloţení nových statků, včetně obnovy několika pustých vsí, takţe kaţdý třetí grunt byl nový nebo nově osazený. Vzhledem k novému odhadu půdy drţeli hospodáři polnosti přibliţně stejného rozsahu, a to především na špatné případně prostřední půdě, ale obdělávaná plocha vzrostla o třetinu. Odhady chovu moţných potahů zůstaly zachovány, odhad chovu moţných krav klesl o polovinu, moţná v důsledku poklesu rozlohy úhoru. Jalovic se chovalo o třetinu méně. Nejvíce dobytka chovali poddaní ze střední části panství, kteří vlastnili nejvíce luk. Kaţdý desátý hospodář si přivydělával řemeslem, především v jiţní části panství, kde se na třech čtvrtinách gruntů provozovala řemesla spojená s činností hutí, především vození rudy, uhlí, ţeleza. Výdělky z řemesel byly velmi malé, průměrně 2 kopy 33 gr.míš, coţ je téměř 3x méně neţ roční uţitek z jedné krávy. Další příjmy ze sadů, rybníků, případně pronájmu vrchnostenských či zádušníc polí byly zcela minimální.

47

4. Prameny a literatura 4.1 Prameny edice pramenů 

Emil HRADECKÝ (ed.), Berní rula pro kraj Podbrdský, sv.26, SPN 1952



Helena KLÍMOVÁ (ed.), Soupis poddaných podle víry z r.1651, Berounsko, SÚA Praha 1995



Jan POHL (ed.), kopiář Jana Kolence z Kolna, Věstník Královské české společnosti nauk, 1907, 1909, 1911, 1912

prameny pro zbiroţské panství v daném období uloţené ve Státním oblastním archivu Praha 

Urbář zbiroţského panství z r.1652, SOA Praha, inv.č. 1,2



Knihy purkrechtní rycht Zbirov, Sebečice, SOA Praha 4803 Z69



Knihy purkrechtní rycht Plískov, Sirá, SOA Praha 4804



Přiznání k opravě berní ruly z r.1713, SOA Praha inv. č. 463

4.2 Literatura Fernand BRAUDEL. The Structures of Everyday Life. Civilization and Capitalism 15th – 18th Century. Volume 1, Univ. of California Press Václav ČERNÝ. Hospodářské instrukce, Československá akademie zemědělská, 1930 Gustav HOFMANN. Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy, SOA Plzeň 1984 Jan HORSKÝ. Příspěvek ke studiu venkovské poddanské čeledi v 16.-18.století (panství Třeboň – sonda), AČ 43 1993, str. 145 - 165 Miroslav HROCH, Josef PETRÁŇ. 17.století – krize feudální společnosti?, Svoboda 1976 kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí, MF 1996 Antonín KOSTLÁN. K rozsahu poddanských povinností od 15. do 1. poloviny 17.století ve světle odhadů a cen feudální držby, FHB 10, 1986, str.205 - 248 Kamil KROFTA, Dějiny selského stavu, Jan Laichter Praha 1949 Le Roy LADURIE. The Peasants of Languedoc, University of Illinois Press, 1974 Josef MACEK Jagellonský věk v českých zemích I, II, Academia 2000 Eduard MAUR. Československé dějiny 1648 - 1781, SPN 1976 Eduard MAUR. Český komorní velkostatek v 17.století, AUC, Philosophica et Historica 1975 Eduard MAUR. Geneze a specifické rysy českého pozdněfeudálního velkostatku, AUC Philosophica et Historica, 1976, str. 229 - 258 Eduard MAUR. Hospodářské a sociální postavení poddaných na Točnicku v l. 1651 - 1717, diplomová práce FFUK 1960, výtah v SAP 14, 1964, str.157 – 187

48

Eduard MAUR. Populační vývoj českých komorních panství po válce třicetileté, AUC, Philosophica et Historica 3, 1972, str. 9 - 80 Eduard MAUR. Zemědělská výroba na pobělohorském komorním velkostatku v Čechách, Zemědělské museum 1990 Jiří MIKULEC. Dějiny venkovského poddaného lidu v 17. a 18.století a česká historiografie posledních dvaceti let, ČČH 1-2/1990, str.119 – 130 Jiří MIKULEC. Poddanská otázka v barokních Čechách, Práce hist. ústavu ČSAV 1993 Josef PEKAŘ. Kniha o Kosti II, Melantrich 1935 Josef PEKAŘ. České katastry, Historický klub v Praze, 1932 Josef PEKAŘ. Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, ČSAV 1964 Josef PEKAŘ. Příběh Ouběnic, NLN 2001 Josef PETRÁŇ. Dějiny hmotné kultury II/1, Karolinum, 1995 Josef PETRÁŇ. Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, ČSAV 1964 Josef PETRÁŇ. Příběh Ouběnic, NLN 2001 PETRÁŇ, PETRÁŇOVÁ. Rolník v evropské tradiční kultuře, Set Out 2000 PETRÁŇ, PETRÁŇOVÁ. Dějiny hmotné kultury 2 (I, II), Karolinum 1997 Jan POHL. Kronika města i zámku Zbirova, Stráţ Podbrdská, 1903 August SEDLÁČEK. Místopisný slovník historický království českého, Argo 1998

49

5. Grafy 5.1 Seznam grafů 1. Počet gruntů - zachycuje počty rolnických, chalupnických a zahradnických gruntů a počty neosedlých rodin na základě kombinace berní ruly a soupisu podle víry 2. Počet vsí s daným počtem gruntů 3. Procento poustek a nově osazených gruntů - uvádí procento pustých rolnických a chalupnických gruntů, procento nově osazených rolnických a chalupnických gruntů na základě kombinace berní ruly a soupisu podle víry, takţe za nově osedlé jsou povaţováni hospodáři takto označení v berní rule a hospodáři na gruntech pustých v r.1651. 4. Poustky před r.1651 a v době berní ruly - uvádí procento poustek a procento osazených gruntů 5. Změny v počtu gruntů 6. Počet poustek 7. Procentní rozložení rolnických a chalupnických gruntů a poustek 8. Průměrný počet osob na gruntě 9. Počet dětí a čeledě na gruntě 10. Věkové rozložení hospodářů 11. Věk manželek 12. Věkové rozdělení dětí 13. Procento gruntů bez čeledi 14. Věkové rozdělení čeledě 15. Procento dětí a čeledě na gruntě 16. Procentní rozložení rodin 17. Procentní rozložení řemesel 18. Řemesla na obyvatele 19. Řemeslníci ve vsích 20. Hustota osevu 21. Odhad počtu lánů na grunt – uvádí odhady průměrné lánové rozlohy usedlostí, jak je rozebráno v kapitole 2.6. 22. Hodnocení podle berní ruly 23. Odhad výnosů 24. Minimální osev pro obživu a reprodukci 25. Urbariální povinnosti poddaných 26. Rozdíl mezi příjmy a nutnými výdaji na 1 rolníka – počítáno jako průměr pro vesnici, vydělený počtem rolníků ve vsi 27. Roboty podle urbáře

50

Do grafů nebyla zahrnuta usedlost hejtmana Kolence v Ostrovci, bývalý panský dvůr, který je sice v berní rule, ale natolik se vymyká běţným rolnickým hospodářstvím, ţe by celkové výsledky jen zkreslil. Dolní kvantil udává hodnotu, která je větší nebo rovna hodnotám pro čtvrtinu vsí (tj. bodů na ose x). Podobně horní kvantil udává hodnotu, která je větší nebo rovna hodnotám pro ¾ vsí, medián pro ½ vsí Grafy, označené v názvu hvězdičkou, mají tyto 3 hodnoty pro chalupnické grunty počítány pouze pro vsi, kde se nějaké chalupnické grunty nacházejí.

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

71

72

73

74

75

76

77

78