UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Filozofická fakulta. Lomnice nad Popelkou during the First Republic. Bakalářská práce. Lucie Tichá

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Filozofická fakulta Katedra pomocných

věd

historických a archivního studia

Lomnice nad Popelkou v době první republiky Lomnice nad Popelkou during the First Republic

Bakalářská

práce

Lucie Tichá (vedoucí práce: Mgr. Jan Dobeš)

Praha 2008

Prohlašuji, že jsem

bakalářskou

práci vypracovala

samostatně

pod vedením Mgr. Jana Dobeše

a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu.

Poděkování

Chtěla

které mi

při

bych touto cestou

práci vždy

trpělivě

poděkovat

svému školiteli Mgr. Janu Dobešovi za

poskytl. Velký dík

archivu v Semilech za jejich ochotu a

přívětivost,

patří

také

zaměstnancům

rodině,

zapůjčil

která mi po celou dobu studia

21.6. 20M

Podpis:

o

2

ze své

vytvářela

klidné zázemí a poskytovala podporu.

Datum:

rady,

Státního okresního

dále panu Jaroslavu Kordíkovi, že mi

soukromé sbírky cenné písemnosti a literaturu, a mé

užitečné

Obsah I.

Úvod ....................................................................................................... 5

II.

Lomnice nad Popelkou v 1.

Stručná

2.

Základní údaje o A.

historie

Přírodní

době

první republiky ......................................... 7

města

Lomnice nad Popelkou do r. 1945 ............. 8

městě ................................................................ 11

podmínky ............................................................... 11

B. Části města .......................................................................... 13 C. Vybavení města v 3.

Městská

době

první republiky ................................ 15

samospráva ................................................................... 17

A. Volební řád .......................................................................... 17 B. Obecní orgány .......................... ,........................................... 19

a.

Městské

zastupitelstvo ................................................... 19

b. Starosta a jeho c.

Městská

náměstkové ............................................ 30

rada .................................................................. 33

d. Komise ........................................................................... 35 e. Úředníci ......................................................................... 39

f.

Policie ............................................................................40

g. ponocný ......................................................................... 42 4.

Finance ........................................................................................43 A.

Jmění města ......................................................................... 43

B. Obecní rozpočty ................................................................... 44 C. Půjčky .......................................

D. Obecní dávky a 5.

Hospodářství

přirážky

11 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

47

....................................................... 49

.............................................................................. 53

3

A. Textilní výroba ..................................................................... 53 B. Výroba nábytku ................................................................... 56 C. Strojní výroba ..................................................................... 57 D.

Potravinářský průmysl

......................................................... 58

E. Služby .................................................................................. 60 a. Služby spravované

městem

............................................ 61

b. Drobní živnostníci ........................................................... 64 6.

Sociální záležitosti a zdravotnictví ............................................... 68

7.

Školství ........................................................................................72

8.

Kultura ....................................................................................... 76

9.

Sport ...........................................................................................81

10.

Výstavba, infrastruktura ............................................................. 83 města ............................................................... 83

A. Elektrifikace

B. Stavba vodovodu a kanalizace .............................................. 84 C. Stavba významných veřejných budova zařízení ................... 86

, D. Uprava u I'IC ........................................................................... 88 III.

Závěr

IV.

Resumé v

V.

Seznam zkratek .......................................................................................93

VI.

Přílohy ....................................................................................................94

VII.

......................................................................................................90 češtině

av

angličtině ............................................................... 91

1.

Seznam obrazových

2.

Seznam textových

3.

Obrazové

4.

Textové

přílohy

příloh

........................................................... 94

příloh .............................................................. 95

......................................................................... 96

přílohy ............................................................................ 103

Seznam použitých pramenů a literatury .................................................. 106

4

I.

Úvod Předkládaná

světové

koncem první znamená

těchto

hospodářské Městská

práce pojednává o

životě

uzavřením

války a

malého podkrkonošského

Mnichovské dohody. V dějinách Lomnice nad Popelkou

rozkvět společenského

krize, ale i postupnou obnovu a měla před

samospráva

sebou

finanční

řadu úkolů,

problémy.

musela Město

splácet úroky, žaloby se hromadily a od zemského výboru potřebné

byly vybudovány velké nákladné především

provedena byla

elektrifikace

škol. Velký rozvoj zaznamenal také

řešit

se

průmysl,

zahraničním.

postupně značně

zmíněné

úkoly a problémy zaopatření

(zejména chudinské)

vodovodu a elektrovodné své podniky,

sítě,

řada

obecních financí

úroveň

života obyvatel,

nových továren, lomnické firmy

V důsledku

fungování

světové hospodářské

propuštěno

městské

ze

krize však

zaměstnání.

samosprávy, která musela

na starosti veškeré stránky života ve

stavební ruch i kulturní rozvoj

zaměstnávala potřebné úředníky převzetím

řešit. Měla

jen nepatrné dotace. Na druhé

městě:

sociální

svých obyvatel, správu obecních financí, policejní správu, správu

především městské

Když se

věnován

zadlužilo, nemohlo

vodovod a postavena budova nových

nastaly nedostatek surovin a menší zakázky, mnoho lidí muselo být V následujícím textu je velký prostor

městě.

a kulturního života ve

projekty zvyšující

postavena byla

později světové

velké sociální problémy, zejména

přicházely

města, zřízen městský

obchodovaly nejen na trhu domácím, ale i

všechny

v období vymezeném

dvacet let období nejen vyrovnávání se s důsledky války a

chudobu a nezaměstnanost, a

straně

města

Lomnice n. Pop. spravovala také

trhy, obecní potah, jatky a knihovnu. Pro všechny tyto úkoly

a jiné

placení

města.

zaměstnance.

úroků některých půjček

konečně vyřešila finanční

krize,

přišla

zemským výborem v rámci zákona o sanaci

další rána v

podobě

mnichovského diktátu.

Místo plánovaných oslav 20. výročí trvání samostatné Československé republiky byly přetrhány historické hranice změnu

na

země

politického i

řadu

nových

a odtržena velká

hospodářského

část československého

života,

území. Nadcházející doba vyžadovala

představitelé městské

samosprávy se museli

připravit

úkolů.

Prameny a literatura

Ke zpracování tématu "Lomnice n. Pop. v době první republiky" jsem využila Státního okresního archivu v Semilech Archiv zápisů

ze zasedání

městského

města

podrobně

5

fondu

Lomnice n. P. 1561 - 1945, zejména 4 knihy

zastupitelstva s doplněním

a spisovým materiálem, které informují velice

část

příslušnými

zápisy v knihách

o veškerém podstatném

městské

dění

ve

rady

městě

v této

době,

ale

především

Fond AM Lomnice n. Pop. je v něm

kromě zápisů

ze

o

poměrně

plány

města

rejstříky

jednotlivých orgánech a fungování obecní samosprávy.

rozsáhlý (cca 18 bm) a

schůzí městského

komisí, matriky obyvatelstva, regulační

struktuře,

téměř

celý

přístupný.

schůzích

jednotlivých

listů, rejstříky převodů

nemovitostí,

zastupitelstva a rady také zápisy o

vydaných domovských

K dispozici jsou

a katastrální nákresy a velké množství spisového materiálu týkající se všech

oborů lidské činnosti. Řadu informací však přinášejí i fondy další, především Okresní úřad Semily,

o školství pak Okresní školní výbor Semily nebo Újezdní školní rada Lomnice n. Pop. Mnoho fondů týkajících se Lomnice n. Pop. (jednotlivých institucí,

podniků

na 120 - však zatím není zpracováno. Velké množství první republiky (zejména archivní fondy lomnických

a spolků) - je jich v SOkA Semily uloženo

pramenů

podniků)

k dějinám Lomnice n. Pop. v době

je uloženo ve Státním oblastním archivu

v Zámrsku. Kromě obecné literatury a právních norem první Československé republiky jsem využila také

veškerou zásadní dostupnou literaturu týkající se především

byly také až v

konkrétně města

práci významného regionálního historika J. J.

pamětní

Fučíka

Lomnice n. P. v této

době,

(1928), bohatým zdrojem informací

list vložený do základního kamene nové budovy škol z r. 1930 a publikace vydaná

poválečné době

"Lomnice n. Pop.,

město sucharů

a textilu" (1946).

z internetových stránek. O použitých pramenech a literatuře viz kap. VII.

6

Výjimečně

jsem

čerpala

také

Lomnice nad Popelkou v době první republiky

II.

Tak jako ostatní první na

světové

frontě

na našem území, ani Lomnice nad Popelkou se nevyhnula

války, která znamenala 4 roky obrovských materiálních, ale

i v zázemí. V československých legiích se na

sedmdesát lomnických ruských) a mnozí občanské

města

občanů. Působili

prodělali

i

ve všech

pověstnou sibiřskou

obnově

samostatnosti

zahraničních

především aktivně

lidských ztrát

podílelo rovných

jednotkách (francouzských, italských,

anabázi - cestu

napříč

Ruskem, zmítaným chaosem

války. Ekonomický i politický kolaps monarchie vyústil v její zhroucení a rozpad. Telegram,

který oznamoval, že rakousko-uherská monarchie padla, došel do Lomnice n. Pop. 28. dopoledne. První radní J. V. Hudský

přečetl občanům

budovy státní znak c. a k. monarchie ... Nový stát musel zabředl

dopadům

řešit

října

1918

z balkonu radnice jeho obsah a sejmul z radní

l

mnohé hmotné i duchovní, politické i

čistě

sociální bídy, do kterých

starý režim. Když skončila válka, všichni, kteří ji přežili, ať na straně vítězů, či poražených,

chtěli právě

nyní a

mnoho nároků.

okamžitě začít

znovu žít co možná naplno ... Všichni kladli na

poválečnou

dobu

2

CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 Zdeněk Kárník: České země v éře první republiky (1918-1938), Díl první - Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929), Libri, Praha 2000 I

2

7

Stručná historie města Lomnice nad Popelkou do r. 1945

1.

městě

První zmínku o

Lomnice nad Popelkou

přináší kronikář

příhodu,

Dalimil, když vypráví

jak zdejší obyvatelé polapili v roce 1232 tatarského vyzvědače (viz text. příloha č. 1).3 Zpočátku šlo o malou ves s tvrzí, která č.

2). V jejím držení se

začala

vystřídali

označována "městem"

být

v letech 1392 - 1437 (viz obr.

příloha

zástupci nižší šlechty, Košíkové z Lomnice, ale i Albrecht z Valdštejna

(1304L Hynek z Valdštejna (1362), Morcínové a další, až bylo panství v roce 1834 prodáno knížeti Karlu Rohanovi.

4

Velký zásah do života obyvatel obce znamenala nepřátelská

Poddaní

např.

231.

Při

válka.

Městem

a okolím procházela

vojska, která plenila a vše pobírala, lidé byli sužováni neúrodou, hladem a nemocemi.

opouštěli

jako

třicetiletá

před

své grunty a utíkali

Košov nebo Ploužnice.

Před

násilnou rekatolizací. Mnohé statky a vesnice

válkou bylo v

lomnickém zámku byl pustý poplužní

dvůr

městečku

s ovčínem,

vyhořely,

366 usedlých, roku 1635 jich zbylo

řada

okolních

dvorů

byla spálená nebo

pustá. Od července do listopadu 1625 panoval na Lomnicku mor, roku 1637 Švédové vydrancovali kostel, 1647 zámek i celé město. Když roku 1775 vypuklo ve východních Čechách selské povstání, povstalci zamířili i do Lomnice. Úředníkům na zámku a lidem ve městě způsobili mnoho škod, úředníci

byli zbiti a museli

i faráři, velké škody

sedlákům

nadělány

slíbit, že je již více nepoženou na robotu, vyhrožováno bylo

místním

pekařům.

Velké ztráty znamenala pro

prusko-rakouská válka 1866, kdy se muselo postarat o velké množství pro vojska.

raněných,

město

také

o ubytování a stravu

5

Lomnice byla malým poddanským

městečkem,

které

nemělo

právo

stavět

hradby, mohlo

však konat trhy, panovník mu povolil konání tří výročních trhů a mělo právo hrdelní. Šibenice stála na

náměstí, zpočátku

byla

dřevěná,

od roku 1756 kamenná, na

náměstí

roku 1788 byly odstraněny šibenice, pranýř a koš na máchání řemeslníků. Městská

správa vykonávající

konšelé se ve svých funkcích voleni na

shromáždění

vyřizoval rychtář,

funkci

střídali

celého

městské

po

města

písaře často

právo se skládala z 12

měsíci,

byl

umístěn

i

pranýř.

Teprve

6

konšelů

nejstaršímu konšelovi se

v

říkalo

v radnici a vrchnost jejich volbu

vykonával místní kantor, který vedl též

čele

s purkmistrem,

primas. Konšelé byli

přijala.

Právní záležitosti

městské

knihy. O finance

se staral důchodní. Radnice byla dřevěná a stála uprostřed náměstí, na dnešním místě byla kamenná

Historický znak města tvoří červený štít s ozbrojeným tatarským mužíkem stojícím na zlatém trojvrší; viz obr. příloha č. 1 4 Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 3 5 Tamtéž, str. 4 6 Tamtéž 3

http://www.mu-lomnice.cz/předpisv/zakoinfo/priloha2.htm.

8

radnice s věží a hodinami vystavěna roku 17247 . Během 18. století - za Morcínů - se počet radních snižoval, až dosáhl počtu šesti, začínala se také projevovat silná germanizace. Lomnický městský úřad, zvaný ve druhé

polovině

18. století magistrát, pak nebyl pro svou

okleštěnou

kompetenci regulován

(vybaven placenými zkoušenými radními).8 Počátkem lnářská

výroba -

19. století se a

bavlnářská.

začal

v Lomnici rozvíjet

K rozvoji výroby

průmysl.

Nejvíce zde byla

přispělo zavádění

rozšířena

textilní

mechanických tkalcoven namísto

ručních stavů, ale také založení tkalcovské školy. Úspěšná byla i výroba strojů (od roku 1865L

slévárna (1880) a

především

výroba

cukrářských výrobků města

varhan a parostrojní koželužství. K rozvoji

a jeho

(1810). Ve

městě

se rozvinula také výroba

průmyslu výrazně přispěla

stavba železnice

(první dráha Pardubice - Liberec procházející nejblíže Libštátem a Košťálovem již 1857 - 1859L dráha bezprostředně procházející městem od roku 1906.9

Všeobecný politický rozvoj po revoluci 1848 se odrazil i v životě obyvatel Lomnice. Po vyhlášení konstituce zde byla založena vyzbrojená národní garda

oblečená

do stejnokroje. V jejím

čele stanul Petr Šlechta. Zrušením patrimoniálních úřadů získalo město více práv, v čele města stál

purkmistr (starostaL chod městského úřadu zajišťovali tajemník, účetní (důchodní), městský písař, lékárník a sluha. 1855

Počet

město patřilo

radních (obecních starších)

k podkrajskému

úřadu

během

let kolísal mezi 5 - 7

úřad

V letech 1850 -

v Jičíně. Roku 1850 vznikl v Lomnici okresní soud, ve druhé

stolici podléhal krajskému soudu v Jičíně. 28. 3. 1855 byl smíšený

členy.

zřízen

okresní

úřad

v Lomnici, a to jako

s působností politickou a soudní, roku 1868 byla od sebe správa politická a soudní opět

oddělena, a tak město přešlo pod správu okresního hejtmanství v Semilech lO • Soudní okres lomnický

byl v

působnosti

až do 1. 2. 1949. Rakouským

z následujících let byly

definitivně uspořádány

obecní

zákonem z 5. 3. 1862 a zemskými zákony

poměry:

hlavním orgánem obcí se staly obecní

čele

s obecním starostou. Lomnice

v Semilech, pod cejchovní

úřad

v Semilech, pod stavební okres v Jičíně a podle evidence katastru

pod zeměměřiče v Trunově.

ll

výbory a

představenstva

říšským

v

patřila

pod

oddělení finanční

Druhá polovina 19. století znamenala také neobvyklý kulturní rozvoj, rychle vzdělávacích, zpěvácký

kulturních,

spolek

Bořivoj

tělovýchovných

(1862),

i politických

tělocvičná

spolků

stráže

narůstal počet

a institucí. V Lomnici vznikly zejména

jednota Sokol (1870), divadelní spolek (1875L

jednota Komenský (1878), městské muzeum (1891) a řada dalších.

učitelská

12

Radnice v roce 1749 a 1862 vyhořela. Město bylo často sužováno požáry, největší propukl právě 29. 8. 1862, kdy shořely celkem 42 domy, z toho na náměstí 13 domů i s radnicí. 8 Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 4 9 Tamtéž, str. 6 10 Během období první republiky podnikali představitelé městské samosprávy různé kroky ke zřízení okresního úřadu v Lomnici n. P., přesto zde již sídlo politického okresu zřízeno nebylo. 11 Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 6 - 7 12 CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 7

9

První

světová

značně

válka

zasáhla do života

města.

Lidé byli sužováni bídou, hladem,

nemocemi a špatným zásobováním. Živitelé rodin odešli na frontu, mnozí se dostali až na Dálný východ. Doba první Československé republiky proto znamenala nejen období míru, postupné obnovy politického, ekonomického a kulturního života, ale i vzpomínek na důsledky. Město

bylo nuceno

řešit

války se všemi jejími

mnohé sociální problémy a vytvářet nové zázemí svým

podmínky pro to se však stále zhoršovaly a obecních dopadům světové hospodářské

hrůzy světové

krize. Ve

městě

rostla

dluhů přibývalo,

občanům,

ani Lomnice se nevyhnula

nezaměstnanost,

zvyšovaly se však i ceny

potravin a sazby obecních dávek. Za druhé (často

světové

války se dostalo mnoho lomnických obyvatel za svou odbojovou

v rámci organizace Obrana národa) do

dnech 1945 se postavil továrník Josef Mizera, chvil, ve

městě

stanné právo a před

se

střílelo

a

Němci

uzavřeli město.

Hrubým domem (dnes

koncentračních táborů.

pozdější předseda

se zmocnili

tří zajatců.

Ten den

zemřely dvě

Městským

muzeem)

čela

Němci

boje v

květnových

bojovali do posledních

Dne 4. 5. znova obsadili Lomnici, vyhlásili

první

tři

MNV.

Do

činnost

oběti. Němci

pro výstrahu

zastřelili

muže (Stanislava Kozáka, Václava

Pěničku

a Václava Uhlíře). 10. 5. přijela do Lomnice Rudá armáda. 13

13

Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 9

10

5. 5.

2.

Základní údaje o

městě

Lomnice nad Popelkou je malé město na severovýchodě České republiky v podhůří Krkonoš (na okraji Českého ráje), od 1. 1. 2000 součástí Libereckého kraje, dříve okresu Semily. Podle statistických údajů měla v roce 1910 Lomnice nad Popelkou (včetně Dolní Lomnice a Račan) 4168 obyvatel, Stará Lomnice 639 obyvatel, v roce 1921 se

počet

na 3840 a ve Staré Lomnici zvýšil na 694. Výnosem okresního Lomnice nad Popelkou a Stará Lomnice

sloučeny,

obyvatel v Lomnici n. Pop. snížil

úřadu

ze dne 3. 6. 1921 byly obce

pro rok 1930 proto statistické údaje uvádí celkem

5417 obyvatel žijících v Lomnici nad Popelkou. V témže roce stálo ve městě 937 domů.

A.

Přírodní

Město

14

podmínky

dostalo své jméno pravděpodobně podle výrazně zalomeného potoka Popelky,

při němž bylo založeno.

15

Z nynější obory přitékal kolem bývalé Sýkorovy továrny (u nádraží) druhý

potok, který se vléval do Popelky. Část vody tohoto oborského potoka pak byla převedena přes

Karlov k pivovaru a do zámeckého rybníka. Do nádržky u bývalého mlýna na Podměstí pak tekl

bezejmenný potok od Chlumu. Stálým problémem byla úprava a regulace vodních zabránit jarním a podzimním záplavám, potoky byly často přikrývány.

toků

ve snaze

V roce 1923 se začalo

s regulací potoka račanského, nutná zde byla také oprava "podemletého a porouchaného" mostu

před domy Devátého a Šolce. Práce však postupovala velmi pomalu, a tak se ještě v květnu téhož 16

roku občané bydlící u potoka na Račanech a pod hrází domáhali uskutečnění regulace potoka a jeho vyčištění. Městské zastupitelstvo se usneslo, že je žádost "sic odůvodněna, ale naráží na to, že nejsou

peníze", a slíbilo, že bude vyjednávat s dr. Alain Antonínem Rohanem o finanční pomoci a o peníze zažádá také u spořitelny. Přesto úpravy dnešní ulice 5. května trvaly ještě několik let. 17 Od roku 1900 byr zavážen zámecký rybník

18

(viz obr. příloha č. 3) od hráze a od silnice

ke Staré Lomnici. Část rybníka koupil Bedřich Hornych, část byla připojena k okresní silnici a část koupili roku 1914 manželé František a Emílie Svobodovi. Díl rybníka se v roce 1919 rozhodlo koupit od A. A. Rohana také město, v roce 1920 byla podepsána kupní smlouva. K ceně 13 000 korun

Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, statistika domů, statistika obyvatel, str. 16 15 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 7 16 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 23.4. 1923, podle J. J. Fučíka domy č.p. 119 a 120 pod hřbitovem. 17 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 28.5.1923 18 vedle zámku (Živnostenského domu) a pivovaru, dnes je rybník zasypán a slouží jako autobusové nádraží 14

přílohy:

11

pak

přibyl rozpočet

a regulována ulice

na úpravy 37173 korun, v rámci račanská.

Dále bylo

na pivovarské i starolomnické a 12. 7. 1920 rozhodlo vyrábět

jsou

straně.

městské

zdrojem

veliké a

příjmu

(válečných)

"Bio

K městu

invalidů

il

vyčištěn,

upraven

vybudovat v této ulici kanalizaci a upravit hráz

Stavbu zde vedl Ing. Morávek. Práce postupovaly pomalu

přesto

mělo

by se

na

schůzi

zastupitelstva kritizováno, že náklady na rybník

využít spíše na stavbu

bytů.

Na druhé

straně

z okolní louky, z vody (od Sportovního a Loveckého klubu) a na

budovu biografu.

račanské

peněz

být rybník

zastupitelstvo, že se má dno rybníka vybrat a z materiálu se budou

cihly. V říjnu téhož roku bylo

příliš

potřeba

něhož měl

rozhodlo na zavezeném pozemku pronajatém

jaře

byl však rybník

1921 se družstvo

městem vystavět

provizorní

lg patřil

i starolomnický rybník Matouš, který byl upravován v rámci regulace ulice něj

v roce 1923. Byla na

napojena kanalizace (mj. k "úřednickému domu") a na jeho

zavezené části byl vysazen sad. 20 Na katastru města ležely také oborský rybník a malý rybník před oborou.

2l

Součástí obecního majetku byly také mnohé lesní pozemky, zejména lesy kolem Želech

a na kopci Babylonu. Zákonem z 16. 4. 1919 a odevzdán pozemkovému

úřadu.

125 byl Lomnici zabrán velký pozemkový majetek

Již v lednu 1920 proto zažádalo

zvaných malá a velká obora s lovčím Rohana.

Č.

zámečkem

Postupně město rozšířilo svůj

město

a Sopíkov, které byly ve

požadavek na celý lomnický revír

o

přidělení pozemků

správě

velkostatku dr. A. A.

(např.

Doubravice, Kozlov,

Bradlecká Lhota, Ředice, Havelčice), odůvodňovalo jej mj. důležitostí lesů pro zdraví a relaxaci obyvatel a také

potřebností

oborských

celkem o více než 700 ha lesních

pramenů

pozemků,

vody pro výstavbu

městského

vodovodu. Jednalo se

k tomu stavební plochy, zahrady, pole, pastviny, rybníky,

3 cesty ad. Těžba byla odhadnuta na 500 m dřeva ročně, celková hodnota revíru na 4,5 milionů korun. 22 Protokol o převzetí lesních ploch od A. A. Rohana, s nímž byla dohodnuta kupní cena

750000 korun, byl podepsán 26. 1. 1931. kupní cena snížena na 460 ODD, splacen

přibližně

za

čtyři

město

Ač

byla

později

na návrh Státního pozemkového

se koupí velice zadlužilo - dluh u

desítky let - uznalo však, že lesy budou

příštím

úřadu

Městské spořitelny měl

generacím k užitku.

být

Společně

s př~vzetím lesů do své správy převzalo město také tři hajné (Soukupa, Kubáta a Koukala).23

19 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 30.9. 1919,8.5. 1920, 12. 7. 1920, 12.7.1920, 16. 10. 1920 a 25. 4. 1921 20 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 29.1.1923 21 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice n. Pop. 1928, str. 9 22 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 22.8.1927 23 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851- 1945), kart. 27, inv. Č. 134, žádost ředitelství velkostatku JUDr. Alaina Rohana o sdělení platových poměrů tří hajných zaměstnaných vobecních lesích Lomnice n. P., 10. 2. 1934

12

Již r. 1931 byly zavedeny lístky udělované hajnými pro vstup do lesů, aby "nebyla ničena kultura lesní, také aby občané mohli do lesa bez obav". Honitba v lomnickém revíru byla pronajímána především místnímu Loveckému klubu. R. 1935 vypracoval pro za

odměnu

hospodář

hospodářský

12105 korun

město

zdejší rohanský lesní Alfréd Kasper

lesní plán, na jehož dodržování

dohlížet. Jeho úkolem bylo také

udělování příkazů

měl

hajným,

pak jako ustanovený lesní

přijímání

poraženého

dříví

a vyhotovování předepsaných hlášení městské radě. 24 Postupně město kupovalo další lesní pozemky ve svém okolí (mezi nimi např. lesy v Košťálově). Nejvyšším místem Lomnice nad Popelkou je kopec Babylon (635 m n. m.), od se na severozápad táhne U radnice je

nadmořská

hřeben sklánějící

něhož

se do údolí Popelky a klesající k náměstí a Podměstí.

výška 478 m., nejníže položené jsou pak bývalé panské louky u novoveské

silnice. Od silnice novoveské a starolomnické

směrem

k severovýchodu terén

mírně

stoupá. V jižní

části katastru města je vrch Láň (541 m n. m.).25 Město je proto ze dvou protilehlých stran otevřeno

do krajiny, což

umožňovalo proudění

neměl příliš

20. století samotném.

velký vliv na

průmysl

vzduchu, a tak ani rozvíjející se

přírodní

města

krásy okolí

ani na

čistotu

první poloviny

ovzduší ve

městě

26

B. Části města

Již po

polovině

městským

15. století byla Lomnice rozvinutým

celkem s tvrzí, domy,

krčmami,

sladovnou, pivovarem a farním kostelem, k roku 1437 se váže zmínka o vsi s názvem Stará Lomnice (její dolní

část

Městečko

Lomnice však bylo omezeno

byla jako samostatný celek Dolní Lomnice, též

Rozšiřování města

pak

začalo

o nové ulice a

především

na zástavbu kolem

části zastavěné hustě řazenými

v roce 1702, kdy vznikla dolní

část pozdějšího

na Košov (dnes Antala Staška). Za zámkem (viz obr. město

Nové

v

podobě

dvou

napojených na západní kout města, části

souběžných náměstí.

náměstí

ulic (dnes ulice

(viz obr.

štítovými

příloha č.

dřevěnými

příloha Č.

Karlova (viz obr.

příloha č.

až v roce 1790). 2).

domky

4) podél cesty

5) a pivovarem bylo roku 1711 založeno Novoměstská

V 18. století vznikly také

a

část

ulice J. J.

nejvýznamnější zděné

Fučíka)

dominanty

jako jsou mariánský sloup z roku 1713, nová radnice z roku 1724, situovaná do horní

severovýchodní strany

(viz obr.

Podměstí vyčleněna

příloha č.

náměstí

a v pozadí

trojkřídlý

zámek, postavený na

6). Teprve v letech 1781 - 82 doplnilo obraz

náměstí

místě

barokní

staré tvrze

průčelí

nového

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936, 27. 7. 1931 a 23. 8. 1935 25 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 11 26 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 51 24

13

farního kostela. Patrová barokní fara v sousedství kostela byla

nově

postavena roku 1741. V letech

1714 - 34 vznikly odděleně od městečka Račana (po jihozápadní straně cesty do Stružince, dnes ulice 5. května). V letech 1755 - 1826 byla vystavěna část Na drahách. Růst města podporovaly i první lomnické manufakturní podniky 19. století. Stará Lomnice však nadále vystupovala 1825 byla po severní na

Podměstí

straně

cesty na Košov založena horní začala

"Betlém". Ve 20. letech 19. století

Zejména

jihozápadně

skupina

řadových

nad

městem,

na samém

hřbetu

Roku

Karlova. V letech 1824 - 28 vyrostl

výrazná vlna urbanizace okolní krajiny.

rozvodí Popelky a Cidliny, vznikla kolem Košova

přibyly

vsí: ke staršímu Morcinovu

část

samostatně.

v letech 1823 - 26 Hrádka táhnoucí

se na jihozápad od kopce Babylonu, Horní Lomnice a za ní

bezprostředně zrcadlově přiléhající

Nouzov. V letech 1839 - 50 vznikly první chalupy v Popelkách na katastru Staré Lomnice,

západně

od vsi při silnici na Rváčov27 . Po roce 1900 začala intenzivní přestavba a zahušťování zástavby po celé délce údolní osy. Jako její prodloužení byly postaveny

při

silnici na Ploužnici v letech 1904 - 06 první

lomnické rodinné domky, které vytvořily místní část Žižkov. V letech 1911 - 21 se začaly stavět domy "za panskými stodolami" (trojúhelný blok mezi ulicemi Zahradní a

Dvořákovou),

r. 1913 postavil

nymburský stavitel E. Pirkner první domky na Letné. 28 Roku 1921 byla spojena katastrální obec Stará Lomnice s katastrem 959 ha 30 a 16 m

města

Lomnice nad Popelkou. Celé

město

pak

mělo

úhrnem rozlohu

2 2g .

Protože se stále rozlišovaly 4 základní

části města (vnitřní město,

Dolní Lomnice,

Račana

a Stará Lomnice), používaly se 4 řady číslování domů. Často docházelo k omylům, jen staří pamětníci

znali hranice jednotlivých bývalých obcí.

což povolil okresní došlo až

během

připojena čísla

(od

č.

úřad

v Semilech

následujícího roku:

dolnolomnická

767 výše).

Nově

(č.

vyřízením

Město

přečíslování domů,

ze dne 1. 7. 1930. K samotné realizaci projektu však

čísla domů

ve

508 až 682), poté

vnitřním městě

račanská (č.

postavená školní budova dostala

označovány novostavby ve městě.

proto zažádalo o

byla ponechána, na

ně

byla

683 až 768) a nakonec starolomnická

číslo

1000, od tohoto

čísla dolů

byly

3D

J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 5 28 CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 29 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 6 3D SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 2B, 1930 - 1936, 20. 10. 1931 27

14

C. Vybavení města v době první republiky

Centrum města tvořilo stejně jako dnes Husovo náměstí31, jehož nejvýraznější dominantou je městská

radnice. Nová radnice (v

podobě,

kterou má dodnes, viz obr.

příloha č.

7) o dvou poschodích

byla postavena v roce 1864 podle plánu stavebního správce Prevota jako sídlo a reprezentační budova města. představení městská

32

městského úřadu

Ve druhém patře radnice byl zařízen velký sál určený pro divadelní

lomnického ochotnického souboru. V předmnichovském období v radnici sídlila mj. také

knihovna, policejní stanice a

obchodníkům.

četnická

stanice,

některé přízemní

místnosti byly pronajímány

R. 1938 byla nákladem 30000 korun provedena oprava radnice,

Nutné bylo také

zřízení

nových splachovacích

záchodků

a oprava

věžních

především

omítek.

hodin, které neukazovaly

čas přesně a přestaly bít. 33

Významnou budovou přiléhající k náměstí byl "Živnostenský dům" (viz obr. příloha č. 5) dříve

rohanský zámek. 13. 2. 1918 byl

Alain Antonínovi Rohanovi.

Ještě

předán městem zpět

téhož roku od

něho

do vlastnictví tohoto rodu, a sice knížeti

zámek s některými pozemky koupilo družstvo

"Živnostenský dům v Lomnici nad Popelkou" za 140000 korun. K přední části dvora bylo přistavěno nové

schodiště

a z bytů byl upraven velký sál. Roku 1922 byl na

výstavy postaven hudební pavilon a v roce 1926

uvnitř

budovy

dvoře

k potřebám živnostenské

zřízeny

dílny pro živnostenskou

pokračovací školu, jejímž sídlem byl Živnostenský dům do března roku 1935. V budově zámku měl své

místnosti do roku 1933 také okresní soud.

Dům

po pravé

straně

od zámecké brány (viz obr.

příloha

č.8) byl sídlem úřadu důchodkové kontroly, v roce 1918 jej koupili František a Emílie Svobodovi. 34

V roce 1931 však městské zastupitelstvo rozhodlo, aby se požádali sousedé (Živnostenský dům, pivovar,

spořitelna

a okres) o zakoupení a zbourání tohoto domu

č.

p. 3, a tím se docílilo

rozšíření

silnice vedoucí od náměstí a k usnadnění silničního provozu v této části města. 35 Jedním z významných lomnických

hospodářských subjektů

byl i pivovar stojící na

břehu

rybníka vedle zámku. V letech 1921 - 25 se zde vyrobilo 3 382 - 6 248 hl piva ročně. 36 Na druhé straně

rybníka - na zavezené části, které se říkalo "Na hrázi" - byla v roce 1930 postavena budova

Husův pomník autora Jindřicha Říhy v horní části náměstí byl odhalen r. 1900 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 25 33 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 -1941, 25.5.1938 34 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 19 a 23 35 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936, 20. 10. 1931, 36 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 19 31

32

15

městské spořitelny,

v témže roce byla vedle ní

dokončena

stavba Tylova divadla ve stejném slohu

(viz obr. příloha č. 9).37 Dále měly ve městě své sídlo tyto instituce: Okresní požární pojišťovna, Okresní nemocenská pojišťovna,

radnice,

okresní nemocenská pokladna,

později

se

přestěhovala

Občanská

záložna (nejprve sídlila v

do vlastní budovy a její správu

převzala

přízemí městské

Okresní

hospodářská

záložna), Agrární banka, Moravská banka, Konsumní družstvo. V době první republiky byla Lomnice nad Popelkou také sídlem okresního soudu. K dispozici byla a hospodářských

spolků,

zařízení

institucí a

např.

jako

řada

kulturních,

sportovních

invalidů (zřizovalo

družstvo Bio

biograf),

Rolnické družstvo, lyžařská dráha a můstek (od roku 1925, viz obr. příloha č. lOL Útulna Sboru Junáků a Skautů ČSR, sokolovna a od r. 1936 také koupaliště. Vzdělání střední

obstarávaly obecná i

měšťanská

škola

odborná škola tkalcovská a živnostenská škola

nová moderní budova pro obecnou i

měšťanskou

dívčí

38

i chlapecká (viz obr.

pokračovací.

příloha Č.

11 a 12.),

V letech 1930 - 32 byla postavena

školu (chlapeckou i

dívčí)

nazvaná po prezidentu

T. G. Masarykovi (viz obr. příloha Č. 13).39 Sociální záležitosti sirotčinec,

k dispozici byly

řešily především městský

občanům

také

zařízení

chudobinec, okresní chorobinec a okresní

a instituce

zřizované

místními velkopodnikateli jako

např. Útulna Ignáce Hornycha, jídelna při firmě V. Mastného, úřednický dům nebo cihelna firmy

Šlechta a syn.

40

K základnímu vybavení pila,

městské

Své sídlo v

také obecní

činžovní dům,

jatky, vlakové nádraží, kostel sv. Mikuláše, fara a

měla

příslušných

města patřily

ve

městě

také církev

československá.

O

některých

poštovní a telegrafní

hřbitov

s kaplí sv. Jana

úřad,

Křtitele.

institucích bude blíže pojednáno

kapitolách.

CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 SOkA Semily, AM Lomnice nad Popelkou, Rejstřík domů a ulic 1919 - 1926, Seznam domovních čísel a seznam živností, kn. 89, inv. Č. 92 39 Tamtéž 40 Tamtéž 37

38

16

Městská

3.

samospráva

První Československá republika převzala celý právní řád i správní systém od Rakouska, a sice tzv. recepčním zákonem, první právní normou, kterou přijal Národní výbor již 28. 10. 1918. 41 Dle tohoto zákona platilo, že "veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti" a "všechny a obecní jsou

podřízeny

úřady

samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní, župní

Národnímu výboru a prozatím

úřadují

a jednají podle dosud platných

zákonů

a nařízení".42 Správní aparát Československé republiky se však odlišoval od starého rakouského správního systému, a to především zpolitizováním veřejné správy ve smyslu politického stranictví. Podle stranického klíče se obsazovalo nejen vedení centrálních státních úřadů, nýbrž i úřednická místa na všech stupních. Dalším výrazným rysem prvorepublikové správy je také její demokratizace oproti stavu

před

rokem 1918 -

poměrně

rozsáhlá

spoluúčast občanstva

ve

veřejné správě.

Ta se

nejvíce projevila právě v oblasti územní samosprávy.43 Již od počátku existence první Československé republiky však docházelo pod vlivem hrozícího německého nebezpečí

v

případě

zachování dosavadního systému dvojkolejnosti veřejné správy

(tj. státní správy a územní samosprávy) k odbourávání samosprávy a k jejímu splývání se státní správou. Pravomoc obcí byla proto stále více omezována (zejména v oblasti finanční).

A. Volební

řád

Protože se dosud v obecní samosprávě volilo na základě majetkového cenzu, volební právo bylo

výrazně

omezeno a do obecních záležitostí

měli

právo zasahovat pouze ti,

kteří

obec a její

hospodářství finančně podporovali. Na nátlak ostatních občanů první Československé republiky se

proto musela nutně řešit otázka volebních řádů. Již 6. 11. 1918 byly Národním výborem za pomoci expertů

č.

vypracovány dva návrhy, které byly

přijaty

koncem ledna a

75/1919 Sb. (ze dne 31. 1. 1919) byl pak dán nový

novela k obecním zřízením.

řád

začátkem

února 1919. Zákonem

pro volby v obcích a zákonem č. 76/1919 Sb.

44

Nový volební řád přinášel výraznou demokratizaci. Právo volit přímo a tajně do obecního zastupitelstva příslušelo od vydání tohoto zákona všem občanům Československé republiky

tato norma pak byla publikována pod č. 11/1918 Sb. Studie a informace, XXI. roč. - Místní správa, (hl. red. Vladimír Vopálka), Praha 1987, s. 14 43 Jan Janák, Zdeňka Hledíková, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, NLN, Praha 2005, s. 331-332 44 Tamtéž, s. 376 41

42

17

bez rozdílu pohlaví, kterým bylo více jak 21 let, kteří měli v obci alespoň tři měsíce trvalé bydliště

45

a nebyli nějakým způsobem diskvalifikováni. Z volebního práva byli podle zákona vyloučeni ti, kteří

byli soudním výrokem zbaveni práva

volně

nakládat se svým majetkem, dále ti,

kteří

upadli

v konkurs nebo byli v době voleb v"donucovací pracovně", nebo ti, kteří byli za určitý zločin volebního práva soudním rozhodnutím zbaveni. 46 Podle § 7 zákona č. 75/1919 Sb. byl každý volič povinen se volby zúčastnit. Od této povinnosti byli osvobozeni pouze

lékaři,

osoby starší 70 let a osoby, které se pro nemoc nebo pro

tělesnou

vadu

nemohly dostavit do volební místnosti nebo které se nemohly k volbě dostavit pro neodkladné povinnosti svého

úřadu

nebo povolání. Volit nemuseli také ti,

kteří

byli v den volby vzdáleni od místa

volby nejméně 25 km nebo kteří byli zdrženi přerušením dopravy nebo jinými "nepřekonatelnými okolnostmi".47 V rámci pasivního volebního práva mohli být do obecního zastupitelstva a obecních komisí zvoleni všichni, kdo

měli

volební právo, dosáhli

výslovně vyloučeni z volitelnosti. Povinnost

přijmout

věku

alespoň

26 let, v obci bydleli

jeden rok a nebyli

48

volbu za

člena

obecního zastupitelstva, rady a komisí

měl

každý

volič.

Z této povinnosti byli osvobozeni všichni voliči starší 60 let, ženy a dále ti, kdo byli po celá dvě

poslední období

členy

obecního zastupitelstva (nebo komise).

také vážná nemoc nebo němuž

je

třeba často

od povinnosti

tělesná

vada, pro kterou by nebylo možné

pobývat mimo obec nebo které by bránilo

přijmout

volbu byli také volení

nebo poradních sborů a vojáci z povolání.

45

Důvodem

členové

odmítnutí zvolení mohla být

úřad

vykonávat, povolání,

úřad náležitě

zákonodárných,

kvůli

zastávat. Osvobozeni

veřejnoprávních,

správních

49

Doba strávená ve vojenské službě, ve válečných operacích nebo v zajetí neznamenala přerušení trvalého

bydliště.

Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava první, § 3, in: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, str. 35 - 36 47 Tamtéž, str. 38 48 Takto vyloučeni z volitelnosti byli například obecní zaměstnanci, nad nimiž příslušelo obecnímu zastupitelstvu (nebo obecní radě) disciplinární moc (v obcích s více než 5000 obyvateli nemohli být tito obecní zaměstnanci zvoleni ani za starostu, náměstka nebo člena obecní rady), dále úředníci všech správních úřadů, jimž příslušela přímá dohlédací moc nad obcí, a všichni, kteří nezaplatili ani po upomínce některé veřejné obecní dávky. Dále nemohli být členy obecní rady nebo obecní komise manželé, rodiče a děti ani jinak příbuzné osoby. Pokud nastal některý z příbuzenských poměrů až po zvolení a jeden ze zúčastněných se do tří dnů nevzdal dobrovolně mandátu, pozbyl členství v obecní radě (nebo příslušné komisi) mladší člen. Pokud byli stejně staří, rozhodl los. ln: Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava první, § 4 - § 6, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 36-37. 49 Tamtéž, § 8, str. 38 46

18

B. Obecní orgány

a.

městské

zastupitelstvo

Obecní zastupitelstvo nahrazovalo

dřívější

"obecní výbor". Volili jej všichni

voliči oprávnění

k volbě a skládalo se z devíti až šedesáti členů podle počtu obyvatel obce. Obecní zastupitelstvo středu

pak ze svého

volilo obecní radu, starostu a jeho

náměstka.

městské

Protože bylo

zastupitelstvo v Lomnici nad Popelkou třicetičlenné (včetně starosty)50, volilo náměstky dva. R. 1935 bylo v důsledku zvýšení počtu obyvatel města zvoleno 36 zastupitelů. řádu

Volební období zastupitelstva bylo od vydání nového volebního

r. 1919

čtyřleté

(před tím tříleté), v roce 1933 bylo prodlouženo na 6 let. Úřad starosty, náměstků, obecní rady,

zastupitelstva i komisí

končil

ustaveno zastupitelstvo

s uplynutím období, na které bylo zvoleno zastupitelstvo. Pokud nebylo

dříve,

než uplynulo období zastupitelstva

úřad pro mezidobí správní komisi.

Volba

Do

městského

městského

předešlého,

jmenoval dohlédací

51

zastupitelstva

zastupitelstva se v době první republiky volilo oproti

dřívějšímu většinovému

systému na základě poměrného zastoupení politických stran. 52 S dostatečným předstihem (aby volba nového

městského

zastupitelstva

proběhla

pokud

období starého zastupitelstva) vypsal volbu dohlédací úřad

v Semilech - a

všeobecně

ji

zveřejnil

možno úřad

ještě

před

uplynutím

funkčního

- pro Lomnici nad Popelkou Okresní

vyhláškami po dobu 14

dnů.

Tyto vyhlášky musely mimo

jiné obsahovat údaj, ve které obci a který den se volba bude konat, a výzvu, aby jednotlivé politické strany do 8

dnů

navrhly své zástupce do komise u dohlédacího

úřadu

a do komise místní. Byla zde

také stanovena lhůta ke jmenování členů volební komise. 53 Voličské seznamy

zástupce) a 4-6

sestavovaly zvláštní místní komise složené z obecního starosty (nebo jeho

přísedících, přičemž přísedící

dbáno na to, aby v těchto komisích byly

a náhradníky za

rovnoměrně

ně

jmenoval dohlédací

úřad. Mělo

být

zastoupeny všechny politické strany. Pro každý

volební obvod byla stanovena jedna volební komise, která

měla

dohlížet na to, aby obecní

úřad

50 V obcích do 5000 obyvatel mělo obecní zastupitelstvo celkem 30 členů vč. starosty. Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava druhá, § 10, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, ll. Státní správa, Brno 1994, s. 39

51

Pouze v obcích s méně než 700 obyvateli (a na Slovensku od 1. 1. 1928 s méně než 1000 obyvateli) se konaly volby podle zásady relativní většiny, pokud však o to zažádala alespoň jedna desetina voličů, mohl být zvolen systém poměrného zastoupení i zde. 53 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava třetí, § ll, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, ll. Státní správa, Brno 1994, s. 40 52

19

dodržoval ustanovení daná pro volební

řízení.

Protože

měla

Lomnice nad Popelkou

méně

než 5000

obyvatel, tvořila pouze jeden volební obvod a byl vytvářen jeden voličský seznam, a to podle popisných čísel domů. členy

54

Veškeré seznamy byly vyhotoveny v pěti stejnopisech podepsaných všemi

místní komise, z nichž jeden byl starostou obce

zveřejněny

předložen

dohlédacímu

úřadu

a ostatní

v obci po dobu 14 dnů. Proti zveřejněným seznamům bylo možné vznést námitky k místní

55 komisi. Po případných opravách byly voličské seznamy opět zveřejněny, a sice na 8 dnů.

Nejpozději

volební skupiny

14

dnů před

předložit

zahájením volby do obecního zastupitelstva musely jednotlivé

obecnímu

úřadu

kandidátní listiny, které musely být v

případě

Lomnice

nad Popelkou podepsány nejméně 30 voliči (vždy muselo být nejméně tolik podpisů, kolik bylo kandidovaných).56 Počet kandidovaných za jednu volební skupinu mohl být nejvýše o polovinu větší, než byl počet osob, které měly být zvoleny do obecního zastupitelstva. Každá volební skupina (strana) musela mít svého zmocněnce a jeho náhradníka, všichni kandidáti museli podepsat prohlášení, že nejsou navrženi na žádné jiné kandidátní listině. Zmocněnci různých volebních skupin mohli společným

prohlášením sdružit navzájem své kandidátní listiny,

mandátů se k nim hledělo jako k celku. změněna.

57

přičemž při pozdějším

rozvrhu

Nejdéle 10 dní před volbou mohla být kandidátní listina

Poté byly kandidátní listiny rozmnoženy tiskem jako hlasovací lístky,

zveřejněny společně

s voličskými seznamy a jeden jejich stejnopis zaslán dohlédacímu úřadu. 58

Volba

městského

zastupitelstva se konala vždy v

neděli

od 8 hodin ve volebních místnostech

určených

na radu místní komise obecním úřadem. V Lomnici n. Pop. to bylo ve 3 - 4 místnostech,

a sice: v

kanceláři

na radnici ve

městského

úřadu,

starostově úřadovně,

v

kanceláři

berního

úřadu,

v

v zasedací síni radnice, vobecné

kanceláři dívčí

okresního soudu,

nebo chlapecké škole

nebo na radnici v místnosti zpěváckého spolku, přičemž příslušnost voličů do jednotlivých volebních místností byla dána běžným číslem jejich voličské legitimace.

59

Zákon zakazoval den před volbou

a v den volby vobci prodávat nebo podávat alkoholické nápoje (viz text.

příloha č.

2).

Voliči

počínaje nejmenším číslem domu, v domech pak podle abecedního pořádku voličů Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava třetí, § 12 - §14, §16 a §18 v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 40 - 41 56 Podle § 20 zákona č. 75/1919 Sb. "úmrtí, odvolání podpisu nebo ztráta volebního práva podpisovatelova nepůsobí na platnost kandidátní listiny". 57 Např. před obecními volbami v r. 1929 sdružily své kandidátní listiny volební skupiny nár. demokratická a republikánská čsl. venkova a čsl. strana lidová, AM Lomnice n. P., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24, inv. č. 125, (volby 1929). 58 Zákon Č. 75/1919 Sb., Hlava třetí, § 20 - § 26, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 44 - 46 59 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 -1934, kart. 24 (volby 1921), inv. Č. 125 54

55

20

si na určeném místě vyzvedli legitimační Iístek

50

a případně kandidátní listiny (pokud jim nebyly

z nějakého důvodu doručeny), které měly být nejpozději 3 dny před volbou každému dOdány.51 Volbu řídila volební komise, jejíž členy jmenoval dohlédací úřad, a to po jednom zástupci a jeho náhradníkovi za každou kandidující volební skupinu. Před zahájením samotné volby městského zastupitelstva zvolila tato komise ze svého středu předsedu a místopředsedu.

52

O volbě se vedl zápis, který musel obsahovat jména všech členů volební komise, zástupce dohlédacího úřadu a důvěrníků, počátek a konec (případně i přerušení) volby, veškerá usnesení volební komise a výsledky volby.53 Volební komise pak zvolila podle návrhu jednotlivých volebních skupin z každé volební strany tři voliče za důvěrníky, kteří směli být přítomni celému volebnímu procesu až do vyhlášení výsledku

a mohli vznášet námitky ohledně totožnosti voličů nebo jejich práva hlasovat. Do volební místnosti měli přístup pouze voliči zapsaní na voličských seznamech. Členové komise odebrali od každého voliče legitimační

lístek a vydali mu úřední obálku, do které na odděleném místě vložil hlasovací

lístek. Poté, co volič odevzdal hlasovací lístek, musel místnost ihned opustit. Volbu provedli nejdříve členové volební komise a poté ostatní voliči v pořadí, v jakém se dostavili do volební místnosti.

Volební komise dohlížela na správné odevzdání hlasovacích lístků a na dodržování pořádku ve volební místnosti. Odevzdání hlasovacího lístku zaznamenali členové komise do dvou stejnopisů voličských seznamů. Pokud volba proběhla správně a uplynula doba volební, byla uzavřena volební místnost

a předseda komise prohlásil hlasování za skončené.

54

Ve volební místnosti pak zůstali pouze členové volební komise, zástupce dohlédacího úřadu a důvěrníci jednotlivých volebních skupin, sečetli obálky s hlasovacími lístky, vyloučili neplatné a zjistili volební výsledek. podle poměru hlasů.

55

Komise

rozdělila

počet

mandátů

na jednotlivé volební skupiny

Z jednotlivých volebních skupin byl za členy městského zastupitelstva zvolen

příslušný počet kandidátů podle pořadí, v jakém byli uvedeni na kandidátní listině, ostatní kandidáti

60 Legitimační lístek obsahoval pořadové číslo voličského seznamu, voličovo jméno, den a hodinu volby a volební místnost, údaje o způsobu hlasování a o trestních ustanoveních, byly také opatřeny obecní pečetí. 61 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava pátá, § 28 - § 31, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 47 - 48 62 Tamtéž, § 32 a § 33, s. 48 - 49 63 Tamtéž, § 34, s. 49 64 Tamtéž, § 36 - 38 a § 42, s. 49 - 51 65 Součet všech platných hlasů všem skupinám odevzdaných se rozdělil počtem mandátů, které se měly obsadit, zvětšeným o jednu. Celé číslo nejbližší vyšší výsledku pak bylo volebním číslem, kterým se dělil počet hlasů, odevzdaný pro každou kandidátní listinu, načež volební komise přikázala každé skupině tolik mandátů, kolikrát bylo toto volební číslo obsaženo v součtu hlasů, odevzdaných pro volební skupinu. Nebyly-Ii tímto způsobem obsazeny veškeré mandáty, přikázaly se zbývající postupně skupinám, které při provedeném dělení vykázaly největší zbytek dělení. Naopak bylo-Ii dělením počtu hlasů volebním číslem obsazeno o jeden mandát více, než mělo být obsazeno, odečetl se tento mandát skupině, která měla nejmenší zbytek dělení nebo při stejném zbytku menší počet hlasů. Viz Zákon Č. 75/1919 Sb., Hlava šestá, § 45 - § 47, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 52 - 53

21

byli v témže pořadí náhradníky.55 Výsledky voleb pak byly protokolárně zapsány a spolu s podpisy všech členů komise obecním úřadem oznámeny veřejnou vyhláškou. Proti volbě bylo možné do osmi dnů

od vyhlášení jejích výsledků podat námitky. Učinit tak mohl každý oprávněný volič písemně

u obecního úřadu. O námitkách pak rozhodoval politický úřad druhé stolice. V případě, že nebylo proti volbě do městského zastupitelstva námitek, byl zápis o volbě předložen dohlédacímu úřadu, hlasovací lístky, volební legitimace a obálky byly komisí zapečetěny a uloženy u obecního

Náhradníci zastupovali

členy městského

úřadu.

zastupitelstva té skupiny, za níž byli kandidováni,

v případě, že tito nemohli svého úřadu (byť jen dočasně) vykonávat, nebo uprázdnil-Ii se během volebního období mandát trvale (nejčastěji rezignací nebo úmrtím člena zastupitelstva). při nástupu

náhradníků se uplatňovalo pořadí, v jakém byli uvedeni na kandidátní Iistině.

57

Ihned po zahájení

každého zasedání městského zastupitelstva byli vzati do slibu přítomní náhradníci, kteří se zasedání účastnili

poprvé, při dalším jednání pak měli stejná práva a postavení jako ostatní členové městského

zastupitelstva.

Členové lomnického městského zastupitelstva v době první republiky

Podle zákona č. 74/1919 Sb. ze dne 7. 2. 1919 jakož i

úředníků

ustanovení a fondů

a

zřízenci

zřízenců

podníkův

a

bývalého státu rakouského a

těchto států,

československé

státních

}JO přejímání

fondův" měli

mocnářství

pokud v den vyhlášení tohoto zákona

republiky, jinou vládou než vládou

státních úředníkův a zřízenců, úředníci

a trvale

rakousko-uherského, jakož i

podnikův

při

Jjvšichni státní

státních

československé

úřadech

(... ) v obvodech

republiky byli ustanoveni,

zůstávají nadále státními zaměstnanci ČSR, přihlásí-Ii se a vykonají-Ii nařízený slib do měsíce." 58

Po vzniku nového státu proto zůstala většina dřívějších zastupitelů ve své funkci a nové volby do

městského

zastupitelstva se podle nového volebního

řádu

konaly až 15. 6. 1919. Tehdy se

členy

lomnického zastupitelstva stali: Československá národní demokracie: Jindřich Crha (továrníkL Alois Budina (strojník), Marie Janďourková

(obchodniceL Hynek Zajíc (řezník), Antonín Munzar (ředitel škol, 16. 10. 1920 se své

funkce vzdal- odstěhoval se do Poděbrad - a na jeho místo byl dosazen Adolf Prášil) 59, Rudolf Bartoš (hostinský), Josef František Nosek (úředník); spojené socialistické strany: Josef Balda (strojníkL

66 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava šestá, § 50, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 53 67Tamtéž, Hlava osmá, § 57, s. 56 68 I nově nastupující státní úředníci (po vydání tohoto zákona) museli skládat přísahu Československé republice, např. r. 1921 tak při zasedání městského zastupitelstva učinili lomničtí úředníci - tajemník, důchodní a komisař. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 21. 3. 1921 69 Tamtéž, 16. 10. 1920.

22

Josef Bílek (zlatník), Josef Truhlář (soustružník kovů), Karel Patka (strojník), Petr Horák (tovární zřízenec), Bedřich

Hornych (truhlář), František Ruml (tovární dělník), Marie Karešová (švadlena), Josef

Bernard (soukromý úředník), František Petříček (školník), Jan Niesner (soustružník kovů), Josef Janda (tovární mistr), Jan Hlaváč (ředitel konsumuj, Ladislav Tichý (truhlář), Vlastimil Buchta (dělník); živnostenská strana: Václav Vávra (obchodník), František Brož (výrobce zástěr), Bohuslav Raim (obchodník s bavlnou), Petr Brabínek (tkalcovství), František Jodas (knihař), Stanislav Rohel (učitel na tkalcovské škole), Božena Stránská (choť řezníka); Československá strana lidová: Josef Kozák (paprskář).

Vzhledem ke

sloučení

obcí Stará Lomnice a Lomnice nad Popelkou v roce 1921 byla na návrh

okresní politické správy v Semilech jmenována zemskou správou politickou

osmičlenná

správní

komise (Josef Bernard, úředník města Lomnice n. Pop., Václav Novotný, starosta Staré Lomnice, Antonín

Vokřínek, cukrář

Jindřich

Crha, továrník, J. Kozák, tkalcovský mistr a Bohumil Svoboda, obchodník), která

ve Staré Lomnici, Petr Horák, tkalcovský mistr, Ladislav Kubát, rolník, měla

zastupovat rozpuštěné městské zastupitelstvo 70 do doby, než budou vypsány nové volby. Ty proběhly 7. 8. 1921 a zvoleni byli: za Družinu československých legionářů v Lomnici n. Pop. Jan Novotný (advokát) a Václav Vanžura (trafikant), za stranu Československou živnostensko-obchodnickou Václav Vávra (obchodník), Jan Horák (hostinský), Josef Hudský (výrobce sodové vody, necelý rok po svém zvolení musel na členství rezignovat, protože byl kvůli svému zaměstnání často vzdálen od Lomnice n. P. a nemohl se účastnit zasedání, v zastupitelstvu jej nahradil František Rubeš (knihař,

71

),

František Jodas

r. 1924 se stal členem okresní správní komise, což vylučovalo členství v obecnim

zastupitelstvu, na jeho místo byl dosazen krejčí Josef Hlaváč72 ), Alois Matoušek (výrobce konfekce), za Komunistickou stranu

československou

Josef Berger (kameník), Josef Bernard

(úředník),

Vlastimil

Buchta (železničář), Oldřich Formánek (strojník), Josef Holubec (dělník), Jan Kubát (truhlář), Václav Marmange (zámečník), Jaroslav Stýblo (železničář), za Československou sociálně-demokratickou stranu dělnickou Josef Balda (strojník) a Ladislav Tichý (truhlář), za stranu československých socialistů Jan Niesner (kovodělník) a Václav Hylmar (technický úředník), za stranu Československou lidovou Josef Kozák (paprskář) a Jan Cerman (rolník, r. 1924 se stal členem okresní správní komise, na jeho místo byl proto dosazen krejčí Jan Fejfar

73

),

za spojené strany Československá národní demokracie

a republikánská strana čsl. venkova Jindřich Crha (továrník), Hynek Zajíc (řezník a hostinský), Marie Janďourková (obchodnice), František Berger (rolník), Teofil Sedláček (listonoš), Rudolf Bartoš Výnosem Č. S-A 1122/9 ze dne 3. 6. 1921 byla zrušena obecní zastupitelstva obcí Lomnice n. Pop. a Stará Lomnice; SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 -1934, kart. 24 (volby 1921), inv. Č. 125 71 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kn. ll, inv. č. 30, zápis o mimořádné schůzi městského zastupitelstva 22. 2. 1922 72 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 30.9.1924 73 Tamtéž, 30.9. 1924 70

23

(obchodník), Alois Budina (strojník, r. 1925 Pravoslavem Benešem Po uplynutí

74

zemřel

a byl nahrazen nejbližším náhradníkem

LJosef František Nosek (tovární úředník) a Adolf Prášil (obchodník)?5

čtyřletého

volebního období

proběhla

volba

městského

zastupitelstva dne 30. 8.

1925 s výsledkem: 9 členů pro spojené strany Československá národní demokracie a republikánská strana čsl. venkova: Hynek Zajíc - řezník a hostinský, Jindřich Crha - továrník a starosta města, Josef

Kubát - rolník, Rudolf Bartoš - hostinský, Josef František Nosek - úředník (protože vystoupil z místní organizace Československé národní demokracie a tím ztratil členství v městském zastupitelstvu, nastoupil do jeho funkce 20. 7. 1928 náhradník Ludvík Rada Sedláček

- listonoš, Ferdinand Kaplan - odborný

učitel,

Marie

76

L

František Berger - rolník, Teofil

Janďourková

- obchodnice; 7 členů pro

stranu komunistickou: Josef Bernard -ředitel Konsumního družstva, Vlastimil Buchta - železničář,

Josef Holubec - tovární

dělník,

František Ruml - tovární

Arlet - tovární dělník (r. 1928 se stal

kočím

dělník,

obecního potahu, který

Alois Honzák -

patřil

tesař,

pod pravomoc

Arlet tím pozbyl členství v zastupitelstvu a byl nahrazen Josefem Culíkem

7

\

František

městské

rady,

Marie Křížová - tovární

dělnice; 6 členů pro Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou: Václav

Vávra - obchodník, Václav Doubravský - výrobce prádla (vystoupením ze strany živnostenské pozbyl členství v zastupitelstvu, 26. 11. 1926 za něho do funkce nastoupil knihkupec Bohumil Jodas78 ),

František Štejfa - obuvník, František Rubeš - pekař, František Vojtíšek - hostinský (r. 1928 vystoupil z místní organizace strany živnostenské, v zastupitelstvu jej nahradil výrobce sodovek František Janda 79), František Solar - obchodník (14. 4. 1926 na svou funkci v městském zastupitelstvu rezignoval, nahradil jej proto nejbližší náhradník, obuvník František Šubrt

80);

3 zástupci

Československé strany lidové: Jan Fejfar - krejčí, Cyril Kadavý - tovární dělník, Josef Kozák - paprskář

(r. 1927 zemře" řádným členem zastupitelstva se stal dosavadní náhradník Jan Pičman 81 ); 3 členové Čsl. sociálně demokratické strany dělnické: Ladislav Tichý - truhlář, Josef Motl - slévač, Václav Prokeš

- tkadlec a 2 zástupci československých socialistů: Josef Žalský - tkalcovský mistr, Antonín Cerman - poštovní úředník.

82

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 15.5.1925 75 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911-1921, 1. 7. 1919 a 30. 9. 1921 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24 (volby 192n inv. Č. 125, kandidátní listiny jednotlivých volebních skupin 76 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 20. 7. 1928 77 Tamtéž, 11. 5. 1928 78 Tamtéž, 26. 11. 1926 79 Tamtéž, 20. 7. 1928 80 Tamtéž, 14. 4. 1926 81 Tamtéž, 17.5.1927 82 Tamtéž, 16. 9. 1925 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24 (volby 1925), inv. Č. 125, kandidátní listiny jednotlivých volebních skupin 74

24

Zejména

při

projednávání

městského rozpočtu

na r. 1926 vznikly v zastupitelstvu velké

neshody. Jedním z hlavních aktérů sporů byl Václav Vávra společně se členy živnostenské strany, všichni pak podali rezignaci na svou funkci v

městském

zastupitelstvu. V dopise organizace strany

Vávra uvedl důvody rozporů: "násilí a přímo bezohledný způsob postupu vůči živnostnictvu a soustavné

maření náhledů

a

návrhů

jejich

zástupců". Městská

rada ani zastupitelstvo rezignaci

nepřijaly.83

Po

uplynutí

funkčního

období byly vypsány nové volby

na 6. 10. 1929. Z kandidátů strany

národně

a dosavadní starosta Rudolf Bartoš (v

létě

zemřel

zastupitelstva

demokratické a republikánské byli zvoleni obchodník

roku 1933

něho stal důchodkový revident Josef Rozkovec

(dne 30. 7. 1930

městského

84

),

zemřel, řádným členem

zastupitelstva se místo

rolník Josef Kubát, řezník a hostinský Hynek Zajíc

tento dlouholetý a dosud nejstarší

člen městského

zastupitelstva ve

74 let, viz text. příloha č. 3, v zastupitelstvu jej nahradil učitel Ferdinand Kaplan

85

),

věku

továrník Jaroslav

Kříž, poštovní úředník Teofil Sedláček, rolník František Berger, zlatník Jindřich Šimůnek, z kandidátů

komunistické strany

tesař

Alois Honzák (r. 1934 z komunistické strany vystoupil, v zastupitelstvu byl

nahrazen družstevním zaměstnancem Adolfem Švitorkou 86 ) a obchodní příručí Zdeněk Filinger. Ze sociálně demokratické volební skupiny byli zvoleni správce okresní nemocenské

pojišťovny Vojtěch

truhlář

Ladislav Tichý, tovární mistr Josef Balda,

Duda (r. 1934 se

odstěhoval

do Kralup nad Vltavou,

do funkce zastupitele byl dosazen jedenasedmdesátiletý poštovní úředník Václav Johan 87, který však již následujícího roku na svou funkci rezignoval a byl nahrazen strojníkem Františkem Vlasákem 88 ), slévač

Josef Motl a tkadlec Ludvík

konsumu Josef Bernard, tovární

Těhník.

dělník

Ze

zástupců

komunistické opozice byli zvoleni

Josef Holubec, tovární

Sezima, z národně socialistické strany poštovní

úředník

dělnice

Marie

Křížová

a

dělník

ředitel

Václav

Antonín Cerman, soustružník Jan Niesner

a tkalcovský mistr Josef Žalský. Ze strany živnostenské se stali členy zastupitelstva poslanec Václav Vávra, obuvník František Štejfa, obchodník Bohumil Svoboda (r. 1934 zemřel, do jeho funkce byl dosazen pekař Rudolf Stříbrnt9 ), pekař František Rubeš, řezník Josef Vlček a stavitel František Kovář

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 26.11. 1926 84 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936, 14.8.1933 85 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24, inv. Č. 125, úmrtní oznámení Hynka Zajíce a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 4. 8. 1930 86 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 10. 12. 1934 87 Tamtéž, 10. 12. 1934 88 Tamtéž, ll. 2. 1935 89 Tamtéž, 10. 12. 1934 83

25

(r. 1930 byl v zastupitelstvu nahrazen Františkem Stakorským 90 ), ze strany lidové pak krejčí Jan Fejfar, tovární tkadlec Cyril Kadavý a kaplan František Rais.

91

Na konci roku 1932 oznámily místní organizace strany

sociálně

demokratické a komunistická

opozice, že se jejich volební skupiny s účinností od příštích obecních voleb spojí a nadále budou jedinou volební skupinou (sociálně demokratickou stranou dělnickou).92 funkčního

Prodloužením předmnichovského

období

městského

zastupitelstva

se

poslední

volba

období konala až 1. 12. 1935. Nově bylo zvoleno 36 členů zastupitelstva vosmi

volebních skupinách: Živnostensko-obchodnická strana středostavovská: Antonín Doležal (řezník a uzenář), Václav Hájek (správce záložny), František Starkorský (koželuh), Rudolf Stříbrný (pekař), František Štejfa (hostinský), Karel Zelenka (pekař). Strana národně socialistická: Antonín Cerman (poštovní revident), Josef Žalský (tovární mistr). Sociálně demokratická strana dělnická: Josef Bernard (vedoucí

družstva),

(pekařský

Norbert

Havlík

(dělník),

Josef

Holubec

(tkadlec),

Ladislav

Kocourek

mistr), Václav Lehký (stavební dělník), Hynek Máslo (tovární mistr), František Ruml

(pomocný dělník), Václav Stránský (strojník), Ladislav Tichý (hostinský), Jan Tunys (městský jatecký,

kvůli zaneprázdněnosti

prací na jatkách

r.

1936 rezignoval a byl

nahrazen

Marií

Křížovou-Svobodovou ). Komunistická strana Československa: František Formánek (kovodělník),

93

František Karešem

Kočí

94

),

(kameník, r. 1938 se z Lomnice n. P.

odstěhoval,

v zastupitelstvu byl nahrazen Josefem

Josef Návesník (tovární dělník). Strana národního sjednocení: Jaroslav Hlinka (účetní),

Jaroslav Kříž (továrník), František Matoušek (obchodník), Josef Pivrnec (majitel pily), Teofil Sedláček (poštovní podúřední~), Augustin Ševců (výpravčí, v lednu 1938 zemřel, nahradil jej úředník Ludvík Rada 95 ). Politicky nezávislá hospodářská skupina: Rudolf Albrecht (mistr), Anna Doležalová (dělnice), Antonín Hadinec (ředitel), Miroslav Ryšavý (strojník), Petr Šlechta (továrník). Československá strana lidová:

Cermanem

96

).

Cyril

Kadavý

(tkadlec),

František

Rajs

(farář,

r.

1937

nahrazen

Josefem

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a Domovina domkářů

90 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 24.3.1930 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24 (volby 1929), inv. č. 125, vyhláška MÚ v Lomnici n. Pop. ze dne 7. 10. 1929 92 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 28. ll. 1932 93 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1935 - 1944, kart. 25, inv. č. 125, zpráva MÚ Janu Tunysovi o přijetí rezignace na členství v městském zastupitelstvu ze dne 24. ll. 1936 94 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936-1941, 29.3.1938 95 Tamtéž, 29.3. 1938 96 Tamtéž, 1. 4. 1937 91

26

a malorolníků: MVDr. František Kubánek (zvěrolékař, r. 1936 rezignoval, protože se kvůli své práci

často nemohl účastnit zasedání, nastoupil za něho náhradník Jan Holec97 ) a Josef Máka (rolník).98 Během

volených do živnostníci dělníci,

meziválečného

celého

městského

(především

20% tvořili

o jednom až dvou

obchodníci a

řemeslníci),

obecní zaměstnanci,

část představovali

členech

Největší měrou,

zastupitelstva.

úředníci,

až na 1/3). Nejmenší

období byla zachována v

(3 - 7%).

Ač

podstatě

přibližně

zpravidla jednu učitelé

stejná sociální struktura lidí

40%, byli zastoupeni drobní

třetinu

zastupitelstva

představovali

a duchovní (jejich zastoupení vzrostlo r. 1935

velkopodnikatelé a továrníci (necelých 7%) a skupina

v

různě

velkém zastoupení tak byly v

městském

rolníků

zastupitelstvu

reprezentovány všechny sociální skupiny.

Zasedání

městského

Pokud nebyly proti

zastupitelstva

volbě městského

zastupitelstva vzneseny žádné námitky, nebo bylo

o podaných námitkách rozhodnuto, svolal dohlédací právoplatnou a členy

nově

městské

zvolené

členy

nejdéle do 8

dnů

od uznání volby náměstky

zastupitelstva k zasedání, aby zvolili starostu, jeho dva

rady. Na této první

Československé republice.

úřad

schůzi

také složili všichni noví zastupitelé slib

věrnosti

99

Všechna další zasedání lomnického

městského

zastupitelstva byla svolávána starostou

(případně jedním z jeho náměstků) podle potřeby, minimálně však jedenkrát za dva měsíce. Dříve

lOO

než byla svolána schůze, musel být veřejně vyvěšen program jednání a každému členovi

zastupitelstva dáno pozvání s přesným udáním data,

času,

místa a programu

schůze,

vše

minimálně

tři dny předem.101Jen výjimečně byla svolávána mimořádná schůze k projednání nejdůležitějších věcí,

pro kterou byla

lhůta

zakázána. Pouze v

pro ohlášení kratší. Zasedání bylo

případě,

že by

některý

veřejné,

nikomu nemohla být

účast

na

něm

z posluchačů jednání zastupitelstva rušil, mohl jej starosta

vykázat z jednací síně. Jednalo se ve velké zasedací síni lomnické radnice,

ačkoli

nebylo vybavení této místnosti

k účelu zasedání zcela adekvátní. Dokonce byl v r. 1932 vznesen požadavek, "aby se

schůze

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pap., Obecní volby 1935 - 1944, kart. 25, inv. č. 125, hlášení změn ve složení obecních rad a zastupitelstvech č. 148/37 zaslané OÚ v Semilech dne 15. 1. 1937 98 Tamtéž, kandidátní listiny jednotlivých volebních skupin a vyhláška MÚ o volbě obecního zastupitelstva z 3.12.1935 99 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava devátá, § 59, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 57 100 Zasedání lomnického zastupitelstva se konalo většinou v sobotu, r. 1921 byl podán návrh, aby se konala v jiný den, protože je většina členů v sobotu zaměstnána. To bylo odsouhlaseno i s tím, že se schůze budou konat s kratším programem, ale častěji. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911-1921, 15. 1. 1921. 101 Ve výjimečných případech alespoň jeden den předem. 97

27

zastupitelstva konaly

buď

v jiné místnosti aneb

při

jiných sedadlech, protože školní lavice jsou

nepohodlné" 102. Tomuto návrhu bylo během následujícího roku vyhověno, první tři schůze městského zastupitelstva v roce 1933

103

byly svolány do učebny technologie v budově státní odborné

městské

tkalcovské školy. V srpnu se pak

nově

zastupitelstvo sešlo v

prázdné, nezařízené a akusticky nevyhovující zasedací síni na radnici. Každý zastupitel musel být Neúčast

že se

nejpozději

bylo nutné hlásit

někdo nezúčastnil

včas

zastupitelů.

potřebovala

Během

příslušný

list.

úřadu,

hlasů

přítomných

členů

zastupitelstva,

přítomny minimálně dvě třetiny

musely být

síně

zastupitelstvo jednat, pokud souhlasily

vzdálit. O záležitostech

nejméně tři čtvrtiny členů,

dotazů.

Zasedání zastupitelstva

o usnesení

se podepsal na

aby mohl být pozván náhradník. V případě,

nadpoloviční většina

schválení vyššího

smělo

netýkalo se to však pouhých

Každý z členů

předem,

hlasování nebylo dovoleno se ze zasedací

neuvedených v programu

řídil, ukončoval,

24 hodin

ač ještě

a předem neomluvil, zaplatil pokutu 2 - 20 korun.

Pro usnesení byla nutná u usnesení, která

síně

na jednání, po vstupu do

zrekonstruované,

104

předsedal

starosta

(případně

náměstků)

jeden z jeho

- zahajoval jej,

dával slovo řečníkům a dbal o udržování klidu a pořádku v zasedací místnosti.

městského

městské

zastupitelstva mohl podat návrh jednání, úřadě.

rady na obecním

V rámci

zdůraznění

měl

také právo nahlížet do

"rovnosti ve svobodném

spisů

státě"

odhlasovali 12. 7. 1919 lomničtí zastupitelé, že se na schůzích nebudou oslovovat "pane", ale

"občane".

V případě, že by

někdo

tuto zásadu porušil,

měl

zaplatit pokutu

nejméně

10

haléřů

na chudinské účely.lOs Po zahájení každé případně

opraven

nebo

schůze

zastupitelstva musel být schválen

doplněn.

a nediskutovalo, dále pak jednání o který byl

pověřen

vedením

schůze)

mohlo jednat pouze dvakrát, návrh na

ukončení

náměstek)

Následovala věcech

případně potřetí

debaty, muselo se o

městského

denního

starosty,

pořádku.

vždy vyzval referenta, aby

zopakoval návrhy, o nichž se

Hlasování

sdělení

něm

mělo

se souhlasem

hlasovat. Po

o

zápis (protokol),

nichž

se

(případně

přednesl svůj

nehlasovalo

jeho

náměstek,

návrh. O každé

většiny přítomných zastupitelů.

ukončení

debaty starosta

věci

se

Padl-Ii

(případně

jeho

hlasovat.

zastupitelstva bylo

po dobu jednoho roku. V případě voleb (do

Starosta

předešlý

veřejné,

městské

apod. se hlasovalo lístky. Pokud nebyla takto získána

zamítnutý návrh nebylo možné obnovit

rady, volby starosty) nebo jmenování nadpoloviční většina,

úředníků

došlo k užšímu hlasování,

102 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930-1936, 4.3.1932 103 bylo to 30. 1., 24. 2. a 4. 5. 1933 104 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930-1936, 14.8.1933 105 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911-1921, 12. 7. 1919

28

do kterého byli

zařazeni

se losem. Starosta hlasoval jen Na předem

závěr

na program

schůze.

mnoha

ukončeno

odpověděti

zastupitelů], leč

schůzích

těchto

při

prostor pro volné návrhy

nebylo, mohl starosta

stejně hlasů,

(příp.

zastupitelů,

jeho

byla

zasedání 1. 8. 1932: "K dotazu v poslední věci

desek

rozhodlo

[pamětních,

a žádal

schůze zakončena

schůzi ohledně

které byly ve škole

bouřku

které nebyly dány

náměstek) schůzi ukončit.

většiny přítomných. Někdy

také za souhlasu např.

osob

nerozhodném stavu.

p. Kubát upozornil na blížící se

museli být

nesměl zúčastnit člen

udělen

jen ve

stalo za souhlasu přítomných". Na

volbách nebo

Pokud

z příčin ryze praktických, jako p. starosta

při

zasedání byl vždy

Zasedání mohlo být

chtěl

měli největší počet hlasů. Mělo-Ii několik

ti, kdo

umístěny

ukončení schůze,

proti

škol vůli

což se také

106

přítomni

vedoucí

městští úředníci,

náležel jim poradní hlas. Jednání se

zastupitelstva, jednalo-Ii se o zvláštních obecních záležitostech, na nichž

měl

zájem on sám, jeho manželka nebo blízcí příbuzní. Členové zastupitelstva nesměli zastupovat obec ve sporech a nesměli dávat právní rady stranám ve sporech proti obci. Jednalo-Ii se o závažných a odborných záležitostech, zastupitelstva také kdy byly

obě

členové příslušných

obce

sloučeny)

konat

komisí. Ve společné

účastnili

výjimečných případech

zasedání lomnického

a desetičlenného obecního zastupitelstva Staré Lomnice. Stalo se tak záležitostí týkajících se elektrifikace

města

a smlouvy na

odběr

se zasedání

městského

se mohlo (do roku 1921, městského např.

při

zastupitelstva projednávání

elektrického proudu od hradeckého

Elektrárenského svazu v roce 1921. Zasedání se zúčastnili také členové elektrárenské komise. 107

o

zasedání byly vedeny zápisy (viz text.

příloha č.

5) obsahující všechna témata, jména,

součástí zápisů byla též pozvání na schůzi, vyhlášky o ní, prezenční listiny.108 Na obecním úřadě mohl

do zápisů nahlédnout každý občan.

10g

106 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930-1936, 1. 8.1932 107 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., ZápiSY ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911-1921, 4.6.1921 108 dnes jsou "Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva" v Lomnici nad Popelkou uloženy v SOkA v Semilech (fond Archiv města Lomnice nad Popelkou, z doby první republiky kniha 6-9, inv. Č. 26-29) 109 Nový jednací řád pro obecní zastupitelstvo byl přijat 30. 9. 1919. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911- 1921, 30. 9. 1919

29

náměstkové

b. starosta a jeho dva

Členové nově zvoleného městského zastupitelstva na své první schůzi hned po složení přísahy

volili za předsednictví nejstaršího člena

llo

ze svého středu nového starostu. Ostatní volební skupiny,

než ke které náležel předsedající, jmenovaly po jednom zástupci členy komise/ll která řídila volbu. Aby mohla

proběhnout

přítomna

volba starosty, musela být

více než polovina

zastupitelstva. Jako první byl zvolen starosta, pak první a potom druhý později

starosta

byli zvoleni.

nemohl vykonávat svou funkci, nastoupili do

úřadu náměstkové

V případě, že by v

pořadí,

v jakém

ll2

K volbě starosty či

náměstek.

členů městského

schválení státních

městským

orgánů

zastupitelstvem nebylo

(s výjimkou statutárních

zavedeno právo státu schvalovat starosty,

přičemž

měst).

bylo

třeba

žádného

dodatečného

souhlasu

Teprve v roce 1933 bylo zákonem

výslovně

Č.

122

stanoveno, že starosta neschválený

nesmí být znovu zvolen po dobu tří let. 113 Volba starosty sady

poměrného

města

se

prováděla

zastoupení. Prohlásila-Ii

obecního zastupitelstva, že

činí

-

stejně

před

nárok na

jako volba

městského

zastupitelstva - podle zá-

volbou starosty menšina, mající

úřad

druhého

náměstka,

aspoň

volila jej sama

většinou, ostatní členové zastupitelstva pak volili starostu a prvního náměstka. např.

komunistická strana majíc X

druhým

náměstkem Oldřicha

členů městského

zastupitelstva

Formánka. Starostu a prvního

náměstka

X všech

při volbě

členů

nadpoloviční

1l4

Učinila tak

3. 9. 1921 a zvolila

pak volilo zbývajících 22

členů

zastupitelstva, zvolen byl Jindřich Crha (funkci starosty vykonával již v letech 1912 - 1919) 13 hlasy, tj. nadpoloviční většinou a jeho prvním náměstkem František Jodas (12 hlasy).115 Nově zvolení tak

ve funkcích

vystřídali

dosavadního starostu Josefa Baldu (zvolen 1. 7. 1919), prvního

náměstka

Václava Vávru a druhého náměstka Františka Noska. ll6 Po zvolení nového starosty a jeho náměstků byla zákonem stanovena osmidenní

lhůta, během

které mohly být na

městský úřad

proti

volbě

podány stížnosti. Po tuto dobu stála v čele města správní komise určená Oú v Semilech.

V době první republiky do roku 1930 to byl v Lomnici n. Pop. hostinský a řezník Hynek Zajíc zvolený do městského zastupitelstva za stranu národně demokratickou a republikánskou. Po jeho smrti řídil volbu rolník František Berger a po něm František Matoušek. 111 V protokolech o zasedání městského zastupitelstva jsou tito členové volební komise označování jako 110

důvěrníci. 112 Zákon Č. 75/1919 Sb., Hlava devátá, § 60 a § 65, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 57 a 59 113 Studie a informace, XXI. roč. - Místní správa, (hl. red. Vladimír Vopálka), Praha 1987, str. 15 114 Obdobně mohla skupina mající nejméně 1/3 všech členů zastupitelstva učinit nárok na úřad prvního náměstka a zvolit jej sama nadpoloviční většinou. Ostatní členové zastupitelstva pak volili starostu a (pokud jej nevolila jiná skupina s nejméně y,; členů zastupitelstva) druhého náměstka. 115 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 3.9.1921 116 Tamtéž, 1. 7. 1919

30

náměstka

V roce 1924 rezignoval František Jodas na funkci prvního

a 30. 9. byl na jeho místo

zvolen živnostenskou stranou, ke které rezignovavší náležel, František Rubeš. Již 16. 12. téhož roku však i on žádal Přijala

městské

zastupitelstvo o

přijetí

odůvodnil

rezignace, kterou

náměstka

ji pouze strana živnostenská a navrhla do funkce prvního

zastupitelstvo jako celek však Rubešovu rezignaci

nepřijalo,

kdy živnostenská strana pod dohledem volební komise provedla náměstka

prvního

Václava Vávru, který byl již

svým zdravotním stavem.

učinilo

tak až 13. 2. 1925,

doplňovací

volbu a dosadila na místo

členem městské

rady, proto bylo nutné zvolit

jednoho radního, kterým se stal volbou živnostenské strany 11. 3. 1925 František Šubrt.

16. 9 1925

proběhla

Jindřich

z nichž 14 získal

nadpoloviční většina činila dvěma

Městské

Václava Vávru.

nová volba lomnického starosty. Odevzdáno bylo 30 hlasovacích

hlasů,

proto nebyl zvolen nikdo a

kandidáty. Odevzdán byl stejný

počet hlasů, opět

proběhla

lístků,

potřebná

Crha, 13 Václav Vávra a 3 lístky byly prázdné. Ke zvolení

16

ještě

ll7

užší volba mezi

těmito

14 pro Crhu a 13 pro Vávru, zvolen

starostou byl proto opět Jindřich Crha (za národně demokratickou stranu). Stejně tak nezískal potřebnou nadpoloviční většinu hlasů

(12

hlasů

ani jeden z kandidátů

ze 30 získal Rudolf Bartoš, 13 Josef Bernard ve

Cerman, 17

lístků

bylo prázdných

k užší volbě, do níž postoupili

při volbě

zmínění

(národní demokracie, získal 14

volbě

prvního

náměstka).

druhého

kandidáti, a prvním

hlasů)

při volbě

a druhým

V obou

náměstkem

náměstkem

prvního a druhého náměstka případech

a 13

náměstka

hlasů

se proto

Antonín

přikročilo

starosty se stal Rudolf Bartoš

Antonín Cerman

(českoslovenští

socialisté, 13 hlasů).118 Od

počátku

roku 1926 pobýval ze zdravotních

důvodů

starosta

Varech a v Jáchymově. Odjezd dlouho odkládal, byl zdržován rozpočtu,

které

vyvstala proti

začalo němu

již v listopadu 1925. "Než

přece

Jindřich

průtahy při

jednání

Crha v Karlových

jednání o

městském

rozpočtové nedodělal,

agitace, jež ho narušila tak, že další prodlení v

léčení

protože

mohlo by býti

nebezpečné./I 119 Všechny další schůze městského zastupitelstva proto řídil první náměstek starosty

Rudolf Bartoš, případně druhý náměstek Antonín Cerman. Dne 2. 9. 1927 Jindřich Crha zemřel. 12O O tři dny

později vzpomnělo městské

starostu, na jeho práci pro

město

zastupitelstvo ve

v dobách

smutečně

nepříliš příznivých

a odvážné kroky v závažných otázkách

obce, jako byla výstavba kanalizace, vodovodu a městských škol. pohřeb a chudým poskytla mimořádný dar 20 korun.

upravené zasedací síni na tohoto

Městská

rada mu vypravila z radnice

l2l

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 30.9. a 16. 12. 1924, 13. 2. a 11. 3. 1925. 118 Tamtéž, 16. 9. 1925 119 Rozpočet města byl schválen až na zasedání městského zastupitelstva dne 23. 2. 1926; Tamtéž, 23. 2. 1926 120 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24, inv. č. 125, úmrtní oznámení Jindřicha Crhy 121 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 5.9.1927 117

31

7. 10. 1927 byla provedena volba nového starosty a jeho členem městského

náměstků řízená opět nejstarším

zastupitelstva, Hynkem Zajícem. Spojená volební skupina komunistické, sociálně

demokratické a čsl. národně socialistické strany majíc alespoň jednu třetinu městského zastupitelstva uplatnila svůj nárok na volbu prvního náměstka. Ostatní volební skupiny (strana národně demokratická a republikánská, živnostenská a lidová) tedy volily starostu a druhého náměstka. Starostou města byl 12 hlasy (z 18) zvolen hostinský Rudolf Bartoš, prvním náměstkem 11 hlasy (z 12)

truhlář Ladislav Tichý a druhým náměstkem krejčí Jan Fejfar 11 hlasy (z 18).122 Po zvolení nového městského zastupitelstva dne 6. 10. 1929 byli na jeho první schůzi 5. 11. zvoleni starosta a dva náměstkové. Odevzdané lístky byly na jména Rudolf Bartoš a Václav Vávra, žádný z nich však nedosáhl nadpoloviční většiny hlasů, tj. 16. Přikročilo se tedy k užší volbě, v níž obdržel každý z kandidátů 11 hlasů, rozhodlo se proto losem a novým starostou města se stal poslanec Václav Vávra. Jeho prvním náměstkem se stal Ladislav Tichý a druhým náměstkem Antonín Cerman. 123 Ten však v roce 1932 na svou funkci rezignoval a na místo druhého náměstka byl stranou čsl. socialistickou zvolen Josef Žalský.124

Další volba starosty a náměstků proběhla až po uplynutí šestiletého funkčního období dne

23. 12. 1935. Starostou

města se stal obchodník František Matoušek (viz obr. příloha č.

náměstkem hostinský František Štejfa a druhým rolník Josef Máka.

125

14), prvním

V listopadu 1939 oznámil

starosta Matoušek svou rezignaci, kterou odůvodnil zhoršeným zdravotním stavem v důsledku

rozčilování se v posledních dnech.

126

122 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 7.10.1927 123 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24 (volby 1929), inv.č. 125, Zápis o volbě obecního starosty, náměstkův a radních v Lomnici n. Pop., konané dne 5. 11. 1929 124 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 28.11.1932 125 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1935 - 1944, kart. 25, inv. Č. 125, Zápis o volbě starosty, náměstkův a radních v Lomnici n. Pop., konané dne 23. 12. 1935 126 Tamtéž, oznámení F. Matouška městské radě a zastupitelstvu, že rezignuje na funkci starosty města, 26. 11. 1939

32

městská

c.

Obecní za

rada

předsednictví

nahrazovala

bývalé

starosty usnášel o

127

projednávána také usnesení ze

představenstvo

obecní

věcech,

zastupitelstvu nebo podle zákonných nebyly vzneseny na starostu.

rada

tvořila

a

sbor,

které podle zákona nebyly vyhrazeny

nařízení,

popřípadě

usnesením

městského

který

se

městskému

zastupitelstva

Na zasedání rady v úřadovně starosty na lomnické radnici byla

schůzí

jednotlivých komisí a případně

předána

představoval

počtu

k projednání

městským

zastupitelstvem. Počet

členů

obecní rady

jednu

třetinu

všech

členů

obecního

zastupitelstva. 128 V Lomnici nad Popelkou tak městskou radu tvořil starosta, jeho dva náměstkové a 7 radních, od r. 1935 se jejich poměrného

zvýšil na 9. Volba radních se

prováděla opět

zastoupení jednotlivých politických stran (volebních skupin) a byla

určena

jaká byla

počet

již

při volbě

starosty a jeho

náměstků.

členové příslušné

volební skupiny

nadpoloviční většinou hlasů,

129

stejnou komisí,

určila počet členů

Tato volební komise

rady a jednotlivých komisí (viz dále) připadající každé z volebních skupin.

řízena

podle zásady

obecní

Samotnou volbu provedli

aby byla volba platná, musela být

přítomna nejméně ~ členů volební skupiny.13o Některým členům městské rady byly přiděleny referáty (předsednictví

v

příslušné

komisi) vymezené okruhem

činnosti

jednotlivých komisí, tj. referát

finanční, vodárenský, lesní, chudinský, policejní ad. Bl

V (stejně

případě,

že se uprázdnilo za volebního období místo

tak starosty, jednoho z náměstků nebo

zastupitelstvo

doplňovací

volbu,

přičemž

některého

volili pouze

z

členové

některého

členů

z členů

městské

komise), provedlo

rady

městské

zastupitelstva téže volební skupiny

podle zásady nadpoloviční většiny.132 Volby v roce 1919 v Lomnici nad Popelkou se národně

zúčastnili

zástupci

čtyř

volebních skupin: strana

demokratická, které náležela volba dvou radních (zvolen byl Hynek Zajíc a druhý

náměstek

František Nosek), socialistický blok, který volil 4 radní (Ladislav Tichý, Josef Truhlář, Josef Bílek, Petr

Jan Janák, Zdeňka Hledíková, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, NLN, Praha 2005, s. 377 128 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava druhá, § 9, v: Karel Sche"e, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 39 129 Rozdělení počtu mandátů na jednotlivé volební skupiny pomocí poměrů hlasů a vypočtení volebního čísla probíhalo obdobně jako při volbě městského zastupitelstva, viz výše ("Městské zastupitelstvo"). 130 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava devátá, § 62 a § 64, v: Karel Sche"e, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 58 - 59. I3l S0kA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936, 25.3.1935 132 Zákon č. 75/1919 Sb., Hlava devátá, § 66, v: Karel Sche"e, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 59. 127

33

Horák), živnostenská strana, která volila 2 členy městské rady (Petr Brabínek a první náměstek Václav Vávra), a strana lidová s jedním radním (Josef Kozák).133

3. 9. 1921 se radními Jindřich

města

Lomnice nad Popelkou stali: za stranu

národně

demokratickou

Crha (starosta), Josef Nosek a Hynek Zajíc, za stranu živnostenskou Václav Vávra a František

Jodas (první

náměstek),

za stranu komunistickou Josef Bernard, František Berger a Oldřich Formánek

(druhý náměstek) a za československé socialisty Václav Hylmar a Jan Cerman. Při volbě

do

městské

134

straně národně

rady 16. 9. 1925 náležely 3 mandáty

demokratické

a republikánské (z té však byl již zvolen starosta Jindřich Crha a první náměstek Rudolf Bartoš, proto volila jen jednoho radního), 2 mandáty (která však již zvolila 2. skupinami pak byli do

náměstka,

městské

straně

komunistické, 2 živnostenské, 1

Antonína Cermana) a 1

rady podle zásady

straně

sociálně

demokratické

lidové. Jednotlivými volebními

nadpoloviční většiny

zvoleni: František Berger

(národní demokracie), Vlastimil Buchta a Josef Bernard (strana komunistická), Václav Doubravský a Václav Vávra (strana živnostenská), Ladislav Tichý (sociální demokracie) a Jan Fejfar (lidová strana).

135

Protože se v roce 1925 stal Václav Vávra

rezignovavšího Františka Rubeše), byl místo

něho

do

náměstkem

prvním

městské

starosty (místo

rady volbou živnostenské strany

dosazen 11. 3. 1925 František Šubrt. 136 Protože r. 1926 vystoupil ze strany živnostenské Václav Doubravský a tím pozbyl

členství

v městské radě, byl za něho v únoru 1927 zvolen členem městské rady František Štejfa. Za zemřelého starostu Jindřicha Crhu byl do městské rady zvolen Teofil Sedláček. 137 Volba nové

městské

rady se konala na zasedání

městského

zastupitelstva dne 5. 11. 1929.

Vedle starosty Václava Vávry a jeho dvou náměstků Ladislava Tichého a Antonína Cermana bylo zvoleno 7 radních: ze strany národně demokratické a republikánské Josef Kubát a Rudolf Bartoš, ze sociálně demokratické Vojtěch Duda, z komunistické Alois Honzák, za komunistickou opozici Josef Bernard, za stranu živnostenskou František Štejfa a za stranu lidovou Jan Fejfar. 138 Protože Antonín Cerman v roce 1932 na své funkce v městském zastupitelstvu i v městské radě rezignoval, byl na jeho místo dne 28. 11. 1932 zvolen stranou čsl. socialistickou Josef Žalský.139

133 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 1. 7. 1919 134 Tamtéž, 3. 9. 1921 135 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 16.9.1925 136 Tamtéž, 11. 3. 1925 137 Tamtéž, 7. 10. 1927 138 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24 (volby 1929), inv.č. 125, Zápis o volbě obecního starosty, náměstkův a radních v Lomnici n. Pop., konané dne 5. 11. 1929 139 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 -1936, 28.11. 1932

34

Poté, co v

létě

roku 1933

zemřel člen

zastupitelstva a

městské

rady a bývalý starosta Rudolf

Bartoš, byl za něho v srpnu tohoto roku volební skupinou národně demokratickou a republikánskou zvolen do

městské

rady továrník Jaroslav

Kříž.

R. 1934 rezignovali na své funkce Alois Honzák

a Vojtěch Duda, zvoleni místo nich byli Josef Návesník a Ludvík Motl. V souvislosti se zvýšením členů městské

počtu členů městského

včetně

rady, a to na 12

starosty a dvou

140

zastupitelstva na 36 byl zvýšen též

náměstků.

Volba byla provedena již 26. 12.

1935, byly však proti ní vzneseny námitky, které byly uznány zemským volba starosty a

náměstků.

24. 2. 1936 se proto volila

za stranu živnostenskou Karel Zelenka,

národně

městská

počet

úřadem,

a potvrzena byla jen členy

rada znova a jejími

se stali:

sociální Antonín Cerman, za volební skupinu

sociální demokracie Ladislav Tichý, Josef Bernard a Hynek Máslo, za komunisty František za stranu národního sjednocení Teofil

Sedláček,

za nezávislou

hospodářskou

čsl.

Kočí,

skupinu Antonín

Hadinec a za stranu lidovou Antonín Rajs.141 Farář

Antonín Rajs se r. 1937 stal

děkanem

členství

v Nové Pace, musel proto rezignovat na

v městské radě. Místo něho byl zvolen Josef Cerman. 142 Na začátku roku 1938 se František Kočí odstěhoval z města a rezignoval na svou funkci v radě, na jeho místo byl zvolen Josef Návesník.

d.

Právem obce bylo zvoleni i

občané, kteří

mohla usnášet

komise

zřizovat

nebyli

si poradní a přípravné sbory ve

členy městského

samostatně,

143

formě

zastupitelstva. Oproti

např.

musely komise všechna svá usnesení

ke schválení. Komise byly fakultativní, obligatorní (pokud nebyl byla podle novely k obecním zřízením

144

komisí, do kterých mohli být

udělen

místní školní předkládat

radě,

která se

městské

radě

dispens zemským výborem)

pouze komise finanční a letopisecká, která vedla obecní

pamětní knihy.14s Člen komise mohl na svou funkci rezignovat, v takovém případě za něho byl příslušnou

se tak i v

volební

případě

Polovinu okresní

skupinť?u

(politickou stranou)

městského

zastupitelstva zvolen

člen

nový.

Učinilo

úmrtí některého z členů. členů finanční

úřad, přičemž

se

měla

komise volilo obecní zastupitelstvo a druhou polovinu jmenoval

dodržovat zásada, že se komise

měla

skládat

alespoň

z jedné poloviny

140 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 14. 8. 1933 a 10. 12. 1934 141 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1935 - 1944, kart. 25, inv. č. 125, zápis o volbě radních v Lomnici n. Pop., konané dne 24. 2. 1935 142 Tamtéž, protokol sepsaný o výsledku doplňovací volby do městské rady, 1. 4. 1937 143 Tamtéž, zápis o výsledku doplňovacích voleb provedených ve schůzi obecního zastupitelstva 29. 3. 1938 144 Zákon č. 76/1919 Sb., II. Ustanovení o správě hospodářské, § 14, v: Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994, s. 68. 145 Jan Janák, Zdeňka Hledíková, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, NLN, Praha 2005, s. 378

35

z nečlenů Finanční

a

městského

měli

účinkem

si s odkládacím

zastupitelstva

finanční

členy

být mezi jejími měla

komisi se dostalo rozsáhlé pravomoci:

stěžovat

před

zastupitelstva a

úřadu ohledně

předkládány

finanční

všech usnesení

všechny obecní

záležitosti.

městské hospodářství

právo kontrolovat veškeré

k dohlédacímu

povahy. Musely jí být

i odborníci na

účty

a

městského

rozpočty ještě

jejich zveřejněním, aby je prozkoumala a vyjádřila se o nich (do 8 dnů). Hospodářská

komise

měla

pozemků, lesů, tržiště,

obecních

na starosti správu obecního majetku,

především

tedy záležitosti

jatek a arendy.

Stavební komise vykonávala dohled nad ulicemi, cestami,

veřejnými

společně

sady,

s komisí

policejní a zdravotní nad vodovodem a kanalizaci. Zajišťovala opravy a stavby veřejných budov. Policejní a zdravotní komise vykonávala ve záležitostech, podávala řád,

policejní

městské radě

městě

policejní dohled, jednala o policejních

zprávy s příslušnými návrhy, dohlížela, aby byl zachováván

byla poradním orgánem v záležitostech zdravotních náležejících obci, vykonávala

dohled nad zdravotnickými

zařízeními,

stavbami ke zdravotnickým

účelům

a nad kanalizací. Dbala

o pomoc nemocným a rodičkám, vedla evidenci IInalezenců, pomatenců a hluchoněmých". Živnostenská komise - vyřizovala přihlášení k živnosti, povolení živnosti, provozovny, činila svá

vyjádření

o služebních

ve

věcech zdaňovacího

poměrech

živnostenských

při

základu, služebníků

vykonávání živnostenských práva

při

jednání

a učedníků.

Chudinská komise - měla na starosti péči o chudé a o obecní dobročinné ústavy. Členové komise

měli přímo

a osobně

pečovat

u duchovních a lékařů na jejich členům

chudinské komise.

o chudé,

potřeby

Měli

opakovaně

je

navštěvovat

v bytech, ptát se

především

a životní podmínky a dávat o celé situaci dobrozdání ostatním potlačení

spolupracovat s místní policií, dbát o

žebrání ve

městě.

Úkolem chudinské komise bylo také pojistit, spravovat a účtovat jmění chudých. Měla pátrat po

poměrech

chudých vrstev obyvatelstva a po

a zkoumala také příslušnosti

roční rozpočet

pro veškeré

městské

příčinách

jejich bídného stavu. Navrhovala

chudinské záležitosti, vedla evidenci domovské

obyvatelstva ,a podávala zprávy a dobrozdání

městskému

zastupitelstvu ve

věcech

chudinských. Kulturní a sociální komise - rozhodovala o bytových záležitostech, podávala dobrozdání při řešení

muzeum.

záležitostí mezi

zaměstnanci

a

zaměstnavateli,

spravovala knihovnu,

čítárnu

a

městské

146

V roce 1919 byly pro

potřeby města

zvoleny komise:

finanční, hospodářská,

policejní, stavební, živnostenská, zdravotní, kulturní a sociální. Každá politických stran socialistického bloku (3 demokratické (2

členové).

Strana lidová

členové), měla

měla

živnostenské strany (2

právo volit jednoho

člena

7

členů při

členové)

chudinská, zastoupení

a strany

národně

do komise sociální namísto

146 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 16.9.1921

36

jednoho

člena

voleného socialistickým blokem. Do všech komisí byli zvoleni

především členové

městské rady, pro jednotlivé obory příslušní odborníci nebo významní měšťané a řemeslníci různých (např.

profesí

zlatník,

pekař,

hostinský, továrník). Na konci roku 1919 byla zvolena

komise zastoupená z jedné poloviny nájemci celkem 10

členů

bytů

a z jedné poloviny majiteli

v čele s předsedou a jejím úkolem bylo

Když pak byla v roce 1920 podepsána smlouva na

odběr

domů.

provádění udělování

ještě

bytová

Komise

měla

a zabírání

bytů.

elektrické energie s poříčskou elektrárnou,

byla zvolena ještě dvanáctičlenná elektrárenská komise. 147 městského

Na zasedání

městské

zastupitelstva 16. 9. 1921 byly na návrh

v jednu komise policejní a zdravotní a komise kulturní a sociální.

Zároveň

rady

sloučeny

bylo stanoveno, že má mít

každá komise 11 členů, a sice 3 národní demokraty, 2 komunisty, 2 živnostníky a po jednom zástupci z ostatních stran.

148

16. 9. 1925 stanovilo

městské

z toho zastupitelstvo zvolí 8 a okresní být

vypočten stejně

jako

a strany

úřad

7

členů, přičemž poměr zástupců

při rozdělování mandátů při volbě

mít všechny ostatní komise 10 národně

zastupitelstvo, že komise finanční bude mít celkem 15

členů

městského

jednotlivých skupin

zastupitelstva.

se zastoupením politických stran jako v

demokratická a republikánská volila 3 sociálně

do

demokratická, lidová a

členy,

komunisté 2

členy,

československých socialistů

členů,

měl

Nově měly

městské radě,

tj. strana

strana živnostenská také 2, volily po jednom

členovi

do každé z komisí: stavební, hospodiířské, živnostenské, chudinské, kulturní a sociální, policejní (byla opět oddělena

od zdravotní komise) a zdravotní. Volba

probíhala tak, že 5 a po jednom

členovi

s potřebou budování zvolena také

členů

volila strana

strany

sociálně

městského

patnáctičlenná

národně

patnáctičlenné

demokratická, 4

demokratická,

členy

čsl. socialistů

vodovodu a kanalizace byla v

vodárenská komise složená

komunisté, 3 živnostníci

a strana lidová. V souvislosti

květnu

obdobně

elektrárenské komise

1925 stejným

způsobem nově

jako ostatní komise

především

z lomnických řemeslníků, rolníků, dělníků a živnostníků, z části členů městského zastupitelstva. 149 V roce 1929 byly, voleny komise:

patnáctičlenná finanční (městské

zastupitelstvo volilo

8 členů, zbylých 7 jmenoval Okresní úřad v Semilech), ostatní desetičlenné, a sice hospodářská, stavební, chudinská, policejní, živnostenská, kulturní a sociální, vodárenská, zdravotní. Pro výjimečné záležitosti volilo městské zastupitelstvo důvěrníky, kteří měli jako odborníci vykonávat příslušná opatření. Tak byli v roce 1919 jako "důvěrníci pro případy moru a nákazy vepřů,

147 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911-1921, 12. 7. a 29. 11. 1919 a 16. 10. 1920 148 Tamtéž, 16.9. 1921 149 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 16.9.1925

37

slintavky a kulhavky" zvoleni dr. Josef Cerman a Josef Prskavec Beneš a Ladislav Kubát (oba rolníci). Josef Cerman a Jan Cerman. V

květnu

Později

funkci

důvěrníků

podle zákona 3 zástupci škol a 3 městští zastupitelé.

na

veřejné

členové

zvolilo v

září

1921

městské

předsedou

zásobování". Jejím

tři

vykonávali

152

městské

se stal první

knihovny", jehož

členy

museli být

náměstek

členy

do IIkomise k přiznání

nároků

starosty František Jodas a jako další

zastupitelstva: 2 lIorganizovaní konzumenti"

1S3

Poté, co byl ve

městě

postaven urnový háj, bylo rozhodnuto o

zřízení

V IIkomisi popelnicového háje" byl zastoupen pražský spolek Krematorium 3 jedním členem a dalších 10 členů zvolilo lomnické zastupitelstvo. zakoupení lesních

rolníci: Josef Prskavec,

V důsledku poválečné potřeby řešit tíživé

zastupitelstvo 4

nečlenové městského

komise byli zvoleni

a 2 neorganizovaní.

r. 1923 k nim přibyli Pravoslav

,

151

roku 1920 byl zvolen orgán IIkuratorium

hospodářské poměry

150

pozemků

154

komise pro jeho správu. členy,

IIspolek

bezvěrců"

Obdobně byla v důsledku

od JUDr. Antonína Rohana v roce 1934 jmenována komise lesní. Protože

šlo o velmi rozsáhlý komplex

lesů tvořící

cenné kmenové

jmění

obce, musela být

zajištěna

jeho

správa a řádné obhospodařování. Úkolem lesní komise, jejíž 9 členů volilo městské zastupitelstvo a 3 členové

byli zástupci lomnického Loveckého klubu, bylo

především

podávání propracovaných

týkajících se tohoto lesního hospodářství městské radě k projednání. Zvýšením byly všechny (tj.

počtu členů městského finanční,

živnostenská, kulturní a zdravotní a sociální a policejm1 volebních skupin jako

při volbě

do

155

zastupitelstva se zvýšil také

vodárenská, elektrárenská,

městské

rady,

počet členů

hospodářská,

komise

komisí, od r. 1935

stavební, chudinská, lesní,

dvanáctičlenné

finanční

návrhů

se stejným zastoupením

měla členů

18 (z toho 9 volilo

městské zastupitelstvo ).156

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 11.10.1919 151 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 11. 12. 1923 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 11. 5. 1932 152 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 8.5.1920 153 Tamtéž, 15. 5. a 16.9. 1921 154 Zvoleni byli: Ferdinand Kaplan, Ladislav Tichý, Josef Bernard, Jan Niesner, František Štejfa, Alois Honzák, Jaromír Sudek, Hynek Jína, František Mizera a František Svoboda. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 -1936, 28. 11. 1932 155 Tamtéž, 15. 1. 1934 156 Tamtéž, 25. 3. 1935 150

38

úředníci

e.

Lomnickými městskými úředníky byli již od počátku samostatného Československa tajemník (řídil

činnost

městského

úřadu

a kancelářský sluha. Stejný status

a dohlížel na práci úředníků), důchodní (vedl obecní účty) měli

také policejní

komisař

a ponocný, o nichž bude pojednáno

dále. Úředníci městského úřadu byli přijímáni na základě vypsaného konkursu, definitivně dosazeni do funkce byli však až po

určité době,

potřebnou

když získali

praxi a zkušenosti.

Funkci obecního tajemníka vykonával od roku 1915 Jan Kubala. Důchodním

1s7

byl do roku

1923 Václav Hák (tj. do svých 81 let, od r. 1921 v penzi), poté jej ve funkci vystřídal Václav Šimerka, který byl definitivně ustanoven důchodním až r. 1925.

158

úředníků

41604

v r. 1921: tajemník 16262

Kč

(o 5 let

později

Pro zajímavost si uveďme roční platy těchto Kč), důchodní

12 902

Kč

(r. 192618588

Kč) a výpomocný sluha 4 449 Kč (13 092 Kč).1S9 Postupně

síla

přijat

byly

r. 1922 a

Protože pro své ustanoven

přijímány

definitivně

stáří nestačil

městským

další

kancelářské

ustanoven o rok

síly pro práci na

později

na výkon své funkce

účetním

jako

městském úřadě,

manipulační úředník

důchodního

jako výpomocná

Hynek Zahradník.

Václav Hák, byl r. 1922

František Hassa. Téhož roku byl vybrán na

základě

definitivně

konkursu

na obsazení "místa důchodního pro obor služby účetní a pokladní na jeden rok provizorně" František Hlavsa, protože

splňoval

dané podmínky:

stáří

do 30 let, absolvování vyšší školy obchodní, reálné

školy nebo gymnázia a předložení průkazu o zdravotním stavu, zachovalosti a dosavadním zaměstnání.

160

V lednu 1923 byl Hlavsa složením přísahy ustanoven účetním úředníkem. 161 R. 1926

tak bylo obsazeno 5

úřednických

míst (tajemník,

a policejní komisaře) a 4 zřízenecká. Zvláštní 2 Úředníci

zaměstnanců

162

měli

nárok

na

základní

důchodní, účetní úředník, manipulační úředník

úřednické

služné

síly byly

přijaty

stanovené

pro elektrárenský podnik.

platovým

zákonem

veřejných

, dále tzv. drahotní přídavek, příbytečné a trienálky (tzn. za tři odsloužené roky 100%

služného), případně další přídavky. Takřka neustále se objevovaly žádosti úředníků o úpravu platů, 157 Kromě obecního důchodního působil ve městě také berní úřad a důchodkový kontrolní úřad v čele s důchodkovým revidentem a se dvěma asistenty. 158 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, ll. 12. 1923 a 28. 7. 1925 159 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 25.4.1921 160 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští úředníci (1850 - 1945), kart. 26, inv. č. 133, výpis ze zápisu o schůzi městského zastupitelstva 22. 2. 1922 161 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 29. 1. 1923 162 Poměry státních zaměstnanců byly však odlišné od poměrů vobcích, Svaz okresů proto vydal směrnice k provedení zákona ze 24. 6. 1926 Č. 103 sb. z. a n. o úpravě platových a služebních poměrů státních zaměstnanců. Úřednická místa rozdělená do služebních tříd byla ohodnocena platovou stupnicí, v rámci níž byl umožněn postup každého zaměstnance. Platová stupnice příslušných služebních tříd byla určena systemizací úřednických míst, kdy byl stanoven počáteční a konečný stupeň služného. Tamtéž, 26. ll. 1926

39

v prvních letech po válce jim byla do postupu a penze započítávána válečná léta dvojmo. 163 Na výši platu nebo

mělo případně účetní

započítání

vliv i

let z činné vojenské služby nebo soukromé

městských úřednících

praxe. Vdovám po

penze stanovená dle výše manželova platu s připočtením

f.

Tři

složit

přísahu komisaři

dělníků

strážnících) náležela ze zákona

různých přídavků.

policie

policejní strážníky a jednoho

zastupitelstvo na návrh

městských

(i

kancelářské

městské

komisaře

volilo po vypsaném konkursu

rady a policejní komise.

okresní politické správy. Policejní

Před

městské

nástupem do služby museli všichni

komisař měl

vykonávat dozor nad pracemi

v obecních podnicích a obstarávat jejich výplatu. Inkasoval tržní poplatky, policejní poplatky

a vedl agendu

městského

potahu, záznam jízd a prací a nakupoval krmiva pro

celý inventář tržní a potahu.

164

koně.

Na starosti

měl

Policejní strážnice získala na konci roku 1920 místnosti v radnici místo

zrušené prodejny.165 Ve městě působila také četnická stanice sídlící na radnici s velitelem a třemi strážmistry.166 řádu

Dle služebního při provádění zákonů občany města

a trestním

a

bylo úkolem

nařízení, pečovat

a jejich majetek, bdít nad

činům. Městští

o

města.

policie podporovat samosprávné i státní

veřejný pořádek,

veřejnou

strážníci byli

policejní komise a starostovi

městské

nesměli

podřízeni prostřednictvím

poměru

ve

policejního

městě,

chránit

nepřístojnostem

komisaře předsedovi

Podle daného rozvrhu sloužila policie ve dne a v noci,

brát úplatky ani dary.

rozvázání služebního

bezpečnost

slušností a mravností a zabraňovat

i mimo službu však musela být v pohotovosti. Všichni její tajemství,

klid a

úřady

příslušníci

Vopačném případě

mohlo být také jiné

zaměstnání

byli povinni zachovávat

mohli být

úřední

propuštěni, důvodem

odporující policejní

službě,

zanedbání

povinnosti nebo urážka starosty nebo člena městské rady.167 Pro nekonání povirmostí byl penzionován v roce 1920 strážník František Tichý, soudil se proto s

městem.

jednoho

Tichý pracoval pro

zatčeného

do

věznice.

městskou

Na

policii od r. 1904, r. 1912 byl

počátku

války se k tomuto úrazu

těžce zraněn,

přidal

a zejména v posledních letech 1919 a 1920 nemohl službu vykonávat tak

když

odváděl

,,kloubový revmatismus"

dobře

také

kvůli

svému

stáří

163 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911- 1921, 22.10.1918 164 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 30.9.1924 165 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 27.11.1920 166 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 23, soukromá sbírka J. Kordíka 167 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911- 1921, 19. 12. 1921

40

zproštění noční

(67 let). Zažádal proto starostu Josefa Baldu o že mu s ohledem na

počet

strážníkům.

jako ostatním

nebo se

příspěvky

přihlásili

např.

16B

s tím,

bude za denní služby vypláceno stejné služné

Získal důchod 1900 Kč ročně, ztratil však všechny požitky plynoucí

byt na radnici (místo toho mu bylo vypláceno tzv.

na oblek. Místo

žadatelé

vyhověno

Když byla ostatním upravována mzda, žádal též Tichý o zvýšení platu, místo

toho byl ale penzionován. z policejní služby,

stáří

odsloužených let a na

služby a bylo mu

něho

nejrůznějších

bylo rozhodnuto o profesí

(cukráři, měst

obuvník aj.) a z mnoha blízkých i vzdálených Podmoklic, ale i z Prahy nebo Zbraslavi). čitelný

dále na bezúhonnost a na

Při výběru

rukopis.

poštovní zřízenec z Víchové u Jilemnice.

169

přijetí

30

kožešník, obchodní jednatel, a obcí

Kč měsíčně)

nové posily. Do vypsaného konkursu

(kromě

se kladl velký

Třetím

příbytečné

důraz

pekař,

Lomnice také ze na

věk uchazečů

holič,

Syřenova,

- 22 - 30 let,

strážníkem místo Tichého se stal Alois Hanuš,

Od r. 1921 byli lomnickými policejními strážníky Alois

Hanuš, Josef Hadinec a Ladislav Říha a komisařem Jindřich Tryzna. 17o 24. 1. 1930 zemřel při výkonu služby stižen srdeční mrtvicí strážník Josef Hadinec. 171 Na obsazení jeho místa došlo Vyloučila

žadatele z cizích

okresů, při výběru

schopnostem, snaživosti a strážníka

prozatímně

městskému úřadu

Václav

potřebné Dědek,

se

kvalifikaci.

kvůli přestupku

1936

bylo

přihlíželo

ke

Městským

přezkoumala

policejní komise.

vzdělání (nejméně měšťanská

škola),

zastupitelstvem byl zvolen do funkce

20. 10. 1931 byl vypsán konkurz nový, došlo jen 5 žádostí, jako

nejkvalifikovanější byl uznán a opět zvolen Dědek.

V roce

57 žádostí, které

městské

172

zastupitelstvo

pověřeno

volbou

disciplinární

strážníka Hanuše, na kterého byl podán návrh na trestní stíhání.

komise

Přiznal

totiž

podvodnou manipulaci s penězi při vybírání poplatků za prodloužení policejní hodiny. Škodu 300 korun musel Hanuš uhradit a vedeno s ním bylo disciplinární řízení. 173 Výnosem prezidia ministerstva vnitra ze dne 3. 10. 1938 Mnichovské dohody byli z evakuovaného území stahováni také Poněvadž počet těchto zaměstnanců

č.

27927/38 v

zaměstnanci

důsledku provádění

státní policejní služby.

byl větší, než byla potřeba policejní správy, bylo rozhodnuto

o přeložení těchto "přebytečných" zaměstnanců a také Lomnice byla okresní správou vyzvána k oznámení počtu zaměstnanců na městském úřadě a při městské policii a k přijetí těchto státních SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851 - 1945), kart. 27, inv. č. 134, přípravný spis krajského soudu v Jičíně, č. j. eg II 419/20, 6.4. 1921 169 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911- 1921, 12. 7. 1920 a 19. 12. 1921 170 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851 - 1945), kart. 27, inv. č. 134, protokol o složení přísahy definitivních městských strážníků, 1924 171 Tamtéž, úmrtní oznámení Josefa Hadince, 24. 1. 1930 172 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 24. 3. 1930 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936, 20. 10. 1931 173 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 - 1941, 5. 10. 1936 168

41

zaměstnanců

do svých služeb. Městská rada však neshledala potřebu dalších zaměstnanců a nové

posily pro městský úřad ani pro polici přijaty nebyly.174 g.

ponocný

Lomnice nad Popelkou zaměstnávala také svého ponocného. Funkci vykonával od počátku první republiky Štěpán Matoušek. Z řady jeho stížností zaslaných městskému úřadu (viz text. příloha Č.

4) se dozvídáme o těžkostech provázejících "ponocenský úřad": musel sloužit od 22. hodiny večer

do 3. hodiny ranní s platem 4 koruny denně. Aby mohl vykonávat službu, musel živit psa, na kterého dostal od obce za rok 1919 jen 40 kg zkažené mouky.175 Místo zvýšení platu alespoň na 5 Kč byl Matoušek zanedlouho starostou J. Baldou propuštěn údajně proto, že "obecenstvo s ním nebylo spokojeno".

176

Na jeho místo byl přijat v létě roku 1920 František Vágner. I on však musel několikrát

žádat o zvýšení platu, ač dostával 1,40 Kč a od dubna 1921 2 Kč za hodinu a obec mu přispívala na uhlí. 177 Protože zastával také funkci rozsvěcení a zhasínání pouličního osvětlení, žádal přídavek také za tuto práci. Vyhověno mu nebylo (jen vyplaceno zpětně 250 Kč) a starost o elektrické osvětlení města

byla přidělena městské policii. Teprve v roce 1925 byl plat ponocnému zvýšen na 2,50

za hodinu.

178

Jako přivýdělek roznášel ponocný po městě každoročně novoroční přání, nebo mu místo

toho byla vyplacena prémie, tzv. "novoročné".179 V roce 1934 požádal jedenasedmdesátiletý Vágner o přeložení do výslužby s poskytnutím penze. Starosta mu nechtěl vyhovět a navrhl mu ulehčení práce 15 dny neplacené dovolené každý měsíc s tím, že by za něho v tuto dobu ponocoval bývalý kočí obecního potahu František Arlet. Vágner se proto dostavil na městský úřad a udal, že od 1. 1. 1935 nebude konat ponocenskou službu. uděleny

18D

V důsledku toho byla funkce ponocného zrušena, místo ní byly

koncese soukromým živnostníkům na hlídání města.

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851 - 1945), kart. 27, inv. č. 134, oběžník OÚ v Semil ech MÚ v Lomnici n. P., 5.10. 1938 a odpověď MÚ č. 4301/38 ze dne 13. 10. 1938 175 Tamtéž, stížnost obecního ponocného Š. Matouška z 8. 3. 1920 176 Tamtéž, žádost Š. Matouška, aby mu bylo opět uděleno místo ponocného, 27.2. 1924 177 AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 -1921, 25.4. 1921 178 AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851 - 1945), kart. 27, inv. č. 134, Rozhodnutí městské rady o zvýšení platu ponocnému, 30. 1. 1925 179 na konci 20. let činilo toto "novoročné" 300 Kč 180 Tamtéž, žádost ponocného o ukončení služebního poměru, 18. 3. 1934 174

42

4.

Finance

Správu městských financí a výběr obecních dávek měli na starosti důchodní s pomocí městského účetního a finanční komise. Ke kontrole a vybírání státních daní tu byly také berní úřad

a důchodkový kontrolní úřad v čele s důchodkovým revidentem Josefem Rozkovcem a jeho dvěma asistenty.l8l Důchodkový kontrolní úřad sídlil do r. 1932 v domě č. p. 3 (viz obr. příloha č. S), poté mu byly pronajaty místnosti - uprázdněné divadelní šatny - ve 2. patře radnice. V roce 1936 přesídlil do budovy okresního soudu (dříve chlapeckých škol, viz obr. příloha č. 12).182 V Lomnici byla zřízena roku 1861 Občanská záložna (její právní pokračovatelkou byla od roku 1937 Okresní hospodářská záložna), roku 1889 Okresní pojišťovna a r. 1895 Městská spořitelna.

183

Své sídlo zde měly také pobočky Agrární banky a Moravské banky. Dle stanov Městské spořitelny vzalo město na sebe všeobecné neomezené stálé ručení veškerým svým jměním a všemi svými příjmy za

vklady a jejich zúročení a za udržování jakýchkoliv závazků a povinností. Sídlo

spořitelny

bylo

v prvním

patře

radnice, v roce

1911

byly

pro

ni

pronajaty dva obchody

v přízemí radnice, dosud sídlo Občanské záložny, která se odtud vystěhovala a postavila si vlastní dům. Nová moderní budova spořitelny vedle rybníka byla postavena r. 1930 (viz obr. příloha č.

9, o stavbě kap. 10. C.). Teprve od roku 1900 se v městské spořitelně úřadovalo denně

za přítomnosti jednoho člena spořitelního výboru. 184 Předsedou tohoto výboru byl dle spořitelních stanov starosta města, ostatních 12 členů a 4 náhradníky volilo na funkční období 4 let ze seznamu vytvořeného finanční

komisí městské zastupitelstvo. Každoročně však byli vylosováni 3 členové

a jeden náhradník a X spořitelního výboru zvolena znova.

A. jmění města

Ze zprávy zemské revizní komise vyplývá rozsah kmenového jmění Lomnice n. P. v roce 1923. Město tehdy vlastnilo v nemovitostech celkem 70 ha 40 a pozemků v ceně 194613 Kč, z toho přes

4 ha lesa, dále budovy radnice (její cena byla odhadnuta na 51 200 Kč), chlapecké a dívčí školy

(obecné i měšťanské), obecního činžovního domu, tkalcovské školy, jatek (30000 Kč), městského chudobince (20000 Kč) a hasičskou kůlnu v celkové hodnotě 248 691 Kč. Cenné papíry (např. členské podíly Občanské záložny v Lomnici, splacené akcie místní dráhy Sudoměř - Stará Paka, slosovatelná státní půjčka moučná atd.) města měly hodnotu 237220 Kč, vkladní knížky (zejména vkladní knížka Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 23, soukromá sbírka J. Kordíka SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 25. 1. 1932 a 19. 7. 1935 183 Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 8 184 CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 181

182

43

kmenového jmění u Městské spořitelny a vkladní knížka "Obec Stará Lomnice") celkem 2 341,11 Kč. Kmenové jmění se velice rozrostlo koupí lesních pozemků o výměře více než 700 ha od A. A. Rohana r. 1931, ale i stavbou škol v letech 1930 - 32. Každoročně město získalo z kmenového jmění úroky 4,5%, které byly využity k úhradě potřeby rozpočtu.

18S

Do tzv. jmění běžného byly počítány: zařízení kanceláří, hasičské nářadí, potah s povozem, postrojem a nářadím, volné vklady, aktivní nedoplatky a pokladní hotovost, r. 1923 úhrnem 1921005,39 Kč. Pro chudinské účely bylo cennými papíry, vkladními knížkami, poskytnutím budov a nadacemi věnováno více než 272 000 Kč. Hodnota elektrárenského podniku (rozvodné sítě, měřičů, transformačních

na 1319383 KČ. Město

stanic, nářadí, aktivních nedoplatků a pokladní hotovosti) byla

odhadnuta

186

spravovalo fondy: ústavu chudých, chudobince, městského muzea, národopisné

výstavy v Lomnici n. P. r. 1893, kaple sv. Jana na

hřbitově,

pro vdovy a sirotky po padlých vojínech,

pro raněné invalidy, nadace Ignáce Hornycha, Barbory Šlechtové, Františka Matouška, Theodora Svobody a Čeňka Mastného pro pokračovací školu. 187

B.

obecní rozpočty

Návrhy obecních rozpočtů podávala městská rada, poté byly projednány ve finanční komisi a příslušných jiných komisích a pak veřejně vyloženy po dobu 14 dnů. Nebylo-Ii proti nim žádných námitek, byly

rozpočty předloženy městskému

zastupitelstvu ke schválení.

Základními položkami potřeby řádného rozpočtu byly: vydání správní (odměny městským úředníkům,

náklady na kancelářské potřeby, palivo, světlo, telefon a poštovné na městském úřaděL

hospodářství

(udržování obecních budov, opravy silnic,

pojištění

radnice a kominík, opravy školních

budov, pojistky, náklady na provozování obecního lomu, pískovny, lesů, rybníka, arendy, obecního potahu a daně pozemková, domovní a činžovníL veřejná bezpečnost (služné komisaři a strážníkům, ponqcnému, obecnímu hodináři, pojištění strážnice a světlo a otop v ní, doplnění hasičského nářadí, osvětlování města,

udržování dobytčího tržiště, pojištění váhy na tržištiL komunikace (na dlažby

a úpravy cest a ulic, pojištění dělníkůL zdravotnictví (služné obvodnímu lékaři, udržování vodovodu, kašen, pump a čištění městaL městské jatky (služné jateckému, odměna zvěrolékaři, otop a pojištění), školství (vydržování živnostenské školy pokračovací, školní paušál), městská knihovna,

185

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

30.9.1924 186 187

Tamtéž Tamtéž

44

chudinství (náklady na provoz obecního chudobince,

udělování

chudinských podpor), podpory a dary

(kulturním i sociálním účelům) a úroky a umoření dluhů obce. 188 Naproti tomu úhrada městské spořitelny,

řádného rozpočtu

obsahovala položky: nájemné a náklady (z radnice,

od nemocenské pokladny a nájemné ze školL hospodářství (výnosy z pronájmu

obecních pozemků, z obecních lesů, z trávy u rybníka, nájemné za užívání rybníka, arendy, příjmy z trhů, obecního lomu, pískovny a potahu), veřejná bezpečnost (především náhrada za dopravu hnanců),

komunikace

(příspěvky

od okresního výboru), zdravotnictví (poplatek z vodovodu, daň

ze psů, poplatek z místa na náměstí), městské jatky (poplatek z masa na jatkách), školství (místní školní přirážka a školní plat od cizích žáků), knihovna, chudinství, důchody a dávky (hlavně z vína, z piva, z kořalky, ze zábava přírůstku hodnoty nemovitostí) a úroky (z kmenového jmění).189 Pro kontrolu účty

plnění rozpočtu

byla

každoročně

podána zpráva o revizi obecních

za období uplynulého roku musely být zkontrolovány

finanční

komisí,

městskou

účtů.

Veškeré

radou a nakonec

odsouhlaseny městským zastupitelstvem. K evidenci účtů byla vedena řada účetních deníků (obecní Lomnice n. Pop., starolomnický, chudinský, elektrárenského podniku, živnostenské školy pokračovací, místní školní rady, pomocné deníky pivní dávky, dávky z masa, dávky ze zábav), hlavních knih (obecní Lomnice n. Pop., starolomnická, chudinská, místní školní rady, tzv. hlavní kniha elektrického proudu a pomocná hlavní kniha pivní dávky) a pokladní deníky. Obecní pokladna byla uzamčena dvěma klíči (jeden měl městský tajemník a jeden městský účetní), uloženy v ní byly cenné papíry, vkladní knížky, pojistky škol, radnice a elektrárenského podniku, nadační listiny a peníze v hotovosti. 190 Do roku 1921 byly projednávány rozpočty Lomnice n. P. a Staré Lomnice zvlášť oběma zastupitelstvy. Po sjednocení obcí byl vytvářen rozpočet jeden, a to tak, že byl pro společné záležitosti vypočten poměr daňových

základen v Lomnici n. P. a v bývalé Staré Lomnici (přibližně 60:40)

a podle toho rozpočteny jednotlivé položky potřeby a úhrady na tyto dvě části města. 191 Na rok 1920 byl schválen obecní rozpočet Lomnice n. P. se schodkem 43995,64 Kč, pro rok následující se schodek zvýšil na 135 678, 41 Kč. 192 Až za několik let došlo k poměrnému vyrovnání městského hospodaření, v roce 1925 vykazoval schodek řádného rozpočtu jen 49,04 korun. 193 při

projednávání rozpočtu na rok 1926 vznikl v městském zastupitelstvu rozpor a jednání

muselo být několikrát odloženo. Poslanec Václav Vávra (později starosta města) podal proti rozpočtu 188 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911- 1921, 16.10.1920 189 Tamtéž, 16. 10. 1920 190 SOkA Semily, AM 30.9.1924 191 SOkA Semily, AM 192 SOkA Semily, AM 29. 11. 1919 a 25. 4. 193 SOkA Semily, AM 13.2.1925

Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, Lomnice n. Pop., Zápisy ze schůzí městské rady, kn. ll, inv. č. 3D, 1914 -1923, 8. 5. 1922 Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911- 1921, 1921 Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

45

řadu

námitek, za

obviňování

a

něž

se postavili i všichni

vyřizování

členové

živnostenské strany. Dokonce došlo na vzájemné

osobních antipatií, v debatě také

zaznělo:

"Námitky byly

vesměs

vyvráceny

a jest zde zřejmo, že byly činěny jen ze zaujatosti p. poslance proti starostovi [Jindřichu Crhovi 194L který jemu ani jednou neublížil, ale byl jím vícekrát napaden. Jest známo, že pan poslanec námitky jen proto, aby Rozpočet

přijat

byl

135 000 KČ.

úřad

starostovi

až 23. 2. 1926, a sice

ztrpčoval. .. " řádný

Odhlasovat

rozpočet

s přebytkem 583,71

Kč

odmítali i komunisté.

mimořádný

a

činí

se schodkem

195

Rozpočet

na r. 1927 byl již

vytvářen

podle nového zákona o

finančním hospodářství

samosprávných svazků Č. 77/27. Zákon přinesl městu řadu starostí. Bylo mu nařízeno vybírat přirážky v maximální možné výši, do předkládat městu (finanční součástí

komisi a

obecního. Dosavadní státní

nebo poplatky, obecní

rozpočtu

přišlo především

rozpočty předkládány

rozpočtového

O úhradu

o

zahrnovat jen

městské radě) příděly

příjmy

okresnímu

schodku muselo

nejnutnější potřeby, svůj rozpočet

místní školní rada, protože

z daní byly zrušeny,

město

rozpočet

nemohlo

musela

školní se stal

zavádět

nové dávky

z daně obratové a z daně z motorových vozidel. úřadu,

město

výborem) zažádat z tzv. vyrovnávacího fondu

při

který je nemusel schválit a mohl na

základě

schváleného

zemském výboru

(později

rozpočtu

byl

nově

Nově

nařídit

byly

úpravy.

(též zemským

přejmenován

na "fond

zemského výboru"). Pravomoci samosprávných obcí tím byly výrazně zmenšeny. Řádný rozpočet (včetně školního rozpočtu) byl přijat se schodkem 517601,77Kč, ztoho

0388632

Kč

bylo zažádáno u správy vyrovnávacího fondu

při

zemském výboru.

obsahující vysoké položky na stavbu divadla, okresního chorobince, předlažbu náměstí,

Mimořádný rozpočet

přístavbu

tkalcovské školy,

kanalizaci a vodovod (celkem 4185 000 Kč) byl díky subvencím a půjčkám přijat

se schodkem 172 000 Kč, o jehož úhradu bylo též zažádáno u zemského výboru. 196 Rozpočet

na rok 1928 byl zemským správním výborem vrácen s tím, že mají být ve

zavedeny a v nejvyšší rozpočtu

částky

sazbě

městě

vybírány všechny vládou stanovené poplatky. V řádném i mimořádném

výbor škrtl velké množství položek ve snaze snížit co nejvíce

rozpočtový

schodek a tím i výši

žádané z vyrovnávacího fondu. Nařízené změny byly provedeny a schodek upraven na nejnižší

možnou míru 250000 korun. Přesto byl rozpočet zemským výborem dále upraven tak, že mohlo město

zažádat o úhradu z vyrovnávacího fondu jen ve výši 24365 Kč. Proti tomu podala Lomnice

námitky a nakonec byl opět uznán schodek 250 000 korun. 197

194

Jindřich Crha se ještě před dokončením jednání o rozpočtu na r. 1926 přestal ze zdravotních důvodů účastnit

schůzí

zastupitelstva a zastupoval jej náměstek Rudolf Bartoš. 195 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 17.2. a 23.2. 1926 196 Tamtéž, 15. ll. 1927 197 Tamtéž, 29. 8. 1928 a 29. 1. 1929

46

Také jednání o

rozpočtu

pro následující rok bylo vleklé, návrh byl vrácen již okresním

úřadem

opět s tím, že má obec zvýšit položky úhrady a škrtnout nepotřebné položky potřeby. Stejně tak

zemský

úřad

rozpočtu

zaslal

řadu připomínek

a

nařídil

úpravu

rozpočtu.

Vše se opakovalo

při

projednávání

na rok 1930, v mimořádném rozpočtu byla zahrnuta položka 5 mil. korun na stavbu škol.

Neuhrazený schodek, o který bylo nutné zažádat u správy vyrovnávacího fondu, korun. Pro léta následující byla tato částka vyšší než jeden milion. Lomnice dostala do obtížné situace, kdy musela žádat o

příspěvky

198

činil

více než 650000

Rostoucím zadlužováním se

z vyrovnávacího fondu u zemského

výboru, ten je však poskytl až po schválení obecního rozpočtu, v rámci něhož nařizoval zavedení dávek a

poplatků

vyčerpáno, často

v maximální výši. Vobdobí

hospodářské

finančně

krize bylo obyvatelstvo

nemohlo všechny poplatky platit a vyšší sazby dávek již nemohly být zavedeny.

Z rozpočtů musely být vypouštěny méně potřebné položky, příjmy byly v době hospodářské krize nejisté, nakonec byly zavedeny nejvyšší povolené zákonem. Z fondu zemského výboru nebyla

často

přirážky

k daním i veškeré poplatky

uhrazena ani polovina

umožněné

rozpočtového

schodku,

na splácení úroků z půjček byly uzavírány půjčky nové. Na schodek 1 205 000 řádného rozpočtu na rok 1934

přispěl

zemský

úřad částkou

necelých 100000 korun. V následujících letech se

příspěvky

zemského výboru zvyšovaly, pro rok 1937 byl přijat řádný rozpočet města s neuhrazeným schodkem 434 471 KČ. města

199

V souvislosti s převzetím placení úroků a umořování obecních dluhů se finanční krize

postupně

začala

řešit,

zemský výbor však pravidelně prováděl kontroly

městského

hospodaření.

C.

půjčky

V důsledku zvyšování cen a nedostatku obecních financí se 4. 3. 1918 rozhodlo uzavřít půjčku ve výši 100000 korun u zemské banky. Již v listopadu téhož roku však musela být uzavřena další půjčka, a to 150000 Kč u Městské spořitelny v Lomnici n. P.

200

Financí byl ale stále nedostatek,

a tak následovala roku 1921 další půjčka, tentokrát 200000 Kč u lomnické Občanské záložny. , Pro splácení vysokého nákladu na zavedení elektrického proudu do města byla tamtéž zároveň

uzavřena půjčka 500000 Kč na 5,5% úrok.

201

Dle zprávy zemské revizní komise činil stav zápůjček

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 16. 12. 1929 a AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 28. 11. 1930 199 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 12.2.1937 200 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 4.3. 1918 a 29. 11. 1919 201 Tamtéž, 25. 4. 1921 198

47

a zálohových

úvěrů

k 31. 12. 1922 celkem 1 758438,72

Kč.

Ke splacení

(převedení)

půjček byla r. 1924 uzavřena u městské spořitelny půjčka 500000 korun na 5% úrok.

krátkodobých

202

Na přístavbu odborné školy tkalcovské r. 1927 byla uzavřena půjčka 500000 Kč na 6,5% úrok u obecní spořitelny v Sobotce. Téhož roku si město vypůjčilo u Ústřední sociální pojišťovny

2000000

Kč

na 6% úrok na vodovodní práce. R. 1928 požádal divadelní spolek o

půjčku

600000 korun u spořitelny v Lomnici n. P. pro stavbu divadla, polovina půjčky připadla na město. 203 K provedení prací mimořádného rozpočtu na r. 1929 bylo u jičínské spořitelny vypůjčeno na 6,5% úrok dalších 300000 Kč a na stavbu vodovodu 1100000 korun u lomnické pobočky Moravské banky.204 Největší finanční operaci města Lomnice n. P. v předmnichovském období představovala stavba nové budovy škol. Na její provedení byly u Ústřední sociální pojišťovny v Praze vypůjčeny na 5,75% úrok 3 miliony korun a u Pensijního ústavu nemocenských pojišťoven 2 miliony na 6% úrok, na splácení těchto a dalších půjček na stavbu škol bylo užito také subvence ministerstva školství a zemského výboru.

2os

Na zřízení urnového háje bylo r. 1931 vypůjčeno na 4,5% úrok 30000 korun od spolku Krematorium v Praze. Ke splacení kupní ceny 460 000 korun za lesy A. A. Rohanovi a dalších položek za dříví a stavby na lesních pozemcích bylo od lomnické Městské spořitelny půjčeno 200000 Kč, zbytek peněz byl získán dalšími půjčkami a uvolněním kmenového jmění na vkladní knížce tamtéž. 206 S rostoucím zadlužením města byly každoročně uzavírány sanační půjčky (kromě lomnické spořitelny

a jiných finančních ústavů také např. u spořitelny železnobrodské nebo novopacké). Město

se postupně dostalo do situace, kdy muselo splácet velké množství půjček, především však úroky - často vyšší úroky z prodlení. R. 1935 povolila Městská spořitelna další půjčku, 1 450000 Kč, Lomnice se však musela zaručit veškerým svým obecním majetkem. Pro sanační účely byly také zrušeny

některé

obecní fondy,

především

neuskutečnilo) a garanční fond.

207

fond jeslí (byl založen r. 1921 pro postavení jeslí, které se

Přesto nemohlo město všechny své dluhy, ke kterým se přidaly

náklady exekuční a soudní, splácet. R. 1935 bylo vypůjčeno u Městské spořitelny dalších 240000 korun pro adaptaci budovy dřívějších chlapeckých škol pro státní úřady (okresní soud, berní úřad a důchodkovou kontrolu) a o rok později 1100000 Kč k zaplacení účtu ze stavby vodovodu. Na vodovod již bylo vypůjčeno od ÚSP, kvůli neplacení však byla na město uvalena exekuce. Pro vypůjčení další částky musely být dány do zástavy příjmy z vodovodu a některé nemovitosti

202

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., ZápiSY ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930,

30.9. a 1. 7. 1924 Tamtéž, 7. 10. a 15. 11. 1927 a 19. 1. 1928 204 Tamtéž, 12. 9. a 25. 11. 1929 203

205

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936,

31. 10. 1930 a 18. 5. 1931 206 Tamtéž, 18. 5. 1931, 12. 9. 1932 a 30. 1. 1933 207Tamt éž, 11. 2. 1935

48

(pozemky, chudobinec, tkalcovská škola, jatky a dokonce i radnice). R. 1936 měla Lomnice uzavřené

půjčky v hodnotě více než 11500000 korun.

208

V roce 1935 již i Městská spořitelna uvažovala o podání žaloby na město, které dlužilo kromě starších finančních závazků především anuity za léta 1933 - 35. Lomnice musela podat prohlášení, že bude dluhy splácet a doufala v pomoc státu, kterou měl přinést nový zákon o sanaci obecních financí.

209

Jím byly zřízeny tzv. zemské pomocné fondy, které přejímaly zúročení a umořování dluhů

obcí nejvíce zasažených hospodářskou krizí, mj. také Lomnice n. Pop. 210 Aby došlo k sanaci obecní samosprávy podle zákona Č. 69 z roku 1935, muselo město zavést všechny dávky v maximálních sazbách.

D. obecní dávky a

přirážky

Prostředkem úhrady části městských výdajů byly obecní dávky a přirážky. Většina z nich byla

stanovena vždy na šestileté období, pro každý poplatek byla předepsána pravidla vybírání. Dohled na správné vybírání dávek a poplatků vykonávala policejní komise. Již od počátku existence samostatného Československa se ve městě vybírala řada obecních dávek, především dávka stavební, z vodovodu, z přepychových bytů

211

nebo z úředních úkonů

(tj. zejména za vyhotovení potvrzení 1 Kč, vysvědčení 5 Kč, za povolení k nahlédnutí do listin 2 Kč a za výpisy z nich 5 KČ).212 Na konci roku 1919 byly zavedeny také dávka ze psů (rozlišovali se psi luxusní a hlídací), poplatky z domovských listů, vy~vědčení a dobytčích pasů, všechny 1 Kč za kus. Teprve s budováním městské kanalizace bylo zavedeno také stočné a dávky za užívání obecních

stok. 213 R. 1920 byla zavedena také dávka ze zábav (z tanečních zábava slavností) 20 Kč, s níž byla spojena dávka za "prodloužení policejní hodiny" ve výši 30 Kč. Dávku neodváděl hostinský, nýbrž spolek, který zábavu'pořádal. Zároveň bylo stanoveno, že každý, kdo vstoupí do tanečního sálu, SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 19. 7. 1935 a AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 - 1941, 15. 5. a 5. 10. 1936 209 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 25.3.1935 210 Jan Janák, Zdeňka Hledíková, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, NLN, Praha 2005, s. 379 2II Placena byla lidmi, kteří používali více místností, než stanovoval zákon (pro jednotlivce byla určena jedna místnost, pro rodinu vždy o jednu místnost více, než bylo jejích členů). SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze schůzí městské rady, kn. 11, inv. č. 30, 1914 - 1923, zápis o zasedání městského zastupitelstva 14. 7. 1922 212 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 22.6.1931 213 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 29. 11. 1919 208

49

zaplatí 20 haléřů a celkový výnos bude věnován na chudinské účely.214 V roce 1938 byla dávka ze zábav i z prodloužení policejní hodiny odstupňována na 10, 20 a 40 korun podle toho, zda byla zábava s tancem, bez tance, v obyčejné hospodě nebo na sále. 215 Vybírala se také dávka z návěští vylepovaných na obecních tabulích určená velikostí plakátu a dobou jeho vyvěšení, peníze se odváděly policejnímu komisaři, který je odvedl důchodnímu a plakáty opatřil svým razítkem. 216

Poplatky se vybíraly též za pronájem plůtků kolem stromů k reklamním účelům. Příjmem pro město byla i dávka z motorových vozidel, avšak jen do r. 1927, kdy byla obcím zákonem č. 77/27 odebrána. Dávky se odváděly také za užívání veřejného statku, z přislíbení nebo propůjčení domovského práva a z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Výrazný příspěvek do obecní pokladny znamenala také dávka z lihovin (r. 1920 byla pevně stanovena na 8 haléřů za každý spotřebovaný litr), dávka z vína (10 hal. z 1 I), piva (4 Kč z 1 hl) a z masa (20 hal. z 1 kg masa).217 Později byla dávka z lihovin vybírána paušálně, jednotlivým poplatníkům

- nejčastěji provozovatelům hostinců, platili ji ale i někteří obchodníci, v jejichž

obchodech se lihoviny pily - byla vždy vyměřena výše dávky na celý rok. R. 1924 byla také přijata změna

vybírání dávky z masa na jatkách, a sice dle od poražených kusů dobytka namísto dosavadního

vybírání za 1 kg získaného masa. Po nástupu

městského zvěrolékaře

r. 1924 byla zavedena také dávka

za užívání jatek dle kusů hovězího dobytka (15 - 37 Kč za kus), vepřů (12 - 17 Kč), z telat (7 Kč) a z kozy nebo ovce (5 Kč) a poplatek za tzv. zvěropolicejní prohlídku dobytka provedenou městským zvěrolékařem před porážkou a prohlídku masa dopraveného do Lomnice n. P. 218

Další dávkou odváděnou obci byly poplatky tržní zahrnované do výnosů tzv. arendy. Platily se z každého stánku s rozlišením jeho velikosti, z propůjčení váhy na tržišti, ze stoliček, prken, z místa na tržišti, z vozů, pytlů, košů, ale i z každé slepice, králíka, kuřete, husy, housete nebo psa, na dobytčím trhu se poplatky rozlišovaly podle velikosti dobytka. 219 Vybírání těchto poplatků měl na starosti policejní úřad, účastnili se na něm také členové hospodářské komise za odměnu

10% vybrané částky. Peníze přijímal policejní komisař a odváděl důchodnímu. 220

214

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921,

8.5.1920 215 S0kA

Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 - 1941,

29.3.1938 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 30.9.1924 217 Dle jatečního řádu schváleného okresním hejtmanstvím v Semilech 20. 3. 1907 smělo město vybírat pouze 216

3 hal. z 1 kg masa. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911-1921,8. 5. 1920 218 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 30. 9. 1924 a 26. ll. 1926 219 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921,

8.5.1920 220

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

30.9.1924

50

Po provedení elektrifikace Odběratelé

proudu.

platili 4,20

Kč,

města

byly zavedeny také poplatky za odebírání elektrického Kč

2,50

nebo 1,60

Kč

za 1 kWh podle odebraného množství

proudu (do 50 kWh, od 51 do 150 kWh a nad 151 kWhL r. 1926 byly sazby upraveny na 4 a 3,80 za 1 kWh a pro letní měsíce stanovena jednotná cena 2,50 Kč za 1 kWh. Až po vybudování vodovodu pro

většinu částí města

počátku

(na

mělo začít dříve.

nepřipojených

(v

Bylo rozhodnuto o vybírání jak od lidí

30. let) se

poloviční sazbě).

připojených

3,90

221

začalo

o vodném. Lomnický vodárenský podnik byl velice zadlužen, ukázalo se, že se s vybíráním za vodu

Kč,

jednat

poplatků

na vodovod, tak od lidí

Proti tomu bylo podáno mnoho námitek, odvolání i žalob a jednání

o dávce za spotřebovanou vodu se dále protahovalo. 222 Vybíráno bylo za vodu mnohem méně, než bylo

předepsáno.

Změnami úřadem

ve finančním hospodářství obcí zavedenými zákonem Č. 77/27 bylo město zemským

nuceno vybírat dávky a poplatky v maximální stanovené výši. Zadlužení Lomnice bylo

opravdu velké,

ač

se tomu

představitelé města

dlouho bránili, musely být r. 1935 zavedeny i poslední

zákonem povolené ale dosud nevybírané dávky, a to dávka z používaných místností, z dovolených her (karty, domino, kulečník a kuželky) a z přechodného ubytování.

10 korun, z kuchyně, koupelny,

předsíně

223

Z každé obytné místnosti se platilo

a obchodních místností po 20 korunách, z povolených her

po 50 hal. a z přechodného ubytování 10% z částky placené za pokOj.224 Přesto zemský úřad naléhal, aby byly veškeré dávky zavedeny v maximální výši, z používaných místností

měla

např.

nejtíživější

pro obyvatelstvo

dávka

být zvýšena na 50 a 100 korun. Tak byla tato dávka r. 1936 zvýšena

na 25 a 50 korun, pro finančně slabé zůstala na 10 a 20 korunách. 225 Proti řada

výměru

stížností,

městské

situaci jednotlivých

zastupitelstvo je muselo

řešit případ

od

případu

s přihlédnutím k finanční

poplatníků.

K vyrovnání které byly vybírány úřadem:

městskému úřadu

zejména dávky z používaných místností a vodného docházela

rozpočtových schodků společně

se státními

R. 1918 byla zavedena 25%

bylo obcím povoleno daněmi

přirážka

a odvedeny

zavádět přirážky

k přímým daním,

městu důchodkovým

ke státní dani nápojové.

Sloučením

kontrolním

obcí Lomnice n. P.

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 15. 5. 1925 a 16.9. 1926 222 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 21.12.1931 223 Tamtéž, 29.4. 1935 221

224 Od r. 1938 byla dávka z her vybírána paušálem, částka 10000 Kč byla rozdělena na jednotlivé poplatníky. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 26. 3. 1935 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 3. 11. 1938 225 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 - 1941, 23. 7. 1936

51

a Staré Lomnice vznikl problém s rozdělením ostatních obecních

přirážek.

že ještě 5 let po sloučení má být zachovávána diferenciace v přirážkách. Lomnici vybírala 45%

přirážka

k dani

činžovní

a 250%

přirážka

n. P. 200% přirážka k dani činžovní a 300% k ostatním daním. obcích vybíraly 230%

přirážka

k dani

činžovní

a 310%

přirážka

Od roku 1921 se ve Staré

k ostatním daním, zatímco v Lomnici 227

Po sjednocení přirážek se vobou

k ostatním daním. R. 1926 byla výše

přirážek upravena na 230% k dani činžovní a 250% k daním ostatním. Kromě

Nakonec bylo rozhodnuto,

226

228

základního pachtovného museli od roku 1919 nájemci

pozemků

hradit také

přirážku

k dani pozemkové. V říjnu 1920 byla zavedena 50% přirážka k převodním poplatkům z nemovitostí. 229 Do r. 1927 se vybírala také 150% obecní školní přirážka. Úpravou finančního hospodářství obcí o

značnou část příjmů,

bylo nuceno zvýšit sazby dávek a poplatků, a tím velice zatížit své obyvatelstvo.

Od počátku 30. let

z r. 1927 byla výše všech

se vybírala 200% přirážku

k dani

přirážek

přirážka

činžovní

k daním omezena na 200%.

Město

tak

přišlo

23o

k činžovní dani a 350% k daním ostatním, zákonem bylo povoleno vybírat 250%,

kvůli

velkému

finančnímu

zatížení obyvatelstva se této možnosti

nevyužilo. 231 R. 1936 byla nařízením zemského výboru zvýšena přirážka ke všem daním kromě činžovní na 400%.232

Veškeré zvyšování dávek, být

učiněno,

aby

a výnosy z těchto

město

poplatků

a

přirážek

dosáhlo dotací od zemského

přirážek

však bylo ve úřadu,

skutečnosti

jen formální. Muselo

obyvatelstvo však více platit nemohlo

se nezvyšovaly.

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 31. 7. 1920 227 Tamtéž, 19. 12. 1921 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 13. 2. 1925 228 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 4. 2. 1924, 23. 2. 1926 a 22. 2. 1927 229 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 -1921, 30. 9. 1919 a 16. 10. 1920 230 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 16.12.1929 231 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 6.2.1931 232 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 -1941, 23.11.1936 226

52

Hospodářství

5.

Lomnice nad Popelkou byla v době první Československé republiky sídlem podnikání drobných

živnostníků

hraničního

významu. Existovala zde

obzvlášť

dlouhou tradici,

především

firmy

a strojní.

(např. výrobě zástěr). železniční

neméně

řada

Dobře

se ve

Zásadní vliv na rozvoj

jak snižováním

města

významné

mj.

průmyslové výrobě

přímé

spojení

ve

městě

produkce orientovaná zaujímaly také

i ostatnímu továrnímu i domáckému

průmyslu mělo

výroby

měl

světové hospodářské

zaměstnance. Nezaměstnanost

podniků

průmyslové

nezaměstnanosti,

průmyslové

až v důsledku

daňovým

potravinářská

Své místo v

městě dařilo

měla

města

průmyslu světem

s okolním

dráhou v roce 1906.

z malého

a nárůst

sucharů.

celostátního i za-

na textilní výrobu, která

významná byla i lomnická

Velké množství soukromých učinily

zaměřených

firem

na výrobu známých lomnických

nábytkářské

podniků často

ale i mnoha rozvinutých prosperujících

od

a jejich

úspěšnost

centrum poskytující

v rámci celorepublikového trhu značné

úrovně.

tak i celkovým zvyšováním životní za následek i

růst počtu

krize, zejména textilní počátku

výhody svým

obyvatel ve

průmysl

obyvatelům

Rozvinutý obchod

městě.

K úpadku došlo

ztrácel své zákazníky a

30. let stále stoupala, lidé byli

propouštěl

finančně vyčerpáni

velkým

zatížením, vysokými cenami, dávkami, poplatky a přirážkami.

A. textilní výroba

Obdobně

jako v jiných obcích v oblasti Podkrkonoší tvořila i v Lomnici n. Pop. výraznou složku

hospodářství právě

textilní výroba.

Lnářství

se v Lomnici nad Popelkou

začalo

vyvíjet již na

počátku

18. století. Základy položil roku 1725 Adam Duchoslav Šlechta, jehož syn Jan Adam Šlechta se poté stal tkalcovským faktorem na Lomnicku s tkalcovským zbožím. Jak 'píše Spolek se

~de

opatřoval

čs. turistů

zřídil

obchod

tkalcovství

pěstuje

bavlnu pro domácí zpracování - a

ve svém

Věstníku

(1924L

ode dávna. Poslední dobou jako všude ustoupiti musela

"Ruční ruční

tkalcovina

stavům

mechanickým,,,233 Lomnický textilní průmysl sestával z tkalcoven, přádelen, barvíren, tíren lnu a úpraven, produkoval látky režné, pestrotkané,

různá lněná

plátna,

ručníky,

ubrusy, samety, šatové

látky a různé druhy látek k technickým účelům pro cukrovary, lihovary a jiná průmyslová odvětví, šilo se ale i prádlo, dámská a pánská konfekce a vyráběly nejrůznější potřeby pro textilní průmysl.234 Z mnoha podniků zabývajících se textilní výrobou si jmenujme alespoň ty nejvýznamnější:

Zpravodaj Českého ráj - Věstník Odboru klubu čs. turistů v Jičíně i v Rovensku a Spolku turistů v Jičíně, 11. - 12. číslo, Rovensko pod Troskami, 1924, str. 8 234 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 48 233

53

P. A. Šlechta a syn (viz obr. příloha č. 15): Potomci Adama Duchoslava Šlechty dále pokračovali

v rodinné tradici textilní výroby a stále ji rozvíjeli.

Na

přelomu

osmnáctého

a devatenáctého století již Petr August Šlechta a jeho syn Petr Karel Šlechta vyváželi své výrobky do mnohých evropských zemí. V roce 1808 došlo v Novém Bydžově k protokolaci firmy P. A. Šlechta a syn. Firma zaznamenala velký

růst, rozkvět

i uznání ve

světě,

vyvážela plátna hrubších i jemnějších

Hrubého domu (dnes Městské muzeum) - byla

jakostí. V suterénu sídla Šlechtovy firmy -

manufakturní dílna a ve vstupní hale se vykupovalo plátno od tkalců z celého Podkrkonoší a prodávala příze. Po úmrtí Petra Augusta Šlechty roku 1836 převzal podnik jeho syn Petr Karel a vedl jej až do roku 1859, kdy jej předal svému synovi Petru Čeňkovi. V roce 1910 postavil jeho syn Bedřich lněného

ve Staré Lomnici moderní mechanickou tkalcovnu

zboží a zakoupil 60 nových

stavů,

počet se brzy zvýšil na 200 s veškerými přípravnými stroji úpravny a konfekčním oddělením.

1930 bylo ve 1,60 - 4JO ubrusy,

Kč

firmě zaměstnáno

42

úředníků

a 350

dělníků.

filtrační

hadice. Firma byla v obchodním spojení s Rakouskem, Jugoslávií, Anglií,

Tureckem, Egyptem, Indií a Amerikou.

236

V roce

Mzda se pohybovala v rozmezí

za hodinu. Hlavními výrobky byly plachty, pytle, stany, technické a

hasičské

235

jejichž

látky,

Německem,

R. 1935 se továrník Petr Šlechta stal členem městského

zastupitelstva. Po koupi bývalých firem Kolorenč a J. Sýkora

237

vstoupil závod P. A. Šlechta a syn

v roce 1939 do Ústředního lnářského svazu. Rozsah a význam firem takto sdružených daleko přesahoval

lokální

poměry

a byl

pronikavě

v dobách před druhou světovou válkou.

znát v exportní bilanci textilní výroby naší republiky

238

Ignác Hornych a synové (viz obr.

příloha č.

Hornychem, který navázal na živnost svého otce Jeho zásluhou však

ruční

výroba ustupovala

16): Firma byla založena roku 1827 Ignácem

ručně vyrábějícího

strojům,

produkce

paprsky pro tkalcovské stavy.

vzrůstala

a

přešla

z malé dílny

do rozměrné továrny. R. 1873 získala firma své jméno 19. Hornych a synové, neboť i jeho synové Václava Hynek se na

řízení

podniku

plně účastnili

a

později

jej

převzali

Okruh zákazníků překročil' meze tkalcovského Podkrkonoší, Čech Hornychovy továrny - veškeré tkalcovské

potřeby,

239

zdokonalujíce otcovo dílo.

a nakonec i Evropy a výrobky

tj. paprsky (smolené i letované),

nitěná

i ocelová

CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 13, soukromá sbírka J. Kordíka 237 Oba textilní podniky, závod Josef Sýkora byl založen roku 1868, ve třicátých letech 20. století zaměstnával 12 úředníků a 130 dělníků. Vyráběly se zde hlavně zefýry a popelíny. Firma vyvážela své zboží do Francie, Dánska, Maďarska a Německa. Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka 238 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 74 239 Ve 30. letech byla firma v obchodním spojení s Jugoslávií, Maďarskem, Polskem, Německem, Rumunskem, Bulharskem a Litvou. 235 236

54

brda, hřebeny všech druhů, člunky, pružiny, ocelová péra 240 - měly skvělou pověst. V roce 1930 zaměstnávala

firma 10 úředníků, 7 mistrů a 180 - 250 dělníků (podle množství práce) se mzdou

1,20 Kč - 5,60 Kč za hodinu.

241

Firma Josef Crha, mechanická tkalcovna a úpravna, byla založena roku 1866 a byla tak mezi prvními, jež několik

začaly

v Lomnici

vyrábět

let byl také starostou

pestrobarevné zboží. Zakladatel firmy vedl podnik

města.

R. 1908 byla výroba

po stavených budovách. Po smrti Josefa Crhy

přešlo

přeměněna

téměř

50 let,

na mechanickou v nově

vedení podniku na jeho syna

Jindřicha

zastávajícího několik let též úřad starosty242. Podnik zaznamenal velký rozkvět, jeho výrobky byly velice známé a vysoce flanely

atd.

Jindřich

ceněné. Vyráběly

Crha

zemřel

se zde kanafasy, sypkoviny, kapesníky,

v roce

1927, podnik

Crhová-Svobodová a její manžel Karel Svoboda. V roce 1930

po

něm

zaměstnávali

ručníky, utěrky,

převzala

4

dcera

úředníky,

10

Božena zřízenců

a 36 dělníků. Nejnižší mzda zaměstnanců byla 120 Kč a nejvyšší 160 Kč týdně. 243 Bratří Halířové.

tkalcovnu,

během

první

v Lomnici n. P., z níž

Roku 1912 založili světové

během

bratři Halířové

v Levínské Olešnici v Podkrkonoší

války koupili novou mechanickou tkalcovnu blízko vlakového nádraží

let vybudovali

moderně zařízenou

továrnu

vyrábějící

damaškové a jiné lněné a bavlněné zboží. To bylo exportováno především do USA.

stolní prádlo,

244

Svou firmu založil František Svoboda roku 1860. Navázav na místní tkalcovskou tradici se tomuto oboru

věnovat

ruční

a zanedlouho

barchety, kanafasy a zefíry. Po jeho smrti

zaměstnával

převzali

až 400

ručních tkalců, kteří

pro

začal

něho vyráběli

závod jeho synové František a Theodor, který však

brzy zemřel. František Svoboda měl po otci převzít nově zřízenou barvírnu a mechanickou tkalcovnu s 500 stavy. Již ve svých 25 letech ale ochrnul, a tak vedl podnik Cermanem. Když roku 1918 František Svoboda a Miroslav. V nově

zemřel, převzali

přistavěné továrně přeměnili

výrobu na

společně

s úředníkem A. L.

vedení firmy jeho synovci Theodor

příbuzný

obor pleteného a stávkového

zboží. 245 Josef Mizera - JOMLO. Základy firmy položil Josef Mizera na původně

počátku

20. stolete který

měl

obchod s tkalcovským zbožím, faktorství a tkalcovnu. V období mezi světovými válkami

Výrobou tkalcovských papírových cívek a dutinek se zabývala firma Hornych a spol. založená v roce 1911 Hynkem Hornychem, jeho zetěm Karlem Tišerem a spolumajitelem firmy Josef Horák Františkem Horákem. Tím přibyl v Lomnici další podnik, Lomničany všeobecně nazývaný "cívkárna". 241 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 13, soukromá sbírka J. Kordíka a Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 89 - 90 242 Jindřich Crha zastával také funkci předsedy pěveckého spolku Bořivoj, předsedy místní školní rady, výboru Městské spořitelny, Okrašlovacího a turistického spolku a dalších organizací. 243 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka a Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 81 244 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 78 245 Tamtéž, str. 80 240

55

vtiskl syn zakladatele, Josef,

továrně

pozdější

její

charakter,

zařídil

pro ni novou budovu a

přijal

velké

množství domáckých švadlen, kterých bylo na konci 30. let až 200. Vyrábělo se zde prádlo, pánská i dámská konfekce, zejména košile a obleky.

Přestože

Josef Mizera

pokračoval i jeho syn v rodinné tradici vedení firmy JOMLO.

zemřel předčasně

v roce 1939,

246

Zdeněk Štejfa: První vývojovou etapou tohoto podniku byla léta 1899 - 1923, kdy byly

budovány základy firmy, které položila Antonie Štejfová, která téměř čtvrt století provozovala krejčovství.

dámské

Její výrobky si brzy získaly oblibu a objednávky rostly, takže když v roce 1923

převzal firmu její manžel Ladislav Štejfa, rozšířil tuto živnost o dámskou konfekci. Následující léta

znamenala období rozmachu a oživení celé výroby. Modernizaci

dokončil

po roce 1940 až další

vedoucí podniku, František Štejfa. Vyráběly se zde především pánské a dámské prádlo a lehká konfekce (šaty, župany, zástěry a pyžama) zejména pro tuzemský trh.

247

B. výroba nábytku

Strojní truhlářství firmy Alois Štejfa vznikalo od roku 1908, nejprve pro podnik pracoval pouze zakladatel se

třemi dělníky. Vyráběli pěkný

a v roce 1922 byly na pomoc nucen výrobu více

rozšířit,

přibrány

a moderní nábytek, a tak se objednávky rychle rozrostly

mechanické

truhlářské

stroje. O šest let

později

byl podnik

byla provedena nástavba jednoho poschodí nad dosavadními dílnami

a zřízena prodejní místnost. Práce i

zaměstnanců

však nadále

přibývalo

a v roce 1932 provedl

A. Štejfa další nástavbu a přikoupil další mechanické stroje. R. 1938 zřídil také natěračské a stříkací dílny. Technické vedení podniku bylo r. 1929

svěřeno

odbornému

učiteli,

arch. F. Hajskému. Firma

Alois Štejfa vyráběla kuchyně, ložnice, kancelářská a bytová zařízení a prováděla také stavební práce.

248

Další pronajali

truhlářský

potřebné

podnik založili

společníci

Ladislav Cinek a Jan Novák, když si v roce 1929

místnosti pro vybudování dílny strojní a dílny

pro výrobu nábytku a zažádali o živnostenský list. museli proto

přibrat ještě

jednoho

učně

Zákazníků

a

ručnC

zakoupili

truhlářské

nejnutnější nářadí

práce rychle

přibývalo,

a tovaryše. Jako jedna z prvních velkých zakázek byly práce

pro zařízení (především sklápěcí sedadla) nově postaveného Tylova divadla a vybavení všech měšťanských tříd nových Masarykových škol potřebným školním nábytkem. To již ale malé dílny nestačily,

a tak musely být pronajaty další dvě místnosti pro konečné práce a doplňky a zaměstnáni

noví pracovníci. Během krátké doby jich firma měla celkem 33. Na výrobu dopadly i důsledky světové Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 83 - 84 247 Tamtéž, str. 85 248 Tamtéž, str. 88 246

56

hospodářské

krize]

přesto

se

majitelům dařilo shánět

objednávky a dokonce roku 1935 postavit nové

dílny. Do podzimu 1936 se podařilo zahájit výrobu pod vlastní střechou. Kvůli snížení počtu zakázek začala firma v roce 1938 vyrábět také dřevěné hračky] s nimiž slavila nemalý úspěch.

249

C. strojní výroba

Slévárny železa a jiných nebo zhotovovaly pro nebo pekařských ale i menších

potřeby

pecí.

pomocníků

250

kovů

pracovaly

vlastních strojíren

Výrazné

součástky

zastoupení měla

do domácností (např. kávových

V roce 1827 vybudoval Josef Horák (viz obr. vyráběl

různé

potřeby

kované zámky]

zdokonaloval otcovu dílnu] zavedl výrobu byl podnik

doplněn

převážně

pro

textilních]

zmíněný

průmysl

hospodářských

výroba velkých

textilní

a jiných

hospodářských

strojů

strojů]

mlýnků).

příloha č.

řemesla

pro již

a

17) malou

hospodářství.

hospodářských strojů

a

strojů

postavením parního stroje a mechanickým

zámečnickou

převzal

a dále

různá řemesla.

R. 1865

Jeho syn pro

dílnu] ve které

obráběním

strojových

součástí]

zde celkem 8

úředníků]

ke strojírně byla připojena také slévárna šedé Iitiny.251 V roce 1930 stál v čele podniku továrník Jaroslav 3 mistry a 200 hlavně

dělníků včetně učňů. Zaměstnanci

stroje pro mechanické tkalcovny]

na zpracování lnu)]

pekařské

zde

Kříž

a

zaměstnával

vydělávali ročně

hospodářské

stroje

5500 - 21 000 korun]

(čisticí mlátičky]

vyráběli

lisy na slámu] stroje

pece] brusy] odlitky ze šedé litiny. Firma vyvážela své výrobky

např. do Anglie] Belgie]! Bulharska] Dánska] Francie] Německa] Polska] Rakouska] Řecka] Švýcarska]

ale i Turecka] Mexika nebo Egypta. 252 Firma Bratři Ouhrabkové byla založena roku 1920 bratry Čeňkem a Josefem Ouhrabkovými jako jedna z prvních vyrábějící kávové mlýnky v Československé republice. Finanční pomocí pro

začátky

důchodu druhů

podniku -

především

pro zakoupení

potřebných strojů

- byla mj. kapitalizace úrazového

Josefa Ouhrabky.,S několika spolupracovníky pak bratři vyráběli velice kvalitní mlýnky všech

schopné obstát i v zahraniční konkurenci] byly to

cestovní mlýnky a mlýnky na

koření.

především

kávové mlýnky stolní a nástěnné]

V roce 1925 postavili novou dílnu na

straně

k parku u tkalcovské

školy.253 Na počátku třicátých let zaměstnávali Ouhrabkové 14 dělníků s nejnižší mzdou 150 Kč

Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu] red. J. Mizera] B. Kozák] P. Korbelář a S. Račanský] Brno 1946] str. 91- 92 250 Tamtéž] str. 46 251 Tamtéž] str. 95 252 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám"] str. 13] soukromá sbírka J. Kordíka 253 SOkA Semily] AM Lomnice n. Pop.] Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva 1923 - 1930] kn. 7] inv. č. 27] 16.12.1924 a 17. 1. 1927 249

57

a nejvyšší 300

Kč týdně.

Polskem a Itálií.

Firma byla vobchodním spojení s Rakouskem,

Maďarskem,

Rumunskem,

Výrobou mlýnků se v Lomnici n. P. zabývala také firma Patka a spol.

254

Strojírna J. Budina. Zakladatel podniku Josef Budina stroje, jeho syn Alois výrobu

zaměřil především

s účelem pro konzervárenský

průmysl,

živnosti,

začal

roku 1894

vyrábět hospodářské

na stroje k řezání zelí, zeleniny, brambor a ovoce

kuchyně

i domácnosti. Budinovy

řezací

stroje si díky

své kvalitě brzy získaly řadu příznivců a objednávky na ně přicházely i ze zahraničí. Časem se začaly vyrábět také drticí stroje na ovoce, byliny a na zeleninu a menší stroje do domácností a restaurací. 255

potravinářský průmysl

D.

Skutečně

průmyslu.

proslulou se Lomnice n. P. stala nejen díky

Vedle známých lomnických

zboží perníkové, sušenky,

těstoviny

sucharů

se zde

výrobě

vyráběly

na Lomnicku.

Těchto

různé

cest se

sucharů zaměstnal několik

který se velmi zasloužil o perníčků

oplatek,

trvanlivé účastnili

Maďarsku

"na zkušenou" v Rakousku,

žen.

pečivo,

i cukroviny všech možných

dřevěném domečku začal

a Itálii. Svou podnikavostí otcovu živnost zvelebil, na roznos stroje do výroby však zavedl až

pečivo,

perníky,

čaj,

ulici.

Začal

keksy,

také

dětské

Josefův

syn Hynek,

podniku a zvýšení výroby nyní již také mandlových

a jiných cukrovinek. Po

Smetanově

Michal Jína

které pak manželé roznášeli po trzích a poutích

něm převzal

vyrábět čokoládu, různé čokoládové

suchary a

preclíčků,

firmu jeho syn Josef Jína (1901 - 1936),

který jako první v Lomnici n. P. postavil továrnu na suchary s moderním v dnešní

druhů,

také jejich synové Josef a Antonín. Josef byl dokonce

potřebné

rozšíření

potravinářskému

aj.

Firma Josef Jína byla založena roku 1810, když v malém se svou manželkou péct

textilní, ale i

dětskou moučku, těstoviny,

zařízením

a vybavením

zboží, sušenky,

čajové

ale i zdravotní suchary

pro diabetiky. V roce 1930 v podniku pracovali 3 úředníci, 3 cestující a 58 dělníků. Ženy si zde vydělaly 1,50 - 3

Kč,

muži 3,40 - 5

20. století nevyváželo. Roku 1936 Norsku,

Kč

za hodinu. Do ciziny se pro velké clo zboží na

počátku třicátých

let

256

převzal

vedení firmy syn Josef Jína, který díky svým zkušenostem z cest po Anglii,

Polsku a Švýcarsku

podnik jen

zveleboval.

Firma

získala

také

mnoho ocenění,

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka a Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 96 255 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 96 256 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka a Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 66 254

58

velkým

úspěchem

byla v roce 1927 na

světové výstavě

Paříži

v

první cena "Grand Prix" za vystavené

výrobky firmou J. Jína. Řadu cen a diplomů však Jínovy výrobky získaly i v naší republice. 257 Počátky

trvanlivého který

podniku Antonín Jína jsou stejné jako firmy Josef Jína, prvním výrobcem sladkého

pečiva

pokračoval

byl od roku 1810 Michal Jína. Roku 1872 se živnosti ujal jeho syn Antonín Jína,

ve

výrobě

sucharů, perníčků

již velmi oblíbených výrobě pověstných

bratr Josef. Základ k tovární

lomnických

1909 Karel Antonín Jína, vnuk zakladatele, který na

sucharů

náměstí

pekárny a dílny. Zde bylo sídlo firmy až do roku 1926, kdy

pečiva stejně

a jiného

jako jeho

a cukrovinek však dal až v roce

vedle hotelu Doležal postavil velké

přenesl

nově

výrobu do

postavené továrny

na okraji města. V roce 1930 zaměstnával 3 úředníky a 45 dělníků, kteří dostávali mzdu 2 - 5 Kč na hodinu a

vyráběli

suchary, dezerty, mandlové

věnečky,

sušenky, oplatky a medové

pečivo.

Firma

byla vobchodním spojení s Německem, Rakouskem, Francií, Albánií, Spojenými státy, Jugoslávií a Švýcarskem. Charakteristických znaků mohutné továrny, jak je zachována dodnes, se však budově firmy Ant. Jína dostalo až po Ant. Jína i J. Jína

znárodněny

příchodu

obou

synů

do podniku v roce 1937. V roce 1948 byly podniky

a spojeny do národního podniku Lomnický

průmysl sucharů

a

dětské

výživy.258 Podnět

k založení podniku František Crha dal po první člen městského

Konsumního družstva a a vybavení a

zaměstnal

dva

Crhu. Brzy se výroba

zaměstnance

přestěhovala

-

světové

zastupitelstva Josef Bernard. cukrářského

do objektu v těsné blízkosti

účetnictví

firmy. Po

vyučení

Opatřil

náměstí

začal

místního

vhodné místnosti

mistra a jeho patnáctiletého

do podniku jako vedoucí administrativní síla Alois Kyrchšlágner, který a shánět objednávky a vedl

pozdější ředitel

válce

učně

Františka

a v roce 1924

přišel

jezdit po celé republice

získal František Crha tovaryšský list a v roce

1929, po složení mistrovské zkoušky, živnostenský list, což mu umožnilo realizovat jeho teoretické i praktické technické dovednosti a dostat se vybavení jako jiné velké firma

postupně

cukrovinkářské

široký okruh

zákazníků

postupně

továrny a

do vedení podniku.

zaměstnávala

a velkou oblibu svých

nejvíce 20

výrobků

Ač neměla

tak dobré

zaměstnanců,

získala si

sucharů,

sušenek,

-lomnických

dětských sucharů, oplatek, medového marcipánu a jiných. 259

V roce 1900

začal

Alois Tichý

vyrábět

také suchary. Jeho výrobky byly velice chutné a kvalitní, brzy si získal rozšířit.

Koupil proto domek v Palackého ulici poblíž nádraží a

sucharů

a jiných lomnických

cukrářských

městě při

v malém domku na Novém

specialit. V podniku mu

řadu zákazníků

přestavěl vydatně

svém

pekařství

a musel podnik

jej na dílnu pro výrobu

pomáhali jeho dva synové,

oba cukráři, kteří se také po smrti zakladatele vedení rodinné firmy ujali. Ve výrobě sucharů, sušenek, Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 66 258 Tamtéž, str. 57 a CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 259 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 64 257

59

desertků,

oplatek, čajového a jiného pečiva obstáli v silné konkurenci stejně úspěšně jako jejich otec.

Své výrobky rozváželi po celé Československé republice, zároveň je však bylo možné zakoupit v malé prodejně zřízené vedle dílen v Lomnici nad Popelkou. 260

Pivovar je v Lomnici v historických pramenech zmiňován již v roce 1462, na dnešním místě byl společně

s vinopalnou postaven až v roce 1660. Roku 1908 společnost "Pivovar a sladovna

hostinských v Lomnici n. Pop." koupila panský pivovar za 72 000 korun. Od 1. 10. 1908 zde vařit

pivo,

během několika

let postavila 20

metrů

vysoký komín, várnu,

pořídila

začala

nový železný vodovod

z Popelek, elektrické osvětlení, nové stroje, výtah, sudy a další zařízení. V letech 1909 - 14 zde bylo ročně

vyrobeno 4 500 - 5 000 hektolitrů piva, ve válečných letech jen 2 633 - 869 hl a v letech 1921-

25 se vyrobilo 3 382 - 6 248 hl piva ročně. 261 Roku 1929 bylo v pivovaru uvařeno dokonce 8800 hl piva, vyrobeno 520 hl limonády a 192 hl sodové vody. Ledování

prováděl

pivovar na vedlejším

obecním rybníku se souhlasem městské rady.262 Výroba byla v pivovaru ukončena v roce 1958.

E. služby

Díky vyspělému průmyslu, nárůstu obyvatel i čilému turistickému ruchu se v Lomnici první republiky rozvinula rozsáhlá a velice rozmanitá síť služeb všeho druhu. Šlo většinou o drobné podnikatele, působily zde však také podniky obecní a státní. Při podniku Československé dráhy, zestátněném od 1. 1.

1925, v Lomnici pracovali přednosta, traťmistr, staniční mistr a dalších

12 zaměstnanců. 263 Lokální železniční dráha spojující Sudoměř a Starou Paku však již v době první republiky nevyhovovala

požadavkům

Významnou událostí pro

obyvatel a byla omezena

město

bylo

zřízení

především

na nákladní dopravu.

telegrafní stanice již roku 1869

vč.

p. 17 Vincence

Mastného. Město se zavázalo roku 1877, že bude stanici vydržovat, věnovalo jí místnost a vytápění. K 15. prosinci 1880 byla spojena telegrafní stanice s poštou. V roce 1902 byly ve městě rozmístěny tři schránky (v Dolní Lomnici" na

Račanech

a

Karlově).

Poštovní a telegrafní

úřad

v Lomnici nebyl státní,

roku 1908 městská rada již po několikáté žádala o zestátnění. V roce 1919 bylo při tomto , již státním úřadu evidováno 17 150 kusů podaných zásilek, 16674 balíků a 2291 podaných 264

telegramů,

o 10 let později to bylo dokonce 19695 zásilek, 42 295 balíků a 4 191 telegramů. Celkový

260 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 64 J. J. Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou 1928, str. 19 262 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kn. 11, inv. č. 30, 30. 1. 1922 263 SOkA Semily, AM Lomnice nad Popelkou, Rejstřík domů a ulic 1919 - 1926, Seznam domovních čísel a seznam živností, kn. 89, inv. Č. 92 264 Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 8 261

60

peněžní

obrat poštovního a telegrafního

na 90 349 194 Kč.

úřadu

v roce 1919 byl 18076337

Kč,

v roce 1929 vzrostl

265

a. služby spravované

Své služby poskytovala

městem

občanům městská

knihovna se sídlem na radnici založená již roku

1863 Čtenářským spolkem a odevzdaná obci roku 1908?66 Na její správě se podílela kulturní a sociální komise. volené

267

Záležitosti jejího provozování mělo na starosti desetičlenné kuratorium městské knihovny

městským

kontrolována

zastupitelstvem. Kuratorium bylo voleno na 2 roky a jeho

městskou

činnost

byla

pravidelně

radou. V roce 1924 byly stav knihovny a práce kuratoria velice

kladně

zhodnoceny, městská knihovna čítala celkem 4 648 knih. Členové kuratoria byli různých profesí i sociálního postavení, inteligence -

především

od strojníka

spořitelny, učitele,

přes

však odborníci na úředníka

finanční

záležitosti a zástupci lomnické

nemocenské pokladny, berního

až po profesora odborné tkalcovské školy. O výrazný

úředníka,

rozkvět městské

účetního

knihovny se

zasloužil především dlouholetý předseda knihovního kuratoria, učitel František Večerník. 268 Ze zprávy knihovní rady že zde

měli čtenáři

(dříve

"kuratoria") o stavu

městské

knihovny za rok 1928 vyplývá,

k dispozici celkem 5 572 knih, z toho 3 984 zábavných a 591

poučných

knih,

437 časopisů, 276 knih pro mládež a 284 knih příručních. Přihlášeno bylo 310 čtenářů, od nichž bylo přijato

celkem 5020 korun. Vydání spojené s městskou knihovnou činilo 5124 korun. Během

následujícího roku

bylo

vypůjčeno

celkem

16400

svazků

a nejčtenějšími autory byli J. Vrba, A. Jirásek a A. Dumas. Obec korun. V rámci knihovny fungovala také každý den

286

přispěla

čtenářům,

nejoblíbenějšími

na knihovnu obnosem 2 500

navečer čítárna

navštívená v roce 1929

2800 čtenáři, kterým zde bylo k dispozici 17 výtisků novin. 269 Právo konat

městské

1561 byly povoleny trhy

3~

trhy

měla

Lomnice již na

počátku

Nejvíce se nakupovalo zboží

15. století, a sice 2 výroční trhy, roku

potřebné

v domácnosti, které bylo na trzích

také nejvíce zastoupeno. V době první republiky se místní týdenní trhy konaly pravidelně každý čtvrtek

a neděli dopoledne. Větší pak byly pořádány pod názvem "výroční trhy" osmkrát

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 19, soukromá sbírka J. Kordíka Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 22 267 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 16.9.1921 268 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 16. 12. 1924 269 Tamtéž, 10. 6. 1929 a 24. 3. 1930 265

266

61

do roka.

Výroční i týdenní trhy se konaly na prostorném nynějším Husově náměstí, dobytčí trhy

270

pak na zvlášť zřízeném tržišti dobytčím, jehož stanoviště se občas měnilo. Nejdéle však bylo na místě nových Masarykových škol. Zde bývalo na trhu, který se konal vždy v ranních hodinách, až 300

kusů

dobytka. Před zahájením stavby škol bylo tržiště přeloženo na pozemek darovaný pivovarem na zavezené části rybníka. 271 Pro účely výročních trhů byly městem zřizovány stánky 4 a 6 m dlouhé. Město také vybíralo poplatky za tržní místa a za

propůjčení

bud, prken,

stoliček

a obecní váhy a pronajímalo za

roční

poplatek stavění a odklízení stánků vždy na šestileté období. Na pořádek a úpravu tržiště dohlížela městská

policie. Na

výroční

ručního

tkalcovství, výrobky galanterní pletené i šité. Nejvíce

trhy bylo

kromě

zboží pro domácnost

přiváženo

také zboží místního

navštěvované

byly

výroční

trh

před velikonocemi a trh podzimní. 272 Tržní poplatky vybírali policejní komisař nebo strážníci, případně členové hospodářské

stanovení

komise nebo

městského

zastupitelstva za

odměnu

10% vybraného

obnosu. Jatky. Jatecký byl jmenován na základě vypsaného konkursu v případě splnění všech podmínek (mj. věk nad 35 let, musel být vyučen řezníkem) městským zastupitelstvem, svou funkcí pak podřízen městské radě, resp. starostovi města. Dle instrukce vypracované hospodářskou komisí a schválené městskou radou byl jeho povinností především dohled na činnost řezníků a uzenářů na jatkách přiveden

zaměstnaných. Měl

také dohlížet na to, aby žádný dobytek cizích

chovatelů

nebyl na jatka

bez dobytčího pasu, být přítomen kontrole masa, aby každý dostal maso ze svého kusu

dobytka, vybírat dávku z masa a

jateční

poplatky a zamezit vstupu nepovolaných osob na jatka.

O přivedeném a poraženém dobytku musel vést zvláštní knihu, kterou dával každý měsíc ke kontrole důchodnímu.

udržovány v

Veškeré nádoby, stroje, čerpadla vody, kotle a další příslušenství na jatkách musely být

pořádku

a

na jatkách k dispozici.

273

Antonína Chlumského. hovězího

čistotě.

Jateckému byl za jeho služby

kromě

platu

udělen

byt, aby byl i v noci

Od r. 1929 vykonával funkci jateckého Jan Tunys, který nahradil zemřelého

274

Téhož roku bylo na městských jatkách poraženo celkem 1 215 kusů

dobytka, 26 beranů, ovcí a jehňat, 131 koz a kůzlat a 1372 vepřů. Na jatkách působil

str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka; Např. roku 1922 se v Lomnici konaly výroční trhy 19. ledna, 9.března, 12. dubna, 1. června, 20. července, 7. září, 26. října a 21. prosince. SOkA Semily; AM Lomnice nad Popelkou, Rejstřík domů a ulic 1919 - 1926, Seznam domovních čísel a seznam živností, kn. 89, inv. Č. 92 271 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 24.3.1930 272 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 50 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., ZápiSY ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 30. 1. 1933 273 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 10.6.1929 274 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městští zaměstnanci (1851 - 1945), kart. 27, inv. Č. 134, výměr Všeobecného penzijního ústavu, 7. 2. 1939 270

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám

62

ll

,

od roku 1924 také

městský zvěrolékař,

dr. Kubánek, zvolený na návrh

městské

rady zastupitelstvem,

který prováděl veterinární kontrolu dobytka. 275 Vládním

nařízením

hospodářských zvířat,

základě

byl stanoven

ze dne 28. 12. 1928

plemenných

smlouvy. V Lomnici to byli vždy

tři

204 sb. z. a n. byly vydány

město každoročně pořídit

podle níž muselo počet

Č.

býků

směrnice

pro plemenitbu

soupis dobytka kl. 1. a na jeho

(1 na 80 krav), s jejichž majiteli byly podepsány

chovatelé: František Bergr, Josef Cerman a Josef Kubát,

kteří za roční odměnu (do 2 000 korun) poskytovali své býky.276 Zpětně pak město vybíralo tzv. dávku skočnou

(20 - 30 korun). zaměstnávalo

Od roku 1924 Hořčičku.

město

také svého autošoféra a elektromontéra Albína

277

Obecní staveb byl

koňský

městem

potah sloužil za poplatek k přepravě osob nebo materiálu. V propůjčován.

zdarma

Funkci

kočího

případě

obecních

obecního potahu zastával od r. 1928 František

Arlet, který tím pozbyl členství v městském zastupitelstvu. 278 V městské radě i zastupitelstvu se však stále

častěji hovořilo

o

prodělečnosti

dopravě

potahu, který byl vzhledem k ostatní

poskytované

ve městě velice drahý, až byl nakonec r. 1934 prodán a Arlet zaměstnán dočasně jako ponocný.279 Lomnice n. P. sbor

starolomnický.

měla

i

svůj hasičský

Městské

čímž přecházela odpovědnost

zakoupena za 60000

Kč

sbor mající k dispozici své

zastupitelstvo

za požáry ve

parní

stříkačka

a

cvičiště stejně

jako

hasičských

sborů,

na jejich velitele. R. 1923 byla pro jejich

potřeby

schvalovalo

městě

skladiště

stanovy

a nová výzbroj a výstroj,

obou

hasičské

hadice byly kupovány

od firmy P. A. Šlechta a syn. O rok později bylo ing. Václavem Slabou opraveno skladiště ~ přijat Florián Václavík jako autošofér pro obsluhu aby byl kdykoli k dispozici,

zřídit

si k tomuto

stříkačky. účelu

Jeho úkolem bylo udržovat stroj v

dílnu (s

příspěvkem

od

města)

a

účastnit

pořádku,

se všech

hasičských cvičení i požárů ve městě i v okolÍ,280 R. 1930 bylo zřízeno nové hasičské cvičiště, k němuž

přibylo r. 1935 leziště a o rok později skladiště, vedle nového tržiště u pivovaru.

281

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám ", str. 14, soukromá sbírka J. Kordíka a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 4.2.1924 276 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 12.9.1929 277 Tamtéž, 1. 7. 1924 278 Tamtéž, 19. 1. a 11. 5. 1928 279 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 19.3.1934 280 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., ZápiSY ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 28. 5. 1923 a 1. 7. a 16. 12. 1924 281 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 4. 8. 1930 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., ZápiSY ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 -1941, 5. 10. 1936 275

63

Město zaměstnávalo také svého hodináře a zřizovalo obecní lom a pískovnu, poukázky

na výdej materiálu vydával policejní komisař, který také každoročně podával zprávu důchodnímu o tom, kdo a kolik písku nebo kamení odebral.

282

b. drobní živnostníci

V Lomnici nad Popelkou podnikala mimo velké firmy také řada menších živnostníků. Svými službami zaopatřovali především každodenní potřeby obyvatel města, zastoupen byl téměř veškerý sortiment služeb. Veškeré takové podnikání však bylo vázáno na souhlas městské rady a poté zastupitelstva, na udělení koncese. K dispozici byly v prvorepublikové Lomnici nad Popelkou dvě autodílny, a sice Floriána Václavíka a bratří Kumpaštů. Předtím,

283

Autodopravu ve městě zajišťovalo několik soukromých podnikatelů.

než zahájili svou živnostenskou činnost, museli požádat okresní úřad a poté městské

zastupitelstvo o udělení koncese

284

mimo jiné proto, že při svém podnikání potřebovali "veřejné

statky". Za jejich užívání byl městskou radou stanoven roční poplatek (v r. 1927 to bylo 120 korun). Roku 1927 byla

koncese lina

periodickou dopravu osob automobilem" na trati Lomnice

nad Popelkou - Libštát a zpět udělena Františku Svobodovi. Stanoviště automobilů mu bylo povoleno buď na náměstí (kromě prostoru před Husovým pomníkem), nebo "Na hrázi". Téhož roku získal

koncesi v tomto oboru podnikání Viktorin Dvořák. Zajišťoval pak autobusovou dopravu na trase Lomnice nad Popelkou - Bradlecká Lhota - Žel~znice - Valdice - Jičín a zpět, a sice 2x denně. V roce 1929 začal týž jezdit 3x denně autobusem na trase Lomnice n. P. - Stružinec - Tuhaň - Slaná - Semily a zpět. Městské zastupitelstvo se vyjádřilo příznivě i v záležitosti této koncese, shledalo ji užitečnou, protože zde nebylo železnice ani jiného autobusového spojení. Dvořák

285

O dva roky později získal Viktorin

koncesi také pro autobusovou dopravu na trase Lomnice n. P. - Rváčov - Dráčov - Bítouchov

- Veselá - Lestkov - Turnova zpět a na trase Lomnice n. P. - Rváčov - Semily a zpět.

286

Na jaře roku

1932 prodloužil trasu Semily - Lomnice n. P. přes Novou Ves, Syřenov, Valdice až do JiČína.

287

Dalšími

autodopravci ve městě byli: Josef Junek s Josefem Bříškou (koncesi pro lIautodrožkařskou živnost"

282 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 30.9.1924 283 SOkA Semily, AM Lomnice nad Popelkou, Rejstřík domů a ulic 1919 - 1926, Seznam domovních čísel a seznam živností, kn. 89, inv. Č. 92 284 Žadatel musel podat žádost o udělení koncese okresnímu úřadu, ten požádal obec, aby se vyjádřila ohledně místní potřeby, a v případě kladného vyřízení byla koncese okresním úřadem žadateli udělena. 285 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 7. 10. 1927 a 25. 11. 1929 286 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 3.4.1931 a 21. 12.1931 287 Tamtéž, 4. 3. 1932

64

získal J. Junek v lednu 1928, pevné

stanoviště

jeho vozidel bylo na lomnickém

náměstí před

hotelem

Doležal 288 L Jan Kubát, Stanislav Matoušek, Ferdinand Novotný, Vlastimil Salaba, Jan Steklík (též sochař, od r. 1931 provozoval službu obdobnou dnešní taxikářské se stanovištěm na náměstí před hotelem Řeháček, od roku 1932 zde měly stanoviště také vozy Jana Buzka Vokřínek.

289 ) a Antonín

Od roku 1929 provozoval autodopravu na trase Lomnice nad Popelkou - Jilemnice a

František Vohnout. hospodářských

zpět

Lomnické zastupitelstvo uznalo místní potřebu této dopravy z důvodů

ale i turistických. Dosavadní doprava na trase Lomnice n. P. - Jilemnice se jevila jako

nespolehlivá, "nepodávala dochvilné a spolehlivé spojení na vlaky v Libštátě" a nedodržovala jízdní řád.

290

Cesta do Jilemnice tehdy stála 10 Kč, do Jičína 6 Kč (státním autobusem 6,50 Kč) a do Libštátu

4 koruny.291 Své živnosti ve městě provozovali také dva bednáři (Josef Bláha a Josef CrhaL jeden cementář (František Matoušek) a zedník Kadleček. Rudolf Bartoš, Miloslava Prellerová a firma P. A. Šlechta a syn

měli

ve

městě

cihelnu. Dále zde byli

holiči

(Stanislav Bohdanecký, Albín Cerman, Antonín

Dědek,

Karel Dlouhý, Josef Holý, František Kocourek, Adolf Kracík, Josef Míča, Josef Motej" Rudolf Podzimek, František Vojtíšek a Antonín ZástavaL fotografové (Alois Jirouš a Vilém Rind), hodináři (Ladislav Svoboda, Axntonín Šádek, František Šimůnek, Antonín Záveský), výrobce sukní a zástěr (Antonín Zajíc, Alois Matoušek), cukráři (např. Antonín Borůvka, František Cerman

292 , Družstevní cukrárna, Josef

Janda, Karel Kazda, Jan Kovář, Čeněk Kubát, František Nosek, Jaroslav Pekárek, Josef Petrák, Karel Skalský, František Svoboda, Jiří Šádek, Josef Šefců, Bohumil Vinklář, Petr Vinklář, František Zach) a řezníci Josef Stránský293 a Antonín Doležal. Elektroinstalaci zajišťoval městský elektrárenský podnik, právní pomoc tři doktoři práv (Jan Dejmek, Jan Novotný, Jan Řehoř) a instalatérské práce Antonín Věchet.

Ve městě byla také řada hostinců, z těch významnějších Jaroslav Bartoš, Antonín Hák, Jaroslav Brousil (viz obr. příloha č. 18), Josef Bříško, Jan Buzek, Františka Dlouhá 294 , Marie

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 19.1.1928 289 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 18. 5. 1931 a 4. 3. 1932 290 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 7.5.1929 291 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 18, soukromá sbírka J. Kordíka 292 R. 1928 bylo F. Cermanovi povoleno podávat kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení s výjimkou alkoholických nápojů v souvislosti s provozováním cukrářské živnosti v domě č. p. 17. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 23. 10. 1928 293 J. Stránskému byla r. 1928 udělena k řeznictví také koncese hostinská, protože provozoval malou jídelnu, kde podával především dělníkům a školní mládeži polévky. Tamtéž, 11. 5. 1928 294 Po smrti svého otce převzala Františka Dlouhá jeho hostinskou koncesi a rozšířila ji r. 1925 o oprávnění na výčep a prodej pálených lihovin, přechovávání cizinců, podávání pokrmů a teplých nápOjů a držení her. Tamtéž, 11. 3. 1925 288

65

Holendrová, Jan Horák, Václav Hudský, Anna Koudelková, Josef Krejcar, František Liebl

295

,

František

Navrátil, Karel Podlipný, Karel Skalskl96, František Šefců 297 , František Štejfa, Miloslav Štengf98, Stanislav Vítek, František Vojtíšek, Aloisie Zajícová, Ferdinand Zajíc, Bohumil Svoboda. Nejméně často

povolovalo městě.

zabránit zlu alkoholu ve

městské

Tak byl

výčep

zastupitelstvo koncesi na

např. lahůdkářskému

prodejci

299

piva a lihovin ve snaze

Vojtěchu Sůvovi

tento

výčep

zakázán a povolen pouze prodej vína. Často bylo argumentováno velkým množstvím hostinců ve

městě,

v jednom

případě

také tím, že by radnice byla obklopena ze dvou stran

nová živnost znamenala také

příjem

do obecní pokladny, pronesl

člen

výčepy. Ač

každá

zastupitelstva J. Niesner

v otázce udělení koncese pro prodej teplých nápojů ("jež se bez lihovin neobejdou") cukráři Antonínu Zlatníkovi, že

"příjem

a trestnice, kamž

ten je zcela nepatrným proti tomu, co platíme za nemocnice, blázince

přivede nešťastníky povětšinou

alkohol", a koncese

udělena

nebyla, zastupitelstvo

uznalo, že by se v prodejně "mohly konati neplechy". 300 Zastáncem udílení koncesí byla většinou jen strana živnostenská v čele s Václavem Vávrou. V důsledku

čilého

turistického ruchu se v Lomnici

dobře dařilo

také

hotelům. Největšími

byly

hotel Řeháček (později hotel Praha) a hotel Doležal, při nichž byly roku 1930 otevřeny také kavárny.301 Obchodníci na Lomnicku byli sdruženi v Obchodním grémiu, v roce 1918 to bylo celkem 137 obchodů - většinou maloobchodů, ale i velkoobchodů a maloprodejců tabáku, v Lomnici samotné bylo

obchodů

106: 46 se smíšeným zbožím, 25 s textilem a obuví, 11 prodejen tabáku,

4 obchody s uhlím, 4 papírnictví, 3 drogerie, 2 železářství, 2 radioobchody, 2 knihkupectví 302 ,

2 zlatnické

obch~dy,

2 obchody se šicími stroji, 1 obchod s psacími a

kancelářskými

stroji, 1 obchod

295 František Liebl převzal v roce 1925 koncesi po svém tchánovi Františku Řehákovi, když se ujal hostince "Kordovna" nedaleko Lomnice. Zastupitelstvo se vyjádřilo příznivě pro převod koncese, neboť šlo o hostinec velice oblíbený a hlavně v zimě poskytoval za vánic a závějí lidem chodícím od vlaku z Libštátu přístřeší i nocleh. Lieblovi nebylo dovoleno přechovávat cizince, mohl však "držet dovolené hry". SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 11. 3. 1925 296 D říve vlastnil koncesi pro provozování vinárny v domě č. p. 25 Josef Krejcar, ten však dům prodal a hostinská a výčepnická koncese byla v říjnu roku 1931 převedena na nového majitele domu, curkáře Karla Skalského. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 20.10.1931 297 Provozoval hostinec v Horní Lomnici, městské zastupitelstvo mu udělilo koncesi hostinskou a výčepnickou, protože šlo o hostinec v této části města jediný a bylo zde snadné provádět policejní dozor. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 29. 10. 1927 298 Po svém tchánovi Miloslavu Štenglovi převzal hostinec "Na Karlově", jehož přístavbu v r. 1925 společně provedli, Hynek Špicar. Tamtéž, 15.5. 1925 299 SOkA Semily, AM Lomnice nad Popelkou, Rejstřík domů a ulic 1919 - 1926, Seznam domovních čísel a seznam živností, kn. 89, inv. Č. 92 300 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 27. 11. 1920 a 15. 1. 1921 301 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 17, soukromá sbírka J. Kordíka 302 Knihkupectví v Lomnici měl Bohumil Jodas, od roku 1925 také Josef Laušman, který získal koncesi pro prodej školních a modlitebních knih, kalendářů a obrazů svatých. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 11. 11. 1925

66

se stroji hospodářskými a 1 obchod s automobilovými potřebami.

303

R. 1927 byla bratry

Zikmundovými postavena benzínová čerpací stanice před hotelem Řeháček. Oldřichu Matěchovi pro zřízení bazaru udělena koncese vetešnická.

303

304

V roce 1933 byla

30s

Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno

1946, str. 50 304

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

17.1.1927 305 S0kA

Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936,

14.8.1933

67

6.

Sociální záležitosti a zdravotnictví

V důsledku první světové války se Lomnice nad Popelkou stejně jako ostatní města musela postarat o zlepšení životních podmínek svých občanů.

Ve městě ubylo obyvatel, přibylo sirotků,

stouply náklady na správu chudobince a chorobince, řada lidí potřebovala finanční podporu, protože ceny potravin stoupaly a najít zaměstnání bylo obtížné.

306

Péči o chudé, sirotky, polosirotky a opuštěné děti příslušníků města zajišťoval tzv. ústav

chudých, který získával finance od města, ze sbírek a nadací. Lidé staří, chudí nebo nemocní, kteří

nebyli schopni práce, byli nejčastěji přebíráni do obecního chudobince nebo okresního

chorobince 307 • Museli odevzdat veškeré své finanční prostředky, za to jim byly poskytovány základní životní potřeby, denní finanční příděly (r. 1918 to bylo v chudobinci starcům 2 Kč a ostatním 1,30 Kč,

r. 1936 si péče o chovance v chudobinci vyžádala 5 Kč denně na osobu3 0 8 ) a další chudinské příspěvky. Ve městě byl od r. 1925 také okresní sirotčinec, pro jehož stavbu darovalo město r. 1923 pozemek V případě, že měly děti sem přijaté jednoho z rodičů, musel (rodič nebo jeho

nedaleko jatek.

309

zaměstnavatel)

za ně platit denní ošetřovací poplatek a ošacovací poplatek. R. 1936 bylo v sirotčinci

průměrně 5 sirotků, někteří zde byli jen dočasně, aby se přiučili základním pravidlům hygieny

a pořádku.

31O

Město po návrhu chudinské komise udělovalo nejrůznější příspěvky

sociální podpory, vychovávací

na nezletilé děti (hlavně sirotkyL příspěvky na ošacení a obuv, na školné, na byt,

na lékařské ošetření nebo dlouhodobou léčbu, chudým ženám platilo náklady spojené s porodem, udělovaly se ale i prozatímní podpory pro celé sociálně slabé rodiny, drahotní přídavky válečným poškozencům, příspěvky na pohřby, sirotčí důchody nebo vánoční dary. Pro dobročinné účely se také každoročně pořádaly chudinské koncerty a stavěl na lomnickém náměstí JJvánoční stromek republiky"

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 4.3.1918 307 Okresní chorobinec ve městě fungoval až od r. 1927, město pro jeho stavbu poskytlo pozemky pod podmínkou, že bude v chorobinci vymezeno 15 míst pro jeho příslušníky. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 15. 6. 1926 308 Pro srovnání si uveďme ceny'základních potravin k roku 1929: 1 kg žitné mouky 1,80 Kč, chléb 1,80 Kč, 1 kg hovězího masa 16 Kč, 1 I mléka 2 Kč, 1 kg brambor 30 hal., vejce 70 - 80 hal. in: Pamětní list do základního kamene k }JMasarykovým školám", str. 15, soukromá sbírka J. Kordíka; SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 - 1921, 22. 10. 1918 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 -1941, 5. 10. 1936 309 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 -1930, 23.4.1923 310 Tamtéž, 15. 5. 1925 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 -1936, 20. 10. 1931 306

68

jako stará tradice vzpomenutí na chudé děti, jimž byl určen výtěžek ze sbírky při této příležitosti

pořádané.

311

Ohled na chudé měli i místní velkopodnikatelé a jejich ženy, často zakládali nadace

312

určené

pro sociální potřeby obyvatel nebo poskytovali (nejčastěji při významných událostech) sociálně slabým dary a podpory. Tak např. továrník Petr Šlechta u příležitosti svého sňatku věnoval 2000 korun na chudobinec a 1000 korun rozdělil chudým občanům města, Hynek Hornych věnoval při svých 70. narozeninách 500 Kč na chudinské účely. Někdy byly také věnovány peníze místo

pohřebních věnců a oblečení po zemřelých odevzdáno chudým.

313

Zákonem bylo stanoveno sociální pojištění všech občanů, dále pojištění invalidní a starobní. Úrazové důchody byly vypláceny Úrazovou pojišťovnou dělnickou v Praze, často šlo o velmi nízké měsíční částky, a tak řada lidí zažádala o

kapitalizaci úrazového

důchodu, kdy byla celá suma důchodu

vyplacena najednou. Protože město mělo na starosti chudinské záležitosti a sociální zaopatření obyvatel, muselo dát k této kapitalizaci souhlas a potvrdit způsobilost příslušné osoby k vyplacení celé částky (že částku nepropije nebo jinak neprohýří). Kapitalizovat bylo možné i vdovské důchody vyplácené zemským úřadem pro péči o válečné poškozence. Nezaměstnanost od počátku 30. let stoupala, město považovalo za nutné zaopatřit své

obyvatele. Provádělo různé práce (např. stavbu chudobince, obecních činžovních domů, hasičského skladiště, přístavbu tkalcovské školy, přestavbu chlapeckých škol na sídlo okresního soudu, úpravu

ulic nebo vysazování lesa), na kterých byli tito lidé zaměstnáni a na které město dostávalo příspěvky od ministerstva sociální péče. Mzdy žen byly nižší než mužů přibližně o 50 hal. za hodinu. Nezaměstnaní dostávali příspěvky na brambory, příděly potravin (stravovacími lístky) a oblečení, byly

jim poskytovány slevy z některých obecních poplatků.

314

Pro péči o malé děti zaměstnaných matek fungovala v Lomnici tzv. opatrovna, školka, jejíž správu měl na starosti spolek "Útulna a opatrovna". Zařízení však bylo dost ztrátové a v r. 1924 již nemohlo platit ani opatrovnici ani pěstounku, a tak byla od 1. 1. 1925 na žádost spolku školka přev,zata do správy města s dozorem státních úřadů. Zaměstnány zde byly opět pěstounka Hrabová

a opatrovnice Kuntová s platem veřejných zaměstnanců vykonávající svou práci podle instrukce

R. 1930 se vybralo 530 Kč. SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 16. 12. 1929 a 24. 3. 1930 312 Z nejvýznamnějších nadací: nadace Ignáce Hornycha, Barbory Šlechtové, Františka Matouška, Theodora Svobody, Čeňka Mastného pro pokračovací školu, nadace Sezimova, Václava a Anny Hornychových, Františka Márinky, Miládky Sýkorové a nadace založená u příležitosti 40. jubilea panování Františka Josefa I. přejmenovaná na paměť desetiletého trvání Československa na Nadaci města Lomnice n. P. Na podporu obecního chudobince byla z pozůstalosti po zemřelém starostovi založena nadace Jindřicha Crhy. Tamtéž, 13.7. 1927 a 11. 5. 1928 313 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911- 1921, 12. 7. 1920 314 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 -1936 3IJ

69

schválené

městským

starosta

města,

zastupitelstvem. Zvoleno bylo také

zástupce

obce

volený

pětičlenné

zastupitelstvem,

kuratorium opatrovny ve složení: rodičů,

zástupce

ředitelka

školy

a pěstounka. 315 R. 1933 byl vypsán konkurs na obsazení funkce pěstounky - odborné síly pro vedení školky -, tou byla až o dva roky později zvolena zastupitelstvem pí Kobrlová. školní

budově

mateřská

r. 1932 získala své místnosti i

316

V nově postavené

škola (opatrovnaL prostory však byly

nevyhovující, a tak spolek Útulna a opatrovna postavil v roce 1936 na své náklady budovu novou, v níž byly 2 místnosti

určeny právě mateřské

škole, dále 2 místnosti pro poradnu matek a

kojenců

a 2 pro útulnu pracujícího dorostu. 317 Nárůstem počtu

obyvatel se ve

městě začala

projevovat také bytová nouze. Nákladem obce

bylo již r. 1920 postaveno 10 tzv. nouzových domů 318 a r. 1923 obecní dvoupatrový činžovní dům vedle nemocenské pokladny (s

příspěvkem

70% od státu, 20% od

města

a 10%

připadlo

na zájemce

o byty). Obyvatelům byly na stavby domů poskytovány městem subvence. Řešit nedostatek bytů se snažilo i místní IIstavební a bytové družstvo Rodinný domov", které kupovalo pozemky a poskytovalo pomoc pro stavbu rodinných domů. 319 Chudinská komise projednávala také záležitosti domovského právo, které získali obyvatelé, kteří

bydleli ve

městě nepřetržitě

a svéprávnost. Pokud o jeho

po dobu 10 let.

udělení

domovského práva - zaplatit poplatek podkladem pro žádost o státní odstěhovaly

zažádali

(nejčastěji

Zároveň dříve,

300

museli prokázat

československé občanství

museli za IIdomovské

Kč).

Takto

příslušnost československou.

propůjčené

přijetí"

-

propůjčení

domovské právo bylo mj.

Evidovány byly osoby, které se z města

a projednávány žádosti jednotlivých obcí za své obyvatele o

přijetí

do domovského

svazku lomnického. Zřizovatelem

lomnického špitálu sídlícího v

Alain A. Rohan. Pak byla fondu a

jmění

uzavřena

(celkem 50490,45

budově

dohoda mezi ním a Kč

jistin).

Kvůli

obecné

městem

o

dívčí

školy byl až do r. 1925 JUDr.

převzetí

správy špitálu, jeho nadací,

nedostatku místností - dosavadní kapacita byla

8 pacientů - byl špitál přemístěn do městského chudobince. 32o V roce 1930 pečovali o zdraví lomnického obyvatelstva 4 lékaři (MUDr. Josef Fischer, MUDr. Antonín Cerman, MUDr. Jaroslav Bárta ,

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 16. 12. 1924 a 11. 3. 1925 316 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 23.8.1935 317 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 -1941, 23.11. 1936 318 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921, 11. 10. 1919 319 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 15.6. 1923 a 13. 7. 1927 320 Tamtéž, 11. 3. 1925 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kn. ll, inv. č. 30,5. 10.1922 315

70

a MUDr. Vlastimil Bartoš) zaměstnaní Okresní nemocenskou pojišťovnou. Na každého z nich připadlo dle statistických výpočtů 1 377 lidí. Lékárna byla ve městě pouze jediná.

321

Město bylo povinno zajistit také poslední záležitosti obyvatel. Římskokatolická církev

spravovala zdejší

hřbitov,

hrobníkovi se platilo za vykopání hrobu (60 - 200 korun podle jednotlivých

kategorií), za otevírání a čištění hrobky i za zvonění. 322 R. 1932 byl městem ve spolupráci s pražským spolkem Krematorium vybudován nákladem necelých 40000 Kč stavitelem Václavem Slabou urnový háj, protože jak bylo řečeno na schůzi městského zastupitelstva, "chování těchto [uren] v domácnostech nesetkává se s tou pietou, jako popel zvěčnělých by zasluhoval". pro urnový háj byly pak stanoveny

řád

323

Zvolenou komisí

a poplatky pro jeho užívání.

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 16, soukromá sbírka J. Kordíka SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Nezaměstnanost, sociální poměry 1853 - 1940, kart. 37, inv. Č. 181, MÚ v Lomnici n. Pop. sděluje MÚ v Turnově, že lomnický hrobník je zaměstnancem římskokatolické církve, která hřbitov spravuje, 26. 8. 1924 323 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 1.8.1932 321

322

71

7.

Školství

První zmínka o lomnické škole je datována k roku 1559, v osmdesátých letech 16. století byla škola ve stejné budově jako špitál. Nejstarším písemným dokladem, který se dodnes dochoval, je stížnost kantora Gabriela Mizery z 12. 3. 1670 na špatné odvádění desátku. Lomničtí kantoři bývali často

radními písaři. V roce 1810 byla škola rozšířena na dvojtřídní, roku 1825 na trojtřídní a roku

1863 na

čtyřtřídní.

Ve druhé polovině 19. století doznalo školství v Lomnici pozitivních změn, roku

1871 byla postavena nová školní budova čp. 62 pro měšťanskou školu v dnešní ulici J. J. Fučíka. 324 Nejprve zde našla zázemí živnostenská pokračovací škola, poté měšťanská škola, od roku 1874 c. k. odborná škola tkalcovská a konečně roku 1897 měšťanská škola dívčí. Sousední budova č. p. 61

325

byla postavena v roce 1874. V ní byla umístěna měšťanská a obecná škola chlapecká (viz obr. příloha Č.

12). Ze vzpomínek Viléma Celfla na rok 1926 se dozvídáme o interiéru této školy:

"Třída měla

2 řady širokých starobylých lavic, do jedné se vešlo 4 - 5 žáků. Lavice byly hnědě natřené a vrchní deska byla zelená. Stupínek byl již generacemi prošla pán, na něm starý bytelný stolek pro vyučujícího a starobylá tabule velkého formátu. Ve třídě byl též dlouhý věšák pro odkládání oděvů, protože šatny tam nebyly. Podlaha prkenná a kamna na uhlí. Začátek a konec vyučování oznamoval zvonec, který byl umístěn na schodišti a kterým zvonil školník.,,326 Obecná škola dívčí se nacházela v původní staré budově pod kostelem (viz obr. příloha č. 11).327 Na přelomu 19. a 20. století byly přiškolenými obcemi k Lomnici pouze Chlum, Ploužnice a Stará Lomnice.

328

Přesto byl počet těchto venkovských žáků poměrně vysoký, a tak musela být

v říjnu 1918 zřízena paralelní třída při první třídě měšťanské školy chlapecké.

329

V roce 1919 byl otevřen 4. ročník měšťanské školy. Tehdy jej začalo navštěvovat 6 chlapců a 14 dívek, vyučovaly se zde běžné předměty měšťanské školy, dále francouzština, němčina, ruština a těsnopis. Celkový náklad na zřízení tohoto ročníku a zajištění výuky činil 5 580 korun.

33o

Dle statistických údajů navštěvovalo v roce 1918 měšťanské a obecné (chlapecké i dívčí) školy v Lomnici celkem 914 žáků. O dva roky později to bylo dokonce 1012 žáků (z toho 322 na obecné škole chlapecké, 217 na měšťanské chlapecké, 298 na obecné dívčí a 175 na dívčí škole měšťanské), od té doby však počet dětí pomalu klesal, až dosáhl v roce 1929 hodnoty 688. Učitelské sbory

Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 8 dnes je sídlem Základní umělecké školy 326 Vzpomínka na školu Viléma Celfla in: 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Popelkou 1932 - 2002, vydalo Město Lomnice n. Pop. ve spolupráci se Zš T. G. M. Lomnice n. Pop. 2002, str. 16 327 Tamtéž, str. 6 328 Tamtéž 324

325

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911 -1921, 22.10.1918 330 Tamtéž, 30. 9. 1919 329

72

jednotlivých škol tvořilo 5 - 6 učitelů.

331

Prostory pro vyučování však byly nevyhovující a otázka

výstavby nových škol byla stále naléhavější. Když byly dokončeny veškeré přípravy a vyřešena finanční otázka, začalo se s budováním nové školní budovy (viz kap. 10. C.). Stalo se tak položením základního kamene na pozemku bývalého tržiště

dne 7.3. 1930.

Během

dvou let byla stavba

dokončena

a 28. 10. 1932

slavnostně otevřena.

Byla to na svou dobu škola neobyčejně prostorná a moderně vybavená (viz obr. příloha č. 13). Umožnila vzdělání dětem z Lomnice nad Popelkou a okolních obcí ve škole obecné i měšťanské. Chlapci a dívky se učili odděleně, chlapecká a dívčí škola měly svá vlastní ředitelství.

332

Škola měla

zvláštní vchod pro dívky z čelní strany budovy a pro chlapce z boku od nemocenské pojišťovny. V letech 1932 -1938 nesly školy název: Masarykova čtyřtřídní obecná škola a měšťanská škola a Masarykova pětitřídní obecná škola a měšťanská škola. Za druhé světové války zmizelo z názvu Masarykovo jméno. Chlapecká a dívčí škola byly sloučeny teprve v roce 1953. K vybavení nové školní budovy

patřily moderně

vybavené

učebny

333

fyziky a chemie, kreslírna

a rýsovna, pracovna pro výuku ručních a domácích prací, kuchyň pro výuku vaření, přednáškový sál s jevištěm a pod ním dvě tělocvičny (chlapecká a dívČí).334 Pro žáky byly velkým překvapením i velké otáčecí posuvné tabule, pohodlné lavice se sklápěcími sedátky, zapuštěné kalamáře i umývárny,

splachovací záchodky a šatny.335 Obdiv vzbuzovala také kopule nad střechou školy, ze které byl jedinečný

rozhled nejen na

město,

ale i celé panorama Krkonoš.

Ředitelkou obecné školy dívčí v letech 1932 - 36 byla Růžena Kendíková, v roce 1936 ji

ve funkci

vystřídal

Stanislav

Hlaváč.

V čele obecné školy chlapecké stál v letech 1932 - 37 Václav Hák,

1937 - 39 Jan Motejl. V letech 1932 - 41 byla

ředitelkou měšťanské školy dívčí Lidmila Strnadová

a 1932 - 34 ředitelem měšťanské školy chlapecké František Skalský, který byl ve funkci vystřídán Františkem Mizerou. Řediteli měšťanské školy chlapecké v době první republiky byli poté František Večerník (1935 - 37) a Jan Drbohlav (1937 - 46).336 Na školách bylo kromě běžných předmětů národního školství a praktických předmětů

vyučováno náboženství farářem církve Českobratrské evangelické, Čsl. husitské a Římskokatolické. 337 Správu lomnického školství vykonávala patnáctičlenná místní školní rada, jejíž 10 členů a 3 náhradníky volilo vždy na čtyřleté funkční období městské zastupitelstvo dle stejného poměru politických stran jako při volbě městské rady a zbylých 5 členů byli zástupci škol (často ředitelé

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 10 - 12, soukromá sbírka J. Kordíka 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Popelkou 1932 - 2002, vydalo Město Lomnice n. Pop. ve spolupráci se Zš T. G. M. Lomnice n. Pop. 2002, str. 12 333 Tamtéž, str. 14 331

332

Vzpomínky na první den ve škole Jarmily Kubátové - Šebenové. Tamtéž, str. 15 Ing. Jaroslav Šonský, Jak jsem to viděl a prožil. Tamtéž, str. 17 336 Tamtéž, str. 26 337 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 11, soukromá sbírka J. Kordíka 334

335

73

nebo učitelé).338 Místní školní rada se mohla samostatně - bez účasti městské rady nebo zastupitelstva - usnášet o záležitostech školství ve předkládat

ke schválení obecním

představitelům.

okresní školní výbor. Na rozvoji a

podpoře

městě,

teprve od r. 1927 musela své

Dozor nad

činností

jednota "Komenský" spolupracující s místní školní radou. Mj. a šířila je i mezi nemajetnými

místní školní rady vykonával

městě

školství a kultury ve

rozpočty

přispívala

se podílela také

na vydávání

učitelská

poučných

knih

občany města.

Zákonem č. 233/1935 byl v Lomnici n. P. zřízen obvod újezdních měšťanských škol, přiškolenými obcemi se kromě Chlumu a Ploužnice staly také Nová Ves, Želechy, Stružinec s Pohoří, Tuhaň, Rváčov, Košov, Žďár a Žlábek. Od školního roku 1937/38 tak náklad na správu škol převzaly

jednou třetinou přiškolené obce, jednou třetinou okres a zbylá třetina připadla na Lomnici n. POp.339 Po

dokončení

prodána ve veřejné dražbě. okresního soudu (k úřadu.

dívčí

stavby nové školy byla dosavadní budova

budově

340

školy

č.

p. 63 (pod kostelem)

Budova chlapeckých škol byla upravena pro potřeby státních úřadů -

byla

přistavěna

i

věznice),

berního

úřadu

a

důchodkového

kontrolního

341

Zvláštní kapitolu lomnického školství

živnostenská

(později

pod názvem

"Pokračovací

k ní byla

tvořila

odborná škola tkalcovská a

připojena hospodářská

škola

v rohanském zámku a která se

průmyslová

později přestěhovala

Jičína",

škola

ročnících)

založená v roce 1889

která získala

přechodné působiště

přemístěné

státní odborné školy

škola o dvou

v Lomnici u

pokračovací

do budovy

tkalcovské. R. 1933 byla postavena se subvencí ministerstva školství a ministerstva

zemědělství

nová

budova živnostenské školy a lidových škol hospodářských dle plánů arch. Musila. Zpočátku

pouze chlapci. tříletý

se na živnostenské škole

Později

byl

vyučovalo

počet tříd rozšířen

třídách

pouze ve dvou

a výuka probíhala dvakrát

7

měsíců ročně,

týdně

po 10

žáky byli

měsíců.

Vznikl

oděvní

a dvouletý pro živnosti potravní

a zásobní s přípravným oddělením pro živnosti kupecké a obchodní.

Absolventi školy byli vybaveni

obor pro živnosti kovozpracující, dvouletý pro živnosti

odbornými znalostmi po stránce teoretické i praktické a byli V roce 1934 hrozilo zrušení lomnické školy a

přiřazení

342

způsobilí

k výkonu

různých

živností.

k obvodové škole v Semilech nebo v Nové

Pace, zásahem školního výboru se tak nestalo a škola byla

rozdělena

na 5

učňovských

škol: odbornou školu kovorobnou, odbornou školu pro živnosti stavební,

obvodových

dřevorobné

a

umělé,

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 11, soukromá sbírka J. Kordíka SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 9. 7. 1936 340 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 4. 7. 1932 341 Tamtéž, 19. 7. 1935 342 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 23.4.1923 338

339

74

odbornou školu

oděvní,

pro

holiče, kadeřníky

a

vlásenkáře,

odbornou školu potravní a odbornou

školu kupeckou pokračovací. Vyučování probíhalo během 4 - 5 semestrů po 5 měsících.

343

Odborná škola tkalcovská získala v r. 1899 novou velkou budovu blízko Karlova.

byli

vyučováni tradičnímu

a od r. 1925 se přispívat

hovořilo

tkalcovskému

řemeslu,

v

době

Žáci zde

první republiky však zájem o studium klesal

o zrušení školy. Aby se tomu zabránilo, zavázlo se

státní škole na otop (7600

344

Kč ročně), osvětlení

(650

Kč)

a 3x

město

ročně

na

od 1. 1. 1927

čištění

školních

místností. 345 Dokonce byla roku 1927 se souhlasem ministerstva školství provedena nákladná přístavba školy dle návrhu ing. V. Šulce, na níž byla městem uzavřena půjčka 500000 korun. Přesto

346

byla škola z důvodu úpadku textilního průmyslu a malé šance absolventů na uplatnění r. 1934

zrušena.

347

Městské

zastupitelstvo volilo své zástupce do školního výboru této školy

do výboru školy živnostenské), který obchodní komory,

ředitel

tvořili:

školy, jeden

zastupitelstvem z kruhu textilního

starosta

člen

průmyslu,

města,

jako

2 zástupci ministerstva školství, zástupce

profesorského sboru a 2 z nichž jeden

(stejně

měl

členové

zastupovat

zvolení

městským

zaměstnavatele

a jeden

zaměstnance. 348

343

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936,

19.3.1934 344 Dnes patří tato budova Střední škole v Lomnici n. Pop. 345

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

15.6.1926 346 347

Tamtéž, 17. 1., 22. 2. a 7. 10. 1927 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936,

15.1.1934 348 S0kA

Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930,

29.1.1923

75

8.

Kultura

Již ve druhé zpěvácký

polovině

19. století se

začal

v Lomnici rozvíjet spolkový život. Velké slávy dosáhl

spolek Bořivoj (viz dále), založený roku 1862. Dalšími spolky ve městě byly: čtenářský

(1861), tkalcovský (1863),

průmyslo-hospodářský

(1864),

střelecký

(1866), TJ Sokol (1870, viz kap. 9.,

Sport), učitelská jednota Komenský (1878), literární jednota (1881), okrašlovací (1885, viz dále), Svornost (1886, viz dále), Národní jednota severočeská (1895); sbor dobrovolných hasičů (1897, viz kap. 5. E. a., Služby spravované

městem),

všeobecný spolek

dělnický

Rovnost (1907), sdružení

dělnické mládeže Skauti práce a jednota čsl. Orla (1923).349

Divadlo se

začalo

ve

městě

hrát od roku 1825, teprve v roce 1875 si divadelní ochotníci

založili vlastní spolek. V nové radnici, postavené roku 1864, byl i divadelní sál, který město vykázalo divadelním ochotníkům ke hraní divadla od roku 1866 a který jim sloužil po dobu 64 let. 350 Během

roku 1918 byl sehrán neuvěřitelný počet devatenácti představení, mezi jinými

"Pražský žid" od J. J. Kolára na oslavu 50. výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu. Mimoto 4 představení sehráli studenti; hrou "Kolébka" oslavili jmenování Mistra Aloise Jiráska čestným občanem města

Lomnice nad Popelkou. Spolek divadelních ochotníků v Lomnici n. Pop.

spolupracoval také se zpěváckým spolkem Bořivoj a zval hostující divadelní společnosti. Součástí divadelního spolku byl i tzv. divadelní hudební kroužek doprovázející představení hrou na housle, flétnu, violoncello, kontrabas a klavír. V roce 1920 bylo odehráno celkem 43 představení. V srpnu

1925 se konaly velké oslavy 100.

výročí

založení ochotnického spolku, v rámci nichž bylo sehráno 16

představení s výtěžkem 15 000 Kč. 351 V době první republiky se začalo jednat o výstavbě nové divadelní budovy (viz kap. 10. C.). Příprava

na stavbu se stala předmětem zájmu celého města. Spolek divadelních ochotníků se obrátil

písemnou výzvou k občanstvu a rodákům města, aby pomohli stavbě dary nebo půjčkami bezúročnými

nebo na mírný úrok. Výzva měla úspěch, různé spolky pořádaly sbírky ve městě,

dokonce i výhry z karetních her v hostincích byly

věnovány

na stavbu. Protože by podle

propočtů

celkového nákladu na stavbu nemohl divadelní spolek příliš vysokou sumu splácet, rozhodl se zažádat o povolení provozovat v Lomnici biograf. Jeden ("Bio invalidů") ve městě již fungoval, protože však býval často přeplněn a protože měla Lomnice v této době již přes 5 000 obyvatel, mohlo městské zastupitelstvo druhou koncesi na provozování kina udělit. 352

Archiv města Lomnice n. Pop. 1561-1945 (1950), Inventář, SOkA Semily, I. Činovcová, Semily 1996, str. 8 Tamtéž 351 http://www.dstlomnice.wz.cz/historie.htm 352 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 349

350

19. 1. 1928

76

Při

oslavách položení základního kamene budovy divadla dne 1. 6. 1930 byla na radnici

uvedena hra F. F. Šamberka ,)osef Kajetán Tyl", pronesen projev předsedy ochotnického spolku Josefa Tichého a přečten pamětní spis, který byl pak společně se sepsanými dějinami ochotnického spolku, 16 fotografiemi z divadla, mincemi, deníky a jinými přílohami vložen do základního kamene budovy. Spolek divadelních ochotníků tehdy čítal 56 členů činných, 14 zakládajících a jednoho čestného. 353 24. 8. 1930 bylo sehráno poslední a také slavnostní a plně vyprodané představení

na staré scéně v budově radnice, a to hra J. Štolby ,)ejí systém" v režii Jana Niesnera. Výstavba nové budovy divadla na zavezené části rybníka vedle Městské spořitelny byla dokončena 27. 9. 1930 (viz obr. příloha č. 9). V sobotu dne 4. 10. 1930 vstoupilo divadlo se 450 sedadlovými místy nazvané Tylovo v život báchorkou Josefa Kajetána Tyla v režii Jana Niesnera a Josefa Otmara. Období po roce 1930 znamenalo pro ochotníky jednu velkou starost -

354

zajištění

splácení dluhu

za stavbu divadla. Činilo se tak především výtěžkem z provozování kina, ale také velkým množstvím uváděných "Paličova

divadelních her, např. "Vojnarka" v r. 1931 k uctění památky zesnulého A. Jiráska, "RUR",

dcera", "Probuzenci", "Bílá nemoc" a další. Dokonce i jičínští ochotníci zde hráli několikrát

ve prospěch stavby divadla. Od roku 1934 byla uváděna řada tehdy velmi oblíbených operet, jako např. "Na svatou Annu" (během necelých dvou měsíců byla odehrána čtrnáctkrát), "Lojzička", "Na tý

louce zelený". Jediným

protiválečným

dramatickým dílem uvedeným v Tylově divadle a varujícím

před nebezpečím fašismu tak byla jen Čapkova "Bílá nemoc". Lomničtí ochotníci volili spíše méně

vážná témata, kladli důraz na vysokou návštěvnost divadla ve snaze získat co nejvíce financí na splácení velkého dluhu. V roce 1937 hostil spolek Bořivoj v Tylově divadle jilemnické ochotníky s operou Prodaná nevěsta. V divadle byl k tomuto účelu zrekonstruován prostor pro orchestr. Celé období 8 let od zahájení činnosti v nově postaveném Tylově divadle bylo nejaktivnějším obdobím v dosavadní historii lomnického ochotnického souboru. Na vysoké úrovni byla také organizační

činnost, divadelní výbor řídil práci spolku v pravidelných měsíčních schůzích. 355 Roku 1886 byl založen řemeslnický spolek Svornost, který vytvořil velmi čilý divadelní odbor. V zimním období hrál divadelní představení a z výtěžku podporoval dobročinné a kulturní podniky.356 Vedle činnosti divadelní pořádal spolek Svornost výlety s hudbou do sousedních i vzdálenějších obcí, zábavy, dobročinné akce, vypomáhal také při pohřbech. Během svého prvorepublikového působení uvedl např. hry "Lucerna", "Žně", "Páni" nebo "Dítě", se kterou se zúčastnil také Jiráskova Hronova. Spolek divadelních ochotníků několikrát nabízel Svornosti jednání o sjednocení obou amatérských

353 354

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 17, soukromá sbírka J. Kordíka CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou,

a http://www.dstlomnice.wz.cz/historie.htm 355 http://www.dstlomnice.wz.cz/historie.htm 356 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 17, soukromá sbírka J. Kordíka

77

1999

souborů, avšak marně. V době první Československé republiky působil v Lomnici také dramatický

spolek "Jiří Wolker", ten však neměl svou vlastní scénu a hrál jen nepravidelně.

357

Již od roku 1862 se začali scházet pod vedením Jindřicha Velebína Mastného 358 milovníci zpěvu, kteří

byli

zároveň

zakladateli prvního

zpěváckého

spolku v Lomnici n. P. Jeho

členy

(bylo jich

kolem 40) byli pouze muži, dívčí pěvecký sbor Vlasta byl založen až v roce 1869 (zanikl již v roce

1875). Jedním z učitelů

zpěvu

byl také slavný hudební skladatel a lomnický rodák František

Doubravský. Na schůzi v roce 1862 byl přijat název spolku "Bořivoi", kteréžto jméno nese lomnický sbor dodnes. Spolek účinkoval na řadě koncertů, akademií, pěvecko-hudebních a humoristických zábav, na besedách a významných akcích konaných nejen v Lomnici n. P. a jejím okolí, ale také po celé naší zemi. Dokonce i na slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu byl Bořivoj zastoupen 26 členy. Činnost spolku pokračovala také v době první Československé republiky,

nastudována byla

řada náročných

skladeb mj. Bendlových,

Dvořákových

a Smetanových,

Bořivoj

také

spolupracoval na představeních se Spolkem divadelních ochotníků. Roku 1932 obdržel zpěvácký spolek za svoji sedmdesátiletou

činnost

zlatou medaili a diplom.

Každoročně

byly

pořádány

1 až 2

koncerty, část jejich výtěžku věnoval spolek na dobročinné účely.359 Městské

20. století

muzeum založené roku 1891 Josefem Petrákem bylo na konci dvacátých let

nově uspořádáno.

Byly

vytvořeny

nové inventární seznamy, podle nichž bylo v muzeu

sídlícím ve druhém poschodí radnice uloženo přes 4000 předmětů. přestěhováno

360

Roku 1932 bylo muzeum

z radnice do velké místnosti prvního poschodí nově postavených škol. Reorganizaci

sbírek a invenární soupis

předmětů

provedl správce muzea a

učitel

František MizeréJ. Od roku 1937

byl správcem učitel Bohumír Kozák. Teprve v roce 1945 získalo muzeum prostory, ve kterých sídlí dodnes, tzv. Hrubý dům na náměstí.

361

Sbírky v lomnickém muzeu byly tištěné,

rozděleny

do 9 skupin, a sice Geologie, Archeologie, Památky

písemné a malované, Razítka a pečetidla, Mince a medaile, Zbraně a zbroj, Sbírky

národopisné, Sošky a modely a Věci neurčené. Velmi cennou sbírku geologickou a archeologickou věnoval

muzeu ředitel živnostenské pokračovací školy Jan Benda (1855 - 1919). Velkou škodou je,

že při velkých požárech, jimž jednou padla za oběť i městská radnice, byla zničena a ztracena největší část městského

archivu, který kromě městských knih obsahoval i řadu nejdůležitějších výsadních

listin. Ze starých gruntovních knih a zbytků městského archivu čerpali historičtí a rodopisní

Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 17, soukromá sbírka J. Kordíka roku 1868 se stal také starostou lomnického Sokola, tuto funkci zastával po dlouhých 20 let; CD-ROM Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 359 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 18 a CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999 360 Pamětní list do základního kamene k "Masarykovým školám", str. 17, soukromá sbírka J. Kordíka 361 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 23 - 24 357

358

78

spisovatelé a vydavatel

sběratelé

historických, místopisných i národopisných památek J. J.

vlastivědného Sborníčku

Fučík

(1859 - 1930, dějiny

1920 - 1925, autor cenného díla "Popis a

okresu

lomnického a od r. 1928 čestný občan Lomnice n. p. 362 ) a A. P. Šlechta (1864 - 1933).363 ll

Na jaře roku 1921 zažádalo místní družstvo "Bio invalidů" o pronájem louky u rybníka na dobu 12 let pro

zřízení

provizorní budovy biografu. Nájemné bylo stanoveno na 500 korun za rok

plus čistý výnos za dvě představení.

364

Obliba biografu stále stoupala, během r. 1927 pořádalo kino

celkem 82 představení a řadu vzdělávacích přednášek. 365 V roce 1932 byla kinematografická licence a smlouva o pronájmu části pozemku se stejnými podmínkami prodloužena na dalších 12 let. 366 Místní okrašlovací a turistický spolek byl založen "k okrášlení rodného kraje a povzbuzení turistiky" v roce 1885 a u jeho zrodu stáli

např.

významné osobnosti a podnikatelé Ignác Hornych,

Josef Horák a Theodor Mastný. V roce 1910 zakoupil spolek významném poutním zděnou

vysokou

místě

a turistickém cíli, a o dva roky

rozhlednu (viz obr.

příloha č.

potřebné

později

Táboře,

pozemky na kopci

zde odevzdal svému

účelu

32 m

19). R. 1914 byla vedle rozhledny vybudována

turistická chata a v roce 1919 vedle chaty 45 m hluboká studna. Okrašlovací spolek se také staral a přispíval na stavbu automobilové stanice na u chaty. Od zahájení své

činnosti

a v roce 1929 provedl

do roku 1931 investoval na Tábor celkem

V roce 1935 odevzdal spolek své objekty na členech,

Táboře

Táboře,

částku

pojmenované po svých

pokračoval

na zbudování

koupaliště.

ve své Klub

turistických cest na Lomnicku

činnosti,

čsl. turistů

staral se o povznesení krás se staral

orientačními

kromě

města

turistického ruchu na

verandy

517000 korun.

nejzaslouženějších

čsl. turistů.

Nadále

a jeho okolí,

přispěl

chatu Ignáce Hornycha a Tichánkovu rozhlednu, do správy majetku Klubu

však spolek

přístavbu

Táboře

také o

tabulkami, vydával množství pohlednic a

značení

propagačních

letáků. 367

V prosinci 1907 byla v Lomnici ustavena roku

přejmenovaná

pobočka

krajského spolku "Jizeran", následujícího

na Spolek studentstva a inteligence v Lomnici n. Pop. Ve

válečných

letech

nevykazoval spolek žádnou činnost, teprve po vzniku ČSR se lomničtí studenti znovu sjednotili pod novým názvem Studentský kroužek Jizerana. Valná hromada konaná v roce 1925 odhlasovala

Jmenován čestným občanem města byl J. J. Fučík 14. 11. 1928 při příležitosti jeho 50. narozenin. AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 14. 11. 1928 363 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 21 a 23 - 24 364 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. Č. 26, 1911-1921, 25.4.1921 365 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 19. 1. 1928 366 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. Č. 28, 1930 - 1936, 28.11. 1932 367 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 35 - 36 362

79

nový název Všestudentský spolek v Lomnici n. Pop. Posláním tohoto spolku byla

činnost

kulturní,

společenská a sportovní (zejména během školních prázdnin).368

O

368

městské knihovně

je pojednáno v kapitole 5. E. a., "Služby spravované

městem".

Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno

1946, str. 36

80

9.

Sport

Již od roku 1870 činnost

těšící

a

se

především

sokolská jednota již 454 tělovýchovy

byly

působil

členy

v Lomnici n. Pop. Sokol provozující intenzívní tělocvičnou a sportovní v době první republiky veliké

a

připravovala

nářaďové cvičení

i

cvičení

oblibě.

V roce 1920

Lomnice

řadu

vynikajících

sportovců.

lomnická

se na VII. všesokolský slet v Praze. Základem sokolské prostná a

účast

na sokolských sletech. Také v lehké

atletice - ve skoku dalekém i vysokém} vrzích kladivem} diskem nebo koulí i v měla

měla

bězích

Na vysoké úrovni bylo i družstvo

na

různé tratě

věnující

-

se košíkové

a házené.369 V roce 1937 čítala jednota na 570 členů} 110 dorostenců a 330 žáků. V čele organizace stál "starosta jednoti'} v tomto roce br. Bohuslav Matoušek. Roku 1897 bylo

započato

kvůli narůstajícímu počtu členů

dokonce žádal místní Sokol o občanů

mimo své

veškeré

příjmy

se stavbou lomnické sokolovny} ve 20. letech 20. století se však začalo

jednoty

udělení

tělovýchovné

370

přístavbě.

uvažovat o její

koncese na provozování biografu} aby si udržel

poslání a získal peníze na stavbu.

hodlal investovat do

počátku

Na

přístavby

Pořádal

sokolovny. Koncese však

také

roku 1928 větší

zájem

vzdělávací večery}

Sokolům

nebyla

udělena,

přednost byla dána Spolku divadelních ochotníků} kteří potřebovali finance ke stavbě divadla. Přesto

byla

byly zcela

přístavba

dokončeny

sokolovny provedena, veškeré práce na

hřišti

i na

přilehlém

letním

cvičišti

na jaře roku 1930 celkovým nákladem 1 000000 korun.

Od roku 1920 na

budově

371

měla

upraveném z louky,

Lomnice n. P. také propůjčené

od paní Jiránkové a upravena na Fotbalovému družstvu se

dařilo

svůj

sportovní klub.

Zpočátku pěstoval

firmou 19. Hornych a synové,

hřiště,

které bylo

rozšířeno

později

byla pronajata louka

pronajatými sousedícími pozemky.

a brzy se probojovalo do vyšší

třídy.

Sportovní klub již od svého

založení plánoval provozovat také lehkou atletiku} dokonce pro to zakoupil avšak pro nedostatek atletických drah se

soustředil především

pouze fotbal

různé

nářadí,

na trénink fotbalu a házené. Odbor

dámské házené byl založen již na počátku existence sportovního klubu, odbor házené mužů vznikl až v

ro~e

1926.

Kromě

toho rozvíjel svou

činnost

také odbor stolního tenisu, avšak jen do roku 1935,

kdy mu přestaly být propůjčovány místnosti v Živnostenském domě a odbor svou činnost v podstatě ukončil. Sportovní klub provozoval také zimní kluziště na louce u rybníka propůjčené městem. 372

V roce 1928 byl ustaven tenisový odbor, který

přikročil

ke

stavbě

nového

hřiště

na pozemcích firmy

P. A. Šlechta} kde byly upraveny dva tenisové kurty. Někteří Lomničané podnikli první pokusy

369

Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno

1946, str. 29 370 371

Tamtéž, str. 30 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27} 1923 - 1930,

19.1.1928 372

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kn. ll, inv. č. 30, 10. 10. 1922

81

s létáním. K doplnění všestranné sportovní

činnosti

byl založen také odbor cyklistický, jehož

stejně jako ostatních odborů výrazně zasáhla - téměř přerušila - okupace.

373

Vhodný terén a klimatické podmínky na Lomnicku poskytly prostor pro rozvoj před

světovou

první

sdružení

ještě

válkou. Tehdy zde však

přátel lyžařství

občas věnující.

se

lyžařství

již

nebyla žádná pevná organizace, spíše volné

skutečnému

Ke

činnost

rozmachu

lyžařského

sportu tak došlo

až po vzniku Československé republiky, když byl roku 1925 založen lomnický Lyžařský odbor Sportovního klubu. Díky zdomácnělo později

a tréninku

pořádanými

propagaci a jím

podpořili závodníků

členů,

z toho 30 z okolních obcí. Do Lomnice se

své favority v závodech v spolupracoval také

běhu,

Lyžařský

lyžařství

kurzy, závody a výlety

a stalo se velkou zálibou, a tak již v roce svého založení

dokonce 131

z okolí, aby

úspěšné

měl

klub 29

začali sjíždět

sjezdu i skoku na lyžích. Na

členů

a o 10 let příznivci

i nadšení

přípravách závodů

odbor Sokola. Výborné podmínky pro lyžování

poskytovaly zejména hora Tábor (682 mj, Kumburk (640 m), Babylon (635 m) a Kozákov (618 m). Speciálně

pro sjezd byla vyhledávána závodní trať z Kozlova kjihovýchodu do záhybu silnice městem

nad Cidlinou s výškovým rozdílem asi 200 m. V roce 1926 vybudoval Sportovní klub na propůjčeném místě

na vrcholu Babylona

lyžařský můstek

(viz obr.

příloha č. 10) umožňující

skoky 40

až 50 m a boudu jako "ochranu proti nepohodě" 374 • Veškeré lyžařské vybavení bylo možné v Lomnici zakoupit u místních výrobců.

375

První oddíl skautingu byl v Lomnici n. P. založen roku 1920 br. S přibývajícím

počtem členů

rostla i práce

v oblasti kulturní. Hrála se divadla, byly ale i v okolních obcích.

Pět

skautů-junáků,

si skauti postavili také svou klubovnu,

jejíž velký díl byl

pořádány večírky, soutěže

let po svém založení pořádali

měl

Hlaváčkem

a

zaměřen

různá představení

lomnický skauting již 5

mnoho

výletů,

a br. Tomsou.

oddílů,

na

činnost

v Lomnici, svépomocí

v roce 1929 dokonce zájezd

do Francie. 376 Turistika byla a jednak činností Klubu

organizačně

vymezena jednak

československých turistů

činností

Okrašlovacího a turistického spolku

(odboru v Lomnici n. P.), viz kap. 8., Kultura.

Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 32 374 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, ll. 12. 1925 375 Lomnice nad Popelkou, město sucharů a textilu, red. J. Mizera, B. Kozák, P. Korbelář a S. Račanský, Brno 1946, str. 12 -14 376 Tamtéž, str. 33 373

82

10.

výstavba, infrastruktura

A. elektrifikace

města

Dne 4. 6. 1921 se konala schůze lomnického městského zastupitelstva, jíž se zúčastnilo také obecní zastupitelstvo Staré Lomnice a

členové

elektrárenské komise. Hlavním programem jednání

byly podmínky smlouvy s hradeckým Svazem elektrárenským o

odběru

elektrického proudu. Lomnice

n. P. se jejím podepsáním a vložením kmenového kapitálu 30000 korun stala zavázal, že ve

městě zřídí přípojky

transformačních

v

napětí

stanicích

elektroměry

pouze v

případě,

oprávněna přerušit

že by se stali

dodávku proudu v

členy

neděli

bylo stanoveno, že se odebraný proud bude

(transformátory dodá firma Kolben) a

moci užívat v celém svém katastru proudu 380 W. primárně

Svazu, který se

o 10 tis. W za cenu odebraného proudu 7 hal.

při větším odběru. Zároveň

za kWh s poskytnutím slev měřit

vysokého

členem

Průmyslové

podniky budou

město

bude

připojeny sekundárně,

Svazu. Smlouvou bylo také dáno, že je elektrárna

a ve svátky. Elektrárenský svaz v Hradci Králové se

zavázal, že veškeré práce budou probíhat rychle, aby v listopadu 1921 mohl být proud dodáván. 377 O rok později se Lomnice stala také členem Elektrotechnického svazu československého. 378 Úřední a technická kolaudace elektrovodné sítě provedené firmou Sedláček a Votruba proběhly však až na konci r. 1922 a počátku r. 1923, celkový účet byl vystaven na 896502 korun. 379

To již bylo ve městě centrálně rozsvěceno a zhasínáno pouliční osvětlení38o, uvažovalo se také o

světlení

radničních

hodin reflektorem. R. 1924 se královéhradecký svaz spojil s akciovou

společností Východočeské

elektrárny v Poříčí u Trutnova, o dva roky později v Lomnici n. P. došlo

ke snížení cen proudu pro

odběratele, kteří

tak platili 4

podle množství odebraného elektrického proudU.

Kč,

3,90

Kč

nebo 3,80

Kč

za 1 kWh

381

V roce 1928 byla eíektrovodná sekundární síť nákladem 35000 korun rozšířena také do Horní Lom.nice a na Hrádka. Za připojení k síti zaplatili zdejší obyvatelé 50 Kč a za každou žárovku 25 Kč. 382

377 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 26, 1911 - 1921,

4.6.1921 378 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kn. ll, inv. č. 3D, zápis o mimořádné schůzi městského zastupitelstva 22. 2. 1922 379 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930,

29. 1. 1923 380 Veřejné osvětlení bylo ve městě instalováno r. 1921, až o 15 let později byly některé sloupy (zejména na Račanech) vyměněny za nové. 381 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930,

17.9.1923,30.9. 1924 a 16. 9. 1926 382Tamtéž, 23. 10. 1928

83

Splněním všech potřebných podmínek byl lomnický elektrárenský podnik jako veřejně prospěšný

osvobozen od poloviny zvláštní daně výdělkové. Správu sítě zajišťovala především příslušnými návrhy městské radě elektrárenská komise volená zastupitelstvem, založen byl také tzv. elektrárenský podnik zajišťující fungování elektrovodné sítě

po technické stránce. Funkci technického správce elektrárenského podniku vykonával František

Pavlásek za mzdu 25000 Kč ročně, účetnictví vedla do r. 1935 pí Zelenková-Kordová společně s Františkem Hassou.

383

V roce 1933 propukl pro Lomnici vítězný spor s VČE v Hradci Králové pro nedodržování podmínek smlouvy z r. 1921 (městu nebyly poskytovány výhody jako jiným konzumentům, s firmou P. A. Šlechta a syn byla uzavřena zvláštní smlouva o odběru proudu za výhodnějších podmínek, ačkoli měli být všichni další odběratelé připojeni na městskou síťL

1. 6. 1934 byla proto uzavřena

smlouva nová, která přinášela mimo jiné nižší ceny elektrického proudu.

384

Napětí v primární i sekundární lomnické síti však kolísalo, lidé si stěžovali na krátkou životnost

žárovek. R. 1938 byl proto zakoupen za 70500 korun od firmy Siemens regulační autotransformátor, pro nějž byla provedena přístavba transformační stanice stavitelem Kovářem.

385

B. stavba vodovodu a kanalizace

Již od počátku existence samostatného československého státu se v Lomnici hovořilo o nutnosti zřídit vodovod, s jeho budováním - zatím však pouze pro malou část města - se začalo v roce 1919 poté, co bylo v Oboře nalezeno 6 nových pramenů vOdy.386 Během dalších let pokračovaly

přípravné

vodovodní práce jako např. zajišťování pramenů,

měření

jejich síly

nebo přípravy pro vodoprávní řízení. Řešil se také problém finančních dotací celého projektu, r. 1923 byla uzavřena půjčka 100000 Kč. Zároveň se začala budovat městská kanalizace, nejprve v hlavních a nejvýznamnějších ulicích města (1923 ul. Palackého, 1925 dnešní ul. J. J. Fučíka). Nejnákladnější byla kanalizace ulice račanské (dnes 5. května) jejím rozsahem a problémy s račanským potokem, na její provedení byla r. 1926 do mimořádného rozpočtu města zařazena položka 141000 Kč.

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 12. 9. 1929 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, 1930 - 1936, 29. 4. 1935 384 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 14. 8. 1933 a 26. 3. 1935 385 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29. 3. a 25. 5. 1938 386 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 6, inv. č. 30.9.1919 387 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 15. 6. 1923,3. 2. 1926 a 23. 2. 1926 383

84

387

27, 1923 - 1930, kn. 8, inv. č. 28, 28, 1930 - 1936, 29, 1936 - 1941, 26, 1911 - 1921,

27, 1923 - 1930,

V souvislosti s vodovodními pracemi musely být také regulovány nebo přikryty velké části potoků protékajících městem, jak je o tom pojednáno v kapitole 2. A. o přírodních podmínkách. R. 1926 byla zahájena dodávka vody do ne mocenské pokladny (dnešní ulice Komenského) postavením vodovodu z Obory a bylo zadáno vypracování projektu a provedení kanalizace Žižkova a ulice

Poděbradovy.

jeho vyhotovení bylo

Téhož roku byl také vypracován detailní projekt celého svěřeno firmě

ing. J.

Matičky

z Prahy za 43000

Kč.

městského

Celkový náklad na stavbu

vodovodu byl odhadnut na 1800000 korun, skutečná cena však byla mnohem vyšší. především

vodovodu,

388

Musely být

opraveny stávající studny, postavena čerpací stanice a položeno potrubí. Na vybudování

vodovodu a řádné kanalizace pro celé město byla proto uzavřena půjčka u ÚSP ve výši 4000000 korun, r. 1927 další půjčka 2 000 000 Kč a o 2 roky později u Moravské banky 1100000 Kč, zažádáno bylo také o státní dotace. 389 Veškeré práce byly svěřeny Matičkově firmě

390

, správcem stavby byl ing.

Zeman. Město

vyzývalo své obyvatele, aby se na vodovod

připojili,

pro domovní vodovodní instalace

byla stanovena jednotná pravidla. V lednu 1927 byla provedena během čtyř dní čerpací zkouška vody pod dozorem ing. Zemana, o rok

později

byly postoupeny vzorky vody k bakteriologickým

a chemickým zkouškám, aby byla prokázána její zdravotní nezávadnost. Pak se teprve mohlo ke stavbě vodojemu, položení trubní sítě a zřízení čerpadel.

391

přikročit

V letech 1930 - 31 byl vodovod

rozšířen také na Hrádka a do Horní Lomnice a postaven zde vodojem a vodárna.

392

Řešením veškerých záležitostí městského vodovodu byla pověřena vodárenská komise.

Pro technický dozor byl r. 1930 přijat vodák, Miloslav Nechanický.393 Když byly práce

téměř

hotovy, vyvstal problém s vybíráním vodného. Podle vzoru okolních

měst byla spotřeba vody propočtena již r. 1928 na 20 hl ročně na osobu, tedy 28,20 Kč.

394

Podle vládního nařízení bylo možné vybírat vodné všeobecné (v jednotné sazbě násobené počtem místností) nebo vodné zvláštní (podle množství odebrané vody). Kvůli velkému nákladu na vodoměry bylo zvoleno vodné všeobecné a až r. 1937 bylo zavedeno také vodné zvláštní.

395

Kromě odběratelů

vody museli však polovinu dávky platit i lidé na vodovod nepřipojení (r. 1931 bylo v Lomnici zhruba

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 15.6., 30. 6. a 16. 9. 1926 389 Tamtéž, 16. 9., 30. 10. 1926, 15. ll. 1927 a 25. 11. 1929 390 Jen výjimečně byly v případě levnější nabídky některé práce zacJ.ány místnímu instalatérovi Věchtovi, jako např. zavedení vodovodu do odborné školy tkalcovské a její přístavby. Tamtéž, 19. 1. 1928 391 Tamtéž, 26. 11.1926, 17. 1. 1927 a ll. 5.1928 392 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 31. 10. 1930 393 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 27. 1. 1930 394 Tamtéž, 19. 1. 1928 395 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 26.10.1937 388

85

1360 rodin, z toho 833

připojeno),

proti výměru vodného odvolalo

a tak byla brzy podána

přes

200 lidí.

Většina

řada

stížností.

Ještě

v roce 1937 se

z nich byla zamítnuta s odůvodněním,

že byl vodovod vybudován pro všechny, všichni se proto musejí podílet na jeho splacení.

poplatníkům bylo vodné odepsáno z místností, ve kterých vodu nepoužívali. téměř

396

Některým

Vodovod stál celkem

4,5 mil. korun, 48% bylo uhrazeno ze státní subvence. Vodárenský podnik byl dlouho zadlužen

především kvůli nedoplatkům za spotřebu vody (koncem roku 1936 činily téměř 400 000 korun).397

C.

stavba významných

veřejných

budova

zařízení

Školy T. G. Masaryka (viz obr. příloha č. 13). O stavbě nových škol se mluvilo již od počátku

20. století, problémy však byly s vyhledáním vhodného místa a

samozřejmě

s penězi. V úvahu

přicházely lokality u liPanských stodol", v parku Sv. Čecha u tkalcovské školy a nynější místo na tržišti.

Proti

němu

byla vyslovena spousta středu města,

vzdálenost od

31. 8. 1911

přesto

města:

Crha,

které poukazovaly na blízké jatky, nádraží,

zápach fermeže od

Hornychů

a na velký vítr v zimě. Místní školní rada

398

byla vypsána soutěž na návrh stavby. V porotě zasedali stavební znalci a zástupci

arch. František Mikš, stavitel Josef Martínek z Náchoda, V. Schweizer, starosta ředitel

přílišnou

schválila místo na tržišti, s čímž souhlasila i okresní školní rada. Pozemky byly pak

zakoupeny za 79500 korun. Následně

protestů,

města Jindřich

škol Jan Benda, Václav Brabínek a továrník J. Horák. První cenu porota

udělila

arch. Františku Stupkovi z Královských Vinohrad. Dne 22. 5. 1914 schválila c. k. okresní školní rada plány a vyžadovala jež

pohřbila

sdělení,

jak a kdy se bude stavba

naděje těch, kteří

v rychlé budování

provádět.

věřili.

Mezitím propukla

světová

válka,

Místní školní rada zadala vypracování

detailních plánů ing. arch. Viktorinu Šulcovi v Praze. Ten v září 1916 dohotovil plány a v prosinci téhož roku

rozpočty.

Jelikož byly plány vypracovány dle starých rakouských

zákonů,

bylo v srpnu 1925

požádáno o jejich opravení (přibližně za 30000 korun).399 Na stavbu byla povolena půjčka 5 000000 korun vzhledem k nevyhovujícím dosavadním prostorám pro výuku. Základní kámen byl položen 7. 3. 1930. Stalo se tak v den 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. K této

příležitosti

byl vyhotoven

Pamětní

list (viz obr.

příloha č.

20),

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. Č. 27, 1923 - 1930, 7. 5. 1929 a SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 10. 12. 1937 397 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. Č. 29, 1936 - 1941, 5.10.1936 398 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Popelkou 1932 - 2002, vydalo Město Lomnice n. Pop. ve spolupráci se Zš T. G. M. Lomnice n. Pop. 2002, str. 9 399 Tamtéž 396

86

který byl vložen do základního kamene. 4oo Staviteli byli městským zastupitelstvem ustanoveni ing. Václav Slaba a František Kovář, technický dozor prováděl městský architekt František Pivec. Stavba

město

velice zadlužila, vznikly spory mezi

městským

401

zastupitelstvem a místní školní

radou, která celý projekt řídila. Bylo vyčítáno, že byl vinou místní školní rady rozpočet na stavbu škol zbytečně překročen

(zhruba o milion korun) a zřízeno nepotřebné vybavení (především přednáškový

sál a dva fyzikální kabinety).402 Ve dvacátých letech 20. století se stále více projevovala potřeba výstavby nové budovy městského

divadla (viz obr. příloha č. 9), dosavadní prostory na radnici nebyly pro ochotnický

divadelní spolek vyhovující. věnoval

Při

oslavách 100.

výročí

založení spolku mu proto pro realizaci stavby

továrník Václav Hornych pozemek podél dnešní Smetanovy ulice. Byla uspořádána veřejná

sbírka, do níž se zapojila řada spolků a obyvatel Lomnice. Městská spořitelna nabídla divadelnímu spolku

část

pozemku vedle své vyprojektované budovy s návrhem, aby

obě

budovy byly

řešeny

v jednotném slohu, část pozemku prodalo také město. Nakonec padlo rozhodnutí o umístění divadla vedle

spořitelny

také budovu

a jeho projekt byl zadán architektu

spořitelny).

Oldřichu

Lískovi z Hradce Králové (projektoval

Stavba pak byla zadána lomnickému staviteli ing. Václavu Slabovi

za součinnosti stavitele Františka Kováře. Dne 1. 6. 1930 byl slavnostně položen základní kámen, stavba divadla

včetně vnitřního

vybavení, divadelního a biografického

27.9.1930. Celkový náklad na stavbu

činil

1023088, 32

Kč, účet

zařízení

dokončena

byla

stavitele se pak

ještě

snížil

020830 korun, tj. o hodnotu materiálu darovaného občany a podniky v Lomnici n. Pop. 403 Z důvodu velkého rozvoje začala také lomnická Městská spořitelna (viz obr. příloha č. 9) i

kolem roku 1927 uvažovat o nových prostorách. Manžely Emílií a Františkem Svobodovými jí byl nabídnut pozemek vzdálený asi 60 m od za 140 508

Kč.

Pozemek

hraničil

náměstí,

s rybníkem pouze

který byl zakoupen smlouvou ze dne 21. 9. 1928 hliněnou

hrází, proto bylo nutné jej

opatřit

terasou

postavenou Ing. Václavem Slabou za více než 50000 korun. Na podzim roku 1929 byl vyzván architekt Oldřich Líska, aby vypracoval plán budovy a přesný rozpočet. Ten činil 822 167, 82 Kč pro budovu se dvěma byty pro úředníky v prvním poschodí. Práce byla zadána místním stavitelům V. Slabovi a F. Kovářovi. Začalo se stavět 15. 6. 1930, stavba však čelila mnohým překážkám způsobeným především špatným podložím v blízkosti rybníka. Přesto byla budova dokončena již

31. 8. 1930. Práci a

Před

Spořivost,

hlavním vchodem do

spořitelny

zhotovené z tvrdého pískovce

byly

umístěny

sochařem

2 alegorické sochy,

představující

Aloisem Khunem z Vojic. Dále byly

400 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Popelkou 1932 - 2002, vydalo Město Lomnice n. Pop. ve spolupráci se ZŠ T. G. M. Lomnice n. Pop. 2002, str. 9 401 Tamtéž, str. 12 (z pamětní desky nad vstupním schodištěm do školy) 402 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 11. 5. 1932 403 CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999

87

pořízeny

2 bronzové desky} zhotovené uměleckým ústavem Franty Anýže v Praze - jedna na paměť

zakladatele spořitelny pana Josefa Doležala} druhá deska se jmény všech funkcionářů a úředníků

spořitelny} za nichž byla stavba důstojné budovy ukončena a odevzdána svému účelu.

404

JJNutnost zřízení koupaliště v Lomnici n. Pop. jest všeobecně i mezi širokými vrstvami

obyvatelstva jak z důvodů zdravotních} hygienických} pokrokových a hospodářských} vzhledem k získání letních hostí pro Lomnici uznávána/' psal r. 1934 lomnický odbor Klubu čs. turistů městskému

úřadu.

koupaliště umělé.

Vhodná

přírodní

nádrž k tomuto

se nenaskytla} muselo být

zřízeno

Pro uskutečnění stavby bylo založeno JJDružstvo pro zřízení koupaliště a parních

a vanových lázní v Lomnici n. Pop."} které sehnalo (důraz

účelu

potřebné

finance} zakoupilo pozemky v Oboře

povětrnostní

byl kladen na dostatek vody} slunce} dobré

podmínky a

pěkný

vzhled) a zadalo

vypracování plánů. 40s Nové koupaliště s ostrůvkem uprostřed a oddělením pro děti} plavce a neplavce postavené s nákladem

méně

než 200000 korun bylo

otevřeno

r. 1936.

D. úprava ulic

Často diskutovanou záležitostí} kterou bylo nutné řešit} byla oprava ulic} úprava regulačních čar

nebo parcelace pozemků. Na úpravu ulic byly do rozpočtu zahrnovány nemalé položky} řada prací

musela být provedena v souvislosti s budováním

městského

vodovodu a kanalizace} s přibýváním

nových domů zejména ve Staré Lomnici} v Popelkách a na Karlově} ale také se zvýšeným počtem nových těžkých automobilů ve městě (v některých ulicích byla jízda nákladními automobily zakázána). Práce byly stále častěji zadávány také z důvodu rostoucí nezaměstnanosti.

Nejnákladnější

byla

úprava ulice račanské} dnes 5. května. Od r. 1926 jednalo městské zastupitelstvo o potřebě opravy cesty na Hrádka} její provedení však bylo odloženo JJjakmile bude

méně

práce a čas". Cesta na Hrádka

byla opravena r. 1936.406 Ve městě byly stavěny také okresní silnice dotované Oú v Semilech} Lomnice n. P. však musela vykoupit pro stavbu potřebné pozemky} postavit příjezdy na silnici ze soukromých pozemků a přispět určitý finanční obnos z celého stavebního nákladu} případně položit a vydláždit chodníky.407 Okresní silnicí byla dnešní ulice Komenského (od okresní nemocenské pokladny k jatkámL s přispěním okresu byla také r. 1925 předlážděna tříbarevnou mozaikovou dlažbou ulice JJNa hrázi" 404 CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou} PC Káčko} Lomnice nad Popelkou} 1999 405 SOkA Semily} AM Lomnice n. Pop.} Obecní stavby 1854 - 1945, kart. 42} inv. č. 188} dopis lomnického odboru Klubu čs. turistů MÚ v Lomnici o přípravách stavby koupaliště z 11. 8. 1934 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop.} Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva} kn. 7} inv. Č. 27, 1923 - 1930, 26. 11. 1926 a SOkA Semily} AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva} kn. 9} inv. č. 29} 1936 - 1941} 9. 7. 1936 407 SOkA Semily} AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva} kn. 7} inv. Č. 27} 1923 - 1930} 17.9.1923 406

88

a o dva roky

později

provedena nákladná

kostkami, kdy okres požadující od

města

předlažba náměstí obyčejným

kamenem a žulovými

zaplacení 20% nákladu vydláždil jízdní dráhu v šířce 6 m

a město zbytek. 408 V roce 1938 byla hlavní silnice vedoucí městem (Jičín - Jilemnice) upravena vzhledem k její velké frekventovanosti na silnici dálkovou.

409

Na úpravu cest, pokud vedly kolem jejich továren, opravu cesty ke

hřbitovu

přispívali

také místní podnikatelé,

zaplatil z poloviny továrník Horák. Opravu cesty kolem

dokonce tehdejší starosta Václav Vávra.

dívčí

např.

školy uhradil

41o

V rámci regulace ulic bylo r. 1926 stanoveno, že ulice

směřující

do

města

mají mít

šířku

12 m,

příčné ulice 10 m. Koncem 20. let byla koupí příslušných pozemků rozšířena ulice karlovská.

411

Když žádali manželé Janatovi (provozovali papírnictví na dnešním Školním náměstí) o stanovení stavební

čáry,

byla tato o kus posunuta, aby nebyl jejich

na monumentální budovu nových škol. Udržovat chodníky zda jsou chodníky

řádně

čisté

av

automobily nebo parkování.

řízen

pořádku

po levé

Městem

postavenou budovou zakryt pohled

412

bylo povinností

posypány. Zakázáno bylo

Provoz veškerých vozidel byl

nově

se

znečišťovat

straně,

smělo

v

majitelů domů,

nebo

některých

bezpečnost

být všechna vozidla osvětlená.

zimě

ničit veřejné

se kontrolovalo,

cesty, silnice, parky.

ulicích byla zakázána jízda

těžkými

jezdit na velocipedech, motocyklech i automobily.

Rychlost jízdy motorovými vozidly však musela být taková "aby a aby nebyla ohrožována

v

řidič

byl pánem své rychlosti

osob a cizího majetku", nejvýše však 35 km/ho V noci musela

413

SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 -1930, 18.6. 1925 a 17.1.1927 409 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 9, inv. č. 29, 1936 -1941, 29.3.1938 410 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 7, inv. č. 27, 1923 - 1930, 29.10.1927 411 Tamtéž, 3. 2. 1926, ll. 5.1928 a 7. 5. 1929 412 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva, kn. 8, inv. č. 28, 1930 - 1936, 11.5.1932 413 SOkA Semily, AM Lomnice n. Pop., Městská policie a četnictvo 1850 - 1936, kart. 33, inv. č. 154, policejní řád města Lomnice n. Pop. 408

89

Závěr

III.

Téma mé

bakalářské

práce jsem si vybrala z důvodu, že období první republiky považuji

za jedno z nejvýznamnějších v historii mého rodného

města. Zároveň

je pro studium Lomnice n. Pop.

v předmnichovské době dostupné velké množství historických pramenů, z těch nejdůležitějších jsem se snažila pro svou práci využít co

největší

množství.

Ve snaze zachytit veškeré oblasti života některými

kapitolami zabývat

podrobněji,

města

ač

se téma jeví velice obsáhlé a bohužel se nelze

by to zasluhovaly, zejména kapitola

věnovaná

hospodářství. Řada lomnických podniků zaměstnávala velké množství zaměstnanců a zaznamenala

úspěchy nejen v ČSR, ale také v zahraničí. Jistě by bylo zajímavé se věnovat vnitřní struktuře těchto

obrovských továren a pracovním i životním poměrům zaměstnanců (v SOkA v Semilech a SDA v Zámrsku je uloženo pro

účely

několik

archivních

fondů

lomnických

podniků, většinou

mé práce jsem se snažila podat celkový obraz o podnikání, jeho

ale nejsou zpracovány),

struktuře

a rozsahu.

Účelem celé práce bylo podat ucelený přehled o životě podkrkonošského města v letech

1918 - 1938 se

zaměřením

na obecní samosprávu a lidi,

jednoduchou práci, na Lomnici dopadly přesto

se však naši

předkové

snažili

(zejména stavby škol, divadla a které

město

v

důsledky

město

městského

době hospodářské

první

kteří

světové

neustále rozvíjet.

se na ní podíleli. Ne vždy

války i

Ačkoli

pozdější hospodářské

téměř

krize,

podnikali velké nákladné projekty

vodovodu nebo koupi rozsáhlých

krize zadlužily

měli

pozemků

do jeho záhuby a které

od A. Rohana),

finančně

zatížily

'Lomničany na nejvyšší možnou míru, vždy zdůrazňovali přínos a užitek těchto podniků pro příští generace. Dodnes nám kteří

většina

již tenkrát pokrokových staveb a

se na jejich vytvoření a zisku podíleli, velký dík a obdiv.

90

projektů

slouží, za což

patří

lidem,

Resumé v češtině a v angličtině

IV.

V mé

bakalářské

snažila podat co

práci na téma "Lomnice nad Popelkou v době první republiky" jsem se

nejúplnější přehled

o

životě města

v

meziválečné době

nejvýraznější

a zachytit

vývoje pokud možno s dřívějšími historickými souvislostmi v rámci jednotlivých

okruhů

rysy

daných názvy

kapitol. Úvodní kapitoly mají uvést čtenáře do místních poměrů a seznámit jej alespoň v náznacích s historií

města

samosprávě.

veřejné

do konce druhé

Pokusila jsem se podat

světové přehled

účelu zřizované

funkce k tomuto

vykonávaly. Velký prostor je

stěžejní

války. Za o

správě města

věnován volbě

a zasedání

o

městské

v době první republiky, zachytit veškeré

nejdůležitějších

a pro obec v

třetí

považuji kapitolu

městského

funkcích také osoby, které je

zastupitelstva, které

vyjadřovaly

podíl občanů na správě města. Kapitola 4., Finance, ukazuje hlavní trendy ve finančním hospodářství města,

práce

seznamuje s městskými

tvoří

pojednání o

rozpočty,

průmyslových

dluhy,

příjmy

i s položkami obecního

podnicích. Hlavním

záměrem

jmění.

Velkou

část

bylo vystihnout situaci a rozsah

soukromého podnikání v Lomnici, který byl nejen v době první republiky

skutečně mimořádný

a

měl

vliv na rozvoj celého města, ať šlo o obrovské továrny nebo o drobné živnostníky. Pozornost je věnována

také

hospodářství

životními

potřebami

obecnímu. Sociálním záležitostem se

a starostmi obyvatel od jejich narození,

věnuje

přes

kapitola 6., která se zabývá

školní docházku,

zaměstnání,

až po úmrtí a jejich zajišťováním ze strany města, které mělo na starosti mj. chudinské podpory i

řešení nezaměstnanosti.

Kapitola sedmá podává pozornost je počinem

věnována

přehled

o vývoji školství a školských

národnímu školství a

v období první republiky pro

výstavbě

město

zařízení

v Lomnici,

nové školní budovy pro jeho

účely,

největší

která byla

zcela zásadním, a to nejen z finančního hlediska.

Následující kapitola je věn,ována kultuře. V ní je shrnuta veškerá kulturní činnost v prvorepublikové Lomnici vždy s uvedením

příslušných

historických souvislostí, pojednává o

nejvýznamnějších

lomnických spolcích, Spolku divadelních ochotníků a pěveckému spolku Bořivoj, neboť ty vykazovaly pozoruhodnou chybět

činnost

a významně se podílely na kulturním rozvoji

ani kapitola o sportu, který byl i v době první republiky

mnoha disciplínám (velice oblíbené bylo

především

města.

Píše-Ii se o Lomnici, nesmí

Lomničany pěstován. Věnovali

rozvíjející se

lyžařství),

ať

už

se

samostatně

nebo v rámci některé ze zřízených organizací, z nichž největší úspěch zaznamenaly Sokol a lomnický Sportovní klub. Poslední kapitola je stavební

počiny

a úpravu

vodovodu a elektrifikace

věnována výstavbě veřejných

města

se

zaměřením

na

nejvýznamnější

cest. Významnou roli v rozvoji

ve dvacátých letech.

91

města

prvorepublikové

hrály také výstavba

ln my bachelor thesis called "Lomnice nad Popelkou during the First Republic" I tried to set as complete as possible compedium about life of the town between two world wars and catch the most significant trends of the development in terms of the names of particular chapters. The preliminary chapters ought to bring a reader in local conditions and introduce him at least in inkling with history of the town before the end of the second world war. I consider the third chapter about municipal self-government to be the most pivota I. There I tried to give a summary about administration of Lomnice n. P. during the age of the first Czechoslovak Republic, inform about all public offices established for its purpose and there are also named people for the most important grades, who held these offices. Big part is devoted to the elections and sessions of the town counci" that expressed a part of citizens on the administration of the town. Chapter number 4., Finance, shows main trends in the financial management of the town, talks about sales and revenues budgets, debts, receipts (mainly local taxes) and also about items of the common property. Big part of the work makes the treatise about industrial establishments. My main intention was to describe a situation and size of the private enterprising in Lomnice, because tehere were lot of companies - big factories but also small traders - and they had i. a. a great influence over developement of the whole town. Attention is paid to municipal enterprises too. The sixth chapter talks about social matters - about necessaries of life and difficulties of citizens from their birth through school attendance, employment as far as their death. These were assured by the town, which have e. g. supports and solution of unemployment in charge. The seventh chapter treats of the developement of education and educational institutions in Lomnice n. P., the ma in attention is paid to elementary education and new school building for its purposes, which meant for the town in the period of the First Republic really fundamental enterprise not only in light of finance. The next chapter is devoted to field of culture. There are summarized all cultural activities of Lomnice's citizens always with initiation of appropriate historical context in this part: above activity of associations, The association of amateur theatricals and choir called

"Bořivoj",

because they took a significant part on cultural developement of the town. Writing about Lomnice I couldn't miss a chapter about sport, which was verv important and interesting phenomenon of life in Lomnice during the First Republic. People followed many disciplines, evolving skiing was verv popular. There were some sport organizations and associations established in the town, "Sokor and the "Sport dub" were the most succesful. The last chapter is devoted to building up with focus on the most building-enterprises and arrangement of ways. Significant role in the developement of the town played building of the water conduit and electrification during the twenties.

92

v.

Seznam zkratek AM - Archiv

města

br. - bratr č.

j. -

č.

p. -

číslo

jednací

číslo

popisné

e. g. - exempli gratia,

například

i. a. - inter alia, mimo jiné inv.

Č. -

inventární číslo

kart. - karton kn. - kniha Lomnice n. P. In. Pop. - Lomnice nad Popelkou MÚ - městský úřad OÚ - okresní úřad Sb. z. a n. - Sbírka

zákonů

a

nařízení

SOA - státní oblastní archiv SOkA - státní okresní archiv ÚSP - Ústřední sociální pojišťovna VČE - Východočeská elektrárna

ZŠ T. G. M. - Základní škola T. G. Masaryka

93

Přílohy

VI.

1. Seznam obrazových příloh:

1. Znak PC 2.

města

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, zdroj: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou,

Lomnice nad Popelkou, 1999

Lomnice nad Popelkou v 16. století podle popisu A. stojí

dřevěná

přiléhá

radnice, vedle ní masné krámy a

ve spodní

Fučíka. Uprostřed náměstí

části

kostel. Z druhé strany

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

Rybník s račanskou ulicí, v pozadí budova biografu, zdroj: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

4.

pranýř,

aJ. J.

k náměstí tvrz a rybník s hrází. Nakreslil A. Chmelík. Zdroj: CD-ROM - Pozdrav

z Lomnice nad Popelkou, PC 3.

Sedláčka

Káčko,

náměstt

Karlovské

Lomnice nad Popelkou, 1999

1929. Zdroj: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999 5. Zámek, později Živnostenský dům, 1922. Zdroj: Josef Jan Fučík, Popis a dějiny okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice nad Popelkou, 1928, str. 22. 6.

Pohled na

náměstí,

nad Popelkou, PC 7.

v horní

Káčko,

části

radnice a zámek. Zdroj: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice

Lomnice nad Popelkou, 1999

Radnice, zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou,

1999 8.

Dům č.

p. 3, v době první republiky sídlo důchodkového kontrolního úřadu, 1931 zbourán.

Zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC 9.

Budovy PC

Městské spořitelny

Káčko,

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

a divadla, zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou,

Lomnice, nad Popelkou, 1999

10. Lyžařství v Lomnici n. P., skokanský můstek na Babyloně. Zdroj: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC 11. Budova obecné

dívčí

Káčko,

školy na

Lomnice nad Popelkou, 1999

náměstí

pod kostelem, zdroj: 70 let Základní školy T. G. M.

Lomnice nad Pop. 1932 - 2002, Lomnice n. Pop. 2002, str. 4 12. Budova obecné a měšťanské chlapecké školy, zdroj: 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Pop. 1932 - 2002, Lomnice n. Pop. 2002, str. 4 13. Nová budova Masarykových škol, zdroj CD-ROM PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

94

Pozdrav z Lomnice nad Popelkou,

14. František Matoušek (1869 - 1944), od 23. 12. 1935 starosta Lomnice n. Pop., AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1935 - 1944, kart. 25, inv. č. 125, fotografie vrácená lomnickému MÚ Českým zemským ústředím obcí, měst a okresů, 5. 10. 1943

15. Továrna firmy P. A. Šlechta a syn (dříve Kolorenčt zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

16. Továrna firmy Ignác Hornych a synové, zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

17. Továrna Josefa Horáka, zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice

nad Popelkou, 1999

18. Restaurace

Jaroslava

nad Popelkou, PC

Káčko,

Brousila

z Lomnice nad Popelkou, PC Pamětní

zdroj

CD-ROM

-

Pozdrav

z Lomnice

Lomnice nad Popelkou, 1999

19. Tichánkova rozhledna na

20.

v Popelkách,

Táboře Káčko,

a chata Ignáce Hornycha, zdroj CD-ROM - Pozdrav Lomnice nad Popelkou, 1999

list do základního kamene k "Masarykovým školám", jenž položen byl dne

7.3.1930 k uctění osmdesátin prvního presidenta ČSR, František Mizera, Lomnice n. Pop. 1930; soukromá sbírka J. Kordíka Obr. na str. 2: Náměstí s radnicí a Živnostenským domem, 1926, zdroj CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC Káčko, Lomnice nad Popelkou, 1999

2. Seznam textOVÝch příloh:

1. Ukázka z Dalimilovy kroniky s první zmínkou o městě Lomnici n. P., František Palacký,

Fontes rerum Bohemicarum liL, Dalimilova kronika kap. 82, str. 171-172. 2.

Nařízení Městského úřadu v Lomnici n. Pop. výčepníkům lihovin a vína před volbami

do

městského

zastupitelstva r. 1919

č.

Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24, inv.

1913/19 ze dne 13. 6. 1919, AM Lomnice n. Pop.,

č.

125, sign. 11/21

3. Úmrtní oznámení dlouholetého člena městského zastupitelstva Hynka Zajíce (1856 - 1930), AM Lomnice n. Pop., Obecní volby 1859 - 1934, kart. 24, inv. č. 125, sign. 1i/21

4. Žádost ponocného Štěpána matouška o zvýšení platu 1. 8. 1919, AM Lomnice n. Pop., Městští úředníci

1850 - 1945, kart. 26, inv. č. 133, sign. 11/71

5. Protokol o zasedání

městského

zastupitelstva 14. 9. 1937, smuteční schůze v den úmrtí

prezidenta T. G. Masaryka. AM Lomnice n. Pop., Zápisy ze zasedání

1936 -1941, kniha 9, inv.

Č.

29

95

městského

zastupitelstva

3. Obrazové

přílohy:

1.

3.

96

5.

6.

97

7.

98

9.

10.

11. 99

12.

13.

14.

100

15.

16.

17.

101

18.

20.

102

4. Textové

přílohy:

1. "Léta ot narozenie Jesuchrista milého po tisúci po dvú stú po

třech

dcetech druhého

Kartasi jiděchu taterští spytáci biechu: na pět set těch liudí jdieše a tento klobúčky

obyčej

jich bieše:

vysoké velmi jmějiechu

rúcho krátké a tobolky nosiechu, všickni v

nohavičkách

chodiechu,

holi dlúhé v rukú držechu. Když píti chtiechu, s břeha

nakloňmo

pijiechu,

když chleba prosiechumKartas boh" tak mluviechu; pro to jim Kartasi Lomničtí

Kartasa na

vzděchu. ščít vzěchu."

,ína y Lomnici

u yol.bního do o ci re tl.

2.

103

v 1

oU

~

a

iky

/Po.

••

ln vol

o.

0-

,.;1

"J,.~

I

,Ir lll~t

"1r~Ct". 1 1f'

HYNKA ZAlíCE, řezníka d hOilifl~kéhoo

0Pu'l11 n..i d I ll~'n

kh l

... dw

J

<ůle

/'.ol;

Jl<: ' "

"e středu dne- 30. Ee-f!;en-r.." 19:; dr~i..:I ...)

!c,nu' :ho !>"n.llí

"r

i

-<: t'tl

0'

;1. hl

k

,o

rft: ":u' "o"lol ,4 11M j'n, 1 n<'er

'l:-! t

I

dnmu ómull:u fl3 Iflhtni hit-;, ,00

2..tJU:-IP m;e ~,,·.jt.l I POnt SO;, Mí 'u li;., o

".I\",'~

l.

)uicr~ bu\. . \. r'" '!l
):-t~ I U I

Alolwe Zejí(oYá,

3.

4. 104

fll'}

, po.l

t' )

1

hocIni

5. '"__......

105

VII. Seznam použitých pramenů a literatury 70 let Základní školy T. G. M. Lomnice nad Popelkou 1932 - 2002, vydalo Město Lomnice nad Pop. ve spolupráci se Zš T. G. M. Lomnice n. Pop., 2002 Josef Jan

Fučík,

Popis a

dějiny

okresu lomnického n. Pop., Historický místopis Lomnice

nad Popelkou, 1928. Jan Janák, Zdeňka Hledíková, Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost,

NLN 2005

Zdeněk Kárník, České země v éře první republiky (1918-1938), Díl první - Vznik, budování

a zlatá léta republiky (1918-1929), Libri, Praha 2000 Věra

Olivová, Dějiny první republiky, Karolinum, Praha 2000

Karel Schelle, Dokumenty z ústavních a správních dějin první Československé republiky, II. Státní správa, Brno 1994 Studie a informace, XXI. roč. - Místní správa, (hl. red. Vladimír Vopálka), Praha 1987 Zpravodaj Českého ráje - Věstník Odboru klubu čs. turistů v Jičíně i v Rovensku a Spolku turistů

v Jičíně, 11. - 12. číslo, Rovensko pod Troskami, 1924

SOkA Semily: fond Archiv

města

Lomnice nad Popelkou

~NIHY: knihy správní -

Inventář k fondu Archiv města Lomnice nad Pop., Ilona Činovcová, číslo JAF 84, přírůstkové číslo pomůcky

185, signatura 04-90, Semily 1996

Zápisy ze zasedání městského zastupitelstva 1911- 1921, kniha 6, inv. Č. 26 Zápisy ze zasedání

městského

zastupitelstva 1923 -1930, kniha 7, inv.

Č.

27

Zápisy ze zasedání

městského

zastupitelstva 1930 -1936, kniha 8, inv.

Č.

28

Zápisy ze zasedání

městského

zastupitelstva 1936 -1941, kniha 9, inv.

Č.

29

Zápisy ze schůzí městské rady 1914 - 1923, kniha 11, inv. Č. 30 Zápisy ze schůzí městské rady 1923 - 1926, kniha 12, inv. Č. 31 Rejstřík domů

a ulic 1919 -1926, kniha 89, inv. Č. 91

SPISY: 3. manipulace (1850 - 1945) Obecní volby 1859 -1934, kart. 24, inv. Č. 125, sign. 11/21 Obecní volby 1935 -1944, kart. 25, inv. Č. 125, sign. 11/21 Městští úředníci

1850 -1945, kart. 26, inv. Č. 133, sign. 11/71

106

Městští zaměstnanci

Městská

"

1851- 1945, kart. 27, inv. č. 134, sign. 11/72

policie a četnictvo 1850 -1936, kart. 33, inv. č. 154, sign. IV/13

Nezaměstnanost,

sociální poměry 1853 -1940, kart. 37, inv. č. 181, sign. IV/86

Obecní stavby 1854 - 1945

(koupaliště,

biograf, rozhledna na

Táboře, věznice),

kart. 42,

inv. č. 188, sign. V/21

Soukromá sbírka Jaroslava Kordíka: Lomnice nad Popelkou,

město sucharů

a textilu, red. Josef Mizera, Bohumír Kozák, Pavel

Korbelář a Stanislav Račanský, Brno 1946 (Národohospodářská propagace Československa

v Praze) Pamětní

list do základního kamene k "Masarykovým školám", jenž položen byl dne 7.

března

1930 k uctění osmdesátin prvního presidenta Československé republiky, zpracoval František Mizera, Lomnice nad Popelkou 1930

Ostatní: CD-ROM - Pozdrav z Lomnice nad Popelkou, PC

Káčko,

Lomnice nad Popelkou, 1999

http://www . mu-lomnice.cz/předpisy/zakoinfo/priloha2.htm

http://www.dstlomnice.wz.cz/historie.htm

107