UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Dagmar Jančárková

České noviny v Karlových Varech po roce 1945 Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Rok a semestr odevzdání diplomové práce: 2010/zimní semestr Studijní program: Mediální a komunikační studia Obor: Mediální studia

Praha 2010

Autor práce: Dagmar Jančárková Vedoucí práce: doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby: Hodnocení:

-1-

Bibliografický záznam JANČÁRKOVÁ, Dagmar. České noviny v Karlových Varech po roce 1945. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, 2009. 103 s.

Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Barbara

Köpplová, CSc.

Anotace V této práci se věnuji analýze listu Karlovarské Národní noviny od počátku do konce jeho vydávání. V práci nechybí ani analýza všech článků, které během sedmi měsíců existence těchto novin vyšly. Součástí práce je také analýza dalších dvou místních listů – týdeníků Budovatel a Jednota. Ve své diplomové práci se věnuji také česko-německým vztahům a to od počátku společného souţití Čechů a Němců, které začalo jiţ na konci 12. století, aţ po začátek druhé světové války. Vzhledem k regionálnímu charakteru práce zde nechybí ani pohled na průběh druhé světové války na Karlovarsku a poválečné uspořádání města Karlovy Vary.

Annotation The subject of this dissertation is an analysis of the newspaper Karlovy Vary National newspapers from its inception, until its post-war closure. In each charter. Part of the work is an analysis of another two local titles – the weekly papers – Budovatel and Jednota. In the dissertation. I also examine to CzechGerman relations and the beginning of the Czechs and Germans co-existing in the region, from a time around end of the 12th century, and until the beginning of the Second World War and post-war organization of a city Karlovy Vary.

Klíčová slova Karlovy Vary, Karlovarské národní noviny, Budovatel, Jednota, české noviny, lokální týdeníky, poválečné uspořádání, 1945

Keywords Karlovy Vary, Karlovy Vary National Newspaper, Budovatel, Jednota, czech newspapers, local weeklypapers, post-war organization, 1945 -2-

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně Univerzity Karlovy a pouţívána ke studijním účelům. Diplomová práce má 145 425 znaků včetně mezer (do tohoto počtu není započítána úvodní strana, prohlášení, poděkování, obsah, seznam zkratek, pouţitá literatura, seznam příloh, přílohy a poznámky pod čarou). V Karlových Varech dne 1. 1. 2010 Dagmar Jančárková -3-

Poděkování Můj dík patří konzultantce této diplomové práce doc. PhDr. Barbaře Köpplové, CSc. za skvělé vedení a cenné rady, pracovníkům Státního okresního archivu Karlovy Vary za pomoc při vyhledávání archiválií a také mé rodině za podporu a zázemí, které mi při psaní poskytla. Za zapůjčení archivních fotografií děkuji panu Kristianu Houfovi. -4-

Obsah

Úvod 1. Českoněmecké vztahy od počátku do roku 1918 ………………. 16 1.1 Německá kolonizace ……………………………………………… 16 1.2 Lucemburská epocha v Čechách ……………………………….. 16 1.3 Jagellonci a Habsburkové v Čechách …………………………... 18 1.4 Česko-německé vztahy během 17. a 18. století ………………... 19 1.5 Národní obrození …………………………………………………... 20 1.6 Česko-německé vztahy po roce 1848 …………………………… 20 1.7 Češi a Němci a tzv. Bachův absolutismus ……………………… 21 1.8 Počátek 20. století versus česko-německé vztahy ……………... 23 2. Češi a Němci po vzniku Československa do začátku 2. světové války ……………………………………………………………………… 24 2.1 Nová republika a nové česko-německé vztahy …………………. 24 2.2 První rok československého státu a sudetoněmecká problematika …………………………………………………………………………. 26 2.3 Dvacátá léta 20. století, Češi, Němci ……………………………... 27 2.4 Dva proudy – aktivistický a negativistický ………………………... 28 2.4.1 Aktivistické strany ……………………………………………. 28 2.4.2 Negativistické strany ………………………………………… 30 2.5 Nepolitické organizace v Československu ……………………….. 30 2.6 Zesílení fašistických vlivů mezi sudetskými Němci ve 30. letech ………………………………………………………………………….. 33 3. Druhá světová válka v Karlových Varech ………………………….. 39 -5-

3.1 Říjen 1938 na Karlovarsku ……………………………………….. 39 3.2 Karlovarsko pod nacistickou nadvládou ………………………... 41 4. Karlovy Vary po druhé světové válce …………………………….. 46 4.1 Začátek května 1945 v Karlových Varech ………………………. 46 4.2 Osvobození města …………………………………………………. 49 4.3 Bezpečnostní situace v Karlových Varech ……………………… 49 4.4 Ustavující schůze Českého národního výboru ………………… 50 4.5 Léto 1945 v Karlových Varech ……………………………………. 50 4.6 Politické strany v poválečných Karlových Varech …………….... 50 4.7 Z německého na české .………………………………………….... 53 5. Odsun německého obyvatelstva z Československa a Karlových Varů, osidlování Karlovarska ……………………………………….. 58 5.1 Dekrety prezidenta republiky ……………………………………… 58 5.2 Internační tábory ……………………………………………………. 60 5.3 Osud německých obyvatel na území Československa ………... 60 5.4 Situace v Karlových Varech a okolí ………………………………. 62 5.5 Činnost vyšetřovací komise a zřízení internačního tábora na Karlovarsku ………………………………………………………….. 64 5.6 Osidlování Karlovarska …………………………………………….. 66 6. Kulturní život v poválečných Karlových Varech …………………. 68 6.1 Divadlo ……………………………………………………………….. 68 6.2 Karlovarský symfonický orchestr ………………………………….. 69 6.3 Karlovarský lázeňský klub …………………………………………. 70 6.4 Ostatní spolky a zájmová sdruţení ……………………………….. 70 6.5 Filmová představení ………………………………………………… 72

-6-

6.6 Filmový festival v Karlových Varech ……………………………… 72 6.7 Školství ……………………………………………………………….. 73 6.8 Církev …………………………………………………………………. 74 6.9 První poválečné zahájení lázeňské sezóny ……………………… 75 7. První poválečná periodika v Karlových Varech …………………… 76 7.1 Karlovarské Národní noviny ………………………………………… 76 7.2 Karlovarské Národní noviny (později Karlovarské národní noviny) od května do prosince 1945 …………………………………………….. 76 7.3 Budovatel ……………………………………………………………… 81 7.4 Budovatel – čtvrt roku existence ……………………………………. 82 7.5 Jednota ………………………………………………………………… 85 7.6 Jednota – čtvrt roku existence ………………………………………. 86 8. Analýza týdeníku Karlovarské Národní noviny (později Karlovarské národní noviny) v období od 17. května do 16. prosince 1945 ……………………………………………………………………………….. 90 8.1 Hypotézy ……………………………………………………………….. 90 8.2 Výzkum …………………………………………………………………. 90 8.3 Hlavní téma článků ……………………………………………………. 91 8.4 Typ textu ………………………………………………………………... 92 8.5 Velikost textu ………………………………………………………….... 92 8.6 Autorství textů ………………………………………………………….. 92 8.7 Autorství textů versus jejich velikost ………………………………… 92 8.8 Hlavní téma článků versus literární útvar článků ………………….. 93 8.9 Hlavní téma článků versus velikost článků ………………………… 93 8.10

Literární útvar versus velikost textu ………………………………. 94

-7-

8.11

Potvrzení či vyvrácení hypotéz …………………………………... 94

9. Závěr ……………………………………………………………………….. 95 10. Summary ………………………………………………………………….. 96 11. Použité informační zdroje …………………………….……………….. 97 12. Seznam zkratek ………………………………………………………….. 102 13. Seznam příloh ……………………………………..…………………….. 103 14. Přílohy ……………………………………………………………………. 104

-8-

-9-

- 10 -

- 11 -

- 12 -

- 13 -

Úvod Vystěhování téměř tří milionů lidí z česko-německého pohraničí po druhé světové válce zasáhlo nejen politický a ekonomický vývoj státu, ale také kulturní a sociální tradice pohraničních oblastí. Většina ţivností, společenských akcí a spolků přestala existovat. Odsun německého obyvatelstva z těchto oblastí a opětné osidlování pohraničí bylo největší sociodemografickou událostí naší novodobé historie. Právě těmto událostem v souvislosti s novou českou ţurnalistickou tvorbou se věnuji ve své diplomové práci. Pocházím z Karlových Varů a zde byly první poválečné dny a měsíce ve znamení velkých změn – všechny dosavadní struktury byly rozvráceny. Němci, kteří doposud ovládali veškerý chod města, byli (při)nuceni se svého výsadního postavení vzdát. Vše německé muselo pryč, vše německé muselo nahradit vše české. Pohraničí postupně opouštělo (bylo odsunuto) německé obyvatelstvo, které nahrazovali většinou mladí čeští občané. Potřeba informovat českou veřejnost, která postupně přicházela do pohraničí, vedla k myšlence vydávat místní nezávislý deník s názvem Karlovarské Národní noviny, jehoţ první číslo vyšlo 17. května 1945. Jeho vydávání však bylo zastaveno ve druhé půli prosince 1945. Jiţ 15. února 1946 se na stáncích objevil týdeník Budovatel s podtitulem List československé sociální demokracie západního pohraničí, který byl vydáván místní organizací Československé sociální demokracie. Dalším politickým týdeníkem byla Jednota, jejíţ první číslo vyšlo 22. března 1946. Podtitul těchto novin byl List pracujících hraničářů a byl oficiální tiskovinou Krajského výboru Komunistické strany Československa v Karlových Varech. Diplomová práce přináší analýzu listu Karlovarské Národní noviny (později přejmenované na Karlovarské národní noviny1) od jeho počátku aţ do ukončení vydávání tohoto prvního poválečného karlovarského periodika. 1

Karlovarské Národní noviny změnily dne 10. června 1945 (č. 19) svůj název na Karlovarské národní noviny. Pokud budu v této diplomové práci psát o výtiscích periodika do 10. 6. 1945, budu pouţívat označení Karlovarské Národní noviny, pro další čísla pak název Karlovarské národní noviny. Citace z dobových dokumentů jsou uváděny v doslovné formě, bez úprav, tzn. včetně gramatických a jiných chyb.

- 14 -

V jednotlivých kapitolách se věnuji vývoji listu a jeho dalšímu směřování. Nechybí zde ani obsahová analýza všech článků, které v listu během sedmi měsíců jeho existence vyšly. Součástí práce je i analýza dvou dalších místních titulů – týdeníků Budovatel a Jednota. Vzhledem k jejich politické angaţovanosti a nízké objektivitě zapříčiněné vlivem tehdejší politiky daných stran, nerozebírám jejich obsah tak detailně jako u výše zmíněného listu. V následujících kapitolách se věnuji prvnímu čtvrt roku jejich existence, během kterého se ustálila jak obsahová tak grafická podoba týdeníků. Ve své diplomové práci se věnuji také česko-německým vztahům a to od počátku společného souţití Čechů a Němců, které začalo jiţ na konci 12. století, aţ po začátek druhé světové války. Vzhledem k regionálnímu charakteru práce zde nechybí ani pohled na průběh druhé světové války na Karlovarsku – od monumentálního příjezdu Adolfa Hitlera do Karlových Varů na začátku října 1938 aţ po osvobození města spojeneckými vojsky. Dále se v práci věnuji poválečným dním ve městě, a to např. bezpečnostní situaci ve městě po skončení války, fungování prvního národního výboru, politickým stranám v Karlových Varech, transformaci německého města na české či místnímu kulturnímu ţivotu. Nechybí zde ani kapitola týkající se odsunu německého obyvatelstva z Československa a Karlových Varů a následní osidlování Karlovarska. V přílohové části této diplomové práce jsou k nahlédnutí dobové fotografie, které mapují ţivot v Karlových Varech od října 1938 aţ po skončení druhé světové války. Stejně tak zde jsou fotografie místních periodik – německých novin Deutsche Tages Zeitung a Karlsbader Tageszeitung (které ve městě vycházely během druhé světové války) a českých poválečných listů Karlovarské Národní noviny, Budovatel a Jednota. Českým periodikům je věnován větší prostor – fotografie prvních výtisků, proměny log titulů, první pouţití barvy či vzhled inzertních stran novin.

- 15 -

1.

Česko-německé vztahy od počátku do roku 1918 Vztahy Čechů a Němců byly komplikované od počátku jejich společného

souţití, které započalo na konci 12. století. Následující kapitola má za cíl nastínit vývoj česko-německých vztahů od prvopočátku aţ po začátek 20. století, které bylo pro koexistenci obou národů klíčové.

1.1

Německá kolonizace První Němci přišli na české území jiţ koncem 12. století na pozvání

přemyslovských panovníků. Tomuto období, které probíhalo aţ do poloviny 14. století, se říká tzv. německá kolonizace. Německé obyvatelstvo pomáhalo osidlovat jak pohraničí (např. Karlovarsko), tak vnitrozemí a spolupodílelo se na budování královských měst. Díky nim se zvýšila zemědělská produkce, rozšířilo se tzv. trojpolné hospodářství, obyvatelstvo více obchodovalo, rozvíjela se řemesla. „Německá kolonizace slábla od poloviny 13. století a ve 14. století zcela ustala. Z hlediska národnostního byl jejím důsledkem vznik rozsáhlých smíšených jazykových oblastí, kde v dalším období dochází k vyrovnávání mezi Čechy a Němci. Ve východních Čechách a na střední Moravě se vyrovnávání dělo na úkor Němců. [...] Ve většině měst byla původní německá převaha postupně vytlačována. Pouze v západních Čechách se německá jazyková oblast rozšířila v průběhu 16. a 17. století asi o 30 km směrem do nitra Čech. Vyrovnávání bylo provázeno stoupajícím odporem Čechů vůči Němcům.“2 Jako boj Čechů a Němců byly vnímány jiţ husitské války v 15. století. Opačný případ najdeme v německé reformaci o století později – Martin Luther navázal na učení mistra Jana Husa a přihlásil se tak k reformaci české. V tomto období se Češi a Němci k sobě opět přiblíţili.

1.2

Lucemburská epocha v Čechách Rod Přemyslovců nahradil v roce 1310 rod Lucemburků, kdy se českým

králem stal Jan Lucemburský, syn německého krále Jindřicha VII. Ten se toho

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 8 2

- 16 -

roku oţenil s Eliškou Přemyslovnou, sestrou posledního Přemyslovce Václava III., a tím zaloţili jiţ zmíněnou dynastii Lucemburků. Klíčové změny však přišly aţ za vlády dalšího Lucemburka – Karla IV., který nastoupil na český trůn v roce 1346 a setrval zde do roku 1378. Čechy učinil střediskem německé říše, rozvinul výstavbu Prahy, dosáhl povýšení praţského biskupství na arcibiskupství, zaloţil praţskou univerzitu a město Karlovy Vary. Po Karlovi IV. usedl na český trůn Václav IV., který však neměl mezi poddanými moc velkou autoritu. „Ačkoliv mladému králi nechybělo vzdělání ani duchovní zájmy, vstoupil do dějin jako despota, lenoch a zloduch.“ 3 „Pojmy Češi a Němci měly v dobách husitských jiný smysl neţ dnes. Nebylo „národnostního utlačování“, protoţe nebyl nikdy vytyčen program v tom smyslu, ţe snad celá země má mluvit česky nebo německy. [...] Němci tvořili především velikou část městského obyvatelstva. Němci jiţ v době kolonizace získali řadu privilegií od českých králů a v Čechách zdomácněli. Neměli mimo duchovních z řad Němců přímý vliv na politiku panovníka a státu. Měli však veliký nepřímý vliv díky své ekonomické síle. V mírových dobách se nedělal rozdíl mezi Čechy a Němci. [...] Faktem zůstává, ţe Češi a Němci ţili v českém království vedle sebe v době předhusitské a ţe přítomnost Němců se stala příčinou velkých nesnází v následujícím období.“4 V roce 1380 zasáhla Čechy morová epidemie, která výrazně změnila národnostní sloţení městského obyvatelstva. Největší ztráty utrpělo německé městské obyvatelstvo, které nahradilo české obyvatelstvo, jeţ do velkých měst přišlo z venkova. I kdyţ do měst migrovalo české obyvatelstvo, zkušení němečtí obyvatelé si i nadále podrţeli rozhodující slovo v městských radách. Právě proto byly národnostní konflikty a napětí stále častější a častější. Jak jiţ bylo zmíněno výše, také husitské hnutí o reformu křesťanství získávalo rozměr česko-německého soupeření. Husitská revoluce, stejně jako morová rána, zasáhla do národnostního sloţení měst. „Prahu a další husitská města (např. Ţatec a Kutnou Horu) opustilo po r. 1419 německé obyvatelstvo,

KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 54 4 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 12, 13 3

- 17 -

čímţ se dovršil proces počeštění měst. Majetek uprchlíků získali přívrţenci kalicha.“5

1.3

Jagellonci a Habsburkové v Čechách Po smrti Jiřího z Poděbrad byl králem zvolen Vladislav II. Jagellonský, za

jehoţ vlády se Čechy staly jen vedlejší korunní zemí. „Král byl šlechtě jen pro smích, přezdívalo se mi také král Bene, tj. král Dobře.“6 Po Vladislavově smrti nastoupil na trůn jeho syn Ludvík, který však ve svých dvaceti letech zahynul v bitvě s Turky. Prázdné místo na českém trůně zaplnil Ferdinand I. Habsburský – první Habsburk, který se stal českým králem. Jako pravověrný katolík se stavěl proti většině stavovské obce. Ta se hlásila buď k utrakvismu (Češi) nebo luteránství (Němci). Nástupcem Ferdinanda I. se stal Maxmilián I., který nebyl příliš důrazný. Toho vyuţili čeští stavové ke schválení vlastního náboţenského programu. Jeden z nejznámějších Habsburků – český král a německý císař Rudolf II. – přenesl roku 1583 své sídlo z Vídně do Prahy. Za jeho vlády se z Prahy stalo významné kulturní centrum Evropy. Po Rudolfově nucené abdikaci v roce 1611 na jeho místo nastoupil Matyáš Habsburský, který své sídlo přesunul z Prahy zpět do Vídně. Právě za vlády tohoto krále a císaře začala jedna z nejdelších válek – válka třicetiletá. Ta započala českým povstáním proti Habsburkům. V dějinách

českého

a

německého

národa

hrálo

důleţitou

roli

náboţenství. K diferenciaci náboţenských poměrů v českých zemích docházelo od dvacátých let 16. století, a to ve spojitosti s luteránskou reformací a rozšiřováním kalvinismu do Evropy. „Luteráni získali převahu mezi německy hovořícím obyvatelstvem v severních a severozápadních oblastech Čech.“7 Řečí vzdělanců té doby byla latina, němčině dodala na prestiţi luteránská reformace a také velký příliv německého obyvatelstva do českých pohraničních měst a obcí. „Rozvoji němčiny přispělo i to, ţe se české země

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 15 6 KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 64 7 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 23 5

- 18 -

dostaly nástupem Habsburků do personální unie s rakouskými zeměmi.“ 8 Čeština se v druhé polovině 16. století dostala do pozadí, a to i přes to, ţe o sto let dříve byla jedním z nejrozšířenějších středoevropských jazyků.

1.4

Česko-německé vztahy během 17. a 18. století Během 17. a 18. století byly vztahy mezi Čechy a Němci poznamenány

vznikem, průběhem a důsledky třicetileté války, která začala v květnu 1618. Prvním impulsem pro její vypuknutí byly jiţ zmíněné náboţenské a politické konflikty. Následovalo střetnutí mezi habsburským císařem, který byl katolík, a německými protestantskými kníţaty. V poslední fázi se jednalo o válku především mezi Habsburky a Francií. Na konci 20. let 17. století bylo uzákoněno dědičné právo Habsburků na český trůn a jediným povoleným náboţenstvím se stalo katolictví. Z tohoto důvodu odešla z českých zemí asi čtvrtina obyvatelstva, a to jak české, tak německé národnosti. Došlo ke zrovnoprávnění němčiny a češtiny, která byla do bitvy na Bílé hoře preferovaná. Do Čech v té době mířilo velké mnoţství cizinců, kteří v českém pohraničí zakládali nové (německé) vesnice. Na druhé straně nastal v důsledku emigrace a válečných útrap velký úpadek měst, který provázel celé 17. a 18. století. Během vlády Marie Terezie a Josefa II. byly z hlediska česko-německých vztahů nejvýznamnější školské reformy. V 80. letech 18. století byla zavedena na všech univerzitách (vyjímaje Uhry) němčina místo stávající latiny a zároveň byla vyhlášena úřední řečí celé země. „Po dvou stoletích násilné rekatolizace, postupného

omezování

samostatnosti

českého

království

znamenala

germanizace jako součást osvícenských snah Marie Terezie a Josefa II. racionalizovat chod státního aparátu váţné ohroţení samé podstaty českého národního ţivota.“9 Panovníci si vybrali němčinu jako svůj hlavní jazyk, ale tento fakt v sobě neměl ţádný plánovaný a uvědomělý germanizační záměr. Němčina byla spíš příslušnosti k majetné vrstvě obyvatel, neţ znakem národní příslušnosti. Období od poloviny 18. do poloviny 19. století se neslo ve znamení TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 24 9 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 29 8

- 19 -

rozmachu německého ţivlu. Kulturní, společenský i hospodářský svět mluvil právě tímto jazykem. Je nutné podotknout, ţe úpadek česky mluvícího obyvatelstva po třicetileté válce neměl za následek rozkvět německy hovořících Čechů. Podstatou poněmčování bylo vystřídat mrtvou latinu ţivou němčinou. I přesto všechno zůstala čeština platným (i kdyţ pomocným) úředním jazykem.

1.5

Národní obrození Na přelomu 18. a 19. století ţily v českých zemích přes tři miliony česky

hovořících obyvatel. Ti tak tvořili sedminu obyvatel habsburské monarchie 10. Toto obyvatelstvo bylo svým způsobem hendikepováno. Dokonalé zvládnutí hlavního jazyka monarchie – němčiny – bylo vyhrazeno jen pro lidi s talentem na jazyky. Těm ostatním, kterých byla většina, se tak zhoršovala kvalita ţivota. „České národní hnutí bylo proto výrazem zápasu představitelů lidových vrstev národa proti překáţkám, které se mu kladly na cestě společenského vzestupu. [...] České národní hnutí tvořilo svébytné a originální hodnoty, v nichţ byly tvořivě zpracovány a přetvořeny i německé vlivy.“11 Hnutí sice získalo protiněmecký ráz, ale programově se v případě české jazykově-kulturního odloučení nejednalo o odluku militantní.

1.6

Česko-německé vztahy po roce 1848 Během revoluce v roce 1848 byla sestavena petice pro císaře

Ferdinanda V., která představovala první novodobý český politický program. S tímto programem se zpočátku ztotoţňovali i Němci usídlení v Čechách. Finální směr udal české politice František Palacký. Ten se ve svém Psaní do Frankfurtu obával pohlcení českého národa sjednoceným Německem a ruské expanze do střední Evropy. Hlavní tezí tohoto dokumentu bylo zachování habsburské monarchie jako přirozené obrany proti Německu a Rusku. František Palacký v Psaní píše: „Kdyby státu rakouského nebylo jiţ odedávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé, přičiniti se nejdříve, aby se utvořil.“12 Opět je nutno podotknout, ţe ani tento program nebyl protiněmecký. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 39 str. 11 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 31 12 KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri, 2002, str. 423 10

- 20 -

Snahu Němců o sjednocení zemí čeští politici chápali, ale byli ochotni na zmíněný nápad přistoupit pouze tehdy, pokud v tomto soustátí nebude figurovat Rakousko. Psaní do Frankfurtu i přes to všechno bylo počátkem rozchodu zájmů české a německé politiky. Dřívější kulturní a jazykové poţadavky Čechů se změnily v poţadavky politické, coţ značně překvapilo německou stranu. „Pod vlivem revolučních událostí navíc české města ztrácela rychle svůj vnějškově německá ráz, čeština pronikla do široké veřejnosti a v rámci povolených Národních gard se formovaly i ryze české ozbrojené oddíly. Z dřívější málo významné etnické skupiny vyrostl v krátké době moderní a sebevědomý český národ.“13 Němci české poţadavky akceptovali a rozhodli se pro reorganizaci habsburské monarchie. Chtěli vytvořit dva nebo tři německé kraje v severozápadním pohraničí, které by byly podřízeny přímo vládě a ne zemským úřadům v Čechách.

1.7

Češi a Němci a tzv. Bachův absolutismus Doba mezi roky 1849 a 1859 bývá nazývána podle rakouského ministra

vnitra a ministerského předsedy. Často se v souvislosti s touto dobou hovoří o období útlaku. Nutno podotknout, ţe i za vlády Alexandra Bacha se uskutečnily kroky, které byly velice pozitivní. „Právě v této době bylo provedeno vyvazení pozemků, byl vytvořen svobodný stav rolníků, podporován obchod a řemeslo, důlnictví a průmysl, pokračovalo se ve stavbě ţeleznic, bylo reformováno školství a byl uzavřen – liberály ostře napadaný – konkordát s Vatikánem.“14 V období tzv. Bachova absolutismu však bylo české národní hnutí zatlačeno zpět, a proto se opět začalo orientovat na čistě kulturní a jazykové záleţitosti. Byl potlačen český veřejný ţivot, omezila se výuka češtiny ve školách, vědecké instituce byly postaveny pod politický dohled. Symbolem útlaku českého obyvatelstva se stal Karel Havlíček Borovský, který byl násilně internován do tyrolského Brixenu, kde po pěti letech zemřel. „Jeho pohřeb v roce 1856 se stal jednou z prvních velkých českých manifestací proti reţimu.

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 35 14 KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 135 13

- 21 -

Nenávist k neoabsolutismu a jeho byrokracii v českém národě obracela se proti německému národu jako celku.“15 V druhé polovině 19. století došlo k obnově české politické reprezentace, a to především v samosprávních orgánech a různých vlasteneckých spolcích (např. Sokol). V prvním vydání Národních listů nastínil F. L. Rieger český politický program pro následující období. Právě v této době nastal rozmach češtiny – pronikla do měšťanských vrstev a mezi inteligenci. Německy postupem času hovořili pouze lidé německé národnosti. Češi proto poţadovali stále víc a víc. „Němci byli vůči českým poţadavkům na zrovnoprávnění, odůvodňovanými „českým historickým právem“, nedůvěřiví a zdrţenliví. Byli totiţ přesvědčeni, ţe se Češi nespokojí s poţadavkem dvojjazyčnosti tam, kde to bylo ţádoucí. Obávali se, ţe všeobecná dvojjazyčnost v oblastech ryze německých by vedle k redukci tamějších německých úředníků.“16 Německý názor na tuto problematiku jasně formuloval H. Ullmann: „Němec, který se učí česky, přináší oběť. Čech, který se učí německy, dobývá si tím světového rozhledu.“17 Nutno připomenout, ţe v době, kdy se toto odehrávalo, jiţ několik let platil zákon o rovném právu obou zemských jazyků na středních školách a o rozdělení gymnázií na česká, německá a oboujazyčná. Ústupkem německé vlády bylo vydání tzv. Stremayrova jazykového nařízení z roku 1880, které zrovnoprávňovalo oba jazyky ve vnějším jednání se státními úřady. To se však nelíbilo českým Němcům, protoţe se tak navýšil počet českých úředníků a zvětšila se sféra jejich působení. Dalším úspěchem českých politiků bylo rozdělení praţské univerzity na dvě rovnocenné školy (s českou a německou vyučovací řečí), čímţ byl dobudován český školský systém od základních škol aţ po školy vysoké. „Čeští Němci reagovali na rozvoj českého národního ţivota v 80. letech negativně, i kdyţ měli rozvinuté školství, širokou hospodářskou základnu a nepřestali být vedoucím státním národem.“18 V té době také vznikal velký počet organizací, které měly za cíl ochraňovat německou národnost (např. Schulverein – sdruţení na podporu národního školství). Na konci 19. století se TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 37 16 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 42 17 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 42 18 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 45 15

- 22 -

republiky od 12. republiky od 12. republiky od 12. republiky od 12.

z Čech stala nejvyspělejší část monarchie, rozvíjela se zde především průmyslová výroba. Rozmach nastal také v oblasti školství a kultury. Oba národy se v této době v podstatě oddělily, v některých oblastech se dokonce uzavřely.

1.8

Počátek 20. století versus česko-německé vztahy Do krajnosti vyhrotila česko-německé vztahy první světová válka. Vojna

byla povaţována za střetnutí Slovanů a Germánů, kterým se český národ zdál neloajální. „Na počátku války v roce 1914 to byl z českých politiků jediný T. G. Masaryk, který našel odvahu rozejít se s Rakouskem, odejít ve svých 64 letech do emigrace a ve spolupráci s dohodovými mocnostmi usilovat o rozbití Rakouska-Uherska a vytvoření samostatné Československé republiky.“19 T. G. Masaryk v emigraci spolupracoval s E. Benešem, M. R. Štefánikem, z Čech mu pomáhala skupina intelektuálů z tajného spolku Mafie. V říjnu roku 1918 pak T. G. Masaryk v USA formuloval tzv. Washingtonskou deklaraci, v níţ se mimo jiné píše: „Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéţ právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.“20

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 452 20 GALANDAUER, Jan. Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, perspektivy. Praha: Svoboda. Praha: Svoboda, 1988, str. 314 19

- 23 -

2.

Češi a Němci po vzniku Československa do

začátku druhé světové války Po vzniku samostatné Československé republiky dne 28. října 1918 se zcela změnily česko-německé vztahy. Český národ se stal národem vládnoucím a německé obyvatelstvo kleslo ze svého dříve velice významného postavení na početnou, ale velmi málo vlivnou menšinu.

2.1

Nová republika a nové česko-německé vztahy Podle prvního československého sčítání obyvatel z roku 1921 (jehoţ

výsledky byly pro nedostatky definitivně zveřejněny aţ o 6 let později) ţilo na území Československé republiky 13 613 172 obyvatel. 6 843 343 (50,2%) obyvatel se hlásilo k české národnosti, 1 976 320 (14,6%) bylo Slováků, 3 218 005 (23,6%) sudetských (českých) Němců, 761 823 (5,6%) Maďarů, 477 430 (3,5%) Rusínů, Ukrajinců a Rusů, 190 857 (1,4%) Ţidů, 110 138 (0,8%) Poláků a zbytek (0,3%) tvořili Rumuni a obyvatelé jiných národností.21 Německým poslancům se česká snaha o vytvoření samostatného státu od počátku nelíbila a mnohokrát to dávali široké veřejnosti hlasitě najevo. Týden před vyhlášením Československé republiky se sudetoněmečtí poslanci zúčastnili ustavující schůze německo-rakouského národního shromáţdění, které vyhlásilo zaloţení nového státu Deutsch-Österreich. Ten se absolutně distancoval od starého Rakouska-Uherska. 29. října 1918 se ve Vídni sešli sudetoněmečtí poslanci a dohodli se, ţe jejich reakcí na český převrat bude odtrţení pohraničního území od československého státu. „S odvoláním na právo národů na sebeurčení vyslovili protest proti připojení území osídleném Němci k tomuto státu a proklamovali právo sudetských Němců na splynutí s Rakouskem případně s budoucím jednotným státem všech Němců. Zároveň vyhlásili vytvoření provincie Deutschböhmen

jako

samostatné

části

německého

Rakouska-Deutsch

Österreich, která zahrnovala okresy pohraničí od Aše a Cheb přes Mostecko,

KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 186 21

- 24 -

Liberecko aţ po Orlické hory.“ 22 Toto pásmo mělo velikost necelých čtrnáct a půl tisíc km2 a ţilo na něm asi 2 miliony 200 tisíc obyvatel. Krátce poté byly ustanoveny podobné útvary na Moravě a v Pošumaví. Na severní Moravě a ve Slezsku vznikla provincie Sudetenland, v níţ na 6 534 km2 ţilo necelých 700 tisíc obyvatel. Sídlem nové provincie se stala Opava. Další dvě provincie vznikly 3. listopadu 1918. První byla nazvána Böhmerwaldgau (pás území v oblasti Českého lesa a Šumavy) a ta druhá Deutschsüdmähren (oblast jiţní Moravy). Ani jedno z těchto území nemělo předpoklady k tomu, aby bylo schopno samostatné existence. Proto se počítalo s jejich připojením k Hornímu, resp. Dolnímu Rakousku.23 I přes velké snahy sudetoněmeckých politiků byly výše zmíněné provincie prakticky neţivotaschopné. Československá vláda se proto rozhodla pro obsazení těchto oblastí armádou a jejich opětovné začlenění do republiky. „Do poloviny prosince 1918 bylo obsazování pohraničí dokončeno. Například 8. prosince byly obsazeny Mariánské Lázně, 12. 12. Karlovy Vary a Ústí nad Labem a 16. prosince pak hlavní město zemské vlády Liberec, týţ den také Cheb a Znojmo. Ukázala se naprostá bezmocnost vlády Deutschböhmen a dalších provincií. [...] Sudetští Němci se podřídili československému státu, k čemuţ přispěla nechuť jejich vojáků pokračovat ve válce a vědomí beznadějnosti ozbrojeného boje v nevýhodné mezinárodní situaci, kdy ČSR patřila k vítězným dohodovým státům. A tak u sudetských Němců zůstal pocit nedobrovolnosti začlenění do nového státu a hořkost ze ztráty předchozí staleté nadřazenosti v rámci habsburské monarchie.“24 Po této akci byl politický ţivot sudetských Němců částečně ochromen, brzy se ale postavil zpět na nohy. Jiţ 4. března 1919 byla v pohraničí vyhlášena generální stávka a skoro ve všech sudetských městech se konaly protestní demonstrace.

Demonstrující

provolávali

protičeská

hesla,

strhávali

československé vlajky a znaky, ţádali právo na sebeurčení, napadali (jak kameny, tak střelbou) české obyvatelstvo a ozbrojené sloţky. Ty reagovaly, pod vlivem nacionalistické atmosféry, střelbou do řad prostestujících. „Bylo při tom TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 57 23 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 24 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 62 22

- 25 -

zastřeleno 5425 lidí a mnoho jich bylo zraněno, především v Kadani a Štemberku, ale také v Karlových Varech, v Chebu, ve Stříbře a jinde.“26 Toho dne byl definitivně zlomen odpor sudetských Němců proti Československu a jejich začlenění do tohoto státu.

2.2

První rok Československého státu a sudetoněmecká

problematika Jako

poslední

naději

na

změnu

postavení

sudetských

Němců

v Československu viděli jejich představitelé v jednání mírové konference, která se konala v Paříţi od počátku do poloviny roku 1919. Francie, nejsilnější poválečná velmoc, usilovala, v zájmu oslabení pozic Německa, o vybudování bloku malých a středních států. „Tento blok měl slouţit jako tzv. sanitní kordon mezi bolševickým Ruskem a Evropou, aby se zabránilo šíření bolševické revoluce do dalších zemí.“ 27 Francie si byla vědoma skvělé strategické polohy Československa a také se mohla plně spolehnout na představitele Československa, se kterými spolupracovala jiţ za války. Právě proto měla tato mocnost zájem o vytvoření silného Československa a stavěla se odmítavě vůči všem pokusům o jeho oslabení, a to nejen ze strany sudetských Němců, ale také ze strany některých jiných mocností. Nejvýznamnějším výstupem paříţské mírové konference byla z hlediska česko-německých vztahů smlouva s Německem. V ní Německo uznalo samostatnost Československa, stejně tak jako uznání starých hranic mezi Rakousko-Uherskem a Německem. Německo zde také odstoupilo území Hlučínska ve prospěch Československé republiky. Dalším významným dokumentem byla smlouva s Rakouskem. Této smlouvě také Rakousko uznalo samostatnost,

nezávislost

a

územní

nedotknutelnost

Československa,

odstoupilo část jihu Čech a část jiţní Moravy. Smlouva tak znamenala definitivní konec snah o připojení českého pohraničního území k Rakousku.

Např. v Kadani zahynulo 25 lidí, ve Štemberku na Moravě 16, v Karlových Varech 3. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 26 KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 189-190 27 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 64 25

- 26 -

„Pro sudetské Němce bylo výhodné, ţe jako občané ČSR patřili k vítěznému státu, zatímco Německo muselo platit vysoké reparace a ţivot v poválečném Německu či Rakousku byl daleko obtíţnější.“ 28 Německá menšina se v nově vzniklém státě cítila dobře. Alespoň to naznačuje rozbor výsledků parlamentních voleb v letech 1920, 1925 a 1929, kdy naprostou většinu hlasů (tj. 74-84%) získaly tzv. aktivistické strany, které loajálně spolupracovaly s novým státem.29

2.3

Dvacátá léta 20. století, Češi a Němci Dne 29. února 1920 vznikla československá ústava, která se ve své

šesté hlavě zabývala ochranou národních, náboţenských a rasových menšin. Stejný den bylo také uzákoněno prvenství československého národa po jazykové stránce, a českoslovenština se tak stala jazykem státním a oficiálním. „Jazyk československý byl jednotný. Skládal se ze dvou rovnoprávných znění, českého a slovenského. Jazykový zákon v ČSR rozšířil právo menšin v tom smyslu, ţe se mohly obracet na soudy a všechny veřejné úřady ve vlastním jazyce všude tam, kde ţilo alespoň 20% příslušníků menšiny.“30 Na duben roku 1920 byly vypsány parlamentní volby, coţ byla pro německé politiky příleţitost pro manifestaci národních poţadavků. Program jednotlivých německých politických stran byl prakticky identický – kritizovaly mírové smlouvy, ústavu či zahraniční politiku, ţádaly rozšíření samosprávy nebo ochranu německého školství a státních zaměstnanců, odmítaly chystanou pozemkovou reformu. Hlasy německých voličů připadly těmto stranám: DSAP (689 589 hlasů, 43,5%, 31 mandátů), volební blok DNP a DNSAP (328 735 hlasů, 20,7% 17 mandátů), BdL (241 747 hlasů, 15,2%, 13 mandátů), DCSVP (156 751 hlasů, 9,9%, 9 mandátů)31. V té době bylo politické prostředí v Československu hodně roztříštěné, o parlamentní křesla se tu ucházelo okolo

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 69 29 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 30 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 70 31 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 28

- 27 -

republiky od 12. republiky od 12. republiky od 12. republiky od 12.

dvaceti politických stran a hnutí. První československé volby však jasně potvrdily dominantní postavení sociální demokracie mezi sudetskými Němci. Krátce před oslavami druhého výročí zaloţení Československa došlo k vlně nacionalistických bouří, které sice vyvolaly v republice rozruch, v zahraničí se však tyto akce nesetkaly s ţádnou odezvou.

2.4

Dva proudy – aktivistický a negativistický Po potlačení německých bouří se orientace politických stran začala dělit

na dva základní směry – aktivistický a negativistický. Aktivistický proud byl ochoten spolupracovat s československou vládou, a to za předpokladu, ţe budou splněny jeho politické a hospodářské poţadavky. Naopak negativistický proud odmítal jakoukoliv spolupráci mezi Čechy a sudetskými Němci.

2.4.1 Aktivistické strany Německá

sociálně

sozialdemokratische

demokratická

Arbeitspartei)

patřila

strana do

roku

dělnická 1935

(Deutsche k nejsilnějším

německým stranám v Československu. Po jiţ výše zmíněných volbách v roce 1920 se začala pomalu sbliţovat s Československou sociálně demokratickou stranou, která zastupovala tzv. politiku Hradu. Nutno podotknout, ţe do konce 20. let uplatňovala DSAP politiku loajální opozice. Od roku 1933 však tato strana začala ztrácet vedoucí postavení ve prospěch henleinovského32 hnutí33. Konrad Henlein se narodil 6. května 1898 v Maffersdorfu (dnes Vratislavice nad Nisou). Od 1. října 1933 stál v čele Sudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeutsche Heimatfront), od roku 1935 přejmenované na Sudetendeutsche Partei (SdP). Ještě před tím, neţ byla prvně jmenovaná strana v roce 1933 úředně zakázána, Německá nacionálně socialistická dělnická strana (DNSAP) a Německá nacionální strana (DNP), fakticky odnoţe Hitlerovy NSDAP, hlásal Henlein potřebu zaloţení Sudetendeutsche Heimatfront (Sudetoněmecká fronta domoviny). V té době se veřejně vyslovoval proti nacismu s tím, ţe: My, sudetští Němci, musíme vţdy zdůrazňovat – neboť to je naše zásadní přesvědčení – ţe jak fašismus, tak národní socialismus ztrácejí na hranicích vlastních států přirozené podmínky své existence. Fašismus a říšskoněmecký národní socialismus neboli tzv. hackenkreutzlerství nejsou zboţím vývozním. Tyto myšlenky uvedl ve svém projevu v České Lípě v roce 1934. Po anšlusu na jaře roku 1938 (připojení Rakouska k Německu), který způsobil zhroucení aktivistických německých stran v Československu, zveřejnil Henlein ve svém stranickém listu Die Zeit zvláštní provolání. V tom apeloval na jednotu a rozšíření sudetoněmecké fronty. Následovalo připojení německé agrární strany a začlenění německých křesťanských sociálů do SdP. Po podepsání Mnichovské dohody postihl stejný osud i SdP – byla sloučena s NSDAP. Konrad Henlein se tak stal Gruppenführerem (a později Obergruppenführerem) SS, ţupním vedoucím NSDAP a poslancem říšského sněmu. Funkci říšského místodrţícího sudetské ţupy vykonával aţ do konce druhé světové války, kdy se dostal do amerického zajetí. 10. května 1945 spáchal v zajateckém táboře v plzeňských dělostřeleckých kasárnách sebevraţdu. Kolektiv autorů. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri, 2002, str. 124 32

- 28 -

Na jaře 1938 vedení strany jednalo s SdP o sloučení se Sudetendeutsche K tomu ale, pro odpor antifašistů v DSAP, nedošlo. Po podepsání

Partei.

Mnichovské dohody v témţe roce vedení stranu rozpustilo. Během existence strany (v letech 1918-1938) se ve vedení vystřídali tři muţi, Josef Seliger, dr. Ludwig Czech a Wenzel Jakasch. Ústředním tiskovým orgánem strany byl praţský deník Sozialdemokrat. Svaz zemědělců (Bund der Landwirte) – německá agrární strana – měl první sjezd v lednu 1920. Poţadoval autonomii sudetských Němců, ochranu německých zájmů při výkonu pozemkové reformy, stejně tak i ochranu německé menšiny ve vnitrozemí. Strana také poţadovala sníţení daní a dávek z majetku. V druhých parlamentních volbách, které se konaly v roce 1925, se BdL

stala,

se

ziskem

8%

hlasů,

nejsilnější

německou

stranou

v Československu. Od roku 1933 sílil ve straně nacionální radikalismus a snaha spolupracovat s henleinovci. Strana postupně upadala34, aţ v roce 1938 splynula s Henleinovou SdP. Předsedy agrárníků byli F. Křepelek, F. Peterle, dr. F. Spina a G. Hacker. Ústřední sekretariát sídlil zpočátku v České Lípě, od roku 1934 v Praze. Tiskovým orgánem strany se stal deník Deutsche Landpost. Německá

křesťanskosociální

strana

(Deutsche

Christlichesoziale

Volkspartei) byla zaloţena na konci roku 1919. Jejími členy byli především němečtí

katolíci

z řad

drobných

podnikatelů,

zemědělců,

úředníků

a

duchovenstva. Program zdůrazňoval křesťanské morální principy, poţadoval právo sudetských Němců na sebeurčení, hájil zájmy katolické církve či si nárokoval upevnění pozic německých podnikatelů. Od roku 1926 zasedala strana ve vládě. Po roce 1933 se DCV zprvu distancovala od Henleinovi SdP, ale

jiţ

v březnu

1938

s touto

stranou

splynula.

V čele

Německé

křesťanskosociální strany stáli J. Böhr, msgr. K. Hilgenreiner a F. Stolberg. Tiskovým orgánem strany byl praţský deník Deuteche Presse.

Při volbách v roce 1935 získala DSAP pouze 3,6% hlasů, přičemţ Henleinova strana SdP 15,2% voličských hlasů. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 34 Při jiţ výše zmíněných volbách v roce 1935 získala BdL jen 1,7% hlasů TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 33

- 29 -

2.4.2 Negativistické strany Německá nacionální strana (Deutsche Nationalpartei) byla zaloţena v září 1919 v Olomouci. Tato krajně nacionalistická strana byla v prvních letech existence v čele sudetoněmecké opoziční politiky a bojovala za sebeurčení sudetských Němců. Členy byly inteligence, podnikatelé, státní a veřejní zaměstnanci. V polovině 20. let poklesl kvůli vnitrostranickým rozporům vliv DNP. Pod vlivem vzestupu nacionalistických hnutí sílil ve straně opět nacionalistický radikalismus, a to především mezi mládeţí. V době hospodářské krize strana spolupracovala s Hitlerovou NSDAP a DNSAP. V říjnu byla vládou DNP zastavena činnost a většina členů přešla do stále se zvětšující Henleinovy strany. Předsedy Německé nacionální strany byly: dr. L. Lodgman von Auen, dr. H. Brunar, a dr. K. Schöppe. Ústředními deníky DNP se staly Deutsche Tageszeitung a Deutsche Volkszeitung. Německá

nacionálně

socialistická

strana

dělnická

(Deutsche

Nationalsozialistische Arbeiterpartei) měla ustanovující sjezd v Duchcově v listopadu 1919. Od začátku šlo o stranu s trvalým negativistickým postojem k Československu a fašistickou ideologií. Neustále udrţovala styk s fašistickým hnutím v Německu a Rakousku. Hlavní cíl programu byl jasný – naprostá autonomie pro sudetské Němce. V roce 193335 byla strana rozpuštěna a členská základna přešla do Henleinova hnutí. Předsedou byl po celou dobu ing. Dr. Jung. Ústřední sekretariát strany sídlil v Ústí nad Labem, tiskovým orgánem byl v Duchcově vycházející deník Der Tag.36

2.5

Nepolitické organizace v Československu Kromě politických stran pomáhaly prosazovat nacionalistické snahy

sudetských Němců také tzv. nepolitické nadstranické masové organizace. „Nadměrná organizovanost veřejného ţivota byla vůbec typickým znakem

Rok 1933 je pro následující události klíčový. Právě tento rok převzal v Německu moc Adolf Hitler. „Kdyţ se v roce 1933 dostal k moci Hitler, mělo to své důsledky nejen pro Německo, ale nepřímo také pro všechny země s Německem sousedící, tedy i pro Československou republiku. Československo dospělo k mezníku v chápání koncepce vlastního státu i ve svém úsilí integrovat Slováky a sudetské Němce.“ KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995, str. 212 36 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 35

- 30 -

sudetských Němců v Československu, neboť jednotlivci byli organizováni ve více národních spolcích.“37 Mezi ty nejvýznamnější patřil svaz německých měst a okresů (Verband der deutscher Städte und Bezirke), který sdruţoval německé členy obecních a okresních zastupitelstev. Velký vliv mezi sudetskými Němci měl také Svaz Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen), který měl více neţ půl milionu členů. Svaz byl úzce propojen s některými peněţními ústavy, s jejichţ pomocí financoval různé nacionalistické akce a časopisy, dopomáhal podnikatelům

k půjčkám,

podporoval

prodej

výrobků

řemeslníků.

„Prostřednictvím tzv. Volshilfe organizoval v době hospodářské krize sociálně podpůrnou činnost. Svaz měl také zásluhu na vytvoření henleinovského hnutí.“38 Německé sportovce v Československu sdruţoval Deutscher Turnverein, který měl pobočky téměř ve všech obcích českého pohraničí. Slavnosti a sjezdy tohoto spolku se zpravidla měnily v manifestace nacionalistických idejí, protoţe cvičenci vystupovali jako přívrţenci velkoněmeckých myšlenek a nositelé německých vojenských tradic. Další z významných organizací byla Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatfront), v jejímţ čele stál dřívější ústřední velitel DT Konrad Henlein. Právě z řad Deutscher Turverein pocházela řada pozdějších vedoucích SDH. Deutscher Kulturverband měl na starost sudetoněmeckou politiku v oblasti školství a kultury a navazoval na spolek Schulverein ještě z dob Rakouska-Uherska. Ten se pečoval o rozvoj německého školství v Čechách a zároveň bránil rozvoji českého menšinového školství v pohraničí. „DKV mimo podpory německého školství v Československu se zabýval také sovětovou činností, především péčí o německé veřejné knihovny. Spolek však patřil k předním

propagátorům

sudetoněmeckého

nacionalismu.

Svým

vlivem

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 79 38 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 79 37

- 31 -

zasahoval i na Slovensko, kde podporoval německé menšinové školství mezi tzv. karpatskými Němci ve Spiši.“39 Důleţitým prvkem ve výchově mládeţe v duchu nacionalistických myšlenek bylo sudetoněmecké školství. V Československu existovaly tři vysoké německé školy. „Na německé univerzitě v Praze studovalo v roce 1921 přes 3 500 posluchačů a na německé technice přes 2 150 posluchačů, na technice v Brně pak 2 160 posluchačů. Na všech uvedených školách působilo ve dvacátých

letech

171

profesorů

a

147

docentů.

Dále

existovalo

v Československu 95 veřejných a 26 soukromých německých středních škol, na nichţ v 880 třídách studovalo přes 25 000 ţáků. Toto školství bylo daleko lépe vybavené ve srovnání s českým a také počet ţáků ve třídách byl niţší. Velmi rozsáhlou síť mělo i německé základní školství. V Československu existovalo 423 občanských (měšťanských) škol a 3 404 obecných, v nichţ se vzdělávalo 400 aţ 500 tisíc ţáků. Jen na obecných školách působilo přes 12 500 německých učitelů.“40 I kdyţ se sudetoněmecká kultura dostala po vzniku Československa do defenzivního postavení, existovalo zde např. 17 stálých německých divadel, několik desítek německých nakladatelství, vycházelo také velké mnoţství německých časopisů a novin. „Řízení veřejného mínění pomocí tisku mělo pro nacionální socialisty takovou míru důleţitosti, ţe bylo i v obsahových stránkách upraveno zákonem (tzv. Schriftůritergesetz – Zákon o redaktorech – ze 4. října 1933, s platností od 1. 1. 1934). Tento zákon prohlásil podílení se na duchovní náplni na říšském území vydávaných novin za veřejný úkol, přičemţ zároveň upravil pracovní práva a povinnosti redaktorů. Ţurnalista byl zapojen do sluţeb státu a nemohl jiţ tak vyjadřovat své názory, na stránkách tisku ustalovalo vše, co by připomínalo veřejnou diskusi. Tisk a rozhlas byly počítány za prostředky slouţící vedení státu a k vedení státu.“41 K posílení pozic německého aktivismu došlo v roce 1929, kdy do československé vlády vstoupili němečtí sociální demokraté. Ministrem sociální péče ve vládě F. Udrţala se stal předseda strany dr. Ludwig Czech. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 80 40 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 80 41 KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety“ pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, str. 399 39

- 32 -

Ministerstvem zdravotnictví se stal člen BdL P. Spina. Do opozice se naopak dostali němečtí křesťanští socialisté.42 „O síle německého aktivismu svědčí výsledky třetích parlamentních voleb 27. 10. 1929, kdy němečtí agrárníci a sociální demokraté získali 54,7% hlasů sudetoněmeckých voličů.“ 43

2.6

Zesílení fašistických vlivů mezi sudetskými Němci ve 30.

letech Krize na přelomu 20. a 30. let plně zasáhla hospodářství celé Evropy a samozřejmě také Československa. Největší dopad měla na pohraniční oblasti, kam byl soustředěn exportní průmysl (výroba porcelánu, skla, hudebních nástrojů, textilu, papíru či hraček), a které byly většinově osídleny sudetskými Němci. „Navíc poklesem turistického ruchu v důsledku krize byla postiţena celá západočeská lázeňská aglomerace tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy, Lázně, Jáchymov a další lázně. Například Karlovy Vary měly v roce 1932 ztráty na poplatcích a dávkách za 17 milionů korun. Z těchto důvodů byla nezaměstnanost v pohraničí podstatně vyšší proti českému vnitrozemí a stávala se zde trvalým jevem aţ do roku 1938.“44 Právě důsledky hospodářské krize byly příčinou silné radikalizace sudetských Němců. Sociální nestability a bídy místních obyvatel vyuţívala politika negativistických stran, jakými byla jiţ zmíněná DNSAP a DNP. Rozvratná protistátní činnost těchto stran ještě zesílila po nástupu Adolfa Hitlera k moci v lednu roku 1933. Hitlerův plán byl jasný – vytvořit velkoněmeckou říši pro cca 100 milionů Němců, jejíţ území mělo tvořit území Německé říše, Rakouska, Pobaltí, západního Polska, Čech a Moravy. Jiţ v létě roku 1932 pronesl na jednom uzavřeném shromáţdění: „Nikdy se nezmůţeme na velkou politiku bez pevného, ocelového centrálního mocenského jádra. Tím jádrem bude osmdesát nebo sto milionů pohromadě ţijících Němců. Mým prvním úkolem bude takové jádro vytvořit, a to nás nejenom učiní neporazitelnými, nýbrţ jednou provţdy nám zajistí rozhodující převahu nad všemi evropskými národy. K tomuto jádru patří Rakousko. To je holý fakt. Patří k němu i Čechy a Kolektiv autorů. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri, 2002, 572 str. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, 139 str. 44 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 87 42 43

- 33 -

Morava a aţ po jisté strategické hranice k němu patří západní oblasti Polska. Patří k němu ale také baltské státy. Ve všech těchto oblastech ţijí dnes převáţně cizí národní kmeny. A jestliţe chceme naši velkoříši zbudovat pro všechny časy, bude naší povinností tyto kmeny odstranit. Neexistuje ţádný důvod, proč to neučinit. Naše doba nám dává technické moţnosti, jak takové přesídlovací plány provést poměrně snadno. Českomoravskou kotlinu, východní oblasti sousedící s Německem osídlíme německými rolníky. Čechové a Bémáci musí ze střední Evropy pryč, přesadíme je na Sibiř nebo do volyňské oblasti. Dokud budou tady, pořád budou ohniskem husitsko-bolševického rozvratu."45 V říjnu 1933 došlo ke státnímu zákazu obou negativistických stran. Následovalo zaloţení nástupnické strany – Sudetendeutsche Heimatfront, která sídlila v Chebu, v jejím čele stál Konrad Henlein a tiskovým orgánem se stal týdeník Rundschau. Československé úřady se snaţily tuto stranu zakázat, vynutily si však pouze změnu názvu hnutí na Sudetendeutsche Partei. Ve volbách v květnu roku 1935 získala tato nacionalistická strana 1 249 497 hlasů a 44 mandátů v poslanecké sněmovně a stala se tak, po Československé agrární straně (45 mandátů), druhou nejsilnější politickou stranou. Pro SdP se vyslovilo 67,2% sudetských Němců. „Německý aktivistický blok byl v pohraničí zcela rozvrácen. Německá agrární strana ztratila proti volbám v roce 1929 plných 60% hlasů, němečtí křesťanští sociálové a němečtí sociální demokraté kolem 45% hlasů.“46 Sudetoněmecká strana proklamovala to, co chtěli sudetští Němci slyšet – zlepšení vztahu k Německu, zastavení nacionální expanze Čechů do pohraničí, zlepšení péče o nezaměstnané, zvýšení počtu státních zakázek pro německé firmy, zlepšení podmínek pro turistický ruch. V roce 1936 došlo k nárůstu agresivity fašistických reţimů v celé Evropě. Na sjezdu SdP v Chebu, který se konal od 19. do 21. června 1936, byly formulovány poţadavky vůči Československu (sudetoněmecká autonomie) a vztah strany k nacistickému Německu. K. H. Frank tam tehdy řekl: „Dobře zaloţené a trvalé vztahy k Německé říši jsou

ţivotní otázkou pro

SEIBT, Ferdinand. Německo a Češi: dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha: Academia, 1996. str. 301 46 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 91 45

- 34 -

Československo a jeho národy. Čistě politicky určené pakty s Francií, Moskvou a Malou dohodou nemohly vytvořit náhradu za toto spojenectví."47 Během následujícího roku se tlak na samostatnost sudetského území stupňoval. Konrad Henlein se k této problematice vyjádřil na schůzi SdP, která se konala v květnu v Jablonci nad Nisou: „Malými ústupky nemůţeme se spokojit. Musíme poţadovat, aby se celý reţim od základu změnil. Proto poţadujeme jako právo v tomto státě samosprávu.“48 Německé noviny poskytly plnou podporu Henleinovi. Sudetoněmecká strana následně zvýšila propagandu svých autonomistických plánů ještě na území Velké Británie, Francie a Německa. Konání této strany obvykle bylo v rozporu s dobrými mravy. Vůči svojí opozici (demokratickým silám) pouţívali straníci metody nejen fyzického, ale

také

psychologického

a

sociálního

teroru.

Existovaly

seznamy

„nespolehlivých Němců“ (Ţidů, komunistů, demokratů a jiných), členové strany sledovali státní zaměstnance, sbírali informace o antifašistickém exilu v Československu. „Rok 1938 znamenal v sudetoněmecké otázce politický obrat. Důleţitým faktorem byl v té souvislosti okázale velkoněmecký Hitlerův projev v říšském sněmu 20. února, ve kterém se přímo odvolával na německou menšinu v ČSR, a mnoho sudetských Němců posílil v domnění, ţe nyní se list obrátil v jejich prospěch.“49 Následný anšlus (násilné obsazení) Rakouska německou armádou dne 11. března 1938 uţ tak nebyl ţádným velkým překvapením – světové veřejné mínění bylo na něco takového připraveno, takţe ani výrazně neprotestovalo. V tzv. Karlovarských poţadavcích, které byly podepsány 24. dubna 1938, byla opět poţadována německá autonomie s vlastní samosprávou, odčinění bezpráví od roku 1918, svoboda vyznávání nacionálně socialistického názoru a ochrana německé menšiny v českém vnitrozemí. Na září 1338 byla plánována vzpoura sudetských Němců, která měla začít po projevu Adolfa Hitlera. Ten k ní podněcoval slovy: „Za ţádných okolností

nejsem

ochoten

přihlíţet

k dalšímu

utiskování

německých

SEIBT, Ferdinand. Německo a Češi: dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha: Academia, 1996. str. 317 48 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 98 49 ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945). Praha: Prostor, str. 51 47

- 35 -

soukmenovců. Němci chtějí právo sebeurčení, jako má kaţdý jiný národ. Sudetští Němci mají právo na vlastní ţivot. [...] Musí přestat utlačování tří a půl milionu Němců v Československu. To je můj poţadavek.“50 Ve večerních hodinách

skutečně

na

sedmdesáti

místech

Československa

vyvolali

sympatizanti SdP sráţky s demokratickými silami. Do ulic tak vyšly davy Němců, které napadaly české i německé antifašisty. Podnikaly výpady vůči státním úřadům, poštám, četnickým stanicím, nádraţím, školám, obchodům apod. Nejhorší situace byla v česko-německém pohraničí. Henleinovci zde 13. září 1938 zavraţdili v obcích Habartov (Habesbirk), Krajková (Gossengrün) a Bublava (Schwaderbach) 13 českých četníků a vojáků. 43 obránců Bublavy (okres Cheb) odvlekli do Německa. V Chebu byl pak zastřelen policista, dva čeští ţelezničáři a tři občané německé národnosti. V pohraničních oblastech byly také desítky těţce zraněných. „Vláda na vzpouru reagovala 13. září 1938 vyhlášením stanného práva v nejvíce postiţených okresech tj. Cheb, Kraslice, Sokolov, Nejdek, Loket, Karlovy Vary, Jáchymov, Kadaň, Přísečnice a Horšovský Týn. Do 15. září bylo rozšířeno na celkem 16 okresů. Podle sdělení ministerstva vnitra zahynulo ve dnech 12.-15. září 1938 v pohraničí celkem 27 osob, z toho 11 sudetských Němců.“51 Stát reagoval vydáním zatykačů na Henleina, Franka a další stranické vůdce, rozpuštěním polovojenských vojenských oddílů SdP Freiwilliger Schutzdienst52 a dne 16. září 1938 zákazem činnosti SdP. Nepodařeným pučem zanikla celá dosavadní úloha SdP a henleinovci se tak stali nepouţitelnou silou v agresivní politice Německa proti Československu. Hitler a jeho stoupenci se tak začali orientovat na likvidaci republiky diplomatickou cestou. V průběhu henleinovského převratu se uskutečnila schůzka Nevilla Chamberlaina

s Adolfem

Hitlerem.

Zde

bylo

dojednáno

odstoupení

československého pohraničí Německu, coţ byl, dle jejich názoru, jediný způsob, jak vyřešit tzv. sudetoněmecké otázky. K tomuto řešení se připojila i francouzská vláda. TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 104 51 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 104 52 Polovojenské ochranné oddíly SdP Freiwilliger Schutzdienst byly povoleny v květnu 1938, jejich vzorem byla německá SA. 50

- 36 -

21. září kapitulovala dosavadní československá vláda a další den byla prezidentem Edvardem Benešem jmenována nová tzv. úřednická vláda v čele s generálem Janem Syrovým. Ta vyhlásila 23. září všeobecnou mobilizaci. Po podepsání Mnichovské dohody začala okupace českého pohraničí německou armádou. Od října 1938 začalo postupné obsazování českého pohraničí. To probíhalo v pěti etapách od 1. do 10. října. Nad rámec dohody si Německo vynutilo i obsazení osmi typicky českých chodských obcí. Sudetští Němci tuto skutečnost přijali většinou s nadšením, o čemţ např. vypovídá i velkolepé přivítání Adolfa Hitlera v Karlových Varech. Nacistickou okupaci přivítali i někteří představitelé římskokatolické církve, kteří ţili v pohraničních oblastech. Na popud tepelského opata dr. Gilberta Helmera byla 9. října 1938 slouţena slavnostní mše. V pozvánce pro vybrané hosty mimo jiné stálo: „Dvacetiletá trýzeň a otroctví v ČSR, do kterého jsme se koncem světové války proti všem příslibům dostali, vzaly konec. Za to jsme zavázáni velikými díky velikému vůdci německého lidu a jeho hrdinné armádě.“53 „Víra v Hitlera a Henleina byla zaslepující pro naprostou většinu sudetských Němců. Nevarovalo je hromadné zatčení 10 000 antifašistů v prvním měsíci ţivota v říši, z nichţ 2 500 bylo posláno do koncentračních táborů. Nevaroval je ani pogrom na ţidy 9. 11. 1938 v tzv. křišťálové noci, kdy bylo provedeno hromadné zatýkání a týrání ţidů 54, vypáleny četné synagogy55 a zničeny starobylé ţidovské hřbitovy.“56 Nacionálně

socialistický fanatismus ovlivnil i

vztahy českého

a

německého obyvatelstva v pohraničních oblastech Československa. Jen od září do konce roku 1938 se muselo z pohraničí do vnitrozemí vystěhovat přes 150 tisíc57 osob. „V sudetské ţupě zůstalo asi 291 000 Čechů. Byla jim odpírána základní lidská práva. Například bylo zakázáno pouţívat češtiny jako úředního jazyka, odstraněny české nápisy a české spolky, znemoţněna účast na správě

Archív Klášteru premonstrátů Teplá Podle sčítání z roku 1933 ţilo v pohraničí cca 27 400 ţidovských obyvatel. 55 Vypáleny byly např. synagogy v Karlových Varech, Sokolově či v Hroznětíně. 56 TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 108 57 Zmíněných 150 tisíc osob tvořilo asi 122 tisíc Čechů, 15 tisíc ţidů a 13 tisíc antifašistů. 53 54

- 37 -

obcí, zrušeny české střední a měšťanské školy a ponechány jen některé obecné školy s 32 000 ţáky, atp.“58

TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, str. 108 58

- 38 -

3.

Druhá světová válka v Karlových Varech V noci z 29. na 30. září 1938 byla v

Mnichově podepsána tzv.

Mnichovská dohoda. V té se tehdejší mocnosti – Velká Británie, Francie, Itálie a Německo – dohodly na odstoupení území Československé republiky osídlené většinově německým obyvatelstvem. Smlouvou bylo určeno, ţe toto území, na kterém bylo podle sčítání více neţ 3 miliony sudetských Němců 59, bude podstoupeno Německu. Tím se z Československa, které tak přišlo o svoje přirozené hranice – pohoří, stal neţivotaschopný státní útvar. Ten dostal název 2. republika. Druhá republika však neměla dlouhé trvání. Po odtrţení Slovenska dne 14. března 1939 a následném vpádu německých okupačních vojsk následující den zanikla. Pohraniční oblasti Československa byly na konci 30. let majoritně osídleny německým obyvatelstvem. Tím pádem pro ně nebyl problém se ihned po podepsání Mnichovské dohody začlenit do Hitlerovy Nacistické třetí říše. Problém to naopak byl pro vnitrozemskou část Československa, která byla koncipována jako Protektorát Čechy a Morava, to jest území zcela závislé na Německu.

3.1

Říjen 1938 na Karlovarsku Mnichovská dohoda obsahovala několik bodů. Bod čtvrtý určoval postup

obsazování pohraničních oblastí země do čtyř časových etap. Karlovarsko bylo zařazeno do třetí etapy obsazování. Ta se uskutečnila od 3. do 5. října 1938. „Území, na neţ měl vstoupit německý wehrmacht, bylo rozděleno do čtyř pásem, jejichţ obsazování mělo probíhat postupně: první pásmo (jihočeská oblast) 1. a 2. října, druhé pásmo (severočeská oblast) 1. a 3. října, třetí (západočeská oblast) 3., 4. a 5. října s konečně čtvrté pásmo (oblast severní 59

V prosinci 1930 proběhlo na území českých zemí (tj. Čechy, Morava a Slezsko) sčítání lidu. Podle zveřejněných dat zde ţilo celkem 3 091 000 Němců, coţ činilo 29, 2 % veškerého obyvatelstva. Necelých 70 % obyvatel se tehdy přihlásilo k národnosti československé. Na celém území Československa (včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi) v té době ţilo 3 322 000 Němců (22, 3 %). Samotné Karlovy Vary (bez okolních obcí) měly podle jiţ zmíněného sčítání lidu 23 901 obyvatel – 20 856 obyvatel se hlásilo k německé národnosti, 1 446 obyvatel k národnosti československé. (AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, 61 s.)

- 39 -

Moravy a Slezska) 6. a 7. října. V důsledku

mnichovské

dohody

přišlo

Československo o pohraniční území, osídlená převáţně Němci, o důleţitá obranná

zařízení

i o oblasti s nerostnými surovinami a

významnými

průmyslovými odvětvími.60“ Třetího října v brzkých ranních hodinách začalo československé vojsko opouštět nejzápadnější území kraje – Chebsko. Krajem tak táhla dlouhá kolona vojenských vozů. Přesně o čtyřiadvacet hodin později opustil Karlovy Vary poslední československý voják. „Sotva se tak stalo, začaly v celém městě vyzvánět zvony a hučet sirény na oslavu osvobození. Během chvíle se celé město ocitlo v záplavě praporů s hákovými kříţi a jiţ v 9 hodin sem dorazila první vojenská vozidla. Největšího vzrušení a nadšení však občané dosáhli v okamţiku, kdy se jako blesk rozšířila zpráva, ţe jiţ odpoledne do Karlových Varů dorazí sám vůdce Adolf Hitler.“61 Ještě ten samý den, v úterý 4. října 1938, informovaly o příjezdu Adolfa Hitlera místní noviny – Deutsche Tages Zeitung (Karlsbader Badeblatt). Horní čtvrtinu titulní strany periodika (pod názvem a tiráţí) obsadil hákový kříţ, pod ním byl velký nadpis „Wir danken unserem Führer!“62 Zbytek stránky byl věnován článkům opěvujícím vůdce, např. „Adolf Hitler spricht auf unserem Heimatboden“63 či „Der Führer kommt“64. V následujících dnech měly noviny prakticky identický obsah – ve svých článcích oslavovaly příjezd vůdce a s ním spojené osvobození města od nadvlády a útlaku ze strany Čechů. Hlavní článek se vţdy věnoval Adolfu Hitlerovi („Der Führer spricht zu uns“65 či „Der Führer wieder im befreiten Sudetenland“66). Texty na dalších stranách Deutsche Tages Zeitung se věnovaly především místním nacistickým pohlavárům a úspěchům nacistických vojsk v Evropě. (viz Příloha I) Z dobových fotografií je patrné, ţe Hitlerův příjezd do města byl pojat ve velkém stylu. (viz Příloha II) Tisíce lidí vůdce zdravili, před jeho pomalu jedoucí vůz házely květiny. Místní sudetští Němci byli přesvědčeni, ţe se skutečně 60

ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945). Praha: Prostor, nakladatelství s. r. o., 1995, str. 57 61 AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 4 62 Děkujeme našemu vůdci! 63 Adolf Hitler mluví na naší domovské půdě 64 Vůdce přichází 65 Vůdce k nám hovoří 66 Vůdce opět v osvobozených Sudetech

- 40 -

jedná o jejich osvobození. Na jednom z transparentů, který si místní připravili, stálo „Knechtschaft ist weg!“67. Adolf Hitler vystoupil z vozu u domu Bílá labuť 68 (dnes prostranství před jiţním chodem do Vřídelní kolonády). Zde vykonal přehlídku čestné stráţe. Prošel po náměstí k nedalekému městskému divadlu, kde jej pozdravila početná skupina v chebských krojích. Společnost mu dělal např. místní rodák K. H. Frank, Konrad Henlein, Heinrich Himmler či generál von Keitel. Následovaly projevy z balkónu městského divadla. Jako první vystoupil Paul Tschörner – krajský vůdce nacistické strany, po něm jiţ zmíněný K. H. Frank a jako poslední Adolf Hitler, „jehoţ řeč neustále přerušovaly výbuchy obrovského nadšení a radosti.“ 69 Shromáţdění bylo zakončeno hymnou nacistů Horst Wessel Lied. Před třetí odpoledne opustil Adolf Hitler město. Toho dne byl Adolf Hitler vítán obyvateli Karlových Varů jako osvoboditel utlačovaných sudetských Němců v Československu, kterým se nedostávalo privilegií, na které byli zvyklí ještě z dob Rakouska-Uherska. V tu dobu nejspíš nikdo netušil, co bude následovat – pronásledování odpůrců reţimu (komunistů a sociálních demokratů), terorizování ţidů či např. pálení knih.

3.2

Karlovarsko pod nacistickou nadvládou Prvních dvacet dní byly Sudety ovládány německou armádou. Od konce

října 1938 do dubna následujícího roku se pomalu utvářela správa celého postoupeného území. „Kromě některých oblastí jiţních Čech a Moravy vznikla z někdejšího českomoravského pohraničí tzv. říšská ţupa sudetská (Reichsgau Sudetenland), v níţ sídlilo celkem 53 tzv. venkovských (Landkreis) a 5 tzv. 67

Otroctví je pryč! Tento dům byl jen o několik měsíců později zbourán. Musel ustoupit říšskému pojetí architektury kolem místa, kde vyvěrá nejteplejší z karlovarských pramenů – Vřídlo. Na jaře 1939 byla zbourána jedna z dominant města – Vřídelní kolonáda (postavena roku 1879 architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem). Podle vzpomínek tehdejšího architekta na Plánovacím úřadu města Karlovy Vary Wilfrieda Brosche šlo o čistě praktické rozhodnutí – litinová kolonáda neměla dobrou statiku. „Člověk si musí představit ten rozlet a naděje, které chovali sudetští Němci po září 1938. Také na karlovarské správě jsme si od říše slibovali rozhodnou pomoc během zřizování nové – nyní – „časově odpovídající“ vřídelní haly s doprovodnými kolonádami.“ Soutěţ na stavbu nové kolonády byla pro německé architekty vypsána v srpnu. Hlavní cenu obdrţel profesor Merthens z Vysoké technické školy v Cáchách. (BROSCHE, Wilfried: Strţení Vřídelní kolonády v roce 1939 a nové architektonické uspořádání kolem Vřídla, In: In Historický sborník Karlovarska II. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, 1994, str. 147) 69 AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 5 68

- 41 -

městských (Stadtkreis) okresů.“70 Ty byly spravovány tzv. zemskými rady (Landrat). Státní správa ţupy se členila do tří skupin. Existovalo zde říšské místodrţitelství v čele s ţupním vedoucím Konradem Henleinem. Součástí nového správního celku byly i tři nově ustanovené obvody (Regierungsbezirke): Cheb71 se sídlem v Karlových Varech v čele s Wilhelmem Sebekovskym; Ústí nad Labem spravované Hansem Krebsem a Opava v čele s Friedrichem Zippeliusem.72 Karlovy Vary měly v tomto novém uspořádání výsadní postavení. Byly jedním ze tří měst, kde měl sídlo úřad zastupujícího vládního prezidenta. Staly se tak krajským městem a řídily celkem 18 okresů73. Tím vzrostlo jejich postavení v rámci říšské ţupy sudetské. Město se tak (kromě toho, ţe bylo světově proslulým lázeňským centrem) stalo správním centrem celých západních Sudet.

V roce 1942 byla do Karlových Varů z Opavy přesunuta

úřadovna vrchního finančního prezidenta.74 Po záboru Sudet v roce 1938 zůstalo v okrese Karlovy Vary 13 658 Čechů. Podle odhadů opustilo na podzim roku 1938 celé české pohraničí 400 tisíc Čechů. Na jaře roku 1939 bylo v Sudetech uskutečněno sčítání obyvatelstva, včetně jeho povolání a podnikání. Sčítání se týkalo „veškerého“ trvale bydlícího obyvatelstva, nejen „přítomných“ obyvatel.75 Vládu nad celým územím převzala Hitlerova NSDAP, pod jejíţ správu spadaly veškeré státní a obecní záleţitosti. Ty jí byly permanentně kontrolovány. Ke komunikaci mezi NSDAP a obecní správou byl určen tzv. zmocněnec. Tomu byly přiznány poměrně velké rozhodovací pravomoci. Městům vládli jmenovaní starostové, kteří byli neustále pod dohledem stranických zmocněnců. Krajským landrátem byl v té době K. Utischill a 70

AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 5 71 Vládní obvod Cheb tvořilo v roce 1939 celkem 1162 obcí, v nichţ ţilo 803 509 obyvatel (KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 97 72 KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, 547 s. 73 Šlo o okresy Horšovský Týn, Stříbro, Tachov, Mariánské Lázně, Teplá, Aš, Cheb, Kraslice, Sokolov, Loket, Nejdek, Jáchymov, Karlovy Vary, Ţlutice, Podbořany, Kadaň, Vejprty a Ţatec (AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 37) 74 KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, 547 s. 75 KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, 547 s.

- 42 -

vedoucím nacistické strany jiţ výše zmíněný P. Tschörner76. Podle tohoto systému byly Sudety spravovány po celou druhou světovou válku. První válečná léta se lázeňského města kupodivu příliš nedotkla. Návštěvnost byla sice o poznání menší neţ v letech uplynulých, ale přesto město fungovalo tak, jako před válkou – v kavárnách hrála hudba, lidé pili kávu a léčivé prameny, procházeli se po lázeňských promenádách. (viz Příloha III) Zvrat přišel v době bitvy u Stalingradu77, kdy se město začalo postupně měnit na lazaret. Z lázeňských penzionů a hotelů se stala místa, kde se hromadily stovky raněných. Vzhledem k tomu, ţe problémy měla i velká říšská města (Berlín či Mnichov byly často terčem náletů spojeneckých letadel), bylo do Karlových Varů přesouváno poměrně velké mnoţství raněných z tohoto území. Např. v září 1943 se Karlovy Vary, které měly kapacitu 8 tisíc lůţek pro lázeňské hosty, musely potýkat s 12 000 zraněných z berlínských nemocnic78. Karlovy Vary se sice staly přeplněným lazaretním městem, ale pravá válečná vřava se jim aţ do poloviny roku 1944 vyhýbala. „Poprvé na vlastní kůţi město pocítilo hrůzy války osudného 12. září 1944, kdy se nad ním nečekaně objevilo 10 bombardérů amerického letectva a do jeho středu svrhlo celkem 110 trhavých pum.“79 12. září 1944 v Karlových Varech začala 2. světová válka. Začala pozdě, a přesto tak trochu omylem. Američané měli totiţ původně v úmyslu zaútočit na Most, kde se nacházela vodárna a další strategické objekty. K útoku však (pro závaţné překáţky) nedošlo a jako náhradní cíl byly vybrány Karlovy Vary. Jedenáct anglických letounů se dostalo nad město chvilku po poledni a přesně v 12:34 na ně shodily z výšky asi 8 kilometrů jiţ zmíněných 110 trhavých bomb o celkové váze cca 25 tun. „V Karlových Varech, 41 mil od Mostu, zjištěna koncentrace nejméně šedesáti výbuchů bezprostředně na jih od Hlavního nádraţí. Příjezdová silnice k mostu byla jednou zasaţena a ţeleznice dostala

76

JANÁK, Jan HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Dějiny správy českých zemí do roku 1945. Praha, 1989, s. 477-479 77 Bitva u Stalingradu byla jedním z přelomových okamţiků 2. světové války. Začala 3. září 1942 a skončila 2. února následujícího roku. Německá armáda tu (především v druhé fázi bitvy – od listopadu 1942) definitivně ztratila svou útočnou sílu a začala ustupovat zpět na západ. (PIEKALKIEWICZ, Janusz: Anatomie bitvy. Praha: Naše vojsko, 2007, 473 s.) 78 FIALA, Jaroslav. Váleční zajatci na Karlovarsku v létech 1943-1945, In: Minulostí Západočeského kraje. Plzeň, 1967, s. 6 79 AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 8

- 43 -

pravděpodobně dva přímé zásahy.“80 Karlovarští obyvatelé byli náletem velice zaskočeni. Trval sotva jednu minutu a zasáhl téměř celé centrum města. To však mělo štěstí v neštěstí – spousta bomb zasáhla jeho neobydlené části a způsobila tak jen malé majetkové škody. Přesná čísla o obětech na ţivotě nejsou známa. „Podle sdělení Domovského svazu karlovarských občanů (Heimatverband Karlsbad) přišlo během náletu o ţivot 68 osob. Relativně vysoký počet obětí se vysvětluje tím, ţe obyvatelstvo lázeňského a lazaretního města ve své domnělé jistotě nevyhledalo ţádné protiletecké kryty a většinou právě sedělo u oběda.“81 Tehdejší karlovarský městský archivář uvádí 85 mrtvých, jiné údaje zase 76 obětí přímo po náletu a dalších 17 obyvatel města, kteří zemřeli na následky bombardování. Zahynulo zde více ţen neţ muţů 82. (viz Příloha IV) Místní list, který v Karlových Varech během druhé světové války vycházel, Karlsbader Tageszeitung, o náletech informoval hned druhý den. Ve středu 13. září 1944 zveřejnil na první straně článek s titulkem „Nach den ersten Bombenangriff“83 a na straně třetí pak článek s názvem „Bomben auf die Kurstadt Karlsbad“84. V obou redaktoři rozebírali škody na ţivotech a majetku, které způsobilo první válečné bombardování Karlových Varů. Ten den v novinách také vyšlo upozornění, ţe „světlo láká bomby!“85 Zmínka o bombardování se v novinách objevila i následující den a to ve článku „Bomben über Karlsbad“86. K náletu se Karlsbader Tageszeitung vrátil ještě 21. září 1944, kdy na svých stranách uveřejnil jmenný seznam obyvatel města, kteří zahynuli buď přímo během náletu, nebo na jeho následky 87. (viz Příloha V)

80

SCHÖNBACH, Rudolf. Nálety na Karlovy Vary v roce 1944 a 1945. In Historický sborník Karlovarska I. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, str. 147 81 SCHÖNBACH, Rudolf. Nálety na Karlovy Vary v roce 1944 a 1945. In Historický sborník Karlovarska I. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, str. 147 82 SCHÖNBACH, Rudolf. Nálety na Karlovy Vary v roce 1944 a 1945. In Historický sborník Karlovarska I. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, str. 155 a 157 83 Po prvním bombovém útoku. Karlsbader Tageszeitung, 13. září 1944, ročník LXXXV, č. 216, str. 1 84 Bomby na lázeňské město Karlovy Vary. Karlsbader Tageszeitung, 13. září 1944, ročník LXXXV, č. 216, str. 3 85 Licht lockt Bomben! Karlsbader Tageszeitung, 13. září 1944, ročník LXXXV, č. 216, str. 3 86 Bomby nad Karlovými Vary. Karlsbader Tageszeitung, 14. září 1944, ročník LXXXV, č. 217, str. 1 87 Bei dem Terrorangriff auf Karlsbad am 12. September 1944 gaben ihr Leben für Führer und Reich. Karlsbader Tageszeitung, 21. září 1944, ročník LXXXV, č. 223, str. 4

- 44 -

V posledním válečném roce se nad městem dnem i nocí šikovaly britské letecké formace. Např. v noci ze 13. na 14. února nad Karlovými Vary přeletěla druhá vlna bombardérů. Byla to letadla, která se právě vracela z náletu na Dráţďany. I na Karlovy Vary se chystal nálet, i kdyţ ne tak likvidační, jako byl ten dráţďanský. Zde si letadla dala za cíl zničení karlovarských ţelezničních tepen. Nálety se uskutečnily 17. a 19. dubna 1945. „Škody v postiţených místech byly nesmírné, ţelezniční doprava na několik týdnů zcela ochromena. Bomby se naštěstí vyhnuly lázeňskému území, koneckonců zde

nebylo ani co

bombardovat. Zničením obou nádraţí pozbyly Karlovy Vary jakéhokoliv strategického významu.“88 Nacistická moc ztratila vliv na chod města a rozklad systému tak dosáhl svého vrcholu. Městem se šířila panika a chaos, lidé utíkali pryč z Karlových Varů, hromadně opouštěli zaměstnání. „Přestoţe krajský vedoucí strany P. Tschörner hromoval a všechny, kteří nenastoupili do práce, nazýval škůdci lidu a snaţil se obyvatelstvu vyhroţovat stannými a zvláštními soudy 89, neměly jeho apely ani výhruţky prakticky ţádný dopad – západní Sudety se dostaly do takového stavu dezorientace, rozčarování a destrukce, který jiţ ţádná moc nebyla s to zaţehnat.“90 V těchto zmatečných dnech se v Karlových Varech začala formovat skupinka Čechů, kteří chtěli město české. Začala se rodit nová epocha.

88

AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 13 89 Pomocí místního listu Karlsbader Zeitung – č. 94 z 21. a 22. dubna 1945 90 AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 13

- 45 -

4.

Karlovy Vary po druhé světové válce Průběh druhé světové války na Karlovarsku a v samotných Karlových

Varech je poměrně dobře zmapován. Stejně tak i konec druhé světové války. Opačná situace nastává v případě popisu prvních poválečných dnů. Vše se zde přebudovávalo od základů – německé obyvatelstvo bylo postupně odsouváno za hranice země, přicházely sem stovky nových obyvatel z celé republiky. Pro mnoho z nich město představovalo nový začátek. Za počátek nového období se dá povaţovat květen 1945, kdy byl ustanoven první a zcela nový správní orgán – Český národní výbor. Naopak za konec budování nových Karlových Varů se dá označit údobí měsíce července roku 1946. Právě tehdy byli jmenování členové Místního národního výboru Karlovy Vary. Jeho ustanovení ukončilo dosavadní revoluční stav a chaotický chod města.

4.1

Začátek května 1945 v Karlových Varech Jiţ v dubnu 1945 se v Karlových Varech začaly nezávisle na sobě

formovat dvě skupiny obyvatel, které chtěly, jak jiţ bylo zmíněno v předcházející kapitole, aby byly Karlovy Vary ryze české. Jednalo se o muţe, kteří byli do Karlových Varů totálně nasazeni a také o ty, kteří byli místními starousedlíky. Skupina starousedlíků se formovala kolem bratrů Aloise a Cyrila Kačeny. Hlavní osobou ve skupině druhé byl Dobroslav Krejza. K těmto Čechům se ještě připojil Stanislav Segmüller z Prahy a jeho přítel a starousedlík Robert Růţička.91 K vytvoření jedné ze dvou skupin Čechů, ke kterému došlo v květnu 1945 v Karlových Varech, jeden z nich – Alois Kačena, řekl: „Začalo se však u nás uvaţovat o tom, utvořit skupinu Čechů, která by byla schopna při kapitulaci Němců převzíti prozatímní správu Karl. Varů. [...] Obešel jsem všechny známé Čechy zde ţijící a vyzval je ke spolupráci.“ Následně se obě skupiny, z důvodu stejného cíle, spojily. Alois Kačena na to vzpomínal ve svém svědectví následovně: „Asi 4. 5. večer k nám přišli zástupci zde nasazených českých Viz Projev Stanislava Segmüllera na ustavujícím zasedání Českého národního výboru dne 13. května 1945 v budově Lázeňského domu v Karlových Varech. In: Soukromý archiv PhDr. Stanislava Burachoviče. 91

- 46 -

dělníků, oznámili nám, ţe mají utvořenou skupinu a pozvali nás, abychom se k nim přidali. [...] My jsme souhlasili, řekli jsme jim, ţe máme téţ vlastní skupinu a ujednali schůzku na ten samý večer u D. Krejzy, Čecha – karlovarského starousedlíka.“92 Obě skupiny se tedy na začátku května spojily v jednu a jiţ večer 5. května 1945 se setkaly s krajským vedoucím NSDAP Paulem Tschörnerem. Setkání

se

konalo

v sídle

krajského

vedení

nacistické

strany,

v Humboldtstrasse93 29 a mělo za cíl dojednat předání správy města do českých rukou. „Schůzka vyzněla celkem nadějně, protoţe jiţ následující den Paul Tschörner rozhodl, ţe se osobně zúčastní předání města českým zástupcům z rukou americké armády.“94 O výsledku schůzky informovali další členy skupiny Stanislav Segmüller a Miroslav Kytýř v bytě Dobroslava Krejzy. Právě tam došlo k ustanovení 12členného ilegálního revolučního národního výboru95, jehoţ členy byly: Dobroslav Krejza, Jindřich Šípek (zároveň předseda výboru), Stanislav Segmüller, Jindřich Houkal, František Otáhal, Alois Kačena, Miroslav Kytýř, František Brodníček, František Zábojník, František Petříček, Jaroslav Votruba a Otto Doboš.96 Všichni jmenovaní se domnívali, ţe budou Karlovy Vary obsazeny americkou armádou, protoţe ta jiţ stála za obcí Hory. O dohodě mezi spojenci, určené demarkační čáře a rozdělení sfér vlivu neměli ani tušení. Vše se ale začalo komplikovat. Rozhlas odvysílal projev ţupního vedoucího NSDAP Konrada Henleina, který v něm uklidňoval německé soukmenovce. Ti se dle jeho slov nemusejí obávat o další osud Sudet, protoţe ty i nadále zůstanou pod správou Německa. Stejně tak v projevu tvrdil, ţe Američané budou s Němci jednat jako s rovnocennými partnery. To vlilo novou naději do ţil Paula Tschörnera, který odmítl přijít na plánovanou schůzku s americkými vojenskými činiteli. Nakonec byl ale nucen změnit názor. Ten Jak jsme osvobozovali Karlovy Vary v roce 1945. Písemné svědectví Aloise Kačeny ze dne 18. února 1990 93 Dnešní Zahradní ulice, hotel Elwa 94 SLABOTÍNSKÝ, Radek. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 11 95 Revoluční národní výbor vznikl slouţením dvou, původně odbojových, skupin českých obyvatelů Karlových Varů, které se záhy potom, co zjistily, ţe mají stejný cíl, sloučily. 96 HOUKAL, Jindřich. Jak to bylo v Karlových Varech, strojopis, nedatováno, str. 7 Naproti tomu Milan Augustin ve své knize uvádí, ţe Revoluční národní výbor byl zaloţen jiţ 4. května večer. Viz AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, str. 16 92

- 47 -

samý den ještě poskytnul členům Revolučního národního výboru auto a potřebné dokumenty (především propustky) pro jejich cestu k americkým jednotkám, které sídlily v Chebu. Tam se setkali s plukovníkem Lenzerem a majorem Katekem. Právě druhý jmenovaný jim, po vysvětlení situace v Karlových Varech, vydal provizorní potvrzení o tom, ţe je Revoluční národní výbor právoplatným orgánem města97. Nástupnickým orgánem Revolučního národního výboru se stal Český národní výbor. Celá výkonná moc ve městě byla tak v rukou několika Čechů. Jeden ze členů, Otakar Vrabec, první dny činnosti ČRV popsal následovně: „Český národní výbor zahájil takto svou činnost. Byly zřízeny kanceláře, vyvěšeny vlajky a začalo se pracovati. Vše ještě stále před vojenským obsazením. Stály nám v cestě těţké úkoly, avšak nelekali jsme se jich.“98 Jedním z prvních úkolů bylo zajistit zásobování obyvatelstva základními potravinami. 8. května došlo k obsazení budovy Dráţďanské banky99, kde sídlil propagandistický úřad. Právě tam byla zřízena první úřadovna ČRV. Ve stejný den byla převzata i budova německé státní tajné policie – gestapa100. Pro Čechy ţijící v Karlových Varech byl vyhlášen stav mobilizace. Na výzvu se přihlásila třicítka muţů, coţ dokonale ilustruje tehdejší poměr sil. Všichni dostali zbraně a jejich úkolem bylo udrţovat pořádek a bezpečnost ve městě. O týden později převzal ČNV budovy landrátu a krajského vedení NSDAP. Úřadovna výboru se ten den přestěhovala do bývalé vládní budovy pod městskou nemocnici101. Město bylo v tu dobu v klasickém poválečném stavu – rozstřílená auta, tanky a pancéřové vozy na silnicích, ruiny na místo domů, rozbombardované klíčové budovy města, velké mnoţství nevybuchlé munice, kvetl černý obchod.

Tento dokument se bohuţel do dnešních dnů nedochoval BRABEC, Oldřich. Mé paměti z Karlových Varů a vstup do Českého národního výboru, strojopis, nedatováno, str. 3 99 Dráţďanská banka sídlila na ulici Trţiště 11 ve dřívějším sídle Ţivnobanky. 100 Dnešní ulice I. P. Pavlova – sídlo Policie České republiky 101 HOUKAL, Jindřich. Jak to bylo v Karlových Varech, strojopis, nedatováno, str. 11-12 97 98

- 48 -

4.2

Osvobozování města Jako první se ke Karlovým Varům dostali příslušníci americké armády,

kteří v průběhu 8. května začali obsazovat levý břeh řeky Ohře. První vojáci Rudé armády byli přivítání zástupci Českého národního výboru dne 11. května 1945102. Sovětské vojsko začalo obsazovat město podle předem dohodnuté demarkační čáry. Ta vedla korytem řeky Ohře. Území pravého břehu patřilo do sovětské zóny, břeh levý pak do zóny americké. 12. května bylo na Chebském mostě zřízeno americké kontrolní stanoviště, které bylo opatřeno závorou. Právě tato závora byla zdrojem napětí mezi Američany a Rusy. „Podle lektora OV KSČ Karlovy Vary Josefa Kocourka totiţ Američané, kteří ještě 11. května stáli na předem dohodnuté linii přetínající státní silnici na Loket u odbočky do Louček u tzv. Jalového dvora, měli tuto linii „svévolně“ překročit a 12. května obsadit Rybáře aţ po Chebský most, coţ je zjevný omyl, a tím údajně vytvořili napjatou situaci.“103 Pro obyvatele městské části Rybáře byl tento spor velkou komplikací – nemohli se dostat do zaměstnání a zpět. Celý tento problém byl vyřešen 14. května systémem propustek, na kterém se shodly obě strany. Jindřich Marek však na základě archivních materiálů americké armády zjistil, ţe napětí vyvolali sami ruští vojáci. Ti se snaţili překročit Chebský most a obsadit Rybáře, čímţ by donutili americkou armádu se stáhnout z linie vedoucí směrem k Lokti.104 Americké vojsko se z města záhy stáhlo, to ruské zde zůstalo aţ do listopadu 1945.

4.3

Bezpečnostní situace ve městě V květnu roku 1945 byly jiţ Karlovy Vary stoprocentně osvobozené, byl

ustanoven Český národní výbor, ale bezpečnostní situace ve městě se po „Jako výraz vděčnosti byl sovětským vojákům 19. srpna 1945 za přítomnosti mnoha oficiálních hostů, mezi nimi nechyběl např. tehdejší ministr vnitra Václav Nosek, v parčíku naproti Poštovnímu úřadu (před dnešním areálem hotelu Thermal) poloţen základní kámen k pomníku Rudoarmějce na místě, kde bylo v květnu 1945 pochováno 7 sovětských vojáků. Jejich ostatky byly ale jiţ 5 září exhumovány a uloţeny na drahovickém hřbitově. Také základní kámen byl po několika měsících přenesen na začátek Smetanových sadů naproti Lázním V. Slavnostně byl pak pomník odhalen v roce 1951.“ SLABOTÍNSKÝ, Radek. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 13 103 SLABOTÍNSKÝ, Radek. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 14 104 MAREK, Jindřich. Z pláţe Omaha do Karlových Varů. Karlovarsko ve vzpomínkách amerických vojáků a jejich přátel. In: Historický sborník Karlovarska VIII., Karlovy Vary: Státní okresní archív, 2000, str. 160 102

- 49 -

příjezdu spojeneckých armád ještě zhoršila. Ulice zely po setmění prázdnotou, časté byly vraţdy a sebevraţdy hlavně německého obyvatelstva, na denním pořádku byly krádeţe, loupeţe či úmyslné poškozování veřejného i soukromého majetku. „Jiţ 5. května Revoluční národní výbor v Plzni ustavil tzv. Revoluční gardy s oblastí působení v západních Čechách, které smutně prosluly především v souvislosti s tzv. divokým odsunem Němců.“105 Od půlky května působilo ve městě také policejní komisařství106, v jehoţ čele stál Cyril Kačena. V tu dobu se v Karlových Varech také objevila první skupina Sboru národní bezpečnosti. Vzniklo také Ředitelství národní bezpečnosti 107, kterému velel vrchní rada Jan Chudoba. Ve městě také byla Státní bezpečnost. V jednom z hlášení Ředitelství národní bezpečnosti se mimo jiné píše: „K dnešnímu dni obnáší stav hlášených osob české nebo slovenské národnosti 9 097, coţ znamená oproti minulé zprávě úbytek o necelých 900. Stanovisko obyvatelstva k politické situaci nedoznalo podstatných změn, nicméně lze vzhledem

k prohlášení

oficielních

osobností

o

nadcházejících

volbách,

pozorovati určité zvýšení vnitropolitické napětí. V tomto směru nebyly však dosud zjištěny ţádné případy nezákonných akcí, popř. agitačních výstřelků.“ 108

4.4

Ustanovující schůze Českého národního výboru Dne 13. května 1945 se konala v budově Lázní III. první veřejná a

ustanovující schůze Českého národního výboru Karlovy Vary109 – nástupce Revolučního národního výboru. Před vchodem do budovy lázní stáli organizátoři akce a kontrolovali všechny příchozí. Byl to nutný krok, protoţe se SLABOTÍNSKÝ, Radek. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 15 106 Policejní komisařství sídlilo v dnešní Zahradní ulici, v domě Sirius 107 Ředitelství národní bezpečnosti mělo sídlo v domě Zlatý kříţ, dnes je zde Úřad práce (Svahová ulice č. 24) 108 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Okresní národní výbor Karlovy Vary 1945-1960, i. č. 283. kart. 1, Spisy předsedy ONV 1945 – hlášení Ředitelství národní bezpečnosti v Karlových Varech o politické situaci za měsíc prosinec 1945 z 9. ledna 1946, čj. 25-46 pres. 109 12členný Český národní výbor Karlovy Vary zasedal ve sloţení: Jindřich Šípek (předseda), Dobroslav Krejza (I. místopředseda), Cyril Kačena (II. místopředseda), Vilém Donth (III. místopředseda), Jindřich Houkal – jednatel, Alois Kačena, Leo Vlasák, Miroslav Kytýř, František Otáhal, František Brodníček, Otakar Vrabec – členové, Stanislav Segmüller – komisař pro politickou a státní správu. Projev Stanislava Segmüllera na schůzi Českého národního výboru dne 13. května 1945, nestránkováno, rozdělení referátů civilní správy Karlovy Vary. Soukromý archiv PhDr. Stanislava Burachoviče 105

- 50 -

do sálu snaţilo dostat několik příslušníků gestapa a narušit tak průběh zasedání. Kromě členů výboru se jednání účastnili téměř všichni čeští obyvatelé Karlových Varů. Schůze byla zahájena československou a sovětskou hymnou, po nich následovalo přivítání předsedou ČNV Jindřicha Šípka. V projevu jednoho ze členů, Stanislava Segmüllera, mimo jiné zaznělo: „Celá civilní správa byla předána do rukou místnímu Národnímu výboru českému a to jiţ před příchodem jak amerických, tak ruských vojsk do Karlových Varů. Byl jsem v Praze a přináším vám poselství České národní rady. [...] Byli jste dnes sami svědky, jak přísně jsem kontroloval vstup vás všech do této místnosti a jak jsem naloţil s drzým gestapákem, který se chtěl mezi nás vetříti. A právě tak ţádám, aby se děla i kontrola všech Čechů, kteří přijdou do Karlových Varů. Neúprosně a kriticky. [...] Se všemi členy vstoupil jsem ve styk osobně. Při první návštěvě nynějšího předsedy Šípka, který se vrátil po dvouletém věznění, poznal jsem hned, ţe právě tento muţ a ţádný jiný jest ten, který naším předsedou. [...] Pracovali jsme a pracujeme za spolupráce s ruskou armádou a za její pomoci. Podle jejích instrukcí máme se starati o bezpečnost našich občanů a pozdvihnout úroveň našeho lidu na úroveň roku 1938. Nenechat naše lidi hladovět a zaopatřit jim ošacení. Vy všichni nám pomozte! Oznamujte nám zásoby Němců, které byly nahromaděny během šesti let války. [...] Vzali jsme vládu do svých vlastních rukou. Nikdo nám do toho nebude mluvit. Nikdo nám nebude rozkazovat, budeme si vše dělat tak, jak si to naši lidé určí. Nebude problém menšin; nebude německých menšin v Čechách ani maďarských menšin na Slovensku. Je ještě spousta úkolů k řešení. Musí se rozřešit stanovisko vůči loyálním Němcům a bráti v úvahu německé muţe našich věrných Češek. Všude chceme postupovati spravedlivě. Jsme demokratický stát a podle jeho zásad se chceme řídit.“110 Český národní výbor však záhy přišel o svého předsedu. 25. května musel J. Šípek odstoupit v důsledku těţké nemoci (následky věznění gestapem) z funkce. Novým předsedou výboru se stal S. Segmüller. J Šípek zemřel 4. června 1945 ve věku 55 let. Projev Stanislava Segmüllera na ustanovující schůzi Českého národního výboru Karlovy Vary dne 13. května 1945, soukromý archiv PhDr. Stanislava Burachoviče. 110

- 51 -

Na stejné schůzi se také rozhodlo o tom, ţe se úřadu policejního komisaře v Karlových Varech ujal Cyril Kačena. Český národní výbor určil, ţe policejní sbor bude sídlit v domě Sirius.111

4.5

Léto 1945 v Karlových Varech Červen 1945 byl ve znamení národních slavností. Mezi ty největší patřila

lidová veselice na nově přejmenovaném náměstí Josefa Stalina112, či vojenská přehlídka příslušníků československé a sovětské armády. Při příleţitosti této armádní akce vystoupil šéfredaktor Karlovarských Národních novin Vratislav Šrubař. Ten přednesl projev, ve kterém poţadoval rázné a okamţité řešení tzv. německé otázky a také potrestání a odstranění všech českých Němců. A to proto, aby se uţ hrůzy druhé světové války nemohly nikdy opakovat.113 V polovině června byl ukončen provizorní mocenský stav, který ve městě panoval od skončení války. 13. června se konala ustavující schůze Místní správní komise Karlovy Vary. Předsedou nově vzniklé organizace114 byl zvolen František Bušta. Sloţení komise se během roku její existence několikrát změnilo, její základní náplň práce však byla stejná – převzít pod správu města důleţité úřady, které se v oblasti své působnosti staraly o řádný chod svěřeného majetku a také převádět zákony, nařízení a vyhlášky do praxe 115.

4.6

Politické strany v poválečných Karlových Varech O počátcích politického ţivota v Karlových Varech informovaly dne 7. 6.

1945 Karlovarské Národní noviny. „V pondělí se konaly ustavující schůze všech čtyř politických stran v Karlových Varech. Všechny strany nastínily stručně svůj

Karlovarské Národní noviny. 19. 5. 1945, ročník I, č. 2, str. 2 Během války se náměstí jmenovalo Langemarckplatz, nyní nese jméno Milady Horákové 113 Karlovarské Národní noviny. 2. 6. 1945, ročník I., č. 13, s. 1 114 I. místopředsedou se stal Otakar Javornický, členy pak byli Milan Voňavka, Vladimír Víša, František Otáhal, Jan Bartoš, Vilém Donth, Jaroslav Jelínek a Josef Škarda. Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Městský národní výbor Karlovy Vary, 1945-1960, Inventář I., Zápisy ze schůzí OSK – zápis z ustavující schůze OSK, Karlovy Vary dne 13. 6. 1945 115 Do kompetence např. bytového úřadu spadalo vyřizování ţádostí o přidělení bytů novým obyvatelům Karlových Varů, kteří do města přišli z vnitrozemí. Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Městský národní výbor Karlovy Vary 1945-1949, inv. I., i. č. 92, kart. 2 111 112

- 52 -

program a postavily se do jednotného šiku za novou vládu pro novou a lepší výstavbu československého státu.“116 Komunistickou stranu Československa ve městě od počátku vedl Stanislav Segmüller. Ustavující schůze strany se konala v hotelu Střelnice – Národní dům a sekretariát sídlil na třídě T. G. Masaryka č. 12. Na stejném místě měla sídlo také Československá strana národně socialistická, jejímţ předsedou byl na ustavující schůzi v Lázních III. zvolen Milan Mixa. V Karlových Varech měla své sídlo také Československá strana lidová, jejíţ sekretariát zasedal v Zahradní ulici 27117. Předsedou byl v hotelu Švédský dům118 v listopadu 1945 zvolen František Chocholatý. Poslední

povolenou

stranou

v poválečném

Československu

byla

Československá sociální demokracie. V Karlových Varech měla tato strana sídlo na tehdejším Löslově náměstí119 a jejím předsedou se, po ustavující schůzi v kavárně Pasáţ, stal H. Rauš.120 Jak uvedly výše zmíněné Karlovarské Národní noviny „… všechny politické strany v Karlových Varech vedené v duchu socialistickém, jsou rozhodnuty ke vzájemné spolupráci a jsou si vědomi toho, ţe při výstavbě nového státu jest nutna naprostá jednota a utvoření jednotné lidové národní fronty.“121

4.7

Z německého na české Jak uţ bylo zmíněno v uplynulých kapitolách – české obyvatelstvo ţijící

v Karlových Varech se snaţilo vymýtit jakoukoliv připomínku německé minulosti města. 21. května 1945 se v Karlovarských Národních novinách objevila následující noticka: „Členové čsl. armády vyslovili podivení nad tím, ţe v Karlových Varech doposud jsou německé nápisy na ulicích a dokonce ulice jsou označeny německy. Němci sami nechť odstraní ze svých domů tyto nápisy

Karlovarské Národní noviny. 7. 6. 1945, ročník I., č. 16, str. 2 Dnes je zde hotel Humboldt (Jak jiţ bylo zmíněno výše, původní název ulice byl Humboldtstrasse) 118 Dnes dům Valencie, Vřídelní ulice 119 Dnes nábřeţí I. P. Pavlova 120 Karlovarské Národní noviny. 7. 6. 1945, ročník I., č. 16, str. 2 121 Karlovarské Národní noviny. 7. 6. 1945, ročník I., č. 16, str. 2 116 117

- 53 -

a nechť se strhají všechny německé vyhlášky.“ 122 A jiţ v sobotu 26. 5 ve stejném listě informoval zpravodajský referent Jaroslav Stengl, ţe „…všechny německé nápisy zmizely 25. 5. 1945.“123 Začalo se s přejmenováním ulic. Bývalý Hitlerplatz byl přejmenován na Dr. Eduarda Beneše124, Mattoniho třída na třídu Vítěznou, z německé Kirchenstrasse se stala české Kostelní ulice, ze Schlossbergu pak Zámecký vrch.125 Neměnily se jen názvy ulic, ale také německé nápisy na ochodech, hotelech, kavárnách, restauracích a veřejných budovách. Ve článku Jak je to moţné?, který byl uveřejněn v Karlovarských Národních novinách na začátku června 1945, se o přeměně německého města na české píše: „Drzost zůstává i nadále znakem „nadrasy“. Všimli jste si, ţe na mnoha obchodech v Karlových Varech se jiţ počínají zase objevovat donedávna zakryté německé nápisy? Zdá se, ţe některým hrdinům jiţ opět otrnulo a věří, ţe se vrátí zašlé krásné časy bývalé republiky, v níţ se jim ovšem tenkrát vůbec nelíbilo. Zašlé časy zaměnili z vůle lidu za zelenou kazajku branné moci a teď vytahují rudé prapory (namnoze je na nich ještě znát vyrudlé kolo, kdysi nesoucí hákový kříţ), zdobí se červenými páskami a hrají si na přítelíčky našeho národa.“126 V době přeměny Karlových Varů na české město, a to v noci z 12. na 13. června 1945, byl podniknut útok střelnou zbraní na šéfredaktora Karlovarských národních novin a člena Českého národního výboru Vratislava Šrubaře. 127 Zpráva

s názvem

Politický

atentát

v Karlových

Varech

zveřejněná

v Karlovarských národních novinách jí popsala následovně: „Pátracími oddíly zjištěno, ţe bylo střeleno zákeřně a záměrně, a ţe čin mohla provésti jen osoba německé národnosti. […] Z toho činu je zřejmé, ţe německý ţivel v českém pohraničí a zejména v Karlových Varech má patrně určitou protistátní Karlovarské Národní noviny. 21. 5. 1945, ročník I., č. 3, str. 2 Karlovarské Národní noviny. 26. 5. 1945, ročník I., č. 6, str. 2 124 Náměstí se později jmenovalo Vítězslava Nezvala, posléze V. I. Lenina a nyní nese jméno Divadelní. 125 Státní okresní archív Karlovy Vary, fond MěstNV Karlovy Vary 1945-1949, inv. I., i. č. 175, Seznamy nově přejmenovaných ulic – oznámení o zaslání 25 pouličních tabulek ve dvojím vyhotovení odd. informací a propagace při Lázeňské správě Karlovy Vary Stavebnímu úřadu v Karlových Varech z 6. 9. 1945. 126 Karlovarské Národní noviny. 8. 6. 1945, ročník I., č. 17, str. 1 127 Noční událost se nikdy zcela nedořešila, alespoň o jejím rozuzlení neexistují ţádné archivní dokumenty. Je docela moţné, ţe za útokem na V. Šrubaře stáli Češi, a to uţ z toho důvodu, ţe šéfredaktor prvního českého karlovarského deníku byl velmi radikální a to nejen v rámci tzv. německé otázky. Událost tak mohla být vyuţita jen jako záminka k tvrdému postupu vůči sudetským Němcům ţijícím v Karlových Varech. 122 123

- 54 -

organisaci, neboť čin byl proveden zejména z důvodů politických. […] Proto jest nutno, aby byl zajištěn klidný a spokojený ţivot českých občanů v Karlových Varech, sáhnouti k nejdrastičtějšími prostředkům proti občanům německé národnosti a jejich otázku vůbec co moţno v nejkratší době kategoricky likvidovat, poněvadţ dnes jsou zřejmě všechny osoby zúčastněné na veřejném ţivotě ohroţeny.“128 Karlovarské národní noviny se v článku Němce kategoricky likvidovat z Karl. Varů k celé události ještě další den vrátily. „Domnívají se snad Němci v Karlových Varech, ţe odstraní-li jednoho novináře, ţe se nemusejí z Karlových Varů stěhovat? Na to jim můţeme odpovědět zcela klidně, ţe odstraní-li jednoho, přijde novinář nový, popřípadě více, a ţe jim tato jejich činnost neposlouţí, nýbrţ naopak ještě jejich vystěhování urychlí.“ 129 Celá událost ještě více rozjitřila vztahy mezi německými a českými obyvateli Karlových Varů a nahrávala tak těm radikálním skupinám, které poţadovaly tvrdé řešení tzv. německé otázky. Samotný ţivot Němců, kterých bylo město plné130, byl jiţ od prvních poválečných dnů omezován různými vyhláškami a nařízeními. Ty vycházely z jiţ zmíněného dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednáních z doby nesvobody a o národní správě. Ten označil Němce za nespolehlivé obyvatelstvo a umoţnil konfiskaci jejich majetku. Dalším dekretem, který ovlivňoval ţivot Němců v Karlových Varech, byl dekret č. 33/1945 Sb. z 2. srpna 1945. Ten zbavil Němce československého státního občanství s odůvodněním, ţe po záboru tzv. Sudet se stali občany Německa a tím pádem získali i německou státní příslušnost.131 Oba výše zmíněné dekrety jakoby dodaly impuls k perzekuci německého obyvatelstva na Karlovarsku. Někteří jedinci a ozbrojené skupiny (především se

Karlovarské národní noviny. 13. 6. 1945, ročník I., č. 21, str. 2 Karlovarské národní noviny. 14. 6. 1945, ročník I., č. 22, str. 1 130 Přesné údaje o počtu německých obyvatel v Karlových Varech během druhé světové války a krátce po ní není znám, neexistují ţádné archivní dokumenty, které by o tomto informovaly. Z vyprávění pamětníků je však patrné, ţe ve čtyřicátých letech 20. století v tomto lázeňském městě prakticky nebylo jiné neţ německé obyvatelstvo. Po osvobození Československa se počet Čechů v Karlových Varech a okolí odhaduje na pouhé dvě stovky. 131 V Karlových Varech bylo v roce 1945 a na počátku roku následujícího podáno 350 ţádostí o vyjmutí z odsunu. Kladně jich bylo Okresní správní komisí vyřízeno jen 43. HÁČEK, Libor. Udělení československého státního občanství Němcům z okresu Karlovy Vary. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů. Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2000, 228 s. 128 129

- 55 -

jednalo o partyzány a členy Revolučních gard, někdy se zde objevili i členové vojenských jednotek a bezpečnostních orgánů) se pasovaly do role jakýchsi ochránců Čechů před Němci. Na denním pořádku tehdy byly útoky na německé obyvatele města, vraţdy, znásilňování, svévolné zatýkání a následné internování, domovní prohlídky a zabavování německého majetku. Lynči byli tehdy vystaveni i Češi, kteří se dle mínění jiných dopustili zrady na českém národě. Bezpečnostní orgány, jejichţ prvotním úkolem bylo těmto potyčkám zabránit, jim často jen přihlíţely, popř. se staly přímými účastníky těchto dějů. 132 Jiţ krátce po válce, v průběhu května a června 1945, zveřejnily Karlovarské Národní noviny nařízení Českého národního výboru Karlovy Vary pro německé obyvatelstvo. Jednalo se např. o všeobecnou pracovní povinnost pro Němce ţijící v Karlových Varech, a to pro muţe od 16 do 50 let, a pro ţeny od 18 do 40 let, s výjimkou lékařů, lékárníků, ošetřovatelů, zemědělců, těhotných ţen a matek s dětmi do 6 let, nemocných a práce neschopných osob a také válečných invalidů. Mezi další nařízení patřilo např. odevzdání všech radiopřijímačů ve vlastnictví Němců, zákaz prodeje či pronájmu bytu, kanceláře, firmy, obchodu či jakýkoliv inventář, který je součástí dříve zmíněného. Němcům bylo také zakázáno cestovat veřejnými dopravními prostředky.133 V červenci pak přibyla další vyhláška. Ta zakazovala osobám německé národnosti bydlícím na území Karlových Varů a Rybář134 opouštět město bez povolení Okresní správní komise Karlovy Vary s tím, ţe kdo se proviní proti tomuto nařízení, bude přísně potrestán.135 Německé obyvatelstvo Karlových Varů se snaţilo tato opatření různě obcházet a město proti tomu značně bojovalo. Např. v létě 1945 si u Městské správní komise Karlovy Vary stěţovalo vedení místní plynárny a elektrárny na fakt, ţe Němci neplatí za dodávku plynu a elektriky do jejich bytů. Komise proto

STANĚK, Tomáš. Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu-srpnu 1945. Praha: ISE-Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1996, 234 s. 133 Karlovarské Národní noviny. 24. 5. 1945, ročník I., č. 6, str. 2; 29. 5. 1945, ročník I., č. 9, str. 2; 6. 6. 1945, ročník I., č. 15, str. 2 134 Rybáře jsou v současné době městskou částí Karlových Varů. 135 Státní okresní archiv Karlovy Vary fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 295, kart 13, Presidiální spisy 1945 – vyhláška OSK Karlovy Vary z 20. července 1945, čj. 100/45 132

- 56 -

přijala usnesení, aby byly v podobných případech dodávky plynu a elektřiny zastaveny.136 Dalším opatřením, které přijala Městská správní komise Karlovy Vary, bylo omezení pohybu Němců na určitá místa a v danou denní dobu. Vyhláškou na podzim roku 1945 byl německým občanům dán zákaz se pohybovat na veřejných prostranstvích (restaurace, kavárny, bary,…) kaţdý den od 20:00 do 05:00 hodin.137 Všichni němečtí obyvatelé se také museli přihlásit k evidenci z důvodu plánovaného odsunu. Ti, kteří byli starší deseti let, museli povinně nosit na rukávu napevno přišitou bílou pásku, bez svolení Úřadu ochrany práce nesměli opustit svoje pracoviště, k opuštění obvodu svého pobytu či obvodu obce zase potřebovali

povolení

Okresní

správní

komise

Karlovy

Vary.

Nesměli

navštěvovat filmová a divadelní představení, taneční zábavy či koncerty, poslouchat rozhlas a pouţívat jakýkoliv hromadný dopravní prostředek.138

Státní okresní archiv Karlovy Vary fond MěstNV Karlovy Vary 1945-1949, inv. I., i. č. 1, knihy Zápisy ze schůze MSK – zápis ze schůze MSK Karlovy Vary dne 5. srpna 1945 137 Státní okresní archiv Karlovy Vary fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 295, kart. 13, Presidiální spisy 1945 – vyhláška OSK Karlovy Vary z 1. října 1945, čj. 402/45 pres. 138 Z tohoto byli vyjmuti pouze němečtí antifašisté, kteří byli zároveň vyjmuti z odsunu. Těch zůstalo v Československu asi 30 tisíc. Ti také dostávali stejné potravinové příděly jako československé obyvatelstvo a mohli rovněţ volně cestovat. Stejné úlevy se týkaly také tzv. specialistů, tj. lidí, kteří byli nepostradatelní pro československý průmysl. Těch zůstalo v republice po odsunu více neţ 67 tisíc (do tohoto čísla byly zahrnuty i rodiny). TOMS, Jaroslav. K problematice odsunu Němců a osidlování Karlovarska (1945-1953). In: Minulostí Západočeského kraje XXI., Plzeň: Archiv města Plzeň, 1985, 446 str. 136

- 57 -

5.

Odsun německého obyvatelstva z Československa

a Karlových Varů, osidlování Karlovarska Problematika odsunu německého obyvatelstva z pohraničních oblastí byla jiţ mnohokrát řešena a probírána. Jedna skupina obyvatel povaţuje odsun za akt spravedlivé historické odplaty za všechna příkoří, která se českému obyvatelstvu ze stran Němců udála. Existuje tady také neutrální skupina, která k této problematice zaujímá neutrální stanovisko a nestraní tak ani jednomu táboru. Poslední skupina vidí v řešení tzv. německé otázky protiprávní akt, který byl umocněn násilím, škodami na ţivotech i na majetku, proto ho jednoznačně odsuzuje. Mým cílem bude v této kapitole popsat odsun na Karlovarsku na základě dostupných archivních pramenů.

5. 1 Dekrety prezidenta republiky Jednou z hlavních součástí řešení tzv. německé otázky, v jejímţ rámci měly být odčiněny nacistické zločiny páchané v období druhé světové války, bylo zavedení tzv. trestní politiky státu a její následná realizace v praxi. Tu představovalo stíhání německých válečných zločinců, kolaborantů a zrádců a jejich umístění do internačních středisek. Touto oblastí se mělo zabývat tzv. retribuční soudnictví. Koncepci tohoto soudnictví projednal jiţ během války londýnský exil139 a základ mu dal dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech 140. Ten bývá označován také jako tzv. velký retribuční dekret. Tzv. malým retribučním dekretem se pak nazývá dekret prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. o potrestání některých

139

V memorandu československé vlády z listopadu 1944 se hovořilo o vysídlení 1 600 000 Němců. Zároveň se ale předpokládalo, ţe přibliţně čtvrt milionu sudetských Němců zahynulo ve válce a ţe asi půl milionu kompromitovaných nacistů uprchne ze země samo. V Československé republice mělo podle těchto odhadů zůstat cca 800 tisíc Němců. KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 8 140 „O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci na Československu. Porobeni vlasti, vraţdění, zotročování, loupení a poniţování, jehoţ obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohuţel pomáhali anebo asistovali i zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichţ někteří zneuţili při tom i vysokých úřadů, mandátů nebo hodnotí, musí dojíti zaslouţeného trestu bez průtahu, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene.“ http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html

- 58 -

provinění proti národní cti141. Do skupiny prezidentských dekretů patřil také dekret č. 12/1945 Sb.142 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku a také dekret č. 108/1945 Sb.143 o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy. Dekretem č. 33/1945 Sb. 144 byla většina sudetských Němců zbavena československého občanství a dekret 71/1945 Sb. pak stanovil pro tyto osoby pracovní povinnost. „Ţadatel o vynětí z účinnosti těchto právních norem musel sám dokazovat, ţe je oprávněnou osobou, tj. ţe se např. neprovinil proti českému a slovenskému národu nebo proti Československé republice."145 Projednávání provinění konkrétních osob měly na starosti okresní vyšetřovací komise, které byly jmenovány příslušnou okresní správní komisí. Kompetence těchto komisí nebyly úplně zřetelné, proto nezřídka kdy docházelo k protiprávnímu jednání vůči zadrţeným jedincům. Okresní vyšetřovací komise mohly, pokud uznaly za vhodné, samy rozhodnout o výši trestu. Závaţnější případy pak byly předávány bezpečnostním orgánům a státním zastupitelstvím. Odtamtud se pak, po přípravném řízení, dostaly aţ před senát lidového soudu. Ten definitivně rozhodl o vině či nevině obţalovaného a následné výši trestu. „Mimořádné lidové soudy tvořily jakési zvláštní typy trestních soudů krajského soudu a jejich činnost se odvíjela od zásad charakterizující působnost stanných tribunálů. Jeho senáty se skládaly z pěti členů, tj. jednoho předsedy, který byl „Kdo v době zvýšeného ohroţení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, uráţejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.“ http://iuridictum.pecina.cz/w/Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb. 142 Dekret č. 12 (Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa) působil nejplošněji. Dekret konfiskoval půdu všem osobám německé národnosti, a to bez ohledu na státní příslušnost. Výjimku činil pouze u těch osob, které se „aktivně zúčastnili boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky.“ http://www.psp.cz/docs/laws/dek/121945.html 143 Dekret č. 108 (Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy) vyjímal z opatření osoby, které prokáţou, ţe „zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národu českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem.“ http://www.psp.cz/docs/laws/dek/1081945.html 144 Dekret č. 33 o státním občanství (Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské) se týkal skupin osob, které byly připraveny o československé státní občanství. Ty si dle tohoto dekretu mohly o navrácení občanství zaţádat. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html 145 KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 17 141

- 59 -

profesionální soudce a 4 soudců z lidu. Stát zastupoval veřejný ţalobce, obţalovaný měl nárok na obhájce. Líčení bývalo veřejné a nesmělo trvat déle neţ 3 dny.“146

5.2

Internační tábory Osoby, které byly soudy uznány vinnými,

mířily do některého

z internačních táborů, které po republice vznikaly jiţ od května 1945. V prvopočátcích šlo o ţivelné zakládání táborů ze strany okresních správních komisí, armády a jiných bezpečnostních orgánů, ale také různých revolučních skupin. Aţ na podzim se (díky vyhláškám a nařízením ministerstva vnitra) přistoupilo k organizovanému jednání – vzniku a regulaci jejich činnosti. Na území Čech tak vzniklo 133 takových táborů. Mezi ty největší patřily tábory v Ústí nad Labem, Liberci, Nové Roli (u Karlových Varů), Českých Budějovicích či v Rychnově nad Kněţnou. Zde internovaní Němci byli z táborů posíláni na práce. Např. do Nové Role internovaní muţi pracovali především v těţkém průmyslu na Mostecku a Chomutovsku. Ţivot v táborech se řídil podle striktních pravidel. Často docházelo (především na začátku existence táborů) k týrání vězněných, znásilňování zadrţených sudetských Němek či okrádání vězňů. Ubytovací, stravovací a hygienické podmínky byly ve většině táborů katastrofální. Tyto skutečnosti se zlepšily aţ během roku 1946.147

5.3

Odsun německého obyvatelstva z území Československa Pojmem divoký odsun se nazývá etapa od května do počátku srpna roku

1945. O tom, ţe jde konkrétní obyvatel či rodina do odsunu, se Němci dozvídali zpravidla několik hodin předem. „Výběr, jestliţe vůbec lze tohoto slova pouţít, byl prováděn dosti náhodně, např. formou, ţe se určil okruh ulic nebo městská čtvrť.“148 Do odsunu měly být zařazeny osoby německé a maďarské národnosti. Jedinou výjimkou byli ti, kteří se aktivně účastnili bojů o osvobození Československé republiky nebo trpěli pod nacistickým či fašistickým terorem. 146

SLABOTÍNSKÝ, R. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 42 147 STANĚK, Tomáš. Tábory v Českých zemích 1945-1948. Opava: Nakladatelství Tillia, 1996, 263 str. 148 KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 14

- 60 -

„Dočasně měli být z národohospodářských důvodů vyjmuti nepostradatelní zaměstnanci v důleţitých podnicích a závodech za předpokladu, ţe se neprovinili proti republice nebo proti osobám české a slovenské národnosti a nebyli veřejně činní v nacistickém duchu.“149 Plán ministerstva vnitra počítal s odsunem dvou a půl milionů osob německé národnosti, přičemţ kaţdý měsíc jich mělo Československo opustit 200 tisíc. Organizovaný odsun byl zahájen 25. ledna 1946. Tehdy byl americkým důstojníkem v Domaţlicích (americké zóně) převzat první transport. Od té doby aţ do konce února odjíţděl z americké zóny jeden vlak denně, vyjma nedělí. V březnu byly denně vypraveny vlaky tři, od začátku dubna pak vlaky čtyři, od prvního května byl počet vlaků zvýšen na 6 vozů denně. Naopak v polovině června byl počet vlaků přijímaných americkou stranou sníţen na čtyři. 10. června začal odsun v sovětském pásmu. Nejprve z něj byly vypravovány dva vozy denně, později vozy tři a od 2. července odjíţdělo z této zóny 6 vlaků denně. Nejvyšší intenzity dosáhl odsun v první polovině července 1946, tehdy opouštělo Československo průměrně 14 400 osob denně. Za celý červenec 1946 tak z republiky odešlo 356 432 osoby.150 Podle jiţ výše zmíněného dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. z října 1945 bylo určeno, jaký majetek si můţe německé obyvatelstvo vzít s sebou. Jednalo se o předměty denní potřeby a předměty určené k osobnímu výkonu povolání (např. nářadí a nástroje). Z cenných předmětů si odsouvaní mohli vzít jen snubní prsteny. Váha zavazadel se mohla pohybovat kolem 30 kg. K poslednímu

oficiálnímu

odsunu

německého

obyvatelstva

z Československa došlo v úterý 29. října 1946 na nádraţí v Karlových Varech, kterému přihlíţel např. ministr vnitra Václav Nosek, ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, ministr spravedlnosti Prokop Drtina či ministr zahraničního obchodu Hubert Ripka. „Čtyřicet vagónů a v kaţdém třicet lidí, dohromady 1 200 lidských osudů, o jejichţ budoucnosti byl v tu chvíli těţko někdo schopen co říci. [...] Byl to symbolický poslední transport sudetských Němců z Československa. Poslední z dlouhé řady více neţ šestnácti set, které byly 149 150

KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 21-2 KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 26

- 61 -

v roce 1946 z Československa vypraveny. Kterýsi pilný úředník si později dal práci a spočítal, ţe do nich bylo celkem zařazeno přes 67 tisíc ţelezničních vagónů, coţ – spojeno v jeden jediný vlak – představuje vzdálenost z Prahy do Popradu.“151 Tento „poslední“ odsun byl posledním spíš symbolicky, vzhledem k výročí zaloţení Československa, ve skutečnosti dozvuky odsunu na území republiky ještě do konce roku 1946 doznívaly. Odsun ze sovětského pásma byl skutečně dokončen, v americkém pásmu 152 však ještě asi měsíc pokračoval. Československá strana se rozhodla odsun od 1. prosince 1946 do dubna 1947 pozastavit. V té době v Československu ještě zůstávalo aţ 300 tisíc německých obyvatel153. To, ţe byl hromadný odsun pozastaven, však neznamenalo, ţe by republiku Němci i nadále neopouštěli. Stávalo se také, ţe někteří odsunutí se pokoušeli do republiky vrátit zpátky, a to ilegálně. Po té, co byli na území Československa zadrţeni, byli přepraveni do některého ze sběrných středisek a posléze znovu odsunuti.154

5.4

Situace v Karlových Varech a okolí I na Karlovarsku se úřady řídily tzv. Benešovými dekrety, o kterých píši

ve dřívějších podkapitolách. Dle Karlovarských národních novin ze dne 5. července 1945, kdy dosáhla vrcholu fáze tzv. divokého odsunu, bylo z Karlových Varů denně vystěhováno 300 osob.155 Němci odjíţděli z města buď v nákladních autech, nebo odcházeli pěšky s osobními věcmi v kufrech. Během prvních týdnů po skončení války tak městem procházely velké kolony sudetských Němců mířící ke státním hranicím. Situace ve městě byla v podstatě identická se situací v celém Československu. Přesná čísla o počtu odsunutých německých obyvatel z Karlovarska neexistují.

151

KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání? Praha: Nakladatelství H&H, 1992, str. 3 Do sovětského pásma odešlo 792 tisíc Němců, do pásma amerického pak 1 464 000 Němců. TOMS, Jaroslav. K problematice odsunu Němců a osidlování Karlovarska (1945-1953). In: Minulostí Západočeského kraje XXI., Plzeň: Archiv města Plzeň, 1985, 446 str. 153 Včetně antifašistů, specialistů, německých Ţidů, Němců ze smíšených manţelství, osob vyjmutých z odsunu a osob s osvědčením o státním občanství. 154 STANĚK, Tomáš. Tábory v Českých zemích 1945-1948. Opava: Nakladatelství Tillia, 1996, 263 str. 155 Karlovarské národní noviny. 5. 7. 1945, ročník I., č. 40, str. 1 152

- 62 -

31. prosince 1945 zaslal přednosta Okresní správní komise Karlovy Vary Josef Kosek vojenskému velitelství 2. vojenské oblasti v Táboře dopis156, ve kterém informuje, ţe bylo z celého okresu Karlovy Vary odsunuto asi 10 000 Němců. Jednalo se většinou o tzv. říšské Němce 157 a Němce tzv. východní oblasti. Podle jeho mínění v okrese zbývalo ještě cca 70 tisíc německých občanů, kteří mají být odsunuti. J. Toms ve své stati K problematice odsunu Němců uvádí, ţe k 3. únoru 1946 ţilo v okrese Karlovy Vary 62 780 obyvatel německé národnosti.158 V městské části Karlovy Vary – Dvory byl vytvořen tzv. sběrný tábor 159, který slouţil k umístění sudetských Němcům asi tři dny před jejich odsunem z města. Ten se skládal ze 13 obytných a 2 kancelářských domů, dále pak z jednoho kuchyňského a jednoho nemocničního domu. Všechny budovy byly přízemní, zděné, opatřené lepenkovou krytinou, dvojitými okny, elektrickým osvětlením a uţitkovou vodou. V kaţdém z obytných domů bylo 13 místností, které měly vlastní kamna. V pokojích bylo od čtyř do deseti lůţek. Jedna z místností vţdy slouţila pro potřeby vedoucího domu. Součástí kaţdého z pokojů byl i záchod a umývárna. Do jednoho domu se vešlo cca 180 osob, kapacita celého sběrného tábora byla tedy kolem 2 300 lidí.160 Dozor nad táborem vykonávali příslušníci prvního pohotovostního pluku SNB v Karlových Varech. Denně tu slouţilo 5 stráţných a jeden velitel. O obyvatele tábora pak pečovali tři lékaři a 16 ošetřovatelek. Vedoucím lékařem byl jmenován MUDr. Kamil Jeţek.161 Po příchodu do tábora byla přezkoumána totoţnost odsunovaných podle osobních dokladů, následně byly občanům odebrány veškeré předměty, které

156

Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 283, kart. 1, Spisy předsedy ONV – dopis přednosty úřadu OSK Karlovy Vary z 31. 12. 1945, čj. 51 dův./45 157 Říšským Němcem byl označován Němec, který se uchýlí do města v průběhu války nebo krátce před jejím koncem. Důvodem byla blíţící se fronta a také letecké bombardování domovů. 158 TOMS, Jaroslav. K problematice odsunu Němců a osidlování Karlovarska (1945-1953). In: Minulostí Západočeského kraje XXI., Plzeň: Archiv města Plzeň, 1985, 446 str. 159 Sběrný tábor plnil svou funkci aţ do poloviny roku 1948, kdy byl zrušen. TRAUTNEROVÁ, Jaroslava: K problematice odsunu Němců z Karlovarska v letech 1945-1947. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů. Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2000, 228 s. 160 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 296, kart. 15, Presidiální spisy 1946 – protokol o komisionelním vyšetření z 5. 2. 1946 161 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 321, kart. 172, Informace o koncentračních a zajateckých táborech – informace OSK Karlovy Vary o zřízení sběrného tábora ve Dvorech z 5. dubna 1946, čj. 7859/1946

- 63 -

nepotřebovali pro svojí denní potřebu, poté následovalo seznámení se s tzv. domácím řádem sběrného tábora. Jak jiţ bylo zmíněno výše, poslední oficiální transport Němců z Karlovarska se uskutečnil 29. října 1946 za účasti zástupců místní a okresní správy a některých československých ministrů. Po odjezdu posledního vlaku se všichni činitelé přesunuli do budovy Oblastního divadla v Karlových Varech, kde k nim promluvil ministr vnitra Václav Nosek. Ten nazval „hraničáře novými Chody našich hranic, Chody, kteří zůstanou věrni odkazu těch, jeţ se nedočkali, Chody, kteří ubrání a zvelebí, co jim bylo svěřeno.“162 Na jaro 1947 byl pro okres Karlovy Vary stanoven tzv. dodatečný odsun. Na základě tohoto rozhodnutí měly být vypracovány seznamy osob, které tomuto odsunu podléhají. Do seznamů neměly být zahrnuty osoby např. ţidovského původu, lidé ze smíšených manţelství či přestárlí. Znovu měly být posouzeny seznamy antifašistů a tzv. specialistů. Někteří z nich měli být zařazeni do tzv. dodatečných transportů. Vypracováním těchto seznamů byly pověřeny dané Městské národní výbory. Po jejich vytvoření, se měly seznamy odeslat místním stanicím SNB. Tam byly údaje znovu přezkoumány a posléze podstoupeny Okresnímu národnímu výboru Karlovy Vary. Ten s konečnou platností rozhodl o zařazení či nezařazení daných osob do transportu. 163

5.5

Činnost vyšetřovací komise a zřízení internačního tábora

na Karlovarsku Po skončení druhé světové války byla ve městě ustanovena tzv. Okresní vyšetřovací komise v Karlových Varech, která měla za cíl vyšetřit zločiny páchané německým obyvatelstvem během války. V roce 1945 celkem vyšetřovala 2 480 Němců. Pokud byli místní sudetští Němci uznáni vinnými, byli předáni buď do internačního střediska v Nové Roli a odtamtud na nucené práce, nebo do věznice Okresního soudu v Karlových Varech k dalšímu soudnímu řízení. To se konalo před senátem Mimořádného lidového soudu,

162

Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 6-7, s. 11 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 320, kart. 166a, Seznam odsunutých Němců – nařízení ONV Karlovy Vary z 28. ledna 1947, čj. 241 pres./1947; doplnění nařízení ONV ze 7. února 1947, čj. 346 pres./1947. 163

- 64 -

který sídlil v Chebu.164 Mimořádný lidový soud zahájil svojí činnost 12. února 1946 a za během svého působení (do 31. prosince 1948) projednal necelých 2 100 případů.165 Jiţ zmíněné internační středisko v Nové Roli bylo zřízeno hned v prvních poválečných dnech, a to v místech, kde dříve sídlila pobočka ţenského internačního tábora ve Flossenbürgu. Velitelem tohoto tábora byl Jaroslav Cerha, zástupcem Josef Záboj, velitelem stráţí Otto Bejbl a jeho zástupcem Eduard Kadleček. Do tohoto tábora byli umístěni „politicky západní“ Němci a také Němci, kteří byli z města Karlovy Vary jiţ odsunuti.166 Přesný počet lidí, kteří novorolským internačním táborem prošli, se bohuţel dohledat nedá. Během jeho činnosti se počet internovaných neustále měnil a po zániku tábora se ţádné dokumenty nedochovaly. Dle hlášení velitele tábora Jaroslava Cerhy bylo k 15. říjnu 1945 v táboře 1 240 internovaných.167 „Zajištěné osoby jsou v táboře v Nové Roli, okres Loket. Tento Němci zřízený a nyní nově upravený tábor stojí pod přímou správou zdejšího úřadu a jsou tam umístěny osoby, jeţ mají býti postaveny buď před lidové neb řádné soudy z okresů karlovarského, loketského, nejdeckého, jáchymovského, částečně i ţlutického a nyní i z Aše. O zásobování jest stále řádně pečováno, zimní prádlo bylo opatřeno vyrozuměním příbuzných osob, aby zajištěným potřebné dodaly. Rovněţ bylo jiţ opatřeno nutné palivo. Dětí a ţen s nemluvňaty v táboře vůbec není,“168 napsal dne 9. října 1945 ředitel Národní bezpečnosti v Karlových Varech svým nadřízeným na Zemský národní výbor v Praze. Nad všemi internačními tábory v oblasti dosahu kompetence Krajského soudu v Chebu bylo potřeba zajistit dohled. Ředitel Národní bezpečnosti v Karlových Varech Jan Chudoba a I. místopředseda Okresní správní komise 164

Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 174. Seznam zajištěných osob – seznam všech osob, proti kterým je nebo bylo vedeno šetření u OVK K. V., rok 1945 165 JIŘÍK, Václav. Nedaleko od Norimberka. Dějiny retribučních soudů v západních Čechách. Cheb: Svět křídel, 2001, 730 str. 166 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 295. kart. 13, Presidiální spisy 1945 – dopis Správy pracovního tábora Nová Role OSK Karlovy Vary z 23. července 1945, čj. 29/45 167 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, č. 174, Seznam zajištěných osob – hlášení velitele internačního tábora v Nové Roli z října 1945, čj. 364/45 168 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 321, kart. 172, Informace o koncentračních a zajateckých táborech – informace ředitele Národní bezpečnosti v Karlových Varech z 9. 10. 1945, čj. 4629/Stb.

- 65 -

Otakar Javornický byli na základě oběţníku vydaným ministerstvem vnitra pověřeni dozorem nad tábory. V oběţníku se mimo jiné píše: „Úkolem pověřenců je, aby ve všech táborech byly dodrţovány předpisy a směrnice vydané ministerstvem vnitra, odstraňovati nedostatky ve správě a prováděti v souhlase s vyšetřujícími orgány takové přesuny osob internovaných mezi jednotlivými tábory uvnitř obvodu uvedeného krajského /lidového/ soudu, které se jeví z důvodů zdravotních, zásobovacích, vhodného k umístění neb pracovního vyuţití.“169 Ke zrušení internačního tábora v Nové Roli došlo na počátku roku 1947.

5.6

Osidlování Karlovarska Souběţně

s odsunem

německého

obyvatelstva

probíhal

proces

osidlování pohraničí obyvatelstvem českým. Důleţitou roli v tomto procesu hrála na Karlovarsku Osidlovací komise ministerstva zemědělství Karlovy Vary, dále pak okresní a místní správa a také Fond národní obnovy. Postup osídlování byl vypracován na základě jiţ zmíněného dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o národní správě, dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců, dekretu 27/1945 Sb. o jednotném řízení vnitřního osídlení a dekretu č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy, který počítal s tím, ţe se osídlení veškeré půdy podaří do konce roku 1945. Podhorské oblasti však české zemědělce z vnitrozemí příliš nelákaly. Změnu přineslo aţ pozdější vládní usnesení z ledna 1946 o osidlování pohraničí i nezemědělským obyvatelstvem. To přineslo do příhraničních oblastní novou vlnu osídlenců. Nejjednodušší pak bylo osídlit větší správní či průmyslová střediska a lázeňská města.170 V první fázi přišli do Karlových Varů především lidé, kteří ve městě pracovali jiţ před začleněním tzv. Sudet do třetí říše v roce 1938. Dále se do města stěhovali příslušníci bezpečnostních sloţek, vojáci, učitelé, státní úředníci, pracovníci finanční stráţe, ţelezničáři či poštovní zaměstnanci. Spolu

169

Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1949-1960, i. č. 295, kart. 13, Presidiální spisy 1945 – oběţník ministerstva vnitra z 27. září 1946, čj. II – 1620 – 1/10 – 45 – 35 170 ČAPKA, František. Několik poznámek k otázce nezemědělského osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody. Praha: Národní archiv a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, 208 str.

- 66 -

s těmito lidmi přišli do Karlových Varů také problémoví občané – prostitutky, zlodějové a jiné deklasované ţivly. Chyběly zde kulturně-historické tradice, pracovní morálka, sekávali se tady lidé z různých společenských a sociálních vrstev, a tak se normální ţivot ve městě obnovoval jen pomalu. Potíţe byly také se zásobováním či přidělováním bytů.171 I přes počáteční problémy se počet českých osídlenců v Karlových Varech rychle zvyšoval. V březnu 1946 bylo ve městě uţ moţné napočítat 12 tisíc172 Čechů. Ke konci stejného roku narostl počet českých obyvatel v okrese Karlovy Vary na 35 tisíc173.

171

Volných bytů bylo ve městě dost, problém byl s jejich přidělováním, které bylo v kompetenci bytového úřadu. Tomu byla nově příchozími často vyčítána údajná protekce či předbíhání v pořadníku. Kronika města Karlovy Vary, rok 1945, II/2, nestránkováno 172 Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 15. 3. 1946, ročník I., č. 5, str. 1 173 TOMS, Jaroslav. K problematice odsunu Němců a osidlování Karlovarska (1945-1953). In: Minulostí Západočeského kraje XXI., Plzeň: Archiv města Plzeň, 1985, 446 str.

- 67 -

6.

Kulturní život v poválečných Karlových Varech Kulturní a umělecká scéna se v Karlových Varech stavěla zpět na nohy

s jistými komplikacemi. Nejsnadnější průběh mělo znovuobnovení městského divadla a to díky snaze nadšenců z řad českého obyvatelstva a ochoty úřadů (především Místní správní komise Karlovy Vary). Ostatní kulturní zařízení to tak snadné neměla. Svou tvář dlouho hledala např. městská knihovna s čítárnou či muzeum.

6.1

Divadlo Po skončení druhé světové války obohatilo kulturní scénu Karlových

Varů městské divadlo. To bylo během roku 1946 přejmenováno na Oblastní divadlo v Karlových Varech. Počátky budování poválečné scény nebyly vůbec jednoduché. „Nedobrý stav divadelních interiérů, obtíţe s angaţováním vhodných herců a skutečnost, ţe po příchodu Rudé armády do města bylo divadlo obsazeno jejími příslušníky, jistě nepřispívaly k brzkému zahájení divadelních představení.“174 Zahájení činnosti divadla umoţnila především aktivita MSK Karlovy Vary, ředitele divadla Bohumila Čermáka a také pomoc místních nadšenců v průběhu léta roku 1945. Jiţ 16. června 1945 vyšel v místních novinách článek, který vyzýval ochotníky ke spolupráci: „Vyzývají se všichni bývalý členové divadelního dramatického souboru Sokola i Slavie v Karlových Varech, aby se ihned hlásili k nové tvůrčí divadelní práci u br. Josefa Mareta. […] Současně nechť se přihlásí všichni, kteří mají snahu spolupracovat při tvoření nového divadelního souboru v Karlových Varech a chtějí se aktivně zúčastnit na tomto zásluţném úseku kulturní činnosti.“ 175 O čtyři dny později Karlovarské národní noviny informovaly, ţe „… se utvořil jednotný výbor divadelních ochotníků v Karlových Varech. Sdruţení vede jako předseda i jako reţisér osvědčený pracovník bratr Josef Maret.“176 27. června se pak konala v hotelu Pošta ustavující schůze divadelních ochotníků. SLABOTÍNSKÝ, Radek Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 22 175 Karlovarské národní noviny. 16. 6. 1945, ročník I, č. 24, str. 2 176 Karlovarské národní noviny. 20. 6. 1945, ročník I, č. 27, str. 2 174

- 68 -

První hrou, která byla předvedena dne 25. září 1945 na prknech karlovarského divadla, byla z pera Josefa Kajetána Tyla a měla název Jiříkovo vidění. Reţisérem představení byl Karel Skoumal, uměleckým ředitelem pak Antonín Klimeš. Divadelní ansámbl v té době čítal 34177 členů. Do půl roku od otevření divadla zde bylo odehráno 24178 premiér. V některých z her se objevili jako hosté i přední čeští herci, např. Karel Höger či Vlasta Fabiánová.

6.2

Karlovarský symfonický orchestr Podobné problémy jako u divadla se objevily i v případě znovuobnovení

Karlovarského symfonického orchestru. Největším problémem byl nedostatek vhodných místností pro zkoušky sboru. V případě KSO se při obnově neangaţovali místní česky hovořící obyvatelé. K tomu všemu se ještě přidaly administrativní překáţky, které se povedlo překonat aţ na podzim roku 1945. V Karlových Varech nehráli jen čeští obyvatelé města, do kulturního ţivota se zde zapojili i příslušníci Rudé armády. 30. května 1945 si vojáci připravili hudební večer v městském divadle. Představení bylo určeno pro české osídlence a příslušníky spojeneckých armád. Podobný program se v divadle opakoval i o měsíc později. „V neděli večer uspořádalo velitelství místní sovětské posádky v Karlových Varech v koncertním sále hotelu Pupp kabaretní představení, s jehoţ umělecky cenným průběhem bylo zcela zaplněné hlediště nadmíru spokojeno.“ 179 Měsíc před Vánoci představili umělci z řad rudé armády výběr z děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha.180 První koncert Karlovarského symfonického orchestru rozezněl prostory městského divadla 2. prosince 1945, kdy dirigent Josef Bartl představil publiku vybrané skladby z děl Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Místní list Karlovarské národní noviny o tom informoval ten samý den v článku nazvaném „První symfonický koncert v Karl. Varech“. Redaktoři se obávali, aby z důvodu

Účinkovalo tu 16 herců a 18 hereček. Mezi nejúspěšnější patřil Shakespearův Večer tříkrálový, Noc na Karlštejně od Jaroslava Vrchlického či Drdovy Hrátky s čertem. 179 Karlovarské národní noviny. 19. 6. 1945, ročník I., č. 26, str. 2 180 Karlovarsko před 30 lety. In: Stráţ míru 2. 9. 1975, ročník XXX, č. 36, str. 2 177 178

- 69 -

konání mikulášských zábav ve městě na koncert vůbec dorazili nějací posluchači. „… Není potřeba příliš zdůrazňovat hodnotu této klasické hudby, ale je nutno upozornit na jinou okolnost. Pokud jsme se informovali, o tento koncert nejeví široké vrstvy ţádný zájem, a tak máme velkou obavu, aby toto vystoupení nebylo před prázdným sálem. Ale ani tomu bychom se nedivili, poněvadţ zde máme asi 18 mikulášských zábav, které jsou určitě kvalitně na té výši jako hudba Dvořákova a Smetanova.“181 O tom, jestli na koncert nějací posluchači skutečně dorazili, jiţ list v dalších vydání neinformoval. Městští symfonici nekoncertovali jen v divadle, hráli také v Lázeňském domě, a také během lázeňské sezóny šestkrát v týdnu (kromě úterý) na kolonádě a v městských sadech.182

6.3

Karlovarský lázeňský klub Karlovarský

lázeňský

klub

byl

velmi

významnou

společenskou

organizací, která vznikla především z iniciativy osob, které stály v popředí při budování poválečných Karlových Varů. Klub pořádal různé sportovní akce, slavnosti, společenské večírky či přednášky a debaty na aktuální témata. Všechny tyto akce byly lidmi hojně navštěvovány. O svém cíli napsal klub na stránkách Karlovarského lázeňského časopisu následující: „Karlovarský lázeňský klub koordinoval veškeré snahy jak kulturní, tak sportovní, ţe jest jedinou organizací, která vám vyjde vstříc, neboť vaše spokojenost, ţe jste doma, jest naším nejlepším přáním a naší odměnou.“183

6.4

Ostatní spolky a zájmová sdružení 12. června 1945 byla zaloţena první sportovní organizace ve městě – SK

Slavia Karlovy Vary, jejímţ předsedou se stal Jan Chudoba. Fotbalový klub oficiálně zahájil svou činnost 26. července 1945. Jiţ o tři dny později se konal na hřišti v Rybářích první zápas mezi SK Slavia a Luţanem Ţatec. Zápas vyhráli domácí v poměru 3:2.184

181

Karlovarské národní noviny, 2. prosince 1945, ročník I., č. 165, str. 2 Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 1, str. 12-13 183 Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 1, str. 10-11 184 Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/1, nestránkováno 182

- 70 -

Na počátku července 1945 byl zaloţen TJ Sokol Karlovy Vary. Tato významná sportovní organizace si na valném shromáţdění za svého starostu zvolila J. Javornického. Dne 1. září 1945 byl zaloţen I. šachový klub. Poprvé v historii československého šachu tak v Karlových Varech vznikl ryze český šachový klub. Během prvních měsíců existence se členům podařilo zorganizovat několik bleskových turnajů, turnaj o přebor klubu či mezinárodní utkání se sovětskými vojáky.185 Kromě jiţ výše zmíněného fotbalového klubu byl v roce 1945 ve městě zaloţen ještě klub atletický, boxerský, cyklistický, hokejový, jezdecký, kanoistický, krasobruslařský, lyţařský a tenisový.186 Na konec června 1945 byla do hotelu Střelnice svolána první řádná schůze karlovarských turistů. Zde byla oficiálně zaloţena odbočka Klubu českých turistů v Karlových Varech. Největší úspěch měly nedělní výlety členů klubu do okolí Karlových Varů, jejichţ organizace se ujali František Štěpanovský a Antonín Steinbauer.187 Velký vliv na veřejný ţivot Karlových Varů mělo Sdruţení karlovarských hraničářů. Tento spolek byl ustaven 14. července 1945 a jeho předsedou se stal Otakar Vrkoč. Hlavním cílem sdruţení bylo, aby Místní správní komise města Karlovy Vary respektovala přednostní právo členů spolku při obsazování úřednických míst v městské správě a také při jmenování národních správců. S těmito poţadavky sdruţení uspělo. Jiţ deset dní od zaloţení spolku přijala MSM usnesení, aby „zájmy tohoto hraničního sdruţení byly všemoţně podporovány.“188 Vlivnou organizací ve městě byl také Svaz osvobozených politických vězňů. Karlovarská pobočka byla ustanovena na schůzi, která se konala dne 14. července 1945. Předsedou se stal K. Arnošt. 189 Členové se nejprve scházeli Šachy v Karlových Varech. In: Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 1, str. 10-11 Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/1, nestránkováno 187 Karlovarsko před 30 lety. In: Stráţ míru. 29. 7. 1975, ročník XXX., č. 31, str. 2 188 Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond MěstNV Karlovy Vary 1945-1949, inv. I., i. č. 1, knihy, Zápisy ze schůzí MSK – zápis ze schůze MSK Karlovy Vary ze dne 24. 7. 1945 189 Výkonným místopředsedou spolku se stal K. Luft, I. místopředsedou J. Mlsna, II. místopředsedou V. Doleţal, jednatelem M. Reiniš a tajemníkem N. Feldbahn. Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond MěstNV Karlovy Vary 1945-1949, inv. I., i. č. 92, kart. 2 – oznámení o ustavení krajské odbočky Svazu osvobozených politických vězňů Všechny záleţitosti týkající se osvobozených vězňů v Karlových Varech vyřizuje v Praze František Horáček, revisní kancelář, Praha II., Černá ulice 11. 185 186

- 71 -

v hotelu Střelnice, na podzim roku 1945 se krajský sekretariát přestěhoval do Sadové ulice č. 20. Druhý den po zaloţení spolku jiţ místní list Karlovarské národní noviny informoval o tom, ţe „…večer pro repatrianty koná se v pondělí 16. t. m. v hotelu Pupp ve 20 hod., na něţ má přístup i širší obecenstvo. V rámci akce pro repatrianty hraje v dancingu hotelu Pupp Novák-jazz-revue denně od 17. t. m. vţdy od 19.30 h.“190 Mezi další spolky, které v roce 1945 v Karlových Varech vznikly, patřil místní spolek Československého červeného kříţe, Český rybářský spolek, Autoklub republiky Československé, Včelařské druţstvo, Český rybářský spolek, Společenstvo sadařů a zahradníků v Karlových Varech, pobočka Československé obce legionářské, I. kynologický klub, Klub českých filatelistů, mládeţnická organizace Junák či Národní fronta ţen.191

6.5

Filmová představení Filmová

představení

byla

zpočátku

promítána

v jediném

válkou

nepoškozeném kinosále – v kině Passage192. První film, který mohli karlovarští obyvatelé vidět, byl sovětské provenience a nesl název Maxim přišel. O promítání informoval místní list – Karlovarské Národní noviny. „Dne 30. 5. bude promítán v Karlových Varech o 8 h. večerní o kině Passage ruský film „Maxim přišel“ pro české a ruské vojsko, policii a české obyvatelstvo.“193

6.6

Filmový festival v Karlových Varech Dne 26. června 1945 dorazil na schůzi Místní správní komise Milan Mixa

s návrhem, jehoţ realizace ovlivnila ţivot v městě na další desítky let a ovlivňuje ho dodnes. Předseda MSK přišel na jednání s nápadem pořádat v budoucnu v Karlových Varech přehlídku světové filmové tvorby. Svůj návrh odůvodnil tím, ţe „toto město má dostatečný počet vhodných hotelů a dopravní spojení s celým světem.“ Jiţ za rok, v období od 1. do 15. srpna 1946, se ve městě skutečně konal I. Filmový festival. Prvního ročníku se zúčastnilo 13

Karlovarské národní noviny. 19. 7. 1945, ročník I., č. 51, str. 2 190 Karlovarské národní noviny 15. 7. 1945, ročník I., č. 48, str. 4 191 Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/1, nestránkováno 192 Kino sídlilo v pasáţi na dnešní třídě Dr. Davida Bechera 193 Karlovarské Národní noviny. 29. 5. 1945, ročník I., č. 8, str. 1

- 72 -

spojeneckých států, které do města přivezly 13 celovečerních a 22 krátkých filmů. Promítání filmů probíhalo v nově zbudovaném Letním kině. 194

6.7

Školství I v oblasti školství se město potýkalo s nemalými problémy. Bojovalo

s nedostatkem vhodných českých učitelů, budov, knih a také ţáků. Díky osvětovým akcím a aktivitě několika nadšenců se tento stav velmi rychle změnil. Jiţ 21. května 1945 zveřejnily Karlovarské Národní noviny na své druhé straně v článku s názvem „Co bude s českou školou v Karl. Varech?“ následující výzvu: „Po 7 let byly naše děti nuceny choditi do německých škol a tím podléhaly přímo vlivu nacistického jedu. Jest jedním z hlavních našich úkolů poválečné doby, nejsilnější a nejhorlivější činností odstranit tyto stopy z duší českých dětí. […] Jest proto nutno ţádati, abychom i my v Karlových Varech chopili se iniciativy v tomto oboru a pokud jest v našich moţnostech, abychom také zahájili vyučování v nejbliţších moţných dnech.“195 Jiţ 5. června 1945 byla v městské části Rybáře otevřena obecná a měšťanská škola, o čemţ o den později informoval místní list – Karlovarské Národní noviny – a to ve článku s titulkem „Pravidelné české vyučování zahájeno“196. O zápisu do mateřské školky pro české děti a děti ze smíšených manţelství ve věku od 4 do 6 let informoval zmíněný list 23. června 1945. Zápis se konal denně od 10 do 11 hodin v ulici Panorama č. 50197. Další školy zahájily vyučování od následujícího školního roku. Jednalo se nejen o obecné školy a měšťanky, ale také o školy střední. Vzhledem k tradici

Za duchovního otce myšlenky pořádat v Karlových Varech filmový festival bývá označován umělecký kritik Antonín Martin Brousil, který o svém nápadu řekl Vítězslavu Nezvalovi. Ten kontaktoval ministra informací Václava Kopeckého, který byl velkým příznivcem podobných myšlenek. Kopecký návrh předloţil ke schválení československé vládě, která ho přijala. Příprava festivalu byla, vzhledem k nedobré hospodářské poválečné situaci v republice, poměrně obtíţná. Přesto se povedlo pozvat všechny delegace a hosty, sehnat potřebný filmový materiál i finanční prostředky nutné pro konání takové akce. I. Filmový festival byl tak zahájen první srpnový den roku 1946 v Karlových Varech a Mariánských Lázních. Obě města se tak po několik ročníků festivalu staly hlavním dějištěm všech festivalových akcí. KROČA, Květoslav. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Kronika 1946-2001. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2002, str. 18-19 195 Karlovarské Národní noviny. 21. 5. 1945, ročník I., č. 3, s. 2 196 Karlovarské Národní noviny. 6. 6. 1945, ročník I., č. 14, s. 2 197 Karlovarské národní noviny. 23. 6. 1945, ročník I., č. 30, s. 2 194

- 73 -

města – výrobě porcelánu – zde byla otevřena Státní odborná škola pro průmysl porcelánový.198

6.8

Církve a náboženské spolky Nejvíce stoupenců měla ve městě vţdy církev římskokatolická. Hlavním

katolickým kostelem v Karlových Varech byl jiţ od 18. století kostel sv. Máří Magdalény, který byl ve správě německých kněţí z rytířského řádu Kříţovníků s červenou hvězdou. Po válce se situace změnila, proto byl na ţádost Okresní správní komise Karlovy Vary do města vyslán český kněz. „Dej Bůh, aby si Karlovarští Češi dovedli váţit slova Boţího hlásaného jejich mateřštinou, a nenechali kostel prázdný.“199 V církvi evangelické byla situace sloţitější. V Karlových Varech totiţ sídlil sbor německé evangelické církve, který zde měl v drţení vlastní kostel200, farní úřad, hospic a hřbitov. Sbor také vlastnil několik vkladní kníţek a peněţní hotovost. „Jako majetek nepřátelského státu byl na základě výnosu ministerstva školství a osvěty z 31. května 1945 zajištěn. Národním správcem zajištěného majetku se stal farář Církve československé Ladislav Lenc, který měl za úkol sepsat všechen majetek v rámci podrobného protokolu. Jen peněţitý majetek při tom činil 496 490,- Kčs přepočítaný dle kurzu 1 říšská marka ku 10 Kčs.“201 V srpnu 1945 byla znovuobnovena činnost Ţidovské náboţenské obce. Členy prozatímního sboru se stali karlovarští ţidé Miroslav Slanský, Evţen Galan, Israel Fakler a Josef Šafář. 20. srpna odeslala ŢNO dopis Místní správní komisi Karlovy Vary, ve kterém ţádala o přidělení místností v tzv. Mattoniho

Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/1, nestránkováno Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond ONV Karlovy Vary 1945-1960, i. č. 305, kart. 159, Spisy OSK – Odpověď Generalátu rytířského řádu Kříţovníků z 21. 9. 1945 200 Od počátku července 1945 byl tento kostel v drţení Církve československé. Zároveň s převzetí kostela, který stál a stále stojí za budovou Lázní I., byla zaloţena samostatná náboţenská obec. Ta zde od 8. července 1945 konala pravidelné bohosluţby a 28. září v kostele otevřela „Sbor osvobození“. Kronika města Karlovy Vary, 1945, II/1, nestránkováno 201 SLABOTÍNSKÝ, Radek Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 26 198 199

- 74 -

dvoře202. Tyto prostory spolek pro svoji činnost záhy získal. V listopadu 1945 došlo k ustavení nového výboru203, v jehoţ čele stanul Karel Zimmer.204

6.9

První poválečné zahájení lázeňské sezóny Do sledovaného časového úseku spadá i první poválečné zahájení

lázeňské sezóny 1. května 1946, které bylo spojené i s plesem konaným u příleţitosti této slavnostní události. Plesu se účastnilo mnoho domácích i zahraničních lázeňských hostů. Město bylo jiţ v předvečer akce slavnostně vyzdobeno, nechybělo zde ani slavností osvětlení. První květnový den byl ve znamení svěcení pramenů, slavnostní mše v kostele sv. Máří Magdalény, proslovů a průvodu městem. V průvodu, který započal u jiţ zmíněného kostela a končil u Mlýnského pramene, byly dívky v národních krojích, skauti, sokolové, legionáři či lázeňští hosté. Prameny vysvětil a poţehnal jim velmistr řádu Kříţovníků se zlatou hvězdou Josef Vlasák.205

Tzv. Mattoniho dvůr byl v sedmdesátých letech komunistickým vedením města zbořen. Na jeho místě teď stojí Lázeňské sanatorium Thermal. 203 Místopředsedou byl zvolen M. Slánský, II. místopředsedou pak Ota Kohn, Dalšími členy výboru byli Valtr Klauber, Arnošt Artmann, Alexandr Kleinberger a náhradníci Salamon Schwimmer, Josef Meblovič a Nachman Zelikovič. Sdělení Ţidovské náboţenské obce z listopadu 1945, čj. 255/45 204 Státní okresní archiv Karlovy Vary, Oznámení činnosti obce ţidovské – informace Ţidovské náboţenské obce ze 17. srpna 1945, čj. JIA – 51/45; ţádost Ţidovské náboţenské obce z 20. srpna 1945; povolení MSK Karlovy Vary o uţívání místností z 20. srpna 1945, čj. 2312/45 205 Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 1, s. 8-9 202

- 75 -

7.

První poválečná periodika v Karlových Varech Čechů v Karlových Varech a také v celém pohraničí postupně přibývalo,

a tak se začal významně posilovat český ţivel. Nárůst počtu česky mluvícího obyvatelstva vedl k myšlence začít vydávat místní a ryze české periodikum, tím se stal list Karlovarské Národní noviny. Časem zde přibyly i dva týdeníky – Budovatel a Jednota.

7.1

Karlovarské Národní noviny První číslo Karlovarských Národních novin (později Karlovarských

národních novin – viz Příloha VI) vyšlo 17. května 1945. Tento deník se stal oficiálním listem Českého národního výboru a posléze Místní správní komise Karlovy Vary. List přinášel informace nejen z Karlových Varů a pohraničí, ale také z celé Československé republiky a ze zahraničí. Po celou dobu své existence206 se profiloval jako nezávislý arbitr, který se nesnaţí vlichotit do přízně některé z politických stran. Odpovědným

redaktorem

deníku

byl

jmenován

Jindra

Houkal,

šéfredaktorem pak Vratislav Šrubař. Noviny vydávala Grafia, Karlovy Vary, od 85. čísla I. ročníku tuto úlohu převzal Cíl, Karlovy Vary. List měl od dvou do čtyř stran a rozměry 46x31,5cm. Na stránkách se neobjevovaly ilustrace, fotografie zde byla zveřejněna pouze dvakrát. Cena výtisku byla jedna koruna československá, noviny bylo moţné si předplatit, a to za 25,- Kčs/měsíc. Poslední číslo velice oblíbených Karlovarských národních novin vyšlo v polovině prosince, 7 měsíců od prvního vydání.207

7.2

Karlovarské Národní noviny (později Karlovarské národní

noviny) – od května do prosince 1945 Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí podkapitole, Karlovarské Národní noviny začaly vycházet ve čtvrtek 17. května 1945. (viz Příloha VII) Jejich

Tento list vycházel od poloviny května 1945 do půlky prosince stejného roku. HOSTIČKOVÁ, Jiřina. VACHTOVÁ, Jarmila. Soupis časopisů Západočeského kraje 19451965. Praha: Státní knihovna ČSR – Národní knihovna v Praze, 1972, 191 str. 206 207

- 76 -

periodicita byla v začátcích svého vydávání nepravidelná. Z počátku noviny vycházely obden, v pozdějším období existence kaţdý den, s výjimkou pondělí. První číslo informovalo o návratu prezidenta Edvarda Beneše do Prahy a dále pak především o událostech týkající se města Karlovy Vary. Nechyběly zde informace o prvním oficiálním zasedání Českého národního výboru ve městě, místní zprávy208, důleţitá upozornění209 či původní báseň a povídka. Články byly často nepodepsané, pokud u nich byl uveden autor, jednalo se o signaturu (nejčastěji V. Š. – Vratislav Šrubař). Autorem lyrických a epických útvarů v prvním čísle listu byl šéfredaktor Vratislav Šrubař. List přinášel obyvatelům Karlových Varů jak místní zprávy 210, tak zprávy z celé republiky. Ty byly přebírány z jiných (agenturních) zdrojů. Místním zprávám obvykle patřila druhá strana novin. Dne 24. května se v novinách poprvé objevilo místní sportovní zpravodajství, v pondělí 28. května byla v listu poprvé pouţita doplňková barva – červená. V úterý 29. 5. se zde objevil první příběh na pokračování – Historky dobrého dělníka Marka. První červnový den v Karlovarských Národních novinách vyšel příspěvek, který se dá povaţovat za inzertní text. „Nabízím plášť do deště, hledám nové ţluté pánské polobotky č. 42. Nabídky zasílejte redakci Karlovarských Národních novin pod zn. „Nové boty“211 Ve stejný den se v novinách také objevil první fejeton s názvem „Telefon, redakce, dopisy“212. První fotografie213 byla v Karlových Národních novinách otištěna v sobotu 5. června 1945 a přinášela pohled na hrob prezidenta T. G. Masaryka v Lánech. (viz Příloha VIII) Ten samý den se v novinách objevila i rubrika „Jednou větou“. Nechybělo zde ani oznámení o první české svatbě v Karlových Varech. „Na četné dotazy oznamujeme, ţe mrtvé odváţí fa. Karel Richter, Karlovy Vary, telefon 1072.“ Karlovarské Národní noviny. 17. 5. 1945, ročník I., č. 1, s. 2 209 „Vyzýváme všechny Čechy a Slováky, kteří mají svůj telefon nebo kteří pouţívají některý telefon poblíţ svého bytu, nechť oznámí v sekretariátu Č. N. V. číslo tohoto telefonu.“ Karlovarské Národní noviny. 17. 5. 1945, ročník I., č. 1, s. 2 210 „Dne 13. 5. 1945 ujal se z rozkazu Českého národního výboru Cyril Kačena úřadu policejního komisaře v Karlových Varech a nařídil umístění policejního sboru v domě Sirius.“ Karlovarské Národní noviny. 19. 5. 1945, ročník I., č. 2, s. 2 „Obyvatelstvo v Karlových Varech se vyzývá, aby dne 22. 5. 1945 do 12 hodin odevzdalo všechny zbraně na čsl. vojenském velitelství. U koho bude nalezena zbraň, bude zastřelen.“ Karlovarské Národní noviny. 21. 5. 1945, ročník I., č. 3, s. 2 211 Karlovarské Národní noviny. 1. 6. 1945, ročník I., č. 12, s. 2 212 Karlovarské Národní noviny. 1. 6. 1945, ročník I., č. 12, s. 2 213 Během sedmiměsíční existence novin zde vyšly pouze dvě fotografie – jiţ výše zmíněná fotografie hrobu T. G. Masaryka a fotografie zobrazující práci zemědělců následující den. 208

- 77 -

Redaktoři listu obyvatele města informovali, ţe „… v neděli dopoledne byli oddáni Pavla Vechová z Karl. Varů a Ladislav Janoušek z Písku. Sňatek byl uzavřen v děkanském chrámu Páně a byl prvním českým obřadem svého druhu v osvobozených Karlových Varech.“214 6. června přibyla další rubrika – „Jednou větou“. Ta přinášela noticky z Československa i ze světa. Informovala např. o zahájení pravidelného vyučování ve městě, zákazu jezdit vlaky pro německé obyvatelstvo či o ustavující schůzi politických stran v Karlových Varech. V neděli 10. června, po téměř měsíci existence novin, se redaktoři rozhodli pro uvedení rubriky „Redakční okénko“. Sami v listu napsali, ţe „…tento titulek nebude zaměňován s víceméně jiţ omšelým výplodem standartní rubriky denního tisku. Rozhodně ne.“215 Právě toto, devatenácté, vydání vyšlo s malou kosmetickou úpravou v názvu periodika. Z Karlovarských Národních novin se staly Karlovarské národní noviny. První zmínka o osidlování pohraničí českým obyvatelstvem se v listu objevila dne 12. června 1945. Tohoto tématu se týkal článek s názvem „Mládí v pohraničí“. V tomto čísle také začala vycházet rubrika „Poznáváme ţivot v SSSR“. Obsahem článků byly informace o ruské kultuře, školství, vědě, výzkumu či např. armádě a objevovala se na stránkách novin aţ konce jeho vydávání. Články nebyly podepsané ani signované. Jednadvacáté číslo, které vyšlo 13. června 1945, bylo prvním vydáním Karlovarských národních novin, které vyšlo na dvou listech. Všechny čtyři strany byly zaplněny textem, inzerce se v novinách ještě neobjevovala. První inzertní rubrika216 obsahující soukromé inzeráty byla v novinách uveřejněna v čísle 25 ze 17. června. Na stránkách prvních českých poválečných novin v Karlových Varech měla svoje místo i kulturní rubrika. Ta zde byla poprvé uveřejněna 29. června 1945 a informovala obyvatele o kulturních událostech konané jak ve města, tak v celém Československu. Později byla rozšířena i o informace za zahraničí. Ve stejný den se v novinách poprvé objevil graficky zpracovaný firemní inzerát. Karlovarské Národní noviny. 1. 6. 1945, ročník I., č. 12, s. 2 Karlovarské Národní noviny. 10. 6. 1945, ročník I., č. 19, s. 2 216 V rubrice bylo zveřejněno 6 inzerátů. Jedním z nich byl např. tento: „Děvče do domácnosti a učednici pro umělecké vyšívání se přijme. Nabídky pod zna. „Karlovy Vary“ do admin. t. l.“ Karlovarské národní noviny. 17. 6. 1945, ročník I., č. 25, s. 2 214 215

- 78 -

Firemním inzerátům byl tak od čísla 35 vyhrazen pravý dolní roh poslední strany listu. Následující den přinesly noviny první smuteční oznámení prostého 217 obyvatele města – českého mistra kovářského Václava Kusebaucha. Jednalo se o klasickou vzpomínku, jakou známe z dnešních periodik. Červenec 1945 byl na stránkách listu pak ve znamení nárůstu inzerátů. Inzerce byla zalamována do pravého sloupce na druhé straně novin. Mezi první inzerenty patřila Mattoniho Kysibelka, která ve své reklamě informovala spotřebitele, ţe je zase k dostání a ţe „…podniky mají ryze české vedení“218. V neděli 19. srpna 1945 věnovali redaktoři novin poprvé celou stranu inzerci. (viz Příloha IX) V polovině měsíce července byla na stranách listu vyhlášena sbírka na památník Rudé armády. Např. 5. srpna redakce informovala veřejnost, ţe mezi svými čtenáři bylo jiţ vybráno 81 355,50 korun. Od léta 1945 se ustálila grafická podoba novin. Na stranách listu se objevovaly pravidelné rubriky a pravidelní přispěvovatelé mezi něţ patřil např. regionální spisovatel V. E. Mágr, na rozvoji města se podílející František Morávek, Karel Kaplánek či Věra Dačická, místní lékař Dr. Jaroslav Holman, nebo advokát JUC. Pavel Novák. Září

1945

přineslo

navýšení

počtu

stran

stále

populárnějších

Karlovarských národních novin. Od 96. čísla, které se na pultech objevilo 11. září 1945, vycházely noviny nepravidelně v rozšířeném počtu stran, a to čtyř. Tři strany zaplnily zpravodajské texty a literární počiny členů (básně, povídky, či úvahy) a přispěvovatelů redakce, čtvrtá strana pak patřila inzerci. Další rozšířená vydání vyšla ve čtvrtek 13. září (č. 98), v pátek 21. září (č, 105) ve středu 26. září (č. 109) v pátek 28. září (č. 111), ve čtvrtek 4. října (č. 115), v úterý 16. října (č. 125), v úterý 23. října (č. 131) v sobotu 3. listopadu (č. 140), v úterý 6. listopadu (č. 142), ve středu 7. listopadu (č. 143), v úterý 13. listopadu (č. 148), v neděli 18. listopadu (č. 153), následující dva listopadové úterky - 20. 11. (č. 154), 27. 11. (č. 160), také pak další úterý 4. prosince (č. 166), dále pak

Karlovarské národní noviny do té doby informovaly jen o smrti obyvatel města, kteří byli politicky či jinak veřejně jiní, jednalo se např. o úmrtí starosty. 218 Karlovarské národní noviny. 3. 7. 1945, ročník I., č. 38, str. 2 217

- 79 -

v sobotu 8. prosince (č. 170) a naposledy pak v úterý 11. prosince 1945 (č. 171). Poslední říjnové číslo, které vyšlo v neděli 28. října, bylo věnováno výročí zaloţení Československé republiky. Titulky článků, které se objevily na první straně novin toho dne, to jasně potvrzují: „28. říjen dokazuje: Karlovy Vary jsou české.“ „Hraničáři splnili svoji povinnost: všichni v práci, všichni na oslavách. – Imposantní přísaha nováčků, zasazení pamětní desky T. G. Masaryka hlavními body slavnosti. – Nádherné počasí nejkrásnějším rámcem.“219 V říjnu 1945 také narostl počet článků referujících o osidlování pohraničních oblastí. Poslední novinkou Karlovarských národních novin bylo zařazení soukromých seznamovacích inzerátů. Ty poprvé vyšly na třetí straně v čísle 153 ze dne 15. listopadu a byly zalomeny do pravého sloupce na třetí straně. „Nešťastná 21l., zrazená kuchařka z dobré rodiny, ne chudá, hledá šlechetného muţe a otce pro nenarozené dítě. Povolání nerozhoduje, foto pošlu. Zn: „Vděčná“ do adm. t. l.“ „Prodavačka, 21 r., hezká s menším věnem a výbavou hledá hodného chlapce k váţn. seznámení. Foto pošlu. Zn: „Prodavačka“ do adm. t. l.“ „Ředitel továrny, 26 r., se oţení s dívkou z dobré rodiny, na věně nezáleţí. Hlavně aby byla zdravá, rozumná. Foto vítáno, které se vymění. Zn: „Národní správec“ do adm. t. l.“ „Ţelezničář, 53 r., s bytem, nenáročný hledá jednoduchou ţenu. Dítě nebo malá vada nerozhoduje. Zn. „Ţelezniční zřízenec“ do adm. t. l.“220 Jak jiţ bylo zmíněno výše, poslední číslo Karlovarských národních novin vyšlo v neděli 16. prosince 1945, mělo 6 stran a celá poslední strana byla věnována inzerci. Důvodem zastavení vydávání listu byl nedostatek papíru. „Přestoţe se redakce snaţila získat povolení k dalšímu vydávání deníku i pro další léta, obdrţela dne 10. prosince 1945 od Tiskového odboru ministerstva informací dopis se stanoviskem, ţe prozatím nemůţe „[...] uděliti Vám potřebné povolení k tisku. [...] Toto opatření je odůvodněno nutností reorganisace periodického tisku v zájmu úsporného hospodaření papíru.“221

Karlovarské národní noviny. 28. 10. 1945, ročník I., č. 136, str. 1 Karlovarské národní noviny. 15. 11. 1945, ročník I., č. 153, str. 3 221 SLABOTÍNSKÝ, R. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005, str. 21 219 220

- 80 -

Během své existence změnily Karlovarské národní noviny jednou svoje logo. První zůstalo do 48. čísla, které vyšlo 15. července 1945. 49. číslo jiţ mělo logo nové, obsahující městský znak – dvouocasého lva na třech vlnkách.

7.3

Budovatel Od ukončení vydávání Karlovarských národních novin aţ do poloviny

února 1946 se obyvatelé Karlových Varů a okolí museli obejít bez místních tištěných periodik. V pátek 15. února 1946 se na pultech trafik objevil další list – týdeník Budovatel, který měl podtitul List československé sociální demokracie západního pohraničí. (viz Příloha X) Tyto noviny vydávala krajská organizace ČSSD, coţ značně ovlivňovalo jejich obsah. Noviny měly za úkol prezentovat názory sociální demokracie a byly především určeny jejím členům, ale jejich obsah byl povětšinou objektivní a vyváţený a snaţily se tak být mluvčím většinové české veřejnosti. V prvním čísle, které vyšlo 15. února 1946, popsal poslání novin odpovědný redaktor týdeníku Václav Kluzák následovně: „Budeme svědomím kraje: všechno dobré a krásné našeho kraje nalezne u nás publicitu, všechno zlé a špatné bude pranýřováno. Vyhovíme tím nejzákladnějšímu poţadavku demokracie, aby při správě veřejných záleţitostí byl slyšen hlas lidu, aby bylo dbáno veřejného mínění. [...] Na poli vnitřní politiky budeme hájit neochvějně zásadu spolupráce čtyř politických stran. [...] Hájíme-li zásadu spolupráce, neznamená to, ţe bychom se vzdávali kritiky. Naopak. Právě spolupráce si ţádá, aby si partneři jasně vyloţili své these, podrobili je vzájemné kontrole a potom se vyhlášenými thesemi řídili. [...] V mezinárodní politice budeme podporovat všechny snahy, které vedou k dorozumění mezi národy a státy.“222 Tento týdeník vycházel od půlky února 1946 do 19. března 1948. Vedoucím redaktorem byl František Boštík, odpovědným redaktorem prvních 24 čísel byl Václav Klusák, jehoţ funkci posléze přebral František Najman. Od desátého čísla druhého ročníku vedl redakci Ladislav Horniš. Později (od č. 26, II. ročník) v týdeníku přibyla funkce odpovědného správce, kterou zastával A. Peřina. K dalšímu střídání na pozici odpovědného redaktora došlo ke konci roku

222

Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 15. 2. 1946, ročník I., č. 1, s. 1

- 81 -

1947, kdy byl do funkce jmenován L. Horniš. Do třetího roku existence vstupoval Budovatel s novým člověkem na pozici vedoucího a zároveň odpovědného redaktora, kterým byl V. Kůčel. Týdeník Budovatel vydával Cíl, tiskařské a nakladatelské závody Karlovy Vary, a to v nepravidelném rozsahu stránek. Rozměr novin byl 46,5x31,5cm, cena pak 2,- Kčs za výtisk, předplatné stálo 100,- Kčs.223

7.4

Budovatel – čtvrt roku existence Během čtvrt roku existence týdeníku Budovatel se ustálil obsah listu,

který vycházel pravidelně kaţdý pátek. Redakce sídlila na stejné adrese jako v prosinci zaniklé Karlovarské národní noviny, na náměstí Maršála Stalina 20. Redaktorům Budovatele zůstalo i stejné telefonní číslo 2092. Kromě jiţ dříve jmenovaných redaktorů do listu pravidelně přispívali také např. František Lasík, Augustin Novák, František Najman, Zdena Schneiderová. Většinou se jednalo o členy nebo sympatizanty Československé sociální demokracie. Jiţ první číslo, které vyšlo 15. února 1946, obsahovalo rubriku „Ţivot západního pohraničí“, která mapovala oblast Karlovarska, Kadaně, Kraslic, Lokte, Nejdu, Teplé, Aše, Falknova a Chebu a přinášela informace o událostech v těchto městech a jejich okolí. Sportovní rubrika a inzertní část se v novinách také vyskytovala jiţ od prvního čísla. Od druhého týdne existence nabídla redakce moţnost předplatit si Budovatele. Roční předplatné stálo 100,-Kčs, pololetní 50,-Kčs a čtvrtletní pak 25,- Kčs. Ve stejném čísle také vyšlo první foto zobrazující schůzi Národní fronty. Stejně tak se zde prvně objevil rozhovor, a to s předsedou osidlovacího úřadu v Karlových Varech Dr. Němejcem. Na tento ţánr nebyli obyvatelé Karlových Varů v regionálních novinách zvyklí. V Karlovarských národních novinách, které zde vycházely před Budovatelem, se rozhovor nikdy neobjevil. Celé 4. číslo, které vyšlo 8. března 1946, bylo věnováno nedoţitým narozeninám bývalého československého prezidenta T. G. Masaryka. Týdeník zde také informoval o návštěvě kanadských novinářů ve městě. Tato malá noticka vypovídá o duchu té doby. „V neděli 24. února navštívili Karlovy Vary HOSTIČKOVÁ, Jiřina. VACHTOVÁ, Jarmila. Soupis časopisů Západočeského kraje 19451965. Praha: Státní knihovna ČSR – Národní knihovna v Praze, 1972, 191 str. 223

- 82 -

dva kanadští novináři. Prohlédli si město a zvláště se zajímali o lázeňská zařízení. Je si jen přáti, aby zahraniční korespondenti navštěvovali častěji naše pohraničí a přesvědčili se tak na vlastní oči jak o rychlé konsolidaci těchto oblastí republiky, tak i o našem konkrétním chování k Němcům.“224 Ve stejném čísle také vyšla první řádková inzerce, která lákala obyvatele města do restaurace Sport. Od pátého čísla týdeník Budovatel změnil svoje logo. Původní hranaté písmo bylo nahrazeno písmem oblejším. (viz Příloha XI) Na titulní straně redaktoři listu připomenuli výročí smrti Karla Marxe a také zde čtenářům sdělili, ţe je v Karlových Varech jiţ 12 tisíc českých obyvatel. „Jak uţ jsme sdělili, vydal Hospodářský úřad v Karlových Varech pro toto období potravinové lístky pro 12.000 Čechů. Je to jistě radostná zpráva a současně důkaz, jak rychle roste český ţivel v místech, která do nedávna byla zcela německá.“225 V tomto čísle se také poprvé objevila rubrika „Zájmy zemědělců“, která informovala sadaře a zahrádkáře o aktuálních trendech v oblasti zemědělství a sadby. Další novinku přineslo č. 10, které vyšlo 19. dubna 1946. V tomto čísle se poprvé objevila signovaná fotografie, jejímţ autorem byl Fo-Fi-Fo226, a která Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 8. 3. 1946, ročník I., č. 4, s. 2 Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 15. 3. 1946, ročník I., č. 5, s. 1 226 Fo-Fi-Fo (Foto-Film-Fousy) byla přezdívka známého karlovarského fotografa Jaroslava Houfa. Právě on mapoval ţivot po válce v Karlových Varech a okolí. Dle vzpomínek pamětníků nebylo ve městě známějšího člověka. Právě jeho zastavovali ruští vojáci a ţádali ho o památeční fotografii z města, které osvobodili. O tomto fotografovi je i povídka šéfredaktora Karlovarských národních novin Vratislava Šrubaře zveřejněná dne 14. června 1945 nesoucí název Gouf! Gouf! Fotografírovať! „[…] je v Karlových Varech tak znám, jako málo kdo, nevyjímajíc ani starousedlíky. Znáte pravděpodobně rovněţ toho muţe s Leicou či Roleicordem na krku pověšeným a honícím se za obrazovou sensací a aktualitou. Plíţí se jako stín ulicemi a loví a loví… […] Muţ s typickou „kozí bradkou“ a teplákovou bluzou přepásanou na levé paţi bílo-modro-červenou stuţkou se slovy Tisk-foto, je ve sluţbách Národního výboru, kde si slušnou fotografií získal jiţ dobré jméno.“ (Karlovarské národní noviny. 14. 6. 1945, ročník I, č. 22, s. 2) Jaroslav Houf na Karlovy Vary vzpomínal následovně: „Kdyţ jsem 10. května 1945 odjíţděl z Prahy do Karlových Varů, měl jsem s sebou pouze Rolleiflex a Leicu. Aţ na místě jsem navštívil jeden fotografický závod, který jsem znal uţ před válkou. Majitel mi velmi ochotně půjčil kameru Movikon. Nastaly ovšem zase potíţe se sháněním filmového materiálu. Nakonec jsem se musel spokojit s prošlým filmem, abych vůbec mohl vyuţít příleţitosti a natočit 11. května příchod Rudé armády do Karlových Varů. Na setkání s rudoarmějci od toho nejmladšího, kterému bylo asi 15 let, aţ po maršála Koněva, který mi jako jedinému dovolil filmovat ho v soukromí, mám opravdu ty nejkrásnější vzpomínky, mnohdy úsměvné. Do obchodu mi „vjíţděli“ vojáci na koni a doţadovali se fotografií apod.“ (http://www.fofifo.com/strana8.htm) V padesátých letech byl Jaroslav Houf spolu se svým bratrem Františkem obviněn krajským prokurátorem JUDr. Janem Duškem z protistátní činnosti. Ten ve svém článku nazvaném „Konec karlovarského lovce sensací“ pro místní noviny v roce 1954 o celém procesu napsal: „Karlovarští občané mají v ţivé paměti činnost a chování výstřední figury a majitele fotografické ţivnosti v Karlových Varech Jaroslava Houfa, známého pod přízviskem „Fo-Fi-Fo“. Jar. Houf záměrně upoutával pozornost veřejnosti svým amerikánským zjevem a dovedl se jako fotograf 224 225

- 83 -

zobrazovala poţár místního domu. Jeho fotografie se pak objevovaly i v dalších číslech týdeníku. Dvanácté číslo informovalo o proběhnuvších oslavách prvního máje a také zde sílila politická agitace před blíţícími se volbami. Právě zde bylo zveřejněno dvoustránkové provolání „Českému voličstvu! Muţům, ţenám, mládeţi!“ (viz Příloha XII) Toto vydání mělo větší počet stran – osm. Dvě strany byly věnovány jiţ zmíněnému provolání, 5 stran zaplnil zpravodajský obsah a poslední strana byla inzertní. Následující čísla Budovatele se nesla v duchu předvolební agitace. Např. číslo 15 z 24. května 1946 představilo všechny kandidáty sociální demokracie v kraji a také základní volební teze strany. 26. května 1946 proběhly první poválečné volby, ve kterých získala Československá sociálně demokratická strana dělnická, jejíţ tribunou byl týdeník Budovatel, 37 z celkového počtu tří set mandátů. V samotném Karlovarském kraji227 obdrţela 14 260 z 84 307 odevzdaných hlasů, coţ tvořilo necelých 17%. Volby jak v kraji, tak v celém Československu vyhrála Komunistická strana Československa.228 Inzerce se v týdeníku objevovala jiţ od prvopočátku. Zpočátku se jednalo o jednotlivé inzeráty, po prvním měsíci vycházení redakce poprvé věnovala celou čtvrtou stranu inzerci. (viz Příloha XIII) vetřít do společnosti význačných osobností z řad zahraničních i domácích lázeňských hostů. […] Houf záměrně fotografoval různé záporné jevy, jako trosky domů, nedostatky v zemědělství a náhodné fronty před obchody, na nichţ chtěl ukázat neudrţitelnost našeho zřízení. […] Jiţ před tím v roce 1950 natočil za účasti praţského jazzového dirigenta Karla Vlacha a dalších členů jeho orchestru krátký film, jímţ si tropil posměch z českého denního tisku. Film vrcholí gestem jedné z osob, jak odhazuje Rudé právo a s nadšením si prohlíţí americký pornografický časopis „Life“. […] Senát krajského soudu uznal Jaroslava Houfa vinným trestnými činy, pro které byl obţalován a odsoudil ho k trestu odnětí svobody na 3 a půl roku, jeho bratra Františka pak k odnětí svobody na 1 rok.“ Pozn. Krajský prokurátor se proti rozhodnutí soudu posléze odvolal. Ten jeho námitku přijal a zvýšil Jaroslavu Houfovi trest na čtyři a půl roku. Tento nejznámější karlovarský fotoreportér, který byl ve městě známější neţ píšící ţurnalisté, zemřel nečekaně 29. ledna 1970 ve věku 53 let za blíţe nevyjasněných okolností. (www.fofifo.com) 227 V okrese Karlovy Vary dopadly volby následovně: KSČ dostala 7 078 hlasů, ČSNS 4 441 hlasů, ČSSD 3 010 hlasů, ČSL 1 564 hlasů a bílých lístků bylo odevzdáno 87. Pokud se sečetly odevzdané volební lístky v celém Karlovarském kraji, byly výsledky následovné: 44 048 hlasů (52,3%) pro KSČ, 19 426 hlasů (23%) získala ČSNS, 12 260 hlasů (16,9%) dostala ČSSD a ČSL obdrţela 6 178 hlasů (7,3%). Svůj nesouhlas s předloţenými kandidátkami vyslovilo 394 voličů tím, ţe odevzdali bílé volební lístky. Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 31. 5. 1946, ročník I., č. 16, str. 1 228 Budovatel. List čsl. sociální demokracie západního pohraničí. 31. 5. 1946, ročník I., č. 16, s. 2

- 84 -

Po čtvrt roce existence se ustálila jak forma, tak obsah týdeníku Budovatel, který vycházel do 19. března 1948, kdy bylo jeho vydávání státem ukončeno.

7.5

Jednota 22. března 1946 vyšlo první číslo dalšího regionálního týdeníku, který

nesl název Jednota s podtitulem List pracujících hraničářů. Tento titul byl oficiálním

tiskovým

orgánem

Krajského

výboru

Komunistické

strany

Československa v Karlových Varech. Primárně byl zaměřen na straníky, brzy se ale také zaměřil na pracující obyvatelstvo. Z počátku týdeník hlásal spolupráci mezi politickými stranami v rámci Národní fronty, uctíval politické konkurenty, zakládal si na pravdivosti zpráv a demokratickém duchu svých článků. Tuto ideu však na počátku roku 1947 redaktoři opustili a na stránkách svých novin vedli štvavou politiku proti všem, kteří se odchýlili od komunistické ideologie. Týdeník Jednota vycházel do 26. dubna 1952 a během své existence několikrát změnil svůj podtitul, později i jméno. Vydával ho krajský výbor Komunistické strany Československa, rozsah vydání byl od čtyř do deseti stran. Prvním tiskařským závodem, který list vydával, byla firma Svoboda, která sídlila v karlovarské čtvrti Rybáře. Od 31. čísla prvního ročníku se tisku ujala Státní tiskárna sídlící v Chebu, která list tiskla aţ do 28. čísla čtvrtého ročníku, kdy štafetu převzala Grafia, Karlovy Vary. Od V. ročníku, č. 26 tiskly Jednotu Západočeské tiskárny, Karlovy Vary. Formát listu se často měnil. Průměrný rozměr novinového papíru byl 45x30cm. Jedno vydání si čtenáři mohli zakoupit za 2,- Kčs, poslední číslo IV. ročníku stálo 3,- Kčs. Stejnou cenu stály i noviny, které vyšly v pátém roce existence Jednoty. Redakční kruh řídil Jiří Lukáš, odpovědným redaktorem druhého čísla prvního ročníku byl Vratislav Šrubař, čísla následující pak vedli např. František Ryba, Otto Soukeník či Jaroslav Kohout. Od 18. čísla VII. ročníku list vycházel pod názvem Stráţ míru. 229

HOSTIČKOVÁ, Jiřina. VACHTOVÁ, Jarmila. Soupis časopisů Západočeského kraje 19451965. Praha: Státní knihovna ČSR – Národní knihovna v Praze, 1972, 191 str. 229

- 85 -

7.6

Jednota – čtvrt roku existence Stejně jako u týdeníku Budovatel, tak i u týdeníku Jednota, se během

čtvrt roku vycházení zcela ustálila grafická a obsahová podoba listu. Redakce listu sídlila v Masarykově ulici č. 12 a redaktorům se místní občané mohli dovolat na telefonní číslo 4622. Jiţ od prvního čísla bylo patrné, ţe je list stranickým orgánem. Na jeho stránkách se nedaly nalézt jiné, neţ komunistickou myšlenku podporující články. Karlovarské národní noviny se snaţily být nezávislým arbitrem, v týdeníku Budovatel byla příslušnost k sociálně demokratické straně nejvíce patrná před prvními poválečnými volbami, Jednota se drţela stranické linie a ideologie od počátku a téměř v kaţdém článku. Přispěvovateli listu byli jak stranické špičky (objevily se zde příspěvky např. Václava Noska, Klementa Gottwalda, Josefa Smrkovského či Marie Švermové), tak řadoví členové komunistické strany. Své články zde publikoval např. Leo Lederer230, Ladislav Böhm či Antonín Svoboda. Do redakce patřil i bývalý šéfredaktor Karlovarských národních novin Vratislav Šrubař, který byl odpovědným redaktorem listu a vedl literární rubriku, ve které zveřejňoval články opěvující kulturu spřátelených komunisticky orientovaných států východního bloku a budovatelské verše. První číslo, které vyšlo v pátek 22. března 1946, přineslo novinku na poli regionálních periodik – fotografii na titulní stránce listu, jejímţ autorem byl Henke, a to hned od počátku vydávání. (viz Příloha XIV) Fotografie obvykle znázorňovaly obnovu poválečného Československa, výjevy ze stranických sjezdů či na nich měli čtenáři moţnost vidět obličeje předních členů Komunistické strany. Prakticky celá první strana prvního čísla Jednoty obsahovala politická provolání. Autorem úvodníku byl člen ÚV KSČ Dr. B. Steiner, který v něm mimo jiné napsal: „Název krajského deníku KSČ v KV nebyl volen náhodně. Jest přiléhavým a odpovídá plně linii a duchu naší strany. Obzvláště v bývalé baště 230

Spojitost Lea Lederera s jeho jmenovcem novinářem Jiřím se mi nepodařilo dohledat. Leo Lederer psal v druhé polovině 40. let do výše zmíněného týdeníku Jednota, později publikoval statě (např. Existencionalismus, Heidegger a politika, 10/1965, str. 9-12; či společně s Ivanem Hrůzou text s názvem Harold Wilson a J. F. Kennedy: O vědeckotechnické revoluci, 5/1966, s. 15-6) v historické revue Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Tu vydávalo nakladatelství Orbis, n. p. Praha. www.dejiny.nln.cz

- 86 -

německého fašismu, jest jednoty národa nutně třeba, jak v ţivotě politickém, hospodářském tak i společenském. […] Budeme na Karlovarsku tuto jednotu hájiti proti nepřátelům, reakci a rozbiječům a náš nový týdeník bude veřejnou tribunou všech, kteří to s jednotou národa myslí upřímně.“231 První číslo obsahovalo rubriky, které se pravidelně kaţdý týden objevovaly i v dalších vydáních. Jednalo se např. o rubriku „Kultura“, „Aktualita“, či cyklus „Jednota“ („Jednota zemědělcům“, „Jednota ţivnostníkům“, „Jednota školám“, „Jednota ţenám“). Jak jiţ bylo uvedeno dříve, týdeník obsahoval velké mnoţství prokomunisticky orientovaných článků. Na stránkách listu si tak čtenáři mohli přečíst např. o tom, ţe „Stalin promluvil“ 232, informace „K VIII. jezdu strany“233, či slova soudruhů Gottwalda a Kopeckého, která pronesli na výše zmíněném sjezdu, ţe „Není takových pevností, kterých by bolševici nedobili!“234. První a druhé číslo tvořily dva listy, třetí číslo pak listy tři. Od druhého čísla, které vyšlo 29. 3. 1946, pak v Jednotě vycházela rubrika „Tělovýchova – sport“.

V tomto

čísle

byla

také

zveřejněna

první

fotografie známého

karlovarského fotografa Jaroslava Houfa, který publikoval pod pseudonymem Fo-Fi-Fo. Společně s jiţ zmíněným Henkem se stali hlavními fotografy listu. 8. dubna vyšlo třetí číslo týdeníku Jednota. Zde mohli čtenáři prostřednictvím rubriky „Okno do světa“ nahlédnout do okolních (převáţně komunistických) států. Redakci zajímaly i názory čtenářů a tak v Jednotě nemohla chybět rubrika „Dopisy čtenářů“, v níţ dostala prostor jistá ţenačtenářka, která si stěţovala na nerovnoprávnost pohlaví. „Stále slyším a čtu o rovnoprávnosti ţen. Kdo mně můţe vysvětlit, proč ţena, kuřačka, nedostává příděl cigaret, kdyţ muţ, nekuřák, cigarety dostává? Vţdyť ţena vykonává právě tak zodpovědnou práci jako muţ.“ 235 Redakce toto nijak nekomentovala. Do tohoto čísla byly vloţeny sloţenky pro předplatné. „Ţádáme p. p. předplatitele, aby jich pouţili k vyrovnání předplatného, které činí do konce června 30 Kčs.“236

Jednota. List pracujících hraničářů. 22. 3. 1946, ročník I., č. 1, s. 1 Jednota. List pracujících hraničářů. 22. 3. 1946, ročník I., č. 1, s. 1 233 Jednota. List pracujících hraničářů. 29. 3. 1946, ročník I., č. 2, s. 1 234 Jednota. List pracujících hraničářů. 21. 4. 1946, ročník I., č. 5, s. 1 235 Jednota. List pracujících hraničářů. 8. 4. 1946, ročník I., č. 3, s. 2 236 Jednota. List pracujících hraničářů. 8. 4. 1946, ročník I., č. 3, s. 2 231 232

- 87 -

Čtvrté číslo se neslo ve znamení příprav na první máj a mělo čtyři strany. I toto číslo přineslo další novinky – poprvé se zde objevila rubrika „Náš kraj – České pohraničí“, jeţ měla za úkol nalákat občany k výletům po okolí (oblast Kadaně, Lokte, Kraslic, Ţlutic, Mariánských Lázní, Karlových Varů apod.), pomocí informací o pamětihodnostech. Vše bylo doplněno fotografiemi. Další novinkou byl první rozhovor, a to s miliontým členem KSČ – „Vybral jsem si tu nejlepší stranu, která pracuje pro zemědělce.“237 Barva, a to červená, v logu týdeníku byla poprvé pouţita 28. dubna 1946. Stalo se tak u příleţitosti oslav 1. máje. (viz Příloha XV) Jednota měla tehdy 6 stran a na titulu otiskla budovatelskou povídku bývalého šéfredaktora Karlovarských národních novin Vratislava Šrubaře s názvem 1. máj. „Dlouhé těţké olověné dni se vlekly a v nich pod šedými mraky jsme čekali v úzkosti, v rozechvělosti, se zaťatými zuby a pěstmi, ale s hlubokou nadějí a s nezlomnou vírou a silou, které nám ze srdcí nevyrvali.“238 V sedmém čísle, které vyšlo 5. května 1946, začala pomalu kumulovat předvolební kampaň. Hlavní článek týdne hlásil: „Ve volbách, jiţ věc je jistá – ţe zvítězí

komunista!“

s

podtitulkem

„Nástup

a

mohutná

přehlídka

síly

komunistické strany Československa v starých slovanských krajích západního pohraničí“239. V dalších číslech pak předvolební kampaň jen gradovala. Osmé a deváté číslo představilo přední kandidáty strany do nadcházejících voleb a také otisklo „Májové prohlášení kulturních pracovníků českému lidu“. (viz Příloha XVI) V osmém čísle se poprvé objevila první soukromá řádková inzerce. Logo obou čísel mělo opět červenou barvu, počet stran se zvýšil ze standardních čtyř na šest. Jedenácté číslo čtenáře informovalo o přesvědčivém vítězství 240 komunistické strany téměř na všech svých čtyřech stranách. Hlavní článek byl

Jednota. List pracujících hraničářů. 14. 4. 1946, ročník I., č. 4, s. 3 Jednota. List pracujících hraničářů. 28. 4. 1946, ročník I., č. 6, s. 1 239 Jednota. List pracujících hraničářů. 5. 5. 1946, ročník I., č. 7, s. 1 240 V Karlových Varech získala nejvíce hlasů Komunistická strana Československá. Obdrţela tehdy 2 680 platných hlasů. Na druhém místě byla Československá strana národně socialistická s 2 612 platnými hlasy, na místě třetím pak Československá sociální demokracie se 1 451 hlasem, na posledním místě byla Československá strana lidová, která obdrţela 974 hlasů. Bílých lístků, které symbolizovaly nesouhlas s některou ze stran kandidující na kandidátce Národní fronty, bylo odevzdáno 53. Jednota. List pracujících hraničářů. 1. 6. 1946, ročník I., č. 11, str. 2 237 238

- 88 -

doplněn o nadtitulek „Komunistická strana Československa získává na Karlovarsku všechny předsedy okresních národních výborů a všechny předsedy MNV v okresních městech“. Titulek pak informoval o tom, ţe „Komunisté vítězí ve všech okresech našeho kraje“241. Druhá strana přinášela detailní přehled volebních výsledků „V šestém volebním kraji 52,3% pro KSČ“242. V červnu se na stranách Jednoty objevilo pět nových rubrik – v čísle 12 rubriky „Výročí“ a „Literární novinky“, v čísle následujícím „Ze všech konců světa“, v dalším čísle pak rubrika „Z redaktorova zápisníku“ a „Zprávy z kraje“. Tato tři čísla, která vycházela v průběhu června 1946, měla 6 stran. Další vydání týdeníku tvořily vţdy jen dva listy. List Jednota obsahoval, v porovnání s výše analyzovanými periodiky, o poznání méně inzerce. Celá stránka byla věnovaná inzerci poprvé aţ v 28. čísle, které vyšlo 27. září 1946. Do té doby patřila inzerátům obvykle spodní polovina poslední strany. Jedinou výjimkou bylo č. 16 z 5. července, kdy byl inzerátům přidělen podval třetí strany. (viz Příloha XVII)

241 242

Jednota. List pracujících hraničářů. 1. 6. 1946, ročník I., č. 11, s. 1 Jednota. List pracujících hraničářů. 1. 6. 1946, ročník I., č. 11, s. 2

- 89 -

8.

Analýza týdeníku Karlovarské Národní noviny

(později Karlovarské národní noviny), v období od 17. května do 16. prosince 1945 Za dobu sedmi měsíců své existence vyšly Karlovarské Národní (později národní) noviny 171 krát. Těchto 171 čísel obsahovalo celkem 2 847 článků. Noviny zpočátku tvořil jeden list, později bylo vydání periodika nepravidelně rozšiřováno na čtyři strany, přičemţ tři strany tvořil povětšinou text, poslední strana byla inzertní.

8.1

Hypotézy Vzhledem k lokálnímu charakteru novin a stávající poválečné situaci lze

předpokládat, ţe: 1) většina (tj. více neţ 50%) článků bude mít regionální charakter 2) většina (tj. více neţ 50%) článků bude původních, tj. nepřevzatých z agentur či jiných zdrojů 3) velká část (minimálně čtvrtina) článků se bude zaobírat poválečnou situací v Československu a Karlových Varech 4) velká část článků (minimálně čtvrtina) bude informovat o dalším směřování republiky 5) zprávy ze světa nebudou podrobné, budou prezentovány formou noticek 6) část článků (minimálně desetina) bude referovat o česko-německých vztazích 7) velká část textů (minimálně čtvrtina) bude střední velikosti, tj. do čtvrt strany 8) většina článků (tj. více neţ 50%) bude mít zpravodajský charakter

8.2

Výzkum Jak jiţ bylo zmíněno výše, celkem jsem analyzovala 2 847 článků, které

vyšly v Karlovarských Národních (národních) novinách v období od 17. května

- 90 -

1945 do 16. prosince 1945. Ke svému výzkumu jsem pouţila statistický software IBM SPSS 17.0. Do programu jsem zanesla údaje o tom, v jaký den daný článek vyšel, v jakém ročníku novin se objevil, jaký měl titulek, kde v listu byl umístěn, kdo byl jeho autorem, jaké měl hlavní téma, jaký literární útvar tvořil a jaká byla velikost zkoumaného textu. Z počátku jsem chtěla články řadit do rubrik tak, jak jsou řazeny v dnešních novinách – např. rubrika domácí, zahraniční, ekonomika, sport,… Při samotném zkoumání novin jsem ale zjistila, ţe dřívější periodika toto členěný prakticky nepouţívala, takţe jsem články dělila podle toho, na které straně vyšly (od strany titulní, aţ po stranu poslední, která obvykle patřila inzerci). Autorství textů jsem rozdělila do několika kapitol – články od členů redakce, články převzaté od zpravodajských agentur (nejčastěji ČTK), články získané od přispěvovatelů redakce a články nesignované, u kterých se jejich autorství nedalo určit. Do poslední jmenované kategorie často spadaly městské vyhlášky či státní nařízení. Kategorii „hlavní téma“ jsem také rozčlenila, a to do následujících skupin – politika, národnostní otázka, poválečný stav v republice, odsun, ţivot ve městě, ekonomika, sport, doprava, kriminalita, počasí, zdraví, kultura, osidlování pohraničí, zemědělství, armáda, vztahy se zahraničím, sudetští Němci, doprava, školství, náboţenství a události v Karlovarském kraji. Všechny analyzované články spadaly do těchto kategorií literárních útvarů – zpravodajský text, báseň, povídka, úvaha, fejeton, rozhovor, vyhláška či jiné oficiální (městské či státní) prohlášení. Velikost textů se pohybovala od celostránkových, po noticky. Další analyzované kategorie zahrnovaly články o velikosti poloviny či čtvrtiny stránky a noticky – malé krátké několikařádkové zprávy.

8.3

Hlavní téma článků Tematicky lehce převaţovaly texty, které se věnovaly poválečné situaci

ve městě a měly tak čistě lokální charakter. Přibliţně čtvrtina článků popisovala poválečnou situaci v celé Československé republice a nastiňovala další vývoj.

- 91 -

Necelá desetina článků rozebírala politickou situaci v Československu. Pět procent článků se věnovalo odsunu a následnému osidlování, přičemţ na podzim roku 1945 se počet článků s touto tématikou zvyšoval. Stejný počet textů (cca 140) měl za hlavní téma ekonomiku, kulturu a vztahy se zahraničím. Méně neţ desetina z celkového počtu článků se věnovala školství, armádě, zemědělství, náboţenství či dopravě.

8.4

Typ textu Téměř dva tisíce článků, coţ je asi 70%, tvořily texty, které měly čistě

zpravodajský charakter. Zbytek článků tvořily lyrické útvary, jako např. úvaha, báseň, povídka či fejeton. Právě úvah se v listu objevilo poměrně velké mnoţství, a to 20%. Kaţdý stý text byla přetištěná městská či státní vyhláška.

8.5

Velikost textu Osmdesát procent všech analyzovaných článků zabíralo asi čtvrtinu

strany. Necelých 400 textů bylo ve formě noticek – menších několikařádkových zpráv stručně informující o dění. Zbytek tvořily půlstránkové a větší články.

8.6

Autorství textů Necelých 1600 článků vytvořili členové redakce periodika. Poměrně velký

počet – pětina – textů nebyl vůbec signovaný. Desetina článků byla převzata z Československé tiskové kanceláře. Zbylé texty pocházely z per více či méně pravidelných přispěvovatelů redakce.

8.7

Autorství textů versus jejich velikost Ze všech redakcí vytvořených článků, kterých bylo necelých 1600, jich

téměř 84% zabralo přibliţně čtvrtinu strany. Desetina redakčních článků vyšla ve formě noticky. Nejmenší počet vlastních článků obsáhl polovinu a více stránky těchto regionálních novin. Články převzaté z tiskových agentur byly většinou čtvrt stránkové. Třetina

z celkového

počtu

byly

noticky

v Československu i ve světě.

- 92 -

krátce

informující

o

dění

Téměř všechny články od redakčních přispěvovatelů zabraly čtvrt stránky listu. Tři čtvrtiny všech nesignovaných článků byly čtvrt stránkové, desetinu tvořily články půl stránkové a větší, zbylé texty pak byly zveřejněny jako noticky.

8.8

Hlavní téma článků versus literární útvar článků Jak jiţ bylo uvedeno v podkapitole 8.4, téměř dva tisíce článků tvořily

zpravodajské texty. Necelých 40% z nich informovalo o ţivotě ve městě, 16% o poválečném stavu v Československu a ve 12% zpravodajských článků psali novináři o politice. Stejný počet (cca 150) článků se zabýval ekonomikou a kulturou. Ostatní zpravodajské texty informovaly např. o odsunu, zemědělství či kriminalitě. Pětina textů, které v novinách vyšly, měly charakter úvahy. Bylo jich více neţ šest set. Z tohoto celkového počtu se jich necelá polovina zabývala poválečným stavem republiky. Ve zbylých textech se novináři zamýšleli nad ţivotem v Karlových Varech, politikou a také kulturou. Necelá stovka textů byly povídky. Dvě třetiny z nich přinášely příběhy, jeţ se nějakým způsobem dotýkaly poválečné situace v Československu.

8.9

Hlavní téma článků versus velikost článků Jak jiţ bylo řečeno dříve, nejčastějším tématem novinářských textů byl

ţivot v Karlových Varech. Dvě třetiny všech těchto textů zabraly čtvrtinu strany, pětina pak obsáhla polovinu a více strany. Zbylý prostor připadl na několikařádkové stručné zprávy – noticky. Asi čtvrtinu ze všech 2 847 článků tvořily texty o poválečném stavu Československa. Většina těchto článků (90%) byly čtvrt stránkové. Jen setinu ze všech článků tvořily celostránkové texty. Zbylé texty měly formu krátké zprávy. Články věnující se politické situaci v Československu či zahraničí tvořily desetinu všech vydaných článků. Největší počet z nich (a to tři čtvrtiny) zabraly čtvrtinu stránky. Dvanáct procent politických článků byly jen krátké příspěvky – noticky. Zbylé texty byly větší neţ půl stránkové.

- 93 -

8.10 Literární útvar versus velikost textu 77% všech zpravodajských textů okupovaly čtvrtinu stránky listu, noticky pak 12%. Zbylé zpravodajské texty zabraly polovinu či více stránky. Ani jeden z analyzovaných textů, který spadal do kategorie „úvaha“ nebyl větší neţ čtvrt stránkový. Všem byla věnována přibliţně čtvrtina strany. Stejná situace nastala u básní a povídek. Všechny zabraly čtvrtinu strany.

8.11 Potvrzení či vyvrácení hypotéz Analýzou všech 2 847 článků se potvrdila většina hypotéz uvedených v podkapitole 8.1. Většina článků otištěných v Karlovarských Národních (posléze národních) novinách měla skutečně regionální charakter. Více neţ 50% článků bylo původních, vytvořených redakcí novin. O poválečné situaci v Československu a dalším směřování republiky informovala asi čtvrtina článků. Zprávy ze světa byly nejčastěji několikařádkové, stručné, větší neţ čtvrt stránkový článek jim byl věnován málokdy. Předpoklad, ţe většina článků bude střední velikosti, tj. do čtvrt strany, se potvrdila. Osmdesát procent všech vydaných textů mělo právě tento rozměr. I poslední předpoklad, ţe většina článků bude mít zpravodajský charakter, se potvrdil. Zpravodajských textů byly téměř dva tisíce, coţ tvořilo 70% z celkového počtu. Výzkumem se nepotvrdil jediný předpoklad a to ten, ţe část článků (minimálně desetina) bude referovat o česko-německých vztazích. Článků s touto tématikou vyšlo v novinách necelých 140, coţ tvořilo 5% všech textů.

- 94 -

9. Závěr Tato diplomová práce přináší analýzu listu Karlovarské Národní noviny (později přejmenované na Karlovarské národní noviny) od jeho počátku aţ do ukončení vydávání tohoto prvního poválečného karlovarského periodika. V jednotlivých kapitolách se věnuji vývoji listu a jeho dalšímu směřování. Vzhledem ke zmatku, který ve městě po skončení druhé světové války panoval, se některé údaje nedají zpětně v archivu dohledat. Chybí zde např. náklady listů, které v Karlových Varech vycházely. I přesto si myslím, ţe se mi v práci podařilo atmosféru té doby a vývoj města poměrně dobře vystihnout. V práci nechybí ani analýza téměř tří tisíc článků, které v Karlovarských Národních (později národních) novinách vyšly od 17. května 1945 do 16. prosince téhoţ roku. Věnuji se zde hlavnímu tématu článků, typům, velikosti a autorství textů. V této diplomové práci se věnuji také dvěma dalším regionálním týdeníkům Budovatel a Jednota. Na rozdíl od dříve jmenovaného prvního českého listu, který v Karlových Varech po válce vycházel a snaţil se o objektivitu, byly oba tituly s týdenní periodicitou značně politicky angaţované. Zejména články týdeníku Jednota prakticky postrádaly jakoukoliv objektivitu. Z těchto důvodů nerozebírám jejich obsah tak detailně jako v případě Karlovarských Národních (později národních) novin. V dalších kapitolách se věnuji prvnímu čtvrt roku jejich existence, během kterého se ustálila jak obsahová tak grafická podoba týdeníků. Nechybí zde ani pohled na kulturní a politický ţivot ve městě po květnu 1945, vystěhování původních německých obyvatel z města a osídlení oblasti Čechy. Pro úplnost jsem do práce zahrnula také historický kontext českoněmeckých vztahů od jejich počátku, který se datuje do dvanáctého století, aţ do vypuknutí druhé světové války, jeţ je důleţitý pro pochopení poválečného stavu v Karlových Varech.

- 95 -

10. Summary The subject of this dissertation is an analysis of the newspaper Karlovy Vary National newspapers (later called Karlovy Vary national newspapers) from its inception, until its post-war closure. In each chapter I focus on the development of the newspaper and its subsequent direction. All the articles which were published during the seven months of its existence, are included. Part of the work is an analysis of another two local titles – the weekly papers – Budovatel and Jednota. In particular I consider their political involvement and their lack of objectivity caused by the influence of specific political parties at the time. I don't analyse their content in as much detail as with the main subject of my thesis. In the chapters which follow, I focus on the first quarter of the year of their existence during which both their content and graphical layout were established. In the dissertation I also examine to Czech-German relations and the beginning of the Czechs and Germans co-existing in the region, from a time around end of the 12th century, and until the beginning of the Second World War. Regarding the regional nature of the work, the impact of the Second World War in Karlovy Vary region should be mentioned. From the arrival of Adolf Hitler in Karlovy Vary in early October 1938, until the liberation of the town by the US army. The dissertation also covers the post-war days,particularly e. g. security situation in the town after the end of the war, political parties in Karlovy Vary, ,the transformation of a previously German town into Czech one and local cultural life. I have also included a chapter concerning the repatriation of the German inhabitants from Karlovy Vary and Czechoslovakia, and the further settling of Karlovy Vary region by Czechs. In the appendix there are contemporaneous photographs showing life in Karlovy Vary from October 1938 until the end of Second World War. Photographs of the local periodicals and Czech postwar papers of Karlovy Vary National newspapers Budovatel and Jednota, are included. Special attention is given to the Czech periodicals-photos of the title logos change,the first print-run, the first use of colour, and the layout of the advertisement paper pages. - 96 -

11. Použité informační zdroje Literatura ● AUGUSTIN, Milan. Konec 2. světové války v Karlových Varech. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1995, 61 s., ISBN neuvedeno ● BROSCHE, Wilfried: Strţení Vřídelní kolonády v roce 1939 a nové architektonické uspořádání kolem Vřídla, In: In Historický sborník Karlovarska II. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, 1994, 317 s., ISBN neuvedeno ● ČAPKA, František. Několik poznámek k otázce nezemědělského osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. In: Československo na rozhraní dvou epoch nesvobody. Praha: Národní archiv a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, 208 str., ISBN 80-86712-32-X ● FIALA, Jaroslav. Váleční zajatci na Karlovarsku v létech 1943-1945, In: Minulostí Západočeského kraje. Plzeň, 1967, 393 s., ISNB neuvedeno ● GALANDAUER, Jan. Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, perspektivy. Praha: Svoboda, 1988, 244 s., ISBN neuvedeno ● GEBHART, Jan, KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí koruny české. Svazek XV. Praha – Litomyšl: Paseka, 2007, 743 s., ISBN 80-7185-264-3 ● HÁČEK, Libor: Udělení československého státního občanství Němcům z okresu Karlovy Vary v roce 1945. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary: Státní okresní archív, 2000, 202 s., ISBN 80-238-6449-1 ●

HOSTIČKOVÁ,

Jiřina,

VACHTOVÁ,

Jarmila.

Soupis

časopisů

Západočeského kraje 1945-1965. Praha: Státní knihovna ČSR – Národní knihovna v Praze, 1972, 191 str., ISBN neuvedeno

- 97 -

● JANÁK, Jan, HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Dějiny správy českých zemí do roku 1945. Praha, 1989. 519 s., ISBN 80-04-21189-5 ● JIŘÍK, Václav. Nedaleko od Norimberku. Cheb: Svět křídel, Cheb, 2001. 720 s., ISBN 80-85280-68-X ● KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri, 2000. 572 s., ISBN 80-85983-94-X ● KOLEKTIV AUTORŮ. Tisíc let česko-německých vztahů. Praha: Panevropa Praha, 1995. 226 s. ISNB 80-85846-03-9 ● KROČA, Květoslav. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Kronika 1946 – 2001. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2002. 305 s., ISBN 80-238-8793-9 ● KUČERA, Jaroslav. Odsun nebo vyhnání. Sudetští Němci v Československu v letech 1945-1946. Praha: Nakladatelství a vydavatelství H&H, 1991, 39 s., ISBN 80-85-46-7-32-1 ● KURAL, Václav, RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol. „Sudety“ pod hákovým kříţem. Ústí nad Labem: Albis international, 2002. 548 s., ISBN 80-86067-66-1 ● MAREK, Jindřich. Z pláţe Omaha do Karlových Varů. Karlovarsko ve vzpomínkách amerických vojáků a jejich přátel. In: Historický sborník Karlovarska VIII., Karlovy Vary: Státní okresní archív, 2000. 197 s., ISBN neuveden ● MAZOWER, Mark. Hitlerova říše. Nacistická vláda v okupované Evropě. Brno: Jota, s. r. o., 2009, 750 s., ISBN 978-80-7217 ● PIEKALKIEWICZ, Janusz: Anatomie bitvy. Praha: Naše vojsko, 2007. 473 s., ISBN 80-206-0889-3 ● SEIBT, Ferdinand. Německo a Češi: dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha: Academia, 1996. 464 s., ISBN 80-200-0577-3

- 98 -

● SCHÖNBACH, Rudolf. Nálety na Karlovy Vary v roce 1944 a 1945. In Historický sborník Karlovarska I. Karlovy Vary: Státní okresní archiv, 1992. 204 s., ISBN neuvedeno ● SLABOTÍNSKÝ, Radek. Pod českou správou v nové republice. Karlovy Vary v prvním poválečném roce (květen 1945 – červenec 1946) Karlovy Vary: Krajské muzeum Karlovy Vary, 2005. 110 s., ISBN 80-239-4843-1 ● STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích l945-l948. Opava: Nakladatelství Tillia, l996. 263 s., ISBN 80-902075-3-7 ● TOMS, Jaroslav. K problematice odsunu Němců a osidlování Karlovarska (1945-1953). In: Minulostí Západočeského kraje XXI., Plzeň: Archiv města Plzeň, 1985. 446 s., ISBN neuvedeno ● TOMS, Jaroslav. Přehled vývoje česko-německých vztahů na území České republiky od 12. století do roku 1947. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002. 139 s., ISBN 80-7082-852-8 ● TRAUTNEROVÁ, Jaroslava: K problematice odsunu Němců z Karlovarska v letech 1945-1947. In: Dějiny Karlovarska v pracích učitelů. Sborník regionálních historických studií. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2000, 228 s., ISBN 80-238-6449-1 ● ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945). Praha: Prostor, 2001. 568 s., ISBN 80-7260-055-9

Archivní materiály ● Archív Klášteru premonstrátů Teplá

- 99 -

● BRABEC, Otokar. Mé paměti z Karlových Varů a vstup do Českého národního výboru, strojopis ● HOUKAL, Jindřich. Jak to bylo v Karlových Varech, strojopis, nedatováno ● Jak jsme osvobozovali Karlovy Vary v roce 1945. Písemné svědectví Aloise Kačeny ze dne 18. února 1990 ● Kronika města Karlovy Vary, rok 1945 ● Projev Stanislava Segmüllera na ustavujícím zasedání Českého národního výboru dne 13. května 1945 v budově Lázeňského domu v Karlových Varech ● Sdělení Ţidovské náboţenské obce z listopadu 1945, čj. 255/45 ● Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Městský národní výbor Karlovy Vary 1945-1949 ● Státní okresní archiv Karlovy Vary, fond Okresní národní výbor Karlovy Vary 1945-1960

Periodika ● Budovatel. List československé sociální demokracie západního pohraničí, 1946, ročník I., č. 1-12 ● Deutsche Tages Zeitung, 1938, ročník XCVI, č. 225, 226, 228 ● Jednota. List pracujících hraničářů, 1946, ročník I., č. 1-12 ● Karlovarský lázeňský časopis, 1946, ročník I., č. 1, 6-7 ● Karlovarské Národní (později národní) noviny, 1945, ročník I., č. 1-176 ● Karlsbader Tageszeitung, 1944, ročník LXXXV., č. 216, 217, 223 ● Stráţ míru, 1975, ročník XXX., č. 31, 36

Internetové stránky ● IURIDICTUM – Encyklopedie o právu [online]. [cit. 2009 12. 12.]. Dostupné na

WWW: http://iuridictum.pecina.cz/w/Dekret_%C4%8D._138/1945_Sb. - 100 -

● Dějiny a současnost – kulturně historická revue [online]. [cit. 2009 12. 12.]. Dostupné na WWW: www.dejiny.nln.cz/archiv ●

FOFIFO

[online].

[cit.

2009

12.

12.].

Dostupné

na

WWW:

www.fofifo.com/strana8.html ● Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [cit. 2009 12. 12.]. Dostupné na WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/121945.html http://www.psp.cz/docs/laws/dek/161945.html http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html http://www.psp.cz/docs/laws/dek/1081945.html

Fotografie ● Archivní snímky jsou vlastnictvím pana Kristiána Houfa, fotografie lokálních periodik byly vyfotografovány autorkou práce ve Státním okresním archívu Karlovy Vary.

- 101 -

12. Seznam zkratek BdL – Bund der Landwirte = Německý svaz zemědělců ČNV = Český národní výbor ČSL = Československá strana lidová ČSNS = Československá strana národně socialistická ČSSD = Československá sociální demokracie DCV – Deutsche Christlichesoziale Volkspartei = Německá křesťansko-sociální strana DKV – Deutscher Kulturberband = Německý kulturní spolek DNSAP – Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei = Německá nacionálně socialistická strana dělnická DNP – Deutsche Nationalpartei = Německá nacionalistická strana DSAP – Deutsche sozialdemokratische Arbeitspartei = Německá sociálně demokratická strana dělnická DT – Deutscher Turnverein = Německý tělovýchovný svaz FS – Freiwilliger Schutzdienst = Dobrovolná ochranná sluţba KSO = Karlovarský symfonický orchestr MNV = Místní národní výbor MSK = Místní správní komise NSDAP

–

Nationalsozialistische

Deutsche

Arbeiterpartei

=

Národně

socialistická německá dělnická strana ONV = Okresní národní výbor OSK = Okresní správní komise OVK = Okresní vyšetřovací komise OV KSČ = Okresní výbor Komunistické strany Československa RNV = Revoluční národní výbor SdP – Sudetendeutsche Partei = Sudetoněmecká strana SHF – Sudetendeutsche Heimatfront = Sudetoněmecká vlastenecká fronta SNB = Sbor národní bezpečnosti ŢNO = Ţidovská náboţenská obec

- 102 -

13. Seznam příloh Příloha I: Deutsche Tages Zeitung v týdnu, kdy město navštívil A. Hitler Příloha II: 4. říjen 1938 v Karlových Varech Příloha III: Karlovy Vary pod nacistickou nadvládou Příloha IV: Karlovy Vary po prvním válečném bombardování na podzim 1944 Příloha V: Týden, kdy byly poprvé bombardovány Karlovy Vary na stránkách místních novin Karlsbader Tageszeitung Příloha VI: Změna log Karlovarských Národních, resp. národních novin Příloha VII: První výtisk Karlovarských Národních novin Příloha VIII: První pouţití barvy a první foto v Karlovarských Národních novinách. Příloha IX: Inzertní příloha v Karlovarských národních novinách Příloha X: Titulní strana prvního čísla týdeníku Budovatel Příloha XI: Změna loga týdeníku Budovatel Příloha XII: Volební kampaň na stranách týdeníku Budovatel Příloha XIII: Inzertní strana týdeníku Budovatel Příloha XIV: Titulní strana prvního čísla týdeníku Jednota Příloha XV: Změna log týdeníku Jednota Příloha XVI: Volební kampaň na stranách týdeníku Jednota Příloha XVII: Inzertní strana týdeníku Jednota Příloha XVIII: Rozpis ročníků a čísel periodik, které vycházely v Karlových Varech

- 103 -

14. Přílohy Příloha I Deutsche Tages Zeitung v týdnu, kdy město navštívil A. Hitler

Deutsche Tages Zeitung informující o příjezdu Adolfa Hitlera do města 4. října 1938, ročník XCVI, č. 225, str. 1 - 104 -

Deutsche Tages Zeitung 5. října 1938, ročník XCVI, č. 226, str. 1, 2

- 105 -

Deutsche Tages Zeitung 7. října 1938, ročník XCVI, č. 228, str. 1

- 106 -

Příloha II 4. říjen 1938 v Karlových Varech

Německá armáda obsazuje Karlovy Vary

Tanky na Vřídelní ulici

- 107 -

9:00, Vítání německé armády

Adolf Hitler projíţdí městem, vítají ho sudetští Němci a spousta oslavných transparentů. Na jednom z nich stojí „Otroctví je pryč!“

- 108 -

Adolf Hitler projíţdí kolem kostela (poblíţ měl knihkupectví K. H. Frank), město je slavnostně vyzdobeno, mj. vlajkami s hákovými kříţi

14:00, Adolf Hitler na Divadelním náměstí (později přejmenováno na Hitlerplatz)

- 109 -

Adolf Hitler opět na Divadelním náměstí

Adolf Hitler na balkónu městského divadla

- 110 -

Projev Adolfa Hitlera na Divadelním náměstí sledovaly stovky sudetských Němců

Divadelní náměstí

- 111 -

Příloha III Karlovy Vary pod nacistickou nadvládou

Konrad Henlein zdraví své SA-many

Konrad Henlein, uprostřed Rudolf Hess a K. H. Frank

- 112 -

Herman Göring na Adolf Hitler Platzu

Pochod chlapců městem

Pochod hajlujících dívek kolem hlavní pošty

- 113 -

Daß

wir

arbeiten,

unserem Führer

Přehlídka nacistické policie

- 114 -

danken

wir

Oslava nacismu

Před karlovarským Okresním ústavem národního zdraví

Demonstrace síly na Adolf Hitler Platzu

- 115 -

Další z přehlídek, tentokrát na prostranství dnešní Trţnice

Německá armáda

- 116 -

Příloha IV Karlovy Vary po prvním válečném bombardování v září 1944

Zasaţený Růţový vrch (vlevo), kudy vedla silnice na Jáchymov a Chomutov, a Horní nádraţí (vpravo)

Pohled na budovy poblíţ Horního nádraţí

- 117 -

Rozstřílené domy na Růţovém vrchu

- 118 -

Příloha V Týden, kdy byly poprvé bombardovány Karlovy Vary, na stránkách místních novin Karlsbader Tageszeitung

Karlsbader Tageszeitung, 13. září 1944, ročník LXXXV, č. 216, str. 1, 3

- 119 -

Karlsbader Tageszeitung, 14. září 1944, ročník LXXXV, č. 217, str. 1

Jmenný seznam obyvatel Karlových Varů, kteří zahynuli při bombardování města dne 12. září 1944

Karlsbader Tageszeitung, 21. září 1944, ročník LXXXV, č. 223, str. 4

- 120 -

Příloha VI Změna log Karlovarských Národních, resp. národních novin

První logo novin, které periodikum pouţívalo od 1. do 47. čísla

Druhé logo novin, změněno 15. července 1945 (č. 48)

Poslední logo novin, změněno 17. července 1945 (č. 49)

- 121 -

Příloha VII První výtisk Karlovarských Národních novin

Karlovarské Národní noviny, 17. května 1945, ročník I., č. 1, str. 1

- 122 -

Karlovarské Národní noviny, 17. května 1945, ročník I., č. 1, str. 2

- 123 -

Příloha VIII První

použití

barvy

a

první

fotografie

v Karlovarských

Národních novinách Karlovarské Národní noviny 28. května 1945, ročník I., č. 8, str. 1

Karlovarské Národní noviny 5. června 1945, č. 14, ročník I., str. 1

- 124 -

Příloha IX Inzertní strana v Karlovarských národních novinách

- 125 -

Příloha X Titulní strana prvního čísla týdeníku Budovatel

Budovatel, 15. února 1946, ročník I., č. 1, str. 1

- 126 -

Příloha XI Změna loga týdeníku Budovatel

První logo, pod kterým týdeník vycházel měsíc

Druhé logo týdeníku, poprvé pouţito 15. března 1946

- 127 -

Příloha XII Volební kampaň na stranách týdeníku Budovatel

Volební

program

sociální

demokracie,

zveřejněn

na

Československé který

stranách

byl

týdeníku

Budovatel

Ilustrace k volební kampani v roce 1946

Představení kandidátů Československé sociální

demokracie

týdeníku Budovatel

- 128 -

na

stranách

Příloha XIII Inzertní strana v týdeníku Budovatel

- 129 -

Příloha XIV Titulní strana prvního čísla týdeníku Jednota

Titulní strana prvního čísla týdeníku Jednota, 15. března 1946, ročník I., č. 1, str. 1

- 130 -

Příloha XV Změna log týdeníku Jednota

První logo týdeníku Jednota

Změna barvy loga – poprvé pouţito 28. dubna 1946, č. 6; podruhé pak 12. května 1946, č. 8

Druhé logo týdeníku Jednota, změněno 15. listopadu 1946, č. 35

- 131 -

Příloha XVI Volební kampaň na stranách týdeníku Jednota

- 132 -

Příloha XVII Inzertní strana týdeníku Jednota

- 133 -

Příloha XVIII Rozpis ročníků a čísel periodik, které jsou zmíněny v práci Karlovarské Národní (později národní) noviny Ročník

Rok

Čísla

Poslední číslo roku vyšlo dne

I.

1945

1-152

17. 12. 1945

Budovatel – List čsl. sociální demokracie západního pohraničí Ročník

Rok

Čísla

Poslední číslo roku vyšlo dne

I.

1946

1-45/46

20. 12. 1946

II.

1947

1-51/52

19. 12. 1947

III.

1948

1-10

19. 3. 1948

Jednota – List pracujících hraničářů Ročník

Rok

Čísla

Poslední číslo roku vyšlo dne

I.

1946

1-41

20. 12. 1946

II.

1947

1-51/52

20. 12. 1947

III.

1948

1-52

25. 12. 1948

IV.

1949

1-52

24. 12. 1949

V.

1950

1-52

23. 12. 1950

VI.

1951

1-52

22. 12. 1951

VII.

1952243

1-17

26. 4. 1952

243

Poslední číslo Jednoty vyšlo 26. 4. 1952, pak byl týdeník přejmenován na Stráţ míru. Pod tímto názvem vycházel aţ do konce roku 1965.

- 134 -