UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Katedra Obecné antropologie
Lucie Žeková
Kdo vyrábí biomléko? Příspěvek k symetrickému přístupu v antropologii
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Tereza Stöckelová, PhD.
Praha 2013
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Zároveň prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 28. června 2013
Lucie Žeková
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své školitelce Tereze Stöckelové za obětavou pomoc, vlídné průvodcovství po cestách terénního výzkumu, následného bádání a psaní, a za trpělivost s mou chronickou nedochvilností. Velké díky patří také mým nejbližším, kteří se mnou trpělivě snášeli nástrahy mého studia, měli pochopení pro mé zaujetí biokrávami a byli mi vždy oporou. Nemohu zapomenout na paní Renatu Hlavovou, díky níž jsem získala mnoho pro můj terénní výzkum užitečných kontaktů. S velikou vděčností dále musím vzpomenout všechny své lidské i ne-lidské informátory a informátorky, mé průvodce biosvětem, protože bez jejich vstřícnosti by tato práce nevznikla. Ale hlavně. Špagáto, Malino, Májo, Devadesátko, a ostatní komárovské kravky, díky za vaše svědectví o světech, jež nám lidem bývají většinou nedostupně skryté!
3
Tuto diplomovou práci věnuji 050310 Malině. Nejzasloužilejší dojnici.
4
Obsah 1. Úvod ................................................................................................................................................. 7 1.1 Teoretické kontexty.................................................................................................................... 8 1.2 Badatelské kontexty................................................................................................................. 11 2. Kdo pracuje v kravíně .................................................................................................................... 14 2.1 (De)organizované organismy ................................................................................................. 16 2.2 Časoprostorová logistika těl ................................................................................................... 17 3. Kompromisní pracoviště a ekonomie péče ................................................................................ 21 3.1 O péči a spolupráci .................................................................................................................. 21 3.2 Vidět, čichat aneb delegovaná péče ..................................................................................... 22 3.3 Co krávy vědí?.......................................................................................................................... 29 3.4 Nepohody ................................................................................................................................. 32 4. Metabolismus s polopropustnými hranicemi aneb „je to v ekologii“ ...................................... 37 4.1 Zemědělství............................................................................................................................... 39 4.2 Ekologie ..................................................................................................................................... 44 4.2.1 O vztahu krávy a půdy podle ekologie aneb „co kráva vysere na hektar“ ............... 45 4.2.2 Výjimka ............................................................................................................................... 49 4.2.3 Certifikace a kontrola........................................................................................................ 52 4.2.4 Pohyb uvnitř ekologie aneb „nepolevit v managementu“ ........................................... 60 5. Kdo vyrábí biomléko? .................................................................................................................... 61 6. Dobrá kráva Špagáta ..................................................................................................................... 67 7. Závěr – Jiné zvíře ........................................................................................................................... 71 8. Literatura.......................................................................................................................................... 75
5
Abstrakt Ve své práci stopuji a identifikuji aktéry, kteří se podílí na výrobě biomléka v jednom z českých biokravínů. Text se skládá z několika navzájem ne příliš závislých celků, jejichž výpovědní hodnotu zúročím v úplném závěru práce. Nejprve seznamuji čtenáře s obyvateli a pracovníky lokálního kravína, popisuji dynamiku pracovního prostředí a poukazuji na kompromisnost pracoviště, na němž působí nestejnorodí aktéři. Vykresluji aktéry v mnohosti jejich realit (Mol 2008) a poukazuji na jejich vzájemnou, nejen ekonomickou, závislost. V následující části představuji ekologické zemědělství coby metabolismus s polopropustnými bariérami a snažím se identifikovat pohyb těl, materiálů a praktik, které tyto bariéry inhibují. Pátrám po roli, již ekologické zemědělství v tomto metabolismu přisoudilo dojnicím a dávám lokální dojnici do souvislosti s širšími politicko/zemědělskými kontexty. Odtud se posouvám k analytičtějšímu popisu sítí a aktérů zainteresovaným v pracovním procesu výroby biomléka, abych v závěru představila kravín coby infraorganismus. Pracuji v duchu ANT a symetrické antropologie. Klíčová slova – biozemědělství, dojnice, metabolismy, ANT, multiplicitní ontologie, symetrická antropologie
Abstract This diploma thesis, based on a field research on Czech organic dairy farm, attempts to trace and identify actors involved in the process of organic milk production. The text consists of several seemingly unrelated parts, that will be linked togehther later in the text. First part makes reader familiar with all dairy farm inhabitants and workers. It uncovers the dynamics of the compromise workplace, where heterogenous actors collaborate. I portray actors in their instability and multiple realities (Mol 2008) and point out their interdependance which does not have to be only economical. The following part introduces organic agriculture as a metabolism surrounded by semipermeable boundaries and tries to identify bodies, materialities and practices inhibited by those boundaries. I search for the role of dairy cow in this restricted metabolism and relate a local dairy cow to wider political and agricultural contexts. Finally, I move to deeper analysis of actors and networks involved in organic milk production to suggest that the organic dairy farm performs as an infraorganism. I follow the methods of Actor Network Theory and symmetrical antropology.
Key words – organic agriculture, dairy cow, metabolisms, ANT, multiple ontology, symmetrical anthropology 6
„Vstávej Špagáto, jdeme dojit!“, praví Jana vysokým hlasem, jakým lidé v kravíně s krávami (a mezi sebou také) hovoří. Špagáta se zvedne nejdřív na zadní nohy a poté vytáhne své tělo i na přední. Kolíbavým krokem se přesune k brance porodny. Jana je otevře. „Tak jdi.“ Lehce rozpaží ruce, aby naznačila, jakým směrem se má Špagáta vydat. Ta vyjde z porodny a poslušně kráčí kravínem k dojírně. Jana za ní zavře branku, následuje ji s odstupem asi pěti kroků a znenadání praví: „Tyjo Špagi, po tobě se mi fakt stýskat nebude. Ještěže už jdeš na jatka“.
Špagáta pracuje v kravíně jako dojnice, Jana jako dojička a ošetřovatelka telat. Jejich společným úkolem je výroba biomléka. ___________________________________________________________________
1. Úvod
Na jaře roku 2010 jsem se vydala na cestu, jejíž spletitost mě doposud nepřestala fascinovat. Na začátku byl celkem jednoduchý nápad prozkoumat tématy hýřící svět „bio“. Všimla jsem si, že „bio“ na nás vystrkuje své růžky z novin, v obchodech, na trzích, v televizních zprávách a velmi často se zjevuje v různých časoprostorech. A tyto časoprostory jakoby se vzájemně prolínaly, někdy míjely a v určitých momentech spolu dokonce soupeřily. Začala jsem pátrat po tom, kdo o „biu“ mluví, jak mluví, co v kterých kontextech zdůrazňuje a co naopak skrývá nebo co třeba i tají. Brouzdala jsem se v úvahách, jak by se dalo „bio“ odhalit a zda by to bylo vůbec možné. Rozhodla jsem se proto vydat se na cestu světem „bio“ a hledat (či se jimi spíše nechat oslovovat a pak jim naslouchat) hráče, kteří mají s „biem“ co do činění. Kde ale začít? Bran do „bio“ světa se jistě nabízelo několik a projití každou z nich by vyžadovalo jiný badatelský přístup. Já jsem se rozhodla začít u „bio“ zvířete a od něj putovat, kam mě hráči zavedou. Také jsem se rozhodla připustit, že hráči ve světě „bio“ nejsou jen lidé, že svět „bio“ není stabilní, ale že je neustále v pohybu a nakonec že ne všechny mé informátorky hovoří mým jazykem a přesto stojí za to jim naslouchat.
7
Mé stopování nemá charakter výzkumu, kdy si výzkumník vybere terén, za použití předem daných postupů zjistí, co a jak se v terénu děje a nakonec o tomto dění sepíše zprávu. Má zpráva bude naopak ztělesňovat pohyb, kterým jsem svět „bio“ objevovala, koho jsem v něm potkávala a nechávala jej promluvit. Tento pohyb má podobu stopování, neboť jsem stopovala „bio“ hráče. Stopovatelnost se také vyjeví jako příhodná metafora pro popis toho, jak se hráči v terénu objevují, čím v jednotlivých kontextech jsou, kde začínají a kde končí (pokud je takové vymezení vůbec možné). Hráči, mí lidští i ne-lidští informátoři, jsou v pohybu a jsou stopovatelní. Podobně i já, coby výzkumnice a osoba, skrze niž budou hráči promlouvat, jsem v terénu stopovatelná a i já se v něm objevuji v různých časoprostorech.
1.1 Teoretické kontexty
„Nechte aktéry mluvit,“ napsal Bruno Latour (Latour 2005, 79) a podobný cíl jsem si ve své práci vytyčila i já. V duchu jednoho z vlivných současných badatelskoteoretických přístupů v sociálních vědách, jenž je znám jako „Actor-Network-Theory“ (zkráceně ANT) se snažím stopovat aktéry podílející se na výrobě biomléka. Jak takové stopování vypadá? Latour říká, že bychom při zkoumání sociálních světů měli destabilizovat svou představu o tom, co je ono sociální. Měli bychom se odklonit od myšlenky, že sociální je jakási pevná zkoumatelná entita, jíž je možné za použití určitých metod zkoumání uchvátit. Naopak nám radí, nezkoumat sociální svět cody stabilní, ale zaměřit se na to, jak je spleten dohromady. Sledovat tato přediva a seznamovat se s hráči, kteří je utváří. Chceme-li se o nich něco dozvědět, neměli bychom jim vnucovat vlastní analytické rámce a koncepty, ale nechat je ukázat nám ty jejich. I za cenu toho, že takové stopování bude zdlouhavé a nepohodlné. Navrhuje nám, abychom se oprostili od (zřejmě antropocentrické) myšlenky, že aktivita, schopnost vytvářet vztahy, nechávat za sebou v sociálním světě viditelnou stopu musí být výsledkem nějakého promyšleného záměru. Latour poukazuje na to, že součástí dění jsou i ne-lidští aktéři, hráči, kteří vstupují do utváření toho, čemu Latour říká „the collective“. Světa, v němž mají stejnou schopnost vstupovat do interakcí lidé, zvířata, materiály a jiná jsoucna. Takový svět se nám zprvu může zdát být v nepořádku, ale tak to má být. 8
Nepořádek je to, co aktéři dělají. Vytváří překvapivé „kolektivity“, v nichž nastolují svá vlastní pravidla hry a úkolem badatele je tato pravidla rozpoznávat a v jejich nestabilitě a nepořádnosti zakreslovat. John Law by řekl, že nemůžeme o ANT hovořit jako o nějaké metodě s velkým M nebo teorii s velkým T. ANT, vycházející z post-strukturalistických vědních tradic, podle něj lépe vystihuje jakýsi druh senzitivity vůči heterogenním vztahům mezi nejrůznějšími druhy/formami aktérství (Law 2007). Slovo „network“ v názvu tohoto badatelského přístupu bychom podle něj neměli vnímat jako cosi naturalizovaného, stabilního. Používejme spíše Latourův výraz „associations“ odkazující na neustálý pohyb vztahů, propojení či koalic, které spolu vzájemně aktéři vytváří, aby je v čase a prostoru opět nezbedně rušili a měnili (Latour 2005). Dále bych se ráda přihlásila k projektu symetrické antropologie, který do současného antropologického bádání před lety přinesl opět Bruno Latour (Latour 2003). Být symetričtí v antropologickém bádání podle něj znamená oprostit se od touhy nás „moderních“ veskrze „západních“ lidí vidět svět v čistých „purifikovaných“ kategoriích a připustit, že svět sestává z jsoucen mnoha povah a že hybridita je jednou z nich. Mluví-li o „purifikaci“, očišťování, má na mysli tendenci západních myslitelů třídit svět na dichotomie typu člověk – zvíře, příroda – kultura, spiritualita – expertní vědění a tak dále. Čím více však usilujeme o „čistotu“ těchto kategorií, tím více vzniká hybridních jsoucen (jejichž existenci se ale vehementně snažíme popírat). Latour proto radí inspirovat se prací antropologů, kteří jsou schopni při výzkumech takzvaně „nativních“ národů kombinovat a vůbec myslet světy svých zkoumaných respondentů právě v oněch hybridních barvách. Motiv hybrida, jejž svým způsobem uchopila i Haraway (Haraway 1991), ovšem nechápu jako stojící někde mezi přírodou a kulturou, lidským a zvířecím, a podobně. Hybridita sama o sobě není pevně ohraničeným jsoucnem, ale spíše kvazi-jsoucnem vyjadřujícím přibližnost, umožňujícím ukazovat na škálách blízkost či vzdálenost. Symetrický pohled na sociální svět aktérů vyrábějících biomléko v kombinaci se senzitivitou vůči aktérství lidských i ne-lidských jsoucen dovoluje vidět a myslet dohromady makro i mikrosvěty. Obojí jako by bylo jen různou intenzitou na jedné škále. Mikrosvět mnou zkoumaného biokravína je velmi pevně ukotven v makrosvětě zemědělských politik a naopak, jak uvidíte níže v kapitole o tom, kdo vyrábí biomléko. 9
Od hybridity coby svého druhu kvazi-jsoucna není daleko k dalšímu pro mě velmi inspirativnímu teoreticko-ontologickému způsobu bádání. Multiplicitní ontologie. Začnu u Johna Lawa. Law používá výraz „logics of organisation“, organizační logiky1, když chce říci, že moc člověka řídit nějakou instituci tkví v tom, že tento působí v několika organizačních logikách najednou. Tyto logiky se navzájem střídají, některé se mohou prolínat ale hlavně poukazují na to, že úspěšnost ve vykonávání funkce tkví (překvapivě) v ne-jednotnosti člověka. Vyskytovat se najednou ve vícero navzájem ne-koherentních organizačních logikách znamená nebýt jedním, ale mnoha (lidmi) (Law 1997). Od organizačních logik je nedaleko k performance a modes of ordering, jak nazývají Law a Ingunn Moser pohyb, jímž je opět skrze materiální i nemateriální, aktivní i méně aktivní aktéry vytvářena subjektivita člověka. Subjektivita, která má charakter kyborga, jsoucna na-pomezí. Manažer organizace je vytvářen (performed) celou škálou rekvizit, přičemž každá z nich jej vytváří v jiného člověka (Law, Moser 1999). A konečně o „praxiografii“, již používá ve svém etnografickém výzkumu medicínského prostředí Annemarie Mol. Mol zkoumala způsoby, jimiž je zjednávána2 („enacted“) nemoc. Všimla si, že čím více praktik, jimiž je nemoc poznávána, tím více nemocí se objeví na obzoru. Co praktika, to nová dílčí realita téže nemoci, v jejím případě diabetu. Mol se tak posunula od hledání výzkumných cest k pevným, o sobě existujícím realitám k hledání mnohosti těchto realit. Sleduje jednotlivé praktiky, aby odhalila různé podoby bytí jinak zdánlivě koherentních jsoucen. Těžiště bádání o jsoucnech přenesla blíže k těžišti bádání o poznávání těchto jsoucen, protože říká (a podobně i Ch. Cussins 1996) že aktem poznáváním vytváříme poznávané (Mol 2008).
1
Překlad „organizační logika“ je dílem Davida Kocmana, který přeložil celý původní článek The Manager and His Powers. http://www.lancs.ac.uk/fass/sociology/research/publications/papers/law-manager-and-hispowers.pdf 2 Tento překlad slova „enact“ přejímám od Zdeňka Konopáska, který jej použil při překládání textu o hypoglykemii od J. Lawa a A. Mol., Vtělené jednání, zjednávaná těla. Příklad hypoglykemie.
10
1.2 Badatelské kontexty
Jako velmi inspirativní badatelský počin pro svou práci vidím texty Donny Haraway, která se zabývá takzvanou mezidruhovou etnografií („multispecies ethnography“). Sleduje soužití člověka a zvířat v čase a prostoru a vykresluje příběhy jejich vzájemného soužití (Haraway 2003). Haraway vidí lidi, zvířata, věci, materiály v jejich vzájemné provázanosti a říká, že žádný z aktérů nemůže předcházet vztahy, jež ho pojí (nebo je sám aktivně utváří) s ostatními hráči, s nimiž tvoří takzvané „companiom species“. Symetričnost jejího přístupu ke zkoumání vztahů nestejnorodých hráčů vidím v jejím termínu „naturecultures“, který odkazuje na to, že nemůžeme apriori myslet kulturu a přírodu coby čisté od sebe oddělitelné kategorie. Naopak, Haraway sleduje vyjednávání těchto hranic a možná ještě přesněji sleduje obyvatele hybridních světů v jejich nejednoznačnosti (Haraway 2008). Podobným způsobem nahlíží na zkoumané „naturecultures“ i Alger a Alger, kteří se zabývali etnografií kočičího útulku (Alger, Alger 1999) či Fuentes píšící etnografii o soužití člověka a opic na Bali (Fuentes 2010). Další kapitolou bádání o zvířatech a lidech je etnografické studium mezidruhové kooperace. Stépanoff, o němž se detailněji zmíním v jedné z následujících kapitol, zkoumal možnosti a podmínky spolupráce člověka a polodivokých stád sobů a vyslovil domněnku, že vzájemná spolupráce vedoucí k určitému cíli není podmíněna sdíleným věděním o cíli samotném (Stépanoff 2012). Podobnými mezidruhovými interakcemi se zabývali i Rennerson, Grimmaud a Césare, když popisovali kooperaci lidí a brouků při hmyzích závodech (Rennersson, Grimaud a Césard, 2012). Vracím se zpět k J. Lawovi, A. Mol a Elisabeth Lien, kteří bádají na poli mezidruhové etnografie způsobem, jímž bych chtěla vést následující vyprávění o vzniku biomléka. V duchu ANT a materiální sémiotiky analyzují pluralitu praktik, jimiž jsou zjednávána hospodářská zvířata. První příběh vypráví o mnohosti dílčích realit domestikovaného lososa, druhý hovoří o ovci, přičemž obojí z vyprávění vychází jako jsoucna vyjevující se v rozličných „modes of ordering“ (Law, Mol 2008; Law, Lien 2011).
11
___________________________________________________________________ Jak číst tento text? Předkládám vám text, který se může zdát čtenářsky nepřehledným, protože jakoby sestával z několika vzájemně nesouvisejících kapitol. Kapitol, které jsou navíc velmi popisné a obsahují mnoho informací technického charakteru. O tyto informace ale jde v textu především. Celý můj terénní výzkum probíhal v duchu sbírání informací o tom, jak to chodí v zemědělství a sama jsem se učila rozumět tomu, o čem mí informátoři hovoří. Vlastně je to ještě trochu jinak. Coby zemědělstvím netknutá studentka antropologie, vyškolená pouze v tom, jak vést rozhovory, jsem musela v průběhu své cesty terénním výzkumem absorbovat velké množství zemědělského vědění. Učila jsem se od svých informátorů rozumět zemědělským pojmům, abych pak postupně zjišťovala, na co se ptát. A jak se ptát, abych pro zemědělce vůbec byla partnerem hodným rozhovoru. Myslím, že se mi podařilo proniknout do tohoto světa, jehož exotičnost pro mě tkví právě v jeho blízkosti, a popsat jej. Popsat. Latour říká „ hlavní zásadou ANT je, že aktéři obstarají vše sami, své vlastní rámce, své teorie, kontexty, vlastní metafyziku a dokonce i vlastní ontologie. Takže abychom je mohli následovat, musíme zhusta popisovat a popisovat“ (Latour 2005, 147). Podle této zásady tedy popisuji aktéry, kteří nechávali v mém výzkumu zaznamenatelnou stopu, a nechávám jim prostor, aby hovořili sami za sebe. Text strukturuji tak, abych čtenáři dřívějším popisem připravila půdu pro pochopení textu následujícího. Postupně vrstvím text a postupně přidávám na jeho analytičnosti. S jistou nesouvislostí jednotlivých kapitol se váže i skutečnost, že v nich tu a tam zmiňuji badatelský kontext, který pro právě popisovaný jev považuji za zajímavý. Struktura textu. Bývá zvykem strukturovat diplomové práce v posloupnosti teoretická – praktická část. Ačkoli se necítím být inovátorkou, nepovažovala jsem toto členění za vyhovující příběhu, který vyprávím. Inspirována způsobem psaní, jež praktikuje Annemarie Mol, nechávám text téci tak, jak to vyhovuje aktérům v něm vystupujícím. Teorie se prolíná s praxí tam, kde to uznávám za vhodné. Vkládám vysvětlující vsuvky tam, kde mám dojem, že to čtenáři pomůže. Ve zdánlivě nepatřičné části textu uvádím podrobný popis struktury zemědělských dotací, abych jej nakonec využila až v závěru práce. Doufám, že čtenáře tento textově a vizuálně náročný příběh neodradí od čtení. 12
Pár slov o etice a metodě výzkumu Tento odstavec by klidně mohl být až na konci celého textu a vlastně by tam i lépe patřil. Ale na začátku zpráv o terénním výzkumu se sluší napsat, jakými cestami a způsoby jsem se k níže zmiňovaným datům (hráčům) dostala. Metoda výzkumu ale podle mých ještě čerstvých zkušeností úzce souvisí s etikou výzkumu. Není to tak banální, jak to zní. V rámci výzkumu jsem vystřídala vícero způsobů, jak naslouchat aktérům a nechávat je promlouvat. V promíchaném pořadí, tak jak jsem se v průběhu výzkumu pídila po informacích, jsem realizovala několik polostrukturovaných rozhovorů (ředitel biojatek, veterinární dozor na konvenčních jatkách, agronom na pastevářské biofarmě, zootechnička a pastevářské farmě, politicky angažovaný propagátor ekologického zemědělství, ředitelka kontrolní organizace, kontrolór ekologického zemědělství, chovatel čistokrevného holštýnského skotu, odbornice na mléčné potraviny, administrativní pracovnice komárovského družstva, agronom komárovského družstva), dále jsem strávila po kratších úsecích necelý měsíc v komárovském kravíně, kde jsem sdílela šatnu s dojičkami, účastnila se každodenních prací, pokud jsem na jejich vykonávání stačila. Sledovala jsem činnost zootechnika a byla mu neustále v patách – v kravíně i v kanceláři, hovořila s traktoristy a krmiči. V průběhu mého pobytu v Komárově mi byli cennými informátory i místní obyvatelé, povětšinou všichni družstevníci mající podíl na ekonomické prosperitě komárovského kravína. Pozorovala jsem dění na biojatkách i na jatkách konvenčních a sledovala průběh kontroly ekologického zemědělství. V neposlední řadě jsem hovořila s mými kravskými informátorkami a sledovala je při práci. Tento výčet neprovádím proto, abych obhájila podloženost mého výzkumu, ale proto, že mnohost způsobů dozvídání se vyžaduje mnohost etických ale i praktických přístupů a vyjednávání. Být antropoložkou v takto heterogenním terénu znamená být antropoložkou – chimérou. Mnohost terénů vytváří mnohost antropoložek a hlavně vyžaduje, řečeno spolu s D. Fassinem, neustálou bdělost a citlivost vůči tomu, co může ten který terén činit zranitelným (Fassin 2009, odst. 6). Uvedu příklad, jehož ústředním tématem je kontaminace. Mé působení v komárovském kravíně se neslo v duchu neustálého zápasu se špínou. Všudypřítomná kejda, živočišné zbytky (krev z porodů, kravské sliny, chlupy,….) kontaminovali mě, dokonce jsem cítila v očích mých informátorů, zda vůbec v té spoustě špíny obstojím. „Lucko, umyj té kravce zadek od sraček, ať jí můžu vyšetřit,“ 13
požádal mě šéf. Není problém, úkol jsem splnila pod uličnickým doohledem kolemstojících dojiček. Antropoložka coby zkoušená učnice. Téma kontaminace se ale objevilo i v jiném terénu, na biojatkách. Citlivost potravinářského podniku na znečištění zvenčí žádá, aby návštěvy zvenčí nekontaminovaly vnitřní prostředí jatek. Řeší to tak, že se návštěva musí prokázat potravinářským průkazem3 a podepsat na místě prohlášení o bezinfekčnosti a deklarovat, že její metabolismus nekontaminuje potraviny. Navíc se musí zahalit do sterilního jednorázového obleku. Antropoložka coby potenciálně nebezpečný metabolismus. Na příkladu znázorňujícím přechod od špinavých montérek k jednorázovému ochrannému obleku nastiňuji mnohost výzev, které na výzkumnici mohou čekat. Nechá se kontaminovat kravskými sračkami? Není nebezpečná pro sterilní prostředí potravinářského podniku? Pokud bych měla příběh o kontaminaci uzavřít, pak bych parafrázovala tvrzení A. Mol, totiž že „antropoložka je více než jedna, ale méně než mnoho (antropoložek)“ (Mol 2002, 50). ___________________________________________________________________ 2.
Kdo pracuje v kravíně
V kravíně na severovýchodě naší země pracuje na plný pracovní úvazek devět lidí a téměř pět set kusů dobytka, přičemž dojnic je dvě stě padesát (v průběhu roku se v takzvané laktační fázi nachází přibližně sto šedesát dojnic a ostatní se buď na své povolání připravují, nebo stojí takzvaně „na sucho“4). Dvě stě padesát zbylých kusů dobytka náleží k pastevnímu stádu. Z lidských pracovníků se v kravíně dennodenně objevuje jeden zootechnik, střídají se čtyři traktoristé (kteří mají i funkci krmičů) a dvě ustálené směny dojičů (pracují ve dvojicích a pravidelně po měsíci si střídají funkce dojička a ošetřovatelka telat). Kravín je součástí velkého zemědělského družstva, jež obhospodařuje něco málo přes tisíc hektarů půdy (orná půda a trvalé travní porosty dohromady). Přímou každodenní práci s dobytkem plně zastane oněch devět lidí, ale (jak budu postupně uvádět níže) krávy se v naší evropské společnosti objevují, mobilizují a angažují ve vícero časoprostorech a tyto časoprostory vyžadují
3
Potravinářský průkaz vydává za úplatu obvodní lékař. Stát na sucho je zootechnický termín popisující stav, kdy dojnice před otelením nedojí (je tzv. zasušena). Záměrem tohoto opatření je, aby kráva nabrala před porodem sílu. Navíc mléko, které kráva produkuje těsně před porodem, se nazývá staré a ze zpracovatelského mlékárenského hlediska není úplně vhodné.
4
14
administrativní nasazení dalších alespoň pěti osob, jež však do každodennosti kravína (ve smyslu zaměření této kapitoly) zasahují pouze skrze zootechnikův e-mail. Středisko, jak kravínu jeho zaměstnanci říkají, se nachází na horním konci středně velké vsi a šéfuje mu zootechnik, jehož budu v tomto textu nazývat šéfem5. Šéf má na starosti lidi, budovy, stroje, blízké pastviny a hlavně krávy. Vzděláním je odborníkem přes zvířata. Podobné zaměření studia mají za sebou jinak jen dva z dojičů, ostatní zaměstnanci jsou vyučeni v jiných oborech a k práci v kravíně se dostali tak, že je k ní život přivedl.6 Práce traktoristů (krmičů) spočívá v tom, že vládnou velkými stroji. Přemisťují pomocí různých typů traktorů balíky sena, vyhrnují z kravína pravidelně dvakrát denně kravince a nastýlají obytnou zónu pro dojnice čistou slámou, vyváží nahromaděnou kejdu na blízká pole (o vzdálenější pole a pastviny se stará agronom a jiná parta traktoristů) a distribuují v kravíně krmivo. Pokud si to situace žádá, pomáhají příležitostně dojičkám s prací, která je fyzicky náročná nebo vyžaduje vyšší počet lidských pracovníků než dva. Sezónně se podílí i na jiných pracích, ale tyto patří mezi jejich každodenní povinnosti. Dojičky jsou v kravíně zejména proto, aby pracovaly s dojnicemi. Spolupráce s dojnicemi probíhá buď v dojírně při dojení, nebo tak, že mají zprostředkovatelskou funkci – pečují o mláďata, která jsou dojnicím pár hodin po narození odebírána, a krmí je jejich mlékem. Dojičky též pomáhají dojnicím při porodu a asistují šéfovi, když pečuje o zdraví dojnic (preventivně i akutně). O pracovní náplni dojnic na tomto místě řeknu pouze to, co o nich říká šéf: „Laktace je dřina. Když po krávě chceme, aby nám dávala mlíko a jednou ročně tele, musíme se o ni starat. Je to přežvýkavec, tak musí mít pořád co žrát a přežvykovat. Ona třeba leží a jakoby odpočívala, ale je to naopak. Ona právě maká na sto procent, protože mléko se tvoří v mléčné žláze, ta je zásobovaná živinama z krve a ta je zase zásobovaná hlavně tím, že krávě funguje bachorová mikroflóra. Je to vlastně hrozně logický a jednoduchý, ale pro krávu je to dřina.
5
Šéfem jej nazývají dojičky a traktoristé, pokud o něm hovoří v jeho nepřítomnosti, ale není myšleno pejorativně. Pojmenování šéf používám proto, že vystihuje komplexnost činností, jež ve středisku zastává. 6 Kravín se nachází v oblasti s velmi vysokou nezaměstnaností (v zimě roku 2011 to bylo kolem 17%). Lidé tedy velmi často pracují v oborech, pro něž nemají vzdělání (což ostatně není nic výjimečného ani v jiných oblastech naší země) a jež ani nejsou jejich vysněnou prací. Pracují prostě tam, kde je zrovna volná pracovní pozice. To je i případ pěti zaměstnanců kravína.
15
Středisko se skládá z několika objektů – ve třech z nich bydlí krávy a dva objekty mají funkci seníků a skladů slámy a krmiv. V části jednoho objektu se nachází šéfova kancelář i šatna traktoristů. Dojičky mají šatnu u dojírny, kterou byste nalezli v objektu, jejž obývají toho času dojící dojnice – tuto část střediska budu nazývat kravínem. ___________________________________________________________________ Vsuvka - metabolismus mléka Mléko je produktem kravského metabolismu, vytváří se v mléčné žláze a je součástí reprodukčního cyklu skotu. Vytváří se v tělech dojnic (krávy7, jejichž mléko je dojeno za účelem uspokojení lidských potravních potřeb) v poslední fázi březosti a spouští se po narození telete. Dojnice proto musí nejprve porodit tele, aby pak pár následujících měsíců mohla produkovat mléko. Schopnost reprodukce je jedním ze základních požadavků, které musí dojnice splňovat. Neplodná dojnice v kravíně pracovat nemůže, neboť není produktivní8. Mateřské mléko. ___________________________________________________________________ V kravíně na výrobě mléka spolupracují lidé spolu s dojnicemi, a jelikož je kravín pro tyto nestejnorodé pracovníky kompromisním pracovištěm a jelikož zde mléko produkují s cílem jeho ekonomického zhodnocení mimo kravín (ne pro prosté zalíbení v produkci dalších a dalších telat), je činnost všech zainteresovaných nějakým způsobem organizována. Osobní a intimní záležitosti lidských pracovníků veliký vliv na produkci mléka nemají, zato ty kravské ano, a proto je jim ze strany lidí věnována velká pozornost.
2.1 (De)organizované organismy
Pro krávy je pracoviště kompromisní v tom smyslu, že si takzvaně nemohou dělat, co chtějí. Šéf a dojičky organizují jejich životy a těla tak, aby bylo možné mléko co nejefektivněji vyrábět a prodávat mlékárně. 7
Hovořím zde o krávách, ale v kravíně rozlišují tzv. jalovici (krávu před prvním otelením a po prvním porodu do následujícího zabřeznutí) a tzv. krávu (krávu po druhém porodu a dále). Pro potřeby tohoto textu postačí nazývat všechny produktivní samice skotu krávami nebo dojnicemi. 8 Takové jalovice či krávy bývají prodány na jatka, kde je ekonomicky zhodnoceno alespoň jejich mrtvé tělo.
16
Kravín byl před rokem 1989 postaven za účelem chovu dojeného skotu a svůj účel plní dodnes jen s tím rozdílem, že jeho architektura byla pozměňována dle aktuálních dobových požadavků na ustájení dojnic. V době mého výzkumu zde byly ustájeny dojnice v takzvaném volném ustájení, které odpovídá současným normám pro ustajování skotu, odpovídá i pravidlům ekologického zemědělství a navíc se snaží (a na to pravděpodobně neexistují normy) vyhovět částečně i pracovním požadavkům lidí9. Organizace kravích životů a těl spočívá v tom, že jsou jejich přirozené tělesné a sociální potřeby lidmi rozrušeny a lidmi řízeny, a to vše s cílem zefektivnit a zintenzívnit výrobu (mléka). Čtenář si asi řekne, že toto je prostě důsledek (a v určité intenzitě i podmínka) domestikace zvířat a že není třeba o tom podrobněji hovořit. Naopak, je to potřeba. Zabývám-li se péčí, musím nejprve zmínit, odkud potřeba péče o krávy v kravíně pramení. A pramení zejména z toho, že krávy a telata jsou v kravíně deorganizováni. Slovo deorganizace v mém pojetí odkazuje na dvojí pohyb, neboť v sobě zahrnuje integrační pohyb směřující k utváření homogenních, fungujících celků (efektivita práce), ale zároveň obsahuje pohyb dezintegrační (roztříštěný sociální život krav a uzurpace jejich tělesnosti). První patří k druhému a naopak. Tento dvojí pohyb ale nechci považovat za nějaký současný exces jinak nekomplikovaného soužití člověka a domestikovaného skotu. Protože jak říká Donna Haraway, „domestikace je nepředvídatelný proces sou-žití10 zahrnující aktérství všeho druhu (……). (Vzájemný) vztah je mnohotvárný, otevřený, nepřímý a neustále v sázce.“ (Haraway 2003, 30). Dění, které popisuji a zachytávám do slov a následně do statického textu, v sobě obsahuje velmi barvitou minulost. Čas.
2.2 Časoprostorová logistika těl
Kravín (a vlastně i středisko) nabízí více možností, kde se kráva může v ten či onen čas vyskytovat. Fáze reprodukčních cyklů jednotlivých krav určují, že krávy 9
Normy a nařízení pro pracovní prostředí lidí samozřejmě existují (například požadavek na hygienické parametry pracoviště) a jsou v rámci střediska naplněny (což ovšem v jiných zemědělských pracovištích nebývá pravidlem). Mám zde na mysli spíše to, že architektura pracoviště bere v potaz i to, jak mají lidé tzv. věci při ruce, kolik toho při práci nachodí, zda je v létě v dojírně dýchatelně atd. Tyto aspekty pracoviště jsou spíše než důsledkem dodržování norem, důsledkem místního důvtipu. Zde zejména důvtipu šéfova. 10 Donna Haraway používá slovo „co-habiting“, které překládám do českého jazyka tak, aby zůstalo graficky roztříštěné, tj. zachovávám ve slově „sou-žití“.
17
v rámci kravína cirkulují. Cirkulují tak, že se mění místo, kde tráví celé dny a děje se tak na základě šéfova rozhodnutí. Šéf má o reprodukčních cyklech všech dojnic přehled. Cirkulace těl má následující rytmus: Tak jako savci přichází na světlo světa narozením, začnu i já vyprávění od začátku. Tele se narodí za pomoci šéfa nebo za pomoci dojiček11 a ti jej očistí od porodních blan, přetrhnou pupeční šňůru, zastříkají pupek desinfekcí a nechají jej krávě matce, aby jej svým hrubým jazykem dočistila. Malé tele by se v ideálním případě mělo co nejdříve napít mleziva z vemene své matky, neboť to obsahuje životně důležité protilátky, které může potomkovi předat právě a pouze jeho matka12. Mlezivo má obrovský vliv na správnou iniciaci mláděcího imunitního a posléze i trávicího systému. Sání mleziva také nastartuje tzv. spouštění mléka, které je klíčové pro následnou produktivitu dojnice. Spouštění mléka je v těle krávy řízeno hormonálně, ale kráva nejprve musí dostat stimul od sajícího mláděte.
To, jestli
se tele od své matky skutečně napije, závisí na vícero vlivech. Může se stát, že mládě není schopno sát z matčiných struků, protože se k tomu buď nemá, nebo má matka struky příliš nízko u země (vysokoproduktivní dojnice mají veliká vemena), takže tlama mláděte k vemenu zkrátka nepasuje. Nepasuje. Dojičky i šéf o těchto úskalích vědí, a proto novopečenou matku i jejího potomka bedlivě sledují. Sledování ale vyžaduje čas, dojička musí této činnosti věnovat čas, který by jinak mohla využít k jiné činnosti. Některé z nich se proto rozhodnou, že mládě mlékem jeho matky raději nakrmí samy. Odvedou matku do dojírny, oddojí tři litry mleziva (nebo tolik, kolik dojnice a její metabolismus pustí), odvedou matku zpět k teleti (nebo také ne, pokud mají obavu, že bude do krmení zasahovat) a nakrmí mládě samy. Učinění každého z těchto rozhodnutí je zcela v kompetenci jednotlivých dojiček. Výsledek však má být vždy stejný – dojičky musí vědět, že se tele napilo. Narození telete učinilo krávu schopnou produkce mléka a tudíž je potřeba ji z porodny přesunout do obytných sekcí pro toho času laktující dojnice. Na přechodu mezi kraťoučkým mateřstvím a dlouhým produktivním obdobím čeká matku i tele rozloučení. Architektura kravína a dojírny totiž nedovoluje, aby spolu krávy matky a 11
Někdy se tele narodí samo, bez pomoci lidí. Pro případ úhynu matky mají v kravíně zmražené mlezivo jiných dojnic. Tato náhražka však nikdy plně nenahradí mlezivo od vlastní matky. 12
18
jejich telata žily dohromady. V produktivních sekcích a v dojírně pro křehká mláděcí těla není místo. Organizace práce dojnic i dojiček navíc počítá pouze s přesuny dojnic do čekárny a dojírny a případné oddělování telat od matek na dobu dojení by stálo spoustu času a energie navíc. Matka a tele jsou spolu v porodně ponecháni jen do doby, než tele oschne. Nadto jsou průběžně sledováni, aby matka tele zalehnutím neusmrtila. Smrt znamená ekonomickou ztrátu. Ne všechny krávy jeví o své mládě zájem a mateřskou péči místo nich zastávají dojičky. Obytné produkční sekce jsou v kravíně dvě. Jednička a Dvojka. Krávy, jimž bylo právě odebráno tele, jsou zařazeny do Jedničky. Je tomu tak proto, že kravské tělo neprodukuje mléko po celou dobu laktace ve stejném množství a ve stejné kvalitě. Množství a kvalita produkovaného mléka odpovídají tomu, co by (v ideálním případě, že by žilo spolu s matkou) v průběhu svého vývoje potřebovalo tele, přičemž množství mléka vyprodukovaného tělem vysokoprodukční dojnice hojně přesahuje potřeby telete. Kvality mléka spočívají v měnícím se obsahu živin, jež (opět v ideálním případě) odpovídají vývoji telete. Množství mléka zobrazuje takzvaná laktační křivka, která ukazuje, že po porodu produkce mléka prudce stoupá a poté pozvolna klesá. Kvalitám mléka věnuje velkou pozornost zpracovatelský průmysl, jež dělí mléko na nezralé, zralé a přestárlé, přičemž pro zpracování mléka na potravinové produkty se nejlépe hodí mléko zralé, naopak nezralé není vůbec vhodné. Dojnice v Jedničce tedy produkují mléko v podobném množství, čemuž odpovídá čas strávený dojením, tj. čas, kdy je dojnice v dojírně a má nasazené dojící zařízení. Pouze zde se nachází dojnice dojící nezralé mléko (mlezivo), které se nesmí dostat do chladícího tanku, takže jej dojí do samostatných konví a posléze jimi krmí malá telata. V Jedničce krávy zůstávají tři až čtyři měsíce, během nichž jsou opět inseminačně připuštěny13, a následně putují do Dvojky. Z Dvojky jsou přibližně dva měsíce před porodem přesunuty do jiného objektu v rámci střediska, kde stojí takzvaně na sucho. Pár dní před porodem jsou převáděny zpět do kravína, kde se v jedné jeho části nachází porodna. Kruh se uzavřel. Architektura kravína se snaží produkčním vlastnostem kravského těla vyhovět. Zároveň však vyhovuje efektivitě práce a je díky ní možné naplnit hlavní požadavek, jímž je zpeněžení mléka. Kravín a jeho materiálně technické uspořádání (de)organizují životy krav a organizují spolupráci lidí a krav. 13
Děje se tak nejdříve po dvou měsících po porodu.
19
Co se dále děje s malými telaty? Poté, co je odeberou krávám matkám, odvezou lidé telata v kolečku ven z kravína za dojírnu do dřevěných budek. V budkách žijí telata po dobu přibližně dvou měsíců. Ponejprv jsou krmena mlezivem svých matek14, následně mlékem, které je smícháno z nádoje různých krav a nakonec jim je k mléku přidáván i jadrný šrot, aby se naučila přijímat tuhé krmivo. Na tomto místě se rozdělují životní cesty jaloviček a býčků. Malí býčci jsou postupně odprodáváni soukromým zemědělcům (povětšinou malochovatelům z bližšího okolí), kteří si je vykrmí a posléze zpeněží jejich maso. Jalovičky zůstávají ve středisku coby budoucí dojnice. Po dvou měsících v budkách jsou přibližně stejně staré jalovičky přesunuty do kravína do části, jíž se říká mladší školka, a jsou zde chovány v jedné skupině. Přivykají zde svému budoucímu krmnému režimu a kromě mléka dostávají již senáž i seno. Z mladší školky putují po dalších měsících do starší školky a následně do jiného objektu ve středisku, do odchovny mladého dobytka, kde sídlí s podobně starými jalovicemi až do doby, kdy jsou dostatečně staré na to, aby mohly být inseminačně připuštěny15. Období první březosti tráví ještě v odchovně. Další kruh se uzavírá. Den v kravíně má své pravidelnosti i nahodilosti. Mezi pravidelnosti bych zařadila harmonogram prací, jímž se řídí lidé i krávy. Pracovní den začíná ve 4:30 ranním dojením, jež trvá přibližně čtyři a půl hodiny a při němž velmi úzce spolupracují dojnice i dojičky. Dojičky nejprve přestaví branky v kravíně tak, aby mohly dojnice z Jedničky přejít do čekárny, odkud by měly samy vstupovat do dojírny. Téměř sedmdesátihlavá skupina dojnic zaplní prostor čekárny. Některé dojnice vstupují do dojírny, jiné se snaží schovat uprostřed stáda, jedny se řadí na pravou stranu dojírny pod okna, druhé na levou a dalším je to jedno. Stopadesátka si v čekárně lehá a odpočívá. Dojičky se zdají mít práci pod kontrolou a dojnice se k jejich úsilí svým jednáním vyjadřují. O dojení budu ale podrobněji psát níže. Po oddojení krav z Jedničky dojičky znovu přestaví uspořádání kravína, aby do čekárny mohly vstoupit dojnice z Dvojky. Kolem deváté dopolední je hotovo a v jedenáct jsou dojnice vypuštěny na přilehlé pastviny, kde tráví volný čas až do dvou hodin odpoledne.
14
Mlezivové období trvá přibližně pět dní až týden. Spíše než věk je indikátorem pro vhodnost prvního připouštění váha jalovice. K první inseminaci dochází přibližně před dosažením druhého roku stáří. Zvířata jsou pravidelně po třech měsících vážena, aby se zjistil přírůstek.
15
20
Večerní dojení začíná v půl páté a končí kolem osmé hodiny. A celý koloběh dojení se opakuje. Nahodilosti jsou součástí pravidelného chodu kravína. Vznikají prostřednictvím lidí, krav, počasí, těl nebo materiálů a vnáší do každodennosti prvek nevyzpytatelného. Bude potřeba utáhnout šrouby v dojírně? Jestlipak dnes nějaká z krav porodí? Vrátí se dojička z nemocenské? Rozbahní se pastviny tak, že šéf nechá dojnice raději v kravíně, aby pastvinu nerozdupaly? S nevyzpytatelnostmi se musí počítat a v pracovní náplni šéfa i dojiček je pro ně prostor. Živé i neživé se aktivně podílí na dění v kravíně.
3. Kompromisní pracoviště a ekonomie péče
Výroba mléka v kravíně vyzívá ke spolupráci dojiček, dojnic, krmičů a zootechnika. Deorganizace kravských životů (a těl) vyžaduje intenzivní zapojení lidí do kravského reprodukčního cyklu. Lidé se účastní neustálého koloběhu plození a rození do té míry, aby jej udrželi v chodu. Organizují kravské životy a těla tím, že zastávají činnosti, jež by v „přirozeném prostředí“, krávy (a býci) obstaraly (i) samy (i). Právě skutečnost, že krávy žijí v pro ně ne úplně „přirozeném prostředí“, je iniciátorkou péče.
3.1 O péči a spolupráci
Péče je ale v kravíně vzájemná, protože jak říká šéf, „kráva nás živí, a proto musí být zdravá“. Kýžený cíl spolupráce, ekonomicky zhodnotitelné biomléko, je zdrojem financí a tudíž i pravidelných měsíčních výplat, které chodí na účty lidských zaměstnanců kravína. V kraji, kde se lidé potýkají s velkou mírou nezaměstnanosti, je ekonomický výsledek spolupráce lidí a krav nezanedbatelná záležitost. Vzájemná spolupráce a péče jsou výsledkem každodenní, zčásti rutinní a zčásti nahodilé, choreografie nestejnorodých pracovníků a pracovnic kravína. Choreografie ovšem nefunguje sama od sebe, jejími hybateli jsou rozdílné kompetence jednotlivých pracovníků, hierarchie a spory mezi nimi a nakonec i vyslovené či nevyslovené zájmy lidí a nevyslovitelné zájmy krav. 21
Péči chápu jako mnohostrannou aktivitu, jako svého druhu spolupráci pečovatele a opečovávaného, přičemž obojí nemusí do této aktivity vstupovat se stejnými úmysly a cíly. Péče se v kravíně naopak mnohdy jeví jako vzájemné protivenství ve spolupráci. Editoři knihy Care in Practice: on tinkering on clinics, homes and farms (Mol, Moser, Pols; 2010) v jejím úvodu předkládají péči jako soubor praktik, jež velmi často nemají nic do činění s laskavostí a bezprostředností. Péče je podle nich sledovatelná a zkoumatelná právě skrze praktiky. Aktéři, kteří se jich účastní, nemají jednoduše rozdělené role aktivního pečovatele a pasivního, přijímajícího opečovávaného. Jednotlivé pozice jsou neustále vyjednávány a výslednicí jejich součinnosti není vždy „dobro“. Konflikt, pochybení a nedorozumění jsou součástí péče podobně jako vzájemnost a pochopení. Kategorie dobrého a špatného je podle editorů publikace potřeba doplnit o kategorii nejednoznačného. Péče je dynamické klubko praktik, v němž aktéři nemají předem ustálené pozice, zato disponují schopností vznášet nárok na aktivní účast. Annemarie Mol se péčí detailněji zabývala při studiu pacientů s cukrovkou (nebo naopak) a říká, že „péče je proces, který nemá jasné hranice a je otevřený (…….)“. Péče navíc „nemá povahu výměny (transaction), při níž se něco směňuje (nějaký produkt oproti ceně), ale je vzájemným působením, při němž akce směřuje různými směry“. (Mol; 2008, 18) V předchozí kapitole jsem zmínila, jaké pracovníky a pracovnice můžeme v kravíně přistihnout při práci. Nyní se pečlivěji zaměřím na to, jak vlastně práce probíhá a jakou má komárovský pracovní tým dynamiku.
3.2 Vidět, čichat aneb delegovaná péče „Tak tohle je přesně to, jak by to nemělo vypadat. Koukej na tuhle kravku, kulhá na pravou zadní a nikdo mi to neřekl,“ říká mi nasupeně šéf. Stojíme v kravíně a koukáme, jak jedna černostrakatá dojnice pajdá k napajedlu. Šéf zjišťuje její obojkové číslo. „Tak tuhle jsem ještě neošetřoval. Já jim to ale vytmavím. Kolikrát jsem jim už říkal, jak poznat kulhání a kolikrát jsem zdůrazňoval, že krávy nás živí a musí být zdravé. Oni to moc dobře umí, vidět kulhání, ale tohle teda nezvládly.“ Shání se po dojičkách, které zrovna odpočívají v šatně. „Děvuchy, vemte mi teď hned tuhle kravku ke kleci a pojďte se mnou.“ Děvuchy dojičky jsou zaskočené razancí šéfova hlasu, ale uposlechnou a vedou kravku na ošetřovnu – jedna jde před 22
ní a otevírá branky, druhá ji popohání ze zadu a branky zavírá. Na ošetřovně dojnici naženou do fixační klece, zaklapnou vrátka, podvážou pacientku pod břichem a lehce ji pomocí důmyslného systému kladek a ozubených kol nadzvednou tak, aby sebou nemohla příliš zmítat. Šéf jí zvedne pravou zadní nohu, fixuje ji ve zvednuté pozici lanem a bere do ruky kopytní háček. Odstraňuje jím z paznehtu špínu. „No prosím, tady to je“, obrací se k dojičkám. „Vidíte to? Ženský, tohohle si prostě musíte umět všímat! Tady je hniloba a podle toho jako to vypadá, tak je tam už delší dobu. Vždyť vám ta kráva dvakrát denně projde dojírnou, máte její nohy u nosu a vy to nevidíte? Kdo jiný si toho má všimnout, když ne vy?“ Šéfův hlas hovoří přísně i zklamaně zároveň. Jako by ho jeho žákyně zklamaly v něčem, co se je snaží již dlouhou dobu naučit. Rýpe v hnilobou zasaženém paznehtu, vyloupne kus nemocné rohoviny a obrací se na nás tři: „Čichejte!“. Všechny tři se naráz skláníme ke kravské noze a přičicháváme k ní. Paní Kolářová přikrčí nos. „No jo, smrdí to shnilotinou.“(červen 2012)
Ačkoli se v komárovském kravíně lidé snaží vytvářet pro dojnice vhodné pracovní prostředí, právě ono prostředí způsobuje, že dojnice čas od času onemocní. Pravidelné vyhrnování kravské mrvy z kravína a stlaní čistou a suchou slámou nezabrání, aby se mezi dojnicemi šířily bakterie, viry a plísně. V Komárově tomu říkají nemoci z prostředí. Jednou z častých nemocí z prostředí je onemocnění paznehtů, které se projevuje kulháním a v dalším stádiu nemoci i zápachem. Komárovští se výskytu těchto onemocnění nediví. „To je prostě nemoc z prostředí, tomu se nevyhneš,“ říkal mi šéf, „oni tady choděj v těch sračkách a to je ideální prostředí pro různý svinstva, který se v tom množí. S tím nic nenaděláš. Ale když se to včas zachytí, tak se to dá dost dobře léčit.“ Neléčené onemocnění paznehtů je obecně u dojených krav jedním z nejčastějších důvodů vyřazení dojnice ze stáda a její odeslání na jatka. V Komárově se ale tomuto předčasnému definitivnímu řešení vyhýbají včasnou péčí a především tím, že onemocnění včas zachytí. Když se to včas zachytí. Ale kdo to má zachytit? Komárovští mají pro tyto účely rozdělené kompetence a ty se odvíjí podle toho, kdo s krávami tráví nejvíce času a jaký je druh vzájemné spolupráce. Čím těsněji a tělesněji spolupracují lidé s dojnicemi, tím větší je jejich povinnost sledovat zdravotní stav kravských spolupracovnic. Krmiči, kteří rozváží kravínem krmivo v traktoru, nemají o tělesných 23
pochodech dojnic takové znalosti jako dojičky, které jsou s krávami v úzkém hmatatelném, čichatelném a viditelném kontaktu šest hodin denně a o víkendu dvanáct. Právě ony jsou nejdůležitějším článkem, jenž udržuje v chodu koloběh kravského života, ony sledují tělesnou pohodu a nepohodu dojnic. Čichat a vidět nemoc Poznat kulhání je svého druhu umění, které není každému (člověku) dáno. Dojičky v kravíně pracují již pár let a dennodenní pracovní soužití s dojnicemi je naučilo číst kravské pohyby. Vlastně se to nenaučily samy, ale naučil je to šéf, který vyžaduje, aby si všímaly samy. Abyste si mohli něčeho všimnout, něco poznat, musíte zaprvé vědět, že si máte všímat a zadruhé, musíte vědět, jak poznávat. Vrchní dohled nad zdravím a reprodukcí dojnic má v kravíně zootechnik, šéf. Zapisuje do karet data inseminací a porodů, rozhoduje, které dojnice se budou léčit a jak, případně které se léčit nebudou a „půjdou na jatka“. Rozvrhuje, na kterou pastvinu se půjdou ten den dojnice pást nebo zda zůstanou doma. Jeho hlavním know-how je zoos a techné, umění chovat (hospodářská) zvířata nebo řečeno jednou komárovskou dojičkou; „šéf krávám rozumí“. Mnohost zootechnikových úkolů a kompetencí mu nedovoluje sledovat dennodenně zdravotní (či jiný) stav kravských spolupracovnic. Tyto kompetence/úkoly proto deleguje na dojičky a zároveň jejich plnění vyžaduje/kontroluje. Znalosti o kravském těle předává dojičkám opakovaně a nahodile a vlastně vždy, když se naskytne příležitost16. Nejvíce však tehdy, když si něčeho nevšimnou nebo něco nepoznají. Šéfovými slovy, „oni to všechno umí, vědí toho už o krávách hodně a taky vědí, čeho si mají všímat. Ale běda jim, když si něčeho všimnu první já“. Delegovaná péče. Všechny dojnice obývající toho času Jedničku a Dvojku prochází každý den ráno a večer dojírnou. Materiálně technické uspořádání dojírny staví vůči sobě dojičky a dojnice takovým způsobem, že dojička stojí v obslužné chodbě níže než dojnice, která stojí v dojném stání. Lidé tak mají kravské nohy a vemena přibližně v úrovni očí/nosu a v dosahu rukou. Při ruce je i dojící zařízení a jeho obslužný panel. Vidění, čichání či hmatání je proto velmi snadné. Dojičky poznají jednotlivé dojnice podle
16
V době mého výzkumu již byly dojičky v kravíně zaměstnány více jak tři roky. Základní vědění o krávách tedy měly (mít) již dávno vstřebané.
24
vemen – struktura, tvar, nemocné struky – a vědí obojkové číslo, aniž by jej měly v dohledu (krk krávy z obslužné chodby vidět není, nebo jen při určitém úsilí)
Každodenní vizuální kontakt vytváří znalost kravských vemen, protože právě s vemeny se v dojírně pracuje. Je důležité vědět, jak spustit dojící zařízení, jak jej nasadit krávě na struky. Před tím je ale neméně důležité umět posoudit vhodnost/schopnost vemene (či jeho jednotlivých struků) absolvovat sání. Nemocný struk totiž může znamenat nemocné mléko (a to by se mlékárně, která za mléko komárovským platí, nelíbilo), ale hlavně – nemocný struk potřebuje ošetření. Chronicky nemocné struky již dojičky znají a vědí, která z dojnic je jejich majitelkou. Pohledem a pohmatem ale musí před dojením zkontrolovat všechny. Čichový kontakt zase umožňuje rozpoznat, zda není něco v nepořádku s kravskými nohami, zejména s paznehty, které bývají často napadnuty hnilobou. Spolupráce dojnic a dojiček v dojírně rozhýbává obousměrný tok praktik – smyslovými vjemy iniciovaná péče směřovaná k vemenům a paznehtům a potažmo k zdravotnímu stavu dojnic (tj. směřující dovnitř, do kravína) je součástí jedné škály praktik, na jejímž druhém konci je výsledek péče o kvalitu produktu (tj. o mléko a jeho čistotu).
25
Vidět říji Už jsem se zmiňovala o inseminaci? Zatím jen zlehka. V komárovském kravíně je to velké téma a velký úkol zejména pro dojnice a dojičky. Rozvržení reprodukce dojeného stáda je v kompetenci zootechnika a v Komárově se šéf rozhodl tak, že inseminace a porody budou probíhat po celý rok17. Domestikovaná kráva je totiž polyestrické zvíře, což znamená, že říjí vícekrát do roka (konkrétně každý měsíc). Inseminace a potažmo porody jsou proto na programu takřka denně. Umělé oplodňování vyžaduje přítomnost inseminačního technika (inseminátora), a ten není zaměstnancem komárovského družstva. Přijíždí na zootechnikovo zavolání z plemenářské firmy a přiváží inseminační dávky, které předtím zootechnik vybere. Zdá se to velmi jednoduché, ovšem háček tkví v tom, že kráva může zabřeznout pouze tehdy, pokud má zrovna říji. Žije-li kráva ve svém „přirozeně“ zorganizovaném světě, pak říji pozná býk. Jestliže ale žije v komárovském kravíně a její reprodukční cyklus je dezorganizován pro účely efektivní výroby mléka, je zapotřebí někoho jiného, kdo se naučí říji vidět. „Tak co, máme dneska nějaké říje?“ ptá se šéf dojiček. „Pětka běhá,“ odvětí pohotově paní Nováková. „Však ta už má na čase, její kartu už tam mám připravenou na inseminace“. „Jak poznáte, že běhá?“ vyzvídám, protože Pětku jsem ve stádě zaznamenala, ale žádných zvláštních tělesných projevů jsem si u ní nevšimla. „To vidíte, dělá rozruch, skáče na druhý krávy a nebo i jiný krávy můžou skákat na ní.“ (prosinec 2011) Vidět říji může vlastně kdokoli, kdo se naučí, jak taková říje neboli běhání vypadá. Pro komárovské je ale důležité, aby se u tak velkého počtu dojnic neztratila informace o žádné z těch, které mají být v daném období připuštěny. Dívat se po říji tedy musí někdo, kdo s dojnicemi tráví hodně času a kdo informaci předá zootechnikovi a ten následně inseminátorovi. Říji proto v Komárově nejlépe vidí dojičky. To ony jsou součástí reprodukčního cyklu komárovských dojnic a jejich zrakové schopnosti zaplňují místo, jež by svými čichovými schopnostmi zastával býk.
17
Alternativou k tomuto systému je připouštění všech dojnic v jedno období a porody pak za devět měsíců probíhají v jednom časovém rozmezí.
26
V kombinaci se záznamy v kartách, které si pečlivě vede šéf, umožňují dojičky udržovat uzavřený obrat18 komárovského stáda. Kdo stojí o péči? Vyjednávání pozic pečovatele a opečovávaného má v komárovském kravíně zajímavou dynamiku. Už jsem zmínila, že „kráva (komárovské) živí, a proto musí být zdravá“, ale bude potřeba objasnit, kdo má na tomto zdraví zájem a jak se na něm podílí. Vidění, čichání a hmatání nemoci mají na starosti dojičky, případné léčení má ale na starosti šéf. Nejčastěji ošetřuje dojnicím paznehty, ale ani jiné zákroky nejsou výjimkou (aplikace léků pomáhajících rozhýbat peristaltiku bachoru a „zajímavosti“ typu amputace ušlápnutých ocasů či trhání mléčných zubů). Téměř všechny léčebné zákroky probíhají ve fixační kleci, kde je dojnice uchycena tak, aby nemohla bránit pečovatelskému úsilí lidí. Na scénu vstupuje technologie, jejímž hlavním úkolem je zajistit komfort a bezpečí lidí i krav při pečovatelsko-léčebných zákrocích. Technologie ovšem vyžaduje od obou účinkujících jistou dávku spolupráce, aktivního přístupu. Mol zmiňuje, že pacienti vstupují do procesu léčby aktivně. Nechají se vyšetřit, nastavují žíly k odběrům krve a vůbec vkládají do pečování (o jejich tělo) nemalé množství úsilí tím, že sdělují své pocity, bolesti, přičemž ochotně spolupracují s lékaři a sestřičkami (Mol; 2008, 39).
18
Výraz uzavřený obrat stáda říká, že se početnost stáda udržuje uzavřeným reprodukčním cyklem. Obnovu stáda (mladší jedinci nahrazují ty starší) zajišťují komárovské dojnice ne nově nakoupené kusy skotu.
27
Míra ochoty (pacienta) vstupovat do pečovatelské interakce podle mě souvisí také s ochotou se léčit a ještě přesněji s věděním, že je potřeba se léčit (a přestát při tom některé z procedur, jež nejsou příliš příjemné). Vědění. Šéf ví, proč se má o dojnice starat a proč je léčit. Dojičky vědí, jak poznat nemoc a vědí, komu ji mají oznámit. Ale co o péči a potřebě léčby vědí dojnice? Vědí vůbec, že bolesti nohy se lze zbavit podstoupením několika nepříjemných procedur, kdy jednou z nich je právě vstupování do klece? „Vezmem sem teď Bramboru, musím jí převázat tu nohu,“ říká šéf paní Novákové. Brambora leží ve vzdáleném rohu ošetřovny a hoví si v bohaté slámové podestýlce. Zkusím to zařídit sama. Otevírám branku a jdu říct Bramboře, že na ní přišla řada. „Vstávej, krávo, no tak vstaň!“ Nic se neděje, Brambora nereaguje. „Musíte vzít klacek a postrčit jí a mluvte víc nahlas,“ radí mi na dálku s potutelným úsměvem paní Nováková. Šťournu Bramboru klackem do slabin, vyloudím z hrdla pro mě nepříjemně výrazný zvuk19, „vstávej!“ a ejhle, funguje to. „Tak kde jsi s tou krávou?“ haleká šéf. Paní Nováková mi přichází na pomoc a razantním postrkováním směřuje
19
Tuto hlasovou hladinu pro mě bylo náročné vůbec z hlasivek vyloudit. Po pár dnech neúspěšných konverzací s dojnicemi jsem zjistila, že musím použít hlas, který jsem schopná vytvořit pouze tehdy, když jsem hodně rozčílená nebo když se hodně bojím (žádnou ze situací nezažívám příliš často). Ale s tím rozdílem, že jej musím používat bez afektu.
28
Bramboru ke kleci. „Ta se bojí klece, jak čert kříže,“ říká. „No jo, ona už toho tady zažila, ta moc dobře ví, co jí čeká,“ potvrzuje šéf. (prosinec 2011) Brambořina noha zaměstnávala dojičky i šéfa delší dobu. Bolavá noha sice Bramboru omezovala, ale neochota vstoupit do klece a tím pádem do léčebné interakce byla silnější. Lidem se sice vždy podařilo přesvědčit ji, aby vstoupila do úzkého prostoru z kovových šprušlí, ale pouze za pomoci zvýšených hlasů a pošťuchování klacíkem (či násadou od vidlí). V Komárově hovoří s dojnicemi hlasem, jenž má konstantní výšku a razanci a k hovoru se hojně využívá řeč těla, případně nástrojů.
3.3 Co krávy vědí?
Komárovští velmi často hovoří o krávách s tím, že „ona moc dobře ví, co má dělat“. Vědění, které si v komárovském kravíně osvojují dojnice, je pro mě coby studentku antropologie a zejména člověka téměř mimo hranice zkoumatelného20. Kravské vědění tedy mohu zprostředkovat pouze skrze výpovědi mých lidských informátorů a informátorek a má krátkodobá pozorování. Vracím se s prázdnými kyblíky od mléka do dojírny, odkud se line tento „rozhovor“. „To se mi snad zdá! Ty tady stojíš a koukáš a práce vázne. Copak nevidíš, že je dojírna prázdná?“ Vcházím do dveří a v poloprázdné čekárně narazím na paní Kolářovou, kterak rozčíleně gestikuluje před velkou bílou dojnicí. „No podívejte se na to, to snad není pravda!“ směřuje svůj rozčílený monolog ke mně a hned na to popostrkuje dojnici do (skutečně) prázdné dojírny. (červen 2012) Tak například dojičky říkají, že kráva ví, co se po ní chce v dojírně – stát s ostatními dojnicemi v čekárně a vstoupit do dojírny ve chvíli, kdy se tam uvolní místo. Během mého pobytu v kravíně jsem strávila poměrně dlouhou dobu právě v čekárně, protože se odtud dalo nejlépe pozorovat dění. Pokud jsem tedy nepomáhala krmit telata nebo se nezabývala jiným zkoumáním, stála jsem mezi
20 Tady se nabízí téma na další výzkum. Zřejmě nelze zjišťovat, co krávy vědí (a na základě čeho se rozhodují jednat tak či onak), ale bylo by možné dlouhodobým pozorováním sledovat, JAK kravín, dojírnu a vůbec všechny jim určené prostory používají. Zdá se mi totiž (a usuzuji tak podle svých krátkodobých pobytů v kravíně), že krávy vědí, co je v daných prostorách „čeká“, než že by měly jasno v tom, jak to (například dojírna) funguje. Mnohdy se mi navíc zdálo, že prostory využívají jinak, než to bylo původně lidmi zamýšleno.
29
dojnicemi čekajícími na vstup do dojírny21, případně je pomáhala usměrňovat, aby „šly dojit a nekoukaly“. Většina z nich skutečně vstupovala do dojírny zcela samostatně. Pokud „práce vázla“ vstupovala do hry druhá dojička, která měla ten měsíc na starosti péči o telata, a dohlížela nad plynulým postupem dojnic z čekárny do dojírny. Patnáctka v dojírně neklidně přešlapuje zadníma nohama, až si nakonec strhává dojící zařízení z vemene. Paní Kolářová to okamžitě zaznamená, ten typický zvuk má už za ta léta naposlouchaný. „Tak a dost, už tě mám plný zuby. Ještě jednou a…“ hartusí hodně rozezleným hlasem a pokouší se znovu spustit sání. „Myslíte, že to na ní platí?“ ptám se. „Ale to víte že jo, ona moooc dobře ví, jak se má chovat.“ (červen 2012) Kráva ale také ví, jak probíhá pracovní postup a co se od ní očekává. Má klidně stát, nic víc. Toto přání všech dojiček ale nemalá část dojnic nenaplňuje. Neustálé ošívání, přešlapování a hlavně kopání zadníma nohama způsobuje, že se nasazené dojící od struků utrhne a přestane sát. „Tu černou velkou nechte, s ní nehnete,“ říká mi paní Nováková, když vidí moje úsilí odstrčit překážející dojnici z plné pravé části čekárny do levé, kde v dojírně zbývalo ještě jedno místo. „Ona chodí jen vpravo. Tu můžete poslat na dva měsíce, aby stála na sucho, a ona pak přijde a jde zase vpravo.“ (červen 2012) Krávy si pamatují. Dojičky o tom vědí a vychází některým specifickým přáním dojnic vstříc. Paměť vlastně dojičky s dojnicemi sdílí. Jak si dojnice pamatuje své oblíbené místo, tak si to pamatuje i dojička. Společné vědění dojnic a jejich lidských spolupracovnic a společná paměť jsou tím, co umožňuje celý proces dojení. Otázkou spolupráce člověka a zvířete se zaobíral Charles Stépanoff, když etnograficky zkoumal spolupráci (a soužití) sibiřských pastevců sobů s jejich zvířecími protějšky. Zaměřil se na to, jak je možná koordinovaná součinnost člověka a soba, aniž by spolu tito dva sdíleli vědění o plánech a cílech společné aktivity (například jízda na sobu). Zjistil, že lidé ke svým obydlím sobi (kteří v té oblasti
21
Prostory čekárny a dojírny nejsou stavěné na to, aby v nich někdo „jen tak“ pozoroval dění. Lidé se zde pohybují při vykonávání své činnosti (tj. ne více než dvě dojičky), ale pro postávající a pozorující osobu zde místo není. Buď jsem se tedy „motala“ v obslužné chodbě u dojících zařízení (kde jsem překážela nejvíce) nebo jsem trávila čas právě v čekárně, odkud je do dojírny dobře vidět.
30
mohou žít bez potíží i bez člověka) lákají na mls v podobě soli a lidské moči. Zvířata proto přichází pro pochoutky, zatímco lidé je při té příležitosti uvazují a případně dojí jejich mléko. Spolupracující sob a člověk se tak na aktivitě nepodílí tím způsobem, že by navzájem znali své záměry (tedy vztah je to asymetrický, protože jej s jistými zájmy udržuje člověk), ale spíše vytváří takový kontext, kdy se oba zúčastnění do aktivity zapojí sami ze své vůle (sob sám přijde, protože mu chutná lidská moč) (Stépanoff; 2012). V komárovské dojírně je rozložení sil mezi krávami a lidmi jiné než mezi sibiřskými pastevci a jejich soby. V Komárově jsou sice lidé také závislí na práci dojnic, ale na rozdíl od autonomních sibiřských sobů jsou dojnice (téměř) zcela v rukou svých lidských spolupracovníků. Spolupráce s lidmi je pro ně nevyhnutelná. Zmiňovala jsem již, že vědění o krávách je v kravíně mezi lidmi distribuováno, ale není vědění jako vědění. Zootechnik sice bdí nad tím, aby jeho podřízené (dojičky) uměly poznávat kravské neduhy a nemoci a aby hlásily běhání, ale nemá (téměř) vliv na to, jaké vědění spolu sdílí dojičky a dojnice22. Vědění o fungování kravských těl (a s tím spojená péče o zdraví) je jiného charakteru, než vědění vznikající na pracovišti, kde vzájemnou spolupráci neustále vyjednávají dojičky a krávy. (….) Nejsou lidé jako lidé Tím se dostávám k další z podob dynamiky komárovského pracovního (nestejnorodého) týmu. Klubko mezidruhových interakcí se zdálo být doposud komplikované proto, že se v kravíně na výrobě biomléka aktivně podílí lidé a zvířata a z toho plynou specifické požadavky na vzájemnou komunikaci. Po pečlivějším zkoumání ale mohu říci, že ani lidé nejsou v kravíně nějakou homogenní skupinou pracovníků, která by byla v opozici vůči kravským pracovnicím. Nejsou totiž lidé jako lidé. Cíle komárovského kravína je možné naplňovat tehdy, když vše výše zmíněné bude fungovat – „krávy budou zdravé“, dojičky s dojnicemi udrží v chodu reprodukční proces a navíc zvládnou vzájemnou pracovní činnost v dojírně. Péči a spolupráci deleguje šéf a mezi jeho povinnosti kromě řešení kravských záležitostí náleží i řešení věcí veskrze lidských. V jeho zájmu je životní pohoda dojnic, a proto musí mít kompetence rozhodovat o pracovní (ne)pohodě lidských zaměstnanců (dojiček i
22
To ovšem neznamená, že by jejich schopnost kooperace s krávami neoceňoval. Naopak, je si vědom toho, že „to dojičky s kravkama umí“.
31
traktoristů). Člověk, ovládající zoos a techné musí být schopen ovládnout i umění týkající se (mezi)lidských vztahů. Tak jako rozhoduje a koordinuje odrohování telat, aby umírnil nerovnosti v kravském stádě a vytvořil prostředí, kde budou mít krávy méně nástrojů, jimiž by si mohly navzájem škodit, řeší a především předchází i nesvárům v lidském týmu. Zabývá se přesuny dojnic z Jedničky do Dvojky podobně, jako rozepisuje lidské pracovní směny z měsíce na měsíc. Deleguje na traktoristy povinnost vyvážet z kravína sračky a přivážet novou podestýlku, aby krávám vytvořil pohodlné ubytování. Stejně tak ale distribuuje mezi lidi pracovní oděvy, aby mohli vykonávat v (relativní) pohodě svou práci. Skutečnost, že lidské záležitosti obstarává odborník na zvířata, má své výhody - vědění o krávách distribuuje jeden člověk a má kompetenci vyžadovat, aby jím delegované povinnosti byly splněny. Má ale i své nevýhody: Prosincové sychravé počasí přichystalo ten den sněhovou vánici a mráz. Právě jsme se vrátily s paní Kolářovou z obhlídky malých telat, jež žijí mimo kravín v budkách. Oklepala jsem ze sebe sníh a ptám se; „Není jim tam venku zima?“ „Ne, to ne, oni tam mají to….“, „Slámu?“ hádám. „Ne, slámu ne, na sobě…“, „Kožich!“ ano mají hustý kožich, jsem si úplně jistá. „Ne, to jak tomu říká šéf, on tomu rozumí,….to termo…“ „Termoregulaci?“ tipuji dál. „Ano, termoregulaci. Šéf říkal, že jim to tak stačí, spolu s čistou slámou.“ (prosinec 2011) Šéf rozumí krávám a telatům a jejich tělesným pochodům. Rozumí ale i lidem a jejich termoregulaci? Ten samý den: „Tak si představte, že mi ten nový vaťák nedá!“ říká už ve dveřích šatny rozladěně paní Nováková. „Prý jestli mi nestačí ten, co mám na sobě. No jo, ale ten je už tak sepraný, jak ho musím pořád čistit. My máme každý rok nárok na holinky, montérky,“ vypočítává seznam oblečení, „a vaťák. Jenže on neví, že ty naše vaťáky se zašpiní víc, než ten jeho a po roce jsou tak sepraný, že skoro nehřejou, šáhněte si.“ (prosinec 2011)
3.4 Nepohody
Je pět hodin večer, vzduchem se line směs lidských, kravských pachů, vůně mléka a všudypřítomné kravské mrvy. Ošetřovatelka, paní Kolářová, nese z dojírny dva 32
kyblíky teplého mléka, v každé ruce jeden. V levém kyblíku má tři litry mleziva od dojnice číslo 174 v pravé ruce to samé množství mleziva, tentokrát od dojnice číslo 35. Prodere se zástupem krav čekajících, až se uvolní místo v dojírně, okřikne Devadesátku, která se k ní zvědavě natahuje („Co ty tady čucháš!“), a vychází ven z budovy k místu, kde v řadě dřevěných budek bydlí nejmladší telata. Otevře dvířka první kóje, nad níž visí cedulka s číslem 174 a datum 19. 6. 2012. Vstoupí dovnitř a pokouší se přinutit dvoudenní tele, aby vstalo a nechalo se nakrmit. Býk je netečný, ošetřovatelka ani mléko ho nezajímají. Paní Kolářová tuhle situaci zažila již nesčetněkrát, takže použije pár zkušených chvatů, staví býčka na nohy a umě nasouvá jeho hlavu do kyblíku s mlezivem od jeho matky. Stále nic. „Tak ty pít nebudeš, nebo co?“ utrousí láskyplně k malému zvířeti a strká mu prsty do tlamy v naději, že by snad tele mohlo mléko aspoň sát. Dál se nic neděje, zvíře se klátí na tenkých nohách a paní Kolářová drží téměř celou jeho váhu ve své levé ruce. „Takhle to asi nepůjde, počkejte tady (říká mě), já jdu pro cumel.“ V okamžiku je zpět a přelévá mlezivo z kýble do veliké láhve, jejíž ústí je zakončeno dudlíkem. Souká dudlík teleti do tlamy, ale to stále nereaguje tak, jak by si ošetřovatelka přála. „Kurva, mě už tak bolí záda a ty tady stojíš a čučíš, místo aby ses napil“. Nedá se nic dělat, tele se napít musí, protože by jinak zemřelo. A smrt znamená ekonomickou ztrátu. Paní Kolářová levou rukou svírá býkův čumák, aby malý savec nemohl dudlík vyplivnout, a po malých dávkách do něj mlezivo lije. „Ty jsi ale pitomý, pitomý malý býk. Myslíš si snad, že jsi tady sám? Že mám na starosti jenom tebe?“ (červen 2012) Kráva je savec a lidé této životní strategii zřejmě připisují velkou váhu, když podle ní pro účely klasifikace živočichů utvořili jednu taxonomickou kategorii (Savci, Mamalia). Mláďata savců přichází na svět se schopností sát mateřské mléko (lidé této schopnosti říkají sací reflex) a přijímat na delší dobu jedinou potravu, kterou umí nově narozené tělo zpracovávat. Sání je fyzický úkon, kdy se pysky mláděte přisají k mléčnému struku matky, jazyk se kolem struku stočí do ruličky a podtlak v tlamě mláděte za pomoci svalových stahů v jazyku vysávají mléko z vemene. Tlama mláděte, její vnitřní ustrojení jsou kompatibilní s vemenem krávy. Navzájem k sobě pasují. Podle toho, jak smýšlí o specifických jednotlivostech John Law a Ingunn Moser, mohlo by sání být souborem specifických jednotlivostí. „Specifické jednotlivosti jsou specifické, protože je můžeme chápat jako sítě heterogenních materiálů. 33
……..Jestliže lze v daném případě mluvit o nějakých sítích, jestliže jsou uvedeny do činnosti nějaké protézy, pak můžeme mluvit o schopnosti (ability). Jestliže tomu tak ale není, pak se jedná o ne/schopnost (disability). Tvrdíme tedy toto: ne/schopnost (dis/ability), hendikep, je o specifických přechodech mezi stejně specifickými seskupeními heterogenních materiálů; je o povaze materiálů, které tyto přechody umožňují (en/able); a je o seskupeních, které je zajišťují nebo nezajišťují.“ (Law, Mol 1998, odst. 18). Pysky, jazyk, podtlak, svalové stahy, struky, to vše dohromady lze považovat za seskupení heterogenních materiálů, které umožňují přenos mléka z těla matky do těla mláděte. Sání je výsledkem součinnosti všech těchto materialit. Podobně by se dalo uvažovat i o pití, což je další z možností, jak přijímat tekutou stravu. Součinnost materialit je ale případě pití jiná, má jinou posloupnost a intenzitu. Co se tedy stane s příjmem mléčné stravy, když mláďata i matky žijí v (de)organizovaném prostředí kompromisního pracoviště odděleně? Když se rozbije ono původně pasující a fungující seskupení heterogenních materiálů? Když se mláděcí pysk nemůže přisát ke struku matky a vysát z něj mléko? Law a Mol hovoří o přechodech, o „přemostění a propojení (passages) mezi specifickými jednotlivostmi.“ Je důležité „sledovat, jak jsou (tyto přechody) realizovány. Realizovány nebo nerealizovány - tato propojení, tyto přechody, jež jsou samy také specifickými jednotlivostmi“ (Law, Moser 1998). Mezi mláděcí tlamu (a její vnitřní ustrojení) a kravský struk (a jeho vnitřní ustrojení) vstupují jiné materiality (kyblík, cumel) a lidé v podobě ošetřovatelek (a jejich tělesnosti). Zákon o ekologickém zemědělství říká, že ekologický zemědělec má „zajistit výživu mláďat přirozeným, přednostně mateřským mlékem“ (Úplné znění zákona 242/2000 Sb., §33, odst. I,i).23 Šéf tento zákon zná a ví, že mateřské mléko je pro čerstvě narozené tele velmi důležité. Jelikož nemůže v kravíně zařídit, aby krávy matky krmily v mlezivovém období svá telata samy, deleguje tuto povinnost na ošetřovatelky. Ty mají v popisu práce nosit během dojení krav bydlících toho času v Jedničce individuálně oddojené mlezivo v kyblících z dojírny do budek a krmit jím příslušná mláďata. Jak při tom velkém počtu dojnic a telat poznají, která kráva má dát mlezivo kterému teleti? Jednoduše. Právě oteleným dojnicím připevní šéf nebo dojičky na jednu z nohou modrý plastový pásek. Ten dojičkám v dojírně říká, že se má mléko dojit (mimo systém) do konve. Každá dojnice má na krku navíc obojek a na 23
Zákon reaguje na běžnou praxi v konvenční produkci mléka, kdy jsou telata krmena mléčnými náhražkami.
34
něm jedno až trojmístné číslo. O těchto číslech se zmíním později, nyní ale řeknu, že stejné číslo je napsáno na budce, kde toho času pobývá mládě, které se této dojnici před nedávnem narodilo. Evidence. Čerstvě nadojené mlezivo má tělesnou teplotu kravského těla, přesně takovou, jakou by mělo mít, kdyby ho z vemene sálo mládě. Tele ale mléko dostane z kyblíku, a proto musí ošetřovatelky spěchat, aby teplota mleziva neklesla příliš nízko. Z dojírny to k budkám není daleko, budky jsou při ruce, ale musí se projít čekárnou, kde se seskupují dojnice čekající na volné místo v samotné dojírně. Cesta mléka od matky k teleti je jedním z mnoha přechodů, jež lze identifikovat při péči o mláďata. Law a Moser rozlišují přechody snadné a nesnadné (a myslím, že by se dalo mluvit v jemnějších nuancích – snadné, snadnější, méně snadné, nesnadné,….). Přechod mezi specifickými jednotlivostmi (dojení mléka a krmení telete) znamená pro krávu matku absolvování dojícího procesu a pro ošetřovatelku nesení těžkých kyblíků a ústrky od krav v čekárně. Myslím, že se jedná o jeden ze snadnějších přechodů. Mlezivo se dostalo od matky k teleti a nastává další ze série přechodů, ta nejdůležitější. Během pobytu v budkách by se měl telecí metabolismus iniciovat, začít fungovat, neboť to je nejen podmínkou přežití, ale správné fungování metabolismu je pro jalovičky podmínkou práce v kravíně. Pro iniciaci metabolismu je nezbytný příjem potravy a potravu přináší ošetřovatelky. Jak ale zařídit, aby malí savci přijímali mlezivo, když jsou vybaveni k tomu, aby jej sáli? Mlezivo v kyblíku a tlama malého telete, dvě seskupení heterogenních materialit, mezi nimiž se klene jedno z nejméně snadných přemostění. Ošetřovatelky ze zkušenosti a od šéfa vědí, že mláďata umí mlezivo sát. Snaží se je ale co nejrychleji naučit, aby mléko z kyblíků sama pila. Pití a sání jsou odlišné úkony, jež mobilizují v odlišné míře různá tělesná ústrojí (například funkce jazyka je jiná při sání a jiná při pití). Samostatnost při příjmu mleziva (a posléze i mléka) je ošetřovatelkami velmi ceněna, protože samostatně pijící tele ulehčí práci. Ne všechna mláďata tento přechod v tak nízkém věku zvládají. Ošetřovatelky proto mají k dispozici několik taktik, jak jim tuto schopnost vštípit. Taktik, jež opět mobilizují odlišné materiality. Pokud mládě nechce mléko z kyblíku pít, přichází na řadu náhražka kravského struku v podobě tří lidských prstů. Náhražka je svým způsobem protézou, jejímž prostřednictvím je tele zeschopněno přijímat mléko. Součinnost dvou nesourodých těl – lidské ruky a telecí tlamy představuje 35
obtížný přechod, neboť telecí tlama a lidská ruka k sobě nepasují. Jejich součinností lze sice docílit toho, že se mléko dostane do telecího trávicího traktu, ale zároveň jí vzniká jistá nepohoda, již pociťují ošetřovatelky. Jakmile nabídnou teleti k sání své prsty (a to je většinou přijme), začnou vsunovat ruku i s hlavou mláděte do kyblíku tak, aby se prsty i tlama telete dostaly pod hladinu mléka. Zprvu naprázdno sající tele začíná pod hladinou přijímat i mléko. Pro některá mláďata je i sání přes prsty nerealizovatelné. Není se vlastně čemu divit. Mláděcí tlama pasuje ke kravskému struku, a to tak, že mládě natahuje hlavu ke struku rovně či nahoru. Mlezivo v kyblíku je ale i při veškerém tělesném nasazení ošetřovatelky vzhledem k hlavě telete dole. Ošetřovatelky proto mají k dispozici další taktiku, která vyžaduje více času a vzdaluje tele od schopnosti pít, zato používá protézy, jež k telecí tlamě pasují lépe než lidské prsty. Lahev s cumlem. Cumel je kravskému struku velmi podobný a navíc z lahve mléko do telecí tlamy teče shora, podobně jako je tomu u sání z vemene. Nepohoda pro ošetřovatelky tkví v tom, že v lepším případě stojí nad mládětem s ohnutými zády, někdy jej ale musí přímo držet na nohou. Péče je v případě krmení telat velmi tělesná, rozehrává hru nestejnorodých aktérů a nesourodých materiálů. Bolavá záda, bolavé ruce, ztracený čas, který ošetřovatelky mohly využít k další činnosti, a fungující telecí organismus, to je jedna z výslednic (de)organizace kravských životů. Kompromisní pracoviště v komárovském kravíně způsobuje nepohody lidem, dojnicím i telatům. V každodenním pracovním kvapu, jenž je udržován v chodu s cílem zpeněžení biomléka, vyvstává dynamika nestejnorodého pracovního týmu a ukazuje se zajímavá vzájemnost zdánlivě nespojitých aktivit – péče a práce. Hans Harbers v jednom zajímavém článku zmínil sousloví „ekonomie péče“ (Harbers 2010). Vyprávěl příběh svého mládí, které strávil na rodinné farmě obklopen poli, rostlinami, zemědělskými stroji a zejména hospodářskými zvířaty. Koloběh péče o farmu jako celek a neustálý boj o přežití neznamenal opomíjení individuálních potřeb konkrétních hospodářských zvířat. Naopak, individuální péče o jedince byla podmínkou pro ekonomický úspěch celé farmy. Prasata, kuřata, krávy a jiná zvířata nazývá Harbers partnery v systému fungování farmy – péče byla vzájemná a oboustranná. Lidé pečovali o produkční zvířata a ta poté skrze své produkty (vejce, maso, mléko) pečovala o lidské obyvatele farmy. Tento vztah vzájemné ekonomické závislosti a péče Harbers nazývá „ekonomie péče“.
36
4. Metabolismus s polopropustnými hranicemi aneb „je to v ekologii“
„Zkrátka nesmíte polevit v managementu“, říkal ředitel biojatek, když mi popisoval, které kusy dobytka mohou být po zpracování prodány se značkou „bio“. „Polevit v managementu“ znamenalo, že na biojatka přijímali jen krávy, které do té doby žily v „bio“ režimu na ekologické farmě v českém pohraničí. „Nemůžete chovat krávu podle pravidel ekologického zemědělství, pak chvíli běžně konvenčně no a pak jí poslat na biojatka a její maso prodat jako biomaso. Ona musí před porážkou žít v ekologii. A tak mi to tu děláme. Přijímáme jen biokrávy z našich biofarem.“ (srpen 2011)
Společná zemědělská politika Evropské unie se snaží harmonizovat, podporovat a dozorovat zemědělskou činnost ve všech unijních zemích. Činí tak pomocí administrativních regulací a finančních subvencí. Unijní politika vytváří prostor pro dva způsoby zemědělské produkce, jež spolu podle jistých pravidel koexistují, nějakými způsoby na sebe navazují, vyměňují si živočišný i rostlinný materiál, jsou navzájem hierarchizované a jejich hranice polopropustné. Tyto hranice legislativa vytváří skrze instituce, výjimky, audity a jiné praktiky, o nichž budu ještě hovořit, a jimiž se snaží udržet tyto systémy od sebe (alespoň částečně) oddělené. Konvenční a ekologické zemědělství. Druhé staví svou zemědělskou činnost na prvém (zahrnuje jej v sobě), ale vybírá si jen některé z mnoha možných praktik, těl a technologií, jimž dovoluje působit v managementu, neboli v ekologii a znovuvynalézá další praktiky, těla a technologie, jež budou v ekologii lépe a účinněji prosperovat. V následujících řádcích se pokusím nastínit způsoby koexistence obou systémů, identifikovat bariéry, jež systémy oddělují a popsat, jak k tomuto oddělování dochází. Nejprve však trocha badatelského kontextu. Studiem bariér působících ve světové zemědělské (potažmo veterinární a potravinářské) politice se zabýval John Law, když analyzoval příčiny, jež mohly vést k obrovské epidemii slintavky a kulhavky ve Velké Británii na začátku roku 2001. 37
Použil metaforu melioračních hrází, aby poukázal na toky hospodářských zvířat, jejich jatečně upravených těl, virů a bakterií, které se takzvaná západní společnost pokouší korigovat s cílem dosáhnout (nejen) potravinové bezpečnosti. Vytváří proto systémová opatření, bariéry, jež by v ideálním případě měly zabránit vniknutí nechtěných aktérů do některých nemocí nedotčených států (lokalit, oblastí). Bariéry jsou podle něj hybateli (případně inhibitory) materiálových toků a rozdělují či korigují tak svět mezinárodního obchodu (s hospodářskými zvířaty) (Law; 2004). Javier Lezaun vypráví jiný příběh, tentokrát o koexistenci různých způsobů zemědělství v rámci Evropské unie. Také ukazuje bariéry, které tyto systémy oddělují, ale více než na ně se zaměřuje na narušitele, jež bariéry překračují a porušují. Evropský projekt koexistence zemědělských systémů, jež využívají geneticky modifikované rostliny a těch, jež je nevyužívají, vyžaduje jejich úplnou separaci, tj. nedovolit tok genetického materiálu mezi nimi. Takto postavená legislativní bariéra vyzdvihuje na světlo činnost včel a jejich chovatelů. Včely totiž, neznaje legislativních opatření, sbírají pyl ze všech jim vyhovujících rostlin, jež jsou v doletu. Nejenže tak přenáší pyl z geneticky modifikovaných rostlin na ty nemodifikované, ale činí vyrobený med neoznačitelným (jako nepocházející z geneticky modifikovaných rostlin), neboť nelze s jistotou dohledat, kde včely pyl nasbíraly. Projekt koexistence chce spotřebitelům nabídnout možnost volby, zda budou konzumovat potraviny vzniklé v jednom či druhém systému zemědělské produkce. Takový požadavek lze splnit pouze tak, že budou potraviny správně označované. Včely však produkují med, jejž označit nelze, neboť nelze vystopovat, na jakém poli byl pyl sesbírán. Včely či spíše jejich metabolismy tak vystupují jako narušitelé bariér a stávají se politickými hráči na poli usilujícím o harmonizaci soužití rozdílných zemědělských systémů (Lezaun; 2011). A nakonec ještě jednou John Law nyní ve spolupráci s Annemarie Mol, kteří se opět věnovali slintavce a kulhavce, tentokrát se však zaměřili na metabolickou stránku potravinového řetězce a potravinové bezpečnosti. Metabolický vztah prasat, lidí a virů, jak píší, je založen na tom, že prasata i lidé mají podobné potravní potřeby. Prasata mohou konzumovat jídlo, jež lidé již konzumovat nechtějí. Drobní chovatelé v dřívějších dobách krmili svá zvířata zbytky od stolu, odpad malého hospodářství tak končil v korytě domácích vepřů. Koloběh potravy (povětšinou) zůstával uzavřen v hranicích jednoho hospodářství. S příchodem velkochovů se ale situace změnila. 38
Prasata sice dále mohla být krmena zbytky lidských jídel, ale velké množství zvířat vyžaduje více potravy, než odpad od stolu jednoho farmáře. Britská legislativa proto povolovala sběr zbytků z vícera restauračních podniků a jejich zkrmování v prasečích velkochovech. Okruh cirkulace potravy tak není uzavřený, jako v případě malého hospodářství, ale otevřený (otevřené jsou vstupy i výstupy, neboť maso je prodáváno do širší konzumentské sítě). Otevřené metabolické vztahy ovšem nahrávají virům, které sídlí ve zvířatech, v jejich okolí, v potravě a mohou se šířit na větší vzdálenost, než by tomu bylo v případě malých (metabolicky) uzavřených chovů. Podobně je tomu i s virem slintavky a kulhavky, který se může množit v tepelně neopracovaných zbytcích. Shromažďování a zkrmování zbytků lidských jídel bylo z tohoto důvodu ve Velké Británii podmíněno jejich převařením před tím, než jím byla prasata nakrmena. Povinnost tepelně ošetřovat prasečí krmivo vidí autoři jako politickou techniku, jež vytváří hranice mezi zeměmi, jež krmivo převařují (a nemoc ničí) a těmi, jež toto nečiní (a nemoci tak nekladou překážky v šíření). (Law, Mol; 2006).
Když mi ředitel biojatek říkal, že se nesmí polevit v managementu, nedovedla jsem si přesně představit, co by to mohlo znamenat. Jaký management je potřeba udržovat, aby biokráva mohla být po usmrcení prodána jako biomaso? Odpověď jsem nalezla až v Komárově, když jsem se začala hlouběji zajímat o to, kdo a jak vyrábí biomléko. I tady používají výraz, jímž říkají, že hospodaří podle jakýchsi pravidel, v nějakém systému. Komárovští hospodaří v ekologii. Ačkoli je výroba biomléka velmi odlišná od výroby biomasa a má odlišné důsledky pro krávy, které se na ní podílí, principy dodržení managementu či ekologie jsou viditelné u obou dvou. Obojí rozehrává metabolickou hru s omezeným počtem hráčů.
4.1 Zemědělství
Sesedám z kola, právě jsem dorazila do administrativního centra komárovského družstva, které sídlí v sousední vsi asi dva kilometry od Komárova. Zajímá mě, jak se administruje biokráva, co se děje s informacemi, které sem do kanceláře posílá šéf emailem, a doufám, že se dozvím něco o ekozemědělství z jiného než ze 39
zootechnického pohledu. „Tak tímhle se musíme všichni řídit, ekologický i konvenční“, vytahuje paní Šmídová zpod kupy různých papírů a příruček brožuru s názvem „Kontrola podmíněnosti“. „Jsou tam pravidla, jak můžeme hospodařit, GAEC a SMR, to si tam přečtete, já vám to do zítřka půjčím.“ (červen 2012) GAEC (Good Agriculture and Environmental Conditions)24 a SMR (Statutory Management Requirements)25 určují, které praktiky, jež zemědělci při hospodaření využívají, jsou dobré a které ne. Říkají také, která ze státních kontrolních institucí dodržování dobrých praktik kontroluje, na příkladech ukazují míru porušení pravidel a nakonec říkají, jaké mohou nastat sankce, pokud se zemědělec pravidlům zpronevěří. Oba dohromady tak stanovují okruh praktik (např. „použijete půdoochranná opatření v lokalitách ohrožených erozí“), látek (např. „zákaz aplikace hnojiv na podmáčených, zaplavených, promrzlých a sněhem pokrytých půdách“) a těl rostlin a živočichů, jež mohou být v českých zemích použity. Zemědělec musí tato pravidla dodržovat, pokud chce získat přístup k dotacím. Konvenční zemědělství neboli konvence. V Komárově těmto pravidlům věnují velkou pozornost, protože přijít o dotace znamená ekonomickou ztrátu. Tak například travní porosty. Půda, jež je zarostlá trávou, je považována za odolnější vůči erozi. Eroze je veliký problém. V Komárově sice o velikosti a světovosti problému s erozí půdy příliš neuvažují, ale ví, že pokud se české administrativě zaváží na konkrétním půdním bloku pěstovat po dobu pěti let jen trávu a její směsky, mohou být v klidu. Získají dotaci, trávu26 spasou pastevačky nebo z ní agronom vyrobí senáž pro dojnice.
Frčíme autem z kopce, cesta není vidět a kolem nás se vlní lán ječmene. Kola auta drkocají po nerovném povrchu a ječmen chrastí o kapotu. „To bych už neměl, jezdit
24
„Tento termín označuje standardy hospodaření, které jsou definované členskými státy Evropské unie v souvislosti se zachováním kvality půdy, minimální úrovně péče a ochrany vody a hospodaření s ní (na základě rámce stanoveného v příloze č. III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 a povinnostmi souvisejícími se zachováním pastvin)“ (Kontrola podmíněnosti, Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný v roce 2012, Ministerstvo zemědělství; 2012) 25 „Jedná se o požadavky, které jsou uvedené ve vybraných článcích 18 aktů (směrnic a nařízení Evropské unie) z oblasti Životního prostředí, Veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostli a Dobrých životních podmínek zvířat…..“ (Kontrola podmíněnosti, Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti platný v roce 2012, Ministerstvo zemědělství; 2012) 26 Používají se různé travní směsi, podle toho, čeho chce agronom na daném poli docílit. Jiné směsi se sejí na pastviny a jiné pro účely tzv. půdoochranných opatření (například jeteloviny, které svým spletitým kořenovým systémem zabraňují erozi a umí do půdy navracet organický dusík).
40
v tom autem. Ale co!“, praví agronom a zastaví auto. Otevíráme dveře každý na své straně auta. „Pěkný viď!?“ říká mi, „tohle ale bude panečku bašta, to si kravky daj. A příští rok tu bude zase pastvina. Takhle jsem to obnovil a mám tu nový porost.“ Nerozumím tomu. „Vidím jen obilí,“ říkám. „Právě, ječmen je krycí plodina a teď se koukni pod něj. Co tam je? Ha, podsev!“ (červen 2012)
Podsev a krycí plodina, obnova pastviny, agronomické výrazy pro cyklus, jímž se z půdy získávají živiny pro krávy a který je zároveň považován za šetrný. Standardy GAEC 8 v tomto případě agronom splnil. Využil metabolismu rostlin, když spolu na zoranou pastvinu zasel ječmen i jetelotrávu. Ječmen svým vzrůstem lehce zastíní vzrůstající jetelotrávu. Ona zase zpevní svým kořenovým systémem půdu. Ječmen agronom v létě sklidí a uschová do skladu, z nějž si ho vezme šéf, aby připravil krmivo pro dojnice podle jeho osvědčené receptury. Jetelotráva zůstane na poli déle a i ona pak bude ve správné fázi zralosti sklizena. Právě v té fázi, kdy má nejvíce živin vhodných pro nakrmení Špagáty, Stodvacítky a ostatních dojnic. Agronom ví, že musí jetelotrávu posekat kombajnem, nechat na poli v řádcích správnou dobu „zavadnout“ a pak objednat příjezd řezačky, která zavadlou změť stébel naseká na ne více než pěticentimetrové kousky a vzniklou hmotu odveze návěs traktoru do „jámy“. Po první seči jetelotráva znovu vzroste a následující rok zaměstnanci družstva pole opět oplotí a vyženou na něj pastevačky. Metabolismus rostlin, či spíše metabolismus společenství různých druhů rostlin byl v tomto případě spuštěn lokální potřebou vyrobit krmivo pro dojnice, pastvinu pro pastevačky. Byl naplněn součinností různých strojů (zejména kombajnu a řezačky) a lidí a agronomovým zájmem vyhovět požadavkům pro získání dotace. Navíc ale vyhověl požadavkům, které nejsou nijak lokální. Totiž nároku na šetrnost vůči zdrojům, s nimiž zemědělci hospodaří. GAEC 8 je projekt veskrze evropský a administrativní. Péče o půdu je tématem daleko přesahujícím Komárovské pastviny a nutriční požadavky Špagáty a Stodvacítky, vede totiž od Bruselu do Prahy (a někdy i zpět), z Prahy do kanceláře komárovského družstva a odtud do skladu certifikovaných osiv a pak teprve na pole.
41
___________________________________________________________________
Vsuvka – Dotace, kompenzace a podpory
Pro lepší porozumění následujícím řádkům zařazuji krátkou exkurzi do administrativního systému českého zemědělství. Vzájemnou provázanost konvenčního a ekologického zemědělství je možné vidět ve struktuře dotací (či kompenzací a podpor, jak říkají mí lidští informátoři). Samozřejmě že nejen tam, ale pokud budu hovořit o polopropustných bariérách, jež tyto dva systémy propojují i oddělují, pak musím tuto strukturu zmínit. Podporu na zemědělskou činnost lze získat v několika úrovních. Finance pocházející z unijní i národní pokladny přerozděluje v naší zemi platební agentura Ministerstva zemědělství (SZIF – Státní zemědělský a intervenční fond)27, a to na základě informací o půdě a typu zemědělské produkce, kterou zemědělec zanese do Veřejného registru zemědělské půdy (LPIS – Land parcel identification system)28. Základní a nárokovou podporou je takzvaná platba na plochu (SAPS – Single area payment scheme) financovaná ze systému přímých plateb (zdrojem je EZZF – Evropský zemědělský záruční fond). Na podporu má zemědělec (konvenční i ekologický) nárok tehdy, pokud má v LPISu zanesený alespoň 1 hektar půdy a o podporu ve správném termínu požádá. Dalším okruhem, v němž lze získávat podpory je evropský projekt Program rozvoje venkova (EAFRD – European agriculture fund for rural development), jenž je realizován ve čtyřech osách. Přičemž OSA II „se zaměřuje na zlepšování životního prostředí a krajiny. (…….) Její hlavní prioritou je zvýšení biologické rozmanitosti, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přidanou hodnotou a tradičních zemědělských krajin. (…..)“29. OSA II v sobě zahrnuje opatření, jež se týkají zemědělských a lesnických praktik, které jsou považovány za zlepšující životní prostředí a krajinu. Některá opatření přiznávají zemědělcům 27
http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/uvod LPIS je geografickým informačním systémem, který mapuje zemědělskou půdu pomocí satelitního snímkování. Má veřejnou a neveřejnou část. Zemědělci slouží jako servisní portál (může si v něm měřit své pozemky, vytvářet náhledy na půdní bloky, díky provázanosti s katastrálními mapami zjišťovat majitele parcel a mnohé jiné). LPIS je zároveň nástrojem pro dohlížení nad zemědělcovou činností, neboť zviditelňuje způsob hospodaření mimo jeho lokální kontext. Anonymní divák se tak může podívat, zda to či ono pole je v systému ekologického zemědělství, komu patří a kdo na něm hospodaří. Veřejná část LPISu je k nahlédnutí zde: http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny/ 29 Viz zde: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-venkova-na-obdobi-2007/opatreni-osy-ii/ 28
42
kompenzace za to, že hospodaří v geograficky (a tím pádem i zemědělsky) znevýhodněné lokalitě (LFA – Less favored area a NATURA 2000), jiná zase podporují určité praktiky napomáhající zlepšování biodiverzity, zachování zemědělských systémů a tak dále (AEO – Agroenvironmentální opatření). AEO se pak dále dělí na šestero dotačních titulů, jedním z nichž je „ekologické zemědělství“. Ostatní osy podporují zemědělskou činnost na jiných než environmentálních úrovních (například dotují modernizaci zemědělských podniků) a ne všechny jsou nárokové (pro získání některých z nich musí zemědělci vytvářet projekty a ty následně spolufinancovat). Tento zapeklitý uzel je důležité mít na paměti proto, že pokud komárovští hospodaří v ekologii, neznamená to, že všechny k životnímu prostředí šetrné praktiky, jimiž se zabývají, spadají do pravidel ekologického zemědělství. Nebo jinak. Zemědělec může na své či pronajaté půdě provádět mnoho agroenvironmentálních opatření, aniž by hospodařil v ekologii (například ošetřuje travní porosty nebo vytváří kolem svých polí biopásy). Agroenvironmentální opatření jsou navzájem kombinovatelná a záleží na zemědělci, ke kterým z nich se přihlásí.30 Důležité je také zmínit, že hospodaření v ekologii zemědělce nevyjímá z povinnosti dodržovat obecně platné zákony týkající se jeho činnosti.
„Je nezbytné zdůraznit, že ekologičtí zemědělci nemusí dodržovat pouze tento zákon a nařízení, ale že musí dodržovat další obecně platné předpisy v těch oblastech, které nejsou upraveny zákonem a nařízením (pozn. o ekologickém zemědělství). Jedná se např. o právní předpisy týkající se evidence zvířat, krmení, pohody zvířat atd.“ (Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství; hlava II, §14) ___________________________________________________________________
30
V Komárově používají průvodce po dotacích, který je k nahlédnutí zde: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fdokumenty_ke_stazeni%2 Fsaps%2F03%2F1333462118503.pdf Pro jednotlivá opatření pak ministerstvo vydává konkrétní příručky (metodiky), zde například metodika pro AEO: http://eagri.cz/public/web/file/154584/metodika_AEO_2012_web.pdf
43
4.2 Ekologie Jelikož v Komárově hospodaří v ekologii, jsou všechny dojnice také v ekologii. Je tomu tak proto, že podle zákona o ekologickém zemědělství je hospodářské zvíře jedním z bioproduktů. Dojnice působící v ekologii je považována za součást zemědělského koloběhu, metabolismu, který je uzavřený a jehož hráči jsou na sobě navzájem závislí. Půda, živiny, obilí, tráva, kráva, chlévská mrva (pro niž mají komárovští výraz sračky), tele, mléko (případně maso), tráva, obilí, kráva a tak dále. Pořád dokola a pořád v rovnováze. Jak říkal jeden můj politicky angažovaný informátor a velký propagátor ekologického zemědělství:
„Bez přežvýkavců by nemohlo být zemědělství. Zejména kráva je úplně ústřední motiv a kolem toho se vytváří všechny vztahy. Ona má nějaké duchovní věci kolem sebe (to je třeba antroposofie), ale když to vezmete pragmaticky, tak kráva je nejlepší stroj na využívání trávy – trávu my lidé využít nemůžeme, ale kráva jí umí zpracovat, vytváří hnůj, mléko. Je to uzavřený cyklus, nepotřebuje žádné vstupy, hnojiva. Půda je vyrovnaná, dynamizovaná. Je to ad absurdum – my jsme se ještě učili zemědělství tak „roztrhaně“ – zvlášť živočišná výroba, zvlášť rostlinná výroba, ….. bezpůdní chovy zvířat.“ (červen 2012)
Uzavřený cyklus?
Uzavřený cyklus zemědělské produkce je ideál a projekt ekologického zemědělství se jej pokouší nastolit. Vychází ze zkušenosti s konvenčním zemědělstvím, které zemědělci umožňuje při dodržení všech výše nastíněných nařízení (viz Kontrola podmíněnosti) využívat všech dostupných materiálů, technologií, chemikálií, zvířecích těl, jež mu jeho finanční bilance dovolí. Konvenční zemědělství také dovoluje, jak zmínil můj politicky zainteresovaný informátor, hospodařit s cizorodými vstupy. Tedy kupovat krmivo pro dojnice od specializovaných výrobců, používat krmiva, jež pro dobytek v našich krajích nejsou typická (tj. nelze je zde za přijatelných podmínek vypěstovat, např. na bílkoviny bohatou sóju). Dovoluje zemědělci 44
vypomáhat si synteticky vyrobenými hnojivy (např. ledky) místo toho, aby využil organické hnojivo (např. chlévskou mrvu). Za určitých podmínek může využít celé škály syntetických pesticidů, jež mu pomohou k získání bohatší úrody. V takovém modu uvažování v průběhu minulých dvou století vznikaly či byly šlechtěny různé obiloviny a různá specializovaná plemena zvířat a s technologickým vývojem se objevovaly syntetické náhražky organických hnojiv, jež dohromady s efektivnějšími těly a rostlinami slibovaly vysoké výnosy. Spolu se specializovanými zvířecími a rostlinnými těly se specializovalo i vědění o nich. Odtud pramení potřeba vychovávat odborníky na jednotlivá odvětví zemědělské činnosti – agronomie, zootechnika, mechanizace. Takto shrnutá historie intenzivního zemědělství je velmi stručná a historik zabývající se zemědělstvím by jistě vyvedl barvitější a méně přímočarý obraz. Pro nastínění konvenčního zemědělství v jeho „roztrhané“ podobě však postačí můj omezený výklad. Zákon o ekologickém zemědělství31 má na mysli jiné výstupy, než obecnými nařízeními se řídící konvence. Zaměřuje se na to, aby zemědělec uměl nebo se naučil hospodařit s minimem cizorodých vstupů. Činí tak následujícími postupy.
4.2.1 O vztahu krávy a půdy podle ekologie aneb „co kráva vysere na hektar“
Kromě toho, že v administrativním centru družstva organizují využití polí a pastvin kromě jiného s přihlédnutím k tomu, zda to vyhovuje Kontrole podmíněnosti, evidují zde i metabolický vztah mezi krávami a půdou. Jedním z cílů ekologie je „spoléhat na obnovitelné zdroje z místně organizovaných zemědělských systémů. V zájmu co nejmenšího využívání neobnovitelných zdrojů by měly být odpady a vedlejší produkty rostlinného a živočišného původu recyklovány za účelem navrácení živin do půdy“ (Nařízení rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických
31
Ekologické zemědělství se v České republice řídí zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Tento je kompatibilní s Nařízením rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a potažmo s Úplným zněním nařízení komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení rady (ES) č. 834/2007.
45
produktů, odst. 11). Nejenže ekologie zakazuje takzvané bezpůdní zemědělství32, ale stanovuje, jak moc či jak málo může být půda živočišnou produkcí zatížena. Kravský metabolismus funguje na principu zpracování trávy (či konkrétněji pícnin) a ve výsledku své činnosti vytváří exkrementy. Exkrementy jsou pro svůj obsah živin, využitelných v půdě a potažmo rostlinami nesmírně ceněné. Živiny v nich obsažené jsou tzv. organického původu, v přírodě se volně vyskytující. Na rozdíl od syntetických hnojiv jsou lépe odbouratelné. Ekologie syntetická hnojiva zakazuje a učí zemědělce pracovat s těmi organickými. Ovšem ani s organickými hnojivy to není jednoduché, protože jich nesmí být příliš mnoho. Co je to ale mnoho. Ekologie proto stanovuje jednu z důležitých bariér, totiž že zatížení zemědělcovy půdy statkovými33 hnojivy nesmí být více jak 170 kg dusíku34 na hektar. Dusík, potažmo jeho množství, se tímto stává jedním z důležitých hráčů, jež rozdělují ekologii od konvence a vytváří vztah nikoli mezi krávou a půdou, ale mezi kravským metabolismem a půdou.
„Koukejte, tady na to mám takovou excelovskou tabulku“, říká paní Svobodová a ukazuje na monitor počítače. „Co tam zadáváte za informace?“ ptám se. „Tady napíšu počet krav, teda jako velkých dobytčích jednotek a tady na konci se to nějak propočítá a vyjde mi z toho, kolik dusíku z toho je. Dobrý co? Takhle evidovat, kolik toho kráva vysere na hektar.“ Chichotá se paní Svobodová. „A kdo tu tabulku vytvořil, to bych nezvládla, zadat tam všechny ty vzorce.“ Vyzvídám dál. „Já taky ne, to je jasný. To nám dělá jeden poradce, který tomu rozumí. On tam zadá, co a jak se má počítat a já to jen vyplňuju a pak dávám kontrolórům, když to chtějí vidět.“ (červen 2012)
32
Bezpůdním zemědělstvím se míní stav, kdy zemědělec například chová drůbež a krmivo pro ni nevyrábí na jím obhospodařovaných polích (neboť je nemá), ale kupuje je od specializovaných výrobců. Drůbeží exkrementy pak v lepším případě prodává k další úpravě. To bývá případ velkochovů nosnic a brojlerů. V ekologii zemědělec zabývající se živočišnou produkcí půdu mít musí nebo si ji musí pronajmout (Úplné znění nařízení komise (ES) č. 889/2008, odd. 2, čl. 16) 33 Statková hnojiva jsou taková, která vznikla jako důsledek rostlinné nebo živočišné produkce v rámci zemědělského podniku. V Komárově používají v kravíně termín sračky a při manipulaci s nimi (například při jejich odvozu na pole) hovoří jednoduše o hnojivu. 34 Prvek, který je obsažen v exkrementech býložravců a je považován za jeden z nejvlivnějších, co se týká účinku na růst rostlin. V konvenčním zemědělství se hojně využívají synteticky vyrobené rychle rozpustné dusíkaté látky, jež jsou pro rostliny takzvaně rychle dosažitelné (kořenový systém je umí rychle absorbovat). Ekologie je zakazuje a místo nich učí zemědělce pracovat s organickým dusíkem, i když i jeho množství je regulováno. Jeden z příkladů tzv. low input přístupu v zemědělství.
46
Zapeklitost s dusíkem spočívá v tom, že dusík není vidět a jeho hraniční množství je administrativní kategorií. Pro komárovské jsou viditelné jen sračky, ale administrativní kategorie 170 kg dusíku na hektar a rok, která je pro jejich působení v ekologii klíčová, se objevuje pouze v tabulce, již obhospodařuje paní Svobodová a o které nikdo netuší, jak funguje. Může se stát, že vlastní statková hnojiva zemědělci nestačí na pohnojení jeho polí, a proto ekologie povoluje jejich nákup z jiných ekofarem. Ne vždy je ale ekohnojivo k dispozici, takže ekologie umožňuje výjimečně jeho nákup z konvence a zároveň při tom naznačuje další z bariér oddělující tyto dva způsoby hospodaření. Zde je ekologie velmi obezřetná. Pokud chce hájit pravidla hry uvnitř svého systému a pokud mezi ně náleží i to, že by „v živočišné produkci mělo být zajištěno, že jsou uspokojeny specifické etologické potřeby zvířat (……)“ (Úplné znění nařízení komise (ES) č. 889/2008), pak musí své hranice bedlivě strážit35 před vstupy pocházejícími z konvenčních podniků, jež tato pravidla nenaplňují. Jak ale strážit hranice, když i za nimi mnozí zemědělci chovají svá zvířata v přípustných podmínkách? Ekologie tuto svízel řeší tím, že definuje nepřípustné formy chovu hospodářských zvířat mimo své hranice. Ekologie definuje „velkochov“36. Vypomáhá si analytickou kategorií „velké dobytčí jednotky“ (VDJ), jejíž pomocí lze stanovit množství živých těl býložravců, která jsou navzájem převoditelná. 1 VDJ rovná se 500 kilogramů živé váhy, což arbitrárně odpovídá jednomu dospělému kusu skotu, přičemž skot je považován za dospělý po dosažení 24 měsíců stáří37. Kategorie VDJ standardizuje kravská těla za účelem vyčíslení jejich metabolického potenciálu (tj. kolik kráva zkonzumuje a kolik exkrementů vyprodukuje). Jelikož ekologie usiluje o to, aby exkrementů (potažmo hnojiv a potažmo dusíku a jiných chemických prvků) nebylo ani málo ani příliš mnoho a půda byla „vyrovnaná a dynamizovaná“, stanovuje minimální zatížení na 0,2 VDJ a maximální na 1,5 VDJ na hektar. Toto rozmezí jí pak dovoluje definovat „velkochov“, jako „podnik, jež chová více než 150 VDJ a zároveň má zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty vyšší než 3 VDJ na hektar.“ Velká dobytčí jednotka v tomto případě podobně jako výše zmíněný dusík nastoluje vztah kravského metabolismu a půdy. VDJ ale také odlišuje dobré praktiky uvnitř ekologie a ty špatné, se kterými je 35
Výraz „strážit hranice“ jsem si vypůjčila od Johna Lawa a Annemarie Mol, kteří jej použili v článku Globalisation in practice: On the politics of boiling pigswill 36 Příslušný dokument je k nahlédnutí zde: http://eagri.cz/public/web/file/189846/Definice_velkochovu_2013.pdf 37 Koeficient přepočtu těl býložravců na velkou dobytčí jednotku je možné nahlédnout zde: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/100055616.html
47
možné se setkat vně ekologie v konvenci a stanovuje další z hranic, jež činí ekologii ekologií. To proto, že poukazuje na požadavek poskytnout chovaným zvířatům dostatek životního prostoru (požadavek, který konvence mnohdy opomíjí a promíjí) a že vrací krávu a její metabolismus do kontextu širšího zemědělského metabolismu.
___________________________________________________________________ Vsuvka – Uspokojit specifické etologické potřeby zvířat
Ekologie věnuje velkou pozornost životním podmínkám hospodářských zvířat. Je to ostatně jeden z jejích cílů, vytvořit taková pravidla, aby měl zemědělec ze svých zvířat užitek a zároveň aby zvířata žila život co nejméně omezující jejich etologické potřeby. Vybírá proto některé ze zásahů do kravského života, s nimiž se lze setkat v konvenci a k nim se vyjadřuje.
Ačkoli to nemusí být podmínkou ve všech
konvenčních chovech dojnic, ve většině velkých chovů dochází k intenzivní deorganizaci kravských životů. Ekologie si tohoto jevu všímá a vyjmenovává některé z praktik, jež považuje za nejvíc narušující etologické potřeby krav. Jakoby se tím pokoušela znovu zorganizovat život hospodářského zvířete, nastolit jiný, lepší režim života krav a produkce mléka. Jedná se zejména o praktiky zasahující do integrity kravského těla a zásadním způsobem vstupující do kravského reprodukčního cyklu a o způsob ustájování. Oproti životu v konvenci by se tak dojnice (ale i pastevačky) neměly setkat s hormonální synchronizací říje a s odrohováním. Ekologie také preferuje přirozenou plemenitbu před inseminací, ale inseminaci nezakazuje. Velké nároky klade na uspořádání kravína, neboť zakazuje vazné ustájení krav38 a vymiňuje si, že krávy budou mít denní přístup na pastvu, případně do výběhu39. Mláďata dojnic bývají ve velkých konvenčních chovech odebírána matkám nedlouho po porodu, umístěna v individuálních boudách (většinou vně kravína) a krmena náhražkami mléka. Ekologie sice nezakazuje odebírání telat matkám, ale
38
Výjimku na vazné ustájení krav mohou získat takzvané „malé zemědělské podniky“ (nechovají více jak 20 kusů dojnic a více jak 50 kusů skotu celkem). O výjimku mohou požádat i velké podniky, jejichž stáje byly postaveny před rokem 2000 (výjimka je ale časově omezená). 39 Pokud to povětrnostní podmínky dovolí
48
říká, že musí být krmena kravským (ideálně mateřským) mlékem a sdílet boudu minimálně s jedním dalším teletem. Ekologie nevymýšlí nová pravidla zaručující lepší životní podmínky dojnic (a jejich potomků), ale vychází ze zkušenosti s konvenčními chovy a vybírá některé z aspektů kravského života, jež by v ekologii měly být organizovány jinak. Výběr zakazovaných či upravovaných praktik je činěn s ohledem na možnost zachování produkce již fungujících provozů, které na ekologii přechází. Pamatuje totiž na to, že podnik hospodaří v konkrétních materiálně technických podmínkách (například velká budova komárovského kravína a její vnitřní uspořádání a umístění pastvin). Pokud by ekologie podmiňovala vstup hospodářství do jejího systému úplně jiným způsobem chovu krav, pak by tyto podmínky splnil jen málokterý zemědělec (nejspíš ten, který má dostatek financí na kompletní rekonstrukce kravínů nebo na postavení zbrusu nových). Pedagogický aspekt ekologie, totiž učit zemědělce hospodařit s omezenými zdroji (cizorodými vstupy) by tak nemohl být naplněn. Proto ekologie kolem sebe staví hranice či bariéry, které sice pečlivě střeží, ale zároveň za určitých podmínek otevírá některým z konvenčních praktik a materiálů. ___________________________________________________________________
4.2.2 Výjimka Ty Brňačky, jak jsi říkala, že mají jiný kodex, tak ty jsem kupoval vloni. Potřeboval jsem se jistit, abych neměl málo dojnic, tak jsem je koupil jako jalovice. Ale na to potřebuješ v ekologii výjimku. Teda když kupuješ krávy z ekofarmy tak ne, ale tyhle byly konvenční a byla to výhodná koupě. Když jich koupíš do deseti procent, tak to nikdo neřeší. Jenže nám to vycházelo na jedenáct. A tak jsem musel psát na ministerstvo, jestli mi to dovolí. No, dovolili, ale řeknu ti, koho všeho my tímhle divadlem živíme. Tam sedí nějaký úředník, co v životě neviděl krávu a rozhoduje, jestli si jí můžu koupit?!……“ (listopad 2011)
Brňačky jsou dojnice, které šéf koupil na konvenční farmě kdesi u Brna. Mají proto jiný kodex, než většina ostatních dojnic v kravíně. 49
Dojnice je bioproduktem tehdy, pokud se narodila v ekologii. Pak může být prodána do jiného ekozemědělského podniku. Pokud putuje do ekologického podniku, musí k faktuře za ni být připojen i certifikát dosvědčující, že kráva je produktem ekologie. Prodává-li ekozemědělec krávu do konvence, certifikát přikládat nemusí (ale může, pokud chce). Když se šéf rozhodl pro jistotu dokoupit dojnice do svého v ekologii fungujícího stáda, mohl se poohlížet po jiném ekochovu, z nějž by krávy získal. Ne vždy se však taková možnost naskýtá, a proto ekologie zemědělcům umožňuje doplňovat stádo zvenčí, z konvence. Výhodná koupě vhodných červenostrakatých krav, které budou v ekologii jistě dobře prosperovat, ale narážela na další z hranic rámujících ekologii. Pohyb těl a materiálů. Ideál podniku hospodařícího v ekologii coby uzavřené hospodářské jednotky může ekozemědělec naplnit tehdy, pokud se uvnitř ekologie dostává všech materiálů i hospodářských zvířat, které jsou pro fungování podniku nezbytné. Šéf sice říká, že „většinou jsou soběstační“, ale příklad nákupu konvenčních dojnic hovoří o občasné potřebě získat zvířata z jiného podniku. Zemědělství je živý metabolismus, zvířata umírají, osivo plesniví, jeden špatný rok a není čím oset pole. Ekologie pro tyto účely stanovila systém výjimek40. Výjimka je propusť povolující za určitých podmínek vstup konvenčních těl a materiálů do ekologie. Desetiprocentní kontaminace ekologického stáda konvenčními kusy je pro ekologii přijatelná, jedenáctiprocentní kontaminaci již musí povolit ministerstvo zemědělství.
„Představ si to, co by se asi dělo, když tu (v kravíně) budu mít rohatý kravky, tak se mi navzájem pobijou. Nějaká dominantní nepustí jinou ke žrádlu, budou se tu strkat. Oni se strkají i tak, to ať si dělají, co chtějí, ale když nemají rohy, tak se nezraní“, říkal šéf, když jsem se ptala, proč žádná z krav v Komárově nemá rohy. „A kdy jim je odstraňujete?“ zajímala jsem se dál. „Musím jim je odstranit dřív, než jim jsou čtyři týdny, ale v ekologii musíš žádat na odrohování tak jako tak o výjimku.“ (listopad 2011)
Rohy. Všechny krávy chované v Komárově, dojnice i pastevačky, náleží k plemenům, jež jsou rohatá. Tedy kromě pastevaček plemene Aberdeen Angus, jež 40
Metodický pokyn MZE informující o výjimkách je k nahlédnutí zde: http://eagri.cz/public/web/file/168743/_5_12_Vyjimky_s_opravou.pdf
50
jsou od přírody bezrohé, ale to teď není podstatné. Rohy jsou zajímavé téma. Bez ohledu na to, zda se krávy nachází v konvenci či v ekologii, je důležité, aby spolu kravín (či pastvinu) pokud možno sdílely krávy buď bezrohé, nebo rohaté. Uskupení rohatých a bezrohých vnáší do stáda nerovnost, protože mít rohy znamená pro krávu velké zvýhodnění. Obě komárovská stáda jsou už historicky bezrohá, tj. jako malým telatům byly rohy odstraněny všem kravkám, a to ještě v době, kdy družstvo nehospodařilo v ekologii. Bezrohost proto komárovští zachovali i následně, ale musí žádat o výjimky (které jim MZE doposud vždy udělilo41). Ekologie takto sleduje i praktiky, jež považuje za ne příliš dobré, ale z určitých podmínek jejich užití povolí.
„Taky musím používat jen certifikované osivo. Kdybych neměl svoje, musel bych ho někde koupit“ říká mi agronom na poli s jetelem. „Ale zase by to muselo být z ekologie, nebo kdyby nebylo v ekologii dostupný, musel bych požádat o výjimku na konvenční osivo.“ Pokračuje. „Ale pro mě je to vlastně výhodný, zjistil jsem, že můžu s osivem obchodovat a docela se to vyplatí, dobře za to platí“, „Myslíte s ekologickým osivem?“, upřesňuji si pro mě už tak zamotaný koloběh osiva a jetele. „Ano, třeba tenhle jetel letos dobře vyšel, tak ho zpeněžím jako osivo. Sice by to mohly krávy sežrat, ale tohle bude výhodnější.“ (červen 2012)
S osivem se to má podobně jako s těly konvenčních Brňaček, jež musí do ekologie vstupovat s výjimkou. I osivo je bioproduktem, jestliže vzniklo v ekologii. V systému výjimek mají ty na použití konvenčního osiva výsadní postavení. Ekologie je totiž neustále „v pohybu“, počty ekozemědělců i ekozemědělských produktů kolísají a produkce certifikovaných osiv mnohdy není dostačující. Ekologie proto musí výjimky stanovovat s ohledem na možnosti fungování „uzavřeného zemědělského cyklu“. Pokud některým konvenčním materiálům (osiva) nebo tělům (Brňačky) uzavře cestu do svého nitra, riskuje, že „cyklus“ nebude pro jejich nedostatek (nebo finanční nedostupnost) prosperovat. I mezi výjimkami však ekologie stanovuje hierarchii. Některé výjimky považuje za v jistých případech nepostradatelné a některé za nijak výrazně ovlivňující fungování ekologie. Například žádost o výjimku na použití konvenčních osiv není zpoplatněna tisícikorunovým kolkem, neboť osivo je materiál nepostradatelný pro zemědělský metabolismus. Naopak žádost o výjimku na 41
V žádosti o výjimku na odrohování lze zaškrtnout kolonku, že je dobytek potřeba odrohovat z důvodu bezpečnosti práce. Šéf tento důvod používá a doposud komárovským výjimku vždy udělili.
51
odrohování skotu zpoplatněna je, protože odrohování je zásah do integrity kravského těla a tudíž ekologií odmítaný. Výše jsem ale uvedla, že rohatost a bezrohost krav mají na kompromisním pracovišti, jakým je kravín, velký význam. Ekologie to tuší a odrohování za určitých podmínek povoluje, žádost o výjimku ale zpoplatňuje, protože rohatost krav sama o sobě fungování ekologie nenarušuje. V Komárově pěstují vícero plodin, některé pro potřeby výživy dojnic a pastevaček (senáž, jádro, seno a pastvina) a některé prodávají. Požadavek na používání bio osiv inhibuje pohyb materiálů mezi ekologií a konvencí. Možnost jejich zpeněžení však poukazuje na přemostění, jež rozhýbává toky materiálů, těl (a asi i praktik) uvnitř ekologie. Certifikace.
4.2.3 Certifikace a kontrola Zemědělství, konvenční i ekologické, není jen práce na poli či se zvířaty. Kromě zemědělských družstev, jako je to komárovské, zahrnuje i dodavatele, zpracovatele a prodejce. Výroba biomléka v Komárově sice začíná v kravíně, ale biomléko, které komárovští společným úsilím dojnic a lidí vyprodukují, má status suroviny. Ta musí být dále zpracována, aby odpovídala nárokům na bezpečnost potraviny a byla coby potravina standardizována. Například komárovské biomléko mlékárna dále zpracovává na potravinu s atributy - mléko polotučné s obsahem tuku 3,5%, ošetřené UHT a homogenizované – a do obchodní sítě ji prodává coby svůj produkt, přičemž jeden litr si můžete koupit přibližně za 32 korun. Všechny tyto zásahy vyžadují sofistikovanou technologii a podléhají zákonům o zpracování potravin42. Zemědělství v sobě obsahuje i potravinářství, obojí podléhá Ministerstvu zemědělství, obojí je vzájemně legislativně provázané. Kontroly podmíněnosti proto kromě dohledu nad správnými zemědělskými praktikami zahrnují i dohled nad dodržováním pravidel „potravinového práva“. Jeho základním cílem je „dosažení vysoké úrovně ochrany lidského života a zdraví. (Přičemž) cílem zavedení těchto požadavků je zajištění bezpečnosti potravin a krmiv dle zásad potravinového práva, například zamezit
42
Prodej surového mléka takzvaně „ze dvora“ je možný, ale podléhá také pravidlům. Je množstevně omezený, zemědělec pro něj musí mít povolení a samozřejmě jej musí vést v účetnictví. Prodej „ze dvora“ je podobně jako prodej „do spotřebitelské sítě“ vázán „mléčnými kvótami“, resp. na prodej „ze dvora“ potřebuje zemědělec jinou kvótu než na prodej „do sítě“. Komárovští kvótu na prodej „ze dvora“ nemají a mléko prodávají mlékárně, která jej zpracovává a sama prodává do obchodní sítě.
52
uvádění na trh potravin, které nejsou bezpečné pro lidské zdraví, při uvádění krmiva na trh zajistit jeho bezpečnost pro produkci potravin a ke krmení zvířat nebo dodržování pravidel pro používání doplňkových látek, léčivých přípravků u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí.“ (Kontrola podmíněnosti, 2012). Ekologie na tuto provázanost pamatuje, i ona v sobě zahrnuje kromě prvovýroby zpracovatele a prodejce. Ale jak to udělat, aby umožnila pohyb zemědělské suroviny od prvovýrobce (komárovský kravín), přes zpracovatele (mlékárna), prodejce (obchod) ke spotřebiteli (studentka antropologie), aniž by musela slevit z požadavku na hranice bránící vstupu cizorodým materiálům, tělům, látkám a praktikám, na čemž jí velmi záleží? Ekologie pro tyto účely definuje pojmy osoba podnikající v ekologickém zemědělství a bioprodukt. Osobou podnikající v ekologickém zemědělství je „ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, výrobce biokrmiv a dodavatel bioosiv a biosadby“. Bioproduktem se míní „jakákoli surovina rostlinného nebo živočišného původu pocházející z ekofarmy. Bioproduktem je také hospodářské zvíře. Jako bioprodukt lze tak certifikovat nejenom suroviny pro výrobu biopotravin, ale také zástavová zvířata, chovná zvířata nebo suroviny pro nepotravinářské využití (např. vlna, přadný len)“. (242/2000 Sb., §3).
Cirkulující (ne)důvěra
Zjistila jsem, že potřebuji nahlédnout do praktik, jimiž se audituje něco tak živého a nevyzpytatelného, jako je zemědělství. Z Komárova už vím (alespoň částečně), jaké to je dělat zemědělství. Nyní se chci dozvědět něco o tom, jak se ekozemědělství vyjevuje na druhé straně, u kontrolórů. Domluvila jsem si schůzku s ředitelkou jedné z těchto organizací a s jedním z jejich kontrolórů43. Nejprve jsem zjišťovala, jaká je pozice jejich organizace mezi ostatními institucemi majícími správu ekologie na starosti. Zde je stručný popis hierarchie kontrolních orgánů, které nad ekologií bdí. Nejvyšší autoritou a zároveň garantem pro ekologii je v naší zemi Ministerstvo zemědělství, tedy zejména jeden z jeho odborů – odbor environmentální a ekologického zemědělství. MZE pověřuje kontrolou ekozemědělců tzv. kontrolní
43
Jedná se o jinou kontrolní organizaci, než jaká certifikuje Komárovské družstvo.
53
organizace. Kontrolní organizace zde působí čtyři44 (v době mého výzkumu byly pouze tři), jejich výběr provádí MZE a deleguje na ně povinnost (a právo) certifikovat osoby podnikající v ekologickém zemědělství. Jak říká předmluva Akčního plánu ČR ekologického zemědělství pro rozvoj v letech 2011 – 2015, mezi soukromé auditorské firmy, jimiž kontrolní organizace jsou, a MZE figuruje ještě kontrolní mezičlánek. V současné době je tímto mezičlánkem Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), státní kontrolní organizace, jež dohlíží nad činností soukromých kontrolních organizací. ÚKZÚZ sám nemá právo udělovat či odjímat certifikáty, nicméně ročně zkontroluje cca 5% kontrolními organizacemi certifikovaných ekozemědělců či zpracovatelů bioproduktů (Akční plán ekologického zemědělství; 3). Systém kontrol totiž funguje na následujícím principu. Pokud se zemědělec hospodařící v konvenci rozhodne přihlásit se k dotačnímu titulu „ekologické zemědělství“ a začít hospodařit v ekologii, vybere si nejprve kontrolní organizaci, jež bude jeho podnik certifikovat a následně kontrolovat. Svůj výběr spolu s přihláškou zašle na MZE a stává se tak osobou hospodařící v ekologickém zemědělství. Ovšem, osobou v přechodné době. Nejprve absolvuje celý podnik vstupní kontrolu, zda vůbec může splňovat pravidla, jež ekologie vyžaduje. Zda má dost (ale ani příliš mnoho) dobytčích jednotek na množství půdy, zda jsou jeho dojnice chovány ve volných stájích, zda chová telata mléčných krav ve skupinkách minimálně po dvou a jiné. Pokud vstupní kontrolou úspěšně projde, označí kontrolní organizace jeho pozemky v LPISu coby ekologické v přechodném období, získá certifikát osoby hospodařící v ekologickém zemědělství a vzniká mu nárok na podporu z dotačního titulu „ekologické zemědělství“. Pokud zjistí kontrolor při kontrole nějaká pochybení, sepíše je do závěrečné „zprávy o odchylkách“. „Odchylky“, jimiž zemědělec porušil integritu hranic ekologie, mohou být méně závažné a více závažné. Ty méně závažné končí „napomenutím“ na místě, ale jsou zaneseny ve „zprávě“ a každou příští kontrolu na ně může přijít řeč (tj. bývalý prohřešek může být opětovně prověřován, zda došlo k nápravě či zda nedošlo k jeho opakování). Více závažné prohřešky jsou řešeny tak, že kontrolní organizace podá na MZE „návrh na správní řízení“. Popíše charakter a rozsah „odchylky“ a MZE z toho vyvodí důsledky. Důsledkem může být v lepším případě 44
Jejich seznam je k nahlédnutí zde: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/kontrola/
54
pokuta v nejhorším odnětí certifikátu osoby podnikající v ekologickém zemědělství a ztráta nároku na finance z dotačního titulu „ekologické zemědělství“. Kontrolní organizace (soukromé ani státní) tedy dotace nerozdávají ani neodebírají, pouze každoročně zjišťují, zda na ně má zemědělec stále ještě právo. Kompetence kontrolovat hranice ekologie a poukazovat na kontaminaci nepovolenými materiály, látkami a těly je distribuována mezi soukromé subjekty a státní kontrolní organizaci. Zatímco kontroly ze strany soukromých subjektů probíhají pravidelně a jsou zemědělci očekávány (intenzita kontrolních návštěv je stanovena v absolutních číslech, tj. jednou za rok), kontroly ze strany státní kontrolní organizace jsou nahodilé (intenzita kontrol je stanovena v relativních číslech, tj. 5% podniků ročně). V Komárově proto vědí, že kontrolóři z jimi vybrané kontrolní organizace ohlásí jednou ročně svou návštěvu a komárovští si na ni připraví všechny požadované dokumenty. Návštěvou z ÚKZÚZ si ale jisti nejsou. Jak říkal šéf, „kontroloři by si tady mohli podávat dveře. Všichni se tvářej chytře, o krávách nic moc nevědí. Já nejsem proti kontrolám. Budiž. Ale proč přijdou nezávisle na sobě ze dvou institucí a kontrolují úplně to samý? Kolik lidí my tou naší prací živíme? To se jednou musí zhroutit.“ Nevěděla jsem, co na to říct, ale nyní bych mu již mohla odpovědět. Vztah komárovských a „jejich“ kontrolní organizace je totiž klientský. Komárovští si svou kontrolní organizaci vybrali, oslovili ji a za její auditorské služby jí platí. Jejich vztah ke státní kontrolní organizaci nijak finančně podložen není, MZE předpokládá, že neutrální a nahodile působící kontrolní subjekt, bude kontrolovat činnost soukromých kontrolních subjektů, a to s cílem docílit větší důvěryhodnosti celé ekologie. Cirkulující (ne)důvěra.
Kontrola
Jeden můj informátor pracující ve státní kontrolní organizaci říkal, že
„ekologickým zemědělcům dáváme větší podporu jako kompenzaci za to, jak hospodaří. Že mají menší výnosy a nemůžou používat všelijaké pomocné látky. Ale zase je o to víc kontrolujeme. Vemte si, že na konvenční zemědělce přijde kontrola jen občas, zkontrolujem asi jen 5% ročně. Ale ekologický zemědělec je důkladně kontrolovaný každý rok, jestli dodržuje pravidla (…….)“. (červen 2012) 55
Jedu na kontrolu. Po návštěvě kontrolní organizace už vím, jaká je architektura systému kontrol. Ale jak probíhá samotná kontrola? V čem je tak „důkladná“? Kontrolor Karel mi předem poslal seznam zemědělců, k nimž měl následující týden zajet na pravidelnou každoroční kontrolu. Vybrala jsem si den, kdy měl v plánu mimo jiné kontrolovat farmu, jejíž majitelé chovají krávy. Vyrážíme na jedno z nejseverněji položených míst v naší zemi, srpnové slunce se opírá do mohutných stromů horské aleje. Jsme na konci světa. Právě tady, na malé rodinné farmě se dozvídám, jakými způsoby ekologii kontroloři auditují.
Potřásáme si rukama s majiteli statku, jsem představena jako „antropoložka z Prahy“. Usedáme ke stolu v dílně a majitelé, zeť a tchán, pokládají na stůl tlustý štos papírů a papírků. Karel bere do ruky jednu ze složek a vyndává z ní štůsek účtů, paragonů a faktur. Prohlíží papíry pečlivě jeden po druhém. Nahlížím mu přes rameno. Hrábě, veterinární služby, osivo, minerální liz,….. (srpen 2012)
Kontrolor sleduje účty za celý uběhlý rok a soustředí se na to, zda zemědělci nekoupili něco, co do ekologie nepatří. Hrábě ekologii nijak kontaminovat nemohou, do jejího metabolismu zasahují pouze mechanicky a to je povolené. Osivo je ovšem jiný případ. Karel se proto dívá, zda je k faktuře připojen certifikát dosvědčující, že osivo pochází z ekologie. Ano, certifikát u faktury je. Karel spokojeně pokýve hlavou a pročítá další účty, certifikát již dál nezkoumá. Podobně úspěšně projde inspekcí i minerální liz. Karel právě prověřuje pevnost a funkčnost jedné z hranic, jež ekologii stráží. Sledoval účetní materiály, jež dokumentují vstupy do malého v ekologii hospodařícího podniku za uplynulý rok. Sledoval je tak, že při jejich vstupu do podniku předpokládal finanční směnu. Osivo zemědělec jen tak nedostane, ale musí je koupit. A koupě v naší zemi předpokládá existenci dokladu o ní – fakturu. Kontroloři proto prochází účetnictví zemědělských podniků a soustředí se na to, zda v něm (ne)najdou cizorodé zakázané látky, materiály či těla. Pokud narazí na materiály, jež by mohly ekologii kontaminovat (jako například osivo, které bývá v konvenci mořeno nepovolenými chemikáliemi), zjišťují, zda pochází z jiného ekologického podniku. Pokud ano, pak musí být k faktuře připojen i certifikát. Pokud
56
ne, měl by zemědělec předložit kladně vyřízenou žádost o výjimku. Nemá-li ani tu, jedná se o prohřešek a kontrolor jej zapíše do „zprávy o odchylkách“.
Výčet zakoupených komodit pokračuje. Ohradník, louka,…“Vy jste koupili louku?“ zvedá Karel oči k oběma zemědělcům. „Jo jo, koupil jsem ten kus louky pod lesem, on se o to Staněk stejně nestaral“ povídá starší z nich. „Ale to jste nám nenahlásili“ odvětí Karel. „Chtěli jsme to udělat teď někdy,“ říká ten mladší. „Mně to nevadí, ale už jsme vám to mohli v registru změnit a začala by vám běžet přechodná doba,“ vysvětluje Karel a bere do ruky mapku.
Mapku si Karel přivezl ve své složce, kde má informace o kontrolovaných podnicích. Je to výtisk z LPISu, ekologické pozemky jsou vyznačené zeleně, ty v přechodné době jsou žluté. Bere do ruky tužku a spolu se zemědělci do mapky koukají a říkají, k čemu je každý jednotlivý půdní blok používán. Zde, v severních horách, používají půdu jako pastviny a louky na seno. Pouze jedno malé pole zásobuje pastevní krávy jadrným krmivem. Karel právě zjistil, že do ekologie vstoupil pozemek z konvence. Konvenční louka ale musí projít jednou z dalších propustí, které mohou narušit hranice ekologie.
Na řadu přichází stájový registr. Karel se dívá, kolik mají zemědělci kusů dobytka. V tabulkách jsou uvedeny krávy, jalovice, telata, býk a jeden kůň. Karel si bere kalkulačku a přepočítává jednotlivé živočichy na velké dobytčí jednotky (VDJ). Znovu vzhlédne od papírů k zemědělcům a ptá se; „Čím krávy krmíte?“ „Teď se pasou a v zimě senem a přilepšujem jim obilím.“Karel pokýve hlavou. Znovu se dívá do mapky s pozemky a pak začne něco vypočítávat. Nerozumím matematice, ale tohle vypadá jako jakýsi složitý vzorec.
Sušina. Karel propočítává množství sušiny, které mohli zemědělci ze svých pastvin a luk sklidit. A dává je do souvislosti s množstvím dobytčích jednotek, které chovají. Audituje metabolismus ekologického podniku tím, že zjišťuje, zda je soběstačný, zda uživí všechna svá zvířata, aniž by musel pořizovat krmivo zvenčí. Karel si dal dohromady zjištění z kontroly účtů, kde zjistil, že zemědělci krmiva nenakupují, a sám si spočítal, že i bez nákupů může podnik fungovat. Protože pokud by jeho výpočet říkal, že pastviny a louky dobytek nemohou uživit a v účtech by krmivo nefigurovalo, 57
pak by Karel narazil na mezeru v hranicích ekologie. Zemědělec by pravděpodobně získával konvenční krmiva jinak, než formou peněžní směny a kontrolor by musel pátrat po tom, jak k tomu dochází. Zde ale výpočet vychází pro zemědělce dobře.
Přesto však kontrolor požádá zemědělce, aby ho provedli po staveních, která souvisí se zemědělskou výrobou. Jdeme se podívat na sklad obilí. Karel leze do malé komůrky a zjišťuje, že hromádka ječmene zhruba odpovídá výměře pole, na kterém je pěstován, a ročnímu období. Vracíme se do dílny ke stolu a Karel si zakresluje plánek všech stavení a uvádí popisky, co se kde nachází. „A kde máte vlastně uskladněné to seno?“ ptá se zemědělců, „Takové množství se vám sem asi nevejde,“ usuzuje nad plánkem malých budov a mapkou rozsáhlých luk. „To máme u známýho dole ve vsi ve skladu,“ odpovídá mladší z nich.
Kontrola se přenesla z auditu administrativy k auditu hmotných věcí, budov, luk, rozměrů, krav a pastvin. Je možné, že tak malé budovy skrývají tak velké množství sena? Není, usuzuje Karel. Bude potřeba prověřit, zda a kde je seno uskladněno. Kontrola roztahuje svou působnost i mimo kontrolovaný podnik a sleduje ji v širším kontextu zemědělsky založené horské vsi. Ohmatává hranice podniku, aby odhalila případné průniky nepovolených kontaminací, a stopuje vztahy tchána a syna s ostatními zemědělci v okolí.
Nasedáme do zemědělcova auta a jedeme na obhlídku krav, pastvin a hlavně se jedeme podívat na to seno. „Máte s ním uzavřenou nějakou smlouvu o pronájmu skladu?“ vyzvídá Karel. „Nikde jsem jí v účtech neviděl.“ „Nemáme, ale zase mu půjčujeme traktor s žací lištou, která se líp hodí na ty jeho pozemky tam v horách.“
Karel naráží na jiný typ směny, než je ten finanční, a který v zemědělství dobře funguje. Vzájemná výpomoc a výměna služby za službu. Zápůjčka vhodné žací lišty výměnou za možnost uskladnit seno ve velkém seníku se v účetnictví neobjeví.
Velká hala v bývalé továrně slouží jako sklad sena. Vjíždíme autem až dovnitř. Všude kolem jsou až ke stropu vyskládané kulaté balíky sena. „To je všechno vaše?“ ptá se Karel mladšího zemědělce, který řídí auto. „Ne, ne, tady tohle vpředu je naše,“ ukazuje zemědělec prstem přes přední sklo auta, „a támhleto je toho známého“. „Měli 58
byste to mít ale nějak oddělené, protože takhle může dojít k záměně,“ poznamenává Karel. „Tak my víme, co komu patří a příští rok se tady budou dělat dveře,“ oponuje zemědělec, „ale hlavně kvůli tomu, aby sem nemohl jen tak někdo přijít“.
Karel poukazuje na mechanické hranice ekologie. Ekologické seno sloužící pro fungování kontrolované farmy by nemělo být zaměnitelné se senem, které ekologické není. Kontrolor akceptoval ústní dohodu o pronájmu skladu, tak to na vsi chodí. Ale seno, materiál tak důležitý pro zimní kravský jídelníček, ……„Tak jo,“ přimhuřuje Karel obě oči, „necháme to být a jedem se podívat na krávy.“ Přimhouření očí.
Na druhé straně vsi projíždíme autem několika brankami z elektrického ohradníku a ocitáme se na pastvě. U vzdáleného remízku polehávají krávy s telaty. Přijíždíme až k nim, krávy to nevyruší z jejich poklidného přežvykování. „Tak tady jsou, je to charolais. A ještě jedno stádo mám u silnice, pojedeme cestou zpátky kolem,“ říká zemědělec. „Prodáváte je s certifikátem?“ ptá se Karel. „Ne, tady nejsou biojatka a ani by se nám nevyplatilo je někam daleko vozit,“ odpovídá zemědělec, „prodáváme je jako konvenční zástav45.“ (srpen 2012)
Přimhouření očí je zcela na kontrolorově uvážení. Zákon a interní pravidla kontrolní organizace sice uvádí, jakých prohřešků by se ekozemědělci neměli dopouštět, ale kontext prohřešků posuzuje sám kontrolor. Karel prošel účetnictví malého podniku, aniž by narazil na významnější pochybení (to s novou loukou vyhodnotil jako nepořádnost, která poškodí spíš zemědělce než ekologii), množství sena odpovídalo množství dobytka, který jej bude v zimě konzumovat, a krávy „vypadaly spokojeně“46. A co víc, produkt činnosti tohoto podniku, telata masného plemene charolais, opouští ekologii a putují do konvence. Nenárokují si titul bioprodukt (ačkoli by mohla), neboť pro bioprodukt není v blízkém okolí podniku odbyt. Bioseno a jeho neoddělitelnost od jiného, cizího proto Karel do protokolů zaznamenávat nebude. Potenciální kontaminace ekologie cizím senem sice možná je, ale metabolismus, 45
Zástavové zvíře je takové, které zemědělec prodává s tím, že kupující zvíře ještě dále zhodnotí. Například nakoupí mladá telata, vykrmí je a prodá se ziskem na jatka. 46 „Viděla jsi, jak jsme k nim přijeli autem vlastně až dovnitř do stáda. A byly klidné, takže je vidět, že mají dobrou zkušenost s lidma, že se s nimi pracuje. Voda tam taky byla, pastvinu měly bohatou. Prostě spokojený krávy.“ (Karel, srpen 2012)
59
který toto seno zkonzumuje, hranice ekologie tak jako tak opustí. Hranice směrem ven z ekologie totiž žádní kontroloři nestráží.
4.2.4 Pohyb uvnitř ekologie aneb „nepolevit v managementu“ Vracím se nyní obloukem k výpovědi ředitele biojatek a na jejím příkladu se pokusím ukázat propojení, jimiž je ekologie uvnitř provázána. Opět trocha badatelského kontextu. Sally Eden zkoumala logo „The tick-tree“, které označuje dřevo vyprodukované s ohledem na udržitelný rozvoj. Logo „The tick-tree“ může nést pouze dřevo, jehož celá produkce (od pěstování, kácení, a tak dále) prošla náročnou certifikací zaručující se za ohleduplnost, s níž bylo přistupováno k celé škále zainteresovaných aktérů (ekosystém, dřevaři, místní obyvatelstvo). „The tick-tree“ chápe Eden jako „mezní objekt“ („boundary object“), spojující dohromady rozličné sítě a aktéry (Eden 2009, 384). Vidím zde jistou podobnost s certifikátem, o který se tolik zajímal kontrolor Karel. Certifikát ekologického zemědělství je také mezním objektem spojujícím aktéry rozličného charakteru. Nejenže umožňuje tělům a materiálům pohyb uvnitř ekologie, jak jsem ukázala na příkladu s bioosivem, ale zároveň inhibuje pohyb mezi konvencí a ekologií. Certifikát je bezvýhradnou propustkou přes hranice ekologie a vytváří hierarchii v rámci systému zemědělství. Metabolismus celého systému zemědělství, tak jak funguje v unijním prostoru, je uvnitř hierarchizován pletivem polopropustných hranic. Konvence a její těla a materiály mohou do ekologie vstupovat pouze za určitých podmínek, které jsem výše popsala. Pohyb uvnitř ekologie je takzvaně bezbariérový za předpokladu, že je pohyb těl a materiálů doprovázen certifikátem. Pohyb směrem ven z ekologie do konvence je naopak bezvýhradně bezbariérový. Uvnitř bariér zasazuje ekologie dojnici do lokálního časoprostoru, vztahuje její metabolismus (zpět) k půdě konkrétního zemědělského podniku. Ekologie zjednává kravský metabolismus v hranicích komárovského hmatatelného a materiálního mikrosvěta, ale zároveň jím odkazuje na makrosvět (zejména) evropské zemědělské politiky. Komárovská dojnice Devadesátka, zjednávaná na kompromisním pracovišti v kravíně coby spolupracovnice, přesahuje své lidské spolupracovnice svou
60
světovostí a evropanstvím. V Devadesátce se lokální, hmatatelný svět komárovského kravína setkává s tím globálním, evropským. Politizované kravské metabolismy. Co to ale znamená pro konkrétní komárovskou dojnici? Co se stane s místní, hmatatelnou dojnicí a s jejím metabolismem, když musí pracovat v rámci hranic, které kolem ní staví ekologie? „Ty holštýnky ekologii stejně většinou nepřežijí,“ říkal mi šéf. Jeho tvrzení mě překvapilo, protože jsem měla za to, že život v biokravíně přináší dojnicím větší pohodu a nebylo mi jasné, jak může dojnice v ekologii strádat.
5. Kdo vyrábí biomléko?
„Co to je za plemeno?“ Ptám se šéfa. Díváme se na pestrobarevnou řadu kravských hlav, které s chutí konzumují senáž. Některé jsou si navzájem podobné, mají podobné bílé znaky na hlavách i tělech, i velikost a rámec těl je jaksi stejný. Převažuje černo bílé zbarvení s tím, že černá nabývá různých odstínů. Pak jsou tu ale menší kravky, které mají úplně jiné bílé znaky na hlavách a i tvar hlav je odlišný. Jejich barva se pohybuje na škále od cihlově červené k světle oranžové. Nedá se ale říci, že by se jednalo o dva rozdílné typy, plemena. Nerozumím krávám, ale tyhle jsou každý pes jiná ves. „Poslouchej a co ty víš o zemědělství? Jaký znáš plemena krav?“ odvětí šéf. „U nás ve škole se o krávách neučíme, my se zabýváme lidmi. Až na nějaké výjimky….“ „Nevadí,“ nenechá mě domluvit, „ty dojnice jsou původně holštýnky, ale je to stádo v převodném křížení na české strakaté. To na nich pak vidíš, některé jsou víc holštýn a některé víc česká straka.“ Aha. (prosinec 2011)
Kdo je holštýn a kdo česká straka? Pro pochopení následujících řádků musím nastínit, jaká je historie chovu dojeného skotu v našich zemích a následně stručně popsat, jak funguje kravský metabolismus. Po vzoru Donny Haraway se chci dozvědět více o tom, jak vyprávět o společných dějinách „companion species“ krávy a člověka. Haraway vypráví příběh soužití člověka a psa a do vyprávění zapojuje i společnou minulost, důsledky koevoluce obou druhů. Říká také, že žádný z partnerů společné evoluce nepředchází vzájemný vztah, který navíc nikdy není ukončený, je neustále otevřený novým hráčům. „Co-evolution in naturecultures“ (Haraway 2003, 61
12). Vtahuji do hry zemědělskou literaturu, nahlížím do společné historie lidí a skotu v našich zemích a dočítám se následující. V příběhu budou hrát roli tři plemena skotu. Původní, nejstarší plemeno skotu, o kterém mají historici zemědělství zprávy, je český červený skot chovaný na našem území již od neolitických dob. Drobné, v odstínech červené barvy zbarvené kravky byly používány především coby potažní síla. Masná a mléčná užitkovost, řečeno současnou zootechnickou mluvou, byla velmi nízká (Petrášek 1972, 50). V důsledku stále větší potřeby masa a mléka pro uživení populace a také kvůli potřebě silnějších potažních zvířat začala být v 19. století do českých zemí dovážena zvířata náležející k červenostrakatému horskému typu skotu, zejména plemena simentálská a bernská. Jednalo se o mohutnější dobytek šlechtěný takzvaně na kombinovanou užitkovost (maso a mléko, plus potažní práce). Křížením s původním červeným skotem (který v českých zemích nabýval mnoha regionálních podob a dnes je znám pod názvem česká červinka) vzniklo na místní podmínky velmi dobře adaptované plemeno – český strakatý skot (Kučera 2009, 45). „Česká straka je tady prostě doma, dřív dovezla lidi o sobotě na trh, dala jim tele, trochu mlíka k tomu, a když už přišel její čas, tak z ní ještě měli maso. Nebyly žádný problémy s porodama, stačilo jí ke žrádlu to, co rostlo na louce, prostě kráva tak akorát do našich podmínek.“ (šéf, prosinec 2011) Kráva tak akorát do našich podmínek. Co se ale stalo s touto ideální krávou? Intenzifikace zemědělství si žádala zvířata s vyšší mléčnou užitkovostí, a proto začala být do našich zemí po druhé světové válce dovážena ve větším počtu zvířata náležející k nížinnému černostrakatému skotu, známému pod názvem holštýnsko fríské černostrakaté plemeno. Jak napovídá jméno, toto plemeno bylo vyšlechtěno v nížinné krajině dnešního Holštýnska a šlechtitelé se zaměřili především na mléčnou užitkovost (Motyčka 2009, 41). Vysokoprodukční dojnice, jimiž holštýnky jsou, dokáží vytvářet bezkonkurenčně nejvyšší objem mléka mezi všemi dojenými plemeny na světě. Selekce na vysokou produkci mléka47 si ale vzala daň na jiných tělesných parametrech holštýnek. Energeticky náročný metabolismus mléka vyžaduje velký
47
Holštýnský skot byl šlechtěn na produkci vysokého objemu mléka, ale jiná specializovaně mléčná plemena byla šlechtěna například na vysoký obsah tuku v mléce na úkor množství samotného mléka (například plemeno Jersey). Takzvaná mléčná „vysokoprodukčnost“ tedy může nabývat různých forem. (viz například Bouška 2006)
62
tělesný rámec dojnic a tudíž i na energie bohaté krmivo. Holštýnka je vysokoprodukční dojnice s vysokými nároky na vstupy do metabolismu mléka. Vydávám se za chovatelem čistokrevných konvenčních holštýnek na malou středočeskou rodinnou farmu. Ráda bych zjistila, jaké vstupy holštýnka potřebuje, aby mohla vytvářet mléko, aniž by při tom její tělo energeticky strádalo. „K nám jezdí krmivářka a ta nám radí, jak namíchat krmnou směs. A my pak ty krmiva kupujem. Něco, třeba senáž máme z místního družstva, pak kupujeme extrahovaný řepkový šrot – to je strašná věc. Kdyby lidi věděli, jak to vzniká, nepili by mlíko. Ale kvůli bílkovinám je to dobrý. Pak dostávaj vojtěšku a tak. Jako z vlastních zdrojů bych je neuživil.“ (červenec 2012) Z vlastních zdrojů bych je neuživil. V konvenci si zemědělec může dovolit pořizovat svým dojnicím jakákoli pro něj dostupná krmiva, neboť metabolismus jeho hospodářství žádné hranice nestráží. V Komárově ale musí být hodně opatrní, čím Devadesátku, Špagátu a jejich kolegyně nakrmí. Co tedy dostávají na krmný stůl komárovské dojnice, které pracují v ekologii? „Koukej,“ říká mi šéf, když hledíme na monitor počítače, kde je zrovna spuštěný program na skladové hospodaření. „Tady mám všechny suroviny a z nich poskládám krmnou dávku. Nebudu ti vysvětlovat, jaký poměry tam mají být, ale pro různý skupiny krav mám čtyři receptury a skládám je v různých poměrech z triticale nebo ječmene, z detaminu48, vápence, GPSky49 a jetelotrávy z jámy50. Jo a seno. Nic víc, nic míň.“ (listopad 2011) Kromě detaminu a vápence, kteří do metabolismu komárovského kravína vstupují s certifikátem, pochází všechna krmiva s vlastních luk a pastvin. Žádný extrahovaný šrot a jiné na bílkoviny bohaté krmné doplňky. Komárovské dojnice si musí vystačit s málem. A zdá se, že se jim daří. „Musí jim to stačit, protože česká straka je stavěná na to, aby z tohohle vyžila. Je pravda, že jim můžu přidat energii třeba z jádra, protože oni opravdu makají, ale
48
Směs minerálních látek certifikovaná pro použití v ekologii. Senáž 50 Senáž s jiným obsahem sušiny 49
63
nesmím je dostat do acidózy. Pak bych jim poškodil bachorovou mikroflóru a to by byl průšvih.“ (listopad 2011) Na scéně příběhu o kravském metabolismu pracujícím v ekologii se objevuje další aktér. Bachorová mikroflóra a mikrofauna, šéfem často zmiňovaný hráč, který má po bližším prozkoumání velký vliv na vznik (bio)mléka. Co to tedy je? Obracím se na zemědělskou a veterinářskou literaturu a dočítám se, jak funguje zásadní část trávicího ústrojí přežvýkavců. Na rozdíl od ostatních býložravců dochází u přežvýkavců k fermentaci rostlinné potravy v předžaludcích, zejména pak v bachoru. Bachor krávy obývají anaerobní bakterie (mikroflóra) a nálevníci (mikrofauna). Mikroflóra zajišťuje štěpení celulózy, škrobu, ostatních sacharidů. Rozkládají také bílkoviny na aminokyseliny a mimo jiné na těkavé mastné kyseliny. Z posledně jmenovaných jsou velice důležité pro energetickou bilanci krávy a mají velký vliv na obsah tuku v mléce (Bouška 2006, 27; Suchý, Straková, Herzig 2009, 75). Proč se tolik zabývám bachorovými bakteriemi a nálevníky? Protože jim v Komárově šéf věnuje velkou pozornost. Připravuje krmné receptury s ohledem na jejich požadavky a schopnosti. To oni jsou na počátku kravského metabolismu, který vyrábí (kromě jiného) biomléko. A jak je to s acidózou, které se chce šéf vyhnout? Energetická náročnost metabolismu mléka a ekologií omezené zdroje energetických krmiv dávají lidem méně možností, jak pokrýt nutriční/pracovní požadavky kravských spolupracovnic. Jednou z nich je přidání jadrného krmiva do krmné dávky. Ovšem příliš velké množství ječmene či triticale může způsobit překyselení (acidózu) bachorové tekutiny a poškodit bakterie a nálevníky. Šéf proto při vyvažování krmné směsi balancuje na tenké linii, když se snaží dostatečně nakrmit dojnice, aniž by při tom poškodil jejich trávicí ústrojí51. „Různý krmivářský specialisti mi nabízejí, že nám připraví speciální krmnou směs,“ říká šéf dál a mění poměry jednotlivých krmných složek v počítači. „Ale to je úplně zbytečný, pořád nějaký novinky, stačí selský rozum. Přežvýkavec musí mít pořád co přežvykovat, neustálý přístup ke krmivu a k vodě. Takže, jak sis určitě všimla, na krmném stole skoro pořád něco mají. Ale zase jim nechávám na vybranou, co si dají. Ne jak je teď módní, že se jim všechno dá do jedný směsi. Tady mají směs senáže,
51
Toto zřejmě řeší většina zootechniků, ale v ekologii je problém složitější kvůli omezeným zdrojům krmiv.
64
GPSky, minerálů a pak si můžou jít ještě na seno. Kráva ví, co právě potřebuje, aby jí bylo dobře.“ (prosinec 2011) Z předchozích řádků se mohlo zdát, že metabolismus mléka ovlivňuje prostřednictvím bachorové mikroflóry/fauny jenom šéf. Ale není tomu tak, protože i kráva si může vybrat, jak bude uspokojovat své osobní potřeby. A komárovský zootechnik jí vychází vstříc. Vlastně by se ale dalo říct, že si zootechnik a dojnice vychází v péči o metabolismy vstříc navzájem. Protože když paní Kolářová otevírá branku z elektrického ohradníku, dojnice z Dvojky už stojí přichystané u východu z pastviny. Je prosinec, dvě hodiny odpoledne. Na zemi leží poprašek sněhu. „Jdeme domů, děvuchy,“ říká kravkám. Ty žádné pobídky nepotřebují a kolíbavým svižným krokem kráčí do kravína. U vchodu do Dvojky nastala malá strkanice. Všechny najednou se usídlily v pravé části sekce, kde je možné prostrčit hlavu hrazením a žrát senáž z krmné chodby. Kravky to vědí. Vědí, že po návratu z pastvy je doma bude čekat nová dávka senáže smíchané s ječmenem. Ty, které dorazily domů první, zabořují tlamy do zelenohnědé hromady krmiva. (prosinec 2011)
Žravost. Zootechnik počítá s tím, že dojnice budou dostatečně žravé a budou s jeho pomocí samy aktivně vytvářet dobré životní a pracovní podmínky pro svou bachorovou mikroflóru/faunu. Žravé metabolismy. V příběhu tedy vidíme kravský metabolismus coby hlavního aktéra výroby biomléka. Ten však nepracuje sám o sobě nebo lépe řečeno, nelze hovořit o jednom metabolismu. Když se Annemarie Mol zabývala výzkumem péče o nizozemské cukrovkáře, všimla si, že těla, popřípadě metabolismy cukrů nejsou jen pasivními příjemci péče zvnějšku, ale že sami do procesu péče aktivně zasahují. Mol říká, že metabolická těla nemají pevné hranice, jsou polopropustná Taková těla nejsou samostatně pracujícími entitami, ale kvůli potřebě inzulinu (kvůli absenci vlastního inzulinu) vystupují mimo hranice vlastního metabolismu a přijímají pomoc zvenčí. Musí jim být věnována pozornost (Mol 2008, 32). Mol dále říká, že metabolismus není jen fyzický proces. Naopak, metabolismus může být sám považován za aktéra (tamtéž, 33). Pokud je kravský metabolismus ústředním aktérem vystupujícím v procesu výroby biomléka a pokud je tento metabolismus pracující v ekologii zvláště namáhaný 65
v důsledku omezených zdrojů energií, pak zbývá otázka, kdo vyrábí dojnici, jejíž metabolismus tyto podmínky, řečeno šéfovými slovy, přežije. Sedíme v komárovské kanceláři a já si prohlížím karty jednotlivých dojnic. Jméno otce, jméno matky, sleduji plemennou příslušnost dojnic. „Jak vlastně vybíráte, jakým býkem krávu připustíte? Aby se vám to převodné křížení dařilo?“ ptám se šéfa. „Tak čistokrevný čestr tady vlastně není, takže vybírám siementálský býky, který jsou povolený plemennou knihou čestru. Nejčastěji montbelier, to je ve Francii vyšlechtěný siementál, který je šlechtěný víc na mlíko. Ale pořád je to stejný jako česká straka, kombinovaný plemeno, kterýmu se tady daří a zvládne ekologii. No a pak použiju red holštýna, musím přece občas přilít mlíko, že jo.“ Přilít mlíko. Plemenná kniha českého strakatého skotu je takzvaně otevřená. Znamená to, že pro čistokrevnou plemenitbu jsou povolena i jiná příbuzná plemena. V komárovském případě šéf potřebuje získat dojnice, v jejichž žilách bude kolovat co nejvíce siementálské krve původního horského červenostrakatého skotu, jenž byl předkem českého strakatého skotu. Tato krev zaručí, že metabolická těla dojnic budou prosperovat v podmínkách českého biokravína. Šéf vybírá takové býky, kteří jsou nositeli kombinované užitkovosti s větším důrazem na mléčnou užitkovost – o mléko jde v Komárově především. Siementálská krev montbelierských býků sice vnáší do původně holštýnského stáda dojnic schopnost pracovat v podmínkách ekologie, ale potřeba produkce mléka musí být čas od času podpořena holštýnskou krví. Red holštýn je jedna z variant holštýnského skotu, která přináší do komárovského stáda červenou barvu a zadruhé podporuje vysokou mléčnou užitkovost dojnic. V kompromisním pracovišti komárovského kravína tak za účelem výroby biomléka musí nejprve vznikat nová těla, jejichž metabolismy pod taktovkou místního zootechnika a dojiček zvládnou náročnou práci v ekologii. Welfare hospodářského zvířete tak zajišťuje nejen aktuální architektonické členění kravína a možnost pást se denně na ekopastvinách, ale i v delším časovém horizontu uskutečňovaná výroba nových, pro ekologii vhodnějších těl. Welfare zvířete v ekologii, ve smyslu mít se dobře, tak znamená mít to správné tělo.
66
6. Dobrá kráva Špagáta Příběh o výrobě biomléka se chýlí ke konci. Než jej ale završím, měla bych čtenáře ještě podrobněji seznámit se Špagátou z úvodního odstavce tohoto textu. Učiním tak ze dvou důvodů. Zaprvé si myslím, že je potřeba vyprávět o komárovských kravských pracovnicích a zviditelňovat práci, která v našem současném evropském světě není viditelná. Christopher Bear mluví o individuálních zvířecích geografiích, které stojí za to sledovat. Všímat si konkrétního individuálního zvířete a rozpoznat kontexty, v nichž se objevuje, nám může přinést mnohem zajímavější pohled do zvířecího světa, než pouhé zaobírání se zvířaty obecně. Uvidíme tak činnost někoho, kdo obvykle bývá ukryt ve stínu (Bear 2011, 297). Zajímavou paralelu v souvislosti se zviditelněním dojnice Špagáty vidím s odkrýváním jiných typů práce, které také nemají status „real work“, protože se jedná o činnosti vykonávané mimo hranice viditelné ekonomie. Na příklad feministicky orientovaná autorka, Hondagneu-Sotelo, se zabývala prací latinskoamerických pomocnic v domácnostech a odkryla širšímu (nejen) akademickému světu spleť vztahů, očekávání nejen pracovnic samotných, ale i jejich euroamerických zaměstnavatelek (Sotelo 2007). Zadruhé jsem se doposud zabývala dojnicemi zejména v kontextu jejich práce v ekologii. V kapitole o ekologii jsem ale zmínila, že navzdory polopropustným hranicím oddělujícím ekologii od konvence, se musí aktéři působící v zemědělství řídit jistými společnými pravidly (vzpomeňte na Kontrolu podmíněnosti). Dalo by se ale také říci, že zemědělství tyto aktéry utváří. Vymiňuje si praktiky, jimiž, řečeno slovy Annemarie Mol či Johna Lawa, aktéry zjednává („enact“) (Law, Mol 2002). Být Špagátou lze v komárovském kravíně (a i mimo něj) na mnoho způsobů, aniž by pozorovatel musel pochybovat o hmatatelné celistvosti Špagátina těla. Začnu příběhem o Špagátině jménu. 150256 Špagáta je šestiletá dojnice. V kravíně má svým způsobem významné postavení, za něž může její získaný handicap, díky kterému také dostala své jméno. Před nedávnou dobou se jí stal úraz, který nebývá v kravím světě úplně neobvyklý. Podlaha je v kravíně velice kluzká pro lidi i krávy, a proto není divu, že čas od času 67
někdo uklouzne a upadne. Špagáta jednoho dne uklouzla tak, že se jí přetrhla pánevní (stydká) spona. Krávám (a dojnicím zejména) se toto po porodu občas stává a znamená to pro ně následující. Zranění může srůst a dojnice se vrátí ke své práci do pravidelného provozu. Zranění srůst nemusí a pak je pro dojnici složité korigovat pánevní končetiny, rodit telata, produkovat mléko a fungovat v kluzkém prostředí kravína. V tom případě bývají dojnice odeslány na jatka. Někdy však zranění nesroste, ale vynalézavost a kutilství zootechniků přijdou s alternativním řešením. Handicapovaná kráva Jelikož je Špagáta výborná kráva, její produkce mléka je uspokojivá a až na nehojící se zranění její tělo funguje výtečně, přemýšlel šéf, jak se vyhnout jejímu odprodeji na jatka. Řešení se našlo v podobě dvou širokých tkalounů (špagátů) upevněných kolem Špagátiných pánevních končetin suchým zipem a spojených dvojitým uzlem mezi nohami. Pro Špagátu tato svého druhu protéza neznamená přílišné omezení. Pro šéfa je výhrou, neboť nepřišel o výbornou dojnici, jejíž mléko může mlékárně prodávat za 8,60 Kč za litr. Produktivní kráva Ovšem pro dojičky znamená tato protéza práci navíc. Špagáta totiž nemůže sdílet hromadnou stáj s ostatními dojnicemi, protože ačkoli je dostatečně mobilní, nezvládla by ústrky od svých kravích kolegyň. Šéf říká, že v obytné sekci si krávy mohou dělat, co chtějí. Architektura sekce jim dovoluje odpočívat v postýlkách52, procházet se v chodbě, konzumovat nepřetržitě senáž s obilím nebo samotné seno, napájet se a případně se drbat o k tomu určená drbadla. Dojnice tyto aktivity praktikují dle libosti. Přestože je ve Dvojce dost místa pro všechny obyvatelky, dochází zde k malým půtkám. Špagátu tedy šéf ubytoval mimo Dvojku, a to na porodně mezi krávy a jalovice, u nichž se očekává v nejbližších dnech narození telete. Porodna, na rozdíl od Dvojky, skýtá ubytování vždy jen omezenému množství krav a je bohatě (bohatěji než Dvojka) vystlaná slámou. Pro Špagátu je to ideální prostředí. Má dost prostoru pro manévrování svým lehce nemotorným tělem a nemusí si tolik vyjednávat postavení mezi ostatními obyvatelkami porodny. Na rozdíl od ostatních krav z porodny musí chodit Špagáta každý den ráno a večer do dojírny. Její handicap jí od této činnosti neosvobozuje, ba naopak, právě díky této činnosti může i přes svůj 52
Slovo postýlka používají v kravíně pro místo, kde mohou dojnice vleže odpočívat, přičemž jsou od sebe odděleny kovovým hrazením. Formálně se tato část stájového systému nazývá boxové lože. Postýlek je v každé sekci přibližně o 5% více než je celkový počet dojnic, většina z nich tedy má v jeden okamžik možnost ležet a odpočívat.
68
handicap v kravíně nadále zůstat. Dojičky musí vždy před začátkem dojení, tj. před tím, než do čekárny vpustí obyvatelky Jedničky, dojít pro Špagátu do porodny, individuálně ji přivést a po oddojení zase odvést zpět. Spolupracovnice vyžadující zvláštní péči Špagáta je dobrá kráva a za tu dobu, co je Špagátou, už ví, co se po ní chce: vstát, jít krmnou chodbou doprava k čekárně, vlézt do dojírny, nechat si nasadit dojící zařízení, čekat, odejít z dojírny a nechat se odvést zpět do porodny. Příjemná spolupracovnice Karta a identifikovatelnost.
Špagáta má v kartotéce v šéfově kanceláři kartu. A v ní uvedené číslo 150256. Karta, jak se v kravíně říká dokumentu, jenž nese úřední název „průvodní list skotu“, se nachází vedle šéfova stolu v kartotéce. Karta je uložena v krabici s nápisem „1“ podobně, jako mají lékaři založené karty svých pacientů. Pokud je potřeba, šéf vždy ví, kam sáhnout, aby vytáhl kartu té či oné dojnice. S kartami pracuje téměř denně, protože obsahují důležité informace. Informace uvedené v kartě mají jistou hierarchii – záleží na tom, kdo je do karty zapsal, kdo jejich existenci vyžaduje a kontroluje a kdo je používá. Kde vlastně karty vznikají? Kartu musí mít každý kus skotu, který se narodil v České republice, musí ji mít tedy i dojnice v Komárově. To říká zákon53. Když se v Komárově narodí tele, nastřelí mu šéf do obou uší ušní visačky, které v předstihu dostává od Ústřední evidence skotu (dále jen Evidence)54. Na visačce je napsán kodex55, trojmístné číslo označující okres, ve kterém se zvíře narodilo. Kodex mají skoro všechny krávy v Komárově stejný. Pod ním je uvedené individuální šestimístné číslo konkrétního zvířete. Dohromady s kodexem toto šestimístné číslo tvoří unikátní kód, jméno, které si s sebou zvíře nese po celý svůj život. V kanceláři si pak šéf sedne k počítači, otevře aktuální formulář pro zápis nových ušních visaček a zapíše do něj, že se v tento den, této dojnici narodilo tele takového či onakého pohlaví a on mu přidělil visačky s těmito čísly. Po několika dnech, až se narodí více 53
Vyhláška č. 199/2007 Sb. Ústřední evidenci skotu v České republice vede Českomoravský svaz chovatelů. Tato akciová společnost vede evidenci vícero druhům hospodářských zvířat. 55 Číslo může identifikovat jednotlivý kus skotu jen tehdy, obsahuje-li kodex a šestimístné individuální číslo dohromady. Poté je skot dohledatelný v Evidenci. Evidence má ale i veřejnou elektronickou část, kde si může jednotlivé kusy skotu vyhledat každý, kdo má přístup k internetu. Kodexy krav proto v diplomové práci neuvádím, abych anonymizovala své kravské informátorky a zároveň celý komárovský kravín. http://eagri.cz/public/app/HoveziMaso/HoveziMaso/Vyhledat.aspx 54
69
telat a formulář se aspoň trochu zaplní, jej pošle e-mailem do hlavně kanceláře družstva, sídlící v sousední vsi. Odtud formulář putuje opět e-mailem do Hradištka, kde má své sídlo Evidence. Tamější úředníci již mají v databázi zaneseno, že dojnice byla inseminačně připuštěna konkrétním býkem (tuto informaci naopak do Evidence zasílá inseminační technik, který je v případě Komárova externím pracovníkem jisté plemenářské firmy, a činí tak ihned poté, co dojnici připustí) a vystaví jejímu potomkovi kartu. Do ní natisknou plemennou příslušnost matky i otce, výslednou plemennou příslušnost potomka a nakonec jeho pohlaví a datum narození. Kartu pošlou zpět do Komárova poštou a šéf si ji zařadí do příslušné kartotéky. I karta Špagáty prošla tímto administrativním koloběhem, takže i Špagáta je zaznamenatelná časoprostoru přesahujícím zdi komárovského kravína. Administrativní kráva Jaké další informace karta obsahuje? O Špagátě se dozvídáme, k jakému plemeni náleželi její rodiče a jaká je její vlastní plemenná příslušnost. Špagáta je velice dobrá dojnice, říká šéf. Její tělo bylo v době své největší výkonnosti schopno produkovat až třicet osm litrů mléka denně. Vzhledem k její plemenné příslušnosti to není nijak překvapivé množství. Ve Špagátiných žilách koluje hodně holštýnské krve a něco málo krve českého strakatého skotu. Vzpomeňte na předešlou kapitolu. I Špagátino tělo je jedním z těch, která jsou výsledkem výroby nových zdatnějších těl. Právě proto, je cenná pro šéfa, který se na vytváření nových zdatnějších těl podílí. Špagáta totiž mohla skrze své tělo vyrábět nejen mléko, ale i telata, v jejichž žilách kolovalo vždy o něco více české červenostrakaté (a žádané krve). Genealogická kráva
Karta je také záznamníkem Špagátina zdraví. Pokud by byla nemocná (jakože ona příliš nemocná nebyla), měl by šéf povinnost zanést do její karty všechny informace o lécích, kterými ji léčil. S léčením to není jen tak, protože se Špagátou (vlastně s jejím mrtvým tělem) se počítá již v době, kdy (živá) Špagi pracuje na výrobě biomléka v Komárově. Veterinární léčivo obsahuje kromě účinných látek i informace o „ochranné lhůtě“. „Ochranné lhůty“ propojují realitu živé pracující Špagáty s realitou potenciálně (mrtvé) Špagáty coby potraviny. Stanovují totiž, jak dlouho po podání
70
léku je možné skot porazit na jatkách a uvést jeho mrtvé tělo do „potravinového řetězce“56. Zdravá/nemocná kráva Když už hovořím o zdraví a nemocech, nesmím opomenout IBR. IBR je nemoc, kterou je (byla) promořena česká populace skotu. Sama o sobě nemoc jednotlivým krávám fatální následky nepůsobí, ale je infekční a ve velkokapacitních kravínech se rychle šíří. Jedna nemocná kráva neznamená velikou ekonomickou ztrátu, ale kravín plný nemocných a tudíž málo výkonných dojnic již pro chovatele problém je. V duchu foucaultovské „biomoci“, kdy Foucault říká, že se na konci 18. a na začátku 19. století objevuje nový „člověk“ podléhající do té doby neznámým kázeňským praktikám. Nejde o jednotlivé tělo, ale o populaci. Moc si začíná nárokovat dlouhodobé jevy jako porodnost, úmrtnost či nemocnost a vytváří zabezpečovací technologie, aby předešla například epidemiím a jiným biologickým jevům ohrožujícím populaci jako celek (Foucault 2005, 220). Přísná evidence jednotlivých kusů skotu spolu s požadavkem na pečlivé zapisování zdravotního stavu krav jsou výsledkem dvousetletého vývoje oboru, jemuž se říká zoohygiena. Zoohygiena si klade za cíl udržet populace skotu zdravé tak, aby jejich výtěžnost pokud možno vzrůstala a za žádnou cenu neklesala. V případě IBR proto stát koordinuje takzvaný Národní ozdravovací program od IBR a pomáhá zemědělcům identifikovat nemocné kusy, vyřazovat je ze stád a nahrazovat zdravými. Šéf si proto do karet zapisuje IBR+ nebo IBR-, to podle toho, zda je kráva pozitivní či negativní. Špagáta je IBR-. Epidemiologická kráva Kladu si otázku. Je Špagáta zvíře? A odpovídám. Ano je, ale pokaždé jiné!
7. Závěr – Jiné zvíře Vyprávění o biosvětě je již u konce a je na čase shrnout, k čemu jsem v průběhu pohybu v terénu, následném bádání a tápání a psaní dospěla. Tak jako má předcházející text podobu nespojitých úseků, bude mít i závěr několik částí. Přesto však doufám, že konečný obraz bude čitelný jako navzájem nestejnorodými nitkami provázaný celek. V duchu latourovské rady, že se máme nechat vést aktéry a sledovat stopy, jež po sobě zanechávají a nenechat se zneklidnit, pokud výsledek 56
Posílá-li šéf dojnice na jatka, vyplňuje formulář s názvem „Informace o potravinovém řetězci“, kde se podpisem zavazuje, že jsou informace v přiložených kartách úplné a krávy schopné porážky.
71
nebude mít podobu uhlazené zprávy o spořádaných sociálních světech, nechám text o ekologii a biokrávách téci tak, jak se mi jevil v průběhu výzkumu. Nestejnorodí aktéři utváří neposlušné sítě, a proto i závěr bude trochu neposlušný. Kravín jako infraorganismus Odpověď na otázku, kdo vyrábí biomléko, jsem hledala ve všech kapitolách diplomové práce. Vzájemná a hmatatelná spolupráce lidí a dojnic v komárovském kravíně destabilizuje pohodlnou představu, že aktéři vstupující do výroby biomléka jsou samostatně, intencionálně jednajícími jsoucny, jejichž těla mají pevně dané hranice. V duchu jakým o neohraničených, do svého okolí expandujících tělech a o tělech přijímajících pomoc zvenčí hovoří John Law a Annemarie Mol, můžeme hovořit i o dění v komárovském kravíně (Law, Mol 2002). Dojičky, které se naučí vidět nepohodu svých kravských kolegyň, sdílí jistou část kravské tělesnosti. Poznat říji a včas ji oznámit šéfovi znamená podílet se na reprodukčním cyklu ne-lidských spolupracovnic. Část kravské reprodukce je v Komárově „ex-korporována“ mimo kravská těla a je sdílena s lidmi. V určité okamžiky přestávají mít těla jasně ohraničené obrysy a v některých dílčích úkolech částečně splývají. Podobné je to i s kravskými metabolismy. Ani jejich hranice nelze s jistotou odlišit. Šéf vyrábí krávy, nositelky vhodných těl, jež zvládnou činnost v ekologii. Nevytváří je ale sám, protože mu v tom pomáhají dojičky i dojnice. Vytvářením nových těl (telat) se spouští metabolismus mléka. Na něm se ale energeticky velikou měrou podílí bachorová mikroflóra, již spolu se šéfem obhospodařují samy dojnice. Bachorová mikroflóra naopak „in-korporuje“ šéfovu práci do kravských těl a za společného úsilí vytváří vhodné podmínky pro vznik energie. Aby byla provázanost jednotlivých, nyní již neohraničených pracovníků komárovského kravína úplná vzpomenu ještě dynamiku komárovské delegované péče. Potřeba udržet metabolismus kravína v plynulém chodu zakládá nerovnosti mezi lidmi. Péče o dojnice pro šéfa znamená i péči o dojičky. Mít pod kontrolou tok kravských těl, dosahovat pravidelné obnovy stáda a plynulé výroby biomléka vyžaduje lehkou uzurpaci lidských spolupracovnic a vytvářet zdání úplné kontroly nad jejich činností. Kravín proto nazývám infraorganismem, jehož metabolismus je udržován a vyživován nestejnorodými hráči.
72
Namáhané metabolismy Ekologii jsem popsala jako svého druhu metabolismus ohraničený polopropustnými bariérami a s okolním konvenčním zemědělstvím komunikující prostřednictvím pečlivě strážených propustí. Ven z ekologie mohou všichni zainteresovaní aktéři, dovnitř jen ti, kteří mají propustku v podobě certifikátu nebo jim je zaopatřena výjimka. Politický požadavek na vytvoření uzavřeného koloběhu těl, materiálů a praktik, jenž bývá často nazýván „low-input“ systém, vyžaduje od ekozemědělců jistou dávku kutilství, aby metabolismus mohl fungovat. Vzpomeňte si na šéfa uvažujícího nad sestavením správné krmné dávky. Toto úsilí nahrazuje unijní politika zemědělcům kompenzacemi – dotacemi za to, že hospodaří s omezenými zdroji. Svou snahu politika vysvětlují tím, že je potřeba vytvořit (jiný) rovnovážný modus zemědělského hospodaření, který sám sebe nevyčerpá, ale zároveň bude lehce produktivní. Ekologie aspiruje na vytvoření nové metabolické rovnováhy. Zároveň s tím ale vytváří nerovnováhy. Kompenzace směřující k zemědělci nemohou vykompenzovat energetické ztráty, jež utrpí některé dojnice. Zejména ty, v jejichž metabolismech je doslova vtělena historie zemědělské intenzifikace (vzpomeňte si na holštýnky) pociťují polopropustnost hranic strážících ekologii nejvíce. Unijní politika kompenzuje ztráty zemědělcům a zároveň způsobuje (energetické) ztráty některým dojnicím. Namáhané, politické metabolismy. Časoprostory Mnohost realit dojnice Špagáty, tak jak je zjednávána v průběhu výroby biomléka, vytváří i mnohost časoprostorů, v nichž je Špagáta viditelná. Handicapovaná spolupracovnice, příjemná spolupracovnice, spolupracovnice vyžadující zvláštní péči, ale i genealogická kráva se objevují v lokálním prostoru komárovského kravína. Genealogická kráva se ale objevuje i v lokálním časoprostoru, neboť slibuje transfer dobrých těl v čase. Administrativní a epidemiologická kráva překračují svým významem a působením hranice komárovského kravína a kontextualizují Špagátu v makrosvětě unijní politiky a zoohygieny. Zdravá/nemocná kráva a kráva-potravina balancují neustále v čase i prostoru na hranicích kravína. O bioŠpagátě ale lze mluvit i jako o politické a metabolické krávě, která je coby velká dobytčí jednotka nositelkou idejí a ideálů o znovuobjeveném a ekologií znovu nastolovaném vztahu kravského metabolismu a půdy. 73
Špagáta byla dobrá kráva, říkal šéf. Špagáta (13.10.2006 - 27.8.2012) v zimě roku 2011
74
8. Literatura Alger, Janet. Alger, Steven. 1999. Cat Culture. Human Culture. An Ethnographic study of a Cat Shelter. In Society and Animals 7 (3), 199 - 218 Bear, Christopher. 2011. Being Angelica? Exploring individual animal geographies. Area, Vol. 43 No. 3: 297-304. Bouška, Josef. 2006. Chov dojeného skotu. Praha. Profi Press Cussins. Charis. 1996. Ontological Choreography: Agency through Objectification in Infertility Clinics. In Social Studie sof Science 26, 575 - 610 Fassin, Didier. 2009 . Nad rámec etických pravidel: Zamyšlení nad etnografickým výzkumem praktik zdravotní péče v Jižní Africe. Biograf (49): 26 odst. Dostupné na adrese http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=4902 Foucault, Michel. 2005. Je třeba bránit společnost. Praha. Tiskárna UJI, a.s. Fuentes, Augustin. 2010. Naturalcultural Encounters in Bali. Monkeys, Temples, Tourists, and Ethnoprimatology. In Cultural Anthropology 25 (4), 600 - 624 Haraway. Donna. 1991. A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and SocialistFeminism in the Last Twentieth Century. In Simians, Cyborgs and Women: The Reinvention of Nature. New York, Routledge Haraway, Donna. 2003. The Companion Species Manifesto. Dogs, People, and Significant Otherness. Chicago. Prickly Paradigm Press. Haraway, Donna. 2008. When Species Meet. Minneapolis & London. University of Minnesota Press Harbers, Hans. 2010. Animal farm love stories. About care and economy. In: Mol Annemarie, Moser Ingunn, Pols Jeannette (eds.). Care in Practice. On Tinkering in Clinics, Homes and Farms. Bielefeld: Verlag. Hondagneu-Sotelo, Pierrette. 2007. Doméstica. Immigrant Workers Cleaning and Caring in the Shadows of Affluence. Los Angeles. University of California Press Latour, Bruno. 2003. Nikdy sme neboli moderní. Esej o symetrickej antropologii. Bratislava. Kalligram Latour, Bruno. 2005. Reassembling the Social: an introduction to Actor-networktheory. New York. Oxford University Press
75
Law, John. 1997. The Manager and His Powers. http://www.lancs.ac.uk/fass/sociology/papers/law-manager-and-his-powers.pdf, Centre for Science Studies, Lancaster University. Law, John. 2007. Actor Network Theory and Material Semiotics. http://www.heterogeneities.net/publications/Law2007ANTandMaterialSemiotics.pdf Law, John. Lien, Elisabeth. 2011. „Emergent Aliens“: On Salmon, Nature and Their Enactment. In Ethnos. Journal of Anthropology 76 (1), 65 – 87 Law, John. Mol, Annemarie. 2008. The Actor Enacted: Cumbrian Sheep in 2001. In Knappett, Carl and Malafouris, Lambros eds. Material Agency: Towards a NonAnthropocentric Approach. Dusseldorf: Springer, 57–78. Law, John. 2004. Disaster in Agriculture: Or Foot and Mouth Mobilities. In Environment and Planning 38 (2), 227 - 329 Law,
John.
Moser,
Ingun.
1999.
Managing,
Subjectivities
and
Desires.
http://www.lancs.ac.uk/sociology/research/publications/papers/law-moser-managingsubjectivities-desires.pdf Law, John. Moser, Ingun. 1998. Přechody snadné, přechody nesnadné. O heterogenní ekonomii subjektivity. In Biograf 15 – 16, 5 - 28 Law, John. Mol, Annemarie. 2006 Globalisation in practice: On the politics of boiling pigswill. In Geoforum 39 (1), 133 - 143 Lezaun, Javier. Rok. Bees, beekeepers and bureaucrats: Parasitism and the politics of transgenic life in Europe. In Society and Space 29 (4), 738 - 756 Law, John. Mol, Annemarie. 2002. Vtělené jednání, zjednávaná těla. Příklad hypoglykémie. Praha. Biograf 31, 53 odst. http://www.biograf.org.ezproxy.is.cuni.cz/clanky/members/clanek.php?clanek=3102 Ministerstvo zemědělství České republiky. 2012. Kontrola podmíněnosti. Cross Compliance. Průvodce zemědělce kontrolou podmíněnosti v roce 2012. Praha. MZe Ministerstvo zemědělství České republiky. 2011. Právní předpisy pro ekologické zemědělství a produkci biopotravin.
76
http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/Pravni_predpisy_10%209%20_final.p df Mol, Annemarie. 2002. The Body Multiple. Ontology in medical Practice. Durham & London. Duke University Press Mol, Annemarie. 2008. The Logic of Care. Health and the problem of patient choice. London & New York. Routledge, Taylor&Francis Group Mol, Annemarie. Moser, Ingun. Pols Jeannette. 2010. Care: Putting Practice into Theory. In Mol, Annemarie. Moser, Ingun. Pols Jeannette (eds.). Care in Practice. On tinkerink on clinics, homes and farms. Bielefeld. Transcript Petrášek, František. 1972. Geneze chovu skotu v českých zemích. Praha. Academia Rennersson, Stéphane. Grimaud, Emmanuel. Césard. Nicolas. 2012. Insect Magnetism. The communication circuits of Rhinoceros beetle fighting in Thailand. In HAU: Journal of Ethnographic Theory 2 (2), 257 – 286, http://www.haujournal.org/index.php/hau/article/view/136
Stépanoff, Charles. 2012. Human-animal „Joint commitment“ in a reindeer herding system. In HAU: Journal of Ethnographic Theory 2 (2), 287 – 312, http://www.haujournal.org/index.php/hau/article/view/137
77
