Univerzální zákony života

Univerzální zákony života

Mirek Vojáček

„Žádný zákon pro mne nemůže být svatý, kromě toho o mé přirozenosti.“ Ralph Waldo Emerson

Mirek Vojáček UNIVERZÁLNÍ ZÁKONY ŽIVOTA Vydal Veronika Vojáčková – ZRCADLO Pražská 3, České Budějovice © 2013 Mirek Vojáček © 2013 Veronika Vojáčková – ZRCADLO ISBN 978-80-87847-00-8

Když jsem se začal zajímat o to, jak skutečně funguje svět, jak fungují věci, lidé, vztahy nebo situace, postupně jsem si uvědomoval, že všechno má svá pravidla. Tato pravidla jsou neměnná a všudypřítomná, projevují se nenápadně a my si jich většinou ani nevšimneme. Mluvíme o nich někdy jako o náhodách a uvědomujeme si, že se pravidelně opakují, že nám vstupují do života velice často a mění ho, vytvářejí situace a postoje lidí a vlastně všechno, nač jen pomyslíme. Jsou to nepsaná pravidla platná na celém světě. Na této planetě, v našem solárním systému, v celém vesmíru. Nikde se před nimi neskryjeme, neutečeme jim, neobejdeme je. Jsou tu stejně jako zákon gravitace.

Úvod

Mnozí autoři, jako Deepak Chopra, Eckhart Tolle, Neale Donald Walsch, Wayne W. Dyer, Louise L. Hay, Brandon Bays a mnoho dalších, se o nich zmiňují a nazývají je zákony přírody, nebo zákony vesmírnými či univerzálními zákony. Jsou jimi prodchnuty všechny filosofie Východu, které z nich vlastně vycházejí. Tyto filosofie stojí na neměnných pravidlech, která se netýkají fungování planet, hvězd a galaxií, ale našeho vnitřního vesmíru a toho, jak se projevují v našem každodenním lidském životě. Jsou to tedy univerzální pravidla života. Života každého z nás. Jediný problém je, že nám nikdy nikdo neřekl, že nějaké zákonitosti existují. V hodinách fyziky ani občanské nauky nás je ve škole nenaučili. Neseznámili nás s nimi ani později. Jsou součástí našeho života,

6

7


Mirek Vojáček

ale nikdo nás na ně neupozornil. Ani nám nikdo neřekl, že ovlivňují

zhlédnutý film. Autorem těchto pravidel je totiž sám život. Nakonec

náš život. Že je musíme dodržovat, jinak škodíme sami sobě. Kdyby to

mám možnost sledovat jejich projevy nejen v každodenním životě

tak bylo, mnoha věcem bychom se vyhnuli, mnoho pochopili a zařídi-

svém, ale i lidí, kteří ke mně chodí na terapie nebo semináře. Tím se

li se jinak. Řadou zkušeností, tedy těch nepříjemných, bychom vůbec

jejich platnost stále dokola potvrzuje. A pokud je budete sledovat i vy,

nemuseli projít a nakonec bychom se je naučili využívat ve svůj pro-

vaše zkušenost bude stejná. Tato pravidla, ač jsou nepsaná, může kaž-

spěch.

dý člověk vyzkoušet na svou vlastní kůži svým vlastním prožitkem.

Seznámit se s univerzálními zákony života je tedy pro nás, dá se říci,

I když je nevnímáme a nevíme o nich vědomě, jsou základní informací,

životně důležité. Zvláště pak, uvědomíme-li si, že devadesát osm pro-

kterou si v sobě neseme úplně všichni. Kdesi hluboko v našem vědo-

cent lidí nemá na svůj život vůbec žádný vliv. Díky pochopení těchto

mí. Proto když nejednáme v souladu s nimi, rychle poznáme násled-

zákonitostí se postupně přidáváme k těm, kteří jsou si svého života

ky. Objeví se nepříjemný pocit, bolest nebo nemoc. Kontrolky, které

vědomi a aktivně ho utvářejí; k těm dvěma procentům lidí, jež si po-

nám říkají, že jednáme proti přirozenému řádu. Že to tak je, poznávám

nechávají vliv na svůj život ve svých rukou a nejsou odkázáni na pod-

velmi často během terapií, kde univerzální pravidla najednou vyskočí

mínky, které nastavil někdo jiný bez ohledu na svá vlastní přání. Máme

v pochopení, které je výsledkem procesu změn v nefunkčním návy-

tedy dvě možnosti jak prožít svůj život. Nechat se unášet podmínka-

kovém jednání. A lidé, kteří o nich dříve nikdy neslyšeli, se podle nich

mi a událostmi, které jdou jaksi mimo naše možnosti cokoliv ovlivnit,

najednou sami řídí.

nebo pochopit, jak vše funguje, a vydat se opačným směrem. Prvním krokem k úspěchu je seznámit se s univerzálními pravidly a jejich po-

Rozhodl jsem se je zaznamenat a předat formou knihy právě proto, aby

chopení integrovat do svého života.

z nich měli užitek i další lidé. Já jsem se díky nim postupně osvobodil ze zajetí ustálených představ o tomto světě. A může to udělat opravdu

Já je znám a využívám každý den mnohokrát. Pomáhají mi chápat cho-

každý z vás. Podívat se na svoje vztahy a chování lidí z jiné perspektivy,

vání lidí, situace, které se právě odehrávají, ale i moje vlastní pocity.

najít to skutečně důležité a dobrat se řešení tam, kde se zdánlivě najít

Postupně jsem na ně přicházel tak, jak na mne vyskočily z textu knihy,

nedá. Osvobodit se a žít šťastný, naplňující život.

jindy mne inspirovala přednáška či seminář, které jsem vyslechl nebo

8

9


Mirek Vojáček

Přečtěte tuto knihu od začátku do konce, ale stejně jako z opravdového psaného zákona, i z této knihy se můžete učit stále. Mým záměrem bylo, aby se mohla stát průvodcem každodenním životem. Abyste se k ní mohli vracet a stále si připomínat myšlenky, jež obsahuje. Protože jsou pro nás tato pravidla tak důležitá, musíme si je zažít, procítit celou svou bytostí, aby prostoupila každou buňkou našeho těla a nesmazatelně se nám vryla do paměti, abychom se pak mohli kdykoliv spolehnout na to, že neděláme nic proti své vlastní přirozenosti. Zákonů je celkem padesát dva. Tedy stejně jako je týdnů do roka.

Univerzální zákony života pro každý den

Přečtete si tedy každý týden jeden zákon a pak si ho někam poznamenejte, ať si ho můžete kdykoliv připomenout, a žijte s ním celý týden. Uvědomujte si, jak se projevuje ve vašem životě, co pro vás jeho znalost znamená. A takto postupujte s dalším pravidlem každý následující týden. Uvidíte, jak mnoho pochopíte, když budete zákony postupně zkoumat a rozpoznávat a kolik dobrého vám do budoucna přinesou. Další možností je, že si položíte otázku: „Jaký zákon se mám nyní naučit užívat?“ nebo „Se kterým zákonem mám v současnosti největší problémy?“ či „Který zákon je v mé situaci pro mne důležitý?“ a jen tak namátkou otevřete knihu na některém místě. Pozorně si pak přečtěte pravidlo, které jste nalistovali. A opět, jako v předchá-

10

11


Mirek Vojáček

zejícím případě, někam si ho poznamenejte a několik dní s tímto zákonem žijte. Připomínejte si ho a hledejte, kde jsou slabá místa, na která vás měl upozornit. Třetí možnost je, pokud se dostanete do složité životní situace, opět se zeptat: „Jaký zákon mi tato situace ukazuje?“ a uvidíte, jak prospěšné vám to bude v řešení konkrétního problému. Jistě si díky tomu uvědomíte, že děláte něco špatně, nebo si něčím škodíte, anebo že celou situaci vnímáte nesprávně a budete muset změnit postoj, aby se vše vyřešilo. Možností je mnoho a vždy vás dovedou ke správnému pochopení. Užívejte tedy zákony stále, ať se váš život zlepšuje a ať vám přinášejí stále více pochopení, moudrosti a radosti.

12

13


Mirek Vojáček

Láska k sobě je v naší společnosti jaksi nepatřičná. Je to dáno kulturně i historicky. Každý v kontextu toho, kde vyrůstal, co se učil a jaké nasbíral zkušenosti, sám sebe většinou řadí v pořadí až na příčky za ty „důležitější“ lidi. Já jsem si také vždy myslel, že je potřeba nejdříve zajistit spokojenost druhých a teprve potom dbát na své vlastní potřeby a přání, ale zároveň si dát velký pozor, abych nebyl příliš sobecký. To se totiž u nás nenosí a mnozí by na mě mohli

1. Miluj sám sebe. Ostatní přijmi takové, jací jsou.

pohlížet jako na sebestředné individuum. A pokud by se to stalo, asi by mě neměli rádi. Většině z nás se už jen při pouhém pomyšlení na fakt, že bychom mohli být sami pro sebe nejdůležitějším člověkem na celé planetě, zježí všechny chlupy na těle. Ohavně zvrácená představa, že? Jak by pak svět vypadal, kdyby každý myslel v prvé řadě na sebe? Kdyby každý člověk měl rád sám sebe? Všichni si budou prosazovat jen to svoje a nikdy se spolu nedomluví. Povede to jen ke konfliktům a nevraživosti. Proto je lepší zůstat při starém a nic nechtít, hlavně nevyčnívat. Jedině skromnost se cení, a když budeme dost skromní, tak si nás ostatní všimnou a patřičně ocení. Budou nám věnovat pozornost a jistě nás mít více rádi, než kdybychom mysleli jen a jen na sebe. Ale vzpomeňte si na starozákonní pravidlo: „Miluj bližního svého, jako sebe sama.“ Vždyť i zde je to také jasně řečeno. Jako sebe sama! Když tedy nemiluji dostatečně sebe, odráží se to i na mém vztahu k ostatním. Miluji-li sebe, jsem schopen dávat

14

15


Mirek Vojáček

dostatek lásky i svému okolí. Co ale dávám ostatním, když sebe ve

se k nám chovají jinak, než čekáme. A nevíme proč. Často je pak

vztahu k ostatním ponižuji a nemám se rád? Mohu jim dát zase jen

chceme změnit, aby pochopili, co všechno jsme pro ně už udělali,

tolik lásky, kolik cítím k sobě.

a začali nám říkat, jak jsme hodní a dobří a zlatí a úžasní... Jenže si neuvědomujeme, že vytváříme jen další konflikt ve vztazích.

Když někoho upřednostňujeme před sebou samým, jsme vůči

A vlastně nedojdeme nikdy klidu a přijetí.

němu v podřízeném postavení. Ne z vůle někoho jiného ale ze své vlastní. Myslíme si podvědomě, že za to něco získáme. Že díky sní-

Přijmeme-li sebe se všemi svými zdánlivými nedostatky a chybami

žení své vlastní ceny proti druhým dostaneme oplátkou jejich po-

a budeme-li se mít rádi, ostatní pak snadno přijmeme takové, jací

zornost, ocenění a lásku. Budeme středem pozornosti a všechno,

jsou, protože už od nich nebudeme očekávat nic navíc. Všechno

co jsme jim „poskytli“, se nám vrátí. Snažíme se mít navrch taktizo-

už máme. Lásku, pozornost i ocenění. Zvláštním bonusem pro nás

váním. Jedeme podle scénáře, který nám má v konečném důsled-

pak je, že všechno dostaneme i od okolí. Pozitivní přístup, energie

ku zajistit první pozici mezi ostatními. I když se původně zdálo, že

i pozitivní pohled na sebe v konečném důsledku způsobují, že náš

myslíme hlavně na ostatní, mysleli jsme stejně především na sebe

svět může být harmonický.

a svůj pocit uspokojení. Milujte tedy sami sebe. Milujete tím celý svět. Přestaňme tedy hrát hry na pozornost a lásku, buďme sami sebou! Známe-li svou vlastní hodnotu, nemusíme čekat, až nás ocení někdo jiný. Protože když nejsme vyrovnaní sami se sebou, nikdo jiný nám to stejně není schopen vynahradit. Čekáme na ocenění, ale ať se snažíme sebevíc, ono nakonec nepřichází, nebo ne v dostatečné míře. Obviňujeme chvíli sebe, že se dost nesnažíme, ale nakonec stejně sklouzneme k tomu, že se litujeme a začneme obviňovat ostatní, že nás dostatečně neocení. Zatrpkneme, a i když svou hru hrajeme dál, nikdy nedostaneme to, co opravdu chceme. Všichni

16

17


Mirek Vojáček

Když pozorujeme dění okolo sebe, všechny ty lidské hry, uvědomíme si, že mají jedno společné. Jsou totiž neustálou honbou za štěstím. Štěstí může mít mnoho podob. Ve své podstatě jde ale o snahu vyhovět svému egu. Když si uvědomíme své ego, najednou nám dojde, kde se bere naše nekonečné štvaní se a honba za věcmi, vztahy a postavením. Naše ego velmi pěkně popisuje Wayne W. Dyer ve filmu Proměna (The Shift): V první řadě usilujeme o naplnění svých hmotných potřeb. To zna-

4. Všechny cítící bytosti na světě mají jen jediný cíl. Být šťastní.

mená, že chceme vlastnit. Máme bláhovou představu, že čím více věcí, peněz, majetku ale i lidí budeme mít, tím budeme šťastnější. A proto se celé dny honíme. Doufáme, že pokud se nám podaří získat co nejvíce symbolů úspěchu, dosáhneme naplnění. Konečně spočineme v nekonečném prožitku radosti a štěstí. Ale naše zkušenosti s hromaděním majetku a peněz, případně vztahů, nám vždy ukáží, že nám stále ještě něco chybí. I když je naše uspokojení sebevětší, postupně vyprchá. Pak jsme postaveni před dilema: Co dál, co jiného by nás uspokojilo? Další oblastí, která je v kompetenci usilování našeho ega, je postavení. Dosáhnout lepšího vzdělání, lepších výsledků ve škole. Najít si lepší zaměstnání, získat v něm větší prestiž. Dosáhnout vrcholu i v oblasti svých zájmů. Všechno to opět vede jen a jen k nekonečné honbě za mnoha cíli. Až jich dosáhneme, budeme konečně šťastní.

26

27


Mirek Vojáček

Ani si pak nevšimneme, jak rychle nám proběhl život mezi prsty.

dosáhneme. Že jednou přijde den s velkým „D“, kdy všechno bude

A všechna snažení jsou stejně jen chimérou.

dokonalé. Jednou, jednou... Neexistuje žádné jednou. Dokonce i cesta za osvícením je jen přeludem. Nesprávnou představou

Třetí oblastí, kde si myslíme, že naplníme své pocity, jsou naše

o tom, co jednoho dne dosáhneme. Špatným pochopením celého

životní role. Když budu dobrý manžel, splním všechna přání své

života. A tak se praktikující mnoha náboženství a filosofií po celém

ženy, vychovám dobře děti a vytvořím všem zázemí – budu šťast-

světě honí za cílem, který se jim zdá vzdálený jak jiná galaxie, a při-

ný. Usilujeme tedy o naplnění svých představ, ale mnohdy na úkor

tom netuší, že probuzení mají přímo před svým nosem. Nebo ještě

svého okolí. A tak se stává, že přesto jak moc usilujeme o naplnění

lépe: přímo pod svým zadkem. Sedíme si na svém vlastním štěstí

ideální role svého života, všichni jsou jaksi proti nám a my se na-

a vůbec o tom nevíme.

konec stáváme těmi, kteří jsou nejvíce zklamáni. Protože všechny představy o tom, co máme v dané roli dělat nebo jací máme být, by

Náš život se neodehrává v budoucnosti, na kterou tak rádi myslí-

nedokázal uskutečnit ani Superman.

me, ale je tady. Život žijeme teď. Pokud tedy chceme být šťastní, tak nám nezbyde než se zastavit a pořádně se rozhlédnout. Možná

Největší problém bývá právě v našich představách o vytouženém

uklidnit svou neustále rozjitřenou mysl. A pak zjistit, co všechno

cíli. Nepočítáme nikdy s tím, že všechno na světě je založeno na

je na mém životě dobré. Co všechno mi přináší radost. A hledat to

podmínkách. Díky mechanismu pomíjivosti vše jednou pomine,

znovu a znovu každý den. Stále dokola si připomínat každou zdán-

zmizí. Protože když za určitých podmínek něčeho dosáhneme, po

livou maličkost. Klíčem ke spokojenosti je uvědomění, že střípky

čase vše jaksi vyprchá. Buď se ztratí kouzlo a nás novinka omrzí,

štěstí máme rozházené přímo pod nohama a stačí se jen sehnout

nebo se všechno rozpadá. Proto se stane, že nové, krásné auto je

a začít z nich skládat to, co chceme. Trvalé štěstí.

po čase už docela všední, má samý šrám a občas nám vypovídá službu. Krásná žena, o kterou jsme tak dlouho usilovali, nás už tolik nevzrušuje a vztah, na kterém jsme si tolik zakládali, se rozpadá. Přesto stále toužíme po štěstí a doufáme, že ho přeci jen jednou

28

29


Mirek Vojáček

Znáte to jistě dobře, když neustále někdo lamentuje a vzteká se, pláče nebo je jen uražený na celé okolí nebo jen na někoho konkrétního. Setkáváme se s tím často. I my sami máme mnohokrát potíže zvládnout důstojně situace, které k nám přicházejí. Prožíváme emoce, jež nás vytrhují z klidu a nutí nás dělat nepředložené věci. Jako bychom to ani nebyli my sami, ale někdo jiný v nás.

7. Za vším, co se ve tvém životě děje špatného, jsou tvá vnitřní nastavení a jsou také tím jediným, co můžeš změnit. Změníš-li je, změní se i svět, ve kterém žiješ.

V poslední době se často o emocích mluví. Na mnoha terapiích a seminářích do vás budou hučet, že se nesmíte nechat strhnout, že si musíte udržet odstup a nadhled. Budou argumentovat texty z Véd a načtenými poučkami. Takoví lidé se pak chovají trochu upjatě a většinou se jen usmívají a mají medový hlas, ladně kráčí, ladně si sedají, ladně jedí. Dělají všechno tak nějak jinak. Nelidsky, přesněji ne lidsky. Jsou mi podezřelí. Podezřívám je z přetvářky, myslím si, že si jen na něco hrají. Jedno je důležité - poučky a plané žvanění nestačí. Od takových lidí většinou odcházíme s ještě větším zmatkem, než jsme prožívali předtím. Nedokážeme se podle jejich rad chovat a ani nevíme jak dosáhnout stejně podivné ladnosti jako oni. Nakonec se obviňujeme, že nejsme dost dobří, abychom byli stejní jako oni. Naše pocity se ještě zhorší v okamžiku, kdy se dostaneme do nějaké krizové situace. I přestože jsme se vybavili, nebo spíše byli vybaveni nekonečným množstvím pouček, najednou nekontrolovatelně vybuch-

38

39


Mirek Vojáček

neme, ztropíme scénu, rozpláčeme se a nakonec utečeme. Neslav-

vzájemného osočování a pak v hádku. Když jsem se jí ptal, jak se jí

ný průběh cesty za osvobozením od emocí. A tak se snažíme pořád

dnes daří, celá zazářila. Vyprávěla, jak si zpracovala svůj vztah k ma-

dokola.

mince a od toho okamžiku je všechno jinak. I když maminka zůstala stejná, Janě už její chování vůbec nevadí. Její neustálé nadávání

Všichni řeší emoce jako původce všech potíží, ale ty jsou jen a jen

a špatné nálady se jí nedotýkají, a proto se nikdy nenechá strhnout

projevem něčeho jiného. Jsou projevem skutečných příčin, které

k hádce tak jako dříve. Její svět, dříve plný negativních emocí, se

leží někde jinde. V situacích, které jsme prožili. Někteří lidé jsou

rychle změnil a ona se cítí velmi svobodná.

přesvědčeni o tom, že minulostí bychom se neměli zabývat, protože je pryč. Jenže zabývat se a něco vyřešit je velký rozdíl. Když se

S každým odhozením takového problému se totiž děje ještě něco

něčím zabývám, jen tomu dávám pozornost, ale nikdy se mi nepo-

dalšího. Změní se naše vnímání světa. To, co nám vadilo, je pryč.

daří dostat se k vyřešení. Jen se v tom tak patlám a čím víc se v tom

A na změnu uvnitř reaguje i vnější svět. Najednou je nepříjemná

patlám, tím víc to „smrdí“. Jako psí hovínko na podrážce mých bot.

tchýně přístupnější, než byla, a já se necítím být vedle ní jen tr-

Buď ho jen tak rozšlapu a roznesu všude, kam jdu, a budu dělat, že

pěnou osobou v rodině. Můžu se s ní bavit jako se sobě rovnou,

já nejsem příčinou nepěkného zápachu. Nebo ho smyju. A rychle

i když dřív každý pokus o komunikaci končil potyčkou. Zatímco se

celý problém vyřeším. To, co mně i ostatním kolem znepříjemňova-

mi od mala stávalo, že si na mně kdekdo „zchladil žáhu“, najednou

lo život, tu už není. Stejně je to s našimi pocity a emocemi. Nemá

se podobné situace neopakují a nadobro zmizely z mého života

cenu je neustále někomu popisovat, ze všeho nejjednodušší a nej-

jako mávnutím kouzelného proutku. A děti samy od sebe přesta-

rychlejší je sednout si a během chvíle vše vyřešit. Mám pak čistý

ly dorážet a štvát mě. Jak je to možné? Přestaly reagovat na moje

stůl a na něm se hned jinak pracuje.

vnitřní nastavení.

Potkal jsem nedávno Janu, jednu z účastnic mého semináře. Měla celý život potíže s maminkou. Vůbec si spolu nerozuměly. Každou chvíli musela snášet její nadávky, podceňování a urážení. Vlastně si s ní už nedokázala normálně povídat. Vždy se rozhovor zvrhl do

40

41


Mirek Vojáček

Autor metody RUŠ, Karel Nejedlý, dává krásný příklad jak pochopit, co je skutečně čí problém. Já zde tento příběh rozeberu, aby bylo jasné jak a kdo má co ve vztahu ke komu řešit. Že už teď je to složité? Ale kdeže. Vše je právě velice jednoduché, a pokud se tímhle příběhem v životě inspirujete, ubude vám devadesát devět procent všech starostí. Eva a Adam žijí spolu. Evě ale vadí, jak Adam při jídle mlaská. Čí je to problém? No přece Evy. Chtěla by sice, aby se Adam konečně naučil jíst jako člověk, aby se změnil. Ovšem ten, kdo prožívá ne-

10. Všechno, co se mi nelíbí, je můj vlastní problém.

příjemné pocity, je ona. Takže Eva si musí vyřešit potíže s tím, že jí vadí, jak Adam mlaská. Adam je v pohodě a svoje mlaskání si ani neuvědomuje. Nikdy nemůžeme čekat, že se někdo změní, protože my to po něm chceme. Takových misionářů, kteří neustále chtějí spasit ostatní, jsou miliony. Ale jsou i miliony těch, kteří nechápou, co po nich vlastně chceme. Dochází pak ke konfliktu, kdy jeden chce změnu a druhý se změnit nechce. Hádky a tahanice jsou u toho jen průvodním jevem. Kdybychom my misionáři včas pochopili, že problém leží na naší straně, a vyřešili si ho sami v sobě, žili bychom zcela jistě ve velmi spokojených vztazích. Druhá věc je, že můžeme druhému sdělit, že se nechová podle našich představ a on nezareaguje, nebo naopak to začne řešit.

50

51


Mirek Vojáček

Takže Eva řekne Adamovi: „Hele Adame, ty „žereš“ jako prase, já už

Jsme totiž neustále připraveni hledat viníky všech svých problé-

to nemůžu poslouchat!“ Tak, bylo vyřčeno něco, co trochu mění si-

mů v okolí. Takový přístup se zdá jednodušší. Obviníme kohoko-

tuaci. Adama se slova Evy dotknou a uvědomí si, že mu vadí, že si

liv a tím se zbavíme břemene zodpovědnosti za svoje vlastní činy

o něm Eva myslí, že jí jako prase. Čí je tady problém? O tom Evině

a pocity. A nemusíme nic dělat, protože za naše potíže mohou ti

jsme už mluvili. Stále jí vadí mužovo mlaskání, a tak si to musí řešit

druzí. Neustále si lžeme do kapsy. Ale odmítáním pravdy svůj stav

ona, ale je tu Adam, kterému vadí, že Evě na něm něco vadí. A tady

jen dlouhodobě zhoršujeme. Cokoliv totiž cítím, že se mi nelíbí,

si Adam musí sednout a vyřešit si to, co se mu nelíbí. Takže problém

měl bych hned vyřešit. Je to jediný způsob, jak se poučit, co jsem

mají oba. Ale každý s něčím jiným.

dělal špatně, a jít dál. Jinak budu ve svých problémech zaseknutý navždy.

Když mi někdo řekne něco, co se mi nelíbí, jsou to moje emoce, které prožívám. Slova ve mně jen zjitřila podvědomé programy, které byly až do té doby latentní. Najednou se cítím špatně. Připadám si hloupě. Asi mě nemá ten druhý dost rád, když mě kritizuje. A tak je tady problém, který si mám vyřešit. Proto není špatný partner, který nám něco řekl, ale my jsme jeho slova vůbec neměli řešit. Problém se z nich stal teprve v okamžiku, kdy jsme se my začali cítit špatně. A existuje ještě třetí typ problémů. Adamovi začne vadit, že při jídle mlaská. Ale protože se jedná o hluboký návyk, nedokáže se ho vědomě zbavit a neustále se trápí. A zase mu nezbývá nic jiného než mlaskání vyřešit. Sice z toho, že mu začalo vadit, může obviňovat Evu, protože mu to řekla, nic se ale nemění na tom, že Eva není tou zlou. On má problém pochopit, že si má vyřešit, co ho trápí.

52

53


Mirek Vojáček

Těžko budete říkat někomu, kdo se zrovna rozčiluje nebo prožívá nějakou silnou nepříjemnou emoci, že je na něm, jak se bude cítit. Spíš si tím zaděláme na vlastní problém. Přesto je tomu tak. Pokaždé, když se cítíme dobře nebo naopak špatně, jsme to my sami, kdo vše prožívá, a jen naše vlastní nastavení nám naše pocity způsobuje. I když se hádáte se svým partnerem, on není zodpovědný za váš nepříjemný pocit. Vy jen reagujete na situaci, ve které se vše odehrává. Dobré pocity nám nevadí, proto se zaměřujeme na pro-

13. Máš neomezenou možnost volby. Můžeš si tedy zvolit i to, jak se budeš cítit a co budeš prožívat.

žitky negativní, protože nás omezují. Problémem je, že pokud se dostaneme do stresu, většinou najednou nejsme schopni rozeznat okamžik, kdy se můžeme rozhodnout nenechat se unášet emocemi, které nás zahltily. Umění je tedy rozeznat právě onen okamžik, kdy se dostáváme do situace, která nám nevyhovuje, a pochopení, že na ni nemusíme nikterak reagovat. Vytvořit si v mysli pomyslnou mezeru v reakci na probíhající události. I když se zpočátku může zdát nemožné oddělit se od svých emocí, je to jen otázka cviku. Výsledkem je velká svoboda, kterou získáme. Někdy se mi stává na přednáškách, že přijde posluchač, který chce o všem diskutovat. Spíš se snaží vyvolat konflikt. Zapojuje se do probíhajícího výkladu a neustále hledá, kde je moje slabina. Stojím před všemi a on neustále vyrušuje a přerušuje výklad. A teď mám právě dvě různé možnosti:

62

63


Mirek Vojáček

1. Nechám se strhnout k diskusi s ním. Přestanu být klidný. Vždyť

Vždy máme možnost si vybrat, jak budeme reagovat. A pokud si

on ruší mou přednášku! Ke všemu otravuje ostatní a jak já potom

jako reakci zvolíme boj, vždy se budeme dostávat do konfliktu. Po-

před nimi budu vypadat, když si to nechám líbit? Začnu proto rea-

kud ale pochopíme, že na dění kolem nás nemusíme vůbec reago-

govat podrážděně na jeho slova a dialog s ním nabere na intenzitě,

vat (nebo jen s klidem bez emocí), nikdy se žádný problém konat

až se změní téměř v hádku. O tématu přednášky nemůže být teď

nebude. Sami máme své prožívání v rukou a je jen na našich nasta-

ani řeči. Všechno se točí jen a jen kolem jednoho. On se mě snaží

veních, proč v mnoha situacích stále nedokážeme zůstat v klidu,

přesvědčit o své pravdě a já se snažím přesvědčit zase jeho. Ostat-

proč se chytáme tzv. na první našlápnutí. Když si vyřešíme důvody,

ní posluchači jsou z konfliktu znechuceni a dotýkají se jich emoce,

proč nedokážeme být v jakékoliv situaci v klidu, získáme velkou

které my dva prožíváme. Místo skvělého zážitku a spousty infor-

svobodu. Navíc můžeme i druhým ukázat, že je možné řídit si sám,

mací si domů odnesou jen vzpomínku na trapnou situaci, která se

jak se budu cítit.

jim nelíbila. 2. Druhou možností je nechat zlobivého posluchače, ať si říká, co chce. Neignoruji ho, ale jsem stále v klidu. Vím, že se tu jen projevuje jeho problém, o který se přišel podělit, a snaží se na sebe strhnout pozornost všech okolo. Občas mu věnuji jednu větu, abych reagoval na jeho narážky, a nakonec ho klidně upozorním, že to, o čem mluví, není tématem přednášky. Protože mu nedávám žádnou možnost, jak by ode mne získal pozornost a tedy mou energii, po nějaké době přestane rýpat. Všechno probíhá dál tak, jak má. Na konci přednášky mají všichni skvělou náladu, protože si dnešní večer opravdu užili, a většinou mnozí ocení, že jsem se nenechal vyprovokovat.

64

65


Mirek Vojáček

Naučili jsme se díky svým smyslům sledovat svět. Díváme se kolem sebe, něco slyšíme i cítíme. A dění kolem nás je opravdu zajímavé. A tak jsme se nechali strhnout k tomu, že pozorujeme okolí. Bohužel jen u pozorování nezůstalo, my navíc všechno hodnotíme. Rozum nás totiž neustále nutí přemýšlet nad vším, co se děje. Pokládáme si otázky, proč to tak je, co kdo dělá, proč to dělá nebo to nedělá jinak, a nakonec vymýšlíme, jak by to mělo být. A víme to většinou nejlíp.

16. Nehodnoť lidi ani situace. Pak uvidíš, kolik ti zbyde energie na řešení vlastního života.

Jedná se o velice oblíbený a rozšířený sport. Sbírat situace, které se dějí jiným lidem, a ohodnotit je, někomu převyprávět a pak vydat své řešení. Sedíme pak většinou se známými a dohromady děláme to samé. Mluvíme o druhých, a když se s nimi rozejdeme, hodnotíme je také a jistě jsme hodnoceni. Ale uniká nám pravá podstata. Z příběhu jsme nějak vypadli my sami. Pozapomněli jsme na svůj vlastní život. Ten se sice odehrává také, ale většinou ho hodnotíme v souvislosti s tím, jak se k nám kdo chová, jak na nás kdo reaguje, jak my chceme nebo jak bychom měli reagovat. Stále dokola. Jednoho dne takhle sedíme u stolku s kamarádkou a najednou cítíme, že není něco v pořádku. Cítíme se čím dál tím víc unavení. Kamarádka mluví, mluví a mluví a nám docházejí síly. Hodnocení, které provádíme, a všechny scénáře, které nám v hlavě vznikají už jaksi automaticky, z nás vysávají všechnu energii. Najednou si všim-

74

75


Mirek Vojáček

neme, jak moc se nás vlastně dotýká soucítění s jedněmi, nepochopení druhých a odsuzování nebo dokonce nenávidění třetích. Náš vlastní život přitom pokulhává na mnoha frontách. Nedokážeme si některé věci uspořádat nebo se zařídit tak, abychom byli šťastní. S únavou totiž přichází neschopnost plně řešit svůj život. A tak jsme stále zaseklí v konstrukcích, které stavíme pro jiné. A právě díky tomu, že dáváme pozornost všemu kolem a upínáme tam i svou energii, která pak naprosto zákonitě nestačí nám samotným, začneme se častěji cítit špatně a vyčerpaně. Vše se změní teprve v okamžiku, kdy pochopíme jednoduchou zákonitost. Není nikdo důležitější než my a není nic důležitějšího než dávat energii do svého vlastního života. Do řešení toho, co nám skutečně prospívá. Nehodnotit situace a lidi je základní myšlenkou mnoha filosofií. Tuto schopnost ale musíme pěstovat, protože hodnocení je náš velice hluboký návyk. Uvědomění si, že věci jsou, tak jak jsou, ale vede k tomu, že se snadněji od hodnocení odpoutáme.

76

77


Mirek Vojáček

Naše řeč je důležitým dorozumívacím prostředkem. Bez ní by trvalo podstatně déle sdělit, co chceme. Proto je až s podivem, že této své výsady využíváme někdy opravdu málo nebo dokonce vůbec. Nejčastěji se s nekomunikací setkáváme v rodině, tam jsme se ji také většinou naučili. Neřekneme, co si myslíme, a divíme se, že se stane něco jiného. Pak si většinou stěžujeme, že nám naši blízcí nerozumí. Ale na vině většinou nejsou oni, ale my sami.

20. Mluv s lidmi. Zvlášť se svými blízkými. Pokud jim nesděluješ svoje myšlenky a postoje, nemohou vědět, co vlastně chceš.

Veronika, moje žena, pracuje s těhotnými a připravuje je na porody. Pro každou ženu je jistě těhotenství, porod a následující mateřství zásadním zlomovým okamžikem v životě. Proto chtějí většinou dostatek informací o tom, jak vše probíhá, co je čeká a jak si opravdu užít výjimečné období, kdy v nich vzniká nový život. Mají pocit, že se musejí zodpovědně připravit. Vědět co nejvíce. Jsou otevřené informacím a vděčné za podporu, která se jim dostává. Mají také mnohé představy a přání ohledně porodu. Třeba chtějí, aby tam s nimi byl partner. Nebo zase naopak chtějí, aby tam nebyl a raději by rodily s kamarádkou nebo úplně samy. Případně se obávají porodnice a touží po porodu doma. Představ, jak by měl příchod jejich miminka na svět proběhnout, mají spoustu a v podstatě záleží jen na nich, jak to proběhne. Když se s nimi pak bavíte o tom, co na jejich přání říká manžel, většinou odpoví, že on je proti. Že něčemu takovému není nakloněn.

92

93


Mirek Vojáček

Nebo že s ním ani nemá cenu o porodu mluvit, protože on je prag-

Raději si právě vytváříme domněnky a předpoklady a ze strachu, že

maticky založený a na cokoliv, co se vymyká běžným zvyklostem,

budeme za hloupé, že se zesměšníme, že budeme odmítnuti nebo

by nikdy nepřistoupil. Případně že manžel má k porodu úplný od-

nás kvůli našemu vlastnímu názoru nebudou mít druzí rádi, žijeme

por a nedokázal by si představit, že by ji při něm měl podporovat

v nejistotě, jak to vlastně všechno dopadne.

a doprovázet a všechno to vidět. Mohlo by se zdát, že chlapi jsou opravdu zabedněnci, kteří i takto důležitý životní okamžik dokáží

Teď je dobré se zamyslet, co všechno nemůžeme lidem ve svém

pokazit svou nevstřícností.

okolí povědět. A hlavně si uvědomit proč. Důvody bývají skutečně různé a za vším je jen a jen obyčejný strach nebo obava. „Nemohu

Ale je pak ještě zajímavější, když se setkáte s některými z oněch

to říct, protože...“ Náš rozum vždy vymyslí spoustu důvodů, proč

nechápavých mužů. Přijde-li řeč na záležitosti spojené s porodem,

něco nejde, a my je tak rádi považujeme za logické. Dělali to tak

najednou se ukazuje, že nejsou vůbec proti. Dokonce mají mnohdy

u nás v rodině všichni a tak to budu dělat i já. Není na tom nic div-

dojem, že je jejich žena chce z celého procesu odsunout. Že jim

ného. Jenže chceme-li, aby se něco opravdu změnilo, musíme začít

nedává skoro žádné informace a oni stojí tak nějak stranou. Pozi-

u sebe. Nikdo nás nebude nutit říkat, co chceme. Musíme začít my

ci, která jim byla ženami vnucena, akceptují, ale jen proto, aby jim

sami.

vyšli vstříc. Kupodivu mají i oni velký zájem. Ukazuje se tedy, že na vině nejsou až tolik nevstřícní partneři, ale spíše neochota bavit se o svých myšlenkách, názorech a přáních. Co by se totiž mohlo stát, kdyby budoucí maminka řekla svému partnerovi své přání? Asi nic dramatického. On by se dozvěděl, co je nového, jaké má jeho žena pocity, a vyjasnila by se celá situace. Nikdo by nebyl na pochybách, jak to ve skutečnosti je. Předešli by spoustě dohadů a získali jistotu. Patrně by je společné plány i stmelily. Jenže jak je vidět, takhle jednoduše nejsme schopni fungovat.

94

95


Mirek Vojáček

Naše přirozenost, jako druhu, je expanze. Jsme rozpínaví a zabíráme stále více místa, které pak využíváme ke svým účelům. Vytváříme a používáme k tomu boj. Jen si uvědomte, s čím vším bojujeme. S počasím, protože ho neumíme předpovídat a už vůbec ne ovlivnit. S přírodou, protože i ona se nedá jen tak zkrotit a neustále si dělá, co chce. A v neposlední řadě dobýváme nerostné suroviny.

22. Nebojuj s okolím. Boj plodí zase jenom boj. Nebraň se. Obrana je také jen formou boje. Jediný rozdíl je v tom, že nejsi agresor, ale ochotně ze sebe děláš oběť.

Ano, protože je musíme vyrvat násilím z lůna matky Země. Jsme veskrze uzpůsobeni k boji a využíváme ho k prosazení svých zájmů kdykoliv. Bohužel i v nejbližších vztazích. Svět se zdá rozdělen na agresory a oběti. Jedni útočí, druzí se brání. Je to stejné jako na skutečném bojišti. Na jedné straně fronty jsou modří, kteří pálí z nejtěžších zbraní, a na straně druhé červení, zalezlí v zákopech a třesoucí se strachy, aby je nějaká střela nezasáhla. Když palba ustane, většinou počítáme ztráty a doufáme, že je po všem. Ale jak to tak bývá, jde jen o krátká nebo delší období klidu, která jsou stejně nakonec vystřídána dalším konfliktem. S kým vlastně bojujeme? Třeba s úředníkem na úřadu, s řidiči při cestě do práce, s kolegy v práci, s podřízenými, s učiteli našich dětí i dětmi samotnými, prodavači, manželkou, tchýní a tchánem, se sourozenci i vlastními rodiči a ve své hlavě i s politiky, celebritami i moderátory. Do tohoto seznamu si přidejte, koho chcete. Protože jsme v téhle hře na válku velice dobří, vlastně si ani neu-

100

101


Mirek Vojáček

vědomujeme, že nějaká válka zuří.

Když konečně odcházíte z práce, jste plni emocí, které se ve vás nashromáždily za celý den. Jste frustrovaní, naštvaní i zklamaní.

Jak tedy takový konflikt poznáme? Jednoduše. Je tu vždy, když

Zdá se vám, že práce, kterou děláte, nemá smysl. Nejradši byste do

jsme naštvaní na někoho či něco, anebo když se něčeho nebo ně-

všeho kopli! A s těmito myšlenkami přijdete domu. Náladu máte

koho obáváme. Tady jsou právě rozdíly mezi oběma polohami, kdy

pod psa a doma vás nevítá manželka, ale jen prázdný byt. Děti také

jsme buď agresorem, nebo zase přejdeme do pozice oběti. Není

někam zmizely a lednička je prázdná. Začne s vámi cloumat vztek.

totiž nikdy jisté, že si svůj život obhájíme jen expanzí, a tak se po-

Jak je možné, že ještě nejsou doma, že není nic připraveno k večeři.

hybujeme v obou rovinách. Velmi šikovně a nenápadně měníme

Snad si nemyslí, že budu vařit já? Hlavou vám běží spousta emotiv-

masky, abychom ukradli co nejvíc cizího prostoru pro sebe.

ních vět a začínáte vidět rudě. V tom do dveří vrazí děti, celé uhnané. Přátelsky vás pozdraví, ale vy už jste tak naštvaní, že jen něco

Klasický příběh: Jste v zaměstnání. Máte šéfa, který vás neustále

zabručíte. Jak jste v ráži, nejprve vynadáte dětem – za cokoliv, pak

pro něco peskuje. Stále si hledá nové a nové záminky, aby vám

manželce, která mezitím přijde a celé nepříjemné divadlo trvá až

mohl zase něco vytknout. Prožíváte moc nepříjemné okamžiky,

do chvíle, kdy vyventilujete všechny nastřádané negativní emoce

protože jen trpně snášíte jeho invektivy na vaši adresu. Ani nevíte,

z práce. Jste agresor!

čím jste si tolik příkoří zasloužili. Napadá vás sice mnoho slov na svoji obranu, ale raději si je necháváte pro sebe. Jen proto, aby se

Když se konečně po několika hodinách uklidníte a vychladnete,

to ještě nezhoršilo. Vždyť by vás mohli vyhodit, kdybyste se ozvali!

uvědomíte si, že jste přestřelili a začnete všeho litovat. Je vám líto

Je krize a takhle dobré místo byste už jistě v životě nenašli. Ostatně

dětí i manželky. Ze strachu, že se na vás zlobí a nebudou vás mít

mohlo by být hůř, vaše dvě kolegyně dokáže i rozplakat. Takže si

rádi, vyrazíte rychle do obchodu a vracíte se s náručí dárků. Moc

vlastně nemáte až tolik na co stěžovat. Agresor je už váš třetí šéf

se všem omlouváte a slibujete, že to bylo naposledy. Vždyť přece

tady a kdoví, jestli ho nepovýší za snahu a schopnost dohnat své

musí chápat, jak je pro vás každodenní stres v práci vysilující. A je

podřízené až k slzám, a pak přijde jiný, který bude třeba lepší. Jste

to tady. Zase jste oběť!

oběť! Takto fungujeme v mnoha podobách téměř všichni. Výjimkou je asi

102

103


Mirek Vojáček

Dalajláma a podobně realizovaní duchovní mistři a ti, kteří si tento model již uvědomili a rozhodli se, že podobnou opravdu hloupou hru se světem hrát nebudou. Důležité je vědět, proč jsem útočníkem, který otravuje svoje okolí. Většinou za naší agresí bývá strach, že ztratím kontrolu nad svým vlastním životem. A tak kolem sebe kopu, abych ukázal, jak jsem silný, a chci, aby se mě všichni báli. Na druhou stranu to, že mě někdo zastrašuje a já jsem politováníhodný chudák, je jen moje hra na získání nějaké výhody vůči ostatním. Třeba i proti útočníkovi. Jak jeden, tak druhý chce svým postojem něco získat. Jeden otevřeně, druhý skrytě. Jedinou možností, jak tuto válku ukončit, je přijít na své vlastní důvody, proč neustále bojujeme a přestat ze sebe dělat konečně agresory a ochotné oběti.

104

105


Mirek Vojáček

Setkáváme se s tím na každém kroku. Neustále, dokola všichni něco řeší. Nad životem lidí převzal kontrolu rozum. Jeho analytické a racionalizující funkce způsobují, že nevnímáme své pocity a chceme mít nad vším logickou kontrolu. Všechno musíme domyslet do posledního detailu. Vytvořit scénáře a podle nich pak všechno dělat. Nabyli jsme dojmu, že život je o našem úsilí. Jinak nic nebude fungovat. Nechceme dát možnost, aby se věci děly samy od sebe. Jen tak spontánně. Tak jak se odehrává vše ve vesmíru – lehce, bez úsilí. A tak si děláme těžkou hlavu snad se vším. Obáváme se spous-

27. To, čemu dáváme pozornost, tedy svou energii, vždy roste a sílí.

ty věcí, které by se mohly stát. A kupodivu i přes veškerou snahu všechno domyslet do posledního detailu se většinou stane, že se nám to jaksi vymkne z rukou a jsme postaveni před situace, které jsou velice nepříjemné. Moji přátelé, manželé, jsou velice poctivými a svědomitými podnikateli. Chtějí mít všechno v pořádku. Hlavně proto, že se obávají kontroly z finančního úřadu. Proto platí vše poctivě a včas, snaží se předvídat možné problémy, raději zaplatí více než méně. Jednou jsem se s nimi setkal a nevypadali moc šťastně. Měli velký přeplatek na dani, jenže když zažádali o vrácení, stalo se něco, co opravdu nečekali. Přišla na ně hloubková kontrola. To, čeho se nejvíc obávali a čemu se snažili všemožně vyhnout, se stalo realitou. Bez ohledu na nezměrné úsilí problémům předejít svou poctivostí. Byli rozčarováni, cítili velkou nespravedlnost. A protože při každé kontrole

122

123


Mirek Vojáček

se něco najde, dostali nakonec pokutu ve výši svého přeplatku.

Celý trik je právě v tom, že si potíží přirozeně přestaneme všímat

Paradoxní, že?

a ony zmizí.

Určitě jste se s tím setkali v životě i vy sami. Že to, co nechcete, se

Nedávno si stěžovala sestra našeho zubního lékaře, že mají s dce-

najednou stane. Mohou to být nejrůznější nepříjemnosti, ale i tak

rou problém se zubním kazem. I když společně čistí zuby třikrát

závažné věci jako nemoci. Čeho se obáváme, tedy dáváme tomu

denně, mezizubní prostory poctivě dočišťují mezizubním kartáč-

svou pozornost, má tendenci se zhmotnit. A čím více si toho bu-

kem a dentální nití. Naposledy se objevily hned tři kazy najednou.

deme všímat, tím horší to bude. Protože energií negativních emocí

Byla z nich celá smutná. Vlastně již neví, co ještě víc pro zdravé zuby

vše podporujeme. Jako kdybychom chtěli uhasit oheň kanystrem

udělat. Přeci je nebudou drhnout pětkrát denně? Bylo vidět, jak

benzínu. Ať ho tam lejeme sebevíc, plameny jsou větší a větší.

moc jí na zdravých zubech záleží. Jak moc chce, aby dcera neměla žádné kazy. Když už jsou tak poctivé a nic nezanedbávají. Přitom by

Princip pozornosti a zhoršování je nejlépe vidět právě na nemo-

stačilo zuby čistit třeba jen jednou denně, ale hlavně neřešit kazy,

cech nebo třeba na problémech s nadváhou. S nadváhou se ostat-

jestli budou nebo nebudou!

ně potýká celý život velmi mnoho lidí. Přibrat na váze je poměrně jednoduché, ale zhubnout jen jediné kilo je nekonečně těžké. A tr-

Když budete na své zahrádce bojovat s bodláky, nevypěstujete za

vale snížit nadváhu je pro většinu z nás vlastně nemožné. Jednou

čas nic jiného než bodláky. Když ale necháte bodláky jejich životu

z příčin je také pozornost, kterou svým „špekům“ dáváme. Jak se

a zaměříte se na radost z květin, vaše zahrádka konečně vykvete

jimi zabýváme, jak na ně myslíme, kolik nepříjemných pocitů pro-

a provoní váš život. Ani si pak nevzpomenete, že jste měli nějaké

žíváme. Těžko se zbavíme přebytečných kil, dokud si jich budeme

potíže. Záleží to zase jen na nás. Jestli chceme mít všechno pod

neustále všímat, dokud na ně budeme pořád myslet, pokud se bu-

neustálou kontrolou nebo dění odevzdat do rukou přirozenému

deme pozorovat. Teprve když se zbavíme všeho, co naši pozornost

řádu věcí.

přitahuje, a přestaneme se tím bez úsilí zabývat, tak najednou pro nás nebudou všechna ta kila důležitá, ani naše postava nebo to, co si o nás budou myslet druzí. A jako zázrakem začneme hubnout.

124

125


Mirek Vojáček

„Objednejte si to u vesmíru! Velký vesmírný objednávkový servis! Vesmír to zařídí! Přejte si a dostanete cokoliv!“. Taková a další hesla již řadu let čteme v mnoha knihách a sledujeme filmy, kde se celou problematikou dopodrobna zabývají. Slyšíme nekonečné množství dobrých rad. Mluví lidé, kteří dosáhli úspěchu, mají velké domy, jachty, pozornost médií, slávu, štěstí, vyhrají kdykoliv v loterii, protože vědí, kde je skutečný klíč k úspěchu. Velice podrobně popisují, jak všechno vybudovali jen na základě přání. Jen díky jed-

34. Přijměte život v jeho rozmanitosti. Všechno, co žijete, je správně. Neposuzujte, zda je to dobré nebo špatné.

noduchým technikám. A všechno to je součást hlubokých duchovních zákonitostí. Všude se hovoří o nekontrolování a snadném žití bez úsilí. Je to jako sen. Svět splněných přání je pro nás lákavý a zdá se, že se konečně našel recept, jak získat všechno, co chceme. Vlastně je nejdůležitější cokoliv vlastnit. Drahá auta, plná konta, cenné papíry, exotické dovolené, krásné partnery či partnerky. Dokonce tento nový trend prosákl mezi duchovní hnutí a skupiny lidí, které vedou ostatní k sebepoznání. Ivoš je kouč, pracuje s duchovními technikami a na svůj věk vypadá jako člověk, který již prohlédl. Říká, že je nad věcí a neprožívá žádné negativní emoce. Vždy je v dobré náladě a zdánlivě nedotknutelný vnějším světem. Až to někdy vypadá, že jednáte s robotem bez emocí. Na stole mu leží zlaté pero značky Parker, jeho snem je vlastnit Bentley, jedno z nejprestižnějších aut na světě. Zdá se, že má ve všem jasno a že všeho dosáhne. Je jen otázka času, kdy

154

155


Mirek Vojáček

všechno, po čem touží, bude mít. A Ivoš je jen vzorek podobně za-

krásných věcí a zážitků se budeme konečně cítit dobře. Vnější svět

ložených lidí, kteří se zabývají podobnou činností. Byl prvním své-

nám dá ten pravý a nefalšovaný vnitřní klid. Vždyť je to tak jasné.

ho druhu, se kterým jsem se setkal já. Myslel jsem si, že je to tak

Každý, kdo něčeho dosáhl, je teď šťastný.

správně: chtít a dostat od světa, vesmíru, boha vše, co si přeji. Zlatý Parker, Bentley, luxus, radost a štěstí. Nezbývá než správně vyplnit

A tak žijeme v neuvěřitelné iluzi, kterou jsme si nechali vnutit ostat-

objednávku.

ními lidmi, knihami a filmy. A vůbec nás nenapadne, co si budeme přát zítra, až se nám to všechno splní. A co s tím vším budeme dě-

Když je tak jednoduché dostat všechno, co si přejeme, jdeme za

lat? Kam všechny vysněné krámy nacpeme a kdo bude ve skuteč-

svým cílem. Zadali jsme přání do vesmíru a on nám ho dříve nebo

nosti užívat objekty naší dřívější touhy? My nebo někdo jiný? A kdy

později splní. Snadné. Přát si cokoliv, nač si vzpomeneme. Jen tak

už konečně začneme skutečně žít? Je úplně jedno, co vlastníme,

lehce a bez úsilí. Ale je za tím jeden háček. Je hromadění oprav-

jestli jezdíme deset let starým autem nebo v novém sporťáku. Jestli

du smyslem našeho života? Nový dům, drahé auto, zahrada jak

bydlíme v paneláku, na vsi nebo v luxusním sídle ve zbohatlické

zámecký park, služebnictvo a osobní servis? Je smyslem našeho

čtvrti. Není špatné získat a mít všechno, ale zároveň není špatné

života vlastnit? Vlastnit všechno, nač si vzpomeneme? A kde máme

nemít nic. Život je nekonečně rozmanitý a v oné rozmanitosti my

hranice své touhy? Kde se už konečně spokojíme s tím, co už máme

žijeme své obyčejné životy. Někomu se podaří vybočit z průměru

a bude nám konečně stačit jen tak žít? Otázek, které mě tady napa-

a všichni se k němu upínají, jako by byl něco víc. Není. Život kaž-

dají, je mnoho. Vlastnit a dobývat či získávat je výhradní doménou

dého z nás je jedinečný a měli bychom si ho uvědomovat každou

našeho ega. Jsme tím, co vlastníme.

sekundou. Jak neskutečně zvláštní je, jaký potenciál v sobě skrývá každý okamžik.

Dosáhnout všeho je tedy hlavním cílem. Ale nikdo si neuvědomuje, že vlastně díky tomu ztrácíme to nejdůležitější. Svůj současný

Stačí se jen přestat honit za budoucností a konečně spočinout

život, který v porovnání se zářivou budoucností nestojí za nic. Upí-

v tom, co máme. Ať je to zdánlivě dobré nebo špatné. Nic není ta-

náme se ke vzdušným zámkům ve víře, že jednoho dne konečně

kové, jak nám napovídá náš hodnotící rozum. Rozlišujeme události,

všeho dosáhneme a pak budeme šťastní. Že na základě všech těch

vztahy a lidi na černé a bílé, ale ve skutečnosti je svět neuvěřitelně

156

157


Mirek Vojáček

barevný. S nekonečnými odstíny všech barev. Náš život není špatný, protože soused má víc než my. Drahé auto, velký dům a krásnou mladou ženu. Všechny projevy života jsou tím samým. Nekonečnou hrou, kterou společně hrajeme. Když si konečně začneme uvědomovat sami sebe, že se nemusíme chytat do emotivních dramat našeho ega, že můžeme spočívat v klidu a vyrovnaně v tom, co zrovna je, začneme skutečně žít. V bohatství a hojnosti všeho co k nám přichází a co vytváříme. O nic jiného nejde. To je skutečná cesta jak být trvale šťastný. Na chvíli se zklidněte, sedněte si v tichosti a uvědomte si sami sebe, svůj dech, živoucí energii svého těla, která dává život každé buňce. Uvědomte si, jak jedinečné je být. Jak úžasný je okolní svět. Nechte odplynout všechny starosti. To jen váš rozum se vás snaží za každou cenu odvést od přítomnosti. Žijete jedině teď. Nikdy jindy. Přijměte život v jeho rozmanitosti.

158

159


Mirek Vojáček

Za dlouhá tisíciletí vývoje jsme se naučili přesně popsat každý jev, který probíhá v okolním světě. Vše jsme změřili a zvážili. Prozkoumali do posledních detailů každou částečku hmoty. Do kosmu hledíme výkonnými teleskopy... Zdálo by se tedy, že není téměř nic, co bychom měli ještě vědět. Zapomněli jsme však na náš vnitřní vesmír. Na zákonitosti, podle kterých fungujeme my sami. Pravidla, díky kterým vytváříme své vztahy, zakoušíme situace a prožíváme své pocity. Tato pravidla jsou stejně neměnná jako zákon gravitace. Neskryjeme se před nimi a neobejdeme je. Jsme nuceni se jimi řídit, ať chceme nebo ne. Pokud konáme proti jejich smyslu, přicházejí nepříjemné pocity, bolesti, ale i nemoce. Jediná možnost, jak si uvědomit zákonitosti tohoto světa, je seznámit se s nimi. Poznat a pochopit Univerzální zákony života. Když správně porozumíte nejen dějům kolem vás, ale především sami sobě, přestanou vás potkávat nepříjemné situace nebo negativní stavy a začnete žít vyrovnaný a spokojený život. Staňte se tedy jedněmi z mála lidí, kteří chápou široké souvislosti svého života.

Knihu můžete koupit na adrese: www.mirekvojacek.cz/univerzalni-zakony.html

Univerzální zákony života

Recommend Documents