ÚMRTNOST KOJENCŮ A MALÝCH DĚTÍ V PRAZE V 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie

ÚMRTNOST KOJENCŮ A MALÝCH DĚTÍ V PRAZE V 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Diplomová práce

Jitka Konrádová

2009

Vedoucí diplomové práce: Doc. RNDr. Ludmila Fialová, CSc.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením Doc. RNDr. Ludmily Fialové, CSc., a s využitím řádně citovaných materiálů a podkladů uvedených v seznamu pramenů a literatury.

V Táboře dne 1. 9. 2009

......................................

Děkuji Doc. RNDr. Ludmile Fialové, CSc. za odborné a metodické vedení diplomové práce, za cenné rady, připomínky a také za trpělivost v průběhu jejího zpracování.

Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze v 2. polovině 19. století Abstrakt Cílem této práce je analýza kojenecké a dětské úmrtnosti v Praze v 2. polovině 19. století na základě datového souboru excerpovaného z matričních knih vybraných pražských farností a dat rakouské statistiky. Práce se dále opírá o základní demografické teorie a dějinné souvislosti. Samotná analýza studuje strukturu zemřelých dětí do 5 let věku a intenzitu kojenecké úmrtnosti v závislosti na pohlaví, stáří, legitimitě, zabývá se příčinami smrti a sezónností daného procesu. V Praze i v jednotlivých farnostech byl prokázán klesající trend v úrovni úmrtnosti, avšak intenzita tohoto poklesu nebyla stejná. Následná srovnávací analýza ukázala, že k poklesu kojenecké úmrtnosti začalo docházet výrazně dříve a intenzivněji v Praze než na celostátní úrovni. Tento vývoj i rozdíly v rámci Prahy jsou přikládány výrazně rychlejšímu růstu, rozvoji a modernizačním procesům, kterým Praha (a zejména některé její oblasti) v daném období globální revoluce podléhala. Součástí těchto změn byl i značný pokrok lékařské vědy, která měla na poklesu úmrtnosti bezesporu největší zásluhu. Klíčová slova: kojenecká a dětská úmrtnost, 19. století, Praha, průmyslová a demografická revoluce

Infant and child mortality in Prague in the second half of the 19th century Abstract The objective of this study is an analysis of infant and child mortality in Prague in the second half of the 19th century. The analysis is based on the dataset obtained from church register of selected parishes in Prague and from Austrian statistics. This study is also related to demographic theories and historical context. The death of infants and children under the age of five and infant mortality rate are analysed in dependence on sex, age and legitimacy of children. The causes of death and the seasonal trends of mortality are studied, too. The results of analysis approve the considerable decline of infant and child mortality rates in Prague and also in singles parishes, but intensity of this decline is different. Comparative analysis demonstrates that this decline occurred quite earlier and with higher acceleration in Prague compared to Czech countryside. This development and also the differences within the parishes are attached to faster expansion, advancement and modernisation of Prague (especially of some districts) in the period of global revolution. Among these changes the phenomenal progression of medical science was the main feature and its great importance to the mortality decrease is incontestable. Keywords: infant and child mortality, 19th century, Prague, industrial and demographic revolution

Jitka Konrádová: Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze v 2. polovině 19. století

5

OBSAH Seznam tabulek ........................................................................................................................... 7 Seznam obrázků ........................................................................................................................ 10 1. Úvod ..................................................................................................................................... 12 2. Cíle práce............................................................................................................................. 14 3. Data a metodika.................................................................................................................. 15 3.1. Matriční knihy narozených a zemřelých ........................................................................ 15 3.2. Data rakousko-uherské statistiky ................................................................................... 19 3.3. Analýza dat .................................................................................................................... 19 4. Teoretická východiska........................................................................................................ 22 4.1. Průmyslová revoluce a urbanizace................................................................................ 22 4.2. Populační teorie.............................................................................................................. 23 4.3. Teorie demografické revoluce........................................................................................ 25 4.4. Sociální smýšlení a dějiny mentalit................................................................................ 27 4.4.1. Přístup ke smrti ................................................................................................. 27 4.4.2. Vzdělání............................................................................................................. 29 4.4.3. Postavení ženy a malých dětí ve společnosti..................................................... 29 5. Královské hlavní město Praha........................................................................................... 33 5.1. Socioekonomická situace Prahy v 19. století................................................................. 33 5.2. Demografická situace Prahy v 2. polovině 19. století.................................................... 34 5.3. Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze v 2. polovině 19. století................................. 37 5.4. Úmrtnost kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech ........................... 41 5.4.1. Farnost sv. Ducha............................................................................................. 42 5.4.2. Farnost sv. Apolináře........................................................................................ 52 5.4.3. Farnost sv. Mikuláše......................................................................................... 61 5.4.4. Farnost sv. Víta................................................................................................. 70 5.4.5. Farnost sv. Petra a Pavla ................................................................................. 79


6

6. Srovnání úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí v Praze a v českých zemích .......... 89 6.1. Kojenecká úmrtnost ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století ............................................................................................... 89 6.2. Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze a v českých zemích v 2. polovině 19. století..... ........................................................................................................................................ 93 7. Závěr.................................................................................................................................... 97 8. Seznam použité literatury a pramenů dat ...................................................................... 100 9. Přílohy ............................................................................................................................... 106


7

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), vnitřní Praha, 1871–1892 ............................................................................... 39 Tabulka 2: Kvocient kojenecké úmrtnosti podle pohlaví a legitimity dětí (v ‰), vnitřní Praha, 1871–1892................................................................................................................................... 39 Tabulka 3: Kvocienty novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti (v ‰), vnitřní Praha, 1871– 1892............................................................................................................................................. 40 Tabulka 4: Počty domů a obyvatel ve vybraných pražských farnostech v letech 1870 a 1896 .. 41 Tabulka 5: Struktura obyvatel podle zaměstnání ve vybraných farních okrscích v roce 1870 (v %)............................................................................................................................................ 42 Tabulka 6: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Duch, 1865–1895 ................ 42 Tabulka 7: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Duch, 1865–1895 ....................................... 43 Tabulka 8: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Duch, 1865–1895...................................................................................... 43 Tabulka 9: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895.................................... 44 Tabulka 10: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Duch, 1865–1895 .............. 44 Tabulka 11: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku (v %), sv. Duch, 1865–1895.................. 45 Tabulka 12: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Duch, 1865–1895........ 45 Tabulka 13: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Duch, 1865– 1895............................................................................................................................................. 45 Tabulka 14: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895........................................... 52 Tabulka 15: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895................................................ 52 Tabulka 16: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Apolinář, 1865–1895......... 52 Tabulka 17: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Apolinář, 1865–1895................................ 53 Tabulka 18: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Apolinář, 1865–1895 ................................................................................ 53 Tabulka 19: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895 ............................ 53 Tabulka 20: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895......... 54 Tabulka 21: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895................................................................................................................................... 54 Tabulka 22: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních a nelegitimních dětí (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895................................................................................................................................... 55


8

Tabulka 23: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895................................................................................................................................... 55 Tabulka 24: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895 ..................................... 61 Tabulka 25: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895 .......................................... 61 Tabulka 26: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Mikuláš, 1865–1895 .......... 61 Tabulka 27: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Mikuláš, 1865–1895................................. 62 Tabulka 28: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895 ................................................................................. 62 Tabulka 29: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895 ............................. 62 Tabulka 30: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895.......... 63 Tabulka 31: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895................................................................................................................................... 63 Tabulka 32: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí(v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895 .... 63 Tabulka 33: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865– 1895............................................................................................................................................. 64 Tabulka 34: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895 ...................................... 70 Tabulka 35: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895 ........................................... 70 Tabulka 36: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Vít, 1865–1885.................. 70 Tabulka 37: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Vít, 1865–1885......................................... 71 Tabulka 38: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Vít, 1865–1885 ......................................................................................... 71 Tabulka 39: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885 ..................................... 71 Tabulka 40: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Vít, 1865–1885.................. 72 Tabulka 41: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku (v %), sv. Vít, 1865–1885 ..................... 72 Tabulka 42: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Vít, 1865–1885 ........... 72 Tabulka 43: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Vít, 1865–1885 ..................................................................................................................................................... 72 Tabulka 44: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885 .............................................. 79 Tabulka 45: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885 ................................................... 79 Tabulka 46: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Petr a Pavel , 1865–1895 ... 79 Tabulka 47: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Petr a Pavel, 1865–1895........................... 80 Tabulka 48: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895............................................................................ 80 Tabulka 49: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ....................... 80 Tabulka 50: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895.... 81 Tabulka 51: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895................................................................................................................................... 81 Tabulka 52: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ..................................................................................................................................................... 81 Tabulka 53: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895................................................................................................................................... 82 Tabulka 54: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ................................ 88


9

Tabulka 55: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ..................................... 88 Tabulka 56: Kvocient kojenecké úmrtnosti ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století (v ‰) ........................................................................ 91 Tabulka 57: Kvocient novorozenecké úmrtnosti ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století (v ‰) ........................................................................ 92 Tabulka 58: Podíl kojenců, malých dětí a osob starších 5 let ve vnitřní Praze a v českých zemích v letech 1871–1892 ..................................................................................................................... 94


10

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Počet obyvatel v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900 ..... 35 Obrázek 2: Vývoj hrubých měr porodnosti, úmrtnosti a přirozeného přírůstku v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900............................................................................ 36 Obrázek 3: Vývoj kojenecké úmrtnosti v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900................................................................................................................................... 38 Obrázek 4: Rozložení počtu zemřelých dětí do 5 let věku v průběhu kalendářního roku (v %), vnitřní Praha, 1871–1892............................................................................................................ 40 Obrázek 5: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Duch, 1865–1895 .................... 46 Obrázek 6: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Duch, 1865–1895 ................ 47 Obrázek 7: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Duch, 1865– 1895............................................................................................................................................. 47 Obrázek 8: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Duch, 1865–1895 ..... 48 Obrázek 9: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Duch (v %), 1865– 1895............................................................................................................................................. 49 Obrázek 10: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Duch, 1865–1895................................................................................................................................... 50 Obrázek 11: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Duch, 1865–1895........................................... 51 Obrázek 12: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Apolinář, 1865–1895.............. 56 Obrázek 13 Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895.......... 56 Obrázek 14: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Apolinář, 1865–1895................................................................................................................................... 57 Obrázek 15: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895 ..................................................................................................................................................... 57 Obrázek 16: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Apolinář (v %), 1865–1895................................................................................................................................... 58 Obrázek 17: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Apolinář, 1865–1895............................................................................................................. 59 Obrázek 18: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Apolinář, 1865–1895 ..................................... 60 Obrázek 19: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895............... 64


11

Obrázek 20: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895.......... 65 Obrázek 21: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895................................................................................................................................... 65 Obrázek 22: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895... ..................................................................................................................................................... 66 Obrázek 23: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Mikuláš (v %), 1865– 1895............................................................................................................................................. 67 Obrázek 24: Struktura zemřelých dětí ve věku do 5 let podle příčin smrti a věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895 .............................................................................................................. 68 Obrázek 25: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Mikuláš, 1865–1895 ...................................... 69 Obrázek 26: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Vít, 1865–1885....................... 73 Obrázek 27: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Vít, 1865–1885.................. 74 Obrázek 28: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Vít, 1865– 1885............................................................................................................................................. 74 Obrázek 29: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Vít, 1865–1885....... 75 Obrázek 30: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Vít (v %), 1865–1885 ..................................................................................................................................................... 76 Obrázek 31: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Vít, 1865–1885................................................................................................................................... 77 Obrázek 32: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Vít, 1865–1885 .............................................. 78 Obrázek 33: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895......... 82 Obrázek 34: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895.... 83 Obrázek 35: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895................................................................................................................................... 83 Obrázek 36: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865– 1895............................................................................................................................................. 84 Obrázek 37: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Petr a Pavel (v %), 1865–1895................................................................................................................................... 85 Obrázek 38: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ..................................................................................................................... 86 Obrázek 39: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Petr a Pavel, 1865–1895 ................................ 87 Obrázek 40: Podíl zemřelých kojenců a malých dětí z celkového počtu zemřelých v českých zemích v 2. polovině 19. století .................................................................................................. 94 Obrázek 41: Kvocient kojenecké úmrtnosti v Praze a v českých zemích v 2. polovině 19. století ..................................................................................................................................................... 96


12

1. Úvod Devatenácté století jakožto období řady změn ve sféře ekonomické, politické, vědecké, společenské a v mnoha dalších dílčích oblastech stále nabízí četná témata, která nebyla dosud zcela prodiskutována, a zbývá ještě hodně otázek, na které je třeba najít odpověď. Takováto neprobádaná místa spadají i do oboru demografie, i když demografickému vývoji v tomto období bylo věnováno již mnoho prací. Konkrétně kojenecká úmrtnost byla předmětem zájmu již soudobých badatelů. Podle úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí lze totiž usuzovat na stupeň rozvoje společnosti, na její schopnost postarat se o nejmladší jedince, poukazuje také na péči o těhotné ženy. Existuje množství pramenů, které ke studiu úmrtnosti i té nejmladší složky populace přímo vybízejí. Mezi bohaté informační zdroje pro 19. století patří zejména farní matriky. Excerpce dat z matričních knih však představuje velice náročnou a zdlouhavou činnost a matriky tak nabízejí velký objem dodnes nevyužitých informací. Již samotný vývoj kojenecké a dětské úmrtnosti v 19. století představuje velice zajímavý materiál ke studiu, a pokud se oblast bádání zúží na tak specifické území, jakým je a bylo hlavní město Praha, stojí zde téma vzbuzující velké očekávaní. Praha jakožto velkoměsto často vykazuje a vykazovalo odlišné chování od ostatních oblastí Česka a to i v rámci demografického vývoje. Proto se nelze ubránit předpokladům, že i úmrtnostní poměry kojenců a malých dětí podléhaly v Praze poněkud jinému vývoji než v rámci českých zemí jako celku. O vývoji kojenecké i dětské úmrtnosti v českých zemích bylo napsáno už mnoho řádků, na základě kterých je možné říci, že první známky poklesu úmrtnosti nejmenších dětí spadají právě do 19. století, i když až na jeho samotný konec. Proto se práce zaměřuje až na druhou polovinu 19. století. Toto časové zařazení má však i jiný důvod, a tím je již existující studie týkající se kojenecké úmrtnosti na území Prahy, jejíž autorkou je Alena Šubrtová (Šubrtová, 1872). Její práce se týká období na přelomu 18. a 19. století a pro tuto práci byla hlavním odrazovým můstkem. Těžištěm předkládané práce je analýza úmrtnosti kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech, vypracovaná na základě sondy do matrik příslušných farních okrsků. A. Šubrtové se podařilo zjistit, že mezi jednotlivými farními okrsky existovaly v úrovni kojenecké úmrtnosti značné rozdíly. Tato práce se zabývá otázkou, zda tyto rozdíly přetrvaly až do 2. poloviny 19. století a k jakým změnám zde v úrovni kojenecké úmrtnosti v průběhu celého 19. století došlo. Rozbor kojenecké a dětské úmrtnosti v jednotlivých farních obvodech je doplněn o vzájemnou komparaci studovaných obvodů a o srovnání se situací na přelomu


13

18. a 19. století. V zásadě jde o zachycení poklesu úrovně kojenecké úmrtnosti, který je kladen na konec 19. století a dáván do souvislosti s vědeckým pokrokem, s rozvojem lékařské vědy, zvyšováním životní úrovně a s dalšími kvalitativními změnami. Analýza vývoje úmrtnostních poměrů kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech by sama o sobě nevystihla zmiňovanou specifičnost hlavního města Prahy a proto je součástí práce také komparativní analýza vývoje kojenecké a dětské úmrtnosti na úrovni pražských farností, na úrovni hlavního města Prahy, jako celku a na úrovni českých zemí. K pochopení dané problematiky, ke konečné interpretaci výsledků a ke stanovení konkrétních závěrů napomáhá zasazení analýzy vývoje kojenecké úmrtnosti do nezbytného teoretického a historicko-sociologického rámce.


14

2. Cíle práce Hlavním cílem práce je zachycení stavu a vývojových charakteristik úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech na základě datového souboru excerpovaného z matričních knih narozených a zemřelých příslušných farních okrsků z období 2. poloviny 19. století. Matriční knihy jakožto hlavní zdroj dat poskytly širokou škálu informací, které se dotýkají zkoumané oblasti. Lze z nich získat nejen informace o věku zemřelých dětí, ale také o příčině jejich úmrtí, i když s určitými omezeními, která jsou poplatná dobové úrovni diagnostiky. Matriky obsahují také sdělení o původu dětí (zda šlo o děti narozené v manželství nebo mimo manželství) a někdy lze usuzovat i na sociální zařazení rodičů. Analýzou založenou na rozboru těchto dat lze proto vystihnout strukturu zemřelých kojenců a malých dětí a intenzitu tohoto demografického procesu v detailech, které lze ze záznamů farních matrik vytěžit. Nejvýznamnější je rozbor rozdílů v úrovni úmrtnosti v závislosti na pohlaví, věku a legitimitě zemřelých dětí a není možné opomenout ani příčiny smrti. Své místo zde má také sezónnost studovaných událostí a procesů a stručná charakteristika úrovně mrtvorozenosti a potratovosti v daném období. Následným úkolem je vzájemné porovnání studovaných farností, a to nejen během 2. poloviny 19. století, do kterého je předkládaná práce zasazena. Zjištěné výsledky je možné komparovat také se závěry Aleny Šubrtové, která studovala úroveň kojenecké úmrtnosti v Praze na přelomu 18. a 19. století, a tím ukázat na změny, ke kterým v úrovni a struktuře úmrtnosti malých dětí v Praze během 19. století došlo. Srovnávací analýza se však neomezí jen na situaci ve vybraných pražských farnostech. Nezbytné je jejich studium také v kontextu průběhu změn v úmrtnostních poměrech kojenců a malých dětí jak na celém území hlavního města Prahy, tak v rámci českých zemí. Takto postavená analýza by měla zřetelně ukázat, jestli byl vývoj úmrtnosti kojenců a malých dětí v 2. polovině 19. století na úrovni pražských farních okrsků, hlavního města Prahy a českých zemí odlišný a v čem tyto rozdíly spočívaly.


15

3. Data a metodika 3.1.

Matriční knihy narozených a zemřelých

Hlavním zdrojem dat pro analýzu úmrtnosti kojenců a malých dětí ve vybraných farních okrscích královského hlavního města Prahy byly matriky narozených a zemřelých. Výběr farností podléhal několika kritériím. Předkládaná práce by měla mít návaznost na práci Aleny Šubrtové Kojenecká úmrtnost v Praze na přelomu 18. a 19. století (Šubrtová, 1972). A. Šubrtová ve své práci srovnává 11 pražských farních okrsků, jejichž výběr podřídila několika hlediskům: velikosti, poloze, hustotě zalidnění a předpokládanému sociálnímu složení obyvatelstva. Její snahou bylo postihnout co největší oblast vnitřních městských obvodů. Do studie Aleny Šubrtové vstupují tři farnosti ze Starého Města pražského (farní okrsek sv. Františka, sv. Haštala a sv. Jakuba), čtyři farnosti Nového Města pražského (farnost sv. Apolináře, sv. Jindřicha, sv. Štěpána a Nejsv. Trojice), farnost sv. Mikuláše na Malé Straně, farnost sv. Víta na Hradčanech, farnost sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a Židovské město. Sonda do matrik 11 farních okrsků je velice rozsáhlá a náročná a vyžaduje dostatek času k excerpci dat. Z tohoto důvodu a také proto, že řada matrik zatím není veřejnosti přístupná v celém svém časovém rozsahu, bylo pro tuto práci zvoleno farních okrsků pouze pět. Z každého vnitřního městského obvodu byla vybrána jedna farnost: farnost sv. Ducha na Starém Městě pražském, která se z výše uvedených důvodů neshoduje s žádným z okrsků vybraných A. Šubrtovou (Šubrtová, 1972), farnost sv. Apolináře na Novém Městě pražském, farnost sv. Mikuláše na Malé Straně, farnost sv. Víta na Hradčanech (matriční knihy jsou k dispozici pouze do roku 1892) a farnost sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Židovské město nebylo do této analýzy vůbec zahrnuto. Data z matričních knih narozených a zemřelých vybraných farních okrsků byla získána excerpcí záznamů. Pravidelná statistika přirozené měny v českých zemích začíná rokem 1785, kdy vstoupil v platnost patent o civilních matrikách císaře Josefa II., tzv. Matriční patent (Srb, 2004, s. 18–19). Záznamy o sňatcích, narozených a zemřelých jsou zapisovány do předtištěných formulářů, jejichž záhlaví z období, kterým se zde zabývám, je součástí příloh. O narozených je možné z matričních knih vyčíst: - rok, měsíc a den narození a křtu, - jméno křticího, - jméno pokřtěnce, - náboženské vyznání narozeného (kategorie „katolické“, „nekatolické“),


-

-

16

pohlaví narozeného (kategorie „mužské“, „ženské“), legitimitu narozeného (kategorie „manželské“, „nemanželské“), vitalitu narozeného (kolonka „mrtvě narozené“), místo, číslo domu, bývalé panství, okresní úřad, kraj, jméno a příjmení, případně obydlí porodní báby, údaje o otci narozeného („Jméno a příjmení, stav a charakter neb řemeslo jeho, otec a matka, místo jeho narození, číslo domu, bývalé panství, okresní ouřad, kraj. Jestli se otec dítěte nemanželského přihlašuje, má se tak státi osobně u přítomnosti dvou svědků, a mají se podepsati on i ti dva svědkové.“), údaje o matce narozeného („Jméno a příjmení, její otec a matka, místo jejího narození, číslo domu, bývalé panství, okresní ouřad, kraj.“), jméno, příjmení a stav kmotrů.

V případě zemřelých byly zjišťovány tyto údaje: - rok, měsíc a den úmrtí a pohřbu, - místo úmrtí, číslo domu, okres, kraj (okresní hejtmanství), - údaje o zemřelém („Jméno a příjmení, stav neb zaměstnání jeho; při dítkách jméno a příjmení, stav neb zaměstnání rodičův; při ženách a vdovách jméno a příjmení, stav neb zaměstnání manželův.“), - náboženství (kategorie „katolického“, „nekatolického“), - stav (kategorie „manželský“, „svobodný“), - pohlaví (kategorie „mužského“, „ženského“), - věk (kategorie „let“, „měsíců“, „dní“), - místo pohřbení, - příčina smrti („Nemoc, způsob smrti dle osvědčení ohledacího s číslem, při náhlé a násilné smrti právní ohledání.“), - „Jméno pochovávajícího kněze aneb svědka pohřbu, když se bez kněze dál“, - „Byl-li, kdy, a od koho zemřelý svátostmi zaopatřen“ (AHMP1, Sbírka farních a civilních matrik, 1865–1899). Kvalita a úplnost záznamů závisí především na zapisovateli. Pro účely této práce byly, kromě dat narození a úmrtí, nejdůležitější údaje o pohlaví, legitimitě, věku úmrtí a příčině smrti. Všechny tyto údaje jsou uváděny většinou dosti spolehlivě. Pouze v případě mrtvě narozených nebo v případě záznamů o potratech bývají údaje často velice strohé a ne všechny informace jsou zde uvedené. Co se týče mrtvě narozených, je i v této době nutné počítat s výskytem tzv. „nouzových křtů“, kdy byly narychlo zpravidla porodní bábou křtěny i mrtvě narozené děti. Tato okolnost mohla snižovat počty evidovaných mrtvě narozených dětí a následně počítaná úroveň mrtvorozenosti bude tedy pravděpodobně podhodnocená. Je pouze otázkou domněnek a dohadů, jestli zemřelé dítě, u kterého bylo uvedeno stáří jen „několik okamžení“ byl právě

1

Archiv hlavního města Prahy.


17

zmiňovaný „nouzový křest“, nebo dítě po porodu opravdu projevovalo známky života. V těchto případech ale nezbývá než pravdivosti matričních záznamů důvěřovat. Problematické jsou také údaje o potratech. V ideálních případech je v matrice výslovně uvedeno, že se jedná o potrat, někdy však tato konkrétní informace může chybět. Potom se při vymezení potratu vychází z dnešní definice pokud jde o délku těhotenství (narození do 28 týdne těhotenství). Záznamy bez údaje o stáří plodu byly započteny mezi mrtvě narozené, stejně jako ve studii A. Šubrtové (Šubrtová, 1968). Legitimita dětí nebyla omezena na pouhé označení „manželské“ či „nemanželské“, ale v případě narozených se v matričních knihách nacházejí také děti legitimizované a v případě dětí zemřelých zase děti nalezené. Nemanželské (nelegitimní) děti byly takové děti, které se narodily svobodné matce nebo ženě již vdané, ale dítě se narodilo mimo zákonný čas od oddavek případně od smrti muže či od rozvodu. Manželské dítě bylo občanským zákoníkem z roku 1811 definováno jako dítě narozené po uplynutí 180 dnů od uzavření manželství a před uplynutím třístého dne po mužově smrti či po zrušení manželství (Reilová, 2009, s. 8). Legitimizované děti byly děti narozené mimo tuto vymezenou dobu, ale jejich otec se k nim následně přihlásil (pravděpodobně se ne vždy jednalo o pravého biologického otce). O tomto legitimizačním procesu je v matričních knihách narozených uveden zápis zahrnující jméno a podpis otce, který se k dítěti přihlašuje a jména a podpisy dvou svědků. V následujících analýzách jsou uvedeny základní informace o počtech těchto dětí a při výpočtu kojenecké úmrtnosti podle legitimity dětí byly zahrnuty mezi děti manželské. V případě, že legitimizované dítě zemřelo, bylo v matriční knize zemřelých totiž zaneseno již jako manželské. Mezi zemřelými dětmi najdeme v rámci legitimity jinou kategorii. Jedná se o „nalezence“, o kterých nebyly k dispozici žádné bližší informace o jejich původu. Dá se ale předpokládat, že odkládání dětí bylo většinou věcí svobodných matek. Z tohoto důvodu jsou při dalších výpočtech zařazeny mezi děti nelegitimní. Při studiu úmrtnosti se nedá opomenout analýza příčin smrti. V českých zemích bylo od roku 1785 používáno postupně šest klasifikací příčin smrti. Poslední klasifikace, aplikována v roce 1919 – Mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti – platí (s pravidelnými revizemi) až dodnes. V prvních klasifikacích byly rozeznávány nemoci (obyčejné, místní, epidemické) a násilné smrti (sebevraždy, úrazy/neštěstí, zabití, vraždy, pokousání a popravy). Teprve od roku 1871 bylo používáno podrobnější klasifikace se 17 třídami nemocí a 7 třídami násilných smrtí (Srb, 2004. s. 202–203). Příčiny smrti uváděné v matrikách je zapotřebí brát v tomto období s určitou rezervou, a to z důvodu nedostatečné úrovně tehdejší diagnostiky. Nepřesnosti byly pravděpodobně způsobeny také neodbornými zápisy matrikářů. Mezi odbornými lékařskými termíny (často i latinskými) se daleko častěji vyskytují příčiny jako slabost, úbytě, psotník, tedy označení příčin smrti velmi obecná a je možné pouze odhadovat, jaké konkrétní příčiny mohla zahrnovat. Na základě aktuální klasifikace, klasifikací používaných v 19. století a s využitím informací ze studií zabývajících se touto problematikou (Šimečková, Dokoupil, 1985) byla sestavena klasifikace příčin smrti, která odráží specifika kojenecké a dětské úmrtnosti studovaného období:


I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. XIII.

18

Infekční choroby Tuberkulóza Plicní choroby Střevní choroby Mozkové choroby Křečové stavy Srdeční choroby Slabost Úbytě Udušení Nezařaditelné choroby Blíže neurčitelné choroby Neštěstí

Seznam jednotlivých příčin smrti uváděných v matričních knihách a jejich zařazení do jednotlivých skupin je součástí příloh a podrobněji se jimi budu zabývat také v rámci samotné analýzy úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí v následujících kapitolách této práce. Některé kategorie ale vyžadují okamžité vysvětlení. Mezi ně patří zejména slabost a úbytě. To jsou příčiny, které by mohly být zařazeny spíše do blíže neurčitelných chorob. Slabost byla uváděna jako příčina úmrtí nejen u dětí zemřelých bezprostředně po porodu, ale i u dětí starších jednoho roku. V případě dětí zemřelých brzy po porodu se mohlo jednat o nedonošené děti (v dobové terminologii „nedochůdčata“), u dětí starších pak byla tato možnost použita pravděpodobně zejména tam, kde příčina úmrtí nebyla jasná či zjistitelná. Termín úbytě označuje sice nejčastěji tuberkulózu, ale v minulosti se jednalo spíše o onemocnění, která svými projevy tuberkulózu jen připomínala, tzn. projevovala se horečkou, slabostí, úbytkem na váze. V případě zemřelých dětí se konkrétně tyto dvě příčiny (slabost a úbytě) v matrikách vyskytují velice často a z tohoto důvodu byly ponechány jako samostatné kategorie. Specifickou skupinou příčin je kategorie udušení. V matrikách bylo často stroze uvedeno právě jen heslo udušení, ale mezi tím se vyskytovaly i konkrétnější podoby této příčiny jako atelaktáza (nevzdušnost plic), vdechnutí plodové vody, udušení resp. uškrcení pupeční šňůrou a další. Blíže nespecifikovaná úmrtí udušením tedy mohou mít řadu podob a je těžké je zařadit např. do plicních chorob, neštěstí či nezařaditelných nebo neurčitelných chorob. A protože byla tato příčina v případě některých farností také relativně často uváděna, zůstala jako samostatná kategorie. Nezařaditelné choroby zahrnují onemocnění, která nelze zařadit do žádné z předchozích kategorií, a která jsou uváděna samostatně. Jedná se např. o leukémii a obecně o rakovinová onemocnění, ledvinová onemocnění atp. Blíže neurčitelné choroby označují jednak úmrtí bez uvedení příčiny, dále blíže nespecifikované příčiny úmrtí jako vykrvácení a nakonec onemocnění, která sama o osobě nezpůsobují smrt jako křivice neboli rachitida či anémie (chudokrevnost). Nakonec je třeba podotknout, že plicní a střevní choroby zahrnují i choroby infekční zasahující tyto orgány (např. zánět plic, zánět střev apod.). Ostatní choroby zánětlivého charakteru jako zánět mozkových blan, zánět ledvin a jiné byly zařazeny mezi infekční choroby.


19

Po excerpci dat, která byla komplikována špatnou čitelností záznamů (na začátku sledovaného obdobích psaných převážně německy a tedy tzv. kurentním písmem), a po jejich úpravách a tříděních bylo možné přistoupit k samotným výpočtům a k analýze dat. Metody k tomuto použité popisuje samostatná podkapitola.

3.2.

Data rakousko-uherské statistiky

Předkládaná práce se ale nezabývá pouze analýzou dat za jednotlivé pražské farnosti, ale také srovnáním úmrtnostních poměrů kojenců a malých dětí v celé vnitřní Praze i v jejích předměstích s vývojem úmrtnosti kojenců a malých dětí v rámci českých zemí. K této srovnávací analýze bylo zapotřebí získat data z rakousko-uherské statistiky. Od roku 1828 do roku 1865 jsou ve Vídni vydávané tzv. Tafeln, sbírky, ve kterých byla publikována data také ze sčítání lidu a demografické statistiky. První dva ročníky vyšly pod názvem Versuch einer Darstellung der Österreichischen Monarchie in statistischen Tafeln, od roku 1831 jako Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie (Boháč, 1923, s. 7). Od roku 1865 pak vycházela ročenka Statistisches Jahrbuch der Österreichischen Monarchie a od roku 1881 pramenné dílo Österreichische Statistik (Nováková, 2001, s. 14). Data tohoto charakteru jsou zde použita zprostředkovaně z již publikované literatury a to zejména z již výše citované knihy Antonína Boháče Hlavní Město Praha. Studie o obyvatelstvu (Boháč, 1923) a diplomové práce Olgy Novákové Úmrtnost kojenců a mladších dětí v českých zemích v 19. století a v první polovině 20. století (Nováková, 2001). Jako další zdroj dat zde posloužila Statistická (příruční) knížka královského hlavního města Prahy vydávaná od roku 1871 statistickou komisí královského hlavního města Prahy a spojených obcí a redigovaná ředitelem městské statistické kanceláře Josefem Erbenem a v letech 1891 a 1892 vydaná pod názvem Administrační zpráva královského hlavního města Prahy. Z těchto i z výše uvedených datových pramenů čerpá ve své práci také Markéta Nolová (Nolová, 2000) a četné informace o demografické situaci v Praze tedy čerpám i od ní.

3.3.

Analýza dat

A nyní k samotné analýze dat a použitým ukazatelům. Studie se zabývá úmrtností kojenců a malých dětí. Kojencem se rozumí dítě do jednoho roku věku respektive dítě v dokončeném věku nula. Dětská úmrtnost je vymezena jako úmrtnost dětí ve věku 1–4 dokončených let, tedy dětí, které se nedožily pátých narozenin (dále jen „1–4 roky“). Celkově se tedy jedná o analýzu úmrtnosti dětí do 5 let. Pro vyjádření intenzity úmrtnosti dětí v prvním roce života se nejčastěji používá ukazatel kojenecké úmrtnosti respektive kvocient kojenecké úmrtnosti (dále jen kú), který je definován jako počet zemřelých do jednoho roku věku na tisíc živě narozených téhož kalendářního roku (t): kú =

tD0 v tN

.


20

Tento ukazatel je dále možné využít i k charakterizování intenzity úmrtnosti podle věku zemřelých kojenců, podle jejich pohlaví nebo legitimity. Intenzita úmrtnosti z hlediska stáří kojenců je analyzována pomocí dalších ukazatelů, které rozkládají celkovou kojeneckou úmrtnost do několika období a mají tedy také charakter kvocientů (počty zemřelých v jednotlivých etapách prvního roku života jsou vztaženy k celkovému počtu živě narozených). Kvocient úmrtnosti prvního dne (kú0) charakterizuje intenzitu úmrtnosti prvního dne, kvocient poporodní úmrtnosti (kú0-2) intenzitu úmrtnosti prvních tří dnů, kvocient časné novorozenecké úmrtnosti (kú0-6) intenzitu úmrtnosti prvního týdne, kvocient pozdní novorozenecké (neonatální) úmrtnosti (kú7-27) intenzitu úmrtnosti dětí starých 7–27 dnů, kvocient novorozenecké úmrtnosti (kú0-27) intenzitu úmrtnosti prvního měsíce resp. prvních čtyř týdnů a kvocient ponovorozenecké (postneonatální) úmrtnosti (kú28-364) intenzitu úmrtnosti zbývající části prvního roku života. Mrtvorozenost je možné charakterizovat tzv. indexem mrtvorozenosti (im), tj. poměr počtu mrtvě a živě narozených, a ukazatelem mrtvorozenosti (ud), který je definován jako podíl mrtvě narozených k celkovému počtu narozených dětí: d tN v tN

tim =

,

tud

d tN

=

.

tN

Intenzitu potratovosti postihuje index potratovosti, kdy může být počet potratů vztažen k počtu živě narozených (ipov) nebo k počtu všech narozených dětí (iposc) a je také možné využít ukazatel potratovosti, který je vyjádřen podílem potratů ze všech ukončených těhotenství: v tipo

=

tA v

,

tN

sc tipo

=

tA tN

,

tupo

tA

=

tA+tN

.

Prenatální úmrtnost dětí se dá dále rozšířit o úmrtnost časnou (v prvním týdnu od porodu) a pokud se tyto dvě vztáhnou k počtu živě narozených vyjde tzv. index perinatální úmrtnosti (ipeú). V případě že se za jmenovatele dosadí celkový počet narozených dětí, získá se ukazatel perinatální úmrtnosti (upeú): tipeú

=

d tN

+ tD0–6 v

tN

, tupeú =

d tN

+ tD0–6 tN

.

V období 19. století hodnoty kú vykazovaly značné meziroční výkyvy a proto je vhodné zkoumat kú minimálně v pětiletých průměrech. V případě dat získaných z farních matrik je výpočet z pětiletých průměrů možný pouze za farní okrsek sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (kterým jsem celou excerpci dat započala) a dále za farní okrsek sv. Víta na Hradčanech, kde jsou pětileté průměry téměř nezbytné, jelikož se jedná o nejmenší farní okrsek s velice nízkým ročním počtem narozených i zemřelých. Za tyto farnosti jsem získala údaje o narozených a zemřelých ve věku do 5 let za období 1865–1869, 1875–1879, 1885–1889 a 1895–1899; za farnost sv. Víta končí časová řada dat rokem 1889, neboť matriční knihy za období 1895–1899


21

nebyly v Archivu hl. města Prahy k dispozici. Zejména z časových důvodů jsem se u následujících farností rozhodla pro excerpci dat pouze pro roky 1865, 1875, 1885 a 1895. I přes toto značné ztenčení datového souboru se nakonec jedná celkem o více než 23 tisíc vět s údaji o narozených a zemřelých do 5 let věku. Jelikož jsou úhrny dat z matričních záznamů podle některých studovaných kategorií početně příliš malé, jsou hodnoty výše uvedených ukazatelů někdy zavádějící a matoucí a v těchto případech pak přistupuji k analýze pouze na základě absolutních úhrnů a procentuálních struktur. Stejný charakter má také analýza úmrtnosti dětí ve věku 1–4 let.


22

4. Teoretická východiska První událostí, kterou se demografie začala zabývat, byla úmrtnost. Jako první se začal o proces úmrtnosti podrobněji zajímat John Graunt (1620–1674), který je označován za zakladatele demografie. Svá zjištění vydal v roce 1662 v knize Natural and Political Observations Made upon the Bills of Mortality. Zásadním byl jeho přístup ke studiu demografických procesů. Nezabýval se totiž jednotlivými pozorováními, ale celými soubory, na základě kterých bylo možné objevit pravidelnosti a zákonitosti jednotlivých procesů. Kojenecká úmrtnost se v minulosti velice významným způsobem podílela na celkové úmrtnosti. V českých zemích v 19. století se zemřelé děti do jednoho roku věku podílely na celkovém počtu zemřelých vyšším než třetinovým podílem. K poklesu kojenecké úmrtnosti u nás začalo docházet až na konci 19. století a pod hranici 200 ‰ klesla až v roce 1910. Intenzita kojenecké úmrtnosti patřila a stále patří mezi ukazatele vystihující životní úroveň země. Charakterizuje totiž, jak se populace dané země stará o děti v nejmladším věku, kdy mohou být značně ohroženy špatnou péčí (Pavlík aj., 1986, s. 141–145). Zároveň odráží úroveň lékařské vědy a jedná se o ukazatel, který velice citlivě reaguje na socioekonomické změny, které byly spolu s novými možnostmi a přínosy v oblasti medicíny právě pro období 19. století charakteristické. Kojenecká a dětská úmrtnost byla a stále je předmětem zájmu lékařů i statistiků a díky tomu je ji možné poměrně detailně sledovat.

4.1.

Průmyslová revoluce a urbanizace

Průmyslovou revolucí se rozumí přechod od manufakturní a řemeslné výroby k výrobě tovární. Počátek průmyslové revoluce je v českých zemích kladen do první třetiny 19. století a její konec pak přibližně do sedmdesátých let. Nešlo však pouze o rychlou industrializaci země. Jak uvádí V. Srb „19. století bylo pro český národ cestou od obrození národního k rychlému rozmachu ekonomickému i politickému. Vzmáhá se školství i kultura“ (Srb, 2004, s. 172). Podobně dané období charakterizovala také L. Kárníková, která hovoří o kapitalistické přestavbě ekonomické i sociální podoby českých zemí doprovázené změnami v mocenskopolitických a národnostních vztazích, v myšlenkovém i kulturním životě společnosti (Kárníková, 1965, s. 123–124). Průmyslová revoluce neprobíhala osamoceně. Více či méně s ní souvisely technická revoluce, revoluce komunikační, zemědělská, politická, lékařská a další revoluce, které charakterizují důležité stránky společenského rozvoje. Hovoří se o tzv. globální revoluci (Pavlík, 2002, s. 249).


23

Zlomovým rokem byl revoluční rok 1848, který se nesl ve znamení zrušení poddanství a roboty. Následující období bylo érou rozmachu kapitalismu. Zaostávající neefektivní způsoby výroby přešly v intenzívní formy, zrodila se nová velká průmyslová centra, vznikla nová početná vrstva drobných venkovských podnikatelů. To znamenalo přechod k vyspělému zemědělství a odchod pracovních sil ze zemědělství do průmyslu a služeb. Životní úroveň se začala relativně zlepšovat. V důsledku urbanizace došlo k výrazné územní koncentraci obyvatelstva. Vylidnily se chudé zemědělské oblastí, velice rychle naopak rostla nová dělnická centra a předměstí kolem starých měst. Rozbily se tradiční stabilní společenské vazby, narušila se dosavadní dědičná následnost povolání a postavení (Kárníková, 1965, s. 123–124). Byl zde zmíněn pojem urbanizace, který je ve statistickém a demografickém smyslu chápán jako růst počtu a podílu lidí žijících ve městech případně jako proces koncentrace obyvatelstva do měst (Horská aj., 2002, s. 14). Sepjetí růstu počtu a koncentrace obyvatel ve městech s růstem pracovních příležitostí v průmyslu jasně dokazuje, že počátky urbanizace byly úzce spojeny právě s industrializací. V tomto smyslu se hovoří o tzv. klasické urbanizaci, první fázi rozsáhlého urbanizačního procesu. Pracovní příležitosti se soustřeďovaly do samotných měst, center výroby, obchodu, správy a dalších činností. To vyvolalo pohyb obyvatel ze zemědělských oblastí a jejich koncentraci většinou právě přímo ve městech. Okolí města si tedy v 19. století ještě ponechávalo spíše venkovský charakter. Suburbanizační procesy byly typické až pro druhou fázi urbanizace ve 20. století (Horská aj., 2002, s. 16). Změny v prostorové organizaci společnosti, které se odehrály v 19. století, však měly také dalekosáhlé důsledky a výrazně ovlivnily i reprodukční chování obyvatelstva. Z hlediska výzkumu úmrtnosti v Praze v druhé polovině 19. století bylo důležité, že právě do tohoto období spadala tzv. klasická urbanizace. Počet obyvatel města se rychle zvyšoval především imigrací. Přitom poměrně dlouho byly životní podmínky příchozího, zvláště chudšího obyvatelstva, značně nepříznivé, jak o tom svědčí mimo jiné i úroveň kojenecké úmrtnosti.

4.2.

Populační teorie

Do poloviny 18. století je možné v souvislosti s úrovní demografické reprodukce hovořit o tzv. přirozeném reprodukčním chování, které bylo charakteristické vysokou neregulovanou plodností a zároveň vysokou úrovní úmrtnosti. Úhrny narozených a zemřelých byly velice citlivé vůči vnějším vlivům, což se projevovalo značnými výkyvy v počtu obyvatel. Střídající se období růstu a stagnace počtu obyvatel byla výsledkem válek, epidemií a hladomorů. Úroveň porodnosti a úmrtnosti však byla stále relativně stabilní. Změny se dostavily až s uvědomělým ovlivňováním úrovně plodnosti a úmrtnosti, které se ve Francii objevilo již v polovině 18. století, ale v ostatních vyspělých zemích až v 19. století. Nastupující změny se staly předmětem zájmu řady autorů z různých vědních oborů, kteří se snažili vysvětlit příčiny těchto změn. V sociologii to byla například tzv. demografická škola, která vycházela z názorů H. Spencera (1820–1903), představitele pozitivizmu a zakladatele bioorganické teorie. Ta prosazovala přesvědčení, že lidská populace je (stejně jako jakákoli jiná biologické populace)


24

podřízena přirozenému zákonu samoregulace a očividně se inspirovala vývojovou teorií Charlese Darwina (1809–1882). Demografická škola studovala především důsledky populačního vývoje. Mezi představitele této školy patřil například Maxim M. Kovalevskij (1851–1916) nebo E. Dupréel (1879–1967). Podle nich populační růst přispěl k technickému a sociálnímu pokroku. Nárůst obyvatelstva se odrazil ve výrazně větší sociální mobilitě a ve zvyšující se frekvenci sociálních styků, které přispěly k pokrokovým změnám ve společnosti, v jejích hodnotách. Společnost získala větší důvěru v budoucnost a tento optimistický přístup měl následně vliv i na intenzivnější technologický pokrok (Pavlík aj., 1986, s. 607–609). Pozitivistické teorie byly v rozporu s Malthusovou teorií a jeho populačním zákonem, podle kterého obyvatelstvo roste exponenciálně (geometricky), zatímco prostředky k obživě rostou lineárně (aritmeticky). Jinak řečeno, obyvatelstvo roste rychleji, než úživné prostředky a to bezprostředně vede k chudobě a k bídě. Bída tak podle T. Malthuse (1766–1834) nebyla následkem špatného společenského zřízení, ale vyplynula právě z populačního zákona, který je svou podstatou zákonem přírodním a není možné se mu vyhnout. To, že obyvatelstvo ještě zcela nepřesáhlo úroveň úživných prostředků, zajistily podle Malthuse určité zábrany. Mezi ně se zařadilo odkládaní sňatků na pozdější dobu, kdy už mají lidé prostředky k založení a uživení rodin. Další zábranou byla zvýšená úroveň úmrtnosti. Ta byla důsledkem těžké práce chudých lidí, která představovala jediný způsob, jak sobě i své rodině mohli zajistit alespoň minimální životní podmínky. Lidé z chudých vrstev a zejména jejich děti také trpěli v důsledku bídy a těžkých životních podmínek chorobami, kterým často předčasně podlehli. Poslední zábranou byly různé neřesti, které omezovaly velikost populace. Malthus za ně považoval například prostituci, potraty a různé metody zabraňování početí, tedy praktiky, které snižovaly úroveň porodnosti. Do další skupiny „neřestí“ patřily podle něho aktivity, které zvyšovaly intenzitu úmrtnosti. Sem řadil války, alkoholismus, špatnou hygienu ve velkých městech, rozmařilost. Malthus nabádal (zejména chudé obyvatelstvo) k mravní zdrženlivosti a odpovědnosti. Manželství uznával jako jedinou instituci k plození dětí, ale pouze za podmínky dostatečné schopnosti uživení rodiny. V praxi se Malthusovo učení projevilo ztěžováním uzavírání manželství chudého obyvatelstva nebo přímo zákazy sňatků chudinským vrstvám populace, aby se příliš nerozmnožovaly. Malthusova teorie vznikla v prostředí Anglie 18. století. Ta se v této době potýkala s enormním zvýšením počtu obyvatelstva (o 57 %), probíhala zde průmyslová revoluce, podíl obyvatelstva pracujícího v zemědělství výrazně klesl a naopak se zvýšil počet obyvatel ve městech, s čímž souvisel také nárůst nezaměstnanosti ve městech. Tato situace velice snadno vzbudila dojem přelidněného světa (Pavlík aj., 1986. s. 596–599). S postupným rozvojem a šířením průmyslové revoluce a intenzifikací výrobních postupů však brzy začalo v mnoha evropských zemích docházet k opačnému jevu, než který studoval T. Malthus. U převážné většiny obyvatelstva vyspělých zemí došlo díky modernizaci a zlepšení sociálních i ekonomických podmínek k odstranění extrémní chudoby, což se projevilo zlepšením životních podmínek a následným zlepšováním úmrtnostních poměrů. Sociology, ekonomy, biology, lékaře a další odborníky také zaujalo značné kolísání úrovně porodnosti, které naprosto neodpovídalo Malthusově teorii a těžko mohlo být způsobeno biologickým vývojem. Tato zjištění byla základem sociologické populační teorie. Pokles úrovně plodnosti v hospodářsky vyspělejších zemích byl vysvětlován řadou sociálních faktorů. Zmiňován byl růst


25

blahobytu, individualismu, emancipace a zaměstnanost žen, vyšší vzdělanost, urbanizace, racionalizace a další. Představitelem tohoto proudu byl A. Dumont (1841–1902), autor tzv. teorie sociální kapilarity, kterou navázal na myšlenky H. Spensera a ty převedl z roviny bioorganické do roviny sociální. Podle Dumonta byl pokles porodnosti důsledkem snahy a touhy po lepším sociálním postavení, po bohatství, moci, dokonalosti a poznání. Velký důraz kladl na individuální rozhodování a vůli člověka (Pavlík aj., 1986, s. 609). Podobná teorie založená na socioekonomických aspektech je spojována například se jménem L. A. Bertillona (1821–1883). Jedná se o tzv. blahobytovou teorii, která vycházela ze soudobé situace, kdy bohatší vrstvy obyvatelstva měly méně dětí než obyvatelstvo chudé. Tento rozdíl byl vysvětlen tím, že bohatí lidé viděli v dětech zejména další výdaje a tedy snížení životní úrovně. Velký počet dětí přestával být v „nové době“ nastolené průmyslovou revolucí tak výhodný, jak tomu bylo dříve, kdy daleko větší podíl obyvatelstva pracoval v zemědělství a ve svých potomcích lidé viděli zejména pomocníky a nástupce své živnosti (Pavlík aj., s. 609). Další teorie vysvětluje pokles úrovně porodnosti snížením úrovně kojenecké a dětské úmrtnosti. Tato teorie náhradních dětí obsahuje názor, že úroveň plodnosti byla dříve tak vysoká, protože děti ve velké míře umíraly brzy po porodu a lidé si po jejich smrti pořizovali další, „náhradní“ děti. S rozvojem lékařské vědy, očkováním, zlepšením hygieny a jiných socioekonomických faktorů došlo ke snižování úrovně kojenecké a dětské úmrtnosti, narozené děti se začaly ve větší míře dožívat dospělosti a rodiče již neměli potřebu plodit tolik dětí. Ze stejných úvah vychází také teorie racionalizační, která vidí důsledky poklesu úrovně porodnosti v rostoucí individualitě a racionalizaci. Plození dětí začalo být podle této teorie ovlivňováno rozumovými úvahami člověka, jehož myšlení a hodnoty se v důsledku probíhajících změn výrazně měnily. Všechny zmiňované teorie spojují pokles plodnosti se společenskými a hospodářskými změnami, které přinesla průmyslová revoluce. Rostoucí stupeň industrializace je také hlavním bodem teorie urbanizační, která zohledňuje celou řadu těchto faktorů: již zmiňovaný stupeň industrializace, rostoucí sociální mobilitu, vědomé omezování porodnosti a další. To co tyto procesy spojuje, je městské prostředí. Stoupenci této teorie zastávají názor, že omezování počtu dětí bylo patrné nejprve ve velkých městech a teprve odtud se šířilo na venkov. Zastáncem teorie o rostoucí míře snižování úrovně plodnosti se vzdáleností od industriálních center byl i zakladatel české demografie Antonín Boháč (1882–1950) (Pavlík aj., 1986, s. 611–612). Výše charakterizované teorie zdůrazňují pouze jednotlivé aspekty ovlivňující reprodukční chování. Teprve formulace tzv. teorie demografické revoluce přinesla globálnější pohled a pokusila se o všestranné poznání a vysvětlení změn v demografickém chování.

4.3.

Teorie demografické revoluce

Teorie demografické revoluce představuje nejdůležitější demografickou teorii, která se snaží na změny v demografické reprodukci nazírat globálně a vysvětlit je uceleným způsobem. Poprvé byla publikována v práci Adolpha Landryho z roku 1934 a dále tuto teorii rozvinul F.W. Notestein, který hovoří o tzv. demografickém přechodu.


26

Reprodukční proces je ovlivňován mimo jiné vnějšími socioekonomickými podmínkami. Jejich výrazné změny, tolik typické pro 19. století, jakými jsou rozvoj výrobních sil, celková modernizace, urbanizace, změna způsobu života, rozpad tradičních rodin a celková modernizace ekonomického i společenského vývoje, výrazně ovlivnily reprodukční chování obyvatelstva a došlo ke kvantitativním i kvalitativním změnám v demografické reprodukci. Demografická revoluce byla součástí již zmiňované globální revoluce, kterou lze charakterizovat jako přechod od extenzivních forem k intenzivním. Stejně tak chápe teorie demografické revoluce změny v reprodukčním chování: jako přeměnu extenzivních forem reprodukce ve formy intenzivní. Demografická revoluce je historický proces, který postihuje postupně všechny světové populace za podmínky dosažení určitého stupně společenského rozvoje. Tento stupeň však nemusí být a ani není pro všechny země stejný. Důležité je vzájemné působení jednotlivých vnějších vlivů, mezi které teorie řadí životní a kulturní úroveň, stupeň rozvoje medicíny a úroveň hygieny, hospodářskou situaci a její vývoj, míru urbanizace atp. spolu s předchozím demografickým vývojem. Podstatná je také velikost populace a její míra homogenity. Demografická revoluce totiž neprobíhá u celé populace najednou, ale dochází k ní u jednotlivých subpopulací a sociálních vrstev postupně. Hůře se tedy prosazuje ve velkých heterogenních populací s hlubokými sociálními i regionálními rozdíly, jinak probíhá ve městech a jinak ve venkovských oblastech. Nejvíce patrné jsou projevy spojené s demografickou revolucí ve vývoji úrovně porodnosti a úmrtnosti. Hrubá míra porodnosti klesla během demografické revoluce z 45–50 ‰ pod hranici 20 ‰ a hrubá míra úmrtnosti z 25–30 ‰ pod 15 ‰. Výsledkem tohoto vývoje bylo stárnutí populace. Tento vývoj však neprobíhal najednou, ale lze ho zpravidla rozdělit do několika fází. Pro první fázi byla charakteristická vysoká a relativně stabilní úroveň úmrtnosti i porodnosti. Zjednodušeně můžeme říci, že se mnoho lidí rodilo, ale proporcionálně stejně vysoké množství lidí také umíralo; tato fáze v podstatě odpovídá tzv. starému demografickému režimu. V další fázi se postupně snižovala úroveň úmrtnosti (zejména úmrtnosti kojenecké), zatímco porodnost mohla zůstat stále relativně vysoká. Tento vývoj vyústil ve zvyšování počtu obyvatelstva. Ve třetí fázi demografické revoluce se pokles úrovně úmrtnosti zpomalil, zatímco klesala úroveň porodnosti, takže se přirozený přírůstek obyvatelstva snižoval. V poslední fázi byly již oba demografické procesy opět stabilizované, ale tentokrát na výrazně nižší úrovni. Tyto fáze však nemusely být za všech okolností a ve všech zemích stejně dlouhé a jednotlivá stádia demografické revoluce nemusela úplně odpovídat výše popsaným fázím. Na základě zkušeností z různých zemí rozlišuje Z. Pavlík tři základní typy demografické revoluce: 1. francouzský: k poklesu úrovně porodnosti a úmrtnosti dochází téměř současně a klesají ve druhé i třetí fázi, to znamená, že přírůstek obyvatelstva není v průběhu demografické revoluce tak vysoký. 2. anglický: nejdříve se začíná zlepšovat úroveň úmrtnosti, zatímco porodnost zůstává stále na vysokých hodnotách a výrazně klesat začíná až ve třetí fázi. Výsledkem je značný početní nárůst obyvatelstva. 3. japonsko-mexický: ve druhé fázi nejprve klesá úroveň úmrtnosti, ale porodnost na rozdíl od francouzského či anglického typu ani neklesá, ani nestagnuje, ale zvyšuje se. Ve třetí fázi pak velice rychle klesá. Důsledkem tohoto vývoje je enormní nárůst


27

počtu obyvatel. Tento typ je typický zejména pro rozvojové země, kde pokles úmrtnosti souvisí s dovozem léků a implementací lékařských postupů a medicínské techniky z vyspělých zemí. V důsledku těchto postupů dochází ke zlepšení hygienických, zdravotních a celkově životních podmínek, což má vliv na zmiňovaný růst porodnosti. Ta může být ale také zapříčiněna pouhým zlepšením evidence přirozené měny. Zatímco ve Francii se v průběhu demografické revoluce zvýšil počet obyvatel pouze 1,8krát, v Anglii se zvýšil pětkrát, přičemž ve Francii trvala demografická revoluce podstatně déle. V rozvojových zemích dochází k demografické revoluci až od období po 2. světové válce. Její průběh je v důsledku vlivu okolního vyspělejšího světa přibližně o polovinu kratší, ale početní růst jejich populací je daleko rychlejší. Ke zdvojnásobení počtu obyvatel dochází za 20 i méně let (Kalibová, 2001, s. 42). Demografická revoluce v českých zemích probíhala od první třetiny 19. století do poloviny 20. století. Přitom lze rozlišit mezník přechodu mezi druhou a třetí fází na přelomu 19. a 20. století. Zatímco v průběhu 19. století změny reprodukčního chování byly spíše důsledkem změn ve sňatečnosti, od závěru 19. století docházelo k výraznějším změnám v úrovni porodnosti a především úmrtnosti. Ale ani v rámci českých zemích se demografická revoluce neodvíjela ve všech oblastech stejně. V královském hlavním městě Praze a v dalších rozvinutých regionech severních Čech je například pokles úrovně porodnosti kladen již do sedmdesátých let 19. století (Fialová aj., 1990, s. 102).

4.4.

Sociální smýšlení a dějiny mentalit

Městské prostředí je velice specifický organismus, pro který jsou mimo jiné charakteristické některé negativní sociální jevy. V minulosti šlo například o vysoký podíl méně vzdělaného (někdy i negramotného) obyvatelstva, o svobodné matky, o vysokou míru dětské úmrtnosti. Stejně tak bychom sem mohli zahrnou prostituci nebo vysoký stupeň zločinnosti. Právě ty považujeme za patologické jevy (i když možná s větší mírou tolerance) i dnes a nebyly přívětivě přijímány ani v 19. století. Naopak nemanželské děti jsou v dnešní době přijímány ve společnosti stejně jako děti narozené v manželství, avšak v minulosti byly neprovdané matky a jejich děti odsouzeny k životu na okraji společnosti. Záleží samozřejmě na stupni rozvoje, na kulturních hodnotách, na vzdělání a na řadě dalších faktorů, který ovlivní to, jaký postoj společnost k výše jmenovaným i jiným aspektům života zaujme. Cílem následujících řádků je postihnout takovýto druh sociálního klimatu v Praze 19. století v souvislosti s kojeneckou a dětskou úmrtností a s jevy jí blízkými a charakterizovat příčiny postojů či předsudků společnosti tehdejší doby. 4.4.1. Přístup ke smrti Začněme u přístupu k samotné smrti. Touto problematikou se ve své knize ĽHomme devant la mort, I,II (v českém překladu Dějiny smrti, I,II) zabýval v nedávné době významný francouzský mediavelista Philippe Ariès (Ariès, 2001). Ten charakterizuje postoj lidí ke smrti


28

jako odevzdaný, ale důvěrný vztah. Až do konce 18. století podle něj lidé přijímali smrt jako běžnou a přirozenou součást života. Neodmítali ji, nebránili se jí. S přirozenou smrtí byli smíření. Naopak smrt náhlou nebo násilnou považovali za projev božího hněvu a nikoliv za součást každodenního života (jak by se tomu zdálo být dnes). Byl to právě velký vliv křesťanství, víra v Kristovo z mrtvých vstání, ve vzkříšení těla a řada rituálů spojených se smrtí, co způsobovalo toto smířlivé přijímání smrti. Smrt měla povahu veřejnou. Lidé neměli strach ze smrti, báli se smrti o samotě. Důležitost rozloučení při odchodu z tohoto světa, odkázání majetku, odpuštění, posledního pomazání, usmíření – to charakterizuje dřívější přístup ke smrti, který dnes označujeme za odevzdaný nebo dokonce lhostejný. Ariès si klade otázku, zda přijmutí faktu, že jsme smrtelní, a že tedy všichni jednou zemřeme je opravdu lhostejností a srovnává tento postoj s až přehnaným lpěním na životě, které přichází s moderním a rozumovým pojetím světa. Důležité je poznání, že tradiční civilizace smrt neodmítají, berou ji jako každodenní součást života, která je všem lidem velmi blízká. Oproti tomu technické (vyspělé) civilizace se smrti snaží předejít. Jak tvrdí Ariès, je to důsledek toho, že moderní společnost je příliš založená na rozumu, bojí se nepředvídatelných věcí a tedy i smrti, kterou jsme podle jeho slov „vyobcovali“ z našeho života (Ariès, 2001, s. 20–42). Je však třeba vzít v úvahu, že úroveň úmrtnosti byla nejen u nás až do 19. století i v jeho průběhu opravdu vysoká a úmrtnost kojenců a malých dětí byla skutečně enormní. Smrt byla v tehdejších rodinách (zejména těch chudších) velice častým jevem a není tedy divu, že ji rodiny braly jako každodenní součást života. Nic jiného jim prakticky nezbývalo. Až s rozvojem a pokrokem lékařské vědy bylo možné začít čelit chorobám, které se dnes běžně s úspěchem léčí, ale dříve měly fatální následky. Samotné pokroky v lékařské vědě však nebyly okamžitou výhrou nad předčasnou a řekněme zbytečnou smrtí. Například očkování proti pravým neštovicím, které patřily k nejhorším nakažlivým nemocem, bylo propagováno nejen samotnými lékaři, ale do propagace se zapojili i duchovní, především pak venkovští. V českých zemích očkování absolvovaly od třicátých let devatenáctého století zpravidla více než čtyři pětiny všech narozených dětí (Lenderová aj., 2005, s. 75). U mnoha lidí však přetrvala skepse vůči těmto „novotám“ a to nejen v řadách rodičů, ale i některých lékařů a bylo třeba s ní bojovat po celý zbytek 19. století. Populárně naučná literatura týkající se péče o dítě byla přístupná pouze vzdělaným rodičům a nedůvěra vůči vakcinaci byla tedy rozšířena zejména v rodinách středních a nižších vrstev. Na obranu jejich nedůvěry je třeba říci, že účinnost očkování se zpočátku nekontrolovala. Lékaři si vakcínu občas rozmnožovali sami a nedbalé očkování slabou očkovací látkou nevytvářelo dostatečnou imunitu. Až zřízení státního ústavu pro výrobu očkovací látky v roce 1895, přísnější dozor nad očkováním a nařízení revakcinace školních dětí vedly v první polovině devadesátých let k rychlejšímu poklesu výskytu tohoto onemocnění. Povinné očkování proti neštovicím po dovršení prvního, sedmého a čtrnáctého roku dítěte bylo zákonem nařízeno až v roce 1919. Dětský věk však ohrožovaly i další nakažlivé nemoci, velmi obávaný byl především záškrt. Počátkem prosince 1890 uveřejnil německý bakteriolog Emil Behring a jeho japonský kolega Šibasaburo Kitasato článek o léčbě záškrtu pomocí krevního séra. Cestu k aktivní imunizaci otevřelo první očkování proti záškrtu, provedené v roce 1913 (Lenderová aj., 2005, s. 76).


29

4.4.2. Vzdělání Mentalita obyvatelstva byla tedy v 19. století značně ovlivňována vědeckotechnickým pokrokem a pro ten byla velice důležitá osvěta a vzdělanost obyvatelstva. Povinná školní docházka byla v českých zemích zavedena v rámci reforem Josefa II. v roce 1774. Vzdělávací povinnost platila pro všechny děti od šesti do dvanácti let, pro chlapce i dívky bez rozdílu sociálního postavení. Povinnost postarat se o vzdělání vlastního dítěte rychleji pochopili lidé ve městech, zejména pak lidé zámožnější. Na konci 18. století se u nás stupeň skolarizace (tedy stupeň školního zapojení) pohyboval mezi 60–70 % školou povinných dětí. Snaha učitelů, farářů i příslušných úřadů o řádné navštěvování trvala ještě celou první polovinu 19. století. Nejproblematičtější byly v tomto směru chudé rodiny. Ty se naučily využívat úlev, které nabízel tereziánský školský patent pro sirotky, děti v námezdním pracovním poměru či pro děti městské chudiny zaměstnané v prvních továrnách. Především venkovští učitelé, kteří dobře znali rodinné poměry svých žáků, omlouvali nepřítomnost dítěte ve škole i z jiných důvodů než těch, které byly dány zákonem (Lenderová aj., 2005, s. 41). Ale i přes tyto překážky podíl dětí chodících do školy opravdu rostl, a to nejen u chlapců, ale i u dívek. V roce 1860 chodilo do národní školy již 97 % školou povinných dětí (Srb, 2004, s. 110). Kromě základního školství se rozvíjely i ostatní stupně školství. Byla zakládána nová gymnázia, počet žáků na nich se zvyšoval. Od poloviny 19. století do osmdesátých let 19. století se počet žáků na gymnáziích zvýšil z 8 tisíc na 17 tisíc (Srb, 2004, s. 114). Vzhledem k tomu, že Praha byla centrem vzdělanosti a byla zde vysoká koncentrace vzdělávacích institucí včetně univerzity, lze předpokládat, že pokrokové aktivity zde byly přijímány snáze a rychleji. A o to rychleji se změny, které modernizace přinesla, v životě pražského obyvatelstva projevily. 4.4.3. Postavení ženy a malých dětí ve společnosti V oblasti vzdělávání bylo snad nejpřevratnějším krokem zapojení dívek a žen. A zde se dostáváme k otázce ženské emancipace, k problematice ženských práv a obecně k postavení ženy ve společnosti. Na jiné ženské vzdělání než na takové, které mělo přímý přínos pro rodinu, se pohlíželo velmi opovržlivě. Jak napsal Jean Jacques Rousseau: „Žena se zúčastňuje života společnosti jen prostřednictvím muže“ (Horská aj., 1990). Až do 19. století bylo prakticky jediným údělem ženy manželství a pouze v jeho rámci získává žena určitou hodnotu. Snaha o ženskou emancipaci byla v českých zemích dosti umírněná a nevznikala vymezováním se vůči mužům, ale naopak v úzké spolupráci s nimi, ve společném úsilí o obrození národa (Lenderová, 2002). Velký vliv na ženskou emancipaci měly i tentokrát hospodářské změny. S pokračující industrializací se do tíživé situace dostávaly také neprovdané ženy z měšťanských, obchodnických či úřednických rodin. Tyto rodiny patřily mezi ty majetnější a neslušelo se, aby žena z vyšších vrstev vykonávala hrubé domácí práce, natož aby vstoupila do služby mimo rodinu a manuálně pracovala. Ženy z bohatších rodin vykonávaly obvykle jemnější ruční práce. Ale s přibýváním průmyslového zboží na trhu a s jeho stále větší dostupností potřeba ručních domácích prací klesala. Naopak ale rostla potřeba hotových peněz, za které se toto průmyslové zboží dalo koupit. A tak nabývala na významu otázka ženského vzdělání k dosažení kvalifikace pro výdělečnou činnost (Horská aj., 1990). S lepšící se úrovní vzdělávání v průběhu 19. století


30

rostla obecně i vzdělanost žen. Ta hrála velice výraznou roli v péči o dítě a tedy i ve zlepšování úrovně kojenecké a dětské úmrtnosti. Zde je však popisována situace ve vyšších vrstvách společnosti. Ženy z chudších poměrů nebo ženy, které do Prahy přišly z venkova, měly daleko těžší výchozí situaci. Role ženy byla neodmyslitelně spjata s rodinou a dvojnásobně to platilo na venkově. Ženská práce zde měla velký podíl na chodu celé domácnosti, celého hospodářství. Velice důležité bylo předávání zkušeností hospodyně mladším rodinným příslušnicím. Ať už šlo o vaření, pomoc při porodu, péči o děti či nemocného, chov zvířat, pěstování plodin nebo jakoukoli jinou práci, vše vycházelo z udržování starých osvědčených norem. Těžký úděl ženy se v některých věkových skupinách projevoval nadúmrtností žen. Jejím nejčastějším důvodem byla úmrtí při porodu, ale byla tu i řada jiných souvislostí a příčin, mezi které patřila těžká práce, nedostatečná výživa, špatné hygienické podmínky, malé možnosti lékařské vědy a vůbec špatná dostupnost lékařské pomoci. Ženská nadúmrtnost se ale neprojevovala jen v dospělém věku, ale týkala se i malých děvčat. Zatímco pro kojence a nejmladší děti byla typická nadúmrtnost chlapců a to z důvodu menší biologické odolnosti, od pátého roku věku umíraly častěji spíše dívky. To bylo způsobeno z velké části právě tím, že dívky byly už od útlého věku zapojovány do chodu domácnosti. Staraly se například o mladší sourozence nebo i další členy rodiny a v případě jejich onemocnění bylo právě u dívek větší riziko nakažení, zejména pak v době epidemií (Horská aj., 1990). Ženy, které opustily venkov a odešly do měst, měly přirozeně tendence pokračovat ve stejném způsobu života a i zde se významným způsobem podílet na chodu domácnosti. Ve městském prostředí však nebyla role ženy jako spoluživitelky společensky přijatelná a vlastně ani fakticky proveditelná. Sloučit povinnosti matky, hospodyně a spoluživitelky bylo neúnosné. V Riegrově slovníku naučném najdeme pod heslem „žena“ tuto charakteristiku: „...u nás se společnost nikterak nezdráhá stavět pohlaví ženské v nejnižších pracích na roveň pohlaví mužskému, zato však je tím spíše obmezuje u vyšším vzděláním a u vyhledávání si samostatného chleba živnosti vyššími, než jsou nejhrubší práce nádenické“ (Horská aj., 1990). Původně nacházely ženy práci především v textilním průmyslu, ale s vrcholící průmyslovou revolucí toto odvětví počalo ztrácet na významu a do popředí se dostalo hutnictví, strojírenství, kovozpracující průmysl, energetický průmysl, stavebnictví, železniční doprava či paroplavba, tedy obory výhradně mužské. V období krize v sedmdesátých letech 19. století snaha žen získat práci značně vzrostla, ale v průmyslových centrech se pracovních příležitostí nedostávalo. Jedinou možností pro ženy tak byla práce posluhovaček v lépe situovaných domácnostech, jiným řešením pak bylo poskytování podnájmu a přijímání nocležníků na byt a stravu (Horská aj., 1990). Na zaměstnanosti žen se nicméně podílely zejména ženy svobodné. Jejich případný sňatek a narození dítěte znamenalo pro ženu ztrátu zaměstnání. V případě že o zaměstnání přišla žena z důvodu porození dítěte až následně po sňatku, stále jí ještě zůstával oporou její manžel. V daleko horší situaci se ocitaly svobodné matky. Z důvodu většího množství pracovních příležitostí a především také kvůli přítomnosti porodnic a nalezinců byl podíl svobodných matek v Praze opravdu značný. Podíl dětí narozených mimo manželství se pohyboval okolo 40 %, ale ne všechny matky byly pražského původu a často přicházely do Prahy, která jakožto


31

velké město poskytovala větší anonymitu, pouze porodit a dítě pak případně zanechaly v místním nalezinci (Srbová, 2003). Jak uvádí D. Tinková ve své knize Ilegitimita a „nová ekonomie života“ v osvícenské habsburské monarchii existoval také značný počet případů, kdy se otec bezprostředně po porodu ke svému nelegitimnímu potomkovi přihlásil. Pokud se tak nestalo, byla zde ještě naděje sňatku s jiným partnerem. Nemanželské dítě mohlo dokonce určitým způsobem zvýšit atraktivitu ženy na sňatkovém trhu. Z pragmatického hlediska tak totiž do manželství přibyla další pracovní síla (Tinková, 2003). Jinak se ale svobodné matky a nelegitimní děti zejména z chudších poměrů a venkovských oblastí ocitaly na okraji společnosti. Plození dětí bylo spjato výhradně s institucí manželství a ilegitimita byla považována za formu plození, které bylo důsledkem porušení pravidel nebo přímo trestného činu. K tomu došlo nedovoleným stykem mezi nesezdanými osobami, v důsledku incestu či duchovního incestu, tedy mezi osobami zasvěcenými bohu. Do poloviny 18. století se katolická Evropa striktně řídila normami stanovenými tridentským koncilem v roce 1545. Ten za jedinou legitimní formu soužití muže a ženy považoval posvěcený sňatek. Až do poloviny 18. století byly formy reprodukčního chování výrazně ovlivňovány křesťanskými normami, byl kladen veliký důraz na mravní chování a to i (zejména) v sexuální oblasti. Početí dítěte bylo jediným důvodem, který ospravedlňoval pohlavní styk, samozřejmě manželský (Tinková, 2003). Ilegitimita byla v minulosti především následkem absence či selhání antikoncepčních metod. Zde se nabízí otázka, jaké byly vědomosti žen týkající se fyziologie vlastního těla, průběhu porodu či možností potratu. Antikoncepční i abortivní techniky (chemické či mechanické povahy) vycházely především z lidové medicíny, kterou zprostředkovávaly porodní báby (andělíčkářky), které, jak uvádí D. Tinková, „uměly život dát i vzít“ (Tinková, 2003). Samotné narození bylo dříve bráno jako běžná událost, ale stejně tak byla chápána i smrt rodičky či dítěte. O dostatečnou kvalifikaci porodních bab usilovala již Marie Terezie a v 2. polovině 19. století je tento požadavek již samozřejmostí. Pokud porod probíhal normálně, zvládla ho porodní bába sama, jen v případě komplikací bylo její povinností zavolat lékaře. Nebylo to však příliš často a pravděpodobně zde působila i nechuť ke “zbytečným” výdajům za lékaře. Porodní bába ihned po porodu ověřila, je-li novorozeně životaschopné. Pokud tomu tak nebylo, směla porodní bába dítě nouzově pokřtít. Postupně se však prosazovala medikalizace porodů, lidé pomalu začínali chápat a respektovat důležitost hygieny, racionalizovala se péče o kojence, začalo se prosazovat očkování, přibylo populárně naučných spisů týkajících se péče o těhotnou ženu, kojence a malé dítě; pozornost mateřství, těhotenství a péči o malé dítě věnovali i duchovní (Lenderová aj., 2005, s. 25). Radikální změny byly opět spojeny s osvícenstvím a zejména reformami Josefa II. Smilstvo bylo dekriminalizováno a začal se klást větší důraz na péči o matku (ať už svobodnou nebo vdanou) a děti (manželské i nemanželské). Zámožnější a šlechtické rodiny měly prostředky na to utajit nechtěné „následky“ nemanželských poměrů, aniž by musely spáchat kriminální čin, kterým potrat byl. Původ narozených levobočků byl důmyslně zatajován a nemanželské děti byly v matrikách zapisovány jako manželští potomci podvržených rodičů (Horská, 2003). Ženám z chudších vrstev však často nic jiného než životu nebezpečný potrat nezbývalo. Otázka nemanželského plození byla v druhé polovině 18. století naštěstí přehodnocena. I ono nakonec


32

sloužilo populacionistickým cílům a bylo zřejmé, že je lepší respektovat svobodné matky, než je přísnými represemi dohnat k horším zločinům, např. potratům či infanticidě. Reakcí na tento problém bylo zřizování porodnic a nalezinců, domů, kde by těhotné ženy nalezli útočiště. Vznik prvního takového zařízení podnítila Marie Terezie, kdy byl v Praze zřízen ústav pro nastávající matky a nalezené děti Tato porodnice s nalezincem byla v roce 1776 připojena k Vlašskému špitálu. V roce 1789 byl Vlašský špitál v rámci reforem veřejného zdravotnictví Josefa II. zrušen a porodnice a nalezinec byl ještě téhož roku přestěhován do nadační budovy pro duchovní při kostele sv. Apolináře. Jak se uvádí v článku o historii fakultní nemocnice Motol „kapacita však záhy nestačila přílivu rodiček ani dětí. Proto bylo, zásluhou prof. Antonína Jungmanna (1775–1854), provedeno v letech 1824–1827 rozšíření porodnice. Tíživou situaci porodnice vyřešil až nový objekt, který byl postaven podle projektu Josefa Hlávky (1831–1908) a otevřen byl 26. dubna 1875. Na svou dobu velmi moderní budova v romantickém novogotickém slohu měla 11 provozních a léčebných, vzájemně propojených traktů s 62 účelovými a 248 vedlejšími místnostmi s kapacitou 367 lůžek. Přes veškerou snahu však byly ještě v 2. polovině 19. století poměry v nalezinci katastrofální a důvěra rodičů byla velmi malá. Svědčí o tom referát Aloise Epsteina o výsledku bilance za rok 1858 v nalezinci: »Tu při frekvenci 2 831 dětí byla mortalita 103 %. Tedy všechny děti nejen v tomto roce přijaté, ale zbylé z minulého roku zemřely«. A to byly přijímány vlastně jen děti zdravé. Vedle přijímání odložených, převážně nemanželských dětí, byl nalezinec určen spolu s porodnicí pro přijímání svobodných nemajetných dívek, které před porodem pracovaly v porodnici jako pomocné síly a potom byly spolu s dítětem na krátkou dobu umístěny v nalezinci. Nárok na šestiletou péči o dítě v nalezinci měly matky svobodné, rozvedené a vdovy. Ty pak byly k dispozici k přednáškám na porodnických klinikách a po porodu většinou 4 měsíce sloužily jako kojné v nalezinci nejen pro své, ale i ostatní děti. Novorozenci zůstávali v nalezinci několik týdnů a potom byly za úplatu (v 1. roce 6 zl., ve 2. 4 zl. a ve 3. až 6. roce péče 3 zlaté měsíčně) dávány do pěstounské péče na venkov (tzv. prážata), nejdéle však na 6 let. Pokud byly pěstouny vráceny do nalezince po dovršení 6ti let, pak byly odesílány do domovských obcí, kde často těžce živořily“ (FN Motol, 2008). Od 2. poloviny 18. století tedy postavení žen a dětí prošlo výraznými změnami, které se projevily v rovině legislativní, zahrnovaly oblast vzdělání a školství, ale zejména pak oblast lékařství. Největší vliv na proměny v přístupu k matkám (zejména pak k „padlým“ ženám) mělo nepochybně širší zapojení lékařské vědy v oblasti péče o matku a dítě. Práva žen, matek a dětí a jejich postavení se tedy výrazně zlepšily, důležité bylo ale především to, jak byly tyto změny přijímány širší (nejen vzdělanou) veřejností. Její přístup bývá ke všem radikálnějším reformám spíše zdrženlivý. Kvalita života žen a dětí v různých životních situacích tak zůstávala ještě v 19. století dosti závislá na názorech a postojích bezprostředního okolí, které se jen velice pomalu oprošťovalo od „tradičních“ forem života.


33

5. Královské hlavní město Praha 5.1.

Socioekonomická situace Prahy v 19. století

Patentem císaře Josefa II. z 12. února 1784 byla čtyři dosud samostatná (ale již před tím svým způsobem ekonomicky spjatá) pražská města - Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany - spojena v jeden správní celek, v Hlavní město Prahu. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Přelom 18. a 19. století se nesl ve znamení stagnace města v důsledku Napoleonských válek. Třicátá léta 19. století, do kterých spadal počátek průmyslové revoluce v českých zemích, však pro Prahu znamenal období velmi rychlého rozvoje (Janáček, 1977). V důsledku průmyslové revoluce se Praha stala největším výrobním a dopravním centrem v zemi a v průběhu 19. století se změnila v moderní velkoměsto. Absolutistický režim přešel v uspořádání, které směřovalo k občanské společnosti. Rozhodující silou společnosti se stala podnikatelská vrstva, ekonomický faktor byl hlavním prostředkem sociálního vzestupu (Lenderová aj., 2005, s. 11). V druhé polovině 19. století již byla Praha druhým největším střediskem strojírenství v Rakousku. Kromě toho zde byla také vysoká koncentrace řemeslné a manufakturní výroby určené pro potřeby nejen obyvatelstva hlavního města, ale celé země. Tuto pozici Prahy jako obchodního, finančního, správního a kulturního centra a také centra vzdělanosti, výrazně posílil i rozvoj železnice, kdy se Praha stala předním dopravním uzlem. Byla centrem vlasteneckého národně obrozeneckého hnutí. Otázka obrození českého jazyka se odrazila jak na politickém, tak na kulturním dění města. Rychlý růst Prahy příliš nezbrzdil ani revoluční rok 1848 ani následující Bachovský absolutismus. Městské jádro se začalo přelidňovat a kolem jeho hradeb začala vznikat velká průmyslová předměstí jako například Karlín, Smíchov, Holešovice, Libeň a další. Důsledkem tohoto vývoje byly značné sociální změny. K zásadním mezníkům patří zrušení roboty a poddanství v roce 1848, později byly zrušeny také cechy. To se dotklo zejména samostatných výrobců (sedláků a řemeslníků). Byly sice osvobozeni od četných omezujících opatření, ale na druhé straně ztratili malí výrobci určitý druh ochrany a byli vystaveni daleko větším konkurenčním tlakům. Měšťané živící se řemeslnou výrobou se postupně zařadili do vrstvy malých a středních podnikatelů. Rozšířila se vrstva moderní inteligence a na druhé straně s rostoucím byrokratickým aparátem také vrstva úředníků. Vlivem sílící industrializace vznikla nová vrstva, kterou tvořilo průmyslové dělnictvo. Dělníci z řemeslných dílen rodinného


34

charakteru a dělníci manufakturní (kteří tvoří samostatnou sociální skupinu) jsou stále více početně převyšováni továrním dělnictvem. To na rozdíl od dříve jmenovaných dělnických skupin nepotřebovalo zpočátku žádnou kvalifikaci (kvalifikovaní dělníci se rekrutovali právě z dřívějších řemeslných mistrů a tovaryšů). Ta nebyla pro četné dělnické práce v průmyslu vyžadována. I tento fakt přispěl k velkému odlivu obyvatelstva z venkovských oblastí do Prahy a dalších průmyslových oblastí a vedl ke značné geografické mobilitě. Obyvatelstvo řadící se mezi tovární dělnictvo bylo možné charakterizovat jako skupinu vykořeněnou ze svého původního bydliště a velice mělce zakotvenou v nově nastoleném sociálním a hospodářském systému. Není tedy divu, že právě tato početně silná skupina patřila mezi nejnižší vrstvy obyvatelstva a navíc velmi náchylné k vyvolávání sociálních nepokojů (Lenderová aj., 2005, s. 18). Další rozvoj průmyslu znamenal nahrazování dělníků stroji, snížení jejich mzdy a propouštění, což vyvolalo první třídní boje. Zvyšování průmyslového potenciálu vedlo k prohlubování a posilování třídních protikladů. Dělnická třída byla často vykořisťována zaměstnavatelem a tato situace vyvolala zrod dělnického hnutí (Janáček, 1977). Změny nastaly i v dalších rovinách a jednou z nich bylo také národnostní složení obyvatelstva. Na populačním růstu předměstských obcí se totiž téměř výhradně podílelo obyvatelstvo české národnosti a podíl německého obyvatelstva začal klesat. Podíl přistěhovalců na úhrnu městské populace rostl a v důsledku toho stoupal také podíl obyvatelstva v reprodukčním věku. Rychlý rozvoj města se však projevoval i negativně. Nešlo jen o samotné prohlubování společenských rozdílů a zvyšování podílu městské chudiny. S těmito stránkami sociálního vývoje je spojován především nárůst počtu osob s nižším vzděláním, zvyšování počtu dětí narozených mimo manželství i značně vysoká úroveň dětské úmrtnosti. Jeden záporný důsledek modernizace 19. století se dotkl samotného města Prahy jako takového. Byla jím necitlivá asanace vnitřní Prahy, které po roce 1893 padla za oběť velká část Starého Města a téměř celé Nové Město i Židovské Město. Jen zčásti vzniklou kulturní ztrátu nahradily nové reprezentační budovy ve slohu české novorenesance, secese a kubismu (Nolová, 2000, s. 14).

5.2.

Demografická situace Prahy v 2. polovině 19. století

Praha v důsledku příznivého hospodářského vývoje přitahovala stále více přistěhovalců, rostla a rozšiřovala se. Dobové statistiky však jasně dokazují – a tento trend zmiňuje i A. Boháč (Boháč, 1923, s. 16) či L. Kárníková (Kárníková, 1965), že se obyvatelstvo stěhující na území Prahy neusazovalo stejnoměrně. Lidé se usazovali přirozeně co nejblíže továrnám a firmám, ve kterých pracovali. A právě v 2. polovině 19. století začala v tomto smyslu nabývat na významu zejména některá pražská předměstí. Zatímco vnitřní Praha byla městem řemeslníků, živnostníků a jejich dělnictva, typické městské chudiny a české i německé buržoazie (která se ale rozšiřovala i do nově založených Vinohrad), byly Karlín, Smíchov, Libeň a Holešovice čtvrtěmi továrními a dělnickými (Kárníková, 1865). A protože vnitřní Praha (tedy Staré Město s Josefovem, Nové Město, Malá Strana a Hradčany) již nedisponovala dostatečně velkou nezastavěnou plochou pro nové podniky ani pro další nově příchozí obyvatelstvo, začala se velice rychle rozrůstat pražská předměstí.


35

Na základě dat, jejichž pramenem jsou Statistické zprávy král. hl. města Prahy vycházející od roku 1871 (původně pod názvem Statistické příruční knížky), a které byly základem seminární práce pro statistický seminář prof. dr. Mildschuha Několik číslic z pražské populační statistiky v posledních padesáti letech od Cyrila Horáčka (Horáček, 1918), bylo možné sestavit souvislou řadu počtu obyvatel od roku 1857 až do konce 19. století. Data se do roku 1881 týkají pěti pražských čtvrtí tvořících vnitřní Prahu a od roku 1881 počínaje pak zahrnují i data o obcích spojených, jimiž tehdy byly Holešovice-Bubny, Vyšehrad, Královské Vinohrady, Smíchov, Karlín a Žižkov. Je zřejmé, že počet obyvatel se v samotné vnitřní Praze příliš nezvyšoval. Od roku 1857 do roku 1869 se zvýšil z necelých 143 tis. na necelých 158 tis. obyvatel a od této doby klesal až do roku 1879 a to až pod 156 tis. Sčítání lidu v roce 1880 pak k 31.12. sečetlo v pěti čtvrtích vnitřní Prahy celkem 162 323 přítomného obyvatelstva. Při pohledu na další vývoj počtu obyvatel vnitřní Prahy (již jen na základě hodnot zjištěných sčítáním lidu) je patrné, že do roku 1900 se počet obyvatel přeci jen zvyšoval, ale jen velice mírně: do roku 1890 vzrostl na necelých 163 tis. a v roce 1900 pak bylo ve vnitřní Praze sečteno přes 165 tis. obyvatel. Obrázek 1: Počet obyvatel v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900 400 375 350 Počet obyvatel (v tis.)

325 300 275 250 225 200 175 150 125 1857 1858 1859 1860 1861 1862 1863 1864 1865 1866 1867 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900

100

Vnitřní Praha

Praha a spojené obce

Zdroj: Horáček (1918).

Ještě na konci první poloviny 19. století se obyvatelstvo vnitřní Prahy podílelo na celkové pražské populaci asi třemi čtvrtinami. Jediným významnějším předměstím byl Karlín, čítající v padesátých letech asi 10 tis. obyvatel. V této době se začal rozrůstat také Smíchov, a to takovým tempem, že zatímco v roce 1850 čítal něco přes 5 tis. obyvatel, v roce 1869 to bylo již více než 15 tis. a tím předstihl ve smyslu populační velikosti i Karlín. Z vnitřní Prahy se tedy těžiště růstu přesunulo v šedesátých a sedmdesátých letech na Žižkov, Smíchov a HolešoviceBubny, které se z důvodu přítomnosti četných továren staly dělnickými obcemi. Na růstu se samozřejmě podílely i Královské Vinohrady, kam se však soustřeďovaly především střední (zejména úřednické) vrstvy obyvatelstva. Právě sedmdesátá léta jsou obdobím nebývalého přílivu přistěhovalců v jehož důsledku se obce v okolí Prahy přeměnily v lidnatá pražská předměstí. Ke konci 19. století se mezi nejrychleji rostoucí pražské části zařadily také Libeň, Nusle i sousední Vršovice, vzmáhat se začaly i Košíře či Dejvice. V polovině 19. století byly tři


36

čtvrtiny pražských obyvatel soustředěny ve vnitřních pražských čtvrtích, obyvatelstvo Karlína, Žižkova, Královských Vinohrad, Vyšehradu, Smíchova a Holešovic-Bubnů se na pražské populaci podílelo ani ne 12 %. Na přelomu 19. a 20. století pak tvořilo obyvatelstvo vnitřní Prahy pouze necelou jednu třetinu všech obyvatel hlavního města, podíl obyvatel spojených obcí pražských činil celých 42 % (Boháč, 1923, s. 16–19). K rychlému růstu obyvatelstva hlavního města Prahy však došlo zejména zásluhou přistěhovalectví a nikoli přirozeným přírůstkem Ten byl velice malý až záporný, především pak vnitřní Praha přirozenou měnou ubývala. To ukazuje následující graf (viz obrázek 2), který je opět sestaven na základě dat publikovaných v práci C. Horáčka. To znamená, že do roku 1880 se hodnoty týkají pouze vnitřních čtvrtí Prahy a od roku 1881 jsou do statistik zahrnuty i spojené obce. To vysvětluje náhlý vzestup přirozeného přírůstku ze záporných hodnot do hodnot kladných právě mezi roky 1880 a 1881.

10,0

55

7,5

50

5,0

45

2,5

40

0,0

35

-2,5

30

-5,0

25

-7,5

20

-10,0

hmpp (‰)

60

1857 1858 1859 1860 1861 1862 1863 1864 1865 1866 1867 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900

hmp a hmú (‰)

Obrázek 2: Vývoj hrubých měr porodnosti, úmrtnosti a přirozeného přírůstku v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900

hmp

hmú

hmpp

Zdroj: Horáček (1918), vlastní výpočty.

Vývoj obou složek přirozeného přírůstku, totiž vývoj hrubé míry porodnosti a úmrtnosti, má sestupný charakter. Tato klesající tendence je patrná již při pohledu na absolutní počty narozených dětí a úmrtí. Počet narozených měl v období let 1857–1880 své maximum hned v roce 1857 (7 359 narozených, z toho 7 057 živě), minimum pak v roce 1867, kdy se narodilo 6 343 dětí, z toho 6 063 bylo živě narozených. Rozdíl mezi maximem a minimem tedy činil pouhých přibližně tisíc, a je tedy možné konstatovat, že počty narozených dětí byly v průběhu daných let dosti stálé. V letech 1881–1900 se narodilo nejméně dětí v roce 1886 (10 836 narozených, z toho 10 303 živě), maxima dosáhl tento počet v roce 1897 (12 730 narozených, z toho 12 128 živě), což činí rozdíl asi dvou tisíc. Vzhledem k výše popsanému nárůstu počtu obyvatel od osmdesátých let do konce 19. století byl tento vývoj co do počtu narozených dětí prakticky stagnující. Pokles úrovně porodnosti je lépe vidět pokud vztáhneme počty narozených k tisíci obyvatelům (viz hrubá míra porodnosti „hmp“ v obrázku 2). Velice nízkou úroveň porodnosti vykázal opět rok 1867, což je patrně důsledek prusko-rakouských válek a epidemií cholery v předchozím roce. Jinak ale úroveň porodnosti kolísala jen mírně. Nesporný pokles,


37

kdy porodnost začala klesat z roku na rok, spadá až do roku 1885 a byl narušen pouze menšími výkyvy na počátku devadesátých let. Od poloviny 19. století do jeho konce však stačila úroveň porodnosti poklesnout z hodnot pohybujících se okolo 50 ‰ až ke hranici 30 ‰. Pokles hladiny porodnosti je patrně možné vysvětlit na základě některé z populačních teorií týkajících se této problematiky, například teorií blahobytovou či racionalizační. C. Horáček se ve své studii v souvislosti s těmito teoriemi zaměřil na vývoj natality v jednotlivých pražských předměstích, co do blahobytu značně odlišných. Předměstí dělnického a továrního charakteru s chudším obyvatelstvem jakým byl Žižkov, Smíchov či Vršovice, vykazovaly daleko vyšší míru porodnosti než předměstí s obyvatelstvem zámožnějším, kterým byl Karlín nebo Královské Vinohrady. Pokles úrovně porodnosti byl však patrný ve všech obcích, u těch s vyšší životní úrovní o to výraznější. Snížení porodnosti tedy zasáhlo všechny vrstvy obyvatelstva a bylo tedy pravděpodobně zapříčiněno spíše změnou myšlení a racionálnějším uvažováním všech vrstev populace než pouhým vzrůstajícím blahobytem (Horáček, 1918). Úmrtnost byla v šedesátých a sedmdesátých letech v Praze ještě velmi vysoká. Počet zemřelých se zde v letech 1857–1880 pohyboval od 6 415 v roce 1875 po 8 059 v roce 1866 (rok války a epidemií). Hrubá míra úmrtnosti („hmú“, počet zemřelých k tisíci obyvatelům) pak kolísala mezi 41 ‰ a 52 ‰ s mezními hodnotami v týchž letech. Příznivěji se začaly úmrtností poměry vyvíjet až v osmdesátých letech. Počty zemřelých se od tohoto období až do konce 19. století pohybovaly v mezích těchto hodnot: 7 167 zemřelých v roce 1882 a 8 419 zemřelých v roce 1888 a nejevily tedy žádné výraznější změny. To, spolu se vzrůstajícím počtem obyvatel, vedlo k výraznému poklesu hodnot relativních. Hrubá míra úmrtnosti dosáhla v těchto letech svého maxima v roce 1883 (36 ‰), minima pak v roce 1900, do kdy stačila poklesnout až pod 25 ‰. Příčiny poklesu úrovně úmrtnosti v Praze a spojených obcích od osmdesátých let 19. století souvisely především se zkvalitněním životních a bytových podmínek, se zaváděním kanalizace, rozšiřováním vodovodu a s asanací města a samozřejmě s pokrokem lékařské vědy. Podle M. Nolové se lepší životní a hygienické podmínky nacházely v příměstských obcích, které netrpěly důsledky vysoké koncentrace lidí a stísněností úzkých uliček typických pro pražské centrum. To se samozřejmě projevilo i na úrovni úmrtnosti. Jak ve vnitřních částech Prahy, tak v příměstských obcích došlo k poklesu hrubé míry úmrtnosti, avšak ve spojených obcích se úmrtností poměry zlepšovaly o něco rychleji. Tento jev byl patrný zejména na počátku 20. století, ale už na konci 19. století můžeme pozorovat počátky tohoto vývoje. V letech 1880–1884 činila hrubá míra úmrtnosti v průměru 31 ‰, a to jak ve vnitřní Praze tak ve spojených obcích. Do konce 19. století (konkrétně v období let 1895–1899) však v příměstských obcích klesla na 20 ‰, zatímco ve vnitřní Praze „pouze“ na 22 ‰ (Nolová, 2000, s. 41–42).

5.3.

Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze v 2. polovině 19. století

Na celkové úmrtnosti měla velký podíl úmrtnost dětská a zejména pak úmrtnost kojenců. Ke sledování jejího vývoje posloužila opět data čerpaná ze studie Několik číslic z pražské populační statistiky v posledních padesáti letech (Horáček, 1918). Údaje o počtech zemřelých kojenců


38

začínají až rokem 1869, jelikož za předchozí léta byly k dispozici pouze záznamy o počtu úmrtí dětí do 5 let celkem bez podrobnějšího členění dle stáří zemřelých dětí. Do roku 1880 včetně se uvedené hodnoty týkají vnitřních městských obvodů, od roku 1881 pak také obcí příměstských. Křivka znázorňující vývoj úrovně kojenecké úmrtnosti jasně demonstruje její pokles, který však byl až do konce devadesátých let narušován četnými výkyvy, způsobenými zejména vlivem epidemií. V roce 1872 byl enormní nárůst kojenecké úmrtnosti až na hladinu téměř 350 ‰ způsoben pravděpodobně epidemií neštovic, v roce 1877 se k neštovicím připojily také epidemie záškrtu a spalniček a také v roce 1892 bylo náhlé zvýšení úrovně kojenecké úmrtnosti způsobeno vlnou epidemií. Intenzita kojenecké úmrtnosti se nicméně v průběhu 2. poloviny 19. století značně snížila, a zatímco se ještě v sedmdesátých letech pohybovala okolo 250 ‰ a v období epidemií na výrazně vyšších hodnotách, do konce 19. století stačila její hodnota klesnout až pod 180 ‰. V pětiletých průměrech od roku 1870 tak postupně klesla z téměř 290 ‰ na necelých 260 ‰, v letech 1880–1884 činila 226 ‰ a na konci osmdesátých a začátku devadesátých let dosáhla průměrná hodnota kvocientu kojenecké úmrtnosti téměř na hranici 200 ‰. Léta 1895–1899 již vykazovala poměrně plynulý vývoj bez větších výkyvů tolik charakteristických pro předchozí období a úroveň kojenecké úmrtnosti se pohybovala hluboko pod hranicí 200 ‰, v průměru pak byla rovna 174 ‰. Obrázek 3: Vývoj kojenecké úmrtnosti v hlavním městě Praze a spojených obcích v letech 1857–1900 375 350

Kojenecká úmrtnost (‰)

325 300 275 250 225 200 175

1900

1899

1898

1897

1896

1895

1894

1893

1892

1891

1890

1889

1888

1887

1886

1885

1884

1883

1882

1881

1880

1879

1878

1877

1876

1875

1874

1873

1872

1871

1870

1869

150

Zdroj: Horáček (1918), vlastní výpočty.

Na základě dat statistických příručních knížek bylo možné provést podrobnější analýzu úmrtnosti kojenců i malých dětí ve věku 1–4 let. Následující data se týkají období v rozmezí let 1871–1892 a zahrnují pouze vnitřní pražské obvody. Při pohledu na podíl zemřelých kojenců a malých dětí z úhrnu všech úmrtí není zlepšení úmrtnostních poměrů příliš patrné. Přibližně čtvrtina (v letech 1876–1880 téměř třetina) všech zemřelých byla mladších 1 roku, převážně více než desetinu zemřelých tvořily děti ve věku 1–4 let.


39

Tabulka 1: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), vnitřní Praha, 1871–1892

Zdroj: Statistická (příruční) knížka královského hlavního města Prahy... (1871–1890); Administrační zpráva obce královského hlavního města Prahy... (1891 a 1892); vlastní výpočty.

Příznivěji se jeví vývoj kvocientu kojenecké úmrtnosti, který se od sedmdesátých let snížil z téměř 290 ‰ až pod 190 ‰, kam poklesl již na počátku osmdesátých let. Na počátku devadesátých let sice došlo k opětovnému nárůstu, ale ten můžeme přičíst k již zmiňované vlně epidemií. Na základě rozkladu kojenecké úmrtnosti podle pohlaví je možné potvrdit nadúmrtnost chlapců v prvním roce života, ale na druhou stranu byl u nich pokles úrovně úmrtnosti výrazně rychlejší než v případě dívek a rozdíl v intenzitě úmrtnosti chlapců a dívek v prvním roce života se tak začal postupně zmenšovat. Poměrně netypický je stav kojenecké úmrtnosti legitimních a nelegitimních dětí. Předpokladu, že kojenecká úmrtnost byla daleko intenzivnější mezi dětmi svobodných matek, odpovídají pouze výsledky za období sedmdesátých let. Následně se však kojenecká úmrtnost nelegitimních dětí výrazně snížila a poklesla až pod úroveň kojenecké úmrtnosti dětí manželských. Tato situace by mohla být způsobena přítomností zemské porodnice a nalezince, kam přijížděly i mimopražské rodičky a to zejména tzv. „padlé“ ženy. Jejich děti tak byly evidovány jako narozené v Praze, ale v případě, že svobodná matka po narození dítěte Prahu i s dítětem opět opustila, a to následně zemřelo, nebylo toto úmrtí již evidováno v Praze. Odchod neprovdaných žen i s dítětem z Prahy mohl do určité míry snížit tedy i celkovou úroveň kojenecké úmrtnosti. Takových případů ale patrně nebylo mnoho a týkaly se zejména farního okrsku sv. Apolináře. Na skutečnost, že se v Praze rodilo mnoho nemanželských dětí, poukazuje podíl nelegitimních dětí ze všech živě narozených. Ten se ve sledovaných letech pohyboval mezi 38 % a 48 %. Mezi zemřelými kojenci podíl nemanželských dětí činil 45–50 %, ale pouze do roku 1880, a následně klesl pod hranici 40 % a to až na 30 %. Tabulka 2: Kvocient kojenecké úmrtnosti podle pohlaví a legitimity dětí (v ‰), vnitřní Praha, 1871– 1892


V sedmdesátých letech zemřela přibližně polovina kojenců v prvním měsíci života. V osmdesátých letech podíl novorozenců z celkového počtu zemřelých kojenců klesl ke 40 % a na počátku devadesátých let (období epidemií) opět vzrostl na 50 %. Tomu odpovídají


40

i intenzity novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti, které byly v sedmdesátých a na počátku devadesátých let prakticky totožné, ale v letech osmdesátých (a můžeme předpokládat že i v letech devadesátých po skončení vlny epidemií) byla úroveň neonatální úmrtnosti výrazně nižší než úroveň úmrtnosti kojenců starších jednoho měsíce. To je možné přisoudit zlepšené a kvalifikovanější péči o rodičku a dítě v průběhu porodu a bezprostředně po něm. Tabulka 3: Kvocienty novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti (v ‰), vnitřní Praha, 1871–1892


Rozložení počtu zemřelých kojenců a malých dětí ve věku do 5 let v průběhu roku podle kalendářních měsíců ukazuje, že děti častěji umíraly v první polovině roku (od ledna do června zemřelo okolo 55 % dětí), zejména pak v jarních měsících (ze všech zemřelých dětí zemřelo přibližně 30 % od března do května). Příznivějšími měsíci vzhledem k úmrtnosti kojenců a malých dětí byly měsíce podzimní (září až listopad). Vyšší počet úmrtí dětí v jarních měsících souvisel patrně jednak se skutečností, že se na jaře rodilo také nejvíce dětí a jednak s nedostatkem potravy a tedy nedostatečnou výživou chudou na vitamíny po dlouhých zimních měsících. Obrázek 4: Rozložení počtu zemřelých dětí do 5 let věku v průběhu kalendářního roku (v %), vnitřní Praha, 1871–1892 leden 12 prosinec

únor

10 8

listopad

březen

6 4 2 0

říjen

duben

září

květen

srpen

červen červenec

1871–1875

1876–1880

1881–1885

1886–1890

1891–1892

Zdroj: Statistická (příruční) knížka královského hlavního města Prahy... (1871–1890); Administrační zpráva obce královského hlavního města Prahy... (1891 a 1892).


5.4.

41

Úmrtnost kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech

Než přistoupím k samotné analýze úmrtnosti kojenců a malých dětí ve vybraných pražských farnostech na základě dat z farních matrik, zastavím se u stručné charakteristiky jednotlivých farních okrsků. Farní okrsek sv. Ducha byl součástí Starého města, ale částečně zasahoval i do obvodu Josefova, což se zde projevilo na vyšším podílu židovského obyvatelstva (v roce 1870 zde bylo téměř 40 % obyvatel židovského vyznání). V ostatních farnostech byli obyvatelé téměř výhradně (v 98 % i častěji) vyznání katolického. Mezi tyto další farnosti patří sv. Apolinář na Novém Městě, sv. Mikuláš na Malé Straně, sv. Vít na Hradčanech (pod tuto farnost spadalo také několik domů z Malé Strany) a sv. Petr a Pavel na Vyšehradě (zahrnující i několik málo domů z Nového Města). Jejich velikost se pokouší vystihnout tabulka 4 uvádějící počty domů jednotlivých farností a jejich počty obyvatel v roce 1870 a pro možnost srovnání v roce 1896. Pro získání ucelenější představy je potřeba uvést, že celá vnitřní Praha měla v roce 1870 celkem 3 557 domů a 157 713 obyvatel, v roce 1896 pak 3 554 domů a 156 392 obyvatel. Tabulka 4: Počty domů a obyvatel ve vybraných pražských farnostech v letech 1870 a 1896

Zdroj: Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy na rok 1871(1872); Výsledky mimořádného sčítání obyvatelstva v královském hlavním městě Praze, provedeného obcí Pražskou v první polovici měsíce prosince 1896.

Obraz sociální skladby obyvatel vybraných farních obvodů lze získat pomocí struktury obyvatel podle příslušnosti k jednotlivým skupinám zaměstnání (včetně osob ekonomicky neaktivních, které jsou zahrnuty mezi osobami bez určité výživy) a to v roce 1870. Z následující tabulky je patrné, že většina obyvatel byla zaměstnána v průmyslových odvětvích (v matričních záznamech se snad nejčastěji v rámci povolání otce setkáváme s dělníky, tovaryši a různými řemeslníky), ale zajímavé jsou spíše některé odlišnosti. Ve farních okrscích sv. Víta a sv. Mikuláše byl relativně vyšší podíl tzv. inteligence, kam se řadili duchovní, úředníci, učitelé, studenti, spisovatelé a umělci (je třeba poznamenat, že se převážně jednalo o studenty a úředníky). Přítomnost zemské porodnice ve farnosti sv. Apolináře způsobila zase poměrně vyšší zastoupení osob pracujících ve zdravotnictví. Ve farnosti sv. Ducha bylo mezi obyvateli zaevidováno daleko větší zastoupení obchodníků (celých 15 %, zatímco v ostatních farnostech tento podíl činil přibližně 3–5 %). Souvislost tu můžeme vidět v přítomnosti židovského obyvatelstva. U Apolináře a na Vyšehradě tvořilo téměř čtvrtinu obyvatel osobní služebnictvo. Právě na Vyšehradě a také u sv. Ducha se vyskytoval daleko menší podíl majitelů domů a držitelů důchodů, než je tomu ve zbývajících okrscích. Je tedy možné konstatovat, že farnosti sv. Mikuláše a sv. Víta soustřeďovali poměrně více obyvatelstvo středních a vyšších vrstev. Sv. Duch byl specifický přítomností židovského obyvatelstva, které se však příliš v dalších analýzách neprojeví, a to z toho důvodu, že se v nich nezabýváme údaji z židovských matrik.


42

Ve farním okrsku Sv. Apolináře a sv. Petra a Pavla na Vyšehradě pak převažovalo obyvatelstvo vykonávající řemeslnické či dělnické profese a byl zde také vysoký podíl služebnictva. V případě farnosti sv. Apolináře pak bude hrát zajisté důležitou roli přítomnost zemské porodnice s nalezincem. Tabulka 5: Struktura obyvatel podle zaměstnání ve vybraných farních okrscích v roce 1870 (v %)

Zdroj: Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy na rok 1871(1872); vlastní výpočty.

5.4.1. Farnost sv. Ducha Počet narozených ve farním okrsku sv. Ducha v roce 1865 činil 252 dětí a do roku 1885 se zvyšoval až na hodnotu 396 narozených dětí. V roce 1895 byl pak zaznamenán pokles počtu narozených a to na hodnotu 325 dětí. Ze všech dětí, které byly u sv. Ducha přivedeny na svět, bylo v letech 1865, 1875 a 1885 přibližně 94 % narozeno živě, v roce 1895 pak tento podíl činil 92 %, přičemž rozdíly v rámci pohlaví nebyly prakticky žádné. O zbylém procentu, které tvořily děti mrtvě narozené a potraty, se zmíním v samostatné části. Pohlavní struktura všech narozených se téměř nelišila od struktury živě narozených. Proto, a také z toho důvodu, že v rámci analýzy kojenecké úmrtnosti jde hlavně o živě narozené děti, uvádím podíly chlapců a dívek pouze z živě narozených dětí. Ve všech sledovaných letech se rodilo více chlapců, a to přibližně o 3 až 4 %, tzn. že na 100 živě narozených dívek připadalo 103 či 104 živě narozených chlapců. Výjimkou byl pouze rok 1865, kde kromě výrazně vyššího počtu narozených dětí lze pozorovat také výrazně větší počty narozených chlapců, kdy na 100 živě narozených dívek připadalo až 131 živě narozených chlapců. Tabulka 6: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Duch, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15; vlastní výpočty.


43

Počty zemřelých dětí do 1 roku dokončeného věku ve farnosti sv. Ducha kolísaly od více než 60 po více než 100 zemřelých kojenců a kromě roku 1875 umíralo více chlapců než dívek, nejvýrazněji pak v roce 1865, kdy do 1 roku věku zemřelo téměř dvakrát více chlapců než dívek. Počet dětí, které zemřely ve věku 1–4 let, přesahoval hodnotu 40 až 70 dětí a v tomto věku již bylo možné pozorovat nadúmrtnost dívek. Tabulka 7: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Duch, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH Z7–10.

Celkové počty zemřelých se v jednotlivých rocích pohybovaly od více než 170 zemřelých v roce 1865 po 354 zemřelých v roce 1895. Od roku 1865 do roku 1875 klesl počet zemřelých na 172, v roce 1885 činil již 341 zemřelých. V letech 1865 a 1875 tvořili zemřelí do 1 roku věku více než 36 % všech zemřelých a děti zemřelé ve věku 1–4 let téměř čtvrtinu z celkového úhrnu zemřelých. Přes 60 % zemřelých tedy byly děti mladší pěti let. V roce 1885 klesl tento podíl k 50 %, kdy se kojenci podíleli na celkovém úhrnu zemřelých z necelých 31 %, a malé děti z 21 %. Do roku 1895 bylo ze všech zemřelých již „jen“ necelých 40 % mladších pěti let, z toho 22 % zemřelých byly děti, které zemřely během prvního roku života, 17 % pak děti zemřelé ve věku 1–4 let. Z tohoto pohledu se tedy rychleji lepšila situace v úmrtnosti kojenců. Tabulka 8: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Duch, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH Z7–10; vlastní výpočty.

Kvocient kojenecké úmrtnosti v jednotlivých sledovaných letech poněkud kolísal, ale ve výsledku je možné konstatovat pokles úrovně kojenecké úmrtnosti. Maximální hodnoty dosáhla v roce 1865 (téměř 283 ‰), v dalších letech již byla nižší, minima pak dosáhla v roce 1875 (přibližně 220 ‰). Tento výkyv mohl být způsoben nižším podílem nemanželsky narozených dětí (viz tab. 5). Ty měly obecně vyšší úroveň úmrtnosti než děti narozené v manželství a jejich relativně nižší zastoupení v roce 1875 mohlo příznivě ovlivnit celkovou úroveň kojenecké úmrtnosti. V roce 1865 a 1895 vykazovaly vyšší úroveň kojenecké úmrtnosti chlapci, v letech 1875 a 1885 to byly naopak dívky.


44

Tabulka 9: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15, Z7–10; vlastní výpočty.

Studium úmrtnosti kojenců a malých dětí podle náboženského vyznání není v tomto případě na místě, jelikož všechny živě narozené děti příslušely k římsko-katolické církvi. Proto hned přistoupíme k analýze na základě legitimity narozených a zemřelých dětí. Ze všech živě narozených dětí se okolo 80 % narodilo v manželství, přes 7 % dětí se narodilo svobodným matkám a zbylé procento bylo počato, nebo se narodilo mimo manželství, ale posléze se za otce dítěte někdo přihlásil (ať už to byl jeho pravý biologický otec nebo ne). Nejvíce nemanželských dětí se v rámci sledovaných let narodilo v roce 1865 (7,6 % dětí) a nejvíce dětí bylo v tomto roce také legitimizováno (21,5 %). Rok 1875 byl naopak rokem s nejvyšším podílem legitimních dětí, mimo manželství se narodilo pouze 4,5 % dětí a pouhých 6,6 % dětí bylo legitimizováno. Roky 1885 a 1895 jsou poměrně vyrovnané. V manželství se narodilo téměř 79 % dětí, přes 7 % dětí se narodilo svobodným matkám a k téměř 14 % dětí se otec přihlásil až po jejich početí či narození. V prvních dvou sledovaných rocích to byly dívky, které se relativně častěji rodily mimo manželství, v letech 1885 a 1895 to naopak byli chlapci. Tabulka 10: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Duch, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15; vlastní výpočty.

V případě zemřelých dětí se rozeznávaly děti legitimní, tedy ty narozené v manželství včetně těch, k nimž se otec přihlásil až později (legitimizované děti), dále děti svobodných matek (nelegitimní děti) a děti nalezené. Děti narozené v manželství a děti legitimizované tedy spadají do jedné skupiny a vzhledem k tomu je na první pohled patrné (i když se v tomto případě jedná o opravdu malý soubor), že děti narozené mimo manželství umíraly v prvním roce života relativně častěji. Ze všech zemřelých kojenců bylo v letech 1865, 1875, 1885 a 1895 celkem 72 %, 83 %, 71 % a 78 % dětí manželských. Podíl nemanželských dětí se pohyboval okolo 20 % a u nalezených dětí se v roce 1885 i 1895 jednalo o pouhé jedno děvče. Jak už bylo řečeno, soubor zemřelých kojenců z farnosti sv. Ducha je velice malý a proto zde nebudu více rozebírat podíly zemřelých dětí podle legitimity zvlášť za dívky a chlapce a pouze pro informaci je uvádím v následující tabulce.


45

Tabulka 11: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku (v %), sv. Duch, 1865–1895


Z důvodu nedostatečné velikosti souboru nebyl možný ani výpočet kojenecké úmrtnosti nelegitimních dětí, respektive výsledné hodnoty by byly značně matoucí. Pro srovnání uvádím alespoň kojeneckou úmrtnost dětí manželských (počet zemřelých legitimních dětí do 1 roku věku je vztažen k součtu počtu živě narozených dětí v manželství a legitimizovaných dětí). Úroveň kojenecké úmrtnosti legitimních dětí byla oproti celkové kojenecké úmrtnosti (viz tabulka 9 a 12) na první pohled nižší. Zatímco v roce 1865 zemřelo bez ohledu na legitimitu téměř 283 kojenců z tisíce, mezi legitimními dětmi zemřelo 219 dětí z tisíce. V roce 1875 byl tento poměr kvocientů 220 ‰ ku 190 ‰, v roce 1885 pak 282 ‰ ku 217 ‰ a v roce 1895 celkem 258 ‰ ku 218 ‰. Mezi manželskými dětmi byla navíc častěji (ve všech sledovaných letech) patrná nadúmrtnost chlapců do prvního roku věku, zatímco u celkové kojenecké úmrtnosti nebyl tento jev vždy pravidlem. Tabulka 12: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Duch, 1865–1895


Při pohledu na zemřelé děti ve věku 1–4 let je opět možné z důvodu malého počtu zemřelých pouze konstatovat, že ze všech zemřelých v daném věku bylo okolo 90 % dětí manželských a přibližně desetina dětí nemanželských. Pouze v roce 1885 se vyskytl výkyv v podobě výrazně vyššího počtu zemřelých dívek, ze kterých byl navíc značný podíl dívek nemanželských (viz tabulka 7 a 11). Tabulka 13: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Duch, 1865–1895


Velice důležitý je pohled na úmrtnost kojenců z hlediska jejich stáří v době smrti. Pro charakteristiku úmrtnosti dětí v průběhu prvního roku života byla použita procentuální struktura zemřelých a dále intenzita úmrtnosti v jednotlivých kategoriích určujících stáří kojence při úmrtí. Pro tuto analýzu byly zvoleny 3 věkové skupiny (s ohledem na velikost datového souboru by nebylo podrobnější členění vhodné), které úmrtnost kojenců dělí na časnou neonatální


46

úmrtnost (do 6 dnů dokončeného věku od narození), pozdní neonatální úmrtnost (od 7 do 27 dnů dokončeného věku), neonatální (novorozeneckou) úmrtnost (od 0 do 27 dnů dokončeného věku) a postneonatální (ponovorozeneckou) úmrtnost (od 28 dnů do 1 roku dokončeného věku). Děti, které zemřely do 6 dnů od porodu, se na celkovém počtu zemřelých kojenců podílely v roce 1865 přibližně z 6 %, ale v následujících letech se jejich podíl poměrně zvýšil a v roce 1895 činil téměř 17 %. Děti, které zemřely mezi 7. a 27. dnem života, se na počtu zemřelých kojenců na počátku sledovaného období podílely daleko výrazněji než děti zemřelé časně po porodu (z téměř 18 %). S postupujícími roky se ale rozdíl mezi těmito dvěma skupinami zmenšil a v roce 1895 byl podíl časně zemřelých roven podílu zemřelých mezi 7. a 27. dnem života. Naprostou většinu zemřelých zde tvořily děti v postneonatálním věku. Jejich podíl se v určitých výkyvech pohyboval okolo tří čtvrtin všech zemřelých dětí do jednoho roku. Obrázek 5: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Duch, 1865–1895 100 90 Podíl zemřelých (%)

80 70 60

76,12

66,67

68,25 79,05

50 40 30 20 10 0

16,67

19,05 17,91 5,97 1865

11,43 12,70

9,52

1875

1885

0–6 dní

7–27 dní

16,67 1895

28–364 dní


Rozklad kojenecké úmrtnosti na časnou neonatální, pozdní neonatální a postneonatální úmrtnost umožní charakterizovat intenzitu úmrtnosti v jednotlivých obdobích prvního roku života. Zatímco časná neonatální úmrtnost měla v průběhu sledovaných let vzestupný charakter (ze 17 ‰ na 43 ‰), intenzita pozdní neonatální úmrtnosti se snižovala (z 51 ‰ na 43 ‰) a intenzity časné a pozdní neonatální úmrtnosti se vyrovnaly. Velice nejednoznačný vývoj vykazovala intenzita úmrtnosti dětí zemřelých mezi 28. a 364. dnem života (kolísala mezi 150 ‰ a 223 ‰). Úroveň postneonatální úmrtnosti se ale každopádně podílela na kojenecké úmrtnosti ve farním okrsku sv. Ducha nejvýznamnějším způsobem.


47

Obrázek 6: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Duch, 1865–1895 320


280 240 200 160

215,19

223,12

172,19

149,83

120 80

43,05

40

50,63

41,81

32,26

16,88

27,87

26,88

43,05

0

1865

1875

1885

1895

0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15, Z7–10; vlastní výpočty.

Při pohledu na strukturu zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví je zřejmé, že chlapci umírali relativně častěji první týden po porodu než dívky (výjimkou je pouze rok 1885). Pro úmrtnost kojenců starších 1 týdne není žádná pravidelnost na základě pohlavní identity dítěte patrná, ale jak již bylo řečeno dříve, po prvním roce života umíraly poměrně častěji dívky než chlapci. Obrázek 7: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Duch, 1865–1895

Podíl zemřelých dětí

100% 80% 60% 40% 20% 0% chlapci

dívky

1865 0–6 dní

chlapci

dívky

1875 7–27 dní

chlapci

dívky

1885 28–364 dní

chlapci

dívky

1895 365 dni–4 roky


Obdobné závěry vyplývají i z hodnot kvocientů vystihujících intenzitu úmrtnosti dětí do jednoho roku věku. Úroveň časné neonatální úmrtnosti se u chlapců pohybovala mezi 9,5 ‰ až 45,5 ‰, u dívek mezi 8,6 ‰ a 49,7 ‰. Pozdní neonatální úmrtnost dosahovala v případě chlapců 37,9 ‰ až 58,3 ‰, u dívek pak 24,8 ‰ až 49,7 ‰. Intenzita postneonatální úmrtnosti chlapců kolísala od 143,8 ‰ po 266,7 ‰, v případě dívek mezi 155,4 ‰ a 229,8 ‰. Úroveň úmrtnosti kojenců mezi jednotlivými analyzovanými roky i v rámci srovnání podle pohlaví tedy byla charakteristická značnými výkyvy a má zde spíše jen popisný a orientační charakter.


48

Obrázek 8: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Duch, 1865–1895


400 266,67

300

229,81 188,31

218,01

200

162,39

143,84

155,41

156,03

100 58,33

0

34,25 42,74

25,00

8,55

chlapci

dívky

1865

49,65

37,91

34,25

21,28

9,48

chlapci

dívky

chlapci

1875 0–6 dní

7–27 dní

24,84

38,96

47,30

49,69

45,45

40,54

dívky

chlapci

dívky

1885

1895

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15, Z7–10; vlastní výpočty.

V rámci analýzy úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí nemůžeme opomenout rozbor úmrtnosti podle příčin smrti. Na základě záznamů z farních matrik byla sestavena klasifikace příčin smrti jednotná pro všechny zde studované farní okrsky. Ve farnostech s vyššími počty zemřelých dětí byla samozřejmě i širší škála uváděných příčin smrti a nemocí a proto v následujících grafech nemusí být zastoupeny veškeré kategorie dané klasifikace. Ve vybraných matričních knihách zemřelých z farnosti sv. Ducha byl jako nejčastější příčina smrti u zemřelých dětí ve věku do 5 let uváděn zánět plic (v rámci všech čtyř sledovaných let byla tato příčina uvedena v 17 % případů) a plicní choroby byly právě jednou z nejčastějších příčin smrti. V roce 1865 na ně zemřelo přes 21 % dětí zemřelých do 5 let věku (jednalo se zejména o zánět plic, edém plic). Více než 20 % dětí daného věku pak v tomto roce zemřelo v důsledku křečových stavů, často označovaných jako psotník. Více než desetina dětí pak podlehla infekčním chorobám (nejčastější byl dávivý kašel a dále záškrt a pyémie neboli otrava krve). V roce 1875 největší podíl dětí (téměř jedna pětina) zemřel na úbytě, další nejčastější příčinou byla slabost (16 % zemřelých dětí) a podobný podíl dětí (více než desetina zemřelých) podlehl tuberkulóze, infekčním chorobám (zejména záškrtu), plicním chorobám (ochrnutí a zánět plic), střevním chorobám (střevní katar, průjem) a křečovým stavům. V roce 1885 a 1895 opět dominují úmrtí na plicní choroby (26 % resp. 31 % úmrtí dětí) a konkrétně na zánět plic v roce 1885 zemřela více než pětina, v roce 1895 dokonce více než čtvrtina všech zemřelých dětí ve věku do 5 let. Další nejčastější příčinou byly v roce 1885 infekční choroby, které způsobily smrt v 18 % ze všech úmrtí do 5 let věku a výrazně se na nich podílely neštovice, které se zde v ostatních sledovaných letech prakticky vůbec nevyskytovaly. Kromě toho byly v tomto roce častou příčinou také choroby střevní (17,5 % úmrtí dětí do 5 let věku), konkrétně katar střev se pak na všech dětských úmrtích podílel 17 %. V roce 1895 po plicních chorobách děti nejčastěji umíraly právě na střevní choroby, které zapříčinily smrt v 19 % případů (14 % úmrtí zavinil konkrétně zánět střev) a na tuberkulózu (15 % úmrtí).


49

Obrázek 9: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Duch (v %), 1865–1895 infekční choroby tuberkulóza

1895

plicní choroby střevní choroby mozkové choroby

1885

křečové stavy srdeční choroby slabost 1875

úbytě udušení nezařaditlné choroby

1865

blíže neurčitelné choroby neštěstí

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Zajímavá zjištění pak přináší analýza příčin smrti nejmladších dětí podle jejich stáří v době smrti. Zatímco u dětí umírajících časně po porodu (v prvním týdnu života) byla jako příčina smrti nejčastěji uváděna slabost a v daleko menší míře pak už jen křečové stavy, úbytě, udušení nebo plicní choroby, u dětí starších 1 roku převažovala úmrtí na plicní choroby, tuberkulózu a infekční choroby a s rostoucím věkem zemřelých dětí také roste škála onemocnění, které úmrtí předcházely. U nejmenších dětí bylo patrně velice těžké určit skutečnou příčinu smrti a proto byly právě zde daleko nejčastěji uváděny blíže nespecifikované příčiny. U dětí, které zemřely mezi 7.–27. dnem života, na významu nabývaly příčiny spadající do kategorie střevních a plicních chorob. V rámci ponovorozenecké úmrtnosti se jejich podíl ještě zvětšoval a přidala se k nim úmrtí na tuberkulózu a plicní onemocnění. Infekční choroby, tuberkulóza a plicní choroby byly nejvýznamnějšími činiteli v rámci dětské úmrtnosti a výrazně potlačily úmrtnost na choroby střevního původu. Značné výkyvy v úmrtnosti podle příčin mezi jednotlivými roky ani nyní nedovolují vytvářet příliš spolehlivé závěry, které by se týkaly vývoje příčin smrti v průběhu 2. poloviny 19. století. U nejmladších zemřelých dětí můžeme pouze předpokládat, že rozšiřující se škála příčin smrti vypovídá o lepšící se lékařské diagnostice. Tomu by bylo možné přisoudit také snižující se podíly úmrtí na „neurčitelné“ choroby a jiné těžko definovatelné příčiny úmrtí u starších dětí. Možným vysvětlením by mohl být i pokrok lékařské vědy a zlepšení péče o matku i dítě. Medicína se postupem času dokázala vypořádat s některými nemocemi a ty již přestaly život dětí bezprostředně ohrožovat. V důsledku toho se přirozeně zvýšil podíl úmrtí na nemoci infekční, na tuberkulózu a plicní onemocnění, jejichž hrozba začala výrazněji pomíjet až v průběhu 20. století.


50

Obrázek 10: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Duch, 1865– 1895 0–6 dní

7–27 dní infekční choroby tuberkulóza

1895

1895


1885

1885


1875


1865

1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

0%

Podíl zemřelých

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

28–364 dní

365 dní – 4 roky infekční choroby tuberkulóza

1895

1895


1885

1885


1875


1865

1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Při studiu porodnosti a úmrtnosti bývá zajímavý sezónní vývoj těchto procesů. Co se týče četnosti porodů, ty odpovídají četnosti početí, které podléhá řadě okolností. Kalendářní rok byl dříve prostoupen řadou církevních rituálů, obdobími půstu, které se týkaly i pohlavního styku (zejména v obdobích církevních svátků) a zejména sezónními pracemi. Březen, srpen a září, tedy měsíce vyčerpávajících prací na poli, se jevily jako“zdrženlivé měsíce”. Oproti tomu nejvíc dětí bylo počato od dubna do července kdy početí přála „probouzející se příroda a teplo“ (Lenderová aj., 2005, s. 59–60). V tomto případě jsou uvedené faktory omezeny tím, že se studie zabývá městským územím a navíc v období průmyslové revoluce, která tyto stereotypy narušila ještě více. Navíc se zde musí opět zohlednit málo početný soubor zejména zemřelých dětí a v důsledku toho bude mít úmrtnost v průběhu kalendářních měsíců spíše náhodný charakter, než aby vykazovala nějaký sezónní trend. Jen pro informaci zde tedy uvádím, jaké bylo rozložení počtu narozených dětí, počtu dětí zemřelých ve věku do 5 let a úrovně kojenecké úmrtnosti v průběhu kalendářního roku ve farním okrsku sv. Ducha v letech 1865, 1875, 1885 a 1895.


51

Obrázek 11: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Duch, 1865–1895 Narození celkem

Zemřelí do 1 roku věku

leden

leden

50

20

prosinec

únor

prosinec

40 30

listopad

březen

12

listopad

březen

20

8

10

4

0

říjen

duben

září

srpen

0

říjen

květen

srpen

červen

1885

1895

1865

Zemřelí ve věku 1–4 let

únor

10

prosinec

listopad

březen

300

4

200

2

100

0

duben

září

květen

srpen

červen

0

říjen

duben

září

květen

srpen

červenec 1875

únor

500 400

březen

6

1865

1895

600

8

říjen

1885

leden

12

listopad

1875

Kojenecká úmrtnost (v ‰)

leden prosinec

červen červenec

červenec 1875

duben

září

květen

1865

únor 16

červen červenec

1885

1895

1865

1875

1885

1895


Počty mrtvě narozených se ve farnosti sv. Ducha pohybovaly okolo dvaceti. V roce 1865 se narodilo 15 mrtvých dětí, a v následujících rocích postupně 18, 24 a 23. Potratů bylo zaznamenáno ještě méně. V roce 1865 a 1875 podle matričních údajů nedošlo k žádnému potratu, v roce 1885 potratilo 11 žen a v roce 1895 pět žen. Následující tabulky charakterizují intenzitu mrtvorozenosti a potratovosti a pro srovnání uvádím jak indexy tak ukazatele charakterizující tyto dva procesy. Intenzita mrtvorozenosti byla v letech 1865, 1875 a 1885 překvapivě vyrovnaná a index mrtvorozenosti se pohyboval mezi 63 ‰ a 65 ‰ (ukazatel pak okolo 60 ‰). V roce 1895 byla mrtvorozenost výrazně intenzivnější a přesahovala 70 ‰. Na tomto navýšení se podílel zejména nárůst chlapecké mrtvorozenosti. Mrtvorozenost dívek byla po celé období vyšší než mrtvorozenost chlapců, ale nevykazovala takové výkyvy. Intenzita potratovosti v roce 1885 dosáhla téměř na 30 ‰, v roce 1895 byla její hodnota „pouze“ 16 ‰. V obou případech bylo častější potracení plodu mužského než ženského pohlaví.


52

Tabulka 14: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895


Tabulka 15: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Duch, 1865–1895

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. DUCH N9, N11, N13, N15, Z7–10; vlastní výpočty.

5.4.2. Farnost sv. Apolináře Farní okrsek sv. Apolináře je v rámci studia kojenecké a dětské úmrtnosti velice specifický. Důvodem je přítomnost porodnice s nalezincem, která sem byla přemístěna v roce 1789 a která byla původně součástí Vlašského špitálu. Počet narozených dětí se zde proto oproti ostatním farnostem pohyboval v tisících a nikoli ve stovkách (viz tab. 16). Živě narozené děti tvořily z úhrnu narozených mezi 94 % až 97 %. Chlapců se narodilo ve všech sledovaných letech více než dívek. Sekundární index maskulinity kolísal od 103 narozených chlapců na 100 narozených dívek v roce 1875 až po 154 chlapců na 100 dívek v roce 1895. Tabulka 16: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Apolinář, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64; vlastní výpočty.

Počty zemřelých do 1 roku věku klesly na základě hodnot v daných letech z více než 800 na méně než 350 zemřelých kojenců (velice výrazný skok je patrný mezi sedmdesátými a osmdesátými lety), vždy mezi nimi ale převažovali chlapci. Počet zemřelých ve věku 1–4 let se naopak v 2. polovině 19. století zvyšoval a zatímco se v roce 1865 jednalo „pouze“ o 23 dětí, v roce 1895 mezi prvními a pátými narozeninami zemřelo celkem 67 dětí. V případě zemřelých dětí ve věku 1–4 let však již není pravidlem, že by absolutní počty zemřelých chlapců převyšovaly počty zemřelých dívek.


53

Tabulka 17: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Apolinář, 1865–1895

Poznámka: V tabulce nejsou uváděny zvlášť děti, u kterých nebylo pohlaví uvedeno nebo zjištěno, z tohoto důvodu nemusí být součet hodnot za chlapce a dívky roven celku. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Ve farním okrsku sv. Apolináře ročně umíralo okolo 2,5 tis. lidí. V roce 1865 zemřelo 2 771 osob, v roce 1875 celkem 2 630 osob, o deset let později to bylo 2 262 osob a v roce 1895 2 635 osob. Zemřelí do 1 roku věku se na úhrnu zemřelých podíleli v roce 1865 celkem 29 %, ale do konce 19. století se tento podíl snížil na 13 %. Stejně jako absolutní počty zemřelých ve věku 1–4 let zvýšil se i jejich podíl z úhrnu zemřelých a to z necelého 1 % na 2,5 %. Tabulka 18: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Apolinář, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Kvocient kojenecké úmrtnosti se mezi sledovanými roky snižoval až do roku 1885, kdy klesl z 313 ‰ na 106 ‰, v roce 1895 pak jeho hodnota činí přibližně 107 ‰. Při pohledu na kojeneckou úmrtnost chlapců a dívek zjistíme, že u dívek byla její úroveň oproti chlapcům nižší a navíc klesala plynule v průběhu celého sledovaného období a to až pod hranici 100 ‰. Tabulka 19: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Náboženské vyznání narozených dětí tentokrát nebylo výlučně katolické, ale přesto se jednalo pouze o několik málo výjimečných případů, takže zde zmíním jen několik základních údajů. V roce 1865 se narodilo 14 dětí rodičům s jiným než katolickým vyznáním, v roce 1875 to bylo 30 dětí a v roce 1885 celkem 34 dětí, v roce 1895 nebylo žádné jiné vyznání u narozených dětí uvedeno. Jednalo se tedy pouze o 0,5–1 % ze všech narozených. Novorozenci katolického vyznání tvořily 93–96 % všech narozených a zbylé procento byly narození, u kterých nebylo náboženské vyznání vůbec uvedeno. Vzhledem k tomu, že mezi živě


54

narozenými dětmi byly výhradně katolíci, byly jiného vyznání nebo bez vyznání jen děti mrtvě narozené. Mezi těmito ostatními náboženstvími bylo uváděno zejména židovské vyznání a dále vyznání evangelické (augšpurské či helvétské) a v jednom případě také brahmanské. Mezi zemřelými kojenci bylo nekatolického vyznání 1–2 % dětí, mezi dětmi ve věku 1–4 let se vyskytly ve všech čtyřech letech dohromady tři děti židovského vyznání a pouze u jednoho nebylo vyznání vůbec uvedeno. Farnost sv. Apolináře je specifická tím, že zde byla většina dětí narozených mimo manželství a to právě z důvodu přítomnosti porodnice a nalezince. V roce 1865 se narodilo více než 94 % dětí nelegitimních. Do roku 1895 se jejich podíl snížil až na necelých 76 %, ale tento pokles byl způsoben spíše než nárůstem dětí narozených v manželství (ze 3 % na více než 6 %) zvýšením podílu legitimizovaných dětí (z necelých 3 % na téměř 18 %). Tabulka 20: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64; vlastní výpočty.

Porodnice a nalezinec byly také příčinou toho, že většina zemřelých dětí do jednoho roku byly děti nalezené (pravděpodobné je, že sem spadají i děti narozené matkám, které bezprostředně po porodu dítě opustily a ponechaly v místní péči). V roce 1865 do kategorie zemřelých nalezenců do 1 roku spadá neuvěřitelných 93 % zemřelých kojenců. Do roku 1895 se tento podíl sice snížil, ale stále překračoval hranici 70 %. Legitimních děti ze všech zemřelých kojenců tvořily v roce 1865 celkem 5% podíl, který do roku 1885 vzrostl až na 16 %, respektive na 15 % v roce 1895. Děti svobodných matek se pak na úmrtnosti kojenců podílely v roce 1865 pouze necelými 2 %, do roku 1895 se jejich podíl zvýšil na 13 %. To, že zde nemanželské děti nejsou mezi zemřelými kojenci tolik zastoupeni, může být zapříčiněno tím, že svobodné matky, které přicházely do porodnice ve farnosti sv. Apolináře porodit, nebyly původem z Prahy (případně z dané farnosti) a s novorozencem pak odcházely jinam, takže evidence případného úmrtí těchto dětí již příslušela jiným farnostem. Tabulka 21: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895

Poznámka: V tabulce nejsou uváděny zvlášť děti, u kterých nebyla legitimita uvedena nebo zjištěna, z tohoto důvodu nemusí být součet hodnot za legitimní, nelegitimní děti a nalezence roven 100 %. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Kvocient kojenecké úmrtnosti manželských a nemanželských dětí byl vypočítán na základě předpokladu, že nalezené děti byly děti nemanželského původu a děti legitimizované byly zahrnuty mezi děti narozené v manželství. Úroveň kojenecké úmrtnosti byla zřetelně vyšší mezi


55

nelegitimními dětmi, i když v roce 1885 nebyl rozdíl tolik výrazný jako v ostatních letech. V rámci kojenecké úmrtnosti nemanželských dětí se také výrazně projevila vyšší úmrtnost chlapců než dívek do 1 roku věku. V případě kojenecké úmrtnosti legitimních dětí byla nadúmrtnost chlapců také patrná, pouze v roce 1875 byla úroveň kojenecké úmrtnosti vyšší u dívek. Tabulka 22: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních a nelegitimních dětí (v ‰), sv. Apolinář, 1865– 1895

Poznámka: Legitimizované děti byli zařazeny mezi děti narozené v manželství (legitimní děti); nalezené děti mezi děti narozené mimo manželství (nelegitimní děti). Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Mezi dětmi zemřelými ve věku 1–4 let byla již většina dětí manželských. Jejich podíl vzhledem k poměrně nízkým počtům ve sledovaných letech kolísal mezi 58 až 75 %. Celkem 17 až 25 % zemřelých v tomto věku tvořily děti nalezené. Nejméně zastoupené zde byly děti nelegitimní, což může být dalším potvrzením předpokladu, že k Apolináři přicházely rodit zejména svobodné matky ne z této farnosti, ale z více či méně blízkého okolí. Také je pravděpodobné, že děti zde porozené a ponechané v místním nalezinci byly označeny za nalezené, nikoli nemanželské (předpokládám, že děti manželského původu nebyly odkládány do nalezinců v takové míře jako děti nelegitimní). Správa nalezince se také snažila děti předat co nejrychleji do adopce, převážně mimo farní obvod, což také mohlo vést k nižším počtům dětí zemřelým do 5 let věku. Tabulka 23: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Apolinář, 1865–1895

Poznámka: V tabulce nejsou uváděny zvlášť děti, u kterých nebyla legitimita uvedena nebo zjištěna, z tohoto důvodu nemusí být součet hodnot za legitimní, nelegitimní děti a nalezence roven 100 %. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Co se týče věku zemřelých kojenců, jednalo se ve farnosti sv. Apolináře zejména o děti ve věku mezi 7. a 27. dnem života, ale jejich zastoupení se také nejvýrazněji snížilo (z 64 % na 36 %). Dále se na počtu zemřelých kojenců nejvíce podílely děti do 6 dní věku, jejichž podíl se z více než čtvrtiny zvýšil na více než třetinu, pouze v roce 1875 nastal výkyv pod hodnotu 18 %. Velmi výrazně vzrostl podíl kojenců zemřelých mezi 1. měsícem a 1. rokem života a to z pouhých 9 % na téměř 30 % a podíl zemřelých v jednotlivých obdobích 1. roku věku se tak téměř vyrovnal.


56

Obrázek 12: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Apolinář, 1865–1895 100

9,37

90

22,79

Podíl zemřelých (%)

80

29,84

29,89

42,22

36,49

27,94

33,62

1885

1895

70 60

64,24

50

59,36

40 30 20 26,39

10

17,85

0 1865

1875 0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní


To ukazuje i kvocient kojenecké úmrtnosti v obr. 13. Zatímco v roce 1865 byla vysoká úroveň kojenecká úmrtnosti zapříčiněna převážně vysokou úrovní pozdní neonatální úmrtnosti, v roce 1895 již byly intenzity časné neonatální, pozdní neonatální a postneonatální úmrtnosti hodně vyrovnané a pohybovaly se okolo 30–40 ‰. I přes určité výkyvy můžeme pozorovat pokles nejen pozdní novorozenecké úmrtnosti, ale i časné novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti. Obrázek 13 Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895 320 29,30 Kojenecká úmrtnost (‰)

280 66,78 240 200

200,85

160 173,97 120 80 40

82,50

52,32

0 1865

1875 0–6 dní

7–27 dní

31,77

31,94

44,95

39,00

29,74

35,93

1885

1895

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Při pohledu na strukturu zemřelých podle věku a podle pohlaví zjistíme, že relativně větší podíl chlapců než dívek umíral v prvních 6 dnech po porodu. V případě ostatních období do 5 let věku je (vzhledem ke kolísání hodnot) stanovení konkrétních závěrů obtížné.


57

Obrázek 14: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Apolinář, 1865–1895

Podíl zemřelých dětí (%)

100% 80% 60% 40% 20% 0% chlapci

dívky

chlapci

1865

dívky

1875

0–6 dní

7–27 dní

chlapci

dívky

1885 28–364 dní

chlapci

dívky

1895

365 dni–4 roky


Zřetelněji je vyšší úroveň časné neonatální úmrtnosti chlapců ve srovnání s dívkami ukázána pomocí kvocientů jednotlivých složek kojenecké úmrtnosti. V případě časné neonatální úmrtnosti byla jasně vyšší intenzita úmrtnosti chlapců, totéž platilo i pro pozdní neonatální úmrtnost. Dívky měly naopak vyšší úroveň ponovorozenecké úmrtnosti, výjimkou byl pouze rok 1895, který je ale možné považovat za pouhý výkyv. Obrázek 15: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895


400 28,40

300

30,25 61,86

200

71,73

207,03 194,27

175,42

172,50

100

26,32

37,81 37,53

98,65

45,39 65,29

59,32

chlapci

dívky

1865

chlapci

39,47

dívky

chlapci

1875 0–6 dní

7–27 dní

39,56

31,88 31,88

chlapci

dívky

44,48

45,26

0

25,37 45,38

19,46

dívky

1885

1895

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Příčiny smrti byly vzhledem k poměrně vysokému počtu zemřelých dětí do 5 let věku ve farním okrsku sv. Apolináře velmi různorodé a jsou zde tak zastoupeny všechny kategorie dané klasifikace. Jak je patrné z obrázku 16, byla nejčastější příčinou úmrtí slabost, střevní choroby, infekční a plicní choroby. Slabost byla také nejčastější příčinou vůbec uváděnou v matričních knihách sv. Apolináře v rámci všech záznamů zemřelých dětí do 5 let dokončeného věku a v roce 1865, 1875, 1885 a 1895 byla uvedena v téměř 30 % případů. Druhou nejčastěji


58

uváděnou příčinou pak byl katar střev (16 % všech případů v daných 4 letech). Celkem 46 % dětí zemřelo v roce 1865 „na slabost“ a nejčastější příčinou byl tento stav i v roce 1875. Tentokrát však šlo „pouze“ o necelých 23 %. V roce 1865 dále děti nejčastěji umíraly na střevní choroby (21 %), téměř všechny z nich pak podlehly konkrétně střevnímu kataru. Třetí nejčastější skupinou příčin byly infekční choroby, na které zemřelo téměř 14 % dětí (nejčastější příčinou byl v této kategorii chorob zánět mozkových blan, který způsobil smrt 12 % všech zemřelých dětí do 5 let). V roce 1875 byly po slabosti nejčastější skupinou příčin smrti střevní choroby (21 %; šlo téměř ve všech případech opět o střevní katar), plicní choroby (16 %; celkem 9 % pak podlehlo zánětu plic) a mozkové choroby (11 %; celkem 9 % dětí zemřelo konkrétně na překrvení mozku). V roce 1885 představovala slabost téměř čtvrtinu příčin, ale o něco více již představovaly střevní choroby (celých 23 % úmrtí zapříčinil žaludeční a střevní katar). V roce 1895 byla slabost až na 4. místě nejčastějších skupin příčin smrti a místo toho vedly choroby infekční (zejména pyémie neboli otrava krve, která byla uvedena u 10 % všech zemřelých do 5 let věku), střevní (především pak zánět žaludku a střev, který byl uveden dokonce ve 13 % případů) a plicní (na zánět plic zemřelo 11 % kojenců a malých dětí). Obrázek 16: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Apolinář (v %), 1865–1895 infekční choroby tuberkulóza

1895


1885

křečové stavy srdeční choroby slabost

1875


1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Jak je patrné z následujících grafů, byla slabost uváděna jako příčina úmrtí především u dětí, které zemřely během prvního týdne života, a s přibývajícím věkem ubývala na významu. Kojenci v prvním týdnu života dále poměrně často umírali na střevní a plicní choroby, v roce 1895 pak bylo u nejmladších dětí jako příčina uváděno také udušení. Střevní choroby se však podílely zejména na úmrtí kojenců starých 7–27 dnů. Smrt dětí mezi 28. dnem a 364. dnem života zapříčinily spolu se střevními chorobami hlavně choroby infekční a plicní a v letech 1865 a 1875 také úbytě. U dětí starších 1 roku již choroby střevní ustupují (s těmi se potýkali zejména kojenci přecházející od kojení mateřským mlékem také na tuhou stravu) a převažují choroby plicní, tuberkulóza a infekční onemocnění. Častěji se u dětí ve věku 1–4 let objevuje úmrtí následkem neštěstí. Při pohledu na vývoj mezi jednotlivými roky je patrný především výrazný nárůst podílu zemřelých na infekční choroby, a to ve všech věkových skupinách. Matrikáři naopak stále méně užívají při označování příčin smrti obecné termíny „slabost“ a „úbytě“.


59

Obrázek 17: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Apolinář, 1865– 1895 0–6 dní

7–27 dní infekční choroby tuberkulóza

1895

1895


1885

1885


1875


1865

1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

0%

Podíl zemřelých

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

365 dní – 4 roky

28–364 dní

infekční choroby tuberkulóza

1895

1895


1885

1885


1875


1865

1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Sezónní průběh počtu narozených a zemřelých dětí do 5 let věku a úroveň kojenecké úmrtnosti v jednotlivých měsících kalendářního roku ve farním okrsku sv. Apolináře znázorňuje obrázek 18. Nejvíce dětí se zde rodilo zejména v jarních měsících (v březnu až květnu) a jejich početí tedy spadalo hlavně do letních měsíců. Nejvíce dětí mladších 1 roku umíralo v jarních měsících (oslabením organismu a nedostatečná výživa po zimě, ale také v důsledku vyšších počtů narozených dětí) a v letních měsících (období horka zase přeje například střevním infekcím). Ke stejnému závěru nás dovádí i kvocient kojenecké úmrtnosti za jednotlivé kalendářní měsíce. Soubor zemřelých dětí ve věku 1–4 let je za celý rok poměrně malý a v případě jeho rozčlenění do jednotlivých měsíců počet zemřelých značně kolísá, ale přeci jen hlavní maxima je možné najít zejména v měsících květen–září.


60

Obrázek 18: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Apolinář, 1865–1895 Zemřelí do 1 roku věku

Narození celkem

leden 150

leden 400 prosinec

prosinec

únor

únor 120

300

90 listopad

březen

200

listopad

březen 60

100

30

0

říjen

duben

září

květen

srpen

0

říjen

září

květen

srpen

červen červenec

1865

1875

1885

1865

1895

prosinec

únor

10

únor 300

listopad

březen

200

4

100

2 duben

0

září

květen

srpen

červen

0

říjen

duben

září

květen

srpen

červenec 1875

1895

400 březen

6

1865

1885

leden 500

8

říjen

1875


leden 12

listopad

červen červenec


prosinec

duben

červen červenec

1885

1895

1865

1875

1885

1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty

Počet mrtvě narozených se v daných letech pohyboval okolo 150. Významně vzrostl počet potracených plodů, ale pravděpodobně půjde jen o zkvalitnění matričních zápisů a stále častěji začalo být u nedonošených mrtvých plodů uváděno jejich stáří. V roce 1865 nebyl v matrice uveden ani jeden potrat, v roce 1895 to bylo již přes 60 potratů. Intenzita mrtvorozenosti odráží výkyvy v počtech mrtvě narozených. Počet mrtvě narozených z 1 000 všech narozených dětí tak kolísá mezi 32 až 58. V roce 1865 a 1895 byla úroveň mrtvorozenosti vyšší u dívek, v roce 1875 a 1895 zase u chlapců (pohlaví nebylo u všech mrtvorozených uvedeno, ale jednalo se pouze o 1–4 případy). Intenzita potratovosti vzrostla z nuly až na 18 ‰ v případě ukazatele potratovosti. V roce 1875 byl z 1 000 početí potracen jen jeden plod, v roce 1885 došlo ke 4 potratům z 1 000 počatých dětí a v roce 1895 to bylo již 18 potratů. U potracených plodů nebylo pohlaví uváděno příliš často (v roce 1875 bylo


61

uvedeno pouze u 1 plodu ze 3, v roce 1875 u 7 ze 13 a v roce 1895 u 26 z 64 potracených plodů).V letech, kde bylo potratů více a kde bylo i častěji stanoveno pohlaví, se potraty týkaly častěji chlapců než dívek. Tabulka 24: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

Tabulka 25: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Apolinář, 1865–1895

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. AP N36, N37, N46, N47, N56, N57, N64, Z20, Z25, Z26, Z30, Z33; vlastní výpočty.

5.4.3. Farnost sv. Mikuláše Ve farnosti sv. Mikuláše se počet narozených dětí v průběhu 1. poloviny 19. století snížil z 218 v roce 1865 na 133 v roce 1895. Podíl živě narozených dětí se v letech 1865, 1875 a 1885 pohyboval mezi 96–97 % ze všech narozených, v roce 1895 dosahoval téměř 99 %. V případě dívek byl tento podíl oproti chlapcům o něco vyšší, ale v roce 1895 se situace nepatrně otočila ve prospěch chlapců. Na základě pohlavní struktury je ve všech letech možné potvrdit mezi živě narozenými převahu chlapců. Tabulka 26: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Mikuláš, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28; vlastní výpočty.

Počty zemřelých dětí do 5 let věku v 2. polovině 19. století klesaly a to jak v případě kojenců, kde od roku 1865 do roku 1895 poklesl počet úmrtí o téměř dvě třetiny, tak dětí ve věku 1–4 let (pokles o 56 %). Pokles počtu zemřelých mezi dětmi do 1 roku věku byl na základě absolutních hodnot markantnější u chlapců, kde byl zaznamenán pokles o téměř tři čtvrtiny, zatímco u dívek do 1 roku věku klesl počet úmrtí „jen“ o 53 %. Podobně tomu bylo i u dětí ve


62

věku 1–4 let, kde se počet zemřelých dívek snížil o polovinu, zatímco u chlapců tato hodnota klesla o 60 %. Tabulka 27: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Mikuláš, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.

Z celkového počtu zemřelých (který ve farnosti sv. Mikuláše činil v roce 1865 celkem 611 osob, v roce 1875 pak 721 osob, 700 zemřelých osob v roce 1885 a v roce 1895 celých 744 zemřelých) podíl děti do 5 let věku výrazně klesal, zejména se snižoval podíl kojenců a to z téměř 11 % na 3 %. Úmrtí dětí ve věku 1–4 let se na úhrnu všech zemřelých podílela v roce 1865 více než 4 %, do roku 1895 tento podíl klesl na necelá 2 %. Tabulka 28: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895


Zlepšování úrovně kojenecké úmrtnosti potvrdil kvocient kojenecké úmrtnosti, který z hodnot přesahujících 300 ‰ na začátku 2. poloviny 19. století klesl do konce 19. století pod 200 ‰. Úroveň kojenecké úmrtnosti chlapců a dívek na základě získaných dat nevykazuje žádné pravidelnosti a zatímco v prvním a posledním roce byla horší u dívek, v letech 1875 a 1885 byla intenzita úmrtnosti v 1. roce života vyšší naopak u chlapců. Zlepšení úrovně kojenecké úmrtnosti je však jednoznačně výraznější u chlapců. Tabulka 29: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28, Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.

V rámci náboženského vyznání bylo u narozených i zemřelých dětí uváděno výlučně vyznání katolické, pouze v několika málo výjimečných případech nebylo náboženské vyznání uvedeno (u narozených celkem v 8 případech a vždy se jednalo o mrtvě narozené děti, u zemřelých v 1 případě a to ve skupině zemřelých dětí do 1 roku věku).


63

Naprostá většina narozených dětí pocházela z manželského svazku, jednalo se o více než 90 % živě narozených dětí, pouze v roce 1865 tento podíl činil pouze necelých 78 % a zejména mezi dívkami bylo v tomto roce relativně více počatých mimo manželství. Podíl nemanželských a legitimizovaných dětí byl v roce 1865 poměrně vyrovnán a v obou případech se jednalo o více než desetinu narozených dětí, to znamená že více než pětinu dětí počaly svobodné ženy. V následujících letech se počty nelegitimně počatých dětí relativně snížily a navíc relativně častěji docházelo k případům, že se k dítěti otec nakonec přihlásil (4–6 % narozených dětí) a relativně méně dětí tedy zůstávalo nelegitimních (3–4 %). Tabulka 30: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28; vlastní výpočty.

Mezi dětmi zemřelými do prvního roku věku byly v roce 1865 více než tři čtvrtiny dětí manželských, zbývající jednu čtvrtinu tvořily děti nemanželské. Vzhledem k zvyšujícímu se podílu dětí narozených v manželství rostl i mezi zemřelými do 1 roku života podíl legitimních dětí a snižoval se podíl dětí nelegitimních. Tento vývoj však byl doprovázen značnými výkyvy. Tabulka 31: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895


Úroveň kojenecké úmrtnosti legitimních dětí byla ve srovnání s celkovou kojeneckou úmrtností bezesporu nižší (viz tabulka 32). Intenzitu kojenecké úmrtnosti nelegitimních dětí zde neuvádím a to z toho důvodu, že hodnoty kvocientu kojenecké úmrtnosti byly kvůli málo početnému souboru značně matoucí až nesmyslné. Mezi legitimními dětmi byla úroveň kojenecké úmrtnosti o něco lepší v případě dívek, pouze v roce 1895 se zvýšila a přiblížila se až k hodnotě z roku 1865. Tabulka 32: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí(v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895

Poznámka: Legitimizované děti byli zařazeny mezi děti narozené v manželství (legitimní děti). Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28, Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.


64

Děti, které zemřely ve věku 1–4 let, byly téměř všechny manželského původu. Procenta uvádějící podíl nelegitimních dětí zde představují pouhé 1 až 2 děti. Tabulka 33: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895


Mezi dětmi, které zemřely do jednoho roku věku, představovaly největší podíl děti starší jednoho měsíce. V tomto věku byly asi dvě třetiny všech zemřelých kojenců a jejich podíl se ve sledovaných letech rozhodně nesnižoval spíše naopak. Děti zemřelé mezi 7. a 27. dnem života tvořily přibližně pětinový podíl, který pouze v roce 1875 poklesl v důsledku nárůstu zemřelých starších 28 dnů k 10 %. Poměrně zřejmý je klesající trend v zastoupení dětí zemřelých v 1. týdnu života. Jejich podíl se ze všech zemřelých kojenců snížil z téměř 17 % až pod hranici 10 %. Obrázek 19: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895 100 90 Podíl zemřelých (%)

80 70

64,62

66,67

77,19

60

70,83

50 40 30

18,46

20 10

19,44 10,53

16,92

12,28

13,89

1865

1875

1885

0

0–6 dní

7–27 dní

20,83 8,33 1895

28–364 dní


Tento trend je zřejmý i při pohledu na intenzitu jednotlivých složek kojenecké úmrtnosti. Jednoznačně klesla právě úroveň časné neonatální úmrtnosti. Pokles byl však patrný i u pozdní neonatální a postneonatální úmrtnosti a to i přes určité výkyvy. Nejvýraznější zlepšení v úrovni úmrtnosti se týkalo dětí do jednoho roku starších 1 měsíce, tedy ponovorozenecké úmrtnosti.


65

Obrázek 20: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895 320


280 240 200

200,00 229,17

160 134,08

120 80 40

129,77

57,14 31,25

39,11

52,38

36,46

27,93

38,17 15,27

1865

1875

1885

1895

0

0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28, Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.

Struktura dětí zemřelých do 5 let věku podle jejich pohlaví a stáří v době smrti dosti kolísá. Až na rok 1865 umíralo relativně více chlapců než dívek v 1. týdnu života. Mezi dívkami zase bylo oproti chlapcům častější úmrtí od 28. dne života dále. Obrázek 21: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895


100% 80% 60% 40% 20% 0% chlapci

dívky

1865 0–6 dní

chlapci

dívky

1875 7–27 dní

chlapci

dívky

1885 28–364 dní

chlapci

dívky

1895

365 dni–4 roky


Kvocient časné novorozenecké úmrtnosti dokazuje tvrzení o nadúmrtnosti chlapců v prvních dnech života (výjimkou je rok 1865), avšak další složky kojenecké úmrtnosti již nejsou při srovnání chlapců a dívek tak jednoznačné. Pozdní novorozenecká úmrtnost měla vyšší intenzitu spíše u chlapců (až na rok 1875). Ponovorozenecká úmrtnost vykazovala vyšší úroveň v prvních dvou sledovaných rocích mezi chlapci, v letech 1885 a 1895 pak naopak mezi dívkami.


66

Obrázek 22: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895

kojenecká úmrtnost (‰)

400

300

193,88

250,00

205,36 220,34

204,55

200

111,11

51,02

100 62,50

0

157,30

81,63

26,79

chlapci

55,56 19,23

dívky

1865

44,44 41,67

67,31

45,45

55,56

chlapci

dívky

chlapci

1875 0–6 dní

7–27 dní

33,71

27,78

33,90

dívky

chlapci

dívky

1885

1895

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28, Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.

Kojenci a malé děti, které zemřely ve farním okrsku sv. Mikuláše, podléhaly infekčním nemocem, tuberkulóze, plicním a střevním chorobám, četná úmrtí byla způsobena křečovými stavy, slabostí či úbytěmi. Za všechny 4 roky byl jako příčina smrti u malých dětí do 5 let věku uváděn nejčastěji psotník (ve více než pětině případů). Křečové stavy byly také v roce 1865 nejčastější příčinou smrti (byly uvedeny u 32 % všech zemřelých dětí ve věku do 5 let). U 17 % zemřelých dětí ve všech sledovaných letech byla jako příčina smrti uvedena slabost. Zatímco úmrtí na křečové stavy v průběhu let ubývala na významu (z uvedených 32 % klesl jeho podíl na méně než 14 %), slabost byla jako příčina uváděna stabilně u 17–18 % zemřelých dětí. V roce 1865 děti dále nejčastěji umíraly v důsledku plicních chorob (zejména edému plic a zánětu plic), na tuberkulózu a atrofii, která spadá pod blíže neurčitelné choroby, jelikož nebyla většinou nijak více specifikována. Podle výkladu soudobých lékařů šlo patrně o stav celkové podvýživy (Šubrtová, 1972, s. 156). V roce 1875 počet úmrtí zapříčiněných blíže neurčitelnými chorobami ještě stoupl a opět byla v této skupině zastoupena převážně atrofie. Infekční choroby se svým více než 10% podílem dostávají na úroveň chorob plicních a střevních. Hlavní příčinou úmrtí v roce 1885 byly spolu se slabostí střevní choroby; na úmrtí kojenců a malých dětí se každá z těchto jmenovaných skupin příčin smrti podílela více než 18 %. Celkem 15 % kojenců a malých dětí zemřelo v tomto roce následkem plicních chorob a stejný podíl v důsledku křečových stavů. Poměrně vysoký podíl úmrtí (přes 13 %) byl způsoben úbytěmi. V roce 1895 již neumíral největší podíl dětí v důsledku slabosti, ale na plicní choroby (celkem 22 % a polovinu z toho představoval zánět plic). Zvýšil se také význam infekčních chorob, na které v roce 1895 zemřelo téměř 14 % dětí do 5 let věku. Na stejnou hodnotu kleslo zastoupení střevních chorob a křečových stavů.


67

Obrázek 23: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Mikuláš (v %), 1865–1895 infekční choroby tuberkulóza

1895


1885


1875


1865


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


V případě úmrtí kojenců v průběhu prvního týdne života byla uváděna téměř výhradně jako příčina smrti slabost, případně blíže neurčitelné choroby. V období mezi 7. a 27. dnem života bylo úmrtí způsobováno kromě slabosti zejména křečovými stavy, i když jejich význam se od roku 1865 přeci jen snížil. Úmrtí v důsledku křečových stavů hrálo významnou roli i u kojenců mezi 28. a 364. dnem života, ale pouze do sedmdesátých let. V následujícím období byly daleko častějšími příčinami smrti choroby střevního a plicního původu. U dětí starších jednoho roku sice není patrný žádný jednoznačný vývoj v průběhu sledovaného období, ale oproti kojencům jednoznačně nabyly na významu choroby infekčního charakteru.


68

Obrázek 24: Struktura zemřelých dětí ve věku do 5 let podle příčin smrti a věku (v %), sv. Mikuláš, 1865–1895 0–6 dní

7–27 dní infekční choroby 1895

1895

tuberkulóza plicní choroby střevní choroby mozkové choroby

1885

1885


1875


1865

blíže neurčitelné choroby

1865

neštěstí 0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

0%

Podíl zemřelých

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

365 dní – 4 roky

28–364 dní


1895

1895


1885

1885


1875

1875


0%

blíže neurčitelné choroby

1865

1865

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

0%

neštěstí

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Sezónní výkyvy v úmrtnosti kojenců a malých dětí jsou v případě farnosti sv. Mikuláše značné a bohužel v důsledku malého počtu zemřelých (i narozených) nijak pravidelné. Při bližším pohledu je však i zde možné vypozorovat vyšší úmrtnost kojenců i malých dětí v jarních měsících, kdy se také rodilo více dětí, stejně jako v letních měsících (především pak v srpnu). Vysoká úroveň kojenecké úmrtnosti je patrná i na konci zimního období.


69

Obrázek 25: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Mikuláš, 1865–1895 Narození celkem

prosinec

listopad

říjen

Zemřelí do 1 roku věku leden 10

leden 28 24 20 16 12 8 4 0

prosinec

únor

březen

6

listopad

2 duben

květen

srpen

0

říjen

květen

srpen

červenec 1885

1895

1865

prosinec

4 listopad

březen

200

1

100

0

duben

září

květen

srpen

červen

0

říjen

1885

duben

září

květen

srpen

červenec

1875

únor

500 300

2

1865

1895

400 březen

3

říjen

1885

leden 600

únor

5

1875


leden 6

listopad

červen červenec


prosinec

duben

září

červen

1875

březen

4

září

1865

únor 8

červen červenec

1895

1865

1875

1885

1895


Počty mrtvorozených dětí nedosahují ani k číslu deset. V roce 1865 bylo zaznamenáno 8 případů, v roce 1875 celkem 5 mrtvě narozených dětí, v roce 1885 to bylo 6 a o deset let později pouze 2 mrtvě narozené děti. Potracených plodů bylo zaznamenáno ještě méně a to (postupně ve sledovaných letech) celkem 3, 1, 2 a 6 potratů. Na základě takto malých čísel není prakticky možné v takto širokém časovém období na základě pouhých čtyř let s desetiletými rozestupy vyvozovat závěry o vývoji intenzity mrtvorozenosti či potratovosti. Následující tabulky tedy spíše charakterizují stav v jednotlivých letech. V případě mrtvorozenosti nejsou výkyvy v intenzitě až tak veliké. V roce 1865, 1875 a 1885 se pohybovala kolem 30 ‰. V roce 1895 byla úroveň mrtvorozenosti prakticky poloviční. Co se týče potratovosti, zůstanu pouze u absolutních čísel, její intenzitu vyjadřují hodnoty uvedené v tabulce č. 35.


70

Tabulka 34: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895


Tabulka 35: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Mikuláš, 1865–1895

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. MIK N23, N25, N26, N28, Z11, Z13, Z15, Z18; vlastní výpočty.

5.4.4. Farnost sv. Víta Pro farní okrsek sv. Víta byla získána data za pětiletá období v desetiletých intervalech, avšak z toho důvodu, že za tuto farnost končí řada matrik dostupných veřejnosti rokem 1892, týká se analýza pouze dat za období 1865–1869, 1875–1879 a 1885–1889. V těchto pětiletých obdobích se zde narodilo v šedesátých a sedmdesátých letech více než 300 dětí, v letech 1885–1889 to bylo pouhých 231 dětí. Podíl živě narozených dětí ve sledovaných letech vzrostl z necelých 96 % na více než 97 % a v osmdesátých letech se v matričních knihách nevyskytlo jediné mrtvě narozené dítě. Z živě narozených dětí pak bylo 50,5 % až 53 % dětí mužského pohlaví. Sekundární index maskulinity činil v letech 1865–1869 v průměru 102, v letech 1875–1879 v průměru 113 a v letech 1885–1889 se v průměru narodilo 106 chlapců na 100 dívek. Tabulka 36: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Vít, 1865–1885

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12; vlastní výpočty.

Absolutní počty zemřelých dětí do 5 let věku klesly pouze v řadách kojenců, mezi dětmi ve věku 1–4 let umíralo trvale okolo 60 dětí. Pokles počtu úmrtí mezi dívkami do 1 roku věku byl srovnatelný s poklesem v případě úmrtí chlapců v tomto věku. Ve věku 1–4 let se absolutní počty zemřelých snížily pouze u chlapců, v případě dívek se jejich počet naopak zvýšil.


71

Tabulka 37: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Vít, 1865–1885

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT Z7–8; vlastní výpočty.

Z celkového počtu zemřelých (kterých bylo ve farnosti sv. Víta uvedeno v období let 1865– 1869 celkem 360, v letech 1875–1879 úhrnem 495 a v letech 1885–1889 celkem 313) tvořily děti zemřelé do1 roku věku v prvním období více než čtvrtinu všech zemřelých. Situace se však v průběhu sledovaného období očividně zlepšovala a v 2. polovině osmdesátých let 19. století byl podíl kojenců na celkovém počtu všech úmrtí pod hranicí 12 %. Děti ve věku 1–4 let se na úhrnu všech zemřelých podílely kolísavě ze 17 %, 12 % a 18 %. Tabulka 38: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Vít, 1865–1885


Zlepšení poměrů v úmrtnosti kojenců potvrzuje i kvocient kojenecké úmrtnosti, který se z více než 300 ‰ snížil až ke 150 ‰, tedy o celou polovinu. Pokles intenzity kojenecké úmrtnosti byl obdobný v případě dívek i chlapců. Tabulka 39: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12, Z7–8; vlastní výpočty.

Všechny děti přivedené na svět ve farnosti sv. Víta a stejně tak všechny zde zemřelé děti příslušely k římskokatolické církvi. Struktura dětí podle legitimity byla již poněkud pestřejší. Mezi narozenými převažovaly samozřejmě děti narozené v manželství a jejich podíl v průběhu sledovaného období dokonce rostl. Ještě v 2. polovině šedesátých let byla více než čtvrtina dětí počata mimo manželský svazek. O něco méně než k polovině těchto dětí se posléze přihlásil otec. Nemanželských i legitimizovaných dětí v průběhu let relativně ubývalo, daleko výrazněji byl však tento pokles patrný v případě dětí narozených mimo manželství. Tento vývoj se týká jak chlapců a dívek, navíc je možné konstatovat, že poměrně častěji byly oproti chlapcům legitimizovány dívky.


72

Tabulka 40: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Vít, 1865–1885

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12; vlastní výpočty.

Struktura zemřelých kojenců podle legitimity již naznačuje, že častěji umíraly děti nelegitimní. Ve srovnání s narozenými je mezi zemřelými do 1 roku věku daleko vyšší podíl nelegitimních dětí. Ten v prvním období činil v průměru více než třetinu všech zemřelých kojenců a i když byl v následujících letech výrazně nižší, stále se pohyboval nad hranicí 16 %. Záznamy o nalezených dětech a jejich úmrtích byly pouze v matrikách z let 1875–1879 a jednalo se o celkem 5 dětí, z toho 1 dívku a 4 chlapce. Tabulka 41: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku (v %), sv. Vít, 1865–1885


Tvrzení o vyšší úmrtnosti dětí nelegitimních potvrzuje i kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí, který je ve srovnání s celkovou kojeneckou úmrtností výrazně nižší. Mezi manželskými dětmi byla pak v 2. polovině šedesátých a sedmdesátých let patrná vyšší intenzita kojenecké úmrtnosti chlapců, její úroveň se u nich však zlepšila rychleji, takže již v 2. polovině osmdesátých let byl rozdíl v úrovni kojenecké úmrtnosti mezi chlapci a dívkami jen minimální. Tabulka 42: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Vít, 1865–1885

Poznámka: Legitimizované děti byli zařazeny mezi děti narozené v manželství (legitimní děti). Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12, Z7–8; vlastní výpočty.

Podíl nelegitimních dětí klesl i mezi dětmi zemřelými ve věku 1–4 let, a to z 18 % na 5 %. Relativně častěji pak umírali chlapci narození mimo manželství. Zatímco mezi zemřelými dívkami bylo v daném věku postupně 12 %, necelých 10 % a 3 % dívek nemanželských, u chlapců činil tento podíl 23 %, 10 % a 8 %. Tabulka 43: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Vít, 1865–1885



73

Nejvyšší procento kojenců umíralo ve farnosti sv. Víta po 1. měsíci života a to téměř 60 % v období 1865–1869, celkem 77% v letech 1875–1879 a v letech 1865–1869 dokonce přes 83 %. Zastoupení kojenců zemřelých mezi 7. a 27. dnem života bylo silně nestabilní a zatímco v prvním období představovali asi pětinu všech zemřelých kojenců, v druhém to bylo pouhých 7 % a na konci osmdesátých let téměř 17 %. Zápisy o dětech, které zemřely v průběhu 1. týdne života byly zaznamenány pouze v matričních knihách z let 1865–1869 a 1875–1879, v posledním období jíž žádný záznam o úmrtí takto malého novorozeněte nebyl. Obrázek 26: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Vít, 1865–1885 100 90 Podíl zemřelých (%)

80 70

59,79 77,38

60

83,33

50 40 30

19,59

20 10

7,14 20,62

15,48

16,67

1865–1869

1875–1879

1885–1889

0

0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní


Na vysoké intenzitě kojenecké úmrtnosti se podílela především její ponovorozenecká složka. Intenzita ponovorozenecké úmrtnosti se v pětiletých průměrech pohybovala do konce sedmdesátých let okolo 200 ‰. Do konce osmdesátých let však dokázala klesnout až pod 130 ‰. V šedesátých letech byla úroveň časné a pozdní neonatální úmrtnosti téměř stejná, v letech 1875–1879 došlo k již zmiňovanému výkyvu v počtu zemřelých dětí mezi 7. a 27. dnem života a úroveň pozdní novorozenecké úmrtnosti se propadla až pod 20 ‰, zatímco časná novorozenecká úmrtnost klesla „pouze“ ke 40 ‰. Na konci osmdesátých let z kojenecké úmrtnosti vypadává časně-novorozenecká složka a intenzita pozdně novorozenecké úmrtnosti dosahuje 26 ‰.


74

Obrázek 27: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Vít, 1865–1885 360


320 280 240

190,16

200 160

202,49

120 80 40

62,30

129,87

65,57

18,69 40,50

25,97

1865–1869

1875–1879

1885–1889

0

0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12, Z7–8; vlastní výpočty.

V případě farnosti sv. Víta umíralo časně po porodu relativně více dívek než chlapců. V ostatních fázích života do 5 let věku již podobné pravidelnosti nepozorujeme, ale je zřejmé, že klesá podíl dětí zemřelých v průběhu 1. měsíce života a hlavní roli hraje jak u dívek tak u chlapců počet zemřelých v ponovorozeneckém období a stále výrazněji ve věku 1–4 let. Obrázek 28: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Vít, 1865–1885


100% 80% 60% 40% 20% 0% chlapci

dívky

chlapci

1865–1869 0–6 dní

dívky

1875–1879 7–27 dní

28–364 dní

chlapci

dívky

1885–1889 365 dni–4 roky


Kvocient kojenecké úmrtnosti a jeho jednotlivé složky podle stáří zemřelého kojence dokazují u dívek ve srovnání s chlapci vyšší intenzitu časné novorozenecké úmrtnosti a naopak nižší úroveň ponovorozenecké úmrtnosti. Pozdní novorozenecká úmrtnost vykazuje výkyvy v rámci pohlaví a sledovaných období i v případě její intenzity.


75

Obrázek 29: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Vít, 1865–1885


400

300

185,43 194,81 223,53 178,81

200 46,36

142,86

116,07

100 77,92

0

99,34

32,47

chlapci

dívky

1865–1869

23,53

13,25

35,29

46,36

8,40

44,64

chlapci

dívky

chlapci

dívky

1875–1879 0–6 dní

7–27 dní

1885–1889

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12, Z7–8; vlastní výpočty.

Úmrtnost kojenců a malých dětí podle příčin smrti se v průběhu sledovaných období vyvíjela, jak je možné vidět v následujícím grafu, velmi jasným směrem. Zatímco v počátcích převažovaly mezi příčinami zejména křečové stavy a slabost, byly postupně převažovány chorobami infekčními, plicními a střevními. Úmrtí na psotník představovalo v letech 1865– 1869 přes 30 % všech úmrtí malých dětí, téměř čtvrtinu pak představovala slabost a více než desetina dětí zemřela na úbytě. Výraznější skupinu přestavovaly jen plicní choroby, jimž podlehlo 14 % všech zemřelých dětí do 5 let věku. O deset let později představuje psotník stále ještě nejčastější příčinu smrti, ale jeho podíl klesl na 22 % a slabost se na úmrtí dětí podílí jen ze 13 %. Po křečových stavech způsobovaly nejvíce úmrtí malých dětí v období 1875–1879 infekční choroby (téměř 17 %, konkrétně zejména neštovice a záškrt) a plicní choroby (16 % úmrtí). Často se v těchto letech objevuje také atrofie (10 % úmrtí) a z tohoto důvodu je vidět vyšší podíl úmrtí na blíže neurčitelné choroby. V letech 1885–1889 byla smrt malých dětí způsobována především infekčními chorobami. Zemřela na ně téměř čtvrtina všech dětí do 5 let a hlavní příčinou v této skupině onemocnění byly neštovice (představovaly více než 7 % všech úmrtí malých dětí), dále spála (4 % všech úmrtí) a také zánět mozkových blan (3 % všech úmrtí). Přes 20 % dětí zemřelých do 5 let věku podlehlo plicním chorobám, téměř 16 % pak konkrétně zánětu plic. Křečové stavy (resp. psotník) a střevní onemocnění se na úmrtnosti malých dětí podílely shodně téměř 14 % (přes 7 % všech úmrtí zavinil jmenovitě zánět střev).


76

Obrázek 30: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Vít (v %), 1865–1885 infekční choroby tuberkulóza 1885–1889

plicní choroby střevní choroby mozkové choroby křečové stavy srdeční choroby

1875–1879

slabost úbytě udušení nezařaditlné choroby

1865–1869


0%

10% 20% 30% 40%

50% 60% 70% 80% 90% 100%

Podíl zemřelých


Značný podíl úmrtí zapříčiněných slabostí se týkal kojenců zemřelých v neonatálním období, tedy v 1. měsíci života. Křečové stavy (psotník) zase byly hlavní příčinou úmrtí zejména u kojenců starších 1 měsíce, ale v posledním sledovaném období (1885–1889) vidíme, že daleko více dětí umírá ne na psotník, ale v důsledku střevních onemocnění. U starších dětí pak na významu nabývají choroby infekční a plicní a jejich závažnost s postupem času ještě roste. Pokud k těmto onemocněním přiřadíme ještě tuberkulózu, zemřely z těchto příčin v letech 1885–1889 téměř tři čtvrtiny dětí ve věku 1–4 let.


77

Obrázek 31: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Vít, 1865–1885 0–6 dní

7–27 dní infekční choroby tuberkulóza 1885–1889

1885–1889

plicní choroby střevní choroby mozkové choroby křečové stavy

1875–1879

1875–1879

srdeční choroby slabost úbytě udušení nezařaditlné choroby

1865–1869

1865–1869

blíže neurčitelné choroby neštěstí 0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

Podíl zemřelých

365 dní – 4 roky

28–364 dní

infekční choroby tuberkulóza 1885–1889

1885–1889

plicní choroby střevní choroby mozkové choroby křečové stavy srdeční choroby

1875–1879

1875–1879

slabost úbytě udušení nezařaditlné choroby

1865–1869

1865–1869


0%

10%

20% 30% 40%

50% 60% 70% 80%

Podíl zemřelých

90% 100%

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


I tentokrát jsou přes značné výkyvy vidět v průběhu roku jarní a podzimní maxima v případě počtu narozených. Tato roční období jsou charakteristická také vysokým počtem zemřelých kojenců a dětí a přidávají se sem i měsíce leden a únor. Intenzita kojenecké úmrtnosti pak v šedesátých a osmdesátých letech dosahuje maxima právě na jaře (duben a květen), v sedmdesátých letech spadá vrchol úrovně kojenecké úmrtnosti do měsíce ledna a července.


78

Obrázek 32: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Vít, 1865–1885 Narození celkem


leden 40 prosinec

leden 12 únor

prosinec

30 listopad

listopad

4 2 duben

0

září

květen

0

říjen

květen

srpen

červen

1875–1879

duben

září

červenec

1865–1869

březen

6

10

srpen

únor

8 březen

20

říjen

10

červen červenec

1885–1889

1865–1869

1875–1879

1885–1889



leden 12

leden 600

prosinec

10

prosinec

únor

březen

6

listopad

200

2

100

0

duben

září

květen

srpen

červen

0

říjen

1875–1879

duben

září

květen

srpen

červenec

1865–1869

březen

300

4 říjen

únor

400

8 listopad

500

červen červenec

1885–1889

1865–1869

1875–1879

1885–1889


Mrtvě narozené děti byly ve farním okrsku sv. Víta zaznamenány pouze v prvních dvou sledovaných obdobích, v prvním se jednalo o 14 a v druhém o 9 případů mrtvorozenosti. Potrat byl u sv. Víta zanesen do matričních knih v daných letech pouze jedenkrát a jednalo se o plod ženského pohlaví. Na základě daných údajů je možné pouhé konstatování faktu, že v sedmdesátých letech byla intenzita mrtvorozenosti nižší než v předchozím období a v obou pětiletých intervalech byla úroveň mrtvorozenosti vyšší v případě chlapců.


79

Tabulka 44: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885


Tabulka 45: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Vít, 1865–1885

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VÍT N11–12, Z7–8; vlastní výpočty.

5.4.5. Farnost sv. Petra a Pavla V případě farního okrsku sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je studium úmrtnosti kojenců a malých dětí založeno také na analýzách dat za pětiletá období v desetiletých intervalech. Ročně se zde narodilo více než 100 dětí, maximem bylo v rámci sledovaných let 173 narozených dětí v roce 1897. Počet narozených v 2. polovině šedesátých let v jednotlivých letech nepřesáhl hranici 135 dětí. V následujících letech se ale počet narozených zvyšoval a ve sledovaných letech se rodilo okolo 160 dětí za rok. Z těchto dětí bylo v průměru 96–97 % živě narozených a na 100 narozených dívek v průměru za období 1865–1869, 1875–1879, 1885–1889 a 1895–1899 připadalo 111, 106, 104 a 107 chlapců. Tabulka 46: Počet narozených dětí a jejich pohlavní struktura, sv. Petr a Pavel , 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14; vlastní výpočty.

Zatímco počty narozených od sedmdesátých let stagnovaly, počty zemřelých dětí do 1 roku byly ve sledovaných obdobích stále nižší. Naopak přibývala úmrtí dětí ve věku 1–4 let, a to do osmdesátých let. Na úmrtí kojenců se o něco více podíleli chlapci, ale zase u nich došlo oproti dívkám k rychlejšímu poklesu co do absolutních počtů zemřelých.


80

Tabulka 47: Počet zemřelých dětí do 5 let věku, sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ Z5–7; vlastní výpočty.

Celkové počty zemřelých se na Vyšehradě v daných letech pohybovaly od 93 v roce 1879 po 180 v roce 1866. Ve 2. polovině šedesátých let tvořili zemřelí kojenci asi třetinu z úhrnu zemřelých, v období let 1875–1879 dokonce 37 %, ale do 2. poloviny osmdesátých a devadesátých let klesl tento podíl pod 30 %. Podíl zemřelých dětí ve věku 1–4 let ze všech úmrtí je až čtvrtinový a v průběhu sledovaných let kolísá mezi 18 % a 25 %. Tabulka 48: Podíl zemřelých kojenců, malých dětí a osob starších 5 let z celkového počtu zemřelých (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ Z5–7; vlastní výpočty..

Úroveň kojenecké úmrtnosti ve sledovaných obdobích poklesla od 2. poloviny šedesátých let do konce 19. století z více než 390 ‰ až na 190 ‰. V případě chlapců se intenzita kojenecké úmrtnosti snížila daleko výrazněji a to o téměř 250 ‰. I přes toto značné snížení zůstala v rámci úmrtí do 1 roku věku patrná nadúmrtnost chlapců, i když rozdíl v úrovni kojenecké úmrtnosti dívek a chlapců nebyl na konci 19. století tak markantní jako v jeho polovině. Tabulka 49: Kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14, Z5–7; vlastní výpočty.

Narození ve farnosti sv. Petra a Pavla byli téměř všichni katolíci až na několik málo výjimek, u kterých nebylo náboženské vyznání vůbec uvedeno. V případě zemřelých kojenců a malých dětí na Vyšehradě šlo výhradně o děti římskokatolického vyznání. Co se týče legitimity narozených dětí, byla jejich struktura v jednotlivých obdobích velice vyrovnaná. Děti narozené mimo manželství tvořily stabilně 5–6 %, mírně kolísal podíl dětí legitimizovaných a to mezi 5 a 9 %. V manželství se tak rodilo okolo 88 % všech dětí a poměrně častěji (i když jen velmi nepatrně) byly na svět legitimně přiváděni chlapci.


81

Tabulka 50: Struktura živě narozených podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14; vlastní výpočty.

Vyrovnaná struktura podle legitimity se týkala i dětí zemřelých v 1. roce života. Oproti narozeným byl mezi zemřelými kojenci daleko vyšší podíl nemanželských dětí (13–17 %), celkem 82–85 % zemřelých do 1 roku věku byly děti manželské a zbývající podíl (2–4 %, ale pouze do osmdesátých let) tvořili nalezenci. Tabulka 51: Struktura zemřelých dětí do 1 roku věku podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865– 1895


Při pohledu na kvocient kojenecké úmrtnosti manželských dětí můžeme opět potvrdit nižší úroveň kojenecké úmrtnosti dětí narozených v manželství. Ve srovnání s celkovou úrovní kojenecké úmrtnosti (viz tabulka 49) má úmrtnost legitimních dětí daleko nižší intenzitu, ale na druhou stranu je třeba říci, že zlepšení úmrtnostních poměrů mezi manželskými dětmi mělo oproti zlepšování celkové kojenecké úmrtnosti pomalejší tempo a to v případě chlapců i dívek. Tabulka 52: Kvocient kojenecké úmrtnosti legitimních dětí (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Poznámka: Legitimizované děti byli zařazeny mezi děti narozené v manželství (legitimní děti). Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14, Z5–7; vlastní výpočty.

Mezi dětmi zemřelými ve věku 1–4 let nebyl podíl nemanželských dětí tak vysoký, ale v průběhu let výrazně vzrostl a to z necelých 4 % na téměř 11 %. Nalezenci v tomto případě činili zanedbatelný podíl pohybující se mezi 1 a 2 %.


82

Tabulka 53: Struktura zemřelých dětí ve věku 1–4 let podle legitimity (v %), sv. Petr a Pavel, 1865– 1895


Ve všech studovaných obdobích byl mezi zemřelými kojenci největší podíl dětí, které zemřely mezi 28. a 364. dnem života. Jejich zastoupení se pohybovalo mezi 67 až 80 %. V 2. polovině šedesátých let zemřela více než pětina všech zemřelých kojenců mezi 7. a 27. dnem života, ale v následujících obdobích tento podíl klesl až pod 15 % a nakonec se přiblížil podílu dětí zemřelých v 1. týdnu života. Ten kolísal mezi 7 a 14 %. Obrázek 33: Skladba zemřelých kojenců podle věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 100 90 Podíl zemřelých (%)

80 70

66,52 78,54

79,66

14,16

11,86

12,61

7,31

8,47

1865–1869

1875–1879

1885–1889

60

72,97

50 40 30 20 10

20,87

0

12,84

0–6 dní

7–27 dní

14,19 1895–1899

28–364 dní


Na zlepšení úrovně kojenecké úmrtnosti se víceméně podílely všechny její složky. Nejvýrazněji a trvale však klesala intenzita postneonatální úmrtnosti, která se sice stále nejvíce podílela na celkové kojenecké úmrtnosti, ale snížila se téměř o polovinu. Pozdní neonatální úmrtnost klesla z více než 80 ‰ až pod 25 ‰, časná neonatální úmrtnost pak z 50 ‰ na 20 ‰ v letech 1885–1889, poté ale opět vzrostla na 27 ‰.


83

Obrázek 34: Intenzita kojenecké úmrtnosti podle věku (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 400


360 320 280

261,54

240 200 223,67

160

187,75

138,64

120 80 40

82,05 49,57

0 1865–1869

40,31

27,96

24,39

20,81

19,97

26,96

1875–1879

1885–1889

1895–1899

0–6 dní

7–27 dní

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14, Z5–7; vlastní výpočty.

Struktura zemřelých dětí do 5 let věku znázorněná v následujícím grafu ukazuje, že převážnou většinu tvořili kojenci starší jednoho měsíce a děti ve věku 1–4 let, kojenci v ponovorozeneckém období se na počtu úmrtí kojenců a malých dětí podíleli mezi chlapci a dívkami 41 až 48 %, malé děti pak 35 až 48 %. Mezi 28. a 364. dnem života pak umíraly nepatrně více dívky než chlapci. Zbývající procento zemřelých pak tvořily novorozené děti, tedy děti zemřelé v 1. měsíci života, přičemž v prvním týdnu života umírali relativně častěji chlapci než dívky. Obrázek 35: Skladba zemřelých dětí do 5 let věku podle pohlaví a věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865– 1895


100% 80% 60% 40% 20% 0% chlapci

dívky

1865–1869 0–6 dní

chlapci

dívky

1875–1879 7–27 dní

chlapci

dívky

1885–1889

28–364 dní

chlapci

dívky

1895–1899

365 dni–4 roky


I když to byly dívky, které na základě věkové struktury zemřelých umíraly v ponovorozeneckém období poměrně častěji než chlapci, intenzita postneonatální úmrtnosti byla vyšší v případě chlapců a tato nadúmrtnost chlapců se mezi zemřelými kojenci na Vyšehradě projevovala i v časném a pozdním neonatálním období. Během sledovaného období


84

se ale rozdíly v úrovni kojenecké úmrtnosti chlapců a dívek zmenšují a v některých případech téměř vyrovnávají. Obrázek 36: Intenzita úmrtnosti kojenců podle pohlaví a věku (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895


500 400

282,47

300

238,27 227,27 219,84

200 100

201,57 173,44

141,79

135,28

103,90 61,69

0 chlapci

57,76

47,98

32,17

28,80

27,10

24,88

23,87

36,10

27,78

13,40

26,18

13,55

32,34

21,22

dívky

chlapci

dívky

chlapci

dívky

chlapci

dívky

1865–1869

1875–1879 0–6 dní

7–27 dní

1885–1889

1895–1899

28–364 dní

Poznámka: Intenzitu úmrtnosti vyjadřuje ve věku 0–6 dní kvocient časné neonatální úmrtnosti, ve věku 7–27 dní kvocient pozdní neonatální úmrtnosti a ve věku 28–364 dní kvocient postneonatální úmrtnosti. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14, Z5–7; vlastní výpočty.

Na Vyšehradě byl nejčastější příčinou smrti dětí do 5 let zánět plic. Ve všech sledovaných obdobích způsobil úmrtí v téměř 14 % případů. Další chorobou, která zapříčinila relativně velké procento dětských úmrtí, byl střevní katar (13 %). V 2. polovině šedesátých let však největší podíl dětí ve věku do 5 let podlehl infekčním chorobám (více než pětina), téměř 7 % všech úmrtí pak způsobila konkrétně cholera. Přibližně 18 % dětí zemřelo na úbytě (tato příčina se v průběhu sledovaného období téměř vytratila), 12 % na střevní choroby a podobný podíl zemřel v důsledku křečových stavů. Přibližně desetinu úmrtí kojenců a malých dětí zapříčinily plicní choroby a slabost. Právě plicní choroby nabývaly v průběhu let stále většího významu a na konci 19. století byly příčinou smrti téměř jedné pětiny všech zemřelých dětí ve věku do 5 let. Do devadesátých let rostl také podíl infekčních chorob, v období let 1885–1889 se na všech úmrtích kojenců a malých dětí podílely téměř 28 %, ale na konci 19. století činil tento podíl již necelých 10 %. Patrně ale spíše došlo k tomu, že infekční onemocnění začala být přesněji či jinak specifikována a byla zahrnuta do některé z jiných skupin, např. mezi plicní nebo střevní onemocnění.


85

Obrázek 37: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti, sv. Petr a Pavel (v %), 1865– 1895 infekční choroby tuberkulóza

1895–1899


1885–1889


1875–1879


1865–1869


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Příčiny úmrtí podle věku zemřelých dětí opět dokazují, že slabost byla jako příčina uváděna nejčastěji u dětí, které zemřely časně po porodu. Kojenci, kteří přežili první týden života, umírali nejen „na slabost“, ale také poměrně často na psotník a střevní onemocnění. Střevní onemocnění, úbytě a plicní choroby byly hlavními příčinami smrti kojenců starších 1 měsíce, častěji se u nich také začínají vyskytovat choroby infekční. Ty zapříčiňují úmrtí zejména dětí starších 1 roku ještě společně s plicními onemocněními je poměrně častou příčinou smrti dětí ve věku 1–4 let také tuberkulóza. Ostatní skupiny příčin smrti jsou mezi malými dětmi zejména ke konci 19. století prakticky zanedbatelné.


86

Obrázek 38: Struktura zemřelých dětí do 5 let věku podle příčin smrti a věku (v %), sv. Petr a Pavel, 1865–1895 7–27 dní

0–6 dní


1895–1899

1895–1899


1885–1889

1885–1889

křečové stavy srdeční choroby slabost 1875–1879

1875–1879


1865–1869

1865–1869


0%

10% 20% 30% 40%

50% 60% 70% 80% 90% 100%

0%

Podíl zemřelých

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

365 dní – 4 roky

28–364 dní


1895–1899

1895–1899


1885–1889

1885–1889

křečové stavy srdeční choroby slabost 1875–1879

1875–1879


1865–1869

1865–1869


0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých

0%

10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Podíl zemřelých


Počty narozených ve farnosti sv. Petra a Pavla jsou v průběhu roku poměrně rovnoměrně rozložené. V případě počtu zemřelých kojenců a malých dětí je v období 2. poloviny šedesátých let patrný výrazný vzestup počtu úmrtí v létě (zejména v měsíci srpnu). Tento výkyv je způsoben velkým počtem úmrtí způsobených cholerou v roce 1866 a poukazuje na něj i značný nárůst kvocientu kojenecké úmrtnosti. Rok 1866 byl rokem, kdy probíhaly prusko-rakouské války a epidemie cholery zasáhla celé české země.


87

Obrázek 39: Počty narozených, zemřelých do 1 roku a ve věku 1–4 let a kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰) podle kalendářních měsíců, sv. Petr a Pavel, 1865–1895 Narození celkem


leden 100 prosinec

80

leden 30 únor

60

listopad

prosinec

březen

24 18

listopad

40

6 duben

0

září

květen

srpen

0

říjen

květen

červen

1875–1879

srpen

červen červenec

1885–1889

1895–1899

1865–1869


1875–1879

24

únor

prosinec

únor 600

březen

listopad

200

6 0

duben

září

květen

srpen

červen

0

říjen

1875–1879

duben

září

květen

srpen

červen

červenec

1865–1869

březen

400

12

říjen

1895–1899

leden 800

18

listopad

1885–1889


leden 30 prosinec

duben

září

červenec

1865–1869

březen

12

20 říjen

únor

červenec 1885–1889

1895–1899

1865–1869

1875–1879

1885–1889

1895–1899


Za celé období 1865–1869 se mrtvě narodilo 24 dětí, v letech 1875–1879 to bylo 30 mrtvě narozených dětí, stejný počet mrtvorozených byl zaznamenán v matričních knihách z let 1885– 1889 a v období let 1895–1899 tento počet klesl na 23. Případy potratů byly v matrice zapsány až v osmdesátých letech, v období 1885–1889 šlo konkrétně o 11 případů, v letech 1895–1899 došlo podle matričních záznamů ke třem potratům. Intenzita mrtvorozenosti do konce 19. století poklesla, totéž naznačují také údaje týkající se intenzity potratovosti, ale vzhledem k tomu, že se jedná o pouhá dvě období a záznamy o potratech jsou v nich jen ojedinělé, je třeba pohlížet na uvedené hodnoty obezřetně.


Tabulka 54: Intenzita mrtvorozenosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895


Tabulka 55: Intenzita potratovosti (v ‰), sv. Petr a Pavel, 1865–1895

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: AHMP, Sbírka farních a civilních matrik, sig. VYŠ N10–14, Z5–7; vlastní výpočty.

88


89

6. Srovnání úrovně úmrtnosti kojenců a malých dětí v Praze a v českých zemích 6.1.

Kojenecká úmrtnost ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století

Praha byla koncem 18. století a v první polovině 19. století po Vídni druhým největším městem rakouské monarchie. Na populační vývoj města měl vliv zejména populační příliv vyvolaný imigrací. I přes to byl ještě v 18. století růst Prahy velmi pomalý. Od roku 1764 do roku 1820 vzrostl celkový počet obyvatel z 54,8 tis. osob na 81,4 tis. osob. Přirozený přírůstek se v Praze po celé toto období s výjimkou několika málo let pohyboval v záporných hodnotách (Šubrtová, 1972, s. 134). Míra porodnosti dosahovala v tomto období hodnot převážně mezi 45–50 ‰, maxima pak dosáhla v roce 1814 a to 52,7 ‰ (Šubrtová, 1972, s. 140). Mezi 45–50 ‰ se míra porodnosti v Praze pohybovala ještě na konci padesátých let 19. století. V šedesátých letech mírně poklesla a až do let osmdesátých se držela mezi 40–45 ‰, ale následně začala výrazně klesat a na konci 19. století již dosahovala 30 ‰. V průběhu 18. století začal v důsledku založení porodnice pro svobodné matky stoupat počet dětí narozených mimo manželství. Na základě dat z církevních matrik 11 farních okrsků došla A. Šubrtová k tomu, že nemanželské porody zde v období 1785–1815 v průměru představovaly přibližně 26 % všech porodů a bez farnosti sv. Apolináře (kde se rodilo téměř 87 % dětí nemanželských) tento podíl představoval 13 %. Mimo farnost sv. Apolináře byla vysoká nemanželská porodnost v okrscích Starého Města (okolo 20 %), naopak poměrně nejméně nemanželských dětí se rodilo v Židovském Městě (Šubrtová, 1972, s. 142). V šedesátých letech 19. století tvořily nemanželské děti až polovinu všech narozených, ale již na konci let osmdesátých představovaly přibližně třetinu a to až do konce 19. století. To, že se podíl nerozených mimo manželství začal v 2. polovině 19. století snižovat, dokazuje i procento nemanželských porodů u sv. Apolináře, kde se v roce 1865 narodilo nemanželských dětí 94 %, ale jejich zastoupení se v průběhu let postupně snížilo až na necelých 76 % v roce 1895. Rozdíly mezi ostatními sledovanými farnostmi nebyly v druhé polovině 19. století co do podílu dětí narozených mimo manželství tak výrazné. V šedesátých letech byl tento podíl nejvyšší v rámci farnosti sv. Víta (téměř 16 %), nejmenší pak na Vyšehradě (necelých 6 %). Do konce 19. století se však tyto rozdíly stačily snížit tak, že se podíl dětí narozených mimo manželství pohyboval od 3 % u sv. Víta a sv. Mikuláše po 7 % u sv. Ducha.


90

V rámci porodnosti stojí za zmínku také vývoj úrovně mrtvorozenosti. V 11 farních okrscích dosahoval index mrtvorozenosti v letech 1785–1815 v průměru 37 ‰ a i přes četné výkyvy zde byl patrný vzestupný trend a to z přibližně 30 ‰ na 50 ‰. Nejvyšší úroveň mrtvorozenosti pak vykazovalo Židovské Město (72 ‰) a dále sv. Štěpán, Haštal a Apolinář, kde se míra mrtvorozenosti pohybovala mezi 40–41 ‰ (Šubrtová, 1972, s.141). Ke zlepšení úrovně mrtvorozenosti nedošlo ani v 2. polovině 19. století. Ve vnitřní Praze se v letech 1857–1880 index mrtvorozenosti pohyboval v rozmezí 36 ‰ (rok 1861) a 48 ‰ (rok 1878). Od osmdesátých let v rámci vnitřní Prahy a spojených obcí pak hranici 50 ‰ často převyšovala. Maxima dosáhla v roce 1899 a to 56 ‰, minimum představovala hodnota 45‰ z roku 1882 (Horáček, 1918). Intenzita mrtvorozenosti se tedy v Praze ještě zvýšila. V jednotlivých v této práci studovaných farnostech byla situace následující: nejvyšší hodnoty mrtvorozenosti byly v daných letech zaznamenány ve farním okrsku sv. Ducha, kde se pohybovaly okolo 70 ‰, nejlepší poměry naopak panovaly v okrsku sv. Mikuláše, kde index mrtvorozenosti kolísal okolo 30 ‰ a v roce 1895 dokonce poklesl až na 15 ‰. Úmrtnost se na přelomu 18. a 19. století pohybovala v Praze na velmi vysoké úrovni, konkrétně mezi 45 ‰ v roce 1796 a 79 ‰ v roce 1814 (důsledek Napoleonských válek), v průměru pak hrubá míra úmrtnosti v tomto období činila téměř 58 ‰ (Šubrtová, 1972). V druhé polovině 19. století dosáhla ve vnitřní Praze v období let 1857–1880 v průměru na 45 ‰, úmrtností poměry se tedy od přelomu století zlepšily jen mírně. Výraznější pokles vykazuje Praha spolu s příměstskými obcemi až od osmdesátých let, kdy klesla pod hladinu 35 ‰ a do konce 19. století dosáhla 25 ‰. Kojenecká úmrtnost dosahovala v období let 1785–1815 v 11 vybraných farních okrscích v průměru 412 ‰. V jednotlivých farnostech pak v tomto období přesahovala 300 ‰, výjimkou byla pouze farnost sv. Mikuláše, kde byla úroveň kojenecké úmrtnosti těsně pod touto hranicí. Nejhorší úmrtnosti poměry mezi dětmi do 1 roku věku panovaly ve farním okrsku sv. Haštala na Starém Městě. Byl zde také (po Apolináři) nejvyšší podíl nemanželsky narozených dětí, čímž se potvrzuje předpoklad o vyšší úrovni úmrtnosti nelegitimních dětí, která zvyšovala úroveň celkové kojenecké úmrtnosti. Vysoké procento dětí narozených mimo manželství je typické i pro ostatní okrsky Starého Města a tím by bylo možné vysvětlit i v těchto případech vysoké hodnoty kvocientu kojenecké úmrtnosti přesahující 300 ‰. Podobných hodnot však intenzita kojenecké úmrtnosti dosahuje i v ostatních pražských obvodech. To vypovídá o tom že úmrtností poměry kojenců byly v Praze obecně velmi nepříznivé. Ještě v roce 1865 jsou hodnoty velmi vysoké, podobně jako na přelomu 18. a 19. století. Pod hladinu 300 ‰ trvale poklesly (pokud je to na základě údajů za příslušné roky možné takto tvrdit) až v sedmdesátých letech, od osmdesátých let se pak kojenecká úmrtnost dokonce v některých případech snížila pod hranici 200 ‰. Ve všech farních okrscích je možné v 2. polovině 19. století pozorovat zlepšení poměrů co do úmrtnosti dětí do 1 roku věku, pouze v případě sv. Ducha na Starém Městě není pokles kojenecké úmrtnosti zcela jednoznačný. Zatímco v roce 1865 a 1875 zde byla úroveň kojenecké úmrtnosti ze všech sledovaných okrsků nejnižší, stačily se poměry v ostatních farnostech zlepšit natolik, že sv. Ducha v míře kojenecké úmrtnosti předstihly. Jako jediný z pěti farností se sv. Duch nedokázal do konce 19. století dostat v úrovni kojenecké úmrtnosti pod 200 ‰, a tak se na konec stává farností s nejhoršími úmrtnostními poměry dětí do 1 roku


91

opět okrsek Starého Města, stejně jako tomu bylo na přelomu 18. a 19 století. Mezi zbývajícími farnostmi pak došlo k nejvýraznějšímu zlepšení ve farním okrsku sv. Apolináře a hlavním vysvětlujícím argumentem bude patrně opět přítomnost zemské porodnice, která díky modernizaci zdravotnictví dokázala svým pacientkám poskytnout stále dokonalejší a tu nejkvalifikovanější péči, jaká byla v té době dostupná. Tabulka 56: Kvocient kojenecké úmrtnosti ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století (v ‰)

* Poznámka: Pro farní okrsek Sv. Víta a sv. Petra a Pavla se jedná o průměrné hodnoty za období let 1865–1869, 1875–1879, 1885–1889, 1895–1899. Zdroj: Šubrtová (1972); AHMP, Sbírka farních a civilních matrik (1865–1899); vlastní výpočty.

Novorozenecká úmrtnost činila na přelomu 18. a 19. století v 11 farních okrscích v průměru 165 ‰. Mezi jednotlivými okrsky, až na farnost sv. Apolináře, nebyly v rámci úrovně novorozenecké úmrtnosti příliš výrazné rozdíly. U Apolináře dosáhla v letech 1785–1815 v průměru téměř 330 ‰, spodní hranici vytvořil svými 69 ‰ okrsek sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Apolinář vykazoval nejvyšší intenzitu úmrtnosti novorozenců (tedy dětí mladších 28 dnů) i v 2. polovině 19. století. Zatímco v jiných okrscích představovaly většinu zemřelých dětí do 1 roku věku děti starší 28 dnů, u sv. Apolináře umírali zejména děti mladší tohoto věku. Do konce 19. století se však podařilo podchytit úmrtnost těch nejmenších dětí, což ukazuje pokles novorozenecké úmrtnosti, přičemž úmrtnostní poměry dětí mladších 1 měsíce se u sv. Apolináře podařilo snížit téměř až na úroveň ostatních okrsků. Pouze farnost sv. Ducha nezaznamenala jednoznačný vývoj a intenzita novorozenecké úmrtnosti zde kolísala od hodnoto okolo 60 ‰ po 86 ‰ v roce 1895, takže zde novorozenecká úmrtnost nakonec dosahovala ve srovnání s ostatními farnostmi nejvyšší úrovně.


92

Tabulka 57: Kvocient novorozenecké úmrtnosti ve vybraných pražských farnostech na přelomu 18. a 19. století a v 2. polovině 19. století (v ‰)

Poznámka: Index potratovosti I. vztahuje počet potratů k živě narozeným. Index potratovosti II. vztahuje počet potratů ke všem narozeným. Zdroj: Šubrtová (1872); AHMP, Sbírka farních a civilních matrik (1865–1899); vlastní výpočty.

Zjišťování příčin úmrtí kojenců z matrik z přelomu 18. a 19. století a z matrik z 2. poloviny 19. století mělo velmi podobná úskalí i když lze předpokládat určité zlepšení ve vedení matričních záznamů a v úrovni tehdejší diagnostiky. V matričních knihách zemřelých z let 1785–1815 byly jako nejčastější příčina uváděny křeče neboli psotník, který zapříčinil přes dvě třetiny všech úmrtí. Více než desetina úmrtí kojenců byla zapříčiněna úbytěmi a přes 5 % slabostí a přibližně 4 % neštovicemi (Šubrtová, 1868, s. 154–155). V matričních knihách pěti farnosti vybraných pro studium úmrtnosti v 2. polovině 19. století byla ve zvolených obdobích nejčastěji uváděna jako příčina smrti kojenců a malých dětí slabost. V období let 1865–1869 byla uvedena u více než 30 % zemřelých kojenců a dětí do 5 let. Další nejčastější příčinou byl v tomto období střevní katar, který způsobil téměř 14 % všech úmrtí kojenců a malých dětí a více než desetinu tvořily úmrtí v důsledku křečových stavů, téměř 8 % jich zemřelo na úbytě a přes 7 % těchto úmrtí zapříčinil zánět mozkových blan, 4 % zánět plic a 3 % tuberkulóza. Situace se tedy oproti přelomu století v rámci diagnostiky očividně zlepšila, i když stále převažovala tak neurčitá příčina jako slabost. Tato převaha však již nebyla díky daleko širší škále příčin smrti tak výrazná, jako v případě křečových stavů v letech 1785–1815. Na konci 19. století byl nejčastěji uváděnou příčinou zánět plic, kterému podlehla téměř pětina dětí ve věku do 5 let, přibližně 18 % dětí podlehlo střevním a žaludečním zánětům (katarům) a až pak následovala slabost, jejíž podíl se snížil (ve srovnání s lety 1865–1869) na 13 %. Celkem 5 % úmrtí dětí bylo zapříčiněno tuberkulózou a o něco nižší procento představovala úmrtí způsobená otravou krve, zánětem mozkových blan, nevzdušností plic. Psotník představoval jen 3 % všech dětských úmrtí, úbytě pak pouhé 1 %. V letech 2. poloviny 19.století se také již tolik neobjevovaly neštovice. Výjimkou byla léta epidemií, mezi která patřil rok 1877 a také v osmdesátých letech se ve farnostech objevil zvýšený výskyt tohoto onemocnění. Podíl dětí zemřelých v důsledku neštovic proto činil v letech 1875–1879 a 1885–1889 celkem 3 až 4 %. V předcházejícím období to však nebylo ani 1 % a na konci 19. století neštovice zapříčinily pouhé 0,2 % všech úmrtí dětí ve věku do 5 let. Často zmiňovanou nemocí tohoto období je také záškrt. Ten se na začátku 2. poloviny


93

19. století podílel na celkovém počtu zemřelých dětí 1 %, v letech výskytu epidemií pak téměř 3 % a na konci 19. století představoval u dětí necelá 2 % všech příčin smrti. Ještě na přelomu 18. a 19. století byly v Praze poměry v rámci kojenecké úmrtnosti velmi nepříznivé a nebylo patrné ani žádné viditelné zlepšení. Z počátku se prakticky beze smyslu jevilo i zřízení porodnice, kde, jak píše A. Šubrtová „internování většího množství žen a dětí v podmínkách nedostatečné hygieny napomáhalo rozšíření puerperální sepse (horečky omladnic) a tím i úmrtnosti“ (Šubrtová, 1872, s. 158). Farní okrsek tak od založení porodnice patřil mezi farnosti s nejvyšší úrovní kojenecké a především novorozenecké úmrtnosti. Zlepšením úrovně porodnictví a vůbec oblasti zdravotnictví, celkový pokrok a modernizace však dokázaly v průběhu 19. století to, co se ještě před desítkami let zdálo nemožné. To dokazuje jak enormní snížení úmrtnosti kojenců a malých dětí v okrsku sv. Apolináře (ale i v dalších farních obvodech) tak i vývoj diagnostiky onemocnění a příčin smrti, schopnost léčení řady nemocí (samozřejmě vědecky ověřenými, kvalifikovanými a účinnými metodami) a v první řadě schopnost předejít mnoha běžným, dříve však v důsledku špatných sociálních, hygienických a stravovacích a dalších podmínek, fatálním onemocněním.

6.2.

Úmrtnost kojenců a malých dětí v Praze a v českých zemích v 2. polovině 19. století

Úmrtnost kojenců a malých dětí měla výrazný podíl na celkové úmrtnosti nejen v Praze, ale v celých českých zemích. Městské prostředí však nemělo na úmrtností poměry právě příznivý vliv. Ještě na přelomu 18. a 19. století byla úmrtnost pražského obyvatelstva ve srovnání s průměrnou úmrtností v českých zemích téměř až dvojnásobná. V období let 1785–1815 činila hrubá míra úmrtnosti v Praze v průměru 58 ‰ a pohybovala se mezi 45 a 79 ‰. V celých českých zemích pak vykazovala hodnoty od 29 po 58 ‰ a po celé dané období v průměru 35 ‰ (Srb, 2004). A i když byla v Praze vyšší i míra porodnosti – pohybovala se zde od 41 ‰ po 53 ‰, zatímco na území českých zemích mezi 35–47 ‰ (Srb, 2004), byl v Praze v tomto období přirozený přírůstek s výjimkou několika málo let stále záporný a jen díky přistěhovalectví počet pražského obyvatelstva rostl. Oproti českým zemím byl ale tento růst velmi pomalý a počet přítomného obyvatelstva zde vzrostl téměř třikrát méně než v českých zemích (Šubrtová, 1972, s. 134). V druhé polovině 19. století a zejména pak v jeho poslední čtvrtině se počet obyvatel v Praze díky rozšiřování a připojení příměstských obcí nejen enormně zvýšil, ale došlo zde i k prudkému poklesu porodnosti, takže se již v osmdesátých letech pohybovala pod úrovní celkové porodnosti českých zemí a do konce 19. století poklesla až na 30 ‰, zatímco míra porodnosti českých zemích dosáhla „pouze“ hranice 35 ‰. Rychlý sestup zaznamenala na území Prahy i úmrtnost a to tak intenzivní, že v devadesátých letech byly úmrtnostní poměry v Praze na stejné úrovni jako v českých zemích, tedy pod hodnotou 30 ‰ a do roku 1900 poklesla míra úmrtnosti v Praze i v českých zemích pod 25 ‰. Z celkového úhrnu zemřelých byla v českých zemích přibližně polovina mladších 5 let a okolo jedné třetiny se pak pohyboval podíl dětí do 1 roku věku. Zastoupení kojenců a malých dětí bylo mezi zemřelými v průběhu let značně stabilní. Pouze v letech epidemií a válek (epidemie cholery v roce 1855 a válečný rok 1866 doprovázený též epidemií cholery) se


94

výrazně zvýšili počty zemřelých mezi staršími dětmi a v dospělé populaci, čímž se podíl kojenců a malých dětí z celkového počtu zemřelých snížil. Od roku 1866 do konce století již nedošlo k žádným dalším válkám, a to se projevilo i na prakticky neměnném podílu kojenců a dětí do 5 let věku z úhrnu všech zemřelých. Obrázek 40: Podíl zemřelých kojenců a malých dětí z celkového počtu zemřelých v českých zemích v 2. polovině 19. století 60

Podíl zemřelých (%)

50

40

30

20

10

1851 1852 1853 1854 1855 1856 1857 1858 1859 1860 1861 1862 1863 1864 1865 1866 1867 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900

0

Zemřelí do 1 roku


Zdroj: Nováková (2001); Srb (2004); vlastní výpočty.

Při srovnání se situací v Praze se ukazuje, že vnitřní obvody Prahy také nezaznamenaly žádný jednoznačný vzestupný ani sestupný vývoj podílu dětí mladších 5 let z úhrnu zemřelých, ale oproti českým zemím se tento podíl pohyboval na poměrně nižší úrovni. V případě podílu zemřelých do 1 roku věku se hodnota tohoto podílu ve vnitřní Praze pohybovala převážně okolo jedné čtvrtiny (výjimkou byla pouze 2. polovina sedmdesátých let) a zemřelých ve věku do 5 let bylo z celkového počtu zemřelých většinou méně než 40 %. Tabulka 58: Podíl kojenců, malých dětí a osob starších 5 let ve vnitřní Praze a v českých zemích v letech 1871–1892

Zdroj: Nováková (2001); Srb (2004); Statistická (příruční) knížka královského hlavního města Prahy... (1871–1890); Administrační zpráva obce královského hlavního města Prahy... (1891 a 1892); vlastní výpočty.

Intenzita kojenecké úmrtnosti se v českých zemích po celou 2. polovinu 19. století pohybovala okolo intervalu hodnot 250–280 ‰. Výraznými výkyvy pak reagovala na již zmiňovaná období válek a epidemií (epidemie záškrtu v padesátých letech, prusko-rakouská válka doprovázená epidemií cholery v roce 1866, epidemie zejména neštovic v letech sedmdesátých). V jejím vývoji však nedošlo k žádné výrazné změně, jen se od konce


95

sedmdesátých let 19. století již nevyskytovaly tak výrazné výkyvy v důsledku válek a epidemií. Od konce sedmdesátých let bylo ale také možné pozorovat první náznaky poklesu novorozenecké úmrtnosti z hodnot okolo 120–130 ‰, i když její podstatné změny spadají až do následujících období. Ostatní složky kojenecké i dětské úmrtnosti však stagnovaly. Ve 2. polovině 19. století se v českých zemích tedy sice snížila úroveň úmrtnosti nejmenších dětí, ale došlo pouze k oddálení úmrtnosti do vyššího dětského věku. Zatímco intenzita úmrtnosti kojenců ve 2. až 6. měsíci života činila v šedesátých letech 110 ‰, do osmdesátých a devadesátých let vzrostla na 120 ‰, v případě 7.–12. měsíce pak ze 75 ‰ na 80 ‰ (Nováková, 2001, s. 31). V důsledku tohoto rozdílného vývoje novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti začala celková úroveň kojenecké úmrtnosti klesat až ve druhé polovině devadesátých let 19. století (Nováková, 2003, s. 180–181). Pod hladinu 200 ‰ kojenecká úmrtnost klesla až v roce 1910 (Srb, 2004, s. 194). Úmrtí novorozenců, zejména ta velmi časná jsou způsobována endogenními (tedy vrozenými) příčinami, s věkem následně přibývá úmrtí vyvolaných příčinami exogenními (vnějšími). Dalo by se spíše očekávat, že s rozvojem lékařské vědy dojde k omezení spíše příčin exogenních, jakými byly střevní či infekční onemocnění. O. Nováková dochází k závěru, že úmrtnostní poměry byly výrazně ovlivňovány i sociálními podmínkami, které patrně zaostávaly za vývojem lékařských věd a z toho důvodu mohlo docházet i ke zhoršování úmrtnostních poměrů. „Teprve širší uplatnění hygienických a preventivních zásad, tj. budování kanalizace a vodovodů ve městech, osvětová činnost upozorňující na důsledný dohled na kvalitu pitné vody i na venkově, obecné rozšíření očkování, izolace nemocných na infekční nemoci, kvalitnější výživa spolu s lepší dosažitelností lékařské služby a zvyšování úrovně vedlo na počátku 20. století (zřetelně po roce 1910) k postupnému zlepšování kvocientu ponovorozenecké a dětské úmrtnosti“ (Nováková, 2003, s. 183–184). Úroveň kojenecké a dětské úmrtnosti dosahovala v českých zemích daleko vyšších hodnot než v jiných ekonomicky vyspělých evropských zemích. Vyšší intenzita úmrtnosti kojenců a malých dětí patrně souvisela s vyšší intenzitou průmyslové výroby a nižší životní úrovní obyvatelstva. V průmyslových oblastech byla daleko vyšší ekonomická aktivita žen (i vdaných) a matky z důvodu časného nástupu do zaměstnání po porodu nevěnovaly svým dětem takovou péči. Horší bytové a hygienické poměry, ale například i kratší období kojení a brzký přechod na umělou výživu měly dozajista nepříznivý vliv na úroveň kojenecké a dětské úmrtnosti. Nejhorší situace panovala na přelomu století v severních Čechách a to v rámci celého Rakouska-Uherska (Nováková, 2003, s. 181). Veškerá tato mínění o tom, že nepříznivé úmrtnostní poměry v českých zemích byly důsledkem intenzivní průmyslové výroby, špatných sociálních a hygienických poměrů a celkově nízké životní úrovně jsou do určité míry dozajista pravdivé. Vývoj úmrtnosti a to zejména kojenecké a dětské na území hlavního města Prahy, které se až do konce 19. století potýkalo s nedostatkem pitné vody, s nedokonalou kanalizací a zvýšeným znečištěním v důsledku vysoké koncentrace továren a navíc s daleko vyšším podílem nemanželských dětí2, toto tvrzení zcela nepotvrzuje. Již bylo zmíněno, že míra úmrtnosti byla v Praze ještě v první 2

Podíl nemanželských dětí se v Čechách v 2. polovině 19. století pohyboval mezi 11–14 % (Srb, 2004, s.187).


96

polovině 19. století daleko vyšší než v českých zemích, avšak do konce 19. století se stačila dostat na jejich úroveň. Vývoj kojenecké úmrtnosti v Praze zaznamenal ještě daleko významnější pokles. Klesající trend byl i přes značné výkyvy patrný prakticky po celé sledované období. Již na konci sedmdesátých let kvocient kojenecké úmrtnosti trvale klesl pod hladinu 250 ‰ a dostal se tak pod úroveň kojenecké úmrtnosti českých zemí. Pod hranici 200 ‰ kojenecká úmrtnost v Praze poklesla již na konci osmdesátých let a po vlně epidemií na počátku let devadesátých, kdy opět vzrostla nad tuto hranici, poklesla na hodnotu 175 ‰, okolo které se pohybovala až do konce 19. století. Obrázek 41: Kvocient kojenecké úmrtnosti v Praze a v českých zemích v 2. polovině 19. století 375


350 325 300 275 250 225 200 175

1851 1852 1853 1854 1855 1856 1857 1858 1859 1860 1861 1862 1863 1864 1865 1866 1867 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1876 1877 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900

150

České země

Praha

Zdroj: Nováková (2001); Horáček (1918); vlastní výpočty.

Na rozdíl od českých zemích klesala v Praze současně úmrtnost novorozenecká i ponovorozenecká, a to již v sedmdesátých letech 19. století, od kdy byly údaje k dispozici. Novorozenecká úmrtnost poklesla z téměř 144 ‰ v letech 1871–1875 na 74 ‰ v letech 1886– 1890, ponovorozenecká pak ze 146 ‰ na necelých 93 ‰ do počátku devadesátých let (viz tabulka 3). Rychlejší zlepšení úmrtnostních poměrů v Praze v rámci českých zemí je patrně následkem zkvalitnění lékařské péče a rozvojem lékařské vědy, která se na území hlavního města projevila daleko intenzivněji než v českých zemích jako celku. I přes zmiňované nepříznivé sociální a zejména hygienické poměry (což se však s postupným rozšiřováním Prahy netýkalo všech městských částí) se nejspíše v důsledku vyšší koncentrace lékařů a zdravotnických zařízení na území hlavního města podařilo zlepšit a zkvalitnit péči o rodičky a malé děti dříve, než v ostatních oblastech českých zemí.


97

7. Závěr Cílem této práce byla analýza vývoje úmrtnosti kojenců a malých dětí a průběhu změn v intenzitě tohoto procesu na území hlavního města Prahy v 2. polovině 19. století na základě dat získaných excerpcí farních matrik z vybraných farních okrsků a dat rakouské statistiky tohoto období. Praha byla ve sledovaném období jakožto druhé největší centrum rakouské monarchie velice specifickým sídlem a tato specifičnost se projevila i v demografickém vývoji a v průběhu změn v úrovni kojenecké a dětské úmrtnosti, která byla hlavním předmětem této práce. Je obecným faktem, že kojenecká a dětská úmrtnost měla ještě v 19. století velký podíl na úmrtnosti celkové. V Praze děti mladší jednoho roku představovaly čtvrtinu až třetinu a děti ve věku 1– 4 let přibližně desetinu všech zemřelých a to po celé období 2. poloviny 19. století. Intenzita kojenecké úmrtnosti vyjádřená počtem zemřelých dětí do 1 roku věku na tisíc živě narozených však v tomto časovém úseku projevila nespornou klesající tendenci (i když doprovázenou řadou výkyvů způsobených zejména válkou a epidemiemi) a to z hodnot přesahujících 250 ‰ až na hladinu 175 ‰. Zlepšení úmrtnostních poměrů kojenců a malých dětí se projevilo i ve všech studovaných farních okrscích. Výjimkou byl pouze okrsek Starého Města pražského – farnost sv. Ducha, kde hodnota kvocientu kojenecké úmrtnosti kolísala stále okolo 250 ‰. Farní okrsky Starého Města přitom vykazovaly nadprůměrně vysokou kojeneckou úmrtnost již na přelomu 18. a 19. století. Nejnižší úrovně kojenecké úmrtnosti pak dosáhla farnost sv. Apolináře, která však byla ještě v období let 1785–1815 po staroměstském okrsku sv. Haštala farností s nejhoršími úmrtnostními poměry. Rozbor úmrtnosti kojenců podle pohlaví neprokázal ve všech případech obecně zmiňovanou nadúmrtnost chlapců v prvním roce života a ani relativně vyšší úmrtnost dívek ve starším věku nebyla vždy patrná. Daleko výrazněji se projevil vliv legitimity na míru úmrtnosti. Nemanželské děti v důsledku horších životních podmínek a špatné péče plynoucí z nepříznivého postavení svobodných matek čelily různým onemocněním daleko hůře než děti narozené v manželství. Tyto faktory převážily nižší biologickou odolnost dětí mužského pohlaví a nadúmrtnost chlapců je tak zřetelnější mezi dětmi legitimními. To však neplatí pro vnitřní Prahu jako celek, kde byla nadúmrtnost chlapců naprosto nezpochybnitelná, ale děti narozené mimo manželství zde vykazovaly vyšší intenzitu úmrtnosti pouze do konce sedmdesátých let a následně se úmrtnostní poměry nelegitimních kojenců výrazně zlepšily a kvocient kojenecké úmrtnosti poklesl na daleko nižší hladinu než v případě dětí legitimních.


98

Rozklad kojenecké úmrtnosti přinesl zjištění, že se na celkové kojenecké úmrtnosti ve vybraných farnostech podílela zejména úmrtnost ponovorozenecká, s výjimkou okrsku sv. Apolináře, kde nejvyšší intenzitu vykazovala pozdní novorozenecká úmrtnost. V důsledku jejího výrazného poklesu zde do konce 19. století došlo k již zmíněnému snížení celkové kojenecké úmrtnosti a to na nejnižší úroveň mezi vybranými farnostmi. V rámci celé vnitřní Prahy zemřela v prvním měsíci života téměř polovina všech zemřelých kojenců, což se projevilo na podobné intenzitě novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti. Od osmdesátých let 19. století však začala novorozenecká úmrtnost klesat daleko rychleji než úmrtnost ponovorozenecká a ve srovnání s ní sestoupila na výrazně nižší hodnoty. Nejvíce kojenců a malých dětí umíralo v první polovině kalendářního roku (přibližně 55 % všech zemřelých dětí mladších 5 let) a zejména pak v jarních měsících. Příznivějším období ve smyslu úmrtnosti kojenců a malých dětí byl podzim. Vyšší počet zemřelých i vyšší intenzita kojenecké úmrtnosti byla pro jarní měsíce typická jednak z důvodu, že se na jaře rodilo také nejvíce dětí a dále se v tomto období začaly projevovat důsledky zimních měsíců doprovázených nedostatečnou stravou chudou na vitamíny, čímž docházelo k oslabení organizmu. Velmi podobným způsobem se projevovala sezónnost v úrovni úmrtnosti také v jednotlivých farnostech. Zde však byla patrná vyšší úmrtnost dětí i v letních měsících, patrně vyvolaná v důsledku horka vyšším výskytem infekčních chorob, v případě dětí, které již přešly na pevnou stravu, zejména střevního původu. Samotné příčiny smrti kojenců a malých dětí prošly v průběhu 19. století značným vývojem v souvislosti se zkvalitněním diagnostiky i matričních zápisů. Výrazně ubylo nejasných, obecných a těžko zařaditelných způsobů smrti jako slabost, psotník, úbytě apod., i když zejména u novorozenců stále ještě převládaly. Mezi staršími dětmi měly fatální následky zejména střevní, plicní a infekční onemocnění. V rámci českých zemí byla úmrtnost pražského obyvatelstva na přelomu 18. a 19. století téměř dvojnásobná, avšak do konce 19. století se úmrtností poměry Prahy stačily vyrovnat úmrtnostním poměrům českých zemí. Podobný, ale daleko prudší vývoj, zaznamenala v Praze kojenecká úmrtnost. Ta se pohybovala na úrovni průměru českých zemí od druhé poloviny 19. století a pod její hladinu poklesla již na konci sedmdesátých let. A zatímco v českých zemích se intenzita kojenecké úmrtnosti udržovala na přibližně stejných hodnotách kolísajících mezi 250 ‰ a 280 ‰, v Praze v sedmdesátých letech trvale poklesla pod hranici 250 ‰ a vzhledem k pokračujícímu sestupnému trendu dosáhla do konce 19. století hodnoty 175 ‰. Stagnace úmrtnostních poměrů kojenců byla v českých zemích v průběhu 2. poloviny 19. století způsobena protichůdným vývojem novorozenecké a ponovorozenecké úmrtnosti. Úmrtnost ponovorozenecká se totiž na rozdíl od úmrtnosti novorozenecké ještě zvyšovala. Praha však zaznamenala prakticky současný pokles obou složek kojenecké úmrtnosti, i když v případě úmrtnosti novorozenců bylo zlepšení úmrtnostních poměrů výraznější, a dosáhla tak v rámci úmrtnosti kojenců ve srovnání s českými zeměmi daleko příznivějšího stavu. I podíl malých dětí z úhrnu zemřelých byl v Praze oproti českým zemím v 2. polovině 19. století nižší. I přes řadů negativních jevů ve sledovaném období pro velkoměsto typických, jakým byla vysoká hustota zalidnění, vysoké zastoupení chudého obyvatelstva, špatné hygienické podmínky, nedostatek pitné vody, znečištění v důsledku velké koncentrace průmyslových


99

podniků a továren, vysoká nezaměstnanost, vysoký podíl dětí rodících se mimo manželství a řada dalších, dokázala Praha v průběhu 2. poloviny 19. století pozoruhodným způsobem zlepšit úmrtnostní poměry nejmladších dětí. Z veškerých změn, které se v tomto období v rámci probíhající globální revoluce udály, byly to především vědecké pokroky zejména v oblasti medicíny, které měly na snížení úrovně úmrtnosti největší podíl. To dokazuje i vývoj ve farním okrsku sv. Apolináře, kde byla přítomna zemská porodnice, a kde došlo k neuvěřitelnému poklesu intenzity úmrtnosti kojenců a malých dětí. Rychlejší modernizace, snadnější dostupnost kvalitní a kvalifikované lékařské péče a důslednější osvěta se na základě této práce jeví jako základní faktory, v jejichž důsledku došlo na území hlavního města Prahy k poklesu úmrtnosti kojenců a malých dětí dříve než na zemské úrovni.


100

8. Seznam použité literatury a pramenů dat Seznam literatury ARIÈS, Philippe. 2001. Dějiny smrti I. Praha: Argo, 2001. 358 s. ISBN: 80-7203-286-0. BOHÁČ, Antonín. 1923. Hlavní město Praha : studie o obyvatelstvu. Praha : Státní úřad statistický, 1923. 156 s. FIALOVÁ, L.; PAVLÍK, Z.; VEREŠ, P. 1990. Fertility decline in Czechoslovakia During the Last Two Centuries. Population Studies: A Journal of Demography. 1990, roč. 44, č. 1, s. 89–106. ISSN: 0032-4728. Fakultní nemocnice Motol. 2008. Nalezinec „U Apolináře“ [online]. Praha: FN Motol, c2008 [cit. 2009-04-30]. O nemocnici: Historie a současnost. Dostupný z WWW: < http://www.fnmotol.cz/nalezinec-quot-u-apolinare-quot.html >. HORÁČEK, Cyril. 1918. Několik číslic z pražské populační statistiky v posledních padesáti letech. Praha, 1918. 13 s. HORSKÁ, Pavla. 2003. Umělé přerušení těhotenství pohledem historické demografie. Historická demografie. Sociologický ústav AVČR, 2003, č. 27, str. 133–172. ISBN 807330-037-0. HORSKÁ, P.; KUČERA, M.; MAUR, E.; STLOUKAL, M. 1990. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha: Panorama, 1990. 474 s. ISBN: 80-7038-011-X HORSKÁ, P.; MAUR, E.; MUSIL, J. 2002. Zrod velkoměsta : urbanizace českých zemí a Evropa. Praha; Litomyšl: Paseka, 2002. 352 s. ISBN 80-7185-409-3. JANÁČEK, Josef. 1977. Malé dějiny Prahy. Praha: Panorama, 1977. 353 s. KALIBOVÁ, Květa. 2001. Úvod do demografie. Praha : Karolinum, 2001. Univerzita Karlova. Katedra demografie a geodemografie. 52 s. ISBN 80-246-0222-9. KÁRNÍKOVÁ, Ludmila. 1965. Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754–1914. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 401 s. LENDEROVÁ, Milena. 2002. Eva nejen v ráji: žena v Čechách od středověku do 19. století. Praha: Karolinum, 2002. 198 s. ISBN 80-246-0375-6.


101

LENDEROVÁ, M.; MACKOVÁ, M.; BEZECNÝ, Z.; JIRÁNEK, T. 2005. Dějiny každodennosti "dlouhého" 19. století. II. díl: Život všední i sváteční. Pardubice 2005. Univerzita Pardubice, Fakulta humanitních studií, Katedre historických věd. 181 s. ISBN 80-7194-756-3. NOLOVÁ, Markéta. 2000. Demografické a sociálněprostorové změny struktury obyvatel Prahy v letech 1880–1921. Praha, 2000. 139 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. NOVÁKOVÁ, Olga. 2001. Úmrtnost kojenců a mladších dětí v českých zemích v 19. století a v první polovině 20. století. Praha 2001. 98 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra demografie a geodemografie. NOVÁKOVÁ, Olga. 2003. Úmrtnost kojenců a mladších dětí v 19. a 1. polovině 20. století. Demografie : revue pro výzkum populačního vývoje. 2003, roč. 45, č. 3, s. 177—188. ISSN 0011- 8265. PAVLÍK, Zdeněk. 2002. Demografický vývoj Prahy od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Demografie : revue pro výzkum populačního vývoje. 2002, roč. 44, č. 4, s. 248– 252. ISSN 0011-8265. PAVLÍK, Z.; RYCHTAŘÍKOVÁ, J.; ŠUBRTOVÁ, A. 1986. Základy demografie. Praha : Academia, 1986. 732 s. REILOVÁ, Pavla. 2009. Právní úprava otcovství – úvahy de lege ferenda. Brno, 2009. 62 s. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra občanského práva. SRB, Vladimír. 2004. 1000 let obyvatelstva českých zemí. Praha : Univerzita Karlova; Karolinum, 2004. 275 s. ISBN 80-246-0712-3. SRBOVÁ, Markéta. 2003. Regionální diferenciace nemanželské plodnosti v českých zemích v letech 1881-1913. Praha, 2003. 90 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra demografie a geodemografie. ŠIMEČKOVÁ, A.; DOKOUPIL, L. 1985. Příčiny úmrtí obyvatelstva ostravské průmyslové oblasti v 19. století. Historická demografie. Sociologický ústav AVČR, 1985, č. 9, str. 143– 160. ŠUBRTOVÁ, Alena. 1968. Kojenecká úmrtnost v Praze v letech 1785–1815 na základě matrik. Historická demografie. Sociologický ústav AVČR, 1968, č. 2, str. 46–47. ŠUBRTOVÁ, Alena. 1972. Kojenecká úmrtnost v Praze na přelomu 18. a 19. století. Statistika a demografie 9. Praha : Academia, 1972, str. 133–163. TINKOVÁ, Daniela. 2003. Ilegitimita a nová ekonomie života: svobodné matky a nemanželské děti mezi sociální péčí a kontrolou v osvícenském "Rakousku". Historická demografie. Sociologický ústav AVČR, 2003, č. 27, str. 133–172. ISBN 80-7330-037-0.


102

Seznam pramenů dat Administrační zpráva obce královského hlavního města Prahy a spojených s městskou statistickou kommissí obcí sousedních Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova za léta 1891 a 1892. Statistická kommisse královského hlavního města Prahy a spojených obcí, Praha 1894. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha narozených, kostel sv. Ducha, 1863–1868, sign. DUCH N9, karton 1. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha narozených, kostel sv. Ducha, 1871–1876, sign. DUCH N11, karton 1. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha narozených, kostel sv. Ducha, 1882–1887, sign. DUCH N13, karton 1. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha narozených, kostel sv. Ducha, 1892–1897, sign. DUCH N15, karton 1. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Ducha, 1863–1870, sign. DUCH Z7, karton 2. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Ducha, 1870–1877, sign. DUCH Z8, karton 2. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Ducha, 1877–1887, sign. DUCH Z9, karton 2. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; I – Staré Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Ducha, 1887–1896, sign. DUCH Z10, karton 2. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1864–1865, sign. AP N36, karton 23. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1865–1866, sign. AP N37, karton 23a. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1874–1875, sign. AP N46, karton 23a. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1875–1876, sign. AP N47, karton 23a. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1884–1885, sign. AP N56, karton 24. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1885–1886, sign. AP N57, karton 24. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha narozených, kostel sv. Apolináře, 1895–1896, sign. AP N64, karton 25.


103

Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Apolináře, 1864–1866, sign. AP Z20, karton 27. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Apolináře, 1873–1875, sign. AP Z25, karton 28. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Apolináře, 1875–1878, sign. AP Z26, karton 28. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Apolináře, 1884–1887, sign. AP Z30, karton 28. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; II – Nové Město. Kniha zemřelých, kostel sv. Apolináře, 1893–1897, sign. AP Z33, karton 28. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha narozených, kostel sv. Mikuláše, 1862–1867, sign. MIK N23, karton 50. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha narozených, kostel sv. Mikuláše, 1873–1881, sign. MIK N25, karton 50. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha narozených, kostel sv. Mikuláše, 1881–1888, sign. MIK N26, karton 50. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha narozených, kostel sv. Mikuláše, 1893–1899, sign. MIK N28. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha zemřelých, kostel sv. Mikuláše, 1856–1866, sign. MIK Z11, karton 52. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha zemřelých, kostel sv. Mikuláše, 1870–1876, sign. MIK Z13, karton 52. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha zemřelých, kostel sv. Mikuláše, 1881–1886, sign. MIK Z15. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; III – Malá Strana. Kniha zemřelých, kostel sv. Mikuláše, 1893–1896, sign. MIK Z18. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; IV – Hradčany. Kniha narozených, kostel sv. Víta, 1858–1868, sign. VÍT N11, karton 59. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; IV – Hradčany. Kniha narozených, kostel sv. Víta, 1869–1892, sign. VÍT N12. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; IV – Hradčany. Kniha zemřelých, kostel sv. Víta, 1842–1866, sign. VÍT Z7, karton 59. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; IV – Hradčany. Kniha zemřelých, kostel sv. Víta, 1866–1892, sign. VÍT Z8, karton 59.


104

Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha narozených, kostel sv. Petra a Pavla, 1859–1865, sign. VYŠ N10, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha narozených, kostel sv. Petra a Pavla, 1865–1875, sign. VYŠ N11, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha narozených, kostel sv. Petra a Pavla, 1875–1886, sign. VYŠ N12, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha narozených, kostel sv. Petra a Pavla, 1887–1897, sign. VYŠ N13, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha narozených, kostel sv. Petra a Pavla, 1897–1911, sign. VYŠ N14, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha zemřelých, kostel sv. Petra a Pavla, 1846–1865, sign. VYŠ Z5. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha zemřelých, kostel sv. Petra a Pavla, 1865–1888, sign. VYŠ Z6, karton 60. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka farních a civilních matrik: vnitřní Praha; V – Vyšehrad. Kniha zemřelých, kostel sv. Petra a Pavla, 1889–1918, sign. VYŠ Z7. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy na rok 1871(1872). Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1873. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1872 a 1873. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1874. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1874. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1875. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1875. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1876. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1876. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1877. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1877. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1878. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1878. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1880. Statistická příruční knížka královského hlavního města Prahy za léta 1879 a 1880. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1881. Statistická knížka královského hlavního města Prahy s Vyšehradem a spojených s městskou statistickou kommissí obcí Holešovic-Buben, Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova za rok 1882. Statistická komisse královského hlavního města Prahy, Praha 1884.


105

Statistická knížka královského hlavního města Prahy a spojených s městskou statistickou kommissí obcí Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova za rok 1885. Statistická kommisse královského hlavního města Prahy a spojených obcí, Praha 1888. Statistická knížka královského hlavního města Prahy a spojených s městskou statistickou kommissí obcí Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova za rok 1886. Statistická kommisse královského hlavního města Prahy a spojených obcí, Praha 1888. Statistická knížka královského hlavního města Prahy a spojených s městskou statistickou kommissí obcí Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova za rok 1889. Statistická kommisse královského hlavního města Prahy a spojených obcí, Praha 1891. Statistisches Handbuch der königlichen Hauptstadt Prag mit Holešowic-Bubna, Karolinenthal, Smichow, Kgl. Weinberge und Žižkow für die Jahre 1883 und 1884. Statistische Commission der kgl. Hauptstadt Prag, Prag 1887. Statistisches Handbuch der königlichen Hauptstadt Prag und der Vororte Karolinenthal, Smichow, Kgl. Weinberge und Žižkow für die Jahre 1887 und 1888. Statistische Commission der kgl. Hauptstadt Prag, Prag 1889. Statistisches Handbuch der königlichen Hauptstadt Prag und der Vororte Karolinenthal, Smichow, Kgl. Weinberge und Žižkow für das Jahr 1890. Statistische Commission der kgl. Hauptstadt Prag, Prag 1892. Statistika královského hlavního města Prahy. Obecní statistická kommisse král. hlavního města Prahy, Praha 1871. Výsledky mimořádného sčítání obyvatelstva v královském hlavním městě Praze, provedeného obcí Pražskou v první polovici měsíce prosince 1896. Statistická komisse královského hlavního města Prahy a spojených obcí, Praha 1897.


106

9. Přílohy Zdrojem veškerých připojených příloh je sbírka farních a civilních matrik AHMP (viz seznam použité literatury a pramenů dat).


107

Příloha č. 1: Klasifikace nemocí a příčin smrti sestavená na základě matričních záznamů SKUPINA PŘÍČIN SMRTI

I. Infekční choroby

II. Tuberkulóza

III. Plicní choroby

KONKRÉTNÍ ONEMOCNĚNÍ A PŘÍČINY SMRTI angina břišní tyfus dávivý kašel hniloba kostí cholera kožní záškrt neštovice pyaemia, sepse, otrava krve růže spála spalničky syfilis tetanus tyfus úplavice zánět hltanu zánět hrtanu zánět kůže zánět ledvin zánět míchy zánět mozkových blan zánět mozku zánět pobřišnice zánět pohrudnice zánět pupku zánět žlaz záškrt žloutenka souchotiny, tuberkulosa astma edém plic katar průdušek katar trubic nádor plic ochrnutí plic plicní edém plicní katar plicní krvácení vodnatelnost plic zánět plic zánět průdušek zánět průdušnice zánět trubic

SKUPINA PŘÍČIN SMRTI

IV. Střevní choroby

V. Mozkové choroby

VI. Křečové stavy VII. Srdeční choroby

KONKRÉTNÍ ONEMOCNĚNÍ A PŘÍČINY SMRTI ochrnutí střev průjem zánět žaludku a střev zauzlovaná střeva žaludeční a střevní katar edém mozku epilepsie krvácení do mozku mrtvice nádor na mozku ochrnutí mozku poškození mozku překrvení mozku vodnatelnost mozku křeče, křečové stavy psotník ochrnutí srdce srdeční vada

VIII. Slabost

slabost

IX. Úbytě

úbytě

X. Udušení

XI. Nezařaditlné choroby

XII. Blíže neurčitelné choroby

XIII. Neštěstí

udušení udušení nevzdušností plic udušení pupeční šňůrou udušení vrozené hemofilie ledvinové onemocnění leukemie onemocnění ledvin talovitost krve (bělokrevnost, chudokrevnost, hnisavost) vodnatelnost anémie atrofie katar krvácení křivice otrava uhřání neuvedená příčina smrti násilná smrt opaření otřes mozku popálení roztříštění lebky utopení


108

Příloha č. 2a : Počty narozených ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 2b : Počty živě narozených ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899


Příloha č. 3a: Počty zemřelých do 1 roku věku ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 3b: Počty zemřelých ve věku 1–4 let ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

109


110

Příloha č. 4a: Počty narozených podle legitimity ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 4b: Počty živě narozených podle legitimity ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899


Příloha č. 5a: Počty zemřelých do 1 roku věku podle legitimity ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 5b: Počty zemřelých ve věku 1–4 let podle legitimity ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

111

Příloha č. 6: Počty zemřelých ve věku 0–6 dní, 7–27 dní a 28–364 dní ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 7a: Počty zemřelých do 1 roku věku podle skupin onemocnění a příčin smrti ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 7b: Počty zemřelých ve věku 1–4 let podle skupin onemocnění a příčin smrti ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 8a: Počty narozených v průběhu roku podle kalendářních měsíců ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 8b: Počty živě narozených v průběhu roku podle kalendářních měsíců ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 9a: Počty zemřelých do 1 roku věku v průběhu roku podle kalendářních měsíců ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899

Příloha č. 9b: Počty zemřelých ve věku 1–4 let v průběhu roku podle kalendářních měsíců ve vybraných pražských farnostech v letech 1865–1899


117

Příloha č. 10a: Záhlaví a příklad zápisů z matriční knihy narozených, farnost sv. Apolináře, rok 1875, 1. strana

Příloha č. 10b: Záhlaví a příklad zápisů z matriční knihy narozených, farnosti sv. Apolináře rok 1875, 2. strana


118

Příloha č. 11a: Záhlaví a příklad zápisů z matriční knihy zemřelých z farnosti sv. Apolináře z roku 1885, 1. strana

Příloha č. 11b: Záhlaví a příklad zápisů z matriční knihy zemřelých z farnosti sv. Apolináře z roku 1885, 2. strana


Příloha č. 12: Ukázka matričních zápisů, sv. Apolinář, 1895

119

ÚMRTNOST KOJENCŮ A MALÝCH DĚTÍ V PRAZE V 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

Recommend Documents