Umění odcházet. Stále více podnikatelů řeší, co s firmou, kterou založili, a nyní ji chtějí opustit

číslo 38–39 24. září 2012 Samostatně neprodejné

Umění odcházet Stále více podnikatelů řeší, co s firmou, kterou založili, a nyní ji chtějí opustit

podnik atelsk ý magazín. V ychází s deníkem Ml adá Fronta E15

inzerce

A120006539

editorial  PROFIT

OBSAH

Byznys řeší havlovské téma Odcházení asi není vysněný okamžik většiny z těch, kdo za léta své profesní kariéry něco úspěšného vybudovali. Mimo jiné to ve své divadelní hře a filmu s krásnou nadsázkou ukázal Václav Havel. Samozřejmě to platí i pro podnikatele, kteří svou firmu vypiplali často doslova z ničeho. Na jednu stranu se tedy nelze příliš divit, že na předání firmy do rukou někoho jiného nejsou připraveni. Jenže skončit bude muset jednou každý a starost o to, jak proces předání co nejlépe připra­ vit, je prostě jednou z podmínek dlouhodobě úspěšné existence firmy. Jak letos upozornila společnost Price­ waterhouseCoopers (PwC), majitele změní v příštích pěti letech víc než čtvrtina rodin­ ných podniků po celém světě. V Česku se to podle PwC v příštích dvou letech bude týkat zhruba třetiny firem, další desetina to plánuje v delším časovém období. Přibližně pětina by přitom měla zůstat v rodině, jenže jak zjistil PROFIT, právě tahle varianta u nás z různých důvodů zatím příliš nefunguje. Není bez zají­ mavosti, že podle studie amerického Institutu rodinných firem pouze 30 procent společností přežije předání druhé generaci, jen 12 procent ve třetí generaci a pouhá tři procenta podniků se dostanou za čtvrtou či další generaci. Nejčastější variantou tedy nejspíš bude prodej firmy, který ale skrývá řadu úskalí. Na příběhu zručské strojírenské firmy Sázavan, kterou před krachem zachránilo vedení v čele s ředitelem a podnikatelem Josefem Tkadlecem, jsme se pokusili ukázat, jak lze nesnadným procesem úspěšně projít.

vydavatelství: Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 www.mf.cz www.profit.cz [email protected] www.facebook.com/profit.cz Generální ředitel: David Hurta Ředitel divize EURO E15: Tomáš Skřivánek adresa redakce: Pod Kotlářkou 3 150 00 Praha 5 tel.: 225 347 298 e-mail: [email protected] www.profit.cz www.facebook.com/profit.cz

Poněkud exotický svět sportovního a uměleckého byznysu vám v rozhovoru pro PROFIT představí Pavel Zíka, který zastu­ poval hvězdy, jako je Petr Čech nebo Martina Sáblíková. Jeho příběh je zajímavý kromě jiného v tom, že se před časem rozhodl vymě­ nit sport za umění. Dnes do jeho stáje patří kapela Charlie Straight nebo pěvecký sbor Boni Pueri a Zíka mimo jiné organizuje praž­ ské vystoupení největších hvězd Metropolitní opery z New Yorku. Máme pro vás i zajímavý Příběh úspě­ chu, společnost Lipoelastic dnes vyváží své kompresivní bandáže do 50 zemí a patří mezi největší světové hráče. Představíme vám také region Žďársko, problémy přehřáté vietnam­ ské ekonomiky a řadu dalších zajímavých témat. Ať se vám nový PROFIT dobře čte.

Top události���������������������������������������������4 Téma: Rodina, nový majitel nebo zavřít?��������������������������������������������� 6 České malé a střední firmy nejsou připravené na změnu vlastníka. Každý přitom bude muset jednou firmu prodat nebo předat následovníkům. Najít správné řešení je problém. Rozhovor: Pavel Zíka����������������������������������������������� 10 Třináct let podnikal jako sportovní manažer. Jeho firma Sport Invest se za tu dobu dostala ve světovém srovnání mezi 10 největších v oboru. Loni svůj podíl ve firmě prodal a před 10 měsíci založil společnost Art Invest. Zastupování sportovců tak vyměnil za umělce. Regiony: Žďársko Před atomem, za atomem����������������� 14 Okolí Žďáru nad Sázavou patří mezi ekonomicky nejméně vyspělé oblasti ČR. Lokalita si zachovává průmyslově-zemědělský charakter a je poměrně chudá i na nerostné suroviny. S jedinou výjimkou – uranem. Příběh úspěchu: Lipoelastic���������������������������������������������� 16 Zahraničí: Až příliš rozpálený Vietnam�������������� 18 Živelně rostoucí hospodářství Vietnamu se drobet přehřálo. Téměř dvacetiprocentní inflace, krach 40 tisíc firem a omezení půjček musela řešit vláda nápravným balíčkem. Vietnam přesto zůstává klíčovým cílem i pro české exportéry.

Martin Zika,

šéfredaktor

REDAKCE: Šéfredaktor: Martin Zika, 225 347 298, [email protected] Redaktoři: ([email protected]) Jan Stuchlík, Dalibor Dostál, Renata Lichtenegerová, Tomáš Stingl, Robert Šimek

TISK: Tiskárna EUROPRINT a. s. Předplatné deníku Mladá fronta E15: Mediaservis, 541 233 232 [email protected]

Jazyková redakce: Zuzana Hladíková VYDAVATELSTVÍ: Ředitel Inzerce: David Korn, 225 347 250

Reg. zn: MK ČR E 6590

Ředitelka marketingu: Hana Holková, 225 276 276

Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno.

Brand Manager: Štěpánka Hejlová, 225 347 419 Výroba a distribuce: Kateřina Piškulová, 225 276 137 Sekretariát: Martina Minaříková, 225 347 298

© Mladá fronta a. s. Veškerá práva vyhrazena.

Titulní strana: Tomáš Novák

Jeden den podnikatele / Názor������������������������� 20 Polemika��������������������������������������������������� 21 Osudy: Arnošt Dadák Kávu si osladím������������������������������������� 22 Servis���������������������������������������������������������� 24 Poradna���������������������������������������������������� 25 Portrét: Pavel Smutný����������������������������������������� 26

Číslo 38–39 / 24. září 2012 PROFIT vychází od roku 1990

3

inzerce

A120005879

PROFIT  top události

Restaurace přijdou kvůli prohibici až o 200 milionů korun denně Kvůli zákazu prodeje tvrdého alko­ holu přijdou české restaurace a bary každý den až o 200 milionů korun, odhaduje ana­ lytická společnost Mag Consulting. „Celkové tržby za lihoviny se v pohostinství každý den pohybují mezi 300 a 350 miliony korun, část spotřeby ale konzumenti nahradili vínem a pivem, proto jsou ztráty menší,“ vysvětluje analytik Mag Consulting Jaromír Beránek. Podle něj tak budou z prohibice profitovat výrobci piva a vína. Výpadek na daních kvůli zákazu prodeje tvrdého alkoholu dosáhne podle náměstka ministra financí Ladislava Minčiče 750 mi­ lionů korun měsíčně. Každý den tak stát kvůli

Podniky nevědí o užitečné službě finančních úřadů Více než polovina českých firem neví, že si v určitých daňových otázkách mo­ hou od finančního úřadu vyžádat závazné sta­ novisko, jak v konkrétním případě postupovat. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte mezi stovkou velkých firem. Jde o institut zá­ vazného posouzení, který lze v Česku využít v případě, že si firmy nejsou jisty správným stanovením sazby daně z přidané hodnoty nebo správným rozdělením výdajů pro po­ třeby výpočtu daně z příjmu. Finanční úřad může vydat závazné posou­ zení o rozdělení nákladů na využívání nemo­ vitosti pro firemní a soukromé účely. Může rozhodnout, kolik činí při rekonstrukci ne­ movitosti výdaje na opravy, které lze dát hned do daňově uznatelných nákladů, a jaké jsou výdaje na technické zhodnocení budovy, které je třeba odepisovat. Posouzení finančního úřadu se může týkat také daňové uznatelnosti výdajů na výzkum a vývoj či výše převodních cen mezi firmami ve skupině. Podstatné je, že finanční úřad

Jaké jsou hlavní příčiny daňové nejistoty v Česku? 36 %

Časté změny daňové legislativy Nedostatky v informacích publikovaných daňovou správou Neefektivnost administrativních postupů při podávání odvolání

13 %

Nedostatky v systému závazných posouzení

13 %

Retroaktivní legislativní změny

15 %

9%

se případem zabývá jen tehdy, když firma sama přijde s návrhem řešení konkrétního problému. Úředníci ho buď odsouhlasí, nebo stanoví jiný postup. Poznámka PROFITU: Nízké povědomí o tomto užitečném institutu může plynout z toho, že firmy nedělají dostatek složitých transakcí, na které si lze závazné posouzení vyžádat. Nicméně například v sousedním Polsku v posledním roce požádalo o názor finančního úřadu 67 procent velkých firem.

Peníze na kurzarbeit dostanete jen za přísných podmínek

Na úvěr dosáhnete i bez ručení vlastním majetkem

zákazu prodeje alkoholu přichází asi o 25 milionů korun na daních. Minulý týden zůstalo ležet ve skladech po vyhlášení plošného zákazu prodeje tvr­ dého alkoholu na 20 milionů lahví lihovin. Prohibici vyhlásil ministr zdravotnictví Leoš Heger kvůli přibývajícím úmrtím po požití pančovaného alkoholu. Jak přesně prohibice zasáhne české pod­ nikatele v tomto oboru, si můžete přečíst v rubrice Názor na straně 20. Pro PROFIT ho napsal Václav Vojíř, šéf Bugsy’s Baru, který se specializuje především na alkoho­ lické koktejly.

V předchozím vydání PROFITU jsme informovali o tom, že od půlky září mohou firmy, které kvůli výpadku zakázek nemají dost práce pro své zaměstnance, požádat o do­ taci na jejich vzdělávání. Od vydání předešlého PROFITU se vyjasnila další kritéria, na je­ jichž základě se bude o penězích rozhodovat. Příslušní pracovníci úřadů práce budou napří­ klad hodnotit, jak je daná firma důležitá pro ekonomiku a trh práce v regionu, také posoudí konkurenceschopnost odvětví, v němž firma působí. Zhodnotí také, zda je firma schopná do šesti měsíců obnovit výrobu. Porovnává se i výše požadované dotace s očekávanými přínosy. Dohromady musí žadatel v těchto kritériích získat 70 ze 100 procent.

Malé a střední firmy mohou získat úvěr, aniž by musely ručit vlastním majet­ kem. Umožňuje to nový typ úvěru nazvaný EU Investice. Nabídla ho GE Money Bank s tím, že za úvěr ručí Evropský investiční fond EIF. Úvěr je určen malým a středním podnikům s ročním obratem do 200 milionů korun a s minimálně dvěma ukončenými da­ ňovými obdobími. Výše úvěru se pohybuje od 500 tisíc do 10 milionů korun. Jeho splatnost je až 10 let. Úvěr je možné použít na jakou­ koli investici v celé její výši včetně DPH – na výstavbu, rekonstrukci či nákup nemovitosti a na investice do technologie a zařízení. Úvěry s garancí od EIF již v minulosti na­ bídla například Česká spořitelna pod názvem Investiční úvěr 5 PLUS.

Poznámka PROFITU: Výrobci a prodejci tvrdého alkoholu kvůli prohibici zapláčou. O to víc ale vydělají pivovary a vinaři, což je také důležitá část české ekonomiky.

Poznámka PROFITU: Na první pohled jde o poměrně přísná kritéria. Pokud se ale ukáže, že zájem podniků o dotace zase není tak velký, dostane nejspíš příspěvek skoro každý.

4

Poznámka PROFITU: Dobrá ukázka toho, že lze smysluplně využít evropské peníze ne k pohodlným dotacím, ale ke stimulaci aktivního podnikání.

Podnikatelé rizika dobře znají, méně už možnosti jejich pojištění Čeští podnikatelé se v otázce pojištění vlastní činnosti stávají aktivnějšími. Jaká řešení mají na trhu aktuálně k dispozici a jsou v otázce pojistné ochrany obezřetní? Nejen na tato témata jsme se zeptali Karla Bláhy, vrchního ředitele podnikatelského pojištění České pojišťovny. Jak čeští podnikatelé, řemeslníci a živnostníci přistupují k oblasti pojištění? Změnilo se něco za uplynulé roky? V České pojišťovně máme za posledních deset let jednoznačně pozitivní zkušenosti. Vlivem silné konkurence, ale nejen proto, se výrazně zlepšil a zefektivnil přístup českých malých a středních podniků k hrozícím rizikům. I díky naší kontinuální snaze o finanční gramotnost a informovanost si více uvědomují, co a jak může jejich firmu ohrozit. Postupem času se zlepšuje i jejich přehled o tom, jak se proti riziku zajistit. Faktem zůstává, že pomocnou ruku jim průběžně podávají naši specialisté. Co doporučit tomu, kdo se do podnikání teprve pouští nebo otázku pojištění již delší dobu neřešil? Jsou to především živnostníci, kteří často do startu svého podnikání vloží veškerý svůj kapitál, a již jim nezbývá žádná finanční rezerva pro případy, kdy dojde k poškození věcí, které používají ke své činnosti. Mnohdy se pak ocitají ve slepé uličce, která může mít vliv na jejich další existenci. Ti, kteří takovou rezervu nemají, by tím spíše měli myslet na pojištění, které – a praxe to často potvrzuje – může chod firmy zajistit. Obezřetnost českým podnikatelům pak někdy chybí při volbě subdodavatelů nebo při řešení preventivních opatření, kterým je například protipožární ochrana. Na jaká pojistná rizika malí a střední podnikatelé podle vašich zkušeností nejčastěji zapomínají? Nejde tak úplně o to, že by podnikatelé zapomínali – povědomí o pojištění mají, ale spíše řeší otázku zvyšujícího se tlaku na snížení nákladů. Podnikatelé tak zvažují pravděpodobnost výskytu případných škod a nakolik jsou schopni je uhradit z vlastních zdrojů, aby to neohrozilo chod firmy nebo aby nedošlo k ohrožení jejich finanční pozice vůči odběratelům, zákazníkům, dodavatelům nebo bankám. Zatímco podnikatelé si dobře uvědomují hrozby přírodních živlů, často opomíjejí pojištění třeba přerušení provozu. Přitom právě toto pojištění podnikatelům poskytuje finanční prostředky na překonání kritického období. V době, kdy jejich provoz nemůže fungovat, toto pojištění zásadně minimalizuje jejich ztráty. Takových případů řešíme ročně stovky a bohužel často si podnikatelé toto pojištění sjednávají až po první zkušenosti s pojistnou událostí, kdy si skutečně uvědomí, jaké následné finanční komplikace jim přerušení provozu, např. po škodě požárem nebo povodni, přineslo.

Jaké novinky a trendy se v pojištění pro malé a střední podnikatele objevují? V posledním roce se zvýšila poptávka po stavbách bioplynových stanic, které částečně nahradily zájem investorů po ukončení „výhodné“ výstavby fotovoltaických elektráren. Tento trend se tak také projevil v pojištění. Jedním z důvodů jsou zřejmě i poměrně tvrdé podmínky bank, které z podstatné části poskytly pro tyto velké investice úvěry a určovaly také podmínky zajištění úvěrů. Pozitivní tendence jsou patrné především v pojištění obecné odpovědnosti za škodu. V souvislosti se vzrůstajícím právním povědomím občanů se zvyšuje obava podnikatelů z rostoucího počtu a výše nároků na náhradu škody uplatňovaných poškozenými, ať už z titulu škody na věci nebo na zdraví. Pro ochranu svou i svého podnikání si proto podnikatelé stále častěji sjednávají právě pojištění odpovědnosti za škodu, v rámci něhož je jim poskytována též právní ochrana před neoprávněně uplatňovanými nároky. Co je právě v pojištění odpovědnosti pro podnikatele klíčové? Při sjednávání pojištění obecné odpovědnosti za škodu by měli podnikatelé při posuzování konkurenčních nabídek porovnávat nejen výši pojistného, ale především nabízené rozsahy pojištění, které se mohou u jednotlivých pojišťoven výrazně lišit. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností či porušením nějaké povinnosti by mělo pojištění odpovědnosti za škodu zahrnovat i odpovědnost za škodu způsobenou vadným výrobkem. Dále by mělo pojištění krýt nejen škody na zdraví a na věci, ale i tzv. finanční škody, a to minimálně v rozsahu regresů zdravotních pojišťoven nebo regresů nemocenských dávek. Podnikatel by též měl zvážit připojištění věcí převzatých nebo užívaných, zvláště pokud má nějaké věci na leasing nebo přebírá věci např. za účelem opravy. Má Česká pojišťovna připraveno speciální řešení pro podnikatele-živnostníky? Mezi živnostníky máme tisíce spokojených klientů a naše úsilí směřuje k tomu, abychom je i nové klienty stále dokázali pozitivně překvapit. Aktuálně k tomu máme vynikající a odborníky oceňovaný nástroj – speciální balíček pojištění určený právě pro drobné podnikatele. Produkt s názvem Jistota, který byl v roce 2011 oceněn Cenou podnikatelů Zlatá koruna, je jasný, srozumitelný a jednoduchý, a to i z hlediska sjednání pojištění. Balíček je koncipován tak, aby zahrnoval téměř všechna rizika, která podnikatelům běžně hrozí, a přitom je za velmi přijatelnou cenu. Tento produkt zahrnuje pojištění

proti živelním událostem, odcizení a vandalismu, dále pojištění přerušení provozu a pojištění odpovědnosti za škodu. Podnikatelé mají své dodavatele. Nabízíte ochranu vztahující se i na rizika plynoucí z tohoto vztahu? Česká pojišťovna nabízí specializované pojištění pro případy výpadku důležitého dodavatele. To je určeno zejména pro firmy, jejichž výroba nebo provoz jsou závislé na velmi malém počtu specializovaných dodavatelů. V případě majetkové škody (a následného přerušení výroby) na straně dodavatele může dojít k finančním ztrátám i u našeho pojištěného. V případě požadavku na toto pojištění věnují pojišťovny situaci u dodavatele velkou pozornost. Většinou si zpracovávají tzv. rizikovou prohlídku i u tohoto dodavatele. Tato prohlídka má za cíl odhalit rizikové faktory, pravděpodobnost a rozsah případné škody, a to zejména v návaznosti na dopad u pojištěného.

Podnikatelské pojištění ČP Co všeChNo se dá PoJistit? • Pojištění nemovitosti • Pojištění movitých věcí • Pojištění odpovědnosti za škodu • Pojištění přerušení provozu • Pojištění finančních rizik • Pojištění zaměstnanců • Pojištění motorových vozidel • Pojištění stavebně-montážních rizik výhody sPoluPráCe s ČesKou PoJišťovNou • Široká produktová nabídka • Profesionální servis a služby • Individuální přístup k potřebám klienta

6

Foto: martin pinkas (Euro)

JOSEF TKADLEC PRODAL PODÍL V SÁZAVAN STROJÍRNách LETOS. Spolu se čtyřmi společníky hledali nového majitele skoro pět let.

téma  PROFIT

PRODEJ FIRMY

Rodina, nový majitel nebo zavřít? České malé a střední podniky nejsou připravené na změnu vlastníka. Každý přitom bude muset jednou firmu prodat nebo předat následovníkům. Najít správné řešení je problém. Do areálu červených cihlových budov zručské společnosti Sázavan strojírny vstoupil poprvé před 49 lety. Po pádu socialismu ji oživil z klinické smrti a stal se jedním z jejích pěti majitelů. Dnes je Josefu Tkadlecovi 73 let. Stejně jako čtyři další společníci letos svůj podíl ve firmě prodal. Přesto v ní ve funkci ředitele výroby pracuje dál. Po revoluci se z výrobce obuvi Sázavan stala akciovka. Podpůrný strojírenský závod ve Zruči nad Sázavou vyčlenila jako dceřinou společnost. Jenže jak zanikala v Česku obuvnická výroba, přestal být zájem i o zručské obuvnické stroje. Hledání nových zákazníků se dlouho nedařilo. „Firmu jsme začali orientovat na partnery z tuzemska i zahraničí, pro které jsme dělali podle jejich dokumentace náhradní díly a díly do strojů,“ vzpomíná na těžkou dobu dvou let po roce 1992 tehdejší ředitel Josef Tkadlec. Když viděl, že se firma postavila na nohy a může přežít, požádal s dalšími čtyřmi členy vedení mateřskou firmu o odkup Sázavan strojíren. Noví majitelé postupně nakoupili moderní CNC stroje a vrhli se na přesné obrábění na zakázku. Z doplňkových výrob si nechali sváření, lakování a tepelné zpracování. „Vždycky jsem chtěl, aby to byla strojírna a ne jen obrobna kovů,“ říká Tkadlec. Zákazníků bylo dost a firma prosperovala. Před pěti lety ovšem čtyři z pěti

společníků dohnal věk. Generační výměna, která zajistí další chod firmy, byla nutná. Začalo pětileté hledání nového vlastníka. Majitelé stárnou Josef Tkadlec není v Česku výjimkou. Do důchodového věku se postupně dostává generace podnikatelů, kteří začínali v 90. letech. Ještě v roce 2009 bylo majitelů společností s ručením omezeným, kteří překročili věk 60 let, necelých devět procent. Letos jich je skoro 14 procent, odhalila analýza společnosti ČEKIA. Ti už hledají nebo začnou brzy hledat způsob, jak firmu předat či prodat. Každý rok se tak v ohrožení ocitá podle některých odhadů až 50 tisíc pracovních míst. Neboť nejzazší variantou, jak z firmy odejít, je ji prostě zavřít. Lepších alternativ v  Česku moc není. Předávání firem z rodičů na děti v tuzemsku moc nefunguje. Potomci mají často vlastní ambice nebo nemají dostatečné vlohy, aby dokázali úspěšně podnik řídit. „Řada z nich má navíc k firmě rodičů negativní vztah. Viděli, jak v ní jeden nebo oba rodiče pracují od nevidím do nevidím. I kvůli tomu nemají o převzetí rodinného žezla zájem,“ tvrdí Tomáš Navrátil ze společnosti CN Finance, která se zabývá prodejem firem. Přitom čeští podnikatelé by až ve 20 procentech případů chtěli firmu předat

Co sleduje kupující při prověřování firmy Nejdůležitější při prověřování firmy jsou z pohledu kupujícího její zdravý byznys, udržitelnost klientů, marží a zisků. Při podrobné předinvestiční prohlídce pak zájemce o koupi obvykle požaduje dokumenty o společnosti, zejména zápisy z valných hromad a přijatá rozhodnutí, zápisy ze zasedání statutárního orgánu a dozorčí rady, dokumenty k předchozím korporátním transakcím. Mezi ně patří smlouvy o převodu podílů, akcií, dokumenty k přeměnám společností. Důležité jsou rovněž smlouvy o financování společnosti, o vztazích uvnitř skupiny firem a smlouvy se společnostmi ve skupině nebo se spřízněnými osobami, zejména smlouvy se společníky či členy statutárních orgánů. Velmi podstatné informace o zdraví firmy lze získat prověřením vztahů s dodavateli a odběrateli, z přehledu závazků společnosti, které mohou také skrývat řadu rizik. „Velmi problematickou oblastí pro české společnosti je oblast pracovněprávní. Často se setkáváme se souběhem funkcí členů statutárních orgánů a zaměstnaneckého poměru nebo švarcsystémem, kdy společnosti hrozí sankce nebo pracovněprávní spory, které by se mohly projevit po uskutečnění transakce,“ upozorňuje Jaroslava Ignáciková z Deloitte Corporate Centra. Kromě právní due diligence je nutné získat komplexní pohled na společnost prostřednictvím finanční a obchodní due diligence, ale i daňové due diligence.

7

PROFIT  téma

Napodruhé to vyšlo V Sázavanu začali v roce 2007 hledat nejdříve strategického investora. Chtěli, aby do podniku přinesl novou výrobu, která ho částečně zbaví závislosti na pracném a nejistém shánění jednotlivých zakázek na míru. Nicméně už v té době bylo majitelům jasné, že brzy přijde čas, kdy je věk donutí firmu opustit. Postupně se proto rozhodli pro prodej celé firmy. „Chtěl jsem zajistit práci pro naše lidi. Zavřít vrata a odejít, to by bylo to nejjednodušší,“ vypráví Tkadlec. V roce 2008 už bylo vše téměř připraveno k podpisu smlouvy. Jenže nakonec z transakce sešlo. Naštěstí, jak dnes říká Tkadlec. I když šlo o velkou firmu, která měla velké plány, dostala se v roce 2008 do existenčních problémů a dnes už neexistuje. Sázavan na čas hledání investora utlumil. Prostřednictvím společnosti Brain Logistics, která se zabývá zprostředkováním prodeje a nákupu firem, vloni Tkadlec a spol. oslovili potenciální zájemce. Tak se potkali se strojírenskou společností Wikov, jejíž doménou je výroba převodovek a větrných elektráren. „Wikov je přesně v té pozici, kterou jsme si představovali. Má dvě strojírenské firmy a potřeboval doplněk, firmu, která dělá menší věci a má komplexní technologii. Nám se líbilo, že mají svůj výrobní program a mohou nám přinést nějakou práci. Hned na začátku řekli, že nechtějí přetrhat vazby na obchodní partnery, s tím, že budeme vyrábět jen pro ně,“ říká Tkadlec. S lidmi z Wikovu si navíc sedli i po lidské stránce. Wikov ovšem po přečtení první nabídky zdaleka tak nadšený nebyl. Nejdříve ji odmítl. Sázavan pro něj nebyl na první pohled

8

FIRMA NA PRODEJ MUSÍ VYDĚLÁVAT, říká prodejce firem Tomáš Navrátil.

Jak se prodává firma Při prodeji firmy lze najmout specializovanou společnost, která společníkům s transakcí pomůže. V ideálním případě zprostředkovatel pomůže zhodnotit, zda je firma na prodej připravena a co je třeba udělat, aby při jednání s kupujícím nedocházelo k nedorozuměním. Před samotným prodejem zprostředkovatel připraví exekutivní sumář, což je anonymní popis firmy, včetně odvětví, počtu zaměstnanců, regionu, kde firma působí, tržeb či produktů. „Z tohoto dokumentu by nemělo být na první pohled zřejmé, o jakou konkrétní firmu jde,“ upozorňuje Tomáš Navrátil ze společnosti CN Finance, která se zabývá zprostředkováním prodeje a nákupu firem. Pak zprostředkovatel sestaví seznam možných investorů, které s exekutivním shrnutím osloví. Tím získá užší okruh potenciálních zájemců. Po podpisu smlouvy o mlčenlivosti a případně smlouvy o nezaměstnávání lidí z prodávané firmy dostanou tito zájemci podrobnější informační memorandum, kde se už dozví, o jakou firmu jde. Následuje osobní setkání s majiteli prodávané společnosti. Zpravidla se takto dál zúží okruh zájemců, kteří si vyžádají další podrobnější informace o firmě, aby mohli předložit nabídku s cenou a strategií dalšího rozvoje společnosti. Na základě těchto nabídek si kupující vybere firmu nebo firmy, s nimiž chce dál jednat. Těm umožní podrobnou předinvestiční prověrku, tzv. due diligence. Pak už zbývá jen dojednat detaily kupní smlouvy. Zprostředkovatelé si účtují odměnu v podobě měsíčního paušálu nebo hodinové sazby na úhradu nákladů a v podobě podílu z kupní ceny. Tento podíl se pohybuje podle velikosti prodávané společnosti v jednotkách procent.

srozumitelný. Neměl vlastní produkt, jen službu, tedy obrábění podle dodané dokumentace. „Potom ale náš majitel Martin Wichterle řekl, že se na Sázavan přece jen chce podívat. Takže jsem tam zajel, prohlédl jsem si firmu a názor jsme změnili. Protože jsme strojaři a rozumíme obrábění, dokázali jsme ocenit, že firma je schopná přesného obrábění. Poměrně rychle jsme pochopili, které trhy mohou být pro tuto jejich službu cílové,“ říká generální ředitel Wikov Industry Antonín Růžička. Skutečná hodnota Sázavanu spočívala právě ve strojírenském umu jeho zaměstnanců. Ten se na papíře popsat nedá. Musí se vidět. Šanci cítil Wikov i v tom, že Sázavan dokázal najít zakázky, i když se obchodu nevěnoval dostatečně aktivně. S aktivním obchodem by mohl snadno získat další klienty. Nepořádek nejen v účetnictví Sázavan byl výjimečný i v tom, že šlo o ekonomicky dobře vedenou firmu, která měla perfektní pořádek v účetnictví i právních dokumentech. Zkušenosti zprostředkovatelů totiž hovoří o tom, že více než polovina malých a středních firem není na prodej investorovi vůbec připravená. U menších firem bývají typické chyby v účetnictví. „Problém je třeba ve špatné evidenci závazků. Zaměňují se krátkodobé a dlouhodobé závazky. Půjčka společníka firmě je třeba vedená jako ostatní závazek místo jako závazek vůči společníkům. Investor se pak hrozně diví, když chce vlastník zpět 10 milionů, které firmě půjčil, ale z účetnictví to jasné není,“ popisuje chyby Viliam Grácz z Brain Logistics. S účetnictvím souvisí i častý nešvar, kdy majitel neodděluje hospodaření firmy a své vlastní. Z firemních peněz si třeba platí osobní výdaje. V oblasti právních dokumentů kupující nejčastěji narážejí na neplatně uzavřené smlouvy mezi spřízněnými osobami, neplatné předchozí převody obchodních podílů, nestandardní smlouvy s dodavateli a odběrateli či neplatné nájemní smlouvy na nebytové prostory. Podle Jaroslavy Ignácikové, advokátky Deloitte Corporate Centra, bývá problémem i zaměstnávání lidí na živnostenský list, tedy tzv. švarcsystém.  Budoucí majitele může od koupě odradit i situace, kdy je firma existenčně závislá na osobách vlastníků a v podniku nefunguje nezávislý management, který dokáže firmu řídit i bez jejich každodenních zásahů. Jednak to bývá tím, že vlastníci se nejsou ochotni vzdát osobního vlivu na chod společnosti, a také je to daň za „mladost“ českých firem. V zahraničí, kde firmy změnily majitele už několikrát za život, tyto problémy firemního dospívání mají dávno za sebou. Také platí, že kupující poměrně často

Foto: anna vacková (E15)

v rámci rodiny, ukázala nedávná studie poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC). Jde ovšem jen o jejich ideální představu, realita bývá jiná. Navíc zahraniční studie ukazují, že ve druhé generaci po předání v rodině přežije jen třetina firem. Jako nejlepší se proto jeví prodej vybranému investorovi. I v tomto případě ovšem nemusí jít vše hladce, a to i když jde o zdravou a prosperující firmu. Těžko se prodávají malé firmy s činností, která není zajímavá pro velké hráče. Nebo firmy, které si na trhu konkurují jen s pár dalšími společnostmi, protože tím se okruh potenciálních zájemců o ně zmenšuje. „Špatně se prodává i firma, která nemá jasný vlastní produkt nebo službu a pracuje jen na zakázku, také firma, jejíž management je závislý na samotných vlastnících,“ dodává David Borkovec, partner v PwC. Obecně platí, že peněz na trhu je dost. Krize ovšem snížila množství investorů, kteří by o koupi firem měli zájem.

téma  PROFIT chtějí, aby alespoň někdo z vlastníků, kteří firmu řídili, v ní po určitou dobu zůstal a zajistil tak její hladké předání. V Sázavanu se oba jednatelé a spoluvlastníci, Josef Tkadlec a František Šramka, snažili zavést manažerské řízení. Chtěli do klíčových funkcí dostat pracovníky, kteří by řízení převzali, aby vlastníci mohli třeba odejít do důchodu. „Jenže se nám to moc nepodařilo. Nedokázali jsme z vlastních zdrojů vychovat dost potenciálních manažerů,“ vzpomíná Tkadlec. Wikovu to ale příliš nevadilo. Určitou generační obměnu na manažerských postech Sázavan musel v minulosti udělat a tito lidé i po prodeji ve firmě zůstali. Josef Tkadlec navíc na přání Wikovu zůstává ve funkci výrobně technického ředitele. „Zajistí kontinuitu a o tu my stojíme, protože firma nebyla řízena špatně. On navíc firmu i obor perfektně zná. Jak dlouho zůstane, bude záviset na něm,“ dodává Antonín Růžička z Wikovu. Kolik za firmu chtít Finanční krize a následná recese výrazně srazila  ceny, za které se dnes firmy prodávají. Pořád se zpravidla vychází ze zisku před zdaněním, úroky a odpisy (EBITDA), nicméně kupující už inzerce

A120005466

nejsou ochotni platit takové násobky EBITDA jako před krizí. Podnik si na investici musí vydělat už za pár let. „Firma má jen takovou hodnotu, kolik je schopna vydělat peněz. Navíc platit desetinásobek EBITDA je hloupost, když nikdo netuší, co bude za deset let,“ vysvětluje David Borkovec z PwC. Majitelé Sázavanu vycházeli také ze zisku před zdaněním. Oproti roku 2007 svou představu o hodnotě firmy upravili poměrně výrazně směrem dolů. Přesto se jejich představa od nabídky Wikovu lišila zhruba o pětinu. Výsledná cena, kterou si Sázavan ani Wikov nepřejí zveřejnit, se nakonec spíše blížila představě společníků kolem Josefa Tkadlece. Přestože nakonec Wikov zaplatil více, než původně chtěl, investice se mu díky budoucím ziskům za několik let vrátí. Kvůli pokrizové nejistotě se více používá i ocenění podle hodnoty aktiv. To platí hlavně u developerských firem. „Neznamená to automaticky horší cenu. Měli jsme klienta, který kvůli recesi přišel o polovinu tržeb a 70 procent zisku, ale hodnota aktiv zůstala stejná. Takže takové ocenění pro něj bylo výhodné,“ tvrdí Viliam Grácz z Brain Logistics. Konečná cena může být závislá i na tom, jak se firmě bude dařit. Tomáš

Navrátil z CN Finance se setkal s případem, kdy majitelé chtěli 180 milionů, a kupující nabízel 100 milionů korun. Dohodli se, že majitelé ve firmě ještě zůstanou jako manažeři a když zisk vytáhnou na požadovanou úroveň, dostanou vyšší cenu. Hodnota dobrého pocitu Do hry o výslednou cenu firmy někdy vstupují i zcela nefinanční faktory. Třeba dobrý pocit majitelů, že investor bude firmu rozvíjet žádoucím směrem. Podle zkušeností zprostředkovatelů je vize budoucnosti firmy důležitá až pro dvě třetiny majitelů. Třetina firmu prodává, jen aby získala peníze. Řada vlastníků z první skupiny je ochotna přijmout i nižší cenovou nabídku, pokud v nich nový majitel vzbudí dojem, že to s jejich firmou myslí dobře. Na budoucnosti Sázavanu záleželo i Tkadlecovi a jeho čtyřem společníkům. Josef Tkadlec zatím zůstává v nejvyšším vedení. Jak dlouho, to prý záleží na dohodě s novým ředitelem. Co bude pak, zatím neví. „Asi bych potřeboval, aby mi někdo poradil,“ říká bývalý třetinový vlastník Sázavanu. Když nepracuje, nemá moc dobrou náladu. Jan Stuchlík

PROFIT  rozhovor

PAVEL ZÍKA:

JAK USPĚT VE SVĚTĚ? STAČÍ KVALITA Třináct let podnikal Pavel Zíka jako sportovní manažer. Jeho firma Sport Invest se za tu dobu dostala ve světovém srovnání mezi 10 největších v oboru. Loni svůj podíl ve firmě prodal a před 10 měsíci založil společnost Art Invest. Zastupování sportovců vyměnil za umělce. Loni v létě jste prodal svůj podíl ve společnosti Sport Invest, zastupující sportovce, kterou jste vybudoval. Co je hlavní motiv pro to, aby člověk opustil úspěšnou firmu, kterou založil? Dobrá nabídka? Kromě dobré nabídky to byla i změna podmí­ nek pro práci sportovních agentů v posled­ ních letech. Když jsem koncem 90. let začínal, museli dělat fotbaloví agenti zkoušky v sídle FIFA v Curichu a dávat záruku 250 tisíc švý­ carských franků, tedy asi 4,5 milionu korun. Na zhruba 200 států světa tehdy bylo asi 100 agentů. Později FIFA pod tlakem rozvojových zemí pravidla uvolnila, takže nyní působí ve světě tisíce agentů a s tím souvisí řada prob­ lémů. Kromě toho jsem vždy kromě sportu chtěl dělat i umění, ale ostatní společníci ve Sport Investu tomu nebyli nakloněni. Proč na začátku zvítězil právě fotbal? Jednak se tam točí nejvíce peněz, v porovnání s některými sporty o dvě tři nuly více, a také to bylo nejjednodušší. Konkurence byla malá. Tehdy v Česku působili dva fotbaloví agenti, Pavel Paska a Zdeněk Nehoda. Takže jsem ještě viděl volný prostor, aby začal někdo třetí. Musel jsem začít přes mladé hráče, kterým bylo patnáct šestnáct let. Měl jsem štěstí, že jedním z mých prvních fotbalových svěřenců byl Petr Čech. Právě štěstí je to, co k podni­ kání také musíte mít. Ale jenom Petr Čech fungování sportovní firmy nezajistí. Když jsme podepsali první smlouvu, nebylo mu ani 16 let, byl ještě v dorostu Plzně. Ale už tehdy byl velmi známý. Portfolio Sport Investu se pak budovalo přes Davida Rozehnala,

10

Rudu Skácela, Štěpána Vachouška a další kluky, kteří později v roce 2002 dosáhli k ti­ tulu mistrů Evropy do 21 let. A pak byli zákla­ dem úspěšné reprezentace Karla Brücknera. Postupně se přidal hokej a pak i další sporty, včetně rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Sport Invest patří mezi 10 ­největších firem v oboru na světě. Na ­základě čeho se pořadí stanovuje?  Je dané tržní hodnotou hráčů, které jsme za­ stupovali, kritéria jsou stejná všude ve vy­ spělých zemích. Jak vypadá byznys sportovního managementu v Česku? Kolik se v něm točí peněz a kolik firem v něm aktuálně působí? Točí se v něm na to, že jsme malá země, rela­ tivně dost peněz, především ve fotbale. Vždyť například jen za postup do čtvrtfinále na mi­ strovství Evropy inkasuje Fotbalová asociace České republiky čtvrt miliardy korun. Pokud jde o firmy, aktuálně tu působí Sport Invest a Česká sportovní kamaráda Mirka Černoška. Po prodeji Sport Investu jste ­založil Art Invest. Kudy vedla vaše cesta od sportu k umění? Vždycky jsem chtěl dělat management pro lidi, kteří mají talent od boha, bez ohledu na to, zda jsou to sportovci nebo umělci. Navíc jsem se během kariéry ve Sport Investu něko­ likrát potkal s firmou IMG. Je to největší ma­ nagementová firma na světě, má dvě divize. Jednu tvoří zábava – umělci, modelky, herci, druhá divize jsou sporty. Takže v dobách své největší slávy měli v IMG hvězdy od golfisty Tigera Woodse přes tenistu Andre Aggasiho,

fotbalistu Davida Beckhama až po operní hvězdy či zpěváky pop music. Několikrát jsem se s manažery IMG potkal, nabízeli mi odkoupení mé firmy, což jsem tehdy nechtěl. Nicméně jsem studoval, jak pracují, rozsah jejich činnosti, a čím dál víc ve mně uzrával můj sen dělat kromě sportu i umění. Sport Invest jste založil sám, postupně jste přibíral společníky. Jak je na tom po této stránce Art Invest? Firmu jsem založil opět jako one man show, jsem většinovým majitelem. Po prodeji po­ dílů ve Sport Investu mám na základě kon­ kurenční doložky zakázáno dělat po určitou dobu ve sportu. Až vyprší, otevřu i divizi sportu. Dosud jste působil v oblasti sportu, umění pro vás musí být novým teritoriem. Když vybíráte nové umělce, necháte si poradit, s kým má smysl navázat spolupráci? Samozřejmě, vždy jsem byl týmový hráč. To platí pro oblast sportu i umění. Snažím se vytvářet kolem sebe tým odborníků z jed­ notlivých uměleckých oborů a to si myslím, že je základem úspěchu, ať jde o sport nebo umění. Ale i v oblasti umění působí v Česku řada zavedených firem. Jak se chcete profilovat? V umění chci dělat v podstatě stejné činnosti jako ve sportu. První je export talentů. Jde o to, najít mladé talentované umělce s přesa­ hem do zahraničí. Proto zastupujeme třeba hudební skupinu Charlie Straight. Kluci, které jsme vytáhli z třineckých a brněnských

11

Foto: anna vacková (E15)

Jak se daří prosadit v zahraničí mladou neznámou kapelu? I díky mému propojení se sportem. Zavolal jsem kamarádovi Mirku Peltovi, šéfovi fot­ balového svazu, se kterým jsme se dohodli na vystoupení kapely v Českém domě na le­ tošním Mistrovství Evropy ve fotbale. Potkal jsem se s Jirkou Kejvalem, kandidátem na předsedu Českého olympijského výboru, a domluvili jsme tři koncerty v Českém olym­ pijském domě v Londýně. Když už jsme tam byli, domluvili jsme další koncert pro místní středoškoláky. Díky tomu prestižní britský list Guardian napsal, že největší talent poprocku střední Evropy jsou Charlie Straight, kteří hrají lépe než mladé britské kapely. Hned nás kontaktovaly tři agentury, které mají zájem s kapelou pracovat na britském trhu. Ale kapela Charlie Straight je asi na české poměry dosti výjimečná. Kteří další začínající umělci mají přesah do zahraničí? Další je Barbora Prášilová, fotografka, která byla už dvakrát vyhlášena fotografkou roku. Poslali jsme ji v zimě na největší světový fes­ tival fotografie, nyní je na jakémsi mistrovství světa mladých fotografů v New Yorku. Z 850 fotografů z celého světa je mezi čtyřmi nej­ lepšími. Další je dětský pěvecký sbor Boni Pueri. Měli jsme je v Koreji, nedávno se vrátili z Ruska a Ukrajiny, dostali pozvání do čínské Šanghaje. Řada mladých kapel začínala s angličtinou, ale později přešla na češtinu, protože v zahraničí neuspěly a domácí publikum jim nerozumělo. Chyběla jim při pronikání do ciziny podpora? Když máte kvalitu, nesmíte se ji bát nabíd­ nout. I když to pokaždé nevyjde. Když byl Petr Čech ve francouzském Rennais, řekl jsem si, že musí jít dál. Do velkého klubu, protože už na to má výkonnost. Proto jsme oslovili maji­ tele londýnské Chelsea Abramoviče. Podobně jsme měli kapelu Charlie Straight v Německu, v Hamburku a v Mnichově, kde si němečtí po­ sluchači mysleli, že kluci přiletěli z Londýna. A když nyní agentura Live Nation připra­ vuje koncert kapely Red Hot Chilli Peppers v Praze, sami nás oslovili, že chtějí, aby jim Charlie Straight dělali předkapelu. Přitom jinak si většinou skupiny platí, aby mohly

12

a partnerů pro umělecká představení. Což v dnešní době není jednoduchá činnost. Platí to úplně stejně ve sportu i v umění. Firmy mají svých starostí dost. Přesto se mi podařilo zajistit sponzory i dvěma největším hvězdám české hudby, Lucii Bílé a Karlu Gottovi.

Pavel Zíka (53) Vystudoval zahraniční obchod na ­pražské Vysoké škole ekonomické. V roce 1990 odcestoval i s rodinou do Argentiny. Nej­ dříve působil na českém v­ elvyslanectví, poté zastupoval české vývozce obrábě­ cích strojů. V roce 1998 se vrátil do České republiky a založil společnost Sport Invest. Mezi největší hvězdy, které zastupoval, patří brankař Petr Čech nebo rychlobruslařka Martina Sáblíková.

dělat předskokana slavným hvězdám. My jsme nemuseli platit nic, stačí kvalita. Jaké jsou další směry, kterým se věnujete? Druhý směr, který platí u umění více než u sportu, je dovoz kvality do České repub­ liky. Nepřivézt někoho, kdo tu byl již pětkrát nebo šestkrát, ale někoho nového. Můj velký kamarád Daniel Křetínský, majitel fotbalové Sparty, mi poradil, abych dovezl kvalitní operní hvězdy, které tady ještě nebyly. Tak jsme oslovili agenturu IMG, která zastupuje také operní umělce, a domluvili vystoupení největších hvězd Metropolitní opery z New Yorku, které tady nikdy nezpívaly. Začínáme 3. listopadu v Národním divadle galakon­ certem Danielle de Niese, sopranistky Metropolitní opery. Hvězdy asi nejsou levné. Je na to v Česku trh, aby je zaplatil? Věřím, že ano. Na začátku to platím já, řá­ dově jde o miliony korun za jeden koncert. Samozřejmě máme i nějaké sponzory. Ale věřím, že se to v budoucnu bude vyplácet. Snažíme se propracovat i  do zahraničí, aby o  tom věděly incomingové cestovní kanceláře. A třetí činnost? Třetí činnost, která k tomu patří, a do které se mi nejméně chtělo, je zajišťování sponzorů

Stojíte také za výstavou originálních plakátů Alfonse Muchy ze sbírek bývalého tenisty Ivana Lendla. Kdy ji Praha uvidí? Je to věc, která se zrodila před pár týdny. Dnes dostává konkrétní rozměry. Bude se konat v Obecním domě, na jehož výzdobě se Alfons Mucha rovněž podílel. Výstava bude unikátní ve světovém měřítku. Odborníci, kteří studují Muchovo dílo, tvrdí, že vytvořil 118, možná 119 plakátů. Ivan Lendl jich má 116. Takže chybí jen dva nebo tři. Sbírá je čtvrt století a v Praze budou poprvé k vidění všechny po­ hromadě. Část už byla k vidění v Tokiu, část v Paříži, ale v Česku budou poprvé kompletní. Výstava je natolik jedinečná, že bychom ji rádi ukázali také ve světě. Plánujeme s ní proto cestovat do blízkého Rakouska, ale také třeba do Číny. Díky Muchovi i Lendlovi – dvěma známým Čechům – se o  tom bude nepo­ chybně psát i ve světě. Měla by to být velká věc, která určitě přispěje k dobrému jménu Prahy a České republiky v zahraničí. Začne někdy mezi 10. a 15. únorem 2013. Nebojíte se, že kultura může dopadnout podobně jako český fotbal? Přestože se v něm točí obrovské peníze, hraje se před poloprázdnými stadiony, diváky neláká. Myslím, že to, jak vypadají ochozy tuzem­ ských stadionů, je dané celkovým stavem společnosti. Za můj padesátiletý život je asi nejhorší, co pamatuji. Zároveň na to má vliv obrovská přemíra nabídky. A asi i naše ná­ rodní povaha. Jsme v podstatě stále národ chalupářů. A řada fotbalů se hraje v sobotu v neděli, kdy jsou lidé na chalupách. Kultura je více než sport ­závislá na vstupném. Samozřejmě i v Praze je v oblasti kultury ob­ rovská nabídka. Může se stát, že lidi nepři­ jdou. Například na jaře se v Rudolfinu konal koncert dvou držitelů prestižní ceny Grammy a hlediště bylo plné jen ze dvou třetin. Ale my se snažíme nabízet naše umělce dlouhodobě. Například program operních hvězd máme zatím naplánovaný až do roku 2016, každé tři měsíce jedno vystoupení. A věříme, že si za tu dobu svoje publikum vytvoříme. dalibor dostál

Foto: anna vacková (E15)

klubů, jsou po sedmi měsících vzájemné spo­ lupráce neustále hraní v českých rádiích, ab­ solvovali spoustu zahraničních štací.

inzerce

A120005881

PROFIT  rozhovor

PROFIT  regiony

Žďársko

Před atomem, za atomem Okolí Žďáru nad Sázavou patří mezi ekonomicky nejméně vyspělé oblasti ČR. Lokalita si zachovává průmyslově-zemědělský charakter a je poměrně chudá i na nerostné suroviny. S jedinou výjimkou – uranem. závod, kde 50 let zaměstnáváme lidi z re­gio­nu, tak odpor proti uranu a jádru nečekáme,“ říká. Hlubinné úložiště by přineslo zhruba 250 až 300 nových míst, navíc s velmi dobrou perspektivou do budoucnosti – zaměstnanost v regionu by byla trvalá po několik dalších generací. Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím o možnosti zařazení Skalky na seznam lokalit vytipovaných jako možné trvalé úložiště mluvit nechce. Mnohem blíž k realizaci je proto jiný projekt. Průzkumné práce koncem letošního června potvrdily, že v lokalitě dolu Rožná 1 může vzniknout plánovaný podzemní plynový zásobník. Ten má vyrovnávat tlak v české plynové soustavě a o jeho vybudování se mluví už dlouho. Ražba zaměstná po dobu následujících sedmi let několik stovek lidí, většinou bývalých horníků z uranových dolů. JSOU ZVYKLÍ. Dobývání uranu patří ke Žďársku už přes půl století.

Ve střední Evropě zbývá poslední místo, kde se těží uran. Proti dolu Rožná 1 v  Dolní Rožínce sice protestují aktivisté, místní jsou ale spokojeni. Obec díky dolu žije a ještě minimálně pět let žít bude. Vláda totiž nedávno schválila materiál, který pokračování těžby doporučuje. Podle těžebního podniku Diamo je zde uranová ruda ještě zhruba za tři miliardy korun. Stát také navrhuje posouzení možnosti zahájení těžby uranu v ložiscích Brzkov a Horní Věžnice. Ta sice neleží přímo na

14

Žďársku, podle ekologického sdružení Calla by se ale uranová ruda tam vytěžená vozila ke zpracování opět do chemické úpravny závodu Diamo v Dolní Rožínce. Starosta Rožné Libor Pokorný o takových plánech žádné informace nemá. Pokračování těžby v uranovém dole nicméně vítá. „Jsme na to zvyklí a  spousta místních lidí je tam zaměstnaná,“ říká. Úložiště? Proč ne! V  dole Rožná 1 nyní pracuje zhruba tisícovka zaměstnanců,

kteří mají jistotu obživy na dalších pět let. Vedení Diama nicméně věří, že ani toto datum není konečné a nějaká další ložiska se ještě podaří objevit. Tak se to ostatně stalo už několikrát. I  kdyby těžba skončila, nemusí to ale znamenat automatické propouštění. Čím dál více se totiž mluví o tom, že v blízkosti dolu, v lokalitě Skalka, by mohlo v budoucnu vzniknout trvalé úložiště jaderného odpadu. Ředitel podniku Diamo Jiří Jež tyto úvahy potvrzuje. „Vzhledem k tomu, že kousek odtud máme

Kováři, kde jste? Po skončení druhé světové války došlo na Žďársku k mohutnému rozvoji průmyslu, především strojírenství. Průmyslové závody byly budovány i v oblastech, kde předtím žádná podobná tradice nebyla. To je i případ největšího zdejšího strojírenského podniku ŽĎAS ve Žďáru nad Sázavou. Firma loni oslavila už 60 let od zahájení výroby, které se datuje k 27. srpnu 1951. ŽĎAS dnes patří do skupiny firem Železiarne Podbrezová Group a jeho výrobní program je zaměřen na tvářecí stroje, kovací

regiony  PROFIT světa, bez kterých se neobejdeme,“ říká. „Největší je nedostatek kovářů, sazečů a obráběčů kovů,“ doplňuje. Střední škola technická ve Žďáře sice nabízí rekvalifikační kurzy, zájemců je ale málo. Motorka do nepohody Na Žďársku ovšem není jen bývalé okresní město. Zajímavé možnosti pro práci i podnikání nabízí také Velké Meziříčí, proslavené dálničním mostem Vysočina. Právě blízkost dálnice D1, příznivé ceny a nízká kriminalita dělají z města téměř ideální místo pro založení firmy. Lokalitu si pochvaluje i Petr Ostrý, ředitel společnosti Agados, která patří k největším tuzemským výrobcům přívěsů a vozíků k autům. „Jako firma jsme celkově spokojeni. Starosta i místostarosta mají zájem zjistit, ZAKÁZEK JE DOST. Strojírenský podnik ŽĎAS si na nedostatek práce nemůže stěžovat.

lisy, zařízení na zpracování šrotu, odlitky, výkovky, ingoty a  nástroje pro automobilový průmysl. Společnost je velmi dobře zavedená po celém světě a zakázek má podle generálního ředitele Miroslava Šabarta zatím dost. Loni navíc navázala strategickou spolupráci s firmou Vítkovice Machiner y

inzerce

co potřebujeme, jaké máme plány a jak nám je mohou ulehčit,“ libuje si. „Když jsme se v  roce 2006 rozhodovali, kam firmu přesídlit, zvolili jsme průmyslovou zónu, kterou město vybudovalo,“ dodává. Firma vznikla roku 1991, kdy se oddělila z původního závodu Agrostroje, který ve Velkém Meziříčí vyráběl hospodářské stroje. Agados se zaměřil na konstrukci přívěsných vozíků a v současné době nabízí 10 základních řad se stovkami variant. Loňskou novinkou firmy je také užitkový motocykl Rahier, který hravě utáhne kládu nebo vagon. „Může sloužit jako nosič jakéhokoli nářadí a má úžasnou průjezdnost terénem – dostane se i  tam, kam se nevejde ani čtyřkolka,“ říká Ostrý. O  unikátní technologii už mají zájem například Dánové. Robert Šimek

A120005580

Group, od čehož si slibuje další možnost expanze. Jediné, co Miroslava Šabarta trápí, je navzdory poměrně vysoké nezaměstnanosti nedostatek kvalifikovaných řemeslníků. Asi dvě stovky z celkového počtu 2 500 zaměstnanců musí vedení ŽĎASu zaměstnávat agenturně. „Najímáme si lidi z různých zemí

Žďársko

Foto: ČTK

• Rozloha: 1 578,51 km² • Počet obyvatel: 118 875 • Hustota zalidnění: 75 ob./km² • Počet obcí: 174 • Z toho měst: 6 • Nezaměstnanost: 11,07 % • Počet uchazečů o jedno pracovní místo: 33,9 • Počet podnikajících subjektů: 23 697 • Počet firem: 4 221 • Počet fyzických osob: 19 476 • Největší zaměstnavatel: ŽĎAS (2 500 zaměstnanců)  obory: strojírenství, ­automobilový p ­ růmysl, • Nejdůležitější kovozpracující průmysl, elektrotechnický průmysl, dřevo­ zpracující průmysl, rostlinná a živočišná výroba

15

PROFIT  PŘÍBĚH ÚSPĚCHU

LIPOELASTIC

Kouzelné bandáže z Valašska Po zvětšení prsů i při léčbě popálenin se využívají kompresivní bandáže, které vyváží do padesáti zemí světa česká firma Lipoelastic. Po deseti letech na trhu je světovou čtyřkou v oboru. Krása je dobré zboží. A to na kaž­ dém kontinentu. V odvětví plastické chirur­ gie se o tom přesvědčila i česká společnost Lipoelastic. Vyrábí kompresivní bandáže a  podpůrné punčochy, které se používají v plastické chirurgii, a uspěla s nimi v tak od­ lišných kulturních oblastech, jako je Střední východ, Latinská Amerika i Evropa. Nejlépe jdou zatím bandáže na odbyt v arabských zemích. Tamější ženy, přestože po ulici chodí zahaleny, prý doma rychle zbytečné svršky odkládají. Na svou krásu mimořádně dbají a jsou ochotny investovat spoustu peněz do plastických operací. Zušlechtit rukou ope­ ratéra se nechává také čím dál víc arabských mužů. Celkem Lipoelastic vyváží dvě třetiny své produkce do padesátky zemí. „Zatím jsme v tomto odvětví světovou čtyřkou. To je sa­ mozřejmě špatně, nemáme ani bronzovou Stanete se Štikou českého byznysu? Soutěž Štiky českého byznysu hledá už pravidelně od roku 2004 nejdynamičtější firmy v ­jednotlivých krajích České republiky. Vítězové jsou vybráni za pomoci speciálního ­koeficientu, který zohledňuje především dynamiku růstu podniku. Nezáleží tedy primárně na ­celkovém obratu firmy. Mezi vítěze se tak může dostat i relativně menší a neznámá firma, která se však v uplynulém období odrazila k dynamickému růstu. Letošní výsledky budou ­v yhlášeny v polovině října. Podrobnosti o soutěži najdete na webové adrese www.stiky.cz.

16

PŘÍBĚH ÚSPĚCHU  PROFIT medaili. Naším cílem je stát se jedničkou. Vývoz nám poměrně dramaticky roste, ročně asi o 25 procent. Náš obrat by měl letos být někde kolem 130 milionů korun,“ popisuje ambice firmy předseda představenstva spo­ lečnosti Tomáš Hradil. Za deset let existence Lipoelastic vyvi­ nul více než 80 typů bandáží. Využívají se díky speciálním vlastnostem nejen po zá­ krocích zlepšujících vzhled pacienta, ale také při popáleninách. Cena bandáží se pohybuje v rozmezí 15 až 20 eur za kus. Preventivní a podpůrné punčochy stojí průměrně kolem sedmi eur za pár. Cena se liší podle specific­ kých požadavků na provedení.

Klíčovou vlastností bandáží od Lipoelasticu je měřitelná komprese, což znamená, že prá­ dlo po navlečení přesným způsobem svírá danou část těla. To je nezbytné pro hojení a regeneraci podkožních vrstev a kůže. Do materiálu se také přidávají kapsle, které obsa­ hují stříbro a aromatické látky, jež podporují regeneraci. Díky množství kapilár a mikro­ vláken materiály odvádějí vlhkost, ale ne­ nechávají přitom kůži zcela suchou, což by hojení komplikovalo. Nově firma vyváží také podpůrné punčochy pro prevenci vzniku žil­ ních onemocnění nohou. V  současnosti dává Lipoelastic práci zhruba 90 zaměstnancům. Sídlo společnosti

a hlavní kancelář je v Praze. Jeden výrobní závod má firma v Třebíči, kde se vyrábí pod­ půrné punčochy. Druhý, na výrobu speciál­ ních bandáží pro zákroky estetické medicíny, je ve Valašském Meziříčí. Přestože většina produkce směřuje do zahraničí, Lipoelastic s přehledem kontro­ luje i domácí trh. Má tu zhruba devadesá­ tiprocentní podíl. Rychlý růst přinesl firmě na domácím hřišti i jedno prestižní ocenění. V uplynulém ročníku soutěže Štiky českého byznysu získala společnost ocenění nejdyna­ mičtější firma Zlínského kraje. Tomáš Stingl

Tomáš Hradil, předseda představenstva Lipoelasticu

Na plastiku chodí rády i arabské ženy Na obchodní bariéry nenarážíme jen v Rusku či Jižní Americe, ale také v Evropské unii. I když by na jednotném trhu existovat neměly, říká Tomáš Hradil, předseda představenstva Lipoelasticu. V kterých zemích jdou vaše ­bandáže nejlépe na odbyt? Již jsme zcela „dobyli“ oblast Středního vý­ chodu. Jsme tam jednoznačně nejsilnějším hráčem na trhu. V Jižní Americe už byznys běží asi v šesti zemích, nicméně koncepčně do­ řešený jej do detailu nemáme. Do Spojených států a Kanady jsme zatím prodali ně­ kolik zkušebních dodávek. Kontrolní dodávky jsme měli i do Ruska. V této chvíli jednáme s partnerem, který by mohl distribuovat naše výrobky v Austrálii a na Novém Zélandu. Na ­evropských trzích jsme už zavedenou značkou.

Foto: archiv

Na asijské trhy nemíříte? Asie je pro naše produkty pro­ blematická. Textilní výrobky jsou tam obecně považovány za něco, co si jsou Asiaté schopni vyrobit sami a lépe. Zpravidla to funguje tak, že asijští producenti si z růz­ ných veletrhů odváží vzorky, ty napodobují a sami je pak na domácích trzích distribuují, aniž by si lámali hlavu s licenčními právy. Asie proto pro nás v tuto chvíli není aktuální. Narazili jste někde na to, že by vám místní úřady házely klacky pod nohy? Ano, vychází to z principů, které jsou v daných

zemích zažité. Například registrace našich výrobků se v Rusku vleče už rok. Procedura není náročná jen časově, ale také finančně. To vše přesto, že naše produkty jsou v základní klasifikační třídě neměřicích a nesterilních výrobků, které jsou tedy pod úrovní běžného obvazu. Nepochopitelná je pro nás ohromná celní bariéra u některých zemí Jižní Ameriky, ale i dalších států. Vidíte nějaké obchodní ­bariéry i v Evropě? Ano, prosadit se je tu strašně složité pro ja­ kéhokoli ryze českého producenta. V posled­ ních letech, kdy jsme součástí Evropské unie, vše působí dojmem, že nejsou hranice. Tím pádem by to problém být neměl. Ale je, ob­ rovský. Základní princip plně otevřeného evropského trhu je jedna z velkých demago­ gických lží, protože trh ve skutečnosti není otevřený ani volný. Proč? Trh je blokován spoustou různých nařízení. Všichni evropští distributoři zdravotnických pomůcek se dožadují exkluzivních smluv pro daný stát. Přitom je to přímo proti principům EU. Jenže jde o úzus, který je v zemích EU zažitý. Musíme se tomu přizpůsobit, jinak bychom nenašli distributory. Tuto obchodní

Tomáš Hradil Narodil se v roce 1962 v Čeladné. Celý svůj život žije v Rožnově pod Radhoštěm. Profesní dráhu začínal ve státním podniku Tesla jako technik řízení ­jakosti ve výrobě barevných obrazovek. V roce 1998 založil akciovou společnost Maxis, která se stala největším výrobcem zdravotních kompresivních punčoch ve východní Evropě. Na sklonku roku 2005 ji prodal světovému lídrovi, společnosti medi Bayreuth. V roce 2002 stál u zrodu společnosti Lipoelastic. Je ženatý, s manželkou Alenou má dceru Alžbětu.

politiku podporují zejména nadnárodní kon­ cerny. Pravdou ale zůstává, že jako člen EU alespoň nemusíme řešit celní dokumenty. Podepsala se na vašem vývozu ­nějak světová ekonomická recese? Jsem přesvědčen o tom, že celosvětová eko­ nomická recese je produktem médií a sku­ pin finančníků, kteří tím něco sledují. Tím nechci zpochybňovat rozpad amerického hypotečního trhu, kde si ale s odpuštěním mohl koupit dům na hypotéku i nezaměst­ naný. Celosvětovou ekonomickou krizi ale jako člověk, který cestuje po světě, nevidím. Je to krize mediální. Odvozuji to i z toho, že náš export výrazně roste.

17

PROFIT  ZAHRANIČÍ

ZAHRANIČNÍ OBCHOD

Až příliš rozpálený Vietnam

Socialistická republika Vietnam

Živelně rostoucí hospodářství Vietnamu se drobet přehřálo. Téměř dvacetiprocentní inflace, krach 40 tisíc firem a omezení půjček musela řešit vláda nápravným balíčkem. Vietnam přesto zůstává klíčovým cílem i pro české exportéry. Připraveno ve spolupráci s

Asi nenajdete v zahraničí jinou zemi, kde přes 200 tisíc obyvatel umí česky, a to včetně dvou ministrů a místopředsedy vlády. Tak silnou vazbu na Česko má jedině Vietnam. To, že mnoho příslušníků tamější obchodní a politické elity studovalo právě v Česku, je pouze jeden z mnoha důvodů, proč je Vietnam vedle Číny nejdůležitějším českým obchodním partnerem na Dálném východě. Země s  92 miliony obyvatel zažila v posledních letech i přes oficiální socialistickou doktrínu závratný obchodní boom. Její ekonomika rostla v průměru o šest procent ročně, země se loni stala světovou dvojkou ve vývozu rýže a v exportu kávy typu Robusta je dokonce světovou jedničkou. Jaká recese? Tropické centrálně plánované hospodářství se ale přehřálo. V loňském roce se začal Vietnam prát s inflací, která dosáhla téměř 20 procent. Centrální banka na

18

přílišné množství peněz v ekonomice zareagovala tak, že stanovila komerčním bankám limit na poskytování úvěrů. „To sice snížilo inflaci, která letos v červenci byla už údajně jen 5,4 procenta, současně se však snižuje dosavadní razantní tempo růstu HDP, které bylo za první pololetí 4,4 procenta,“ uvádí Petr Kulovaný z odboru zahraničně ekonomických politik Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Úvěrové omezení dolehlo na mnoho vietnamských firem. Letos už jich zkrachovalo víc než 40 tisíc. Dá se předpokládat, že to dočasně sníží celkovou poptávku ve Vietnamu. Tamější vláda ale letos v květnu přijala balíček hospodářských opatření, která mají vietnamským podnikům ulevit. Jde o dočasné snížení či odklad některých daní, silničních poplatků nebo nájmu ze státních pozemků. Zároveň je v balíčku počítáno s dalšími veřejnými investicemi za víc než 270 milionů dolarů. Podle předsedy Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera se ovšem nedá v žádném případě mluvit o tom, že by Vietnamu hrozila recese. „Země chystá stavbu 13 atomových elektráren. Začala budovat velkou

dálnici z Číny. V Ho Či Minově Městě postaví metro. Tohle že má být recese? Takovou bych tedy přál České republice taky,“ říká s nadsázkou Winter. České stroje těží uhlí, kámen i kaolin Vývoz z  České republiky do Vietnamu každopádně zakolísáním tamějšího hospodářství neutrpěl. „V  letošním prvním pololetí zaznamenal vysoký meziroční růst o téměř 130 procent a dosáhl objemu 730 milionů korun,“ uvádí Petr Kulovaný. Češi jednají i  o  zakázce na stavbu tepelné elektrárny za šest mi­liard korun nebo továrny na textilní stroje. „Jedna firma chce dodat do Vietnamu 540 tisíc lahví vína,“ uvádí Marcel Winter. Češi vyvážejí do Vietnamu hlavně stroje a  dopravní prostředky, tyto položky pokrývají přes 40 procent exportu. Odpovídá to profilu Vietnamu coby klasické země ve fázi masivního rozvoje průmyslu a infrastruktury. Velkou šancí je těžební průmysl. ALTA Brno například dodává dobývací a dopravní technologie pro vietnamské uhelné doly. Firma BGM Holding uvedla do provozu kaolinku v provincii Quang Binh. Linku, která drtí na

• Počet obyvatel: 92 milionů • Rozloha: 330 tisíc km2 • Hlavní město: Hanoj • Růst HDP v roce 2011: +5,9 %

• Měna: vietnamský dong (VND), 1 000 dongů je zhruba 1 koruna

štěrk lomové kameny, spoluprovozuje v provincii Ha Tinh firma Sezako Přerov. Společnost ZVU Potez chystá dodávky vybavení do vietnamských pivovarů či sklářských továren. Textilní stroje exportují do Vietnamu české továrny společností Saurer Czech a Rieter Textile Systems. Kotoučové a pásové pily prodává ve Vietnamu s úspěchem firma Pilous. Společ­ nost Technoexport jedná o dodávkách vybavení pro velké přístavy Tran Mai a Halong. První úspěchy mají Češi i na poli služeb. Finanční skupina PPF Holding, která se specializuje na krátkodobé spotřebitelské půjčky, otevřela zastoupení v Ho Či Minově Městě i v Hanoji. Zajímavou zakázku má v  hledáčku společnost Asseco, která jedná o vylepšení počítačového systému pro vietnamskou burzu cenných papírů. Buddhisté sami moc nenakupují Na rozdíl od Číny není Vietnam tolik přetlakován konkurencí a Češi v něm mají skvělé jméno. Česká vláda chce proto obchodní invazi do Vietnamu dále podporovat. Zařadila jihoasijského tygra mezi dvanáctku prioritních zemí pro český export.

ZAHRANIČÍ  PROFIT Vizitku předávejte oběma rukama Při jednání s vietnamskými podnikateli je klíčové vystupovat vstřícně. Usmívat se, za žádných okolností nezvyšovat hlas. Vizitka se předává a přijímá zásadně oběma rukama. Považuje se za slušnost a výraz úcty ponechat si partnerovu vizitku během jednání před sebou na stole. Pokud vietnamský obchodník průběžně kývá, neznamená to a­ utomaticky, že s vašimi návrhy souhlasí. Znamená to: „Poslouchám vás.“ Smlouvy se ­podepisují přes všechny jednotlivé listy. Pokud chcete úvod nebo závěr jednání odlehčit neformálnější konverzací, dobrým tématem je dotázat se obezřetně na to, jak se daří podnikatelovým dětem. Děti bývají pro Vietnamce hlavní motivací, radostí a pýchou.

V blízkém období stát chystá několik propagačních akcí. Už v tomto týdnu to například bude oficiální česká účast desítky firem na veletrhu Pharmed, který je zaměřen na zdravotnické výrobky. „Česká expozice bude i na výstavě Vietnam International Industrial Fair, která v Hanoji začíná 17. říj­na. Česká účast je financována ministerstvem zahraničních věcí v rámci projektu ekonomické diplomacie. Zatím je přihlášeno pět českých strojírenských firem s osobní účastí. Několik dalších se představí na stánku prostřednictvím katalogu,“ říká Milan Vágner, ekonomický rada českého velvyslanectví v Hanoji. Další firmy, které se chtějí společné prezentace zúčastnit, se o ni ještě mohou na zastupitelském úřadu ucházet. Další příležitostí otevřít dveře do Vietnamu bude letos ještě například 5. mezinárodní inzerce

konference ke spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného růstu, která proběhne koncem října v jihovietnamském Nha Trangu. Znalec vietnamské mentality Marcel Winter upozorňuje na to, že právě veletrhy a výstavy jsou nedůležitější vstupní obchodní branou do Vietnamu. „Musíme si uvědomit, že naprostá většina Vietnamců jsou buddhisté. Do obchodu se to promítá tak, že oni příliš sami nepoptávají. Spíš čekají, co jim nabídnete. A  to musíte udělat na veletrhu,“ říká Winter, podle nějž by byla chyba přenechat Vietnam německým vývozcům. „Devatenácté století patřilo Evropě, pak přišlo století Ameriky. A tohle století bude patřit Asii. To prostě tak je a musíme se podle toho naučit jednat,“ uzavírá Winter. Tomáš Stingl

A120006350

RUKAMA A HLAVOU. Vietnam má velké zásoby nerostných surovin, těží je ale mnohde zatím jen jednoduchými metodami.

Foto: profimedia.cz

Vietnamci si zamilovali české Marťany Ve Vietnamu funguje na 60 tisíc lékáren. Toto extrémní množství odpovídá vietnamské mentalitě. Vietnamci mají tradičně velký zájem o potravinové doplňky a léky, které podporují zdravý životní styl. Využila toho i česká firma Walmark. Ta po Thajsku či Singapuru nabídla před dvěma lety své produkty i Vietnamu. Mezi její nejžádanější výrobky se tam rychle zařadil přípravek pro péči o prostatu Prostenal, také ArthroStop proti bolesti kloubů a Urinal léčící močové cesty. „Ale největším hitem jsou naše produkty z řady dětských vitaminových komplexů, jako jsou Marťánci, a to převážně ve formě sirupu,“ uvádí personální ředitelka firmy Ilona Urbanová. Vzhledem k tomu, že ekonomika je ve Vietnamu stále výrazně řízena vládou, část výrobců i distributorů léčiv je vlastněna státem. Walmark v současnosti hledá distributora s celostátní působností. Tento týden se proto firma vypravuje na klíčový zdravotnický veletrh Pharmed v Ho Či Minově Městě. Tam chce oslovit případné distributory a také nabídnout do Vietnamu další léčiva.

19

PROFIT  NÁZOR

O stálém hledání rovnováhy

Bojím se nejhoršího

Starých zvyků se člověk špatně zbavuje. Před páry lety, když jsem ještě dělala v novinách, jsem naučila své editory, že když přijdou do práce na desátou hodinu, mají už moje články a já mám celý den před sebou. Ráno je boží klid, píše se mi nejlépe. Proto ani dnes to není jinak. Slunce vstává a já už vesele píšu – tentokrát články na webu nebo blogu klientů či tiskové zprávy. Je právě 6:30 ráno.

Bugsy’s Bar byl prvním, kdo vsadil v roce 1995 při svém otevření jednomyslně na koktejl jako nosný produkt. Základním stavebním kamenem míchaných nápojů jsou pochopitelně destiláty, takže jak to teď u nás vypadá? Veškeré nepovolené destiláty, a tím pádem i koktejly, jsme z nabídky vyřadili. Jen těžko lze nyní, na počátku restrikcí, kvantifikovat naše ztráty, ale domnívám se, že obecně mohou v našem segmentu obraty klesnout až k 50 procentům obvyklých tržeb. Problémem není ani tak nedostatečná nabídka stávajících podniků, ale spíše to, že veřejnost, která restrikce vnímá jako zásadní, návštěvu svého oblíbeného podniku odloží. My jsme samozřejmě rychle zareagovali. Nové menu jsme naplnili zbrusu novými drinky, které jsou legislativně povolené. I z nich mohou vznikat velmi pěkné a vyvážené nápoje, které plnohodnotně uspokojí i náročnější konzumenty. Navíc jsme se díky bohu před mnoha lety začali též více orientovat na šampaňské, kterého momentálně nabízíme více než 350 druhů. Co říci k samotné prohibici? Nelze nikterak zlehčovat zbytečně zmařené životy. O čem se však mluví podstatně méně, jsou lidé s trvalými následky. Ti jsou krutou daní za chyby hamižných, a mně je těchto nešťastných lidských osudů nesmírně líto. Jenže existence nelegálního trhu s alkoholem je dlouhodobě dobře známá. Že se tato problematika začala řešit až ve chvíli, kdy došlo k tolika tragédiím, považuji za absolutně nejzásadnější pochybení ze stran příslušných orgánů. Tomu se dalo předejít. V současné situaci těžko volit, komu prodej omezit, komu zakázat a koho nechat nadále žít. Avšak plošné rozhodnutí, které omezuje i ty, kdo s nekalými praktikami nemají ani za mák společného, je iracionální. Stačilo zesílit osvětu, případně omezit část trhu, které se to bezprostředně týkalo. Jsem skeptik a bojím se nejhoršího, tedy že tahle situace bude trvat dlouho, možná měsíce. Což bude bezesporu pro mnohé provozovatele, jednostranně orientované na tento segment gastronomie, smrtící.

Jak být ve formě Před tím jsem ještě stihla vyvenčit svého psa a posnídat. Pes Scooby mi leží klidně u nohou a já čerpám inspiraci. K ránu obvykle patří kreativní práce. Jedna lekce, kterou jsem se musela naučit v podnikání, je, že pokud chci nabízet to nejlepší svým klientům, musím se pekelně soustředit. Nejdříve musím být já v pořádku a ve formě, abych jim mohla nabídnout originální myšlenky, dokonalou realizaci a při tom všem se ještě usmívat. Takže celé podnikání se stalo hledáním rovnováhy mezi tím, co mě baví, a tím, co mi dělá dobře. Proto mám v týdnu dva dny vyhrazené na schůzky a většinou tři dny, kdy se soustředím na dotahování projektů. Říkám většinou, protože týden má sedm dnů a víkendy podnikatelky vypadají hodně rozdílně od víkendů „normálních“ lidí. Ale to je jiný příběh. Disciplína především V 9:00 si udělám první přestávku. Kontroluji si telefon, e-maily a účty na sociálních sítích. Přečtu si novinky a zapisuji nové úkoly. Odtrhnout se od Twitteru (tolik zajímavých zpráv najednou) nebo od Facebooku (ještě tohle jsem chtěla komentovat!) není snadné. Rovnováha vyžaduje disciplínu, takže – do toho. Jsem ze staré školy; zatím mě databáze na řízení úkolů jako Basecamp nechytly. Proto si napíšu další úkoly na papírový seznam a odhaduji, co nejvíce spěchá. Podle toho začínám telefony, e-maily nebo skype porady s klienty či partnery. Další lekce, kterou jsem se musela naučit, je, že nemá cenu nabízet klientům všechno. Na různé věci je dobré si najít správné partnery. Místo abych vybudovala klasickou PR agenturu, kterou vede jeden zkušený partner, ale o klienty se v podstatě starají junior account manažeři, řeším svoje klienty sama. Tímto nabízím mnohem kvalitnější výsledek. A když chce klient další věci jako třeba nový web nebo řízení profilů na sociálních sítích,

20

mám pro něho partnery, kteří nabízejí stejnou kvalitu. Jde o spolupráci, což není vždy jednoduchý úkol, ale jde to. Krimi na dobrou noc Těsně před 12:00 mě upozorňuje štěkot, že je čas na oběd. Ano, venčíme, potom si uvařím něco k jídlu. K tomu rychle kontroluji maily, Facebook a Twitter, jestli se neobjevilo něco nového. Prolétnu hromadu papírových novin, které mi ráno přišly do schránky – řekla jsem už, že jsem ze staré školy? Cítím, jak se na jednu stranu během přestávky vyčistí hlava, ale zároveň se naplní ohromným množstvím informací, které nejsou vždy úplně užitečné. S těžkým srdcem zase Facebook a Twitter vypnu a jdu na odpolední úkoly.

Další telefonáty, distribuce zpráv, publikace článků, editace. Šálek čerstvé kávy leží vedle mě. Přesto po 14:00 začíná můj výkon upadat. Soustředím se na více méně rutinní práci, která nevyžaduje tolik úsilí, jako je monitoring médií nebo platba faktur. V 16:30 si ještě jednou kontroluji e-maily a sociální sítě. Už jsem docela vyčerpaná. Vyvenčíme potřetí, pak se seberu a jdu cvičit. Vrátím se lehčí a veselejší. Uvařím si večeři, potom venčíme naposledy. Mozek je vypnutý, cítím, že by se tam už nevešla ani kapka informací. Podle nálady si pustím animovaný film od Disneyho – nejlepší je Herkules – nebo nějakou krimi reportáž. Jsem ráda, když se případ vyřeší. Mám pocit dobře provedené práce. Jdu spát – zítra na mě čeká den schůzek. Pozítří školím, večer budu moderovat jednu konferenci. Scooby mi připomíná, že musím vyřešit jeho hlídání na dobu své nepřítomnosti. Usínám s hlubokým povzdechnutím. Čeká nás další zajímavý týden. Cristina Muntean,

mediální poradkyně, zakladatelka společnosti Media Education CEE

Václav Vojíř,

Bugsy’s Bar

Foto: archiv

PROFIT  jeden DEN podnikatele

polemika  PROFIT

Jak energetické štítky ovlivní realitní byznys? Poslanecká sněmovna opětovně schválila novelu zákona, letos v červenci vetovanou prezidentem Václavem Klausem, která zavádí označování budov energetickými štítky. Novela mimo jiné přináší povinnost označit budovu energetickým štítkem těm majitelům, kteří by chtěli nemovitost prodat či pronajmout. Jaký vliv bude mít přijetí zákona na obchodování s tuzemskými realitami? PROTI

PRO

Foto: archiv, anna vacková (e15)

Zákazník jasně uvidí, co si kupuje Zbytečná byrokratická zátěž Zákon může zkomplikovat život těm developerům a realitním kancelářím, kteří chtějí prodávat málo kvalitní domy za hodně peněz. Značení objektivní kvality nemovitostí je pro ně samozřejmě nebezpečné. Pokud jde o náklady, v bytovém domě by zpracování štítků nemělo stát, jak se občas píše, 20 tisíc za byt. Ta cena je daleko nižší a měla by se pohybovat někde kolem dvou tisíc, v závislosti na velikosti bytového domu. Ano, s pořízením nové informace jsou vždy spojené určité náklady, ale nejde o jakoukoli částku, která by trh s nemovitostmi mohla významněji ovlivnit. Občas se objeví i názor, že je novela iniciována z podnikatelských kruhů. Každý zákon je samozřejmě v hledáčku lobbistů, ale v tomto případě se zástupci podnikatelů k nové směrnici vyjadřovali, až když už proběhlo jednání v Evropském parlamentu. To hlavní, co má zákon přinést, je, aby kupující jasně viděl, co si kupuje. A i když ze štítku přesně nevygeneruje, kolik bude za energie platit, neznamená to, že v průkazu tuto informaci nenajde. Ze štítku podle výsledné kategorie A až G na první pohled odhadne, kde se nachází. Je to obdobné jako u praček a ledniček. Když vstoupilo v platnost povinné značení takzvaného bílého zboží podle kategorií spotřeby, také to zpočátku vyvolávalo odpor u výrobců. Během prvních 10 let od jeho zavedení však klesla spotřeba na polovinu. Kategorie spotřeby tak plní funkci marketingu výrobků. Realitní trh nemá tak velkou obrátkovost jako trh spotřebního zboží. Ale až si lidé uvědomí, že pokud si koupí dům v kategorii C, budou platit za energie ročně řádově desetitisíce, a když si koupí dům v kategorii A, budou platit zhruba čtvrtinu, začnou se podle toho chovat. V situaci, kdy bude na trhu přebytek bytů, se budou prodávat především ty, které mají nižší provozní náklady. Možná že právě toho se někteří developeři i realitní kanceláře obávají.

Stále věřím, že zvítězí zdravý rozum a energetické štítky zavedeny nebudou. Pokud by se tak ale stalo, přineslo by to zbytečné komplikace při prodeji i pronájmu nemovitostí. Ani jedno by totiž nešlo provést bez pořízení štítku, což by v některých případech znamenalo i dvacetitisícovou investici. A realitní obchody se tím mnohdy zpomalí. Ze štítku přitom stejně nikdo nepozná, jak vysoké jsou měsíční náklady na energie, dozví se jen „průměrný součinitel prostupnosti tepla obálkou domu“. Kdo si podle tohoto ukazatele bude kupovat dům? Lidé si vybírají nemovitost dle lokality a cenových možností, nějaký štítek řešit nebudou. A pokud si půjdete koupit sto let starou chalupu u potoka, asi nebudete čekat, že bude kvalitně zateplená. Přínos pro kupce tedy nevidím. Na druhé straně majitel nemovitosti ale může mít se získáním energetického štítku značné potíže. Bude k němu například potřebovat stavební plány, což řada majitelů především starších budov mít nebude. Pokud plány nebudou ani na stavebním úřadě, což v polovině případů nejsou, bude nutné nechat si je zhotovit znovu. A zkomplikují se i pronájmy. Například rozhodne-li se někdo pronajímat byt, bude potřebovat štítek pro celý bytový dům. Na jeden byt mu ho nikdo nevystaví. Má tedy platit za celý dům? A to jsou jen některé příklady nedomyšlenosti tohoto zákona. Energetické štítky proto vnímám jako nesmyslnou byrokratickou zátěž, která přinese další náklady pro prodejce a pronajímatele nemovitostí. Nebyl bych překvapen, kdyby se jednalo o hájení zájmů lobbistických skupin, jež chtějí zajistit velmi výhodný byznys pro ty, kteří mají oprávnění energetické štítky vydávat. Vzhledem k tomu, že se v Česku prodá přibližně 100 tisíc nemovitostí ročně a jeden štítek bude stát v nejlepším případě pět tisíc korun bez DPH, jedná se o byznys v hodnotě půl miliardy korun.

Jaroslav Maroušek,

Milan Zavadil,

předseda Pracovní skupiny EPBD při Hospodářské komoře ČR

předseda představenstva a generální ředitel M&M reality

21

PROFIT  osudy

arnošt dadák

kávu si osladím Počátkem září uplynulo 125 let od narození významného moravského podnikatele Arnošta Dadáka. Proslul především výrobou kávy a jeho pražírna ve Valašském Meziříčí patřila k nejmodernějším v Evropě. Kávovník se v  českých zemích objevil poprvé roku 1698, kdy ho do své pražské koleje dovezli jezuité. Širokou oblibu si však nápoj vyráběný z  jeho plodů získal až mnohem později. Teprve na přelomu 19. a 20. století se extrakt z kdysi exotické rostliny stal neoddělitelnou součástí života většiny Čechů. V  té době se také ve Valašském Meziříčí zrodila firma Arnošta Dadáka, která se na výrobu kávy zaměřila. Netrvalo dlouho a  zdejší výrobky se staly pojmem. Když roku 1936 přijel československý prezident Edvard Beneš do nedalekých Luhačovic, neodolal a  vyhlášenou firmu navštívil. Traduje se, že Arnošt Dadák mu tehdy kávová zrnka vlastnoručně upražil.

Arnošt Dadák (1887–1939) Narodil se 5. září 1887 ve Valašském Meziříčí v rodině mlynáře. Od mládí chtěl být obchodníkem a jeho osudem se stala káva. Roku 1905 začal s jejím ručním pražením a zaznamenal první úspěchy. Po roce 1918 podnik rozšířil. Vybudoval novou pražírnu a balírnu kávy, které následně doplnil o další provozy. Kromě podnikání se podílel také na veřejném životě a místní politice. Byl funkcionářem Sokola a podporoval volbu T. G. Masaryka poslancem Říšské rady za valašská města. S manželkou Boženou měl tři děti – Arnošta, Jiřího a Boženu. Zemřel 5. dubna 1939.

22

Koloniál Dadák Budoucí slavný podnikatel se narodil roku 1887 ve Valašském Meziříčí v rodině mlynáře. Podle dochovaných svědectví měl obchodního ducha už od dětství. Ještě před dosažením zletilosti si roku 1905 otevřel v rodném městě první podnik – firmu na dovoz a zpracování koloniálního zboží. Káva tvořila jen jednu z položek širokého sortimentu, to se ale mělo brzy změnit. Dadákova firma zpočátku neměla vlastní prodejnu, její majitel proto rozvážel zboží jednotlivým zákazníkům a do obchodu příbuzných na kole. S překvapením zjišťoval, že největší zájem je právě o praženou kávu. Důvod byl zřejmý: Používal vlastní metodu pomalého pražení, která jeho nápoj výrazně odlišila od konkurence. Bicykl proto záhy vyměnil za koňský povoz a počet odběratelů se rychle zvyšoval. První světová válka sice dovoz a výrobu kávy omezila, po skončení bojů po ní však lidé zatoužili o to víc. Dadák na nebývalý zájem pružně zareagoval a začal podnikat

ve velkém. Přikoupil pozemky a počátkem 20. let minulého století na nich postavil novou pražírnu a balírnu kávy. ARDA a INDA V  letech 1923 až 1930 podnik výrazně zmodernizoval a vedle kávy začal dovážet a zpracovávat také čaj, rozinky, mandle, lísková jádra a koření, na jehož mletí vybudoval dvouposchoďový automatický mlýn. Hlavní část výrobního komplexu tvořily dvě provozní budovy se skladišti a pražírnou. Firma zaměstnávala kolem 50 lidí a za jednu hodinu upražila a vyčistila až 250 kilogramů kávy. Svými produkty zásoboval Dadák velkou část Moravy i Slovenska a vyvážel také do zahraničí. Pro kávu používal značku ARDA (vzniklou z prvních písmen jeho jména a příjmení) a  propagoval ji sloganem: „Káva ARDA na stole, spokojenost v rodině.“ Čaj a koření měly společný název INDA. V době největší slávy měla firma vedle Valašského Meziříčí zastoupení také ve Zlíně, prodejní sklady v Brně-Židenicích, Moravské Ostravě a  Přerově a  tranzitní sklady v  Hamburku a  Bohumíně. Dadák jezdil často nakupovat nové zboží do ciziny a  osobně také kontroloval jeho převzetí v hamburském přístavu. Optimismem k úspěchu Když se roku 1935 konaly ve Valašském Meziříčí oslavy 30. výročí Dadákovy firmy, její majitel mohl s klidným srdcem napsat: „Budoval jsem svůj importní a výrobní podnik se svými věrnými spolupracovníky po 30 let tak houževnatě, že jsem dosáhl vytčeného sobě cíle.“ Recept na podnikatelský úspěch popsal takto: „Se zasmušilou tváří a s pesimismem v srdci nelze vítěziti v hospodářských bojích, a je tudíž nutno míti

osudy  PROFIT

FOTO: archiv

mnoho životního optimismu a nezlomné vůle jíti vpřed, chceme-li obstáti.“ A optimismus Dadákovi skutečně nechyběl. Ve sklenících hned u závodu si dokonce nechal vysázet vlastní kávovníkové plantáže. Na velkovýrobu jejich produkce pochopitelně nestačila, na reklamu však ano. Skleníky se staly velkou atrakcí pro celé Valašsko a hrdý majitel se v nich často nechával fotografovat. Roku 1936, kdy město navštívil prezident Beneš, dosáhla firma vrcholu. Už o tři roky později bylo ale všechno jinak. Dadák i přes vzrůstající hrozbu nacismu neúnavně pracoval na dalším rozvoji podniku, což se neblaze podepsalo na jeho zdraví. Roku 1939 dostal srdeční záchvat a v pouhých 52 letech zemřel. Ústup ze slávy Majitelkou firmy se stala Dadákova manželka Božena a řízení podniku se ujal podnikatelův syn Arnošt mladší. Druhá světová válka ovšem znamenala pro firmu velké ztráty, protože byl zakázán prodej zrnkové kávy a zastaven dovoz koření i čaje. Arnošt Dadák mladší hledal nové možnosti pro výrobu a postupně přecházel na kávové a čajové náhražky, tedy obilnou kávu a speciálně fermentované listy maliníku a ostružiníku. Firma válku přežila, poválečné změny ale už ne. V březnu 1948 do ní byla zavedena národní správa a v srpnu 1949 byl vyhláškou ministerstva vnitra podnik zestátněn. Jeho název se změnil na „Velkodistribuční podnik, závod 47, balírna koření, Valašské Meziříčí“. Dadákova rodina musela z města odejít – byl jí zabaven dům, osobní automobily, vkladní knížky i cenné papíry. Firemní skleníky byly jako buržoazní přežitek nemilosrdně zbourány. Dadákovi potomci získali podnik zpět až po zdlouhavém restitučním řízení roku 1993.

Obávali se však tvrdé konkurence společností Tchibo a Douwe Egberts, proto se spojili s firmou Jacobs Suchard, které následně celý podnik prodali. Současným vlastníkem je společnost Kraft Foods CR, která v České republice vyrábí také kávu Jacobs, čokolády Milka, Figaro, oplatky Siesta či nápoj Tang. Tradiční značku Dadák, která byla ještě koncem 90. let známá po celé republice, ale poslední dobou propaguje už jen lokálně.

JMÉNEM KÁVY. Podnik Arnošta Dadáka patřil za první republiky k největším výrobcům kávy v Československu. Dnes mají lidé značku spojenou spíš s hokejovým klubem ze Vsetína, který firma v 90. letech sponzorovala.

Robert Šimek inzerce

A120006047

Aktuální publikace Vysoké školy finanční a správní Nakladatelství EUPRESS

Jak řídit malou a střední firmu?

w w w.management- cont rolli ng.cz

23

PROFIT  servis

Akce pro podnikatele

Daňové termíny

STŘEDA 3. ŘÍJNA

PONDĚLÍ 24. ZÁŘÍ

PONDĚLÍ 15. ŘÍJNA

E-learningové fórum 2012 v Kongresovém centru U Hájků pořádá společnost Vox. Letošní ročník konference se zaměří například na otázky jak zvýšit atraktivitu e-kurzů či jak dosáhnout většího zapojení a aktivity účastníků studia. Více na www.vox.cz.

• spotřební daň – splatnost daně za červenec 2012 (pouze spotřební daň z lihu)

• daň silniční – záloha na daň za 3. čtvrtletí 2012 PONDĚLÍ 22. ŘÍJNA

ÚTERÝ 25. ZÁŘÍ

Seminář Problematika a­ ntikorozní ochrany výrobků pořádá vládní agentura CzechTrade. Více informací na www.czechtrade.cz.

• spotřební daň – daňové přiznání za srpen 2012 – daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za srpen 2012 (pokud vznikl nárok) • daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za srpen 2012 – souhrnné hlášení za srpen 2012 • energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za srpen 2012

ÚTERÝ 9. ŘÍJNA

PONDĚLÍ 1. ŘÍJNA

Mobile Internet FORUM je pátým ročníkem úspěšné konference věnované obsáhlé problematice mobilního využití internetu. Více informací na www.tuesday.cz.

• daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za srpen 2012

PÁTEK 5. ŘÍJNA

Kurz DPH v mezinárodním obchodě pořádá agentura CzechTrade ve svém sídle na adrese Dittrichova 11, Praha 2. Více informací na www.czechtrade.cz. PONDĚLÍ 8. ŘÍJNA

ÚTERÝ 16. ŘÍJNA

Seminář Efektivní zvládání času pro úspěšné podnikání pořádá Krajská hospodářská komora Moravskoslezského kraje, Výstavní 2224/8, Ostrava – Mariánské Hory. Více informací na www.czechtrade.cz.   17.–18. ŘÍJNA

Na takzvaném 3. Evropském parlamentu podniků se budou moct přímo v Bruselu vyjádřit k politice Evropské unie zástupci více než 750 firem z celé Evropy. Českou výpravu organizuje Hospodářská komora ČR. Více informací na www.komora.cz. ČTVRTEK 25. ŘÍJNA

Konference WebTop100 – každoroční setkání odborné veřejnosti a specialistů v oblasti tvorby webu, managementu a on-line marketingu, kteří představí zajímavé případové studie, své názory a nové trendy se zaměřením na firemní weby a s nimi spojené marketingové aktivity. Více na www.tuesday.cz.

24

STŘEDA 10. ŘÍJNA

• spotřební daň – splatnost daně za srpen 2012 (mimo spotřební daň z lihu)

• daň z příjmů – měsíční odvod úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ČTVRTEK 25. ŘÍJNA

• spotřební daň – splatnost daně za srpen 2012 (pouze spotřební daň z lihu) – daňové přiznání za září 2012 – daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z topných olejů, zelené nafty a ostatních (technických) benzinů za září 2012 (pokud vznikl nárok) • daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za 3. čtvrtletí a za září 2012 – souhrnné hlášení za 3. čtvrtletí 2012 a za září 2012 • energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za září 2012

Knihovna podnikatele MANAŽERSKÁ PSYCHOLOGIE A SOCIOLOGIE Eva Bedrnová, Eva Jarošová, Ivan Nový a kol.

VELKÝ SLOVNÍK MARKETINGOVÝCH KOMUNIKACÍ Olga Jurášková, Pavel Horňák a kol.

Monografie vymezuje uplatnění psychologie a sociologie při řízení firem a jiných organizací. Zaměřuje se na problémy, s nimiž se manažeři setkávají v každodenní praxi: Na komunikaci, konflikty a vyjednávání, pracovní týmy či na organizační kulturu.

Zkušení autoři a odborníci vysvětlují v tomto slovníku téměř 1 500 hesel z oblasti reklamy, public relations, podpory prodeje, direct marketingu či osobního prodeje. Slovník ocení všichni lidé působící v marketingu, marketingové komunikaci či v oblasti médií.

Management Press, 616 stran, cena 698 Kč, ISBN 978-80-7261-239-0

Management Press, 272 stran, cena 349 Kč, ISBN 978-80-247-4354-7, kat. číslo 3577

poradna  PROFIT

Kdy lze dát „výpověď na hodinu“? Máme ve firmě zaměstnance, který již dvakrát vážně porušil pracovní kázeň. Jednou vulgárně slovně napadal kolegu, podruhé zase přišel s několikahodinovým zpožděním, aniž by podal uspokojivé vysvětlení. Pracuje na plný úvazek. Jak postupovat, pokud bychom ho chtěli při třetím excesu „vyhodit na hodinu“? Slyšela jsem, že to není možné, pokud nedostal před tím několik písemných důtek. My mu zatím písemně žádnou výtku nesdělili. Jaroslava T., Praha Způsob skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu porušení pracovních povinností zaměstnance („porušení pracovní kázně“) závisí na závažnosti jednání zaměstnance. Takzvané „vyhození na hodinu“ upravuje zákoník práce jako okamžité zrušení pracovního poměru. Jedná se o výjimečný instrument, který zaměstnavatel může použít pouze za předpokladu, že zaměstnanec porušil svoji povinnost zvlášť hrubým způsobem a po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance dále zaměstnával, a to ani po dobu výpovědní doby. V případě okamžitého zrušení není ani nutné dávat zaměstnanci předchozí písemné upozornění.

Zákoník práce nikde nedefinuje pojem „porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem“. Příklady takového porušení povinnosti ale najdeme v soudních rozhodnutích. Za porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem tak můžeme považovat například delší neomluvenou absenci (tj. alespoň tři po sobě následující dny), krádež či požívání alkoholických nápojů v pracovní době. Při hodnocení intenzity konkrétního porušení povinností musí zaměstnavatel přihlédnout ke všem okolnostem daného případu jako například k osobě zaměstnance, zastávané pozici, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů a povinností, ke způsobu a důsledkům porušení povinností zaměstnance a k tomu, zda zaměstnavateli vznikla porušením povinností ze strany zaměstnance škoda. Jestliže další porušení povinnosti zaměstnance nebude naplňovat nejvyšší míru závažnosti, budete moci pracovní poměr rozvázat jen na základě výpovědi s dvouměsíční výpovědní dobou. V případě závažného porušení povinnosti (například krátkodobá neomluvená absence), což je porušení nižší intenzity než porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, může být zaměstnanci dána výpověď bez předchozího upozornění. Pokud by šlo o porušení méně závažné, je

možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením svých povinností písemně upozorněn na možnost výpovědi. Stačí tedy pouze jedna písemná výtka, kterou byste mu měli nyní doručit.   Klára Valentová,

expertka na pracovní právo společnost Vilímková, Dudák & Partners

Jak funguje operativní leasing?

Foto: profimedia.cz

Potřebuji do firmy pořídit nové vozy. Jak vypadá pronájem vozidel, pokud bych je chtěl pořídit formou operativního leasingu? Jan N., Humpolec Leasingová společnost zajišťuje při operativním leasingu kompletní paletu služeb, což se ovšem pochopitelně promítá do výše leasingových splátek. Zajišťuje například přihlášení vozidla na registračním místě, do splátek rozkládá a stará se o úhradu silniční daně a koncesionářského poplatku za provoz autorádia, pořizuje a zákazníkovi posílá dálniční známky, zajišťuje volbu pojištění havarijního, zákonného a dalších vybraných připojištění. Vznikne-li na vozidle náhlá porucha, je ve splátkách nájemného zahrnuta asistenční služba. V případě servisu

a pneuservisu komunikuje s příslušnými servisními místy. Při pojistné události lea­ singová společnost také vyřizuje likvidaci vzniklé škody, komunikuje s pojišťovnou a servisním místem. Při financování operativním pronájmem jsou leasingovou společností na zákazníka přenášeny velkoodběratelské slevy. V praxi je pro zákazníka výhodnější pořizovací cena vozidla díky dosažené slevě leasingovou společností u prodejce vozidla, a také výhodnější servis včetně pneuservisu. Výběr nového vozidla (značky, modelu, výbavy) v případě operativního pronájmu většinou konzultuje zákazník s leasingovou společností, která s ohledem na své zkušenosti se správou vozových parků doporučuje vhodný vůz. Jestliže podnikatel zvolí operativní pronájem včetně servisu a pneuservisu, splátka

měsíčního nájemného, které je daňově uznatelnou nákladovou položkou, věrně zobrazuje skutečné provozní náklady. Doba nájemného u operativního pronájmu není zákonem omezena, je tedy možné ji nastavit na dobu několika měsíců nebo let. Zpravidla však doba nájmu koresponduje s množstvím ujetých kilometrů s vozidlem a nejčastěji se pohybuje v rozmezí 36 až 48 měsíců. Je-li vozidlo financováno operativním pronájmem, nemusí se zákazník zabývat riziky spojenými s  vlastnictvím vozidla a především s poklesem jeho obecné ceny. Toto riziko na sebe přebírá leasingová společnost, která také vlastními silami zajišťuje následný prodej ojetého vozidla. Jiří Hamza,

Senior Account Manager, prokurista UniCredit Fleet Management

25

A120006656 A120006642 

PROFIT  portrét

inzerce

průkopník kulturního sponzoringu

Česko potřebuje špičkové akce Pavel Smutný, zakladatel nadačního fondu Bohemian Heritage Fund

Kultura přivádí do země peníze Vzhledem k tomu, že nadační fond ještě nezažil rok, který by se neodehrával v „kulisách“ ekonomické recese, není shánění mecenášů snadné. Například pro vůbec první projekt Bohemian Heritage Fund, jímž byla na přelomu let 2009 a 2010 výstava Světlo! v Museu Kampa v Praze, která konfrontovala dva světově významné divadelní umělce Josefa Svobodu a Roberta Wilsona, se nepodařilo získat žádného firemního sponzora. Potřebné čtyři miliony korun daly dohromady soukromé osoby. „Postupem času se situace lepší, ale stále je to boj,“ konstatuje Smutný. Kulturní mecenášství podle něho v tuzemských podmínkách naráží na dvě úskalí. Firmy se s ním ještě nenaučily pracovat systematicky a jejich podpora je často nahodilá. „Víceleté sponzorské smlouvy jsou u nás stále vzácné, jinde ve světě jsou však naprostou samozřejmostí,“ přibližuje Smutný s tím, že existuje pár výjimek, zpravidla z řad velkých tuzemských firem, například Česká spořitelna, KKCG nebo Vítkovické železárny.

26

podpory nemůže řada projektů vůbec vzniknout. Tato země přitom potřebuje špičkové kulturní akce, aby se zvyšovala sláva nejlepších tuzemských hudebních těles, aby sem jezdili turisté a utráceli zde peníze,“ konstatuje. Například Praha má prý potenciál zařadit se mezi vedoucí hudební metropole v Evropě, ale kulturních produktů na nejvyšší úrovni je zde zatím příliš málo. „Proto se teď mimo jiné zaměřujeme na to, aby se Národnímu divadlu podařilo dotáhnout do konce mezinárodní premiéru opery Olympiade našeho nejdůležitějšího českého operního autora 18. století Josefa Myslivečka,“ jmenuje další z aktuálních projektů nadačního fondu Smutný. Pavel Smutný (53) Známý český advokát a mecenáš. Specializuje se na obchodní právo a mezinárodní investiční vztahy. Je spoluzakladatelem a společníkem advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný a spol., která mimo jiné zastupuje stát v kauze Čepro versus Krejčíř. Po absolvování právnické fakulty studoval v 90. letech také v Paříži. Angažuje se v oblasti ochrany a podpory kulturního dědictví. Stojí za vznikem nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, je prezidentem Kruhu přátel opery Národního divadla, prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory a členem několika dalších mezinárodních obchodních komor.

Zato nadnárodní společnosti, a to je ono druhé úskalí, často od podobných aktivit ustupují. Domnívají se totiž, že v Česku je kultura dostatečně podporována státem. To však podle Smutného není pravda. „Bez sponzorské

Zviditelnění za padesát tisíc Zatímco velké společnosti působící v Česku na možnosti kulturního sponzoringu zvolna přicházejí, malé a střední firmy zatím stojí stranou. Smutný přitom vidí jejich potenciál­ní zapojení jako příležitost, aby se podnikatelé zviditelnili především na regionální úrovni. „Investované sumy nemusejí být vysoké. Podpora projektů v regionu se pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Padesát tisíc už může znamenat významnou podporu a zviditelnění sponzora. Když zvážíme, že až pět procent obratu utracených jako dar je možné odečíst z daňového základu, nejedná se o závratnou investici,“ říká Smutný. Klíčem k úspěchu každé sponzorské aktivity je ale dobře zvolený projekt. „Podpořit kulturní akce, které mají nízkou úroveň nebo špatnou strukturu, nepřináší žádný efekt. Chci proto všem doporučit, aby si nechali poradit,“ dodává Smutný. To, že je někdo dobrý podnikatel, ještě neznamená, že se snadno zorientuje v oblasti kulturního sponzoringu. Renata Lichtenegerová

Foto: archiv

Člověk, který žije jen pro byznys, by o sobě měl vážně přemýšlet. Tak to alespoň vidí známý český advokát Pavel Smutný. Sám se takzvaně našel v kulturním mecenášství. „Kultura je nezbytná k životu a tato země by bez ní zahynula,“ tvrdí Smutný, který v roce 2009 s kolegou Jaromírem Císařem založil nadační fond Bohemian Heritage Fund, a stal se tak průkopníkem kulturního sponzoringu v Česku. Cílem fondu je hledat firmy i jednotlivce, které by těšilo rozvíjet tuzemské kulturní prostředí. K hlavním projektům organizace patří podpora operního festivalu Smetanova Litomyšl či festivalu Lípa Musica v severních Čechách.

www.pontevia.cz

SCoRE – Systém certifikace trvalé udržitelnosti budov • Víte jak efektivně docílit zlepšení v oblastech komfortu, funkčnosti, bezpečnosti a jak snížit spotřebu energie Vaší budovy? • Chcete posílit její tržní potenciál? • Zajímá Vás nezávislé posouzení trvalé udržitelnosti objektu? • Je certifikace udržitelnosti důležitá pro Vaše obchodní partnery? Hodnocení a certifikace budovy přinese majitelům, developerům nebo nájemníkům praktické informace, které umožní zvýšit environmentální, společenskou a ekonomickou udržitelnost provozu objektu.

TÜV SÜD Czech s.r.o. Novodvorská 994 Praha 4 Telefon 844 888 783 [email protected] www.tuv-sud.cz