Ročník II Číslo 7 Březen 2015 SZŠ 5. května 51
Milí čtenáři, dnešní editorial bych ráda věnovala náhodám, a to ne jen tak náhodou! Obvykle je považuji za hybné síly našich životů a vřele je vítám, ovšem jsou i situace, kdy mi začínají ztrpčovat život a tak trochu mi „lezou na nervy“. Důkazem toho jsou aktuální Drobky. Náhoda totiž způsobila, že se toto číslo nechtěně nese ve znamení „doublů“. Nejprve to začalo tak, že se na str. 11 objevily dva texty s tématem plavání. Na článku o plavkyni Kristýně Horské v rubrice SZŠ má talent jsem se s Terezou Frimlovou domluvila už někdy na začátku ledna. Když pak do rubriky Učitelé ve škamnách, umístěné na stejné straně, chtěl Tim Postovit napsat medailon svého oblíbeného učitele, bezmyšlenkovitě jsem souhlasila. Snad mi to kolega odpustí, ale moc signálů, že býval plaveckým šampionem, přeci jenom nevysílá… Nedošlo mi, že tuto stránku zaplaví plavci.
Pak jsem obdržela dva články o plese, ale vzhledem k tomu, že krásně zaplnily rubriku Akce na jedničku, tak jsem byla spokojená a v duchu se naivně ujišťovala, že tímto je nevítaným „doublům“ už konec. Chyba! Následovaly dva texty o lyžařském výcviku – naštěstí každý o jiném, navíc jeden psaný žákem a druhý profesorem. I přesto jsem si říkala, že to snad už není možné, jak si mě náhoda tentokrát podává. Co v takové chvíli může udělat správný editor? Přiznat, že něco zanedbal a že něco včas nepodchytil? Naopak! Sedne k počítači a napíše editorial o náhodách, aby se z vady stala přednost. Tak jsem se do toho pustila a zhruba v půlce práce mi přišel do mobilu mail od Tima Postovita. Ptal se, zda mi nevadí, že by v rubrice Osobnost pod mikroskopem byly místo jedné osobnosti tentokrát dvě… Ne, Time, nevadilo, protože lepší zakončení editorialu jsem si nemohla přát! Ať žijí náhody a všichni, kteří si s nimi umí poradit! Pavlína Vočková
Umění šité na tělo Dne 16. prosince 2014 se konal 1. ročník školní kosmetické soutěže v malování na tělo Body Art 2014. Body Art je malování na nahé tělo modelky speciálními barvami, které jsou snadno smývatelné vodou. Malovat lze na tvář i na jakoukoliv část těla libovolné motivy, ve kterých se může kosmetička fantazijně předvést. Široká škála barev a přesný tah štětce jsou zárukou úspěchu. Pestrost motivů je nepřeberná, záleží na zadaném tématu. Každá soutěžící ze třídy 4. KA měla co nejlépe ztvárnit zvolené téma dle předem připraveného vlastního návrhu a stanovených propozic k soutěži. Hlavním kritériem při hodnocení soutěže byl body art na 30% těla (např. celý obličej a ruce nebo horní část zad a ruce), lepení umělých řas a celkový dojem - sladění účesu, kostýmu, líčení a nail artu v souladu se zvoleným tématem. Dále se hodnotila originalita a náročnost zpracování úkolu. V soutěži bylo zakázáno používat obtisky a razítka na tělo či permanentní make-up. Děvčata projevila velkou vynalézavost a kreativitu, a tak bylo těžké vybrat tři nejlepší. Na 1. místě se umístila Kateřina Šulcová s osobitým pojetím „Heart Queen“. 2. místo obsadila Aneta Karlíčková na téma „Mořská panna“ a na 3. místě ztvárnila Veronika Palyzová „Blízký Střední východ“. Všem zúčastněným žákyním třídy 4. KA děkuji za účast v soutěži. K soutěžícím ze třídy 4. KA se také přidala Sabina Stenczelová ze třídy 3. KA, která se letos bohužel neumístila, ale tímto bych jí chtěla poděkovat za projevenou iniciativu a popřát hodně úspěchů v příštím roce. Jana Mirvaldová
Dne 20. února se konalo školní kolo psychologické soutěže s tématem "Jak si navzájem lépe porozumíme". Dohromady bylo 16 prezentací. Každý účastník si vylosoval pořadí své prezentace. Porota se skládala z učitelské části v tomto zastoupení: Mgr. Vladimíra Kršková, Mgr. Renáta Světlíková a PhDr. Jana Bělonožníková. Druhou část poroty tvořili žáci. V té jsme se mohli setkat s Janem Ullrichem (2. LA), Karlem Mádrem (3. LB), Jitkou Procházkovou (4. LB) a Ilonou Bednářovou (4. ZA). Na prvním místě se umístila Anastázie Kovskova z 3. LB. Na druhém místě byl Robert Masáre z 1. LA a na třetím místě se umístil Marek Zýma z 2. LB. Také se udělovala cena poroty, kterou obdržel Timothy Aharon Postovit z 2. LA. Cenu diváků vyhrála Potančoková Barbora, u jejíž prezentace se mohli posluchači opravdu pobavit. Za diváky musím říci, že bylo náročné tolik hodin poslouchat jednotlivé příspěvky, i když musím uznat, že všechny byly zajímavé Marie Sedláčková (2. LB) 1
Zprávy z domova: Zimní ozvěny Lyžovačka aneb Žádný hněv a žádná… Na lyžařský kurz do Rokytnice nad Jizerou jsme odjížděli v pondělí 19. ledna z autobusového nádraží na Černém Mostě. Sraz jsme měli v půl osmé ráno, kdy jsme naložili zavazadla do autobusu, rozloučili se s našimi milovanými maminkami a tatínky a odjeli. Po cestě jsme se rozhodně nenudili. Kluci z 2. LB s sebou do autobusu vzali notebooky a repráčky, takže o muziku a tím pádem i o zábavu bylo postaráno. Cesta byla dlouhá, a pokud vím, tak se ani nikdo nepozvracel, za což jsme byli určitě všichni rádi. Komplikace přišly, až když jsme přijeli do Krkonoš, kde byly zasněžené a neupravené silnice. Pan řidič nenasadil sněhové řetězy, a tak jsme samozřejmě skončili napůl v příkopu. Nikdo mu to snad neměl za zlé, aspoň bylo vzrůšo. Penzion Komex, kde jsme měli být ubytovaní, byl naštěstí asi jen dva kilometry daleko, tak jsme to vzali po svých. Když jsme přišli, přivítal nás v jídelně u oběda pan majitel. Poté jsme si šli rozdělit pokoje a po chvíli přijel i náš vyproštěný autobus se zavazadly. Zabydleli jsme se, vybalili náčiní, a šli na sjezdovku. Tam nás profesoři rozdělili na skupiny, a jelikož bylo už málo času a brzy zavírali, tak jsme si moc nezalyžovali. Dali jsme si večeři a šli na pokoje. Večerka byla v deset hodin a budíček v půl osmé. Vstávat se nikomu nechtělo, a tak nás obvykle chodil budit pan profesor Merxbauer. Ráno jsme se nasnídali a šli na sjezdovky. Skibus nás odvezl pod Lysou horu, ale méně zdatní lyžaři, kteří se museli teprve rozjezdit, chodili zpočátku na menší sjezdovku blízko penzionu, kde jsme všichni trávili i odpolední lyžování. Takto podobně probíhaly i další dny. Penzion byl velký, zevnitř i celkem hezký a hlavně byl jen pro nás, takže jsme se mohli chovat skoro jako doma. U dveří do našeho pokoje nám po chvilce upadla klika a následně se rozbil i zámek. Pan majitel byl ale fajn chlapík a žádné problémy z toho nedělal. Ve čtvrtek v podvečer jsme šli na snowtubing, což je něco jako bobová dráha, akorát na duších od pneumatik. Večer byla schůze, kde nám profesoři poděkovali za to, že jsme všechno zvládli a nic vážného si neudělali. Ráno jsme se nasnídali, naskládali věci do autobusu a odjeli. Lyžák si snad každý užil, byli tu skvělí a přátelští lidé, ale neskutečně rychle to uteklo. Myslím si, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že na lyžák by se mohlo jezdit v každém ročníku. Na závěr bych chtěl poděkovat Mgr. Karlu Břízovi, Mgr. Martině Cettlové, PaedDr. Janě Kolčiterové a Mgr. Ivanu Merxbauerovi za to, jak krásný kurz pro nás připravili, jak přátelsky se k nám chovali a hlavně za to, že to s námi vydrželi. Lepší učitele jsme si snad nemohli přát. Tomáš Farkaš, 2. LB
Sólo pro „bezpečáky“ A je to tu. Očekávaný kurz na očekávaném sněhu v očekávaných Beskydech. Tentokrát jsme začali o něco dobrodružněji, jak se patří na „bezpečáky“, a to cestou vlakem, busem a výšlapem 5km na Javorový vrch, kde bylo po sedm dní naše místo domoviny. Na chatě se o nás starali opravdu jako doma, ubytování na úrovni, wifi připojení, plná penze včetně druhé večeře a pitného režimu. Trošku menší pokoje se ze začátku zdály být problémem a hledání rukavic a dalšího oblečení zabralo některým více času, ale vše bylo vykompenzováno kamarádským duchem, který se šířil rychle všemi pokoji. O dostatek tepla proto nebyla nikdy nouze. Na začátek bych chtěl ještě zmínit, že slunečné počasí, sněhová nadílka a výhledy do okolí připomínaly spíše alpské hřebeny a ne „náš“ Javorový vrch. Krásný to týden. A hurá k programu. Každý den byl zahájen ranní rozcvičkou při východu slunce pod vedením kolegyně Kolčiterové. Po nocích plných vášně byli všichni nastoupeni většinou už pět minut před začátkem srazu. Chválím. Někteří dobrovolníci si před východem slunce dokonce vyběhli sjezdovku a ne jednou, ale hned desetkrát. Že by za trest? Následoval dopolední výcvik na sjezdových lyžích. Jdeme s dobou, proto carvingový oblouk byl hlavním bodem sjezdového výcviku. Pár členů čtvrtého družstva si tento oblouk upravilo na „face-carvingový oblouk“. Zlepšovali jsme se prostě všichni a to sluníčko a azurová obloha, no, nádhera! Odpoledne nás vždy čekal výcvik na běžkách. Nic jsme neponechali náhodě a radši vše pečlivě dokumentovali. Video rozbor běžeckých i sjezdových lyžích po odpoledních přednáškách nikoho neurazil a zvedl náladu snad každému. Nemuseli jsme alespoň posilovat břicho nudnými sklapovačkami. Dokonce i pár dobrovolníků se s mojí maličkostí vydalo na hřebenovku po stopách Yettiho. Mákli jsme si a na pozdější oběd na nás čekala, za mě dobrá, koprovka. Zmiňované přednášky jsem odsloužil se vší hrdostí, ale na přednášku od Horské služby to byl slabý odvar. Teoretická i praktická ukázka vybavení a techniky byla zakončena nezapomenutelným zážitkem pro pár vyvolených jízdou na skútru. A úžasná byla i další, noční přednáška místního astronoma. Kromě ukázky nejznámějších souhvězdí, které nám ukazoval pomocí laseru, nám odpočítal, kdy přesně bude padat hvězda a ta pak opravdu padala. Byl to frajer a věděl. Třetí, „krizový“ den strávený hrami na sněhu, večery s povedenými soutěžemi zakončené módní přehlídkou… Bylo toho opravdu hodně, čím jsme se bavili a zároveň si zvyšovali naši kondičku. Vše vyvrcholilo závodem ve slalomu a na běžkách (stíhací závod, vytrvalost a běh do vrchu) a slavnostním vyhlášením tří nejlepších v každé kategorii. Odměna? Klasika - sladkosti a diplom. No, zážitků požehnaně, i kázeňských, ale hlavní je, že všichni se vrátili v pořádku domů a úspěšně splnili povinný kurz, který bude čekat zase příští rok nový první ročník bezpečnostně právního oboru. A kde? V Beskydech? Na závěr chci poděkovat všem kolegům i zdravotnici za příkladný přístup a studentům za jejich sportovního ducha a nadšení. Sportu zdar! Karel Bříza 2
Zprávy z domova: Zimní ozvěny Každým rokem vyráží několik studentů naší školy načerpat vánoční atmosféru za hranice ČR. A kromě vánoční nálady v Rakousku přibyl k tomuto výletu ještě jeden, a to výlet do Bad Leonfeldenu. Zde si studenti mohli přátelsky popovídat s místními studenty, ale pozor - šlo to jen anglicky nebo německy, před cizími jazyky nebylo úniku! Čeština šla na chvíli stranou. Studenti místní školy nás provedli po městě a ke každé historické památce nebo oblíbenému místu měli připravené krátké povídaní, takže nejen že si člověk poklábosil a třeba i o nějaké procento zdokonalil svou angličtinu nebo němčinu, ale také se něco přiučil z místní kultury. Někteří navázali nová přátelství s Rakušany a ti druzí se těšili na vánoční trhy v Linci. Linec je sám o sobě krásné město a jeho nádheru si každý užíval po svém. Ať už se procházel po trzích, nebo navštívil místní památky, tento výlet byl plný spokojenosti. V očích studentů bylo vidět nadšení, ale co v očích profesorů, kteří nám dělali doprovod? Konkrétně se jedná o Mag. Simonu Horníkovou, Mgr. Miladu Synkovou a Mgr. Tomáše Niederhafnera. Všichni jsme uznali, že lepší kombinaci profesorů jsme si přát nemohli! Vše bylo do „puntíku“ dokonale zařízené. Co si ovšem o celé „delegaci“ a výletu myslí oni sami? Dozvíte se v rozhovoru, který je plný překvapujících informací o dalších výletech! Líbil se vám výlet do Rakouska? S.H. : „Ano, v Rakousku jsem žila a vždy ho ráda znovu navštívím. Líbilo se mi všechno. M.S. : „Moc se mi líbil. Získala jsem nové informace a byla ve studijním prostředí.“ T.N. : „Ano, dobrá atmosféra, radost a autobus. Miluji autobusy, zvláště ty žluté.“ Byl/a jste spokojen/a s aktivitou studentů? S.H. : „Studenti jsou na těchto výletech tradičně úžasní, spolehliví, milí, většinou projevují zájem o námi připravené aktivity. Myslím ale, že tentokrát by potřebovali více času na seznámení s rakouskými studenty, aby mohli svoji aktivitu více projevit.“ M.S. : „I já byla s aktivitou všech studentů velmi spokojená, byli zodpovědní, přesní, milí a se zájmem, i když vláček za 8€ s prohlídkou a průvodcem po Linci odmítli.“ T.N. : „Ano, většinou ale k plnění úkolů potřebovali smartphony, ale šlo to i bez nich.“ Přihodil se během výletu nějaký úraz? M.S. : „Nic závažného se nepřihodilo, a to jsem byla ráda. Pouze drobná nevolnost, kterou jsme vyřešili dodáním sladkých tekutin a klidem.“ Zaujal vás více Linec, nebo Bad Leonfelden? S.H. : „Nedokážu říct, jsou to odlišná místa, každá návštěva plnila jiný cíl.“ M.S. : „Bad Leonfelden byl svou malinkatou rozlohou specifický a příjemný. V Linci jsem si užila projížďku vláčkem, výzdobou a atmosférou.“ T.N. : „Linec! Bad Leonfelden je pěkný, ale Linec je větší, hezčí a hlavně má Dunaj a monstrózní veletrh.“ Připravujete další výlet podobný tomuto výletu? S.H. : „Ano, výlety děláme vždy na advent a poslední týden v červnu. Návrhy ráda uvítám na své e-mailové adrese.“ M.S. : „Byla bych ráda, kdybych se podobného výletu mohla opět zúčastnit.“ T.N. : „Poletíme do New Yorku a pojedeme do Londýna. Výhledově plánujeme České Budějovice.“ Děkuji všem za rozhovor! O dalších výletech budete jistě informováni, obzvlášť na výlet do „Big Apple“ či tzv. City that never sleeps se naše redakce určitě zaměří! Veronika Sekyrová, 4. LB Pokud vás v článku Veroniky Sekyrové zaujalo setkání s rakouskými studenty, tak vám dlužíme vysvětlení, šlo o studenty profesorky Doris Kreiner, se kterou jsem se seznámila v Southamptonu, kde jsme se díky programu Erasmus+ účastnily vzdělávacího kurzu pro učitele anglického jazyka. Seznámily jsme se vloni v létě a již tehdy jsme se dohodly, že s našimi studenty uskutečníme společnou akci, kde si budou moci procvičit konverzaci v anglickém a německém jazyce. Předvánoční čas nám přišel jako vhodná doba. Jejich škola se nazývá Spolkové reálné gymnázium a nachází se v Bad Leonfeldenu, v Horních Rakouscích, jedné ze spolkových zemí republiky Rakousko. Je vzdálená 60 km od Českých Budějovic a 50 km od Českého Krumlova. Studenti gymnázia jsou zaměření na obor hudební, výtvarný a technický. Při našem setkání bylo v rakouské třídě asi jen 15 žáků, takže naši žáci byli rozděleni do 15 skupin a každá skupinka vyzpovídala jednoho Rakušana/Rakušanku. Zajímavostí bylo, že mezi rakouskými žáky byla jedna žákyně z Čech, která na tomto gymnáziu pobývá na ročním výměnném pobytu. Kromě toho, že jsme si procvičili své jazykové znalosti, nezapomněli jsme na trzích vnímat předvánoční atmosféru a dát si něco dobrého k snědku. Simona Horníková Na vánočních trzích s rakouskými kolegy z programu Erasmus+
3
Jazyková infúze: Competition in English Conversation The competion was prepared very well by our English teachers namely Mrs Miner. I took a part as a friendly examiner ready to listen to terrible English accents, wrong tenses, confusing word order.... I was wrong, totally wrong. I have witnessed alongside with my colleague Mr Hadrava unique oral skills of the firstgraders which suprised us in a positive way, some of the students were reacting as if speaking their mother tongue. The first speaker was finally beaten by another student of lyceum when we had not believed there could be anyone better than the first there he came. Moreover, there were several other students with their level pretty close to the level of the winner. I am quite sure these students speaking to foreigners on the streets of Prague will show the tourist the right way for the Czech Republic. Tomáš Niederhafner
Congratulation! You won! Please, answer three questions about the competition for our readers.
Soutěž v konverzaci ve francouzském jazyce
Did you enjoy the competition? Which part was the most difficult and why? What would you change next year? Robert Masáre, 1. LA 1) The competition was quite fun, the questions were bit tricky, but you could figure it out. 2) The most difficult part was summing up the text, because my theme about “Saving expenses on fuel” was completely important from the beginning to the end. 3) There weren´t any problems, so I wouldn't change anything.
28. dubna 2015 od 12,30 h Pro studenty 1., 2., 3. ročníků lycea
Tim Postovit, 2. LA 1) I did enjoy the competition indeed, because it was very valuable experience and it was definitely worth it. I am really glad I could try out something that is very similar to our future "maturita". 2) In my opinion the most difficult part was to handle the stress and to concentrate on certain tasks and to solve them, of course. 3) For me, personally, the form and the atmosphere of the competition was good enough. I cannot name any certain things I want to change next year. Kateřina Mitevová, 3. LA 1) I enjoyed it a lot. It was wonderful experience. 2) Definitely, the part when I was supposed to talk about myself. I noticed that I had some problems with it. 3) I think I would like to improve my English. There are certainly lots of things that need improvement.
4
Le concours de la langue française Le 28 avril 2015 à midi et demie Les sujets: Moi et ma famille Ma journée Les vacances en France La personalité française Le film français La France Les chiffres 0 - 1000 Organisé par Mgr. Karolína Borská Jury: Mgr. I. Benešová, Mgr. A. Procházková
Osobnost(i) pod mikroskopem: Členky redakce časopisu Bridge 11. března proběhla na naší škole konverzační soutěž v anglickém jazyce, kterou ve spolupráci s našimi profesory pořádala i redakce časopisu Bridge, která se postarala o odměny pro vítěze. Atmosféra a ráz soutěže byly v mnohém díky této návštěvě vynikající. Rozhodl jsem se proto, že redakci tohoto časopisu navštívím a podívám se do zákulisí skutečného časopisu! Vcházím do redakční pracovny, součástí které je i nahrávací studio, veden jednou z redaktorek časopisu Bridge na pozici ELT consultant, jejíž jméno je Andrea Šulcová. V pracovně se seznámím s dalšími členkami redakce Zuzanou Sklenkovou, šéfredaktorkou časopisu Gate, a paní Auburn Scallon, rodilou mluvčí ze Spojeného království. Na úvod bych se vás chtěl zeptat, co si má nezasvěcený vůbec představit, když se řekne ELT consultant a co je náplní této pozice ve vaší redakci? Andrea: Moje pracovní náplň je opravdu velmi různorodá. Pořádám konference a semináře pro učitele ze základních a středních škol, týkající se různých sfér a aspektů studia anglického jazyka, seznamuji učitele s inovacemi na trhu, které povolání učitele anglického jazyka usnadňují a výuku zefektivňují. Já sama jezdím na konference a výstavy, kde představuji materiály našeho časopisu laické i odborné veřejnosti. Také pořádám na školách soutěže a jiné akce. Jste v kontaktu se žáky i učiteli, jistě víte, jak se věci v této oblasti mají, jaký je tedy váš názor na úroveň znalosti angličtiny na školách, jak mezi kantory, tak i samozřejmě mezi žáky, když porovnáte minulost a současnost? Zuzana: Úroveň znalosti angličtiny se očividně zvyšuje. Velký rozdíl je určitě mezi jednotlivými regiony, Prahou a menšími městy. V Praze je obecně velmi dobrá znalost angličtiny. Kolikrát slýchávám od cizinců, že se ani nemusí učit česky. Všichni rozumějí anglicky. Andrea: Ano, zcela jistě se znalost angličtiny zvedá. Bude však ještě chvíli trvat, než se opravdu dostaneme na tu vysněnou úroveň, jelikož mezi učiteli ještě stále panuje trend zaměřování se hlavně na gramatiku, ostatní stránky jazyka se často opomíjejí. Jen o gramatice to není, je to i o komunikaci. Mnozí z nás se jazyk učí léta a pak se nejsou schopni ani domluvit, což je důsledek absence příležitosti ke komunikaci na školách. Učitelé často ani sami nejsou dostatečně kvalifikovaní, nebo jsou kvalifikovaní dostatečně, ale nedrží s jazykem krok. Samozřejmě existují i výjimky a není jich málo. Zuzana: Zajímavá je i situace s bilingvními dětmi, kterých je tu čím dál více, s nimi se učitel často dostane do patové situace, kdy děti anglicky vlastně umí lépe, vzhledem k situaci v rodině a podobně. Bilingvních dětí je mnoho i u vás na škole, jak jsem slyšela. V návaznosti, kolik osobně umíte řečí a z čeho pramení vaše znalost angličtiny? Co byste poradily žákům v tomto ohledu, vyjma těch tradičních praktik ze školních lavic? Zuzana: U mě osobně zůstalo u té angličtiny, ke které jsem se dostala jako nadšenec v devadesátých letech. Angličtina mi stačí, domluvím se všude. Je to vlastně takový klíč ke světu. Nicméně si myslím, že v dnešní době je už standardem umět řečí více. Co se týče rady žákům, tak za mě bude netradiční: mluvte sami se sebou často a nahlas. Navažte kontakty v zahraničí, v dnešní době sociálních sítí je to více než reálné. Komunikujte na denní bázi. Andrea: Kromě angličtiny se domluvím i německy a učila jsem se rusky, netroufám si však říct, že bych rusky mluvila. V současnosti máme mnoho možností k osvojení si angličtiny. Lidé mohou vyjet do zahraničí, v Praze samotné se nabízí možnost různých brigád vyžadujících znalost angličtiny. Také se koukejte na filmy, poslouchejte a hlavně – čtěte. Zajímalo by mě, zda dostáváte, jakožto vzdělávací časopis, zpětnou vazbu od učitelů a žáků a jak moc vás motivuje? Andrea: Jsme velice rádi. Je pro nás důležité vědět, co usnadňuje učitelům práci apod. Rádi se dozvídáme o vašich zájmech, rádi od vás dostáváme impulsy, protože je těžké sledovat situaci mezi mládeží z prostředí redakce. Odezva je pro nás jakýmsi vodítkem. Napište nám na facebook! Studenti nám píší a žádají nás tam o články a rozhovory. Často čteme prosby mezi čtenáři časopisu Gate o rozhovor například se skupinou One Direction. K časopisům, vaše redakce vydává dva časopisy – Bridge a Gate, jaký je mezi nimi rozdíl? Zuzana: Tak časopis Bridge je takový náš matador, vychází u nás už osmnáctým rokem. Je to časopis, který se zaměřuje hlavně na střední školy a na přípravu k maturitě. Rozptylem témat, i slovní zásobou (B1, B2) je Bridge náročnější čtení. Gate (A1, A2) je zase naše dítko. Začali jsme s ním nedávno a je zaměřen hlavně na žáky základních škol a někdy najde využití i u prváků. Snažíme se tu přistupovat k angličtině zábavněji, píšeme tak, abychom byli graficky i tematicky atraktivní pro danou věkovou skupinu. Andrea Šulcová (vpravo) při předávání cen u nás ve škole Jak tedy volíte témata, co vás inspiruje? Andrea: U Bridge se zaměřujeme hlavně na maturitu, snažíme se však i přípravu k ní podat v té zábavnější formě. Co se týče volby témat ke článkům, tak často vedle věcí zábavných u nás naleznete i témata zcela seriózní, politická a sociální. Nedávno u nás například vyšel velmi zajímavý článek o cenzuře inspirovaný událostmi spjatými s teroristickými akty v Paříži. Zuzana: V Gateu tedy politiku neřešíme, zaměřujeme se spíše na kulturu a témata vhodná a atraktivní pro žáky základních škol. Děláme rozhovory s mladými herci a zpěváky. Píšeme i o každodenních reáliích, ale nejdeme příliš hluboko. Vhodná úroveň angličtiny (stanovená evropskými měřítky) pro danou věkovou skupinu nám ani nedovoluje být, co se týče volby témat, příliš ambiciózními. Nemůžeme si na rozdíl od Bridge dovolit nějakou tu trochu filosofie. Co všechno zahrnuje práce redaktora? Co musí umět? Zuzana: Pracujeme v anglickém médiu, redaktor by měl proto mít cit pro jazyk a přehled o něm. Jelikož mezi námi jsou i rodilí mluvčí, tak nám to práci značně zjednodušuje.
5
Andrea: Redaktor by měl také být kreativní, náplní naší práce je kromě dalšího i vést časopis ideově. To znamená motivovat studenty ke vztahu k angličtině. Měl by být pohotový, flexibilní a měl by být schopen reagovat na aktuální stav a trendy mezi mládeží. Zajímal by mě průběh redakčních rad, jak probíhají, co se na nich řeší? Zuzana: Na každou redakční radu si připravujeme jednoduché makety čísel, které nás čekají v nejbližších měsících. Tam také máme prostor k podání nových návrhů, nápadů a myšlenek. Řešíme právě I podněty od učitelů a studentů. Nápady na texty poté předáme novinářům mezi námi, ti článek vyhotoví a editoři ho posléze upraví, aby byly vhodné pro tu danou úroveň znalosti angličtiny. Jaké jsou nejvíce vyčerpávající stránky práce redaktora a co vás naopak naplňuje? Zuzana: Asi nejobtížnější je držet krok s reáliemi a situací mezi mládeží. Prostě jen nepsat pořád dokola o geografických aspektech Spojeného království, ale take o něčem, co je in. Vymýšlet nové, inovativní postupy. Psát tak, aby to bavilo jak nás, tak i čtenáře. Co se týče naplnění, tak tou je pro mě ta samotná kreativita práce. Samozřejmě má člověk strach, aby nevyhořel a aby mu nedošly nápady. Používáme proto týmové myšlení. Na vašich stránkách jsem četl, že spolupracujete s CERMATem, co všechno vám tato organizace poskytuje? Andrea: Důležitá je pro nás kontrola úrovně té maturitní angličtiny, její level se nesmí snižovat ani zvyšovat. Také přijímáme různé didaktické materiály apod. Fungujeme spolu na této bázi. Zuzana: Spolupráce s Cermatem již není tak těsná, poslední maturitní speciál jsme připravili s jinou společností zabývající se problematikou maturit a výukovými materiály, které poskytujeme i formou vlastních audionahrávek. Mnoho z nich je poté k dispozici na našich webových stránkách. Ke školním soutěžím, sám jsem se jedné konverzační soutěže účastnil na naší škole, bylo to velmi fajn – pořádáte je často? Co vás k nim motivuje? Andrea: Hlavní motivací je pro nás aktivizace studentů i učitelů. Podporujeme tvořivost. Snažíme se soutěže organizovat tak, aby to byla hlavně zábava a ne nuda a šeď. Soutěže většinou probíhají na začátku školního roku a ke konci roku se většinou jedná o spontánní soutěž, která vás má motivovat k práci s časopisem,nebo i bez něj. Soutěž na vaší škole dle mého názoru probíhala báječně. Měla jsem radost, že si to užívají jak žáci, tak i někteří učitelé. Překvapila mě i vysoká úroveň angličtiny vašich učitelů. Moje kolegyně Auburn (rodilá mluvčí) nedokázala poznat, jestli se jedná o rodilé mluvčí, nebo ne. Děkuji vám za rozhovor, budeme i nadále pokračovat ve čtení vašich časopisů, které nás moc baví! Chtěly byste na závěr něco vzkázat našim čtenářům? Společně: Určitě bychom vám chtěly popřát mnoho zdaru v budoucích studiích, a to nejen anglického jazyka. Byly bychom také velice rády, kdybyste nám na naší facebookovou stránku vzkázali, co byste rádi četli v dalších číslech, co by vás bavilo. Je to pro nás velmi důležité! Tim Postovit, 2. LA
Studentská osobnost pod mikroskopem: Lucie Bartoušková Již po několikáté reprezentovala naši školu Lucie Bartoušková ze 4. LB v soutěži Enersol a opět se umístila na příčce vítězů. Co je to za soutěž? Jak dlouho Lucka reprezentuje naši školu? To vše nám sdělila v rozhovoru. Jak ses letos umístila? „Poslední ročník jsem završila 3. místem jak v pražském kole, tak i v kole celorepublikovém.“ Můžeš stručně říci, o co v této soutěži jde? „Soutěž Enersol je zaměřena na obnovitelné zdroje, snižování emisí v dopravě a celkově se jedná zejména o šetření životního prostředí.“ Jaké bylo téma tvojí letošní práce? „Téma pro letošní ročník bylo „Octavia G-TEC“, to je auto, které jezdí i na zemní plyn a značně tak zlepšuje životní prostředí.“ Cítila jsi výhodu, že se účastníš již potřetí? „Samozřejmě, už z minulých let jsem věděla, na co se mám více zaměřit. I nervozita byla menší, možná i díky lidem, které jsem znala z předešlých let a kteří se stali mými přáteli. Vzájemně jsme se mohli podporovat.“ Lucie byla jedinou dívkou pražského týmu během celorepublikového klání v Mohelnici Zúčastnil se z naší školy ještě někdo? Pokud ano, předávala jsi své dřívější zkušenosti? „Ano, ještě Kateřina Pilátová z 2. LB, ale ta se bohužel neprobojovala do pražského kola, i když její téma seminární práce bylo velmi zajímavé. Katka psala o třídění odpadu a jak toto téma zprostředkovat dětem v mateřských školkách. Co se týče zkušeností, spíše jsem Katce soutěž popisovala všeobecně, protože měla úplně jiné téma a kategorii než já a mé zkušenosti by jí bohužel nepomohly.“ Není ti líto, že se příští rok už nezúčastníš? „Líto mi to je, v prvním roce mé účasti byl pro mě Enersol velmi náročný, ale 2. a 3. ročník jsem si užívala. Nejenže jsem poznala nové lidi i kamarády, ale navštívila jsem různá místa v České republice, kde jsem předtím nebyla. Například Otrokovice, kde se konalo mezinárodní kolo, nebo Mohelnici, kde se konalo národní kolo. Tam jsme kromě tradičního programu měli možnost navštívit Muzeum Olomouckých tvarůžků. Takže Enersol není jen soutěž, ve které jde pouze o „školu“, ale je to vzdělávací program, který se snaží o navázání nových vztahů a pomůže vám například i při studiu na vysoké škole. Když máte dobré výsledky, můžete být přijati i bez přijímacích zkoušek.“ Chceš se ekologii věnovat i v budoucnosti? „V budoucnosti bych se ráda věnovala určitě zdravotnictví, ale jedna z mých přihlášek skončila i na ČZU, obor aplikovaná ekologie, ke které mám díky Enersolu velmi kladný vztah a myslím, že i studium tohoto oboru by mě velmi bavilo. Na Enersol budu ráda vzpomínat. Byla to výborná zkušenost nejen pro studium, ale i pro život. Samozřejmě že je soutěž náročná, ale výsledek stojí za to. Přeji hodně štěstí těm, kteří budou v mých stopách pokračovat. Samozřejmě bych chtěla poděkovat paní prof. Heleně Marešové, která mě celé tři roky podporovala.“ Veronika Sekyrová, 4. LB 6
Akce na jedničku (tentokrát s mínusem) Lesk (a bída) Lucerny Náš velký den proběhl 10. ledna 2015. Byla sobota a každá maturantka vstávala dříve než obvykle, aby mohla zajít do salonu nechat si udělat nehty, velkolepý účes a make-up, díky kterému večer zazáří. Kluci si prý naopak přispali a těsně před hodinou H jen popadli svá kvádra a dojeli do Lucerny, kde se ples konal, na zkoušení nástupu. V Lucerně už panoval chaos, a když jsem konečně našla alespoň několik svých spolužaček, tak jsme šly hledat šatnu. Už dříve nám bylo řečeno, že jedna šatna bude pro dvě třídy, ale skončilo to tak, že jsme měli jednu šatnu pro všech sedm tříd. Se spolužačkami jsme vstoupily dovnitř, kde byl zápach jako v šatně u nemytých řidičů kamionu. Chvíli jsme se venku zotavovaly ze šoku a pak jsme vstoupily se zadrženým dechem odvážně a hrdě dovnitř, kde jsme se závratnou rychlostí převlékly. Po několikátém vyzkoušení nástupu, kdy jediné, na co všichni mysleli, byl alkohol, jídlo a rodiče, nás konečně propustili a my si tak mohli konečně dopřát toho panáka, který nás dostal ze stresu. Po vítání a usazování našich blízkých, kdy jsme se motali ve smyčce mezi skupinkami našich přátel, rodinou a spolužáky, jsem v tu dobu opravdu nezáviděla rozvedeným a rozhádaným rodinám, kdy maturant musel přebíhat až na druhou stranu sálu. Stres a nervozita vrcholily. Po imatrikulaci jsme konečně přišli na řadu my, maturanti. Avšak mezitím než se imatrikulanti ostužkovali, všech sedm maturitních tříd stálo namačkaných jako sardinky v hrozném horku pod schody. V jednu chvíli to vypadalo, že jedna z mých spolužaček snad omdlí. Nástupy některých tříd byly vážně originální. Mně a mojí rodině se nejvíce líbil nástup na téma Star Wars, kdy studenti nastupovali se světelnými meči a dokázali tak, že i v takovém množství tříd je možné svůj nástup udělat zajímavý a nepřehlédnutelný. Po nástupech nastal tanec s rodiči a potom už byla v podstatě jen volná zábava. Musím přiznat, že z půlnočních překvapení si toho moc nepamatuji, ale rodiče a známí říkají, že byly všechny moc pěkné. Obzvláště se jim líbila odvážná paní profesorka, která představovala Popelku. Navzdory všem strastem, vedru a vysokým podpatkům jsme si maturitní ples moc užili a máme tak krásnou vzpomínku na celý život. Anežka Müllerová, 4. NA
Vítání i loučení v Lucerně Již 55. ročník imatrikulačního a maturitního plesu se uskutečnil 10. ledna v pražské Lucerně. Pro nás maturanty to bylo první loučení se školou a mnohým z nás se vybavila myšlenka na to, jak jsme tady před třemi lety jako neotlučení středoškoláci čekali na svou první stužku od třídního profesora. Vše odstartovalo v 19 hodin, kdy natěšení rodiče a další příbuzní čekali právě na svou ratolest, která prožívá jednu z nejlepších chvil ve svém životě. Nejprve byli za zvuku Gaudeamu slavnostně přivítání žáci prvních ročníků, na které čekají nové zážitky a hlavně vědomosti, které jim škola zprostředkuje. Pak přišla na řadu hlavní událost večera – šerpování maturantů, kdy jsme se pomyslně loučili s lidmi, kteří nám dělali společnost po celé čtyři roky. Když jsme se dočkali vysněné šerpy, prošli jsme se s obrovskou plachtou po parketu, do které jsme nachytali několik set nebo také několik tisíc korun. V hlavě se nám praly myšlenky na náš první ples s myšlenkami na budoucnost. Někteří se usmívali, někteří plakali dojetím. Ovšem tyto chvíle plné emocí vystřídal zvuk orchestru a všichni se doslova vrhli na taneční parket. Pokud jste právě vy patřili mezi všeznalce tanců, určitě jste na parketě rádi oslnili svým umem. Po tanečních blocích přišla další očekávaná chvíle pro maturitní ročníky, a sice půlnoční překvapení! Maturitnímu plesu předcházelo několik „tanečních hodin“ maturitních tříd, protože půlnoční překvapení je třešničkou na dortu a všichni si na něm nechávají záležet. Všechen ten pot, který byl výsledkem veškeré dřiny, se nakonec vyplatil, protože všechna půlnoční překvapení byla fenomenální. Maturanti se do toho pořádně obuli. Někteří předvedli odvážné tance v rytmu Beyoncé, někteří uvedli Lucernu do detektivního příběhu a za jediný večer jste měli možnost procestovat svět! No, není to úžasné? Tento ples se skutečně vydařil a my jen doufáme, že takhle bravurně se nám podaří také složit maturitní zkoušku. Prvákům přejeme, aby neztráceli hlavu při neúspěších a šli dál, aby i oni mohli za 3 roky stát na našem místě. Veronika Sekyrová, 4. LB Na maturitní ples přijal tentokrát pozvání i Spielbergův žralok z filmového trháku Čelisti 7
Ze školní knihovny Milí kolegové a studenti, v minulém čísle jsem vám slíbila, že vám představím nové knihy v knihovně. Koupili jsme patnáct nových titulů, podívejte se na seznam níže. Tentokrát jsme vybírali knihy spíše těžší a kvalitnější, téměř každá získala nějakou cenu. Nové knihy v knihovně (prosinec 2014) Cizí autoři: 1. Claudel: Šedé duše 2. Cristiane F.: Můj druhý život 3. Johnson: Syn správce sirotčince 4. Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 5. Liao I-Wu: Hovory se spodinou 6. McEwan: Pokání 7. Nesbo: Sněhulák 8. Schnidt: Neumřeš 9. Solstad: Jedenáctý román, kniha osmnáct
Čeští autoři: 1. Denemarková: Peníze od Hitlera 2. Hájíček: Selský baroko 3. Hakl: O rodičích a dětech 4. Katalpa: Němci 5. Rudiš: Nebe pod Berlínem 6. Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Dnes se zastavím u knih od cizích autorů a u žánru, který je jedním z nejčtenějších – detektivního románu. Pokud bych vám měla doporučit něco opravdu čtivého, byla by to detektivka Sněhulák od Jo Nesba. Začala jsem ji číst v pátek večer a v neděli ráno jsem ji měla dočtenou. Jak začnete číst, nelze přestat. Mladá matka se vrátí jednoho listopadového dne večer domů a pochválí manžela s malým synem, jakého pěkného sněhuláka postavili na zahradě před domem. Jenže oni ho tam nepostavili. Všichni se zahledí ven a vidí, že sněhulák jim kouká do oken, černé uhlíky na ně zírají temně a upřeně. Během noci mladá žena zmizí a později zjistíme, že byla zavražděna. Případ řeší osamělý detektiv Harry Hole. Do konce knihy nelze poznat, kdo je vrah, už si myslíme, že je nám vše jasné, ale pak je vše zase úplně jinak. Sněhuláka jsem četla v lednu na chatě a neprozřetelně jsem řekla svým dětem, že komu se v knize objeví sněhulák před oknem, ten bude brzo zavražděn. A moji milovaní kluci mi v sobotu ráno vykouzlili sněhuláka před oknem, přesně takového, o kterém jsem četla, samozřejmě že mi hleděl do okénka. Tak jsem jim řekla, že jestli budu do rána mrtvá, je to jejich vina. Přežila jsem, dočetla jsem, ale z okna jsem se celý víkend nepodívala. Byla jsem z knihy nadšená, proto jsem o ní hned vyprávěla ve třídě 3. ZA, a naladila jsem je k četbě tak, že kniha mezi nimi dosud koluje. Až ji vrátí, přijďte si ji půjčit vy! Když jsme u detektivního románu, stejným žánrem jsou i Šedé duše od francouzského autora Philippa Claudela. Román začíná vraždou mladé dívky. Vypravěč je jednou z postav, místním policistou. Vražda není vyřešena, ale bývalý policista po 20 letech začne opět pátrat, má výčitky, že kvůli osobní tragédii (zemřela mu manželka při porodu) něco zanedbal. Tento příběh je také napínavý, ale je zde ještě něco navíc. Vražda se odehrává za války v roce 1917, proto velkou roli hraje i těžká doba. Pokud máte náladu na něco pochmurného, tragického a opravdu smutného, tato kniha vám padne do noty. A dnešní řádky zakončím nabídkou ještě jednoho detektivního díla, které máme v knihovně už nějakou dobu, Milénia od Larssona Stiega. Jedná se o trilogii opravdu tlustých, ale čtivých románů. První díl se nazývá Muži, kteří nenávidí ženy. Hlavní hrdina Mikael Blomkvist přijme nabídku od starého bohatého průmyslníka, kterému se před 40 lety ztratila nejoblíbenější neteř. Mikael postupně nachází stopy, na které nikdo dosud nepřišel, a odkrývá hrůzné tajemství bohaté rodiny Vangerů. Další díly není třeba představovat, pokud přečtete první, budete chtít půjčit další, uvidíte. Kdo si konečně přijde půjčit něco, co není v kánonu? Pěkné jarní dny přeje Monika Jirečková
8
Kdo si píše, nezlobí Dnes vám představíme autorku Marii Sedláčkovou (16) ze třídy 2. LB, která nám umožnila nahlédnout do své tvorby. Tvůrčímu psaní se věnuje od druhé třídy, kdy své první literární pokusy sdílela s kamarádkou Veronikou. Píše hlavně poezii, protože próza se jí zdá být náročnější na dokončení. Nálada na psaní prý přichází nečekaně, někdy dokonce i ve škole! Jako Maruščina učitelka doufám, že ne o mých hodinách :-) Při psaní si Maruška třídí myšlenky a relaxuje, proto si tento koníček chce udržet i do budoucna. Pavlína Vočková Báseň o pravdě Ach upřímnosti, jak s tebou mám žít? Tebe není nikdy dosti, jen tě správně použít.
Živoření Víš, jak se zbavit v hlavě nemoci? Odpověď musíme najít sami v sobě, jistě, druzí mohou pomoci. Avšak sám musíš odstranit důvod k zlobě!
Terezka Chci vyrobit stroj času, a zase vidět tebe. Měla jsi božskou krásu. Bylas jak anděl z nebe.
Často pravda hodně bolí, měla by se říkat stále. Protože pak také skolí, i největšího krále.
Kdo nezažil, tak to nepochopí, jak láska může ublížit. Silný jest člověk, co se nepotopí, Ten, kdo nechce jak otrok žít!
Chci zase vidět černé vlasy, jít s tebou opět ven, vzpomnět si staré časy, doufat, že byl to sen.
Nikdo slyšet pravdu nechce, může se zdát i krutá. A se lží se přec žije lehce, Avšak hlava je dutá!
Bez tvého úsměvu, utichl všechen smích, už není do zpěvu. Teď vládne jenom hřích.
Občas je otevřenost špatná, ale mně v tom nic nebrání. Vím, že tato akce není vratná, vím, že je špatné přiznání.
Jak bez tebe dál žít? Musím se probudit. Budu tě navždy ctít, zlé myšlenky zapudit!
Když pravda vyplave ven, už není cesty zpět. Může se zdát jak sen, proč ji nemá rád svět?
Všichni jsme otroky naší vášně, občas nemyslíme ani hlavou. Bez ní by na světě bylo krásně, Je pěkná, jen když objevíme pravou.
Však ty jsi mezi svými, protože se tam hodíš. S anděly nádhernými, svůj příchod slavíš.
Intimnost a naše tajnosti. Stejně se někdy ukáží, jsou s tím však velké starosti, všichni nás jenom uráží.
Avšak když tě vezme zlá, ztrácíš s ní cennou chvíli dlouhou. Nic ti už nejde tak, jak má, a ztrácíš život pouhou touhou.
Doufám, že budu jako ty žít spravedlivě, nezoufat. Ty jsi známka dobroty! Že se setkáme, můžu doufat!
Komu tohle není cizí, přátel má vždycky dost. Komu ne, všichni rychle mizí, S nimi mizí i oddanost.
Nemůžeš spočítat kolik dnů nežiješ, ale jen živoříš. Vždyť žiješ jen pouze v říši snů, v říši, kterou si vytvoříš!
Nesmíme se pravdy bát, musíme ji pochopit. Protože chcem na nohách stát a nechcem se utopit.
Je to jako když sloužíš otrokáři, nemůžeš se posunout dál. On ti jen všechny plány maří. Najdi někoho, kdo o tebe by stál!
V příštím čísle vám rádi přiblížíme další autory. Pokud víte o někom, kdo si píše do šuplíku, neváhejte nás na skryté talenty upozornit na adrese:
[email protected]
Zajímavé texty nevznikají jen v okamžiku náhlé inspirace, ale také v hodinách českého jazyka a literatury. Paní profesorka Holasová nám do redakce zaslala vydařenou práci Báry Potančokové. V zadání stálo, že žáci mají napsat dialog mezi dvěma věcmi, a to za pouhých 10 minut. Jak můžete vidět, Bára se úkolu zhostila na jedničku. Pavlína Vočková Polštář a peřina „Hej, hej, peřino,“ zašeptal polštář. „Co zase chceš?“ otráveně mu odpověděla peřina, ne příliš nadšená z neustálého rušení polštářovými připomínkami. „Dostal jsem geniální nápad,“ ušklíbl se. „Kolikrát jsem ti říkala, že mě to nezajímá. Ne, ale vážně mi už lezeš na nervy! Proč jsem musela vyfasovat zrovna tebe?“ obořila se na něj. „Moment, moment,“ zastavil ji polštář. „Ani nevíš, o co jde. Hele, až si ta holka půjde lehnout, budeme co nejméně pohodlní. Schválně, jak dlouho vydrží být vzhůru. A každé ráno budeme krásně zahřátí a jí se pak nebude chtít vstávat.“ Peřina se zasmála. „Takže jí to ztíží život?“ „A jak,“ ušklíbl se polštář. „Polštáři, jsi génius!“ zaradovala se. „Ano, já vím,“ kývl polštář. „Hodně lidí mi tak říká.“ „Jak? Génius?“ podivila se peřina. „Ne, polštář,“ řekl s klidem. Bára Potančoková, 1. LA 9
Zdraví nás baví Sacharidy ve výživě Třetí základní živinou, která organismu přináší energii, jsou sacharidy. Jsou základním energetickým substrátem, proto bychom sacharidy měli hradit více než 50 % z celkového množství energie. 1 g sacharidů poskytuje našemu tělu energii 17 kJ. Organismus by měl přijímat hlavně sacharidy složité, tedy polysacharidy, které se enzymy v našem trávicím traktu postupně štěpí až na monosacharidy, které se vstřebají skrze stěnu tenkého střeva do krve a dále pak putují k jednotlivým tělním buňkám k metabolizování - pro tvorbu energie, do energetických zásob v podobě glykogenu nebo dokonce i zásobního tuku, pokud je sacharidů v naší stravě přespříliš. Z monosacharidů je nejdůležitější glukóza neboli krevní cukr, jehož koncentrace v krvi se nazývá glykemie. Na míru zvýšení glykemie po snězení potraviny ukazuje hodnota tzv. glykemického indexu potraviny. Potraviny bez obsahu sacharidů mají nízký glykemický index, protože zvyšují glykemii velmi málo a pozvolna. Potraviny se škroby, pokud obsahují ještě vlákninu, mají střední až lehce vyšší glykemický index. Potraviny s obsahem jednoduchých cukrů (sladké limonády, různé sladkosti apod.) zvyšují glykemii rychle, což není pro organismus ideální, zvláště ne pro diabetiky. Hlavní zastoupení mají tedy zdroje škrobů, jako jsou obiloviny či pseudoobiloviny (žito, ječmen, pšenice, oves, pohanka, proso, rýže, kukuřice, amaranth) a výrobky z nich, dále luštěniny (hrách, fazole, čočka, cizrna) a brambory. Jednoduchých sacharidů, resp. cukrů by v naší stravě mělo být co nejméně, zvláště pokud jsou jejich zdrojem sladké limonády, 100 % džusy a sladkosti. V poslední době začínají být moderní některé alternativní nutriční názory nedoporučující ve výživě pšenici a ostatní obiloviny s lepkem. Dokonce i jakékoliv zdroje škrobu jsou podle těchto alternativců (např. publikace Život bez pšenice) nevhodné. Dalším názorem, který nedoporučuje prakticky žádný škrob, je teorie paleodiety (mají pouze malé množství cukru z ovoce). Jedincům takto se stravujícím chybí kromě jiného také základní energetický zdroj, tedy sacharid. Jejich organismy jsou nuceny do záložního (běžně nefyziologického) metabolického procesu, který se uplatňuje v případě hladovění, tzv. novotvorby glukózy z nesacharidových zdrojů, kterým si řádné množství chybějící glukózy musí dovytvořit. Takováto doporučení jsou v rozporu s oficiálními nutričními doporučeními. Důležitou složkou výživy, která patří svým složením do sacharidů (netravitelných, prakticky bez zisku energie), je vláknina. Měli bychom v dospělosti přijímat cca 25 g vlákniny denně. Jejími zdroji jsou hlavně zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a semena a také brambory, hlavně ty konzumované se slupkou. Diana Chrpová
Příklady obsahu sacharidů ve vybraných potravinách a potravinových výrobcích – g sacharidů ve 100 g potraviny (čerstvé, syrové (zelenina, ovoce) či suché (luštěniny, obiloviny)) Potravina (100 g)
Sach.(g)
Potravina (100 g)
Sach.(g)
Potravina (100 g)
Sach.(g)
Maso
0
Mrkev
7,4
Chléb
46,2
Mléko
4,6
Ovoce
10 - 15
Pečivo světlé
54,2
Brynza
1,6
Brambory
14,0
Kobliha
51,3
Žervé
1,8
Houby čerstvé
4,0
Fidorka, tatranka
64,6
Hermelín
0,9
Čočka
55,1
Věnečky kakao
62,2
Eidam 30%
1,3
Fazole
55,6
Polomáčené s.
54,0
Tavené sýry
1,1
Hrách
57,2
Kofola
11,1
Zelenina
2 - 10
Sója
15,2
Jableč. mošt
10,0
Rajčata
3,7
Rýže
71,5
Tmavé pivo
6,3
Paprika
3,9
Těstoviny
71,4
Coca cola
10,6
10
SZŠ má talent Další talentovaný člověk naší školy je Kristýna Horská alias Kíťa z 2. MA. Je to nadšenec do plavání a nic ji od tohoto sportu neodradí. Voda a bazén jsou její život. I když někdy není čas na kamarádky, tak Kíťa ví, že jsou tu vždycky pro ni. Maminka dala Kíťu poprvé do vody, když jí byly tři měsíce, a od té doby tam zůstala. Ve školce začala dělat sportovní gymnastiku, ale ta ji nebavila, jelikož ji pořád táhl bazén. Proto toho nechala a v 1. třídě se dala na akvabely, které dělala 8 let. V 5. třídě k tomu začala závodně plavat, a protože je spíš na rychlejší sport, tak s akvabelami skončila. Zůstalo jí jen plavání a její výsledky jsou čím dál lepší. Závodí za oddíl Bohemians Praha. Tento rok bude patřit druhým rokem do vysokoškolského sportovního centra (VSC). Na trénink chodí každé ráno, a to od pondělí do soboty, a ve všední dny ještě i odpoledne. Za celý týden má naplaváno průměrně 35 km a ve vodě za tu dobu stráví minimálně 12 hodin, a to má ještě 2x týdně posilovnu. Její hlavní disciplínou je polohový závod na 200 m, kde se vystřídají všechny způsoby plavání, což jsou – 50 m motýlek, 50 m znak, 50 m prsa a 50 m kraul. V této disciplíně zaplavala na Mistrovství Evropy juniorů český dorostenecký rekord, který má hodnotu 2:18,36. V roce 2014 si dala zdravotní pauzu a letos by se chtěla nominovat na Mistrovství světa do Kazaně. Celá rodina ji v tom podporuje a žije tím. Na všech závodech nesmí chybět její milovaná maminka, která jí fandí tak, že je to slyšet na celý bazén. Kíťa se řídí mottem ‚Go hard or go home‘ a doufá, že si splní svůj jediný sen – zúčastnit se olympijských her. O tom, že to není nereálné, vypovídají její dosavadní úspěchy. Na to, že je jí teprve 17 let, tak má za sebou několik velkých závodů v zahraničí, jako jsou Olympijské hry mládeže v Turecku - 2011 (9. místo), 2x Mistrovství Evropy juniorů v Belgii - 2012 (19. místo) a v Polsku - 2013 (8. místo). Její největší úspěch je 20. místo na Mistrovství světa juniorů v Dubaji - 2013. V prosinci minulého roku se zúčastnila Mistrovství České republiky a získala 5x dorostenecký titul, 1x stříbro a 2x bronz mezi dospělými. Letos na závodech v Berlíně obsadila 3. místo. Takže držme Kítě palce, ať se jí i nadále daří a všechno se jí vyplní! Hodně štěstí! Tereza Frimlová, 2. MA
Učitelé ve škamnách Rád bych vám představil osobnost z řad pedagogického sboru naší školy, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Jedná se o osobnost výraznou a nezaměnitelnou a jsem si jist, že již po pár řádcích spolehlivě poznáte, o koho se vlastně jedná. Dospělost zastihla našeho hrdinu v době, kdy se, jakožto vyučený strojní zámečník, podílel na výrobě tramvají Tatra – Smíchov. Při práci dodatečně studoval SPŠS v Betlémské ulici. Navzdory náplni práce a náročnému studiu se nevzdával své celoživotní vášně – plavání, která ho neopouštěla od 8 let a která ho díky jeho nezpochybnitelnému talentu přivedla až k piedestalům samotné slávy. Už ve 13 letech poskytl deníku Mladá fronta rozhovor, ze kterého se dozvídáme o jeho úspěších na mezinárodních soutěžích v zemích jako Itálie, Polsko a Německo (NSR a NDR). Později plaval i v rámci týmu reprezentace tehdejší ČSSR na mnoha mistrovstvích a několikrát dokonce získal prestižní umístění. Sám o svých sportovních výkonech a výsledcích mluví jen velmi skromně a s úsměvem. Dodává, že hlavní jeho cíl, olympiáda, mu ve světle okolností bohužel unikla. Jeho životní dráha však pokračovala po vojně na FTVS, kde studoval trenérský směr plavání a posléze učil na různých středních školách, a to kromě tělesné výchovy a plavání také somatologii. Pracoval také jako odborný asistent při pedagogické fakultě. Od roku 2002 učí u nás na škole a cítí se zde podle jeho vlastních slov naplněn, jelikož ho vždy bavila práce s lidmi, kteří prahnou po vědomostech a kterým tedy má co nabídnout. Sportu vděčí za vybudování pevných celoživotních přátelství. Těm z vás, kteří jste pana profesora Ivana Merxbauera ještě nepoznali, vám přeji, ať máte to štěstí se s ním seznámit. Sami uvidíte, že je velmi inspirativní osobností. Tim Postovit, 2. LA Výraz ve tváři prozrazuje plavcovo obrovské sportovní nadšení 11
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Bažanti i ve výtahu Od dubna 2015 má v naší škole začít fungovat nové médium, které přinese studentkám i studentům jednou v týdnu nenadálé rozptýlení. Věc, která se dlouho tutlala, se stala nakonec veřejným tajemstvím, když se dostala i do facebookového přiznání. V našich dvou monstrózních budovách začne vysílat rádio! Každý čtvrtek o velké přestávce se z reproduktorů bude ozývat oblíbená hudba studentů, mluvené slovo, reklamy a tematické relace, které prozatím zůstávají tajné, což pochopitelně vyvolává u pedagogů rozpaky. Pátrali jsme tedy pro vás. Vše má na svědomí zapálený profesor fyziky Kondruš, který věc technicky zajišťuje. Celý nápad se zrodil v místnosti C701, přímo u antén ve speciálním střešním přístavku. Rádio se pracovně jmenuje Rádio Bažant, panu profesorovi prý tak dokonce přezdívají žáci, aspoň to tvrdí. „Frekvence by také seděla. Když se zadařilo, slýchával jsem ho na chalupě i jednou týdně…“, směje se Mgr. Karel Kondruš svému nepovedenému vtipu. Přesná výplň dvacetiminutové přestávky je prozatím stále prodebatovávána na setkáních pracovníků rádia, které se intenzivně připravuje na první vysílací čtvrtek. Podle reakce jednoho z budoucích speakerů Jahodového Jacka II. nebudou chybět písničky na přání, pravděpodobně se bude jednat o zkrácené verze songů, aby zbyl čas i na další kratičké relace. Krátké zprávy z osmi pater je název další rubriky rádia, jak jsme se dozvěděli od samotného profesora fyziky KK. Battle Beatbox studentů by měl uzavřít první polovinu. Vysílání bude rozdělené reklamou dvojice Hadrava - Niederhafner, která nemusí notně upoutávat na nějakou akci, primárně by měla pobavit. „Profesor Kondruš nás oslovil, necháváme si čas na rozmyšlenou, myslím, že jsme se dost vyčerpali, nechce se nám recyklovat staré nápady…,“ řekl profesor Hadrava, když jsme ho zastihli ve špatné náladě, zatímco Mgr. Niederhafnera jsme nezastihli vůbec. Druhá polovina vysílací dvacetiminutovky zůstává zahalena rouškou tajemství. „Je to v jednání, chystáme překvapení a reklamní trička s logem Rádia Bažant, celá škola tím musí žít, oblečeme do toho pracovníky ve vrátnici i mimo ni, ve výtahu se právě přidělává reproduktor tak, aby cestující výtahem nepřišli ani o kousek relace. Před Rádiem Bažant se žádný mazák neschová,“ deklamuje profesor Kondruš se spokojeným úsměvem.
Anketa Protože toto číslo Drobků vychází těsně před Velikonocemi, zeptali jsme se v prostorách školy, jak se je chystáte oslavit. Tomáš, 4. MA: Budu je slavit v poklidu doma, odpočinu si od školy. Denisa, 1. ZA: S týmem máme velikonoční turnaj, takže Velikonoce jdou letos stranou. Petra, 1. ZA: Moc je už neslavím, jen namalujeme s mamkou vajíčka a to je asi vše, jinak si budu užívat volno. Michal, 2. LB: S kamarády a pomlázkou v ruce, občas i ta slivovička. Nikola, 1. KA: Budu se svým klukem, takže věřím, že se nebudu nudit. Jiří Krs a Michal Rokos, 2. LB
Soutěž Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát lákavé ceny. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! Další kolo soutěže má vítězku Terezu Mannai z 1. LB, která se svými spolužačkami vytvořila fotku, na které můžete vidět, co všechno se dá při čtení Drobků stihnout. I tentokrát je na první pohled patrné, že nápad se cení, a proto si všechny aktérky zaslouží odměnu, která na ně čeká v kabinetě B 503. Doufáme, že i vy získáte potřebnou inspiraci a zapojíte se do soutěžení. Na vaše fotky se těšíme do konce dubna na adrese
[email protected]. Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!! Veronika Sekyrová, 4. LB a Pavlína Vočková Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu:
[email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte! Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – sedmé číslo – březen 2015 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová (jazyková korektura), Karel Bříza, Simona Horníková, Diana Chrpová, Monika Jirečková, Jana Mirvaldová, Tomáš Niederhafner, Pavlína Vočková (senioři) a Tomáš Farkaš, Tereza Frimlová, Jiří Krs, Anežka Müllerová, Tim Postovit, Bára Potančoková, Michal Rokos, Marie Sedláčková a Veronika Sekyrová (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové. Fotku do rubriky „Kdo si píše, nezlobí“ poskytla Adéla Benešová.
12
