Světové dědictví
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Ve dnech 17. října až 21. listopadu 1972 se sešla v Paříži Generální konference UNESCO na svém 17. zasedání a přijala Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví s cílem čelit stále se zvyšujícímu ohrožení kulturního a přírodního dědictví v důsledku sociálních a ekonomických změn. Úmluva byla podepsána dne 16. listopadu 1972 a vstoupila v platnost dne 17. prosince 1975.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Hlavním posláním Úmluvy je stanovit povinnost signatářských států, aby zabezpečily ochranu, zachování a předávání světového kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Podpisem Úmluvy uznává každý signatářský stát, že je jeho povinností toto dědictví zabezpečit. Aby se tak stalo, učiní vše při maximálním využití svých vlastních zdrojů, popř. s využitím mezinárodní pomoci. – Úmluvu dosud ratifikovalo celkem 190 zemí. (pozn. říjen 2013) Všechny signatářské státy musí přijmout stanovené podmínky týkající se světového kulturního a přírodního dědictví a snažit se o jeho ochranu, jako např. vytvořit služby vztahující se k ochraně světového dědictví, zpracovávat metodiku své práce a rozvíjet vědecké a technické studie a výzkumy.
„Kulturní“ dědictví Pojem „kulturní“ dědictví specifikuje Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v článku 1 kapitoly č. I. Pro účely Úmluvy jsou za kulturní dědictví považovány: 1) památníky: architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy; 2) skupiny budov: skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy; 3) lokality: výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska. Pojem kulturní dědictví v kontrastu k přírodnímu dědictví zahrnuje stopy lidské činnosti ve fyzickém prostředí. Je tedy zdrojem informací o životě a činnosti lidí a historickém vývoji řemesel, technologií a umění a zároveň zdrojem emocionálních a estetických prožitků člověka.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví se soustředí na „hmotné“ kulturní dědictví. „Nemateriální“ kulturní dědictví je vymezeno na základě Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví (UNESCO) ze 17. října 2003 (kapitola I., článek 2, odstavec 1). (Další viz web MK ČR / Regionální a národnostní kultura)
http://whc.unesco.org/
http://www.mkcr.cz/ (Kulturní dědictví, Zahraniční vztahy) http://www.npu.cz/
ZÁKLADNÍ POJMY ve vazbě ke světovému dědictví o o o o o o o o o o o o o o o o o o
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Výbor světového dědictví Sekretariát Výboru světového dědictví = Centrum světového dědictví (se sídlem v Paříži) Seznam světového kulturního a přírodního dědictví (UNESCO) Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví světové dědictví – 1) kulturní dědictví – materiální/nemateriální, 2) přírodní dědictví (viz Úmluva kapitola I., čl. 1 a 2) světový statek (World Heritage property) – nárazníková zóna (buffer zone) mimořádná univerzální hodnota (OUV/outstanding universal value) – kritéria periodický monitoring (periodická zpráva) – roční monitoring (roční monitorovací zpráva) národní kontaktní místo (focal point/point focal) (národní) indikativní seznam (/national/ Tentative List/La Liste indicative /nationale/) nominace – nominační dokumentace Management Plan (MP) (plán nakládání se statky zapsanými na Seznam světového dědictví) správce/koordinátor statku– property manager/ property coordinator site manager (místní správce) – steering group (řídící skupina) ICOMOS – Mezinárodní rada pro památky a sídla (Český národní komitét ICOMOS) IUCN – Světová unie pro ochranu přírody ICCROM – Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturních statků
Výbor světového dědictví Na základě Úmluvy byl konstituován Výbor pro světové dědictví (World Heritage Committee/Le Comité du patrimoine mondial) a Fond světového dědictví (World Heritage Fund/Le Fonds du patrimoine mondial), které zahájily svoji činnost v roce 1976. Výbor je tvořen 21 státy Úmluvy, které jsou zvoleny v průběhu řádného zasedání Generální konference UNESCO, složené ze zástupců všech signatářských států. Výboru předkládají signatářské státy soupis kulturních a přírodních statků, které se nacházejí na jeho území a odpovídají kritériím k zápisu na Seznam světového dědictví. Jeho činnost a úkoly vymezují Operační směrnice k provádění Úmluvy – z hlavních: 1. 2. 3. 4. 5.
sestavování Seznamu světového dědictví, sledování stavu statků zapsaných na Seznam světového dědictví, rozhodování o zápisu statků na Seznam světového dědictví, mezinárodní pomoc a správa a využívání Fondu světového dědictví, zkoumání a vyhodnocení naplňování Úmluvy (včetně Operačních směrnic).
Fond světového dědictví Fond světového dědictví je fondem na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví mimořádné univerzální hodnoty, který byl stanoven depozitním fondem. Příspěvky do Fondu a jiné formy pomoci mohou být použity pouze na účely určené Výborem světového dědictví a mohou být přijaty pouze za předpokladu, že Výbor rozhodne o realizaci programu či projektu. Všeobecným pravidlem je, že mezinárodní společenství hradí pouze část nákladů na potřebné práce. Vklad státu těžícího z mezinárodní pomoci tvoří podstatný díl zdrojů věnovaných na každý program či projekt. Výjimkou je, že mu to jeho zdroje nedovolují.
Sekretariát Výboru světového dědictví (= Centrum světového dědictví) - pomáhá Výboru světového dědictví na základě článku 14 Úmluvy - Sekretariát je jmenován generálním ředitelem UNESCO - Sekretariát sídlí v Paříži jako jedna z jednotek mezinárodního sekretariátu UNESCO - funkci Sekretariátu plní Centrum světového dědictví (World Heritage Centre/WHC – Le Centre du patrimoine mondiale) – založeno roku 1992 - úkoly Sekretariátu specifikují Operační směrnice (kapitola I.F, článek 28), hlavními úkoly jsou: pořádat zasedání valného shromáždění a Výboru, provádět rozhodnutí Výboru světového dědictví a usnesení valného shromáždění a podávat zprávu o jejich plnění, přijímat, zapisovat, ověřovat, archivovat a předávat příslušným poradním organizacím návrhy na zápis na Seznam světového dědictví, koordinovat studie a činnosti Globální strategie pro reprezentativní, vyvážený a věrohodný Seznam světového dědictví, organizovat proces předávání pravidelných (periodických) zpráv a koordinovat aktivní sledování,
koordinovat mezinárodní pomoc, mobilizovat mimorozpočtové zdroje pro zachování a správu statků světového dědictví, pomáhat signatářským státům pro provádění programů a projektů Výboru a propagovat světové dědictví a Úmluvu díky šíření informací mezi signatářskými státy, poradními organizacemi a širokou veřejností.
Článek 29 Operačních směrnic k tomu uvádí: „Tyto činnosti se řídí rozhodnutími a strategickými cíli, které stanoví Výbor pro světové dědictví, stejně jako usneseními valného shromáždění signatářských států a jsou uskutečňovány v těsné spolupráci s poradními organizacemi.“ Koordinací činností související s naplňováním Úmluvy je za každý signatářský stát pověřeno tzv. národní kontaktní místo (koordinátor) (focal point/point focal).
http://whc.unesco.org/
Poradní organizace Jejich činnost vymezují Operační směrnice, kapitola I.G, článek 30-37. Poradními organizacemi jsou: ICOMOS – Mezinárodní rada pro památky a sídla (International Council on Monuments and Sites; http://www.icomos.org/) – Český národní komitét ICOMOS (sdružení) (http://icomos.sweb.cz/index.htm) ICCROM – Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturních statků (International Centre for the Study of the Preservation and Restoration of Cultural Property; http://www.iccrom.org/) IUCN – Světová unie pro ochranu přírody (International Union for Conservation of Nature; http://www.iucn.org/) jsou poradní složkou k provádění Úmluvy; Sekretariátu připravovat dokumentaci Výboru a předsednictva, program jednání jeho zasedání a výkon rozhodnutí Výboru; napomáhá rozvoji a provádění Globální strategie pro reprezentativní, vyvážený a věrohodný Seznam světového dědictví a Globální strategie pro vzdělávání, předkládání pravidelných zpráv a neustálé úsilí o stále účinnější využívání Fondu světového dědictví; dohlíží na zachovalost statků světového dědictví a zabývat se žádostmi o mezinárodní pomoc; účastní jednání Výboru a předsednictva Výboru světového dědictví jako poradní orgán.
! Statky k zápisu na Seznam světového dědictví hodnotí pouze ICOMOS (kulturní) a IUCN (přírodní).
Organizace a administrativa dotýkající se Úmluvy v ČR Dne 15. listopadu 1990 přistoupila tehdejší ČSFR k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991, od roku 1993 přijala závazky ČSFR nově vzniklá Česká republika. (Československo členem UNESCO od roku 1945 /4. 11./.) UNESCO a Česká republika Česká komise pro UNESCO (poradní orgán vlády, zřízena Usnesením vlády ČR č. 299 ze dne 1. 6. 1994) – stálý sekretariát při MZV Stálá mise České republiky při UNESCO (Ministerstvo zahraničních věcí ČR) – zajišťuje (diplomatické) vztahy mezi ČR a UNESCO ► ► přírodní dědictví: Ministerstvo životního prostředí ► kulturní dědictví: Ministerstvo kultury ČR, Odd. pro UNESCO a Odbor památkové péče ► ► Národní památkový ústav, generální ředitelství, oddělení památek s mezinárodním statusem (zde focal point)
Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Směrnice konkretizují principy vlastní Úmluvy a definují procesy, kterými se řídí agenda světového dědictví. Jsou tedy de facto prováděcím dokumentem Úmluvy. Jejich současná verze pochází z roku 2012.
Směrnice řeší tato témata: Organizační otázky (Úmluva, Generální shromáždění, Výbor světového dědictví, Centrum světového dědictví a jeho sekretariát, poradní organizace, partneři a jiné související dokumenty) II. Seznam světového dědictví (základní charakteristiky /popis, atributy/, hodnotící kritéria, integrita, autenticita, ochrana a správa) III. Procesní otázky zápisu statku na Seznam (včetně kalendáře) IV. Postupy sledování stavu konzervace (ochrany) statků V. Předkládání periodických zpráv VI. Posilování podpory světového dědictví (podpora vědy a výzkumu, osvěty a vzdělávání) VII. Fond světového dědictví VIII. Emblém světového dědictví a jeho užívání IX. Informační zdroje I.
Přílohami jsou: 1. vzor ratifikace a přijetí, 2. formát podání na indikativní seznam (2A, 2B), 3. směrnice k zápisu specifických druhů statků, 4. autenticita ve vztahu k Úmluvě, 5. formát nominační dokumentace, 6. postupy při hodnocení nominací poradními organizacemi, 7. formát pro podání periodické zprávy, 8. formulář žádosti o mezinárodní pomoc, 9. kritéria posuzování žádostí o mezinárodní pomoc poradními organizace, 10. formát prohlášení mimořádné univerzální hodnoty, 11. změny u statků světového dědictví (náležitosti procesu).
(Národní) indikativní seznam (Tentative List/La Liste indicative) Princip sestavování „národního indikativního seznamu“ vyplývá ze závazku signatářské země Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví vyhledávat na území státu takové kulturní a přírodní statky, které naplňují kritéria tzv. mimořádné univerzální hodnoty, tedy statky celosvětového významu. Tyto seznamy jsou veřejně přístupné na stránkách Centra světového dědictví http://whc.unesco.org/en/tentativelists/. V České republice tento seznam zveřejňuje také Ministerstvo kultury ČR na svých webových stránkách. Jeho formát vymezují Operační směrnice (příloha 2A a 2B). Proces zápisu na národní indikativní seznam upravuje v ČR metodika MK ČR. Česká republika v současnosti avizuje k zápisu celkem 17 statků, z toho 16 kulturních. /pozn. U některých nominací dojde ke slučování (viz lázně)./ Aktuálně připravovanými nominacemi za ČR jsou kulturní statky: Památky Velké Moravy (2013), Hornická kulturní krajina Krušnohoří (2014) a Evropská lázeňská města (2015). ((Příprava nominací probíhala do roku 2011 v rámci VaV NPÚ.)
Typy statků 1) jednotlivý statek (jako památka, kulturní krajina, historický urbánní celek, liniová stavba atp.) - národní statek - přeshraniční statek 2) sériový statek - sériový národní statek - sériový přeshraniční statek - sériový transnacionální statek
Mimořádná univerzální hodnota: Její definice a kritéria Na základě odstavce 2 článku 11 Úmluvy Výbor světového dědictví aktualizuje a publikuje Seznam světového dědictví. V odstavci se říká, že je seznamem „vlastnictví tvořícího část kulturního a přírodního dědictví, který považuje za vlastnictví mající mimořádnou univerzální hodnotu dle takových kritérií, jaká stanoví“. Znamená to tedy, že „mimořádná univerzální hodnota“ statku se definuje výhradně podle kritérií, která se stala důvodem k zápisu na Seznam světového dědictví. Kritéria pro hodnocení mimořádné univerzální hodnoty jsou blíže specifikována v Operačních směrnicích k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a pro signatářské státy v zásadě představují určitý návod pro relevantní definice hodnot, pro které je statek nominován a následně zapsán.
Struktura prohlášení mimořádné univerzální hodnoty Formát OUV (formální náležitosti: maximálně 1-2 strany A4) 1. Krátké shrnutí a. souhrn faktografických informací – kde se statek nachází, co představuje, jaká období jsou v jeho vývoji závažná; soustředí se na znaky statku a jejich rozvíjení; b. souhrn hodnot (včetně atributů / znaků) – preferuje se text v narativní formě, užívána klíčová slova, která mohou být užitečná pro definici statku; 2. Kritéria (hodnoty a atributy/znaky, které je manifestují) – definována OPG viz dále; 3. Integrita (viz OPG 87., přírodní i kulturní statky) – zda má statek uvnitř všechny své znaky; zda má statek přiměřený rozsah tomu, jaké vlastnosti a postupy by měl reprezentovat (tj. zda je celistvý); zde se jmenují prvky, které statek ohrožují či poškozují; 4. Autenticita (pouze kulturní statky); 5. Podmínky správy a ochrany a. komplexní systém správy a ochrany, b. zvláštní dlouhodobá očekávání. Formulace prohlášení vychází z výsledků tzv. srovnávací analýzy.
Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového dědictví (verze leden 2012) Kapitola II.D Kritéria pro hodnocení mimořádné univerzální hodnoty (celkem 10, pro kulturní statky prvních 6)
Článek 77. Výbor se domnívá, že statek má mimořádní univerzální hodnotu (viz odstavce 49-53), pokud tento statek splňuje alespoň jedno z následujících kritérií. Navrhované statky proto musí:
i.
představovat mistrovský výtvor lidské tvořivosti,
ii.
svědčit o výrazné výměně hodnot lidstva po dané období nebo ve vymezené kulturní oblasti, či ve vývoji stavitelství nebo technologie, monumentálního umění, urbanismu nebo krajinné tvorby,
iii.
přinášet jedinečné, nebo alespoň mimořádné svědectví o kulturní tradici nebo o živé či již zaniklé civilizaci,
iv.
představovat výjimečný příklad určitého stavebního typu nebo stavebního či technologického komplexu anebo krajiny, která je dokladem jednoho či více příznačných období v lidských dějinách, být výjimečným příkladem tradičního lidského sídla, tradičního využití suchozemského území nebo moře, které je reprezentativní pro určitou kulturu (nebo kultury) či pro vzájemné působení člověka a životního prostředí, zejména pokud se toto prostředí stalo zranitelným pod dopadem nezvratné přeměny,
v.
vi.
být přímo nebo hmotně spojen s událostmi nebo živými tradicemi, způsoby myšlení nebo víry, s uměleckými a literárními díly, která mají mimořádný univerzální význam (Výbor se domnívá, že toto kritérium má být pokud možno užíváno společně s dalšími kritérii), (vii) - (x) přírodní dědictví
Příprava nominace statku a nominační dokumentace Při přípravě nominace si stát plánuje, kdy předloží nominaci statku. Centrum světového dědictví při její přípravě nabízí poradenství a pomoc. Nominace se mohou do Centra světového dědictví předkládat také k posouzení a ke kontrole, zda jsou podklady kompletní, a to v termínu ke 30. 9. Nominace na zařazení na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví musí být připravena dle následující osnovy, a to v termínu k 1. 2.: Analytický souhrn Kapitola 1. Identifikace statku Kapitola 2. Popis statku Kapitola 3. Zdůvodnění zápisu Kapitola 4. Stav dochování a péče o statek, faktory ovlivňující stav statku Kapitola 5. Ochrana a správa statku (zde Management Plan) Kapitola 6. Sledování statku (Monitoring) Kapitola 7. Dokumentace Kapitola 8. Kontaktní informace odpovědných subjektů Kapitola 9. Podpis jménem státu
Management Plan (Plán nakládání se statky zapsanými na Seznam světového dědictví) -
-
-
po roce 1998 je povinnou součástí nominační dokumentace navrhovaného statku tzv. Management Plan (MP); pro statky zapsané na Seznam před rokem 1998 dochází ke zpětnému zpracování MP; pro tvorbu MP neexistuje obecně platná metodika v rámci Operačních směrnic k provádění Úmluvy, MP je pouze uváděn ve výčtu správních systémů v kapitole II.F, článek 108; dále k tomu odborné publikace; v ČR je v současné době pouze uplatňována doporučená struktura tohoto dokumentu na webových stránkách Ministerstva kultury ČR: http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/odbor-pamatkovepece/Osnova-MP-_verze-30_3_2011_MK.doc; jeho hlavním smyslem formulovat mechanismus, kterým bude zaručena účinná ochrana statku navrhovaného statku k zápisu pro současné i budoucí generace.
Stručně k procesu zápisu na Seznam světového dědictví -
-
-
nominovat statky k zápisu mohou pouze země, které podepsaly Úmluvu; podmínkou pro přípravu nominace statku k zápisu na Seznam světového dědictví je skutečnost, že se nachází na národním indikativním seznamu; pokud lze u statku prokázat minimálně jedno z vymezených kritérií a signatářská země zároveň garantuje dle Úmluvy jeho vysoký stupeň ochrany, pak může být takové místo, které je současně registrováno v národním indikativním seznamu, připraveno k nominaci na zápis na Seznam světového dědictví; dále je třeba rozlišovat mezi přírodním a kulturním statkem; přípravou nominačních návrhů z oblasti kulturního dědictví byla od počátku 90. let 20. století z rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky pověřena odborná organizace státní památkové péče, tedy Národní památkový ústav; aktuálně od roku 2011 vstupují do přípravy i další subjekty; zpracováváno podle předem dané osnovy (OPG příloha 5); finální nominační návrh s podpisem ministra je Ministerstvem kultury ČR oficiálně přes Stálou misi ČR při UNESCO zaslán k rozhodnutí Výboru světového dědictví, konkrétně do jeho Sekretariátu, tedy Centra světového dědictví v Paříži; po doručení následuje hodnocení poradních organizací Výboru, detaily hodnocení komentují veřejně přístupné Operační směrnice; na základě doporučení poradních organizací připraví Výbor světového dědictví své rozhodnutí; konečné rozhodnutí je vydáno na řádném zasedání Výboru světového dědictví, čímž je proces zápisu završen. Statek může být: 1. zapsán, 2. nezapsán, 3. přezkum odložen k doplnění, 4. odložena žádost o zápis.
Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO Na základě Úmluvy je postupně vytvářen Seznam světového dědictví (World Heritage List/La Liste du patrimoine mondial), na který jsou zapisovány kulturní a přírodní statky, kterým byla Výborem světového dědictví přiznána „mimořádná univerzální hodnota“.
Od června 2013 je na Seznamu celkem 981 statků ze 160 zemí, z toho: 759 kulturních statků 193 přírodních statků 29 smíšených statků http://whc.unesco.org
Česká republika má na Seznamu zatím dvanáct statků, jsou jimi následující: Historické centrum Prahy (1992), Historické centrum Českého Krumlova (1992), Historické centrum Telče (1992), Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994), Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995), Kulturní krajina Lednice-Valtice (1996), Vesnice Holašovice (1998), Zahrady a zámek v Kroměříži (1998), Zámek Litomyšl (1999), Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), Vila Tugendhat v Brně (2001), Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003)
Světové dědictví v České republice
Periodický monitoring = Předkládání pravidelných zpráv o provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví - vymezují Operační směrnice, kapitola V., článek 199-210
199. Signatářské státy jsou vyzvány, aby na Generální konferenci UNESCO prostřednictvím Výboru světového dědictví předkládaly pravidelné zprávy o zákonných ustanoveních a správních předpisech, jakož i o dalších opatřeních, která budou přijata pro uplatňování Úmluvy, včetně zachovalosti statků světového dědictví, které se nacházejí na jejich území.
- zprávy jsou předkládány zhruba každých šest let dle harmonogramu; - postup a formát zpráv je definován přílohou 7 Operačních směrnic – skládají se ze dvou oddílů: I. oddíl (legislativní ustanovení, správní texty), II. oddíl (zabývá se zachovalostí statků); - pro předkládání periodických zpráv jsou země rozděleny do pěti regionů: 1) Arabské státy, 2) Afrika, 3) Asie a Tichomoří, 4) Latinská Amerika a Karibská oblast, 5) Evropa a Severní Amerika (pořadí dle harmonogramu); - předkládání zpráv koordinuje národní kontaktní místo (koordinátor), tzv. focal point/point focal
Periodické zprávy – hlavní cíle: a) poskytnout přehled o tom, jak je naplňována Úmluva o ochraně světového dědictví ze strany signatářského státu; b) poskytnout přehled o tom, jak je v průběhu času zachovávána mimořádná univerzální hodnota statků zapsaných na Seznam světového dědictví; c) poskytovat aktualizované informace o statcích světového dědictví, aby mohly být zaznamenávány změny podmínek a zachovalosti statků, d) poskytnout mechanismus pro regionální spolupráci, výměnu informací a zkušeností mezi signatářskými státy, pokud jde o provádění Úmluvy a zachovávání světového dědictví.
Roční monitoring světového dědictví v ČR = Průběžné sledování statku zapsaného na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO Jednou z povinností signatářských států vyplývajících ze zápisu statku do Seznamu světového dědictví je jeho průběžné sledování. Dne 1. července 1999 schválilo za tímto účelem Ministerstvo kultury ČR závaznou Metodiku sledování památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO v České republice. Metodika byla do praxe zavedena v roce 2000, od kdy je v České republice prováděn průběžný roční monitoring a zpracovávány tzv. roční monitorovací zprávy („RMZ“) za všechny světové statky. Metodika byla aktualizována v roce 2011 (viz publikaci). Koordinací „ročního monitoringu“ je pověřeno generální ředitelství NPÚ (oddělení památek s mezinárodním statusem). RMZ zpracovávají příslušná územní pracoviště NPÚ. RMZ tak vytvářejí kontinuální bázi informací o statcích světového kulturního dědictví v ČR.
Roční monitoring statků světového dědictví v České republice
Vesnická památková rezervace Holašovice
Roční monitorovací zpráva o statku zapsaném na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO za rok 2011
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích Finální výstup, České Budějovice 2012
Doporučení závěrem – publikace NPÚ KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO. Praha : NPÚ, 2009. VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ, Michal: Metodické principy přípravy nominací k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO a zásady uchování hodnot těchto statků. Odborné a metodické publikace, sv. 42. 1. vyd. Praha : Národní památkový ústav, 2011. POLÁKOVÁ, Jana (ed.). Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Praha : Národní památkový ústav, 2007. Publikace jsou rovněž ke stažení v pdf-formátu na webových stránkách NPÚ.
Děkuji za pozornost ! Kontakt: Mgr. Jitka Vlčková, Ph.D. (focal point) oddělení památek s mezinárodním statusem Národní památkový ústav, generální ředitelství Valdštejnské nám. 3/162 118 01 Praha 1 - Malá Strana tel.: 257 010 115, 724 663 630 e - mail:
[email protected]
