UMĚLECKÝ ODKAZ MOJMÍRA ZEDNÍKA SE ZAMĚŘENÍM NA TVORBU PRO DECHOVÉ ORCHESTRY

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra muzikologie

MONIKA HÁJKOVÁ

UMĚLECKÝ ODKAZ MOJMÍRA ZEDNÍKA SE ZAMĚŘENÍM NA TVORBU PRO DECHOVÉ ORCHESTRY Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jan Blüml

Olomouc 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně. V práci jsem použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 30. dubna 2014

…………………………

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Mgr. Janu Blümlovi, za odborné vedení mé diplomové práce. Dále mé poděkování za poskytnutí důležitých materiálových podkladů k vypracování této práce patří Mgr. Marku Otavovi.

OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 5 STAV BÁDÁNÍ ........................................................................................................... 6 1.

PROFESNÍ ŽIVOTOPIS .................................................................................... 8

2.

KOMPOZIČNÍ DÍLO ....................................................................................... 17 2.1. Skladby pro dechový orchestr .............................................................................. 20 2.2. Skladby pro sbor ................................................................................................... 26

3.

SKLADATELSKÝ RUKOPIS ......................................................................... 29

4.

TANEC PRO DVĚ TRUBKY – ANALÝZA ................................................... 54

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 65 PRAMENY A LITERATURA .................................................................................. 66 RÉSUMÉ.................................................................................................................... 69 SUMMARY ............................................................................................................... 70 ZUSAMMENFASSUNG ........................................................................................... 71 ANOTACE ................................................................................................................. 72 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 73

ÚVOD Skladatel, aranžér, pedagog, organizátor hudebních akcí a klavírista Mojmír Zedník se zasloužil o vznik a rozkvět moderní populární hudby v Olomouci. Svá původní jazzová, respektive swingová východiska později rozšířil i o tvorbu pro dechové orchestry a pěvecké sbory. Významnou činností se stala funkce aranžéra v řadě amatérských i profesionálních swingových souborů. Podílel se na organizaci řady význačných koncertů nejenom v Olomouci, ale i v Přerově, Ostravě a dalších městech. Osobnost Mojmíra Zedníka je značně spjata s pedagogickou činností. Vyučoval nejen na základních a uměleckých školách. Působil především jako lektor na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Spolupracoval s televizními studii v Ostravě, Košicích, a rovněž s Československým rozhlasem v Brně, Ostravě, Olomouci a Košicích. Cílem mé práce je uvést osobnost Mojmíra Zedníka, provést rozbory klíčových hudebních děl pro velké dechové orchestry (Allegro-festivo, Hanácká serenáda, Jaro pod Cvilínem, Kamarádi, je to tak, Mládí dneška, Pozdrav stavbařům, Rondo pro klarinet a orchestr, Sen, Serenáda pro pozoun, Scherzo, Slavnostní hudba, Slezský motiv, Stříbrná předehra, Škádlivky, Taneční fantazie, Valašský motiv, Za tó našó stodolenkó). A na základě zjištěných poznatků utvořit závěr o kompozičním rukopisu autora. Vzhledem k mému několikaletému působení v dechových orchestrech a bigbandu, jsem přesvědčena o významném přínosu umělecké práce Mojmíra Zedníka. První kapitola se zabývá profesním životopisem Mojmíra Zedníka. Následuje pojednání o skladatelově kompozičním díle. Třetí, nejdůležitější část spisu se věnuje skladatelskému rukopisu. Práce končí analýzou jedné z jeho významných skladeb, s názvem Tanec pro dvě trubky. Diplomová práce je doplněna o přílohy, které obsahují souhrnný index skladeb, soupis jmen textařů, se kterými spolupracoval, a seznam skladatelů, jejichž díla instrumentoval či aranžoval, a také kompaktní disk nejznámějších skladeb Mojmíra Zedníka. CD je doplněno o záznam rozhlasového pořadu Hudba, kterou mám rád. Práce je monograficky zaměřena a uplatňuje především metodu analytickou empirickou formou, jejímž výsledkem je formulace závěru (= syntéza). Dále je použita metoda historická, klasifikační a deskriptivní.

5

STAV BÁDÁNÍ Literatura o osobnosti Mojmíra Zedníka není příliš obsáhlá. Krátký životopis se nachází v Českém hudebním slovníku osob a institucí. O autorově hudební činnosti stručně pojednává kniha Čeští skladatelé současnosti (1985). Působení Mojmíra Zedníka v ostravském rozhlasovém studiu je zmíněno v knize Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (1984). Karel Steinmetz je autorem příspěvku Hudební kultura v Olomouci v období od podzimu 1938 do května 1945, který je součástí sborníku Hudební výchovy 2009. Podává výklad o Zedníkově hudebním působení během války. Hana Šišková je autorkou diplomové práce, která nese název Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka a byla napsána v roce 1990 na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Práce pojednává o profesním životopisu skladatele, zejména o oblasti pedagogické a umělecké činnosti. Hlavní částí je index autorových skladeb. Autorka stručně nastiňuje spolupráci Mojmíra Zedníka s rozhlasovými a televizními studii. Součástí spisu je abecední seznam textařů, se kterými spolupracoval a skladatelů, jejichž díla instrumentoval. Poslední kapitoly uvádějí tisková a zvuková vydání skladeb, seznam článků o Mojmíru Zedníkovi, autorovy vlastní příspěvky a udělená veřejná ocenění. Informace o profesním životopisu skladatele jsem čerpala zejména z diplomové práce Hany Šiškové. Ostatní informace mají spíše podobu heslovitého seznamu a nejsou patřičně rozvedeny a analyzovány. Materiály o Zedníkově životě a díle byly čerpány z příspěvků publikovaných v novinách – Mojmír Zedník, Velkobystřické noviny, 2006, č. 4, Miroslav Rozkošný: Na hudebního skladatele Mojmíra Zedníka (1921-2007) vzpomínají ve Vacanovicích, Tršický zpravodaj, duben 2010, Miroslav Klimeš: Nové skladby Mojmíra Zedníka, Stráž lidu, 12. března 1977, Miroslav Klimeš: Nad tvorbou skladatele Mojmíra Zedníka, Hudba pro radost, Stráž lidu, 18. března 1980, Život spjatý s tóny, Stráž lidu, 19. dubna 1986, Bohumil Kolář: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě a Na počest skladatele Zedníka, Olomoucký týden, 2001, č. 17. Další pojednání o životě a díle autora se nachází v Ostravském kulturním měsíčníku (od roku 1983 Kulturní měsíčník Severomoravského kraje). Milan Klein napsal příspěvek Mezi pěti linkami, Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 4. Následovaly tři články v Kulturním měsíčníku: Adolf Langer: Na čem pracuji, 1984, č. 6

3, Věra Šmídová: S jubilantem o dechovce, 1986, č. 5, Jan Grossmann: Pohled do tvůrčí dílny, 1988, č. 10. Důležitým zdrojem informací jsou Zedníkova zásadní literární díla, a to dvě brožury s názvem Vzpomínky protkané swingem I, II (1987, 1988). Knihy pojednávají o počátcích swingové hudby v Olomouci a o hudební činnosti Mojmíra Zedníka. Rozsáhlejší verze těchto spisů byla vydána formou článků v olomoucké Stráži lidu (březen 1987, srpen a září 1988). Informace byly čerpány i z příspěvků Mojmíra Zedníka do odborného časopisu Dechový orchestr: Několik rad k instrumentacím pro dechové orchestry mladých a k práci s tiskovým materiálem, 1979, č. 1, Problematika současné dramaturgie dětských a mládežnických dechových orchestrů, 1978, č. 2. Jako pramen posloužil zvukový záznam pořadu Hudba, kterou mám rád, který byl vysílán 21. listopadu 1999 Českým rozhlasem v Olomouci. Pořadem provázel Richard Pogoda a hostem byl Mojmír Zedník. Zásadním pramenem byl notový materiál nacházející se v domácím archivu Mojmíra Zedníka. Hudební sbírka se nachází v bytovém domě na třídě Míru 37 v Olomouci, kde Mojmír Zedník prožil většinu svého života. V současné době tam žije Zedníkova manželka, Vlasta Zedníková (roz. Zimermanová, *1924).

7

1.

PROFESNÍ ŽIVOTOPIS Mojmír Zedník se narodil 19. dubna 1921 ve Velké Bystřici u Olomouce.

Prvotní seznámení s hudbou proběhlo v domácím prostředí.1 V roce 1926 se rodina přestěhovala do Starých Hodolan, kde se učil na obecné škole v letech 1927-1932. Začal hrát na housle u profesora Jana Fajty. Od roku 1931, celých 10 let, navštěvoval hudební školu Žerotín. Nejprve docházel na pobočku v Hodolanech a od roku 1938 již do hlavní budovy Žerotína. Hře na housle ho učila Marie Šimáčková. Od roku 1932 docházel i na hodiny klavíru. Zedník byl houslistou ve spolku Slovan, jež vedl František Klapil.2 Pokračoval ve studiu na osmiletém gymnáziu (dnešní Slovanské gymnázium). V tercii opustil školu a vrátil se na měšťanskou školu do Hodolan, aby dokončil základní vzdělání. Tentýž rok (1936) se úspěšně hlásil na učitelský ústav, ale nakonec nebyl přijat pro velký zájem studentů. Docházel tedy na učební kurz v Tyršově měšťanské škole na Hradě v Olomouci. Roku 1937 již začal studovat Pedagogickou školu (na místě dnešní Filozofické fakulty Univerzity Palackého). Nejzajímavější pro něho byly hodiny tělesné výchovy u třídního učitele Jaromíra Javůrka. Na škole měl velmi rád hodiny sborového zpěvu a dirigování u profesora Antonína Kříže. Velmi silným zážitkem bylo školní provedení kantáty Česká píseň od Bedřicha Smetany (1824-1884). Zedník působil jako klavírista v ústavní studentské kapele. Jak sám uvedl, toto období rozhodlo o jeho hudební budoucnosti a zařazení do oblasti zábavné hudby. V roce 1938 se s rodinou přestěhovali z Hodolan do Olomouce. V srpnu 1940 musel pracovat u rolníka Josefa Němce ve Vacanovicích.3 Roku 1941 absolvoval na hudební škole Žerotín. Hrál Koncert D dur pro housle Wolfganga Amadea Mozarta.4 Soukromě dále studoval hru na klavír a harmonii u profesora Karla Fialy. V červnu téhož roku úspěšně odmaturoval a poté celý rok účinkoval jako klavírista v kavárnách Národního domu a hotelu Palác. Od léta 1941 se stal aranžérem a uměleckým poradcem 1

Kolář, Bohumil: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, str. 6. Otec František Zedník (1893-1957) byl amatérským sbormistrem v Husově sboru a členem pěveckých spolků Talpova Šestnáctka, mužský pěvecký sbor Nešvera, sbor Haná, a další. Ve Velké Bystřici zpíval a vedl rodinný soubor, ze kterého později vznikl sbor Církve československé husitské. Sestra Dana a bratr Dušan se rovněž věnovali zpěvu, ale hudbě se později přestali věnovat. 2 Ibidem, str. 6. 3 Rozkošný, Miroslav: Na hudebního skladatele Mojmíra Zedníka (1921-2007) vzpomínají ve Vacanovicích, in: Tršický zpravovaj, Tršice duben 2010, str. 7. 4 Kolář, Bohumil: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, str. 6.

8

v amatérském souboru Cylindr-boys.5 Toto místo získal díky zakladateli a vedoucímu souboru Miroslavu Zapletalovi. V roce 1942 se skupina přejmenovala na Jazzový orchestr Moderna a Zedník se stal dirigentem souboru. Mojmír Zedník vytvořil nejvíce aranžmá pro Modernu. Mezi jeho nejpopulárnější úpravy patří Kouzelné melodie, Vyznání lásky či La Paloma. Na doporučení členů orchestru Moderna zaslal svou úpravu Kouzelných melodií k posouzení R. A. Dvorskému (1899-1966). Skladba se dostala do repertoáru orchestru R. A. Dvorského a v srpnu 1942 byla uvedena v rádiu. 24. října 1942 se Dvorský a Zedník osobně setkali v Praze a od té doby začala jejich spolupráce, která však byla záhy přerušena nuceným nasazením ve válce. V roce 1945 Zedník znovu pracoval pro hudební vydavatelství R. A. Dvorského v Praze, tentokrát spolu se Zdeňkem Petrem (1919-1994) a Zdeňkem Krotilem (1926-1984). Aranžoval foxtrot Kamila Běhounka (1916-1983), Už vím, odkud vítr vane. Nakonec musel partituru přepracovat, protože podle Zdeňka Petra byla napsána velmi náročně. Ve stejném roce skončila spolupráce u R. A. Dvorského a místo hlavního aranžéra obsadil Zdeněk Krotil. Zedník psal aranžmá dalším jazzovým souborům, například Orchestru Gustava Broma (1921-1995), Big-bandu Jožky Karena (1924-1999), Orchestru RaJ Olomouc a celé řadě amatérských uskupení. V létě 1942 začal spolupracovat s Orchestrem Jožky Maliny, bratrem Jaroslava Maliny. Pro tento soubor napsal Fanfárovou znělku a několik dalších úprav. Zedník rovněž aktivně hrál v olomouckých kapelách, jako byly Velký taneční orchestr Edy Melče, Orchestr pod vedením Petra Tkadlece nebo také přerovský Krab (původně Comedy-Jazz). Ve stejné době začal působit jako pedagog na obecných a měšťanských školách. Od 30. října 1942 do 10. března 1943 vyučoval na prvním stupni školy v Liboši. Přednášel také hudební výchovu ve Štěpánově a od 10. března 1943 do 9. dubna 1943 v Moravské Huzové.6 Od 9. dubna 1943 do 15. února 1945 byl totálně nasazen v cihelně v Horní Lužici v Bad Muscau (Mužákov na řece Nise). Na přelomu let 1944/1945 byl převelen na práci na zákopech u řeky Odry. 16. února 1945 se Zedník vrátil domů a začal se znovu věnovat hře na klavír. Spolu s dalšími muzikanty orchestru Brouci hráli jazz v soukromí doma v Hodolanech. Soubory Brouci a Moderna byly průkopníky počátků 5

Zedník, Mojmír: Vzpomínky protkané swingem, díl 1. Okresní kulturní středisko, Olomouc 1987, str. 3. 6 Kolář, Bohumil: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, str. 6.

9

swingové hudby v Olomouci. Pedagogická činnost Zedníka naplno zaměstnávala, proto vystupoval s kapelou Edwina Kulfirsta (bývalí Brouci) jen na významnějších akcích. V srpnu a září 1945 získala kapela angažmá v kavárně společenského domu ve Zlíně. Zedník považoval toto období za nejšťastnější ve svém životě.7 Po válce došlo jeho zásluhou k obnovení české školy v Hlubočkách, kde se vyučovalo i v červenci. Působil tam od 28. května 1945 do 1. září 1946. Od 1. října 1945 nastoupil do vojenské služby v Opavě. Tam strávil několik dní a byl převelen do Jihlavy, kde zůstal do 2. února 1946. V Jihlavě se stal vedoucím tanečního orchestru Aspirantské školy. Poté byl ještě na dva měsíce odvelen do Opavy a získal hodnost podporučíka. Vojenská služba mu skončila 2. května 1946. Od 6. května 1946 byl povolán na měšťanskou školu v Dolanech a od 1. října téhož roku krátce působil také na Dívčí odborné škole v Třinci. 15. listopadu 1946 na vlastní žádost odešel z třinecké školy. V roce 1946 začal studovat hudební výchovu (vedoucí katedry Robert Smetana, 1904-1988) v kombinaci s výtvarnou výchovou (vedoucí katedry František Viktor Mokrý, 1892-1975) na Pedagogické fakultě v Olomouci. Odmítl spojení hudební a tělesné výchovy.8 Hudební skladbu studoval u Theodora Schaefera (1904-1969), dějiny české opery u Iši Krejčího (1904-1968), hře na klavír ho učil Gustav Pivoňka (1895-1977). Jako válečnému maturantovi mu byl prominut poslední ročník školy. Prospěchově lépe uzavřel studium výtvarné výchovy, a to zásluhou výborných profesorů. Školu dokončil v roce 1949, ale druhou část státní zkoušky složil v roce 1950.9 Mojmír Zedník zorganizoval dva Symfonické jazzové koncerty, které se konaly 25. a 31. ledna 1949 v olomoucké Redutě. Skladatel považoval tuto akci za nejdůležitější ve svém životě.10 V podání Edwinova jazzového souboru (v této době měli angažmá ve Zlíně, což byl problém) a operetního souboru Krajského oblastního divadla v Olomouci, zazněla skladba George Gershwina (1898-1937) Rhapsody in blue. Jednalo se o první uvedení skladby v Olomouci a navíc v tak velkém obsazení. Na 7

Zedník, Mojmír: Vzpomínky protkané swingem, díl 1. Okresní kulturní středisko, Olomouc 1987, str. 8. 8 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, Ostrava 1988, str. 36-38. 9 Kolář, Bohumil: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, str. 6. 10 Český rozhlas Olomouc: Hudba, kterou mám rád. Uvádí: Richard Pogoda. Host: Mojmír Zedník. 21. listopadu 1999.

10

koncertě účinkovalo přibližně padesát lidí, zpívala Zdena Sychrovská, na klavír hrál Jan Tišík, na varhany Antonín Schindler a dirigoval Karel Moor. Odpoledne se konal výchovný koncert pro studenty a večer se uskutečnila premiéra díla, kterou uváděl Jindřich Roháč. Na úvod programu Zedník zkomponoval Fantazii na píseň At Last, která se stala znělkou Edwinova orchestru.11 Pořadatelem hudební akce byla pobočka Umění lidu, s vedoucím Herbertem Novotným. V srpnu 1949 se oženil s Vlastou Zimermanovou (*1924). Od 1. září 1949 do 31. srpna 1951 vyučoval výtvarnou výchovu a vedl pěvecký sbor na obecné škole chlapecké v Krnově. Od září 1951 do roku 1961 působil jako středoškolský profesor výtvarné výchovy na Pedagogickém gymnáziu (pozdější Pedagogické škole) v Krnově. Založil tam dívčí pěvecký sbor s instrumentální skupinou. Roku 1954 byl hospitalizován v nemocnici a trvalo celé tři roky, než se uzdravil. Po návratu z nemocnice hrál doprovodné housle s cimbálovou muzikou při Osvětové besedě. Vedoucím souboru byl Jan Kabzan. Mezi léty 1951-1954 vedl čtyřicetičlenný mužský sbor Pěvecké sdružení krnovských železničářů, se kterým se zúčastnili řady soutěží a estrád. Došlo ke spojení tohoto souboru s pěveckou skupinou na Pedagogické škole a vznikl smíšený sbor. Mojmír Zedník významně přispěl svou prací v rozhlasových stanicích. Během svého působení v brněnském rozhlase v letech 1955-1964, natočil téměř třicet skladeb s Velkým smyčcovým orchestrem Československého rozhlasu v Brně. Zkomponoval skladbu Estrádní valčík pro sólové housle a orchestr, která byla nahrána Brněnským estrádním rozhlasovým orchestrem a věnována Janu Těšíkovi, který pozval Zedníka ke spolupráci s brněnským rozhlasem. Všechny starší studiové nahrávky byly smazány, a proto se z této doby zachoval pouze fragment foxtrotu Volá Brno, tehdejší znělka sportovní redakce. Josef Przebinda (1919-1994), pracovník ostravského rozhlasu, měl možnost slyšet dívčí pěvecký sbor na Pedagogické škole v Krnově, pod vedením Mojmíra Zedníka. Tak byla v roce 1953 Zedníkovi nabídnuta práce pro Československý rozhlas Ostrava. V roce 1958 byly nahrány první Zedníkovy skladby. Taneční orchestr pod vedením Otakara Paváka (pseudonym Josefa Przebindy) natočil skladby Kytička fialek,

11

Na koncertě zazněly skladby pochod Proti větru Jaroslava Ježka, dále La Paloma a Za tichých nocí. Václav Kolář zkomponoval pro tuto příležitost skladbu Bolero.

11

Snad zítra a další.12 V rozhlasovém vysílání byla oblast zábavné hudby doplněna tzv. estrádní hudbou v širokém žánrovém rozpětí se zajímavou instrumentací.13 Tento typ skladeb komponoval právě Mojmír Zedník. Spolu s dramaturgem Františkem Trnkou se zasadili o vytvoření Ostravského rozhlasového orchestru (ORO) v roce 1960. Díky Františku Trnkovi začal Mojmír Zedník ke konci 60. let komponovat koncertní dechovou hudbu (tzv. vyšší populár), kterou do té doby příliš nepreferoval.14 Zedník rovněž významně přispěl k rozvoji umělecké úrovně orchestru. Mezi úspěšné nahrávky se řadí Zelené háje, Andulička, a skladby R. A. Dvorského: Pochod dětské armády a Tanec dřeváčků. Zedníkovy skladby Imprese Sen pro soprán, kytaru a dechový orchestr, Májové dueto, Havířská předehra měly premiéru v rozhlasové soutěži Sedm mikrofonů a byly natočeny předními dechovými orchestry.15 Mojmír Zedník byl vděčný právě ostravskému rozhlasu, který mu umožnil dostat se do podvědomí posluchačů. Spolupráce trvala ještě na začátku devadesátých let. Skladatel komponoval skladby pro malý dechový orchestr Ostravanka, který založil v roce 1954 Tomáš Hančl (*1931), působící v letech 1952-1970 v hudebním vysílání ostravského rozhlasu jako redaktor zábavné a dechové hudby. Zedník dále skládal hudbu pro Oblastní hudbu SNB v Ostravě a Orchestr Vítkovických železáren Vítkovák, kterým Tomáš Hančl taktéž vytvořil zázemí pro práci.16 Důležitá byla spolupráce s Karlem Doležalem pro vojenské dechové soubory.17 Mojmír Zedník aranžoval skladby pro instrumentální skupinu Flamingo (Plameňáci), která spolupůsobila s Ostravským rozhlasovým orchestrem. Mezi spolupracovníky byli nejen význační jazzoví instrumentalisté, ale také řada vokalistů,

12

Ve skladbě Snad zítra hrál sólo na trubku Václav Hybš. V té době voják u posádkové hudby v Opavě. 13 Pukl, Oldřich: Československý rozhlas a československá televize, in: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, kolektiv autorů, Ostrava 1984, str. 90. 14 Šišková, Hana: Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Diplomová práce. Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1990, str. 97. 15 Ebr: Život spjatý s tóny, in: Stráž lidu, 19. dubna 1986. 16 Pukl, Oldřich: Československý rozhlas a československá televize, in: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, kolektiv autorů, 1984, str. 91. 17 Vojenský kapelník z Kroměříže Karel Doležal zinstrumentoval pro dechovou hudbu Zedníkovy skladby Serenáda pro pozoun a Sváteční předehra.

12

kteří se později stali hvězdami pop-music: Marie Rottrová (*1941), Věra Špinarová (*1951), Petr Novák (1945-1997) nebo Hana Zagorová (*1946).18 Hudební redaktor Československého rozhlasu v Košicích František Petrus nabídl Zedníkovi skladatelskou i aranžérskou práci pro Orchestr košického rozhlasu. Skladatel působil v košickém rozhlase od počátku šedesátých let. Spolupráce trvala přes dvacet let. Zedník

pracoval

také

jako

externí

pracovník

v režii

hudebních

nahrávek olomouckého rozhlasu. Významně přispěl při utváření snímků Miniatury Vladimíra Svatoše (1928-2011) a úpravy Lidových písní pro housle, kytaru a akordeon Václava Trojana (1907-1983). Od 1. září 1961 do 1. září 1981 byl zaměstnán jako odborný asistent na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (do roku 1964 se jednalo o Pedagogický institut). Do roku 1971 byl vedoucím katedry Ladislav Daniel (*1922). Zedník vyučoval hru na klavír, harmoniku, sborový zpěv, vedl semináře hudební výchovy a především se věnoval souborům taneční hudby (Velký taneční orchestr, instrumentální soubor DIS). Na Pedagogické fakultě byla řada výborných souborů, ale postupem času jich ubývalo, v důsledku stále menšího počtu studentů, chlapců.19 Od roku 1971 se zaměřil na výuku hudební výchovy pro budoucí učitelky mateřských škol. Zastával funkci v ROH a byl také externím pracovníkem na Základní škole Svornosti v Olomouci, a proto mu nezbývalo na vedení orchestrů mnoho času. Olomoucká pobočka Svazu hudebníků spolu s Okresním kulturním střediskem uspořádali 11. března 1972 třetí ples hudebníků, na kterém vystoupil Velký Swingorchestr Svazu hudebníků, který dirigoval Mojmír Zedník. Orchestr byl sestaven pro tuto příležitost a nacvičil osm swingových skladeb. Noty zapůjčil Edwin Kulfirst z Přerova. Několik let předtím nebyla v Olomouci žádná swingová kapela. K návratu tohoto hudebního žánru došlo až v druhé polovině sedmdesátých let. Zedník vytvořil hudbu k několika divadelním představením v ochotnickém divadle ve Velké Bystřici u Olomouce. První byla hra Lišák Pedro, kterou napsal španělský básník a spisovatel Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616). Premiéra proběhla 21. června 1958. Velký úspěch mělo představení inscenace hry Těžká Barbora Jiřího Voskovce (1905-1981) a Jana Wericha (1905-1980), konané 28. května 1966. 18

Pukl, Oldřich: Československý rozhlas a československá televize, in: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, kolektiv autorů, 1984, str. 91. 19 Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, 1981, str. 64-65.

13

Zedník rovněž napsal hudbu pro hru Fidlovačka, Josefa Kajetána Tyla (1808-1856), uvedenou divadlem ve Velké Bystřici 2. prosince 1977.20 Další oblastí profesního působení Mojmíra Zedníka byla spolupráce s televizními studii v Ostravě a v Košicích. V Ostravě se hudebně podílel na dvacetiminutovém pořadu Hodiny na sluníčku, kde byl uveden pěvecký sbor Campanella na koncertě v Bulharsku v roce 1975. Napsal námět a scénář k pořadu Písničky s ozvěnou a sám v tomto pořadu několikrát účinkoval: BETA hraje k poslechu a tanci (1988), Olomoučtí skladatelé (1989, 1990), kde mimo jiné uvedl bystřický soubor Haná nebo zde vystupoval společně s hercem Ladislavem Lakomým (19312011), který popularizoval hanáčtinu. Zinstrumentoval hudbu pro malý orchestr pro televizní inscenaci Fidlovačka. Zedník se také přímo účastnil televizních pořadů Poprvé s Ostravankou, ve kterém se prezentovala dechová hudba Drahanka v roce 1987, a Honzíkovy pohádky, což byl medailon k Zedníkovým 65. narozeninám v roce 1986. Mojmír Zedník spolupracoval celých dvacet let s Československou televizí Košice. Každý rok komponoval nové písně do hudebního pořadu Zlatá brána.21 Vydařená byla například píseň Zabudliví (text Ľubomír Feldek, *1936), která dominovala několika pořadům. Zedník společně se členy Swingového orchestru Dopravních staveb zavedli v Olomouci přehlídky swingových kapel (od roku 1984 Jazzová setkání). První festival se konal 28. října 1983 v Domě družby a Zedník tuto akci uváděl. Skladatel dále zorganizoval 5. dubna 1987 v Sigmě Olomouc sjezd swingových interpretů. Setkali se tam známí hudebníci, kteří se podíleli na vzniku swingové hudby v Olomouci. Na konferenci se sešlo přes padesát umělců. Mojmír Zedník byl členem Ochranného svazu autorského v Praze, Asociace hudebních umělců a vědců a Společnosti pro dechovou hudbu. V letech 1963-1988 předsedal poradnímu sboru pro hudbu v Olomouci a v období 1969-1984 vedl pobočku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.22 V roce 1976 byl sám přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, což považoval za největší úspěch ve svém

20

Hradil, Čestmír: Historie divadla ve Velké Bystřici, in: Almanach ke 130. výročí založení divadla. 2007. 21 Pořad Zlatá brána začínal pod názvem Našli sme pesničku. V roce 1965 dostal Mojmír Zedník nabídku od dramaturgyně Alice Takáčové ke spolupráci na tomto pořadu v košické televizi. Zhudebňoval texty písní pro děti. 22 Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, Ostrava 1981, str. 64-65.

14

tvůrčím životě.23 Pracoval v krajském poradním sboru pro dechové orchestry v Ostravě. Účastnil se řady festivalů a přehlídek dechových orchestrů.24 Významnou činností bylo porotcování v soutěžích dechových orchestrů.25 Přednášel jako lektor instrumentace na odborných seminářích pro dirigenty dechových orchestrů.26 Zedník věnoval své skladby souborům Havířanka, Sigma Hranice, významnému symfonickému dechovému orchestru Májovák Karviná (v letech 19631981 pod vedením Milana Bystroně), či dechové hudbě Záhoranka z Pavlovic u Přerova s kapelníkem Václavem Drábkem. Autor pracoval také pro kvalitní dechové orchestry mladých při lidových školách umění v Krnově (Dechový orchestr mladých pod vedením Karla Dospivy), Příboře (vedoucí Ludvík Demel), Jeseníku (vedoucí Vladimír Vraňovský), Bruntále a Hranicích (sedmičlenný soubor Pobečvanka s vedoucím Janem Kujalem). Významnou oblastí skladatelské činnosti byly kompozice písniček pro děti. Některé své skladby dedikoval dětskému pěveckému sboru Slunko Třebíč.27 V roce 1984 upravoval hanácké lidové písně pro mužský sbor Nešvera. Především se zabýval aranžérskou prací pro olomoucký dětský pěvecký soubor Campanella. S tímto souborem spolupracoval od doby vzniku souboru v roce 1967, ještě pod názvem Olomoucký dětský sbor. Při příležitosti oslavy osmdesátých narozenin Mojmíra Zedníka byl uspořádán 19. dubna 2001 koncert v olomoucké Redutě. Campanella se uvedla jako základní sbor, Berunky, chlapecký sbor a Campanella mladší. Pěvecké sbory přednesly Zedníkovy skladby Písnička pro kukačku, Kočičí písnička, Myslivecké písničky, Tancovaly myši, Gól, Sportuj, sportuj.28 Zedník se věnoval i literární činnosti. Největším přínosem v této pracovní oblasti bylo napsání dvou knih s názvem Vzpomínky protkané swingem, které podrobně mapují historický vývoj swingové hudby v Olomouci. Brožury vznikly na základě vzpomínání olomouckých hudebníků na swingovou minulost. Skladatel rovněž přispěl do Dechového orchestru články: Tři sedmdesátníci v Uničově (Karel Vacek, Jaromír 23

Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, Ostrava 1986, str. 46-47. 24 Ebr: Život spjatý s tóny, in: Stráž lidu, Olomouc 19. dubna 1986, str. 4. 25 Klimeš, Miroslav: Nad tvorbou skladatele Mojmíra Zedníka, Hudba pro radost, in: Stráž lidu, Olomouc 18. března 1980, str. 4. 26 Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, 1981, str. 64-65. 27 Dětský pěvecký sbor založený v roce 1978. 28 Kolář, Bohumil: Na počest skladatele Zedníka. Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, str. 13.

15

Vejvoda, Josef Poncar), Problematika současné dramaturgie dětských a mládežnických dechových orchestrů a Několik rad k instrumentacím pro dechové orchestry mladých a k práci s tiskovým materiálem. Mojmír Zedník obdržel v roce 1978 pamětní medaili FIJO, mezinárodního festivalu dechových orchestrů mladých v Chebu a ocenění za vynikající tvorbu pro dětské sbory. Skladatel byl poctěn medailemi Pedagogické fakulty, k 480. výročí Univerzity Palackého v Olomouci a k 35. výročí obnovení Univerzity Palackého. Tentýž rok mu byl udělen pamětní list a vyznamenání Ervina Schulhoffa Svazem českých skladatelů a koncertních umělců. V roce 1986 Zedník dostal stříbro Univerzity Palackého. Mojmír Zedník získal za svou skladbu Pionýrskou stezkou diplom Domu pionýrů a mládeže v Košicích v roce 1974. Dále obdržel čestná uznání za zásluhy o rozvoj festivalu Kmochův Kolín a také za aktivní kulturně výchovnou činnost v Olomouci. Skladatel byl roku 1986 ohodnocen za dlouholetou a úspěšnou spolupráci s Československým rozhlasem Ostrava. V roce 1991 začal mít problémy se zrakem. Přesto byl nadále velmi aktivní. Aranžoval skladby pro sbor, účastnil se řady hudebních akcí a řešil soukromé záležitosti. Zachovaly se fragmenty kompozic z doby, kdy trpěl oční chorobou. Pro zajímavost jsou některá neúplná hudební díla uvedena v příloze této práce. Mojmír Zedník zemřel 2. února 2007.

16

2.

KOMPOZIČNÍ DÍLO Zedníkova skladatelská tvorba zahrnuje kolem tří set vlastních skladeb a

přibližně tisíc úprav a aranžmá. Z celkového počtu kompozic tvoří jednu čtvrtinu (25 %) autorovy originální hudební kusy a 75 % úpravy či instrumentace cizích skladeb. Zedník aranžoval lidové písně a swingové skladby. Zajímavostí je například transkripce díla Ples loutek z klavírního cyklu Loutky od Bohuslava Martinů, která byla napsána pro dechový orchestr lidové školy umění v Hranicích v roce 1989.29 Mojmír Zedník byl ovlivněn meziválečnou jazzovou, respektive swingovou érou, která u nás zaznamenala největší rozkvět ve 30. letech 20. století. V letech 1937– 1941 studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde působil také jako klavírista ve studentské kapele. Intenzivní zájem o swing ho v roce 1941 dovedl k angažmá v kapele Cylindr-Boys, pro niž aranžoval a spolupracoval s ní rovněž jako umělecký poradce. V této době začaly vznikat jeho první hudební díla. Jednalo se o kratší swingové skladby určené pro sólový dechový nástroj nebo pro dva instrumenty. Přesto jeho hlavní činností zůstávalo aranžování, úpravy a instrumentace. Zásadní zlom nastal na přelomu padesátých a šedesátých let. Zedník se setkal s dramaturgem ostravského rozhlasu Františkem Trnkou, který ho později inspiroval ke komponování koncertní dechové hudby, tzv. vyššího populáru. V autorových skladbách docházelo k syntéze swingových prvků a dechové hudby. Práce lektora na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého a od roku 1967 spolupráce s olomouckým pěveckým sborem Campanella byly podnětem pro začátek komponování písní pro dětské sbory. Na počátku sedmdesátých let ustoupila pedagogická činnost do pozadí a skladatel se soustředil na organizační, aranžérskou a kompoziční práci. Zedníkovým vrcholným tvůrčím obdobím byla doba sedmdesátých a osmdesátých let, kdy vznikly nejvýznamnější hudební díla pro dechové orchestry a sbory. Zedníkovy zdravotní komplikace na začátku devadesátých let znamenaly ukončení skladatelské tvořivosti. Zachovalo se pouze několik fragmentů aranžmá. Na Zedníkovo skladatelské dílo lze nahlížet i z hlediska žánrových preferencí. Zedníkovy skladatelské aktivity byly rozsáhlé. Svým dílem zasáhl do více stylových a žánrových oblastí. Svá původní jazzová, respektive swingová východiska později 29

Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988.

17

rozšířil i o tvorbu pro dechové orchestry a pěvecké sbory. Věnoval se především koncertní dechové hudbě, ve sborových kompozicích pak žánrům stojícím na pomezí populární hudby a také lidové hudbě. Z jazzové hudby Zedník preferoval styly west coast jazzu, cool jazzu, bebopu a swingu. Skladatel byl značně ovlivněn hudbou rodné Hané a také lidovou muzikou. Proto ve svých skladbách s oblibou užíval rozmanité tance, jako jsou například polka, valčík, waltz, foxtrot, slowfox, tango, mazur a další. Většina autorových děl byla primárně určena pro amatérské muzikanty a zpěváky nebo pro žáky uměleckých škol, avšak míra obtížnosti tomu příliš neodpovídá. Kompozice pro profesionální soubory byly psány na objednávku a v rámci celku tvoří nepatrnou část. Polovina Zedníkových instrumentálních děl je psána pro velký dechový orchestr, počítající s přibližně třiceti hráči a dalších třicet procent tvoří kompozice pro malé obsazení okolo patnácti instrumentalistů. Minimum hudebních kusů je určeno pro sólové dechové nástroje. Jedná se zejména o autorovy skladatelské prvotiny. Zcela výjimečné jsou skladby pro jiné nástroje. Takovými příklady jsou Instruktivní skladbičky pro klavír (1. Cesta do školy, 2. Na zahrádce, 3. Písnička pro panenku), Chvilka s akordeonem pro dvě harmoniky, klavír, kytaru a baskytaru či Potštátské intermezzo pro tři akordeony. Zedník věnoval hlavní pozornost tvorbě pro dětské sbory. Zkomponoval několik cyklů pro smíšený sbor a klavír. Skladby jsou nejčastěji čtyřhlasé, určené pro dva soprány a dva alty, nebo dvojhlasé, výjimečně jednohlasé a vždy s doprovodem klavíru. Písně pro jiná hlasování složení jsou zcela ojedinělé a bývají psány pro mládežnický a ženský chór, chlapecký či mužský pěvecký sbor. Mojmír Zedník se intenzivně zabýval problematikou dramaturgie dětských a mládežnických dechových orchestrů. Repertoár dechového orchestru bývá různorodý, obvykle se odvíjí od jeho historie, tradic, zkušeností a možností. Soubor hudebních kompozic tvoří původní koncertní skladby pro velký dechový orchestr, funkční repertoár (polky, pochody, valčíky atd.), úpravy filmových a muzikálových melodií či transkripce symfonické hudby. Zedník považoval výběr vhodného repertoáru za zásadní předpoklad pro kvalitní hudební soubor. Představa o zaměření orchestru v budoucnu prezentuje určujícího činitele při utváření programu skladeb. Existují jisté instrukce, jimiž je nutné

18

se řídit při umělecké činnosti zaměřené na přípravu repertoáru. Mojmír Zedník vymezil následující všeobecné zásady, které je třeba dodržovat.30 V první řadě se jedná o princip přiměřenosti a vhodnosti. Skladby se musí vybírat dle umělecké úrovně daného hudebního tělesa a také s ohledem na stylové zaměření souboru. Repertoár by měl obsahovat kompozice s co nejvyšší uměleckou hodnotou, ale jejich interpretační náročnost nesmí být za hranicemi možností orchestru. Důležité jsou rovněž příležitosti, na kterých budou hudební díla prezentována. Orchestr má mít nastudováno přiměřený počet skladeb taneční, pochodové a koncertní dechové hudby. Zásada umělecké a estetické kvality souvisí s výběrem vhodného repertoáru pro mladé hráče v orchestru. Jedná se o takovou hudbu, která koresponduje s jejich vyjadřovací potřebou a hudebním cítěním a zároveň je líbivá pro posluchače. Vedoucí souboru by měl postupně zařazovat technicky náročnější kompozice pro zvýšení umělecké úrovně hudebního tělesa. Dříve převládaly v repertoáru většiny dechových orchestrů skladby tradiční koncertní a zábavné dechové hudby (pochody, polky, valčíky, tanga a menší koncertní kompozice autorů zejména české dechové hudby). V současné době je možné evidovat stále sílící příklon k původní moderní a progresivní tvorbě symfonického dechového charakteru českých i zahraničních skladatelů, stejně tak i k transkripcím skladeb z oblasti muzikálové, filmové či populární hudby. Zedník v tomto případě hovořil o zásadě současnosti a ideovosti, což znamená přihlížet na aktuální směry v hudbě pro dechové orchestry a zařazovat pokud možno i zcela nové skladby soudobých autorů. Celkový výběr hudebního programu je nutné podřídit uměleckému směřování orchestru. Mojmír Zedník se věnoval dramaturgii v řadě amatérských dechových orchestrů a pokládal tuto uměleckou činnost za zásadní při utváření kvalitního hudebního tělesa. Primárně se zaměřoval na dramaturgii dětských souborů, ale obecně je možné všechny tyto zásady aplikovat na všechny dechové orchestry bez ohledu na věkovou diferenci. Rozhodujícím faktorem pro výslednou uměleckou podobu dechového orchestru je jednoznačně osobnost dirigenta, respektive způsob a kvalita jeho práce.

30

Zedník, Mojmír: Problematika současné dramaturgie dětských a mládežnických dechových orchestrů, in: Dechový orchestr, XII. ročník, č. 2, Praha 1978, str. 3-5.

19

2.1. Skladby pro dechový orchestr Těžištěm Zedníkovy kompoziční práce jsou skladby se swingovými prvky pro dechové orchestry. Autorova hudební díla jsou charakteristická svou originální instrumentací, která mísí nástrojové obsazení big bandu s velkým dechovým orchestrem. Ustálené obsazení souboru je tedy podle typu skladby doplněno o saxofony, klavír, kontrabas nebo kytaru. Definic dechového orchestru je celá řada a jsou uvedeny v hudebních slovnících, například v Českém hudebním slovníku osob a institucí, Hudebním slovníku pro každého, Slovníku české hudební kultury, Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby a v dalších knihách. Pro účely této kapitoly byla vytvořena následující pracovní definice: dechový orchestr je hudební těleso, složené z dřevěných dechových, žesťových dechových a bicích nástrojů, může jím být soubor malý (do 15-20 členů), který působí především v oblasti lidové či estrádní hudby, tak i ansámbl středně velký nebo velký (25-35, resp. 40-60 i více hudebníků), jehož repertoár zahrnuje především hudbu koncertního charakteru, a to v podobě skladeb původních pro obsazení velkého dechového orchestru, nebo transkripce hudby vážné, taneční, filmové, jazzové i populární. Nástrojové obsazení dechového orchestru je vždy dáno konkrétní skladbou. Standardní středoevropské složení orchestrálního aparátu zahrnuje následující instrumenty: pikola in C, flétna 1-2 in C, klarinet in Es, klarinety 1-3 in B, křídlovky 12 in B, baskřídlovka in B, eufonium, lesní rohy in F, trubka in Es, trubky 1-3 in B, bastrubka in B, pozouny 1-4, tuby 1-2 a bicí nástroje (čtyři tympány, velký a malý buben, činely, triangl).31 V případě velkého obsazení dechového orchestru jsou obsazeny další hudební nástroje: hoboje, anglický roh, fagoty, altový klarinet, basový klarinet a saxofonová sekce. Rovněž bicí nástroje se mohou doplnit o zvonkohru, xylofon, vibrafon, marimbu, zvony, conga, bonga a další. V českém dechovém prostředí vychází tento typ orchestru z tradic třistaleté historie rakouských vojenských hudeb.32 Zvuková podoba byla založena na skupině křídlovek, tenorů a doprovodných trubek jako transkribovaného východiska vůči smyčcům. Dechová hudba byla populární především v první polovině 20. století a jako 31

Vačkář, Václav – Vačkář, Dalibor C.: Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954, str. 178. 32 Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba 19. století a Olomouc. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2002, ISBN 80-244-0401-X.

20

zábavní hudební žánr vznikla spojením klasické a lidové hudby. Zásadní přelom nastal příchodem amerického jazzu do evropského kulturního prostředí ve 20. letech. Dechovka již nebyla pouze vojenská hudba, ale vznikala nová hudební tělesa, hrající moderní hudební žánry. Takovými soubory byly big bandy se saxofonovou sekcí či velké dechové orchestry uplatňující nástroje, do té doby typické pro vážnou hudbu. V českých zemích má dechová hudba bohatou tradici a také mnoho podob. V hudbě nalezneme krajové odlišnosti. Dechovka je v posledních desetiletích v Čechách i v zahraničí nedílnou součástí hudební kultury a nejrozšířenějším instrumentálním tělesem vůbec. Slouží k prezentaci pohodové, koncertní a taneční hudby. Moderní dechový orchestr upřednostňuje skupinu dřevěných dechových nástrojů (hoboje, anglický roh, fagoty, altový klarinet, basový klarinet, saxofony) a bicí nástroje (tympány, zvonkohra, xylofon, marimba, zvony a další). V současnosti je spíše označován jako symfonický dechový orchestr, který nabízí nové zvukové, repertoárové a interpretační možnosti. Na uměleckých školách vzniká mnoho dechových orchestrů studentského typu, které dokážou rozvíjet všeobecnou hudebnost žáků, umožňují jim uplatnit dovednosti získané individuálním studiem, přináší základní orchestrální návyky a podporují rozvoj kolektivního hudebního cítění. Nevýhodou ve studentských orchestrech je velká hráčská fluktuace. Vzhledem ke skutečnosti, že se zpravidla jedná o neprofesionální hudební uskupení, nedosahují proto patřičné umělecké úrovně, nelze ani předpokládat vyšší umělecké ambice a jejich funkce je spíše rekreační. Zedník preferoval tvorbu pro velké dechové orchestry. Zejména v oblasti amatérských souborů autor spatřoval značný význam v udržování spojitosti mladých hudebníků se starší generací. Přínos velkých dechových orchestrů viděl v prosazení hráčů na dechové nástroje, vzniku nové tradice dětských kapel, ale především v utváření dalších možností uplatnění dechové hudby na koncertech, festivalech a jiných hudebních příležitostech.33 Zedník zastával názor, že úroveň českých orchestrů je srovnatelná se zahraničními. Rozdíl byl ve výběru repertoáru. V zahraničí v té době preferovali i současnou vážnou hudbu. České orchestry však byly velmi populární v cizině.34 Zedníkovy znalosti z oblasti dirigování dechových orchestrů byly přínosem 33

Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47. 34 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38.

21

pro komponování, které bylo vedeno snahou vytvářet kvalitní moderní hudbu blízkou hudebnímu chápání mládeže.35 Autor přistupoval k dechové hudbě jako ke specifickému stylově-žánrovému typu, který je potřeba povýšit nejen kompozičně, ale i interpretačně. Zedník považoval tvorbu pro dechové orchestry za velmi náročnou tvůrčí činnost. Při vzniku nové skladby uváděl jako nejdůležitější prvotní hudební myšlenku, kterou lze dále zpracovávat.36 Jedině nové melodické nápady, instrumentační a harmonické zajímavosti mohou být užitečné pro oblast dechové hudby. Podle autora je nutné počítat s prostředky současné hudby, včetně hudby vážné. Možnosti moderních dechových orchestrů nejsou dnes ani zdaleka vyčerpány.37 Mojmír Zedník působil také jako klavírista v ústavní studentské kapele na učitelském ústavu v Olomouci, kde studoval v letech 1937-1941. Účinkování ve školním big bandu prohloubilo jeho zájem o hudbu a poskytlo mu první hudební zkušenosti. Toto období rozhodlo o jeho hudební budoucnosti a zařazení do oblasti zábavné tvorby. Zedník nerad rozděloval vážnou hudbu a zábavnou. Poukazoval na fakt, že oba typy hudby mohou být stejně významné pro člověka. 38 Žánrová preference je individuální záležitostí. Základní praxi získal hraním ve swingových kapelách (Velký taneční orchestr Edy Melče, Orchestr pod vedením Petra Tkadlece, přerovský Krab). A současně tvořil své první instrumentace a vlastní skladby, mezi které patří Legenda B dur, Estrádní valčík či Rapsodie pro trombon. Pedagogické působení v Krnově inspirovalo autora k vytvoření kompozic Slezské duetto (1957) a o dva roky později Krnovská svita (1. Pochod pracujících, 2. Mezi pionýry, 3. Divadelní přehlídka, 4. Výlet na Ježník). Zedník rovněž složil znělku pro oslavy 700 let města Krnova v roce 1968. Zásadní pro skladatele bylo setkání s dramaturgem ostravského rozhlasu Františkem Trnkou. Spolu se zasadili o obnovení Ostravského rozhlasového orchestru na počátku 60. let a Zedník díky němu začal komponovat koncertní dechovou hudbu, kterou do té doby příliš nepreferoval. Zedníkovy skladby Imprese Sen pro soprán, kytaru a dechový orchestr, Májové dueto a Havířská předehra měly premiéru v rozhlasové soutěži Sedm mikrofonů a byly natočeny předními dechovými orchestry. 35

Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47. 36 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38. 37 Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47. 38 Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47.

22

Mojmír Zedník byl vděčný právě ostravskému rozhlasu, který mu umožnil dostat se do podvědomí posluchačů. Následující kompozice autor napsal pro rozhlasovou soutěž Sedm mikrofonů: Podzimní nálada (1969), Olomoucký valčík (1970), Ujela mi tramvaj (1970), pochod Ročník 21 (1971), Taneční fantazie (1972), Vítkovická polka (1972), Selanka pro lesní roh (1973), fantazie Přátelství a láska (1974), Radostná předehra (1975), mazurka Dědečku, povídej (1975), pochody Země rozkvetlá (1976), Pozdrav Bílsku (1977) a Mírová cesta (1978), kvapík Pro energetiky (1979), Radostná písnička (1982), Táta, máma, kluk (1984), polky Rybáři, rybáři (1988) a Kamarádi, je to tak (1991).39 Pro Zedníka bylo prioritní aktivitou komponování, které převažovalo nad pedagogickou činností. I když se obě práce vzájemně doplňovaly a existovaly vedle sebe.40 V 60. letech vyučoval na pedagogické fakultě Univerzity Palackého a zároveň vznikaly význačné kompozice, jako například Serenáda pro pozoun (1960), foxtrot Modré pondělí (1961), Idylický valčík (1963), Habanera pro trombon a klavír (1965), Sváteční předehra (1966), waltz Stará píseň (1966), Litovelská polka (1966), Taneční fantasie I. (1967), Sluneční hodiny (1967), Starý Jim (1967), Letní svita: Ráno v horách, U vody, Večerní romance, Slunečný den, Buď zdrávo, léto! (1968). Zedník je rovněž autorem fanfáry pro slavnostní doktorské promoce na Univerzitě Palackého roku 1968. Představy Mojmíra Zedníka o hudební kompozici byly zdaleka překonány. Důležitými faktory byly pracovitost, odpovědnost a splnění všech tvůrčích závazků.41 Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou vrcholným tvůrčím obdobím Mojmíra Zedníka. Vznikala vynikající díla koncertní dechové hudby. Mezi nejznámější patří imprese Sen pro soprán, kytaru a dechový orchestr (1972), Nejkrásnější píseň (1973), Valašský motiv (1973), Hanácký motiv (1974), Vesnická serenáda pro křídlovku, sólo a kapelu (1974), Májové duetto pro soprán, flétnu a orchestr (1977), Slezský motiv (1978), Havířská předehra (1979), Slavnostní hudba (1980), Concertino pro trubku a dechový orchestr (1981), intermezzo Ecce homo (1982) a Předehra (1984).

39

Šišková, Hana: Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Diplomová práce. Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1990, str. 55-56. 40 Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, 1981, str. 64-65. 41 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38.

23

Za největší úspěch ve svém tvůrčím životě považoval přijetí do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v roce 1976.42 Provedení skladeb na Týdnech nové tvorby v Praze nebo na Hudební současnosti v Ostravě se řadilo mezi významné události v Zedníkově skladatelské epoše. První ročník každoročního podzimního koncertního cyklu Hudební současnost se konal od 21. září do 9. října 1975. Do programu třetího ročníku konaného 12.-19. října 1977 byl zařazen Koncert dechové hudby, na kterém zazněly, mimo jiných, i kompozice Mojmíra Zedníka. 43 Na Hudební současnosti v Ostravě byla premiérově provedena následující autorova díla: Májové ráno pro baryton a dechový orchestr (1985), Intermezzo pro flétnu a dechový orchestr (1986), Stříbrná předehra, původní název Brilantní předehra (1986), Rondo pro klarinet (1987), intermezzo Hrejte si s námi (1988), Marek v říši divů (1. Na vycházce, 2. U maminky, 3. Na chalupě), suita věnovaná vnukovi Marku Otavovi (1989). V roce 1990 byl uveden tanec Po Moravsku.44 Allegro-festivo z roku 1989 mělo premiéru až po sedmi letech od svého vzniku v Krnově. Významná hudební díla Zedníkova skladatelského počinu byla v letech 19761989 provedena na Týdnech nové tvorby Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze. Jako první byl v roce 1976 uveden taneční obrázek Na zábrení. Následovaly kompozice: Jarní vzpomínání (1977), Tanec pro dvě trubky a orchestr (1978), hanácký tanec Za tó našó stodolenkó (1979), Píseň Hané (1981), S úsměvem (1982), Ekloga (1983), kvapík Pozdrav stavbařům (1984), intermezzo Příjemná chvilka pro osmiruční klavír (1986), Hanácká serenáda (1987) a intermezzo Radosti léta (1989).45 V tehdejší době bylo málo umělců ze všech uměleckých odvětví. Naproti tomu práce v dechových orchestrech mladých na lidových školách umění zaznamenávala rozkvět.46 Zedník věnoval své skladby orchestrům při lidových školách umění v Krnově, Jeseníku, Příboru, Hranicích, Opavě, Rýmařově. Kromě toho komponoval skladby pro kvalitní dechové orchestry, které dalece přesáhly hranice regionu. Takovými soubory byly například Májovák či Vítkovák. 42

Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47. 43 Steinmetz, Karel: Odbočka skladatelského svazu – garant tvorby a hudebního života, in: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, kolektiv autorů, 1984, str. 35. 44 Šišková, Hana: Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Diplomová práce. Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1990, str. 58. 45 Ibidem, str. 57. 46 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38.

24

Skladby napsané pro dechové orchestry lidových škol umění se staly ve své době velmi populární a do dnešní doby jsou s oblibou řazeny do repertoáru řady orchestrů. Nejvíce skladeb pro školní orchestry vzniklo v autorově vrcholném skladatelském období, od první poloviny sedmdesátých let do konce osmdesátých let. Zedník zkomponoval roku 1975 skladby Svátek pionýrů, Pochod majoretek, Mládí dneška. Velmi zdařilá je suita Honzíkovy pohádky z roku 1977, která obsahuje části 1. Jak šel Honzík do světa, 2. O mamince, 3. Kosmonaut a král, 4. Nezbedná písnička, 5. Jak se Honzík vrátil domů a byla věnována druhému vnukovi Janovi. Ve stejném roce autor napsal intermezzo Jedeme do Jeseníku nebo Jaro pod Cvilínem, zkomponované ve dvou instrumentačně rozličných verzích. Novější hudební podoba obsazuje jeden hoboj namísto dvou, není zařazen fagotový part a jsou přidány tympány a klarinet in Es. Z konce sedmdesátých let pochází pochod Haló, děvčata, Pionýrskou stezkou (1978), Nocturno, Pavlovická polka, Variace na lidové téma, Scherzo (1979). V osmdesátých letech pokračoval stejný kompoziční trend a vznikala rovněž závažná hudební díla koncertní dechové hudby, například kvapík Luník (1980), oblíbený Podzimní valčík (1980), intermezzo Okolo Příbora (1981), V lázeňském parku (1982), Divertimento (1984), Pavlovická romanze (1984), Hranické intermezzo, Slavnostní pochod (1985) a Malá orchestrální svita (1. Melodie, 2. Harmonie, 3. Rytmus) z roku 1987. Autorovou unikátní kompozicí je nepochybně Mírová výzva, hymnus s barokním tématem, polyfonicky zpracovaný a poměrně lehce hratelný, zkomponovaný pro Mezinárodní festival dechových orchestrů mladých (FIJO) v Chebu. Skladbu hrálo 600 hudebníků na sportovním stadionu v roce 1984.47 Na začátku devadesátých let začal mít Mojmír Zedník potíže se zrakem, které se postupem let neustále stupňovaly. Nadále upravoval a instrumentoval skladby, ale netvořil již vlastní kompozice. Dochovaly se pouze fragmenty. Mezi poslední vlastní díla náleží Škádlivky pro dva pozouny a velký dechový orchestr a polka Šmidli, fidli (1991).

47

Langer, Adolf: Na čem pracuji, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 3, 1984, str. 42.

25

2.2. Skladby pro sbor Mojmír Zedník zpíval jako malý chlapec v rodinném souboru, který vedl jeho otec František. Již při svém studiu na učitelské škole měl v oblibě hodiny sborového zpěvu. Tvorba pro děti byla dána jeho pedagogickým vzděláním a následnou profesí lektora na pedagogické fakultě.48 Dětský hlas považoval za nejkrásnější hudební nástroj.49 Zedník se již od počátku své kompoziční činnosti zaměřoval na písňovou tvorbu. Řadu svých písniček věnoval pěveckým souborům, například dětskému pěveckému sboru Slunko Třebíč. V letech 1949 až 1951 vedl pěvecký sbor na osmileté obecné škole chlapecké v Krnově. Na Pedagogické škole v Krnově založil dívčí pěvecký sbor s instrumentální skupinou. Od roku 1951 do roku 1954 vedl čtyřicetičlenný mužský sbor Pěvecké sdružení krnovských železničářů, se kterým se zúčastnili řady soutěží a estrád. Později došlo ke spojení tohoto souboru s pěveckou skupinou na Pedagogické škole a vznikl smíšený sbor. V tomto období vznikají první písňové kompozice: Naše píseň, Kytička fialek či Lísteček z kaliny. Zedník se zejména věnoval aranžérské práci pro olomoucký dětský pěvecký soubor Campanella. S tímto souborem spolupracoval od doby vzniku v roce 1967, tehdy ještě pod názvem Olomoucký dětský sbor. Převážná část sborových děl zahrnuje písničky pro dětské pěvecké soubory, které našly své uplatnění ve studiích ostravského, brněnského a košického rozhlasu.50 Mezi nejpopulárnější písně patří: Ohníčku táborový (1971), Bessie a Fred (1972), Blahopřání (1972), Barevné písničky (1973), Jsme tvoje děti, země krásná (1975), Zvířátka (1975), Náhoda (1975), Datel (1977), Nám je tady krásně (1979), Rozleť, se písničko (1979),

Žijeme v šťastné zemi (1981), Řetěz

přátelství (1982), Písnička do klopy (1983), Pro Berunky (1983), Stačí říct: “Máj”! (1984), Slunečník (1984), Zámek ze šlehačky (1984), Na rozloučenou (1987), Kluci jako buci (1987), A už je tu písnička (1988). Mojmír Zedník vytvořil i řadu písňových cyklů, mezi které náleží Písničky pro chlapce a holčičky (1. Nové šaty, 2. Každý něco, 3. Ukolébavka, 4. Říkadlo, 5. Žáby) pro sólo (nebo sbor) a klavír (1975); Tři dvojhlasé písně (1. Mé zemi, 2. Májová, 3. 48

Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47. 49 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38. 50 Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, 1986, str. 46-47.

26

Mamince) (1977); ROK (1. Jaro, 2. Léto, 3. Podzim, 4.Zima) pro zpěv a nástroj (1977); minicyklus Modré léto, bílá zima (1979); Poslouchání splavů (1. Ranní písnička, 2. Vážka, 3. Poslouchání splavů) (1980); Malí Kamarádi (1. Šly berunky, 2. Tancovaly myši, 3. Hlemýždí spřežení, 4. Vrabčáci) pro dětský sbor s doprovodem klavíru (1980). Roku 1985 vznikají dvě populární sbírky písní: Zatoulané písničky (1. Chceme si zpívat, 2. Těšíme se na každý den, 3. Než vyroste písnička, 4. Zatoulaná) pro smíšený sbor a klavír. A Vítáme tě písničko: (1. Vítáme tě, písničko, 2. Písnička pro kukačku, 3. Kočičí písnička, 4. Písničko, pojď si s námi hrát!, 5. Lunapark, 6. Loučíme se s písničkou) pro smíšený sbor (dvojhlas) a klavír. Písně jsou zařazovány do programu olomouckých Svátků písní.51 V roce 1986 Zedník vytvořil cyklus Jaro plné úsměvů, pro smíšený sbor a klavír, s písněmi 1. Otevřená brána, 2. Podzimní valčík, 3. Jaro plné úsměvů, 4. Dirigent, 5. Řetěz přátelství. Poslední sbírka z roku 1988 nese název Sportovní písničky a je určena pro dětský chlapecký sbor (jeden hlas) a klavír, obsahuje části 1. Sportuj, sportuj, 2. Gol!, 3. Táta, máma, kluk. Sbírky písniček pro dětské pěvecké sbory patří mezi nejpopulárnější díla. Písně pro ženské a mužské soubory byly tvořeny pouze na objednávku pro konkrétní uskupení a mají nepatrný význam v komplexu díla. Za zmínku stojí Myslivecké písničky I, II, pro smíšený sbor, dva lesní rohy a klavír, zkomponované v roce 1987. První uvedení díla proběhlo roku 2005 a bylo provedeno Milevským smíšeným a ženským sborem. Pro mužský sbor Nešvera vznikla roku 1987 píseň Vyznání. Mojmír Zedník se rovněž zabýval aranžérskou prací pro pěvecké soubory. Upravoval nejen české a slovenské písně, ale také německé, francouzské, italské, anglické písně, nebo černošské spirituály. Vlastní kompozice představují nepatrnou část Zedníkova díla a převažují úpravy a aranžmá. Mezi nejpopulárnější aranžmá patří cyklus Chrpové pole, pro dva soprány, dva alty a bicí, a cappella. Zedník aranžoval sedm písní, dvě na text francouzský, jednu na italský a španělský text, dvě anglické a jednu českou píseň. Chrpové pole zahrnuje dvě písně: L'important, c'est la rose, Quand il est mort le poète, francouzského šansoniéra a hudebního skladatele Gilberta Bécauda, dále neapolskou píseň Santa Lucia, mexickou lidovou La Cucaracha, dva černošské

51

Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, 1981, str. 64-65.

27

spirituály Come an' go, Ev'ry Time I feel the spirit, a závěrem českou lidovou píseň Aj, lúčka, lúčka široká. Zajímavostí je bezesporu úprava černošského spirituálu Vozíčku ke mně leť či sbírka vánočních koled na německý text Weihnachtslieder pro dětský, mládežnický a ženský sbor, pro dva soprány a dva alty, a cappella. Cyklus zahrnuje šest písní: Kommet, ihr Hirten, Ein Kind ist uns geboren, Was soll das bedeuten?, Alle Fangt an!, Ihr Hirten, erwacht, a Susani. Mojmír Zedník se roku 1984 zabýval úpravou hanáckých lidových písní pro mužský sbor Nešvera. Zaranžoval například Všetci ludia povedajú; Kúpala sa Hanulienka; U Dunaja; Aj, ráno, ráno; Co se to červená; Píseň o domově; Náš hospodář; Na mostě fták či Náš hospodář.52 Zedník spolupracoval od roku 1965 celých dvacet let s Československou televizí Košice. Zhudebňoval texty slovenských písní pro děti do hudebního pořadu Zlatá brána. Mezi nejznámější písně patří Dedko (1969), Budík (1970), Vlk (1971), Zábudlivý (1972), Bola raz jedna trieda (1972), Yveta (1974), Huslia rodina (1975), Potratená slova (1976), Slečna Bodka (1976), Nezbedné papučky (1976), Do sveta (1976), Rastiem ako z vody (1978), Gulovačka (1979), Fialový Florián (1981), Sen a sníček (1982), Odchod zimy (1983), Víly (1986), Kopýtkový xylofon (1987), Dirigent (1987).53 Populární písničky s moderními rytmy se staly velmi oblíbené. Vydavatelství Opus vydalo tři CD nosiče s písněmi ze Zlaté brány (Zlatá brána 1970-1975, 19751980, 1980-1985).

52

Langer, Adolf: Na čem pracuji, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 3, 1984, str. 42. Šišková, Hana: Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Diplomová práce. Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1990, str. 71. 53

28

3.

SKLADATELSKÝ RUKOPIS Na základě rozborů klíčových hudebních děl pro velké dechové orchestry

(Allegro-festivo, Hanácká serenáda, Jaro pod Cvilínem, Kamarádi, je to tak, Mládí dneška, Pozdrav stavbařům, Rondo pro klarinet a orchestr, Sen, Serenáda pro pozoun, Scherzo, Slavnostní hudba, Slezský motiv, Stříbrná předehra, Škádlivky, Tanec pro dvě trubky, Taneční fantazie, Valašský motiv, Za tó našó stodolenkó) jsou definovány jednotlivé formotvorné prvky. Mojmír Zedník si vytvořil vlastní kompoziční postupy. Osobitý skladatelský styl se vyznačuje bohatou melodikou, nestálou harmonií, swingovým rytmem a barevnou instrumentací. Většina děl vznikala pro amatérské hudební soubory. Zedník vytvářel skladby nenáročné na interpretaci, ale přesto velmi efektivní na poslech. Zedník ve své tvorbě vycházel ze zkušeností s poválečnou zábavnou hudbou, ale byl ovlivněn i hudbou rodné Hané. Už v jeho raných dílech je možné slyšet vliv swingové hudby. Jeho charakteristická hudební řeč vzešla z vlivů jazzové hudby Jaroslava Ježka, R. A. Dvorského, swingových orchestrů Karla Vlacha, Kamila Běhounka nebo Gustava Broma. Dalším zdrojem skladatelovy inspirace byli zahraniční představitelé swingové a jazzové hudby, Glenn Miller, Stan Kenton a Woody Herman. V autorových skladbách se mísí prvky swingové a lidové hudby a vznikají tak zcela originální kompozice, jejichž průměrná délka se pohybuje mezi čtyřmi až pěti minutami. Zedník ve svých partiturách používá názvosloví ve více jazycích. Označení hudebních nástrojů je v českém nebo italském jazyce, hudební názvosloví jsou uvedena italsky či francouzsky, pokyny ke hře jsou psány anglicky, což je typické pro jazzový notový zápis. Poslední část partitury mnohdy obsahuje autorovy poznámky k provedení díla, pokyny ke hře, instrumentační úpravy, hudební vložky a jiné.

Melodická složka Mojmír Zedník věnoval melodické složce velkou pozornost a důsledně propracovával každou melodickou frázi. Melodická složka je nápaditá a důkladně promyšlená. Skladatel kombinoval prvky jazzové hudby spolu se složkami lidové hudby a vytvořil tak moderní originální zpěvné melodie. 29

Melos autorových skladeb se vyznačuje poměrně malým ambitem. To je dáno melodickým průběhem, který upozaďuje melodické skoky a rovněž hrou nástrojů ve středních polohách. Mezi charakteristické intervaly patří čistá prima, malá sekunda vytvářející chromatické postupy, dále velká sekunda, velká a malá tercie. Z toho vyplývá stupňovitý postup melodie a převažující zpěvné intervaly. I přes menší rozpětí každá skladba obsahuje několik zajímavých originálních melodických myšlenek. Melodická linie je převážně tvořena stupnicovými běhy, chromatickými postupy a rozloženými akordy. Zedník tvořil melodii pomocí melodických tónů postupujících sekundovým krokem mezi dvěma akordy, tedy střídavého tónu, průchodného tónu a průtažného tónu (sexta ke kvintě), které jsou charakteristickými komponenty užívanými v lidové hudbě. Následný akordický tón, tedy melodický tón jistého akordu, měl Mojmír Zedník rovněž v oblibě. Hlasy dvou stejných nástrojů postupují nejčastěji rovnoběžným (paralelním) pohybem v terciích či sextách, čímž autor vyjadřoval lidový charakter hudby. Postup v paralelních kvintách je dovolen v moderní hudbě a Zedník ho taktéž používá. Příkladem je hra dvou tub v paralelních oktávách. V autorových skladbách lze sledovat i protipohyb neboli antiparalelní postup mezi dvěma instrumentálními hlasy. Skladatel sám ve svých kompozicích uplatňuje i motivy lidových písní. Takovým příkladem je skladba Škádlivky, ve které zní hlavní motivy písní Jede, jede poštovský panáček a Utíkej, káčo, utíkej.

Škádlivky, t. 48-57

Hudební artikulace tvoří podstatnou složku kompozic. Melodická linka bývá častěji vystavěna kratšími či delšími legatovými frázemi, které podtrhují zpěvný charakter autorových skladeb. Tenuto a staccato vytváří kontrastní výraz v dramaticky 30

napjatých frázích. Melodické ozdoby se v autorových skladbách vyskytují velmi zřídka a jejich užití je dáno charakterem hudby. Typickým příkladem jsou trylky ve Slavnostní hudbě. Osobitým kompozičním elementem je zcela jistě uplatnění glissanda u dřevěných dechových nástrojů. Přestože je tento způsob hry preferovaný spíše u žesťových nástrojů (nejčastěji však u strunných a klávesových nástrojů), v kompozicích Mojmíra Zedníka se s glissandem v žesťové sekci nesetkáme. Výjimku tvoří glissando u sólových pozounů ve skladbě Škádlivky. Autor svěřuje tento jazzový prvek dřevěným dechovým nástrojům a vytváří tak zajímavý zvukový efekt, který lze slyšet například ve skladbě Mládí dneška.

Mládí dneška, t. 43-46

Hudebním základem skladeb jsou melodicky, rytmicky a harmonicky výrazná témata, která nejčastěji bývají složena ze dvou obdobných melodických vět, tvořících osmitaktové hudební souvětí. Autorův způsob práce s hudebním tématem či motivem bývá založen na imitační technice dvou instrumentů či nástrojových skupin. Zedník rád pracuje i s transformacemi tónových řad, a to formou inverze či transpozice. Všechna témata se odlišují kontrastními melodickými frázemi. Diatonická melodika převažuje nad chromatickým postupem. Skladby obsahují zajímavé, technicky náročnější pasáže zejména v sólových úsecích, kadencích či improvizačních částech. Improvizovaná fráze bývá komponována ad libitum, což v moderní hudbě designuje sólový projev podle předem stanoveného 31

harmonického schématu. V Zedníkových skladbách se mnohdy vyskytují technicky náročné sólové části v rychlém tempu, hrané četnými dechovými nástroji. Jelikož jsou skladby určené pro amatérské orchestry, dosažení intonační přesnosti v ladění je v tomto případě náročná, ne-li nemožná záležitost. Takovými příklady jsou úseky ve skladbách Serenáda pro pozoun, Taneční fantazie a imprese Sen, ze které je následující notová ukázka. Skladbu začíná kytara tónem c2 ve čtvrťových hodnotách. Od druhého taktu se postupně přidávají nástroje (křídlovka I, trubka I, klarinet I, lesní rohy I, II, tenor, pozouny I, II) hrající prodlevu. Dřevěné instrumenty hrají od čtvrtého taktu šestnáctinový motiv, který končí na druhé době pátého taktu společně s prodlevou.

imprese Sen, t. 4-5

Basové nástroje mnohdy hrají držený tón neboli prodlevu trvající několik taktů a vytvářející harmonický základ, což je typické pro lidovou hudbu. Zedník také s oblibou užíval charakteristickou (ostinátní) figuru jako doprovodnou složku s výrazným rytmem pro zvýraznění tanečního prvku skladby. V kompozičních úsecích s důrazem na rytmickou složku dochází k redukci melodické linie. Zedník pracoval s nivelizací (srovnání tónů do určité výšky) a simplifikací (zjednodušení) melodie ve spojovacích úsecích či mezivětách. Melodický atribut kompozice zde není určující. Hudební základ je tvořen výrazným rytmickým vzorcem, který podtrhuje taneční vlastnost. V Zedníkových

skladbách

se

mnohdy

melodické

vrcholy

překrývají

s dynamickým a harmonickým vrcholem. Horní vrchol bývá na konci skladby

32

(například v codě), vrchol spodní v první části skladby. Výjimkou není ani melodie bez vrcholu, kde se nejvyšší tón ve skladbě několikrát opakuje.

Metro-rytmická složka Metro-rytmická složka je velmi výrazná a charakteristická elementy swingové hudby, mezi které patří synkopický rytmus, triolové členění, sextoly, změny čtyřdobého metra na třídobé (změny taktů) a kontrast krátkých a dlouhých not. Autor s oblibou užíval rytmického motivu dvou osmin a čtvrťové doby. Metrum nejčastěji bývá dvoudobé, třídobé nebo čtyřdobé. Ve skladbě Pozdrav stavbařům dochází ke střídání 4/4, ¾ a 2/4 taktového označení. Allegro-festivo je význačné svým dvoutaktovým modelem, který střídá 4/4 a ¾ takt, což lze interpretovat jako prvky ragtimu a ragtime waltzu. V téže skladbě je dominantním elementem triolové členění. Pravidelné metrum koresponduje s pravidelnou harmonickou, melodickou a tektonickou výstavbou. Opakem je asymetrické metrum, například 3/8 a 4/8 neboli 7/8 takt vyskytující se například ve skladbě Škádlivky.

Škádlivky, t. 73-80

33

Součástí tohoto díla je Zedníkova oblíbená rychlá polka quasi galop ve 2/4 taktu. Střídání jednoduchých a složených taktů je častým jevem u skladatele. Zedníkovy kompozice se vyznačují metrickými a rytmickými nepravidelnostmi. Autor užívá různých typů synkop, jako jsou even-note synkopa, off-beat synkopa či missed-beat. Například ve skladbě Tanec pro dvě trubky je zajímavý kontrast akcentace prvních a druhých dob, respektive výraznější synkopace na pozadí zdůrazňování prvních dob velkým bubnem, trubkami in B a in Es a basovou trubkou. Vzniká tím zvukově zajímavý efekt typický pro populární hudbu. Pro Zedníka jsou dále charakteristické kontrasty mezi táhlou melodií a rytmizovanou. Typickými příklady může být hra prodlevy v basových nástrojích spolu s výrazně rytmicky členěnou melodií vyšších nástrojů nebo střídání pomalých rytmicky nedůrazných hudebních úseků s rychlými rytmicky nápadnými částmi. Skladatel však upozorňoval na skutečnost, že partitura s hustou notovou výstavbou není v pořádku. Autor měl především na mysli hutnost melodicko-rytmické složky. Z toho důvodu přikládal kompoziční důležitost i hudebním částem v delších tónových hodnotách.

Harmonie V Zedníkových skladbách je zachována funkční harmonie, což přispívá k větší srozumitelnosti skladeb jak pro hráče dechového orchestru, tak i pro publikum. Harmonii charakterizuje přehlednost s důrazem na základní funkce (tónika, subdominanta, dominanta). Vertikální rovina uvádí akordické i figurační souzvuky. Pro skladatele jsou typické souzvuky kvintakordu a preferované kvartsextakordy průtažné, střídavé či průchodné, které vytváří akordické bloky. Harmonická složka obsahuje mnoho zajímavých prvků. Zedník preferoval spoj střídavé dominanty a dominanty (druhý stupeň před dominantou, II-D), které spolu tvoří tzv. dominantní jádro a zdůrazňují dominantní funkci. Autor rovněž uplatňoval střídavou dominantu jako postup k tónice, dominantní jádro pak jako kadenci nebo spíše přechod do jiné tóniny. Zedník také hojně užíval charakteristické disonance, a to především dominantní septakord (D7) a septakord druhého stupně (II7, S+7), který bývá rozveden častěji do dominanty (II7-D7) než do tóniky (S+7-T). Skladatel se zcela vyhýbal aplikaci septakordu sedmého stupně (DS7) ve svých kompozicích. Preferoval spíše vedlejší 34

septakordy, zejména na prvním a čtvrtém stupni a s oblibou utvářel septakordové postupy v sekvencích. V Zedníkových kompozicích se také vyskytuje velký dominantní nónový akord (D97), charakteristická disonance, která je součástí téměř každé skladby a obohacuje harmonickou složku. Nónový akord byl u Zedníka primárně určen pro vyjádření napětí harmonické linie. Nejčastěji bývá v základním tvaru a rozvádí se buď dominantním rozvodem do tónického kvintakordu nebo průtahem dominantního nónového akordu do dominantního septakordu. Další variantou je přímé spojení nónového akordu a dominantního septakordu. Ve skladbách se uplatňuje i spojení nónového akordu se subdominantním sextakordem (D97-S6). Takový rozvod je z harmonického hlediska možný, ale zvukově nezní příliš dobře. Zedník užíval nónových útvarů se střídavou nónou (T8 9 8 D7) a preferoval rovněž harmonické spoje vedlejších nónových akordů, konkrétně na prvním (T97- S) a na čtvrtém stupni (S97- D7). Skladby často ozvláštňují atonální harmonické funkce, především mimotonální dominanta (D) a subdominanta (S). Obě mimotonální dominanty jsou nejčastěji ve spojení s dominantou. Harmonickým zpestřením bývá sled mimotonálních dominant, který se vyskytuje například ve skladbě Kamarádi, je to tak. Zvláštním případem mimotonálních akordů jsou akordy chromatické terciové příbuznosti. V autorových kompozicích se jedná o častý harmonický jev, který obohacuje hudební výraz skladby. Akordy mívají formu durového kvintakordu, spíše než tvrdě malého septakordu. Nejčastěji se vyskytují akordy terciové příbuznosti chromatické, které jsou spojovány s doškálnými akordy v poměru terciovém. Příkladem může být spojení VI#-T (a-cis-e, c-e-g). Harmonickou složku rovněž významně doplňují akordy alterované, typické pro jazzovou hudbu. Velmi frekventovaný je alterovaný útvar tonální, který se rozvádí do tóniky. Alterované akordy slouží především jako prostředky k zahuštění harmonie. Zedníkovy skladby jsou charakteristické výrazovými prvky. Autor užívá tzv. nepravé alterované akordy bez charakteristického intervalu zmenšené tercie, které jsou totožné s mimotonálními dominantami, ale poznají se podle rozvodného akordu, kterým je pokaždé tónika. Ve skladbě Allegro-festivo se vyskytuje akord s alterovanou primou a typickým intervalem zmenšené tercie, který je typický pro pravé alterované akordy. Zedník také používá zvětšený septakord s alterovanou kvintou jako prvek k vyjádření chromatického postupu v jazzové hudbě. 35

Pro Mojmíra Zedníka jsou typické časté změny předznamenání. V rámci jednoho dílu skladby, který je psán v určitě tónině, se mohou vyskytovat i tóniny subdominantní a dominantní, paralelní, stejnojmenné, ale i terciově příbuzné. Ukázkový příklad ze skladby Allegro-festivo, ve které je díl A psaný v C dur a obsahuje tóniny G dur, F dur, As dur, Es dur, e moll, a moll. Autor s oblibou užíval tóniny Ges dur. Důležité je zmínit skutečnost, že nekomponoval skladby pouze v tóninách s béčky, což je typické pro dechovou hudbu menšího obsazení, kde převažují nástroje laděné in B. U velkých dechových orchestrů s nástroji laděnými in C je vhodnější užívat tóniny s křížky. A tímto pravidlem se skladatel řídil. Zedník dbal na harmonický kontrast ve svých skladbách, kterého se dosahoval především pozvolnou změnou tóniny (modulací) či náhlou změnou (tóninovým skokem). Autor preferoval modulace do tónin dominantních, stejnojmenných a vzdálenějších o velkou tercii, které sloužily jako přechod z jednoho dílu skladby do další části. Méně často se vyskytují modulace do tóniny paralelní, jako je tomu například ve skladbě Slezský motiv. Zedník často užíval největšího účinku modulace pomocí transpozice modality o půltón. Příkladem může být Slavnostní hudba, kde je v dílu B transpozice z F dur do Ges dur. Nejčastější jsou diatonické modulace z durové tóniny do nižší durové tóniny a především modulace do tónin vzdálených pomocí tóniny zprostředkující. Tóninový skok, tedy změna tóniny bez modulačního momentu, bývá mnohdy v kvintové příbuznosti a vyskytuje se u lidových písní. Stejně jako tóninová vybočení, modulace s rychlým návratem do původní tóniny jsou rovněž typická pro autora. V Serenádě pro pozoun dochází ke změnám tóniny takt po taktu. Při rychlých modulacích je nejprve uvedena tónika výchozí tóniny a poté následuje tzv. modulační okamžik, tedy jeden akord k provedení modulace. Akordy jsou často transponovány do jiné výškové polohy. Jazzová praxe preferuje způsob zápisu bez dvojitých posuvek, a proto je někdy nutné užít enharmonické záměny, jako je tomu v případě skladby Za tó našó stodolenkó. Zedník komponoval tonální neboli diatonické sekvence, které transponují určitý model nejčastěji směrem nahoru o velkou sekundu a zvyšují harmonické napětí. Ačkoliv se Zedník z důvodu srozumitelnosti svých skladeb pro hráče dechového orchestru vyhýbal komplexní harmonii moderního jazzu, souzvukovou vrstvu nezřídka ozvláštňují také frygické akordy, a to především první obrat frygického kvintakordu, 36

tzv. neapolský sextakord, který autor s oblibou užíval namísto mollové subdominanty v plagálním závěru (N6b/b-T). Závěr odvozený čili plagální (S-T) se vyskytuje nejčastěji. Hudební závěr původní neboli autentický, harmonicky dokonalý postup od dominanty k tónice (D-T) je zcela ojedinělý v Zedníkových skladbách. Závěry jsou celé, protože vždy končí tónikou. Autor preferoval v závěrech spojení akordu chromatické terciové příbuznosti a tóniky (III-T). Závěr je harmonicky a melodicky zeslabený a rytmicky dokonalý (mužský závěr), protože končí na těžké době. Ačkoliv se harmonická složka jeví nestabilní a komplikovaná, lze vysledovat v rámci konkrétních skladeb jisté harmonické vzorce, které se neustále opakují a činí tak skladbu srozumitelnou a harmonicky uspořádanou a sjednocenou.

Tempo Pro Mojmíra Zedníka jsou typické časté změny tempa v rámci skladeb. Každý hudební úsek, daný formovým uspořádáním, má svoje vlastní tempové označení, které bývá kontrastní k ostatním částem. V případě zařazení tance do střední části kompozice je tempo udáváno typem tance. V rámci jednotlivých dílů probíhají samostatná detailně propracovaná tempová uspořádání. Autor uváděl, že každá skladba by měla obsahovat pomalé a rychlé části. Zároveň však poukazoval na fakt, že není důležité rychlé tempo, ale celkový výraz skladby. Komplexní charakter rychlosti vykazuje vyváženost pomalých a rychlých temp. Tempo koreluje s metrorytmickou složkou. Metrická přeměna znamená současnou změnu rychlosti. Skladatel tím dosahoval náhlé hudebně výrazové transformace a udával tak svým skladbám swingový charakter. V kompozicích Mojmíra Zedníka existuje široká škála tempových značení, od velmi pomalých temp přes středně mírná až po velmi rychlá tempa. Přibližné rozpětí dobových jednotek za minutu u slovního označení tempa se zásadně liší od číselného označení uváděného skladatelem. Největší diference nastává u tempa allegro-moderato. Zedník uváděl tempo rychlejší o téměř čtyřicet jednotek za minutu. Celkově autor vnímal všechna tempa akcelerovaně. Následující tabulka uvádí slovní i číselná tempová označení vyskytující se ve skladbách Mojmíra Zedníka. Velmi pomalá tempa Grave (těžce, vážně) Lento (rozvláčně, pomalu)

37

Pomalá tempa Andante (volně, krokem)

♩=66-76 U Zedníka rychlejší než se uvádí

Sostenuto (zdrženlivě)

(♩=60) Podobným tempem je Andante con

Comodo (pohodlně)

moto (rychlejším krokem).

Maestoso (velkolepě, důstojně) Střední tempa Moderato (mírně) Allegretto

(poněkud

Podobným tempem je Moderato con moto. rychleji,

méně

Animato rychle než(oživeně) allegro moderato) Con moto (hybně) Allegro moderato (mírně rychle)

♩=112 U autora mnohem rychlejší než se

Rychlá tempa Allegro (rychle)

uvádí ♩=80-88 ♩=126-132. Podobným tempem je molto

Allegro assai (hodně rychle)

♩=144 allegro (velmi rychle).

Velmi rychlá tempa Presto (Velmi rychle)

Autor uplatňuje postupné změny tempa, ale také náhlé. Pro okamžité přeměny užívá tato označení: animato (oživeněji), meno (méně, pomaleji), meno mosso (trochu zpomalit), più mosso (trochu zrychlit). Při postupném zrychlování se nejčastěji uvádí accelerando (zrychlovat, zároveň i zesilovat) a stringendo (zrychlovat, naléhavěji) či poco stringendo. Naopak postupné zpomalování autor označoval pojmy ritardando (zvolňovat), poco ritardando, ritenuto či rallentando (náhlé zpomalení), diminuendo (zpomalovat a zároveň zeslabovat). Návrat původního tempa po zpomalení nebo zrychlení je vždy A tempo. Při změně taktu dochází ve většině případů i k modifikaci tempa. Pokud se po modifikovaném tempu navrací původní (počáteční) rychlost, autor užívá označení Tempo I. V některých případech je požadováno zrušení přísného dodržování tempa (pouze na kratší dobu) a interpretu je ponechána určitá volnost, daná symbolem rubato (neklidně) či ad libitum (podle libosti). Při přednesu skladeb užíváme různých výrazových prostředků. Velký význam mají v hudbě nejen změny tempové, dynamické, rytmické, tónobarevné, ale i gradace, tedy stupňování síly a tempa. Následuje výčet Zedníkových preferovaných označení nálad a výrazu, které mají zároveň tempovou konotaci: agitato (bouřlivě), alla marcia (pochodem), animato (oživeně), cantabile (zpěvně), comodo (pohodlně), con moto (pohyblivě), espressivo (výrazně), festivo (slavnostně), lirico (lyricky), maestoso 38

(velkolepě), pesante (závažně), scherzoso (žertovně), secco (úsečně, krátce), tranquillo (klidně).

Dynamika Zedník prosazoval ve svých skladbách výraznou dynamiku, střídal tichou klidnou hru s expresivní hlasitou. Skladby mají postupnou gradaci. Dynamický vrchol obvykle nastává na konci skladeb v codě, kde hraje celý orchestrální aparát ve fortissimu (ff). Autor silnou dynamikou zdůrazňoval důležitost hudebního úseku. Výjimku tvoří několikavěté skladby, ve kterých závěr určité hudební věty končí v pianissimu (pp), což značí neukončenost a předznamenává pokračování. Dynamický vrchol pak nastává až na konci poslední části hudebního cyklu. Dynamika je velmi propracovaná složka modelující expresivní význam skladeb. Autor uplatňuje postupné změny dynamiky, stejně jako náhlé transformace, jež jsou častější. Crescendo i decrescendo bývají provedeny v krátké době a působí tedy expresivněji a dramatičtěji. Důležitou úlohu hrají přízvuky (akcenty), mající funkci dynamického odstíňování detailů. Zedník věnuje každému nástroji velkou pozornost a důsledně propracovává dynamiku každého instrumentu zvlášť s ohledem na hudební celek. Při hře stejného motivu v paralelních terciích zní vyšší nástroj v silnější dynamice než nižší nástroj. Dynamika souvisí s melodickou a harmonickou složkou hudby. Ve skladbách se vyskytuje řada disonantních intervalů, které působí dynamičtěji než konsonantní intervaly. Dynamika je rovněž určena povahou modulací. Autorovy modulace do dominantních tónin provází pocit zesílení. Tabulka nabízí přehled dynamických značek používaných v kompozicích Mojmíra Zedníka. pianissimo (pp) – velmi slabě piano (p) – slabě subito piano (subito p) – náhle slabě mezzopiano (mp) – poloslabě mezzoforte (mƒ) – polosilně forte (ƒ) – silně fortissimo (ƒƒ) – velmi silně crescendo (cresc., prodloužené <) – zesilovat decrescendo (decresc., prodloužené >) – zeslabovat diminuendo (dim.) – zeslabovat a zpomalovat accent (acc., >) – akcent, důraz na jednom tónu sforzato (sƒ) – velmi silný důraz na jednom tónu

39

Tektonika Hudební tektonika je založena na metodě přiřazování jednotlivých myšlenek, nikoliv jejich evoluci, případně motivaci, tematizaci apod. Zedníkova hudba má převážně expoziční charakter, vyznačující se jasně danou melodií, pravidelnou členěností, pomalejším průběhem a výrazným začátkem i koncem skladby. V hudbě tedy převažuje homofonní faktura a celková strukturní přehlednost. Zedníkovy kompozice mají obdobný systém v uspořádání částí skladby podle závažnosti obsahu. Začátek a konec skladby se jeví kompozičně relevantní jak po stránce melodicko-harmonické, tak metro-rytmické. Centrální část, kterou bývá většinou tanec, uvádí nový tematický materiál, přesto co do důležitosti v komplexu skladby netvoří podstatu kompoziční výstavby. Tanec vyplňuje a zpestřuje charakter kompozic. Mojmír Zedník se ve svých skladbách řídí zásadou identity a kontrastu. První nejdůležitější díl A je opakován doslovně nebo je zkrácený (A´). Druhý formový díl B vytváří kontrast k části A. Rovněž lze tento princip aplikovat na uspořádání tematického materiálu. Vztah jednotlivých témat je založen na vzájemném kontrastu. Opakování tématu bývá doslovné, tedy totožné s prvním uvedením. Poměr délek částí skladby není úměrný. Rozsah formového dílu je přímo úměrný závažnosti obsahu. Z toho vyplývá skutečnost, že nejdůležitější první část skladby je zároveň nejdelší. Ve skladbách Mojmíra Zedníka existují dvě varianty. První možnost je taková, kdy první díl je nejdelší a postupně jsou řazeny menší díly, a poslední část je tudíž nejkratší. Druhou variantu tvoří model s nejdelším prvním dílem, krátkou druhou částí a s třetím úsekem skladby, který je delší než druhá část, ale kratší než první. V rámci makrotektoniky jsou význačné odstředivé síly, které mají expanzivní povahu.

Vytváří

je

nestabilní

metrorytmická

složka

a

v harmonii

převaha

subdominantních a dominantních funkcí. Naopak dostředivé síly jsou patrné zejména v melodické složce, vyznačující se prvky symetrie, opakováním motivů, návraty a důsledným uplatňováním principu repríz. V harmonii pak dochází k scelování skladby dostředivou tónikou. V komplexním pojetí všech složek kompozic je patrná vyváženost dostředivých a odstředivých sil.

40

Forma Typickým znakem skladeb Mojmíra Zedníka je velká písňová forma s introdukcí, s vloženými mezivětami a tematickou codou. Autor důsledně uplatňuje princip repríz. Příkladem jsou skladby Kamarádi, je to tak – A[:B:], Slezský motiv – [:AB:]. Nejčastějším formovým typem je ABA´, velká třídílná forma s návratem prvního dílu, který nebývá doslovný, ale spíše zkrácený nebo naopak rozšířený. ABA´ se vyskytuje například ve skladbách Allegro-festivo, Pozdrav stavbařům, Slavnostní hudba, Scherzo, Serenáda pro pozoun, Za tó našó stodolenkó. Dalšími hudebními formami je velká dvoudílná forma (AB), velké prosté rondo (ABACA) v Rondu pro klarinet a orchestr, či variace (AA1A2A3A4) ve Valašském motivu. Vztahy mezi jednotlivými díly skladeb jsou nejčastěji v poměru dominantním, subdominantním, paralelním nebo terciovém. Introdukce je důležitou částí skladeb Mojmíra Zedníka. Předesílá první téma, které je následně celé uvedeno v dílu A. Introdukce je tematická, otevřená a rytmicky zajímavá část, spíše kratšího rozsahu, v silné dynamice a ve stejném tempu jako následující díl A. Předehra může být hrána sólovými nástroji či celým orchestrem. Díl A uvádí hlavní tematický materiál skladby. Z hudebního hlediska se jedná o nejdůležitější díl skladby. Proto bývá díl A zopakován či uveden znovu po dílu B s drobnými obměnami. První téma bývá hudebně velmi výrazné a vůči následujícím tématům kontrastní. V autorových skladbách nelze hovořit o vedlejších tématech. Každá skladba se zakládá na několika tématech, výrazných melodických myšlenkách, které svým hudebním významem spadají na úroveň hlavních témat. Zedníkova motivická práce spočívá v modifikacích melodických, rytmických (diminuce a augmentace), v uplatňování volné inverze motivu či přísné imitace v augmentaci či diminuci. Mnohdy bývá uvedena pouze hlava tématu. Věty bývají periodické a symetrické. V rámci melodické složky probíhá instrumentální dialog mezi nástrojovými sekcemi či sólovým nástrojem a orchestrem. Z hlediska harmonického se hojně uplatňují vybočení či modulace do jiné tóniny. Metro-rytmická složka je velmi pestrá, uplatňující časté změny taktů a výrazný rytmus swingového charakteru. V rámci jednoho dílu skladby dochází i ke změnám tempa, většinou zároveň spolu se změnou metra. Díl B představuje nové kontrastní téma, z hlediska hudebního významu stejně důležité jako první téma uvedené v prvním dílu skladby. V případě, kdy je díl B střední částí skladby, jedná se často o tanec, jako je tomu v případě následujících skladeb: Mládí dneška - foxtrot, Sen - tango, Škádlivky - polka, Taneční fantazie - valčík, Slezský 41

motiv - mazur, který je rozdělen dvěma tempově odlišnými částmi. Objevuje se rovněž Marcia (pochod). Pokud díl B není tancem, svými vlastnostmi připomíná první díl A: časté obměny v rámci harmonické, metro-rytmické a dynamické složky. Melodická linka a tempo jsou kontrastní svým charakterem vůči prvnímu dílu. Tematická coda je významnou součástí každé skladby Mojmíra Zedníka. Opakuje hlavní tematický materiál skladby. Nebývá rozsáhlá, ale z hlediska harmonie je zásadní částí skladby. V codě se nachází dynamický i tempový vrchol skladby. Zajímavostí je závěr skladby Škádlivky, který je obdobný čardáši nebo verbuňku. Mezivěty jsou specifické modulacemi a vybočeními do jiných tónin. Vyznačují se výraznou harmonickou strukturou a rytmickou stránkou. Melodická linka je zde druhotnou záležitostí. Z hudebního aspektu nejsou pouze spojovacími komponenty mezi jednotlivými díly, ale představují samostatný díl s novým hudebním nápadem. Improvizace je důležitým elementem populární hudby v Zedníkových skladbách. Zajímavou ukázkou může být volná improvizace bicích nástrojů ve skladbě Rondo pro klarinet. Po čtyřech taktech sóla bicích se přidá sólový klarinet. Zedník rovněž uplatňuje prvky klasické hudby. Takovým případem jsou sólové vložky, neboli kadence, které jsou vypsané a bývají v rozsahu do deseti taktů. V páté části suity Honzíkovy pohádky je napsána virtuózní kadence s triolou v dvaatřicetinové hodnotě a hraje jí klarinet in B.

Honzíkovy pohádky, t. 54-55

Dalšími příklady jsou hudební klauzule dvou sólových pozounů ve skladbě Škádlivky a kadence ad libitum sólového nástroje v Rondu pro klarinet.

Rondo pro klarinet, t. 103-119

42

Škádlivky, t. 148-156

Instrumentace Většina Zedníkových instrumentálních děl je psána pro velký dechový orchestr, počítající s přibližně třiceti hráči. Z toho vyplývá i vícenásobné obsazení jednotlivých nástrojů. Mojmír Zedník věnoval orchestraci zvláštní pozornost. Ve svém příspěvku v Dechovém orchestru uvádí například, že instrumentaci je třeba podřídit konkrétnímu nástrojovému obsazení orchestru a v případě změny reagovat vhodnou úpravou.54 Důraz klade na orchestr, který by měl především znít vyváženě, barevně, zajímavě a moderně. V jeho dílech se střídavě uplatňuje hudba barevně specifikovaná a indiferentní. Zde je potřeba říci, že Zedník nikdy neupřednostňuje jednu konkrétní sekci nástrojů. Ve skladbách neexistuje žádné instrumentální těžiště. V každé skladbě dává prostor vyniknout jak dřevěným dechovým nástrojům, tak nástrojům žesťovým či bicím. Charakteristická je barevná instrumentace, při níž se sólové nástroje a orchestr hudebně doplňují nebo naopak spolu kontrastují. Tutti orchestru zní pouze v hudebně významných úsecích skladby. Sólové části nemají být příliš dlouhé a hudebník by měl mít před nástupem pauzu, aby měl dostatek času na přípravu nátisku a dechového fondu. Zedníkovy instrumentace se vyznačují také sólovou prezentací jednotlivých hudebních nástrojů. Každá z jeho skladeb obsahuje minimálně jeden sólový úsek. Skladatel se důkladně věnoval každému nástroji zvlášť a detailně propracovával jednotlivé party. Skladby jsou komponovány tak, aby technicky vyhovovaly konkrétním 54

Zedník, Mojmír: Několik rad k instrumentacím pro dechové orchestry mladých a k práci s tiskovým materiálem, in: Dechový orchestr, XIII. ročník, č. 1, Praha 1979, str. 22-26.

43

nástrojům, především v rychlých pasážích. Všechny žesťové nástroje jsou psány ve středních nástrojových polohách. K hraní nižších poloh je potřeba zkušeného hráče. Většina skladeb byla určena dětským či amatérským souborům, proto se Zedník vystříhával krajním polohám nástrojů. Mojmír Zedník si zakládal na barevnosti dechového orchestru. Rád využíval i netradičních nástrojů pro velký dechový orchestr. Příkladem může být skladba Sen s užitím kytary. Kontrabasový part je součástí skladeb Allegro-festivo, Hanácká serenáda, Taneční fantazie nebo Pozdrav stavbařům.

Pozdrav stavbařům, t. 75-91

Skladatelovy kompozice se vyznačují mísením nástrojového obsazení big bandu s obsazením velkého dechového orchestru. Zedník byl rovněž ovlivněn west coast jazzem, který zavedl do jazzu hudební nástroje, do té doby typické spíše pro vážnou hudbu. V jazzových souborech se začaly uplatňovat flétna, hoboj, fagot, violoncello, lesní roh a tuba. Zedník upozorňoval na fakt, že v každé dobré instrumentaci by mělo být alespoň jedno místo s novou zvukovou barvou, s odlišnou nástrojovou kombinací, nebo jiným instrumentačním nápadem. Opakováním stejné myšlenky již nezapůsobíme. Vše souvisí se vším! Instrumentace koreluje s melodií, rytmem, harmonií a s dalšími prostředky hudby. Barva (témbr) je jeden z nejdůležitějších aspektů ve swingové hudbě. Autor využívá veškerých možností barvitosti, kterými orchestr disponuje. Následující přehled uvádí kompoziční specifika jednotlivých nástrojů dechového orchestru v kompozicích Mojmíra Zedníka. Zároveň jsou uvedeny skutečnosti týkající se vztahů mezi hudebními instrumenty navzájem. Skladatel vymezil tónové rozsahy nástrojů, které preferoval při utváření jednotlivých partů. Informace jsou demonstrovány na konkrétních skladbách.

44

Dřevěné dechové nástroje vytváří jednak melodickou linku skladeb, ale mohou mít také doprovodnou harmonickou funkci. V Zedníkových kompozicích tvoří základní nástrojovou sekci a mají zásadní význam v rámci orchestrálního aparátu. Pikola je s oblibou užívána v dechových orchestrech. V autorových skladbách je psána pro melodické úseky s nutností vysoké polohy a především bývá užita v pochodových skladbách. Často vytváří monofonní prvek spolu s flétnou a dalšími dřevěnými nástroji. Pro autora je typické střídání flétny a pikoly v jednom partu, jako je tomu v případě skladeb: Honzíkovy pohádky, Jaro pod Cvilínem a Sen.

imprese Sen, t. 4-9

Ve skladbě Mládí dneška je dána možnost výběru nástroje. Standardně bývá obsazena jedna pikola a dvě flétny. Malý dechový orchestr počítající s počtem hráčů 1520 neuplatňuje flétnu a hoboj, to je příklad kompozic Kamarádi, je to tak a Valašský motiv. Autorův doporučený rozsah pro flétnu je f1- f3. Z toho je evidentní, že se zcela vyhýbal krajním tónovým polohám nástroje. Rychlé pasáže jsou psány bez technické náročnosti. Charakter melodie a rytmu u flétny se mnohdy shoduje s ostatními dřevěnými dechovými nástroji. Hoboj a fagot jsou psány zejména pro kratší sóla ve střední poloze a barevně doplňují celý orchestr. Hoboj je nejčastěji psán o oktávu níže než flétna. Méně často pak spolu souzní v paralelních terciích či kvintách. Hoboj se nevyskytuje ve všech skladbách. Jeho funkce je barevná, tedy dokresluje náladu skladeb. Pokud jsou psány dva hoboje, hrají nejčastěji v terciích. Mohou znít rovněž v poměru oktávovém, kvintovém, septimovém či kvartovém. Ve skladbě Pozdrav stavbařům je napsáno sólo pro dva hoboje, které hrají totožnou melodii, což je obtížné na souhru a ladění.

Pozdrav stavbařům, t. 126-133

45

Hra stejného motivu mnoha nástroji patří k oblíbeným prvkům Mojmíra Zedníka. To však činí skladby náročnějšími. Podobně jako v případě klarinetu in B, hoboj využívá celého tónového spektra. Obsazení

fagotu

v dechových

orchestrech

je

netradiční

záležitostí.

V Zedníkových kompozicích se fagoty běžně vyskytují a jejich hlavní funkcí je barevné dokreslení skladeb. Fagoty bývají většinou psány dva a hrají v kvintách, oktávách, případně tutti. Obsazení jednoho fagotu je možné v případě skladeb pro sólové nástroje a dechový orchestr. Náleží tam například kompozice Serenáda pro pozoun a imprese Sen. Po melodické stránce hrají zpravidla totéž co tuby, pozouny a lesní rohy. V rámci harmonie doplňují tenorové nebo barytonové nástroje. Souznění s ostatními dřevěnými nástroji je v autorových skladbách zcela výjimečné. Fagot hraje kratší sólový úsek v Taneční fantazii.

Taneční fantazie, t. 10-11

Zedník ve svých skladbách uplatňuje tři nejužívanější typy klarinetu, B klarinet, znějící o velkou sekundu níž, Es klarinet, který zní o malou tercii výš a basklarinet in B. Klarinet je důležitým nástrojem v jazzové i dechové hudbě. Es klarinet je obsazován ve velkých dechových orchestrech z důvodu možnosti hraní vyšších tónů oproti B klarinetu. Klarinet in Es bývá totožný po melodické a rytmické stránce s flétnou či pikolou, popřípadě hraje o oktávu výš než hoboj či třetí B klarinet. Zřídkakdy je hlas shodný s prvním B klarinetem. Es klarinet může nahrazovat druhou flétnu, jako je tomu ve třetí části suity Honzíkovy pohádky nebo v impresi Sen. V případě absence flétnového partu, je Es klarinet nejvyšším hlasem v orchestru (Kamarádi, je to tak a Valašský motiv). Part Es klarinetu je psán v rozsahu d1-d3, čímž se autor vyhýbá nevhodným krajním polohám, které nezní dobře.

Valašský motiv, t. 140-148

Nejrozšířenější B klarinet se užívá ve všech hudebních stylech, včetně jazzu. Klarinety in B jsou v Zedníkových skladbách zpravidla tři. Bývají psány v akordech 46

(nejčastěji ve formě kvartsextakordů či sextakordů) nebo hrají monodicky. Mohou se doplňovat ve hře s flétnami. Při obsazení dvou klarinetů in B, tvoří akordický souzvuk s klarinetem in Es (Kamarádi, je to tak). Skladba Pozdrav stavbařům je jedinečná v obsazení čtyř klarinetů in B a jednoho basového klarinetu, který hraje ke konci skladby sólovou část. Dohromady hrají harmonii kvintakordů a jeho obratů nebo častěji septakordů a jeho obratů.

Pozdrav stavbařům, t. 148-151

Obdobným příkladem jsou tři klarinety in B a basový klarinet v Serenádě pro pozoun a v hanáckém tanci Za tó našó stodolenkó. Basklarinet je často používán v jazzové hudbě. První klarinet nebývá po hudební stránce nejdůležitějším nástrojem v klarinetové sekci. Pro autora je typická proměnlivá hudební relevance v rámci nástrojových skupin. V některých hudebních úsecích může být určující i třetí klarinet in B. Druhý a třetí klarinet by měly mít zpěvné vedení hlasů. V případě klarinetu in B není rozsah nástroje téměř vůbec omezen. Autor uvádí tónové rozpětí od e do d3 a s oblibou užívá celého barevného spektra nástroje, zejména spodního rejstříku nástroje, který se dobře pojí s lesními rohy.

Rondo pro klarinet, t. 13-26

Typickým rysem instrumentace Mojmíra Zedníka je absence saxofonové sekce. Jak sám konstatoval, saxofony nepřinášejí žádný moderní prvek do dechového orchestru, a proto jejich využití nepovažoval za nutné. Výjimku tvoří skladby Serenáda pro pozoun a Stříbrná předehra, kde jsou saxofony psány pro zdůraznění jazzového,

47

respektive swingového atributu. Hrají v obsazení saxofonového kvartetu, tedy dva altsaxofony, jeden tenorový a barytonový saxofon.

Serenáda pro pozoun, t. 47-55

Lesní rohy jsou čtyři a laděné in F. Vzhledem k tanečnímu charakteru Zedníkových skladeb hrají především doprovodné figury, přiznávky, držené akordy v souzvuku septakordu nebo kvintakordu, méně často pak melodické pasáže. Nástroje používáme sólově i ve skupině. Mají výbornou barvu tónu a v orchestru spojují tvrdé žestě s měkkými. Lépe se zvukově pojí s trombony než s tenory. Jako sólový nástroj hrají spolu s tenorem, barytonem a křídlovkami ve skladbě Jaro pod Cvilínem. Ve stejné skladbě zní sólově s hobojem.

48

Jaro pod Cvilínem, t. 86-89

Zedník považoval spojení lesního rohu s hobojem za zvukově velice zajímavé. Totéž platí pro zvuk sólového lesního rohu v kantiléně s flétnou. Ve skladbě Kamarádi, je to tak a Valašský motiv nejsou obsazeny lesní rohy. Autor uváděl možnost vynechání nástrojů v pochodech při basfigurách. Party lesních rohů jsou psány v rozsahu od a do f2 a zní tedy od d do b1. Trubky in B jsou základní barevnou složkou dechového orchestru a tvoří hlavní melodickou linku skladeb. Pokud jsou pouze dvě trubky, mohou souznít s křídlovkami. Zpravidla jsou obsazeny tři nebo čtyři trubky in B a hrají hlavní melodickou linku skladeb. Doplňují se ve hře s křídlovkami a pozouny. Jaro pod Cvilínem obsahuje melodický úsek sólové trubky.

Jaro pod Cvilínem, t. 63-71

Skladba Kamarádi, je to tak, je výjimečná obsazením pouze jedné trubky in B. Hlavní melodická linka je zde hrána křídlovkami. Hra s dusítkem je v Zedníkových kompozicích ojedinělou záležitostí a vyskytuje se například ve skladbách Mládí dneška, Sen či Serenáda pro pozoun. Trubky in B hrají ve střední poloze od c1 do g2, a tedy není užito krajních tónových poloh nástroje. Zedník s oblibou užíval trubky vyššího ladění. Es trubky mají funkci doprovodného nástroje a harmonické výplně. Es trubky jsou psány v rozsahu e1-e2 a zní o malou tercii výš. Hrají ponejvíce v souzvuku tercie, méně pak v kvartovém či sekundovém poměru. Zedníkovy skladby jsou primárně určeny pro amatérské soubory, proto je obsazení tří trubek in B a jedné trubky in Es vhodnou záležitostí.55

55

Ještě v 50. letech 20. století byly v dechových orchestrech obsazovány tři trubky in Es a jedna trubka in B. Postupem času se měnil trend, ubývalo hráčů na trubku in Es a začaly převažovat trubky in B. Jedním z důvodů byla skutečnost, že noví žáci preferovali spíše trubku laděnou in B.

49

Basová trubka doplňuje tříhlas s Es trubkami, nejčastěji ve formě souzvuku kvintakordu či jeho obratů. Někdy je potřebné dát doprovodný akord o polohu výše. Bastrubka má obdobnou funkci jako Es trubka. Ve skladbách Mojmíra Zedníka je užita basová trubka in B a notace je v houslovém klíči. Psaný rozsah nástroje je d1-d2 a zní o velkou nónu níž. Zedník s oblibou užíval basové trubky pro její měkký, příjemný tón. Es trubka a basová trubka nikdy nekorespondují s trubkami in B. Po rytmické a melodické stránce se shodují s lesními rohy nebo pozouny. Zajímavostí je absence Es trubky a bastrubky v Serenádě pro pozoun, která je určena pro velký dechový orchestr.

Mládí dneška, t. 126-133

Součástí dechového orchestru jsou tři tenorové trombony in B. Tenorový pozoun je nejpoužívanějším typem nástroje. Zedník neužívá basový, ani kontrabasový typ nástroje. Instrumenty vyniknou i sólově. Skladatel zkomponoval například skladbu s názvem Serenáda pro pozoun, která může být hrána na tenorový i altový (diskantový) pozoun.

50

Serenáda pro pozoun, t. 12-28

V autorových kompozicích hrají trombony většinou akordické výplně. Často jsou psány v unisonu nebo pomáhají basům vytvářet hlavní harmonickou linku. Nástroje se pojí s trubkami do řízených akordů. Zedník se vyhýbal používání tak typického prvku, jako je glissando u pozounů. Dále nedoporučoval používání dusítek u trubek a pozounů, aby nedocházelo ke špatnému ladění nástrojů. Obecně se Zedník vystříhával prvků nejen v technikách hraní, které by mohly negativně ovlivňovat ladění dechového orchestru. Doporučený rozsah pozounů je od g do g1. Spodní rejstřík není užíván. Pozounové party jsou psány v basovém klíči, což je typické pro jazzovou hudbu. Zedník přikládal velký význam křídlovkám in B, ve kterých spatřoval důležitou barvu dechového orchestru. Tón křídlovky je jemnější, a proto je užívána jako melodický nástroj v dechových a jazzových orchestrech. Nástroji vyhovují i technicky náročnější pasáže v rychlém tempu. Zedník zavrhoval nahrazování křídlovek jinými nástroji, například trubkami. Skladba Valašský motiv začíná úvodním tématem v křídlovkách.

Valašský motiv, t. 1-8

Pozornost je třeba věnovat síle zvuku křídlovek, zejména v kombinaci s jinými nástroji. Křídlovky jsou psány ve střední poloze, v rozsahu od c1 do g2. Nástroj zní nejlépe v rozsahu od f1 do f2. Tóny od c1 do e1 zní poněkud tvrdě a tóny nad f2 jsou obtížnější na hraní. Důležitým nástrojem je rovněž baskřídlovka (tenor in B), vyznačující se svým jemným zvukem, uplatňovaným zejména v kantilénách. U nástroje je někdy nutné užít 51

široké harmonie. Tenorová křídlovka je psána od tónu d1 a zní o velkou nónu níž, tedy od tónu c. Tenor vytváří třetí hlas k oběma křídlovkám a dvojhlas s eufoniem. Barytonová baskřídlovka in C psaná v basovém klíči (eufonium) souzní po rytmické a melodické stránce s tenorem či tubami. Tón nástroje zní mnohem níž než zvuk tenoru. Barytonová baskřídlovka (eufonium) hraje pouze ve střední poloze od A do f1 a nevyužívá nejnižších tónů. Skladba Mládí dneška uvádí sólové části pro tenor a eufonium, což je značně neobvyklé, vzhledem k tomu, že se tyto nástroje příliš neuplatňují jako sólové v rámci dechového orchestru. Zedník tím však zdůrazňoval jejich melodickou funkci.

Mládí dneška, t. 117-120

Tuby je nejhlouběji znějící nástroj a vytváří důležitou basovou linku. Rytmická složka je zde spíše jednoduchá. Charakteristická je doprovodná funkce tuby, kdy hraje první a třetí dobu v taktu. Part basu bývá často totožný s notovým zápisem eufonia. Ve všech skladbách Mojmíra Zedníka se vyskytuje tuba v ladění F – B, tedy kombinace kontrabasového nástroje in B a basového typu in F. Jako všechny žesťové nástroje hrají tuby ve střední poloze, v doporučeném rozsahu pro oba typy nástroje od G do c1. Zedník často užívá omezeného rozsahu (od G do c) pro basování v taneční a pochodové hudbě. Dva nástroje hrají v oktávovém poměru. V malém dechovém orchestru bývá obsazen jeden basový hlas, který hraje v určitých místech totéž co pozoun. Takovým příkladem je skladba Kamarádi, je to tak.

Slezský motiv, t. 86-91

Bicí nástroje tvoří důležitou základní rytmickou složku orchestru. Proto i Zedník věnoval těmto nástrojům velkou pozornost, vytvářel barevně zajímavé kombinace a experimentoval kvantitativně s využitím bicích nástrojů. Tradiční bicí 52

nástroje (basový buben, malý buben, přechody, kotel a činely), tvořící bicí soupravu, jsou doplňovány podle charakteru skladby o další nástroje (perkuse): tamburínu, rumbakoule (maracas), bonga, claves - vyšší dřevo (ozvučná dřívka), čínský blok - nižší dřevo, triangl, zvonkohru, kastaněty, xylofony, zvonky, gong. Zedník měl v oblibě tympány, které jsou zejména psány u koncertních valčíků a pochodů. Notace bicích nástrojů bývá nejčastěji psána na dvou osnovách. Autor nikdy nepíše part bicích na jednoduchou linku. V Zedníkových skladbách se nesetkáme s tremolem. Výjimečným prvkem v Zedníkově kompozici je, že hráč je nucen střídat více hudebních nástrojů. Takovým případem je například suita Marek v říši divů, kde hráč na zvonky hraje určitá místa na píšťalku nebo na bonga. Dalším příkladem autorovy invence může být sólová improvizační část pro bicí interpretována spolu s klarinetem ve skladbě Rondo pro klarinet a orchestr, nebo také nezvyklé úvodní sólo pro zvonky v Serenádě pro pozoun.

Serenáda pro pozoun, t. 1-4

Bicí nástroje by tedy měly být užívány tak, aby byly zpestřením, a ne samozřejmostí, jak se o tom zmiňuje Mojmír Zedník v Dechovém orchestru.56

56

Zedník, Mojmír: Několik rad k instrumentacím pro dechové orchestry mladých a k práci s tiskovým materiálem, in: Dechový orchestr, XIII. ročník, č. 1, Praha 1979. str. 25.

53

4. TANEC PRO DVĚ TRUBKY – ANALÝZA Pro účel hudební analýzy jsem vybrala reprezentativní Zedníkovu skladbu, Tanec pro dvě trubky s doprovodem dechového orchestru, která obsahuje řadu charakteristických rysů Zedníkova skladatelského rukopisu. Typickými znaky jsou písňová forma s vloženými mezivětami a tematickou codou, časté změny taktů, předznamenání a tempa. Hlavní téma bývá hudebně velmi výrazné a vůči vedlejším tématům kontrastní. V kompozici je často modifikováno melodicky i rytmicky, mnohdy bývá uvedena pouze jeho hlava. Charakteristické jsou dále prvky imitace, inverze, práce s chromatikou, modulace, frygické akordy, dominantní septakordy ad. Výrazná je metrorytmická složka: časté synkopy, trioly, změny čtyřdobého metra na třídobé, tedy rytmické elementy swingové hudby. Skladba se vyznačuje několika osobitými elementy, z nichž nemalá část vychází z inspirace poválečnou populární hudbou a swingem. Jedním z nich je přístup k instrumentaci. V jeho dílech se střídavě uplatňuje hudba barevně specifikovaná a indiferentní, výjimkou v tomto směru není ani Tanec pro dvě trubky. Tanec je skladba pro dvě sólové trubky in B a dechový orchestr složený z následujících instrumentů: 2 flétny, 2 hoboje, klarinet in Es, 2 klarinety in B, 2 fagoty, 4 lesní rohy in F, 2 trubky in B, 2 trubky in Es, basová trubka in B, 4 pozouny, malý bubínek, bicí, tympány F–C, 2 křídlovky in B, tenorová křídlovka, eufonium a 2 tuby. Hudební dílo existuje také ve verzi pro dvě trubky s doprovodem klavíru.57 Kompozice, jež patří k nejvýznamnějším Zedníkovým dílům, je primárně určena pro amatérské dechové orchestry středního a velkého obsazení. Zedník ji zkomponoval na vrcholu svých tvůrčích sil v roce 1978 pro Týden nové tvorby Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze.58 Skladba byla také prezentována vojenským orchestrem v Moskvě v roce 1986.59 Tanec pro dvě trubky získal velkou oblibu u dechových orchestrů mládežnických, amatérských i vojenských.

57

V této verzi chybí část Coda Allegro. Skladba je součástí výběru skladeb s názvem Sóla a klavír. Zedník, Mojmír: Tanec pro dvě trubky, in: Sborník skladeb pro dechové orchestry, Praha 1978. 59 Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, 1988, str. 36-38. 58

54

Rozbor skladby

Introdukce 0-4

F dur, první téma uvedeno v orchestru

Díl A 5 - 20

F dur, první téma v sólových nástrojích

Díl B 21 - 36

C dur, druhé téma

Díl A´ 37 - 51

F dur, první téma

Mezivěta 52 - 60

F dur, frygický septakord

Věta 61 - 68

F dur

Díl C 69 - 86

B dur, třetí téma

Mezivěta 87 - 92

Ges dur, modulace do B dur

Díl C´ 93 - 103

B dur, třetí téma

Repríza: Introdukce, díly A, B, A´ 0 - 51

F dur, C dur, F dur

Coda 104 - 121

F dur, první a druhé téma

55

Skladba s výrazným zastoupením hudby expozičního typu má rozšířenou velkou třídílnou formu s introdukcí, mezivětami a codou. Její hudební rozměr je sto dvacet jedna taktů, časová délka je čtyři minuty a dvacet sekund. Uslyšíme v ní tři hlavní témata. První z nich orchestr uvádí v tónině F dur již v introdukci. Na začátku dílu A je téma opět předneseno, tentokrát však sólovými nástroji (Trubka 1, Trubka 2). Hlava tématu má synkopický charakter. Druhé osmitaktové téma uvádějí v dominantní tónině C dur v dílu B opět sólové trubky. Druhé téma se staccatovým motivem v šestnáctinových hodnotách výrazně kontrastuje s úvodní myšlenkou. Kontrast třetího tématu pak vyplývá nejenom ze subdominantní tóniny B dur, ale také z volby pomalejšího tempa (Moderato con moto), stejně jako z imitačního zpracování. Repríza je doslovná, což je pro tance typické.

Introdukce Skladba začíná čtyřtaktovou, tematickou, otevřenou introdukcí v 2/4 taktu, v tónině F dur, v rychlém tempu (Allegro) a v silné dynamice (forte). Flétny, hoboje, klarinet in Es, první křídlovka in B zahrají v úvodních dvou taktech hlavu prvního tématu, která končí na první době třetího taktu septakordem II. stupně v F dur (g–b–d– f). Ve třetím a čtvrtém taktu hrají fagoty, křídlovky in B, tenorová křídlovka, eufonium a tuby osminový motiv, který je odvozen od prvního tématu. Ve čtvrtém taktu hraje celý orchestr (mimo lesní rohy) chromatický postup, jenž předesílá nástup sólového partu v následujícím taktu. Úvodní takty obsahují několik harmonických prvků, typických pro autora. V druhém taktu tónický sextakord, v taktu třetím tónický septakord a dominantní terckvartakord tóniny F dur. Rytmická stránka vykazuje typické rysy swingové hudby: synkopický rytmus hlavní melodické linky a rovněž doprovázejících nástrojů. Zajímavý je kontrast akcentace prvních a druhých dob, respektive výraznější synkopace na pozadí zdůrazňování prvních dob velkým bubnem, trubkami in B a in Es a basovou trubkou. Vzniká tím zvukově zajímavý efekt typický pro populární hudbu.

56

57

První díl A V pátém taktu je uvedeno sólo B trubek. První synkopované osmitaktové téma je v tónině F dur a končí na první dobu osmého taktu. Téma je periodické, sestává ze čtyřtaktových polovět. První trubka hraje hlavní melodii, druhá trubka doprovází. Vztah obou partů je založen na inverzi.

Na první dobu sóla (takt 5) hraje orchestr tónický kvintakord F dur. Lesní rohy, trubky in Es, basová trubka spolu s malým bubínkem hrají v celém dílu A druhou a čtvrtou dobu v taktu. Naopak první a třetí dobu v taktu hrají bicí a tuby. V taktu 7 je septakord II. stupně, který je rozveden do dominantního septakordu (takt 8). V taktu 9 a 10 je tónický kvintakord F dur. V jedenáctém taktu septakord II. stupně, rozvedený přes dominantní septakord do tóniky v taktu 12, kde končí na první době sólo. Na druhou dobu je zahrána sextola od tónu g (flétnou, hobojem a klarinetem in Es). Tento šestnáctinový motiv směřuje k uvedení prvního tématu v orchestru v taktu 13, konkrétně čtyř taktů první polověty. Part první trubky je hrán flétnami, hoboji, Es klarinetem, B klarinetem I, B křídlovkou I. Klarinety I, II in B hrají téma částečně augmentované. Téma druhé sólové trubky hrají fagoty, tenorová křídlovka a euphonium. V taktech 17 až 20, je uvedena druhá polověta prvního tématu první trubky v B klarinetu I a v B křídlovkách. V B klarinetech II, III a tenoru je téma částečně augmentované. Part druhé sólové trubky hrají fagoty a eufonium. Díl A je zakončen na první době taktu 20 tónickým kvintakordem F dur. Tóny c–f–e směřují ke změně tóniny z F dur na C dur v taktu 21.

Druhý díl B Od taktu 21 je změna předznamenání na C dur. Sólové nástroje uvádějí nové kontrastní téma. Jedná se o pizzicatový motiv v šestnáctinových hodnotách. Téma je osmitaktové (takty 21–24: první polověta, takty 25–28: druhá polověta).

58

První takt zní sestupně rozložený dominantní septakord tóniny C dur (g–h–d– f). V následujícím taktu (22) zní septakord I. stupně (c–e–g–h), v taktu 23 se navrací dominantní septakord, a v taktu 24 zní tónický kvintakord C dur. Podobně jako v prvním tématu jde o inverzní charakter obou partů. V taktech 23 a 24 je ve flétnách, hobojích, Es klarinetu, B křídlovkách uvedena hlava prvního tématu v inverzi. Částečně také v B klarinetech I, II, III, kde chybí první osmina a téma je rytmicky upraveno. Trubky in Es, basová trubka a tamburína zachovávají svůj charakter z předchozího dílu, tedy hrají druhou a čtvrtou dobu v taktu. Obdobně bicí a tuby hrají první a třetí dobu. Od taktu 25 zní druhá polověta tématu. V taktu 27 zní v orchestru souzvuk as–c–es–ges (dominantní septakord z Des dur). Vybočení do jiné tóniny jsou pro Zedníka velmi charakteristická. Od taktu 29 je druhé téma zopakováno. Objevují se drobné změny v doprovodu. V taktech 29 a 30, 33 a 34 zní navíc hoboje a klarinety, hrající stejný motiv. Dominantní septakord Des dur v taktu 35 je zde rozveden přes nónový akord do tóniky C dur v taktu 36, kde končí díl B. Obliba nónových akordů je obdobná s užíváním septakordů, ale v menší míře. Nónové akordy řadíme do základní množiny Zedníkových charakteristických kompozičních prvků.

Třetí díl A´ Návrat tóniny F dur (takt 37) a uvedení prvního tématu v sólových trubkách. Od taktu 37 do 51 hovoříme o dílu A´. Po melodické, harmonické a rytmické stránce je tato část v podstatě totožná s dílem A. Liší se pouze ve dvou aspektech. Od taktu 37 do 44 hraje v doprovodu pikola melodickou pasáž v šestnáctinových hodnotách, která prezentuje první téma upravené diminucí. 59

V závěru dílu A´ (takty 50, 51) dochází ke změně oproti dílu A. V taktu 50 zní souzvuk as–c–es (tónický kvintakord As dur), který je rozveden na první době následujícího taktu do G dur (g–h–d). Na druhé době taktu 51 zní dominantní septakord tóniny F dur (c–e g–b), který směřuje do tónického kvintakordu F dur v taktu 52.

Mezivěta Od taktu 52 do 60 je mezivěta, uvádějící rytmicky výrazný motiv, složený ze čvrťové noty a dvou osminových. Tato část je hudebně velmi zajímavá. Takt 52 zní tónický kvintakord F dur, následující takt (53) zní souzvuk ges–b–des–f, tedy frygický septakord. To samé v taktech 54, 55. Takty 57–60 uvádí souzvuk tóniky F dur. Mezivěta směřuje k prezentaci lyrického tématu v sólových nástrojích v taktu 61, kde dochází ke změně taktu z 2/4 na C a změně tempa na pomalejší. V mezivětě nehrají sólové nástroje, ale pouze orchestr (v klavírní verzi klavír). Tato část slouží jako spojovací oddíl mezi dílem A´ a následujícím sólem obou nástrojů. Zednik považoval za nezbytné, aby každému sólovému úseku předcházela několikataktová pauza, z důvodu přípravy nátisku a dechového fondu. Mezivěta je velmi výrazná nejenom po rytmické stránce, ale také z tonálního hlediska. Frygický akord patří mezi používané hudební prvky v kompozicích Mojmíra Zedníka. Melodická složka není příliš výrazná. Většina nástrojů hraje na jednom tónu, vyjma fagotů, tenorů, euphonia a basů.

Věta V taktu 61 dochází ke kontrastu tempovému, stylizačnímu i dynamickému. Předznamenání sólové věty je F dur. Téma je však postaveno na dominantním septakordu tóniny B dur (f–a–c–es). Tempo je mírnější oproti předchozí části (Meno). Sólový part není doprovázen žádným nástrojem dechového orchestru. Sólová věta má imitační charakter. Ve třetím taktu partu první trubky je diminuovaná melodie počáteční 60

části sóla druhé trubky. Ve čtvrtém taktu naopak augmentovaný hudební úsek druhého taktu Trubky II.

V taktu 66 hrají dřevěné nástroje klesající motiv, který je v následujícím taktu přebrán lesními rohy a pozouny. Tato část (takty 61–68) končí tónickým septakordem F dur. Stejně jako tento kompoziční úsek jsou pro Mojmíra Zedníka typické hudební části psané v určitém předznamenání, avšak odpovídající jiné tónině, která je určena posuvkami v melodické lince.

61

Díl C Taktem 69 začíná třetí téma v tónině B dur a pomalejším tempu (Moderato con moto). Téma je osmitaktové a obě předvětí mají imitační charakter. Na druhou dobu taktu 72 hrají dřevěné nástroje stoupající motiv tónického kvintakordu, který je v následujícím taktu držen v souzvuku po dobu celého taktu a v taktu 74 přechází do souzvuku septakordu druhého stupně B dur (c-es-g-b). Následuje dominantní septakord (f-a-c-es) a tónika B dur. V taktu 76 hrají trombony střídavý kvartsextakord, který je spolu s průtažným kvartsextakordem často používaným prvkem v kompozicích Mojmíra Zedníka.

Od taktu 77 hrají tenorová křídlovka a eufonium první polovětu tématu první trubky a sekce dřevěných nástrojů ostinátně doprovází druhým taktem tématu druhé trubky, jenž tvoří čtyřtaktový sekvenční úsek. V taktu 79 zní dominantní septakord B dur (f-a-c-es), který je rozveden do tóniky v taktu 80. Druhá část tématu (takty 81–84) je dohrána sólovými nástroji. Lesní rohy, trubka in Es a basová trubka doprovází swingovým motivem odvozeným ze závětí třetího tématu prvního sólového nástroje. Harmonicky zajímavý je takt 84. Tónika, sekundakord II. stupně, tónický septakord a sekundakord II. stupně. V taktu 85 je vybočení do Des dur. Následuje střídavý kvartsextakord hraný trombony, dřevěné nástroje hrají motiv dvou osmin začátku sedmého taktu sóla prvního nástroje a jejich inverzi. Mojmír Zedník měl v oblibě kvartsextakordy, zejména střídavé a průtažné.

Mezivěta Od taktu 87 začíná šestitaktová mezivěta v tónině Ges dur. První sólový nástroj hraje třítaktový motiv (takty 87–89), který je od taktu 90 opakován. Na druhé době v taktu 91 zní dominantní septakord B dur a znamená návrat do tóniny původní. U 62

stejných nástrojů je častá hra v terciích či sextách, což značí lidový charakter hudby. Změny tónin, vybočení, modulace jsou typickými rysy skladeb Mojmíra Zedníka.

Díl C´ Od taktu 93 do 96 hraje druhá sólo trubka třetí téma první trubky. Lesní rohy, Es trubky a basová trubka doprovázejí swingovým motivem. Na první době taktu 95 je vybočení do tóniny F dur (tónický kvartsextakord). Od taktu 97 do 100 zní druhá část tématu první trubky, kterou hrají křídlovky a eufonium a hlava tématu druhého sólového nástroje je opakována ve dřevech. Na konci dílu C´ je znovu uvedeno závětí tématu v sólových nástrojích. Díl C´ je oproti dílu C zkrácený (11 taktů), představuje pouze jednou třetí téma a doprovodná složka je také odlišná.

Coda Coda je tematická, v tónině F dur. První část Cody – Allegro uvádí nejprve šest taktů prvního tématu (takty 104–110). Téma hrají fagoty, trombony, tenorová křídlovka, eufonium a tuby. V taktu 109 je vybočení do tóniny As dur, následuje dominantní septakord C dur. V taktech 110 a 111 je uvedena hlava druhého staccatového tématu, kterou hrají sólové nástroje. V taktu 111 zní dominantní septakord z tóniny F dur. Celá Coda se vyznačuje tím, že když hraje orchestr, nehrají sólové nástroje, a naopak. V taktu 112 následuje druhá část Cody – Presto. Zde je uvedena hlava prvního tématu, který se třikrát opakuje (takty 112–115). Téma je hráno flétnami, hoboji, klarinetem in Es, prvním klarinetem in B a křídlovkou I. Orchestr doprovází hraním první a třetí doby v taktu. Po taktech se střídá tónický kvintakord F dur a dominantní septakord tóniny Es dur (b–d–f–as). V taktu 116 dochází k návratu původní tóniny F dur a první trubka začíná hrát druhé staccatové téma, mající stoupající tendenci. V taktu 117 se přidá druhý sólový nástroj. Motiv vytvořený z hlavy druhého tématu je hrán jako kánon, směřuje k velkému závěru skladby a končí na první době taktu 120, kde začíná hrát tamburína závětí druhého tématu. Na druhou dobu se přidává orchestr a zní frygický kvintakord (ges–b–des). Celá skladba končí tónickým kvintakordem F dur v taktu 121. Coda představuje hlavní tematické části, první a druhé téma. Tematická coda je významnou součástí každé skladby Mojmíra Zedníka. Nebývá rozsáhlá, ale z hlediska harmonie je zásadní částí skladby. Coda většinou obsahuje dynamický vrchol skladby. 63

Shrnutí Tanec pro dvě trubky získal velkou oblibu u dechových orchestrů mládežnických, amatérských i vojenských. Skladba obsahuje řadu osobitých elementů, z nichž nemalá část vychází z inspirace poválečnou populární hudbou a swingem. Jedním z nich je přístup k instrumentaci. Většina skladeb Mojmíra Zedníka je psána pro velký dechový orchestr (kolem třiceti hráčů). Z toho vyplývá i vícenásobné obsazení jednotlivých nástrojů. V jeho dílech se střídavě uplatňuje hudba barevně specifikovaná a indiferentní, výjimkou v tomto směru není ani Tanec pro dvě trubky. Pikola má v sólových částech skladby funkci barevného zpestření. Dva hoboje a dva fagoty rovněž dokreslují v rámci daného stylově-žánrového typu poněkud netypické témbrové vyznění. K němu přispívají i party jednoho klarinetu in Es a tří klarinetů in B. Žesťová sekce zahrnuje čtyři lesní rohy in F, trubky in Es, in B, basovou trubku in B, čtyři trombony, křídlovky in B, tenor, eufonium a tuby. Bicí sekce je zvukově rovněž velice bohatá. Zahrnuje malý bubínek, tamburínu, perkuse, bicí soupravu, velké tympány, xylofon a zvonky. Zde je potřeba říci, že Zedník nikdy neupřednostňoval jednu konkrétní sekci nástrojů. V každé skladbě dával prostor vyniknout jak dřevěným dechovým nástrojům, tak nástrojům žesťovým či bicím. Sólové nástroje a orchestr se hudebně doplňují, nebo spolu naopak kontrastují. Ačkoliv Tanec pro dvě trubky obsahuje výraznější prvky swingu, součástí orchestru nejsou saxofony. Jejich využití zde Zedník nepovažoval za nutné stejně tak, jako je tomu v případě kontrabasu, s nímž se ale posluchač v jeho skladbách setkává jinak poměrně často. Vedle instrumentace Tanec pro dvě trubky ukazuje i jiná specifika Zedníkova kompozičního rukopisu. V oblasti rytmiky je jím například častý výskyt synkop, v harmonii pak jednoduchost a přehlednost s důrazem na základní funkce. Ačkoliv se Zedník z důvodu srozumitelnosti svých skladeb pro hráče dechového orchestru vyhýbal komplexní harmonii moderního jazzu, souzvukovou vrstvu nezřídka ozvláštňují také frygické akordy, hlavní i vedlejší septakordy, nónové akordy či modulace různého druhu. Melodická složka je důkladně promyšlená, obsahuje prvky imitace, inverze nebo práce s chromatikou. Zedníkova hudba má převážně expoziční charakter: převažuje v ní homofonní faktura, dále se vyznačuje důsledným uplatňováním principu repríz a vůbec celkovou strukturní přehledností. Její tektonika je založena na metodě přiřazování jednotlivých myšlenek, nikoliv jejich evoluci, případně motivaci, tematizaci apod. 64

ZÁVĚR Mojmír Zedník byl jednou z předních osobností hudebního života na Moravě. Zedníkovy skladatelské aktivity byly rozsáhlé. Nejvýznamnější oblastí autorovy umělecké činnosti byla inovace v tvorbě pro velké dechové orchestry. Zedník si vytvořil svoje vlastní kompoziční postupy. Ve svých kompozicích mísí prvky více hudebních žánrů, konkrétně jazzu, swingu, populární a lidové hudby. Výsledkem jsou hudební skladby charakteristické svou originální barevnou instrumentací, nápaditou melodikou, swingovým rytmem a rozmanitou harmonickou složkou. Skladatel se rovněž soustředil na problematiku orchestrace a dramaturgie dechových orchestrů. Svými hudebními díly podstatně přispěl k modernizaci repertoáru dechových orchestrů a k sdělnosti dechové hudby pro široké vrstvy posluchačů a své poznatky z těchto uměleckých činností publikoval v odborném časopise Dechový orchestr. Vedle instrumentální hudby věnoval tento skladatel rovněž pozornost kompozicím sborovým. Zkomponoval několik cyklů pro smíšený sbor a klavír, avšak hlavní pozornost věnoval tvorbě pro dětské sbory. Své originální kompoziční metody aplikoval i na oblast sborových skladeb a vznikla tak řada originálních populárních písní s moderními rytmy, které se především uplatnily v rozhlasových a televizních studiích. Velmi intenzivně se zabýval teoretickým a historickým bádáním v oblasti jazzové, respektive swingové hudby. Mojmír Zedník jako první sepsal za pomoci pamětníků pojednání o počátcích a historii swingové hudby v Olomouci. Výsledkem jsou dvě brožury s názvem Vzpomínky protkané swingem I, II, které poté vyšly v rozšířeném vydání v olomouckém tisku, Stráž lidu. Mezi význačné Zedníkovy organizační počiny náleží uspořádání symfonického jazzového koncertu, v rámci kterého zazněla poprvé v Olomouci Rhapsody in Blue George Gershwina. Koncert se konal v lednu 1949 v olomoucké Redutě a Mojmír Zedník považoval tuto událost za vrchol olomoucké swingové éry. Také se podílel na organizaci sjezdu swingových interpretů 5. dubna 1987 v Sigmě Olomouc. Mojmír Zedník se významně zasloužil o rozvoj populární hudby v oblasti tvorby pro velké dechové orchestry a pěvecké sbory. Jeho skladby jsou stále velmi populární, a to u amatérských i profesionálních souborů.

65

PRAMENY A LITERATURA Literatura Hradil, Čestmír: Historie divadla ve Velké Bystřici, in: Almanach ke 130. výročí založení divadla v roce 2007. Kolektiv autorů: Československý hudební slovník osob a institucí. Státní hudební vydavatelství, sv. 1, Praha 1963, sv. 2, Praha 1965. Kolektiv autorů: Čeští skladatelé současnosti. Panton, Praha 1985. Kolektiv autorů: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Editio Supraphon, Praha 1990. Kolektiv autorů: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Profil, Ostrava 1984. Kolektiv autorů: Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon, Praha 1997. Steinmetz, Karel: Hudební kultura v Olomouci v období od podzimu 1938 do května 1945, in: Mezinárodní webový sborník Hudební výchovy 2009. Šišková, Hana: Život a dílo vysokoškolského učitele a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Diplomová práce. Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1990. Vačkář, Václav – Vačkář, Dalibor C.: Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové I. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954. Vičarová, Eva: Rakouská vojenská hudba 19. století a Olomouc. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2002, ISBN 80-244-0401-X. Vysloužil, Jiří: Hudební slovník pro každého I. Nakladatelství Lípa, Vizovice 1995, ISBN 80-901199-05. Zedník, Mojmír: Vzpomínky protkané swingem, díl 1. Okresní kulturní středisko, Olomouc 1987. Zedník, Mojmír: Vzpomínky protkané swingem, díl 2. Okresní kulturní středisko, Olomouc 1988.

Články z novin a časopisů Ebr: Život spjatý s tóny, in: Stráž lidu, Okresní výbor KSČ a rada ONV v Olomouci, 19. dubna 1986, s. 4. Grossmann, Jan: Pohled do tvůrčí dílny, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 10, Ostrava 1988, s. 36-38. 66

Klein, Milan: Mezi pěti linkami, in: Ostravský kulturní měsíčník, č. 4, Ostrava 1981, s. 64-65. Klimeš, Miroslav: Nad tvorbou skladatele Mojmíra Zedníka, Hudba pro radost, in: Stráž lidu, Okresní výbor KSČ a rada ONV v Olomouci, 18. března 1980, s. 4. Klimeš, Miroslav: Nové skladby Mojmíra Zedníka, in: Stráž lidu, Okresní výbor KSČ a rada ONV v Olomouci, 12. března 1977. Kolář, Bohumil: Se skladatelem Mojmírem Zedníkem o hudbě i o životě, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, s. 6. Kolář, Bohumil: Na počest skladatele Zedníka, in: Olomoucký týden, ročník 2, č. 17, Olomouc 2001, s. 13. Langer, Adolf: Na čem pracuji, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 3, Ostrava 1984, s. 42. M. H.: Mojmír Zedník, in: Velkobystřické noviny, č. 4, Velká Bystřice 2006, s. 3-4. Rozkošný, Miroslav: Na hudebního skladatele Mojmíra Zedníka (1921 – 2007) vzpomínají ve Vacanovicích, in: Tršický zpravodaj, Tršice duben 2010, s. 7. Šmídová, Věra: S jubilantem o dechovce, in: Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, č. 5, Ostrava 1986, s. 46-47. Zedník, Mojmír: Několik rad k instrumentacím pro dechové orchestry mladých a k práci s tiskovým materiálem, in: Dechový orchestr, XIII. ročník, č. 1, Praha 1979, s. 22-26. Zedník, Mojmír: Problematika současné dramaturgie dětských a mládežnických dechových orchestrů, in: Dechový orchestr, XII. ročník, č. 2, Praha 1978, s. 3-5. Zedník, Mojmír: Slovo pro začátek, in: Stráž lidu, Olomouc 12. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Cylindr-boys, in: Stráž lidu, Olomouc 14. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Jazzový orchestr Moderna, in: Stráž lidu, Olomouc 17. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Brouci, in: Stráž lidu, Olomouc 19. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Konec válečných let, in: Stráž lidu, Olomouc 21. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Edwinův taneční orchestr, in: Stráž lidu, Olomouc 24. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Eda Melč a Akademik, in: Stráž lidu, Olomouc 26. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Koncert, který se vryje do paměti, in: Stráž lidu, Olomouc 28. března 1987, s. 4. Zedník, Mojmír: Z pera Mojmíra Zedníka, in: Stráž lidu, Olomouc 13. srpna 1988, s. 4. 67

Zedník, Mojmír: Kdo byl první?, in: Stráž lidu, Olomouc 16. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Orchestr Olympik, in: Stráž lidu, Olomouc 18. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Ještě jednou o Olympiku, in: Stráž lidu, Olomouc 20. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Taneční orchestr Alfa, in: Stráž lidu, Olomouc 23. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Poctivá muzikantská práce, in: Stráž lidu, Olomouc 25. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Olomoucký taneční orchestr, in: Stráž lidu, Olomouc 27. srpna 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Orchestr RaJ Olomouc, in: Stráž lidu, Olomouc 30. srpna 1988, s. 4. Ještě jednou orchestr RaJ Olomouc, in: Stráž lidu, Olomouc 1. září 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Intermezzo, in: Stráž lidu, Olomouc 3. září 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Olomoucký dixieland, in: Stráž lidu, Olomouc 6. září 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Swingový orchestr Dopravních staveb, in: Stráž lidu, Olomouc 8. září 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Swingový orchestr DK ROH Sigma, in: Stráž lidu, Olomouc 10. září 1988, s. 4. Zedník, Mojmír: Slovo na závěr, in: Stráž lidu, Olomouc 13. září 1988, s. 4.

Prameny Osobní archiv Mojmíra Zedníka, tř. Míru 37, Olomouc. Český rozhlas Olomouc: Hudba, kterou mám rád. Uvádí: Richard Pogoda. Host: Mojmír Zedník. 21. listopadu 1999.

Internetové zdroje http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik

68

RÉSUMÉ Diplomová práce se věnuje uměleckému odkazu skladatele, klavíristy, aranžéra, pedagoga a organizátora hudebního života Mojmíra Zedníka (1921-2007). Postupně je pojednáno o profesním životopisu a kompozičním díle, které zahrnuje tvorbu pro dechové orchestry a pěvecké sbory. Součástí práce je analýza Zedníkova stěžejního hudebního díla pro velký dechový orchestr, Tance pro dvě trubky. Závěrečné kapitoly se zabývají instrumentační prací a pokouší se zhodnotit skladatelský rukopis Mojmíra Zedníka. Spis obsahuje souhrnný index skladeb, soupis jmen textařů, se kterými spolupracoval, seznam skladatelů, jejichž díla instrumentoval či aranžoval, a také kompaktní disk Zedníkových nejznámějších skladeb. Mojmír Zedník byl jednou z předních osobností hudebního života na Moravě. Významně se zasloužil o inovaci v tvorbě pro dechové orchestry všech obsazení.

69

SUMMARY This thesis is focused on the artistic heritage of the composer, pianist, arranger, teacher and organizer of musical life Mojmír Zedník (1921-2007). Gradually the chapters including the professional life of Mojmír Zedník and the works for brass band and choral compositions. The thesis contains analyzations of the most important Zedník´s musical work Tanec pro dvě trubky. The final chapters deal with the instrumental work and attempts to assess the Zedník´s compositional manuscript. The thesis contains a total index of the compositions, name index of lyrics writer, name index of composers whose works orchestrated and arranged, and a compact disc of Zedník´s best known compositions. Mojmír Zedník was one of the leading figures of musical life in Moravia. Significantly contributed to innovation in the works for brass bands.

70

ZUSAMMENFASSUNG Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit künstlerischem Nachlass des Komponisten, Klavierspielers, Arrangeurs, Pädagogen und Organisators des Musiklebens Mojmír Zedník (1921-2007). Allmählich wird der Berufslebenslauf und das Komponistenwerk behandelt, das auch das Schaffen für Blasorchester und Sängerchöre umfasst. Den Bestandteil der Arbeit bildet die Analyse des Zedníks Hauptmusikwerks für große Blasorchester, Tanz für zwei Trompeten (Tanec pro dvě trubky). Die Schlusskapitel widmen sich der Instrumentationsarbeit und versuchen die Komponistenhandschrift von Mojmír Zedník zu werten. Das Werk enthält den Gesamtindex der Kompositionen, das Namenverzeichnis der Texter, mit den er zusammengearbeitet hat, die Liste der Komponisten, deren Werke er instrumentiert oder arrangiert hat, und auch die Compactdisc mit den bekanntesten Zedníks Kompositionen. Mojmír Zedník war eine der prominenten Persönlichkeiten des Musiklebens in Mähren. Er hat sich bedeutend um die Innovation im Schaffen für Blasorchester aller Besetzung verdient gemacht.

71

ANOTACE Příjmení a jméno autora:

Hájková Monika

Název katedry a fakulty:

Katedra muzikologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Název diplomové práce:

Umělecký odkaz Mojmíra Zedníka se zaměřením na tvorbu pro dechové orchestry

Vedoucí diplomové práce:

Mgr. Jan Blüml

Počet znaků:

130912

Počet příloh:

8

Počet titulů použité literatury:

13

Klíčová slova: Mojmír Zedník, kompoziční dílo, dechový orchestr, sborová tvorba, swingová hudba, analýza, instrumentace, kompoziční rukopis Charakteristika diplomové práce: Práce pojednává o profesním životopisu a kompozičním díle skladatele a pedagoga Mojmíra Zedníka. Obsahuje analýzu Zedníkova stěžejního hudebního díla pro velký dechový orchestr, Tance pro dvě trubky. Spis se zabývá instrumentační prací a pokouší se zhodnotit skladatelský rukopis Mojmíra Zedníka.

72

PŘÍLOHY 1. Kompozice pro dechové orchestry 2. Písně pro sbory 3. Abecední seznam textařů, se kterými Mojmír Zedník spolupracoval 4. Abecední seznam skladatelů, jejichž díla Mojmír Zedník aranžoval nebo instrumentoval 5. Zprávy z tisku 6. Hudební fragmenty z devadesátých let 7. Přehled swingových kapel v Olomouci 8. Tanec pro dvě trubky – partitura

73

Příloha č. 1: Kompozice pro dechové orchestry před rokem 1957: slow-fox Legenda B dur, slow-fox Romance v Es, pochod Brigádnická, pochod Nový den, Pochod míru, pochod Směle dál, estrádní tanec Estrádní valčík, Český tanec, waltz Píseň pro milou, Fantasie na píseň At least, Rapsodie pro trombon, Svatební valčík, waltz Tři vzpomínky, waltz Snad zítra, scénická hudba Sněhurka a sedm mužíků, scénická hudba Šípková Růženka, foxtrot Babí léto, beguine Jižní romance, slow-fox Náhodné setkání 1957:

znělka IV. divadelní přehlídky v Krnově, foxtrot Hvězdy v rákosí, slow-fox Opuštěný dům, Hudba k prostným žákyň

1958:

foxtrot Premiéra, scénická hudba O dvanácti měsíčkách

1959:

foxtrot Světla a stíny, Náladový valčík, Krnovská svita (Pochod pracujících, Mezi pionýry, Divadelní přehlídka, Výlet na Ježník), pochod Jubileum

1960:

waltz Modrý safír, foxtrot Volá Brno, Taneční maličkosti pro trubku a smyčcový orchestr (1. Bequine, 2. Pomalý foxtrott, 3. Pomalý valčík, 4. Foxtrott), znělka pro bruntálský filmový měsíčník, polka Mladá léta, Serenáda pro trombon

1961:

charleston Nepokojné nohy, polka Májový květ, foxtrot Modré pondělí

1962:

Hudba ke cvičení žákyň, foxtrot Taškář, scherzo pro tubu Ježibaba, foxtrot Písnička z prázdnin, Charleston pro Fabiánka, Svita pro čtyři trombony

1963:

Idylický valčík, pochod Okolo Bystřice

1964:

beguine Zelený ostrov, valčík Ukolébavka, foxtrot Jedeme na prázdniny

1965:

foxtrot Netvař se kysele, Veletržní pochod, Habanera pro trombon a klavír

1966:

Sváteční předehra, kvapík Ptačí sjezd, mazurka Dvě panenky, intermezzo Osamělá trumpeta, waltz Stará píseň, Litovelská polka

1967:

Taneční fantasie I., slow-rock Smutek v srdci

1968:

Letní svita (1. Ráno v horách, 2. U vody, 3. Večerní romance, 4. Slunečný den, 5. Buď zdrávo, léto!), Gavotta, znělka pro oslavy 700 let města Krnova, Fanfáry pro slavnostní doktorské promoce na Univerzitě Palackého v Olomouci

1969:

Lyrický valčík, mazurka Vendulka, valčík Magnolie, foxtrot Dialog, Hudba k pódiovému vystoupení mužů, Hudba ke cvičení dorostenců s plnými míči

1971:

Předehra všedního dne, kvapík Pobečvanka

1972:

intermezzo Večer v Michalově, imprese Sen

1973:

Duetto pro trubku a tenor, Valašský motiv, Hezké pondělí, Znělka k národním dožínkám v Olomouci

1974:

Hanácký motiv, Vesnická serenáda

1975:

Scénická hudba k relaci Hodiny na sluníčku (televize Ostrava)

1976:

pochod Pozdrav Bílsku, foxtrot Trojzubec

1977:

Kouzelná dvířka, Májové duetto

1978:

Hudba ke cvičení mladších žákyň, kvapík Našim kosmonautům, Legenda pro čtyři trubky, Mládežnický valčík (Mladý valčík), Variace na hanáckou píseň, Slezský motiv

1979:

Havířská předehra, Variace na lidové téma, Pochod ČSTV

1980:

kvapík Jiskřičky, Slavnostní hudba

1981:

Nivnický valčík, Concertino, Hanácký valčík

1982:

pochod Kolínská dvacítka, intermezzo Ecce homo

1984:

tango Modrá skořápka, pochod Májovák, Předehra, znělka gymnázia v Krnově

1989:

pochod Pozdrav Uničovu, Valčík pro lesní roh, pochod Hezký den

1991:

polka Šmidli, fidli

Příloha č. 2: Písně pro sbory před rokem 1957: Naše píseň, Kytička fialek, směs slezských lidových písní Pěsničky veselove, Lísteček z kaliny, Zahoukala sova, Brigádnická písnička 1957:

Naše píseň, Slezské duetto, Jen se mrač!, Uspávanka

1958:

směs lidových písniček Naše písničky

1959:

Hlasatelka

1960:

Mít čas, Záletník vítr,

1962:

Písničky pro cyklisty, Můj bráška

1965:

Jaro v ulici, Ta pro mne není

1966:

Čača o káče, Detektiv, Desátej kříž, Než zhasne táborák, Právě dnes

1967:

Sluneční štít, Ráno v táboře, Modrý dým, Růžový valčík, Sluneční hodiny, Jiřiny, Miss Flora, Starý Jim, Tři slova, První láska

1968:

Už vláček píská, Bílá plachetnice, Dávný madrigal, Dulcinea, Western pro dívku, Ruská píseň, Písnička o žárlivosti, Větrné blues, Los do Bombaje, Tiše mne oslov, Kočičí písnička, Písnička pro kukačku

1969:

Bílej ostrov, San Pauli, Žárlím

1970:

Ve jménu modrých vod

1971:

Ohníčku táborový, Vojenská písnička, Večerka, Ráno musím rukovat, polka Bláznivá, Tajná láska

1972:

Bessie a Fred, Blahopřání, Ach, bože láska, Cesta ze šichty

1973:

Barevné písničky, Pozdrav z Hané, Nejkrásnější píseň, Kasárenská brána, Píseň o netaktní dívce, Slyším zvonit zvony, Já píši vám, Pýtaj se ma, Sedmkrát v týždni

1974:

Za naší vesnicí, Chceme si zpívat

1975:

Jsme tvoje děti, země krásná, Zvířátka, Náhoda, Písničky pro chlapce a holčičky (1. Nové šaty, 2. Každý něco, 3. Ukolébavka, 4. Říkadlo, 5. Žáby)

1976:

Chvála stromů a lidí, Dědečkům herbář, Šoférská, Den plný zázraků

1977:

Datel, Tři dvojhlasé písně (1. Mé zemi, 2. Májová, 3. Mamince), cyklus ROK (1. Jaro, 2. Léto, 3. Podzim, 4. Zima), Než vyroste písnička

1979:

Nám je tady krásně, Rozleť, se písničko, Zatoulaná, minicyklus Modré léto, bílá zima

1980:

Vrabčáci, cyklus Poslouchání splavů (1. Ranní písnička, 2. Vážka, 3. Poslouchání splavů), Malí Kamarádi (1. Šly berunky, 2. Tancovaly myši, 3. Hlemýždí spřežení, 4. Vrabčáci), směs lidových písní Na Hané, Píseň o domově pro mužský sbor

1981:

Žijeme v šťastné zemi, polka Nebanuj, Už je tu kapela

1982:

Řetěz přátelství

1983:

Písnička do klopy, Pro Berunky, Otevřená brána, Pro Barušku, Za mazurkou

1984:

Stačí říct: “Máj”!, Slunečník, Zámek ze šlehačky, Naše Ostrava

1985:

Zatoulané písničky (1. Chceme si zpívat, 2. Těšíme se na každý den, 3. Než vyroste písnička, 4. Zatoulaná), Vítáme tě písničko (1. Vítáme tě, písničko, 2. Písnička pro kukačku, 3. Kočičí písnička, 4. Písničko, pojď si s námi hrát!, 5. Lunapark, 6. Loučíme se s písničkou), Sigma

1986:

Přítelům, cyklus Jaro plné úsměvů (1. Otevřená brána, 2. Podzimní valčík, 3. Jaro plné úsměvů, 4. Dirigent, 5. Řetěz přátelství)

1987:

Myslivecké písničky I, II, Na rozloučenou, Kluci jako buci, Vyznání

1988:

A už je tu písnička, Sportovní písničky (1. Sportuj, sportuj, 2. Gol!, 3. Táta, máma, kluk), Muziko, ty patříš nám!

1989:

Zadumání

Příloha č. 3: Abecední seznam textařů, se kterými Mojmír Zedník spolupracoval B:

Jan Blaštík, Oldřich Blažek, Alžběta Bluchová-Pokorná

Č:

Hana Čiháková, Alois Čobej

D:

Ladislav Dobeš, Rudolf Dobiáš

F:

Lubomír Feldek, Václav Fischer, Miroslav Florian

G:

Gabriel Glowacky

H:

Marián Heveši

J:

Ivan Janík

K:

Jan Kabzan, Vlaďka Kalvodová, Erik Knirsch, Marie Kopřivová

M:

Zbyšek Malý, Dobromil Mařík, Jan Mazur

N:

František Navara

O:

Slávek Ostrezí, Karel Outrata

P:

Josef Pavlovič, Anna Piťhová

R:

Karel Rollo, Alexander Romanov

S:

Jiří Schwertner, Jaromír Stříž, Milan Sýkora

Š:

Ivan Šeiner, Daniela Šilanová, Marie Šimíčková, Pavol Štefánik

T:

Mária Topolská, Ján Turan

V:

Bohuslava Vahalíková, Miroslav Válek, Alena Valová, Jaroslav Vedral, Jaroslav Vraštil

Příloha č. 4: Abecední seznam skladatelů, jejichž díla Mojmír Zedník aranžoval nebo instrumentoval A:

Zdenka Abrahámová, Alexander Vasilyevich Alexandrov, Boris Alexandrovich Alexandrov, Jaroslav Andrejs

B:

Zdeněk Bauer, Johann Sebastian Bach, Jan Zdeněk Bartoš, Július Bavolyár, Gilbert Bécaud, Ludo Beleš, Karel Benek, Ludwig van Beethoven, Ronald Binge, Václav Bláha, Roman Blahník, Luigi Boccherini, Josef Boháč, Zdeněk Borovec, Antonín Borovička, Miloš Bránsky, Diadorius Boudleaux Bryant

C:

Alexander Cfasman

Č:

Alojz Čobej, Ladislav Čížek, Ján Čižmár

D:

Ciro Dammicco (Zacar), Fredy Daymound, Jacques Delance, Václav Dobiáš, Franz Doelle, Vladislav Dohnal, Karel Doležal, Nikolaus Josef Michael Dostal, Petr Dudešek, Jaroslav Dudek, Isaac Dunajevskij, Antonín Dvořák

E:

Walter Eichenberg, Duke Ellington

F:

Josef Fiala, Jan Frank Fischer, Zdeněk Fišer, Jaroslav Foltýn, Rudolf Friml, Julius Fučík, Michel Fugain, Vladimír Fuka

G:

Josef Geschwandler

H:

Jan Hanuš, Franz Hausner, Georg Friedrich Händel, Tadeusz Hejda, Josef Hotový

I:

Ion Ivanovici

J:

Leoš Janáček, Jaroslav Jakoubek, Karel Jarolím, Otakar Jeremiáš, Milan Jesenský, Jaroslav Ježek, Albert Joost, Miroslav Juchelka, Zdeněk Junk, Leon Juřica

K:

Niko-Nikica Kalogjera, Josef Kaša, Vlado Kavec, Jerome Kern, František Kmoch, Pavel Kohout, Jaroslav Kohout, Karel Komzák, Bohumil Koudelák, Viliam Kostka, Jan Kotrč, František Kováčik, Zdeněk Krotil, Jaroslav Křička, Rudolf Kubín, Walter Kubiczek

L:

Rudolf Lamp, Adolf Langer, Franz Lehár, John Lennon, Franciszka Leszczyńska, Ctibor Lenský, Andrej Lieskovský, Paul Lincke, Pavel Lincký, Adolf Ljadov, Frederick Loewe, Juran Lossas, Zdeněk Lukáš

M:

Harry Macourek, Miloš Machek, Jiří Malásek, Jaroslav Malina, Zdeněk Marat, Jaroslav Marek, Vlastimil Mazánek, Paul McCartney, Oldřich Mikula, Stanislaw Mikuszewski, Jurij Sergejevič Miljutin, Glenn Miller, Jiří Mitrych, Domenico Modugno, Boris Mokrousov, Alessio Monti, Wolfgang Amadeus Mozart, Modest Petrovič Musorgskij

N:

Jan Nekarda, Věroslav Neumann, Vítězslav Novák

O:

Jacques Offenbach, Jozef Olajoš, Bohuslav Ondráček, Ján Ondruš, Vladimír Oravec

P:

Alois Palouček, Jaroslav Pelikán, Josef Pelíšek, Zdeněk Petr, Anton Petrík, Ray Pennington, David Phillips, Peter Pichler, Rudolf Piskáček, Lumír Pivovarský, Ján Pöschl, Josef Procházka

R:

Ernö Rapée, Joseph Rico, Josef Rixner, Gregor Roletzký, Anton Rubinštejn

S:

Ladislav Salaj, Raymond Scott, Jan Seidel, Robert Schumann, Ryszard Sielicki, Jitka Slavíková, Miloš Smatek, Bedřich Smetana, Johannes Snoer, Wassili Pawlowitsch Solowjow-Sedoi, František Alois Soukup, Pavel Staněk, Johann Strauss, Jiří Strniště, Eugen Suchoň, Jiří Suchý, Karel Svoboda, Vladimír Svozil

Š:

Igor Šamo, Václav Šantora, Eduard Josef Šimíček, František Škroup, Jiří Šlitr, Dmitrij Šostakovič, Jiří Štaidl, Antonín Štefánik, Edmund Šugár, Antonín Švehla

T:

Vojtěch Tátoš, Juan Tizol, František Antonín Tichý, František Alois Tichý, Mel Tillis, Gejza Toperczer, František Trnka, Václav Trojan, Serafim Sergeyevich Tulikov

V:

Václav Vačkář, Karel Valdauf, Alexander Vladimirovich Varlamov, Rudolf Leo Vašata, Josef Vašica, Zdeněk Vozdecký, Jaromír Vejvoda, Jaromír Vomáčka

W:

Jerzy Wasowski, Gerhard Winkler

Z:

Václav Zahradník, Rudolf Zamrzla, Slávek Zapletal, Jan Zelenka, Augustin Žídek

Příloha č. 5: Zprávy z tisku Olomoucký týden, ročník 2, číslo 17, 26. dubna 2001

Ostravský kulturní měsíčník, číslo 4, 1981

Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, číslo 3, 1984

Kulturní měsíčník Severomoravského kraje, číslo 10, 1988

Stráž lidu, 1977

Stráž lidu, 1980

Stráž lidu, 1986

Tršický zpravodaj, 2010 Na hudebního skladatele Mojmíra Zedníka vzpomínají ve Vacanovicích Mojmír Zedník po více než šedesáti letech vzpomínal na dny prožité ve Vacanovicích jako na nezapomenutelné. Rád proto přijal nabídku návštěvy Vacanovic od Miroslava Němce u jehož otce jako student před víc než šedesáti lety pracoval. Ta se poprve uskutečnila v roce 2001. Pro Mojmíra Zedníka byla tato návštěva velmi příjemným zážitkem, poněvadž vedle vzpomínek na mladá léta jej s hostitelem Miroslavem Němcem a jeho manželkou spojovala láska k dechové hudbě. Nejen láska, ale svého přítele Miroslava Němce také považoval za znalce lidovek a jejich hudebních úprav. Proto v dopise do Vacanovic ze dne 15. prosince 2001 píše osmdesátiletý hudebník a skladatel: "Příští rok se do Vacanovic zase podívám, ale musí být teplo a slunečno." V té době Zedník již deset let trpěl oční chorobou, která mu v konečném stádiu nemoci nedovolovala číst ani psát noty. "Píšu po paměti, ale nepřečtu to, omluv proto nějaké ty škrábance," napsal Zedník v dopise Miroslavu Němcovi. Přes pokročilý věk a oční chorobu byl Mojmír Zedník stále natolik aktivní, že plnění úkolů, které by ještě rád zvládl, ani nestíhal. Pracoval na úpravách skladeb pro dětský sbor, připravoval své skladby do vydání v tisku a na hudební nosiče, konzultoval diplomové práce se studenty a účastnil se společenských akcí jako byla oslava čtyřiceti let trvání orchestru v Krnově. Vedle toho mu na srdci leželo zdraví rodiny: "Mám starosti s dcerou, která je po mozkové mrtvici", a dále v návaznosti na své četné aktivity v dopise pokračoval: "Navíc už začíná jaro, práce na chalupě atd", svěřuje se téměř jednaosmdesátiletý Zedník. Přitom ani ve vysokém věku nepřestával sledovat situaci v zemi a do nastávajícího roku 2002 přál přátelům ve Vacanovicích kromě zdraví, bohatého Ježíška, klidu a spokojenosti, také dobré nervy, trpělivost a sílu prožít další roky. Všem pak, a zřejmě nejvíce politikům, přeje: " Kéž by se všichni v současné politické a ekonomické situaci řídili starou průpovídkou, aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil." Hudební skladatel Mojmír Zedník zanechal po sobě více než tisícovku skladeb určených především přátelům koncertní dechové hudby.

Před třemi roky 2. ledna 2007 zemřel ve věku pětaosmdesáti let hudební skladatel Mojmír Zedník. Na tohoto rodáka z Velké Bystřice vzpomíná řada přátel a známých. Třeba v Liboši, kde ve válečném roce 1942 začal působit jako výpomocný učitel. Po krátkém učitelování v místní škole se však s vesnicí musel rozloučit. V dubnu roku 1943 byl zařazen do prvního transportu učitelů z Olomoucka, povolaných k nuceným pracím do Německa. Při práci v cihelně v Bad Muscau musel vyměnit housle za krumpáč a lopatu, ale ještě horší práce ho později čekala. " Poslední půlrok kopání zákopů u řeky Odry, to byl snad nejhorší prožitek v životě," vzpomínal Zedník ještě víc než po šedesáti letech. Po válce jako mladý učitel dostal za úkol obnovit českou školu v Hlubočkách. Odtud byl povolán na školu v Dolanech a krátce působil také v Třinci. V prvních poválečných létech si studiem na pedagogické fakultě dokončil hudební vzdělání. Poté jako učitel základní školy a později jako profesor na Pedagogické škole působil v Krnově, kde napsal své první koncertní skladby pro dechový orchestr. V roce 1961 byl povolán na katedru hudební výchovy olomoucké univerzity a jako pedagog zde pracoval až do odchodu do důchodu. Ani jako důchodce však nezahálel. Ještě ve vysokém věku byl členem odborných komisí různých festivalů dechových hudeb a v této své funkci zanechal mezi posluchači a pořadateli hodně přátel a známých. Na hudebního skladatele Mojmíra Zedníka dodnes vzpomíná také několik pamětníků ve Vacanovicích. Jejich vzpomínky jsou však mnohem starší. Pochází až ze srpna válečného roku 1940, kdy student Mojmír Zedník absolvovoval povinnou praxi u rolníka Josefa Němce ve Vacanovicích č. 13. O tomto jeho pobytu svědčí fotografie pořízená švagrovou hospodáře Josefa Němce, paní Jiřinou Němcovou z Prostějova. Na snímku zleva je Josef Heitl, později známý jako funkcionář OV KSČ v Přerově, jeho manželka Anna, s kytarou kamarád Mojmíra Zedníka, dále Františka Machačová z Nelešovic a úplně vpravo Mojmír Zedník. Pes na snímku je Baryn majitele Josefa Němce.

Miroslav Rozkošný

7

Velkobystřické noviny, číslo 4, 2006 Mojmír Zedník Velkobystřický rodák Mojmír Zedník, hudební skladatel a pedagog, se dožívá dne 19. 4. 2006 krásného životního jubilea – 85 narozenin. Město Velká Bystřice může být právem hrdé na jeho celoživotní práci, kterou přispěl a stále přispívá ke kulturnímu a hudebnímu rozvoji mladých i dospělých muzikantů a zpěváků. Obohatil repertoár mnoha českých hudebních souborů o velkou řadu hudebních děl, z nichž mnohá cestují s těmito soubory pravidelně za hranice naší země. Narodil se 19. 4. 1921 ve Velké Bystřici (Kollárova ul. č. 170) jako první syn účetního Františka Zedníka (1893-1957) a Hedviky Dvořáčkové (1895-1982). V roce 1925 se rodina přestěhovala do Hodolan. Tam prošel obecnou a měšťanskou školou a v pobočce hudební školy Žerotín se začal učit na housle a klavír. V roce 1937 byl přijat na učitelský ústav v Olomouci, kde v roce 1941 maturoval. Pro nedostatek učitelských míst se stal hudebníkem z povolání, ale na podzim 1942 nastoupil na učitelské místo na dvoutřídce v Liboši, s povinností učit hudební výchovu na měšťance ve Štěpánově. V dubnu 1943 byl totálně nasazen do Německa, kde tvrdě pracoval v cihelně a později na zákopech na řece Odře a Nise. Domů se vrátil v únoru 1945. Po osvobození založil českou školu v Hlubočkách (u zastávky). Po návratu z vojny učil v Dolanech, odkud byl přeložen do Třince. Po zřízení Pedagogické fakulty Palackého university v Olomouci (PF UP) v roce 1946 (letos 60 let výročí) začal od 1. října 1946 studovat obor hudební a výtvarné výchovy. Je tedy jedním z prvních absolventů v historii této fakulty. V září 1949 byl na umístěnku poslán na chlapeckou osmiletku do Krnova. Studia dokončil druhou státnicí v roce 1950. Od roku 1951 učil jako středoškolský profesor na Pedagogické škole v Krnově, kde pak i s rodinou bydlel. Od roku 1961 působil jako odborný asistent na katedře hudební výchovy PF UP a v roce 1963 se s rodinou přestěhoval do Olomouce, kde žije doposud. Na katedře hudební výchovy po 20 letech svou pedagogickou činnost ukončil. Hudební činnost Mojmíra Zedníka začala účinkováním v různých amatérských orchestrech. Po válce také spolupracoval se Zdeňkem Petrem a Zdeňkem Krotilem na tiskových úpravách pro nakladatelství R. A. Dvorského. V lednu 1949 zorganizoval v Olomouci Symfonický jazzový koncert, v rámci kterého v Olomouci prem i é r o v ě z a z n ě l a s k l a d b a G . Gershwina - Rhapsody in blue. Záhy navázal úzkou spolupráci s ostravským, brněnským a košickým rozhlasem. Aranžoval pro ostravský rozhlasový orchestr, psal pro Ostravanku, Vítkovák, Oblastní hudbu SNB a ve spolupráci s Karlem Doležalem pro vojenské orchestry. Mnohé jeho skladby měly premiéru v rozhlasové soutěži "Sedm mikrofonů". K nejzajímavějším jeho skladbám patří imprese pro soprán, kytaru a dechový orchestr s názvem "Sen", Májové dueto pro koloraturní soprán a flétnu s dechovým orchestrem, Havířská předehra, Suita Honzíkovy pohádky, Slavnostní hudba a serenáda pro pozoun. V oblasti sborové tvorby jsou nejznámější "Písničko, pojď si s námi hrát", "Kočičí písnička", "Tancovaly myši"a jiné. Na přehlídkách nové tvorby Svazu českých skladatelů a koncertních umělců sklízel úspěchy skladbami "Na zábraní", "Jarní vzpomínání", "Tance pro dvě trubky" a "Za tó našó stodolenkó". Pro dětské dechové orchestry napsal 25 skladeb, nejpopulárnější je skladba "Mládí dneška". Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem "Vzpomínky protkané swingem" (1987 a 1988), které detailně popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od předválečných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingařů, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti.

Řadu let pracoval jako předseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutěžních porot a jako lektor na odborných seminářích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami. Skladba "Sváteční předehra" pomohla změnit tehdejší repertoár vojenských orchestrů a stala se vedle jeho přednášek základním pilířem pro další rozvoj a nový pohled na jejich hudební tvorbu. Rovněž spolupracoval s televizními studii v Ostravě a v Košicích. Několikrát vystupoval v televizním pořadu "Písničky s ozvěnou", kde mimo jiné uvedl bystřický soubor Haná nebo zde vystupoval společně s hercem Ladislavem Lakomým, který popularizoval hanáčtinu. Dlouhá je spolupráce s TV Košice, kde Mojmír Zedník 20 let spolupracoval na hudebním pořadu "Zlatá brána", do kterého každý rok psal nové písně. Vydařená byla píseň "Zabudliví" (text L. Feldek, slovenský spisovatel), která vévodila několika pořadům. Tento pořad byl tenkrát pravidelně dále předáván Intervizí do mezinárodní TV sítě. Během své rozhlasové spolupráce aranžoval také skladby pro ostravskou kapelu Flamingo (František Trnka - Plameňáci), jejíž členové byli jádrem ostravského rozhlasového orchestru. Tato kapela za svoji éru objevila řadu dnes známých zpěváků, jako jsou M. Rottrová, E. Špinarová, P. Novák nebo H. Zagorová. Při své spolupráci s brněnským rozhlasem (1957-1964) pak natočil téměř 30 skladeb s Velkým smyčcovým orchestrem. Za zmínku jistě stojí skladba "Brno volá", jejíž úryvek se stal po dobu dalších 20 let znělkou pro všechny TV pořady sportovní redakce TV Brno. Za své dlouholeté pedagogické a skladatelské působení získal řadu uznání a ocenění. Sám si však velmi váží osobního věnování s vyjádřením úcty ve sborníku písní Karla Vacka, které mu sám autor sborníku s upřímností zanechal při své osobní návštěvě Mojmíra Zedníka v Olomouci v květnu 1971. Pedagog a hudební skladatel Mojmír Zedník je v současné době členem Asociace hudebních umělců a vědců a členem Společnosti pro dechovou hudbu. Jeho oční onemocnění sítnice mu však již 11 let nedovoluje pokračovat v nových kompozicích. Přesto však aktivně spolupracuje s olomouckým dětským pěveckým souborem Campanella a jeho sbormistrem Jiřím Klimešem, pro který s velikým úsilím stále aranžuje nové skladby a pravidelně se účastní všech důležitých olomouckých hudebních událostí. S tímto souborem spolupracuje od samého počátku, kdy soubor vznikl, ještě pod názvem Olomoucký dětský sbor. Kromě toho se dnes věnuje poslechu hudby a také uspořádání značně velkého vlastního notového archívu. Ve Velké Bystřici řada jeho přátel a pamětníků ráda vzpomíná na jeho hudební spolupráci s bystřickým ochotnickým divadlem, zejména v inscenaci Těžká Barbora, Lišák Pedro a v Tylově Fidlovačce. Mojmír Zedník na tuto spolupráci, jak sám říká "s obětavými, snaživými a výbornými ochotníky" dodnes velmi rád vzpomíná. Vztah pedagoga a hudebního skladatele Mojmíra Zedníka ke svému rodišti je stále velmi vřelý. Od mládí i v údobí bydlení rodiny v Hodolanech trávila rodina každé prázdniny v Bystřici, kde prožili krásné časy spojené s dětstvím a vzpomínkami. I po tolika letech po odstěhování z Bystřice v něm však zůstává bystřický patriotismus a velmi rád se sem stále vrací. M.H.

Příloha č. 6: Hudební fragmenty z devadesátých let Úprava španělské vánoční písně Entre las ocho y las nueve

Úprava písně Me na kamav ňikas

Příloha č. 7: Přehled swingových kapel v Olomouci Informace byly čerpány ze Vzpomínek protkaných swingem. Cholera-boys Mojmír Smékal společně se svými spolužáky Karlem Balašem, Vladimírem Nechybou, Františkem Panošem, Václavem Janečkem založili na Slovanském gymnáziu v Olomouci první olomouckou swingovou kapelu. Amatérský soubor studentů vznikl na přelomu let 1937-1938 a byl mimořádně úspěšný. Vystupovali na studentských akcích, v tanečních hodinách a na plesových zábavách v Olomouci i v Prostějově. Pestrý repertoár souboru zahrnoval hudební díla význačných zahraničních autorů, jakými byli Duke Ellington či Raymond Scott. V tehdejší době těžko dostupný notový materiál jim dovážela z Prahy sestra Mojmíra Smejkala, která byla v té době slavnou filmovou herečkou, hrající pod uměleckým jménem Florence Marly. Z českých autorů soubor upřednostňoval hudbu Jaroslava Ježka. Nástrojové obsazení swingového orchestru bylo následující: dva altsaxofony Karel Balaš a Fanda Panoš, tenorsaxofon Milan Schmalz (později Miroslav Hajtmar), první trubka Mojmír Smékal, druhá trubka Jahoda, trombon Arnošt Zatloukal, bicí Václav Janeček nebo Ruda Gažar, klavír Saša Dačenko, kontrabas Jaroslav Schwarzer a kytara Rostislav Kratochvíl. Soubor Cholera-boys existoval pouhé dva roky a zanikl v roce 1939 po maturitní zkoušce některých členů orchestru.

Cylindr-Boys Původně pěvecký sbor vzniklý roku 1940 v Hodolanech. Zpívali jednohlasé a vícehlasé písně lidové, trampské, swingové, s doprovodem kytary. Uměleckým vedoucím

souboru

se

stal

Miroslav

Zapletal.

S postupným

přidáváním

instrumentálních složek se soubor následující rok proměnil na swingový orchestr. Mojmír Zedník byl uměleckým poradcem a aranžérem souboru od léta 1941. Původní obsazení tvořily dva altsaxofony Miroslav Zapletal a Jarek Vrbata, tenorsaxofon Oldřich Kundera, dvoje housle Miroslav Winkler s Kamlerem, trubky Bohuš Nič a Miroslav Chudoba, trombony Bohuš a Bedřich Smékalovi, bicí Emil Smékal, kontrabas František Jedlička, kytary Jan Bílý a Josef Zeman a klavír František Štolc. Všichni byli amatérští hudebníci. Pěveckou složku zastupovaly Růžena Langová, Majka Ničová, Věra Chudobová, Milan Nič a Drahoslav Gojiš. Soubor zkoušel v sále hostince U Mačáků nebo U Bruzků v Jiráskově ulici. První

koncert orchestru se konal 15. dubna 1942 na Bělidlech. Následující koncerty se konaly v sále kina Helios. V roce 1942 došlo ke změně názvu orchestru na Jazzový orchestr Moderna. Kapelu tvořily čtyři saxofony, dvě trubky, dva trombony a rytmická skupina. Mojmír Zedník a František Podešva byli hlavními dirigenty orchestru. Repertoár obsahoval skladby známých českých autorů, Leopolda Korbaře, Kamila Běhounka, Jiřího Traxlera, Václava Pokorného, Alfonse Jindry, a dalšími. Saxofonista Miroslav Zapletal, kytarista Jan Bílý a trumpetista Miroslav Chudoba přispívali svými hudebními kompozicemi do programového repertoáru. Mojmír Zedník vytvořil nejvíce aranžmá pro Modernu. Mezi jeho nejpopulárnější úpravy patří Kouzelné melodie, Vyznání lásky, La Paloma. Orchestr ukončil svoji činnost v roce 1943 pro nucené pracovní nasazení některých členů souboru v Německu. Moderna byl oblíbený soubor u posluchačů, především díky jejich osobitému stylu hry a výběrem repertoáru.

Brouci Brouci byli původně mužský pětičlenný pěvecký sbor založený Slávkem Mrázkem roku 1941 v Hejčíně. Název souboru byl odvozený od jejich oblíbené písně, Leze brouk mi po zádech sem a tam. Zpívali ve složení Slávek Mrázek, Milan Mrázek, Jaroslav Vydržel, Albín Srovnal a Dalibor Jurášek. Dalším členem se stala zpěvačka Jarka Vodičková. V repertoáru měli české národní a swingové písně. Z nejznámějších skladeb lze uvést: Fakír, Zpíval kos, Bloudění v rytmu a další. Na jaře roku 1942 se ke sboru přidala doprovodná instrumentální skupina, orchestr Rytmus pod vedením Josefa Víchy. Hráli v tomto obsazení: Josef Vícha a Rudolf Zapletal na altsaxofony, Milan Štaidl na tenorsaxofon, Karel Ježorský a Miloslav Ježorský na trubky, Radoslav Štaidl na klavír a harmoniku, František Jordán na bicí. Impresáriem byl Jan Daraž. Ve stejném roce vzniklo pěvecké trio Berunky, v němž zpívaly Božena Veverková, Jiřina Müllerová-Svozilová a Věra Holotíková. Později se k triu přidala Libuše Maksantová. Postupně došlo ke vzniku swingového orchestru, který hrál v obsazení Edwin Kulfirst, Malínek, Josef Vícha na altsaxofony, Směták na tenorsaxofon, Miroslav Hoňka, Milan Mrázek na trubky, Slávek Mrázek na trombon, Ivan Stibor na klavír, Ladislav Brtník na kytaru, Oldřich Veverka na kontrabas, František Jordán na bicí. Daloš Jurášek zpíval a rovněž byl

konferenciérem. Kapelníkem se stal Joe Kráčmar, kontrabasista z olomouckého operního orchestru. Později ho nahradil Vejvoda. Mojmír Zedník hrál s Brouky na jaře 1945. V srpnu a září 1945 získala kapela angažmá v kavárně Společenského domu ve Zlíně, kde hostovala i v následujících letech. Po druhé světové válce orchestr pokračoval ve vystupování, od poloviny roku 1946 pod názvem Edwinův taneční orchestr. Edwin Kulfirst v té době získal kapelnickou koncesi a mohl mít tedy vlastní orchestr. Soubor vystupoval v ostravském rozhlase v pořadu Taneční melodie na dobrou noc. Hráli v přímém přenosu, protože v té době neexistovalo rozhlasové nahrávání. Brouci byli, podobně jako Moderna, průkopníky swingové hudby v Olomouci.

Orchestr RaJ Olomouc Orchestr vznikl spojením skupiny Edy Melče a souboru Radoslava (Raimunda) Krsička. První vystoupení se konalo na podzim roku 1947 v kavárně Národního domu. Vedoucím kapely byl Eda Melč. Orchestr RaJ byl velice kvalitní orchestr s bohatým repertoárem. V roce 1951 se stal zřizovatelem orchestru závod Restaurace a jídelny Olomouc (odtud název orchestru) a vedoucím Věroslav Mlčák. Roku 1953 se stal uměleckým vedoucím na tři roky opět Eda Melč. A poté až do roku 1972 znovu Věroslav Mlčák. Eda Melč hrál skladby z vypůjčených not, zatímco Věroslav Mlčák si nechal aranžovat skladby. Hlavními aranžéry byli Mojmír Zedník, Josef Vysloužil, Josef Dvořák, Jaroslav Celba či Václav Procházka. RaJ hrál v olomouckém rozhlase do roku 1960. Skladba Smoke gets in your eyes od Jerome Kerna byla znělkou orchestru Edy Melče. Zúčastňovali se soutěží tvořivosti mládeže. V roce 1972 vystřídal Věroslava Mlčáka ve vedení orchestru Vladimír Knápek. Roku 1974 došlo ke změně názvu orchestru na Ozvěny, uměleckým vedoucím se stal Jiří Kotyz a zřizovatelem ZV ROH Moravské železárny v Olomouci. Za celou dobu existence orchestru jím prošla celá řada významných hudebníků. Na trubku hráli: Věroslav Mlčák, Jiří Rýdl, Rudolf Vrátný, Mirko Rumler, Luděk Švécar, Rostislav Daněk, Alois Válek, Stanislav Brambor, Miroslav Tománek, Bedřich Skopal. Rovněž v saxofonové sekci se vystřídala řada muzikantů: Karel Ježorský, Josef Fujerník, Jaroslav Kučera, Ervín Běhal, Ludvík Záruba, Eda Melč, Miroslav Hajtmar, Josef Vysloužil, Josef Bureš, Jindřich Němeček, Jan Růžička, Petr Kubes, Jiří Kotyz. Jako trombonisté působili v souboru: Jindřich Menšík, Zdeněk

Dolíhal, Josef Brada, Míša Duben, Otakar Šerý, Stanislav Straka, Slávek Mrázek, Bohumil Švec, Svatopluk Valenta, Václav Procházka, Miloš Balcařík. Na klavír hráli: Stanislav Červený, Florián Šišma, Alois Bouda, Stanislav Běhal, Jiří Broch, Emil Viklický, Vladimír Knápek. V orchestru hráli na bicí: Otakar Šedý, Teodor Prima, Josef Lošťák, Jan Molík. A na kontrabas: Jaroslav Chytil, Miroslav Folprecht, Jaroslav Čapka, Josef Peša. Pěveckou složku tvořili: Věra Holotíková, Jana Solařová, Božena Jáhnová, Pavla Procházková, František Musil, Jiří Drábek, Hubert Laník.

Akademik Akademik vznikl na Slovanském gymnáziu v roce 1947. Soubor založili trumpetista Josef Bednařík, saxofonista Zdeněk Kuča a klavírista Adolf Malík. Dalšími členy Akademiku byli Ludvík Novobilský (altsaxofon), Ervin Běhal (tenorsaxofon), Radek Krsička (trombon), Boris Kroupa (bicí) a Čestmír Hradil (kytara). Později začali hrát ve velkém obsazení pěti saxofonů, čtyř trubek, čtyř trombonů a rytmické složky. Účinkovali na tanečních zábavách a spolu s členy Městského divadla v Olomouci vystupovali na estrádách v Olomouci, Prostějově a v dalších městech. V březnu 1950 soubor Akademik vystoupil na plese plachtařů v Holici a tím ukončil svoji činnost. Někteří členové odešli na vojenskou službu, jiní na studia.

Olympik Amatérský swingový orchestr, složený ze studentů, vznikl v roce 1948 pod tehdejším názvem Taneční a estrádní orchestr Josefa Vysloužila. V roce 1951 soubor změnil svůj název na Olympik. Zřizovatelem orchestru byl nejprve Dům osvěty, později ZK Farmakon. Olympik tvořilo toto obsazení: Ludvík Novobilský, Zdeněk Kuča (altsaxofony), Karel Leibner a Jaroslav Nožka (tenorsaxofony), Josef Vysloužil (barytonsaxofon), Luděk Švécar, Josef Bednařík, Jiří Foltýnek, Lubomír Dvořák (trubky), Josef Brada, Pavel Seidl, Karel Šíma, Stanislav Smitka, Slávek Mrázek (trombony), Milan Honl nebo Milan Škuca (klavír), Josef Šimánek (kytara), Jan Peroutka (kontrabas), Miroslav Podgrabinský nebo Sáša Stejskal (bicí). Hru orchestru doplňovala pěvecká složka, zastoupená Libuší Müllerovou a Milošem Malčíkem. Uměleckým vedoucím se stal saxofonista, dirigent a aranžér Josef Vysloužil. Olympik spolupracoval s významným kytaristou Jindřichem Závodným, který psal souboru

aranžmá. Inspiraci čerpali zejména ze swingového orchestru Karla Vlacha. Ze zahraničních autorů preferovali hudbu Stana Kentona, Glenna Millera a Woody Hermanna. Olympik účinkoval na Čajích o páté v Národním domě, ve Slovanském domě a v Domě armády, dále na reprezentačních plesech nejen v Olomouci, ale také Přerově, Litovli, Rýmařově, Litomyšli, České Třebové a v dalších městech. Tradičně byly pořádány výroční koncerty k založení orchestru. V roce 1953 se konal koncert v olomoucké Redutě k pátému výročí Olympiku. Následující rok byl uspořádán druhý koncert, tentokrát na Zimním stadionu. Významným účinkujícím hostem byl Orchestr Gustava Broma. Činnost orchestru skončila v roce 1956. Taneční orchestr Alfa Taneční orchestr Alfa byl vytvořen 9. září 1956 některými členy někdejšího souboru Olympik. Swingová kapela Alfa nadále hrála pod zřizovatelem ZK Farmakon. Alfa hrála v původním složení: Josef Bednařík na trubku, Karel Šíma na trombon, Zdeněk Kuča na altsaxofon, Karel Šafář na tenorsaxofon, Jaroslav Nožka na barytonsaxofon, Milan Honl na klavír, Saša Stejskal na bicí, Miloš Malčík na basu a rovněž zpěv, a Jindřich Závodný, vedoucí souboru a kytarista, který zavedl v repertoáru část tzv. jazzově poslechovou a část taneční. Zanedlouho došlo k rozšíření orchestru o další členy. Přišel hráč na lesní roh Stanislav Smitka, bubeník Josef Lošťák, klavírista Jiří Šimeček a trombonista Pavel Stejskal. Orchestr hrál ve stylu west-coast jazzu. Alfa se inspirovala repertoárem jazzového Orchestru Gustava Broma při příležitosti jejich vystoupení v Domě armády v Olomouci v prosinci roku 1957. Hudebníci z Alfy pořídili zvukový záznam celého koncertu a posléze rozepsali do jednotlivých partů. Alfa hrála na výchovných koncertech pro vojáky. V rámci této příležitosti uváděli pořad Ze světa jazzu a taneční hudby, který konferoval Ladislav Pospíšil, významný jazzový teoretik. V pořadu spoluúčinkovali Eva Olmerová nebo černošský zpěvák Percy Hemans. Od roku 1961 hrála Alfa pod novým zřizovatelem, ZK ROH Moravských železáren v Olomouci. Vedoucím orchestru se stal Zdeněk Kuča. Vystupovali na tanečních zábavách (čajích) v Domě armády. Rovněž spolupracovali s činohrou olomouckého divadla v komediích Tři přání nebo Na shledanou v sobotu. Velmi úspěšně se prezentovali na soutěži tvořivosti mládeže (STM). Na nádvoří Domu armády byl vybudován taneční parket Oasa, který zdobila

malá palma. Tak vznikla základna pro hudební produkci orchestru Alfa během celého roku. Během celé historie orchestru došlo k několika změnám v nástrojovém obsazení. V roce 1959 proběhla první větší změna. Orchestr v té době hrál ve složení dvě trubky, dva trombony a bez lesního rohu. Saxofonistu Karla Šafáře nahradil Milan Rudolecký, klavíristu Jiřího Šimečka vystřídal Milan Škuca a na kontrabas hrál Ladislav Liška. V roce 1964 došlo k poslední reorganizaci v rámci orchestru. Alfa hrála ve složení dvě trubky, trombon, altsaxofon, tenorsaxofon, kytara, klavír, kontrabas a bicí. Novým zřizovatelem byly ZK Moravské železárny v Olomouci. Vedoucím orchestru se stal Zdeněk Kuča.

Taneční orchestr Alfa ukončil svou aktivitu v roce 1967 z důvodu

pracovní vytíženosti hráčů orchestru. Orchestry Olympik a Alfa byly kvalitní kapely hrající prvotřídní jazzovou hudbu. Repertoár byl velmi progresivní záležitostí. Hudebníci plně využívali svých improvizačních schopností a experimentovali s vícehlasem. Olomoucký taneční orchestr Orchestr vznikl v roce 1963 pro potřeby nahrávání hudby v olomouckém rozhlasovém studiu. Orchestr založil a vedl významný představitel jazzové hudby, Jindřich Závodný spolu s Věroslavem Mlčákem. Jazzový repertoár obsahoval skladby zahraničních autorů progresivního jazzu, west coast jazzu (Gery Mulligan, Shorty Rogers) a hard bopu (Horace Silver, Red Rodney). A rovněž kompozice českých skladatelů, Kamila Hály, Jana Hammera či Jaroslava Ježka. V orchestru hráli vynikající muzikanti. Obsazení orchestru nebylo stálé a záleželo na typu skladby. Vlastimil Kantor (flétna), Věroslav Mlčák, Jiří Rýdl, Stanislav Brambor (trubky), Josef Brada a Michal Duben (trombony), Jiří Šuba (lesní roh), Josef Lexa (tuba), Jiří Špaček (vibrafon), Jiří Broch (klavír), Miroslav Folprecht (kontrabas), Jindřich Závodný (kytara) a Otakar Šedý (bicí). Saxofonová sekce byla zastoupena těmito hráči: Jaroslav Kučera, Karel Šafář, Miroslav Hajtmar, Ludvík Záruba. V orchestru hostovaly zpěvačky Libuše Dopitová a Jiřina Schoberová a vokální kvartet Klokani. Na podzim roku 1965 orchestr ukončil svoji činnost. Jazzová hudba začala být nahrávána v ostravském rozhlase Ostravským rozhlasovým orchestrem. V olomouckém rozhlase začalo nahrávat Olomoucké taneční combo, jehož činnost byla také brzy

ukončena. Combo rovněž vedl Jindřich Závodný. Skupina měla vynikající hráče: Bronislav Ludmila na trubku, Miroslav Švihálek na altsaxofon, Ladislav Šulc a Karel Šafář na tenorsaxofony, Míťa Zikmund na klavír, Jindřich Závodný na kytaru, Jaroslav Sviták na kontrabas, Milan Lipský na bicí a vokální složka zastoupená Milošem Malčíkem a Libuší Dopitovou. Olomoucké taneční combo hrálo skladby The Preacher (Horace Silver), Jaroslava Ježka (Zakázané ovoce), Alfonse Jindry (Svět je veselý), Jana Hammera (Hřebík v botě), a další.

Olomoucký Dixieland Jazz band byl založen v říjnu roku 1965. Stylové zaměření se proměňovalo během celé

historie

souboru.

Kapela

preferovala

tradiční

dixielandový

repertoár

reprezentovaný skupinami Louise Armstronga, Greame Bella, George Lewise či Bunka Johnsona. Dixieland byl ovlivněn i vlnou tradičního jazzu anglické školy (Acker Bilk, Kenny Ball a Chris Barber). Hlavním vzorem se stal Thurk Murphy, kalifornský trombonista a jazzový zpěvák. Soubor se odlišoval svým obsazením a stylem hry od ostatních swingových orchestrů v Olomouci. Počáteční obsazení orchestru bylo následující: vedoucí souboru a kornetista Ladislav Vrba, klarinetista Miloslav Mráček, trombonista Josef Martinec, na banjo Vladimír Ševčík, basista Jindřich Rudický a bubeník Zdeněk Křivák. V průběhu existence souboru docházelo k častým změnám v obsazení hráčů. Zpěvačka Jana Bébarová vystupovala se souborem při občasných příležitostech. Současné nástrojové složení koresponduje s klasickým dixielandovým obsazením, trubka, klarinet a trombon v melodické sekci, banjo a tuba v doprovodu. Doplněno o ženský vokál i mužské hlasy ostatních členů kapely. Orchestr působil ponejvíce v Olomouci a blízkém okolí. V letech 1966-1968 pravidelně vystupovali v Dex klubu v Olomouci. Soubor obdržel druhé místo na Jazz Univerziádě v Českých Budějovicích roku 1968. Hráli hudební doprovod ke hře Dvanáct křesel v Divadle hudby Olomouc v letech 1970-1971. Dixieland vystupoval na jazzových přehlídkách v Německu a Rakousku a zúčastnil se i Jazzového festivalu v Kroměříži v letech 1986-1987. Olomoucký Dixieland Jazz Band setrval až do dnešní doby. V současnosti hrají na hudebních akcích v Olomouci a okolí.

V Olomouci začal roku 1979 působit Swingový orchestr dopravních staveb. Vedoucím souboru se stal trombonista Jaroslav Lubínek. Orchestr řídil Radoslav Mather. První soukromé vystoupení pro zaměstnance Dopravních staveb se konalo 8. března 1980 na svátek Mezinárodního dne žen. První veřejné vystoupení se uskutečnilo 19. dubna 1980, při příležitosti osmého plesu hudebníků. Obsazení orchestru bylo následující: Miroslav Švihálek, Ladislav Šulc, Petr Kubes, Vladimír Vlach, Jiří Kotyz a Zdeněk Lakomý (saxofonová sekce), Zdenko Krajčí, Jaroslav Tihlář, Bedřich Skopal, Věroslav Mlčák, Hugo Hrabčík, Martin Blechta, Jaroslav Lipovský (trubky), Miloš Balcařík, Mirek Skopal, Leopold Kráčmar, Miroslav Jachník, Otto Novotný, Milan Tesař, Marian Flajžík (trombony), Vladimír Knápek, Petr Junk či Mojmír Bernatík (klavír), Antonín Dopita, Jiří Hudec, Josef Losert (bicí), Lubomír Schneider a Tomáš Pogoda (kytary), Vlastimil Hrda, Vladimír Navrátil, Josef Peša (kontrabas). Pěveckou složku tvořili Alfred Hasa, Hubert Laník, Zdena Andrésová, Katka Žeravová, Eva Málková, Pavlína Urbášková a Bedřich Skopal. Mezi oblíbené zahraniční autory patřili Duke Ellington, Count Bassie, Stan Kenton a Glen Miller. Z českých autorů preferovali díla Alfonse Jindry, Leopolda Kolbaře či Václava Pokorného. Hlavním aranžérem swing bandu byl Radoslav Mather. V orchestru bylo pět profesionálních hráčů z Moravské filharmonie, ostatní byli amatéři. V roce 1984 nahradil Radoslava Mathera skladatel a aranžér Vladimír Čech, který spolupracoval s přerovským Krabem. Změna zřizovatele vedla ke změně názvu orchestru na Swingový orchestr Domu kultury Sigma Olomouc. Vladimír Čech však musel odejít z orchestru ze zdravotních důvodů po roce svého působení. Uměleckým vedoucím se stal Miloš Balcařík, dirigentem a organizačním vedoucím byl Věroslav Mlčák. Orchestr hrál méně na koncertech, spíše na tanečních zábavách, plesích a na Jazzových setkáních v Olomouci. Jednou za měsíc se konala akce s názvem, Tančíme swing v Kulturním domě Zenit. Roku 1987 se organizačním vedoucím stal Vladimír Vlach.

Příloha č. 8: Tanec pro dvě trubky – partitura

Seznam skladeb na CD 1. Příjemná chvilka - Ústřední Hudba Federálního Ministerstva Vnitra 2. Serenáda pro pozoun - Ústřední hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 3. Pavlovická romance - Dechový orchestr mladých – Krnov 4. Sváteční předehra - Vojenská hudba – Prostějov 5. Hanácká serenáda - Ústřední hudba Československé lidové armády – Praha 6. Scherzo - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 7. Rondo pro klarinet - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 8. Stříbrná (brilantní) předehra - Ústřední hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 9. Intermezzo pro flétnu - Dechový orchestr Vítkovák 10. Škádlivky – amatérský snímek (třináctiletí sólisté na pozouny) 11. Nejkrásnější píseň - Dechový orchestr Vítkovák 12. Taneční fantazie - Vojenská hudba – Prostějov 13. Pozdrav stavbařům - Ústřední hudba Ministerstva vnitra – Praha 14. Pro energetiky - Ostravanka 15. Hanácký motiv - Vojenská hudba – Olomouc 16. Sen - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 17. Májové duetto - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 18. Slezský motiv - Vojenská hudba – Olomouc 19. Ecce homo - Vojenská hudba – Olomouc 20. Valašský motiv - Vojenská hudba – Olomouc 21. Předehra - Dechový orchestr mladých Základní umělecké školy – Hranice 22. Vesnická serenáda - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 23. Selanka pro lesní roh - Ostravanka 24. Slavnostní hudba - Oblastní hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 25. Marek v říši divů - Ústřední hudba Ministerstva vnitra – Ostrava 26. Písničko, pojď si s námi hrát - Ostravský dětský sbor 27. Podzimní valčík - Ostravanka 28. Český rozhlas Olomouc: Hudba, kterou mám rád. Uvádí: Richard Pogoda. Host: Mojmír Zedník. 21. listopadu 1999.