UKRYTÍ OBYVATELSTVA V ČESKÉ REPUBLICE

SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ

UKRYTÍ OBYVATELSTVA V ČESKÉ REPUBLICE DAVID ŘEHÁK JANA PUPÍKOVÁ

SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ

DAVID ŘEHÁK JANA PUPÍKOVÁ

UKRYTÍ OBYVATELSTVA V ČESKÉ REPUBLICE

EDICE SPBI SPEKTRUM

SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ

© Řehák, D., Pupíková, J., 2015 ISBN 978-80-7385-152-1 Tato kniha, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířena bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Veškerá práva autorů a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství jsou vyhrazena.

Poděkování: Tato odborná monografie byla zpracována za podpory projektu výzkumu, vývoje a inovací „Improvizované ukrytí, varování a informování obyvatelstva v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob“ s identifikačním kódem VG20122014061. Poskytovatelem účelové podpory je Ministerstvo vnitra České republiky v rámci programu Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010 - 2015. Touto cestou bychom rádi poděkovali kolegům, kteří se podíleli na řešení tohoto projektu, a to jmenovitě Ing. Danuši Kratochvílové, Ing. Danuši Kratochvílové, ml., Ing. Jaroslavu Hegarovi, Ing. Miroslavu Mynarzovi a Ing. Martinu Štrublíkovi.

Publikaci lektorovali: prof. Ing. Dušan Vičar, CSc. Ředitel ústavu ochrany obyvatelstva, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Mgr. Bohumír Martínek, Ph.D. Vedoucí ústřední odborné rady ochrany obyvatelstva, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska

Obsah Úvod 1

2

3

4

Historie a současný stav ukrytí obyvatelstva 1.1 Česká republika 1.1.1 Historie ukrytí obyvatelstva 1.1.2 Stávající systém ukrytí obyvatelstva 1.2 Vybrané evropské země 1.2.1 Švýcarsko 1.2.2 Švédsko 1.2.3 Finsko 1.2.4 Dánsko 1.2.5 Nizozemsko 1.2.6 Rakousko 1.2.7 Slovensko 1.2.8 Německo 1.2.9 Velká Británie Aktuální bezpečnostní hrozby vyžadující ukrytí obyvatelstva 2.1 Hrozby naturogenního charakteru 2.1.1 Meteorologické hrozby 2.1.2 Biologické hrozby 2.1.3 Geologické hrozby 2.2 Hrozby antropogenního charakteru 2.2.1 Technologické hrozby 2.2.2 Kriminální hrozby 2.2.3 Vnitřní antropogenní hrozby 2.3 Posouzení hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob 2.3.1 Identifikace hrozeb 2.3.2 Analýza hrozeb 2.3.3 Hodnocení hrozeb Východiska dalšího vývoje systému ukrytí obyvatelstva v České republice 3.1 Provizorní ukrytí 3.2 Plánované ukrytí 3.2.1 Stálé úkryty 3.2.2 Improvizované úkryty 3.2.3 Chráněné prostory Příprava novostaveb k provizornímu ukrytí 4.1 Stěžejní zdroje rizik 4.2 Základní technické požadavky na provizorní ukrytí 4.2.1 Ochrana před účinky radioaktivních látek

1 2 2 2 6 9 10 11 12 12 13 14 15 16 17 20 22 22 23 24 27 27 29 30 31 31 33 38 41 42 45 46 47 48 49 49 52 53

4.2.2 Ochrana před účinky nebezpečných chemických látek 4.2.3 Doplňující opatření 5 Ochrana osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob 5.1 Projektování a výstavba 5.2 Technické požadavky 5.2.1 Výběr chráněného prostoru 5.2.2 Statická odolnost chráněného prostoru 5.2.3 Požární odolnost chráněného prostoru 5.2.4 Větrání chráněného prostoru 5.2.5 Monitoring situace 5.2.6 Varování a informování ukrývaných osob 5.2.7 Vyrozumění hasičského záchranného sboru kraje 5.2.8 Kontrola a údržba 5.3 Organizační požadavky 5.3.1 Řídicí systém 5.3.2 Organizační zabezpečení 5.3.3 Značení 5.3.4 Přemístění osob 5.3.5 Provozní řád chráněného prostoru Závěr

53 54

Použitá literatura

70

Seznam obrázků a tabulek

79

56 56 57 58 58 59 59 60 61 63 64 65 65 66 67 67 68 69

Úvod Člověk již od pradávna měl potřebu se ukrývat, nejprve v jeskyních, postupem času v různých příbytcích, které si stavěl sám. Chránil se před počasím, přírodními živly, dravci a nejrůznějšími nepřáteli. Teprve ozbrojené střety a válečné konflikty jej vedly k tomu, aby začal cíleně budovat speciální stavby zaměřené na ukrytí zejména civilního obyvatelstva před zbraněmi hromadného ničení. V reakci na nehumánní dopady válečných konfliktů se začal od 2. poloviny 19. století vytvářet soubor pravidel upravujících vedení válek i ochranu jejich obětí, který se nazývá mezinárodní humanitární právo. Mezi významné dokumenty upravující mezinárodní humanitární právo patří Haagské úmluvy, především pak Ženevské úmluvy a jejich Dodatkové protokoly [1]. Ženevské úmluvy zahrnují pravidla, která se použijí během ozbrojeného konfliktu a zajišťují ochranu osobám, které nejsou nebo dále nemohou být účastny bojů. Třemi Dodatkovými protokoly byly pozměněny Ženevské úmluvy z roku 1949. Ve vztahu k ukrytí je zásadní Protokol I, který je Dodatkovým protokolem k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. Tento protokol specifikuje pojem „civilní obrana“, která je definována jako plnění v protokolu konkrétně uvedených humanitárních úkolů [2]. Jejich cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Jedním z těchto úkolů je právě organizování a poskytování úkrytů. S postupným rozvojem lidské společnosti a také zvyšující se migrací venkovského obyvatelstva do měst je současná společnost i nadále vystavována řadě aktuálních přírodních i společenských hrozeb, které však v současné době mají výhradně nevojenský charakter. V oblasti přírodních hrozeb se jedná především o meteorologické hrozby způsobující živelní pohromy, zejména přirozené povodně, větrné smrště, sněhové kalamity a rozsáhlé požáry, a hrozby geologické s projevy od svahových pohybů až po vulkanickou činnost, zemětřesení a následné tsunami. V oblasti společenských hrozeb jsou v současnosti aktuální především technologické havárie, způsobující zvláštní povodně nebo úniky nebezpečných látek, a kriminální hrozby. Ukrytí obyvatelstva v České republice je již dlouhodobě považováno za jedno z hlavních opatření ochrany obyvatelstva [3, 4]. Současný systém je však stále převážně založen na stálých a improvizovaných úkrytech, které jsou ale předurčeny k ochraně obyvatelstva pouze před účinky zbraní hromadného ničení (tj. vojenské ohrožení). Tyto úkryty nelze využít při mimořádných událostech a krizových situacích nevojenského charakteru, neboť vyžadují dlouhou dobu potřebnou k jejich zpohotovení (zvláštní podmínky využití jsou stanoveny pro podzemní dopravní ochranné systémy), jejich počet stále klesá a jejich rozmístění je nerovnoměrné. V důsledku aktuální neuspokojivé situace je nutné provést transformaci systému ukrytí v České republice a reagovat na potřebu zajištění ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech a krizových situacích nevojenského charakteru, zejména pak v zónách havarijního plánování a v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. 1

1

Historie a současný stav ukrytí obyvatelstva

Ukrytí lze považovat za jeden ze základních lidských instinktů. Lidé se vždy ukrývali před následky nejrůznějších událostí, a to od nepřízně počasí, přes divokou zvěř, až po následky ozbrojených konfliktů. Zatímco v minulých desetiletích se jednalo především o ochranu před účinky zbraní hromadného ničení, v současné době je ukrytí obyvatelstva aktuální především v souvislosti s mimořádnými událostmi či krizovými situacemi nevojenského charakteru. Tato kapitola je podrobněji věnována popisu realizace ukrytí v České republice a ve vybraných státech Evropy, které věnovaly problematice budování ochranné infrastruktury dlouhodobě velkou pozornost.

1.1 Česká republika V České republice je ukrytí obyvatelstva již dlouhodobě považováno za jedno z hlavních opatření ochrany obyvatelstva. Výrazně se mu začala věnovat pozornost po ukončení I. světové války, kdy v důsledku rozmachu průmyslové chemie a letectví se stávají hrozby možného leteckého útoku na civilní obyvatelstvo i mimo přímou oblast bojů stále reálnějšími, a to za použití nejen konvenčních, ale i chemických zbraní. 1.1.1 Historie ukrytí obyvatelstva V důsledku hrozby válečného konfliktu byl již 11. dubna 1935 schválen zákon č. 82, o ochraně a obraně proti leteckým útokům, díky tomu vznikla organizace Civilní protiletecké ochrany. Ústředním řízením civilní protiletecké ochrany bylo pověřeno Ministerstvo vnitra. K provedení zákona byly podle nařízení a směrnic Ministerstva vnitra zřízeny v jednotlivých městech poradní výbory civilní protiletecké ochrany. Systém se soustředil na přípravu a zajišťování civilní protiletecké ochrany v místech předpokládaného nepřátelského napadení, kdy potencionální nebezpečí se týkalo především velkých měst s koncentrovanou průmyslovou výrobou a  jinými zařízeními důležitými pro obranu státu. K hlavním úkolům nově vzniklé organizace patřilo zabezpečení obyvatelstva plynovými maskami a dostatečným počtem veřejných úkrytů. K výše uvedenému zákonu byla vydána celá řada vládních nařízení, týkajících se především výroby, oprav a prodeje plynových masek a otázek, spojených s budováním úkrytů. Zákon č. 75 ze dne 8. dubna 1938, jímž se doplňují některá ustanovení zákona č. 82 z 11. dubna 1935, reaguje již na možné ohrožení republiky Německem. V období Protektorátu Čechy a Morava (dále jen „Protektorát“) byla Civilní protiletecká ochrana prováděna s cílem udržení vysokého tempa válečné výroby a zachování pracovní síly. Z pohledu německého práva byla civilní protiletecká ochrana součástí pozemní obrany a jejím prioritním úkolem bylo chránit území před negativními následky nepřátelských leteckých útoků. Při zavádění protiletecké ochrany v Protektorátu byla vydána příručka s názvem „Luftschutzrecht in Böhmen und Mähren“ (Zákon o protiletecké ochraně v Čechách a na Moravě). Mezi hlavní 2

úkoly protiletecké ochrany patřilo varování obyvatelstva protileteckou výstražnou službou, pomoc při eliminaci škod bezpečnostní a pomocnou službou, ochrana osob v průmyslových podnicích pro udržení nerušeného chodu závodní protileteckou ochranou a ochrana osob ve veřejných a privátních objektech svépomocnou ochranou. V souvislosti s ukončením II. světové války a určitou poválečnou euforií obyvatelstva došlo po roce 1945 k minimalizaci opatření k ochraně obyvatelstva před vzdušným napadením. Ve smyslu usnesení vlády ze dne 27. listopadu 1945 a ve smyslu směrnic, které z tohoto usnesení vycházely pro likvidaci zařízení a materiálu protiletecké ochrany, vydaných Ministerstvem vnitra, probíhala od roku 1946 organizovaná likvidace protiletecké ochrany. Tato likvidace spočívala především v odstraňování ochranných staveb, zařízení, organizační struktury a dalších opatření a probíhala od osvobození v roce 1945 do března 1948. Za tuto likvidaci odpovídalo Ministerstvo vnitra. Pouze výjimečně nedošlo k likvidaci, ale k zakonzervování nebo dokončení ochranných staveb. Poúnorový vývoj v roce 1948 zásadně ovlivnil přístup k civilní ochraně a nově formuloval obsah civilní ochrany, její materiálnětechnické a personální zabezpečení a zejména principy její výstavby. Již v roce 1948 se podařilo do pětiletého plánu na léta 1949 - 1953 prosadit 2,1 mld. Kčs na civilní ochranu (stavební investice, zdravotnický materiál, filtry apod.). V té době se rovněž Ministerstvo vnitra mimo jiné snažilo získat zpět materiál, který předalo v důsledku likvidačních opatření v letech 1945 - 1947 jiným rezortům. Teze z konce padesátých let byly realizovány přijetím Vládního usnesení o civilní obraně ze dne 13. července 1951, kdy se vláda usnesla mj. na tom, že se na území ČSR zřizuje civilní obrana (CO), přičemž jejím úkolem je účinná obrana obyvatelstva, míst a závodů, zejména před vzdušnými útoky. Přílohou tohoto vládního usnesení bylo Nařízení o základních úkolech a povinnostech v civilní obraně na území Československé republiky a tím byly na dlouhá léta vymezeny základní prvky organizace civilní obrany. Opatření a přípravy CO dle tohoto vládního usnesení byly zaměřovány k ochraně obyvatelstva, řídících orgánů a národního hospodářství proti konvenčním zbraním a proti bojovým otravným látkám. Důraz byl položen na ochranu proti leteckému bombardování při masovém použití trhavých a tříštivých pum. V tomto období byly ustaveny územní i rezortní orgány civilní obrany a jedním z úkolů jejich činnosti, která byla zaměřena především na zjišťování situace v rámci jejich územní působnosti a její evidenční podchycení, bylo mapování stavu úkrytů a úkrytových prostorů. Dne 15. ledna 1958 bylo přijato “Usnesení vlády Republiky československé č. 49 o civilní obraně Republiky československé“ s  přílohou „Směrnice o civilní obraně Republiky československé“, které nahradilo vládní usnesení z roku 1951 a jeho přílohu. Směrnice uvádí i základní úkoly v civilní obraně, patří k nim i budování zvláštních staveb civilní obrany. Na začátku šedesátých let byl přijat zákon č. 40 ze dne 18. dubna 1961 o obraně Československé socialistické republiky (ČSSR), který obsahuje příslušná ustanovení, týkající se civilní obrany. Tímto zákonem byly zrušeny mimo jiné i zákon č. 82 z roku 1935, zákon č. 75 z roku 1938 a výše uvedené usnesení vlády. Dne 3. března 1962 byla schválena Vojenskou 3

komisí obrany Ústředního výboru komunistické strany Československa koncepce civilní obrany a národního hospodářství. Z této koncepce mimo jiné vyplývalo, že nelze zabezpečit úplnou ochranu proti zbraním hromadného ničení, je však možno snížit ztráty na životech a zdraví obyvatelstva. Za hlavní prostředek k tomu je nutno považovat kromě evakuace obyvatelstva z prostorů, o nichž se předpokládá, že budou napadeny jadernou zbraní, také zřizování úkrytů s přiměřenou odolností na celém území státu a vybavení všech obyvatel prostředky individuální protichemické ochrany. Padesátá a šedesátá léta minulého století jsou tudíž charakterizována především výstavbou stálých úkrytů pro obyvatelstvo v kategorizovaných prostorech s cílem zabezpečit ochranu proti zbraním hromadného ničení. V letech 1975 až 1989 se tento systém měnil pouze dílčími úpravami v  závislosti na změnách ve společnosti, postupně je věnována zvýšená pozornost problematice živelních pohrom a provozních havárií, ale stále je hlavním cílem ochrana obyvatelstva za války a týlová podpora bojujících armád. Dnem 1. ledna 1976 byla převedena civilní obrana z působnosti Ministerstva vnitra do působnosti Ministerstva obrany. Pro její další vývoj v souladu s obrannou doktrínou Varšavské smlouvy byly stanoveny teze jejího rozvoje [5]: • za hlavní a perspektivní způsob ochrany obyvatelstva považovat ukrytí s tím, že bude realizováno diferencovaně podle předpokládaného stupně ohrožení jednotlivých míst. Již v míru připravovat podmínky pro ukrytí veškerého obyvatelstva v protiradiačních úkrytech budovaných z místních zdrojů svépomocí za branné pohotovosti státu, • evakuaci považovat i nadále za způsob ochrany ve stanovených lokalitách a její rozsah upřesňovat podle nárůstu ukrytí obyvatelstva ve stálých úkrytech, • realizovat výstavbu stálých dvouúčelových úkrytů pro obyvatelstvo podle stanovených zásad a v souladu s přidělenými finančními prostředky na jednotlivá období. V souladu s dokumentem „Komplexní zdokonalování Civilní obrany ČSSR“, který byl v roce 1981 schválen nejvyššími státními orgány, byl stanoven hlavní způsob ochrany obyvatelstva - ukrytí. Z hlediska stupně odolnosti staveb budovaných pro ukrytí obyvatelstva a z hlediska jeho rozmístění bylo ukrytí řešeno diferencovaně podle zvláštností jednotlivých krajů, okresů, míst a objektů výrobní sféry. Diferenciace byla také dána stupněm možného ohrožení jednotlivých kategorií obyvatelstva se zřetelem na ničivé účinky tehdejších zbraní hromadného ničení. Ve vybraných místech na území státu bylo ukrytí spojeno s evakuací obyvatelstva z určených míst a určených skupin obyvatelstva mimo ohrožený prostor, která tvořila doplňkový způsob ochrany obyvatelstva. Cílem hlavního způsobu ochrany - ukrytí bylo připravit účinnou, reálnou a diferencovanou ochranu veškerého obyvatelstva na celém území státu v čase, který odpovídal podmínkám tehdejšího možného ozbrojeného konfliktu. Diferencované ukrytí vyžadovalo při respektování požadavků účinné ochrany veškerého

4

obyvatelstva zaměřit se na zabezpečení obyvatelstva v místech, která byla nejvíce potenciálně ohrožena napadením zbraněmi hromadného ničení v pořadí daném jejich kategorizací. Zvláštní důraz byl kladen na ochranu pracovníků objektů výrobní sféry, důležitých pro zabezpečení funkce válečné ekonomiky k nepřetržitému zásobování ozbrojených sil a obyvatelstva vším potřebným. Významným požadavkem reálného ukrytí obyvatelstva bylo vytvoření krytového fondu, který by v cílové podobě (do roku 1990) zabezpečoval ochranu všech obyvatel. Praxe však ukázala, že tento požadavek byl v rozporu s reálnými ekonomickými a technickými možnostmi tehdejšího národního hospodářství. V období let 1989 až 2000 došlo ke změně hlavního zaměření na civilní ochranu obyvatel v mírových podmínkách. Byl zrušen systém zvyšování odolnosti národního hospodářství a omezovaly se další činnosti, jejichž zaměřením byla příprava na válku, postupně byla problematika civilní ochrany začleňována do mezinárodních struktur v rámci Severoatlantické aliance (NATO) a později i Evropské unie (EU). V roce 1990 byla zahájena transformace civilní obrany s cílem vytvořit moderní spolehlivý systém ochrany obyvatelstva, odpovídající systémům ve vyspělých zemích, tj. vytvoření systému ochrany obyvatelstva spolehlivě fungujícího také při řešení mimořádných situací nevojenského charakteru. Pojem civilní ochrana byl zaveden v roce 1993 v souvislosti s vyhlášením zákona České národní rady ze dne 21. prosince 1992 [6] a odpovídá užšímu výkladu civilní obrany ve smyslu mezinárodního humanitárního práva (opatření k ochraně životů a k omezení materiálních škod). Vláda České republiky dne 17. března 1993 přijala Usnesení č. 126, jehož obsahem jsou Opatření civilní ochrany České republiky. V opatřeních je mimo jiné deklarováno, že do doby přijetí právní úpravy civilní ochrany je nutno zachovat funkčnost systému civilní ochrany v souladu s čl. 61 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z 29. srpna 1949, o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, a to realizací vybraných opatření civilní obrany. Dne 12. listopadu 1997 bylo přijato Usnesení vlády České republiky č. 710 ke koncepci zabezpečení úkolů civilní ochrany definovaných Dodatkovým protokolem I k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů z 12. srpna 1949. Usnesením vlády České republiky ze dne 20. 1. 1999 byl vysloven souhlas s převodem výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra s účinnosti od 1. ledna 2000 [7]. V praxi to znamená, že problematika ochrany obyvatelstva včetně ukrytí obyvatelstva je řízena Ministerstvem vnitra - generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky (MV - GŘ HZS ČR). Usnesením vlády České republiky ze dne 5. ledna 2000 vzala vláda na vědomí informaci o postupu transformace a vyslovila souhlas se změnou termínu převodu státní správy ve věcech civilní ochrany k 1. lednu 2001 [8]. Od toho data je ochrana obyvatelstva realizovaná v souladu se současnými právními předpisy, a to zejména zákonem o integrovaném záchranném systému [9] a zákonem o krizovém řízení [10].

5

1.1.2 Stávající systém ukrytí obyvatelstva Stávající systém ukrytí obyvatelstva při mimořádných událostech a krizových situacích je stále založen na principech kolektivní ochrany 70. a 80. let minulého století. Úkrytový fond České republiky v současnosti zahrnuje ochranné systémy podzemních dopravních staveb, stálé tlakově odolné i neodolné úkryty (tzv. stálé úkryty) a prostory vytipované pro případné budování improvizovaných úkrytů. Stálé úkryty, které se v současné době ještě nacházejí v některých krajích, jsou tvořeny trvalými ochrannými prostory v podzemních částech staveb, úkryty vestavěnými nebo úkryty samostatně stojícími. Tyto úkryty se dělí na: • stálé tlakově odolné úkryty, • stálé tlakově neodolné úkryty, • ochranné systémy podzemních dopravních staveb (např. ochranný systém metra).

Obr. 1 Vchod do úkrytu s tlakově plynotěsnými dveřmi [5] Stálé tlakově odolné úkryty (viz obr. 1) byly určeny k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení, a to proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a proti tlakovým účinkům. Jejich výstavba byla zahájena v padesátých letech minulého století a byla prováděna podle dřívější kategorizace, a to s ohledem na možné ohrožení obce zbraněmi hromadného ničení. Převážně byly navrhovány ve 3., 4., a 5. třídě odolnosti v těchto časových obdobích: • od roku 1955 do roku 1959 podle směrnic MV řady CO-Stav, • od roku 1960 do roku 1978 podle směrnic MV řady ŠCOS-Tech, • od roku 1979 podle směrnic MO řady CO a ČSN 73 9001. 6

Stálé tlakově odolné úkryty (používaná zkratka „STOÚ“) navržené podle směrnic řady CO-Stav byly stavěny jako jednoúčelové stavby bez mírového využití. Úkryty postavené podle směrnic řady ŠCOS-Tech byly převážně navrhovány jako jednoúčelové stavby. Úkryty postavené podle směrnic řady CO a ČSN 73 9001 byly navrhovány jako dvouúčelové stavby s mírovým využitím. Minimální přetlak ve stálých úkrytech musí být 50 kPa. [5] Stálé tlakově neodolné úkryty měly sloužit k ochraně obyvatelstva proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení. Stálými tlakově neodolnými úkryty jsou: • stálé protiradiační úkryty (SPRÚ), • stálé protiradiační úkryty zesílené (SPRÚ-Z). Jejich výstavba byla prováděna ve vybraných obcích podle dřívější kategorizace s ohledem na možné ohrožení obce zbraněmi hromadného ničení. Byly navrhovány jako dvouúčelově využívané prostory, jako úkryty s mírovým využitím, a to od 1. 1. 1979. Minimální přetlak v úkrytech musí být 30 kPa. Stálé tlakově neodolné úkryty byly projektovány a stavěny podle předpisu MO CO-6-1, příprava, projektování a výstavba protiradiačních úkrytů. [5] Ochranné systémy podzemních dopravních staveb se využívají k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu, válečného stavu a mimořádných událostí. Ochranný systém podzemních dopravních staveb zahrnuje stavby metra, městské podzemní rychlodráhy a podzemní části tramvajových tratí, které mohly být budovány jako dvouúčelové stavby tak, aby vedle využití k městské hromadné dopravě byly v potřebném a možném rozsahu využity i k ukrytí obyvatelstva. Ochranný systém metra byl navrhován podle směrnice Ministerstva vnitra ŠCOS-Tech-2-33 a později podle směrnice Ministerstva obrany CO-6-5. [11] Stálé úkryty vyžadují provádění odborné údržby proškolenou osobou (údržbářem) v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem a jeho rozhodnutím (stavební povolení, kolaudační rozhodnutí) tak, aby byl úkryt v dobrém technickém stavu, aby v něm nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jeho znehodnocení nebo ohrožení jeho vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila jeho uživatelnost. Doby zpohotovení konkrétních stálých úkrytů, jejichž doběhové vzdálenosti jsou do 500 m, uvádějí evidenční listy stálých úkrytů, které jsou základem jejich evidence. Na žádost vlastníků jsou stálé úkryty postupně vyřazovány z evidence stálých úkrytů, kterou v rámci kraje vede hasičský záchranný sbor kraje. Z evidence stálých úkrytů se vyřazují úkryty, jejichž technický stav by mohl vést k ohrožení ukrývaných osob nebo úkryty, které jsou pro ukrytí obyvatelstva nevyužitelné, nebo u nich došlo ke změně v užívání stavby. Jejich počet se postupně snižuje a nové stálé úkryty se nebudují. Úkryty, které byly původně postaveny jako jednoúčelové stavby, mohou být využívány k mírovým účelům při zachování funkčnosti úkrytu, 7

tedy jako úkryty s mírovým využitím. Mírové využití se povoluje jen v případech, kdy navrhované využití nezhorší mikroklima úkrytu. [5] Improvizované úkryty (dříve se používal název protiradiační úkryty budované svépomocí) jsou vhodně upravené podzemní nebo i nadzemní prostory ve stavbách určených k ukrytí obyvatelstva. K budování improvizovaných úkrytů by docházelo v případě vyhlášení krizových stavů vojenského charakteru (stav ohrožení státu nebo válečný stav), a to z důvodu ochrany obyvatelstva proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiace, kontaminace radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení. Z hlediska ukrytí obyvatelstva jsou však stálé a improvizované úkryty využitelné z důvodu časové náročnosti zpohotovení (až 72 hodin) či budování (až 120 hodin) pouze v případě krizových situací vojenského charakteru, tzn. při vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu [12]. Zásady postupu při poskytování úkrytů a způsob a rozsah kolektivní ochrany obyvatelstva je dán vyhláškou [13]. Odpovědnost za zpohotovení stálých úkrytů a vybudování improvizovaných úkrytů mají starostové obce, vedoucí právnických osob, ředitelé školských zařízení, podnikající fyzické a fyzické osoby a další osoby, které vlastní stálý úkryt a budovy určené plánem ukrytí ke zřízení improvizovaného úkrytu. Ukrytí organizují orgány státní správy, samosprávy, právnické, podnikající fyzické a fyzické osoby. Personálně zabezpečují zpohotovení a vybudování úkrytů majitelé, uživatelé i jiné osoby. V případě mimořádných událostí a krizových situací nevojenského charakteru (tzn. při vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu) je obyvatelstvu doporučováno ukrytí v nejbližších budovách a využití jejich přirozených ochranných vlastností. Problémem je ovšem především technologická zastaralost těchto budov (např. nedostatečná odolnost materiálů či netěsnost okenních a dveřních otvorů) a tím i snížená ochrana osob uvnitř ukrytých. Za nejvýznamnější aktuální bezpečnostní hrozby/ohrožení v České republice, při kterých je vhodné realizovat tento způsob ukrytí obyvatelstva, lze považovat únik nebezpečné látky, větrné smrště (vichřice, orkán či tornádo) a sněhové kalamity [14]. Při ukrytí je třeba respektovat doporučené zásady, a to v přímé souvislosti s typem mimořádné události. Stávající systém ukrytí v České republice je prezentován na obr. 2. Mimořádná událost

Stav nebezpečí

Nouzový stav

Stav ohrožení státu

Válečný stav

Stálé úkryty

Ukrytí s využitím přirozených ochranných vlastnosti budov (improvizované ukrytí)

Improvizované úkryty

Obr. 2 Stávající systém ukrytí obyvatelstva v České republice

8

V současné době je velkým problémem zajištění ukrytí obyvatelstva nacházejícího se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob [15], jimiž jsou např. obchodní centra, nákupní střediska, kina, divadla, hotely, školy, zdravotnická a sociální zařízení, úřady, letiště, nádraží a další. Problematika je natolik aktuální, že je dlouhodobě zařazena jako jedno ze stěžejních opatření koncepce ochrany obyvatelstva [3, 4], které zní následovně: „Analyzovat možnosti a stanovit základní požadavky na projektování staveb, ve kterých dochází ke shromažďování velkého počtu osob, a které mohou být potenciálně ohroženy mimořádnými událostmi vyplývajících z bezpečnostních rizik.“

1.2 Vybrané evropské země Počátky budování ochrany obyvatelstva, především před následky leteckých útoků, spadají do druhé poloviny dvacátých a první poloviny třicátých let minulého století. V tomto období vznikaly především v řadě evropských států organizace na ochranu obyvatelstva a byly přijímány zásadní legislativní předpisy vymezující činnosti k ochraně civilního obyvatelstva před účinky vojenského (především leteckého) napadení. Po skončení II. světové války směřovala veškerá opatření k ochraně obyvatelstva výhradně pro případ války vedené konvenčními prostředky, v dalším období pak se zaměřením na ochranu před zbraněmi hromadného ničení. V tomto období se v řadě států realizovalo masivní budování ochranné infrastruktury1, zejména úkrytů, jako významného způsobu ochrany obyvatelstva před napadením. Příkladem může být Švýcarsko a skandinávské země. Proces budování této ochranné infrastruktury je dlouhodobý, finančně náročný a úzce souvisí s koncepcí ochrany obyvatelstva jako celku [16]. Stupeň zabezpečení ukrytí obyvatelstva vykazuje značné rozdíly ve vztahu k počtu obyvatel v různých zemích Evropy. Příkladem může být např. Švýcarsko, ve kterém je zabezpečeno ukrytí pro téměř veškeré obyvatelstvo (povinnost ukrytí je vymezena zákonem, stát při budování úkrytů občanům zajišťuje finanční pomoc), a země jako Itálie a Francie, které úkryty pro obyvatelstvo nemají a nebudují. Přehled srovnání vybraných evropských zemí z hlediska zabezpečení ukrytí obyvatelstva je uveden v tab. 1. Ve většině evropských zemí se stávající úkrytový fond pouze udržuje. V  rámci Evropy je Finsko jediným státem, ve kterém pokračuje výstavba úkrytů s cílem zabezpečit ukrytí ve stálých tlakově odolných úkrytech pro co největší počet obyvatel. Většina stávajících (popř. v současné době budovaných) veřejných úkrytů pořizovaných z veřejných financí jsou tzv. dvouúčelové stavby, které je možné využít k mírovým účelům jako ubytovny, garáže atd. V případě potřeby jsou tyto stavby vyklizeny a zpohotoveny pro účely ochrany obyvatelstva.

Ochranná infrastruktura je tvořena úkryty pro obyvatelstvo, chráněnými zařízeními (zdravotnická zařízení, komunikační zařízení, sklady) a ochrannými stavbami (velitelská stanoviště, dispečerská stanoviště atd.).

1

9

Tab. 1 Srovnání vybraných evropských zemí z hlediska zabezpečení ukrytí [16] Země

Přibližný podíl úkrytů k počtu obyvatel

Švýcarsko*

98 %

Švédsko

78 %

Finsko**

60 %

Dánsko

60 %

Nizozemsko

55 %

Rakousko***

30 %

Slovensko

6%

Německo

3%

Velká Británie

< 1%

*

Ve vztahu k počtu obyvatelstva je podíl úkrytů ve Švýcarsku 100 %, jsou zde však lokální mezery a „přebytky“. ** Finsko vykazuje rozdíly v ukrytí obyvatelstva mezi severem a jihem země (jih 70 %, sever 50 %). *** Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi Rakouska v oblasti ukrytí jsou velké rozdíly (např. Štýrsko 70 %, Vídeň 3 %).

1.2.1 Švýcarsko Švýcarsko je jednou z nejvýznamnějších zemí v oblasti ukrytí obyvatelstva. V současné době disponuje přibližně 260 000 úkryty pro civilní obyvatelstvo a 2 300 zařízeními civilní ochrany [17]. Ukrytí je zde zabezpečeno pro téměř 98 % obyvatelstva. Budování ochranné infrastruktury ve Švýcarsku je jedním z hlavních úkolů civilní ochrany a vychází z koncepce, která preferuje ochranu obyvatelstva ukrytím prostřednictvím plošné výstavby úkrytů v celé zemi. Ochranná infrastruktura byla budována po druhé světové válce více než 50 let a pro tuto činnost byly zavedeny nezbytné legislativní podmínky, jejichž základ tvořily zákony přímo vymezující budování úkrytů v určených druzích staveb, např. Spolkový zákon o stavebních opatřeních v civilní ochraně [18]. Přijetím Zákona o ochraně obyvatelstva a civilní ochraně v roce 2002 [19] a jeho referenda v roce 2003 došlo také k novelizaci Spolkového zákona o stavebních opatřeních v civilní ochraně, jehož platné znění má z hlediska ochranné infrastruktury mimořádný význam. V současné době se na území Švýcarska nachází přibližně 250 000 zákonem povinných úkrytů a 5 000 veřejných úkrytů k zabezpečení ochrany obyvatelstva. Mimo to je k dispozici 3 500 chráněných zařízení, tvořících velitelská pracoviště, pohotovostní a zdravotnická zařízení [20]. Poměrnou část úkrytů je možné využít i v době míru při katastrofách a nouzových situacích se zpohotovením do 24 hodin. 10

V případě válečných a ozbrojených konfliktů je zabezpečeno ukrytí všem občanům v blízkosti jejich bydliště. Náklady související s výstavbou úkrytů jsou v souladu se zákonem hrazeny investorům obcemi, kantony a státem. Fyzickým osobám jsou výdaje na výstavbu úkrytů z větší části hrazeny, přímé zatížení občana je tedy minimální. [16]

1.2.2 Švédsko Civilní ochrana ve Švédsku je zaměřena především na dvě základní oblasti - evakuaci obyvatelstva a jeho ukrytí. Staví na spojení civilní ochrany a vojenské (tzv. „komplexní“) obrany, která vychází z koncepcí podobně jako ve Švýcarsku či Rakousku. První impulzy v oblasti budování ochranné infrastruktury ve Švédsku byly zaznamenány v roce 1940. V reakci na události v Hirošimě a Nagasaki v roce 1945 začala probíhat rozsáhlá výstavba úkrytů pro ochranu civilního obyvatelstva v mnoha veřejných budovách, např. železničních stanicích, továrnách či kancelářích [21]. Byl kladen důraz na ochranu civilního obyvatelstva v úkrytech odolných proti bombovým útokům, respektive proti útokům za použití vodíkových bomb. V hlavním městě Stockholmu byly vybudovány dva velké ochranné úkryty s kapacitou 25 000 osob (viz obr. 3). Tyto úkryty byly schopny zajistit přívod čistého vzduchu pro ukryté obyvatelstvo až po dobu deseti hodin. Jednalo se o dvouúčelové stavby, které byly v mírové době využívány jako podzemní garáže a které byly z poplatků za toto využívání dotovány. [22]

Obr. 3 Ochranný kryt Klara ve Stockholmu z roku 1960 [23] Pokračováním výstavby úkrytů za pomoci milionu dobrovolníků bylo v roce 1960 dosaženo kapacity 3 milionů úkrytových míst (asi pro polovinu populace). 11

V roce 1981 bylo zabezpečeno ukrytí pro 5,5 milionu obyvatel a v roce 2001 již pro sedm milionů z celkových 9,5 milionu obyvatel země. [21] V současné době již výstavba neprobíhá a není plánována. Stávající úkryty se udržují a jejich poměrná část je využívána tzv. dvouúčelově - v mírové době jsou využívány jako ubytovny, garáže a prostory zájmové činnosti. Odpovědnost a finanční prostředky v oblasti ukrytí zajišťuje stát. Soukromý sektor civilní ochrany nehraje v koncepcích žádnou roli. [20]

1.2.3 Finsko Problematice budování ochranné infrastruktury byla dlouhodobě věnována pozornost také ve Finsku, kde je procento zabezpečení ukrytí ve vztahu k počtu obyvatel velmi vysoké. Ochranná infrastruktura byla v této zemi budována po druhé světové válce více než 50 let. Přijetím zákona o civilní obraně v roce 1958 [24] převzalo Ministerstvo vnitra odpovědnost za zajišťování civilní obrany k ochraně osob a majetku v době války i v době míru. Zákon stanovil, že by Ministerstvo mělo nést odpovědnost také za evakuaci civilního obyvatelstva z ohrožených oblastí, přijetí opatření k omezení škod způsobených přírodními katastrofami a v neposlední řadě také za poskytování úkrytů ve vysoce rizikových oblastech. Podle novely tohoto zákona vyvstala také povinnost stavitelům zahrnout úkryty do projektů, jejichž minimální projektovaná zastavěná plocha nemovitosti činila 600 m2. Ke konci roku 1980 bylo v hlavním městě Helsinky k dispozici celkem 536 000 úkrytových míst, z nichž 118 000 míst bylo ve velkých skalních úkrytech a 14 000 míst se nacházelo v prostorech metra. Podle finského Ministerstva vnitra jsou stálé úkryty schopny pojmout 2,6 milionů osob, zejména ve městech a v jiných hustě obydlených oblastech, v nichž převážné dvě třetiny obyvatel země žijí. Neexistuje však žádný úkrytový program pro venkovské oblasti, ani pro samostatně stojící obydlí a městské domy. Většina úkrytů se nachází pod kancelářskými a rezidenčními budovami a asi 10 % z celkového počtu úkrytů je vystavěno ve skalních masivech [25]. Některé z nich jsou v době míru využívány jako víceúčelové stavby, např. jako garáže, učebny, kluziště a bazény. V současnosti zajišťuje úkrytový fond ochranu pro cca 60 % obyvatelstva země. Na jihu země je zajištěna ochrana pro cca 70 % obyvatel, na severu pro cca 50 % obyvatel. I přesto, že byla výstavba úkrytů v posledních letech značně omezena, je Finsko jediným evropským státem, ve kterém i nadále panuje snaha o budování ochranné infrastruktury s cílem zajistit úkrytová místa pro co největší počet obyvatel. [26] 1.2.4 Dánsko Povinnost budování ochranné infrastruktury pro civilní obyvatelstvo na ochranu zejména před vzdušným napadením vyvstala přijetím zákona o civilní obraně v roce 1949 [27]. Tento zákon také stanovil, že každá větší budova postavená od roku 12

1950 musí zahrnovat dostatečně bezpečný úkryt pro ochranu osob nacházejících se v její bezprostřední blízkosti. Výstavba úkrytů je zde však velmi problematická. Toto království je tvořeno Jutským poloostrovem a pěti sty dalšími ostrovy, z nichž je pouze 100 ostrovů obydlených. To je první důvod, proč není ukrytí obyvatelstva řešeno na celém území. Dalšími důvody jsou úroveň hladiny moře a složení podloží. Převážná část území Dánska není tvořena skalnatým podložím, ve kterém by výstavba úkrytů byla možná, nýbrž štěrkem a vápencem. Navíc většina měst, včetně hlavního města Kodaně, je situována v blízkosti moře a hladina podzemní vody dosahuje výšky pouhého 1 metru pod povrchem. I přes tyto skutečnosti zajišťuje úkrytový fond ochranu pro téměř 60 % obyvatel země. [28] Civilní obrana a ukrytí obyvatelstva v Dánsku byly v minulosti plánovány pro případ konvenčního i nukleárního útoku, stejně tak jako pro možný boj odehrávající se na dánské půdě. Ochrana proti těmto hrozbám byla aplikována u veřejných úkrytů i úkrytů v soukromém vlastnictví. Pro zajištění včasného ukrytí obyvatelstva v případě vzdušného napadení či raketového útoku bylo vystaveno mnoho malých úkrytů zejména v blízkosti obytných a komerčních oblastí. [28] V současné době již výstavba neprobíhá a není ani plánována. Stávající úkryty se pouze udržují a většina z nich má dvouúčelové využití, kdy jsou v mírovém stavu využívány především jako parkovací plochy.

1.2.5 Nizozemsko Ochranná infrastruktura v Nizozemsku byla budována v období studené války podle zásad Severoatlantické aliance (NATO), která spočívala v budování úkrytů před možným napadením především v místě bydliště. Odpovědnost za ochranu civilního obyvatelstva ležela na bedrech Ministerstva vnitra, zemských komisařů a starostů obcí. [29] Pod tlakem událostí korejské války byly v roce 1950 - 1951 zahájeny přípravné činnosti pro zřízení dobrovolnické organizace civilní obrany (Bescherming Bevolking - BB) na ochranu veřejnosti a pomoci v krizových situacích (viz obr. 4). Již v roce 1952 byl přijat zákon o civilní obraně [30], který vytvořil nutný právní základ pro tuto organizaci. Organizace vytvořila úkrytový program, který měl zajistit ukrytí pro více než 100 % celkové populace tak, aby se lidé měli možnost ukrýt nejen ve svých obydlích, ale i na svých pracovištích. Součástí úkrytového programu byla i výstavba veřejných úkrytů na všech frekventovaných dopravních křižovatkách ve zranitelných oblastech, jejíž realizace započala v roce 1953 [31]. Tyto úkryty byly stavěny především proti účinkům nukleárních zbraní a měly obyvatelstvo ochránit před radioaktivním spadem. K celoplošnému budování stálých tlakově odolných úkrytů však z finančních i technických důvodů nikdy nedošlo a lidem tudíž nemohla být zajištěna plná ochrana. V roce 1958 byly proto přijaty další právní předpisy doporučující ukrývání obyvatelstva ve sklepních prostorech a stanovující požadavky na zajištění přiměřené ochrany před střepinami a účinky konvenčních zbraní [33]. V polovině osmdesátých 13

let, po skončení studené války, byla řada úkrytů převedena Ministerstvem vnitra do resortů státní správy na ochranu politických činitelů.

Obr. 4 Náborový plakát nizozemské dobrovolnické organizace civilní obrany [32] V Nizozemí se již oficiálně žádné veřejné úkryty pro civilní obyvatelstvo nenacházejí, jejich výstavba se neprovádí a ani do budoucna neplánuje. I přesto je zabezpečeno ukrytí obyvatelstva v privátních úkrytech pro téměř 55 % obyvatel země.

1.2.6 Rakousko Budování ochranné infrastruktury v Rakousku je v pravomoci jednotlivých spolkových zemí, v nichž je výstavba úkrytů uplatňována rozdílnými přístupy. Tuto skutečnost dokládá i značný rozdíl v počtech úkrytů a v jejich pokrytí mezi jednotlivými spolkovými zeměmi, kdy např. Štýrsko disponuje úkryty pro 77 % obyvatel země, oproti tomu ve Vídni jsou k dispozici úkryty pouze pro 3 % obyvatel [20]. Hlavní úlohu při budování ochranné infrastruktury v Rakousku má Rakouský svaz pro civilní ochranu (Österreichische Zivilschutzverband - ÖZSV). V Rakousku jsou jen ve výjimečných případech postaveny veřejné úkryty pro velký počet obyvatel. Většinou jsou využívány soukromé úkryty připojené k obytným prostorům staveb. Stanovení počtu úkrytů v Rakousku je velice obtížné

14

z důvodu nedostatku záznamů o úkrytech postavených v soukromém sektoru. Nicméně se odhaduje, že v roce 1982 existovaly úkryty ve veřejných budovách pro cca 60 000 obyvatel, z nichž 8 000 spadalo pod Správu spolkového vojska (Verwaltung des Bundesheeres). V roce 1984 se podle tehdejší tajemnice Spolkového ministerstva pro výstavbu a techniku Beatrix Eypeltauerové zvýšil počet úkrytů ve veřejných budovách a zabezpečoval ukrytí pro 127 000 obyvatel. Pokud jde o celkový součet všech úkrytů (veřejných a soukromých), odhady v roce 1980 činily asi 250 000 úkrytových míst, v roce 1984 přibližně 350 000 míst. [34] V současné době je v Rakousku k dispozici celkem 2,5 milionu úkrytových míst pro cca 30 % obyvatelstva. Počítá se také s využitím úkrytů ve štolách, garážích a s úpravou starého bytového fondu, který poskytuje svojí masivností vysoké ochranné vlastnosti. I přes relativně velký počet úkrytových míst je však většina úkrytů na nízké technické úrovni a v případě potřeby je nutné jejich dokončení [20]. Úkryty, které jsou ihned k použití, jsou k dispozici asi jen pro 5 % obyvatelstva. Výstavba dalších úkrytů se neprovádí a do budoucna ani neplánuje.

1.2.7 Slovensko Budování ochranné infrastruktury na Slovensku se řídí zákonem o civilnej ochrane obyvateľstva [35]. K ukrytí obyvatelstva jsou využívány 3 druhy ochranných staveb, a to odolné úkryty, plynotěsné úkryty a jednoduché úkryty budované svépomocí. Odolné úkryty slouží k ochraně proti účinkům tlakové vlny, zabezpečují plynotěsnost stavby, dodávku filtrovaného vzduchu pro ukrývané a vytváří podmínky pro dlouhodobý pobyt ukrývaných v délce nejméně 5 dní. Plynotěsné úkryty zabezpečují plynotěsnost stavby, dodávku filtrovaného vzduchu pro ukrývané a vytváří podmínky pro krátkodobý pobyt ukrývaných osob po dobu nejméně 2 dní. Jednoduchými úkryty budovanými svépomocí jsou myšleny vhodné podzemní nebo nadzemní prostory staveb sloužící k částečné ochraně obyvatelstva před účinky mimořádných událostí [36]. Tyto úkryty se dohotovují prostřednictvím menších úprav s využitím místních zdrojů a prostředků. Ochranná infrastruktura je v jednotlivých částech Slovenska rozdílná z důvodu kategorizace území vyplývající z nařízení vlády Slovenské republiky o kategorizácii územia Slovenskej republiky [37]. Na území kategorie I a II se ukrytí obyvatelstva realizuje v odolných a plynotěsných úkrytech v oblasti předpokládaného ohrožení, na území kategorie III v plynotěsných úkrytech v oblasti předpokládaného ohrožení a na území kategorie IV v plynotěsných úkrytech nebo v jednoduchých úkrytech budovaných svépomocí. Z důvodu nedostatku stávajících odolných a plynotěsných úkrytů je ukrytí obyvatelstva zabezpečováno v jednoduchých úkrytech budovaných svépomocí, a to jak v místě zaměstnání, tak v místě bydliště. Úkrytový fond zabezpečuje ukrytí pro 6 % obyvatel země.

15

1.2.8 Německo Úkolem civilní ochrany v Německu je realizace nevojenských opatření na ochranu obyvatelstva, jeho obydlí a pracovišť, důležitých výrobních i nevýrobních subjektů, úřadů, institucí a kulturních památek před válečnými účinky a na zmírnění nebo odstranění těchto účinků [38]. Mezi tato opatření spadá také ochrana ukrytím.

Obr. 5 Německý atomový kryt ze 70. let 20. století [40] První snahy o vybudování ochranné infrastruktury v Německu započaly již v roce 1920 z důvodu potřeby civilní protiletecké obrany. Zesílení výstavby úkrytů financovaných spolkovými fondy bylo zahájeno po druhé světové válce. V průběhu studené války byly postaveny různorodé typy úkrytů vybavené rozdílnými technologiemi. Jednalo se o úkryty malé velikosti budované převážně v rodinných domech k osobnímu využití (např. viz obr. 5), střední velikosti (např. v sklepech a školách), velkokapacitní úkryty (např. v podzemních parkovištích a podzemních stanicích) a speciální úkryty v nemocnicích, vládních agenturách, důležitých provozech, pro záchranné složky a pro ochranu kulturních památek [34]. Tyto 16

úkryty měly víceúčelové využití a jejich cílem bylo poskytnout základní ochranu obyvatelstva před napadením. Období po ukončení studené války vedlo k poznání, že stávající úkryty již nesplňují požadavky na ochranu obyvatelstva vůči současným typům hrozeb. Od roku 1990 již žádné nové kryty nebyly budovány. Spolková vláda se v roce 2007 rozhodla upustit od zajišťování ukrytí obyvatelstva veřejnými úkryty. Z důvodu postupného vyřazování veřejných úkrytů, které byly ve vlastnictví spolkových zemí, se přistoupilo k možnostem zakoupení úkrytů od Spolkového úřadu pro správu veřejných nemovitostí (Bundesanstalt für Immobilienaufgaben - BImA). V roce 2009 byla odpovědnost za užívání těchto úkrytů převedena ze Spolkového úřadu pro ochranu obyvatelstva a pomoc při katastrofách (Bundesamt für Bevölkerungsschutz und Katastrophenhilfe - BBK) na výše uvedený Spolkový úřad. [39] V současné době je ve spolkových zemích Německa ještě okolo 2 000 veřejných úkrytů, z toho je asi 200 úkrytů ve vlastnictví spolkové vlády. Zbylé úkryty jsou ve vlastnictví obcí či soukromého sektoru. Stávající ochranná infrastruktura má v případě ozbrojeného konfliktu zajistit, aby každý občan měl právo na ukrytí v blízkosti místa bydliště a aby tyto úkryty byly k dispozici. Tyto úkryty mohou být použity i během katastrof a nouzových situací jako nouzové úkryty. [39]

1.2.9 Velká Británie Myšlenky o tom, jak zajistit ochranu civilního obyvatelstva v případě nepřátelského útoku, započaly již v roce 1920 [22]. Od té doby je civilní obrana ve Velké Británii řešena modelem, který spíše upřednostňuje opatření ke zmírnění následků po útoku než samotné ukrytí obyvatelstva před ním. Ukrývání osob ve stanicích metra nebo podzemních tunelech bylo považováno za rizikové z hlediska šíření nemocí z důvodu nedostatečného hygienického zázemí a také z důvodu obav, že by se lidé v těchto místech zdržovali pro pocit vlastního bezpečí i v době, kdy žádné nebezpečí nehrozí. Žádná z těchto obav nebyla během bombardování za první světové války potvrzena. Přesto bylo v roce 1924 přijato kontroverzní rozhodnutí stanice metra do budoucna vyřadit z míst plánovaného ukrytí. [41] Ukrytí obyvatelstva v případě propuknutí války bylo navrženo sirem Johnem Andersonem (viz obr. 6), který předložil svůj návrh Parlamentu dne 20. dubna 1939. Jednalo se o protiletecký kryt nesoucí jeho jméno, který měl sloužit k ochraně osob v bezprostřední blízkosti obydlí. Jeho provizorní konstrukce měla zaručit alespoň částečnou ochranu před střepinami a úlomky z bombových útoků. Kapacita úkrytu byla navržena pro čtyři až šest osob. Vláda tento návrh schválila a dodávala úkryty zdarma rodinám s nízkými příjmy. Později byl možný jejich odkup vyšší vrstvou. Bezprostředně před vypuknutím bitvy o Británii bylo mezi občany rozděleno přes 1,5 milionu kusů [42]. Problémem však byla špatná cirkulace vzduchu, stálá vlhkost v úkrytu a žádné hygienické podmínky.

17

Obr. 6 Andersonův úkryt [17] Další úkryty byly navrženy Johnem Bakerem a jmenovaným ministrem vnitřní bezpečnosti Herbertem Morrisonem (viz obr. 7). Měly zajistit ochranu civilního obyvatelstva před účinky bombového útoku [41]. Jednalo se o jakési klece z ocelové konstrukce a pletiva, které měly sloužit jako útočiště přímo uvnitř domu. Tyto úkryty byly dodávány v montážních baleních, z nichž každé mělo 359 dílů a tři nástroje potřebné pro jejich sestrojení. Do konce roku 1941 bylo mezi občany rozděleno 500 000 úkrytů, dalších 100 000 úkrytů do roku 1943. [42] I přes snahy zajistit ochranu obyvatelstva v případě napadení jeho ukrytím, nebyl nikdy vytvořen žádný legislativní dokument, který by stanovoval budování ochranné infrastruktury pro civilní obyvatelstvo. V současné době se budování úkrytů neplánuje a ani se o něm do budoucna neuvažuje.

18

Obr. 7 Morrisonův úkryt [43]

19

2

Aktuální bezpečnostní hrozby vyžadující ukrytí obyvatelstva

Aktuální bezpečnostní hrozby mohou být členěny podle svého charakteru na naturogenní (přírodní) a antropogenní (společenské). První skupina představuje hrozby, které jsou velmi obtížně ovlivnitelné, poněvadž jejich vyvolání a průběh jsou založeny převážně na přírodních zákonech (např. povodně, vichřice, sesuvy půdy). Oproti tomu společenské hrozby jsou plně závislé na lidském faktoru. Jejich významný nárůst v průběhu posledního století je možno připsat na vrub zejména vědeckotechnickému pokroku. Tyto hrozby mohou být z pohledu subjektu (např. organizace, instituce, podniku či firmy) dále členěny na vnější a vnitřní. Na základě toho lze veškeré bezpečnostní hrozby kategorizovat následovně: 1. naturogenní: • meteorologické hrozby (jedná se o živelní pohromy, zejména o přirozené povodně, větrné smrště, sněhové kalamity, rozsáhlé požáry), • biologické hrozby (epidemie, pandemie, epizootie, epifytie), • geologické hrozby (zemětřesení, tsunami, vulkanická činnost, svahové pohyby), 2. antropogenní: • vnější: -- technologické hrozby (jedná se zejména o technologické havárie, zvláštní povodně způsobené narušením vodních děl, rozsáhlé poruchy inženýrských sítí, velké dopravní nehody), -- kriminální hrozby (terorismus, kriminalita), • vnitřní: -- personální hrozby (úmyslné, neúmyslné), -- procesní (projektové) hrozby, -- technické (věcné) hrozby. U obou skupin hrozeb je zřejmý negativní vliv (dopad) na společnost, tj. obyvatelstvo, majetek a životní prostředí. Současně je však nezbytné reflektovat vzájemný vztah jednotlivých hrozeb, a to jak uvnitř obou skupin, tak napříč nimi. V takovýchto případech může docházet v důsledku působení jedné hrozby k iniciaci hrozby druhé (např. narušení prvků kritické infrastruktury) a následně ke společnému negativnímu vlivu na společnost. Vztah mezi vybranými hrozbami obou skupin je prezentován na obr. 8. V následujícím textu je věnována pozornost obecné charakteristice všech aktuálních bezpečnostních hrozeb naturogenního a antropogenního charakteru. V závěru kapitoly je provedena analýza těch hrozeb, jež mohou působit na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob.

20

Meteorologické hrozby

Personální hrozby

Geologické hrozby Technologické hrozby

Technické hrozby Kriminální hrozby

Procesní hrozby

Naturogenní hrozby

Biologické hrozby

Antropogenní vnější hrozby

Antropogenní vnitřní hrozby

Obr. 8 Vztah mezi jednotlivými skupinami naturogenních a antropogenních hrozeb

Atmosférické poruchy

Přirozené povodně

Tsunami

Sesuvy půdy

Zemětřesení

Vulkanická činnost

Obr. 9 Vztah mezi vybranými naturogenními hrozbami (upraveno podle [44])

21

2.1 Hrozby naturogenního charakteru Hrozby naturogenního charakteru neboli přírodní hrozby jsou takové hrozby, jež mají výlučně přirozenou příčinu bez jakéhokoli zásahu či vlivu lidské činnosti. Takovýmito hrozbami jsou negativní působení atmosférických a kosmických vlivů (meteorologické hrozby), negativní působení bakterií, virů a toxinů (biologické hrozby) a negativní působení zemského povrchu (geologické hrozby). Vztah mezi vybranými naturogenními hrozbami je znázorněn na obr. 9. 2.1.1 Meteorologické hrozby Meteorologické hrozby vznikají v důsledku atmosférických jevů a jejich negativní vliv je patrný nejen na obyvatelstvu, ale také na jeho majetku a na životním prostředí. Mezi meteorologické hrozby jsou řazeny atmosférické poruchy (bouře a sucho), kosmické vlivy (kosmické záření a pády meteoritů), lesní požáry a přirozené povodně. Atmosférické poruchy vznikají v důsledku vyrovnávání rozdílných tlaků v  atmosféře, čímž vzniká vítr, který proudí z místa vyššího tlaku do místa tlaku nižšího. Síla větru závisí na tlakovém gradientu, tzn. že čím větší jsou tlakové rozdíly a čím blíže jsou rozdílná místa, tím rychlejší je vyrovnávání tlaků a silnější vítr. Směr větru pak závisí na pozici tlakové výše a níže, zemské rotaci a tření. Silný vítr se projevuje nejčastěji v podobě vichřice, orkánu, větrné smrště či v podobě tornáda a  tropických cyklonů. Obyvatelstvo a životní prostředí však mohou ohrozit i jiné prvky počasí, jako např. sucho, extrémní chlad či vedro, přílišné dešťové či sněhové srážky. Kosmické vlivy představují specifickou skupinu hrozeb, jejichž zdrojem jsou vesmírné procesy. K nejčastěji uvažovaným a diskutovaným kosmickým vlivům na Zemi a člověka patří vychýlení zemské osy, změna rotace Země, vlivy kosmického a slunečního záření, dopad meteoritů, změny v celkové látkové bilanci Země. A právě ultrafialové kosmické záření, které ničí veškerý život, patří k hrozbám s vysokou mírou nebezpečnosti. Mimořádně nebezpečné jsou proto úvahy válečných stratégů o proražení ozónové vrstvy nad územím protivníka a tím umožnění průniku ultrafialových paprsků a zničení všeho živého [45]. Mezi další významné negativní kosmické vlivy patří dopad meteoritů, který je spojený se vznikem prachového mraku způsobujícího silné ochlazení povrchu Země. Obvykle se později zvýší koncentrace CO2 v ovzduší a vlivem skleníkového efektu může po delší době proběhnout mírné oteplení, dosahující někdy i vyšší teploty, než byla před dopadem asteroidu. V  extrémní situaci se může změnit topografie celého kontinentu nebo hloubky části oceánu s následnými změnami v mořských proudech. Zajímavostí je, že ročně na zemský povrch dopadá 5 až 17 tisíc tun meteorického materiálu [46]. Prozatím největší katastrofou byl pád tzv. Tunguzského meteoritu, ke kterému došlo 30. června 1908 v prostoru centrální Sibiře. Výbuch byl natolik silný, že byl slyšitelný do vzdálenosti kolem 1 000 km a vyvrátil nebo přelámal kolem 60 milionů stromů na rozloze větší než 2 000 km2. 22

Do skupiny meteorologických hrozeb spadají také nekontrolovaně se šířící rozsáhlé lesní požáry. Takovéto požáry mohou být způsobeny buď atmosférickými poruchami (např. dlouhotrvajícím suchem nebo bleskem) nebo mohou být založeny člověkem, ať již úmyslně nebo v důsledku nezodpovědného jednání. Na celé planetě podlehne ročně plamenům asi 0,17 % veškeré vegetace [47]. Ačkoli jsou některé oblasti (např. severní Amerika nebo Austrálie) více náchylné k vzniku ničivých požárů, žádný kontinent s výjimkou Antarktidy není zcela zbaven nebezpečí této přírodní katastrofy. Poslední významnou skupinou meteorologických hrozeb jsou přirozené povodně. Povodeň lze definovat jako přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody [48]. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod. Přirozená povodeň může být způsobena zejména táním, dešťovými srážkami nebo chodem ledů. Přirozené povodně vyskytující se v zájmovém území lze rozdělit do čtyř základních typů [49]: • zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále i v nížinných úsecích větších toků; • letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích v zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích; • letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (extrémně rychlý průběh povodně); • zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích; vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů.

2.1.2 Biologické hrozby Biologické hrozby představují významnou část naturogenních hrozeb, jejichž zvládání je časově a finančně značně náročné. Mezi biologické hrozby jsou řazeny epidemie, pandemie, epizootie, epifytie. Epidemie, resp. epidemický výskyt choroby, představuje takový výskyt infekčního onemocnění, kdy se v místní a časové souvislosti (tj. ve stejné lokalitě a v přibližně stejném čase) zvýší nemocnost tímto onemocněním nad hranici obvyklou v dané lokalitě a v daném období. V České republice je za epidemii považována situace, kdy je nakaženo více než 2 000 pacientů na 100 000 obyvatel. Ve světě může být tato hranice stanovena jinak. Z hlediska závažnosti připadají v úvahu v České republice rozsáhlé epidemie alimentárních nákaz, šířících se pitnou 23

vodou či kontaminovanými potravinami (např. salmonelóza, virová hepatitida typu A, bacilární úplavice, břišní tyf). Dále pak může jít o importované nákazy v našich podmínkách neobvyklé (tj. nákazy podléhající mezinárodnímu zdravotnickému řádu - cholera, mor, žlutá zimnice, hemoragické horečky). V momentě, kdy se onemocnění rozšíří na území více států nebo i světadílů a nerespektuje omezení místem, jedná se již o pandemii. Pandemie je tedy hromadný výskyt infekčního onemocnění bez prostorového a časového omezení. [50] Epizootie (obdoba epidemie) je hromadné nakažlivé onemocnění zvířat (např. ptačí chřipka, BSE, slintavka, kulhavka, prasečí mor) postihující velký počet zvířat na velkém území (kraje, celý stát) v určitém časovém období. To znamená, že není omezena prostorově ale časově. Rychlost vzniku a rozšíření nákazy je závislá na vlastnostech původce nebezpečné nákazy, způsobu přenosu původce, včasnosti diagnostiky, rychlosti přijetí a plnění mimořádných veterinárních opatření a na zemědělské charakteristice okolí ohniska nákazy. Přímé ohrožení životů a zdraví osob hrozí pouze v ojedinělých případech. Dopady epizootie jsou zřetelné zejména u chovatelů zvířat, pro něž úhyny a nucené utracení představují velké finanční ztráty. Extrémní formou epizootie je panzootie (obdoba pandemie), kdy infekční nemoc zasáhne celé kontinenty. [51] Poslední hrozbou biologického charakteru je epifytie, která představuje hromadnou nákazu zemědělských plodin a lesních kultur. Epifytie v dnešní době svým dopadem neovlivňují potravinový řetězec, proto se posuzují jako mimořádné události bez nárůstu do krizové situace. Dopady těchto mimořádných událostí jsou většinou jen místní a ekonomické. Doba trvání je závislá na rychlosti provedení rostlinolékařských opatření, či případné likvidace kultur.

2.1.3 Geologické hrozby Ke geologickým hrozbám dochází v důsledku geologických jevů a jejich negativní vliv je patrný, obdobně jako tomu je u meteorologických hrozeb, nejen na obyvatelstvu, ale také na jeho majetku a na životním prostředí. Mezi geologické hrozby jsou řazeny zemětřesení a následné tsunami, vulkanická činnost a svahové pohyby. Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí a  představuje jednu z nejzávažnějších živelních pohrom z hlediska počtu obětí, škod, velikosti zasaženého území a obtížnosti ochrany. Podle příčin je možné rozlišit zemětřesení [52]: • řítivá (představují přibližně 2 % všech zemětřesení), která vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Mají mělké hypocentrum a bývají lokálního charakteru. Mohou však způsobit značné škody. • sopečná neboli vulkanická (představují přibližně 5 % všech zemětřesení), která bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra mají vázaná na přívodní dráhy vulkanického materiálu a nacházejí se v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu. 24

• t ektonická neboli dislokační (představují přibližně 93 % všech zemětřesení), která vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár. Maximální pohyby v horizontálním i vertikálním směru mohou dosáhnout i mnohametrových hodnot. Horizontální rozměr ohniska může dosahovat i stovek kilometrů. Podle hloubky ohniska je možné rozlišit zemětřesení mělká (vyskytují se do 70 km a jedná se přibližně o 85 % všech zemětřesení), středně hluboká (vyskytují se mezi 70 až 300 km a jedná se přibližně o 12 % všech zemětřesení) a hluboká (hlouběji než 300 km, nejčastěji do 700 km, a jedná se přibližně o 3 % všech zemětřesení). Dopady zemětřesení lze rozdělit na primární a sekundární. Primární dopady souvisí přímo s otřesy povrchu. Velikost rizika je závislá na vlastní velikosti zemětřesení, na epicentrální vzdálenosti a na místních geologických a topografických podmínkách. Mezi sekundární dopady patří ztekucení půdy, svahové pohyby a vlny tsunami. Ztekucení půdy může nastat, jestliže je povrchová vrstva saturována vodou. Při otřesu následně dochází k přetrhání kohezních vazeb mezi jednotlivými částicemi, tím narůstá vztlaková síla vody v materiálu a celá horninová masa se začne chovat jako tekutina. Při zemětřesení často dochází k sesuvům půdy a sněhovým lavinám, zvláště v členitých hornatých oblastech. Jednou z největších podobných katastrof byly následky svahových pohybů pod peruánskou horou Huascarán po zemětřesení v roce 1970. Pokud leží ohnisko zemětřesení pod oceánskou hladinou, existuje reálné nebezpečí vzniku vln tsunami. [47] Termín tsunami vznikl spojením japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna) a znamená tedy „velké vlny v přístavu“. Tsunami je dlouhá a rychlá vlna, která vzniká při pohybu oceánského dna, kdy dochází ke zvlnění vodního sloupce. Na volném moři je jen těžko znatelná. Její vlnová délka se pohybuje mezi 150 300 km a amplituda vlnění dosahuje maximálně 1,5 m. Problém tak nastává až tehdy, pokud se tsunami dostane do mělkých oblastí oceánu (kontinentální šelf, korálový útes apod.). Vlivem zmenšování hloubky roste výška vlny, vodní masa se tlačí na pobřeží a přímořská území tak mohou být zaplavena a zpustošena. Na otevřeném moři se tsunami pohybuje obrovskou rychlostí několik stovek km/h, která roste s hloubkou oceánu. Nejčastější příčinou vzniku tsunami je podmořské zemětřesení, a to vlivem vertikálního pohybu mořského dna a následného zvlnění vodních mas. Dlouhé vlny generované zemětřesením mají v oblasti Tichého oceánu na svědomí 84,5 % všech obětí za posledních 2000 let. Sopečná činnost pod hladinou oceánů je dalším procesem generujícím tsunami a je odpovědná za 11,2 % všech obětí v oblasti Pacifiku. Posledním významným zdrojem tsunami jsou podmořské svahové pohyby, které zapříčinily asi 4,6 % z celkového počtu tichomořských tsunami. [47] Vulkanismus nebo také vulkanická činnost jsou důsledkem vnitřní energie planety, která se projevuje sopečnou činností, zemětřesením a tepelnou metamorfózou, případně dalšími projevy na zemském povrchu či mořském dně. Vulkanismus se projevuje stoupáním teplejšího magmatu ze spodních do svrchních částí planetárních 25

obalů. Občas pak dochází k jejich průniku na povrch, čímž se magma vyvalí a začne ve formě lávy vytvářet nová tělesa, jako např. štítové sopky, stratovulkány, lávové proudy či lávová jezera. Na planetě Zemi je přibližně 500 činných vulkánů, z nichž asi 50 se každým rokem aktivně projevuje erupcemi. Geografické rozložení sopečné činnosti je ovšem velmi nerovnoměrné. Stejně jako zemětřesení je vázáno především na rozhraní litosférických desek. Dopady vulkanické činnosti je možné dělit, stejně jako dopady spojené s otřesy, do dvou skupin. Jsou to dopady primární, související přímo se sopečnou erupcí a dopady sekundární, které jsou generovány nepřímo v  důsledku vulkanické aktivity. Primární dopady představují především výlevy lávy a vyvrhování pyroklastického materiálu. Jsou to lávové proudy, výbuchy spojené se spádem tefry, žhavá mračna (nuées ardentes), exhalace plynných látek a vznik sopečných zemětřesení. Sekundární dopady jsou s činností sopky spojené nepřímo. Zahrnují zejména deformace povrchu (zdvih nebo pokles související s  pohybem magmatu v nitru sopky), ukládání vrstev pyroklastik, které mohou způsobit nestabilitu svahů vulkánu, sesuvy svahového materiálu (především nánosů tefry), laharové proudy (tj. sopečné bahnotoky) a tsunami. [47] Poslední hrozbou geologického charakteru, která je současně jednou z  nejrozšířenějších naturogenních hrozeb, jsou svahové pohyby. Jedná se o pohyb materiálu (např. půdy, bahna, kamení či sněhu) dolů po svahu v důsledku účinku gravitace, tzn. bez působení tekoucí vody, ledu nebo větru. Vzhledem k tomu, že jejich výskyt je vázán na existenci svahů, tedy nakloněného terénu, představují riziko pro rozsáhlé oblasti zemského povrchu. Oproti jiným hrozbám má ovšem jejich dopad čistě regionální rozsah a akutnímu nebezpečí vzniku sesuvů a jiných pohybů svahové hmoty musí čelit pouze členité horské oblasti. Z hlediska rychlosti procesů jsou svahové pohyby děleny na [47]: • pomalé pohyby, které většinou nepředstavují reálné nebezpečí, protože jejich rychlost se pohybuje v desítkách cm za rok. Pomalé pohyby jsou zcela přirozeným přírodním úkazem, který v různé intenzitě probíhá na všech svazích. • středně rychlé pohyby, jejichž rychlost se pohybuje v metrech za hodinu nebo za den. Do této kategorie patří většina sesuvů. • rychlé pohyby, které mohou způsobit velké škody na životech i majetku. Rychlost může dosahovat desítek až stovek km za hodinu. Na případnou evakuaci nebo útěk tak zpravidla nezbývá žádný čas. Mezi rychlé procesy patří řícení skal a všechny druhy tečení (suché proudy, kamenotoky, bahnotoky apod.). Podobné procesy často souvisejí s ostatními pochody, např. tečení může následovat po narušení svahu sesuvem, odnosem materiálu jeho akumulační části. Mezi rychlé pohyby lze klasifikovat i řícení ledovců. Zvláštní kategorií svahových pohybů jsou sněhové laviny. Příčiny a mechanizmy procesu jsou totožné jako u sesuvu půdy, rozdíl tkví pouze v transportovaném materiálu. Tak jako půda, může se i sněhová pokrývka dostat v důsledku různých faktorů do nestabilního stavu, při kterém vzniká akutní nebezpečí vzniku lavin. Se 26

současným rozvojem cestovního ruchu v horských oblastech a střediscích, nehrozí riziko pouze vlastním obyvatelům hor nebo horolezcům, ale často i běžným turistům.

2.2 Hrozby antropogenního charakteru Hrozby antropogenního charakteru neboli společenské hrozby jsou takové hrozby, jež vznikají v důsledku negativního působení lidské činnosti. Tyto hrozby mohou být klasifikovány na vnější (technologické a kriminální hrozby) a vnitřní (personální, procesní, technické). Vztah mezi vybranými antropogenními hrozbami je znázorněn na obr. 10. Vnitřní hrozby

Vnější hrozby Radiační havárie

Personální hrozby

Havárie s únikem nebezpečných látek

Terorismus

Technické hrozby Zvláštní povodně Procesní hrozby

Velké dopravní nehody

Kriminální činnost

Obr. 10 Vztah mezi vybranými antropogenními hrozbami

2.2.1 Technologické hrozby Technologické hrozby představují významný podíl antropogenních hrozeb, jejichž iniciace není založena na lidském úmyslu. Jedná se převážně o technologické havárie, které jsou důsledkem mechanické poruchy nebo lidské nedbalosti. Mezi technologické hrozby jsou řazeny např. havárie s únikem nebezpečných látek, radiační havárie, zvláštní povodně způsobené narušením vodních děl nebo velké dopravní nehody (letecké, námořní, železniční, silniční). 27

Havárie s únikem nebezpečných chemických látek [53] je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a která vede k bezprostřednímu nebo následnému závažnému poškození nebo ohrožení života a zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí nebo ke škodě na majetku [54]. K haváriím s únikem nebezpečných látek dochází buď následkem chyby lidského nebo technického činitele (tj. havárie způsobené ve výrobě, při skladování nebo při přepravě nebezpečných látek) nebo vlivem přírodních účinků (např. vlivem povodně, větru, či sesuvu půdy). Radiační havárií se rozumí událost, která má za následek nepřípustné uvolnění radioaktivních látek nebo ionizujícího záření nebo nepřípustné ozáření fyzických osob a jejíž následky vyžadují naléhavá opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí. V souladu s touto definicí se plánují a připravují neodkladná ochranná opatření pro jaderná zařízení, u kterých je stanovena zóna havarijního plánování. V České republice se to týká pouze jaderných elektráren Temelín (Jihočeský kraj) a  Dukovany (Kraj Vysočina). Obyvatelé v zóně havarijního plánování (tj. kruh s cca 20 km poloměrem se středem v jaderné elektrárně) jsou poučeni, jak se mají v případě vzniku radiační havárie zachovat. Příčinami radiační havárie mohou být technická porucha, nedodržení technologie nebo druhotný následek jiné havárie nebo živelní pohromy, např. požáru či povodně. [55] Zvláštní povodní se rozumí průtoková vlna způsobená umělými vlivy. Jedná se o povodeň způsobenou poruchou či havárií (protržením hráze) vodního díla nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle vyvolávajícím vznik mimořádné události (krizové situace) na území pod vodním dílem. Rozeznávají se tři základní typy zvláštních povodní podle charakteru situace, která může nastat při stavbě nebo provozu vodního díla [56]: • zvláštní povodeň typu 1 - vzniká protržením vodního díla, • zvláštní povodeň typu 2 - vzniká poruchou hradící konstrukce bezpečnostních a výpustných zařízení vodního díla (neřízený odtok vody), • zvláštní povodeň typu 3 - vzniká nouzovým řešením kritické situace ohrožující bezpečnost vodního díla prostřednictvím nezbytného mimořádného vypouštění vody a vodního díla, zejména při nebezpečí havárie uzávěrů a hrazení bezpečnostních a výpustných zařízení nebo při nebezpečí protržení hráze vodního díla. Zvláštní povodeň může vzniknout i jako důsledek zemětřesení, svahového sesuvu, letecké katastrofy, teroristické nebo vojenské činnosti, ale s velmi malou pravděpodobností. Za povodňových situací dochází často k ohrožení bezpečnosti malých vodních nádrží a rybníků. Tato vodní díla mohou být potom zdrojem dalšího povodňového nebezpečí, buď z důvodu nedostatečné kapacity přelivných objektů nebo z důvodu špatného technického stavu či zanedbané údržby.

28

Dopravní nehoda je nepředvídaná kolize jednoho nebo více dopravních prostředků, při níž dojde ke hmotné škodě nebo ke zranění. Obvykle se tímto termínem označuje nehoda v provozu na pozemních komunikacích, ale dopravními nehodami jsou též obdobné události v železniční, námořní a letecké dopravě. Příčinami těchto nehod mohou být technická závada, selhání lidského faktoru (spánek, nepozornost, neznalost) nebo úmyslné jednání (nerespektování předpisů a pokynů, teroristický čin). Ve vztahu ke kategorii technologických hrozeb se však jedná o velké dopravní nehody spojené především s únikem nebezpečných chemických látek (např. únik ropy z tankerů).

2.2.2 Kriminální hrozby Kriminální hrozby jsou oproti hrozbám technologickým založeny na úmyslném lidském jednání, jehož cílem je újma na majetku, zdraví či životech. Mezi kriminální hrozby jsou řazeny terorismus, kriminální činnost a lokální ozbrojené konflikty. Vymezení terorismu ve vztahu k útokům na civilní obyvatelstvo je jedním z určujících znaků, přesto doposud neexistuje všeobecně přijímaná definice terorismu, bez které je obtížné formulovat mezinárodní smlouvy a konvence a stanovit tak legální rámec pro potírání aktérů terorismu, stejně jako praktické strategie a taktické postupy boje proti nim. Dochází navíc k určité inflaci tohoto pojmu a za teroristické jsou označovány i nejrůznější protestní skupiny (např. environmentalisté, odpůrci globalizace, etnické skupiny), které se sice mohou uchylovat k násilným akcím, ale s reálným terorismem je nelze přímo spojovat. V zásadě je možné terorismus charakterizovat jako metodu použití síly či hrozby silou prováděnou skrytými jednotlivci či skupinami. Samotný akt násilí, pokud je realizován, je primárně zaměřen proti nezúčastněným civilním cílům a jeho účelem je vyvolání pocitu ohrožení ve společnosti. Tento pocit pak má přimět zasaženou společnost ke splnění útočníkových požadavků a dosažení jeho strategických cílů (mohou se samozřejmě objevit i dílčí motivy spíše taktického charakteru, jako je upoutání pozornosti, tzv. propaganda činem, osvobození zadržovaných spolubojovníků či politických vůdců apod.). [57] Při vymezení pojmu kriminální činnost je možné vycházet z platné právní úpravy České republiky [58] za využití poznatků charakteristik trestné činnosti v  rámci mezinárodních společenství, zejména Europolu a Interpolu. Jedná se zejména o trestné činy sabotáž, krádež, obecné ohrožení, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, poškození a zneužití záznamu na nosičích informací, poškozování cizí věci a další trestné činy, při kterých dochází k vniknutí nepovolaných osob do objektu. [59] Charakteristické znaky vymezující terorismus od kriminální činnosti [57]: • zpravidla se jedná o předem promyšlenou a plánovanou činnost, • aktéři své jednání chápou jako poslání, které má přispět k naplnění jejich cíle, • působí infiltrovaně a v přísném utajení,

29

• • • •

z ahrnuje nezákonné užití nebo hrozbu užitím různých forem násilí, útoky jsou zaměřeny na nezúčastněné civilní obyvatelstvo a civilní cíle, primárním účelem je vyslat vážné zastrašující poselství, obvykle je realizován nestátními skupinami či organizacemi.

Lokální ozbrojený konflikt je termín běžně užívaný pro regionální konflikt menšího rozsahu. Jedná se o válečné střetnutí (ozbrojený konflikt) mezi dvěma státy vedené v určitém omezeném prostoru. Cíle bojujících stran (agresora i strany napadené), množství zasazených ozbrojených sil, rozmach operací a boje a doba jejich trvání jsou obsahově, prostorově a časově omezeny. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k více jak dvěma stům lokálních válek. [60]

2.2.3 Vnitřní antropogenní hrozby Vnitřní antropogenní hrozby představují specifickou skupinu hrozeb vyskytující se v případě některých subjektů, např. organizace, instituce, podniku či firmy. Jejich iniciace či působení (zejména u hrozeb technického charakteru) mohou být navíc ovlivněny či zesíleny působením hrozeb vnějších, a to jak přírodního, tak antropogenního charakteru. Mezi vnitřní antropogenní hrozby patří hrozby personální, procesní a technické. Personální hrozby představují hrozby plynoucí z činnosti zaměstnanců daného subjektu. Jejich iniciace může být založena jak na neúmyslném, tak úmyslném jednání. Do oblasti personálních hrozeb patří kvalifikační hrozby (např. neznalost, neinformovanost, nekompetentnost, špatný výcvik), etické hrozby (např. úplatnost, střet zájmů, zneužití pravomoci, odcizení, podvod) a hrozby spojené s prováděním činností (např. nepozornost, nedbalost, nesprávná obsluha, nešikovnost). [61] Druhou skupinu vnitřních antropogenních hrozeb představují hrozby procesní. Do této skupiny patří hrozby související s nastavením procesu (např. neexistence nebo složitost pravidel nebo interních normativních aktů pro provádění procesu, neexistující nebo špatně vymezené cíle procesu, nevhodná návaznost procesů, neexistující nebo špatně vymezené kompetence, neefektivnost nebo nepřesnost pracovních postupů), hrozby související se vstupy do procesu (např. včasnost dodání vstupů, kvalita vstupů), hrozby související se zdroji procesu (např. nedostatek zdrojů, nízká nebo nevhodná kvalita zdrojů, špatná alokace zdrojů), hrozby související s výstupy procesu (např. včasnost dodání výstupů, kvalita výstupů). [61] Poslední skupinou jsou hrozby technického charakteru, které jsou důsledkem špatného zabezpečení vnitřního technického vybavení subjektu. Do této skupiny patří hrozby mechanického charakteru (např. hluk, vibrace), hrozby fyzikálního charakteru (např. teplo, záření), hrozby chemického charakteru a hrozby biologického charakteru [61]. Specifickou, avšak velmi významnou, subskupinu vnitřních hrozeb technického charakteru představují požáry (např. požáry v podzemních garážích, tunelech či po výbuchu plynu).

30

2.3 Posouzení hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob Z hlediska působení aktuálních bezpečnostních hrozeb lze považovat za nejzranitelnější osoby nacházející se v zónách havarijního plánování (tj. v okolí jaderných elektráren a nebezpečných průmyslových provozů) a osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. V prvním případě jsou vystaveny většímu riziku zasažení nebezpečnou látkou, než osoby nacházející se mimo tyto zóny, a v druhém případě je riziková jejich zvýšená koncentrace v uzavřeném objektu. Stavba pro shromažďování většího počtu osob je stavba alespoň s jedním vnitřním prostorem určeným pro shromáždění nejméně 250 osob, v němž na jednu osobu připadá půdorysná plocha 5 m2 a méně [15]. K většímu shromažďování osob dochází ve shromažďovacích prostorech následujících staveb: • stavba pro obchod (prodejní prostory, obchodní domy, uzavřené pasáže, prodejní sklady), • stavba pro administrativu (zasedací, konferenční, přednáškové a jednací síně, obřadní síně, přepážkové haly, dvorany, velkoprostorové kanceláře), • stavba pro dopravu (velkokapacitní čekárny, odbavovací haly u nádraží, stanic, letišť), • stavba pro občanské vybavení (posluchárny vysokých škol, hlediště v divadlech, kinech, kulturních domech, jeviště, sály společenské a taneční, čítárny, studovny, klubovny, výstavní prostory muzeí a galerií a pro veletržní účely, studia televize, filmu a rozhlasu bez přístupu i s přístupem obecenstva, víceúčelová zábavní centra jako herny a bowling, hlediště sportovních zařízení se sedadly i s místy k stání, šatny cvičících, veřejně užívané sportovní plochy, prostory pro stravování jako jsou kavárny, jídelny, restaurace, menzy, vinárny, bary, bufety, výčepy apod. 2.3.1 Identifikace hrozeb V úvodu analýzy byly identifikovány hrozby, jejichž výskyt je na území České republiky statisticky pravděpodobný a jejichž účinky mohou mít dopad na zdraví a životy osob nacházejících se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. Jednotlivé hrozby byly vybrány na základě statistických údajů Hasičského záchranného sboru České republiky [62] a hrozeb uvedených v typových plánech sloužících pro řešení krizových situací. Tyto hrozby lze, v souladu s výše prezentovanou klasifikací hrozeb, rozdělit do šesti základních skupin (viz tab. 2). Posouzení jednotlivých hrozeb bylo provedeno metodou FMEA (Failure Mode and Effect Analysis - Analýza příčin a důsledků poruch) [63], která je jednou z metod doporučovaných technickou normou [64] a která se k tomuto účelu hodí a vykazuje relevantní výsledky. Výsledky metody FMEA byly následně využity jako vstupní informace pro hledání vzájemných vazeb mezi jednotlivými hrozbami a pro hodnocení těchto hrozeb. Pro tyto účely byla využita metoda Analýza souvztažností [65 - 67]. 31

Tab. 2 Identifikace hrozeb působících na osoby nacházející se v prostoru staveb pro shromažďování většího počtu osob Skupiny hrozeb

Hrozby Přirozené povodně Dlouhodobá sucha Dlouhodobá inverzní situace

Meteorologické hrozby

Silné mrazy Sněhová kalamita Větrné poryvy a smrště Atmosférické poruchy Pád kosmických těles Epifytie

Biologické hrozby

Epizootie Epidemie Hromadné postižení osob na zdraví mimo epidemie Propad zemských dutin

Geologické hrozby

Zemětřesení Svahové pohyby Zvláštní povodně Radiační havárie

Technologické hrozby

Únik nebezpečných látek Narušení dodávek v energetické oblasti Narušení zásobování důležitých komodit Narušení funkčnosti dopravních systémů Terorismus

Kriminální hrozby

Organizovaný zločin Ozbrojený konflikt Narušení funkčnosti informačních a komunikačních systémů

Vnitřní antropogenní hrozby

Narušení zákonnosti Požár Exploze

32

2.3.2 Analýza hrozeb Výše zmíněné hrozby byly nejprve analyzovány pomocí upraveného postupu metody FMEA, která umožňuje odhalit rizika, stanovit priority opatření a vytváří cenné informační databáze o řešené problematice. Princip této metody je založen na kvantifikaci četnosti hrozeb, jejich závažnosti a možnosti jejich detekce. Jednotlivé hrozby byly analyzovány z následujících hledisek: • projev hrozby, • dopady na obyvatelstvo, • příčina hrozby, • stávající způsoby kontroly (analýza kontrolních opatření, jež umožňují hrozbu, nebo její příčinu odhalit), • význam hrozby, očekávaný výskyt a odhalitelnost. Následně bude pro každou hrozbu vypočteno rizikové prioritní číslo (RPN), které se stanoví součinem hodnot významu, výskytu a odhalitelnosti. V závěru hodnocení bude proveden návrh opatření ke snížení rizik (pro všechny hrozby, jejichž rizikové prioritní číslo překročilo kritickou hodnotu, se stanovují taková opatření, která by následky možné hrozby snížila). Hodnocení významu je realizováno za pomoci desetibodové stupnice, kde 1 znamená nejméně významné kritérium a 10 znamená nejvíce významné kritérium. Kritériem pro hodnocení významu je míra následků z pohledu zdraví a života obyvatelstva. Čím vyšší je dopad hrozby na obyvatelstvo, tím vyšší bodovou hodnotu hrozba získá. Stupnice pro hodnocení významu je uvedena v tab. 3. Tab. 3 Stupnice významu hrozby pro obyvatelstvo Význam hrozby pro obyvatelstvo (z pohledu zdraví a života) Bezvýznamné

1

Málo významná

2-3

Středně významná

4-6

Velmi významná

7-8

Mimořádně významná

9 - 10

Hodnocení výskytu je realizováno obdobně jako u hodnocení významu za pomoci desetibodové stupnice, kde 1 znamená nejméně významné kritérium, 10 znamená nejvíce významné kritérium. Kritériem pro toto hodnocení je pravděpodobnost vzniku dané hrozby. Čím vyšší je pravděpodobnost, že daná hrozba nastane, tím vyšší bodovou hodnotu hrozba získá. Stupnice pro hodnocení výskytu je uvedena v tab. 4.

33

Tab. 4 Stupnice pravděpodobnosti výskytu hrozby Pravděpodobnost výskytu hrozby Nepravděpodobné

1

Velmi málo pravděpodobné

2-3

Málo pravděpodobné

4-6

Pravděpodobné

7-8

Velmi pravděpodobné

9 - 10

Hodnocení odhalitelnosti je rovněž realizováno za pomoci desetibodové stupnice, kde 1 znamená nejméně významné kritérium, 10 znamená nejvíce významné kritérium. Kritériem pro toto hodnocení je schopnost odhalení hrozby nebo její příčiny stávajícími způsoby kontroly. Čím nižší je míra schopnosti odhalení hrozby, tím vyšší bodovou hodnotu hrozba získá. Stupnice pro hodnocení odhalitelnosti je uvedena v tab. 5. Tab. 5 Stupnice odhalitelnosti hrozby stávajícími způsoby kontroly Odhalitelnost hrozby Velmi pravděpodobné

1

Pravděpodobné

2-5

Málo pravděpodobné

6-8

Velmi málo pravděpodobné

9

Nepravděpodobné

10

Jelikož není podstatou této analýzy zpracování výčtu hrozeb s největším významem a pravděpodobností výskytu, tak nebude stanovována kritická hodnota rizikového prioritního čísla. Místo toho bude v závěru posuzování hrozeb vytvořen seznam všech hrozeb, při kterých je vhodné realizovat ukrytí obyvatelstva, přičemž tyto hrozby budou řazeny podle prioritního rizikového čísla. Dalším krokem analýzy hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob je stanovení rizikového prioritního čísla, které bylo vypočteno podle vztahu (1): RPN = S ⋅ P ⋅ D

(1)

kde RPN = rizikové prioritní číslo (Risk Priority Number), S = významnost hrozby (Severity), P = pravděpodobnost výskytu hrozby (Probability), D = odhalitelnost hrozby (Detection). Jednotlivé hrozby, jejich projevy, příčiny, dopady na obyvatelstvo, kontrolní opatření, významnost, pravděpodobnost výskytu, odhalitelnost, rizikové prioritní číslo a jejich doporučená opatření jsou uvedeny v tab. 6. 34

Pohyb tektonických desek Klimatické podmínky

Poškození zdraví a ztráta života Poškození zdraví a ztráta života Poškození zdraví a ztráta života Poškození zdraví a ztráta života

Poškození budov, komunikací atd.

Poškození budov, komunikací atd.

Velice nízké teploty

Poškození konstrukcí střech, neprůjezdnost komunikací

Propad zemských dutin

35

Zemětřesení

Silné mrazy

Sněhová kalamita

7

8

9

Klimatické podmínky

Např. poddolované oblasti

5

3

Monitorování klimatických podmínek Monitorování klimatických podmínek

7

4

Použití seismografů

Monitoring území

2

Měření hodnot emisí

Bezvětří v průmyslových oblastech

6

Poškození zdraví

Smog

Dlouhodobá inverzní situace

2

Monitorování klimatických podmínek

Klimatické podmínky

5

Poškození zdraví

Neúroda, vysychání vodních toků

Dlouhodobá sucha

9

7

6

Závažnost

Kontrola vodních děl

Např. poškození vodních děl

4

Poškození zdraví a ztráta života

Zaplavení obcí, komunikací atd.

Zvláštní povodně

Monitorování výšky hladin, kontrola VD

Např. dlouhodobý déšť, blesková povodeň

3

Poškození zdraví a ztráta života

Zaplavení obcí, komunikací atd.

Školení, instalace hlásičů požáru a EPS

Kontrolní opatření

Např. zkrat, nedbalost, úmysl

Přirozené povodně

Poškození zdraví a ztráta života

Vznik tepelného a světelného záření a kouře

Příčina

2

Dopady na obyvatelstvo

Projev

Požár

Typ hrozby

1

Č. p.

6

4

2

2

7

2

3

9

5

Výskyt

Současný stav Odhalení 1

1

9

2

1

1

2

3

2

RPN 30

12

126

16

14

4

54

189

60

Uzavření stavby

Uzavření stavby

Ukrytí osob

Vyprošťování osob, evakuace osob z ohrožené oblasti

Regulační opatření

Nouzové zásobování vodou

Evakuace osob

Evakuace osob

Evakuace osob

Doporučená opatření

Tab. 6 Hodnocení hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob

36 Poškození zdraví a ztráta života

Poškození zdraví a ztráta života

Hromadné postižení osob

Kontaminace radiakativními látkami, poškození ŽP, budov

Hromadné postižení osob na zdraví mimo epidemie

Radiační havárie

15

16

Technologická porucha, nedbalost, úmysl

Nehoda, úmysl

Monitorovací síť

-

Monitoring nákazové situace

Infekční činitelé, klimatické podmínky

Onemocnění osob

Poškození zdraví a ztráta života, ohrožení zásobování obyvatelstva potravinami, léky

Epidemie

Monitoring nákazové situace

Poškození zdraví

14

Onemocnění zvířat

Epizootie

13

Infekce přenášená vzduchem, nekontrolované přemísťováním zvířat, dovoz veterinárního zboží z jiných zemí

9

8

7

2

2

Monitoring nákazové situace

Klimatické podmínky, rozšíření původců chorob

Poškození zdraví

Choroby rostlin, škůdci rostlin

Epifytie

12

8

Monitorování klimatických podmínek, měření síly větru

Klimatické podmínky

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození budov, konstrukcí střech,

Větrné poryvy a smrště

11

5

Klimatické podmínky, úpravy terénu Monitorování situace

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození budov, komunikací atd.

Svahové pohyby

10

2

2

2

3

3

3

2

5

2

2

2

2

6

2

90

32

28

12

12

144

20

Evakuace osob, ukrytí osob, použití prostředků improvizované ochrany

Zajištění zdravotní péče

Protiepidemická opatření

Opatření veterinární péče

Opatření rostlinolékařské péče

Ukrytí osob

Zpevnění svahů, odvádění povrchové vody, úprava terénu

37

Poškození zdraví a ztráta života Poškození zdraví a ztráta života

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození nebo výpadek funkce energetických prvků

Vyřazení objektů výroby z provozu, omezení obchodních kapacit prodeje

Omezení dopravy

Poškození provozních zařízení, výpadky sítí

Útoky na tzv. soft target, poškození budov, komunikací, infrastruktury, poškození ŽP

Distribuce drog, daňové podvody, útoky na státní majetek, prostituce

Narušení dodávek v energetické oblasti

Narušení zásobování důležitých komodit

Narušení funkčnosti dopravních systémů

Narušení funkčnosti informačních a komunikačních systémů

Terorismus

Organizovaný zločin

19

20

21

22

23

24

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození zdraví a ztráta života

Poškození budov, komunikací atd.

18

Exploze

17

Poškození zdraví a ztráta života

Kontaminace CBRN látkami, poškození ŽP, budov

Únik nebezpečných látek

Úmysl

Úmysl

Monitoring organizovaného zločinu

Monitorování situace

Monitorování systémů

Monitorování systémů

Technologická porucha, nedbalost, úmysl Technologická porucha, nedbalost, úmysl

Monitoring stavu komodit

Přírodní MU, úmysl

Monitorování sítí

Monitorování činnosti

Technologická porucha, nedbalost, úmysl, zemětřesení Technologická porucha, nedbalost, úmysl

Měření koncentrací látek

Technologická porucha, nedbalost, úmysl

2

9

8

6

8

7

8

6

7

4

3

3

2

2

2

6

4

8

2

2

1

1

2

3

56

288

48

36

16

14

32

108

Opatření proti organizovanému zločinu

Při zneužití CBRN látek nebo předchozím oznámení ukrytí osob, evakuace osob

Opatření pro obnovu integrity a bezpečnosti systémů

Zajištění náhradní dopravy

Regulační opatření, hygienická opatření, opatření nouzového přežití obyvatelstva

Regulační opatření, opatření nouzového přežití obyvatelstva

Evakuace osob

Evakuace osob, ukrytí osob, použití prostředků improvizované ochrany

Na základě výše uvedené analýzy hrozeb byl vytvořen seznam všech hrozeb, při kterých je vhodné realizovat ukrytí obyvatelstva, přičemž tyto hrozby byly řazeny podle prioritního rizikového čísla (viz tab. 7). Tab. 7 Přehled hrozeb s potřebou ukrytí obyvatelstva Poř. číslo

Hrozby s potřebou ukrytí obyvatelstva

RPN

1.

Terorismus

288

2.

Větrné poryvy a smrště

144

3.

Zemětřesení

126

4.

Únik nebezpečných látek

108

5.

Radiační havárie

90

2.3.3 Hodnocení hrozeb Výsledky analýzy FMEA byly následně využity pro hodnocení hrozeb, při kterých je vhodné realizovat ukrytí obyvatelstva (viz tab. 7). K tomuto účelu byla zvolena metoda Analýza souvztažností [65 - 67] umožňující identifikaci vzájemných vazeb mezi jednotlivými hrozbami a poskytující kvalitativní výsledky. V prvním kroku metody bylo provedeno hodnocení vzájemné souvztažnosti jednotlivých hrozeb. Pro tento krok byla využita kontingenční tabulka, která vytváří přehlednou vizualizaci vzájemného vztahu (ovlivňování) v matematicky a graficky prezentovatelné podobě (viz tab. 8). Tab. 8 Aplikace metody Analýza souvztažností - kontingenční tabulka Rb

Ra

∑ Ra

#

Identifikace hrozeb/událostí

1

2

3

4

5

1

Terorismus

x

0

0

0

0

0

2

Větrné poryvy a smrště

0

x

0

0

0

0

3

Zemětřesení

0

0

x

0

0

0

4

Únik nebezpečných látek

1

1

1

x

0

3

5

Radiační havárie

1

1

1

1

x

4

2

2

2

1

0

∑ Rb

Vysvětlivky: x vyjadřuje skutečnost, že hrozba nemůže vyvolat sebe samou, 1 vyjadřuje reálnou možnost, že hrozba Ri může vyvolat hrozbu Rj, 0 vyjadřuje stav, kdy neexistuje reálná možnost, že hrozba Ri vyvolá hrozbu Rj.

38

Jednotlivé hrozby jsou zapsány do tabulky a jsou označeny pořadovými čísly v  řádcích a sloupcích. Následně je zjišťováno, zda mohou být jednotlivé hrozby/ události vyvolány jinými hrozbami/událostmi. Hodnota 1 je přiřazena v případě, že je vztah dvou hrozeb/událostí postaven na vzájemné souvztažnosti (hrozba/ událost Ra vyvolá hrozbu/událost Rb). Hodnota 0 je přiřazena v případě, že vzájemná souvztažnost mezi hrozbami/událostmi neexistuje. Diagonále tabulky je vždy přiřazena hodnota 0, jelikož hrozba/událost nemůže vyvolat samu sebe. Pro vyplnění jednotlivých pozic se postupuje po řádcích zleva doprava. Po ohodnocení vzájemné souvztažnosti jednotlivých hrozeb byla tabulka doplněna o součty řádků (∑Ra) a sloupců (∑Rb), které byly využity při výpočtech koeficientů aktivity Kar a pasivity Kpr. Koeficient aktivity Kar udává procentní vyjádření počtu událostí Rb, které mohou být vyvolány událostí Ra. Koeficient aktivity je stanoven vztahem (2), koeficient pasivity Kpr udává procentní vyjádření počtu vyvolaných událostí a je stanoven vztahem (3). Počet hodnocených událostí je vyjádřen hodnotou x.  ∑ Ra  = K ar   ⋅ 100  x −1

(2)

∑R  = K pr  b  ⋅ 100  x −1

(3)

Výsledné hodnoty koeficientů aktivity a pasivity jsou souhrnně znázorněny v tab. 9. Tab. 9 Výpočty koeficientů aktivity a pasivity Hrozba/Událost

1

2

3

4

5

Koeficient aktivity Kar[%]x

0

0

0

75

100

Koeficient pasivity Kpr[%]y

50

50

50

25

0

Pro přehledné zpracování výsledků s využitím výše uvedených vztahů 2 a 3 bylo následně provedeno grafické vyhodnocení analýzy. Cílem vyhodnocení grafu souvztažnosti je stanovení významnosti (nebezpečnosti) jednotlivých hrozeb. Toho bylo docíleno rozdělením grafu prostřednictvím os O1 a O2. Osa O1 rozděluje graf vertikálně a její umístění bylo vypočteno podle vztahu (4). Osa O2 rozděluje graf horizontálně a její umístění bylo vypočteno podle vztahu (5). Písmeno s označuje procento všech hrozeb/událostí, které mají být pokryty (např. chce-li hodnotitel pokrýt 90 % všech identifikovaných rizik, pak bude hodnota s = 90). − K ar min  K O1 = 100 −  ar max ⋅s 100  

39

(4)

 K pr max − K pr min  100 −  O2 = ⋅s 100  

(5)

Výsledná pozice pro umístění osy O1 dosáhla hodnoty 10. Výsledná pozice pro umístění osy O2 dosáhla hodnoty 55. Tím dojde k rozdělení grafu na následující čtyři kvadranty: • kvadrant I - oblast primárně i sekundárně nebezpečných rizik, • kvadrant II - oblast sekundárně nebezpečných rizik, • kvadrant III - oblast primárně nebezpečných rizik, • kvadrant IV - oblast relativně bezpečná. Souřadnice koeficientů jednotlivých hrozeb/událostí a umístění os O1 a O2 jsou znázorněny v grafu souvztažnosti (viz obr. 11). 70 II.

I.

60 50

Kpr[%]y

1, 2, 3 40 30

4

20 10 III.

IV.

5

0 0

20

40

60 Kar[%]x

80

100

120

Obr. 11 Graf souvztažností hrozeb s potřebou ukrytí obyvatelstva Cílem provedeného posouzení bylo zhodnocení hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. Zhodnocení těchto hrozeb bylo provedeno nejprve metodou FMEA, jejíž princip je založen na kvantifikaci četnosti hrozeb, jejich závažnosti a možnosti jejich detekce. Následně byly vybrány ty hrozby, při kterých je vhodné realizovat ukrytí obyvatelstva, a byla u nich provedena analýza souvztažnosti. Z výsledků hodnocení vyplývá, že žádná z hrozeb/událostí není zařazena do prvních dvou kvadrantů, tedy do oblasti primárně i sekundárně nebezpečných rizik a do oblasti sekundárně nebezpečných rizik. Do kvadrantu III primárně nebezpečných hrozeb/událostí byly zařazeny radiační havárie a únik nebezpečných látek. Za relativně bezpečné hrozby/ události, z hlediska souvztažnosti hrozeb, byly označeny terorismus, větrné poryvy a smrště a zemětřesení. 40

3

Východiska dalšího vývoje systému ukrytí obyvatelstva v České republice

Ukrytí obyvatelstva je již dlouhodobě považováno za jedno z hlavních opatření ochrany obyvatelstva [3, 4]. Zatímco v minulých desetiletích se jednalo především o ochranu před účinky zbraní hromadného ničení, v současné době je ukrytí obyvatelstva aktuální především v souvislosti s mimořádnými událostmi či krizovými situacemi nevojenského charakteru, např. při úniku nebezpečných látek. Návrh nového systému ukrytí obyvatelstva tak vyplývá z aktuální neuspokojivé situace a reaguje na potřebu zajištění ochrany obyvatelstva i při mimořádných událostech a krizových situacích nevojenského charakteru, zejména pak v zónách havarijního plánování a v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. Na základě těchto skutečností je nově navrhovaný systém ukrytí obyvatelstva v České republice rozdělen z hlediska způsobu realizace na: • provizorní ukrytí, kdy tato forma ukrytí není zahrnuta do havarijního plánu kraje a spočívá ve využití přirozených ochranných vlastností budov s dodatečnou minimální úpravou prostorů (uzavření oken, dveří, utěsnění otvorů, vypnutí ventilace apod.), • plánované ukrytí, kdy tato forma ukrytí je zahrnuta do havarijního plánu kraje a spočívá v ukrytí obyvatelstva v předem upravených chráněných prostorech, budovaných improvizovaných úkrytech a zpohotovených stálých úkrytech. Nově navrhovaný systém ukrytí obyvatelstva v České republice ve vztahu ke krizovým stavům je prezentován na obr. 12. Mimořádná událost

Stav nebezpečí

Nouzový stav

Stav ohrožení státu

Válečný stav

Provizorní ukrytí Přirozené ochranné vlastnosti budov

Plánované ukrytí Chráněné prostory

Improvizované úkryty Stálé úkryty

Obr. 12 Návrh nového systému ukrytí obyvatelstva v České republice

41

V následujícím textu je provedena podrobná deskripce výše uvedeného navrhovaného systému ukrytí obyvatelstva v České republice. Pozornost je věnována zejména provizornímu ukrytí, které představuje z časového i finančního hlediska nejméně náročný způsob ochrany obyvatelstva. Jeho využití je však vhodné pouze v případě ochrany malého množství osob při mimořádných událostech a krizových stavech nevojenského charakteru. K ochraně většího počtu osob (nad 250) je vhodné využít tzv. chráněné prostory, které však v současné době nejsou v systému ochrany obyvatelstva využívány, proto jejich další deskripce je pouze v teoretické rovině. Poslední formu ukrytí představují stálé a improvizované úkryty, s jejichž využitím je počítáno za krizových stavů vojenského charakteru.

3.1 Provizorní ukrytí Provizorní ukrytí (někdy též označováno jako improvizované) představuje takovou formu ukrytí, která není řešena v havarijním plánu kraje. Podstatou provizorního ukrytí je využití přirozených ochranných vlastností staveb a k dosažení maximálního účinku je nezbytná realizace dodatečných úprav prostorů. Tyto úpravy spočívají zejména v uzavření oken a dveří, utěsnění otvorů a vypnutí ventilace. Problematice provizorního ukrytí začala být věnována pozornost již v  osmdesátých letech, což dokládají práce autorů Birenzvigeho [68] a Stearmana [69]. V téže době byly již definovány faktory značně ovlivňující možnosti ochrany obyvatelstva v budovách. Jedním z hlavních faktorů byla stanovena výměna vzduchu v systému budova-okolní prostředí v závislosti na době působení nebezpečných plynů v zasažené lokalitě. Výměna vzduchu v systému budova-okolní prostředí je dána u standardních budov především ventilací spárami (nejvýznamněji spárami oken), která je rozhodující pro koncentraci nebezpečných plynů v budově. Koncentrace se vypočítá podle níže uvedeného vztahu (6), tzv. rovnice průniku [70]:

(

C= i C0 ⋅ 1 − exp {− n ⋅ ∆t}

)

(6)

kde Ci = koncentrace škodlivých látek ve sledované místnosti [%], C0 = koncentrace škodlivých látek ve volném prostoru [%], n = faktor výměny vzduchu [h-1], Δt = expoziční doba pro uvažovaný receptor [h]. Faktor výměny vzduchu je závislý zejména na rychlosti a směru větru, proudění větru s ohledem na sousední stavby a topografické vlivy, rozdílu tlaku vzduchu, rozdílu teplot mezi vnitřní částí budovy a venkovním prostředím, koeficientu propustnosti okenních spár a aktivním objemu prostoru. Problematika koncentračního vývoje škodlivé látky v budově je blíže rozpracována v monografii Východiska technického a organizačního zabezpečení ochrany obyvatelstva [11]. V následujících letech byla v rámci výzkumu problematiky provizorního ukrytí zpracována komplexní zpráva s názvem Vyhodnocení ochranných opatření v případě chemických havárií [71]. Ve zprávě je definováno pět typů ukrytí, včetně tzv. účelného (provizorního) ukrytí, které je definováno jako útočiště ve stávajících konstrukcích a zahrnuje přijetí jednoduchých, rychlých opatření ke snížení infiltrace 42

za použití minimálních prostředků. Provizorní ukrytí je realizováno ve stavbách v místě události. Kvalita provizorního ukrytí je podmíněna použitými stavebními materiály tvořící konstrukci staveb a odolností těchto materiálů vůči různým vlivům, které na ně budou působit. V souvislosti s neustálým vývojem nových stavebních materiálů je v současné době věnována pozornost zejména možnostem zvýšení ochranných vlastností staveb. Nejdůležitějšími vlastnostmi stavebních materiálů ve stavbách jsou jejich fyzikální vlastnosti, jelikož vyjadřují základní požadavky na stavební materiály z hlediska účelnosti, bezpečnosti a trvanlivosti staveb. Základní fyzikální vlastnosti stavebních materiálů mohou být členěny do pěti základních skupin [72]: • vlastnosti vztahující se k požární ochraně: žáruvzdornost, stálost v ohni, tepelná roztažnost, tepelná vodivost, akumulační schopnost; • vlastnosti vztahující se k ochraně před mechanickým namáháním: pevnost v tlaku, tahu, smyku, ohybu a krutu, pružnost a tvárnost, tvrdost, trvanlivost, opotřebovatelnost; • vlastnosti vztahující se k ochraně před účinky vody: nasákavost, vlhkost, difúze, vzlínavost, vodotěsnost, mrazuvzdornost; • vlastnosti vztahující se k ochraně proti hluku: vzduchová a kroková neprůzvučnost, rychlost šíření zvuku; • vlastnosti vztahující se k ochraně před průnikem nebezpečných látek: plošná hustota, objemová hmotnost, hutnost, pórovitost. Z hlediska odolnosti staveb proti průniku kontaminantů je stěžejní poslední skupina, tj. vlastnosti vztahující se k zamezení průniku nebezpečných látek. Z tohoto důvodu jsou v následujícím textu popsány vybrané základní fyzikální vlastnosti stavebních materiálů. Plošná hustota je jedním z nejdůležitějších aspektů ovlivňující ochranné vlastnosti stavby. Při ochraně před pronikavou radiací představuje překážku, která přímo odstiňuje radioaktivní záření, čímž zvyšuje ochranné vlastnosti materiálu. Plošná hustota udává hustotu konkrétní konstrukce v návaznosti na její tloušťku. Vypočte se ze vztahu (7): ms=

m = d ⋅ ρV S

(7)

kde mS = plošná hustota [kg.m-2], m = hmotnost [kg], S = plocha [m2], d = tloušťka vrstvy [m], ρV = objemová hmotnost [kg.m-3]. Objemová hmotnost se definuje jako poměr hmotnosti materiálu a jeho objemu včetně pórů, mezer a dutin. Čím vyšší je objemová hmotnost látky, tím vyšší je účinnost a odolnost látky proti působení vnějších negativních vlivů. Vypočte se ze vztahu (8): m (8) ρ = V

V

43

kde ρV = objemová hmotnost [kg.m-3], m = hmotnost látky [kg], V = objem včetně dutin a pórů [m3]. Hutnost je souvislé vyplnění daného objemu částicemi látky, bez prázdných míst. Hutnost materiálu výrazně zvyšuje jeho ochranné vlastnosti. Vypočte se podle vztahu (9): Vh ρV (9) = h = ρ V kde h = hutnost [bezrozměrné číslo], Vh = objem látky bez dutin a pórů [m3], V = celkový objem látky [m3], ρV = objemová hmotnost [kg.m-3], ρ = hustota [kg.m-3]. Při nesoudržných látkách je hutnost proměnlivá a vyjadřuje se mírou zhutnění. Vypočte se podle vztahu (10): Sh =

h V′ = h′ V

(10)

kde Sh = zhutnění [bezrozměrné číslo], h = hutnost nezhutněné látky, h´ = hutnost zhutněné látky, V´ = objem zhutněné látky [m3], V = objem nezhutněné látky [m3]. Pórovitost je poměr objemu pórů a dutin v určitém objemu látky. Pórovitost negativně ovlivňuje vlastnosti materiálů (např. objemové hmotnosti) a tím i účinnost a odolnost látky proti působení vnějších znehodnocujících vlivů. Vypočte se podle vztahu (11): p=

Vp V

= 1− h

(11)

kde p = pórovitost [bezrozměrné číslo], Vp = objem pórů a dutin látky [m3], V = objem látky [m3], h = hutnost látky. Všeobecným požadavkem na stavbu je, aby prostor využívaný k provizornímu ukrytí byl řádně utěsněný. Těsnost je určujícím prvkem k zamezení pronikání nebezpečných chemických a radioaktivních látek z venkovního prostředí do stavby a možnosti okamžitého využití stavby k ochraně osob bez dalších úprav po úniku těchto látek. Těsnost prostoru k provizornímu ukrytí ve stavbě se zajišťuje pomocí určitého přetlaku vzduchu, nejlépe přetlakovým větráním stavby. Zvýšení těsnosti chráněného prostoru lze docílit také navržením minimálního počtu otvorů o minimální ploše v obvodovém plášti stavby. Ke krátkodobému provizornímu ukrytí by mělo dojít vždy po zaznění varovného signálu „Všeobecná výstraha“ (s výjimkou případů, kdy se jedná o povodeň). V tento moment je nutné okamžitě vyhledat vhodný prostor k provizornímu ukrytí a sledovat informace ve sdělovacích prostředcích. Krátkodobé provizorní ukrytí se zpravidla realizuje v nejbližších stavbách dostupných ohroženým osobám v místech úniku a šíření nebezpečné látky. Ohrožené osoby z hlediska vlastní ochrany využívají přirozených ochranných vlastností těchto staveb, a to zejména při úniku vzduchem se šířících nebezpečných látek. [73] 44

V případě úniku chemických látek je při výběru místnosti vhodné respektovat následující kritéria [74]: • je umístěna v co nejvyšším nadzemním podlaží (nikoli však v podkroví) - tímto dojde ke snížení koncentrace z venku působícího plynu, • je umístěna na straně budovy, která je odvrácena od zdroje nebezpečných látek možnost využití efektu kaskády, • má velký aktivní prostor - dochází ke snížení hodnoty faktoru výměny vzduchu, • bez otevřeného kouřovodu a větracích mřížek, místnost s malým počtem malých oken, s vysokou kvalitou těsnosti okenních spár - snížení hodnoty infiltrace a snížení hodnoty faktoru výměny vzduchu, • možnost využití místnosti s textilními obklady - možnost chemické sorbce. Základním ochranným opatřením je v prvé řadě uzavření všech oken a dveří. Jako další možná ochranná opatření, kterými lze zvýšit ochrannou funkci budov, se doporučuje [11]: • vypnout nucené systémy větrání (systémy jako klimatizace a ventilace) nebo přeřadit na recirkulaci, • uzavřít přirozené systémy větrání zalepením, • uhasit otevřený oheň, zamezit tahu v komíně, • snížit teplotu v místnosti, • utěsnit okenní a dveřní spáry, klíčové otvory, mezery větracích mřížek, pásové štěrbiny, průchodky zdí, porušení zdí. V zahraničí se někdy pro případ ochrany při chemickém nebezpečí, dle výše uvedených kritérií, předem vytipovávají vhodně zabezpečené místnosti, pro které je většinou používáno označení Temporary Safe Haven (TSH), případně v Izraeli jsou označovány jako Security Room. Z výše uvedeného vyplývá, že využití ochranných vlastností budov při úniku vzduchem se šířících nebezpečných látek je v současné době jediné vhodné ochranné opatření. Z časového hlediska, kdy lze dle odborné literatury [75 - 77] reálně předpokládat škodlivé působení uniklých nebezpečných látek maximálně jednu hodinu, není z pohledu ochrany obyvatelstva v současné době vhodnější řešení. Zvláštním případem je únik radioaktivních látek, kdy je nutné vyhledat místnost nejlépe v suterénu, bez oken, která má co nejsilnější stěny. Dveřní a případné okenní otvory je vhodné urychleně překrýt dostupným materiálem tak, aby se minimalizoval průnik radiace, ale nesmí být znemožněno bezpečné opuštění úkrytu.

3.2 Plánované ukrytí Plánované ukrytí představuje takovou formu ukrytí, jež je realizována v předem určených prostorech, které jsou zahrnuty do havarijního plánu kraje. V současné době je plánované ukrytí určeno výhradně pro případ krizových stavů vojenského 45

charakteru a spočívá v ukrytí obyvatelstva ve stálých a improvizovaných úkrytech. V rámci nově formovaného systému ukrytí obyvatelstva v České republice byl však navržen třetí způsob ukrytí, který by byl využitelný nejen při všech krizových stavech, ale především při mimořádných událostech. Tento způsob je určen zejména pro ochranu obyvatelstva v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob a nese název chráněné prostory [78].

3.2.1 Stálé úkryty Stálé úkryty jsou ochranné prostory v podzemních částech staveb nebo stavby samostatně stojící. Tyto úkryty se dělí na tlakově odolné a tlakově neodolné úkryty. Tlakově odolné úkryty jsou budovány pro ochranu obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení (ZHN), tlakově neodolné zase k ochraně obyvatelstva proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům ZHN. Stálé úkryty musí být správně udržovány, aby si zachovaly své ochranné vlastnosti. Pro správné udržování stálých úkrytů musí být dodržovány pokyny příslušné technické normy [79]. Stálé tlakově odolné úkryty civilní ochrany (STOÚ CO) se využívají k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení, a to proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu. Jejich výstavba byla zahájena v padesátých letech minulého století v různých časových obdobích. S využitím stálých úkrytů civilní ochrany, které byly vybudovány a jsou předurčeny k ochraně obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení (vojenské ohrožení), nelze počítat při mimořádných událostech a  krizových situacích nevojenského charakteru s ohledem na dobu potřebnou k jejich zpohotovení (zvláštní podmínky využití jsou stanoveny pro podzemní dopravní ochranné systémy) a nerovnoměrné rozmístění, a proto nejsou uváděny v havarijních plánech krajů. [11] Navrhování a výstavba stálých úkrytů jsou v České republice realizovány podle technické normy ČSN 73 9010 [80]. Tato norma platí pro navrhování a  výstavbu nejen stálých tlakově odolných úkrytů a stálých tlakově neodolných úkrytů, ale také malokapacitních úkrytů, chráněných pracovišť, speciálních úkrytů a staveb pro dekontaminaci (neřeší stavby pro dekontaminaci oděvů). Stanovuje technické parametry požadované pro stavební a technologickou část těchto staveb z hlediska ochrany obyvatelstva s výjimkou navrhování konstrukcí STOÚ CO, pro které platí ČSN 73 9001 [81]. Uvedené stavby se navrhují pro běžný provoz podle obecně platných předpisů pro navrhování. Stálé tlakově odolné úkryty poskytují ochranu před účinky zbraní hromadného ničení a navrhovaly se ve třech třídách odolnosti, v závislosti na velikosti přetlaku v čele tlakové vlny [80]: • 3. třída odolnosti (200 kPa), • 4. třída odolnosti (100 kPa), • 5. třída odolnosti (50 kPa). 46

Stálé tlakově neodolné úkryty civilní ochrany (STNÚ CO) lze využít k  ochraně obyvatelstva proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiaci, kontaminaci radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu. Stálými tlakově neodolnými úkryty jsou: • stálé protiradiační úkryty (SPRÚ) s tlakovou odolností minimálně 30 kPa, • stálé protiradiační úkryty zesílené (SPRÚ-Z) s tlakovou odolností do 50 kPa. Jejich výstavba byla prováděna od 1. 1. 1979 formou dvouúčelově využívaných prostorů, to je úkrytů s dalším vhodným využitím. Protiradiační úkryty se navrhovaly jako zcela zapuštěné, částečně zapuštěné, zapuštěné nebo přízemní o minimální kapacitě 50 osob. Úkryt tvoří vchody, místnost (místnosti) pro ukrývané, strojovna filtroventilačního zařízení, komory vzduchotechnických cest, místnost pro sociální zařízení, místnost pro děti a těhotné ženy. Protože měly poskytovat ukrytí i pro osoby kontaminované radioaktivním spadem, je zde místnost pro uložení zamořených oděvů, místnost (prostor) pro částečnou dekontaminaci osob a prostor pro uložení čistých oděvů. [11] Kromě stálých úkrytů mohou být v případě krizových stavů vojenského charakteru využity k ukrytí obyvatelstva také ochranné systémy podzemních dopravních staveb (OS PDS), které poskytují ochranu především proti účinkům zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu. Tlaková odolnost OS PDS proti účinkům tlakové vlny jaderného výbuchu se navrhuje 100 kPa, 200 kPa a 300 kPa. Ochranné systémy podzemních dopravních staveb však mohou být využity také při mimořádných událostech, a to zejména k ochraně svých komplexů. Ochranný systém podzemních dopravních staveb zahrnuje stavby metra, městské podzemní rychlodráhy a podzemní části tramvajových tratí, které se zřizují jako dvouúčelové stavby tak, aby vedle využití k městské hromadné dopravě byly v potřebném a možném rozsahu využity i k ukrytí obyvatelstva. Ochranu ukrývaných osob musí zabezpečit minimálně po dobu 72 hodin a zařízení musí být zpohotovena do 6 hodin. Ochranný systém musí být vybaven vlastními zdroji elektrické energie a vody, zařízením pro zásobování vzduchem a spojovacím, informačním a řídicím systémem. Musí umožnit evakuaci nebo vyvedení ukrývaných z ohrožených částí. Mezi nejvýznamnější ochranné systémy podzemních dopravních staveb v České republice patří ochranný systém metra a Strahovský tunel.

3.2.2 Improvizované úkryty Improvizované úkryty jsou vhodně upravené podzemní nebo nadzemní prostory ve stavbách určených k ukrytí. Tento typ úkrytů je budován k ochraně obyvatelstva v případě vyhlášení krizových stavů vojenského charakteru (tj. stav ohrožení státu nebo válečný stav), a to proti účinkům světelného a tepelného záření, pronikavé radiace, kontaminace radioaktivním prachem a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení. [11] Nejvhodnější prostory pro budování improvizovaných úkrytů jsou podzemní prostory v budovách nebo prostory částečně zapuštěné pod úroveň terénu, nejlépe 47

se vstupem do úkrytu z budovy. Dalšími vhodnými prostory k vybudování těchto úkrytů jsou prostory dřívějších stálých úkrytů. Základním požadavkem na vytipování budovy pro zbudování improvizovaného úkrytu je, aby obvodové zdivo mělo co nejmenší počet oken a dveří s minimálním množstvím prací nutných k úpravě zdiva. Ochranný prostor má být zvolen v blízkosti místa pobytu osob, které jej musí v případě ohrožení včas dosáhnout. Doporučená doběhová vzdálenost je 500 až 800 m. Při výběru IÚ nutno dodržet dále stanovené bezpečnostní vzdálenosti od nebezpečných provozů a skladů. Pro každou ukrývanou osobu je potřeba nejméně 1 až 3 m2 podlahové plochy v prostoru s nuceným větráním a 3 až 5 m2 podlahové plochy v prostoru bez větracího zařízení. Kapacita IÚ je dána součtem sedících a ležících osob, jinak není omezena. Světlá výška (od podlahy ke stropu) má být minimálně 2,3 m při dodržení minimální podchodné výšky (od podlahy k nejnižší části stropu, nebo potrubí pod stropem) 1,9 m. [82]

3.2.3 Chráněné prostory Chráněné prostory jsou speciálně upravené prostory ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob určené ke krátkodobému ukrytí obyvatelstva při vzniku mimořádných událostí spojených zejména s únikem nebezpečné látky, větrných smrští, sněhových kalamit a jiných hrozeb/ohrožení, při kterých je možné tento typ ukrytí využít. Důvodem k jejich zřízení jsou zejména následující skutečnosti: • s narůstající koncentrací osob v jednom prostoru se zvyšuje také jejich zranitelnost, • nachází-li se hrozba ve vnějším prostředí, není možné provést evakuaci a obyvatelstvo musí nalézt bezpečný úkryt uvnitř budovy, • potřeba ochrany obyvatelstva v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob již dlouhodobě vyplývá z koncepce ochrany obyvatelstva [4]. Na základě výše uvedeného byla autorským kolektivem této monografie zpracována a Ministerstvem vnitra ČR certifikována Metodika pro výstavbu chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob [83]. Metodika stanovuje náležitosti a další podrobnosti související s výstavbou chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob a jejich provozem. Cílem metodiky je stanovení jednotného postupu při projektování, výstavbě a provozu chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob. Metodika vymezuje postup při úpravě stávajících nebo při projektování části nových staveb jako chráněných prostorů, jakož i technické a organizační požadavky kladené na výstavbu a provoz chráněných prostorů. Metodika je určena pro projektanty, Hasičský záchranný sbor České republiky, obecní úřady a provozovatele staveb pro shromažďování většího počtu osob. V případě nebudování chráněného prostoru ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob jsou metodikou stanoveny minimální požadavky na ochranu obyvatelstva. Bližší podrobnosti týkající se ochrany osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob jsou uvedeny v kapitole 5.

48

4

Příprava novostaveb k provizornímu ukrytí

Ukrytí obyvatelstva je opatření sloužící k jeho ochraně především proti účinkům velkých chemických nebo radiačních havárií. Nejrychlejším způsobem je tzv. improvizované ukrytí, které se využívá v mírové době při velkých haváriích s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami a účinky pronikavé radiace. V případě vzniku této mimořádné události slouží k ukrytí uzavřená místnost v budově s možností poslechu televizního nebo rozhlasového vysílání [84]. Improvizované ukrytí je již delší dobu nejvíce propagovaným opatřením ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech [3, 4] a vzhledem k současnému charakteru a předpokládanému vývoji nejvýznamnějších hrozeb (úniky nebezpečných chemických a radioaktivních látek) lze předpokládat, že se bude jednat o primární způsob ochrany obyvatelstva i v budoucnu. Na základě toho je třeba tuto oblast nadále rozvíjet, a to jak definováním jednoznačných informací pro projektanty staveb, tak vývojem stavebních materiálů vedoucím k zesílení ochranných vlastností těchto staveb. Termín improvizované ukrytí však bývá velmi často mylně spojován s  termínem improvizovaný úkryt, který spočívá v dlouhodobějším budování prostoru (až 5 dní) k ochraně osob proti účinkům zbraní hromadného ničení. Na základě toho doporučují autoři této publikace užívat spíše pojem provizorní ukrytí, který představuje termín pro dočasné ukrytí osob při mimořádných událostech (viz kapitola 3.1). Podstatou následujícího textu je tedy snaha o zvýšení bezpečnosti obyvatelstva nacházejícího se ve stavbách, jejichž přirozené ochranné vlastnosti budou využívány k provizornímu ukrytí při úniku nebezpečných chemických nebo radioaktivních látek. Proto jsou v textu doporučené praktiky a postupy uplatnitelné ve vybraných novostavbách a vedoucí ke zkvalitnění jejich přirozených ochranných vlastností při úniku nebezpečných chemických a radioaktivních látek. V textu jsou tak charakterizovány přirozené ochranné vlastnosti staveb a specifikovány základní požadavky na ochranné vlastnosti stavebního materiálu.

4.1 Stěžejní zdroje rizik Současná industrializace společnosti sebou nese řadu negativních faktorů, mezi které nesporně patří také nebezpečí úniku radioaktivních a chemických látek ze stacionárních zdrojů. Tuto skutečnost dokládá např. katastrofa v Bhópálu [85] nebo nehoda v italském městě Seveso [86]. Z tohoto důvodu jsou v okolí zařízení nakládajících s nebezpečnými látkami vytvářeny tzv. zóny havarijního plánování, které slouží k ochraně obyvatelstva. V těchto zónách jsou pak přijímána specifická bezpečnostní opatření pro případ vzniku mimořádné nebo krizové situace. Základním bezpečnostním standardem Evropské unie v oblasti bezpečnosti obyvatelstva před riziky ionizujícího záření je Směrnice Rady [87], která ukládá závazné požadavky na ochranu před radonovým zářením uvnitř budov, na používání stavebních materiálů a na posuzování vlivu na životní prostředí, pokud jde o  uvolňování radioaktivních výpustí z jaderných zařízení. Legislativní proces v oblasti bezpečnosti obyvatelstva před riziky chemického průmyslu byl v Evropské 49

unii odstartován nehodou v podniku ICMESA v italském Sevesu v roce 1976 [86]. Tento proces vyústil v roce 1982 přijetím směrnice SEVESO, která byla v následujících letech zásadně novelizována až do současné podoby [88]. V případě stacionárních zdrojů rizik je rizikové území v okolí provozovatelů rizikových zařízení (např. jaderné elektrárny či chemického závodu) jednoznačně vymezeno a klasifikováno jako zóna havarijního plánování [89, 90]. Problematiku připravenosti a reakce na radiační mimořádné události v zónách havarijního plánování jaderných zařízení poskytují odborné publikace Mezinárodní agentury pro atomovou energii [91, 92]. Pro převážnou většinu typů havárií se havarijní odezva realizuje ve dvou oblastech, a to vnitřní a vnější. Vnitřní oblast obklopuje jadernou elektrárnu uvnitř bezpečnostního pásma, vymezeného plotem nebo jiným způsobem. Tato oblast je pod přímou kontrolou provozovatele jaderné elektrárny. Vnější oblast je oblastí zón havarijního plánování, které jsou klasifikovány následovně [93]: • zóna předběžných opatření (ZPO), ve které jsou neodkladná ochranná opatření předem plánována a budou uplatněna okamžitě po vyhlášení havarijní situace, • zóna neodkladných opatření (ZNO), ve které jsou učiněna opatření pro rychlé provedení ochranných opatření na základě monitorování životního prostředí, • zóna dlouhodobých (následných) opatření (ZDO), ve které byly předem provedeny přípravy pro účinné provedení ochranných opatření s cílem snížit dlouhodobé dávky z depozice a ingesce.

JE - jaderná elektrárna; ZPO - zóna předběžných opatření; ZNO zóna neodkladných opatření; ZDO - zóna dlouhodobých opatření

Obr. 13 Zóny havarijního plánování jaderných elektráren [72] 50

Rádie zón předběžných, neodkladných a dlouhodobých opatření jsou stanovovány podle metodiky IAEA-TECDOC-953 [92]. Příklad zakreslení zón havarijního plánování je uveden na obr. 13. Obdobný systém vymezování zón havarijního plánování je uplatňován i v případě chemických zařízení. Tyto zóny se navrhují specificky pro každé chemické zařízení a s ohledem na skladované a používané nebezpečné látky. Úniky nebezpečných látek do atmosféry jsou pro jednotlivá zařízení modelovány prostřednictvím speciálních softwarů, např. Aloha [94] nebo TEREX [95]. Na základě řady vstupních údajů a externích vlivů jsou vymodelovány nebezpečné zóny, ve kterých nastává ohrožení obyvatelstva v důsledku uniklé látky (viz obr. 14). Tyto modely dokáží vyhodnotit dosah působení nebezpečné látky, mají však jen informativní charakter.

SZ - smrtelná zóna; ZZ - zraňující zóna; LZZ - lehce zraňující zóna

Obr. 14 Zóny havarijního plánování chemických zařízení [72] Kromě stacionárních zdrojů rizik plynou značná rizika také ze zdrojů mobilních. Tuto situaci dokládá skutečnost, že v minulosti se ve světě vyskytla celá řada havárií při přepravě nebezpečných látek. Mezi nejznámější havárie patří například [96]: • silniční havárie v Houstonu, USA v roce 1976, únik amoniaku, 6 osob zemřelo, 178 osob zraněno; silniční havárie v San Carlos, Španělsko v roce 1978, exploze propylenu, 200 osob zemřelo,

51

• ž elezniční havárie v Mississauga, Kanada v roce 1979, exploze LPG a únik chloru, 200 tis. osob evakuováno; železniční havárie v Montanas, Mexiko v roce 1981, únik chloru, 28 osob zemřelo, 1000 osob zraněno. Z výsledků studie [97] vyplývá, že frekvence havárií, které se vyskytují na silnicích a železnicích při přepravě nebezpečných látek, se s narůstající přepravou stále zvyšuje. Ze studie současně vyplývá, že více než polovina havárií se stala na silnicích (63 %). Nejčastějším následkem havárií byl únik látek (78 %), následován požáry (28 %), výbuchy (14 %) a mraky plynů (6 %).

4.2 Základní technické požadavky na provizorní ukrytí Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v případě úniku nebezpečných chemických nebo radioaktivních látek je rychlé a operabilní ukrytí osob nejvhodnějším opatřením ochrany obyvatelstva. Z tohoto pohledu je nejrychlejším způsobem využití přirozených ochranných vlastností staveb neboli provizorní ukrytí. Kvalita provizorního ukrytí je podmíněna použitými stavebními materiály, ze kterých se vytvářejí konstrukce staveb, jejich výplně a ochrany a také tím, jak budou tyto materiály odolávat různým vlivům, které na ně budou působit. Zvýšení přirozených ochranných vlastností staveb je vhodné realizovat při projektování a výstavbě následujících typů staveb: • stavby ubytovacího zařízení, • stavby občanského vybavení (stavba pro zdravotnictví a sociální péči, předškolní zařízení, školství a učiliště včetně internátů a kolejí), • stavby pro bydlení (bytové domy), • rodinné domy, • podzemní stavby. Stavební materiály neboli stavební látky jsou materiály anorganického nebo organického původu s vhodnými mechanicko-fyzikálními vlastnostmi, které se používají pro stavební účely. Podle použití se stavební látky dělí na [98]: • konstrukční - vytvářejí nosnou část stavby. Rozhodující vlastností je pevnost a podle specifického určení stavby i další vlastnosti, • výplňové a ochranné (izolační) - vyplňují konstrukci a chrání stavbu proti různým vlivům, důležitá je izolační schopnost a odolnost proti různým vlivům, • materiály na vnitřní vybavení stavby - potřebné pro dokončovací práce, • instalační materiály - vytvářejí se z nich instalace ve stavbě, • dekorační - vytvářejí vnější nebo vnitřní výzdobu stavby, • pomocné - používané po dobu výstavby, nebo zabudované do stavby. Stavební látky by měly odolávat kombinaci různých vlivů, které na ně působí. Jde o vlivy mechanické (zatížení, otřesy, obrus), fyzikální (vlhkostní, teplotní, povětrnostní) a chemické (agresivní vody, chemikálie). Vlastnosti a technické 52

parametry stavebních látek jsou charakterizovány ve stávajícím systému technických norem [99]. Stavební látky s vlastnostmi vysoce účinnými proti nebezpečným chemickým a radioaktivním látkám jsou látky s vysokou plošnou hustotou, vysokou objemovou hmotností, vysokou hutností a nízkou pórovitostí (viz kapitola 3.1 Provizorní ukrytí).

4.2.1 Ochrana před účinky radioaktivních látek Rozhodujícím činitelem zvyšujícím ochranu osob ve stavbách před účinky radioaktivních látek, resp. snižujícím vnější ozáření, je výše plošné hmotnosti [kg.m-2] obvodového pláště, zdí, příček a stropů oddělujících prostor od vnějšího prostředí. Z tohoto hlediska jsou ideálními prostory zcela zapuštěné stavby. Naopak prostory stavby, které sousedí s vnějším prostorem, by měly mít co nejmenší počet a plochu otvorů. Nezapuštěné obvodové zdi chráněného prostoru by měly mít alespoň tloušťku u staveb cihelné konstrukce 45 cm, kamenné 35 cm nebo železobetonové 30 cm [11]. Na izolace proti účinkům záření je vhodné použít těžké betony, barytové betony a malty, mající velkou objemovou hmotnost a stínící schopnost. 4.2.2 Ochrana před účinky nebezpečných chemických látek Všeobecným technickým požadavkem ochrany osob před účinky nebezpečných chemických látek je, aby byl prostor využívaný k provizornímu ukrytí těsný. Těsnost je určujícím prvkem k zamezení pronikání nebezpečných chemických látek z vnějšího prostředí do stavby a možnosti okamžitého využití stavby k provizornímu ukrytí osob bez dalších úprav po úniku nebezpečných chemických látek. Ve stavbě by měla být zajištěna minimální infiltrace vzduchu póry stěn stavby, a to kvalitním provedením obvodového pláště, vnitřních omítek a malby, provedením kvalitního utěsnění spár mezi panely stavby tmely nebo jiným těsnícím materiálem. Minimální infiltraci vzduchu netěsnostmi oken a dveří v obvodovém plášti je možné zajistit navržením vhodného typu oken a dveří s nízkým součinitelem spárové průvzdušnosti (viz tab. 10) nebo navržením vhodného způsobu dotěsnění spáry oken a dveří s vyšší spárovou průvzdušností. Infiltrace v prostorech stavby by se pak měla pohybovat v rozmezí hodnot I = 0,1 až 0,8 lh-1. Nejvhodnějšími jsou prostory opatřené dokonale těsnými plastovými okny s větracími ventilačními otvory a dokonale utěsněnými dveřmi (I = 0,1 lh-1). Velmi vhodné jsou prostory s plastovými, dřevěnými nebo kovovými okny a dveřmi s kovovými rámy a gumovým těsněním s utěsněným obvodovým pláštěm, kde stavební plášť je těsnější a větrání je zajišťováno vytvářením regulovaných štěrbin v plastových oknech při současném utěsnění prostupů instalací (I = 0,3 lh-1). Vhodné jsou také prostory běžného provedení s dřevěnými okny a dveřmi, u nichž je provedeno dotěsnění běžným těsněním a v konstrukci stavby se nenachází neutěsněné stavební průduchy (I = 0,8 lh-1). [100]

53

Tab. 10 Součinitele spárové průvzdušnosti okenních spár [101] Součinitel spárové průvzdušnosti [m3.s-1.m-1.Pa-0,67]

Typ okna a okenní spáry Okno dřevěné jednoduché netěsné

1,9.10-4

Okno dřevěné zdvojené, netěsněné spáry

1,4.10-4

Okna dřevěná nebo plastová, kovová těsněná

0,1 - 0,4.10-4

Okno dřevěné s těsněním Kovotěs

0,7.10-4

Okno těsněné molitanovými pásky

0,5.10-4

Okno těsněné neoprenovými profily

0,2 - 0,4.10-4

U vyšších staveb je vhodné k minimalizaci odsávání vzduchu schodištěm rozdělit stavbu vertikálně, oddělit schodiště a výtahové šachty od ostatních prostorů stavby a volit vhodné provedení vstupního prostoru do stavby [102]. Zvýšení těsnosti staveb lze docílit také navržením minimálního počtu otvorů o minimální ploše v obvodovém plášti stavby a řešení prostupů instalačních zařízení obvodovým pláštěm přes vhodně utěsněné chráničky. Zdivo plynotěsných předělů by nemělo být zeslabováno nikami a zabudováním instalačních zařízení. Těsnost staveb lze zvýšit rovněž zateplením omítek. Na izolace s účinky proti vlivům chemických látek lze použít obklady z kyselinovzdorné kameniny zhotovené do kyselinovzdorných tmelů, fólie a desky z plastů nebo kaučuků, sklolamináty, plastbetony aj.

4.2.3 Doplňující opatření Při aplikaci technických opatření do projektů staveb dochází ke zvýšení přirozených ochranných vlastností staveb a tím ke zvýšení bezpečnosti osob využívajících stavby k provizornímu ukrytí. Zavádění ochranných opatření do projektové dokumentace vyžaduje užší spolupráci projektanta s hasičským záchranným sborem kraje, který projektantovi na požádání vypracuje analýzu ohrožení dotčené stavby. Dokumentace pro ohlášení stavby k žádosti o stavební povolení a k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení musí obsahovat souhrnnou technickou zprávu, která v bodě ochrana obyvatelstva popisuje splnění základních požadavků na situování a stavební řešení stavby z hlediska ochrany obyvatelstva. Dokumentaci z hlediska ochrany obyvatelstva kontroluje hasičský záchranný sbor kraje. Veškerá výše uvedená opatření lze přiměřeně využít také pro zvýšení přirozených ochranných vlastností průmyslových staveb. V tomto případě je doporučováno pro ověření správné realizace stavby provést před jejím dokončením Blower Door Test [103]. Jedná se o metodu, kterou se za pomocí ventilátoru umístěného do otvoru v budově (např. vchodové dveře) měří průvzdušnost obálky budovy neboli tzv. vzduchotěsnost. Blower Door Test může být realizován dvěma způsoby, a to:

54

• m etodou A, která odpovídá stavu během sezóny, kdy je používáno topení nebo chladicí systém a neprovádí se žádná opatření snižující vzduchovou propustnost. • metoda B, která odpovídá stavu, kdy je každý záměrně vytvořený otvor v obálce budovy uzavřen nebo utěsněn. Všechny uzavíratelné otvory se uzavřou a ostatní stavební otvory se utěsní. Z hlediska testování přirozených ochranných vlastností staveb je vhodné použít metodu B, která slouží k ověření těsnosti prosté obálky budovy za vyloučení technologických průchodů (kanalizace, vzduchotechnika, kouřovody aj.), které budou v dokončené stavbě uzavřeny svým vlastním způsobem. Provádí se tedy v  době, kdy je obálka budovy dokončena, ale je možný přístup k hlavní vzduchotěsnící vrstvě, kterou lze v průběhu testu opravit. Pro účely tohoto testu je nutné budovu připravit. Speciálními těsnícími prostředky (zátky, vakové uzávěry, dočasné lepicí pásky, folie) uzavřít otvory TZB a vyloučit tak jejich případnou netěsnost z důvodu nedokončenosti. Několikerým vyvoláním tlakového rozdílu srovnatelného s testem dohledat a dotěsnit zjevné defekty a nedodělky. Tato část je časově nejnáročnější a v závislosti na kvalitě stavby může trvat několik hodin. [104]

55

5

Ochrana osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob

Stavby pro shromažďování většího počtu osob jsou v současné době považovány za místa s vysokou mírou zranitelnosti přítomných osob. Důvodem je zejména vysoká koncentrace osob v komplexním uzavřeném prostoru, což značně ztěžuje možnosti záchrany a evakuace osob v případě mimořádné události. Vysoká koncentrace osob je rovněž vysoce atraktivní z hlediska volby cíle při teroristických útocích neselektivního charakteru [57]. V případě, kdy k mimořádné události dojde mimo stavbu (viz kapitola 4.1 Stěžejní zdroje rizik), dochází k praktické nemožnosti opustit prostor stavby, který však není dostatečně těsný a neskýtá tak potřebnou úroveň ochrany. Na základě výše uvedených skutečností je v rámci této kapitoly definován jednotný postup při projektování, výstavbě a provozu chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob. Podstatou chráněných prostorů je snaha o zvýšení bezpečnosti obyvatelstva v nově budovaných stavbách pro shromažďování většího počtu osob při vzniku mimořádných událostí vně stavby spojených s únikem nebezpečné látky a jiných hrozeb/ohrožení, při kterých je možné využít doporučených bezpečnostních opatření. Tato potřeba dlouhodobě vyplývá z koncepcí ochrany obyvatelstva [3, 4]. Účelem chráněných prostorů je ochrana obyvatelstva ukrytím zejména před účinky nebezpečných látek a jiných hrozeb/ohrožení, při kterých je možné tento typ ukrytí využít. Jedná se o již existující části stávajících staveb (např. podzemní parkoviště, kinosály), které mohou být po úpravách užívány k ochraně obyvatelstva. Chráněné prostory jsou zřizovány jako dvouúčelové stavby, které jsou prioritně využívány pro účely provozovatele a v případě mimořádné události mohou sloužit k ochraně obyvatelstva. Na základě toho zřízení chráněného prostoru nevyžaduje pořízení dalšího pozemku, nýbrž využívá plochu projektovanou pro stavbu. Chráněné prostory jsou určeny k urytí osob nacházejících se v prostoru staveb pro shromažďování většího počtu osob a jejich bezprostředním okolí a slouží k ukrytí obyvatelstva pouze po dobu nezbytně nutnou, tzn. do doby, kdy je zahájena evakuace osob složkami integrovaného záchranného systému nebo je vydán velitelem zásahu pokyn k opuštění chráněného prostoru.

5.1 Projektování a výstavba Projektování a výstavba chráněného prostoru musí být realizovány v souladu s příslušnou právní úpravou [105]. Na základě toho projektování a výstavba zahrnují: • uplatnění požadavku na zřízení chráněného prostoru, • přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení, • návrh a kontrolu projektové dokumentace chráněného prostoru, • návrh systému varování a informování obyvatelstva, • kontrolní dny a kolaudaci. 56

Požadavek na zřízení chráněného prostoru ve stavbě je uplatňován z hlediska ochrany obyvatelstva [9]. Požadavek na zřízení chráněného prostoru ve stavbě uplatňuje hasičský záchranný sbor kraje, který je dotčeným orgánem z hlediska ochrany obyvatelstva v územním a stavebním řízení, nebo obecní úřad, který je dotčeným orgánem z hlediska ochrany obyvatelstva při rozhodování o umisťování a povolování staveb. V případě uplatnění požadavku na zřízení chráněného prostoru ve stavbě se jedná pouze o změnu v užívání stavby [105]. Před realizací stavby musí být proveden přehled možných zdrojů rizik, které mohou způsobit vznik mimořádné události, a analýza ohrožení stavby. Zpracování přehledu možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení stavby s chráněným prostorem by mělo být provedeno investorem, který může požádat o poskytnutí podkladů hasičský záchranný sbor kraje, který vede přehled možných zdrojů rizik a provádí analýzu ohrožení. Investor vyhodnotí dopady konkrétních hrozeb na bezpečnost stavby při plánování výstavby chráněného prostoru. Významnou fází projektování a výstavby chráněného prostoru představuje návrh a kontrola projektové dokumentace. Zpracovatel projektové dokumentace zodpovídá za správné a funkční provedení návrhu chráněného prostoru a zařízení s ním souvisejících při dodržení zákonných opatření a metodických doporučení [83]. Kontrolu části projektové dokumentace stavby s chráněným prostorem a konzultaci při jejím zpracování poskytuje zpracovateli projektové dokumentace dotčený orgán, který požadavek na zřízení chráněného prostoru uplatnil. Kontrola části projektové dokumentace stavby s chráněným prostorem se provádí za účelem dosažení spolehlivé funkčnosti chráněného prostoru k ukrytí osob. Podstatnou částí projektování chráněného prostoru je návrh systému varování a informování obyvatelstva. V tomto návrhu musí být zohledněny technické požadavky stanovené MV-GŘ HZS ČR [106]. Tyto technické požadavky a seznam certifikovaných koncových prvků varování poskytne územně příslušný hasičský záchranný sbor kraje. V závěrečné fázi musí být stanoveny kontrolní dny a podmínky kolaudace chráněného prostoru. Evidenci a kontrolu části stavby s chráněným prostorem, jakožto stavby dotčené požadavky civilní ochrany [13], provádí hasičský záchranný sbor kraje nebo obecní úřad, na jehož území se stavba nachází. Kontrolních dnů při výstavbě části stavby s chráněným prostorem, její kolaudace a prověření funkčnosti chráněného prostoru při zavedení ochranného provozu se zúčastňuje hasičský záchranný sbor kraje.

5.2 Technické požadavky Každá stavba v České republice musí splňovat obecné stavebně technické požadavky odvíjející se od šesti základních požadavků na vlastnosti staveb, a to mechanické odolnosti a stability, požární bezpečnosti, hygieny, ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnosti při užívání, úspory energie a tepelné ochrany [107]. Dále technické požadavky stanovují zvláštní 57

požadavky na vybrané druhy staveb, a to z hlediska jejich speciálního účelu, objemového řešení, konstrukčního řešení, četnosti výskytu, apod. (např. stavby se shromažďovacím prostorem, stavby pro obchod, rodinné domy, stavby ubytovacích zařízení). Z tohoto pohledu jsou chráněné prostory speciální stavbou, která pro svůj provoz vyžaduje další specifické požadavky technického charakteru. Jedná se zejména o technické požadavky na odolnost a zabezpečení chráněného prostoru. Tyto požadavky lze klasifikovat do osmi stěžejních oblastí, které zahrnují požadavky na: • výběr chráněného prostoru, • statickou odolnost chráněného prostoru, • požární odolnost chráněného prostoru, • větrání chráněného prostoru, • monitoring situace, • varování a informování ukrývaných osob, • vyrozumění hasičského záchranného sboru kraje, • kontrolu a údržbu chráněného prostoru.

5.2.1 Výběr chráněného prostoru Chráněný prostor by měl být zřizován v takových částech staveb, které disponují velkým prostorem s minimálním počtem oken, dveří či jiných otvorů. Takovýmito částmi staveb jsou např. podzemní parkoviště, kinosály, sklady. Všeobecným požadavkem je, aby chráněný prostor byl těsný (plynotěsný). Těsnost je určujícím prvkem k zamezení pronikání nebezpečných škodlivin z  venkovního prostředí nebo prostředí stavby do chráněného prostoru a možnosti jeho okamžitého využití bez dalších úprav po úniku nebezpečné chemické látky. Plynotěsnost chráněného prostoru je podmíněna celistvostí pláště chráněného prostoru a v něm osazených dveří, oken, prostupů a větracích otvorů a jejich uzavírajících schopností. 5.2.2 Statická odolnost chráněného prostoru Statická odolnost je základním bezpečnostním prvkem každé stavby. Při posuzování vhodnosti stavby ke zřízení chráněného prostoru je vhodné použít stávající systém technických norem ČSN EN 1990 až ČSN EN 1999. Statická odolnost chráněného prostoru by měla být stanovena v souladu s aktuálními bezpečnostními hrozbami/ohroženími, které mohou ovlivnit statickou funkci konstrukcí chráněných prostorů. Rovněž by měla být stanovena v závislosti na konstrukčním systému stavby, ve které bude chráněný prostor zřízen, na použitých konstrukčních materiálech, na jejím technickém stavu a na kvalitě provedení navržených úprav při jeho budování. Odolnost konstrukcí chráněného prostoru je vhodné posoudit rovněž na mimořádnou návrhovou situaci při zohlednění všech strategií návrhu [108]. V závislosti na 58

specifických podmínkách příslušné konstrukce chráněného prostoru je možno použít zjednodušený výpočet pomocí statických ekvivalentních modelů zatížení nebo aplikovat normativní návrhová/konstrukční pravidla. Pro výpočet odolnosti konstrukce lze přihlédnout k její celkové duktilitě.

5.2.3 Požární odolnost chráněného prostoru Požadavky na požární bezpečnost představují specifickou oblast stavebně technických požadavků, která se řídí příslušnou právní úpravou [109, 110] a  požadavky technických norem řady ČSN 73 08xx Požární bezpečnost staveb. Jinak tomu není ani v případě chráněného prostoru, kde musí být tato přísná pravidla striktně dodržena. Základní požárně bezpečnostní podmínkou je, že chráněný prostor musí tvořit minimálně jeden požární úsek. Rozměry požárního úseku jsou stanoveny v příslušné technické normě [111]. Konstrukční části chráněného prostoru musí splňovat požadavky na konstrukční části druhu DP1 dle příslušné technické normy [112], protože konstrukční části druhu DP2 a DP3 jsou pro chráněné prostory nevyhovující. Požadovaná požární odolnost chráněného úseku je minimálně 120 min. Požární odolnost stěn s požárně dělící funkcí se řeší dle technické normy [113]. V případě, že tyto stěny zajišťují stabilitu, jsou hlavními kritérii únosnost a stabilita (R), celistvost (E) a izolační schopnost (I), v případě, že stabilitu nezajišťují, jsou uplatňována pouze kritéria celistvosti a izolace (EI). Konstrukce stěn musí být konstrukcí druhu DP1. Požární odolnost stěn chráněného prostoru musí být REI 120, případně EI 120. Konstrukce stropu musí být konstrukcí druhu DP1. Požární odolnost stropu chráněného prostoru musí být REI 120, případně EI 120. Požární odolnost požárních uzávěrů se určuje podle technické normy [114] a jejich těsnost proti proniku kouře dle technické normy [111]. Materiály požárních uzávěr použité pro chráněné prostory pro oddělení samostatného požárního úseku musí být druhu DP1 a zařazeny v třídách EI 90 a S (tj. odolnost proti průniku kouře). Otvory ve stěnách a stropech chráněného prostoru musí být požárně uzavíratelné. U staveb, které mají chráněný prostor, musí nosné konstrukce zajišťující stabilitu stavby vykazovat požární odolnost nejméně 120 minut. Z chráněného prostoru musí vést minimálně jedna chráněná úniková cesta typu C, tzn. že nouzové osvětlení musí být funkční i za požáru po dobu minimálně 45 min. Další únikové cesty vedoucí z chráněného prostoru musí také splňovat požadavek na chráněné únikové cesty. Z chráněného prostoru vedou vždy minimálně dvě samostatné únikové cesty vedoucí různým směrem z chráněného prostoru na volné prostranství. 5.2.4 Větrání chráněného prostoru Stavby s chráněným prostorem by měly být větrány minimálně nuceným oběhem vzduchu (tj. ventilátorovým větráním). Hlavním výkonovým parametrem je množství (průtok) větracího vzduchu [m3.h-1]. Z hlediska tlakových poměrů 59

zde přirozeně vzniká určitý mírný přetlak, jakožto druhotný (související) projev. Technické požadavky na větrání chráněného prostoru nuceným oběhem vzduchu jsou následující: • správné umístění nasávacího místa ventilačního zařízení ve stavbě při zohlednění převažujícího směru větru (větrná růžice) a místa zdroje nebezpečné látky (strana odvrácena od zdroje nebezpečné látky), • k filtraci vzduchu používat vhodné filtry zachycující škodlivé látky; filtry na zachycování nebezpečných látek se nepoužívají při běžném provozu stavby, • množství vzduchu přiváděného do chráněného prostoru přes filtry po úniku nebezpečné látky nesmí být menší než 2,0 m3.h-1 na jednu osobu. Zařízení musí umožnit regulaci přiváděného a oběhového vzduchu s ohledem na teplotu v chráněném prostoru (max. 30 °C) a regulaci odváděného vzduchu k dosažení přetlaku většího než 9,8066 Pa (1 mm H2O) u nuceného větrání. Distribuce vzduchu musí umožnit rovnoměrné provětrávání chráněného prostoru, aby v přízemní vrstvě nemohlo docházet k hromadění nepřípustné koncentrace oxidu uhličitého při přívodu minimálního množství vzduchu do chráněného prostoru.

5.2.5 Monitoring situace Monitoring je nezbytnou podmínkou ochrany osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. Spočívá v průběžném sledování bezpečnostní situace ve stavbě a jejím blízkém okolí a v chráněném prostoru v případě jeho aktivace. Monitoring je zaměřen zejména na vznik požáru a přítomnost nebezpečných chemických látek. Monitoring vzniku požáru se provádí kontinuálně podle požadavků norem řady ČSN 73 08xx Požární bezpečnost staveb. Monitoring přítomnosti nebezpečných chemických látek by měl: • zabezpečovat spolehlivé kontinuální měření pomocí soustavy čidel rozmístěných v okolí a ve vnitřním prostoru stavby. • být vybaven kontrolními mechanizmy, které minimalizují případy vyhlášení falešných poplachů v případě poruchy čidla, a to například porovnáním hodnot koncentrací naměřených na čidlech z bezprostředního okolí čidla, které zvýšenou hodnotu koncentrace detekovalo. Proto je nutno systém vybavit jejich dostatečným počtem a tyto rozmístit v různých vzdálenostech od stavby. • být připojen na náhradní zdroj elektrické energie pro případ výpadku elektrické energie po dobu minimálně 24 hodin. • být realizován také personálem stavby, který v případě zpozorování mimořádné události s podezřením na únik nebezpečných chemických látek (viz tab.  11) neprodleně uvědomí obsluhu řídicího systému (viz kapitola 5.3 Organizační požadavky). Systémy monitoringu vzniku požáru a přítomnosti nebezpečných chemických látek by měly být propojeny s řídicím systémem (viz kapitola 5.3 Organizační požadavky). 60

Tab. 11 Zásady identifikace havárie s únikem nebezpečných chemických látek [83] Hlavní znaky a projevy v místě havárie s únikem nebezpečných chemických látek mlha nebo dým různých barev zápach, dráždivost, dusivost sykot unikajícího plynu požár s tmavým nebo různobarevným kouřem při výbuchu - detonace, praskot konstrukcí viditelné změny v okolní přírodě (rostliny, stromy apod.)

5.2.6 Varování a informování ukrývaných osob V případě vzniku mimořádné události je varování a informování osob primárním opatřením ochrany obyvatelstva. Systém pro zabezpečení varování a informování osob (VaI) ve stavbách a jejich okolí umožňuje spolehlivé odvysílání varovných zvukových signálů a srozumitelných verbálních informací (dále jen „hlášení“) o typu mimořádné události a opatřeních prováděných k ochraně osob. Systém VaI rovněž umožňuje ozvučení vnitřních i vnějších prostorů stavby. Na základě toho je účelné tyto prostory rozdělit na jednotlivé zóny pokrytí, které se stanoví s ohledem na požadavek odvysílat hlášení odděleně. Základní členění lze provést na následující zóny: • chráněný prostor stavby, • evakuační trasy, • ostatní vnitřní prostory, • venkovní prostory. Systém VaI by měl umožňovat současné odvysílání rozdílných informací v jednotlivých zónách současně. Například při řízení směru přesunu osob při evakuaci do chráněných prostorů, odděleného ozvučení chráněného prostoru od ostatních nechráněných částí stavby apod. Dále by měl umožňovat odbavení připravených hlášení uložených v paměti řídící ústředny anebo přímé hlášení obsluhou pomocí mikrofonu. Samotné odbavení hlášení může probíhat automaticky nebo manuálně. Priority systému VaI by měly být nastaveny tak, aby obsluze umožňovaly: • provádět manuální zásahy a schválit libovolné automaticky programované funkce, • ovlivnit povahu vysílaných hlasových zpráv, • volit distribuční cestu zpráv do jednotlivých zón. Nejvyšší prioritu pro přístup do varovacího a informačního systému musí mít hlášení přes mikrofon s tím, že musí umožnit zrušení všech ostatních probíhajících hlášení. Při automatickém odbavení hlášení do předem vybraných zón s předem vybraným obsahem musí umožnit realizaci hlášení automaticky nebo manuálně. 61

Automatické odbavení hlášení spočívá v předem naprogramovaném postupu hlášení (scénáři) pro předem připravené události, kde jsou v určené časové posloupnosti odvysílána připravená hlášení do příslušných zón. Hlášení je prováděno v českém jazyce, avšak provozovatel může s ohledem na předpokládanou přítomnost cizinců navštěvující prostory použít i jiných jazykových mutací hlášení. Jejich použití je ale možné až v dalším pořadí po jejich odbavení v českém jazyce. Řídící ústředna by měla být součástí řídicího systému (viz kapitola 5.3 Organizační požadavky). Celý systém VaI nebo alespoň koncové prvky varování umístěné a využívané ve vnějším prostoru je účelné začlenit do Jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV). Systém VaI musí být napojen na záložní zdroj napájení pro případ možného výpadku nebo závady na hlavním zdroji elektrického napájení stavby. Tento záložní zdroj musí zabezpečit funkčnost systému po dobu minimálně 24 hodin. Záložní zdroj napájení musí být navržen tak, aby umožnil během 24 hodin odbavit verbální a textové zprávy o souhrnném čase minimálně 3 tis. sekund v chráněném prostoru stavby a 1 tis. sekund v ostatních prostorech stavby. Pro ozvučení vnitřních prostorů stavby a jejich zón je efektivní využít rozhlasové systémy, kde akustický výkon zařízení lze členit a distribuovat do jednotlivých zón pomocí soustavy reproduktorů. Pro ozvučení vnějších prostorů stavby, pokud se tyto dále nečlení do dalších zón, je výhodné využít elektronickou sirénu, která zabezpečí distribuci akustického výkonu z jednoho místa. V případě dělení do dalších zón je pak účelnější použít rozhlasový systém s distribucí akustického výkonu pomocí reproduktorů umístěných na více místech. Provozovaný systém VaI ve stavbách je účelné doplnit o prvky, které umožní zdravotně postiženým osobám přijímat obsah hlášení formou textových a obrazových zpráv. Jedná se především o osoby se sluchovým postižením. K tomuto účelu mohou být použity jak elektronické zobrazovací systémy (např. elektronické informační tabule, velkoformátové LCD a LED panely), které umožňují projekci textových a obrazových zpráv s příslušnými pokyny, tak neelektronické zobrazovací systémy (např. fotoluminiscenční tabule). Jsou rozmístěny ve vnitřních a vnějších prostorech a v jednotlivých zónách stavby, a to především na hlavních evakuačních trasách. Při instalaci elektronických zobrazovacích systémů se postupuje podle příslušné právní úpravy [110]. Elektronické zobrazovací systémy by měly být rovněž připojeny na náhradní zdroj elektrické energie pro případ výpadku elektrické energie po dobu minimálně 24 hodin. Ovládání elektronických zobrazovacích systémů by mělo mít stejnou selektivitu jako akustické prvky v příslušné zóně varování. Obsah textové informace musí být časově a obsahově v souladu s obsahem verbálního hlášení, které probíhá v příslušné zóně, ve které jsou instalovány. Textové zprávy jsou zobrazovány v českém jazyce. Provozovatel může s ohledem na předpokládanou přítomnost cizinců navštěvující prostory použít i dalších jazykových mutací. Jejich výběr je na vlastníkovi nebo provozovateli stavby a mohou být použity až v druhém pořadí.

62

Priority systému VaI by měly být nastaveny tak, aby umožňovaly obsluze provádět manuální zásahy a schválit libovolné, automaticky programované funkce tak, aby mohly ovlivnit jak povahu zobrazovaných textových zpráv, tak distribuční cestu těchto zpráv do jednotlivých zón. Systém VaI by měl dále umožňovat synchronizované odbavení připravených textových zpráv a hlášení uložených v  paměti řídící ústředny, anebo přímé zadávání textu prostřednictvím klávesnice. Samotné odbavení hlášení může probíhat automaticky nebo manuálně. Budovaný systém VaI musí respektovat ustanovení technické normy [115]. Tato norma stanovuje technické požadavky na zvukové systémy, které jsou určeny především k vysílání informací pro ochranu života rozhlasem v jedné nebo více stanovených oblastech při stavu nouze. V případě připojení systému VaI nebo jeho části (prvku) do JSVV musí splňovat veškeré požadavky stanovené v pokynu generálního ředitele HZS ČR [106]. Zapojení zařízení do tohoto systému VaI musí být schváleno MV-GŘ HZS ČR.

5.2.7 Vyrozumění hasičského záchranného sboru kraje Systém pro zabezpečení předávání informací o hrozící nebo nastalé mimořádné události od provozovatele stavby na operační a informační středisko (OPIS) územně příslušného hasičského záchranného sboru kraje musí být navržen tak, aby byl zabezpečen jejich včasný a spolehlivý přenos. Pro tyto účely je vhodné využít vyrozumívací zařízení s obousměrnou komunikací, která umožní předávání informací nejen od provozovatele stavby na OPIS územně příslušného hasičského záchranného sboru kraje, ale i opačným směrem. Vyrozumívací zařízení by mělo být součástí řídicího systému (viz kapitola 5.3 Organizační požadavky). S ohledem na spolehlivost systému vyrozumění je nutné tento systém navrhnout a realizovat minimálně jako dvouprvkový, tzn. hlavní a minimálně jeden náhradní způsob předávání informací. Pro jejich přenos je žádoucí využít rozdílných komunikačních prostředků a cest. S ohledem na dynamiku vývoje v oblasti komunikačních technologií a s ohledem na některé specifické podmínky využívaných komunikačních technologií u jednotlivých hasičských záchranných sborů krajů je doporučeno navržený vyrozumívací systém konzultovat s územně příslušným hasičským záchranným sborem kraje již v předprojektové fázi. K finálnímu návrhu systému vyrozumění vydává územně příslušný hasičský záchranný sbor kraje odborné stanovisko, ve kterém bude posouzeno a odsouhlaseno jak technické řešení přenosu informací, tak i související organizační opatření. Pokud je systém pro vyrozumění napájen z hlavního zdroje elektrického napájení, musí být zálohován pro případ jeho možného výpadku či závady. Pro jeho zálohování platí stejné podmínky jako u systému VaI (viz kapitola 5.2.6 Varování a informování ukrývaných osob).

63

5.2.8 Kontrola a údržba Kontrola a údržba chráněného prostoru a jeho zařízení je nezbytnou podmínkou zajištění dostatečné bezpečnosti. Kontrola a údržba se zajišťuje jako soubor činností a opatření zabezpečujících dobrý stavební stav a funkčnost chráněného prostoru po celou dobu existence stavby. Technické specifikace kontroly a údržby chráněného prostoru se provádějí v souladu s platnými předpisy a technickými normami (viz tab. 12). Tab. 12 Technické specifikace kontroly a údržby chráněného prostoru [83] Kontrola/Revize

Lhůty

Revize elektroinstalací a rozvaděčů v prostorech určených ke shromažďování více než 250 osob ČSN 331500, ČSN 33 2000-3, ČSN 33 2000-6-61 ed 2.

1 x 2 roky

Zdrojové elektrické soustrojí (EZS) - motor i generátor, Elektrické zařízení ČSN 331500, ČSN EN 602041, ČSN 385422 (strojovny ZES), řada ČSN ISO 85-28-1 až 9

1 x ročně

Revize hromosvodů u zařízení: - bez nebezpečí výbuchu - s nebezpečím výbuchu ČSN 331500, ČSN 341390

1 x za 5 let 1 x za 2 roky

Tlaková zkouška vodovodu pro požární účely a suchovodu; Údržba a revize hadic Vyhláška MV č.246/2001 Sb., ČSN 730873, ČSN EN 671-673 Kontrola provozuschopnosti hasicích přístrojů Periodická zkouška: - vodní a pěnové - ostatní Vyhláška č. 246/2001 Sb.

1 x ročně 1 x za 5 let

1 x ročně 1 x za 3 roky 1 x za 5 let

Odborná revizní zkouška osobních výtahů Nařízení vlády č. 378/2001, ČSN 274007

1 x za 3 roky

Revize klimatizačních systémů Vyhláška č. 277/2007 Sb., Vyhláška MV ČR č. 246/2001 Sb.

1 x za 4 roky

Kontrola těsnosti chladicích okruhů (tzv. revize úniku): - množství látky 3 kg až 30 kg - množství látky 30 kg až 300 kg - množství látky 300 kg a více Nařízení komise (ES) č. 1516/2007 a č. 842/2006 Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení - požární klapky (uzávěry vzduchotechnického potrubí) a požární ucpávky (vyplňují především kabelové, stropní a jiné prostupy a spáry ve stavbách) Vyhláška MV ČR č. 246/2001 Sb. 64

1 x ročně 1 x za 6 měsíců 1 x za 3 měsíce 1 x ročně

Kontrola funkčnosti požárního větrání chráněných únikových cest ČSN 73 0802, ČSN 73 0804, ČSN EN 12101-6 Tlakové nádoby: - provozní revize - vnitřní revize a zkouška těsnosti - tlaková zkouška (mimo nádob s tlakovou membránou) ČSN 690012

2 x ročně

1 x ročně 1 x za 5 let 1 x za 9 let

U staveb určených k užívání veřejností může stavební úřad vyžadovat po vlastníkovi stavby, jejíž součástí je chráněný prostor, předložení časového a věcného plánu udržovacích prací na chráněném prostoru a na technologickém či jiném zařízení v souladu se stavebním zákonem [105].

5.3 Organizační požadavky Organizační požadavky jsou nedílnou součástí každého systému a slouží k  podpoře jeho funkčnosti. V případě chráněných prostorů stanovují podmínky, za jakých bude ochrana osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob dostatečně účinná. Mezi základní požadavky organizačního charakteru patří řídicí systém, organizační zabezpečení, značení, systém přemístění osob a provozní řád chráněného prostoru. 5.3.1 Řídicí systém Řídicí systém slouží k monitoringu situace a dalších parametrů souvisejících s ochranou osob v chráněném prostoru. Za tímto účelem zajišťuje: • monitoring vzniku požárů, • monitoring přítomnosti nebezpečných chemických látek, • varování a informování, • automatické uzavření budovy a chráněného prostoru, • sledování teploty vzduchu a dodávky vzduchu v chráněném prostoru, • sledování teploty vzduchu, přetlaku vzduchu a doby pobytu ukrývaných osob v chráněném prostoru při zavedení ochranného provozu s provozním režimem izolace, • sledování zanášení speciálních filtrů. V případech, kdy je to technicky možné, by měl být řídicí systém napojen na dohledové a poplachové přijímací centrum stavby [116], v opačném případě by měla být zřízena obsluha řídicího systému. V případě zjištění vzniku požáru nebo úniku nebezpečných chemických látek by mělo být zabezpečeno automatické předání informace řídicím systémem na OPIS příslušného hasičského záchranného sboru kraje. Pro přenos dat na OPIS příslušného hasičského záchranného sboru kraje se využije vysílací infrastruktura monitorovacího systému koncových prvků, která je součástí JSVV. 65

Pro řídicí systém by měl být zvolen takový typ ovládání, který usnadní ovládání všech zařízení chráněného prostoru nebo s ním souvisejících, z jednoho místa (např. nástěnný dotykový panel, přenosné dotykové LCD, dálková správa, tlačítkový apod.). Do řídicího systému by měl být napojen rovněž systém varování a informování osob ve stavbě.

5.3.2 Organizační zabezpečení Organizační zabezpečení funkčnosti chráněných prostorů spočívá v rozdělení odpovědností za jednotlivé úkony. Stěžejními subjekty v této oblasti jsou provozovatel chráněného prostoru, personál stavby a hasičský záchranný sbor kraje. Největší míra odpovědnosti logicky připadá na provozovatele chráněného prostoru, který se při jeho provozu musí řídit příslušnými právními předpisy (např. [117, 118]). Provozovatel odpovídá za údržbu přístupových cest a chráněného prostoru, funkčnost nouzového osvětlení, zajišťuje technický dozor bezpečnostních, požárních a technologických zařízení stavby (např. kamerový systém, elektronický zabezpečovací systém, elektrická požární signalizace, systém pro zabezpečení varování a informování osob). Provozovatel také odpovídá za provozuschopnost chráněného prostoru a jeho uvedení do ochranného provozu při mimořádné události vyžadující okamžité ukrytí obyvatelstva. Dále odpovídá za ukrytí, varování a informování obyvatelstva a vyrozumění složek integrovaného záchranného systému a příslušných orgánů krizového řízení [10]. Za tímto účelem organizuje proškolení personálu. Proškolený personál při aktivaci chráněného prostoru organizuje evakuaci ohroženého obyvatelstva z prostoru stavby a bezprostředního okolí stavby do chráněného prostoru, poskytuje informace o žádoucím chování v chráněném prostoru, obsluhuje systém pro zabezpečení varování a informování osob ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob a doplňující prvky, kterými jsou elektronické zobrazovací systémy (elektronické informační tabule, velkoformátové LCD a LED panely), umožňující projekci textových a obrazových zpráv s příslušnými pokyny, příp. dalšími neelektronickými zobrazovacími systémy (např. fotoluminiscenčními tabulemi). Školení personálu zabezpečuje provozovatel, a to v oblasti ochrany obyvatelstva [9], požární ochrany [109], bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [117]. Dále se personál seznamuje se souvisejícími technickými normami, předpisy a  pokyny. Personál a ostraha objektu jsou seznámeni s obecnými zásadami identifikace havárie s únikem nebezpečných chemických látek (viz tab. 11). Školení personálu se provádí při nástupu do zaměstnání a následně jedenkrát ročně osobou odborně způsobilou. O každém školení vede provozovatel záznam. Provozovatel chráněného prostoru musí vést bezpečnostní dokumentaci chráněného prostoru (např. evakuační plán či požární poplachovou směrnici) a  zodpovídá za zavedení ochranného provozu chráněného prostoru k ukrytí osob. Pro tyto účely zpracovává a vede plán aktivace chráněného prostoru. Ten 66

zahrnuje jeho technickou, provozní a organizační přípravu k ochrannému provozu. V  harmonogramu aktivace chráněného prostoru se uvádí činnosti v pořadí jejich významu. Provozovatel rovněž vydává provozní řád chráněného prostoru, jehož účelem je zejména upravení podmínek pro jeho aktivaci, vymezení pravidel pro pohyb a chování osob v chráněném prostoru. Hasičský záchranný sbor kraje sehrává v oblasti organizačních požadavků na chráněné prostory spíše metodickou a podpůrnou roli. Z tohoto titulu může, jakožto dotčený orgán z hlediska ochrany obyvatelstva v územním a stavebním řízení, uplatnit požadavek na zřízení chráněného prostoru ve stavbě. Dále na požádání investora může zpracovat přehled možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení stavby s chráněným prostorem a varuje provozovatele stavby s chráněným prostorem v případě vzniku ohrožení mimořádnou událostí. V neposlední řadě hasičský záchranný sbor kraje provádí evidenci a kontrolu části stavby s chráněným prostorem, jakožto stavby dotčené požadavky civilní ochrany [13]. K evidenci chráněného prostoru slouží evidenční karta, kterou vyhotovuje provozovatel chráněného prostoru ve třech vyhotoveních, a to pro sebe, příslušný HZS kraje a příslušný obecní úřad.

5.3.3 Značení Značení představuje významnou orientační pomůcku v případě mimořádné události. Na základě toho by měla být stavba s chráněným prostorem označena u každého vchodu na viditelném místě nápisem „Stavba s chráněným prostorem“. Obdobně by tomu mělo být s označením samotného chráněného prostoru. Přístupové trasy do chráněného prostoru by měly být vyznačeny na podlaze „vodicí“ souvislou oranžovou čárou s modrým orámováním. Všechny značky označující východy a přístupové cesty by měly mít jednotné barvy a provedení a měly by být umístěny na viditelném místě. Při přerušení dodávky energie musí být viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečné evakuaci do chráněného prostoru. Alternativou k nouzovému osvětlení z náhradních zdrojů mohou být tabulky a značky z fotoluminiscenčního materiálu. Ostatní bezpečnostní identifikace musí být v souladu s příslušnou technickou normou [119]. U každého vjezdu na parkoviště (nadzemní i podzemní) by měl být nainstalován světelný informační panel pro informování obyvatelstva o zákazu vjezdu na parkoviště v případě naplnění a uzavření chráněného prostoru. Personál podílející se na organizaci při aktivaci chráněného prostoru by měl být označen páskou nebo jiným viditelným způsobem. 5.3.4 Přemístění osob Po odvysílání varovných vizuálních a zvukových signálů a srozumitelných verbálních informací musí být neprodleně zahájeno přemístění osob do chráněného prostoru. Za bezpečné přemístění osob do chráněného prostoru je zodpovědný provozovatel stavby. Do chráněného prostoru se přemisťují osoby nacházející se 67

uvnitř i vně stavby. Přemístění osob do chráněného prostoru by mělo být řízeno z dohledového a poplachového přijímacího centra. Trasy, po kterých bude přemístění osob do chráněného prostoru realizováno, musí být vyznačeny odpovídajícím způsobem (viz kapitola 5.3.3 Značení). Pro tělesně postižené osoby na invalidním vozíku musí být zajištěn bezbariérový přístup do chráněného prostoru.

5.3.5 Provozní řád chráněného prostoru Významným dokumentem obsahujícím požadavky organizačního charakteru je provozní řád chráněného prostoru. Způsob zpracování provozního řádu chráněného prostoru musí provozovatel projednat s územně příslušným hasičským záchranným sborem kraje. Samotný provozní řád chráněného prostoru pak schvaluje již sám provozovatel. Provozní řád chráněného prostoru se vede v listinném vyhotovení a  elektronické podobě, přičemž jedno listinné vyhotovení a aktuální elektronická podoba jsou uloženy k dispozici personálu na dohledovém a poplachovém přijímacím centru. Souhrnná aktualizace provozního řádu chráněného prostoru se provádí jak v  listinném vyhotovení, tak v elektronické podobě. Po provedení souhrnné aktualizace provozního řádu chráněného prostoru se doporučuje jeho opětovné schválení. Průběžná aktualizace provozního řádu chráněného prostoru se provádí zejména v elektronické podobě.

68

Závěr Problematika ukrytí, jakožto jednoho z primárních opatření ochrany obyvatelstva, představuje v České republice, ale i v zahraničí, již několik desetiletí velice aktuální téma. V období studené války se jednalo o jediný způsob kolektivní ochrany před hrozbou zbraní hromadného ničení. V současné době však naprostá většina evropských států zastává shodný názor, že s ukončením tohoto období již není zapotřebí výstavby dalších stálých úkrytů. Krom toho ve většině států dochází k vyřazování existujících stálých úkrytů a jejich mírovému využití, např. jako sklady či zábavní prostory. Pro případ ochrany obyvatelstva v době válečného konfliktu jsou stále předurčovány pouze ty prostory, ve kterých by docházelo k budování improvizovaných úkrytů. Systém ukrytí v České republice se tak ocitá ve slepé uličce, která je založena spíše na pozůstatcích z doby studené války, než na moderních základech. Jediným východiskem je proto transformace tohoto systému tak, aby byl plně využitelný také při mimořádných událostech a krizových situacích nevojenského charakteru, zejména pak v zónách havarijního plánování a v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob, kde je riziko ohrožení osob nejvyšší. Za tímto účelem monografie předkládá návrh nového systému ukrytí obyvatelstva, který je rozdělen z hlediska způsobu realizace na provizorní a plánované ukrytí. Provizorní ukrytí představuje formu ukrytí, která není zahrnuta do havarijního plánu kraje, a spočívá ve využití přirozených ochranných vlastností budov s  dodatečnou minimální úpravou prostorů (uzavření oken, dveří, utěsnění otvorů, vypnutí ventilace apod.). Tato forma ukrytí je vhodná zejména pro obyvatele žijící v zónách havarijního plánování, avšak ve většině případů technický stav stávajících staveb neposkytuje potřebné ochranné vlastnosti. Za tímto účelem je v  rámci monografie prezentována metodika, která stanovuje technické požadavky pro přípravu novostaveb k provizornímu ukrytí [100], čímž řeší zvýšení přirozených ochranných vlastností novostaveb za účelem jejich využívání k provizornímu ukrytí při úniku nebezpečných chemických nebo radioaktivních látek. Oproti tomu plánované ukrytí představuje formu ukrytí, která je zahrnuta do havarijního plánu kraje, a spočívá v ukrytí obyvatelstva v předem upravených chráněných prostorech, budovaných improvizovaných úkrytech a zpohotovených stálých úkrytech. Tato forma ukrytí je vhodná, kromě již zmiňovaného období válečného konfliktu, také pro osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob, kde se jedná konkrétně o ukrytí v chráněných prostorech. Stavby pro shromažďování většího počtu osob jsou totiž v současné době považovány za místa s vysokou mírou zranitelnosti přítomných osob. Na základě toho je v rámci monografie prezentována metodika pro výstavbu chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob [83]. Závěrem je vhodné vyjádřit přesvědčení, že ukrytí bude i nadále jedním z primárních opatření ochrany obyvatelstva a transformací systému ukrytí v České republice dojde ke zvýšení bezpečnosti obyvatelstva nejen v zónách havarijního plánování, ale také osob nacházejících se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. 69

Použitá literatura [1] Geneva Conventions [online]. International Committee of the Red Cross, 2014 [cit. 2015-01-02]. Dostupné z: https://www.icrc.org/en/war-and-law/treatiescustomary-law/geneva-conventions. [2] Jukl, M.: Ženevské úmluvy a dodatkové protokoly (stručný přehled). 2. vyd. Praha: Český červený kříž, 2005. ISBN 80-254-1792-1. Dostupné z: http:// www.cervenykriz.eu/cz/mhp/konvence.htm. [3] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2008, 52 s. ISBN 978-80-86640-91-4. [4] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2013. 75 s. ISBN 978-80-86466-50-7. [5] Kratochvílová, D.; Kratochvílová, D. ml.; Folwarczny, L.: Ochrana obyvatelstva. 2. vyd. Edice SPBI SPEKTRUM 42, Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2013. 177 s. ISBN 978-80-7385-134-7. [6] Zákon č. 21/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky. [7] Usnesení Vlády České republiky č. 53 ze dne 20. ledna 1999 o harmonogramu pro zabezpečení převodu výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra. [8] Usnesení Vlády České republiky č. 39 ze dne 5. ledna 2000 k informaci o postupu transformace výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra. [9] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [10] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. [11] Řehák, D.; Folwarczny, L.: Východiska technického a organizačního zabezpečení ochrany obyvatelstva. 1. vyd. Edice SPBI SPEKTRUM XIX, Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2012. 89 s. ISBN 978-80-7385-117-0. [12] Smetana, M.; Kratochvílová, D. ml.; Kratochvílová, D.: Havarijní plánování. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. 166 s. ISBN 978-80-251-2981-0. [13] Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. [14] Řehák, D. a kol.: Průběžná zpráva projektu Sheltering za rok 2013. Ostrava: VŠB-TUO, 2014. 72 s.

70

[15] ČSN 73 0831. Požární bezpečnost staveb - Shromažďovací prostory. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. 36 s. Třídící znak 730831. [16] Pacinda, Š.; Pivovarník, J.: Kolektivní ochrana obyvatelstva. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2010. 118 s. ISBN 978-80-86640-67-9. [17] Schutzbauten. Schweizerische Eidgenossenschaft: Bevölkerungsschutz [online]. Bundesamt für Bevölkerungsschutz, 2012 [cit. 2014-06-22]. Dostupné z: http://www.bevoelkerungsschutz.admin.ch/internet/bs/de/home/themen/schutz bauten.html. [18] Bundesgesetz vom 4. Oktober 1963 über die baulichen Massnahmen im Zivilschutz (Schutzbautengesetz, BMG). In: Bundesrecht der Schweizerischen Eidgenossenschaft. 1963, AS 1964 487. [19] Bundesgesetz vom 4. Oktober 2002 über den Bevölkerungsschutz und den Zivilschutz (Bevölkerungs- und Zivilschutzgesetz, BZG). In: Bundesrecht der Schweizerischen Eidgenossenschaft. 2002, AS 2003 4187. [20] Linhart, P.; Šilhánek, B.: Ochrana obyvatelstva ve vybraných evropských zemích. 2. vyd. Praha: MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2009. ISBN 978-80-86640-63-1. [21] Tatsachen über Schweden: Die schwedische Verteidigung. Stockholm: Schwedisches Institut, 2001. ISSN 1101-6302. Dostupné z: http://treffpunktschweden.com/assets/files/2009/Die_schwedische_Verteidigung.pdf. [22] Gordon, B.K.: NATO's Missing Shield. In Bulletin of the Atomic Scientists: A Magazine of Science and Public Affairs. Chicago: Educational Foundation for Nuclear Science, 1959, s. 229-233. [23] Studier: Skyddsrum under Norrmalm. Historiska Norrmalm [online]. Adolf Fredriks historiegrupp [cit. 2014-08-07]. Dostupné z: http://www.norrmalm. myor.se/studier. [24] Given i Helsingfors den 23 mars 1990 Lag om ändring av lagen om befolkningsskydd I enlighet med riksdagens beslut upphävs i lagen den 31 oktober 1958 om befolkningsskydd (438/58): Hallituksen esitys HE 90/1957. In: Lakikokoelmassa. Inrikesministeriö, Finland, 1990. [25] A Country Study - Finland: Civil defense. In: Federal Research Division: The Library of Congress [online]. Washington, D.C., 2010 [cit. 2014-07-31]. Dostupné z: http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/fitoc.html. [26] Preparedness and comprehensive security: Committee report. Helsinki: Prime Minister’s Office, 2011, 96 s. ISBN 978-952-5896-77-0. [27] Lov nr. 152 af 1. april 1949 om civilforsvaret, som ændret. In: Lovtidende for Kongeriget Danmark, 1949.

71

[28] Rich, H.W. Public Shelters In Denmark. In Proceedings of the Symposium on Protective Structures for Civilian Populations. Washington, D.C.: National Academy of Sciences, National Research Council, 1966, s. 275-280. [29] Zivilschutz außerhalb der Bundesrepublik Deutschland: Niederlande. In THW: Fibel. Bonn, 1977, Vol. 1, No. 10, pp. 7. Dostupné z: http://thwhs.de/wpcontent/bibliothek/thw-fibel/thw-fibel-I-10.pdf. [30] Wet No. 404 van 10 Juli 1952 tot bescherming van de bevolking tegen de gevolgen van oorlogsgeweld. (Wet bescherming bevolking). In Staatsblad van het Koninkrijk der Nederlanden, 1952. [31] Ruyters, P.J.M.: Activities in the Field of Protective Recommendations, Measures, and Construction in the Netherlands. In Bulletin of the Atomic Scientists: A Magazine of Science and Public Affairs. Chicago: Educational Foundation for Nuclear Science, 1959, s. 247-262. [32] Bescherming Bevolking (BB). Minnertsga vroeger: Geschiedenis van de bewoners en hun omgeving [online]. 2012 [cit. 2014-08-07]. Dostupné z: http:// minnertsgavroeger.nl/?p=52. [33] International law in the Netherlands. 3. vyd. Hague: Sijthoff & Noordhoff, Oceana, 1980, 469 s. ISBN 90-286-0179-1. [34] Hattinger, H.; Steyrer, P.: Die Illusion von Überleben: Zivilschutz in Österreich. Afrisse Buch 5. Wien: Verlag für Gesellschaftskritik, 1986. 164 p. ISBN 39003-5150-3. [35] Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 42/1994 Zz., o civilnej ochrane obyvatelstva v znení neskorších predpisov. [36] Šilhánek, B.: Slovensko: Ochranná infrastruktura. Monitor zahraničního odborného tisku, Lázně Bohdaneč, 2003, roč. 9, č. 3, s. 3-4. [37] Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 166/1994 Zz., o kategorizácii územia Slovenskej republiky v znení neskorších predpisov. [38] Linhart, P.: Některé otázky ochrany společnosti. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2005. 95 s. ISBN 80-86640-43-4. [39] Baulicher Bevölkerungsschutz: Schutzbauten - Entwicklung bis 2007. Bundesamt für Bevölkerungsschutz und Katastrophenhilfe [online]. 2011 [cit. 201406-12]. Dostupné z: http://www.bbk.bund.de/DE/AufgabenundAusstattung/ Technik/BaulicherBevoelkerungsschutz/Schutzbauten-Entwicklungbis2007/ Schutzbauten_einstieg.html. [40] Privater Schutzraumbau gestern und heute. Geschichtsspuren.de: Interessengemeinschaft für historische Militär-, Industrie und Verkehrsbauten [online]. [cit. 2014-08-07]. Dostupné z: http://www.geschichtsspuren.de/artikel/28bunker-luftschutz-zivilschutz/119-bunker-private-luftschutzbunker.html.

72

[41] Bromley, G.: London goes to war - 1939. 1st ed. London: Michael Joseph, 1974. 128 p. ISBN 07-181-1140-0. [42] History of the Battle of Britain: Air Raid Shelter Protection. Royal Air Force Museum: Research [online]. 2013 [cit. 2014-08-05]. Dostupné z: http://www. rafmuseum.org.uk/research/online-exhibitions/history-of-the-battle-of-britain/ air-raid-shelter-protection.aspx. [43] Morrison Shelters and Excerpts [online]. Barrage Balloon: Life in Britain, During World War II., 2013 [cit. 2014-08-05]. Dostupné z: http://blogs.baruch. cuny.edu/hobbs/?p=60. [44] Kukal, Z.: Přírodní katastrofy. 2. vyd. Brno: Horizont, 1983. 259 s. [45] Matyášek, J.; Suk, M.: Antropogeneze v geologii. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 181 s. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/js10/antropog/ web/pdf/Antropogeneze-v-geologii.pdf. [46] Borovička, J.: Meteority [online]. Komety a meteory, 2010 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z: http://komety.janmarek.net/meteority.html. [47] Herber, V.: Přírodní katastrofy a environmentální hazardy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/~herber/index.htm. [48] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). [49] Ochrana před přirozenými a zvláštními povodněmi v České republice. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2005, 17 s. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/povodne-pdf.aspx. [50] Epidemie [online]. Portál krizového řízení pro Jihomoravský kraj, 2013 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z: http://krizport.firebrno.cz/plany-havarijni/a2-19epidemie. [51] Epizootie [online]. Portál krizového řízení pro Jihomoravský kraj, 2013 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z: http://krizport.firebrno.cz/plany-havarijni/a1-20epizootie. [52] Šamalíková, M.; Locker, J.; Pospíšil, P.: Geologie pro stavební inženýry. 1. vyd. Brno: CERM, 1995. 121 s. Dostupné z: http://geotech.fce.vutbr.cz/studium/ geologie/skripta/geologie.pdf. [53] Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon). [54] Havárie s únikem nebezpečných látek [online]. Záchranný kruh, 2012 [cit. 201411-13]. Dostupné z: http://www.zachranny-kruh.cz/window.php?art=147357. [55] Radiační havárie [online]. Portál krizového řízení pro Jihomoravský kraj, 2013 [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://krizport.firebrno.cz/plany-havarijni/a2-14radiacni-nehoda-a-havarie. [56] Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí č. 14/2005 pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní. Dostupné z: www.hzscr.cz/soubor/metodika-zvp-pdf.aspx. 73

[57] Řehák, D.; Foltin, P.; Stojar, R.: Vybrané aspekty soudobého terorismu. 1. vyd. Praha: Agentura vojenských informací a služeb, 2008. 143 s. ISBN 978-807278-443-1. [58] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [59] Řehák, D.; Cígler, J.; Němec, P.; Hadáček, L.: Kritická infrastruktura elektroenergetiky: určování, posuzování a ochrana. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2013. 79 s. ISBN 978-80-7385-126-2. [60] Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2009. 64 s. [61] Grasseová, M.; Dubec, R.; Řehák, D.: Analýza podniku v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. 325 s. ISBN 978-80-251-2621-9. [62] Vonásek, V. [Osobní sdělení].: Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. Sděleno dne 14. května 2014. [63] ČSN EN 60812. Techniky analýzy bezporuchovosti systémů - Postup analýzy způsobů a důsledků poruch (FMEA). Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2007. 44 s. Třídící znak 010675. [64] ČSN EN 31010. Management rizik - Techniky posuzování rizik. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. 80 s. Třídící znak 010352. [65] Pacinda, Š.: Síťová analýza a metoda KARS. The Science for Population Protection, 2010, roč. 2, č. 1, s. 75-96. ISSN 1803-568X. Dostupné z: http:// www.population-protection.eu/prilohy/casopis/8/56.pdf. [66] Bernatík, A.; Maléřová, L.: Analýza rizik území. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2010. 79 s. ISBN 978-80-7385-082-1. [67] Šenovský, M.; Adamec, V.: Základy krizového managementu. Edice SPBI SPEKTRUM 28. 2. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2004. 102 s. ISBN 80-86634-44-2. [68] Birenzvige, A.: A Model to Predict the Threat of Exposure to Chemical Warfare Agents in Enclosed Spaces. Maryland: U.S. Army Chemical Systems Laboratory, Aberdeen Proving Ground, 1983, AD 410 689. [69] Stearman, R.L.: Protection against chemical attack provided by buildings. Utah: U. S. Army Dugway Proving Ground, Dugway, 1985, AD B099 975. [70] Davies, P.C.; Purdy, G.: Toxic Gas Risk Assessments - The Effects of Being Indoors. In Refinement of Estimates of the Consequences of Heavy Toxic Vapour Release. Manchester: Institution of Chemical Engineers, 1986. [71] Rogers, G.O.; Watson, A.P.; Sorensen, J.H.; Sharp, R.D.; Carnes, S.A.: Evaluating Protective Actions for Chemical agent Emergencies. (Oak Ridge National Laboratory), 1990.

74

[72] Řehák, D.; Pupíková, J.: Contaminant resistance of buildings in emergency planning zones. Advanced Materials Research, 2014, Vol. 1001, pp. 27-32. ISSN 1022-6680. DOI: 10.4028/www.scientific.net/AMR.1001.27. [73] Folwarczny, L.; Pokorný, J.: Evakuace osob. Edice SPBI SPEKTRUM 47, 1 vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2006. 125 s. ISBN 80-86634-92-2. [74] Müller,G.:KriterienfürEvakuierungsempfehlungenbeiChemikalienfreisetzungen. Zivilschutz-Forschung, Bonn, 1998. 240 p. ISSN 0343-5164. [75] Brötz, W.: Sicherheit von Chemieanlagen im Hinblick auf den Nachbarschaftsschutz. Ausarbeitung für den Minister für Arbeit. Stuttgart: Gesundheit und Soziales des Landes, 1979. [76] Purdy, G.; Davies, P.C.: Toxic Gas Incidents - some important Considerations for Emergency Planning. Loss Prevention Bulletin, 1985, Vol. 62, No. 2, pp. 37-47. ISSN 0260-9576. [77] RIJNMOND PUBLIC AUTHORITY (eds).: Risk Analysis of Six Potentially Hazardous Industrial Objects in the Rijnmond Area: A Pilot Study. 1st edit. Berlin: Springer, 1982. 820 p. ISBN 978-90-277-1393-3. [78] Řehák, D.; Kratochvílová, D. ml.; Kratochvílová, D.: Perspektivy ukrývání obyvatelstva v kontextu aktuálních bezpečnostních hrozeb. In Sborník přednášek XIII. ročníku mezinárodní konference Ochrana obyvatelstva. [CD-ROM]. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014, s. 206-209. ISBN 978-80-7385-142-2. [79] ČSN 73 9050. Údržba stálých úkrytů civilní ochrany. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2004. 24 s. Třídící znak 739050. [80] ČSN 73 9010. Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010. 52 s. Třídící znak 739010. [81] ČSN 73 9001. Stálé tlakově odolné úkryty civilní obrany. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 1994. 24 s. Třídící znak 739001. [82] Sebeochrana obyvatelstva ukrytím. Praha: Ministerstvo vnitra - Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, 2001. 28 s. [83] Řehák, D. a kol.: Metodika pro výstavbu chráněných prostorů ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob. [Certifikovaná metodika]. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TUO, 2015. 22 s. Ev.č.: CERO 7/2015. [84] Kroupa, M.: Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2004. 46 s. ISBN 80-8664023-X. [85] Dhara, V.R.; Dhara, R.: The Union Carbide Disaster in Bhopal: A Review of Health Effects. Archives of Environmental Health, 2002, Vol. 57, pp. 391-404. 75

[86] Pesatori, A.C.; Consonni, D.; Bachetti, S.; Zocchetti, C.; Bonzini, M.; Baccarelli, A.: Bertazzi, P.A.: Short- and Long-Term Morbidity and Mortality in the Population Exposed to Dioxin after the „Seveso Accident“. Industrial Health, 2003, Vol. 41, pp. 127-138. [87] Council Directive 2013/59/Euratom of 5 December 2013 laying down basic safety standards for protection against the dangers arising from exposure to ionising radiation, and repealing Directives 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom and 2003/122/Euratom. [88] Council Directive 2012/18/EU of 4 July 2012 on the control of major-accident hazards involving dangerous substances, amending and subsequently repealing Council Directive 96/82/EC. [89] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve znění pozdějších předpisů. [90] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon). [91] IAEA Safety Standard Series: Preparedness and Response for a Nuclear or Radiological Emergency. Austria: International Atomic Energy Agency, 2002. [92] Method for Developing Arrangements for Response to a Nuclear or Radiological Emergency: Updating IAEA-TECDOC-953. Austria: International Atomic Energy Agency, 2003. [93] Kubanyi, J.; Lavin, R.B.; Serbanescu, D.; Toth, B.; Wilkening, H.: Risk Informed Support of Decision Making in Nuclear Power Plant Emergency Zoning. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communitie, 2008. [94] ALOHA Software [online]. United States Environmental Protection Agency, 2014 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www2.epa.gov/cameo/aloha-software. [95] TEREX: TERoristický EXpert [online]. T-SOFT a.s., 2014 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: http://www.tsoft.cz/terex-teroristicky-expert/. [96] Oggero, A.; Darbra, R.M.; Munoz, M.; Planas, E.; Casal, J.: A survey of accidents occurring during the transport of hazardous substances by road and rail. Journal of Haz-ardous Materials, 2006, Vol. A133, pp. 1-7. [97] Guidelines for Chemical Transportation Risk Analysis. New York: American Institute of Chemical Engi-neering, Center of Chemical Process Safety, 2005. ISBN 978-0-8169-0626-0. [98] Fraňo, V. a kol.: Stavebné látky. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1984. 307 s. [99] Svoboda, L. a kol.: Stavební hmoty. 3 vyd. Praha: Luboš Svoboda, 2013. 950 s. ISBN 978-80-260-4972-2. Dostupné z: http://people.fsv.cvut.cz/~svobodal/sh/ SH3v1.pdf. 76

[100] Řehák, D. a kol.: Metodika stanovující technické požadavky pro přípravu novostaveb k provizornímu ukrytí. [Certifikovaná metodika]. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TUO, 2015. 20 s. Ev.č.: CERO 6/2015. [101] Přirozené větrání [online]. Panelové domy, EkoWATT, 2010 [cit. 2014-12-15]. Dostupné z: http://panelovedomy.ekowatt.cz/vetrani/25-prirozene-vetrani. [102] Pulkrábek, J.: Větrání. 3 vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1961. 391 s. [103] ČSN EN 13829. Tepelné chování budov - Stanovení průvzdušnosti budov Tlaková metoda. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2001. 28 s. Třídící znak 730577. [104] Paleček, S.: Blower door test průvzdušnosti budov - detekční metody [online]. TZB-info, 2014, ISSN 1801-4399 [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: http:// www.tzb-info.cz/3896-blower-door-test-pruvzdusnosti-budov-detekcni -metody. [105] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [106] Pokyn č. 15 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 15. dubna 2008 k realizaci technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění. 15 s. Č.j.: MV-24666-1/PO-2008. [107] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. [108] ČSN EN 1991-1-7. Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-7: Obecná zatížení - Mimořádná zatížení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2007. 64 s. Třídící znak 730035. [109] Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí právní předpisy k tomuto zákonu. [110] Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. [111] ČSN 73 0802. Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2009. 122 s. Třídící znak 730802. [112] ČSN 73 0810. Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2009. 44 s. Třídící znak 730810. [113] ČSN EN 13 501-2. Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb-Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě vzduchotechnických zařízení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2008. 108 s. Třídící znak 730860. [114] ČSN EN 1634-1. Zkoušení požární odolnosti a kouřotěsnosti sestav dveří, uzávěrů a otevíravých oken a prvků stavebního kování - Část 1: Zkouška požární odolnosti dveří, uzávěrů a otevíravých oken. Praha: Úřad pro 77

[115] [116]

[117] [118]

[119]

technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014. 80 s. Třídící znak 730852. ČSN EN 60849. Nouzové zvukové systémy. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 1999. 24 s. Třídící znak 368012. ČSN EN 50518-3. Dohledová a poplachová přijímací centra - Část 3: Pracovní postupy a požadavky na provoz. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2012. 12 s. Třídící znak 334599. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). ČSN ISO 23601. Bezpečnostní identifikace - Únikové a evakuační plány. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. 20 s. Třídící znak 018017.

78

Seznam obrázků a tabulek Obr. 1 Vchod do úkrytu s tlakově plynotěsnými dveřmi [5] Obr. 2 Stávající systém ukrytí obyvatelstva v České republice Obr. 3 Ochranný kryt Klara ve Stockholmu z roku 1960 [23] Obr. 4 Náborový plakát nizozemské dobrovolnické organizace civilní obrany [32] Obr. 5 Německý atomový kryt ze 70. let 20. století [40] Obr. 6 Andersonův úkryt [17] Obr. 7 Morrisonův úkryt [43] Obr. 8 Vztah mezi jednotlivými skupinami naturogenních a antropogenních hrozeb Obr. 9 Vztah mezi vybranými naturogenními hrozbami (upraveno podle [44]) Obr. 10 Vztah mezi vybranými antropogenními hrozbami Obr. 11 Graf souvztažností hrozeb s potřebou ukrytí obyvatelstva Obr. 12 Návrh nového systému ukrytí obyvatelstva v České republice Obr. 13 Zóny havarijního plánování jaderných elektráren [72] Obr. 14 Zóny havarijního plánování chemických zařízení [72] Tab. 1 Srovnání vybraných evropských zemí z hlediska zabezpečení ukrytí [16] Tab. 2 Identifikace hrozeb působících na osoby nacházející se v prostoru staveb pro shromažďování většího počtu osob Tab. 3 Stupnice významu hrozby pro obyvatelstvo Tab. 4 Stupnice pravděpodobnosti výskytu hrozby Tab. 5 Stupnice odhalitelnosti hrozby stávajícími způsoby kontroly Tab. 6 Hodnocení hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob Tab. 7 Přehled hrozeb s potřebou ukrytí obyvatelstva Tab. 8 Aplikace metody Analýza souvztažností - kontingenční tabulka Tab. 9 Výpočty koeficientů aktivity a pasivity Tab. 10 Součinitele spárové průvzdušnosti okenních spár [101] Tab. 11 Zásady identifikace havárie s únikem nebezpečných chemických látek [83] Tab. 12 Technické specifikace kontroly a údržby chráněného prostoru [83]

79

6 8 11 14 16 18 19 21 21 27 40 41 50 51

10 32 33 34 34 35 38 38 39 54 61 64

O autorech: doc. Ing. David Řehák, Ph.D. absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, obor Ekonomika ochrany životního prostředí. Poté nastoupil k tříletému doktorskému studiu v oboru Modelování a simulace procesů ochrany vojsk a obyvatelstva ve studijním programu Ochrana vojsk a obyvatelstva, které zakončil v roce 2005 na Univerzitě obrany v Brně. V letech 2006 až 2009 pracoval na Ústavu strategických a obranných studií Univerzity obrany v Brně jako odborný asistent, kde prováděl výuku v kurzu Generálního štábu, kurzu vyšších důstojníků a odborných kurzech. Docentem byl jmenován v roce 2012 v oboru Bezpečnost a požární ochrana. V současné době působí ve funkci proděkana pro vědu, výzkum a zahraničí na Fakultě bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Zabývá se problematikou ochrany obyvatelstva, bezpečnostního prostředí, řízení rizik a environmentální bezpečnosti. Ing. Jana Pupíková je absolventkou Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství. Po absolvování magisterského studia v oboru Bezpečnostní plánování v roce 2012 byla přijata na doktorské studium na téže fakultě v oboru Požární ochrana a průmyslová bezpečnost. V současné době působí na Fakultě bezpečnostního inženýrství jako studentka 3. ročníku prezenčního doktorského studia. Je autorkou a spoluautorkou odborných článků a publikací.

Ukrytí obyvatelstva v České republice doc. Ing. David Řehák, Ph.D., Ing. Jana Pupíková Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, roku 2015 Vytiskl: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek - Místek 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-7385-152-1

O knize: Odborná monografie pojednává o problematice ukrytí obyvatelstva v České republice. V první části je věnována pozornost historii a deskripci současného stavu ukrytí, a to jak v České republice, tak ve vybraných evropských zemích. Navazující kapitola prezentuje aktuální bezpečnostní hrozby naturogenního a antropogenního charakteru s následným posouzením hrozeb působících na osoby nacházející se v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob. Stěžejní částí monografie je kapitola pojednávající o východiscích dalšího vývoje systému ukrytí obyvatelstva v České republice. Nosnou myšlenkou je členění na ukrytí provizorní, spočívající ve využití přirozených ochranných vlastností staveb, a ukrytí plánované zahrnující stálé úkryty, improvizované úkryty a chráněné prostory. Na tuto kapitolu navazuje návrh přípravy novostaveb k provizornímu ukrytí osob před účinky radioaktivních a nebezpečných chemických látek. Poslední kapitola představuje návrh na ochranu osob v prostorech staveb pro shromažďování většího počtu osob spočívající v komplexním systému jejich varování, informování a ukrytí. V rámci této části monografie je prezentována problematika zřizování, aktivace a využívání chráněných prostorů. About the book: Sheltering the Population in the Czech Republic The specialist monograph is about the problems of sheltering the population in the Czech Republic. In the first part, attention is paid to history and description of the current situation of sheltering both in the Czech Republic and in selected European countries. The following chapter presents current security threats of natural and anthropogenic character with subsequent assessment of threats affecting people occurring in buildings for the assembly of a rather large number of people. The crucial part of the monograph is a chapter concerned with the basis for further development of a system of sheltering the population in the Czech Republic. The main idea is division into provisional sheltering, consisting in the use of natural protective properties of buildings, and planned sheltering, involving permanent shelters, improvised shelters and protected areas. This chapter is connected with a proposal for the preparation of new buildings for the provisional sheltering of people from the effects of radioactive materials and hazardous chemicals. The last chapter discusses a proposal for the protection of people in buildings for the assembly of a rather large number of people, consisting in a comprehensive system of their warning, informing and sheltering. In the framework of this part of the monograph, the problems of the establishment, activation and use of protected areas are presented.