Udolí včel. Analýza historického filmu. Historický film a tvorba historického vědomí. Historický film ve výuce dějepisu

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českých dějin

Ondřej Balík

,

Udolí včel Analýza historického filmu. Historický film a tvorba historického vědomí. Historický film ve výuce dějepisu.

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.

Diplomová práce 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval uvedených pramenů a literatury.

samostatně

s využitím

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 3 Tvůrci .................................................................................................................... 7 František Vláčil ................................................................................................. 7 Vladimír K6rner ................................................................................................ 8 Údolí včel- film ................................................................................................. 11 Základní údaje o filmu .................................................................................... 11 Údolí včel- příběh o přátelství ...................................................................... 12 Údolí včel- příběh o víře ............................................................................... 17 Údolí včel- příběh o lásce ............................................................................. 22 Údolí včel- příběh o svobodě a disciplíně .................................................... 26 Symboly a historická věrnost filmu ................................................................ 27 Symbolika zvířat ......................................................................................... 28 Každodennost a psychologie postav ........................................................... 32 Údolí včel-literární předloha ............................................................................ 34 Úvodní scéna -literární předloha a filmový protokol ................................... 36 Světelná symbolika ......................................................................................... 43 Čas v Údolí včel. ............................................................................................. 44 Armin .............................................................................................................. 45 Ženy a tělesná láska ........................................................................................ 47 Pohanství a "dvojí křesťanství" ..................................................................... .49 Historické okolnosti vzniku díla ......................................................................... 53 vývoj českého historického filmu do konce 60. let. ...................................... 53 Cesta k Údolí včel a první ohlasy ................................................................... 57 Marketa Lazarová a Údolí včel ...................................................................... 59 Údolí včel a Kladivo na čarodějnice .............................................................. 62 Údolí včel a Spalovač mrtvol ......................................................................... 64 Údolí včel a Království nebeské ..................................................................... 66 Historické povědomí české společnosti v době vzniku filmu ........................ 68 Historický film a tvorba historického vědomí.. .................................................. 74 Historický film jako položka funkčního pole historické kultury ................... 74 · vyu , kY d"'" , t'In k oncepce ......................................................... . 79 Krlze eJeplSU, nas Historický film ve výuce dějepisu .................................................................. 94 Údolí včel ve škole - příklad využití historického filmu k výuce ............... 1O1 Závěr ................................................................................................................. 106 Summary ........................................................................................................... 108 Prameny a literatura .......................................................................................... 111 A: Odborná literatura: ................................................................................... 111 B: Elektronické dokumenty: ......................................................................... 113 C: Citované prameny: ................................................................................... 114

1

2

,

Uvod Nesmírně

pro

silné a vlivné filmové

nejrůznější

čtenáře,

jaké

úvahy.

Zřejmý

umění

se mi vždy zdálo zajímavým

námětem

rozdíl mezi psanou literaturou, pracující sfantazií

a filmem, založeným na iluzi, vede jednoznačně k otázce, jak vypadá a

důsledky

s sebou nese informace, jíž se divákovi

prostřednictvím

filmu

dostává. Vzhledem k tomu, že informaci historickou pokládám v jistém smyslu za zvláštní, do

určité

míry dokonce

nebezpečné

a zvláštní

péči

si zasluhující

zboží, obrátil se můj zájem téměř okamžitě k filmu historickému. Problémem jsem se

začal

hlouběji

zabývat

v roce 1997

Kansas State University (USA), kde jsem

měl

během

možnost

svého pobytu na

navštěvovat seminář

s názvem Holocaust Film profesorky S. Lilhan Kremerové. Zde otázek, nežli

odpovědí. Uvědomil

jsem si, že existují

dvě části

přibylo

cesty od

spíše

tvůrce

díla k jeho příjemci a že etapa tvůrce - dílo má jen omezený vliv na etapu dílo příjemce.

Konkrétněji

se pak

vynořila

otázka rozdílu mezi historickým

dokumentem a historickým hraným filmem 1 (předmětem mého zájmu se především

pro

svůj větší

dosah stal ten druhý), a s velkou silou pak problém

užití historického filmu pro ztvárnění

vzdělávání.

holocaustu se ukázalo jako

historického

námětu

Studovat tato témata právě na filmovém užitečné, neboť

snad u žádného jiného

nevyvstává tolik potíží s přenesením historické

skutečnosti

skončily

zklamáním,

na filmové plátno. Mé velmi široce pojaté a obecné úvahy protože se ukázalo, že nejspíš důkladnější

půjde

v této fázi

o úkol nad mé síly;

určitým

chyběla

mi

především

znalost psychologie, bez níž jsem se velice rychle

v problematice orientovat.

Naději

přestal

mi dodal teprve profesor Zdeněk Beneš, který

mi navrhl postup jaksi obrácený: totiž pokus o analýzu konkrétního historického filmu. Volba padla na Údolí včel, zbývalo jen pustit se do práce ...

1

Srovnáním obou typů především z hlediska historické autenticity se zajímavě zabývají autoři sborníku Film a dějiny, vydaného roku 2005. Srv. Kopal [A-13].

3

Údolí včel patří rozhodně k nejzajímavějším historickým filmům, jaké byly u

nás

natočeny.

znát, že pokud

záměrem.

špatně

ovládali své

Jakýmkoli pokusem

dostaneme k množství subjektivně)

nebo naopak

řemeslo,

obviněn

vnitřně

konzistentní s celým

Tomu se však nelze vyhnout: kvalitní subjektivními postoji

příjemce

záměrně

před

zpočátku

jsem pracoval

případech

příběhem,

nutně

najít

ale jistě

blízkého.

dílo je vždy z nemalé

části

napsáním kapitol týkajících se

stejnojmennou novelu Vladimíra

V další fázi práce se tomu

nebylo možné vyhnout (a srovnání s literární kapitola), ale

se tedy

bylo

(diváka) a film není v tomto ohledu

nečetl

natočen.

Kornera, podle které byl film

právě

mně osobně

výkladu

umělecké

výjimkou. K tomu ještě malou poznámku: interpretace filmu jsem

něm

variant, z nichž jsme nuceni (povýtce

upřednostňování

z

je na

silně zdůraznili,

ale proto, že to

zvolit jednu. Snažil jsem se ve všech takových

mohu být leckde

výkladu

neboť

něco "doříci" či "vysvětlit"

interpretačních

takovou interpretaci, která byla

"dotvářeno"

vzpírá výkladu,

tvůrci něco nedořekli, zamlčeli

nebylo to proto, že by jejich

takřka

Jako každé velké dílo se

předlohou

úmyslně

je

pochopitelně

věnována

samostatná

pouze s filmem, abych k jeho

nepřistupoval předem ovlivněn "předpochopením"

jednotlivých scén

či

postav. Druhým krokem pak vždy bylo porovnání daného výkladu s historickou skutečností,

jejíž znalost jsem získával z dostupné literatury.

Film Údolí včel je neobvykle mnohovrstevnaté dílo. Dá se dokonce říci, že některé

"vrstvy", jež jsou u jiných historických

(popis dávné reality, chvála zde pokládány za

či

samozřejmý

bezohledně stříhají,

filmů stěží

naopak odsouzení

základ, který

tvůrci

konfliktů

a

bojů jednotlivce,

Je paradoxem, že na jednu stranu nic není

4

marnotratně zestručňují

neobyčejně

pas taveného do

vzdálenějšího

scénáristovi Kornerovi, než popisný realismus, a dosahují

až

ideologie atd.), jsou

aby je nerušil v podání toho, co pokládají za

v zobrazení osobních

přístupu

některé

dosahovaným cílem

přesto

důležité. určité

režiséru

díky výše

a

Tedy

reality.

Vláčilovi

a

zmíněnému

realistického výsledku. Ba více než to: postavy v

jejich historickém filmu nemyslí jako my a nejednají jako my, protože pak by šlo o neodpustitelný anachronismus, a Tím jsou oba historické filmy

těchto

přece

dvou

jim rozumíme a jsou nám blízké.

tvůrců Ueště

Adelheid z roku 1969)

výjimečné.

Tato výsada našeho filmu

přináší

Obvyklé problémy historických

ale

děl

zároveň

neobvyklé

jsou zde jaksi

těžkosti při

analýze.

samozřejmě vyřešeny, tvůrci

nám k interpretaci ponechávají tak subtilní záležitosti, jakými jsou myšlení, emoce, víra příběhu

či přesvědčení hrdinů.

Usou jimi

za nosné nebo z přičemž

přátelství,

Proto jsem si

předem

vybral

několik motivů

víra, láska, svoboda a disciplína), které pokládám

nějakého důvodu důležité,

a probírám je jeden po druhém,

se z takto vymezené perspektivy pokouším sledovat jednotlivé postavy.

Výhodou této metody je, že

umožňuje alespoň hrubě

filmu a zároveň se v ní orientovat. Nevýhodou pak

nastínit složitost postav

zůstává časté

prolínání nebo

dokonce opakování již jednou řečených tezí. Problémem, kterým se zabývám v dalších kapitolách práce, okolnosti vzniku a uvedení díla. Jde o téma zajímavé,

poněvadž

dobové

JSOU

se z některých

náznaků zdá, že i v případě Údolí včel přerostlo jaksi dílo své tvůrce - totiž že

evokuje

podstatně

širší a

méně jednoznačné

výklady, než sami

tvůrci

zamýšleli.

Naším zájmem zde tedy bude letmé nastínění historického pozadí vzniku filmu a samozřejmě

i srovnání s dalšími

českými

historickými filmy, které

buďto

vznikly ve stejné době, nebo je s Údolím včel spojuje osobnost tvůrců či další souvislosti. Pro úplnost jsem si neodpustil

ještě

srovnání

odvážnější

- jako

"soupeře" pro Údolí včel jsem v jednom případě vybral i historický film zcela současný.

Považuji tento pokus za ospravedlnitelný - jednak

spojuje jejich přístupy

námět,

jednak

a cíle filmových

česká veřejnost

právě

tvůrců.

na tomto srovnání lze

obě

dobře

díla

částečně

ukázat odlišné

Stranou neponecháme ani otázku, jak byla

na uvedení filmu v roce 1967

soudobé historické literatury by nám

měl

připravena

poskytnout

- pohled do vzorku

alespoň

hrubou představu.

Na více místech narazíme na fakt, že Údolí včel nebylo ve své době příliš 5

nadšeně přijato,

a pokusíme se

postupně

najít

několik

variant

odpovědí

na

otázku, proč tomu tak bylo. tvoří

Samostatnou kapitolu práce pak historického filmu ve školní výuce proto, že jsem nucen jej

často řešit

pokus o nástin možností využití

dějepisu.

v praxi. Hned

zásadní obtíž: ukázalo se, že nejen že lze jen filmu ve výuce

dějepisu,

Problém

mě

zpočátku

těžko

zajímá

především

jsem ale narazil na

nalézt metodiku k využití

ale dokonce i samotná didaktika

dějepisu

jako by se

nalézala ve fázi jakéhosi podivného váhání. Nenašel jsem totiž za léta praxe práci, která by zásadním jsou žáci

zatěžováni,

způsobem řešila

a tedy i problém

stále rostoucí objem

dějepisu

poznatků,

jako obtížného a

jímž

všeobecně

neoblíbeného předmětu. Nezbylo, než si ujasnit vlastní koncept výuky, kjakému v praxi

směřuji,

a teprve potom zkoumat možnosti implementace historického

filmu do tohoto konceptu. Na příkladu Údolí včel se pak pokouším předvést, jak využít historický film ve výuce tak, aby tato metoda vůbec nějaký

6

- efekt.

přinesla

kýžený - nebo

Tvůrci Vláčil

František

Jeden z

nejvýznamnějších českých

filmových

režisérů,

Vláčil,

František

se

narodil 19. 2. 1924 v Českém Těšíně. V dětství žil postupně ještě ve Frýdku Místku a v Brně. Po druhé

světové

válce začíná studovat na pražské UMPRUM s úmyslem stát se

výtvarníkem, ale studia nedokončí a vrací se do Brna, kde je přijat na brněnskou univerzitu ke studiu estetiky a dějin umění. Zde se

začíná

zajímat o film. Jako

loutkového filmu, pak

působí

fázař

pracuje v brněnské

ve Studiu populárně

skupině

vědeckých

a

kresleného a

naučných filmů

a dále sedm let v Československém armádním filmu. Tady se seznámil s nastupující filmařskou generací (Čuřík, Sís, Brynych, Kachyňa). Už v krátkometrážním snímku odborným

vzděláním

metaforami,

Skleněná

režisér,

mimořádný důraz

oblaka (1958)

směr

naznačil Vláčil,

který nebyl

své další tvorby (práce se symboly a

na hudební stránku atp.) V roce 1960 následoval zaměřený hlavně

první dlouhometrážní film Holubice,

na mládež. a o rok

později už první z Vláčilových historických filmů - Ďáblova past. V příběhu z

18. století o svobodných naprosto

mlynářích,

netradiční přístup

bojujících o svá práva, uplatnil

k historické látce:

netočí

Vláčil svůj

film proto, aby ukázal

sociální zápas kohokoli s kýmkoli, nepokouší se

přitáhnout

diváky lákavou

výpravností, nehledá v minulosti pouze zajímavé

příběhy.

Vždy znovu ho

zajímá prožívání jednotlivce, osobní

štěstí

či

osobní tragédie

po staveného do své doby a svého prostředí. To platí ještě v daleko

člověka,

větší míře

pro

další dva Vláčilovy filmy: Marketu Lazarovou (1967) a Údolí včel (1967). Marketa Lazarová - film,

Vladislava

Vančury,

bývá

natočený často

po

pětileté přípravě

na motivy románu

považován za jeden z

vrcholů

českého

7

filmového určitá

umění

a

nepochybně

roztříštěnost

zpracovatelnou

a

jím také je, a to i

nesoustavnost,

předlohou,

přes

způsobená

nedostatky, jakými jsou pravděpodobně

těžko

nebo symbolistická manýra, která s odstupem

času

působí spíše rušivě. V Údolí včel, vytvořeném téměř narychlo s použitím

výpravy po

Markétě

zůstává

Lazarové,

příběh působí sevřeně, celistvě skvělým

hereckým

mimořádnému

výkonům

právě

výše

civilně.

Vláčilova přístupu

souznění

zachován, ale

Jde o vynikající dílo nejen díky

v hlavních i vedlejších rolích, ale

autorskému

Komerem, který

a

princip

především

díky

režiséra se scénáristou Vladimírem

zmíněné Vláčilovo

zacházení s historickou látkou

nejen respektoval, ale spíše ještě prohloubil a umocnil. Komer byl i autorem příběhu

lásky mezi

bojoval proti

scénáře

k dalšímu

Němkou, čekající

fašistům. Příběh

se

opět

Vláčilovu

filmu Adelheid (1969),

po válce na odsun, a vyhýbá

zbytečnému

důstojníkem,

patosu

či

jenž

probouzení

jakýchkoli vášnÍ. Po rozchodu s Vladimírem Komerem hledá

Vláčil

dlouho látku vhodnou ke

zpracování, vrací se ovšem zase k filmu pro mládež. V roce 1976

točí

adaptaci

Říhova románu Doktor Meluzín pod názvem Dým bramborové natě a v roce

1979 film o počinem zemřel

životě

Antonína

Dvořáka

Koncert na konci léta. Jeho posledním

pak byl snímek o Karlu Hynku Máchovi Mág (1987). František

Vláčil

27. ledna 1999.

Vladimír Korner

Tento významný autor historicko - psychologických próz, dramaturg a filmový scénárista se narodil 12.

října

1939 v

Prostějově, dětství

Kojetína. Otec padl v odboji 7.5. 1945, což bývá formující faktor pro Komerovo

8

pozdější

prožil v

uváděno

Uhřičicích

u

jako významný

dílo. Po válce žil s matkou v Zábřehu.

Studoval filmovou průmyslovou školu v Čimelicích, potom dramaturgii na filmové

fakultě

AMU v Praze, kterou dokončil roku 1963. Ke svým studiím sám

říká: " Výsadou Čimelic těch let bylo, že zde působili mistři filmu, z nichž mnozí

se proslavili Br ich ta,

ještě v němé éře

většinou

maďarské

takoví,

kteří

- režisér

Jiří Slavíček,

Jindřich

kameraman

v Praze upadli do nemilosti (. ..) Do toho

události, to pak byla výuka jen pár hodin v týdnu, a

sestávala z projekcí výjimečných

děl světové

přišly

stejně

Měli jsme

kinematografie (. ..)

se tak

možnost pořád dokola sledovat snímky, které byly po Únoru zapovězeny. Člověk se tímto způsobem podvědomě naučil střih, skladbu filmu (. ..) Železný kříž (Kornerův

román - pozn. O. B.) byl mou vstupenkou na FAMU

se z kádrových

důvodů

Věděl jsem,

že

nedostanu na žádnou jinou školu, proto jsem musel volit

talentovou (. ..) V době, kdy jsem usiloval dostat se na FAMU, se zde televizní a filmová scenáristika ještě nevyučovala, takže pro ty, kdo se zbyla dramaturgie.

,,2

chtěli věnovat psaní,

Od r. 1962 pracoval jako dramaturg a později i scénárista

filmového studia Barrandov. Kornerova tvorba filmová a prozaická spolu úzce souvisejí kvůli

filmu,

často

jeden

námět

(často

zpracoval jak pro film, tak

odložil prózu

např.

v románu).

Prvním filmem, na kterém se podílel, byla absolventská práce Závory (1962), na které spolupracoval s režisérem Goldmannem.

Později

spolupracoval

především s Františkem Vláčilem (do 70. let). Napsal scénáře k filmům Čas jeřabin

(1963), Deváté jméno (1964,

Místenka bez návratu (1968).

téma

Střepiny

v

trávě

Literárně

společně

s V Goldmannem) nebo

se Korner uvádí novelou na poválečné

(1964) a románem z

časů

konce protektorátu Slepé

rameno (1965). Následovala novela Adelheid (1967), zfilmovaná v roce 1969

F. Vláčilem, a filmová novela Údolí včel, otištěná roku 1967 ve Filmu a době a ještě

v témže roce zpracovaná stejným režisérem.

Historický román ze 13. století s mýtem. Autor

míří

Písečná

kosa (1970) mísí historickou

ne k popisu reálií, ale k hodnotám a

skutečnost

způsobu

myšlení

2Korner, [B-3]

9

středověkého člověka. ještě třetí

Tento

mimořádně náročný

postup, navíc komplikovaný

vrstvou - tj. konfrontací s myšlením dnešního

čtenáře či

diváka,

najdeme, jak už bylo řečeno, právě i v Údolí včel. K již jednou prezentovanému (Adelheid) tématu

poválečných pohraničí

K6mer vrací novelou Zánik samoty Berhof (1973) a pak

ještě

se

jednou ve

Zrození horského pramene (1979). Pracoval také na mnoha

scénářích, některé

vycházely z literárních

předloh

různých autorů (např. Stín kapradiny podle povídky Josefa Čapka). Zatím

posledním K6merovým dílem ("Já už jsem

naštěstí dopsal. Kromě

toho -

mlčící

autor je obrovská sila. Mrtvej autor ještě větší. ,.3) je námět k filmu Milana Cieslara Pramen života - Der Lebensborn (1999) o šlechtění

projektu na

nordické rasy.

V rozhovorech pro tisk Vladimír K6rner trochu

Himmlerově

zahořklého člověka.

působí

dojmem pesimistického, ba

(" Optimismus je totiž odjakživa cesta do pekla.

Všechna velká neštěstí v dějinách lidstva byla vždycky provázena jásotem. ,(4) Je věřící

katolík, fanoušek

silničních

motocyklových

závodů,

do komunistické

strany vstoupil v mládí pod vlivem svého profesora a vystoupil v srpnu 1969. Jeho dílo - a také obtíže, s jakým bylo vždy přijímáno a vydáváno - velmi

dobře

charakterizují další K6merova slova: "Spisovatel má být nepřítel jakékoli moci a

jakéhokoli státu. Má být tím, kdo kazí a zpochybňuje cestu k šťastným zítřkům.

3K6rner; Hejčová, [B-4] 4K6rner; Hejčová, [B-4] 5K6rner; Hejčová, [B-4]

10

,,5

Údolí včel - film Základní údaje o filmu

Námět:

Vladimír Komer

Scénář:

Vladimír Komer, František Vláčil

Režie: František Vláčil Kamera: František Uldrich Hudba:

Zdeněk

Liška

Dramaturgie: Antonín Máša Architekt: Střih:

Jindřich

Goetz

Miroslav Hájek

Zvuk: František Fabián Hrají:

Petr Čepek (Ondřej z Vlkova), Jan Kačer (Armin von Heide) , Věra Zdeněk

Galatíková (Lenora), Macháček (hnědý

Kryzánek (pán z

Vlkova), Miroslav

mnich), Josef Somr (Rotgier) , V ác1av Kotva (sedlák),

Jana Hlaváčová (slepá dívka), JosefKotapiš, Petr Sedlák

(uhlíři),

František

Kovařík (ovčák)

Děj

filmu:

Ovdovělý

jako dárek košík s netopýry.

Rozzuřený

v zoufalství pak zaslíbí syna dítě

Ondřej předá

pán z Vlkova se znovu ženÍ. Jeho syn

Panně

otec mrští

Ondřejem

Marii, jestliže

o

mladé

zeď

nevěstě

a poraní ho,

Ondřej nezemře. Ještě

jako

je tedy Ondřej odvezen na sever do kláštera rytířského řádu.

V klášteře nabídne asketický

rytíř,

Ondřejovi přátelství

který má za sebou v mnoha

zkušenost výpravy do Svaté neopětuje.

Armin von Heide, o něco starší zbožný a směrech určující

země. Ondřej přátelství přijímá,

Když pak poskytne

koně řádovému

(a

ale

otřesnou)

příliš vřele

bratru Rotgierovi, který se

11

rozhodne uprchnout, uloží Annin předhozen psům. domů,

Ondřejovi

Pod dojmem událostí

ostré pokání a dopadený Rotgier je

Ondřej uteče

na Vlkov. Armin si vyžádá souhlas

také a vydá se na cestu

představeného

a

začne Ondřeje

pronásledovat, aby jej přivedl nazpět do řádu. Dostihne jej až v Čechách, kde mu zachrání život v zápase s uhlíři, oba pak odcházejí zpátky na sever. však již rozhodnut: Annina konečně

vhodné

příležitosti omráčí

Ondřej

rozhodne uvést tvrz, po

světským

způsobených

otcově

a na jeho koni

počátečních

začnou

nicméně

žít. Chystanou svatbu místní

rozpacích,

zpět řádu.

kněz (hnědý

ji realisticky pokládá za vhodné

Armin, který se mezitím znovu objeví, je však rozhodnut

řešení

Ondřeje

mnich) situace.

zachránit a

Dlouhá cesta a zkušenost styku s jinými lidmi sice jeho

oslabí a na svatbu pána z Vlkova se

podléhá a

a

starými neshodami a pocity viny, se sblíží i se svou nevlastní

sice neschvaluje,

jej pozvou k

pořádku

smrti zchátralou, do

životem, jaký je mu blízký. Po

matkou a oba spolu

vrátit

je

dorazí na Vlkov.

Doma se dál žít

při

Ondřej

hostině.

úkladně

přichází

již jen

V souboji se svým fanatickým

vraždí novomanželku.

Ondřej

rozloučit,

vůli

ale novomanželé

svědomím

nakonec Annin

jej nechá roztrhat psy, sám

však plní poslední přítelovo přání a vrací se na sever do řádu.

Údolí včel- příběh O přátelství Údolí včel je jistě film o přátelství. Síla Arminova přátelství k Ondřejovi, snad pramenící také v jakési osobní přitažlivosti 6 , ale hlavně čerpaná z Anninovy obrovské zkušenosti s motivů

filmu.

budovaný, pak kdy je

Právě

věrností (či

vztah

těchto

snad vírou), je bezesporu jedním z hlavních dvou tak rozdílných

jednostranně zachraňovaný

zřejmě nejpevnější,

tento vztah je zde

je to Armin, kdo tento vztah buduje, 6

a tragicky vlastně

zachraňuje,

mužů,

končící právě

ve chvíli,

dějovou

linkou. A

nosnou a

nejprve dlouho

paradoxně

i zabíjí. Je

Jak by mohly naznačovat například scény, ve kterých se Armin s Ondřejem nechávají omývat ledovými vlnami moře. Rozhovory, které při tom vedou, naznačují velkou vzájemnou důvěru. K otázce tělesné přitažlivosti obou mužů se ještě vrátíme.

12

před

zajímavé, že oba hrdinové však

přesvědčení,

jiného: Annin své

Ondřejovým přátelstvím

je

péče

závěru

o otcovský

dům

svou fanatickou víru, když má volit mezi

a povinností.

svou divokou, nezkrotnou

vášeň

pro

třeba

nebo

filmu dojde snad k jistému

Ondřejova

žena, a otcovský

dům

přátelstvím upřednostní něco

vzájemným

Ondřej

"obyčejný"

život, pro radosti

štvanice s psí smíření,

ženě,

pak nejen lásku k

smečkou.

ale také

světa,

jakými

Teprve v samotném

to už však nežije ani Annin, ani

se dost možná stal pro

Ondřeje

nesnesitelným

místem zlých vzpomínek. .. Ondřej

Není divu, že je nám

staví právě k Arminovi,

jako postava bližší než Annin. Chlad, se kterým se

přestože

pravděpodobně

ten mu zachraňuje život a je ochoten se pro

obětovat,

má

složitější

postavou než Armin. V jedné

více

různých příčin. Ondřej vrstvě

něj

je možná hlubší,

nacházíme bezesporu jeho

problematický vztah k otci, dále milostné vzplanutí k nevlastní matce (mimochodem nejspíše domově, rodině,

opětované),

"normálním

v další

vrstvě

je to jeho nesmírná touha po

životě", ještě

v další

vrstvě přece

jen jistá věrnost

Řádu, který ho vychoval, a v závěru snad i podřízenost vlastnímu osudu. A dole

pod tím vším je to své složitosti

Ondřejova

prostě

musí být

prudká, zemitá, nedůvěřivý

drtivě přímá

k Arminovým

nedokáže pochopit jeho trochu romantickou askezi, na zemi

(opět

scéna, kdy oba

uvažuje: "Zprvu

tě sevře

přátelé

zůstává

povaha.

Ondřej

projevům přátelství,

vždy oběma nohama

mořské vodě

leží nazí v ledové

ve

chlad. Pak přijde bolest. Když ji překonáš,

- Annin

tělo zůstane

zbité dole, ale tvá mysl se pne svobodná vysoko nad vlastní slabostí i nad ubohostí lidí. " Avšak na dotaz: "Co cítíš, mi zima. "). Arminova

oběť

Ondřeji?" Ondřej

a pomoc v boji s uhlíři musí

odpoví pouze: "Je

nepříjemně

svazovat i

zavazovat Ondřejovu prudkou povahu, cítí přátelství druhého jako vměšování do vlastního života (když se Armin přijde rozloučit na sbohem,

bratře. Zavři

Ondřejovu

za ním bránu!" ). Jedná se tedy o

vnucené, možná dokonce o konflikt

přátelství

svatbu: "Tak tedy

přátelství

jednostranné,

a svobody. Ne tedy o souboj

13

" mezi lidskou přirozeností a odlidštěným dogmatem ,,7. Proti lidské přirozenosti

tu stojí

přátelství

- dogmatické a svazující, ale

věrné.

Tím je

právě

Arminova

postava zajímavá. přátelství

Je ovšem možné, že ono Ondřej

se ve svatební

scéně, scéně

není zase tak

úplně

nabité symboly a významy,

Armina zachránit před jeho askezí, nepochopitelným (pro před

mocí

řádu.

neuvěřitelně

straně

jež pro

něj přátelství

náklonností k Arminovi a asi i Ondřeje před hříšným

"zachránit" straně

Takové je zase jeho pojetí

dlouho pohybují na velice ostré

poutům,

odporem k

vlastně

Ondřeje)

i

pokouší

fanatismem,

I on přece - snad v nejlepším úmyslu - donutí Armina k přijetí

nevěsty.

polibku od

Vždyť

jednostranné.

(vždyť

hraně. Ondřej

s Arminem

určitou vděčností.

přesvědčení,

postavy se tu

mezi prudkým

představuje,

svazkem a porušením

snahou, která zcela popírá jeho

svobodnou vůli přítele

přátelství. Obě

a na druhé

Armin mezi touhou

slibů řádu,

a na druhé

totiž snahou respektovat

i on se původně přišel na svatbu již jen rozloučit).

Je to Armin, který v předem prohraném boji o skloubení obou postojů jako první podléhá: když se pokusí dát Svaté

země,

Ondřejovi

" napojený krví bratří",

snad to nejdražší, co má, totiž písek ze

Ondřej

do dlaní ženy. Anebo to byl poslední Doufal, že dotek relikvie zatvrzelého

nepochopí a nasype posvátný dárek

Arminův

pokus o obrácení

Ondřeje promění?

Ondřeje?

Po vnuceném polibku

už Armin není déle schopen napětí snést a v krizi jedná podle toho, co považuje za svou povinnost: Ondřejova

úkladně

vraždí novomanželku, která je

pádu, tak Arminova zahanbení. (Již

dříve říká

příčinou

jak

slepé dívce, že se jí

nesmí dotknout, a dotkne-li se ho ona, přij de o ruku.) Jsme tedy nuceni opravit lidské

přirozenosti,

ale

svůj předchozí závěr: přátelství

stejně

tu nestojí jen proti

tak i proti dogmatickému a netolerantnímu

fanatismu 8• A za strašných obětí nakonec vítězí. Protože Ondřej sice nejprve udělá,

může vypořádat

s krutou

[B-2] Anebo se u Armina jedná spíše o do krajnosti vypjatý smysl pro disciplínu, řád? K této otázce se podrobně vrátíme v kapitole Údolí včel- příběh o svobodě a disciplíně.

7Fiala, 8

co musí, a Armina nechá roztrhat psy. Jen tak se

14

ztrátou, jež ho postihla, jen tak se chtělo ještě

může

vypořádat

provždy

svázat. Ale pak plní přítelovo poslední

přání

se vším, co by ho

a vrací se k

řádu.

Jeho

návrat není tedy pouhou rezignací, poddáním se osudu. Je systematickým, logickým

naplněním

Ondřejova

druhé strany

k Arminovi. K tomu se

Ondřej,

přátelství

dilematu, kterou je jeho

nyní již osvobozen od nenáviděných pout, svým

návratem svobodně hlásí. Je ovšem

zřejmé,

že Arminovo

osobní náklonnost

(ostatně

přátelství

k

Ondřejovi

se místy zdá, že i

má i jiné

Ondřej

důvody

než jen

je vidí). Jedná se

bezpochyby také o "vojenského ducha" nebo "spojeneckou lásku", jak na ni v případě středověkého rytířského prostředí upozorňuje například Franco Cardini 9 .

Vzájemnost, sounáležitost

či

bratrskou lásku v rámci

rytířské

komunity máme

doloženu z dobových pramenů, a ve filmu Údolí včel na ni narážíme na mnoha místech. Tak

například můžeme Ondřeje. Proč

pronásledování které

Ondřej

tak

zjevně

snad

povrchně

ho nenechá být?

touží? Tak se ptá

odsuzovat Arminovo umanuté

Proč

mu

nedopřeje

současný člověk,

svobodu, po

který si v každém

vztahu Gaký protimluv) váží především vlastní nezávislosti. Již krátké zamyšlení nám však ukáže

věc

téměř opačného

z jiného -

velice odvážný

čin. Vzpomeňme

nichž ohrožení

přímo čiší

-

- pohledu: pronásledování je

na scény Arminova osamoceného putování, z

pochopitelně,

nacházíme se v

příhraniční krajině

středověkých Čech, řídce osídlené nedůvěřivými a primitivními lidmi, z nichž právě uhlíři

byli pokládáni za

obzvlášť nebezpečné,

pohansky smýšlející

divochy. (Také s touto korekcí je třeba vnímat i Arminův odměřený až pohrdavý odstup k lidem, u nichž je hostem.) Ale zpátky k rozhodnutí: k tak odvážné v

případě

cestě těžko

bratra Rotgiera mu šlo

návrat. Jenže v

Ondřejově případě

zpátky. Snad v

něm

cítí

mohl vést pouze fanatismus

prostě

Arminova

rytíře,

vždyt'

o potrestání provinilce, nikoli o jeho

nasazuje Armin doslova život, aby jej

člověka přese

jehož tvrdost (tvrdohlavost?),

důvodům

všechnu odlišnost blízkého,

správně usměrněna,

odpovídala by

přivedl

člověka,

Arminově

9Cardini, [A-6]

15

představě řádu!").

svých

o pravé

rytířské

Nezapomínejme, že Armin už prožil

spolubratří, kteří

zatímco jiní, nájemní jako

zvířata.

("Půjdeme

askezi a zbožnosti

jedno

něj nesmírně

se na této pro

hořké

vyčerpání při cestě

nevydrželi fyzické

rytíři

nejméně

Ondřeji. Patříš

spolu,

zklamání ze země,

do Svaté

posvátné

cestě

chovali

Jeho nespokojenost s málo nadšenou, málo asketickou a spíše

umrtvující atmosférou v

řádu

je zjevná - možná i ona byla Ondřeje.

kterému se Armin tak upíná na mladého nezkažený: "Také bych je poprvé. " Arminovi

(moře

nadřízení

chtěl

- pozn. O.B.)

který

měl

vidět

jako ty,

realističtí

a dost

reaguje na žádost o

hříšné,

od počátku. Slabost

nemůže

je nám vrozena." S tím se ovšem Armin Ondřejem,

jednou

nadšený,

řádu

postoj. Proto komtur

povolení ke stíhání slovy: " Všechno naše konání je

sounáležitosti s

připadá

nesdílejí jeho zápal, jsou spíše

Ondřejův

možná lépe chápou

Ten mu

důvodem, kvůli

smířit.

Jeho

vědomí

být jeho souputníkem a bratrem, je

příliš

silné. Dalo by se dokonce (s trochou zjednodušení)

říci,

že celý

této bratrské lásky a lásky milenecké, lásky k

ženě.

Ondřejovo přátelství

stojí také

sliby a

přesvědčení

naplnění příběh

o

své lásky k

a bratrství, na jeho

straně

rytířské věrnosti. Ondřej

Lenoře,

příběh

je konfliktem plně

nárokuje

Ondřejovy

porušené

Armin si

se naproti tomu snaží dosáhnout

nevlastní matce. Z tohoto pohledu ovšem není

zcela vyvážený: vývoj vztahu

Ondřeje

a Lenory vidíme spíše jen v

náznacích a odkazech. Hlavním hrdinou příběhu je pak Armin. A

ještě

poznámka:

věrni

postmodernímu

nejpravděpodobnější přijmout

celý

příběh

vysvětlila

věku, měli

bychom zde

takovou interpretaci, která by snadno a

prostřednictvím

jediného

faktu

jistě

za

přitažlivě

Arminovy

homosexualitylO. Vše by tomu napovídalo: od tak primitivních náznaků, jakými jsou scény nahých koupajících se například

Arminova posedlost

mužů,

vysvětlená

jeho fanatismus, který mohl být dost 10

až po záležitosti daleko

-

jako žárlivost, jeho odpor k ženám,

dobře

Jak opatrně naznačuje ve své reflexi například Jan Lukeš, [B-6]

16

jemnější

tím,

čemu

psychologové

říkají

sublimace,

celkově

zbožnosti s "hříšnou" sexuální orientací, a nakonec odstup od Armina. Celé to do sebe zapadá a zní to Chce-li tedy

někdo příběh

nedomnívám, že

právě

homosexuality v

Arminově

sexuální orientace ve pochopitelně

popírají.

třeba

i

Ondřejův

konfliktu

instinktivní

lákavě.

interpretovat takto, nelze mu bránit, já se ale záměr tvůrců.

toto by byl

vůbec

chování

každém divákovi, aby jej našel

A-

důsledkem

rozvrácená osobnost, která mohla být

či

Nechci tvrdit, že motiv

není - je

zjevně

ponecháno na

nikoli, ale redukovat celý film na "problém

středověkých rytířských řádech"

- v příběhu lze najít i nemálo

Například několikrát připomínané

prvků,

je jistě

hrubě

zkreslující.

které takovou interpretaci

Arminovy studené ruce mají daleko

spíše symbolizovat jeho fanatickou víru, která mu

paradoxně

brání milovat lidi

kolem sebe, než jeho homosexualitu.

Údolí vče!- příběh

víře

O

nepříjemně mnohoznačné

Již samotný název tohoto oddílu obsahuje "víra". Pokusme se umožňuje

nicméně

nám totiž mluvit

využít

zároveň

jejich osobním vztahu k Bohu a projevech, tedy, pochopitelně době

zjednodušeně

slovo -

právě

této významové nezacíleno sti -

víře

jednotlivých postav filmu jako o

o

zároveň řečeno,

o jejích kolektivních (sociálních) o náboženství. U obojího pak

budeme sledovat vnitřní (vzhledem k příběhu) i vnější (vzhledem k

a okolnostem, do nichž je příběh zasazen) reálnost.

Z hlediska kolektivních prostředí, či,

běžných Ondřeje

chcete-li,

projevů tři různé

lidí, jakou vidíme

roviny. Je tu jednak víra laická, tedy víra

například

u

Ondřejova

samotného. Je to víra, která lidem

bezohledném

či

Ondřejův hříšný

jinak

minimálně tři různá

víry nám film ukazuje

nepřijatelném

otce, pána z Vlkova, nebo u

rozhodně

nebrání v tvrdém,

chování (prchlivost pána z Vlkova,

vztah k nevlastní matce),

nicméně

jí

rozhodně

nemalou hloubku: pán z Vlkova by se snad mohl v afektu modlit k

nelze

upřít

Panně

Marii

za záchranu svého syna tak, jak se modlil, ale kdyby to nemyslel vážně,

svůj

slib 17

o zaslíbení by Ondřejově

jistě

o jeho jediného syna,

naději

rodu (po

odchodu se jej také snaží pán z Vlkova vykoupit a když umře, hrádek

opravdu chátrá). Je to svého citu

přece

nesplnil - šlo

děsí,

přímá

Lenořina,

víra

řešit

a která se pokouší

která

Ondřeje

konflikt mezi

miluje, ale

svědomím

zároveň

se

a pokušením

tím, že se sama mrská důtkami. hnědého

Dále je zde víra však je

dobře

obeznámen s

běžnými

realistou. A pak je tu víra Arminově,

kněze, člověka

mnicha,

bezpochyby zbožného, který

řádových rytířů,

církve, je

do extrému dovedená v

způsobem téměř

víra asketická a svým

potřebami

problémy lidí a také s

dokonalá,

případě

nicméně

tvrdá,

postrádající poněkud lásku k lidem. Všechny tři tyto "víry" se ve filmu srazí velmi zajímavým způsobem ve scénách, kdy spolu mluví

hnědý

mnich a

Ondřej či hnědý

rozhovoru s Ondřejem na sebe kněz vlastně prozradí úmysl že

Ondřej zběhl

řádu

z

a

vzápětí

kostel. Zdá se, že jakýkoli prostředků.

že

Ondřeje

vydírat - ví,

si pochvaluje, že nyní bude mít dárce pro

prostředek

svůj

je mu dobrý pro získání dalších

proti

Ondřejově poměru

s nevlastní matkou, odpovídá - jsme

chudý kostel. Dále už však rozmluva probíhá daleko že Armin není

přístupný

odpouštět,

mnicha pak na okamžik

klečícího

úplně

Armina, vraha, aby

duše. V tu chvíli má

zajímavěji. Kněz zjišťuje,

jakémukoli rozumovému argumentu, že je ve své

nemilosrdný, bez schopnosti

vyzývá

mnich a Armin. V

Stejný motiv uvádí ještě i na počátku dialogu s Arminem: na výtku,

nezakročí

hnědého

nejjasněji

kněz

a

děsí

víře

se takového fanatismu. Postava

ovládne jednu z posledních scén, kdy

pohleděl

na

kříž

a modlil se za spásu své

- na rozdíl od Armina - zcela jasno. Ani ho

nenapadne odsoudit pachatele byt' i tak strašného

činu,

ale

úplně

a zcela

odsuzuje fanatické pojetí víry, jež ho k onomu činu dohnalo. Je-li ve filmu Údolí včel pojednáno téma víry u některé postavy soustavněji, je to jistě konci

právě

postava Arminova.

půstu může

Jistě upřímná

sotva chodit, jak je zesláblý) se v

krutostí, není schopen pochopit 18

snaha po osobní dokonalosti (na

Ondřejův

stesk po

něm

mísí s bezohlednou

domově,

není schopen

obyčejného

lidových

soucitu se slepou dívkou, která jej s

zvyků

Nikdo, kdo není

hostí. Symboly

chápe pouze jako pohanství a rozbíj í je. Arminova víra nezná

(hodně

pochybnosti

důvěrou

nám mohou

"čistý",

vysvětlit

jeho vlastní slova: "Neumím

nemá právo na jeho

odpuštění,

není-li

čistý

číst!").

nikdo,

měli

by být všichni smeteni. V rozhovoru s hnědým mnichem sní Armin blouznivě o andělech, kteří

upřímně míněná

jeho askeze je úctyhodná, Armin

říká:

Přesto

by pak jako jediní zbyli.

nelze jeho víru nijak odsuzovat:

a teologicky podložená (v moři ležící

"Teprve utrpení přibližuje k Bohu. " a

Ondřej

reaguje

dvojznačným

dotazem: "Kam ažjsi došel, Armine? ") Ovšemže nejsympatičtější je nám Armin ve chvílích, kdy se chová ne především jako

křesťan,

Ondřejem,

prostě

ale

člověk:

jako

když vzniká

přátelství

když vypráví o strašné zkušenosti cesty do Svaté

jeho osobního vývoje je pak chvíle, kdy se -

zřejmě

po

mezi ním a

země.

Vrcholem

těžkém vnitřním

boji -

rozhodne nechat Ondřeje na pokoji a vrátit se sám. Když se přichází rozloučit na Ondřejovu

svatbu,

téměř

vidíme, co ho stojí toto uznání vlastní

nedostatečnosti,

toto pochopení, že existují jiné druhy víry a jiné cesty, než jen ta jeho. Z uzavřeného

fanatika se stává člověk

otevřený,

lituje, že nemá svatební dar). Bohužel příčinou

tragédie -

ostražitost a

nevěsta

převáží

v

právě

schopný pochopit druhé (dokonce

tento osobní Arminův obrat se stává

Armina nezná a zve jej dál,

něm

staré

přátelství.

Arminova

Ondřej

ztrácí svou

těžce

vybojovaná

schopnost tolerance má ovšem své meze. Výslednou scénu jsme již popsali v části věnované přátelství

Dovolme si malou uvedený výklad

jako dalšímu motivu

odbočku,

závěrečných

úplně jednoznačné,

celý

závěr

abychom zpochybnili

vlastní, již dvakrát vyznění příběhu

se dá interpretovat například i takto: Armin nemá

Ondřeje

svatby nebude ani on odmítnut, ztrestat Lenoru za to, že

svůj

scén filmu. Ani tady není totiž

žádné pochybnosti, je naopak stále více podniknout cokoli, aby

děje.

Ondřeje

vrátil loučit

přesvědčen

o své

pravdě.

Je rozhodnut

zpět. Může přece očekávat,

se

může

že v den

jen na oko, jediný jeho cíl je

odlákala řádu i jemu samému. To, že

Ondřejovi

19

chce darovat písek z pouště, je pak už jen jakýsi závěrečný test ortelu. Pak Armin splní svůj Jistě,

před

vynesením

záměr.

taková interpretace není

pravděpodobně

správná. Ne proto, že by Armin

nebyl schopen použít lsti. Naopak, lest by mohla být jeho myšlení blízká. Pro fanatické lidi vždy

účel světí prostředky. Ostatně,

domluvil s uhlíři, když historické

věrnosti

nevěděl,

již jednou se na

jak ten zareaguje na své dopadení. I z hlediska

by se nejednalo o nic divného. Ve své

Evropy Jacques Le Goff píše: "Celá společnost se skládá z středověkého člověka

že vliv

lsti, aby

na

Ondřeje

lhářů.

(. ..) To je tím,

člověk

musí používat

společnost válečníků

bere všechno

skutečnost je

zvítězil. Představujeme

si, že tato

Kultuře středověké

tak slabý, že

útokem. Naprostá iluze. Technika je tak málo rozvinutá, že rezistence skoro vždycky

vítězí

nad ofenzívou. (. ..) Ten, kdo nevládne silou nebo lstí, je

téměř

s

jistotou odsouzen k zániku. Kdo si je jistý a co je jisté? ,,11 Ne, Armin by jistě rád svědomím

a s dobrým jedná

správně.

hrůznou

použil lsti i

přetvářky,

kdyby byl

opustil?" Tato

věta

výkřikem:

nám ukazuje Arminaještě v novém

o tom, že

těžko

Potíž takového výkladu je jinde: fanatik by pak

nejistotu, kterou dává najevo dokonce hlasitým

proč jsi mě

přesvědčen

prožil

"Bože

světle.

můj,

Jedná

se samozřejmě o zjevný odkaz na Kristovu předsmrtnou hrůzu a nejistotu. l2 Armin se tedy

nepochybně

se však pokládal i za který na

něj

jakékoli

řešení

cítil být povolán k

oběť,

byl vložen, byl bude

Arminově nejistotě,

a to

určité

především oběť

nesplnitelně těžký,

nutně neúspěchem.

o jeho hledání a

zároveň

božího úradku. Jako by úkol,

jako by Armin sám už tušil, že

A jsou

vnitřním

spasitelské úloze,

ještě

jiná fakta,

hovořící

o

závěru

tohoto

je sice ve filmu

dobře

boji. Uvedeme je v

oddílu. Nutno

říci,

že zatímco víra "laická"

(např. Ondřejova)

vykreslena, ale odpovídá jak dobovým reáliím, tak od 11

rozšíření křesťanství,

a víru

hnědého

pravděpodobně

mnicha podali

každé

době

tvůrci způsobem mírně

Le Goff, [A-15], s. 331 Srv. s pašijovou částí Matoušova (Mt 27, 46) a Markova (Mk 15, 34) evangelia. Kristovo zvolání na kříži těsně před smrtí.

12

20

poplatným

době

především

úlisný a hrabivý), Arminova víra

dobře

vzniku díla

středověkého

vystihuje jistý typ pramenů (např.

dobových

dokázali na jedné straně krutě

straně

(kněz může

člověk,

být docela hodný

řádového rytíře

ale je vždy a

velmi

přesně

a

náboženského zápalu, jak jej známe z

chansons). Jsou opravdu popsány

příběhy

lidí,

kteří

projevovat hluboké zanícení pro svou víru a na druhé

masakrovat ženy i

děti

- obojí takříkajíc z přesvědčení,

upřímně.

Je zajímavé, že když jsme pojali příběh filmu jako příběh víry, stává se nám opět hlavní postavou Armin von Heide. Armin je z tohoto hlediska také postavou takříkajíc "nejhistoričtější", podobně

konfliktu

jeho

vnitřní

postaveného

konflikt se

středověkého

pravděpodobně člověka.

nejvíce blíží

Reálnost

nekompromisního přesvědčení, jež ho nutí k rázným, ba krutým

jeho

činům, skutečně

velmi připomíná postavy středověkých rytířských románů, kronik, legend. 13 Ondřej,

docela

Lenora i další postavy nejsou o nic dobře

vystupovat i v

prostředí

evropské) -

Nicméně

je to také víra,

vítězí. Neboť

oba. " A

Ondřej

donutil

z jiné doby. Armin (pokud by šlo o

oproštěná

ode všeho fanatismu, která v

závěru

filmu

Armin před svou smrtí prosí přítele a vlastního kata v jedné osobě:

Ondřeji. Tobě

-

ale mohly by

těžko.

" Vrať se,

prostředky

příběhu

méně věrohodné,

bude

Modli se za nás. Modli se za nás. Za

se opravdu vrací. Snad Armin dosáhl

obětováním

Ondřeje

odpuštěno.

sebe a všeho, co bylo

k návratu. Domnívám se ale, že

těmi nejbrutálnějšími

Ondřejovi

drahé - svého a

dvojznačná věta" Tobě

bude

odpuštěno." (Kdo odpustí? Řád? Bůh?) svědčí pro jiné vysvětlení. Armin skutečně

13

rozpoznal v

Ondřejovi

hned

odpočátku přímou

a nezkaženou víru.

Přesvědčivě to dokládá například August Pražák ve svém pojednání o staročeské Alexandreidě - srv. např.

Pražák [A-22], s. 50 - 53. Ve středověké starofrancouzské povídce Aucassin a Nicoletta jedná hrdina Aucassin velice nekompromisně nejen se svými nepřáteli: "Bůh mi buď milostiv," děl Aucassin, "neutnu-li vám hlavu, když mi toho neslíbíte. " " Ve jménu Páně, " odvětil, "slibuji vám vše, cokoli vám libo. " Aucassin rC-ll, s. 20. A jinde hrdina šíří dobré rytířské mravy, když tvrdě trestá zbabělého "torelorského" krále, jenž nechal svou právě porodivší manželku jet za sebe do boje: Když Aucassin slyšel krále takto mluviti, popadl všechny pokrývky (..) Za sebou spatřil hůl. Vzal ji, obrátil se, udeřil krále a natloukl mu, až z toho málem zemřel. (..) "Při srdci Božím, " pravil Aucussin, "zabiju vás, darebáku nemravný, nepřislíbíte-li mi, že už nikdy ve vaší zemi muž nebude ležeti v šestinedělí. " Aucassin rC-ll, s. 44. K tématu lze pochopitelně najít množství dalších dokladů.

21

Snažil se ji získat pro sebe a pro právě Ondřejova

řád,

ale v

závěru

je již

přesvědčen,

že je to

blouznění

Annina,

víra, která je pravdivá. Ne tedy fanatické

neustále usilujícího o

čistotu,

ale planoucí a milující víra

hříšného Ondřeje.

A

závěr pak jen dosvědčuje, že se Annin v Ondřejovi nemýlil. 14

Údolí včel- příběh Jak již bylo

řečeno,

rozpracován,

O

lásce

motiv lásky mezi

ačkoli

Ondřejem

a Lenorou není ve filmu Důvod

by se snadno mohl stát nosným.

příliš

je podle mého

názoru - po všem, co tu již bylo napsáno - nasnadě: Údolí včel není příběhem o lásce, ale

především

o

přátelství

a

víře,

skutečným

a

hlavním hrdinou je Annin,

nebo přinejmenším jsou to Annin s Ondřejem a vztah mezi nimi. Tak v první

scéně,

která je jakousi ouverturou k celému

znatelně naznačeno,

mladý čímž

jaké city mezi

Ondřej přináší

ji i otce

nepřijal.

své nevlastní matce,

nesmírně

závěrečného záběru

předpokládané) herců

scénu takto:

nevěstě

svého otce, jako dar netopýry,

tohoto

činu zůstává

nejasný až do

scény. Mohlo jím být

prostě

to, že

Ondřej

svou macechu

dělo dříve,

Ondřejově

se

můžeme

přinejmenším

nevíme, jestli se Lenora s

střihu

a z nepatrných

náznaků

domýšlet, která varianta platí.

Ondřej skutečně

něj

pohlíží

Ondřejem

vlastní matce a o okolnostech její (také pouze

smrti. Pouze ze

v mimice a

Osobně

interpretuji

spíše žárlí na svého otce. Lenora to sice snad neví,

na konci scény, když hledí do rozbitého

ve kterém se mihne skoro

vítězný úsměv

tebe podstoupil"), už chápe, co k ní

Ondřejova obličeje,

(snad ve smyslu "podívej, co jsem pro

Ondřej

mimo jiné také chování Lenory po

14

a Lenorou vlastně převládají. Ano,

Anebo si na ni myslí sám a na svého otce žárlí? A jak na

znali, nevíme nic o

ale

je pouze sotva

důvod

urazí, ale

ona? Nevíme. Nevíme, co se

gestech

Ondřejem

příběhu,

cítí. K takovéto interpretaci mě vede

Ondřejově

návratu: hned první

večer

K tématu víry v historickém filmu se středověkým námětem se ještě nejméně dvakrát vrátíme: jednak v kapitole "Pohanství a dvojí křesťanství", kde se zabývám literární verzí díla, a pak v kapitole "Údolí včel a Království nebeské", kde srovnávám dva odlišné přístupy k historickému filmu jako takovému.

22

"Lehněme

navrhuje:

si zde. " Jako by jejich vzájemný vztah byl

samozřejmě

dán. Stejně

nejasný a zkratkovitý je

Ondřejův útěk čin,

snadno použitelným motivem pro takový

jeho láska k nevlastní matce. Není ale jasné, poslední kapkou je

určitě nezdařený útěk

jistě nestačilo. Důležitou

nebyl souzen za napomáhání k

proč vlastně Ondřej

Ondřej

prostě

utekl

znovu probuzeného

útěku.

A

sobě

(špatné

svědomí

a stesk po

by k tak závažnému

zřejmě právě

svědomí

domově)

by

se nabízí

vysvětlení,

původně potlačeného,

snad

případem.

Pro

svědčil Ondřejův

obě

tato

něco,

smečku

narážíme na psí

co je pro

něj

jako na

Ondřejovu

šílený smích, který

hned druhý den po svém návratu). Nic ale

Ondřej

utíkal ze stesku po

I další vývoj

Ondřejova

srozumitelnosti. Z matce

vůbec

a

Lenořina

vztahu je popsán

scéně

toužil. Teprve ve

vysvětluje

překážky,

oběma

překonány

smečky

až na hranici

po

konečně

ještě

chceš? ...

subtilnější.

vyčítá

čase

nedostatek

důtkami,

Ondřej Lenoře

Tvůj

otec

Obává se

modlí se za to, aby na Vlkově

nelogicky

řád!" Nicméně

a oba milenci se

úsporně

brání ve sblížení:

problémy jsou

Ondřejem,

Ondřejovi poněkud

jako jsi opustil

na

tomu, že by

v maštali, kde se Lenora mrská

které

Lenořiny

ona).

vztahu s nevyzpytatelným mír, a

dětství,

chování dlouho nevyplývá, že by po své nevlastní

duchu klade za vinu, že musel odejet (" Co

proklel!"

nenasvědčuje

ději

Lenoře ...

Ondřejova

vyplynou na povrch

vzpomínku z

jednou z charakteristik domova (s obnovou psí

začíná

ale

vysvětlení

slyšeli z jeho cely ve chvíli, kdy psi trhali Rotgierovo tělo, protože později v několikrát

- z

řádového

pro útok na

nejsamozřejmější

Rotgierovým

Jistě,

si útok na svou osobu vymyslel, aby

domově,

ze stesku po

právě

odchází.

roli zde snad sehrálo špatné

bratra je Rotgier odsouzen k smrti. Jako že

nabízí, mohla být

bratra Rotgiera, rozhovor s ním, jeho

Ondřej

Rotgierových slov totiž vyplývá, že

přímo

jaký se

otázka: "Ty se nemáš kam vrátit?" Ale to samo o rozhodnutí

příběh

z kláštera, i když pro

věrnosti:

zůstal

mě

prostě

klid a

" Opustíš

(nevíme jak dlouhém) jsou

v

mě,

překážky

sbližují, sledováni ovšem Arminem. A tím 23

je motiv jejich lásky v

zásadě

pojednán, vztah logicky vyústí ve svatbu, kterou-

spolu s Lenořiným životem - také končí... Vrátíme-li se ještě k úvodní

věrohodnosti

hlediska historické vyvázli možná doby, kdy širší

právě

sňatek

sňatkové

ve

proto, že

filmu, je třeba poznamenat, že tady se tvůrci z pohybovali na celkem tenkém

zamlčeli předchozí

společenské vrstvě pánů

politiky

(rozšíření

majetnější nevěstu, smíření

nevlastní matku

scéně

ledě,

okolnosti. Film je zasazen do

z Vlkova byl

rozhodně

majetku - bývalo zvykem brát si

dvou rodin apod.) Z toho by plynulo, že

dříve příliš

každopádně

neznal,

(vzdálená ovšem -

výsledkem

urozenější či Ondřej

svou

však jakási romantická láska

mezi nimi byla téměř vyloučena. Je ovšem možné, že Lenora byla ve Ondřejova příbuzná

ale se ctí

společný předek

skutečnosti

s pánem z Vlkova

musel být v jejich rodokmenu nejméně ve čtvrtém zpětném pokolení 15 ). Pak by se znát mohli, dokonce mohl mezi nimi

něj aký

blízký - ale spíše nevyslovený -

vztah existovat. Opakuji však, že nic takového

tvůrci

filmu

explicitně

nenaznačuj í.

Další otázkou vzájemný

zvláště

vzhledem k jejich

věkový poměr Ondřeje

o něco starší, ale věkový rozdíl šlo

zjevně

o

sňatek

v té

a Lenory. Dá se

vůbec

přes

době můžeme

že Lenora byla

nemusel být značný. Vzhledem k tomu, že

dvanáct let,

Lenoře

zřejmě

mohlo být v

době

pak ne víc než patnáct.

odhadnout snad na dvanáct. Ani tady se tedy

tvůrci

neodchýlili od možné historické reality.

V této

části

otázku: co

snadnému sblížení - je

předpokládat,

mezi aristokratickými rodinami,

svatby s pánem z Vlkova málo Ondřejův věk

pozdějšímu

práce zbývá ještě jednou a naposledy odpovědět na poměrně zásadní

vlastně

tolik vadilo Arminovi na vztahu

Ondřeje

a Lenory? Již jsme

soudili, že to mohl být jistý druh osobní žárlivosti, v oddíle jsme zmínili

samozřejmě Ondřejovy

vlastně ještě

nebyli manželé. Snad mohl vadit i vztah matka - syn Qakkoli

nevlastní). V

Arminově

15 Srv.

24

porušené sliby

řádu

věnovaném víře

i fakt, že oba milenci

štítivém odporu se však nejspíše skrývá ještě

Klapisch-Zuberová, [A-l2], s. 243-245

něco

víc.

V

rozmluvě

s

hnědým

prozrazuje Armin názory blízké kteří,

velmi

klášteře

mnichem, ale také se starcem u studny v některým křesťanským teologům

zjednodušeně řečeno,

své doby,

pohlíželi na manželství (a na ženy

vůbec),

jako na nutné zlo. V této souvislosti se obvykle cituje pasáž z listu svatého Pavla: "Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá má svého muže. 16 A dále: "Svobodným a vdovám

pravím, že je pro zdrženlivě, ať

trápit.

,,17

zásadní,

ně

lépe, když

zůstanou

vstoupí v manželství,

neboť

tak jako já. Je-li jim

zatěžko

žít

je lepší žít v manželství než se

Prvotní křesťané pokládali tento problém za důležitý, ale ne za neboť očekávali

velmi brzy konec všeho.

Středověk

pak tato slova

vykládal tak, že rodina a sex je záležitost nutná k tomu, aby lidstvo nevyhynulo do doby druhého Kristova příchodu, ale je to

vlastně

východisko z nouze. Zlatá

legenda (Legenda Aurea) kterou v 60. letech 13. století napsal italský dominikánský mnich Jakub de V oragine, uvádí hned postoje - za všechny

uveďme alespoň

několik příkladů

takového

legendu o svaté Petronelle, údajné

dceři

apoštola Petra, která byla vychována k dokonalosti" v lásce Boží", a tak, když jí "hrozil"

sňatek, "začala

tři dny odešla v Pánu.

se postit a modlit, přijala

,,18

tělo Páně,

ulehla na lože a za

Sexualita byla ve středověku (a jak upozorňuje Le

Goff19 , tedy teprve ve středověku) navíc dávána do souvislosti s prvotním hříchem,

tedy se základním porušením, které si s sebou nesou od narození

všichni lidé od dob Adamových. V mnozí teologové ale je

svůj příkrý

pravděpodobné,

že v

postoj

době,

do které je

alespoň

děj

filmu

umístěn,

již sice

k sexu v manželství pomalu mírnili,

prostředí rytířského

mužského

řádu

se tyto názory

snadno držely déle. Jak vyplývá z rozhovoru v kostele, Armin se navíc

zjevně

Kor. 7, 1-2 Kor. 7, 8-9 18 Jakub de Voragine. [C-lO], s. 183 19srv . Le Goff, [A-16], s. 127

161. 171.

25

přikláněl

k

rozšířenému

názoru, že je

třeba důsledně

rozlišovat mezi

tělem

a

duchem, přičemž co je tělesné, je automaticky hříšné?O Ondřeje

Jakkoli tedy vztah příběhu,

a Lenory není hlavním nosníkem celé stavby

důležitým

je bezesporu

hybatelem

děje.

útržkovitě

Je snad

podaný,

avšak vnitřně reálný a neodporuje historické pravděpodobnosti.

Údolí včel - příběh o svobodě a disciplíně Motiv svobody jsem se rozhodl pojednat z svobodě, hrdinů

jak ji dnes chápeme, totiž

vlastně

takřka

"negativního"

onen příběh

době

zde uvedli, že film v - nyní jsme u

svobodě

není. Ani jeden z

teď

na mysli žádný

v dnešním slova smyslu netouží. Už jsme očekávání

svého vzniku nejspíše nenaplnil

kořene věci.

tohoto

svobodou a disciplínou, nutně

být

přinejmenším působí samozřejmě

J de

chyby, kdyby příběhu

často

o

Výsledný dojem ale při takovém

blízký

zklamání

očekávání

nezvítězila),

(svoboda

nedorozumění. Tvůrci

by se

ostatně

pojali takto. Jednak by tím

bylo

musí

anebo

dopustili hned dvojí

utrpěla vnitřní

- doslova by se rozpadl. A pak by to byl přístup

neuznával. Znal

autorů

pak závěr filmu rozpačitě, bez konce.

příběh

Středověký člověk

dějovou

omílaného motivu, totiž konfliktu mezi osobní

řádem.

nebezpečně

mnohých

Filmový divák, uvyklý odhadovat hlavní

linku již v průběhu prvních scén, snadno podlehne iluzi, že záměrem ztvárnění právě

o

vůbec

není svo bodný ve svém jednání (a nemám

fatalismus), dokonce ani po

důvodu:

silně

soudržnost

ahistorický.

nic takového, jako je osobní svoboda jednotlivce, neznal a

přinejlepším

svobodnou

vůli

v základním slova smyslu - to je

svobodu rozhodnutí pro dobro nebo pro zlo, a uznával svobodu jako výsadu, tedy ve

zaručené

středověku

Svoboda

20 srv.

26

postavení v rámci je

"zařazení

může spočívat jen v

Le Goff, [A-16], s. 124-125

do

společenství. společnosti.

Citujme

opět

Le Goffa: Svoboda

Není svobody bez

závislosti, kdy představený

společenství.

zaručuje podřízenému

respektování jeho práv. středověk

pro

,,21

Dušan Třeštík nahrazuje trefně, i když prozatímně,

pojem svobody slovy" svobodná nesvoboda" s tím, že " nejde ani

o moderní svobodu, ani o nesvobodu ,,22 Ponechme stranou otázku, jestli většina vůbec

dnešních lidí uvažuje řádu

Vlkova neutíká z

o

svobodě

jinak. V každém

z touhy po osobní

svobodě,

ale z touhy po

řádu

neplatí, " varuje starý

svobodě.

ovčák

řek,

"

Ondřej

nadále mít své místo v jistém řádu

v

závěru

svobodný pouze ve

uvědomíme,

užívat být

přítomny

jde o jedno: najít znovu

ví, že doma nebude o nic

řádu,

a ani z

věrnost

vysvětlit

něj

svobodněj šL

neunikne. Ani nechce. A jeho řečné:

Ondřej může

být

dělat

filmu

s

povážlivě uměleckým

komplikuje ve chvíli, kdy si dílem.

Umělec

důvodů

má

jistě

právo

ryze estetických, jiné mají pouze "navodit "vnitřně",

díla samotného, a odkazovací funkci symbolu jim v takovém

tvůrců,

i

podle svého vlastního uvážení, mnohé zdánlivé symboly mohou

pouze z

autor sám.

Bude i

mnohé symboly, užité ve filmu, a porovnat je

symbolikou - se

že máme co

symbolů

případě

atmosféru", další sice fungují jako symboly, ale pouze

určí

kvůli

společenství.

snadný úkol -

středověkou

V každém

filmu pak jen potvrzuje výše

Symboly a historická

se

- " V této zemi zákony tvého

Armina. Ani bratr Rotgier nechce utéci

říká Ondřejovi.

své místo, ne z místa utéci.

Zdánlivě

pro

"Ty se nemáš kam vrátit? Mám v Harcu statek. Leží v údolí, kde jsou

prameny pěti

návrat k

bezpečně

z

domově.

Zároveň právě

Kdyby mu šlo o svobodu, mohl se kdekoli jinde ztratit lépe. toto pojetí svobody se mohl cítit celkem

případě Ondřej

Jistě,

bylo by možné vyhledávat v

dodržme však své předsevzetí

nepředpojatě zůstat

nastíněné

tedy v rámci

případě

vymyslí a

předloze či scénáři záměr

v úvodu, a pokusme se pro zatím

pouze pod vlivem díla samotného. Pokusím se navrhnout

21 Le Goff, [A-15], s. 271 22Spunar, Kejř, Třeštík aj. [A-26], s.30

27

vždy několik možných interpretací,

přičemž většinou

právem), že se tvůrci předem

obeznámili s historickým materiálem.

dobře

budu předpokládat

(patrně

Symbolika zvířat Včela

Ústřední a titulní symbolický motiv filmu. Je podivné, že zároveň snad nejobtížněji

vyložitelný.

proč

včely. Právě

zrovna

autor

scénáře

zvolil z

Autoři

u

sami totiž nikde v celém filmu

včely

důvodů

je tedy

především třeba

nevysvětlují,

uvést možnost, že ji

estetických a významy, které ovšem

nepochybně

nese, nejsou příliš konkrétní a každý divák si je může interpretovat po svém. V celém filmu se o Ondřej

s

včelách přímo

knězem (hnědým

mluví dvakrát. Poprvé o nich rozmlouvá

mnichem) u

úlů:

"A dnes bodají?" "Jsou neklidné,

cítí bouřku." Podruhé o včelách - jakoby zcela bez souvislosti a spíše pro sebe

- rozpráví můžete stavět

kněz

sám

během Ondřejovy

rozbít domov, ale nový." Teprve ve

předtucha

neuděláte

a

Lenořiny

svatební hostiny: "

jim bolest jako

světle pozdějších

- za pár hodin bude rozbit

člověku.

Hned si

Včelám začnou

událostí se tato slova jeví jako

Ondřejův

domov, a on už nový

stavět

nebude ... Film je zasazen do doby, kdy se definitivně změnilo

znamenala pro

v domácí

člověka

ve

pěstování včel

včelaření

v lesích (brtnictví) už dávno

v klátech nebo úlech. Co ale

včela

středověku?

Nejen v evropském kontextu symbolizovala v

zásadě

vždy

především

píli,

pracovitost. Je sice pravda, že v Bibli najdeme spíše zmínky o medu jako o vzácné

věci:

"

všeho nejsladší. má ústa.

23 Sír 11,3 24Ž 119,103

28

,,24

Včela

je sice malá mezi létajícími tvory, ale to, co dává, je ze

,,23, "

Jak lahodnou chuť má, co ty říkášl Sladší než medje to pro

Ale jedna z nejvýznamnějších církevních modliteb, Exsultet, která

vznikla již v raném velikonoční

vigilie,

středověku

zmiňuje

(5. - 7. stol.) a používá se

při bohoslužbě

již přímo včelu a nazývá ji pilnou:

Jižjsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci, kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň. Ačkoli přece

se její plamen dělí a rozdává světlo,

ho neubývá.

Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela. 25

Včela

v heraldice znamenala

tomto významu i u daleko řady

opět

píli nebo

přičinlivost. Včelí

pozdějších uměleckých děl

Ctností na Kuksu). Pokud jde o med,

netřeba

snad

úl nalezneme v

(Braunova Píle z jeho připomínat příslovečné

"mléko a strdí" jak u biblického Mojžíše, tak u Kosmova Praotce Čecha. Kromě

symbolu píle byla ovšem

dokonce i nositelkou jakéhosi Ambrožovi, takto patronu

včela

posvěcení.

včelařů:

prétorského paláce do kolébky a spal, jeho

tváři

pro

středověké

Ve Zlaté

lidi i

určitou

legendě čteme

přiletěl

znenadání roj

včel

a ústech, jako by včely vstupovaly do svého úlu a zase z

Otec tím byl zmaten a řekl: Jestliže bude toto

velikého.

,,26

o svatém

" Když byl Ambrož (. ..) uložen v síni a usadil se na něho

Když pak odlétly, vznesly se tak vysoko do vzduchu, že je lidskýma vidět.

záhadou, ba

děťátko

vylétaly.

očima

žít, bude z

nebylo

něho něco

Včelám bylo jako jedinému tvoru dovoleno živit takového velikána,

jakým byl svatý Jan Křtitel: "Jan byl oděn velbloudí srstí, boků a jedl kobylky a med divokých včel.

,,27

vytvářet

raně středověkých teologů,

kožený pás kolem

Včely nutně musely být dokonalé,

protože bylo záhadou, jak se rozmnožují (tedy panenská úlu žijí, jak dokáží

měl

dokonalé, geometricky

čistota?),

přesné

jak

vlastně

v

obrazce ... Jeden z

Theodoretos z Kyrrhu (393 - 466), sepsal dílo,

25 Překlad podle aktuálně používaného církevního misálu

de Voragine, [C-10], s. 149 1,6

26 Jakub 27 M k

29

nabádající

věřící,

aby si brali

věnoval právě včelám,

služebníci

podřízení

příklad

různých zvířat. Několik

z

dlouhých

které jsou "pracovité a zamilované do krásy": "Jako

zákonu autority vylétávají z

příbytků,

sbírají to, co je

užitečné, dobrovolně přinášejí své břemeno.

" A dále: "Na prvním

jak velkájsou dobra, která přináší svornost.

Neboť roje včel

společnosti;

soukromničení,

není u nich žádné

nerozdělený je jejich majetek. včelí

,,28

ale

místě

se nauč,

napodobují život ve

společné

je bohatství a

Je ostatně známo, že Aristoteles považoval

úl za vzor svornosti ajednoty, a tedy státu.

Jak je

vidět,

pro symbol

včely

za cenu rizika, že podsouváme

si

můžeme

tvůrcům

že v našem filmu symbolizuje

naznačuje hnědý

Ondřej,

včela

včela

významů,

záměr. řádu

klidnou práci v

včela

je ale pro

ovšem

Domnívám se, jednotě,

a v

budování. Podle toho, co

mnich, lze soudit, že

vybavena, víc snese. Zdá se, že

vybrat z celé palety

filmu neexistující

činnost,

neokázalou, ale uspokojující

místo

oddílů

něco

při svatbě

takového lépe

je symbolem života, v jakém

života, který se pokusil žít, ale který je nakonec rozbit a

viděl

své

Ondřej

jej

opouští. Anebo neopouští - snad odjíždí budovat svůj jiný domov.

Netopýr Ve filmu se s netopýry setkáváme v úvodní

scéně.

označen

netopýři

jeden ze

košíku, který

včelích úlů,

Ondřej

odevzdá

jednak jsou nevěstě

Jednak je obrázkem netopýra ukrytí pod bílými

Ondřejova

Netopýr jako symbol zlé sudby ve filmu opravdu "funguje", ani prostě neočekává

nic dobrého pro hrdinu, který si něco

nočními zvířaty.

V evropské

netopýra mezi

opovržení tyto,

začal

osudu.

současný

divák

s těmito podivnými

je to pochopitelné. Již Starý zákon uvádí

nečistými živočichy: nesmějí

v

svého otce jako dárek. Oba novomanželé

se urazí a netopýři se tak stávají příčinou celého dalšího

kultuře

květy

"Z létajících

živočichů

budete mít v

se jíst, jsou hodni opovržení: orla, orlosupa a

mořského

28Theodoretos z Kyrrhu: De providentia orationes decem. Bohužel se mi nepodařilo nalézt žádný dostupný originál či překlad Theodoretova díla. Citáty, které zde uvádím, jsem převzal z úvahy studenta teologie Petra Šabaky, [B-9]

30

orla, (. ..), čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra ,,29 U proroka Izajáše jsou potkani a

netopýři

nejnižší, pohrdaní tvorové, jimž

člověk

v polední den

"předhodí (. ..) své bůžky stříbrné i bůžky zlaté ,,30 Na středověkých obrazech ukřižování Kristově

najdeme netopýrům podobné

levici -

hlavně netopýří

ďáblíky, kteří křídla

blanitá

se "ujímají" duše lotra po

byla oblíbeným atributem

d'ábla. 31 Ještě La Fontaine v sedmnáctém století považuje netopýra za zvíře lstivé, i když mu to nijak příklad

zvlášť

nezazlívá a s humorem ho dává

čtenáři

za

politické prozíravosti. (Netopýr si v jeho bajce zachrání život tím, že

jednou tvrdí, že je pták, podruhé, že je myš, "a že tak zachova' svou dUSl. ,(32)

obratně

odtuší, dvakrát

v.

Dá se tedy

říci,

že

Ondřejův

dárek

Lenoře

myšlen i pochopen, a to zkrátka proto, že než zlou

věštbu,

neplodnost, začínající

přání

vyjadřovali

manželství.

něčeho

dost

Těžko

netopýři

zlého.

zlého myslel. Mohlo jít o pouhý

říci,

jak

dětský

nemohli znamenat nic jiného,

Netopýři,

jednoznačně

ale

byl bezpochyby urážkou, byl tak

znamenající mimo jiné překazit právě

chlapcovu touhu

vážně

chlapec

Ondřej

své

přání

všeho

pokus, co všechno osoba, jež mu byla

vnucena za novou autoritu, vydrží. Bude

křičet?

tento výklad by mluvil obrázek netopýra na

Omdlí? A tak

včelím

podobně.

úlu. Je zjevné, že

Pro

Ondřejovi

pohled na tento úl pouze vnukl okamžitý nápad. Zajímavou otázkou ovšem zůstává

samotný úl se symbolem netopýra. Jako by tu šlo o mystické spojení

záhadného dobra s nejasným zlem ...

Vlci a psi Symbol

vlků

(anebo

z nejskrytějších, ale v názvu

Ondřejova

přímo

z nich vychovávaných

psů)

zároveň nejdůležitějších symbolů.

je ve filmu jedním

Nacházíme je

rodného hradu - Vlkova. Zajímavý je i

vlstně

různý

už

pohled

11,l3-19 2,20 31 Srv. např. Hasenburskýmisál, kánonový list. Reprodukce v Kutal, [A-14] 32La Fontaine, [C-7], s. 60 29Lv

30 Iz

31

Ondřeje

zvířata.

a Armina na tato

rozhovoru s

hnědým

Armin nich mluví nesmírně

mnichem, tedy

jako psi a vlci chovají. Naproti tomu mláďat.

přesněji, pohrdavě Ondřej

pohrdavě

ve svém

mluví o lidech,

kteří

psy miluje a vychovává je z

se

vlčích

Líbí se mu jejich dravost a rychlost (scéna na lovu), ale ani jeho vztah k

nim nemůže

zůstat

bez problémů, když se dovídá, že

jeho otce. Vlk platil ve

středověku rozhodně

že lidé, žijící v raném

středověku

právě

psí

smečka

roztrhala

za symbol zla, nesmíme zapomínat,

ve vesnicích ztracených v

nepřátelském

lese,

měli ke strachu z vlků ty nejlepší důvody.33 Ovšem v době, kdy se děj filmu

odehrává, mohl takový strach zůstat spíše již v rovině podvědomé, kde je ostatně právě

dodnes. A toho, jak se zdá, stávají psi

popravčím

využili

nástrojem, když trhají

tvůrci

filmu.

Ondřejova

Rotgiera a nakonec samotného Armina. Všechny

tři

hlavního hrdiny. Ve spojení s ostatními symbolickými včela

dalších interpretací. Jestliže křesťanskou

vůbec

pokoru a

netopýr je jejím

přímým

Třikrát

se v

příběhu

otce, uprchlého bratra

smrti se úzce dotýkají

zvířaty

zastupuje v příběhu

se ale lze dobrat i

řád,

pořádek,

píli,

jakési vyšší, ideální a nedosažitelné dobro, pak

protikladem - je zlou sudbou, proti které není obrany,

nedosažitelným a proto neporazitelným mystickým zlem. Psi a vlci na této škále patří někam doprostřed.

zlé; jsou

bezděčnými

Jsou

těmi,

Snad

obrazem

měli

světa

bezmyšlenkovitě

konají skutky, obvykle

vykonavateli poprav. Jsou živelným, hladovým,

hmatatelným zlem. Neschopni věrným

kdo

lidí.

psi znázornit

řádu

Ondřej

člověka,

a dobra,

ačkoli

sami jistě ne

přímo

reálně

zlí, jsou

je jako jeho psi, a i Armin jedná jako oni.

jak se pro svou snahu o

"včelí"

nakonec vždy stává pouhým divokým vykonavatelem zlého

klid a

řád

"netopýřího"

osudu ...

Každodennost a psychologie postav Film Údolí včel je až neuvěřitelně historicky věrný. Jistě, je tu výhrada jeho časové neurčeno sti - odehrává se v Čechách snad někdy ve 13. století, ale ať už 33S rv.

32

např. Le Goff, [A-15], str. 144

sledujeme

předměty

denní

potřeby,

naopak psychologii postav, vše velmi

přesně

výpravy jsme už celkem zvyklí i ze

popřípadě chtějí

svým

hrdinům

kdy se

z

dějin

současné

příběh.

účastníci středověkých

anebo

věrnost

zaměřené

osudové chyby, když současné

vlastní,

současného člověka, čímž

myšlení

exteriérů,

historicky

dopouštějí

vyjádření nějaké

"vytlouct" romantický

volbu

"sedí". Na historickou

kinematografie, ale mnozí scénáristé se obvykle užívají historických kulis k

oděvy,

stavby, jídlo,

Musí pak

dochází ke

myšlenky,

nutně podstrčit

směšným

scénám,

náboženských válek dovolávají svobody myšlení

nebo hrdinky zlO. století mluví o svých ženských právech. Nuže, nic podobného v Údolí včel nenajdeme. Podrobněji Jsem tuto problematiku

řešil

v

předchozích

všechny. Budiž jím vztah

Ondřeje

druhé. Chování obou hlavních středověku tvořili téměř

kapitolách, zde

postačí

a Armina na jedné

hrdinů přesně

straně

jeden a

příklad

uhlířů

odpovídá faktu, že

na

za

straně

uhlíři

ve

nejchudší a nejopovrhovanější kastu, navíc byli obávaní

jako něco d'ábelského: pracovali přece v lese 34 a s ohněm. Armin s uhlíři jedná přezíravě, nicméně rytíři

je využije ke své lsti.

pak bez nejmenších

Ondřej

se jim

výčitek svědomí uhlíře prostě

bezohledně

mstí, oba

povraždí. Jejich jednání

je z dnešního hlediska neomluvitelné - a přitom historicky zcela uvěřitelné. Snad nejcennější na práci scénáristy i režiséra je však vytvoření věrné atmosféry celého díla. Ovzduší strachu, nejistoty a neskrývané brutality, a lidí, která jim představě,

umožňovala

jakou si lze

v takovém

vytvořit

literatury. Ano, vždy to bude jen

o

světě přežít,

středověku

současně

to vše dokonale odpovídá

podle dostupných

představa. Přesto

tvrdost

nám dobré

pramenů

umělecké

a

dílo

může pomoci s jejím vytvářením možná lépe, než naučný snímek. Údolí včel

takovým dílem jistě je.

34Srv. Le Goff, [A-16], s. 60-73

33

Údolí včel

literární

předloha

Srovnání filmu s jeho literární předlohou35 bývá ústředním tématem většiny recenzí a

rozborů

- hodnotí se režisérova schopnost

linek a

námětů

do

předem

příběh

vzpírající se

vyloučit

množství

ústřední

dané stopáže, nahmatat

interpretaci, podtrhnout klady a naopak převést

vtěsnat

či

dějových

základní

předlohy či vůbec

zápory

z jednoho média do druhého, dosti odlišného. Nuže,

tuto tradici budu nucen porušit. Srovnání s novelou scénáristy Vladimíra Kornera se ústřední

částí

této práce nestane, a to ze dvou

důvodů.

Jednak se nám

o ně v prvé řadě nejedná (zajímá nás spíše historický film samotný), jednak jsme tu

svědky

zvláštního,

nepříliš častého

jevu, kdy autor

sám scénáristou a jeho literární díla jsou významu tohoto

nápadnější,

že oba

zda

neliší, tvůrci

zřejmě

jako režisér) soustředit

přívlastku. Důsledkem posledně

příliš

se od novely

skutečně

jako

rozhodně

tedy

méně,

předlohy

"filmová", a to v nejednom

uvedeného

důvodu

je, že film

než bývá zvykem. Jeto o to Vláčil

(Vladimír Korner jako scénárista a František tvůrci vzácně souzněli

a režisér se

pouze na problém vizualizace scénáristových

právě

- spisovatel je

tato vzáj emná souhra je hlavní

zjevně

představ. Těžko

příčinou

mohl

soudit,

vzniku výj imečného

filmového díla ... Přesto

nelze

říci,

že by tato kapitola byla

Jestliže jsem Gak už bylo dříve,

řečeno

přístup

zcela

ospravedlnitelný. téměř

35

nutně

konvenční,

Předloha

jen jaksi "povinná".

v úvodu) Komerovu povídku

než jsem se pokusil vyložit film, pak hlavním

na sebe mluvit pouze jednu verzi sice o

zbytečná či

příběhu

důvodem

a přistupovat k ní

záměrně nečetl

byla snaha nechat

nepředpojatě.

Nejde

ale domnívám se, že je správný nebo

aspoň

totiž, majíc k dispozici pouze verbální

interpretačně jednoznačnější,

závaznější.

prostředky,

je

Lze tedy s jistými

Slovo "předloha" zde používám poněkud nepřesně: K6rnerova novela byla napsána později, jak uvádím dále. Pro účely srovnání to ovšem nehraje roli - jde nám tak jako tak o spisovatelovu interpretaci filmového děje bez ohledu na to, kdy byla zapsána ...

34

pochybami doufat, že nám nyní

pomůže

poopravit nebo

zpřesnit závěry,

k nimž

jsme došli v předchozích kapitolách. Jak již bylo

řečeno,

Kamer je

především

scenárista 1 ../ Jenom vždycky, když

scénáristou ("Byl jsem

měl scénář

,(36)

má významný vliv na jeho literární tvorbu. Jeho styl by se dal děj

a tato skutečnost označit

knihy se odehrává v jednotlivých obrazech. Sám k tomu

film vidím, když ho píšu. Pro

mě je

jako

problémy, napsal jsem z toho

knížku. Taky mě spisovatelé nikdy mezi sebe moc nepřijali.

vizuální,

vyučený

za velice říká:

"Já

to hotová věc. Pak se snažím pomoci, aby ten

druhý - filmový - tvar byl co nejblíž látce.

,,37

Autor vlastně naznačuje vše, co se

má objevit ve filmu: scénu, pohyb kamery, zvuk, ba dokonce i duševní hnutí postav, jako by vše se

děje

chtěl

vést i samotné herce. Zajímavé a charakteristické je, že to

bez jakékoli popisnosti, velice

uměřeně

až

stručně.

Dialogy jsou jen

náznakem, to podstatné zůstává většinou nevysloveno (tady právě vidím zásadní shodu s Vláčilovým stylem). Je ovšem pravda, že tento silný, sugestivní

Karnerův

předloh tvořili

další

styl je velice režiséři

zřetelný

nesmírně

i v těch filmech, které podle jeho

(Sequens, Ciesler). Dostáváme se tu

opět

k otázce

uměleckého souznění obou tvůrců - zdá se, že "to karnerovské" je v Údolí včel

umocněno "tím vláčilovským" a naopak. 38 V mnoha případech - mj. právě

s Františkem

Vláčilem

- se

ostatně

Kamer jako scénárista podílel i na dalším

vývoji filmu, například i ve střižně. 39 Vůbec

ovšem nemíním tvrdit, že pro Vladimíra Kamera je literární tvorba

druhořadá

a literární předloha filmu

nedůležitá. Vždyť

podle jeho vlastních slov

,jilm je síto, které špatnou literaturu odhazuje do smetí. (..) A naopak - z dobré knížky

může

vzniknout průměrný film, ale nikdy ne špatný. Základem je zkrátka

Korner; Hejčová, [B-4] Korner; Hejčová, [B-4] 38 o tom Korner podrobněji: "Když jsem se ale nedávno díval na sestřih ukázek asi z dvaceti mých filmů, měl jsem pocit, že se jedná pořád o jeden a týž. Zpočátku mě všichni spojovali s Vláčilem, s tím jsme se ale rozešli v polovině sedmdesátých let. Pak přišel na řadu Luther, Svoboda ajiní. Zdá se mi, že autorské vidění v mých scénářích je tak silné, že mu režiséři podléhají. Atmosféra jednotlivých snímků je takřka zaměnitelná." Korner, [B-3] 39 Korner, [B-3] 36

37

35

dobrá literatura ... 40 Jako samostatná kniha vyšlo sice Údolí včel až roku 1977, tedy deset let po vzniku filmu (došlo k tomu prý "z trucu" poté, co byl film uveden v České televizi v cenzurované verzi a se zatajením autora41 ), ale ve formě

příběh ještě před scénářem. Právě

proto, že

nepovažuji za příliš smysluplné zabývat se

postupně

"filmové povídky" existoval příběhu,

existuje více verzí

jednotlivými odchylkami, jejichž mechanický popis nám

pravděpodobně

nepřinese nic nového ani objevného. Řekněme jen krátce, že režisér předlohu ještě zestručnil,

a to jak v dialozích, tak i ve

hutnějšího vyznění:

nic

nedůležitého či

struktuře příběhu.

Dosáhl tak ještě

popisného nemá v příběhu místo. Každé

slovo, pohyb, gesto nese vlastní význam, bez něhož není mozaika děje úplná. Zajímavější

pokus

scénu filmu, jemnější

přičemž

odvážíme-li se rozebrat

podrobně například

porovnání s literární verzí nám

může

části

nečekaným

úvodní některé

odhalit

momenty, týkající se režisérovy práce s předlohou. Dále

projdeme vybrané osvětluje

učiníme,

společně

nebo aspekty příběhu, u nichž se domnívám, že předloha způsobem

v předchozích kapitolách, a také

výklad

děje,

těch několik

o který jsem se pokusil

málo scén, kde se filmová verze

od knižní výrazněji odchyluje.

Úvodní scéna - literární předloha a filmový protokol K podrobnému sledování režisérovy práce s předlohou jsem vybral úvodní scénu filmu. Z hlediska Ondřejův

děje

se jedná o jakousi ouverturu k příběhu: pán z Vlkova a

otec se znovu žení, malý

Ondřej příchod

dá košík květů, ukrývající také netopýry. o jeho život jej pak zaslíbí

Panně

má v obou verzích stejnou roli

Rozzuřený

41

Korner, [B-3] Korner, [B-3]

36

těžce.

Proto jí

otec syna poraní, ve strachu

Marii. Scéna je ke srovnání vhodná, protože

(vysvětlující

úvod,

váhu a v hrubých rysech ji režisér filmu převzal

40

macechy nese

předehra), přibližně

doslovně.

stejnou

Pokusím se vždy nejprve

převyprávět

část

předlohy,

poté ji srovnám

s odpovídající pasáží filmu; budeme se tedy snažit sledovat cestu režisérova výkladu ... Pro lepší srozumitelnost nejprve legenda k protokolu:

Cas je uveden v sekundách Kamera: VD = velký detail Velikost D = detail záběru: PD = polodetail PC = polo celek C = celek VC = velký celek PH = podhled (1. - 3. stupeň) NH = nadhled (1. - 3. stupeň)

Pohyb: SL = švenk doleva ŠP = švenk doprava JL = jízda doleva JP = jízda doprava JVP = jízda vpřed JVZ = jízda vzad

Předloha:

Spisovatel nás nejprve vede na lesní mýtinu se

včelími

úly, "tichý a přátelský

ostrůvek uprostřed lesa ,,42; o včely se právě stará chlapec. Údolím zní zvuk

zvonu, který chlapci zní" slavnostně, a přece čtyřmi

bídněji

než zvuky

umíráčku před

léty ". Kostel je nový, otec jej postavil na památku chlapcovy matky,

nový, kamenný,

vysvěcený německými

mnichy. Chlapec sem utekl už ráno a

doufá, že kdyby ho otec nechal hledat, mohl by rozdráždit uhlíkem a ony by ubodaly kohokoli, kdo by jej

přišel

včely řeřavým

hledat, "psy i

čeled~

a

možná i samotného chlapce ". Ke dvorci pod lesem

právě přijíždí

svatební

průvod

- objevuje se v průseku.

Ženich přenáší nevěstu přes práh, z ochozů se na jejich hlavy sypou lístky. Chlapec

zjišťuje,

že se

přepočítal:

otec se po

něm

neshání, " ... nepoštval po

něm

psy. Smál se. " Smích se zdá chlapci rouháním mrtvé mamince. Chlapci nakonec nezbude, než přijít k

42

bráně

s košíkem čerstvě natrhaných květů.

Tato i následující citace novely Údolí včel pocházejí z vydání z roku 1978 - Kamer [C-6]

37

Protokol: Zvuk

Obraz ~

t::s

s:::

-'t)S"

'" ~

Děj

lb

Ondřejova včelami

lc

ruka si hraje se

~~

V:l

~

"'~ i::: '~~ Z-

~~

~~

Hudba, ruchy

Mluvené slovo

5

ve

-

-

-

8

D

ŠL

bzučení včel

-

14

PD

-

bzučení včel,

-

'\:...)

la Tvrz Vlkov

t::s~

....

u úlů

Ondřej

si prohlíží včelu na se usmívá. Když slyší hluk, zamračí se, obrací hlavu. prstě, šťastně

Id le

hluk svatebního průvodu

Svatebčané

s nevěstou vcházejí do brány tvrze

8

Ondřej

8

se schovává za strom, pohled na úl se včelami a obrázkem netopýra

ve

-

PD

hluk

pán z Vlkova:

svatebčanů

"Ondřeji!"

hluk a hudba pán z Vlkova: svatby "Ondřeji!"

Komentář:

Oproti spisovateli nám zde režisér

zjevně

prozatím nevíme nic o tom, že chlapci zvláště

mnoho z vysvětlení dluží. Jako diváci

zemřela

matka a

podobně. Přesto

díky pozoruhodnému hereckému výkonu - není divák

- a to

připraven

o nic

z atmosféry popisované chvíle: je nám jasné, že chlapec je u svých včel, že je tu šťastný,

že jej

přijíždějící průvod svatebčanů nepříjemně

připomíná

ruší a

zřejmě

vlastní trápení. Informaci o novém kostelíku vyhodnotil režisér nepodstatnou (se stavbou samotnou se stejně

jako

předlohy

chlapcův

tu je

naopak jej

plán v případě

především

opakovaně

později

potřeby

ve filmu ovšem

rozdráždit

chování otce - ženicha: na

včely.

jako

setkáme)

Odchylkou od

Ondřej e

nezapomíná,

volá.

Kamera (František Uldrich) se pohybuje

minimálně,

spíše staticky snímá obraz

za obrazem. Už úvod tak navozuje atmosféru celého dramatické scény jsou jakoby pomalé, s dialogy. Jako by nám celý 38

ještě

mu

příběhu:

váhavě vyprávěné,

příběh vyprávělo smířené,

i

postavy

uvažující

mimořádně nespěchají

vědomí,

anebo

možná vzpomínky. Tento dojem přeexponovaný černobílý

ještě umocňuje

určení,

světel

a

stínů

často

a

obraz.

Pomalé, avšak velmi rytmické tempo osudového

hra

kdy vše je již

vyprávění

stejně

nám také vnucuje pocit jakéhosi

dáno. Postavy a hrdinové se mohou

snažit sebevíc, mohou utíkat a škubat svými pouty, ale ani jedna nezvrátí pomalé a těžké kroky příběhu, v němž je pouhou figurkou ...

Předloha:

Pán z Vlkova je již dosti opilý, svého syna v Ondřejovi smějí

Ostatní se vcelku

vlídně

jde

připadá

- anebo to tak

Ondřejovi vstříc.

bráně

jen jemu? Otec vstává a

Pokládá mu ruku na paži, ale chlapci to

připadá,

jako by ho škrtil. Když otec vidí koš, vyzve

nevěstě.

Ta není o moc starší než její nevlastní syn.

lístky z koše, ale náhle omámení

netopýři.

vykřikne

zahlédne jako poslední.

Ondřeje,

aby jej

Nevěsta začne

křičí,

rozhazovat

a koš odhodí na zem. Z koše se vysypou

Pán z Vlkova po nich vztekle dupe, až krev

nejstarší služka stejně

předal

napůl

stříká,

ale

že jde o zlé znamení neplodnosti budoucí manželky:

"bude z ní jalovice, bude ti rodit jen příšery a vl/cyl"

Protokol:

Obraz

Zvuk ~

t:::l

~

:::

r)5

2a

~

Děj

'~

Ondřej

stojí v sebe koš

bráně,

,8 vedle

5

t:::l~

lo...

""l

i2~

~';)

~R

~~

Hudba, ruchy

C

-

-

~~ E .....

C

Mluvené slovo

pán z Vlkova: "Všichni tě hledají, Ondřeji."

2b

Ondřejův

pohled, zarputilý

3

PD

-

-

pán z Vlkova: "Tak mezi nás."

pojď

2c

Nevěsta, začne

usmívat

se nesměle

7

PD

-

hudba svatby

pán z Vlkova: "Podívej."

39

Zvuk

Obraz 2d

Stůl svatebčanů

na dvoře

3

C

-

hudba svatby

pán z Vlkova: "Tvoje nová matka."

14

PC

-

hudba svatby

pán z Vlkova: "Neboj se a pojď ji políbit."

6

C

-

hudba svatby

-

5

C

-

hudba svatby

22

PD

JL

3

D

-

tvrze 2e

Nevěsta

a pán z Vlkova. Pán vstává a přes stůl jde Ondřejovi vstříc

2f

Ondřej trochu ustupuje, pak zvedá koš

2g Pán z Vlkova stojí před stolem a čeká, kyne mu Ondřej

nese

nevěstě

2h

koš s bílými květy, ona si ho od něj s úsměvem bere

2i

Nevěstiny

ruce se probírají bílými květy

pán z Vlkova: "Donesl jsi dar? Tak ho odevzdej!"

hudba a bubnování, ztlumí se

-

hudba svatby

-

tlumeně

2j

Nevěsta

2k

Ondřej

rozhazuj e květy

ustupuje zpět, až narazí na pána z Vlkova, ten jej bere kolem ramen. Chce něco říct, ale přeruší jej

10

PD, PC

-

smích lidí, hudba silněji

11

VDPC

JVZ

smích lidí, hudbaobojí utichá po výkřiku

nevěstin výkřik

21

2m

Nevěsta

nevěsta: zděšeně

vykřikne

nevěsty

chvíli stojí nad košem, pak jej shodí ze stolu na zem

7

PC

-

Netopýři

5

PD

-

mezi vysypanými

-

květy

-

-

šustění

-

netopýřích

křídel

2n

2

PD

-

opět hudba svatby

-

Ondřej se směje svému žertu, ale otáčí se na otce. Pán z Vlkova nevěřícně hledí na netopýry. Přistoupí k nim a rozkope je

10

PC PD

-

hudba utichá

-

Opět nevěsta,

2

PD

-

tlumená hudba svatby

-

Nevěsta

na 20

2p

Vlkova

40

zvedá hlavu, hledí

Ondřeje

hledí na pána z

Komentář:

Rozdíl mezi Můžeme

předlohou

a filmovým zpracováním je

si všimnout, že ve filmu otec nevyjde k

nedotýká se jej (ostych, ze kterého nenapadne brát na své matce nejspíš ví).

dítě

Napětí

čiší

Ondřejově

celé situace je ve filmu svůj

spíše v akcentech.

Ondřejovi

až do brány a

nejistota - otec je možná tvrdý a ani ho

ohledy, ale o

poslední chvíle rozhodnout a

opět

odmítavém postoji k nové větší: Ondřej

může

se

do

žert neprovést - nikdo jej nedrží. Otec mu

pokládá ruku kolem ramen teprve ve chvíli, kdy se domnívá, že jeho syn se konečně smířil

větší

se situací a svou macechu

přijal

vždyť

-

jí sám

přinesl

dar. Tím

je pochopitelně následující šok a prudkou reakci pána z Vlkova divák spíše

pochopí. Postava

nevěsty

je ve filmu naopak pojednána téměř doslova - její ještě

zvědavost výrazně

dětská

kontrastuje s vyčítavým pohledem, který po incidentu upírá

na Ondřeje: to už je pohled do hloubi duše uražené ženy. Poprvé (když pomineme titulky) se nyní ve filmu setkáváme s hudbou Liška). Hudba nenápadně

svatebčanů

je

podivně

evokuje hudbu dobovou, ale

opakujícími se motivy.

Rozhodně

nejednoznačná.

zneklidňuje

zde

autorům

Poměrně

(Zdeněk

dobře

a

diváka svou jednotvárností,

nešlo o jakési programové

dokreslení svatební scény: žádné veselí, žádní potulní pěvci (zdroj hudby

ostatně

filmů.

Hudba

jen tušíme, nikde jej nevidíme), jakje známe z jiných historických

v Údolí včel vlastně nikdy účelově nepodbarvuje děj, není ilustrací ani realistickou kulisou. Jde jí jen a jen o příběh.

I zde, v úvodní

stupňování napětí

scéně,

dotvoření

atmosféry s ohledem na celý

se hudební doprovod

významně

podílí na

až k nesnesení.

Předloha: Ondřej

se pokouší

proběhnout

kolem otce k vratům, ale pán z Vlkova jej chytí,

vyzdvihne do výše a mrští s ním o zem. Chlapec narazí na trám a pomalu se sesune na zem. Krvácí z hlavy a z úst.

Zděšený

otec prosí Boha, aby

Ondřej,

41

který se v bezvědomí usmívá, jej zaslíbí Bohu ... pláče

Ondřej

přežil.

otvírá

oči,

Bere synovu hlavu do dlaní a nehledí však na otce, ale na

přísahá,

nevěstu,

že

která

opodál a připomíná teď chlapci jeho matku, uloženou v rakvi.

Protokol: Obraz

Zvuk 0' <:,J

!::S :;::

Děj

'<:,J

t)5

2q Pán z Vlkova se otáčí, hledá pohledem Ondřeje

!::Si::>

'"

.~~

~~

~

~~

4

PD

-

hudba svatby

-

4

C

-

tlumená hudba svatby

-

PD PC

ŠL-P (střídá)

tlumená hudba

~

!::S 'u'"

;..

<:,J~

::::

~..E'

Hudba, ruchy

Mluvené slovo

2r

Ondřej

2s

Ondřej se snaží uniknout, strach v očích. Pokusí se utéct ode zdi, pán z Vlkova jej ale chytí a mrští jím proti zdi.

12

Ondřej

4

D

-

tlumená hudba

3

PD PH (1)

-

tlumená hudba

Pán z Vlkova (šeptem): "Pane na nebi!"

leží na zemi. Otec k obrací ho, bere jeho hlavu do

11

PC

-

tlumená hudba

Pán z Vlkova (šeptem): "Nedopusť, abych ho zabil!"

2w Pán z Vlkova se rozhlíží po ostatních, nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Modlí se.

23

PD

-

tlumená hudba

Pán z Vlkova (šeptem): Milosrdná Panno, dám ti ho. Slibuj u, že ti ho zaslíbím. Bude sloužit ke tvé slávě."

2x Zkrvavený obličej Ondřejův. Ondřej je při vědomí, dívá se na nevěstu. Slabě se usmívá?

6

PD

-

tlumená hudba

Pán z Vlkova (šeptem): "Jenom mu zachovej život!"

7

PD

-

hudba zesílí

2t

se tiskne zády ke zdi

naráží obličejem na zeď, pomalu sjíždí dolů (ze záběru). Na zdi zůstává krvavý pruh.

2u Pán z Vlkova

2v

Ondřej

němu přistupuje, vkleče

Ondřej

(šeptem):

"Otče. Otče."

-

rukou.

2y

42

Nevěsta

- podívá se na

-

Obraz

Zvuk

I Ondřeje a sklopí

oči.

Komentář:

Opět velice působivý, významově bohatý úsek. Čtyři filmové sekundy, během

kterých se

Ondřej

záběr

strachem z otce; přímo

na kamennou

Ondřeje,

tlačen

tiskne ke kamenné zdi, letícího zeď;

dětského těla,

nevěstu

které (po

(vítězný?

záhadný

k ní

vědomím, střihu)

naráží bez příkras

úsměv

zpupný?)

co provedl, a

krvácejícího

jedinečné

svou

Lze tedy shrnout základní dojem ze srovnání: režisér dokázal neobvykle

dobře

který se dívá na

- to vše jsou okamžiky

vizuální působivostí.

invenčně

využít scénáristovy imaginace, rozvíjí dalšími

tvůrci)

(a ve spolupráci s herci a

navržené obrazy k nebývalé dokonalosti. Malé rozdíly oproti

předloze jen dokládají mé přesvědčení, že v případě Údolí včel došlo ke vzácné umělecké shodě

scéně

scénáristy a režiséra. Na úvodní

se mi snad

podařilo

ukázat, jak jemné a přesně vedené zásahy umocnily sílu už tak silné předlohy. Světelná Dříve

symbolika

než se budeme

krátké poznámky

věnovat podrobněji některým

kjevům obecnějším.

filmu i v knize. Ve filmu je to

Zaprvé se jedná o hru

samozřejmě

do

třeba učinit dvě

scénám, je

značné

míry

světla

věc

a

stínů

ve

vedení kamery,

nicméně zajímavé je použití světelné symboliky už v literární předloze. Čtenář

knihy si to snad ani nemusí že

značná

prozářených oči před

část

uvědomit,

ale

při pozornějším čtení nemůže popřít,

popisem

světlem

nebo naopak stinných prostor. Ostré kontrasty, hrdinové

mhouřící

prudkým

celkové atmosféry díla je dána

slunečním

možných významech od samozřejmě očekáváme poněkud překvapivě

svitem, lidské

bezpečné

tváře

napolo ve stínu, tma ve všech

skrýše po

i nacházíme ve

také už v literární

právě

bezbřehou hrůzu

Vláčilově černobílém

předloze.

- to vše

filmu, ovšem

Znovu se tak potvrzuje, že

43

Karnerův

Světlo (či

literární styl je vysoce vizuální.

jeho nedostatek) tak či

pomáhá spisovateli ve vykreslení psychologie postav pohnutek Tak

často

víc, než

stručné

například Ondřejův

"Pryč

ze

návrat na Vlkov: v desetistránkové sedmé kapitole,

ve všech

světla! Ondřej

vnitřních

dialogy nebo dokonce vypravěčův komentář.

nazvané Doma, najdeme slova třicetkrát. Téměř

jejich

světlo,

případech

stín nebo související výrazy bezmála

nejde o pouhý popis místa nebo situace.

toužil po stínu,

nejraději

by utíkal zpátky do šera

vlhkého lesa, a zatím klopýtá drobnými, kvapnými kroky k vnitřnímu domu. Málem narazil do trámu. Ale byl z dosahu slunce ( ..) Ani tu střeše jsou díry, slunce se posmívá až sem.

poměrně

přímou

neznamená, že také snadnou, zdá se, že jisté při

šero, ve

,,43

Jedná se o další a velice výrazný doklad o tom, že do filmové podoby je vždy

nezůstalo

převod

Kamerových

záležitostí.

souznění

scénářů

Samozřejmě

to

režiséra se scénáristou je

takto pojaté předloze spíše nezbytnou podmínkou.

Čas v Údolí včel Druhá poznámka budiž vlastně

až

netečnost

věnována časovému spění děje:

jakousi

časovému určení,

ke konkrétnímu

filmu, navrhuje už scénárista v literární

předloze.

Až na

"bezčasovost",

jakou nacházíme ve nepříliš

jasné narážky

("druhý útěk v jediném postním týdnu ,,44; " Kde se tu vzalo tolik kopretin? To už tolik pokročilo léto! ,(45) tvůrci časové údaje okázale ignorují, což lze prostě

chápat jako projev už Anebo -

zmiňované

poněkud odvážněji

"moderní" lidé dané doby (neděle,

tedy týden,

jen v prostředí přírodních jevů

Korner [C-6], s. 83 Korner [C-6], s. 41 45 Korner [C-6], s. 114 43

44

44

- jako

skutečně

příznačné

řádového

snahy oprostit

(svítání, soumrak,

od všeho

součást dotvoření

vnímali

je, že s tímto

hradu), ale

děj

většina

roční

čas

nadbytečného.

podle církevního

určením

z nich

se divák i

ještě

příběhu:

historicity

kalendáře

čtenář

setkává

spíše cyklicky podle

období) a výrazných náboženských

svátků,

teprve

relativně

překovaných

nedávno

do jakés také s

křesťanské

podoby.46 Doba, ve které se mnich Blasius

říká

děj

naznačena

odehrává, je také pouze

Arminovi: "Koho

můžeš

není zastání. Také on kdysi svlékl váš

kříž

například hnědý

-

soudit? Od smrti našeho panovníka po návratu z Prus.

Nezapomeň

na

Královec! ,,47 A to stačí. Jak mnoho tvůrců historických filmů či románů se

obejde bez konkrétní tzv. historické látky? Kolik historických

filmů,

z příběhu mnoha poučná

data a

jako chatrný kabát na

věšák?

jestliže jim odejmeme všechna ta jakoby

doložené události, na které je jejich vážnější,

Problém je

zůstane

děj navěšen

než se zdá, a týká se samé podstaty a

společenské

role

historického filmu; ještě se k němu vrátíme v samostatné kapitole.

Armin Armin je z hlediska srovnání s postavou

příběhu.

předlohou

pravděpodobně

Ve filmu se dozvídáme velice málo o jeho

nejzajímavější přesvědčení

a

myšlenkách, o pohnutkách jeho mnohdy podivného chování. Prostor pro divákovu fantazii tu

zůstává

obrovský, dokonce možná na samé hranici

únosnosti a srozumitelnosti. Nuže, knižní zpracování téhož vysvětluje

směru

a v mnohém

v kapitolách

věnovaných

nám postavu

jednotlivým

aspektům

křižáka

příběhu

přibližuje.

filmového

leccos

Zatímco

příběhu (přátelství,

víra, svoboda atp.) jsme byli v tomto ohledu odkázáni na mnoho

dohadů,

z knihy vystupuje Arminova postava ne sice jako jednoduchá, ale přesto

zřetelná

a do jisté míry

dobře

pochopitelná.

Jaký tedy byl Armin ve spisovatelském hluboce sžírán

46

47

nešťastný člověk.

palčivou

touhou po

Jeho víra mu čistotě,

záměru? Křižák nepřináší

je ve

skutečnosti

pokoj a mír. Naopak - je

jíž ani on sám, ani

svět

okolo

něj nemůže

K pojetí času ve středověku viz např. velice zajímavou kapitolu "Čas a práce" v Le Goffově knize Za jiný středověk- Le Goff [A-17], popř. příslušné pasáže dalších Le Goffových děl, např. Středověká imaginaceLe Goff [A-16] Korner [C-6], s. 119

45

nikdy dosáhnout.

Ondřejovu

přítele

poznámku o studených rukou

vnímá jako

pochvalu48 , slepé dívce se zase doslova chlubí: "Nemám nikoho na této zemi...

Pojmy jako odpuštění či milosrdenství jsou mu velice vzdálené.

,<49

"Mohu odpouštět (..) těm, kdo jsou čistí. "so říká Armin Blasiovi. A po chvíli přichází

nejupřímnější

snad

klíčové

Arminovo vyznání,

pro pochopení této

postavy. Na mnichovu námitku, že život by zanikl, kdyby se trestat smrtí, z lidí je

křičí

neviděl

Armin:

"Nechť

každý

Zůstanou andělé.

zanikne! (..)

a přesto slyším tlukot jejich

měl

křídel.

(..) Nikdo

Jsou tu! Mezi námi, mnichu.

Musí tu být! Jinak bychom žili pořád ve tmě jako pohani, jak špinaví psi. světle

V tomto

je

výprav. On proti A ostatní odpuštění

zřetelné,

pohanům

rytíři, kteří

jak moc tíží Armina jeho zkušenost

bojoval, jeho

si také

bratři

křesťany?

"Sl

křížových

umírali. Jaké milosrdenství tedy?

říkali křesťané

tedy pro tyto nedokonalé

hřích

- chovali se jako

Armin

ostatně

- snad

zvěř.

Jaké

nevědomky

- ostatními lidmi pohrdal (.. "a cítíš takovou soustrast, že jsou ještě naživu a trápí se ... " - V té lítosti však znělo pouhé pohrdání. ..)S2 Armin ve své fanatické

touze po dokonalosti nedokáže pochopit ani liknavost realistického komtura, který by (poněvadž

klidně

nechal

neposvěcenému)

doposud

obrovskému zoufalství cíli, ve kterém

Ondřeje běžet,

ostatně

přispívá

fakt, že

Ondřeje

sebevětší

a Lenory. K jeho

askeze nevede k vytčenému

největší světci

chtěl

jít

se nechávají zazdít zaživa, ti nejlepší (..)

Chtěl jsem být kdysi s nimi, Ondřeji.

že zatímco ti

vztahu

sám Armin nemá příliš jasno. Na jednu stranu by

kještě asketičtějšímu řádu ("Někteří

stěžuje,

ani Blasiovu toleranci k hříšnému

'i 3,

na druhou stranu si skoro dětinsky

trpí v celách,

svět

se

nemění" a

ti ostatní si

žijí, množí se dál jako mravenci, stále jich přibývá... "S4. Odmyslíme-li všechny

historické souvislosti, Kamer Kamer 50 Kamer 51 Kamer 52 Kamer 53 Kamer 54 Kamer 48

49

46

[C-6], s. [C-6], s. [C-6], s. [C-6], s. [C-6], s. [C-6], s. [C-6], s.

17 54 119 120 17 18 121

může

být Armin kterýmkoli

člověkem,

který v zajetí

svých vysokých až nedosažitelných idejí nerozumí věčně nedospělé

světu

kolem sebe. Je jako

pubertální dítě, které nedokáže slevit z žádné ze svých hodnot a

dostává se do konfliktu s druhými i se sebou, protože jeho neroztříděné

(při

Stejně

jako takové

dítě

Armin velice

cestě

okolo potoka se zastaví a odolává pokušení lehnout si do vody a o ničem už nevědět, držet se jak přikován kamene a nikam dál se netrmácet55 )

trpí

a

své

hodnoty se navzájem vylučují.

neuspořádané,

stejně

jako takové

jsme na své

cestě

k

dítě

nás svou

důsledností

velice

"dospělosti", "umírněnosti"

zneklidňuje

a "rozumu" až

neudělali

-

příliš

mnoho

kompromisů?

O tuto významnou rovinu nás film ochuzuje, protože z ní

naznačuje

tak málo.

Armin je málomluvný. Nejblíže snad je jeho trápení naznačeno v nádherném, do příběhu

ale

přidaném

jakoby navíc

skutečný klíč

rozhovoru se slepou dcerou pastevce. I k němu

poskytuje teprve kniha: Dívka, jakkoli slepá,

říká,

že Armina

vidí. Vidí to dobré, co v něm je, a lituje jej pro jeho tvrdost a samotu. Anebo se mýlí a ve

skutečnosti

posuzuje

rytíře

podle sebe samé ("Ani já nechci patřit

jedinému člověku. Chtěla bych rozdávat radost všem lidem ... ',/6? Nevíme. A

neví to možná ani Armin sám; následuje ona chvíle pokušení u potoka, kdy křižák,

zmaten svými city, okolní

skutečně

místech

pochybuje, zda svou (Nač

přírodou

a lidmi, jež potkává, snad poprvé a

vysněnou čistotu

hledat útulek a poslouchat blábol

ve svaté přírodě, kde by nebylo ubohosti lidí, v bystřině.

Neboť

hledal dosud na správných

mnichů

zvěře,

jinak je vše propletené, plné

v klášteře? Být tak sám

ani

havěti

těch

rybek proudících

a života, který se nedá

umrtvit.)57 Možná tedy, že se v něm zdánlivě jasnozřivá dívka přece jen mýlila ...

Ženy a tělesná láska Arminovy nenávisti v literární

předloze

konkrétně

je však ještě

k ženám jsme si mohli všimnout i ve filmu, přímo

spojena s jeho nenávistí k pohanům, jak

K6rner [C-6], s. 55 K6rner [C-6], s. 54 57 K6rner [C-6], s. 55 55

56

47

vyplývá z Arminových úvah během stíhání uprchlého bratra Rotgiera: Ženy! Ty vražednice

dětí!

Skryly se, a přesto neutekly, nechaly v

bahně

šíp s vidlicovým

hrotem, ošatku s návnadami. Ženy s nahými ňadry číhají v plápolavém světle loučí, v jakýkoliv čas.

To ony

třísnily

i v den Kristova narození sníh krví a

dobijely ryby na modravém ledu. To ony uctívají vlky o adventu, líbají mech a hady, otvírají temnotu snopy a

přemnohý

ohně jak hořící

stoku, vábí do bažin

řádové

bratry

jejich lákání podlehl. Snad i Rotgier! Zneuctí ho jak špinavého

kozla svou slabostí roztažených nohou... 58 Jakje všeobecně známo, tento přístup

k ženám je celkem nepřekvapí.

Ani

věrohodně

Ondřej

scénu jeho příchodu do potkává i bývalou zcela chybí). zároveň

středověkého řádového rytíře

však není v tomto ohledu jiný, nalistujme

uhlířského

děvečku

Ondřej

doložen a u

například

tábora, kde mezi polodivokými lesními lidmi

z Vlkova Dorotku (ve filmu tato scéna i postava

po ní sice touží, po letech odříkání prostě touží po

ženě,

ale

se k ní chová velice sobecky a neurvale: .. .přitáhl ji k sobě, ale

vyprostila se s

výčitkou: "Ještě

jsi mi

neřekl,

odkud jdeš?" "Co je ti po tom,

couro, " řekl surově a jeho stisk byl tak prudký, až žena zaúpěla. 59 Spisovatel tu

velice

věrně znázorňuje

historickou

ve dvojí morálce: muži se

těšili

skutečnost,

kdy žily

veškeré volnosti,

středověké společnosti

přináležející

k nadřazenosti

jejich pohlaví, ženám byla ukládána cudnost6o . Podobně

se

Ondřej

chová i k Lenoře,

příjezdu.

Zde nás film

opět

v prvních chvílích po svém

nechává trochu na pochybách, o co

lidem jde; kniha je přímočařejší: srovnatelného

alespoň

věku) vlastně

Ondřej

po své nevlastní matce

vlastně oběma

(připomeňme,

že

ihned zatouží (Kdo jí naposled rozhalil prsa pod

tím černým převlekem?/l, a ona to chápe a snad i opětuje, v každém případě

pokládá za

samozřejmé,

že

Ondřej

s ní bude chtít spát.

Jistě,

k ničemu nakonec

nedojde, situace je emočně příliš složitá. Útržkovitě se dovídáme (ve filmu až

Korner [C-6], s. 24 Korner [C-6], s. 69 60 Rossiaud [A-24], s. 645 61 Korner [C-6], s. 86 58 59

48

později),

že zesnulý pán z Vlkova svou mladou ženu

proto, že ji vinil ze ztráty syna, kterého zjevně

doposud nevyřešil

viděl štěstí,

svůj

kvůli

ní

surově

přislíbil řádu, Ondřej

nejasný vztah k Lenoře

(říká,

Ondřejovi

zase

že jako jediný z lidí

"když jsi byla malá a plakalas nade mnou. Jako nevěsta. 62).

Zajímavá je však otázka, nakolik paní Lenora svým k

hlavně

bil, snad

pouze

přijímá

daný stav

životní situace a nakolik se jedná o vyplývá, že touží

hlavně

věcí

jako

skutečné

poměrně

pozdějším přilnutím řešení

snesitelné

své

milostné vzplanutí. Z její modlitby

po klidu, ale je na tom snad

jasné vodítko neposkytne ani kniha, ani film.

Ondřej

Odpověď

jinak? Tady nám

neznáme a

můžeme

se

navíc ještě ptát, jestli ji znala sama Lenora ... každopádně

Lenora

očekávala,

Zajímavým rozhovorem

(opět

že ve vztahu s Ondřejem bude

pouze v knize) je pak

Lenora zdobí jejich improvizované

lůžko

vyjížďka

pod skalním

obou

převisem

šťastná.

milenců.

kopretinami,

"abychom se zalíbili bohu, který nás teď bude vidět ,,63, což Ondřej samozřejmě

vnímá jako rouhání: milenci hotovou,

neboť

přece

nejsou sezdaní. Lenora ale pokládá

věc

za

tak se ráno domluvila s otcem Blasiem. Nejde tu a

anachronismus (posílený navíc tím, že tu Lenora vztahu s Ondřejem)?

Těžko říci.

zřetelně přejímá

iniciativu ve

Její jednání je snad pro danou dobu netypické,

ale sotva by se dalo dokázat, že nemožné. Životní situace obou lidí také nebyla typická.

Pohanství a "dvojí křesťanství" Snad

nejvýrazněji

se knižní

předloha

od filmu liší tím, že na více místech

pojednává závažný dobový problém: problém pojetí víry. Ve filmovém zpracování se toto téma samozřejmě také objeví, ale (a snad to vyplývá z povahy napoví spíše

poučenému

divákovi.

Naproti tomu novela nás uvádí do problematiky mnohem

přímočařeji

klasickou

média)

62 63

pohříchu

jen v náznacích, které

něco

Kamer [C-6], s. 87 Kamer [C-6], s. 116

49

metodou:

vypravěč

postoje zastávají.

mluví "za" jednotlivé hrdiny, takže je nám brzy jasné, jaké

Kromě

toho napomáhají přece jen rozsáhlejší dialogy.

postojů

Podle náboženských

příběhu rozdělit

lze postavy

do

tří

kategorií (které

se ale v knižní podobě svým vymezením poněkud liší od tří rovin víry, jak jsme je uvedli v kapitole Údolí včel - příběh o víře): pohané a téměř ještě pohané (poddaní

řádu, rybáři

žijící v okolí,

uhlíři

atd.), dále pak

řádoví rytíři

a ostatní

křesťané, přičemž vyhraněným

zástupcem druhé skupiny je Armin a té

poněkud paradoxně Ondřej

stejně dobře

zabývá stále

přežívajícím

(ale

třetí

i mnich Blasius). V knize se autor

pohanstvím zhruba ve

třech

během

pasážích -

honby

na uprchlého Rotgiera (mimochodem krásné a dramatické pasáže, které se překvapivě téměř úplně

režisér filmu

Ondřejově útěku uhlířů

a jejich

věrohodným

a

konečně

obyčejích.

vytváří

Uhlířské oběti,

přetrvávajících

Milíře,

zvyků

vyprávění

kde je pojednáno o

životě

se setkáváme s velmi

a jejich podivném míšení

přece

tak

pověr

pohanských

přitažlivé

doby. Zajímavý

najdeme v říkankách, jimiž

děti koledují almužnu na Vlkově: "Gloriá, gloriá, aby ta děvečka rodila ... Přidejme

máme tu

mnichovo středověk

vyprávění

může přinést četba

skutečně

čas

64

50

pohanům

víry:

vyrvěme

rytíři

v okolí hradu

vzpouru), a to pomíjíme

K6rner [C-6], s. 103

i v

době

moru, a

tu již bylo rozebíráno - co nového nám

křížové

většinou ostatně

pohanskému

(ať

minimálně

nepříteli

kus

jednou

ročně

už "christianizovali", nebo

čas naučit

válečníci.

zřetelná určitá

je z knihy

výpravy do Svaté

ani

v Komerově podání byli zkrátka

expanzivní:

byť

kanibalismu,

předlohy? Především

praktičnost křižácké

na teologické finesy,

Křižáci

řádových rytířů

literární

bojovali proti

potlačovali

případě

,,64

bez romantizujících příkras, navíc podivuhodně podaný.

Náboženské přesvědčení

jednoduchost a

o

o

podivné praktiky lovících žen na severu,

atmosféru velice vzdálené, a

náznak dlouho

podrobném

třech případech

podáním starých pohanských

s relativně novou vírou. to vše

v úvodu kapitoly Ve všech

při

vzdal),

se

země.

číst,

Tady nebyl

tady šlo o život.

Jejich víra byla

země,

a tu

řekněme

posvěťme,

dnes

bychom

řekli

nepřítelem člověk

civilizujme. Je jedno, je-li

třeba

nebo

příroda. "Kaple má být výstrahou okolní přírodě, ne s ní sounáležet,

Arminovi, když kriticky hledí na vlkovském kostelíku. A často

velice krutí a

řekněme

skutečně

něj

66

připadá

kolem sochy Panny Marie ve

rovnou, že jako

žádné milosrdenství

středověkých kronik a eposů.

sleduje podle

květiny

,,65

sama

válečníci

řádoví rytíři

byli

nepociťovali,

jak vyplývá ze

Také Armin nemá se zabíjením problém, když

bohabojný cíl, nezáleží dokonce ani na tom, koho zabil, jak se

ukazuje po masakru na uhlířské planině:

Ondřej měl

na sobě opět řádový plášť a

klopýtal za ním. Mluvil o jakési spáse přítel Armin a odvazoval

koně.

Koho tu

pomordovali, nebyli žádní pohani, ale bohabojní lidé. 67 Negramotní křižáci, kteří

se učili žalmy nazpaměť a oddávali se

pravé víry,

měli

v

sobě jistě něco

buďto

askezi, nebo pobíjení

nelidského. Rotgier se nezdráhá pro

svého

útěku

životě

a málem jej zabít, aby pak, když je dopaden, po

nadává do

z řádu (1) využít mladého

zrádců

Ježíše Krista.

musela být jiná. životě,

Křesťan,

nemohl zkrátka

Těžko

Ondřeje,

zmást ho

řečmi

něm

účely

o svobodném

plive a

upřímně

mu

pochopitelné. Ale nejspíš věrné.

urozenějších

Víra mnicha Blasia a dalších

nepřátel

lidí

(například Ondřeje

a Lenory) už

žijící nikoli v izolaci klášterní cely, ale v praktickém

zůstat

fanatickým

vyznavačem

jediné možné cesty. Byl

nucen hledat kompromisy sám se sebou i s druhými. Byl nucen

odpouštět,

jinak

nebylo lze žít. Arminovi bylo jedno, vyhyne-li všechen život. Jen by to uvítalživot byl v jeho

očích něco zákonitě nečistého. Běžný člověk,

pokládal pokojný život za

přijatelný

cíl nebo

aspoň

za

i

středověký,

poměrně

vysokou

hodnotu. 68 Za takový život se Lenora modlí, za takovým životem utíká Ondřej, takový život stojí za pár

kompromisů.

Ostatně

i

středověká

církev žila

Kamer [C-6], s. 118 srv. Cardini [A-6], s. 77 67 Kamer [C-6], s. 75 68 Z nepřeberného množství dokladů citujme alespoň českou duchovní píseň Buoh všemohúcí" z první poloviny 14. století: "Ó králi nebeský / uslyš svůj lid český / zbav nás núze této / daj nám dobré léto." A dále: "Uslyš naše hlasy / daj pokojné časy... " (Staročeská lyrika [C-9]) Není ovšem třeba chodit až do 14. století - již ve známé (a o čtyři sta let starší) Hospodine, pomiluj ny prosí lid o "žizň a mír v zemi" a můžeme připomenout i prosbu "otžeň vše zlé" ze svatováclavského chorálu. (Česká středověká lyrika [C-3]) 65

66

51

především

ve

světě

a své

učení

-

doplňovala, přepracovávala, či prostě

kdy už fanatismus starého ražení víry mnohé kacířské Dobře

často

stále

opouštěl

i

pod tlakem okolností - zkrátka nově

chápala a vykládala. V

rytířské řády, převzaly

tento

době,

způsob

směry.

vykreslený rozpor mezi dvojím pojetím křesťanského Ca snad jakéhokoli)

přesvědčení je velkou předností novely Údolí včel. Smím snad říci, že je podle

mého názoru škoda, že se tomuto problému nedostalo ve filmovém zpracování více místa.

52

Historické okolnosti vzniku díla Film Údolí včel byl natočen v létě roku 1967. Atmosféra konce 60. let pochopitelně

nahrávala vzniku

uměleckých děl

s tématem svobody a jejího

konfliktu s mocí nebo jakoukoli totalitní ideologií, společenskou

některých

objednávku

samozřejmě

dalších historických

filmů,

přičemž

autoři

tuto

sdíleli a plnili, jak si ukážeme na případu vzniklých v dané

době.

Myslím, že není

nutné v této práci rozebírat historický vývoj let šedesátých (Pražské jaro atd.), protože jde o

všeobecně

z dostupných

rozhovorů

podrobnější

známé

skutečnosti.

s tvůrci a

Bude

současníky

nepochybně zajímavější

a sestavit tak

alespoň

obraz konkrétních okolností, které doprovázely vznik

vyjít

trochu

výjimečného

díla. Dále se pokusím porovnat Údolí včel s několika soudobými historickými filmy,

ať

už půjde o Vláčilovu Marketu Lazarovou nebo o díla dalších autorů.

Ještě předtím českého

bude ale nutné

věnovat alespoň

historického filmu, a to přinejmenším v

krátkou podkapitolu vývoji

době poválečné.

vývoj českého historického filmu do konce 60./et69 Historická tématika byla už od samého vzniku filmu jako média velice oblíbeným námětem filmových vždy byly

nevyčerpatelným

sehrál svou roli i zachvátila

obecných a zřejmých důvodů

zdrojem poutavých

časový souběh

evropské 70

nacionalismus se

děl. Kromě

národy

příběhů)

tu

pravděpodobně

s vlnou vypjatého národnostního zhruba

vyjadřoval především

v devatenáctém

(dějiny

cítění,

století.

jež

Tento

v historických pojmech a z historie

(třeba zkreslované) čerpal také své argumenty. Žádný umělecký žánr se tomuto

69

70

Informace o vývoji českého historického filmu čerpám mimo jiné z příručky Panorama českého filmu, sestavené Lubošem Ptáčkem [A-23] Nutno podotknout, že nejen evropské: klasickým a v mnoha směrech zakladatelským dílem americké kinematografie je Griffithův The Birth oj a Nation z roku 1915, pojednávající o válce severu proti jihu. Americké hledání vlastní národní identity (ono zrození národa) se ale pochopitelně velmi lišilo od soudobého evropského "národního soupeření" a nadto je více než v Evropě komplikováno rasovými problémy (právě kvůli zjevně rasistickým momentům bylo promítání Gruffithova díla v některých evropských zemích dlouho zakázáno).

53

vlivu neubránil, tím Z podobných stát

buďto

širokou pak

důvodů

méně

se

nové a

zpočátku

přirozeně

filmové.

vždy jednalo o filmy výpravné, které se národně-dějinných

ilustrací významných

veřejnost,

neobyčejně přesvědčivé umění

okamžiků

měly

pro vlastní

nebo demonstrací národní slávy pro ostatní národy, nejlépe

obojím. Postavení

českého

filmu je v tomto ohledu

odlišné od filmových velmocí typu Francie nebo Spojených

států,

poněkud

i když ne

proto, že by se Čechů výše zmíněné ambice netýkaly. Důvodem byly jednak zpočátku

úřady,

rakousko-uherské

pravděpodobně poněkud

které obrácení k vlastní národní historii

blokovaly, jednak (po

převratu

v roce 1918 a vzniku

samostatného Československa) obtíže ekonomického rázu. Historický výpravný velkofilm je totiž

finančně

nesmírně náročný počin

výsledkem, aj e tedy pochopitelné, že až do konce druhé našem území

vlastně

Jistě,

1929).

jen jeden

skutečně

s komerčně nejistým

světové

války vznikl na

významný, a to Svatý Václav (premiéra (například

vznikaly i menší snímky

komedie Cech panen

kutnohorských - 1938), které ovšem spíše než za historické lze mít za filmy s pouhými

historickými

kulisami.

psychologického rázu si musela počkat

česká

Na

nevýpravné

(a z větší

části

i

historické

světová)

snímky

kinematografie

až do doby poválečné.

Pokud jde o éru němého filmu, stojí jistě za zmínku filmové zpracování pražské pověsti

o Petru

Parléři

Stavitel chrámu (1919), které si svými

uměleckými

kvalitami vydobylo i jistý mezinárodní ohlas. Pomineme-li diletantské pokusy o obrazy z

českých

dějin,

motivované

a ospravedlnitelné

popřevratovým

vlasteneckým nadšením, jakými bylo například České nebe (1918), zbývá zmínit například ještě

katu

Mydláři

husitské

zfilmovanou Vrchlického Noc na

Pražský kat (1927).

tématiky

v

české

pravděpodobně opět finančními

Vrcholem historického filmu

(1919) nebo film o

Poněkud překvapivě může působit

meziválečné

kinematografii,

absence

způsobená

problémy.

němé

éry tak

velice ambiciózní projekt, angažující 54

Karlštejně

zůstává

řadu

již

zmíněný

slavných jmen

Svatý Václav,

počínaje

herci

(Štěpánek, Pištěk, ... ) a konče třeba autory hudby (Nedbal, Křička; významná

byla už

skutečnost,

ozvučení

že tato hudba byla

posléze nedošlo). To ovšem bylo

a také dozorem nejrůznějších institucí. dozoru)

specielně

zůstává

způsobeno

pro film napsána, i když kjeho

umožněno

Umělecky

Svatý Václav sporný a jeho nijak

mohutnou státní subvencí

však (snad i kvůli zvlášť

dobré

zmíněnému

přijetí

mohlo být

i tím, že se svou vypjatě národní tématikou přišel vlastně už poněkud

pozdě ...

Ze zvukových

filmů natočených

uveďme (kromě

1937), další Friče.

třicátých

a první

polovině čtyřicátých

už uvedeného Cechu panen kutnohorských)

náměty

zfilmované

ve

let

ještě některé

Aloise Jiráska (prvotina Otakara Vávry Filosofská historie -

Vávrův

Kvalitativní a

film Rozina sebranec (1945) nebo Jánošíka (1935) Martina umělecký

posun je nesporný, stále se ovšem jedná o typ

výpravných velkofilmů. Novým úkazem se od konce dvacátých let stalo

masovější natáčení

tzv.

filmů

legionářských, jakým byl například Plukovník Švec (1929), ale především

Zborov (1938). Tato díla se liší od výše uvedených historických zaměřením

snímků

jednak

na nedávnou minulost, jednak tím, že před historickou kulisou je zde

přece jen již upřednostněna

psychologie postav.

Filmy uváděné na plátna v průběhu okupace jsou zajímavé především z hlediska politicko-společenského

využití historických

námětů.

(1940), kterou na motivy známého románu Boženy

Vedle známé

Němcové natočil

Babičky

František

Čáp, patří do této kategorie zejména Pantáta Bezoušek (1941) Jiřího Slavíčka.

Režisér našel v Raisově protiokupačních

příběhu

dostatek prostoru k vyjádření vlasteneckých a

nálad svého publika, což bylo

jistě

v kontextu doby zcela

ospravedlnitelné. Po druhé přibývá

světové

válce se situace komplikuje a historických

filmů pochopitelně

(mimochodem nejen hraných, objevují se i dokumenty). Hned v prvním

období figurují jména Otakara Vávry (Nezbedný Steklého (Siréna - 1947). Už v těchto letech se

bakalář

režiséři

- 1946) a Karla

také pokoušeli pojednat 55

téma nedávno

skončené

(Fričův

okupace a války

Návrat

domů

- 1948), ale

k úspěšnému výsledku pravděpodobně zatím scházel potřebný odstup. puč

Komunistický

pochopitelně

přinesl

změnu

politické) objednávky. Historický film se

opět

ideální pole pro propagaci ideologických

motivů.

vzrostl, jediná povolená interpretace neměl-li

být zatracen.

postavit

před

Přišla

(nebo spíše

středu

dostal do

zájmu jako

Tlak na autory tak

českých dějin nutně snímků

tedy jednak vlna

silně

ovlivnila jakýkoli film,

životopisných, které

měly

diváka následováníhodné vzory z historie (filmy Václava Kršky), sovětských

jednak filmy "opsané" od Pochopitelně

společenské

režisérů

(Fričovi

Zocelení apod.).

nelze pominout známou Vávrovu husitskou trilogii - Jan Hus, Jan

Žižka, Proti všem (1955 - 1957), přes ohromnou výpravu a detailní práci

s dobovými rekvizitami bohužel naprosto poplatnou výše tendenci. Reflexe druhé

světové

války se stává v padesátých letech

(Vávrova Němá barikáda - 1949, Fričova Past - 1950, tma - 1959,

Krejčíkův

dva zajímavé

počiny,

Weissův

úspěšnější

Romeo, Julie a

Vyšší princip - 1960). Zvláštní zmínku si pak zaslouží

které ovšem

vybočují

z rámce obvyklého historického

filmu: jednak se jedná o loutkové Staré pověsti je tu známá dvoudílná komedie (byť

zmíněné interpretační

Císařův pekař

české Jiřího

a

Trnky (1952), a pak

Pekařův císař

(1951), z níž

i ne vždy úspěšná) snaha vymanit se z ideologických kleští.

Jakkoli nástup šedesátých let nevypadal z hlediska historického filmu nadějně,

do konce dekády se objevilo velké množství

nadprůměrných, přičemž některá

filmové tvorby. Jak využili let

autoři

uvolnění

dech - sám Vávra čarodějnice

k tvorbě

natočil

Karla Kachyňu

Brynycha,

(Kočár

do

osobnějších

například svůj

(1969). Dále je

Bočana, Zdeňka

z nich

patří

příliš

děl přinejmenším

k absolutním

vrcholům české

tzv. nové vlny, tak někteří spíše stranou stojící umělci

starší generace, zastoupená

56

čiší

Vídně -

mnohovrstevnatějších snímků.

I

Otakarem Vávrou jako by chytila druhý

pravděpodobně

určitě třeba

Jiřího

a

nejlepší film Kladivo na

jmenovat

Menzela

(Ostře

Oldřicha Daňka,

Hynka

sledované vlaky - 1966),

1966), Juraje Herze

(Spalovač

mrtvol - 1968)

nebo

Jindřicha

z nejlepších

Poláka (Nebešti jezdci - 1968). Nade všechny

československých filmů vůbec

výrazně ční

- Obchod na korze (1965)

jeden

režisérů

J ána Kadára a Elmara Klose, a pochopitelně filmy Františka Vláčila.

Cesta k Údolí včel a první ohlasy Vzhledem kjeho významu je zvláštní, že Údoli včel vzniklo zřejmě jaksi mimochodem, bez dlouhého plánování.

Někteří

recenzenti mluví dokonce o

souhře náhod7l , jiní naznačují, že vznikem dalšího historického snímku bylo

třeba ospravedlnit výrazně překročený rozpočet na Marketu Lazarovou.

je, že náš film byl zhruba přišlo

natočen

čtyř měsíců.

v pravý

s použitím výpravy a

Osudové setkání režiséra

čas: "Mě

s

Vláčilem

jeho hlavni vklad k Údoli včel, let jsem na

Pisečnou

,,73

exteriérů

Vláčila

z Markety a

72

Jisté

během

se scénáristou K6merem

dal ( ..) dohromady Antonin Máša. To byl

komentuje Vladimír K6mer a pokračuje: "Pět

kosu sbiral materiál, který jsem využil, a

tak vznikl scénář. Psát jsem začal v

březnu

během tři týdnů

1967, obhlidky byly v dubnu a v záři

měl Vláčil celý film hotový. Premiéra Údoli včel tak byla plánována dokonce dřív než uvedeni Markety Lazarové, jejiž výpravy se při natáčeni využivalo.

František

Vláčil měl

tou dobou za sebou již

,,74

několik úspěšných filmů; například

poetickou Holubici, a především pak Ďáblovu past (1961), v níž si vyzkoušel práci s historickým kterém by mohl

námětem. Věčně

svůj vrcholně

spisovatele Františka

Lazarová a vrhl se do

Pavlíčka natáčení.

nespokojený

estetizovaný styl přepracoval

Více než

Vláčil

poté hledal téma, na

plně

uplatnit. Za pomoci

Vančurovu

pětiletá

povídku Marketa

práce režiséra pohltila a

nemálo zničila. Vláčil při práci téměř nejedl a pil mnoho alkoholu75 . Jen s pomocí velkého osobního charismatu a

několika

vlivných

přátel

udržet jak pracovní nasazení, tak i přízeň těch, kdo rozhodovali o

bylo možno

rozpočtu.

Ten

viz Lukeš, [B-6] viz N ovosad, [B-7] 73 K6rner, [B-3]. Řeč je o režiséru, scénáristovi a dramaturgovi Ant. Mášovi 74 K6rner, [B-3] 75 viz N ovosad, [B-7] 71

72

57

byl totiž několikrát překročen. 76 Vzniklo nepřehlédnutelné dílo, k němuž se ještě samozřejmě

Je

vrátíme.

vlastně neuvěřitelné,

(prý

těžce

že se unavený a

zároveň opět

trochu zklamaný režisér

želel velkého množství materiálu, který musel

při střihu

Markety

vypustit77 ) téměř okamžitě pouští do práce na dalším filmu, a že je navíc schopen v této situaci Jistě

vytvořit

dílo, jaké by pro jiného bylo životním vrcholem.

mu v tom pomohla ona zvláštní souhra se scénáristou, o které jsme již dříve

mluvili. Jinak je totiž třeba říci, že Údolí včel bylo natočeno spíše navzdory okolnostem. Vše hrálo proti

tvůrcům,

dokonce i doba, kterou Vladimír Komer

se sobě vlastní skepsí bez váhání označuje za dobu soumraku: "Údolí včel bylo reflexí doby soumraku, předpovědělo návrat ke kremelským zdem. Dokonce nám bylo vytýkáno, že jsme se nechali strhnout osudem Pražského jara, film ovšem vznikl rok před srpnovými událostmi. Vždy umělecká díla.

,,78

před

zánikem se objeví

výjimečná

A je podivně příznačné, že jaksi proti byla i reakce

současníků.

Údolí včel nebylo ve své době přijato příliš dobře. Je pravděpodobné, že mu

uškodilo

nezaviněně

Vláčilovou

špatné

načas ování

- film byl

nešťastně

srovnáván

právě

Marketou Lazarovou, která je už pro svoji délku pokládána za

zdařilejší, významnější počin, ačkoli ani ona kina nijak zvlášť nezaplnila. 79

Druhým

důvodem

očekávání:

svobodě,

mezi

chladného

přijetí

v dané historické souvislosti

která nakonec

přátelstvím

zvítězí.

a vlastním

bude poražen, ale

člověk,

očekávala veřejnost

Namísto toho se jí dostalo

přesvědčením,

metaforu o lidské

příběhu

o konfliktu

o tom, že svazující fanatismus sice

svázán vlastní minulostí, se

svobody. Diváci ani recenzenti nebyli

76

našeho filmu bylo nejspíš zklamané

zjevně

svobodně

vzdává

schopni vnímat dílo nezávisle na

Před zastavením natáčení prý zachránil Marketu Lazarovou i hudební skladatel Zdeněk Liška: dlouho

předstíral, že nemá hudbu hotovou, aby tak poskytl Vláčilovi další natáčeCÍ dny. Viz Baldýnský, [B-I] viz Novosad, [B-7] 78 Kamer, [B-3] 79 K tomu viz například dobovou recenzi M. Fialy - Fiala, [B-2] 77

58

současné ostatně

politické situaci.

Nadčasovost

díla vynikne teprve

časem,

což Je

jaksi podmínkou nadčasovosti ...

Třetí důvod můžeme spatřovat

v jisté rezervovanosti kritiky. Hlavním proudem

druhé poloviny šedesátých let byla v tehdejším Československu tzv. Nová vlna (režiséři

Forman, Schorm a další), která filozoficky

francouzských namnoze Vláčil

směrů

přejaté

z nových

a přinášela i svou vlastní estetiku. Experimentální postupy,

z dokumentární tvorby,

s Karnerem do nové vlny

šli svou vlastní cestou. (točil

čerpala

nepatřili

Vláčilova

estetika

umožňovaly

nový styl

vyjadřování.

- byli jednak o generaci starší, jednak spočívala

na docela jiných základech

spíše klasickými postupy, avantgardní jsou v jeho filmech jeho nápady a

vize, jimž

vydatně

dopomáhá akcentováním hudby a

technika snímání). Ke svému

střihem,

náročnému vyjádření potřeboval

nikoli sama

vynikající herce,

nikoli neherce, jejichž obsazování do filmu bylo dalším z podstatných nové vlny. Kamer zase

cíleně

znaků

volí docela jiná témata, než sociologizující nová

vlna. so Je tudíž možné, že se tvůrci se soudobým publikem prostě minuli ...

Marketa Lazarová a Údolí včel Srovnání nevyhnutelné a

takřka

povinné.

Převládající

názor na oba filmy by se

dal vyjádřit tak trochu bonmotem: Údolí včel by bylo nejlepším Vláčilovým filmem, kdyby jím už nebyla Marketa Lazarová. Tento pohled se opakuje tak často, že se čtenář nemůže zbavit dojmu, že od sebe autoři recenzí opisují. sl Aniž bych tedy

chtěl

zpochybnit význam Markety Lazarové, pokládal jsem za

nutné podívat se na problém srovnání obou

filmů podrobněji.

Co mají

vlastně

společného?

80

81

Tento rozpor před námi zřetelně vystoupí, zkusíme-Ii porovnat Vláčilovy filmy třeba s vysoce stylizovaným a kolážově pojatým snímkem Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme, natočeným o pouhé dva roky později (1969). Jistou výjimkou je zde příspěvek historika Petra Kopala ve sborníku Film a dějiny z roku 2005, ve kterém nalezneme dobře zdůvodněnou kritiku obvyklého obdivného postoje k filmu Marketa Lazarová. Srv. Kopal [A-13]

59

Především pochopitelně zřetelný.

první pohled

prostředkům (Vláčil

osobu režiséra.

Vláčilův nezaměnitelný

Zaprvé je tu jeho

nechuť

rukopis je na

k dialogům jako

dějovým

experimentoval s minimalizováním verbální složky filmu

dokonce ještě dříve, než pro sebe objevil významuplnou hudbu Zdeňka Lišky 82), světlem,

a pak neustálá hra se přesně vystavěný.

s obrazem vůbec, takže každý

Dále je tu jistá

(byť

záběr

důkladně

je

námětu

omezená) podobnost

a

- oba

příběhy se odehrávají zhruba ve stejné době, i když v případě Údolí včel je čas určen

snad o

něco přesněji.

Oba filmy spojují také osoby dalších

vedle dalšího už zmíněná hudba Zdeňka Lišky nebo Vraťme

se ale

rozdílu mezi

ještě

k námětu -

oběma

zároveň

střih

tvůrců,

je tu

Miroslava Hájka.

se tak totiž dostáváme k podstatnému

snímky. Marketa Lazarová je (sice volnou, ale

přece

jen)

adaptací svébytného literárního díla, navíc velice osobitého. Zde je třeba říci, že podle dalšího

hojně přejímaného

názoru je

Vančurova

povídka

(někdy uváděná

jako román) jen velice obtížně zfilmovatelná. 83 Domnívám se, že jde o omyl. Jistě, převést Jistě,

Vančurův

samotný

přímo

na plátno není v podstatě možné. přece

jde o dílo mnohovrstevnaté. Ale s tím vším si spisovatelově

poradí, ba naopak, najde ve Vančura

místy

místo, kde

přímo

přijde střih

vlastních postav, tu od děj,

jazyk

nabízí

dějová

vyklenutá všechny

vysvětlující komentář, výslovně upozorňuje

čtenáře

často

nabízí vždy hned

příběhu

je

několik

průzračná.

stát se osou dobrého

možných

znovu

přečíst.

scénáře. Skutečně

Jejich omyl bije do

pohledů

Sice jednoduchá, ale

očí

na

dobře

motivů

má

se domnívám, že

mýtu o nezpracovatelnosti Markety Lazarové by si měli

především

na

až ironický odstup tu od

linka s dobře odváženým množstvím vedlejších

předpoklady

přenašeči

podání mnoho inspirace. Vždyt'

a kde retrospektiva. Jeho

jen si vybrat. Atmosféra

schopný scénárista

Vančurův

text

o to více, že nad jiným

zfilmovaným románem stejného autora, který je ovšem opravdu sotva adaptovatelný, a to Rozmarným létem, se téměř nikdo nepozastaví. ..

82 83

viz Baldýnský, [B-l] např. Novosad, [B-7]

60

Tím ovšem

vůbec

nemá být

řečeno,

že František

takto

přímo,

bezproblémově. Příčiny

třeba

hledat v ambicích režiséra, v cíli, který si

snadno a

přejal

mohl práci usnadnit tím, že by dobře stříhal.

Vzniklý film by byl

své snaze o dokonalé estetické Cílem tu

zjevně

Vláčil přistupoval

před

sebe sám postavil.

děje,

opustil

některé

přinejhorším průměrný. Vláčil

není dobrý historický

emocí, což dokládají mnohé - snad až

předloze

jeho obtíží s převodem je ale

celou osu

vyjádření

k

Vláčil

motivy a

ovšem,

rušivě

ale spíše hra

obrazů,

věren

záměr.

obrazem, sledoval docela jiný

příběh,

si

metafor,

- artistní scény (choreograficky

pojatá modlitba v klášteře). Na příběh jako takový Marketa v podstatě rezignuje, namísto krácení

předlohy či

vzájemně nepříliš

znalost k

souvisejících

předlohy. Vláčil

vysvětlení některých

nějakou

tu scénu

okolností vypomohl

přidá (např.

úvodní scéna

například

schopnější. Určitá

předlohu.

souvislost povídky; než aby si

například

dialogem,

přepadení

na

raději

naopak

cestě). Změní nutně

jeho Marketa je mnohem

nevinnější

rozhodnější,

potíž nastává tam, kde se náhle film

i a

jeho

nepokrytě

Tak pasáž o tom, "kam až dovedla biskupa hennavského

láska ", je pro diváka, jenž

nesrozumitelná, jakkoli je působivá.

dějovou

nemálo spoléhá na divákovu

než ta literární, jeho Alexandra naopak tvrdší a

hejtman Pivo odvolává na

obrazů, přičemž

neváhal rozbít

psychologii postav, takže poddajnější,

neúnosného prodloužení filmu volí režisér cestu

nečetl Vančurovu

povídku,

řeč vytvořených obrazů

pravděpodobně

zcela

rovině

velice

na emocionální

Estetické propracování scén ale ještě zvětšuje už tak velký rozsah díla,

což nutí posléze režiséra opustit

některé poměrně

významné

dějové

motivy

(královské vojsko), o scénách ani nemluvě (hledání Kristiánova hrobu). Opakuji, že bych velice nerad jakkoli snižoval význam jednoho z největších české

- a možná i

světové

děl

- kinematografie. Kvality Markety Lazarové jsou

nesporné a film jako celek

nesmírně působivý.

Snažím se ale ukázat, že

srovnávat toto dílo s jakýmkoli jiným historickým snímkem, porovnávat je v termínech "lepší" a "horší" je

či

nedorozuměnÍ.

dokonce Je

třeba

61

zopakovat, že

klíčem

k pochopení problému je tu záměr režiséra, a tenje zkrátka

v případě Markety Lazarové odlišný. Naproti tomu Údolí včel je - snad díky Kamerově předloze a spolupráci především

silným

příběhem.

Jakýkoli

vše, co vidíme a slyšíme, má ukázněnější.

svůj

umělecký

význam pro

Nejde o rapsodii, jak sami

formalismus zde nemá místo,

děj.

Celé dílo je tak

tvůrci označují

uměřenější,

Marketu. Jde o

řešení

závažných morálních problémů jednotlivce. Jednu velice zásadní věc mají ale oba filmy podřízeni

jsou zcela

Marketa nebo stejně

třeba

svému osudu.

Ať

přece

už jej

jen společnou: jejich hrdinové

pokorně

a

trpně přijímají

Kozlík, anebo se vzpouzejí a utíkají jako

podlehnou a nepatrnost našich

v závěru obou příběhů ukáže

surově

životů

Ondřej,

jako

nakonec

řece dějin

v mohutné a divoké

se

odkrytá ...

Údolí včel a Kladivo na čarodějnice I

zřejmě

nejlepší film Otakara Vávry Kladivo na

adaptací. Stejnojmenný román Václava Kaplického o

čarodějnice

je filmovou

čarodějnických

procesech

ze 17. století na Šumpersku byl napsán v roce 1963, a sám o sobě tak vlastně není

čistou

jde o reakci na nedávno

připravoval

proběhlá

ne reflexí doby barokní. Daleko spíše

50. léta s celou

víceméně převzal:

Vávra toto pojetí

řadě

aspoň

historickou reflexí, tedy

sice se

hrůzou

(stejně

politických

procesů.

jako spisovatel) na film

mimo jiné i důkladným studiem pramenů, nešlo mu nicméně v první

o věrohodné zpracování historické látky.

S Údolím včel je tu nesporně nemálo shodných rysů: opět pozoruhodně blízký přístup

autora

námětu

a režiséra, cíl historického filmu odlišný od

filmů

výpravných, snaha postihnout spíše obecná morální pravidla. Oba filmy jsou vlastně

o

svobodě

cesty, po jakých

- koncem 60. let podstatné téma. Oba se snaží vystopovat

člověk

chodí, když svou svobodu hledá a ztrácí. Ani jeden

příběh nepřináší na konci úlevu - v Údolí včel nejspíš nebyla svoboda nalezena

a jedinou 62

útěchou

je možnost, že

stejně

žádná svoboda pro

člověka

není;

čarodějnice

Kladivo na

pustili vlastní hloupostí

nám přes

předvádí

lidi, jak

marně

bojují proti zlu, které si

práh a které se nám ještě v závěru

pustě

vysmívá,

takže nám zbývá jen úlevné pomyšlení, že ty dávno mrtvé už nic nebolí ... Ani jednomu filmu

nemůžeme

podstatného -

Vláčilův

s historickými prostředí

náměty

věnuje

a

věrnosti

po stránce historické

vytknout nic

perfekcionismus a Vávrova rutinní zkušenost

nám jen tak mimochodem předhodí dokonale zpracované

se pak

výhradně

obecnějším

svým

ambicím. Oba

velmi zakládají na výtvarné stránce filmu a každý

záběr

režiséři

si

lze pokládat za

smysluplný obraz. Přesto

jsou mezi

Především:

oběma

díly také

Otakar Vávra se

značné

nesoustředí

dalece typizované, že si divák

může

(přes

neživotně,

veškerý realismus) o metaforu.

hrdiny Vávrova snímku nej sou inkvizitor a nedostudovaný právník

Boblig Gakkoli by tato postava děkan

"spravedlivý"

Zbabělost...

sváděla

k biografickému zpracování) ani

Lautner. V dramatu vystupují daleko spíše Dobro,

Tolerance, Milosrdenství a Krutost,

na jednotlivce. Jeho postavy jsou tak

vybrat - bud' je odsoudí jako

ploše zpracované, anebo pochopí, že jde Skutečnými

rozdíly - formální i obsahové.

Statečnost

- a na druhé

straně

Zlo, Hrabivost,

Vávra až s chladným odstupem sleduje zápas

v jejichž intencích jednají konkrétní lidé

příběhu.

těchto

sil,

Zajímá ho mechanismus,

jakým může vstoupit totalitní zlo do lidských životů. Tento mechanismus je také jedinou

"dějovou

hrají v příběhu součástkami

linkou" filmu, který jinak vlastně žádný

vůbec

podivnou roli. Na jedné

soukolí, jež se

nevyhnutelně otáčí,

straně

na

děj

nemá. Jednotlivci

jsou v

straně

podstatě

jen

druhé ale sami ono

soukolí pohánějí. Žádný nevyhnutelný, bezejmenný osud tu nemá co dělat, nositeli

oněch principů jsou

lidé a ti si navzájem škodí.

V Údolí včel vidí tvůrci věci docela jinak. Není tu žádný nezvratný mechanismus, který požírá postavy svobodně,

příběhu.

ale osud, který se jim nakonec

subtilnějších

Ty se sice zdaleka nerozhodují

stejně

rovin, než jsou jejich bližní.

nevyhne, pramení z daleko

Vláčilovi

hrdinové se

(marně)

63

pokoušejí uniknout z pout vlastního samotných, nešťastnou

uvnitř. Vláčil

náhodou

nesleduje

třímá

přesvědčení,

společnost

z danosti, která je v nich

vydanou napospas šílenci, jenž

v rukou moc. Nezajímá jej mechanismus, zajímá jej

lidská duše. Její bloudění je samo o sobě silným příběhem - proto Údolí včel děj má silnou, mistrně vyklenutou stavbu. V ávrův film na nás

rozhodně zapůsobí

-

mučivá

bezmoc

obětí

Bobligova teroru

nechá chladným málokoho. Jenže to je také vše. Divák vzpomíná a vyvolává si znovu

příšerné

vysvětlen,

obrazy a pocity, ale

přemýšlet

nemusí. Mechanismus je

v tomto ohledu je vše jasné. Jediná zbývající otázka zní - je to

vůbec

možné? Nemohl bych tu ale vypsat ani polovinu otázek, které se honí hlavou divákovi, jenž zhlédnul Údolí včel - film, o němž nelze nepřemýšlet. Jejich příliš mnoho. Mnohé jsou nezachytitelné, všechny neodbytné.

Údolí včel a Spalovač mrtvol Způsobem vzniku má Spalovač mrtvol Juraje Herze z roku 1968 k Údolí včel ještě

blíže, než film

také podílel i na

Vávrův.

scénáři.

Je to také adaptace a autor románu Ladislav Fuks se

Navíc

kongeniální hudba.

Příběh

snobismu, lásky ke

kýčovité

o

nepřehlédnutelnou

zaměstnanci

složkou díla je

opět

Liškova

krematoria, kterého zvláštní spojení

kráse a strachu

před

nacistickou ideologií dovede

k vyvražďování vlastní rodiny, je také zajímavý tím, že nás nutí neustále hledisko, ze kterého základním

děj

měnit

sledujeme. Jde o jakousi hororovou tragikomedii, jejímž

vyjadřovacím prostředkem

v hlavní roli udržuje film na

neskutečně

je krutá nadsázka. Rudolf Hrušínský tenké

hraně uvěřitelnosti,

aniž mu jeho

geniální herectví dovolí z ní byt' i jedinkrát spadnout. Film se tak stává jakýmsi vzorovým příběhem, krutým morytátem, který tu s blazeovaným úsměvem, tu se zuřivou

vážností vypráví o smrti. Scéna, ve které hlavní hrdina i s rodinou

navštíví pouťový palác hrůzy, je v tomto smyslu vlastně filmem o filmu.

64

Domnívám se, že využití této nadsázky je také jediným opravdu podstatným rozdílem mezi Herzovým a

Vláčilovým přístupem

k látce. Bohužel se Herz

s Fuksem natolik zhlédli ve své formální hravosti, že proměna zůstává

děje

motiv

- totiž

trochu hloupého a trochu pokryteckého snoba v masového vraha -

nejen nevyužit, ale také téměř nevysvětlen. Jen Hrušínského výkon tento poněkud

nedostatek ale

klíčový

důvody

Spalovači

zakrývá. Díky

němu

víme, co se v hlavě této postavy

nám tvůrci zatají. Potíž je v tom, že

mrtvol základní, nosný.

Stejně

právě

měl

být ve

čarodějnice,

i tady

tento motiv by

jako v Kladivu na

děje,

totiž režisér sleduje nikoli své postavy jako jednotlivce, ale určitý mechanismus. Mechanismus, který dokáže výše

zmíněnou změnu

v člověku přivodit. Je chyba,

když film nakonec není o tom, o čem by měl být. Vláčil v Údolí včel žádný mechanismus, jak už bylo řečeno, nesleduje. To, že

jeho postavy mají

svůj

podřizují,

individuální osud, jemuž se

bojují, neznamená, že se jedná o

nějakou

zákonitost.

Přesto

nebo proti

jsou si oba filmy

blízké tématem: má, nebo nemá člověk dostatek svobody, aby mohl učinit

lze

morální rozhodnutí?

zastřít společenským

volbě

člověk

pak

Spalovač

mrtvol nás

přesvědčuje,

postavením a drobnými

selže a jeho

činy

se

podvůdky,

rozběhnou

němu

zodpovědně

že si tuto svobodu takže

při skutečné

po koleji strašlivého zla.

Selžou-li ve stejné situaci hrdinové z Údolí včel, je to proto, že ani všechny jejich síly nestačí na velikost překážek, před které byli postaveni. Tři

filmy,

společné

natočené

téma: lidskou svobodu a to, co ji

zpracování: v té

době

v rozmezí dvou let na konci šesté dekády, mají

příběh

sám je

nadčasový,

historie je tu

z roku 1968).

Přesto

šedesátých let ve

prostředkem. Jistě,

alespoň

vznikaly

psychologizující a

Nebeské jezdce

Jindřicha

Poláka

lze soudit, že morální téma lidské svobody koncem

společnosti

nepříjemným zjištěním,

ohrozit. Podobné je i

většinou méně

také docela jiné historické filmy,

více popisné (za všechny jmenujme

může

rozhodně

rezonovalo.

že všechny tři filmy

Pochopitelně.

Z tohoto pohledu je

rozhodně nekončí

optimisticky ...

65

Údolí včel a Království nebeské Rád

přiznám,

že následující

vzniku našeho filmu českých

řádky

jsou do kapitoly o historických okolnostech

zařazeny poněkud

historických

k širšímu porovnávání.

filmů

neorganicky.

Zároveň

filmů stěží

naopak odsouzení základ, který

až

přímo

vybízí

se cítím povinen jaksi doložit své snad trochu "některé

vrstvy, jež jsou u jiných

ideologie atd.), jsou zde pokládány za

marnotratně zestručňují

nerušil v podání toho, co pokládají za filmy" jsem myslel

několika

dosahovaným cílem (popis dávné reality, chvála

některé

tvůrci

srovnání

šesté dekády dvacátého století

odvážné tvrzení z úvodu této práce, že totiž historických

Přesto

především

důležité.

ty, jež bývají

a "

samozřejmý

bezohledně stříhají,

Oněmi

označovány

či

aby je

"jinými historickými

za "výpravné". Nebylo

by asi správné ponechat takové tvrzení na úrovni zjednodušující generalizace bez dalšího komentáře. Americký historický výpravný velkofilm Království nebeské z roku 2005 se mi pro takový

účel

zdá vhodný hned z několika

podobnost tématu - v druhou a

třetí křížovou

křižáků vůbec.

příběhu

důvodů. Především

je tu jistá

z prostředí Jeruzalémského království mezi

výpravou se to hemží postavami

řádových rytířů

a

Dále se jedná o velice nedávné dílo Riddleyho Scotta, tedy

režiséra, jenž podle mnohých

vzkřísil

žánr historického velkofilmu a je v žánru

pokládán za jistou autoritu. Jsou tu ale i další paralely, které stojí za zamyšlení: zatímco Údolí včel vznikalo - slovy Vladimíra Kamera - v období soumraku, Království nebeské je (anebo je vnímáno jako) aktuální díky pokusu o pohled na "střet

civilizací" křesťanů a muslimů.

Je ovšem

třeba říci,

že Scottovo dílo nebylo zdaleka hodnoceno jen

kladně.

Filmová kritika se, pravda, rozplývala nad trikovým zvládnutím závěrečné bitvy o Jeruzalém společnost

všech

66

věr

či

vítala

digitálním

dotvořením

jednoduchoučké

žít v míru, a

teenageři

věčného

poselství o na celém

města,

západní

vytvoření světa,

světě

znejistělá

kde budou lidé

obdivovali Orlanda Blooma

v hlavní roli. Poučenější část publika stejně jako historikové samotní84 měla ovšem celou

řadu připomínek

kostýmy a

prostředí

Jeruzalémě,

nesmyslné

k historické

(neexistující odění

věrnosti

věže či

snímku,

ať

už jde o kulisy,

dokonce celá hora ve filmovém

postav atd.), o historické události a postavy

(účast

jeruzalémského krále na událostech odehrávajících se rok po jeho smrti,

původ

hlavního hrdiny atd.), nebo (a hlavně) o zcela ahistorické myšlení postav. Již bylo

řečeno,

přijetí

že chladného

s určitým zjednodušením snad Zatímco Království nebeské v

se dostalo kdysi i

můžeme

podstatě

tvrdit, že

vyšlo

vlastně

Vláčilovu

z

filmu, ale

opačných důvodů.

vstříc společenské

objednávce, ba

dokonce tak učinilo i za cenu obětování historické věrnosti, pak Údolí včel tuto právě

cenu nebylo ochotno zaplatit a prostě

proto se s očekáváním širší

veřejnosti

minulo. Ani toto konstatování ještě ale nejde na kořen věci.

Nejde totiž jen o historickou věrnost. O té zde již bylo (pokud jde o Údolí včel) napsáno

hodně

dostatečně

a v případě Království nebeského se touto problematikou

zabývali jiní. Zdá se však, že samotné zadání filmu jakožto formy

zpracování historického tématu není vždy stejné. Scottovo dílo

nechť

zde

zastupuje většinový proud, kterému vlastně o jakoukoli vážnější práci s dějinami ani nejde. Co je pochopitelně

skutečným

posláním takového filmu? Pomineme-li zábavní (a

obchodní) funkci, je to

většinové společenské mínění

zřejmě

některé

o

snaha

obecné

vyjádřit, popřípadě

pravdě. Vždyť

filmy tohoto typu (odebereme-li jim všechny detailní motivy)

ovlivnit

najdeme mezi alespoň

jeden,

který by nesděloval například postulát, že je správné chránit slabé? Že je dobře postavit se hrubé síle? Že lidská svoboda má velkou cenu, kterou má smysl zaplatit? A tak podobně ... Podstatné je, že tyto teze nemají Jsou - anebo naopak nejsou Cílem a

84

záměrem

vlastně

obecně

Scottova filmu

nic

společného

s konkrétními

dějinami.

alespoň

vnímány.

platné. Anebo jsou tak

prostě

není

vytvářet právě

historické

vědomí

Musím zmínit především recenze českého historika Libora Jana [B-5] a oxfordského znalce dějin křížových výprav Jonathana Riley-Smithe [B-8].

67

společnosti,

nečekal.

což by asi ani nikdo

dějinami

ani donutit diváka k zamyšlení nad

záměrem nepochybně

Ale tímto

a jeho místem v nich.

Dějiny

není

slouží měli

pouze jako velmi vhodné kulisy pro další zobrazení snu o lidech, jací by

být - a jací nikdy v dějinách nebyli a nejsou. Je nakonec jedno, jestli tuto pohádku oblékneme do historického kostýmu nebo futuristických masek z Hvězdných válek...

Námitka, že ani Korner s Vláčilem ve svých historických filmech asi nesledovali záměr poučit společnost

nikoli sen o

člověku.

o historii, je jistě plně

oprávněná.

čím méně

Dochází k paradoxu:

Ale zajímal je

okázale se film chlubí

nereálně

realistickou výpravou (srovnejme dokonalé, i když

velké

hrady z Království nebeského se skromným, v lecčems pouze Vlkovem), tím

realističtěji

schopen vykreslit

člověka

výprava a triky byly více se

tvůrci

plastičtěji

Nechci své

v daném

samoúčelnou,

současněji

dějinném

naznačeným

období. Jako by všechna ta drahá

nevyužitelnou hračkou. A další paradox: skutečné

čím

dobové myšlení svých postav, tím

tyto postavy působí.

postřehy zbytečně zobecňovat,

historických snímků bije do

křižácké

vypovídá o lidech a jejich myšlení, tím více je

snaží, aby postihli

a vlastně

člověk,

ale tento rozdíl mezi

dvěma

typy

očí.

Chceme filmy o lidech, jací by se nám líbili, i když takoví nejsou, a tu pohádku si vyprávíme stále znova a zasadíme ji do libovolné doby. Mnohdy se pak netrefime,

neboť

sny lidí se

multikulturalitu snad líbí, ale chce

vyprávět

změnily.

nevěříme

o lidech, jací

postavách překvapeně uvidíme. narozdíl od jejich

Historické

snů

mu. Anebo se

skutečně

68

hlásající toleranci a

občas

najde

tvůrce,

který

byli - a my se v jeho historických

Neboť palčivé

otázky a problémy lidí se -

- zase tolik nemění...

povědomí české společnosti

Použití pojmu historické povědomí je jistě příhodné:

křižák

Proto se nám

zatímco historické

vědomí

poněkud

v

době

sporné,

je pojem širší,

vzniku filmu

nicméně

mi

připadá

nezaměřený konkrétně

na

povědomím

danou dobu nebo téma, historickým

zde rozumím soubor

historických informací, který se dá pokládat za obecně rozšířený a známý v dané části společnosti

době.

v dané

Co tedy mohl

vědět většinový český

divák v roce

1967 (rok uvedení filmu do kin) o historické skutečnosti, již Údolí včel zobrazuje?

Jednoznačná odpověď

samozřejmě

na tuto otázku

neexistuje už

proto, že nelze definovat většinového diváka. 85 Tato potíž nás nutí využít jiných, nepřímých

alespoň

cest k získání

potřebné

informace. Jednou z těchto cest by mohl být přičemž

letmý pohled do soudobé historické literatury,

zajímat knihy spíše

obecně

by nás

čtené (např. učebnice),

dostupné a

odborné publikace. Vzhledem k tomu, že dílo pojednává spíše o středověku

tématech středověku

apod.),

(myšlení

nepůjde

středověkého

člověka,

nežli

měly čistě

obecnějších

pojem svobody ve

nám ani tak o znalost konkrétní faktografie

českých

středověkých dějin. Právě

v roce 1967 vychází už

čtvrté

učebnice

vydání

odborné

školy z dílny Jaroslava Charváta s názvem

členěním

a ideovým

faktograficky pojatá a

zaměřením

silně

dobově

středověkému člověku

pro gymnázia a

střední

Světové dějiny.

Svým

podmíněná

je v ní

věnováno

v textu roztroušených zmínek. Nejblíže k tématu filmu je kapitola v rozsahu necelých dvou stran církve pro feudální klíčovému,

časových

tj.

řád.

Již samotný prostor,

křesťanství

a církvi (celá

věnovaný

učebnice

středověkého

velice málo

pravděpodobně

církvi - Význam

problému pro

středověk

má bez obrazových

příloh,

myšlení seznamováni studenti

škol v šedesátých letech. Z onoho mála si pak

banální, obecná a ničím nedokládaná tvrzení:

"Křesťanská

poddané, že panovníci, feudálové a vrchnosti

85

je

tabulek a rejstříků 563 stran), vypovídá mnoho podstatného o způsobu,

jakým byli s problematikou středních

věnovaná středověké

učebnice

vůbec

můžeme

vybrat spíše

církev přesvědčovala

mají svou moc od boha, a

Anebo to lze, ale jen nepřímo: podaří-li se nám zmapovat dopady filmového díla na kolektivní historické vědomí, pak nositelem takového vědomí bude právě většinový divák.

69

proto je lid musí poslouchat. křesťanství či

Je třeba dodat, že i pokud se nejedná výslovně o

církev, není v knize o

zmínek; kapitoly výčtem

,,86

středověkém

myšlení mnoho dalších

(ostatně opět stručné) věnované kultuře

se zabývají spíše

a popisem hmotných památek. Na dvou stranách je možno

křížových

výpravách a

rytířských řádech,

holá historická fakta) o

ale

hospodářských důsledcích,

zmínka.

Věděl-li

učebnice

své informace rozhodně nečerpal.

Učebnice obecně

zásadně

v šedesátých letech

středověkých

pravděpodobně vyrůstala

na

přece

můžeme

uvést

něco

jen

učebnicích

- takto zpravidla kvalitních dílech renomovaných faktografických. Za všechny

se tu mluví (pomineme-li

vypouštěly.

lidí spíše

o

o duchovních motivech ani

tedy student o naší problematice

myšlení

číst

více, z této

Starší generace

prvorepublikových

autorů,

například

ale

opět

povýtce

Pekařovy

Dějiny

československé pro nejvyšší třídy škol středních , učebnici z roku 1921. 88 87

Přehledně

vyváženě

a

pojatá

učebnice

je

nesporně

vynikajícím, ale bohužel až

příliš stručným textem. Kapitola Přehled dějin vnitřních v 13. a 14. stoletz,s9 se

na svou dobu neobvykle společností,

kolonizace, důkladný

důkladně

středověkou

každodenností,

právní a správní situací; poskytuje více než dobrý výklad rytířská

kultura, stát a církev apod.

soudobý rozbor života

učebnici

dostalo

pominout

těžko zodpověditelnou

dle učebnice Lze se

zabývá

studentům,

Přestože

středověkých

stále zdaleka

jsem nenašel

pojmů

podobně

lidí, informace, jíž se v této

nedostačuje

(a to

ještě

musíme

otázku, nakolik byly všechny uvedené pojmy

skutečně vyučovány).

samozřejmě

domnívat, že mezi lidmi byly více nebo

jiné publikace, než pouze

učebnice.

méně rozšířeny

Již v roce 1947 vycházejí

i

Stručné dějiny

československé Zdeňka Kalisty90, dílo na určitou dobu stěžejní. Kalista, věren

86

Charvát [C-4], s. 104

87

Pekař [C-8]

Vydání učebnice z roku 1921 bylo základní a pravděpodobně určující, i když vydání z roku 1937, přepracované a upravené J. Klikem a J. Pavlem, věnovalo kulturním dějinám podstatně více místa. 89 Pekař [C-8], s. 36 a dále 90 Kalista [C-5] 88

70

svým zásadám, v žádném

případě dějiny

duchové nepomíjí a rád je dává do

přímé souvislosti s dějinami uměne • Našemu tématu je v jeho knize věnována 1

kapitola o vnitřních poměrech českých v XlII. věku 92 , kde se trpělivý čtenář může dozvědět

o podmínkách života v českém

středověkém státě poměrně

mnoho. Mohl by nás zajímat

třeba

dotčený

uplatňuje

v XlII. století na půdě našich zemí

usměrniti

hrubou bojovnou sílu dosavadního

rytíře,

ideál

který se

s pronikavou výrazností. Chce

bojovníka ve

směru

vyšších

myšlenky náboženské nebo

ideálů,

určitých

výklad k ideálu

rytířství:

"... svrchu již

podrobiti ji duchovému poslání ve službách zásad společenských (úcty k ženě,

věrnosti

k

panovníkovi a pod.).93 Určitým problémem zůstává ale ke čtení dosti těžký a téměř nečleněný pravděpodobně Nicméně

skutečně

samém

veřejnost

je sporný,

velmi malý.

se zdá, že doba vzniku našeho filmu byla dobou dějin

vnímání

text - vliv Kalistovy knihy na širokou

a v tvorbě historického

zabývají myšlením, se

počátku

vědomí.

vlastně

určitého

zlomu ve

Velice zajímavé práce, které se

již chystaly - mnohé se objevují na

sedmdesátých let. Pouhých

pět

let poté, co diváci mohli

zhlédnout Údolí včel v kinech, tedy roku 1972, vychází pod názvem Kultura středověku

94

soubor statí několika vynikajících historiků, určený pro nejširší

veřejnost. Středověk,

středověku

ve starším pojetí.

Třeštíka" Věk středu"

nemohou

který najdeme v této publikaci, jakoby se docela lišil od

tvář

Můžeme

a naše kultura:

oné doby

vůbec

vznikajících a rozpadajících se

citovat

z úvodní stati Dušana

"Tradiční učebnice,

vystihnout. říší,

třeba

Líčí

podávající tzv. fakta,

nám její

mluví o státnických

dějiny

jako

dějiny

činech panovníků

a

vzbuzují v nás dojem, jako by se dobyvatelské války Karla Velikého lišily od válek Napoleonových jen primitivností Karlových vojáků.

,,95

Kniha se konečně

Viz např. výklad o duchovních řádech l3. století: "Chudoba, kterou hlásají, je protějškem odhmotnění, se kterým se setkáváme u soudobého architekta. " Kalista [C-5], s. 65 92 Kalista [C-5], s. 54 a dále 93 Kalista [C-5], s. 65 94 Spunar [A-26] 95 Spunar [A-26], s. 20 91

71

zabývá nejen výsledky

hospodářskými,

středověkého

vojenskými,

myšlení, ale

právě

společenskými

nebo

uměleckými

jím samotným, jak lze doložit

ještě

jiným citátem stejného autora: "Cítíme tu bolestný rozpor mezi jistotou tradice a nejistotou nového, který ovládá

středověké

myšlení. Proto se také intelektuálové

12. století přesvědčovali, že 'stojí na ramenou přiznat,

jen aby si nemuseli

že stojí na vlastních nohou; proto lidoví kacíři obnovovali starou církev,

'zákon boží', místo aby laciné

gigantů',

krčit

samostatně

formulovali své problémy. Bylo by velice

nad nimi rameny, jejich neklid a pochybnosti si zaslouží úcty.

Zároveň ovšem cítíme nostalgii po jejich klidu a jistotě, které jsme ztratili. 96

Nejde o to, že by se nikdo do té doby takto

středověkem

nezabýval, ale o určení

knihy, která byla v nejlepším slova smyslu popularizační. Zlom se odehrál středověkého uměnovědu

ještě

v jiné

rovině.

Mnohé práce

myšlení jakousi kalistovskou oklikou samotnou. Ve druhé

polovině

přišly

k problematice

přes dějiny umění

šedesátých let

začaly

i

alespoň

v odborné veřejnosti stále více rezonovat přístupy sémantické,97 takže už v roce 1971 mohla vyjít kniha Josefa Zvěřiny Výtvarné dílo jako znak!8, určená sice poučené,

ale

rozhodně

nejen odborné

veřejnosti.

Najdeme tu nejen výklad

pojmu sémantika a výklad dalších podstatných sémantických ukázkové rozbory například

nejrůznějších uměleckých či

v kapitole

věnované

člověka:

jeho

tvůrčí

umění

ale také

architektonických památek. Tak

katedrále v Remeši se

z gotické literatury poznáváme z

pojmů,

můžeme dočíst:

katedrálního obraz

člověka.

" Více než Gotického

sílu, jeho vzrušené srdce, jeho mysl hledající jednotu a

Logika rozumu a vroucnost srdce

stavěly

katedrály. K

oslavě

řád.

Boha, ale i

vykoupeného člověka... 99 A tak dále. Obrat ve vnímání historie středověku je zřejmý.

Spunar [A-26], s. 34 Je nutno zmínit především známou knihu Ladislava Tondla Problémy sémantiky (1966), na kterou navazoval Zvěřina a další. 98 Zvěřina [C-ll] 99 Zvěřina [C-ll], s. 59 96 97

72

Zdá se, že Údolí včel zkrátka předběhlo svou dobu. Ne o moc, ale přece jen natolik, aby jeho předjímali

řádu.

přesvědčivě

Třeštík

Obojí je

středověku

bylo spíše chladné. Jako by

už jiné pojetí, jiné vnímání

intuici dokázali nejistoty.

přijetí

naléhavě

začalo

ještě

tématem

do historického

Zvěřina

Vláčilova

vytvořili,

vnitřní

boje a

o hledání jednoty a

filmu. Toto vnímání

vědomí veřejnosti

jinak: takovému vnímání historie se

film

když díky vlastní

zobrazit jeho

mluví o neklidu a pochybnostech,

ovšem

Anebo je vše

středověkého člověka,

a dodnes

nepochybně přímo

umělci, kteří

pronikat až

později.

vlastně veřejnost

stále

spíše jen učí. Možná Gakkoli to zní krutě), že film Údolí včel nebyl, není a nikdy nebude určen pro širokou veřejnost...

73

Historický film a tvorba historického vědomí Historický film jako položka

funkčního

pole historické

kultury Říci, že historický film loo spoluutváří historické vědomí společnosti, je jistě poněkud utváří,

banální. Ukážeme si ovšem, že

ale

současně

jakými se to dějepisu

děje.

věc

je mnohem

složitější:

nejen, že

je utvářen. Navíc by bylo dobré vysledovat konkrétní cesty, Budeme se zde

na školách)

podrobněji.

věnovat několika

Obecné

vyjádření

z nich a jedné (výuce

v nadpisu je tedy zcela

namístě.

Vnímáme-li historickou kulturu jako "celek obsahující všechny oblasti historického myšlení ,,101, pak v ní historický film hraje již od svého vzniku

podstatnou roli. Je

zřejmé,

že historické

vědomí

vědeckými poznatky, tedy čistou historickou racionalitou

l02

pracuje s pojmem funkčního pole historické kultury. Jedná se o pojmový prostor, který se mytologii, v jiné

rovině

dělí

utvářeno

není zdaleka •

Zdeněk Beneš

volně

vymezený

jednak na historickou racionalitu a historickou

pak na mnoho dalších položek

(umělecká

politická praxe, drama, žurnalistika atd.). V samotném centru - jako nejrespektovanější

pouze

autoritu - najdeme historickou

vědu.

Pro

reflexe,

společensky

funkční

pole

historické kultury platí podle Beneše tyto vztahy: 103 a) Čím nižší míra historické racionality, tím vyšší míra historické mytologie a opačně.

Pro potřeby své práce pomíjím (až na úplné výjimky) historický dokument a pojmem "historický film" myslím vždy snímek hraný. lOl Beneš [A-3], s. 154 102 Beneš [A-3], s. 156 103 Otázkou se podrobně zabývá také sborník Handbuch Medien im Geschichtsunterricht (1999), a to zvláště v úvodnbí kapitole editorů H.-J. Pandela a G. Schneidera. Pandel [A-21] 100

74

b) Se snižující se mírou historické racionality přijmout,

auditorium, schopné "informace posléze také využívat.

Beneš ovšem

připomíná,

zároveň

roste potenciální

adekvátně

interpretovat a

,,104

že ani oblasti s nižší mírou historické racionality není

možné brát na lehkou váhu. Jednak totiž

připravují

historii jako

vědě půdu

pro

recepci jejích dalších poznatků 105 , jednak sama historie nemá předem daná a neměnná

předmětu. Shrňme

uplatnění vědecké, Mimovědeckou

vědeckou

popřípadě přitom

sféru

mimovědeckou. Dělící

hranicí bude

jiné racionality jako poznávacího vodítka.

nesmíme

prostředky,

manipulačních prostředků,

'1e.

a

zaměňovat

skutečnosti. Nevědeckými

k historické

nazývat jenom ty

Cl

závisí na zkoumaném

tedy citátem: "Pole historické kultury tak můžeme rozdělit do

dvou základních sfér: na sféru

přístupů

právě často

pravidla výzkumu, naopak ta

které

nevědeckých

metodami a postupy musíme

vědeckých

sledují však

za dominaci

přitom

nástrojů

jiné než

používají jako

vědeckopoznávací

,,106

Historický film budeme sféry. Jeho místo ve

pomyslného

středu,

nutně

funkčním

považovat za reprezentanta oné poli je podle Beneše

reprezentovaného historickou

někde

vědou,

o

mimovědecké něco

dále od

nežli literatura faktu

nebo dokument, ale naopak zase blíže než například žurnalistika. Historický film má nesporně vysokou míru potenciálního vlivu - jeho auditorium bude rozhodně mnohokrát

větší

než u samotné historické

specifické charakteristiky, které předanou.

vědy.

Má - jako médium - ale i své

nutně ovlivňují

historickou informaci jím

Tyto charakteristiky jsou dány jednak technickou povahou média

samotného, jednak povahou filmového

průmyslu,

tedy

vnějšího prostředí,

ve

kterém film vzniká.

Beneš [A-3], s. 157 Je zvláštní, že Beneš nijak neřeší pozici školní výuky dějepisu ve svém funkčním poli historické kultury ... 106 Beneš [A-3], s. 159 104 105

75

a) Zaprvé je to samotná podstata filmu - tedy jeho vizualita. Podrobný rozbor této otázky

přenecháme pravděpodobně psychologům,

ale

aspoň

letmo ji zde zmínit musíme. Slouží-li film jako zdroj informací, pak je třeba vědět,

značně

že se jedná o zdroj

informace. Odborník v oblasti

odlišný od lineární (verbální)

vzdělávání

Caleb Gattegno se tímto

problémem zabýval ve své knize Towards A Visual Culture - Educating Through Television 107 a upozornil na jednu z hlavních vlastností

vizuálního

vyjádření:

komunikace odehrávat. "Vyžaduje to tak malou energll, fungovalo, " píše Gattegno, "a to rychlostí myslím

přijímat

může

totiž rychlost a komplexnost, s níž se

a udržet

nekonečné

světla,

množství

která

částí

aby to

umožňuje

našim

informace ve zlomku

sekundy. Skrze zrak,

nekonečna

charakteristikou.

Čas, který spotřebujeme k vnímání obrazu, je

zanedbatelně

,,108

může směle

krátký, takže autor

prostoru a slyšení v konec každé

jsou podána naráz, bohatství je jeho

věty,

čase.

abychom

Když nasloucháme porozuměli

"vidění

tvrdit, že řeči,

musíme

větším důrazem závěru,

oproti formě.

,,109

vztahuje na

čtení

nekonečného

textu a dochází k velmi

analytické povaze vnímání

Na tom mnoho

podvědomě doplňuje

na

Výroky týkající se slyšené řeči autor posléze s ještě

že totiž vnímání zrakem je záležitostí v

zásadně

počkat

jejímu významu, zatímco pohled

na krajinu nabízí okamžitou a simultánní informaci z množství zdrojů.

je v

nemění

řeči

podstatě

důležitému

syntetickou,

v jakékoli (slyšené i psané)

ani pomocné funkce, kterými

analýzu ke zraku (zaostřením,

vědomým

člověk

vnímáním),

Gattegno [A-9]. Je pravda, že vzhledem k době svého vzniku jde o dílo značně poznamenané nadšením z možností, zprostředkovaných novým médiem. To ovšem nečiní jeho postřehy o nic méně pravdivými, naopak spíše zajímavými. 108 lt requires so little energy to junction, as it does, at the speed oj light, that it permits our minds to recieve and hold an injinite number oj items oj injormation in a fraction oj a second. With s igh t, injinities are given at once; wealth is its description. Gattegno [A-9], str. 19. Překlad (zde i ve všech dalších citacích z knihy): O. Balík 109 ... vision is in space and sound is in time. When we listen to speech, we need to wait until the end oj each sentence to uderstand what is meant, while the act oj looking at a landscape provides immediate and simultaneous injormationfrom an injinite number oj sources. Gattegno [A-9], str. 34 107

76

či

syntézu k vnímání řeči

(pamětí,

se jako podstatné, že vizuální

myšlením v celcích a konceptech). Jeví

vyjádření mění

(ruší, ohýbá, ... ) faktor

času.

K tomu se ještě vrátíme. b) "Film vyhledává akci, a nejen akci, ale konjlikt"llO, upozorňuje na další vlastnost filmu americký politolog a mediální odborník Richard Dayer

MacCann. A

pokračuje:

"Film miluje válku - a mír jej mate. To je

jeho problému, je to aspekt jeho (..)

Tvůrce

naděje,

umění,

filmu, který se snaží

který má

vyjadřovat

společenské

část

implikace.

klidné ctnosti, jakými jsou

mír a moudrá rozuzlení, pracuje proti tendencím vlastního média.

Může někdy uspět (..), ale překonává obrovské překážky. 111 Netřeba

podotýkat, jak vážné

důsledky

má tato vlastnost

právě

pro historický

film ... c)

Přirozenost

filmu je fyzická. MacCann upozorňuje, že kamera musí snímat

materiální osoby, to

předměty,

udělat nepřímo,

ale použité

popisné. MacCann uvádí

filmu,

může

Jistě

události. Nezfilmujete myšlenku. prostředky

příklad:

budou ryze

umělecké,

- lze nikoli

"Neexistuje nic jako náboženství ve

existovat pouze film o lidském chování, jak odpovídá

náboženskému cítění nebo porozumění.

,,112

d) Další zvláštní charakteristikou filmu je jeho zacházení s časem. Film velmi rychle zjistil, že má všechny technické zlomil pouta klasické odlišného obrazového uschopňují

Faktor

filmového

času,

časoprostorové vyjádření

k tomu, aby

jednoty dramatu. Možnosti

jiné

tvůrce vlastně

prostředky

časové

roviny a další

k úplnému zrušení logiky

který je vizuálním podáním odbouráván, je ve

střihu,

pomůcky

příběhu.

skutečnosti

Film seeks action, and not only action but conjlict. MacCann [A-18], s. 17 Překlad (zde i ve všech dalších citacích z knihy): O. Balík 111 Film loves war - and is puzzled by peace. This is part ol its problem, an aspect ol its art that has social implications. (..) The film maker who seeks to convey the quiet virtues ol hope, peace, and wise solutions is working against the tendencies ol his medium. He may sometimes succeed (..), but his obstacles are severe. MacCann [A-18], s. 17 112 There is no such thing as religion on film; there can only be a film about human behavior as it responds to religiousleeling or understanding. MacCann [A-18], s. 18 110

77

přímo

podmínkou linearity, logiky

příčin

a

následků,

výroků.

koherence

MacCann tedy nepřehání, když tvrdí, že " zásadní tendencí (filmu - pozn. O. Balík) je vzpírat se pořádku, logice. třeba

možnost zásadní - je

to jest látkou historickou, pokud

chronologii

zrušíme.

neočekávané

souvislosti mezi historickými

před

diváka.

Pro

Příkladem

U historického filmu je tato čas

se ptát, co se stane s látkou, jejímž je

vlastně námětem,

chronologie

,,113

film

z toho

plyne

možnost

skutečnostmi

takového uchopení látky

může

být

právě

nacházet

stavět

a

a

je přímo

například

filmová podoba slavného muzikálu A. L. Webera Jesus Christ Superstar, natočená

v roce 1973 režisérem Normanem Jewisonem. Dílo bez

míchá historický

(či

námět

lépe biblický) pašijový

se

okolků

současnými

rekvizitami, bez skrupulí aktualizuje v textech písní i vobrazech a v klíčovém okamžiku Ježíšova rozhodování v Getsemanské pomocí rychlých 1l4

ukřižování.

střihů předvede

evropská

malířská

přednost přímou

díla s námětem

běžné,

že bychom spíše

reagovali na takový, jenž by jich nevyužil. Tato výrazná

filmu

může

být ovšem vnímána také jako nevýhoda:

manipulaci s divákem a ve

zkresluje,

nám

Jeden příklad doslova za všechny, neboť ve skutečnosti

jsou uvedené postupy v historických filmech tak překvapeně

zahradě

neboť

i pouhé

skutečnosti

časové prostřihy nutně

umožňuje

dějiny pochopitelně

vedou k jejich "zakčnění"

a podobně. e) Podstatnou vlastností filmu je i jeho nevyhnutelná závislost, což není ani tak jeho charakteristikou jako média, ale spíše jako filmového

průmyslu.

Filmy

patří

k nejdražším

nikdy nejsou hrazeny z jednoho zdroje a neobejde bez

účasti

součásti

celého

uměleckým dílům, téměř

téměř

nikdy se jejich vznik

státních institucí nebo velmi vlivných soukromých

lts underlaying tendency is to strain agains order, against logic. MacCann [A-18], s. 19 Podobných efektů lze samozřejmě - nejspíš s většími obtížemi - dosáhnout i v literatuře, jak ukázal například současný český spisovatel Patrik Ouředník ve svém dílku Europeana (Praha, Paseka 2001), svébytně vykreslující pomocí jakýchsi volně uspořádaných asociací téma Evropy ve dvacátém věku ...

113

114

78

organizací. Pro historický film z toho plynou nevyhnutelné tlaky, které pochopitelně

ovlivní

uměleckou výpověď.

Objednávka

přitom může

být

velice konkrétní (i pro vznik našeho Údolí včel byla údajně jedním z motivů snaha využít ještě jednou rekvizity a kulisy z Markety Lazarové, která

překročila

několikanásobně

všeobecně společenská

původní

rozpočet),

anebo spíše

(narazili jsme na to v komentáři k

současnému

historickému filmu Království nebeské). U filmu historického se jedná o objednávku přímo podmíněnou historickým vědomím Film se tedy

buďto nezáměrně,

nebo

úmyslně,

nutně

společnosti.

případě

ale v každém

snadno stává nástrojem ideologie.

Historický film tedy rozhodně je - s přihlédnutím k výše položkou

funkčního

vědomí

zároveň

a

pole historické kultury a jako takový spoluutvářen. Pojďme

je jím

užití v rámci výuky školního

Krize výuky

dějepisu,

nevědí,

často

ať

to

rozšiřujícími

filmu jako

dokonce

případě

neměl

ve smyslu "když

přístupu

přece

přibývá pokusů

jsem k

své didaktické

promyšlenému

historické

zvláště zaměřit

i obhajován jako) zdroj

vidí". Se sice pomalu, ale

učební pomůcky. Osobně

nedostatečně

často

technickými možnostmi škol

proto, že by film

spoluutváří

na jeho

nástin koncepce

generačně zpřesněno

alespoň

se nyní

omezením-

dějepisu.

Historický film bývá považován za (a tvrzení je

zmíněným

většině

přednosti,

a dalším

poučení.

děti nečtou

jen

To

a nic

znatelně

se

využít historického

z nich spíše skeptický - ne ale spíše proto, že

faktorům zůstávají

kvůli

v lepším

nevyužity, v horším znehodnoceny naopak nevýhodami filmu jako

studijního média. V následující kapitole chci ukázat na příkladu Údolí včel, které možnosti historického filmu považuji za didaktický okolností tomu tak

může

být. Nezpochybnitelné

umělecké

přínos

a za jakých

kvality, vysoká míra

historické přesnosti a v neposlední řadě i podrobná znalost snímku činí Údolí 79

včel

ideálním objektem pro takový pokus. Než se ale zahloubáme do

problematiky využití historického filmu (natož jediného konkrétního snímku), je nezbytné odbočku

přičinit několik

poznámek k didaktice

dějepisu obecně.

Půjde

o

jen zdánlivou - chceme-li totiž posoudit možnosti historického filmu ve

výuce, nezbývá než si ujasnit, o jakou výuku se nám jedná. Což není snadné vyjasnění

v situaci, kdy takové děj episu

cílů citelně

pozic a

chybí

české

didaktice

už dlouhá léta.

Ačkoli i jen pokusný odhad, kolika procenty se školní výuka dějepisu 115 podílí

na tvorbě historického

vědomí společnosti,

by se

určitě

stal

diskuse, a ačkoli by se takový odhad nejspíše ani nemohl můžeme

snad

říci,

že jistou,

pravděpodobně

předmětem bouřlivé

opřít

o věrohodná data,

významnou úlohu školní

dějepis

v tomto procesu sehrává. 116 Běžný člověk (tedy laik v oboru historie) se sice denně

setkává s různým podáním

žurnalistiku, politiku atd., (popřípadě

(v

předpochopení).

případě

látky,

ať

už se jedná o beletrii,

nicméně většina těchto odkazů, připomínek

zneužití) historie

posledním

dějepisné

počítá

s jistým předpochopením u široké

naopak

nedostatkem

či

veřejnosti

deformací

tohoto

Jistou zásobu informací získal tedy prakticky každý

dospělý

jedinec na prvních dvou, respektive

s

a využití

třech

stupních škol. Vzniká jakási obecná

"hladina" historických znalostí, jakkoli hloubka

dějepisného

poznání, jež se pod

touto hladinou skrývá, se může u jednotlivců či skupin zásadně lišit. Beneš 117 uvádí, že většina konceptů didaktiky dějepisu se shodne na zásadní odlišnosti mezi historickou vědou jako takovou a didaktikou (ve smyslu výukou) dějepisu,

a to hned v několika ohledech. To je jistě pravdivé,

povšimnout, že

většina

takových

překonaného předpokladu.

konceptů

vychází

zároveň

měli

bychom si ale

z jistého, dnes již

Tato premisa tvrdí, že poznatky získané historickou

Školní výukou dějepisu míním v této práci výuku na základních a středních školách, či jinak řečeno, na prvních třech stupních naší vzdělávací soustavy. Toto omezení jsem si stanovil jednak proto, že povaha samého vzdělávacího procesu se na vyšších stupních škol zásadně liší (anebo by měla), jednak také proto, že pro tato období se mohu opřít o vlastní zkušenosti s výukou. 116 K tomu viz Beneš [A-3], grafna s. l32 117 Beneš [A-3], s. 125 a dále. 115

80

vědou

vědních

disciplín)

zapojit do nového systému, vhodného k výuce, pak je ale

třeba

žákům či

studentům

"naučili".

tedy

je sice nutné v rámci didaktiky (a s pomocí dalších

zkrátka přiměřenou metodou předložit, aby se jim

vlastně

přičemž

pouhé

didaktika

"přelití" vědomostí

dějepisu

plní funkci

z historické

trychtýře.

vědy

je

Cílem je

do hlav publika,

Na tom pak už nic

nemění

(např. prostřednictvím učebnic) ještě

snaha naroubovat na výuku

ani

postupy

s metodologickou funkcí. Nuže, tento

přístup

době naštěstí

už velmi dlouho neobstojí v praxi a v poslední

již ani v teorii. Už z definice historie jako nauky o známém minulém vyplývá, že předmět

jejího bádání se neustále

samozřejmě

s časem

přibývá

rozrůstá,

lineárně.

a to nikoli

Zaprvé totiž

onoho "minulého", ale nejen to. Každé nové

"minulé" je nám také více a více "známé", takže objem informací, jež se stávají předmětem závratně

měly

výzkumu a

by se tedy posléze stát také

Vyučovací

rychle roste.

praxe to

samozřejmě

požadavky osnov se jednoduše nevešly a nevejdou do Fakt, že se podobné potíže projevují i v dalších umocnil. Ukazuje se, že je stále minimum, kterého se má historické

vědy, přidává

předmětem

časových

předmětech,

obtížnější určit

žákům či studentům

poznala

dříve

-

dotací hodin.

celou krizi

ono základní

ještě

vědomostní

dostat. Pokud jde o adepty

problémům ještě

se k výše popsaným

výuky,

jejich naprostá

nezkušenost se získáváním informací, metodologická nepřipravenost, která vede k představě, že na vysoké škole budou jen dále četbou či účastí

takže snaha

vědomostem

mnoho

učit

dobře

dějepisné

znalosti

nicméně

systém má obrovskou

téměř

všude

metodě)

nežli

paradoxně kještě většímu

i jejich učitelů. Vzhledem k tomu, že se málokdo odváží

staré zavedené osnovy (a

nemění), vlastně

známý,

na školách spíše dovednostem (tedy

(tedy informacím) vede

přetížení žáků, studentů zestručnit

své

na přednáškách.

Problém je dnes již vcelku setrvačnost,

rozšiřovat

se jen

současná

opětovně

reforma na tom, zdá se, zatím

zvyšuje objem "látky". Mimochodem,

81

někteří historikové

l18

tvrdí, že velmi podobnou krizí prochází i česká historická

věda,

když na starý pozitivismus pouze naroubovala postupy tzv. nové historie

(např.

škola Annales), namísto aby jej nechala těmito postupy proměnit.

Potíž je v tom, že jiná cesta nežli hluboká změna náhledu neexistuje hodiny i hlavy dějepisu

studentů

konečný

mají

je tedy naprosto

objem.

případné. Současná

Označit

vyučovací

situaci za krizi výuky

didaktika

dějepisu

má tak

před

sebou nelehký, ale zásadní úkol: teoreticky propracovat takový systém, jenž by s použitím nutného minimálního množství historických informací nechával žáky a studenty zároveň nahlížet do

"kuchyně" historiků,

jako soubor nebo lépe koncert

poučených

práce s pramenem a jeho kritika byla

a podložených

samozřejmou

nikoli jen nadstavbovou aktivitou, "když zbude třeba

jenž by představoval historii

a

čas".

pozdější zaměřenÍ.

pokusím (s plným

vědomím

Na

několika

av

němž

by

stěžejní součástí

výuky,

předkládání

fakt je

Od

vést studenty k tomu, aby byli schopni být "sami

ohledu na jejich

názorů

sobě

historiky" bez

následujících stranách se

nutné nehotovosti) o letmý návrh takového

systému.

Vycházeje ze známého vědomostem,

předpokladu,

že je nutno žáky

učit

nejen samotným

ale také schopnostem s nimi zacházet (získávat,

třídit,

hodnotit,

zařazovat

do kontextu), hledal jsem autoritu, na níž by bylo možno nový projekt

didaktiky

dějepisu vystavět,

Jedná se totiž o

činnosti historikům

historikové musejí poznatků

spíše mezi historiky samotnými než mezi didaktiky.

bezpodmínečně

a dalším

vědcům

blízké, a navíc se

právě

zabývat i otázkou komunikování svých

s laiky, mají-li mít ony poznatky smysl.

Je zajímavé, jak výstižně dokázal zformulovat nutné předpoklady studia

dějin již

slavný švýcarský historik Jacob Burckhardt (1818 - 1897). V jedné z úvodních

liS

Viz např. názory M. Wihody v článku k "Hledání nového středověku", jenž vyšel v Lidových novinách 17. 11. 2005.

82

kapitol svých Úvah o světových dějinách 1l9 Gedná se o Burckhardtovo poslední dílo) nacházíme vhodným

několik

prostředkům

velmi zajímavých poznámek jak k účelu, tak ke překvapivých

poznávání minulosti. Poznámek

již proto,

že nezapadají do éry pozitivistického nadšení, v jaké byly psány. "Jen studiem měřítko

minulosti získáváme

pro rychlost a intenzitu pohybu, který sami

prožíváme, ,,120 dozvídáme se k účelu studia. Autor dále upozorňuje na bezbřehé, nekonečné

množství

poznatků,

které nám historie nabízí: "Na

počátku

historického studia se nám naskytne přímo bezútěšná podívaná! ,,121 Situace silně připomínající

ale

vůbec

stav výuky

nejde o

osnov: "Nehodláme měřítkem

každý

dějepisu

napěchování

vzdělávat

na našich školách. Už podle Burckhardta bezútěšné

celé této

historiky, tím

zde bude schopnost, kterou by do

vzdělanec.

určité

historiky univerzální. Naším míry

měl

v sobě

vypěstovat

Pojednáváme totiž (..) nikoli o studiu historie, nýbrž o studiu

historična, dějinnosti.

pro nehistorika)

méně

hromady do jakýchkoli

,,122

Burckhardt zde tvrdí, že historická fakta jsou (alespoň

především

zprávami" o

určité

epoše

proměnlivého

lidského

ducha ,,123. Za nezbytnou a základní průpravu považuje především studium jazyků

klasických i moderních, z jeho dalších

doporučení

lze pro náš

účel

s výhodou využít zásadu" vystříhat se všeho, co má jen krátit čas ,,124 (zásada tak

často

v praxi škol porušovaná právě v souvislosti s využitím filmu ve výuce).

Burckhardt

upozorňuje,

že "každá

skutečná

historická tradice je na první

pohled trochu nudná, protože je nám cizí. Hlásá názory i zájmy své doby pro svou dobu a nevychází nám nikterak vstříc (..) ,,125 Přisvojení minulosti je" vždy 'v o btzznou pracl,,,126.

Burckhardt, Burckhardt, 121 Burckhardt, 122 tamtéž 123 tamtéž 124 Burckhardt, 125 Burckhardt, 126 Burckhardt, 119 120

[A-5] [A-5], s. 17 [A-5], s. 18

[A-5], s. 19 [A-5], s. 19 [A-5], s. 20

83

V tomto přisvojení nám pomáhají prameny,

přistupujeme-li

k nim

ale autor kupodivu nemyslí Gak bychom snad v jeho vyčerpávající

před přílišným

kritiku. Naopak -

správně.

době

Tím

očekávali)

analytickým zaměřením na detail

Burckhardt přímo varuje. " ... všechno je pramenem, ,,127 říká a pokračuje o něco dále: "Pro toho, kdo se chce opravdu

učit,

(..),

může

totiž jeden

šťastně

vybraný

pramen zčásti nahradit nekonečnou mnohost, tím, že prostou funkcí svého ducha nalézá a pociťuje obecné v jednotlivém. Neškodí, samozřejmé

obecné za zvláštnÍ,

zaměňuje-li začátečník někdy

za charakteristické, individuální za obecné;

všechno se při dalším studiu uvede na správnou míru... ,,128 Slova o prosté funkci důležitá,

ducha považuji za naučit, vycvičit

vykládám si je jako schopnost, jíž je možné se

ji a užívat jako jakousi laickou metodu

přístupu

k pramenům,

jimiž je vše, jak jsme již slyšeli. Opusťme nyní Burckhardtovy Úvahy a věnujme pozornost myšlenkám o více

než půlstoletí mladším. Jakkoli je Švýcarovo uvažování inspirativní, na skutečně nosný základ pro didaktickou koncepci j sem narazil teprve u

německého

historika, filosofa a filologa Hanse-Georga Gadamera (1900 - 2002). Jeho přesnou

pojem smysl pro historii je u žáků a studentů dosaženo. V cyklu

přednášek,

dějinného vědomí dějinné vědomí.

uvědomuje

129

Oč

a jasnou formulací cíle, jakého by

jde?

, mluví Gadamer o způsobu uvažování, kterému dává název

Jde podle

něj

o "privilegium moderního

dějinnost všeho přítomného

vlastního kontextu a

i

člověka,

který si plně

relativnost všech názorů.

zdrojů.

rozumět

minulosti (..), vycházeje zjejího

Mít smysl pro historii znamená

důsledně přemáhat

tu přirozenou naivnost, jež by nás vedla k posuzování minulého podle

tamtéž Burckhardt, [A-S], s. 20 - 21 129 Gadamer, [A-8] 130 Gadamer, [A-8], s. 7

84

,,130

to pak znamená právě již zmíněný smysl pro historii: je to

"ochota a schopnost historika

127

být

proslovených v roce 1958 v Lovani pod názvem Problém

Konkrétně uplatněno

128

mělo

takzvaně

samozřejmých měřítek

našeho

současného

našich hodnot a nabytých pravd. interpretace daleko za jeho předem

nemožnost uplatnit

,,131

původní

života, v perspektivě našich institucí,

Z toho dále vyplývá rozšíření pojmu význam

čtení

stanovený metodický postup bez ohledu na

zkoumaný pramen. Smysl pro historii je možné předpokladu

konkrétního pramene a

někomu

plného pochopení Gadamerovy zásady, že

vštípit pouze za JJ

objektivismus je

iluze ,,132. Přesvědčit naše žáky, že ani nestojí "mimo" dějiny, ani nežijí "po" dějinách,

je jedním ze základních a také

Konkrétní

závěry

nejtěžších úkolů učitele dějepisu.

z tohoto tvrzení vyvodím později.

Gadamerův přínos

k hermeneutice (hermeneutický kruh, jímž navázal na

Heideggera), je dostatečně znám 133 a asi není třeba zdůrazňovat, že jeho postup je nejen nezbytně nutné uplatňovat při

čtení pramenů

jedná o záležitost úzce související se schopností konceptem

funkční

se studenty, ale

zároveň

učit

současným

se a se

gramotnosti. Domnívám se zkrátka, že

Gadamerův

se

pojem

smyslu pro historii je vynikajícím teoretickým východiskem pro tvorbu (staro )nové koncepce didaktiky dějepisu -

vytyčuje

totiž cíl i cestu.

Jaký didaktický koncept lze tedy z uvedených zdrojů vyvodit? Dle mého z nich pro výuku školního součinem

je

Gadamerův

dějepisu

vyplývají dva konkrétní cíle, jejichž

smysl pro historii:

1) seznámit žáky (studenty) s určitou osnovou chronologicky

mínění

seřazených

historických

vzájemně

faktů.

provázaných a

Dějepis

tak získává

podobu příběhu. 2)

naučit

žáky (studenty) práci

s konkrétními prameny,

zobecnění

informací z nich plynoucí a hledání souvislostí.

131 132

133

Gadamer, [A-8], s. 8 Gadamer, [A-8], s. 40 Více ke Gadamerově hermeneutice lze najít v citovaném souboru přednášek Problém dějinného vědomí (Gadamer, [A-8]) nebo v jeho stěžejním díle Wahrheit und Methode. Grundzuge einer philosophischen Hermeneutik (1960)

85

Jakési formativní cíle výuky nezbytně

k výuce

předchozích

dějepisu

dějepisu (např.

(a dalších

tvorba morálních

předmětů) patří,

ale jsou

postojů)

sice

obecnější,

na

dvou cílech teprve postavené a jejich problematika podle mého

názoru přesahuje zadání didaktiky dějepisu. Vztah zmíněných

cílů

lze

ozřejmit

nákresem:

/~"'--

Cíle výuky

/ Smysl ' \ ( pro \ historii ,;

dějepisu

"

~./

/

-\..

/

\.

\

,I ,/

,,/ ~ f

F orrnativní cíle""~ --

.'-...,.

Teprve formulace

cílů

nám umožní položit si 2 podstatné otázky:

1) Jaká je hierarchie těchto

cílů,

2) a především: jakými postupy je možno těchto Odpovědi můžeme vyjádřit opět

odkazovat:

86

nákresem, na

cílů

nějž

dosáhnout? se budu v dalším textu

IVýuka dějepisu ve školel

Dějepis

učitel

Předem

je

jako příběh ~

žák

třeba říci,

co (až na velmi neobvyklé výjimky) nespadá do školní

výuky děj episu. Jedná se pochopitelně o výzkum, tedy o získávání, interpretaci a zpracovávání nových, doposud neznámých žákům

chybí

(a

často

především čas. Určitou

deváté

třídy

výjimku zde

vyhledával v rámci své

války a zajímaly ho obyvatelům

učiteli) potřebná

i

odpovědi

protektorátu za

stanic). Ale ani v takovém pramenů neměl

pro historickou

podobnou

(většinu žáků

jednak si může

činností

nahradit

erudice,

práce

typu

pamětníky

zvláště

pramenů

druhé

a

(žák

světové

případě nemůže

poslouchání cizích rozhlasových

žák/student vyvodit ze získaných

spolehlivé údaje. To však neznamená, že by se

zabývat - je tu jednak významný zjištění,

Burckhardtova slova o

nekonečnou

ale

na otázku, jaké konkrétní riziko hrozilo

určité činy, např.

vědu

K něčemu takovému

prostředky,

tvoří sběr určitého

ročníkové

velice zaujme a překvapí

připomeňme

skutečností.

kde se

štastně

motivační

vlastně

ten

moment

dějepis

bere),

vybraném prameni, který

mnohost za pomoci funkce ducha.

Nicméně

z výše

87

důvodů

uvedených příběhem

Obě

dvou

dějepisem

jako

na úrovni pochopení příběhu, nikoli (obvykle) tvorby příběhu nového. naznačují

velká okna na nákresu vytyčených cílů

neboť

hierarchii, jako

je ve škole vztah mezi prací s prameny a

příběh

výuky. Jejich vzájemná poloha pak ukazuje jejich

ve školním

dějepise

bude asi vždy poněkud převažovat historie

vědomosti. Důvod

a tedy jako

jednotlivce (a jeho

dva okruhy metod, jakými lze dosáhnout

postojů

je

společnosti)

ke

zřejmý

je

- pro formování osobnosti

určitá

suma

poznatků

nezbytná.

Jedním dechem ale musíme dodat, že druhé okno (práce s prameny, dovednosti), jakkoli leží v našem nákresu níže, je správné pochopení z

důvodů,

dějin

(onen smysl pro historii) katastrofální následky

si, že vztah obou oken tvoří jakýsi kruh - jde o (silně zjednodušenou) Gadamerův

narážku na

žákům část dějin

hermeneutický kruh. Jestliže totiž podáme příběh,

jako

umožnili uchopit prameny, narážejí

denně.

příběhu.

Celý proces se

Uchopení

ať

pak to

pramenů

může

samostatně

proto, abychom jim

pak umožňuje, další, nové, hlubší pochopení

(má) neustále opakovat - smyslem výuky je tak žáků.

Schopnost tento proces neustále

opakovat je právě oním kýženým smyslem pro historii.

okně Dějepis jako příběh předmět.

jednoznačně

Vztah

daný.

prostě příběhem. konečně,

činíme především

(prvotně)

už ty, které jim sami předložíme, nebo ty, na které

nastartovat tento proces v hlavách

tak její

nutné a jeho pominutí má pro

o kterých již byla řeč.

Všimněme

V

stejně

Přes

134

jsem se pokusil znázornit jak směr a smysl

"učitel ~

žák" je podle mého

mínění

činnosti,

v tomto

okně

veškeré metodické experimenty zůstává dějepis ve škole

Jedná se jistě trochu o návrat ke kořenům, ale přiznejme si

že rozdíl ve

vědomostní výbavě učitele

a

žáků/studentů

je ve

většině

případů obrovský. Pokusy o odlišné přístupy135 proto končívají u žáků bud'to

134

Němci pracují s podobným pojmem Erzahlung; ve Spojených státech amerických se pojetí dějepisu jako

příběhu těší

velké oblibě a tento pojem (History as Story) se užívá v oficiálním kurikulu - viz web amerického institutu pro vzdělávání (U.S. Department of Education), zde konkrétně např. http://www .ed. gov/pubs/parents/Historylindex.html. 135 Typickým příkladem je koncepce Tomáše Houšky, vymyšlená a vyzkoušená na pražském soukromém osmiletém gymnáziu. Předmět s názvem Dězepis, integrující osobitě pojatý dějepis se zeměpisem, je

88

představami

zcela mylnými a zmatenými

ať dělám,

demotivujícím zklamáním: převypráví

jejich

sám. Navíc se tyto

autoři

motivační

dělám, učitel

přístupy dopouštějí

nepřiznali)

nejspíš nikdy

moment, když popírají

Nadšenci mezi žáky,

co

o historických

kteří například

skutečnostech, stejně

nakonec

popírají prostou radost z

užitečnost

prolézají

všechno (ač

dvou chyb: jednak

vědění

by to jako

dějepise.

jakékoli faktografie v

středověké zříceniny

nebo

nebo

zjišťují

vše, co lze, o napoleonských uniformách, nemají v takových koncepcích vlastně místo. Druhá chyba se rychle projeví v praxi: žáci/studenti argumentovat a vědomosti

zobecňovat,

jim chybí.

ale rychle se ukáže, že nemají

Umějí

si je - pravda - získat nestačí:

jinak vedení vrstevníci, jenže to myšlenkové konstrukce je

třeba

mít

žák" nemá ovšem být

frontálním řízeného

způsobem

řečeno,

většinu

že se tato

bez aktivní

podstatně

jejich

část

součástí

dobře.

a nemají co -

lépe, než jejich složitější

zažitou v hlavě,

Zdůrazněním

výuky musí

účasti žáků/studentů.

rozhovoru se nabízí právě tak

čím

dokonale

k rozpracování jakékoli

nikoli roztroušenou po encyklopediích a internetu. ~

umějí

vztahu

nutně

"učitel

odehrávat

Metoda diskuse

Jde o to, že v konečném

či

důsledku

je to zpravidla učitel, kdo "vrátí" příběh do určitých kolejí. Dějepis

tedy

zůstává

určitou

chronologii,

vůči němu vnějším

že tím

dějiny

a

měl

vnitřní

by

zůstat především příběhem. Příběh svůj

logiku a

smysl, vztah ke

(trochu se bojím napsat slovo pointa). Není určitě

zkreslujeme,

historik, pokoušející se o syntézu.

musí mít

skutečnostem

třeba

se obávat,

se toho nedopouštíme víc, než kterýkoli Ostatně právě

té

části

historikovy práce,

kterou je tvorba souhrnného, syntetického pohledu, první okno odpovídá. Jako příběh

se dá charakterizovat historie na

to pokusil znázornit trojúhelníkem dlouhého

času

nutí žáky

dlouhodobého vývoje -

různých

rovinách - na nákresu j sem se

tvořeným třemi úrovněmi příběhu: příběhy

přemýšlet

na úrovni

o zákonitostech střídání

kultur,

či

nahodilostech

uměleckých

směrů,

podrobně

popsán na Houškových webových stránkách (www.mojeskola.net. cit. l3. 4. 2006). Je ovšem třeba že Dězepis obsahuje velmi mnoho inspirujících podnětů, které stojí za promyšlení a uplatnění v praxi. zároveň přiznat,

89

myšlenkových času

proudů,

jsou v praxi asi

technických a

nejčastěji

vědeckých poznatků. Příběhy středního

užívaná forma - jedná se o výklad témat typu

husitské hnutí, napoleonské války, karolinská renesance, ale také

třeba

rolnická

práce ve středověku, život v antickém Římě apod. Příběhy krátkého času je rovina, používaná

především

oživit výklad, jedná se skupiny v daném

čase.

tehdy, chce-li

vlastně

o

výběr

učitel

svým

studentům přiblížit či

jakýchsi typických

Je jasné (a nákres se to pokouší

naznačit),

zástupců

dané

že všechny tři

roviny se jednak prolínají, jednak nemohou bez sebe navzájem existovat. Má-li mít

dějepis

příběh

jako

smysl, musíme vždy

vyprávět

na

několika

úrovních

zároveň.

Není asi

třeba

zvláště

se

rozepisovat o tom, že okno

Dějepis

jako práce

s prameny jednak zastupuje analytickou, detailní práci historikovu, z hlediska didaktiky tu pak toto

dělení

půjde

o nácvik dovedností, nikoli

učení vědomostí

"učitel ~

hrubé). Je nutné, aby se zde vztah

žák"

Uakkoli je

proměnil

vzájemné partnerství učitele se žákem, přičemž oba přistupují vždy nově k vybraným

pramenům.

"prameny ~ tvořen třemi

učitel

dobře

skutečnost naznačena následovně:

V nákresu je tato

a žák". Trojúhelník

na

činností

(a získávaných dovedností) je tu

pojmy, které zasluhují krátký komentář:

Čtení pramene zahrnuje praktické seznámení žáků s konkrétními prameny a

technikami jejich

čtení

s neznámým textem

měli

- žáci/studenti by

či předmětem, mělo

zmatek a pocit beznaděje,

neboť

projít zážitkem prvního setkání

by jim být

umožněno

uvědomí příhodnost

jen tak si

a nutnost získání

nejen dalších historických znalostí, ale i jazykových dovedností, intuice, odhadu ... Tento zážitek bývá velmi silný a je jen na vybrat správný druh pramene a situace

dobře

využít.

prožít prvotní

představivosti,

učiteli,

aby dokázal

Samozřejmostí

je

dostupnost kopií, faksimilí a podobného materiálu, pro vynalézavého pedagoga se tu ale nabízí široká škála možností. Je obdivovat

snahu

nejrůznějších

90

autorů

písemných

moderních

pramenů,

třeba

upozornit, že jakkoli

učebnic

tyto stránky

přetiskovat

učebnic

můžeme

v nich

kopie

nikdy zcela nenaplní

úlohu, kterou zde po prameni požadujeme. obvykle při práci s pramenem potřebují do motivační (předmět či

manipulovat) i

zajímavější

vždy

Důvodů

něj

je mnoho: praktické (žáci

vpisovat poznámky

text, donesený

či

překvapivě

než cokoli, co je v učebnici; v mnoha

jinak s ním

do výuky, je

učebnicích

se

k přetištěnému prameni uvádí příliš mnoho informací, takže to omezuje pole pro zadání úkolu Jakákoli

studentům

náročnější

atd.)

kritika pramene není

vlastně

na námi uvažované úrovni

možná, chybí k ní technické možnosti škol, znalostní výbava Ale kritikou je už pokus o

časové zařazení

či zručnosti

autora a

věc,

poučenější dospělý

o které

do zhruba osobnost

čtrnácti

či

podobně.

let

Nutno podotknout, že nemusí ani nijak

věku značné časovou

událost na

pramene, odhad

žáků/studentů

atd.

úrovně vzdělanosti

právě časové

zvlášť přemýšlet

souvislosti -

činí žákům

potíže a schopnost logicky umístit pramen,

osu podle nabízejících se indicií by

měla

být ve

výuce dějepisu běžně trénována. Výklad (interpretace) pramene znamená v podstatě navázání pramene na příběh. Je

třeba počítat

ovšem

vůbec

k příběhu,

s nepoučenými až divokými interpretacemi ze strany

nej sou na škodu, po

může učitel

nejednoznačnost

důsledně

žáků,

interpretací ze strany řešení

ty

do vedlej šího okna", tedy

vše uvést na pravou míru (pokud se tak nestane v rámci

diskuse ve třídě). Je třeba

správnému

"přechodu

žáků,

podporovat tvorbu jakýchkoli

přičemž

často

řečeno,

- jak již bylo

zdůvodněných

není nutno dojít k jedinému právě

otevřenost

je atributem historie, se kterým by se žáci(studenti

a názorová měli během

školní výuky také setkávat. Řada "pramen ~ historický text ~ pramen atd.,,136 naznačuje, jak by při

správném současně

třeba

přístupu

žáci

pramenem o

se žáky/studenty

textem se nám velice 136

měli dospět

sobě.

O povaze textu, pramene a jejich souvislostech je

průběžně často

k poznání, že každý text o historii je

uvažovat a diskutovat. Takovým (specifickým)

stává i

učebnice

- i na ní mohou žáci trénovat

Více k tomu viz Beneš [A-3].

91

uvedené dovednosti

(zvláště

v oblasti

výtahu z textu, ... ), což bývá

čtení:

činnost

obměňuje řady dějepisných učebnic poutavější

Aby

koncept didaktiky

situaci. Je nutné

opakovaně

Jistě,

žák/student.

poznatků, pořizování

zajímavá už proto, že

velice

pramen, než je zastaralá učebnice

nastíněný

opatrně

hierarchizace

zřídka.

Umí si

škol

někdo představit

dějepisu?

dějepisu

třeba

fungoval, je

skutečnosti

takový typický žák ve

zvážit výchozí

průměrný současný

zkoumat schopnosti, které má

stanovit určitá omezení. Nevýhodou

většina

neexistuje,

přesto

současných (českých?) dětí

lze

je jejich

malá zkušenost s téměř jakýmkoli verbálním textem - pokud se ptáme dvanáctiletých dětí na počet knih, které za běžně číslo

běžně

dosavadní život přečetly,

uvádějí

nižší než deset. Nezbývá, než počítat s obtížemi, jaké se vyskytnou i

při čtení těch

již

svůj

nejjednodušších

pramenů či učebnic. Věc

má ještě další - v praxi

rozeznatelné - následky. Nejenže narážíme na nízkou

gramotnost

při čtení,

ale i samotné vnímání

příběhu či

(funkční)

logické dovozování

událostí podle některých zasaženo. I37 Že v důsledku toho narážíme v průběhu výuky na potíže, se mi zdá již nesporné. Je ovšem otázka, bude-li mít tento vývoj také dalekosáhlejší Určitou

brzy.

výhodou

důsledky;

na takové hodnocení je

současných žáků

obeznámení s technologiemi,

při správně

a

studentů

přinejmenším ještě

je naopak jejich dobré

pojaté výuce se mohou

naučit

získávat

a třídit informace podstatně lépe než předchozí generace. Jako

podstatnější překážka

velký

důraz,

stránky

137

(ne)připravenost učitelů dějepisu.

kladený na znalost historické faktografie, omezuje

přípravy těchto učitelů,

jeví jako velice nazvu

se mi jeví

důležité.

vypravěčstvím.

poněkud

které se z hlediska navržené didaktiky

Jedná se

především

o schopnost, kterou

Výuka je komunikace a výuka

dějepisu

Stále

ostatní

dějepisu

pracovně

specificky

často

Známý americký mediální odborník Neil Postman, který bohužel v roce 2003 zemřel ajehož kniha Ubavit se k smrti se v překladu stala známou i u nás, na tuto skutečnost neúnavně a nesmiřitelně upozorňoval. Ve svém rozhovoru pro Nedělní Lidové noviny ze 17. 8. 1996 k tomu říká: "Myšlení člověka vychovaného knihami a člověka odkojeného televizí je zásadně odlišné. Pravidlem Gutenbergova tištěného vesmíru jsou logika, linearita, postupné vyvozování následků z příčin, racionalita, koherence výroků. Člověk, který nežije s knihou - vidiot, si tato pravidla neosvojí. "

92

vyprávění. určitému

alespoň

Tak jako historik musí být schopen podat výsledky své práce učitel dějepisu

okruhu publika, vědy,

historické

musí mít nemalé znalosti z oboru

ale daleko spíše je jeho oborem práce s publikem, a to

specifickým. Tento

zdánlivě samozřejmý předpoklad

chybí.

Zvláště

na úrovni obou

dějepisář

naprosto nezbytné, aby byl správně

stupňů

učitelů často bolestivě

ovšem v praxi u

základní školy (ale zdaleka nejen tam) je také dobrým

vypravěčem

se schopností

vyklenout příběh.

Učitel dějepisu

nesporně měl vycvičit

by si

veškeré námitky, které

může

snad historik -

(srovnávání minulosti se

současností)

dějepisu

ji použijeme jako

vyhnout.

historické

Buďto

skutečnosti,

samozřejmé, nezáměrné,

i dobrý cit pro aktualizaci. vědec

vyslovit,

proti aktualizaci

nemůžeme

Přes

dějin

se jí ve výuce

způsob vysvětlení či přiblížení

nebo nás na ni svými dotazy navedou sami studenti. Je

že se vždy jedná o

určité

když žáci vyvodí z podání

aktualizaci tu myslím schopnost

umět

či

zjednodušení učitele

zkreslení

nezamýšlené

závěry.

správně

tohoto postupu

faktů, často

i

Citem pro

využít a

zároveň

se pokud možno vyhnout nežádoucím nedorozuměním. Posledním, ale

stejně

významným požadavkem na učitele

schopnost vlastní interpretace pramenů. zda-li jej

právě

nemíjí

předmět,

text,

Dějepisář

umělecké

dílo

dějepisu

musí pak být

musí být neustále ve či

střehu,

cokoli jiného, co by mohl

využít se svými studenty jako vhodný pramen. Zásada "všechno je pramenem" mu musí být zcela vlastní.

Samozřejmě

by

měl číst

další autory, zabývající se hermeneutikou pramene, zásady interpretace svým

neboť

žákům. Nezapomeňme, těžko

výchova smyslu pro historii;

si lze

a promyslet Gadamera a

představit,

jen tak může

předávat

že naším cílem je stále že takový cíl plní

učitel,

jenž sám tento smysl postrádá.

Jsem

přesvědčen,

že takto (i když jen velice zhruba) navržený didaktický

koncept by byl schopen

řešit

problém, který jsem nazval krizí výuky

dějepisu.

93

Takto vedení studenti nemusejí být vědomostí, neboť při

získání

určitého

motivováni

odborníků,

vědomím,

neustále rostoucím množstvím

faktografického minima

utřídit,

schopnosti další fakta vyhledat, činnosti

přetěžováni

zároveň

nabudou

odvodit. Co víc - budou k takové

že historie je diskusí mnoha

názorů

nejen

ale i jich samotných. Budou brát historii za svou, neboť budou vědět,

že to není kniha pro vyvolené, do které oni

směli

sotva nahlédnout...

Historický film ve výuce dějepisu 138 předchozí

Odvoláme-li se na

můžeme

si všimnout, že historický film

dějepisu obě

základní role: totiž jak příběhu,

kapitolu,

disponuje možností plnit ve výuce

tak i historického pramene svého druhu. způsobu

Samozřejmě

záleží na filmu samotném,

jeho využití a v neposlední řadě na připravenosti (mj. i vyspělosti)

či studentů.

Pokud jde o

způsob

využití, až

příliš

mnoho

sáhne po filmu, jenž se zabývá probíranou látkou, s nedostatkem výukového nelze

přistupovat

efektivita je

a

"prostě

pravděpodobně

obětovanému času

učitelů dějepisu prostě nějak vyřeší

to pustí". Takto

dokonce ani k dokumentárním

pochybných a v každém k

času

velice nízká,

žákům zůstane

případě neuspořádaných obrazů,

skutečně neúměrně

málo -

využívání studijního

času.

vzpomeňme

Na jaké otázky si tedy musí

problém

nekomplikovaně

snímkům,

(na celovečerní film v průměru tři

ale

natož ke hraným: několik

v hlavách

což je vzhledem

běžné vyučovací

na Burckhardtovu zásadu o

učitel dějepisu odpovědět,

žáků

hodiny)

pečlivém

než se rozhodne využít

k výuce historický film? Není jich málo a při jejich samozřejmosti je s podivem, jak často se nad nimi ani neuvažuje. a) Vhodný film. Dílo by překrucovat

vědomí,

138

a

uvádět

jak už bylo

samozřejmě

nemělo

historická fakta

tak diváky - žáky v omyl. Je řečeno

přitom třeba

v předchozích kapitolách, že ve

zjevně

mít na

skutečnosti

K tématu srv. kapitolu G. Schneidera Filme ve sborníku Handbuch Medien im Geschichtsunterricht (1999). Pandel [A-21]

94

nějak

každý historický film historii

vkusu a snad i etiky.

Učitel

komentovat, podtrhnout

ohýbá, jedná se tedy o otázku míry,

musí být schopen v případě

skutečnosti,

potřebuje

které

uvést vhodným způsobem na pravou míru nepřesnosti (může

se pak jednat

pramene). K tomu

vlastně

potřebuje

či účelová

alespoň

zkreslení

ke kritice

základní znalost

pozadí vzniku díla, bez znalosti dobových okolností, souvislostí a filmu by se

vlastně

vůbec neměl

k jeho použití

domnívám, že dílo by

mělo

vhodnosti filmu

samozřejmě

Zbývá dodat, že

poněvadž

mít i

odhodlat.

určité umělecké

film disponuje

stojí za úvahu užití snímku, který snad obsahuje

(tzv.

užitečných)

stejně

právě

emotivní stránku

věci

emotivní silou,

méně

konkrétních

daří mimořádně dobře

(budiž mi dovoleno užít výrazu

atmosféra doby). Je vždy otázkou, zda je vyjádřena

se

(které si žáci v průběhu sledování

nezvládnou zaznamenat), ale zato se mu

vystihnout

Osobně

kvality. Problém

mimořádnou

často

faktů

tvůrců

zmiňovanou vyspělostí žáků.

souvisí i se

historických

dílo

popřípadě

k výuce,

směřujících

o nácvik dovedností

nevyhnutelně

potřeby

např. hrůza

holocaustu lépe

popisným Schindlerovým seznamem, nebo komorním, ale

vynikajícím Obchodem na korze. 139 Je zkrátka třeba využít jednoznačné přednosti

předání

b) Otázka

média, což je u filmu vykreslení emocí a naopak

vůbec

není

"tvrdých" fakt (ta je lépe slyšet nebo

číst).

účelu. Učitel

chce-li film využít spíše pro

podporu

příběhu,

by si

měl

být

vědom,

tedy jako ilustraci nebo dokonce svého druhu výklad

probírané historické látky, nebo spíše jako pramen, tedy

většinou

doklad

toho, jak se v době tvorby filmu nahlíželo na vybrané historické téma. I tady je klíčovým správný odhad vyspělosti že mladší

děti (většinou přinejmenším

diváků, přičemž většinou

do dvanácti let

věku)

platí,

nejsou

Zvláště filmová zobrazení holocaustu vyvolávají právě tyto otázky. Nevyjádřil náhodou obrovskou hrůzu podobné události právě krátký, neuvěřitelně emotivní "nedokumentární dokument" Noc a mlha, který natočil režisér Alain Resnais v roce 19557 Jak zobrazit systematické zabití několika milionů lidí a nezlehčit jejich smrt? Právě tímto problémem se zabývá mnoho filmových odborníků a každý nový pokus o ztvárnění holocaustu znovu rozvíří podobnou debatu - viz Avisar [A-I].

139

95

schopny

dobře

patřičný

výklad. Tato

obě

rozlišit

věková

vysvětlující komentář) především zásadně

pomalu a

roviny, a to ani tehdy, je-li jim k tomu dodán

přitom třeba

je s určitými edukativními

už

především

(většina?)

historických

tvořeno, popřípadě

obhajuje nízká umělecká kvalita některých z nich. Takové být

učitel

jakkoli to

otázka technického zázemí, které má straně výrazně

druhé

učitele. Opět například

nutně

učitel

způsob,

ovlivní

vnímat, co si budou pamatovat straně

záměry

alespoň

by

měl

být záležitost čistě intuitivní. nesmírně důležitá

c) Technické možnosti. Málo uvažovaná, ale v praxi

na jedné

se jimi

filmů

vzdělávacího záměru,

schopen odhalit a zakalkulovat do svého může

jasné, jakého

historického filmu dosáhnout. Je

i to, že mnoho

záměry

a

kritice pramene se teprve

musí být tedy

prostřednictvím

vědomí

neměnnou skutečnost,

jako

příběh,

vnímá film jako

cíle chce vzít na

viděné

ve filmu

postupně učí. Učiteli

vzdělávacího

přes

kategorie má silný sklon vnímat (i

či

čím

k dispozici. Toto zázemí totiž jakým budou žáci (studenti)

jak budou samotné dílo hodnotit, na rozšíří

omezí nebo naopak

platí, že

je

možnosti využití z hlediska

mladší jsou diváci, tím

hůře

dokáží rozlišovat

formu od obsahu. V recenzích, ve kterých moji žáci hodnotili a

komentovali zhlédnuté historické filmy, jsem

často

narážel na

typu: "Film byl možná zajímavý, ale já se nikdy nevydržím černobílé filmy, takže nevím.

,,140

vyjádření

soustředit

na

Vzhledem k tomu, že prostředí třídy

nebývá vždy ideálním prostorem k

soustředěnému

vnímání, je nezbytné,

aby samotná technická kvalita média byla co nejlepší. Malá obrazovka umístěná

nízko, takže ze zadních

nedostatečně

hlasitý zvuk, to vše

řad

může

filmu až k nule. Nutno podotknout, že

140

vůbec vidět,

špatný nebo

snížit efektivitu výuky za pomoci

právě

Z reakce žáka deváté třídy (14 let) pražské základní školy na film

vůbec ojedinělé.

96

není

filmů

historických musíme

v+w Hej

rup. Jeho vyjádření ale není

u

tento problém řešit vzhledem k často staršímu datu jejich vzniku. 141 Dobrá zvláště

viditelnost je opět třeba důležité

pamatovat na věk a

filmů

s titulky,

při

vyspělost diváků.

jejichž využití je navíc

Z hlediska učitele je pak

už samotné médium - jedná se o videokazetu (tedy bez možnosti

sekvenčního

vyhledávání a "skákání" v ději filmu), nebo o CD

rom? Je tu možnost učitel

muset

nutná u

přerušení

vždy dojít až

ovladačem,

filmu dálkovým

přehrávači

či

DVD

nebo bude

(což omezí jeho možnost

efektivně

v pravou chvíli komentovat promítané dílo)? Množství využitelných přehrávačů právě

na jedné škole zase omezí možnost

zařadit

k té probírané látce, ke které jej chceme využít (o

promítnutí filmu přehrávače

nebo

vybavené učebny zuří mezi učiteli škol často doslova boj).142 Je navíc neustále

třeba

s přehrávači

pamatovat na možnou nekompatibilitu jednotlivých médií

(různé

formáty). Shrnuto a podtrženo, technické podmínky

k projekci filmu nejsou ani v nejmenším podružnou otázkou, naopak pokud nejsou

předem dobře

uváženy, mohou

úspěch

této metody výuky

zcela zhatit. d) Celý jilm

či výběr?

především

Zcela zásadní otázka,

v oblasti výukových

cílů,

přičemž odpověď

jinak

řečeno

je třeba hledat

je nutné, aby si

ujasnil,

čeho přesně

přitom

své výhody a nevýhody. Využít celý film znamená

vyřešit

problém s

učitel počítat

učitel

chce promítnutím filmu dosáhnout. Oba způsoby mají

časem. Při průměrné

zhruba se třemi

délce

vyučovacími

celovečerního

především

filmu musí

hodinami (na většině škol stále

Kupříkladu u meziválečných filmů je nutno počítat se sníženou srozumitelností dialogů v důsledku nedokonalé techniky snímání zvuku. Mezi roky 1927 (vznik zvukového filmu) a 1941 (datum vzniku Wellesova filmu Občan Kane, který bývá považován za zlomový mj. díky zvládnuté zvukové stránce) byl zvuk snímán jedním nebo více mikrofony rozmístěnými v prostoru, což omezovalo možnosti akce a snižovalo srozumitelnost řeči. Pokusy dabovat dílo dodatečně měly střídavý úspěch kvůli problémům se střihem. Obojí může být silně omezujícím faktorem při výběru filmu k výuce - žáci buďto rychle ztratí zájem, protože nerozumí dialogům a scény jsou spíše statické, anebo kriticky komentují znatelné chyby v synchronizaci obrazu a zvuku. K tomu viz Gianetti [A-10] nebo Monaco [A-20]. 142 Pamatuji situaci, kdy vhodné zařazení filmu ovlivnil i takový detail, jako nemožnost zatemnit okna učebny kvůli chybějícím závěsům. Využití videa tak nebylo prakticky možné na jaře a v létě od desáté hodiny dopolední, protože na sluncem ozářené obrazovce nebylo nic vidět. Řešení problému (nákup závěsů) zabralo škole jeden školní rok. .. 141

97

45 minut), komentář.

v hodinách

přičemž

i tak zbude velice málo

skutečnost

Tato

dějepisu

činí

času

na

případný vysvětlující

použití celého historického filmu téměř

velmi problematickým,

nemožným. Další

nevýhodou je fakt, že historický film bývá přece jen trochu jinak zaměřen, než se hodí k výuce konkrétní látky. Z hlediska naší navržené didaktiky se obvykle jedná vlastně o příběh středního (nebo krátkého) ale

žákům

podán s neúměrně nebezpečí,

Existuje tu proto příběh

zapamatují jako

(vůči

důležitější

určité

míry zmate, ačkoli

než jiné,

způsob

tímto

přiměřenost.

způsobem

určitý

si

příčinou

záměr učitele.

podání, nikoli

pečlivě

uvážit

Z hlediska výukového cíle použijeme film

nejspíše tehdy, chceme-li žáky seznámit s

událostí velkého významu a přibližně

neboť

jedinou

Rozhodneme-li se tedy využít film vcelku, musíme velice jeho tématickou

který bude

ostatní látce) velkou emotivní silou.

že žáky do

takového dojmu bude odlišný

času,

potřebujeme-li

jim

dějinnou

zprostředkovat alespoň

emotivní atmosféru dané doby nebo události (viz výše odstavec

a). Naproti tomu užití pouze

některých úseků

díla nás staví

času

je daleko snáze

řešitelný,

jiné problémy. Problém

jsme omezeni technikou, protože takový

přístup

před

docela

ale velice

často

vyžaduje opravdu snadné

a spolehlivé ovládání daného média a přehrávače, aby ve výukovém nevznikaly prostoje vedoucí ke

ztrátě

soustředění

sekvenčního vyhledávání je v podstatě nezbytná.

stát ztráta souvislosti filmového k situaci, kdy žáci (studenti)

příběhu.

věnují větší

Jinak

Možnost

Další potíží se může

řečeno může

snadno dojít

pozornost tomu, aby rozpoznali,

která filmová postava je kdo a co se stalo historické informaci, kterou jim chceme

143

diváků.

čase

během vypuštěných úseků,

zprostředkovat.

než

Použitý film se

tak stává pouhou ilustrací k výkladu učitele, což sice určitě není bezcenné, Rozličné pokusy učitelů připravit si film například tím, že jej podomácku "nastříhají" a výsledný sestřih nahrají na videokazetu nebo vypálí na CD-rom, nelze brát Uakkoli jsou úctyhodné) příliš vážně. V praxi to znamená neúměrné prodloužení doby na přípravu vyučovací hodiny a opakované použití takové pomůcky je problematické, protože o např. o rok později ve stejném ročníku můžou být potřeby a cíle pro výuku dané třídy docela odlišné.

143

98

věnovaný

ale na druhou stranu je otázka, ospravedlní-li to technickou

náročnost

to, jak již bylo

čas

a

metody. Velice omezená je emotivní síla média, a

řečeno,

právě

znamená, že se vzdáme

jeho základní

přednosti.

e) Čas, který má učitel k dispozici, jsme tu jako problém zmiňovali již vícekrát. V praxi ale jde o tak významnou otázku, že se sluší ještě

samostatný odstavec.

Především

je vždy třeba uvážit, kolik

zabere ne samotná projekce filmu, ale spíše tu na mysli především

doplňující

věnovat

výklad,

činnosti

komentář

času

jí

nám

s ní související. Mám

k historickému obsahu

filmu (film jako příběh) i k filmu samotnému (film jako pramen). Často je možno s výhodou využít či

žáci

diskuse, v některých

případech provádějí Zvlášť důležitou

studenti další, na film navazující aktivity. častá

okolností je vyučovacích

tak musí příběh

řízené

semináře,

rozdělit

hodin, mezi kterými

řešit

může

otázku, kde a jak dílo

si uchoval

některých

nutnost

alespoň jistou

několika

být dost dlouhá prodleva.

přerušit,

aby je

příliš

Učitel

nepoškodil a

souvislost. Zajímavým řešením se jeví (na

školách již provozované) odpolední filmové kdy je možné použít v běžné

celý film pak promítnout

do

promítaný film

zájemcům

hodině

v průběhu

jen

některé

semináře.

či

dějepisné

úseky z díla a Toto

řešení

se

jeví jako vcelku ideální, dokážeme-li si poradit s organizační stránkou věci.

Pokusili jsme se nastínit dějepisu,

několik

zásadních otázek, jaké si musí položit

učitel

chce-li využít ke své výuce historický film. Nežli si takové

rozhodování ukážeme na konkrétním příkladu,

můžeme

totéž

přehledně

shrnout

do jakési mapy:

99

Mapa otázek učitele

dějepisu

(rozhoduje-li se VYlÚíl.llisLoric.:kéllO rihnu k výuce)

/ -

......

/Jako '\

(příběh) '-..,

e

~

/"

/-------~

(Jako ')

, v

...---\

Ucel

pram en ,

~

_________ ./

+

k ucivu

využít fihu

----

./' ----------"'""' ( ) C]Y~ada~ell1~osť

",. . prehrayac~//

-----------------

/

/

----~'"\ / ~Dostupnost ( \."prehr'avace / l -------v

'--.

100

v

/

"'"'

Vyspělost

publika

Údolí včel ve škole - příklad využití historického film u k výuce Obecně dobře

je

samozřejmě

nutné vyjít z předpokladu, že

učitel

sám je s filmem

seznámen a dokáže tedy odhadnout jeho možnosti i omezenÍ. U našeho

filmu by mohla výchozí úvaha (tj. didaktická analýza144 ) vypadat asi takto: - Film se nijak nepokouší zkreslovat historická fakta, což je do jisté míry dáno tím, že konkrétní faktografie stojí mimo zájem tvůrců. Dílo nebylo tvořeno s jakýmkoli edukativním záměrem. Děj

je

umístěn pravděpodobně

rytířských řádů

do 13. století,

stejně dobře

Vláčila

stol.; zde jde pro mladší Marketa Lazarová), pro

-

Umělecká

vzniku,

středověké

mentality.

využít jako pramen k látce typu český historický film

60. let, dílo Františka

společnosti

prostředí

ukazuje

a níže po stavených šlechtických rodin. Bylo by možné ho

využít i k názornému předvedení (snad) - Film lze

dobře

a Vladimíra

věkové

vyspělejší

KĎrnera (česká

literatura 20.

kategorie o lepší volbu, než by byla publikum i úvahy o

svobodě

v české

konce 60. let apod.

kvalita díla je nesporná. Pro jistou

černobílé

méně soustředěné

provedení apod. není ale

rozvláčnost děje,

příliš

dobu jeho

vhodné pro mladší nebo

publikum.

- Aby bylo využití filmu efektivní, bude tedy nutné zajistit výborné technické podmínky k promítnutí i sledování díla. Film lze využít pouze jako ilustraci k výuce o Ondřeje

do

řádu,

středověku

(scéna

přijetí

rozhovor Armina s Blasiem, scény s uhlíři atd.), anebo

jako celek při využití jeho atmosféry a silně emotivního vyznění. - Film

nepatří

středověké

144

k výpravným, nehodí se tedy

příliš například

ke

znázornění

"hmotné" reality.

Pojem didaktická analýza používá ve svých textech o didaktice dějepisu např. V. Čapek.

101

Pokusme se

vytvořit

dvě

výchozí situace: u první chceme využít film středověkého člověka

k ilustrování našeho výkladu o myšlení základní školy (žáci v průměrném promítnutí filmu studentům .. na DVD .145 · k dlSpOZlCl

věku

čtyřletého

průběhu

gymnázia.

životem

středověkého člověka.

vhodné

časově měli

aby žáci zároveň

Předpokládejme,

dobře

středověkou

hodin, zabývajících se

že dílo máme

hodí. Je dobré, aby je žáci kulturou,

věrností

S historickou

rytířskými řády,

díla nebude potíž. Je

někam "doprostřed"

umístit promítání filmu

třídě

dvanácti let); druhá situace obnáší

První výchozí situace: Dílo se k probírané látce zhlédli v

v sedmé

výkladu, tedy tak,

už základní informace a mohli filmové situace dekódovat, ale

aby bylo v dalším výkladu možné se na film odvolávat. Filmu užijeme

výhradně

k tvorbě příběhu, tedy k přiblížení a

jako pramen k

době

znázornění

historické informace,

svého vzniku nás bude zajímat pouze v případě, že by žáci

v následné diskusi komentovali jeho kvality a vlastnosti. Vzhledem k typu díla a k

vyspělosti žáků

zvolíme pouze vybrané scény, které

promítání komentovat. Tento scéna

zůstane žákům dobře

přístup

ozvučení

míře

v paměti.

pracuje se

Předpokládejme,

narážky je

třeba

vnímat).

Ačkoli

polovina padne na vybrat z filmového

145

času

řekli

podmínky

jinde) a kvalitu

skoupé, ale mnohé náznaky a

promítnutý film pokryje více probíraných věnovat

maximálně čtyřicet

komentáře,

jak jsme již

poměrně

témat, nebylo by nejspíš ospravedlnitelné hodinu, v praxi tedy

průběhu

že technické vybavení

třeba ověřit zvláště světelné

světlem,

(dílo je na mluvené slovo

v

bude vhodný i proto, že každá probíraná

nám toto využití dovoluje. Bude ovšem (film ve zvýšené

můžeme

dotazy

minut

mu více než jednu vyučovací času.

žáků či řízenou

Z toho

jistě nejméně

diskuzi, je tedy nutné

úhrnem maximálně dvacet minut.

Vyšlo v (bohužel poněkud ledabyle provedené) edici pro americký trh v roce 2006 u vydavatele Facets Video.

102

Můžeme pochopitelně

dostanou

příležitost

použít úvodní scénu. Jeto vhodné,

neboť

žáci tak

seznámit se s většinou postav filmu a jsou uvedeni do

příběhu. 146 Záležitosti vyžadující následně komentář nebo diskusi: věk nevěsty (můžeme věková

nechat žáky odhadnout, nebo podat výklad rovnou);

disproporce mezi ženichem a nevěstou,

pověrčivost (netopýři),

zaslíbení Ondřeje Panně Marii v případě, že se uzdraví.

Další velmi

dobře

použitelná scéna je

Ondřejovo přijetí

úvaze a podle okolností lze ponechat i pravděpodobně

útěk

"prostříhat"

nutné vybrat a

a další život v

řádu,

po

a dopadení bratra Rotgiera. Bude rozhovory

Ondřeje

a Armina na

pláži. Možný komentář: rytířské řády,

jejich smysl a účel,

pojmy jako půst, sliby, modlitba;

vysvětlení

ryby na talířích,

Arminovo přiznání, že je negramotný (ponecháme-li je ve výběru), Arminovy

řeči

o

výpravě

do Svaté

Gestliže jsme obojí ponechali ve Rotgierův útěk

země,

samotný pojem Svatá

země

výběru)

vnímaný jako zrada a tvrdý trest za něj.

Scéna s pastýři a uhlíři: vnímání lesa a přírody ve

středověku,

postavení uhlířů a dalších "lesních lidí" jako sociální skupiny, Ondřejovo

a Arminovo bezskrupulózní jednání s nimi.

Rozhovor Blasia s Arminem: -

fanatická víra některých lidí ve

středověku;

pojetí víry a tolerance

Při výběru scén z historického filmu platí tato zásada obecně - pokud je to jen trochu možné, pokusíme se úvodní scénu z uvedených důvodů zařadit.

146

103

Jde

samozřejmě

výběr

konkrétní

by záležel na

modelovat by nebylo zařadit

stručný výčet

pouze o

účelné.

příliš

možných použitelných scén - jejich

velkém množství dalších okolností, jež tu

Vzhledem k

času

by pravděpodobně nebylo možné

všechny, nebo by bylo nutné zkrátit komentář. Nabízí se tu pochopitelně

možnost dalších

činností

- zformulovat

otázek (pracovní list) a nechat na

například

body k diskusi do písemných

žáky odpovídat v rámci samostatné nebo

předpokládalo

domácí práce. I to by ale úvahami,

ně

některé

další diskusi nad vypracovanými

v rámci další vyučovací hodiny. třeba

Druhá výchozí situace: Bude

vyjít z toho, že studenti

čtyřletého

gymnázia

mají již mnohem více předběžných informací a zároveň jsou i divácky podstatně vyspělejší. představit

Bude film

jistě účelné

především

promítnout film vcelku, protože

účelem

jako pramen k době jeho vzniku a k dalším

je

jistě

tématům,

jak jsme o tom psali výše. To před nás ale staví zásadní otázku času, kterou bude nutné

řešit

dle momentálních rozvrhových okolností. Délka filmu (97 minut)

umožňuje při

troše dobré

vůle vtěsnat

projekci do "dvouhodinového" (tedy

obvykle devadesátiminutového) bloku, pokud to není možné, nezbývá, než hledat další možné formy (odpolední

seminář

a

podobně).

Otázky vhodnosti

filmu a technických možností řešíme podobně jako v předchozím příkladu. Následné

činnosti

by mohly spočívat v několika oblastech:

- Recenze. Studenti by

měli

být schopni zjistit si

potřebné

informace o

pozadí vzniku díla a s jejich využitím napsat plnohodnotnou recenzi zhlédnutého filmu. Tato recenze by

měla

být i

přiměřeně

historicky

poučená.

- Úvaha na některé z témat nastolených filmem. Půjde opět především o úvahu z hlediska historického, i když jakési

přísné

ani žádoucí. Srovnání s některým jiným historickým filmem.

104

vymezení není možné

Je nezbytné pomoc

počítat

s tím, že studenti budou

vyučujícího, ať

míru nebo radu k

potřebovat

v mnoha ohledech

už se bude jednat o uvedení mylných

formě

práce.

Učitel

by

měl

film

skutečně

faktů

znát a

na pravou

měl

by mít

promyšlené jeho klíčové situace a dilemata hrdinů. Na závěr této kapitoly je třeba dodat, že Údolí včel je pro svou historickou věrnost

a dobrou

přípravu

svých

ve výuce. Takových historických kapitol, ale není s nutností

příliš

četných

tvůrců filmů,

dílem

vhodným pro využití

jak jsme ukázali v jedné z předchozích

mnoho, proto je

"opravných"

maximálně

při

komentářů.

jejich využití S rostoucím

třeba počítat ještě počtem

takových

nezbytných oprav pak samozřejmě vhodnost filmu pro výuku rapidně klesá.

105

Závěr V úvodu této práce jsem si vytkl zhruba tři cíle: - provést analýzu historického filmu Údolí včel, - zhodnotit historické povědomí soudobých diváků o tématu filmu, - a

konečně

zamyslet se nad vlivem, jaký má historický film na tvorbu

historického ve výuce

vědomí

přihlédnutím

se zvláštním

k užití historického filmu

dějepisu.

Toto jednoduché rozvržení se ukázalo jako udržitelné pouze nutně

analýzy se vždy tedy nutné

například rozdělit

něm. Tvůrci

věrnosti

rozbor na

faktograficky

díla prakticky nebylo co vytknout. O to příběhu

předmětu

část před čtením

zjevně výborně

filmu byli

jednotlivých motivů záměrů,

odvíjí také od zkoumaného

zčásti. Způsob

samotného, bylo

literární

předlohy

připraveni,

zajímavější

historické

bylo sledování

a jejich zpracování, jakkoli je interpretace

obsažených v libovolném

uměleckém

díle, vždy

a po

nutně

tvůrčích

subjektivní a

snad i riskantní prací. Ukázalo se, že

způsobů,

jak uchopit problém historického

mnoho; využil jsem srovnání s jinými

(většinou

povědomí diváků,

soudobými) díly a

je

zároveň

informací, jaké bylo možno získat ze soudobé populární historické literatury. Pokud jde o porovnávání

filmů,

nešlo o kvalitu zpracování.

snažil sledovat rozdíly v přístupech jednotlivých

Zásadně

jsem se

umělců (většinou režisérů)

k historické látce. Velice zajímavým problémem se pak stala práce na úkolu nejprve němž

vytvořit

konkrétní koncepci výuky

jako

bylo

prostředí či

třeba

pole, na

se dalo užití historického filmu ve výuce modelovat a zkoušet. Základem

této navržené koncepce stalo vypůjčil

od

německého

utváření

smyslu pro historii (pojem jsem si

historika, filosofa a filologa Hanse-Georga Gadamera),

z hlediska metodického pak nalezení

106

dějepisu

třetím:

určité

rovnováhy mezi historií jako

příběhem

a historií jako hermeneutickou

činností. Následně

jsem se snažil učitel

vyhledat a shrnout všechny problémy, se kterými se musí potýkat děj episu,

chce-li využít ke své práci se žáky

či

studenty historického filmu jako

výukového materiálu - problémy od teoretických až po ryze praktické, dané vyučovací

Přes

praxí na českých školách.

zdánlivou rozličnost všech

tří cílů

závěry

se dají

práce shrnout jako vcelku

jednotné a konkrétní. Hraný film jako médium se jeví pro zpracování historických témat velice vhodným. Jedná se zároveň

však také o

prostředek

komunikace historických

publikem, který je výsledkem a dějinného povědomí. pomůcku. těchto

zároveň určujícím

V konkrétním

Je-li tomu tak, je nutné si

případě

o

poznatků

dílo,

se širokým

faktorem kolektivního učební

jde pak také o

uvědomit

umělecké

jeho možnosti a

materiál,

zároveň

hranice

možností. Zdá se, že filmové médium disponuje obrovskou mocí

poskytnout (spíše než

vnějškový

obraz historické

historické situace. Ze srovnání historických která se nepokoušejí popisovat, ale Vzhledem k obtížné uchopitelnosti s uměleckou intuicí jejich ostatně

samozřejmě

tvůrců;

filmů

vycházejí

těchto

ta díla,

a pochopení.

kategorií je tudíž nutné

s intuicí jako třeba

vhled do

úspěšněji

raději zprostředkovat vcítění

i mnozí historikové. Toto vše je

počítat

předpokladem úspěchu počítají

mít na mysli i tehdy, pokusíme-li

se použít historický film jako zdroj informací o neočekávat

skutečnosti)

určité dějinné skutečnosti,

a

Vláčilovo

a

od filmového média roli, jakou není schopno sehrát.

K6merovo Údolí včel splňuje takto formulované nároky na historický film beze zbytku.

107

Summary The Valley Of The Bees

Analysis

oť

a Historical Film. The Historical Film and the Making

oť

Historical Cognizance. Historical Film in Teaching History.

I have always considered the enormously powerful and influencial film art to be an interesting topic for various reflections. The obvious difference between written literature, which works with the imagination of a reader, and the illusion-based film, makes us ask what information a viewer gets from a film,

and what implications it bears. In order to get an answer to this question, I decided to choose a film and to analyse it. The historical feature film Údolí včel (The Valley oj the Bees) is an outstanding work of art of the famous Czech film director František

Vláčil

and the screen

writer Vladimír K6mer, who made this film in 1967. The story is set in an the thirteenth century. A young son of a Czech thane

Ondřej

is sent to a monastic

knight order. He meets a friend there - Armin von Heide - a hard and a somewhat fanatic knight.

Ondřej

runs away from the monastery, chased by

Armin. At home, he takes care of Vlkov, an estate he inherited from his father. He falls in love with his stepmother and they decide to get married. But on the day oftheir wedding, Armin, who finally found young wife. In his despair,

Ondřej

Ondřej,

decides to kill

lets his dog s kill Armin and then leaves home

to retum to the monastery. When I started working on my thesis, I set myselfthree basic goals: - to analyse the historical feature film Údolí včel, - to evaluate the historical cognizance of contemporary audience,

108

Ondřej 's

-

and finally to consider the impact of a historical film on the formation of the historical cognizance with a special attention to the use of a historical film in teaching history.

As the method of the analysis is always necessarily related to the subject, I had to change this simple pIan a little; e.g. it was more suitable to split the analysis into two parts: the first analysis was done belore reading the original ofthe story and the second after reading the original. It was obvious that the film makers knew the historical facts very well, there were no inaccuracies as far as the historical authenticity of the film is concemed. With a view to this, it was most interesting to follow all the different story motive s and to study the way

Vláčil

and Kamer treated them, despite the fact that the interpretation of the creative intentions is always rather subjective with any work of art. As it tumed out, there are many ways to handle the problem of historical cognizance of the viewers. I have used the comparison with other, mostly contemporary, films and have also tried to find out how much ofthis cognizance the audience could get from the contemporary popular historical literature. As for the comparison, the quality of the film was not important. I have tried to find the differences in the ways in which different authors and directors approached historical themes .. The work on the third task was most challenging: I found it necessary to create a particular concept for teaching history to use it as a background on which I could test using a historical film in teaching. The basis of this concept is creating a sense ol history. This is an expression used by a German historian, philosopher and philologist Hans-Georg Gadamer. From the methodological point of view, I sought a balance between history as a story and history as hermeneutic work. Then I tried to find and summarize all the problems that a history teacher has to take into account when he/she wants to use a historical film in hislher work with students - all the theoretical and also practical problems connected with the 109

conditions in the Czech schools. Even if the three above mentioned goals seem to differ at first, the conclusions can be summarized quite clearly and simply. A feature film as a medium seems to be highly suitable for historical topics. It is a pie ce of art, but also a powerful means of communication. Thus, the film is a result and at the same time a determining factor of the collective historical cognizance. In certain cases it can also be used as a teching too1. If this holds true, it is necessary to be fulIy aware of the potential historical films and of the limits of this potentia1. The film appears to have a great power to offer insight into the historical situation rather than the outer image of historical reality. The film makers who realize this can create magnificent historical films if they use their artistic intuition.

Údolí včel fulfils this requirement entirely.

110

Vláčil' s

Prameny a literatura A: Odborná literatura: 1) A VISAR, 1. Screening the Holocaust. Cinema 's lmages oj the Unimaginable. Indiana University Press, 1988. ISBN 0-253-20475-5. 2) BECKER, U. Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-612-8. 3) BENEŠ, Z. Historický text a historická kultura. Praha: Univerzita Karlova, 1995. ISBN 80-7184-126-9. 4) BLAHYNKA, M.; HÁJKOVÁ, A.; DOKOUPIL, B., aj. Čeští spisovatelé 20. století: Slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 5) BURCKHARDT, J. Úvahy o světových dějinách. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-149-4. 6) CARDINI, F. Válečník a rytíř. In LE GOFF, J. (Ed.). Středověký . jeho svět. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-274-8.

člověk

a

7) EIDSVIK, C. Cineliteracy : Film Among the Arts. New York: Random House, 1978. ISBN 0-394-32065-4. 8) GADAMER H.-G. Problém ISBN 80-7007-062-5.

dějinného vědomí.

Praha: Filosofia, 1994.

9) GATTEGNO, C. Towards a Visual Culture. Educating through Te lev is ion. NewYork, 1969. 10)GIANETTI, L.D. Understanding Movies. New Jersey: Englewood Cliffs : Prentice-Hall, Inc., 1972. ISBN 0-13-936138-3. II ) KADLEC, J. Dějiny katolické církve. 1. díl. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1993. ISBN 80-7067-285-4. 12)KLAPISCH-ZUBEROVÁ, C. Ženy a rodina. In LE GOFF, J. (Ed.). Středověký člověk ajeho svět. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-274-8. 13)KOPAL, P. (ed.). Film a ISBN 80-7106-667-2.

dějiny.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005.

111

14)KUTAL, A. České gotické umění. Praha: Obelisk, 1972. 15)LE GOFF, J. Kultura 207 -0206-7. 16)LE GOFF, J. 4.

středověké

Středověká

Evropy. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-

imaginace. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-074-

17)LE GOFF, J. Zajiný středověk. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-598-3. 18)MACCANN, R. D. Film: A Montage OfTheories. New York, 1966. SBN 0525-47181-2. 19)MICCOLI, G. Mniši. In LE GOFF, J. (Ed.). Středověký Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-274-8.

člověk

a jeho

svět.

20)MONACO, J. Jak číst film. Praha: Albatros, 2006. ISBN: 80-00-01410-6. 21)PANDEL, H.-J., SCHNEIDER G. aj. Handbuch Medien im Geschichtsunterricht. Schwalbach : Wochenschau, 1999. ISBN 3-87920430-6. 22)PRAŽÁK, A. Staročeská báseň o Alexandru Velikém. Praha: Melantrich, 1945. 23)PTÁČEK, L.; BILÍK, P.; ČIHÁK, M., aj. Panorama českého filmu. Olomouc

: Rubico, 2000. ISBN 80-85839-54-7. 24)ROSSIAUD, J. Sexualita. In LE GOFF, J. (Ed.). Encyklopedie Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-545-3.

středověku.

25)SCHAAF, M.; SILBERMANN, A.; ADAM, G. Filmanalyse : GrundlagenMethoden - Didaktik. Munchen : Oldenbourg, 1980. ISBN 3-486-17291-3. 26)SPUNAR, P.; KEJŘ, J.; TŘEŠTÍK, D, aj. Kultura středověku : Několik pohledů do středověké kultury. Praha: Orbis, 1972. 27)SUSMAN, W.I. Film and History : Artifact and Experience. Film & History, 1985, roč. 15, č. 2. New Jersey, USA.

112

B: Elektronické dokumenty: 1) BALDÝNSKÝ, T. Causa Zdeněk Liška. [online] Reflex, 1999, roč. 10, č. 22. [cit. 22. srpna 2005]. Dostupné na WWW: 2) FIALA, M. Recenze. [online] Kino, [1968]; [cit. 6. dubna 2004]. Dostupné na WWW: 3) Film špatnou literaturu odhazuje do smetí... : Rozhovor s Vladimírem Komerem. [online] Host: měsíčník pro literaturu a čtenáře, 2001, č. 2. [cit. 6. dubna 2004]. Dostupné na WWW: 4) HEJČOVÁ, H. Ďábel si rád bere podobu šaška: Rozhovor s Vladimírem Komerem. [online] Reflex, 1999, roč. 10, č. 40. [cit. 6. dubna 2004]. Dostupné na WWW: 5) JAN, L. Křížové výpravy podle Pána prstenů. [online] Sedliny a dočasnost, [1996]; [cit. 22. dubna 2006]. Dostupné na WWW: 6) LUKEŠ, J. Reflexe. [online] Iluminace, [1996]; [cit. 26. srpna 2005]. Dostupné na WWW: 7) NOVOSAD, M. František Vláčil- básník filmového obrazu. [online] Kino na hranici, [2005]; [cit. 26. srpna 2005]. Dostupné na WWW: 8) RILEY-SMITH, J. Truth is the first victim. [online] The Times, [5.5.2005]; [cit. 22. dubna 2006]. Dostupné na WWW: 9) ŠABAKA, P. O včelách. [online] 20. března 2003; [cit. 29. července 2004]. Dostupné na WWW:

113

C: Citované prameny: 1) Aucassin a Nicoletta. Přeložil a Zbraslav: Eduard Beaufort, 1947.

průvodní

studii napsal BABLER, O. F.

2) Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Zvon, 1991. ISBN 807113-009-5. 3) Česká středověká lyrika. K vydání připravil LEHÁR, J. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-015-X.

4) CHARVÁT, J. Světové dějiny. Učebnice pro I. a II. ročník gymnasií a I. ročník středních odborných škol. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1967.4. opravené a doplněné vydání. 5) KALISTA, Z.

Stručné dějiny československé.

Praha: Václav Petr, 1947.

6) KORNER, V. Údolí včel. Praha: Melantrich, 1978. 7) LA FONTAINE, J.de. Bajky. Praha: Aventinum, 1928. 8) PEKAŘ, J. Dějiny československé. Pro nejvyšší třídy škol středních. Praha: Historický klub Praha-I., Klementinum, 1921. 9) Staročeská lyrika. K vydání připravil VILIKOVSKÝ, J. Praha: Melantrich, 1940.

10)VORAGINE, J. de. Legenda Aurea. Praha: Vyšehrad, 1984. l1)ZVĚŘINA, J. Výtvarné dílo jako znak. Praha: Obelisk, 1971.

114