názorně NÁZORY A KOMENTÁŘE STUDENTŮ IKSŽ FSV
číslo 5
Události, komentáře na webu. mají šanci? Nikola Chomátová
Po odchodu Martina Veselovského a Daniely Drtinové z České televize asi každého napadlo, kde a jak budou pokračovat. Patří mezi nejvlivnější moderátory a byli hlavními tahouny pořadu Události, komentáře, proto není divu, že jakmile byli volní, nabídl jim spolupráci snad každý velký mediální hráč. Mafrou počínaje a Economií konče. S druhým zmíněným momentálně Martin Veselovský jedná o smlouvě o spolupráci na tři roky. Svoji politickou publicistiku chtějí dostat na web.
každý den posílat na web videa. Politická a společenská témata, časem i kulturu. Původní politické rozhovory měly podle Veselovského v Událostech, komentářích takovou sledovanost, že by se mohly uchytit i na internetu. Uživatelé se jimi budou moci proklikávat, a tvořit si tak webový obsah podle vlastního výběru. K rozhovorům postupně přibude i návazný materiál. Bude ale někoho po příchodu do práce či naopak z práce domů bavit probírat se řadou videí? Není jednodušší zapnout televizi a sledovat zprávy?
Web j ako j ed i n á m o žn o st
S týmem několika lidí pravděpodobně nemá šanci konkurovat zpravodajskému týmu svého dřívějšího zaměstnavatele. Je to trochu škoda, Martin Veselovský a Daniela Drtinová budou v politické publicistice chybět.
Proč vlastně internet? Neměli by větší šanci na úspěch, kdyby se svým projektem šli do televize? Podle Martina Veselovského nebylo moc na výběr. Co si budeme povídat, pod Babišem se nikomu dělat nechce a kromě České televize moc seriózních televizních stanic není. Proto skončili u nejmenšího potenciálního zla – Economie. Tu sice vlastní Bakala, ale oproti Mafře se redaktoři alespoň snaží o jakousi nezávislost. A protože Veselovský a Drtinová umí především rozhovory, web je jejich jediná možnost. Přesně to má vypadat tak, že spolu s týmem dvou bývalých kolegů editorů a jedné dramaturgyně založí vlastní firmu, která bude
naprostá většina lidí. Pokud dáte člověku do ruky televizní ovládání, poděkuje vám a rád si sedne ke zprávám. Asi sotva půjde na web, aby si sám vybíral videa. Radši bude vstřebávat předkládaný tok zpravodajství, než že by ho sám vyhledával. To je prostě fakt. Spoléhat se na to, že diváky budou táhnout na web známé obličeje, je profesně naivní. Funguje to tak v televizi, možná na komentářových stránkách novin, ale kolik takových pořadů je úspěšných na internetu? Žádný. D i vácká len o st
Jakmile je mezi nabízenými možnostmi jedna pohodlná varianta, je jasné, že ji zvolí
Přechodný úspěch měly videa ViralBrothers, a to jen proto, že se stala virálními. Kdo bude sdílet politickou publicistiku? Webový videoprojekt bývalých tváří České televize tak nejspíš skončí někde mezi záložkami našich internetových prohlížečů a bude se tři roky marně snažit nalákat na známá jména. S týmem několika lidí pravděpodobně nemá šanci konkurovat zpravodajskému týmu svého dřívějšího zaměstnavatele. Je to trochu škoda, Martin Veselovský a Daniela Drtinová budou v politické publicistice chybět. Dokud ale budeme mít možnost zmáčknout tlačítko on/off na svém televizním ovladači, k aktivnímu vyhledávání nás nikdo nedostane.
Všude stejně, doma nejdráž Tomáš Miklica
Všude stejně, doma nejdráž. Kdo zaplatí zrušení roamingu? Ve stále globalizovanějším světě otevřených hranic není hloupějšího přežitku, než jsou poplatky za roaming. Zatímco výlety do zahraničí nabývají se vzdalující se totalitní minulostí na všednosti, strach zvednout telefon mimo vlastní zemi trvá. Platí volaný i volající, aniž by pro to (alespoň v rámci Evropské unie) existoval rozumný důvod. Ko m pen zace n ěkd e j i n d e
Tedy je jen logické, že Evropský parlament v rámci balíku návrhů „Jednotný evropský trh elektronických komunikací“ odsouhlasil vedle přísnějších pravidel pro dodržování takzvané síťové neutrality, čili rovných podnikatelských podmínek na internetu pro všechny, také zrušení poplatků za telekomunikační služby mimo síť domácího operátora. Nejpozději do 15. prosince 2015 bychom tak v rámci všech 28 členských zemích Evropské unie měli volat a esemeskovat za ceny odpovídající
tarifům, na něž jsme zvyklí z domova. Návrhy, které ještě musí schválit Rada Evropské unie, jinak se objeví na stole novým, z květnových voleb vzešlým europoslancům, nicméně neslibují změnu jednoznačně kladnou. Mimo očekávatelných námitek ze strany mobilních operátorů, jež jednota evropského telekomunikačního trhu připraví až o pět procent celkových příjmů, se hovoří i o možném dopadu na peněženky zákazníků napříč členskými zeměmi. Pokud totiž budou operátoři někde tratit, jinde se pokusí ztrátu kompenzovat. Problematický přitom není jen fakt, že operátoři budou hledat jiný zdroj příjmů, ale už samotné sjednocení telekomunikačního trhu. Zrušení roamingových poplatků s sebou nese i konec určitého vyvažovacího prvku, takže operátoři v každé zemi budou nyní nucení sledovat ceny v zahraničí a těm se přizpůsobovat. Což samozřejmě znamená potenciál současně pro zlevňování i zdražování, tedy netřeba panikařit. Ovšem pokud by došlo spíše k na
plnění černějších scénářů, znamenalo by to, že v některých státech se v rámci srovnání tarifního kroku – tak aby ani v ekonomicky slabších zemích netratili operátoři na bohatých turistech - mohou ceny operátorů vyhoupnout třeba i daleko nad možnosti běžného občana. Ko li k sto j í j ed n o ta?
Nutnost držet společnou cenovou hladinu pak svým způsobem rovněž zabraňuje případným novým hráčům ve vstupu na trh. Protože zrušení roamingových poplatků spíše nahrává tomu, aby se stávající giganti rozprostírali po Evropě. A pokud si mezi sebe několik nejsilnějších hráčů rozdělí evropský monopol, pak tím zase bude bitý zákazník. Pochopitelně není žádný z návrhů ještě konečný a může být všechno vyřešené tak, že se operátor nažere, ale kredit zákazníků zůstane celý. Uvidíme, jestli jednotný telekomunikační trh znamená, že budeme všichni telefonovat za stejně nízké či naopak vysoké ceny. A kde všude s budeme bát zvednout telefon.
Glosa: O církvi konečně pozitivně. Pomůže s nezaměstnaností Vypadá to, jako by někdo z církve minulý rok seděl na konferenci „Jak má církev komunikovat“, kterou pořádala Fakulta sociálních věd UK a na které zazněla věta: „Církev by měla prezentovat pozitivní projekty související s restitucemi majetku.“ Buď si tedy Česká biskupská konference (ČBK) v čele s kardinálem Dukou vzala tuto radu k srdci, nebo to vypadá na božské vnuknutí. Zpráva o brzkém podepsání smlouvy mezi ČBK a
Úřadem práce ČR o vzájemné spolupráci působí v nánosu církevních restitucí doslova jako Ufo. Veřejnosti se totiž při slově církev vybaví nejenom slovo restituce ale vzhledem k výsledkům posledních voleb pravděpodobně i velmi povedený plakát ČSSD o 134 miliardách, jež se ODS a TOP 09 chystají církvi odevzdat. Z takové reality by se nejeden PR manažer rozplakal. Nyní si však bude moct slzy alespoň otřít. Církev slibuje
nová pracovní místa, na což bude veřejnost slyšet ale hlavně kvůli majetku, který nově nabyde. Generální sekretář Tomáš Holub to pro Lidovky.cz okomentoval slovy: „Budeme potřebovat lidi, kteří se o něj budou starat.“ Ne že by to byl nejšťastnější výrok, který by lidem restituce vysvětloval, nicméně se jedná o jejich první hmatatelný pozitivní dopad, který se navíc dotkne více jak půl milionu aktuálně nezaměstnaných.
Přemysl Adamec
Kiska? Co to je? Martin Svoboda
Slovensko zvolilo prezidenta a Češi převážně na internetu onen čas strávili okázalým dáváním najevo, jak moc je „osud“, pokud se naladíme na správně melodramatickou notu, našich východních sousedů vůbec nezajímá. Popřípadě zajímá na úrovni měsíčního running gagu, zábavné komedie na pokračování, kterou nejde brát příliš vážně, můžeme se u ní leda dobře pobavit. Komentátoři hodili do oběhu pár textů potvrzujících, že Fico je stále zlo a Kiska je stále nikdo, těžko by však člověk pozoroval z české strany výraznou účast, nebo upřímný zájem o to, kdo vlastně zvítězí. Přitom by se dalo čekat, že po vlastních prezidentských volbách, přímých poprvé, jež skončily podobně iracionálním bojem založeným na emocích a velkých proklamacích přesahující symbolický význam prezidentského úřadu, budeme vůči někomu, kdo prožívá totéž, přeci jen empatičtější. Jenže nejsme. Vzpo m eň te n a Karla
Kiska velmi přesvědčivě zvítězil a
nejen mladí Slováci se radují. Není pochyb, že stejně by se radovali mladí Češi nad vítězstvím „svého“ pankáče lomeno knížete Karla, šlo by o podobně přepjatou hru gest a póz, protože na nic jiného se prezidentský úřad stejně nehodí. Možná že Schwarzenberg coby reálný, navíc vládní politik by nebyl stejně přepjatou volbou jako vítězství sotva známého podnikatele, přesto obě možnosti shodně reprezentují převážně zoufalou snahu upnout se na jiné než čistě politické osobnosti. V případě Andreje Kisky na podnikatelský úspěch, v případě Karla Schwarzenberga na starosvětské morální hodnoty. Jenže rychle zapomínáme, kde jsme byli před něco málo víc než rokem a patos druhých nás provokuje zjevně o tolik víc než patos nás samotných. J e n ám to j ed n o
Projevuje se navíc typická česká přezíravost vůči Slovákům. „Nemyslím si, že země jako Slovensko potřebuje mít úřad prezidenta. Stačil by náčelník
kmene,“ objevilo se v den vyhlášení výsledků na facebookové zdi jednoho z mých přátel a nutno podotknout, že to nebyl status ojedinělý. V podstatě nám může být opravdu jedno, kdo se stal na Slovensku prezidentem. Stejně jako v případě Polska a Rakouska, o jejichž hlavy států se rovněž nezajímáme. Slovensko, s nímž jsme se sedmdesát let pokoušeli o jednotný stát, si u nás ale přece stojí jinde, mnohem blíž. Se Slováky se po vytouženém rozchodu opět pomyslně spojujeme, stačí podívat se na všechny ty Česko-slovenské televizní talentové show. Možná jsme se však instinktivně naučili do našeho soužití netahat politiku, což nám beztak nikdy moc nesvědčilo. Možná se tedy distancujeme od jejich voleb proto, abychom deklarovali, jak moc je nám jedno, že jsme o ty naše malé velehory přišli. Je v tom ublíženectví? Opatrnost halená do humoru? Kdo ví...
Glosa: Okamura na hraně "Klára Samková nemá ani kapku cikánké krve.” Toť kontroverzní výrok, který člověka znalého typické dikce Tomia Okamury už vlastně nijak nepřekvapí. Samotný Tomio se však vždy diví, jaké se kvůli jeho vyhraněným postojům vůči Romům, volně ventilovaným hlavně na sociálních sítích, vždy strhne haló. Což je právě případ Samkové a jejího původu To, že se takto vyjádřil “pouze” na svém veřejném profilu na Facebooku, kde
si to mohlo přečíst 90 tisíc jeho příznivců, věc nijak nezlehčuje. Okamura by si totiž měl uvědomit, že je veřejně činnou osobou, která by měla uvažovat nad tím, co říká. Nechat se strhnout diskusí o něčí krvi zavání nepříjemnou nacistickou paralelou. To, že si lidé na jeho rasistické projevy zvykli, někteří ho právě kvůli tomuto postoji volí, neznamená, že je to takto v pořádku a že takový slovník bude vládnout politické scéně. Kam
až by pak upadla naše politická kultura? Okamurovi evidentně chybí nějaký “spin doctor”. Šéf Úsvitu si navíc stále myslí, že vše dělá správně. Že je neomylný. A to je chyba. Protože čas od času přiznat nějaké ty přešlapy a při jednom se za ně i omluvit k politické morálce patří. Nabubřelé poslance tady nikdo nechce. Jen si vzpomeňme, jak dopadl Jiří Paroubek. Iva Melíšková
Dánský gigant a jeho Nový žatecký chráněnec Ondřej Krutilek
Do českého pivního rybníčku se tlačí další obr v kategorii europiv. Tentokrát je to dánský pivovar Carlsberg. Od Žateckého pivovaru odkoupil 51 procentní podíl a hodlá pivo zařadit do svého distribučního portfolia. Carlsberg je čtvrtý největší producent piva na světě, což mu v očích tradičního tuzemského pivaře na důvěryhodnosti zrovna nepřidává. Český trh má totiž s podobnými akvizicemi své zkušenosti. Oblíbené české pivní stříbro Plzeňský prazdroj sice podle oborníků na své kvalitě nijak neztratilo, na druhou stranu jeho současný majitel, australský majitel SABMiller drží „Plzeň“ jako svůj prémiová ležák, což se dost nepříjemně projevuje na jeho ceně, které se začíná v tuzemských podmínkách pohybovat na evropské cenové hladině. Po strach pi vaře
Postrach českého pivaře, nizozemský Haineken, zvolil cestu trochu jinou. Koupil Starobrno a Krušovice a rozhodl se, že zavedené značky začne prostě vařit podle
sebe. Snížíme náklady na produkt, navýšíme náklady na marketing, všechny piva přece chutnají stejně, kdo pozná rozdíl. A výsledek se brzy dostavil. Zatímco se Češi poměrně jednoduše nechají oblbnout umělohmotnou šunkou a jogurty se stopovým množstvím mléka, ukazuje se, že co se piva týče, tak snadno se nevzdají. Takže Starobrno je prostě Starobrno a z Krušovic se stal strašák, kterého český konzument začal brzy obcházet širokým obloukem. Než si Haineken uvědomil, co že se to vlastně děje a spustil kampaň „Chutnají jako tenkjáť!“, místo brandu vlastnil antibrand. Nemusíme tady zrovna zoufale plakat, jak poctiví čeští pivovarníci mizí a na jejich místa se tlačí neosobní a chladné nadnárodní organizace. Žatecký pivovar totiž až do teď vlastnila společnost Kordoni Holdings Limited se sídlem na Kypru, takže to vyloženě nevypadá na stále se usmívajícího pupkatého sládka lidumila, přesto se jedná o zavedenou českou značku a byla by
Glosa: Anketa divácké setrvačnosti „Tak kdo z vás hlasoval v TýTý?“ Aby tento text nevyzněl jako nenávistné plivnutí do tváře televizního mainstreamu, položila jsem tuto otázku reálným lidem ve svém okolí. Neuspěla jsem, mé blízké a známé nechala divácká anketa chladnými. Do TýTý ovšem přišlo přes 600 tisíc hlasů, které někdo poslat musel. Letmé nahlédnutí do výsledkové listiny prozradí, kdo. Herecké kategorie naznačují, že se činili především diváci seriálů. Vítězství Karla Gotta
či pořadu Všechnopárty ukazuje na postarší milovníky jistot a nekonfliktní zábavy. Karlu Voříškovi k ceně pomohla solidarita fanoušků, kteří nemohou TV Nova odpustit, že ho v roce 2012 stáhla z obrazovky. Pro Lucii Vondráčkovou pak pravděpodobně hlasovali mimozemšťané (asi existují, ale moc lidí je zatím nevidělo, traduje se o zpěvaččiných příznivcích). Doby, kdy měla anketa televizní popularity jakousi výpovědní hodnotu a prestiž, jsou
škoda z ní udělat jen skleněný nosič na etiketu. "Prémiové české pivo představuje rostoucí segment na klíčových trzích v Evropě. Díky této akvizici bude Carlsberg moci na vybraných trzích nabízet i hlavní produkt pivovaru - pivo Žatec, které je vařeno podle tradiční receptury," vyjádřil se Carlsberg ve „vřelém“ PR textu na svých webových stránkách. To, že se nebude měnit receptura je údajně i součástí smlouvy. Žatec si od akvizice slibuje rozšíření jejich produktu k širší konzumentské základně. N a Žatec d o H o n g ko n g u
Zdá se tedy, že se Carlsberg rozhodl jít cestou společnosti SABMiller a poučil se z chyb Hainekenu. Pro českého pivaře to bohužel nejspíš znamená, že do kategorie čtyřicetikorunových piv přibude nový zástupce. Jedinou výhodou tak je, že si Žatec budete moci koupit na své rekreační návštěvě Hongkongu a nebudete už s sebou muset letadlem tahat klasickou „basu oblíbených dvanáctek“. dávno pryč. Přesto vyhlašovací ceremoniál, který živě přenášela Česká televize, sledovalo bezmála 1,2 milionu diváků. Tak nějak ze setrvačnosti, co jiného se sobotním večerem. Ze slavnostních ceremoniálů typu TýTý ve finále nejvíce těží bulvární redakce, které zpětně propírají, komu to slušelo a jaký známý pár (ne)prochází vztahovou krizí. Ale o tom, že by anketa reflektovala skutečný stav televizního průmyslu, nemůže být Barbora Majerová řeč.
Co přinese prodej Becherovky českým pijákům Lucie Palkosková
Karlovarská Becherovka se může vrátit do českých rukou. Její francouzský vlastník Pernod Richard podle dohadů nabídl k prodeji likérku Jan Becher – Karlovarská Becherovka za cenu okolo 4 miliard korun. Nejpravděpodobnějším kupcem je plzeňský Stock Spirits, který už o Becherovku usiloval v devadesátých letech. Skupině Pernod Richard, druhému největšímu výrobci alkoholu na světě, se obecně nedaří, tak jak by si přála. Becherovka za loňský rok ohlásila pokles zisků o více než 80 milionů korun, celý Pernod Richard pak celosvětově hlásí pokles zisků o 2 %, tedy 23 miliard Kč. Záko n po d le Sto cku
Velkou ránou pro celý český alkoholový průmysl byla prohibice v roce 2012, ze které paradoxně dokázal následně těžit pouze Stock, díky tomu, že se zvedl prodej levného alkoholu zavedených tuzemských značek. Po sérii metanolových otrav prošel sněmovnou zákon ztěžující podmínky pro prodej alkoholu,
který byl doslova likvidační pro mnoho menších výrobců a dovozcům ze zahraničí výrazně zkomplikoval situaci. Vzhledem k tomu, jak byl zákon rychle přijat a jak je jeho znění pro Stock příznivé, napadne i méně bystrého pozorovatele, že na jeho vzniku měl minimálně zájem, ne-li snad podíl. Prodej Becherovky by pak nahrál do rukou Stocku takřka kompletní „full house“ značek tvrdého alkoholu považovaných tradičně za české (snad kromě vodky Jelínek, která si zatím svou suverenitu drží). Otázkou je, zda by se změnou vlastníka tohoto podivného žaludečního likéru, na který jsme z nějakých důvodů jako národ podivně hrdí, něco změnilo. Vždyť kdo z vesnických strýců, kteří do sebe lámou Becherovku k pivu a knedlíku, tuší, že patří „bandě žabožroutů“, jak by dost možná Pernod Richard ve svých hovorech označili. Kromě České republiky se Becherovka pije především v Rusku. Západ považuje náš „národní likér“ spíše za podivný turistický suvenýr, který pijí jen se sebezapření jako kuriozitu, takže
Glosa: Děti? Ne, raději celé rodiny. Zvedněte se! Projekty, kampaně, nábory, hodiny tělocviku navíc… aneb pohádky o tom, jak zvednout děti ze židlí. Nezazlívám snahy ministra školství a několika desítek poslanců o zavedení třetí hodiny tělocviku do rozvrhu žáků základních škol. Nic proti projektu Odznak všestrannosti olympijských vítězů bývalých desetibojařů Šebrleho a Změlíka. Snad ani proti nové kampani ČOV s podobným názvem „Olympijský víceboj“, s níž budou reprezentanti objíždět české
základky a snažit se je přimět ke sportu. Zamysleme se ale nad jedním – k čemu jsou všechny tyto projekty z dlouhodobého hlediska? Ukázat našim dětem, že sport je fajn a že pohyb patří k životu a zdravému stylu víc než hodiny civění do počítače a do tabletu, je krok, který měly učinit daleko dříve. A ke kterému je spíše než reprezentant s medailí na krku měli přivést vlastní rodiče. V dnešní době by tak projekty podněcující veřejnost ke sportování neměly být
ztrátou přímého kontaktu s Francií Becherovka neutrpí. Pi j áci wh i sky, třeste se
Obavy z monopolizace českého trhu pod Stockem opět budou trápit spíše konkurenty, kterým už Stock dokázal, že si umí se státem vyjednat výhodné podmínky. Že by se Stocku povedlo výrazně zvýšit ceny alkoholu v zemi, kde pivo je tradičně levnější než voda, není pravděpodobné. Tím by si zahrával s rizikem další vlny pančování alkoholu, které je pro celý segment podnikání nepříznivé nejen přímými ušlými zisky, ale i dalším rizikem prohibice a poškozením důvěry konzumentů. Jediný, koho prodej Becherovky poznamená, pokud k němu skutečně dojde, bude Pernod Richard. Spekulace o tom, zda bude mít pro skupinu i po prodeji své tuzemské vlajkové lodi, smysl na českém trhu zůstávat, nejsou liché. Třást by se tedy měli spíš než pijáci Becherovky, pijáci Jamesona, kterým možná paradoxně prodej českého likéru ztíží přístup k oblíbené irské whisky. směřovány na líné žáky, ale když už, tak na celé líné rodiny. Nedokáži si představit, že jedna hodina tělocviku strávená se šampiony přiměje obtloustlé dětičky, aby začaly sportovat a denně se hýbat. Když už, tak se při hodině pobaví, po vyučování či o víkendu však budou zase doma sedět před obrazovkou. Pokud si tedy věčně zaneprázdnění rodiče nepůjdou se svými dětmi zaplavat či s nimi nevyrazí na turistický Michaela Rozšafná výlet.
Západ se raduje z voleb v Afghánistánu Daniela Ešnerová
Afgánský lid dostal v pátek možnost vyjádřit svou vůli v přímé prezidentské volbě. Z celkového počtu dvanácti milionů registrovaných voličů se jich k urnám vydalo sedm milionů, a ti na své výpravě za vhozeným hlasovacím lístkem překonávali různorodé překážky. Jednak šlo o všudypřítomné a hlasité vyhrožování Talibanu. Jeho zástupci si dali patřičně záležet na tom, aby bylo jasno, že pro zhatění voleb podniknou cokoli. Podle komentátorů přítomných na místě však spíše než islámské radikální hnutí a jeho hrozby odradilo větší počet potenciálních voličů od účasti na procesu demokracie více než nepříznivé počasí. Na bezpečnost a řádné naplnění voleb dohlíželo v třicetimilionové zemi 350 tisíc vojáků. Po kli d n ý prů běh ?
Západní média zpětně průběh voleb houfně zhodnotila jako "poklidný" či "relativně poklidný." Volby si však vyžádaly své oběti na životech. Po explozi nastražené
pumy zemřeli v jižní části Afghánistánu dva policisté. Za svou přítomnost v oblasti v den před volbami zaplatila životem i německá válečná fotografka Anja Niedringhaus, která společně s kanadskou reportérkou Kathy Gannon cestovala v konvoji volební komise, rozvážející volební lístky z centra města do jednotlivých volebních místností. Výprava cestovala pod ochrannými křídly příslušníků afgánské policie i armády. V jeden moment se k autu žurnalistek, které v oblasti reportovaly pro agenturu Associated Press, přiblížil muž v uniformě afgánského policisty a po pronesení svého poselství "Alláhu akbar" (= Bůh je převeliký) započal palbu z kalašnikova. Zatímco německá novinářka byla mrtvá na místě, její kanadská kolegyně utrpěla po třech střelách do zápěstí a do ramene četná zranění. Střílející policista se po svém útoku vzdal svým kolegům. Volby, po jejichž skončení, si mohli Afgánci dle soudu západních médií, "oddychnout", byly provázeny
Glosa: Nebraňme KLDR v rozkvětu Spojené státy lehkomyslně usilují o politickou eliminaci KLDR, její ekonomickou izolaci a navíc ještě vojenské vyhlazení. Proto Kim Čong-un a spol. musí místo denuklearizace zbrojit. Říká to dokonce i severokorejský diplomat. Pro příklad nemusíme jít moc daleko. Minulý týden USA oznámily, že kousek od KLDR rozmístí dvojici torpédoborců se systémem protiraketové obrany. Prý na obranu Japonska.
S nenávistí a naschvály se Severokorejci setkávají všude po světě. I v Lucembursku, kde probíhá mistrovství světa v hokeji. Hokejová asociace KLDR, jež vznikla už v roce 1955, vyslala na šampionát jasné favority. Mjong Čol Kim, Hjok Ju Kim, Čol Min Ri. To jsou esa, ze kterých jde strach. Snad i proto se setkávají s nepochopitelnou zlomyslností. Když vyjeli na led k prvnímu duelu mistroství proti Gruzii, uběhlo
celkově desítkami výbuchů. Relati vn í ú spěch
To, co mezinárodní společnost sborově hodnotí jako takový úspěch, je zřejmě odvaha oněch sedmi milionů afgánských občanů, kterou projevili při uplatnění svého demokratické práva. Západní společenství si jistě velkou ochotu Afgánců jít volit interpretuje jako důkaz, že demokracie, kterou se snaží po léta v Afghánistánu zavést, je na správně cestě. Menší než velký počet incidentů a jejich oběti, jsou tak v celkovém výsledku zanedbatelné. Kvůli infrastruktuře země bude trvat celkové sečtení výsledků přibližně tři týdny. V případě, že žádný z kandidátů neobdržel nadpoloviční většinu hlasů, budou volby pokračovat druhým kolem. V průběhu sčítání se volební komise bude zabývat stížnostmi na neplatnost voleb, které jsou vznášeny v řádech tisíců. Vypadá to však, že žádné z nich nejsou natolik závažné, že by byly důvodem k prohlášení voleb za neplatné, což dává Západů další důvod k radosti. pouze 100 sekund, než sudí foukl do píšťalky, aby vyloučil jednoho ze Severokorejců. Do konce druhé třetiny to udělal ještě třikrát. Až pak přišli na řadu i Gruzínci, neboť rozhodčí uznali, že to nemá smysl: KLDR totiž i přes útrapy permanentně navyšovala vedení a nakonec zvítězila 22:1. Věřme, že Severní Korea navzdory ústrkům zvládne i další zápasy a mistrovství světa šesté nejvyšší úrovně po právu vyhraje. Daniel Poláček
Glosa: Hrošovský lepší Horvátha Pavel Horváth a Viktoria Plzeň. Toto spojení se zdálo být silnější a nerozdělitelné než cokoli jiného. Nicméně čas nikdo nezastaví a plzeňskému záložníkovi již je devětatřicet let a přestává rychlostně stíhat. V odvetě proti francouzskému Lyonu se tak stalo vůbec poprvé po třech letech, kdy Horváth nenastoupil v základní sestavě v zápase evropských pohárů a šanci místo něj dostal jedenadvacetiletý slovenský reprezentant Patrik
Hrošovský a svoji šanci využil naplno. První utkání s francouzským Lyonem, kde Horváth ještě nastoupil, tudíž ukázalo, že jeho vytříbená kopací technika již proti evropským týmům nestačí. Chybějící rychlost a výbušnost plzeňského středopolaře tak umožnila hráčům soupeře rychlé přechody středem hřiště a výsledkem tomu byly čtyři góly v plzeňské síti. V odvetě dostal příležitost mladík
Patrik Hrošovský a velkou měrou se podílel na výhře svého týmu 2:1, když přihrál na vítězný gól Koláře. Zaslouženě dostal šanci v dalších zápasech. Proti Liberci sám gól dal a připravoval pro soupeře jednu šanci za druhou. V utkání s Duklou patřil také k nejlepším hráčům na hřišti. Sledujeme tak plzeňské střídání stráží v přímém přenosu. Přichází éra Patrika Hrošovského! Jakub Martinovský
CC Flickr Rupert Ganzer
