Až kdekdo uvěří, že jsem už odešel, před úsvitem či za soumraku na tuto stezku, v trávě se vrať, Zde nad strží se zastav, na každém kroku zavři oči a poslouchej,jen poslouchej na této stezce v trávě. Pak sáhni si pod levé ňadro a už uslyšíš,už uslyšíš, jak přicházím, jak k tobě stále přicházím, / 7.X.1951./ Ú V A H Y
S K L I Z N Ě .
Otakar
O D L O Ž I L Í K: S R D C E A D Í L O. K stému výročí narozenin Jaroslava Vrchlického. V poslední sbírce Jaroslava Vrchlického,nadepsané Meč Damoklův,je několik kusů poctivé ražby.Jako u skvostů z ryzího kovu,přibývá jim na hodnotě,když se prodlužuje řada let od jejich vzniku.Není třeba stirat s nich mdlý potah,kterým je obestřel čas: roku 1953,o stém výročí básníkových narozenin,mluví k nám tak zřetelně jako mluvily k vrstevníkům, když vyšly v listopadu 1912,několik neděl po autorově smrti. Vrchlického jedovatý šíp český publicista,schovaný za jméno Long Tom. Zasvěcení lidé věděli,že stať "Oslava papírové pyramidy" napsal do Rozhledů Ludvík Lošťák.Pokolení devadesátých let nenašlo ve Vrchlickém zalíbení ; pohrdlivý odhad básníkova díla se hodně ujal.Málo věcí hnětlo Vrchlického tak jako Lošťákův útok.Ve sbírce Meč Damoklův je báseň,která zní jako vzdálená ozvěna fičivého šípu z Rozhledů.Má dvě sloky a zní takto: PŘED SOUDEM . Před soudem,zdálo se mi,že jsem stál: na jednu váhy misku anděl dal mé srdce plesnivé a skoro tlící, však vždycky veselá a milující. Na druhou dal mé knihy - pěkný stoh, jazýčkem váhy šinul víc než moh, leč knihy pachem doby zplaskly,zbledly, mé srdce vyvažiti nedovedly... Posmrtná sbírka má jméno po trojdílné básni,která stojí v čele knihy. Představa meče Damoklova,těžké nemoci neodbytné smrti je jedním ze základních prvků,které snadno zjistíme v básních,které Vrchlický psal roku 1908. Několik týdnů před úderem mrtvice zhodnotil svůj život a dílo.Dvě sloky a nic víc.Osm veršů které by byly ke cti každého světového básníka. Na jedné misce vah stoh původních knih a překladů,na druhé ochořelé, plesnivé a skoro tlící srdce... Marně se anděl ve snu pokoušel pomoci misce se stohem knih; nemohla převážit tu druhou se srdcem vždycky veselým a milujícím.
Jiří
K A V K A O VLÁDU SLOVA V SOUČASNÉM DIVADLE.
:
V americkém,anglickém i francouzském divadle dneška lze vyhmátnout z polemik a repertoiru stále silnější tendenci k nastoleni slova jako nejzávažnějšího činitele. V meziválečném období a ještě čas po válce dominantní postavou každého představení byl zhusta režiséř:i my se pamatujeme z domova,abych uvedl hodně markantní přiklad,jak scénické efekty takového E.F.Buriana vtiskovaly pečet" každé hře na jeho scéně,že jsme se chodili dívat spíš "na E.F.Buriana" než na Brechta,Kästnera,Moliéra nebo kohokoli hrál.Dormívali jsme se,že jsme velmi moderní.Takový T.S.Eliot ovšem už hledal opačné cesty pár let před zrozením D 34. Ve Spojených státech - jako ani jinde - boj o novou cestu zdaleka není ukončen,Broadway jako symbol síly vnějších efektů na scéně dosud nekapitulovala" a snad ani není tak docela blízka výhybce na nasnadnější a tím i méně kasové cesty.Ale revolta proti ni nabývá na sile.Zahájil před mnoha léty velký divadelní kritik George Jean Nathan, ale jeho trochu frivolní a sebebagatelisující ton zeslabil v mnohém účinnost jeho kampaní.The N e w Criticism,jak se říká nové škole,soustředěné kolem "Eudson Review",vychází z týchž perspektiv: americký dramat potřebuje hledat a najít nové cesty,má-li vyjít z dnešní krise.Musi najit nové autory. Nová kritika,takový Eric Bentley ("The Playwright as Thinker",1946) vidí světlo v evropské orientaci a vzory shledávají nejspiše ve francouzském symbolismu,z nějž vyšel i Eliot,W.B.Yeatsovi,a přijatelný jim je i Claudel, Antinaturalistická tendence je víc než patrná. Ovšem i druhá strana má k věci co říci a tak na př.John Gassner v Theatro Arts,ačkoli přiznává nové kritice pravdu v hodnocení dnešní produkce, odmítá rozhodně návrat k Evropě,který by dal vznik prejemnělému a přeintelektualisovanému dramatu. Jednota tedy je alespoň v tom,že dnes nemá Amerika, opravdu representativního dramatika.Eugene O'Neill byl celkem bez obhajoby se strany starší školy prohlášen za omezený talent s neomezenými pretensemi a sestolen.Poslední hra Maxwella Andersona,který ostatně také již není nejmladší je hodnocena jako naivní propaganda demokracie a téže politické psychose podlehl do jisté míry i William Saroyan,po rodičích Armen,který se uvedl v americké literatuře jako prosaik (zvláště povídky ve sbírce "My name is Aram"!) a také jako dramatik ("Don t go away mad") vzbudil velké naděje.Jeho "The Slaughter of Innocents" na motiv strachu a statečnosti před lidově-demokratickým soudem vyšel v revui "Theatre Arts" , ale dosud čeká na provedení.Ani Arthur Miller a Tennessee neuspokojili posledními hrami a tak jako jediný slib zbývá Truman Capote,který vstoupil na scénu dramatisací svého úspěšného románu "The Grass Harp ". Trumana Capota román "Other Voices,other Rooms" byl jedním z nejzdařilejších debutů čtyřicátých let a "Harfa trávy" snad jen ještě zdůraznila Capotovy přednosti: intimní a bezprostřední ton,schopný přiblížit Capotovy postavy čtenáři tak podivuhodně blízkým způsobem,smysl pro humor ostrost pozorování.Vůbec je Capote lepším pozorovatelem a vypravěčem než psychoanalytikem.Saroyan a Faulkner měli patrně na něho největší vliv, ale Capote jej již dokázal přetavit ve zcela osobní postoj i výraz.Dramatisace dobrodružství několika bizzarních osobiček v prostředí a možnostech amerického jihu alegoricky snad marné touhy po svobodě,po osvobozeni dnešního člověka,neubrala románu mnoho na svěžesti.Rozhodně ji nelze upřít poeticko-dramatickou sílu a právě proto v očích nové kritiky narostl Truman Capote téměř přes noc na velkého dramatika.Zavést znovu na divadlo poesii,která "vyjadřuje zkušenosti a hodnoty nevyjadřitelné způsobem ným",abych citoval F.R.Leavise,který to ovšem tvrdí v Anglii,je právě ideálem školy kolem "Hudson Review". Celkem je patrný v americké divadelní kritice stalý negativismus a hlavně nedostatek vlastních dramatických předobrazů,citelný zvláště v údobí krise,jímž americké divadlo dnes prochází.
S K L I Z E Ň 4 ČERVEN 1953 ************************************************************************** Avšak ani Anglie a Francie,které netrpí podobným nedostatkem,nevybředly dosud z určité krise,která se projevuje v jejich současném divadelnictví .V Anglii to jasně ukázala nedávná debata kolem Christophera Fryse a ve Francii diskus kolem repertoiru Thěátre National Populaire, kde Jean Vilar za velikých protestů uvedl právě hry "ducha a slova", jakými jsou Corneillův "Cid",Mussetův "Lorenzaccio" a Eliotova_"Vražda v katedrále".Ale období vlády slova na divadle se pravděpodobně velmi přiblížilo. * SKLIZEŇ Z CIZÍ LITERATURY. *********************** Tarjei
V E S A A S : N A H Ý . (Malé Norsko dalo světové literatuře mnoho velkých jmen: Björnson,Ibsen,Lie,Hamsun,Undsetová,Falkberget/Nobelova cena/...Všem jim je společná hloubka pohledu do lidského nitra a soucit s jeho tragickým životem - protože život je nějak tragický sám sebou,i když věčně vítězí.Tarjei Vesaas /čti Vesós/ je v tomto ohledu - i v mnoha jiných - jejich pokračovatelem.Mezi skandinávskými spisovateli zaujímá tento dnes skoro 57letý lyrik,dramatik,ale především romanopisec /"Kimen","Huset i mrkret","Grodden"-Sémě,atd./již dávno jedno z nejpřednějších míst.Širší pozornost k sobě upoutal však teprve nyní,když mu byla udělena, cena Benátek,jakýsi jižní protějšek Nobelovy ceny /cena je 10 milionů lir/.Obdržel ji za sbírku novel s názvem "Vindane"-Větry.Od prvních pros, čerpaných z okruhu svého rodiště /Vest-Telemark/-k němuž se ostatně často vrací-,vyzrálo pomalu Vesaasovo realistické vypravěčské umění ve všelidskou symboliku o sile až visionářské.Naše ukázka je jedna ze 13 povídek ve sbírce "Větry", poctěné v Benátkách.)
Zde leží po ní bezejmenný - v poníženě zemi,o níž se mnoho nemluví. Snad nikdy nebyl někdo tak osamělý jako on zde.Právě přijel a leží v denním světle.Den rozestírá nad ním svůj jas a on k němu vztahuje ručky a myslí,že v tom všem je něco pro n ě h o . Nikdo se k němu nesklání a neptá se,jak se jmenuje.Jeho jměno není určeno.Zde nikdy nešel někdo tak nahý z matčina života. Voskově bílým prstíkem opisuje nad sebou oblouk.To je jen pohyb na dně něčeho,co se nikoho netýká. Jednoho horkého dne dvě krásné sestry hleděly si do očí,němě.Nebo lépe:jedna hleděla a druhá snášela pohled.A nemohla tomu uniknout,nemohla se propadnout do země se svou vinou.Nepomohlo jí ani sklopit oči.Pokusila1i se o to,cítila na sobě ten němý,přísný pohled ještě těžší.Věděla,že jej musí snést. Stála tu před sestrou se svou životní zkušeností:pod srdcem nosila dítě.Ale pozadí všeho bylo zahaleno do tmy. Do tmy.Více se neví.Co se ví o tmě? Tak tohle jsi prodala? My jsme ve válce s těmi V sestřině tváři,obrácené k ní,jakoby něco prasklo - jakoby to chtělo vybuchnout v jediný výkřik žalu a hněvu: Jdi! - ke svým zeleným... Ale výkřik jí nepřejel přes rty.Místo toho se obrátila a spěchala odtud,protože se přiblížil někdo jiný,jejich matka,a ona neměla sílu stát zde s matkou. Tak zde zůstala matka a nešťastnice mezi čtyřma očima .Vyměnily mezi sebou něco podivného.Touhu odsunout to všechno.Protože to jsi ty a já.Ala jen okamžik.To opět minulo.To bylo nedovoleno.A tak,matka,ještě více schýlena,šla k pozadí. I ona. Kolem té,jež zůstala,se setmělo.Měla přece jenom nějakou ubohou naději? Ale nějaký zázrak se nemohl stát.Zničila něco,co musilo být příliš cenné.Cítila to pomalu sama. Pryč,pryč,myslila.
S K L I Z E Ň
5
ČERVEN 1953
**********************************************************************************
Je sedmkrát nahý,ten,kdo tu zůstal ležet po ní.Kolem ní je úplné ticho.Jenže ona tu není. Avšak břímě,které nesla,tu zbylo. On leží na zádech a kope.A je pln dobré víry ke všemu kolem. Větry foukají na něho ze čtyř stran. Nejsou teplé,naskočila mu husí kůže. Ale přece se k nim obrací vlídně,protože jsou zde. Vítr v takovéhle zemi je nepříjemně studený,ale bezejmenný vlídné otvírá pusu a vítr fičí nad jeho rtoma. Daleko od něho stojí něco,čemu nerozumí,ale co na něho působí přitažlivě. Je to kruh živých bytostí,ale nepřibližuje se. Myslí si,že by tam měl být mezi nimi,a je jim přátelsky nakloněn, ale ony se nepřibližují. Jenom vidí - zatím co ostrá stébla a malé kaménky pod nim píchají jeho mladou kůži.Je v dobré náladě,leží tiše a čeká na něco,o čem neví. Z močálu se zdvihá žlutá mlha.Plazí se podél země.Plazí se přes bezejmenného.Trochu v ni kašle,ale je jí přátelsky nakloněn,protože k němu přichází a trochu si v ní hraje, prstíkem.Píše jakousi řeč beze slov.Mlha se plazí přes něho,ale nezabijí ho. Je toho tolik,co se nůze stát v ponížené zemi,a nyní se mlha plazí přes něho a dýše na ného.Ale život je tuhý. O n nikoho neponížil. Tiše na něj padá noc.Neví,co je noc, a trochu vrní.To není nic přijemnéhobýt uvnitř v ní,ale i ona přichází k němu a je tu pro něho.Kruh živých je pryč nyní,když se ztmělo.To je malá ztráta,ale on měl tak málo věcí k ztracení,byl vlídný ke všemu a nyní snad už to není. Ale je.On žije.Slunce jde někde jako oheň a je pro všechny.A on se opět vynořuje ze tmy do nového,oslňujícího světla.Ani za noci se neztratil. Leží na zádech a čeká na něco,o čem nic neví.Je sedmkrát bezejmenný,ale přes to čeká.Jeho ztrnulý prstík dělá ztrnulý pohyb.Malý oblouček na obrovském nebeském prostoru - avšak od východu k západu v každém případě stačí. Přeložil Jan Pollák.) Alberto
M O R A V I A
: P O U Č E N Í .
Ignazio Silone,Vasco Pratolini a Alberto Moravia /nar.1907/ jsou nejznámější představitelé současné italské prosy. Moravia má nejblíže k psychologickému románu.Jeho klasicky jednoduchému stylu není cizí ani subtilní satirický prvek a stále výraznější,jakkoli bezvýchodná,ironie.Z jeho románů,přeložených téměř do všech evropských jazyků,sluší uvést "Gli Indifferenti"/Lhostejní/ ,La Romana /Římanka-ne zcela cizí Defoeho "Moll Flandere"/,"II Conformista" a j. Za války vydal Moravia parodii na Mussoliniho "Maškaráda", jež mu vynesla boykot všeho italského, tisko až do pádu fašismu. (Ukázka "Sklizně" je výňatek z románku "Agostino",který představuje chlapce v pubertálních létech,tedy thenat, k němuž se Moravia rád vrací. Třináctiletému Agostinovi se zde dostávä prvního poučení o sexuálním životě od trochu pokročilejších nových kamarádů o prázdninách,pod dozorem plavčíka Saro,který vůbec má pro chlapce slabost.) Všichni chlapci,ležíce na břiše na písku okolo Saro,nyní kouřili, dávajíce průchod své radosti velkými gesty; současně o čemsi diskutovali, co (Agostino) nemohl pochytit. "A já ti říkám,že to je on!" tvrdil zrovna "Jeho matka je krásná ženská",pravil jeden z hlasů obdivně."Je to nejhezčí ženská na celé pláži...Hons a já jsme se onehdy schovali pod její kabinou,abychom viděli,jak se svléká...ale její šaty nám padly na oči a my neviděli nic ...tananohy...prsa..." "Manžela není vidět nikdy", poznamenal třetí. " J e n se neboj,ta se už umí utěšit. A víš s kým? S tím mládencem z vily Sorriso...takový černý....každý den ji s sebou bere na loďku..." "Kdyby jenom on... Tu má,kdo chce",řekl někdo s vychytralosti.
"Ale to přece není on",naléhal jiný. "Pověz,Piso",obrátil se Sandro autoritativně na Agostina:"To není tvá matka, ta ženská z koupaliště Speranza? Velká,tmavá,s vysokýma nohama. co nosí proužkové plavky ve dvou kusech? Má mateřské znamení nalevo ,blízko úst?" "Je,proč ?" ptal se Agostino,na rozpacích. "Je to on..je to on",řekl Berto triumfálně.A v návalu zlovolnosti a závisti; " A ty jim držiš svíčku,co?..Vyjiždite na moře v loďce ve třech, ona,ty a nápadník?.. A ty jim držíš svíčku..." Jeho slovům následoval všeobecný výbuch smíchu.I Saro se usmíval pod svýni kníry. " J á nevím,o čem mluvíte",odpověděl Agostino,rozpačitý a červenaje se. Cítil,že by se měl ohradit;avšak tyto hrubé žerty v něm vzbuzovaly neočekávaný,téměř krutý pocit spoluúčasti:jakoby tito neotesaní kluci mstili svými slovy všechna příkoří,kterých se mu posledně od matky dostalo.A s druhé strany ho ochromoval údiv ze zjištění,jak byli obeznámeni s jeho intinnín životem. "Ale jdi,naviňátko!",řekl týž zlý hlas. "Kdo ví,co dělají... vždycky plavou daleko...pověz trošku",vyptával se Tortima potměšile a vážně: "Pověz nám,co dělají...on ji líbá,co?" Pozvedl hřbet ruky ke rtům a dal zaznít hlučnému polibku. "My opravdu vyjíždíme na moře koupat se", /řekl Agostino, obličej pokryt studem. "Ó,ó,koupat se",dalo se slyšet několik sarkastických hlasů. "Matka se koupe,a Renzo taky..." "No ovšem,Renzo se jmenuje",řekl kdosi utvrzeně,jakoby znovu našel ztracenou nit paměti. "Renzo...takový velký,černý." "Co dělají,Renzo a tvoje matka?" ptal se B erto celý oživený."Dělají tohle?.." a skončil větu významným gestem rukou."A ty se na ně koukaš,co?" "Já,já"...opakoval Agostino poděšen,dívaje se kolem sebe.Všichni se smáli,zdušujíce svůj smích v písku. Jen Saro ho pozorně sledoval očima,aniž by se pohnul nebo řekl slovo. Agostino se na něm zoufale zachytil zraky,jakoby prosil o pomoc.Zdálo se, že Saro se toho pohledu chopil.Vyňal z úst cigáro a pravil:"Copak nevidíte, že nic neví?" Povyku následovalo náhlé ticho."Jak to,nic neví" ptal se Tortima, který nepochopil. "On nic neví", opakoval Saro prostě. A obrátil se na Agostina přitlumeným hlasem: "Pověz,Piso,co dělají muž a žena? Víš to?" Všichni jakoby az zadrželi dech. Agostino hleděl na Saro,který kouřil a pozoroval ho zpod víček, napolo přimhouřených; hleděl na chlapce,kteří jakoby každým okamžikem měli vybuchnout smíchem, a opakoval automaticky, oči zastřeny jakoby mrakem: "Muž a žena?" "Jo,tvá matka a Renzo,"vysvětlil Berto brutálně. Agostinovi se chtělo říci:"Nemluvte o mé matce!" Avšak otázka,která v něm vzbouzela celé hemžení sensací a zastřených vzpomínek,jej příliš mátla,než aby mu dovolila promluvit. "On ne ví," přerušil ticho Saro,přendávaje doutník z pravého koutku úst do levého."Notak,kdo mu to chce vysvětlit?" Agostino se díval kolem celý bez sebe. Připadal si jako ve třídě,ale jaký učitel a jací žáci! "Já..já..já.." křičeli všichni chlapci najednou. Saro chvíli bloudil váhavým pohledem po všech tvářích,rozhořených horlivostí; potou pravil: "Vy sami to doopravdy nevíte... Vy jste o tom jen slyšeli...ať to poví ten, kdo to ví doopravdy..." VŠichni chlapci mlčeli a dívali se jeden na druhého. "Tortima",řekl někdo. Domýšlivý výraz oživil výrostkův obličej,tvářil se,jakoby chtěl vstátale B erto,pln nejhořčího záští,řekl: To není pravda..on si všecko vymyslil "Co? Že to není pravda?"křičel Tortima, vrhaje se po Bertovi."To ty lžeš,ty parchante!" Avšak tentokráte Berto hbitě utekl a kryt rohem baráku, začal se pošklebovat a vyplazovat na Tortimu jazyk.Ten mu hrozil pěstí a křičel:"Neopovaž se vrátit!"Avšak Bertovým zásahem byla jeho kandidatura zkompromitována.
"Ať to poví Sandro! "křičeli chlapci jedním hlasem. Hezký,elegantní,ruce skřížené na široké a opálené hrudi,na níž zářily jako zlato nečetné plavé chloupky,Sandro vstoupil do kruhu chlapců, ležících na písku. Agostino si všiml jeho nohcu,silných a osmahlých,jakoby obalených zlatým prachem.Jiné světlé chlupy pronikaly vlnou v trhlinkách jeho červených plavek. "To je jednoduché" řekl jasným a silným hlasem. A mluvě pomalu,pomáhaje si pokazovými gesty,avšak bez vulgárnosti,vysvětlil Agostinovi,co tomu se zdálo jakoby odedávna známým,jen zapomenutým v hlubokém spánku. Sandrovo vysvětlení bylo doprovázeno jinýni projevy,méně střízlivými. Mnozí chlapci dělali triviální gesta,jiní opakovali nahlas nová a ošklivá slova,dva z nich pak řekli: "My mu ukažeme,jak se to dělá!" A padli jeden na druhého na horký písek,objímajíce se,nadzvedávajíce se a zmítajíce se. Sandro,spokojen svým úspěchem,se stáhl zpět a dokuřoval mlčky cigaretu. "Teď už rozumíš?" ptal se Saro,když se hluk trochu utišil. Agostino přikývl na souhlas.Ve skutečnosti nerozuměl ničemu,spíše vstřebal do sebe poznatek jako se vstřebává lék nebo jed.Účinek se nedá pocítiti hned,avšak víme s jistotou,že bolest nebo úleva se dostaví později.Poznatek nebyl v jeho prázdné,ochablé a rozbolavělé mysli,ale v jiné části jeho bytosti,v jeho srdci,přetékajícím hořkostí,v hloubi jeho prsou,udivených přijetím novinky...Zdálo se mu,že ji znal odevždy,avšak ji nikdy jako dnes dosud nepocítil v krvi. (Přeložil R.V.) ČÍNŠTÍ VRSTEVNÍCI. JIN
H S I U - J E N : MALÉ P Ř Á N Í . Jin Hsiu-Jen,nar.l923,je jedním z význačných, představitelů obrozené čínské poesie.Padl v bojích s Japonci. Nemohu prosit hromy a blesky,aby ustaly. Já bych si jenom přál,aby dešť nebil tak prudce. Nemohu-li prosit déšť,aby nepřicházel, požádán alespoň vítr,aby on na chvíli ustal. Jestli však nemůže ustat, poprosím jej,aby vál zvolna a tiše. Jestli však větru se zalíbí douti tak divoce dále, ó,větře,neduj na jih od řeky Čen-Tang! Ale i na jih od řeky Čen-Tang duj si, jenom se vyhni malému,mémudomku! jenom tě prosím:nevzbuď moji matku, mou matku,která se usmívá ze sna! Jestli se vzbudí má matka, její myšlenky mohou jít za mým člunem a bouře může zděsit její srdce, a celou dlouhou noc pak nezavře už víčka. (Z angličtiny přel.Robert Vlach.)
K N I H Y
E X I L U .
DĚRAVÝ PLÁŠŤ,KTERÝ HŘEJE... Mluví se mnoho o neutěšené situaci naší exilové kultury.Máme v zahraničí tak málo spisovatelů,že nám stačí prsty jedné ruky a ještě tak dva, tři na druhé.Ale i ty náš bezradný a chaoticky politický exil vehnal kamsi na okraj a do kouta.Ale buďme vděčni za ty,které máme.A buďme vděčni, že máme mezi sebou básníka domova a rytce řeči české nejvzácnějšího Jana Čepa.A stejně je tomu tak s knížkami.Neříkejme,že nejsou.Jsou,ale trouchniví v zásuvkách. Když švýcarské nakladatelství oznámilo vydání Čepova povídkového triptychu; chápali jsme ho jako dvojí dar: jako dar
exilu a jako čin k básníkovým padesátinám.Bohužel,nedočkali jsme se. Kdyby byl slavil Jan Čep,jeden z největších houslistů česká řeči,svou letošní padesátku ve vlasti a v normálních poměrech,byl by jistě dostal státní cenu a k tomu nádavkem ještě mnoho jiných poct.Právem a po zásluze.My jsme však zde,kde se vychloubáme svou svobodou,nedokázali a n i v y d a t Čepovu knihu /mám na mysli knihu "Cikáni"/,která byla napsána zde,mezi námi a pro nás.Čepová padesátka se odrazila v několika stručných n o v i nářských zprávách.Čep je velký umělec,ale skromný člověk.Kdo se díval někdy do jeho moravských očí,vyčetl plachost a pokoru.Ale tím,že jsme z Čepa neudelali manifestaci,poškodili jsme samy sebe a "myšlenku naší d u chovní svobody.Neboť Čepovo dílo stálo za manifestaci. Ale přece Čepovými padesátinami jsme obohaceni o novou knížku.Není to básníkova...Je t o vkusný a krásně tištěný soukromý tisk.Soukromé t i s ky s literární hodnotou stály vždy za pozornost.Tím více za ni stojí v těžkém exilu. Mladý moravský literární historik,Antonín Kratochvíl-Christ e n vydal s družinou Čepových přátel knížku,která svou nákladností p ř e sahuje v exilu vše dosavadní.V krásné vazbě,na dobrém papíru,s perfektním tiskem vyšla Kratochvílova studie "Modlitba domova v d í l e Jana Č e p a " . Tuto knížku psal nejen obdiv k zbrojíři krásy,k rytci slova,vyznavači domova,k pěvci víry a kováři sladké rodné řeci.Tuto knížku psal společný stesk,společná víra,naděje a láska.A nic není výstižnějšího,než cituje-li autor slova Otakara Březiny,napsaná Anně Pamrové o českém jazyku.Neboť kolébka každého básníka stojí pod nějakým souhvězdím.Ta Čepova kolébka stála pod kletbou a osudím rodného jazyka a rodné řeči.Není mnohdy a n i důležité,co Čep říká a o čem vypráví.Stačí poslouchat hudbu jeho slov, abychom, pocítili tíhu země ,uslyšeli van vánku a příboj vln,ucítili křehkou krásu květin,tíhu kamení a vůni lip.Cosi nadzemského a cosi až z p r a menu naší národní duše. žije v Čepovi.Jeho duchovnost,to je ten pancíř, to je ta pevná zbroj,kterou můžeme nastavit dnešku a která nás ochrání až k vítězným zítřkům.
Univ.prof.Jiří Straka,který řadu let působí jako profesor fonetiky a ředitel fonetického institutu university ve Štrasburku,byl koncem dubna hostem švédských universit v Lundu,v Uppsale a ve Stockholmu.Přednášel pohostinsky i v Dánsku a v Norsku.Všude na severu byl zdraven nejen j a k o odborník světového jména,nýbrž i jako nositel České vědecké tradice. N a večeru Volného sdružení přátel divadla v N.Yorku dne 17.4. v z p o mněl Zdeněk Němeček jednoho z iniciátorů tohoto sdružení,prof. Františka Kovárny. Byly hrány dvě původní novinky českých autorů, Mirko Tůmy " T ř e t í struna" a Zd.Němečka "Poslední vůle". Podle "Kulturnachrichten aus Österreich" za srpen 1952 stojí nyní ve světové knižní produkci na prvém místě : Německo s 22338 vydanými knihami ročně.Následují Anglie(17072),Francie(11850),USA(ll022),Italie(8589), Rakousko(3788),Švýcarsko a ostatní země. Dobrý voják Švejk vyšel v německém překladu v nakladatelství Kiepenh e u e r & Witsch,Köln- Berlin. V úvodu přirovnává Alfred Polgar Švejka k lidové písni."Švejk věří na Pána Boha,který dává růst flintám,ale také ž i t u , d o kterého je člověk může hodit". Podle zpráv listů přišel o život 24.5. při autonehodě u Bologne v Italii 401etý chef výpravy mnichovské Kammerspiele,Wolfgang Znamenáček; jeho choť byla těžce zraněna.Ve zprávách se připomíná, že zesnulý byl Čechem,studoval na akademii v Kolíně nad Rýnem a pracoval úspěšně t é ž pro divadla v Berlíně,Düsseldorfu,Curychu a jinde.
Křesťanská Akademie v Římě vypisuje soutěž na rok 1953 v oborech poesie,prosy,dramatu,dětské literatury,překladů z cizí krásné literatury a hudby. Podle potřeby může být prosa rozdělena na více odvětví (novely a rományliterární a uměloeké studie,essaye atd.),rovněž tak překlady(poesie atd.). Účelem. soutěže je podchytit tvorbu našich spisovatelů a hudebních skladatelů za hranicemi a seznámit s jejich nejlepšími pracemi naši a pokud možno i cizí veřejnost. Soutěž je anonymní. Do soutěže mohou být pojaty pouze práce,doposud nezveřejněné jako celek.Rozsah prací není omezen,autorům však doporučujeme přihlížet k možnostem publikace, Členy poroty jsou: Bedřich Janáček,Pavel Javor,dr Bernard Kadlec,O.P. prof.dr Karel Kupka,univ.prof.Jiří Straka,dr Jaroslav Trnka. Porota však bude doplněna dalšími znalci literatury a hudby tak,aby práce v každém oboru mohly být posouzeny třemi členy poroty.Sestavení porot pro jednotlivé obory se bude řídit přáním porotců a zeměpisnými ohledy (porota pro každý obor celá v téže zemi,pokud lze,pro urychlení práce) a zůstane vnitřní záležitostí soutěže až do vyhlášení výsledku, v zájmu nerušené práce porot.Poroty mohou podle hodnoty prací cenu neudělit nebo udělit cen několik. Jména dalších porotců budou uveřejňována postupně. Ceny jsou věcné,není však vyloučeno,že získáme i peněžité.Rovněž o cenách bude postupně referováno. Aby co nejvíce poctěných a doporučených prací mohlo být zveřejněno, zveme k účasti všechny naše zahraniční edice i tisk.Nezávazné nabídky s projevem zájmu o práce z toho či onoho oboru budou veřejně zaznamenávány v pořadí,jak dojdou.Zatím může soutěž počítat s Knižnicí lyriky a Sešity Sklizně. Prosíme o informace a pomoc ve spojení s cizinci,způsobilými a ochotnými přeložit nejlepší díla ze soutěže do své mateřštiny. Uzávěrka soutěže je 31. října t.j. K pracím,označeným heslem,připojte zalepenou obálku se jménem (pseudonymem) a adresou.Obálky budou ukládány u předsedy krajanského spolku ve Švédsku Jana Polláka a otevřeny v přítomnosti svědka po skončení práce všech porot. Výsledky soutěže budou vyhlášeny během ledna 195. Práce přijímáme: vše,co...se týká soutěže,vyřizuje za Literárně-uměleckou komisi Křesťanské akademie dr Robert V l a c h , Onsdagsvägen 8/l,Enskede 6,Švédsko. Když,tuším,někdy v březnu 1951 Křesťanská akademie v Římě vypsala svou první literární a hudební soutěž,považoval jsem myšlenku za vzácně šťastnou.Za praktický pokus o důkaz,že alespoň kulturně jsme neresignovali.Ani na vzniku myšlenky,ani na provedení jsem neměl podílu.Zúčastnil jsem se soutěže jako autor,ale po čase jsem práci odvolal.Nevím o všech překážkách,na než soutěž v praksi narazila.Ve chvíli kdy písi tyto řádky, není mi známo ani tolik,zda akademie již vyhlásila výsledky.Avšak buď jak buď,i po dvou létech - a vlastně tím spíš - jsem hluboce přesvědčen,že by podnětu bylo škoda,že stále je schopen stát se našemu kulturnímu dění něčím jako živá voda.Proto,když mi Křesťanská Akademie nabídla,abych zcela podle svého organisoval jménem její Literárně-umělecké komise novou soutěž,na rok 1953,přijal jsem nabídku. Živelně nasouhlasím s různými povzdechy,jež nalézám v našem zahraničním tisku i v mnoha dopisech, že snad ještě žádný exil nevytvořil nějaké
větší kulturní hodnoty,protože jeho podmínky jsou zvlášť nepříznivé umělecké tvorbě,a že tudíž i my bychom se mohli smířit se situací,v níž jsme kulturně dnes.Za příklad se uvádí ruská emigrace po pádu carismu (-ku podivu,mluví se téměř vždy o emigraci,nikoli o exilu!),poukazuje se na Poláky a zvláště se hledá obdoba s 1. a 2.odbojem.Nuže,v ruském exilu žili a tvořili m.j.Bunin a Merežkovskij.Poláci pak - i když nelze mluvit o geniální produkci,jak se označuje dílo t.zv.Velké emigrace po listo dovém povstání s r.1850 s Mickiewiczem,Słowackim,Krasiňskim a Norwidem měli za války ve svém středu a z větší části mají i dnes tak dobré autory jako Wierzyňski,Tuwim,Słowacki,Lechoň,Baliňski,Lobodowski,Vittlin,Grabowski,Kuncewiczowa,a celou plejádu jiných.A ti něco vytvořili a tvoří dál,i když ne nezbytně v lepších podmínkách než my.Na př.jejich Milosz dostal nedávno první cenu v Evropské literární soutěži.Krýti se l.a 2. odbojem je zapomínat,že vznikly a žily za války,nikoli jen studené.Myslím, že bychom neměli zůstat jen při hledání výmluv a polehčujících okolností. Podle mých představ i přátel,s nimiž jsem měl příležitost se poradit (zejména dr Trnka a dr Kadlec),soutěž by mohla a měla podchytit a soustředit naši svobodnou tvorbu,umožnit její zhodnocení a zprostředkovat to nejlepší z ní dál,nám venku,domovu a pokud možno i cizí veřejnosti.To ovšem je cíl,jehož nelze dosáhnout bez co nejširší účasti všech,kdo tak či onak pomoci mohou.V tom ohledu je soutěž i zatěžkávací zkouškou naší dobré vůle. Podmínkou široké účasti je široký rámec soutěže.Již její anonymita vylučuje rušivé prvky osobní.Výběr soutěžních oborů snad není nutno ospravedlňovat.Bylo by si jen přát,aby se někdo ujal iniciativy,jak uplatnit díla našich výtvarných umělců.Jsem si vědom toho,že jedním z problémů,na nichž závisí úspěch soutěže,je složení poroty.Aby každá práce mohla být posouzena třemi odborníky - a při krátké časově lhůtě není možné, aby každý z členů poroty mohl posoudit více než jeden obor -,je třeba nejméně 18 porotců (při pravděpodobném rozdělení prosy a překladů 24).Neodvážil jsem se ponechat porotu zcela v závěsu.S druhé strany pak se necítím oprávněn předstoupit s celou porotou.Od mnoha znalců,na něž jsem se obrátil,nemám dosud odpověď.Na jiné pak vůbec ani nemám adresu.Obracím se proto na všechny naše kulturní pracovníky s prosbou o účast touto veřejnou cestou.Aby autoři znali úplné složení poroty ještě před uzávěrkou soutěže, při komunikačních obtížích,jež stojí rozšíření zpráv v cestě,mělo by složení poroty být úplné v polovině září nejpozději.Účast v porotě jednoho soutěžního oboru ovšem nijak nevylučuje obeslání pracemi ostatních oborů. Další má prosba platí našim organisacím i jednotlivcům: otázka cen. Část jich mám přislíbenu,přál bych si jich však pochopitelně co nejvíce. I když význam soutěže je především morální a v našich poměrech by mohla obejít i bez cen,přece i hmotné a peněžité ceny by jistě byly přijaty jako povzbuzující gesto,jako projev zájmu. Jsem si vědom,jak veliký je - nebo alespoň mohl by býti dosah soutěže. Věřím,že naši spisovatelé i hudební skladatelé tvoří,přes všechny nepříznivé okolnosti hmotné i bolestný nezájem.Nedomnívám se,že poroty se budou snažit spíše klasifikovat a určovat pořadí,než vybrat vše,co je vysoké úrovně,v tom či onom směru.To nejlepší pak bude nutno vydat - dobrých knih ve vlastní řeči je třeba nám všem.Doufám,Že zájem o práce projeví nejen naše edice a tisk,ale i rozhlasová vysílání.A pak je ideálem, aby alespoň nejlepší z nejlepšího vyšlo i v cizích jazycích.Prosa a dramat kdyby se našel! - mají nejspíše možnost širšího uplatnění.Avšak ani poesie není zcela vyloučena: hleďme "Máj" nebo ještě nám časově bližší pokus dr Trnky s Javorovou "Chudou sklizní": Kdyby ovšem bylo možno získat cizího básníka ... K splnění všech těchto úkolů,které se tak konkrétně nabízejí, jsou však první podmínkou hodnotné práce.Opakuji: věřím,že jsou.Dokážeme-li dodržet slib,jímž tato soutěž je,stvoří se atmosféra ke vzniku dalších.Moje závěrečná prosba platí tedy těm,kdo tvoří: Zašlete svá práce s důvěrou! A nepozastavujte se v rozpacích ani nad slovem "soutěž"! To je jen forma.Víc běží o to,abychom si něco dali všichni navzájem. Rober Vlach
ry -m.j.- výstava československé grafiky.61 grafiků vystavovalo celkem 174 práce.V celku šlo o pokus propašovat mezi díla starších umělců náměty,ukazující "radostnou noou skutečnost".Pro zajímavost několik jmen: Martin Benka,Cyril Bouda,Václav Fiala,Lučo Fulla,Karel Hojden,Adolf Kašpar,Karel Müller,Jan Rambousek,Jaromír a Mario a Viktor Stretti,T.F.Šimon,Max Švabinsky,Karel Vik,Jan C.Vondrouš,Jar SKLIZEŇ SATIRY EXILU. DVA EPIGRAMY. (Nesmí být doma zítra zas POSOĹSTVO EXILU: přibližně stejně". R.Vlach,Verše pro nikoho) Už blížime sa,treba prejsť len za roh. Tkví příliš hluboko ta malost v nás, ciel neďaleký,ešte úder vesla, zvyk na vzduch bez aroma. Už je len národ v okupantských Nebýt tam přibližně stejně zas, spároch; kdo by se cítil tam doma?J.Kavka v našich sú všetky ministerské kreslá Z D O MOVA: Národní Knihovna v Praze vydala zvláštní sešit České Knihy s bibliografickým katalogem ČSR.Podle něj v r.1952 zaniklo v ČSR 96 časopisů, v lednu 1953 - 21. V seznamu listů dle oborů je na prvém místě marxismusleninismus,na posledním,dvaadvacátém,náboženství,laická morálka.Česká Kniha vychází týdně; jen v jednom sešitě je zaznamenáno celkem 27 knih přeložených z ruštiny. Podle zprávy Svobodného Slova z 28.2.1953 je na Slovensku 215 maďarských mateřských škol s 6975 dětmi,553 maď. národních škol s 45000 dětmi, 119 maďarských středních škol a 4 maď. gymnasia. Výstava "Život a práce Zdeňka Nejedlého" v Národním museu v Praze prodloužena - prý na přání pracujícího lidu - do konce června 1953. Do Moskvy odejela delegace min.školství a osvěty a min.vysokých škol, vedená Ladislavem Štollem a Ernestem Sýkorou.Čs.školství má být reformováno podle bilance sovětského skolství na 19.sjezdu kom.strany SSSR. 100. výročí narození herce Eduarda Vojana vzpomenuto na Olšanských hřbitovech 6.5.1953 projevem uměl.ředitele Nár.divadla Ladislava Boháče. Na Slovensku jsou dáváni za vzor spisovatelé Lad.Miačko a Vl.Mináč. K výročí osvobození ČSR Rudou armádou byly 9.5.1953 uděleny presidentem ČSR A.Zápotockým státní ceny na rok 1953.Umělecká prosa:Marie Pujmanová(román"Život proti smrti"),Jan Drda(román "Krásná Tortiza"), dále Adolf Branald,K.Sedláček a PhDr Jan Kopecký. Poesie:Vítězslav Nezval (sbírka básní "Křídla"),dále V.Mihálik a Pavel Hora.Dramatická tvorba: Milan Jaryš (drama "Boleslav I."),Ladislav Miačko ("Mosty na východ"). Činohra: soubor Nár.divadla v Praze,Marie Svobodová z Obl.div.v Č.Budějovicích,Vilém Záborský z Nár.div. v Bratislavě a Lud.Pelikánová z Divadla čs.armády. Opera: Marta Krásová,E.Haken(oba Nár.div.v Praze),dále soubor opery St.divadla v Brně. Hudba: Jan Kapr,Radim Drejsl (in memoriam),oboje za budovatelské písně.Za reprodukci Miloš Sádlo.Výtyarné umění: Vratilav Nechleba (za poslední podobiznu K.Gottwalda),V.Rubas,Jan Slavíček. V sochařství kolektivu Vend.Zrůbecký,L.Kodim,Svata Hajerová,Irena Sedlecká za reliefy na Leninovo museum v Praze,dále Lad.Novák(pomník hornictví, Kladno), Josef Kostka(socha Družstevnička).Umělecká kinematografie: rež. Jiří Krajčík a spis.J.Marek ("Nad námi svítá"),Karel Steklý ("Anna proletářka").Vladimír Bečka("Zítra se bude tančit všude"),dále kolektiv z filmu "Únos" a kpt. Ivan Vojtěch Frič ("Vítězný pochod",pravdivé a přesvědčivé zachycení síly bojové a obranyschopnosti dem.armády).Na dekretu podepsáni A.Zápotocký a Vil. Široký
S K L I Z E Ň
12
ČERVEN 1953
****************************************************************************************************
ČETLI JSME: ....Kniha
otřesná, nelze ji číst bez hněvu. Vydal Mír. (z recense k "Květech",Praha,č .12/53) Dne 13.ledna t.r.jsme písemně objednali pro zaměstnance lístky na "Prodanou nevěstu" v Nár.divadle....když jsme lístky telefonicky urgovali, bylo nám sděleno,že vstupenky obdržíme jen tehdy,vezmeme-li lístky také na jiná predstavení a to na "Ljubov Jarovou","Pozdní lásku" a "Lidé bděte! ("Svět práce",Praha,5.2.1953.) VZPOMÍNÁME. **************
Výročí narození Frant.Palackého (14.6.1798),J.V.Myslbeka(2o.6.1848), Frant.Škroupa (3.6.1801),Adolfa Heyduka (6.6.1835) a Jakuba Arbesa (12. 6.184o).V měsíci červnu zemřeli J.V.Sládek (28.6.1912),V.B.Třebízský (20.6.1884) a P.J.Šafařík (26.6.1661). Dne 11.června 1881 bylo otevřeno Národní divadlo v Praze. REDAKCI DOŠLO: ******************
Dr.Alois Rozehnal;Odborové hnutí v ČSS;stran 126,vydal Nat.Com. for a Free Europe.110 West 57th St.,New York 19,USA. AntonínBuka- Slzy a smích; sbírka básní,sepsáno v exilu ve Fairlop, Essex,Anglie,vydal v lednu 1953 Čs.Orel v exilu,Oblast sv.Vojtěcha.Str.26. A NAKONEC já: Jeden z čtenář vytknul v dopise Sklizni bezbarvost prý,jak se zdá,píše tam,kdo chce. Správně - pokud nehřeší hrubě proti vkusu nebo dobrým mravům. Sklizeň nepatří žádné skupině nebo směru. - patří naší kultuře. - Některé poštovní správy nevrací nedoručitelné tiskopisy. Sdělte i h n e d - pokud jste to už neudělali - zda list pravidelně dostáváte.Nemůžeme jej posílat zbytečně,jsme odkázáni výhradně na předplatné a vlastní prostředky. - Musili jsme tentokráte přidat jeden list, bohužel výjimečně;je to nad naše možnosti.Pomozte,ať se z výjimky stane pravidlo pošlete nám také své příspěvky,zprávy,výstřižky,adresy zájemců a pod. * Ant.Vlach. OZNÁMENÍ
:
**********
KNIŽNICE LYRIKY,c/o dr Robert Vlach,Onsdagsvägen 8/I,Enskede 6, Švédsko,vydala jako l.sv. verše Roberta Vlacha:"Tu zemi krásnou", tištěně,s frontispicem Ch.Černého.Stran 32,cena 350 frfrs(cca 1 dolar). Kruh přátel čs „knihy v USA vydal Babičku (B. Němcová),Zapadlé vlastence (K.V.Rais),Hovory s Janem Masarykem (dr V.Eischl).Romanci štědrovečerní (Jan Neruda).Další se připravuje. Režijní ceny a premie.Informaces A.L.Nehasil,5003 West Cermak Rd.,Cicero 50,Illinois, USA. V EDICI SATIRY,c/o Marie Zárubová,vyšel jako 4.sv. "Výbor exilové satiry" s příspěvky 17 autorů.Stran 60,cena 4 sh.V nejbližších svazcích vydá edice F.X.Havlíčka a Jana A.Baťu. Adresa : Marie Zárubová, 180 Westbourne Grove,London W.11.,ENGLAND. INTERPRESS Ltd,,(České a slovenské knihkupectví) zasílá zdarma seznam knih. Nová adresa: 132,GeorgeStreet,London,W.1.,ENGLAND. SEŠITYSKLIZNĚ(řídíJ.K.Cibulka,c/oC.D.U.C.E.,339 New York 22.,N.Y.,USA).Jako l.sv. vyjde během června Výbor z literární pozůstalosti Františka Kovárny,obsahující dosudneuveřejněné Kovárnovy básně a práce beletristické i essayistické. S K L I Z E Ň - Nezávislá, kulturní revue.Ročník I.,čís.6.,červen 1953. Vydává: Antonín V L A C H (Hamburg 13,Postlagerkarte 209. Vychází každý měsíc; závěrka 10. předcházejícího měsíce. Předplatné 5 DM ročně, 1 $ tři čtvrti roku. Jednotlivá čísla 50 pf.
