Číslo jednací: KSOS 13 INS 2847/2010-B8
Usnesení
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Došlíkovou v insolvenční věci dlužníka : Rostislav Hartmann, rč: 820326/5422, Liptovská 962/6, 747 06 Opava – Kylešovice, o schválení oddlužení
takto: I.
Soud schvaluje oddlužení dlužníka: Rostislav Hartmann, rč: 820326/5422, Liptovská 962/6, 747 06 Opava – Kylešovice, plněním splátkového kalendáře.
II.
Soud ukládá plátci mzdy dlužníka: Ministerstvo obrany České republiky, se sídlem Tychonova 1, 160 00 Praha 6, aby po dobu trvání účinků schváleného oddlužení, prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tyto sražené částky, pak namísto dlužníkovi vyplatí plátce mzdy insolvenční správkyni, a to bez ohledu na právní moc tohoto usnesení.
III.
Způsob výpočtu částky, která tvoří nezabavitelnou část příjmu je stanoven občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy. Konkrétní způsob výpočtu je uveden v příloze tohoto usnesení.
IV.
Soud ukládá insolvenční správkyni: Mgr. Ing. Eva Hepperová, se sídlem Zeyerova 1389/20, 747 05 Opava, aby sdělila plátci mzdy dlužníka číslo účtu, na který jí mají být sražené částky zasílány.
V.
Soud ukládá insolvenční správkyni, aby si z částky sražené zaměstnavatelem po dobu 5 let, resp. po dobu trvání účinků schváleného oddlužení ponechala vždy zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 900,- Kč měsíčně.
VI.
Soud dále ukládá insolvenční správkyni, aby sraženou částku, která zbude po odečtení odměny správce, případných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, která má být rozdělena mezi nezajištěné věřitele, deponovala na svém účtu, dokud nebude zjištěno postavení pohledávek 4, 6, 7 a 8.
2
VII.
KSOS 13 INS 2847/2010
Insolvenční správkyně je povinna po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonávat nad průběhem insolvenčního řízení dohled a pravidelně soud a zástupce věřitelů informovat o výsledcích své činnosti.
Odůvodnění: Návrhem dlužníka doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 3. 2010, bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením č.j. KSOS 13 INS 2847/2010-A6, ze dne 6. 5. 2010 rozhodl insolvenční soud o úpadku a povolil oddlužení dlužníka. V tomto rozhodnutí soud zároveň svolal schůzi věřitelů, která měla projednat a odhlasovat způsob oddlužení. Na schůzi věřitelů konané dne 16.6.2010 věřitelé č. 6,7 a 8 prostřednictvím svého zástupce namítali, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Práva hlasovat o způsobu oddlužení se tito věřitelé prostředním svého zástupce na tomto jednání vzdali. K projednání námitek svolal soud jednání na den 21.6.2010, na němž zástupce namítajících věřitelů předložil jejich doplnění. Námitky v podstatě spočívají v tom, že dlužník, aby nemusel uhradit finanční nároky těchto věřitelů vyplývající z pravomocného rozhodnutí, záměrně vytvořil nejméně dvě fiktivní pohledávky (pohledávka Zdeňka Bayera – event. pod č. P2 a pohledávka Raiffeisenbank a.s. – ev. pod č. P5). To vše v době, kdy probíhalo řízení těchto věřitelů s dlužníkem, kterému bylo uloženo uhradit nemajetkovou újmu ve výši 3 x 80.000,- Kč. K pohledávce č. P2 v celkové výši 521.500,- Kč zástupce věřitelů uvedl, že by se mělo jednat o půjčku ze dne 20.4.2008, na této listině však nejsou ověřeny úředně podpisy a dle jeho názoru je pochybné, kdy byly peníze poskytnuty. Na přezkumném jednání dne 16.6.2010 sice správkyně doložila originál smlouvy o půjčce ze dne 20.4.2008 a dosud neznámou listinu – doklad z České spořitelny o složení peněz, ale ze smlouvy vyplývá , že peníze jsou půjčeny „ k datu podpisu“ (tj. 20.4.2008) a dále je potvrzeno „převzetí peněz k datu podpisu“. Dle názoru zástupce věřitelů 6,7 a 8 pokladní doklad (ze dne 21.4.2008) potvrzuje, že dne 21.4.2008 byly na účet dlužníka vloženy peníze. Z toho vyplývá, že částka vložená dne 21.4.2008 se nevztahuje k půjčce poskytnuté dne 20.4.2008, tedy dlužníkovi byly poskytnuty dvě částky, tj. celkem 700.000,- Kč. Všechno nasvědčuje tomu, že poskytnuté půjčené peníze na účtu „příjemce“ dlužníka dlouho nezůstaly a „vrátily“ se do sféry „poskytovatele Bayera“. Zástupce věřitelů dále namítal, že obdobně jako „pojistku“ vytvořil dlužník další půjčku (zhruba po 5 měsících od půjčky p. Bayera) od Raiffeisenbank a.s. (přihláška P5). Dlužník se dostal do úpadku (hrozícího úpadku) nikoliv rozhodnutím soudu o odškodnění 3 x 80.000,- Kč, ale dávno před tím – rozhodnutím Krajského soudu o odškodnění 3 x 120.000,Kč, proti němuž se dlužník odvolal. Dlužník zjevně bance zatajil, že probíhá toto řízení o
IVO2a
3
KSOS 13 INS 2847/2010
odškodnění a také zatajil, že má dluh 350.000,- Kč, který má vrátit panu Bayerovi cca za 3,5 měsíce. Za této situace vyvstává otázka na co dlužník potřeboval tolik peněz, když si za ně nic hodnotného nepořídil, za situace, kdy měl dostatečně vysoký plat a nízké výdaje. Dále je namítán lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka, který spočívá v tom, že se dosud neomluvil za spoluzavinění, ač tak dle pravomocného rozsudku učinit měl. Namítající věřitelé tvrdí, že jejich pohledávka je pohledávkou přednostní a dlužník se rozhodl institut oddlužení využít tak, že jejich nároky budou uspokojeny do cca 30%, když podmínky pro povolení oddlužení vytvořil podvodným způsobem (fiktivní pohledávky č. 2 a 5). Insolvenční správkyně k námitkám uvedla, že obě pohledávky (č. 2 a 5) jako důvodné uznala. Pokud jde o pohledávku č. 2 (pan Bayer), pak správkyně dohledala originály dokladů a to smlouvu o půjčce a dále doklad od České spořitelny ze dne 21.4.2008, z něhož je zřejmé, že od pana Bayera byla na účet dlužníka vložena částka 350.000,- Kč. Pokud jde o pohledávku č. 5 z hlediska námitek její zbytečnosti, pak uvádí, že není předmětem její činnosti zkoumat, z jakého důvodu si dlužník půjčku vzal. Pokud jde o namítané podvodné jednání dlužníka vůči bankám, má správkyně za to, že toto není předmětem insolvenčního řízení a zástupce by měl event. podat podnět orgánům činným v trestním řízení. Je-li namítáno nevhodné chování dlužníka v tom, že se dosud poškozeným neomluvil, pak samotný dlužník sdělil, že omluvu zaslal. Poprvé se tato zásilka vrátila zpět a zřejmě nebyla doručena z důvodu stěhování. Dlužník dále uvedl, že další omluvu zaslal opětovně dne 17.6.2010. Dlužník dále uvedl, že pokud jde o použití půjčených peněz, jednalo se zejména o placení nájmu bytu v Praze ve výši 14.000,- Kč, dále peníze použil na cestování a na osobní spotřebu (večírky, kasina apod.).
-
-
-
IVO2a
Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: z přihlášky pohledávky evidované pod č. P2 a přezkumného listu č. 2 bylo zjištěno, že věřitel Zdeněk Bayer podáním doručeným soudu dne 25.5.2010 přihlásil pohledávku v celkové výši 521.500,- Kč, která byla v téže výši na přezkumném jednání dne 16.6.2010 zjištěna, z přihlášky pohledávky evidované pod č. 5 a přezkumného listu č. 5 bylo zjištěno, že věřitel Raiffeisenbank a.s. přihlásil podáním doručeným soudu dne 4.6.2010 pohledávku v celkové výši 160.267,06 Kč a tato byla na přezkumném jednání dne 16.6.2010 zjištěna, ze smlouvy o půjčce ze dne 20.4.2008 bylo zjištěno, že věřitel Zdeněk Bayer půjčuje dlužníkovi k datu podpisu smlouvy částku 350.000,- Kč a převzetí této částky stvrzuje dlužník svým podpisem a zavazuje se tuto částku vrátit do 31.12.2008,
4
-
KSOS 13 INS 2847/2010
z vkladového dokladu České spořitelny, a.s. ze dne 21.4.2008 bylo zjištěno, že vkladatel Zdeněk Bayer vkládá na účet Rostislava Hartmanna č. 1873968023 částku 350.000,- Kč, z čestného prohlášení ze dne 17.6.2010 (úředně ověřeno) učiněného prohlašovatelem Zdeňkem Bayerem bylo zjištěno, že prohlašuje uzavření smlouvy o půjčce dne 20.4.2008 s dlužníkem a složení částky 350.000,- Kč na jeho účet dne 21.4.2008, z kopie podacích lístků č. R095301, 095302 a 095303 ze dne 17.6.2010 bylo zjištěno podání doporučené písemnosti dlužníkem na adresy tam uvedené pro adresáty Barbora Homolová, Marie Homolová a Patrik Homola.
Podle § 403, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) v platném znění, dále jen IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení a v případě uvedeném § 399, odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněnými věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Podle odst. 3 cit. ust., včas podané námitky podle odst. 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Podle § 395, odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo, b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 3, cit. ust., na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Soud zhodnotil provedené důkazy, přihlédl zejména k dosavadnímu průběhu insolvenčního řízení a k obsahu spisu a dospěl k závěru, že námitkám nelze vyhovět. Především soud je toho názoru, že k podaným námitkám nelze ve smyslu § 403, odst. 2, poslední věta, přihlížet. Aktivní legitimaci k jejich podání totiž zákon dává pouze věřitelům, kteří hlasovali (pro či proti) o způsobu oddlužení. Tento způsob lze dle § 398 IZ provést buď zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Protože namítající věřitelé se dle protokolu ze dne 16.6.2010 prostřednictvím svého zástupce výslovně
IVO2a
5
KSOS 13 INS 2847/2010
zdrželi hlasování o způsobu oddlužení, tedy ve smyslu cit. ust. o způsobu oddlužení nehlasovali, nejsou k podání námitek aktivně legitimováni. Vzhledem k tomu, že žádný ze způsobů oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, rozhodl posléze dle § 402, odst. 5 IZ soud tak, že způsob oddlužení bude proveden plněním splátkového kalendáře. Zejména z důvodu odstranění případných pochybností však soud nad rámec shora uvedeného závěru projednal podané námitky při jednání dne 21.6.2010. Po zhodnocení jejich obsahu dospěl soud k závěru, že nejsou důvodné. V této souvislosti je třeba uvést, že pro uplatněné přednostní pořadí přihlášek č. 6,7,8 nemohly být tyto na přezkumném jednání dne 16.6.2010 (§ 192 IZ) přezkoumány. Namítající věřitelé spatřují dlužníkův nepoctivý záměr především v tom, že dlužník vytvořil tzv. fiktivní pohledávky č. 2 a 5 proto, aby namítající věřitelé byli uspokojeni pouze do výše 30% a nikoliv plně jako věřitelé přednostní (§ 169, odst. 1, písm. b) IZ). K tomu je třeba uvést, že dle § 192, odst. 1 IZ zákon dává právo popírat pohledávky pouze dlužníku a insolvenčnímu správci a jednotliví věřitelé toto právo nemají. U přezkumného jednání dne 16.6.2010 dlužník i správkyně tyto namítané „fiktivní“ pohledávky uznali. Soud z provedených důkazů zejména z obsahu obou přihlášek a dalších listinných důkazů (originál smlouvy o půjčce ze dne 20.4.2008 a vkladového – pokladního dokladu ze dne 21.4.2008)) o jejich existenci pochyby nemá. V řízení navíc nebylo zjištěno, že by ohledně dlužníka v posledních 5 letech probíhalo insolvenční nebo jiné řízení řešící úpadek nebo trestní řízení, které by skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy (§ 395, odst. 3 IZ). Pokud jde o uplatněné přednostní pořadí, budou pohledávky namítajících věřitelů přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání (§ 192, odst. 2 IZ). V případě, že by bylo toto přednostní pořadí popřeno (§ 196 IZ), mohou se věřitelé dle § 198 IZ žalobou domáhat určení jejího pořadí. Výsledek (pravomocný rozsudek incidenčního řízení) je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 IZ). V této souvislosti pak považuje soud za potřebné uvést, že schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře (po dobu 5 let) může být také ze zákonem předvídaných důvodů zrušeno. Tyto situace zákon řeší v ust. § 418 IZ. Vzhledem k výše uvedenému soud po provedeném řízení námitkám nevyhověl a další důkazy s ohledem na jejich nadbytečnost neprovedl. Soud má za to, že insolvenční řízení není ovládáno v této fázi zásadou vyšetřovací. Je zcela v souladu se zásadou smluvní volnosti, aby si banka (věřitel č. 5) sama rozhodla zda, komu a v jaké výši půjčí finanční prostředky. Tím, že dlužník obdržel od věřitele na základě smlouvy finanční prostředky, vznikl mezi nimi závazkový vztah, tedy závazek dlužníka poskytnuté prostředky za dohodnutých podmínek vrátit. Tím,že se finanční prostředky dostaly do dispozice dlužníka právě na základě tohoto
IVO2a
KSOS 13 INS 2847/2010
6
závazkového vztahu, byl oprávněn s nimi nakládat jako se svými a to i v případě půjčky (věřitel č. 2). Případné zatajení informací při sjednávání podmínek smlouvy by mohl namítat pouze věřitel č. 5 jako účastník smlouvy. Pokud jde o namítané „nehorázné“ chování dlužníka, spočívající v tom, že se dosud neomluvil, ač tak dle pravomocného rozsudku měl, má soud za to, že splnění této povinnosti je předmětem jiného řízení, nikoliv řízení insolvenčního. Ze všech výše uvedených skutečností proto soud námitkám nevyhověl a schválil povolené oddlužení plněním splátkového kalendáře. V souladu s ust. § 398 odst. 3 IZ určil soud, že výplatu částek nezajištěným věřitelům bude dle splátkového kalendáře dlužník provádět prostřednictvím insolvenční správkyně. Podle ust. § 406 odst.3 písm. d) IZ se proto plátci mzdy dlužníka přikazuje provádět ze mzdy dlužníka srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky. Takto sražené částky bude plátce mzdy zasílat insolvenční správkyni. Dlužníkovi pak vyplatí pouze částku, která mu ze zákona náleží. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly přezkoumány pohledávky č. 4, 6-8, a není tedy jasné, zda tyto pohledávky budou uspokojovány jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ. Rozhodl soud, že do okamžiku zjištění pořadí pohledávek bude insolvenční správkyně částku připadající k rozdělení mezi nezajištěné věřitele deponovat na svém účtu. O tom, že má být částka vyplacena nezajištěným věřitelům a v jakém poměru, bude vydáno samostatné rozhodnutí. O odměně a výši náhrad hotových výdajů insolvenční správkyně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. Poučení:
Proti výroku I. tohoto usnesení lze podat odvolání a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení zvláštním způsobem k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Proti tomuto usnesení se mohou odvolat jen věřitelé č. 6,7,8 jejímž námitkám nebylo vyhověno. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Věřitelům č. 6,7 a 8 běží odvolací lhůta ode dne, kdy jim bylo usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 a § 75 IZ). V Ostravě dne 30. 6. 2010
Za správnost vyhotovení : Petra Mokrošová
IVO2a
JUDr. Libuše Došlíková, v.r. samosoudkyně
