fa r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l ově, r o č n í k
Postní
2 0 0 7 ú n o r
noviny
IX
d n y
Roztrhněte svá srdce, a ne svá roucha, a vraťte se ke svému Pánu a Bohu. Postní dny nás vyzývají, abychom omezili tělesné požadavky, aby se naše duše posílila v ctnostech. Máme se postit od škodlivých nevázaností, postit se máme od každé nespravedlnosti, postit se máme od každé nenávisti a zloby. Zřekněme se přílišného hodování, ale především se zřekněme svých nesprávných sklonů. Mělo by smysl postit se navenek, kdybychom neměli na mysli vnitřní půst? Mělo by smysl odříkat si pokrmy, kdybychom se den co den s druhými hašteřili? Co by nám prospělo odříkat si chléb, když neposkytneme pomoc potřebným? Půst křesťanů, kteří se odříkají tělesných potřeb, má sloužit k posílení ducha. Půst křesťanů má odstranit každý svár a nastolit pokoj. Mělo by smysl odříkat si pokrmy z masa, kdyby z našich úst vycházela zlá slova, která jsou horší než jakýkoli pokrm? Jak chceš postem posvětit své útroby, když tvá ústa mluví lživé věci? Jen tehdy smíš vstoupit před Pána, když tvé srdce je prosté jakékoli závisti. Jen tehdy smíš se bít do prsou, když jsi z nich vypudil všechny zlé tužby. Nemůžeš opravdově přispět chudákovi, když jiného chudáka okrádáš. Můj milovaný bratře, to je opravdový půst křesťana, to je pokrm pro duše, které touží ve své bytosti vytvořit prostor, kde by náš Pán mohl v lásce přebývat. Maximus z Turina Připravil O. Řehoř
2. strana
A .
P.
farní noviny – únor 2007
ČE CHOV
–
IVA N O V
Divadelní spolek Povol Vox, který již třetí sezonu zkouší v kostelním divadelním sále, vás srdečně zve na premiéru dramatu Ivanov. V titulní roli se představí Ondřej Tuček, v dalších rolích též někteří naši farníci. Po loňském úspěšném uvedení americké komedie (Paní Savageová) soubor nastudoval klasickou hru, která věrně odráží zauzlené a komplikované mezilidské vztahy a svou výpovědí oslovuje a provokuje i dnešní diváky.
Fotografie z veřejné generálky, která proběhla v našem kostele 28.1. Herci o hře a svých postavách: Ondřej Tuček: Mrazivě pravdivá hra. Klára Línková: Kdybych byla Anna, okamžitě opouštím Ivanova a odjíždím s doktorem na Krym. Martin Buchtík: Kdybych byl Borkinem, nechal bych celý divadelní soubor pojistit, pak bych jej nakazil morem a inkasoval jistou pojistnou sumu. No, a za těch třiadvacet tisíc... Ale to už se dozvíte v představení. Ivo Pohořelý: Aristokrat ducha se nikdy nenudí, jeho duše je jako kůň na šíré stepi… Ten běží a běží, až padne zasažen šípem Tatařína. Iva Nevečeřalová: Babakinová je pěkná husa a tudíž plně chápu hraběte, když jí nakonec vyjeví svoje pravé city… ačkoli těžko říct, jestli by pro ni nebyla větší lekce, kdyby s tím starým plesnivcem musela opravdu sdílet manželské lože! Hanka Pohořelá: Sáša: „Všecko je to jenom
nuda! Ivanov, Ivanov, Ivanov, o ničem jiném se nemluví.“ Michaela Tučková: Zinajda Lebeděvová je v této hře opravdu záporná postava – lakotná, pomlouvačná, omezená „angreštová zavařenina“. Jelikož s touto dámou již rok koexistuji, musím upozornit i na obrovský klad – peníze, ačkoli nerada, půjčuje. Celkově Zinajda za moc nestojí, ale přesto si ji užívám. Michal Czinner: Není vodka, není láska a karty mě rozhodně nenudí! Luboš Lejnar: Sedím tady a čekám, kdy mě klepne pepka. Jan Weinzettel: Jako čestný muž vám musím říct, že jsme všichni sobci, vzájemně si lžeme a sami před sebou se schováváme za vyšší ideály. Petr Jelen: Motto: Kolem nás běží, někdy zběsile, nejrůznější osudy, ale já říkám: Důležité je hrát svou hru dál, i kdyby to mělo být v Casinu Royales Jamesem Bondem.
farní noviny – únor 2007
D O P I S
Z
strana 3
E S T O N S K A
Co se vše během tohoto roku u nás v Tartu událo? V červnu úspěšně zakončilo naši školu deset žáků deváté třídy. Dva sice museli opakovat písemnou zkoušku z matemetiky, ale nakonec vše dobře dopadlo. Radost jsme měli z Anny-Marie, která na vozíčku absolvovala všech devět let v naší škole. Pro její postižení jí bylo dovoleno prodloužit dobu státních závěrečných písemných zkoušek, které zvládla velice dobře. V létě připravili naši starší žáci týdenní pobyt pro 24 mladých z Čech a ze Slovenska na ostrově Saaremaa v rámci projektu EU ve spolupráci s Olivovou nadací. Společně strávené chvíle se všem líbily. Nadějí jsou naši noví prvňáčci. Již si zvykli na školní lavice, ale malá veselá světýlka jim hrají stále v očích. Jedno děvčátko je z pěstounské rodiny, jeden chlapec má hluchoněmého tatínka, dvě děti jsou mírně tělesně postižené, čtyři žáci jsou z rodin našich učitelů. Nejhlavnější událostí roku bylo dokončení velkého projektu stavby tříd pro ruční práce. Náš otec biskup Philippe požehnal na svátek sv. Františka 4. října naší nové budově i činnosti v ní. Poblahopřát nám přišla i starostka města Tartu, což bylo pro nás velkým vyznamenáním. Teď se již v nových prostorách rozléhají flétny, zpěvy, kytara, ale i otáčky hrnčířského kruhu, pilování a řezání. Zbývá nám ještě dovybavit „textilní dílnu“. Díky vašemu výtěžku z koncertu skupiny Geshem ve spořilovském kostele můžou naši žáčci v nové hudební učebně poslouchat ukázky vážné hudby a při zpěvu se zapojit i různými rytmickými nástroji. Vedení naší školy také vyslyšelo opětovnou prosbu města a otevřelo ve školních prostorách mateřskou školku. Před Vánoci jsme dostali oficiální licenci, což je jako „požehnání ministerstva školství“ pro tuto naši novou činnost. V novém roce se tak naše školka rozroste na obvyklých 18 dětí. Výtěžek školního adventního bazaru byl věnován na vybudování laviček v nově vydlážděném dvoře školního areálu. Z prosincového dopisu
Naši drazí nejmladší kamarádi ze spořilovské farnosti! Děkujeme za váš vánoční dárek – výdělek z prodeje vámi vlastnoručně kreslených vánočních pohlednic. Malý Ježíšek se určitě z jesliček usmíval, když viděl vaše milé kresby. Vaše snaha pomoci dětem daleko v Estonsku Ho potěšila, rád bude mezi vámi i nadále přebývat. Děkujeme i našim velkým kamarádům, kteří neváhali a pohlednice si koupili. Děkujeme vám všem za vaši lásku a svěřujeme do vašich modliteb celou naši školu, aby se i naše děti setkaly s Ježíšem, který je Cesta, Pravda a Život. Sestra Vojtěcha
V
Josef Kostohryz byl souzen spolu s Václavem Renčem v procesu Zelená internacionála. Proč nebyl souzen v procesu s katolickými spisovateli Prokůpek a spol., kde byli odsouzeni např. F. Křelina (Spořilovák, na něhož několikrát vzpomínala ve FN jeho dcera MUDr. L. Kropáčková), J. Knap, J. Zahradníček, Z. Kalista, B. Fučík? Josef byl autorem Memoranda českých spisovatelů o stavu české kultury po únoru 1948, které zaslal papeži Piu XII., Churchillovi, Trumanovi a De Gasperimu (italský předseda vlády). Od roku 1945 byl zaměstnán na ministerstvu informací jako vedoucí oddělení Přehledu denního tisku ze zahraničí a měl také přátele v Itálii, kde byl ve 30. letech na stipendiu a vyučoval češtinu na univerzitách v Římě a Neapoli. Byl
tedy obviněn ze špionáže pro italskou ambasádu a přitížilo mu i to, že jeho bratrancem byl plukovník Jan Kostohryz, velitel 311. bombardovací jednotky v Anglii. I ten se stal muklem.
farní noviny – únor 2007 Provdala jste se za muže s cejchem politického vězně. Jak jste se vlastně seznámili? V roce 1964 jsem byla požádána, abych sehnala nějaké místo pro právě propuštěného Josefa Kostohryze, kterého jsem osobně neznala. Byla jsem tehdy zaměstnaná v Moravském muzeu v Brně a podařilo se mi, že zde získal smlouvu o dílo na půl roku a hostinský pokoj. Do Prahy jsem pak přišla v roce 1967, kdy jsme se vzali. Mezitím se manžel stěhoval. Nějakou dobu bydlel u přítele Václava Renče ve Fryštáku, pak střídal místa pobytu – u sourozenců, přátel, v hotýlcích (ve Staré Říši, Bechyni). Měl asi šestnáct podnájmů.
Neuvažoval pan Kostohryz o emigraci? Memorandum se složitě odesílalo z italské ambasády přes Jižní Ameriku. Josef cítil, že se dostává do politického soukolí, tak mu přátelé pomohli k místu v Národní galerii, na půl roku se také zkusil schovat v blázinci v Kateřinkách. Nebylo mu to stejně nic platné. Manžel chtěl odejít z republiky, měl domluvené místo na České katolické misii ve SpoČím se v té době Josef jených státech. Ve Kostohryz živil? 47. roce se jeho první Po návratu z vězení neRO Z H OVO R ženě narodila dcerka. směl překládat na své jméS MARIÍ Manželka tehdy odeno. Dělal tedy tzv. hrubé KO S TO H RY Z OVO U jít nechtěla a po únopřeklady pro Renče, Hruru 1948 už to nešlo. bína, Ludvíka Kunderu. Když se na konci 60. let uvolnila atVzpomínal někdy na dobu strávenou mosféra, vyšlo několik podepsaných ve vězení? překladů, ale jelikož muž nebyl rehabiVětšinu hrůzných věcí jsem se dozvělitován, po okupaci Rusy se vše vrátilo děla vlastně od jeho přátel z cel – o zázpět. Odeon a Supraphon ještě některé kazu spánku, nočním ostrém svícení, knihy vydaly (např. kardinál de Retz, podivných injekcích, každodenním Paměti; Runciman, Pád Cařihradu; dělání dřepů, hladu, bití, otocích těla. Milhaud, Motivy bez tónů), ovšem již Josef mě nechtěl děsit. Spíš mi vyprábez uvedení jména překladatele. Něvěl o hezkých chvilkách, jak k sobě byli které již odevzdané tituly (Chesterton spolubydlící ohleduplní – manžel byl a Halbenreich o B. Martinů) nevyšly velmi citlivý na zvuk a generál Janouvůbec. Některé překlady pokrývali jiní šek, s nímž nějakou dobu sdílel celu, se autoři za část honoráře. V zahraničí snažil neslyšně i chodit. v Mnichově vychází v 80. letech kníž-
letošním roce si připomínáme kulatá výročí narození a úmrtí českého katolického básníka a překladatele Josefa Kostohryze (1907–1987). O jeho tvorbě a velmi pohnutém životě, zčásti stráveném v komunistických věznicích, jsme si povídali se spisovatelovou ženou Marií Kostohryzovou. Tato milá dáma, žijící v panelovém bytečku na Hájích, pracovala po příchodu do Prahy ve Slovanské knihovně a i díky svému muži se stýkala s mnoha výraznými kulturními osobnostmi a i těmi, které během totality stály v opozici proti režimu. Vzhledem k tomu, že J. Kostohryz byl rehabilitován až v roce 1990, byl i po roce 1968 nadále perzekvován; podepsání Charty 77 byli s manželkou na dosah.
farní noviny – únor 2007
4. strana
strana 5 ka Melancholie a ve Švédsku Pohádky (ty u nás dosud nebyly publikovány, jen v ČRo České Budějovice sestavili z této knížky pásmo). Z finančních důvodů manžel napsal detektivku, kterou pokryla paní Zdena Hadrbolcová. Souborné dílo Josefa Kostohryze tedy neexistuje? Tragédií pro manželovo dílo bylo, že jeho maminka v obavě před Gestapem spálila, co se dalo (dva velké romány), a pak znova, když byl v roce 1951 Josef zatčen. Estébáci tehdy prohrabávali dokonce i seno na půdě. Pro nakladatelství Triáda velmi poctivě a výborně edičně připravila Věra Matoušová veškerou manželovu poezii, která snad v blízké době vyjde. Z kterých jazyků pan Kostohryz překládal? Uměl celkem patnáct řečí, ale překládal především z francouzštiny a starofrancouzštiny, angličitny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, polštiny. Uměl dokonce rumunsky. Netušila jsem, že měl tak široký záběr. Ten potenciál načerpal v polích v okolí Písku, kde se narodil? Vyprávěl mi, že když skončil měšťanku, tak ve 14 letech odešel k tetě do Prahy, s podmínkou, že na gymnáziu bude studovat francouzštinu. Celé prázdniny chodíval na doučování k jednomu Židovi a cestou přes pole si opravdu všechno opakoval. Pan Kostohryz je především básník. Jak se třináct let strávených v nejtvrdších žalářích odrazilo v jeho tvorbě?
6. strana
farní noviny – únor 2007
8. strana
farní noviny – únor 2007
Jednotlivé sbírky vycházely ve velkých časových rozestupech – Prameny ústí (1934), Rekviem (1944), Ať zkamení (1947), Jednorožec mizí – (1969) a byly velmi ovlivněny dobovými událostmi. Některé neměly ani veřejnou odezvu. Pozdější poezie, poznamenaná prožitým vězněním, je zjednodušená, první sbírky měly pod vlivem O. Březiny velmi dlouhý, široký, složitý verš.
Jak si myslíte, že je dnes Kostohryzovo dílo vnímáno? Bylo v médiích připomenuto sté výročí jeho narození? Bernartice a Křenovice (místa narození) připravují k výročí sborník. A pak již zmíněné komentované souborné vydání manželových básní, které však letos nevyjde. Myslím si bohužel, že pro mladou generaci je jeho jméno neznámé.
V jeho básních se objevují pocity marnosti, bezvýchodnosti, neřešitelnosti. Vlastní prožitek hrůzy to musel ještě posílit. Jak to všechno mohl vydržet? Velmi mu pomáhala víra v Boha. Nebyl typem bigotního katolíka, ale byl hluboce věřící – jako celá jeho rodina.
Chceme vás pozvat na pořad z dopisů a básní J. Kostohryze a vzpomínek na něj, který 1. března v 19 hodin uvede v našem kostele k výročí narození Jana Doležalová s paní Marií Kostohryzovou. Připravila Michaela Tučková
15. 2. v 19.00 vás zveme na koncert 1. 3. v 19.00 pásmo z tvorby J. Kostoskupiny Erastus a Jitky Vrbové. Spiri- hryze tuály, gospely, tradicionály. Pravidelný úklid kostela v pátek v 8 16. 2. v 19.00 masopustní veselice pro hodin (16. 2. a 2. 3.) Kdo by chtěl pomoci, bude vítán. dospělé
Farní charity a najednou přišli, rozebrali si naše kasičky a šli koledovat. Takže nakonec jsem v pondělí po ukončení sbírky odevzdala na Arcidiecézní charitě všechny kasičky naplněné. Naši koledníci v letošním ročníku sbírky vybrali celkem neuvěřitelných 83.271,50 Kč. Chtěla bych moc poděkovat všem koledujícím. V okamžiku, kdy to bylo třeba, se najednou našli lidé ochotní pomoci. Bylo to pro mne velkou oporou a povzbuzením. Každý rok si vaše farnost přeje, abychom uveřejnili, kolik peněz se vybralo přímo u vás. Já tedy mohu napsat, že ve farnosti na Spořilově bylo vybráno 12.732,- Kč. Bohužel, oficiálně jsou tyto peníze připočítány k celkové částce, kterou vybrala Farní charita Chodov. Z organizačních důvodů není možné částku rozdělit a uveřejnit v tisku a na internetu odděleně. Velmi se za to omlouvám, ale sbírka má pevně daná formální pravidla. Děkuji ještě jednou všem koledujícím i všem, kteří na sbírku přispěli. Eva Černá
největšího poutního místa v sousedním Bavorsku, se zastávkou v Marktlu, rodišti Svatého otce Benedikta XVI. a v Pasově. Cena dopravy (bez pojištění) činí 630,- Kč pro dospělé a 480,- Kč pro děti do 15 let. Písemné přihlášky se zálohou 300,- Kč přijímá Dr. Marie Myslilová, Hlavní 78, Praha 4, tel. 605 295 422.
Vážení přátelé, chtěla bych se s vámi podělit o své zážitky ze 7. ročníku Tříkrálové sbírky. Pro mne osobně byla letos sbírka velmi zvláštní. Hned první den sbírky jsem se totiž probudila s velmi vysokou horečkou, a tak bylo jasné, že tento ročník sbírky budu muset strávit ve své posteli. Obvykle největší částku vybereme právě my, tedy já a moji dva synové. A tak jsem v průběhu 2. ledna postupně propadala malomyslnosti a smiřovala se s tím, že letos to bude prostě slabé. A tak jsem ležela v posteli, na břiše notebook a telefon pod polštářem. Postupně se ozývali jednotliví koledníci, aby „povykládali“ své zážitky, doplnili cukříky, perníčky nebo kasičky. A tak se poměrně rychle rozkřiklo, že ležím s horečkou a nevybírám. Najednou mi začal zvonit telefon a postupně se začali hlásit další a další koledníci. Volali dokonce i lidé, kteří mi říkali, že by je k vybírání nikdo nepřinutil. Stačila jedna chřipka, ležící ředitel
4. 2. se při dětské bohoslužbě budou slavit Hromnice, průvod světel.
S TA N E SE
17. 2. zveme všechny zájemce o františkánské myšlenky na odpolední bohoslužbu v 15 hodin a následné setkání.
8. 2. v 19.30 hodin představení divadelního spolku POVOL VOX – Ivanov 18. 2. sbírka Haléř sv. Petra A. P. Čechova 21. 2. Popeleční středa – svěcení poOd 12 do 23. 2. mají děti jarní prázdni- pela, udílení Popelce, počátek postní ny. Proto 14. 2. a 21. 2. odpadají hodi- doby, při dětské mši 25. 2. bude také ny náboženství. Popelec udílen.
1. KVĚTNA 2007 P O U Ť D O A LT Ö T T I N G U ,
16. února od 19 hodin vás srdečně zveme na tradiční oslavu
Místní SFŘ plánuje ve dnech 4. – 11. 8. 2007 poutní cestu do estonského Tartu za sestrou Vojtěchou, autobusem přes Polsko, Litvu a Lotyšsko. Přepokládaná cena je 7000 Kč. Podrobněji vás budeme informovat v březnovém čísle farních novin.
1. března v 19 hodin vás zveme na pásmo z dopisů, básní a vzpomínek na JOSEFA KOSTOHRYZE, které př ipravila J. Doležalová s Mar ií Kostohr yzovou. Pořad se koná ke 100. výročí básníkova narození.
Naše noviny si můžete nyní přečíst i na internetové adrese w w w. a n e z k a . i c . c z . Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 4. 2. 2007. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
