TYPOLOGIE STAVEB Venkovní sportoviště rekreačního charakteru

TYPOLOGIE STAVEB Venkovní sportoviště rekreačního charakteru

Vypracovali:

Tomáš Pospíšil Tomáš Rollo

Legislativa: Normy:  ČSN EN 1176-1 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 1: Všeobecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 1176-2 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 2: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro houpačky  ČSN EN 1176-3 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 3: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro skluzavky  ČSN EN 1176-4 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 4: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro lanovky  ČSN EN 1176-5 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 5: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolotoče  ČSN EN 1176-6 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 6: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolébačky  ČSN EN 1176-10 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 10: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro zcela ohrazená dětská zařízení  ČSN EN 1176-11 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 11: Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro prostorové sítě  ČSN EN 12572-1 Umělé lezecké stěny - Část 1: Bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro ULS s jisticími body  ČSN EN 12572-2 Umělé lezecké stěny - Část 2: Bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro bouldrové stěny  ČSN EN 12572-3 Umělé lezecké stěny - část 3: Bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro lezecké chyty  ČSN EN 1270 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro basketbal - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody 

ČSN EN 1271 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro volejbal - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody

 ČSN EN 14468-1 Stolní tenis - Část 1: Stoly na stolní tenis, funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody 

ČSN EN 14468-2 Stolní tenis - Část 2: Sloupky pro příslušenství sítě Požadavky a zkušební metody

 ČSN EN 14837 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti uklouznutí  ČSN EN 14974 Vybavení pro uživatele kolečkových sportovních zařízení Bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 1509 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro badminton - Funkční a bezpečnostní požadavky, metody zkoušení 

ČSN EN 1510 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro tenis - Funkční a 2

bezpečnostní požadavky, zkušební metody 

ČSN EN 1516 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti stlačení

 ČSN EN 1517 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti rázu 

ČSN EN 15312 Víceúčelové sportovní zařízení s volným přístupem - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody



ČSN EN 15330-1 Povrchy pro sportoviště - Syntetická tráva a textilní povrchy určené hlavně pro venkovní použití - Část 1: Specifikace pro syntetickou trávu, povrchy pro fotbal, hokej, ragby, tenis a víceúčelová užívání

 ČSN EN 15330-2 Povrchy pro sportoviště - Syntetická tráva a textilní povrchy určené hlavně pro venkovní použití - Část 2: Specifikace pro textilní povrchy  ČSN EN 15567-1 Sportovní a rekreační zařízení - Lanové dráhy - Část 1: Konstrukční a bezpečnostní požadavky  ČSN EN 15567-2 Sportovní a rekreační zařízení - Lanové dráhy - Část 2: Funkční požadavky  ČSN EN 748 A1 Zařízení hracích ploch - Branky pro fotbal - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody  ČSN EN 749 Zařízení hracích ploch - Branky pro házenou - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody  ČSN EN 750 Zařízení hracích ploch - Branky pro pozemní hokej - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody  ČSN EN 957 – 1 Stacionární tréninkové zařízení – Část 1 Základní bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957- 2 Stacionární tréninková zařízení – Část 2 Posilovací tréninková zařízení, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957 – 4 Stacionární tréninkové zařízení – Část 4 Posilovací lavice, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957 – 5 Stacionární tréninkové zařízení – Část 5 Posilovací tréninkové rotopedy, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957 – 6 Stacionární tréninkové zařízení – Část 6 Běžecké trenažéry, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957 – 7 Stacionární tréninkové zařízení – Část 7 Veslovací trenažéry, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957 – 8 Stacionární tréninkové zařízení – Část 8 Šlapadla, simulátory schodů a stoupadla – Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957-9 Stacionární tréninková zařízení - Část 9: Eliptická tréninková zařízení, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody  ČSN EN 957-10 Stacionární tréninková zařízení - Část 10: Cvičební jízdní kola s pevným kolem nebo bez otočného kola, další specifické bezpečnostní 3

požadavky a zkušební metody

Rozdělení norem dle účelu zařízení V provozovaných zařízeních je bezpečný provoz ověřen na základě následujících technických specifikací.

4

5

6

VŠEOBECNÉ BEZPEČNOSTNĚ TECHNICKÉ POŽADAVKY SPORTOVNÍCH HŘIŠŤ Bezpečnost sportovních hřišť se řídí normou ČSN EN 15 312. Tato norma platí pro volně přístupná multifunkční venkovní sportovní zařízení, která jsou vázána na určité místo, obvykle se zařízeními pro badminton, basketbal, fotbal, házenou, hokej, tenis, stolní tenis, volejbal a pro multifunkční sportovní zóny, a to pro veřejné užívání hlavně dětmi a mladistvými, buď samostatně, nebo společně. Vztahuje se na prvky a zařízení, která nejsou určena pro děti mladší než 36 měsíců. Materiály by měly být vybírány a zabezpečeny tak, aby stabilita zařízení vyhotoveného z těchto materiálů nebyla omezena před další provedenou údržbářskou kontrolou. Dřevěná zařízení musí být vyrobena z beztřískového dřeva. Povrchy zařízení z ostatních materiálů (např. skleněné vlákno) musí být netříštivé. Drsné povrchy by neměly představovat žádné nebezpečí úrazu. Z hlediska konstrukční pevnosti zařízení musí být pevné, stabilní a kotvené. Přenosné zařízení musí být zajištěno proti převrácení. Na každém dostupném dílu zařízení jsou nepřípustné přečnívající hřebíky, volně čnějící dráty, konce lan nebo hroty a díly s ostrými hranami. Sleduje se odstup a zabezpečení přečnívajících částí. Vyčnívající šroubové závity na každém dílu přístupného zařízení musejí být trvale přikryty. Zařízení musí být konstruována tak, aby žádný otvor nepředstavoval ohrožení pastí pro hlavu nebo krk, ani v pohybu hlavou směrem dopředu ani v pohybu nohama dopředu. Ani u sportovních zařízení nesmí dojít k rizikům zachycení hlavy, krku, části těla, ošacení apod. Prostor v zařízení, na zařízení nebo 15 okolo zařízení, kde se může vyskytnout uživatel, nesmí obsahovat překážky, které uživatel neočekává, nebo které by mohly vést ke zraněním v případě, že do nich uživatel narazí. Příklady pro očekávané překážky, např. Nepravidelně umístěné tyče (které mohou být odstranitelné, aby se umožnil vstup invalidním vozíkům), jsou touto normou vyloučeny. Spojovací součásti musí být zajištěny tak, aby se nemohly samovolně uvolnit, kromě případu, kdy tak jsou úmyslně konstruovány. A spojovací součásti musí být zajištěny tak, aby nemohly být uvolněny bez použití nářadí. Opotřebované součásti nebo takové součásti, u kterých je během životnosti zařízení plánovaná obnova, např. ložisko, musí být vyměnitelné. Vyměnitelné díly by měly být zajištěny proti neoprávněnému zásahu a neměly by vyžadovat údržbu. Vyskytující se maziva by neměly zařízení znečistit nebo zamezit jeho bezpečnému užívání. Drátěná lana musí být vyhotovena z pozinkovaných drátů nebo z drátů odolných proti korozi. Přístupné spony drátěného lana, jehož konce závitu přečnívají více než 8 mm, smí být použity pouze mimo hrací plochu nebo musí být zakryty vhodnými prostředky. Stahovadla musí mít dvě uzavřená oka a musí být vyrobena z materiálu odolného proti korozi. Musí být zajištěna proti rozmotání bez použití nářadí. Řetězy mají limitované velikosti ok článků. Základy musí být konstruovány tak, aby kvůli nim nevzniklo žádné nebezpečí (rozpojení, náraz). Mělo by být zajištěno, aby se základy vlivem koroze neuvolnily.

7

 Zařízení pro basketbal Volný prostor a koncová linie hracího pole. Různé druhy konstrukcí mají požadavky na bezpečné zabudování, zajištění stability, volný prostor a koncovou linii hracího pole. Konstrukce nesmí vykazovat rizika zachycení, musí být značena výrobním i bezpečnostním štítkem. Deska i koš se síťkou nesmí vykazovat žádná rizika.

 Brány

8

Branky mohou být samostatné, nebo součástí oplocení i kombinované s basketbalem, součástí vstupu/výstupu na hřiště. Konstrukce musí být pevné, nesmí vykazovat rizika zachycení, musí být zajištěna proti převrácení. Pokud jsou branky přenosné, je dostatečné, pokud jsou např. řetězy se zámkem připoutány k pevné části oplocení. Branky musí být zajištěné i v parkovací poloze. Branka je opatřena výrobním a bezpečnostním štítkem.

 Ostatní prvky a části zařízení Pokud se použijí multifunkční sítě a multifunkční sloupy (např. pro tenis, volejbal), musí splňovat minimálně požadavky specifické normy EN 1271. Pokud budou v zařízení umístěny stoly pro stolní tenis, musí tyto být pevně spojeny se zemí a zajištěny proti posunutí pomocí vlastní váhy nebo pomocí ukotvení. Stoly pro stolní tenis instalované podle návodů výrobce musí bez posunutí nebo překlopení odolávat normou určené horizontální síle. Na běžecké ovály a dráhy jsou normou stanoveny specifické kvalitativní požadavky, specifikace pro rovinky a zatáčky atd. Požadavky na doskočiště (např. skok do dálky) zahrnují naplnění pískem po okraj; obrubníky doporučujeme pryžové, je-li to možné, umístěné tak, že osa obrubníku je totožná s prodlouženou osou rozběhové dráhy. Doskočiště nesmí vykazovat rizika úrazu. Hrazdy, žebřiny, šplhací stěny v areálech sportovních zařízení musí být vybaveny dopadovými plochami k utlumení nárazu. Tyto dopadové plochy se zhotovují dle požadavků ČSN EN 1176. Ohraničení multifunkčního sportovního zařízení musí mít výšku minimálně 0,9 m. Při výšce nad 1 m musí být ohraničení utvořeno tak, aby to nesvádělo uživatele k tomu, aby se na něj položil nebo posadil, popř. Pokud je opatřeno plnícími elementy, aby se na ohraničení vyšplhal.

9

UMĚLÉ LEZECKÉ STĚNY Umělá lezecká stěna má imitovat přírodní prostředí a výrobci používají k dosažení tohoto efektu různé materiály. Při použití moderních laminátových struktur jsou výsledky na pohled neuvěřitelné. Stěna má bohatou členitost, z převisů visí krápníky, po kolmých stěnách „se plazí hadi“. Taková stěna bude určitě silným lákadlem pro všechny, budou se snažit dolézt „alespoň na ten krápník“. Je otázkou, zda je taková stěna vhodná i pro trvalejší práci se skupinou. Cesty a lezecké profily se dříve či později olezou a možnosti změny spočívají pouze v neustálé a pracné přestavbě lezeckých cest. Naproti tomu jednoduché profily s velkou plochou a malou členitostí přímo vybízejí ke cvičením a hrám. Na takové stěně lze hromadně zaměstnávat stejnými úkoly celou skupinu. Můžeme poměrně rychle měnit tvary stěny přišroubováním dodatečných umělých struktur. Pokud se rozhodneme věnovat se lezeckým aktivitám ve školách, největší uplatnění najde bouldrovací stěna, na níž je možné lézt bez jištění a případný pád ztlumí matrace pod stěnou. Bouldrovací stěna by měla být dostatečně široká (alespoň 7-8 metrů) a nemusí být ani příliš vysoká (stačí 2,5-3 metry). Při volbě stěny je vhodné použít jednoho sklonu. Záleží na cílově skupině budoucích lezců. Nejuniverzálnější je kolmá, případně mírně položená stěna. Lze ovšem zvolit i mírně převislý profil. Střídání různých sklonů stěny na úzkém prostoru může být atraktivní, ale limitující pro hromadné využití stěny při cvičení a hrách. Lezení v zájmových kroužcích, kde se budeme chtít věnovat aktivitám s lanem, má rovněž své specifické požadavky. Opět je nejvíce využitelná jednoduchá, dostatečně široká stěna s položeným, kolmým nebo mírně převislým sklonem. Velmi se přimlouváme za vybudování koutů a hran. Lezení v koutu odtlačováním je jakousi protiváhou stereotypního lezení přitahováním a je dobrým koordinačním cvičením. Stejně tak lze využívat komínové lezení. Kouty a hrany jsou vhodné k nácviku vyvádění cest, ke zlepšení techniky a usnadňují lezení i pohybově méně nadaným jedincům.  Stavba, normy a kontrola stěny Stavba lezecké stěny není jednoduchou záležitostí. Nejlepší je svěřit ji odborné firmě, která má zkušenosti s designem. Zkušení odborníci poradí, jak stěnu situovat do vymezeného prostoru, a upozorní na klady a zápory jednotlivých profilů budoucí stěny. Lezecké stěny můžeme rozdělit do několika skupin. Nejmenší stěny jsou součástí dětských hřišť, kde většinou slouží jako nástupní část, po níž následuje sklouznutí nebo přechod lávky. Většina stěn pro dětská hřiště je vyrobená z laminátu nebo z foliované překližky. V některých případech se jedná o samostatně stojící věž nebo bránu, které lze s úspěchem oblézat různými směry. Boulderingové stěny (bouldrovky) nalezneme jako součásti školních tělocvičen, ale také jako samostatná lezecká centra. Ve školním prostředí mohou společně s dalším nářadím vytvořit poměrně zajímavé překážkové okruhy. Maximální výška školních boulderingových stěn je 3 metry. Komerční a tréninkové boulderingové stěny jsou o něco málo vyšší (cca 4 metry), ale plošně by mohly konkurovat „velkým stěnám“. Rozmanitost profilů a množství lezeckých chytů je základem dobré komerční 10

boulderingové stěny. Stěny pro lezení s lanem, které jsou součástí školních tělocvičen, mají obvykle menší rozměry. Musí umožnit nácvik základních lezeckých dovedností. Stěny jsou charakteristické menší výškou. Nutností je položený a kolmý profil, který je nejlepší pro nácvik prvních lezeckých kroků. Stejně jako boulderingové stěny je vhodné situovat umístění stěny k žebřinám nebo šplhadlům, tak aby bylo možné vytvořit zajímavé překážkové okruhy. Velké stěny v lezeckých centrech jsou charakteristické množstvím profilů s různými sklony, od položených ploten až po střechovité převisy. Nutností jsou kolmé nebo převislé hrany, kouty, komíny. Pro všechny lezecké skupiny jsou tyto profily zajímavým zpestřením někdy monotónního „stěnového“ lezení. Stěny vyrobené z jednoduchého opláštění z překližky s laminátovými doplňky poskytují mnoho možností pro fantazii stavitelů cest. Kombinace profilů překližkových a laminátových je zajímavá, protože změna profilů nutí lezce ke změně stylu lezení. Poslední skupinou jsou stěny pro soutěže v lezení. Tak, jak jsou rozděleny lezecké soutěže, jsou rozdílné i stěny. Stěny pro lezení na obtížnost dosahují výšky až 18 metrů, jsou výrazně převislé a šířka profilů je alespoň 2,5 metrů. Na těchto stěnách jsou postaveny pouze cesty pro jednotlivá kola soutěží. Pro bouldering jsou stěny tak, aby na jednom profilu byla vytyčena jedna cesta. Stěny pro lezení na rychlost jsou mírně převislé a dosahují výšky cca 12-15 metrů. Jednoduchý profil musí umožnit postavení dvou stejných lezeckých cest. Každá lezecká stěna je vyrobena z dvou základních součástí – nosné konstrukce a opláštění.  Konstrukce Dřevěné konstrukce se používají na stavbu jednotlivých stěn. Nevýhodou je problematičnost vytvoření zaoblených profilů. Další možností tvorby nosné konstrukce je svařovaná konstrukce z jacklových profilů umožňují vytvoření zaoblení. Někteří výrobci vytvářejí z jacklových profilů příhradové nosníky v kombinaci s dřevěnými hranoly. Šroubovaná konstrukce z perforovaných L-profilů představuje klasickou konstrukci. Stavba je velmi pracná a s omezenou možností vytvoření zaoblených profilů.  Opláštění Opláštění je jakousi tváří lezecké stěny. V Čechách se můžeme setkat s mnoha materiálovými variantami. Ne všechny použité materiály jsou však pro tvorbu opláštění vhodné. Opláštění z dřevoštěpových desek označovaných jako OSB je cenově příznivé a poskytuje dostačující mechanické vlastnosti. OSB desky představují vhodný materiál pro boulderingové stěny nebo kolmé profily. Nevýhodou je špatná přilnavost povrchového nátěru. Překližkové opláštění představuje klasické a velmi kvalitní řešení. Cena je o něco málo vyšší než u OSB desek. Nejčastěji používaná tloušťka desek je 18 nebo 22 mm. Laminátové opláštění lezce na první pohled vždy zaujme. Mnohdy velmi dokonale imituje skalní terén. Výraznou nevýhodou je neměnnost struktury a po určité době je 11

zřetelné opotřebení. Pořizovací cena je výrazně vyšší než u opláštění z překližky. Stavba lezeckých stěn se řídí evropskými normami CE EN 12 572. Velmi důležité je umístění postupového jištění na lezeckých profilech. Jištění na lezecké stěně se umísťuje dle sklonu lezeckého profilu. V souladu s normou je nutné umístit první postupové jištění maximálně 3,10 metrů nad zemí. Dále se postupuje podle vzorce d = (h+2)/5, kde d je vzdálenost nového jištění v metrech a h je výška posledního jištění v metrech. V případě posledního jištění ve 4 metrech by mělo být další jištění umístěno ve výšce (4+2)/5 = 1,2 metrů nad posledním jištěním, tedy ve výšce maximálně 5,2 metrů nad zemí. Je potřeba si uvědomit, že v převislých profilech bude vzdálenost mezi jištěním delší než v kolmém profilu, pokud osazujeme jištění podle stejného klíče. V případě lezení ve stropě, který je 3 metry nad zemí, nesmí být vzdálenost mezi jištěními větší než 1 metr, aby nedošlo k pádu na zem. Výrobce je povinen předat provozovatelům stěny statistický posudek, výrobní štítek a pokyny k provozování. Doporučujeme, aby autorizovaná firma každoročně zkontrolovala kvalitu ukotvení konstrukce stěny, ukotvení postupového a vratného jištění, popř. prověřila rozmístění jistících prvků.

12

13

VENKOVNÍ POSILOVNY/FITNESS A DĚTSKÁ HŘIŠTĚ PN-EN 1176:2009 Tento základní předpis obsahuje především všeobecné konstrukční požadavky, které mají zamezit, aby nedocházelo na hřišti a jeho zařízení k možnosti vzniku míst, ve kterých by mohlo nastat stlačení, střih a zachycení hrajících si dětí – ať už celého těla, jeho jednotlivých částí nebo i oblečení. Norma dále stanoví povinnost identifikace hřiště, které musí obsahovat: 1. jméno a adresu výrobce nebo autorizovaného zástupce, 2. označení zařízení a roku jeho výroby, 3. značku základní úrovně a 4. číslo a datum evropské normy ČSN EN 1176.

ČSN EN 1176-1 Zařízení dětských hřišť – Část 1: Všeobecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody - materiály:      

-

musí být zpracovány po řemeslné stránce odborně nesmí být použity materiály způsobující vznícení povrchu části z řeziva musí být navrženy tak, aby dešťová voda mohla volně odtékat kovové části musí být odolné povětrnostním vlivům musí být splněny požadavky na plasty vyztužené sklem syntetické materiály mají být odolné ultrafialovému záření nesmí být použity nebezpečné látky (Směrnice 76/769/EEC), které obsahují např. azbest, olovo, formaldehyd, dehtové silice, napuštěné karbolem a polychlorované bifenyly(PCB)

konstrukce a výroba soudržnost konstrukce zařízení, včetně stability přístupnost pro dospělé ochrana proti pádu pohyblivé části ochrana proti zachycení zóny (stanovení zón) prostředky přístupu, spoje 14

-

součásti podléhající opotřebení lana, řetězy, základy Informace dodané výrobcem/dodavatelem:     

všeobecné informace o výrobku předběžné informace informace o montáži informace o kontrole a údržbě značení

ČSN EN 1176 část 2 – 6 Dále jsou obsahem uvedené normy požadavky a zkušební metody pro jednotlivá zařízení typická pro dětská hřiště – houpačky, skluzavky, lanové dráhy, kolotoče, kolébačky aj.: 

Houpačky – za houpačku je považováno mobilní zařízení, kde hmotnost uživatele je nesena čepem nebo kloubovým spojem. Norma doporučuje oddělit houpačky věkových kategorií. Sedla houpaček na jednom nosníku by přitom měla být určena pouze pro jednu věkovou kategorii.



Skluzavky – skluzavkou se rozumí jeden nebo více nakloněných povrchů po jejichž dráze se uživatel klouže. U skluzavek je důležité, aby nedocházelo k zachytávání oděvu. Startovací, kluzná a dojezdová část jsou normou přesně definovány na základě jednotlivých typů skluzavek.



Lanové dráhy – pevné lanovky pro děti jsou zařízení, na kterých se děti pohybují podél lana na základě gravitační síly. Výrobce musí u každé lanovky uvést mimo jiné přípustný sklon svahu, maximální a minimální prověšení lana či pokyny pro udržování a kontroly částí konstrukce, včetně kritických míst.



Kolotoče – norma se týká kolotočů s průměrem větším jak 0,5 m určených pro stálou instalaci a otáčejících se kolem své svislé osy s maximálním sklonem 5°. Bezpečnostní parametry povolují maximální výšku volného pádu 1000 mm v jakémkoliv místě, volný prostor po stranách kolotoče musí být alespoň 2000 mm a rychlost kolotoče nesmí být vyšší než 5 m/s;



Kolébačky – vahadlová houpačka neboli kolébačka je trvale instalované zařízení na podpěře, které je uváděno do pohybu uživatelem. Kolébačka musí být opatřena stupačkami a držadlem pro každé sedadlo.



Zcela ohrazená dětská zařízení – specifika konstrukcí ohrazených zařízení jako jsou východy a únikové cesty, nápisy, osvětlení či odolnost proti zapálení.



Prostorové sítě určené k trvalé instalaci a užívané pouze dětmi. U prostorových sítí musí být řešena ochrana proti propadnutí sítí a možným zranění. Také u nich nelze opomenout velikost ok v trojrozměrném uspořádání rovinných sítí. 15

ČSN EN 1176 část 7 (a ČSN EN 1177:2009) Norma ČSN EN 1176:2009 také obsahuje náležitosti a pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz dětských hřišť. Druhý důležitý předpis Norma ČSN EN 1177:2009 stanoví, že povrch hřiště musí být opatřen měkkými materiály, jako je písek, pryž, drť z kůry, dřevní štěpky apod. Povinnosti provozovatele či majitele Provozovatelem dětského hřiště je právnická nebo fyzická osoba, která na svěřeném pozemku hřiště provozuje, ve většině případů je to příslušná obec či město. Majitelem je právnická nebo fyzická osoba vlastnící dětské hřiště. Ze zákona musí majitelé a provozovatelé plnit celou řadu povinností – zajistit pravidelnou údržbu, odstranit závady, ohrožující bezpečnost dětí, provádět kontrolu hřišť, vést jejich dokumentaci a pečovat nejenom o jednotlivá zařízení, ale také zajistit bezpečné prvky na celém prostranství hřiště včetně dopadových ploch. Pravidelná údržba – majitel nebo provozovatel hřiště musí vypracovat, zavést a realizovat odpovídající rozvrh běžné údržby. Ten by měl být sestaven s ohledem na místní podmínky a návod výrobce. V rozvrhu musí být uveden rozsah údržby a musí z něj být jasné, jak postupovat při případné havárii. Pro zachování bezpečnosti a funkčnosti herních zařízení a ploch hřišť musí být do běžné údržby zahrnuta následující preventivní opatření: utažení upevňovacích prvků; přetření a opětovná úprava povrchů; údržba všech povrchů tlumících nárazy; promazání ložisek; označení vybavení za účelem indikace výšky náplně sypkého materiálů; čistění; odstranění skleněných střepů a jiných úlomků či znečisťujících příměsí; obnovení sypké náplně na její správnou úroveň a údržba volných ploch. Odstranění závad ohrožujících bezpečnost – pokud nelze závadu odstranit bezprostředně, je nutné zajistit poškozené zařízení proti použití až do okamžiku odstranění závady. Jedná se i o nápravu již instalovaných hracích prvků, které jsou v rozporu s citovanými normami. Kontroly hřišť musí být zajištěna a prováděna ve stanoveném rozsahu – rozlišují se tři typy kontrol – běžná vizuální, provozní a roční hlavní kontrola. 

Běžná vizuální kontrola umožňuje rozeznat nápadné zdroje nebezpečí, které mohou být způsobeny vandalizmem, používáním nebo povětrnostními podmínkami. Jedná se např. o nebezpečí v podobě zlomených součástí nebo rozbitých lahví. Pokud je hřiště velmi často používáno nebo je rizikové z důvodu vandalizmu, měla by být taková kontrola prováděná denně. Její četnost vyplývá i z pokynů výrobce.



Provozní kontrola je podrobnější prohlídkou, která je zaměřená na kontrolu funkce a stability zařízení, především z důvodu opotřebení herního zařízení a povrchu. Provozní kontrola se provádí podle návodu výrobce v rozmezí jednoho až tří měsíců. 16



Roční hlavní kontrola je prováděna v intervalu, který nepřesahuje 12 měsíců. Hlavním účelem této kontroly je zjištění celkové úrovně bezpečnosti herního zařízení, základů a povrchů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat součástem utěsněným na celou dobu jejich životnosti. Roční hlavní kontrolu může provádět jen oprávněná osoba, v souladu s pokyny výrobce.

Dokumentace hřiště musí být řádně vedena a má zahrnovat: návody k obsluze, je-li to nutné; návody ke kontrole a údržbě; certifikát o kontrole a zkoušení, v případě potřeby; záznamy provozovatele, které představují veškeré uskutečněné činnosti v rámci hřiště. Na dětském hřišti pak musí být umístěna informace o kontaktu pro případ úrazu nebo pro nahlášení závažných poškození zařízení. Nesmí chybět ani postupy pro případy úrazů, požárů a jiných mimořádných událostí a plán prevence úrazu.

17

SOUVISEJÍCÍ LEGISLATIVA 1) BEZPEČNOST Zákon č. 22/1997 Sb. - o technických požadavcích na výrobky  způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí  práva a povinnosti osob, které takové uvádějí na trh nebo distribuují  práva a povinnosti autorizovaných osob Nařízení vlády č. 173/1997 Sb. - kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody (novelizace - NV č. 329/2002 Sb.) -

Stanovené výrobky jsou výrobky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 k NV 173 Požadavky na zařízení dětských hřišť jsou uvedeny v položce č. 7 z přílohy č. 2 - prostředky lidové zábavy

2) HYGIENA Zákon č.258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících předpisů §13 - provozovatel venkovní hrací plochy (plocha pro hry a sport dětí a mladistvých, která byla k tomuto účelu kolaudována) je povinen zajistit, aby písek užívaný ke hrám dětí v pískovištích nebyl mikrobiálně, chemicky a parazitárně znečištěn nad hygienické limity upravené prováděcím předpisem (vyhláška MZ č. 135/2004 Sb.) Vyhláška č. 135/2004 Sb. Kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch - Hygienické limity pro vybrané indikátory mikrobiologického a parazitologického znečištění - Hygienické limity vybraných ukazatelů chemického znečištění  limity vybraných chemických prvků  limity vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků

18

-

Péče o pískoviště v návaznosti na leg. předpisy:  provádění preventivní údržby písku  pravidelný úklid pískoviště + překopání, prosívání příp. propaření písku. Pro písek je nevhodná chemická dezinfekce pískoviště (nelze zabránit požití písku dítětem)  zdravotní nezávadnost písku – doklad kompetentní laboratoře o obsahu látek v rozsahu přílohy 10 vyhlášky 135/2004 Sb.  snížení rizik kontaminace o zakrytí pískoviště vhodným materiálem o pravidelná výměna písku  opatření při zjištění závad písku o vyřazení pískoviště z provozu až do okamžiku odstranění závad (výměna písku nebo dekontaminace)

19

PŘÍKLAD VENKOVNÍ POSILOVNY - Firma WORKOUT CLUB se řídila dle certifikátů normami: ČSN EN 1176-1 ČSN EN 1176-7

20

21

22

MOŽNÉ POVRCHY

Umělá tráva SILK 35

Umelá tráva ROYAL XL

Štěpka

Kačírek

Písek

23

ZDROJE http://www.horolezeckametodika.cz/ (Str. 2 – 3) http://www.overenehriste.cz/ (Str. 4 – 9) Kniha: Lezeme a šplháme - 68 her a cvičení (Str. 10 – 13) http://www.dvs.cz/ http://www.itczlin.cz/cz/ (Str. 14 – 19) 5. http://workoutclub.cz/ (Str. 20 – 23) 1. 2. 3. 4.

24