Typografie Jana Dannhoferová | Ústav informa3ky | PEF MZLU v Brně Audiovizuální komunikace (AVK)
Co nás dnes čeká? • Dějiny typografie • Rukopisy • Vynález knih3sku • Inkunábule (prvo3sky) • Mistři typografie v období renesance, baroka a klasicismu • Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • Základní typografická pravidla • Este3cké kategorie
Užité umění
Architektura
Grafický design
Průmyslový design
Nejmladší
Typografie Od r. 1440
Logotyp
Písmo 5 3síc let
Zdokonalování forem komunikace
Ústní forma
Rukopis
Tisk
Elektronická forma
Dějiny typografie • Typus – znak vzor, Gráfo – píši (doslovně psaní znaků) • Typografie se řadí mezi užité umění • Význam: • organizace písma v ploše • po vynálezu knih3sku obor zahrnující sazbu a knih3sk • dnes este3cká úprava sazby • Historie typografie spojena s vývojem 3štěné knihy
Před vynálezem knih3sku • Iluminovaný rukopis – text je doplněn dalšími vizuálními prvky (ilustrace, dekorace, zdobené iniciály, okraje atd.) • nejstarší z let 400 až 600 n. l. • rozvoj v období středověku (kláštery) • náboženská povaha • Scriptorium • místnost s nástroji pro kopí-‐ rování rukopisů • standardní doplněk knihovny klášterů
Renesance (14. až 16. stolel) • Renesance (znovuzrození) • Humanismus – hospodářský růst, rozvoj vědy a umění • Návrat ke klasickým (an3ckým) konceptům stylu, umění a krásy (používání perspek3vy v malířství) • Znovuobjevené principy se využívaly také v designu knih a v umístění textových čásl na stránce • Přechod od středověku k novověku • objevení Ameriky (1492) • objevení knih3sku (1455)
Předpoklady vzniku knih3sku • Předpoklady: • Papír – ve středověku se psalo na pergamen, který byl drahý • Knihy – desko3sky, ražená technika • Vzdělanost – růst poptávky po knihách • Písmo – humanis3cké písmo předlohou pro první 3sková písma • Technologie – rozvoj metalurgie, vinařský lis • Ruční 3sk zaznamenán už ve staré Číně
Vynález knih3sku (1455) • Johannes Gutenberg (1398 – 1468) • německý zlatník a vynálezce • vynalezl technologii 3sku s pohyblivými litery • Složky výrobního procesu: • pohyblivé litery, konstrukce licího strojku, vytvoření liteřiny (olovo, cín, an3mon), vhodné 3skové barvy, konstrukce 3skařského lisu • Knih3sk na našem území až o něco později (1476 – Plzeň – Arnošt z Pardubic)
Prvo3sky (inkunábule) • Z la3nského cunabulis – „v kolébce“, „v plenkách“ • Prvo3sky končí zhruba rokem 1500 • Dva typy inkunábulí: • dřevorytecké – vyřezané z jednoho bloku dřeva pro každou stránku • typografické – s výměnným písmem pro 3skové stroje • Knih3sk využíval národní písma dané země: • Itálie – rotunda, an3kva • Francie, Anglie – an3kva, rotunda, textura, bastarda • Německo – švabach, fraktura • Střední Evropa – textura, bastarda
Prvo3sky (inkunábule) • Tiskárny většinou pouze ve velkých městech (učenci, právníci, šlech3ci atd.) • Design knih – přechodné období • iniciály a zdobení ještě odkazuje na středověk • knihy však už nejsou tak tmavé a hustě psané – odlehčení (někdy je to přikládáno snížením nákladů na výrobu – zejména levnějšímu dovozu papíru) • Papír – od slova papyrus (Egypt již v roce 3000 př. n. l.) • v období prvo3sků se papír vyráběl z hader • později z celulózy (19. stolel)
Mistři vizuálního stylu v období renesance • 1490 – Leonardo da Vinci (malíř, sochař, architekt, inženýr, vědec) • výkresy, ilustrace – mimořádné rozložení stránky • 1501 – Aldus Manu3us (humanis3cký učenec, později 3skař) • poprvé použil kurzívu v knihách • 1529 – Geofry Tory (jeden z největších 3skařů v Paříži své doby) • napsal pojednání o konstrukci velkých římských písmen (kniha: Champs Fleury) • odvodil proporce verzálek ze vzájemných poměrů lidského těla • tvůrce francouzské typografické školy • 1541 – Claude Garamond (pařížský vydavatel a přední návrhář písma své doby) • navrhl písmo Garamond • Granjon – font, který nejvíce připomíná původní Garamond
Základy grafického designu • Albrecht Duerer (1471-‐1528) • německý malíř, řezbář, rytec a matema3k • důležitá osobnost grafického a knižního designu • Kniha Unterweysung der Messung (Kurz umění měření) • Symetrie -‐ slavná kniha o základech designu (geometrie plochy, principy perspek3vy objevené v Itálii, jejich použil pro architekturu, malířství a písmo)
Baroko (po r. 1590) • Pro3reformace, centralizace státní moci • Náboženské pronásledování a perzekuce • Doba nového stavebního stylu a nově pojatého umění (malířství, sochařství, hudby a literatury) • Nové grafické techniky (mědiry3na, leptování) • Rozmach knižního umění a písma (zdobná písma, ornamenty)
Jednoduchost
Zdobenost
Renesance
Baroko
Mistři typografie v období baroka • 1692 – Philippe Grandjean (francouzský rytec) • navrhl písmo Roman (Romain du Roi) pro krále Ludvíka XIV.
Mistři typografie v období baroka • 1716 – William Caslon (anglický návrhář písma) • navrhl velmi populární písma pro 3sk (např. první 3štěná verze Prohlášení nezávislos3) • inspiroval řadu dalších typografů (i dnešní doby) • 1758 – John Baskerville (3skař) • ovlivněn Caslonem navrhl dodnes ceněné písmo
Mistři typografie v období baroka • 1737 – Pierre Simon Fourier (francouzský typografický teore3k) • navrhl písmo Fourier • publikoval teore3ckou práci o minimálních rozestupech mezi písmeny se zachováním čitelnos3 (typografický manuál)
Mistři typografie v období klasicismu (1760-‐1830) • 18. stolel přineslo zdokonalení v designu a typografii • 1768 – Giambazsta Bodoni (italský rytec, vydavatel, 3skař, typograf) • navrhl font Bodoni (vysoká technická úroveň) • Mannuale Tipografico – stovky různých písem
Mistři typografie v období klasicismu • 1788 – Francois-‐Ambroise Didot (francouzský knih3skař) • navrhl systém měření písma – didotovský systém
Mistři typografie v oblas3 vědy • 1514-‐1564 – Andreas Vesalius (anatom) • autor jednoho z nejvlivnějších knih o lidské anatomii • zakladatel moderní lidské anatomie
19. stolel • Úpadkové období typografie • Výjimky: • vznik některých pozoruhodných písem (např. egyp3enka) • 1816 – grotesk (poprvé písmo bez patek) – uzavírá se dvou3síciletý vývoj la3nky, započatý římskou nápisovou kapitálou • zkvalitnění a zrychlení 3sku (1868 – světlo3sk, 1878 -‐ hlubo3sk)
Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • První 3skaři (výrobci písma) si pro své potřeby odlévali jednotlivá písma pouze se zřetelem ke kresbě (k obrazu liter) • S rozvojem knih3sku vzrůstaly požadavky na různé velikos3 písma • Bylo nutné stanovit rozměry a poměr mezi jednotlivými stupni tak, aby se daly vzájemně doplňovat • Do konce 17. stolel žádný společný systém neexistoval • každá 3skárna používala vlastní míry (odvozené např. od lokte, stopy nebo palce) • to brzdilo další vývoj
Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • 1737 – Pierre Simon Fournier • první, kdo upravil typografickou měrnou soustavu a sjedno3l rozměry i terminologii typografického materiálu • vydal přehlednou tabulku typografického měrného systému • základem pařížská stopa (32,48 cm), která má 12 palců • 1 palec = 12 čárek • Fourier rozdělil jednu čárku na šest dílů a jeden díl nazval typografickým bodem • podle počtu bodů určil a pojmenoval písmové velikos3 (stupně)
Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • 1774 – Francois Ambroise Didot • upřesnil a zdokonalil Fournierův systém a přizpůsobil ho metrické soustavě zaváděné tehdy ve Francii • základní jednotkou: typografický bod (0,3759 mm) – výškově • 1 m = 2660 typografických bodů • základní délková míra: 1 cicero = 12 typograf. bodů (4,513 mm) • soustava používaná dodnes téměř v celé Evropě
Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • 1840 – Bohumil Haas • v rakouských zemích zavedena a používána typografická soustava pražského rodáka, písmomilce a knihaře B. Haase • vycházel z rakouské stopy (31,60 cm) • palec této stopy rozdělil na 36 dílků a jeden dílek nazval čtvrtpe3tem (název se zachoval i v soustavě Didotově)
Vznik a vývoj typografické měrné soustavy • Anglosaská (monotypová) měrná soustava • Základem je anglická stopa (30,47 cm) • Stupeň písma pica [č3 pajka] se přibližuje dnešnímu ciceru • Dodnes se používá v Anglii, USA a Švýcarsku
Bodové velikos3 písem a jejich pojmenování • písmo se měří podle velikos3 písmové kuželky, která nese obraz písma v bodech • podle počtu bodů se určuje stupeň písma • velikost obrazu se může lišit (záleží na poměru střední výšky písmene k písmové kuželce) • linky, ornamenty a výplňkový materiál se měří v bodech a cicerech • Didotův bodový systém • 1 bod (1°) = 0,3759 mm • 12 bodů (12°) = 4,513 mm = 1 cicero • Anglosaský bodový systém • 1 pica = 12°
Bodové velikos3 písem a jejich pojmenování 3° briliant
1,128
18° parangon
6,769
4° diamant
1,504
20° text
7,521
5° perl
1,880
24° dvoucicero
1,880
6° nonpareille
2,256
28° dvoustřední
10,530
7° kolonel
2,632
30° 2½ cicera
12,282
8° petit
3,009
32° dvoutercie
12,034
9° borgis
3,385
36° třícicero
13,538
10° garamond
3,761
40° dvoutext
15,042
11° breviář
4,137
42° 3½ cicera
15,794
12° cicero
4,513
48° čtyřcicero
18,052
14° střední
5,265
60° pěticicero
22,565
16° tercie
6,017
72° Šesticicero
27,078
Volba velikos3 písma podle formátu a úpravy • ...
Typografie • 4 základní typografické prvky: • písmo • slovo • řádek • sloupec • Jejich kombinací lze splnit jakýkoliv typografický úkol (typografická úprava) • Grafická úprava – kompozice s grafickým prvkem
Typografie • Podpůrný prostředek komunikace • klade důraz na čitelnost (tj. vlastní užitnost typografie) – čitelnost přispívá k pochopení vlastního sdělení • čitelnost a sdělnost je podpořena typografickými pravidly (míra jejich dodržování je krajně subjek3vní)
Základní typografická pravidla • Proporce plochy • Normalizované formáty • Formáty běžných 3skovin • Vizuální střed • Proporce strany • Umístění písmového celku v ploše • Bod v ploše • Účinek textového grafického prvku v ploše • Umístění textového nebo grafického prvku v ploše • Tiskový arch
Proporce plochy • Proporce (vzájemný poměr) • vizuální nebo strukturální vztah čás3 návrhu k celku • Ve středověku ideální poměr 2:3 (1 : 1,5) • Zlatý řez 8: 13 (1 : 1,618) • Principy pro umístění textu na stránky knih • Van de Graafovo pravidlo • Tschicholdovo zlaté pravidlo návrhu stránky • Pravidlo tře3n (např. také ve fotografii)
Zlatý řez • Poměr zlatého řezu 8: 13 (1 : 1,618) • Vyskytuje se zejména: • v přírodě (ulity šneků, semínka slunečnic, včelí plástve atd.) • v sochařství, architektuře (hlavně řeckém) • v malířství (rozměry pláten obrazů, umístění klíčových objektů) • v typografii (s první knihou, standardní rozměry papíru) • Fibbonacciho posloupnost (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, ...) • poměr blízký zlatému řezu • na základě studia živé i neživé přírody • Fibbonacciho zlomky: 1/1, 1/2, 2/3, 3/5, 5/8, 8/13, ...
Konstrukce zlatého řezu • Geometrické a aritme3cké sestrojení zlatého řezu • Tzv. dokonalý obdélní s poměry stran 5:8 (tento poměr je velmi blízký 35mm filmu, kde poměr stran je 5:7,5) • Vznikne rozdělením úsečky na dvě čás3 tak, že poměr menší čás3 k větší je stejný jako poměr větší čás3 k celé úsečce
Van de Graafovo pravidlo • Princip pro umístění textu na stránky knihy • Vhodné proporční rozdělení pro jakýkoli poměr šířky a výšky stránky • Zachování proporcí stránky a současně vytvoření funkčních okrajů ve velikos3 1/9 a 2/9 stránky (poměr 2:3) • Textová plocha a velikost stránky mají stejné proporce, pokud se výška textového pole rovná šířce stránky • Princip později převzal Jan Tschichold (zlaté pravidlo návrhu stránky) • okraje 2 : 3 : 4 :6
Pravidlo tře3n • Metoda kompozice často použivaná ve fotografii (ale také v grafickém, tex3lním či nábytkářském designu)
42 %
20 %
25 %
13 %
Normalizované formáty • Konec 18. stolel – první snahy o normalizaci formátu (Francie, Německo) • 1921 – základem papír o rozměru 1 m2 a poměru stran 1 : √2 (jako první přijalo normu Švýcarsko) • 1967 – norma zahrnuta do ČSN 50 0040 (používána byla už od 20. let 20. stolel) • Norma ISO 216 • řady velikosl A, B, C • poměr 1 : √2
Normalizovaný formát ISO 216 – řada A • Řada A: • výška dělená šířkou je u všech formátů druhá odmocnina ze dvou (1,4142) • formát A0 má plochu jednoho čtverečního metru • formát A1 je A0 rozříznutá na dvě stejné čás3, přičemž A1 je stejně vysoká jako A0 široká a A1 je polovičně široká než A0 vysoká • všechny menší velikos3 A jsou definovány obdobně řezáním většího formátu na menší vodorovně s kratší stranou na dvě iden3cké poloviny • Standardizovaná šířka a výška papíru je hodnota zaokrouhlená na celé milimetry
Normalizovaný formát ISO 216 – řada B, C • Řada B: • šířka a výška je geometrickým středem mezi odpovídajícím formátem A a nejbližším vyšším A formátem (např. B1 je geometrickým středem mezi A1 a A0) • poměr velikos3 A1 k B1 je stejný jako B1 k A0 • Řada C: • navržena pro obálky • šířka a výška je geometrickým středem mezi formáty A a B stejného čísla (list papíru A4 se pohodlně vejde do obálky C4, jestliže jej přeložíme, vejde se do obálky C5) • existuje i řada D, která se však příliš nepoužívá
Řada A a B
Šířka a výška formátů ISO (v milimetrech) Řada A
Řada B
Řada C
4A0
1682×2378
-
-
-
-
2A0
1189×1682
-
-
-
-
A0
841×1189
B0
1000×1414
C0
917×1297
A1
594×841
B1
707×1000
C1
648×917
A2
420×594
B2
500×707
C2
458×648
A3
297×420
B3
353×500
C3
324×458
A4
210×297
B4
250×353
C4
229×324
A5
148×210
B5
176×250
C5
162×229
A6
105×148
B6
125×176
C6
114×162
A7
74×105
B7
88×125
C7
81×114
A8
52×74
B8
62×88
C8
57×81
A9
37×52
B9
44×62
C9
40×57
A10
26×37
B10
31×44
C10
28×40
Názvy formátů řady A, příklady použil Formát
Označení
Formát
Příklad použití
A0
čtyřnásobný arch
A0, A1
technické kresby, plakáty
A1
dvojnásobný arch
A2, A3
kresby, diagramy, tabulky
A2
arch
A3
půlarch
A4
čtvrtka (4°)
A5
osmerka (8°), list
A6
půllist
A7
čtvrtlist
A8
osmina listu
A4
dopisy, časopisy, formuláře, katalogy, výstupy z tiskáren a kopírek
A5
zápisníky, sešity
A6
pohlednice
B5, A5, B6, A4 C4, C5, C6
B4, A3
knihy obálky pro A4: nepřeložené (C4), jednou přeložené (C5), dvakrát přeložené (C6) noviny
Formáty běžných 3skovin • Formáty mohou být na výšku nebo na šířku • Obrazové publikace bývají širší – musí respektovat fotografie na šířku • Výhradně textové publikace (knihy) bývají v normalizovaném formátu • Poezie používá malých, zúžených formátů (elegantnější) • Čtvercový formát musí být o něco užší nebo širší (čistý čtverec působí tupě) • Zkušený typograf volí formát cíleně a citem (extravagantní formáty zavazí v knihovně)
Formáty běžných 3skovin
Vizuální střed • Geometrický střed • leží na průsečíku úhlopříček strany • objekt umístěný v oblas3 geometrického středu působí těžkopádně a neeste3cky (jakoby padal dolů) • Vizuální (op3cký) střed • neodpovídá matema3ckému středu plochy (není pevně určen) • leží o něco výše než geometrický střed • existují různé způsoby konstrukce op3ckého středu (většinou záležitost vkusu) • umístění na op3cký střed působí harmonicky • plal i pro písmena • těžiště písmene se nachází v oblas3 op3ckého středu • posunulm ke geometrickému středu dochází k deformaci tvaru písmene
Proporce strany (rám v ploše) 4 3
3
3
4
4
5 5
Proporce strany (rám v ploše) 8
8
5
13
Citát • Princip rozmístění písma: • Na osu • Na levou zarážku • Na pravou zarážku • Na mnohostřednou osu • Jinak (např. všechny óčka pod sebou) • NULLA VIRO IURANTI FEMINA CREDAT (CATULLUS)
Umístění a působení bodu v ploše • Dobrá proporce v op3ckém středu • v kolmé středové ose • ve vodorovné středové ose • Bod v horní polovině plochy přináší maximální napěl • Bod v dolní polovině plochy vykazuje také napěl • Bod umístěný poblíž okraje nemá žádnou sílu • Umístění textového nebo grafického prvku v blízkos3 okraje strany vede k oslabení jeho vizuálního účinku. Informace, kterou nese, ztrácí na váze a může zůstat nepovšimnuta
Účinek textového nebo grafického prvku v ploše
1
2 3
Nejsilnější účinek
4 Nejslabší účinek
Umístění textového nebo grafického prvku v ploše
Ver3kály, horizontály a diagonály • Důraz na kolmice • Důraz na horizontály • Kombinace horizontál a ver3kál • Důraz na šikminy • Kombinace horizontál a šikmin • Kombinace kolmic a šikmin (a horizontál) • Kombinace šikmin
Este3cké kategorie • Základní este3cké kategorie platné nejen pro typografii, ale také pro jiné druhy umění (např. hudba, divadlo, fotografie, literatura, architektura atd.): • Symetrie (vs. asymetrie) – důležitý princip typografie • Rytmus – střídání a opakování podobných jevů • Kontrast – kombinace pro3chůdných principů • Rovnováha (vyváženost) – horizontály, ver3kály a diagonály, vyplněné prázdné plochy
Symetrie vs. asymetrie • Symetrie • jeden z hlavních principů od první knihy (1440) až do konce 30. let 20. stolel (1928), kdy symetrii rozbili funkcionalisté (téměř 500 let) • Asymetrie • příkladem asymetrie je zarovnání na levou a pravou zarážku • Marginální symetrie • symetrie v asymetrii – mírná asymetrie porušuje sta3čnost
Rytmus • Rytmus = jeden ze základních výrazových prostředků umění • V typografii spočívá rytmus v: • opakování silných a slabých tahů písmen • opakování světlého a tmavého písma • opakování vzdálenos3 písmen • střídání kulatých a nekulatých tvarů • střídání horních a dolních přetahů mínusek • střídání verzálek a mínusek • střídání slov a mezislovních mezer • střídání delších a kratších řádků • střídání řádků a mezer mezi řádky • střídání řádků, grafických a typografických prvků (linek, teček atd.) • střídání barev – černé a jiné (červená – druhá typografická barva)
Kontrast • 24 možnosl kontrastu podle A. Kapra a W. Schillera 1. Velký × malý 2. Tučný × slabý 3. Vysoký × nízký 4. Široký × úzký 5. Ostrý × kulatý 6. Zahnutý × rovný 7. Horizontální × vertikální 8. Rovný × šikmý 9. Vzestupný × sestupný 10. Zavřený × otevřený 11. Horizontální × diagonální 12. Vertikální × diagonální
13. Jednoduchý × dvojitý 14. Málo × moc 15. Lineární × plošný 16. Horní × dolní 17. Levý × pravý 18. Protisměrný 19. Statický × dynamický 20. Ornamentální × věcný 21. Neklidný × klidný 22. Plastický × plošný 23. Tmavý × světlý 24. Pozitivní × negativní
Kontrasty papíru • Lesklý × matný • Drsný × hladký • Plný × děravý (vyseknutý) • Měkký × tvrdý • Bílý × barevný (= kulér) • Papírový × nepapírový (např. koženkový) • Hladký × ražený (kalandrovaný) • Pravoúhlý × zakulacený • Strojový × ruční • Obdélníkový × čtvercový
Děkuji za pozornost
Seznam zdrojů • Beran Vladimír & kol.: Aktualizovaný typografický manuál • Kočička Pavel, Blažek Filip: Prak3cká typografie • Švalbach Vítězslav: Dějiny typografie (studijní materiály, FI MUNI) • Švalbach Vítězslav: Typografie (studijní materiály, FI MUNI) • www.citrinitas.com/history_of_viscom/
