Two Buckets in Bali
12.3.2014 - 26.3.2014
1. e-mail (15.3.2014) Je tu krasne. Horko a vlhko, vsude palmy a zelen, ryzovy pole a maly usmevavy lidi s bilyma zubama. Bydlime v domecku u plaze, v tropicky zahrade, ktera v noci dela zvuky jako uprostred dzungle. Let sem byl ponekud dlouhy, ale dá sa. akorat mezi kuala lumpurem a bali jsme proletavali velkou oblacnosti a dost to drncalo. v jednu chvili to letadlo hupslo a par lidi zajecelo, takze jsem si pak celou dobu pro sebe dokola drmolila otcenase a zdravasy, aby se z nas taky nestalo ztraceny letadlo. Na letisti uz na nas cekal s cedulickou manzel te Cesky, se kterou jsem to tady na dalku domlouvala, Nyoman. mlady sympatak s tetovanim (tetovani tu frci! takove jakoby maorske motivy). bude to nase balijska spojka - se vsim pomuze, zaridi, dopravi.. nalozil nas do auta a vydali jsme se na vychod ostrova kde travime prvni 3-4 dny. nejdriv se propletame mestskym provozem, ale kdyz vyjedeme z mesta, vidime jen samou zelen, palmy, ryzova pole, uzky silnicky, hindu svatynky a pomnicky s kvety a vonnyma tycinkama, toulavy psy, vsichni tu jezdi na motorkach. ovsem ridi a jezdi se tu zbesile. Jiri sedi v predu a ja tusim, ze ma vytresteny oci hruzou. cesta trvala vic jak dve hodiny (nevim presne, ja jsem nakonec usnula), protoze ty silnicky jsou tady fakt klikaty. Dorazili jsme za tmy. Bydlime u mestecka/vesnice Amedu, v tropicky zahrade kde je asi 5 malych domecku s vyhledem na more. mezi domecky se chodi po kamennych chodnickach a protoze je to ve svahu, tak se tu misty splha po vysokych schodech. primo u plaze je maly kamenny bazenek a veranda, kde nam udelaji snidani nebo veceri. k prvni snidani jsme meli bananovou palacinku, ovocny talir a kafe. Plaz u nasich domecku je kamenita, takze prvni den jsme stravili na nedaleke plazi s cernym piskem, kam jsme jeli motorkou. Tam jsme jeli kazdy na sve a se svym ridicem (Nyomar prijel s kamosem a odvezli nas). zpet jsme se vratili sami na jedne motorce, Jiri ridil samozrejme. na plazi par Balijcu, pak nejaky Francouzi a my. pres den pribydou dva parecky Holandanu a to je vse, prosim. Jak jsme si predsevzali, Jiri cely den prosnorchloval a ja prolezela na lehatku pod slunecnikem s kokosem a brckem. Vysledkem bylo, ze se historicky poprve spalil Jiri a ne ja. A ted k jidlu. Frci tady ryze, zelenina, ryby a kureci, taky jsem tu na cedulich videla nabidku na to nebohy babi guling coz je maly prasatko, ktery se rozni tim stylem, ze se mu do huby palici namlati velky dreveny sloup (videla jsem to v dokumentu o balijske kuchyni), tak to si nedam ani omylem. ale to jidlo co jsme meli je tu vyborny, dobre koreneny, lehky, obecne jsou tu mensi porce nez na zapade (zatim jsem tu nevidela tlustyho balijce). hrozne tu taky frci ruzny ovocny stavy - pomeranc, citron, mango, ananas, papaja, avokado..hrozne husty. A ted k tem cenam - je pravda, ze nejdrazsi je letenka. vse je tu tak o 2/3 i polovinu levnejsi nez v Cechach, kdyz jste zvykli prepocitavat na eura, tak to vypada jeste vic srandovne.
2
Ja jsem teda neodolala a kdyz za mnou prisla Nyomanova sestra Made, zda nechci namasirovat, tak jsem samozrejme chtela. odpoledne jsem teda poposla z lehatka kousek do zahrady a tam me Made na trave masirovala poctive dobrou hodinu. ja mam prosim srovnani a muzu rict, ze tohle byla nejlepsi masaz jakou jsem kdy mela. cely telo, vcetne hlavy. nektery hmaty stejny, nektery uplne jiny (neco jako thajska masaz? nevim). a za celoz tu legraci si rekla necelych 200Kc. jen pro ilustraci, v CB chodim za 400,- a to je levny. v Praze tusim masaze nejdou pod 500-600. hlavni jidlo tu stoji kolem 2-3eur. Ted zrovna je 6:30 sobota rano, ja se probudila v 5 a uz neusnula (jetlag), tak jsem sepsala aspon tenhle prvni pozdrav. Rada bych pripojila aspon nejaky fotky z telefonu, ale s internetem je to tu spatny, budu rada kdyz odeslu tenhle e-mail.
3
2. e-mail (18.3.2014) Uplynulo par dni a nam se tady porad a jeste vic libi. Akorat se mi moc nechtelo psat pozdravy, tak tenhle bude trochu delsi, pardon. Druhy den jsme opet stravili na plazi, Jiri odmitl prestat snorchlovat i pres mnohocetne spaleniny a ja jsem lehatku taky neodporovala. Prece jen to byl teprve druhy den od priletu a chteli jsme byt jeste den, dva v klidu. takze kokos, nejake to plavani, snorchlovani, k obedu krevety grilovany na grilu (= velky kameny nasazeny kolem dokola a na nich mriz) a mistni gado-gado (tofu se zeleninou a arasidovou omackou, priloha by default ryze). odpoledne se ke mne na plazi pritocil jeden mistni a podava mi letacek a ze at prijdeme vecer na zivou hudbu. Vecer jsme se rekli, ze teda vyrazime na veceri do WaWa WeWe, te restaurace s zivou hudbou (jasneze na motorce). Je hrozny horko a vlhko, takze po veceri (zase mistni jidla, nepamatuju si jmena, ale jiri mel neco jako krevetove kari a ja mela ryzi s takovou korenenou zeleninou ve vyvaru) si jdeme na chvilku stoupnout ven, doufaje v cerstvy vzduch od more. venku se davame do reci s partickou mistnich mladencu a jednou americkou slecnou, kdyz se vratime vsichni dovnitr, protoze zacne hrat ta kapela, zvou nas k jejich stolu, ze maji velkou grilovanou rybu a at si dame s nima. takze samozrejme jdeme, protoze jsou vsichni moc mili. takhle je to tady se vsema - kam se hneme, zeptaji se jak se mame, odkud jsme prijeli a at se nam libi na bali nebo tak neco podobneho. nic pritom neprodavaji nebo vam nevnucuji kdovico. no a s tou partickou jsme nakonec stravili cely vecer, v prubehu se k nam jeste pridala kolemjdouci trojice Holandanu. Vsichni u jednoho stolu, povida se, vtipkuje se, uzobava se priserne dobrej tunak z jednoho velkyho plechovyho talire s palivou pastou sambal, popiji se arak (to hrozne silny palmovy "vino", ale podle me to je spis palenka) az do noci. Kdyz se loucime, zvou nas v nedeli vecer na jejich mistni hindu slavnost, jen par km odtud a druhy den na snidani do warungu (tak se tady rika takovym stankum na koleckach, kde vam uvari rychly jidlo) pres ulici, protoze musime ochutnat mistni lak-lak co se tu ji k snidani. z popisu to zni na jakesi drobne kousky cehosi obalene v ryzovem teste. Dalsi den jsme meli sraz v 8 rano u toho warungu, kdyz prijedeme mava na nas Madeleine (ta Americanka co cestuje po Bali sama asi 2-3 mesice) a Nyoman. jiny nez ten "nas" Nyoman. predchozi vecer nam vysvetlili, ze na Bali jsou jen 4 jmena a ta jsou navic dana poradim narozeni - 1. wayan, 2. made 3. nyoman nebo komang 4. ketut. Nevim zda to je jen pro kluky nebo i holky. takze skoro kazdemu se tady spis rika prezdivkou. Nas Nyoman je treba Edo.) Krome Madeleine a Nyomana uz u warungu v bambusovem pristresku sedi dalsi 3 balijci, jeden hippie Brit (nezname) a dozvidame se, ze lak lak uz mistni snedli driv, dosel. Je nedele 8 rano. Zato nam Nyoman s Madlen koupili jine snidanove drobnosti - vsechno jsou to takove uhnacane valecky nebo kosticky z ryzove mouky, neco s kokosem, neco s bananem, docela dobry. k tomu pijeme mistni kafe - pije se tu na turka a oslazeny, je docela dobry. Po snidani se vsichni premistime na plaz a domlouvame s dalsim novym znamym z predchoziho vecera Wayanem, ze nad vezme v jeho rybarsky lodi snorchlovat k nedalekemu vraku japonske lodi z 2. svetove valky. Rybarska lodka je velmi uzka, asi tak 40-50 cm, dlouha a na boku z kazde strany podeprena takovymi velkymi bambusovymi bocnicemi pro stabilitu. Zanedlouho vyrazime, Madeleine bereme s sebou, jedeme podel pobrezi a celisti nam klesaji udivem, kdyz vidime tu zelen, palmy, vysoke hory, jejich spicky jsou kdesi v mracich a krasne male plazicky nebo utesy, u kterych jsou mistni domy/chyse. Po par minutach jsme na miste a vybaveni brylema, snorchlem a ploutvema skaceme do vody. Ziram - vsude kolem mne jsou 4
male ryby ruznych barev, vubec se neboji a mam je na dosah, asi jsou zvykle, nejsme tam sami - jeste asi 3 snorchlujici cizinci a dole u vraku (je to asi jen 4-5 metru hluboko) dva potapeci. Vrak lodi je maly a dost rozpadly, porostly rasama a kdovimcim. Ale krasne, to jo. Asi po hodine se vsichni vyskrabame zpet do lodky (zadna sranda), ja i madeleine lezeme pres chudaka Wyomana, ktery visi chyceny za okraj vody. Po navratu na plaz travime zbytek dne jako vzdy, protoze musime setrit sily na vecer - jdeme na tu hindu slavnost. Cestou z plaze kupuju u stanku 2 sarongy - velke barevne satky, do kterych se musime oba zamotat, jinak na slavnost nemuzeme. Vecer se vsichni potkavame v male restauraci jednoho z tech typku, se ktermi jsme predchozi vecer sedeli, nepamatuju si jmeno. kdyz tam prijedeme vsichni a jeste dalsi Balijci sedi nejdriv v kruhu venku na ulici, tak si sedame k nim, krome nas a Madeleine jsou tu jeste dve kanadanky Victoria a Mae, taky batuzkarky. Sklizim kompliment jak mi to v sarungu slusi a ze bile zeny vypadaji v jejich obleceni vzdy moc krasne. no to nevim, ale stejne dekuju. Jiri dostava na hlavu specialne uvazany satek, aby byl jeste vetsi fesak ala Bali. Po nejake chvili se premistujeme na veceri do restaurace, musime sejit dolu k plazi. Tam se zase vsichni sesednou tak nejak kolem dokola, majitel restaurace vezme kytaru, typek vedle, rika se mu King Kong, vezme si bonga a zacne se hrat a zpivat. Ale ne mistni pisnicky, pekne vypalovaky jako Beatles, Pink Floyd, Coldplay a jakesi proflakle popove pisnicky, jejichz autory neznam. Super. Jiri jich par nahral na fotak, tak muzeme prehrat. Madeleine je premluvi, aby nam zahrali jejich tradicni pisen kap kap(?? nevim) - je to kanon a ruzne se do toho pokrikuje a jakoby rapuje, hodne dobry. Asi po hodine nasedame na motorky a jedeme par kilometru k mistnimu chramu, kde se kona slavnost. nejak nepochopime k jake prilezitosti, asi uplnek. pred chramem (tenhle je takova velka drevena stodola bez zdi) je spousta lidi, vsichni jsou tradicne obleceny - muzu saron, bilou kosili nebo tricko, na hlave uvazany satek. zeny sarong, hackovany top s dlouhymi rukavy a pasek. Jak se dozvidame, nejdrive se hrajou hazardni hry, pak bude divadlo. takze na jednom miste se hraje neco jako ruleta, jinde se zase sklani hloucek lidi nad temi, co na zemi hrajou karty, nekde dal pry jsou kohouti zapasy. ty jsou oficialne zakazane a smi se konat jen pri nabozenskych svatcich. jinak jsou zde stanky s jidlem a pitim, chvilku okounime u te rulety a pak se pridavame k te nasi skupince, ktera uz sedi na zemi a na lavickach pred jednim stankem s jidlem - povida se, koluje arak s pivem a spritem (jo - bezva kombinace), pak napul prazena kukurice, jakesi ryzove krupky a pak jakysi talir s tmavymi kousky cehosi a sambalem. Dej si, je to moc dobry, rika mi mladenec Rongo co sedi vedle me. Tak to 5
ochutnavam, hmm, sambal dobrej, ale co je ta hmota? Dozvidam se, ze nebohy babi guling. neeee! Za chvilku se jdeme s Rongem podivat dovnitr, divadlo uz zacalo - uvnitr je sileny vedro a silene lidi. Proklestime se az skoro dopredu a ja vidim kapelu sedici na polstarich ma zemi na jedny strane podia, delaji zvukovy efekty a na podiu stoji dva muzi v kostymu a s vyraznym licenim. ocividne koukam na komedii, protoze se hlediste (lidi na zemi v joginskem sedu) hlasite smeji. no nevydrzim dlouho, je tam silene dusno, tak se vracime zpet ke skupince, kde povidame, popijime a popojidame az asi do pulnoci, pak uz se postoupne roztrousime vsichni domu.
3. e-mail (19.3.2014) Nasledujici den nas cekal vylet - Edo nas vzal autem na par zajimavych mist v nedalekem okoli. Prvni na seznamu byl chram Lempuyang - tradicni hinduisticky chram umisteny na vrcholu hory 1100 m.n.m, kam se splhate po vysokych strmych schodech, ktere se tahnou uprosted dzungle. Vazu si kolem sebe sarong, Jiri si zapomnel svuj doma, tak si ho pujcuje od hlidace/pruvodce, bez nej tam nemuzeme. Hlidac nam vysvetli mapu (jednoduchy nacrtek, ktery jsme si i presto vyfotili), pouci kudy chodit do chramu (ne prostredkem, ale z boku, ponevadz nejsme hindu) a zejmena varuje pred jednim usekem tesne pred vrcholem, kde byvaji opice, takze najit klacek a jim je zahnat (hlavne neukazovat jidlo) - aha, dobre... trochu se bojim! Zacneme splhat, zatim po mirnych schodech. Sami - Edo zustava dole v aute, ze tu ty 2-3 hodky pocka a trochu si pospi. Cestou nahoru mame potkat dva mene vyznamne chramy, k tomu prvnimu prichazime zanedlouho. Pohled na nej je nadherny - musime vystoupat po obrovskem schodisti zdobenem hindu sochami. Uvnitr se nic nedeje, jen dva dalsi hlidaci neduverive koukaji. Tak udelame par rychlych nenapadnych fotek a uz se pakujeme dal. Zanedlouho dojdeme k dalsimu schodisti, tentokrat opravdu strmemu, noricimu se do dzungle. Uf, tak hura do toho a honem od toho. Splhame pomalym tempem, tusime, ze nas ceka peklo. Okolni teplota to naznacuje, je strasne horko, vlhko a ty schody jsou fakt vysoky. Za chvilku ze mne leje, pripadam si jako nemocnej oslik. Nastesti se pred nami vyloupne plosina s odpocivadlem. Sedime na kamennem ochozu, pijeme, vydychavame. Jdeme dal, totez - dusno, prakticky se splhame jednou velkou zarostlou saunou, ani si nepovidame, mame co delat s dychanim. Nevim kolik casu uplynulo, ale pred nami si objevi dalsi odpocivadlo, vidime, ze tam nebudeme sami. Zdravime se se skupinkou Balijcu, tri muzi v bilem sarongu, kosili a satku, jedna mladsi zena a jedna stara. Rikam si, vsechna cest, kdyz se tam vyskrabe ona, musim taky. Jeden mladsi muz se s nami dava do reci a nakonec se s nim Jiri domluvi, ze budeme pokracovat spolecne (uf, aspon nas bude vic proti opicim!). Pokracujeme pomalym, ale stabilnim tempem vys a dal. Utiram si celo papirovym kapesnikem, uz tretim. Mladenec se jmenuje Lash (Laš) a prijeli s rodinou pro svatou vodu, ktera je nahore v chramu, aby ji privezli zpet do chramu v jejich vesnici, ktera je odtud 3 hodiny autem daleko. Naposledy tu
6
byl pred 3 lety a pry ten chram musi navstivit kazdy Balijec. Svata voda je totiz zvlastni tim, ze vyteka z bambusu, ktery se pri obradu rozsekne. Mystery. Nevim kolik casu uplynulo, ale najednou se ocitame pred dalsi velkou zarostlou plosinou, kde je maly chram - mezistanice, kde se rodina kratce pomodli, muzeme se koukat. vtipne je, ze v rohu je maly stanek s vodou a drobnym obcerstvenim, ktery provozuje vyhubla pani. Jiri kupuje ryzove krupky, stoupneme si opodal a pozorujeme jak se modli. na obradni pult rozestavi misticky s kvety, ruzne nadobky, v nektere musi byt vonne tycinky, protoze se tu rozvonely. Lashovo stryc vede obrad a za nim v joginskem sedu rodina. Netrva to dlouho a uz se sklizi, pokracujeme dal. Tentokrat se k nam pridava dalsi vyhubla pani, s obrovskym kosem na hlave (noseni tezkeho cehokoliv tady na Bali obstaravaji zasadne zeny na hlave, respekt) a v cele nasi skupinky vede dal (a nahoru). Nese totit dalsi obradni veci pro tu rodinu. Tentokrat nejdeme po schodech, ale po kamenitem chodniku, propletame se dzungli, na jednom miste se ocividne nachazime uprostred srazu, doleva i doprava hluboka prehluboka dzungli propast. Vsude kolem nas uz jsou mraky, proplouvaji pred i za nami. Uplne mysticky. Noale mystika konci v momente, kdy potkavame dalsiho hlidace, jak se v krovi opira o pusku. Skupinka s nim mluvi a Lash nam preklada, ze monkeys go wild. Coze??!!!! Bojim, bojim. Nechapu, ze si je chtel Jiri jeste pred chvili hladit. Jak si tak slapu, zvazuju dalsi serii otcenasu. Vyhlizim monkeys. Nastesti je nepotkame, zato se dostavame k dalsi serii schodu. Copak to nema konce? Ale kdesi vzadu za mnou slape starenka, takze ja taky. Krok sum krok, jedna noha za druhou, rikam si jak je tu krasne, uplne bajecny to je. Sila pozitivniho mysleni. Pekne zhluboka dycham dzungli vzduch. Jdeme jeste nejakou chvili, ale pak najednou raz dva schody a jsme tam. Vyhlidka se nekona, vsude kolem nas huste bilosede mraky. Plujou kolem nas. Pred vstupem do chramu nechybi placek a na nem babka s obcerstvenim. Zdravime, selamat pagi. Pred nami se odehrava obrad rodiny, ktera prisla ocividne pred nami. Chram samotny neni kdovijak majestatni, spis mensi a docela obycejny, v jedne casti rostou ty svate bambusy. Lash promlouva s dalsim hlidacem a dozvidame se, ze dneska zadne sekani bambusu nebude, malo vody. Kdyz skonci obrad, Lashova rodina zacne s pripravami na ten jejich, muzeme zase tise sedet stranou a koukat. Jiri se dava do reci s dalsim hlidacem a ten si od nej s rozzarenymi ocima pujcuje naseho pruvodce po Bali, nadsene si jim bude listovat celou dobu obradu. Zase tu voni tycinky, tlumene se zpiva, kropi se vodou a do vlasu a za usi si vpletaji kvety. Asi tak za pul hodiny je obrad u konce, v zadni casti uz ceka dalsi rodina. Malou holcicku rodice zabavuji tim, ze ji do ruky daji smartphone, at si hraje. tak si ta okata krasna holcicka v sarungu zacne fotit nas dva s Jirim, do objektivu ji poslu usmev a zamavame. stydlive utece. Po obradu k nam prichazi Lash, zve nas k sobe domu, jestli nekdy pojedeme kolem, fotime se, loucime se, dekujeme za vse - terima saki. Poustime se na cestu zpet sami, Lashova maminka, ta starenka, si chce dat u babky kafe, to uz cekat nechceme, kdyz na nas dole ceka Edo a mame jet dal. Schazime vsech 1700 schodu, ukazuje se, ze cesta dolu neni uplne bezbolestiva, ale lepsi dolu nezli nahoru. Opici
7
usek prochazime rychlochuzi, jak jen to kameny dovoli. Ten hlidac nikde. Opice nastesti taky nikde, uf. Cestu dolu po schodoch, po schodoch zvladneme ve stabilnim tempu, ale nohy se nam klepou. No nebudu to prodluzovat, dole jsme se octli radi a uplne mrtvi. Nasedame k Edovi do auta a jedeme vstric dalsimu cili - vodni palac Tirta Gangga. Ukazuje se, ze to je sidlo jednoho z mistnich kralu ze zacatku 20.? stoleti, takova novejsi hindu Cervena Lhota. Hezka upravena zahrada/park, nejaky ty altanky, fontana, kvetiny a palmy. Shodujeme se s Jirim, ze toho mame plne kecky, pomalu se projdeme nevelkym arealem a zapadneme na rychly obed u warungu - Jiri ma jakesi kureci v bananovem listu, ja mistni vodni spenat se sambalem a ryzi. na osvezeni cerstvou melounovou a ananasovou stavu. Po obede pokracujeme k posledni casti vyletu - tradicni vesnici Tenganan ve vnitrozemi. Prijizdime na placek pred vstupni branou do vesnice, uvita nas pruvodce = byvaly starosta, zapisujeme se do navstevnicke knihy a davame dobrovolny penezni dar 3 eura (castku odhadujeme podle navstevniku pred nami). Pote nas ex-starosta, nezapamatovala jsem si jmeno, provede vesnici, jsou to male zdene domacky, kazdy s vlastni zahradkou jejiz nejvetsi cast zabira maly rodinny chram, cesty jsou tu prasne, jezdi se jen na kole nebo skutru, auta zakazana. Popisuje nam jak tady zijou, ze u nich praktikuji hindu trochu jinak, nemaji kastovni system a pohrbivaji do zeme, nespalujou na brehu reky. ukazuje nam jak se u nich tkaji tradicni latky, vyroba jednoho sarongu trva u nich 3 mesice. Nahledneme do chramu, okoukneme umyvarny (domy nemaji koupelny, vsichni chodi dal za vesnici, kde maji vybudovane lazne oddelene pro muze a zeny), vceli uly (vydlabany uzky kmen stromu poveseny na vetvi) a pomalu se loucime, dekujeme. Edo nas nalozi do auta a smerujeme se domu, krivolakymi silnickami, ktere se vinou dzungli i ryzovymi poli se vracime zpet do Amedu a oba klimbame.
8
4. e-mail (19.3.2014) Premistili jsme se na ostrov Gili Air (air znamena v indonestine "voda"). Ostrovy Gili jsou dohromady tri a jsou nedaleko pobrezi ostrova Lombok, ktery je vzdaleny asi hodinu lodi od Bali a na rozdil od Bali jsou muslimske. Cela Indonesie je muslimska, krome Bali. To jsem teda nevedela. Ostrovy Gili jsou zname tim, ze turismus se na nich teprve rozviji a slibuji nadherne bile plaze s tyrkysovou vodou, takze jsme se rozhodli je na 2 dny navstivit a vychutnat si trochu tropickeho klidu. Edo nam doporucil jet motorovou lodi, primo z Amedu to je 45 minut cesty. Takze jsme se v utery rano rozloucili s domeckem v tropicke zahrade, koupili listky a s dalsimi asi 20 lidmi (Rusove, Holandani, Americani, Slovaci a Cesi) se nalodili na speedboat. Nase zavazdla pres plaz prenesla skupina hubenych starsich zen, samozrejme na hlave. Celej velkej kufr, zadnej problem... na kraji plaze sedi mala postavicka, nepoznam zda starecek nebo starenka, v sarongu a tricku. Asi starecek, ma na hlave satek. Je tak drobny a seschly, nemuze merit vic jak 120-140 cm. Kdyby to nebylo nemistny, napsala bych, ze vypada uplne jako mistr Yoda z Hvezdnych valek.
Chlapi z lode kufry nastrkali a pripevnili na strechu a jelo se. Rikame si, zda budeme kufry lovit v oceanu. Za necelou hodinu jsme se tedy octli na Gili Air, kde jsme si na doporuceni vybrali ubytovani v Bintang Bungalows. Jiri se vecer predtim bavil s jednou Americankou, Audrey, ktera na Gili byla a byla sice po americku afektovana, zato tak hodna, ze nam sepsala jeji tipy kde bydlet, nejkladneji hodnotila prave bungalovy u plaze Bintang. Ty se nachazi na druhe strane ostrova nez je pristav a jelikoz jsou na ostrovech zakazana auta i motorky, jedeme pidi drozkou tazenou pidi ponikem s rolnickama, legrace! 9
Ostrov je celkem maly a netrva to ani 20 minut a jsme na miste. Vita nas usmevavy provozni, jmenuje se Ali a dozvidame se, ze ubytovani je v prepoctu za 15 euro na noc pro oba i se snidani, dalsi legrace. Bungalov je skoro u plaze, jen prejit cestu pro ponikovou drozku a projit restauraci. Je to takova chajda s obloukovou strechou z jakehosi rakosi, ale uvnitr je jednoducha klimatizace, hezka postel, nabytek z bambusu. Prekvapeni prichazi v koupelne, jejiz cast strechy je otevrena ven do nebe a celkove by potrebovala rekonstrukci, napriklad se trochu melou vsechny kohoutky. Dale mame luxus v podobe tekouci studene sladke vody, jak se dozvidam z hodnoceni trip advisoru. Taky muzeme mit ve sprse jen tekouci studenou vodu morskou. Ale za 15 euro? nekup to. Aspon si Jiri splnil sen bydlet na tehle dovolene v chysi. Plaz je tu opravdu krasna, tyrkysova voda a strasne malo lidi-turistu. Skoro nikdo. Protoze se tu setri elektrinou, pres den nefunguje a zapinaji ji jen vecer pres noc do rana, zato tu funguje slaba wifi, takze toho vyuzivam a posilam tenhle pozdrav. Stravime tu myslim dva krasny dny.
10
5. e-mail (25.3.2014) Na Gili Air jsme si opravdu uzili tropicky raj a pak se lodi na rozbourenem mori (bylo mi trochu spatne) vratili do Amedu na vychode Bali. Chteli jsme si jeste uzit plaz a spolecnost nasich novych balijskych kamaradu predtim nez se premistime na zapad do Ubudu, kde to bude pravy opak klidneho a turismem jeste prilis nezkazeneho vychodu. Za zminku stoji Jiriho navsteva kohoutich zapasu, toho casu konanych zcela nelegalne, nebot rozhodne neprobihal zadny ceremony. Jake bylo Jiriho prekvapeni, kdyz se ho po prichodu do chajdy bez sten nedaleko plaze jiz pritomni ucastnici optavali jak jsme se meli na Gilli! A to zname tvare i nezname. Nojo, luftaci se vratili. Zaroven tam Jiri ochutnal skupinou kolujici veprovy satay, tedy mlete veprove grilovane na citronove trave. Na placku pred nim se odehravala scena kohoutiho zapasu, tedy dva muzi sedici na bobku drzi sve kohouty naproti sobe a kdyz jsou vsichni ready, pusti je a uz se rezou. Sazi se, povzbuzuje se, ji se satay. Ja jsem tam prirozene nesla, s timto druhem kratochvile nesouhlasim ani v pripade jedinecneho zazitku. Stejne tam zadny mistni zensky nechodi, je to panska zalezitost. Ja jsem zatim chvili na plazi promlouvala s tatinkem Eda, od ktereho jsem si denne kupovala kokos s brckem za 1 euro na tema kokosy, jaka je dneska voda a taky, ze maji tady na Bali polygamii. Cili kdyz je muz dostatecne bohaty ("and strong enough, Hana!", muze mit vice zen. On ma pry jen jednu, ale jeho bratranec jich ma sest! No povazte. Na rozloucenou jsme se s nimi vecer priopili arakem v baru s zivou reggae hudbou, maji tu radi reggae. Arak se tu mimochodem pije z jedne sklenicky, ktera koluje. Sama se divim, ze jsme ze vseho to deleni jeste neochoreli strevni chripkou (nebo necim horsim). Druheho dne jsme se kolem poledne s Edou vydali cestou ryzovymi poli, dzungli a chudymi vesnickami smerem do vnitrozemi. Ubud je popisovan jako umelecke mesto, ktere je zaroven magnetem pro turisty, zejmena ty zapadni posedle nejen balijskym umenim, ale i jogou. Mesto je plne obchudku s drevorezbarskarskymi vyrobky, latkami, soskami Buddhy, turistickymi predmety. Dve hlavni ulice zaroven casto lemuji kavarny radoby zapadniho typu, casto vegetarianske nebo primo veganske. Ty jsou evidentne u tech joginu oblibene - od Madeleine ale vim, ze tento tyden zde probiha Bali spirit festival, festival hudby, tance a jogy, tak asi proto ta vysoka koncentrace. Prijizdime kolem 4 odpoledne, panuje tu vlhke vedro, zadny morsky vanek, ktery by cloveka ochladil. Bydlime stranou od centra, v prijemne tropicke zahrade v celkem slusnem bungalovu, ktery nam Edo ze znamosti zaridil za dobrou cenu 20 euro na noc. V podvecer podnikneme jen seznamovaci prochazku s rusnymi ulickami Ubudu, vsichni jsou tu opet mili a usmevavi, atmosfera je tu i pres velky provoz motorek, skutru, aut a minivanu pomerne klidna a velmi pratelska. Druhy den nasedame casne zrana k Edovi do auta a v planu je navsteva chramu za mestem, ktery je mezi mistnimi oblibeny pro svaty pramen, do ktereho se chodi koupat, aby se vylecili ze svych neduhu. Zapomneli jsme si sve sarungy, ale stary deda u vchodu nam pujcuje erarni. Zajimave je, ze chvili na nas kouka, premysli a pak vybere barvy tak, aby nam ladily ke zbytku obleceni. Jinak si to premysleni nedovedu vysvetlit. Po kratke prochazce po arealu chramu a okukovani koupajicich se vericich se vracime k autu, kde na nas Edo jako vzdy trpelive ceka. Ukazuje se, ze cestou zpet k parkovisti musime 11
projit klikatou ulickou kde se navzdory casne ranni hodine oteviraji stanky a prodavacky na nas volaji a nabizeji sve zbozi. Krasne to je, to jo. Ale tady se musi smlouvat a ja na to nemam nervy. Neumim to, kdyz vidim jak jsou chudy, prece je nemuzu obrat aspon o nejaky vydelek. Ukazuje se, ze je to hra, kterou oni ocekavaji a dokonce mne vybizeji, no tak, rekni svou cenu, domluvime se. Po chvili tehle (pro ne prijemne) hry odchazim orosena, v tasticce nesu sarong, ktery mi pani pozehnala za good business (no jasne) a s umevem na mne mava. Od Jiriho jsem se vzapeti dozvedela, ze jsem byla slaba a mohla to usmlouvat jeste niz. Ale ona je urcite moc chuda! Nase dalsi cesta vede ke kavove plantazi nedaleko Ubudu. Projdeme jakymsi lesikem kavovniku a ocitame se pred chajdou, kde se nas ujima mila usmevava slecna pruvodkyne a svizne popisuje proces vyroby kavy, od sberu, loupani, prazeni (stara babka na ukazku prazi), drceni a prosivani. Toto misto je zvlastni tim, ze krome obycejne kavy a kakaa vyrabeji i tzv. kavu luwak, znamou jako cibetkovou kavu, ktera se v Indonesii pestuje (ja myslela, ze jen na Sri Lance). Tato kava se vyrabi prazenim zrn, ktera hezky projdou travicim traktem luwaku - cibetek, jakesi kockovite selmy zijici v dzungli nebo primo na kavovnicich, ted nevim. Dve ukazkove cibetky omrkneme v kleci, ale jinak se dozvidame, ze zijou volne a behaji si po celem arealu plantaze, tedy 5ha. Na zaver se presuneme ke stolecku v dalsi chajde bez sten, kde pijeme na ochutnani kavu, luwak kavu, kakao i par mistnich caju (treba caj z cervene ryze, moc dobry). Pote v malem obchudku nakoupime trochu kavy a kakaa domu a smerujeme se na dalsi cast cesty - hezkou vyhlidku na ryzova pole, kde si davame rychly obed - nasi goreng, nase oblibene mistni jidlo - mix ryze, zeleniny a masa, s vajickem a ryzovymi krekry. Pote se vratime do Ubudu a projdeme si mistni Monkey forest, tedy jakysi dzungli park, kde zijou opice. Uz jsou tu ale turisti a tak je to pro nas nuda. Muzete si tu koupit mistni pidi banany a monkeys krmit. Ja si ale moc dobre vzpominam na vystup na Lempuyang a opicim zasadne neverim. Zbytek dne stravime prochazkou po Ubudu, nakupem darku domu a veceri na rozloucenou. Nasledujici den se smerujeme z Ubudu na jih - na zapadni stranu ostrova na plaz Jimbaran, ktera je jednak blizko letiste a jednak je vyhlasena svymi warungy, kde vam na plazi udelaji nejlepsi grilovany ryby a seafood na svete.
12
