TVOŘÍME A KONSTRUUJEME Z VLNITÉ LEPENKY
HANA VAŇKOVÁ ČÍSLO OPERAČNÍHO PROGRAMU: CZ.1.07 NÁZEV OPERAČNÍHO PROGRAMU: VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST OPATŘENÍ: 7.1 ČÍSLO OBLASTI PODPORY: 7.1.3 DÍLNA TECHNIKY VE SVĚTĚ DĚTÍ – ZÁŽITKOVÉ TVŮRČÍ DÍLNY V ROZVOJI TECHNICKÉHO MYŠLENÍ UČITELŮ A DĚTÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE REG. Č. CZ.1.07/1.3.00/48.0011
OSTRAVA 2014
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Recenzent: Ing. Pavel Dostál, Ph.D.
© PaedDr. Hana Vaňková, CSc., 2014 © Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta
Obsah Úvodní slovo ..................................................................................................................... 4 1 Děti ve světě techniky ................................................................................................... 6 2 Hra, práce a učení dítěte v procesu konstruování ....................................................... 7 3 Přínos konstrukční hry pro rozvoj technického myšlení předškolních dětí ................ 8 3.1 Význam konstrukční hry z pohledu celostního rozvoje dítěte ........................... 8 3.2 Konstrukční hra .................................................................................................. 9 3.3 Konstrukční stavebnice a materiály vhodné pro konstruování ......................... 9 3.4 Vlnitá lepenka, jako zajímavý konstrukční materiál........................................... 9 4 Začínáme konstruovat ................................................................................................. 11 4.1 Hra s vlnitou lepenkou ..................................................................................... 11 4.2 Vytváření základních konstrukčních prvků stáčením ve směru vlnek .................. 12 4.3 Vytváření základních konstrukčních prvků ohýbáním proti směru vlnek ........ 13 4.4 Způsoby spojování konstrukčních prvků .......................................................... 14 4.5 Příklady modelových situací, jako inspirace pro hravé konstruování .............. 14 4.5.1 1. Modelová situace - „Stavíme do výšky“................................................ 15 4.5.2 2. Modelová situace - „Konstruujeme model žebříku“ ............................ 15 4.5.3 3. Modelová situace - „Ohlédnutí do historie“ ......................................... 16 4.5.4 4. Modelová situace - „Pohled do budoucnosti“ ...................................... 16 4.5.5 5. Modelová situace - „Zkoušíme konstruovat bez odpadu“ ................... 17 4.5.6 6. Modelová situace - „Nábytek na zakázku“ ........................................... 17 4.5.7 7. Modelová situace - „Jak věci kolem nás fungují?“ ................................ 18 4.5.8 8. Modelová situace - „Učíme se od přírody“ ........................................... 18 4.5.9 9. Modelová situace - „Konstruujeme společně v jednom týmu“ ............ 18 Slovo závěrem ................................................................................................................ 19 Podněty k inspiraci ......................................................................................................... 20 Použitá literatura............................................................................................................ 21
Klíčová slova mateřská škola, předškolní vzdělávání, hra, hračka, manipulační hra, konstrukční hra, proces konstruování, příroda, práce, technika, technologie, věda, kultura, technické a polytechnické vzdělávání, technická gramotnost, proces učení, činnostní učení, technické hračky, polytechnické stavebnice, konstrukční model, konstrukční materiály, vlnitá lepenka, pracovní náměty, problémové úkoly, řešení problémů, prostorová představivost, konstrukčně technické myšlení, kreativita, tvůrčí potenciál, zručnost, psychomotorické dovednosti, zážitek, návrhář, konstruktér, designér, řemeslné profese.
„Společnost je modelována technickou změnou a technická změna je tvořena společností. Právě otevřený přístup k pravdivým informacím je předběžnou podmínkou k tomu, aby se člověk mohl postavit tváří tvář technické změně a lépe pochopit to, co ji tvoří. Je nutné udělat vše pro to, aby oblast techniky nebyla vyhrazená pouze expertům.“ J. J. Salomon [28]
Úvodní slovo Na aktuální požadavek podpořit a posílit polytechnické vzdělávání v praxi mateřských škol, vstřícně reaguje projekt Evropského sociálního fondu v ČR s výstižným názvem „Dílna techniky ve světě dětí Zážitkové tvůrčí dílny v rozvoji technického myšlení učitelů a dětí v mateřské škole“. Hlavním záměrem projektu je snaha iniciovat zájem učitelů mateřských škol o aktuální témata ze světa práce a techniky a prostřednictvím vzdělávacích kurzů s aktuální technickou tématikou postupně doplnit a zkvalitnit technickou gramotnost účastníků kurzu. Předložený studijní text s názvem „Tvoříme a konstruujeme z vlnité lepenky“ má funkci didaktického průvodce ke stejnojmennému, prakticky zaměřenému kurzu, který nabízí zájemcům o tuto oblast vzdělávání, přímou účast v „zážitkové tvůrčí dílně techniky“. Při plánování obsahové náplně kurzu vycházíme z poznání, že všechny předměty, které nás v životě obklopují - od zubního kartáčku až po luxusní automobil, byly vymýšleny a navrženy lidmi. Veškerá technika je výsledkem tvůrčích myšlenkových pracovních procesů odborníků, zaměstnaných v různých profesích. Technické myšlení vždy předchází vlastní realizaci každého produktu. Původní myšlenka, představa, originální nápad návrháře, konstruktéra, designéra, architekta nebo řemeslníka se v průběhu procesu konstruování postupně mění, vylepšuje a spěje k optimálnímu výsledku v podobě hotového produktu. Proces navrhování užitkových předmětů není tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Přitom každý, kdo někdy samostatně navrhl a vytvořil nějaký drobný užitkový předmět, třeba jednoduchou hračku nebo učební pomůcku, celý tvůrčí proces „od první myšlenky až po její realizaci“ byť jen v elementární podobě prožil. Děti jsou od narození obklopeny množstvím hraček a nejrůznějších technických předmětů, které každodenně používají, ale nemají bližší představu o tom, jak věci kolem nich vznikají, z jakých materiálů jsou vyrobeny, jak a proč fungují, kdo je navrhuje a zhotovuje, co se s nimi stane, až přestanou sloužit. Právě na tyto zvídavé dětské otázky, směřující k hlubšímu poznávání reálného světa, chceme v průběhu kurzu reagovat a společně s Vámi nacházet správné odpovědi a nejen to. Hlavním záměrem studijního textu je podnítit Váš zájem o svět techniky a současně přiblížit náročný proces konstruování, jako specifickou tvůrčí činnost člověka, stimulující konstrukčně technické myšlení, prostorovou představivost a další kreativní schopností potřebné pro život v technologicky vyspělém prostředí. V rámci kurzu budete mít optimální příležitost zúčastnit se „zážitkové tvůrčí dílny
4
techniky“, kde „na vlastní kůži“ prožijete, byť jen formou hry, celý průběh konstrukčního procesu. Podle svých představ budete mít možnost samostatně navrhnout a vytvořit jednoduchý konstrukční model. Očekáváme, že aktivní zapojení a přímá účast v tvořivém procesu Vám přinese nejen mnoho osobních pozitivních zážitků, ale také větší citlivost a otevřenost k problémům, které technika do života dospělých i dětí přináší. Současně předpokládáme, že sami objevíte další zajímavé možnosti, jak didakticky účinně aplikovat prvky techniky v podmínkách mateřské školy a mladším dětem vytvářet pravdivé představy o světě práce a techniky. V následujícím přehledu stručně představujeme zaměření a obsah jednotlivých kapitol studijního textu: 1. Děti ve světě techniky Obsah kapitoly sleduje život dnešních dětí vyrůstajících uprostřed technologických změn ve vztahu k různým životním situacím, v nichž se děti bezprostředně setkávají se světem práce a techniky. 2. Hra, práce a učení v procesu konstruování Obsah kapitoly sleduje různé aktivity předškolních dětí, otevírá pohled na dětskou hru, zdůrazňuje význam praktické činnosti pracovního charakteru v procesu učení. 3. Přínos konstrukční hry pro technické myšlení předškolních dětí Obsah kapitoly akcentuje význam a přínos konstrukční hry pro rozvoj technického myšlení dítěte. V této souvislosti představuje vlnitou lepenku, jako zajímavý alternativní konstrukční materiál, vhodný pro dětské stavění a konstruování. 4. Začínáme konstruovat Obsah kapitoly uvádí postupně účastníky kurzu do jednotlivých etap konstrukčního procesu, nejdříve formou hravého experimentování s vlnitou lepenkou, přes vytváření základních konstrukčních prvků až po různé varianty jejich spojování. 5. Příklady modelových situací, jako inspirace pro hravé konstruování Obsah kapitoly prezentuje vybrané modelové situace, blízké zájmům a potřebám dnešních dětí. Každá modelová situace přibližuje dětem techniku z různých pohledů. Začíná stručným zdůvodněním didaktického záměru a představou očekávaného přínosu konkrétní situace pro děti. Dále obsahuje motivující zadání úkolu a jako inspiraci uvádí aktuální pracovní náměty, vhodné k vytváření prostorových modelů z vlnité lepenky.
5
Kapitola první
1 Děti ve světě techniky „Technika představuje způsob, jak využívat a ovládat přírodní struktury, systémy a síly pro lidské kulturní účely“. J. Šmajs [32] Technika je dílem člověka a výsledkem jeho praktické činnosti a tvůrčích sil. Svět techniky představuje různé technologické procesy, v jejichž průběhu byly zdroje (materiály, nářadí, stroje, osoby, informace, energie, kapitál a čas) přetvořeny v technické produkty a systémy. Pozemská příroda techniku umožňuje, propůjčuje jí svou energii, materiály, procesy a základní přírodní média - vodu, vzduch, půdu. Původní smysl řeckého výrazu „techné“ znamená schopnost, dovednost, znalost, umění řešit určitý problém. Každodenně sledujeme, jak se technika a nové technologie stále výrazněji prosazují ve všech oblastech našeho soukromého i profesního života. Permanentní technologické změny a každodenní kontakt s všudypřítomnými technickými produkty a jevy uvádí dnešní děti do nových životních situací a staví je před nejrůznější problémy, spojené s chápáním, užíváním a působením techniky. Fakt, že dnešní děti se rodí do světa určovaného technikou, ještě neznamená, že jí automaticky porozumí a samy proniknou do složitých a skrytých souvislostí mezi technikou, člověkem a přírodou. Pohled do blízké budoucnosti naznačuje, že technika může mít řadu nepředvídatelných účinků na psychické i fyzické zdraví dětí, na jejich chování, jednání, na utváření žebříčku životních hodnot a etických postojů k okolnímu světu. Přesto, že přínos a hodnota technického vzdělávání spočívá v jeho úzkém propojení s problémy praktického života každého člověka, v našem školství se paradoxně již léta pochybuje o tom, zda technika a vše co s ní souvisí, má být součástí přípravy mladé generace na život. Hlavní otázky spojené s technickou gramotností mladé generace se týkají problému, jak koncipovat pružný, integrovaný, navazující systém polytechnického vzdělávání tak, aby děti všech stupňů, tedy i škol mateřských, porozuměly vztahům mezi technikou, přírodou, kulturou, ekonomikou a práci člověka. Technika mění a bude měnit lidskou společnost ve všech oblastech života. Dnešní děti a mladí lidé musí být proto na změny připraveni. Hledání možnosti, jak otevřít školu životu, jak pravdivě, přirozeně a přitom efektivně zprostředkovat dětem okolní svět a připravit je na život v proměnlivých podmínkách budoucnosti, provází dějiny výchovy, co škola existuje jako instituce. Sociolog A. Töffler [34] v knize „Šok z budoucnosti“ představuje své vize a je přesvědčen, že technologie zítřka vyžadují technicky vzdělané lidi, kteří budou schopni kriticky myslet, rozpoznat změny a pružně na ně reagovat. Schopnost tvořivě myslet a pružně jednat patří k základní vybavenosti člověka pro život v technologicky vyspělém prostředí. Proto již v dětství mají být rozvíjeny ony jedinečné lidské schopnosti, které jsou uloženy v tvůrčím potenciálu každé lidské bytosti. Podnět k diskusi -
Zamyslete se nad následujícími otázkami a pokuste se na ně reagovat ve společné diskusi. Podnětné myšlenky, názory, zkušenosti, vize a nápady písemně zaznamenejte. Jaké jsou dnešní děti vyrůstající uprostřed technologických změn, co je zajímá, po čem nejvíce touží, co postrádají, čeho se obávají? Do jaké míry se mladší chlapci a dívky zajímají o techniku, jak reagují na technické novinky, změny a problémy, které vstupují do jejich životů? Jak ovlivňuje svět techniky psychiku a fyzické zdraví dětí, jak působí na jejich chování, jednání, na estetické vnímání, na životní hodnoty a celkový životní styl? Jak si děti představují svůj život v dospělosti, o které profese se zajímají a proč, čím chtějí být, co chtějí v dospělosti dokázat? Co se potřebují dnešní děti naučit pro aktivní a smysluplný život v technologicky vyspělém prostředí. Co mohou v daném směru udělat rodiče, učitelé a společnost?
6
Kapitola druhá
2 Hra, práce a učení dítěte v procesu konstruování „Základním znakem chování mláďat a dětí je potřeba zkoumat okolí, hrát si a účastnit se činností dospělých.“ František Koukolík [19] Z vlastní zkušenosti víme, že děti jsou zvídavé, činorodé bytosti a své nejbližší okolí poznávají nejraději prostřednictvím praktických aktivit, v nichž se hra, práce a učení vzájemně prolínají. Učení prostřednictvím činností vždy bylo a stále je nejpřirozenějším způsobem dětského poznávání a pro mladší děti má specifický význam zvláště v období nazývaném „zralost na práci“, kdy si děti s oblibou hrají „na někoho, na něco“ nápodobují přitom pracovní činnosti dospělých a chtějí se stát jejich rovnocennými partnery. Proto tak rády pomáhají při různých domácích činnostech, ale také s chutí modelují, staví, konstruují, experimentují a zdokonalují svoji manuální zručnost společně s intelektem. Výchovně je velmi příznivé, má-li dítě možnost vnímat práci nikoliv jako nutné zlo, ale jako zajímavou, prospěšnou a zcela přirozenou součást života, která kromě finančního efektu naplňuje touhu člověka po seberealizaci. Práci chápeme jako záměrnou, cílevědomou lidskou činnost spojenou s představou cíle a konkrétního výsledku. Hra je hlavní činností v dětském věku a navenek může mít nekonečné množství podob a variant. Hravou činností pronikají děti do předmětného světa, nahlížejí do mezilidských vztahů, přitom se baví, relaxují, pracují a učí zároveň. Dětská hra bývá zpravidla charakterizována jako bezúčelné konání, jako činnost bez konkrétního cíle. Filozof Eugen Fink [8] se však domnívá, že v každé hře existuje jakási předem formulovaná úmyslnost, záměr, cíl, který usměrňuje hravou činnost dítěte. Podle Finka je výchovně velmi příznivé přiblížit dítěti práci právě formou tvořivé hry a z dětského hraní pak postupně přecházet k samostatné pracovní činnosti. Hranice mezi hrou a prací nemusí být vždy přesně vymezená, jak soudí francouzský pedagog C. Freinet. Podobně italská lékařka M. Montessori [17] vidí zvláštní význam hry právě v době, kdy se děti spontánně začínají hlásit o práci, samy ji vyhledávají a přecházejí od čistě hravé činnosti k záměrnějším a vytrvalejším aktivitám pracovního charakteru. Dětskou touhu zapojit se aktivně do světa dospělých užitečnou a prospěšnou činností, nazývá Montessori „pracovním instinktem“. Podle švýcarského psychologa J. Piageta [24], vychází veškeré poznání dítěte z jeho praktické činnosti při manipulaci s předměty okolního světa. Také americký pragmatik John Dewey výrazně akcentuje ve svých didaktických přístupech učení prostřednictvím činností - „learning by doing“. Činnostní učení, učení z „první ruky“ má procesuální charakter a přispívá k vytváření objektivních představ dítěte o realitě, podněcuje jeho aktivitu, je bohatým zdrojem emocionálních prožitků i praktických zkušeností, které nelze jiným způsobem získat. Skutečná, „opravdická“ pracovní činnost s funkčními nástroji a materiály je zvláště pro mladší děti silně motivující a přitažlivá. V této vývojové etapě přestává děti bavit dělat něco jen „jakoby“ a dávají přednost spíše činnostem pracovního charakteru. Chtějí vytvořit něco užitečného, funkčního a vynakládají velké úsilí, aby svého záměru dosáhly a viděly konkrétní výsledek své práce. Položíme-li dítěti v takové situaci otázku, zda si hraje, nebo pracuje, odpoví se samozřejmostí, že „pracuje“. Tato bezprostřední dětská reakce jen potvrzuje fakt, že v této fázi vývoje prožívají děti zvláštní, výchovně velmi cenné období, které se v takové intenzitě nebude již nikdy opakovat. Každá i zdánlivě velmi jednoduchá praktická činnost, kterou dítě samostatně realizuje, vede nejen ke zkvalitnění jeho manuálních dovedností, ale také výrazně stimuluje jeho smyslové vnímání, paměť a myšlení. Pokud dítě dokáže reagovat na nové situace, předvídat, odhadovat, plánovat, rozhodovat se a samostatně řešit jednoduché problémy, pak autenticky prožívá proces pracovního charakteru a zároveň se spontánně učí. Vytvoříme-li dětem více prostoru pro seberealizaci, pak můžeme očekávat, že proniknou hlouběji pod povrch věcí a lépe pochopí složité vztahy a souvislosti okolního světa techniky. Rukodělná činnost rozvíjí zručnost i fantazii, přináší dětem nadšení, radostné pocity a nové dojmy, podílí se na kvalitě estetického vnímání, podporuje zdravé sebevědomí a sebedůvěru.
7
Kapitola třetí
3 Přínos konstrukční hry pro rozvoj technického myšlení předškolních dětí „Informace o světě získává člověk tím, že sám něco koná, že je aktivní“. Konrád Lorenz [16] Přibližně kolem dvou let se v dětské hře projevuje snaha stavět prostorově. Nejdříve děti staví kostky nebo jiné stavebnicové prvky vedle sebe do řady a začínají stavět do výšky 3 až 5 kostek na sebe. Postupně konstruují vysoké výškové stavby - komíny, věže, rozhledny, raketoplány, zkouší překlenout dva konstrukční prvky jedním a vytváří jednoduchou konstrukci mostu. S přibývajícím věkem sestavují děti z mnoha různých stavebnicových prvků, figurek osob i zvířat, tematicky situované scény ze života. Prostřednictvím konstrukční hry může učitel nahlédnout do vnitřního světa dítěte, případně diagnostikovat některé zdravotní problémy. Konstruování baví všechny děti, ale zpravidla více zajímá chlapce, kteří se v té době o techniku bezprostředně zajímají a sami předem plánují, co budou stavět, představují si tvar budoucí konstrukce, odhadují její velikost, polohu i případný pohyb. Děvčata zajímají spíše bytové interiéry, které zařizují a vybavují podle svých představ nábytkem, drobnými bytovými doplňky, doplňují figurkami a výraznými barvami. Do konstrukční hry výrazně vstupují prvky pracovního charakteru a původně volná hravá činnost dítěte začíná mít charakter tvořivého konstrukčního procesu, i když zatím jen na elementární úrovni. Konstrukční činnost probíhající formou hry, zkvalitňuje jemnou motoriku a koordinaci pohybu dítěte, výrazně podněcuje dětskou prostorovou představivost, která je předpokladem technického myšlení člověka, jeho tvůrčích schopností předvídat, odhadovat, kombinovat, improvizovat a flexibilně řešit problémy. V procesu konstruování mají děti vhodnou příležitost projevit také svoji estetickou vnímavost a uplatnit cit pro volbu a tvarování materiálu. Představivost, jako specifická lidská schopnost nám dovoluje, vybavit si v mysli obrazy věcí a jevů, které jsme předtím vnímali svými smysly. Sídlem prostorových představ je pravá hemisféra mozku. Čím více vjemů člověk z okolního prostředí přijme, tím bude jeho představivost bohatší. Díky prostorové představivosti můžeme v mysli konstruovat různé tvary, manipulovat s nimi, různě je spojovat, kombinovat, znovu rozebírat, zkrátka „pohrávat“ si s nimi v myšlenkách. Opakovaně si dokážeme vybavit to, co jsme již dříve viděli, ale také můžeme vymyslet něco zcela nového, originálního, co vzniklo novou kombinací našich představ.
3.1 Význam konstrukční hry z pohledu celostního rozvoje dítěte
Konstrukční hra má specifický význam v době, kdy se děti spontánně hlásí o práci, samy ji vyhledávají, napodobují pracovní činnosti dospělých a snaží se uplatnit vlastní schopnosti a dovednosti. Přímá účast a tvůrčí zapojení do konstrukčního procesu vyvolává v mysli dítěte emocionálně silné dojmy a prožitky, které nelze jiným způsobem získat.
8
Kapitola třetí
3.2 Konstrukční hra
-
-
-
-
rozvíjí psychomotorické dovednosti, manuální zručnost, praktickou šikovnost, koordinaci pohybu, praktické zkušenosti podněcuje dětskou obrazotvornost, prostorovou představivost a fantazii podporuje tvarové vnímání dítěte, jeho schopnost představit si různé tvary při změně pohybu, velikost a proporce budoucí konstrukce, její stabilitu a umístění v prostoru, polohu při změně pohybu zpřesňuje pozorování, rozvíjí konstrukčně technické myšlení, učí plánovat a organizovat vlastní činnost, logicky přemýšlet, třídit, srovnávat, hodnotit zprostředkuje praktické dovednosti - naučí se měřit, stříhat, řezat, skládat, sestavovat, slepovat, montovat či jinak spojovat jednotlivé konstrukční prvky, případně demontovat hotový model, rozebrat na jednotlivé konstrukční prvky formuje cit pro konstrukční materiály, potřebný pro správnou volbu a způsob zpracování, dovoluje poznávat a správně pojmenovat základní druhy a charakteristické vlastnosti konstrukčních materiálů, jako jsou papír, karton, lepenka, dřevo, kov, plasty aj. podporuje spolupráci v týmu, zájem pomáhat, přizpůsobit se, komunikovat, prožívat a sdílet radost z úspěšně vykonané práce, sdělovat své dojmy, postřehy, nápady, kriticky hodnotit výsledky činnosti
3.3 Konstrukční stavebnice a materiály vhodné pro konstruování
K dětské konstrukční hře se zpravidla používají polytechnické stavebnice, které ve velkém počtu nabízí domácí i zahraniční trh v různém materiálovém provedení (kov, dřevo, plast), funkční variabilitě, kvalitě i ceně. Každá stavebnice obvykle obsahuje určité množství jednotlivých konstrukčních prvků nejrůznějších tvarů a velikostí, které lze různými způsoby vzájemně spojovat, zasouvat, či jinak sestavovat a vytvářet tak prostorové konstrukční modely předmětného světa ve zmenšeném měřítku. Některé stavebnice obsahují předlohy, přesné návody a postupy, podle nichž děti modely přesně sestavují, jiné zase dovolují vytvářet modely podle vlastních představ a fantazie dítěte. Kromě stavebnic mohou učitelé úspěšně využívat ke konstrukční hře také některé cenově dostupné, hygienicky vhodné a zdravotně bezpečné materiály, jako jsou například písek, kamínky, plastelína, keramická hlína, dřevěné odřezky, hobliny, špejle, větvičky, různá přírodní pletiva, korek a jiné přírodniny. K dětské konstrukční hře jsou vhodné také některé obalové materiály - například pěnový polystyren, kartonové krabice nebo vlnitá lepenka, které lze jednoduše spojovat, slepovat či sestavovat do konstrukčních celků a poté je rozmisťovat v prostoru.
3.4 Vlnitá lepenka, jako zajímavý konstrukční materiál
Dnes, kdy je trh doslova přesycen množstvím technicky dokonalých hraček, včetně moderních konstrukčních stavebnic, je možná trochu odvážné představit obyčejnou vlnitou lepenku, jako materiál inspirující děti k tvořivé konstrukční hře. Přesto však tento známý obalový materiál stojí za bližší povšimnutí především proto, že v sobě skrývá překvapivě zajímavé a poměrně snadné konstrukční možnosti. Již mladší děti mohou z vlnité lepenky vytvářet ve zmenšeném měřítku jednoduché statické i kinetické prostorové modely, které představují věci předmětného světa nebo konstrukce, které vytvářejí na základě své fantazie.
9
Kapitola třetí V procesu konstruování si hrají, experimentují, ale současně navrhují, plánují a řeší elementární technické problémy související s tvarem, proporcemi, měřítkem, tvarováním se způsobem spojení, se zajištěním stability modelu a jeho funkčností. Pro dnešní, zpravidla málo trpělivé děti je výchovně velmi příznivé podaří-li se jim vytvořit v krátkém čase prostorový model, jehož tvar, stabilitu a funkčnost mohou ihned ověřit v praxi a konfrontovat se svým původním záměrem. Co je vlastně na vlnité lepence tak zajímavého? Vlnitá lepenka, jako jeden z mnoha produktů papírenského průmyslu, patří k moderním, lehkým, ale pevným a tvarově snadno přizpůsobivým obalovým materiálům. Dobře tlumí nárazy, chrání křehké zboží a v podobě mezivrstvy spolehlivě izoluje. Vyrábí se převážně z recyklovaného papíru na moderních výkonných zvlňovacích strojích střídavým slepováním dvou až sedmi hladkých nebo zvlněných vrstev, v různých tloušťkách a barevných odstínech přírodní hnědá, šedá mramorovaná a bílá. Dodává se v rolích nebo se prodává na metry (cena za 1 m se pohybuje přibližně mezi 8 až 14 Kč). K slepování vrstev se používá kukuřičný škrob, který neobsahuje žádné škodliviny ani nebezpečné chemické látky. Opavský podnik „MODEL OBALY“ vyrábí široký sortiment vlnitých lepenek a dodává je do obchodní sítě v celé ČR a také je exportuje na Slovensko, do Polska a Německa. Z vlnité lepenky se vyrábějí přepravní obaly, skládací krabice nejrůznějších tvarů a velikostí. Kromě toho slouží lepenka k výrobě originálních užitkových i dekorativních předmětů, dárkových krabiček, úložných zásuvek pro domácnost, dětských skládanek a hraček. K oblíbeným skládacím hračkám patří domeček, který si děti samy sestaví z jednotlivých dílů a mohou v něm dokonce „bydlet“. S vícevrstvou vlnitou lepenkou se v poslední době úspěšně experimentuje při výrobě lehce přenosného nábytku. Na trhu jsou k dostání také dekorativní barevné a pestře vzorované „micro - lepenky“, které mají užší vlnky a používají se k různým zájmovým činnostem. K dětské konstrukční hře se nejlépe hodí vlnitá lepenka dvouvrstvá v přírodním hnědavém tónu, která je poměrně levná a běžně dostupná na trhu buď v rolích, nebo v jednotlivých plošných arších. Na první pohled působí lepenka zajímavě svým pravidelně zvlněným povrchem, na dotek je příjemná a vzhledem ke své tloušťce překvapivě lehká. Lze ji snadno stříhat, řezat, propichovat, ohýbat, stáčet, skládat a znovu spojovat lepením, nebo jinými mechanickými způsoby. Při bližším zkoumání vlnek v horizontálním a vertikálním směru vykazuje materiál výrazně rozdílné mechanické vlastnosti, které jsou hlavním zdrojem inspirativních nápadů pro hravé konstruování. Díky hrubší reliéfní struktuře povrchu a přírodnímu zbarvení lepenky, nejsou na hotových modelech patrné drobné chyby ani rozměrové nepřesnosti, které dětskou činnost obvykle charakterizují. Další výhodou při práci s lepenkou je možnost využít materiál téměř beze zbytku, protože i zdánlivý „odpad“ lze použít při jiné příležitosti. Z historie vlnité lepenky Vlnitá lepenka má za sebou více než 140 let existence. Její výrobu patentoval v 19. století Američan A. I. Jones ve snaze vylepšit vlastnosti tehdy vyráběných obalových materiálů, které byly příliš tuhé a dosti těžké. První zvlňovací stroj byl zhotoven ze dvou dělových hlavní, do jejichž obvodu byly vyfrézovány podélné drážky, které sloužily ke zvlňování papíru. Princip výroby vlnité lepenky se dodnes zásadně nezměnil. První továrna na výrobu vlnité lepenky byla uvedena do provozu v Londýně v roce 1886.
10
Kapitola čtvrtá
4 Začínáme konstruovat V průběhu kurzu budete mít příležitost: -
-
vybrat si a samostatně realizovat prostorový konstrukční model z předložené nabídky modelových situací a pracovních námětů, prožít hlavní fáze procesu konstruování - od první představy, nápadu, myšlenky, přes plánování, rozhodování, řešení jednoduchých technických problémů až po autorskou realizaci modelu, vcítit se do profese řemeslníka, návrháře, konstruktéra, designéra, architekta a uvědomit si, které dovednosti a schopnosti tyto profese vyžadují, stimulovat rozvoj vlastní prostorové představivosti a konstrukčně technického myšlení, prezentovat hotový model a vyjádřit se stručně k průběhu procesu konstruování, kriticky hodnotit vlastní činnost, aplikovat získané dovednosti a zkušenosti, naplánovat novou modelovou situaci a navrhnout jednoduché náměty pro konstrukční hru dětí v mateřské školce.
Co všechno budeme potřebovat? -
Materiály: dvouvrstvá vlnitá lepenka v přírodním odstínu, dřevěné špejle, papírový nebo textilní motouz Nástroje a pomůcky: nůžky, vysunovací nůž na karton, pravítko, kružítko, kancelářské svorky větší, disperzní lepidlo (např. Herkules), podložku
4.1 Hra s vlnitou lepenkou
Na rozdíl od většiny konstrukčních stavebnic, které obsahují již hotové základní konstrukční prvky z plastů, kovů či dřeva, mohou děti vytvářet z vlnité lepenky základní stavební elementy samy. Aby to dokázaly, potřebují se nejdříve s dvouvrstvou vlnitou lepenkou důkladně seznámit a poznat její vlastnosti. Proto před vlastním konstruováním modelů je vhodné vytvořit dětem dostatečný časový prostor pro manipulační hru a hravé experimentování s vlnitou lepenkou. Tato činnost přináší dětem potřebné napětí, samy objevují a poznávají přednosti i zápory materiálu, rozvíjí „cit“ pro materiál, důležitý pro správnou volbu a způsob zpracování materiálu. Hra s materiálem podněcuje dětskou obrazotvornost a následně produkci nápadů pro vytváření vlastních originálních konstrukcí. Děti pozorují nejdříve složení vlnité lepenky a její povrch z obou stran, všímají si její hladké a pravidelné zvlněné povrchové struktury, zkoumají malé pravidelné otvory vzniklé slepením hladké a zvlněné vrstvy. Zároveň přitom sledují, zkoušejí a objevují rozdílné mechanické vlastnosti materiálu v obou směrech lepenky - podél i napříč vlnek. Na základě získaných praktických zkušeností se pokusí lepenku různými způsoby tvarovat a vytvářet základní konstrukční prvky podle následujících doporučení a pokynů.
11
Kapitola čtvrtá
4.2 Vytváření základních konstrukčních prvků stáčením ve směru vlnek
Konstrukční elementy vzniklé stáčením pásů vlnité lepenky (stáčení) Ve vodorovném směru vlnek vykazuje lepenka vynikající ohebnost a pružnost, dovoluje snadné stáčení do kotoučů, kol, koleček, prstenců, kruhů, válců, trubek různých průměrů a výšek. Tyto tvary vznikají spirálovitým stáčením různě dlouhých a různě širokých pásů vlnité lepenky. Následující hra se stočenými konstrukčními prvky spočívá v možnosti vysunovat a opětovně zasunovat stočený materiál z plného středu kotoučů do prostoru a vytvářet tak zajímavé trojrozměrné kotoučovité útvary. Ty mají v představách dětí vyvolat nové tvarové prvky a jejich možné kombinace. Dětem dáme příležitost slovně vyjádřit, co jim vysunuté tvary připomínají - např. hory, kopce, věže, střechy, podstavce, klobouky, dorty, prohlubně, jámy, důlky, nádobky aj. Flexibilitu a originalitu dětského prostorového myšlení lze iniciovat prostřednictvím následující otázky: „K čemu lze využít různých tvarů kotoučů, válců, kol a koleček při konstruování budoucího modelu“? Uvádíme příklady dětských odpovědí a návrhů: např. jako kola pro dopravní prostředky, na zhotovení různých podstavců pro zajištění stability modelu, úchytky, tlačítka, ozubené převody a další možnosti. Předpokládáme, že tato činnost podpoří četnost a pestrost tvarových představ dítěte a později se kvalitativně projeví při sestavování a spojování jednotlivých prvků do podoby plánovaného konstrukčního modelu.
12
Kapitola čtvrtá
4.3 Vytváření základních konstrukčních prvků ohýbáním proti směru vlnek
Konstrukční elementy vzniklé ohýbáním podle naříznuté linie (hranaté tvary) V opačném směru, napříč vlnek, vykazuje lepenka značnou pevnost a tuhost. Při pokusu ohnout ji pouze rukou se zvlněná plocha nepravidelně láme. Stačí však ostrým nožem lehce přejet podél vyznačené linie a jemně naříznout vrchní reliéfní vrstvu lepenky a pak ji ohneme velmi snadno. Vznikne přesná ostrá hrana s pravidelným lomem. Tato příznivá okolnost dovoluje vytvářet další nespočetné varianty hranatých konstrukčních prvků, tentokrát v podobě různých prostorových těles - krychlí, kvádrů, jehlanů a mnohoúhelníků v různých rozměrech a velikostech. Tyto hranaté prostorové prvky lze spojovat, sestavovat a vzájemně kombinovat nejen mezi sebou, ale také stáčenými prostorovými útvary. Kromě toho je možné lepenku naříznout a ohýbat také v diagonálním směru a tak ještě více rozšířit sortiment základních konstrukčních elementů o nové, tvarově zajímavé prvky.
13
Kapitola čtvrtá
Možnosti spojování různých konstrukčních elementů
4.4 Způsoby spojování konstrukčních prvků
Malé pravidelné otvory po stranách lepenky dovolují překvapivě snadný a hlavně rychlý způsob spojení jednotlivých konstrukčních prvků. Velikost otvorů vlnek odpovídá průměru kulaté dřevěné špejle a tato šťastná náhoda dovoluje vytvářet poměrně pevné spoje i bez použití lepidla. Pro děti to znamená téměř neomezeně propojovat jednotlivé konstrukční elementy a sestavovat z nich různé konstrukční modely. Kromě toho lze konstrukční prvky spojovat jednoduchým nastřižením obou spojovaných částí a jejich vzájemným zasunutím. K volnějšímu propojení jednotlivých elementů doporučujeme použít papírový nebo textilní motouz. Potřebujeme-li silnější a pevnější vrstvu lepenky, vytvoříme ji snadno slepením několika vrstev lepenky na sebe (např. podvozek auta).
4.5 Příklady
modelových
situací,
jako
inspirace
pro
hravé
konstruování
Děti si obvykle přejí, aby jejich činnost byla smysluplná a prospěšná, podobně jako činnost dospělých. Proto se většinou snaží, aby se zhotovené modely podobaly co nejvěrněji svým tvarem i funkcí
14
Kapitola čtvrtá skutečným předmětům. Všímají si pozorně drobných detailů, které se snaží při konstruování modelu uplatnit. Chtějí, aby zhotovený model auta jezdil, houpačka se houpala, kolotoč otáčel, skříň se otevírala a zavírala, zkrátka aby to co vytvoří, skutečně fungovalo. Na snahu a potřebu dítěte zkusit to „doopravdy“, můžeme zcela spontánně navázat právě prostřednictvím konstrukční hry, která velmi účinně přispívá k uvolnění tvořivého potenciálu dítěte. Při výběru témat přihlíží učitel k věkové zralosti a individuálním zájmům dětí, které uvádí do aktuálních modelových situací a současně motivuje ke konstrukční hře. Témata jednotlivých situací vycházejí z běžného života, obsahují různé požadavky, návody, příklady, praktické úkoly, problémové otázky i jednoduché technické problémy, které mohou mladší děti v průběhu konstruování úspěšně řešit. Současně mají optimální příležitost vžít se do role konstruktéra, designéra, architekta, modeláře, řemeslníka a poznat blíže pracovní náplň a požadavky na pracovní výkon v rámci jednotlivých profesí.
4.5.1 1. Modelová situace - „Stavíme do výšky“
Věže, rozhledny, stožáry a jiné moderní i historické výškové stavby, odjakživa přitahují dětskou pozornost a podněcují zájem dítěte stavět výškové objekty, alespoň ve zmenšeném měřítku. Jak jsme již zmínili, začínají děti přibližně ve dvou letech stavět do výšky, nejdříve dvě až tři kostky a postupně zkouší postavit co nejvyšší stavby. Velmi rády se přitom baví tím, že své hotové dílko několikrát zbourají a znovu postaví. Zadání úkolu Děti se mohou inspirovat skutečnými výškovými stavbami v blízkém okolí svého domova nebo fotografiemi, kresbami, obrázky v encyklopediích, časopisech, na internetu. Kromě toho si mohou děti postavit výškový objekt zcela podle svých vlastních představ a fantazie. Doporučujeme stavět výškové stavby z kotoučovitých prvků různých velikostí a průměrů a spojovat je pomocí dřevěných špejlí. Děti mají vyřešit funkční tvar výškového objektu a současně zajistit dobrou stabilitu konstrukčního modelu. Pracovní náměty - vysílací, vyhlídkové, kostelní i hradní věže, rozhledny, majáky, komíny, stožáry, větrné mlýny aj.
4.5.2 2. Modelová situace - „Konstruujeme model žebříku“
Žebříky používáme v domácnosti, na zahradě, na stavbách, potřebují je odborníci různých profesí všude tam, kde potřebují pracovat ve výšce. Patří zde také různé druhy dětských průlezek, konstrukčně podobných žebříkům. Žebříky se vyrábějí z různých materiálů např. ze dřeva, kovu i plastu, musí být bezpečné, stabilní, skladné a snadno přenosné. Zadání úkolu Děti mají vytvořit jednoduchý konstrukční model žebříku z vlnité lepenky. Jednotlivé části lze spojovat zasunutím dřevěných špejlí do bočních otvorů lepenky i bez použití lepidla. Problémový úkol aktivuje originální nápady, pružnost myšlení, stimuluje obrazotvornost dítěte ve vztahu částí k celku, podněcuje technické myšlení žáků, nutí děti přemýšlet o bezpečném tvaru, funkčnosti a stabilitě modelu žebříku a také o bezpečnosti práce ve výškách. Hotové modely si mohou děti vzájemně vyměnit, rozložit na jednotlivé prvky a zkoušet nové tvarové varianty.
15
Kapitola čtvrtá Pracovní náměty - žebříky pro domácnost, zahradní žebříky, teleskopické, pojízdné, provazové a bazénové žebříky, speciální žebříky pro různé profese (požární, střešní), dětské žebříky a průlezky pro dětská hřiště
4.5.3 3. Modelová situace - „Ohlédnutí do historie“
Děti rády navštěvují historické výstavy, muzea, skanzeny, hrady, zámky, technické památky a setkávají se přitom s historickými předměty, technickým vybavením a zařízením z dob dávno minulých. Modelová situace navazuje na dětskou zvídavost a zájem sledovat vývoj techniky v průběhu času a dovědět se, jak to bylo dříve a přitom srovnávat vzhled a funkci historického předmětu s věcmi, které používáme v současnosti. Zadání úkolu Děti mají z vlnité lepenky vytvořit prostorový konstrukční model podle libovolně vybrané historické předlohy, jako zmenšenou, ale pokud možno přesnou kopii. V průběhu konstruování se rozvíjí přesnost pozorování, vnímaní celku, detailů, podobnosti, shod, rozdílů. Vyvolává také zájem dětí sledovat vývoj, vliv a přínos techniky pro společnost v různých historických etapách a současně lépe chápat hlubší souvislosti mezi činností člověka, přírodou a technikou. Pracovní náměty - historické stavby, hrady, hradní věže, roubenky, mosty, dobový historický nábytek, technická zařízení - např. studna s rumpálem, kašna, brána, historické dopravní prostředky, stroje apod.
4.5.4 Modelová situace - „Pohled do budoucnosti“
S ohlédnutím do historie úzce souvisí také perspektivní výhledy do blízké i vzdálené budoucnosti. Děti přednostně zajímá, jak bude vypadat svět, až budou dospělí. Ve své fantazii si představují, jak se svět změní, co bude jiné, nové. V této souvislosti nám dospělým kladou mnoho zvídavých otázek. Zajímá je, jak budou v budoucnu vypadat dopravní prostředky, domy, nábytek, obchody, technická zařízení, zda se podaří lidem žít na jiné planetě, jakým tempem a směrem se bude technika dále vyvíjet. Zadání úkolu Děti mají reagovat na otázku, jak si představují svůj život v budoucnosti a podle své fantazie navrhnout a vytvořit vlastní „nadčasový“ model užitkového předmětu, hračky, budoucí stavby, technického zařízení, dopravního prostředku aj. Pracovní náměty - vycházejí z dětské fantazie
16
Kapitola čtvrtá 4.5.5 5. Modelová situace - „Zkoušíme konstruovat bez odpadu“
Dnešní životní styl a touha spotřební společnosti po blahobytu je vydatně podporovaná reklamou. Používáme stále více věcí „na jedno použití“ a zanecháváme po sobě množství odpadu. Dětské pozornosti neujde, jak dospělí nehospodárně zacházejí s materiály, věcmi, plýtvají potravinami a vyhazují předčasně věci, jen proto, aby si koupili nové. Modelová situace napoví dětem, jak ekonomicky přemýšlet, hospodárněji zacházet s materiálem a využít jej v procesu konstruování tak, aby vzniklo co nejméně odpadu. Zadání úkolu Každé dítě dostane stejně velký formát vlnité lepenky (např. A3 nebo A4). Podle své představy pak navrhne a vytvoří libovolný konstrukční model tak, aby veškerý materiál byl beze zbytku využit ke zhotovení modelu. Požadavek „bezodpadového“ konstruování je pro dítě do určité míry omezující, ale na druhé straně podporuje jeho kreativitu, originální nápady, jak problém vyřešit. Děti musí svůj návrh přizpůsobit danému množství materiálu a přemýšlet, jak ho účelně a hospodárně, bez zbytečného plýtvání využít. Úkol stimuluje děti k rozvoji obrazotvornosti, technické představivosti, k pružnosti myšlení, přesnosti i odhadu a vede je k hospodárnému zacházení s materiálem. Pracovní náměty - vychází z různých dětských přání a návrhů, učitel má funkci „konzultanta“ - poradce a pomáhá dětem při vytváření prvních konstrukčních představ a hlavně při rozhodování, jaký model budou konstruovat.
4.5.6 6. Modelová situace - „Nábytek na zakázku“
Děti rády pozorují různé pracovní činnosti v domácnosti a ve svém nejbližším okolí. Ve svých hrách často napodobují různé profesní činnosti, ale nejvíce ze všeho chtějí aktivně pomáhat, vyzkoušet si na „vlastní kůži“, jak se co dělá a snaží se zapojit do reálného světa práce. Touží přitom po uznání a pochvale ze strany dospělých. Skutečně, již v raném věku dávají děti najevo, která povolání se jim líbí a s předstihem nám sdělují, čím budou, až vyrostou. Zadání úkolu Modelová situace navazuje na potřebu dětí pomáhat, dělat něco užitečného a vyzkoušet si přitom některou z tvůrčích profesí, v našem případě „designéra“ nábytku. Úkolem dětí je vstřícně reagovat na požadavky „fiktivních zákazníků“, kteří si u „školní firmy“ objednali zhotovení konkrétního kusu nábytku. K tomu účelu připraví učitel předem názorné, pro děti srozumitelné grafické nákresy jednoduchých kusů nábytků, vloží je do obálek. Ty si děti náhodně vybírají a podle nákresu pak samostatně konstruují požadovaný model. Tato situace má silný motivační náboj, úkol vyvolává u dětí napětí, moment překvapení a současně je informuje o tom, co všechno musí umět a znát nábytkový designér. Kromě toho modelová situace podněcuje bohatou myšlenkovou činnost dětí, přináší jim pocit sebevědomí, užitečnosti, uplatnění v životě. Pracovní náměty - jednoduché modely nábytku a bytového zařízení, jako jsou pohovky, lavičky, křesla, židle, stoly, skříně, poličky aj.
17
Kapitola čtvrtá 4.5.7 7. Modelová situace - „Jak věci kolem nás fungují?“
Děti vždy zajímá, jak a proč věci kolem nich fungují. Jsou nadšené, když hračky nebo užitkové předměty vykonávají nějaký pohyb, případně zvuk a snaží se zjistit, proč se pohybují a co pohyb způsobuje. Modelová situace uvádí žáky do vztahů mezi materiálem, tvarem a funkcí modelu, vyvolává prostorové představy budoucího předmětu v pohybu, podporuje běžná i neobvyklá řešení konstrukčně technických problémů. Zadání úkolu Děti mají vytvořit funkční pohyblivý model libovolného technického zařízení, které bude vykonávat jednoduchý mechanický pohyb. Pracovní náměty - různé typy houpaček, kolotočů, auta či jiné dopravní prostředky, lanovky, větrný mlýn, vlakové závory, ozubené převody aj.
4.5.8 8. Modelová situace - „Učíme se od přírody“
Člověk se vždy učil od přírody, která nám i dnes nabízí cenné inspirace, a naznačuje všem, kteří jsou k přírodě vnímavější, jak řešit aktuální problémy v oblasti techniky. Moderní architektura hledá inspiraci v přírodních tvarech, jako jsou např. složené oči hmyzu, stavba ptačího peří, křídla vážek, tvary pylových zrnek, tvar jedlové šišky, včelí plástve, vosí hnízda aj. Modelová situace podněcuje děti k citlivějšímu vnímání a pozorování přírody, k nalézání příkladů ve smyslu otázky „Jak to dělá - jak „konstruuje“ příroda“? Záměrem je přiblížit dětem vztahy mezi přírodou, člověkem a technikou, vyvolat v nich upřímný obdiv, pokoru a úctu k přírodě, podnítit jejich zájem blíže ji poznávat a hledat v ní inspirace pro život. Zadání úkolu Nejdříve dětem poskytneme co nejvíce příležitostí k pozorování rozmanitosti a dokonalosti přírody, nejlépe přímým kontaktem a pobytem v přírodě. Na konkrétních příkladech mohou děti sledovat, jak příroda konstruuje tvary květů, stonků, listy, plody, včelí a vosí stavby, lastury, ulity, ptačí zobáky a mnohé další obdivuhodně funkční a zároveň krásné přírodní konstrukce. Pro umocnění estetického zážitku při pozorování přírody, doporučujeme podívat se také na detailní zvětšení přírodních struktur prostřednictvím kvalitního mikroskopu. Pracovní náměty - podle vzoru přírody konstruovat stabilní konstrukce výškových staveb, věže, lidská obydlí
4.5.9 9. Modelová situace - „Konstruujeme společně v jednom týmu“
Většina dnešních profesí se neobejde bez kvalitní týmové spolupráce. Děti potřebují k hravé činnosti společnost svých vrstevníků a samy je spontánně vyhledávají. Podle zájmů se sdružují do skupin, svoji činnost organizují, přidělují si role, rozhodují, co kdo bude dělat a za co bude zodpovídat.
18
Kapitola čtvrtá Modelová situace navazuje na zájem a vstřícnost dětí spolupracovat v týmu na zadaném úkolu. V průběhu společné činnosti se děti učí vzájemně komunikovat, dohodnout se s ostatními na společném postupu, přesně vyjádřit své názory, správně formulovat požadavky, přizpůsobit se. Ve vztahu k práci se učí děti plánovat, organizovat pracovní činnost, pomáhat si, radit se, vyměňovat názory a zkušenosti, kriticky hodnotit svůj přínos, podobně jako konkrétní výsledek společné práce. Zadání úkolu Děti mají reagovat na potřeby a problémy každodenního života, vzájemně se dohodnout, společně plánovat, rozdělit si úkoly a tvořit. Každé dítě může uplatnit své individuální schopnosti a dovednosti, ale zároveň se musí přizpůsobit zadaným úkolům, podmínkám a společnému záměru celého týmu. Úkol podporuje týmovou spolupráci, rozvoj komunikativních dovedností, schopnost dohodnout se na společném postupu, rozdělit si úkoly, přizpůsobit a prožívat radost z výsledků společné činnosti. Pracovní náměty pro týmovou spolupráci Vybavení dětského hřiště - průlezky, pískoviště, houpačky, horolezecké stěny, překážková dráha Model středověkého hradu - věže, hradby, brány, padací most, kašna Město budoucnosti - architektura, dopravní prostředky Dopravní prostředky - auta, letadla, lodě, koloběžky, sáně, dopravní značky, semafory Pěší zóna ve městě - stromy, lavičky, odpadkové koše, veřejné osvětlení Vánoční betlém - lidské i zvířecí figury, venkovská stavení Zoologická zahrada - zvířata, klece, ohrady, nádoby na krmení, zvířecí obydlí Vlakové nádraží - vagonky, lokomotiva, koleje, závory, výhybky, nádražní budovy
Slovo závěrem Vážení a milí účastníci kurzu, pokud jste dospěli až k tomuto závěrečnému bodu studijního textu, pak se mohu společně s Vámi těšit z toho, že se Vám podařilo blíže nahlédnout do specifické oblasti polytechnického vzdělávání, které zatím není v podmínkách naší země systematicky podporováno. Tento projekt je „první vlaštovkou“, která přináší dobré zprávy o tom, že brzy dojde v této oblasti vzdělávání k pozitivní změně. Věříme, že přímá účast v „zážitkové tvůrčí dílně“ Vám přinesla nejen zajímavé poznatky a praktické zkušenosti z procesu konstruování, ale také prostou radost z viditelného výsledku Vaší autorské tvůrčí činnosti. Správně tušíte, že plánování a příprava modelových situací s technickou tématikou vyžaduje poměrně mnoho času i tvůrčí aktivity. Pokud jste zjistili, že potřebujete své znalosti a praktické dovednost i v oblasti polytechnického vzdělávání průběžně doplňovat, pak je to velmi příznivá zpráva, zvláště pro zvídavé a aktivní předškolní děti. Vzhledem k akceleraci změn vyvolaných technikou nelze očekávat, že za Vás „někdo shora“ rychle a direktivně rozhodne, co se mají děti naučit pro život v technologicky vyspělém prostředí. Závěrem bych Vás i sebe ráda optimisticky ujistila, že tvořivá realizace didaktického úkolu Vám jistě přinesla také pocit zdravého sebevědomí, které pro naši náročnou učitelskou profesi stále více potřebujeme. K tomu vám přeji hodně dobrých nápadů, tvůrčí invence, fyzické kondice a trpělivosti! autorka studijního textu a lektorka kurzu PaedDr. Hana Vaňková, CSc.
Poznámka autorky Všechny prezentované náměty pro tvořivou konstrukční hru s vlnitou lepenkou byly prakticky ověřeny ve školní praxi a realizovány společně se studenty učitelství I. stupně ZŠ v rámci předmětu Technologická praktika na katedře pracovní a technické výchovy, Pedagogická fakulta OU
19
Obrazová příloha
Podněty k inspiraci
Použitá literatura [1] Bronowski, J. (1985). Vzestup člověka. Praha: Odeon ISBN 01-029-05 [2] Čáp, J. Mareš, J. (2001) Psychologie pro učitele. Praha: Portál ISBN 80-7178-463-X [3] Caillois, R. (1998). Hry a lidé. Praha: Ypsilon ISBN 80-902482-2-5 [4] Cílek, V. (2002). Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán ISBN 80-86569-29-2 [5] Dacey, J. S., Lennon, K. H. (2000). Kreativita. Praha: Grada ISBN 80-7169-903-9 [6] Studio X, Londyn. (2004) Design pro 21. století. Bratislava. Slovart ISBN 80-7209-619-2 [7] Fischer, R. (1997) Učíme děti myslet. Praha:Portál ISBN 80-7178-120-7 [8] Fink, E. (1993).. Hra jako symbol světa. Praha: ČS ISBN 22-023-93 [9] Gardner, H. (1999) Dimenze myšlení. Praha: Portál ISBN 80-7178-279-3 [10] Gates, P. (1955). Věda a příroda. Prešov: Mladé leta ISBN 80-06-00710-1 [11] Hill, B. (1997). Inovationsquelle Natur. Aachen: Shaker Verlag ISBN–3–8265–2887–5 [12] Huizinga, J. (2000). Homo ludens. Praha: Mladá fronta [13] Kohák, E. (2000). Zelená svatozář. Praha: Slon ISBN 80-85850-86-9 [14] Komárek, S. (2000). Příroda a kultura. Praha: Vesmír ISBN 80-85977-33-8 [15] Kovalíková, S. (1995). Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála ISBN 80-901873-0-7 [16] Lorenz, K. (1997). Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta ISBN 80-204-0645-X [17] Montessori, M. (1998) Tajuplné dětství. Praha: SPS ISBN 8086-189-00-7 [18] Kočí, J. (1994). Od historie technické tvorby ke konstruologii. Praha: Ekon. ISBN 80-85431-87-4 [19] Koukolík, F. (1997). Kniha o Adamovi a Evě. Praha: Makropolus ISBN 80-86003-14-0 [20] Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada ISBN 80-7169-195-X [21] Lewis, T. (1989). Myšlenky pozdě v noci. Praha: Kolumbus ISBN 23-027-89 [22] Mišurcová,V., Fišer, J., Fixl, V. (1989) Hra a hračka v životě dětí. Praha: SNP 14-112-89 [23] Petty, G. (1996) Moderní vyučování. Praha: Portál ISBN 80-7178-070-7 [24] Piaget, J., Inhelderová, B. (1997)Psychologie dítěte. Praha: Portál ISBN 80-7178-146-0 [25] Raab, M. (1999). Materiály a člověk. Praha: Encyklopedický dům SBN 80-86044-13-0 [26] Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon ISBN 01-521-67 [27] Rýdl, K. (1994) .Alternativní ped. hnutí v současné společnosti. Brno: Paido ISBN 80-900035 –8-3 [28] Salomon, J. J. (1997). Technologický úděl. Praha. Filosofia ISBN 80-7007-097-8 [29] Singule, F. (1991). Americká pragmatická pedagogika. Praha: SPN ISBN 80-04-20175-4 [30] Sommer, M. (1990). Jak rozvíjet technickou tvořivost. Praha: Práce 24-028-90 [31] Skalková, J. (1999). Obecná didaktika. Praha: ISV ISBN 80-85866-33-1 [32] Šmajs, J. (1994). Kultura proti přírodě. Brno: Zvláštní vydání [33] Švec, V.(1998). Klíčové dovednosti. Brno: Masarykova univerzita ISBN 80-210-1937-9 [34] Töffler, A. (1992). Šok z budoucnosti. Praha: Práce ISBN 978802080 1609 [35] Vaňková, Hana.(2005). Příroda, jako zdroj inspirace. Ostrava:OU PdF ISBN 80-7368-148-X [36]Votruba, L. (2000). Rozvíjení tvořivosti techniků. Praha: Academia ISBN
Název: Autor: Vydání: Počet stran: Určeno pro projekt: Reg. číslo projektu: Nakladatel:
Tvoříme a konstruujeme z vlnité lepenky PaedDr. Hana Vaňková, CSc. první, 2014 22 Dílna techniky ve světě dětí – Zážitkové tvůrčí dílny v rozvoji technického myšlení učitelů a dětí v mateřské škole CZ.1.07/1.3.00/48.0011 Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.
