TV vysílání přes Internet se zaměřením na on-line vysílání České televize

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA INFORMATIKY A STATISTIKY KATEDRA SYSTÉMOVÉ ANALÝZY

TV vysílání přes Internet se zaměřením na on-line vysílání České televize Bakalářská práce

Autor: Radim Švehla Vedoucí práce: PhDr. Ing. Mgr. Antonín Pavlíček

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal.

V Praze dne 8.5. 2007

podpis: ………………… Strana 2

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé práce panu PhDr. Ing. Mgr. Antonínu Pavlíčkovi za cenné rady a odborné vedení. Dále pak také zaměstnancům České televize Ing. Petru Svatošovi a Ing. Ivetě Řenčové za poskytnuté údaje a Davidu Krejčímu za užitečné informace. Strana 3

ABSTRAKT: V této práci jsem se zabýval fenoménem současné doby – vysíláním přes internet. Cílem mé práce bylo srozumitelně popsat základní technické aspekty televizního vysílání přes Internet a zároveň zmapovat současnou nabídku on-line vysílání České televize. Na základě toho pak navrhnout vlastní koncepci nově připravované služby naší veřejnoprávní televize – on-line videopůjčovnu. V závěru práce se pak pokusím odhadnout, jaký dopad bude mít vysílání přes internet na budoucnost klasického televizního vysílání.

Na začátku práce uvádím stručnou historii televize a základní prvky klasického televizního vysílání a digitalizace signálu. Další část tvoří přehled jednotlivých technických principů vysílání multimediálního obsahu přes Internet včetně dnes nejrozšířenějšího způsobu ochrany digitálních dat (DRM). Následuje přehled o tom, co v současné době nabízí ve svém on-line vysílání Česká televize. Na závěr práce přináším mnou navrženou koncepci Českou televizí připravované on-line videopůjčovny.

Strana 4

ABSTRACT: In my thesis I have dealt with the phenomenon broadcasting over the internet. The aim of my thesis was to intelligebly describe basic technical aspects of television broadcasting over the internet and at the same time to outline current on-line broadcasting selection offered by Czech Television. Based on the collected data I have offered my own proposal for a new public television - on-line videorental. In the conclusion of my thesis I have estimated the overall outcome of the on-line broadcasting and the result of on-line broadcasting for the future of regular television broadcasting as such.

At the beginning of my thesis I have briefly outlined history of television, basic elements of regular television broadcasting and the proces of digitalisation. The part that follows offers an overview of individual technical parameters of broadcasting with multimedia content through internet including nowadays widely spread means of digital data protection (DRM). Then follows an roundup of current selection of on-line broadcasting of the Czech Television. In the final part, conclusion, I have introduced new, personally designed concept of the Czech Television Videorental.

Strana 5

OBSAH 1.

ÚVOD............................................................................................................................9

2.

HISTORIE TELEVIZE ............................................................................................11 2.1. 2.2. 2.3.

3.

MECHANICKÁ TELEVIZE .......................................................................................11 ELEKTRONICKÁ TELEVIZE .....................................................................................12 HISTORIE TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ V ČESKOSLOVENSKU .......................................12

ZÁKLADNÍ PRINCIPY TELEVIZE......................................................................14 3.1. OPTICKOELEKTRICKÁ A ELEKTRICKOOPTICKÁ PŘEMĚNA .............................14 3.2. FYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI LIDSKÉHO OKA .........................................................14 3.2.1. Setrvačnost zrakového vjemu.............................................................................15 3.2.2. Ostrost vidění.....................................................................................................15 3.2.3. Vnímání barev....................................................................................................15 3.3. PRINCIP ROZKLADU A SKLADU OBRAZU ................................................................15

4.

DIGITALIZACE .......................................................................................................17 4.1. DIGITALIZACE ANALOGOVÉHO OBRAZOVÉHO SIGNÁLU ........................................17 4.1.1. Vzorkování analogového signálu.......................................................................18 4.1.2. Kvantování vzorkovaného signálu .....................................................................19 4.1.3. Zdrojové kódování digitálního signálu ..............................................................20 4.1.3.1 Pulsní Kódová Modulace (PCM)................................................................20 4.1.3.2 Diferenční Pulsní Kódová Modulace (DPCM)...........................................21 4.1.3.3 Transformační metody.................................................................................21 4.2. VÝHODY A NEVÝHODY DIGITALIZACE ..................................................................22

5.

KOMPRESNÍ METODY MPEG.............................................................................24 5.1. 5.2. 5.3.

6.

MPEG 1 ...............................................................................................................24 MPEG 2 ...............................................................................................................24 MPEG 4 ...............................................................................................................26

STREAMING.............................................................................................................28 6.1. PROTOKOLY STREAMINGU MULTIMEDIÁLNÍHO OBSAHU .......................................29 6.1.1. Real-time Protocol – RTP..................................................................................29 6.1.2. Real-time Transport Control Protocol - RTCP .................................................29 6.1.3. Real Time Streaming Protocol - RTSP ..............................................................30 6.1.4. Microsoft Media Services – MMS......................................................................30 6.2. ARCHITEKTURA PŘENOSU MULTIMEDIÁLNÍHO OBSAHU ........................................30 6.2.1. Encoder ..............................................................................................................30 6.2.2. Server .................................................................................................................31 6.2.3. Klient..................................................................................................................31 6.3. ZPŮSOB DISTRIBUCE MULTIMEDIÁLNIHO OBSAHU ................................................31 6.3.1. Unicast ...............................................................................................................31 6.3.2. Multicast ............................................................................................................32 6.4. WEBCASTING ........................................................................................................33 6.4.1. On demand – přehrávání na žádost...................................................................33 6.4.2. Živé on-line vysílání...........................................................................................34

Strana 6

7.

NEJČASTĚJŠÍ FORMÁTY DIGITÁLNÍHO VIDEA NA INTERNETU...........35 7.1. 7.2. 7.3. 7.4.

8.

REAL MEDIA .........................................................................................................35 WINDOWS MEDIA ..................................................................................................35 QUICK TIME ..........................................................................................................36 FLASH ...................................................................................................................36

SPRÁVA AUTORSKÝCH PRÁV ...........................................................................38 8.1. DRM ....................................................................................................................38 8.1.1. Obchodní scénáře ..............................................................................................38 8.1.1.1 Služby odběru ..............................................................................................38 8.1.1.2 Nákup a stažení jednotlivých stop ...............................................................39 8.1.1.3 Služby vypůjčení..........................................................................................39 8.1.1.4 Video on demand nebo filmy s poplatkem za shlédnutí..............................39 8.1.1.5 Živý přenos ..................................................................................................39 8.1.2. Základní proces správy DRM služby Windows Media ......................................40 8.1.2.1 Balení ...........................................................................................................40 8.1.2.2 Distribuce.....................................................................................................40 8.1.2.3 Vytvoření licenčního serveru.......................................................................40 8.1.2.4 Získání licence .............................................................................................41 8.1.2.5 Přehrání digitálního mediálního souboru.....................................................41 8.1.3. Zabezpečení digitálního obsahu ........................................................................41 8.1.4. Prolomení digitálního zabezpečení....................................................................42 ON-LINE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE............................................................43

9.

9.1. ČESKÁ TELEVIZE ...................................................................................................43 9.2. POČÁTKY ON-LINE VYSÍLÁNÍ ................................................................................44 9.3. ON-LINE VYSÍLÁNÍ DNES .......................................................................................44 9.3.1. ČT24...................................................................................................................45 9.3.2. Fotbal živě..........................................................................................................46 9.3.3. Hojkej živě..........................................................................................................46 9.4. NÁVŠTĚVNOST ON-LINE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE .............................................47 9.5. NÁVŠTĚVNOST STRÁNEK S ŽIVÝM ON-LINE VYSÍLÁNÍM PROGRAMU ČT24...........48 9.6. ON-LINE VYSÍLÁNÍ A TELEVIZNÍ POPLATEK ...........................................................49 9.7. BEST BROADBAND APPLICATION 2006.................................................................50 9.8. NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOST ON-LINE VYSÍLÁNÍ .........................................................51 10. 10.1. 10.2. 10.3. 10.4. 10.5.

VLASTNÍ KONCEPCE ON-LINE VIDEOPŮJČOVNY..................................52 NABÍDKA .......................................................................................................52 ZPŮSOB DISTRIBUCE..................................................................................53 PŮJČOVNÉ .....................................................................................................53 ZPŮSOBY PLACENÍ .....................................................................................54 DOPLŇKOVÉ SLUŽBY ................................................................................54

11.

ZÁVĚR ...................................................................................................................56

12.

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ..............................................................58

KAPITOLA 2 ..................................................................................................................58 KAPITOLA 3 ..................................................................................................................58 KAPITOLA 4 ..................................................................................................................58 KAPITOLA 5 ..................................................................................................................58 KAPITOLA 6 ..................................................................................................................59 KAPITOLA 7 ..................................................................................................................59 Strana 7

13.

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK...................................................................61

SEZNAM OBRÁZKŮ.....................................................................................................61 OBR. 2.1: PRINCIP MECHANICKÉ TELEVIZE ......................................................................61 OBR. 3.1: TELEVIZNÍ RASTR ............................................................................................61 OBR. 4.2: PRINCIP LINEÁRNÍHO KVANTOVÁNÍ VZORKOVANÉHO SIGNÁLU .......................61 OBR. 4.2: PRINCIP REKONSTRUKCE SIGNÁLU PULSNÍ KÓDOVÉ MODULACE ......................61 OBR. 4.3: SIGNÁLOVÝ A SPEKTRÁLNÍ PROSTOR S MALÝMI ROZDÍLY V HODNOTÁCH .......61 OBR. 5.1: SLOŽENÍ MAKROBLOKU VSTUPNÍHO A VÝSTUPNÍHO SIGNÁLU FORMÁTU 4:2:2 61 OBR. 6.2: ROZDÍL MEZI PŘÍMÝM A SKUPINOVÝM ADRESOVÁNÍM .....................................61 SEZNAM TABULEK .....................................................................................................62

Strana 8

1. ÚVOD

Vynález systému vidění na dálku nebo také obrázkového rozhlasu, jak se v raných počátcích televizi přezdívalo, se může bez okolků označit jako jeden z nejvýznamnějších objevů dvacátého století. Stejně tak, i když podle mě v daleko významnějším měřítku, by tomu mohlo být i v případě celosvětové počítačové sítě známé pod názvem Internet. Oba tyto vynálezy ovlivnily společnost natolik, že se dají označit za fenomény, bez kterých si většina z nás nedokáže svůj život už ani představit. Záměrně říkám většina, jelikož stále existují lidé, kteří mají mizivé nebo dokonce žádné zkušenosti s Internetem, což je v hlavní míře ovlivněno jejich pokročilým věkem nebo nízkou sociální úrovní země, ve které žijí. A naopak jsou zase lidé, kteří se užívání těchto výdobytků moderní doby dobrovolně vzdávají. Nicméně ti ostatní každodenně rádi přepínají programy a surfují na vlnách informačního oceánu. Podle průzkumů z posledních let toto surfování začíná pouhé přepínání programů převyšovat. Možná právě díky tomu mohla vzniknout tato práce, jelikož televizní stanice s podporou nových technologií začínají distribuovat své vysílání i prostřednictvím Internetu.

CÍLE PRÁCE

Prvním cílem mého snažení je seznámit čtenáře této práce srozumitelným způsobem se základními technickými aspekty televizního vysílání přes Internet. Dalším mým cílem je zmapovat současnou nabídku tohoto druhu vysílání naší veřejnoprávní televize a navrhnout svoji variantu řešení on-line videopůjčovny, která by měla být uvedena do provozu Českou televizí do konce tohoto roku. Na závěr bych se chtěl pokusit odhadnout budoucnost televizního vysílání.

STRUKTURA PRÁCE

Druhá kapitola seznamuje čtenáře s úplnými začátky televize, do kterých spadá nejen její historie, ale i řada historických objevů (uvedu ty nejdůležitější), které zapříčinily a dovolily myšlenku jejího samotného vzniku. Třetí kapitola obsahuje vysvětlení základních principů klasického televizního vysílání. Tedy co všechno je za tím, aby člověk mohl sledovat po jednom stisknutí tlačítka barevné pohyblivé obrázky. Strana 9

Čtvrtá kapitola se zabývá důležitým krokem vpřed v oblasti televizního vysílání a tím je digitalizace analogového televizního signálu. Postupně bude vysvětleno proč vůbec k digitalizaci v této oblasti došlo, z jakých základních operací se skládá a v čem tkví její výhody a nevýhody. S kapitolou o digitalizaci je úzce spojena kapitola čtvrtá, pojednávající o kompresních metodách digitalizovaného signálu a to o třech nejdůležitějších standardech vytvořených skupinou expertů MPEG, které jsou považovány za jedny z nejúspěšnějších v celé historii mezinárodní organizace pro normalizaci ISO. Šestá kapitola vysvětluje revoluční techniku v oblasti sledování multimédií na Internetu – tzv. streaming. Čtenář bude seznámen s touto technologií, s principy jak je realizována

a v poslední řadě také s tím, co se skrývá pod pojmem Webcasting, který se

streamingem úzce souvisí. Po této kapitole následuje přehled formátů digitálního videa na Internetu, ve které jsou popsány čtyři nejčastěji se vyskytující formáty od čtyřech různých společností. V osmé kapitole jsou obsaženy základní informace o dnes nejrozšířenějším typu ochrany digitálního obsahu – DRM. Kapitola o on-line vysílání České televize přináší souhrn informací o tom, co všechno a jakým způsobem může sledovat v dnešní době divák veřejnoprávního televizního vysílání. Nechybí ani informace o sledovanosti a nástin plánů do budoucna. Desátá kapitola práce obsahuje mnou navrženou koncepci Českou televizí připravované on-line videopůjčovny.

Strana 10

2. HISTORIE TELEVIZE Na začátek je nutno podotknout, že televize nebyla vynalezena jedním člověkem, ale o její postupný vývoj až do podoby, která je nám známa dnes, se společně zasloužilo více generací. Počátky historie televize sahají až do 19. století. Roku 1843 formuloval Alexandr Bain tři podmínky pro přenos obrazu: 1. Obraz je potřeba rozložit na jednotlivé body a opět složit. 2. Světelné body je potřeba převést na elektrické hodnoty a naopak. 3. Rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně. [viz. http://technet.idnes.cz/prvni-televize-umela-vysilat-pouze-obrazce-s-rozlisenim-64pixelu-1cd-/tec_technika.asp?c=A070119_180941_tec_technika_dno] Dalšími významnými objevy, které napomohly vlastnímu rozvoji televize byl objev fotoefektu francouzského vědce Antoine Becquerela a náhodný objev světlocitlivosti selenu správcem telegrafní stanice Mayem, kterého dále využili angličtí fyzikové William Ayrton a John Perry pro první přenos jednotlivých obrazových prvků. O praktický rozvoj Bainovy teorie se nejvíce zasloužil Němec Paul Gottlieb Nipkow, který v roce 1884 provedl první mechanický rozklad obrazu pomocí kotouče s otvory uspořádanými do spirály (tzv. Nipkowův kotouč).

2.1.

MECHANICKÁ TELEVIZE

S využitím principu Nipkowova kotouče sestrojil v 20. letech minulého století Skot John Logie Baird první mechanickou televizi, kterou veřejně předvedl v dubnu roku 1925. O dva roky později uskutečnil přenos obrazu po telefonním vedení a rok poté bezdrátový přenos mezi Londýnem a New Yorkem. Do stejného roku spadají i jeho experimenty s barevnou televizí. V roce 1929 začíná pokusně vysílat na vlnách mechanické televize britská zpravodajská stanice BBC, využívající Bairdovo televizní zařízení. Na počátku 30. let vrcholil závod mezi Velkou Británií a Německem o prvenství v pravidelném televizním vysílání, jehož vítězem se stala britská stanice BBC, která v listopadu roku 1936 zahájila vysílání pravidelného televizního programu.

Strana 11

Obr. 2.1: Princip mechanické televize. Nipkowovův kotouč na vysílací straně rozdělil obraz na řádky složené z jednotlivých bodů. Selenový fotoelektrický článek měnil podle množství dopadajícího světla z jednotlivých bodů obrazu elektrický proud. Přijímač pracoval na opačném principu. Podmínkou bylo, že oba Nipkowovy kotouče poháněné motory se otáčely zcela synchronně.

2.2.

ELEKTRONICKÁ TELEVIZE

Mechanická televize však neslavila velký úspěch a to hlavně díky nepříliš vysoké kvalitě obrazu. Nakonec byla koncem 30. let vytlačena televizí elektronickou, jejímž průkopníkem byl ruský emigrant Vladimir Kosma Zworykin, jenž učinil výrazné objevy ve vývoji snímacích a přijímacích elektronek. Své elektronické zařízení předvedl poprvé v roce 1929. Druhá světová válka rozšíření televize zpozdila, nicméně díky pokrokům v elektronice pro vojenské účely k němu došlo krátce po jejím skončení. Na počátku 50. let bylo v USA zahájeno barevné vysílání podle normy NTSC. Evropské země pracovaly na vlastních barevných soustavách. Vedle normy NTSC však přežily jen soustavy SECAM a PAL, které se s určitými vylepšeními používají dodnes.1

2.3.

HISTORIE TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ V ČESKOSLOVENSKU

V Československu se od roku 1929 věnoval experimentům v oblasti televize Josef Šafránek. V roce 1935 sestavil první československé televizní zařízení. O rok později vydává knihu Televise, která sloužila k propagaci televize mezi širokou veřejností. Koncem války přesunula německá firma Fernsehen A. G. (po osvobození Televid) do kláštera v Dolní Smržovce část svého výzkumu, kde byla umožněna stáž 25 pracovníkům Českého rozhlasu. Po náhlém přesunu veškerého vybavení do SSSR se pokračování

1

Standardy kódování barevného televizního signálu PAL (Phase Alternation Line) – Evropa, Jižní Amerika, Austrálie, jihovýchodní Asie, Afrika NTSC (National Television Standards Committee) – Severní a Střední Amerika SECAM (Séquentiel couleur à mémoire) – Francie, Rusko, západní část Afriky

Strana 12

zdejšího výzkumu ujímá v Tanvaldu Vojenský technický ústav. Od roku 1953 se Československo zařadilo mezi země s pravidelným televizním vysíláním. Koncem 50. let pak vzniká podnik TESLA Radiospoj, zajištující výrobu převážně technologických částí Československé televize až do konce 80. let.

Strana 13

3. ZÁKLADNÍ PRINCIPY TELEVIZE Funkcí televizního zařízení je přenést snímaný obraz scény na libovolnou vzdálenost k divákovi nebo na záznamové zařízení. Vždy je však možné přenášet pouze omezené množství informací, což si ovšem lze dovolit s ohledem na omezené vlastnosti lidského oka. Základem tohoto přenosu jsou časoprostorová transformace a optickoelektrická a elektrickooptická přeměna.

3.1.

OPTICKOELEKTRICKÁ A ELEKTRICKOOPTICKÁ PŘEMĚNA

Každý bod scény, nyní berme v úvahu její statický obraz, je charakterizován informacemi o jasu, tónu barvy a sytosti a to pro každé oko zvlášť (stereoskopický obraz). V praxi by však bylo obtížné přenášet takové množství informací o každém bodu, a proto si televize vystačí se stejnými informacemi pro obě oči. I poté nelze časoprostorovou transformaci provést zcela ideálně, protože každá scéna obsahuje příliš mnoho bodů. Proto se s využitím omezené rozlišovací schopnosti lidského oka vybere pro přenos konečný počet bodů scény (takovýto princip časoprostorové transformace nazýváme televizní rozklad obrazu). U takto vybraných bodů pak postupně dochází k jejich snímání. Získané informace jsou lineárně převedeny na elektrický signál (optickoelektrická přeměna). Oba tyto procesy zajišťuje snímací senzor nebo snímací elektronka. Opačný proces (elektrickooptická přeměna) probíhá v televizní obrazovce. U pohyblivé scény musí docházet k další redukci obrazových informací, jelikož skutečný kontinuální tok obrazových informací není možné přenášet televizním zařízením a to opět z důvodu příliš velkého množství informací. Zde se kromě rozlišovací schopnosti využívá další vlastnosti lidského oka - setrvačnosti zrakového vjemu.

3.2.

FYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI LIDSKÉHO OKA

Zrakem přijímáme až 90% všech informací kolem nás. Dá se tak považovat za nejdůležitější lidský smysl. Oči spolu s mozkem tvoří velmi složitý systém lidského vidění, zatím technicky nenapodobitelný. I přesto jsou vlastnosti lidského oka v různých oblastech omezeny. Těchto “nedostatků“ se pak využívá při snímání a reprodukci televizního obrazu.

Strana 14

Jsou to především:

3.2.1. SETRVAČNOST ZRAKOVÉHO VJEMU Vidí-li oko jednotlivé obrazy s rozfázovaným pohybem s frekvencí vyšší než 20 obrazů za sekundu, vnímá pohyb jako plynulý. Televize využívá obrazovou frekvenci 25 (americká norma NTSC 30) obrazů za sekundu. Avšak zůstává zde nepříjemné jasové blikání. Proto je nutné zvýšit obrazovou frekvenci až na 50 obrazů za sekundu (u velkoplošných reprodukcí ještě vyšší). Toho je dosaženo rozložením obrazů na dva půlsnímky (bude vysvětleno dále). 3.2.2. OSTROST VIDĚNÍ Ostrost vidění je dána minimálním zorným úhlem, pod kterým lidské oko rozliší dva body s rozdílným jasem. Při úhlu menším jsou vnímány jako bod jeden. Maximální rozlišovací schopnost má oko pro černobílý obraz. To znamená, že velmi malé detaily vidí jen černobíle. Z rozlišovací schopnosti oka vyplývá volba počtu řádků televizní obrazovky. Musí jich být takový počet, aby oko jednotlivé řádky při obvyklé pozorovací vzdálenosti, která se uvádí jako čtyř až šestinásobek výšky obrazu, nerozlišilo. 3.2.3. VNÍMÁNÍ BAREV Další vlastnost významná pro televizi je schopnost oka aditivně mísit barvy, čehož je využito při realizaci barevné televize. Aditivní míšení znamená, že lze pomocí vhodně zvolených tří základních barev, které se kombinují, obsáhnout prakticky všechny vyskytující se barvy. V televizi jsou základními barvami červená – R, zelená – G a modrá – B.

3.3.

PRINCIP ROZKLADU A SKLADU OBRAZU

Televizní signál vzniká postupným čtením konečného počtu řádků obrazu scény zleva doprava a shora dolů. Jejich počet je závislý na užívané normě. Ve světě jsou to především americká s 525 řádky a evropská s 6252 řádky v jednom snímku. V počátcích televize jich však bylo daleko méně. Při snímkové frekvenci 50 Hz, zajišťující neblikající obraz, je při počtu řádků 625 řádková frekvence 31 250 Hz (50*625). Při svislé rozlišovací schopnosti obrazu dané počtem řádků pro stejnou rozlišovací schopnost ve vodorovném směru při 2

Aktivních, tj. těch které nesou obrazovou informaci je však pouze 576. Ostatní jsou mimo viditelnou plochu obrazovky a zajišťují synchronizaci obrazu a další služby.

Strana 15

poměru stran 4:3 vychází v jednom řádku přibližně 832 obrazových pixelů (625*4/3), které mohou mít střídavě černou a bílou úroveň (v minimu signálu je obrazový bod světlý, v maximu tmavý). Na jeden řádek tak připadá 416 period obdélníkového průběhu. Vezmeme-li v úvahu řádkovou frekvenci 31 250 Hz je těchto period za sekundu 13 000 000 a tedy šířka pásma vychází 13 MHz. Takováto šířka pásma by kladla příliš velké nároky na šířku přenosového kanálu, proto se ve všech užívaných normách přešlo na prokládané řádkování. Tento princip spočívá v rozdělení snímku na dva půlsnímky, které jsou zobrazeny v rychlém sledu za sebou. První půlsnímek obsahuje pouze liché řádky, kterých je 312,5 a druhý řádky sudé s počtem rovněž 312,5. Tímto principem se počet snímků snížil na polovinu, tj. 25. Na polovinu se zmenšila i řádková frekvence a šířka pásma signálu, která byla již přijatelná [Zahradník, 2001, str.1-7].

Řádková frekvence Snímková frekvence Půlsnímková frekvence Doba trvání snímku Doba trvání půlsnímku Šíře pásma signálu

Neprokládané řádkování

Prokládané řádkování

31 250 Hz 50 Hz 40 ms 13 MHz

15 625 Hz 25 Hz 50 Hz 40 ms 20 ms 6,5 MHz

Tab. 3.1: Hodnoty vybraných parametrů u prokládaného a neprokládaného řádkování

Obr. 3.1: Televizní rastr

Strana 16

4. DIGITALIZACE Postupem času se s vývojem a rostoucí kvalitou zařízení pro zpracování a přenos televizního signálu se analogové signálové soustavy začaly jevit jako závažná překážka pro zlepšování kvality reprodukce televizního obrazu. O jisté zlepšení se pokusily v 80. letech minulého století nově vzniklé analogové soustavy pro studiovou a zvlášť pro přenosovou techniku, které ale hlavní problémy kvality nevyřešily. Po dobrých zkušenostech s digitalizací zvuku tak bylo na začátku 90. let zřejmé, že budoucnost televize je v komplexní digitalizaci a to jak studiové tak přenosové techniky. Digitální soustavy se začaly nejprve využívat ve studiové technice. Zde byl hlavní přínos ve vysoké kvalitě obrazového signálu, která se neztrácí ani při mnohonásobném zpracování. Avšak tyto nekomprimované studiové digitální soustavy se vyznačují vysokým bitovým tokem, což znemožňuje jejich použití v přenosové technice. Hlavním kritériem pro přenos signálu k divákovi je šířka přenosového kanálu, popř. možnost přenosu více programů jedním kanálem. Proto digitálně šířené televizní programy využívají kompresních metod MPEG 2 a několik programů je vždy vysíláno v multiplexu jedním vysílačem.

4.1.

DIGITALIZACE ANALOGOVÉHO OBRAZOVÉHO SIGNÁLU

Proces digitalizace analogového signálu se skládá ze tří základních operací - v tomto pořadí – vzorkování, kvantování a kódování. Při vzorkování se z kontinuálního signálu reprezentujícího obrazový tok vybere konečný počet analogových vzorků (časoprostorová diskretizace3). Tyto vzorky však obsahují nekonečně mnoho úrovní. Digitalizovat lze pouze konečné množství informací. Následuje tedy operace kvantování. Jde o úrovňovou diskretizaci, kdy se skutečné hodnoty úrovní zaokrouhlí na některou z vybraných hodnot, kterých je už konečný počet a každá z nich je reprezentována jednoduchým binárním kódem. Poslední operací je kódování, kdy je jednoduchý binární kód nahrazen jiným složitějším binárním kódem vhodnějším pro další zpracování a přenos signálu.

3

Diskretizace - jedná se o převod signálu se spojitým časovým průběhem na jemu odpovídající nespojité, diskrétní vzorky.

Strana 17

Obr. 4.1: Postupné kroky převodu analogového signálu na digitální a naopak. Dolní propusti slouží k frekvenčnímu omezení vstupního signálu kvůli dodržení Nyquistovy podmínky, a k filtraci nežádoucích složek signálu výstupního.

4.1.1. VZORKOVÁNÍ ANALOGOVÉHO SIGNÁLU Možnost vzorkování signálu je odvozena od Shannon-Kotělnikovova4 teorému, který praví, že každou funkci času s omezeným frekvenčním spektrem můžeme nahradit posloupností diskrétních vzorků odebíraných s periodou T nejvýše rovnou polovině převrácené hodnoty nejvyšší frekvence fmax, která je obsažena ve vzorkovaném signálu. Jednoduše můžeme tuto podmínku vyjádřit vztahem pro vzorkovací frekvenci:

fvz =

1 ≥ 2 f max T

Shora uvedený vztah je nazýván také Nyquistova5 podmínka a vyjadřuje základní podmínku pro vzorkování signálu bez zkreslení typu aliasing6, které by způsobilo závažné neodstranitelné strukturované rušení ve výsledném obrazovém signálu. Zkreslení signálu je závislé na volbě vzorkovací frekvence. Čím je tato frekvence vyšší, tím je zkreslení menší a naopak. Při vyšší frekvenci však stoupá bitový tok výsledného digitálního signálu, proto je volba vzorkovací frekvence jistým kompromisem při zachování přijatelného zkreslení [Zahradník, 2001, str.8-4].

4

Claude Elwood Shannon – americký matematik Vladimír Alexandrovič Kotělnikov - ruský radiotechnik 5 Harry Nyquist – švédský fyzik 6 Aliasing – rušivý jev, ke kterému může docházet v situacích, kdy se spojitá informace převádí na diskrétní (nespojitou).

Strana 18

4.1.2. KVANTOVÁNÍ VZORKOVANÉHO SIGNÁLU Vzorkovaný analogový signál se sice skládá z konečného počtu diskrétních vzorků, které však obsahují nekonečný počet úrovní. Nekonečný počet úrovní znamená nekonečný počet informací a takovýto signál tedy stále není možné převést do digitální podoby. Proto po vzorkování následuje proces úrovňové diskretizace – kvantování, při kterém se vhodným zaokrouhlováním utvoří z nekonečného množství konečný počet vybraných diskrétních úrovní7. Počet těchto úrovní závisí na vlastnostech lidského oka. Řadou experimentů se zjistilo, že dostatečný počet je 256 úrovní, v binární soustavě vyjádřitelné osmibitovým číslem - tedy kvantizace osmibitová. Kvůli chybám vzniklých při náročnějších operacích s digitálním signálem se však využívá kvantizace desetibitové.

Obr. 4.2: Princip lineárního kvantování vzorkovaného signálu

Při zpětném převodu digitálního signálu do analogové podoby dochází ke zkreslení, které vzniká vlivem zaokrouhlení skutečné hodnoty signálu na nejbližší kvantizační úroveň podle tzv. rozhodující úrovně, která je obvykle uprostřed mezi vybranými kvantizačními úrovněmi. Velikost chyby se pak pohybuje v intervalu +1/2 až -1/2 kvantizační úrovně. Toto kvantizační zkreslení se nazývá kvantizační šum a je závislé na hustotě pravděpodobnosti rozložení signálu. V televizních aplikacích se jeví výhodné nelineární

7

V případě, že jsou kvantizační úrovně rozděleny rovnoměrně se jedná o lineární kvantování. V opačném případě jde o kvantování nelineární.

Strana 19

kvantování vzorkovaného signálu s jemnějším krokem u malých hodnot a s hrubším krokem pro větší hodnoty signálu [Zahradník, 2001, str.8-5,8-6].

4.1.3. ZDROJOVÉ KÓDOVÁNÍ DIGITÁLNÍHO SIGNÁLU Zdrojové digitální kódování časoprostorově a úrovňově diskretizovaného obrazového signálu je dalším procesem, který se při digitalizaci tohoto signálu uplatňuje. Je nutno rozlišit zdrojové kódování od kanálového kódování, kterého se užívá při přenosu signálu, a které zajišťuje zabezpečení signálů proti přenosovým chybám. Celkový počet kvantovaných hladin N = 2b jednoho obrazového vzorku se vyjádří b-bitovým binárním kódem, který nazýváme kódové slovo. Použitý číselný kód vyjadřuje jednoznačnou souvislost mezi kvantizačními hladinami a jednotlivými kódovými slovy. V zásedě se využívají tři typy kódů: přirozený dvojkový kód, Grayův kód8 a souměrný dvojkový kód [Zahradník, 2001, str.8-7]. Při zdrojovém kódování se užívá několika metod. Jsou jimi pulsní kódová modulace, známá hlavně z telekomunikace, diferenční pulsní kódová modulace, která je postavená na predikci signálu a transformační metody, které se využívají při kódování komprimovaných signálů. 4.1.3.1 PULSNÍ KÓDOVÁ MODULACE (PCM)

Tato metoda byla vytvořena v roce 1937 Britem A.H. Ravesem. Využívá všechny tři výše popsané procesy vzniku digitálního signálu, tj. vzorkování, kvantování a kódování. Během přenosu signálu přenosovou trasou dochází k jeho zkreslení, které se více či méně projeví na jeho následné reprodukci. Snahou PCM je přenášený signál od takovéhoto zkreslení oprostit. K tomu PMC využívá binární charakter kódových slov přenášených signálem, které lze i při značném zkreslení signálu obnovit do původního tvaru. Pod systémy PCM si lze představit veškeré jednoduché metody kódování digitálních signálů.

8

Zrcadlový binární kód, známý také jako Grayův kód podle Franka Graye, je binární číselná soustava, ve které se každá dvě po sobě jdoucí čísla liší v jediné číslici.

Strana 20

Obr. 4.2: Princip rekonstrukce signálu pulsní kódové modulace

4.1.3.2 DIFERENČNÍ PULSNÍ KÓDOVÁ MODULACE (DPCM)

Nevýhodou všech systémů PCM je velká náročnost na datový tok a tím i široké přenosové pásmo. V roce 1952 přišel Američan Chapin Cutler se systémem DPCM odstraňující tento nedostatek. Snížení datového toku výsledného signálu je dosaženo snížením počtu kvantizačních úrovní. Zatímco PCM udává přímo zakódovanou velikost analogového signálu, DPCM udává rozdíl mezi aktuální úrovní a úrovní predikovanou. Predikce se provádí nejrůznějším způsobem, např. nejjednodušší na základě úrovně předchozího vzorku nebo složitější mezisnímková, a může být jednosměrná i obousměrná. K obousměrné predikci jsou sice potřeba rozsáhlé vícesnímkové paměti, na druhou stranu je však výsledek dokonalejší a je zde možnost další redukce datového toku. Pro svou výhodnost je DCPM užívána jako předstupeň některých složitějších procesů kódování. 4.1.3.3 TRANSFORMAČNÍ METODY

Podstatou transformačního kódování není přenos hodnot kvantovaného digitálního signálu,

ale

přenos

hodnot

tzv.

spektrálních

koeficientů

zvoleného

souboru

dvourozměrných funkcí. V počátku je obraz rozdělen na bloky 8*8 obrazových bodů a provede se diskrétní kosinová transformace9. Hodnoty obrazových prvků jednotlivých bloků jsou nahrazeny spektrálními koeficienty DCT taktéž uspořádanými do bloků 8*8. V podstatě se jedná o převod hodnot signálu (jas a chrominance) na hodnoty kmitočtu (spektrální koeficienty). V mnoha případech je struktura obrazu velmi jednoduchá. Přičemž převažuje stejnosměrná složka a několik nejnižších prostorových frekvencí v obou směrech (viz. obr. 4.3). Pro celý blok tedy stačí přenést jen několik málo spektrálních koeficientů. To kolik 9

Diskrétní kosinová transformace (DCT) - diskrétní transformace podobná produkující pouze reálné koeficienty.

Strana 21

koeficientů se bude přenášet tak zcela závisí na struktuře obrazu v bloku. Při běžných obrazových strukturách dochází však k velmi velké kompresi a tím úspoře datového toku.

Obr. 4.3: Signálový a spektrální prostor s malými rozdíly v hodnotách

4.2.

VÝHODY A NEVÝHODY DIGITALIZACE

Výhoda digitalizace tkví v podstatě stálé kvality digitálního záznamu a jeho reprodukce. Při záznamu analogového signálu dochází k jeho zkreslení vlivem šumu. Díky tomuto zkreslení není již nikdy následně reprodukovaný signál totožný s původním a ztrácí svoji kvalitu. Obraz v digitální podobě je možné těchto nežádoucích zkreslení zbavovat a navíc ho lze vylepšovat celou řadou různých efektů, která by s analogovým obrazem nebyla ani myslitelná. Podstatnou nevýhodou kvalitního digitálního televizního obrazu je jeho velký datový tok. Proto je nutné použití ztrátových kompresních metod, při kterých se místo celého obrazu přenáší jen číselné údaje o tom, jak má vypadat. Ztrátová komprese, kdy jsou přenášené informace jen v nezbytně nutném rozsahu, znamená zhoršující se kvalitu. I když při vhodné volbě kompresního poměru lze tímto způsobem ušetřit obrovské množství dat bez negativního dopadu na kvalitu reprodukovaného obrazu. Při přenosu televizního signálu obsahujícím pouze nutné obrazové informace je spojena další nevýhoda. Dojde-li při přenosu k výraznější chybě, kterou již není možno odstranit, dochází k poškození či krátkodobému výpadku obrazu. Nicméně právě podoba binárního čísla tvořeného řadami jedniček a nul (tedy dva od sebe výrazně odlišné stavy) zvyšuje odolnost proti chybám. Je totiž možné opatřit číslo opravným kódem, který se uplatní při rekonstrukci informace, Strana 22

dojde-li při přenosu k jejímu poškození. U analogové technologie takováto možnost neexistuje.

Strana 23

5. KOMPRESNÍ METODY MPEG

Na počátku 80. let byl skupinou expertů vytvořen standart JPEG (Joint Photographic Expert Group), který znamenal počátek ztrátových kompresních metod pro statické obrázky. Po úspěchu tohoto standardu byla ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro standardizaci ISO ustanovena skupina MPEG (Motion Picture Experts Group) mající za úkol vytvořit podobný standard pro přenos a záznam pohyblivých obrázků. Postupem času tak došlo ke vzniku několika generací norem MPEG, z nichž jsou dnes nejčastěji používané normy MPEG 1, MPEG 2 a MPEG 4 a jsou považovány za jedny z nejúspěšnějších v celé historii ISO.

5.1.

MPEG 1

MPEG 1 se objevil v roce 1991 a byl určen pro ukládání obrazových i zvukových informací na CD ROM. Využívá vysokou kompresi a datový tok 0,9 - 1,5 Mb/s a umožňuje záznam obrazového signálu s malým pohybem a rozlišením 352*288 obrazových bodů a 24 bitovou barevnou hloubkou. Ke kompresi videa využívá tří typů snímků: I, P a B (bude vysvětleno u MPEGu 2). Nevýhodou MPEGu 1 je, že nepodporuje prokládané řádkování. Pro svůj poměrně velký datový tok v době vzniku byl pro internetové přenosy takřka nepoužitelný. I dnes je hlavně kvůli své obrazové kvalitě srovnatelné s videozáznamem VHS málo využíván. Ze standartu MPEG 1 je tak v současnosti nejrozšířenější zvukový formát mp3.

5.2.

MPEG 2

V roce 1994 byl dokončen nástupce MPEGu 1 a to MPEG 2, který byl opět určen k záznamu zvuku a videa. Oproti svému předchůdci využívá pokročilejší metodu komprese. Navíc umožňuje proměnlivý datový tok podle náročnosti obrazu. Celý obraz je rozdělen na jednotlivé body, které nesou informaci o barvě nebo jasu v podobě osmibitového čísla. Skupina 8*8 jasových nebo barevných bodů tvoří blok. Čtyři bloky jasové s odpovídajícími barevnými tvoří tzv. makroblok o rozměrech 16*16 obrazových bodů. Protože kódování obrazu vychází z doporučení pro rozklad obrazu na 576 aktivních řádků, 720 obrazových bodů na řádek, připadá na jeden snímek max. 36*45 = 1620 makrobloků.

Strana 24

Obr. 5.1: Složení makrobloku vstupního a výstupního signálu formátu 4:2:2

V MPEGu 2 se nezpracovávají jednotlivé snímky odděleně, ale jsou komprimovány celé sekvence po sobě jdoucích snímků, protože se většinou jejich obsah od sebe jen nepatrně liší. Z této skutečnosti vychází i tzv. predikce snímků, kdy se vyhodnocuje rozdíly mezi časově sousedícími snímky, které mohou být u MPEGu 2 trojího druhu - I, P a B. Při predikci pohyblivého obrazu je potřeba, aby byl jednou za čas vysílán snímek I , který obsahuje všechny potřebné informace nutné pro reprodukci celého obrazu a tudíž se stává základním pro další typy snímků. P snímek je predikovaný snímek na základě předešlého snímku typu I a je na něm tedy závislý. Snímek typu P nese informace o změně mezi snímkem I a jím samotným. V případě velkých změn v obraze se samozřejmě použije nový snímek I. B snímek je snímek vzniklý obousměrnou predikcí a je tedy závislý na snímku předchozím a následujícím, které vzájemně porovnává a při zobrazení čerpá z obou obrazové informace. Při takovémto typu predikce je tedy nutné, aby byl následující snímek v obrazové paměti a musí se proto změnit pořadí přenášených snímků. Díky predikci stačí místo původních 25 snímků formátu MPEG 2 za sekundu tři úplné snímky I, doplněné o snímky P a B. Pomocí eliminace nadbytečných informací zde dochází k redukci objemu dat na minimum. Při P snímkové predikci se sníží datový tok asi 2 krát

u obousměrné predikce u snímku B až 8 krát. V případě poruchy, která způsobí

chybnou predikci a následnou chybnou reprodukci snímků P nebo B, je napravena vždy následným I snímkem. Skupina snímku I a případných následujících snímků P a B se nazývá GOP (Group Of Picture). Každý výrobce systému si může vytvořit GOP jakékoliv délky a struktury. Je však potřeba, aby v každé skupině byl alespoň jeden snímek typu I. Tato podmínka Strana 25

zajišťuje kompatibilitu MPEGu 2 datového toku s libovolným MPEG 2 dekodérem. Při MPEG 2 kódování pomocí vlastních algoritmů se snaží výrobci systémů o co největší kompresi obrazu při zachování jeho dostatečné kvality. Proto také různé systémy při zachování standardu MPEG 2 vykazují znatelné rozdíly v kvalitě obrazu.

Tab. 5.1: Různá skladba snímků přenášených v GOP. Pro GOP je charakteristická jeho celková délka N tj. rozteč mezi snímky I a periodicita M udávající rozteč mezi snímky typu P

Standard MPEG 2 představuje komplexní řešení přenosu, ukládání a zpracování videa. Největší výhodou je jeho široká využitelnost. Je základem pro záznam na DVD video disky a využívá jej rovněž digitální televizní vysílání. Může být také použit při streamování videa přes Internet, avšak pro stále velký objem se využívá jen minimálně.

5.3.

MPEG 4

MPEG 4 je další hojně využívaný standard navržený skupinou MPEG, který se snaží o efektivní zakódování vstupního signálu tak, aby jej bylo možno přenést v co nejmenším datovém toku a to méně než 1,5 Mb/s. Nejde o přesnou definici komprese a komprimačních logaritmů, ale o množinu parametrů a vlastností, kterou musí kompresor splňovat, aby byl MPEG 4 kompatibilní. Z těchto vlastností si různé implementace MPEG 4 mohou vybírat dle své potřeby. Myšlenka dělení obrazu na vrstvy, objekty a pod., a jejich následný samostatný přenos, k čemuž vedla snaha v počátečním konceptu tohoto standardu, se ukázala v praxi příliš složitá. Proto došlo k navrácení k principu dělení scény na makrobloky. Oproti MPEG 2 se jejich velikost mění v rozmezí od 16*16 až po 4*4, přičemž nemusí být čtvercové. Naopak podobně užívá snímků typu I, P a B.

Strana 26

Obr. 5.2: Srovnání struktury makrobloku MPEG 2 a možné struktury makrobloku MPEG 4 (vpravo)

Standart podporuje prokládané i neprokládané řádkování, dovoluje nezávislé kódování popředí a pozadí a má zvýšenou odolnost proti chybám. Komprese díky vyspělejšímu komprimačnímu algoritmu může být daleko vyšší při zachování stejné kvality záznamu jako u MPEG 2. Nejrozšířenější kodeky10, které využívají kompresi MPEG 4, jsou např. DivX, XviD či Microsoft MPEG 4 v1,v2,v3. Díky velkým datovým úsporám se hodí pro přenos a záznam, nikoliv však střih videa. Oproti předchozím standardům přináší další výhody, kterými jsou správa a ochrana autorských práv a díky malým datovým tokům i užití v mobilních sítích. Menší chybovost a velká úspora kmitočtového spektra bude hrát v budoucnu digitálního televizního vysílání s posunem směrem k HDTV11 významnou roli. Dále je také podporovaným formátem pro HD DVD a Blue-Ray12.

10

Kodek - zařízení nebo počítačový program, který dokáže transformovat datový proud (stream) nebo signál. HDTV (High Definition Television) - televize s vysokým rozlišením obrazu 12 HD DVD , BLUE -RAY - optická média s vysokou hustotou záznamu, na které jde zaznamenat 15 až 50 (100) GB dat. 11

Strana 27

6. STREAMING Streaming je technologie zajišťující jednosměrný přenos multimediálních souborů po Internetu v reálném čase. Právě ono slovní spojení “v reálném čase” z něj činí jednu z nejatraktivnějších součástí Internetu a znamená to, že uživatel na straně přijímače může v podstatě okamžitě zobrazovat příchozí data. Nemusí tedy čekat na to, až dojde ke stažení celého příspěvku, což někdy může vyžadovat značnou dávku trpělivosti, ale také potřebu volného místa na uživatelově pevném disku. První blok přehrávaného záznamu je uložen do vyrovnávací paměti počítače (tzv. bufferu) a po krátkém zpoždění se začne přehrávat. Během přehrávání této aktuální části dochází ke stahování dalších bloků, které na sebe plynule navazují, takže video popřípadě audio záznam by se měl plynule přehrávat. Důležitým faktorem je, že samotný přehrávaný soubor zůstává na serveru. Samotné přehrávání by mělo být soustavné, protože je řízeno serverem, který řídí proud (stream) datového toku podle provozního vytížení sítě a tím optimalizuje prezentaci na uživatelově počítači. [viz. http://www.voxcafe.cz/clanky/slovnik-pojmu/streaming.html]

Obr. 6.1: Možnosti sledování multimediálních souborů na Internetu. V horním případě se jedná o stažení celého souboru do počítače a jeho následné přehrání. Na dolním obrázeku jde o streaming technologii, při které dochází v podstatě okamžitému přehrávání požadovaného souboru.

Strana 28

6.1.

PROTOKOLY STREAMINGU MULTIMEDIÁLNÍHO OBSAHU

Multimediální soubor určený k přenosu je rozdělen do částí tzv. paketů, které jsou po přenosové trase dopraveny k cílové straně a následně sestaveny do původního souboru. Během přenosu dochází ke ztrátám a zpožděním paketů. Pokud jsou ztráty během přenosu proudu paketů akceptovatelné, nemá to z důvodu redundance multimediálních dat a z hlediska lidského vnímání obrazu a zvuku velký dopad na interpretovaný obsah na cílové straně uživatele. Co se zpoždění týče je situace komplikovanější. U přenosů v reálném čase je nutné zajistit, aby byl tok paketů rovnoměrný tj. aby časové zpoždění mezi jednotlivými pakety bylo konstantní. V případě, že tomu tak není, je výstup real-time aplikace nekvalitní, nebo dokonce může dojít k jejímu selhání. Tuto podmínku nejsou protokoly HTTP13 a FTP14 schopny dodržet. Z tohoto důvodu se pro přenos dat v reálném čase používají jiné protokoly, které tvoří základ real-time aplikací. Mezi tyto protokoly patří především:

6.1.1. REAL-TIME PROTOCOL – RTP RTP protokol byl poprvé zveřejněn v roce 1996. Je určený pro přenos multimediálních dat od zdroje k cíli v reálném čase. Je nezávislý na typu sítě a přenosovém protokolu, i když často využívá transport protokolu UDP15. Před samotným zahájením přenosu umožňuje RTP identifikovat typ přenášených dat a určit pořadí paketů, v jakém budou data zasílána. Nezaručí však jejich doručení ani správné pořadí. Je tedy na adresátovi aby podle pořadových čísel paketů zajistil jejich správné pořadí a detekoval pakety nepřijaté. Záhlaví paketu obsahuje kromě pořadového čísla také jeho časovou známku, která je nutná pro časovou rekonstrukci datového toku. Od svého počátku byl vyvíjen jako multicast, ale kvůli potřebám internetu byl zabudován většinou do unicastových aplikací16. 6.1.2. REAL-TIME TRANSPORT CONTROL PROTOCOL - RTCP Ve spojení s protokolem RTP pracuje protokol RTCP, který zastává funkci jakési zpětné vazby mezi účastníky relace RTP. Zpětnou vazbou se zde rozumí periodická výměna paketů RTCP, které obsahují informace o kvalitě přijímaného signálu, informaci

13

HTTP (Hyper-Text Transfer Protocol) - protokol používaný pro přenos HTML stránek a souvisejících souborů 14 FTP (File Transfer Protocol) - protokol používaný pro přenos souborů na Internetu. 15 UDP (User Datagram Protocol) - protokol pro přenos datagramů mezi počítači v síti. 16 Multicast a unicast – způsoby adresování na Internetu (viz. kap 6.3.).

Strana 29

o zdroji dat na datovém portu a statistiky k již přeneseným datům. Na základě těchto informací od strany přijímací může strana vysílající multimediální proud dynamicky měnit rychlost přenosu, typ zátěže atd. RCTP tedy poskytuje služby řízení toku a kontroly zahlcení sítě mezi účastníky. Nemá však opravnou funkci. 6.1.3. REAL TIME STREAMING PROTOCOL - RTSP RTSP je protokol uvedený v roce 1998. Byl vyvinut společnostmi Netscape a Real Networks a vychází z protokolu RTP. Jedná se o aplikační protokol typu klient/server17 určený pro streamování přenosů multimediálního obsahu v síti Internetu. Protokol definuje mezi oběma stranami metody pro vytvoření a správu spojení a metody pro odesílání požadavků na určité multimediální objekty. Tím se rozumí, že uživatel má plnou kontrolu nad poskytovaným multimediálním obsahem, tj. jeho přehrávání může zastavit a opět spustit nebo posouvat. Velká většina multimediálních přehrávačů má zabudovanou jeho podporu. 6.1.4. MICROSOFT MEDIA SERVICES – MMS MMS je protokol vyvinutý společností Microsoft. Jedná se o unicast protokol, který může být přenášen přes protokoly UPD nebo TCP. Pokud klient nemůže zprostředkovat spolehlivé spojení s MMS přes UPD, pokusí se o spojení přes TCP18. MMS slouží ke streamování

multimédií ve formátu Windows Media. Stejně jako v případě RTSP

protokolu umožňuje uživateli ovládat průběh přehrávání média.

6.2.

ARCHITEKTURA PŘENOSU MULTIMEDIÁLNÍHO OBSAHU

Platformy pro multimediální přenosy jsou na internetu tvořeny třístupňovou architekturou, kterou tvoří Encoder, Server a Klient.

6.2.1. ENCODER Encoder je program, který převádí vstupní videosignál do požadovaného formátu, který používá server. Při živém vysílání je ke vstupu encoderu připojen výstup ze zařízení pro snímání audia a videa a encoder posílá v reálném čase data serveru. V případě vysílání 17

Klient/server - síťová architektura, která odděluje klienta (často aplikaci s grafickém uživatelském rozhraním) a server. 18 TCP (Transmission Control Protocol) - jeden ze základních protokolů sady protokolů Internetu představující transportní vrstvu.

Strana 30

on-demand19 se využívá jiných vstupů z multimediálního nosiče. Většinou se umísťuje v blízkosti vysílacích a odbavovacích pracovišť.

6.2.2. SERVER Server je síťový počítač poskytující služby ostatním uživatelům této sítě. Pro zajištění velkých datových toků je obvykle umístěn na páteřní síti poskytovatele služeb. Jeho úkolem je poskytovat kontinuální zdroj dat a dále také synchronizovat jejich jednotlivé složky, čímž se u multimediálních přenosů myslí synchronizace audio a video stopy. Při vysílání v přímém přenosu jsou vysílána data přímo z encodéru, při vysílání on-demand ze souboru uloženém na serveru. Pokud umožňuje server multibitrate vysílání (tzn. ve více variantách datového toku), má též za úkol zajistit výběr vhodného datového toku pro dané spojení.

6.2.3. KLIENT Klient je program, který ze strany uživatele přistupuje k serveru, a jehož prostřednictvím

jsou

reprodukovány

data,

která

server

poskytuje.

V případě

multimediálních přenosů přijímá klient ze sítě data, z kterých následně sestaví výsledný obraz a zvuk. Pokud server umožňuje již zmíněné multibitrate vysílání, může si klient určit, jaký datový tok chce od serveru přijímat. [viz. http://www.cesnet.cz/doc/techzpravy/2001/06/]

6.3.

ZPŮSOB DISTRIBUCE MULTIMEDIÁLNIHO OBSAHU

V předchozí subkapitole padla zmínka o protokolech typu unicast a multicast. Jedná se o způsoby adresování odchozích zpráv. Jednotlivé zprávy mohou být adresovány tak, že je zpráva zaslána jednomu cílovému uživateli a jedná se o přímé (individuální) adresování (unicast), nebo určité skupině cílových uživatelů a pak jde tedy o skupinové adresování (multicast).

6.3.1. UNICAST Přímé adresování-unicast je založeno na modelu komunikace klient/server, kdy dochází k přenosu údajů vždy pouze mezi dvěma hosty. Tento způsob adresování dat je však zcela nevhodný v případech, kdy je nutné přenést stejná data k více hostům. Taková 19

On-demand – přehrávání na žádost (viz. kap 6.4.).

Strana 31

data je totiž třeba vysílat postupně ke všem hostům, což je velice neefektivní. I přesto, pokud je počet uživatelů a objem přenášených dat malý, nepředstavuje takovýto způsob přenosu významnější problém. Vzrůstající počet uživatelů a objem přenášených dat však rychle vede k vyčerpání přenosové kapacity, kterou je server k Internetu připojen a dochází tak k jeho přetížení, což může mít za následek výpadky v přenosu. Tento nedostatek se negativně projevuje především v přenosech náročných real-time aplikací, jako jsou rozhlasová a televizní vysílání, které se většinou vyznačují právě velkými počty současně přijímajících uživatelů. [viz. http://www.lupa.cz/clanky/co-potrebuje-internet-skupinoveadresovani] 6.3.2. MULTICAST Výše uvedený nedostatek unicast řeší technologie skupinového adresování - multicast, která byla vyvinuta především pro podporu komunikace jednoho zdroje a velkého počtu příjemců shodných dat. Zdroj vysílá data určená celé skupině příjemců, potenciálně rozptýlených v nejrůznějších částech internetu pouze jednou a je na přenosové soustavě (v prostředí Internetu směrovačích-routerech), aby se postarali o jejich efektivní distribuci k jednotlivým příjemcům. Jinak je tomu při přímém adresování, kdy přenos dat od zdroje k cíli iniciuje právě zdroj. Směrovače tak musejí zajistit tok dat skupinového vysílání pokud možno co nejefektivněji nejen ve svém bezprostředním okolí, ale i do vzdálených míst Internetu. K tomu jsou využívány tzv. směrovací protokoly, jejichž pomocí hledají směrovače minimální cestu spojů od zdroje k momentálním zájemcům o příjem. Skupinové adresování se používá hlavně ve videokonferencích či pro on-line vysílání zvukového a televizního signálu, kde by přímé adresování velmi zatěžovalo nejen vysílající zdroj, ale i k němu vedoucí síť.

Strana 32

Obr. 6.2: Rozdíl mezi přímým a skupinovým adresováním

6.4.

WEBCASTING

Webcastingem je myšleno poskytování živého audia nebo videa skrz síť Internet pomocí již dříve popsané přenosové technologie nazývané streaming. Samotný název webcasting vznikl spojením slov “web“ a “broadcasting“ a jeho původ se datuje na začátek 90. let minulého století. Podobně jako rádio nebo televize, webcasting poskytuje jednosměrnou komunikaci typu “one to many“ (jeden k mnoha). S vývojem technologií a s neustále rostoucími možnostmi rychlosti připojení k Internetu se zvyšují i možnosti využívání multimédií na webu. Webcasting se tak stává narůstajícím fenoménem současné doby. Na Internetu existují dvě varianty webcastingu – živé on-line vysílání a současné přijímání a přehrávání (tzv. on-demand) audio nebo video souborů. V prvním případě se jedná o nekonečný proud dat. V druhém případě dochází současně k přenosu a přehrávání multimediálního souboru, ale na rozdíl od první možnosti má tento soubor svůj začátek a konec. 6.4.1. ON DEMAND – PŘEHRÁVÁNÍ NA ŽÁDOST Pokud je streamované audio či video přehrávané na žádost, tak jeho samotné vysílání začíná v okamžiku spuštění uživatelem. Každý uživatel má možnost v kteroukoliv dobu sledovat jakýkoliv příspěvek, předem připravený v archivu. Jeho samotné přehrávání Strana 33

může ovlivňovat pomocí standardních ovládacích prvků (posun vpřed a vzad, pozastavení) přehrávače. Přehrávání na žádost by se tedy dalo přirovnat k poslechu hudebního CD nebo ke sledování filmu na DVD. 6.4.2. ŽIVÉ ON-LINE VYSÍLÁNÍ Obsah streamovaného živého vysílání vzniká v reálném čase. Jde tedy v podstatě o vysílání rádia nebo televize, které spouští uživatel v nějakém časovém okamžiku a nemá možnost přehrávání nijak ovlivnit.

Strana 34

7. NEJČASTĚJŠÍ FORMÁTY DIGITÁLNÍHO VIDEA NA INTERNETU V současné době se pro streamování multimediálního obsahu na Internetu používají především čtyři formáty - RealMedia společnosti RealNetworks, Windows Media společnosti Microsoft, formát QuickTime od společnosti Apple a v poslední době hojně využívaný Flash od společnosti Adobe (Macromedia).

7.1.

REAL MEDIA

RealMedia je multimediální formát s příponou .RM a .RMF vytvořený společností RealNetworks a to speciálně pro využití na internetu. Jeho výhodou je, že je dostupný prakticky pro většinu operačních systémů. Z nejběžnějších pokrývá MS Windows 9X/NT/2000, Linux, Solaris, HP-UX, OS/2, Apple MacOS. Chybí mu ale jakákoliv standardizace. Produkty obsahují technologii SureStream, která dokáže v případě, že to záznam na serveru umožňuje, výběr nejvhodnější velikosti datového toku pro dosažení maximální kvality v daných síťových podmínkách. Ve starších verzích se využíval jen konstantní datový tok. Později byl vyvinut kontejner pro datový tok variabilní, nazvaný RMVB (RealMedia variable bitrate). Prostředkem pro přehrávání záznamů je RealPlayer nebo modifikovaný RealAlternative obsahující pouze originální kodek RealMedia. Uživatel tak může využívat při přehrávání svůj vlastní přehrávač. V nabídce RealMedií je i produkt RealSystem iQ, který řeší problém všech streamovaných videí - nemožnost ukládání dat na lokální (uživatelův) pevný disk. [viz. http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/238.html#zpet2]

7.2.

WINDOWS MEDIA

Technologie Microsoft Windows Media používá formáty Windows Media Video (WMV), Windows Media Audio (VMA) a Advanced Systems Format (ASF), který byl vytvořený speciálně pro přenos streamovaných médií. Tento formát nespecifikuje způsob kódování audia a videa,

ale pouze struktura strukturu audio/video streamu. To

zjednodušeně znamená, že ASF soubory mohou být kódovány v podstatě jakýmkoliv audio/video kodekem, přičemž stále zůstanou ve formátu ASF. Jedním z hlavních cílů při vytváření formátu ASF byla podpora přehrávání z digitálních mediálních serverů, HTTP Strana 35

serverů, ale i lokálních záznamových médií. Nejznámější typy souborů využívajících ASF jsou právě WMA a WMV.[viz. http://www.zive.cz/slovnik/Default.asp?EXPSDIC=kodek] Windows Media umožňuje kódování videa ve vysokém rozlišení. Komprese je přibližně třikrát účinnější než MPEG 2, což znamená jednak úsporu místa a také snazší přenos obrazu po internetu. Kodeky zároveň umožňují díky technologii vyhlazování a ostření obrazu kvalitnější video i na pomalejší linkách. Windows Media Player je multimediální přehrávač dostupný v několika desítkách jazykových mutacích a je standartní součástí operačního systému Microsoft Windows. Dříve též dostupný pro Mac OS, Mac OS X a Solaris. V dnešní době není už se pro tyto platformy nevyvíjí. Windows Media Player obsahuje tzv. Instant-On/Always-On technologii, která zaručí nerušené shlédnutí či poslech signálu z internetu bez nebo jen s velmi omezeným prebufferingem. Platforma Windows Media nabízí vlastní integrované řešení správy autorských práv DRM (viz. následující kapitola).

7.3.

QUICK TIME

QuickTime od společnosti Apple se začal vyvíjet před 16 lety. Za tuto dobu prošel řadou proměn. Dnes představuje QuickTime multiplatformní řešení a využívá se při vytváření, přehrávání a streamování audia a video obsahu přes internet. Dále nabízí možnost využití jak konstantního tak variabilního datového toku. Podporuje většinu multimediálních formátů kromě RealMedia a Windows Media. Jeho formáty mají příponu .QT nebo .MOV. QuickTime je díky své historii prapůvodcem mnoha standardů. Skupina MPEG 4 vybrala QuickTime jako doporučený formát souboru pro MPEG 4 a jejich MOV soubory mají příponu .MPG nebo .MP4. Všestranný multimediální přehrávač od společnosti QuickTime je součástí instalace na počítačích Apple. Pro uživatele ostatních operační systémů je na oficiálních stránkách společnosti k dispozici ke stažení volná a placená verze. Jiné přehrávače systému Windows lze vybavit kodekem QuickTime Alternative, pokud podporují DirectShow20.

7.4.

FLASH

Původně se Flash využíval pro tvorbu webových prezentací. Podpora videa byla ve Flashi zabudována společností Macromedia skoro od prvopočátku, jenže formát SWF uměl pojmout jen omezený počet 16.000 snímků, což na dlouhá videa nevyhovovalo. Jeho šestá verze už byla rozšířena o videokodek Sorenson Spark. S verzí Flash 8 přišel v roce 2005 20

DirectShow - sada filtrů umožňující přehrání multimediálního obsahu na platformě Windows.

Strana 36

nový kodek dodaný společností On2, a to VP6. Ten patří do rodiny nejmodernějších kodeků pro širokopásmové video a znamenal průlom pro nasazení Flashe jako videosystému. Spolu s novým kodekem přišla Macromedia také s Flash Communication Server, který v roce 2006 s druhou verzí přejmenovala na Flash Media Server (FMS). Flash video řešení se šířilo díky několika aspektům. Tak především Flash plugin, i když v různé kvalitě, je přítomen na velmi široké platformě operačních systémů. S Windows XP je dodáván Flash předinstalovaný, je k dispozici pro Mac, Linux a řadu dalších Unix-like systémů plugin pro Mozillu. Adobe (Macromedia) nenabízí žádný externí přehrávač. Ten si je možné naprogramovat, použít již vytvořený nebo si ho případně dokoupit. Jeho tvorba je jednoduchá a díky skriptovacím možnostem Flashe variabilní.[viz.http://www.lupa.cz/clanky/jdeme-do-online-videa-1] Řada velkých serverů věnovaných on-line videu, jako jsou např. Google nebo YouTube, přešla nebo rovnou začala právě na Flash videu.

Strana 37

8. SPRÁVA AUTORSKÝCH PRÁV Hlavní výhodou multimediálních souborů v digitální podobě je, že i při několikanásobném kopírování a přenosu nedochází ke zhoršení jejich kvality. Tato jedinečná vlastnost a existence Internetu dnes umožňují jejich takřka neomezené šíření a to prostřednictvím jak autorizovaných, tak neautorizovaných distribučních cest. Ve druhém případě dochází k nerespektování autorských práv, čímž je právoplatnému majiteli obsahu způsobena újma. Správa digitálních práv se snaží zabránit tomuto neautorizovanému použití, často nazývanému jako pirátství, prostřednictvím licencí. Nejznámějším a nejrozšířenějším typem ochrany je platforma DRM (Digital Rights Management) od společnosti Microsoft, což je dáno hlavně díky tomu, že Microsoft má přes 90% podíl na celosvětovém trhu operačních systémů. Řešení od jiných firem jsou založeny na podobných principech jako to od Microsoftu, a proto uvádím pouze platformu DRM.

8.1.

DRM

Jak uvádí společnost Microsoft na svých oficiálních webových stránkách, správa DRM služby Windows Media je platforma určená pro ochranu a zabezpečené doručení obsahu pro přehrání do počítače, přenosného zařízení a síťového zařízení. Její flexibilita umožňuje podporu celé řady obchodních modelů od jednotlivých stažení po dodání fyzických formátů. Existuje již v několika verzích (první byla k dispozici v roce 1999) mezi kterými funguje zpětná kompatibilita. Nejnovější verze Správy DRM služby Windows Media umožňuje nové scénáře a poskytuje spotřebitelům širší přístup ke chráněnému zvukovému a obrazovému obsahu. Vlastníkům pak zajišťuje nové způsoby sdílení obsahu. [viz. http://www.microsoft.com/windows/windowsmedia/cs/drm/faq.aspx#General1]

8.1.1. OBCHODNÍ SCÉNÁŘE Obchodní scénáře představují různé modely, jakým způsobem, na jak dlouho a s jakým omezením lze získat poskytovaný obsah. Jsou to:

8.1.1.1 SLUŽBY ODBĚRU

Za měsíční poplatek je spotřebiteli umožněno stáhnout neomezený počet stop, bez omezení je přehrávat a přenášet je na libovolné zařízení, které podporuje technologii Windows Media DRM 10. Tyto záznamy budou propojeny k licencím, které mají Strana 38

počáteční a koncové datum platnosti. Na konci zaplaceného období se spotřebitel připojí k poskytovateli služeb obsahu a v případě, že zaplatil poplatek, dojde k automatickému obnovení licencí. V opačném případě platnost licencí vyprší.

8.1.1.2 NÁKUP A STAŽENÍ JEDNOTLIVÝCH STOP

V tomto scénáři spotřebitelé zakoupí a stáhnou stopy chráněné Správou DRM služby Windows Media od poskytovatelů služeb obsahu. Oproti službě odběru jsou platby vázány na jednotlivé stopy.

8.1.1.3 SLUŽBY VYPŮJČENÍ

Řada spotřebitelů stahuje filmy z Internetu do osobních počítačů jako výpůjčku. Správa DRM služby Windows Media umožňuje tento obchodní model tím, že podporuje časově omezené licence. To znamená, že služba stahování filmu může vytvořit licence, které vyhovují požadavkům spotřebitele na promítání a současně zajišťují obsah způsobem, který požadují vlastníci obsahu. Spotřebitelé si mohou například vypůjčit film, který mohou shlédnout kdykoli v příštích 30 dnech, a po jeho spuštění jej budou mít k dispozici 24 hodin. Správa DRM služby Windows Media 10 umožňuje přenos daného obsahu do přenosných zařízení, která podporují technologii Microsoft DRM 10.

8.1.1.4 VIDEO ON DEMAND NEBO FILMY S POPLATKEM ZA SHLÉDNUTÍ

Správa DRM služby Windows Media již dlouho podporuje scénáře platby za shlédnutí při přehrávání v počítači. Nová verze Správy DRM služby Windows Media 10 rozšiřuje tyto možnosti na zařízení set-top box, takže kromě prohlížení v počítači lze obsah prohlížet a licencovat po kabelové síti.

8.1.1.5 ŽIVÝ PŘENOS

Pomocí Správy DRM služby Windows Media mohou vlastníci obsahu živě doručovat v Internetu chráněný digitální mediální obsah právě probíhajících událostí, například zprávy, rockové koncerty a sportovní utkání, bez nutnosti předchozího dávkového zpracování a uložení tohoto obsahu. Po zaplacení mohou spotřebitelé sledovat chráněná živá vystoupení po Internetu v době, kdy právě probíhají. [viz. http://www.microsoft.com/windows/windowsmedia/cs/drm/scenarios.aspx]

Strana 39

Správa DRM však nabízí i další možnosti. Díky ní mohou prodejní webové servery nabízet spotřebitelům možnost, aby si před koupí mohli hudební skladby poslechnout. Spotřebitelé si mohou například stáhnout hudební skladbu a dvakrát si ji přehrát výměnou za registraci služby. Pokud se spotřebitel pokusí skladbu přehrát potřetí, zobrazí se přímo webová stránka prodejce s pokyny, jak lze hudební skladbu zakoupit. Dále mají prodejní webové servery možnost nabízet spotřebitelům výběr licencí při nákupu obsahu. Za malý poplatek mohou například spotřebitelé přehrávat hudební skladbu jeden měsíc. Za větší poplatek není doba platnosti skladby omezena a skladbu lze kopírovat na přenosná zařízení. V neposlední řadě lze pomocí správy DRM služby Windows Media umožnit společnostem ochránit digitální média, jako jsou například zaznamenané prezentace společností, u vysokých škol pak třeba záznamy z přednášek a diskusí. 8.1.2. ZÁKLADNÍ PROCES SPRÁVY DRM SLUŽBY WINDOWS MEDIA Proces správy DRM sestává z těchto kroků: 8.1.2.1 BALENÍ

Balení digitálního mediálního souboru zajišťuje správce Windows Media Rights Manager. Zabalený soubor je šifrovaný a uzamčený pomocí klíče. Tento klíč je uložený v šifrované licenci, která je distribuována samostatně. (Funkce je jedinečná pro správce Windows Media Rights Manager.) Do digitálního mediálního souboru jsou přidány další údaje, jako je například adresa URL, na které byla získána licence. Tento zabalený digitální mediální soubor je uložený ve formátu WMA (Windows Media Audio) nebo WMV (Windows Media Video).

8.1.2.2 DISTRIBUCE

Zabalený soubor lze uložit na webový server pro stažení, umístit na digitální mediální server pro přenášení datového proudu, distribuovat na disku CD nebo posílat spotřebitelům prostřednictvím e-mailu. Správa DRM služby Windows Media umožňuje, aby spotřebitelé posílali svým přátelům digitální mediální soubory chráněné proti kopírování.

8.1.2.3 VYTVOŘENÍ LICENČNÍHO SERVERU

Poskytovatel obsahu vybere licenční úřad, který uchovává určitá práva nebo pravidla licence a implementuje licenční služby správce Windows Media Rights Manager. Účelem Strana 40

licenčního úřadu je ověřovat požadavky spotřebitelů na licence. Digitální mediální soubory a licence jsou distribuovány a ukládány samostatně. To usnadňuje správu celého systému.

8.1.2.4 ZÍSKÁNÍ LICENCE

Pokud chce spotřebitel přehrát zabalený digitální mediální soubor, musí nejprve získat klíč licence, který soubor odemkne. Proces získání licence je zahájen automaticky, jakmile se spotřebitel pokusí získat zabalený digitální mediální soubor, pokusí se získat předběžnou licenci nebo poprvé přehrát soubor. Správce Windows Media Rights Manager navede spotřebitele na registrační stránku, na které je nutné zadat údaje či potvrdit platbu, nebo bezobslužným způsobem načte licenci od licenčního úřadu.

8.1.2.5 PŘEHRÁNÍ DIGITÁLNÍHO MEDIÁLNÍHO SOUBORU

Pro přehrání digitálního mediální souboru potřebuje spotřebitel přehrávač, který podporuje Správu DRM služby Windows Media. Poté může spotřebitel přehrávat soubor v souladu se zásadami a právy, které jsou obsaženy v licenci. Licence mohou mít různá práva, například čas a datum začátku platnosti, trvání nebo počet operací. Výchozí práva mohou například spotřebiteli umožnit přehrát digitální mediální soubor v určitém počítači a zkopírovat soubor na přenosné zařízení. Licence však nelze přenášet. Pokud spotřebitel odešle zabalený digitální mediální soubor příteli, musí si přítel vyžádat vlastní licenci. Jinak nebude moci digitální mediální soubor přehrávat. Schéma licencování pro jednotlivé osobní počítače zajišťuje, že zabalený digitální mediální soubor může být přehráván pouze v počítači, pro který byl vydán licenční klíč pro daný soubor.

8.1.3. ZABEZPEČENÍ DIGITÁLNÍ OBSAHU Správa DRM služby Windows Media chrání digitální mediální obsah a vlastní integritu řadou různých kryptografických a protipirátských technik. Správce Windows Media Rights Manager (tedy server zajišťující balení souborů a vydávání licencí) šifruje daný mediální soubor použitím algoritmu silného šifrování. Tento algoritmus je založený na publikovaném kódování, které je přijato kryptografickou komunitou. V kontejneru souboru Windows Media Format (WMA nebo WMV) není obsažen dešifrovací klíč. Dešifrování jednotlivého souboru Windows Media vyžaduje prolomení kryptografických algoritmů, které vyhovují průmyslovým standardům. [viz. http://www.microsoft.com/windows/windowsmedia/cs/drm/faq.aspx#General1] Strana 41

8.1.4. PROLOMENÍ DIGITÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ I přes všechna bezpečnostní opatření se už několikrát podařilo ochranu DRM prolomit. Začátkem roku 2005 byl vytvořen program DRMDBG21, sloužící k odstranění DRM z multimediálních souborů formátů Windows Media. V roce 2006 vznikl jeho vylepšený následovník s názvem FairUse4WM22, jehož nová verze dokázala obejít vylepšenou verzi DRM. Sám Microsoft předpokládal, že dříve či později k takovémuto prolomení ochrany dojde. Proto implementoval možnost aktualizace systému správy DRM v souborech formátu Windows Media. Další možností jak získat kopii obsahu a tak obejít správu DRM je použití analogového výstupu videokarty (příp. audiokarty), který se připojí na analogový vstup karty nebo jiného zařízení, pomocí něhož se přehrávaný záznam nahraje. V neposlední řadě zde pořád existuje možnost neoprávněného zkopírování obsahu, kterému nelze dnešními dostupnými ochrannými prostředky zabránit a tím je vytvoření kopie externím zařízením (kamera, mikrofon) při přehrávání samotného obsahu. Jelikož se však ve všech případech jedná o obcházení technických prostředků ochrany práv, jde tedy o porušení autorského zákona.

21 22

Novější verze dostupná z http://www.softpedia.com/get/Multimedia/Audio/Audio-Plugins/DRMGUI.shtml Dostupné z http://jamesholden.net/fairuse4wm-download/

Strana 42

9. ON-LINE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE

9.1.

ČESKÁ TELEVIZE

Česká televize vznikla 1. ledna 1992 zákonem o České televizi. Je veřejnou institucí provozující ze zákona televizní vysílání. Vysílá dva celoplošné programy ČT1 a ČT2, dva digitální programy ČT4 Sport a ČT24, Teletext ČT a Teletext Expres, on-line na svých webových stránkách. Hlavním úkolem České televize je tvorba televizních programů a jejich vysílání prostřednictvím zemských vysílacích zařízení a jiných technických prostředků, a to analogově i digitálně. Touto činností, jakož i výrobou televizních pořadů, popřípadě dalšími činnostmi, poskytuje službu veřejnosti a přispívá k rozvoji kultury. Česká televize je samostatným právním subjektem nezávislým na státním rozpočtu. Jejím hlavním zdrojem financování jsou koncesionářské poplatky placené z vlastnictví televizního přijímače. Doplňkový zdroj příjmů tvoří výnosy z podnikatelské činnosti (prodej reklamních časů, sponzoring aj.). Statutárním orgánem České televize je generální ředitel jmenovaný na šestileté období. Radou České televize, která zastává funkci kontrolního orgánu. Tvoří ji 15 členů volených Poslaneckou sněmovnou na 6 let (s dvouletou obměnou jedné třetiny) tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

Členství v mezinárodních organizacích EBU (European Broadcasting Union) - Evropská vysílací unie PBI (Public Broadcasting International) - celosvětové sdružení vysílatelů veřejné služby DVB (Digital Video Broadcasting) - mezinárodní sdružení pro digitální TV vysílání SMPTE (Society of Motion Pictures and Television Engineers) - společnost filmových a televizních techniků EGTA (European Group of Television Advertising) - Evropská skupina pro TV reklamu CIRCOM Regional - evropské sdružení regionálních TV studií IMZ (Internationales Musikzentrum) - Mezinárodní hudební středisko Euronews, Eurosport [viz. http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/o-ct.php]

Strana 43

9.2.

POČÁTKY ON-LINE VYSÍLÁNÍ

Dne 9. září 2000 zahájila Česká televize své internetové vysílání programu ČT1. V těchto prvopočátcích měl možnost divák shlédnout pouze živé vysílání zpravodajských pořadů Události a Události plus. K dispozici byly na webových stránkách televize i záznamy obou těchto relací a to měsíc zpětně. Jako mimořádné vysílání byl zprostředkován i přímý přenos udílení cen Akademie populární hudby. Pro vysílání byla použita

technologie společnosti RealNetworks umožňující

automatické dosažení nejvyšší možné kvality příjmu v závislosti na lokálních podmínkách připojení. Vysílání bylo k dispozici v datových tocích od 12 do 80 Kb/s a mohlo ho současně sledovat max. jen 1000 diváků najednou.

9.3.

ON-LINE VYSÍLÁNÍ DNES

Dnes Česká televize nabízí živé vysílání zpravodajského kanálu ČT24 a přímé přenosy z fotbalových a hokejových zápasů. Dále nabízí archív obsahující více než dvě stovky pořadů s archivací od 1. února 2005 a kolem sta mimořádných vysílání. Dohromady něco kolem 6 700 hodin záznamu, což je bezmála 280 dní. K dispozici je i archív s ukázkami některých dobových pořadů (např. televizní reportáže, reklamy, písničky…atd.). Z důvodu autorských práv však nemůže Česká Televize vysílat živě ani z archivu všechny pořady nebo poskytovat příspěvky ke stažení. Internetové vysílání je provozováno současně na dvou technologiích. A to WindowsMedia a RealMedia. V případě, že divák nedisponuje přehrávačem schopným přehrát jednu z těchto technologií, může využít odkazů na stažení jednoho ze tří přehrávačů - Windows Media Player, Real Player nebo Helix, což je přehrávač pro platformy Linux, Solaris a Symbian. Vysílání je k dispozici ve dvou různých režimech, které si může divák volit dle rychlosti svého připojení - pomalé (dial-up) 20-100 kb/s23, rychlé (Broadband) 100-400 kb/s24.

23

Vytáčené připojení (dial-up) přes analogovou linku dosahuje rychlosti 56kb/s.

24

Existuje několik různých definic, lišících se zejména v hodnotách minimální rychlosti, kterou již lze považovat za broadband. Pro ministerstvo informatiky to je nejméně 256 kb/s, pro Český statistický úřad 144 kb/s, pro Český telekomunikační úřad 128 kb/s. Pro účely mezinárodních srovnání jsou různými organizacemi používány různé definice, což znesnadňuje porovnání výsledků jednotlivých průzkumů. [http://www.lupa.cz/clanky/broadband-v-roce-2006-zvyseni-rychlosti-a-konsolidace-trhu/] V dnešní době se však obecně považuje za broadband přenosová rychlost 2 Mb/s.

Strana 44

Obr. 9.1: Skutečná velikost okna přehrávače při pomalém (vlevo) a rychlém (vpravo) režimu přehrávání

Primárně je nastaven rychlý režim pro přehrávač Windows Media Player, při kterém může vysílání sledovat v jednom okamžiku až 20 000 internetových diváků najednou. 9.3.1. ČT24 Dne 2. května 2005 zahájila Česká televize provoz zpravodajského kanálu ČT24, po jehož spuštění se Česká republika zařadila mezi ostatní státy střední a východní Evropy s vlastním zpravodajským kanálem. Z počátku se vysílalo pouze 18 hodin denně. Od září 2005 se přešlo na 24 hodinový provoz. Zpravodajský kanál ČT24 nabízí divákům televizní zprávy každou celou hodinu, v krátkém přehledu vždy po půlhodině, a především umožní aktuálně zpravodajsky reagovat podle potřeby. Dále nabízí živé vstupy a přímé přenosy z důležitých a zajímavých událostí a akcí, přinese rychlejší a podrobnější informace a analýzy, specializované informace z politiky, ekonomiky, kultury, Evropské unie atd., a konečně poskytuje i více prostoru regionům. Současně s ním byl uveden v provoz i internetový portál, který zajišťuje šíření zpravodajského kanálu České televize kdekoliv na světě. který kromě samotného živého vysílání nabízí též textové zpravodajství a archiv pořadů vysílaných na ČT24. Jelikož program ČT24 tvoří výhradně vlastní produkce České televize, nemusí produkce až na výjimky řešit problémy s autorskými právy. Stejně jako archiv na webových stránkách České televize je vysílání provozováno současně na technologiích WindowsMedia a RealMedia a je k dispozici ve dvou různých Strana 45

režimech, které si může divák volit podle rychlosti svého připojení. K dispozici je navíc možnost přijímat vysílání pouze v audio podobě.

9.3.2. FOTBAL ŽIVĚ Začátkem září 2006 se stal trvalou součástí internetového zpravodajství České televize portál s názvem Fotbal živě, kde mají možnost internetoví diváci sledovat v přímém přenosu všechny zápasy naší nejvyšší fotbalové ligy a zápasy Ligy mistrů, které ve stejnou dobu běží na televizní obrazovce na programech ČT2 a ČT4 Sport. V případě nejprestižnější evropské fotbalové soutěže je navíc možné sledovat za poplatek25 přímé přenosy nebo záznamy z těch utkání, které nemá Česká televize živě ve svém normálním programu. Divák se však musí spokojit anglickým komentářem. Dále je k dispozici archiv záznamů odehraných zápasů, reportáže z jednotlivých zápasů, sestřihy gólů a zajímavých momentů. Součástí stránek je i rozsáhlý zpravodajský servis z české první ligy, Ligy mistrů, české fotbalové reprezentace a fotbalového světa ČT. Pro přehrávání obsahu jsou použity stejné technologie a stejné dva režimy jako v případu kanálu ČT24.

9.3.3. HOJKEJ ŽIVĚ Na konci února 2007 zprovoznila Česká televize obdobný projekt věnovaný tentokrát české hokejové extralize. Hlavní náplní stránek jsou videomateriály z hokejového vysílání České televize. Návštěvníci stránek mohou sledovat jednak hokejová utkání v přímých přenosech tak i archiv s jejich záznamy. K dispozici jsou hokejovým fanouškům i reportáže ze všech odehraných zápasů, rozhovory s hráči a videa gólových situací. Součástí stránek je i aktuální zpravodajské a výsledkové pokrytí hokejových událostí z české nejvyšší soutěže, české hokejové reprezentace a NHL26. Pro přehrávání obsahu jsou použity stejné technologie a stejné dva režimy jako v předchozích případech.

25

Tato platba vyplývá ze smluv České televize a vlastníka práv. Záznam utkání se platí prostřednictvím Premium SMS v hodnotě 30,- Kč. Přímý přenos za € 3 pak kreditní kartou. Pro více informací viz. http://fotbalzive.ct24.cz. 26 NHL (National Hockey League) - nejslavnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady.

Strana 46

9.4.

NÁVŠTĚVNOST ON-LINE VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE

Internetové vysílání České televize navštíví měsíčně kolem 400 tisíc unikátních návštěvníků, kteří si spustí v průměru řádově 2.300 000 pořadů z archivu. Největší zájem mají internetoví diváci o talk show Uvolněte se prosím, která za měsíc zaznamená cca 400 tisíc spuštění. Podrobné statistiky sledovanosti jednotlivých pořadů z archivu jsou součástí stránek on-line vysílání ČT.

Obr. 9.2: Graf vývoje návštěvnosti stránek internetového vysílání ČT(archiv) podle počtu zobrazení

Obr. 9.3: Graf vývoje návštěvnosti stránek internetového vysílání ČT(archiv) podle počtu unikátních návštěvníků

Strana 47

Z uvedených grafů obsahujících údaje za rok 2006 a 2007 lze vyčíst celkový rostoucí zájem diváků o internetové vysílání České televize. Obr. 9.2 udává celkový počet zobrazení stránek s on-line vysíláním, ob.9.3 pak počet unikátních návštěvníků těchto stránek.

9.5.

NÁVŠTĚVNOST STRÁNEK S ŽIVÝM ON-LINE VYSÍLÁNÍM PROGRAMU ČT24

První den při jeho spuštění navštívilo portál ČT24 více než 50 tisíc unikátních návštěvníků. Tato překvapivě velká návštěva, kdy prakticky neproběhla žádná propagace portálu, byla zapříčiněna dozajista tím, že kanál ČT24 je vysílán pouze digitálně a internet tak supluje klasický analogový příjem. Níže jsou uvedeny grafy ukazující vývoj měsíční návštěvnosti stránky s živým vysíláním programu ČT24 v roce 2006 a začátkem roku 2007. Nejprve podle počtu shlédnutí a poté podle unikátních návštěvníků.

Obr. 9.4: Graf vývoje návštěvnosti stránky s živým vysíláním ČT24 podle počtu zobrazení

Strana 48

Obr. 9.5: Graf vývoje návštěvnosti stránky s živým vysíláním ČT24 dle počtu unikátních návštěvníků

Z grafů můžeme vyčíst, že návštěvnost stránek není lineárně rostoucí, nýbrž je dána množstvím zajímavých událostí v jednotlivých měsících (např. zvýšený zájem uživatelů o živý přenos v červnu 2006 daný volbami do Poslanecké sněmovny).

9.6.

ON-LINE VYSÍLÁNÍ A TELEVIZNÍ POPLATEK

Každý vlastník nebo uživatel televize nebo jiného zařízení, které je schopné jakýkoliv televizní program reprodukovat, je ze zákona povinen platit koncesionářský poplatek, který tvoří podstatnou část příjmů České televize. Přičemž každá domácnost platí poplatek za jeden přijímač bez ohledu na to, kolik televizí skutečně vlastní. Podnikatelé pak platí poplatek za každý přijímač. Dalo by se říci, že v případě on-line vysílání je počítač připojený k Internetu právě tím zařízením, kterým je možno přijímat a reprodukovat televizní signál. Pak by to mohlo znamenat povinnost platit koncesionářský poplatek i za toto “zařízení“. Pro domácnost vlastnící televizi by to neznamenalo nic. Závažný dopad by to však mělo na podnikatele, kteří by museli platit za každý k Internetu připojený počítač. Schválený zákon ze dne 5. srpna 2005 o rozhlasových a televizních poplatcích 348/2005 Sb. říká v § 2 v oddílu 2 a 3 toto : (2)Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač").

Strana 49

Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. (3) Ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. [viz. http://www.mvcr.cz/sbirka/] Aby tedy mohl být počítač předmětem poplatků, musí splňovat jak požadavek technické způsobilosti k příjmu televizního vysílání a tak i související podmínku individuální volitelnosti reprodukce tohoto vysílání. Dá se říci, že první podmínku (oddíl 2) počítač se zvukovou kartou a připojením k Internetu splňuje. Nicméně Česká televize vysílá na Internetu kompletně jen program ČT24 a to tudíž nenaplňuje podmínku “individuálně volitelné reprodukce“ (oddíl 2) jednoduše proto, protože si není z čeho volit. Česká televize se k této problematice sama vyjadřuje na svých stránkách. Za televizní přijímač považuje počítač s televizní kartou pro příjem běžného analogového televizního vysílání, připojenou na televizní anténu nebo kabelový televizní rozvod. Počítač se zvukovou kartou připojený na Internet nepokládá Česká televize jako zařízení k individuálně volitelnému příjmu televizního vysílání ve smyslu zákona a podle platné právní úpravy se na vás povinnost platit televizní poplatek za tento osobní počítač nevztahuje. Svůj postoj vysvětluje i tak, že pokud diváci nemohou na svém počítači přijímat kompletní veřejnou televizní službu, protože ji pro toto zařízení speciálně neposkytuje, nemůže za tyto malé části programové nabídky požadovat ani žádné poplatky.

9.7.

BEST BROADBAND APPLICATION 2006

Internetové vysílání České televize zvítězilo v prvním ročníku soutěže o nejlepší broadbandovou aplikaci roku 2006 pro rychlý internet pořádanou sdružením TUESDAY Business Network pod záštitou Ministerstva informatiky. Cílem soutěže je nalézt a ocenit nejlepší originální broadbandovou aplikaci na českém trhu, podpořit informovanost o současných možnostech na českém trhu, představit inovativní aplikace a přispět k rozvoji počtu uživatelů broadbandového připojení. Aplikace celkem dvanácti soutěžících byly hodnocené ve dvou kolech pětičlennou porotou složenou z novinářů. Vedle originality a kreativity musely aplikace motivovat k růstu počtu uživatelů broadbandu. Další kritérium hodnocení byla celková strategie a obchodní využití. Strana 50

9.8.

NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOST ON-LINE VYSÍLÁNÍ

Zhruba do půl roku plánuje Česká televize začít nabízet v rámci svého internetového vysílání i převzaté pořady, dále také v rámci virtuální videopůjčovny i celovečerní filmy a seriály. Kvůli autorským právům nepřipadá v úvahu poskytování této služby zdarma, ale v rámci placeného režimu. Co se poplatku týče, uvažuje se i o variantě, že by ho byli zproštěni ti diváci, kteří by se stali členy Rodinného klubu ČT. Z technického hlediska je to především přizpůsobit se vzrůstajícímu počtu uživatelů, s postupem času také rostoucím nárokům na datová úložiště a zvýšení kvality poskytovaných záznamů. Obecně to

tedy znamená velké investice především do

hardwarových komponent27.

27

Tyto informace mi byly sděleny v interview s p. Ing. Petrem Svatošem, vedoucím Internetu v ČT.

Strana 51

10.

VLASTNÍ KONCEPCE ON-LINE VIDEOPŮJČOVNY Už tři roky si mohou lidé v České republice půjčovat legálně filmy přes Internet.

V roce 2004 spustil tehdy ještě Český Telecom dnes již neexistující portál Starzone.cz. Jeho následovníkem se stal projekt Kinománia firmy Alef Nula, která ho realizovala s dotací od Ministerstva informatiky. Připravenou službu jako první využil český vyhledávač Seznem.cz, který v červnu 2006 nabídl svým uživatelům vlastní on-line videopůjčovnu, která v současnosti nabízí více jak 400 filmů. Dalšími kdo se k projektu Kinománia přidal byly komerční televize Nova, která navíc nabízí ke shlédnutí některé své seriály, a zatím jako poslední společnost Volný, jejíž služba je však jen pro majitele internetového připojení právě od této společnosti. Kromě těchto tří, nabízí podobnou službu i internetová videopůjčovna Topfun a videotéka O2TV, pod kterou volně přešla po svém zániku nabídka Starzone. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, podobnou službu připravuje také Česká televize. Jednalo by se o rozšíření jejího už tak docela obsáhlého internetového vysílání. Jelikož tato služba teprve vzniká, pokusil bych se navrhnout svoji koncepci on-line videopůjčovny.

10.1. NABÍDKA Z hlediska obsahové stránky nabízené on-line videopůjčovny bych se zaměřil především na seriály z vlastní produkce, dále pak na převzaté dokumenty nebo dokumentární filmy. Z filmové nabídky v první řadě na celovečerní snímky, které vznikaly právě v koprodukci s Českou televizí. Zajímavou nabídkou pro náročnější diváky by mohla být sekce nezávislých a klasických filmů. Nejmenší diváci by zase měli mít možnost shlédnout večerníček, pohádky a hrané či animované filmy pro děti. Co se týče nabídky celovečerních filmů, které jsou promítány nejdříve v kině, nebo jen distribuovány na nosičích DVD (či VHS) a posléze nabízené ať už v klasických videopůjčovnách nebo videopůjčovnách na Internetu bych byl opatrný. Otázkou může být, jestli jim má vůbec cenu v této službě konkurovat s ohledem na jistě vysoká vysílací práva za tyto snímky. Prioritou by tedy nebylo nabízet z hlediska obsahu úplně stejnou dnes již existující službu, ale naopak se vhodným způsobem odlišit. Samozřejmostí by byla možnost shlédnout několikaminutové ukázky jednotlivých děl v náhledovém okně pomocí technologie streaming, což by dozajista ulehčilo uživatelův výběr. Strana 52

10.2. ZPŮSOB DISTRIBUCE Nabízený obsah by byl ke stažení ve formátu Windows Media Video (WMV) zakódované technologií Microsoft DRM. Nevýhodou by bylo, že obsah v tomto formátu by neměly možnost shlédnout uživatelé jiných operačních systémů než právě Microsoft Windows. Na jednu stranu jde o diskriminaci takových uživatelů, na druhou stranu operační systém od společnosti Microsoft je u nás v republice nejrozšířenější (cca 98%). Distribuovat filmy v tomto formátu zatím není závislé jen na mém rozhodnutí, ale také na požadavcích filmových distributorů a organizacích chránících autorská práva, kteří striktně požadují distribuci v tomto formátu. K dispozici bych navrhoval dva typy licencí. Prvním z nich by byla jednorázová a umožňovala by tedy přehrání staženého obsahu pouze jednou. Druhou možností by byla běžně používaná licence na 24 hodin. S touto licencí by divák mohl shlédnout snímek během 24 hodin kolikrát by chtěl. Bezproblémové stažení požadovaného filmu, dokumentu nebo dílu seriálu k divákovi by zajišťoval některý ze správců stahování, který by v případě selhání a opětovného obnovení spojení dokázal pokračovat ve stahování od okamžiku, v němž bylo spojení přerušeno. Nutná je však instalace takového správce. Uživatel by mohl provádět stahování i v klasickém prohlížeči, ale některé z nich tuto funkci nepodporují a v případě selhání spojení by muselo být stahování spuštěno od začátku.

10.3. PŮJČOVNÉ V klasických kamenných videopůjčovnách se účtuje půjčovné kus/den.

Cena se

u DVD pohybuje mezi 30-50 Kč za jeden film. U VHS (klasická videokazeta) mezi 30-45 Kč kus/den. On-line videopůjčovny nabízí filmy a jednotlivé díly seriálů za cenu od 45 do 50 Kč. Asi by nemělo význam v mém případě říkat konkrétní částku, protože mi nejsou známy požadavky na cenu ze strany distributorů. Sama televize uvedla, že by členové Rodinného klubu ČT mohli mít stahování filmů k dispozici zdarma. To se mi však zdá až příliš nerealistické. Nicméně z členství v klubu by dozajista vyplývala řada výhod. Jednou z nich by mohla být právě nižší cena nebo výhodné balíčky, kdy by divák při shlédnutí určitého množství filmů dostal další zadarmo. Výše ceny by samozřejmě záležela i na typu zakoupené licence, přičemž jednorázová by byla samozřejmě o něco levnější.

Strana 53

10.4. ZPŮSOBY PLACENÍ Většina lidí v České republice je plátcem koncesionářského poplatku, který je možno platit prostřednictvím SIPO České pošty nebo přímo na bankovní účet České televize. Přičemž je každý uživatel (domácnost, podnikatel či firma) odlišen identifikačním číslem (variabilním symbolem). Součástí těchto transakcí by tedy mohlo být i peněžité uhrazení “shlédnutého“ obsahu videopůjčovny za daný měsíc. Jediná nutnost by pro tuto operaci byla registrace, kterou by uživatel službu aktivoval a dále by získal autorizační údaje (uživatelské jméno a heslo). Samotná registrace by byla vázána na identifikační číslo a ověřené doplňující informace. Tím by se televize odlišila od způsobu placení pomocí uživatelských účtů, kde se musí nejprve nějakým způsobem dobít kredit. Nejen, že lidé nepříliš ochotně platí peníze předem, ale také nemají rádi, když jim peníze leží na “nebankovních“ účtech. Toto dobíjení není navíc z finančního hlediska zrovna výhodné. Při dobíjení kreditu pomocí SMS jsou v současnosti za tento způsob platby účtovány vysoké poplatky mobilnímu operátorovi, které činí více než 50% hodnoty SMS. Při dobíjení pomocí bankovních převodů se z placené částky účtuje daň ve výši 19% (DPH). [Pro více info viz. http://napoveda.seznam.cz/cz/obecne-dotazy-k-penezence.html] K platbě samotné by docházelo při prvním spuštění filmu, kdyby Správce Windows Media Rights Manager navedl uživatele na registrační stránku, na které by bylo nutné zadat autorizační údaje. Po jejich zadání by se peněžitá částka za film připsala na účet, který by musel být následný měsíc spolu s koncesionářským poplatkem uhrazen. Pokud by se tak nestalo, došlo by k zablokování účtu až do doby, kdy by byla suma zaplacena. Jiný způsob placení, které jsou na Internetu možné, bych zatím neuvažoval. Nevýhody uživatelských účtů s dobíjením kreditů jsem již uvedl. Platba pomocí tzv. premium SMS či voláním na placené audiotextové číslo není z důvodů vysokých poplatků pro mobilní operátory také příliš výhodná, i když zde odpadá požadavek registrace. Ještě by připadalo v úvahu placení platební kartou. Nicméně mnoho lidí má k této formě platby stále nedůvěru díky možnému zneužití údajů z platební karty.

10.5. DOPLŇKOVÉ SLUŽBY Jakýmsi nadstandardem by mohlo být spojení “obyčejného“ účtu s uživatelským účtem nedávno vzniklého Rodinného klubu ČT, kde by se mohla různými kombinacemi výhod spojenými s vlastností uživatelského účtu rozšířit i komunikace mezi divákem a televizí a zpětná vazba od diváků. Dále je doplňkovými službami míněna 24 hodinová uživatelská Strana 54

podpora, na kterou by se mohli obrátit uživatelé v případě jakýchkoliv problémů nebo dotazů, týkajících se služeb on-line videopůjčovny. Návštěvníkům videopůjčovny by byly k dispozici rovněž statistiky týkající se půjčování a oblíbenosti jednotlivých filmů, na které by se podíleli v první řadě právě samotní diváci.

Strana 55

11.

ZÁVĚR Od vynálezu prvního zařízení připomínajícího televizi uplynulo už více než 80 let. Od

té doby prošla samotná televize řadou změn. Z mechanické se stala elektronická, černobílý obraz byl nahrazen barevným. Velkou roli hrála také digitalizace obrazu, která umožnila lepší kvalitu obrazového signálu i po mnohonásobném zpracování. Díky vzniku kompresních metod (MPEG) bylo následně možné použít takovýto signál i pro přenos. S příchodem Internetu a objevem technologie pro přenos multimediálních dat v reálném čase, streamingu, se otevřely nové možnosti i pro televizní vysílání nové. Uživatel do té doby musel čekat, až se celé audio nebo video stáhne z Internetu k němu do počítače, aby si ho mohl přehrát. Díky streamingu dojde k přehrávání multimediálního obsahu už za malou chvíli od okamžiku spuštění. S touto technologii nastala nová éra v oblasti publikování multimédií na webu. Webcasting neboli obecně řečeno vysílání přes internet se stává fenoménem současnosti, přičemž existují jeho dvě podoby

– živé

vysílání a přehrávání on-demand, které lze shlédnout v několika různých digitálních formátech.

Dnešní podobu on-line živého vysílání České televize nabízí možnost divákovi shlédnout zpravodajství nebo daný fotbalový či hokejový zápas, který nemohou ať už z jakéhokoliv důvodu sledovat na televizní obrazovce. Archiv pořadů ocení asi nejvíce ti diváci, kteří nemají možnost jimi oblíbený pořad v řádný vysílací čas shlédnout, ani si ho nahrát, a kterým zároveň nevadí zatím malé rozlišení sledovaného obrazu. Sledovanost živého vysílání zpravodajského kanálu ČT 24 je dána především tím, že ne všichni televizní diváci mohou v dnešní době přijímat digitální signál na klasickém televizním přijímači. Jestli má jeho on-line podoba perspektivu i v budoucno vedle DVB-T, se teprve uvidí. Současné internetové vysílání České televize, ať už je živé nebo z archívu, uvítají dozajista také ti čeští občané, kteří se trvale nebo jen dočasně nacházejí v zahraničí a tímto způsobem mají tak jedinečnou možnost sledovat i když v omezené kvalitě české pořady a dění v České republice.

V mnou navržené koncepci on-line videopůjčovny České televize jsem se snažil racionálně se odlišit od dnes již na internetu existujících videopůjčoven a to zejména co se týče obsahové nabídky, jelikož si myslím, že nemá cenu pro naší veřejnoprávní televizi jít

Strana 56

tou samou cestou, která tu už existuje v několika víceméně podobných verzích. Sám jsem zvědav, jak se můj návrh bude lišit od toho, se kterým přijde Česká televize.

V padesátých letech minulého století se nástupem televize začala drasticky snižovat návštěvnost v kinech. Z Ameriky, kterou to zasáhlo jako první, se tento pro majitele kin neblahý trend rozšířil nejprve do západoevropských zemí a zanedlouho postihl téměř celý svět. Snaha přilákat diváky zpět do kin s sebou přinesla zlepšení v oblasti poskytovaných služeb, zejména pak v lepší kvalitě obrazu a zvuku. V podstatě k podobné situaci dochází dnes, kdy klesá počet lidí sledujících televizi a naopak roste počet těch, kteří tráví více času na Internetu, který už dlouho není jen textové a obrázkové médium. Jeho jedinečnost tkví v tom, že není konkurentem pouze jednoho z dnešních médií, ale všem najednou (tisku, rozhlasu, televizi) a vlastně mnohem víc, když vezmeme v úvahu jeho další komunikační (e-mail, telefonování, chat) a zábavní (hry) potenciál. Navíc jeho nespornou výhodou nad dnešními médii a především televizí je to, že se uživatel sám rozhoduje, co chce a nechce shlédnout. Budoucnost televizního vysílání by tedy mohla vypadat tak, že klasické programy vysílající televizí určený plán pořadů nahradí databáze pořadů, které si dle své volby bude divák stahovat přes Internet k sobě domů. Bude tedy sledovat “kdy co chce a jen co chce“. Reálněji však zatím vypadá, že se v blízké budoucnosti bude televize snažit o to samé jako zhruba před půl stoletím kinematografie. Digitalizace vysílání umožní rozšířit programovou nabídku. Díky lepším kompresním metodám (MPEG 4) bude moci divák sledovat kvalitnější obraz (HDTV). V každém případě se máme určitě na co těšit.

Strana 57

12.

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

KAPITOLA 2 VÍT, Vladimír, Základy televizní techniky, Praha, SNTL,1987 ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001 KASÍK, Pavel, První televize uměla vysílat pouze obrazce s rozlišením 64 pixelů, [online], 20.1.2007, [cit. 2007-11-04] Dostupné z BARTOŠ, M., Stránky z historie české televize, [online], [cit. 2007-11-04] Dostupné z

KAPITOLA 3 VÍT, Vladimír, Základy televizní techniky, Praha, SNTL,1987 ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001

KAPITOLA 4 ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001

KAPITOLA 5 BURIÁNEK, Jan, Nové standardy pro komprimaci videa, časopis Pixel č.106, říjen 2006, str. 24-26 BECK, Ondřej, MPEG, [online], 24.3.2006, [cit. 2007-20-04] Dostupné z JUŘICA, Jan, Co je to MPEG 2 ?, [online], [cit. 2007-20-04] Dostupné z ŠVIHEL, Petr, Do hlubin formátu MPEG-2, [online], 15.6. 2006, [cit. 2007-20-04] Dostupné z < http://www.digizone.cz/clanky/do-hlubin-formatu-mpeg-2> ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001

Strana 58

KAPITOLA 6 Streaming, [online], [cit. 2007-23-04] Dostupné z KUNDEROVÁ, Ludmila, Informační zdroje a komunikace,Multimédia, [online], [cit. 2007-23-04] Dostupné z <elis.mendelu.cz/metodika/ukazky/kapitola9.html> KRSEK, Michal a kol., Testování softwarových platforem pro přenosy videa, [online], 30.6. 2001, [cit. 2007-23-04] Dostupné z CHVALOVSKÝ, Karel, Co potřebuje Internet? Skupinové adresování!, [online], 3. 11. 2000 [cit. 2007-24-4] Dostupné z NOVÁK, Milan, Když se řekne webcasting, [online], 8.12. 2006 [cit. 2007-24-4] Dostupné z

KAPITOLA 7 ŠOUR, Martin, Formáty digitálního videa na Internetu, [online], [cit. 2007-24-4] Dostupné z HOLUB, Petr, Jak na streamované video?, [online], [cit. 2007-24-4] Dostupné z ZANDL, Patrik, Jdeme do online videa (1.), [online], 26. 7. 2006 [cit. 2007-24-4] Dostupné z ZANDL, Patrik, Jdeme do online videa (2.), [online], 28. 7. 2006 [cit. 2007-24-4] Dostupné z

KAPITOLA 8 Microsoft, Správa DRM (Digital Rights Management), [online], [cit. 2007-5-5] Dostupné z

KAPITOLA 9 O České televizi, [online], [cit. 2007-29-4] Dostupné z Česká televize vysílá přes internet, [online], [cit. 2007-29-4] Dostupné z < http://archiv.tiscali.cz/mult/mult_center_ct_ine.273050.html>

Strana 59

Internetové vysílání České televize, [online], [cit. 2007-29-4] Dostupné z ČT 24 on-line na portálu www.ct24.cz, [online], 03.05.2005, [cit. 2007-30-4] Dostupné z < http://www.ceskatelevize.cz/press/detail.php?id=1010&from=980> Poplatky za počítač - protichůdná stanoviska, 12.10. 2005, [online], [cit. 2007-29-4] Dostupné z < http://www.cdr.cz/a/15552> Česká televize nevnímá mobilní telefony ani běžné osobní počítače jako telekomunikační zařízení, ze kterých by bylo nutno platit ČT koncesionářské poplatky, [online], 15.01.2003, [cit. 2007-30-4] Dostupné z Nejlepší aplikace roku 2006 pro rychlý internet, [online], [cit. 2007-29-4] Dostupné z Internetový portál Fotbalživě Dostupný z Internetový portál Hokejživě Dostupný z KAPITOLA 10 KÁLAL, Jan, Videopůjčovny se na českém Internetu teprve zabydlují, [online], 27.10. 2006, [cit. 2007-1-5] Dostupný z

Strana 60

13.

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 2.1: Princip mechanické televize Dostupný z Obr. 3.1: Televizní rastr ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 1-7 Obr. 4.1: Postupné kroky převodu analogového signálu na digitální a naopak ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 8-1 Obr. 4.2: Princip lineárního kvantování vzorkovaného signálu ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 8-6 Obr. 4.2: Princip rekonstrukce signálu pulsní kódové modulace ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 8-7 Obr. 4.3: Signálový a spektrální prostor s malými rozdíly v hodnotách ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 9-6 Obr. 5.1: Složení makrobloku vstupního a výstupního signálu formátu 4:2:2 ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 9-9 Obr. 5.3: Srovnání struktury makrobloku MPEG2 a možné struktury makrobloku MPEG4 Obr. 6.1: Možnosti sledování multimediálních souborů na Internetu. Dostupný z < http://www.voxcafe.cz/data/imgs/98b.gif a 97b.gif > Obr. 6.2: Rozdíl mezi přímým a skupinovým adresováním Dostupný z Obr 9.1: Velikost okna přehrávače při pomalém (vlevo) a rychlém (vpravo) režimu přehrávání Obr. 9.2: Graf vývoje návštěvnosti stránek internetového vysílání ČT(archiv) podle počtu zobrazení Zdroj Česká televize Obr. 9.3: Graf vývoje návštěvnosti stránek internetového vysílání ČT(archiv) podle počtu unikátních návštěvníků Zdroj Česká televize Obr. 9.4: Vývoj návštěvnosti stránky s živým vysíláním ČT24 podle počtu zobrazení Zdroj Česká televize Obr. 9.5: Graf vývoje návštěvnosti stránky s živým vysíláním ČT24 dle počtu unikátních návštěvníků Zdroj Česká televize Strana 61

SEZNAM TABULEK Tab. 3.1: Hodnoty vybraných parametrů u prokládaného a neprokládaného řádkování Tab. 5.1: Různá skladba snímků přenášených v GOP. ZAHRADNÍK, Jiří, Televizní technika I., Praha, skripta SPŠST, 2001, str. 9-8

Strana 62