TURECKÁ REPUBLIKA AGRO-POTRAVINÁŘSKÝ OBCHOD K 30.4.2014 1. Základní fakta o agro-potravinářském sektoru Turecké republiky k 30. 4. 2014 Od předešlých agro-potravinářských analýz, které zpracoval ZÚ Ankara, nedošlo k žádnému zásadnímu diskurzu, tj. struktura turecké ekonomiky se dlouhodobě posouvá od agrárního sektoru ve prospěch průmyslové produkce, resp. sektoru služeb. Nicméně vzhledem ke stále vysoké zaměstnanosti v tomto sektoru (viz tabulka níže) i nadále zemědělství zůstává důležitým oborem, jehož rozvoji, včetně souvisejících zpracovatelských odvětví, je udělována stále značná pozornost. Podíl pracovních sil v zemědělství a návazných oborech v posledních pěti letech postupně klesal ze 40% až na 23,6% v roce 2013. Současně je patrné, že snížení poměrného zastoupení zemědělství jde na vrub nárůstu zaměstnanosti v ostatních odvětvích. Zaměstnanost podle sektorů: 2012
2013
V tisících % V tisících % Zemědělství 6097 24,6 6015 23,6 Průmysl 4751 19,1 4956 19,4 Stavebnictví 1709 6,9 1782 7,0 Služby 12666 49,4 12264 50,0 Zdroj: Turecký statistický úřad Turkstat, údaje za 1. Q 2014 nejsou dosud publikovány Celkový trend tvorby HDP ve vztahu k zemědělství a návazným oborům však doznal značně klesající tendenci. V 70. letech minulého století tvořilo zemědělství, lesnictví a rybolov až 35% HDP země. V r. 2013 je to již jen 7,4%, nicméně i tak je zemědělství, rybolov a lesnictví významnou položkou tvorby HDP Turecké republiky a dokonce tvoří větší procento HDP než tolik protěžovaný stavební sektor. Podíl hlavních sektorů na tvorbě HDP ve srovnání se zemědělstvím: 2012 2013 (podíl v % HDP) (podíl v % HDP) Zpracovatelský průmysl 24,1 25,8 Doprava a komunikace 14,9 15,3 Velkoobchod a maloobchod 15,1 15,3 Finanční služby 11,8 12,1 Zemědělství, lesnictví, rybolov 7,9 7,4 Stavebnictví 4,6 4,4 Zdroj: Turecký statistický úřad Turkstat, údaje za 1. Q 2014 nejsou dosud publikovány Až 49,7% území Turecké republiky je zemědělsky obděláváno a využíváno pro agrární účely, přičemž podíl v zemích EU-28 tvoří 41%. Velká část zemědělské půdy vhodné k zavlažování a využití se nachází v jihovýchodní, méně rozvinuté části země - jde o cca 3,2 mil. ha půdy vhodné pro zemědělské využití z celkové rozlohy této oblasti, která se odhaduje na 7,5 mil. ha. V případě přistoupení Turecké republiky k EU by země obohatila agrofond EU o 39 mil. ha, což reprezentuje cca 20% zemědělské půdy EU-28.
1
2. Vývoj agrárního zahraničního obchodu Turecka z pohledu hlavních a netto dovozních položek Podíl importu agro-potravinářských položek ve vztahu k celkovému dovozu činil v roce 2013 4,45%, v nominálním vyjádření to bylo 11,2 mld. USD. Ve srovnání s rokem 2012 se meziročně jednalo o 4,3% růst dovozu v tomto segmentu. Vývoz zemědělských a potravinářských položek z Turecké republiky v r. 2013 činil 16,99 mld. USD, což ve vztahu k celkovým exportním výkonům turecké ekonomiky činí 11,2%, a pro Turecko znamená kladnou bilanci ve výši 5,8 mld. USD. Za první čtvrtletí r. 2014 dosáhl import agro-potravinářských položek do Turecka hodnoty 2,01 mld. USD, což ve vztahu k celkovému importu činilo 3,5% podíl. Exportní výkony v oblasti agro-potravinářských položek v období leden až březen 2014 dosáhly hodnoty 1,69 mld. USD, ve vztahu k celkovému exportu o 4,2% podíl. S ohledem na skutečnost, že období sklizně tradičně přichází až v druhém a třetím kvartálu roku, agro-potravinářský zahraniční obchod Turecka vykázal pasivní saldo ve výši 0,32 mld. USD za 1. Q r. 2014. I přes dočasné negativní saldo AZO v prvním kvartálu r. 2014, je Turecko soběstačné v základních zemědělských komoditách (ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny) a současně je velká část zemědělské produkce exportována. Turecko je světová jednička v produkci a exportu následujících plodin: lískových oříšcích, fících, meruňkách a třešních. U melounů, lilku, višní je celosvětově na pozici druhé, resp. třetí pozici u plodin jako jahody, kaštany, pistácie, vlašské ořechy, čočka, zelené fazole, med a paprika. Celková produkce zeleniny a ovoce Turecké republiky dosáhla v r. 2013 27,9 mil. tun, zhruba 55-60% produkce celé EU-28. V těchto komoditách je Turecko vysoce kompetitivní, zejm. v poměru kvalita/cena, a to díky příznivému klimatu a nízké ceně pracovní síly. Turecko je rovněž jeden z největších producentů a současně exportérů mléka a mléčných výrobků ve svém regionu. Vzhledem ke skutečnosti, že TR firmy (po splnění certifikačních kritérií) jsou od 3.4.2013 oprávněny exportovat mléko a mléčné výrobky do zemí EU, lze predikovat, že export těchto položek bude i nadále významně růst. Hlavními exportními trhy jsou: Irák, Velká Británie, SRN, RF, Nizozemí, Itálie a Francie. Celkem na 1 532 agro-potravinářských položek je exportováno do 186 zemí světa. Mezi hlavní importní položky do Turecké republiky v potravinářsko-agrárním sektoru v r. 2013 a prvním kvartálu r. 2014 patřily: rostlinné oleje pro průmyslové užití (dovoz z Ukrajiny, RF, Argentiny), palmový olej pro průmyslové použití (z Malajsie a Indonésie), sójové boby a sójové pokrutiny (z USA, Brazílie a Paraguay), osivo slunečnice (z EU zemí, Ukrajiny a Moldávie), pšenice (z RF, Kazachstánu a USA), rýže (z USA, RF), hrách (Kanada, Kyrgystán a Čína), kakaové boby (Ghana, Pobřeží slonoviny a Kamerun), bílkovinné potravinové přípravky, zejm. škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů (EU, USA a Thajsko), tabák a tabákové výrobky (z Brazílie, EU a USA), skot (EU, Uruguay a USA) a hovězí maso (čerstvé, chlazené i mražené z EU), dále pak procesovaná zelenina a ovoce (konzervovaná, mražená), krmivo pro zvířata (EU zejm.), alkoholické nápoje vč. ethyl-alkoholu a fermentovaných produktů. V menší míře to pak byly exotické plodiny jako tropické ovoce, které neroste v Turecku. Zajímavé objemy vykazují dovozy osiva a semen, a to i zeleniny jako rajčat (z Francie), okurků a nakládaček (USA) a zelí (SRN), přičemž tyto importy jsou způsobeny nízkou a fragmentovanou úrovní technologické vyspělosti domácích producentů. Turecko je i signifikantním importérem obilovin, přičemž domácí produkce obilovin pokrývá spotřebu z cca 50-60%, a to v závislosti na sezónních vlivech počasí. Produkce obilovin se ve srovnání s r. 2012 zvýšila z 33,4 mil. tun na 39 mil. tun v roce 2013.
2
3. Projekce vývoje trhu vč. perspektivních dovozních položek a investičních příležitostí z pohledu uplatnění ČR Zásadním pro rozhodování českých exportních subjektů při jejich možné penetraci tureckého agropotravinářského sektoru by měla být skutečnost, že v letech 2014 až 2017 je predikován růst poptávky po potravinách a nápojích turecké populace o 6% ročně. Turecko dále v dlouhodobém horizontu, tj. cca 10 let, aspiruje být regionálním potravinovým, resp. exportním hubem v rámci zemí Zálivu, BV a Turkických republik. Od r. 2005 do r. 2013 vykazovaly následující zbožové skupiny nejvyšší růstový potencionál domácí turecké poptávky/spotřeby: ryby/mořské plody +22%, hovězí a skopové maso +18%, pečivo +17%, obiloviny/cereálie +16%, drůbeží maso: +12%, alkoholické a nealkoholické nápoje: +11%, mražené pochutiny, tj. zmrzlina: +10%. Dosavadní vývoj vzájemné obchodní výměny mezi ČR a Tureckem v potravinářsko-agrárním sektoru vykazuje mírně rostoucí tendenci. Od r. 2007 vzrostl obrat vzájemného obchodu v tomto segmentu téměř dvojnásobně z hodnoty 1 397 mil. Kč. na hodnotu 2 413 mil. Kč v r. 2013. Exportní výkony českých subjektů přitom zaznamenaly růst z hodnoty 219 mil. Kč. v r. 2007 na 348 mil. Kč. v r. 2012, resp. pokles na 292 mil. Kč v r. 2013. Saldo potravinářsko-agrárního obchodu je z pohledu ČR dlouhodobě výrazně záporné – v r. 2007 ve výši -960 mil. Kč až po více než dvojnásobek v r. 2012: -1 879 mil. Kč, resp. -1 829 mil. Kč v r. 2013. Za první kvartál r. 2014 naše exportní výkony činily 44,9 mil. Kč, import do ČR 567,8 mil. Kč, což znamenalo negativní saldo obchodní bilance pro ČR ve výši -522,9 mil. Kč. Z pohledu českých subjektů v potravinářsko-agrárním sektoru skýtají exportní příležitosti následující položky: slunečnicová semena, sezam, lněné a hořčičné semeno, krmiva pro zvířata (kočky a psy) a krmné směsi, škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů, káva včetně návazných esencí a výtažků z kávy, tabákové výrobky, potravinová aditiva a homogenizované potravinové přípravky, lepek, pektiny, býčí sperma. Menší objemy, ale stále příležitosti skýtá export papoušků a andulek, cukrovinky, nealkoholických a alkoholických nápojů vč. piva, procesované zeleniny a ovoce (konzervovaná, mražená). Rok 2012 a z části ještě rok 2013 vykazoval solidní exportní drive pro české subjekty zabývající se exportem živého skotu. Tito vyvezli do Turecka v r. 2012 skot za celkem 132 mil. Kč (z toho 47,4 mil. Kč. tvořil export jalovic), resp. v r. 2013, po restriktivním zásahu Ministerstva zemědělství, potravinářského průmyslu a živočišné výroby TR (viz kapitola 3/), však z jasné exportní jedničky došlo v této položce k propadu českého vývozu na hodnotu pouze 64,7 mil. Kč (z toho 50,3 mil. Kč jalovice). V prvním kvartálu 2014 nebyl realizován žádný export živého skotu z ČR do Turecka. Další příležitosti, zejm. pak investiční povahy, související s exportem živého skotu, skýtá možný průnik na turecký trh prostřednictvím investice do chovu a zpracování skotu. Tento fakt potvrzuje i skutečnost, že v r. 2013 bylo jen v Turecku realizováno v subsektoru chovu a zpracování hospodářských zvířat (ovine, bovine) 37 nových investičních projektů za 2,7 mld. Kč, v oblasti drůbeže to bylo 25 projektů za 2,8 mld. Kč. České know-how v oblasti rozšiřování chovu plemenného i jatečného skotu vč. zkušeností v oblasti inseminace a české investiční prostředky mohou generovat, v konsorcionálním přístupu s místními tureckými partnery, i významné příležitosti při vstupu na třetí trhy okolních zemí. Rovněž potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny (v r. 2013: 32 nových projektů za 3 mld. Kč), pekárny, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“ představují exportní či investiční příležitosti. V oblasti zpracování ovoce a zeleniny bylo v r. 2013 realizováno 49 projektů v celkové hodnotě 2,15 mld. Kč.
3
I když nákupní chování tureckého spotřebitele vykazuje stále znaky tradicionalismu, organizované velké maloobchodní formáty jako hypermarkety, supermarkety, cash & carry a discount řetězce zaujímají na trhu stále větší podíl na úkor tzv. tradiční formy maloobchodní sítě - nezávislých, rodinných firem - obchodů, tzv. „bakkal“, otevřených tržišť bazarů, které ročně o cca 4% ustupují výše uvedeným moderním formám prodeje. Poprvé v roce 2011 bylo Turecko zařazeno dle výsledků studie poradenské agentury AT Kearney mezi top ten destinací z 30 „emerging markets“, a to z pohledu atraktivnosti a potenciálu investice do maloobchodní sítě. Vzhledem k rostoucímu potenciálu v tomto segmentu se pak jeví jako příhodné i možné investice českých subjektů stran akvizice v oblasti moderních forem maloobchodní a velkoobchodní sítě. Mimo standardní a již prověřené české vývozní komodity z ČR do Turecka lze spatřovat v agropotravinářském obchodě a návazných sektorech i následující oblasti: účast českých producentů vakcín hospodářských zvířat na vypisovaných státních tendrech, budoucí projekt značení hospodářských zvířat elektronickými ušními visačkami, možnosti vzájemné výměny informací v oblasti ekologického zemědělství a organické produkce, oblast genetických zdrojů, expertní spolupráce výzkumných institucí.
4. Aktuální podmínky uplatnění na trhu (restrikce, dovozní překážky z pohledu ČR) Od minulé aktualizace předmětné analýzy stále existují v nezměněném rozsahu stejná dovozní omezení týkající se importu živého skotu do Turecka, která v konečném důsledku v prvním kvartálu r. 2014 český export zmrazila na faktickou nulu. Jedná se o velmi diskutované opatření (v platnosti od července 2013), kdy turecká strana zavedla v návaznosti na Smallenberg virus tzv. „Dodatečné prohlášení“ k veterinárnímu osvědčení pro vývoz skotu. Po sérii diplomatických nót ZÚ Ankara a SVS ČR je toto nařízení stále v platnosti a limituje české exportéry živého skotu. Jde v podstatě o zástupný argument, neodpovídající klasifikaci mezinárodní veterinární organizace OIE, jehož původ tkví v ochranářské politice tureckých producentů. Setrvalým problémem v oblasti dovozních překážek je rovněž nedostatečná ochrana obchodních značek, resp. problém ochrany duševního vlastnictví (IPR - i v potravinářském sektoru), neustále se měnící celní sazby na agro-potravinářské produkty, zejm. pak u masa a nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů. Bezcelní kvóty na zpracované zemědělské výrobky s EU původem jsou spravovány systémem „first come – first served“, což generuje nestandardní podmínky tureckých orgánů pro přidělení, většinou na úkor zahraničních exportérů.
5. Aktualizace projektů na podporu odvětví zemědělství a potravinářství V roce 2014 je stále ještě v platnosti „Strategický plán na roky 2010 až 2014“, obsahující 6 strategických pilířů: „Zemědělská produkce a soběstačnost“, „Bezpečnost potravin“, „Nezávadnost rostlinné a živočišné produkce“, „Rozvoj venkova“, „Rozvoj institucí“, jež determinují 38 strategických cílů směřujících k plné potravinové soběstačnosti, záruce zdravé produkce, zachování bezpečnosti potravin, rozvoje zemědělské infrastruktury, rozvoje poddimenzovaných a zaostalých zemědělských (venkovských) regionů. Vládní programy na podporu zemědělství a potravinářského průmyslu spočívají v systému subvencí, podpory na nákup paliv, osiva, státní ingerence v oblasti výkupních cen zemědělských plodin. Jsou směřovány na domácí subjekty, a to zejména v značně zdecimovaných subsektorech agro-
4
potravinářského sektoru, jako jsou osiva a semena, organická produkce a živočišná výroba, mezi základní patří tato: o
podpora tradičních plodin s vysokým potencionálem v jednotlivých oblastech (zde jsou garantovány min. výkupní ceny u např. čaje, olivového oleje a sójových bobů)
o
podpora živočišné výroby - subvence pro producenty skotu (350,- TL/ks), ovcí/koz (20 TL,/ks), mořských okounů (0,85 Tl/ks)
o
podpora organické produkce (nad rámec podpory živočišné produkce, viz výše, je poskytováno producentům dalších 50%, tj. u skotu z bio farem + 150,- TL/ks, ovce/kozy +10,TL/ks. U organické produkce ovoce a zeleniny jsou subvence stanoveny na 5,- TL/ar.
o
podpora producentů osiva a semen (brambory 4,- TL/ar, sója 2,- TL/ar)
o
refundace nákladů související s poradenství producentům až do výše 600,- TL
Stranou zájmu českých podnikatelských subjektů v oblasti agro-potravinářského sektoru by neměly zůstat projekty multilaterální rozvojové pomoci EU Turecku, resp. tendrová řízení v rámci projektů předvstupní pomoci, tj. programů IPA II (Instrument for Pre-Accession Assistance) na programovací období 2014 – 2020, zahrnující i oblast zemědělství a rozvoj venkova. Informace o nových výběrových řízeních budou zveřejňovány na internetových stránkách k tomu zřízené státní turecké implementační agentury „Central Finance and Contracts Unit“ (www.cfcu.gov.tr). Její stránky obsahují i podrobný návod a podmínky pro přihlašování do výběrových řízení a vzory potřebných dokumentů. Zvláštní pozornost je třeba klást na vyhledávání v položce „Forecast“, která indikuje v několikaměsíční lhůtě dopředu, že bude vypsán tendr. Výběrová řízení probíhají s ohledem na majoritní prostředky EU dle regulí EU. Další informace k této problematice jsou zveřejněny na internetových stránkách Delegace EU (DEU) v Turecku (www.avrupa.info.tr) v oddíle „EU Funding in Turkey“. Vypracoval: Ing. Arnošt Kareš, DEK ZÚ Ankara
5
