Drobná havěť, obří výkon
Tullnská biozahrada není žádná divočina, všechno je uspořádáno s vtipem a poezií.
Spíš než tvůrcem je příroda spojencem zahradníků, kteří ji postrčili tak, aby si i bez chemie dokázala poradit. Pečlivý výběr potřebných druhů zeleně vede k tomu, že se tam zabydlí různá užitečná havěť. Tak zní tajemství zahrady, která se má o sebe postarat sama. První příklad jsme našli v Tulnu.
Jedna část zahrady je přímo na míru ušitá zpěvnému ptactvu a jeho milovníkům. Každý pěvec je zahradníkovi užitečný. Například párek sýkor zlikviduje v průběhu hnízdění až kilogram larev škodlivého hmyzu. Važme si také pavouků a škvorů. Požírají mšice, roztoče a členovce, ale chemické postřiky je zahubí. V Tullnu jim postavili romantickou zídku, v jejíchž skulinách mají úkryt. Ale spokojí se i s pár kameny. Zkušenému biozahradníkovi se slétne nad rozkvetlý záhon rej barevných motýlů.
Avšak nejuctívanějším zahradním živočichem je v Tullnu žížala. Kompost, který dešťovky vytvoří strávením odumřelých částí rostlin, je nad všechna umělá hnojiva - na rozdíl od nich vylepšuje strukturu půdy. Za své neocenitelné služby si žížala zasloužila poctu - sochu v nadživotní velikosti. „Jen zdravá půda poskytne zdravou sklizeň," hlásá informační cedule u pomníku dešťovky, skutečného zdejšího pána půdy.
Plané ano, plevel ne
Exotické rostliny se v biozahradě nenajdou. Patří do ní jenom flóra z daného regionu. V Tullnu
1/7
Drobná havěť, obří výkon
se navíc vyšlechtěné květiny pěstují ve společnosti svých divokých předchůdců. Proti plevelům zakročili nastýlkou z dřevní štěpky, slámové řezanky, suché trávy, drobného štěrku či drceného skla. Nastýlku neboli mulč tu udělali i z lněného pazdeří, což má zároveň odrazovat plže.
Wolfgang Sobotka by těžko do města přitáhl návštěvníky, kdyby ekologická kampaň Příroda v zahradě už deset let neměla v Rakousku širokou podporu. Biozahradník Karl Ploberger od roku 2006 prozrazuje televizním divákům různé tipy pro zahradu blízkou přírodě. Největší odměnou pro rakouského biozahrádkáře je, když k němu Ploberger přijede natáčet. A někdy ani nemusí mít vlastní pozemek. Stačí truhlíky na balkoně nebo předzahrádka u společného činžáku. V Tullnu prostě přenesli do veřejných prostor ideál toho, co by lidé chtěli mít pod svými okny.
V Dolním Rakousku se bio dokonce stalo politikou. V biozahradě Tulln vás zahrnou bezpočtem propagačních brožur. Nikde nechybí předmluva zemského hejtmana Erwina Prölla, který zdůrazňuje, jak je skvělé, že právě v jejich spolkové zemi uskutečnili takový nápad jako první v Evropě.
Flora Olomouc bio nechystá
Na naše největší květinové výstaviště Flora Olomouc trend biozahrad zatím nedorazil. Naďa Krejčí, která je v olomouckém areálu vedoucí zahradnického úseku, říká, že výstaviště žádnou podobnou akci nechystá. Vzpomíná si jen, že v jednom z minulých ročníků tu měli expozici k pěstování energetických rostlin na biomasu.
Energetické plodiny jsou hitem, protože na ně pěstitelé dostávají dotace. Do okrasného biozahradnictví dotace nejdou, uvedl náměstek ministra zemědělství pro životní prostředí, výzkum a vzdělání Jiří Urban. Na druhé straně ale bývalý předseda Svazu ekologických zemědělců PRO BIO Urban nepovažuje okrasnou biozeleň za zbytečný luxus, i když není k jídlu a dá se na ni jenom dívat. Kladný vliv na přírodu je nesporný. Jenže tak daleko dotační politika ministerstva zemědělství ještě nepokročila, aby za to pěstitelům připlácela.
2/7
Drobná havěť, obří výkon
Flora Olomouc biokvětiny nepropaguje, což neznamená, že by tu nedokázali zájemcům poradit zcela v souladu s trendem doby. Recept Nadi Krejčí pro ty, kdo by se chtěli pustit do biozahrady na vlastním kousku země, zní, jako by byl slovo od slova opsán v Tullnu:
„Pěstujte to, co je v daném prostředí přirozené. Jsou to samé obyčejné věci. Co je do pečlivě střiženého greenu, když v něm nerostou kopretiny. Místo pracně udržovaného trávníku si pořiďte na zahradě květnatou louku, kterou stačí pokosit jen občas," doporučuje Krejčí. Děti se mohou na takovém květy zbarveném palouku dosyta vyřádit. Na českém trhu už se osivo pro kopretinovou louku koupit dá, ale je ho málo, sbírá se ručně na přírodních loukách. Svépomocí si to může vyzkoušet každý.
Pustit si do zahrady přírodu znamená korigovat vžité představy o dokonalosti. Módní tůje, která na podzim neopadává a nemusí se pod ní uklízet, do biozahrady nepatří. „Pro živý plot se víc hodí olistěný ptačí zob nebo dřišťál. Kdo chce mít mermomocí jehličnany, může mít smrk i borovici, ale ze semene, které pochází z dané oblasti," radí Krejčí. Ptáci potřebují keře a stromy, aby mohli na zahradě zahnízdit. Krejčí přiznává, že lidé začnou měnit názory, až když zahradu blízkou přírodě uvidí na vlastní oči.
České orchideje z luk
Jaké poklady skýtá kosená louka, o tom se přesvědčila Věra Hroudová z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Při botanických expedicích v Bílých Karpatech jsme napočítali osmatřicet druhů lučních orchidejí. Málem jsme je považovali za ztracené, když zemědělci přestali v devadesátých letech na tamních stráních pást dobytek a všechno zarostlo neproniknutelnými houštinami. Pak ale správci CHKO Bílé Karpaty dostali dotace na kosení luk a stráně postupně znovu rozkvetly. Rázem se tam vyrojili i barevní motýli a nádherní brouci." Romantiku tamní nedotčené krajiny zmapovala letos vydaná kniha Louky Bílých Karpat (ČSOP, Veselí nad Moravou 2008). Podílelo se na ní sedmdesát vědců z různých přírodovědných oborů.
Každé úterý dopoledne provozuje Věra Hroudová v Botanické zahradě v Praze Na Slupi poradnu pro veřejnost. „Když se mě lidé ptají, proč jim chřadne tůje, radím jim, aby si raději na
3/7
Drobná havěť, obří výkon
zahradu pořídili jabloň. Ta do našich zeměpisných končin patří. Nejméně choulostivé jsou krajové odrůdy. Ale je to marné, všichni chtějí jehličnany," podotýká rezignovaně.
Nepůvodní druhy v české krajině zdravotně neprospívají, dokonce škodí stavu domácích dřevin: „To je případ jalovce, který si u nás lidé houfně začali pořizovat do zahrad v třicátých letech minulého století. Dřevina s domovskou vlastí v USA začala v českých podmínkách decimovat hrušně. Jalovec je jedním z mezihostitelů rzi hrušňové. Rez nejdřív vytváří skvrny na listech a pak i na plodech, takže jsou hrušky deformované a nepoživatelné."
Hroudová potvrzuje užitečnost mulčování v ekologickém boji s plevelem. V hodnocení, zda tullnský recept funguje i proti plžům, je zdrženlivá: „Je pravda, že plži nemají rádi drsný povrch. Existuje mnoho receptů, ale žádný nefunguje."
Zpívají i pomáhají
Čím přilákat zpěvné ptáky, aby se jich v zahradě zabydlela celá hejna? Návod poskytl tajemník Svazu školkařů Jan Procházka. „Pěstujte divoké víno nebo břečťan. V jejich spleti najdou úkryt dlaskové a modřinky. Obecně platí, že ptáci obsadí každý keř, je-li dost hustý. Může to být i rybíz. Dobrým útočištěm je živý plot. Navíc tlumí hluk z okolí, zachycuje prach a v létě vzduch v zahradě ochlazuje a zvlhčuje, na rozdíl od betonové zdi." Tůji Procházka nezatracuje, protože i v jejích větvích hnízdí užiteční ptáci.
Pro pestrobarevné motýly je přímo magnetem keř s názvem komule, cizím slovem buddleia. Také se mu říká tibetský šeřík, ale vžil se pro něj lidový název motýlí keř. Podle Procházky se u nás dá komule ve většině školek koupit bez problémů. Hnutí Duha doporučuje ponechat ve stinném koutě zahrady trs kopřiv, aby měli motýli kam naklást vajíčka a housenka před zakuklením měla dost potravy.
4/7
Drobná havěť, obří výkon
Z nouze ctnost
Ekologický poradce na Ministerstvu zemědělství Josef Dlouhý, který řadu let přednášel ekologické zemědělství na univerzitě ve švédské Uppsale, říká, že pesticidy jsou ve Švédsku zakázané již několik let i v běžných městských parcích. „Postupně se k zákazu používání pesticidů přidává celá Skandinávie. Dokonce se to začíná šířit i na golfová hřiště," uvádí osobní zkušenost Dlouhý.
„V Praze pesticidy ve veřejných parcích povoleny jsou," konstatuje ředitelka České inspekce životního prostředí Eva Tylová. Avšak Jan Procházka ze Svazu školkařů obavy z použití chemických postřiků nesdílí. Na údržbu parků je tak málo peněz, že stačí nanejvýš na posečení trávy, aby se zabránilo šíření pylu. „K chemickému postřiku správci parků přistoupí, teprve když si matky stěžují, že housenky z větví padají dětem do kočárků."
Svatby jen v létě
V Rakousku se stalo módou, že si nevěsty na svatbu pořizují biokvětiny. V českých květinářstvích se koupit nedají. „Žádný velkoobchod to nenabízí. I kdybych si takovou kytici objednal ze zahraničí, kvůli pár kouskům dodavatel zakázku nepřijme. A to mám zámožnou klientelu," ujišťuje Zdeněk Kupilík, který má v Praze prodejnu s květinami. Kromě toho Kupilík vyučuje floristiku na renomované Střední zahradnické škole v Mělníku. Biokvětiny tam do školních osnov zařazeny nejsou.
Okrajově se biokvětiny v České republice přece jen pěstují. Věnuje se jim třeba ekologická farmářka Jaroslava Marková z ekofarmy Mlýnec u Jistebnice na Táborsku. Dodává je do luxusních cukráren a interhotelů, kde slouží k ozdobě dezertů a předkrmů. Ale do vázy pro potěšení? „Takové přání jsem ještě neslyšela," říká Marková. Ochotně však dodává, že pugét biorůží pro nevěstu by jistě uvila. Je ale třeba počkat do léta, až pokvetou i u nich v nadmořské výšce 650 metrů nad mořem.
5/7
Drobná havěť, obří výkon
Školitel má přeplněno
Soukromou biozahradu provozuje Jaroslav Svoboda v malé obci u Máchova jezera. Formální vzdělání v oboru nemá, vše nastudoval sám ze zahraničních pramenů. Květnatá louka v jeho představách musí být jedlá. To znamená, že na ní porostou hlavně léčivé rostliny a byliny do salátů.
Pan Svoboda zastává názor, že základem správně založené biozahrady jsou rostliny v různých výškových patrech. Díky tomu se podporují navzájem. Taková zahrada pak vůbec nepotřebuje údržbu. Všechno roste samo, zatímco biozahradník lenoší. Je ale třeba počkat deset let, než kýžená patra dorostou do potřebné výšky, a celou tu dobu vše pečlivě upravovat.
Obdobnou rovnováhu Svoboda dociluje na záhonech, kam vedle sebe vysévá několik druhů rostlin současně. Jejich různě široké listy vytvářejí specifické mikroklima, což příznivě ovlivňuje vzájemný vývoj. Svoboda své poznatky šíří na školeních. Kursovné bez ubytování a stravy činí až dvacet čtyři tisíc korun. Letos má obsazeno. Objednávky bez záruky přijímá na příští rok.
Dvacet let zpoždění
Ředitelka Svazu zakládání a údržby zeleně Jana Šimečková zasedá v porotě celostátní soutěže Zahrada roku. Veřejnou zahradu v biostylu zde dosud žádný ze soutěžících neprezentoval. Biozahrady na klíč si u nás objednávají jen někteří bohatí majitelé soukromých nemovitostí. „Jsme o dvacet let pozadu za západní Evropou. K diskusi o trvalé udržitelnosti veřejné zeleně jsme se u nás ještě nedostali. Zatím jsme rádi, že o veřejnou zeleň pečujeme aspoň tak, aby byla obyvatelná," povzdechla si Šimečková.
6/7
Drobná havěť, obří výkon
Loňskou cenu udělila porota veřejné zahradě v Lannově ulici v Praze. „Trávníky jsou pod závlahou. Je tam WC, aby lidé nemuseli odbíhat do křoví, součástí vybavení je i přebalovací pult pro matky s miminy. Dovnitř nesmějí psi. Na pořádek dohlíží správce, který tam má svůj domek. Stálo to třicet milionů korun."
Finance přitekly z různých zdrojů. Dotaci poskytla Evropská unie, Ministerstvo zemědělství, pražský magistrát i radnice městské části. Drahé bylo natažení inženýrských sítí, kanalizace, vody a osvětlení. A také povrchy cest a vybudování tří hřišt pro děti různého věku. Sama zeleň představovala zlomek ceny. Stromy se sázely v nevhodnou dobu, protože se vše muselo stihnout za čtyři měsíce, aby dotace nepropadla.
„I biozahrada se musí usměrňovat lidskou rukou. Práce se založením je obrovská, existuje na to celá filosofie. Mulčování používáme v českých parcích běžně. Sklo doporučuji jen v chladných oblastech, protože příliš zahřívá půdu. O využití kompostu se teď hodně diskutuje, protože občané budou muset povinně třídit bioodpad do zvláštních nádob u domu," uzavírá Jana Šimečková.
Poupata na cestách
Za řezané i hrnkové květiny Češi ročně utratí tři miliardy korun. Každá druhá květina je ze zahraničí. „Dovážejí se až z Ekvádoru, Kolumbie, Chile nebo Keni," upozornil předseda Svazu květinářů a floristů Jiří Horák. V době, kdy celý svět diskutuje o klimatických změnách, se letecké cesty květin ze zámoří za ekologické považovat nedají.
7/7
