Čtěte více na straně 7

O Týdnu nepřizpůsobivosti,

který proběhl před více než dvěma měsíci, byl médii bedlivě sledován. Ideální kauza na konec okurkové sezóny. Většina informací se však omezila jen na obrázek „války v ulicích“ mezi policií a squattery [...]

#08.09

Co všechno lze (zne)užívat

Dlouhodobé užívání opiátů se dosti podepisuje na osobnosti člověka. Mizí vůle, sexuální pud a potence se ztrácí, objevují se pseudohalucinace, deprese, nespavost, apatie. [...]

Čtěte více na straně 28...

Čtěte více na straně 7...

nezávislý nestranný legální

Varování: Časopis určen pouze osobám starším 18 let!

HLAVNÍ STRANA

NOVINKY

ROZHOVOR

GROWING

Konopí je lék aneb Konopná mast pro celou vlast 2009

Vzpomínky na turné Lumíra Hanuše, Ricka Simpsona, Chucka Jacobse a Melissy Balin

KULTURA

konopí a zdraví

REPORTÁŽ

Editoriál l á i r o t Edi

[email protected] šéfredaktor

Konoptikum hledá nového šéfredaktora a redaktory! Zájemci pište na [email protected] A já se loučím... „Řeknu Vám lidé narovinu, že konopí je lék a léčí rakovinu.“ Legalizujte!

Zbyněk

Rick Simpson

R

icka jsme vyzvedli na letišti 8. října odpoledne, měl za sebou den a půl na nohách. Díky tomu, že je „společností opovrhovaným kriminálníkem“ za to, že vypěstoval konopí a výtažkem vyléčil lidi, které zdravotnický systém poslal domů umřít, nemohl letět přes USA, takže se mu cesta poněkud protáhla. Ještě že ale i takoví „darebáci“ jako on můžou do Evropy… Na noc jsme jeli za akademickým sochařem Janem Pospíšilem a jeho Vlastičkou na bývalou faru v Žehuni. Tam Rick zažil asi nejpěknější ráno. Honza mu ukazoval svá díla a Rick z nich byl jako v Jiříkově vidění. Odpoledne jsme pak jeli pro Chucka a Melissu a hned jsme je odvezli na základnu do žižkovské hospody U Vystřelenýho oka, kde proběhla náležitá aklimatizace. Rick se po zkušenostech s kanadskými pivy dožadoval červeného vína, naštěstí si ale nechal vysvětlit, že to v pivnici není nejlepší nápad a popíjel s námi lahodnou plzeň. Jaké bylo jeho překvapení, když ráno nemusel potupně běhat jako po kanadských pivech. Rick byl v Evropě poprvé, takže asi nemusím vysvětlovat, jak se mu tady líbilo. Lidskou svobodu dotváří i drobnosti. Třeba že si člověk může vynést pivo z baru – to je v krajích severoamerické civilizace trestný čin, za který vás odvezou rovnou z ulice. A kouřit třeba bylinky před hospodou venku a koukat se, jak kolem projíždí policejní auto, aniž by zastavilo a vyskákali z něj ochránci „zákona“, to pro něj byl taky zážitek k nezaplacení. To jsou ale malé věci, Ricka jsme pozvali, aby mluvil o něčem podstatnějším, než je kouření pro odpočinek či radost. O konopném výtažku. Turné jsme zahájili 10. října 2009 v Ateliéru Alf. Proč zrovna tam je docela jasné – vede ho Dušan Dvořák, kterému pár týdnů před turné policie ukradla úrodu i pár kil sušeného konopí, ze kterého chtěl udělat výtažek a dát ho potřebným. Podobně jako před několika lety Rickovi mu vzali cca 1000 rostlin, ze kterých by se dal vyrobit lék pro stovky lidí, kteří jej teď nebudou mít. Což potažmo může znamenat, že zbytečně umřou. To není hysterie, ale realita. Sluníčkem a vědeckou základnou turné byl Lumír Hanuš, který se konopí věnuje od roku 1970. Je to biochemik českého původu a jeho práce má obrovský význam pro to, aby

moderní medicína dokázala akceptovat to, co se vědělo vždy. Totiž že konopí lze právem považovat za všelék. Pan Hanuš se podílel na výzkumu endogenních kanabinoidů a dokázal izolovat látku anandamid, která se váže na kanabinoidní receptor. Anandamid je buď-

>>> Pokračování na straně 5

Více zelene

BioNova zabezpečuje výzkum, high – tech prostředí a odbornost, s kterými mohou být pak vyvíjena ta nejlepší hnojiva a prostředky k ošetřování rostlin. S nepatrným úsilím tak dosáhnete rovnou mnohem lepší výsledek růstu a květu rostlin. Tedy více zeleně. BioNova: čistý zisk.

M y t v o r í m e , Vy p r o fi t u j e t e ! Se všemi dotazy a žádostmi o informace se můžete obrátit na našeho distributora. BOMAT, spol. s. r. o. Teléfon : +42(0) 495 491309 E-mail: [email protected] Internet: http://web.telecom.cz/bomat

obsah #08.09

2

9

13

14

15

16

20

24

28

30

brzy

OBSAH

7

lákadlo na p

íšt

Konopí proti prasečí ch ipce

Cílem této publikace není přesvědčit čtenáře, aby brali drogy. Nadměrná spotřeba marihuany může způsobit vážné újmy na zdraví a také narušit společenský život jednotlivce. Každé užívání návykové látky je nebezpečné a je třeba upozorňovat na jeho možná rizika. Každodenní zkušenosti však ukazují, že navzdory zmíněné nebezpečnosti a bez ohledu na právní úpravu dané problematiky se vždy najdou lidé, kteří chtějí experimentovat. Redakce Konoptika, magazínu o konopí, se na jedné straně snaží otevřeně publikovat všechny informace týkající se užívání marihuany, a na druhé straně chce šířit základní znalosti, které mohou pomoci zmírnit negativní dopady jejího užívání na zdraví lidí a fungování společnosti. Také se snažíme předcházet právním následkům spojeným s užíváním konopí. Naše organizace je členem ENCOD, Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku, a DHV, Německé konopné asociace. Konoptikum je periodické médium publikované v Berlíně pro česky a slovensky mluvící občany žijící v Evropské Unii. Vydavatel není odpovědný za obsah zveřejněné reklamy. Magazín je určen osobám starším osmnácti let.

Tiráž

Vydavatel:

Agentura Sowjet GmbH Dunckerstraße 70 10437 Berlin Tel.: 030/44 79 32 84 Fax.: 030/44 79 32 86 Email: [email protected] Vedoucí společnosti: Emmanuel Kotzian (spol. s r. o.) Sídlo společnosti: Berlin AG Charlottenburg, HRB Nr.89200 Steuer-Nr. 37 220 20818

Šéfredaktor: zbyněk crha.

Redaktoři:

CZ, DM, chleba, Juan, Coody a ve spolupráci s legalizace.cz.

Překlad: sjuuu.

Korektury: maruschka.

Grafika: mark marker.

Ilustrace:

mark marker, lukas

Fotografie:

marker, Marie L., Zbynek, neznámí groweři.

Reklama: [email protected]

Distribuce: VW bus.

Printed by:

Union Druckerei Weimar GmbH. Všechna práva jsou vyhrazena, použití obsahu je možné pouze po dohodě s vydavatelem. Vydavatel není odpovědný za obsah obdržených příspěvků jako jsou manuscripty, články, editoriály či fotografie. V souladu s rozhodnutím soudu LG Hamburg z 12. května 1998 – 312 0 85/98 se vydavatel výslovně distancuje od obsahu zveřejněných odkazů a internetových adres.

#08.09 Publicistika

3

Co jsem se naučila v České republice s Rickem Simpsonem

(What I Learned In Czech Republic With Rick Simpson By Melissa “White Chocolate” Balin, Translated By Neznámý, skromný kluk po pár balónech)

B

yla jsem obchodně v Amsterdamu, když jsem se dozvěděla, že Jack Herer měl vážnou srdeční příhodu bezprostředně po skončení jeho vystoupení na portlandském HemStalk festivalu v půlce září. Mluvila jsem s Jackem a jeho dlouholetým spolupracovníkem Chuckem Jacobsem skoro denně, připravujeme s nimi holandskou premiéru krátkého dokumentu Jacka Herera Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty. A také chystáme již dvanáctou edici jeho knihy nesoucí stejný název. Nutno říci, že svět strádá prozatímní ztrátou energie Jacka Herera, která posiluje celosvětové hnutí za legalizaci květiny, která jediná může změnit svět a zachránit ho... Na “Konopí je lék Tour po České republice” jsem se poprvé setkala osobně s Rickem Simpsonem. Neuvěřitelný zážitek. Rick je charismatický padesátník bojovného ducha, který dokáže přesvědčit lidi. Jack s Rickem to nemají jednoduché, protože u nich doma je považují za kriminálníky. O tom, že to za mořem aktivisté nemají jednoduché, svědčí i případ Eddiho Lappa, který dostal od federálního soudu deset let natvrdo za to, že pomáhal lidem léčit se konopím, poznamenal Chuck. A já jsem teď tady – na cestě Evropou, abych natočila tuto historickou událost a spolu s ostatními světovými aktivisty zvěstovala zásadní novinu, že konopí léčí rakovinu.

A nyní se výprava v čele s Rickem Simpsonem a profesorem Lumírem Hanušem, známým expertem na kanabinoidy, vydala na pouť po celé České republice. Během dlouhé noci jsme zastavili v supermarketu. Rick a já jsme byli fascinováni rozmanitým výběrem “plechovek a brambůrek”. U toho všeho jsem myslela na to, co uděláme pro Eddieho Lappa. Já jsem snědla steak a myslela na něj. Nosím jeho tričko a ukazuji se s ním na kameru. Já vím, že můžeme dělat víc, ale je to aspoň něco, okay?! Jestli se chtějí čtenáři Konoptika připojit k aktivismu, budeme jedině rádi. Sledujte HempCanSaveThePlanet.blogspot.com a zejména http://www.eddylepp. com/. Poselství, že konopí léčí rakovinu, se jasně šíří celým světem. Lidé různého věku a sociálního původu nevěřícně diskutují nad tím, jak je možné, že farmaceutický průmysl nás nechá trpět, když máme lék? Tyto myšlenky jsme rozebírali stále dokola s dalšími českými aktivisty – Dušanem Dvořákem, Bushkou Bryndovou a dalšími. A tak jsme se prokousali až do Olomouce po improvizované cestě, které se říká dálnice, a zapadli jsme do jedné z dalších zakouřených špeluněk. „To vaši politici nedbají o vaše zdraví?” ptala jsem se s podivem. „Ne, to my nedbáme”, byla odpověď. Následující přednáška proběhla na Univerzitě Palackého. To byl pro mne zážitek, vidět takhle otevřenou

Nikdo nechce legalizovat!

SPÁLENINY Kdo chtěl, legalizoval včera...

Kdo chce, legalizuje dnes...

a vášnivou diskuzi na akademické půdě. Profesor Hanuš vypráví opravdu poutavě a bylo ohromné s ním spolupracovat. Věřím, že se dřív nebo později setkáme znovu. Škoda, že tady s námi nemohl být Jack. Po celodenním filmování mne zachránil Dolorcann od bolavého a rozklepaného ramene. Musím říct, že jsem si Českou republiku vcelku oblíbila, až na ten institucionalizovaný mizogynismus (nepřátelství vůči ženám – pozn. redakce) a ignoranci ženských názorů a žen všeobecně. (Tož je to pravda... Ale na Balkáně je hůř – pozn. redakce.) Všichni jsme byli z celé té výpravy totálně unavení, projeli jsme další města a potkali další spoustu lidí. Bylo toho tolik, že se to zkrátka nedá ani dobře vypovědět. Doufáme, že český lid tuto misi – šířit poselství o léku na rakovinu – vezme vážně a začne se o tuto problematiku hlouběji zajímat. Protože to my můžeme za to, že malé děti stále umírají na chemoterapii, to my nechceme dostatečně legalizovat... Na závěr bych chtěla čtenářům Konoptika vzkázat, že v Kalifornii máme pořád o dost lepší hulení. Naučte se to a legalizujte. Chtěla bych Vás také požádat, abyste si přečetli knihu Jacka Herera Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty, protože jestli něco může změnit tenhle svět, tak je to konopí. Pěstujte a jezte!

Zbyňa & Gonzalezzz Kdo nechce, bude legalizovat zítra...

#08.09 Konopí a zdraví/Publicistika

5

>>> Pokračování ze strany 1 to neuromodulátor nebo neuromediátor (nervový přenašeč vzruchů). Je to molekulární „posel”, který hraje roli v bolesti, úzkosti, chuti k jídlu, paměti a plodnosti. Podílí se také na regulaci synaptické transmise (přenosu informace z  jedné buňky na druhou). Lidé už jsou ale tak zblblí protidrogovou propagandou, že se jim i ty nejjednodušší věci musí vysvětlovat znovu a znovu. To vymývání mozků se opravdu povedlo – jinak by tato nejužitečnější a nejléčivější rostlina na světě nemohla být tak systematicky potírána. Pojďme si shrnout, co jsme se dověděli na přednáškách i mimo ně. Informací samozřejmě bylo mnohem více, než sem můžeme napsat. K turné se ale budeme vracet. Byla to koneckonců bezpochyby nejvýznamnější událost související s konopím v roce 2009. Proběhlo celkem jedenáct akcí v šesti městech (Praha, Olomouc, Jablunkov, Ostrava, Kojetín, Chraštice).

šm-šm-tu. V Ebersově papyru z roku 1500 př. n. l. se píše o „konopí rozdrceném v medu a vloženém do její vagíny“ a léčbě zánětu na nehtu prstu. V Indii se v Atharva Védě doslova říká, že „konopí chrání člověka před nemocemi a prodlužuje léta života, která máme před sebou“. Konopí si tehdy velice vážili a věděli, že je to léčivá rostlina. Plinius starší v  roce 79 n. l. psal o konopí jako o analgetiku při léčbě ztuhlých kloubů a dny. Přibližně ve stejné době (v roce 90 n. l.) se o účincích máčeného konopného kořene proti bolesti kloubů a dně zmínil i Dioscorides: „Když se namočený kořen položí na záněty, uklidňuje je, odstraňuje otok a rozptyluje ztuhlost v zanícených kloubech.“ Má-li konopí léčivé účinky, logicky by mělo mít i léčivé využití. Pan Hanuš hned na prvním místě uvedl bronchodilatační účinky (že konopí rozšiřuje průdušky a lépe se po něm dýchá). To se určitě muselo „líbit“ Bushce Bryndové. Další peníze daňových poplatníků za projednávání jejího případu budou vyhozeny do luftu v prosinci. Již teď dostala znalecký posudek od prof. Miloslava Kršiaka, přednosty Ústavu farmakologie, podle kterého žádné příznivé účinky konopí na astma „nebyly prokázány“ a tudíž se jím „nemůže léčit“. A něco ve smyslu že se přimlouvá, aby ji soud přísně netrestal, když o své léčbě bude mlčet a nedělat jí reklamu. Cigarety Dr. Battyho proti astmatu. Poskytují dočasnou úlevu při astmatických záchvatech. Účinně léčí astma, sennou rýmu, potíže s dechem a veškeré nemoci v krku, rýmu, opary a podráždění průdušek. Nedoporučují se dětem mladším šesti let.

Milan Romsy, Lumír Hanuš, Jindřich Bayer a Rick Simpson po přednášce v aule UP v Olomouci

První (byť ne zcela potvrzené) nálezy konopí pocházejí z jižní Moravy z dob paleolitu před 26 000 lety. Našly se negativní otisky vláken. Rostlinný materiál se nezachoval, ale vzhledem k tomu, že se podle pylových zrn vědělo, že tehdy konopí na Moravě již rostlo, lze usuzovat, že se jednalo buď o konopí, nebo kopřivy. Najdou-li se kvalitnější otisky, bude možno přesně určit, o kterou rostlinu se jednalo, a to by byl nejstarší důkaz o konopí. Potvrzeno a na papyru zachyceno je ale to, že se v  Číně konopí používalo jako přadná rostlina již před 6000 lety. První známý záznam o použití konopí jako léku pochází z doby vlády císaře Chen Nunga před 4700 lety – a už tehdy se používalo proti malárii, zácpě, revmatickým bolestem, roztržitosti a ženským poruchám. Z  doby před 4500 lety se zachovaly předměty z hrobu šamana, kde byly nalezeny konopné listy a semena. Ve vlasech šamana se přítomnost konopí neprokázala, ale lze usuzovat, že se používalo při šamanských rituálech, tudíž pravděpodobně i při léčení. V Asýrii se z doby 3000 až 2000 př. n. l. zachovala knihovna s hliněnými deskami s lékopisy, ze kterých je patrné, že nejdůležitějšími rostlinami pro léčbu byl mák a konopí. Pro konopí používali různé názvy podle způsobu užití – gurgurru pro konopné provazy a lana, quunabu pro konopí používané při náboženských obřadech, azalla pro konopí používané při neurologických chorobách a gan-zi-gun-nu, což označovalo „drogu, která ti vezme duši“. V  Egyptě před 3700 lety se konopí nazývalo

A je to tady zase – ten magický kruh. „Vědecky neprokázáno…“ Takovými argumenty se bude bránit šíření používání konopí a jiných tradičních i netradičních způsobů léčby ještě dlouhá léta. (Pro férovost je zde ale nutno dodat, že se profesor Kršiak ve svém posudku musí držet odborných výsledků a v  podstatě nemá prostor pro vyjadřování svých názorů nebo zkušeností jednotlivých pacientů.) Není-li to „prokázáno“, měly by se okamžitě iniciovat studie, aby to „prokázáno“ bylo. Nebude to zas takový problém. Můžeme okamžitě navrhnout řadu témat. Prachů ze státního rozpočtu se promrhává tolik, že by se nějaká ta úspora, ze které by se to zaplatilo, mohla najít. Třeba z peněz, které jsou úchylně vynakládány na prevenci užívání konopí dětmi. (Nebyla by více na místě prevence užívání chemoterapie dětmi? Tam dochází ke skutečným škodám a ztrátám na životech.) Možná by se to pokrylo i z pouhých (ne)nákladů na léčbu experimentální skupiny. Vezmeme-li sto lidí, za které měsíčně nezaplatíme tři miliony (to může být cena jedné dávky

tzv. biochemoterapie, nové metody, která se u nás údajně poskytuje pouze lidem do 40 let – dříve to bylo do 45 let, nyní nejsou peníze, takže do 40 – zdravíme všechny jednačtyřicetileté), máme hned 300 milionů korun českých na výzkum, za rok tři miliardy. Za sto lidí, kteří se každý měsíc vyléčí sami v teple domova, bez nutnosti zažívat špitální řád. Chtějí-li rozhodovatelé opravdu chránit naše zdraví a lékaři nepracují s nejstarším, nejbezpečnějším a pravděpodobně nejúčinnějším lékem, je něco špatně. Proč by to mělo zajímat každého? Profesor Hanuš uvedl několik základních příkladů využití konopí v léčbě: • antiemetické účinky (proti zvracení a dávení) – konopí na toto působí stoprocentně, v  Izraeli to vyzkoušeli na 600 dětech a dnes se užívá běžně. Konopí také povzbuzuje chuť k jídlu, což lze s výhodou užívat u lidí, kteří jsou nemocní a nemají chuť k jídlu a jejich tělo chátrá. Přibývají pak na váze, což pomáhá při boji proti nemoci. Např. při paliativní léčbě anorexie způsobené opiáty, antivirálními léky nebo nemocemi souvisejícími s AIDS či pokročilými stádii rakoviny; • analgetické účinky (proti bolesti) – např. při rakovině nebo pooperačních bolestech. Úspěšně odstraňuje i fantomové bolesti (např. bolesti prstů na amputovaných končetinách apod.); • výrazné antibakteriální účinky (v gramu výtažku jsou pozitivní mikroorganizmy včetně řady patogenních mikrobů); • svalová ochablost, křečová spasticita – např. při roztroušené skleróze, dětské mozkové obrně či poranění míchy; • zelený zákal – tzn. vysoký nitrooční tlak, který působí na nervy, což vede ke ztrátě zraku. Konopí tento tlak snižuje; • protikřečové účinky – např. při epilepsii; • transplantace kostní dřeně; • remodelace kostí; • posttraumatická bolest; • poruchy pohybového ústrojí – Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, Tourettův syndrom, mimovolné pohyby; • protizánětlivé účinky (kompetitivně inhibuje acetylcholinesterázu a zabraňuje jí vyvolané hromadění b-amyloidu); • při Alzheimerově nemoci nebo revmatoidní artritidě; • neuroprotektivní účinky – použití při zranění hlavy. Rychleji obnovuje všechny narušené funkce, např. při úrazech hlavy nebo mozkové mrtvici – zde je důležité podat konopí během prvních tří nebo čtyř hodin – zabraňuje vzniku otoků a dalším škodám. Ona ta idea, že by konopí měli mít v každé sanitce, není úplně scestná. Vše to souvisí s kanabinoidními receptory CB1 a CB2. CB1 receptory se nachází v  mozkové kůře, hippokampu, bazální ganglii, mozečku a ovlivňuje rozmnožovací systém. CB2 receptor se nachází v lymfatických orgánech: slezina, brzlík, mandle, kostní dřeň, slinivka, makrofágy, leukocyty. Endokanabinoidy ovlivňují např. následující fyziologické systémy a stavy: bolest, pohyb, chuť k jídlu, stravování, průtok krve mozkem, imunitní systém, rozmnožování, krevní tlak, stres, nálada, tvorba kostí, dávení/zvracení, úzkost, neuroprotekce, záněty, paměť, zažívací trakt. Po kouření marihuany se mj. projevují tři typické účinky: povzbuzení chuti k jídlu, odstranění úzkosti, uklidnění. Souvisí to s přítomností kanabinoidních receptorů v hypotalamu

>>> Pokračování na straně 8

Umyjte si ruce, prosím…

T

o, že je konopí nejléčivější rostlina na světě, se ví po celou lidskou historii. Ani tento poznatek ale nezabránil tomu, aby se již léta nepoužívalo jako politický a náboženský fotbalový míč.

Současné restrikce proti konopí nejsou zavedeny a prosazovány, protože by konopí bylo špatné nebo škodlivé, ale proto, aby bohatí měli ještě víc, zatímco my naprosto zbytečně trpíme a umíráme. Zamyslete se nad tím – jak by asi zareagoval farmaceutický průmysl na to, že bychom si mohli vypěstovat na zahrádce konopí a léčit se jím? Mnohé z  dodnes existujících velkých farmaceutických firem v  devatenáctém století a na začátku století dvacátého prodávaly léky s obsahem konopí. Už tehdy věděli to, na co jsem já přišel teprve nedávno. Správně vyrobený konopný výtažek je všelék, farmaceutický průmysl si jej ale nemůže nechat patentovat. Před dvěma lety jsem se ohledně této situace obrátil na kanadské liberály, konzervativce a Novou demokratickou stranu. Poskytl jsem jim důkazy na podporu mých tvrzení. Nikdo z nich nezvedl ani prst, většinou jsem byl rád, když mi vůbec odpověděli. S podobně malým zájmem jsem se setkal u Královské kanadské jízdní policie a televizních pořadů zaměřených na otázky veřejného zájmu. Proč se všichni tito lidé snaží vyhýbat tak jednoduché pravdě? Mýlím-li se v  něčem, co uvádím, budu opravdu rád, když mi to systém prokáže. Velmi rád bych provedl veřejnou prezentaci toho, co tento výtažek dokáže. Aspoň by tuto otázku veřejnost měla jednou provždy zodpovězenou. Je až neuvěřitelné, že máme zákon, který nám neumožňuje léčit si nemoci přírodními bylinnými léky.

Většina důkazů ohledně účinnosti léků vychází z informací od pacientů a lékařů. Je důležité si uvědomit, že tyto informace následně mohou vést k restrikcím užívání léků a jejich stahování z trhu. Bylo tomu tak například, když lékaři začali hlásit výskyt vrozených vad v souvislosti s užíváním thalidomidu a když se začalo mluvit o srdečních potížích v souvislosti s užíváním léků na hubnutí s názvem Fen-Phen. Podle pozdějších zpráv se thalidomid přestal používat proti ranní nevolnosti a nyní se jím léčí lepra. Nepřímé důkazy (pozorování a informace od pacientů nebo lékařů) lékaři obvykle indikují, že by se měla vyzkoušet jiná léčba nebo lék, nebo že by se současná léčba měla změnit nebo ukončit. Kromě důkazů je k dispozici velká řada výzkumů – jejich seznam najdete např. na www.konopijelek.cz nebo www. phoenixtears.ca. [Penicilín byl např. schválen k  užívání na základě zkušeností a dat od pouze šesti pacientů. O účinnosti konopí je k dispozici mnohem více informací.] Naše výsledky s  konopným výtažkem dokáže kdekoli na světě snadno replikovat téměř každý s lékařským nebo jiným vzděláním. Může např. vyléčit maligní melanomy a, co je vůbec nejdůležitější, zachraňovat životy. Mastmi nebo balzámy s konopným výtažkem lze potlačit nebo vyléčit různé kožní potíže. Při perorální konzumaci (ústy) výtažek dokáže najít a zničit rakovinné buňky v těle. Jako u všech ostatních léků se při vyšších dávkách objevují vedlejší účinky. U konopí se jedná především o pocity ospalosti. Na rozdíl od opiátů a jejich derivátů ale konopný výtažek není návykový. Všem, kterým připadá neuvěřitelné, že zdravotnický systém takové výzkumy ignoruje nebo jimi dokonce pohrdá, bychom rádi připomněli, že příklady oslovské tuposti, nekompetence, intelektuální prostřednosti, hamižnosti, aro-

gance a stupidity nejsou v historii zdravotnického systému nijak neobvyklé. Viz např. případ Dr. Ignáce Semmelweise: Váženému maďarskému lékaři Dr. Semmelweisovi začala dělat starosti vysoká úmrtnost žen při porodu v nemocnici. V jedné nemocnici proto prosadil, že si lékaři před porodem budou umývat a dezinfikovat ruce. Míra úmrtnosti okamžitě poklesla z TŘICETI procent téměř na nulu. S podobnými výsledky to hned vyzkoušeli v sedmi dalších nemocnicích. Evropský zdravotnický systém se Dr. Semmelweisovi za tyto úspěchy odměnil tak, že mu zablokovali všechny žádosti o prostředky na další výzkum, začali hanobit jeho pověst a vyřazovat ho ze společnosti, což nakonec způsobilo, že přišel o svou prestižní pozici v  porodnicích. Nově vytvořená Americká lékařská společnost to v té době ještě „vylepšila“ a hrozila odebráním licence každému lékaři přistiženému při mytí rukou. Dr. Semmelweis byl z toho, že ženy dále umíraly, v tak špatném psychickém stavu, že se duševně zhroutil a posléze zemřel v roce 1865 ve věku 47 let. Nečekejte, že se lékaři začnou vzpírat systému, který je zaměstnává. Je to pro ně stále velké riziko… (!) To, co vám poradí, je řízeno velkým zdravotnickým průmyslem, který vydělává na drahých léčbách a lécích proti rakovině. Toto odvětví se na přírodní doplňky nebo jiné formy léčby rakoviny, které nelze patentovat a mít z nich velké zisky, nedívá nijak příznivě. Za pár let se na současné konvenční metody léčby rakoviny budeme dívat podobně, jako se dnes díváme na léčbu nemocí pouštěním žilou.

Rick Simpson překlad Mgr. Jindřich Bayer, www.konopnamast.cz

EKOLOGIE #08.09

6

Ekoseriál: Jak na šetrnější nákupy

Možná vám to ani nepřijde, obchody jsou letos trošku zdrženlivější než jindy, ale co nevidět jsou tu Vánoce. To je tradičně čas šíleného nakupování. Co ekonomika nestihla, snaží se dohonit v posledních týdnech roku. S  úmyslem obšťastnit (nebo neurazit) své blízké vyráží do obchodů většina z nás. Ale existují i výjimky...

Ekologicky nej je nekupovat nic. Tady se skutečně klasická ekonomie s ekologií rozcházejí. Nic nekoupit znamená nezatěžovat planetu emisemi z  dopravy, těžbou surovin, jejich přepracováním, balením, distribucí a následnou likvidací. Vánoce se, zvláště když už nejsme malé děti, bez všech těch balíčků pod stromečkem obejdou! Více času nám zbude na rodinu, duchovno (či jídlo a práci). Asi těsně druhá na seznamu ekologických přístupů k vánoční vřavě je výroba dárků, nejlépe recyklací či opravou něčeho staršího, vyhozeného, použitého. Prodloužení užitečnosti nějakého materiálu je chvályhodná věc, která opět šetří energii i suroviny, a tudíž i planetu Zemi. Do prezentu navíc vkládáme kus sebe. Nemáte čas či vlohy? Nezoufejte! Ekologicky vyrazte na nákupy. Pokud musíte cestovat autem, domluvte se s kamarády/kami či příbuznými a sdílejte s  nimi vůz i radost z nákupů. Než do hypermarketů a shopping center vyrostlých v  posledních letech na zelených loukách a úrodných polích zamiřte raději do míst autentických až exotických, pokud možno veřejnou dopravou dobře dostupných, jako jsou knihkupectví (či ještě lépe antikvariáty), menší krámky s místními produkty, popř. „fair trade“ obchody (zde naleznete exotické pochutiny a výrobky ze třetích zemí vyráběné za sociálně a ekonomicky spravedlivějších podmínek). Při volbě dárků zkuste přemýšlet, odkud věc je, z  jakých surovin, kým a za jakých podmínek byla vyrobena, jak trvanlivá je a kolik a jakého odpadu z ní zbude až doslouží. Pokud se vám o tom nechce přemýšlet, pomůže vám třeba značka EŠV, čili ekologicky šetrný výrobek. Ta mapuje životní cyklus a ekologický charakter výrobků z mnoha různých odvětví za vás. Když už jsme u značek, zmiňme FSC, která je propůjčována udržitelně získávaným výrobkům ze dřeva, u potravin hledejte symbol tzv. zelené zebry či zahraniční ekvivalent BIO značky, která prokazuje jejich ekologický původ, u kosmetiky zkratka CPK (certifikovaná přírodní kosmetika) garantuje menší než velké množství chemických látek v přípravku.

Pokud si ale nechcete moc lámat hlavu a hledáte pěkné dárky pro celou rodinu i kamarády, které zároveň velmi často splňují ekologické standardy (z místních surovin, energeticky úsporný, nezávadný, v  přírodě rozložitelný, recyklovatelný, férový), šáhněte po konopí. Široká škála konopných výrobků, od plen přes elektrickou kytaru až po hojivou mast, je k dostání v síti obchodů, u výrobců i v e-shopech, z nichž většinu naleznete v odkazech na stránkách www.konopa.cz.

Za Konopu vám přejeme příjemné nakupování a krásné, konopím i jinými bylinami provoněné, Vánoce. Navazující odkazy: o EŠV – www.cenia.cz (Ekoznačení) o FSC – www.czechfsc.cz o Fair Trade – www.fairtrade-asociace.cz o CPK – http://www.prirodni-kosmetika.org/ o BIO – http://www.kez.cz/main.php?pageid=231 Michal Ruman, Konopa o.s.

#08.09 Publicistika

O

7

Týdnu nepřizpůsobivosti, který proběhl před více než dvěma měsíci, jsme se mohli dozvědět celkem dost. Ideální kauza na konec okurkové sezóny. Většina informací se však omezila jen na obrázek „války v  ulicích“ mezi policií a squattery. Série mnoha rozmanitých akcí se smrštila na „squatterské téma“, jež se na pár dní stalo pro média velice přitažlivým, naneštěstí však zcela nepochopeným. Veřejnosti byl celý tento týden prezentován jako bouření se anarchistických radikálů a feťáků ze zásady se vyhýbajících práci a obsazujících domy, které jim nepatří. Tento obrázek bohužel zcela zakryl skutečnou podstatu a cíl celé akce. Nenechme se však zmást, tato akce byla mnohem pestřejší a upozorňovala na závažné problémy dnešní společnosti. V  následujících řádcích se nebudu podrobně rozepisovat o událostech v  rámci tohoto týdne, spíše se pokusím nastínit otázky, jež z  těchto událostí vzešly. Dále se pokusím poukázat na přesah těchto událostí do dnešních dnů. Ve dnech od 12. do 19. září 2009 se v  Praze uskutečnil Týden nepřizpůsobivosti, pořádaný iniciativou Freedom not Fear (Svoboda místo strachu). Tato série různorodých kulturních a protestních akcí reagovala na události posledních měsíců spojené s vymáháním konformity v  dnešní společnosti. Zájemci se tak mohli zúčastnit symbolického obsazení nového squatu, demonstrace proti zákazu maskování, protestního Do It Yourself karnevalu, divadla nebo koncertů, diskusí či promítání filmů. Všechny akce měly jedno společné: upozornit na současný trend vyžadující přizpůsobení se neustálým omezením a pravidlům, jež jsou prezentována jako jediná možná a správná a o nichž už většina lidí ani není schopna pochybovat. Jsme tak tlačeni ke zdi a nuceni se rozhodnout, zda se přizpůsobíme, či se necháme „dobrovolně“ vyloučit ze společnosti. Žádná střední cesta, v  podobě dialogu, vzájemné tolerance a snahy najít společný způsob soužití, jakoby už ani neexistovala.

Nepřizpůsobivost – problém?

Týden nepřizpůsobivosti

V  médiích, politice i mezi širokou veřejností se v  poslední době neudržitelně rozmohlo užívání nejasného pojmu „nepřizpůsobivost“. Za nepřizpůsobivé jsou označováni lidé odlišující se svým chováním, jednáním či jen vzezřením. Jsou to lidé, kteří se nechtějí přizpůsobit většinové společnosti a mainstreamovému životnímu stylu. Vidí i jiné cesty jak žít a nechtějí zapadnout do konformního davu. Tito lidé jsou však označeni nálepkou „nepřizpůsobiví“ a bývají pranýřováni jako viníci mnoha rozličných společenských problémů. Nepřizpůsobivými se tak stávají squatteři, travelleři, Romové či lidé nějakým způsobem vybočující z šedého průměru. Tito jedinci pak představují jakousi hrozbu pro naši společnost. Ve veřejném povědomí tak za pomoci médií a rétoriky politiků dochází k pocitu ohrožení ze strany „jiných/nepřizpůsobivých“. Nepřizpůsobivost se tedy stává symbolem podrývání řádu našeho světa a lidé takto označení jsou ze společnosti vyloučeni jako opozitum k „slušným“ občanům. Nálepka „nepřizpůsobivost“ se v  mnohém podobá označení „extremismus“, oba tyto termíny znamenají jakousi odchylku od normality, nesoucí negativní přívlastek. V jedné zásadní věci se však radikálně liší. Za extrémistu bývá považován člověk na základě názorů a postojů, pro které se sám rozhodl. Zato za nepřizpůsobivé jsou často označováni lidé na základě etnických či sociálních předpokladů, které si nevolí, ale jsou jim dány. Iniciativa Freedom not Fear tímto chtěla upozornit na to, že: „‚nepřizpůsobivost‘ ve skutečnosti útočí na to nejdůležitější, co máme – svobodu. Přizpůsobivá svoboda je protimluv, svobodu poznáme právě podle toho, že se nepřizpůsobí. Spočívá v tom, co si nenecháme vzít, v čem chceme dělat věci po svém. Všichni jsme nepřizpůsobiví – do té míry, pokud jsme svobodní“. V atmosféře strachu je totiž často velmi nepozorovaně omezována naše svoboda. A právě na to se Týden nepřizpůsobivosti snažil poukázat. Vraťme se však k samotnému průběhu této akce. Vše bylo zahájeno symbolickým obsazením budovy bývalých lázní na rohu ulic Na Slupi a Apolinářské. Smyslem této akce bylo upozornit na probíhající gentrifikaci v  Praze (Žižkov, Karlín ad.), na špatnou bytovou situaci v kontrastu s velkým množstvím léta neobývaných zdevastovaných nemovitostí (často památkově chráněných) a spekulací s nimi. Krásné a architektonicky cenné objekty v Praze a mnoha dalších měs-

Ljubljana 2008 - Foto:Marie L.

tech po dlouhá léta chátrají nečinností jejich vlastníka, jehož cílem je dostat dům do takového stavu, kdy i památkový úřad uzná za vhodné dům strhnout. Na jeho místě poté majitel nechá postavit hotel či kancelářskou budovu za pro něj výhodnou cenu. A to je i případ bývalého lázeňského domu v Apolinářské ulici. Navzdory poklidnému průběhu byla demonstrace policií velice násilným způsobem rozehnána, a to za použití slzného plynu a rozbušek. Vše prý z  důvodu blokování silnice, na kterou však byli příznivci squatterů vytlačeni samotnou policií (nemluvě o tom, že jediným, kdo silnici blokoval, byla policie). V  pozdních večerních hodinách pak policie ještě pozatýkala všechny „podezřelé“ osoby pohybující se v ulicích poblíž obsazeného domu. To vše bez udání důvodu. Po 12–17 hodinách šikanování, porušování práv a dřepění na policejní stanici v Bartolomějské ulici se „zadržení“ dozvěděli, že se dopustili přestupku neuposlechnutí výzvy policie. Jediná výzva, kterou jsme však slyšeli, zněla: „…k zemi fetky, nebo vás seřežem!“. A tu všichni uposlechli. Výsledkem tohoto zásahu bylo přibližně 70 zadržených, ke kterým přibylo 24 dalších přímo z obsazeného domu. Hned v pondělí následovalo trestní stíhání ve zkráceném procesu s  lidmi z  domu, jež bylo zcela neadekvátní vzhledem k  nulové společenské škodlivosti jejich činu. Nádech senzace této události přidalo zadržení novináře Pavla Eichlera a Matěje Stropnického, kteří později referovali o nevybíravém a protiprávním jednání policie. Přínosné je, že se prostřednictvím jejich výpovědí mohli lidé dozvědět o porušování práv ze strany policie. Na druhou stranu je však smutné, že se média a veřejnost o osud zbylých mediálně neznámých osob nezajímají (doufejme, že s výjimkou čtenářů Konoptika). Celá akce před domem v Apolinářské byla v  médiích označena za „pražský Janov“. Toto naprosto nesmyslné přirovnání upozorňuje na zajímavou skutečnost. Nenásilná demonstrace v  Apolinářské ulici byla srovnávána s  rasovým pogromem, který se pokoušeli uskutečnit neonacisté se zbraněmi a zápalnými lahvemi v ruce v Janově na podzim loňského roku. Policie tehdy zadržela pouze tři lidi, které následně propustila a nevznesla žádné obvinění. V případě poklidného průběhu akce na podporu squatterů policie proti demonstrujícím zasáhla nevybíravým způsobem, ačkoliv lidé na nikoho útočit nechtěli. Policie zadržela stovku lidí a následující den stihla čtyřiadvacet z nich odsoudit. Zajímavé srovnání, že? Z celé situace tak můžeme lehce usuzovat, že pro společnost je evidentně mnohem větším nepřítelem nenásilný protest, než násilný rasistický pogrom. Jasně se tak ukázalo, jak političtí představitelé a většinová společnost přistupuje k lidem, kteří poukazují na aktuální společenské problémy. Zbožštělé osobní vlastnictví vítězí nad rozumem a sociální solidaritou. Snahy vytvořit nezávislé sociální a kulturní centrum otevřené různorodým aktivitám, jako je pořádání koncertů, divadelních představení, workshopů, promítaní filmů, provozování ateliérů, výstav, kaváren a společných večeří apod. jsou však stále potlačovány a kriminalizovány. Upozorňování na současné společenské problémy by mělo být součástí celospolečenské diskuse, jež by měla být vedena v médiích a především v širší veřejnosti, nikoli na jejím okraji. Naštěstí ve zhuleném časáku jsou squatteři jako doma! Zbytek týdne se bohužel nesl ve stínu sobotních událostí. Při sledování divadelního představení či promítání filmů jste se mohli cítit jako nějaký zločinec pod stálým dohledem taj-

ných policistů. Po zbytek týdne již neproběhl žádný, mnoha reportéry očekávaný střet „radikálů“ s  policií. Málokdo se tak mohl dozvědět o pestrém programu zbytku Týdne nepřizpůsobivosti, v jehož rámci jste se mohli zúčastnit mimo jiné několika koncertů, divadla, komentované prohlídky centra Prahy či squatterské hry ve Stromovce. Celá tato série akcí byla zakončena DIY karnevalem, jenž rozhýbal boky nejen více než dvou tisíců účastníků, ale také přihlížejících turistů.

Ti, kdo tančí, jsou považováni za nepříčetné těmi, kdo neslyší hudbu

Týden nepřizpůsobivosti poukázal na to, jakým způsobem česká média pracují a manipulují s informacemi. Ve většině médií jsme se totiž mohli setkat se  lživými informacemi a formulacemi vzbuzujícími v mysli lidí pocit ohrožení a negativní souvislosti. Místo informací o smyslu a důvodu této akce jsme byli informováni o „válce v  ulicích“, domnělých výtržnostech či o „karnevalu alkoholu a drog“. Většinová společnost však bohužel tomuto lživému obrazu v médiích zcela podlehla. Názornou ukázkou zmanipulované veřejnosti byly hospodské řeči přenesené do blogosféry. Ze dne na den se na nespočtu blogů objevil zástup „odborníků“ na squatting či anarchismus, kteří na účastnících Týdne nepřizpůsobivosti nenechali nit suchou. Odborníků, kteří se ani nepokusili poznat samotné squattery, či dokonce porozumět a zamyslet se nad problémy, na které se tyto akce snažily upozornit. I přes mohutné snahy médií celou akci banalizovat, si uvědomme, že Týden nepřizpůsobivosti byl především pokusem o pokojné vyjádření nenásilného a alternativního životního stylu, který je protikladem konzumerismu většinového stáda. Pokusil se upozornit na problémy spojené s radikalizací české společnosti, jež se projevuje ve vztahu k Romům, cizincům, ale také vůči odlišným politickým a společenským názorům. Žijeme totiž v  atmosféře, kdy by člověk neměl vyčnívat z řady, měl by být poslušný a přizpůsobovat se všemu, co po něm normalizovaná společnost žádá. Odpor vůči označení „nepřizpůsobivost“ samozřejmě neznamená obhajobu jakékoliv chování takto označeného. Akce v rámci tohoto týdne jen chtěly upozornit na to, že bychom se měli snažit hledat reálné příčiny problémů a snažit se je vyřešit, místo abychom slepě obviňovali a démonizovali domnělé viníky. Čeho se vlastně „většinová společnost“ tak hrozně bojí? Od konce Týdne nepřizpůsobivosti uběhly již více než dva měsíce, a co se od té doby změnilo? Debaty utichly a média i veřejnost již zajímají jiné aféry. Vyklizený squat Milada nerušeně chátrá pod pečlivým dohledem Ústavu pro informace ve vzdělávání MŠMT, domy v  centru Prahy dále stojí bez jakéhokoliv využití (dokonce i padají, jako v příkladě domu v Soukenické) a stát ani příslušné městské úřady jen nečinně přihlížejí. „Nepřizpůsobiví“ jsou i nadále označováni za viníky mnoha společenských problémů, aniž bychom se pídili po skutečných příčinách. V těchto dnech, kdy nám je ze všech stran připomínáno výročí sametové revoluce, bychom si však měli uvědomit, že jsou tu stále problémy, na které je nutno upozornit, a že ti, kdo se o to pokouší, jsou i dnes často tvrdě potlačováni státní mocí. Nestůjme se založenýma rukama, nenechme se natlačit do předem připravených rolí, raději přemýšlejme, diskutujme a hledejme alternativy k současnému světu.

KONOPÍ A ZDRAVÍ #08.09

8 >>> Pokračování ze strany 5 a limbickém systému (ten je zodpovědný za emoční chování a leží zde kořeny strachu, agrese, touhy a radosti. Endokanabinoidy zřejmě mají obecnou funkci jako faktory odstraňující stres. Endokanabinoidní systém by mohl mít terapeutické využití při léčbě nemocí spojených s nepřiměřeným uchováváním nežádoucích vzpomínek nebo nepřiměřenými reakcemi na nežádoucí stavy, jakými jsou poruchy způsobené posttraumatickým stresem, stavy úzkosti a některé formy chronických bolestí. Velmi zajímavá byla část o přírodních látkách z  konopí a výzkumu, které se budeme podrobněji věnovat někdy příště.

Rick Simpson, Jindřich Bayer a Lumír Hanuš v aule Univerzity Palackého v Olomouci

Po panu Hanušovi obvykle mluvil asistent Jacka Herera, Chuck Jacobs. Shrnul základní možnosti využití konopí v  průmyslu a mluvil i o Jackovi a jeho zdravotním stavu. Jack Herer je nejvýznamnější konopný aktivista na světě, jeho kniha Císař nemá šaty (jejíž dvanácté vydání pravděpodobně vyjde i v češtině) je jakousi biblí o konopí. Krátce před turné ale bohužel dostal infarkt, protože se vytrvale přepínal. Lidé kolem něj naštěstí věděli, co v takových případech dělat, takže Jack dostává výtažek ve formě čípků a po dvou týdnech bez mozkových vln zase naskočil, reaguje na lidi a řekl už i první slovo. Ty, kteří ho znají, jistě nepřekvapilo, že to bylo slovo nepublikovatelné. Jackův stav se dále lepší, budeme o něm informovat. Již teď ale běží vyšetřování ohledně toho, který darebák mu dal „drogu“ (kterou mu zachránil život). Celé turné natáčela hollywoodská režisérka a producentka Melissa Balin. Měl by o něm vzniknout dokument, tak uvidíme, jak se „pochlapí“. Melissa se nám nicméně permanentně starala o zábavu – asi jako když je se čtyřmi muži jedna žena téměř učebnicového hollywoodského typu…

Dušan Dvořák, Chuck Jacobs, Melissa Balin, Lumír Hanuš, Rick Simpson, Kolja, Milan Romsy a Jindřich Bayer po přednášce v pražském kině Blaník

Rick Simpson nastoupil poměrně radikálně. Je to „člověk z  lidu“ a nebere si moc servítky – když někde vidí nějaký šmejd, upozorní na něj. Před šesti lety přišel na to, jak konopným výtažkem léčit rakovinu, cukrovku, chronické bolesti, infekce, záněty, popáleniny, vředy, bradavice, mateřská znaménka, migrény, astma, úzkost, paranoiu, depresi, nespavost, jizvy, lupénku, zelený zákal, vysoký krevní tlak, roztroušenou sklerózu a mnoho dalších nemocí. Není k  tomu potřeba nic velkého, prostě se vezme třeba půl kila co nejkvalitnějšího konopí, zalije se rozpouštědlem (technický nebo raději lékařský benzín, isopropyl alkohol, petrol éter), dvě tři minuty se to drtí a míchá, slije, znovu přelije a postup se opakuje. Vzniklá kapalina se nalije do hrnce na rýži, na který se namíří puštěný ventilátor a odpařuje se. Ke konci odpařování se přidá pár kapek vody, aby se uvolnily i zbytky rozpouštědla. Pak se to slije do menšího koflíku a dá na pár hodin doodpařit na ohřívač na kafe, radiátor atd. A je to, teto. Všechny informace zveřejnil a seznámil s  nimi všechny zainteresované instituce. Nikdo ale samozřejmě nehnul ani prstem. Ono dokud se to netýká vás samotných nebo vaší rodiny, tak to člověka moc nezajímá. Chce tedy systém opravdu dělat něco pro lidi? Náklady na vypěstování pole konopí jsou stejné jako náklady na vypěstování pole kukuřice. Konopí z  jednoho pole ale na rozdíl od geneticky zmodifikované kukuřice dokáže vyléčit tisíce lidí z  rakoviny, roztroušené sklerózy, astmatu, působí proti demenci a Alzheimerově nemoci. Lze je ale také použít na spoustu potíží, o kterých to dnes ani nevíme.

Nemá škodlivé vedlejší účinky, které by dokázaly ospravedlnit to, že je zakázáno. O tom, jestli lidé chtějí nebo nechtějí užívat nějakou rostlinu, by si měli rozhodovat především sami. Vláda nemá žádné právo nařizovat, jestli se konopí bude nebo nebude užívat. Ta rostlina tady rostla vždycky a vždycky tady taky růst bude. Jejich šlechetné obavy o to, aby si někdo náhodou neublížil a aby konopí náhodou „neužívaly děti“, by se měly domyslet do konce a měly by se při tom zvážit přínosy versus ztráty. Deset procent lidí má tzv. návykovou osobnost a vytvoří si návyk na prakticky čemkoli. Konopí je ale, jak známo, nenávykové a nevytváří se na něm závislost. Je to zcela přirozená součást lidského potravního řetězce a nic moc lepšího na této planetě neseženete – konopné semínko je např. optimální zdrojem esenciálních nenasycených kyselin omega 3, 6 a 9 a proteinů. Čtyři litry etanolu lze z konopí vyrobit za přibližně deset korun. Konopné vlákno má obrovskou pevnost v tahu a trvanlivost. Lze z něj vyrobit přes padesát tisíc výrobků, od lan po krajky. Konopné pazdeří (výčesky zbylé po odstranění vláken) obsahuje 70 % celulózy a lze z nich vyrobit přes dvacet pět tisíc výrobků – od dynamitu po celofán. Při výrobě papíru a textilií z konopí není nutno užívat jedovaté chemikálie. Konopným papírem by bylo možno nahradit veškerou spotřebu papíru – a kvůli papírnám už by se nemusel pokácet jediný strom. Jedním ze zásadních témat Rickových přednášek byla léčba rakoviny konopným výtažkem. Rick je velký odpůrce chemoterapie a má k tomu řadu důvodů. Jedním z těch zásadních je, že je to jed a žíravina. K  léčbě rakoviny se používá i ozařování. I to produkuje zajímavé a špatně se hojící výsledky. To, že se tyto metody stále používají, je víceméně s  podivem. I profesor Hanuš připomněl, že v medicínském světě jsou již považovány za obsolentní (zastaralé, překonané), přesto se ale stále používají. A to i tehdy, když se ví, že na daný typ rakoviny (např. plic) nezabírají. Linus Pauling, dvojnásobný držitel Nobelovy ceny, již před léty napsal, že by „každý měl vědět, že většina výzkumů v oblasti rakoviny je pouhý podvod a že velké organizace, které se zabývají výzkumem rakoviny, zanedbávají své povinnosti vůči lidem, kteří je podporují“. Fakta o neúspěšnosti této léčby taky nejsou žádným tajemstvím, u některých typů rakoviny je úspěšnost léčby s bídou (a jestli vůbec) patnáctiprocentní a onkologové leckdy počítají v řádu dní, týdnů nebo měsíců (a to už je mnohdy považováno za zázrak). I při tzv. úspěšném vyléčení nádoru ale není žádný důvod jásat. Podle Samuela Epsteina „chemoterapie a ozařování může zvýšit pravděpodobnost opětovného výskytu rakoviny až stokrát“. A to vůbec nemluvíme o tom, že přeživší pacienti obvykle dostanou cukrovku a léčba následků těchto metod není otázkou hodin ani měsíců. Každou dávkou chemoterapie si trávíte všechny orgány v těle. Rick měl spoustu případů lidí, kteří si úspěšně vyléčili rakovinu a měli to potvrzeno i od lékařů. Po pár měsících ale onemocněli, šli do nemocnice, kde jim samozřejmě ze všeho nejdřív kontrolovali, jestli se jim nevrátila rakovina. Tu ale neměli. Umřeli jen a jen na následky chemoterapie a ozařování. Proto říká všem, kteří mají za sebou hodně dávek chemky a ozařování, aby nepřestali užívat výtažek po první šedesátigramové dávce. Možná budou muset využívat dvě nebo tři dávky, než se odstraní všechny škody z předchozí „léčby“. Naštěstí se ale i ve světě zdravotnických profesionálů najdou světlé výjimky, které před poznatky o konopném výtažku nezavírají oči. Leč i ti stále musí postupovat podle předpisů… Výtažek lze vyrobit levněji než aspirin. Tak proč lidé stále zbytečně umírají? Nikdo nepochybuje o tom, že vás doktoři dokážou dát dohromady třeba po bouračce. Když ale přijde na vážné choroby, jde jejich úspěšnost prudce dolů. Budeli vám dnes diagnostikována vážná forma rakoviny, je vaše šance na přežití pěti let sotva tříprocentní. Rickovu rozhořčení se lze těžko divit. Je mu zatěžko pochopit, jak může sám se sebou vydržet někdo, kdo se živí tím, že dává chemoterapii dětem, a přitom ví, že je tím vlastně zabíjí. Nedá mu spát ani nebezpečnost používaných léků. Vysvětluje to na příkladu, kdy by před vás dal kýbl s konopným výtažkem a druhý s aspirinem a do ruky vám dal lžíci. I kdybyste snědli všechen výtažek, který budete mít před sebou, tak to přežijete. Možná budete pár měsíců spát, ale přežijete a nijak vám to neuškodí. Kolik ale takhle sníte aspirinu? Jednu dvě lžíce a je po vás. Neméně zajímavé jsou i výsledky tzv. testů legal dose 50 (test 50 % smrtelné dávky), který se standardně provádí pro všechny léky. Dělá se to tak, že se vezme skupina myší, kterým se postupně každý den zvyšují dávky, dokud polovina z nich nezemře. Při pokusech s konopným výtažkem se výzkumníkům nepodařilo usmrtit ani jednu myšičku, ačkoli zvyšovali dávky na téměř neuvěřitelné hodnoty. Na této planetě neexistuje bezpečnější a účinnější lék. Neměli by lékaři pracovat spíše pro nás než pro velké farmaceutické firmy? Jakmile uvidíte, jaké zázraky tato rostlina dokáže, nepochopíte, proč by někdo měl nebo chtěl užívat chemické léky. Před padesáti lety jste přišli k lékaři, ten vám dal nějaký lék, který jste měsíc užívali, a bylo to. Dnes vám dají lék, který má nějaké vedlejší účinky, které se musí řešit zase dalším lékem. A tak se postupně dostanete do spirály, a než se nadějete, jíte denně šest nebo osm různých prášků. Do toho ale nezapomeňme, že jsme každý jiný. Neexistují dva stejní lidé. Lékař tedy nikdy nemůže vědět dopředu, co vyvolá kombinace předepsaných léků. Podobně je tomu s chemoterapií – budou-li mít dva lidé naprosto stejnou rako-

vinu a dostanou naprostou stejnou chemoterapii, mohou na ni zareagovat velmi rozdílně. V podstatě jde jen o to, jakou máme snášenlivost na jedy. Někdo absolvuje dvacet dávek a nevypadají mu ani vlasy, jiný může umřít při první dávce. Copak to lékaři nevědí? Já osobně bych ozařování ani chemoterapii nenechal dát ani psovi. To, co dělají, je prostě a jednoduše vražda. A to musí skončit. A je na nás, aby k tomu došlo. V Kanadě zemře někdo na rakovinu každých osm minut. Ať už jste kdokoli, smrt někoho z vašich blízkých vás vždycky poznamená a vezme si z vás kousek s sebou. Potíž současných konopných aktivit je v tom, že jsou mylně zaměřeny na to, aby se konopí dostalo pod kontrolu, zlegalizovalo a zdanilo. Takže oni nám konopí budou celá desetiletí odepírat a nechají nás chcípat a teď by ho chtěli zdanit? Od nás nedostanou ani halíř, tím si můžou být naprosto jisti. Rick všem říká, aby mu nevěřili ani slovo a raději si to sami vyzkoušeli. Stačí třicet gramů kvalitního konopí, ze kterého si udělají tři až čtyři gramy výtažku. Pak ať si najdou někoho s rakovinou kůže, namažou ho a podívají se, co se stane. Jestli to, co uvidí, není léčba rakoviny, tak co to je? Systém nám ale říká, že na rakovinu neexistuje lék. Podívejte se ale třeba na video, které vyrobila Seth Group (zadejte do vyhledávače na www.youtube.com slova seth a thc). Vzali buňky mozkového nádoru, dali je do Petriho misky, injekčně do něj vpravili přírodní THC a natočili, co se děje. Říkali vám někdy rodiče, že by pro vás mohl být dobrý nějaký jed? Nebo ozařování? Něco takového vám snad může namluvit jen pomatenec. Smutná pravda je ale taková, že lékaři sami často tyto léčby odmítají podstoupit. Je to prostě plánovaná vražda a šílenství, které musí skončit. Za Rickem chodí spousta lidí s artrózami, cukrovkou nebo terminální rakovinou. Artritida obvykle mizí během měsíce, inzulín si přestávají píchat během šesti týdnů, kdy znovu začne fungovat slinivka, a rakovina obvykle mizí během devadesáti dnů. Skvělých výsledků se dosahuje např. s Leugerovou chorobou, Crohnovou nemocí nebo roztroušenou sklerózou. Tu je konopným výtažkem možno zcela vyléčit. Velmi přitom záleží na tom, kdy se začne s léčbou. Čím dříve, tím lépe. Čerstvě diagnostikované pacienty s ereskou je možno zcela vyléčit poměrně rychle, u pacientů, kteří už jsou poškozeni následky choroby, to trvá déle. Ale jde to. Jak výtažek užívat? To už si necháme vysvětlit přímo od Ricka: „Začněte opravdu malou kapičkou třikrát denně – ráno, někdy odpoledne a pak hodinu před tím, než budete chtít jít do postele. Kapičku si dáte na prst, stáhnete si ji o spodní zuby, zapijete trochou chladného nápoje, v ústech se vytvoří kulička, kterou spolknete. Zbytek je možno rozmazat po dásních. Po čtyřech dnech zvyšte dávku na kapku o velikosti zrnka rýže. Pak po čtyřech dnech na dvě zrnka rýže. Pak tři. Během pěti šesti týdnů jsou lidé obvykle schopni užívat za den gram výtažku, tj. přibližně třetinu gramu třikrát denně. Na této dávce pak mohou zůstat, dokud se nevyléčí. Máte-li ale např. vážnou formu rakoviny, měli byste potřebnou dávku využívat co nejrychleji. Doslova jde o to zaplavit tělo THC. Zdravotníci by s naprostým přehledem mohli lidem vpravovat výtažek injekčně přímo do nádorů. Na pokusných zvířatech to už dělají léta, pokusy s  lidmi jim ale asi nahánějí strach. Proč, to mi není jasné. Jestli tam mají v nemocnici lidi, kteří jim tam stejně umřou, tak o co přesně jim jde? Výtažkem lze podle našich zkušeností nahradit téměř všechna farmaka a vyřešit téměř všechny zdravotní problémy. Lidem, kteří s léčbou začínají, obvykle říkám, ať počítají s tím, že jim výtažek sníží krevní tlak. Užíváte-li tedy nějaké prášky na snížení tlaku, mohl by vám klesnout až příliš nízko. Na začátku léčby by si lidé měli kontrolovat tlak a neužívat žádné další léky, které nezbytně nemusí užívat. Ze začátku je hlavním vedlejším účinkem výtažku spánek. Lidi po něm prostě hodně a dobře spí. Během tří až čtyř týdnů ale únava přes den obvykle zmizí a vše se vrací do normálu. Všem, kteří začínají s  léčbou, doporučuji, aby počkali s  řízením, dokud si na výtažek trochu nezvyknou a nesžijí se s  ním. Jakmile si na něj trochu zvyknete, nebude vám nijak zhoršovat motorické dovednosti a s řízením nebudete mít potíže. Na výtažku může řídit kdokoli, jen si to chce na něj zvyknout. Žádný negativní nebo rizikový aspekt užívání konopného výtažku jsme nezjistili. Když jsem s  tím před lety začínal, míval jsem hrozný strach, že tím někoho můžu zabít. Člověk byl plný všech těch lží, které nám servírovali od mládí. Jako třeba že se máte konopí širokým obloukem vyhnout, pokud máte předpoklady ke schizofrenii. Tohle je naprostá hloupost, schizofreniků jsem už léčil desítky a výtažek na ně působí fantasticky. Navíc se podívejte na počty schizofreniků před čtyřiceti lety dvaceti lety a teď. Moc se neliší. Počet lidí, kteří aktivně užívají konopí, se za tu dobu ale třeba ztisícinásobil. To bychom těch schizofreniků asi museli mít víc, kdyby to s tou marihuánou a schizofrenií platilo… Já to slovo marihuana nemám rád. Je to termín s  rasisticky laděným podtextem, který se začal používat, aby zmátli veřejnost. Konopí znal každý, marihuanu nikdo. Proto se jim taky podařilo prosadit ty jejich zákazy a zákony. Lidi, kteří se účastnili toho slavného devadesátisekundového projednávání zákona o zákazu „marihuany“, tehdy ani nevěděli, o čem se mluví a o čem vlastně rozhodují. „Chtějí zakázat jakousi marihuanu. Já ani nevím, co to je, tak ať si to klidně zakážou.“ Až po jednání zjistili, že vlastně zakázali konopí, jednu z  tehdy nejběžnějších a nejvýznamnějších zemědělských plodin. Konopí je s  námi opravdu už staletí nebo tisíciletí. Pěstoval je i George Washington. V jednom dopise píše, že příliš pozdě oddělil samce

>>> Pokračování na straně 12

#08.09 Rozhovor

9

Rozhovor s Chuckem Jacobsem, asistentem Jacka Herera Chuck Jacobs byl v rámci turné Konopí je lék aneb Konopná mast pro celou vlast prezentován jako „dlouholetý asistent nejvýznamnějšího amerického propagátora všestranného využití konopí a autora nejpřínosnější knihy o využití konopí Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty“. Zajímalo nás, jak Chuck sám vnímá svou pozici v tažení za všestranné využití konopí.

Jak chápeš své poslání tady v České republice?

Moje poslání, kamkoli jedu, je šíření pravdy o konopné rostlině, začněme třeba od jídla, přes textil, palivo a papír. Všechna tato témata jsou významná, protože všechno znečištění na světě je způsobeno pár věcmi: jednou je petrochemický, ropný průmysl – od paliva přes různé chemikálie, které vyrábíme, po plastové lahve – všechny ty věci, se kterými jsme stále v kontaktu a které nás otravují, se vyrábějí z ropy. Druhou příčinou je pak kácení stromů. Kácení lesů je druhý nejvýznamnější uhlíkový faktor. Zakrývání těch správných cest způsobuje další zraňování Země a lidských bytostí. Takže nahrazením toho všeho přírodním konopím by vyčistilo Zemi jako nic, co by předchozí generace mohly vidět.

Sám jsem činný v konopném a ekologickém hnutí, jsem v kontaktu s mnoha lidmi z této oblasti. Někdy si nejsem jistý, zda reduktivní soustředění se na jednu rostlinu není kontraproduktivní – když se řekne, že pouze konopí může vyřešit to a to. Pracuješ také s jinými rostlinami a širšími koncepty?

Je tu plno skvělých nápadů, ale myslím, že žádný z nich se nemůže rovnat konopí. Třeba solární energie: vyrábí energii, ano, ale vyrábění panelů není ekologické, odrážení slunečního záření zpět do atmosféry, jak tomu rozumím, také není zas tak skvělé. To samé s větrnými elektrárnami, jsou skvělé, ale potřebují pomoc konopí. Takže použité spolu s konopím všechny tyto věci, třeba geotermální energie, mohou být zavedeny, ale bez konopí jako opěrného bodu energetiky nevěřím, že mohou někdy mnoho znamenat.

Používáš konopí? Co je tvůj oblíbený konopný produkt?

Používám šampon a kosmetiku z konopí, nosím vlastně jen oblečení z konopí, mám rád konopnou stravu... Těžko zvolit

můj oblíbený výrobek, konopí je skvělé právě v tom, že z něj jde udělat cokoli.

Nosíš dready. Vnímáš sám sebe jako rastamana?

Nepraktikuji žádné náboženství, dready nosím, protože mi to vyhovuje. Myslím, že lidé by se měli méně vymezovat řazením se k náboženství. Já věřím v mír a lásku. Pokud bychom je přijali jako univerzální koncept, žilo by se nám lépe.

Jsi asistentem Jacka Herera. Můžeš popsat, v čem spočívá tvá každodenní činnost?

Jack je svérázná postava. Má těžkou cukrovku. Potřebuje pomoc s  aplikací inzulínu atd. Jak vypadá náš den? Ráno vstaneme a dáme si obrovský bong. No a pak hulíme celý den. Je ale pravda, že poslední dobou, co Jack užívá Fénixovy slzy, cukrovka se mu zlepšila. Jack nemohl přijet, krátce před turné měl mrtvici a upadl do komatu. Ale od té doby, co jsme mu začali podávat výtažek, se obnovuje jeho mozková činnost. Věřím, že bude zase v pořádku.

Používáte vaporizér?

Vaporizér nepoužíváme, nevím, mám prostě raději bong nebo jointy.

Jak jde dohromady kouření marihuany s vaší prací v konopné osvětě?

(Smích) Je pravda, že jsme dost dezorganizovaní. Jo, to jo. Ale konopí bych z toho nevinil.

Vždycky mě zajímalo, jak se stalo, že po Jackovi Hererovi byl pojmenován model?

No, chlapi ze Sensi Seeds prostě jednou vyšlechtili něco tak skvělého, že to nemohli nazvat jinak! (Smích) V  kultivaru převažuje Sativa a je to kříženec Skunku, Northern Lights a Haze. Opravdu se jim povedl.

Děkuji mockrát za rozhovor. Přeji pěkný zbytek turné a Jackovi brzké uzdravení. Ptal se Michal Ruman a Kolja Jack Herer - Foto: jackherer.com

www.konoptikum.cz

nezávislý nestranný legální

NATURAL TECHNOLOGIES

Můžu Tě zachránit!

P

#08.09

Konopí a zdraví #08.09

12 >>> Pokračování ze strany 8 od samic… K tomu ale není žádný důvod, pokud to konopí nechcete kouřit a nechce se vám přebírat semínka… Doktor Bob Melamede třeba uvádí, že konopím nelze léčit tuberkulózu. Tomu já ale nevěřím. Podle toho, jak pomáhá s plicními problémy, mi to prostě nesedí. Navíc mi tady povídali o studii Konopí jako lék z padesátých let, kdy léčili tuberkulózu pouhými konopnými semínky. Takže je to nutno probádat a získat nějaké důkazy. Ale i kdyby to na krásno na tuberkulózu nezabíralo, tak co? Tak se bude vědět, že se to na ni nehodí, ale stále nám zbude nespočet dalších způsobů využití. I kdyby to mělo být třeba jen na cukrovku. Při léčbě rakoviny plic doporučuji, aby lidé kromě výtažku ještě konopí kouřili z vaporizéru. Stačí několikrát denně jeden nebo dva šluky. Rakovina je tak atakována jednak přímo v  plicích kouřením, jednak z  krevního oběhu, velmi se tak zesiluje účinek léčby. Samozřejmě určitě existují i jiné možnosti léčby rakoviny. Otázka ale je, jaké další vedlejší účinky mají (obvykle to bývají třesy a nevolnost) a jestli se v  nich neužívají chemikálie. Konopný výtažek podle našich zjištění představuje tu nejméně zhoubnou metodu léčby rakoviny a je to rozhodně největší „zabiják rakoviny“ na této planetě. Jako udržovací dávku po vyléčení rakoviny obvykle radím užívat za rok šest až dvanáct gramů výtažku. Prostě dvě tři čtyři kapky týdně, třeba před spaním. Samozřejmě by asi bylo nejlepší užívat řekněme gram za měsíc, většině by ale pravděpodobně stačilo i půl gramu výtažku. Stejně tak bych ale absolvování jedné šedesátigramové dávky doporučil všem čtyřicátníkům a padesátníkům. Aby ji

prostě využívali tak, jako kdyby měli rakovinu v posledním stádiu. „Zresetuje“ se jim tělo, proběhne detoxifikace organismu a vrátí se na svou přirozenou váhu. Dalším ožehavým tématem jsou vakcíny. Jestli zvažujete, že byste se chtěli nechat naočkovat proti chřipce, dobře to zvažte. Je to velmi nebezpečný hazard. Mnoho informací najdete na webových stránkách Rebeccy Carley (www.drcarley.com). Máte-li strach z chřipky, zajistěte si raději konopný výtažek. Účinnější prostředek proti chřipce stejně nenajdete. O tzv. vakcínách proti rakovině raději ani nebudeme mluvit. Za posledních pět let jsem měl chřipku jen dvakrát. Když na mě začne „lézt“, řeším to velmi jednoduše – jakmile ucítím první příznaky škrábání v krku nebo kašle, stačí si dát výtažek třeba na lžičku, namazat si ho na zadní část jazyka a rozetřít. Kašel pak nepropuká. Možná chřipku trochu ucítíte v hlavě, v těle ale škody nenadělá. Neříkám, že je to lék na chřipku, umí s ní ale velmi účinně pomoci. Výtažek se vždy snažte vyrábět z  toho nejkvalitnějšího konopí, ke kterému se dostanete. Nijak neušetříte, když si pořídíte konopí nižší kvality – jen vyrobíte méně výtažku, který navíc nebude tak kvalitní. Já to dělám tak, že lidem účtuji jen náklady za práci. Když si přinesou vlastní konopí, nestojí to nic moc. Když je pro ně musím koupit, musí ho zaplatit. Nemůžu to financovat, to je pochopitelné. Samozřejmě nejvíc doporučuji konopí indické. Třeba z Bílé vdovy vzniká krásný jantarový výtažek, z  odrůdy Bubblegum je výtažek úplně černý. Je ale taky velmi účinný. Odrůd je ale mnoho a každá je v něčem unikátní.

Vapornature V

apornature je elegantní, z přírodního materiálu vyrobený vaporizér ve tvaru dýmky, který umožňuje vaporizovat i za pochodu bez použití elektrické energie.

Tisková

zpráva

Vládní cena za léčbu konopím věnována paní Libuši Bryndové

O

dborná společnost Konopí je lék převezme v pátek 4. prosince 2009 v Lichtenštejnském paláci v Praze cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené. Tuto cenu z rozhodnutí představenstva Konopí je lék, o.s. věnujeme paní Libuši Bryndové, která bude za pomoc nemocným a zdravotně postiženým prostřednictvím léčivého konopí 18.prosince 2009 již potřetí stát před soudem v Táboře a je dlouhodobě kriminalizována, ač pomáhá druhým lidem. Za Konopí je lék, Mgr. Dušan Dvořák, předseda www.konopijelek.cz Přijďte nás podpořit na poslední akce letošního Týdne pro duševní zdraví s názvem Fénixovy slzy pro Ateliér ALF na Den lidských práv 10.prosince 2009 - blíže na www.tdz-online.eu

Stejně by mě zajímalo, jak to budou vlády lidem vysvětlovat, až se konopí povolí a všem zpřístupní. Po všech těch lžích to nebudou mít snadné. To je ale jejich problém. Já prostě cítím a vím, že dělám správnou věc. Jestli na to lidi nezareagují, je to jejich věc. Je to koneckonců jejich život. Mým úkolem není prosazovat tuhle medicínu za každou cenu a nutit ji každému. Já se prostě a jednoduše snažím přivést koně k vodě. Jestli se jí napijí, je už jen na nich.“

Rick Simpson v kabině kombajnu na konopí po přednášce na Zelené pumpě v Chrašticích

Jindřich Bayer a Milan Romsy, www.konopnamast.cz

Stylový, přenosný a funkční vaporizér

Stačí mít s sebou pouze zapalovač a látky vhodné k užívání a vaporizaci. Použití: Horní hlavice s uhlíkovým filtrem, který rozvádí teplo z ohně ze zapalovače, se odšroubuje a rostlinný, nadrcený materiál se vloží na sítko. Horní díl opět připevníme a můžeme vaporizovat. Kroužením zapalovačem nad hlavicí za stálého nasávání vzduchu nahříváme rostlinný materiál, z nějž se uvolňují žádoucí látky, aniž by docházelo k jejich spalování. Je možno takto vaporizovat i čaj a kávu a účinek je téměř totožný, jako kdybyste obě susbtance zalili horkou vodou. Vaporizované látky mají velmi zajímavou a přírodní chuť. Pozor, aby plamen nešel nikdy přímo do hlavice, mohlo by tak dojít ke spálení materiálu. Je to o cviku. Výrobce uvádí, že rostlinný materiál je vyčerpán, jestliže na jazyku cítíme chuť arašídů či popcornu. Ukončení procesu poznáte také, když se na materiál podíváte – suchý a tmavý materiál je zpravidla již vyčerpán.

Přejeme Vám zdravé plíce a příjemné vaporizování s naším výrobkem. Dobrou chuť!

#08.09 Prezentace/Soutěž

13

Hydroponic s r.o.

K

ořeny společnosti Hydroponic sahají do roku 2000, kdy současný šéf Václav rozjel sám na živnost obchodování s vybavením pro pěstování nejrozmanitějších druhů rostlin ve všech podmínkách. V letech 2003 až 2004 vzniká společnost Hydroponic se sídlem v Českých Budějovicích. V Praze ji najdete na adrese Cimburkova 26. Začátkem tohoto roku byl slavnostně otevřen jeden z největších growshopů v České republice na ulici Chelčického v Budějovicích, místo původního obchodu. Doporučujeme zajet se tam podívat. Všechny systémy mají vystaveny a můžete si prohlédnout home boxy obřích rozměrů, což rozhodně stojí za vidění. Společnost Hydroponic má zastoupení také v Brně. Úhledný krámek najdete na ulici Šámalova 101, tak neváhejte,

nedávné Cultivy ve Vídni. Vyberete si také z široké nabídky hnojiv od společností BioBizz, Bio Nova, GHE, ATAMI a mnohých dalších. Za zmínku stojí produkt BioHeaven, který je podle nás úplná bomba, která sice nestojí málo, ale dělá zázraky (a za ty se musí vždy tvrdě zaplatit). BioHeaven umožní rostlinám jednorázové nasátí enormního množství vody a živin, aniž by došlo k jejich přehnojení či poškození. vždy Je však třeba dodržet přesný postup. Doporučujeme vždy přečíst příbalový leták a nejlépe se také poradit s personálem, který má zkušenosti. Největší novinkou v sortimentu Hydroponicu je plovoucí substrát. Jeho výhodou je, že kořínky jsou povětšinou schované v substrátu, který plave nad vodou, a částečně také sahají do vody, takže si rostliny berou přesně tolik živin, kolik v daný okamžik potřebují. Ještě stojí za zmínku osvětlení ELT španělské výroby a celá řada vychytávek, které nikde jinde než u nás nemají. Nezbývá než lidem říct, ať se sami zajdou přesvědčit do Hydroponicu v Praze, Brně či v Českých Budějovicích.

Brňáci, a přijďte si nechat poradit a vybrat si produkt podle svého přání. V týmu Hydroponicu je sedm fajn borců, kteří Vám ochotně a hlavně spolehlivě poradí o všem, co potřebujete vědět, takže se k nim budete rádi vracet. Většina z nich jsou vegetariáni, možná všichni, a při návštěvě vám nabídnou místo kávy zelený čaj, což je třeba ocenit. Nyní se podívejme na sortiment, který Hydroponic nabízí. Najdete zde jak home boxy, tak Secret Jardin nejrůznějších velikostí, kvality i odleskových možností materiálu. V jejich sortimentu nenajdete nic, co byste si nechtěli koupit. Produkty mají vyzkoušené a každoročně se účastní světových veletrhů, např. Fotos: Hydroponic s r.o.

Soutěžte s Bioplants

aneb Bob už Vám poradil jak na to Otázka zní:

„Jakou položku ze sortimentu Bioplants si kupujete nejčastěji?“ Více hledejte na www.bioplants.cz

Foto: Bio plants

Své odpovědi posílejte do 23. prosince na redakce@ konoptikum.eu, dárek si vyzvednete po Vánocích v prodejně Bioplants na Špitálce 16. Všem soutěžícím přejeme hodně štěstí a úspěsné vyhnutí se vánočnímu shonu. Váš oblíbený brněnský a olomoucký growshop.

KONOKULTúRA #08.09

14

KONCERTY

01.12. Pet Shop Boys [UK], Sibamac Arena, Bratislava 03.12. Pet Shop Boys [UK], Tesla Arena, Praha 03.12. Moriarty [FR/USA], Palác Akropolis, Praha 04.12. Graham Bonnet & Alcatrazz [USA], Exit Chmelnice, Praha 05.12. Ferry Corsten [NL], Sasazu, Praha 06.12. Yellowman [JAM], Lucerna Music Bar, Praha 07.12. The Asteroids Galaxy Tour [DEN], Lucerna Music Bar, Praha 08.12. Lo Cor De La Plana [FR], Palác Akropolis, Praha 08.12. Caroline Hitland & Aftertee [NOR/DEN/SK], Stará pekárna, Brno 09.12. Laibach [SLO] & Juno Reactor [UK], Lucerna Music Bar, Praha 11.12. Brookes Brothers [UK], Roxy, Praha 11.12. Gogol Bordello [USA], Incheba Aréna, Bratislava 12.12. Air [UK], SaSaZu, Praha 17.12. Little Dragon feat. Yukimi Nagano [SWE] + Dan Bárta [CZ], Palác Akropolis, Praha

22.12. U-Prag [CZ] & Noisecut [SK], Lucerna Music Bar, Praha 08.01. Drum Affection: Tantrum Desire & Dope Ammo [UK], Meet Factory, Praha 09.01. Glenn Miller Orchestra: Evening of Swing and Elegance [USA], Obecní dům, Praha 14.01. Depeche Mode [UK], O2 Arena, Praha 21.01. Ian Brown [UK], Arena, Vídeň 22.01. Blu Mar Ten [UK], Roxy, Praha 22.01. Take Control: Bad Copany & Prolix [UK], Abaton, Praha 22.01. Peter Hammill [UK], Městská knihovna, Praha 28.01. The Gathering [NL], Abaton, Praha 28.01. Emiliina Torrini & Lay Low [ISL], Palác Akropolis, Praha 01.02. Chris Rea [UK], Kongresové centrum, Praha 01.02. The Swell Season (Glenn Hansard & Markéta Irglová) [IRL/CZ], Lucerna, Praha 02.02. The Swell Season (Glenn Hansard & Markéta Irglová) [IRL/CZ], Semilasso, Brno

VÝSTAVY

do 06.12. Georg Baselitz/1960-2008, Rudolfinum, Praha do 13.12. Ansel Adams (1902–1984), Galéria mesta Bratislavy – Pálffyho palác, Bratislava do 03.01. Tenkrát na východě, Dům U Kamenného zvonu, Praha do 04.01. David Černý: Entropa, DOX, Praha do 07.01. Malířství Biedermeieru, Wien Museum, Vídeň do 10.01. Cena Jindřicha Cahlupeckého – Finále 09, DOX, Praha do 10.01. Galerie všemi smysly, Veletržní palác, Praha do 10.01. Impressionismus – Wie das Licht auf die Leinwand kam (Jak se světlo dostane na plátno), Albertina, Vídeň do 17.01. Formáty transformace 89 - 09: Sedm pohledů na novou českou identitu, Dům umění města Brna do 24.01. Alfons Mucha – Český mistr Belle Epoque, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno

Fotos: Marie L. - Illu: marker

Víte, že... Výzva občanům Vládní výbor pro zdravotně postižené ocenil práci Konopí je lék pro zdravotně postižené. Cena bude předána na slavnostním večeru 4. prosince 2009 v Praze v Lichtenštejnském paláci. www.konopijelek.cz Poděkování patří i Vám, protože bez Vašich znalostí, zájmu, důvěry a zápalu pro věc bychom cenu neobdrželi a Vaší spolupráce si velmi vážím. Dušan Dvořák, předseda Konopí je lék, o.s. ředitel www.atelieralf.eu Víte, že Fénixovy slzy (konopný výtažek) jsou nejúčinnější lék na celou řadu vážných a smrtelných nemocí včetně rako-

viny a nemocní jej nesmějí dostat, protože je levný a dostupný a mafie by přišly o zisky? www.konopijelek.cz Hledáme politika s pořádnou rakovinou aneb Fénixovy slzy pro Ateliér ALF Číslo sbírkového konta pro první českou bezbariérovou školu pro dospělé Ateliér ALF je 229139510 / 0300. www.artlanguage.org Sledujte: www.generalni-stavka.info BED IN – kreativitou proti teroru

Fotos: generalni-stavka.info

#08.09 Growing

15

Guanokalong

Nadělte si pod stromeček to nejlepší netopýří hovínko!

V

ětšině zkušených growerů nemusíme produkty Guanokalong zcela jistě představovat. Pokud by však někdo nevěděl, a nebo dokonce váhal se na ně zeptat, odpověď je jednoduchá. Neváhejte. Hnojiva Guanokalong jsou vyrobeny z prvotřídního netopýřího trusu, který obsahuje nejvyšší možnou koncentraci fosforu v organickém hnojivu. Fosfor je nezbytný pro tvorbu kompaktního a zdravého květenství všech venkovních i pokojových rostlin. Hnojiva jsou dělána s co největším ohledem na ekologii, a také na ty nejnáročnější pěstitele, kteří si potrpí na skvělou chuť a výnos.

Dávkování je přehledné a neměli by s ním mít problémy ani úplní začátečníci. Co se týče kvality hnojiva, mělo by vyhovovat i pokročilým a zkušeným growerům. Nebojte se ho tedy vyzkoušet! Guanokalong All Mix je zemina s vysokým podílem perlitu pro co nejvyšší vzdušnost. Substrát je velmi kvalitní a prvotřídně vysychá, což je podstatnou vlastností Guanokalong All Mixu, díky níž nedochází k zahnívání kořínků, plesnivění substrátu a podobně. Je velmi vhodné přidávat do země trichodermu, ta chrání substrát i rostlinu proti nežádoucím chorobám. Substrát je předhnojený, takže první dva týdny se do zálivky nemusí nic přidávat, ovšem kořenící přípravky nejsou nikdy na škodu. Neboť základem dobrého vývoje rostliny je pořádný kořenový systém.

Hnojiva Guanokalong jsou u nás k dostání ve třech variantách. Guanokalong Powder je drcený 100% netopýří trus. Je vynikající na revitalizaci použité zeminy, stejně tak jako na venkovní pěstování neboli outdoor. Dá se přimíchat ve vhodném poměru přímo do substrátu nebo sypat kolem našich miláčků a průběžně tak nechat přihnojovat deštěm. Každá varianta má své výhody. U organiky obecně platí, že by nemělo docházet k přehnojení, neboť si rostliny berou vždy jen tolik živin, kolik potřebují. Vždy však platí – všeho s mírou. Pak je na každém growerovi, jestli se rozhodne používat organická nebo minerální hnojiva. Guanokalong má i tekuté hnojivo vhodné pro všechny systémy pěstování. Zde se setkáme s klasickým trojsložkovým dělením na růst, květ a květový stimulátor neboli extract.

Podrobnější informace a zkušenosti Vám rádi sdělí v prodejnách Natural Technologies na Baranově ulici na Žižkově nebo v Přístavní ulici v Holešovicích. Věříme, že si naše produkty zamilujete stejně jako my.

Více o produktech Guanokalong se dozvíte na www.guanokalong.nl/uk/index.htm.

Fotos: Guanokalong

Publicistika/jiné drogy #08.09

16

Všechno, co řeknete, bude použito proti vám! Jen necelá třetina Čechů je zdravá, ostatní jsou chronicky nemocní Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/jen-necela-tretina-cechu-je-zdrava-ostatni-jsou-chronicky-nemocni-p9i-/domaci.asp?c=A090918_081142_domaci_lpo (18. září 2009, 12:30)

P

ouze necelá třetina Čechů starších 15 let se těší dobrému zdraví. Ti ostatní trpí chronickými chorobami, nejčastěji mají problémy se zády nebo alergiemi. Ukázal to čerstvý celoevropský výzkum zdravotního stavu obyvatelstva, který získal Ústav zdravotnických informací a statistiky. Některou z vážných chronických chorob trpí u nás 72 procent lidí. To znamená, že skutečně zdravých je ani ne třetina Čechů nad patnáct let. A nejde o žádné maličkosti nebo nemoci, nad nimiž lze mávnout rukou, jako je třeba občasné bolení hlavy. Jde o lékařem uznané diagnózy cukrovky, rakoviny, vysokého krevního tlaku, astmatu, alergií, žlučových kamenů a řady dalších chronických a nepříjemných nemocí. „Přitom 53 procent lidí v posledním roce užívalo léky kvůli své chronické nemoci a nemoc v běžném životě nějakým způsobem omezuje každého druhého z těch 72 procent lidí,“ uvádí Šárka Daňková z ústavu zdravotnické statistiky. Lékaře tak chmurné zdraví Čechů vyděsilo. „Zdravotní stav populace z hlediska výskytu chronických onemocnění je nečekaně špatný. Čekal bych, že ten poměr bude spíš obrácený,“ konstatuje lékař Tomáš Karhan. Proč to tak je? Jsme simulanti, jak popsal v Dobrém vojáku Švejkovi už i Jaroslav Hašek? Nebo to jde opravdu se zdra-

vím lidí v civilizované zemi natolik z kopce? „Je pravda, že řada z těch chronických nemocí padá na vrub poškozeným zádům. A to můžu potvrdit z vlastní praxe – třetina mladých v sedmnácti letech má záda v háji a později se to jen zhoršuje,“ dodává. Podle něj se na tom podepisuje už tíha školních brašen u dětí a nedostatek prevence, tedy cvičení. Ostatně výzkum to dokazuje: ve věku nad 45 let má nemocná záda více než polovina Čechů. Zrovna nemocná záda jsou však choroba, které se dá dobrou prevencí snadno zabránit. „Moc by mě zajímalo, jak by dopadl podobný průzkum v Číně. Tam jsou lidé stejně udření jako my, ale ráno vstanou a cvičí,“ zamýšlí se Karhan. Místo zad bolí možná duše: „Navíc za řadou problémů s páteří se skrývá psychický problém člověka, jen to naše medicína příliš neumí dávat do souvislostí. Pak se často stává, že léčíme důsledek, ale nikoliv počáteční problém,“ říká fyzioterapeutka Eva Zemanová. Tomu by odpovídal i poměrně malý počet lidí, kteří přiznali, že se léčí s depresí či jinou duševní chorobou – dohromady jen šest procent. „Skutečné číslo bude už jen podle statistik návštěvnosti psychiatrů mnohonásobně vyšší,“ odhaduje Karhan. Podle něj je výzkum o zdraví Čechů mimo jiné důkazem špatně nastaveného systému zdravotnictví bez pohledu na člověka

Malá nikotinová vsuvka

N

a našem trhu není problém sehnat i mnoho zcela legálních drog. Na vlastní kůži jsem se jednou přesvědčil, co je zač nikotin, jedna z drog nejstarších a nejrozšířenějších. Může být nebezpečný, aniž by si to kdokoli dokázal připustit. Na začátku bych chtěl upozornit na to, že se nejedná o žádný článek agitující proti kouření. Sám jsem kuřák, jak s oblibou říkám, požitkářský. Také uživatel konopí, samozřejmě. Taky musím podotknout, že podle mě nikoli marihuana a THC, ale právě tabák a nikotin jsou tou drogou, která stojí mnohokrát na samém úvodu kariéry změn stavů vědomí. Popravdě kolik mi bylo, když jsem si dal své první cigáro, to už dneska netuším. Situaci si ale dobře pamatuji. Jako děc-

Některé studie hovoří o nikotinu jako o vysoce návykové psychoaktivní látce s obdobnou závislostí jako u heroinu a kokainu. Ta nutí člověka kouřit i přes znalosti zdravotních následků a snahu přestat. Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost. Tento fakt si ale neuvědomuje velká spousta uživatelů konopí, kteří balí dohromady trávu s tabákem. Mnohokrát tak vzniká závislost na tabák bez vědomí uživatele, protože ten samotný tabák nekouří. Při kouření cigaret ale to nejškodlivější není nikotin, ten pouze vyvolává závislost. Příčinou úmrtí na kouření je především dehet. Negativní vliv kouření se nejvíce projevuje poškozením dýchacích cest a plic (záněty horních cest dýchacích, zhoubné nádory především plic apod.). V srdeč-

jako celek. „Kladu si otázku, jestli nastavení oficiálních zdravotních systémů je u nás či vůbec v západních zemích dostatečně efektivní. Léčíme lidi pilulkami, kdy často jediná stojí stokorunu, ale výsledkem je, že z nich možná jen vyrábíme chronické pacienty,“ míní lékař.

Komentář redakce Holt málo hulíme (či lépe: vaporizujeme), aby nám to došlo,že tady vládnou globální mafie, které klidně nechají chcípat děti na rakovinu a další zhoubné choroby, jenom pro spoustu peněz a kvůli nevědomosti líné a nevzdělané většiny... A protože tomu nevěříme, spíme klidně. Už jste se zeptali, proč nevychází články z Konoptika na íděsu? Aha, protože to není pravda. Už tomu rozumím... A zkusili jste to? A četli jste dost? A zkusili jste to aspoň na bolavá záda a „rýmečku“? Kdyby to náhodou fungovalo, co kdyby to náhodou léčilo i rakovinu??? A ještě jedna nepříjemná otázka na konec: A chemo nám dělá dobře? A našim kamarádům? Aha, ten časák je pro zhulence a je v něm moc reklam, tak proto to nemůže být pravda. Teď tomu teprve rozumím. A možná nerozumím nebo nechci rozumět...

když šel v noci spát, vzal si prášek na spaní. Když ho zase ráno vzbudil budík, vstal a první, co udělal, bylo nastartování se žvýkačkou, pak další a další a mohl zase normálně fungovat. Uvědomil jsem si, že žvýkání žvýkaček je společensky daleko přijatelnější způsob užívání psychoaktivní látky než někde postávat a smrdět s cigaretou. Navíc si dnes můžete vybrat hned z několika příchutí žvýkaček. Takový člověk by se dal přirovnat k uživateli amfetaminu nebo pervitinu – s tím rozdílem, že žvýkačky zas až tolik nestojí, rizika při aplikaci jsou minimální a člověk není vyčleněn ze společnosti, naopak, může v ní dokonale působit. Avšak jen zdánlivě. Problém spočívá v podcenění síly účinku nikotinu, chybějící respekt. Na účinek žvýkací gumy se rychle přivykne a dávka

Foto: marker

ka jsme se ukrývali za hromadou tvárnic a jiného stavebního materiálu a z nasbíraných špačků kdosi ubalil. Nikdy jindy si nepamatuji takový hlavotoč a pocit na kálení! Tenkrát jsem poprvé užil psychotropní látku nikotin, aniž bych cokoli věděl o tomto rostlinném, námelovém alkaloidu bez barvy, silně toxickém a obsaženém v tabáku. O jeho stimulačních a uvolňujících účincích jsem samozřejmě také ani netušil. Samotné jméno nikotin je dnes užíváno podle rostliny nicotiana tabacum. Uvolňuje se v kouři a s kapičkami dehtu se vstřebává z plicních sklípků do celého těla stejně rychle jako při nitrožilním užití. Do mozku se dostane cca za 10 sekund a dráždí nikotinové receptory, které řídí vnitřní orgány. To vyvolává zvýšenou aktivitu trávicího traktu (zvýšená tvorba slin a trávicích šťáv a zvýšená aktivita hladké svaloviny) a jiné reakce, jako stoupající produkci potu či stažení zornic, má vliv na obsah mastných kyselin v krvi, na estrogen a při dlouhodobějším užívání dochází k posílení endorfinu (ale za cenu vzniku závislosti).

ně-cévním systému se kouření projevuje hlavně postižením srdečních artérií až infarkty myokardu nebo na cévách dolních končetin až neschopností zajistit zásobení nohou krví při chůzi. Vzhledem k převládajícímu způsobu užívání nikotinu kouřením je riziko akutní intoxikace malé, nicméně existuje a paradoxně k tomu můžou napomáhat právě prostředky, které slouží k nahrazení nebo odnaučení kouření. Při odvykání od nikotinu trpí člověk stavy úzkosti. Má deprese, trpí nespavostí, podrážděním, bušením srdce a jeho schopnost koncentrace je zhoršená. Při odvykání kouření lze přechodně používat nikotin ve formě náplastí či žvýkaček nebo léku s obsahem vareniklinu... A právě v těchto místech by se tento text mohl změnit spíše v článek s názvem „Drogy (ne)známé“. Osobně jsem se totiž setkal s člověkem, který užíval nikotinové žvýkačky ve velké míře. Žvýkání přizpůsobil celý svůj biorytmus. Přes den se neustále nakopával žvýkačkami, a

se musí zvyšovat. Neustálé zvyšování dávky žvýkaček je ale přesný opak postupu, podle kterého se má uživatel řídit, čili neustále snižovat dávku až k úplné abstinenci. Dnes už není nic výjimečného, že mladí lidé umírají např. na selhání srdce, které nevydrží zátěž umocněnou neustálým nikotinovým dokopáváním. Jsou zaznamenány největší extrémy, kdy si člověk vzal hned několik plat žvýkaček naráz nebo se polepil nikotinovými náplastmi a neuvědomil si dávku, kterou jeho orgány nemohly vydržet. Smrtelná dávka čistého nikotinu je cca 60 mg. Intoxikace nikotinem se projevuje křečemi a ochrnutím centrální nervové soustavy. Bez léčení nastává smrt pro obrnu dýchacího centra a následného udušení. Nikotin se používá jako jed (třeba postřik na mšice). Málokdo také ví, že lze, podobně jako u léčivého THC, využít pozitivního vlivu nikotinu například při léčení Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby a dalších nemocí. Text: Čestmír Uhlík

#08.09 Publicistika

17

Bonzuj jak za starejch dobrejch časů aneb Po deadlinu aneb Nikdy S odhalováním pěstíren mají pomoci občané není pozdě přežít Chebsko – V regionu se rozjel pilotní projekt Národní protidrogové centrály. Do boje proti pěstírnám konopí by se měli vydat i samotní občané. Národní protidrogová centrála (NPC) je k tomu vyzývá dopisem, který mají občané ve svých schránkách. Lidé mají policistům hlásit vše, co se jim zdá podezřelé. Pilotní projekt, jež počítá s podporou obyvatel, se právě rozjel na Chebsku.

Začnou na Chebsku

„Jako nejvhodnější region pro zavedení pilotního projektu byl zvolen region Karlovarského kraje, zejména oblast někdejšího okresu Cheb,“ vysvětloval mluvčí NPC Michal Hammer. Při tipování, pro kterou oblast se rozhodnout, zvítězilo Chebsko hned z několika důvodů. Jedním z nich byla také obsáhlá analýza, která se zabývala právě odhalenými indoorovými (vnitřními) pěstírnami konopí. Policisté z NPC varují, že s sebou sousedství s pěstiteli konopí nese mnohá rizika. V takové lokalitě se dá předpokládat zvýšený pohyb kriminálních živlů. Sousedé jsou kromě toho vystaveni riziku požáru nebo smrti elektrickým proudem. ‚Zahrádkáři‘ totiž dům připojí k elektrické síti načerno. Dopis také upozorňuje, že jsou domy, kde se pěstuje marihuana, nejen starostí policie, je to věc veřejné bezpečnosti.

Zatlučená okna, minimální pohyb

Podle policistů existuje několik rad, jak podezřelý dům poznat. Jeho obyvatelé jsou jen zřídka doma a chodí do domu jen na krátkou dobu či případně z domu vůbec nevycházejí. Návštěvníci se chovají podivně nebo přicházejí ve zvláštní dobu. Okna jsou zatlučena prkny nebo zakryta folií. Lze pozorovat únik jasného světla z oken a na oknech můžou být patrné kondenzované páry. Do domu se přináší zařízení používané pro pěstební činnost (velké ventilátory, světla, plastikové kontejnery na rostliny, klimatizační potrubí a další věci). Vše, co by občanům připadalo podezřelé, by měli nahlásit na linku NPC 974 836 531. Důvodů, proč dochází k nárůstu budování pěstíren, je víc. „Jedná se o obecnou oblíbenost mezi mladší populací obyvatel republiky,“ popisoval mluvčí Michal Hammer. „Marihuana je také vyvážená mimo území naší republiky.“ A jde o výhodný obchod. Podle mluvčího NPC je v Německu či v Holandsku cena několikrát větší než v České republice.

Nahlásit, nebo ne?

Názory občanů na tuto problematiku se liší. „Rozhodně je potřeba hlásit všechny, kdo by mohli marihuanu pěstovat,“ podělila se s názorem Chebanka Markéta Vodičková. „Kdybych o nějaké ilegální čin-

Fénixovy slzy – hledáme dodavatele konopí Od VŘSR (6. listopadu) do stávky studentů (17. listopadu) 2009 pište prosím na apatyka (zavináč) konopijelek.cz v případě zájmu o dodání konopí do konopné apatyky. Nemocných je hodně a po zásahu policie nemáme konopí. Od 10. prosince 2009 budeme před generální stávkou a modlitbou za živé mrtvé na Hradě předávat první šarže Fénixových slz – konopného výtažku. Přednost mají pacienti s rakovinou a zejména děti. Žádné onkologické pracoviště v Evropě nám nemůže v úspěšnosti léčby konkurovat. Prosaďme společně léčbu rakoviny a jiných vážných nemocí nejúčinnějším, nejšetrnějším a nejlevnějším lékem bez vedlejších příznaků – Fénixovými slzami (neboli konopným výtažkem). V Izraeli Fénixovými slzami léčí, a už nejen tam. Zveme vás 17. listopadu 2009 do první české bezbariérové školy pro dospělé Ateliéru ALF, Bořivojova 90 na Žižkově na debatu a přípravu generální stávky 10. prosince 2009.

Více informací najdete na www.generalni-stavka.info.

nosti věděla a nenahlásila ji policii, cítila bych se, jako bych sama porušovala zákon.“ Někteří ale situaci vnímají jinak. „Myslím si, že je hrozně těžké odhalit pěstitele konopí,“ řekla Petra Garlová z Chebu. „Kdybych o někom věděla, že marihuanu pěstuje, nahlásila bych ho, ale jak bych si tím mohla být jistá?“

zdroj článku: Deník.cz: http://www.denik.cz/regiony/s-odhalovanim-pestiren-maji-pomoct-obcane20091030.html citováno 17.11.2009 k výročí revoluce, která jako by nebyla...

Komentář redakce No to snad ne, tak to je silný kalibr! Jako za starých dobrých časů – udejte své známé pro špatný systém, a nic za to nedostanete. Jen o Vás budou říkat, že jste „lumpíci“ a kolaboranti. Rádi bychom vyzvali všechny čtenáře Konoptika, aby hájili své právo na experiment, svobodu slova a konání ve prospěch získání léku, které nám zaručuje Základní listina práv a svobod a také zdravý rozum! Amen s dealery a zdravotnickým systémem pravím Tobě! Výtažek je skutečný lék na rakovinu...

Publicistika #08.09

18

USA - Každých 18 vteřin jedno zatčení kvůli drogám Nová data FBI prokazují neúspěch „války proti drogám“ Zveřejnil: LEAP

Washington, D.C. – Skupina policistů a soudců, kteří

chtějí legalizovat drogy, poukázala na čísla, která dnes publikovala FBI, jako na důkaz toho, že „válka proti drogám“ je marný boj, který nikdy nelze vyhrát. Podle údajů ze zprávy FBI „Zločinnost v  USA“ bylo ve Spojených státech  v  roce 2008 kvůli drogám zatčeno 1 702 537 lidí, tj. jedno zatčení každých 18 sekund. „V současném ekonomickém klimatu si jednoduše nemůžeme dále dovolit zatýkat každou minutu přes tři lidi kvůli prohrané válce proti drogám,“ uvádí Jack Cole, bývalý tajný protidrogový detektiv, který v současnosti vede organizaci Law Enforcement Against Prohibition (Represe proti

ÀÊÂğÃ%ÑÄÊ

Ì%ÉÓÎÓÈÒÞԞÍÀÁÆÍÂÃÁƞÌÃÀ͞ëÑÆÍÎÓ ÀÇÍÎÊ¿ÌÒў¿žÂÍÑÒ¿ÌÃÒÞÂ%ÐÃÉ ÎOǞÌ$ÉÓÎӞ̿ž³¬®®®žÉkžČžÒÐÇÉ͞ÀÇÍÎÊ¿ÌÒÑ ÎOǞÌ$ÉÓÎӞ̿ž¯®¬®®®žÉkžČžËÇÉÇÌӞÀÇÍÎÊ¿ÌÒÑ ÎOǞÌ$ÉÓÎӞ̿ž¯³¬®®®žÉkžČžÔ$ÆӞ¿žÒÐÇÉ͞ÀÇÍÎÊ¿ÌÒÑ

BPL_darek_A6.indd 1

8/7/08 7:30:12 PM

prohibici, LEAP). „Kdybychom navíc legalizovali a zdanili prodej drog, mohli bychom kromě peněz, které ušetříme tím, že ukončíme tuto krutou politiku zatýkání uživatelů, vytvářet i nové formy zisku.“ LEAP loni v prosinci u ekonoma z Harvardské univerzity objednal studii, podle které by legalizace a regulace drog do americké ekonomiky zápolící s  problémy napumpovala 77 miliard dolarů. Podle dnes zveřejněné zprávy FBI, kterou si můžete přečíst na adrese http://www.fbi.gov/ucr/cius2008/arrests/index. html, bylo 82,3 % všech zatčených kvůli drogám v roce 2008 zatčeno za pouhé držení drogy a 44,3 % bylo zatčeno pro držení marihuany.

Cole z organizace LEAP dále upozornil na nepřímé následky, které často doprovázejí zatčení kvůli drogám: „Ze závislosti se můžete dostat. Z toho, že jste byli odsouzeni, se ale nedostanete nikdy.“ Organizace Represe proti prohibici má třináct tisíc členů, např. policisty, soudce, státní zástupce, vězeňské dozorce a další, kteří by chtěli legalizovat a regulovat veškeré drogy poté, co byli přímo v první linii „války proti drogám“ svědky hororových scén a křivd.

Více informací najdete online na stránkách http://www.CopsSayLegalizeDrugs.com.

#08.09 Growing

19

Jak pěstovat bez chyb!

Článek byl sestaven s odbornou pomocí realizačního týmu Bioplants.

Na jakém systému je nejlepší pěstovat?

Na systému SOG drip – pěstujte stylem “sea of green” (moře zeleně), jinými slovy – máme ve skříni co nejvíce kytek, tím se dosáhne maximálního možného výnosu. Doporučujeme neprotahovat dobu růstu. Krátká doba růstu rovná se úroda rychleji. Svítíme na růst maximálně deset až čtrnáct dní, a pak hned přepínáme na květ. Záleží ovšem na odrůdě. Doporučujeme se nejdříve seznámit s tím, jakou odrůdu pěstovat.

Jak dlouho necháváte kořenit řízky?

Pět dnů, používáme 4litrový květináč s kokosem. S použitím rhizotonicu prokoření za pět dnů. Na dně květináče, kde jsou otvory, uvidíte bílé kořínky. Tím pádem je proces prokořeňování úspěšně za námi. Pak ještě sedm dní růstu a přepínám na květ. Teplota by neměla klesnout pod dvacet stupňů a je třeba hlídat teplotu zálivky, také optimálně kolem dvaceti stupňů, aby rostliny nedostávaly šok.

vu vzduchu pro pěstírnu klimu. Teplota je maximálně 27 a minimálně 16 stupňů (v noci). Nad 27 stupňů hrozí úhyn, kytky se dusí a projevuje se to na výnosu. Do 11 stupňů je blokován příjem fosforu a draslíku a zastavuje se růst. Při nízké teplotě se také snižuje schopnost draslíku transportovat další živiny.

Médium?

Kokos od Plagronu s trichodermou, ta je dobrá proti plísním. Přidávám perlit na provzdušnění, substrát i lépe vysychá.

Vlhkost?

V růstu 60–80 % a v květu 35–45 %.

Jak často to zaléváš?

Jak je potřeba. To poznám podle váhy květináče, když je lehkej – zalejt. Nebo strčím prst do květináče a vím.

PH?

Mám jenom pasivní přítah a aktivní odtah ufo, klasika. Aktivní přítah je ale lepší. Nejlíp brát připravený vzduch z místnosti se stabilní teplotou a vlhkostí.

PH 5,6 až 6,2, ideálně 5,8. Pokaždé ho měřím, i EC. PH se mění s teplotou zálivky, tak pozor! A také dobou, kdy je zálivka připravená. U organiky nenechávejte zálivky déle jak dva dny, smrdí a začíná kvasit. U minerálů to nehrozí, ale bio je bio.

Velikost pěstírny a podmínky?

EC a fáze?

Co ventilace?

Hlavně nebrat vzduch z venku (v zimě zima, v létě moc teplo). Takže je dobré brát vzduch z  místnosti, kde je stabilní teplota a vlhkost po celý rok, fajn je použít na přípra-

V růstu EC 1,2 a v květu postupně 1,4, 1,6, 1,8 až na 2,0, a pak poslední barel s hnojkama dávám 1,6. Pak týden Final solution a týden voda.

Na jakou odrůdu bys vsadil?

Já kdybych pěstoval, tak pěstuju Bílou vdovu. Proč? Chutná mi nejvíc, je to nejlepší hulení jaký jsem měl tu čest zatím ochutnat.

Jaké hlouposti dělají lidi nejčastěji?

Podceňují výměnu vzduchu, to je důležité. Podceňujou teploty, kašlou na pH a kašlou na EC, to všechno se projevuje na výnosu zásadním způsobem. Nic nečtou a experimentují s úplnýma blbostma. Nic si o tom nepřečtou a myslí si, že to půjde samo. Je a není to pravda.

Jak často na ně dohlížíš?

Jednou za tři dny, ale já už jsem profík, lepší je každý den, opravdu!

Osvětlení

Růstovky 600W metalová, květovky 600W sodíková s podílem modrého světla. Zdá se mi to pak kompaktnější než u klasického sodíku.

Jaké byste doporučili hnojiva?

B´cuzz kompletní řada A, B, PK, koko booster a květ booster a navíc Bloombastik Atazym.

Vzkaz čtenářům?

Kurva naučte se to! Čtěte a čumte na net, poučujte se a nedělejte blbosti, prostě na to nekašlete!

coody

Foto: Peter Marks

konopí a zdraví #08.09

20

Nebojte se výtažku, je to jednoduché V

tomto článku si ukážeme, jak jednoduše se dá udělat konopný výtažek. Tento návod je zjednodušenou ilustrací postupu výroby výtažku v malém množství. Má za cíl čtenáře zbavit zbytečného strachu, že se něco nepovede. Nejlepší je však dodržet osvědčený postup Ricka Simpsona, který je k vidění v dokumentu „Útěk před lékem“. Pomůcky: listy konopí a spodní paličky, plech, talíř, sítko (pevné a velmi jemné) a nádoba na rozpouštění pryskyřice, éter či jiné rozpouštědlo a pár kapek vody.

Připravíme si hrst sušených okvětních lístků ze samičího květenství konopí indického a hrst malých paliček ze spodních větví, abychom zjistili, jestli to funguje a ztráty by nebyly příliš velké. Navíc se tak přesvědčíme, že pryskyřice se dá získat i z jinak nepoužitelného materiálu. Doporučuji celý postup provádět venku, éter je těkavá a velmi aromatická látka a rád vybuchuje. Nadrcenou směs konopí dáme do nádoby a zalijeme éterem, až je v něm všechno konopí ponořené. Necháme tři minuty odstát. Poté mícháme směs přibližně stejně dlouhou dobu. Následně ji přecedíme a nalijeme na plech. Zbylý materi-

1

ál ještě jednou zalijeme éterem a necháme zase tři minuty odstát a opět zamícháme. Éter poté nalijeme na talíř a zbytek směsi přecedíme. Z plechu i z talíře éter rychle vyprchá a nemusí se to ani zahřívat (ale je to lepší), stačí počkat (hodinku), až se všechen éter samovolně odpaří. Těsně před úplným odpařením rozpouštědla přidám pár kapek vody, aby byl výtažek lehce tekutý. Po odpaření rozpouštědla (výtažek je ztuhlý a nemá zápach rozpouštědla, za jak dlouho, to musí poznat každý sám, mělo by se to poznat i podle chuti) zbude na plechu a talíři jantarový nános pryskyřice, který je možno lehce seškrábnout žiletkou či nožem a je vymalováno! Druhá várka je s mírnou příměsí chlorofylu a drobných nečistot, je lepší použít opravdu jemné síto, ale pro ilustraci to je myslím víc než dostačující. Tak se nebojte experimentovat, ale nejdříve se podívejte na již zmiňovaný dokument Ricka Simpsona, abyste věděli, proč si výtažek vyrobit.

4

5

2

3

#08.09 KONOPÍ A ZDRAVÍ

21

Jak mi pomohlo konopí Díl sedmý aneb Už vím, o čem mluvíte Dopis od paní Zdeny, která si objednala masti pro svou fenku se zraněním Achillovy šlachy po nárazu od většího psa hulváta:

do rány a nechala mě pracovat… Tím pádem jsme ale byly spokojené obě – ona si smlsla olizováním hřbetu mé ruky a já měla klid na práci… Je báječné, že to mazání není toxické jako skoro všechny ostatní chemické léky, které jsou pokaždé doprovázeny varováním, abychom je drželi mimo dosah dětí atd atd. Mažu jí to jednou denně, dnes jsem to už ale mazala podruhé a skoro bych řekla, že nemusím dál pokračovat. Z opatrnosti to ale ještě párkrát zopakuju – vypadá to ale báječně!!! Nebyla jsem si jistá, jestli jednou denně nebude málo, ale není, bohatě to stačí. Moc a moc děkujeme za Váš kanabísek!!! Vaše Zdena  a Norela :-)

Dopis čtvrtý, s malou opravou

Zdravím, pane Jindřichu, tak Vám musím sdělit, že se Vám opravdu něco povedlo a že by císař Rudolf i se všemi svými alchymisty a elixírem mládí mohli závidět… Jen se připamatovávám, že jsem si u Vás objednala masti pro svou nemocnou chrtečku, ta ale má ještě stále sádru, takže musím čekat. Ze zvědavosti jsem si přiobjednala i Cremcann... Nejsem už nejmladší, každá starost a nevyspání mi okamžitě poznamenají tvář velice nelichotivým způsobem. Když jsem ráno zase vstala a podívala se na sebe do zrcadla, musela jsem s  povzdechem konstatovat, že už zase vypadám jak moje matka a že tedy vyzkouším ten Cremcann, protože s  těmi pytlíky pod očima prostě něco musím udělat… Snad tím nic nezkazím… Vonělo to lehce a příjemně, struktura hedvábná, tak uvidíme... Asi dvě hodiny poté jsem si šla zkontrolovat líčení, což je úkon v  mém věku již nezbytný, a zírám. Kde jsou mé pracně nevyspané pytlíky a mé unavené vrásky? No nasmáli byste se, kdybyste mě viděli, jak si jdu pro brýle a znovu pátrám, kam se poděly následky částečně probdělé noci a jak hledám už i konečky prstů ty ranní pytlíky pod očima – vážně jsou pryč!!! V sobotu přijede na pár dní dcera – už má třicítku za sebou, takže už o sebe taky více dbá. A tak se těším, až mě pochválí, jak dobře vypadám a až jí budu moci dát vyzkoušet Váš Cremcann. :-) Moc děkuji a přeji hezký den, Zdena

Dopis druhý, brzy po doručení mastí

Vážený pane Jindřichu, moc děkuji za radu ohledně pozření masti mým ošetřovaným psem – opravdu jí nic není a má se vesele k světu…  Děsně jí to chutná, musím si na to dávat víc pozor… Ještě mi prosím řekněte – co je lepší na zanícenou pooperační ránu – olej, nebo mast? Na kůži se jí pod ortézou (sádra už je pryč) udělala krusta s dírkami do kůže. Ortopedi jí dali Amoxycilin 500 dvakrát denně a něčím jí to namazali a na to dali ortézu. Výsledek byl děsivý – mazlavá hmota zelenošedé barvy.

Tak jsem ji to nechala dočista olízat (nenapadlo mě, čím to večer čistě vymýt a jak) a pak jsem jí na to dala Balcann a je to od včerejška lepší… Už posledně se mě veterináři ptali, co jsem jí dávala na odřené prstíčky, že se to tak dobře hojí. Já zalhala, že Calcium pantothenicum... No, možná jim pak na rozloučenou řeknu pravdu, zatím je moc neznám a tak radši mlčím. Tady v Belgii je to strašně na indexu… Díky za odkazy, jdu si je přečíst. A vůbec – díky za vše. :-) Zdena

Dopis třetí, po sundání sádry a dvou dnech mazání Balcannem

Pane Jindřichu, zírám jak na Vizír!!! A chechtám se samým štěstím!!! To odporné hnědozelené lepidlo, co se vytvořilo mojí chrtičce na odřené kůži v místě pooperační rány, která byla tři dny před tím ošetřena nemocničními chirurgy za sterilních podmínek (byla jsem u toho), zmizelo a rána je suchá!!! Já tomu štěstí nemůžu uvěřit!!!  Pravda, musela jsem Norelu uplatit a namazat si hřbet dlaně Dolorcannem, aby mi nestrkala čumák

Milý pane Jindřichu, ani nevím, jak jsem se mohla takhle upsat - to, co jsem použila na Norelu, nebyl Dolorcann, ale Balcann... To je ten zázrak a rána se stále lepší a zůstává suchá. Čili to nebyla náhoda ani přechodný jev - to je opravdu neuvěřitelné... To, že jsem se spletla, je asi tím, že obě masti používám denně – buď na sebe, nebo na Norelu. Dolorcann používám na ramena a šíji, protože je teď doba zahradničení a ramena to odnášejí. Dcera ho použila na loket, který přestal bolet už za dva dny, tak hned přestala, protože jí nedošlo, že dva dny prostě musí být málo, když ten loket stále namáhá... A taky si ho moc pochvaluje… A když ošetřuju Norelu, namažu si špetku Balcannu na hřbet ruky a nemusím ji tak napomínat a válčit s ní… Pozornost od rány je skvěle odvedena… Tak už jsem se vyzpovídala a jsem ráda, že už nešířím bludy. Už je mi lépe… Hezkou dobrou noc,  Z a N

Dopis pátý, o den později

Milý pane Jindřichu, právě mi volali z veterinární ortopedie, že mám hned přijít, protože právě došly výsledky z laboratoře a povaha zánětu kůže je jiného charakteru, než předpokládali. Čili antibiotika se minula účinkem a rána musí být urgentně zrevidována, protože tam určitě bude mokvavý zánět. Tak jsem bodře prohlásila, že to nevadí, protože jí ránu denně čistím, protože si začala olizovat ortézu, čímž mě na to upozornila. A že používám léčivo českého lidového lékařství na základě konopí a rána je suchá, hojí se a odřené prstíčky jí už dokonce zarostly srstí... Sama pooperační rána na patě že vypadá výborně a už začíná našlapovat i na holou patičku… Já jsem tak šťastná, to si ani neumíte představit!!! Jo, a proč to píšu – ne z ukecanosti, ale abyste věděl, že účinek Balcannu (překontrolovala jsem si raději nápis na dóze s mastí) nebyl nijak podporován antibiotiky!!! A zajímavé je taky to, že jsem veterináři nabídla, že mu jedno balení věnuju a on jen rozpačitě odmítl. Tak uvidíme, třeba změní názor, až uvidí výsledek… Ještě dvakrát jsem ho musela ujistit, že rána je opravdu suchá a hojí se. Nechtěl mi to uvěřit… S tou Vaší mastí si připadám jako kouzelnice – šamanka. :-))) Hezký den, Zdena a Norela

Dopis šestý, po prostudování prvních materiálů o konopném výtažku

Dobrý den pane Jindřichu, tak jsme s  dcerou Lenkou široce diskutovaly o problému postavení cannabisu v  současné tržní společnosti a dopracovaly jsme se k  závěru, že za tím vším nejsou bílé pláště, ale farmaceutické gigaspolečnosti, vydělávající na náhradních léčivech a prosazující postupy na základě jejich léčiv. On takový doktor, pokud použije nedoporučený způsob léčby, nejenže není kryt pojištěním, ale může přijít i o diplom. Takže používání jiných léčiv a léčivek je na iniciativě jednotlivých pacientů. Díky internetu se to snad do budoucna úspěšně rozvine… Hrozně držíme palce Vaší činnosti a budeme se na ní odběratelsky podílet, protože je to opravdu neuvěřitelně účinné. Vzpomínám si, že když jsem veterináři po telefonu řekla, že si nemusí dělat starosti, že léčíme velice úspěšně podomácku, že nebyl ani překvapený a ani nepoložil doplňující otázky. Prostě to vzal na vědomí a jen se ujistil, že je rána opravdu v pořádku. Takže o cannabisu ví, účinky jsou mu známy, ale nesmí je ani doporučit. Jiná věc – Lenka je gynekoložka, zajímá se o alternativní medicínu a v listopadu se jede do Číny podívat, jak opravdu funguje taková jedna neuvěřitelná metoda, že moxováním ???? malíčku na noze se obrací plod v matce do správné porodní polohy, a tak se zabrání nutnosti použití násilných porodnických metod… K tomuhle je ještě třeba zajímavé, že ženy už léta povinně rodí na zádech a ve výšce, aby se doktor nemusel ohýbat a šaškovat kolem… Taková blbost!... Přírodní národy rodí ve skrčené poloze v sedě, ještě ve středověku byly porodní židle a využívalo se při tom velice důležité složky zemské přitažlivosti a váhy dítěte k  usnadnění porodu. Dneska je to nepochopitelně nepřirozené – ale lege artis. Že se přitom rodička nadře a trpí, takže se jí dávají anestetika do páteře, to už je zase otázka byznysu. Chudák dítě, toho se nikdo na nic neptá… atd.

Lenka teď do konce září ještě bude pracovat v Anglii, kde se doktor nesmí odklonit o předepsaných postupů ani o písmenko, a tak už se těší na aspoň trošku lepší podmínky v Belgii. Ovšem ani tady to není země zaslíbená, jen je tu trochu nepřehledný terén a tím pádem kapku víc volnosti. A když si ještě vezmete, že v  trezorech automobilových společností už asi třicet let leží patent na kovový plech, který se po zahřátí vrátí zpět do původní vylisované podoby. Tzn. že nabourané auto ohřejete a je vymalováno… Prostě škoda mluvit. Fakt to nejsou bílé pláště, ty jsou jenom otrávené, že tolik vědí a tak málo smí… Hodně doktorů doma používá něco jiného než v práci. A nesmějí jinak. Ten diplom je stál tolik dřiny a je to jejich chleba, že se s tou deziluzí musí vyrovnat každý po svém. Žábou na prameni jsou korupčně obchodní vztahy v mnohem vyšších sférách, než kde se pohybují bílé pláště. Ale to Vy určitě tušíte a víte, jen Vás to prostě a pochopitelně štve. Stejně jako to štve hodně doktorů… A tak je doslova požehnáním, že existují lidé jako Vy, kteří si jdou za svým přesvědčením, taková léčiva prosazují, vyrábějí a poskytují. A my odběratelé si je musíme hýčkat… Posílám velké pac naší psí slečny. A kdybyste měl cestu do Belgie, dejte vědět. Pokoj pro hosty je tu stále připravený… Zdena a Norela

Dopis sedmý, o abscesu pojednávající

Pane Jindřichu, tak si s  klidným svědomím můžete na seznam úspěchů zapsat i ošklivý absces, který měl mizet ještě celé týdny až měsíce… Po týdnu vtírání konopného oleje Cannol je absces průměru sedmi centimetrů už téměř nehmatatelný. Pokračuju ale dále, spíš ze setrvačnosti a pro jistotu, aby to nebylo ani při nejvyšším úsilí vůbec hmatné. Ale už teď tam skoro nic není… Hezký den přejí Zdena, Norela a Čingischán

Dopis osmý, zánět kostí a inkvizice

Pane Jindřichu, moc díky za balík, akorát jsem se začala klepat, že mi přes víkend dojde Balcann a najednou zvonek a balíček je tady… Jsme zachráněni!  A jaké zajímavé noviny jste mi k tomu přibalili… Jen jste je nemuseli tak děsně zmačkat, musela jsem je vyžehlit, abych si mohla přečíst víc o chemoterapii kontra konopí. Moc zajímavé to je, ještě si to dočtu odpoledne. Šlo by to Konoptikum nějak odebírat? Taky jsem koukala, jak se pěstuje konopí. No to teda není žádná legrace, spíš pěkná piplačka… Světelné režimy, úzkostlivé hnojení, ani moc, ani málo, no potěš… V  tom případě je tedy jeho prodejní cena víc než lidová… Spíš charitativní… A když si vezmu, že tady v Belgii lidem bagrujou a zapalujou konopná políčka, napadá mě už jen Ignác z  Loyoly a jeho tupá inkvizice. On pálil lidi a knihy. Ti dnešní pálí léčivé rostliny… Proč vlastně stát kontroluje, co si lidi dělají diskrétně ve svém volném čase, když přitom nikoho neobtěžují, nedělají rámus, nešíří zápach, neohrožují světelnými zdroji? To jde fakt jenom o ty prachy, nebo je to nějaký pomatený protekcionismus typu „já vím, co je pro tebe nejlepší“? Nebýt vašeho Balcannu, dostala by moje fenka s nejvyšší pravděpodobností zánět kosti. A to je v ortopedii ten nejhorší malér, protože do kosti léčiva nepronikají takřka vůbec, alespoň tedy ne ta užívaná… Kůže na ráně byla v tak šíleném stavu a teprve za týden mi zavolali, že se to léčí špatnými antibiotiky, takže infekce kosti byla obrovsky pravděpodobná – vždyť chrti mají kůži prakticky rovnou na kostech, jim nějaká masa mezi tím naprosto chybí… A tím spíš na kloubech. Ta její kůžička byla už jenom nahnilej rosol. A kdybyste viděl, jak už jí kolem toho krásně roste srst. To budou ortopedi koukat, až přijdeme na vyndání šroubu… Oni to ode mě zatím vědí jenom přes telefon, když jsem si odmítla přijít pro antibiotika a chirurgický přebal a jen jim poděkovala za péči a starostlivost, protože už jsme mezi tím byli díky Balcannu čupr holčiny… Krásný víkend a příště mi ty noviny prosím pošlete celé…  Vaše Zdena, Norela a Čingischán

Dopis devátý, mokvavý ekzém a prozření

Pane Jindřichu, chci Vám říct, že pokud se na Vás obrátí nějaký zoufalý pejskař, že jeho pes má kruhový mokvavý ekzém, kdy vypadává srst v kruzích a šíří se to, jako když vedle sebe sázíte koruny a je to děsně odolné svinstvo, na které obtížně a ne vždy zabírají kortikoidy, tak kanabis to zmákne. Trvá to sice asi pět dní, než se projeví účinky, ale jak se to kousne, už to jede velmi rychle kupředu. Tenhle ekzém je postrachem majitelů dlouhosrstých těžkých plemen a já jsem právě vyléčila svého druhého psa, flanderského bouviera Čingischána. Po dvou měsících marné léčby… Vůbec mě nenapadlo použít na to konopí. Až minulé pondělí, kdy mi na kožním oddělení fakultní veterinární kliniky řekli, že s  ním mám přijít další pondělí (tj. dnes) na stěry a že uvidíme. Tak jsem jim ráno volala, že nepřijdeme, že už není proč… Ani jsem Vám o tom nepsala, protože tohle svinstvo není příliš časté a prvních pět dní se to ani nehlo… A pak najednou hop a skok a ekzém je pryč… A hned to zarůstá novou srstí… Já už ani nejásám, protože už mi akorát padá spodní čelist a začínám chápat Váš postoj k  současné medicíně… Tento nový úspěch v léčbě mě začíná plnit dopalem na omezenost oficiálních „rozhodovatelů“ o našem zdraví. Už vím, o čem mluvíte… Zdena G.  Jindřich Bayer & Milan Romsy www.konopnamast.cz

Publicistika #08.09

22

Rastamani na Ukrajině... O Million Marijuahna Marchi a událostech roku 2004 Ž

ivot národů – My jsme spolu s vámi změnili život národa. Moje vítězství je vítězstvím celého národa. Vítězstvím jsme otevřeli našemu státu a naší zemi cestu do budoucnosti. Viktor Juščenko, 23. srpna 2005 Bez přehánění a sentimentů je pochod za svobodu Million Marijuana March naší pomerančovou revolucí roku 2004. Náš pochod je vděčný pomerančové revoluci a událostem roku 2004, kdy národ vyšel do ulic a dodnes tímto činem zásadním způsobem ovlivňuje myšlení lidí na Ukrajině. Tehdy se ve stanovém městečku vytvořil iniciativní tým, který zanedlouho vyroste ve velkou organizaci „Objektivní realita”. U stanu na rohu Chreščatyku i Proryznoji se řešilo, jak zdolat bariéry mezi východem a západem, resp. bariéry mezi obyvateli na východě a západě Ukrajiny. Tyto bariéry byly vytvořeny dvěma rozdílnými propagandami. Řešilo se také, jak organizovat psychologickou pomoc účastníků „majdanu” (hlavní hlasatelny či pódia revoluce). Jak měnit zem a národ po skončení revoluce. Potom fotoarchívy dokumentují první rastamanskou trikoloru ve stanovém městečku. První rastamanská trikolora se objevila nad Chreščatykem první noc (stanová městečka vznikala proto, že lidé z celé země se sjeli do hlavního města, aby řešili co dál s osudem země). První noc stanového městečka. Kdo vztyčil rastamanskou vlajku se zatím bohužel nepodařilo zjistit. Je známo, že „Objektivní realita” byla schopna svoje vlajky došít jen do inaugurace Viktora Juščenka. S nimi aktivisté vítali nového prezidenta Ukrajiny, který 23. srpna 2005 definitivně legalizoval sebe. Po inauguraci se odehráli ústavní schůzky. Byla uskutečněna organizační schůze, na níž se hlasovalo o vytvoření společnosti občanských iniciativ za svobodu slova, průhlednost voleb, soudy bez korupce. Naše představy vypadaly možná idealisticky až utopisticky, ale je otázkou, zda naše požadavky nejsou reálnější než prezidentův slib – kriminálníkům kriminál. Spolek se nazval „Objektivní realitou“ a nabral kurz k otevřené občanské společnosti. Svoboda slova v očích lidí se zdá být pouhou iluzí. Prohlášení

o poctivě vyhraných volbách vyvolávala úsměvy. A soudy... (Bez komentáře.) Podle údajů nezávislých pozorovatelů byla „míra poctivosti aktivistů“ (myšleno ironicky) iniciativy „Legalizuj sebe!” velmi podobná epizodě kultovního filmu, kdy Neo z Matrixu pozoruje roztékající se lžíci. Pochod svobody byl zajímavou šancí prověřit mladou ukrajinskou demokracii a podívat se jí na zub. Akci připravovali týden – o pochodu informovaly letáky množené na kancelářských tiskárnách a nálepky. Pro tisk bylo vydáno prohlášení, že účastníci pochodu nežádají legalizaci marihuany: „Prvním krokem na cestě k zavedení demokratických zákonů na Ukrajině, které upravují užívání lehkých drog, musí být změna společenských stereotypů a zlepšení postoje společnosti k lidem užívajícím lehké drogy.“ Problém byl v tom, že tisk dezinterpretoval požadavky organizátorů pochodu a tvrdil lidem, že legalizaci marihuany požadujeme. Následkem bylo, že se proti pochodu vytvořila opozice. Hlavním oponentem byla církev Poslání Boží. Teoreticky mají zákony o zákazu drog chránit zdraví občanů a celé společnosti. V praxi tyto zákony slouží ke kontrole občanského pořádku a potírání uměle vytvořené zločinnosti. Tato sekta se odbojem proti pochodu chtěla zviditelnit, protože sama nedostává od státu žádný prostor.

MMM 2007 - Foto: Vladimir Hontar

Marš vyrazil ulicí Volodymyrskoju směrem Chreščatyk. Spolu s anarchisty a antifašisty, kteří se připojili ke koloně s transparentem „Zakázáno zakazovat“ a heslem „Vyjdi na ulici a vrať město sobě“, průvod čítal kolem šesti set aktivistů. Hlavní oponenty blokoval Specnas Berkut. Do dnešních dnů zůstává marš svobody jedinou velkou pouliční událostí ve městě Kyjev a má tak veškerá práva stát se avantgardou mládežnického reformismu. Právě proto ti nejvíce zapálení členové iniciativy nesmí nechat organizátory klidně spát a musí se dotknout jejich srdce tvrdou, ale blahodárnou kritikou. Jenom pochopení vlastních chyb pomůže organizátorům přetvořit pochod v mnohatisícový svátek – množství spřízněných stran a spojenců se bude zvětšovat každým rokem. A pak nastane KOSMOS a ryzí pozitiv. Anotolij Uljanov: Zelený bunt (2007) Díky účastníkům pochodu za svobodu i jejich oponentům se ve společnosti zrodila diskuze nezávislá na mediálních manipulacích. Ministr rodiny, mládeže a sportu Jurij Pavlenko vyslovil myšlenku, že stát musí hledat vlastní cestu řešení problému užívání drog, a ne přebírat či se inspirovat cizími modely... (Bez komentáře.) Kolja

#08.09

23

Reportáž #08.09

24

Viva Cultiva! Kdo nebyl ve Vídni na Cultivě nebo na nějakém jiném větším veletrhu, jako by o konopí vůbec nic nevěděl!

P

oslední víkend v listopadu se do vídeňské pyramidy ve Vösendorfu sjeli přední aktivisté a businessmani konopného průmyslu, tedy odvětví, které se i v době krize rozvíjí rychlým tempem a čeká ho podle všech předpokladů zelená budoucnost. Některým se však zdálo, že i zde krize určitým způsobem zasáhla, a výstava nebyla tak rozsáhlá jako loni. Mně osobně to přišlo stejné. Konoptikum, Hanfjournal a Spliff, respektive jejich představitelé, opět rozložili svůj stánek a vítali řady hostí z celého světa. A tak se vyprávělo a vyprávělo. Tématem číslo jedna byla LED světla a spekulace o jejich výkonnosti a úspornosti. Teprve čas ukáže, jak moc silná je to technologie a jak moc velkou šanci má prosadit se na již velmi dobře etablovaném trhu sodíkových a metalhydových zářivek. Svou návštěvou poctil veletrh i Rick Simpson, který přednesl v kongresovém sále velmi emotivní projev o léčebném potenciálu konopí jako léku proti rakovině a dalším zhoubným a smrtelným chorobám. Bohužel ani tentokrát jeho přednášku nenavštívil dostatečný počet příznivců. Stále to zní příliš neuvěřitelně... Nejpoutavější stánek měl pochopitelně Bushdoctor, který vystavoval nejkrásnější maminky nejrůznějších modelů, nad nimiž jenom srdce plesalo. Za koncovou cenu 10 € si zákazníci mohli vybrat řízky z Nebuly, Blueberry, Jacka Herera, Bílé Vdovy, Super Silver Hazu, Busmana (který má neuvěřitelné euforické a chechtací účinky) a mnohých dalších. Bylo tam na šedesát modelů a všichni jako malé děti diskutovali nad tím, co všechno budou pěstovat, jak to vypadá, jak to chutná, jak to účinkuje a co výnos? Z Čechů se na veletrhu ukázala společnost Hydroponic a brněnští kluci a děvčata z Mazaru. Nechyběli ani Slováci z Growlandu, které prý naši bratia volajú Cyril s Metůdom, že vraj priniesli vieru. Konoptikum nepochybuje o tom, že na Slovensku jsou také velmi dobří groweři, bohužel oproti Čechům mají podmínky o dost horší. Dominantní byli opět semínkáři, jako veselí kluci z ParadiseSeeds, Dutch Passion, Greenhouse Seeds, SensiSeeds, Nirvana a další. Semínka mají svou nespornou výhodu, i když jejich cena je vcelku vysoká. Chcete-li však stabilní a prověřené květiny, já osobně bych vsadil na klony. Hrát si člověk může, až umí své věci na sto procent. Lepší než se dlouze rozepisovat o tom, co se na veletrhu událo, je nechat čtenáře prohlédnout si fotoreport a zamyslet se nad tím, jestli příští rok nevytáhnout paty a nezajet se podívat do Vídně na veletrh, aby se sami něco dozvěděli. CZ

Cultiva 2009- Foto: marker

RooR - Foto: marker

Paradise Seeds - Foto: marker Homebox- Foto: marker Plagron - Foto: marker

Flowering Fields- Foto: Zbynek

#08.09 Konopí a zdraví/Publicistika

25

Škoda, že na to nemáme léky...

Rakovina

Tento článek je převzat z oficiálních pravdomluvných novin a doplněn o nepravdu, můžeme jej považovat za originální a původní článek?

Online zdroj: www.pramenyzdravi.cz/8889588/V-Cesku-zije-temer-400000-pacientu-kteri

V  Česku žije téměř 400.000 pacientů (S velkou pravděpodobností mrtvol.), kteří mají nebo měli zhoubný nádor, uvedl na tiskové konferenci věnující se kvalitě onkologické péče předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček. Podle posledních údajů Ústavu zdravotnických informací a  statistiky z  roku 2006 je rakovina v  Česku ročně odhalena u asi 70.000 pacientů, přibližně 30.000 pacientů se zhoubným nádorem na ni umírá. (A to jen proto, že „chemo“-“terapie“ prostě pomáhá.) Výsledky péče měřené přežitím pacientů se za uplynulých 15 let významně zlepšily, její kvalita v ČR dnes odpovídá průměru Evropy, shodli se odborníci. (Jinými slovy, necháváme Vás umírat stejně jako v jiných částech Evropy, za bolševika to bylo ještě horší, buďte spokojení a mlčte!) Výhledy onkologické péče jsou ale chmurné, počet pacientů bude narůstat, uvedl ředitel Institutu biostatistiky a  analýz lékařské a  přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Ladislav Dušek. Vzápětí dodal, že šance na zlepšení kvality péče jsou však velké. „Již nyní je stabilizovaná úmrtnost a prodlužuje se přežití,“ řekl. Velkou šanci podle něj nabízejí screeningové programy. Stále však chybí klinická data, upozornil Dušek. (Sérií nešťastných náhod nás ty výzkumy nechce nechat nikdo udělat a systém nám tvrdí, že jsme kriminálníci. A lidé tvrdí, že jsme feťáci a co ti vědí o medicíně?) K  pozitivům české onkologie patří třeba léčba rakoviny prsu. I při vyšších počtech nemocných méně žen umírá a nemocné déle žijí, řekl. (Díky Bohu, a zkusili jste vy ženy nemocné národem prsu konopný výtažek? Nebo už Vám uřezali prso a přesvědčili Vás, že to je v pořádku, že oni mají pravdu a nešlo s tím nic lepšího udělat? A čí je vina?) Největším problémem je naopak rakovina tlustého střeva a konečníku. Včas je zachycena jen čtvrtině lidí, upozornil. Z více než 8.000 pacientů, jimž je ročně nádor tlustého střeva a konečníků odhalen, je u více než poloviny zachycen v pokročilém

stadiu. (Za to si můžeme sami a dobře nám tak, žijeme holt zdravě, že?) Podle přednostky Onkologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Jitky Abrahámové k úspěchům patří také léčba rakoviny prostaty, naopak k problémům řadí nádory plic. (Na ty chemo nepomáhá, to by Vám měl prozradit i doktor.) Podle Vorlíčka paliativní péče není dostupná pro všechny, kteří ji potřebují. Odborníci připustili, že v péči jsou velké regionální rozdíly. Odmítli však, že by byly rozdíly přežití či úmrtnosti mezi regiony absolutně měřitelné, chybějí prý přesná data. Z celkem téměř 72.000 nově nahlášených onemocnění rakovinou v roce 2006 se 37.000 týkalo mužů a 35.000 žen. Podle statistik například v roce 1970 bylo hlášeno asi 30.000 nových onemocnění ročně a na rakovinu umíralo 24.500 lidí ročně. (Jen připomenu, že jsme v té době byli Československá republika, která měla 15 000 000 obyvatel a nikoli deset milionů a onemocnělo 30000 a ne 70000 lidí rakovinou, takže jsme v progresu?) Poměrná úmrtnost pacientů s  rakovinou se tedy snižuje zároveň s  tím, jak se  zvyšuje kvalita péče (Ano, ale dělají opravdu maximum?) Rakovina je léčitelná, musí však být odhalena včas. Nelze k ní přistupovat stylem „co kdyby mi něco našli“, míní Vorlíček. (Ale jde, dřív než mi něco najdou, budu žít zdravě a občas si dám balón nebo výtažek, já se s doktory a svých nemocech neradím, špatné prášky prodávají v lékárně, netuším, proč bych musel dát ještě 30 korun doktorovi navíc. Nicméně milé děti, chodit k lékaři je třeba, když si sami s něčím nevíte rady a prevence je ze všeho nejdůležitější, takže nekašlete na sebe a na ostatní, děkujeme.)

Táňa Švrčková (pba) a zlý a nepravdivý komentář redakce... Zdroj: ČTK 24.10.2009 a trochu Konoptikum

#08.09 Konopná storka

27

Příběh grilovaného kuřete

N

arodilo jsem se asi před měsícem a musím říct, že ta postmoderní doba je hukot. Sotva jsem se vylíhlo ze skořápky, už tam bylo tisíce dalších, kteří na mě řvali, ať makám a valím ke korytu – jinak že zdechnu a nic ze mě nebude. Křičeli, že všechno je o ostrých loktech a že nikdy nemám nikomu věřit. Měli pravdu, kdybych se nedralo k prefabrikátům z hormonů jako bezhlavé, nebylo bych tady. Ušlapali by mne mí druzi ve zbrani a ani jeden by mi nepodal ani zrnko k mé záchraně. Já samo jsem několikrát šlapalo po tělíčcích mých bližních, kteří neměli dost sil a nepřežili. Nemohlo jsem jim pomoct. Pomoct jim rovná se zemřít samo, a tak jsem raději pomáhalo sobě. Bez okolků musím říct, že jsem si vedlo nejlíp... Každé ráno, kdy k nám přišla ztrápená paní a spustila lomoz, začaly se k nám sypat jedy, které moderní civilizace označuje za potraviny třetího tisíciletí. Chutnalo to příšerně, celou dobu nám bylo na zvracení, ale jak jsme po tom přibývala, panečku! Říkali, toto čiňte a konejte na naši památku. Jsou to nejlepší potraviny, dělané s tím nejlepším úmyslem, nejlepšími lidmi. A nebojte se. Je to 100% bio-chemikálie. Každou minutou jsme cítilo, jak nám naše ztrápená tělíčka bobtnají. A já jsem přibývalo nejrychleji, a tak jsem svým nejnabobtnalejším tělíčkem odhazovalo ostatní od jedu, abych samo bylo nejsilnější. A jednou, až má křídla nebudou tak slabá, vzlétnu a vyklovu oči všem, kvůli nimž jsme byla zavřena v tomto pekle... Jednou k nám přišel cizí člověk, vypadal pobledle a nezdravě. Říkal, že pomáhá ptákům a prasatům, aby lépe žili. Přišel a sbíral naše mrtvé druhy, kterých tam to ráno bylo podezřele víc než obvykle. Naložil všechna mrtvá tělíčka na vozy, vzal mne a mé nejsilnější druhy a odvezli nás.

Dlouho byla tma, strachem jsme ani nedutala. Vykálela jsme všechen strach a zbytky jedů pod sebe a zůstala v nich sedět, protože nebylo úniku. Nebo možná bylo, ale my hloupá kuřátka jsme cestu neviděla. Jedinou jistotou byl náš strach a pach našich výkalů smíšený s pachem rozkládajících se těl našich bratrů... Ale Bůh na nás nezapomněl. Najednou se otevřely dveře a ihned k nám přiskákala spousta andělů v bílých pláštích a ústa měli zakrytá, asi proto, že nemohli mluvit tou bídou, kterou na nás viděli… Bodali nás jehlami a říkali, že jsou to naše léky. Házeli s námi z klece do klece a říkali, že to konají pro naše dobro. Pijí nám krev, aby nás zachránili... Berou nám život, aby nás spasili. Ale Bůh mne opustil... Jednou ráno jsem zůstalo samo. Nikde nikdo, žádný z mých bratrů již nebyl... A pak přišel ten člověk, co pomáhá ptákům a prasatům. A „řekl“: tys kuře spravedlivé. Ty nemáš viny! To my jsme vinni. Vzal nůž a podřízl mi hrdlo. Ani kapka krve ze mne nevyšla, snad se mé srdce zatvrdilo. Můj duch se vznesl nad vody a viděl tělo mé, jak se v žáru otáčí, mažou ho vonnými oleji a jazyky ostří mečem. A pak vstal otec od stolu a poděkoval své ženě: „Bylo to vynikající! Je vidět, když je jídlo vařené s láskou. Políbil ji a oba se rozplakali.“ Ano... Bylo jsem „zdravé“! Ptačí chřipka mě nedostala... Pane, nedopusť, abychom byli grilovanými kuřaty! Dej nám prosím lék na rakovinu duše!

Juan












08085 AD for c-PDF.indd 1

23-05-2008 14:45:48

Jiné drogy #08.09

28

Co všechno lze (zne)užívat III. díl Dlouhodobé užívání opiátů se dosti podepisuje na osobnosti člověka. Mizí vůle, sexuální pud a potence se ztrácí, objevují se pseudohalucinace, deprese, nespavost, apatie. Opiáty jsou obecně (spolu s ředidly) vnímány jako nejnebezpečnější skupina drog vůbec, zejména kvůli tomu, že: • opiáty mají z dostupných látek nejvyšší potenciál závislosti. Znamená to, že když někdo kouří non-stop dva týdny konopí, chová se v té době sice dost zvláštně a mnoho si po těch čtrnácti dnech nepamatuje, ale někdo, kdo čtrnáct dní v kuse užívá heroin (ať už jej kouří nebo si píchá), už si nikdy nic, co by za to stálo, pamatovat nemusí – protože s heroinem nedokáže přestat; • opiáty jsou – co se ceny denní dávky průměrného uživatele týče – vůbec nejdražší drogy (např. u heroinu v ČR cca 1500 Kč denně); svého uživatele tedy nejrychleji „vysají“ a vzápětí logicky nasměrují ke zločinu; • užívání opiátů je pravděpodobně nejhůře slučitelné s běžným životem; typický uživatel i v „dojezdu“ nevýrazně artikuluje, je malátný, lehce euforický, nezodpovědný, mírně zmatený v čase i prostoru, s poruchami výbavnosti; jeho fungování v zaměstnání či ve škole je velmi obtížné, ne-li nemožné; • opiáty se – spolu s ředidly – lze relativně nejsnadněji předávkovat; čistota drogy na ulici se pohybuje od 5 do 90 % a nikdy (ani u stejného dealera) není jisté, kolik heroinu ten který gram obsahuje; poučky typu „osminku gramu pro začátečníka“ neplatí – i takovéto množství při vysoké koncentraci spolehlivě zabíjí.

Opium

Opium je usušená šťáva, která se získává z  naříznutých nezralých makovic máku setého. K tomu, aby se získal 1 kg surového opia, je potřeba šťáva z cca 20 000 makovic. Opium se hlavně kouří, občas je i pojídáno. Při kouření se účinná látka dostává téměř ihned do mozku, nastupuje dobrá nálada, snění a celkový útlum, bolesti ustupují. I když si lidé myslí, že připravit si opium je jednoduché, není to tak. Užití opia, hlavně nitrožilně, s sebou nese poměrně velká zdravotní rizika. Nezkušení uživatelé si myslí, že je možné naříznout makovici, počkat až šťáva zaschne, a tu pak třeba rozehřát na lžičce a aplikovat. Není to tak snadné. Opium obsahuje, kromě alkaloidů, stavební části rostliny – pevné součásti, různé pryskyřice, zbytky buněčných organel. Aplikace jehlou takto čerstvého a nevyčištěného opia přináší riziko poškození cévního systému nejen v místě aplikace, ale i např. v plicích, přes které se krev filtruje. Dochází k ucpání plicních kapilár, a pokud dojde k rozsáhlému poškození cévního systému v plicích, člověk se začne dusit. Poškození plicních kapilár je nevratné!

Foto: Roly - Illu: marker

A

neb pojďme se spolu naposledy podívat do historie i současnosti užívání různých látek, které lidstvo doprovází. V minulém čísle jsme se zaměřili zejména na halucinogeny, dnes se společně podíváme na opiáty a něco si řekneme také o těkavých látkách.

Opiáty

Do této skupiny patří látky, které se vyrábějí přímo z máku setého. Mák patří k nejstarším kulturním plodinám, již staří Egypťané využívali odvarů z makových listů jako léku proti bolestem. Rovněž ve starověkém Řecku začali využívat opojných účinků odvaru z nezralých makovic, zpočátku k utišování bolesti, později i pro opojné účinky. S  opiáty obecně se pojí velmi závažný problém, a tím je těžká závislost. Tolerance na látku se rychle vyvíjí, takže člověk potřebuje čím dál více drogy, aby dosáhl požadovaného účinku. Jelikož opiáty velice dobře tlumí bolest a dokážou vymazat nepříznivé duševní stavy, je velice lehké si na tento způsob žití zvyknout. Pokud budete brát opiáty delší dobu, dojde ve vašem těle k útlumu produkce endorfinů (což jsou přirozené lidské opiáty) a jejich nahrazování skrze opiáty. Opiáty obecně působí na lidské tělo skrze opioidní receptory v CNS (centrální nervové soustavě). Jak již bylo řečeno, mají silný tlumící účinek, zejména potlačují schopnost vnímat jak fyzickou, tak psychickou bolest. Po užití klesá tlak, zpomaluje se tep, zpomaluje se dech. Při větších dávkách může tlumící účinek zasáhnout dýchací centrum a oběhový systém – dojde k zástavě dechu a krevního oběhu – a člověk bez pomoci umírá! Požití vyvolává příjemnou euforii. Lidem hučí v  uších, zavaluje je pocit tepla, zužují se zorničky, dýchání je mělké.

Morfium Tato látka, pojmenovaná podle řeckého boha spánku Morfea, se z  hlediska farmaceutického využití i častého zneužívání stala nejvýznamnějším opiátem. Roku 1804 izoloval německý vědec Sertürner “organickou bázi“, z níž se v roce 1806 podařilo získat krystalický prášek – morfin. Německá firma E. Merck (Darmstadt) poté začala v roce 1828 s tovární výrobou morfinu. V malých dávkách vyvolává morfin příjemné pocity, při vyšším dávkování pak bolesti hlavy, pocity na zvracení, studený pot, změny vědomí až bezvědomí. Ve vhodných dávkách zbavuje bolesti. Hlavními vyhledávanými účinky morfinu jsou pocity lehkosti, klidu, štěstí a vyrovnanosti. Morfinista se bez látky stává podrážděným, depresivním, unaveným, neklidným a úzkostným. V abstinenci se dostavují průjmy, zvracení, křeče, poruchy krevního oběhu a dýchání.

vlastně podobné jako u jiných opiátů, většinou však mnohem slabší. Jeho zneužívání je méně časté, používá se spíše jako výchozí látka pro přípravu jiných a účinnějších drog, např. braunu.

Metadon

Jedná se o syntetickou látku, která byla vyvinuta během druhé světové války německými vědci Bockmühlem a Ehrhartem. V současné době se používá jako substituční látka při léčbě závislosti na heroinu. Metadon je pomalu a velmi dobře rozpustný v tucích, takže působí podstatně déle a může být podáván jedenkrát denně. Závislost je na něm však velmi silná a někdo by si mohl myslet, že je to jen další vynález, jak feťákům vzít to, co mají rádi, a nahradit to stejným šmejdem, ovšem za peníze pro farmaceutické společnosti a pod dohledem „lékaře“.

Těkavé látky

Těkavé látky zahrnují skupinu rozpouštědel, mezi něž patří toluen, benzín, lepidla, aceton, spreje, čikuli ad. Tyto látky jsou oblíbené zejména u nižších sociálních vrstev a mládeže. V současnosti dochází k renesanci čichání zejména mezi příslušníky etnických minorit, kde tyto látky zneužívá velké množství mládeže. Bohužel není problém vidět pod vlivem ředidel i děti výrazně mladší deseti let. Společnou vlastností rozpouštědel je to, že rozpouštějí tuky, mají narkotický účinek a poškozují některé vnitřní orgány – mozek, ledviny, játra, kostní dřeň. Toluen je asi nejznámější a nejvíce zneužívaný zástupce rozpouštědel. Čichá se přímo z  plechovky nebo pomocí kapesníku, kusu látky či igelitového pytlíku. Pro umocnění zážitku si čichači přes hlavu dávají deky, igelitové tašky apod., přičemž může dojít k  předávkování, bezvědomí či smrti. Při vdechování výparů postupně dochází k otupění nosní sliznice, zborcení nosní přepážky, poškození dýchacích cest. Intoxikaci látkou můžeme na člověku poznat podle rozšířených zorniček, motání se, nesouvislých řečí či charakteristického odéru, který se okolo člověka line. Při pitvách jedinců zemřelých na předávkování touto drogou byly prokázány změny mozkové kůry. Lidé často čichají sami nebo v partě, a to na místech špatně odhalitelných – ve sklepích, parcích, opuštěných domech či kanálech. Po inhalaci ředidla nastupuje euforie, celkový stav je podobný opilosti, stejně tak i stav dojezdu je podobný kocovině. Organická rozpouštědla jsou z hlediska užívání výrazně nebezpečné látky. Jejich nebezpečí spočívá zejména ve složitosti odhadnout dávku (inhalace z napuštěného hadru nebo igelitového sáčku), což může snadno vést k předávkování. Značné je poškození vnitřních orgánů, nejvážnější pak ale poškození mozku. Často dochází k nevratným změnám, vážnému poškození neuronů a úbytku intelektu. Jde o drogu hloupých, která hodně bere a málo dává. Seznam zdrojů: Historie návykových látek (www.rect.muni.cz/drogy/POKUS/casti/history.htm). Mezinárodní kontrola drog (www.rect.muni.cz/drogy/POKUS/casti/kontr.htm). Zdravotní ústav (www.zuova.cz/). Drogová poradna (www.drogovaporadna.cz/rubrika.php?rubrika=17). Drogy.ezin.cz – informační stránky ohledně drogové problematiky (http://drogy. ezin.cz/pages/crack.html). Drogy info (www.drogy-info.cz/) Kol. (1997). Scripta pro účastníky PEER programu. Brno: K-centrum při PPP.

DM

Heroin

Heroin je po chemické stránce polosyntetický derivát morfinu. Poprvé byl synteticky připraven v  roce 1874 a v roce 1898 byl firmou Bayer uveden na trh pod názvem Heroisch. Ze začátku byl heroin považován za lék s nulovým rizikem vzniku závislosti a užíval se jako účinný lék pro závislé na morfinu. Čistý heroin je bílý prášek nahořklé chuti zapáchající po octu. Heroin, který je k  obvykle k  dostání, mívá ale kvůli různým příměsím barvu od bílé přes nažloutlou až po tmavě hnědou. Heroin dnes patří k nejrozšířenějším drogám na světě. Většinou se aplikuje nitrožilně, dá se taky šňupat, kouřit nebo inhalovat. Cena heroinu u nás se pohybuje v rozmezí 800 až 1500,- Kč za jeden gram. Pro začínajícího uživatele je to asi 10 dávek, při dlouhodobém užívání však není problém dostat se na 3 gramy denně. Závislost na heroinu není vskutku levný koníček, takže drtivou většinu jeho příznivců nasměruje tato látka k ilegální činnosti. Největším rizikem heroinu je fakt, že nikdy nevíte, kolik heroinu jste si v dávce vlastně koupili a tedy kolik si toho pícháte. Na černém trhu se objevuje heroin o průměrné čistotě 17–20 %, lze se však setkat s dávkou, jejíž koncentrace je 5 % (a tedy „nefunguje“), nebo také 90–100 % (a ta už spolehlivě zabíjí).

Kodein

Kodein je jeden z nejvýznamnějších alkaloidů opia. Jeho účinek je podobný morfinu, ale je mnohem slabší. Riziko, že na této látce vznikne závislost, je mnohem nižší, takže nepodléhá tak přísným předpisům jako morfin. V lékařství se používá jako lék proti kašli a lék proti bolesti. Kodein způsobuje euforii, pocity tepla a spokojenosti. Účinky jsou

GrowMania Konopí Growshop Hnojívo

Nádražní 7 Praha 5

www.growmania.cz

#08.09 Jiné drogy

29

Drogy (ne)známé – fetování jedů z ropy T

ento článek v sobě nosím už dlouho jako reakci na kdysi zhlédnutý dokument s názvem Darwinova noční můra, který všem vřele doporučuji, ale předem upřímně varuji, že není pro každou náturu. Mimo jiné se v něm můžete dovědět, jak žijí děti v Tanzanii na břehu totálně rybolovem vydrancovaného Viktoriina jezera. Mezi obrovskými kolosy zpracovávajícími téměř všechno živé, co se dalo ulovit, žije více než deset milionů dětí (jako celá naše republika) v těch nejnuznějších podmínkách na ulici. Tanzanie, přestože patří k významným vývozcům především ryb, je země dramaticky stižená hladomorem. Děti žijí na pobřeží jezera v různých ganzích a čekají na rozdávání rýže od charity, tedy na regulérní boj – kdo je silnější a urve hrst, ten až tolik nehladoví a nemusí shánět potravu jinak (např. krádeží či prostitucí). Zápasení se dokáže během

mžiku změnit na nekompromisní melu, v níž nezřídka teče krev. A nezáleží vůbec na tom, ze kterého je kdo gangu. Na ty, na které se nedostane a časem ztratí sílu dál se snažit procpat pro hrstku rýže, čeká záhuba. Pro některé přichází hned, v podobě nějaké infekční choroby, jiné semelou kolemjdoucí, asi aby nezavazeli. Někteří si svůj konec přivolají sami. Na březích se válejí vyplavené igelitové obaly, do kterých se balí ve fabrikách zpracované rybí filety. Obaly jsou velice vyhledávanou záležitostí právě mezi těmito dětmi. Připraví si malinké ohýnky z čehokoli a nad nimi si roztápí igelity, které natrhají na tenké proužky. Tyto proužky – lajny – potom nad plamenem spalují a inhalují unikající umělohmotné výpary. Ty pro ně fungují podobně jako ševcovské lepidlo pro thajskou chudinu nebo (nemusíme chodit daleko) zneužíváním toluenu u nás.

Proč jít do pika aneb Život je přece Boží N

o, já už su třináct let čistej, kámo. Zaplať Pán Bůh. Ty první tři měsíce na jehle byly prostě pecka a já za ně děkuju, možná to byly nejlepší měsíce mýho života… Ale pak to šlo už jen do pekla... Postupem času se ten skvělý pocit vytrácel a všechen serotonin ti jde prudce do prdele a přestane tě všechno bavit a ty už žiješ jenom pikem. Nebaví tě nic. Nemůžeš spát, nechceš žrát, vůbec nemluvím o tom co to dělá s palicou, jseš vystíhovanej, zasekáváš se na úplných blbostech jako: osm hodin si mačkáš jebáky, čumíš na kraviny, nebaví tě ani šukání – třeba jsem dvacet hodin píchal svoji starou a nic, nebaví tě kurva prostě nic. To ti řekne každej, kdo tím prošel. Ale když už si doopravdy myslíš, že už seš na dně, není to pravda kámo, a ty jdeš ještě do větší prdele a noříš se hloub

a hloub do sraček a čekáš, kdo ti podá to stéblo, a on ti ho kurva nikdo nepodá! A pak ti prostě dojde, že seš piča a že není větší nudy, než toto dělat, a taky ti docvakne, že buď toho necháš, a nebo zdechneš. A pak toho kurva necháš! A to nemluvím o mrtvých kamarádech... Šest let jsem pak dělal streetworkera a měl jsem to pořád před očima. Furt ty stejný sračky – a pak tu melu máš ze dvou stran. Vidíš ty lidi v bahně a tví bývalí pseudokámoši tě táhnou zpátky do hoven. Vídáš špinavý matky na jehle s malýma děckama a posloucháš psycho příběhy furt dokola. A pak ti dojde, že už to nemůžeš dál dělat. Že je to pořád to samý peklo...

coody

Nemusím zřejmě zdůrazňovat, že se jedná snad o nejnebezpečnější skupinu (zne)užívaných psychotropních látek. Asi také proto ti, kteří nesjíždějí výpary ze spalovaných igelitových pytlíků na mražené filety, říkají o této cestě, že je konečná a není z ní návratu. Kdo se na ni vydá, ten brzy dojde svého konce. Může za to příliš agresivní jedovatost výparů v dýmu, která silně dítě intoxikuje a během velmi krátkého časového období totálně zdevastuje. Kéž by se děti rodily do lepší doby! Text: Čestmír Uhlík

Jiné drogy #08.09

30

Jak se coTřetídělá díl – LSD

Box Deník objevitele LSD „Přihodilo se to jednoho májového rána, kterého jsem již zapomněl, ale stále si jasně pamatuji místo, kde se mi tento prožitek přihodil. Bylo to na lesní cestě v Martinsbergu nad Badenem, v mém rodném Švýcarsku. Procházel jsem svěžím, ostře zeleným lesem, plným zpěvu lesních ptáků a prosvíceným ranním sluncem, když se vše najednou prosvítilo úžasně čistým a jasným světlem. Co jsem náhle objevil uprostřed jarního lesa? Co to tak oslnivě zářilo a obklopilo mě ve své nádheře, aby mi hovořilo k srdci? Byl jsem plný nepopsatelného pocitu radosti, jednoty a blaženého bezpečí.“ „19/4/43. 16:20: 0.5 cc 1/2 procentního vodného roztoku tartrátu diethylamidu orálně = 0.25 mg tartrátu. Rozředěno 10 cc vody. Bez chuti. 17:00: Začínají závratě, pociťuji úzkost, vizuální deformace, paralytické symptomy, touha se smát. Domů jsem jel na kole.“ „Požádal jsem svého laboratorního technika, který byl o mých pokusech s LSD informován, zda by mě doprovodil domů. Jeli jsme na kolech – auto nebylo k dispozici, protože za války bylo jejich používání právně omezeno. V průběhu cesty se můj stav hrozně změnil. Vše, co jsem viděl, kolísalo a bylo pokrouceno, jako když se díváte do křivého zrcadla. Ačkoliv mi můj asistent později říkal, že jsme jeli vcelku rychle, měl jsem pocit, že se nemohu pohnout z místa.“

„

Nejčastější forma distribuce LSD dnes: papír. Na sajícím papíru najdete různé symboly, některé zdobí karikatury slavných příběhů

Jen tak jsem seděl na molekule DNA a pozoroval polymery, jak prolétají kolem mě,“ popisuje Dr. Kary Mullis svou zkušenost s LSD. Nebylo by na tom nic moc zvláštního, kdyby za své pozorování mikrosvěta nezískal Nobelovu cenu za chemii. V roce 1993 Kary Mullis dostal Nobelovku za vynález metody, která umožňuje detekovat DNA v sebemenších prastarých nálezech tkáně. V dokumentu televize BBC vzápětí otevřeně promluvil o svých experimentech. „Vynalezl bych tuhle metodu, kdybych nebral LSD? Vážně o tom pochybuji.“ LSD je možná nejrozšířenější droga, která sloužila jako inspirace postmoderním umělcům. V šedesátých letech a období hippies s ní experimentoval kdekdo: v broadwayském muzikálu Hair hraje hlavní roli, rozmazaní herci jsou až někde daleko za ní. Jejím užíváním se nikdy netajili britští Beatles, rádi v ní rozpouštěli svoje ego; dodnes koluje legenda, že na psychedelické vize bohatá píseň Lucy in the Sky with Diamonds je poctou LSD. Zkoušeli to s ní spisovatelé Aldous Huxley (esej Brána vnímání) i zajímavá francouzská autorka Anais Nin. Na tripu vznikalo veledílo Přelet nad kukaččím hnízdem Kena Keseyho. A takhle bychom mohli pokračovat donekonečna…

Psychedelická zkušenost

Než se do tématu pustíme naplno, spořádaně se vrátíme k jeho základům. Prohlédneme si je ze všech stran, osaháme a jemňounce je polaskáme na jazýčku, opatrně, aby nám chvíli vydrželo. LSD neboli acid je polosyntetická droga z rodiny psychedelik. Je chemicky příbuzná s psilocybinem, obsaženým v lysohlávkách, a vzdáleně i s mescalinem v mexickém kaktusu peyotl. Na acid nezískáte fyzický návyk, nicméně tělo si na něj rychle vybuduje toleranci a podle „klasiků“ z šedesátých let nemá smysl vyrážet na psychedelický trip víc než třikrát ročně. Nejde o toxickou látku. Je známý jediný případ předávkování touto drogou, vedoucí ke smrti, a to ještě dost extrémní: zatímco běžná dávka se pohybuje mezi 80 a 300 mikrogramy, tento experimentátor zkoušel, co s ním udělá 320 miligramů, řádově tisíckrát víc. Odhadovaná smrtelná dávka je zhruba pětisetnásobně vyšší než běžná dávka, náhodné předávkování tedy téměř nehrozí. Přes nižší návykovost i toxičnost se LSD obvykle řadí k tvrdým drogám. Tresty za jeho držení, užívání i distribuci ve většině zemí světa určuje stejný zákon jako u heroinu nebo pervitinu. LSD je jako každá droga propojeno s některými psychickými poruchami. Může vyvolat například úzkosti, deprese a fobické problémy. Specifický problém, způsobený halucinogeny, se nazývá přetrvávající porucha vnímání po halucinogenních drogách. Způsobuje, že citlivý jedinec vnímá halucinace i po odeznění účinku drogy. Uvědomuje si přitom, že jde o iluzi, nicméně nedokáže se jí zbavit. Typickými projevy této poruchy jsou pohyby statických předmětů, posunuté vnímání barev, vnímání šumu na tmavých plochách a podobně.

odlišné vlastnosti než další objevené látky, a přinutila mě, pět let po první syntéze, abych vyrobil LSD-25 ještě jednou a předal jej farmakologickému oddělení k dalším testům.“ Ani tento pokus by nejspíš nikam nevedl, kdyby se Hofmann koncentrovaného LSD omylem nedotkl. Odpolední halucinace správně svedl na své problémové dítě a rozhodl se drogu otestovat sám na sobě. Začal s malými dávkami. Prahovou dávku (tedy množství, kdy by měl pocítit minimální účinek) podle něj mělo představovat množství 250 mikrogramů. Množství neodhadl – LSD totiž účinkuje v řádově menších množstvích než jiné drogy. Dnešní běžná dávka se pohybuje kolem padesáti mikrogramů. Hofmann si tak prožil první „bad trip“, kdy převažují nepříjemné účinky: „mé okolí se okamžitě začalo přetvářet do děsivých podob“, „nejevila se mi vůbec jako paní R., ale jako zlovolná, vychytralá čarodějnice v barevné škrabošce“ a „tenkrát jsem věřil, že jsem se ocitl mimo své tělo, zřetelně jsem se cítil jako vnější pozorovatel stavu sama sebe a celé své tragédie“ (více viz box Deník objevitele LSD).

Od psychiatrů k hippies

Hofmannův bad trip nezůstal bez odezvy. Laboratoř vzápětí obnovila testy na zvířatech a dosáhla překvapivých zjištění: pavouk po LSD „hanebně upředl“ pavučiny „jen v těch nejjednodušších a nejzákladnějších tvarech“. Kočky a psi halucinovali, slon po relativně nízké dávce zemřel. Efekt LSD se podařilo prokázat. V roce 1948 se švýcarská laboratoř se svým produktem dostala za oceán. První, koho potenciál LSD zaujal, byli psychiatři. Podle nich droga uměla léčit – pacientům otevřela bránu do nového světa a dokázala změnit strukturu osobnosti k lepšímu. LSD se podávalo například neúspěšně léčeným alkoholikům, různě psychiatricky diagnostikovaným osobám, ale brali jej i sami psychiatři. V dobových záznamech si vychvalují fakt, že pod vlivem halucinogenů mohou prožít schizofrenické stavy a přiblížit se tak svým pacientům. K nejvýznamnějším psychiatrům, zabývajícím se touto látkou, patří Stanislav Grof, český psychiatr, který v roce 1967 odešel do Spojených států a na LSD postavil svou kariéru.

„Ještě horší nežli tyto démonické transformace okolního světa byly proměny, které jsem pociťoval uvnitř svého já. Každé použití mé vůle, každý pokus ukončit tento rozpad okolního světa a rozklad mého ega byl provázen neúspěchem. Démon, který mě přepadl, se usadil v mém těle, mysli i duši. Vyskočil jsem a zařval, chtěje se osvobodit, ale klesl jsem bezvládně zpět na pohovku. Látka, se kterou jsem chtěl provádět pokusy, mě porazila. Démon opovržlivě ovládl mou vůli. Hrozně jsem se bál, že jsem se zbláznil. Byl jsem vržen do jiného světa, jiného místa, jiné doby. Mé tělo se zdálo být bez života, bez citu, cizí. Byl jsem mrtev? Tenkrát jsem věřil, že jsem mimo něj, zřetelně jsem se cítil jako vnější pozorovatel stavu sama sebe a celé své tragédie.“ „Puls, krevní tlak, respirace, vše bylo v pořádku. Závěrem doktor prohlásil, že nevidí důvod předepisovat jakýkoliv lék. Místo toho mě přenesl do postele a zůstal u ní hlídat. Pomalu jsem se vracel zpět z bláznivého, neznámého světa do konejšivé každodenní reality. Hororové vize slábly, začal jsem pociťovat štěstí a vděčnost, přirozené vnímání a uvažování se také navrátilo a začal jsem být přesvědčen, že nebezpečí šílenství je přesvědčivě zažehnáno. Ponenáhlu jsem se mohl těšit bezpříkladnými barvami a hrou tvarů, která divoce probíhala za mýma zavřenýma očima. Kaleidoskopické, fantastické výjevy se míhaly, přetvářely do pestrobarevných tvarů, samy se otevíraly a zavíraly do kružnic a spirál, explodovaly do barevných fontán, samostatně se přeskupujících a měnících v neustálých záplavách. Velmi nápadným jevem byla transformace každého zvuku jako je zvuk kliky od dveří nebo zvuk projíždějícího automobilu do opticky vnímatelného vjemu. Každý zvuk vytvářel živě proměnlivý obraz s odpovídajícím tvarem a barvami.“ „Zatímco myš, intoxikovaná LSD, vykazuje pouze motorické poruchy a změny lízacích návyků, kočka, kterou jsme pozorovali, prokazovala výraznější změny. Mimo vegetativních symptomů, jako je ježení srsti a nadměrné slinění, přineslo zvíře i důkaz projevů halucinace. Kočka strnule zírala před sebe a místo toho, aby zaútočila na myš, ji nevšímavě opustila, nebo se před ní vyděšeně zastavila.“ „Společnost šimpanzů, které jsme měli v kleci, reagovala velmi citlivě na člena smečky pod vlivem LSD. Ačkoliv pokusné zvíře nedávalo najevo žádné změny, v celé kleci nastala vřava, protože intoxikovaný šimpanz přestal respektovat řád a hierarchii tlupy.“ „Z ostatních druhů zvířat, na kterých bylo LSD testováno, stojí za zmínku pouze výsledky pozorování akvarijních rybek a pavouků. Intoxikované rybky zaujímaly neobyčejné polohy a pavouci počali spřádat podivné pavučiny. Při velmi nízkých dávkách měly pavučiny lepší vlastnosti, než je obvyklé, avšak při vyšší dávce byly hanebně upředeny jen v těch nejjednodušších a nejzákladnějších tvarech.“ „Slon, kterému byla podána dávka 0,297 gramu LSD, pošel během několika minut. Váha tohoto jedince byla dodatečně zjištěna (5 tun) a odpovídá smrtelné dávce 0,06 tisícin gramu na kilogram tělesné váhy.“

„Cyklistický den“

LSD není na světě odjakživa. V roce 1938 je poprvé z paliček námelu syntetizoval švýcarský doktor chemie Albert Hofmann. Výsledný produkt, dietylamid kyseliny lysergové, pojmenoval technickou zkratkou LSD-25. První pokusy neprokázaly žádnou užitečnost a laboratoř, ve které byl Hofmann zaměstnán, ji odložila jako nezajímavou. Pět let zkumavka ležela ladem, než se k ní švýcarský chemik vrátil. Neobvyklé peripetie s objevením halucinogenu popisuje ve své knize LSD: Mé problémové dítě. „Podivná předtucha mi našeptávala, že tato sloučenina může mít trochu

„Protože se závratě a mdloby projevovaly velmi silně a nemohl jsem se déle udržet na nohách, lehl jsem si na pohovku. Mé okolí se okamžitě začalo přetvářet do děsivých podob. Vše v místnosti vířilo a familiárně známé předměty a věci nabývaly groteskně děsivých tvarů. Nepřetržitě se pohybovaly, jako by byly poháněny nějakým skrytým neklidem. Žena, kterou jsem sotva rozpoznal, mně podala mléko, v průběhu večera jsem vypil více než dva litry. Nejevila se mi vůbec jako paní R., ale jako zlovolná, vychytralá čarodějnice v barevné škrabošce.“

Náhodné objevení LSD v roce 1943, kdy se chemik Albert Hofmann pod jejím vlivem proháněl na kole, se stalo předlohou pro neméně legendární kresbu

„Uvážené vyvolávání mystické zkušenosti, částečně navozované LSD a dalšími halucinogeny v kontrastu ke spontánním projevům změněných stavů vědomí, s sebou nese i jisté nebezpečí, které nesmíme podhodnocovat. Uživatel musí vzít v úvahu příznačné efekty těchto substancí, totiž schopnost ovlivňovat naše vědomí do hloubky bytosti. Historie LSD až do dneška více než dostatečně demonstruje katastrofické důsledky, které se mohou přihodit, když budou hluboké účinky LSD podceňovány a látka bude zaměňována s rekreační drogou. Zvláštní vnitřní i vnější postupy přípravy subjektu je nutno dodržovat, LSD experiment se může stát významnou zkušeností. Časté nevhodné užívání látky způsobilo, že se z LSD stalo mé problémové dítě.“ Tento článek nechce propagovat drogy ani jejich konzumaci >>>

#08.09 JINÉ DROGY >>> Psychiatři si halucinování s LSD zamilovali natolik, že je začali nabízet svým přátelům a známým. V této době ještě droga v USA patřila k legálním lékům, žádné restrikce v její distribuci ani užívání neexistovaly. Od počátku šedesátých let se ale tato látka začala mohutně šířit z ordinací mezi běžné uživatele. To nadělalo vrásky na čele vládních úředníků. Coby jeden z motorů alternativní kultury a mírového hnutí představovalo LSD vážnou hrozbu pro konzervativně uvažující většinu. V roce 1966 se tak z LSD stala zakázaná látka, dostala se dokonce do nejvyšší kategorie nebezpečnosti. Podle tehdejších zákonodárců tedy „má značný potenciál ke zneužití; neexistuje žádný legitimní způsob lékařského využití; a při použití pod lékařským dohledem není postup, který by zaručil dostatečnou bezpečnost látky“. Nejdéle zůstalo LSD legální (zřejmě i díky Grofovi) v komunistickém Československu. Látka se tady s vědomím úřadů vyráběla

Propagátor LSD a psychedelického prožitku Timothy Leary. Na fotce v nejlepších letech i náladě

31 do roku 1975, většina vyrobeného množství ovšem rovnou odcestovala do své zaslíbené země, Spojených států.

Ježíš ze San Francisca

Nejslavnějším obdobím LSD jsou bez diskuse šedesátá léta. Hippies si lze jen těžko představit bez psychedelických večírků, kde se LSD bralo ve velkém. Zatímco dnešní běžná dávka představuje 20 až 80 mikrogramů, tehdy bylo naprosto běžné množství 200 až 300 mikrogramů. Žlutooranžové tablety, symbolizující životodárné slunce, byly všudypřítomné. Hlavním městem hippies se brzy stalo San Francisco. Nejde o náhodu: v době, kdy se LSD stalo ilegální látkou a švýcarská laboratoř jej přestala dovážet, se jeho výroby a distribuce ujalo několik málo chemiků spojených s alternativní kulturou. V San Franciscu sídlil ten nejznámější: Augustus Owsley Stanley III. Svoje zboží poskytoval hlavně z přesvědčení, že halucinace vedou k lepší společnosti. Spolupracoval s nejznámějšími sanfranciskými kapelami, Grateful Dead a Jefferson Airplane, ale hlavně s největším propagátorem LSD – Timothy Learym. U Learyho, krále LSD, se na chvíli zastavíme. O jeho významu nejlépe vypovídá fakt, že americký prezident Richard Nixon jej kvůli psychedelické ideologii tituloval „nejnebezpečnější muž Spojených států“. Leary působil v šedesátých letech jako psycholog na Harvardské univerzitě. Zájem o lidské vnímání jej v roce 1960 přivedl do Mexika, kde si s několika přáteli vyzkoušel psychedelické houbičky (Psilocybe mexicana). Svou zkušenost později popsal takto: „Za pět hodin po požití houbiček jsem zjistil o svém mozku a jeho možnostech víc než za předcházejících patnáct let studia psychologie.“ Z houbiček a jejich vlivu na vnímání se stalo hlavní téma Learyho univerzitní práce, a když později objevil LSD, vzal pod svá křídla i je. Psychedelické látky nabízel kolegům na univerzitě. Podle jeho záznamů se 75 procent z nich vyjádřilo ve smyslu „mystického zážitku“, který se pro ně stal „pozitivním odhalením sama sebe“. Čím dál víc se přesvědčoval o tom, že LSD představuje látku vedoucí ke zlepšení člověka i celé společnosti. Postupně se Leary stal centrem několika mystických organizací: Mezinárodní nadace vnitřní svobody, Ligy spirituálního objevování (v originále League of Spiritual Discovery, LSD), Bratrstva všudypřítomné lásky. Přitom neustále publikoval a hlavně prožíval zážitky s LSD, které z něj v komunitách hippies udělaly nejméně poloboha. V roce 1969 kandidoval na guvernéra Kalifornie proti republikánskému Ronaldu Reaganovi. Learyho heslo znělo „Pojďte s námi, připojte se k párty“ a volební píseň, Come together, pro něj složil frontman Beatles John Lennon.

Velkými fanoušky LSD byli Beatles v čele s Johnem Lennonem. Rozpouštění ega se stalo typickým rysem pro Beatles konce šedesátých let

Zároveň se Leary čím dál víc blížil kriminálu. První problém nastal v roce 1965, kdy pohraničníci na hranici Mexika a USA našli v jeho batohu marihuanu. Porota Learyho vzápětí odsoudila ke třiceti rokům žaláře, pokutě 30 tisíc dolarů a psychiatrickému léčení. Rozsudek se povedlo zvrátit, ovšem o tři roky později už ne. Když u propagátora LSD našli kalifornští policisté dva nedokouřené jointy, začal soud s výsledkem deset let natvrdo. Soud rozhodl v roce 1970 a Leary nastoupil svůj trest. Další Learyho osudy jsou neméně dramatické: falešný psychologický test při přijetí do věznice, útěk z vězení, azyl v Alžírsku a později v mnoha státech světa včetně Afghánistánu, opětovné zadržení a odsouzení (tentokrát k 95 rokům vězení). Posledních dvacet let života Leary strávil produktivně, psaním knih a přednášením o své filosofii. Jak se blížila Learyho smrt, filosofie nekonečného večírku se postupně měnila v náboženství, kdy konec života znamenal vstup do nekonečného vesmírné vědomí. Jádrem všech jeho filosofií nicméně až do smrti v roce 1996 zůstalo LSD a psychedelický prožitek. chleba