TRVALÁ POČETNÍ ROVNOVÁHA

Jihočeská lesní škola Igora Slatkovského

absolventská práce

TRVALÁ POČETNÍ ROVNOVÁHA

JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA Igora Slatkovského Junák svaz skautů a skautek ČR Jihočeský kraj - KRAJ PĚTILISTÉ RŮŽE Krajinská 384/40a, České Budějovice 370 01 www.jcls.skauting.cz I [email protected]

JČLŠ ROČNÍK XVIII. 2014 BARVY FOSFOROVĚ ZELENÉ

Daniela Vošahlíková - Dáda


JČLŠ 2014 DANIELA VOŠAHLÍKOVÁ - Dáda

O BSAH 1.

ÚVOD ............................................................................................................................................... 2

2.

SITUACE V NAŠEM ODDÍLE .............................................................................................................. 3

3.

NÁVOD K PŘÍPRAVĚ INSTANTNÍHO FUNGUJÍCÍHO ODDÍLU ............................................................ 4 PLÁNUJEŠ? ........................................................................................................................................... 5 PROGRAM............................................................................................................................................ 6 DĚLÁŠ NÁBORY? .................................................................................................................................. 8 VEDOUCOVSTVO ................................................................................................................................. 9 VEŘEJNOST A RODIČE ........................................................................................................................ 11

4.

SCHÉMA MÉHO IDEÁLNÍHO DÍVČÍHO DRUŽINOVÉHO SYSTÉMU .................................................. 12

5.

PŘEHLED CO DĚLAT, ABY SE ODDÍL UDRŽEL (A ROZVÍJEL) ........................................................... 13

JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 1



1. ÚVOD Ty, kdož čteš tuto práci, věz, že jest zde zpracován názor čistě osobní. Vyvaruj se a pouč z chyb. Tento sloh si uprav dle svého uvážení, představ a požadavků tak, jak ti nejlépe bude vyhovovat. Kladu si za cíl pomoci vedoucím oddílů tím, že stvořím jakousi příručku-návod, která přehledně a jednoduše obsáhne vše, co je třeba k udržení oddílu při přibližně stejném početním složení. Věřím, že má práce má smysl, a budete ji užívat v běžné praxi – skautském životě. „Jen ať každý otevře oči své a prozři a duše jeho naučí ho zázračným věcem.“ (Fielding; Junákova cesta)




2. SITUACE V NAŠEM ODDÍLE Nejdříve Tě uvedu do naší oddílové situace, abys měl představu, odkud vychází mé domněnky. Pokud Ti čtení tohoto příběhu připadá už na začátku jako ztráta času, přeskoč tedy tuto kapitolu a věnuj se „návodu“ samotnému. Náš dívčí oddíl Slunečnice vznikl kolem roku 1999. Vedly nás tehdy 3 vedoucí. Jejich práce se dařila a šla jim od ruky do té doby, než si pomyslely, že už jsme dostatečně vyspělé, abychom se zvládly vést sami. Dovedete si to představit. Protože většina z nás dosáhla věku, kdy se odchází na gymnázia a střední školy, naše družinka se rozprchla do světa. Z těchto původních Slunečnic jsme aktivní zůstaly čtyři. Asi dva roky poté se objevily dvě bývalé členky nějaké generace před námi s nápadem, že se vytvoří družinka nová. Tak proběhl úspěšný nábor a vznikla Medvíďata (ročník 96-97). S programem to ale bylo slabší, a tak se časem opět rozpadla. O dva roky později se udělal další nábor a Medvíďata dostala zbrusu nové členky (ročník 98-99). Ve vedení se střídaly vedoucí bývalých Medvíďat a dvě holky z bývalých Slunečnic. Pak bylo vedení samotného oddílu předáno vedoucí, která to dělala pouze z milosti, aby tam někdo byl papírově napsán. V tu chvíli se předalo vedení družinky Medvíďat mně (14) a naší „současně bývalé“ vedoucí (15) - zbývající dvě z původních Slunečnic. Protože jsme ve vedení, jakožto čistě nové situaci, úplně plavaly, hledaly jsme oporu u naší oddílové vedoucí, která si s tím zřejmě nevěděla rady. Odvolávala se na to, že to ani dělat nechtěla, a je tam napsaná jen aby tam někdo byl, a za to máme být vděčné. Druhá generace Medvíďat se ve věku 13-14 let zase rozpadla. Z toho všeho vychází náš současný stav. Máme jednu rádkyni z 1. Medvíďat (17 let), 2 rádkyně z 2. Medvíďat (15 let). Protože naše „současná bývalá“ odd. vedoucí tvrdě pracovala jak na sobě, tak na vedení, dokázala rozšířit naši členskou základnu světlušek na 25 kusů (+ vlastníme generační mezeru 11-15 a 15-20 let). Postupem času se objevily a pomohly holky z původních Slunečnic, které měly gympl a pubertu za sebou. Díky jim za to. Z toho mi vyplývá, že i rozpadnuté družinky mají cenu, pokud se z nich někteří členové pořád zajímají o to, co skauti zrovna dělají. Ale že to dá práci některé přemluvit! 

Po přebrání oddílu jsem usoudila, že by bylo příjemné dostat i stručný návod jak na to. Proto jsem se rozhodla jeden takový vytvořit, a dát tak možnost všem dalším vedoucím po mě, aby si jen „odškrtávali“ položky, které v oddíle mají, A MĚLI TAK PŘEHLED I JISTOTU, že jejich práce bude mít příznivý účinek na celou jednotku. Aby se mohli ujistit, že nic důležitého nebylo opomenuto. Dle tohoto „návodu“ se může řídit kdo chce, a to i bez patřičného skautského vzdělání.




3. NÁVOD K PŘÍPRAVĚ INSTANTNÍHO FUNGUJÍCÍHO ODDÍLU Tato část by měla pomoci ujasnit si a uspořádat zásadní myšlenky (pro ty, kteří ještě nemají), odkázat na zajímavé knihy a články, aby se váš oddíl v budoucnu vyhnul a stále vyhýbal generačním mezerám, a tím nedostatku lidí ve vedení.

VEDEŠ-LI DRUŽINKU ČI ODDÍL, MĚJ NA ZŘETELI: -

PLÁNOVÁNÍ

-

PROGRAM

-

NÁBORY

-

VEDOUCOVSTVO

-

RODIČE A VEŘEJNOST




PLÁNUJEŠ?

„Do ničeho se nepouštěj s horkou hlavou!“ Hodnocení současné situace -

Jaké věkové kategorie mám?

-

Kdo je vede a jací jsou to lidé?

-

Jaké mám prostory, vybavení, možnosti a známé?

Co chci -

Jaký je tvůj ideální oddíl?

-

Jaký ho chci mít teď ve skutečnosti (za 2 roky)?

-

Jak toho docílím?

-

Co chci dokázat za tento rok/půlrok ? o se světluškami o se skautkami o s vedoucími o R&R, pokud spadají pod oddíl

Plánování je samozřejmě nedílnou součástí života nás všech. Na toto téma se zaměřují mnohé knihy (nejčastěji pro firmy). Kdo neumí plánovat, neví, kam míří, nevidí smysl svých činů, nemůže posoudit, zda svého cíle dosáhl. Nejdůležitější je mít optimistickou vizi a z ní si vytvořit reálné cíle. Jednotlivé cíle mohou vycházet ze známé SWOT analýzy. Zformulovat je lze metodou SMART, která pomůže po čase vyhodnotit, jak se nám cíle daří plnit. (Obě lze vyhledat na internetu, či se je dozvědět na vzdělávacích akcích nebo od ostatních vedoucích.) Junák vytvořil na skautIsu položku nazvanou Hodnocení kvality, pomocí níž si každý oddíl může zjistit, jak na tom je se svým počínáním. Protože ten kdo chce vědět kam jít, musí vědět: odkud jde a co si nese s sebou. Plány činnosti oddílu na celý rok by neměl dělat jeden člověk. Nejlépe, když se nad tím sejde celá oddílová rada, pokud nějaká je. Maximálně však kolem šesti lidí. Čím víc hlav, tím víc názorů, ale i dohadů a nedorozumění.

Jelikož internetové stránky se často mění, odkazy, které zde uvádím, se časem mohou stát neplatnými. Knihy a časopisy jde však dohledat vždy.

Plánováním se zabývají články v časopise Skauting: září 2009, říjen 2012, říjen 2013, prosinec 2013. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 5



PROGRAM "Kdo si myslí, že se učí, ten je vlasti chlouba; kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba." (Karel Havlíček Borovský)

Baví děti i vedoucí? Nedělám naopak jen to, co je baví? Jakou mám účast na výletech, výpravách, táborech – mimo schůzky? Mám náplň rozvrženou tak, aby měla dětem co říci až do 15 let? Existuje roverský kmen? Kroj – kdy jej nosíme? Jsme na něj patřičně hrdi? Nestydí se děti, že jsou skauty? Jezdíme občas na celorepublikové a mezinárodní skautské akce? Máme tradice? Jaká je naše „morálka“?

Bez kvalitního programu žádná organizace nevydrží dlouho. Bytí skautem se může změnit v pouhé chození do skautu. A když v tom starší členové nevidí žádný smysl, časem se vytratí. Tvorba programu navazuje na naše určené cíle. Je důležité se ohlédnout (každý měsíc) a podívat se, jestli se je daří naplňovat. Každou hrou (aktivitou) někam směřujeme. Ale pozor! Za každou hrou jde vidět nějaký cíl. Pro mnohé je pak jednodušší sepsat program, a až podle něj vypsat cíle, které naplňuje (např. kompot - postřeh, zábava,…). Je to sice hezké, že jsme nějaký ten cíl našli, ale přišli jsme o systém (navazující řadu cílů), který šel za jedním hlavním vyšším cílem. Pří tvorbě schůzky, víkendovky, atd., si vybereme jeden z určených cílů a rozpracujeme ho do programu. Pak nám všechny hlavní programy pomáhají postupně se přiblížit naší vizi. Náplň skautingu je shrnuta v Základech Junáctví, které by měl mít každý vedoucí alespoň prolistovány, aby věděl, na kterou stránku se v nouzi obrátit. Starší zpracování Skautskou stezkou pomůže rádcům v přípravě programu, a vedoucím zase při chystání cílů programu. Byly vytvořeny i knihy Skautská stezka I. a II. Dnes se propaguje novější zpracování výchovného plánu – Stezky. Stezkám se věnují mnohé stránky na Skautské křižovatce. Jde si je tam samozřejmě i stáhnout. Atmosféra Co je nejdůležitější náplní skautování? Říká se, že ne hry, ale život sám. Umět si pak sám poradit v běžném životě. Přátelská atmosféra a skautský duch. Jenže co je to SKAUTSKÝ DUCH? Pro někoho možná strašidlo. Podle mě vzniká souhrnem všeho, co je obsaženo v pravém skautingu. Ale zase by se šlo zeptat, co je skauting pravý a nepravý? To se těžko posuzuje, a každý si na to musí udělat svůj názor. Jednoduše je důležité, aby se děti i vedoucí cítili v kolektivu dobře. To je základem všeho snažení. Musí nám být s ostatními lidmi příjemně, abychom chtěli a dokázali vést a tvořit.




Tradice Záleží na každém středisku a oddíle, jaké hlavní tradice mají. Jestli je to zasazení stromu každých deset let, společný víkend s křepčením kolem ohně, nebo každoroční úklid města či klubovny. Důležité je, aby nějaká tradice byla a dlouhodobě se udržovala. Aby o ní byly záznamy z let minulých, na které se nové generace mohou podívat. Budou pak mít pocit, že jsou součástí něčeho velikého, věčného. rituály – zanechávají v srdci každého pocit významného okamžiku. Proto je dobré to s nimi nepřehánět. Rituál před každým čištěním zubů by pokazil onu výjimečnost. Nejčastější jsou rituály přechodové – mezi jednotlivými funkcemi (rádce, atd.), např. předání putovního předmětu, který je předáván jen mezi vedoucími oddílu. Zahajovací a ukončovacím rituálem je i obyčejný pokřik a podání levice. Kronika je jednou z tradic, která se uchovává ve všech oddílech. Pomáhá nám nezapomenout na ty, co byli před námi a na jejich skutky. Čteme z ní u táborových ohňů, hledáme v ní inspiraci, když nám dojdou nápady. Ale s nástupem moderní doby se její podoba mění. S digitálními foťáky přibyly sice fotky na oddílových webech, zato kroniky ztratily na veselosti. Když se v dnešní hektické době díváme do starších kronik (a nenechali jsme si na ně dostatek času) – čteme každý řádek na hustě popsaných stránkách? Ne. Podíváme se na nadpis, koukneme na fotku, vzpomeneme si, zasmějeme se a otočíme list. Proto doporučuji nebýt líný ke každé akci přiložit alespoň jednu fyzickou fotku. Byla by škoda, kdyby se elektronika zvrtla a všechny záznamy vymizely ze světa.




DĚLÁŠ NÁBORY? Jak často chci dělat nábory (mám na to prostory a lidi?)? Jaký typ (školka, škola, školní družina, rodičovské schůzky, akce před školou, veřejné akce, známí, plakát, oznámení v novinách,…)? Jak složité (kolik času jim hodlám věnovat?)? Mám perfektně nachystaný program pro nově příchozí? Jak nás vnímají lidé z našeho města? Jak jsme prezentovaní navenek? Vím, kolik lidí mi přibylo z minulých náboru? Na základě čeho přišli?

Na příchodu nových členů závisí vše. Od možnosti velkých her, přes dostatek financí, až k samotné existenci. Chybí-li v oddíle nějaká generace mezi světluškami teď, projeví se to za několik let na nedostatku vedoucích. Jednou z možností, jak se tomuto vyhnout je dělat pravidelné nábory. Pak je ale nutné umět děti zaujmout a zapálit kvalitním programem. Pokud je program dobrý a děti jsou spokojené, jejich rodiče o tom dávají vědět dál, a příliv nových dětí je zajištěn. Ale také může být program dokonalý a děti nikde, protože se o existenci skautů ve městě prakticky neví. Proto mezi dobrou prevenci generačních mezer patří i veřejné akce. Vyskytují- li se generační mezery – snažte se je co nejdříve zaplnit. Do začátku stačí i tři lidi. Zkuste si zjistit úspěšnost vašich náborů ve vašem městě. Kolik dětí přišlo na první schůzku na základě plakátku? Má dobrou odezvu nábor ve školách, nebo ve školkách či školních družinách? Až si zjistíte, odkud vítr vane, je jasné, čemu má cenu věnovat energii a úsilí, a na čem více zapracovat. Důležité jsou, jak už to tak chodívá, dobré kontakty. Pokud se známe s paní učitelkou, ochotně nám nechá v hodině prostor na naše „představení“, a ještě nás sama doporučuje rodičům. NÁBORY: -

plakátové – obchody, školy, doktoři, poštovní schránky, noviny

-

programové (1-2 hodiny našeho programu) o

škola – ve vyučování

o

školka

o

školní družina

-

prezentace (povídání, není praktická ukázka) – rodičovské schůzky, stánek, volná učebna ve škole, "přehlídka" volnočasových organizací

-

veřejná akce – městská hra, stanoviště před školou, akce pro více volnočasových organizací

-

známí

Když jste si rozmysleli, jaký typ náboru chcete (každoročně) provozovat, nezapomeňte na něj včas uvědomit školy, družiny (na konci školního roku),… Ve školkách je zase výhodnější dělat nábor na konci školního roku, a podchytit si tak budoucí prvňáčky. Problematice náborů se věnuje opět Skautská křižovatka, časopis Skauting a publikace Jak získat nováčky (krok po kroku). Občas je možnost zajet si na seminář věnující se náborům. Nejlepší ale je popovídat si s okolními oddíly a zjistit, jakým způsobem jim přicházejí děti. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 8



VEDOUCOVSTVO Umění vést spočívá v umění rozdělování úloh Kolik je vedoucích a jací jsou ve vedení? Je mezi vedením důvěra a kamarádské vztahy? Kdo bude nástupcem současných vedoucích? Mají vedoucí jen své vedoucovské akce? Sdílí navzájem své zkušenosti (mezioddílově,...) s ostatními? Jaké mají zkušenosti? Jaké vzdělávací akce mají za sebou? Osobnost vedoucího Všichni ví, že by měl mít přirozenou autoritu, charisma, smysl k zodpovědnosti, šestý smysl, atd. Vedoucí by snad měl být supermanem. Ale ne všichni jsou takoví. Do čela se dostávají vedoucí (někdy ne ze své vůle – to je nejhorší), kteří nemají všechny tyto vlastnosti. Pak musí chtít na sobě pracovat ještě víc, než vůdce charismatický. Vedoucí se stále učí a rozvíjí, sbírá zkušenosti a předává je dál. Toto téma zpracoval ve své lesoškolské práci bratr Skrblík (Ondřej Steidl). https://fpe.zcu.cz/kps/studijni.../Osobnost-vedoucho-pracovnka.docx Teambuilding Dnes moderní a často používané slovo. Stavění týmu. Některé firmy na teambuildingových akcích pro jiné firmy hezky vydělaly. V našem případě stačí dělat společně cokoliv skautského, aby si vedoucí odpočinuli od zodpovědnosti, která na nich leží skoro při každé akci. Nejčastěji puťáky, společenské hry (petang, ringo,…), plavání na přehradách, zpěvy a špekáčky u ohně a hlavně povídání si. Motivace Zjistit co každého táhne ke skautingu, a pak se snažit, aby právě ta věc zůstala zachována. Nedemotivovat děti i vedoucí příliš těžkými úkoly, ve kterých nemají šanci uspět, nebo naopak jednoduchými, které jsou pod jejich úroveň a psychicky je deptají. Z čehož vyplývá, dávat jen rozvíjející úkoly; být vedoucím oporou, když tápou ve tmě. Lesoškolské práci bratra Mika (Michal Fáborský) je zaměřena speciálně na motivaci. Motivaci se taky věnuje Šakal v časopise Skauting v červnovém čísle z roku 2013. Předávání funkcí Všeobecně platí: 1. Vysvětlit, ukázat jak na to 2. Vykonávat společně 3. Původní človíček ustupuje do pozadí, sleduje a podporuje, radí Do jakékoliv pozice vedoucího, byť jen rádce, se nikdo nenarodí. Na nesení odpovědnosti si člověk musí postupně zvykat. Proto už ve věku světlušek (vlčat) dáváme dětem možnost rozhodovat, třebas jen o triviálních věcech. Takto postupně přivykají, a přebrání funkce rádce je nevyděsí. A právě oni jsou potenciálními vedoucími oddílů a středisek. Předáním skautského oddílu se zabývá lesoškolská práce bratra Kebiče (Zdeněk Zelinka). Elektronicky zpracované lesoškolské práce JčLŠ se nalézají na tomto odkazu: http://jcls.skauting.cz/absolventi/ JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 9



Překonání generačních mezer Když už existuje velká generační mezera, a vedení se nemá za dva roky komu předat, je nejvyšší čas shánět někoho odpovídajícího. Dalším řešením je, že současné vedení vydrží mnohem déle, než by museli. Vzdělávací akce Z hlediska strategického je výhodné mít v oddíle skauty v různých „stupních“ vzdělání. Jeden má rádcáky, další čekatelky,…) Časem dospívají a tato řada se předává dál a dál na mladší členy. Tak je zajištěno, že v oddíle je vždycky někdo s vůdcovskými zkouškami, kdo může tento oddíl úspěšně vést dál.

Zpětná vazba Jediná možnost jak se posunout dál, zato nejtěžší ji umět podávat. Trénovat, trénovat. kniha: Cílená zpětná vazba; Reitmayerová, Eva; Broumová, Věra Coaching Koučovat znamená dělat někomu osobního průvodce. Dávat člověku podněty k sebezdokonalování, zpětnou vazbu; učit ho praxí a nebýt mu nadřazen. Jednoduše jde o umění vést. O tomto téměř skautskému přístupu se můžete dočíst v knize Koučování ve školní praxi od Violy Horské (books.google.cz/books?isbn=8024724502) Old-vedoucí Byla by škoda, kdyby oddíl přišel o starší zkušené členy, a mladá generace vedoucích by se s nimi neznala. Zkušenosti nemohou být předávané dál, a nabyté zkušenosti by se propadly do temnot zapomnění. Veškeré dřívější úsilí by nemělo to pravé vyústění. Proto není špatné mít každoroční srazy pro ty, co se nechtějí, nebo nemohou aktivněji podílet na oddílovém životě. Na webu Kmene dospělých je zpracován několikastránkový motivační programový rámec Oldskauting 21. (www.skaut.cz/kmendospelych)

Rozhodně doporučuji k přečtení Listy Jurovi od Velena Fanderlíka, ve kterých vysvětluje, co to znamená někoho vést.




VEŘEJNOST A RODIČE Jsme skauti, a jako takoví se aktivně věnujeme dění v našem městě. Pomáháme obnovovat zeleň, zpíváme v domovech důchodců, pořádáme dobročinné sbírky, uklízíme, odpad, atd. Prostě jsme prospěšní. To nám s sebou přináší i jednu výhodu. Na městě o nás vědí. Ví, že jsme spolehliví, a že se na nás můžou obrátit. Toho, že po městě občas pobíhají divně oblečení lidé (někdy v krojích, jindy v kostýmech), si ostatní všimnou. Takže co vidí junáku neznalí lidé? Skauti existují, pomáhají, jsou důvěryhodní, mají veselý program. Začnou pátrat a někteří k nám přihlásí své děti. Abychom své šance zlepšili, uspořádáme nějaký ten ples, masopust, městskou hru pro veřejnost, a ukážeme (propracovaností, organizací, programem), jak dokonalý je Junák. Více se otevřeme, a nebudeme jen pojmem na Wikipedii. Informovat okolí o naší činnosti můžeme mnohem méně náročným způsobem. A to nástěnkou ve městě, články v místním periodiku, novinách, na našich webových stránkách.

RODIČE Vědí, o co nám s dětmi jde (naše cíle, výchovné metody)? Kontaktujeme je v čas? Máme s nimi formální, nebo neformální vztah? Jsme v jejich očích důvěryhodní? Cení si naší práce? Pomůžou nám, když je potřeba? Setkáváme se na rodičovských schůzkách nebo akcích?

Na komunikaci s rodiči záleží mnohé. Říká se, že když je dítě skautem, skautuje i jeho rodič (minimálně podporuje myšlenku Junáka). On doma poslouchá, co se stalo na výpravě; kupuje dětem vybavení; balí jim batoh (někomu bohužel pořád). Rodič není naším nepřítelem. My s nimi spolupracujeme na vzdělání a výchově jejich dětí. Máme o něj stejný zájem. Někteří rodiče jsou nadšeni a spolupracují ochotně, jiným je to jedno. Někdy je maminka nadšená do skautu, zatímco tatínek nesouhlasí (např. po nalezení slova Láska ve slibu). Nepřející rodiče, kdy dítě chodí do skautu proti jejich vůli, snad ani nejsou. Nedorozumění bývají na denním pořádku. Jde o to, jak si s nimi vedoucí poradí. Důležité je nic neodkládat, dodržovat sliby. Psát v čas potřebné informace, všímat si v čem se jejich dítě zlepšilo a poukázat na to. Pokud si vedoucí neví rady, kam jinam se obrátit než na rodiče. Ale jak šikovně upozornit rodiče na to, že své dítě příliš rozmazluje? To je oříšek. Pokud máme mezi sebou neformální vztah, je komunikace mnohem jednodušší. K lepším vyjadřovacím schopnostem mohou pomoct kurzy rétoriky, různé knihy, ale jako vždy, praxe a život je nejlepší učitel. Nikdo není bezchybný.




4. SCHÉMA MÉHO IDEÁLNÍHO DÍVČÍHO DRUŽINOVÉHO SYSTÉMU Na obrázku je vidět má představa toho, jaké by měl mít oddíl složení a propojení. Klasický družinový systém u světlušek nemůže fungovat, protože je potřeba, aby s nimi byl někdo starší - 15+ (pod dohledem dospělého), který dokáže zabezpečit schůzky a akce tak, aby se maminky nebály posílat své dcerušky do skautu. Nejstarší světluška by měla 10 let, a v tomto věku nemůže ani být na vedení připravená. Družinový systém nastupuje u skautek, kde roli rádkyně má skautka 13-14 let; má svou zástupkyni a potřebnou pomoc a vedení nalézá u bývalé rádkyně (15+). Ve věku 15 let se může rozhodnout, zda chce vést světlušky, skautky nebo se na to necítí, a chtěla by být plně zapojená v roverském kmeni. Minimálně je třeba jednoho 18+ , tří patnáctiletých a samozřejmě existence družinky světlušek a skautek s rádkyní (13). V ideálním případě jsou v oddíle aktivní tři dospělí a vedoucí oddílu vše koordinuje, pozoruje a pomáhá, kde je třeba.




5. PŘEHLED CO DĚLAT, ABY SE ODDÍL UDRŽEL (A ROZVÍJEL) Co minimálně dělat. Vždy jde snažit se o víc, než je nutné.

 Každý rok nábor (aby se o nás alespoň vědělo) => min. 6 nových dětí na počátku (počítá se odpadavost)  Spolupracuji s rodiči a městem  Plánuji a sleduji program, zda dává smysl  Udržuji tradice a skautského ducha, přátelskou atmosféru (zabývám se konflikty)  Vychovávám svého nástupce  Dohlížím, aby rádci vychovávali své nástupce  Vím, co chci, a za tím si jdu  Dělám alespoň jednu veřejnou a jednu prospěšnou akci/rok  Alespoň jednou za rok si vyjedu se všemi vedoucími  Jsem pevný bod pro ostatní kolem mě  Ustavičně podporuji a chválím, podávám kvalitní zpětnou vazbu  Usměrňuji, vedu a rozvíjím osobnosti vedoucích  Zaznamenávám si poznatky ke všemu (vedu si zápisník)  Mám pořádek v „byrokratických“ záležitostech  Zajistím do místního časopisu alespoň jeden článek na ¼ roku  Udělám si čas pro sebe  Ponoukám ke vzdělávacím kurzům (každým typem kurzu prošel alespoň jeden jiný člen v oddíle – zdravotnický, rádcovský, čekatelský, vůdcovský)  Jednou za rok vyrazíme za kulturou – divadlo, muzeum,…  Mám min. 1 družinku světlušek a skautek, 3 roverky a svého zástupce ...

"Jiným dáváme rady po kýblech, ale sami je přijímáme po kapkách." (W.R.Alger)


TRVALÁ POČETNÍ ROVNOVÁHA

Recommend Documents