Trpísty 2016
Trpísty 30.7.2016 …… a jsme tu zas. Kdo??? K – klub O – opotřebovaných Š – šedivých M – mužů O – oddaných Š – špórtu ( sportu a kopané především)
… po 6 leté pauze jsme opět vyvětrali naše krásné a jedinečné bílozelené dresy. Vytáhli zaprášené kopačky ze sklepů, kumbálů nebo půdy – zkrátka kopačky, které již tolikrát visely někde na hřebíku. Natěšeni na staré známé i nově příchozí jsme se vydali překonat sami sebe na Turnaj v malé kopané do Trpíst, kterým vévodí překrásný zámek, jehož návštěvu jsme si odbyli při nedávné pouti. … ale zpět k fotbalu. Košmoš se sešel opravdu v hojném počtu. Původní hráči, kteří se nedostavili (ať už jejich důvod byl jakýkoliv) propůjčili své dresy a svá čísla na nich, těm o něco mladším nebo těm kteří ještě našli odvahu a sílu si fotbálek zahrát. Čísla na dresech
nejsou jen tak ledajaká nebo náhodná… zpravidla je to ročník nebo datum narození (psáno již někdy dříve, dnes jen pro oživení paměti). Neznamenají věk hráčů nebo věk, do kdy by si dotyční fotbal přáli hrát (bylo by to velmi zajímavé, avšak ne vždy možné). Ale zpět do Trpíst. Na dnešním turnaji byla účast dosti sporadická. Dostavilo se pouze 5 mužstev – AFC Ajax věkově nejmladší družstvo, Bambůča Únehle, Chlastmeni Trpísty, FC Špacír z Vranova a my KOŠMOŠ Erpužice. Znamenalo to boj každý s každým 2x10 minut – brnkačka, řeklo by se. Avšak opak vždycky pravdou je. Úvodní zápas patřil nám bílozeleným s trpístskými Chlastmeny. Od začátku na hřišti panoval chaos. Zřejmě jsme si nestihli určit řádná pravidla ohledně střídání, kdo patří do útoku, kdo střídá beky a kdo chrání svatyni Vořecha s 50 na dresu. A navíc, i po deseti minutách nám o sobě dávalo vědět netrénované svalstvo, plíce se zavzdušňovaly a k tomu všemu sluníčko pálilo jako čert. První zápas po tolika letech nedopadl úplně nejhůř. Se stavem 1:1 jsme byli vcelku spokojeni.
Následovala pauza - odpočinek nohám, doplnění tekutin. Co se povoleného dopinku týče, ladíme s dresy, Ferinka vytáhl zelený Božkov s obsahem pepermintu, to předvším pro lepší dech.
… no nic vyrážíme k druhému utkání s FC Špacír Vranov (věkovým průměrem nám blízcí). Pomalu jsme rozhýbávali unavená těla… to dáme, máme na ně. Ano, zprvu to tak vypadalo, úvodní branka byla v náš prospěch. Chvilku vedení jsme si patřičně užívali, ale ne nadlouho. Síť v naší bráně se rozvlnila celkem třikrát. Škoda těch zmařených šancí – Františku, Františku!!!. Někdy stačil půl krok navíc, někdy menší razance při kopu (…no tak chlapi, hrajeme přece jen na malé brány). Hlavu však nevěsíme. Není konec…..
Opět odpočinek. Diskuse plná vtipů, narážek na nezdařený zápas. Zkrátka legrace jako za starých dobrých časů (litujte, kdo jste s námi nebyl).
… zraněný Martin, zcela vpravo… mele z posledního
… obout kopačky a na trávníku nás již očekával soupeř. Bambůča Únehle, vítěz přechozích 5. ročníků v Trpístech a vítěz i několika ročníků při turnaji Josefa Petruňa ve Kšicích. Tak to bude asi nářez… Ovšem ejhle, ne vždy ten první a nejlepší je nehratelný. Věkově o dost mladší mančaft toho zas tolik nedokázal. Jednobrankové vedení jsme si drželi hodně dlouho. Protihráč Šúta nám radost pokazil, ale to bylo také vše, co nejlepší z nejlepších dokázali. Se stavem 1:1 jsme odcházeli ze hřiště spokojeni. ….a už hóódně unaveni. Došlo i k menšímu zranění a jeden z těch mladších Martin, dres i kopačky odložil.
Střelec vyrovnávacího gólu
Martin Šustr a náš Ferinka
Při nástupu na poslední zápas s nejmladšími, už jsme si všichni říkali, že toho běhání máme plné zuby. AFC Ajax – mladši a starší žáci, většinou všichni odchovanci erpužické Jiskry. Výborný zápas. Nedali nám nic zadarmo, byli bojovní, útoční,. No a co, že hrál syn na otce nebo trenéra. Takhle jste nás to naučili, tak teď to úročíme. Ne, že bychom my KOŠMOŠáci zápas vypustili, ale nedařilo se trefit malou bránu, nebo prostřelit skvělého brankáře Robina Táborka. Nejvíc gólů měl na noze Honza Švícko, ve Váňovo dresu s číslem 41. A protihráči na tom byli také dobře, mnoho nechybělo a mohli odejít i s výhrou. Takhle jsme se všichni museli spokojit s remízou 1:1.
Z pohledu KOŠMOŠe bychom si samozřejmě přáli výhru. Z pohledu toho jak se ti mladší rvali o každý míč, bojovali s těmi, kteří byli o dvě hlavy větší a nejméně o 50 kilo těžší, by si asi vítězství zasloužili oni.
Nicméně… zápasy dohrány, výsledky sečteny. Uhráli jsme krásné 4. místo. Jsme unavení a spokojení, dohrálo se téměř bez zranění, nějaká ta modřina, nebo odřený loket či koleno se nepočítá.
Budeme se těšit zase za rok. KOŠMOŠ nekončí, KOŠMOŠ pouze odpočívá…..
