231
Studie
Trolda & Motejlek Jifií MikulበVěnováno mému otci Karlu Mikulášovi Motto: Prosil bych Vás též, vážený pane ministerský rado, abyste mi laskavě příležitostně půjčil k této mši k opsání vypracovaný varhaní hlas. Jsem totiž dosud v této práci velikým laikem, neboť postrádám opravdového hudebního vzdělání, kterého k tomu je třeba a ty maličkosti, které jsem se sám bez potřebného vedení dobrého učitele naučil, nestačí k tomu, abych se mohl pustiti do tak těžkých věcí. Rád bych se v hudbě zdokonaloval, ale nemám bohužel u koho. Jsem zde zapadlý jak Robinson na svém pustém ostrově. A tak mi asi i při vší mé lásce k naší staré hudbě nezbude nic jiného, než že budu po celý svůj život litovati, že jsem nemohl dosáhnouti toho, po čem jsem vždy velmi toužil. Z dopisu Karla Motejlka E. Troldovi napsaného v Zásadě dne 6. března 1945
V hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Muzea české hudby v Praze (dále jen NM-MČH) jsou dochovány prameny, které poskytují svědectví o tom, jak dr. Emilián Trolda v těžké době protektorátu1 a krátce po skončení druhé světové války inspiroval, pomáhal a podněcoval k práci regionálního badatele a muzikanta Karla Motejlka ze Zásady u Jablonce nad Nisou. Tyto prameny dokládající styky Troldy s Motejlkem se nalézají v Troldově pozůstalosti a v Motejlkově sbírce hudebnin, kterou Karel Motejlek prodal NM-MČH dne 5. prosince 1977.2 Tento fond evidovaný pod přírůstkovým číslem 105/77 je od konce r. 1990 zpřístupněn veřejnosti prostřednictvím 216 katalogizačních karet a inventáře.3 Hlavní část sbírky tvoří 104 partitur a 25 hudebnin ve formě hlasového materiálu, které Motejlek opsal či spartoval v letech 1936–1949.4 Dále se v této sbírce nalézá šest hudebnin psaných Josefem Michálkem,5 jedna spartace E. Troldy,6 třináct nototisků 1
„Nyní, v době, kdy naší vsí denně procházejí transporty ubohých zajatců a uprchlíků, je mi práce v mé zamilované hudbě tím milejší, že při ní zapomínám alespoň trochu všech těch bíd, které snášejí tito ubožáci a které, kdo ví, nečekají-li i na nás.“ Z dopisu Karla Motejlka E. Troldovi ze 6. března 1945 (viz pozn. č. 22). 2 Ohledně této koupi se dochoval Motejlkův dopis z 21. 6. 1978 adresovaný dr. Michaele Freemanová do NM-MČH (sign. G 13 626). V závěrečné části tohoto dopisu slíbil muzeu ještě další památky ze své sbírky: „Muzeum bude míti u mne ještě nějaké památky na staré držkovské muzikanty, kteří s hudbou prošli mnoho míst za hranicemi našich zemí. Shledám vše dohromady a napíši, kdy si budeme [sic!] moci tyto památky vyzvednout.“ K převzetí těchto památek však již bohužel nedošlo. O těchto památkách viz MIKOLÁŠEK, Vladimír, Jak přišla Motejlkova basa do Pasek, Interpress, 1982, č. 3, s. 104–106. Zde také otištěny fotokopie některých památek. 3 MIKULÁŠ, Jiří, Archiv kantorské hudby v Čechách 18. století. (Notová sbírka Karla Motejlka ze Zásady u Jablonce), inventář fondu, S 241, strojopis, Praha, Národní muzeum v Praze – Muzeum české hudby oddělení hudebního archivu 1990, s. 1–64, I–XXVI (dále pouze Motejlek, S 241). 4 Motejlek, S 241/75–192. 5 Motejlek, S 241/193–202 . 6 Motejlek, S 241/203 (sign. L C 631); „Musica pro sacro sepulchro ex C moli | a` Vocib:| Canto. | Alto.| Tenore.| Basso.| Violino Primo.| Violino Secundo. | Alto Viola. Obligata.| con| Organo. Authore RdoPre Damaso | a` S: Hyeronymo Regente| Scholarum Piarum.“ (Ms. E.Trolda 26. 7. 1932).
© Academia, Praha 2000
Hudební věda 2000, ročník XXXVII, číslo 3–4
232
Jifií Mikulá‰
z 18. až 20. století7 a 74 rukopisných hudebnin pocházejících z rozmezí let 1751–19108, z nichž je nepochybně nejcennější soubor 41 notových rukopisů Jana Václava Floriána Rengera kantora v Železném Brodě a Jeníšovicích9 a jeho nástupce na jeníšovickém kůru Václava Vojtěcha Rengera z 2. poloviny 18. a první třetiny 19. století.10 Karel Stanislav Motejlek se narodil 1. května 191511 v Zásadě u Jablonce nad Nisou. Od šesti let hrál na housle. Jako patnáctiletý poprvé veřejně vystoupil s bratříkovskou kapelou. Později se jako mladý učitel učil u školníka na basu, dále začal hrát také na lesnici, trompetu, trombon, heligony různých ladění. Od roku 1945 byl též kapelníkem zásadské kapely (= Motejlkova muzika). S touto kapelou, která se skládala z více jak čtyřiceti hudebníků, vystupoval nejen v tehdejším Severočeském kraji, ale také v Polsku a bývalé Německé demokratické republice (Potsdam, Glaswerke, Schmiedefeld).12 Ve 40. letech byl učitelem v Zásadě, Jirkově a v Huti, což dokládají přípisy na některých jím psaných hudebninách.13 Po roce 1948 mu byla znemožněna pedagogická činnost a byl po té zaměstnán jako domácí sklářský dělník. Ke konci života byl hrobníkem v Zásadě. Zemřel 30. září 1982. 7
Motejlek, S 241/204–216. Motejlek, S 241/1–74. „Památní kniha města Železného Brodu nad Jizerou založena od Josefa Umlaufa pensionovaného c. kr. setníka dělostřelectva, zrozeného w Železném Brodě. Začata dne 30t Kwětna léta Páně 1848“ (Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou, fond městský úřad Železný Brod). Citováno dle opisu dr. Mikanové: „Léta Páně 1746 přijat jest za kantora a písaře Wáclaw Jan Renger z Jenčovic, on sobě pojal za manželku dceru městského primasa Volkerta zednického stavitele wýborného, kterýžto nynější Železnobrodský chrám Páně, Kaplu sw. Jana na poušti, kosteli w Jenčowicích, na Smržowce a w Rokitnici stawěl. Renger jen 8 roku zde slauží, do Jenčowic zase přesazen jest. Těchto času lesní rohy z Francauz hrabě Špork do Čech přinesl a uwedl. Na místo Rengrowo z Jenčowic přesazen a za kantora a písaře w zdejším městě ustanowen jest.“ 10 Největší část ze zde dochovaných opisů tvoří skladby Jiřího Ignáce Linka. Opisy Jana Václava Floriána Rengera byly pořízeny za Linkova života (polovina 70. let 18. století). Dvě Linkovy kompozice se dochovaly pouze prostřednictvím těchto Rengerových opisů (Údaj dr. E. Mikanové ze dne 19. 12. 1990; Motejlek, S 241/8,19). Václav Vojtěch Renger též komponoval. Některé jeho kompozice jsou dochované v Motejlkově sbírce. Nejlepší z nich je virtuózní Árie C-dur pro bas a orchestr (1817). K velmi zajímavým kompozicím Václava Vojtěcha Rengera patří také z 18. století poměrně vzácně dochované trubačské fanfáry (Aufzug). 11 Údaj o datu narození K. Motejlka autorovi studie poskytl v r. 1990 tehdejší ředitel Okresního archivu v Jablonci na Nisou F. Padrta (Dopis ze dne 21. 2. 1990, č. j. 23/VIII–1/90). Mnoho důležitých údajů o životě a pedagogické činnosti Karla Motejlka od jeho narození do roku 1942 je uvedeno ve čtvrtém dílu kroniky obecné školy v Zásadě (Škola obecná v Zásadě. Č. inv. B 45. Školní kronika, díl IV., rok 1940–1953, f. 5ab, 16b, 17a, Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou). Na tomto místě cituji životopis Karla Motejlka uvedený v této kronice (f. 5ab); „Karel Motejlek narodil se dne 1. 5. 1915 v Zásadě. Chodil 5 roků do zdejší obecné školy, potom navštěvoval reálku v Praze, v Turnově a v Olomouci, kde dosáhl vysvědčení dospělosti. Pak studoval rok na pedagogické akademii v Praze, kde získal vysvědčení dospělosti učitelské 11. 6. 1935. Zkoušku způsobilosti učitelské vykonal v Jičíně v jarním období 1939. Učitelskou dráhu nastoupil jako hospitant na zdejší škole, kde však pobyl jen několik dní. Potom dostal místo učitelského praktikanta v Hodkovicích, pak se stal výpomocným učitelem v Rychnově a později byl pověřen správou jednotřídní školy v Albrechticích, kde se stal učitelským čekatelem. V téže hodnosti byl přeložen do Pěnčína na měšťanskou školu. Působil pak dále na této škole, i když byla přeložena do Huntířova. Zde byl jmenován def. učitelem podle 4. par. z. 104/26. Na zdejší školu nastoupil 1. září 1940, byl však již 23. září t. r. přeložen jako zast. říd. učitel do Dolní Sytové. Poněvadž zakrátko onemocněl žaludeční nervosou, obdržel zdravotní dovolenou a na místo do Sytové byl ustanoven jiný. Učitel Motejlek nastoupil pak dne 1. 11. opět na své místo na zdejší škole, kde až dosud působí. Je znám jako znamenitý hudebník a jako činovník v různých spolcích uplatňuje své hudební znalosti.“ (Za upozornění na tento pramen a zaslané xerokopie části kroniky děkuji pracovnici Státního okresního archivu Jablonec nad Nisou pí. Mališové.) 12 MIKOLÁŠEK, Vladimír, op. cit., s. 104. 13 Dle těchto přípisů je zřejmé, že do září 1942 byl učitelem v Zásadě a od září 1942 do června 1944 učil v Jirkově. Od září 1945 do roku 1948 byl učitelem v Huti. 8 9
Trolda & Motejlek
Učitel Karel Motejlek na počátku 40. let 20. století. Detail fotografie z kroniky obecné školy v Zásadě (č. inv. B 45, díl IV., 1940–1953). Reprodukováno s laskavým svolením Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou
233 O životě Karla Motejlka se nedochovalo mnoho zpráv, tím cennější je proto následující vzpomínka dr. Jiřího Berkovce:14 „…Učitele Karla Motejlka jsem poznal roku 1957; upozornil mne na něj přítel Svatopluk Kozdera, tehdejší redaktor rozhlasové stanice v Liberci. Navštívil jsem tehdy Motejlka v Zásadě; ukázal mi část svých sbírek hudebnin, nástrojů, venkovského nábytku atp., půjčil mi svoji stať ‚Ze života starých kantorů na Železnobrodsku‘ a dodatečně mi poslal titulový seznam své sbírky hudebnin (patrně neúplný). Tu stať otiskl časopis Čs. vlastivěda tuším v r. 1958. Motejlek byl tehdy zaměstnán jako domácký sklářský dělník (po r. 1948 mu byla znemožněna pedagogická činnost, neboť prý ‚měl špatný vliv na školní mládež jakožto věřící křesťan‘). Motejlek sám mi toho o sobě mnoho neřekl, vím jen, že za války pomáhal partyzánům,15 musel se pak skrývat kdesi v jeskyních (kde opisoval skladby se své sbírky; pobyt tam zanechal trvalé stopy na jeho zdraví); …“ Motejlkova sbírka hudebnin pochází ze 40. let 20. století. Motejlek měl tehdy na starost nácvik hudby k bohoslužbám v Zásadě a blízkém okolí, jak se dovídáme nejenom z přípisů na hudebninách, ale též z dochované korespondence K. Motejlka a E. Troldy.16 Jádro sbírky tvoří opisy hudebnin (převážně partitur) z archivu Adolfa Straky z Kvasic na Moravě,17 Josefa Michálka z Dobrovice18 a Emiliána Troldy. Nejdříve začal Motejlka zásobovat Adolf Straka. První hudebninu zapůjčenou ze Strakova archivu opsal ve dnech 2. a 3. 12. 1940.19 Později začal opisovat hudebniny, které mu zapůjčil Josef Michálek. První opis Michálkovy partitury je z 12.–16. 2. 1943.20 Na rozdíl od Adolfa Straky s nímž Motejlek pravděpodobně přerušil styky
14 Část dopisu dr. J. Berkovce J. Mikulášovi ze dne 2. 1. 1990. Ve stejném dopisu dr. Berkovec uvádí, že o Motejlkovi připravil dvě rozhlasové relace; „Sám jsem o Motejlkovi připravil dvě rozhlasové relace, první r. 1958 a druhou po jeho smrti tuším koncem roku 1982.“
234
Jifií Mikulá‰
Motejlkův přípis na poslední straně jeho spartace mše F. X. Brixiho pořízené z hlasů, které mu věnoval dr. Emilián Trolda (viz dopis E. Troldy K. Motejlkovi z 3. března 1945). Motejlek, S 241/94, sign. L C 522 (s laskavým svolením NM – Muzea české hudby)
koncem roku 1944, zásoboval Josef Michálek Motejlka až do konce svého života (tj. do 10. 10. 1945). Kdy se Motejlek seznámil s Troldou zatím nevíme. Díky přípisům na Motejlkových hudebninách se můžeme domnívat, že se tak stalo počátkem ledna 1944, neboť první dochovaný Motejlkův opis Troldovy partitury je z 6. 1. 1944.21 Důležitá svědectví o kontaktech Troldy s Motejlkem poskytují čtyři dopisy K. Motejlka E. Troldovi z Troldovy pozůstalosti a dva dopisy E. Troldy K. Motejlkovi z roku 15
S pomocí partyzánům se to mělo následovně; „Když jsem měl být koncem války totálně nasazen v Německu, poslali jsme s jedním kamarádem fingovaný lístek ze Slovenska, aby si u nás mysleli, že jsme u partyzánů. My jsme se mezitím po devět měsíců skrývali v Držkově. Aby mi nebyla dlouhá chvíle a dělal jsem něco užitečného, začal jsem opisovat partitury starých českých mistrů.“ (MIKOLÁŠEK, Vladimír, op. cit., s. 106.) 16 Například v roce 1946 napsal do partů varhan následující vzkazy: „Hraj to dobře, nebo konec Tvýho věku bídnýho! 10./7. 1946“ (Motejlek, S 241/77); „Franto, počítej dobře, ať víš, kde jsi!“ (Motejlek, S 241/75); „Franto, hraj to pořádně a dobře počítej i pausy, nebo _ _ _ _!“ (Motejlek, S 241/170). Ostatní přípisy informují především o místu a době konání produkce. Zajímavé informace o této Motejlkově činnosti nalezneme v Motejlkově dopisu E. Troldovi ze dne 13. 10. 1946 (viz pozn. č. 22): „14. září t. r. jsme byli pozváni do Železného Brodu, abychom zazpívali v tamějším kostele sv. Jakuba Brixyho ‚Missa brevis in F‘. Zdařila se nám a všichni byli s námi spokojeni. Při sekvenci jsem zpívali Tůmovo duetto ze Stabat Mater a k příjímání z Arií Labounova tisku z r. 1718 altovou arii ‚Veni Jesu‘. Na začátku a na konci služeb Božích byly hrány Rengerovy intrády z r. 1793. Doporučil nás do Žel. Brodu pan kanovník Šelbický, který nás slyšel v Držkově letos o pouti, při svěcení nového oltáře sv. Bartoloměje. Byli jsme tímto pozváním zase trošku povzbuzeni k studiu nových skladeb.“ 17 Adolf Straka (1883–1960), český varhaník, od r. 1905 trvale ředitelem kůru v Kvasicích (u Kroměříže), viz Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, Praha, Státní hudební vydavatelství 1965, s. 621. Pozůstalost A. Straky vlastní oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, viz. Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně, Brno 1971, číslo 53., s. 56–57. 18 Josef Michálek (1866–1945), český ředitel kůru a pedagog, otec varhaníka a skladatele Františka Michálka (1895–1951). Nejdéle byl ředitelem kůru v rodné Dobrovici u Mladé Boleslavě. Na počátku 60. let byla jeho pozůstalost u dcery Anežky Fragnerové v Praze. Některé hudebniny byly ve stejné době v archivu chrámového kůru v Dobrovici. Viz Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, Praha, Státní hudební vydavatelství 1965, s. 91. Nevelký soubor chrámových skladeb z majetku Josefa Michálka je uložen v pozůstalosti Františka Michálka, kterou r. 1963 získalo oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, viz. Průvodce po archívních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně, Brno 1971, číslo 17, s. 31–32. 19 Motejlek, S 241/163. 20 Motejlek, S 241/88. 21 Motejlek, S 241/98.
Trolda & Motejlek
235
1945 nalezené v Motejlkových hudebninách.22 Z obsahu nedatovaného Motejlkova dopisu, který s velkou pravděpodobností pochází z prvních prosincových dní roku 1944 se můžeme domnívat, že Trolda začal Motejlkovi půjčovat své partitury na počátku roku 1944.23 Motejlek zde prosí Troldu o zapůjčení dalších partitur k opsání a připojuje „seznam skladeb, které již od Vás mám opsány“. Dochované opisy Troldových partitur uvedené v tomto soupisu pocházejí z počátku roku 1944. Z Motejlkova dopisu E. Troldovi napsaného v Zásadě 13. října 1946 se dovídáme další důležité informace. Je možné předpokládat, že Trolda Motejlka navštívil v Zásadě. „Děkuji Vám mnohokrát za Váš dopis, který mne však trochu zarmoutil tím, že se k nám letos již nechcete podívat.“ Z tohoto dopisu dále vyplývá, že Trolda vypracovával generálbasový part k některým Motejlkovým spartacím. „Zasílám Vám, pane ministerský rado, obě Karáskovy mše a prosím Vás, abyste mi, pokud Vás to nebude obtěžovati, napsal varhanový hlas k pastorálce fis moll, kterou bych chtěl letos o vánocích u nás provésti.“24 V tomto dopisu Motejlek dokonce Troldu prosí o doplnění chybějícího sopránového partu na několika místech Karáskovy Mše a-moll. „Ve mši a moll chybí soprán po celé Kyrie a několik taktů v Gloria a v Dona. Prosím Vás, abyste mi laskavě scházející část doplnil, abychom jednou i tuto mši mohli nacvičiti. Tato skladba se mi zdá býti poněkud složitější, a tedy i bohatší, než pastorální mše fis moll. Jsem zvědav na Váš posudek o ní.“25 O tom, že Trolda vypracovával pro Motejlka generálbas již dříve, svědčí již zmíněné dva Troldovy dopisy Motejlkovi z roku 1945. 3. března 1945 Trolda věnuje Motejlkovi hlasy malé Brixiho mše a dodává: „Pak-li byste chtěl mít i vypracovaný varhanní part, napíši Vám ho snad někdy později, či si ho uděláte sám?“ Motejlek tento Troldou vypracovaný varhanní part mít chtěl, což dokládá dopis ze 6. března 1945 (viz moto této studie). Ve druhém nedatovaném dopisu napsaném pravděpodobně v prvních dubnových dnech roku 1945 se Trolda rozepisuje o tom, že vypracoval generálbas k této mši a Motejlkovi doporučuje učebnici pro studium generálbasu: „Pro studium generalbasu bych doporučil Blažkovu nauku o harmonii z r. 1866 nebo 1878[.] Naučí Vás, akordy stavět a spojovat. To ostatní se musí člověk naučit z praxe.[…] Dávám rady, ale někdy si sám nevím rady; tak např. k té zaslané malé a moll [sic!] mši Brixyho jsem varhany sice napsal, ale nejsem s tím ani trochu spokojen. Pro provedení by to stačilo, ale cítím, že umělecky to naprosto nevyhovuje. Některá skladba je v tom směru velmi obtížná, to Regina coeli ne, to je velmi snadné.“26 22 CHADOVÁ, Anna: Trolda Emilián, inventář fondu, S 199, strojopis hudební archiv Muzea české hudby, Národního muzea v Praze, 1980, s. 1–155 (dále pouze Trolda, S 199). Korespondence K. Motejlek: E. Trolda – Trolda, S 199/147 (Zásada, 24. 7. 1944); S 199/148 (Zásada, 13. 10. 1946); S 199/149 (s. l., s. a. [prosinec 1944] a S 199/402 (Zásada, 6. 3. 1945, na rubu stránky Troldovy rukopisné práce Hudba trubačská, za informaci o existenci tohoto dopisu děkuji dr. Markétě Kabelkové). Korespondence E. Trolda: K. Motejlek – NM-MČH, G 13 621 (s. l., s. a. [krátce po 31. 3. 1945]); G 13 622 (s. l., 3. 3. 1945). Trolda Motejlka zásoboval svými partiturami minimálně do ledna 1949, o čemž svědčí datace posledního dochovaného opisu Troldovy partirury (20. 1. 1949). Jedná se o fragment Motejlkova opisu Troldovy spartace dochované v Motejlkově sbírce (viz poznámka č. 5). 23 Zcela jistě Motejlek Troldu navštívil v jeho pražském bytě krátce před 24. červencem 1944. Viz dopis z 24. 7. 1944 (Trolda, S 199/147): „Promiňte mi, že jsem Vám zapomněl při mé poslední návštěvě u Vás říci, že jsem s sebou nepřivezl ty 2 pastorelly…“ 24 Troldu tato prosba neobtěžovala a do Motejlkovy partitury vypracoval generálbas. Motejlek, S 241/122 (partitura, ms. Karel Motejlek, 27. 7. 1946) 25 I v tomto případě Trolda splnil Motejlkovo přání. Motejlek, S 241/121 (partitura, ms. Karel Motejlek, 22. 8. 1946) 26 Tento vypracovaný part varhan poskytl Motejlkovi, neboť na konci Motejlkovy spartace zmiňované Brixiho mše je poznámka „Spartováno z hlasů, které mi daroval p. min. rada Dr. Emilián Trolda. Generálbas vypracoval Dr. Emil Trolda dne 3./III: 45. …“. S 241/94 (partitura, ms. Karel Motejlek, 10. 3. 1945).
236
Jifií Mikulá‰
Detail poslední strany spartace pastorely „Pastuší kolíbka“ s Motejlkovou „vydavatelskou zprávou“(resp. stručným popisem předlohy). Motejlek, S 241/80, sign. L C 509 (s laskavým svolením NM – Muzea české hudby)
Díky těmto Troldovým dopisům víme, že Motejlek Troldu informoval o dvou starých opisech ze své hudební sbírky, které nalezl na kůru kostela v Jeníšovicích;27 „…Vaše Regina coeli 3/8 nemám v thematickém katalogu Brixian, kdežto Tedeum je v Nár. museu, u sv. Jakuba, na Strahově, v Žatci a v Lipsku, zde je chybně katalogizováno jako Šimon B., je to ale určitě František. …“ (Dopis E. Troldy Motejlkovi z 3. 3. 1945). 6. března 1945 zaslal Motejlek zmíněné „Regina coeli 3/8“ Troldovi k nahlédnutí a ten jej nechal záhy provést u Kajetánů v Praze na Malé Straně, jak o tom informuje Motejlka v druhém (nedatovaném) dopisu: „S vřelými díky vracím zapůjčené Regina coeli, provedené dne 31. III u Kajetánů v Praze III dirigentem P. Králem. Sólo zpívala pí. Kraisova, u varhan její manžel prof. Krais. V novinářské předběžné zprávě (Lidové Listy) Jste byl uveden jako objevitel skladby.“28 Na závěr tohoto dopisu nabádá Motejlka ke spartování staré české hudby: „Z poznámky F. W. Flor. Renger anno 1775 vidím, že Jste přec tam někde u Vás musel objevit staré hudebniny, tak račte jen pilně spartovat, ovšem ne všechno, ale jen naše staré věci. K tomu přeje nejlepší výsledek v úctě oddaný Trolda.“ Motejlek si vzal tato Troldova slova „k srdci“ a začal postupně spartovávat nejenom některé opisy Jana Václava Floriána Rengera či opisy a autografy Václava Vojtěcha Rengera 27 Údajně Brixi, Regina coeli (dle dr. E. Mikanové je autorem této skladby s největší pravděpodobností Jiří Ignác Linek), Motejlek, S 241/ 7, sign. L C 432; [F. X.] Brixi, Te Deum, Motejlek, S 241/4, sign. L C 434. 28 „Karel Motejlek, učitel v Zásadě, nalezl rukopis Regina coeli od svatovíckého kapelníka Františka X. Brixyho (1732–1771), pocházející z roku 1775, tedy brzy po smrti autorově. Skladba vykazuje nejen hladkou melodičnost, lehkost rytmickou, ale i vzlet a zajímavou formu: čtyři samostatné díly, druhý díl (Resurrexit), sólový, a třetí (Ora), svou vážností se lišící od jásavého zpěvu dílu prvního a čtvrtého (Alleluja). Dílo toto se v pražských sbírkách nevyskytuje, takže Pražané je uslyší snad po prvé při Vzkříšení na Bílou sobotu u sv. Kajetána v Praze III v 7 hodin večer. …“ E. T. [Emilián Trolda], Dva objevy hudebních rukopisů, Lidové listy, 26, č. 76, 30. 3. 1945, s. 2.
Trolda & Motejlek
237
z jeníšovického kostela, ale také spartoval hudebninu z kostela v Jaroměři či hudebniny z muzea v Železném Brodě.29 Na konci spartací čtyř pastorel Motejlek dodatečně jiným inkoustem připsal následující poznámku: „Vysílané rozhlasem v Brně dne 24. a 30. XII. 1947.“30 Díky těmto Motejlkovým spartacím zazněly pastorely z jeho sbírky v rámci cyklu Československého rozhlasu „Oživená hudební minulost“.31 Z Motejlkových dochovaných spartací, pocházejících převážně z let 1946 až 1948 je patrná dokonalá znalost Troldových spartací.32 Troldův vliv na Motejlka je zde evidentní na první pohled. Titulním listem počínaje, přesnou datací spartace a poznámkou o předloze konče.33 Výše uvedené prameny nejenom dokládají Troldovo nadšení pro českou hudbu 18. století, které dokázal přenést na mnohem mladšího venkovského učitele, ale přinášejí též svědectví o skromném a vstřícném chování renomovaného badatele k muzikantovi, regionálnímu badateli a sběrateli z malé obce v severních Čechách. Address: Mgr. Jiří Mikuláš, K zatáčce 516/6, 143 00 Praha 4-Modřany
29
První spartaci Motejlek dokončil sice již 8. 1. 1943, tedy pravděpodobně ještě před navázáním styků s Troldou (S 241/172). K soustavnějšímu spartování hudebnin ze své sbírky se však odhodlal až v letech 1946–1948. Od té doby též shromažďoval informace o kantorech na jablonecku. Na ukázku uvádím opis karty Jeníšovice, Železný Brod „Renger, Jan Václav Florián – ustanoven r. 1746 kantorem v Žel. Brodě. Před tím působil v Jeníšovicích. Byl dobrým učitelem a hudebníkem, ale v písařství se pro své mládí a nezkušenost málo vyznal. Po smrti své manželky (měl dceru primasy a stavitele želbu Karla Jos. Volkerta – zemřela po porodu) žádal zpět do Jeníšovic a dostal se tam. Byl v Brodě 8 roků a 3 měsíce. 30. V. 1755 pochována jest Marie Anna, manželka Václava Rengera, kantora, ve věku 27 let. (Matrika z Ž. B.) 22.VII. 1954 pochována dcera Václava Rengera Jana Nep. Agata, 2 měsíce stará“. (Opis karty z Motejlkova lístkového katalogu, který se počátkem roku 1979 nalézal ve Státním okresním archivu Jablonec nad Nisou. Dle sdělení zdejší pracovnice pí. Mališové je nyní tato kartotéka nezvěstná. Citováno dle opisu dr. Mikanové ze dne 25. 1. 1979.) 30 Motejlek, S 241/ 80, 81, 82, 85. 31 „Štědrý den, středa 24. prosince, Brno II. 16:00 Oživená hudební minulost. (Viz Praha II.) – Praha II. 16:00 Brno II. Oživená hudební minulost. (Cyklus historických koncertů péčí hudebního archivu Zemského musea v Brně.) Vánoce v české hudbě 18. století. Zpívá Rudolf Armus, člen Janáčkovy opery, hraje malý instrumentální soubor, řídí prof. Josef Veselka. Úvodní slovo prof. Theodora Straková.“ Náš Rozhlas, XIV, 51, 21. 12. 1947, s. 15; „úterý 30. prosince Brno I. 21:00 Oživená hudební minulost. (Cyklus historických koncertů péčí hudebního archivu Zemského musea v Brně.) Vánoce v české hudbě 18. století. Zpívá Rudolf Armus, člen Janáčkovy opery, hraje malý instrumentální soubor, řídí prof. Josef Veselka. Úvodní slovo prof. Theodora Straková. Anonymus: Pastorella neb Pastýřské rozmlouvání [spartace Motejlek, S 241/ 81; předloha Motejlek, S 241/1]. Antonio ALEXI: Děťátko kolíbejme [spartace Motejlek, S 241/ 85; předloha Motejlek, S 241/44]. Anonymus: Pospěšte pastuškové [spartace Motejlek, S 241/ 82; předloha Motejlek, S 241/43]. František Xaver BRIXI: Cunabula Jesuli. LAMB: Pastorella.“ Náš Rozhlas, XIV, 52, 28. 12. 1947, s. 13. V tomto výčtu z rozhlasového týdeníku chybí anonymní pastorela Pastuší kolíbka [spartace Motejlek, S 241/ 80; předloha Motejlek, S 241/2]. 32 Motejlek opisoval Troldovy spartace vždy naprosto věrně včetně veškerých poznámek a „vydavatelských zpráv“ (tj. údajů o provenienci, popisu hudebnin aj.). 33 Jako příklad je možné uvést Motejlkovy spartace dvou opisů pastorel z poloviny 18. století: Pastussy kolybka (předloha – Motejlek, S 241/2, sign. L C 430; spartace – Motejlek, S 241/80, sign. L C 509). Na konci partirury následující text: „Předlohou pro tuto partituru byl starý rukopis (neznámý autor) J. V. Floriana Rengera | (asi kolem r. 1750). Do obálky, která jest zároveň hlasem varhan, vloženo jest 6 partů | velikosti 18 x 21 cm. Papír bez vodoznaku. V mé sbírce jest ještě jeden opis pastorelly, | dle písma mnohem starší. Kopista neznám. Party tenor, violino II. a tibia ex D jsou | velmi špatně čitelné.| K. M.“ b) Pastorella neb Pastýřské rozmlouvání Vavrouška a Mikše na Bártu volání (předloha – Motejlek, S 241/1, sign. L C 431; spartace – Motejlek, S 241/81, sign. L C 510). Na konci partirury následující text: „Spartováno ze starého rukopisu z r. 1751, jehož kopistou jest J. V. Flor. Renger. Autor pastorelly | neznám. Do volné obálky rozměr 21 x 33,5 cm vloženy jsou hlasy v titulu uvedené. Pouze pro alt | jest připsán ještě jeden part pouze s českým textem (pastorella má pod českým textem ještě německý); | jest však jen částečná transkripce tenorového hlasu. Do partitury nebyl proto pojat. | K. M.“
238
Studie
Trolda & Motejlek Jiří Mikuláš In der musikgeschichtlichen Abteilung des Nationalmuseums – Museum der tschechischen Musik sind Quellen erhalten, die Kontakte zwischen Dr. Emilián Trolda und dem Kantor Karel Motejlek (1915–1982) aus Zásada bei Gablonz an der Neiße (Jablonec nad Nisou) belegen. Die meisten dieser Quellen finden sich in Motejleks Musikaliensammlung. Trolda lieh in den Jahren 1944–1949 Motejlek seine Spartierungen zur Abschrift. Er ermunterte Motejlek zu Spartierungen tschechischer Musik des 18. Jahrhunderts und erarbeitete den Generalbass zu einigen von Motejleks Spartierungen. Die angeführten Quellen belegen nicht nur Troldas Begeisterung für die tschechische Musik des 18. Jahrhunderts, die er auf den weitaus jüngeren Dorfschullehrer übertragen konnte, sondern zeugen gleichzeitig vom bescheidenen und zuvorkommendem Verhalten, das der renommierte Wissenschaftler dem regionalen Forscher und Sammler aus dem kleinen nordböhmischen Ort entgegenbrachte. Deutsch von Ivan Dramlitsch
