Trojí rozpad Československa a vznik České republiky Jan Škaloud
Tato stručná úvaha chce upozornit na několik historických a aktuálně politických momentů rozpadu Československé republiky s cílem podnítit odbornou diskusi k tomuto závěžnému problému.
l.Některé rysy vzniku Československé republiky v roce 1918 al Československo bylo utvořeno jako nový státní útvar, který vlastně nikdy dříve v této podobě a v tomto geografickém a politickém útvaru neexistoval. bl Nový stát vznikl jako výsledek rozhodnutí vítězných mocností po první světové válce na základě iniciativy politické reprezentace dvou hlavních slovanských národů žijících na tomto území IČechů a Slováků!. cl V průběhu války výrazně vzrostl význam dříve méně známé politické reprezentace /Masaryk, Beneš, Štefánikl na úkor domácích politiků, jež předtím byli v popředí. dl Československo vzniklo bez jakékoli podpory politické reprezentace dalších národů žijících na tomto území (především německé, maďarské, rusínské a polské) a za částečného odporu obyvatelstva těchto národů. el Hlásilo se k národním, kulturním a politickým tradicím bývalého českého království, méně již k tradicím slovenským, ale odmítalo tradice jiných národnostních skupin. fl Národnostní struktura v meziválečném Československu byla následující: Češi - nejpočetnější skupina. Podle sčítáni v roce 1921 a poté v roce 1930 více než 6 000 000. V ročenkách se uváděla národnost československá, což se později ukázalo jako problematické a na Slovensku odmítané. Slováci - v roce 1930 jich žilo na Slovensku téměř 2 400 000 a tvořili 70,4 % všeho obyvatelstva Slovenska. Němci - převážně žijící v západním pohraničí Čech, ale také v některých oblastech moravských a slovenských. Kulturně to byla značně vyspělá národní menšina s výraznými prvky národního uvědomění a vědomím historické příslušnosti k většímu národnímu celku. Podle sčítání v roce 1921 jich bylo 2 173 000 v Čechách, 547 000 na Moravě, 252 000 ve Slezsku, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 150000, celkově v celé republice 3 122000. Přibližně stejný
Politologická revue * prosinec, 1994
67
,c' lI\adí 1\ IOCC I'n(). laklick\ b) li tuh druh)11111C:.iJ1očClnč.i~imllalodc'lll ll.ií,·illl Ild :I/L'nli (SI.( \li/dil/" - mCl1c poCclna,kupinu. ktcrá mcla \.~uk pi'cI ahu \ ji/.nlch obla:ilCch Slo\ cwL:. \ lalL:íi :ii lrudlčnč' lIchl)"1 1<1 Ii SI ou kullurni a !a;:yko\ ou idcntilu a \cdolni Ilaroduí ph:ilu~no:iti k :iouscdnimu :itútu. Podle scitáni lidu v rocc 1<;21 sc u\lldclo (,:)] O()() \lalrlllll /ijicích na Slo\cnsku 1I 102 OO() na Podkarpatské Rusi. Lnc\klopcdic Slo\cn:iKa u\adi. žcjich v rocc 1'):10 bylo na Slovcn:iku571 000 a l\ oírll 17.2 "o Slovcnska. /?l/sini - uvúdcni v pnnich statistikách jako Rusové ncbo později také jako Ukra.iínci - žilí na cclistvém llzcmí na v)chodě n:publiky. (-ástečnc phjímali čcsk)' kulturní vliv. ale jcjich oblust pathla k ncjménc rozvinut)'m v celé republice. Podle scitúní v rocc I0.:HI scjcj ich poěct pohybovul okolo 500 000. /'o/úd - méně početná sKupina. žijící pkvážnč v pohraničních oblastcch s Pobkcm. rclativně asi ncjménc prožívající asimilační proccsy. i když k nim mčla V) hrady. Podle sčit{lIli v roce 1921 jich bylo nu Moravc 2 000 a ve Slezsku (,<) 000. na Slovcmku ph:s 2 000. I.id'; - nejvíce rozpt)lcná skupina. z nich/ 2r1o 80 000 na Podkurpatské Rusi, 7() ()O() na Slovensku u:10 000 v (-echách. Dále na ll/cmi Čďcskoslovcnska ;I.ili Romové a cizinci jiných národností. V roce 1921 se uvádí. ;lC 2:18 000 cizinců ncmclo volební právo. I fl. Rcpublíku je na jedné :itranč dúlcžit)m prvkem demokratického rozvoje Evropy mezi Svč!ov)mi vúlkumi. na druh(' :itranc dlouhodobč m:doká2e řešit národnostní problematiku. !,,)cd
2. Etapy rozpadu Československa Od roku 1918 do roku 1092, Lj. za 74 let existence stMu, došlo ke třem rozpadúm (-eskoslovenska. Phčiny byly vždy vnitřní. podporované uktivnc silumi uvnitř této republiky, alc nemalou ůlohu schrávaly i faktory \I1čjší, přímý i ncpřím)' vliv si!nčjšíeh palincrú mimo republiku. al Rozpad v letech 19:18 u 1939, kdy se ncjdI-ívc odtrhly pohruniční oblastí (Sudety) ob)'vané přcdcvším němcek)'m obyvatelstvcm, které byly připojeny k Německu; následně okupaec Těšinsku Polskcm, obsazení jižních částí Slovenska a Podkarpatské Rusi I\1ad·arskcm. vyhlášcni Slovenského státu, okupuee Podkarpatské Rusí Maďurskcm. nčmceká okupace a vytvořcní protcktorátu Čechy a Morava. C:eskoslovensko fakticky zaníklo, i když jeho politické orgány postupně dosáhly v zahraniči uznáni a uchovaly mczinárodně právní kontinuitu Č:eskoslovenského stMu. bl V roce 1945 sc obnovuje Č:eskoslovenská rcpublika, ale nikoli ve své púvodní podobč. Podkarpatská Rusje pr-ipojcna k Sovčtskému svazu.
Politologická rcvue * prosinec, 1994
cl Po volbách v červnu 1992 s platností od l.Iedna 1993 dochází ke třetímu rozpadu a ke vzniku dvou nových států, České republiky a Slovenské republiky. Je nutné zdůraznit, že žádná z těchto změn nebyla provedena s plným souhlasem obyvatelstva, například prostřednictvím a na základě referenda. Ve všech případech jak vzniku, tak obnovení, dělení nebo odtržení hrály závažnou roli jiné státy - USA, Sovětský svaz, Velká Británie, Německo, Francie, Maďarsko a též někteří další partneři, jejichž role však byla nižší.
3.
Rozdělení
v roce 1992
1. V první řadě je třeba uvést, že k rozdělení Československa došlo mírovou cestou, nebylo provázeno žádným druhem ozbrojeného konfliktu nebo jakékoliv násilné akce, spojené s ohrožením lidských životů. Tento fakt svědčí přinejmenším o dvou skutečnostech: - obě strany byly schopné respektovat rozhodnutí o rozdělení, jejich politická kultura byla v tomto ohledu značně vysoká; - existuje politická a kulturní vůle na obou stranách žít vedle sebe jako vzájemně se uznávající partneři. 2. Po skončení velmi rychlého rozdělení zůstal jen velmi malý okruh nedořešených otázek, které se týkají urovnání drobných nejasností ve vymezení hranice a někte ré otázky rozdělení relativně malé oblasti kulturních statků. 3. Relativně nejzávažnější otázkou pro následující období zůstává otázka hospodářského propojení, které bylo v mínulosti velmi intenzivní, zvláště v oblasti výměny některých výrobků, polotovarů apod. Otevřené zůstávají některé otázky celních a daňových opatření, problém tzv. zlatého pokladu a úprava hraničního režimu. Zatím je dost zřejmé, že na obou stranách existuje dostatek ochoty, aby nedořešené otázky nebyly považovány za klíčové, ale naopak, je snaha trpělivě hledat postupná řešení. To lze považovat za klad. Příčiny rozpadu a jeho hodnocení je samozřejmě vnímáno odlišně v obou částech bývalého společného státu.
4. Situace na Sovensku al Na Slovensku zcela jistě hrála určitou úlohu potřeba zviditelnit se. Slovensko bylo relativně méně známé v předešlém období. Často to, co bylo původem slovenské, bylo v zahraničí vnímáno jako československé či dokonce české, což vyvolávalo na slovenské straně pocit méněcennosti, nedostatku uplatnění se v širším světovém rámci.
Politologická revue * prosinec, 1994
69
bi ('ást slovenské politické reprezentace, která získala významné pozice po listopadu 1989, se snažila vytvor-it svou sociální základnu u těch skupin obyvatelstva, které toužíly po větším národním uplatněnL ci Působil nesporně i dlouholetý V)'voj národa a posilování národního vědomi, doprovázený růstem poětu i kvality slovenské inteligence, V jistém smyslu byl završen proces dospívání národa v takový celek, který začíná pociťovat svoji schopnost sám se spravovat, sám si řídít své osudy v okamžiku, kdy je otevřena cesta demokratického V)'vojc, Shodou okolnosti docházi k tomuto procesu dospivání národa v okamžiku, kdy se v Evropč prosazuje tendence k integraci a vytváf'ení nadnárodních celků, dl Snaha po samostatném národnim státč vzniká zpravidla tam a tehdy, kdy zde existuje skupina občanů, která má předpoklady být elitou národa, Na Slovensku se vytváří zvláštni situace, kdy jedna část této nové politické a hospodářské elity je ochotna žít nadále v symbioze s druhým národem, zatímco jiná část této elity národa má snahu žít v samostatném státním celku, Příznivé je, že v případě Slovenska tento vnitřní konflikt byl řešen pokojnou cestou, Je však pravdou, že část slovenské reprezentace, i když početně nepmiš veliká, zůstává po rozdělení obou států žít na území státu, z něhož nepocházejL Například politik a sociolog Fedor Gál, režisér J, Jakubisko a někteři dalšL Jini političtí a kulturní pf'edstavitelé vyhla.šují, že v připadě prohloubení nacionálního vývoje uvažují o emigraci ze Slovenska, Na území České republiky zůstává žít okolo 300 000 občanů Slovenska, ktcf'í se tam pf'estěhovali před rokem 1989, ci Rozdělení republiky přináší Slovensku zhoršení ekonomické situace (růst nezaměstnanosti, pokles výroby) a také vyšší politickou nestabilitu (vysloveni nedů věry vládě, pl'cdčasné volby), fl K záporným jevům rozděleni, které Slovensko pociťuje, jistě pam i to, že část obyvatelstva Slovenska začala být rozčarována z vývoje, který nastal po rozdělenL Na jedné straně roste nespokojenost a politická pasívita, na druhé straně ty sily, které byly pro rozdělení, neztratily značnou politickou podporu, Je zřejmé, že proces transformace se zde neukončiL Otevřené zde zůstávají otázky další privatizace, Slovensko však nadále zůstává uznávaným partnerem české, maďarské a polské reprezentace jako tomu bylo v období, kdy bylo součástí Č~eskoslovenska, K rozdělení nedošlo v důsledku reťcrenda, O rozdělení rozhodly především politické strany, které se staly nejsilnějšími po volbách 1992 za víceméně aktivní nebo alespotl pasivní podpory dalších politických sil ;\ za nepatrného odporu ostatnich,
5. Situace v Čechách Motivy pro rozdělení byly na české straně odlišné, Dva roky pokračující diskuse vedené mezi českou a slovenskou vládou v obdobi 1990-1992 připadaly české stra-
70
Polítologická revue * prosinec, 1994
ně přiliš
neplodné. Návrhy a podněty. se kter)'mi přicházela slovenská strana, nchyly pr-i.jímány. Diskutovány bylv th varianty: unitárni stát. což bylo odmítáno slovcnskou stranou naprosto jednoznačně, dále federace dvou státú, což nové české vedení po volbách 1992 považovalo za splnitelné jen v připadě dosti silného federálního vedení a dále jakýsi typ konfcderace, možná naz)'van)' i federací, ale se značnou autonomií národních vlád i v oblasti zahraniční politiky, což bylo odmítnuto českou stranou. al Pro část, která byla rozhodujieí v české politické reprezentaci, rozdělení phnášelo po politické stránce výraznější oddělení od východních státú. Československo do roku 1989 hraničilo se Sovčtským svazcm, nová Česká republika je od Ruska oddělena Slovenskou republikou a Ukrajinou a gcopoliticky se tedy v)Tazněji posunula k západním státúm. bl Rok 1989 a následné období podstatně snížily hospodářské napojení na v)'chodo a středoevropské státy. Nové postaveni (~eské republiky vytvářelo jednu z podmínek pro užší hospodářské sepětí s ekonomícky vyspělejšími západoevropskými partnery. Toto očekávání se splnilo jen částečně, následný vývoj ukázal, že nová (~eská republika se nemúže plně ízolovat od svého hospodářského spojení s pře dešlými partnery. Přesto sí však myslím, že tento faktor hrál významnou roli ph rozhodování o rozdělení Československa na české straně. cl Politické rozdělení se ekonomicky stalo méně výhodným pro Slovensko. Závislost slovenské produkce na české se ukázala být vyšší. než tomu bylo naopak a tak hospodářské dúsledky jsou méně příznívé pro slovenskou stranu než pro českou.
slovenské veřejnosti přij ímala rozdělení se radostí, na české straně převládala v okamžiku rozdělení spíše lhostejnost a apatie. Dnes je rozdělení považováno za výhodné pro Českou republiku spíše mezi střední a mladší generací. el Na území Slovenska zústalo po rozdělení žít así okolo 50 000 občanú českého púvodu, 7. níchž podstatná část nemá v úmyslu se vracet. Jejich postavení, podobně jako postavení slovenských příslušníkú v České republice není právně, polítieky a hospodářsky ohroženo, i když zústávají nedořešené problémy. Nedostatky v soeíálním, starobním i nemoeenském pojištění zatím nemají výrazně negativní dopady. Po rozdělení však poklesá počet studentú ze Slovenska v České republice a naopak, protož,e studium pro cizince je nákladné. Klesá vzájemná informovanost. V Praze je omezena činnost Domu slovenské kultury, zpravodajské relace z druhé republiky jsou pf'esunuty na velmi pozdní noční dobu, možnost sledování televize a rozhlasu na území druhého státu je vÝTazně snížena. Setkání polítíekýeh pf'edstavitelú obou nov),eh státú jsou méně častá, setkávají se rezortně. Pracuje několik společných institucí, jakými jsou například orgány celní unie, komise pro f'ešení společných problémú. vývoj nových státú se však již ubírá dl Zatímco
nacionálnčji naladěná část
znaěnou
Politologická revue * prosince, 1994
71
vlastní cestou. Oba státy zřídily v druhých své zastupitelské úřady. Občané obou států mají při přechodu hranic navzájem vý'hody, nelze však vyloučit další komplikace, zejména v oblasti obchodní výměny. Zpřísnění hraničního rcžimu, který měl zabránit přechodu uprchlíků z jižní a východní Evropy, sice snížilo množství osob přecházejících hranice, současně však prohloubilo nedůvěru občanů. Ani na české straně neproběhlo referendum ani žádný' jiný podobný akt, který by umožňoval zjístit míru souhlasu občanů s rozdělením. Výzkumy veřejného míně ní ukázaly, že množství souhlasících občanů netvořilo většinu, ale jednání o rozděle ní Československa, jež probíhala na půdě parlamentu v druhé polovině roku 1992, nebyla v podstatě provázena žádnými výraznějšími projevy souhlasu nebo nesouhlasu obyvatelstva. Výpočet příčin rozdělení bývalého Československa by nemohl být úplný, kdybychom neuvedli, že se tento proces odehrával za určité podpory jiných států. Není to nic neobvyklého. Státy nové a státy malé prožívají svůj zrod a svoji existenci za určité asistence ze strany silnějších. Silní partneři sehráli svou roli při uznání nového Slovinska, Chorvatska, Litvy, Estonska, Lotyšska a dalších států po roce 1989. Tyto přeměny lze přirovnat k největším, k jakým na území Evropy v posledních staletích došlo. Můžeme se spíše jen dohadovat o tom, v čem rozdělení a tím í vznik nové České a Slovenské republiky může být přínosem pro silné evropské a mimoevropské státy. To jsou faktory, které bude možno zhodnotit lépe až po delším časovém odstupu. Absolutní většina silných států se nechovala odmítavě a v převažujícím rozsahu vzaly tyto změny na vědomí. Rozdělení většího státu na jedné straně zvyšuje potřebu většího respektu ke zvláštnostem nově vzniklých státních útvarů, a je v tomto směru spíše nevýhodné. Také mezinárodní smlouvy, které byly uzavřeny a týkaly se postavení předešlých států, mohou být zpochybňovány a tím vzniká riziko, že silnější partneři budou požadovat nová řešení hranic. Takové riziko vzniklo i pro oba nové státy. Pro Slovenskou republiku je to problém vztahu s Maďarskem, pro Českou republiku jejich vztah se silným sousedem Německem (a částečně i Polskem). Lze v tomto okamžiku vyslovit názor, že obě tato rizika nepřekročila hranici, která by ohrožovala stabilitu v této části světa. Osobně si myslím, že bezprostředně bylo rozdělení státu spíše výhodné pro českou stranu. Z hlediska budoucnosti, pokud by se vývoj Evropy neubíral dostatečně rychle k evropskému sbližování, by se však rozdělení mohlo stát pro českou stranu oslabením, protože jako menší stát bude méně schopna čelit silnému hospodářskému a politickému tlaku silnějších evropských států. Pro Českou republiku se vytvořilo nebezpečí zúžení odbytiště výrobků, podobně jako pro slovenské výrobce. Proto oba státy budou mít jistě značně veliký zájem o překonávání celních bariér v celé Evropě i mimo ní, o navázání partnerských vztahů s novými státy a jak se nyní ukazuje i o obnovování již zdánlivě opuštěných vazeb, pro které byla předešlá produkce určena. Bude to však těžké.
72
Politologická revue' prosinec, 1994
Na Llzemí ohou repuhlik v současnosti exístuje jen velmi málo institucí, ktcré by se snažily o návrat k púvodnímu stavu. Kromč republikánú žádnájiná politická strana nedává obnovu Č:eskoslovenska do svého programu. Podněty ke zvýšení kontaktú vyrústají spíše z občanské společnosti. Vychází časopis, není však pi'íliš čten. Exístuji jednotlivá hnutí intelektuálú, která výzý'vají k většímu porozuměnÍ. Konají se i pohraniční slavnosti, které posilují pocity vzájemnosti. Existuje spolupráce včdeckýeh pracovníkú, konají se včdecké konference účastníků obou států. Nejsou předpoklady k tomu, aby došlo k výraznému zhoršení vzájemný'ch vztahů. To, co bude následovat, bude asi ohoustranný proces. To znamená prohlubování samostatnosti obou státú a současně hledání nových a intenzivnějších forem spolupráce a úzkých styků. To by mohlo vést k překonání zbytků nedůvěry z minulosti, vytvoření nových základů pro spolupráci a tím i nové formy dobrého spolužití,
Poznámky II E. Čapek. Politická přiručka ČSR, Melantrich, Praha 1931. Encyklopedie Slovenska, IV.zv., Veda, Bratislava 1980.
Politologická revue * prosinec, 1994
73
