שבוע טוב Číslo 45/5767
31.srpen ’07
Trojí hymnus Nového roku Vrchní zemský rabín Dr. Gustav Sicher Abba Areka, krátce zvaný Rav (mistr), jeden z nejvýznamnějších prvních učitelů (amorejů) babylónských škol v druhém století, vsunul do obvyklé sváteční modlitby trojí velebný hymnus, vznešený myšlenkami, ušlechtilý řečí, protkaný mosaikou veršů tóry, proroků a žalmů. Tyto tři chvalozpěvy na počest Boží jsou malchujot (království Boží), zichronot (vzpomínky, revue dějin a jejich soud) a šofarot (zvuk šofaru vykoupení). Trojí hymnus, na němž spočívá ctihodný majestát téměř dvou tisíciletí. První hymnus malchujot je zasvěcen Bohu jako králi všeho lidstva. Universálnost modliteb Nového roku a Dne smíření má svou podmaňující vábivost pro náboženský cit. Tento cit je vrozen každé lidské bytosti bez rozdílu konfesijních odstínů. V prvním hymnu plesá jedinému králi všeho tvorstva vstříc všechno dílo rukou jeho: příroda, člověk, národové, zejména pak sjednocené lidstvo. Ještě před vlastním hymnem malchujot modlí se věřící v posvátném záchvěvu nábožensky vzrušené duše: „Dej bázeň svou, Hospodine náš, na všechna díla svá a hrůzu svou na všechno, co jsi stvořil, aby se Tebe bála všechna díla a klaněla se před Tebou všechna stvoření, aby se spojili všichni v jeden svazek, konati vůli Tvou celým srdcem.. ." Když kantor opakuje před shromážděnou obcí tuto předmluvu hymnu Božího království, vkládá do ní jásající hold básně, pocházející snad z epochy obrazoborectví v 8. století: „Všichni přistupují, aby sloužili Tobě a holdovali jménu slávy Tvé, zvěstovali na ostrovech spásu Tvou, vyhledávají Tě národové, kteří Tě neznali a Tebe velebí koncové země. Zavrhují bůžky své a nad svými obrazy se rdí, sklánějí spolu bedra svá a hledají tvář Tvou všude, kam sahá slunce. Hory v jásot propukají a vstříc jásají ostrovy vládě Tvé. Dalecí to zaslechnou
a přicházejí a vespol podávají Tobě korunu království." Vlastní hymnus malchujot pak počíná modlitbou, pro jejíž velebnost jsme ztratili cit, poněvadž nám zevšedněla rutinou, zakončujíc každodenní bohoslužbu, totiž modlitbou „Alejnu": „Nám přísluší velebiti Pána vesmíru... Přes všechno doufáme, že spatříme lesk moci Tvé, že budou odstraněny modly ze země a bůžkové budou vyhlazeni, že upevněn bude svět královstvím Božím a všechno tělo bude vzývati jméno Tvé, před Tebou budou se kořiti a klesati... a vezmou na sebe jho království Tvého." A hle, žid, který nekleká před ničím i nikým, ani v obvyklé denní bohoslužbě před Bohem, o Novém roce klesne na kolena při slovech této modlitby Alejnu - „My však se koříme a klaníme a vyznáváme před králem všech králů, svatým, pochválen budiž, jenž rozepjal nebesa a založil zemi.. " Nekleká, vyznávaje hříchy, ani při modlitbě o odpuštění hříchů, ač posvátná doba je těmto modlitbám obzvláště zasvěcena, nýbrž kleká ve visi bezprostřední blízkosti Boží, v promítání mesiášského vyvrcholení dob do přítomnosti, v pohroužení do okamžiku, kdy před Bohem se bude klanět všechno sjednocené lidstvo. V naší přítomné době, při ideovém pohledu na toto sjednocené, sbratřené lidstvo, nás jímá obava před zločinem, jenž překáží uskutečnění ideálu, obava před válkou se vší její zlobou, jež ničí do základů vše, co lidstvo může vybudovati. Takové je naše vroucí novoroční přání: „Mír nám a všemu lidstvu!" Druhý hymnus novoroční modlitby je zichronot — vzpomínání, soud dějin a jejich přehlídka. Před myslí Boha soudu a dějin není zapomenutí. Jemu jsou přítomny děje prvopočátku o tomto dni, „památce dne prvního". Jemu jsou známy záměry člověka a osudy zemí od Adama, od potopy světa až do dnešního dne. Kolem něho táhnou epochy dějin, které vyrůstají, když nadešla jejich doba a rozpadají se v trosky, když jejich
1
doba vypršela. A hymnus vzpomíná prvního utrpení jizraelského lidu za otrokářského řádu egyptského a obětavé lásky, s níž se ujal v době zásnub se svým Bohem těžkého úkolu být lidem Božím. Ke konci zichronot je však prosba Jizraele, aby Bůh vzpomněl obětí, vlastně svázání — akeda - Isaka otcem Abrahámem na oltáři potomstvu Abrahámovu. Tato „akeda", tento nadlidský čin praotce Abraháma, hrdiny a otce víry (av „haemuna"), jemuž není rovno v literatuře světa a k němuž filosof Kierkegaard se blíží, jak praví, s náboženskou hrůzou, tato lakeda tvoří zejména v lidovém pojetí středisko kajícných modliteb — (selichot) od měsíce Elulu až do Dne smíření. V dobách mystéria různých náboženství, mluvících o sebeoběti pro spásu lidstva, zdůraznilo pozdější židovstvo tohoto „otce národa", jehož zásluha (zechut) kéž promluví potomstvu jeho. Závěr „zichronot" zní: „Akedy Izákovy potomstvu jeho dnes v milosrdenství buď pamětliv!" V době středověkého pronásledování, zejména za křižáckých výprav, nabylo „mystérium" obětního činu praotcova symbolického výrazu pro potomky,
když otcové a děti spolu závodili, aby položili život „pro svěcení jména Božího", pro svou víru. A v době nacismu, v době hekatomb židovských, se význam „akedy" v nejširším smyslu stal aktuálnějším nad všechny epochy dřívější. Šofarot je třetí hymnus, hymnus vykoupení. Šofar, pozoun Nového roku, je symbol svobody a vykoupení. A tak počíná tato část vznešené modlitby líčením troubení šofaru na Sinaji, kdy tvorové prapočátku se zachvěli, když se zjevil „Král" na hoře Sinaj, aby učil svůj lid tóře, a deseti přikázáním svatým. Je to hymnus o chvíli, kdy zotročený lid sám se stal šofarem svobody a vykoupení pro celý svět, hlasatelem ideje, že člověk nemá býti otrokem člověka, nýbrž služebníkem Boha. A hymnus doznívá hlasem šofaru vykoupení všeho lidstva. „Všichni obyvatelé světa a všichni, kdo obýváte zemi, když se pozdvihne prapor (vykoupení) na horách, popatřte a když zazní sofar, slyšte!" Tak vyvrcholuje šofarot ve vítěznou píseň víry a naděje, mesianismu a mravního pokroku všeho lidstva. A tak přejeme všemu lidu židovskému a všem lidem dobré vůle nový rok míru, náboženské snášenlivosti a sociální spravedlnosti.
Vnitřní stav srdce - základ modlitby Výklad k sidře Ki tavo (Deuteronomium 26,1 – 29,8) V toře stojí "1. Stane se, když budeš pilně poslouchati hlasu Hospodina, Boha svého, bedlivě konaje všechny příkazy jeho, které tobě přikazuji dnes, že vyvýší tě Hospodin, Bůh tvůj, nad všechny národy země. 2. A přijdou na tebe všechna požehnání tato a dostihnou tě, když budeš poslouchati hlasu Hospodina, Boha svého: 3. Požehnán budeš v městě a požehnán budeš na poli. 4. Požehnán plod života tvého a plod půdy tvé a plod dobytka tvého, vrh skotu tvého a pomet bravu tvého. 5. Požehnán koš tvůj a díže tvá. 6. Požehnán, když vcházíš, a požehnán, když vycházíš. 7. Dá Hospodin, že poraženi budou před tebou nepřátele tvoji, kteří proti tobě povstali; jednou cestou vytáhnou proti tobě a sedmi cestami prchati budou před tebou. 8. Přikáže Hospodin požehnání svému, aby bylo s tebou ve špejchařích tvých a ve všem podniku ruky tvé, a bude ti žehnati v zemi, kterou Hospodin, Bůh tvůj, dává tobě. 9. Povýší Hospodin sobě tebe za národ svatý, jak přísahou slíbil tobě, budeš-li ostříhati příkazů Hospodina, Boha svého, a kráčeti v cestách jeho. 10. I uzří všichni národové země, že jménem Hospodinovým jsi pojmenován a budou se tě báti. 11. A Hospodin dá tobě nadbytek (všeho) dobrého, plodu života tvého a plodu dobytka tvého a plodu
půdy tvé, na půdě, kterou přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým, že ji dá tobě. 12. Otevře Hospodin tobě pokladnici svou dobrou, nebesa, aby dal déšť zemi tvé v (pravém) čase a žehnal všemu dílu ruky tvé, že půjčovati budeš národům četným, ty však si nevypůjčíš. 13. Učiní tebe Hospodin hlavou, a ne zadkem a budeš jen nahoře a nebudeš dole, když poslechneš příkazů Hospodina, Boha svého, které přikazuji tobě dnes, abys je bedlivě konal 14. a neuchýlil se od všech slov, která já přikazuji vám dnes, ani napravo ani nalevo, kráčeje za bohy jinými a slouže jim." Tora dále pokračuje: "15. Stane se však, když nebudeš poslouchati hlasu Hospodina, Boha svého, a nebudeš bedlivě konati všechny příkazy jeho a ustanovení jeho, která přikazuji tobě dnes, že přijdou na tebe všechny kletby tyto a dostihnou tě: 16. Proklet budeš ve městě a proklet budeš na poli. 17. Proklet koš tvůj a (prokleta) díže tvá. 18. Proklet plod života tvého a plod půdy tvé, vrh skotu tvého a pomet bravu tvého. 19. Proklet budeš, když vcházíš, a proklet, budeš, když vycházíš, 20. Pošle Hospodin na tebe kletbu, zmatek a zlořečení při všem podniku ruky tvé, který vykonáváš, až budeš vyhlazen a až zmizíš rychle pro špatnost skutků svých, ježto jsi mne opustil.
2
21. Dá Hospodin, že utkví na tobě mor, až tě zničí s půdy, kamž přicházíš, abys ji zaujal. 22. Bíti bude tebe Hospodin úbytěmi a zimnicí, rozpalem a zánětem, suchoparem, snětí a rudou, a budou tě stíhati, až budeš zničen. 23. A bude nebe, které jest nad hlavou tvou, mědí a země, která jest pod tebou, železem. 24. Dá Hospodin za déšť zemi tvé (návěj) písku a prach, s nebes na tebe sestoupí, až tě vyhladí. 25. Dá Hospodin, že budeš poražen (před) nepřáteli svými, jednou cestou vytáhneš proti němu a sedmi cestami budeš prchati před ním a budeš děsem všem královstvím země. 26. A mrtvola tvá bude za pokrm všemu ptactvu nebes a zvířatům země a není, kdo by je zaplašil. 27. A bíti bude tě Hospodin vředem egyptským a boulemi a svrabem a strupovitostí, z nichž nebudeš moci býti vyléčen. 28. Bíti bude tě Hospodin šílenstvím a slepotou a pomateností mysli. 29. A tápati budeš o polednách, jako tápe slepec ve tmě, a nepochodíš na cestách svých; tak budeš jen zkroušený a oloupený po všechny dni a není, kdo by pomohl. 30. Se ženou se zasnoubíš, a jiný s ní bude souložit, dům vystavíš, a nebudeš v něm bydleti, vinici vyštípíš, a nenačneš ji. 31. Býk tvůj (bude) zabit před očima tvýma, nebudeš však z něho jísti, osel tvůj uloupen před tebou a nevrátí se k tobě, ovce tvé vydány nepřátelům tvým a nemáš, kdo by ti pomohl. 32. Synové tvoji a dcery tvé vydáni národu cizímu a oči tvé to vidí a prahnou po nich celý den a nic nezmůžeš. 33. Plod půdy tvé a všechno úsilí tvé stráví národ, kterého jsi neznal, a tak nebudeš než zkroušený a zhroucený po všechny dni. 34. A budeš šílený z podívané očí svých, kterou spatříš. 35. Bíti tě bude Hospodin vředem zlým na kolenou a na lýtkách, z něhož nebudeš moci býti vyléčen od spodku nohy do temene tvého." Citovaná stať jako by popírala to, co bylo napsáno prve. Tato slova chtějí objasnit to, že příčinou všech prokletí je, že synové Izraele nesloužili H-spodinu s radostným srdcem při vší hojnosti, kterou jim poskytoval. Příčinou, proč bude neustále kletba v patách je to, že lid nevěnoval náležitou pozornost slovu H-spodinovu - které však samo o sobě radost srdce nepůsobí. Jak nyní máme rozumět těmto výrokům? Jestliže někdo zakouší hojnost a požehnání ve svém životě proč nedělá vše proto, aby ze vší síly své uznal B-ží majestát a sloužil H-spodinu? Odpověď je ta, že ona slova jsou impulsem, který plnění micvot (příkazů) má zapříčinit, a ne něco, co dotyčný by chtěl dělat, ale něco, co vnímá, že to musí
plnit jako závazek. Plní micvot jen proto, že H-spodin to vyžaduje. Jestli někdo nerozumí hodnotě plnit vůli Hspodinovu, pak nemůže sloužit H-spodin s radostí celého srdce. Je jen otázkou času, kdy výsledkem tohoto tíživého pocitu bude to, že se stane unavený a netečný k plnění micvot. Ve skutečnosti to nejzákladnější, čemu by všichni měli věnovat pozornost - t.j. slovu H-spodinovu, jde zcela mimo ně. Namísto toho si užívají, nebo jsou zabředeni do problémů spojených s obživou rodiny a jinými existenčními problémy. Nacházíme se právě v měsíci Elulu. Podle mnoha vykladačů, je slovo Elul akronymem pro "Ani Le dodi Ve dodi Li" (já jsem [zde] pro mého milého a můj milý je pro [zde] mně). Pro pochopení těchto slov je ovšem nutno znát páteční předšabatovou píseň "lecha dodi li krat kala pnej šabat nekabela" Vyjdi milý vstříci nevěstě, příchod šabatu přivítejme", kdy modlitebník jako ženich očekává nevěstu - královnu šabat. Během tohoto měsíce je H-spodin blíž k židovskému národu než v jakékoliv jiném ročním období. A to je ke každému výzva, aby byl během této doby víc citlivý na duchovní věci. Jsem tu pro svého milého.. Jestliže se někdo chopí iniciativy býti v blízkosti svého milovaného (Hspodina), pak H-spodin (ženich židovského lidu) bude napomáhat svým milovaným (nevěstě) k tomu, aby se dostali do Jeho blízkosti. Slovo Elul, jak jsme si řekli, je akronymem signalizujícím, že jsme navázali vztah k H-spodinu jako ke svému partnerovi. On zareaguje na tuto naši iniciativu jako skutečný partner. Pokud někdo vidí micvot jen jako závazky a ne jako výsadu (stejně to platí i mezi partnery, kde vedle věcí příjemnějších je třeba řešit i ty méně příjemné), pak H-spodin neodpovídá. Předtím, než se pomodlíme Amidu (tichou modlitbu) citujeme z knihy Tehilim (Žalmů krále Davida). "Adonaj sfataj tiftach u:fi jagid tehilatecha" (Hspodine otevři mé rty, aby má ústa mohla Tobě chválu pět.) Otázkou je proč potřebujeme žádat H-spodina, aby nám dal schopnost pronesti Jemu chválu? Vždyť dar řeči je přírozenou funkcí lidského tvora? Odpověď je ta, že ne každý je s to rozlišit zda slova chvály, které vysloví, skutečně cítí, zda jsou ze srdce a zda dotyčný člověk vyslovuje to, co vnitřně vyzařuje. Prosíme tedy H-spodina, aby nám vnukl takovou smysl, abychom když stojíme před Ním, dokázali pronést opravdová slova chvály. To je tehdy když se člověk cítí býti partnerem Hspodinovým, pak zažívá opravdivou radost - kdy se raduje z audience u H-spodina. Musíme se tedy modlit k H-spodinu, aby nám dal schopnost k poznání a ocenění těch hodnot, jak se sluší a patří na příslušníka vyvoleného lidu. Šabat šalom!
3
Poznámky k aktuální sidře „bikurim - prvotiny“ Tento příkaz byl poprvé uveden v Ex 23:19. Po dobytí a rozdělení země museli rolníci přinést první dozrálé ovoce do svatyně a darovat je kohanim, jako projev vděčnosti k B-hu, jenž vede Židy celými dějinami. Darem prvního ovocebikurim Žid symbolizuje, že vše, co má, věnuje službě B-hu, neboť vše, čeho dosáhl- bez ohledu na to, kolik námahy na to vynaložil- mu B-h daroval. „merešit- z prvotin“ Raši- Některých (ne všech) druhů. Podle Moudrých se tento příkaz vztahuje na sedm druhů, za něž je Erec jisrael chválena v Dt 8:8. Když člověk uvidí zralý fík, má ke stromu přivázat šňůrku a říci „toto je bikurim“. Moudří popisují, že Židé z celé země se scházeli v Jeruzalémě se svými bikurim ve slavnostních průvodech z každého města, s hudbou a oslavami. „lahašem elohejcha - Hospodinu, vašemu B-hu“ Sforno- Ten, kdo přináší bikurim, řekne kohenovi „Hospodin, tvůj B-h“, výraz naznačuje zvláštní vztah mezi B-hem a kohanim. Tóra požaduje, aby se kohenovi prokazovala taková úcta, jako by to byl prorok či hodnostář, a to i když možná stojí o mnoho níže než jeho předchůdci. Bikurim je dar B-hu a kohen je Jeho představitel. „ki-vati el-haarec - že jsem vstoupil do země“ Kohen dá svou ruku pod ruku majitelovu, společně zvednou a máchají, jako se to dělá s většinou obětí (Suka 47b). Ten, kdo přinesl bikurim, vezme si svůj košík s ovocem zpět od kohena a řekne krátké prohlášení, jehož účelem je vyjádřit, že bez B-ží láskyplné pomoci v průběhu dějin by země nebyla dána židovskému národu. Pak postaví košík na zem před oltář a tím se stane darem kohena. Tato část tvoří většinu pesachové hagady (Sifre). „arami oved avi - Aramejec bez domova“ Raši překládá podle midrašické tradice Sifre „Aramejec chtěl zničit mého předka“- Aramejcem se míní Lavan, který se pokoušel podvést Jakova při každé příležitosti a nakonec ho pronásledoval s úmyslem zabít ho a byl by to udělal, kdyby ho Bh nevaroval, že nesmí Jakova napadnout. Ibn Ezra- Doslovně „můj otec“= Jakov, „Aramejec bez domova“= Jakov žil v Aramu 20 let. „vesamachta - budeš se radovat“ Např. společně zpívat písně, jak se to dělá při oslavách radostných událostí. Ibn Ezra- Židé musí do své radosti pojmout levity a chudé. Baal HaTurim- Verš o radosti sousedí s veršem přikazujícím řádně odvádět všechny desátky. Z toho se učíme, že když Židé podporují levity, chudé a bezmocné, mohou si být jisti odměnou. „viduj maasrot - vyznání desátků“
Desátky se oddělují z úrody v tříletém cyklu. Každý rok se první desátek dává levitovi, v 1. a 2. roce se oddělí také druhý desátek- maaser šeni, který se musí sníst v Jeruzalémě v rituální čistotě. Ve 3.roce cyklu se místo tohoto desátku oddělí maaser oni- desátek chudého. Každý sedmý= šabatový rok- šmita a každý padesátý= jubilejní rok-jovel se neoddělují žádné desátky. V roce, který následuje po tříletém cyklu, se majitel musí před Pesachem ujistit, že odevzdal všechny desátky podle jejich určení a poslední den Pesachu 4. a 7. roku odříká vyznání, uvedené ve v. 1315. Lépe je říkat je v Chrámu- „před Hašem“, ale lze je odříkat kdekoli. Sforno- Proč je prohlášení označeno jako viduj= vyznání, když se v něm nezmiňují žádné hříchy? Kdyby Izrael neuctíval zlaté tele, B-ží služba by zůstala výsadou prvorozených a každý židovský domov by byl svatý; kvůli duchovnímu pádu národa však bylo nutno odstranit desátky z domu a dát je kohanim a levitům. Proto vyznání. „šenat hamaaser - rok desátků“ Raši- Tj. rok, kdy se dává jen jeden ze dvou desátků předchozího roku: v 1. a 2. roce tříletého cyklu se odděluje levitský desátek i maaser šeni, 3.rok se místo maaser šeni dává desátek chudého- maaser oni. Haamek Davar- Desátek chudých má zvláštní status. Levité mají nárok na svůj desátek, protože se vzdali podílu země a oddali se B-ží službě; z druhého desátkumaaser šeni se těší majitel s rodinou. Desátek chudého symbolizuje židovskou šlechetnost a dává se těm, kteří jsou na tom hůře. „lo acholti veoni - nejedl jsem v mém zármutku“ RašiBěhem oninut, tj.v den smrti blízkého příbuzného, do jeho pohřbení, kdy je zakázáno jíst maaser šeni. I konec verše odkazuje k tomuto desátku, který se nesmí jíst, když je nečistý nebo je nečistý ten kdo jí; desátek se také nesmí použít na koupi rubáše ani jiných věcí pro mrtvého. „haškofa mimeon - shlédni ze svého svatého příbytku“ Raši- Tj. „udělali jsme, co jsi nám přikázal, nyní Ty dělej, co Ti přísluší a požehnej Izraeli“. Verš je výjimkou z pravidla- slovo „haškifa=shlédni“ obvykle označuje pečlivé zkoumání, zda trest je přiměřený. Když Žid obdaruje chudého, B-ží vlastnost soudu se přemění ve vlastnost milosrdenství. Or HaChajim- „svatý příbytek“ a „ z nebes“ odkazuje ke dvěma požehnáním: první je duch čistoty, jímž B-h naplní lid, druhé je požehnání pozemského blahobytu. B-h a Izrael jsou neoddělitelní Ramban- Moše vyzývá svůj národ, aby vykonával micvot celým srdcem a celou duší, Raši- a vždy chápal Tóru jako novou a vzrušující, jakoby ji dostal právě ten den. „heemarta…heemircha“
4
Raši- Izrael přijal Tóru a zavázal se plnit její příkazy; Izrael uznává Hašem za svého jediného Bha a B-h uznává Izrael za svůj jediný národ. Rašbam- „prohlásil jsi (Izraeli“- kvůli oddanosti Izraele B-hu a Jeho micvot se B-h stal jejich Bhem a vždy jim pomáhá. Naopak „prohlásil (Hospodin)“- kvůli zázrakům, jež B-h vykonal pro záchranu Izraele jsou povinni být vždy Jeho národem. Verš tedy ustavuje vzájemnou věrnost B-ha a Izraele. Nová odpovědnost Moše nyní přikázal národu, že po vstupu do Erec jisrael musí znovu potvrdit svou věrnost B-hu a Tóře a mají to udělat vepsáním celé Tóry na 12 velkých kamenů, přinesením obětí a shromážděním na dvou horách, kde prohlásí svou věrnost. Ježto Moše s nimi již nebude, shromáždil starší Izraele, aby se k němu připojili v tomto prohlášení. „divrej hatora - slova této Tóry“ Alshich- Lidé mají vědět od chvíle, kdy vstoupí do Erec jisrael, že jejich úspěch v minulosti i naděje pro budoucnost závisí na jejich věrnosti Tóře. Přejití Jordánu bude zázračné (viz Joz 3) a jakmile se octnou v zemi, opíší celou Tóru 70 jazyky, to by bez zázraku nebylo možné. Tím se ozřejmí, že přešli Jordán kvůli B-hu a jejich věrnost Tóře je bude chránit v nové domovině. Rb.Bachja- Kvůli vazbě mezi Tórou a Erec jisrael včlenili Moudří zmínku o Tóře do 2. požehnání Birkat hamazon, jež vyjadřuje vděčnost za zemi. „vesadta otam basid - a obílíš je vápnem“ Když se Tóra napíše na kameny, musí se kameny pokrýt novou vrstvou vápna na ochranu písma. Kdo si chtěl opsat text Tóry z kamenů, snadno nátěr setřel. (Sota 35b) „baer hejtev - co nejzřetelněji“ Opakuje se příkaz opsat Tóru do 70 jazyků, jak uvedeno ve v.3. Raši cituje Sota 32a- Má se psát tak, aby to bylo srozumitelné každému, kdo chce číst, tj. všemi základními 70 jazyky té doby- zázračný čin. Ibn Ezra- Doslovně: má se tak opsat, aby to bylo čitelné a srozumitelné. Rb.Saadja Gaon říká, že na kamenech byly napsány všechny micvot, ne celý text Tóry. „hajom haze nihjejta leam - stal ses dnes lidem“ Raši- Když Moše dal svůj právě dospaný svitek Tóry do úschovy levitům, ostatní lid protestoval, že jednou levité mohou říci, že Tóra je výlučně jejich a zbytek národa nemá na ní podíl. Moše se zaradoval z takového projevu lásky k Tóře, neboť to dokazovalo, že vyzráli a stali se hodni označení „národ“. Požehnání a prokletí- hora Gerizim a hora Ebal Hned po vstupu do země museli se Židé shromáždit na dvou horách k novému přijetí Tóry, bylo tam vyjmenováno 12 příkazů a lidé veřejně uznali, že požehnání čeká ty, kdo je budou
zachovávat a prokletí ty, kdo je odmítnou. 6 kmenů stálo na vrcholu jedné hory a 6 kmenů na vrcholu druhé. Schrána, kohanim a starší levitů stáli v údolí mezi nimi. Levité v údolí hlasitě pronášeli požehnání a kletby, kmeny na vrcholech hor odpovídali hlasitým Amen. Opravdový vstup do země tedy zahrnuje i slavnostní slib věrnosti Tóře, která je základem židovství. Rašbam, Or HaChajim- 12 věcí, jež jsou předmětem požehnání a kleteb, jsou všechno věci, které hříšníci mohou provádět potajmu, národ tedy prohlašuje, že má v nenávisti tajně páchané hříchy a uznává, že B-h má potrestat ty, kdo se jich dopouští. Celý národ začíná obsazení země slavnostním prohlášením, že nemůže být rozpor mezi veřejnou a soukromou morálkou; a národ, který pokládá za přijatelné hřešit v soukromí, nevyhnutně ztratí svou mravní integritu. Sforno- 12 uvedených věcí jsou hříchy, jichž se dopouští vlivní a mocní lidé, kteří jsou často mimo dosah zákona. Moše tedy chce, aby národ prohlásil, že pohrdá takovými skutky, aby celý národ nepykal za zkaženost těch, kdo se nemohou ovládnout. „velevi“ Oznajim L´Tora- Počet kmenů je vždy 12- když je započten kmen Levi, Efrajim a Menaše jsou počítány jako jeden, Josefův kmen. Levi je započten proto, že levité potřebují požehnání stejně jako kdokoliv jiný. „veanu haleviim - levité budou pronášet“ Raši- Levité se otočí k hoře Gerizim a zvolají „Požehnán buď ten, kdo…“ (jak uvedeno v Tóře) a každý na to odpoví Amen. Pak se levité otočí k hoře Ebal a zvolají „Proklet buď ten, kdo…“ a všichni opět odpoví Amen. „mašge iver - kdo svádí slepého z cesty“ To zahrnuje i toho, kdo svádí z cesty osobu, která je slepá k pravdě nebo ke správnému jednání. Or HaChajim- Ježto se mluví o hříších, páchaných v skrytosti, jsou tu uvedeny jen případy incestu, protože milují-li se dva tak blízcí příbuzní, jsou snadno svedeni k hříchu, protože být spolu je pro ně běžné a hřích tak zůstane nepovšimnut. Obcování se zvířetem je tu uvedeno hned vedle na znamení, že Tóra považuje incest za stejně odporný jako obcování se zvířaty. „ašer lo-jakim - kdo nedodrží“ Raši- Národ přijímá, že kletba padne na toho, kdo nebude plnit všechno z Tóry. Ramban- Každý Žid musí přijmout Tóru v její úplnosti, nesmí říkat, že i jediná z jejích micvot je nedůležitá. Prokletí však nepadne na každého Žida, který zhřeší, ale jen na toho, kdo popře, že něco z Tóry je B-hem dáno a podstatné. Jerušalmi (Sota 7:4) říká, že kletba se vztahuje na každého, kdo může ovlivnit druhé, aby byli věrni Tóře, ale on to neudělá- zejména osoba v postavení, která má moc ovlivnit chování ostatních. Prokletí padne i na toho, kdo sice sám studuje Tóru a svědomitě ji zachovává, ale je lhostejný k prohřeškům druhých, i když jim může pomoci. Verš také naznačuje, že každý má povinnost podporovat studium Tóry, podle svých schopností.
5
Chafec Chajim jednou mluvil o bohatém muži, který dal jen málo a omlouval to tím, že přispívá mnoha institucím i jednotlivcům. Chafec Chajim ho požádal, aby sečetl jak své příspěvky, tak výdaje na svou domácnost a ukázalo se, že muž vydal za rok dvakrát tolik za závěsy pro svůj dům než na toraické vzdělávání. Požehnání a varování Raši- Těsně před svou smrtí podal Moše chmurné proroctví hrůz, jež dopadnou na národ, odvrhne-li B-ha a Tóru: to je tochacha-varování, které je v Tóře uvedeno jako druhé; první varování řekl B-h, proto je výčet trestů v 1. osobě. Varování sdělil Moše, a je ve 3. osobě, protože Moše říká svými slovy, co B-h učiní těm, kdo ho odvrhnou. Ramban- První varování odkazuje na roky, jež vedly ke zničení 1. Chrámu a následnému babylonskému exilu, druhé odkazuje k posledním letům 2.Chrámu a k současnému exilu. Or HaChajim- První varování je v plurálu a týká se případů všeobecného duchovního úpadku národa, kdežto druhé, jež je skoro celé v singuláru, je adresováno jednotlivcům: zdůrazňuje, že B-h nestrpí ani izolovaná ohniska hříchu, i když národ jako celek jimi nebude zasažen. Bracha - požehnání Tóra mluví nejdříve o požehnání, jež čeká národ, bude-li plnit micvot. Požehnání zasahuje do všech oblastí materiálního života, tím ujišťuje národ, že duchovní pozvedání jim přinese prospěch i v pozemském životě. „vehisigucha - a spočinou..“ Sforno- B-h bude k tobě tak milostivý, že budeš mít hojnost požehnání, i když o ně nebudeš usilovat- požehnání přijde, i když by se logicky zdálo, že nemůže přijít. Or HaChajim- I když B-h je milostivý a chce svůj národ zahrnout požehnáním, nebeský soud může namítnout, že Izrael si takovou hojnost nezaslouží. Moše nyní ujišťuje Izrael, že B-h to nedopustí, nic nemůže zabránit, aby se B-ží požehnání naplnilo. „ki tišma bekol - když budeš poslouchat hlas…“ „Hlas“= odkaz na Tóru a studium Tóry, protože požehnáním bude Izrael zahrnován i bez usilování, učiní-li studium Tóry svou hlavní činností a práce pro živobytí bude až na druhém místě. Or HaChajim- Veškeré požehnání je odměnou za studium Tóry. „uvaruch ata becetecha - a požehnaný…když vyjdeš…“ Raši- Odejdeš z tohoto světa bez hříchů, jako jsi do něj přišel. „uvšiva drachim - a sedmi cestami“ Raši- V panice se lidé obvykle rozutečou všemi směry. Baal HaTurim- Přiřazení tohoto verše k následujícímu verši o požehnaných sýpkách naznačuje, že prchající nepřátelé nechají za sebou bohatství a zásoby, které připadnou Židům.
„uverachecha baarec - požehná ti v zemi“ Haamek Davar- B-h požehná Erec jisrael blahobytem, takže obchodníci a podnikatelé nebudou muset cestovat do cizích zemí, aby tam nabyli majetku. „ki tišmor - když budeš dbát“ Poprvé ve v.9 je zmíněno zachovávání micvot. Or HaChajim- Předchozí požehnání jsou odměnou za studium Tóry, následující požehnání odměňují zachovávání ostatních micvot. „verau kol-amej haarec…vejareu… -…národy.. uvidí…budou se bát“ Doslovně- je přirozené, že národy pojmou bázeň k národu, který je tak obdařen B-žím požehnáním, neboť B-ží přízeň potvrzuje, že národ je opravdu B-žím národem. Rb.Bachja- Každý národ má své bohy či soubor dogmat, ale všechny národy dospějí k poznání, že jediný B-h je zdrojem veškeré síly a požehnání, i té moci, již oni připisují svým bohům. „beito - v pravý čas“ Přemíra deště může být prokletím, prší-li, když není třeba a naopak i trocha deště může být požehnáním, zaprší-li v době, kdy to prospívá úrodě. „leroš velo lezanav - hlavou, a ne chvostem“ Ramban- Slova nejsou nadbytečná- národ může být „hlavou“=vůdcem, anebo následovat ostatní. B-h slibuje, že když si to Izrael zaslouží, bude v úctě u všech a nebude v područí nikoho. Tochacha - varování Ramban- Varování se vztahuje k období 2.Chrámu a následnému exilu, jež způsobila Římská říše. Většina kleteb se týká duchovního úpadku, jenž vedl ke zničení Chrámu a kdy židovský národ trpěl invazí římských vojsk, obléháním, pronásledováním a dalším pustošením. Stále opakovaný výrok, že útrapy vyústí ve zničení a ztrátu země ukazuje, že nejhorší ranou je ztráta země a exil. Ale i když se to stane, z času na čas budou Židé prospívat a těšit se přízni shovívavých vlád. Vlastním trestem je exil, Židé budou rozptýleni v mnoha zemích a zranitelní, bezmocní vůči rozmarům a náladám vůdců i místního obyvatelstva. „bekol hašem…lišmor laaso t-hlasu Hospodina..dbát, vykonávat“ Or Ha Chajim- Aby Izrael získal B-ží požehnání, musí splnit tři podmínky: studovat Tóru, vyhýbat se porušení jejích zákazů (micvot lo-taase) a vykonávat příkazy (micvot ase). Jestliže některá z těchto věcí bude zanedbána, přijde trest. „Hlas“= odkaz na Tóru, „dbát“= aby člověk neporušoval zákazy, „vykonávat“příkazy. „tanacha umišartecha… peri-vitnecha - tvůj koš i tvá díže..plod lůna“ Ramban- U požehnání jsou zmíněny děti dříve než blahobyt, u kleteb je pořadí obrácené. Podobně je u požehnání uvedeno vítězství nad nepřáteli před blahobytem a u kleteb naopak. Je to proto, že děti jsou nejcennější, co člověk má a bezpečnost před napadením a násilím je hlavní snahou každé vlády; přesto když B-h obrátí svůj hněv proti národu, odejme tyto věci až naposled.
6
„ad avdecha - dokud nezanikneš“ Raši- Tím se nemyslí „zničí tě“, smyslem verše je, že lidé budou upadat a zaniknou dlouhodobým působením útoků, hladovění, nemocí. „avak veafar - písek a prach“ Raši- Malé množství deště způsobí víc potíží než dobrého; deště nebude dost na to, aby prach a písek přestaly poletovat ve vzduchu, navíc prach i písek absorbují vláhu rostlin, takže ty uschnou a shnijí. „kaašer jemašeš haiver baafela - jako slepý tápe tmou“ Padne na tebe hrůza jako na slepého v noci: ve dne ví, že ho lidé vidí a pomohou mu, v noci si uvědomuje, že jeho handicap je horší o samotu. (Megila 24b) „tares…tivne…tita zasnoubíš se..postavíš…vysadíš“ Muž nemusí do války, když se ožení, postaví dům či vysadí vinici, protože je strašné vědět, že by mohl umřít a nechat předmět své touhy jiným. Ale jestli Izrael bude hřešit tak závažně, že se varování splní, stane se to běžné. „banejcha uvnotejcha - tví synové a dcery“ Římané vybrali nejpůvabnější mladé Židy a odeslali je lodí do Říma, aby tam byli otroky a uspokojovali žádostivost dobyvatelů. „veet-malkecha - a tvůj král“ Ramban- Narážka na Agrippu II, posledního židovského krále, který byl vychován v Římě a jehož vychovatelé i přátelé byli Římané, takže byl víc Říman nežli Žid. Když byl dosazen jako král v Jeruzalémě, stal se nástrojem napomáhajícím k exilu. Je to i narážka na jiného židovského krále, který šel do Říma, ale jako zajatec: bylo to v době války mezi dvěma bratry Chasmoneovci, Hyrkanem a Aristobulem, kteří spolu soupeřili o trůn. Oba hledali pomoc u Římanů, a ti se velmi ochotně chopili příležitosti. Dosadili na trůn slabšího Hyrkana, Aristobula vzali do zajetí a odvlekli do Říma. Tak se zachytili v Erec jisrael a už neodešli. „lemašal velišnina - pořekladlo a posměch“ Ramban- Když byl Aristobulos veden Římem v řetězech, obyvatelé žasli, že národ fyzicky tak zdatný mohl být poražen. „haclaal - švitořivá kobylka“ Tak čte Raši, považuje to za druh kobylky zmíněné ve v.38. Ramban překládá jako řinčící činely útočícího vojska. „vehisigucha - dopadnou…“ Tak jako nic nezabrání, aby se splnilo B-ží požehnání, byť to bude sebevíc nepravděpodobné, tak ani nic nezastaví vyplnění kletby. „tachat ašer lo-avadta - protože jsi nesloužil…“ Tóra znovu zdůrazňuje- Izrael měl blahobyt, klidný čas a vše, co si žádal, ale nesloužil B-hu,
proto upadne v područí svých nepřátel, bude strádat ponížením, hladem, nemocemi. Chatan Sofer- homileticky: B-ží hněv vyvolá to, že Izrael zanedbá službu B-hu s radostí. „goj merachok - národ z prachu“ Ramban- Vespasianus se svým synem Titem přišli z Říma, aby dobyli Erec jisrael, zničili 2.Chrám i Jeruzalém. Strašlivé věci popsané od v.32 se dály během obléhání Jeruzaléma. Raši- V důsledku útrap obléhání se i z těch nejjemnějších, nejsoucitnějších a nejušlechtilejších stanou krutí sobci, ba dokonce kanibalové. „madve micrajim ašer jagorta mipnejhem - strádání v Egyptě…“ Raši- Když Židé v Egyptě viděli dopadat rány na Egypťany, báli se, že je postihne totéž a B-h jim slíbil, že budou-li poslušni Tóry, nemusí se bát (Ex 15:26). Ale když odvrhli B-ha, strašné rány dopadly na ně oprávněně. „ki jasis hašem- Hospodin se veselil“ Raši- Tím se nemyslí, že se raduje z utrpení Izraele. Nechá nepřátele triumfovat, ale nebude se radovat. Ramban- Až k verši 63 mluví Tóra o útrapách, jež dopadnou na Izrael v době 2.Chrámu, nejhorší je vyhnání do exilu. „veavadta šam elohim acherim - …sloužit bohům jiných“ Raši, Onkelos- Tím se nemíní, že Židé budou uctívat modly, ale že budou donuceni platit dávky kněžím jiných náboženství. „vehaju chajejcha teluim lecha mineged - tvůj život..na vlásku“ Raši- V exilu se Židé nebudou cítit bezpeční před pronásledováním. Pokud jde o živobytí, budou záviset na to, co koupí ze dne na den, nikdy nebudou jistí, že obchody nebudou zavřeny, buď celkově, nebo pro Židy. „baboker tomar min-jiten erev - ráno řekneš Kéž je…“ Raši- Podmínky budou čím dál horší, až i útrapy včerejška se budou zdát lepší než dnešní utrpení. „veejn kone - nebude kupce“ Ramban- Židovští zajatci budou toužit, aby byli koupeni do Egypta, ale místo toho budou odsouzeni zemřít- to se stalo po dobytí země Římany. Tragická egyptská zkušenost je vyvrcholením výstrah, neboť otrok má největší hrůzu z představy, že bude nucen vrátit se do země, z níž unikl s takovou radostí. Moše nyní shrnuje celou cestu Izraele- až po 40 letech zázračného přežití a na prahu země mohou lidé plně ocenit, kolik vděčnosti a věrnosti dluží B-hu. Moudří říkají (Avoda Zara 5b), že žák může plně pochopit svého učitele a porozumět mu až po čtyřicítce. Nyní je tomu 40 let, co Moše vyvedl národ z Egypta, říká jim tedy, že B-h od nich začne očekávat více.
7
Šabat tento týden začíná v pátek v 19´22, a končí v sobotu v 20´28. Délka dne je 13 hod 36 min; délka skutečné hodiny činí 65 minut, východ jitřenky 4´17; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 4´53 hod; východ slunce v 6´02; polovina dne 12´50; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´20, (mincha ktana 16´48, plag mincha 18´13) západ slunce (škia) 19´38; východ hvězd v 20´12 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Židovský nový rok Roš hašana 5768 začíná ve středu 12. září 2007 v 19 hodin. Více informací o tomto svátku přinese příští číslo našeho týdeníku, které vyjde ve čtvrtek 6.září .
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
8
